UNIVERZITA PARDUBICE FAKULTA FILOZOFICKÁ
ŽENY V HOSTINSKÝCH ŽIVNOSTECH (CCA 90. LÉTA 19. STOLETÍ-50. LÉTA 20. STOLETÍ)
LADA HAŠKOVÁ
DIPLOMOVÁ PRÁCE 2009
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, že Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně. V Pardubicích dne 30. 6. 2009
Lada Hašková
ANOTACE Práce se zabývá postavením ženy v hostinské živnosti od 90. let 19. století do 50. let 20. století v Čechách. Postihnuta je celá hostinská hierarchie, kdy cílem práce bylo zjistit, jak se mohlo postavení ženy v rámci živnosti lišit, a to v závislosti na úrovni zařízení, ve kterém pracovala, stejně jako z hlediska toho, na jaké příčce pomyslné hierarchie stála. Jak se toto postavení v průběhu doby proměňovalo a to i z hlediska možnosti dosáhnout určité kvalifikace. Této problematiky se také úzce týkají „provozní záležitosti“ a každodenní události.
KLÍČOVÁ SLOVA HOSTINSKÁ ŽIVNOST – ŽENA – KVALIFIKACE - POVOLÁNÍ – 1890-1950
TITLE Women in catering establisments 1890-1950.
ABSTRACT This work deals with position which women had between 1890 to 1950 in Bohemia in catering establishment. It dwell on hierarchy of „inn-keepers“ and their employees. Target was, how could position of women changed in the base of level in catering establishment and how it changed over time. This problems are also related to business problems, qualification and everyday events.
KEYWORDS CATERING ESTABLISHMENT, WOMAN, QUALIFICATION, JOB, 1890-1950
Děkuji vedoucí mé diplomové práce, paní prof. PhDr. Mileně Lenderové, CSc., za poskytnuté rady a cenné připomínky při realizaci zadaného tématu.
V Pardubicích dne 30. června 2009
Lada Hašková
OBSAH Obsah .................................................................................................................................... - 8 Úvod ...................................................................................................................................... - 9 1
Každodennost hostinské živnosti.......................................................................... - 15 -
1.1
Prostředí a pracovní morálka................................................................................... - 15 -
1.2
Nařízení a vyhlášky ................................................................................................. - 23 -
1.3
Provoz živnosti a jeho změny.................................................................................. - 29 -
1.3.1 Kritika do vlastních řad ........................................................................................... - 29 1.3.2 Možnosti ubytování a stravování............................................................................. - 33 1.4
Rodina provozovatele a její vztah k zaměstnancům................................................ - 51 -
2
Hierarchie v hostinské živnosti............................................................................. - 61 -
2.1
Otázka vzdělání potřebného v hostinské živnosti ................................................... - 61 -
2.2
Zaměstnání žen ve srovnání s mužskými povoláními ............................................. - 69 -
2.2.1 Pomocný personál.................................................................................................... - 69 2.2.2 Číšníci a číšnice jako specifická složka personálu, jejich vzájemný boj................. - 75 2.2.3 Rozdílné finanční hodnocení mužů a žen ................................................................ - 83 2.3
Pracovní oděv jako ukazatel hierarchie v hostinské živnosti .................................. - 86 -
3
Veřejné mínění versus realita............................................................................... - 92 -
3.1
Postavení žen pracujících v hostinské živnosti a jinde............................................ - 92 -
3.2
Ženy v živnosti na příkladu hostinských společenstev v Pardubicích a Holicích .. - 98 -
3.3
Vliv světových válek na vývoj hostinské živnosti a postavení žen....................... - 103 -
Závěr ................................................................................................................................. - 111 Seznam pramenů a literatury......................................................................................... - 113 Seznam příloh .................................................................................................................. - 121 -
pamatovala. A teďko ve Kdyni je muzeum takový, je tam asi dva roky teprve a tam je všecko, co za tu dobu, jaký tam byly ty podniky, jo a ta továrna stará, nejdřív tam byly jenom přádelny, pak i strojírny a to všechno, ty začátky a všechno takový, vo hospodách a všech těch různejch krejčích, prostě všechno, všechny ty řemesla tam jsou a všechno. Tazatelka: Já myslím, že to bylo i v „Toulavý kameře“. Narátorka: Jo, moc pěkný to tam je. No a tak to, když se tatínek znal se všema možnejma hostinskejma, já vim, že dost jezdil, Hotel Kalous se to jmenuje v Domažlicích, tak s tim se tatínek kamarádil, s tim pánem, ten byl tak starej jako on. Tak jsme byly kolikrát v Hotelu Kalous a ten byl nóbl, tak to bylo vždycky jsme si s maminkou užívaly, když jsme jeli do Hotelu Kalous. Tazatelka: A jezdili jste třeba i na nějaký rodinný dovolený? Narátorka: Ne. Já sem jezdila docela dost, protože moje maminka měla dvě sestry a jedna bydlela v Plzni a jedna v Pardubicích a ty v Pardubicích neměli žádný děti a ta v Plzni měla dvě dcery a ta jedna byla přesně tak stará, no byly jsme asi tak měsíc od sebe, tak jsme vždycky jako na prázdniny na čtrnáct dní nebo tři neděle jely s těma pardubickejma a ty s námi jeli sice po Čechách, ale jinak bych se nebyla dostala z domova vůbec. A zásoboval mě, protože strejda byl profesor tam na škole, knížkama, já sem hrozně ráda četla, hodně moc. Mi vždycky naštvalo, sem měla takovou knihovničku, tatínek mně nechal udělat jenom takový police, tak sem to, a holky si přišly půjčit nějakou knížku, potom sem si to už psala a samozřejmě, že knížku už nikdy nevrátily, tak sem se vztekala „ale tudle už jsme ti vrátily“, pak už sem teda moc nechtěla, „ty si lakomá“, „ jo, vy mi to nevracíte“. Vo těch Američanech, vo těch by se dalo taky docela dost povídat, no. Protože voni jezdili jak blázní, no, ty jezdili šíleně a když měli ty džípy a ten jeden na mě strašně držel, já nevim, jestli říkal, že má takovou dceru nebo sestru, to víš, zapomínám a vozil mě v tom džípu do školy, protože jsme měli dva kilometry školu a když to maminka zjistila, tak mi to prostě absolutně zakázala, protože viděla, jak voni vlastně jezdí, tak von potom popojel takhle kus za Brnířov, já sem šla takhle kus pěšky, nasedla sem do džípu a už se jelo. Ve Kdyni, po dvou kolech a mně se to strašně líbilo, dneska bych se z toho zbláznila, to úplně ten džíp takhle po dvou kolech a hvízdalo to, taky tam před náma, přímo před naší hospodou, zajeli tři lidi Američani. Jednoho kluka, ten byl od nás ze vsi, ten byl asi o rok starší nebo tak starej jako já, to šli, měli tři děti a přes silnici měli ty rodiče pole a furt jezdila ta kolona, furt, to bylo imrvére jedno za druhým, a ty děti chtěly přeběhnout, tak se držely za ruce, ty děti, a tamty dva přeběhly a ten poslední už to nestačil. A Američani už nezastavili, že jo. Hrozný, bylo to hrozný tenkrát. Potom tam zajeli jednu starou babičku, když šla ráno do kostela, vona špatně slyšela a viděla už. A pak pána, kterej ved, to byly eště trhy na dobytek ve Kdyni, a ved jalovici na trh, no a teď, to víš, furt jezdily auta, a jalovice se plašila a von měl strach, aby mu tam jalovice neskočila, tak jí ved takhle jako u taho pangejtu a on byl u tý silnice a no, kdyby to bylo obráceně, tak to zajelo jalovici a jalovice hodila zadkem a zajelo to, hodilo ho to pod auto. Některý věci člověk si to, a teď jsme byly v tom Pattonovo muzeu, to je v Pekle a tam se mi tam spousta věcí o těch Američanech vybavila, jak se osvobozovala Sušice promítali, to se vybaví, co je zasunutý hodně hluboko a na leccos ještě člověk vzpomene. To už k hospodě nebylo, ale proto tam u nás sídlili, že to bylo v hospodě. A my jsme měli takovej pěknej dvůr a ty Američani ho tak rozjezdili s těma džípama a s těma erendama nebo jak se to jmenovalo, ty auta. KONEC ROZHOVORU.
HOSTIMIL Kuchyňské nádobí. Hostimil. 1892, roč. 9, č. 21, s. 201. „Nikde nehraje čistota tak velkou úlohu, jako v kuchyni a ve špižírně. Zdraví rodiny, ano často život jednotlivých jejích členů závisí mnohdy od toho, a velmi často má nepříjemná příchuť co nejlépe upravených jídel v nedostatečné čistotě kuchyňského nádobí základ. Nejbedlivější čistota v ohledě tomto jest zde na svém místě. Mnoho se však proti tomu hřeší nedostatečným vzděláním aneb pohodlností hospodyně, neprozřetelností dcer a˚lehkomyslností a nerozumem služek. Kde to jest možno, tam ať jest kuchyňského nádobí v bohatém výběru. K úpravě rozmanitých jídel hodí se nejlépe hliněné nádobí, k pečení pak železné, měděné neb plechové nádobí, poněvadž jest přiměřenější a trvanlivější. K nosení na stůl jest nejlepší porcelánové nádobí. Různé kuchyňské nádobí jest také ze dřeva vyrobeno. Co se týče čistění, vyžaduje hliněné, kamenné, porcelánové, případně skleněné nádobí nejskrovnější námahy. Potřebují se pouze vřelou vodou a něco sody všude dobře omýti, v čisté vodě vypláchnouti a ručníkem osušiti. Většího namáhání vyžaduje dřevěné nádobí, k jehož výrobě hodí se nejlépe dobře suché staré druhy dříví. Dříve než se ho užije, musí se s něco senem vypařiti a louhem vymýti, až se zápach dřeva ztratí. Aby se lehce vyskytující zápach plísně u dřevěného nádobí odstranil, upotřebí se kořalky a rozředěného octa, načež se řádně vymeje louhem a na slunci osuší. Po upotřebení musí se vždy dobře umýti a osušiti a aspoň jednou týdně vodou, sodou a jemným bílým pískem odrhnouti a na vzduchu osušiti. Kotle, hrnce a pánve ku vaření a pečení jsou vyrobeny ze železa, mědi a plechu. Nové nádobí tohoto druhu musí se před upotřebením řádně vodou a pšeničnými otrubamis přísadou něco soli a octa vypařiti. Při každodenním mytí musí se bedlivě vyčistiti a osušiti, aby se při železu a plechu rezu a při mědi a mosazi zelené plísni zabránilo. Jednou týdně musí se upotřebené kovové nádobí řádně vydrhnouti a vyleštiti. Pro železné nádobí hodí se k účelu tomuto nejlépe bílý písek a otruby, nebo voda s octem a solí. Plechové nádobí čistí se lehce popelem. Měděné a mosazné nádobí očistí se nejlépe čerstvou hlinou s octem, křidou a salmiakem. Cínové nádobí čistí se teplou vodou se sodou. Rez v nádobách odrhne se dřevěným olejem a zelená plíseň sirkovou kyselinou. Kde to možno, nechť se pro jistá jídla jako mléko, kávu, čaj, brambory, ovoce atd. výhradně pro ně nádobí drží. V kovových nádobách nemá se však nikdy jídlo uchovávati.“
FOTOGRAFIE Z BRNÍŘOVA
Celkový pohled na Brnířov, v popředí Grubrův hostinec.
Grubrův hostinec, pravděpodobně 90. léta 19. století.
Krámek Grubrova hostince, 20. léta 20. století.
Hostinec po dokončení přístavby, 30. léta 20. století.
Obchod se smíšeným zbožím provozovaný Jednotou.
Výstřižek z novin, Klatovský deník 25. srpna 2003, s. 11.
FOTOGRAFIE Z MARJÁNKY
Stav po první části rekonstrukce, kdy vyměněny krovy a střešní krytina.
Stav po kompletní rekonstrukci, dokončené v roce 2008.
Prostor bývalého předsálí, dnes kavárna. Sloup původní, dřevěné kazetové obložení stěn nebylo při rekonstrukci obnoveno.
Taneční sál, stav po rekonstrukci, řada nepůvodních prvků, lustry odlišné od situace před devastací objektu, dle původních materiálů neobnoven prostor kolem jeviště.
