UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy. Bakalářská práce. Pavla Marková. Válející se kůň

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy

Bakalářská práce Pavla Marková

Válející se kůň

Olomouc 2014

vedoucí práce: Mgr. David Medek

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně za pomocí uvedené literatury. Tento text je pouze doprovodným textem k praktické bakalářské práci. V Olomouci dne 17. dubna 2014

Pavla Marková

2

Poděkování Děkuji svému konzultantovi Mgr. Davidu Medkovi za trpělivost, cenné rady a odbornou pomoc. Dále mému mentorovi svařování strýci Jaroslavu Brázdovi za jeho trpělivou pomoc a asistenci při mé práci.

3

Obsah Obsah ............................................................................................................................................ 4 1

ÚVOD ................................................................................................................................... 5

2

HISTORIE ZOBRAZOVÁNÍ KONĚ................................................................................... 6 2.1

3

4

První vozy ..................................................................................................................... 8

KONĚ POHLEDEM RŮZNÝCH KULTUR ....................................................................... 9 3.1

Perská říše ..................................................................................................................... 9

3.2

Antické Řecko ............................................................................................................. 10

3.3

Římské impérium ........................................................................................................ 11

3.4

Čína, země za velkou zdí ............................................................................................ 12

3.5

Mongolové .................................................................................................................. 13

KDYŽ JEZDEC A KŮŇ SPLYNOU V JEDNO ................................................................ 14 4.1

Alexandr a Bukefalos .................................................................................................. 14

4.2

El Cid a Babieca .......................................................................................................... 15

4.3

Napoleon a Marengo ................................................................................................... 16

4.4

T. G. Masaryk a Hektor............................................................................................... 16

5

Jezdecké pomníky ............................................................................................................... 18

6

Inspirace .............................................................................................................................. 21

7

6.1

Michal Gabriel ............................................................................................................ 21

6.2

Deborah Butterfield..................................................................................................... 22

6.3

Karel Nepraš ............................................................................................................... 23

6.4

Marino Mariny ............................................................................................................ 24

Válející se kůň ..................................................................................................................... 25 7.1

Realizace objektu ........................................................................................................ 26

8

Závěr ................................................................................................................................... 28

9

Použitá literatura ................................................................................................................. 29

10 Elektronické zdroje ............................................................................................................. 29 11 Zdroje Obrázků ................................................................................................................... 30

4

1

ÚVOD

„Výhodou při studování koní je to, že jsou to natolik sympatická zvířata, že vám dají velmi rychle najevo, jestli se mýlíte nebo ne. Dají vám najevo, jestli mají krmivo rádi nebo ne, tak dychtivě žerou, nebo vyplivávají. Způsobem, jak žerou, nebo i svou kondicí vám řeknou, kolik krmiva potřebují. Když uděláte něco, co se jim líbí, dají najevo potěšení. Když uděláte něco, co se jim nelíbí, nakopnou vás. Když se k nim chováte dobře,

ochotně poslouchat.

budou

neposlušností.“

Ale

když

uděláte něco

špatně,

odpoví

1

I přesto, jak jednoduše si lze vyložit zdraví koně, lidé od pradávna dělají pravý opak a své koně místo toho, aby se je snažili co nejlépe pochopit a nabídnout jim za jejich práci co nejlepší život, jim kovají kopyta, přivazují na řetěz, strkají jim kovová udidla do huby, svazují různými postroji a i přesto, že je pro koně pohyb životu nezbytný, je zavírají do malých zatuchlých prostor téměř bez denního světla. Kůň je nesmírně citlivé a inteligentní zvíře, které ve svém přirozeném prostření celý den migruje za potravou a vodou a řídí se striktně stádovou hierarchií. Ve volné přírodě se koně dožívají 30 – 40 let. To znamená, že domestikovaná zvířata, která se v průměru v péči člověka dožívají, pouhých 20 -25 let tak umírají ve svých nejlepších letech. Moje první zkušenost s koňmi mě potkala až v jednadvaceti letech. V té době jsem byla naprosto neznalá a nezkušená a začala jsem se starat o koně v jedné z těch stájí, o kterých tu mluvím. Koně byli přivázání celý den na řetězu, na kopytech měli podkovy a pro jejich ježdění se používala a dodnes používají páková udidla. Za tu dobu co se našim koním věnuji, jsem přečetla mnoho knih a nasbírala spoustu informací o tom, jak nejlépe se o koně starat a dát jim to nejlepší co je možné. Tyto vědomosti se snažím praktikovat i v naší stáji. I když staré zvyky se špatně mění a podle trefného rčení „starého psa novým kouskům nenaučíš“ stále narážím na neoblomnost majitele našich koní cokoli změnit. S tímto přístupem si v sobě uchovávám pro mě velmi nepříjemný dojem koně srostlého s kovem, kterým si ho lidé odjakživa podmaňují. Všechny ty řetězy, podkovy a kovová udidla ve mně vyvolávají negativní emoce. Proto jsem se rozhodla ztvárnit svého koně pomocí tohoto materiálu. Kolem koní jsem

BLAKE, H. N. Jak myslí koně. Hodkovičky [i.e. Praha]: Pragma, ©2011. 181 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-7349-274-8. 1

5

posbírala staré řetězy a jiný železný odpad. Z těchto surových kusů železa jsem poskládala válejícího se koně.

2

HISTORIE ZOBRAZOVÁNÍ KONĚ Dávno předtím, než se člověku podařilo koně zkrotit, představovala stáda koní pro

paleolitické lovce významný zdroj potravy. Při jejich zdolávání museli jednat plánovitě a organizovaně. Zaháněli zvířata do přirozených pastí, či je zahnali na strmé skály, odkud se zřítila. Jedním z dokladů o těchto způsobech lovu jsou nástěnné malby a rytiny a také obrovské nálezy nahromaděných kostí v Solutré ve Francii v jeskyních Lascaux, Niaux a dalších. Například ve Španělsku (Altamira, El Castillo), v Itálii (Grota Paglicii), dokonce i na Sibiři (jeskyně Kapova, Šiškino). Tato umělecká díla stará 15 000 až 20 000 let jsou navíc dokladem, že člověk koně znal, chápal, ale také uctíval mnohem dříve, než se mu je podařila zkrotit. Podle výstižných vyobrazení od našich předků z doby kamenné jsme dokonce schopni určit druhové složení a rozšíření předchůdců dnešního koně.

2

Nejstarší dnes známé nálezy svědčící o zkrocení koně pocházejí z doby kolem roku 4000 př. n. l. z okolí kolem povodí Dněpru. Nalezeny byly zbytky uzdy a stopy na zubech koní od prvních udidel. Mezi první chovatele koní nejspíše patřili, kočovné kmeny Árjů. Ve stejném období však také zkrotili koně středoasijské a mongolské kmeny. Zdomácněná stáda koní se skládala jen z klisen a hříbat, hřebci byli pro chov příliš agresivní a nesnášenliví. Koně byli využíváni na maso, mléko a později i k jízdě a transportu těžkých břemen. Když se kmeny naučily využívat koně k jízdě a tahání vleků, zvýšila se rychlost cestování. Kmeny mohly využít daleko větší území k pastvě a jiný věcem. „Velká standarta ze sumerského města Uru pochází z roku 2 500 př. n. l. Je dokladem o užívání válečných vozů s plnými koly a polooslů ašdari k jejich tahu. Nejdůležitější zbraní byl v té době oštěp nebo kopí. Obrázek č. 2 vystihuje, že tahouni mají svázané čelisti a kroužek v nose.“ 3

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [28] s ISBN 80-7181-192-0. 3 HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [30] s ISBN 80-7181-192-0. 2

6

[1]

[2]

Roku 1929 se ve zmrzlé půdě údolí Pazyryk, které se rozkládá v pohoří Altaj na Sibiři, našly neobyčejně bohaté mohyly. Tyto mohyly prozkoumané dr. S. I. Ruděnkem, jsou jedním z nejpodivuhodnějších nálezů 20. století. Jsou to hroby vládců Skytů, významného jezdeckého národa, jehož vznik se klade do 13. století př. n. l. Mohyly samy jsou mnohem mladší. Ruští archeologové je datují do 3. až 4. století př. n. l. Jedním z velmi zajímavých nálezů je maska pro koně s parohy soba. Sob či jelen byl nejčastěji znázorňovaným zvířetem na špercích, koňských postrojích či nádobách, které Skytové vyráběli. Jedním z nálezů je také plstěný koberec s motivy Skytského jezdce, který přijíždí vzdát holt svému božstvu. 4

[3]

[4]

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [31] s ISBN 80-7181-192-0.

4

7

2.1 První vozy Používání vozů umožňovalo mnohem rychlejší pohyb vojsk, než při využívání pouhých pěšáků. Také malý vzrůst tehdejších koní neumožňoval pohodlnou jízdu na větší vzdálenosti. Nejprve měli všechny vozy plná kola, jak můžeme vidět na výjevu z velké standarty ze sumerského města Uru obr. č. 2. Kolem roku 2500 př. n. l. se však v Mezopotámii objevila kola s loukotěmi. Takové vozy můžeme vidět v reliéfu ze severního paláce v Ninive pocházejícího z let 645 – 635 př. n. l. obr. č. 4. Dalším reliéfem z toho období je Aššurbanipal na lovu obr. č. 6. V tomto výjevu si můžeme všimnout, že jezdci ještě nepoužívali sedel, pouze jezdeckou deku. Z reliéfu je také patrné používání kovového udidla a charakteristické zdobení hlavy koně. Velmi ojedinělý je také alabastrový reliéf z trůnního sálu Aššurnapsipalova paláce v Kalchu zobrazující péči o koně (883 – 859 př. n. l.). 5

[5]

[6]

[7]

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [32] s ISBN 80-7181-192-0. 5

8

3

KONĚ POHLEDEM RŮZNÝCH KULTUR

3.1 Perská říše Vlastnictví koní určovalo v perské říši vysoké společenské postavení. Koně sloužili k lovu, různým závodům a v 6. století př. n. l. také ke hře, ze které patrně později vzniklo pólo. Koně byli také odváděni jako daň, či obětováni božstvu. Především bílí koně hráli důležitou roli v náboženských obřadech. Peršané věřili, že Mithra, bůh světla a „pán širých pastvin“ jezdil ve voze taženém čtyřmi nesmrtelnými bělouši, okovanými zlatem a krmenými ambrózií. Vyznavači Mithry bílé koně k jeho poctě obětovali. Peršané jako první vybudovali síť poštovních stanic. Stanice byly od sebe vzájemně vzdálené jeden den jízdy na koni. Podobný systém používali mongolové o 1800 let později. Ti však již měli k dispozici sedlo se třmeny pro pohodlnější jízdu. Slavný historik a znalec koní Herodotos napsal o perských jezdcích: „ Obrnění perští jezdci a jejich smrtonosné vozy jsou neporazitelní, žádný člověk jim nemůže čelit…“

6

Na obrázku č. 8 můžeme vidět detail perského koberce, který byl objeven při vykopávkách skytských mohyl u Pazyryku r. 1929. Koberce pocházejí z 5. století. Tyto objevené hroby jsou dokladem velmi rozvinuté kultury jezdeckých kmenů, jejíž kořeny sahají do doby před třemi tisíci lety.

7

[8]


6


7

9

3.2 Antické Řecko Řekové začali používat koně okolo 2. tisíciletí př. n. l. Usuzuje se tak podle dochovaných archeologických nálezů z šachtových hrobů mykénských vládců (přesné datování r. 1550 př. n. l.) a z maleb na vázách z dob ještě starších. Dětské hračky a fresky nalezené v Tirynthu a Pylu nám pak dávají celkem podrobný popis o vzhledu tehdejších koní. Také Řekové ve válečných bitvách používali k boji jezdecké vozíky, tak jak je to zaznamenáno na váze na obrázku č. 9. Od nejstarších dob patřili koně k ústředním hodnotám řeckého života a v řecké mytologii zaujímali důležité místo. Ares, bůh války, jezdil na voze taženém čtyřmi bělouši a předznamenával tak východ slunce. Demeter, bohyně ženství, manželství a zemědělství byla vyobrazována s hlavou černé klisny. Poseidon byl podle řecké mytologie stvořitelem koně. K jeho poctě byl příležitostně obětován bílý kůň (v Řecku velká vzácnost). Tyto oběti byly vždy utopeny – tedy dány napospas Poseidonovu vlastnímu živlu. Vozatajské závody byly v Řecku národním sportem po celých 1500 let.

Výjev z takových závodů o Panathénajích

můžeme vidět na detailu amfory, která je dnes uložena v Britském Museum v Londýně. Čtyři běžící koně a postava vozataje na dvoukolovém vozíku působí velmi dynamicky. 8

[9]


8

10

3.3 Římské impérium Římské chovy produkovaly spoustu různých typů koní rozlišných výkoností a vlastností. Z těch nejzajímavějších bych zmínila typ vaneticus – lovecký kůň nebo manuus – těžký tažný kůň, ale ten nejcennější pro tehdejší římské chovatele se stal cantherius – reprezentační kůň. Římané až do 5. stol. n. l., tedy do pádu své říše neužívali třmeny, proto měli v oblibě mimochodníky, což znamená - koně s pomalým čtyřdobým chodem (zadní noha překračuje stejnostrannou přední). Koním s normálním nohosledem v klusu (tzv. diagonální klusáky), jim říkali succusator, concusator nebo ještě výmluvněji cruciator (natřásáč, otřásač nebo trýznitel). Podobně jako v Řecku, tak i pro Římany byly závody vozatajců národním sportem. Je typické pro pragmatické myšlení úřadů a vládců, že dostihy využívaly jako politickou manipulaci. Byl to prostředek, jak rozptýlit a rozdělit nespokojený římský lid. Koně byli také velmi důležití pro římskou armádu i přesto, že římské vojsko bylo založeno především na tvrdém výcviku hrdých pěších legií. Po punských válkách (264 – 149 př. n. l.) se hlavním střediskem chovu koní pro jezdectvo stala Iberie (dnešní Španělsko) a na výcvik jezdeckých oddílů byl kladen mnohem větší důraz. Pád římské říše však zapříčinila i přes velké úspěchy římských legií, armáda Hunů, kteří byli velmi dobrými jezdci a na rozdíl od Římanů, používali třmeny, což jim zajišťovalo oporu pro střelbu z luků. Způsob římského jezdectví bez sedla a třmenů je zaznamenán například na jezdecké soše Marca Aurelia, která stojí v Římě na Kapitolském náměstí a je kopií originálu z 2. stol. př. n. l., který je uložen v Palazzo Nuovo v Kapitolských muzeích v Římě.

9

Dále

je jezdecké umění římské armády zaznamenáno např. na reliéfu Trajánova vítězného oblouku obr. č. 9. 10

[9]


10

11

3.4 Čína, země za velkou zdí Číňané sice nikdy nebyli jezdeckým národem, ale jejich přínos v tomto oboru je přesto velmi významný. Čínské jezdectví se začalo rozvíjet téměř o čtyři sta let později než to na Středním východě a to díky nájezdům loupeživých nomádů. Ve skutečnosti všechny převratné vynálezy postrojů a různých vylepšení vozů patří právě Číňanům. Jako první začali používat postraňky nebo poprsní postroje a později i chomoutu, který dovoluje koni mnohem lépe využít svou tažnou sílu. Krásu čínské jezdecké výstroje můžeme obdivovat na keramické sošce obr. č. 10 z doby dynastie Tang (618 – 906 n. l.). Sedlo je zřejmě mongolského původu, ale bohatě zdobené řemení a podocasník jsou jistě čínské. 11

[10]


11

12

3.5 Mongolové Ve své práci nesmím opomenout možná neslavnější „jezdecký“ národ v historii všech dob, a to slavné a kruté mongolské nájezdníky. Mongolská říše sice trvala pouhých 200 let (1206 – 1405 n. l.), ale za tuto dobu si pod nadvládou Čingischána a jeho následovníků mongolové stihli podmanit svět od Jávy a Koreje na východě až po Polsko na západě. Na severu se dotýkala polárního kruhu, zatímco Turecko a Persie tvořily jižní hranici. Čingischán vybudoval neobyčejně důmyslný komunikační systém, známý jako Jam. Po stovkách tras, dlouhých až tisíce kilometrů, neustále uháněli posli nesoucí nejnovější zprávy. Tato mongolská „pošta“ šířila zprávy po celém území po dobu trvání říše. Mongolové byli velmi samostatní. Živili se kobylím mlékem a sušeným masem, které měli stále u sebe. Každý válečník měl sebou dva až tři koně, takže mohli v kuse cestovat velké vzdálenosti mnohem větší rychlostí. Výstižná jsou slova Čingischánova poradce Je-Lü Čchu-cchaj: „Říši lze dobýt na koni, ale spravovat ji ze sedla už možné není“. Posledním vládcem byl Tamerlán (1336 – 1405 n. l.). Za jeho vlády dosahovala říše až před Moskvu. Na obr. č. 11 je socha Tamerlána stojího na hromadě hlav, kterou nechal navršit na počest vítězství v Isfahámu v Persii. Socha je skvělým dokladem o tehdejší podobě výstroje a výzdobě koně. 12

[11] HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [72] s ISBN 80-7181-192-0.

12

13

4

KDYŽ JEZDEC A KŮŇ SPLYNOU V JEDNO V naší historii jsme měli možnost se setkat s několika výjimečnými jezdci, co se

proslavili díky svému dokonalému vztahu se svým koněm. Nebo snad naopak tito koně proslavili své jezdce? Pro nás Čechy je dozajista největší koňskou ikonou známý hrdina Šemík, který podle pověsti svým skokem z Vyšehradu zachránil svého pána Horymíra. V dějinách se ale vyskytlo více takových přátelství mezi koněm a člověkem, které stály za sochařskou pozornost.

4.1 Alexandr a Bukefalos Alexandr a Bukefalos je příběh o mladém 12-ti letém chlapci, který si všiml nezkrotitelného vraníka s bílou hvězdou. Po mnoha marných pokusech lidí tohoto koně osedlat, Alexandr obrátil koně tváří k slunci a vyskočil na jeho hřbet. Po chvíli šeptání a chlácholení cválal sem a tam. Potom se vrátil k otci s klidným koněm. Tento vzácný vraník, na tehdejší dobu neobvykle velký, nechal na sobě jezdit jediného člověka a tím byl Alexandr. Bukefalos podlehl svým zraněním ve věku téměř třiceti let po jedné z bitev. Alexandr Veliký byl stejně starý jako jeho kůň a zemřel téměř ve stejnou dobu jako Bukefalos.

13

Obr. 12. Bronzová socha zaznamenává jejich blízký vztah, který mezi

sebou museli mít.

[12]


13

14

4.2 El Cid a Babieca Podobný příběh o hrdinství koně a jeho pána zaznamenává socha El Cida a jeho koně Babieca, která je umístěna ve městě Burgos ve Španělsku. Obr. č. 13 El Cid je španělský hrdina, který ukončil sedm století trvající okupaci Iberského poloostrova Maury. Tento kůň byl darem Cidova kmotra, kněze jménem Peyre Pringos neboli „Tlustý Petr“. Tlustý Petr mohl mladému Cidovi opatřit jakéhokoli skvělého koně, ale ten si z množství koní vybral toho nejošklivějšího nedorostlého koníka, takže jeho kmotr vykřikl „Babieca!“ („Hlupáku!“) a pod tímto jménem se kůň proslavil. Babieca byl těžký, ale čilý a vnímavý kůň, který dodával svému pánu odvahu a sílu. K této dvojici se váže legenda o tom, jak umírající El Cid dal rozkaz, aby jeho tělo přivázali v plné zbroji k sedlu a meč připoutali k mrtvé ruce do zdvižené pozice. Smrt El Cida by podlomila morálku jeho vojska a podpořila by odvahu nepřátel a tak El Cid již po smrti vedl své vojsko v noci na Maurský tábor. 14

[13] HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [70] s ISBN 80-7181-192-0.

14

15

4.3 Napoleon a Marengo I přesto, že měl Napoleon ke své osobní potřebě přes 130 koní,

jeho

nejoblíbenější byl Mrengo. Byl to malý bílý arabský hřebec měřící v kohoutku pouze 145 cm, což Napoleonovi dokonale vyhovovalo, protože byl zavalitý a měl krátké nohy. Napoleon byl na své koně velmi tvrdý a je zaznamenáno, že si často před snídaní vyjel 80 km z Vídně na Semmering a jednou dokonce cválal 129 km z Valladollidu do Burgosu a stihl to za pět hodin. Marengo byl naprosto klidný a spolehlivý při střelbě a jeho tělesná konstituce byla mimořádná. Byl to odvážný kůň, který nesl Napoleona v bitvě u Slavkova r. 1805 nebo Wagramu r. 1809, ale i u Waterloo r. 1809. Tento kůň přežil i neblahé tažení do Ruska. Za svůj život byl osmkrát raněn. Po porážce u Waterloo, byl Marengo chycen a odvezen do Anglie, kde se v New Barnes dožil 27 let a jeho téměř úplná kostra je dnes vystavena v Národním vojenském muzeu v Sandhurstu. 15

4.4 T. G. Masaryk a Hektor Státník, politik, filozof a pedagog, ale také milovník koník. To vše byl Tomáš Garrique Masaryk. Jeho rukama prošlo mnoho koní, ale jeho nejvěrnějším společníkem se stal Hektor. Záznam o Masarykovi jako jezdci cituji z knihy Pražský hrad za T. G. Masaryka: „Někdy svými fyzickými výkony uváděl do zoufalství odpovědné činitele. Na 76-letého prezidenta si stěžoval policejní ředitel Šlechta, že kluše při jízdě na koni přes koleje a že tím "vzniká velmi snadno nebezpečí, že koni zasune se část podkovy mezi koleje a kůň by mohl upadnouti a pana presidenta shoditi". V uklidňující poznámce napsal na okraj stížnosti přednosta vojenského oddělení prezidentovy kanceláře generál Čeček: "Ano, to je částečně pravda; přes koleje přejíždí však pan president velmi pozorně. Myslím, že nebezpečí není tak veliké, zvláště když p.p. jezdí na Hektorovi. Jezditi krokem nedovoluje mnohdy čas." Tento světlý hnědák se k panu prezidentovi dostal v 15-ti letech a sloužil mu do svých úctyhodných 24 let. Přátelství mezi Masarykem a Hektorem zaznamenal sochař Petr Novák v bronzové soše, která dnes HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. [318] s ISBN 80-7181-192-0.

15

16

stojí na pískovcovém podstavci v Lánech. Neobvyklá pozice koně s hlavou dole při pasení, by pro některé mohla být nehodna důstojného Prezidenta. Sochař na obhajobu řekl toto: „V jízdárně se kůň pást nesmí, protože je to proti předpisům. Ale když se jede na vyjížďku a ujede se čtyřicet kilometrů, tak jezdec nechá koni volnost a nechá ho oddechnout. Toť vše. Každý ať si to přebere." I podle mého názoru je toto pojetí to správné a po desítkách jezdeckých pomníků, kdy se kůň vzpíná až v téměř nepřirozených pozicích, je toto příjemná změna. 16

[14]

JINDRÁKOVÁ, Kristýna. MASARYK A KONĚ: 1918 - 1935 3. část - Hektor. [online]. [cit. 2014-0421].p://www.equichannel.cz/masaryk-a-kone-1918-1935-3-cast-hektor 16

17

5

Jezdecké pomníky Jezdecká socha Marka Aurelia pochází z 2. pol. 2 stol. n. l. V průběhu její existence

byla několikrát přestěhována, až byla definitivně umístěna na Kapitolské náměstí v Římě, kde dnes již stojí pouze její replika a originál je umístěn v Kapitolském muzeu. Tato bronzová socha měřící 4,24 m zobrazuje Marka Aurelia sedícího na koni bez třmenů, tak jak se v době Antického Říma jezdilo. Socha Císaře beze zbraní a brnění s mírovým gestem zdvižené ruky je jedinou předkřesťanskou jezdeckou sochou císaře, která přežila zvyk tavení soch pro další použití bronzu (mince, nové sochy) nebo ničení soch křesťany v domnění, že sochy jsou pohanskými modlami. Tento jezdecký pomník přežil díky tomu, že byla zaměněna identita Marka Aurelia za prvního křesťanského Císaře Konstantina. 17

[15]

17

Equestrian Statue of Marcus Aurelius. [online]. [cit. 2014-04-21].

18

„Nejkrásnějším ztělesněním silného, sebevědomého renesančního člověka je jezdecká socha kondotiéra Erasma da Narni, zvaného Gattamelata, jejíž předlouho patrně byla jezdecká socha Marka Aurelia. Donatello ji vytvořil na zakázku Benátské republiky. Z tváře toho vojevůdce poznáváme, že byl něčím víc než pouhým bojovníkem. Jeho inteligentní, velmi velmi realisticky zachycený obličej prozrazuje, že Gattamelata byl zároveň filozofem, který se podílel na duchovním světě své doby. Donatellova jezdecká socha odpovídá renesančnímu ideálu všestranně vzdělaného člověka mnohem více než Verrocchiova jezdecká socha Kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách, kterou vytvořil ve snaze umělecky překonat Donatella. Pokoušel se expresivní vyjádření výrazu, však dokázal vytvořit pouze maku brutálního násilníka.“ 18 Jezdecká socha Kondotiéra Erasma da Narni je vyrobena z broznu, měří 340 cm, pochází z roku 1450 a je umístěna na Piazza del Santo v Padově obr. č. 16. Jezdecká socha Kondotiéra Bartolomea Colleoniho v Benátkách od Andrea Verrocchio pochází z let 1480 – 1488 a je vyrobena z bronzu o výšce asi 400 cm. Obr. č. 17.

[16]

[17]

STADLER, Wolfgang. Dějiny sochařství: historie a vývoj sochařského umění v Evropě od pravěku do 21. století. Praha: Rebo, 1996. 198 s. [126] ISBN 80-85815-67-2. 18

19

U nás nejen nejslavnějším jezdeckým pomník, ale možná nejslavnější sochou vůbec je jezdecká socha Sv. Václava na pražském Václavském náměstí. Jeho autorem je významný český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství Josef Václav Myslbek, který na něm pracoval přes třicet let. Spoluautory sousoší byli architekt Alois Dryák (architektonická úprava) a sochař Celda Klouček (ornamentální výzdoba). Sousoší je nejen symbolem české státnosti, ale též jakýmsi důrazně zdviženým prstem, ukazujícím na nezbytnost uchovávání základních kulturních a duchovních hodnot národa. Mylsbek pojal podobu sv. Václava velmi netradičně a zobrazil ho jako bojovníka. Socha je umístěna na kvádrovém podstavci a je obklopena sochami českých světců, sv. Prokopem, sv. Anežkou českou, sv. Ludmilou a sv. Vojtěchem.

[18]

20

6

Inspirace

6.1 Michal Gabriel V průběhu rozhodování jak vlastně moje socha má vypadat, z jakého materiálu bude a jaký postup použiji, mě ovlivnilo několik umělců. Jeden z nich je známý český sochař Michal Gabriel. Člen skupiny Tvrdohlaví a držitel ceny Jindřicha Chalupeckého. Gabriel je autorem mnoha zvířecích plastik, u kterých se zabývá strukturou a určitou abstraktností. Pro mě jsou zásadní jeho plastiky koní. V rozhovoru ve své nové knize s názvem Michal Gabriel odpovídá na otázku ohledně své sochařské instalace na náměstí v Dejvicích.“ V Praze 6, tedy v Dejvicích, byla vypsána soutěž ne výzdobu nově pojatého náměstí. Byl tam vybouraný prostor a vybudované podzemní garáže, kde architekt vytvořil na povrchu vodní kaskádu. Rozhodl jsem se vodní prvky ignorovat a dát tam tři koně jako připomínku historie, vstoupení do minulosti. Kdysi tudy vedla důležitá obchodní stezka, což jsem zprvu vůbec nevěděl, ale mě šlo o to vrátit do města to, co bylo po dlouhou dobu jeho přirozenou součástí. Provoz města zkrátka zajišťovali koně, a mě šlo o zdůraznění jejich této jejich ztracené přítomnosti. Nejde mi ale o realismus, formu koně jsem tedy pokryl strukturou, rastrem, což je časový, ale i propojující filtr, kterým se snažím postihnout celek. Zkoušel jsem strukturou pokrýt spoustu dalších věcí. Co struktura dokáže . . . Zda rytmus vrypů na povrchu koně má svoji vlastní energii, podobně jako tetování na tělech maorských bojovníků nebo na van Goghových obrazech.“ 19 Tato jeho odpověď vystihuje téměř vše, co mi bylo na jeho pracích inspirací.

[19]

DOSTÁL, Martin a SKŘEBSKÁ, Renata. Michal Gabriel. Praha: KANT, 2009. 183 s. [40] s. ISBN 978-80-7437-007-6.

19

21

6.2 Deborah Butterfield Pro práci se starým železem jsem se rozhodla z několika symbolických důvodů ve vztahu koně k tomu materiálu. V procesu hledání těch vhodných kusů železného odpadu a zvoleného tématu koně jsem se ztotožnila s americkou výtvarnicí Deborah Butterfield, která svou lásku ke koním vyjadřuje ve svých skulpturách z nalezených věcí, jako jsou vyplavené kusy dřeva z moře či nalezené železo. Deborah pracuje na svých sochách pouze v zimě a přes léto pracuje na svém ranči v Montaně, proto vytvoření jedné skulptury trvá někdy až 3 roky. Svou tvorbu započala v 80 letech. Tak jak kritik Grace Glueck napsal v New York Times v roce 2004, "By now Deborah Butterfield's skeletal horses, fashioned of found wood, metal and other detritus, are familiar to almost a generation of gallerygoers. Yet they still have a freshness, which comes from the artist's regard for them as individuals. In fact, training, riding and bonding with horses, as she does at her Montana ranch, she thinks of them as personifications of herself...They seem to express the very spirit of equine existence." 20

[20]

[21]

20

GLUECK, Grace "Art in Review: Deborah Butterifeld," The New York Times, January 16, 2004.

22

6.3 Karel Nepraš Inspiraci pro způsob a zpracování materiálu mi přinesla práce výrazné osobnosti české sochařské scény 20. století Karla Nepraše. Jeho Sochy vznikaly jako asambláže drátů, trubek i nalezených kovových předmětů spojených textilem a epoxidem, kolorovaných obvykle červeným lakem ke zvýraznění plasticity. Původní záměr byl odlít sochy do bronzu, ale nakonec dal autor přednost účinku syrového materiálu a odlity byly jen některé menší figury vytvořené podobným způsobem (Posluchač hudby 1976/77). Nejprve proslul svým kresleným humorem, z něhož vyrůstala i jeho sochařská tvorba. Neobvyklé spojení těchto dvou disciplín předurčilo specifickou povahu Neprašova díla. On sám ji charakterizoval jako střetávání humoru a vážnosti. Podle jeho svědectví byl humor nejen uměleckou strategií, ale měl také obrannou funkci; byl metodou, jak si zachovat zdravý rozum v absurdní společnosti. První klasicky modelované protáhlé figury (Žena s odhaleným nitrem 1959) následovala řada experimentů s galvanizovanými, kovovými plastikami (Reliéf, 1964) nebo svařovanými sochami inspirovanými F. Kafkou (Portrét Řehoře Samsy 1964, varianty Zámku). V roce 1964 vytvořil Karel Nepraš z drátů, textilu a červeného laku hlavičky pro připravovaný animovaný film - balet dle E.A. Poe (Maska červené smrti) a později tuto techniku uplatnil na sérii větších soch hlav a postav (Moroa, Velký dialog, 1966). 21

[22]

21

Karel Nepraš. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-22].

23

6.4 Marino Mariny Marino Mariny je pro mě nepřekonatelnou ikonou moderního sochařství, představitel dramatického realismu a stoupenec figurativnosti. Když jsem poprvé spatřila jeho sochu Miracolo (1959-1961) jako by mnou prošla vlna nadšení. Mariny vystudoval malířství, které s jeho sochařstvím velmi úzce souvisí. Pro své rané sochy (Kůň, 1939, sbírka Gianni Matioli, Milán) čerpá inspiraci z etruského umění a ze severoitalské tradice gotických jezdeckých soch. 22 Své sochy koní vytváří v těch nejrůznějších a nejneobvyklejších polohách, nejen hrdě stojící či vzpínající jak k zobrazování koně přistupuje valná většiny umělců. Postupem času Mariny své jezdce zjednodušuje do silně abstrahovaného kubizovaného tvaru (Bojovník 1959, 1963).

[23]

PIJOÁN, José. Dějiny umění. 10. Vyd. 4., v Knižním klubu 1. Praha: Knižní klub, 2000. 300 s. [98] s. ISBN 80-242-0218-2. 22

24

7

Válející se kůň Od doby prvního kontaktu člověka s koněm tento vztah prošel dlouhým vývojem,

který je stále v progresu. Každý národ, každý člověk má jiný přístup ke zvířatům obecně a to se nakonec odráží i v samotném vztahu ke koním. Já jsem své zkušenosti s koňmi začala sbírat zhruba před pěti lety, když mě kamarád vzal na projížďku k místnímu sedlákovi, který vlastní čtyři koně a používá je více méně pouze k rekreačním účelům. Darka, krásná talentovaná bílá kobylka a vůdce toho malého stáda. Sany, osobní Novákův valach co vyhrál spoustu hobby western závodů, a který díky podmínkám v kterých žije je ve svých 14 letech téměř „nepojízdný“. Danaj, bílý valach, který je používán do zápřahu v bryčce do páru k Darce, kůň na kterém jsem se učila jezdit. A pak je tu v té době roční hříbátko Dantés, hnědý hřebeček co příliš brzy přišel o svou matku a za nedlouho se má stát mým koněm. Tyto čtyři nádherná, smutná stvoření každodenně stojí uvázaná na řetězu v zatuchlé stáji a jsou naprosto závislá na naší péči. Tak jako je pro člověka životodárná voda, tak pro koně je pohyb, bez kterého nemohou prospívat. Bez pohybu je léčba jejich zdravotních problémů jako házení hrachu o zeď. To se také projevuje na vyjížďkách. Kůň, který má dostatek pohybu ve výběhu je pak psychicky vyrovnaný, nelekavý a dobře ovladatelný venku v terénu. Ale co můžete očekávat od zvířete, které je celé dny přivázané na řetězu a najednou má možnost pohybu a jezdec na jeho zádech po něm chce jen pomalý krok. Samozřejmě se v takové situaci projeví nesoulad a neposlušnost, která je nebezpečná jak pro koně, tak pro jezdce. Podle majitele „našich koní“ je skvělým řešením ovládat koně tím nejdrsnějším způsobem a to pákovým udidlem. Toto udidlo je skvělým nástrojem k ovládání trénovaného vyrovnaného koně, u kterého se pákové udidlo používá k těm nejjemnějším náznakům a ne ke krocení, jak tomu bývá mnohdy v našem případě. Dalším negativním jevem jsou podkovy. Další následek špatných životních podmínek a nedostatku pohybu. Divocí koně žádné podkovy nepotřebují a mají naprosto zdravá kopyta. Domestikovaní koně jsou nuceni stát ve vlastních výkalech a dýchat nezdravý vzduch nasycený čpavkem, který vzniká z jejich moči a podestýlky. Ve volné přírodě není čistotnějšího zvířete než koně. Kopyto funguje jako pumpa, která napomáhá dostat krev z dlouhých končetin až k srdci. Podkova tuto funkci oslabuje. Kopyto má také strukturu houby, to znamená, že ve volné přírodě se přirozeně zvlhčuje chozením po 25

trávě a zase vysušuje v kontaktu se suchou hlínou. Chozením po kamenech se také přirozeně vytvrzuje. Tato jeho funkce se ale stává při stání v hnoji kontraproduktivní. Rohovina kopyta do sebe natáhne močovinu, která následně rozleptává a ničí strukturu kopyta. To je pak měkké a kůň k chození potřebuje podkovy. To co se zde snažím vysvětlit, skvěle popsala Hiltrud Strasser v její knize Celostní ošetřování kopyt „Onemocnění kopyt je vždy známkou onemocnění celého koně. Léčba kulhání tak nesmí být pouze léčbou kopyta nebo kloubu či šlachy, ale je potřeba zjistit a odstranit příčinu a poté léčit společně všechny orgány koně, které jsou nemocné spolu s kopyty. Nestane se tak přibitím kusu železa na kopyto. Je nutná obsáhlá znalost anatomie a funkcí organismu koně jako základ smysluplného léčení.“ 23

7.1 Realizace objektu Dopřát koni prostor a pohyb je ta nejlepší prevence a lék zároveň. Jakýkoli jiný přístup je jen motání se v začarovaném kruhu nekonečného léčení vzniklých problémů. Má dosavadní zkušenost je však dočista jiná. Všechny ty podkovy, řetězy a udidla jsou nástroji ze železa, kterými se člověk snaží koně podmanit. Tento přístup je velmi nešťastný. A proto kov v životě koně neznamená nic dobrého. Na druhou stranu je kůň díky člověku s tímto materiálem propojen až přímo srosten. To je důvod, proč jsem si tento materiál zvolila ke zpracování své sochy. Snažila jsem se posbírat staré kusy železa kolem, kterých se „naši koně“ neustále pohybují a jsou součástí jejich života. Recyklace starého železa, které je takovým zlem v životě koně může být uplatněno mnohem lépe v soše, která oslavuje krásu a svobodu tohoto zvířete. Většinu železa jsem nasbírala u Nováků na dvoře ale také v kovošrotu. Každý kus toho starého zrezavělého železa má svůj příběh a svou bývalou funkci, kterou díky korozi dále nemohl splňovat. Jako kontrast k negativní symbolice materiálu jsem si vybrala pozici válejícího se koně. A to proto, že kůň se valí jen s pocitem naprostého uvolnění a bezpečí. V prostředí kde to nezná a mohl by čekat útok od predátora či jiné nebezpečí by se kůň nikdy neválel. Válení pro tohoto lichokopytníka je také očista a obrana proti parazitům, uvolnění svalů a poškrábaní se na místech kam jeho zuby nedosáhnou. Je to projev

STRASSER, Hiltrud. Celostní ošetřování kopyt koní. [České Budějovice]: Růže, 2007. 112 s. [44] s. ISBN 978-80-86975-18-4. 23

26

spokojenosti tak jako běh je projevem radosti. Téměř rok jsem se snažila zachytit válení našich koní, kdykoli to jen šlo, na fotografiích, které jsem následné použila jako podklad k další práci.

Materiál jsem se rozhodla spojovat svařováním, s kterým mi pomáhal strýc. I přesto, že každý kus starého železa jsem se snažila dodatečné upravovat co nejmíň tak jsem se práci s bruskou a řezačkou na železo nevyhnula. Počáteční rozpaky a strach s jisker a malých žhavých kuliček, které vznikají jako vedlejší produkt při svařování, vystřídala jistota a radost s práce. I přesto že mi strýc Jarek dal velmi podrobný kurz svařování ani po mnoha pokusech se pevnost a kvalita mých svárů nemohla vyrovnat těm Jarkovým. Na hlavu a kopyta, která jsou pro koně nejcharakterističtější, jsem použila vystřiženy plech podle šablony. Tyto jedině části, jsou vytvořené, ostatní součástky jsem vyhledávala a pak opracovávala co nejméně. Pro konečnou povrchovou úpravu jsem použila černou barvu určenou přímo na rezavé železo. Touto barvou jsem koně natřela, abych docílila sjednocení různých materiálů, co jsem použila a následně po zaschnutí barvu zase smirkovým papírek obrousila, aby vznikl dojem oloupání a letitého zrezavění. Objekt jsem, záměrně, nechala několikrát zmoknout, aby chytl tu správnou patinu.

[24]

27

8

Závěr

Touto prací se snažím vyjádřit svůj názor na nevhodné podmínky chovu koní ale i všech ostatních domestikovaných zvířat, které si zaslouží za své služby člověku jen to nejlepší a také zmapovat historický vývoj zobrazování koně v umění. Díky snaze zachytit podstatu koně co nejvěrohodněji se zlepšili mé pozorovací schopnosti. Naučila jsem se řemeslo pro ženu velmi nepříznačné a objevila jsem v sobě nové možnosti. Toto téma je ale natolik rozsáhlé že touto prací můj výzkum jistě neskončí. Koně nejsou krátkodobou zálibou ale celoživotní srdeční záležitostí.

Kůň, který dlouho stál, špatně poběží. Ovidius

28

9 1.

Použitá literatura HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. ISBN 80-7181-192-0.

2.

BLAKE, H. N. Jak myslí koně. Hodkovičky [i.e. Praha]: Pragma, ©2011. 181 s. ISBN 978-80-7349-274-8.

3.

STADLER, Wolfgang. Dějiny sochařství: historie a vývoj sochařského umění v Evropě od pravěku do 21. století. Praha: Rebo, 1996. 198 s. ISBN 80-85815-67-2.

4.

DOSTÁL, Martin a SKŘEBSKÁ, Renata. Michal Gabriel. Praha: KANT, 2009. 183 s. [40] s. ISBN 978-80-7437-007-6.

5.

PIJOÁN, José. Dějiny umění. 10. Vyd. 4., v Knižním klubu 1. Praha: Knižní klub, 2000. 300 s. [98] s. ISBN 80-242-0218-2.

6.

SZUNYOGHY, András a FEHÉR, György. Anatomie pro výtvarníky: člověk, zvířata, srovnávací studie. 2., opr. vyd. [Praha]: Slovart, 2006. 602 s. ISBN 80-7209-773-3.

7.

Jezdecká socha T. G. Masaryka v Lánech. Rakovník: Muzeum T. G. M., 2010. 64 s. ISBN 978-80-85081-30-5.

10 Elektronické zdroje 1.

JINDRÁKOVÁ, Kristýna. MASARYK A KONĚ: 1918 - 1935 3. část - Hektor. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupný z: http://www.equichannel.cz/masaryk-a-kone-1918-1935-3-cast-hektor

2.

Equestrian Statue of Marcus Aurelius. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/Equestrian_Statue_of_Marcus_Aurelius

3.

Deborah Butterfield. [online]. [cit. 2014-04-21]. DOI: 0000 0000 8388 1202. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/Deborah_Butterfield

4

Karel Nepraš. [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupný z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Nepra%C5%A1 29

11 Zdroje Obrázků 1.

Mladší paleolit a mezolit (40 000 – 11 000/5 500 př.n.l.). [online]. [cit. 2014-04-21]. Dostupný z: http://pf.ujep.cz/~velimskyt/pravek/02paleolit/pa61.JPG

2.

Mezopotámský clockpunk. [online]. [cit. 2014-04-21].

Dostupný z: http://www.steampunkblog.cz/2011/02/mezopotamskyclockpunk.html 3.

DEURELL, Sara. Customized Tour & Interview: Archaeological Collections and Curation at the Hermitage. [online]. [cit. 2014-04-21].

Dostupný z: http://artinrussia.org/archaeological-collections-curation-hermitage/ 4.

Pazyrik horseman. Circa 300 BCE. Detail from a carpet - 5-4 th s.- in the State Hermitage Museum in St Petersburg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-21].

Dostupný z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PazyrikHorseman.JPG 5.

Novoelamské období (770-639 př.n.l.). [online]. [cit. 2014-04-22]. Dostupný z: http://cermak.sweb.cz/02elam09.htm

6.

File:Assurbanipal op jacht.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-22]. Dostupný z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Assurbanipal_op_jacht.jpg

7.

8.

9.

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [35] s ISBN 80-7181-192-0. HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [33] s ISBN 80-7181-192-0. HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [38] s ISBN 80-7181-192-0.

30

10.

File:104 Conrad Cichorius, Die Reliefs der Traianssäule, Tafel CIV.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-22]. Dostupný z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:104_Conrad_Cichorius,_Die_Reliefs_der_Trai anss%C3%A4ule,_Tafel_CIV.jpg

11.

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [73] s ISBN 80-7181-192-0.

12.

13.

HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [40] s ISBN 80-7181-192-0. HARTLEY EDWARDS, Elwyn. Obrazová encyklopedie koní: nejvýznamnější světová plemena, jejich historie a moderní užití. Čes. vyd. 2. Praha: Cesty, 1998. 400 s. obr. [70] s ISBN 80-7181-192-0.

14.

(horsessculptures) Dostupný z: http://www.horsessculptures.com/masaryk.html

15.

Dover Beach [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupný z: http://lifeondoverbeach.wordpress.com/2011/09/22/marcusaurelius-about-anger/ 16.

Renesance-Itálie-sochařství Donatello [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupný z: http://tahak.vittr.cz/Ebook/HTML/32/default.htm 17.

Hipo-Dur [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupný z: http://www.duruttya.com/?mod=kone-benatek 18.

Mapy.cz [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupný z: http://foto.mapy.cz/original?id=3864 19.

DOSTÁL, Martin a SKŘEBSKÁ, Renata. Michal Gabriel. Praha: KANT, 2009. 183 s. Obr. [40] s. ISBN 978-80-7437-007-6.

20.

Lalouver [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupne z: http://www.lalouver.com/html/butterfield_bio.html 21.

Blog.andrajohnson [online]. [cit. 2014-04-22].

Dostupný z: http://blog.andrajohnson.com/2010/09/deborah-butterfield.html 22.

Cs.wikipedia.org. In: [online]. [cit. 2014-04-22]. 31

Dostupný z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Velk%C3%BD_dialog_%281966%29, _lamin%C3%A1t,_dr%C3%A1t,_textil,_lak,_145x190x83_cm.jpg 23.

File:Marino Marini - Miracolo 1959-60-1.jpg. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-04-22]. Dostupný z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Marino_Marini__Miracolo_1959-60-1.jpg

24.

Vlastní fotografie

32

33

34

35

36

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Pavla marková

Katedra:

Katedra Výtvarné výchovy

Vedoucí práce:

Mgr. David Medek

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Válející se kůň

Název v angličtině:

Rolling horse

Anotace práce: Bakalářská práce „ Válející se kůň“ se zabývá shrnutím historického vývoje zobrazování koně především v sochařství od dob jeskyních lidí až po současnost. V praktické části jsem vytvořila skulpturu koně z použitých kovů, pomocí svařování, jako recyklaci a reakci na roli toho materiálu v životě koně.

Klíčová slova:

Anotace v angličtině:

Kůň, historie, jezdecký pomník, socha, železo, Bachelor thesis "Rolling horse” is engaged in rendering summary of the historical development of imaging the horse especially in sculpture since the time of cave people until the present. In the practical part, I created a sculpture of a horse from the used metal by welding, such as recycling and respond to the role of the material in the life of a horse.

37

Klíčová slova v angličtině:

Horse, History, equestrian monument, statue, metal

Přílohy v práci: Příloha č. 1, Obrazová příloha.

Rozsah práce:

38 s., 10 s. přílohy

Jazyk práce:

Český

Bibliografický záznam

Marková, Pavla. Válející se kůň. Palackého univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra Výtvarné výchovy, 2014. Vedoucí diplomové práce Mgr. David Medek.

38

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy. Bakalářská práce. Pavla Marková. Válející se kůň

Recommend Documents