UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Problém genocidy na africkém kontinentu ve 20. a 21. století

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

PETRA SRSTKOVÁ II. ročník – prezenční studium

Obor: Učitelství společenských věd na 2. stupni ZŠ a na SŠ – Učitelství českého jazyka a literatury na 2. stupni ZŠ

Problém genocidy na africkém kontinentu ve 20. a 21. století Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. David Hampl, PhD

Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen pramenŧ, které cituji a uvádím v bibliografii.

Bc. Petra Srstková Olomouc, leden 2013

Děkuji panu doktorovi D. Hamplovi za odborné vedení a pomoc při zpracování mé diplomové práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 5 1

Vymezení pojmu genocida .......................................................................................................... 7 1.1 Teoretická analýza genocidy ..................................................................................................... 7

2

Právní aspekty dotýkající se problematiky genocidy ................................................................ 10 2.1 Zařazení genocidy do oblasti právní ........................................................................................ 10

3

Politicko-geografické vymezení Afriky ...................................................................................... 18 3.1 Přírodní poměry ...................................................................................................................... 18 3.2 Obyvatelstvo............................................................................................................................ 20 3.3 Hospodářství ........................................................................................................................... 22 3.4 Dekolonizace ........................................................................................................................... 24 3.5 Hlavní regiony.......................................................................................................................... 25

4

Vybrané africké genocidy .......................................................................................................... 28 4.1 Rwanda .................................................................................................................................... 28 4.1.1 Rwandská historie ............................................................................................................ 28 4.1.2 Kolonizace Rwandy a situace před genocidou ................................................................. 30 4.1.3 Rwandská genocida .......................................................................................................... 32 4.1.4 Role OSN ve rwandské genocidě ...................................................................................... 36 4.1.5 Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu........................................................................ 39 4.1.6 Současná situace ve Rwandě............................................................................................ 40 4.2 Súdán ....................................................................................................................................... 41 4.2.1 Súdánská historie ............................................................................................................. 42 4.2.2 Súdánský konflikt ............................................................................................................. 43 4.2.3 Konflikt v Darfúru ............................................................................................................. 46 4.2.4 Současná situace v Súdánu .............................................................................................. 49 4.3 Shrnutí ..................................................................................................................................... 50

5

Pedagogická aplikace ................................................................................................................ 52

Závěr ...................................................................................................................................................... 61 Seznam zkratek ..................................................................................................................................... 63 Použité zdroje........................................................................................................................................ 64 Anotace ................................................................................................................................................. 69

Úvod Cílem mé diplomové práce je zaměřit se na problematiku genocidy ve 20. a 21. století na africkém kontinentu se zaměřením na Rwandu a Súdán a analyzovat jej. Výstupem by neměl být je popis těchto genocid nedávno probíhajících, ale především podrobná analýza příčin, jeţ vedly ke vzniku konfliktu, prŧběh genocidy a zhodnocení současného stavu těchto zemí s prognózou do budoucnosti. Významnou částí práce bude i pedagogická aplikace, jelikoţ je dŧleţité s problematikou genocidy seznámit i ţáky gymnázií a středních škol, aby se stali aktivními občany v boji proti násilí, proto je třeba tento jev aplikovat do vzdělávacího systému v rámci Občanského a společenskovědního základu a začlenit jej do výuky. V úvodní kapitole bude vymezen základní pojem genocida a jednotlivé definice genocid v pojetí R. Lemkina, J. Zrzavého a D. Hendrycha; budou definovány prvky, příčiny a charakteristika genocidního jednání a jednotlivé typologie genocid. Pozornost bude zaměřena i na výčet největších genocid v historii a jejich rozsah. Druhá kapitola bude věnována právním aspektŧm, které se zmíněné problematiky týkají. Genocida zde bude nastíněna jako právní akt a zařazena do právní oblasti. Stěţejní pozornost bude věnována Úmluvě o genocidě, jako primární právní ochranné listině, jejímţ posláním je nikoliv zabránit, ale především rozpoznat genocidní jednání a trestat viníky obviněné z činu genocidy, coţ je úkolem především mezinárodních soudních tribunálŧ. Významnou částí této kapitoly bude i definování zločinu proti lidskosti jako zastřešujícího pojmu pro zločin genocidy. Bude nastíněn právní vývoj, jehoţ výsledkem je vymezení genocidy jako jednoho ze zločinŧ páchaných proti lidskosti a vzniku Úmluvy o genocidě. Ve třetí kapitole bude vymezen africký kontinent po stránce geograficko – politické. Budou popsány přírodní poměry Afriky, pozornost bude zaměřena na obyvatelstvo Afriky, na jeho jazyky, víru a zpŧsob ţivota, s čímţ výrazně souvisí i málo rozvinuté hospodářství, které nedovoluje Afričanŧm kvalitnější zpŧsob ţivota. Pro téma genocidy je dŧleţité se zaměřit i na období dekolonizace, která zde bude nastíněna v hlavních bodech a která je v mnohém obdobím, kdy se začalo genocidní jednání na africkém kontinentu objevovat v širší míře. V závěru této kapitoly budou analyzovány jednotlivé oblasti kontinentu se zaměřením se na konflikty a genocidy, které v těchto částech Afriky proběhly či probíhají. Čtvrtá kapitola bude stěţejní částí diplomové práce, jelikoţ zde budou analyzovány jednotlivé genocidy na africkém kontinentu a to genocida ve Rwandě a genocida v Súdánu. Pro správné pochopení konfliktu je dŧleţité nastínit historii obou zemí, především koloniální období a následnou dekolonizaci, kdy často vznikají podmínky pro vznik genocidy. Bude 5

detailně popsán vlastní prŧběh genocidy jak ve Rwandě, tak v Súdánu, jejich příčiny, činnost jednotlivých vládních i protivládních hnutí, mezinárodní pomoc a mírové mise, v neposlední řadě i rozsah genocidy a dopad jak na společnost, tak i na obyvatelstvo. Závěr kapitoly bude věnován pokusu o předpověď prognostického vývoje ve Rwandě a v Súdánu. Významnou částí diplomové práce je i pedagogická aplikace, které bude věnována šestá kapitola. Zde bude fenomén genocidy začleněn do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, kdy problematiku genocidy postihuje oblast Člověk ve společnosti v rámci předmětu Výchova k občanství. S pojmem genocida zde nebude z dŧvodu nízkého věku a nedostatečné zkušenosti ţákŧ pracováno, ale budou zde pomocí didaktických aktivit rozvíjeny postoje vedoucí k tolerantnímu a nekonfliktnímu jednání a chování ve společnosti. Zřetel zde bude brán i na rozvoj pohledu na jinakost jako na přínos do ţivota jedince. S tématem genocidy bude seznámen aţ ţák na gymnaziálním vzdělávání v rámci oblasti Člověk a společnost, kde problematiku genocidy je moţné zahrnout do tematického celku Člověk ve společnosti, Občan ve státě, Občan a právo a Mezinárodní vztahy, globální svět. Zde bude jiţ pracováno se samotným pojmem genocida, s jeho rysy, základními dokumenty týkající se genocidy. Pozornost bude zaměřena i na jednotlivé genocidy 20. a 21. století. Problematika bude aplikována pomocí pracovního listu tak, aby ţák byl nejen seznámen s tímto fenoménem, ale aby si i uvědomil příčiny a dŧsledky takového jednání ve společnosti. Tématem genocidy se v českém prostředí zabýval J. Zrzavý ve své publikaci Proč se lidé zabíjejí či P. Onderka v knize Afrika: dvojznačné jaro 1994. V širším kontextu fenomén genocidy zpracoval Y. Ternon v publikaci Genocidy 20. století. Analýzu problematiky genocidy nalezneme i v publikaci Národy na prahu 21. století V. Baara a okrajově i v publikaci Etnické čistky A. Bell – Fialkoffa. Pro pedagogickou aplikaci bude stěţejní literaturou především Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia.

6

1 Vymezení pojmu genocida Dříve neţ se budeme zabývat samotnými genocidami na africkém kontinentu, je potřeba se nejdříve zaměřit na teoretický výklad genocidy a na vlastnosti s ní související. Pro správné uchopení této problematiky, je dŧleţité podat přehled kdy a za jakých okolností genocida vzniká a jakým zpŧsobem na ni nazírají někteří právníci či politologové a jak dále s tímto fenoménem pracují.

1.1 Teoretická analýza genocidy Pojem genocida prošel v posledních desetiletích sloţitým vývojem, v minulosti byl spojován výhradně s holocaustem, ovšem genocida se v lidské společnosti objevovala odjakţiva. Příkladem mohou být bibličtí Izraelci, kteří při dobývání Svaté země vyhladili mnoho měst, mezi nimi i známé Jericho.1 Pŧvod tohoto slova nalézáme ve dvou jazycích, jelikoţ se skládá z řeckého genos (rod, národ) a latinského cide (vrah).2 Jako první s tímto termínem přišel v roce 1944 R. Lemkin, yalský profesor, který genocidou mínil vyhlazení určitého národa či etnické skupiny, kdy toto vyhlazování není zaměřeno proti individuu, ale právě proti skupině, jíţ je jedinec součástí.3 R. Lemkin se velkou měrou zaslouţil o zařazení zločinu genocidy do ţenevských konvencí OSN roku 1948.4 S podobnou definicí jako Lemkin přichází i J. Zrzavý, který ve své knize Proč se lidé zabíjejí definuje genocidu jako „záměrnou likvidaci předem určené skupiny lidí, přičemž příslušník této skupiny se svému osudu v podstatě nemůže vymknout žádnou svou osobní kvalitou ani aktivitou; jeho osud je jednoznačně determinován právě jeho skupinovou identifikací.“5 Dŧleţitou roli hraje tedy biologická či kulturní determinovanost člověka, kdy je opomíjena samotná postata a individualita jedince, a kdy je člověk sniţován na úroveň zvířete.6 Právnický slovník D. Hendrycha vymezuje genocidu jako „čin s úmyslem zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako

1

ZRZAVÝ, J. Proč se lidé zabíjejí. Praha: Triton, 2004, s. 98 TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 205 3 TRNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 12 4 TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 206 5 ZRZAVÝ, J. Proč se lidé zabíjejí. Praha: Triton, 2004, s. 100 6 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 46 2

7

takovou.“7 Pachatel tedy musí prokázat úmysl zničit jednu ze čtyř chráněných skupin. Pokud tento úmysl činu chybí nebo jej nelze prokázat, skutek není definován jako genocida a pachatel za ni nemŧţe být odsouzen. Je ale postiţitelný jako pachatel, který se dopustil zločinu proti lidskosti.8 Podle mnoha filozofŧ a historikŧ, mezi nimi i I. Horowitz, se domýšlí, ţe pro vznik genocidy má velký význam stát. Ve své knize Taking Lives: Genocide and State Power nahlíţí Horowitz na genocidu jako na „krajní prostředek, který používá stát k prosazení své ideologie a svého modelu společnosti.“9 Pŧvodcem genocidy je tedy dominantní skupina s formální autoritou a mocenskými prostředky. K tomu, aby genocida vznikla, je zapotřebí těchto předpokladŧ: konflikt mezi dvěma skupinami mezi těmito skupinami existuje nerovnováha sil v neprospěch budoucí oběti musí nadejít vhodná příleţitost, aby mohla být genocida započata (nejčastěji válka, revoluce, puč)10 Pro správné pochopení pojmu genocida je nutné si uvědomit rozdíl mezi jiţ několikrát zmíněným pojmem a etnickou čistkou, neboť tyto pojmy bývají často zaměňovány. Etnickou čistku definuje ve stejnojmenné knize A. Bell-Fialkoff takto: „Čistka mezi obyvatelstvem je naplánované, záměrné odstranění nežádoucího obyvatelstva z jistých území, a to obyvatelstva, které se liší jedním či více charakteristickými rysy, jako je etnický původ, náboženství, rasa, třída nebo sexuální preference. Aby mohlo být odstranění kvalifikováno jako čistka, musí být tyto charakteristické rysy jeho původem.“11 Sám pojem etnická čistka v sobě pojímá široké spektrum jevŧ od jemného nátlaku na emigraci na straně jedné aţ po genocidu na straně druhé. 12 Genocida jako taková je tedy extrémní krajností etnické čistky. Největší rozdíl spočívá právě v tom, ţe etnická čistka nevidí na rozdíl od genocidy východisko pouze ve vyhlazení neţádoucí skupiny obyvatelstva, ale i v jejím vyhnání či přesunu tohoto obyvatelstva. Otázky, z jakého dŧvodu genocida vzniká, jaké jsou její motivy, příčiny a výsledky a zda existuje pouze jedna genocida nebo jich je více, si pokládalo a dodnes pokládá mnoho 7

HENDRYCH, D. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 254 ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 129 9 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 47 10 TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 208 11 BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky. Praha: Práh, 2003, s. 14 12 Tamtéž, s. 11 8

8

politologŧ i historikŧ. Jako jeden z prvních se tímto fenoménem zabýval polemolog H. Savon, který ve své knize Du cannibalisme au genocide vydané roku 1972 vymezil genocidy tří typŧ podle jejich výsledku: „devastační, po níž území postižené genocidou zůstává prázdné eliminační, kdy je z obyvatelstva vyloučena skupina, která pak zůstává zčásti cizím prvkem substituční, kdy jedna skupina populace vyhladí jinou, aby následně obsadila její území“13 Pro srovnání uvádím V. Dadrianovu typologii genocidy z roku 1975: „kulturní, jejímž výsledkem je asimilace skupiny latentní, která se objevuje jako důsledek epidemie či války trestnou, kdy se menší skupina stane obětí skupiny větší optimální, jejímž výsledkem je úplné zničení skupiny utilitární, která usiluje o ekonomickou kontrolu“14 Je zřejmé, ţe genocida je nejčastěji spojována s holocaustem, ale musíme si uvědomit, ţe se nejedná o fenomén moderní doby, ba naopak se genocida objevovala v dávné minulosti a to jiţ před naším letopočtem, jak uţ jsem zmiňovala výše. Jako příklad uvádím válečná taţení mezi Řeky a Trójany či Římany a Kartaginci, kdy jejich běsnění končilo vyhlazením všeho ţivého obyvatelstva bez ohledu na pohlaví či věk.15 Ve středověku, v době konfliktŧ mezi byzantským a latinským křesťanstvím a islámem, genocidní jednání postihovalo především členy náboţenských menšin.16 Za genocidu v pravém slova smyslu je povaţováno pobití Dánŧ ţijících v anglosaské Anglii. Na rozkaz krále Angličané dne 13. listopadu 1002 zabili všechny své dánské sousedy. Podobný případ se odehrál roku 1302 v Bruggách, kdy Vlámové zabili všechny Francouze, kteří na tomto území ţili. I přestoţe zde sehrál svou roli etnický pŧvod, pravou příčinou vyvraţdění obou skupin byly pohnutky náboţenské.17 Genocida provází celé dějiny a zdaleka jí není konec. Od poloviny 20. století proběhlo okolo dvaceti genocid, některé s sebou přinesly i miliony mrtvých, například genocida v Indonésii v letech 1965 – 1968, v Kambodţi v letech 1975 – 1979 či ve Rwandě – Burundi v letech 1962 -1963, 1972 – 1973 a v roce 1994. Prognózy bohuţel poukazují na řadu míst, ve kterých by ke genocidám mohlo dojít, jako například v Nové Kaledonii či na Fidţi.18

13

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 47 Tamtéž, s. 47 15 ZRZAVÝ, J. Proč se lidé zabíjejí. Praha: Triton, 2004, s. 98 16 BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky. Praha: Práh, 2003, s. 20 17 BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky. Praha: Práh, 2003, s. 21 18 ZRZAVÝ, J. Proč se lidé zabíjejí. Praha: Triton, 2004, s. 117 14

9

2 Právní aspekty dotýkající se problematiky genocidy K tomu, aby mohlo dojít k zabránění genocidám, musela být genocida definována jako trestný čin a zařazena do mezinárodního právního systému. Právníci si nadále uvědomovali, ţe genocida musí být nejen právně zakotvena v mezinárodním právu, ale ţe je především dŧleţité vytvořit orgán, který by genocidní jednání stíhal a trestal.

2.1 Zařazení genocidy do oblasti právní R. Lemkin nebyl pouze autorem pojmu genocida, ale především prosazoval opravu a rozšíření mezinárodního práva tak, aby byla genocida zakázána jak v období míru, tak války. Poţadoval ochranu menšin, která by byla zajišťována mezinárodním právem, ústavou a trestním zákoníkem dané země. Jako nejlepší cesta k zabránění genocidám se mu jevilo vypracování mezinárodního trestního zákoníku, který by chránil menšiny před národním, náboţenským a rasovým útlakem. Tento trestní zákoník by se pak stal součástí ústavy a trestního zákoníku signatářské země.19 Pro správné zařazení genocidy do oblasti právní je dŧleţité rozlišovat mezi mezinárodním zločinem státŧ od zločinů podle mezinárodního práva, kterých se dopouštějí konkrétní osoby.20 Zločin podle mezinárodního práva je „nejzávaznější porušení pravidel týkajících se ochrany míru, základních lidských práv, včetně pravidel mezinárodního humanitárního práva, které mají charakter jus cogens.“21 Zločin podle mezinárodního práva se vyznačuje těmito znaky: Trestní odpovědnost jednotlivce jakoţto osoby v postavení orgánŧ státŧ nebo jednajícího jeho jménem či pod jeho záštitou Vysoká závaţnost a nebezpečnost protiprávního chování takto postavené osoby (obyčejný člověk či skupina lidí zpravidla nedisponují prostředky ke spáchání takovýchto činŧ)22 Klasické pojetí zločinŧ podle mezinárodního práva, které se odvíjejí od Statutu Norimberského tribunálu, se dělí do těchto kategorií: Zločiny proti míru

19

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 13 ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 11 21 Tamtéž, s. 17 22 Tamtéž, s. 17 20

10

Válečné zločiny Zločiny proti lidskosti Se zločinem proti lidskosti úzce souvisí suverenita státu, který není nikomu podřízen a ignoruje-li zásady práva, morálky a spravedlnosti, nemŧţe si tyto zásady chování vynucovat na jednotlivci a postihovat jej za porušování těchto zásad. Proto předmětem mezinárodního trestního práva je „stíhání nedovolených činů, které mohou být spáchány státy v jejich vzájemných vztazích.“23 Z této kategorie se pod vlivem Úmluvy z roku 1948 vydělil zločin genocidy a je pro svou závaţnost uváděn jako samostatná kategorie.24 K postihŧm zločinŧ podle mezinárodního práva nestačí pouze prostředky vnitrostátního práva a národní soudy, v současné době řeší váţná porušení mezinárodního humanitárního práva a lidských práv mezinárodní trestní tribunály, smíšené (hybridní) tribunály a Mezinárodní trestní soud.25

2.2 Zločin proti lidskosti Statut Mezinárodního vojenského tribunálu vymezuje tři obvinění a to válečný zločin, zločin proti míru a zločin proti lidskosti, který je v článku 6 (c) Statutu definován jako „vražda, vyhlazování, zotročování, deportace nebo jiné krutosti, spáchané proti civilnímu obyvatelstvu před válkou nebo za války, nebo pronásledování z příčin politických, rasových či náboženských při páchání kteréhokoli zločinu spadajícího pod pravomoc Tribunálu nebo ve spojení s takovým zločinem, bez ohledu na to, zda bylo porušeno místní právo země, kde zločiny byly spáchány.“26 Tento termín byl poprvé pouţit v roce 1915 v souvislosti s vyvraţďováním Arménŧ Turky.27 Nutnost zajištění právní ochrany menšin s sebou přinesla především 2. světová válka a bezcitné chování nacistŧ. Německo napáchalo na civilním obyvatelstvu tak hrŧzné činy, ţe nebylo moţné tyto projevy krutosti zařadit mezi válečné zločiny. Pro tyto zavrţeníhodné projevy chování vŧči civilnímu obyvatelstvu se nově začalo uţívat zločiny proti lidskosti Komisí Spojených národŧ pro válečné zločiny, zřízené dne 20. října 1943.28

23

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 15 ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 10 25 Tamtéž, s. 101 26 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 25 27 Wikipedia (2010) Crime against humanity. [online] [2012-18-09 ]Dostupný z www: http://en.wikipedia.org/wiki/Crime_against_humanity 28 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 23 24

11

8. srpna 1945 byl na základě Londýnské dohody (Dohody o stíhání a potrestání hlavních válečných zločincŧ evropské osy)29 zřízen Mezinárodní vojenský tribunál se sídlem v Norimberku, který posvěcoval principy mezinárodního trestního práva a odstraňoval překáţky, jeţ bránily ustanovení mezinárodního soudního dvora. Zároveň byl ve Statutu Mezinárodního vojenského tribunálu definován zločin proti lidskosti (viz výše) a především zde narušil dogma o svrchovanosti státu a zavedl právo na vměšování se.30 Dne 13. února 1946 bylo Valným shromáţděním Spojených národŧ přijato usnesení č. 3 (I), které vycházelo z obvinění definovaných v chartě Mezinárodního vojenského tribunálu s doporučením zaopatřit zatčení a předání válečných zločincŧ do zemí, kde se dopustili těchto zločinŧ. Usnesení č. 95 (I) ze dne 10. prosince 1946 rozšířilo Londýnskou dohodu na všechny členské státy OSN.31 Roku 1947 byla Valným shromáţděním ustanovena Komise OSN pro mezinárodní právo jakoţto orgán pro kodifikaci a progresivní rozvoj mezinárodního práva.32 Tato komise připravovala „projekt kodexu zločinů proti míru a proti bezpečnosti lidstva.“33 Na tomto projektu se ale Komise nebyla schopna shodnout ještě ani v roce 1986, jelikoţ v době měnící se politiky si státy nepřály omezit svou suverenitu a vypracovaný kodex by měl čistě formální význam, jelikoţ chyběla stálá jurisdikce.34 Všeobecná deklarace lidských práv ze dne 10. prosince 1948 dodala zločinu proti lidskosti normativní prvek, jenţ mu chyběl, avšak stále neposkytovala jedincŧm účinnou právní ochranu. 35 Od roku 1998 pod zločin proti lidskosti definovaný Statutem Mezinárodního trestního tribunálu spadá „vražda, vyhlazování, zotročování, deportace nebo násilný přesun obyvatelstva, zbavení svobody při porušení základních pravidel mezinárodního práva, mučení, znásilnění, sexuální otroctví, nucená prostituce, nucené těhotenství a sterilizace nebo jiná podobně závažná forma sexuálního násilí, dále perzekuce určité skupiny z politických, rasových, národnostních, etnických, kulturních, náboženských a jiných důvodů, které mezinárodní právo nedovoluje, při páchání jiného činu podléhajícího jurisdikci Soudu; nedobrovolné mizení osob, apartheid a jiné podobné nelidské činy způsobující úmyslně velké utrpení.“36 Posun od doby Norimberského tribunálu je spatřován především v tom, ţe zločin 29

HENDRYCH, D. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 433 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 25 31 Tamtéž, s. 28 32 HENDRYCH, D. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 337 33 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 28 34 Tamtéž, s. 28 35 Tamtéž, s. 28 36 HENDRYCH, D. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1409 30

12

proti lidskosti mŧţe být spáchán i v době míru, bez souvislosti s ozbrojeným konfliktem (tzv. war nexus).37

2.3 Úmluva o genocidě V oficiálním dokumentu se pojem genocida poprvé objevil v Obţalovacím spise Mezinárodního vojenského tribunálu a to 18. října 1945. Jednalo se zejména o nacistickou genocidu Polákŧ, ţidŧ a Cikánŧ. S první definicí genocidy, která byla velice široká, přichází Valné shromáţdění OSN v usnesené č. 96 (I) dne 11. prosince 1946, kdy zároveň v usnesení č. 95 (I) potvrdilo principy norimberského práva. Na návrh Valného shromáţdění byl pověřen generální sekretář OSN, aby vypracoval návrh úmluvy, který byl následně předán Komisi pro lidská práva, která jej ale neprostudovala, proto byl návrh předán Valnému shromáţdění, které 20. listopadu 1947 přijalo usnesení č. 180 (II) ve znění: „Genocida je mezinárodní zločin, který s sebou nese státní i mezinárodní odpovědnost pro jednotlivce i státy.“ 38 Poté byla pověřena Hospodářská a sociální rada vypracováním definitivního textu úmluvy, která byla následně přijata v paříţském Chaillot v usnesení č. 260 A (III) 9. prosince 1948.39 V Úmluvě, stejně jako v článku 6 Statutu Mezinárodního trestného soudu, jsou vymezeny čtyři skupiny, vŧči nimţ lze spáchat genocidu. Jedná se o skupiny národní, náboţenské, etnické a náboţenské. Schválně byly vynechány skupiny ekonomické, sociální a politické, přičemţ zločinnost na nich spáchána, by měla být řešena v kontextu zločinŧ proti lidskosti.40 Obecná definice genocidy v Úmluvě je doplněna pěti skutkovými podstatami a to: „Zabití příslušníků této skupiny“ Přesnější se jeví vraţda, neţli zabití a v kaţdém případě musí jít o úmyslné spáchání vraţdy, zabití. „Způsobení těžké újmy na tělesném nebo duševním zdraví příslušníků této skupiny“ Tato část definice vyvolává značné interpretační potíţe slovního spojení újma na duševním zdraví, kdy například Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu vykládá pojem tak, ţe újma musí být trvalá a nenapravitelná, kdeţto Komise pro mezinárodní právo se drţí názoru, ţe újma nemusí být taková, aby hrozila úplným nebo částečným zničením skupiny. 37

ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 133 38 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 31 39 Tamtéž, s. 32 40 ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 130

13

„Úmyslné uvedení této skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení“ Jedná se například o vystavení skupiny lidí potravě na holé přeţití, vyhánění z domovŧ či sníţení základních zdravotních sluţeb pod minimální potřebu. „Zavedení opatření směřujících k tomu, aby se v této skupině bránilo rození dětí“ Sem je moţné zahrnout opatření jako je sterilizace, nucené potraty, oddělení osob rŧzného pohlaví nebo překáţky v manţelství. „Násilné převádění dětí z této skupiny do jiné skupiny“41 Dokument Úmluvy byl po roce 1948 hojně zkoumán a vyvolal četné diskuze nejen mezi právníky, ale i mezi státy, které po přijetí tohoto dokumenty nabyly podle nich přílišné odpovědnosti za zločiny budoucí, přítomné, ale i ty minulé. Od roku 1969 byla Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy znovu několikrát přezkoumána a 26. srpna 1986 doplněna o Revidovanou a doplněnou studii o předcházení a stíhání zločinu genocidy, která poukázala na nepřekonatelné obtíţe Úmluvy. Jednalo se především o to, ţe Úmluva nedovedla genocidě zabránit, ani ji potrestat, jelikoţ nebyla vytvořena pravomocná justiční struktura, proto jiţ od svého vstupu v platnost dne 12. ledna 1951 byla Úmluva jen verbální výhrŧţkou pozbývající svŧj význam. 42 Soudy ji neaplikovaly pro úzkou definici genocidy, ale také z politických dŧvodŧ souvisejících s bipolárním rozdělením světa.43 Pro správné pochopení nedostatkŧ Úmluvy je třeba projít několik článkŧ dokumentu, zejména článek č. II a III. Čl. II: „V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.“ Čl. III: „Trestné jsou tyto činy: 41

ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 130 - 132 42 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 33 43 VÁLEK, P. Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního práva. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 106

14

a) genocidium; b) spolčení k spáchání genocidia; c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia; d) pokus spáchání genocidia; e) účastenství na genocidiu.“44 Z těchto definic je čitelná podobnost mezi genocidou a zločinem proti lidskosti. Jistý rozdíl tu však je a je především subjektivního rázu a spočívá v charakteru úmyslu zločinu. Pokud se jedná o úmyslné zlikvidování oběti kvŧli její rase, náboţenství či politickému přesvědčení a nelze dokázat další záměry, definujeme tento čin jako zločin proti lidskosti. Má-li ale zločinec v úmyslu zničit úplně nebo částečně skupinu národní, etnickou, rasovou či náboţenskou, jedná se o genocidu. Zločin proti lidskosti je nadřazeným pojmem genocidě, která je jeho závaţnější odnoţí.45 Rozdíl nespočívá jen v úmyslu spáchání zločinu či genocidy, ale také v cílové skupině, proti které je zločin či genocidní jednání namířeno. Zločin proti lidskosti je namířen proti civilnímu obyvatelstvu a nejsou zde vymezeny skupiny rasové, náboţenské, národní či etnické, proto nemusí mít ani tento podtext.46 Úmluva proti genocidě je taktéţ nedokonalá v tom, ţe chráněné skupiny vyjmenovává pouze čtyři a to skupinu národní, etnickou, rasovou a náboţenskou bez jakékoli další definice či charakteristiky této skupiny. Do výčtu skupin není zahrnuta politická skupina, neboť se Šestá komise domnívala, ţe by mnoho státŧ tento dokument nepodepsalo. Tímto ale byla připuštěna kriminalita proti politickým skupinám.47 Právním problémem byl i výčet činŧ, které by naplňovaly skutkovou podstatu genocidy, jelikoţ při podrobném výčtu by mohly být některé skutky opomenuty, naopak při obecné definici hrozila interpretace, která by mohla být rozšířena i na činy, které s genocidou nesouvisejí nebo jen velmi vzdáleně.48 Čl. VI: „Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který může být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.“49

44

Informaĉní centrum OSN v Praze (2005) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia [online] [2012-0920] Dostupný z www: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-genocida.pdf 45 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 35 46 Trestní zákoník - Část II. - Hlava XIII. - Díl 1 - Trestné činy proti lidskosti. [online ] [2012-09-22] Dostupný z www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h13d1.aspx 47 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 36 48 Tamtéž, s. 37 49 Informaĉní centrum OSN v Praze (2005) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia [online] [2012-0922] Dostupný z www: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-genocida.pdf

15

K tomu, aby mohla být genocida potrestána, bylo nutné zřídit mezinárodní orgán, který by se tímto fenoménem zabýval. Představou bylo vytvořit mezinárodní kriminální soud, který by stíhal pachatele genocidy a soudil by je nezávisle na rozhodnutí soudŧ členských státŧ. Valné shromáţdění OSN jmenovalo zvláštní výbor k vypracování návrhu. Výbor se scházel od roku 1957 v Ţenevě, ale nebyl schopen návrh vypracovat.50 Mezinárodní trestní soud, jenţ je zmíněn v článku VI., byl zřízen aţ v roce 1998.51 Neschopnost OSN vytvořit fungující soudní orgán rychle a účinně byla povaţována za jedno z největších zklamání činnosti této organizace.52 Čl. VII: „Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické. Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv.“53 Článek VII umoţňuje zemím interpretovat vlastní zákony. Pokud daná země nepřistoupila na princip vydávání zločincŧ, mŧţe se zločinec ukrýt ve vlastní nebo spřátelené zemi, aniţ by byl mezinárodně stíhán za své zločiny. V tomto případě byl čl. VII uplatněn s odvoláním na princip univerzálního stíhání ve znění Buď vydat, nebo potrestat!54 Čl. VIII: „Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán Organisace spojených národů, aby v souhlase s ustanoveními Charty Organisace spojených národů učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III.“55 Článek jasně nedefinuje orgán OSN, na který se má smluvní strana obrátit v případě, ţe by jej potřebovala pro zabránění genocidy. Kompetence tohoto typu spadají dle Charty OSN Valnému shromáţdění a Radě Bezpečnosti. Ovšem není v článku dáno, zda členský stát, jenţ nepodepsal Úmluvu, tím mŧţe argumentovat v případě, ţe se postaví proti rozhodnutí OSN.56 Jedním z velice častých diskutovaných problémŧ byla také otázka promlčitelnosti, kdy po uplynutí určité doby po spáchání trestného činu zaniká jeho trestnost.57 Principem promlčení se jako první zabývalo národní kolokvium roku 1964 ve Varšavě, ovšem diskuze 50

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 40 Mezinárodní trestní soud – Wikipedie [2012-09-22] Dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_trestn%C3%AD_soud 52 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 40 53 Informaĉní centrum OSN v Praze (2005) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia [online] [2012-0922] Dostupný z www: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-genocida.pdf 54 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 41 55 Informaĉní centrum OSN v Praze (2005) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia [online] [2012-0922] Dostupný z www: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-genocida.pdf 56 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 41 57 HENDRYCH, D. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 415 51

16

mezi stoupenci promlčitelnosti a jejich odpŧrci zŧstaly otevřené. Aţ 26. 11. 1968 přijalo Valné shromáţdění OSN pro lidská práva Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinŧ a zločinŧ proti lidskosti. Roku 1974 byl Radou bezpečnosti přijat podobný dokument, který ale ponechával volnou ruku kaţdému členskému státu, vtom, zda bude tento princip aplikovat na jiné hrubé porušování mezinárodních zákonŧ. Na rozdíl od Úmluvy o nepromlčitelnosti z roku 1968 se vztahovala jen na činy, které byly spáchány aţ poté, co vstoupila v platnost.58 Z výše uvedeného vyplývá, ţe Úmluva o genocidě zŧstala jen teoretickým spiskem, který je neschopný předcházet genocidě a postihovat ji. Úmluva by nebyla nepouţitelná v případě, ţe by členské státy přizpŧsobily své právo mezinárodním závazkŧm, coţ se zatím nestalo, proto dodnes neexistuje ţádný mezinárodní dokument, který by byl schopen zabránit genocidě. 59

58 59

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 43 Tamtéž, s. 44

17

3 Politicko-geografické vymezení Afriky Cílem kapitoly je nastínit přírodní poměry v Africe, které jsou dŧleţité pro ekonomické a politické podmínky země. Zaměřím se na strukturu afrického obyvatelstva, jeho charakteristiku, náboţenství, jazyky a socioekonomickou problematiku Afričanŧ. S tímto úzce souvisí i hospodářská vyspělost kontinentu a přírodní bohatství, které bylo jednou z příčin kolonizace. Nelze opomenout ani proces dekolonizace, dobu, kdy je posilován africký nacionalismu a v mnohých státech došlo k občanským válkám či ke genocidám. V závěru nastíním etnické problémy a politické nepokoje jednotlivých oblastí Afriky jako jeden z hlavních pilířŧ nestability černého světadílu.

3.1 Přírodní poměry Afrika je třetím největším kontinentem světa a zaujímá rozlohu 30,3 milionŧ km²,60coţ představuje 20,3% veškerého povrchu souše na Zemi.61 Rozkládá se z velké části na východní polokouli. Od Evropy je černý světadíl Gibraltarským prŧlivem Středozemním mořem, s Asií je spojen Suezskou šíjí. Afriku omývají dva oceány a to Atlantský na západě a Indický na východě.62 Nejsevernější bod Afriky tvoří mys Ras Ben Sekka se souřadnicemi 37°21` s. z. š., nejjiţněji leţí Střelkový mys (Cap Agulhas), jehoţ zeměpisné souřadnice jsou 34°52` j. z. š.63 Název Afrika byl odvozen z berberského kmene Afrigii, který ţil na území dnešního Tuniska. Jedná se patrně o název kartaginského pŧvodu znamenající „člověk z druhé strany“.64 K přírodním poměrŧm Afriky patří: povrch kontinentu, podnebí, vodstvo. Pro popis povrchu Afriky je dŧleţité se v první řadě zmínit o tvaru pobřeţí, který je celkem pravidelný s menším mnoţstvím zálivŧ.65 Pevnina Afriky se rozkládá z velké části na africké litosférické desce, menší východní část se nachází na somálské litosférické desce.66 Základním prvkem africké litosférické desky je 60

SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 130 61 Afrika – Wikipedie [online] [2012-09-25] Dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Afrika 62 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 130 63 Charakteristika Afriky - Afrika online.cz - Vše o Africe [online] [2012-09-25] Dostupný z www: http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2002030201 64 Tamtéž 65 REID, R. J. Dějiny moderní Afriky. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, s. 17

18

Africký štít, který byl v době třetihor rozlámán a zprohýbán.67 Následkem tohoto geologického vývoje vzniklo mnoho pánví, z nichţ vystupují horstva a náhorní plošiny, kleneb, jeţ vyplňují často jezera, a sopeční kuţele. Afrika je světadílem, na němţ nalezneme nejméně níţin ze všech světadílŧ, naopak -africký povrch je velmi hornatý. Dalším charakteristickým rysem pro Afriku jsou pouště, které zabírají více jak dvě třetiny rozlohy světadílu a dále se šíří. V severní části se rozkládá na 8 milionech km² největší africká poušť, jenţ nese název Sahara. Tato poušť je zároveň největší pouští světa. Z jiţních pouští jmenujme alespoň poušť Namib a polopouštní plošinu Kalahari.68 Níţiny se rozkládají především u velkých řek, jako Nil nebo Niger. Nejniţším místem, černého kontinentu je Assalská proláklina rozkládající se 155 metrŧ pod mořem.69 Afrika je díky pouštím povaţována za jedno z nejsušších míst světa, ale i zde najdeme několik významných jezer a řek. Většina afrických řek zaujme nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Za africký veletok je povaţován Nil dlouhý 6 671 km. Tato řeka vzniká soutokem Modrého a Bílého Nilu v Súdánu70 a ústí do Středozemního moře. Za nejvodnatější řeku Afriky je povaţováno Kongo, přičemţ její prŧtok činí 46 000 m³/sek.71 Třetím gigantem ústícím do atlantského úmoří je tok Niger o délce 3 160 km. Největší řeka Afriky ústící do indického oceánu je Zambezi, na které se nacházejí světoznámé Viktoriiny vodopády. Co se týče jezer, většina z nich je tektonického pŧvodu. Největším jezerem tohoto typu je Viktoriino jezero, zvané téţ Ukerewe. Co do hloubky je na prvním místě Tanganika. Jeho dno leţí 697 metrŧ pod úrovní hladiny světového oceánu. Jedná se o druhé nejhlubší jezero na světě.72 Afrika je jediným světadílem zasahujícím svou polohou jak do severního, tak do jiţního mírného pásma.73 Mimoto se Afrika rozkládá ještě v dalších čtyřech podnebných pásmech, jimiţ jsou:

66

Afrika :: Zeměpis.eu [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://kontinenty.webnode.cz/afrika/ SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 130 68 "PLANETA - Články" [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://nase-planeta.blog.cz/0809/nejvetsipouste-sveta 69 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 131 70 ŠŤOVÍČEK, J. Afrikou od severu k jihu. Praha: Brána, 2011, s. 7 71 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 131 72 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 131 73 ŠŤOVÍČEK, J. Afrikou od severu k jihu. Praha: Brána, 2011, s. 6 67

19

Rovníkový podnebný pás nazývaný téţ ekvatoriální. Na Koňţské pánvi a při pobřeţí Guinejského zálivu vládne horké, ale vlhké počasí. Déšť přichází pravidelně v podobě bouřky. Subekvatoriální podnebný pás s sebou přináší vlhké horké léto a teplou a suchou zimu. Asi 30% území Afriky se nachází v tomto pásmu. Pouštní oblasti (Sahara, Namib, Kalahari) vznikly především v tropickém podnebném pásmu, jelikoţ se vyznačuje extrémně suchým podnebím. Subtropický podnebný pás stejně jako mírný pás zasahuje Afriku jak z jihu, tak ze severu. Afričané v těchto oblastech zaţívají horká suchá léta a mírné deštivé zimy.74

3.2 Obyvatelstvo I přestoţe je Afrika druhým největším kontinentem světa, řadí se mezi nejméně zalidněné oblasti. V roce 2009 ţilo v Africe 999 milionŧ obyvatel, coţ činí pouhých 15% veškeré světové populace. Prŧměrné hustota zalidnění činí 33 obyvatel/km², ovšem osídlení je velmi nerovnoměrné. Nejvyšší hustota zalidnění je kolem řeky Nilu, je to více neţ 1000 obyvatel/km², zatímco v pouštích je téměř nulová hustota zalidnění – méně neţ jeden obyvatel/km². I přestoţe se černý kontinent vyznačuje nízkou zalidněností, je zde největší porodnost.75 Nejvyšší porodnost je na území Nigeru, Guinea-Bissau, Libérii, Malawi a Mali. Naopak nejniţší porodnost je v Jihoafrické republice díky její vyspělosti a vzdělanosti tamějších obyvatel. Jedním z mnoha typických aspektŧ pro africké obyvatelstvo je vysoká úmrtnost, která je zpŧsobena zejména nemocí AIDS, nedostatečnou výţivou a podvýţivou a kojeneckou úmrtností. V roce 2005 dosahovala úmrtnost 15 promile a nejvyšší úmrtnost obyvatelstva byla zaznamenána v Botswaně, Leshotě, Svazijsku a Angole.76 Nemoci a s nimi spojená nedostatečná zdravotní péče a nízká ţivotní úroveň jsou příčinnou špatného zdravotního stavu Afričanŧ, nízkou střední délkou ţivota, kdy ţeny se doţívají v prŧměru 54 let a muţi pouhých 51 let, a vysokou kojeneckou úmrtností – z tisíce narozených dětí jich 90 zemře v období kojence.77

74

SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 131 75 Tamtéž, s. 131 76 Obyvatelstvo Afriky [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://www.zemepis.com/obyvafriky.php 77 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 132

20

Pro africké obyvatelstvo je typická náboţenská rŧznorodost a mnohočetnost. V severní Africe lidé vyznávají islám jiţ od 7. století, tedy od doby, kdy toto náboţenství teprve vznikalo a začalo se vyvíjet. V ostatních regionech, s výjimkou centrální Afriky, kde jsou vyznávána přírodní náboţenství (animismus), jsou Afričané křesťany. Vyjádříme-li podíl křesťanŧ a muslimŧ procentuálně, dojdeme k závěru, ţe křesťanŧ je více neţ 40%, muslimŧ necelých 40% a přírodní náboţenství vyznává zhruba 20% obyvatel.78 Africká oblast je bohatá na mnoţství jazykŧ, kterými zde lidé hovoří a dorozumívají se. Je zde pouţíváno 800 – 1600 jazykŧ, přičemţ některé z nich jsou pouze nářečími. Mnohá tato nářečí mizí, neboť nedokáţou reagovat na moderní dobu a nejsou schopni popsat moderní skutečnosti. Pokud bychom se snaţili o nějakou systematickou klasifikaci jazykŧ, lze je rozdělit do čtyř jazykových rodin: Afroasijská – k nim řadíme především semitské jazyky, přičemţ dominuje arabština, dále berberské, čadské a kušitské jazyky Koňţsko-kordofánská – do této jazykové rodiny patří například rwandština, ibština, jorubština, masakin a hovoří jimi lidé z Burundi či Malawi Nilosaharská – jazyková rodina, která nám svým názvem udává i polohu, kde se vyskytuje. Jazyky řadící se do této jazykové skupiny jsou malajština či nubijština Khoisanská – jedná se o jazyky pŧvodních černošských populací a to Hotentotŧ a Křovákŧ79 Při zaměření se na Afriku jako na společnost a národy z ní vycházející, je nutné konstatovat, ţe situace je na tomto kontinentu více neţ komplikovaná. Přirozený vývoj s následným vznikem národních skupin a státŧ byl narušen kolonizací. Kolonizátoři podrobená místa obsadili a jednotlivé oblasti oddělili státními hranicemi bez ohledu na to, ţe rozdělili etnikum či etnika si velice blízká. Na druhou stranu v těchto nově vzniklých státech vedle sebe najednou muselo ţít i několik desítek etnik, která si byla vzájemně cizí kulturou, jazykem či zvyky, a často mezi sebou vedly spory jiţ z minulosti.80 Kolonizátoři Afriky se zde snaţili vytvořit státní společenství, které by nahradilo kmenovou roztříštěnost a přibliţovalo by se zformovaným evropským národŧm či americkému modelu národa, coţ není moţné, jelikoţ kolonizátoři s sebou na americký kontinent přinesli vlastní kulturu a jazyk a pŧvodní obyvatelstvo si přizpŧsobili. Spíše tedy neţ státy našeho typu se v Africe uvnitř státŧ utvářejí kmeny a národy, ţijící sami pro sebe, 78

ŠŤOVÍČEK, J. Afrikou od severu k jihu. Praha: Brána, 2011, s. 6 Obyvatelstvo Afriky [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://www.zemepis.com/obyvafriky.php 80 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 66 79

21

které nejsou omezeny hranicemi a které svou podobou neodpovídají ani evropskému, ani americkému pojetí národa.81

3.3 Hospodářství Africké hospodářství je zaostalé, z čehoţ vyplývá, ţe je Afrika ekonomicky nejméně rozvinutým světadílem. Ze všech zemí je jen jedna, která se řadí mezi ekonomicky vyspělé, a to Jihoafrická republika. Zbylých 52 státŧ je rozvojových. Nejchudší zemí Afriky je Somálsko, jehoţ hrubý domácí produkt vykazoval v roce 2009 pouhých 235 amerických dolarŧ na osobu. Ostatní země na tom nejsou o moc lépe, například Libérie v tomtéţ roce nepřekročila hranici 290 USD/osoba, podobně tak i Burundi s hrubým domácím produktem 330 USD/os.82 Příčin ekonomické zaostalosti v Africe je hned několik. Za prvé jsou to zejména válečné konflikty, jeţ suţují mnoho zemí – Somálsko, Mosambik, Rwandu a další. V těchto zemích se daří parazitním diktátorŧm a zkorumpované politice, která v první řadě vyuţívá rozporŧ znepřátelených stran k vlastnímu obohacování. Vlivem válek lidé trpí hladem a chudobou, v dnešní době ţije pod hranicí chudoby 34 milionŧ Afričanŧ. Katastrofální politická situace ve zmiňovaných státech má dopad právě na ekonomický rozvoj, který je v těchto zemích téměř nulový. Další příčinnou africké ekonomické zaostalosti je byrokratický aparát a státní zásahy do ekonomiky, které jsou neefektivní, a které v rukou drţí zkorumpovaná byrokracie. Příčinu zaostalosti lze sledovat i v přílivu bílých manaţerŧ a technikŧ a především v jejich pomocné síle jako jsou asistenti, sluţební, dělníci, kteří obsadili volná pracovní místa, a tím pádem neúmyslně pomohli zvýšit míru nezaměstnanosti na celých 30%.83 Významným aspektem je také vysoká zadluţenost Afriky, která dosahuje 340 miliard USD, z čehoţ vyplývá, ţe o obchodní styky s Afrikou nemají soukromí investoři zájem. Významnou roli v africkém hospodářství hraje zemědělství. V zemědělství pracují téměř tři čtvrtiny aktivního obyvatelstva. Plodiny se pěstují na plantáţích za pouţití moderní pěstitelské metody.84 Tento typ pěstování je nazýván monokulturním pěstitelstvím, jelikoţ

81

BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 66 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 132 83 Globální problémy lidstva [online] [2012-10-12] Dostupný z www: https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/15891/mod_resource/content/1/Glob%C3%A1ln%C3%AD%20probl%C3 %A9my%20lidstva.pdfhttp://absolventi.gymcheb.cz/2008/lujacka/priciny.html 84 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 132 82

22

obrovské plantáţe jsou zaměřeny na jeden typ plodiny a určeny k exportu.85 Nejvýznamnější je pěstování kakaovníku, kávovníku a podzemnice olejné. V malých rodinných hospodářstvích je zemědělství zaostalé a primitivní, lidé nepouţívají ţádná hnojiva, ani techniku. Nejčastěji je pouţíván úhorový nebo ţďárový typ zemědělství. Lidé si na těchto polích pěstují plodiny pro vlastní obţivu, mezi nimi především obilniny a luštěniny. Stejně jako naturální zemědělství, tak i ţivočišná výroba je primitivní. Dobytek často trpí podvýţivou a nemocemi. Ţivočišná výroba má svá omezení. V muslimských státech je například vyloučen chov prasat, skot není chován tam, kde je rozšířena moucha tse-tse. Více neţ chovu zvířat se v Africe daří rybolovu a to především v oblasti Velkých jezer a při významných tocích, mořskému rybolovu se daří při březích Středozemního moře.86 V Africe se nedaří nejen zemědělství, ale i prŧmyslu. Tento kontinent vyprodukuje pouhé dvě setiny procenta prŧmyslového objemu světa.87 40% veškeré prŧmyslové aktivity je soustředěno v Jihoafrické republice. Africký prŧmysl je zaměřen zejména na těţbu a hutnictví. Těţbě ropy a zemního plynu se daří v Guinejském zálivu a bohatá loţiska se nacházejí i v Lybii, Egyptě či Alţírsku. Mimoto je významná i těţba kovŧ a rud a to v Kongu, Ghaně, Mauretánii a Jihoafrické republice, kde se mimo jiné těţí i diamanty. 88 Afrika je kontinentem bohatým na suroviny – první na světě v těţbě zlata, druhý na světě v těţbě bauxitu, třetí na světě v těţbě fosfátŧ89 - a to byl především jeden z dŧvodŧ kolonizace černého kontinentu. Z odvětví zpracovatelského prŧmyslu má význam textilní prŧmysl a potravinářský prŧmysl, který je aspoň nepatrnou měrou zastoupen v kaţdé zemi. Afrika má veliký hydroenergetický potenciál, bohuţel k jeho vyuţívání dochází jen v několika málo elektrárnách na řece Nil či Zambezi.90

85

Geografie světového zemědělství[online][2012-10-13] Dostupný z www: http://galerie.gymjil.cz/zahradnik/svetove_hospodarstvi/zemedel.htm 86 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133 87 Afrika - socioekonomická geografie - pro studenty.doc - Disk Google [online] [2012-10-12] Dostupný z www: https://docs.google.com/document/d/1FIVVo4q0Lyk_YYSdTGVKF462_I27ekPxOJl_FqcEUiY/preview?pli=1 88 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133 89 Afrika - socioekonomická geografie - pro studenty.doc - Disk Google [online] [2012-10-12] Dostupný z www: https://docs.google.com/document/d/1FIVVo4q0Lyk_YYSdTGVKF462_I27ekPxOJl_FqcEUiY/preview?pli=1 90 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133

23

3.4 Dekolonizace Od 16. století byla Afrika kolonizována Evropany, kdy se proces kolonizace vyvrcholil v 19. století a byl završen v první polovině 20. století. Evropští kolonizátoři se hrnuli do Afriky, kterou rozdělili „podle pravítka“, aniţ by znali historii či geografii tamních území. Naprosto nerespektovali přirozený vývoj Afričanŧ a národnostní sloţení obyvatelstva.91 Jejich cílem byl zisk – území, nerostné suroviny, levná pracovní síla - a dle toho se také chovali. Přirozený vývoj afrických kmenŧ byl narušen vnucováním evropského pojetí světa, vírou a cizí sociální organizací společnosti.92 Státy evropského typu vznikající v Africe v době vrcholu kolonialismu jsou tomuto kontinentu cizí a jsou symbolem teritoriální suverenity evropských mocností.93 Dekolonizace94 posílená africkým nacionalismem s sebou proto přináší nepřátelství mezi jednotlivými kmeny a etnickými menšinami či skupinami, poznamenané pocitem podřazenosti a cizí nadvlády s takřka nemoţností vrátit se k pŧvodním hodnotám a vzorcŧm své kultury. K tomuto se přidruţují i ekonomické problémy a neschopnost vymyslet politický a kulturní model, který by odpovídal pozitivnímu a přirozenému vývoji Afričanŧ. Výsledkem těchto negativ je v mnoha případech genocidní jednání mezi jednotlivými africkými etniky.95 Budeme-li se soustředit na genocidy související s dekolonizací Afriky, rozlišíme tři situace: První z nich mŧţe nastat při odporu proti odtrţení nějakého území a s tím související princip na sebeurčení. Pro multietnické státy, jeţ vytvořili v Africe Evropané, je hrozbou odtrţení některé části z toho dŧvodu, ţe by mohlo dojít k rozdrobení celého území a vzniku tříště jednotlivých etnik. Proto byl roku 1963 přijat Organizací africké jednoty „princip nedotknutelnosti hranic zděděných po kolonialismu“.96 Další neopominutelnou příčinou jsou mezietnické konflikty uvnitř uměle vytvořených státŧ, kdy kolonizátoři vytvořili tzv. podvědomí afrických elit. Mezi jednotlivými etniky dochází k prohlubování nenávisti a nesnášenlivosti a to i v případech, ţe v historii tyto kmeny ţily pokojně vedle sebe. Nejznámějším africkým případem tohoto druhu jsou nepokoje ve Rwandě a Burundi. Příčina genocidy ale také mŧţe tkvět i v samotném vládci země, který prahne po moci natolik, ţe se

91

Lukáš HERMAN - Webová kartografie [online] [2012-11-05] Dostupný z www: http://www.olli.wz.cz/webkart/cviceni_02c.htm 92 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 259 93 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 291 94 Dekolonizace je proces společensko-politického osamostatnění kolonií od mateřských zemí. Souvisí s hospodářskou a ekonomickou rekonstrukcí a celkovým přeorientováním bývalé kolonie. 95 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 259 96 Tamtéž, s. 260

24

nebojí část jemu nepohodlného obyvatelstva vyhladit, dopustit se zločinu genocidy na tamějším lidu.97

3.5 Hlavní regiony Afrika je tvořena 54 nezávislými státy, s výjimkou Západní Sahary, která je částečně okupovaná Marokem. 48 státŧ leţí na africké pevnině, zbytek jsou státy ostrovní (Madagaskar, Princŧv ostrov a další). Status republiky má 51 státŧ, monarchiemi jsou pouze 3 státy a to Maroko, Lesotho, Svazijsko. Mimoto je v Africe i 5 federací. Mnoho afrických území je závislých na jiné mimoafrické zemi, jsou tím například marocká města Ceuta a Melila, která společně s Kanárskými ostrovy náleţí Španělsku.98 Helena Smělíková ve své publikaci Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky rozdělila Afriku do pěti hlavních regionŧ dle jejich polohy: Severní Afrika (Alţírsko, Lybie, Egypt, Maroko, Mauritánie, Súdán, Tunisko, Západní Sahara) zaujímá asi 30% veškeré pevniny kontinentu. Snaţí se napodobit typ západoevropské ekonomiky, proto je po Jihoafrické republice ekonomicky nejvyspělejším regionem v Africe. Ale i přes velkou vyspělost této oblasti zde najdeme neklidné a občanskými válkami zmítané území – Súdán. Súdán je multietnickou oblastí, v roce 1956 zde bylo napočítáno 56 etnik. Rozpory mezi etniky byly zaznamenávány jiţ od doby britské správy v této zemi. Vnitřní konflikt v Súdánu vyvrcholil v druhé polovině 20. století a bývá často nazýván bojem severu proti jihu, jelikoţ proti sobě povstal muslimský organizovaný sever s roztříštěnými kmeny jihu. Situace se uklidnila aţ v roce 1994, kdy byla přijata nová ústava, dle níţ se Súdán stal federací o 26 státech, ale demokratický systém však zaveden nebyl, proto tuto federalizaci lze povaţovat v podstatě za fiktivní.99 Západní Afrika se skládá ze státŧ Benin, Burkina Faso, Pobřeţí slonoviny, Gambie, Ghana, Guinea, Guiena-Bissau, Kapverdy, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone, Togo.100 Nejproblematičtější a nejneklidnější zemí této oblasti je zcela určitě Nigérie, kdy se na tomto územním celku ocitly tři národy a to Hausové, Jorubové a kmen Ibú. Etnika se od sebe lišila jak jazykem, tak i kulturou a zvyky. Aby se předešlo konfliktŧm, vytvořila zde anglická správa federaci a zemi rozdělila na tři oblasti. Toto rozdělení se udrţelo i po 97

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 260 Afrika - regiony a státy | Geografický web[online][2012-10-13] Dostupný z www: http://www.hajduch.net/svet/afrika/regiony-a-staty 99 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 312 100 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133 - 134 98

25

vyhlášení nigerijské nezávislosti a vzniku Nigerijské federativní republiky roku 1963.101 V dŧstojnických funkcích převládali Igbové, přičemţ igbonský generál Ironsi zrušil roku 1966 federaci a nahradil ji unitárním státem a snaţil se o posílení postavení svého kmene, coţ mělo za následek masové vraţdění těchto Igbŧ na severu země.102Bylo zabito na třicet tisíc lidí, dva miliony Igbŧ opustilo zemi, stejně tak utákali ze země i Hausové, aby unikli odvetě Igbŧ. Roku 1966 byla generálem Gowonem zřízena nová federace sestávající z dvanácti státŧ. Ovšem roku 1967 vyhlásila jihovýchodní část Nigérie nezávislost a vznikla republika Biafra, čímţ byla rozpoutána občanská válka mezi Gowonem a Biafrou. V této válce zemřelo na milion civilního obyvatelstva Biafry na hlad a podvýţivu, aby se Biafra roku 1970 vzdala. Nigérie byla Biafrou a delegáty Červeného kříţe obviňována za zločin genocidy, přestoţe po válce nesáhla k represáliím. Toto drama sledovalo celý svět a jedná se „o první případ medializace genocidního konfliktu“.103 Střední Afrika (Čad, Gabon, Kamerun, Demokratická republika Kongo, Koňţská demokratická republika, Rovníková Guinea, Středoafrická republika, Svatý Tomáš) je sloţena z osmi státŧ, nejbohatším z nich je Gabon díky těţbě a prodeji ropy, manganu a dřeva. Po Libyi měl nejvyšší ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele.104 Na přírodní zdroje – diamanty, zlato, ropu, vodu – je bohatá Demokratická republika Kongo. A to byla jedna z příčin „první světové africké války“ v letech 1998 – 2003, která je svým rozsahem a ztrátami na ţivotech přirovnávána ke druhé světové válce.105 Do konfliktu byly zapojeny Demokratická republika Kongo, Rwanda, Uganda, Mosambik, Angola, Středoafrická republika a Čad.106 Pomineme-li, ţe příčinou bylo nerostné konţské bohatství, spatřujeme příčinu i v boji devíti povstaleckých koňţských etnických skupin za svrhnutí vlády v sousedních státech a získání kontroly nad bohatstvím daného regionu. Prvotní vnitřní konflikty v Kongu byly započaty boji těchto skupin s cílem získat moc pro lidi. Demokratická republika Kongo byla v době války povaţována za místo s nejhorší situací na světě, co se lidských práv týká.107 Ve východní Africe leţí Burundi, Dţibutsko, Eritrea, Etiopie, Keňa, Rwanda, Somálsko, Tanzánie, Uganda. Oblast východní Afriky povaţujeme za velice neklidnou a na 101

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 265 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 300 103 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 266 104 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133 - 134 105 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 384 106 TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 184 107 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 384 102

26

etnické konflikty bohatou část světa. Proběhla zde jedna z největších genocid Afriky a to ve státech Rwanda a Burundi mezi kmeny Hutuŧ a Tutsiŧ. Za pozornost stojí i Etiopie, křesťanská země obklopená muslimy, vedená kmenem Amharŧ, v pozdější době promísená s kmenem Oromŧ. V roce 1974 v Etiopii padla monarchie, coţ aktivizovalo k boji Somálce ţijící na jihovýchodě Etiopie. Neklid propukl i na severu země, kde se vzbouřila Eritrea a Tigray a Etiopie se ocitla v občanské válce. Konflikt byl ukončen aţ v roce 1991, kdy moc v zemi přebrala Etiopská lidová revoluční demokratická fronta. Ovšem celistvost země se nepodařilo udrţet a 27. května 1993 byla vyhlášena nezávislost Eritreje.108 Jiţní

Afrika

(Angola,

Botswana,

Jihoafrická

republika,

Komory,

Lesotho,

Madagaskar, Malawi, Mauricius, Mosambik, Namibie, Seychely, Svazijsko, Zambie, Zimbabwe) je relativně chudá oblast, úspěšně se ekonomika rozvíjí v Namibii a na Mauriciu, ekonomickou vyspělostí se vyznačuje Jihoafrická republika.109 Ovšem i tato nejbohatší země Afriky má své stinné stránky. Od roku 1910 se zde začalo vytvářet britské dominium Jihoafrická unie a ţila zde početná komunita bělochŧ, následkem čehoţ v této oblasti vzniká sloţitá národnostní situace zaloţená na odděleném vývoji ras.110 Afriku lze povaţovat za jednu z nejproblematičtějších oblastí světa, co se týká politické, sociální i ekonomické situace. Velký vliv na dnešní stav má evropská kolonizace tohoto území v 19. a 20. století. Afrika v současnosti bojuje především s politickou nestabilitou, chudobou a nemocí AIDS. Pro svou hospodářskou zaostalost nedokáţe vyuţívat přírodních zdrojŧ a přeměnit je ve statky, které by zhodnotila na světovém trhu. Dodnes se mnoho afrických zemí potýká s válkami, etnickými čistkami a genocidami, kterým často nedokáţe nikdo zabránit či snad situaci v dané zemi vyřešit takovým zpŧsobem, aby stát spěl ke stabilitě a demokracii.

108

BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 314 SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 133 - 134 110 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 20 109

27

4 Vybrané africké genocidy V této kapitole se zaměříme na africké genocidy a to především na Rwandu a Súdán. Charakterizujeme obecné rysy zemí, historii a situaci před dobou kolonizace, samotnou kolonizaci a proces dekolonizace, blíţe se zaměříme na dané genocidy, jejich příčiny, prŧběh a dopad jak na zemi jako celek, tak na samotné obyvatelstvo. Cílem je i analýza současné situace v těchto státech.

4.1 Rwanda Rwanda je vnitrozemský stát řadící se do oblasti Velkých jezer a Východní afriky. 111 Rozloha státu činí 26 338 km², z čehoţ 1 390 km² zaujímají jezera. Díky dostatku vody z jezer a příznivým klimatickým podmínkám je umoţněna sklizeň aţ třikrát do roka. Státním zřízením je republika. Podle s čítání lidu v roce 2008 ve Rwandě ţije 10 186 milionŧ lidí s prŧměrnou hustotou zalidnění 311 obyv./km²112, coţ je nejvyšší hustota zalidnění v Africe.113 Prŧměrný roční přírŧstek je 2,8% a z celkového počtu obyvatel zde ţije více ţen a to 54%. Rwandská republika je domovem tří etnických skupin – Hutuŧ, kterých je valná většina a to 84% všech obyvatel, z 15% je zde zastoupeno etnikum Tutsiŧ a pouze 1% patří kmenu Twa. Obyvatelé jsou téměř ze tří čtvrtin křesťané, 25% obyvatel vyznává rŧzná místní náboţenství a pouze jedno procento tvoří muslimové. Úředními jazyky jsou angličtina, francouzština a jazyk kinyarwanda. Část obyvatelstva ale k běţnému dorozumívání pouţívá i svahilštinu. Administrativně se Rwandská republika dělí do pěti provincií a to do Severní provincie, Východní provincie, Západní provincie, Jiţní provincie a Kigali provincie, přičemţ Kigali je i hlavním městem Rwandy.114

4.1.1 Rwandská historie Je obtíţné popsat dějiny země s orální tradicí, kdy z nejstarších dob nejsou dochovány ţádné písemné památky. Podle názoru většiny historikŧ existovaly konflikty mezi třemi rwandskými etniky – Tutsii, Huty a Twai – odjakţiva. Vypráví o tom i jeden z nejstarších 111

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 272 Rwanda | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2012-11-08] Dostupný z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/rwanda/index.html 113 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 272 114 Rwanda | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2012-11-08] Dostupný z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/rwanda/index.html 112

28

rwandských mýtŧ, kdy měli tři bratři a zároveň předchŧdci těchto třech kmenŧ, Gatwa, Gahutu a Gatutsi, hlídat dţbán s mlékem. Gatwa mléko vypil, Gahutu ho rozlil, jen Gatutsi úkol splnil a mléko uhlídal, a proto byl nadřazen nad ostatními bratry. Historik de Heusch ale upozorňuje na fakt tohoto a jim podobným mýtŧm především z toho dŧvodu, ţe je později Tutsiové pouţívali pouze jako argument své nadřazenosti.115 Na vznik rwandského království a příchod jednotlivých kmenŧ pohlíţejí historici rŧzně. Dá se říci, ţe co historik, to zlehka odlišný pohled na vývoj této oblasti. Shodují se ale v názoru, ţe kaţdý z kmenŧ má jiný pŧvod. Prvobytnými obyvateli byli Twaové, pygmejci ţivící se lovem a sběrem.116 P. Onderka zastává názor, ţe v době bantuských migrací117 přišli Hutové, zemědělci, a nakonec ve 12. – 14. století se zřejmě z Etiopie na rwandské území dostali pastevečtí Tutsiové.118 Naproti tomu V. Baar tvrdí, ţe Tutsiové přišli aţ v století šestnáctém a rychle zemědělský kmen Hutŧ ovládli a stali se vládnoucí vrstvou. Protoţe byli v početní nevýhodě, jazykově se asimilovali, a tudíţ se jak vládnoucí Tutsiové, tak i jim podřazení Hutové domlouvali jedním jazykem.119 B. Lugan přichází s tezí, ţe rwandské území bylo osídleno uţ od 15. století. př. n. l. a ke konci prvního tisíciletí našeho letopočtu sem přicházejí Tutsiové Nyiginya, čímţ stojí v rozporu s J. Vansinou, který se domnívá, ţe vývoj a osidlování tohoto území je značně komplexní a dlouhodobý, proto není jakékoli datování moţné.120 Zmínili-li jsme tutsijský kmen Nyiginya, nemŧţeme opomenout jeho význam pro zdŧvodňování nadvlády v koloniální éře. Kmen Nyiginya byl mocensky nejsilnější kmen pretutsijŧ. Kigwŧv pád z nebe byl interpretován jako příchod či dobytí a vládnoucí Nyiginyové zdŧrazňovali svŧj nebeský příchod. Tohoto mýtu bylo hojně vyuţíváno v době belgické kolonizace ve smyslu, ţe Tutsivové byli předurčeni k tomu, aby vládli (slova belgického administrátora). Tohoto výkladu o pádu z nebe ale vyuţívali i Hutové, kteří poukazovali na cizí pŧvod Tutsiŧ, který z nich dělal občany podřazené Hutŧm.121

115

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 18 Tamtéž, s. 19 117 Dvoutisíciletý proces započatý na přelomu našeho letopočtu, kdy kmen Bantuů odešel z Nigérie a vydal se na západ i východ, zřejmě z důvodu přelidnění. 118 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 19 119 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 307 120 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 19 121 Tamtéž, s. 19 116

29

Přes rozpory mezi kmeny, do koloniální doby nepociťovala tato etnika svoji příslušnost k jednotlivému kmenu jako nějakou identitu. Větší význam neţ rodová příslušnost měla v historii velikost usedlosti či počet kusŧ dobytka.122 Stejně jako v případě příchodu jednotlivých kmenŧ, tak i na vznik a vládu monarchií v této oblasti historici pohlíţejí odlišně. Podle J. Vansiny vzniká první království aţ v 17. století a všichni předchozí monarchové byli mytické povahy. B. Lugan, stejně jako P. Kagame, preferuje teorii o vládnoucím kmeni Nyiginya a opírá se o tezi dlouhodobé přítomnosti pre-tutsijských kmenŧ na tomto území. Je zastáncem názoru, ţe základy moderní Rwandy poloţili Tutsiové a odmítá existenci hutovských monarchií, coţ ale vyvrací F. Nahiman, který hovoří o hutovských mikro-monarchiích, které nabývali na stejném významu jako království tutsijská a dochází k závěru, ţe moderní Rwanda je aţ dílem kolonialismu.123 Y. Ternon připouští existenci jak tutsijských království, tak hutovských. Podle jeho teorie moderní Rwanda vznikla splynutím tutsijského kníţectví Východu s hutovským

kníţectvím

Západu, přičemţ

vládnoucí

vrstvou byl

tutsijský kmen

Banyiginya.124 Pro Ternonovu jednotnost rwandského území i před obdobím kolonialismu hovoří i fakt, ţe obyvatelé mají stejné náboţenství, mluví totoţným jazykem kinyarwandou a orální literatura je homogenní, proto předpokládáme, ţe i přes moţnou politickou rozrŧzněnost, byla Rwanda jako taková jednotná.125

4.1.2 Kolonizace Rwandy a situace před genocidou Koncem 19. století se do oblasti afrických Velkých jezer dostali němečtí kolonizátoři, kteří si podrobili jak Rwandu, tak sousední Burundi, tehdy spojené v Ruandu-Urundi a společně s dobytčím morem, s epidemií černých neštovic a invazí kobylek ukončili prosperující vývoj země.126 Roku 1916 byla německá správa z těchto zemí vytlačena a nahrazena správou belgickou, coţ zpočátku tamější obyvatelé přivítali s nadšením. RuandaUrundi byla svěřena Společností národŧ Belgii jako poručenské území, na kterém Belgie praktikovala tzv. nepřímou vládu, coţ znamenalo především podporu kmene Tutsi, kteří sice byli v početní menšině, ale nacházeli se v pozici vládnoucí vrstvy127 (následkem tohoto bylo

122

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 273 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 19 124 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 273 125 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 19 126 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 274 127 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 332 123

30

roku 1959 ve Rwandě ze 45 náčelníkŧ 43 tutsijských128 ). Otázkou je, proč zrovna Tutsiové byli ti evropskými kolonizátory vyvolení, ti, kteří měli vládnout zemi a měli být vzdělaní a bohatí. Tato koncepce vládnoucího kmene Tutsiŧ je zaloţena na fiktivní minulosti Tutsiŧ a Hutŧ, na tzv. Hamitské tezi, jeţ vypráví o Hamitech pocházejících od Cháma, který byl Bohem proklet a byl povaţován za praotce černochŧ. Jelikoţ ale rasistická koloniální Evropa chtěla zachovat schéma „bílý vládne, černý poslouchá“, přeformovala hamitský příběh tak, aby to odpovídalo jejím účelŧm. Vymyslela si vpád kavkazské rasy do Afriky a z Tutsiŧ stvořila nečernošské Afričany, africké árijce.129 Mimo tutsijských náčelníkŧ a podnáčelníkŧ byla podporována moc sultána („mwamiho“). Pod tímto vedením se zrodila nová elitářská vrstva Tutsiŧ, která procházela školením u Milosrdných bratří v Astridě a z níţ byli vyloučeni Hutové. Z Tutsiŧ jsou za nesouhlasu Hutuskŧ církví vyškoleni lékařští asistenti či agronomové. Byla to právě církev, kdo z kolonizace těţil a snaţil se rwandskou společnost obrátit ke křesťanství. Církev byla jediným zdrojem vzdělání v zemi, měla obrovský vliv na morálku a jejím vítězstvím bylo usednutí jejího ţáka Mutara na trŧn v roce 1946.130 Koncem 50. let 20. století tutsijská menšina touţící po samostatnosti při zachování existujícího politického systému začala kritizovat vŧdcovství církve,131která se proti Tutsijŧm obrátila s tvrzením, ţe tato rasa podporuje bolševismus.132 Jak církev, tak i belgická koloniální správa začala naslouchat Hutŧm usilujícím o sociální revoluci s cílem svrhnout tutsijskou nadvládu. Příčinnou byl především fakt, ţe koloniální správa se snaţila zamezit osamostatnění Rwandy.133 Napjatá situace vyvrcholila v roce 1959, kdy zemřel král Mutara a na trŧn byl dosazen jeho nevlastní bratr Kigeli, který byl ale pouhou figurkou v rukou aristokracie. Tutsiové se nacionalizovali a přidali se ke straně zvané Union nationale rwandaise (Rwandská národní unie). Církev neváhala a připojila se ke straně Parmehutu (Strana na změnu a hutovskou emancipaci), jejímţ cílem bylo zrovnoprávnění Hutŧ.134 Ještě téhoţ roku bylo Huty vyvoláno povstání, které ale bylo potlačeno. Vyţádalo si ovšem několik tisíc obětí a odchod mnoha Tutsiŧ do emigrace. Po zásahu Poručenské rady Organizace spojených národŧ, která byla značně znepokojena politickým vývojem ve Rwandě, v roce 1962 po vítězných volbách 128

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 274 Tamtéž, s. 275 130 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 11 131 Tamtéž, s. 11 132 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 275 133 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 332 134 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 12 129

31

Parmehutu v září 1961 došlo k vyhlášení nezávislosti Rwandy, vzniku republiky a následnému převzetí politické moci Huty. Hutové začali tvrdým zpŧsobem přebírat moc v zemi, prchající Tutsiové zatím tvořili v sousedních zemích Rwandskou vlasteneckou frontu (RPF)135 a vyčkávali vhodné příleţitosti na návrat do země, aby se zpět ujali nadvlády. V plné míře byly naplněny podmínky pro vznik genocidy. Jedním z nejdŧleţitějších okamţikŧ koloniální éry vedoucím ke genocidě v RuanděUrundi, pozdější Rwandě a Burundi, je převzetí koloniální správy Belgičany, kdy došlo k přerodu předkoloniální společnosti, kde etnicita nehrála významnou roli, ve společnost, kde právě tato etnicita byla určujícím faktorem postavení člověka ve společnosti. V případě Rwandy neuvaţujeme o konfliktu jako o konfliktu etnickém, ale jako o konfliktu etnosociálním.136 Belgická koloniální správa posílila třídní antagonismus a vytvořila rasistický model společnosti zaloţený na fiktivních dějinách. Podle Newburyho dokonce neexistovala věrohodná rasová či kulturní hranice, která by oba kmeny dělila, proto bylo dělení čistě sociálního rázu, kdy například být Tutsiem znamenalo vlastnit nejméně deset kusŧ dobytka, tudíţ chudý Tutsi se mohl stát Hutem a naopak.137

4.1.3 Rwandská genocida Po odchodu belgické správy ve Rwandě zŧstala dvě etnika, která z nepřirozených a rasistických dŧvodŧ stála proti sobě. Situace vyústila ve válku v letech 1963 – 1966, která pak pokračovala i po roce 1990.138 Po vyhlášení republiky v čele s prezidentem Kayibandou část tutsijského obyvatelstva emigrovala do sousedních zemí, kde pod vedením Francoise Rubeky organizovala několik bojovných nájezdŧ do Rwandy s cílem svrhnout hutovskou vládu. Od těchto vojenských akcí, které byly špatně připravené a selhávaly, se odvrátili i zástupci Rwandské národní unie, kteří zastupovali v minimálním počtu stranu v Národním shromáţdění. Roku 1963 opět zaútočilo několik set Tutsiŧ na Rwandu, tentokrát z Burundi, ale vzhledem ke špatnému vyzbrojení byla akce zastavena a vojáci rozehnáni rwandskou národní gardou vedenou belgickými vojáky. Tímto byl dán podnět pro hromadné vraţdění Tutsiŧ v zemi. Belgičtí dŧstojníci popravili bez rozmyslu poslední tutsijské vŧdce, kteří v zemi ještě byli. Na popud prezidenta

135

ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 332 BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky. Praha: Práh, 2003, s. 196 137 NEWBURY, M. C. Ethnicity in Rwanda: The Case of Kinyaga. Afrika. 1978, roč./č. 48/1, s. 17-29 138 SPS - Konflikty subsaharské Afriky [online][2012-11-20] Dostupný z www: http://policy.euweb.cz/view.php?id=23#4.1 136

32

Kayibandy byla v Hutech cíleně pěstována nenávist k Tutsiŧm.139 Během jednoho roku bylo na území Rwandy zabito více neţ 10 000 členŧ tutsijského kmene. Došlo hromadné emigraci tohoto světlejšího etnika do sousedních zemí, a to především do Burundi, Ugandy či Konga. Tento masakr byl povaţován za nejhroznější a nejsystematičtější od dob vyhlazení ţidŧ nacisty (Bertrand Russel).140 Světová veřejnost tuto kauzu přijímala s lhostejností, belgická vláda dodávala Rwandě technickou a vojenskou pomoc na zachování katolické republiky, která byla povaţována za příkladnou v rámci celoafrických nepokojŧ. Dokonce byl Rwandě udělen diplom guvernérem Harroyem za vzorné chování. Zdání o klidu ve Rwandě bylo přesvědčivé, jelikoţ prezident Kayibanda vedl skromný ţivot a ve srovnání s ostatními africkými vŧdci pŧsobil nekonfliktně, čehoţ ale nebyl dŧkazem rok 1973, kdy prezidentova moc byla jedinou povolenou stranou v zemi zpochybněna. Proti prezidentovi se obrátila i nespokojená nezaměstnaná městská vrstva Hutuŧ. Kayibanda se znovu rozhodl zasáhnout proti Tutsiŧm, kterým se začínalo dařit. Vyhnal je ze škol, ze státního i soukromého sektoru, coţ ale nezabránilo svrţení prezidenta hutovskými politiky. Dne 5. července 1973 se vlády ujal generál Habyarimana.141 Vláda Habyarimana byla nebezpečná v tom, ţe se prezident na veřejnost stavěl jako okázalý křesťan, kterému nezáleţí na ničem jiném neţ na dobru země, jíţ vládne. Takto ho viděla belgická vláda, ale i široká evropská veřejnost. Faktem zŧstává, ţe prezident vedl klamavou politiku, nebál se korupce a nelegálně se obohacoval či vedl obchod s drogami a prostitucí. V tomto mu byla nápomocná skupina zvaná Akazu, seskupená kolem jeho ţeny. Mimoto Akazu zavedlo velice přísný vězeňský systém a Rwanda se stala zemí vedenou diktátorem a to vše za posvěcení církve, jelikoţ kigalský arcibiskup byl členem skupiny Akazu a jediné povolené strany v zemi, MRND. Při pohledu na etnickou stránku vlády Juvénala Habyarimana vidíme, ţe jeho reţim byl zaloţen na hutuské rasové ideologii, která vedla k dalšímu prohlubování nenávisti ke kmenu Tutsiŧ.142 Koncem 80. let 20. století propukla ve Rwandě krize, následkem zakázání antikoncepce církví došlo k populační explozi, přelidnění mělo za následek hladomor. Reţim se zhroutil, do popředí vyvstaly nespokojené hlasy hutovského lidu. Prezident byl nucen alespoň zdánlivě ukončit činnost strany MRND. Na okamţik krize v zemi uţ netrpělivě čekali Tutsiové, ukrytí v sousedních zemích, kteří se rozhodli pro návrat do země.143 139

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 12 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 275 141 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 13 142 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 280 143 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 14 140

33

Rwandská vlastenecká fronta (FPR) zaloţená Tutsii ţijícími v emigraci a opírající se o Ugandu se rozhodla v roce 1990 pro útok s cílem získat moc. Rwandská hutovská armáda zahájila odvetu. Na území Rwandy došlo k mnoha ozbrojeným střetŧm, při kterých přišlo o ţivot téměř tisíc Tutsiŧ.144 Rwandský prezident po mnoha politických jednáních počátkem devadesátých let pochopil, ţe je zapotřebí demokratických reforem. Demokratických změn se začala domáhat i umírněná skupina rwandských Hutŧ.145 V červnu 1991 Habyarimana povolil více politických stran a o dva roky později podepsal s Rwandskou vlasteneckou frontou arushské146 dohody.147 Obě strany se zavazovaly k vytvoření právního státu, který by dodrţoval lidská práva, dohodly se na poměru sil v armádě i na počet křesel v parlamentu a na omezení prezidentovy moci. Dohodou měl být zaručen bezpečný návrat uprchlíkŧ opět do země. Pro dohled nad dodrţováním dohody byla vytvořena monitorovací jednotka OSN, Rada bezpečnosti rezolucí č. 872 ustanovila misi UNAMIR, která měla v zemi pŧsobit do vzniku nové vlády.148 Prezident před světovou veřejností vystupoval jako jeden z hlavních zájemcŧ na usmíření mezi oběma etniky, ve skutečnosti ale přirovnal dohodu k cáru papíru a od roku 1992 systematicky plánoval genocidu.149 Pomocníkem mu byla strana MRND, která vytvořila milici Interahamwe (Ti, kteří bojují společně) a vypracovala seznam vnitřních nepřátel z řad Tutsiŧ, kteří měli být likvidováni. Pod dohledem prezidenta, jenţ si byl vědom vlivu média, vzniklo rádiové vysílání Tisíc pahorkŧ RTLM, jehoţ úkolem bylo podněcovat nenávist vŧči Tutsiŧm a nabádalo k jejich likvidaci.150 Prezident našel podporu v extremistických Hutech ze severu, kteří usilovali o zastavení jakýchkoli demokratických snah, ale především i ve francouzské teroristické milici Réseau Zéro, která se podílela na etnické čistce s heslem „Ţádný Tutsi!“. Francie posílala do Rwandy zbraně, finanční prostředky a podílela se na výcviku hutovské armády. Francouzské jednání uveřejněné Komisí pro lidská práva v roce 1993 přimělo postoj Francie změnit.151

144

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 280 Rwandská genocida :: Humanity[online][2012-11-20] Dostupný z www: http://humanity.webnode.cz/news/informace-pro-navstevniky/ 146 Mírová dohoda podepsaná v tanzanijské Arushe v srpnu 1993 147 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 280 148 Human Rights Watch: Leave None to Tell the Story: Genocide in Rwanda. 1999. [online][2012-11-20] Dostupné z www: http://www.hrw.org/legacy/reports/1999/rwanda/ 149 OSN a genocida ve Rwandě [online][2012-11-20] Dostupné z www: http://www.valka.cz/clanek_14408.html 150 Tamtéž 151 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 280 - 281 145

34

Dne 6. dubna 1994 na konferenci jednající o budoucím vývoji Rwandy a Burundi v Dar es Salaamu dal prezident souhlas k vytvoření přechodné vlády. Poté se Habyarimana vracel domŧ letadlem, které bylo během přistání sestřeleno dvěma řízenými střelami. Viník atentátu není znám, ale variant se nabízí hned několik. Jedna z nich za atentátníky označuje extremistickou hutovskou stranu CDR, která odmítala přijetí Arushské dohody. Další moţná varianta nabízí, ţe atentátníkem byl belgický kontigent mírové mise OSN. Francouzská tisková agentura France Presse označuje za viníky RPF a to bez jakýchkoli dŧkazŧ. Tato moţnost je povaţována za jednu z nejabsurdnějších.152 Po atentátu na prezidenta došlo k prvnímu cílevědomému vyvraţďování tutsijského obyvatelstva bez rozdílu a hutovských umírněných politikŧ a jejich rodin. Zavraţděna byla i hutovská ministryně Agatha Uwilingiyimanaová. Počet obětí masakru se pohyboval mezi 200 – 500 tisíc mrtvých. Na milion lidí uteklo ze země.153 Ke genocidě naváděli vládní úředníci, kteří podpláceli hutovské vrahy a poskytovali vhodná místa k aktŧm vraţdy. Příslušníci Interhamwe poháněni fanatismem, médii a vládou zabíjeli kaţdého Tutsie, který se jim připletl do cesty. Odměnou jim byly peníze, potraviny a pŧda po mrtvých Tutsiech. Genocida byla podporována pomocí radiového vysílání, které mělo na hutovské obyvatelstvo obrovský mediální vliv. Při likvidaci Tutsiŧ byly zabíjeny ţeny, děti, ale především mladí muţi, jelikoţ bylo pravděpodobné, ţe jsou členy RPF.154 Hutové vtrhali do kostelŧ i do sirotčincŧ a škol, kde pobili všechny tutsijské děti. Světová veřejnost byla pobouřena, ale k efektivnímu zásahu proti masovému vyvraţďování nedošlo. Pouze Francie se nabídla k vytvoření zóny bezpečí pro uprchlíky. RPF obsazující mezitím zemi od východu, kritizovala dvojaké postavení Francie ve rwandské otázce, kdy Francie nejprve podporovala reţim prezidenta Habyarimana a vyzbrojovala armádu Rwandy, aby nyní změnila radikálně postoj a snaţila se paradoxně pomoci obyvatelstvu, proti němuţ bylo vyvraţďování namířeno. Po obsazení země a dobytí Kigali v červenci 1994 poţadovalo RPF odchod francouzských vojákŧ ze země, které po skončení dvouměsíčního mandátu OSN stáhla. Po jejich odchodu byl zvolen rwandskými stranami ministerský předseda, umírněný Hutua Faustin Twagiramungua a s ním vznikla i nová vláda.155 Masakr proběhnuvší ve Rwandě roku 1994 byl genocidou. Tento fenomén měl hned několik příčin, které lze spatřovat v rychlé demokratizaci na počátku devadesátých let vedoucí 152

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 15 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 281 154 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 335 155 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 281 - 282 153

35

k náhlým sociálním a ekonomickým změnám, které vyvolaly u obyvatelstva materiální nouzi, stav ohroţení a pocit nejistoty znásobivší se po atentátu na prezidenta. Hutovské obyvatelstvo cítilo oslabení vlastní pozice a pro posílení hutovského postavení v zemi se uchýlilo k vraţedným útokŧm na Tutsie. Jedním z dŧvodŧ vzniku genocidy je i netečnost světové veřejnosti k rwandské situaci. OSN se v této době podílela na mnoha mírových operacích např. v Gruzii, Libérii či na Haiti a bránila se rozšířením svých závazkŧ na další země.156

4.1.4 Role OSN ve rwandské genocidě Organizace spojených národŧ přímo vstoupila do rwandského konfliktu v roce 1993. Svou činnost zahájila vytvořením Pozorovatelské mise OSN Uganda-Rwanda (UNOMUR). Tvŧrcem UNOMURu byla Rada Bezpečnosti a Pozorovatelská mise měla zajistit nepřekročení hranic Rwandy ţádnou vojenskou pomocí. Mise byla rozšířena ještě o poslání mírotvorné. K tomuto účelu byla dne 5. října 1993 rezolucí Rady bezpečnosti zřízena operace UNAMIR neboli Pomocná mise pro Rwandu157 na dobu šesti měsícŧ. Mise měla za úkol zajišťovat bezpečnost v městě Kigali, sledovat dodrţování Arushské dohody, dohlíţet na celkovou bezpečnost v zemi a řídit humanitární pomoc ve Rwandě.158 UNAMIR byla tradiční mírová mise s neutrálním charakterem a bez inklinace k jakékoliv politické straně v zemi. Měla naplňovat dohodu uzavřenou v Arushy, ale v některých bodech se s ní nesešla. Například v bodě projednávajícím bezpečnost Arushská dohoda uváděla, ţe mezinárodní síly budou zajišťovat bezpečnost v zemi, kdeţto mandát UNAMIRu se zavázal pouze ke spoluúčasti na udrţování bezpečnosti a to jen v hlavním městě Kigali.159 OSN se dopustila hned na počátku chyby, vojenské jednotky zajišťující mír byly nedostatečně ozbrojené a postrádaly nezbytnou výzbroj pro válku. Plány na zabezpečení míru nebyly jasné představy, mise nepřipravená, špatně vyzbrojená a nedbala zprávy upozorňující na porušování lidských práv ve Rwandě,160 kterou vydala Komise pro lidská práva Spojených národŧ ustanovená 1. října 1993. Zpráva upozorňovala na masivní porušování lidských práv, které páchali především vojáci rwandské vlády a místní úředníci.161

156

Rwanda před sedmnácti lety: sto dní vlády ďábla [online][2012-11-23] Dostupné z www: http://amo.blog.ihned.cz/c1-51566660-rwanda-pred-sedmnacti-lety-sto-dni-vlady-dabla 157 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 40 158 Čl. 3 rezoluce Rady bezpečnosti S/Res/872 z 5.října 1993 159 URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 51 160 URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 52 161 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 40

36

První vojenské jednotky UNAMIRu dorazily do Rwandy na konci prosince 1993.162 V lednu následujícího roku přišlo na velitelství varování o připravující se genocidě tutsijského obyvatelstva od neznámého informátora. Zároveň tento anonym označil na mapě místa, kde byly ukryty zbraně připravené k masakru. 11. ledna roku 1994 poslal Romeo Dallaire, generál mise, alarmující zprávu do úřadu Kofi Annana, kde sděloval razii na ukryté zbraně, coţ mu bylo z New Yorku zakázáno, jelikoţ by se jednalo o akci na rámec kompetencí UNAMIR, a navíc dostal příkaz informovat rwandského prezidenta o nalezení úkrytu se zbraněmi, čímţ byl Habyarimanovi poskytnut čas, aby zbraně přesunul a rozptýlil mezi milice Interahamwe.163 12. ledna byl prezident Rwandy informován a varován zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN a velitelem sil UNAMIRu o porušování Arushské dohody z jeho strany, dále byla o této kauze informována i velvyslanectví Belgie, Franci a USA a Rada bezpečnosti.164 Po atentátu na prezidenta Habyarimana se vlády ujal plukovník Theoneste Bagosora, i přestoţe OSN poţadovalo, aby se vlády ujala Agathe Uwilingiyimana. Dallaire viděl alespoň částečné uklidnění situace v tom, aby premiérka promluvila v Radiu Rwanda k lidu, ale ta byla i s desetičlennou eskortou belgických vojákŧ 7. dubna zatčena a popravena. Belgie po tomto incidentu stáhla své vojáky ze země a tím oslabila misi UNAMIR. 165 Vedoucí tří rwandských politických stran, a to Sociálně demokratické strany, Křesťansko-demokratické strany a Liberální strany, byli také zavraţděni.166 V tomto okamţiku se projevila slabost celé mise. Vojákŧ, kteří byli nedostatečně ozbrojeni, bylo málo a byli roztroušeni po celé zemi. Informace se kvŧli špatné komunikační síti nedostávaly včas ke svým adresátŧm. Vojáci nemohli kvŧli omezenému mandátu reagovat na útoky rwandské armády a milice Interahamwe. Příkladovým pochybením je i opuštění školy plné uprchlíkŧ, která byla napadena a kde zemřelo na 2 000 Tutsiŧ a umírněných Hutŧ.167 UNAMIR se snaţilo o ustanovení prozatímní politické autority, zatímco generální tajemník ţádal o dodatečný mandát pro UNAMIR, který by pomohl při evakuaci pracovníkŧ UNAMIR a cizích státních příslušníkŧ. Snaha o mír byla ale zničena dne 8. dubna, kdy MRND sestavila svou vlastní prozatímní vládu bez RPF a dalších opozičních stran. 162

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 41 OSN a genocida ve Rwandě [online][2012-11-26] Dostupné z www: http://www.valka.cz/clanek_14411.html 164 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 41 165 OSN a genocida ve Rwandě [online][2012-11-26] Dostupné z www: http://www.valka.cz/clanek_14411.html 166 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 41 167 URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 55 163

37

Dne 15. dubna doporučil belgický ministr zahraničních věcí předsedovi Rady bezpečnosti, aby pozastavil operace UNAMIRu. Toho samého doporučení se mu dostalo i ze strany USA.

168

21. dubna bylo Rezolucí Rady bezpečnosti č. 912 oznámeno generálu

Dallairovi, ţe mise končí a ţe je nutné Rwandu opustit. Dallair rozkaz neuposlechl a zŧstal v zemi pouze s 270 vojáky. V době, kdy se vojáci OSN stahovali ze země, domácí obyvatelstvo bylo zabíjeno přímo na ulicích. Aţ nátlak médií donutil Radu bezpečnosti jednat. Byla přijata Rezoluce č. 918, čímţ byl rozšířen mandát a došlo k uvalení zbrojního embarga a posílení mise o 5 500 vojákŧ. Tímto vznikl UNAMIR II. Našlo se ale jen velmi málo státŧ, které by byly ochotny vyslat své vojáky do Rwandy. Jednání mezinárodního společenství bylo natolik pomalé, ţe vojenské jednotky dorazily do Rwandy aţ po skončení genocidy.169 Úspěšnější byla francouzská Operace Tyrkys schválená Radou bezpečnosti dne 22. června 1994 jako Rezoluce č. 929, která vytvořila bezpečnou ochrannou zónu na jihozápadě Rwandy. Tato rezoluce podléhala časovému ustanovení, v zemi mohla pŧsobit do 21. srpna. V té době jiţ RPF obsadila celou zemi a drţela ji pod svou kontrolou.170 V tomto okamţiku se nabízí otázka, zda se dalo genocidě ve Rwandě zabránit. Jisté je, ţe Rada bezpečnosti měla být dŧslednější, co se týká dodrţování mírových dohod, také mohla hned ze začátku přijmout silnější mandát. Protoţe ale Rwanda nepatří do centra politického zájmu, ţádný ze státŧ nechtěl financovat armádu zasahující na tomto území, proto nebyl zájem na odhalení skutečné povahy události.171 Lubomír Majerčík se proto domnívá, ţe „na krizi ve Rwandě bylo nahlíženo především jako na humanitární katastrofu dopadající na statisíce uprchlíků a vyvolávající mezinárodní soucit, nicméně odvracející pozornost od už probíhající genocidy.“172 Navíc rwandská prozatímní vláda byla povaţována za legitimní a měla právo rozhodovat. Z výše uvedeného lze soudit, ţe Rada bezpečnosti nerozpoznala naléhavost situace, nepřijala dostatečná opatření k zabránění genocidy, jednala neadekvátně vzhledem k závaţnosti situace ve Rwandě a nedokázala genocidu zastavit. Rada bezpečnosti nesplnila

168

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 42 OSN a genocida ve Rwandě [online][2012-11-26] Dostupné z www: http://www.valka.cz/clanek_14411.html 170 ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 43 171 URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 62 172 MAJERČÍK, L.: Vyhodnocení efektivity mezinárodních trestních tribunálů pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.globalpolitics.cz/clanek/rwanda-jugoslavie.html 169

38

své povinnosti vyplývající z Charty OSN, ovšem ani členské státy svým povinnostem zakotvených v článku 43 Charty OSN nedostály.173

4.1.5 Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu Rada bezpečnosti reagovala, byť opoţděně, na fakt, ţe je třeba potrestat viníky genocidy. V roce 1994 ustanovila Komisi expertŧ, která měla vyšetřit, kdo stojí za porušením mezinárodního humanitárního práva. Komise konstatovala, ţe systematické vraţdění Tutsiŧ Huty bylo genocidou vyplývající z charakteristiky definované v Úmluvě o genocidě a doporučila, aby jednotlivé osoby zodpovědné za genocidu byly postaveny před mezinárodní trestní tribunál.174 Z tohoto dŧvodu vznikl na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 995 dne 8. listopadu roku 1994175 v Arushi v Tanzanii Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR).176 Tribunál pro Rwandu, stejně jako tribunál pro bývalou Jugoslávii zaloţený v roce 1993, vznikl, aby soudil jednotlivé zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a genocidu. Dopady soudních procesŧ ale také odhalují podstatu zločinŧ a jejich politické pozadí.177 Do kompetencí ICTR spadá stíhání osob, které jsou zodpovědné za porušení mezinárodního humanitárního práva, ke kterým došlo ve státě Rwanda, i osob stíhaných za toto porušení v sousedních zemích v letech 1990 aţ 1994.178 K prosinci 2010 stanulo před Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu osmdesát osob. Z tohoto počtu bylo jiţ třicet obviněno, osm osob bylo zproštěno viny, dalších třicet šest osob je v současnosti stále souzeno. Dva souzení byli předání národní jurisdikci a pět osob zemřelo.179 Činnost ICTR bude ukončena v závěru roku 2012, odvolací řízení ale budou nadále pokračovat.180 Na pŧsobení ICTR navázaly v roce 1996 domácí rwandské soudy, o tři roky později

173

URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 63 174 MAJERČÍK, L.: Vyhodnocení efektivity mezinárodních trestních tribunálů pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.globalpolitics.cz/clanek/rwanda-jugoslavie.html 175 JANKŮ L.: Rwanda: „gacaca“ systém. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2009. s. 16 176 MAJERČÍK, L.: Vyhodnocení efektivity mezinárodních trestních tribunálů pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.globalpolitics.cz/clanek/rwanda-jugoslavie.html 177 TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 232 178 JANKŮ L.: Rwanda: „gacaca“ systém. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2009. s. 16 179 OSN Praha: Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.osn.cz/system-osn/mezinarodni-tribunaly/?i=136 180 Bývalý velitel dostal za genocidu ve Rwandě doživotí - Aktuálně.cz [online][2012-11-28] Dostupné na www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=749255

39

i národní trestní tribunály a v roce 2001 vzniklo jedenáct tisíc lidových soudŧ, zvaných gacaca, které soudí osoby, jeţ nesou spoluvinu na genocidě. Vznikly především z toho dŧvodu, ţe ICTR bylo schopno odsoudit jen poměrně úzký okruh osob, Filip Tesař v Etnických konfliktech uvádí jen pouhá 3% zatčených.181 Soudy gacaca fungují jako veřejné fórum, coţ zpŧsobuje nelibost u západních státŧ z toho dŧvodu, ţe pachatel by měl mít nárok na řádný proces, ale soudy gacaca mají i kladnou stránku, která tkví především v tom, ţe dochází k obnovování dŧvěry v místních komunitách.182

4.1.6 Současná situace ve Rwandě Od konce 90. let 20. století se politická reprezentace Rwandy v čele s prezidentem Paulem Kagamem snaţí o „politiku usmíření“, kdy by mělo dojít k odstranění nenávisti mezi oběma etniky a k přijetí genocidy jako součásti rwandské historie, ze které je třeba se poučit. Cílem je vybodovat pozitivní vztahy mezi Tutsii a Huty a potrestat viníky genocidy.183 V současnosti vláda bojuje s korupcí, přičemţ vyhlásila nulovou toleranci. Přestoţe země zaznamenala v době genocidy ekonomický propad, v posledních letech hospodářky roste. Země je stále závislá na zahraniční pomoci, polovina výdajŧ státu je placena vnějšími zdroji. V období po genocidě byl hlavním zdrojem příjmŧ především prŧmysl, obchod a sluţby, v dnešní době je země orientovaná na zemědělskou výrobu, která je na takové úrovni, ţe Rwanda vyváţí své produkty do zahraničí. V případě, ţe bude zajištěna dlouhodobá ekonomická stabilita země, mŧţe Rwanda navázat na období před genocidou, kdy byla nazývána „Africkým Švýcarskem.“184 Problémem, který ovšem v současnosti vyvstává, je ale návrat uprchlíkŧ, kteří ze země odešli v době genocidy a po návratu našli na svých rodných pŧdách Huty, o které dodnes vedou obě strany spory. Rwanda, stejně jako Burundi, je jedna z nezalidněnějších zemí Afriky, bohuţel s nedostatkem pŧdy, aby takové mnoţství obyvatelstva uţivilo. Přidá-li se k této přelidněnosti 90 000 vězňŧ ve rwandských věznicích, kteří jsou ekonomickou zátěţí pro zemi, lze předpokládat ekonomický propad a znovuprohloubení etnických konfliktŧ.185 181

TESAŘ, F. Etnické konflikty. Praha: Portál, 2007, s. 233 Tamtéž, s. 233 - 234 183 ŽWAK P.: Situace ve Rwandě – perspektivy dalšího vývoje. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 36 184 Ekonomická charakteristika země | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2012-11-29] Dostupné na www:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/rwanda/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_z eme.html 185 Rwanda a Burundi aneb nikdy nekončící zabíjení? [online][2012-11-29] Dostupné na www: http://klempera.tripod.com/rwanda.htm#budoucnost1 182

40

Pro budoucí pozitivní vývoj Rwandy je dŧleţité, aby se podařilo usmířit obě etnika a zbavit je rasistických předsudkŧ vŧči druhé komunitě. Aby byla zajištěna stabilita země, musí vláda reagovat na potřeby a poţadavky obou skupin a na spravedlivé rozdělení politické moci v zemi.186 Rwanda se řadí k státŧm Afriky, jejichţ ekonomika roste, je její historie i současný stav poznamenám genocidou v roce 1994. Sloţitá společenská situace, která zde vládne, dodnes neumoţňuje Rwandě rychlejší hospodářský rŧst a zajištění trvalé stability země potřebné pro pozitivní vývoj.

4.2 Súdán Súdán je africká země nacházející se v severovýchodní části kontinentu. Do roku 2011 byl největším státem Afriky, zaujímal rozlohu 2 505 813 km². Sousedil s Egyptem, Libyí, Čadem, Středoafrickou republikou, Zairem, Ugandou, Keňou a Etiopií. Zbytek hranic tvořilo pobřeţí Rudého moře.187 Dne 9. července 2011 došlo k osamostatnění Jihosúdánské republiky, čímţ se rozloha země zmenšila na 1 861 484 km².188 Z velké části je povrch země tvořen pánví Nilu zvanou Východosúdánská pánev. Tato pánev je obklopená náhorními plošinami. Na západě se zvedá pohoří Darfúr, které ve středu země přechází ve vulkanický masiv Dţabal Marra o výšce 3088 m.n.m.189 Oficiálním názvem země je Súdánská republika a pŧvodně byla země členěna do 25 státŧ. Po osamostatnění Jihosúdánské republiky je Súdán tvořen 15 státy dělených do šesti oblastí a to do oblasti Modrý Nil, Darfur, Kassala, Khratoum, Kordofan a Severní teritoria. Hlavním městem je Chartúm. V Súdánu ţije 25 946 220 obyvatel a hustota zalidnění činí 16, 44 obyv./km².190 Etnicky nejsilnější skupinou zde ţijící jsou Arabové, v zemi jich ţije 70% z celkového počtu obyvatelstva. Zbylých třicet procent tvoří místní kmeny, z nichţ nejvýznamnější jsou kmeny Furové, Bejaové, Nuba a Fallata. 97% obyvatel je muslimského vyznání, zbytek obyvatel vyznává křesťanství či kmenová náboţenství.191 Opačná situace je v Jihosúdánské republice, která je z velké části křesťanská či animistická, čímţ byly obě země etnicky děleny 186

ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 57 PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 21 188 Súdán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2013-01-12] Dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/sudan/index.html 189 PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 21 - 22 190 Súdán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2013-01-12] Dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/sudan/index.html 191 Súdán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2013-01-12] Dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/sudan/index.html 187

41

i v době jejich politické jednotnosti.192 V Súdánu se hovoří aţ 142 jazyky, přičemţ úředním jazykem je arabština.193

4.2.1 Súdánská historie Nejstarší písemné památky o Súdánu jsou egyptského pŧvody z počátku 3 tisíciletí před naším letopočtem a hovoří o egyptských vojenských a obchodních výpravách do Núbie.194 První samostatný stát na tomto území vzniká aţ v 8. století př. n. l., jejímţ hlavním městem je Napata, které si svŧj význam jako středisko obchodu podrţela téměř 250 let, poté se centrem politické moci stává jiţněji poloţené město Meroe, které si své postavení drţí aţ do poloviny čtvrtého století, kdy bylo zničeno aksumskou vojenskou výpravou.195 5. a především 6. století je obdobím šíření křesťanství do súdánské oblasti, jejímţ výsledkem byl vznik dvou křesťanských státŧ a to Makurie a Alodie. V sedmém století se aţ k hlavnímu městu Makurie, Dongole, dostala egyptská arabská vojska, jejichţ vojenské střety s křesťanskou Makurií byly zakončeny mírovou dohodou dodrţovanou dalších šest století. Jednalo se o jednu z prvních mírových smluv mezi křesťany a muslimy. Křesťanská Núbie zanikla ve století třináctém, kdy arabské kočovné kmeny byly vytlačeny z Egypta a usadily se v Núbii. Roku 1317 na makkarský trŧn usedl muslim a křesťanský dongolský chrám byl přeměněn na mešitu. Alodia zŧstala křesťanská o dvě století déle, zaniká roku 1504 spojením s Fundţským sultanátem.196 Hlavním městem Fundţského sultanátu bylo město Sennár. Sultanát se nacházel na území od Kordofánu k etiopským hranicím a od Egypta k Fašodě a byl domovem několika etnik, ţili zde především Fundţové, početnou etnickou skupinou byli Arabové, dále Niloti a Núbijci. Většina obyvatel vyznávala islám a dorozumívali se arabštinou. Sennár byl významnou křiţovatkou obchodních cest, na konci 17. století měl více jak 100 000 obyvatel. Fundţský sultanát zaniká roku 1821, kdy byl dobyt egyptskými vojsky Muhammada Alího. 197 Aţ do roku 1885 si nadvládu nad severním Súdánem drţeli Osmané, jejichţ moc byla podporována Egyptem. Jedná se o období turecko-egyptské nadvlády.198

192

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 267 Súdán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2013-01-12] Dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/sudan/index.html 194 Núbie je historické území ležící z větší části v severním Súdánu, z menší části v jižním Egyptě. 195 PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 9 196 Tamtéž, s. 10 197 sennárský sultanát | Vševěd.cz [online][2013-01-14] Dostupné na www: http://encyklopedie.vseved.cz/fund%C5%BEsk%C3%BD+sultan%C3%A1t 198 RADĚJ, T.: Súdán: mír na obzoru, Mezinárodní politika, 3/2004, s. 24. 193

42

Dŧleţitým mezníkem pro súdánskou historii je povstání súdánských mahdistŧ neboli povstání mahdíja. Roku 1881 se Mahdím, coţ bylo označení pro Boha správně vedeným, označil dongolský Súdánec Muhammad Ahmad, který svým vlivem vzkřísil boje vedené Súdánci proti Turkŧm a Evropanŧm. Boje se rozšířily na celý Súdán, proto se egyptská vláda na britský nátlak ze země stáhla. Na téměř celém území, kromě Suákin a části Ekvatorie, kde se egyptská vláda udrţela, vzniká Mahdistický stát, v jejímţ čele stál po smrti Muhammada Ahmada Chalíf Abdulláh, který ve svých rukách drţel veškerou politickou moc.199 Mahdistický stát vedl výboje do okolních zemí, například do Etiopie, ovšem při v pádu do Egypta roku 1889 utrpěl poráţku. Egyptská ofenzíva podporována Velkou Británií znamenala pro Mahdistický stát zánik, ke kterému došlo 2. září 1898 v bitvě u Kereri, kdy zvítězilo britské vojsko pod vedením generála Kichenera. O rok později, roku 1899, byla uzavřena Káhirská smlouva, jejímţ výsledkem byl vznik anglo-egyptského kondominia, kdy se na vládě Súdánu měla podílet jak Velká Británie, tak i Egypt, fakticky to ale znamenalo drţení moci v rukou britského guvernéra. Anglo-egyptská nadvláda trvala aţ do roku 1956, kdy po několikaletých nepokojích a súdánských povstáních vedených proti britské nadvládě, byla nucena anglická a egyptská vojska ze země odejít.200 Nezávislost Súdánu byla vyhlášena dne 1. ledna 1956.201

4.2.2 Súdánský konflikt Oblast Súdánu se po vyhlášení nezávislosti v roce 1956 stala samostatným státem s oficiálním názvem Súdánská republika, státním zřízením byla parlamentní demokracie.202 Od počátku se ale jiţ objevovala politická a ekonomická nadvláda Severu nad jiţními kmeny Súdánské republiky, kdy vyspělejší Sever chápal Jih jako svoji kolonii. Tento vývoj byl předvídatelný, proto uţ v roce 1955, kdy se obyvatelé Jihu dozvěděli o předání moci z rukou Velké Británie muslimŧm ţijícím na severu, vypukla občanská válka.203 První vláda nezávislého Súdánu byla sestavena Ismá`ílem – al –Azháríem na základě koalice Národní onistické strany (NUP) a Ummy. Rozkol uvnitř NUPy byl i příčinou vítězství Ummy v parlamentních volbách roku 1958. Súdán byl v této době suţován hospodářskou krizí a na mnoha místech probíhaly nepokoje započaté v roce 1955, proto Umma dospěla k dohodě s dŧstojníky o zániku parlamentarismu. Dne 17. listopadu 1958 došlo k převratu 199

PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 15 Súdán[online][2013-01-14] Dostupné na www:http://rozvojovky.vse.cz/st-suda.php 201 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 268 202 PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 46 203 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 268 200

43

a moci se chopila skupina dŧstojníkŧ pod vedením Ibrahíma Abbúda.204 Vojenská diktatura trvala aţ do roku 1964, kdy byla generální stávkou, jiţ podporovali jednak komunisté a jednak muslimské bratrstvo, obnovena civilní vláda s cílem zavést demokracii.205 Tato snaha byla zmařena roku 1969, kdy byl proveden vojenský převrat a moc převzala Rada revolučního vedení (RCC), v jejímţ čele stál generálmajor Dţa`far Nimajrím. Došlo ke zrušení ústavy, rozpuštění parlamentu a zakázání činnosti politických stran.206 Roku 1971 byl Nimajrím zvolen prezidentem a jedinou povolenou politickou stranou byla Súdánská socialistická jednota.207 O rok později došlo k podepsání addisabebské dohody, kdy byla zaručena třem jiţním provinciím autonomie. Tato záruka byla včleněna i do ústavy z roku 1973. Dohoda byla ovšem roku 1983 zrušena prezidentem Nimajríem, kdyţ byla na území jiţních provincií nalezena ropa. Ještě téhoţ roku byl na nátlak Muslimského bratrstva vyhlášen muslimský trestní zákoník s „šaríou“ jako pramenem práva, coţ vzbudilo odpor především u černošského obyvatelstva jihu. Dubnová revoluce v roce 1985 svrhla prezidenta Nimajríma a zavedla demokratický reţim. Vše nasvědčovalo uklidnění situace a konci občanské války.208 Nezávislý Súdán, jenţ vznikl v roce 1956, byl jiţ od počátku zaloţen na boji křesťanského jihu proti muslimskému severu.209 Občanská válka, která trvala od roku 1955 aţ do roku 1972, s sebou přinesla 500 – 700 tisíc obětí, především z Jihu. Sever systematicky likvidoval jiţní vŧdce povstání a vzdělaných vrstev s cílem připravit Jih o řídící sloţku, proto bylo proti Severu vzneseno obvinění z genocidy. Konflikt, ke kterému došlo mezi Severem a Jihem, v sobě obsahoval mnoho skutkŧ s prvky genocidního jednání, ovšem nebyl jako genocida klasifikován.210 Podepsání dohody v Addis Abebě mezi jihosúdánskými povstalci označovanými jako Anya-Nya211 a vládou slibovalo naději na ukončení občanské války. Po jedenácti letech relativního klidu byla ale válka po uznání muslimského trestního zákoníku obnovena. 212 Proti muslimskému Severu se vzepřelo černošské obyvatelstvo ţijící na jihu a vytvořilo Súdánskou lidovou osvobozeneckou armádu (SPLA), v jejímţ čele stanul John Garang. SPLA vystoupila

204

PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 46 - 47 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 12 206 PANTŮČKOVÁ, J. Súdán. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 49 207 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 12 208 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 269 209 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 12 210 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 268 211 Bantuské kmeny, v českém jazyce označováni jako Aňa-Ňa 212 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 15 205

44

s cílem nikoli dosáhnout odtrţení, ale uhájit rovnoprávnost Jihu se Severem. V době separace se obnovilo hnutí jihosúdánských povstalcŧ, označované jako Anya-Na II. Nespokojenost Jihu byla nepřímo podporována severními ilegálními politickými stranami, které začaly taktéţ vystupovat proti oficiálnímu reţimu Súdánu.

213

Situace

vyvrcholila v roce 1985 jiţ výše zmiňovanou revolucí, kdy byl prezident Nímajrí zbaven moci.214 V roce 1986 byla nastolena demokratická vláda. Premiérem této civilní vlády byl Mahdí, člen strany Umma. Platnost muslimského trestního zákoníku se „šáriou“ byla pozastavena.215 Vše nasvědčovalo klidnému vývoji, avšak záhy došlo k dalšímu vojenskému převratu.

V červnu

1989

byl

nastolen

generálem

Umarem

al-Bašírem

islámský

fundamentalismus. Z úřadŧ byli propuštěni úředníci křesťansko-animistického vyznání. Politika islámského fundamentalismu byla zaloţena na etnických čistkách ústící k masovým deportacím a vyvraţďováním civilního obyvatelstva. Masakr nabyl charakteru genocidního jednání, které se netýkalo jen obyvatelstva Jihu, ale i dalších oblastí Súdánu a to provincie Drafúr či Núbijské hory. Vesnice černošského obyvatelstva byly vypáleny a obyvatelé vesnic vyhlazeni či deportováni jako pracovní síla do jiných oblastí. Jejich děti byly umístěny do táborŧ na převýchovu. Tento osud se týkal 250 000 osob, dalších 150 000 osob zemřelo v kolonii v Chartúmu, která slouţila jako uprchlický tábor a která byla taktéţ vyhlazena. Pŧl milionu obyvatel Jihu bylo přesunuto do táborŧ v poušti, kam měly přístup jen muslimské nevládní organizace.216 Sever ovládl Jih, partyzánské hnutí, které ještě celý rok po vojenském převratu mělo kontrolu nad Jihem, se rozpadlo na soupeřící skupiny, SPLA byla po pádu Mengistu Haile Mariama, prezidenta Etiopské lidově demokratické republiky, oslabena. Jih byl zcela v rukou Severu a neměl ţádné obrany ani zevnitř země, ani zvenčí. Aţ v roce 1992 se zvedla mezinárodní vlna odporu proti súdánskému masakru zalarmovaná především východoafrickými biskupy. Mezinárodní organizace byly nuceny začít jednat – Valné shromáţdění OSN, Mezinárodní organizace práce ILO a Amnesty International obvinil Súdán z porušování mezinárodních dohod, které podepsal, čímţ se zavázal k jejich dodrţování.217 Komisí pro lidská práva byl jmenován zpravodaj Gaspar Biro, jehoţ úkolem bylo situaci v zemi vyšetřit. Zpráva odevzdána 1. 2. 1994 byla prověřena Komisí pro lidská práva a její

213

BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 312 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 12 215 CountryReports.org – country informatik [online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.countryreports.org/country/Sudan.htm 216 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 269 217 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 270 214

45

obsah byl zdrcující. Téhoţ roku byl Súdán opětovně obviněn z porušování lidských práv, na zemi bylo uvaleno embargo na dodávky zbraní. V říjnu 1993 došlo k prvním jednáním mezi vládou a SPLA v Nigérii, která skončila neúspěchem, aţ 23. března 1994 došlo k podepsání dohody o humanitární pomoci. Obě strany, jak přívrţenci islámského fundamentalismu, tak členové SPLA měly neslučitelné představy, moţné řešení viděl Y. Ternon v návratu k ústavě z roku 1973.218 Téhoţ roku došlo i k podepsání nové ústavy, Súdán se stal federací o 26 státech, z toho deset státŧ se nacházelo na území Jihu. Demokracie však zavedena nebyla, lze tedy povaţovat federalizaci za zdánlivou, proto hnutí SPLA aktivizuje svoji činnost a pokračuje v odporu po celá 90. léta.219 Odhady ztrát na ţivotech udávají katastrofální čísla, od roku 1993 zemřelo při nepokojích 1 300 000 obyvatel Jihu na následky hladu, epidemie a násilných přesunŧ. Tři miliony osob byly přesuny uvnitř země220 a 500 tisíc osob uprchlo do sousedních zemí a to především do Ugandy, Konga, Etiopie a Keni.221

4.2.3 Konflikt v Darfúru Pro pochopení konfliktu v Darfúru je dŧleţité si uvědomit, ţe jeho příčiny spočívají v historii země zaloţené na dlouholetých bojích mezi muslimskými araby ze severu a jihosúdánskými křesťansko-animistickými černochy. Konflikt vyvrcholil počátkem 21. století jako reakce na neschopnost vlády řešit regionální problémy. Z tohoto dŧvodu povstaly darfúrské222 kmeny Fur, Massaleet a Zaghawa, které vedly spory o pŧdu s Araby.223 Tyto tři kmeny, ke kterým se později připojili i další menší etnické skupiny, se seskupily do dvou povstaleckých skupin s názvem Hnutí súdánské osvobozenecké armády (SLAM/M) a Hnutí spravedlnost a rovnost (JEM). Roku 2003 vzniká Súdánská osvobozenecká armáda (SLA), pŧvodně nazývána jako Darfúrská osvobozenecká fronta (DLF).224 Pŧvodně se SLA bránilo nařčení, které je spojovalo s jiţanskými povstaleckými hnutími, SLA prohlašovalo, ţe s nimi není v kontaktu. Později ale usilovala o dohodu s povstaleckými skupinami.225 Hlavními poţadavky SLA byl

218

TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 270 - 271 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 312 220 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 271 221 BAAR, V. Národy na prahu 21. století. Ostrava: Tilia, 2002, s. 312 - 313 222 Darfúr je region na západě Súdánu 223 Súdán - Aktuálně.cz[online][2013-01-16] Dostupné na www: http://wiki.aktualne.centrum.cz/sudan/ 224 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 373 225 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 16 219

46

podíl na moci ve vládě a zrušení kmenové milice.226 Dále poţadovalo rovnost všech občanŧ, odtrţení náboţenství od státu a skutečnou federalizaci. S obdobnými poţadavky vystupuje i JEM.227 SLA v čele s M. A. Minawim podnikla v dubnu 2003 útok na hlavní město Darfúru, El Fašír, dále i na město Melit. Súdánská vláda podnikla protiútok na povstalce, letecky bombardovala města na severu Darfúru, především oblasti Zaghawa. K pozemním útokŧm vyuţila súdánské armády a milicí Dţandţawíd.228 Cílem protiútoku bylo zničit základny hnutí SLA a JEM, situace ovšem nabrala rychlý spád, zvláště kdyţ bylo milicím Dţandţawíd dovoleno loupit a zabírat pŧdu obyčejným vesničanŧm. Dţandţawíd se rozrŧstalo a jejich výpady proti obyvatelstvu a krajině byly stále brutálnější. Členové milice ničili zdroje vody, pálili úrodu, kradli dobytek a to vše s posvěcením vlády či dokonce na její popud, jelikoţ sama vláda si uvědomovala, ţe pokud dojde obyvatelŧm postiţených míst voda a potraviny, odstěhují se či vyhladoví. Mimoto nadále pokračovalo bombardování vesnic, které se ze Zaghawy přesunulo i do jiţního a západního Drafúru. Nejčastější a nejnásilnější útoky vlády a jejich milicí proběhly během roku 2004.229 Dŧsledkem vládního protiútoku a plenění země milicí Dţandţawíd byly dva miliony lidí, kteří přišli o domov. Nejčastěji uprchli do čadských uprchlických táborŧ, které ale byly přeplněné se špatnými hygienickými podmínkami. Dva miliony lidí byly postiţeny násilnostmi a 200 000 – 400 000 osob přišlo o ţivot.230 Súdánská vláda přistoupila na mírová jednání s povstalci a roku 2005 byla podepsána mírová dohoda. I přes tento akt nadále milice Dţandţawíd ovládala zabraná území a vynucovala si platby na civilním obyvatelstvu.231 Z tohoto dŧvodu pŧsobí jiţ od roku 2004 v zemi Africká unie, jejímţ úkolem je udrţovat klid a příměří v zemi, coţ je ztíţeno nízkým počtem jejich vojákŧ, kterých je v Súdánu pouze 7 000, a špatnou vybaveností. V roce 2007 posílilo OSN armádu Africké unie a do země byly poslány mise o 26 000 vojácích. Tato

226

ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 373 GlobalSecurity.org, Sudan Civil War: DLF, SLM/A, JEM [online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.pcr.uu.se/404?isErrorPage=true 228 Džandžawíd byla milice asi o 20 tisících členech, bojujících po boku súdánské armády. Členové pocházeli především z arabských kmenů žijících v severním Darfúru a Čadu. 229 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 374 - 375 230 Encyklopedie - Evropa 2045[online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=8&tema=150 231 ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 378 227

47

armáda financována Evropskou unií disponovala lepší vybaveností a silnějším mandátem na ochranu obyvatelstva.232 Etnický konflikt v Drafúru byl americkým ministrem zahraničí C. Powellem dne 9. září 2004 označen za genocidu, za niţ je zodpovědná súdánská vláda a milice Dţandţawíd. Jako moţnou genocidu konflikt chápal Evropský parlament, ani jednotlivé členské státy Evropské unie neoznačily akt za genocidu, ale shodně podporovaly, aby viníci byli postaveni před Mezinárodní trestní tribunál. Mezinárodní vyšetřovací komise pro Darfúr označila konflikt za sérii válečných zločinŧ, kdy vláda Súdánu neprosazovala politiku genocidy, ale kdy je třeba soudit viníky před Mezinárodním trestním tribunálem.233 OSN sehrála dŧleţitou roli při řešení konfliktu v Darfúru. Rada bezpečnosti schválila 29. března 2005 rezoluci 1591, jejímţ cílem bylo vytvoření bezpečnostní komise vyslané do Súdánu za účelem udrţení míru a příměří. Byla schválena i rezoluce 1953, která umoţňovala předání viníkŧ Mezinárodnímu trestnímu tribunálu. V roce 2005 byla přijata rezoluce 1590 ustanovující mírovou misi UNMIS, která má dohlíţet na dodrţování mírových smluv, lidských práv a asistovat při humanitární pomoci v zemi. O rok později z dŧvodu zhoršující se situace v zemi byla schválena rezoluce 1706, která rozšiřovala mandát UNMIS. Proti přítomnosti UNMIS vystoupila súdánská vláda, ovšem rozmístění sil UNMIS se mezinárodnímu společenství povedlo prosadit a mandát byl misi několikrát prodlouţen. Koncem roku 2006 souhlasila súdánská vláda s rozmístěním mírové mise UNMIS i v Darfúru jako součástí rozmístění mírových sil, ovšem násilí pokračovalo i v roce 2007.234 Příčin konfliktu v Darfúru nalezneme několik. Předně jsou to příčiny, které vyplývají z etnického sloţení obyvatelstva a jejich náboţenského vyznání. Podstatné jsou i politické aspekty, kdy jiţní Darfúr byl diskriminován súdánskou vládou. Nelze opomenout ani environmentální faktory, jelikoţ Darfúr disponuje zásobárnou pitné vody pro jinak velice suchý Súdán.235

232

Encyklopedie - Evropa 2045[online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=8&tema=150 233 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 44 234 Tamtéž, s. 47-49 235 Dárfúr - příčiny probíhajícího konfliktu | Mezinárodní vztahy | e-Polis - Internetový politologický časopis [online][2013-01-17] Dostupné na www: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/564-darfur-pricinyprobihajiciho-konfliktu.html

48

4.2.4 Současná situace v Súdánu I přes podepsání mírové dohody v roce 2005 a mezinárodní pomoc zabíjení a nepokoje v Súdánu pokračovaly, tentokrát jiţ z dŧvodu především ekonomických. Jádrem sporu byla ropa, jejíţ zásobárny leţely na demarkační hranici obou území, z větší části na Jihu v oblasti Abyei. Súdánská armáda napadla Jih pod záminkou zničit ilegální ozbrojené síly, které se dle jejich tvrzení v jiţním regionu zdrţovaly. Z domova bylo vyhnáno 150 000 lidí a jejich vesnice byly spáleny. V lednu 2011 vyhlásili obyvatelé referendum, hlasy obyvatel volaly po rozdělení státu na severní a jiţní Súdán. 9. července 2011 tímto vznikly dva nové státy a to Súdánská republika a Jihosúdánská republika.236 Jihosúdánci i mezinárodní představitelé doufali po rozdělení v uklidnění situace.237 Nové boje se na hranicích obou státŧ rozpoutaly krátce po rozdělení. Zdrojem konfliktu jsou ropná pole, která získala Jihosúdánská republika, kdeţto Súdánská republika vlastní všechny tři rafinerie, kam je veškerá vytěţená ropa sváděna. Země nebyly schopny se dohodnout na výši plateb a došlo k napadení Jihosúdánské republiky súdánskou armádou. Oboustranně uznaná dohoda o vyhýbání se armád obou zemí desetikilometrovému demilitarizovanému pásmu byla porušena. USA apeluje na oba státy, aby zastavily své vojenské akce. Mezinárodní organizace jsou vývojem v obou zemích a střety mezi nimi znepokojeny.238 I přes uzavření dohody o příjmech ropy dne 22. září 2012 není zcela jasné, jak se bude situace mezi oběma zeměmi nadále vyvíjet. Spor Severu s Jihem je nejdelším konfliktem, který v Africe kdy proběhl. Od získání samostatnosti v roce 1956 se na území Súdánu nepřetrţitě bojovalo, kdy jedinou výjimkou byla relativně klidná 70. léta. Dŧsledkem bojŧ zemřely dva miliony lidí a další čtyři miliony utekly do sousedních státŧ, vesnice a příroda byla vyplněna a zdevastována.239 Súdánský konflikt je jedním z konfliktŧ s největším počtem obětí, který se na africkém kontinentu udál. Je charakteristický především svou délkou trvání, na které lze sledovat měnící se příčiny sporu, od těch etnických, přes politické k ekonomickým. Současná situace

236

Súdán - Aktuálně.cz[online][2013-01-18] Dostupné na www: http://wiki.aktualne.centrum.cz/sudan/ Hlas mučedníků :: Aktuálně :: Jižní Súdán vyhlásil nezávislost; křesťané stále v nebezpečí[online][2013-01-18] Dostupné na www:http://www.hlasmucedniku.cz/index.php?datum=2011-07-26 238 V rozděleném Súdánu se bojuje, válka je na spadnutí - Aktuálně.cz [online][2013-01-18] Dostupné na www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=739123 239 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 50 237

49

v Súdánu, naznačuje, ţe nenávist mezi oběma stranami je zatím natolik hluboká, ţe je otázkou, zda budou moci země v budoucnu vedle sebe ţít pokojně a v míru.

4.3 Shrnutí Konflikty ve Rwandě i v Súdánu nabyly rozměrŧ genocidního jednání, proto jsou veřejností za genocidu povaţovány. Přesto, ţe masakr v Súdánu takto zprvopočátku definován nebyl, za jednoznačnou genocidu jej označil americký ministr zahraničí C. Powell, zatímco Evropský parlament zastával názor, ţe vláda Súdánu svou sérií vraţd neprosazovala politiku genocidy či ţe se jednalo o nepřímou genocidu.240 Příčiny sporŧ sledujeme v historickém podtextu obou zemí, ve kterých vedle sebe ţily dvě a více početnější rŧznorodá etnika. I přes fakt, ţe se kaţdá ze zemí vyvíjela odlišně, v obou případech mŧţeme sledovat politické zásahy zvenčí, nejčastěji v koloniálním období, které probouzely a později umocňovaly nenávist mezi etniky, jeţ do té doby ţily vedle sebe v míru a svou odlišnost nijak neprosazovaly, ani ji nechápaly jako negativum. Zvláště ve Rwandě sledujeme snahu Belgie, kolonizátorŧ rwandského území, nadřadit světlejší Tutsie nad tmavší Huty pomocí fiktivní historie zaloţené na Hamitské tezi.241 Upřednostňovaní a nadřazování jedné rasy, etnika nad druhým a zavádění evropských modelŧ společnosti do společnosti pospolně prvobytné vyvrcholilo do dlouhotrvajících vojenských střetŧ, jejichţ výsledkem byly statisíce mrtvých a desetitisíce prchajících do cizích zemí. Historický vývoj obou zemí, Rwandy i Súdánu, je poznamenán nadvládou zvnějšku. V případě Rwandy to byla Belgie, Súdán se nacházel pod vládou anglo-egyptského kondomia vládnoucího nad Súdánem do roku 1956.242 Tento aspekt je jednou z mnoha příčin pro vznik genocidního jednání po vyhlášení samostatných republik. Především pak ve Rwandě, kde byl Belgií uměle zaveden model společnosti s vládnoucí privilegovanou vrstvou, došlo po odchodu Evropanŧ k masovému vyvraţďování jednoho etnika druhým. Kromě touhy získat politickou moc a ovládnout celé území, nejprve Evropany či Egyptem, posléze jedním z etnik, spatřujeme příčiny konfliktŧ i v ekonomických aspektech. V Súdánu se jednalo především o loţiska ropy nacházející se z velké části v úrodné oblasti

240

HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 43-44 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 274 242 Súdán[online][2013-01-14] Dostupné na www:http://rozvojovky.vse.cz/st-suda.php 241

50

Jihu. Nelze opomenout ani příčiny environmentální, kdy úrodné vodnaté oblasti byly taktéţ v zájmu vládnoucí strany.243 Otázkou je, zda bylo moţné zabránit genocidám při včasné intervenci mezinárodních sil. Ani Rwanda, ani Súdán nepatří do centra politického zájmu, proto byly události zde probíhající, často opomíjeny a nebyl na fakt, ţe denně zde umírají desítky lidí, kladen větší dŧraz. Často aţ média po zveřejnění zpráv z těchto koutŧ světa, probudila veřejnost a mezinárodní organizace se rozhodly jednat. I v tomto momentě lze však spatřovat nedostatky mezinárodní pomoci, mnoho státŧ nechtělo posílat svá vojska do těchto zemí a financovat je, proto byla závaţnost situace často přehlíţena. Organizace spojených národŧ často nejednala efektivně, dŧsledně a rychle. Zejména v případě Rwandy OSN podcenila zprvopočátku váţnost situace a vyslala do země špatně vybavené a málo početné vojenské síly.244 Na druhou stranu ale faktem zŧstává, ţe sami země, kde genocida probíhala, navenek vystupovaly jako země usilující o demokracii s cílem zklidnit situaci v zemi ve vlastním zájmu, proto se na veřejnost pravdivé informace o konfliktech dostávaly se značným časovým odstupem a zpočátku byly zkresleny. Především súdánská politická reprezentace před světovou veřejností vystupovala jako země, usilující o demokratickou obnovu Súdánu, její vnitřní politika páchala genocidu a porušovala mezinárodní smlouvy.245 Řešením pro urovnání sporŧ, zvláště v Súdánu, je odstranit nejen nenávist mezi znepřátelenými etniky, ale zejména zajistit politickou stabilitu zemí. Je tedy nutností si uvědomit, ţe situace nemŧţe být řešena pouze na regionální úrovni, ale ţe je třeba politické přestavby státu.246

243

Dárfúr - příčiny probíhajícího konfliktu | Mezinárodní vztahy | e-Polis - Internetový politologický časopis [online][2013-01-17] Dostupné na www: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/564-darfur-pricinyprobihajiciho-konfliktu.html 244 URBANOVÁ M.: Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 55 245 TERNON, Y. Genocidy XX. století. Praha: Themis, 1997, s. 269 246 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. S 51

51

5 Pedagogická aplikace Problematika genocidy je širokou oblastí, kterou lze aplikovat na několik oblastí jak v základním vzdělávání, tak gymnaziálním a středoškolském vzdělávání. Téma genocidy není v rámcovém vzdělávacím programu přímo specifikováno ani vymezeno, ale lze jej uplatnit v rámci jednotlivých vzdělávacích oblastí. Rámcový vzdělávací program jako produkt školské reformy je vytvořen v souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulované v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR neboli Bílé knize a zakotven v novém školském zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávaní.247 RVP ZV má jasně dán svŧj obsah, formu, učivo a cíle. Ţák na základní škole má být rozvíjen v kompetenci k učení, kompetenci k řešení problémŧ, kompetenci komunikativní, kompetenci sociální a personální, kompetenci občanské, kompetenci pracovní; má být vzděláván ve vzdělávací oblasti Jazyka a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a jeho svět, Člověk ve společnosti, Člověk a příroda, Umění a kultura, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce; hodnoty, postoje a formování chování a jednání jedince pomáhají rozvíjet prŧřezová témata, do základního vzdělávaní zařazena pod názvy Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Mediální výchova, Environmentální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova.248 Při zaměření se na RVP ZV lze ţáky s problematikou genocidy seznámit v rámci vzdělávacího oboru Výchova k občanství. Z jednotlivých vzdělávacích oblastí je moţné téma genocidy zařadit do oblasti Člověk ve společnosti se zaměřením na učivo Kulturní život, Lidská setkání, Vztahy mezi lidmi a Zásady lidského soužití.249 Oblast je orientována především na vztahy mezi lidmi, kulturní rozmanitost, mezilidskou komunikaci a mezilidské konflikty. Ţáci v rámci výuky poznají, ţe lidé se od sebe rŧzní a je třeba je formovat takovým zpŧsobem, aby rozdílnost jednotlivých ras a etnik chápali jako pozitivum a přínos pro svŧj osobní ţivot. Ţáci si musí pozitivně chápat potřebu tolerance ve společnosti a rozpoznat rasistické a extrémistické projevy v lidském chování, které mohou vést aţ ke genocidnímu jednání. Je nutné, aby si ţáci uvědomili, ţe konflikty mezi lidmi, vedoucí k válkám, zabíjení

247

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (aktuální znění k 1. 9. 2010), s. 46, [online][2013-0222] Dostupné na www: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf 248 Tamtéž, s. 18 - 19 249 Tamtéž, s. 46

52

a genocidám, mají nejen své dŧsledky, ale především příčiny, proto je vhodné vést ţáky k zamyšlení se právě nad příčinami vzniku konfliktu. K dosaţení tohoto cíle bych pouţila metodu úvahy nad otázkami typu Popiš konflikt, který jsi zažil(a). Pokus se najít důvod, proč ke konfliktu došlo a na čí straně byla vina či zda byla vina na obou stranách. Zamysli se a pokus se vymyslet co nejvíce situací, ve kterých se lidé dostávají do konfliktu a z jakých příčin.250 Jedním z témat této oblasti je i rovnost a nerovnost lidí ve společnosti, jedná se o téma úzce související s problematikou genocidy, která je ve své podstatě zaloţena na potírání určité skupiny osob. Následující aktivita pomŧţe učiteli poznat, jak sami ţáci chápou dŧleţitost jednotlivých lidí ve společnosti a jak nazírají na jejich rovnocenné postavení: „Představte si, že jste členem skupiny záchranářů a přijeli jste na člunu pomoci lidem z potápějící se lodi. Můžete je však zachraňovat jen po malých skupinách, protože do člunu se vám vejdou jen čtyři lidé najednou. Nezapomeňte, že je třeba jednat rychle a navíc je tady riziko, že nestihnete zachránit všechny. Jaké pořadí bys zvolil(a)? Které okolnosti tě ovlivnily?“251 Osoby na lodi: Slavný fotbalista, dvouletý romský chlapec, šedesátiletý univerzitní profesor, dvacetiletý student z Etiopie, těhotná žena, třicetiletý ekonom, patnáctiletá muslimská dívka, francouzský prezident, mladík na vozíčku, lékař ve středních letech, ředitelka nadace pro chudé africké děti, čtyřicetiletý zedník, osmdesátiletá babička, prodejce vietnamské národnosti, japonský delegát, čtyřicetiletý otec dvou dětí.252 Fenomén genocidy lze na základní škole promítnout i do vzdělávací oblasti Stát a právo, přesněji do učiva Principy demokracie, Lidská práva, Právo v každodenním životě.253 Oblast je primárně zaměřena na znaky demokracie a především na lidská práva, poškozování lidských práv a diskriminaci. Ţáci by si absolvování této části výuky měli uvědomit, ţe disponují jistými právy a ţe tato práva má kaţdý občan na světě, ať je jakékoli národnosti či etnika. Na problematiku rasismu, diskriminace a genocidy by tedy ţáci měli nazírat jako nepřirozený a nezdravý jev ve společnosti a měli by aktivně a přiměřeně vystupovat proti takovému chování a jednání. Za nezbytnost povaţuji seznámit ţáky s Listinou základních

250

Procházet materiály » Digitální učební materiály RVP [online][2013-02-22] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/vyhledavani/prochazet.html?rvp=ZE&svp=-&svp_ch=off&pg=3 251 SLEZÁKOVÁ. Microsoft Word - 24. Rovnost a nerovnost, tolerance.doc [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://www.ps82.cz/soubory/20092010/7.%20rocnik/24.%20Rovnost%20a%20nerovnost,%20tolerance.pdf 252 Tamtéž 253 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (aktuální znění k 1. 9. 2010), s. 50, [online][2013-0222] Dostupné na www: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf

53

práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, a s jejími základními body, jimiţ jsou principy ve znění: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech; Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné; Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit, co zákon neukládá; Základní práva se zaručují všem bez rozdílu, pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení; Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených v Listině základních práv a svobod upraveny pouze zákonem; Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.“254 Aby došlo ke správnému pochopení lidských práv a svobod, lze tuto tematiku provázat s osobním ţivotem ţáka a jeho zkušenostmi pomocí následujícího pracovního listu se zadanými úkoly: „Během tří minut napiš, co tě napadne, když se řekne práva a povinnosti žáků. (Metoda volné psaní). Co znamená mít právo a mít povinnost? Jak rozumíš následujícím tvrzením? Ke zmíněnému tvrzení uveď alespoň jeden konkrétní příklad ze školního prostředí. Ve svém, konání nemáme jen práva, ale také povinnosti; Každý člověk nese odpovědnost za své konání; Nikdo nesmí omezovat ani rušit práva druhého člověka. Utvoř ze slov PRÁVO – POVINNOST – ODPOVĚDNOST smysluplnou větu.“255 Téma genocidy zahrnuje i vzdělávací oblasti Mezinárodní vztahy, globální svět se zaměřením na učivo Mezinárodní spolupráce.256 Klíčovými momenty této oblasti je ekonomická, politická a bezpečnostní spolupráce mezi státy. Ţák zná svá práva a povinnosti a stejně tak je nutné, aby věděl, ţe existují organizace, které tato práva zajišťují a dohlíţejí na jejich dodrţování. Cílem je, aby ţák chápal mezinárodní organizaci OSN jako nástroj mezinárodní mírové politiky a pomoc oblastem postiţených válkami, občanskými nepokoji, genocidami atd., dále by měl porozumět hodnotě spolupráce mezi státy jako pozitivnímu společenskému projevu.

254

JIRÁSKOVÁ, V. Základy společenských věd – pro učitele učitelů – studenty pedagogických fakult, pro učitele středních škola a jejich žáky. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2004, s. 223 255 DOLEJŠOVÁ, P. Pracovní list – Práva a povinnosti žáků. ISSN: 1802 – 4785. [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/prava-a-povinnosti-zaku.html 256 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (aktuální znění k 1. 9. 2010), s. 50, [online][2013-0222] Dostupné na www: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf

54

Ţáky na základní škole je nutné seznámit se základní charakteristikou OSN (vznik, vývoj, počet členŧ, úkoly a orgány organizace). Ţáci by se v rámci výuky měli zamyslet nad významem světové organizace a nad přínosem OSN, který se promítá do jejich kaţdodenního ţivota. Na základní škole bych nepracovala přímo s pojmem genocida, jelikoţ zkušenost ţákŧ a jejich intelektová úroveň ještě není na takové úrovni, aby takto široké a sloţité téma dokázali bezproblémově zpracovat. Ţáky základní školy bych především formovala v postojích k menšinám, kulturním odlišnostem a k pochopení diferenciace jako přínosu, nikoli jako negativa. Sami ţáci by měli pochopit význam práv a povinností, respektovat je a brát je jako nedílnou součást demokratického zpŧsobu ţivota. Cílem je, aby si ţáci uvědomili hodnotu sami sebe i ostatních, hodnotu lidského ţivota vŧbec a na člověka nahlíţeli jako na jedinečnou součást společnosti. Domnívám se, ţe takto obecně rozvinuté hodnoty a poznatky o lidském souţití a společnosti jsou základem pro rozvinutí poznatkŧ o genocidě na vyšším stupni vzdělávaní (gymnaziální a středoškolské vzdělávání). Rámcový vzdělávací program pro gymnázia je koncipován podobným zpŧsobem jako RVP ZV. Ţák gymnázia je rozvíjen v kompetence k učení, kompetenci k řešení problémŧ, kompetenci komunikativní, kompetenci sociální a personální, kompetenci občanské a v kompetenci k podnikavosti; je vzděláván ve vzdělávacích oblastech Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace, Člověk a příroda, Člověk a společnost, Člověka a svět práce, Umění a kultura, Člověka a zdraví, Informatika a informační a komunikační technologie; osobnost ţáka je formována pomocí prŧřezových témat a to Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Environmentální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a Mediální výchova.257 Fenomén genocidy v rámci výuky na gymnáziu koncipované dle RVP G lze vyučovat ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se zaměřením na Občanský a společenskovědní základ. Z tematických oblastí problematiku genocidy postihuje Člověk ve společnosti, Občan ve státě, Občan a právo a Mezinárodní vztahy, globální svět.258 Vzdělávací oblasti navazují na oblasti základního vzdělávání, proto i poznatky rozvíjí vědomosti, dovednosti a postoje získané na základní škole. Pro správné uchopení problematiky genocidy jako sloţitého společenského jevu musí ţák gymnázia prokázat znalosti týkající se principu demokracie, lidských práv a jejich zakotvení v dokumentech, sociální, etnické a jiné nerovnosti, společenských institucí a mezinárodních organizací; respektovat druhé lidi a tolerovat 257 258

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: VÚP, 2007, s. 8- 11 Tamtéž, s. 39 - 42

55

odlišnost, chápat smysl práva, jednat morálně v kaţdé situaci, pozitivně vnímat spolupráci mezi státy. Pokud jsou výše zmíněné aspekty splněny lze s ţáky přistoupit k samotné výuce o genocidě. Seznámit ţáky s tímto okruhem mŧţeme několika zpŧsoby – v rámci vyučovací hodiny, prostřednictvím exkurze, blokové výuky či projektu. Jelikoţ se jedná o obtíţné a rozsáhlé téma, zvolila bych blokovou výuky s časovou dotací 3 – 4 vyučovacích hodin, během nichţ bych zvolila následující úkoly, aplikace a aktivity v podobě pracovního listu: 1, Přečtěte si následující text a odpovězte na otázky pod textem: Úmluva o předcházení a stíhání zločinu genocida Schváleno při jednání Valného shromáždění OSN v Paříži z 9. 12. 1948, 56 státy. V platnost vstupuje 12. 1. 1951. Článek I Smluvní strany potvrzují, že genocidium, spáchané at' za míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva, a zavazují se proto zabraňovat mu a trestat je. Článek II V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z dále uvedených činů, jež byly spáchány v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků této skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. Článek III Trestné jsou tyto činy: a) genocidium; b) spolčení k spáchání genocídia; c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia; d) pokus spáchání genocidia; e) účastenství na genocidiu. Článek IV Osoby páchající genocidium nebo kterýkoliv z ostatních činů vypočtených v článku III podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědného vládního činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé. 56

Článek VI Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III budou souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestním soudem, který bude příslušný pro ty smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc.259 Co je genocida? Definujte ji vlastními slovy. Které činy jsou povaţovány podle úmluvy za genocidu? Kdo mŧţe být za genocidu potrestán? K čemu se úmluva zavazuje? Kdo má pravomoc genocidu potrestat? 2, Přečtěte si následující dva úryvky: Immaculée Ilibaqiza: Odpustila jsem Také otec Bugingo mi vyprávěl, jak si milice Interahamwe prorazily cestu k nim do kostela a vyvraždily všechny tutsijské farníky. On přežil jen díky laskavosti jedné starší belgické sestry, která riskovala život, když jej ukryla v dutém stropě. Vzhledem k tomu, že byl velmi respektovaným Tutsiem, vypsali za jeho hlavu odměnu. Interahamwe po něm pátrala dnem i nocí, avšak s Boží pomocí se mu podařilo ujít několik kilometrů do bezpečí, aniž by ho vrazi spatřili. I on následně zjistil, že celá jeho rodina – rodiče, sestra a neteře – zahynula při hromadném vraždění. Jelikož zármutek otce Buginga byl tak hluboký jako ten můj, neodvážila jsem se požádat ho o radu, po které jsem tak zoufale toužila. Byl však natolik vnímavým knězem a citlivým terapeutem, že mu stačil pohled do mých očí, aby to poznal. „Jak ti můžu pomoci, mé dítě?“ zeptal se tiše a vzal mě za ruku. „Ach otče, cítím úžasný klid, když tu s vámi sedím na zahradě, ale velmi těžce se mi teď v této zemi žije. Rwanda je teď tak ošklivá... Toužím jen po tom zůstat sedět na zahradě nebo ve svém pokoji a modlit se. Nechci odtud odejít.“ „To bychom rádi všichni,“ odpověděl. „Ale nemůžeme skrývat to, co se stalo. Nezapomeň, že nejsi zdaleka tak postižená jako většina těch, kdo přežili... Bůh potřebuje tvou sílu, abys mohla pomoci ostatním. Byly doby, kdy i já sám jsem chtěl zapomenout na všechen tento smutek. Není lehké být teď ve Rwandě knězem. Lidé vidí můj kolárek a křičí: ‘Kde byl Bůh, když mi zabíjeli rodinu?! Kde byl Ježíš, když mi znásilňovali dítě?! Proč Bůh opustil 259

HAVELKA, R. Úmluva o genocidě :: Genocida :: Zločiny proti lidskosti [online][2013-02-23] Dostupné na

www: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/19474

57

Rwandu?!’“ „I já to slyšela, otče.“ „Bůh naši zemi neopustil, Immaculée. Byl tu celou dobu a cítil bolest každé oběti. Stále tu je... s raněnými, se ztracenými i s těmi, které zdrtil žal. Ano, Rwanda je teď ošklivá, ale Boží krása je tu stále živá. A ty ji najdeš v lásce.“ „Ale celá moje rodina je pryč! Koho mám teď milovat?“ „Vrať se do světa a najdi někoho, komu můžeš dát svou lásku,“ povzbuzoval mě. „Dej ji někomu, kdo nemá lásku vůbec žádnou – bezdomovcům, nemocným nebo sirotkům. Hledej Boží krásu v očích malého chlapce nebo děvčátka. Najdi dítě, jehož srdce je zničené, a přines mu radost. A nezapomeň – každá láska začíná úsměvem.“260 Elie Wiesel: Noc „Nikdy nezapomenu na tuto noc, první noc v táboře, jež proměnila můj život v jedinou, na sedmkrát zamčenou temnotu. Nikdy nezapomenu na ten kouř. Nikdy nezapomenu na tváře dětí, jejichž těla se před mýma očima měnila ve žhavé spirály pod němým nebem. Nikdy nezapomenu na ty plameny, jež navěky sežehly mou Víru. Nikdy nezapomenu na noční ticho, jež mi navždy vzalo chuť k životu. Nikdy nezapomenu na okamžiky, které zabily mého Boha, mou duši a mé sny, jež na mne hleděly tváří pouště. Nikdy na to nezapomenu, ani kdybych byl odsouzen žít stejně dlouho jako sám Bůh. Nikdy.“261 Pokuste se srovnat obě ukázky: v čem si jsou podobné? Z jakého prostředí pocházejí a čím jsou postiţeny lidské osudy v úryvcích? Zamyslete se a zkuste si představit, ţe jste na místě hlavních hrdinŧ – jak byste se cítili a jak byste na danou situaci reagovali? Zkuste sepsat příčiny, které vedli „druhou stranu“ k tomu, aby takto ublíţila jiným lidem. Pokuste se vysvětlit, proč podle vás mohlo k takovému jednání dojít a proč nebylo včas zastaveno. 3, Z odborné literatury (TERNON. Y, Genocidy 20. století) nastudujte následující genocidy a správně přiřaďte údaje k dané genocidě. Vybrané genocidy: rwandská genocida, ţidovská genocida, súdánská genocida

260

Bůh naši zemi neopustil | Víra.cz, křesťanství.cz [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Buh-nasi-zemi-neopustil.html 261 DUŠEK, J. Šoa – Holocaust: kořeny, průběh a realizace největší genocidy v dějinách. ISSN: 1802 – 4785 [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/holokaust-3.html

58

Pojmy: kmen Tutsiů, Terezín, Sever proti Jihu, Darfúr, žlutá hvězda, arushská dohoda, hamitská teze, holocaust, Džandžawíd, Interahamwe, fašismus, křesťanství versus islám, belgická kolonie, anglo-egyptské kondomium, Habyariman, šoa. 4, Etnický konflikt ve státě Orea: Ţáci se rozdělí do dvou skupin, přičemţ vznikne skupina A a skupina B. Kaţdá skupina má za úkol projednat danou situaci a vybrat jednu z nabízených moţností. Situace: Ve státě Orea existuje velké sociální napětí. Skupina A tvoří většinu obyvatelstva, skupina B tvoří 25% veškerého obyvatelstva a je ve státě etnickou menšinou. Skupina B se chce odtrhnout od státu a vytvořit svůj vlastní stát, proti čemuž se staví skupina A, jelikož na území skupiny B je většina nerostného bohatství země a žije zde 30% příslušníků skupiny A. Napětí graduje, když skupina B vytvoří teroristickou skupinu a začne napadat obyvatele skupiny A. Oběma skupinám se nabízí trojí řešení. Řešení pro skupinu A: 1, poslat armádu sloţenou z příslušníkŧ skupiny A, aby sjednala pořádek 2, dohodnout se se skupinou B na federativním uspořádání a určit procenta nerostného bohatství, které by proudilo do regionu B (vzhledem k tomu, ţe je země ve špatné ekonomické situaci, je třeba poţadovat co největší procento z těţby pro skupinu A). 3, Dát skupině plnou nezávislost a přijít tak o značné příjmy z těţby nerostných surovin. Řešení pro skupinu B: 1, Střetnout se s armádou, kterou vyslala skupina A, a zaútočit na centra skupiny A. 2, Vyjednat nezávislost politickou cestou, coţ je pro skupinu nejefektivnější řešení, jelikoţ by se stala jediným majitelem ropným rafinérií leţících na území skupiny B. 3, Dohodnout federaci. Obě skupiny mají za úkol promyslet všechny okolnosti a stanovit postup vyjednávání. Cílem je, aby obě skupiny nejednaly pouze ve vlastním zájmu, ale nahlíţely i na zájmy druhé skupiny. Situace by měla být vyřešena klidnou a mírovou cestou.262 Kognitivním výstupem pracovního listu je znalost teoretických aspektŧ týkajících se pojmu genocida, znalost základního dokumentu zabývajícího se genocidou a orientace v něm a informovanost o největších světových genocidách ve 20. století. Postojový cíl v sobě pojímá vlastní zamyšlení se nad problematikou genocidy a utváření hodnot v osobnosti ţáka vedoucí k nekonfliktnímu a tolerantnímu zpŧsobu chování a jednání.

262

ZOUHAR. J, Etnický konflikt. ISSN: 1802 – 4785 [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/etnicky-konflikt.html

59

Téma genocidy je aktuálním tématem i v 21. století, proto se domnívám, ţe je vhodné, aby profil absolventa gymnázia byl naplněn i základními znalostmi o mezinárodní politice a o historických i současných světových konfliktech a aktivně a zodpovědně přistupoval k současnému světovému dění. V této kapitole bylo téma genocidy aplikováno do vzdělávacího obsahu, přičemţ bylo nutné vycházet z kurikulárních dokumentŧ RVP ZV a RVP G. Přímo s pojmem genocida je pracováno aţ na gymnáziu, na základní škole je ţák rozvíjen především v tolerantních postojích a nekonfliktním jednání. Je to tak proto, ţe ţák druhého stupně základní školy ještě není na takové intelektuální úrovni, aby takto široké a sloţité téma bezproblémově zpracoval. Aktivity pouţívané na základní škole jsou zaměřeny na lidská práva a povinnosti, na rovnost mezi lidmi a asertivní řešení konfliktŧ. S genocidou

jsou

ţáci

seznámeni

aţ

na

gymnáziu

v rámci

občanského

a společenskovědního základu, kde jsou vzděláváni v základní charakteristice znakŧ genocidy, poznání dokumentu Úmluva o genocidě a orientaci nedávných genocid. Je zde kladen dŧraz i na rozvoj chápání jinakosti jako pozitiva a přínosu do ţivota kaţdého jedince. Výuka je členěna do 3 aţ 4 vyučovacích hodin a naplňována aktivitami z pracovního listu.

60

Závěr Cílem mojí diplomové práce byla podrobná analýza genocid ve Rwandě a v Súdánu, nalezení příčin konfliktŧ a zhodnocení současné situace ve zmíněných zemích. Výstupem je aplikování této problematiky do výuky na základní škole a na gymnáziu. Cíl práce se povedlo naplnit. Práce je členěna do pěti kapitol. Teoretická část zahrnuje prvních pět kapitol, šestá kapitola je věnována pedagogické aplikaci. V první kapitole byl analyzován pojem genocida, jeho teoretické vymezení, charakteristika a prvky genocidního jednání. Jelikoţ je na genocidu nahlíţeno z mnoha aspektŧ, byly zde uvedeny i jednotlivé definice genocidy, tak jak ji například pojímá D. Hendrych ve svém Právnickém slovníku či definice J. Zrzavého z publikace Proč se lidé zabíjejí. Byl nastíněn i historický přehled největších genocid na světě. Druhá kapitola byla věnována právním aspektŧm, které se problematiky týkají. Především byl zachycen vývoj vzniku genocidy jako zločinu proti lidskosti v právní rovině a jeho zařazení do této kategorie, přičemţ výstupem je Úmluva proti genocidě, jejímţ cílem je rozpoznat a trestat viníky genocidního jednání. Třetí kapitola byla zaměřena na geograficko-politickou charakteristiku Afriky. Kromě přírodních poměrŧ zde bylo analyzováno i sloţení obyvatelstva, jejich jazyky a styl ţivota s ohledem na hospodářskou situaci a poměry po období dekolonizace. Pozornost je věnována i jednotlivým oblastem afrického kontinentu, se zaměřením na konflikty, nepokoje a genocidy, které zde v minulosti probíhaly či snad dodnes probíhají. Čtvrtá kapitola byla analýzou genocidy ve Rwandě a genocidy v Súdánu, proto je těţištěm mojí diplomové práce. Byly zde rozkryty příčiny genocid s ohledem na historické pozadí obou zemí, popsán jejich prŧběh s dŧsledky a dopady jak na ekonomiku, tak na obyvatelstvo. V závěru kapitoly byl formulován prognostický odhad společenského a ekonomického vývoje obou postiţených zemí. Významnou částí diplomové práce a zároveň výstupem je pedagogická aplikace, které byla věnována pátá kapitola. Zde byl fenomén genocidy aplikován v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání a Rámcovým vzdělávacím programem pro gymnázia do výuky pomocí jednotlivých oblastí a témat kurikulárních dokumentŧ, kdy s pojmem genocida a s jeho charakteristikou jsou seznámeni aţ ţáci gymnázia pomocí pracovního listu. Ţáci základní školy se přímo s touto problematikou nesetkávají, ale jsou rozvíjeni v nekonfliktním chování, aktivním občanství a v tolerantním postoji k jinakosti 61

a k menšinám.

62

Seznam zkratek AIDS – Syndrom získaného selhání imunity (Acquired Immune Deficiency Syndrome) CDR – hutuská extrémistická strana (Défense de la République) ICTR – Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (International Criminal Tribunal for Rwanda) ILO – Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization) JEM – Hnutí spravedlnost a rovnost (Justice and Equality Movement) MRND – Národní revoluční hnutí za demokracii a rozvoj (Mouvement révolutionnaire national pour la démocratie et le développement) NUP – Národní onistická strana (National Umma Party) OSN – Organizace spojených národŧ (United Nations) RCC – Rada revolučního vedení (Revolutionary Command Council for National Salvation) RPF – Rwandská vlastenecká fronta (Rwandan Patriotic Front) RTLM – rozhlasová stanice Radio Télévision Libre des Mille Colline RVP – Rámcový vzdělávací program RVP G – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávaní SLA – Súdánská osvobozenecká armáda (Sudan Liberation Movement/Army) SLAM/M – Hnutí súdánské osvobozenecké armády SPLA – Súdánská lidová osvobozenecká armáda (Sudan People`s Liberation Army) UNAMIR – Pomocná mise OSN pro Rwandu (United Nations Assistance Mission for Rwanda) UNMIS – mírová mise OSN pro Súdán (United Nations Missions in Sudan) UNOMUR – Pozorovatelská mise OSN v Ugandě a Rwandě (United Nations Observer Mission Uganda – Rwanda) USD – americká měna (United States dollar)

63

Použité zdroje Publikace a literatura: ANDERSON, J. Nejkrutější válečné zločiny v dějinách. 1. vydání. Frýdek-Místek: Alpress, s.r.o., 2009, s. 398, ISBN 978-80-7362-706-5. BAAR, V. Národy na prahu 21. století. 2. vydání. Ostrava: Tilia, 2002, s. 415, ISBN 8086101-66-5. BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky. 1. vydání. Praha: Práh, 2003, s. 327, ISBN 80-7252070-9. HENDRYCH, D. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1459, ISBN 97880-7400-059-1. JIRÁSKOVÁ, V. Základy společenských věd – pro učitele učitelů – studenty pedagogických fakult, pro učitele středních škola a jejich žáky. 1. vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA s. r. o., 2004, s. 851, ISBN 80-86432-66-1. ONDERKA, P. Afrika: dvojznačné jaro 1994. Aegyptus, 2004, s. 124, ISBN 80-903443-0-5. PANTŦČKOVÁ, J. Súdán. 1. vydání. Praha: PRESSFOTO, 1981, s. 160 Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: VÚP, 2007, s. 100, ISBN 978-80-8700011-3. REID, R. J. Dějiny moderní Afriky. 1. vydání. Praha: Grada Publishing a.s., 2011, s. 331, ISBN 978-80-247-3079-0. SMĚLÍKOVÁ, E. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. 1. Vydání. Brno: editační středisko Mendelovy univerzity, 2010, s. 161, ISBN 978-80-7375-440-2. ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002, s. 311, ISBN 80-246-1305-5. ŠŤOVÍČEK, J. Afrikou od severu k jihu. 1. vydání. Praha: Brána, 2011, s. 278, ISBN 978-807243-525-8. TERNON, Y. Genocidy XX. století. 1. vydání. Praha: Themis, 1997, s. 358, ISBN 80-8582145-1. TESAŘ, F. Etnické konflikty. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s. 251, ISBN 978-80-7367-0979. VÁLEK, P. Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního práva. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 221, ISBN 978-80-7400-151-2. ZRZAVÝ, J. Proč se lidé zabíjejí. 1. vydání. Praha: Triton, 2004, s. 129, ISBN 80-7254-5183. 64

Odborné časopisy a články: Čl. 3 rezoluce Rady bezpečnosti S/Res/872 z 5.října 1993 Human Rights Watch: Leave None to Tell the Story: Genocide in Rwanda. 1999. [online][2012-11-20] Dostupné z www: http://www.hrw.org/legacy/reports/1999/rwanda/ NEWBURY, M. C. Ethnicity in Rwanda: The Case of Kinyaga. Afrika. 1978, roč./č. 48/1, s. 17-29 RADĚJ, T.: Súdán: mír na obzoru, Mezinárodní politika, 3/2004, s. 24 Bakalářské a diplomové práce: JANKŦ L.: Rwanda: „gacaca“ systém. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2009. s. 91 HOŘÍNEK O.: Analýza konfliktu v Súdánu. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 58 URBANOVÁ M.:

Mohla OSN zabránit genocidě ve Rwandě? Otázka její mezinárodní

odpovědnosti. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, 2007. s. 94 ŢWAK P.: Situace ve Rwandě – perspektivy dalšího vývoje. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 36 Elektronické zdroje: Afrika - regiony a státy | Geografický web[online][2012-10-13] Dostupný z www: http://www.hajduch.net/svet/afrika/regiony-a-staty Afrika - socioekonomická geografie - pro studenty.doc - Disk Google [online] [2012-10-12] Dostupný z www:https://docs.google.com/document/d/1FIVVo4q0Lyk_YYSdTGVKF462_I27ekPxOJl_ FqcEUiY/preview?pli=1 Afrika – Wikipedie [online] [2012-09-25] Dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Afrika Afrika :: Zeměpis.eu [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://kontinenty.webnode.cz/afrika/ Bůh naši zemi neopustil | Víra.cz, křesťanství.cz [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Buh-nasi-zemi-neopustil.html Bývalý velitel dostal za genocidu ve Rwandě doživotí - Aktuálně.cz [online][2012-11-28] Dostupné na www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=749255 CountryReports.org – country informatik [online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.countryreports.org/country/Sudan.htm

65

Dárfúr - příčiny probíhajícího konfliktu | Mezinárodní vztahy | e-Polis - Internetový politologický časopis [online][2013-01-17] Dostupné na www: http://www.epolis.cz/mezinarodni-vztahy/564-darfur-priciny-probihajiciho-konfliktu.html DOLEJŠOVÁ, P. Pracovní list – Práva a povinnosti žáků. ISSN: 1802 – 4785. [online][201302-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/prava-a-povinnosti-zaku.html DUŠEK, J. Šoa – Holocaust: kořeny, průběh a realizace největší genocidy v dějinách. ISSN: 1802 – 4785 [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/holokaust3.html Ekonomická charakteristika země | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2012-11-29] Dostupné na www:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/rwanda/ekonomika/ekonomicka_c harakteristika_zeme.html Encyklopedie - Evropa 2045[online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=8&tema=150 Geografie světového zemědělství[online][2012-10-13] Dostupný z www: http://galerie.gymjil.cz/zahradnik/svetove_hospodarstvi/zemedel.htm Globální problémy lidstva [online] [2012-10-12] Dostupný z www: https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/15891/mod_resource/content/1/Glob%C3%A1ln%C3% AD%20probl%C3%A9my%20lidstva.pdfhttp://absolventi.gymcheb.cz/2008/lujacka/priciny.h tml GlobalSecurity.org, Sudan Civil War: DLF, SLM/A, JEM [online][2013-01-16] Dostupné na www: http://www.pcr.uu.se/404?isErrorPage=true HAVELKA, R. Úmluva o genocidě :: Genocida :: Zločiny proti lidskosti [online][2013-0223] Dostupné na www: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/19474 Hlas mučedníků :: Aktuálně :: Jižní Súdán vyhlásil nezávislost; křesťané stále v nebezpečí[online][2013-01-18] Dostupné na www:http://www.hlasmucedniku.cz/index.php?datum=2011-07-26 Human Rights Watch: Leave None to Tell the Story: Genocide in Rwanda. 1999. [online][2012-11-20] Dostupné z www: http://www.hrw.org/legacy/reports/1999/rwanda/ Charakteristika Afriky - Afrika online.cz - Vše o Africe [online] [2012-09-25] Dostupný z www: http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2002030201 Informaĉní centrum OSN v Praze (2005) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia [online] [2012-09-20] Dostupný z www: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluvagenocida.pdf 66

Lukáš HERMAN - Webová kartografie [online] [2012-11-05] Dostupný z www: http://www.olli.wz.cz/webkart/cviceni_02c.htm MAJERČÍK, L.: Vyhodnocení efektivity mezinárodních trestních tribunálů pro Rwandu a bývalou Jugoslávii. [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.globalpolitics.cz/clanek/rwanda-jugoslavie.html Mezinárodní trestní soud – Wikipedie [2012-09-22] Dostupný z www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_trestn%C3%AD_soud Obyvatelstvo Afriky [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://www.zemepis.com/obyvafriky.php OSN a genocida ve Rwandě [online][2012-11-20] Dostupné z www: http://www.valka.cz/clanek_14408.html OSN Praha: Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR) [online][2012-11-26] Dostupné na www: http://www.osn.cz/system-osn/mezinarodni-tribunaly/?i=136 "PLANETA - Články" [online] [2012-10-11] Dostupný z www: http://naseplaneta.blog.cz/0809/nejvetsi-pouste-sveta Procházet materiály » Digitální učební materiály RVP [online][2013-02-22] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/vyhledavani/prochazet.html?rvp=ZE&svp=-&svp_ch=off&pg=3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (aktuální znění k 1. 9. 2010), s. 134, [online][2013-02-22] Dostupné na www: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPZV-pomucka-ucitelum.pdf Rwanda a Burundi aneb nikdy nekončící zabíjení? [online][2012-11-29] Dostupné na www: http://klempera.tripod.com/rwanda.htm#budoucnost1 Rwanda | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2012-11-08] Dostupný z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/rwanda/index.html Rwanda před sedmnácti lety: sto dní vlády ďábla [online][2012-11-23] Dostupné z www: http://amo.blog.ihned.cz/c1-51566660-rwanda-pred-sedmnacti-lety-sto-dni-vlady-dabla Rwandská genocida :: Humanity[online][2012-11-20] Dostupný z www: http://humanity.webnode.cz/news/informace-pro-navstevniky/ sennárský sultanát | Vševěd.cz [online][2013-01-14] Dostupné na www: http://encyklopedie.vseved.cz/fund%C5%BEsk%C3%BD+sultan%C3%A1t SLEZÁKOVÁ. Microsoft Word - 24. Rovnost a nerovnost, tolerance.doc [online][2013-0223] Dostupné na www: http://www.ps82.cz/soubory/20092010/7.%20rocnik/24.%20Rovnost%20a%20nerovnost,%20tolerance.pdf

67

SPS - Konflikty subsaharské Afriky [online][2012-11-20] Dostupný z www: http://policy.euweb.cz/view.php?id=23#4.1 Súdán[online][2013-01-14] Dostupné na www:http://rozvojovky.vse.cz/st-suda.php Súdán - Aktuálně.cz[online][2013-01-16] Dostupné na www: http://wiki.aktualne.centrum.cz/sudan/ Súdán | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online][2013-01-12] Dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/afrika/sudan/index.html Trestní zákoník - Část II. - Hlava XIII. - Díl 1 - Trestné činy proti lidskosti. [online ] [201209-22] Dostupný z www: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestnizakonik/cast2h13d1.aspx V rozděleném Súdánu se bojuje, válka je na spadnutí - Aktuálně.cz [online][2013-01-18] Dostupné na www: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=739123 Wikipedia (2010) Crime against humanity. [online] [2012-18-09 ]Dostupný z www: http://en.wikipedia.org/wiki/Crime_against_humanity ZOUHAR. J, Etnický konflikt. ISSN: 1802 – 4785 [online][2013-02-23] Dostupné na www: http://dum.rvp.cz/materialy/etnicky-konflikt.html

68

Anotace

Jméno a příjmení:

Bc. Petra Srstková

Katedra:

Společenských věd

Vedoucí práce:

Mgr. David Hampl, PhD

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Problém genocidy na africkém kontinentu ve 20. a 21. století

Název v angličtině:

The problem of genocide on the African kontinent in the 20th and 21th century Práce se zabývá analýzou genocidy ve Rwandě a genocidy

Anotace práce:

v Súdánu a pedagogickou aplikací této problematiky do základního a gymnaziálního vzdělávání.

Klíčová slova:

Genocida, Zločin proti lidskosti, Úmluva o genocidě, Rwanda, Súdán, Afrika, pedagogická aplikace. The work deals with the analysis of the genocide in Rwanda and

Anotace v angličtině:

genocide in Sudan and pedagogical applications of this problem in primary and grammar school education.

Klíčová slova

Genocide, crime against humanity, Convention on Genocide,

v angličtině:

Rwanda, Sudan, Africa, pedagogical applications.

Přílohy vázané v práci:

Ne

Rozsah práce:

62 stran

Jazyk práce:

čeština