UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy. Diplomová práce Michaela Kovářová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Diplomová práce Michaela Kovářová

Výchovné koncerty pro druhý stupeň základní školy

Olomouc 2013

Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Pavel Režný, Ph.D

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 31. 3. 2013

…………………………..

Děkuji Doc. PaedDr. Pavlu Režnému, Ph.D, za poskytování rad a odbornou pomoc při vedení mé diplomové práce.

OBSAH 1

ÚVOD................................................................................................................................. 7

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 8 2

3

POSLECH HUDBY ........................................................................................................... 9 2.1

Vztah člověka k hudbě ................................................................................................. 9

2.2

Vnímání hudby .......................................................................................................... 10

2.3

Porozumění hudbě ..................................................................................................... 11

2.4

Poslech v hodinách hudební výchovy ........................................................................ 12

2.5

Postup při poslechu skladby v hodinách hudební výchovy ....................................... 13

VÝCHOVNÝ KONCERT ............................................................................................... 16 3.1

Vysvětlení pojmů ....................................................................................................... 16

3.1.1

Pojem výchovný koncert .................................................................................... 16

3.1.2

Hudební beseda .................................................................................................. 17

3.1.3

Komponované pořady ........................................................................................ 17

3.1.4

Hudební lekce ..................................................................................................... 17

3.2

Dělení výchovných koncertů ..................................................................................... 17

3.3 Historie výchovných koncertů a pojednání o významných organizátorech a způsobech jejich provedení .................................................................................................. 19 3.3.1

František Blaha (*1912, †1984) ......................................................................... 20

3.3.2

Další vývoj výchovných koncertů ...................................................................... 22

3.3.3

Ilja Hurník (*1922) ............................................................................................. 22

3.3.4

Milan Ryšavý (*1927) ........................................................................................ 28

3.3.5

Moravská filharmonie......................................................................................... 29

3.4

4

Výchovné koncerty dnes ............................................................................................ 33

3.4.1

Adamusovo trio .................................................................................................. 33

3.4.2

Muzica festiva di Praga ...................................................................................... 33

3.4.3

Hudební agentura Presto ..................................................................................... 34

3.4.4

The fortyfingers .................................................................................................. 34

3.4.5

Musica Bohemica ............................................................................................... 35

3.4.6

Základní umělecké školy .................................................................................... 35

TVORBA A ORGANIZACE VÝCHOVNÝCH KONCERTŮ....................................... 36 4.1

Metodika výchovných koncertů ................................................................................. 36

4.2

Průvodní slovo ........................................................................................................... 39

4.3

Příprava žáků na výchovný koncert ........................................................................... 40

4.4

Interpreti ..................................................................................................................... 40

4.5

Pořadatelé výchovného koncertu ............................................................................... 41

4.6

Cíl výchovného koncertu ........................................................................................... 41

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................ 42 5

6

PŘÍPRAVA A TVORBA KONCERTU NA ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLE ......... 43 5.1

Cílová skupina posluchačů – žáci 2. stupně ZŠ ......................................................... 43

5.2

Výchovné koncerty na Základní umělecké škole Vsetín ........................................... 44

5.3

Návrh výchovného koncertu ...................................................................................... 45

5.3.1

Přípravná fáze: .................................................................................................... 45

5.3.2

Vlastní koncert .................................................................................................... 46

5.3.3

Zhodnocení koncertu: ......................................................................................... 61

5.3.4

Využití koncertu: ................................................................................................ 62

5.3.5

Metodický list ..................................................................................................... 63

VÝZKUM ......................................................................................................................... 65 6.1

Cíl výzkumu:.............................................................................................................. 65

6.2

Respondenti ............................................................................................................... 65

6.3

Ověřované hypotézy .................................................................................................. 65

6.4

Použité metody .......................................................................................................... 66

6.5

Vlastní provedení ....................................................................................................... 66

6.6

Zpracování dotazníku ................................................................................................ 66

6.6.1

Věnují se ZUŠ pořádání výchovných koncertů pro ZŠ? .................................... 67

6.6.2

Kolik koncertů ZUŠ naorganizují během jednoho školního roku? .................... 68

6.6.3

Kolikrát je jeden realizovaný koncert opakován? .............................................. 69

6.6.4

Je při tvorbě koncertu zohledněn věk žáků v obecenstvu? ................................. 70

6.6.5 Pořádají ZUŠ výchovné koncerty rovnoměrně pro žáky prvního i druhého stupně ZŠ? ........................................................................................................................ 71 6.6.6

Mají jednotlivé koncerty svůj tematický název? ................................................ 72

6.6.7

Jak na ZUŠ probíhá příprava výchovného koncertu? ......................................... 73

6.6.8

Kdo na výchovných koncertech vystupuje? ....................................................... 75

6.6.9

Posílají základní umělecké školy dopředu základním školám program koncertu? 76

6.6.10 Posílají základní umělecké školy základním školám metodické listy vztahující se k výchovnému koncertu? ............................................................................................. 77 6.6.11 6.7 7

Jak základní školy reagují na pozvání k účasti výchovného koncertu? ............. 78

Závěr výzkumu .......................................................................................................... 79

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 80

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ.............................................................. 83 SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ....................................................... 85 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 86

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................. 87 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 88 ANOTACE ............................................................................................................................... 93

1

ÚVOD

Jako učitelka hry na klavír na základní umělecké škole se často setkávám s tím, že se stále snižuje zájem o vážnou hudbu jak u žáků, tak u rodičů. Na koncertech pořádaných naší základní uměleckou školou je účast posluchačů často velmi nízká. Stává se, že žáci se chtějí naučit hrát na nějaký hudební nástroj, ale představují si, že budou hrávat hudbu, kterou slýchávají v rádiu či na internetu, v televizi nebo z dalších jiných zdrojů. Po té, co zjistí, že v základních uměleckých školách se vyučuje vážné hudbě, nadšení často opadává. Vážné hudbě nerozumí, ani jí porozumět nechtějí, nic jim neříká. Každý mladý člověk má svůj oblíbený hudební styl, oblíbené skupiny i písně, ale o hudební umění v celé šíři se zajímá málokdo. Zájem u dětí o vážnou hudbu mohou podněcovat především základní umělecké školy, ale i základní školy, jednak ve výuce hudební výchovy, jednak pořádáním různých hudebních akcí. Je hlavně na učitelích, aby u mládeže vzbudili o hudbu zájem. V této práci se zaměřím na jeden z možných způsobů předávání hudby dětem, a to v podobě výchovných koncertů, které organizují jak základní umělecké školy, tak také další jiné organizace. Zabývat se také budu pojmy poslech a vnímání hudby, které s výchovnými koncerty úzce souvisí. V druhé části vytvořím a popíši vlastní návrh programu a scénáře výchovného koncertu, který bude určen pro druhý stupeň základních škol. V něm chci vycházet, mimo jiné, také ze svých zkušeností s výukou žáků na základní umělecké škole ve Vsetíně. V poslední části této mé práce prezentuji výzkum, anketu, ve kterém zjišťuji, jak intenzivně se základní umělecké školy zabývají přípravou výchovných koncertů pro žáky základních škol a jakou formu propagace koncertů používají.

7

TEORETICKÁ ČÁST

8

2

POSLECH HUDBY

2.1

Vztah člověka k hudbě

mateřská škola: Hudba je pro děti z mateřské školy spojena s pohádkami, říkankami a hrami. Zpívají jednoduché písničky, často si vymýšlejí vlastní nahodilé nápěvy i slova. Reagují na rytmus písně pohybem, rytmizují říkadla. Při učení nových písní se rozvíjí jejich paměť i sluchové schopnosti. mladší školní věk: Žáci se rádi podílí na vokálně instrumentálních činnostech. Zpívají s oblibou lidové a populární písně. Náměty na písně získávají v televizi, rádiu či na internetu. Méně je zajímá rock, jazz a vážná hudba. pubescence: Mění se jejich vztah k umění v závislosti na mnoha faktorech. Mají oblíbené zpěváky a zpěvačky. Spíše jim nezáleží na kvalitě skladby, jak na tom, kdo ji zpívá – hraje. Skladba se jim líbí, protože ji interpretuje oblíbená osobnost. Zajímají se hodně o život celebrit. Při poslechu se orientují hlavně díky opakování hudebních myšlenek a kontrastům. V paměti jim utkvívají snadno zapamatovatelné úseky. Poslouchají převážně soudobou hudbu. střední školy a učiliště: Tomuto období se říká adolescence. Člověk se snaží nalézt sebe sama. Je schopen racionálně uvažovat a pochopit i obtížnější díla na poslech. Projevuje se touha být oblíbený mezi spolužáky. Snaží se být co nejvíce moderní, jak v oblékání a v úpravě, tak ve výběru hudby k poslechu. Někdy to může působit až výstředně. Aby se u žáků projevil vztah k vážné hudbě a aby dokázali ocenit její hodnotu, je důležité vést je k správnému vnímání hudby už odmala.1

1

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 28-32

9

2.2

Vnímání hudby

Člověk je schopen slyšet zvuky v rozmezí 16 – 20 000 Hz. Hlasitá hudba působí na celé lidské tělo, vnímáme ji i pokožkou oproti tiché hudbě, kterou vnímáme jen sluchovým orgánem. Hudba je vnímána ve společnosti jako součást světového umění, které je spojeno s významnými umělci nebo ve druhém případě také jako každodenní součást života člověka. Reprodukovaná hudba nás v dnešní době provází na každém kroku. Slýcháme ji v obchodech, restauracích i v dopravních prostředcích a na dalších místech. Poslech hudby je složitý proces. Podílí se na něm vnímání, prožívání i myšlení. Hudba u člověka způsobuje příjemné a nepříjemné pocity, čímž v člověku probouzí různé emoce (radost, smutek, strach a další). Vnímání hudby může být různé. Lze ji poslouchat soustředěně nebo méně soustředěně, více či méně uvědoměle. Hudbu, která nás provází v obchodech, dopravních prostředcích, restauracích a dalších místech vnímáme pasivně. V tomto případě se jedná pouze o hudební kulisu. Uvědomělý poslech tzv. apercepce vyžaduje posluchačovu aktivní účast. K správnému pochopení díla je potřeba spolupůsobení citové složky se složkou rozumovou.2 Ludvík Kundera3 rozděluje vnímání hudby na několik druhů: Vnímání smyslové: jde o to, že člověk pouze vnímá zvuk skladby, ale nesnaží se jí porozumět. Vnímá pouze to, zda se mu líbí či ne. Po skončení si ji už nepamatuje. Hudba jej může podněcovat k snění. Vnímání náladové: Je to opět vnímání zvuku, při kterém posluchač již ale zaregistruje náladu skladby. Dále skladbu však nezkoumá a melodie si později také nepamatuje. Tyto výše popsané druhy vnímání považujeme za pasivní vnímání hudby. Abychom tedy hudbu vnímali aktivně, je zapotřebí se na ni soustředit. Vnímáme tóny, jak následují za sebou, vztahy a souvislosti mezi nimi a snažíme se porozumět stavbě skladby. Uvědomělý poslech, jak je již výše uvedeno, se nazývá apercepce. Pokud posluchač hudbu vnímá uvědoměle, neboli aktivně, můžeme ještě podle Ludvíka Kundery tyto posluchače rozdělit takto: 2

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 24 3 KUNDERA, Ludvík. Jak poslouchat hudbu, Praha: B. Hendrich, 1941. s. 7

10

1. Ti, kteří se při poslechu zaměřují pouze na hudbu: Soustřeďují se na motiv a práci s ním. 2. Ti, kteří se ve skladbě snaží najít například nějakou hlubší myšlenku: Také vnímají práci s motivem, každému motivu ještě přisuzují citový obsah nebo mimohudební představy, které pro ně tvoří jádro skladby. Nelze říct, že jeden nebo druhý způsob je správnější. Je důležité poslouchat tak, aby měl člověk z hudebního díla co největší požitek. Hudbou se dají vyjádřit různé emoce (smutek, radost, strach a další), ale také různé děje (ptačí zpěv, bouřka a další) a obrazy.4 Vysoké tóny vnímáme jako hravější a veselejší než tóny hluboké, které v nás naopak můžou vzbuzovat pocity úzkosti a smutku. Stoupání melodie nám může připomínat sílu, klesání zase umdlévání. Dlouhé tóny značí klid, krátké nebo rychlé tóny zase neklid.

2.3

Porozumění hudbě

Míra porozumění hudebnímu dílu je dána úrovní našich hudebních vědomostí a zkušeností a také mírou soustředění. Pro efektivní vnímání poslouchané hudby je potřeba dosáhnout určitého stupně rozvoje. Toho se dá dosáhnout aktivní hudební činností (zpěvem nebo hraním na hudební nástroj). Pokud posluchač danou skladbu ještě navíc dobře zná, ještě lépe se do ní dokáže ponořit, plně vnímá hudbu, zapomíná na svět kolem sebe. Toto vnímání hudby je považováno za nejdokonalejší. Nedá se však uskutečnit hned při prvním poslechu. Je důležité skladbu si tedy poslechnout několikrát. 5 Je prokázáno, že každý člověk není natolik muzikální, aby se naučil hrát na nástroj a zpívat, ale každý člověk je schopen se naučit hudební dílo správně vnímat. Mnozí lidé, kterým se nedaří čistě zpívat, o sobě prohlašují, že nemají hudební sluch. Přitom jde jen o to, že dobře slyší, ale hlasivky jim nedovolují tuto hudební představu provést. Abychom dokázali porozumět skladbě, je potřeba zapojit rozum a cit. Při poslechu skladby se opíráme o naše předchozí zkušenosti a porovnáváme je.

4

NAVRÁTIL, Stanislav., POPOVIČ, Mikuláš., KLIMEŠ, Karel. Komunikace s hudbou, 1. vydání. Ústí nad Labem 1994. s. 28 5 KUNDERA, Ludvík. Jak poslouchat hudbu, Praha: B. Hendrich, 1941. s. 31

11

To, že někteří lidé nemají vztah k vážné hudbě, může být ovlivněno tím, že při jejich seznamování s vážnou hudbou, ať už ve škole či mimo školu, byla použita špatná ukázka. Mohla být příliš složitá, nenavazovala na jejich hudební zkušenosti a nebyla přímoúměrná jejich mentální vyspělosti. 6 Pro hudební rozvoj člověka je důležitým prostředkem zpěv a vedle zpěvu také hra na hudební nástroj. Tím, že si člověk zpívá či hraje na hudební nástroj, v sobě rozvíjí cit pro výšku tónu, rytmus a zároveň se rozvíjí jeho hudební představivost.7

2.4

Poslech v hodinách hudební výchovy

Cílem učitele při poslechu hudby v hodinách hudební výchovy je naučit žáka poslouchat hudbu aktivně - uvědoměle. Učitel by měl dbát na to, aby zpěv a poslech hudby spolu tvořily určitý celek, aby neprobíhaly izolovaně. Důležité pro rozvíjení hudebního poslechu je, aby jednotlivé učivo na sebe navazovalo a aby se opíralo o znalosti získané i v jiných předmětech, např. v literatuře, v dějepisu; též by měla být vysvětlena souvislost s výtvarným uměním. Při poslechu hudby je velmi důležité, aby mu předcházel učitelův výklad vztahující se k danému poslechu, který by měl obsahovat objasnění struktury díla. K poslechu na druhém stupni volíme skladby z různých období a snažíme se vést žáky k pochopení rozdílu použití hudebních vyjadřovacích prostředků. Také žáky vedeme k poznávání základních hudebních forem. Skladby vybíráme především ty, ve kterých je skladebný způsob a originalita skladatele nejvíce patrná. Při hudebním prožitku také hrají roli emoce. Každý disponuje jinými emocemi, jinými hudebními zkušenostmi, proto je u každého posluchače hudební prožitek jiný. V období puberty je pro žáky důležité být součástí party a nevybočovat z ní, proto se stává, že přejímá názory i postoje členů party. Přístup k vážné hudbě se během života mění podle úrovně vzdělání. Pro rozvoj hudebních představ je dobré zapojit kromě sluchu také zrak. Například, že žák sleduje znějící melodii v notách a snaží se v nich orientovat. Vyhledá v nich důležité úseky skladby. Může pozorovat znějící hudební nástroje. Při programních skladbách může žák sledovat obrazy, vztahující se 6

DRÁBEK, Václav. Popularizace hudby, 1. vydání, Jinočany, 1992. s. 21 POLEDŇÁK, Ivan, and Jan Budík. Výchova Hudbou: Příspěvek Hudební Výchovy K Vytváření Komunistického Přesvědčení žáků ZDŠ. 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. s. 21 7

12

ke skladbě nebo jiné dokumenty. Zapojit žáky můžeme také tak, že s nimi zkoušíme zazpívat důležité motivy nebo témata skladby. U polyfonních skladeb můžeme žáky rozdělit na hlasy. Pohybem vyjadřují změny tempa, vytleskávají rytmus. Pokud se jedná o vokální dílo, pozorujeme se žáky, jak souvisí text s hudbou. U skladeb programních pozorujeme, jaký má program vliv na formu a naopak. Kvalita hudebního zážitku se odvíjí od toho, do jaké míry žák skladbě porozumí.8

2.5

Postup při poslechu skladby v hodinách hudební výchovy

Na začátku je potřeba žáky nějakým způsobem motivovat. Učitel se snaží navodit správnou náladu k poslechu a říci něco, čím by podnítil u žáků zájem o poslech dané skladby. Potom nastává první poslech skladby a po něm se učitel s žáky pobaví o tom, jaké pocity a dojmy ze skladby mají. Potom následuje analýza, při které se učitel s žáky zamýšlí, jakou formu má daná skladba a co je ve skladbě obsaženo. Po určité době by se měl poslech téže skladby znovu opakovat.8 Učitel by měl žáky poslechem vést k vytváření si vlastních představ, které žák pak uplatní při analýze díla a jeho zhodnocení. Žák by se měl snažit při poslechu vnímat tempo, metrum, dynamiku, tónorod, disonantnost a další vlastnosti hudby a snažit se přijít na to, co nám hudba chce vlastně sdělit. Cílem je vytvoření si představy o daném díle a zhodnocení jeho kvality. To, do jaké míry kvality je žák schopen hudbu vnímat, se může odvíjet od toho, na jaké úrovni je jeho hudebnost. 9 Je potřeba, aby učitel vybíral k poslechu umělecky hodnotná díla, která jsou výrazově i obsahově srozumitelná. Pokud se jedná o píseň, zvážíme také kvalitu textu. Aby se skladba stala pro žáka přitažlivou, musí její výběr navazovat na žákovy hudební zkušenosti a zároveň musí odpovídat jeho mentální vyspělosti. Při výběru je také důležitá jeho pestrost. Jedná se o pestrost žánrů, hudebních forem, hudebních prostředků a hudebních funkcí.

8

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 27-28 9 NAVRÁTIL, Stanislav., POPOVIČ, Mikuláš., KLIMEŠ, Karel. Komunikace s hudbou, 1. vydání. Ústí nad Labem 1994. s. 21-22

13

Při poslechu je velmi důležité, aby žáci byli maximálně soustředěni. Olga Blažková a Yvona Lišková10 ve svém projektu doporučují, aby si každý žák kolem sebe vytvořil pomyslnou „bublinu“ – žák roztáhne ruce do upažení a představí si, že kolem celého svého těla má mýdlovou bublinu. Nesmí se přiblížit k jinému žákovi a jiný žák k němu, aby jim bubliny „nepraskly“. Pomyslná „bublina“ je prostor, kde je žák sám, nikdo a nic jej neruší a může se koncentrovat jen na poslouchanou skladbu. Také pro ještě lepší soustředěnost doporučují při poslechu zavřít oči. Poslechu hudby by měl každý učitel hudební výchovy na druhém stupni ZŠ věnovat 15 až 20 minut z vyučovací hodiny. Sám učitel musí skladby plánované k poslechu dokonale znát a musí mít promyšlenou metodiku, jakým způsobem žákům bude zprostředkovávat informace o daném hudebním díle, na co se bude po poslechu, případně během něj, žáků dotazovat. Olga Blažková a Yvona Lišková rozlišují dva druhy poslechu: poslech intuitivní a emocionální. Intuitivnímu poslechu nepředchází teoretický výklad ke skladbě, pouze učitel navodí vhodnou atmosféru ve třídě. Po vyslechnutí skladby se učitel dotazuje žáků na pocity a představy, které v nich hudba zanechala. Je možno také nechat žáky vyjádřit své pocity pomocí kresby, jež necháme žákům nakreslit pastelkami během druhého poslechu skladby. Až na závěr žákům prozradíme název skladby a jejího autora a podáme další informace o skladateli i samotné skladbě. Racionálnímu přístupu naopak předchází výklad o hudebním díle a jeho autorovi, učitel může upozornit na důležité momenty ve skladbě, pojednat o struktuře hudebního díla a zadat žákům úkoly, čeho si během poslechu mají všimnout. Například: Jaké nástroje ve skladbě zazní, kolikrát se objeví hlavní téma. Skladba by měla být žákům reprodukována nejprve v celku, tj. bez přerušování učitelem. Po doznění skladby učitel zkontroluje, do jaké míry se žákům podařilo zadané úkoly splnit. Pak by měl následovat opětovný poslech celé skladby nebo jejich částí, při kterém učitel poukazuje na důležité skutečnosti a podává doplňující informace. Učitel by měl při svém projevu uplatňovat své znalosti z odborné terminologie a odborně se vyjadřovat, samozřejmě používá takové výrazy a takové termíny, se kterými se žáci v hudební výchově, byť třeba jen teoreticky setkali. Díky tomu se žáci učí lépe chápat své nabyté vědomosti z hudební výchovy a používat je v praxi. Na závěr učitel žákům pustí danou skladbu ještě jednou nepřerušovaně, již bez komentářů. 10

BLAŽKOVÁ, Olga., LIŠKOVÁ, Yvona. Metodika výuky hudební výchovy na 2. stupni základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe – náměty pro začínající učitele [online]. Praha, 2010 [cit. 8. února 2013]. Dostupný z WWW: http://projekty.osu.cz/synergie/dok/opory/metodika-vyuky-hudebni-vychovyna-2-stupni-zakladnich-skol-a-strednich-skolach-z-pohledu-pedagogicke-praxe-namety-pro-zacinajici-ucitele.pdf

14

Při poslechu je také možné žákům rozdat noty, kde můžou sledovat průběh skladby, například jak postupuje melodie, všímat si jednotlivých motivů a témat. Nebo mohou žáci pohybem vyjádřit změny rytmu nebo tempa ve skladbě. Žákům je dobré klást otázky problémově, to je vede k samostatnosti. Měli by se snažit samostatně odhalit, co skladba obsahuje. Mohou popsat emoce, které se u nich při poslechu objevily, co si během poslechu představovali nebo třeba jakého je hudba charakteru a co je zaujalo. Pro zpestření hodin hudební výchovy je vhodné, aby žáci alespoň jednou ročně navštívili nějaký koncert vztahující se k probírané látce. Předností těchto koncertů je, že žáci nejen hudbu poslouchají, ale mohou také naživo vidět hudební nástroje a způsob hraní na ně.11

11

SEDLÁK, František a kolektiv. Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy, 1. Vydání. Praha 1979. s. 115-120

15

3

VÝCHOVNÝ KONCERT

3.1

Vysvětlení pojmů

3.1.1

Pojem výchovný koncert

,,Hudební produkce určené dětem a mládeži, jejichž společným znakem je zpravidla mládeži přístupná dramaturgie, vhodná doba konání, případně snížené vstupné.“12

Jde o odborné působení učitele (hudebníka) na žáky s cílem probudit v nich estetické cítění. Výchovný koncert bývá někdy nahrazován pojmem koncert pro mládež. Používání tohoto pojmu není úplně přesné. Jedná se spíše o pojem nadřazený. Koncerty pro mládež lze totiž rozdělit na povinné neboli výchovné a dobrovolné, které nazýváme také mimoškolní.

,,Výchovný koncert je jednou z forem školní estetické výchovy, umožňující žákům poslech živě reprodukovaných děl v autentickém prostředí, připravující a umocňující zážitek z nich prostřednictvím didaktické interakce“13

Výchovné koncerty se konají v době vyučování a zpravidla je doprovází mluvené slovo. Program koncertu by měl brát ohled na učební osnovy hudební výchovy ve škole. Dobrovolné koncerty se konají v odpoledních nebo večerních hodinách a mohou mít různý obsah, mluvené slovo není podmínkou.

12

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 37 13 DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 38

16

3.1.2

Hudební beseda

Jedná se také o koncert s výkladem, jejím specifikem je však, že žáci, co by posluchači, vedou dialogy s účinkujícími. Besedy se často konají ve škole nebo přímo ve třídě. Školu například navštíví známý hudebník nebo skladatel, který žákům zprostředkovává informace, a žáci s ním během besedy vedou rozhovory a dávají dotazy. Cílem je samozřejmě zase probudit v žácích zájem o hudbu.

3.1.3

Komponované pořady

Jde o spojení více umění v jednotný celek, která by se měla vzájemně doplňovat - hudby, slova, obrazu, filmu a tance. Řadí se sem i různé dramatizace, například dramatizace hudební pohádky.

3.1.4

Hudební lekce

Ilja Hurník používá místo výchovných koncertů název Hudební lekce. Koncert je zaměřen více informativně. Uvádějící s dětmi pracuje jako ve třídě. Konají se v koncertním sále za přítomnosti orchestru.14

3.2

Dělení výchovných koncertů

Existuje mnoho dělení výchovných koncertů, prakticky každý, kdo se jejich tvorbou zabýval má pro ně určené specifické rozdělení. Výchovné koncerty lze například rozdělovat podle způsobu interpretace na koncerty s uplatněním sólové hudby, komorní hudby, symfonického orchestru, pěveckého sboru nebo na operní představení.

14

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 47-48

17

Další dělení může být na základě hudebních forem nebo obsahu případně kombinací obojího. Podle R. Rajmona15 se dají výchovné koncerty roztřídit na koncerty zaměřené na hudební nauku a na koncerty s mimohudební motivací. Jiné dělení je například podle Ilji Hurníka16, a to na hudební instruktáž, hudební besedu a vlastní výchovný koncert. Za zmínku stojí i rozdělení podle J. Knapkové,17 které je podrobnější než ostatní výše uvedené. Výchovné koncerty rozděluje podle osmi kritérií. Zaprvé rozděluje koncerty podle toho, jaký je jejich cíl, ten může být zaměřen na prohloubení znalostí z hudební nauky nebo na hudební prožitek. Následně dělí tyto koncerty podle přiměřenosti věku, to znamená na koncerty pro žáky z mateřské školy, základní školy, střední školy, z učiliště a pro starší mládež. Její třetí dělení je podle formy prezentace, čtvrté dělení je podle průvodního slova, zda průvodní slovo zajišťuje pedagog, konferenciér či interpret. Páté rozdělení je podle vztahu věcnosti a užitkovosti – tento bod je v zásadě stejný jako první rozdělení, a to rozdělení koncertů na naukové a zážitkové. Šesté rozdělení je podle prostředí, kde se koncert odehrává – například ve škole, koncertní síni a jiných místech. Předposlední rozdělení je podle toho, jakou aktivitu v průběhu koncertu žáci vyvíjí. Zda během koncertu zpívají, hrají si, zda řeší hádanky či mezi sebou soutěží. A poslední rozdělení je na základě toho, zda jsou koncerty cyklické, čímž se myslí řada několika na sebe navazujících koncertů, či jestli se jedná jen o jednorázový koncert.

Václav Drábek18 dělení výchovných koncertů zredukoval do tří základních bodů: 1. Koncerty s výkladem: a) s průvodním slovem b) hudební beseda

15

KNAPKOVÁ, J. Typologie koncertů pro mládež, Estetická výchova č. 2/1979 in Drábek, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 46 16 HURNÍK, Ilja. Můza v teréně, Opus 1980 in DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 46 17 KNAPKOVÁ, J. Typologie koncertů pro mládež, Estetická výchova č. 2/1979 in Drábek, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 46 18

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 47

18

2. Komponované pořady: hudba v kombinaci se slovem a jinými druhy umění, (hudební pohádka, průřez operou)

3. Hudebně dramatické žánry: výchovná operní a baletní představení

K těmto třem bodům ještě doplňuje kritérium původnosti: -

koncerty speciálně komponované (s původní hudbou)

-

sestavené z děl různých autorů

a kritérium tematičnosti -

koncerty tematické – sestavené z více skladeb spojených jednou ideou

-

koncerty monografické – věnované jedinému dílu

3.3

Historie výchovných koncertů a pojednání o významných organizátorech a způsobech jejich provedení

První koncerty pro mládež v naší zemi se začaly pořádat na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Konaly se v sále pražského Rudolfína. V rané fázi koncerty neprovázelo mluvené slovo, pouze byly žákům rozdány tištěné programy. Tento způsob nepřinášel očekávané výsledky a tak byl tištěný program nahrazen průvodním slovem, jež zavedl A. Pískáček19. Výchovné koncerty se brzy začaly provozovat i v dalších českých městech a také na Moravě. Hudební pedagog, Adolf Cmíral, začal propagovat na školách hudební besedy a zároveň pro jejich realizaci definoval čtyři zásady: „Soustavnost, věkovou přiměřenost, předběžný výklad a stylové provedení“ 20

19

dirigent Akademického orchestru a sbormistr pražského Hlaholu. DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 9

20

19

Ve stejné době jako hudební besedy probíhaly také komorní výchovné koncerty, které organizovala Péče spolků pro komorní hudbu. Česká filharmonie a symfonický orchestr FOK21 pořádaly také výchovné koncerty orchestrální. V roce 1934 byla založena Společnost pro hudební výchovu v Praze. Díky této společnosti byl v roce 1936 první mezinárodní výchovný kongres, který posloužil hlavně k výměně zkušeností ohledně pořádání výchovných koncertů u nás i ve světě. V téže době koncerty probíhaly bez návaznosti na školní osnovy, a ani metodika nebyla obzvlášť zpracovaná.

3.3.1

František Blaha (*1912, †1984)

Metodikou výchovných koncertů se zabýval významný hudební pedagog, dirigent, dramaturg a scénárista František Blaha.22

obr. č. 1 – František Blaha zdroj: http://www.databazeknih.cz/autori/frantisek-blaha-45595

Po studiu se stal učitelem na obecné škole ve Strání u slovenských hranic. Jako pedagog věnoval spoustu času sebevzdělávání. Od roku 1948 se začal věnovat hlavně hudební výchově 21

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FRIC, Ota. Vzorný učitel František Blaha, organizátor výchovných koncertů v Gottwaldově, Krajský úřad pro další vzdělávání učitelů v Gottvaldově jako 2. Svazek knižnice Šíření zkušeností, Gottwaldov 1956. s. 3-33

22

20

a stal se vedoucím Kabinetu hudební výchovy při Krajském pedagogickém sboru. Již v dětství a také během studia se naučil hrát na několik hudebních nástrojů: housle, klavír, kontrabas a pozoun. Studoval i mimo jiné harmonii u J. N. Poláška a u Jaroslava Křičky. Pořádal školení pro učitelé hudební výchovy, v němž vyučoval např. jak vést pěvecké sbory, nebo jak aktivně poslouchat hudbu. Neustále se zabýval tím, co je možné udělat pro to, aby zesílil zájem o hudební kulturu a zvýšila se návštěvnost koncertů vážné hudby. Byl názoru, že tohoto lze dosáhnout jen správným formováním člověka nejlépe už od dětství. V roce 1949 uskutečnil první výchovný koncert. S ohledem na věk dětí rozdělil Blaha koncerty do tří kategorií. Koncerty první kategorie byly vhodné pro nejmenší žáky, tj. žáky prvního až třetího ročníku, koncerty druhé kategorie pro žáky čtvrtého až pátého ročníku a poslední třetí kategorii tvořily koncerty pro šesté až osmé ročníky či žáky starší. Témata probíraná na výchovných koncertech vždy korespondovala s látkou probíranou v daných ročnících v hudební výchově. Pro správný efekt koncertu požadoval, aby se každý student, co by posluchač, účastnil výchovného koncertu dvakrát během jednoho školního roku. Koncepci jednotlivých koncertů měl do detailů promyšlenou. Zajišťoval, aby se žáci s problematikou, jež se budou zabývat na výchovných koncertech, seznámili už dříve, takže materiály ke koncertům s předstihem přibližně jednoho měsíce před konáním koncertu rozesílal do škol jednotlivým učitelům hudební výchovy, kteří pak žáky na danou tématiku koncertů připravovali. V programu každého koncertu se zabýval rozborem interpretovaných skladeb, rozebíral způsoby práce s motivy a tématy, také seznamoval žáky se všemi hudebními nástroji, tvořící symfonický orchestr. Součástí jsou také soutěže mezi jednotlivými školami, z nichž vybraní žáci mezi sebou soupeřili v odpovědích na otázky, vztahující se k předchozímu dění. Pro upevnění poznatků užíval častého opakování. Při tvorbě koncertů vycházel také ze svých znalostí z oblasti psychologie. Skladby žákům interpretoval symfonický orchestr s dirigentem. Cílem těchto výchovných koncertů bylo, aby si žáci vytvořili kladný vztah k hudbě, naučili se hudbu správně poslouchat i prožívat. Koncert v nich měl také budovat úctu k hudebním skladatelům i interpretům. Výchovné koncerty, utvořené podle jeho metodiky, jenž probíhaly v padesátých letech minulého století ve Zlíně, měly velký úspěch, a tak se postupně jejich provozování rozšířilo i do dalších měst České republiky a také na Slovensko. Pro velký zájem veřejnosti se začaly provozovat i výchovné koncerty pro dospělé. Blahovy koncerty byly později kritizovány pro údajný „estrádní charakter“ a příliš subjektivní mluvené slovo. Po sedmi letech Blaha proto s pořádáním koncertů skončil. 21

3.3.2

Další vývoj výchovných koncertů

Na konci padesátých let se začala konat v Chebu akce Výchova k umění, která si kladla za cíl, aby se všichni žáci všech škol v okrese minimálně jednou ročně účastnili výchovného koncertu. Každý koncert byl určen vždycky pro dvě sousední třídy, tedy při tvorbě koncepce koncertu byl brán zřetel na věk posluchačů. Pozornost upoutávali tvůrci mimo jiné také promyšlenou dramaturgií a samozřejmě dokonale propracovaným mluveným slovem. Tento projekt zabezpečovali učitelé tehdejších lidových škol umění, s nimi také herci Západočeského divadla v Chebu, Galerie výtvarných umění, Západočeský symfonický orchestr Mariánské lázně a plzeňské Divadlo dětí. Pro nejvyšší ročníky organizoval tento spolek zájezdy do Národního divadla na operu a činohru. Za účelem stálého zvyšování kvality, byl každý koncert zvlášť hodnocen, aby se do budoucna předcházelo chybám. Pro zkvalitnění výchovných koncertů se v mnoha městech ČSR od padesátých let konaly konference. V šedesátých letech se o pořádání výchovných koncertů zasloužil Svaz československých skladatelů23. Jeho koncerty byly spíše určené pro dospělé a mládež. V roce 1959 byla založena společnost Hudební mládež, která pořádala diskotéky vážné hudby, letní tábory a další akce. Hudební mládež také posloužila jako inspirace pro vytváření výchovných koncertů.24 K rozvoji výchovných koncertů přispěla rovněž televize a rozhlas vysíláním různých hudebních pořadů, dětských oper, přenosu operních představení. Vzorem pro vytváření výchovných koncertů se stal též cyklus L. Bensteina s Newyorskou filharmonií, který se snaží překlenout rozdíl mezi vážnou a zábavnou hudbou.25

3.3.3

Ilja Hurník (*1922)

Počátkem roku 1966 se začaly pořádat v Ostravě výchovné koncerty, které připravoval a uváděl Ilja Hurník. Hudbu zajišťovala Janáčkova Filharmonie. Utříděný celek jeho práce byl nahrán na gramofonovou desku a má název Umění poslouchat hudbu. 23

Založen r. 1978 - dobrovolná organizace skladatelů, hudebních vědců a koncertních umělců, zanikla v roce 1992, pečoval a o organizační zabezpečení hudebního života. 24 DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 12 25 Více v knize Bernstein, L., O hudbě – Koncerty pro mladé publikum, Praha 1996, s. 315

22

obr. č. 2 – Ilja Hurník zdroj: http://www.radioservis-as.cz/archiv01/1101/index.htm

Ilja Hurník se narodil roku 1922 v Ostravě Porubě. Byl žákem Vítězslava Nováka. Působil zejména v Praze. Byl znamenitým klavíristou, skladatelem, spisovatelem, dramatikem i pedagogem. Pro žáky základních a uměleckých škol vytvořil hudební cyklus Umění poslouchat hudbu. Tento cyklus může učitel hudební výchovy využívat v hodinách hudební výchovy, lze jej považovat také jako náhradu výchovných koncertů. Tento komplet byl v roce 1972 vydán na osmi gramofonových deskách, dnes je již k dispozici na šesti kompaktních discích. Ilja Hurník jej věnoval svému otci, jenž byl učitelem, k osmdesátým narozeninám jako projev vděčnosti za to, co všechno se od něj naučil.26 Zpracování Hurníkova cyklu je velmi poutavé a zajímavé nejen pro děti, ale jistě i pro dospělé. Průvodní slovo v celém kompletu zabezpečuje sám Ilja Hurník. Pozornost posluchačů kromě jiného upoutávají pohádky „Z příběhů jedné kapely“, které se vztahují k některým jednotlivým lekcím a slouží k pochopení toho, o čem Ilja Hurník žákům povídá. Tyto pohádky vypráví Karel Höger27 a Jana Dítětová28. V těchto příbězích vystupují nástroje jako živé bytosti, které spolu hovoří jako lidé.

Ilja Hurník ve svém Umění poslouchat hudbu nedoporučoval začít výkladem a pokračovat poslechem. Zdůrazňoval, že nejdříve by měl být hudební zážitek a až potom slovní doplnění. Pro snazší orientaci při poslechu jednotlivých CD disků, je ke kompletu přiložena textová 26

HURNÍK, Ilja. Umění poslouchat hudbu, Praha: Supraphon 1972, 2004 Karel Höger – český herec (1909 – 1977) 28 Jana Dítětová – česká herečka (1926 – 1991) 27

23

příloha, která kromě úvodu s názvem „Je prostřeno…“, obsahuje krátké povídání o jednotlivých lekcích, seznam hraných skladeb a krátký závěr. Cyklus umění poslouchat hudbu je natolik významná školní pomůcka, že si zde uvedeme stručný obsah lekcí na jednotlivých discích.

CD č. 1: Obsahuje dvě lekce. První z nich je „Co umí hudba.“ Zde se snaží upoutat pozornost posluchačů. Vypravěč mluví k nástrojům z orchestru, které se s ním dorozumívají pomocí hudby. Jednotlivým nástrojům jsou přisuzovány lidské vlastnosti (smutek, radost, hádavost, hněv). Je zde předváděno posluchačům, jak se dá hudbou vyjádřit děj, určitá situace, postava či obraz něčeho. Také ale nemusí vyjadřovat nic, jen jednoduše „zní“.

„Od jednoho do sta (1)“ Posluchači poznávají, jaký je rozdíl, když hraje jeden hudební nástroj samotný nebo když jich hraje více. Také si poslechnou, jak to zní, když zpívá zpěvák sám nebo více zpěváků či celý sbor nebo sbor ve spojení s orchestrem, jak společně některé nástroje skladbu dotvářejí, jak je důležitá barva nástrojů v obsazení skladby.

CD č. 2: Skládá se ze tří lekcí. „Od jednoho do sta (2)“ Podstata této části je podobná té předchozí se stejným názvem. Ilja Hurník ukazuje posluchačům, jak se mění skladba, když se mění její obsazení, jak a na co musí skladatel, když píše skladbu myslet, co všechno musí znát, aby se pak následně skladba dala zahrát.

„ Z čeho se dělá hudba“ Zde se posluchači dozvídají rozdíl mezi obyčejnými zvuky a hudbou. Ilja Hurník vypráví a ukázkami předvádí, jak je důležitý v hudbě rytmus a melodie. Na jednotlivých skladbách ukazuje posluchačům zaměřenost skladby buď to na výraznost harmonie, formy, barvy, či dynamiky.

24

„Rytmus“ Zde posluchači poznávají, jak rytmus ovlivňuje charakter skladby. Seznamují se s různými druhy rytmu – pravidelný, nepravidelný, s pojmy ritardando a acellerando, s pochodovým a tanečním rytmem a klidným rytmem.

CD č. 3: Opět se skládá ze tří lekcí. „Melodie harmonie, polyfonie“ Posluchači poznávají různé druhy melodií – krátké, dlouhé, stoupající, klesající, rozevláté nebo jen na dvou tónech. Pomocí hudebních ukázek posluchači poznávají, jak písnička zkrásní, je – li doprovázená harmonií. Dozvídají se o harmonii, že může být libozvučná a nelibozvučná. Velmi poutavou formou Hurník vysvětluje žákům na ukázkách, co je polyfonie, jaký je princip kánonu a fugy.

„Dynamika“ Posluchači poznávají, co je dynamika, jaký má ve skladbě účinek a jak je naopak skladba bez dynamiky nezajímavá. Učí se porozumět pojmům crescendo a decrescendo.

„Kontrasty (1)“ Hurník ukazuje posluchačům, jak jsou v hudbě důležité kontrasty. Pokud by ve skladbách nebyl kontrast, byly by si podobné a už by se nám tolik nelíbily. Předvádí posluchačům kontrast v dynamice, v rytmu, melodice, tempu, barvě, harmonii.

CD č. 4: Obsahuje lekce pouze dvě. „Kontrasty (2)“ Zde je uváděno dílo Camilla Saint-Saënsa Karneval zvířat. Tady posluchači mohou slyšet kontrasty v hudebním zobrazení jednotlivých zvířat.

„Jak se musí hrát“ Z not se nedá vyčíst úplně všechno. Aby skladba byla hezká na poslech, musí do ní interpret vložit něco ze sebe. Ilja Hurník poukazuje na to, jak je důležité pro hudebníka mít nástroj správně naladěný a v dobrém stavu. Posluchači poznají, jak zní nenaladěný nástroj, z pohádky vyprávěné Karlem Högerem uslyší, jak zní klavír, je – li u něj prasklá struna. 25

Poznávají, že vytvořit na nástroji hezký tón není jen tak. Na ukázce slyší, jak zní tón na flétnu a na housle hudebníka začátečníka a hudebníka profesionála. Poznávají, že i u klavíru je tvoření tónu důležité. Poslouchají, jaký je rozdíl, když klavírista vyťukává každý tón zvlášť nebo když melodii chápe po frázích. I u zpěvu to tak funguje. Pokud je píseň jen odezpívaná bez dodržování pěveckých zásad a frází, zní to úplně jinak, než když je zpívaná kultivovaným tónem, frázována a s použitím výrazu. V některých skladbách je důležité dodržovat přesný strojový rytmus u jiných je potřebné drobné vychýlení. Posluchači také uslyší, k čemu slouží metronom a jak je důležitá správná volba tempa.

CD č. 5: Obsahuje opět jen dvě lekce. „Dějiny“ Zde Ilja Hurník provází posluchače pomocí ukázek hudebními slohy od baroka, přes klasicismus, romantismus, impresionismus až po moderní sloh a ke každému sdělí několik důležitých informací. Na písni Dobrů noc, má milá posluchačům předvádí, jak by si ji upravili skladatelé z jednotlivých období.

„Inspirace“ Každý skladatel měl k vytvoření díla nějakou inspiraci. U některých to byla láska k člověku nebo k vlasti, u jiných touha po předvedení možností nástroje a mnoho dalších podnětů. Velmi zajímavým způsobem s pomocí ukázek zde Hurník posluchačům nastiňuje, jak vznikala Beethovenova devátá symfonie.

CD č. 6: Obsahuje dvě lekce. „Test znalostí“ Test má dvanáct otázek. Vychází z toho, co se posluchači v minulých lekcích naučili. Zde posluchači zjistí, do jaké míry v minulých lekcích byli soustředěni a dávali pozor. První otázka je zaměřena na poznávání druhů hudebních nástrojů, druhá zase na to, kolik jich hraje. Ve třetí otázce mají žáci podle vyťukaného rytmu poznat, o jakou známou písničku se jedná, v následující čtvrté otázce dostanou za úkol poznat v hrané písni místo, kde je něco špatně. Píseň je ke konci doprovázena špatnou harmonií. V páté otázce je hrána Haydnova symfonie S úderem kotlů s vynecháním slavného úderu a posluchači se mají pokusit na základě dřívějšího poslechu této skladby odhadnout, kdy měl úder nastat. Cílem šesté otázky je 26

poznat, které zvíře se snaží skladatel Camille Saint-Saëns ve svém Karnevalu zvířat zobrazit. Sedmá otázka je zaměřena na to, aby žáci rozpoznali z několika hraných verzí Bachovy chorální předehry, z nichž každá je jiného nástrojového obsazení, která z verzí je ta originální. Úkolem osmé otázky je posoudit a určit, které provedení skladby, jež je posluchačům třikrát zahráno na housle, je nejvíce kvalitní. V následující deváté otázce mají posluchači seřadit hrané ukázky podle toho, kdy vznikly, od nejstarší po nejmladší. Dalším úkolem posluchačů je v otázce deset rozpoznat dvě známé současně zaznívající skladby a určit jejich názvy. Následující jedenáctá otázka je určená spíše učitelům hudební výchovy a hudebníkům. Zde jsou orchestrem hrány konce známých skladeb a jde o to určit, o jakou skladbu jde. Závěr testu tvoří otázka dvanáctá, kde je posluchačům zahrán sled lidových písniček, které by z dětství měli znát a vyzkouší si, kolik jich jsou schopni poznat. Správné odpovědi jsou uvedeny v textové příloze.

„Malý koncert“ Poslední lekci tohoto CD tvoří „Malý koncert“, který je již bez průvodního slova, posluchači si můžou informace o každé z těchto sedmi skladeb přečíst sami v textové příloze.29

29

HURNÍK, Ilja. Umění poslouchat hudbu, Praha: Supraphon 1972, 2004

27

3.3.4

Milan Ryšavý (*1927)

Tvorbou výchovných koncertů se zabýval rovněž Milan Ryšavý.30

obr. č. 3 – Milan Ryšavý zdroj: http://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/688

Narodil se roku 1927 v Podivíně. Vystudoval hru na housle na konzervatoři v Brně. Po studiu působil jako houslista v Moravské filharmonii a po odchodu z ní v operním orchestru. Později se stal inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu31. Ve školním roce 1966/1967 vyučoval housle na konzervatoři v Kroměříži. V šedesátých letech se věnoval organizaci výchovných koncertů, které pořádala Moravská filharmonie Olomouc pro žáky základních škol. Výchovné koncerty se zaměřovaly spíše na nižší třídy. Do roku 1990 bylo provedeno v Severomoravském kraji na 1300 výchovných koncertů pro základní školy. Od roku 1982 se Ryšavý spolu s Moravskou filharmonií věnoval také pořádáním výchovných koncertů pro školy mateřské. Na organizaci výchovných koncertů se podílelo několik skupin složených ze čtyř až šesti lidí. Jednalo se tedy především o členy Moravské filharmonie, také divadla a pedagogů olomoucké univerzity.

30

RYŠAVÝ, Milan. O výchovných koncertech, Olomouc 2007, s. 4 - 84 Park kultury a oddechu – instituce založena roku 1954, zabývala se pořádáním různých kulturních akcí, např. koncerty, divadelní představení, cirkusy atd. 31

28

V roce 1960 se stal Ryšavý členem Umělecké rady Moravské filharmonie. A od roku 1968 téměř dvanáct let zastával místo inspektora orchestru.

3.3.5

Moravská filharmonie

Poprvé uskutečnil Ryšavý výchovný koncert spolu s hráči kvarteta Moravské filharmonie na základní škole v Domašově nad Bystřicí. Na organizaci výchovných koncertů se postupně s Ryšavým podílela řada dalších muzikantů. Od roku 1963 bylo obsazení jejich kvarteta takovéto: Karel Hewanický, Milan Ryšavý, Miroslav Urban a Richard Myška. Průvodní slovo často zajišťovala učitelka základní školy Milena Sedláková. První výchovný koncert koncipovaný jako tematický se uskutečnil v roce 1965 ve Fučíkově sále (dnešní Reduta) a nesl název Co dovedou smyčcové nástroje. Koncerty pro školy začala Moravské filharmonie organizovat již v roce 1945, krátce po svém založení. Nejednalo se ještě přímo o výchovné koncerty s přesně stanovenými cíli. Jak koncerty probíhaly, není zjištěno. První z těchto koncertu se odehrál 14. července a byl určen pro žáky na druhém stupni základní školy. Pak následovala řada dalších koncertů jak pro první stupeň základní školy, tak pro střední školy. Koncerty se konaly převážně v dnešní Redutě. Není zjištěno, kdo je uváděl. Koncerty údajně řídil Dalibor Doubek.32 Na programu koncertů se objevovaly skladby Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Petra Iljiče Čajkovského, Edvarda Griega, Josefa Suka, Gernota Kosíka33 a Rimského Korsakova. Výchovné koncerty se také brzy začaly konat i v dalších městech jako je Zlín, Přerov, Šumperk, Štěpánov, Vsetín, Bystřice pod Hostýnem, Šternberk, Velké Losiny, a další. Některé z nich uváděl a zároveň dirigoval Antonín Kincl jiné dirigent Moravské filharmonie Bohumil Berka. Koncerty byly pořádány v odpoledních i večerních hodinách. Odpoledních koncertů pro mládež se účastnili žáci základních škol každého věku. Jejich program obsahoval část večerního programu. Časově trvaly maximálně jednu hodinu. Výchovným koncertům někteří ředitelé základních škol příliš nefandili, dokonce je někteří považovali za narušení výuky.

32

Dalibor Doubek - Školní inspektor, dirigent orchestru učitelů hudebních škol, ředitelem ZUŠ B. Jeremiáše v Českých Budějovicích 33 Gernot Kosík - koncertní mistr Moravské filharmonie

29

Výchovné koncerty v Redutě proběhly za dopoledne často dva. Předem byly do škol doručovány letáky, které seznamovaly s připravovanou akcí a také závazné přihlášky. Vstupné na koncerty bývalo nízké. Při uvádění výchovných koncertů se postupně vystřídali Milena Sedláková, se kterou spolupracovali amatérská zpěvačka Marie Černá, pianista Stanislav Běhal a houslista Milan Ryšavý. Časem amatérskou zpěvačku nahradila zpěvačka profesionální Vlasta Ployharová, později koncerty také uváděli Alena Burešová34, Jaromír Dadák35 nebo Zdeněk Grasse36. Orchestrální výchovné koncerty uváděl často dirigent Vít Micka nebo Jaromír Dadák. Při dirigování se postupně vystřídali Zdeněk Gola, houslista Moravské filharmonie, Pavel Vondruška, Zdeněk Mácal, Vít Micka a Libor Mathauser. Kolem roku 1973 začala platit nová ministerská vyhláška Kultura školám. Ustanovovala, že každý žák by měl mimo další akce také navštívit dvakrát ročně divadelní představení nebo literárně-hudební pásmo. Pro účely hraní na výchovných koncertech také někteří umělci z Moravské filharmonie založili dechové kvinteto, smyčcové kvarteto a komorní orchestr. Tyto soubory pořádaly své koncerty převážně v Olomouci. Mezi programy výchovných koncertů patřily například: Posloucháme komorní hudbu Skladby slavných barokních mistrů Lidová a umělá píseň ve sborovém zpracování Tanec v orchestrální tvorbě Ukázky z komorní tvorby Ukázky z velkých vokálních děl Vývoj české hudby Hudební hrátky se zvířátky Poznáváme hudební nástroje

Některé z nich byly určeny pro mateřské školy, některé pro jednotlivé třídy základních škol, jiné pro školy střední. Koncerty trvaly asi 45 minut.

34

Alena Burešová – muzikoložka, učitelka hudby (1947) Jaromír Dadák – hudební skladatel, dirigent (1930) 36 Zdeněk Grasse – violoncellista, pedagog na konzervatoři v Kroměříži, na olomoucké lidové konzervatoři i na Univerzitě Palackého. 35

30

V roce 1990, kdy byl Milan Ryšavý již v penzi, začal pořádat výchovné koncerty sám soukromně. Spolupracoval s ním kontrabasista z Moravské filharmonie Jan Samlík, později Zdeněk Nešpor. Tyto výchovné koncerty, které si Ryšavý uváděl sám, byly zaměřeny zejména pro mateřské školy. S dětmi na koncertech často zpíval, využíval také různých hudebních hádanek, žákům dal možnost zahrát si na Orffovy nástroje. Koncerty byly uváděny v mnoha moravských městech. Provedeny byly programy: Poznáváme hudební nástroje Vánoční pořad Hudební pohádky a hrátky Tanec Automat a živá hudba.

Od roku 1993 vystupoval Ryšavý na koncertech již sám. Vznikaly programy jako: Zvířátka a hudba, spolu s flétnistkou Marii Fišerovou vytvořili Poznáváme málo známé hudební nástroje, další jeho programy jsou například: Hudební hrátky pro nejmenší Co dovedou hudební nástroje Hudební nástroje se představují Basa tvrdí muziku.

Moravská filharmonie pořádala další výchovné koncerty prostřednictvím sester Květy a Zdeňky Fridrichových, které se zabývaly jejich přípravou. Jejich koncerty se odehrávaly v Mozartově sále v Redutě od roku 1994, později také ve velkém sále Reduty. Sestavily například program Hudební výlet za Mozartem a Do hudebního cirkusu, který byl určený pro druhé třídy základní školy. Jejich další programy byly určeny pro žáky prvních tříd. Jednalo se například o programy: Hudební výlet za zvířátky Z pohádky do pohádky Z písničky do písničky (zde využívají známé melodie z pohádek)

31

Programů výchovných koncertů Moravské filharmonie je veliké množství a dodnes se, mimo jiné, organizací výchovných koncertů zabývá. Na sezónu 2012/2013 připravuje tyto výchovné koncerty37: Housličky a jejich kamarádi Klarinet a jeho kamarádi Tajemné kouzlo Vánoc Plechová kavalerie v akci Cesta do školy s dechovými dřevěnými nástroji Smyčcové nástroje a bigbít Lidová hudba a klasika

Každý koncert je určen pro posluchače jiného věku od mateřské školy až po střední školu. Soukromým organizátorem výchovných koncertů bylo také Olomoucké žesťové kvinteto. Všichni hráči byli členy Moravské filharmonie. Koncerty zaměřovali na seznámení žáků s žesťovými a bicími nástroji. Z organizátorů výchovných koncertů z let sedmdesátých jmenujme skupinu sopranistky Vlasty Ployharové. Její koncerty se zaměřovaly hlavně na operu. Do této skupiny patřili ještě zpěváci Václav Eremiáš, František Šifta, Pavel Stejskal, kontrabasista Josef Šulista, na klavír doprovázel František Preisler starší a průvodní slovo jim zajišťoval František Preisler mladší. Další skupinu tvořil zpěvák Hynek Maxa, který zajišťoval zároveň průvodní slovo. Další členové byli operní pěvec František Helenský, zpěvačky Jana Majtnerová, Amálie Braunová, na klavír doprovázel Zvonimír Skřivan, nebo Pavel Pokorný a jiní. Jejich programy byly zaměřené hlavně na vokální hudbu. Výchovnými koncerty se zabýval také Karel Novák, který žákům pouštěl nahrávky z pásku a potom je rozebíral a podotýkal k nim zajímavé informace.

37

Moravská filharmonie [online]. c2012, poslední revize 10. 10. 2012 [cit. 8. 10. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.mfo.cz/vychovne.html

32

3.4

Výchovné koncerty dnes

Pořádáním výchovných koncertů se v této době stále zabývají jednak filharmonie (Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňská filharmonie, Janáčkova Filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, Komorní filharmonie Pardubice atd.), různé soukromé organizace či jednotlivci a také základní umělecké školy. Všechny tyto uvedené organizace nebo soubory mají své webové stránky, na kterých jsou uvedeny důležité informace a kontakty na ně. Tvůrců výchovných koncertů je ale jistě ještě mnohem více.

3.4.1

Adamusovo trio

Jedním ze souborů zabývajícím se tvorbou výchovných koncertů je Adamusovo trio38, které vzniklo roku 1985. Hraje v obsazení Jan Adamus – hoboj a anglický roh, Jitka Adamusová – housle a Květa Novotná – klavír a cembalo. Toto trio se věnuje koncertní činnosti. Vystupuje v mnoha evropských zemích. Věnuje se také organizaci výchovných koncertů pro střední školy a druhý stupeň základních škol. Provozují dva programy. Jedním z nich jsou Hudební styly a druhým Romantismus a moderní hudba. Koncerty jsou dlouhé asi 55 – 60 minut.

3.4.2

Muzica festiva di Praga

Dalším souborem je Muzica festiva di Praga39. Soubor funguje od roku 1996. Obsazení souboru je Olga Vít Krumpholzová – zpěv, Gabriela Plachá – hoboj a anglický roh, Šárka Trávníčková – housle, Pavel Kloub – kytara. Koncertuje na mnoha místech České republiky. Vystupují s těmito programy výchovných koncertů: Na slovíčko, pane Mozarte Slavné operní maličkosti

38

Adamusovo trio [online]. c2008, poslední revize 15. 2. 20113 [cit. 12. 8. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.adamusjan.eu/trio.htm 39 Muzika festiva di Praga [online]. c2012, poslední revize 15. 2. 213 [cit. 12. 8. 2012 ]. Dostupný z WWW: http://www.musicafestiva.eu/vychova.php

33

Kdyby tisíc fléten Světem hudby vážně i nevážně Aj, radost velikou zvěstuji vám

Délka koncertu závisí na přání pořadatele. Koncerty organizují jak pro první a druhý stupeň ZŠ, tak pro střední školy.

3.4.3

Hudební agentura Presto

Výchovnými koncerty se mimo jiné zabývá také Hudební agentura Presto40. Tato agentura vznikla v roce 1998. Skládá se ze čtrnácti instrumentalistů (klarinet, flétna, saxofon, basklarinet, panová flétna, violoncello, housle, klavír, harfa, cimbál), dirigentem je Ondřej Vrabec a zpěvačkou je Eva Dřízgová. Má také pět souborů (Duo Ensemble Moravia, Trio Františák–Petrák-Arendárik, Colour Bass duo, Stadlerovo klarinetové kvarteto, Camerata Janáček. Názvy programů výchovných koncertů jsou: Zahrajem si na malíře (pro mateřské školy a první třídu ZŠ) Jak hudba maluje pohádku (pro první až čtvrtou třídu) Hudba bez škatulek ( pro pátou až sedmou třídu)

Koncerty mají délku 50 – 60 minut. Pořádají koncerty také pro starší žáky a studenty, ty se pak zaměřují na jedno ze slohových období, na určitého hudebního skladatele nebo se vztahují k určitému času, například Vánoce. Ty trvají asi 60 minut.

3.4.4

The fortyfingers

Výchovnými koncerty se zabývá také klavírní kvartet The fortyfingers41. Jedná se o čtyři profesionální klavíristy (Eva Hutyrová, Miron Šmidák, Hana Louženská, Vjačeslav Grochovskij), kteří vystupují se hrou pro dva klavíry nebo hrají všichni na jeden klavír. 40

Hudební agentura presto [online]. c2005, poslední revize 15. 2. 2013 [cit. 12. 8. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.agenturapresto.cz/index.php/vychovne-koncerty 41 The fortyfingers [online]. c2012, poslední revize 15. 2. 2013 [cit. 12. 8. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.fortyfingers.cz/40fingers/

34

Provozují hudbu různých období i stylů. Kromě jiných akcí pořádají výchovné koncerty pro první a druhý stupeň základní školy a pro střední školu. Koncerty trvají 45 – 60 minut.

3.4.5

Musica Bohemica

Komorní soubor Musica Bohemica42 je složený ze čtrnácti členů. Provozuje hudbu od období barokního až po současnou. Také se věnují interpretaci lidové hudby. Kromě jiných koncertů pořádají také výchovné koncerty. Dirigentem a uměleckým vedoucím je Jaroslav Krček. Prostřednictvím výchovných koncertů seznamují žáky s tématikou týkající se lidové písně.

3.4.6

Základní umělecké školy

Velmi důležitými organizátory výchovných koncertů jsou základní umělecké školy. Výchovné koncerty základních uměleckých škol jsou poněkud odlišného charakteru než koncerty pořádány filharmoniemi či jinými hudebními spolky, a to zejména proto, že na výchovných koncertech hrávají většinou žáci základní umělecké školy, kteří mohou být rovněž vrstevníky žáků, kteří jsou v publiku. Zajisté není vyloučeno, že na některých základních uměleckých školách jsou účinkujícími na výchovných koncertech pouze učitelé. Výchovné koncerty, na kterých jsou účinkujícími zejména děti, které hrají na nějaký hudební nástroj, zpívají či tancují, který samozřejmě uvádí a připravuje učitel ve spolupráci s dalšími učiteli, mají ještě kromě hudebního vychovávání dětí v publiku ještě další specifika. Žáci v publiku vidí, jak jejich vrstevníci ovládají nástroj, na který hrají a to v nich může vyvolat touhu, také se na některý z nástrojů naučit hrát a přihlásit se také do základní umělecké školy. Pro účinkující žáky je to zase dobrá zkušenost zahrát si na veřejnosti. Bohužel účast publika na žákovských a jiných koncertech bývá často velmi nízká, což je smutné a nepovzbudivé jak pro účinkující žáky, kteří na nastudování skladby strávili hodně času, tak i pro jejich učitele.

42

Musica Bohemica [online]. c2012, poslední revize 15. 2. 2013 [cit. 12. 8. 2012]. Dostupný z WWW: http://www.musicabohemica.eu/

35

4

TVORBA A ORGANIZACE VÝCHOVNÝCH KONCERTŮ

4.1

Metodika výchovných koncertů

Výchovný koncert je chápán ve školním prostředí něco jako exkurze. Výchovný koncert by měl být připravován v dostatečné době před jeho konáním. Tvorba koncertu se podle Drábka43 skládá z těchto fází: 1. Přípravná fáze 2. Vlastní koncert 3. Zhodnocení koncertu 4. Využití koncertu

Prostřednictvím koncertu by měli žáci získat přehled o základních hudebních pojmech, formách, nástrojích, žánrech, výrazových prostředcích či dějinách. Při poslechu hudby je dobré začínat hudbou programní a postupně přecházet k hudbě absolutní. Je důležité postupovat od jednoduchého k složitějším. Nejprve začít u malých hudebních forem s menším nástrojovým obsazením, postupně přecházet k dílům větších forem s obsazením komorním, pak orchestrálním. U vokálních skladeb je vhodné začínat sólovými skladbami, pak sborovými a postupně směřovat k velkým vokálně instrumentálním formám a také hudebně dramatickým. Pro správné pochopení vývoje hudby je důležité probírat hudbu chronologicky, jak šla jednotlivá období za sebou. Veškeré nové poznatky musí navazovat na to, co žáci už znají. Nejlépe je proto vytvářet koncerty pro každý ročník zvlášť. Program koncertu by měl korespondovat s učebními osnovami daného ročníku. Žáky je důležité seznamovat také s rozdíly mezi kvalitní a nekvalitní hudbou, to se může týkat jak interpretace, tak skladebného způsobu. Aby výchovný koncert splnil svůj účel je nutno držet se určitých zásad. Veškeré dění na koncertě musí být promyšleno do detailů.

43

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 38

36

Téma koncertu by mělo být stanoveno jasně a stručně. Při určování tématu a přemýšlení nad programem je dobré vycházet z učebnic, které žáci v hodinách hudební výchovy používají, je nutné ujasnit si, jakými hudebními znalostmi žáci v jednotlivých hudebních oblastech disponují a na ně navázat. Podle toho si stanovíme výchovně vzdělávací cíl. Poté, co stanovíme téma koncertu, přejdeme k vypracování osnovy scénáře. Na začátku si určíme hlavní a vedlejší obsahové cíle. Osnovu zpracováváme už s ohledem na provozní a technické možnosti i na obsazení hudebního souboru. Po zpracování osnovy přejdeme na výběr skladeb. Hudební díla by měla být hudebně zajímavá a ne příliš dlouhá. Pro druhý stupeň ZŠ se doporučují skladby s maximálním trváním do pěti minut. Vybíráme kontrastní skladby, poslechově náročnější díla střídáme s jednoduššími. Spíše než celé dlouhé cyklické skladby, během kterých by hrozilo riziko zhoršení pozornosti, zprostředkováváme žákům raději jen některé jejich části, které s nimi, nejlépe předem, důkladně rozebereme. Zároveň se snažíme v žácích probudit touhu poznat celou uváděnou skladbu a podnítit je k tomu, aby si ji v budoucnu sami poslechli. Na závěr koncertu je dobré vybrat takovou skladbu, která na žáky co nejvíce zapůsobí, a která u nich má sílu podnítit touhu po návštěvě dalšího koncertu. Pro správný průběh koncertů je nepostradatelná aktivizace žáků. Tím, že je zapojíme do hudebních činností, udržujeme jejich neustálou pozornost. Aktivizaci rozděluje Drábek44 na: verbální (slovní) hudební (společný zpěv, hra na dětské nástroje) hudebně pohybovou (hra na tělo, vytleskávání rytmu, rytmické kroky a poskok, tanec) soutěže, kvízy

Hlavní témata a motivy skladeb nebo písně, se kterými souvisí probíraná látka, je možné se žáky i zazpívat. Hudebně pohybovou složku můžeme rozvíjet, spíše než na výchovných koncertech, na hudebních besedách, kde je menší počet žáků. Soutěže musí vždy plně souviset s programem koncertu a musí přijít ve správnou dobu, aby nedocházelo k rozptylování žáků. Soutěžit žáci mohou třeba v poznávání témat a motivů skladeb, hudebních nástrojů a jsou jistě i další možnosti. Pro žáky na druhém stupni základní školy jsou také vhodné kvízy.

44

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 54

37

Koncert by se měl skládat z části úvodní, vrcholové a zakončení. Délka trvání koncertu by měla být 45 – 60 minut. Asi jednu třetinu by mělo tvořit mluvené slovo, zbytek času je spojen s hudbou a jejími činnostmi. Úvod koncertu je pro posluchače velmi důležitým momentem. Musí být uveden tak, aby okamžitě posluchače zaujal. Vrchol koncertu by měl být tou nejdůležitější částí programu. Při tvorbě scénáře je důležité nezapomenout vypočítat minutáž každé činnosti. Do scénáře je třeba zapsat i instrukce technického rázu, aby každý, kdo se podílí na organizaci koncertu, měl přesně stanovené své úkony a způsob jejich provedení. V dostatečném předstihu před konáním koncertu je zapotřebí vypracovat metodické listy. Ty jsou určeny pro učitelé hudební výchovy a slouží k přípravě žáků na výchovný koncert. Metodické listy seznamují učitelé s programem a obsahem výchovného koncertu. Také je v nich obsažen doporučený postup, jak žáky na tento koncert připravovat, může být vypsán výčet pojmů, které má učitel dětem vysvětlit či zopakovat a návod k poslechu skladeb. Učitelé pak mají za úkol připravit žáky k návštěvě výchovného koncertu. Metodický list by měl podle Drábka45 obsahovat: název pořadu ročník dobu trvání zaměření (námět pořadu) tematický okruh učiva podle osnov výchovně vzdělávací cíl program účinkující metodické pokyny k přípravě na poslech metodické pokyny k využití pořadu v HV

45

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 57

38

4.2

Průvodní slovo

Pomocí výkladu se žáci dozvídají důležité informace o skladbě. Výklad umožní žákům pochopit strukturu skladby. Moderátor koncertu mluví o životě skladatele, o okolnostech vzniku skladby, používá ve výkladu i různé zajímavosti. Může také vyprávět o vývoji hudebních forem. Provádí rozbor skladby, v němž upozorňuje na ty nejdůležitější momenty ve skladbě, a také její hodnocení. Musí při přípravě pečlivě zvážit, co žákům a v jakém pořadí sdělit. Rozhodně není vhodné říkat úplně všechno o autorovi či o skladbě. Pozor, mnoho nepodstatných informací by mohlo žáky zahltit a následně odradit. Moderátor posluchačům předává takové poznatky, které jim pomohou k pochopení díla. Vede je k tomu, aby při poslechu dokázali vnímat kromě melodie a rytmu také další hudební aspekty skladby, například barvu či způsob tematické práce. Žáky na druhém stupni základní školy směřujeme k pochopení vnitřní stavby díla. Důležité je, aby znalosti moderátora hluboce přesahovaly to, co posluchačům sděluje. Moderátor si musí uvědomit, že jeho funkce je přiblížit žákům dění na koncertě a navodit tu správnou náladu k poslechu, nikoli v tom sám sebe předvádět a upozorňovat na své odborné znalosti. Musí volit taková slova, kterým budou posluchači daného věku rozumět. Mnohdy k navození atmosféry postačí říci jen jednu větu, jindy zajímavou historku či žert nebo přiblížit okolnosti vzniku díla. Průvodní slovo je však na výchovných koncertech nutností46. Moderátor koncertu musí svoji roli brát zodpovědně. S programem musí být do detailů obeznámen a svůj výklad mít pečlivě nastudovaný zpaměti, aby k žákům mohl hovořit bez papíru. Měl by to být člověk s dobrou výslovností. Při svém mluveném projevu nesmí mluvit monotónně, nýbrž udržovat pozornost občasnou změnou výšky hlasu, síly hlasu a tempa řeči. Důležitý je i oční kontakt s posluchači. Předpokládá se, že bude společensky oblečen a náležitě upraven. Moderátor musí rovněž sledovat i situaci v hledišti a být schopen řešit případné neočekávané reakce žáků.

46

BARVÍK, Miroslav. Jak poslouchat hudbu, Praha 1962, 2. vydání, s. 90-92

39

4.3

Příprava žáků na výchovný koncert

Cílem přípravy žáků na výchovný koncert je podat žákům takové informace, které jim umožní, aby se pak na koncertě snáze orientovali v jeho dění. Učitel by měl mít k dispozici metodický list pořadatelů výchovného koncertu, ze kterého může vycházet. Ještě před návštěvou koncertu by měl učitel hudební výchovy žákům vysvětlit, jak se správně mají na koncertě chovat. Měl by jim sdělit, co bude na programu koncertu, kdo jim bude hrát. Může si s nimi poslechnout skladby, které zazní na výchovném koncertě a provést rozbor. Vhodné je také povědět žákům bližší informace o skladatelích i jejich dílech, snažit se je motivovat. Pokud je v programu obsažená píseň, je dobré ji žáky naučit zpívat. Po návštěvě koncertu by si měl učitel s dětmi popovídat o jejich dojmech, zeptat se, co je nejvíce zaujalo, jestli všemu rozuměly, případné nejasnosti objasnit. Také by bylo vhodné znovu si poslechnout skladby, které žáci na koncertě slyšeli.

4.4

Interpreti

Interprety můžeme rozdělit podle Drábka47 na amatéry, profesionály a poloprofesionály. Interpret hraje na koncertě významnou roli, na jeho přístupu a kvalitě jeho hraní může záviset to, na kolik hraná skladba žáky zaujme. Určitě by interpretem neměl být ten, kdo tuto činnost dělá nerad. Přístup interpreta by měl být zodpovědný. V žádném případě by neměl interpret pozměňovat notový zápis a jiné úpravy s odůvodněním, že posluchači nejsou profesionálové, ale jen děti, které nic nepoznají. Pro správné vytváření představ o skladbě u žáka je rovněž důležité, aby skladbu, kterou bude interpretovat, měl s přehledem nastudovanou. Interprety mohou být kromě profesionálních umělců i studenti konzervatoří, šikovní žáci ZUŠ a i jiní lidé, kteří na dostatečné úrovni zvládají hru na svůj hudební nástroj.

47

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 61

40

4.5

Pořadatelé výchovného koncertu

K hladkému průběhu koncertu velkou měrou přispívá pořadatel. Povinností pořadatele je zajištění prostoru konání koncertu. Mělo by se jednat o sál s dobrou akustikou. Na místě je potřeba mít dostatečné množství sedadel. Teplota v sále by se měla pohybovat kolem 20 stupňů. Zajištěny by měly být také šatny jak pro návštěvníky, tak pro účinkující. Pořadatel také zabezpečuje, aby klavír, na který se na pódiu bude hrát, byl naladěný. I osvětlení je potřeba předem vyzkoušet a popřípadě upravit tak, aby posluchače neoslňovalo. Samozřejmostí je i zajištění zvukové techniky. Úkolem pořadatele je také včasná propagace akce a zaslání metodických listů školám.

4.6

Cíl výchovného koncertu

Cílem výchovných koncertů je, aby si žáci udělali představy o různých žánrech a druzích hudby, aby poznali kvalitní hudební díla, naučili se hudbu správně vnímat a rozumět jí a také ji hodnotit, seznámili se s vývojovými etapami hudby, s vyjadřovacími a interpretačními prostředky. Cílem je také naučit žáky společenskému chování. V konečné fázi, aby měli sami zájem účastnit se později koncertů a hudebních akcí.

41

PRAKTICKÁ ČÁST

42

5

PŘÍPRAVA A TVORBA KONCERTU NA ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLE Má diplomová práce se zabývá výchovnými koncerty. V teoretické části byl stručně

popsán pojem výchovný koncert, historie jeho vzniku a další vývoj v běhu času. Zmíněny byly hlavní postavy, které se zabývaly pořádáním výchovných koncertů a posunuly jejich význam pro vzdělání obyvatel v hudební oblasti s hlavním zaměřením na mladší žáky a dospívající mládež. Též byly popsány nezbytné atributy, které musí dobře připravený výchovný koncert splňovat. Na dalších stránkách uvádím přípravu jednoho výchovného koncertu podle mých představ.

5.1

Cílová skupina posluchačů – žáci 2. stupně ZŠ

Jde o mladé lidi ve věku 11–15 let, kteří se právě nacházejí v období dospívání (pubescence). To je u člověka období velkých změn. Výrazně se projevují tělesné změny – růst a vývoj svalů, zrychlený růst kostry, zvýšení tělesné váhy, růst končetin může způsobovat dočasné zhoršení motoriky, hormonální změny. Důsledkem těchto změn může být přecitlivělost, podrážděnost, vzdor. V tomto období se může projevovat sklon k depresím. Často se uzavírají do sebe, trápí je, jak vypadají, jak se na ně dívají ostatní, sami se sebou jsou nespokojeni. Touží se osamostatnit. Odmítají se podřizovat, z toho vyplývají problémy s rodiči. Používají specifický slovník, někdy může obsahovat sprostá slova. Požadavky vrstevníků na svoji osobu staví nad požadavky rodičů. Začíná se projevovat zájem o opačné pohlaví. Vytvářejí si různé ideály, časté je u nich denní snění, ve kterém si promítají své představy. Začínají se u nich vyhraňovat zájmy. Ve škole mohou vznikat výchovné problémy. Pedagog by měl zachovat citlivý přístup.48 Dochází také k růstu hrtanu a hlasivek, což způsobuje tzv. mutaci. Psychologické výzkumy dokázaly, že právě v období pubescence, kdy se v člověku mísí různé pocity, je nejvíce otevřen hudbě, která může působit i jako terapie na vnitřní neklid. Dodržování správné hlasové hygieny je obzvláště důležité při procesu mutace. Zlepšuje se abstraktní a logické myšlení. Vzrůstá hudební vnímání.

48

LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. s. 42-50

43

Mají zálibu v pouštění si hudby ve vysoké hlasitosti, která je naplňuje. Oblíbené jsou u nich taneční písně. Hudbu poslouchají za účelem zábavy nebo rozptýlení. Často si hudbu pouští například, když se cítí osamoceni, nebo chtějí zapomenout na různé starosti či když sní o svých ideálech. Prohlubuje se cit pro výšku tónu, dokáží lépe proniknout do struktury skladby a více se zaměřovat na vybočení a modulace49

5.2

Výchovné koncerty na Základní umělecké škole Vsetín

Na základní umělecké škole Vsetín, kde vyučuji, pořádáme každoročně výchovné koncerty pro první někdy také pro druhý stupeň základních škol. Koncertů bývá tři až pět, všechny probíhají v jednom týdnu v dopoledních hodinách od pondělí do pátku, některé z nich se během dopoledne provádí i dvakrát, podle toho, jak velký je zájem ze strany základních škol. Na výchovných koncertech účinkují tedy naši žáci. Hraje se na různé hudební nástroje, také se zpívá nebo tančí. Termín konání výchovných koncertů bývá u nás v zimě nebo na jaře. Koncerty pořádáme v koncertním sále naší základní umělecké školy, který je dostatečně velký, disponuje asi sto třiceti místy k sezení. Program koncertu se sestavuje tak, že jednotliví učitelé hudebního oboru vyberou ze svých tříd schopné žáky, jejichž některá skladba je v hodná pro prezentaci na výchovném koncertě. Skladba nesmí být příliš dlouhá a musí být něčím zajímavá. Ředitel školy určí jednoho nebo dva učitelé, kteří budou mít na koncertě průvodní slovo. Tito učitelé ze zmíněných skladeb sestaví program koncertu s rozvržením na jednotlivé dny v týdnu. Jejich uspořádání musí být takové, aby dávalo smysl a aby vznikl pořad, který žáky něčemu naučí a zároveň je zaujme. Do programu se učitel snaží i mladé posluchače zapojit. Zazpívají si známou písničku, o které jim chce učitel něco sdělit, nebo hrají „na tělo“. Učí se, jak se mají na koncertě chovat, kdy mají hráče odměnit potleskem atd. Průvodním slovem musí učitel neustále upoutávat pozornost žáků. Koncerty trvají zhruba 45 – 60 minut. Metodické listy pro školy se nevytváří. Koncerty i výběr skladeb se učitelé snaží co nejvíce přizpůsobit věku posluchačů. Vycházet z učebnic hudební výchovy není také příliš reálné, jelikož každá škola používá jinou učebnici a školní vzdělávací program je také 49

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987. s. 29-30; .

44

odlišný, pokud by toto mělo být dodrženo, bylo by zapotřebí, aby posluchači byli pouze žáci jedné školy a koncert by se musel připravovat dlouho dopředu. Téma, přesný cíl koncertu a vhodné skladby, to vše by muselo být stanoveno v dostatečném předstihu, stejně tak žáci, kteří skladby budou hrát, by museli začít s jejich studiem o mnoho dříve.

5.3

Návrh výchovného koncertu

5.3.1

Přípravná fáze:

místo konání: Pro výchovný koncert bude využit koncertní sál Základní umělecké školy Vsetín. Jeho kapacita 130 míst je dostatečná.

pro koho je koncert určen: Koncert je určen pro žáky osmých tříd základní školy, od kterých se očekává, že již základní hudební znalosti aspoň na minimální úrovni budou mít.

téma koncertu: Koncert bude zaměřen na hudební nástroj klavír, na jeho vývoj, způsoby hry a klavírní skladby v jednotlivých slohových obdobích. Název koncertu je stanoven „Letem klavírním světem“.

hlavní cíl: Hlavním cílem bude, aby si žáci vytvořili představu o klavíru, o jeho vývoji a možnostech, aby získali zájem porozumět hudbě a zvládali ji soustředěně poslouchat.

vedlejší cíl: Vedlejšími cíli je, aby pochopili, jak se mají chovat na koncertě, získali povědomí o některých hudebních skladatelích a hudebních formách.

45

představa o čase konání koncertu a jeho organizaci: Tento výchovný koncert by se měl začít připravovat už v měsíci červnu před začátkem letních prázdnin, je to z toho důvodu, aby skladby, které jsou na koncert určeny, mohli jednotliví učitelé zahrnout do studijního plánu vybraných žáků na následující školní rok. Na koncertě by zřejmě účinkovali schopní žáci vyšších ročníků prvního stupně a žáci stupně druhého. Těmto žákům by se skladby nejpozději v září zadaly. Výchovný koncert bychom naplánovali na měsíc duben. Zároveň je potřeba zjistit hned na počátku, jaký by byl zájem o výchovný koncert ze strany základních škol, je potřeba školy z okolí kontaktovat. Na organizaci koncertu se budou nejvíce podílet dva učitelé ze ZUŠ. Jeden učitel bude zajišťovat průvodní slovo a bude vystupovat jako člověk hudebně znalý, proto bude označován ve scénáři panem Chytrým (pan Ch.). Druhý učitel bude hrát hudebně nevzdělaného člověka, který věčně něčemu nerozumí a pořád se na něco ptá, proto jej budeme nazývat panem Nevzdělaným (pan N.). Měsíc dopředu by se do několika základních škol, jejichž vedení projevilo zájem o účast žáků na výchovném koncertě, rozeslaly metodické listy. Jednoho koncertu, vzhledem ke kapacitě sálu, by se mohlo účastnit až 5 osmých tříd základních škol. Koncert by se mohl konat dopoledne v 9 hodin, v případě většího zájmu škol ještě i v 10.30. Nyní, když je zvoleno téma koncertu a existuje přibližná představa, může se začít vytvářet jeho koncepce, tzn. scénář s výběrem skladeb.

5.3.2

Vlastní koncert

pomůcky: klavír na pódiu obrázek pianina, cembala, klavichordu, klavírní klávesnice noty písně Hulán plátno a projektor portrét J. S. Bacha, J. L. Dusíka, B. Smetany, A. Dvořáka, L. Janáčka, W.A.Mozarta, dotazníky a tužky 46

výběr skladeb: J. S. Bach: Dvojhlasá invence č. 5 J. L. Dusík: Sonatina G dur op. 20 – 2. věta B. Smetana: Hulán M. Dlouhý: Moudrý zvon A. Dvořák: Slovanský tanec č. 2 op. 46 L. Janáček: Sýček neodletěl (z cyklu Po zarostlém chodníčku) J. Vřešťál: Sextová studie W. A. Mozart: Allegretto – Transkripce Variací na francouzskou lidovou píseň

podílející se osoby: vedení ZUŠ učitel alias Pan Ch učitel alias Pan N žáci ZUŠ jako interpreti učitelé připravující žáky

scénář: Ke klavíru přijde žák a začne na něj hrát libovolné tóny v kontra oktávě. V tom ze zákulisí vykoukne pan N a kráčí dopředu na pódium před diváky a hledá, odkud ten zvuk vychází. Pak ukáže na koncertní křídlo a poklepe si na čelo.

Pan N: ,,No jo, ten zvuk mi byl nějaký povědomý. Co by to mohlo být jiného než klavír. Ten zvuk znám. Klavír máme totiž u babičky, když jsem byl malý, tak se mě snažila naučit hrát písničku Ovčáci, čtveráci, ale marně. Nikdy jsem se v těch klávesách nevyznal.“

V tom přichází na pódium pan Ch.

Pan CH: „Tak ty jsi měl takovýto klavír u babičky?“

Pan N: „No přesně takový ne, byl o hodně menší.“

Pan CH: „Vypadal asi takhle?“ (ukazuje na obraz pianina – obr. č. 4)

47

Pan N: „Ano, vypadal tak podobně.“

Pan CH: „Tak to bys měl vědět, že správný název pro tento nástroj je pianino.“

Pan N: „Ale ne, přece je to klavír, všichni tomu říkají klavír.“

Pan CH: „Ano, všichni tomu říkají klavír, ale ve skutečnosti je to pianino.“

Pan N: „A co je teda klavír?“

obr. č. 4 – pianino zdroj: http://www.alchemikzsce.pl.tl/Pianino.htm

Pan CH: „ Klavír je to, co vidíme zde!“ (ukazuje na koncertní křídlo).

Pan N: „Když teď tak přemýšlím, tak vůbec nechápu tu logiku. Na co tak velký nástroj jako je křídlo, když se všechny ty struny a další podivné částečky vejdou i do pianina. Křídlo je podle mě naprosto prostorově neúsporná věc. Na co křídlo, na jeho místo bych postavil minimálně dvě pianina vedle sebe“ 48

Pan CH: „Ano, křídlo je prostorově velmi náročná záležitost, rozdíl je v odlišné mechanice klavíru a hlavně ve zvuku. Pianino by velké sály a koncertní síně nedokázalo tak dobře ozvučit jako křídlo. Protože se křídlo dá rozevřít, jak to vidíme zde“, (ukazuje na klavír) může zvuk pronikat z klavíru přímo do sálu“

Pan N: „Mě by zajímalo, kdo ten klavír vymyslel.“

Pan CH: „Počátky klavíru můžeme najít v patnáctém století. K jeho předchůdcům se řadí clavecin a klavichord.“ (ukazuje obrázky, které se objevují na plátně-obr. č. 5, 6)

obr. 5 – clavecin zdroj: http://www.musikantiquariat-kohl.de/Angebote/angebote.html

„Oba tyto nástroje měly klávesnici. Clavecin Němci nazývali křídlo, a to proto, že jeho skříň byla ve tvaru křídla. Síla všech tónů byla stejná. U klavichordu se síla zvuku dala ovlivnit silou úderu. Celkově byl tón klavichordu slabší než tón clavecinu. Každý z nástrojů měl své přednosti. Klavichord oplýval tím, že se u něj mohla provádět dynamika a clavecin zase měl 49

přednost v tom, že byl jeho zvuk silnější. Klavichord se svým slabým zvukem by v orchestru zanikal a nástroj, na kterém nelze provést plynulou dynamiku, se také ke všem příležitostem nehodil a tak badatelé stále hledali možnost, která by spojila výhody obou těchto nástrojů. Poprvé se to povedlo v roce 1711 Bartolomeu Cristoforimu, který položil základ dnešnímu klavíru. Paradoxem bylo, že někteří hudebníci tento nový nástroj hluboce odmítali. Mezi nimi byl i největší barokní skladatel Johan Sebastian Bach. Nový nástroj byl nazván piano – forte. Ví někdo z vás, co tento název může znamenat?“ (ptá se žáků)

obr. č. 6. klavichord zdroj: http://www.musikantiquariat-kohl.de/Angebote/angebote.html

Pan N: „Piano se říká přece klavíru“

Pan CH: (Žáci odpověď pravděpodobně budou znát a správně odpoví) „ Ano správně, tato italská slova znamenají piano – slabě, forte – silně. Italské publikum bylo velmi udiveno, že na tomto nástroji lze provádět takové dynamické změny: chvíli piano, chvíli forte, a tak začali tomuto nástroji říkat pianoforte, v Polsku si jej pak pojmenovali naopak: fortepiano. V osmnáctém století byla mechanika klavíru vylepšena německým Gottfriedem Silbermannem. S tímto nástrojem byl už Johan Sebastian Bach i jiní velice spokojen. Roku 1774 byl 50

ke klavíru připojen levý pedál. Až roku 1811 vzniká pianino. Vývoj klavíru ještě stále ale nebyl dokončen, vyvíjel se a zdokonaloval do té podoby, jakou známe dnes, přibližně až do roku 1830. Nyní uslyšíte skladbu, kterou napsal velký německý barokní skladatel Johan Sebastian Bach.“ (na plátně se promítne jeho portrét – obr. č. 7)

obr. č. 7 – Johann Sebastian Bach zdroj: http://kidsmusiccorner.co.uk/wp-content/uploads/2010/01/Bach.jpg

„Tento skladatel psal zejména pro varhany a cembalo neboli clavecin. Mnohé z těchto skladeb se nyní hrávají na klavír. Ve svých fugách dovršil vývoj vícehlasé hudby. Tento skladatel ke konci svého života oslepnul. Ve hře na klávesových nástrojích začíná používat palec. Dříve se používaly pouze čtyři prsty. Baroko je slohem velmi zdobeným, také barokní hudba byla hodně zdobená, používalo se tzv. melodických ozdob.“

Pan N: „To jako, že si nazdobili své hudební nástroje?“

51

cht jsem Pan CH: „Noo je pravda, že nástroje byly v té době hezky a bohatěě zdobené, ale chtěl říct, íct, že hudba byla ozdobována. ozdobována Poslechněte te si nyní kousek jedné Bachovy skladby, s bude nám nejprve zahrán kousek skladby bez ozdob a potom s ozdobami, abychom poznali ten rozdíl. Bude to Bachova invence č. 5.“ 5. (jen 1. takt) „A teď si zahrajeme rajeme to samé s ozdobami (1. takt).. Tato melodická ozdoba se jmenuje mordent nebo také náraz. V této skladbě skladb se nám objevuje na mnoha místech. Hlavní nota se vystřídá se sousední spodní notou. Pokud by to bylo naopak, že by se hlavní nota vystřídala vyst se sousední vrchní notou, pak by se tato ozdoba nazývala nátryl. Vypadá to asi takto: (Klavírista zahraje nátryl) A melodických ozdob máme ještě ješt mnohem více. Přii poslechu skladby můžeme m pozorovat dvě různé zné melodie, které se spolu proplétají, zkuste se zaposlouchat.“ zaposlouchat (poslech celé skladby)

bec mi není jasné, jak se ten klavírista na tom klavíru může ůže vyznat, vždyť vždy jsou to Pan N: „Vůbec pořád ád jen samé bílé klávesy a občas ob černá, jak může vědět, kam přesně ř ě sáhnout?“ (na plátně se promítne klávesnice – obr. č. 8)

obr. č. 8 – klávesnice

Pan CH: „Na klávesáchh není tak těžké t se vyznat. Uspořádání černých a bílých kláves má přece systém.“

Pan N: „To by mně teda zajímalo jaký.“

Pan CH: „Všimni si, že černé klávesy jsou vedle sebe dvě dv a pak tři, ři, zase dvě dv a pak tři a pořád dokola.

T teda vůbec bec nerozumím.“ nerozum Pan N: „No to vidím, ale jaký to má význam? Tomu 52

Pan CH: „Je to jednoduché. Umíš vyjmenovat tóny stupnice C dur, jak jdou po sobě?

Pan N: „Tak to si náhodou ještě pamatuji c, d, e, f, g, a, h, c“

Pan CH: „Když se podíváme na ty klávesy, kde jsou u sebe pouze dvě černé, tak před tou první z nich ta bílá je vždycky klávesa c a ty další bílé klávesy od ní směrem doprava jsou postupně d, e, f, g, a, h, a pak je tu zase ta samá klávesa jako na začátku, takže c. A kdybychom postupovali dále směrem nahoru, tak to bude pořád stejné.“

Pan N: „Aha, tak to vážně není tak složité.“

Pan CH: „Písnička Ovčáci, čtveráci začíná tónem c. Takže už teď víme, kde tu klávesu na klavíru najdeme. Nyní uslyšíme Rondo, které je druhou větou Sonatiny G dur op. 20 od hudebního skladatele Jana Ladislava Dusíka, kterého řadíme do českého hudebního klasicismu. (na plátně se promítne jeho portrét – obr. č. 9)

obr. č. 9 – Jan Ladislav Dusík zdroj: http://www.antologiehudby.cz/obrazky/velke/jan-ladislav-dusik.jpg

53

Byl výborným klavíristou a skladatelem, hrál také na varhany. Zajímavostí je, že natočil klavír na podiu bokem k posluchačům, aby zvuk vycházející z klavíru dále postupoval směrem k nim. A dodnes tomu tak zůstalo. Možná si již z hodin hudební výchovy pamatujete, co je rondo, pokud ne, raději si to připomeneme. Rondo je skladba složená z několika dílů, v níž díl A se alespoň třikrát opakuje. Nyní si poslechneme jenom díl A. Dobře si ho zapamatujte.“ (hra dílu A) „Tento díl ve skladbě zazní čtyřikrát. Kromě dílu A budou ve skladbě ještě díl B a díl C, který bude v mollové tónině. Zkuste se zaposlouchat do tónů skladby a při návratu dílu A zvedněte ruku. (ruku zvedá i pan CH a pan N)

Pan CH: „Český skladatel Bedřich Smetana (na plátně se promítne jeho portrét – obr. č. 10) pro klavír napsal velkou spoustu skladeb. Měl v oblibě lidové písničky, a tak melodie z nich zakomponovával do svých skladeb. Znáte například tuto píseň?“ (Žák zahraje píseň Měla jsem milého hulána) „Písnička se jmenuje Hulán. Slova jsou: Měla jsem milého hulána, hulána. Měla jsem ho ráda. Měla jsem stříbrný prstýnek, prstýnek, já jsem mu ho dala“ (na plátně se promítnou noty písně a text – příloha č. 1). Pan N: „Já teda nevím jak vy, ale já slovo hulán slyším prvně v životě, zajímalo by mě, co to vlastně je ten hulán?“

Pan CH: „Hulán je vlastně voják. Pojďme si zkusit říct ještě jednou ta slova všichni. (promítá se na plátně) Měla jsem milého hulána, hulána. Měla jsem ho ráda. Měla jsem stříbrný prstýnek, prstýnek, já jsem mu ho dala. Já vám teď ještě jednou tu písničku za doprovodu klavíru zazpívám a potom to zkusíme všichni. (Pan CH zpívá s doprovodem klavíru) A teď zkusíme zpívat všichni.“ (Pan N ukáže žákům, kdy mají začít a všichni zpívají, zpívá i pan CH i pan N)

54

obr. č. 10 – Bedřich Smetana zdroj: http://operaplus.cz/pix/4822-prazsky-hudebni-zivot-1850-1900-2-5.jpg

„A teď si poslechneme, jak Bedřich Smetana dokázal s písničkou pracovat. Skladba bude začínat krátkou introdukcí, což znamená takový malý úvod a pak se tam ozve poprvé melodie z této písničky. Ve skladbě se tato melodie objeví vícekrát. Skladatel ji však pokaždé malinko upravil. Takovýmto skladbám, které tvoří jedno téma, se kterým si skladatel v průběhu skladby pohrává a obměňuje, říkáme variace. Jednotlivé návraty tématu se totiž nazývají variace. Zkuste se zaposlouchat a poznat, kolik variací skladba má. Vždycky když uslyšíte téma naší písně, tak zvedněte ruku. (zazní skladba, v průběhu zvedají ruce také pan Ch a pan N) Tak kolik variací skladba měla? (ptá se žáků, žáci odpovídají, pravděpodobně odpoví správně) Ano, měla jedno téma a tři variace.“

Pan CH: „V další skladbě, kterou teď uslyšíte, použil skladatel také variační techniky. Bude to Slovanský tanec č. 2 op. 46 velkého českého skladatele Antonína Dvořáka“. (na plátně se promítne jeho portrét – obr. č. 11)

55

obr. č. 11 – Antonín Dvořák zdroj: http://www.cojeco.cz/index.php?s_lang=2&detail=1&id_desc=22554

„Antonín Dvořák se narodil v Nelahozevsi a pocházel z řeznické rodiny. Toto povolání mu ale blízké přesto nebylo. Protože byl velmi štíhlé postavy, při vedení dobytka se mu nejednou stalo, že jej neudržel a dobytek mu utekl nebo jej zatáhl do rybníka. Jednou dokonce při vedení jalovice upadl na zem, a protože měl špagát omotaný kolem ruky, jalovice ho za sebou táhla ještě několik metrů. Po této zkušenosti, kdy byl celý podřený, se rozhodl, že se již bude věnovat pouze hudbě. Uměl hrát na housle, klavír i varhany. Slovanských tanců, z nichž jeden teď uslyšíme, napsal celkem šestnáct. Tento slovanský tanec je pro čtyři ruce, ale existuje i pro orchestrální obsazení. Při čtyřruční hře musí být oba hráči spolu sehraní a navzájem se poslouchat, jinak by to mohlo dopadnout například takto. (každý začne jindy a v jiném tempu, pan CH je tleskáním zastaví) Takže takto by to nešlo, to musíte zkusit ještě jednou. (Podruhé hráči nebudou rozlišovat doprovod od melodie a oba budou hrát ve stejné dynamice) Ale stop, něco je pořád špatně. Doprovod nám přehlušuje melodii. Melodie musí vždy vyniknout. Doprovod musí znít slaběji, spíše piano, jen basové tóny smí být výrazné. Zkuste to ještě jednou. (hrají správně) Ano, takto to bylo správně.“

56

Pan N: „Já mám teď dotaz!“

Pan CH: „Tak prosím, ptej se!“

Pan N: „Proč ti klavíristi stiskávají vždycky ten pravý pedál?“

Pan CH: ,,Význam pravého pedálu si můžeme ukázat. Můžeme si poslechnout následující skladbičku, která má název Moudrý zvon. Zkusíme si zahrát jen začátek, nejdříve s pedálem, tak jak je to správně. (klavírista zahraje 1. řádek) Stačí, a teď bez pedálu (klavírista zahraje 1. řádek bez pedálu) Stop, tak co, slyšel jsi rozdíl?“

Pan N: „Ano slyšel, první způsob byl mnohem lepší, bez pedálu byly některé noty trochu oddělené od ostatních“.

Pan CH: „Ano správně, pedál nám umožňuje propojit tóny a fráze. Teď si skladbu poslechneme celou, tak jak má znít. Jmenuje se Moudrý zvon a jejím autorem je skladatel Milan Dlouhý“ (Klavírista zahraje skladbu.)

Pan CH: „O následující skladbě víme, co si sám skladatel při jejím psaní představoval. Je to skladba Leoše Janáčka. (portrét se promítne na plátně – obr. č. 12) Jmenuje se Sýček neodletěl. Víte, co vyprávějí pověry o sýčkovi, s čím se spojovalo houkání sýčka?“

Pan N: „ Já vím, že když někdo sýčkuje, znamená to, že si myslí, že něco špatně dopadne.“

Pan CH: „ Ano v podstatě je to tak. Sýček je noční pták a lidé věřili, že jeho houkání věští něco špatného, konkrétně smrt. V domech, kde ležel smrtelně nemocný člověk, se často u nemocného rozsvěcovala svíčka. Pokud se večer v blízkosti domu začalo ozývat houkání sýčka, lidé ho začali vyhánět, aby odletěl, věřili totiž tomu, že sýček přivolává smrt.

57

obr. č. 12 – Leoš Janáček zdroj: http://assets6.gcstatic.com/u/apps/asset_manager/uploaded/2009/05/leos-janacek-1233585104-view-1.jpg

Když sýček odletěl, znamenalo to, že se nemocný uzdraví, pokud ale sýček neodletěl, byli přesvědčeni o tom, že nemocný se neuzdraví a zemře. Český skladatel Leoš Janáček skladbu Sýček neodletěl z cyklu po zarostlém chodníčku napsal, když mu umírala jeho milovaná dcera. V oněch dnech blízko jejich domu údajně opravdu sýček houkal. Dnes však víme, že tato pověra skutečně nefunguje. Lidé tehdy netušili, že sýček letí za světlem, protože za světlem letí také hmyz, v němž sýček nachází potravu. V této skladbě určitě sýčkovo houkání poznáte. Úplně na začátku se ozve rozložený akord, který má údajně znázorňovat rozsvícení světla u nemocného a po něm se hned ozve houkání sýčka a pak zazní chorál. Poslechneme si teď jen začátek. (Klavírista zahraje zmíněný rozložený akord – 1. takt) Toto bylo rozsvícení světla a teď si poslechneme sýčka. (Klavírista zahraje dalších 5 taktů) Nyní nám klavírista zahraje zmíněný chorál. (klavírista zahraje 13. – 16. takt) Tak a teď už se zkuste zaposlouchat a poznat, kolikrát se ve skladbě sýčkovo houkání objeví. (Hra skladby) Vždy, když se začne ozývat houkání sýčka, zvedněte ruku. Vypozorovali jste, kolikrát se ve skladbě sýček objevil? (Žáci odpovídají) Správná odpověď je osmkrát.“ 58

Pan CH: „ Na klavír se dá hrát různým způsobem. Ve skladbě Moudrý zvon, kterou jsme už dnes slyšeli, byly spolu tóny krásně propojené, byť pedálem, vzpomeňte si. (Klavírista zahraje čtyři takty) Skladba Sextová studie od Jiřího Vřešťála, kterou nyní uslyšíte je téměř celá ve staccatu.

Pan N: „A co je to to strakato?“

Pan CH: „Ne strakato, ale staccato. Na to, co to znamená, si zkuste přijít sami. (Zazní skladba) Jestli jste dobře poslouchali, tak uslyšíte, v čem bude rozdíl, když klavírista skladbu zahraje legato. (klavírista zahraje skladbu legato) Tak už víte, co tyto dva pojmy znamenají?

Pan N: „No jasně, já už vím. Staccato znamená zahrát lépe a legato zahrát hůře.

Pan CH: „Ale ne! Ano, první verze zněla určitě lépe než ta druhá, to je pravda, ale rozdíl mezi nimi je v něčem jiném. Kdo to poznal?“ (Obrací se na žáky, pokud nikdo neví, zahraje klavírista ještě jednou začátek z obou dvou verzí)

Pan N: „Já už vím, ta první zněla pořád tak ťuk, ťuk. No znělo to tak, tak, ták, no krátce.“

Pan CH: „Ano, přesně to je význam toho cizího slova staccato. A legato je pravý opak. Legato znamená, že jsou noty napojeny na sebe. Jsou spolu svázané.

Klavír byl v těchto všech případech nástrojem sólovým. Klavír může být však také součástí orchestru. Může také doprovázet nějaký nástroj jiný nebo také zpěv. Teď si poslechneme skladbu, ve které bude klavír doprovázet zobcovou flétnu. Poslechneme si skladbu Allegretto, která je původně složená pro klavír jako variace na francouzskou lidovou píseň. Autorem těchto variací je skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. (Na plátně se promítne jeho portrét – obr. č. 13). Tento skladatel je jeden z největších skladatelů hudebního klasicismu spolu s Josephem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Dožil se pouhých 35 let, ale za tu dobu dokázal složit obrovské množství skladeb. Skládal již od svých pěti let, byl zázračným dítětem, od útlého dětství rovněž koncertoval. Zmíněnou skladbu Allegretto si nyní poslechneme, je to velmi známá melodie, myslím si, že ji budete znát. (klavír hraje příliš silně a flétna nevyniká.) 59

Stop, stop, něco je ale špatně, poznali byste, co by mělo být jinak? Klavír byl příliš silný a flétnička skoro nešla slyšet.“

Pan N: „Flétna musí zesílit, jinak by z té melodie nebylo vůbec nic.“

Pan Ch: „Tak schválně, zkuste to ještě jednou!“ (Podruhé flétna ve snaze zesílit zvuk začne vydávat nelibé zvuky – flétnista schválně fouká co nejvíce)

Pan N: „Au, moje uši, co to má zase znamenat?! Něco musí být opět špatně.“

Pan Ch: „Ano, klavír je nástroj silného zvuku a flétnička slabšího. Flétna už více zesílit nemůže. Klavír musí ubrat na své síle, aby flétnu bylo krásně slyšet. Zkuste to ještě jednou a klavír bude hrát tentokrát slabounce. (hrají správně) Ano, teď to bylo správně. Vždy, když hrají spolu dva hráči nebo i více hráčů, musí se navzájem stále poslouchat, aby jeden nástroj nepřehlušoval druhý a aby melodie krásně vynikla.“

Pan N: „Takže, co jsme se dnes o tomto krásném hudebním nástroji dověděli?“ (dívá se na pana N)

Pan N: „No třeba jak vznikal, já jsem také pochopil, jak se dá na tomto nástroji zorientovat podle černých a bílých kláves.“

Pan Ch: „Ano, zaposlouchali jsme se také do několika skladeb. Víme, že klavír nemusí být jen nástrojem sólovým, ale také doprovodným a tak dále“.

Pan CH: „Milí žáci, (mluví k publiku) náš koncert je pro dnešek u konce, oba doufáme, že vám přinesl každému aspoň něco nového a zajímavého. Děkuji vám za vaši účast. Ještě než opustíte budovu naší školy, chtěl bych vás poprosit o vyplnění krátkého dotazníku, který je umístěn na stolku za východovými dveřmi, tímto dotazníkem můžete anonymně zhodnotit dnešní koncert, za což vám budeme vděční. Oba se s vámi loučíme a budeme se těšit zase někdy na shledanou.“ (odcházejí do zákulisí)

60

obr č. 13 – Wolfgang Amadeus Mozart zdroj: http://www.1902encyclopedia.com/M/MOZ/mozart-01.jpg

5.3.3

Zhodnocení koncertu:

Koncert by se mohl hodnotit na základě krátkých dotazníků, které by se žákům rozdaly po skončení koncertu před návratem do škol. Návrh takového dotazníku je uveden v příloze číslo 2.

61

5.3.4

Využití koncertu:

Koncert by měl posloužit k tomu, aby se žáci setkali „na živo“ s vážnou hudbou, což jim v běžných hodinách hudební výchovy nebývá umožněno.

62

5.3.5

Metodický list

Metodický list slouží učitelům hudební výchovy ZŠ, kteří se výchovného koncertu se svými žáky zúčastní, jako zdroj základních informací o představení a zároveň je to návod, jak hudební produkci v pedagogické práci využít. Optimálně by metodický list měl obsahovat následující položky:

název pořadu: Letem klavírním světem

ročník: osmý

doba trvání: 45-50 minut

zaměření: klavír, jeho vnik, vývoj, způsoby hry v jednotlivých obdobích, technika hry

tematický okruh učiva: důležití skladatelé, píšící pro klavír v jednotlivých slohových obdobích - J. S. Bach, J. L. Dusík, W. A. Mozart, B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, zmínka o M. Dlouhém, J. Vřešťálovi, hudební forma - rondo, variace

výchovně vzdělávací cíl: získat zájem a porozumění pro vážnou hudbu a hudební nástroj klavír

program: J. S. Bach: Dvojhlasá invence č. 5 J. L. Dusík: Sonatina G dur op. 20 – 2. věta M. Dlouhý: Moudrý zvon B. Smetana: Hulán A. Dvořák: Slovanský tanec č. 2 op. 46 63

L. Janáček: Sýček neodletěl J. Vřešťál: Sextová studie W. A. Mozart: Allegretto (transkripce variací na francouzskou lidovou píseň)

účinkující: žáci ZUŠ učitelé ZUŠ

metodické pokyny k přípravě na poslech: sdělit žákům důležité informace o výše uvedených skladatelích, jejich zařazení do hudebních období se základní charakteristikou období, vysvětlit mechaniku klavíru – funkce strun, kladívek a dusítek, pokud je to možné pustit žákům nahrávku některých výše uvedených skladeb, vysvětlit žákům, jak se mají na koncertě chovat

metodické pokyny k využití pořadu: probrat s žáky, co se na koncertě dověděli, čemu nerozuměli, co se jim líbilo, dát prostor pro dotazy, některé dostupné skladby žákům v brzké době znovu pustit a analyzovat, vracet se ke koncertu a dávat do souvislostí s koncertem probíranou látku

64

6

VÝZKUM Třetí část této práce se týká zjištění, jakým způsobem na základních uměleckých školách

probíhá organizace výchovných koncertů a také jaká je ochota základních škol účastnit se výchovných koncertů a tím zkvalitnit vlastní vyučování.

6.1

Cíl výzkumu:

Cílem výzkumu, ankety bylo zmapovat situaci výchovných koncertů pořádaných ZUŠ na Moravě. Především šlo o zjištění, zda základní umělecké školy pořádají výchovné koncerty pro žáky základních škol a jakým způsobem je organizují, jak často tyto koncerty pořádají, zda je i vícekrát opakují a zda základní školy přijímají tato pozvání.

6.2

Respondenti

Účastníky výzkumu jsou náhodně zvolené Základní umělecké školy se sídlem na Moravě. Je jich celkem 102.

6.3

Ověřované hypotézy

1. Základní umělecké školy se věnují provozování výchovných koncertů pro základní školy. 2. Většina základních uměleckých škol jich každoročně zorganizuje 2-3. 3. Jednotlivé výchovné koncerty jsou aspoň 1x opakovány pro různé základní školy. 4. Koncerty jsou přizpůsobeny věku žáků v obecenstvu pouze tak, že se rozlišuje výchovný koncert pro první a pro druhý stupeň základních škol. 5. Nejčastěji organizují základní umělecké školy výchovné koncerty pro 1. stupeň základních škol. 6. Téma výchovného koncertu je vždy stanoveno. 7. Výchovný koncert se připravuje tak, že se shromáždí skladby, které žáci umí zahrát a na základě toho se vytvoří jednotlivá témata výchovných koncertů 8. Na výchovných koncertech vystupují pouze žáci, učitelé mají pouze průvodní slovo nebo žáky doprovází. 65

9. Do základních škol se nezasílá téma koncertu. 10. Do základních škol se nezasílají metodické listy. 11. Základní školy přijímají pozvání na výchovné koncerty.

6.4

Použité metody

Výzkum byl založen na anketní dotazníkové metodě. Tato metoda umožňuje obsáhnout větší množství respondentů za relativně krátkou dobu. Použitý dotazník je uveden v příloze číslo 3. Obsahuje celkem jedenáct otázek s předvolenými odpověďmi. Respondenti na jednotlivé otázky odpovídali jednoduchým označením, přičemž bylo povoleno označit i více než jednu možnost. Pro vyhodnocení odpovědí bylo použito metody kritického zhodnocení četnostní tabulky a pro názornost jsou vykresleny sloupcové diagramy.

6.5

Vlastní provedení

Dotazníky byly odeslány v elektronické podobě během měsíce února 2013 do všech 102 vybraných základních uměleckých škol na Moravě. Vyplněných dotazníků bylo navráceno celkem 78, což je 76% úspěšnost. Většinou byl vždy pověřen vedením ZUŠ jeden z učitelů, který byl za vyplnění zodpovědný.

6.6

Zpracování dotazníku

Každá otázka byla vyhodnocena zvlášť. Z dotazníku byla vytěžena četnostní tabulka a na jejím základě vytvořen sloupcový diagram. Získaná data byla podrobena analytickému zhodnocení, z něhož vzešlo závěrečné shrnutí.

66

6.6.1

Věnují nují se ZUŠ pořádání po ádání výchovných koncertů pro ZŠ?

Hypotéza: Základní umělecké lecké školy se věnují v nují provozování výchovných koncertů pro základní školy.

Možné odpovědi odpově Odpovědi

ANO

NE

72

6

92,30 7,70 Odpovědi [%] Tabulka č. 6.6.1 – Otázka č. 1 odpovědi

1. Pořádá Vaše ZUŠ výchovné koncerty pro žáky základních škol? 92,30 100,00

[%]

80,00 60,00 40,00 7,70

20,00 0,00 ANO

NE

Graf č. 6.6.1 – Otázka č. 1

Vyhodnocení: Výrazná většina tšina (92 %) základních uměleckých um škol se pořádáním řádáním výchovných koncertů koncert pro žáky základních škol opravdu zabývá. Z přiložených poznámek k dotazníku vyplývá, že některé školy pořádají ádají výchovné koncerty pouze pro žáky mateřských mateřských škol. 8 % respondentů respondent odpovědělo, lo, že se u nich výchovné koncerty pro základní umělecké um lecké školy nepořádají. nepo

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. lecké školy se pořádáním po výchovných koncertůů pro základní školy věnují. v Základní umělecké 67

Kolik koncertů koncert ZUŠ naorganizují během ěhem jednoho školního

6.6.2

roku? Hypotéza: Většina základních uměleckých ěleckých škol šk jich každoročně zorganizuje 2-33.

1

2-3

4-5

6 a více

Nepořádáme každoročně

11

44

7

8

2

15,28

61,11

9,72

11,11

2,78

Možné odpovědi Odpovědi Odpovědi [%]

Tabulka č. 6.6.2 – Otázka č. 2 odpovědi

2. Kolik různých výchovných koncertů Vaše ZUŠ ročně uspořádá? 61,11

70,00 60,00

[%]

50,00 40,00 30,00 20,00

15,28

9,72

11,11 2,78

10,00 0,00 1

2-3

4-5

6 a více

Nepořádáme každoročně

Graf č. 6.6.2 – Otázka č. 2

Vyhodnocení: Výrazná četnost etnost u odpovědi odpov 2-3 koncerty za rok nepřekvapuje. řekvapuje. Je příjemným překvapením, ekvapením, že více než čtvrtina (20,8 %) škol pořádá po čtyřii a více takových koncertů. koncert

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Plné dvě třetiny etiny Základních uměleckých um leckých škol zorganizují pro žáky ZŠ ročně ro 2–3 různé výchovné koncerty. 68

6.6.3

Kolikrát je jeden jeden realizovaný koncert opakován?

Hypotéza: Jednotlivé výchovné koncerty jsou aspoň aspo 1x opakovány pro různé ůzné základní školy.

Možné odpovědi

1x

2x

3 - 5x

Více než 5x

Neopakujeme

Odpovědi

24

22

12

0

14

Odpovědi [%]

33,33

30,56

16,67

0,00

19,44

Tabulka č. 6.6.3 – Otázka č. 3 odpovědi

3. Opakujete některý výchovný koncert vícekrát pro různé školy? 35,00

33,33 30,56

30,00

[%]

25,00

19,44 16,67

20,00 15,00 10,00 5,00

0,00

0,00 1x

2x

3 - 5x

Více než 5x

Neopakujeme

Graf č. 6.6.3 – Otázka č. 3

Vyhodnocení Je potěšující, šující, že plných 80 % koncertů koncert je opakováno, protože tím se zhodnocuje vynaložená práce učitelů č ů ZUŠ do přípravy. p Zároveň to ukazuje, kazuje, že zájem ze strany ZŠ o výchovné koncerty není malý.

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Nejčastěji ji je jednou realizovaný výchovný koncert opakován 1-2 1 2 krát. Týká se to téměř tém dvou třetin všech koncertů. 69

Je při ři tvorbě koncertu zohledněn věk žáků v obecenstvu?

6.6.4 Hypotéza:

Koncerty jsou přizpůsobeny ř ůsobeny věku v žáků v obecenstvu pouze tak, že se rozlišuje výchovný koncert pro první a pro druhý stupeň stupe základních škol.

Možné odpovědi

Tvoříme pro konkrétní třídu

Tvoříme pro dvojice po sobě jdoucích tříd

Odpovědi

6

14

Odpovědi [%]

Tvoříme Tvoříme pro celý jednotně pro 1. 1. nebo 2. stupeň i 2. stupeň ZŠ 49

3

8,33 19,44 68,06 Tabulka č. 6.6.4 – Otázka č. 4 odpovědi

4,17

4. Zohledňujete při tvorbě výchovného koncertu věk žáků v obecenstvu?

[%]

68,06 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00

19,44 8,33

Tvoříme pro konkrétní třídu

4,17

Tvoříme pro Tvoříme pro celý Tvoříme jednotně dvojice po sobě 1. nebo 2. stupeň pro 1. i 2. stupeň jdoucích tříd ZŠ

Graf č. 6.6.4 – Otázka č. 4

Vyhodnocení: Téměř 96% % respondentů uvedlo, že přizpůsobují koncert věku ěku žáků. žáků Asi 68% z nich organizuje výchovné koncerty zvlášť pro první a zvlášť pro druhý stupeň a zhruba 19,5% jich připravuje výchovné koncerty pro dvojice po sobě sob jdoucích tříd.

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Základní umělecké lecké školy přizpůsobují p sobují jednotlivé výchovné koncerty věku v žáků, a to nejčastěji ji tak, že rozlišují výchovný koncert určený pro první stupeň ZŠ od koncertu určeného pro druhý stupeň. 70

Pořádají řádají ádají ZUŠ výchovné koncerty rovnoměrně rovnomě rovnom pro žáky

6.6.5

prvního i druhého stupně stupn ZŠ? Hypotéza: Nejčastěji ji organizují základní umělecké um lecké školy výchovné koncerty pro 1. stupeň stupe základních škol.

Možné odpovědi

Častěji pro 1. stupeň

Častěji pro 2. stupeň

Rovnoměrně

Jen pro 1. stupeň

Jen pro 2. stupeň

Odpovědi

31

4

26

11

0

15,28

0,00

Odpovědi [%]

43,06 5,56 36,11 Tabulka č. 6.6.5 – Otázka č. 5 odpovědi

5. Pořádáte rovnoměrně výchovné koncert pro žáky prvního i druhého stupně ZŠ 50,00

43,06 36,11

[%]

40,00 30,00

15,28

20,00

5,56

10,00

0,00

0,00 Častěji pro 1. Častěji pro 2. Rovnoměrně stupeň stupeň

Jen pro 1. stupeň

Jen pro 2. stupeň

Graf č. 6.6.5 – Otázka č. 5

Vyhodnocení: Výrazná většina tšina respondentů respondent uvedla, že připravuje ipravuje výchovné koncerty převážně p pro posluchačee prvního stupně ZŠ (79%), někteří z nich dokonce uvedli, že pořádají po výchovné koncerty pouze pro první stupeň stupe ZŠ. Jistě to bude dáno tím, že základní umělecké um školy prostřednictvím ednictvím výchovných koncertů koncert chtějí přilákat spíše mladší žáky ke studiu na základní umělecké škole. Pouze asi 36% 36 dotazovaných základních uměleckých ěleckých škol pořádá po výchovné koncerty rovnoměrně ě ě jak pro žáky prvního, tak druhého stupně.

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Základní umělecké lecké školy nejčastěji nejč pořádají ádají výchovné koncerty pro žáky prvního stupně stupn ZŠ. 71

6.6.6

Mají jednotlivé koncerty svůj sv j tematický název?

Hypotéza: Téma výchovného koncertu je vždy stanoveno.

Možné odpovědi

ANO

NE

Odpovědi

36

36

Odpovědi [%]

50

50

Tabulka č. 6.6.6 – Otázka č. 6 odpovědi

6. Má každý výchovný koncert nějaký tematický název 50 50 50

[%]

40 30 20 10 0 ANO

NE

Graf č. 6.6.6 – Otázka č. 6

Vyhodnocení: Je zajímavé, že výsledek vyšel neočekávaně neo přesně půl na půl. ůl. Výchovné koncerty na 50% zkoumaných základních uměleckých umě školách mají svůj tematický název ev a zbylých 50% těchto t škol vytváříí výchovné koncerty bez tematického názvu.

Shrnutí: Hypotézu nepřijímáme, řijímáme, ale ani nevyvracíme. Jen u poloviny základních uměleckých uměleckých škol mají výchovné koncerty tematické názvy.

72

6.6.7

Jak na ZUŠ probíhá příprava p ava výchovného koncertu?

Hypotéza: Výchovný koncert se připravuje př tak, že se shromáždí skladby, kladby, které žáci umí zahrát a na základě toho se vytvoří jednotlivá témata výchovných koncertů koncert

Možné odpovědi

Odpovědi Odpovědi [%]

Stanovíme Stanovíme téma a téma a Shromáždíme Shromá Shromáždíme podle toho vybereme skladby a pak skladby, téma žákům žáky, kteří stanovíme není jednotné zadáme mají skladbu téma koncertu skladby k tématu 19 12 15 23 26,39 16,67 20,83 31,94 Tabulka č. 6.6.7 – Otázka č. 7 odpovědi

Jinak

6 8,33

7. Jak na Vaší ZUŠ probíhá příprava výchovného koncertu? 31,94

35,00 30,00

26,39 20,83

[%]

25,00 20,00

16,67

15,00

8,33

10,00 5,00 0,00 Stanovíme Stanovíme téma a podle téma a toho žákům vybereme zadáme žáky, kteří mají skladby skladbu k tématu

Shromáždíme nastudované skladby a pak stanovíme téma koncertu

Shromáždíme nastudované skladby, téma není jednotné

Jinak

Graf č. 6.6.7 – Otázka č. 7

Vyhodnocení: Nejvíce respondentůů (32%) (32 odpovědělo, že příprava íprava výchovného koncertu u nich začíná za tak, že se nejprve shromáždí skladby, skladby, které mají žáci nastudovány, a téma koncertu není jednotné. Koncert je tedy poskládán z toho, co žáci ZUŠ momentálněě umí. Z toho vyplývá, že

73

program koncertu se odvíjí od toho, jaký repertoár tito žáci mají nastudován, a že příprava výchovného koncertů není dlouhodobou záležitostí. Naproti tomu však stojí přesně opačné druhé tvrzení. Téměř 26,5% respondentů uvádí, že se nejdříve u nich stanovuje téma koncertu a až následně se vybírají vhodné skladby, které se pak žákům zadávají. Vznikla tu však nesrovnalost. Jestliže v předchozí otázce odpovědělo celkem 36 respondentů, že u nich výchovné koncerty nemají tematický název, tak nyní v otázce sedm vybrali minimálně čtyři z nich jednu z možností, ze které vyplývá, že téma koncertu stanoveno bývá.

Shrnutí: Hypotézu částečně vyvracíme. Příprava výchovného koncertu nejčastěji probíhá na ZUŠ tak, že jsou nejprve shromážděny nastudované skladby žáků a téma není jednotné.

74

6.6.8

Kdo na výchovných koncertech vystupuje?

Hypotéza: Na výchovných koncertech koncerte vystupují pouze žáci, učitelé itelé mají pouze průvodní pr slovo nebo žáky doprovází.

Možné odpovědi

Pouze žáci

Pouze učitelé

Učitelé čitelé i žáci

Jiní

Odpovědi

45

0

27

0

Odpovědi [%]

62,50

0,00

37,50

0,00

Tabulka č. 6.6.8 – Otázka č. 8 odpovědi

8. Kdo na výchovných koncertech vystupuje? 62,50

70,00 60,00

[%]

50,00

37,50

40,00 30,00 20,00 10,00

0,00

0,00

0,00 Pouze žáci

Pouze učitelé

Učitelé i žáci

Jiní

Graf č. 6.6.8 – Otázka č. 8

Vyhodnocení: Z uvedeného odpovědí ědí je zřejmé, z že nejčastěji ji na výchovných koncertech vystupují pouze žáci. Učitelé itelé je jen doprovází, nebo mají průvodní pr vodní slovo. Tuto informaci sdělilo sd plných 62,5% dotazovaných. Na některých ěkterých ZUŠ (37,5%) vystupují v se žáky také učitelé. čitelé.

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Na většině základních uměleckých umě škol účinkují inkují na výchovných koncertech pouze žáci. 75

6.6.9

Posílají základní umělecké um školy dopředu ředu základním školám program koncertu?

Hypotéza: Do základních ních škol se nezasílá téma koncertu.

Možné odpovědi

ANO

NE

Odpovědi

27

45

Odpovědi [%]

37,5

62,5

Tabulka č. 6.6.9 – Otázka č. 9 odpovědi

[%]

9. Posíláte základním školám dopředu program výchovného koncertu? 70 60 50 40 30 20 10 0

62,5 37,5

ANO

NE

Graf č. 6.6.9 – Otázka č. 9

Vyhodnocení: Výrazná většina tšina respondentů respondent (62,5%) základním školám neposílá dopředu program plánovaného výchovného koncertu. Znamená to, že žáci základních škol předem p př vůbec netuší, co je na koncertě bude čekat, což pro ně n není příliš íliš motivující. Jen zhruba každá třetí t ZUŠ dbá na to, aby žáci základních škol byli dopředu dop o programuu koncertu informováni.

Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Základní umělecké lecké školy nejčastěji nej ji nezasílají základním školám program výchovného koncertu. 76

6.6.10

Posílají základní umělecké um lecké školy základním školám metodické listy vztahující se k výchovnému koncertu? koncert

Hypotéza: Do základních škol se nezasílají metodické listy.

Možné odpovědi

ANO

NE

Odpovědi

5

67

Odpovědi [%]

6,94

93,06

Tabulka č. 6.6.10 – Otázka č. 10 odpovědi

10. Posíláte základním školám dopředu metodické listy vztahující se k výchovnému koncertu

[%]

93,06 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00

6,94

ANO

NE

Graf č. 6.6.10 – Otázka č. 10

Vyhodnocení: Přípravou ípravou metodických listů se dle uvedených odpovědí zabývá pouhých 7% základních uměleckých škol. Učitelé čitelé hudební výchovy tudíž nemohou vědět, vě ět, jak a na co konkrétně konkrétn mají žáky připravit, ipravit, a proto tato příprava př žáků neprobíhá. Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Metodické listy sty do základních škol nejsou zasílány.

77

6.6.11

Jak základní školy reagují na pozvání k účasti úč výchovného koncertu?

Hypotéza: Základní školy přijímají řijímají pozvání na výchovné koncerty.

Možné odpovědi

Přijímají řijímají pozvání rádi

Přijímají pozvání

Přijímají ijímají pozvání s nepříliš íliš velkým nadšením

Naše pozvání mnohdy nepřijmou

Odpovědi

37

33

2

0

Odpovědi [%]

51,39

45,83

2,78

0,00

Tabulka č. 6.6.11 – Otázka č. 11 odpovědi

11. Jak základní školy reagují na Vaše pozvání k účasti tříd na výchovném koncertě? 60,00

51,39 45,83

50,00

[%]

40,00 30,00 20,00 2,78

10,00

0,00

0,00 Přijímají pozvání rádi a s nadšením

Přijímají pozvání

Přijímají pozvání s nepříliš velkým nadšením

Naše pozvání mnohdy nepřijmou

Graf č. 6.6.11 – Otázka č. 11

Vyhodnocení: Dle uvedených odpovědí ědí je zájem ze strany základních škol o výchovné koncerty veliký, veliký což je velmi pozitivní.. Více než 96% z nich pozvání přijímá, někteří ě ří dokonce s nadšením. Shrnutí: Hypotézu přijímáme. Základní školy pozvání na výchovné výchovn koncerty přijímají. 78

6.7

Závěr výzkumu

Anketa ukázala, že situace není až tak špatná, i když se vždycky dá něco zlepšit. Především je pozitivní, že se výchovné koncerty ZUŠ opravdu pořádají a ZŠ o ně mají zájem. Množství pořádaných koncertů během školního roku a jejich opakování ukazuje, že práce učitelů ZUŠ je žádaná a opakováním zhodnocená. Méně povzbudivé je, že se koncerty pořádají převážně pro 1. stupeň ZŠ. Pravděpodobně je jedním z faktorů to, že základní umělecké školy chtějí prostřednictvím výchovných koncertů získat nové žáky ke studiu hry na nástroj a dávají v tomto přednost mladším žákům. Vlastní organizace koncertů je dosti variabilní: jako účinkující vystupují pouze žáci, někdy i žáci s učiteli společně. V neprospěch věci zůstává propagační část. Z výzkumu vyplývá, že do základních škol se málokdy posílají metodické listy, a proto učitelé nevědí, na co konkrétně mají žáky připravit. To je velká škoda a prostor pro zlepšení, neboť se ukazuje, že ZŠ nabídky koncertů přijímají s povděkem.

79

7

ZÁVĚR Hudba je v současném světě pro mladé, ale i starší lidi velice důležitá. Setkáváme se s ní

denně, provází nás skoro na každém kroku. Díky moderní technice si můžeme sami zvolit, co a kdy chceme poslouchat. Dnes existuje spousta hudebních žánrů a stylů a každý si z nich může vybrat ten, který je mu nejbližší. Pro mladého člověka je však obtížné najít si mezi tím obrovským množstvím stylů a žánrů cestu právě k hudbě vážné. Někteří mladí lidé ji považují dokonce za přežitek. To může být způsobeno tím, že neměli správné vedení k poslechu hudby, neměli možnost ani příležitost se s vážnou hudbou blíže seznámit, nebo nebyli vhodně motivováni. Málokdo z nich se dobrovolně účastní jakýchkoliv koncertů, kde tato hudba zní. To často pozorujeme i na žákovských koncertech pořádaných základní uměleckou školou. Pokud se vůbec rodiče, případně příbuzní vystupujícího žáka, tohoto koncertu účastní, mnohdy můžeme sledovat, že po vyslechnutí hudebního výkonu svého potomka bezprostředně z koncertu odcházejí. Občas ani sami dospělí posluchači nevědí, jak se mají na koncertě chovat a tím svým dětem a mládeži nedávají příliš dobrý příklad. Otázkou však je, jak zvýšit u žáků o vážnou hudbu zájem. Především je důležité, aby učitelé hudební výchovy ve své práci byli aktivní a zabývali se metodikou poslechu hudby. Žádný učitel by toto neměl podceňovat. Hudební výchova by na základních školách neměla být brána jen jako doplňkový předmět, na kterém nijak moc nezáleží a může jej vyučovat kdokoliv. Neznalosti učitele mohou spáchat více škody než užitku. Pokud učitel skladbu žákům pouští z reproduktorů a nic jim k tomu nepoví, nemůžeme se divit, že ani žákům vážná hudba nic neřekne. Výchovné koncerty, pokud jsou pečlivě připravené, mohou být důležitými zdroji, jejichž prostřednictvím se žáci mohou setkat tváří v tvář s vážnou hudbou. Organizací těchto koncertů se zabývají jak základní umělecké školy, tak různé hudební soubory a také jednotlivci. Aby žáky tyto koncerty oslovily, musí být zpracovány zábavnou formou, snažit se aktivizovat posluchače a také musí být přiměřené mentální vyspělosti a věku žáků v obecenstvu. Cílem mé teoretické části práce bylo popsat problematiku výchovných koncertů. Zabývala jsem se nejdříve poslechem hudby, který jsem uvedla do souvislostí s výchovnými koncerty, zmínila jsem některé významné organizátory těchto koncertů a přiblížila jsem zásady, kterých je nutno se držet, při jejich tvorbě.

80

Praktická část práce se skládá ze dvou částí. První část tvoří návrh výchovného koncertu, který je vytvořen pro druhý stupeň základních škol se zaměřením na nástroj klavír, jelikož je to také můj studijní obor, a proto mám k němu nejblíže. Záměrně byly vybrány pro účinkující žáky takové skladby, které by svou obtížností odpovídaly jejich schopnostem a zároveň, aby posluchače zaujaly. Průvodní slovo jsem zpracovala zábavnou formou se záměrem udržet aktivitu a pozornost posluchačů. Ve druhé části mojí práce je uveden výzkum, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry se základní umělecké školy zabývají přípravou výchovných koncertů pro základní školy. Z výzkumu je zřejmé, že je třeba zvýšit propagaci výchovných koncertů a spolupráci učitelů základních a základních uměleckých škol. Tím, že pozvaní žáci budou dopředu poučeni a připraveni o průběhu výchovného koncertu, se zvýši jistě také jeho efektivita. Při psaní této práce jsem došla také ke zjištění, že i když výchovné koncerty na základních uměleckých školách neprobíhají přesně podle jakéhokoliv psaného návodu, přesto se v určitých bodech shodují. Účinkujícími na těchto koncertech jsou nejčastěji pouze žáci základních uměleckých škol, tedy vrstevníci posluchačů, což může také působit velmi motivačně. Učitelé často při přípravě výchovného koncertu vychází ze svých zkušeností a snaží se připravit poutavý program pro mladé publikum. Koncerty jsou také vytvářeny s ohledem na věk posluchačů, i když ne pro jednu konkrétní třídu, ale pro celý stupeň. Je dobré, že alespoň toto rozlišování na základních uměleckých školách funguje, ale mnohem vhodnější by bylo rozlišení větší, a to alespoň tak, že by se vytvářely koncerty pro žáky dvou po sobě jdoucích tříd. Činnost základních uměleckých škol v oblasti výchovných koncertů je značná, i když jejich hlavním záměrem je to, aby co nejvíce žáků přilákali ke studiu na jejich škole, na tom však není nic špatného. Hrou na hudební nástroj se u žáků vytváří estetické cítění, cvičí se jejich paměť a také se učí být zodpovědní v přípravě. Výsledkem jejich práce má být vytvoření něčeho hezkého, co je i jejich posluchače pohladí po duši. Také je to vhodně a zdravě využitý volný čas. Je rozhodně pro žáka lepší a prospěšnější, aby se věnoval cvičení na hudební nástroj, než aby trávil dlouhé chvíle hrou na počítači, jak se bohužel v dnešní době poměrně často u mladých děje. Určité množství základních uměleckých škol se zabývá organizací výchovných koncertů nejen pro první stupeň základních škol, ale také pro druhý, z čehož je zřejmé, že jim záleží na hudebním rozvoji mládeže, zde se totiž už méně jeví důvod jejich organizace pouze kvůli náboru žáků ke studiu. Chtějí u žáků vzbudit zájem a touhu vstupovat do tajů vážné hudby. 81

Do jaké míry se tento jejich zájem rozvine, je převážně na nás učitelích základních uměleckých škol a učitelích hudební výchovy na základních školách, jakým způsobem jim cestu k vážné hudbě připravíme a usnadníme.

82

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

•

BARVÍK, Miroslav. Jak poslouchat hudbu, Praha 1962, 2. vydání, 140 s. ISBN 24068-62

•

BERNSTEIN, Leonard. O hudbě – Koncerty pro mladé publikum, Praha 1996, 315 s. ISBN 80-7106-120-4.

•

DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987, 124 s.

•

DRÁBEK, Václav. Popularizace hudby. Jinočany, 1992, 1. vydání, 133 s. ISBN 8085467-84-4

•

FRIC, Ota. Vzorný učitel František Blaha, organizátor výchovných koncertů v Gottwaldově, Krajský úřad pro další vzdělávání učitelů v Gottvaldově jako 2. Svazek knižnice Šíření zkušeností, Gottwaldov 1956, 33 s.

•

HURNÍK, Ilja. Můza v teréně, Opus 1980 in DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987, 124 s.

•

HURNÍK, Ilja, Umění poslouchat hudbu, Praha: Supraphon 1972, 2004

•

KNAPKOVÁ, J. Typologie koncertů pro mládež, Estetická výchova č. 2/1979 in Drábek, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987, 124 s. ISBN 24-068-62

•

KLÍMOVÁ, M. Sborník katedry hudební výchovy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1972, 152 s. 60-005-72

•

KUNDERA, Ludvík. Jak poslouchat hudbu, Praha: B. Hendrich, 1941, 124 s.

•

LANGMEIER, Josef; KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. 368 s. Psyché. ISBN 80-247-1284-9.

•

MAZUREK, Jan. Hudba pro děti a mládež, 76 s. první vydání, Ostrava 1984

•

NAVRÁTIL, Stanislav., POPOVIČ, Mikuláš., KLIMEŠ, Karel. Komunikace s hudbou, 1. vydání. Ústí nad Labem 1994, 51 s. ISBN: 80-7044-079-1

•

POLEDŇÁK, Ivan, and Jan Budík. Výchova Hudbou: Příspěvek Hudební Výchovy K Vytváření Komunistického Přesvědčení žáků ZDŠ. 1. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 112 s.

•

RYŠAVÝ, Milan. O výchovných koncertech, Olomouc 2007, 84 s.

83

•

SEDLÁK, František a kolektiv. Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy, 1. Vydání. Praha 1979, 352 s. ISBN 14-631-79

•

ŠAFAŘÍK, Jiří. Dějiny hudby III. díl, Věrovany 2006, 359 s. ISBN 80-86768-17-1

•

VOGEL, Jaroslav. Leoš Janáček. 2. vyd, v nakladatelství Academia 1. Praha: Academia, 1997. 409 s. ISBN 80-200-0621-4.

•

VÚP, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha 2007, 126 s.

•

WALDORFF, Jerzy. Hudba a její tajemství. Praha, 1961, 320 s.

84

SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

•

BLAŽKOVÁ, Olga a LIŠKOVÁ, Yvona. Metodika výuky hudební výchovy na 2. stupni základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe - náměty pro začínající učitele. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7368-893-6. [online] Dostupné z: http://projekty.osu.cz/synergie/dok/opory/metodika-vyuky-hudebni-vychovy-na-2stupni-zakladnich-skol-a-strednich-skolach-z-pohledu-pedagogicke-praxe-nametypro-zacinajici-ucitele.pdf [cit. 9. 9. 2012]

•

Adamusovo trio [online] Dostupné z: http://www.adamusjan.eu/trio.htm [cit. 12. 8. 2012]

•

Muzika festiva di Praga [online] Dostupné z: http://www.musicafestiva.eu/vychova.php [cit. 12. 8. 2012]

•

Hudební agentura presto [online] Dostupné z: http://www.agenturapresto.cz/index.php/vychovne-koncerty [cit. 12. 8. 2012]

•

The fortyfingers [online] Dostupné z: http://www.fortyfingers.cz/40fingers/ [cit. 12. 8. 2012]

•

Musica Bohemica [online] Dostupné z: http://www.musicabohemica.eu/ [cit. 12. 8. 2012]

•

Moravská filharmonie [online] Dostupné z: http://www.mfo.cz/vychovne.html [cit. 10. 10. 2012]

•

Nelahozeves [online] Dostupné z: http://www.nelahozeves.cz/index.php?nid=1524&lid=cs&oid=158884 [cit.10. 11. 2012]

•

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online] Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf [cit.10. 3. 2013]

85

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 Píseň Měla jsem milého hulána zdroj: HÁBA, Alois. Národ v písni. II. vydání. V Praze: L. Mazáč, 1941, 419, [I] s. 313

Příloha č. 2 Návrh na dotazník pro žáky k navrženému výchovnému koncertu

Příloha č. 3 Dotazník pro základní umělecké školy

86

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1: František Blaha Obr. č. 2: Ilja Hurník Obr. č. 3: Milan Ryšavý Obr. č. 4: pianino Obr. č. 5: clavecin Obr. č. 6: klavichord Obr. č. 7: Johann Sebastian Bach Obr. č. 8: klávesnice Obr. č. 9: Jan Ladislav Dusík Obr. č. 10: Bedřich Smetana Obr. č. 11: Antonín Dvořák Obr. č. 12: Leoš Janáček Obr. č. 13: Wolfgang Amadeus Mozart

87

SEZNAM ZKRATEK ZUŠ: Základní umělecká škola ZŠ: Základní škola

88

ěla jsem milého hulána Příloha č. 1 Píseňň Měla

zdroj: HÁBA, Alois. Národ v písni. II. vydání. V Praze: L. Mazáč, č, 1941, 419, [I] s. 313

89

Příloha č. 2 Návrh na dotazník pro žáky k navrženému výchovnému koncertu

Dotazník Děkujeme ti, že jsi dokázal vydržet až do konce dnešního koncertu. Ještě než opustíš naši základní uměleckou školu, chtěli bychom tě poprosit o vyplnění tohoto krátkého dotazníku. Přečti si otázky a u prvních tří zakroužkuj sám (sama) podle toho, co si myslíš, jednu z nabízených odpovědí. U otázek 4 a 5 se můžeš sám (sama rozepsat)

1. Líbil se ti dnešní koncert?

a) ano moc b) celkem ano c) nic moc, d) ne, byla to nuda

2. Přinesl ti koncert něco nového?

a) ano b) ne c) nevím

3. Přišel(a) bys příště znovu?

a) ano b) ne c) nevím

4. Co se ti líbilo:........................................................................................................................... ....................................................................................................................................................... 5. Co se ti nelíbilo a proč:........................................................................................................... .......................................................................................................................................................

Další Tvé poznámky:..................................................................................................................

Děkujeme Ti za tvůj čas! 90

Příloha č. 3 Dotazník pro základní umělecké školy

Vážená paní učitelko, pane učiteli, dovoluji si Vás oslovit s prosbou o vyplnění dotazníku. Jmenuji se Michaela Kovářová a jsem studentkou 6. ročníku magisterského studia oboru učitelství hudební výchovy a hry na klavír pro střední školy a základní umělecké školy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Tento dotazník je zcela anonymní. Jeho výsledky budou použity jen pro účely mé diplomové práce na téma Výchovné koncerty pro druhý stupeň základní školy. Děkuji Vám za pochopení a Váš čas. Odpovědi prosím zaznačte do rámečku.

1. Pořádá Vaše ZUŠ výchovné koncerty pro žáky základních škol?

ANO

NE

2. Kolik různých výchovných koncertů Vaše ZUŠ ročně uspořádá? 1 2–3 4- 5 6 a více Nepořádáme výchovné koncerty každý rok 3. Opakujete některý výchovný koncert vícekrát pro různé školy? ANO, často jej opakujeme 1x ANO, často jej opakujeme 2x ANO, často jej opakujeme 3 – 5x ANO, často jej opakujeme více než 5x NE, neopakujeme 4. Zohledňujete při tvorbě výchovného koncertu věk žáků v obecenstvu? ANO, program tvoříme pro konkrétní třídu základních škol ANO, program tvoříme pro dvojice po sobě jdoucích tříd základních škol ANO, program tvoříme jednotně pro celý první nebo druhý stupeň základních škol NE, program tvoříme jednotně pro první a druhý stupeň základních škol

5. Pořádáte rovnoměrně výchovné koncert pro žáky prvního i druhého stupně ZŠ NE, pořádáme výchovné koncerty častěji pro žáky prvního stupně ZŠ NE, pořádáme výchovné koncerty častěji pro žáky druhého stupně ZŠ ANO, rovnoměrně jak pro žáky prvního, tak druhého stupně ZŠ NE, pořádáme výchovné koncerty jen pro žáky prvního stupně ZŠ NE, pořádáme výchovné koncerty jen pro žáky druhého stupně ZŠ 6. Má každý výchovný koncert nějaký tematický název

ANO

NE

7. Jak na Vaší ZUŠ probíhá příprava výchovného koncertu? Nejdříve stanovujeme téma koncertu a podle toho se žákům, kteří budou účinkovat, zadávají skladby 91

Nejdříve stanovujeme téma koncertu a podle toho vybereme žáky, kteří umí zahrát skladbu vztahující se k tomuto tématu Nejdříve shromáždíme skladby, které žáci umí zahrát a hodily by se na výchovný koncert a podle nich pak stanovíme téma koncertu Nejdříve shromáždíme skladby, které žáci umí zahrát a hodily by se na výchovný koncert, téma koncertu není jednotné Jinak 8. Kdo na výchovných koncertech vystupuje? Pouze žáci (učitel pouze doprovází žáka nebo má průvodní slovo) Pouze učitelé Učitelé i žáci Jiní 9. Posíláte základním školám dopředu program výchovného koncertu?

ANO

NE

10. Posíláte základním školám dopředu metodické listy vztahující se k výchovnému koncertu ANO NE 11. Jak základní školy reagují na Vaše pozvání k účasti tříd na výchovném koncertě? Přijímají pozvání rádi a s nadšením Přijímají pozvání Přijímají pozvání s nepříliš velkým nadšením Naše pozvání mnohdy nepřijmou

Děkuji za Váš čas! Michaela Kovářová

92

ANOTACE Jméno a příjmení:

Michaela Kovářová

Katedra:

KHV

Vedoucí práce:

Doc. PaedDr. Pavel Režný, Ph.D

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Výchovné koncerty pro druhý stupeň základní školy

Název v angličtině:

Educational concerts for the second stage of basic school

Anotace práce:

Diplomová práce je zaměřena na význam výchovných koncertů, pojednává o jejich historii, průběhu a významu. Zabývá se v souvislosti s touto problematikou rovněž poslechem hudby. Praktická část je zaměřena především na organizaci výchovných koncertů na základních uměleckých školách. Její součástí je návrh výchovného koncertu pro druhý stupeň základní školy a dotazníkové šetření ohledně organizace výchovných koncertů na základních uměleckých školách.

Klíčová slova:

výchovný koncert, poslech hudby, učitel, žáci, základní umělecké školy, hudební výchova The final year thesis is intent on the importance of educational concerts. It deals with their history, progress and importace. It concerns listening to music too. The practical part deals for the most part with the organization of educational concerts at the basic schools of art. The part of this thesis is a suggestion of an educational concert for the upper primary school and organisation of educational concerts interview survey at the basic schools of art. educational concert, listening to music, teacher, pupils of basic school of art, music

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:

3 přílohy

Rozsah práce:

88 stran

Jazyk práce:

jazyk český

93