Ročník: 2. Číslo: 3. Velikonoce 2014
Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku, všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám, než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.
Občasník Cena: 5 Kč
Kropenatá slepička snesla bílá vajíčka, obarvím je, vymaluji, všechny chlapce podaruji, pentličky si nastříhám, na pomlázku jim je dám.
1
BŘEZEN - za kamna s knihou vlezem… Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR vyhlásil letos již 5 . ročník akce Březen – měsíc čtenářů. V rámci této akce se naši žáci zapojili hned do několika literárních a mediálních soutěží. Na jejich výsledky netrpělivě čekáme. Jedna soutěž však proběhla přímo na naší škole. Bylo to školní kolo recitační soutěže. Již od počátku března se ve všech třídách naší školy pilně nacvičovalo a soutěžilo v recitaci. V posledním březnovém týdnu proběhla postupně v jednotlivých kategoriích školní kola. Mladší žáci předvedli básničky veselé i hravé. Některá vystoupení se blížila spíše hereckým výstupům, protože žáci recitaci doplnili zpěvem i pohybovým doprovodem svých textů. Starší žáci dávali přednost veršům zasněným, zamilovaným, které nás nutily k zamyšlení. Všichni recitátoři nakonec sklidili zasloužený potlesk. Výsledková listina školních kol recitační soutěže 2014 Základní škola Vratimov, Masarykovo náměstí: I. třída
II. třída
1. místo Filip Szöke
1. místo Anna Jurčová
2. místo Matěj Mikulenka
2. místo Marek Kroviář
3. místo Tereza Vaňková, Tereza Fiedorová
3. místo Patricie Maulerová
III. třída
IV. – V. třída
1. místo Monika Lohnická
1. místo Michaela Foltýnová, Petr Vaněk (5. třída)
2. místo Nikola Kotová
2. místo Filip Neumann (4. třída)
3. místo Václav Boháč
3. místo Kristýna Kaločová (5. třída)
VI. – VII. třída
VIII. – IX. třída
1. místo Karolína Holbová (6. B)
1. místo Adrian Velčovský (8. třída)
2. místo Natálie Krupová (6. A)
2. místo Lucie Vaňková (8. třída)
3. místo Tomáš Šebesta (6. B)
3. místo Vendula Hlivová (9. třída)
Všem zúčastněným děkujeme za krásné výkony. Vítězům blahopřejeme a těšíme se na Vaše další recitátorské úspěchy.
Učitelky českého jazyka a literatury
2
DUBEN – ještě tam budem…
Víte, proč se 4. dubna 2014 v noci v naší škole svítilo? Napadá Vás, že tu řádili zloději nebo duchové? To jste teda úplně vedle. Svítilo se, protože 39 žáků 5. – 8. tříd s paní učitelkou Pelikánovou a paní učitelkou Kožušníkovou nocovalo ve škole. Účastnili se totiž celostátní akce na podporu čtení Noc s Andersenem. Andersen sice nepřišel, ale přišla paní ředitelka Alice Čavojská, která jim přečetla pohádku z jejího dětství O bílé laňce. Pak si žáci zahráli hru Labyrint a vědomostní soutěž s otázkami z řecké mytologie. Děti si tak připomněly, že 14. května 2014 by oslavil 90 let autor mnoha příběhů z řecké i české historie, pan Eduard Petiška. Po večeři přišla druhá návštěva, tentokrát to byli příslušníci Policie České republiky, praporčík Mgr. Jan Zbořil a podpraporčík Bc. Miloš Zápalka. Účastníci si mohli vyzkoušet neprůstřelnou vestu, pouta, obušky, sejmout otisky prstů a prohlédnout pistoli. Policisté přinesli pro děti mnoho drobných dárků. Celé setkání skončilo zajímavou besedou, která žáky správně naladila na další část večera. U příležitosti 10. narozenin literární postavičky komisaře Vrťapky se žáci nejprve snažili vyřešit zadané kriminální případy a pak psali své vlastní detektivky. Celý večer byl zakončen autorským čtením jejich literárních dílek, kterými pak děti ozdobily pohádkovník, ve který se pro tuto příležitost proměnil jeden ze školních fíkusů. Na dobrou noc se promítal film Souboj Titánů. A protože bylo jasné, že pan Andersen už asi nepřijde, bylo na čase zalézt si do spacáků a nechat si o něm alespoň zdát. Tak možná příště …
Účastníci Noci s Andersenem 2014
3
Sdružení Linka bezpečí vyhlásilo u příležitosti letošního Dne bezpečnějšího internetu soutěž pro žáky základních škol z celé ČR: Ukaž, jak vidíš internet… Letošní Den bezpečnějšího internetu nese motto: "Vytvořme společně lepší internet..." Také žáci 2. stupně naší školy psali své příběhy, kreslili plakáty, natáčeli videa, ve kterých se pochlubili svými zkušenostmi s užíváním internetu. Následující příspěvky jsou jen malou ochutnávkou jejich prací. Internet je super vynález Myslím si, že v dnešní době bychom se bez něj nikdo zkrátka neobešli. Skoro všechny informace, které potřebuješ, si můžeš vyhledat na internetu. Dneska, kdo nemá internet je v očích ostatních divný a smějí se mu. Ale ani internet není dokonalý… Neustále přibývá různých trestných činů, které byly spáchány na internetu a často měly velmi špatný konec. Jak říkám, internet je velmi dobrá věc, která nám spoustu věcí usnadní, ale měli bychom si dávat velmi dobrý pozor, ať se z tohoto dobrého přítele nestane velký nepřítel, který nás poznamená na celý život! Chtěla bych vám vyprávět mou zkušenost s internetem, protože mi hodně pomohl, i když jsem tomu zpočátku nevěřila. Poprvé jsem se podívala na dětský seriál Lazy Town ve svých osmi letech. Okamžitě se mi zalíbil hlavní hrdina tohoto seriálu Sportakus. Lazy Town jsem od té doby naprosto zbožňovala, koukala jsem na něj pořád. Jednou mi moje kamarádka řekla, že na Lazy Town taky kdysi koukala. Já jsem se jí svěřila, že se mi moc líbí Sportakus a protože byla starší, tak ji napadlo, že bychom se mohly podívat, jak vypadá herec, který ho hraje. Chvilku jsme hledaly a pak jsme ho našly. Byl to Islanďan a herec se jmenoval Magnús Scheving. Na první pohled jsem se do něho zamilovala. Byl to modrooký svalnatý muž se světle hnědými vlasy, měl naprosto okouzlující úsměv. Zjistily jsme, že je režisérem a scénáristou tohoto seriálu. Kamarádka navrhla, že bychom se mohly podívat na nějaká videa s ním, a tak jsme si ho vyhledaly na You Tube. Tam na nás vypadla kopa různých videí, tak jsme si je začaly jedno po druhém pouštět. S každým videem jsem se do něj víc a víc zamilovávala, a jak byl hezký, měl taky nádherný hlas. Byla jsem beznadějně zamilovaná! Od té doby jsem měla ráda Magnúse, a když jsem zjistila, že se snaží vést děti ke zdravému životnímu stylu, nemluvila jsem doma o nikom jiném. Jediná země, kterou jsem chtěla navštívit, byl Island, jediný jazyk, který jsem se chtěla vedle češtiny učit, byla islandština. Prostě vše se točilo jen kolem něj. Teda až do doby, než jsem z jedné fotky zjistila, že je ženatý a má se svou ženou dvě děti, Sylviu a Kristofra. Byla jsem z toho hrozně smutná. Jsem zamilovaná do taťky od rodiny! Časem jsem si ale na fakt, že je ženatý a má dvě děti zvykla, a dokonce jsem si jeho děti vyhledala na internetu. Jeho dcera je velice krásná, je jí dnes 18 a krásně zpívá. Jeho syn hraje fotbal a je jen o pár měsíců starší než já. Dokonce jsem zjistila, že má ještě jedno dítě, dospělou dceru Sunnu, kterou má z předchozího vztahu. Zrovna před letošními Vánocemi jsem dostala velký nápad. Chtěla jsem Magnúsovi napsat dopis, aby se dozvěděl, že má fanynku taky v České republice. Tak jsem začala na internetu hledat nějaký kontakt na něj, ale nemohla jsem nic najít. Naštěstí se mi jednou objevila stránka, na které jsem našla adresu, kde se mu mohly psát dopisy. Domluvila jsem se se svou spolužačkou, že mu teda napíšeme. Bylo to složitější, protože jsme musely psát v angličtině, ve které jsme teprve začátečnice. Můj bratranec se nad námi slitoval a opravil nám ho. Dne 27. prosince jsem šla na poštu poslat dopis, ale moc jsem nevěřila, že by mi mohla přijít nějaká odpověď. Snažila jsem se na to nemyslet. Za nějaký čas jsem přišla ze školy a babička mi říkala, že mi něco přišlo. Když jsem otevřela obálku, vypadly na mě dvě podpis karty s věnováním!!! Jedna patřila mně a jedna spolužačce. Měla jsem takovou radost! Abych si byla jistá, že to je přímo od něj, podívala jsem se na fotky, kde pózuje se svými fanoušky a ti drží karty s jeho podpisem. Všechno sedělo. Splnil se mi sen a Magnús už dnes ví, že má dvě fanynky v České republice. Internet může být kamarád i nepřítel... Mně ale ohromně pomohl. Bez něj bych nikdy Magnúsovi nemohla napsat. Takže pro mě je internet přítel a budu dělat vše proto, aby se nikdy nestal nepřítelem. A vy mi slibte, že se budete snažit taky! (Míša Hrachová, 8. třída) 4
Gábinka, hrozba se sladkým jménem Budu vám vyprávět příběh o jednom mém kamarádovi. Nechce, abych jeho jméno zmiňoval, tak ho budu představovat pod jménem Karel. Tenhle Karel byl úplně normální kluk. Chodil do osmé třídy, měl spoustu kamarádů a kamarádek. Jednoho dne, byl to zrovna první den po prázdninách, přišel Karel do školy plný očekávání do nového školního roku. Čekal na to, jak budou s kamarády vyvádět, hrát fotbal po škole a plno jiných skotačin. Sotva však vešel do třídy, nemohl uvěřit svým očím. Každý kluk měl holku, na které byl nalepený jako vyplivnutá žvýkačka na chodníku. On byl však sám. Všichni kluci ho pořád pobízeli, ať si taky nějakou najde. Karel se nad tím zamyslel a hned druhý den byl z něho úplný Casanova, ale na holky to očividně nezabíralo, a tak smutný Karel zasedl večer v poslední naději k počítači. V poslední naději si založil Facebook. Druhý den hned po příchodu do školy hned všem hlásil, jak se mu to s těmi holkami daří. Minulý večer totiž narazil na nesmírně krásnou holku jménem GábiNka. Začal si s ní psát na facebooku a prý už ji teď miluje. Spousta kamarádu ho hned poplácala po zádech a vychválila mu jeho „úlovek“, jeden z nich však, Honza se jmenoval, nechtěl věřit, že by taková krásná holka začala chodit právě s Karlem. Hned ten večer se Honza na tu GábiNku dobře podíval. Zjistil, že GábiNka je „féjk účet“ a že za tímto účtem může být i někdo, kdo může být pro Karla nebezpečný. Přišel do školy a viděl Karla v hloučku kamarádů, jak jim vypráví o GábiNce. Všichni kluci byli unešení její nesmírnou krásou. Honza mezi ně vstoupil a začal tichým hlasem: „Kluci, je mi to líto, ale podle všech předpokladů je GábiNka fejk a za obrazovkou může sedět i někdo, kdo vám může ublížit!“ Karel žduchl do Honzy a naštvaný odešel. Honzovi bylo hned jasné, že se Karel zamiloval do osoby, která neexistuje a že bude těžké mu tuto slepou lásku rozmluvit. Každopádně mu taky došlo, že nejlepší způsob, jak ho od této lásky odradit, bude to, když mu na videích ukáže, jak jsou tito lidé nebezpeční. Našel na internetu pár takovýchto videí. Pozval Karla k sobě domů. Pak mu pustil videa, ale s Karlem to ani nehnulo. Karel prostě šel jako slepý hlavou proti zdi. Honza už to málem vzdal, ale potom se stal zázrak. Gábinka poslala Karlovi zprávu: „Nemohl bys mi miláčku poslat nějaké fotky tvého tělíčka? Prosím.“ GábiNka. Honzovi bylo hned všechno jasné, vzal Karlovi mobil z ruky a ukázal mu na internetu nejčastější zprávy pedofilů. Tahle tam byla. Karel se odhlásil zděšeně z Facebooku a slíbil Honzovi, že už nikdy se na něj nepřihlásí. Tato příhoda z nich dvou udělala velké kamarády. Asi o dva týdny později byli u Karla doma a díval se na televizi. V televizních novinách právě běžela zpráva o zatčeném pedofilovi, který své oběti vyhledával na facebooku pod jmény: PetříČek, HonZíček a GábiNka. Karlovi došlo, jak velké štěstí měl, že Honza byl kamarád a upozornil ho na nebezpečí, které se schovávalo za krásnou fotkou a líbezným jménem GábiNka. Karel se stal Honzovým nejlepším kamarádem a celý školní rok spolu prožívali mnohá dobrodružství a Karel přitom zapomněl i na lásku ke Gábince a objevil lásku ke sportu. Hraje teď závodně fotbal za městský klub a daří se mu. Dokonce na jeho zápasy začaly chodit i Karlovy kamarádky. Jak to tak vypadá, Karlova další láska je na obzoru. Tentokrát však skutečná, z masa a kostí… Přemysl Kožušník (8. třída)
5
Mezinárodní úřad Světové poštovné unie vyhlásil letos již 43. ročník Mezinárodní soutěže v psaní dopisů pro mládež do 15 let. Téma znělo: „Napiš dopis o tom, jak hudba ovlivňuje život“. Z došlých textů vybere komise složená ze zástupců České pošty vítěze, jehož dopis bude Českou republiku reprezentovat v mezinárodním kole ve švýcarském Bernu. Soutěže se každoročně účastní přes 60 zemí. Již dvakrát se podařilo českým dětem zvítězit. Mají naši žáci nějakou šanci? Posuďte sami.
Ve Vratimově dne 14. března 2014 Drahý Dany, jsem opravdu ráda, že jsem se odhodlala konečně Ti napsat a doufám, že tento dopis řekne vše, co já nedokáži říct nahlas, protože k tomu nemám dostatek odvahy. Sice se neznáme moc dlouho, ale už za těch pár dní se Ti povedlo převrátit celý můj život naruby a můj pohled na svět se díky Tobě také hodně změnil, a já mohu říct, že jsem za to jedině vděčná. Jsi opravdu úžasná osobnost a já Tě mám velmi ráda. Vím, jak těžký máš život, a kolik bolestivých ran už ti zasadil, ale Ty se však přes všechno stále usmíváš, nikdy se nevzdáváš a užíváš si každý den, jako by měl být ten poslední a já Tě za to velmi obdivuji. Umíš člověka rozesmát, udělat ostatní šťastnými a všechny nabíjíš svou energií. Nikdy jsem netušila, jak moc člověka můžou naplňovat maličkosti, ale ty jsi mi svým vnímáním hudby ukázal opak. Obdivuji Tvůj sen mít svou kapelu, lásku ke kytaře a celkově lásku k hudbě. Než jsem poznala Tebe, tak jsem netušila, jak může být hudba pro život důležitá, ale Ty jsi mě naučil, že je to možná ta nejdůležitější věc v celém životě. Hudba znamená pro každého něco jiného, pro mě to do nedávna byly jen písničky, různé skladby od všemožných interpretů, ale díky Tobě teď vidím hudbu úplně jinak. Hudba je melodie, jsou to tóny, slova, může to být cokoliv, co si jen člověk představí. Naučil jsi mě, že hudba je vlastně vždy a všude. Otáčení listů knihy, cinkot skleniček, tlukot srdce, hukot, který vydávají auta, když projíždějí, tohle všechno a mnohem více je hudba, kterou jsem až doteď nevnímala. Jedna z nejkrásnějších písní je pro mě smích a radost mých přátel a já doufám, že tuto hudbu budu poslouchat co nejčastěji, je to něco naplňujícího a překrásného. Od té doby, co sem Tě poznala je hudba vlastně mým životem. Moc Ti za všechno děkuji a doufám, že se Ti splní všechny Tvé sny. S láskou Tvá Alex ( Alexandra Bajnarová, 9. třída)
6
Ve Vratimově 14. března 2014 Ahoj Hudbo, píši Ti, abych projevil mou lásku k Tobě. Velmi Tě obdivuji, protože dokážeš vyjádřit všechny pocity, které snad existují, a moc rád je prožívám s Tebou. Vždy, když mám nějaké trable, nebo špatnou náladu, tak si to právě Ty, která ve mně dokážeš probudit veselí a další pozitivní vlastnosti. Zkrátka zapomenu na to špatné a myslím jen na to dobré. Jsi tady pro všechny, kteří Tě potřebují, a v tomto ohledu jsi naprosto výjimečná. Někdy mohu ve škole dostat špatnou známku, nebo se mi nedaří na fotbalovém zápase a je mi z toho na nic, ale pak přijdeš Ty a uděláš něco, co se nedá popsat. Děláš celý svět šťastnějším a emotivnějším. Volíš žánry podle lidských pocitů a poslouchá Tě každý na světě. Stala ses pro nás všechny velmi oblíbenou součástí našeho života. Na internetu sleduji každou novinku, která se Tě týká, a jsou rok od roku lepší. Stále si kladu otázku, na kterou znáš odpověď pouze Ty. Jak to, že dokážeš všechny ty emoce vyjádřit v jakémkoli žánru? Je to zkrátka neuvěřitelné a jednou bych chtěl být takový jako Ty - populární, pro svět důležitý a velmi oblíbený. Další skvělá věc je, že se podle Tebe dá i všelijak tančit. To bys nevěřila, kolik druhů všelijakých tanců existuje právě na Tvé žánry. Asi se taky ráda díváš na filmy, kde se zpívá a zároveň tancuje. Mohl jsem si vyzkoušet, jak velmi je těžké se to naučit. Bylo to opravdu zajímavé. Jsem totiž v 9. třídě, a proto naše třída letos připravila předtančení na školní ples. Tančili jsme na disko hudbu, a tak to mělo spád. Nohy nám do rytmu diska tančily skoro samy! Doufám, že s tím nepřestaneš, protože to s lidmi umíš a myslím, že Tě jen tak někdo nepřekoná. Ani filmy by se bez Tebe neobešly. Když to tak shrnu, tak by bez Tebe vlastně nebylo skoro nic. Co se týká mě, tak nejradši mám obyčejný POP a taky se mi líbí Hip Hop. Nejraději mám písničky, které si vydala v tomto nebo minulém roce, ale přiznám se, že pár písniček z devadesátých let taky nejsou k zahození. Poprvé jsem tě pořádně začal poslouchat 24. prosince roku 2008, to jsem dostal na Vánoce MP3 přehrávač, který mám dodnes, ale používám spíše mobilní telefon. Je to neuvěřitelné, dříve si začínala na gramofonové desce a teď si tě může každý najít zdarma na internetu. Nejlepší věci jsou prostě zadarmo. Když jedem na zápas a já se stresuji, že něco zkazím, tak si Tě pustím do sluchátek a do pěti minut jsem v pohodě. Nebo když letím v letadle a bojím se, že se něco stane. Dám si sluchátka a za chvíli buď usnu, nebo myslím jen na to nejlepší. Mám pocit, že tento dopis jsem nepsal jenom já sám. Psala jsi ho i Ty, protože jsi teď se mnou a pomohla jsi mi vyjádřit mou lásku k Tobě. Končím svůj dopis a loučím se s Tebou. Brzy na shledanou Tvůj velký fanda Filip Beránek (9. třída)
7
Literární a výtvarné soutěže Země 3001: Příběh planety, která vznikla v rámci kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou se naši žáci zúčastnili krásnými kreslenými dílky i svými sci-fi povídkami. Představujete si někdy, jaký bude život na Zemi v roce 3001? Můžete si přečíst, jak si ho představují někteří naši žáci.
Objekt č. 1 Na Frýdecké ulici ve Vratimově byla noc, bylo slyšet pouze bzučení lamp. Jenom z jednoho bytu se ozýval hluk… To Viktor pracoval na svém projektu do chemie, byla to reakce kyselin na houby a dřeviny. Zrovna když začal muchomůrku polévat kyselinou mravenčí, udělalo se mu špatně od žaludku a skácel se k zemi. Jakmile se probudil, byl ihned v pozoru, protože se před ním začalo tvořit cosi černého. Nabývalo to velikosti a začalo to do sebe Viktora vtahovat. Na poslední chvíli se Viktor zachytil židle, ale stále se zvětšující černá skvrna ho vtáhla i s ní a on znovu ztratil kontrolu nad svým tělem. Tentokrát se neprobudil ve svém malém, útulném a hlavně osvětleném bytě, ale probudil se do tmy. Jenom pár skulinkami sem pronikaly chtivé sluneční paprsky. Vydal se za tím světlem. Na stěně nahmatal nějakou páku a dveře, zatáhl za páku, ale dveře se ani nehnuly. Zkusil to tedy znovu, tentokrát se opřel celou svou váhou. Ozval se skřípavý zvuk a dveře se s námahou otevřely. Vyšel ven a ocitl se na velmi rušné ulici. Ale všechno bylo jinak, byly zde věci, které Viktor nikdy v životě neviděl. Lidé nechodili po svých, ale stáli na malých vznášedlech, ke kterým byli napojeni různými hadičkami. Mezi nimi chodila jakási kovová stvoření. Promnul si oči, jestli ho nešálí zrak, ale opravdu, byli to roboti, každý v jiné barvě, měl jinou konstrukci. Roboti se pohybovali naprosto přirozeně. Rozhlédl se kolem sebe a upoutala ho auta, jestli se to tak dalo nazvat. Auta nejezdila, ale vznášela se nad hlavami chodců. Nikomu kromě něj to nepřišlo udivující, všichni kolem si hleděli svého. Zaklepal na rameno nějakému muži v obleku a zeptal se: „Promiňte, ale můžu se zeptat, kde to jsem?“ Muž na něho zmateně pohlédl a odpověděl: „Ve Vratimově, potřebujete pomoc?“ „Cože,“ vyjekl Viktor, ale v půlce se mu zlomil hlas, „to je nějaký vtip, že ano?“ „Proč myslíte, že je to vtip?“ „Protože takhle to tady u nás ve Vratimově nikdy nevypadalo,“ odpověděl Viktor a ukázal na park, „jsem si jistý, že támhle byl společenský dům a támhle zase paneláky.“ Muž na něho chvíli zíral, ale pak zastavil jednoho robota a něco mu řekl, robot přikývl a přistoupil k Viktorovi. „Jděte za tím robotem,“ oznámil muž, „ten vám všechno ukáže.“ Muž se otočil a zmizel v davu. Viktor chvíli váhal, ale nakonec se za robotem vydal. Robot začal ukazovat na budovy a popisovat jejich vznik, historii a využití. Viktor se divil, jak je jeho hlas lidský. Čekal trhavá slova, ale robot se choval naprosto přirozeně, přirozeně jako člověk. Nakonec skončili před policejní stanicí, kde Viktora převzal další robot, který ho odvedl do velké skleněné místnosti s jednou židlí. Do místnosti „vjel“ na vznášedle tlustší člověk, zavřel dveře a stěny rázem zbělaly. Byly tak bílé, až se zdálo, že září. Viktor si všiml, že on ke vznášedlu hadičkami napojený není. Muž se představil jako policejní důstojník Henry. „Takže,“ začal Henry, „co máte za problém? Proč jste tady?“ Viktor mu vylíčil všechno od jeho chemického projektu až po robota, který ho sem přivedl. Henry u toho zamyšleně pokyvoval hlavou. „Víte,“ pokračoval policejní důstojník, když Viktor domluvil, „takových jako vy je tady spousta, z toho asi devadesát procent patří do blázince a ten zbytek je senilní, má špatnou paměť nebo si z nás dělá legraci.“ Viktor nevěděl, co má dělat: „Ale já vám říkám pravdu! Pomozte mi prosím! Vůbec nevím, kde jsem nebo jak jsem se zde ocitl! Nemám ponětí, co se to děje!“ „Jste na planetě Zemi, město Vratimov, datum 13. června 3001. Nic víc vědět nepotřebujete.“ To Viktora dorazilo a nevěřícně se zeptal: „Jaké jste to říkal datum?“ „Jste snad hluchý? 13. června!“ rozkřikl se na něj policajt. „A ten rok?“ „Vždyť to říkám 13. června 3001. Milý pane, blázny si ze mě nedělejte. A kde vůbec máte V-7?“ „Co je to V-7?“ 8
Policajt na něho vykulil oči a ukázal na vznášedlo pod nohama. „Tak máte V-5?“ „No, nemám. Nikdy jsem nic takového neviděl. Ani ty věci venku.“ „Už jsem slyšel dost,“ zafuněl policajt. Zvedl ruku a do drobného náramku na zápěstí něco zamumlal. Najednou do místnosti vtrhla skupinka robotů a z bílých neprůhledných zdí se opět stalo sklo. Viktor si všiml, že za tou stěnou stálo plno dalších robotů a lidí na vznášedlech. Kovová monstra v místnosti ho pevně chytla a červený robot mu cosi píchl do krku. Viktor ucítil velkou únavu a jen stěží se držel při vědomí. Matně vnímal, že ho nakládali do většího vznášedla, okny vnímal míhající se auta a jim podobné stroje. Vzdáleně vnímal, že se kolem něho někdo pohybuje a cítil, jak jsou mu vpichována různá séra. Po každém se cítil jinak. A pak už nic. Najednou ztratil vědomí. Když přišel k sobě a posadil se, cítil obrovský tlak v hlavě. Sáhl si na ni a nahmatal kovovou čelenku na čele. Postavil se, ale dostal bolestivý zásah do hlavy. Zkusil to znovu, ale ta rána do hlavy se opakovala. Prohlédl si ruce, měl na nich nesčetně kovových náramků s různými nápisy a znaky. Některé svítily červeně a jiné zase modře, na jednom bylo napsáno: „ Objekt č. 1, poslední pokus v: 8:00, následující povolen v 18:50“. Na jednom náramku blikala jeho tělesná teplota, na druhém počet úderů jeho srdce za minutu, na třetím si mohl přečíst rozbor své krve, na čtvrtém běžel záznam jeho myšlenek, na pátém počet vzruchů za minutu, které přijal jeho mozek. Další náramek monitoroval jeho aktuální náladu a pocity, jiný měřil jeho IQ. Nápisům na ostatních náramcích nerozuměl. Rozhlédl se po místnosti, kde byly na stěnách světelné tabule, na kterých bylo mnoho jeho fotografií s různými grimasami, jeho tělo v různých polohách. A pak mu to došlo… Stal se předmětem výzkumu! Co všechno budou chtít zkoumat? Co bude muset vytrpět? Bude to bolet? Bude moct někomu říct, že s tím nesouhlasí? Má šanci se z toho dostat? Má šanci se vrátit zpět do Vratimova na Frýdeckou ulici 4. března 2014? Vendula Hlivová (9. třída)
A na závěr nemůžeme opomenout ani soutěž „Čtěte se slonem Bobem“, kterou vyhlásilo Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského na podporu čtenářské gramotnosti. I zde soutěží naši žáci s povedenými básničkami, ve kterých měli napsat o svém oblíbeném zvířeti.
KRAVIČKA U nás doma na zahradě
Občas sednu na travičku,
Vstávej, vstávej, kravičko,
Zítra naši kravičku
je kravička v ohradě.
pokukuju na kravičku,
už zapadne sluníčko.
pošleme na pastvičku,
Hezky si tam hoduje,
jak si hezky lehne,
Musíme tě podojit
aby byla zdravá,
jetelíček přežvykuje.
hodinku se nehne.
a z mléka sýr vyrobit.
veselá i hravá. (Petr Heinz, 6. A)
9
SLUNÉČKO SEDMITEČNÉ
Každé jaro, když vysvitne sluníčko, začnu tě všude hledat, moje milá beruško. Myslím na tvých sedm teček, které zdobí tvůj zadeček. Je to pro mne zkrátka šok,
MILKA
že žiješ jen jeden rok. Samička snáší 50 – 150 vajíček, V reklamě je fialová,
brzy se z nich stanou larvy, kukly a hezký brouček.
čokoládu dává, Brouci i larvy jsou žravé velice,
normálně je černobílá,
neúnavně požírají škodlivé mšice.
říkáme jí kráva.
Tím je slunéčko sedmitečné v přírodě velmi užitečné. Má dva rohy, čtyři nohy, dlouhý ocas, žádný prst,
I když jeho tělo měří jen něco kolem centimetru, o svůj život se nebojí,
kořínek má pěkně tuhý,
v nebezpečí vylučuje páchnoucí hemolymfu,
jelikož má tvrdou srst.
to mravence i ptáky bezpečně odpudí. Sýr, mléko, smetanu, (Anežka Kožušníková, 6. A)
to vše pro lidi vyrábím, pak se vydám na pastvu, kde hodně trávy sním.
Když jsem v kravíně, tam podojí mě, při hudbě puštěné usínám spokojeně. (Dominika Řepová, 6. B)
10
LORI ŠTÍHLÝ
PEJSEK MOPSÍK
Někde v dáli v Africe
Oči to má roztomilé,
žije malá opice.
usmívá se na mě mile.
Tváří se jak ubožátko
Ocásek má jako prasátko,
tohle malé opičátko.
je to pěkné zvířátko. ROZMAZLENÝ KOCOUR
Je velké jen jako kočka,
U dveří už mňouká,
Jedna, dvě, tři, čtyři nohy,
ale zato její očka,
do okna se kouká.
na hlouposti to má vlohy.
ta jsou obří velice,
Je to náš budíček
Štěká, běhá, poskakuje,
je to LORI opice.
kocour jménem Martiček.
mé povely ignoruje.
Má zrzavý kožíšek,
Pořád něco hledá a očuchává,
Bez ocásku obejde se, dlouhé packy zato má, leze z větve na větvičku,
uspěl by i u lišek. Myšičky moc neloví, raděj vleze do křoví.
nakrmit se nenechá.
občas loužička, no to se stává. Stále si chce jenom hrát, nenechá mě ani spát.
Ocásek má dlouhý, Žije ve tmě v pralese,
na něm bílé šmouhy.
A když už je toho dosti,
ve dne v klubku spí,
Ouška malá kulatá,
rozhodne se, že jde spát.
zuby zas do špičata.
Do klubíčka stočí kosti
slupne si rád saranče a celou noc pak bdí. (Tomáš Šebesta, 6. B)
a může ji mít každý rád. Růžový má čumáček, je to živý plyšáček. Baculaté měkké tlapky schovávají ostré drápky.
Když mu dáme masíčko, září jako sluníčko. Když mu sypu granule, nálada je na nule.
Marty, Marty, Martiček, to je náš mazlíček. Kožíšek ti podrbáme, jsme moc rádi, že tě máme. (Martina Vavrušová, 6. B) 11
(Viktorie Dvorská, 6. B)
Blíží se VELIKONOCE (DAVID POSPÍŠIL, VII. třída) Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanů a podle jejich pojetí se váží k ukřižování a zmrtvýchvstání (vzkříšení) Ježíše Krista. Původ mají pravděpodobně v pohanských tradicích a oslavách jara. Podle katolické tradice jsou Velikonoce vyvrcholením čtyřicetidenního postního období. Jejich termín je pohyblivý. Připadají na první jarní neděli po jarním úplňku a rovnodennosti. Mohou tedy proběhnout kdykoli mezi 22. březnem a 25. dubnem. Jednotlivé dny svatého týdne před Velikonocemi mají svá pojmenování: MODRÉ PONDĚLÍ – bylo zvykem neuklízet. ŽLUTÉ ÚTERÝ – muselo se uklízet. ŠKAREDÁ STŘEDA – Jidáš zradil Ježíše. Lidé by se v tento den neměli mračit. ZELENÝ ČTVRTEK – je spojován s Kristovou poslední večeří. Jíst by se měly pouze zelené pokrmy. VELKÝ PÁTEK – držení půstu. BÍLÁ SOBOTA – přípravy na slavnost. NEDĚLE VELIKONOČNÍ – BOŽÍ HOD – velké hodování po hladovění. VELIKONOCE se pojí s řadou tradic. V české tradici se vžilo jako klíčový den oslav VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ. Podle zvyků muži pomocí pomlázek, tatarů nebo žil šlehají ženy, aby neuschly. Dívky hochy obdarovávají zdobenými vajíčky.
12
Velikonoční symboly Velikonoční pomlázka Tradice velikonoční pomlázky je velice stará. A co si každý z nás představí pod pojmem pomlázka? Tento název označuje svazek spletených vrbových proutků, který slouží jako nástroj ke šlehání. Pomlázkou je však také nazýván například výsledek z koledování. Do pomlázek se zaplétala červená stuha. Velikonoční pondělí Chlapci i dospělí muži vstávali časně zrána, aby vyšli s pomlázkou na koledu, šlehali děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. Předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost a zdraví. Velikonoční vajíčka Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Vejce se pak od pradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka za odměnu za šlehání a za odříkání hezké koledy. Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouklá vejce. Velikonoční beránek Symbol beránka byl velmi rozšířený už za doby pohanů, a to především v celém Středomoří, ovládaném po tisíciletí pastevci. U Židů pak byly ovce symbolem Izraelity jako člena „Božího stáda“, o něž se stará jejich pastýř - židovský Bůh. Židé také beránka zabíjeli na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. V křesťanství beránek symbolizuje památku Krista. Dnes pečeme na Velikonoce velikonočního beránka, jedná se o pochoutku z piškotového těsta. Velikonoční
zajíček:
Symbol
velikonočního
zajíčka
náš
národ
převzal
z Německa. Děti si ho velice oblíbily, neboť právě jim o Velikonocích přináší vajíčka, a to hlavně čokoládová. Ale proč právě zajíček? Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidských obydlí, kde vyhledával potravu. Velikonoční oheň a svíce:
Světlo je od pradávna symbolem života. Bílá barva
svíce připomíná čistotu, naději a nový život. Velikonoční svíce pak znamená vítězství nad zimou, ale pro křesťany je spíše symbolem světla spojené s Ježíšovým zmrtvýchvstáním, kdy Ježíš Kristus zvítězil nad smrtí. Stalo se tomu tak o Velké noci (noc z Bílé soboty na Boží hod velikonoční). 13
(redakce 8. třídy)
TRADIČNÍMI VELIKONOČNÍMI POKRMY JSOU
JIDÁŠE
MAZANCE
BERÁNCI
BERÁNEK: Ingredience
2 čtvrtlitrové hrnky polohrubé mouky 1 hrnek pískového cukru 4 vejce 1/2 hrnku mléka rozinky
kandované ovoce sekané vlašské ořechy sekaná hořká čokoláda 1 prášek do pečiva nastrouhaná kůra z 1/2 citronu máslo na vymaštění formy strouhanka na vysypání formy.
POSTUP: Mouku smícháme s práškem do pečiva, cukrem, strouhanou kůrou, vložíme do mísy, zalijeme mlékem, ve kterém jsme rozkvedlali vejce, řádně promícháme. Vmícháme rozinky, nasekané kandované ovoce, nasekané ořechy a drobně nasekanou čokoládu. Promícháme a vlijeme do vymaštěné a vysypané formy. Vložíme do středně vyhřáté trouby a pečeme 50 až 55 minut.
Přejeme Vám dobrou chuť! 14
RADY PRO KUTILY PLETENÍ POMLÁZKY Příprava Na pomlázku jsou nejvhodnější proutky z vrby, které si nařežeme ostrým nožem nebo zahradnickými nůžkami. Budeme potřebovat tři až šest silných prutů bez postranních větviček a 1 tenký prut na svázání, jejich délka by měla být asi 1 metr. Pozor - upletená pomlázka bude až o čtvrtinu kratší. Před vlastním pletením ponoříme pruty aspoň na 30 minut do studené vody, aby změkly, nelámaly se a lépe se nám s nimi pracovalo. Postup Silné pruty si vezmeme do ruky tak, aby se na konci vytvořil kulatý svazek. Do středu tohoto svazku, asi 10 cm od okraje (obrázek „a“), vsuneme tenký proutek, kterým omotáme silné pruty a vytvoříme tak rukojeť. Pořádně utahujeme, konec proutku zasuneme mezi pruty a ustřihneme (obrázek „b“).
Pak si pomlázku vložíme mezi kolena, aby se nám dobře utahovala, a začneme splétat.
15
První pomlázka – z 3 prutů (holky by ji zvládly snadno, protože si stejným způsobem splétají copy) -
vezmeme levý krajní prut a horem ho přeložíme doprava přes prostřední prut
-
pak vezmeme pravý krajní prut a zase ho horem přeložíme doleva přes prostřední
-
pak zase vezmeme levý krajní prut a horem ho přeložíme doprava přes prostřední
-
a tak stále střídavě pokračujeme …
Druhá pomlázka – ze 4 prutů Svázané pruty si rozdělíme na dvě skupiny (pravou a levou). -
vezmeme levý krajní prut, horem ho přeložíme doprava na předposlední pozici a pak spodem doleva na středovou pozici vlevo.
-
pak vezmeme pravý krajní prut, horem ho přeložíme doleva na předposlední pozici a pak spodem doprava na středovou pozici vpravo.
-
zase vezmeme levý krajní prut a popsaným způsobem pokračujeme v pletení, pravidelně střídáme obě strany, až nám zůstanou asi 8 cm dlouhé nespletené konce prutů, které zakončíme stejným způsobem jako u pletení z 3 prutů.
16
Třetí pomlázka – z 6 prutů Trošku složitější varianta předchozího postupu. Zase si svázané pruty rozdělíme na dvě skupiny (pravou a levou). -
vezmeme pravý krajní prut, horem ho přeložíme doleva na předposlední pozici a pak spodem doprava na středovou pozici vpravo.
-
pak vezmeme levý krajní prut, horem ho přeložíme doprava na předposlední pozici a pak spodem doleva na středovou pozici vlevo.
-
pak vezmeme pravý krajní prut a pokračujeme v pletení, pravidelně střídáme obě strany, až nám opět zůstanou asi 8 cm dlouhé nespletené konce prutů, které zakončíme stejně jako u pletení z 3 prutů.
Doufám, že se Vám pomlázka povedla, hezky jste si ji ozdobili a vykoledujete si štědrou odměnu . (Patrik Neumann, 7. třída)
Velikonoční kraslice Vajíčka dáme do hrnce a budeme je vařit natvrdo. Vytáhneme je a utřeme, aby nebyla mokrá. Barviva na vajíčka rozpustíme ve vodě. Na lžičku položíme uvařené vajíčko a opatrně je do barviva ponoříme. Vytáhneme je a necháme usušit. Vezmeme si voskovky různých barev a na obarvená vajíčka nakreslíme různé velikonoční vzory.
(Markéta Čudová, 7. třída)
17
VELIKONOČNÍ BÁSNIČKY NAŠICH ŽÁKŮ Velikonoce
O zajíčkovi
Kluci mají karabáče,
Byl jednou jeden zajíček
dostávají odměnu,
a ten měl plný košíček.
holka přitom ale pláče,
Měl v něm spoustu vajíček
nemá sukni ani fráče.
od velikonočních slepiček. Prošel s nimi celý les,
Holky musí malovati
dostal spoustu peněz.
a kraslice darovati
Koupil za to slepičkám
těm veselým koledníkům,
kurník jako ráj.
hup, šup s nimi do kurníku! (Bára Tošenovjanová,7. třída)
Slepičky ho pochválily a novými vajíčky obdařily. (Natálie Byrtusová, 7. třída)
Velikonoční zajíček
„Prosím vás alespoň o jedno vejce, můžou být dvě i pět jich být může, donesu vám ty nádherné růže.“
Velikonoční zajíček nese prázdný košíček.
Slepičky mu snesly překrásná vajíčka, odměnou byla jim červená růžička. S úsměvem odešel celý šťastný, s úsměvem byl velmi krásný. (Karolína Holbová, 6. B)
Jeden, dva, tři kroky dál, jde dlouhou cestou jen tak sám. Vidí hodně slepiček, snášejí kupu vajíček. Zobou zrní zob, zob, zob, u toho skáčou hop, hop, hop. Utíká za nimi nejrychleji, jak jen může, okolo kvetou nádherné růže. Přiběhne k nim. „Vím, co chceš, vím.“
18
O Velikonocích – Markéta Čudová, Niky Vogalová, VII. třída
Velikonoce – toť svátek jarní, všichni ho mají rádi. Dívky kraslice malují a kluci koledují. Velikonoce – toť svátek kluků, je u toho hodně hluku. Holky mají v očích slzičky, hoši zase plný košík s vajíčky.
Různé koledy zpívají a dívky po zadku plácají. Ty z toho radost nemají, vajíčka však za to dávají. Velikonoce – toť velký svátek, mám na něj mnoho památek. Kluci pletou pomlázky, abychom měly velké vrásky.
Velikonoce – toť svátek jara, mám ho proto hodně ráda. Velice se na něj těším, proto stále zářím štěstím.
19
VELIKONOČNÍ POHÁDKY NAŠICH ŽÁKŮ Evička a beránek Byla jedna holčička a ta pekla s maminkou velikonočního beránka. Holčička se jmenovala Evička. Evičce se zdál takový sen, že k pečenému beránkovi přiletěla víla a kouzlem ho proměnila v živého tvora s krásnou bílou vlnou. Eva se další den ráno probudila a zjistila, že beránek zmizel. Šla se zeptat maminky, kampak beránek zmizel. Maminka podezírala tatínka, že beránka snědl. To ale nebyla pravda… Večer Evička usnula a ve snu se jí znovu zjevil beránek. „Jsem beránek, kterého jsi předevčírem pekla. Navštívila mě víla a dala mi život. Když budeš potřebovat pomoc, jdi spát a ve snu mě zavolej. Přijdu ti poradit.“ Jednou se Eva pohádala s kamarádkou. Ve snu si zavolala beránka. Beránek jí řekl: „Pravá kamarádka umí odpustit. Odpustíš-li ty a je-li ona dobrá kamarádka, také ti odpustí. Omluv se jí a ona se ti také omluví.“ A poté se beránek ztratil. Od té doby se Evička s každou nesnází obracela na beránka. Vždy jí dobře poradil a všechno, co mu kdy řekla, si nechal pro sebe. Eva se s beránkem vídala ve snu i mnoho let poté, co vyrostla, a vídá se s ním dodnes. (Denisa Staníčková, 6. A)
O slepičce a ušáku Zajdovi Za devatero horami a devatero řekami byla malá vesnička. Kolem té vesničky se rozprostíral hustý les a v něm žila zvířátka. Jednou vylezl ze svého lesního pelíšku zajíc jménem Zajda. Hledal něco k jídlu, když najednou kolem něj proběhla kropenatá slepička. Slepice zrovna neměl moc rád. Nejprve se vylekal, ale pak se osmělil a zeptal se slípky, kam tak rychle utíká. Slepička mu řekla, že letí z vesnice, protože jsou Velikonoce. „Kluci chodí holky šlehat a za to chtějí vajíčko. Taky křičí hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný. No a já mám jenom bílý. Tak jsem raději utekla, protože ty holky slepičky chytají a chtějí získat vajíčko. To prý je takový zvyk.“ Zajda najednou zaslechl z dálky nějaké hlasy. Chtěl tedy slepičce pomoct, aby ji holky nenašly a nabídl jí, že se může schovat do jeho pelíšku. Skupinka dívek 20
proběhla kolem a slípku nenašla. Zajda tak svou novou kamarádku zachránil od toho, co ji nevíce trápilo. Kropenatá slepička v pelíšku přečkala noc. Druhého dne ráno poděkovala Zajdovi a vydala se zpátky do svého kurníku ve vesnici. To už bylo po Velikonocích a ve vesničce byl zase klid. Řekla Zajdovi, že až zase bude potřebovat pomoc on, může za ní přijít. (David Pospíšil, 7. třída)
VELIKONOČNÍ PŘÍBĚH PLNÝ HÁDANEK O SAMEČKOVI OD ZAJEČICE a MALÉ VĚCI VE SKOŘÁPCE (MARKÉTA RYCHLÁ, VII. třída) Byl jednou jeden PODOBNÝ KRÁLÍKOVI, ALE DIVOKÝ NA SEDM, který si chtěl na Velikonoce obarvit TO, CO SNÁŠÍ SLEPICE, NA SEDM. Zašel za SAMICÍ OD KOHOUTA NA DEVĚT, aby mu snesla BÍLÝ OVÁL SE ŽLOUTKEM. Ona mu vyhověla. Odnesl si ho do své DÍRY V ZEMI, VE KTERÉ MAJÍ ZVÍŘATA ÚKRYT, NA ČTYŘI. Tam si ho nabarvil a vynesl ven. Jenže přiletěla ČERNOBÍLÁ SAMICE PTÁKA, KTERÝ KRADE VĚCI, NA ŠEST a vzala TO, CO SNÁŠÍ SLEPICE už krásně namalované. Zajíc ji chytil za zadní pírka a letěl do výšky. Jenže mu docházela síla a spadl na zem. Utíkal, utíkal a utíkal, až uviděl DOMOV PTÁKŮ NA STROMĚ NA ŠEST vysoko na dubu, kam SAMICE PTÁKA, KTERÝ KRADE, hodila BÍLÝ OVÁL SE ŽLOUTKEM. Zkoušel vyšplhat na VYSOKÝ KUS DŘEVA S LISTY, ale nešlo to. Když do něj takhle několikrát narážel, TO, CO SNÁŠÍ SLEPICE spadlo z výše a rozbilo se. Místo žloutku tam leželo malinké MLÁDĚ
SLEPICE.
Seznámili
se,
skamarádili a další ÚSEKY DLOUHÉ 365 DNÍ žili společně velmi šťastně.
MARKÉTA RYCHLÁ, 7. TŘÍDA
21
ÚŽASNÉ VELIKONOCE! Byla jednou jedna slepička a ta měla jedno trošku větší vajíčko…
Velikonoce jsou zase tady a oni mi určitě vezmou mé nejpěknější vajíčko! Kokodák!
Už je to tady!!!
Už to bude, musím vzít to největší!
Velikonoce nemám ráda, ale když na to přijde, aspoň uvidím kluky!
Ozdobím to nejhezčí vajíčko, ať mám od Danka klid!
22
Ahoj Kristi, hádej, pro co jsem přišel?:-)
Hody, hody doprovody, dej mi vejce malovaný..
Ahoj, jo už pro něj jdu. Jo dáám. ÁÁÁ!
Tady je. Ou, co se to děje?
Nevím. Asi se líhne kuřátko!
Markéta Rychlá, 7. třída
23
NÁZORY NA VELIKONOCE Je samozřejmé, že Velikonoce mají rádi především kluci. Pro dívky toho období znamená často utrpení. Je tedy jasné, že názory na tento svátek se mohou různit. Velikonoce nemám ráda, protože je to den, který protrpím celých 24 hodin. Není to spravedlivé, protože my holky se musíme schovávat před kluky a jejich pleskajícími pomlázkami. Každý den se probouzím s pozitivními myšlenkami, ale tento den je jiný. Probouzím se s pomyšlením na modřiny a boule. K tomu mě každou chvíli přijde vzbudit táta s kýblem ledové vody a já se jako každý rok schovám do skříně. Máma s radostí otevře každé na dveře bouchající osobě. Je ráda, protože myšlenky, že její dceru vypleskají jen tak pro zábavu na Velikonoce, jsou pro ni svátkem. Nechápu to, není to fér. Kluci nás zbijí a potom jim máme darovat ručně vyrobená vajíčka? Ať jsou bílá, nebo čokoládová, je to dar a za tohle se dary nerozdávají! A že prý je to dobré pro naše zdraví? Pch! Zdravá jsem dost. Chtěla bych takový den, ve kterém bych měla možnost ztřískat kluky jako oni mě. Loňský rok byl strašný. Byla jsem venku s kamarádkami, a když jsem přišla domů, oškubali mě jako kuře. Potom jsem jen slyšela, jak falešně mamka vykřikuje aúú, abych si nemyslela, že jsem jediná, kdo to tady schytává. Zkrátka je nesnáším. Myslím si, že pro nás holky jsou Velikonoce urážkou. (Bára Jahodová, 7. třída) Je to můj nejoblíbenější svátek, protože si při něm něco vydělám a dostanu spoustu sladkostí. Většinou jdu spát k mojí babičce, která bydlí v Datyních, a spolu s bratrancem Ondrou je téměř celé obejdeme a něco z toho „trhnem“, jak jsem již zmiňoval. Vstaneme v šest ráno a náš brzy na mol opilý strýc Pepa nás rozveze ke známým. Nejdříve ke strejdovi Martinovi, tam všechny vymrskáme a dáme si do nosu klobásu a poté vyrážíme za dalšími. Nejraději mám ale rodinu, dají nejvíce peněz a ví, co mám rád, takže ty sladkosti, co dostanu, sním a nemusíme je darovat anebo vyhazovat. Po obkroužení známých i neznámých se vydáme dále do Ludgeřovic, kde bydlí tátova přítelkyně a kde jsem, když jedu k tátovi. Tam taky něco trhnu a není toho málo. Po ukončení všech obchůzek se vydám domů a všechno, co jsem vydělal, spočítám. Někdy je toho skromně, ale někdy naopak tak moc, že se za to dají koupit bezvadné věci, které za něco stojí. Jak jsem již zmínil, Velikonoce mám opravdu rád a nevím, co bych si bez nich počal. Je to myslím si skvělý svátek. (Kryštof Bartošek, 7. třída)
24
PRO DÍVKY!
JAK VNÍMÁTE VELIKONOCE VY?
Jak slavíš Velikonoce?
1.
Co uděláš, když někdo na Velikonoce zazvoní?
2.
A, Zavřu se do pokoje a čekám, dokud neskončí.
A, Řeknu mamce nebo tátovi, ať neotvírají.
B, Slavím je jako každý den: Normálně.
B, Čekám, až někdo otevře, nemusí to být kluk.
C, Tak, jak se mají slavit: Čekám na kluky, až zazvoní, a já
C, Otevřu, jsem přece vychovaná!
jim dám sladké nebo peníze. 3.
O Velikonocích jdeš po ulici, uvidíš partu kluků s pomlázkami, jak se zachováš?
A, Otočím se a utíkám zpět, odkud jsem přišla. Nechci mít modřiny! B, Počkám, co udělají. Třeba čekají na jinou holku. C, Zajdu k nim a zeptám se, na koho čekají. Máš možnost, že by se na Velikonoce vše obrátilo a ty bys mohla klukům vše oplatit. Využila bys této možnosti? A, Samozřejmě, mám kvůli nim velké modřiny! 4.
B, Je mi to úplně jedno, přece je to jenom den. C, Ne! Je to přece kvůli tomu, abychom byly zdravé. 5. Co nejvíce nesnášíš na tomto dni? A, Když nás kluci vymrskají a ještě chtějí sladké a peníze!
6. Chtěla bys tento svátek odstranit? A, Jasně! To bych se radši učila ve škole! B, On je to svátek?! C, Je to tradice, která se dodržuje dlouho, takže bych ho nechtěla odstranit!
B, Je to normální den, aspoň nejsem ve škole. C, Mám Velikonoce ráda!
7.
Za jaký svátek bys chtěla Velikonoce vyměnit?
8.
Těšíš se, že Velikonoce skončí a budou až za rok?
A, Za Vánoce!
A, Ano! Konečně to budu mít za sebou.
B, Tento svátek moc nevnímám.
B, Ne, budu muset jít do školy.
C, Za nic, mám ho ráda, je nenahraditelný!
C, Budou mi chybět, ještě že další rok jsou zase!
Nejvíce odpovědí A: Máš „alergii“ na Velikonoce! Ráda se zavíráš před kluky, abys unikla jejich trapnému „výprasku“. Ty opravdu nesnášíš Velikonoce! Nejvíce odpovědí B: Tento svátek vůbec neřešíš. Jsi ráda, že jsi doma a nemusíš strávit další den ve škole. Je ti úplně jedno, že přijdou kluci a ty budeš ještě v pyžamu. Nejvíce odpovědí C: Zbožňuješ tento svátek! Jsi ráda, že se slaví, dodržuješ tradici. Tohoto svátku si vážíš, většina holek tento den nenávidí.
(Niky Vogalová, 7. třída) 25
MODRÁ – VELIKONOČNÍ POKRMY A ČINNOSTI HNĚDÁ – CHLAPECKÁ JMÉNA
PLEŤOVÁ – OVOCE ŽLUTÁ – KOŘENÍ
ZELENÁ – VELIKONOČNÍ DNY, BARVY A SYMBOLY.
ČERVENÁ – ČÍSLA
ŠEDÁ – DÍVČÍ JMÉNA
Příjemnou zábavu přejí žáci 6. a 7. třídy 26
1. Tradice jinak. 2. Jakou barvu má 4. den v týdnu 3. Namalovaná vajíčka … 4. Kdo švihá holky? 5. Co hoši zpívají? 6. V jaký den chodí kluci švihat holky? 7. Peče se velikonoční … 8. Jak začíná nejznámější velikonoční koleda? 9. Čím dostanou holky po zadečku? 10. Jakou barvu mají jídla ve čtvrtek? 11. Jakou barvu ve velikonočním týdnu má sobota?
Tajenka: V Anglii rozdává vajíčka ………………………zajíček.
1. Co se maluje na Velikonoce. 2. Jak se říká namalovanému vejci. 3. Výrobek, kterým kluci bijí na Velikonoce holky. 4. Kdo zradil Ježíše? 5. Žlutý ptáček. 6. Bílá … (den) 7. Velikonoční …. (den) 8. ….. pondělí (den) 9. Jinak řečeno ZVYKY 10. Na Velikonoce byl Ježíš …
Tajenka:________________________________________________
1. Slepice snáší … 2. Čtvrtý měsíc v roce? 3. Svazek vrbových proutků spletených dohromady. 4. Písmeno v abecedě po CH 5. Velký … 6. Bílá … 7. Na Velikonoce se peče … 8. Po velikonoční neděli následuje …. 9. Typické kynuté pečivo… 10. Člověk, kterého se týkají Velikonoce.
Tajenka: ________________________________________________ (Markéta Rychlá, Dora Pummová, Matěj Plewa) 27
MY SE S VÁMI LOUČÍME, PŘEJEME KRÁSNÉ PROŽITÍ VELIKONOČNÍCH SVÁTKŮ… A KLUCI, AŽ SE BUDETE V PONDĚLÍ CHYSTAT NA HOLKY, NEZAPOMEŇTE SE NAUČIT ALESPOŇ JEDNU KOLEDU, AŤ NEMÁTE OSTUDU! NA ZÁVĚR VÁM RADĚJI PŘIPOMÍNÁME TY NEJZNÁMĚJŠÍ.
Hody, hody doprovody,
Já jsem malý koledníček, tetičko.
dejte vejce malovaný.
Přišel jsem si pro červený vajíčko.
Nedáte-li malovaný,
Pro vajíčko červený,
dejte aspoň bílý,
pro koláč bílý, jsem-li já vám, tetičko, koledníček milý?
slepička vám snese jiný.
koledníček milý?
Paní mámo zlatičká, darujte nám vajíčka, nedáte-li vajíčka, uteče vám slepička do horního rybníčka. A z rybníčka do louže, kdo jí odtud pomůže?
Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kutálí v komoře, slepička KDÁK! Vajíčko KŘÁP! Máte mi ho, paní mámo, dát.
Školní svět vydala Základní škola Vratimov, Masarykovo náměstí. Na velikonočním čísle se podíleli žáci 6., 7., 8. a 9. tříd pod laskavým vedením paní učitelky Lucie Glumbíkové a Pavlíny Kožušníkové. 28
