Obsah únorového
ZPRAVODAJ
čísla Únorové pranostiky Petr Hromádka z Jistebnice Božena Němcová Zvídavý sněhulák Olga Scheinpflugová Zápis z Rady klientů Akce na únor
ÚNOR 2015 Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořiti se). Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen.
Zpravodaj G-centra je měsíčník pro potřeby obyvatel G-centra Tábor. Vychází první týden v měsíci. Je neprodejný. Připravuje jej, L.Dědičová. Své příspěvky odevzdávejte do 20. dne v měsíci L. Dědičové (kancelář č. 331, 2.patro, e-mail:
[email protected]).
Pranostiky na únorové dny:
Únor bílý - pole sílí.
Sněhový únor - sílí úhor.
Únorová voda - pro pole škoda.
Mírný únor, bídný rok.
Teplý únor přináší studené jaro ale teplé léto. Mrazivý únor, horký srpen. Mlhy v únoru předznamenávají mokré léto. Neobjeví-li se ledy do února, objeví se v únoru. Když slavík zpívá v únoru, má v dubnu zobák zavřený.
Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje. Svatá Veronika – seká ledy z rybníka. Svatá Agáta bývá na sníh bohatá. Na svatou Dorotu – odmeť sníh od plotu. Svatý Radko – na poli hladko. Svatá Apolena v mlhu je často zahalena. O svaté Šcholastice navleč si rukavice. Svatá Eulalie – se střech se lije. O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše moří. Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna. O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně. O svatém Šimoně schází sníh ze stráně. Masopust na slunci – pomlázka u kamen. Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.
2
Svatý Petr za stolem nechává na holém, a teprv v okovách posílá sedlákům výsluhy.
Svatý Petr vládne mrazu, svatý Jiří teplu.
Je-li na Stolici svatého Petra zima, ještě dlouho potrvá.
Den svatého Petra stolování zimu ještě nevyhání.
Je-li na svatého Petra nastolení mráz, bude mrznout ještě 14 dní. Najde-li Matěj led, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned.
Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje.
Na svatého Matěje rampouchy, úrodný rok na mouchy.
Prší-li na svatého Matěje, bude se brzy síti.
Jaký mráz bude večer v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád.
Je-li mráz na svatého Gabriela, bývají žně veselé. Je-li na svatého Romana jasno, bude hojná úroda.
Jak na Romana je, taková na úrodu brambor naděje.
Je-li na svatého Romana jasně, vyjde nám úroda krásně.
Petr Hromádka – z Jistebnice (nejen) do Chotěboře O českém husitském knězi a hejtmanovi Petru Hromádkovi (též Hromadovi) se ví, že pochází z Jistebnice a že není znám datum jeho narození. Podle místní tradice je jeho rodný dům na jistebnickém náměstí ( č.p.82) a připomíná to pamětní deska s textem :
3
„ZDE
SE
NARODIL
PETR
HROMÁDKA
HUSITSKÝ
HEJTMAN
A
ZAKLADATEL TÁBORA DESKA VSAZENA 1.V.1921 NA PAMĚŤ 500 LETÉHO VÝROČÍ JEHO SMRTI UPÁLENÍM V CHRUDIMI.“ Petr Hromádka byl po studiích jako akolutha (příslušník církve s nižším svěcením) zvoníkem v některém větším kostele a později, po svém vysvěcení, se stal sakristanem v kostele na Pražském hradě (1408 – 1413). Potom byl kaplanem nebo zvoníkem v Dolních Střimelicích. V době nepokojů v zemi (po smrti Jana Husa) byl odtud v roce 1418 církevním úřadem vyhoštěn. Stal se jedním z organizátorů „poutí na hory“ – které se konaly od Velikonoc 1419 až do jara 1420. Důvodem byly zásahy panovníka a vrchností omezujících husitské bohoslužby a také představa brzkého zániku pozemského světa a přesvědčení o spasení věrných křesťanů právě „na horách". Velké shromáždění (až 42 tisíc stoupenců Husova učení). se např. konalo v roce 1419 na vrchu Tábor Burkovák (u obcí Nemějice a Dražíč, západně od Bechyně). S osudem Hromádky je výrazně spojeno Ústí nad Lužnicí (původně poddanské město pánů z Ústí), po roce 1410 jedno z center radikálně reformní aktivity. Po vypovězení zdejších husitů v roce 1419 se postavil Hromádka do čela „vyhnanců“ a 21. února 1420 v noci osadu dobyl. Protože se mu ale nezdála bezpečná, navrhl
obsadit nedaleké, již dlouho
opuštěné, opevněné sídlo na skále nad Lužnicí, V březnu 1420 pak husité Ústí vypálili. Petr Hromádka poslal vzkaz do Plzně, že našel vhodné místo a že se zde usadili – a aby přijel Jan Žižka. Ten poslal místo sebe Chvala z Machovic, který 20. března 1420 jménem Žižkovým položil základ novému městu. V jeho čele stanuli čtyři hejtmané – Mikuláš z Husí, Zbyněk z Buchova, Chval Řepický z Machovíc a Jan Žižka. Na Tábor – jak pojmenovali husité nové sídlo – přicházelo mnoho zemanů, sedláků a prostých lidí, často s ženami i dětmi, a byli odhodláni k boji za „zákon boží" a, za jiný, lepší život. Za husitských bouří Petr Hromádka v čele Žižkových bojovníků dobyl v lednu 1421 město Chotěboř a stal se městským hejtmanem. Proti němu vytáhlo panské vojsko, a když Hromádka viděl jeho sílu a znal nepřízeň měšťanů, rozhodl se vyjednávat. A 2. února
se vzdal. Přes slib volného odchodu všech byla celá 4
tisícovka táboritů po opuštění opevnění napadena, 300 z nich 3. února upáleno v chotěbořských stodolách, zbytek zahynul mezi Čáslaví a Kutnou Horou upálením nebo svržením zaživa do kutnohorských šachet. Petr Homádka byl Zikmundovým hejtmanem Janem Městeckým odveden z Chotěboře do 27 km vzdálené Chrudimi, a tam 6. února 1421 na místním rynku upálen. Husité se pak pomstili vypálením benediktinského kláštera v blízkém Vilémově. Událost v Chotěboři připomíná pomníček, postavený v roce 1929 v zahradě před č.p.607, tehdy městskou elektrárnou, kde údajně stály stodoly - a také pojmenování jedné chotěbořské ulice na „Hromádky z Jistebnice“. Připravil Rudolf KUKAČKA
Božena Němcová Letos uplyne 195 let od narození této naší největší spisovatelky, proto si ji v krátkosti jistě rádi připomeneme.
Česká spisovatelka Božena Němcová narozená 4. 2. 1820 ve Vídni, byla spolu s K.H.Borovským, J.K. Tylem a K.J.Erbenem v popředí české literatury ve 40. a 50. letech 19. století. Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová, byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou sestry vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali. Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České Skalice na statcích kněžny Zaháňské. Němcová neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici. V dětství na ni měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, ji do budoucna předurčil. Jako sedmnáctiletá byla pod 5
nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než Němcová. Manželé se téměř každý rok stěhovali. Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Manželství Němcové nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Když rodina konečně zakotvila v Praze, začala se Němcová scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. Vlastenectví manželům Němcovým přinášelo nemalé problémy, tajná policie je stále sledovala. Za nástupu Bachova absolutismu se jejich situace ještě zhoršila, protože Němcová se nebála říkat nahlas své názory. Pochopila rozdíl mezi opravdovým vlastenectvím a opatrným vlastenectvím měšťáků. V roce 1850 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se vrátila do Prahy. Manžela v Uhrách navštívila asi třikrát a využila těchto návštěv ke shromažďování materiálů, ze kterých potom psala pohádky. Z malých honorářů za její literární činnost se jí i dětem žilo bídně. V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek. V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. Hlavním hrdinou v jejích dílech byl prostý venkovský lid.
6
Božena Němcová zemřela v lednu 1862. Její pohádky a povídky zařadila veřejnost do zlatého fondu české literatury. Dílo Boženy Němcové: Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla. Slovanské pohádky a pověsti /1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů. Obrazy z okolí Domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku. Babička /s podtitulem Obrazy z venkovského života – 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí. Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami – povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla. Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.
7
V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků. Podle internetu zpracovala L.Dědičová
Zvídavý sněhulák V druhém patře sněhulák je, své okolí pozoruje. Mnoho lidí se zastaví jeho krásy když objeví. Má klobouček a velký nos ve sněhu snad chodí jen bos. Kabát s knoflíky mu sluší k lidem natahuje uši. V jedné ruce drží koště, Nebojí se mrazu, deště. Klientům se on moc líbí, nenaleznou na něm chyby. Rád poslouchá povídání zde přítomných hodných paní, jak vše bylo v době mládí, co dělají kamarádi. Vědí, kdo má návštěvu, komu není do zpěvu. Návštěvy my rádi máme, s úsměvem je přivítáme. Prohlédne si oblečení, krásný oděv rád ocení. I staří se někdy strojí, Láska k módě všechny spojí. Dozví se, kdo odešel nám, kdo dostane pokojík sám, který klient je tu nový, Zda má také špatné nohy. Sněhulák je kamarád, škoda, že ne napořád. Na jaro se už těšíme, sněženky my vyhlížíme. Milada Janatková
8
Olga Scheinpflugová jako Matka a Jaromír Hanzlík jako Tony v dramatu K. Čapka Matka, 1967
Do života mi vstoupila poprvé už v dětství, kdy na ni často vzpomínala moje
maminka. Obě
totiž jako
dospívající dívky přišly roku 1917 do Prahy, obě bydlely v penzionátu „Záštita“ v Hradební ulici a obě studovaly na obchodní škole. Patnáctiletá Olga splnila otcovo přání vlastně jen formálně; ve skutečnosti se už odmala chtěla stát herečkou. Proto také ve volném čase pilně navštěvovala tzv. učební hodiny u Marie Hübnerové a předepsané monology se učila až „po večerce“, většinou v koupelně penzionátu. Když jsem pak mnohem později na začátku šedesátých let přesídlila do pražského Divadla E. F. Buriana, poznala jsem Olgu Scheinpflugovou osobně. Po premiéře Čapkovy tragikomedie Věc Makropulos přišla do divadelního klubu a její první věta zněla: „Kdepak je ta vaše dramaturgyně, která myslí na herce?“ A tím vlastně začalo naše podivuhodné přátelství. Bydlela jsem ve Vršovicích, a tak kdykoliv mi Olinka zatelefonovala a pozvala mě na kus řeči u kávy, už za pár minut jsem zvonila u branky Čapkovy vily. Pokaždé přišla otevřít věrná hospodyně paní Mráčková s obligátní větou: „Paninka vás už čeká.“ A my jsme se pak usadily v přízemním salonu s výhledem do zahrady a povídaly si. Vlastně většinou vyprávěla Olinka a já byla vděčnou posluchačkou. V závěrečném
období
svého
předčasně
ukončeného
života
podala
v Národním divadle dva opravdu mistrovské výkony. 25. října 1963 mělo premiéru Shakespearovo drama Romeo a Julie, kde pod režijní taktovkou Otakara Krejči excelovala jako Chůva. A na podzim r. 1966 se poprvé proměnila 9
v Bláznivou ze Chaillot. Její horoucí dialog s Luďkem Munzarem (v roli Petra) si pamatuju dodnes. Prostřednictvím Giraudouxovy Aurélie jako by se její české představitelce najednou vracelo mládí! Závěr jejího života byl ve znamení mistrovských výkonů Výjimečné
místo
nejen
v jejím
hereckém
zrání,
ale
nepochybně
i v soukromém životě měla Matka. Karel Čapek nikdy neskrýval, že vlastní autorkou námětu je právě Olga Scheinpflugová, nakonec však na její výslovné přání drama napsal sám. „Olinka si jednou tuhle roli zahraje!“ Tahle Čapkova předpověď
se
pražskému
naštěstí
publiku
splnila Olga
v září
1967,
Scheinpflugová
kdy
se
poprvé
představila jako hrdinka posledního Čapkova dramatu. Nikoli však v Národním divadle, jehož byla členkou, nýbrž v Divadle na Vinohradech (v režii Luboše Pistoria). A tím jako by se kruh uzavřel. V roce 1929 odešla do Národního z Vinohrad – a na Vinohrady se téměř po čtyřiceti letech vrátila. A byl to triumfální návrat! Hrála sice stejný text jako Leopolda Dostalová na premiéře v roce 1938, ale Olžino pojetí bylo diametrálně odlišné. Stačí citovat její slova z vinohradského divadelního programu: „Tenkrát byla Matka jako titulní postava i básnickou metaforou doby – dnes je to matka s malým m, bytost věčná ve svém boji a ztrátách. Autor jí dal naštěstí tolik lidskosti a životní pravdy, že se obejde i bez data svého zrození.“ Ráda
bych
své
vzpomínky
na nezapomenutelnou
a nenahraditelnou
přítelkyni zakončila úsměvně, ale nejde to, mám-li se vrátit k posledním dnům jejího života. Na obzoru byly Velikonoce a Olga očekávala návštěvu jednoho ze svých dávných přátel ze Švýcarska. Jenže ráno 10. dubna, kdy bylo na programu odpolední představení Matky, volala hospodyně Mráčková, že „paninka měla v noci srdeční záchvat“. Okamžitě jsem informovala ředitele Františka Pavlíčka a ten rozhodl, že se představení zruší. Ale to už se nám ozvala Olga 10
a kategoricky oznámila, že hrát bude! Seděla jsem s ní v herecké šatně a ona mě uklidňovala „pilulkou na srdce“, skrývanou v bílém kapesníčku. Bohužel školáci, kteří zřejmě nepřišli na představení z vlastní vůle, byli velmi neukáznění a na závěrečná matčina slova „Cože, oni zabíjejí malé, usmrkané děti?!“ reagovali hurónským smíchem. Rozčilená Olga opustila vinohradské jeviště a zpátky se už nevrátila. O tři dny později, 13. dubna 1968, zemřela ve vinohradské nemocnici na infarkt. „… a pak jsou ty pravé, ty nadšené a opravdové potlesky, tak řídké a tak krásné! To je vám, jako by bylo v hledišti dvakrát tolik světla a dvakrát tolik lidí. Je to posila, která nám povzbudí srdce a která dokáže, že je tu zájem a že nepracujeme nadarmo!“
(Olga Scheinpflugová: Divadelní zápisky, 1928) Autorka pracovala jako dramaturgyně v DnV v letech 1966–1970.
Zápis č. 1/15 ze schůze Rady klientů G-centra Tábor, která se konala 8. ledna 2015 Přítomni: pí Janatková, p. Klaus, pí Svobodová, pí Zvonařová, pí Ženíšková, Omluveni: p. MUDr. Baloun, pí Čiháková, pí Doubková, pí Růžičková, Hosté: PhDr. Jaroslava Kotalíková – ředitelka Mgr. Alena Kubíková – zástupkyně ředitelky 1. Kontrola zápisu 9/14 – bez připomínek. Vzhledem k velké nemocnosti, bude nutné doplnit Radu klientů. 2. Zprávy pí ředitelky: Finanční situace je prozatím dobrá, Město Tábor je nám nakloněno. Další investiční práce: sprchy, omítka apod., se budou řešit po upřesnění ekonomické situace. 3. Zprávy pí Kubíkové: a) Akce G-centra budou zveřejněny ve Zpravodaji. b) Upozorňujeme na výstavu fotografií v atriu. c) 16. ledna 2015 – bude od 14 hod. trénink kuželek, později v lednu se uskuteční turnaj kuželek klientů. d) Od ledna 2015 bude zvýšení důchodů. 4. Různé - p. Klaus: a) DD Budislav se prozatím neruší. Otevírá se nový DD Bechyně. b) Nedokončené rolety na pokoji č. 509 – pí Čiháková. Na pokoji č. 502 (u pí Ženíškové) netěsní okno. 11
c) Společné akce v atriu – obědy je nutno včas nahlašovat klientům. Vánoční i silvestrovský oběd měl velmi dobrou úroveň a poděkování patří zdravotnímu personálu i sociálním pracovnicím. V době Vánoc i ukončení roku byl dostatek dobrých akcí, hlavně dětí. d) Pí Janatková upozorňovala na absenci tréninků ve cvičení i józe. Pro nemoc se konají v jiném režimu. e) Každý člen Rady klientů obdrží termíny schůzí v r. 2015. Jaroslav Klaus Předseda Rady klientů
Akce na LEDEN 2015 Poslech hudby: - úterky od 14:00 hodin: poslech dechové hudby - čtvrtky od 14:00 hodin: poslech vážné hudby Knihovna G-centra – otevírací doba: Čtvrtek 9:30 - 10:30 hodin. V tomto čase Vám bude přečten denní tisk. Videoprojekce: Dle oznámení na nástěnkách od 14:00 ve společenské místnosti v přízemí. Trénink v kuželkách: Dle oznámení na nástěnkách od 14:00 hodin v atriu. Stolní hry: Každé pondělí od 10:00 hodin v atriu. Skupinové předčítání: Každou středu od 14:00 hodin v Selské jizbě. Každý druhý čtvrtek (sudé týdny) od 14:00 hodin „Hovory nad Biblí“ v kapli v přízemí. Každá první středa v měsíci bohoslužba Církve československéhusitské v kapli.
Další akce jsou tu pro vás : 3.2.2015 - Poradna pro sluchově postižené - od 9.00 hodin 4.2.2015 - Mše – paní farářka Červená – od 14.00 hodin 17.2.2015 – Masopust začátek ve 14.00 hodin 19.2.2015 – Narozeniny od 14.00 hodin
12
V Lednu oslaví narozeniny: Milada Vítů, Miroslav Hlavnička, Terezie Machová, Stanislava Komrsková, Věra Veselíková, Jiřina Hrušková, Jarmila Plocková, Eliška Klausová, Jiří Tichý, Jiřina Javorská, Marie Bílková
Nově mezi nás zavítali tito klienti: Miroslav Mikuláš, Anna Šimáková, Jaroslav Hubenka, František Boháč, Marie Šimáková
Rozloučili jsme se: Marie Háková, Anna Štroufová, Eliška Machačová
13
Středisko sociálních služeb Podrobné informace ke všem připravovaným akcím získáte u pracovníků Střediska sociálních služeb. Kancelář najdete v přízemí budovy, číslo dveří 116. Telefon 381 478 230.
Únor (Přebohatá rodinka vévody z Berry) 14
