UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE
Bc. Jonáš Gazdík
Alergenní zóny ve vybrané části města Olomouce
Diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Aleš Létal, Ph.D.
Olomouc 2014
Bibliografický záznam Autor (osobní číslo): Bc. Jonáš Gazdík (R 120087) Studijní obor:
Učitelství geografie pro SŠ (kombinace Bi-Z)
Název práce:
Alergenní zóny ve vybrané části města Olomouce
Title of thesis:
The allergenic zones in the selected part of town Olomouc
Vedoucí práce:
RNDr. Aleš Létal, Ph.D.
Rozsah práce:
78 stran, 5 vázaných příloh, 5 volných příloh
Abstrakt: Práce se zabývá problematikou pylových alergií metodou terénního mapování daných alergenních druhů rostlin (stromů, keřů, bylin a trav) v zájmové oblasti města Olomouce. Důraz je kladen na prostorové rozmístění problematických druhů rostlin s jejich alergologickým významem v různých oblastech města ve vztahu ke koncentraci obyvatel. Zohledněna je také časově proměnná doba kvetení během roku. Stěžejní výstup práce tvoří internetová aplikace pro chytré telefony s možností zisku okamžité informace o potenciálním riziku spojeným s pylovou problematikou v dané lokalitě. Klíčová slova:
alergie, alergen, pyl, doba kvetení, pylový kalendář, Pylová informační služba (PIS)
Abstract: The thesis deals with the pollen alergies by field mapping of the alergenic plant species (trees, bushes, herbaceous plant and grass) in the interest area the town of Olomouc. The main aim is placed on the spatial distribution of problematic plant species with their importance allergy in various areas of the city in relation to the concentration of the population. In the interest is also time dependent flowering time during the year. One of the thesis result is the internet application for smart phones with the chance of an immediate gain information about the potential risk associated with pollen issues in the locality. Key words:
allergy, allergen, pollen, flowering time, pollen calendar, Pollen Information Service (PIS)
Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci řešil samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedl na konci práce. V Olomouci dne 20. dubna 2014 …………………….
Poděkování Chtěl bych poděkovat paní Ing. Lence Koubkové, která mi, jako vedoucí Pasportu zeleně a rozkopávek Technických služeb města Olomouce (TSMO), poskytla mapu s vymezenými oblastmi města spadající do správy (údržby) TSMO. Děkuji paní inženýrce také za další cenné rady a informace spojené se stavem údržby zeleně na území města, s důrazem o péči trávníků a stromů. Dále bych chtěl poděkovat panu Mgr. Miloslavovi Dvořákovi z Odboru koncepce a rozvoje, oddělení územního plánování a architektury, který mi poskytl mapové podklady ploch údržby zeleně z pasportů TSMO. Také jsem od něj získal mapovou vrstvu, ve které jsou druhově zpracovány parky na území města. Děkuji i Mgr. Petru Šimáčkovi za prospěšné informace ohledně druhového určení dřevin v městských parcích a pomoci s dalšími potřebnými podkladovými daty z katastru nemovitostí. Velký dík patří také mému vedoucímu práce RNDr. Aleši Létalovi, Ph.D., za vhodně zvolené zaměření práce a za jeho kvalitní přístup a pomoc ve společném řešení celé problematiky.
Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 9 2 Cíle práce ..................................................................................................................... 10 3 Metodika práce ............................................................................................................ 11 3.1 Rešerše literárních a internetových pramenů k dané problematice ...................... 11 3.2 Terénní mapování.................................................................................................. 11 3.3 Metodika mapování prostřednictvím GIS aplikace .............................................. 11 4 Úvod do problematiky alergií ...................................................................................... 16 4.1 Vymezení základních pojmů ................................................................................. 16 4.2 Vývoj alergií a současný stav ............................................................................... 18 4.3 Postavení alergií v dnešní společnosti .................................................................. 18 4.4 Základní typy alergenů ......................................................................................... 19 4.5 Pojmenování a evidence alergenů ......................................................................... 20 4.6 Zkřížené alergie .................................................................................................... 20 4.7 Prevence alergií ..................................................................................................... 21 5. Vybrané charakteristiky rostlinných organizmů ......................................................... 23 5.1 Rozmanitost rostlinného těla ................................................................................ 23 5.2 Životní formy rostlin ............................................................................................. 23 5.3 Morfologie listu .................................................................................................... 24 5.4 Reprodukční orgány .............................................................................................. 25 5.4.1 Reprodukční orgány jehličnanů ..................................................................... 25 5.4.2 Reprodukční orgány krytosemenných rostlin ................................................ 25 6. Problematika pylových alergií .................................................................................... 27 6.1 Pylové alergie........................................................................................................ 27 6.2 Pylové alergeny a pylová zrna .............................................................................. 27 6.2.1 Pylové alergeny.............................................................................................. 27 6.2.2 Pylová zrna .................................................................................................... 27 6.3 Opylení a oplození ................................................................................................ 28 6.4 Spory plísní ........................................................................................................... 30 6.5 Klinické projevy ................................................................................................... 30 6.6 Pylový kalendář .................................................................................................... 31 6.7 Povětrnostní podmínky a přenos pylu .................................................................. 33 6.8 Pylová informační služba...................................................................................... 34 6.8.1 Vývoj pylové informační služby v Evropě .................................................... 34 6.8.2 Význam Pylové informační služby (PIS) ...................................................... 35 6.8.3 Zpracování a distribuce výsledků .................................................................. 36 6.8.4 Pylový lapač ................................................................................................... 36
6.8.5 Využití výsledků............................................................................................. 37 6.9 Režimová opatření ................................................................................................ 37 7 Zjednodušený model šíření pylu v ovzduší ................................................................. 39 7.1 Základní předpoklady ........................................................................................... 39 7.2 Základní rovnice modelu ...................................................................................... 39 7.3 Rozptylové parametry ........................................................................................... 40 7.4 Depozice pylových zrn ......................................................................................... 40 7.5 Emise pylů do ovzduší .......................................................................................... 41 8 Vegetační poměry Olomouce a okolí ve vztahu k pylovým alergiím .......................... 43 8.1 Úvod, výsledky a jejich využití ............................................................................ 43 8.2 Vegetace olomoucké aglomerace dle výzkumu v letech 1993 a 1994 .................. 43 8.2.1 Metodika výzkumu ........................................................................................ 43 8.2.2 Přehled vegetačních typů ............................................................................... 44 9 Přehled alergologicky významných rostlin .................................................................. 48 9.1 Dřeviny ................................................................................................................. 48 9.2 Byliny (mimo trávy) ............................................................................................. 49 9.3 Trávy ..................................................................................................................... 49 9.4 Nepůvodní druhy rostlin s alergenním významem ............................................... 51 9.5 Shrnutí ................................................................................................................... 52 10. Charakteristika zájmového území ............................................................................. 53 11. Hodnocení výskytu alergenních zón v zájmovém území.......................................... 57 11.1 Hodnocení plošného výskytu alergenních rostlin s důrazem na alergologický význam ........................................................................................................................ 57 11.1.1 Charakteristika lokalit .................................................................................. 57 11.1.2 Shrnutí .......................................................................................................... 61 11.2 Výskyt alergenů dle významnosti ve vztahu k ploše alergenních zón ................ 63 11.3 Zastoupení typů alergenních zón ........................................................................ 64 12. Srovnání nástupů alergenů za rok 2012, 2013 a 2014 .............................................. 65 13. Možné využití práce.................................................................................................. 67 13.1 Možné využití pro širokou veřejnost .................................................................. 67 13.2 Možné využití práce ve vzdělávacím procesu na příkladu výuky na základní škole ............................................................................................................................ 67 14. Zhodnocení metodiky mapování alergenních zón ve městě Olomouci .................... 69 15. Závěr ......................................................................................................................... 70 16. Summary ................................................................................................................... 72 17. Seznam použité literatury ......................................................................................... 74
1 Úvod V současnosti jsou alergie na velkém vzestupu, je proto nepochybné, že toto téma dnes budí svoji aktuálností. Význam představuje hlavně fakt, že alergie jsou dnes rizikovým faktorem nejen pro dospělé osoby, ale mnohem více postihují dětskou složku populace, ve které některým z typů alergie trpí téměř každý třetí školák. Důležitý je také aspekt prostorového výskytu, kdy se jednoznačně více alergiků vyskytuje v městském prostředí ve srovnání s venkovským. Práce se zaměřuje na problematiku pylových alergií, kdy na základě terénního výzkumu a analýzy mapových podkladů dochází k vymezení alergenních zón ve vybrané části města Olomouce. Pro vymezení území slouží podklady Technických služeb města Olomouce, jakožto hlavní složky údržby zeleně v Olomouci. TSMO rozdělují plochu města na dílčí oblasti. V zájmovém území se tak nachází celkem 14 oblastí, na kterých se plošně vymezují jednotlivé alergenní druhy rostlin včetně jejich alergologického významu, neboli rizika, které mohou představovat pro populaci. Vzniklé alergenní zóny se tak prostorově vztahují ke koncentraci obyvatelstva v daných lokalitách. V rámci hodnocení se také zohledňuje časová proměnlivost účinků alergenních rostlin vzhledem k jejich době kvetení během roku. Dochází totiž k rozdílným nástupům alergenů vzhledem k druhu, ale i ve srovnání pylových sezón různých roků. Předmětu zájmu terénního mapování byly podrobeny stromy, keře, trávníky, zahrady, pole a neudržované plochy. Jedná se o typy, neboli alergenní zóny, kterým byla přidělena jedna z šesti úrovní alergologického významu. Důležitým výstupem práce je také internetová aplikace pro chytré telefony, volně přístupná online, která zaručí možnost okamžitého zisku informace o potenciálním alergologickém riziku přímo v dané lokalitě na základě polohy.
9
2 Cíle práce Cílem práce je na základě terénního výzkumu a analýzy mapových podkladů vymezit alergenní zóny ve vybrané části města Olomouce. Vymezení zón bude souviset jednak s výskytem alergenních rostlin, jednak s faktory, které se podílejí na šíření alergenů v městském prostředí, a také ve vztahu ke koncentraci obyvatelstva. K vyčlenění zón bude sloužit také databáze využití ploch a způsob údržby zeleně. Zobrazení výsledků bude v mapové podobě s vymezením problematických ploch v čase. Autor vytvoří katalog fotografií demonstrujících jednotlivé kategorie definovaných alergenních zón. Autor v rámci rešerší práce vybere další tituly s problematikou městského prostředí, zeleně a alergií.
10
3 Metodika práce 3.1 Rešerše literárních a internetových pramenů k dané problematice Pro vypracování diplomové práce bylo použito větší množství metod. Rešeršní metoda byla využita pro získání informací potřebných k vytvoření teoretické části práce. Zdroje představovaly převážně odborné literární tituly zabývající se problematikou alergií, zeleně a městského prostředí. Internetové zdroje byly využity převážně pro doplnění některých specializovaně zaměřených fotografií či obrázků. Hodnotným zdrojem informací byly také ústní konzultace s odbornými představiteli působícími na poli Magistrátu města či TSMO.
3.2 Terénní mapování Hlavní náplní práce byl terénní výzkum a mapové vymezení alergenních zón ve vybrané části města Olomouce. K vytvoření map, které graficky znázorňují výskyt alergenních rostlin, jejich alergologický význam, časovou proměnlivost kvetení a celkový vztah ke koncentraci obyvatel, bylo použito softwaru ArcGis 10. Součástí práce je internetová aplikace vytvořená v cloudovém produktu ArcGIS Online, která poskytuje informace o alergenních zónách včetně fotodokumentace významných alergenních rostlin v mapované oblasti. Technologie ArcGIS online umožňuje využití vytvořené aplikace v mobilních zařízeních typu tablety nebo chytré telefony přímo v terénu. Práce je také doplněna foto katalogem zachycených, alergologicky významných druhů dřevin, bylin a trav na území města Olomouce. Součást práce je také foto katalog alergologicky rizikových lokalit v zájmových oblastech území města Olomouce. Oba foto katalogy vznikly v průběhu terénního šetření zájmového území a jsou součástí volné přílohy na CD.
3.3 Metodika mapování prostřednictvím GIS aplikace Pro vymezení alergenních zón byl použit software ArcGIS 10. Vlastní vektorizace
probíhala
nad
ortofoto
snímkem
z mapového
serveru
ČUZK
(http://ags.cuzk.cz), který byl pořízen k roku 2013. Z ortofoto mapy bylo překreslováno plošné vymezení korunového zápoje dřevin (stromy a keře) a plošné vymezení trvalých travnatých porostů a polních kultur. Pro upřesnění hranic stavebních objektů, komunikací, manipulačních ploch byl využit mapový podklad z výměnného formátu RÚIAN (VFR) - http://www.cuzk.cz/vfr, který byl pomocí aplikace VFR Import Basic 10.1.19 firmy ArcDATA Praha převeden do ESRI souborové geodatabáze. Pro potřeby 11
práce byla z geodatabáze pro město Olomouc využita polygonová vrstva „Parcela“ a „Stavební objekt“. Vrstva „Parcela“ sloužila k přesnému zakreslení hranice trvalých travních porostů a vymezení zahrad nebo dalších ploch ve vztahu k budovám a komunikacím. Klasifikace parcel podle způsobu využití pozemků mohla být využita pouze omezeně, protože vymezení a klasifikace ploch neodpovídala skutečnosti. Velké množství ploch bylo kategorizováno jako zastavěná plocha a nádvoří, nebo ostatní plocha. Například kategorizace využití „zeleň“ se vyskytoval pouze u 184 ploch. Využití dat RÚIAN pro potřeby vymezování ploch zeleně ve městech je využitelné v omezené míře. Existence hranic parcel a vymezení budov ale zefektivňuje proces vektorizace a umožňuje data využít pro rychlejší vymezení mapovaných ploch. Automatická vektorizace zeleně je limitovaná heterogenním barevným vyjádřením ploch vegetace na úrovní rozlišení snímku pod 1m. Výsledkem vektorizace je plošná vrstva „alergenní zóny“ s rozlišením ploch podle druhu dřeviny nebo skupiny dřevin. V rámci vrstvy byly plochy kategorizovány podle převládajícího typu vegetace (tab. 1) a podle alergologické významnosti (tab. 2). Stromy a keře byly jednotlivě na základě terénního výzkumu rodově zařazeny, a tudíž jim bylo ve sloupci druh v atributové tabulce přiděleno příslušné rodové jméno. V rámci terénního mapování se přistupovalo pouze k veřejně přístupným plochám a dostupným plochám. V ojedinělých případech nebylo možné se na pozemek dostat a přesně určit mapovaný druh. Ve velké míře se uvedený problém týkal kategorie zahrada, která je z uvedeného důvodu vedena jako zvláštní kategorie alergenních zón i s ohledem na individuální péči majitelů a výskyt pestré mozaiky okrasných a ovocných druhů rostlin. Typy alergenních zón byly navrženy podle převládajícího typu vegetace a snadnějšího
prostorového
vymezení
alergenní
zóny.
Kategorie
alergologické
významnosti byly převzaty z terminologie uvedené v publikaci Rieger, M., Rybníček, O., Rybníček, K. 1995). Tab. 1 Kategorie alergenních zón podle typu Kód 1 2 3 4 5 6
Kategorie strom keř travnatá plocha zahrada pole neudržovaná plocha
12
Tab. 2 Kategorie ploch podle alergologického významu Kód 1 2 3 4 5 6
Kategorie málo významný méně významný středně významný významný velmi významný bez významu
Upraveno podle: Rieger, M., Rybníček, O., Rybníček, K. 1995 Plošná vrstva a vymezené kategorie sloužily zároveň pro výpočty a vyhodnocení výskytu ploch ve vztahu k zájmovému území. Uvedené hodnoty slouží k tvorbě dynamické mapy v ArcGIS pro vizualizaci aktivity alergenní zóny v průběhu roku. Tvorba dynamické mapy alergenních zón v ArcGIS 10 Pro potřeby tvorby dynamické mapy alergenních zón podle pylového kalendáře byla upravena atributová tabulka alergenních zón. Byly zde doplněny časové údaje nástupu pylových alergenů podle pylového kalendáře v letech 2012, 2013, 2014 a byla vytvořena videosekvence zachycující průběh pylové sezony ve sledovaných letech na mapovaných alergenních zónách. Výsledkem je videosekvence v příloze 8. Využití aplikace ArcGIS Online Aplikace ArcGis online byla využita pro tvorbu mapy alergenních zón ve vybrané části města Olomouce. Hlavní tematickou vrstvou je vrstva alergenních zón klasifikovaných podle kategorie a alergologického významu. Doprovodným prvkem je zobrazení obrazové informace s fotografií druhu alergenní rostliny a detailu na kvetoucí část včetně slovního zařazení a zhodnocení alergologického významu (obr. 1, obr. 2). Vytvořená aplikace je k dispozici na serveru http://www.arcgis.com a
nese název
„Allergen zones in Olomouc“, je možné ji dohledat pod adresou http://bit.ly/1Ig3Acu. V rámci tvorby aplikace v ArcGIS Online byla testována možnost využití animované mapy výskytu alergenních zón v letech 2012, 2013 a 2014 podle nástupu a konce sledovaných pylových alergenů v pylovém kalendáři dle PIS (Pylová Informační Služba). Možnosti ArcGIS Online v základní verzi (služba pro běžné uživatele bez korporátního účtu) byly pro dané potřeby velmi omezené. 13
Ukázka Obrazové informace s fotografií druhu alergenní rostliny Název česky: Bez černý Název latinsky: Sambucus nigra Alergologický význam (doba květu): středně významný (V., VI., VII.)
Obr. 1 Bez černý – celá rostlina, ulice Domovina, Olomouc (3. 7. 2014)
Obr. 2 Bez černý – detail květenství, ulice Domovina, Olomouc (3. 7. 2014) 14
Obr. 3 Ukázka zpracování alergenních zón s využitím alergenních typů a dat RUIAN v lokalitě zázemí Přírodovědecké fakulty UP Olomouc a tř. Kosmonautů (zdroj: obrázek byl vytvořen autorem prostřednictvím programu ArcGIS 10)
Obr. 4 Ukázka zpracování alergenních zón s uvedením alergologické významnosti včetně využití dat RUIAN v zázemí Přírodovědecké fakulty UP Olomouc a tř. Kosmonautů (zdroj: obrázek byl vytvořen autorem prostřednictvím programu ArcGIS 10) 15
4 Úvod do problematiky alergií 4.1 Vymezení základních pojmů Před vysvětlením samotného pojmu alergie je třeba vymezit termíny imunita a antigeny. Za imunitu se označuje schopnost organizmu chránit se před cizími ale i vlastními vlivy. Imunitní systém je schopen odpovídat obrannou reakcí na podněty lidskému tělu škodlivé a tolerovat přitom podněty neškodné. Takové látky (zpravidla bílkovinného charakteru), na které náš imunitní systém reaguje, se nazývají antigeny. Jedná se o obranné reakce, kdy dochází k tvorbě specifických buněk a protilátek, které chrání naše tělo tak, že tyto cizí látky neutralizují a vylučují, případně je tolerují. Takové imunologické reakce jsou tělu přirozené a normální, a tudíž prospěšné a důležité (Novák, Nováková 2010). V některých případech však náš imunitní systém tento normální rámec obrany „opustí“, ztratí sám nad sebou kontrolu a nastává neúměrně silná reakce, i když byla původně vyvolána běžnými a neškodnými látkami. Za alergii tedy můžeme považovat tendenci organizmu reagovat na určité cizí látky „nenormálně“, tedy přecitlivěle a přemrštěně. Alergie je nežádoucí imunitní reakce, při níž organizmus vnímá cizí látky z jeho okolí jako škodlivé a brání se proti nim nadměrnou a nepřiměřeně prudkou reakcí, která je důsledkem ztráty sebekontroly v některé části imunitního systému. Látky se schopností vyvolávat nežádoucí imunitní reakce (alergizovat) se nazývají alergeny (Novák, Nováková 2010). Alergii také můžeme definovat jako stav zvýšené citlivosti organizmu na celou řadu určitých látek, které mají schopnost alergizovat, tj. mají tzv. imunogenní vlastnosti. Mohou to být i látky toxické, kde je pak nutné rozlišit, jakým podílem tyto látky působí toxicky, a jakým naopak působí přecitlivělost – alergii (Baloun, Jahodář, Leifertová, Štípek 1989). Pokud se podaří alergen odstranit, tak ve většině případů reakce rychle odezní. Proces, při němž dochází ke zvýšené citlivosti až přecitlivělosti organizmu na nějaký podnět, se nazývá senzibilizace. Začíná tak, že už první kontakt s alergenem je v paměti imunitního systému fixován, ale protilátek (IgE) se tvoří pouze malé množství. Při opakování kontaktu s alergenem, reaguje imunitní systém zvýšenou tvorbou protilátek, až je tvoří trvale, což má za následek alergickou reakci. Alergen se přitom spojuje s již vytvořenými protilátkami (imunoglobuliny), které najdeme na povrchu živných buněk ve tkáních nebo na povrchu bílých krvinek. Při reakci alergenu s imunoglobuliny nám 16
živné buňky (nebo bílé krvinky) tvoří specifické látky zvané mediátory, které způsobí projev alergické reakce v organizmu. K onemocněním alergického typu nejčastěji patří alergická („senná“) rýma (uvolněním mediátorů v horních cestách dýchacích), bronchiální astma (uvolněním mediátorů v dolních cestách dýchacích), ekzémy spolu s vyrážkami (uvolněním mediátorů v kůži), alergický zánět spojivek a středního ucha atd. Z hlediska průběhu mluvíme o dvou krocích. První představuje senzibilizaci bez klinických potíží, druhá potom vlastní alergická reakce po opakovaném setkání s alergenem (Novák, Nováková 2010). Atopie (z řeckého atopos = zvláštní, cizí) je dědičně založený podmíněný sklon k tomu, aby se člověk stal alergikem. Atopie je tedy alergická přecitlivělost, která se u některých osob (atopiků) po určité době latence projevuje ve formě alergie. Atopici jsou lidé s vrozeným sklonem k alergii, protože jejich organizmus je predisponován k větší citlivosti na alergeny. Alergie se nejčastěji projevuje již v dětském věku s šancí vymizet v dospělosti. Naopak nonatopici nezdědili sklon k přecitlivělosti na nějaký materiál, ale přesto se u nich alergická reakce může objevit v každém věku, často alergie na léky (antibiotika), saponáty nebo včelí jed. Alergií může být tedy postiženo i dítě, narozené zcela zdravým rodičům. Pokud je jeden z rodičů alergik, riziko onemocnění se podstatně zvyšuje v odhadu o 30 %, v případě obou rodičů o 60 – 70 %. Někdy se může alergické onemocnění vyskytnout i přes generaci tak, že jednu generaci „přeskočí“. Na vzniku alergické choroby se podílí jak dědičná zátěž, tak i vliv prostředí. (Novák, Nováková 2010). Velmi nebezpečnou alergickou reakcí je anafylaktický šok, ke kterému dochází při proniknutí alergenu přímo do krevního oběhu. Postihuje rychle celý organizmus s nastolením životu ohrožujícího stavu, typického rozšířením cév a následnému postižení srdečního stavu. Při šoku se většinou dostavuje astmatický záchvat s dušením, zrychlené dýchání, pokles krevního tlaku, průjem, pocení, žaludeční nevolnost, zvracení, otok kůže a následkem může být zhroucení a bezvědomí. Anafylaktický šok vyvolávají nejčastěji včelí med nebo burské oříšky. První pomoc představuje užití autoinjektoru s adrenalinem, který zvyšuje krevní tlak a zlepšuje prokrvení (Novák, Nováková 2010).
17
4.2 Vývoj alergií a současný stav Alergie nejsou něčím novým, protože už před naším letopočtem byla poznána nemoc zvaná astma a nesnášenlivost mléka u dětí i dospělých. Zmínky o pylové alergii pocházejí ze starého Řecka, která se označovala jako „senná rýma“, která vyvolávala alergickou reakci na pyl pouštních trav. Další informace o „senné rýmě“ známe ze středověké Itálie v souvislosti s pylem pelyňku pravého. Termín alergie byl poprvé použit v roce 1906 rakouským pediatrem Clemensem von Priquetem, a to pro reaktivitu organizmu po předchozím podání látek tělu cizích. V roce 1920 vznikl pojem „atopie“, která označovala alergii, na jejímž vzniku se podílejí dědičné faktory (Novák, Nováková 2010). Před 40 lety byla objevena existence alergických protilátek bílkovinné povahy, odpovědných za alergické reakce, které byly zařazeny do třídy imunoglobulinů typu E (IgE). Na základě toho došlo k definování alergických chorob a v současnosti jde o veškeré aspekty diagnostiky, prevence a léčení alergií. V současné době u nás žije asi 35 % atopiků, to znamená obyvatel se zvýšenou hladinou protilátek (s dědičným sklonem k alergii), i když to není záruka projevu alergie. Přitom 20 – 30 % obyvatel jsou alergici, kteří mají zjevné projevy této nemoci, z toho se uvádí 8 % astmatiků, 12 % lidí s alergickou rýmou a 10 % ekzematiků. Nejvážnější chronickou alergickou nemocí je průduškové astma a ekzém (Novák, Nováková 2010).
4.3 Postavení alergií v dnešní společnosti Alergie jsou v současné době na prudkém vzestupu, i když toto onemocnění může mít různou intenzitu a závažnost. Vždy člověku nemusí znepříjemňovat život. Při pohledu do historie o třicet let zpět se alergie u dětí s povinnou školní docházkou téměř vůbec nevyskytovaly. Ovšem dnes některou z forem alergie trpí každý třetí školák a u dospělých jsme na 20 % postižených. Proti alergii zatím neexistuje žádný jednoznačně účinný lék, který by pacienta zbavil této choroby. Dnešní léčba se spíše zaměřuje na projevy alergických stavů než na příčiny jejich vzniku. Prudký vzestup onemocnění nahrává farmaceutickým firmám ve vývoji nových léků, a proto se stále objevují nové preparáty působící proti látkám, které se podílejí na alergenních reakcích (Novák, Nováková 2010). Alergickými onemocněními trpí hlavně obyvatelé vyspělých zemí, protože jsou zde vysoké hygienické podmínky, které na jednu stranu omezují vznik a šíření infekčních a jiných chorob, na druhou stranu snižují imunitní odolnost jedinců a 18
způsobují alergie. Situace pozitivnějších výsledků v méně vyspělých zemí však může být dána všeobecně horší lékařskou péčí, neúplností statistických dat a lékařských zařízení i úřadů. Podobně existují neprokázaná tvrzení, že větší počet alergiků se vyskytuje mezi městským obyvatelstvem ve srovnání s venkovem. Nebo že se vyšší procento těchto onemocnění vyskytuje v rodinách duševně pracujících osob ve srovnání s dělnickými a zemědělskými rodinami. Dalšími vlivy mohou být zhoršující podmínky životního prostředí, méně vhodný životní styl (stres, kouření, sedavý způsob života), chemizace a technizace civilizace, chov domácích zvířat, vlivy globalizace a cestování, genetické predispozice a podobně. Jednou z nepotvrzených domněnek je, že více alergiků najdeme v rodinách s přehnanou hygienou a čistotou. Takové často až sterilní prostředí není ideální, vhodný je normální pravidelný úklid a čistota (Novák, Nováková 2010).
4.4 Základní typy alergenů Nejen že dnes v naší společnosti přibývá alergiků atopických i nonatopických, přibývá také vnějších podnětů – alergenů, které jsou schopné u přecitlivělých jedinců vyvolávat alergickou reakci (Novák, Nováková 2010). Podle místa výskytu se přibližně rozlišují alergeny bytové neboli domácí (roztoči, domácí zvířata, plísně a jiné), obecně vnějšího prostředí (pyl, hmyz, rostliny a jiné), pracovního a školního prostředí (chemické látky, kovy, plasty, latex a jiné materiály), potravinové (mléko, některé druhy oříšků a jiné) a lékové (antibiotika, aspirin a jiné). (Novák, Nováková 2010). Alergeny můžeme rozlišit podle působení na organizmus a podle reakce na inhalační, potravinové a kontaktní. Potravinové alergeny způsobují hlavně zažívací problémy, kožní příznaky, dýchací potíže, a patří mezi ně oříšky, zelenina, mléčné výrobky, rybí maso a podobně. Kontaktní alergeny přicházejí do přímého kontaktu s pokožkou, kde vyvolávají zcela jasnou alergickou odpověď od zarudnutí, svědění, otoku a vážnější poškození. Mezi ně řadíme některé rostliny, kovy, latex, prací prášky atd. Inhalační alergeny (vdechované) vyvolávají hlavně slzení, dýchací potíže a astma. Typickými příklady, které do nich řadíme, jsou pyl a jiné rostlinné části (výtrusy, trichomy), srst, peří zvířat, roztoči a jejich části, stejně jako odumřelé části pokožky zvířat, nebo prachové částice. V rámci diplomové práce nás budou zajímat právě inhalační pylové alergeny. Pylové alergie budou podrobně probrány v kapitole 6. 19
4.5 Pojmenování a evidence alergenů Pro správnou registraci alergenů byla zavedena alergenní nomenklatura (pojmenování), podle které se každý alergen označuje zkratkou tvořenou písmeny a čísly. Písmena pak vychází z vědeckého názvu původce alergenu tak, že první tři písmena rodu a první písmenu druhu. Číslice nás informují, o kolikátý alergen daného druhu se jedná, tedy o pořadí známých alergenů tohoto druhu. Vědecký název podzemnice olejné, jejímiž plody jsou burské oříšky a arašídy, je Arachis hypogaea, u které bylo prokázáno sedm alergenů, které se označují Ara h 1,2,3,4,5,6,7. U břízy (Betula verrucosa) je tomu Bet v 1,2 (Novák, Nováková 2010). Alergenní nomenklatura byla objevena a zavedena v 80. letech 20. století, kdy v roce 1986 byl zveřejněn první seznam šestadvaceti alergenů rostlin a roztočů. V případě většího počtu alergenů daného zdroje se první z nich označují jako majoritní (hlavní), jejichž protilátky se nacházejí u 90 % alergiků. V případě podzemnice olejné mluvíme o alergenech Ara h 1 a Ara h 2. Ostatní Ara h 3,4 a další se označují jako minoritní (vedlejší). Tato nomenklatura je důležitá pro evidenci alergenů, ale tvoří také kostru systematického výzkumu, vedoucího k odhalení příčin alergií (Novák, Nováková 2010). Dohledat seznam alergenů v současnosti (podívat se do diplomky).
4.6 Zkřížené alergie Zkřížená alergie je stav, který se dá označit pojmem reaktivita (anglicky crossreactivity, zkráceně CR, krosreaktivita), kdy se u člověka projeví příznaky alergické reakce na jiný alergen, než na který je člověk alergický (tedy na který si již dříve vytvořil protilátky). Většinou o zkřížené alergii mluvíme u alergenů, které se podobají svoji chemickou vazbou (zejména složením jejich aminokyselin v bílkovinném řetězci). Příkladem zkřížené alergie může být reaktivita na alergen pylu břízy a některých druhů ovoce (jablka, třešně), zeleniny (mrkev, celer) nebo jedu včely a vosy. V praxi potom u osoby s alergií na pyl břízy, bude typická alergická reakce také na již zmíněné alergeny nebo další rostliny, živočichy nebo potraviny (Novák, Nováková 2010). Dalšími příklady zkřížených reaktivit bývá u břízovitých (břízy, olše) a lískovitých (lísky, habr), kdy se jedná o různé rostliny příbuzných čeledí kvetoucích časně zjara. Naopak je známý také pyl pelyňku černobýlu, který zkříženě reaguje s alergeny některých miříkovitých rostlin (kmínu, mrkve, celeru a jinými). Zkřížené reakce se tedy objevují mezi příbuznými druhy rostlin (patřící do jedné čeledi) i mezi rostlinami bez žádné taxonomické příbuznosti. Tyto reakce najdeme i mezi alergeny 20
různého původu, jako například mezi pylovými, potravinovými, zvířecími nebo hmyzími alergeny. V praxi se často setkáme s popisem spojení tří rostlin: bříza – pelyněk – celer, nebo tzv. syndrom celer – mrkev – pelyněk – koření. Alergenem z kategorie koření bývá hlavně pepř, hořčice, anýz, fenykl, koriandr, kari nebo kmín, neboli taková koření známá svými velmi aromatickými vůněmi (Novák, Nováková 2010). Zajímavou kombinací je pyl ambrózie v souvislosti s požitím melounu, banánu nebo okurky, nebo naopak pyl trav v kombinaci s brambory a rajčaty. Jiným příkladem zkřížené alergické reakce najdeme u pylu různých hvězdnicovitých rostlin s mateří kašičkou nebo medem. Velmi často zkříženou reakci způsobují potravinové alergeny, nejčastěji kombinace arašídů s různými skořápkovinami (mandlemi, pistáciemi, vlašskými ořechy či kešu nebo para oříšky) (Novák, Nováková 2010). V případě, že jsou si alergeny podobné z 50 % svých úseků bílkovinového řetězce, nazývají se jako alergeny homologní. Mezi takové případy řadíme zkřížené reakce mezi inhalačními, potravinovými, hmyzími, lékovými a jinými alergeny. Některé alergeny se mohou svými úseky v bílkovinovém řetězci shodovat v ještě větší míře. V případě, že se shodují ve více než 80 % úseku svého řetězce, označují se jako panalergeny. Příkladem jsou současné nálezy některých panalergenů u trav, pelyňku, heřmánku nebo ambrózie. Panalergeny jsou předmětem intenzivního vědeckého výzkumu (Novák, Nováková 2010). Podstata znalosti zkřížených reakcí mezi různými druhy rostlin je velmi důležitá k tomu, že přispívá ke stanovení diagnózy alergika, současně s návrhem postupu léčby i odhadu prognózy (Novák, Nováková 2010).
4.7 Prevence alergií Alergickým onemocněním lze do jisté míry předcházet a již existující příznaky je možné omezovat prevencí prostřednictvím režimních opatření. Velmi důležité jsou prevence u dětí, které se však nijak neliší od prevencí u dospělých. Nejčastějšími alergickými problémy u dětí představuje astma, alergie horních cest dýchacích, potravinové nebo kožní alergie či alergie na léky a hmyz. Vždy je důležitá včasná porada u lékaře již při prvních příznacích. Pozitivní je, že většina alergií se mírní s pokračujícím věkem. Preventivní opatření by měly začít ještě před narozením dítěte, s důrazem na situaci, kdy je těhotná žena alergičkou. Obecně platí, že těhotná žena by neměla kouřit, pobývat v prostředí s dráždivými látkami, být ve styku s domácím 21
zvířetem a užívat zbytečné léky. Ve své výživě by měla omezit potraviny a pochutiny známé jako alergenní. Po narození se doporučuje kojit dítě co nejdéle a v prvním roce minimalizovat v potravě kravské mléko a vejce. Důležité je navodit v dětském pokoji bezprašné prostředí, větrat a vyvarovat se plyšovým hračkám. V kojeneckém věku je doporučené omezit kontakt dítěte s pyly (Novák, Nováková 2010). Základním opatřením je zajistit péči odborného lékaře (alergologa) a o alergii se starat již od začátku a nedat možnost k jejímu rozvinutí. Jako samozřejmostí se bere nutnost omezit kontakt se zjištěným alergenem, což ale v případě pylových alergenů přenášených větrem, může být dost složité. Prevenci představuje úprava domácího prostředí (bez koberců a záclon) a zásada žít zdravě, z hlediska výživy, duševní a tělesné námahy, dostatku pohybu na zdravém vzduchu, otužování a odpočinku. V dnešní době existují typická režimová opatření omezující projevy alergických chronických problémů. Příkladem jsou speciální přikrývky, povlečení, polštáře, textilie, strava, hygiena, kosmetika a podobně (Novák, Nováková 2010). Alergii nelze stoprocentně vyléčit, jde však předcházet jejím projevům a lze ji mírnit. I když ustupuje s věkem, dispozice pro ni stále v těle zůstávají, a proto je potřeba stále zachovávat obezřetná režimní opatření. Člověk, který respektuje pokyny svého alergologa, dodržuje režimní opatření, může vést naprosto kvalitní a plnohodnotný život. Takovou situaci nám dokumentují někteří vrcholoví sportovci, kteří trpí astmatickým onemocněním (Novák, Nováková 2010).
22
5. Vybrané charakteristiky rostlinných organizmů 5.1 Rozmanitost rostlinného těla Při přehledu rostlinné říše od nejjednodušších řas přes mechorosty a strukturně složitější kapraďorosty (tj. rostliny rozmnožující se výtrusy) až po semenné rostliny (tj. rostliny produkující semena) je výrazná rozmanitost rostlinných těl. Do semenných rostlin v rámci naší geografické polohy řadíme převážně jehličnany (nahosemenné rostliny), krytosemenné rostliny a jinany. Rozmanitost je dána hlavně počtem buněk, které tvoří rostlinné tělo. Rozlišujeme totiž rostliny jednobuněčné a mnohobuněčné. Další prvky, které způsobují rozmanitost, jsou stupeň členitosti těla a diferenciace pletiv. V rámci systému rostlin se setkáváme s označením vyšší rostliny (někdy také cévnaté rostliny), kam řadíme hlavně kapraďorosty a semenné rostliny, u kterých se vyvinula zvláštní pletiva se specializovanou funkcí. Jedná se například o pletiva vodivá – cévní svazky (například žilnatina listů), krycí pletiva – pokožka nebo borka a další. Na stavbě každého rostlinného těla se podílejí jednotlivé části tvořící určitý celek a vykonávají specifickou funkci. Takové části nesou označení orgány (ústroje) a jejich studiem se zabývá věda organologie. U rostlin rozlišujeme základní dva typy orgánů, které nazýváme vegetativní a generativní. Vegetativní orgány představují kořeny, stonky a listy, které se někdy označují jako vyživovací nebo růstové. Generativní orgány jsou u semenných rostlin ve formě květů, semen a plodů a slouží výhradně k rozmnožování (Novák, Nováková 2010).
5.2 Životní formy rostlin Životní formy rostlin jsou morfologicko-funkční typy rostlin, které se vyvinuly konvergentním (rozbíhavým) vývojem jako adaptace na vnější podmínky prostředí. Rostliny se ale podle habitu (typický charakter, vzhled, a architektura rostlinného druhu či taxonu) a charakteru stonku v běžné zahradnické praxi rozlišují na byliny a dřeviny. Byliny se dále dělí podle životních cyklů na jednoletky, dvouletky a trvalky. Do dřevin řadíme stromy, keře, polokeře a dřevinné liány. Stromy jsou vytrvalé rostliny s typickým znakem, který představuje silně zdřevnatělý stonek tvořený kmenem a korunou. Koruna se utváří alespoň 50 cm nad povrchem země. Specifický habitus každého stromu je podmíněn způsobem větvení charakteristickým pro určitý druh, ale také prostředím. U některých dřevin prochází kmen celou korunou až do vrcholu (smrk, topol). V jiných případech se koruna dělí na jednotlivé silné větve (většina listnatých 23
stromů – lípa, javor). Keře jsou vytrvalé dřeviny, které ovšem netvoří kmen a jejich větvení probíhá odzdola. Příkladem mohou být bez, kalina nebo dřišťál. Drobné keře nesou označení keříky, jako například vřes či borůvka. Polokeře obsahují spodní část stonku, která je dřevnatá a vytrvalá, ale horní část je bylinná a jednoletá. Bylinná část každou sezónu vyroste a odumře. Typického zástupce polokeřů představuje levandule. Poslední životní formou jsou již zmíněné dřevinné liány, jejichž dřevnatý stonek se pne po oporách, jako jsou stěny nebo jiné rostliny. Příkladem může být břečťan (Vinter, Macháčková 2013). Dřeviny se podle konzistence, tvaru, stavby a připojení listu ke stonku rozlišují na listnáče a jehličnany. Listnáče vykazují lupenitými listy, zatímco jehličnany mají listy jehlicovité nebo šupinovité. U opadavých listnáčů listy na konci každého vegetačního období usychají a opadávají, zatímco u neopadavých zůstávají listy stále zelené po celou zimu. Jehlice a šupiny jehličnanů zpravidla neopadávají a zůstávají zelené po celou zimu. Známou výjimku tvoří modřín opadavý (Novák, Nováková 2010).
5.3 Morfologie listu Na základě vnějšího vzhledu listu budeme rozlišovat jednoduché a složené listy. Jednoduché listy mají souvislou čepel (lupenitou část listu většinou na stopkovitém řapíku), která je maximálně vykrajovaná (dělená) na několik úkrojků. Naopak složené listy jsou typické svou rozdělenou čepelí, která je složena z jednotlivých samostatných lístků. Složené listy mohou být dlanitě složené. To znamená, že lístky směřují do jednoho místa, jako prsty do dlaně. Podle počtu lístků mohou být trojčetné, čtyřčetné nebo pětičetné. Složené listy jsou také zpeřené, u kterých jsou lístky na hlavním žebru (vřetenu) rozestaveny v párech. Toto rozestavení je buď v sudém počtu (list sudozpeřený), nebo v lichém počtu s jedním lístkem na konci (list lichozpeřený) (Vinter, Macháčková 2013). Listy mají na stonku vždy nějaké rozmístění. Listy mohou být rozestavěny na stonku střídavě, kdy vyrůstají v uzlinách stonku po jednom v různých výškách. Nebo je jejich postavení vstřícné, kdy vyrůstají po dvou ve stejné výšce proti sobě. Listy mohou růst také přeslenitě a to tak, že vyrůstají nejméně po třech ve stejné výšce (Novák, Nováková 2010).
24
5.4 Reprodukční orgány Reprodukční orgány jsou různé u jehličnanů a u krytosemenných rostlin. Ovšem vždy mají podobnou strukturu a stejnou funkci. Hlavním jejich úkolem je rozmnožování mimo jiné prostřednictvím tvorby pylu. Pyl představuje základní alergen způsobující pylové alergie, a proto se o problematice reprodukčních orgánů v krátkosti zmíním. Podrobnější informace o pylových alergiích jsou zpracovány v kapitole 6. 5.4.1 Reprodukční orgány jehličnanů Jehličnany jsou rostlinami jednodomými (jedinec si tvoří samčí i samičí reprodukční orgány) i dvoudomými (jedinec tvoří pouze buď samčí, nebo samičí reprodukční orgány na jednom jedinci). Základní rozmnožovací orgán tvoří šištice, které jsou vždy jednopohlavné, rozšířené na samčí a samičí. Samčí šištice se skládají z vřetene, na kterém jsou uspořádány tyčinky. Na spodní straně mají prašná pouzdra, ve kterých meiózou vznikají pylová zrna, která jsou podrobně popsána v kapitole 6.2.2. Samičí šištice byla původně dvouosý orgán, který se ovšem postupně redukoval na jednoosý. Osu šištice tvoří vřeteno, na němž vyrůstají podpůrné šupiny a v jejich úžlabí semenné šupiny. Samičí šištice jsou za zralosti semen suché a zdřevnatělé, výjimečně dužnaté (jalovec). Z praxe jsou známé neodborným označením šišky, které mohou být nerozpadavé (smrk), nebo rozpadavé (jedle). Ve spodní straně semenných šupin leží nejčastěji dvě vajíčka. Obecně můžeme říci, že samčí šištice produkují pyl, naopak samičí šištice vytváří vajíčka (Vinter, Macháčková 2013). 5.4.2 Reprodukční orgány krytosemenných rostlin Souhrn specializovaných orgánů sloužících k pohlavnímu rozmnožování krytosemenných rostlin představuje květ. Celkově se květ sestává z květních obalů a vlastních reprodukčních orgánů, kterými jsou tyčinky a pestíky. Květní obaly chrání tyčinky a pestíky květu a lákají opylovače. Po oplození se mohou u některých rostlin podílet na stavbě plodu a přispívat k šíření plodu. Květní obaly jsou tvořeny okvětím, kalichem a korunou. Každý květní obal je typický svými lístky, takže mluvíme o okvětních, kališních a korunních lístcích. V některých případech je květ tvořen květními obaly, které nejsou rozlišené na kalich nebo korunu. Takový květ vytváří okvětí, které je složeno z okvětních lístků. Kalich bývá nejčastěji zelený, ale u různých rostlin může být modifikován. U některých hvězdnicovitých může být přeměňován ve chmýr, u jiných má funkci lákat opylovače. Koruna je pak nejčastěji velmi pestře zbarvena a její hlavní úkol představuje lákání opylovačů (Vinter, Macháčková 2013). 25
Vlastními reprodukčními orgány jsou tedy tyčinky a pestíky. Tyčinka je samčí pohlavní orgán a soubor tyčinek v jednom květu vytváří andreceum. Tyčinka se zpravidla skládá z nitky, konektivu a prašníku. Nitka bývá nejčastěji tenká, konektiv pak slouží ke spojení prašných váčků. Prašník se skládá z dvou prašných váčků a každý z nich obsahuje dvě prašná pouzdra. V prašných pouzdrech se nacházejí pylová zrna, která jsou v době zralosti složitými mechanismy uvolňovány do vnějšího prostředí. Pestík je samičí pohlavní orgán nesoucí vajíčka. Morfologicky se pestík člení na spodní část zvanou semeník, která obsahuje vajíčka, dále na čnělku a bliznu. Na blizně se při opylení přichycují a klíčí pylová zrna (Vinter, Macháčková 2013).
5.5 Vývoj a délka života rostlin Životní vývoj rostliny je charakteristický několika základními vývojovými obdobími, která se od sebe dají zřetelně oddělit a jsou typická pro všechny rostliny. První období tvoří embryonální, které se odehrává v semeni. Probíhá od oplození vaječné buňky do začátku klíčení semene. Další etapou vývoje je období mládí. Po vyklíčení semene zahrnuje intenzivní vývoj vegetativních orgánů, kterými jsou kořen, stonek a list. Období dospělosti je potom časově vymezeno od začátku zakládání květních základů po vytvoření semene a plodů. Na závěr svého života rostlina vstupuje do období stáří, které je spojené s postupným odumíráním rostliny (Novák, Nováková 2010). Na základě určitých vnějších podmínek rostliny vykazují specifickou délku jejich života. Podle této délky můžeme rostliny rozlišit do jednotlivých kategorií. Jednoleté byliny (letničky) klíčí na jaře a v témž roce také kvetou, vytvoří plody se semeny a umírají. Teď zmíním tři kategorie, jejichž životní cykly trvají více než jeden rok. Jedná se o dvouleté byliny (dvouletky), které v prvním roce rostou pouze vegetativně formou listové růžice, kořene nebo bulvy. V zimě přezimují a až v příštím roce tvoří květy, plody se semeny a následně hynou. Víceleté byliny jsou typické svým víceletým životem ve vegetativním stavu a až po té kvetou, plodí a hynou. Dospívají tedy po více letech. Zajímavou skupinou jsou vytrvalé byliny (trvalky), které žijí více či mnoho let vegetativně a po vyklíčení bývají jeden nebo několik roků nekvetoucí. Následné každé vegetační období kvetou a plodí, takže hynou až po delší době. Nepříznivé období v zimě přežívají ve formě kořenů, oddenků, hlíz nebo cibulí (Novák, Nováková 2010). 26
6. Problematika pylových alergií 6.1 Pylové alergie Alergie na pyly řadíme mezi alergie inhalační, které jsou vyvolány alergeny vstupujícími do dýchacích cest z vnějšího prostředí. Odborně se někdy označují jako pollinosis a patří mezi nejčastější alergická onemocnění. Vzestupný trend je sledován téměř ve všech zemích světa včetně ČR. Nárůst onemocněných je uváděn u dospělých z 2 % (Zavazal 1979) na 4,5 % (Vondra 1994) nebo až na 10,5 % (Seberová 1995) a u dětí za 2 % (Zákoutská 1979) na 5,3 % (Vondra 1995). Výskyt polinóz je prokazatelně vyšší ve městech než na venkově. Současný způsob života vede k tomu, že stále více času trávíme v uzavřeném prostředí a stále více faktorů negativně ovlivňuje životní prostředí (Novotná 1996).
6.2 Pylové alergeny a pylová zrna Alergen,
který
vyvolává
pylové
alergie
je
pyl.
Pyl,
jako
jeden
z nejvýznamnějších alergenů způsobuje alergie vázané na období kvetení rostlin. U člověka je to velmi snadno identifikovatelná alergie – pylová alergie, jejíž projevy jsou ve formě kýchání a slzení při procházce přírodou, v trávě, nebo u kvetoucího stromu (Novák, Nováková 2010). 6.2.1 Pylové alergeny Pylové alergeny se nacházejí na pylových zrnech větrosnubných rostlin, které se přenášejí vzdušnými proudy. Proto, aby se pyl uvolnil, má vliv jeho zralost, teplota okolního prostředí, vlhkost vzduchu, denní doba a dokonce i celkové znečištění prostředí. Teplota ovzduší je ovlivňována organickými chemickými látkami, jejichž uvolňování závisí na vlhkosti vzduchu a množství vodních par. Nosiči chemických látek, ale i pylových alergenů jsou prachové částice (Novotná 1996). 6.2.2 Pylová zrna Pylová zrna se podílejí na generativní reprodukci nahosemenných (jehličnanů) a krytosemenných rostlin. Pylové zrno krytosemenných rostlin se stává z plazmatického obsahu a více vrstevnaté membrány (sporodermu), tj. vnitřní tenké intiny a vnější, více vrstevnaté a značně odolné exiny. Pylová zrna se mohou u různých rostlinných taxonů značně lišit, anebo si mohou být naopak velmi podobná, jako je tomu například u pylu trav (Poaceae). Na základě této skutečnosti je založena jejich klasifikace, která je 27
jedním z předmětů vědního boru palynologie. Z morfologického hlediska se mohou pylová zrna různých taxonů lišit svou velikostí, tvarem či povrchovou skulpturou (Rieger, Krauseová 1996). Morfologická odlišnost a velká odolnost pylových zrn umožňuje jejich identifikaci v různorodém materiálu (Faegri et al. 1992 aj.). Příkladem mohou být vzorky zachyceného aeroplanktonu (viz například Rybníček at. Al. 1994, 1995). Taxonomickou příslušnost pylových zrn lze zpravidla spolehlivě určit na úrovni rodů, rodových okruhů nebo pouze čeledí. Stoprocentní určení druhové příslušnosti pylových zrn pouze na základě morfologie je velmi obtížné, ne-li nemožné. V rámci naší flóry však najdeme výjimky, jako například u pylových zrn dvou jitrocelů (Plantago media a Plantago major), které můžeme od sebe spolehlivě odlišit (Rieger, Krauseová 1996). Pylová zrna přibližně do velikosti 60 μm se nejprve zachytí na nosní sliznici a vyvolávají rýmu. Z nich se uvolňují malé částice (5 μm), které mohou pronikat až do průdušek a vyvolávají astma. Vzniká tak preastmatický stav, který se nazývá alergická rýma. Tato alergická rýma u 64 % dospělých přešla v astma (Seberová 1995). Uvádí se, že k vyvolání potíží je třeba 100 – 500 pylových zrn na 1 m3 a rostliny rostoucí v ekologicky nepříznivých podmínkách mají agresivnější pylové alergeny (Novotná 1996). Obecně pyl v pylových zrnech disponuje velmi vysokou nutriční hodnotou a pro některé druhy hmyzu je velmi významným zdrojem bílkovin (př. včely). V průměru obsahuje 20 % bílkovin, 37 % sacharidů, 4 % lipidů a 3 % minerálních látek (Novák, Nováková 2010).
6.3 Opylení a oplození V době vývoje květu jsou jeho části uzavřeny v poupěti (pupenu), které se až po dokončení vývoje mohou rozvíjet a dochází k uvolňování pylu z prašných pouzder. Samotný proces opylení se definuje jako přenesení pylu z prašníku na bliznu. K vývoji nového rostlinného plodu z květu (semeníku) proběhne pouze tehdy, pokud byl květ opylen pylem rostliny stejného druhu. Pyl ovšem může pocházet z téhož květu nebo jiného květu téže rostliny a tento proces se označuje jako samosprašnost. Pokud dochází k opylení květu pomocí pylu z květu jiného druhu rostliny, mluvíme o cizosprašnosti (Novák, Nováková 2010). Z hlediska opylení se rozeznávají rostliny větrosprašné (anemofilní), u kterých se pylová zrna šíří pomocí větru, v případě rostlin hmyzosprašných (entomofilních) 28
prostřednictvím hmyzu. Některé rostliny, jako například vrba nebo pelyněk, mohou být opylovány jak hmyzem, tak i pomocí větru. Takové druhy se nazývají ambivalentní. Pouze nepočetná skupina vodních rostlin bývá opylována prostřednictvím vody (Rieger, Krauseová 1996). U větrosprašných rostlin, někdy také větrosnubných, jsou pylová zrna zpravidla kulatá nebo oválná, moučnatá, lehká, hladká a tvoří se ve velkém množství. Typické období pro jejich uvolňování je suché počasí. Samčí květy bývají jednoduché a sdružené do květenství (např. jehnědy), čímž se usnadňuje uvolnění pylu. Větrosprašné rostliny jsou typické velkým počtem nebarevných květů bez aromatických vůní a jejich podíl ve středoevropské květeně činí 19 % (Novák, Nováková 2010). Mezi větrosprašné rostliny řadíme všechny naše jehličnany a mnohé listnaté dřeviny, dále trávy a celá řada bylin. Naše listnaté větrosprašné dřeviny kvetou zpravidla časně z jara, což je v době, kdy ještě nemají listy, nebo drobné lístky zatím raší. Jedná se o ideální období, protože se pylová zrna mohou dostat bez větších ztrát do vzdušného prostředí, kde jsou větrem unášena na velké vzdálenosti (Rieger, Krauseová 1996). Opylování, kdy je pyl přenášen na těle hmyzu (hmyzosprašné, hmyzosnubné rostliny) je nejrozšířenějším způsobem opylování. Nejvýznamnějšími hmyzími opylovači jsou blanokřídlí. Pylová zrna jsou vybavena na svém povrchu výrůstky nebo lepkavými strukturami, které se dobře přichytí na chlupatém těle hmyzu. Květy takových rostlin jsou potom velmi nápadné svoji barvou i vůní a poskytují pro hmyz potravu. Od toho se odvíjí také stavba květů, které musejí být odolné svoji dostatečnou pevností proti pohybujícímu se hmyzu. Specifické útvary, které vylučují cukernatý nektar a pyl, se nazývají nektaria. Kromě hmyzu se opylení účastní v menší míře také drobní ptáci, případně netopýři či měkkýši (Novák, Nováková 2010). Typickými zástupci hmyzosprašných rostlin jsou lípy, vrby, jabloně nebo hrušně, které produkují shluky pylových zrn. Na rozdíl od větrosprašných druhů produkují rostliny hmyzosprašné menší množství pylu. Avšak i zde najdeme výjimky jako například bez, lípa, brukve a jiné (Rieger, Krauseová 1996). Pylové zrno slouží k tomu, aby se uchytilo na blizně, z něj pak vyrůstá jemné vlákénko – tzv. pylová láčka. Ta prorůstá do semeníku a proniká k některému z vajíček. Otvůrkem ve vajíčku do něj vnikne pylová láčka a splyne s obsahem vajíčka. Toto splynutí se označuje oplození. Každé vajíčko je oplozeno vždy jen jednou pylovou láčkou. Z oplozeného vajíčka se vyvine semeno, ze semeníku potom plod. Plod tedy vzniká ze semeníku a obsahuje semena (Novák, Nováková 2010). 29
6.4 Spory plísní Kromě pylových zrn se v ovzduší vyskytují spory plísní. Od roku 1870 je známo, že inhalace spor plísní může vyvolat alergické symptomy. Plísně se nachází jak v domácím, ale i ve venkovním prostředí. Spory mohou být přenášeny větrem až na velké vzdálenosti a dostávají se do ovzduší hlavně v pozdním létě. Jedná se o typické období, ve kterém se překrývá výskyt pylu spor s pylem rumištních a plevelových rostlin (Novotná 1996).
6.5 Klinické projevy První podmínkou vzniku klinického projevu alergie je přítomnost rostlinného druhu produkujícího alergenní pyl, tedy obsahující antigeny schopné spustit alergickou reakci. Druhou podmínkou je potom fakt, že se pyl musí dostat do ovzduší a dále na sliznici vnímavého člověka. Důležité faktory, které ovlivňují existenci pylu v ovzduší, jsou teplota, vlhkost, zralost pylu a vítr a jeho směr (Novák, Nováková 2010). Pylové alergie (= polinózy) jsou typické svými klinickými projevy, kterými jsou například alergický zánět na očních spojivkách, na nosní sliznici nebo na sliznici průdušek. Někdy dochází ke kombinaci polinózy s agresivním UV zářením (zejména při změnách koncentrace ozonu v ovzduší), která přináší kontaktní kožní reakce. Pacienti trpí většinou problémy jako vodová rýma, kýchání, ucpaný nos nebo zarudlé spojivky, které svědí. Dalšími projevy jsou potom kašel, ztížené dýchání a astmatické záchvaty (Novotná 1996). Jedním z nejčastějších projevů je trvale ucpaný nos, jako reakce na kontakt se zrnky pylu mnohých rostlin. Považuje se za nejdéle známé alergické onemocnění. Hlavní příčinou je to, že protilátky reagují s pylovými zrny poletujícími v ovzduší a usazují se na sliznici nosu a na povrchu oka. Jedná se o velmi vlhké prostředí, které umožňuje dobré zachycení pylových zrn (Novák, Nováková 2010). Pylová alergie se může projevit také ve formě již zmíněných kožních reakcích jako kopřivky, otoku nebo ekzému nebo i bolestí hlavy, ospalostí, únavou či celkovým útlumem na podráždění. U dětí se často můžeme setkat se zvýšenou tělesnou teplotou. Komplikaci tvoří také dočasná ztráta čichu, chuti nebo zánět vedlejších nosních dutin. Projevy polinózy jsou sice převážně vázány na období výskytu určitého pylu v ovzduší, ale často bývají spojeny s přecitlivělostí na další alergeny, které se už vyskytují celoročně. Taková onemocnění proto existují po celý rok, ale v době květu rostlin dochází ke zhoršení stavu alergiků (Novák, Nováková 2010). 30
6.6 Pylový kalendář Pylový kalendář se někdy označuje jako pylová sezóna, která je na území naší republiky orientačně rozdělena na 3 období. Jedná se o jarní období, ve kterém převažují pyly na jaře kvetoucích stromů. Druhé období je letní, kde dominují pyly trav a následně podzimní období s převahou pylů plevelových, respektive ruderálních rostlin (Novotná 1996). Jarní období je tvořeno hlavně stromy a keři, které kvetou koncem zimy a začátkem jara. Kalendářně se jedná o kvetení přibližně od února (někdy i ledna) do dubna a mluvíme například o lísce, olši, bříze, habru, topolu, jasanu. Letní a podzimní období v sebe jednotlivě přecházejí. Proto budeme rozlišovat v létě kvetoucí druhy trav a v létě a na podzim kvetoucí byliny. Mezi trávy kvetoucí v létě, které představují asi 50 % případů polinózy, patří například srha, kostřava, lipnice, bojínek, psárka, jílek a podobně. Letnímu období náleží měsíce květen až srpen. V létě a na podzim kvetoucí byliny vázané na měsíce srpen až říjen (někdy až listopad), řadíme například pelyněk, jitrocel, ambrózii, jetel, vojtěšku a podobně (Novák, Nováková 2010). Zmíněná období představují vrcholy vegetačního roku, protože kvetením rostlin se tvoří zralý pyl, jehož následkem je nejvyšší koncentrace pylových zrn ve vzduchu. To vede k výskytu alergických příznaků u obyvatelstva a pylové alergeny jsou tedy sezónní alergeny vázané na již popisovaná období. Větší či menší koncentrace pylů je sledována v ovzduší po celou dobu vegetace kvetení a vlivem počasí se může doba rozkvětu v jednotlivých letech dost lišit. Jedná se hlavně o druhy kvetoucí časně z jara, kde odchylka může být až jeden měsíc. Dokonce v horských oblastech se pylová sezóna často až o měsíc opožďuje oproti níže položeným krajům. Změny v pylovém kalendáři mohou probíhat v závislosti na lokalitě a počasí. Vlivy počasí, zvláště pak větru, na přenos pylu budou popsány v následující kapitole (Novák, Nováková 2010).
31
Tab. 3 Pylový kalendář Druh rostliny leden Dřeviny Bez černý Borovice Bříza Buk Cypřišovité Dub Habr Jasan Javor Jilm Jírovec Lípa Líska Olše Ořešák Pajasan Platan Tis Topol Vrba Byliny Ambrózie Drnavec Jitrocel Kopřivovité Merlíkovité Pampeliška Pelyněk Řepka Šťovík Trávy Bojinek Jílek Kostřava Kukuřice Lipnice Medyněk Psárka Pýr Rákos Srha Žito
únor
březen
duben
Období (měsíc) květu květen červen červenec srpen
Zdroj: Pylovasluzba.cz 2013
32
září
říjen
6.7 Povětrnostní podmínky a přenos pylu Počasí je jedním z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje přenos pylových zrn. V horkém a větrném počasí se totiž šíří více pylových zrn, než v deštivých a chladných dnech. V kalendářním roce najdeme měsíce, ve kterých je ovzduší bez pylových alergenů. Jedná se o listopad, prosinec nebo leden, u kterého je ovšem výjimečně v ovzduší přítomen pyl lísky. Problematikou sledování životních projevů rostlin (živočichů) se zabývá vědní obor fenologie (Novák, Nováková 2010). Do ovzduší se dostávají pylová zrna všech cizosprašných rostlin, avšak pro alergologii jsou nejdůležitější rostliny větrosprašné. U nich se vymezuje pojem vzdálenost doletu pylu, která vždy závisí na vzdušných proudech a na charakteru pylových zrn určitých druhů. Pylová zrna lesních druhů mohou doletět do vzdálenosti 100 km, ale existují i údaje o transportu pylu do vzdáleností několika tisíc kilometrů. Přenos na velké vzdálenosti probíhá ve výškách kolem 10 km, kam byla pylová zrna zanesena pomocí vzestupného proudění. Pyl v těchto výškách může údajně doletět i 3000 km za 24 hodin. Pylová zrna tak díky svému pohybu mohou vyvolat alergie i v místech, kde daný druh nekvete, nebo dokonce ani neroste (Novák, Nováková 2010). Unášecí schopnost pylových zrn závisí kromě proudění na jejich hustotě, velikosti, v menší míře také na tvaru a celkovém uspořádání. Pylová zrna různého taxonomického původu se v těchto parametrech mohou lišit. Vymezují se druhy rostlin, jejichž pylová zrna jsou velká a poměrně těžká, která jsou díky vzdušným proudům unášena na krátké vzdálenosti (Erdtman 1969, Faegri et al. 1992). Jedná se například o pyl modřínu, buku, jedle a smrku. Z obilovin vykazuje velkým a těžkým pylem kukuřice (Dyakowska 1959, Erdtman 1969). Na základě prováděných výzkumů bylo zjištěno, že velká a těžká pylová zrna jsou v ovzduší zastoupena v menší míře. Zajímavostí jsou pylová zrna borovice, která jsou sice velká, ale lehká. Díky tomu jsou přenášena na mnohem větší vzdálenosti až do již zmíněných 100 km (Rieger, Krauseová 1996). Odlišná situace v distribuci pylu probíhá v přízemní vzdušné vrstvě, tj. v „dýchací zóně“. Zde se výrazně projevují lokální vlivy s důrazem na lokální vlivy vegetace a měnící se proudění vzduchu. V této zóně je také zvýšená koncentrace pylů hmyzosprašných rostlin. Pyl se zde může dostat do pohybu například díky zvíření při průchodu rozkvetlou loukou nebo průchodem kolem některých alergenních druhů rostlin (Rieger, Krauseová 1996). 33
Ovzduší s minimální koncentrací pylových zrn se dosáhne pomocí deště, kdy jsou pylová zrna splachována vodními kapkami. Pro pročištění je nejlepší dlouhodobě trvající déšť. Díky splachu pylová zrna dopadají na zem, kde se rozpadají a ztrácejí alergizující účinky. Krátký a prudký déšť pro čistotu ovzduší není tak významný, protože se pylová zrna rychle rozpadají a uvolňují svůj bílkovinný obsah s alergeny. Následky po bouřkách bývají často ve formě astmatických potíží. Obecně nejhorší podmínky pro alergika představuje teplé a větrné počasí, kdy se pyl jednoduše šíří na velké vzdálenosti (Novák, Nováková 2010). Aktuální informace o koncentraci pylu v ovzduší nám podává pylová informační služba, která je podrobně zpracována v kapitole 6.8.
6.8 Pylová informační služba Na území České republiky pracuje speciální organizace, která se zabývá monitoringem pylové problematiky v ovzduší – Pylová informační služba (PIS). Zaměřuje se na pravidelné informování veřejnosti o aktuální situaci. Zmíněná služba napomáhá jak při zpřesnění diagnostiky onemocnění (určení doby potíží v porovnání s výskytem uváděných pylů, následné alergologické vyšetření převážně kožní testací), ale i v léčbě. Léčba se chápe prostřednictvím včasného nasazení preventivní léčby či upravení léčby vakcínou (Novotná 1996). 6.8.1 Vývoj pylové informační služby v Evropě První výzkumy zaměřující se na výskyt pylu ve vzduchu byly provedeny v roce 1873 anglickým lékařem Blackleym, který mimo jiné sám trpěl pylovou alergií. Základní metodou výzkum byla sklíčka pokrytá lepem v různých výškách nad zemí, na která se pylový zrna zachytávala. Vyvrcholením bylo úspěšné provedení prvních provokačních inhalačních testů s pyly a sporami. Na jeho práci nebyl dlouhé období nikdo schopný navázat a v pylové problematice pokračovat (Pylovasluzba.cz 2013). Až v roce 1911 byla zavedena desenzibilizace injekcemi pylových extraktů (Noon). Brzy po té byly založeny první pylové monitorovací stanice jako například Durhamovy v USA (1932, 1936) a stanice ministerstva zemědělství v Kanadě (1959, 1961). Jejich přístroje pracovaly na gravimetrickém principu a neumožňovaly přesnější vzájemné srovnání výsledků. K výraznému zlepšení ve standardizaci došlo po vytvoření Hirstova volumetrického lapače ve Velké Británii v roce 1952 (Rybníček 1995). V šedesátých letech se velmi silně v Evropě začala rozvíjet síť stanic pylové informační služby. V roce 1986 proběhl 3. mezinárodní aerobiologický kongres 34
v Bazileji, kde došlo k ustanovení pracovní skupiny „European Aeroallergen Network“. V roce 1988 pak započala svoji činnost centrální evropská pylová databanka ve Vídni (European Aeroallergen Network Server – EANS). Do té doby izolované pylové služby se tak propojily do celoevropské sítě. V současné době máme přes 250 stanic pylové služby v celé Evropě, které přispívají do evropské pylové databanky. V ČR se nachází celkem 12 stanic PIS, kde v trvalém provozu je 11 stanic (Pylovasluzba.cz 2013).
Obr 5 Síť 12 stanic PIS v ČR (zdroj: Pylovasluzba.cz 2013) 6.8.2 Význam Pylové informační služby (PIS) Hlavním úkolem Pylové informační služby je poskytovat lékařům i pacientům včas a co nejpřesněji informace o výskytu pylových alergenů v ovzduší, ale také upozorňuje na větší výkyvy proti běžnému průměru a vytváří předpovědi dalšího vývoje pro nejbližší období. Má tedy pro alergologii funkci diagnostickou a preventivní (Rybníček 1995) ale i další významy v oblasti mimo lékařské (Pylovasluzba.cz 2013). V oblasti alergologie umožňuje přesné dávkování a časově adekvátní nasazení jak preventivní, tak i symptomatické léčby. To vede vlivem včasného zásahu k zmírnění potíží pacienta v kritickém období. Dále dochází k zefektivnění léčby a ekonomické úspory, protože se minimalizuje předčasné nasazování léků a vlivem preventivního podání
léčby
se
sníží
spotřeba
symptomatických
léků
v kritickém
období
(Pylovasluzba.cz 2013). Druhý alergologický význam představuje přesná informovanost odborných alergologů, která zefektivní práci s pacienty. Třetím významem je samotné informování alergických pacientů o výskytu zvýšeného množství pro ně nebezpečného pylu v ovzduší. Pacient pak může učinit taková opatření, kterými by se vyhnul kontaktu s těmito pyly, jako například omezení vycházek z domu a větrání, využití čističů 35
vzduchu, naplánování dovolené či vycestování do příznivých klimatických oblastí v kritickém období (Pylovasluzba.cz 2013). Mimo lékařské využití najdeme převážně v oblasti výzkumu aerobiologie a aeropalynologie. Dále potom v botanice a lesnictví se zaměřením na dlouhodobé změny vegetace a globální klimatické změny. Díky zapojení do evropské informační sítě (European Aeroallergen Network Server – EANS) se zvyšuje přesnost a kvalita pylové informační služby pomocí výsledků informačních služeb ostatních evropských zemí (Pylovasluzba.cz 2013). 6.8.3 Zpracování a distribuce výsledků PIS je otevřený systém, který umožňuje pružně zapojovat nově vzniklé pylové stanice. Každá pylová stanice je vybavena pylovým lapačem, který tvoří základní metodický a technologický aparát. V současné době máme v ČR 12 lapačů pylu a sběrným centrem pro celou ČR představuje brněnské pracoviště. Předávání a šíření informací je založeno na třístupňovém systému. Informace z jednotlivých stanic v ČR putují do regionálního centra v Brně, odkud potom pokračují do evropského centra do Vídně. Zde pak pokračuje distribuce celoevropských výsledků (Pylovasluzba.cz 2013). 6.8.4 Pylový lapač Jedná se o zařízení, které pracuje na principu vysavače a otočného válce. Do přístroje se nasává úzkou štěrbinou vzduch rychlostí 10 litrů za minutu. Uvnitř je otočný bubínek s páskou pokrytou lepivou vrstvou, na kterou se zachycují všechny nečistoty jako popílek, pyl, malé mušky atd., které přístroj nasává. Rychlost otáčení bubínku je 2 mm za hodinu a jedno jeho celé otočení proběhne jednou za týden. V tento okamžik je nutno pásku se zachycenými nečistotami vyměnit, rozstříhat na denní dílky a ty mikroskopicky vyhodnotit. Mikroskopické vyhodnocení zaznamená nejen druh pylu, ale i hodinu záchytu, což umožňuje určit přesnou denní dobu, kdy je ovzduší pylu málo a naopak. Dává tak postiženému alergií informace, kdy by neměl vůbec vycházet z domu. Na pásce je pouhým okem jasně patrné, zda se jednalo o víkend, noc nebo dopravní špičku. Je to dáno tím, že páska o víkendech a v noci bývá podstatně čistší než v rušných denních hodinách, kterým odpovídají velmi zašpiněné úseky pásky (Rybníček 1995). Od roku 2010 provádí PIS mimo jiné také tzv. pylový odpočet (pylový countdown), který informuje, kolik dní zbývá danému druhu do rozkvětu.
36
Ukázka pylového odpočtu z časného jara může vypadat například takto: líska
vrchol sezóny
olše
vrchol sezóny
bříza
41 dní (do rozkvětu)
jasan
44 dní (do rozkvětu)
trávy
92 dní (do rozkvětu) (Novák, Nováková 2010).
6.8.5 Využití výsledků Rozlišujeme okamžité a dlouhodobé využití výsledků. Okamžité využití představuje služba pro alergiky a alergologická pracoviště formou každotýdenního přehledného zpracování údajů z evropské databanky zajištěné vídeňským pracovištěm. V budoucnosti se plánuje zavést celoevropské zpravodajství přes satelitní TV. V ČR dnes existuje týdenní zpravodajství ve sdělovacích prostředcích a od roku 1993 do roku 2001 fungoval týdenní informační Zpravodaj PIS určený pro lékaře sponzorovaný firmou Schering – Plough CE AG (Pylosluzba.cz 2013). Dlouhodobě se využívají výsledky prostřednictvím výročních zpráv, které poskytují údaje do evropské databanky a také zapojení do celoevropských dlouhodobých výzkumných projektů. Takové projekty se zaměřují na změny vegetace, oteplování klimatu či dlouhodobé trendy. Výsledky z PIS slouží pro alergologickou diagnostiku a využívají se pro upřesnění alergenové vakcinace (Pylovasluzba.cz 2013).
6.9 Režimová opatření Vzhledem k tomu, že léčba alergií je velmi obtížná, je důležité, zmírnit nepříjemné projevy odpovědným a soustavným dodržováním režimových opatření. Ty slouží k tomu, aby se zabránilo kontaktu s alergenem, především v období kvetení rostlin. Jedno ze základních režimových opatření je omezení pobytu v přírodě, zvláště za suchého větrného počasí, které napomáhá k šíření pylu. Alergik by se v každém případě měl vyhnout sekání trávy a jinému nakládání s posekanou trávou, jako například shrabování, uklízení, sušení, obracení nebo odvážení sena. Obecně je důležité sekání trávy před kvetením. Alergik na pyly by neměl přicházet do kontaktu s léčivými bylinami například v souvislosti se sběrem do herbáře, nebo s vysazováním a pěstováním těchto druhů. Důležité jsou také opatření spojené s domácím prostředím. Je vhodné spát při zavřeném okně a větrat pouze brzy ráno, případně za deště nebo po dešti a za bezvětří krátce a intenzivně (Novák, Nováková 2010). 37
Podstatnou záležitost tvoří potraviny obsahující pylová zrna jako med nebo některé druhy ovoce či zeleniny, které by alergik na pyly neměl požívat. Často se jedná o potraviny, které figurují v problematice zkřížené reaktivity. Je vhodné častější sprchování a mytí vlasů v období vrcholů pylové sezóny. U dětí trpících pylovými alergiemi, se v období výskytu pylů doporučuje vyhýbat se zvýšené tělesné námaze. Dále by mělo vynechat absolvování školy v přírodě nebo školního výletu. Na druhé straně by však dítě mělo podporovat jiné pohybové aktivity, které potíže nevyvolávají. Obecně platí nutnost sledování oblasti s alergenním pylem a zamezit kontakt s tímto prostředím a v případě alergické reakce, vyloučit jedince z takového prostředí. Důležitým faktorem, který je potřeba vyloučit, je kouření. Při pobytu ve venkovním prostředí nosit v kritických obdobích k ochraně sluneční brýle (Novák, Nováková 2010). Doporučuje se v období pylové sezóny nejezdit v autě s otevřenými okny. Alergikům velmi prospívají zahraniční pobyty v přímořských oblastech, které často lékaři svým pacientům doporučují. Pokud to dovolují podmínky, je vhodné v domácím prostředí nebo na pracovišti používat čističky vzduchu nebo pylové filtry v autech. Zajímavou radou je, že okraj lesa slouží často jako filtr, ve kterém se koncentrují pyly, a není vhodné se v této oblasti zdržovat. Naopak uvnitř lesa je pylů minimální množství. Dnešní situace nabízí možnosti, jak sledovat aktuální informace o pylových alergenech v prostředí. Jednou z nich je Pylová informační služba (PIS), jejíž sledování by pro alergika mělo být hlavním zdrojem důležitých a výstražných informací (Novák, Nováková 2010).
38
7 Zjednodušený model šíření pylu v ovzduší 7.1 Základní předpoklady Hlavní podstatou pro šíření pylových zrn jsou příznivé povětrnostní podmínky, jejichž důsledkem jsou vzdušná proudění, která během jarního a letního období roznáší pylová zrna z větrosnubných kvetoucích bylin a dřevin do okolí. Tímto způsobem pyl některých rostlin může u zmiňovaných skupin lidí vyvolávat alergické reakce. Tento matematický model popisuje přenos pylu od zdrojů na krátké a střední vzdálenosti. Ačkoliv celý proces emisí pylu a jeho transportu v některých aspektech liší od běžného šíření znečišťujících látek (např. prachu) v ovzduší, celkový mechanismus rozptylu pylových zrn je však stejný. Hlavním důvodem je statický charakter atmosférické turbulence, můžeme tedy pro popis šíření pylu využít model Gaussova normálního rozdělení (již používaný model), ve kterém se provedou některé úpravy související se specifikem šíření pylových zrn. Principem modelu jsou matematicky odvozené detailní rovnice, jejichž výsledkem je číselná hodnota přímo úměrná denní koncentraci pylu dané rostliny (tj. průměrnému počtu pylových zrn v 1 m3 za určitý den) v daném referenčním bodě. Vstupní údaje tvoří meteorologické veličiny, tj. průměrný směr a rychlost větru v daném dni, charakteristika pylových zrn (pádová rychlost zrn ve vzduchu, nebo veličiny pro výpočet pádové rychlosti, např. objem a hmotnost nebo rozměr a hustota zrna) a odhadované údaje o emisích pylu v blízkém i vzdálenějším okolí od referenčního bodu. Model se nevztahuje na vliv dálkového transportu pylů (Maňák 1996). Další budoucí zmiňované charakteristiky modelu šíření pylu budou v rámci mé práce zjednodušeny a složité matematické vztahy a podrobnosti nebudou uváděny.
7.2 Základní rovnice modelu Základní rovnice modelu bude vycházet ze základní rovnice pro výpočet koncentrace znečisťujících látek ve vzduchu. Výsledný vztah po značných úpravách bude mít tvar: c = 2𝜋(𝜎
2 ℎ𝑔
𝑀
𝑦 + 𝜎𝑦0 )𝜎𝑧
∗ exp (− 2𝜋2 ) 𝑢 𝑧
c – koncentrace příměsi M – emise znečisťující látky za časovou jednotku 𝜎𝑦 , 𝜎𝑧 − rozptylové parametry pro příčný horizontální a vertikální rozptyl 39
u – rychlost větru z – výška referenčního bodu nad úrovní terénu v místě zdroje h – výška nad zemí, které dosáhne osa vlečky znečisťující látky Rychlost větru v rámci této rovnice znamená rychlost větru ve standardní meteorologické výšce 10 m nad zemí. Jedná se o takovou výšku, ve které je rychlost větru měřena na stanicích. Předpokládá se, že tato výška odpovídá průměru, ve kterém probíhá přenos pylů na kratší a střední vzdálenosti nejčastěji (do 10 km). Pyl se šíří do velmi krátkých vzdáleností několika set metrů v malých výškách nad zemí (pokud zdroje nejsou vzrostlé stromy), naopak šíření pylu na střední vzdálenosti jsou rozhodující větší výšky v přízemní vrstvě ovzduší (Maňák 1996).
7.3 Rozptylové parametry Velikost rozptylových parametrů roste se vzdáleností referenčního bodu od zdroje směru větru a s intenzitou atmosférické turbulence. Tato turbulence vzniká termicky při mísení teplejšího a lehčího vzduchu v nižší hladině s chladnějším a těžším vzduchem ve vyšší hladině. Turbulence vzniká také mechanicky, kdy dochází ke tření proudícího vzduchu o zemský povrch. Vliv mechanické turbulence je v modelu zahrnován pouze na bázi ulpívání pylových zrn na povrchu země, protože počítání s vlivem drsnosti terénu na rozptylové podmínky by vyžadovalo značně složitější model. Termická turbulence souvisí s termickou stabilitou atmosféry (tj. s velikostí poklesu teploty vzduchu s výškou). Základní metodika rozlišuje 5 tříd stability atmosféry, kde třídy I a II zahrnují špatné rozptylové podmínky při inverzích, třída III představuje mírně zhoršené podmínky při vertikálních teplotních gradientech. Třída IV pak charakterizuje dobré rozptylové podmínky při indiferentním teplotním zvrstvením a třída V představuje rychlý rozptyl podmínek. Emise pylů probíhají nejlépe a nejčastěji za podmínek, kdy svítí slunce a zahřívá zemský povrch. Jedná se o indiferentní nebo istabilní teplotní zvrstvení atmosféry, takže v praxi uvažujeme pouze s rozptylovými podmínkami ve IV. třídě, ostatní stavy se mohou zanedbat (Maňák 1996).
7.4 Depozice pylových zrn Depozice (spad) pylových zrn probíhá třemi hlavními procesy. Prvním z nich je sedimentace zrn na povrchu země vlivem jejich pádové rychlosti. Druhý proces tvoří 40
zachycování zrn na různých překážkách, jako je les, stromy, nižší vegetace, budovy apod. Třetím způsobem je potom vymývání deštěm (tzv. mokrá depozice). Mokrá depozice je velmi účinná, avšak v tomto modelu se neuvažuje, protože při dešti či vlhku jsou pylové emise a koncentrace pylu minimální. Model se také zabývá pouze denními průměry koncentrací pylu. Sedimentace pylových zrn závisí hlavně na jejich pádové rychlosti. Pádová rychlost pak závisí na rozměrech a váze pylových zrn. Váha pylových zrn z jednoho druhu rostliny je přibližně stejná a proto se uvažuje jednotná váha pylových zrn, pro která se provádí modelový výpočet (Maňák 1996). Problematika depozice pylových zrn na různých překážkách je velmi komplikovaná a není již blíže v mé práci popsána.
7.5 Emise pylů do ovzduší Stanovení množství pylových zrn, která se z rostliny kvetoucí na jednotkové ploše uvolní za časovou jednotku do ovzduší, je nejproblematičtější záležitostí celého modelu. Emise pylu totiž závisí na velkém množství faktorů, mezi které například patří: stupeň zralosti květů (fáze rozkvětu, vrchol kvetení či odkvětu), souběh kvetení v rámci rostlinného druhu (postupné, současné), množství pylových zrn uvolňovaných rostlinou při kvetení, vlhkost květů, průběh počasí bezprostředně před obdobím kvetení, teplota vzduchu a její průběh v daném dni, sluneční svit a jeho průběh v daném dni, rychlost větru a výskyt deště v daném dni a intenzita výskytu rostliny v daném území. V praxi není možné číselně vyjádřit závislost počtu emitovaných pylových zrn z hlediska uvedených faktorů. Proto se pouze odhadují stupně emisí pylových zrn (Maňák 1996). Definitivní rovnice pro výpočet průměrné denní koncentrace pylových zrn určité rostliny emitovaných daným plošným zdrojem tedy bude mít tvar: 𝑣𝑔
𝐴∗𝐵∗𝑆
c = K * (𝑥 0,9 +2,47√𝑆)∗ 𝑥 0,8∗𝑢 ∗ exp (−𝐷𝑥 0,4 ∗ ( 𝑢 )2) c – koncentrace příměsi K – konstanta úměrnosti A – stupeň produkce pylu B – stupeň výskytu dané rostliny v daném území S – plocha plošného zdroje x – vzdálenost referenčního bodu od zdroje ve směru větru u – rychlost větru D = 781 pro pyl z rostlin mimo stromy, D = 41 pro pyl ze stromů vg – pádová rychlost drobné částice ve vzduchu (Maňák, 1996). 41
Celkově model obsahuje mnoho zjednodušení a odhadů a výsledky značnou měrou závisí na subjektivním odhadu odborníka, který bude stanovovat hodnotu stupně produkce pylu. Přesnost výpočtu koncentrací proto nemůže být vysoká a výsledky je třeba chápat spíše jako kvalitativní odhad (Maňák 1996). Všechny popsané problematiky související se zjednodušeným modelem šíření pylů v ovzduší jsou detailně popsány v publikaci Alergie, Aeroplankton, Zeleň, autorem RNDr. Janem Maňákem.
42
8 Vegetační poměry Olomouce a okolí ve vztahu k pylovým alergiím 8.1 Úvod, výsledky a jejich využití V letech 1993 a 1994 byla studována reálná vegetace Olomouce a blízkého okolí na celkové ploše cca 400 km2. Výzkum navazoval na práci botanického pracoviště Přírodovědného ústavu Vlastivědného muzea v Olomouci se zaměřením na výzkum vegetace města a okolí zejména v letech 1983 a 1990 (Tlusták 1990). Vegetace byla sledována s důrazem na výskyt největších producentů polétavého pylu s alergizujícími účinky na zdraví člověka. Tento výzkum potvrdil výskyt rostlinných druhů s alergenními účinky v 10 vymezených pásmech městské zástavby (historické jádro, historická jádra integrovaných obcí, vysoká činžovní zástavba, nízká vilová zástavba, průmyslová zóna, parky, periferie, nová panelová sídliště, areály železnic a zemědělské kultury). Došlo k vymezení a kategorizaci 53 druhů z hlediska působení na zdraví člověka, což vedlo k vyčlenění skupin nepůvodních (neofytních) i původních druhů rostlin, kterým je třeba z alergologických hledisek věnovat zvýšenou pozornost. Na základě poznatků získaných terénním výzkumem byla vytvořena mapa reálné vegetace, pro jejíž zpracování bylo použito 15 vegetačních typů, které jsou charakterizovány s ohledem na výskyt druhů, které vykazují určitou produkci pylu a schopnost podílet se na zastoupení polétavých pylů v ovzduší (Tlusták, Ptáčková 1994). Dosažené výsledky byly v praxi využity pro vytvoření funkčního modelu sběru dat a prognózování alergických situací v místních podmínkách. Výsledky pomohly při zřizování olomoucké stanice Pylové informační služby s jejím napojením na sdělovací prostředky. Byly získány základní údaje pro vytvoření regionálního pylového kalendáře pro alergiky i alergology (Tlusták, Ptáčková 1994). V mé práci se detailněji vyjádřím ke vzniklé klasifikaci vegetačních typů.
8.2 Vegetace olomoucké aglomerace dle výzkumu v letech 1993 a 1994 8.2.1 Metodika výzkumu Vymezení a označení vegetačních typů vychází z formačního třídění dle J. Vicherka (Vicherek 1972). Systém byl modifikován pro regionální vegetační podmínky a velikost území Olomoucka. Alergologicky významné druhy vykazují euryekní charakter (širokou ekologickou valenci), který dovoluje široké pojetí vegetačních typů. U vegetačních jednotek bylo sledováno jednak rozšíření v regionu pomocí sledování v síti čtverců 0,5 x 0,5 km2. Dále se postupovalo monitorováním výskytu druhů 43
s vysokou produkcí pylu a jejich hodnocení tříčlennou stupnicí (D = dominanta – nad 50% pokryvností, S = subdominanta – nad 10% pokryvností, p = ostatní – do 10% pokryvnosti). Výzkum se také zaměřoval na fluorescenci (vyzařování emisního světla) vybraných rostlinných druhů (Tlusták, Ptáčková 1994). Tento výzkum měl čistě botanické zaměření, které se zabývalo vymezováním vegetačních typů pouze na základě rostlinných druhů. Jednalo se o pilotní šetření, které nezohledňovalo problematiku městského prostředí a další faktory s tím související. Proto vzniklé výsledky nesloužily jako podklad pro tuto práci. 8.2.2 Přehled vegetačních typů Jak již bylo zmiňováno v úvodu, na základě výzkumu bylo vymezeno 15 vegetačních typů, které jsou charakterizovány rostlinnými druhy s alergizujícími účinky. (Tlusták, Ptáčková 1994). V této kapitole jsou jednotlivé typy popsány. Lužní lesy málo antropicky ovlivněné V tomto vegetačním typu se vymezují přirozená lesní společenstva svazu AlnoUlmion, které se vyskytují pouze v CHKO Litovelské Pomoraví. Zde jsou z alergologického hlediska významné především dřeviny (olše lepkavá, jasan ztepilý, dub letní a lípa malolistá), jejichž vrchol tvorby pylu spadá na jarní a letní měsíce. Byliny s alergizujícími účinky se uplatňují hlavně v jarně letním a letním aspektu a najdeme zde kopřivu dvoudomou, bršlice kozí noha, česnáček lékařský a jiné (Tlusták, Ptáčková 1994). Ruderalizovaná společenstva lužních lesů Termín ruderalizovaná společenstva znamená původní přírodní společenstva, která se nacházela při březích řek a byla v celém území prakticky zlikvidována. Pozůstatky jsou pouze ve formě úzkých pruhů ruderalizovaných porostů kolem drobných toků. V okolí řeky Moravy a jejich ramen jsou však i rozsáhlejší plochy, které po celou vegetační sezónu mohou představovat silné zdroje alergenních pylů. V časně jarním až časně letním období dominují dřeviny stromového a keřového patra (kromě uvedených např. druhy topolů, vrb a bez černý). V pozdějších fázích kvetou byliny vyskytující se v těchto společenstvech druhotně jako např. pelyněk černobýl, třtina křovištní, krabilice chlupatá a již zmíněné druhy jako kopřiva dvoudomá nebo bršlice kozí noha (Tlusták, Ptáčková 1994). 44
Porosty vrb Porosty vrb jsou součástí druhotného pobřežního společenstva (zejména vrba popelavá, křehká a bílá) tvoří solitérní ostrůvky na březích drobných i větších vodních toků a ploch. Rozsáhlejší plochy pak nalezneme v okolí řeky Moravy a kritický obdobím pro produkci pylu jsou měsíce březen a duben. Z dřevin je významněji zastoupen bez černý a bylinný podrost tvoří hlavně nitrofilní druhy (česnáček lékařský, kopřiva dvoudomá). V letním období je dominantním producentem pylu ruderální druh bršlice kozí noha (Tlusták, Ptáčková 1994). Výsadby topolů na březích meliorovaných vodních toků Podél melioračních kanálů a menších vodních toků byly vysázeny porosty topolu černého, které jsou často doprovázené olší. Oba druhy tvoří velké množství polétavého pylu v jarním období a druhové složení podrostů je velmi pestré, kde převažují kopřiva dvoudomá nebo třtina křovištní (Tlusták, Ptáčková 1994). Kyselé doubravy Společenstva kyselých doubrav byla zachycena pouze mimo bezprostřední území města Olomouce ve východní části na úpatí Oderských vrchů. Kyselé doubravy představují pouze nevelké porosty uvnitř smrkových lesů. Jedná se většinou o dřeviny (dub letní, dub zimní, druhy javorů nebo líp), které tvoří pyl hlavně v jarním a časně letním období. Řadíme zde i bylinný podrost, který dominuje v létě a jedná se o trávy (Tlusták, Ptáčková 1994). Kulturní jehličnaté lesy Kulturní jehličnaté lesy byly zakládány spíše ve východnější členitější části území. Vysazování v nivě řeky Moravy probíhalo pouze lokálně. Vyprodukovaný pyl těchto druhů nevyvolává přímé alergické reakce dýchacích cest, může však tyto cesty při vyšší koncentraci dráždit mechanicky a zesilovat vliv jiných alergenů. O jiném případu mluvíme u invazivních travních porostů, které mají značný alergologický význam a patří mezi ně rod třtina na lesních světlinách a místech těžby (Tlusták, Ptáčková 1994). Akátiny Jedná se o velmi rozšířená společenstva, která mají zčásti původ ve výsadbách, 45
ale většina jich vzniká spontánně. Jsou zdroji alergenních pylů téměř po celé vegetační období a patří zde zejména dřeviny (trnovník akát, bez černý, šeřík obecný). Výjimkou nejsou ani byliny, jako např. lipnice hajní, kopřiva dvoudomá, česnáček lékařský atd. (Tlusták, Ptáčková 1994). Aleje, parky, kulturní hájky Široce vymezený typ vegetace zahrnuje všechny výsadby dřevin nelesního charakteru. Alergeny bývají hlavně dřeviny, byliny potom méně, protože jejich produkce pylu bývá omezena pravidelným kosením. Z alergologického hlediska jsou významné cizokrajné druhy dřevin (jírovec maďal, javor jasanolistý, líska turecká) i četné okrasné byliny. V praxi však často převládají ruderalizované trávníky v sídlištních oblastech (Tlusták, Ptáčková 1994). Zahrady a sady Tato skupina zahrnuje zejména okrasné a užitkové zahrady a rovněž zahrádkářské kolonie. Alergenní účinky jsou zde velmi různorodé a proto byla sledována nevelká skupina pěstovaných plodin a okrasných rostlin (astra čínská, jiřina, hvězdice). Další zdroje pylů v zahradách představují plevele a některé druhy trávníků (peťour, kokoška pastuší tobolka) (Tlusták, Ptáčková 1994). Louky Rostlinná společenstva zařazená do vegetačního typu louky jsou velmi heterogenní, což je způsobeno intenzivním obhospodařováním včetně dosévání, odlišným charakterem stanovišť a ruderalizací a invazí konkurenčně silných druhů. Převládají většinou hospodářsky využitelné druhy trav produkující pyl na jaře, jako např. psárka, ovsík, kostřava, lipnice a srha (Tlusták, Ptáčková 1994). Rostlinstvo břehů stojatých a tekoucích vod Skupiny těchto rostlinných druhů obývají nezalesněné břehy stojatých i tekoucích vod a vykazují značnou strukturní jednotnost. Většinou se rychle šíří a vytváří druhově stejnorodá společenstva. K významným alergenním druhům patří slunečnice vytrvalá, netýkavka žláznatá, chrástice rákosovitá nebo rdesno (Tlusták, Ptáčková 1994).
46
Společenstva terofyt Četná společenstva terofyt se vyskytují převážně v periferních částech města. Většinou je tvořena jedním nebo menším počtem dominantních druhů s prokázanými alergenními účinky (laskavec, merlík, heřmánkovec). Alergenní účinky jsou umocňovány druhovou strukturní jednotností (Tlusták, Ptáčková 1994). Vytrvalá společenstva ruderálních stanovišť Jedná se o široce vymezený typ, jehož společenstva se hojně vyskytují na celém sledovaném území. Osídlují skládky odpadů, rumiště, areály železnic, továren či skladišť. Mluví se hlavně o druhově pestrých vysokobylinných porostech se silně alergenními pyly nebo druhově chudší společenstva vázaná na stanoviště o vyšší koncentraci dusíkatých látek v okolí zemědělských podniků. Produkce pylu probíhá v letních a pozdě letních měsících. Tento vegetační typ disponuje největším počtem sledovaných dominant (20), které se často masivně šíří, jako např. laskavec zelenoklasý, slunečnice vytrvalá, zlatobýl kanadský nebo ambrózie peřenolistá (Tlusták, Ptáčková 1994). Porosty okrajů cest Podél komunikací jsou aktivní porosty, které nesou podobnost ruderalizovaných společenstev kulturních luk a trávníků. Vzájemný poměr ruderálních a lučních druhů není stabilní. Dominanty představují ruderální druhy (merlík bílý, heřmánkovec přímořský, pelyněk černobýl, pcháč rolní), které se střídají s lučními zástupci (ovsík vyvýšený, jílek vytrvalý, srha laločnatá, kostřava luční) (Tlusták, Ptáčková 1994). Polní kultury Polní
kultury
tvoří
nejrozsáhlejší
typ
vegetace
mapovaného
území.
Alergologický význam nesou především pěstované obilniny, kterými jsou ječmen setý, žito seté nebo kukuřice setá. Zmínit se musí také olejniny (slunečnice roční, brukev řepka) a chmel otáčivý (Tlusták, Ptáčková 1994).
47
9 Přehled alergologicky významných rostlin Použitý přehled nepředstavuje úplný výčet všech druhů alergenních rostlin, protože takový by musel zahrnout i všechny blízce příbuzné taxony, o kterých zpravidla chybí bližší alergologické informace. Jejich alergologický význam však můžeme předpokládat na základě pravděpodobnosti zkřížené reaktivity mezi vzájemně příbuznými druhy. V přehledu jsou tedy uvedeny druhy z alergologického hlediska významné, ale i druhy z alergologického hlediska méně významné. Uvedené rostlinné druhy jsou rozčleněny na dřeviny, byliny (bez trav) a trávy (Rybníček 1994). Zpracovaný výčet s informacemi o jednotlivých druzích je uveden v příloze 1.
9.1 Dřeviny Tab. 2 Přehled alergologicky významných dřevin Dřeviny Druh Doba květu Alergologický význam Borovice lesní duben, květen málo významný Jalovec obecný duben, květen málo významný Tis červený březen, duben málo významný Ořešák královský duben, květen málo významný Bříza bělokorá březen, duben, květen velmi významný Olše leden, únor, březen, duben významný Líska obecná únor, březen, duben významný Habr obecný duben, květen významný Dub březen, duben, květen středně významný Buk lesní duben, květen méně významný Vrba jíva březen, duben, květen středně významný Topol březen, duben středně významný Platan duben, květen středně významný Jilm březen, duben, květen málo významný Trnovník akát květen, červen méně významný Jasan ztepilý duben, květen středně významný Ptačí zob obecný červen, (červenec) méně významný Hlošina úzkolistá květen, červen středně významný Jasanojavor peřenolistý březen, duben málo významný Lípa květen, červen, červenec středně významný Pajasan žláznatý červen málo významný Jírovec maďal duben, květen málo významný Bez černý květen, červen, červenec středně významný Pustoryl vonný květen, červen méně významný Zdroj: Pylovasluzba.cz 2013, Rybníček 1994 48
Na základě terénního šetření mohu říci, že předmět zájmu ve vybrané oblasti města, představovaly převážně stromy se středním alergologickým významem (jasan, lípa, topol nebo platan), méně významný trnovník, málo významný jírovec či borovice a lokálně potom velmi významná bříza. Další zástupci se vyskytovaly v menším množství, nebo vůbec. Pro bližší informace o jednotlivých druzích najdete v příloze 1.
9.2 Byliny (mimo trávy) Tab. 3 Přehled alergologicky významných bylin (mimo trávy) Byliny (mimo trávy) Druh Brukev řepka Šťovík kyselý Merlík bílý Laskavec Kopřiva dvoudomá Drnavec lékařský Jitrocel kopinatý Pelyněk černobýl Ambrózie Pouva řepňolistá Zlatobýl kanadský Slunečnice roční Pampeliška lékařská
Doba květu (rozmezí) duben, květen květen - září červen - září červen - říjen květen - září duben - září květen - září červenec - říjen červenec - říjen srpen - říjen srpen, září srpen duben - červenec
Alergologický význam středně významný středně významný středně významný málo významný středně významný významný středně významný významný významný málo významný středně významný málo významný středně významný
Zdroj: Pylovasluzba.cz 2013, Rybníček 1994 Byliny v rámci terénního výzkumu nebyly jednotlivě druhově určovány. Výzkum se ovšem zaměřil na druhovou skladbu neudržovaných ploch, ve kterých kromě planě rostoucích trav, stromů a keřů, představují vysoké procento i zplaněné bylinné druhy. Z toho vyplývá, že v zájmovém území z bylin převažovaly: velmi významný pelyněk, středně významný šťovík, merlík, kopřiva, jitrocel a pampeliška. Ostatní druhy se vyskytovaly sporadicky. Bližší informace o všech alergenních zástupcích bylin jsou uvedeny v příloze 1.
9.3 Trávy Největší objem polinóz je vyvoláno pylem trav, tj. druhů náležejících do čeledi lipnicovité. Tyto alergické potíže jsou vázané na období květu trav, tj. od května do července, s maximem v červnu. Většina trav produkuje velké množství pylu, který se větrem šíří do značných vzdáleností. Do skupiny trav se řadí kulturní plodiny – obilniny a obecně trávy obývají všechny přirozená i antropogenní stanoviště, převládají ale zcela 49
v lučních porostech (Rybníček 1994). Pyly různých druhů trav mezi sebou většinou zkříženě reagují a alergie na pyl trav je do značné míry komplexním jevem. I přesto se ovšem rozlišují alergologicky významnější a alergologicky méně významné druhy (Rybníček 1994). Alergologicky nejvýznamnější druhy trav zahrnuje následující tabulka č. 4. Tab. 4 Přehled alergologicky významných trav Trávy Druh Kostřava červená Jílek vytrvalý Pýr plazivý Ovsík vyvýšený Bojínek luční Psárka luční Srha říznačka Žito seté
Doba květu (rozmezí) červen - srpen červen - srpen červen - srpen květen - červenec květen - srpen květen - červenec květen - září květen - červenec
Alergologický význam velmi významný velmi významný velmi významný velmi významný velmi významný velmi významný velmi významný velmi významný
Zdroj: Pylovasluzba.cz 2013, Rybníček 1994 Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že oproti typickým lučním travám, které rostou v druhově bohatých lučních společenstvech, nabývají na významu spíše trávy druhotně se šířící nebo šířené. Jde např. o druhy postupně dominující na málo obhospodařovaných, nekosených loukách a trávnících (ovsík vyvýšený, sveřep vzpřímený, srha říznačka), druhy zahrnované do travních osevních směsí (jílek vytrvalý, kostřava červená, bojínek luční), ve hnojených loukách (srha říznačka, ovsík vyvýšený) nebo trávy postupně osídlující obnažené půdy (jílek vytrvalý, pýr plazivý, kostřava, ovsík vyvýšený, psineček). Významným zdrojem senzibilizujícího pylu jsou také kvetoucí obilná (žitná) pole (Rybníček 1994). Význam ovšem nesou i kukuřičná pole. Ve sledovaném území se vyskytovaly všechny druhy zmíněných trav. Největší problém vytvářely na neudržovaných plochách, či jako plodiny na zemědělských polích (pšeniční a kukuřičná). Trávy jsou také součástí travních ploch, které spadají pod městskou údržbu (převážně Technickými službami města Olomouce). Při pravidelném sečení takových ploch by se mělo alergologické riziko snížit na minimum.
50
9.4 Nepůvodní druhy rostlin s alergenním významem Na území České republiky můžeme pozorovat šíření velké škály rostlinných druhů, které lidé neúmyslně zavlekli (invazivní druhy) nebo z různých důvodů záměrně vysadili (introdukované druhy) mimo jejich původní areál rozšíření. Tyto jevy přispívají k zásadním změnám jak v naší, tak světové přírodě. V České republice najdeme řadu rostlinných druhů, které lze považovat za nepůvodní. Nejvýznamnější jsou bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, křídlatky, slunečnice hlíznatá, douglaska tisolistá, japonský topol a šťovík krmný. Do této skupiny však patří také někteří zmiňovaní zástupci s alergenním významem, jako jsou trnovník akát, borovice vejmutovka a pajasan žláznatý (Weiszensteinová 2013). Proto se o nich v krátkosti zmíním. Trnovník akát je introdukovaným druhem řazený mezi 40 nejinvazivnějších dřevin světa. Původní areál představuje střední a východní část Severní Ameriky. V Evropě byl poprvé vysazen v roce 1601 v Paříži. První údaje o pěstování se datují k roku 1710, kdy byl vysazován jako okrasná dřevina. Využívalo se jeho velmi tvrdé a trvanlivé dřevo, také byl rozšiřován jako medonosná rostlina. Koncem 19. století se vysazoval v evropských zemích pro osázení písčitých a skalních ploch díky své vysoké odolnosti. Z těchto stanovišť však rychle vytlačil původní, často velmi vzácnou vegetaci. Svojí přítomností způsobuje zastínění stanoviště, produkuje množství opadu bohatého na dusík a dokáže vyhubit i rostlinné druhy z podrostu, protože produkuje látky zabraňující klíčení a růst rostlin v okolí. Celá rostlina kromě květu je pro člověka silně toxická (Weiszensteinová 2013). Borovice vejmutovka jako nepůvodní dřevina má primární areál ve východní části Severní Ameriky. První údaj o pěstování v Evropě pochází z Anglie z roku 1705. Dnes pěstování v omezené míře, protože trpí rzí vejmutovkou. Do České republiky introdukována před více jako 200 lety zpočátku s okrasnou funkcí do parků, později ekonomické funkce. Poskytuje kvalitní dřevo, avšak jehličí disponuje velmi agresivním účinky, převážně svoji kyselostí a špatnou schopností rozkladu. Tudíž zabraňuje plodům původních stromů klíčit. V některých oblastech už se vejmutovka intenzivně kácí a nahrazuje (NP České Švýcarsko) (Weiszensteinová 2013). Pajasan žlaznatý patří mezi nejnebezpečnější invazní dřeviny světa. Pajasan má původ ve východní Asii. První písemné doklady o introdukci pocházejí z roku 1813 (Nové Hrady). Svým výskytem se váže na teplé oblasti (hlavně jižní Morava, Polabí), ale hojně se pěstuje v parcích v celé České republice. Vysazován díky svým 51
protierozním, medonosným a léčivým schopnostem. Celé rostlina je slabě jedovatá, která může vyvolat i alergickou reakci při kontaktu s kůží. Kořeny a listy pajasanu produkují do okolí látky, které zabraňují růst a klíčení jiných rostlin. Svým rychlým růstem dokáže vytlačovat i silně invazní akát (Weiszensteinová 2013).
9.5 Shrnutí Z přehledu je zřejmé, že mezi alergologicky významné rostliny paří převážně druhy větrosnubné. S ohledem na rozšíření a výskyt rostlin v naší přírodě mají největší senzibilizující účinek pyly trav. Další místo zaujímají pyly listnatých dřevin (bříza a její příbuzné druhy olše, líska a habr), dále kvetoucí účinky pelyňků a další ruderální rostliny pozdního léta (ambrózie, drnavec). Podstatné je, že většího alergologického významu nabývají rostlinné druhy ruderálních stanovišť (rumiště, skládky, půdní navážky, haldy apod.), nebo neobhospodařované plochy (pole, nesekané louky či trávníky). Rostoucí alergologický význam také nesou stanoviště s vyšším obsahem živin, zejména dusíkatých látek (přehnojená pole, degradující louky a pastviny, aluvia řek). Velice problematické jsou nepůvodní expansivní druhy rostlin, které představují velké riziko ve vztahu k alergiím a dynamickému rozvoji lokalit. Z historického hlediska jsou to druhy vyskytující se na našem území delší dobu (trnovník akát, borovice vejmutovka a pajasan žláznatý), nebo druhy které jsou problémem v současnosti (škumpa, ambrózie).
52
10. Charakteristika zájmového území Za zájmové území byla vybrána oblast města Olomouce tvořící jeden kompaktní celek. Celková plocha vymezeného zájmového území činí 9,04 km2. Ve vztahu k celkové ploše katastru města Olomouce (102,8 km2, cuzk.cz 2013) představuje zájmové území téměř 8,8 % jeho rozlohy. Při srovnání počtu obyvatel můžeme říci, že v zájmovém území žije 24 406 obyvatel, kteří ve vztahu k celkovému počtu obyvatel města (99 489 – k 31. 12. 2013, czso.cz 2014), tvoří 24,5 %.
Obr. 6 Vymezení zájmového území Sledované území se rozčleňuje na dílčí menší oblasti, jejichž vymezení a názvy vyplývají z metodiky, kterou používají Technické služby města Olomouce (TSMO), jako hlavní složka v údržbě zeleně na území města. Na základě tohoto vymezení, byla zjišťována příslušná data v celkem 14 oblastech města. Tyto oblasti označují TSMO jako díly a každý díl má své příslušné číslo a název. Jednotlivé názvy všech oblastí jsou uvedeny spolu s dalšími informacemi v tabulkové formě v příloze 3. Nejsou tam ovšem uvedeny úplně všechny oblasti města, jak je uvádí obrazová příloha 4. Protože například údržba parků není v kompetenci TSMO, ale v kompetenci Výstaviště Flora Olomouc (Gazdík 2012). Do správy údržby zeleně TSMO náleží také některé příměstské části, které číslo udělené nemají (např. Týneček), ale všechny jsou v tabulce uvedeny. Do zájmové oblasti ale vzhledem ke svému rozsahu zahrnuty nebyly. Předmětem zájmu bylo tedy těchto 14 oblastí: Oblast 4 Bezručovy Sady, 53
Botanická zahrada a Rozárium, oblast 5 Envelopa, oblast 6 Kpt. Nálepky, oblast 7 Černá cesta, oblast 8 Letná – vilky, oblast 26 Polská, oblast 28 Nové sady – sever, oblast 31 Novosadská, oblast 32, oblast 33 Tovární, oblast 34 Kosmonautů, Masarykova, oblast 35 U Zory + Tovární, oblast 36 Nový svět a oblast 47 Klášterní Hradisko. Oblast 4 tvoří Bezručovy Sady, Botanická zahrada a Rozárium, které představují určitou samostatnou kategorii v rámci mého vymezování. Jedná se čistě o parkové lokality, ve kterých jasně dominují stromové a keřové porosty s minimálním zastoupením obytných budov. Proto tato oblast nebyla podrobena stejnému typu výzkumu, jako zbylé lokality. Pro jejich druhové určení byly použity podklady poskytnuté Magistrátem města Olomouce, na jejichž tvorbě se podílel Mgr. Petr Šimáček. Tato oblast je tedy zpracována odlišnou metodikou. Oblast 5 Envelopa představuje primárně lokalitu, ve které dominuje zázemí Univerzity Palackého. To tvoří kromě budov jednotlivých pracovišť také mnoho ubytovacích zařízení (převážně VŠ koleje) s poměrně vysokou koncentrací obyvatel. V její jižní části nalezneme neudržované plochy (s převahou trávníků) v povodí Mlýnského potoka a řeky Moravy. V této jižní oblasti se nachází také nově vybudovaný areál nákupního centra Šantovka. Oblast 6 Kpt. Nálepky je typická pro činžovní zástavbu obytných domů, kdy často jednotlivé bloky domů tvoří čtvercový půdorys vyplněný dvory a zahradami, ve kterých převažují stromy, keře a trávníky. Oblast 7 Černá cesta je jednak tvořena areály Střední školy Zemědělské Olomouc a Slovanského gymnázia Olomouc s pravidelně zvýšenou koncentrací dětí a studentů během školního roku. Také se zde nachází sídlištní osídlení s převahou panelákových budov. Ve východní části pak najdeme i plochy neudržované nebo v menší míře pozůstatky průmyslových podniků. Oblast 8 Letná – vilky pokrývá rozsáhlý uzavřený areál Armády České republiky se zástavbou budov bez většího zastoupení zeleně. Druhou část oblasti pak tvoří zástavba rodinných domů se zahradami. Na tuto lokalitu, přes břeh řeky Moravy, navazuje plošně rozsáhlejší a různorodá oblast 47 Klášterní Hradisko. V jihozápadní části se rozkládá areál Ústavu experimentální botaniky se zastoupením stromů a trávníků. Dále v jihovýchodní a východní části dominují zahrádkářské osady a areál sběrného dvoru s převahou planě rostoucích stromů, bylin a trav. V této jižní části stojí za zmínku i rozsáhlá pšeničná pole. Jádrovou oblastí je potom areál Klášterního Hradiska se statnými stromy a zahradami, dnes využívaný jako vojenská nemocnice. V západní a severozápadní části 54
mluvíme o zahrádkářských osadách. Severní oblast představuje průmyslový areál chemické a farmaceutické společnosti Farmak. Na východě pak převažují pole s neudržovanými plochami. Oblast 26 Polská je plošně rozsáhlou lokalitou, která ve své severní části představuje vilovou zástavbu rodinných domů se zahradami. Zbytek území pak tvoří činžovní domy s vysokým zastoupením dvorů a zahrad se zelení. V severozápadní části pak najdeme neudržované plochy v blízkosti železniční stanice Olomouc - Nová Ulice. V jihozápadní oblasti převažuje uzavřený vojenský areál s minimálním výskytem zeleně. Oblast 28 Nové sady – sever je dominantně tvořena sídlištní výstavbou s panelovými domy, která nabízí kromě vysoké koncentrace obyvatel také větší množství veřejně přístupných ploch se stromy a keři. Východní část pak patří travnatým plochám povodí řeky Moravy s novou výsadbou stromů, zahrádkářské osadě a areálu SŠ Polytechnická Olomouc s travnatým fotbalovým hřištěm. Oblast 31 Novosadská je protáhlým územím v severojižním směru. Ve své severní části představuje hlavně zástavbu rodinných domů se zahradami, které v západní části na jihu přechází ve sportovní areál Nových sadů s travnatými fotbalovými hřišti a menším parkem. V jižní části se pak rozkládají rodinné domy se zahradami, zahrádkářskými osadami a areálem Čističky odpadních vod. Oblast 32 nemá na základě zdrojů TSMO oficiální název. Jedná se o území, které se rozprostírá na východním břehu řeky Moravy, východně od oblasti 28 a 31. Severní hranici tvoří silniční tah Velkomoravská, východní hranici pak železnice, která tuto lokalitu odděluje od oblasti 36 Nový svět. V severní části se nachází nepřístupný areál bývalého průmyslového podniku s velkým množstvím neudržovaných ploch. Centrální oblast pak tvoří zahrádkářská osada a rozsáhlé plochy polí, které se táhnou až k jižní části území. Oblast 33 Tovární je průmyslovou lokalitou, ve které převažují plochy větších podniků. Základem jsou areály jednak olomoucké teplárny, dále areály dalších společností při hlavním tahu ulice Holická a areál nákupního podniku Baumax. Oblast 34 Kosmonautů a Masarykova zahrnuje rozsáhlé území. V jeho jihozápadní části dominuje kromě areálu školy pro sluchově postižené některé státní instituce (Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc, Katastrální úřad, Úřad práce). V jižní části pak najdeme areál nákupního střediska Kaufland. V těchto všech oblastech jednak nemluvíme o vyšší koncentraci bydlícího obyvatelstva, ale také zeleň zde není na prvním místě. Zbývající většinu území pak zabírá činžovní až sídlištní výstavba s trvalou obytnou funkcí, a tudíž i s vyšší trvalou hustotou zalidnění. Východní část 55
představuje areál vlakového přednádraží s mladou výsadbou stromů a živých plotů. Oblast 35 U Zory + Tovární tvoří čistě průmyslovou lokalitu bez zeleně. Výjimku tvoří severozápadní část, kde převažuje zástavba s činžovními domy se stromovou výsadbou. Nejrozsáhlejší oblastí je jednoznačně oblast 36 Nový svět. V severní části nalezneme plošně rozlehlé neudržované plochy s planě rostoucími travami, bylinami, keři a menšími stromy. V severozápadní až západní části se naopak nachází zástavba rodinných domů se zahradami a činžovní domy. Celou centrální část představuje rozsáhlá průmyslová zóna se sídly nejrůznějších společností. Tyto lokality jsou převážně zastavěné průmyslovými budovami, nebo se zde nachází neudržované plochy s plevelnými travami a bylinami. Dominantní postavení zde má areál Přírodovědecké fakulty a Vědeckotechnický park Univerzity Palackého v oblasti Šlechtitelů. V jižní části pak převládají kukuřičná pole, neudržované plochy s planě rostoucími stromy, keři, bylinami a travami. V jihozápadní části mluvíme opět o kukuřičných polích a o typické flóře lužního lesa, která obklopuje povodí řeky Moravy a její slepé rameno. Jižní hranici této oblasti tvoří silnice číslo 570.
56
11. Hodnocení výskytu alergenních zón v zájmovém území 11.1 Hodnocení plošného výskytu alergenních rostlin s důrazem na alergologický význam V rámci hodnocení plošného výskytu alergenních rostlin budu popisovat jednotlivé oblasti spadající do zájmového území města Olomouce, tak jak jsem je vymezil v předchozí kapitole 10. Oblasti budou v zájmovém území popisovány od severní části k jižní a v každé bude zhodnocen výskyt alergenních typů (strom, keř, travnatá plocha, zahrada, pole a neudržovaná plocha) včetně jejich alergologického významu (malý, menší, střední, významný, velmi významný a bez významu). Zahradám alergologický význam udělován nebyl, kvůli výraznému individuálnímu charakteru jejich působení. Neudržované plochy představují nebezpečí v podobě planě rostoucích druhů trav, bylin a v menší míře stromů a keřů. Všechny druhy trav nesou alergologicky nejvyšší možné riziko, tedy velmi významné. Planě rostoucí stromy (topoly, vrby) a byliny (šťovík, pelyněk, merlíkovité, kopřivovité, jitrocel) jsou nejčastěji se středním významem. Pole pak svůj alergologický význam ponesou z hlediska plodiny, která se na nich pěstuje, pokud se ovšem jedná o jakýkoliv typ obiloviny, mluvíme vždy nejvyšší kategorii nebezpečnosti, tedy velmi významný druh. V zájmovém území se také nachází travnatá
hřiště,
která
díky
přítomnosti
trav
představují
nejvyšší
kategorii
alergologického významu. Ovšem vzhledem k pravidelnému sečení se toto riziko eliminuje. Vymezení lokalit podle údržby zeleně je zohledněno i v další podkapitole. 11.1.1 Charakteristika lokalit První lokalitu tvoří oblast 47 Klášterní Hradisko, kde plošně nejrozšířenější typy představují zahrady, pole a neudržované plochy. Na polích v severovýchodní a jihozápadní části byla ve sledovaném období vysazena převážně pšenice, jako alergen velmi významný, tedy nejvyšší možné kategorie 5. Do této nejvyšší kategorie řadíme i rozsáhlé neudržované plochy nacházející se ve východní části oblasti (okolí Farmaku, sběrný dvůr). Stromy alergologicky velmi významné – břízy najdeme v západní a jižní části lokality, kde lemují silniční komunikaci. Zbytkové plochy představuji především druhy stromů malého až středního významu. Jedná se hlavně o javory, jasany a topoly v severní, severozápadní a centrální části, dále pak o třešně a ořešáky v zástavbě rodinných domů v západní části, ve východní části pak převažují vrby a topoly středního významu. 57
Na oblast Klášterního Hradiska navazuje plošně mnohem méně rozlehlá oblast 8 Letná – vilky. Jedná se převážně o zástavbu rodinných domů se zahradami, která je prostoupena porostem stromů lip a jasanů středního významu. Nachází se zde však i výrazné zastoupení lísek, které náleží do čtvrté kategorie významu, tedy významné. Východní část oblasti táhnoucí se od severu k jihu tvoří pás stromů při povodí řeky Moravy. V severní části jsou to lípy a jasany středního významu, střední a jižní část pak převážně javory a jírovce s malým významem. Jihozápadní část pak patří opět listnatým stromům (lípa, javor, jírovec). Další lokalitu tvoří oblast 7 Černá cesta, jejíž jádrovou část představuje zástavba panelových domů s vysokou koncentrací obyvatel, které jsou prostoupeny především listnatými stromy. V severozápadní části najdeme zvýšenou koncentraci alergologicky velmi významných bříz, které vytváří rizikové centrum. Zbytek této jádrové části zaujímají hlavně lípy, jasany a topoly středního významu. Dále mluvíme o ostatních stromech a keřích menšího a malého významu (trnovník, jírovec, javor, zerav, bez). Východní část je utvořena pozůstatky průmyslových podniků s převahou listnatých stromů. Z těch velmi významných jsou zde břízy, dále pak jasany středního významu. Oblast 6 Kpt. Nálepky je typická převažující činžovní zástavbou obytných domů s vyšší koncentrací obyvatelstva. Jednotlivé domy vytvářejí bloky, které jsou prostoupené dvory a zahradami, vyplněnými stromy a keři. V severozápadní části zázemí Gorazdova náměstí se nachází zvýšená koncentrace listnatých stromů, ve které dominují velmi významné břízy, dále pak málo významné javory. V ulici Kpt. Nálepky rostou alergologicky významné lísky. Jinak je tato oblast prostoupena málo významnými druhy (javory, jírovce), či druhy bez významu (meruňka, třešeň, břestovec, ptačí zob). Severovýchodní část zaujímá budova bývalého dobytčího tržiště, v jejímž okolí převažují listnaté stromy a keře z kategorie malého významu (břestovec, javor), v menší míře pak alergologicky významné (habr, líska). Plošně rozsáhlé území tvoří oblast 34 Kosmonautů, Masarykova, jejíž severní až severovýchodní část je z alergologického hlediska ovlivněna povodím řeky Bystřice, dála potom k jihu povodím Moravy. Z toho důvodu je tento pás tvořen listnatými stromy, ve kterých dominují středně významné jasany a lípy, dále méně významná směs jasanu a javoru, přecházející v málo významné javory. Lokálně v tomto pásu mluvíme i o velmi významné bříze. Severní část pak patří činžovní zástavbě domů s četným množstvím zahrad s vyšší koncentrací obyvatel. Východní část je tvořena areálem 58
hlavního přednádraží, ve kterém převažují z listnatých stromů středně významné platany, dále pak málo významné (tisy) a nevýznamné keře (zimostrázy), které se vysazují jako živé a dekorační ploty. Střední část oblasti je pak prostoupena činžovními a rodinnými domy se zahradami. Ty jsou směrem k západu doplněny významnými lískami a středně významnými topoly, lípami a borovicemi. Oblast 5 Envelopa je dosti různorodou lokalitou. V severozápadní části do ní zasahuje povodí Mlýnského potoka se zastoupením středně významného jasanu a málo významného jírovce, javoru a bezu, přecházející v jižní část v méně významnou směs jasanu a javoru. Ve středozápadní části pozorujeme velmi významné břízy s lokálním zastoupením, dále pak významné habry. Centrální část oblasti představuje kampus Univerzity Palackého, ve kterém z alergologického hlediska dominují lokálně se vyskytující břízy, plošně v malé míře významné habry a středně významné borovice. Plošně relativně rozsáhlou část zaujímají méně významné trnovníky. Třída 17. Listopadu, na kterou navazuje třída Kosmonautů, jsou typické výsadbou středně významných lip. Jižní část této oblasti patří povodí řeky Moravy a Mlýnského potoka, ve kterých převažují smíšené porosty středně významného jasanu s příměsí topolu. Oblast 4 tvoří Bezručovy Sady, Botanická zahrada a Rozárium, které představují určitou samostatnou kategorii v rámci mého vymezování, jejíž vymezením a problematikou jsem se zabýval v kapitole 10. Kromě parkových lokalit do ní v jižní části patří lokalita atletického areálu TJ Lokomotiva. Zde na první pohled dominují velmi významné břízy, neudržovaná plocha, travnaté hřiště, lokálně pak středně významné lípy, dále pak málo významné smrky, javory a jírovce. Oblast 26 Polská představuje alergologicky relativně stálou lokalitu. Převážnou část území tvoří zástavba činžovních domů, v menší míře rodinných domů, se dvory a zahradami s vysokou koncentrací obyvatel. Ulice mezi touto zástavbou jsou většinou tvořeny středně významnými lípami či jasany, méně významnými trnovníky nebo málo významnými javory, jírovci či zeravy. V severozápadní části se rozkládají neudržované plochy alergologicky velmi významné. V jihovýchodní oblasti pak mluvíme o plošně menších velmi významných neudržovaných plochách, které jsou podpořené středně významnými topoly, vrbami a jasany. Jižně od oblasti 26 nalezneme oblast 28 Nové sady – sever. Jedná se o území, ve kterém převažuje sídlištní paneláková výstavba s vysokou koncentrací obyvatelstva. V této sídlištní části dominují ostrůvky alergologicky velmi významných bříz, středně významných platanů, borovic, lip a jasanů. Jedná se o oblast s velkým zastoupením 59
stromů, proto se zde nachází také málo významné javory, ořešáky, smrky a zeravy, či široká škála dřevin bez významu (katalpa, jeřáb, dříšťál, tavolník). Do východní části pak zasahuje povodí řeky Moravy s novou výsadbou středně významných topolů, lip, dubů a vrb v rozsáhlé travnaté ploše. Velkou část východní oblasti pak tvoří zástavba rodinných domů se zahradami. Severovýchod je pak typický travnatým fotbalovým hřištěm. Oblast 32 ve velké míře disponuje neudržovanými plochami, poli a zahradami. Pole se nachází převážně v jižní části území. Jsou alergologicky velmi významné hlavně díky pěstování pšenice. Neudržované plochy v jižní části představují hlavně louky alergologicky velmi významné. Ve střední a severní části pak mluvíme o velmi významných neudržovaných plochách, jako pozůstatcích průmyslových podniků, které jsou typické pro planě rostoucí druhy trav, bylin, keřů a stromů, blíže zmiňované na začátku kapitoly. Střední část oblasti pak patří zahradám. Jihozápadní část je typická pro stromy středního významu (vrba, topol, dub a jasan). Jedná se o oblast s nízkou hustotou zalidnění. Oblast 31 Novosadská je velmi protáhlou lokalitou v severojižním směru. Plošně nejrozsáhlejší jsou zde rodinné domy se zahradami a dále pak samostatné zahrádkářské osady. V severozápadní části se nachází menší park s převahou listnatých stromů středního (jasan, dub, lípa, topol) a malého významu (javor, jírovec). V této části se nachází také travnaté fotbalové hřiště a jižně od něj rozsáhlá neudržovaná plocha alergologicky velmi významná. Za zmínku zde stojí také statné topoly se středním významem. Ve střední části při silničním tahu Dolní Novosadská z převahy zahrad nápadně vystupují alergologicky středně významné lípy. Celá východní část je od severu k jihu v kontaktu s povodím řeky Moravy, a tudíž zde budeme mluvit o druzích rostlin z kategorie středního významu (jasan, topol a vrba) či v menší míře menšího významu (trnovník) a malého významu (javor, ořešák, bez). Jednoznačně plošně nejrozsáhlejším územím je oblast 36 Nový svět. Na první pohled je tato oblast typická svými rozsáhlými plochami polí a plochami neudržovanými. Pouze v severozápadní části se jedná o trvale obydlené části s vyšší koncentrací obyvatelstva. Jižní část území je tvořena hlavně kukuřičnými poli velmi alergologicky významnými. V této jihozápadní části se také nachází slepé rameno řeky Moravy, které dominantně obklopují středně významné topoly. Směrem k východu se zde rozkládají plochy blíže nespecifikovaných listnatých stromových a smíšených keřových porostů se středním významem. Jihovýchod pak představuje neudržovaná 60
velmi významná plocha. Východní část oblasti pak představuje areál Přírodovědecké fakulty a Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého – Šlechtitelů, kde převažují polní plochy a dále pak listnaté a jehličnaté stromy (středního významu hlavně lípy a borovice). Střední až východní část oblasti tvoří neudržované plochy průmyslových podniků s nejvyšší kategorií alergologického významu. V severní části má dominantní postavení velmi významné kukuřičné pole a neudržovaná plocha, na kterou v jižní části navazují zahrady. Severozápadní část tvoří jednak zahrádkářská osada, jižněji pak rodinné domy se zahradami, které přecházejí v činžovní zástavbu obytných domů. V této části nalezneme alergologicky velmi významné zástupce bříz. Nutno říci, že severozápadní hranici s oblastí 32 tvoří železnice, která je obklopena převážně středně významnými druhy jasanů a slivoněmi, jako druhy bez významu. Jihozápadní část pak obklopuje vodní tok řeky Moravy, kde najdeme v převaze jasany a topoly středního významu. Východní hranici představuje další železniční tah, který lemují porosty středně významných vrb a topolů, a také slivoní bez významu. Oblast 35 U Zory + Tovární představuje především průmyslovou lokalitu. V severovýchodní části se nachází neudržovaná plocha a pouze v severní části můžeme mluvit o trvale obydlené oblasti. Nachází se zde zástavba činžovních domů, která je doplněna alergologicky středně významnými druhy stromů (borovice, jasan, topol), méně pak velmi významnými zástupci bříz. Oblast 33 Tovární tvoří poslední lokalitu, o které se zmíním. V její jihovýchodní části převažují stromy, s důrazem na výskyt alergologicky velmi významné břízy a plošně rozsáhlé plochy tvoří málo významné jírovce. Centrální část zabírají středně významné druhy stromů (lípy, jasany, platany) a v menší míře málo významné druhy (jírovce), které tak prostupují jednotlivými průmyslovými plochami. V severní části najdeme velmi významné břízy, dále skupiny méně významného smíšeného porostu (jasan, javor) a také málo významné stromové zástupce (javor, jírovec). Západní část území patří ramenu řeky Moravy, při kterém dominují středně významné druhy stromů (jasan, topol). Jižní část představuje neudržované plochy s velkým alergologickým významem. Jižně od těchto ploch nalezneme při silniční komunikaci skupiny mladých stromů alergologicky významných (habry) a středně významných (lípa, platan, jasan). 11.1.2 Shrnutí Obecně můžeme říci, že plochy s nejvyšším alergologickým významem, neboli 61
s největším rizikem na zdraví člověka, se nacházejí v příměstských částech města. Nejrizikovější lokalitu tvoří oblast 36 Nový Svět, především z důvodu převahy kukuřičných polí a neudržovaných ploch. Podobné vysoké riziko přestavuje i oblast 32, kde hlavní důvodem jsou pšeničná pole a neudržované plochy. Za zmínku stojí také oblast 47 Klášterní Hradisko, která má svůj alergologický význam ze stejných důvodů jako oblast 32, avšak v menším rozsahu. U všech těchto oblastí je však nutné říci, že plošné rozsahy nebezpečných ploch jsou výrazné, ale hustota trvalého zalidnění obyvatel je nízká, protože se jedná o okrajové oblasti s průmyslovými areály, brownfieldy, nebo pole. Výjimku tvoří severozápadní část oblasti 36 Nový Svět (Přichystalova), kde převažuje zástavba činžovních a rodinných domů. Riziko zde navíc zvyšuje i zastoupení nejvíce alergenních druhů bříz. To ovšem neznamená, že se pyl z těchto rostlin nemůže šířit do jiných oblastí. Pylová zrna se opravdu mohou šířit do značných vzdáleností (kapitola 6.7), z tohoto důvodu mohou pylová zrna vyvolat alergie v místech, kde daný druh neroste. V ostatních částech města, především v zázemí činžovních, panelákových a rodinných domů, pak potenciální riziko nesou převážně stromy se středním alergologickým významem (jasany, lípy, topoly, borovice), lokálně pak velmi významné břízy. Nápadné jsou také stromové pásy podél vodních toků řeky Moravy, Bystřice, Mlýnského potoka a slepého a pravého ramene řeky Moravy s dominancí jasanů, topolů a vrb středního významu.
62
11.2 Výskyt alergenů dle významnosti ve vztahu k ploše alergenních zón
Obr. 7 Plošný výskyt alergenů dle významnosti ve vztahu k ploše alergenních zón Plošně nejrozsáhlejší oblasti představovaly plochy z kategorie 5, velmi významné, které dosahovaly téměř 60 %. Do těchto ploch spadaly hlavně plošně rozsáhlé neudržované plochy, pole, (co trvalé travní porosty?) plošně méně rozsáhlé stromy (břízy). Druhé největší území tvořily plochy bez sledovaného významu, kam spadají zahrady. 10 % ploch představovaly plochy středního významu, do kterých se zařazovaly hlavně stromy spadající do této kategorie. Zbylé lokality již nepředstavovaly velký rozsah, jednalo se plochy málo významné (okolo 3 %), plochy bez významu (téměř 2 %), plochy méně významné (téměř 1 %) a plochy alergologicky významné (0,3 %).
63
11.3 Zastoupení typů alergenních zón
Obr. 8 Plošný výskyt alergenních typů ve vztahu k ploše alergenních zón Plošná souvislost mezi jednotlivými typy alergenů je mnohem vyrovnanější než v případě alergenního významu. Plošně nejrozsáhlejší byly zahrady, které představovaly téměř 25 % plochy alergenních zón. Téměř 21 % území tvořily plochy polí a téměř 19,5 % představovaly neudržované plochy. Travnaté plochy pak pokrývaly okolo 18,5 %, stromy 14 % plochy alergenních zón. Nejmenší plošné zastoupení pak představovaly plochy keřů (2,5 %).
64
12. Srovnání nástupů alergenů za rok 2012, 2013 a 2014 Základní informace o aktivitě jednotlivých alergenních druhů nám přináší Pylová informační služba (PIS) formou pylového zpravodaje. Ten je možné sledovat několika způsoby. Jednak přímo online z oficiálního webu Pylové informační služby, nebo po registraci prostřednictvím přímého odběru, ať už SMS zprávou či e - mailem. Každá pylová předpověď se váže na dílčí týden (např. aktuální pylový zpravodaj na období 1. 9. 2014 - 7. 9. 2014) a její forma je uvedena v příloze 2. Z hlediska srovnání nástupů alergenů za období 2012, 2013 a 2014 se v rámci vzniklé mapy za nástup považoval první den popisovaného týdne (pondělí) na základě pylového zpravodaje, konec byl pak stanoven posledním dnem sledovaného týdne (neděle). Pro přehlednost byl ale v tabulce zachován koncept celého týdne, který takto Pylový zpravodaj uvádí (viz příloha 2). Kompletní tabulka nástupů a konce alergenů pro zjišťovaná období je uvedena v příloze 2. Pro některé alergeny zdroj neuvedl kompletní informace, proto potřebné údaje nejsou v tabulce vyhodnoceny (Pylovasluzba.cz 2014). Můžeme říci, že ve sledovaném období došlo k výrazným posunům u některých druhů. Celá pylová sezóna v roce 2013 začala o dva týdny dříve a skončila o týden dříve než sezóna v roce 2012. Pylová sezóna 2014 měla svůj počátek o tři týdny dříve než v roce 2012, a skončila o dva týdny dříve než zmiňovaný rok 2012 (Pylovasluzba.cz 2014). Druhy, jejichž pyl je každoročně nejdříve v ovzduší, jsou líska a olše. Svoji pylovou sezónu načasovaly v roce 2012 na týden 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012, v roce 2013 byl jejich nástup o 14 dní dříve než v roce 2012, a v roce 2014 byl počátek pylové sezóny načasován dokonce na týden 24. 2. 2014 - 2. 3. 2014. Tato hodnota vypovídá o nástupu pylové koncentrace o tři týdny dříve než v roce 2012 a o týden dříve, než v roce 2013. Dominantní pyl břízy se do ovzduší v roce 2013 dostal o dva týdny později než v roce 2012, a v roce 2014 o týden dříve než v roce 2012 a o tři týdny dříve než v roce 2013. Tyto výsledky vypovídají mimo jiné o teplé zimě, která v roce 2014 převládala. Velká část dřevin měla svůj nástup v roce 2013 o jeden týden později, než v roce 2012, a v roce 2014 byl pak nástup květu ve shodném týdnu jako v roce 2012. Jednalo se o druhy: bez černý, dub, habr, javor, jilm, platan a smrk. U těchto druhů tedy k výrazným změnám nedošlo. Další nezmiňované druhy dřevin neměly výrazné změny v době svého květu, nebo nejsou jejich alergenní účinky nějak velké (Pylovasluzba.cz 2014). U bylin došlo k určitým posunům pylových nástupů. Jitrocel v roce 2013 kvetl o 65
dva týdny později než v roce 2012 a o týden později než v roce 2014. Kopřivovité dokonce v roce 2013 nastoupily o tři týdny dříve než v roce 2012, a o týden dříve než v roce 2014. U čeledi merlíkovité stojí za zmínku opačný proces, kdy v roce 2013 začala tato skupiny kvést o pět týdnů později než v roce 2012, a zároveň o dva týdny později než v roce 2014. V případě řepky a šťovíku mluvíme v roce 2013 o zpoždění v květu v úrovni dvou týdnu v porovnání s rokem 2012, a v roce 2014 kvetly o týden později než v roce 2012. Pelyněk kvetl v roce 2013 o dva týdny později než v roce 2012 a stejné to bylo i pro rok 2014 (Pylovasluzba.cz 2014). Trávy, které jsou alergologicky všechny velmi významné (alergologicky nejvíce nebezpečná kategorie), měly nástupy pylu načasovány v roce 2013 o týden později než v roce 2012 a 2014. Obiloviny (kukuřice a žito) kvetly v roce 2013 a 2014 o týden později než v roce 2012. Výrazný posun zaznamenaly plísně, které v roce 2013 a 2014 představovaly pylové riziko o šest týdnů později než v roce 2012 (Pylovasluzba.cz 2014). O příčinách změn v nástupech pylových sezón jednotlivých druhů se můžeme pouze domnívat, protože je zcela evidentní, že docházelo ke změnám s individuálním charakterem, ve kterých nebyly zřejmé komplexní skupinové projevy. Také je potřeba zmínit, že doba kvetení jednotlivých druhů (viz kapitola 6.6 Pylový kalendář, Tab. 3) odpovídá rozsahu měsíců, ve kterém daná rostlina může kvést. Reálná doba kvetení zjištěná pro konkrétní roky (2012, 2013, 2014), nemusí tudíž odpovídat celému rozsahu potenciální pylové aktivity, jak ji znázorňuje pylový kalendář.
66
13. Možné využití práce 13.1 Možné využití pro širokou veřejnost Vzhledem k neustále se zvyšujícímu zastoupení lidí s alergickými obtížemi, především na pyl, může sloužit práce jako lokální zdroj informací. Pylovými alergiemi trpí především děti, které mají velmi blízko k IT technologiím. Je tedy nasnadě využít veřejně dostupnou online aplikaci pro mobilní zařízení, která může zprostředkovat prostorovou informaci o alergenních rostlinách nacházejících se v dané oblasti. Web aplikace je dostupná na zařízení připojeném k internetu (tablet, počítač, televize, mobilní telefony). Velký potenciál mají pochopitelně mobilní zařízení typu tablet nebo chytrý telefon, protože se jedná o přístroje, které má člověk u sebe při volné pohybu v terénu. Může je tak využívat přímo v dané lokalitě a získávat informace o alergologických poměrech daného stanoviště. Člověk na daném místě může zjistit, který alergen se v jeho blízkosti nachází, jestli vůbec, nebo jakou mírou alergologického rizika představuje, a také, jak daný druh vypadá. Studiem foto katalogu alergenních druhů rostlin dokáže člověk identifikovat problematické druhy. Teoretická část je využitelná pro obecné zásady a doporučení, stejně jako úvod k problematice alergenních rostlin.
13.2 Možné využití práce ve vzdělávacím procesu na příkladu výuky na základní škole Ve výuce by se nabízelo hned několik jednoduchých aktivit, které by se daly aplikovat jak v klasické výuce, tak i při terénní výuce v rámci hodin zeměpisu i přírodopisu. Jednou z nich, by mohla být jednoduchá aktivita s fotografiemi rostlinných druhů. Žáci by využívali foto katalog alergenních druhů rostlin. Po té co by si udělali představu o jednotlivých zástupcích, sami by si dále mohli vyhledat další obrázky a fotografie těchto druhů. Následně by jim byly rozdány nebo promítnuty různé fotografie z rostlinné říše. Teď se otevírá velké množství variant. Buď by žáci pouze rozhodovali, které druhy jsou alergenní a které ne, správně by rizikové druhy identifikovali a určovaly jejich alergologický význam s dalšími charakteristikami (oblasti výskytu, doba kvetení apod.). Aktivity lze díky obrazové dokumentaci provádět v průběhu celé vegetační sezony i mimo ni.
67
Další aktivitu by využila terénní výuka zeměpisu. Bylo by ale nutné jisté vybavení, ať už tablety nebo mobilními telefony s mobilním internetovým připojením. Terénní výuka by využívala mobilní aplikaci, kterou by žáci zkoušeli na přímo v terénu. Jednak by čistě testovali funkce aplikace, později by již mohli plnit nějaké dílčí úkoly. Nejjednodušší se nabízí určování alergologických poměrů předem definovaného stanoviště podle převládajících druhů rostlin. Díky aplikaci by mohli zmapovat danou lokalitu, spočítat a určit jednotlivé druhy stromů a keřů, popřípadě i bylin a trav. Dále by mohli zhodnotit rizika, která daná lokalita představuje a v kterém ročním období.
68
14. Zhodnocení metodiky mapování alergenních zón ve městě Olomouci Podle původního předpokladu zmapování větší části území města Olomouce se nepodařilo tento záměr dokončit. Vzhledem k časové náročnosti terénního výzkumu se podařilo zmapovat dílčí část a výsledky tak slouží jako pilotní metodická práce, která se dá aplikovat na jiná města, nebo dokončit zbylou část města. Pro vlastní mapování je nutné aplikovat botanický přístup pro určování druhů rostlin. Je tedy nutné určovat taxony rostlin a zařazovat je podle alergologického významu. Automatizace procesu není v případě městského prostředí možná, protože se zde vykytuje pestrá kombinace stanovištních podmínek a na jejich prostředí vázané různé druhy rostlin. Využitím GIS aplikace lze vymezovat homogenní jednotky a mapovat jejich plošný výskyt včetně statistického zhodnocení, přesto největší část práce zabírá terénní výzkum zaměřený na mapování jednotlivých druhů. Pro území je charakteristická také velká dynamika vývoje krajiny s ohledem na změnu zástavby a rozvoje území. V oblastech s dominantním využitím krajiny k bydlení je dynamika vývoje vegetačního krytu poměrně stabilní a je udržována sečením. V periferních zónách a průmyslových oblastech je vyšší riziko existence neudržovaných ploch a také rychlejší dynamika vývoje vegetačních krytu. Je potřeba počítat s častější aktualizací ploch zejména v periferních oblastech, průmyslových areálech, v okolí železničních uzlů apod. Velkým problémem jsou podklady pasportizace zeleně na magistrátu města Olomouce. Vlastní mapování může být výrazně zjednodušeno při využití existujícího pasportu zeleně. Pokud tedy existuje, dají se mnohem efektivněji dané zóny vymezit a vlastní terénní výzkum je možné zaměřit na aktualizaci údajů podle informací v pasportu. Uvedený postup se bohužel nedá aplikovat na město Olomouc, kde dle pracovníků magistrátu není k dispozici ucelený soubor pasportu zeleně pro zájmové území. Pro efektivnější péči o zeleň s ohledem na alergologicky významné druhy rostlin by bylo žádoucí mít k dispozici detailní informace a v rámci managementu údržby zeleně v problémových lokalitách aplikovat včasné zásahy sečení na eliminaci výskytu lokálních alergenů, nebo odstranění problémových dřevin. Vzhledem k principu šíření pylu v prostředí je nutné zohlednit i dálkový přenos, který nelze eliminovat, lze ale omezit výskyt alergenů včasnými zásahy a upravením výsadby dřevin bez výrazného alergologického významu a eliminovat neudržované plochy s výskytem náletových dřevin, které představují nejvyšší riziko. 69
15. Závěr Diplomová práce se zabývá problematikou pylových alergií, které si u člověka získávají stále větší pozornost. Základním úkolem práce bylo vymezit alergenní zóny ve vybrané části města Olomouce. V teoretické části se práce zaměřuje na problematiku alergií, charakteristiku rostlinných organismů, problematiku pylových alergií včetně významu Pylové informační služby, představením metod a výsledků výzkumů z minulosti a charakteristika jednotlivých zástupců alergenních druhů rostlin (dřeviny, byliny, trávy). Praktická část se již plně zaměřuje na samotný výzkum alergenních zón v zájmové oblasti města Olomouce. Tomuto šetření bylo podrobeno celkem 14 oblastí zájmového území prostorově tak, jak je uvádějí TSMO. V rámci tohoto území byly na základě vlastního terénního výzkumu a analýzy mapových podkladů plošně vymezeny alergenní druhy rostlin včetně jejich alergologického významu. Předmětem zájmu byly stromy, keře, travnaté plochy, zahrady, pole a neudržované plochy. V obecné rovině musíme říci, že z hlediska míry působení a plošného rozsahu jsou alergologicky nejrizikovější neudržované plochy a pole. Právě součty ploch polí a neudržovaných ploch představovaly největší podíl v rámci celého zájmového území. Neudržované plochy totiž poskytují prostor pro rozvoj planě rostoucích druhů trav, které mají nejvyšší míru alergologického významu. Dále zde rostou plevelné druhy bylin, které spadají do kategorie alergologicky středně významné až významné. Jedná se také o prostor pro růst stromů a keřů středního významu (topoly, vrby, bezy). Pole jsou alergologicky také nejvýznamnější, protože pěstované obiloviny řadíme do trav s nejvyšší mírou rizika. Nejvyšší alergologický význam představují také zástupci stromů. Největší nesou břízy, významné jsou také lísky, olše a habry. Stromy nedosahují takových plošných rozsahů, ovšem z hlediska dalekosáhlé možnosti přenosu pylu, jsou nebezpečné. V zájmovém území byly za nejrizikovější považovány příměstské části města: Nový Svět, oblast 32 a dále oblast Klášterního Hradiska. Hlavními důvody byly jejich plošně rozsáhlé neudržované plochy a pole (převážně pšeničná nebo kukuřičná). Jednalo se převážně o lokality s nízkou hustotou trvalého osídlení, neboť zde mluvíme především o zemědělských či průmyslových plochách. Nebo tyto plochy vznikly v důsledky dřívější průmyslové nebo podnikové aktivity. V ostatních částech zájmového území se lokálně v zástavbě rodinných, činžovních a panelákových domů vyskytovaly velmi významné břízy, středně významné lípy, jasany a borovice, podél vodních toků 70
pak středně významné jasany, topoly a vrby. Součástí výzkumu bylo také časové srovnání nástupů alergenů za rok 2012, 2013 a 2014, neboli v jakém datu zahájil daný druh kvetení a má tudíž alergenní účinky. Docházelo však ke změnám s individuálním charakterem, ve kterých nebyly odhalené zřejmé skupinové projevy. Součástí práce je také aplikace pro chytré telefony dostupná online, která slouží k zisku informace o potenciálním alergologickém riziku přímo v dané lokalitě na základě polohy, s možností širokého využití veřejností. Dnes i díky odlišnému přístupu k životnímu stylu, než tomu bylo v minulosti, alergiků v populaci stále přibývá. Kromě samotné léčby je hodně podstatná prevence. Lidem s alergickým onemocněním, nebo dispozicemi k přecitlivělosti, může určitě sloužit tato aplikace, jako cenný zdroj informací. Na základě získaných informací o plošném rozmístění alergenních zón, managementu údržby zeleně a zpracování pasportu ve městě Olomouci je možné konstatovat několik závěrečných doporučení: Pro efektivní management péče o zeleň s vazbou na eliminaci alergenních rostlin je podstatné mít kvalitní podkladové materiály (ucelený pasport zeleně s pravidelnou aktualizací). S ohledem na vývoj pylového kalendáře je možné upravit termíny sečení, ale s ohledem na množství techniky a personálu, nelze nikdy tuto skutečnost vyřešit ideálně pro celé území, proto je důležité mít přehled o existenci rizikových ploch v oblasti a eliminovat pohyb v daných lokalitách na minimum u rizikových skupin obyvatel (alergici). Možná by pomohla aplikace podobného přístupu, jakým se aplikuje v oblastech velkého znečištění ovzduší v zimních měsících. Pro město Olomouc je problematické i to, že v současnosti není ve městě pylový lapač a data jsou tedy přebírána z celorepublikové sítě. Určitě by prospělo pro lepší a přesnější informovanost občanů, mít ve městě dané zařízení a sledovat aktuální výskyt alergenů na lokální úrovni.
71
16. Summary This thesis deals with pollen allergies, which are very important for human attention. The basic task was to define allergenic zones in selected parts of the town of Olomouc. The theoretical part of the thesis focuses on the issue of allergies, the characteristics of plant organisms, issues including the importance of pollen allergies Pollen Information Service, introduction of methods and results of research from the past and a performance of allergenic plant species (trees, herbaceous plants, grasses). The practical part is focused on research allergenic zones in the interest area of Olomouc. This investigation has been subjected to a total of 14 areas spatially as reported TSMO. Within this area were based on field survey and analysis of maps across the board identified allergenic plant species, including their allergy importance. The thesis is concentrated on trees, bushes, lawns, gardens, fields and unkempt areas. In general, we have to say that in terms of the areal extend and area of the riskiest allergologically are unkempt areas and fields. That totals of range areas and unkempt areas accounted for the largest proportion in the whole area of interest. Indeed unkempt areas provide space for the development of wild grass species that have the highest degree of allergy importance. Furthermore, there are growing weedy species of herbs that fall into the category allergologically moderate to major significance. It is also a space for the growth of trees and bushes of secondary importance (poplar, willow, lilac). Fields are also the most important, because grown cereals belong to the grass with the highest level of risk. Highest allergy importance also represent trees. The biggest are birch, hazel, alder and hazel are important too. Trees do not have land area, but in terms of far-reaching potential to transfer pollen, are dangerous. In the area of interest were considered as the most risky suburban parts of the town: The part Nový svět, The part 32 and The part Klášterní Hradisko. The main reasons for the risk were unkempt areas and fields (mainly wheat or corn). It was mainly the areas with low density permanent settlement, because we are talking mainly about agricultural or industrial areas. Or, these areas were created as a result of the industrial or the previous business activities. In other parts of the area locally in the area of family, apartment buildings and prefab houses occurred very significant birch, medium linden, ash and pine, along watercourses then moderately significant ash, poplar, willow. Part of the research was also time comparison of starts of flowering admissions for 2012, 2013 and 2014, or the date on the species when have allergenic 72
effects. There have been changes with individual character, which was not revealed clear signs of the group. The work also includes applications for smartphones available online, which is used to gain information about a potential allergy risk within a particular locality based on the position, with wide use by the public. Today, thanks to a different approach to lifestyle than it was in the past, allergies in the population is still growing. Besides the treatment is much more substantial prevention. People with allergic disease or predisposition for hypersensitivity, can definitely serve these applications as a valuable source of information. Based on the information printed on the deployment of allergenic zones, maintenance management and processing of green passport in Olomouc is possible to state a few: For effective management of care of greenery with a link to the elimination of allergenic plants is essential to have good background materials (compact green passport with regular updates). With regard to the development of the pollen calendar can be adjusted terms mowing, but given the amount of equipment and personnel, can never solve this fact ideal for the whole area, so it is important to be aware of the existence of high-risk areas in the region and eliminate the movement of the sites on the minimum at-risk population groups (allergists). Maybe it would help application similar approach, which is applied in areas of high air pollution in the winter months. For the city of Olomouc is problematic and that it is not currently in a pollen trap and data are therefore taken from the nationwide network. He would benefit from better and more accurate information for citizens, have in the device and watch the actual occurrence of allergens on a local scale.
73
17. Seznam použité literatury Literatura: BALOUN, Jan, Luděk JAHODÁŘ, Irena LEIFERTOVÁ a Stanislav ŠTÍPEK. Rostliny způsobující otravy a alergie. Praha: Avincenum, Zdravotnické nakladatelství, 1989, 276 s. BOUCHALOVÁ, Pavlína. Výskyt alergenních rostlin ve vybrané části města Přerova. Olomouc, 2013. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce RNDr. Aleš Létal, Ph.D. ČÁP, Petr a Miroslav PRŮCHA. Alergologie v kostce. Praha: Triton, 2006, 150 s. ISBN 8072547798. GAZDÍK, Jonáš. Údržba zeleně v Olomouci. Olomouc, 2012. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přrodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce RNDr. Aleš Létal, Ph.D. GRAU, Jürke, Bruno P. KREMER, Bodo Maria MŐSELER, Gerhard RAMBOLD a Dagmar TRIEBEL. Průvodce přírodou: Trávy. Praha: Knižní klub, 1998, 287 s. ISBN 80-7202-260-1. KREMER, Bruno P. Průvodce přírodou: Stromy. Praha: Ikar Praha, 1995, 287 s. ISBN 80-85830-92-2. MAŇÁK, Jan. Zjednodušený model šíření pylů v ovzduší. RIEGER, Miroslav. Alergie aeroplankton zeleň. Praha: MŽP ČR, 1996, s. 41-49. ISBN 80-7212-003-4. NOVÁK, Jan a Helena NOVÁKOVÁ. Průvodce přírodou: Alergenní rostliny. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2010, 264 s. ISBN 978-80-242-2591-3. NOVOTNÁ, Bronislava. Pylové alergie. RIEGER, Miroslav. Alergie aeroplankton zeleň. Praha: MŽP ČR, 1996, s. 7-11. ISBN 80-7212-003-4. OBSTOVÁ, Barbora. Pylová spektra v ovzduší různých typů městské zástavby: sezónní dynamika a význam pro alergologii. Brno, 2012. 91 s. Diplomová práce. Masarykova 74
Univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie. Vedoucí práce Prof. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D. RIEGER, Miroslav a Eva KRAUSEOVÁ. Pylová zrna jako složka aeroplanktonu a zdroj polinoz. RIEGER, Miroslav. Alergie aeroplankton zeleň. Praha: MŽP ČR, 1996, s. 51-57. ISBN 80-7212-003-4. RIEGER, Miroslav, Ondřej RYBNÍČEK a Kamil RYBNÍČEK. Přehled alergologicky významných rostlin. RIEGER, Miroslav. Pylové alergie a životní prostředí. Praha: MŽP ČR, 1995, s. 12-32. ISBN 80-85087-38-3. RIEGER, Miroslav. Alergie aeroplankton zeleň. Praha: MŽP ČR, 1996, 92 s. ISBN 807212-003-4. RIEGER, Miroslav. Pylové alergie a životní prostředí. Praha: MŽP ČR, 1995, 78 s. ISBN 80-85087-38-3. RYBNÍČEK, Ondřej. Pylová informační služba (PIS). RIEGER, Miroslav. Pylové alergie a životní prostředí. Praha: MŽP ČR, 1995, s. 7-11. ISBN 80-85087-38-3. TLUSTÁK, Vlastimil a Jana PTÁČKOVÁ. Vegetační poměry Olomouce a okolí ve vztahu k pylovým alergiím. RIEGER, Miroslav. Pylové alergie a životní prostředí. Praha: MŽP ČR, 1995, s. 33-49. ISBN 80-85087-38-3. VINTER, Vladimír a Petra MACHÁČKOVÁ. Přehled morfologie cévnatých rostlin. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. Studijní opora, 198 s. ISBN 978-80244-3322-6. WEISZENSTEINOVÁ, Jana. Zavlékání a vymírání organismů v enviromentální historii ČR: Nepůvodní druhy rostlin. DANIEL, Jan, Jindřich FRAJER a Pavel KLAPKA. Enviromentální historie České republiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 119122978. ISBN 978-80-210-6663-2.
75
Internetové zdroje: Počet obyvatel v obcích Olomouckého kraje k 31. 12. (1990 - 2013). Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2015-01-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xm/redakce.nsf/i/pocet_obyvatel_v_obcich_olomouckeho_kraje_k_ 31_12_(1990_2013) Prohlížecí služba WMS - Ortofoto. Geoportal.cuzk.cz [online]. © 2010 [cit. 2015-0105]. Dostupné z: http://geoportal.cuzk.cz/(S(eyb0m4lrlc4rkpjezevolqvb))/Default.aspx?menu=3121& mode=TextMeta&side=wms.verejne&metadataID=CZ-CUZK-WMS-ORTOFOTOP&metadataXSL=metadata.sluzba RÚIAN. ČÚZK [online]. © 2013 [cit. 2015-01-03]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/ruian/RUIAN.aspx RYBNÍČEK, Ondřej. Aktuální pylový zpravodaj. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/ RYBNÍČEK, Ondřej. Archiv. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-1223]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/archiv-pis RYBNÍČEK, Ondřej. Informace pro média. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/informace-pro-tisk RYBNÍČEK, Ondřej. Kalendář: Pylový kalendář. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/pylovy-kalendar-ke-stazeni RYBNÍČEK, Ondřej. Vývoj PIS v Evropě. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/vyvoj-pisv-evrope RYBNÍČEK, Ondřej. Význam PIS. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/vyznam-pis 76
RYBNÍČEK, Ondřej. Zpracování a distribuce výsledku. Pylová informační služba [online]. © 2014 [cit. 2014-12-23]. ISSN 1802-5587. Dostupné z: http://www.pylovasluzba.cz/zpracovani-a-distribuce-vysledku Výměnný formát RÚIAN (VFR). Cuzk.cz [online]. © 2013 [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: http://www.cuzk.cz/vfr Internetové zdroje (foto katalog): Alnus glutinosa. NIKANOS. Wikipedia [online]. 04.11.2006 [cit. 2014-12-23]. Dostupné
z:
http://it.wikipedia.org/wiki/Alnus_glutinosa#mediaviewer/File:Alnus_glutinosa_004.jp g File:Ailanthus altissima1.jpg. STÜBER, Kurt. Wikimedia Commons [online]. 2004 [cit. 2014-12-23].
Dostupné
z:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ailanthus_altissima1.jpg File:Brassica napus LC0027.jpg. HEMPEL, Jörg. Wikimedia Commons [online]. 2009 [cit.
2014-12-23].
Dostupné
z:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Brassica_napus_LC0027.jpg File:Humulus lupulus lupuloides (4942709527).jpg. LAVIN, Matt. Wikimedia Commons [online].
2010
[cit.
2014-12-23].
Dostupné
z:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Humulus_lupulus_lupuloides_(4942709527).j pg File:Kuusk Keila-Paldiski rdt ääres.jpg. LEIDUS, Ivar. Wikimedia Commons [online]. 2011
[cit.
2014-12-23].
Dostupné
z:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kuusk_KeilaPaldiski_rdt_%C3%A4%C3%A4res.jpg File:Parietaria officinalis 3.jpg. XAVER, Franz. Wikimedia Commons [online]. 2008 [cit.
2014-12-23].
Dostupné
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Parietaria_officinalis_3.jpg 77
z:
Investigation of Ambrosia artemisiifolia Ragweed. DEWEY, Steve. Tree of Life: web project
[online].
©
2008
[cit.
2014-12-23].
Dostupné
z:
http://tolweb.org/treehouses/?treehouse_id=4614 Obrázek. HORÁK, Jakub. Biolib.cz [online]. © 1999-2014 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/image/id22834/ Obrázek. NOVÁK, Jiří. Biolib.cz [online]. © 1999-2014 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/cz/image/id34821/ Perennial ryegrass. NAVIE, Sheldon. Queesland Government [online]. 2011 [cit. 201412-23]. Dostupné z: http://keyserver.lucidcentral.org/weeds/data/03030800-0b07-490a8d04-0605030c0f01/media/Html/Lolium_perenne.htm Ulmaceae / Ulmus laevis. MRKVICKA, A. Das Naturhistorische Museum Wien [online]. 2013 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://flora.nhm-wien.ac.at/SeitenArten/Ulmus-laevis.htm VYMAZAL, Miloš. Picea abies L. (smrk ztepilý) - květy, květenství. GARTEN.CZ. Garten.cz
[online].
©
2001-2014
[cit.
2014-12-23].
Dostupné
z:
http://www.garten.cz/ei/cz/00595-C1-smrk-ztepily/ VYMAZAL, Miloš. Plants: Ailanthus altissima - tree of heaven. HAVLIS, Milan. About garden [online]. © 2001-2014 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www.aboutgarden.com/a/en/3891-ailanthus-altissima-tree-of-heaven/
78
Přílohy
79
Seznam příloh: 1 Přehled alergologicky významných druhů rostlin (vázaná) 2 Ukázka formy Pylového zpravodaje dle Pylové informační služby (vázaná) 3 Srovnání nástupů alergenů za rok 2012, 2013 a 2014 (vázaná) 4 Oblasti (díly) města spravované TSMO (vázaná) 5 Oblasti (díly) města spravované TSMO v obrazové podobě (vázaná) 6 Animovaná mapa vývoje alergenních zón v roce 2014 7 Foto katalog alergologicky rizikových lokalit v zájmových oblastech území města Olomouce (volná na CD) 8 Foto katalog zachycených, alergologicky významných druhů dřevin, bylin a trav na území města Olomouce (volná na CD) 10 Mapa alergenních zón vybrané části města Olomouce 11 Mapa alergenních zón podle alergologické významnosti vybrané části města Olomouce
80
Příloha1 Přehled alergologicky významných druhů rostlin Následující text je popisuje vybrané alergenní rostliny a jejich charakteristiky ve vztahu k pylovým alergiím. Dřeviny Borovice lesní Borovice lesní se řadí mezi běžné stromy borových a smíšených lesů, skal a křovin, často vysazován. Borovice je větrosnubným stromem, který produkuje velké množství pylu. Pylová zrna jsou velká ale zároveň lehká, opatřená vzdušnými váčky. Takové charakteristiky umožňují přenos pylových zrn na velké vzdálenosti. Doba kvetení spadá na duben a květen, jedná se o alergologicky málo významnou rostlinu. Z hlediska taxonomického zařazení náleží borovice do čeledi borovicovité a kromě borovice lesní v naší přírodě najdeme i další druhy. Jedním z nich je borovice kleč vázaná na horské oblasti, nebo borovice blatka rostoucí na rašeliništích. K zalesňování je využívána borovice černá. Borovice vejmutovka se často expanzivně šíří v některých lesnatých pískovcových oblastech (Labské pískovce) (Rybníček 1994). Do čeledi borovicovité patří také rody smrk, jedle a modřín, jejichž alergologický význam je ovšem ještě menší než u borovice. Nízká alergizující agresivita je dána velkými rozměry pylových zrn, která u smrku a jedle jsou ještě těžší než v případě borovice (Dyakowska 1959, Erdtman 1969). Pylová zrna modřínu dokonce nejsou vybavena vzdušnými vaky. Pyl těchto rodů není tedy unášen vzdušnými proudy na velké vzdálenosti (Rybníček 1994). Jalovec obecný Jalovec obecný je světlomilný keř, který se vyskytuje ve světlých borových a dubových lesích (častěji na lesních okrajích), popř. na pastvinách a skalách. V městských oblastech se s ním setkáváme na zahradách či parcích, kde bývá často vysazován. Jedná se o větrosprašný a dvoudomý strom. Vrchol kvetení náleží měsícům duben a květen a alergologický význam je malý, s častějším výskytem spíše v řídce osídlených oblastech. Taxonomicky se jalovec řadí do čeledi cypřišovité (Rybníček 1994). Tis červený 81
Tis červený vytváří jehličnatý keř, méně často potom strom. V naší přírodě je vzácný, ale je běžnou součástí zeleně parků a zahrad. Tis velmi dobře snáší znečištěné ovzduší ve městech na rozdíl od našich jiných jehličnanů. Jedná se opět o větrosnubný, dvoudomý (jak již bylo řečeno, pyl je produkován pouze samčím zástupcem) druh. Doba květu je vázána hlavně na březen a duben a z alergologického hlediska se jedná o málo významný druh. Tis se zařazuje do čeledi tisovité, která je u nás zastoupena pouze jedním druhem (Rybníček 1994). Ořešák královský Ořešák královský je užitkový strom cizího původu (euroasijský), který se pěstuje v teplejších oblastech, protože v tuhých zimách vymrzá. Veřejností je často laicky označován názvem vlašský ořech a je opět větrosnubný. Období květu zahrnuje měsíce duben a květen s malým alergologickým významem. Ořešák se klasifikuje do čeledi ořešákovité a v našem území se často v parcích pěstují jiné severoamerické druhy ořešáků (ořešák černý, ořešák popelavý) nebo jiné příbuzné druhy např. ořechovec (Rybníček 1994). Bříza bělokorá Bříza bělokorá je široce rozšířeným stromem ve světlých lesích nebo ve volné (zkultivované a odlesněné) krajině. Tato dřevina se šíří náletem semen na paseky, navážky či haldy, ale často bývá vysazována. Bříza produkuje velké množství pylu, který se větrem šíří na velké vzdálenosti. Doba kvetení spadá na měsíce březen, duben a květen a jedná se o alergologicky nejvýznamnější druh (resp. rod) dřevin. Alergologicky významnější jsou pouze trávy (Rybníček 1994). Pyl bříz je nejčastější příčinou jarních polinóz vyvolávaných pylem dřevin. Taxonomicky se bříza řadí do čeledi břízovité a rod bříza je v České republice zastoupen i dalšími méně rozšířenými druhy, jako např. bříza pýřitá. Tyto taxony se však nevyskytují v městském prostředí, protože jsou spíše vázány na hory nebo vlhká a podmáčená stanoviště. Pyl břízy je také nebezpečný svoji zkříženou reakcí s pylem většiny našich alergologicky významných dřevin (od nejsilnější reakce: olše, líska, habr, dub, buk a bez černý). V menší míře pak pyl břízy zkříženě reaguje s pylem trav a pelyňku, dokonce s potravinovými alergeny, jako ovoce a zeleniny (Rybníček 1994). Olše 82
V případě rodu olše jsou z alergologického hlediska důležité druhy olše lepkavá a olše šedá, které jsou běžnou součástí břehových porostů a údolních niv vodních toků nebo jejich pramenišť. Olše šedá ve srovnání s olší lepkavou je vázána na vyšší nadmořské výšky (podhorské až horské polohy). Olše je vhodná dřevina pro rekultivační účely a šíří se formou náletů semen na nová stanoviště. Olše je větrosnubný strom, jehož pyl je šířen do širokého okolí. Období květu je velmi brzké, protože zahrnuje i měsíc leden, dále únor, březen a duben. Tento rod je alergologicky významný a taxonomicky se řadí do čeledi břízovité. Pyl olše je problematický opět díky zkříženým reakcím s dalšími taxonomicky příbuznými rody jako bříza, líska a habr, v menší míře pak s pylem dřevin buku (Rybníček 1994). Líska obecná Líska obecná je světlomilný keř či strom vyskytující se primárně ve světlých hájích, lesních lemech a křovinách. Často je však vysazována ve městech, hlavně v zahradách nebo parcích. Líska je opět větrosnubným druhem, jehož pyl se dovede šířit i na větší vzdálenosti. Líska kvete od února do dubna a mluvíme o alergologicky významném druhu. Jejím kvetením společně s olší začíná pylová sezóna. Líska se řadí do čeledi lískovité a její pyl může zkříženě reagovat s pylem habru, olše, břízy, buku a dubu (Rybníček 1994). Habr obecný Habr obecný je významnou lesní dřevinou, převážně stromem, který je součástí tzv. dubohabrových lesů, méně pak součástí svažitých lesních terénů a lesních okrajů. Habr je dnes oblíben k výsadbám a pro tvorbu živých plotů, kde prakticky nevykvétá, protože je pravidelně zastříháván. Období kvetení je tvořeno měsíci duben a květen a z alergologického hlediska se jedná o významný druh, hlavně v případě zkřížených reaktivit s břízou. Není tak významný jako bříza a další příbuzné dřeviny olše a líska. Habr náleží do čeledi lískovité a zkřížené reaktivity se vážou na kombinace pylů s lískou, olší, břízou, dále s bukem a dubem (Rybníček 1994). Dub V případě rodu dub jsou z alergologického hlediska předmětem zájmu druhy dub letní a dub zimní, které jsou stromy listnatých a opadavých lesů, ve kterých bývají dominantními dřevinami. Dále se vyskytují roztroušeně v parcích a volné krajině. Duby 83
jsou větrosnubnými druhy, které v rozdílných oblastech produkují různé množství pylu. Stromy rostoucí v zapojených lesních porostech kvetou málo a nepravidelně, naopak duby rostoucí jednotlivě nebo na lesních okrajích produkují velké množství pylu. Dub kvete v březnu, dubnu a květnu a je alergologicky středně významný. Taxonomicky dub klasifikujeme do čeledi bukovité a v naší republice je tato čeleď reprezentována až na výjimky pouze již zmíněnými dvě druhy (dub letní, dub zimní). Na našem území existují vzácně druhy jako dub šipák (lesostepní stanoviště), dub cer (jižní Morava) nebo dub jadranský, ale jejich druhová příslušnost nemá z alergologického hlediska značný význam. Pyl dubu může vyvolávat alergie ve zkřížených reakcích s pylem buku, olše, břízy a lísky (Rybníček 1994). Buk lesní Buk lesní se přirozeně vyskytuje zejména ve smíšených podhorských a horských lesích, často vysazován i mimo les, zejména v parcích. Buk je statným stromem, který je opylován pomocí větru. Intenzita jeho kvetení je proměnlivá v jednotlivých letech. Šíření pylu větrem je nejčastěji na kratší vzdálenosti, protože pylová zrna jsou výrazně těžší, než tomu bylo u již zmíněných dřevin. Buk nejčastěji kvete v dubnu a květnu a je alergologicky méně významný. Tento strom se taxonomicky zařazuje do čeledi bukovité a blízkým příbuzných (i alergologickým) je původně mediteránní kaštanovník jedlý, který se často vysazuje v parcích (Rybníček 1994). Vrba jíva Vrba jíva svým výskytem osídluje nejrůznější stanoviště, jako např. křoviny a lesní okraje, podél toků, na vlhkých loukách, narušená místa (kamenolomy a rumiště) nebo sídliště v periferních oblastech měst. Vrba jíva je jak větrosnubná, tak i hmyzosnubná a jedná se o dvoudomý druh. Vrchol kvetení vrby spadá do období březen, duben a květen a alergologický význam je střední. Taxonomicky vrba náleží do čeledi vrbovité a rod vrba je velmi početný a zahrnuje keřovité i stromovité formy vrb, které rostou hlavně podél vodních toků a na různých mokřadech. Pyl vrby vyvolává také zkřížené alergické reakce při styku s pylem topolu nebo jilmu (Rybníček 1994). Topol V rámci rodu topol jsou zájmovou skupinou druhy topol černý, topol bílý a topol osika, které jsou typickými stromy lužních lesů. Dodnes se zachovaly pouze ve zbytcích 84
podél velkých řek. Topoly jsou výhradně dvoudomé, větrosnubné dřeviny. Topol osika se často šíří nálety, ale obývá také sušší stanoviště, jako jsou lesní světliny, lemy nebo sutě. Topol černý se využívá k zalesňování podmáčených stanovišť. Topoly se obecně využívají jako kultivary a jsou běžnou součástí pouliční zeleně, volných ploch a parků. Období květu zahrnuje měsíce březen a duben a alergologický význam topolů je střední. Často totiž respirační potíže nevyvolává samotný pyl, ale nýbrž uvolňovaný chmýr po odkvětu topolů spolu se semeny z jehněd samičích stromů v květnu a červnu. Chmýr je forma letového aparátu, která umožňuje lepší šíření semen a mechanickému podráždění dýchacích cest se může předcházet úklidem příslušných míst, nejlépe proudem vody. Ve volné krajině se můžeme setkat s cizokrajnými kultivary topolů, které mohou být pouze samčí, nebo jen samičí. Z alergologického hlediska jsou méně závadné samčí druhové kultivary, nejlépe pak ty s nižší produkcí pylu. Topoly spadají do čeledi vrbovité a jejich pyl při setkání s pylem vrb nebo jilmu vyvolává zkřížené alergické reakce (Rybníček 1994). Platan Platan je cizokrajným stromem často vysazovaným v parcích a alejích podél ulic jako součást městské zeleně. Platan je větrosnubný a nejčastější vysazovaný hybridní taxon je platan javorolistý. Platany kvetou hlavně v dubnu a květnu a alergologický význam je střední, a to pouze ve městských lokalitách, kde byl vysázen. Taxonomicky platanu náleží čeleď platanovité. Jilm V naší přírodě se setkáváme se třemi druhy jilmů, mezi které patří jilm ladní, jilm horský a jilm vaz. Jilmy obývají říční údolní, lužní a suťové lesy (převážně jilm horský a jilm vaz) a jilm ladní je pak typický slunnými stráněmi v teplejších oblastech. Jilmy se také vysazují v parcích a podél ulic, ale z naší přírody ustupují, převážně v důsledku napadení tzv. grafiozou jilmů, jejíž důsledek jsou „torza“ odumřelých stromů. Jilmy kvetou od března do května a alergologicky jsou málo významné, a to i díky snižujícímu rozsahu jejich výskytu. Jilm se taxonomicky řadí do čeledi jilmovité (Rybníček 1994). Trnovník akát Trnovník akát neroste v naší přírodě přirozeně. Jedná se o cizokrajný 85
hmyzosnubný strom (zřídka keř), který má původ v Severní Americe, dnes již často zdomácnělý. V některých teplejších oblastech ve velkém rozsahu zplaňuje a působí zde jako rušivý faktor pro přirozenou lesní a stepní rostlinnou složku. Trnovník patří mezi druhy, které jsou odolné vůči znečištění ovzduší, vykazuje malé nároky na půdu a vláhu. Díky těmto charakteristikám je vhodné jeho vysazování v pouliční zeleni. Období kvetení spadá do měsíců květen a červen a alergologicky je méně významný. Akát se řadí do čeledi bobovité (Rybníček 1994). Jasan ztepilý Jasan ztepilý patří mezi naše běžné stromy převážně v lužních a suťových lokalitách. Roste také v odlesněné krajině podél cest a vodních toků a místy je vysazován v parcích. Opět se jedná o větrosnubný druh a obdobím květu tvoří měsíce duben a květen. Jasan je alergologicky středně významným druhem a taxonomicky se zařazuje do čeledi olivovníkové. V naší přírodě jsou příbuznými druhy jasanu ztepilému např. jasan úzkolistý (jižní Morava) nebo jasan zimnář, který se ojediněle pěstuje v parcích. Jasan v malé míře zkříženě reaguje s pylovými alergeny ptačího zobu, topolu osiky, vrby, jilmu a javoru (Rybníček 1994). Ptačí zob obecný Jedná se o ozdobný keř s vyšší produkcí pylu. Ptačí zob obecný u nás v přírodě roste ve světlých lesích, pobřežních houštinách a na křovinatých stráních v teplejších oblastech. V městských lokalitách se vyskytuje nejčastěji na veřejných prostranstvích (v parcích a zahradách), kde je často vysazován do živých plotů. Vrchol kvetení patří červnu a částečně červenci a alergologicky je popisován jako méně významný druh pouze s lokálním působením. Na alergických reakcích se může podílet pronikavá vůně jeho květů. Ptačí zob se klasifikuje do čeledi olivovníkovité a v praxi se setkáme i s druhem ptačí zob vejčitý původem z Japonska. Možná zkřížená reaktivita je zjištěna s jasanem (Rybníček 1994). Hlošina úzkolistá Hlošina úzkolistá vytváří formu ozdobného keře nebo nízkého stromu s původem z východního Středomoří. Hlošina je druhem, který se hojně vysazuje v parcích, zahradách, sídlištních oblastech a podél silnic. Je důležitou složkou městské zeleně. Hlošina patří mezi hmyzosnubné skupiny dřevin, které disponují malou 86
produkcí pylu, ale silně vonnými květy. Kvetení náleží měsíce květen a červen a alergologicky mluvíme o středně významné dřevině, respirační potíže vyvolává spíše silná vůně květů. V hustěji osídlených částech měst (sídliště) často docházelo ke stížnostem na vůni květů ze strany lidí, kde byl tento druh dekorativně vysazován. U citlivých lidí může tato aromatická vůně vyvolávat stavy dušnosti. Taxonomicky se hlošina úzkolistá zařazuje do čeledi hlošinovité (Rybníček 1994). Jasanojavor peřenolistý Jasanojavor peřenolistý je větrosnubná dvoudomá dřevina, původem ze Severní Ameriky, která se často vysazuje v parcích a jiných plochách městské zeleně. Tento druh kvete v březnu a dubnu a jedná se o alergologicky málo významný druh. Z taxonomického hlediska se jasanojavor řadí do čeledí javorovité, ale s našimi zástupci javorů není v blízké příbuznosti. Mezi naše původní druhy javorů patří javor mléč, javor klen a javor babyka. Naše javory jsou hmyzosprašné dřeviny, jejichž pyl se však částečně dostává i do okolního prostředí (Rybníček 1994). Lípa Na českém území se rozlišují základní dva druhy líp, kterými jsou lípa velkolistá a lípa malolistá. Rostou jako součást listnatých lesů, ale jsou také běžnou součástí zeleně parků, lidských sídel i ve volné krajině. Lípy jsou hmyzosnubné rostliny, ale část pylu se dostává do ovzduší. Lípy kvetou od května do července a z alergologického hlediska jsou středně významné. Lípy způsobují alergické obtíže většinou pouze lokálně a to v blízkosti těchto kvetoucích dřevin a taxonomicky spadají do čeledi lípovité (Rybníček 1994). Pajasan žláznatý Pajasan žláznatý není na našem území původní a pochází z jihovýchodní Asie. Často je vysazován v parcích, ale typické je také jeho expanzivní šíření na různá narušená stanoviště v pozměněné krajině, nebo i přímo uvnitř města. Pajasan náleží do skupiny hmyzosnubných rostlin a produkuje velké množství těžšího pylu, který se větrem šíří na menší vzdálenosti. Pajasan kvete pouze v červnu a nejde o alergologicky významný druh a alergické reakce se u citlivých lidí vyvolávají v pouze blízkosti kvetoucích stromů. Pajasan se řadí do čeledi simarubovité (Rybníček 1994).
87
Jírovec maďal Jírovec maďal je dnes již běžnou součástí zeleně v naší kulturní krajině, i když se jedná o cizokrajný strom s původem v jihovýchodní Evropě. Jírovec je hmyzosnubným druhem, který tvoří menší množství pylu šířícího se na menší vzdálenosti. Jírovec kvete v dubnu a květnu a alergické potíže vyvolává zřídka, spíše jen lokálně, proto je jeho alergologický význam malý. Taxonomicky je jírovec součástí čeledi jírovcovité (Rybníček 1994). Bez černý Bez černý náleží mezi keře, řídčeji mezi stromy a hojně se vyskytuje na živných, humózních a dusíkem bohatých půdách. Často je součástí keřového podrostu lesů a na jejich okraji. Dále je vázán na lesy druhotně ve formě akátin, smrkových monokulturách nebo porostech borovice černé. Bez černý se rozšiřuje i expanzivně, kdy proniká na různá narušená stanoviště (rumiště, skládky, staré zástavba apod.). Bez je hmyzosnubný keř, pravděpodobně i samosprašný a produkce pylu je vysoká. Pyl se z jeho snadno přístupných a otevřených květů dostává do okolního prostředí. Vrchol květu představuje období od května do července a alergologický význam je střední, ale stálé stoupá. Taxonomicky je řazen do čeledi zimolezovité a v České republice rozeznáváme tři druhy bezu, mezi které patří kromě bezu černého, také bez hroznatý a bez chebdí. První dva druhy jsou keře, bez chebdí potom statná bylina (Rybníček 1994). Pustoryl vonný Pustoryl vonný je ozdobný cizokrajný keř, který se často nesprávně označuje jako „jasmín“. Pěstuje se v parcích a na zahradách a jedná se o hmyzosnubnou dřevinu s intenzivně vonnými květy, jak již vyplývá z jeho názvu. Kvete v květnu a červnu. Z alergologického hlediska mluvíme o méně významném keři působícím pouze lokálně. Na dýchacích potížích se podílí i pronikavá vůně jeho květů. Pustoryl vonný se zařazuje do čeledě hortenziovité (Rybníček 1994). Byliny (mimo trávy) Brukev řepka Brukev řepka je častou, pěstovanou plodinou pro olejnatá semena, ale i jako pícnina. Jedná se o hmyzosnubnou bylinu, která produkuje poměrně značné množství pylu. Pylová zrna tvoří hrudky, které se dostávají do okolního prostředí v omezené míře. 88
Brukev kvete v dubnu a květnu a její alergologický význam je střední. Pyl brukve působí pouze lokálně v blízkém okolí kvetoucích polí, které tato bylina vytváří. Brukev se taxonomicky řadí do čeledi brukvovité, která je u nás reprezentována spíše různými kulturními formami, které jsou pěstovány jako nekvetoucí zelenina. Blízkým rodem je např. hořčice (Rybníček 1994). Šťovík kyselý Šťovík kyselý je v porovnání s brukví nepěstovanou bylinou, naopak se jedná o typický druh našich luk rostoucí zejména na středně vlhkých, spíše kyselých půdách, místy také podél vod a cest. Šťovík je dvoudomý, větrosnubný druh s větší produkcí pylu. Vrchol kvetení spadá do období května až září a alergologicky patří do střední kategorie významu. Pyl samotný není příliš výrazný, ale určitý alergenní význam zde má delší doba kvetení. Šťovík se řadí do čeledi rdesnovité (Rybníček 1994). Merlík bílý Merlík bílý je jednoletkou, značně proměnlivou bylinou. Jedná se o hojný plevelný druh na polích a zahradách a dalších druhotných stanovištích, jako jsou rumiště, hnojiště apod. Merlík řadíme mezi větrosnubné rostliny s menší produkcí pylu. Doba květu představuje období od května do září a alergologicky je středně významný. Taxonomicky se merlík řadí do rozsáhlého rodu merlík, který je u nás zastoupen 35 zpravidla jednoletými druhy osídlujícími převážně druhotná stanoviště (rumiště, pole, skládky, hnojiště, okraje cest). Příbuzné druhy tvoří zástupci rodu lebeda obývající podobná stanoviště. Zkřížené reakce vyvolává kombinace pylů zmíněných rodů merlík a lebeda, nebo případně s rodem laskavec (Rybníček 1994). Laskavec Laskavec je stejně jako jeho příbuzný merlík vázaný svým výskytem na druhotná stanoviště (rumiště, skládky, pole, obnažené půdy v okolí sídlišť apod). Představuje nepůvodní jednoletou bylinu, větrosnubnou, s menší produkcí pylu. Laskavec kvete v rozsahu měsíců červen až říjen a z alergologického hlediska je málo významný. Jeho alergizující účinky ovšem souvisí s ohledem na častý výskyt v narušené krajině a okolí sídelních aglomerací s možností šíření pylu v ovzduší. Laskavec taxonomicky náleží do čeledi laskavcovité, která je v naší přírodě reprezentována více rody, ale nejčastějším druhem je laskavec ohnutý původem ze 89
Severní Ameriky (Rybníček 1994). Kopřiva dvoudomá Kopřiva dvoudomá je velmi běžný druh, který vytváří husté porosty v pobřežních křovinách, údolních nivách a lužních lesích. Kopřiva se ale svým výskytem váže na druhotná stanoviště jak v blízkosti lidských sídel, kde představuje obtížní plevel, tak i ve volné, narušené krajině. S oblibou vyhledává vlhčí humózní půdy bohaté na dusíkaté látky. Jedná se o dvoudomý druh, takže pyl produkují pouze samčí jedinci. Vrchol kvetení je tvořen od května do září a alergologicky je středně významná, protože její pyl není výrazně agresivní. Taxonomicky je kopřiva zařazena do čeledi kopřivovité. Z našich druhů kromě kopřivy dvoudomé se můžeme setkat s kopřivou žahavkou, která se často vyskytuje jako plevel na zahradách a rumištích (Rybníček 1994). Drnavec lékařský Jedná se o nepůvodní druh, který je již zdomácnělý, jehož výskyt je pouze lokální v teplejších oblastech České republiky, a to na stinných, vlhkých a živných stanovištích lužních lesů, křovinách a rumištích (Hejný, Slavík 1988). Drnavec kvete v rozsáhlém období od dubna do září. Alergologicky představuje významný druh, ale vzhledem k jeho roztroušenému výskytu vykazuje pouze lokální význam. Jeho pyl, je ale ve srovnání s pylem kopřivy dvoudomé, agresivnější. Taxonomicky se drnavec zařazuje do čeledi kopřivovité, a přesto že existuje taxonomický příbuzný vztah s kopřivou, zkřížené reakce jsou velmi slabé (Rybníček 1994). Jitrocel kopinatý Jitrocel kopinatý je běžný bylinný druh rostoucí na lukách, pastvinách nebo na navážkách zeminy. Jitrocel kvete po dlouhé období tvořené měsíci květen až září a jedná se o alergologicky středně významný druh, na kterém se více jak agresivita pylu projevuje spíše delší doba kvetení. Jitrocel se řadí do čeledi jitrocelovité a kromě již zmiňovaného druhu se v České republice hojně vyskytuje ještě jitrocel větší a jitrocel prostřední (Rybníček, 1994). Pelyněk černobýl Pelyněk černobýl se vyskytuje zejména na neudržovaných místech v okolí sídel, 90
komunikací, na rumištích nebo v pobřežních křovinách. Jedná se o velmi hojný a rozšířený druh. Z hlediska rozmnožování je spíše hmyzosnubný, ale často se považuje za větrosnubný. Jeho pyl se totiž ve zvýšené míře objevuje v nižší přízemní vrstvě vzduchu (Nilsson, Spieksma 1992), ale vzdušnými proudy je často zanášen i do vyšších vrstev ovzduší, kde je pomocí pylových lapačů PIS ve výšce 15 až 20 m nad zemí pravidelně zachycován. Pelyněk kvete od července do října a z alergologického hlediska je významný, protože jeho pyl je hlavní příčinou polinóz pozdního léta. K tomuto významu přispívá také hojný výskyt pelyňku černobýlu v blízkosti sídelních aglomerací (Rybníček 1994). Taxonomicky se pelyněk řadí do čeledi hvězdnicovité a rod pelyněk je u nás představen ve více druzích, jako např. pelyněk pravý a pelyněk ladní. Jejich pyl má také alergizující účinky, ale jejich rozšíření není tak hojné, jako v případě pelyňku černobýlu. Zkřížená reaktivita má význam při kombinaci s pyly kopretiny bílé, heřmánku, hvězdice, slunečnice roční, zlatobýlu obecného, pampelišky lékařské, ambrózie nebo pouvy řepňolisté. Nejsou výjimkou ani zkřížené reakce s některými potravinovými alergeny (Rybníček 1994). Ambrózie Ambrózie se v České republice vyskytují ve dvou druzích - častější ambrózie pelyňkolistá a ambrózie trojlaločná, která je ovšem svým výskytem vázaná pouze na Polabí. Ambrózie vyhledávají teplé oblasti a jsou to jednoleté byliny s původem v Severní a Střední Americe, které se k nám dostávají zavlečením se zemědělskými produkty. Ambrózie pelyňkolistá je častá na nádražních lokalitách, říčních přístavech, v okolí zpracovatelských závodů, okrajích cest, rumištích apod. V poslední době se z ambrózie stal plevel vázaný na pole. Jde o větrosnubný druh s velkou produkcí pylu, který se větrem šíří na velké vzdálenosti. Není výjimkou, že pylové lapače v Brně zachycují pylová zrna ambrózií ze zdrojů sousedního Maďarska. Vrchol kvetení představují měsíce od července do října a alergologický význam souvisí s hojným výskytem. Ambrózie jsou častou příčinou alergických onemocnění. Taxonomicky se zařazují do čeledi hvězdnicovité a zkříženou reaktivitu představují kombinace pylů s pelyňkem černobýlem, zlatobýlem kanadským, pouvou řepňolistou, jitrocelem kopinatým nebo s heřmánkem (Rybníček 1994). Pouva řepňolistá 91
Pouva řepňolistá je jednoletá statná bylina původem opět ze Severní Ameriky (jih USA), která roste, jako její příbuzné druhy, na druhotných stanovištích (rumiště, okraje cest a železnic, nádražní oblasti, říční přístavy apod.). V současnosti je častým plevelem na polích. Pouva vyhledává teplé oblasti, nejčastěji v Polabí, ale má značnou schopnost šíření. Jedná se o větrosnubný druh s vysokou produkcí pylu. Tento druh kvete od srpna do října a alergologický význam je malý, v místech svého výskytu však může být podstatně vyšší. Taxonomicky se zařazuje do čeledi hvězdnicovité a její pyl zkříženě reaguje s pyly ambrózie a pelyňku (Rybníček 1994). Zlatobýl kanadský Zlatobýl kanadský je okrasná statná bylina původem ze Severní Ameriky, která se pěstuje a často zplaňuje na zahradách a v parcích. Běžně roste také v pobřežních křovinách, příkopech, na rumištích a okolí sídlišť. Zlatobýl často tvoří rozsáhlé porosty, např. v okolí vodních toků Moravy a Dyje, nebo na průmyslových haldách a rumištích. Příbuzným zástupcem obývajícím podobná stanoviště je zlatobýl obrovský, který má původ v Severní Americe. Zlatobýl kanadský kvete od srpna do září a alergologicky je středně významný. Taxonomicky se řadí do čeledi hvězdnicovité a kromě již zmíněných dvou druhů (zlatobýl kanadský, zlatobýl obrovský) je u nás původní zlatobýl obecný, který se vyskytuje hlavně na křovinatých slunných stráních, ve světlých lesích a horských oblastech. Pyly zlatobýlů mohou zkříženě reagovat s pyly pelyňku černobýlu, ambrózie pelyňkolisté nebo pampelišky lékařské (Rybníček 1994). Slunečnice roční Sluneční roční patří mezi jednoleté zemědělské plodiny, která se pěstuje pro svá olejnatá semena, jako krmivo na polích nebo pro okrasnou funkci na zahradách. Slunečnice je typická svými velkými květy, je hmyzosprašná s dobrou produkcí pylu. Pylová zrna nesou charakteristický znak, kterým jsou ostnité výrůstky. Slunečnice kvete pouze v srpnu, a i proto je alergologický význam malý, který může vyvolat potíže pouze při bližším kontaktu s kvetoucími rostlinami. Taxonomicky slunečnice patří do čeledi hvězdnicovité, která reprezentuje ještě další příbuzný druh rodu slunečnice, kterým je slunečnice topinambur. Topinambur je druh pěstovaný původně jako krmivo, který často zplaňuje v aluviálních oblastech. Zkřížená reaktivita může vznikat při kombinaci pylů slunečnice s pelyňkem černobýlem, smetánkou lékařskou nebo ambrózií pelyňkolistou (Rybníček 1994). 92
Pampeliška lékařská Jedná se o velmi běžný taxon naší přírody, který představuje komplex drobných druhů, které se zpravidla velmi těžko určují. Typickou lokalitou výskytu tvoří louky, meze, zahrady, ale může osídlovat také navážky zeminy. Pampeliška je hmyzosnubnou bylinou, ale v menší míře se její pyl dostává do ovzduší. Vrchol kvetení zahrnuje období duben až červenec a spadá do kategorie středního alergologického významu. Taxonomicky se pampeliška klasifikuje do čeledi hvězdnicovité, v rámci které se rod pampeliška člení do velkého počtu drobných druhů (mikrospécií), jejichž vznik je podmíněn častým vývinem semen i z neoplodněných vajíček (apomixie). Pyl může v kombinaci s pyly pelyňku černobýlu nebo ambrózií pelyňkolisté vyvolat zkřížené reakce (Rybníček 1994). Trávy Kostřava červená Kostřava červená je běžným druhem našich luk a trávníků, která je z hlediska nároků na půdní a stanovištní podmínky, nenáročná. Alergologicky neméně významná je kostřava luční, jako typická luční tráva a některé další druhy kostřav. Kostřava kvete od června do srpna a zkřížené reaktivity se mohou vytvářet v případě kombinací s pyly srhy říznačky, bojínku lučního, lipnice luční a jílku vytrvalého (Rybníček 1994). Jílek vytrvalý Jílek vytrvalý je typickou travou sešlapávaných trávníků parků, sídlišť, hřišť apod. Jílek kvete od června do srpna a někdy bývá součástí travních směsí. Pyl jílku vytrvalého může zkříženě reagovat s pyly srhy říznačky, kostřavy luční, žita setého, medyňku vlnatého, bojínku lučního a lipnice luční (Rybníček 1994). Pýr plazivý Pýr plazivý je plevelným zástupcem polí, úhorů a sídlištních lokalit. Šíří se hlavně vegetativně svými oddenky a vrchol kvetení spadá do období května a června. Pyl pýru může zkříženě reagovat s obilninami – žitem, ječmenem a pšenicí (Rybníček 1994). Ovsík vyvýšený 93
Ovsík vyvýšený roste hlavně na sušších svahových loukách a převažuje v nekosených travních porostech, spíše pak v teplejších oblastech. V současné době se zvětšuje rozsah neudržovaných travních ploch, a i proto je ovsík jedním z nejčastějších druhů. Ovsík kvete od května do července a jeho pyl může způsobovat zkřížené alergické reakce při styku s pylem metličky, metlice a trojštětu (Rybníček 1994). Bojínek luční Bojínek luční tvoří typickou pícninářskou trávu často vysévanou jako součást travních směsí. Bojínek se vyskytuje na loukách, mezích, vlhkých pastvinách s dostatkem vláhy, světla a živné půdy. Je častým sídlištním zástupcem. Kvete od května do srpna a zkříženě reaguje se srhou říznačkou, kostřavou luční, jílkem vytrvalým, medyňkem vlnatým, psárkou luční a lipnicí luční (Rybníček 1994). Psárka luční Psárka luční je typická tráva našich luk bohatých na vlhkost a živiny. Psárka kvete v období od května do července a její pyl může zkříženě reagovat s pyly bojínku lučního, srhy říznačky, kostřavy červené, lipnice luční a jílku vytrvalého (Rybníček 1994). Srha říznačka Jedná se o typickou luční trávu, která snáší i mírné zastínění. Roste tedy např. v sadech, křovinách i světlých lesích či lesních okrajích. Osídluje také narušená stanoviště. Srha kvete od května do září a může v kombinaci s bojínkem lučním nebo žitem setým vyvolávat zkřížené alergické reakce (Rybníček, 1994). Žito seté Žito seté je obilovinou běžně pěstovanou na polích. Jde o jednoletou až dvouletou kulturní trávu s poměrně značnou produkcí pylu. Podobně jako ostatní obilniny má i žito poměrně velká pylová zrna. Žito kvete od května do července a jeho pyl může zkříženě reagovat pylem ječmenu, trojštětu a sveřepu (Rybníček 1994).
94
Příloha 2 Ukázka formy Pylového zpravodaje dle Pylové informační služby
Zdroj: pylovasluzba.cz; 1.9. 2014
95
Příloha 3 Srovnání nástupů alergenů za rok 2012, 2013 a 2014
Druh rostliny Dřeviny Bez černý Borovice Bříza Buk Cypřišovité Dub Habr Jasan Javor Jilm Jírovec Lípa Líska Olše Ořešák Pajasan Platan Smrk Tis Topol Trnovník Vrba Byliny Ambrózie Drnavec Chmel Jitrocel Kopřivovité Merlíkovité Pampeliška Pelyněk Řepka Šťovík Trávy Bojinek Jílek Kostřava Kukuřice Lipnice Medyněk Psárka Pýr Rákos Srha Žito Plísně
rok 2012 nástup sezóny konec sezóny 19.3.2012 1.10.2012 nástup (týden) konec (týden) 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 7. 5. 2012 - 13. 5. 2012 2. 4. 2012 - 8. 4. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 9 .4. 2012 - 15. 4. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 9 .4. 2012 - 15. 4. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012 9. 4. 2012 - 15. 4. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012 30. 4. 2012 - 6. 5. 2012 28. 5. 2012 - 3. 6. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012 30. 4. 2012 - 6. 5. 2012 25. 6. 2012 - 1. 7. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 7. 5. 2012 - 13. 5. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012 19. 3. 2012 - 25. 3. 2012
25. 6. 2012 - 1. 7. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 21. 5. 2012 - 27. 5. 2012 30. 4. 2012 - 6. 5. 2012 30. 4. 2012 - 6. 5. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012 21. 5. 2012 - 27. 5. 2012 9. 7. 2012 - 15. 7. 2012 2.4.2012 - 8. 4. 2012 2.4.2012 - 8. 4. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 2. 7. 2012 - 8. 7. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 9. 4. 2012 - 15. 4. 2012 16. 4. 2012 - 22. 4. 2012
rok 2013 nástup sezóny konec sezóny 4.3.2013 22.9.2013 nástup (týden) konec (týden) 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 13. 5. 2013 - 19. 5. 2013 15. 4. 2013 - 21. 4. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013
24. 6. 2013 - 30. 6. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013
rok 2014 nástup sezóny konec sezóny 24.2.2014 14.9.2014 nástup (týden) konec (týden) 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014 24. 3. 2014 - 30. 3. 2014 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014 24. 3. 2014 - 30. 3. 2014 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014 7. 4. 2014 - 13. 4. 2014 3. 3. 2014 - 9. 3. 2014 7. 4. 2014 - 13. 4. 2014 17. 3. 2014 - 23. 3. 2014 21. 4. 2014 - 27. 4. 2014 9. 6. 2014 - 15. 6. 2014 24. 2. 2014 - 2. 3. 2014 24. 2. 2014 - 2. 3. 2014 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014
7. 7. 2014 - 13. 7. 2014 19. 5. 2014 - 25. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 31. 3. 2014 - 6. 4. 2014 26. 5. 2014 - 1. 6. 2014 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014 2. 6. 2014 - 8. 6. 2014 14. 7. 2014 - 20. 7. 2014 10. 3. 2014 - 16. 3. 2014 24. 3. 2014 - 30. 3. 2014 2. 6. 2014 - 8. 6. 2014
6. 5. 2013 - 12. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014 5. 5. 2014 - 11. 5. 2014 11. 3. 2013 - 17. 3. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 3. 3. 2014 - 9. 3. 2014 11. 3. 2013 - 17. 3. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 3. 3. 2014 - 9. 3. 2014 26. 5. 2014 - 1. 6. 2014 26. 3. 2012 - 1. 4. 2012 7. 5. 2012 - 13. 5. 2012 8. 4. 2013 - 14. 4. 2013 13. 5. 2013 - 19. 5. 2013 17. 3. 2014 - 23. 3. 2014
12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 24. 3. 2014 - 30. 3. 2014 14. 4. 2014 - 20. 4. 2014 2. 6. 2014 - 8. 6. 2014 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014
22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 6. 5. 2013 - 12. 5. 2013 8. 4. 2013 - 14. 4. 2013 6. 5. 2013 - 12. 5. 2013 8. 4. 2013 - 14. 4. 2013 29. 4. 2013 - 5. 5. 2013 17. 6. 2013 - 23. 6. 2013 4. 3. 2013 - 10. 3. 2013 4. 3. 2013 - 10. 3. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013
22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 29. 7. 2013 - 4. 8. 2013 15. 4. 2013 - 21. 4. 2013 22. 4. 2013 - 28. 4. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013
20.8.2012 - 26. 8. 2012 17. 9. 2012 - 23. 9. 2012 19. 8. 2013 - 25. 8. 2013 16. 9. 2013 - 22. 9. 2013 18. 8. 2014 - 24. 8. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 5. 8. 2013 - 11. 8. 2013 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 20. 8. 2012 - 26. 8. 2012 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 16. 7. 2012 - 22. 7. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 24. 6. 2013 - 30. 6. 2013 18. 6. 2012 - 24. 6. 2012 10. 9. 2012 - 16. 9. 2012 22. 7. 2013 - 28. 7. 2013
12. 8. 2013 - 18. 8. 2013 19. 8. 2013 - 25. 8. 2013 9. 9. 2013 - 15. 9. 2013 9. 9. 2013 - 15. 9. 2013
4. 8. 2014 - 10. 8. 2014 19. 5. 2014 - 25. 5. 2014 30. 6. 2014 - 6. 7. 2014 7. 7. 2014 - 13. 7. 2014
11. 8. 2014 - 17. 8. 2014 18. 8. 2014 - 24. 8. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014
16. 7. 2012 - 22. 7. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 29. 7. 2013 - 4. 8. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 28. 7. 2014 - 3. 8. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 23. 4. 2012 - 29. 4. 2012 11. 6. 2012 - 17. 6. 2012 6. 5. 2013 - 12. 5. 2013 17. 6. 2013 - 23. 6. 2013 28. 4. 2014 - 4. 5. 2014 26. 5. 2014 - 1. 6. 2014 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 6. 8. 2012 - 12. 8. 2012 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 5. 8. 2013 - 11. 8. 2013 19. 5. 2014 - 25. 5. 2014 4. 8. 2014 - 10. 8. 2014 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 21. 5. 2012 - 27. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 14. 5. 2012 - 20. 5. 2012 21. 5. 2012 - 27. 5. 2012 2. 7. 2012 - 8. 7. 2012
3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 25. 6. 2012 - 1. 7. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 3. 9. 2012 - 9. 9. 2012 25. 6. 2012 - 1. 7. 2012 17. 9. 2012 - 23. 9. 2012
20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 20. 5. 2013 - 26. 5. 2013 27. 5. 2013 - 2. 6. 2013 24. 6. 2013 - 30. 6. 2013
Zdroj: pylovasluzba.cz, 2014
96
2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 8. 7. 2013 - 14. 7. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 2. 9. 2013 - 8. 9. 2013 8. 7. 2013 - 14. 7. 2013 16. 9. 2013 - 22. 9. 2013
12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 26. 5. 2014 - 1. 6. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014 26. 5. 2014 - 1. 6. 2014 23. 6. 2014 - 29. 6. 2014
8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 7. 7. 2014 - 13. 7. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014 7. 7. 2014 - 13. 7. 2014 8. 9. 2014 - 14. 9. 2014
Příloha 4 Oblasti (díly) města spravované TSMO Technické služby města Olomouce, a.s. , provozovna Veřejná zeleň Díl, název
1, Střed města 5, Envelopa 6, Kpt. Nálepky 7, Černá cesta 8, Letná - vilky 9, Lazce - sídliště 10, Lazecká + parčík 11, Lazce -Bořivojova 12, Wellnerova 13, Hejčín 14, Řepčín 15, Železárny 16, Hejčín pod tratí 17, Sídliště Norská 18, St. Neředín - letiště 19, Neředín - sídliště 20, Třída Svornosti 21, Polívkova 22, Tabulový vrch 23, Nová Ulice 25, Wolkerova ( brýle ) 26, Polská 27, Povel 28, Nové sady - sever 29, Werichova 30, Fischerova 31, Novosadská 33, Tovární 34, Kosmonautů, Masar. 35, U Zory + Tovární 36, Nový svět 38, Holice 39, Přerovská 40, Křižovatka ČSAD 42, Lipenská 43, Hodolany 44, Bělidla 45, Chválkovická 46, Selské náměstí 47, Klášterní Hradisko 48, Černovír 49, Slavonín,Nemilany Týneček Chomoutov Topolany Nedvězí Svatý Kopeček Lošov Droždín Radíkov Celkem
rovina m2
svah m2
63 734 43 523 27 294 12 341 12 702 94 220 17 227 18 765 19 629 25 716 15 838 294 33 346 78 901 16 111 119 313 33 522 23 782 127 828 112 896 19 651 44 825 92 501 82 943 51 442 48 188 17 321 16 397 53 251 7 780 32 142 23 781 7 156 9 965 16 843 36 478 19 760 23 848 51 011 21 985 44 200 44 589 7 358 10 037 4 150 10 616 7 779 8 045 5 807 5 426 1 722 257
3 102 2 142 1 717 2 114 1 822 4 208 3 835 91 638 767 619 1 084 2 907 5 822 9 820 175 2 508 14 642 11 050 3 436 2 511 8 076 8 788 2 002 5 896 1 427 2 069 3 674 133 1 476 494 249 1 019 1 456 1 949 29 2 975 11 085 3 425 10 931 2 405 370 1 729 2 507 380 8 941 4 164 3 310 165 969
Zdroj: Technické služby města Olomouc 2012 97
nerovný terén m2
6 845 4 454 1 796 5 858 4 818 9 497 3 826 1 598 2 838 3 315 2 165 9 330 3 207 8 245 6 820 32 989 6 612 949 12 163 32 842 8 012 12 201 33 209 18 724 9 056 6 538 2 102 9 816 19 847 2 546 3 680 11 023 2 036 4 724 1 334 17 567 8 731 3 683 915 4 482 7 249 10 133 6 032 5 784 6 832 5 371 212 5 652 2 685 1 484 391 827
evidence změn elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace
elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace
elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace elektronická aktualizace
elektronická aktualizace elektronická aktualizace
elektronická aktualizace
2 280 053
Příloha 5 Oblasti (díly) města spravované TSMO v obrazové podobě
Zdroj: Situační nákres (Koubková, L. 2013) 98
