Uplatnìní reologie v prùmyslu potravin a kosmetice

Bulletin potravinárskeho výskumu (Bulletin of Food Research) Roè. 39, 2000, è. 3, s. 167−176

Uplatnìní reologie v prùmyslu potravin a kosmetice PETR ŠTERN − JARMILA HOJEROVÁ

SOUHRN. Vìtšinu potravináøských a kosmetických produktù lze z reologického hlediska považovat za anomální nenewtonské látky. Jejich tokové vlastnosti významnì ovlivòují nejenom technologické procesy v prùbìhu výroby, ale rovnìž texturu finálních produktù. Publikace podává pøehled o možnostech hodnocení tìchto vlastností moderními reo− metrickými metodami. Uvádí praktické pøíklady uplatnìní reologie v prùmyslu mlékáren− ském, tukovém, pekárenském, masném, škrobárenském a v dalších odvìtvích potravi− náøství a kosmetiky, a to jako pøi monitoringu a optimalizaci technologických procesù, tak pøi kontrole a standardizaci kvality výrobkù. Objasòuje význam psychoreologie pøi zkou− maní vztahù mezi instrumentálním a sensorickým stanovením textury. KLÍÈOVÁ SLOVA: reologie; psychoreologie; textura; potraviny; kosmetické prostøedky

Konzistence (textura) potravináøských výrobkù je rùznorodá, od tuhé poèínaje (chléb, trvanlivé peèivo, tvrdé sýry, èokoláda), pøes polotuhou (máslo, margarin, ztužené tuky, tavené sýry, majonézy) a tekutou konèe (mléko, ovocné džusy, šávy). Obdobná situace je i u kosmetických pro− støedkù. Tekuté jsou pleová mléka, lotiony a šampony, polotuhé − krémy, masti, pasty a gely, tuhé − rtìnky, kusové deodoranty, atd. Exaktní, objektivní a rychlé stanovení konzistence potravináøských a kos− metických výrobkù, stejnì jako monitoring a optimalizaci výrobních operací umožòuje reologie. Reologie (nauka o toku) popisuje chování tìles v dùsledku pùsobení vnì− jšího mechanického namáhání. Tato tìlesa mohou být jak tuhá, tak i kapal− ná nebo plynná. Termín reologie zavedli do literatury Bingham a Crawford v roce 1929 [1]. K širšímu uplatnìní reologie došlo ovšem až mnohem pozdì− ji, a to rozvojem mechanizace a automatizace v jednotlivých prùmyslových

Doc. RNDr. Petr ŠTERN, CSc., Ústav pro hydrodynamiku AV ÈR, Pod Paankou 5, 166 12 Praha 6, Èeská republika. Ing. Jarmila HOJEROVÁ, PhD, Katedra mlieka tukov a hygieny požívatín, Chemicko− technologická fakulta, Slovenská technická univerzita, Radlinského 9, 812 37 Bratislava 1, Slovenská republika.

167

ŠTERN, P. − HOJEROVÁ, J.

OBR. 1. Tokové køivky newtonovských a nenewtonovských látek (A − newtonovská, B − pseudo− plastická, C − dilatantní, D − visko− plastická). FIG. 1. Flow curves of Newtonian and non−Newtonian materials (A − newtonian, B − pseudoplastic, C − dilatant, D − viscoplastic). 1 − shear stress τ, 2 − shear rate .

odvìtvích, vèetnì potravináøství a kosmetiky, a též v souvislosti s dùslednìjší kontrolou jakosti, užitných hodnot a standardní kvality výrobkù. Podle chování pøi mechanickém namáhání lze látky rozdìlit do dvou hlav− ních skupin: newtonské a nenewtonské. Newtonské látky mají konstantní viskozitu, nezávislou na velikosti a dobì pùsobení smykového namáhání. Platí u nich Newtonùv vztah mezi smyko− vým napìtím τ a smykovou rychlostí τ = η. (1) kde η je dynamická viskozita (koeficient úmìrnosti). Grafickým znázornìním této funkèní závislosti je pøímka A, uvedena na obr. 1. Mezi newtonské látky patøí plyny, voda, minerální a rostlinné oleje, glycerin, mléko a pod. Jejich viskozita je látkový parametr, závislý pouze na druhu látky, teplotì a tlaku. Pøedmìtem studia reologie jsou látky nenewtonské, u kterých závislost mezi smykovým napìtím τ a smykovou rychlostí není lineární. Jejich vis− kozita proto není konstantní, ale závisí od velikosti a dobì pùsobení smy− kového namáhání. Mezi nenewtonské látky patøí naprostá vìtšina potravi− náøských a kosmetických produktù fyzikálních forem koloidních roztokù, heterogenních disperzí, emulzí nebo suspenzí, atd. Nenewtonské látky lze podle tvaru a prùbìhu funkèní závislosti smykové− ho napìtí na smykové rychlosti dìlit na: 1. Látky s èasovì nezávislými reologickými parametry: a) pseudoplastické, b) dilatantní, c) viskoplastické. 2. Látky s èasovì závislými reologickými parametry: 168

Uplatnìní reologie v prùmyslu potravin a kosmetice

a) tixotropní, b) antitixotropní. 3. Látky viskoelastické. Pseudoplastické látky (strukturnì viskózní) tvoøí velmi poèetnou skupinu nenewtonských látek, jako napø. roztoky a taveniny polymerù, mýdel, nízko− koncentrované suspenze a emulze a pod. Grafickým znázornìním jejich fun− kèní závislosti smykového napìtí τ na smykové rychlosti (tzv. tokové køiv− ky), je køivka B, uvedena na obr. 1. Prochází poèátkem a s rostoucí smykovou rychlostí se její sklon zmenšuje, viskozita klesá. Proto se nazývají též látkami øídnoucími. K popisu pseudoplastického chování se nejèastìji používá mocninového reologického modelu (Ostwald−de−Waele model): τ = K. (2) kde K je koeficient konzistence úzce související s viskozitou, n exponent toku vyjadøující stupeò pseudoplastického chování. Èím více je n < 1, tím více se tekutina liší od ideálnì viskózní, pøi n = 1 pøechází tento vztah v Newtonùv (1). Dilatantní látky naopak s rostoucím smykovým namáháním svoji viskozi− tu zvyšují. Proto bývají nazývány též látkami houstnoucími. Patøí mezi nì pøedevším škrobové mazy a bentonitové suspenze. Jsou charakterizovány tokovou køivkou, jež prochází poèátkem a s rostoucí smykovou rychlostí se její sklon zvyšuje, viskozita roste (obr. 1, køivka C). Ke kvantitativnímu popisu dilatantního chování se používá též mocninový model (rovnice 2), pøièemž musí být exponent n > 1. Viskoplastické látky tvoøí velmi poèetnou skupinu anomálních tekutin. Viskoplastické chování vykazují koncentrované emulze, suspenze, vazeliny, gely, emulgované a ztužené tuky, majonézy, jogurty, èokoláda a pod. U viskoplastické látky dojde k viskóznímu toku teprve po pøekonání urèité kri− tické hodnoty smykového napìtí, zvané mez toku f. Do té doby se látka chová jako tuhé, elastické tìleso. Toková køivka viskoplastických látek neprochází poèátkem, ale bodem f na ose poøadnic, ve kterém je viskozita nekoneènì vysoká (obr. 1, køivka D). Ke kvantitativnímu popisu viskoplas− tického chování existuje celá øada modelù, z nichž nejjednodušší jsou: Bingham

τ = fB + η

(3)

Casson

τ1/2 = fC + η

(4)

Herschel−Bulkley τ = fH + η kde fB, fC, fH jsou meze toku.

(5)

169


Tixotropní látky patøí do skupiny nenewtonských látek s èasovì závislými reologickými parametry. U tìchto látek není viskozita pouze funkcí velikos− ti smykového namáhání, ale též doby, po kterou toto namáhání pùsobí. U výše popsaných nenewtonských látek dochází ke strukturním zmìnám a tudíž i ke zmìnám viskozity bezprostøednì po aplikaci smykového namáhání. Tokové køivky tìchto látek, mìøené pøi postupném zvyšování a opìtném snižování smykových rychlostí, jsou identické. Naproti tomu tixo− tropní látky pøi pùsobení konstantního smykového namáhání snižují svoji viskozitu tak dlouho, dokud nedosáhne limitní rovnovážné hodnoty. Tokové køivky, mìøené pøi postupném zvyšování a opìtném snižování smykových rychlostí nejsou identické, ale vykazují urèitou hysterezi, jak je patrno z obr. 2. Plocha hysterezní smyèky mùže za urèitých podmínek sloužit jako míra tixotropie. Pøedpokladem tìchto strukturních zmìn je izotermní rever− zibilita, to znamená, že tixotropní látky po urèité dobì tzv. zotavovacího èasu (t. j. po pøerušení smykového namáhání) nabudou opìt svých pùvodních vlastností, tedy takového strukturního uspoøádání, jež mìly pøed zapoèetím smykového namáhání. Mezi tixotropní látky patøí koncentrované emulze, suspenze, ztužené tuky, nátìrové hmoty a pod. Tixotropie je pouze jednou z forem reverzibilní èasové závislosti reologic− kých parametrù. Jejím pravým opakem je antitixotropie (nebo též negativní tixotropie, pøípadnì reopexie), kdy s rostoucí dobou pùsobení smykového namáhání dochází k rùstu viskozity. Je nutno poznamenat, že tato toková anomálie je pomìrnì vzácná a èasto bývá zamìòována s fyzikální, even− tuálnì chemickou zmìnou substance, napø. se zvyšováním viskozity v dùsled− ku odpaøování rozpouštìdla. Obdobnì jako u tixotropie je pøedpokladem tìchto zmìn izotermní reverzibilita.

OBR. 2. Typická toková køivka tixo− tropních látek. FIG. 2. Typical flow curve of thixo− tropic materials. 1 − shear stress τ, 2 − shear rate .

170


Viskoelastické látky vykazují pøi toku kromì viskózní složky též elastickou složku deformace. K jejich charakterizaci je nutno kromì tokové køivky urèit ještì další parametry. Nejèastìji to jsou pamìový a ztrátový modul, modul pružnosti a relaxaèní èas. Viskoelastické vlastnosti vykazují micelární roztoky tenzidù, koncentrované roztoky a taveniny polymerù, gely a koncentrované emulze v/o. Ve vìtšinì pøípadù je u potravináøských produktù viskoelasticita nežádoucím jevem. Stejnì tak je zdrojem chyb pøi rotaèní reometrii. Uvedený výèet nevyèerpává všechny nenewtonské látky. Viskozitní ano− málie mohou být rùznorodé, tzn. vykazovat souèasnì nìkolik uvedených vlastností a tvoøit prakticky spojité spektrum nenewtonského chování, ome− zené èistou viskozitou, plasticitou a elasticitou. Jestliže u newtonských látek postaèí k úplné reologické charakterizaci urèení pouze jednoho parametru − viskozity, u nenewtonských látek je nutno urèit v širokém rozsahu závislost smykových napìtí na smykové rychlosti nebo naopak, nazývanou toková køivka èi reogram. Zjišováním tokových vlastností nenewtonských látek se zabývá reometrie. Reologie a reometrie jsou tudíž nadøazeny bìžnì známému pojmu viskozimetrie. Pro reometrii nenewtonských látek jsou nejvhodnìjší a též nejužívanìjší rotaèní reometry s definovanou geometrií toku, nejèastìji v uspoøádání souosých válcù nebo kužel−deska [2]. Existují dva typy rotaèních reometrù: a) reometry systému CR (Controlled Rate): nezávisle promìnná je smyko− vá rychlost a závisle promìnná smykové napìtí − dosud nejrozšíøenìjší; b) reometry systému CS (Controlled Stress): nezávisle promìnnou je vlo− žené napìtí a závisle promìnnou smyková rychlost − novìjší typ reomet− ru, výhodný pøedevším pro stanovení meze toku viskoplastických látek. Moderní reometry umožòují oba tyto principy mìøení kombinovat. Pøi reometrech typu CR klíèovým bodem je zvolení takových smykových rychlostí, které odpovídají podmínkám výrobního procesu (pøi kterých jsou suroviny, polotovary nebo koneèné produkty podrobeny mechanickému na− máhaní, tzn. dopravì v potrubí, èerpání, míchaní, homogenizaci, dispergaci, plnìní do obalù, a pod.) nebo praktické aplikaci výrobku za úèelem stano− vení užitných hodnot èi standardizaci kvality. Napøíklad: − pøi roztírání másla, taveného sýra nebo margarinu na chléb je vhodné sle− dovat rozsah = 0 s−1 až 102 s−1, − pøi vylévání tekutiny z láhve = 50 s−1 až 200 s−1, − pøi vytlaèení tekutiny z plastové láhve = 5 s−1 až 10 s−1, − pøi èerpání roztavené èokolády potrubím o prùmìru 10 cm a prùtoku 50 l.min−1 = 30 s−1,

171


− − − −

pøi prùchodu tekutiny tryskou (aerosol) = 104 s−1, pøi roztírání kosmetického krému na pokožku = 104 s−1, pøi plnìní zubní pasty do tuby = 100 s−1 až 200 s−1, pøi nanášení rtìnky na rty = 2000 s−1.

Na nìkolika konkrétních pøíkladech lze demonstrovat praktické uplat− nìní reologie a reometrie v potravináøství a kosmetice [3−5]. Pokrmové tuky, máslo, tavené sýry Stále ještì v praxi používané empirické a poloempirické metody hodno− cení konzistence potravináøských výrobkù, napø. penetrometrie, hesionmet− rie, sectilometrie, FIRA−NARD vytlaèování, umožòují pouze její kvalitativ− ní urèení v omezeném rozsahu teplot. Proto byla vypracována nová reometrická metoda hodnocení reologic− kých vlastností pokrmových tukù, jež umožòuje pøesné, rychlé a objektivní hodnocení textury v potøebném rozsahu teplot a smykových rychlostí [6]. Metoda pøedpokládá stanovení tokových køivek v rozsahu smykových rych− lostí = 0 s−1 až 500 s−1 a teplot, pøicházejících v úvahu pøi praktickém pou− žití, t. j. 5 °C (teplota odpovídající skladování v chladnièce) až 25 °C (poko− jová teplota). Tato metoda byla aplikována i pøi studiu reologických vlast− ností ztužených a šlehaných rostlinných tukù, másla, tavených sýrù. Protože z reologického hlediska se jedná vesmìs o tixotropní viskoplastické látky, k jejich charakterizaci postaèují statická a dynamická mez toku, zdánlivá a plastická viskozita [6]. Èokoláda Stanovení reologických vlastností èokoládových polev je mezinárodnì normováno (OICC). Vzhledem k viskoplastickému charakteru se dle této metody urèují dva technologicky dùležité parametry − mez toku a plastic− ká viskozita (Casson) a to pøi teplotì 40 °C a v rozsahu smykových rych− lostí = 5 s−1 až 50 s−1. Nevýhodou této metody je, že se mez toku nesta− novuje experimentálnì, ale pouze extrapolací. Lze prokázat, že rozdíly mohou èinit až 100 %, protože mez toku lze experimentálnì stanovit pouze buï pøi velmi malých smykových rychlostech pomocí dynamických testù, nebo v systému CS [3]. Mléko a mléèné výrobky Reometricky lze s výhodou sledovat napøíklad zahušování mléka, stabili− zaci mléèného tuku [7] nebo napø. stárnutí kondensovaného mléka v prùbìhu skladování.

172


Velký poèet prací je vìnován reologii jogurtù [8], kde textura významnì ovlivòuje jejich užitné hodnoty. Vzhledem k jejich viskoplasticitì a náchyl− nosti ke skluzu na stìnì mìrných elementù je nutno použít rýhovaných mìr− ných elementù, pøedevším souosých válcù, pøípadnì rotorù ve tvaru mícha− dla (vane rotor) nebo nedestruktivních dynamických testù. Rovnìž studiu reologických vlastností mražených smetanových krémù je ve svìtì vìnována znaèná pozornost a to jak výchozí emulzi o/v, tak i koneènému produktu, jenž je v podstatì tvoøen tuhou pìnou s více než 50 % obj. vzduchu a pevnými krystaly, vykazujícímu vysokou plastickou vis− kozitu [1]. Škroby Pro tuto oblast má reologie zásadní význam. Uplatòuje se ve všech fázích èinnosti, v základní technologii (izolace škrobu ze suroviny), ve vývoji a výro− bì modifikovaných škrobù, škrobových hydrolyzátù a dextrinù i pøi jejich aplikaci v navazujících technologiích. Vzhledem ke komplikovaným reolo− gickým vlastnostem (pseudoplasticita, viskoplasticita, viskoelasticita, tixotro− pie a v nìkterých pøípadech i antitixotropie) se pøechází od empirických metod, využívajících pøedevším amylografy, k absolutním reometrùm. Tìsta Znalost èasových závislostí reologických parametrù tìst, pøedevším vis− koelasticity a normálových napìtí, má význam pøedevším ve velkopekáren− ských provozech. Na konzistenci tìsta závisí pøedevším textura chlebové støídy, pøípadnì dalších výrobkù [9]. Ovocné džusy a šávy Snahou výrobcù je, aby ovocné šávy (džusy) vykazovaly stejnou viskozi− tu, jako pøírodní šávy, pøipravené z èerstvého vylisovaného ovoce. K tomu úèelu se používají rùzná zahušovadla, nejèastìji na bázi derivátù celulózy (CMC, HEC), které zvyšují viskozitu disperzního prostøedí a tím omezují sedimentaci døenì. Jejich nevýhodou je, že souèasnì s viskozitou zvyšují i vis− koelasticitu, jež potom negativnì ovlivòuje chuové vnìmy spotøebitele. Masní výrobky V masném prùmyslu jsou urèovány reologické vlastnosti pøedevším hrubì a jemnì dezintegrovaného masa ve vztahu k jeho zpracovatelnosti a kon− strukci technologických zaøízení, napø. výbìru vhodné plnièky pøi výrobì paštik.

173


Další výrobky Existuje celá øada dalších potravináøských výrobkù, u kterých hrají reolo− gické vlastnosti významnou roli. Namátkou lze jmenovat keèupy, majonézy, nejrùznìjší omáèky a dresinky, u kterých pomocí úpravy viskozity suspenz− ního prostøedí lze zabránit sedimentaci pevných èástic (zelenina, koøení). Texturu finálních výrobkù samozøejmì ovlivòují i suroviny. Znalost reolo− gických vlastností kromì již zmínìných škrobù a derivátù celulózy i pektinu, alginátù, agaru, xantanu, guarové gumy, tenzidù a pod. je nezbytná, protože i velmi malé pøídavky tìchto látek výrazným zpùsobem ovlivòují jejich užitné hodnoty [10]. Kosmetické prostøedky Reologie kosmetických prostøedkù tvoøí další samostatnou kapitolu. Prakticky všechny kosmetické prostøedky vykazují nenewtonské chování. Proto je nutno znát jejich reologické vlastnosti jak v prùbìhu výroby, tak i u finálních produktù, jelikož textura významnì ovlivòuje jejich užitné hod− noty. Pøi výrobì krémù, mlék, mastí, nìkterých gélù, rtìnek a pod., jde zejména o zajištìní a dodržení optimální konzistence a roztíratelnosti za rùz− ných výrobních a aplikaèních podmínek. Pomocí reologie lze rovnìž hodno− tit stabilitu vìtšiny kosmetických prostøedkù, pøedevším emulzí a suspenzí, a to nejenom bezprostøednì po výrobì, ale i v prùbìhu transportu potrubím, prùchodu tryskou pøi adjustaci, pøi dopravì, skladování a aplikaci. Protože vìtšina kosmetických prostøedkù má dobu spotøeby 1 až 3 roky, zrychlenými reometrickými testy lze efektivnì pøedpovìdìt fyzikální stabilitu v prùbìhu celé záruèní doby, a to v rozsahu teplot, pøicházejících v úvahu pøi skladování výrobkù [5,10,11]. Psychoreologie Tento moderní vìdní obor zkoumá vztahy mezi reologickými vlastnostmi stanovenými instrumentální analýzou a texturními parametry stanovenými senzorickou metodou. Znalost psychoreologických zákonitostí je dùležitá ke kvantitativní charakterizaci tokových a deformaèních dìjù, probíhajících pøi senzorické zkoušce. To umožòuje provádìt následnou senzorickou ana− lýzu za reologicky srovnatelných podmínek. Pøi hodnocení potravin i kosme− tických pøípravkù je vhodné obì tyto metody kombinovat, napø. pøi urèení rozmezí optimálních reologických parametrù, jež odpovídá optimálním užit− ným vlastnostem produktù. Jak ukázaly výsledky provedených korelací, u pokrmových tukù existují prùkazné funkèní závislosti mezi reologickými a senzorickými vlastnostmi, pøedevším pokud jde o roztíratelnost a tvrdost

174


[12]. Rovnìž tak u kosmetických emulzí byly zjištìny tìsné funkèní závislos− ti v pøípadì roztíratelnosti a pocitu pøi nanášení [13]. V pøípadì majonéz je napø. velmi zajímavé zjištìní, že významné rozdíly ve viskozitì pøi 5 °C a 25 °C, zjištìné instrumentálnì, nebyly pøi senzorické analýze zaznamenány [14].

Literatura 1. SHERMAN, P.: Industrial rheology. London, New York : Academic Press, 1970. 423 s. 2. ŠTERN, P. − VLTAVSKÝ, Z. − KUBÍÈKOVÁ, K.: Poznatky z praktického využití reologie pøi zkoušení jakosti lékových forem. Èeskoslovenská farmacie, 29, 1980, s. 254−259. 3. ŠTERN, P.: Využití reologie pøi výrobì potravin. Prùmysl potravin, 42, 1991, s. 398−400. 4. VACOVÁ, T. − HOZA, M. − HOZOVÁ, K.: Uplatnenie reológie pri hodnotení stability potrav− inárskych emulzií. Bulletin potravinárskeho výskumu, 12, 1983, s. 83−92. 5. ŠTERN, P. − HOJEROVÁ, J.: Reologie a kosmetika. Zborník z Medzinárodnej kozmeto− logickej konferencie v Starej Lesnej. Bratislava : Kozmetologická spoloènos SR, 1998, s. 45−46. 6. ŠTERN, P. − ÈMOLÍK, J.: Study of rheological properties of margarine. Journal of the American Oil Chemists' Society, 53, 1976, s. 644−647. 7. KRKOŠKOVÁ, B.: Emulzie mlieèneho tuku stabilizované laktoproteinátmi. Bulletin potrav− inárskeho výskumu, 12, 1983, s. 175−183. 8. SUWONSICHON, T. − PELEG, M.: Rheological characterisation of almost intact and stirred yogurt by imperfect squeezing flow viscometry. Journal of the Science of Food and Agri− culture, 79, 1999, s. 911−921. 9. DZUGASOVÁ, J. − DODOK, L. − SZABOVÁ, A.: Reologické vlastnosti oblátkových ciest. Bulletin potravinárskeho výskumu, 27, 1988, s. 505−512. 10. HOJEROVÁ, J. − ŠTERN, P.: Application of the simple rheological investigations to compare the flow behaviour of the cosmetic thickeners. SÖFW−Journal, 126, 2000, è. 4, s. 38−44. 11. ŠTERN, P.: Die Rheologie in der Kosmetik. Communications, Institute of Hydrodynamics, Czechoslovak Academy of Sciences, 18, 1989, s. 43−56. 12. POKORNÝ, J. − DAVÍDEK, J. − DOBIÁŠOVÁ, S. − ŠTERN, P. − ÈMOLÍK, J.: Comparison of sen− sory analysis and rotational rheometry in the texture evaluation of margarines. Journal of Texture Studies, 15, 1984, s. 395−406. 13. ŠTERN, P. − VALENTOVÁ, H. − POKORNÝ, J.: Relations between rheological and sensory characteristics of cosmetic emulsions. SÖFW− Journal, 123, 1977, s. 445−449. 14. ŠTERN, P. − VALENTOVÁ, H. − POKORNÝ, J.: Rheological properties and sensory texture of mayonnaise. European Journal of Lipid Science and Technology, v tisku. Do redakcie došlo 11.4.2000.

175


On the use of rheology in food and cosmetic processing ŠTERN, P. − HOJEROVÁ, J.: Bull. potrav. Výsk., 39, 2000, p. 167−176. SUMMARY. A majority of food and cosmetic products may be, from the rheological point of view, considered as anomalous non−Newton compounds. Their flow properties signifi− cantly influence not only technology processes during the production, but the texture of final products, too. This paper gives a review on the possibilities of the evaluation of these proper− ties using modern rheometrical methods. Practical examples of the use of rheology in the dairy, fat, bakery, meat, starch and other fields of food industry and cosmetics are pre− sented, which concern not only production monitoring and optimisation of technology processes but control and standardisation of products quality as well. Importance of psycho− rheology at studying the correlation of instrumental and sensory assessment of the texture is explained. KEYWORDS: rheology; psychorheology; texture; foods; cosmetics

176

Uplatnìní reologie v prùmyslu potravin a kosmetice

Recommend Documents