UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE 2011 BC. ŠÁRKA KUMBÁLKOVÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2011

BC. ŠÁRKA KUMBÁLKOVÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Bc. Šárka Kumbálková

II. ročník – kombinované studium Obor: Učitelství odborných předmětŧ pro zdravotnické školy

Vývoj vztahu ke zdravotnické profesi u žáků a studentů zdravotnické školy Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Hana Horová

Olomouc 2011

Poděkování Děkuji PhDr. Haně Horové za odborné vedení, vţdy vstřícný přístup při četných konzultacích, trpělivost a cenné připomínky při vypracovávání mé diplomové práce.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila při její realizaci pouze těch pramenŧ, které jsou uvedeny v seznamu literatury.

Praha, 1. dubna 2011

Bc. Šárka Kumbálková

OBSAH 1 ÚVOD

7

2 CÍL PRÁCE

8

2.1 Vymezení problémů

8

2.2 Cíl

8

2.3 Hypotézy

9

I TEORETICKÁ ČÁST 3 OBECNÁ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

11 11

3.1 Motivace

11

3.2 Vybraní vnitřní a vnější činitelé

12

ovlivňující dítě při výběru střední školy

12

3.2.1 Zájmy

12

3.2.2 Postoje

13

3.2.3 Potřeba výkonu

14

3.2.4 Rodina, vztah k rodičŧm a sourozencŧm

15

3.2.5 Výchova

16

3.3 Pojem vztah

18

3.3.1 Vnější činitelé ovlivňující vztah k práci

20

3.3.2 Vnitřní činitelé ovlivňující vztah k práci

22

3.4 Volba povolání

24

3.5 Vzdělávání v oboru

26

3.5.1 Stručná historie

26

3.5.2 Současnost

27

3.6 Prestiž zdravotnického povolání 3.6.1 Prestiţ povolání zdravotní sestry 3.7 Nezaměstnanost absolventů

28 28 29

3.7.1 Nezaměstnanost středního odborného vzdělání 30 3.7.2 Nezaměstnanost vyššího odborného vzdělání 31 3.8 Plat

32

3.8.1 Zdravotnický asistent

32

3.8.2 Všeobecná sestra, porodní asistentka

33

3.9 Profil

37

3.9.1 Profil absolventa oboru zdravotnický asistent

37

3.9.2 Profil diplomované všeobecné sestry

38

II PRAKTICKO - EMPIRICKÁ ČÁST 4 METODIKA PRÁCE

43 43

4.1 Metodika výzkumu

43

4.2 Dotazníková metoda

43

4.3 Výzkumné soubory

44

4.4 Organizace výzkumu

45

4.4.1 Stručná charakteristika školy 4.5 Statistické zpracování dat 5 VÝSLEDKY

45 46 46

5.1 Výsledky dotazníku vlastní konstrukce

46

5.2 Diskuse

86

6 ZÁVĚR

91

7 SOUHRN

94

8 REFERENČNÍ SEZNAM

96

9 PŘÍLOHY

98

Příloha č. 1 : Dotazník pro SZŠ Příloha č. 2 : Dotazník pro VOŠZ Příloha č. 3 : Učební plán - zdravotnický asistent Příloha č. 4 : Učební plán – diplomovaná všeobecná sestra Příloha č. 5 : Platová tabulka

1 ÚVOD Výběr školy je jistě jeden z velmi dŧleţitých krokŧ, který podstatně ovlivní naši budoucnost. Do velké míry ovlivní ţivotní dráhu a to hlavně tu pracovní. Při výběru střední potaţmo vyšší školy jsou ţáci a studenti ovlivňováni mnohými faktory, které formují jejich motivaci v tomto procesu. Některé z nich hrají v rozhodování studentŧ hlavní roli, jiné naopak pouze dotvářejí celkový názor na danou věc. Podle mého názoru je velmi zajímavou otázkou, co v dnešní době motivuje ţáky a studenty při výběru zdravotnické školy. Jaký vztah mají k tomuto povolání a zdali se tento vztah během studia mění. Proto jsem svoji diplomovou práci zaměřila na toto téma. Zajímalo mě kolik ţákŧ a studentŧ se informuje o oboru, který pŧjdou studovat a kolik jich na školu přichází bez informací, mnohdy i základních. Nevědí například nic o uplatnění absolventa a jsou rozčarováni z toho, jaké kompetence praxe nabízí a pro jakou práci se vlastně připravují. Jako vyučující na VOŠZ a SZŠ Praha 4, přicházím denně do styku jak s ţáky pozitivně motivovanými, někteří přesně vědí, co chtějí dělat a své kroky jistě směřuji k cíli a směle překonávají překáţky spojené s náročností studia, tak se studenty, kteří trpí, nevědí, proč se učí to či ono, jsou otrávení a čas věnovaný

studiu

povaţují

za

promarněný.

Proto

si

mnohdy

klademe

s kolegyněmi otázku, co mŧţeme udělat pro to, aby do školy nastupovali ţáci se zájmem o obor. Ţáci, kteří se chtějí vzdělávat v tomto úzce specializovaném oboru jako je zdravotní asistent či diplomovaná všeobecná sestra. Také na vyšším stupni studia se kupodivu setkáváme se stejným problémem, ačkoliv by se předpokládalo, ţe při výběru vyšší školy jsou jiţ motivační faktory vědomé. Netěší nás také počty absolventŧ, kteří nechtějí vŧbec nastoupit zdravotnictví. Dŧvodem je pravděpodobně nízké finanční ohodnocení, klesající společenská prestiţ, otázka vymezení kompetencí jednotlivých kategorií zdravotnického personálu.

7

Diplomovou práci jsem vypracovala zejména pro potřeby naší školy. Výzkumný vzorek zahrnuje ţáky SZŠ oboru zdravotnický asistent. Jedná se o ţáky, kteří navštěvují školu ve školním roce 2010/2011, denní formu studia celkem 127 ţákŧ. Druhá skupina zahrnuje 85 studentŧ VOŠZ oboru diplomovaná všeobecná sestra. Text diplomové práce je uspořádán do dvou částí. První část tvoří úvod do problematiky a teoretická východiska, která se zabývají motivací pro volbu povolání, vztahem k profesi, velmi stručně historií zdravotnického vzdělávání, nezaměstnaností v profesi, platovým ohodnocením. Dále seznámením se s profily

absolventŧ

a

předpokládanými

výsledky

vzdělávání,

dvou

výše

zmiňovaných oborŧ. Druhá část diplomové práce je prakticko-empirická, obsahuje vlastní výzkumné šetření. Nejprve vymezuje cíle výzkumu a po té formuluje hypotézy. Objasňuje zvolenou metodiku a vytvořený výzkumný nástroj - dotazník. Následuje charakteristika zkoumaného vzorku respondentŧ a organizace vlastního šetření. Výsledky výzkumu jsou vyhodnoceny nejprve po jednotlivých poloţkách a statisticky zpracovány, po té jsou vyvozeny závěry výzkumného šetření. Následně je zařazena diskuze, závěr a doporučení.

2 CÍL PRÁCE 2.1 Vymezení problémů Jaký je vztah k profesi zdravotnický asistent/ diplomovaná zdravotní sestra u ţákŧ a studentŧ na začátku studia? Mění se tento vztah výrazně během studia? Jací činitelé na tento vztah pŧsobí, a v jakém směru? Kolik ţákŧ SZŠ chce odcházet do zdravotnické praxe a na jaká místa? Kolik jich chce dále studovat? Nakolik mŧţe praxe počítat se s ţáky a studenty naší školy?

8

2.2 Cíle Na základě výše formulovaného problému byly stanoveny následující výzkumné cíle: Cíl 1 - Zmapovat, analyzovat a vyhodnotit dominantní faktory motivující k volbě oboru zdravotnický asistent. Prvním cílem je snaha zmapovat, kdo a z jakého dŧvodu se rozhoduje pro studium tohoto oboru. Co je pro tyto ţáky motivující. Cíl 2 – Zachytit vývoj vztahu k oboru v průběhu studia na SZŠ, VOŠZ. Druhým cílem je zjistit, jaké je povědomí samotných ţákŧ na SZŠ o tomto jejich studijním oboru. Jestli jsou s volbou spokojeni, jaké představy a informace mají o budoucí profesi. Zda a jak se liší názory na studium v jednotlivých postupných ročnících během studia na SZŠ, VOŠZ. Cíl 3 – Zjistit, kdy a kde se vytváří profesní vzor u žáků SZŠ a studentů VOŠZ. Třetím cílem je snaha odhalit, zdali si profesní vzor nesou ţáci a studenti z rodiny, nebo jej získávají při studiu ve škole či na praxi v nemocnici. Cíl 4 - Zjistit, kde žáci chtějí hledat uplatnění po ukončení studia na SZŠ, VOŠZ. Jako čtvrtý cíl jsem si stanovila zjistit, kolik ţákŧ oboru zdravotnický asistent, diplomovaná všeobecná sestra chce jít dále studovat, o jaký typ školy by měli zájem, kolik z nich hodlá nastoupit po úspěšném absolvování studia do zaměstnání, jaké předpokládají pracovní uplatnění zdravotnických asistentŧ.

9

2.3 Hypotézy Na základě popsaných cílŧ byly stanoveny tyto hypotézy: H 1: Předpokládám, ţe nadpoloviční většina ţákŧ oboru zdravotnický asistent, diplomovaná všeobecná sestra, má kladný vztah ke zdravotnické profesi. H 2:

Předpokládám, ţe nejméně 75 % ţákŧ a studentŧ oboru zdravotnický asistent a diplomovaná všeobecná sestra je spokojena s výběrem oboru.

H 3:

Předpokládám, ţe u třetiny ţákŧ se vztah během studia změnil.

H 4:

Předpokládám, ţe nadpoloviční většina ţákŧ oboru zdravotnický asistent, a studentŧ diplomovaná všeobecná sestra nalezla profesní vzor v souvislosti se studiem.

H 5: Předpokládám, ţe v nadpoloviční většině dotázaných je někdo z rodiny zdravotník. H 6:

Předpokládám, ţe nejméně polovina ţákŧ po ukončení SZŠ, bude chtít studovat dále VOŠZ obor diplomovaná všeobecná sestra.

H 7:

Předpokládám, ţe nadpoloviční většina studentŧ po ukončení VOŠZ chce nastoupit do zdravotnické praxe.

10

I TEORETICKÁ ČÁST 3 OBECNÁ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3.1 Motivace Velmi zajímavou a potřebnou definici motivace pro mou práci poskytuje také pedagogický slovník. Podle autorŧ Prŧchy, Walterové a Mareše (2008, s. 127) je motivace: „Souhrn vnitřních i vnějších faktorů, které: 1. vzbuzují, aktivují, dodávají energii lidskému jednání a prožívání; 2. zaměřují toto jednání a prožívání určitým směrem; 3. řídí jeho průběh, způsob dosahování výsledků; 4. ovlivňují též způsob reagování jedince na jeho jednání a prožívání, jeho vztahy k ostatním lidem a ke světu.“ Podle výše zmíněné definice mŧţeme motivaci chápat jako něco, co mimo jiné zaměřuje naše chování určitým směrem. Za toto chování mŧţeme, podle mého názoru, povaţovat výběr střední školy. Naše chování je tedy ovlivněno jistými vnějšími a vnitřními faktory. Jimi je dále samozřejmě ovlivňován i prŧběh dosahování výsledkŧ v daném procesu. Motivace je vymezena jako „to“ v nás a kolem nás, co nás vede, ţene, nutí, abychom se chovali tak, a ne jinak. Motivy jsou příčinou určitého chování a vycházejí z potřeb člověka, které se snaţí uspokojit. Podle Nakonečného (1996) je uspokojování potřeb jedince základní funkcí motivace. Motivace usměrňuje naše jednání po dosaţení určitého cíle, ať uţ v pozitivním smyslu, kdy podporuje nějaké konání, nebo negativním, kdy naopak tlumí. „ Motivace je jednou ze složek psychické regulace činnosti: zajišťuje fungování učení, aktivizuje kognitivní a motorické systémy k dosahování určitých cílů, tj. podněcuje chování, které udržuje dynamický růst osobnosti a její vnitřní rovnováhu…Je to tendence aktualizovat své možnosti, sklon být vším, čím lze být.“ (Nakonečný, 1996, s. 8 - 9). Při volbě střední školy mŧţe být cílem samozřejmě přijetí na tuto školu, ale stejně tak pochvala od rodičŧ anebo to, ţe bude dítě na stejné škole se 11

svými přáteli. Pojem motivace mŧţe v určitém smyslu vysvětlovat psychologické dŧvody chování. Sklony mají motivační obsah a jako motivy se projevují také zájmy, záliby, ale i postoje a přesvědčení, názory, zásady, ideály a hodnotová orientace. Někdy se nepřesně přisuzuje motivační náboj také instinktŧm. (Smékal, 2002, s. 232) Kaţdý z nás jistě ve svém ţivotě pocítil, ţe se např. zájmy nebo hodnotová orientace mohou projevit jako motivy. Ne jinak je tomu, dle mého názoru i při výběru střední školy. Je samozřejmostí, ţe děti jsou ve svém chování, tedy i ve škole, velmi ovlivňovány svou vlastní aktivitou. Ta se následně projevuje jak v jejich vztahu ke škole, učitelŧm, rodičŧm, přátelŧm, ale především také k sobě samým. Je ţádoucí, aby ji směřovaly správným směrem, který je nebude nijak omezovat a bude rozvíjet jejich schopnosti a znalosti tak, aby se mohly realizovat v tom, co je uspokojuje.

3.2 Vybraní vnitřní a vnější činitelé ovlivňující dítě při výběru střední školy 3.2.1 Zájmy Autoři Hartl a Hartlová (2000, s. 694) v psychologickém slovníku definují zájem jako: „Schopnost trvalejšího zaměření, soustředění na určitou činnost, s výrazným

emočním

doprovodem.

Stimuluje

myšlení,

paměť,

vůli

aj.

psychologické procesy.“ Dále slovník uvádí, ţe zájmy poskytují informace o osobnosti a ţivotní dráze člověka.„Rozvíjením zájmů pomáháme dětem, aby pozvolna poznávaly a prozkoumávaly svět, který se před nimi začíná otvírat, a snažily se mu porozumět.“(Holeyšovská, 2009, s. 16) Velký vliv na vznik a rozvinutí zájmu má samozřejmě i učitel a je potřeba, aby k rozvinutí zájmu poskytoval vhodné příleţitosti, dále aby dětem prezentoval, k čemu je daný zájem uţitečný. Neměl by hodnotit kompetence dětí v dovednostech, které s daným zájmem souvisí do té doby, dokud nebudou mít 12

dost času a příleţitostí na to, aby se jim potřebné kompetence vytvořily. Učitel by měl sám projevovat vlastní nadšení a zaujetí. Neměl by se zlobit, pokud ani po provedené námaze nezískaly děti k zájmu stejný vztah jako on. Je dŧleţité si uvědomit, ţe všichni nejsme stejní, a proto má kaţdý jiné zájmy a cítíme vztah k jiným věcem. (Fontana, 1997, s. 222-223) „Dětské zájmy se projevují jako určité zaměření na některou činnost. Jsou velmi rozdílné, mnohé se teprve utvářejí a v budoucnu se změní nebo upevní. Stále však platí, že dítě hledá to, co ho baví. Ke svým experimentům potřebuje laskavou pomoc rodiče, vychovatele nebo jiné dospělé osoby, která bude jeho snažení podporovat a směřovat.“ ( Holeyšovská, 2009, s. 16) Zájmy dítěte mohou ovlivňovat směřování jeho budoucího ţivota a to nejen ve volnočasových aktivitách, ale samozřejmě i v jeho budoucím studiu nebo práci. Proto se mohou zájmy stát činitelem, který ovlivňuje výběr střední školy. Motivem zde mŧţe být potřeba navštěvovat školu, která se bude shodovat s mými zájmy anebo bude alespoň připravovat na práci, která s těmito zájmy souvisí.

3.2.2 Postoje Autoři Prŧcha, Walterová, Mareš (2008, s. 171) definují postoj jako: „Hodnotící vztah zaujímaný jednotlivcem vůči okolnímu světu, jiným subjektům i sobě samému. Zahrnuje dispozici chovat se či reagovat určitým relativně stabilním způsobem. Postoj je získáván na základě spontánního učení v rodině a v jiných sociálních prostředcích.“ Dítě mŧţe mít rŧzné vztahy k učení, ke škole, k rodičŧm, ke své vlastní budoucnosti. To samozřejmě ovlivňuje zaměření jeho jednání. Na základě toho, ţe má dobrý postoj k učení, si například mŧţe vybrat náročnější střední školu. V opačném případě se mŧţe rozhodnout pro školu, která je spíše prakticky zaměřena. Postoje nám mohou částečně pomoci, kdyţ chceme vysvětlit jednání dítěte. „Nejobecnější postoje, které určují celý životní styl a orientaci člověka ve světě, nazýváme hodnoty nebo hodnotové orientace.“ (Říčan, 2007, s. 105) 13

Postojem mŧţe být podle mne i názor, ţe je ţádoucí být nejlepší, a pokud se v tomto duchu nese i výběr střední školy, nemusí být volba vţdy správná vzhledem k schopnostem dítěte. Mŧţe se totiţ stát, ţe sice s velkým úsilím vystuduje školu, která podle něj má vysokou prestiţ, ale to neznamená, ţe ho dané povolání bude bavit a ţe se v něm dokáţe uplatnit podle svých představ. Motivem zde mŧţe být snaha navštěvovat školu, která odpovídá vlastním postojŧm.

3.2.3 Potřeba výkonu Pedagogický slovník autorŧ Prŧchy, Walterové a Mareše (2008, s. 127) definuje výkon: „Výkon jedince je motivován jednak vnitřními faktory (zejm. potřebami), jednak faktory vnějšími (tzn. incentivami). Chování jedince, jehož cílem je dosáhnout určitého výkonu, probíhá v několika fázích: 1. vzbuzení některých potřeb; 2. posouzení vlastních možností výkonu dosáhnout; 3. očekávání, že potřeba bude uspokojena; 4. rozhodnutí vykonat příslušnou činnost. Mezi výkonové potřeby žáka mj. patří potřeba samostatnosti, potřeba kompetence, potřeba úspěšného výkonu, potřeba vyhnutí se neúspěchu a někdy (paradoxně) i potřeba vyhnutí se úspěchu.“ Výkon dětí je samozřejmě motivován výše zmíněnými potřebami, ale nemusí to být dle mého názoru pouze jejich potřeby, ale i potřeby rodičŧ, se kterými se děti mohly ztotoţnit. Myslím si, ţe jiţ druhý bod této definice je velmi problematický. Dítě velmi těţce objektivně posoudí své moţnosti. Z mé vlastní zkušenosti vím, ţe se dítě mnohdy podcení. Naopak rodiče své děti nezřídka přeceňují. Velmi dobrým rádcem je v této chvíli výchovný poradce, který však musí dítě dobře znát, coţ mŧţe být v početné skupině značně obtíţné. Očekávání dítěte, ale i rodičŧ, zvláště týkající se výkonŧ dětí nejen ve vzdělávacím procesu, ale i v jiných činnostech, je velmi ošemetné a domnívám se i velmi závaţné téma dnešní školy. Stává se určitě často, ţe představa dětí je jiná neţ rodičŧ. Dochází k rozporu, který mŧţe vést k mnoha sloţitým ţivotním situacím.

14

3.2.4 Rodina, vztah k rodičům a sourozencům „Rodina je zajisté nejstarší lidskou společenskou institucí. Vznikla kdysi v pradávných dobách, kdy se člověk ještě moc málo podobal tomu, jak se známe dnes. A vznikla nejen z přirozeného pudu pohlavního, jenž vede k plození a rozmnožování daného živočišného druhu (k tomu vlastně není třeba rodiny), ale především z potřeby své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat, připravovat na život.“ (Matějček, 1994. s. 15) Psychologický slovník autorŧ Hartl, Hartlová (2000, s. 512) poukazuje také na to, ţe rodiče lze rozdělit na zaměřené na dítě a na zaměřené na sebe a kariéru. Ti první se vyznačují zejména vřelostí, péčí a angaţovaností v ţivotě svých dětí. Druhou skupinu tvoří rodiče zaměření na sebe. Ti jsou charakterističtí rezervovaností a zájmem a orientací na své zájmy a činnosti. Rodiče se často chtějí angaţovat i ve výběru budoucího vzdělání dítěte, coţ je pochopitelné, ale nemusí být pro dítě vţdy příjemné. Děti s názorem rodičŧ samozřejmě nemusejí souhlasit. Některé relevantní výzkumy prokázaly, ţe adolescenti se podobali svým rodičŧm

především

v tzv.

cílových

hodnotách,

které

souvisejí

s jejich

dlouhodobou perspektivou a s dospělostí. (Lacinová, 2006, s.196) Kaţdý rodič chce samozřejmě pro své dítě jen to nejlepší. Problémem je, zda jeho vize je tím nejlepším i pro dítě. Rodič jako člověk, který se podílí na výchově dítěte a na jeho vzdělání, mŧţe také zasahovat do jeho rozhodování. Přece jen má na dítě velký vliv a mŧţe jej svými připomínkami, zákazy, přáními a také pochvalami nasměrovat tam, kam si přeje. Nejedná se pouze o rodiče, ale o celou rodinu, protoţe i ostatní členové rodiny mohou mít velký výchovný vliv. Rodiče budou svým dětem předávat postoje ke zdraví, k přírodě, k ţivotu. Prostě veškeré své názory na to, co je v ţivotě správně a co ne a veškeré hodnoty, jakých by dítě mělo v budoucnosti dosáhnout. Tato přání, názory a vlastně celkový vztah, jaký je mezi rodiči nebo jinými rodinnými příslušníky, mŧţe podle mne ovlivnit dítě při výběru střední školy, motivovat ho k tomu, aby v očích rodičŧ něco dokázal. Rodina by se tedy měla snaţit dětem připravit takové zázemí, ve kterém by nebyly utlačované, mohly si udělat svŧj názor, ale aby také ctily určité hodnoty, aby je při daném rozhodování mohly vzít v úvahu. Domnívám se totiţ, 15

ţe vztahy v rodině, výchovné pŧsobení členŧ rodiny a také přání a potřeby rodičŧ, obrovskou měrou zasahují do toho, jakým směrem se bude dítě ubírat a jaký bude jeho budoucí ţivot. Rodina je také velmi dŧleţitým modelem mezilidských vztahŧ. Ty si posléze dítě ponese do budoucího ţivota a bude pomocí nich poměřovat další vztahy v ţivotě, ve kterých bude účastníkem. Na dítě tak nebude mít zhoubný vliv pokud budou mít členové jeho rodiny občasné neshody. Problémem však je pokud dítě v rodině necítí lásku a sounáleţitost.

3.2.5 Výchova Výchova jistě formuje to, jaké dítě bude a jakým se v ţivotě bude ubírat směrem. Také jistě ovlivňuje vztah mezi dítětem a rodičem, nebo rodinným příslušníkem, který se v procesu výchovy angaţuje. Rodiče dávají dětem pomocí výchovy jisté hodnoty a také jim sdělují svá přání, která se jim nesplnila. Dítě se s nimi mŧţe ztotoţnit a díky nim mŧţe směřovat po jiné ţivotní dráze neţ by si samo přálo. Matějíček (1994) rozděluje typy výchovy dle pŧsobení rodičŧ takto:  výchova zavrhující Dochází k ní většinou, kdyţ dítě jen svou pouhou existencí připomíná rodiči nějaký neúspěch, zmařené sny nebo jinou nepříjemnou situaci. Dítě se v tomto případě dostává do pro něj velmi nepříjemného postoje vzdoru a protestu nebo do pasivity a rezignace.  výchova zanedbávající Se zanedbáváním dítěte se setkáváme v rodinách negramotných rodičŧ, přistěhovalcŧ, ale i v rodinách s nízkou socioekonomickou úrovní, ale samozřejmě i v jiných. Školní úspěch takových dětí mŧţe být samozřejmě sníţen.  výchova rozmazlující Rodiče dítě jednoduše zboţňují a snaţí se ho neustále rozmazlovat. Odstraňují překáţky z cesty a snaţí se plnit všechna jeho přání. Coţ z dítěte dělá nesamostatného jedince.

16

 výchova příliš úzkostná a příliš projektivní V tomto případě se rodiče bojí, ţe by se dítěti mohlo něco stát, a proto o něj mají aţ přehnanou starost a brání mu v rŧznorodých činnostech. Dítě tím mŧţe být samozřejmě neurotizováno. Protoţe se jedinec snaţí z takové ţivotní situace uniknout, stává se tak někdy agresivním vŧči těm, co se o něj tak úzkostlivě starají.  výchova s přepjatou snahou o dokonalost dítěte (perfekcionismus) Rodiče se snaţí, aby dítě vynikalo buď ve všem anebo v nějakém oboru, který je pro ně dŧleţitý. Představa toho, jaké by dítě mohlo být, pokud by bylo opravdu výjimečné v tom, co rodiče chtějí, omezuje objektivní hodnocení moţností dítěte. K tomuto zpŧsobu výchovy mŧţe docházet také kvŧli tomu, ţe rodičŧm se jejich sen o vyniknutí v určitém oboru nesplnil. Teď chtějí, aby to dokázaly alespoň jejich děti. Samozřejmě to nemá příliš pozitivní vliv na dítě, které je vlivem přání rodičŧ přetěţováno, coţ opět vede k rŧzným obranným postojŧm.  výchova protekční Zde je dŧleţitým pojmem hodnota. Rodiče si také přejí, aby dítě něčeho dosáhlo, ale je jim jedno jak se to stane. Rozdíl oproti předcházejícímu zpŧsobu výchovy je v tom, ţe rodiče nepoţadují, aby bylo dítě dokonalé, jde jen o to, aby se na společenském ţebříčku dostalo tam, kam si rodiče přejí. Snaţí se dítěti pomoct tak, ţe mu odstraňují překáţky z cesty. Dosaţení poţadovaných hodnot je na prvním místě a všichni se musí podřídit tomuto zájmu. Ve dvou z uvedených příkladŧ výchovy je patrný velký vliv rodičŧ na dítě a na jeho budoucnost. Vedou ho ţivotem a neuvědomují si, ţe se z něj mŧţe stát nesamostatný člověk, úzkostný a také mnohdy agresivní nebo trpící frustracemi. Domnívají se, ţe vědí jistě, ţe daná škola pomŧţe potomkovi dosáhnout cílŧ, které mu rodiče stanovili. Bohuţel si někdy neuvědomují, ţe to mŧţe na dítěti nechat doţivotní následky. Mŧţe se například stát, ţe práci, kterou bude vykonávat, nebude nikdy dělat pořádně, protoţe ji zřejmě nebude dělat s radostí. Je samozřejmé, ţe děti v 9. třídě při výběru střední školy potřebují radu rodičŧ, ale neměly by zŧstávat jen u ní. Na výběru jejich dalšího vzdělávání by se měly podílet i trvalejší zájmy dítěte. Dále výchovný poradce či školní 17

psycholog, který mŧţe poskytnout mnoho rad a provést řadu testŧ, které zhodnotí ţákovy schopnosti. V dnešní škole k tomu máme nesčetně nástrojŧ, kterých je moţné a podle mne i nutné vyuţít

3.3 Pojem vztah V odborné literatuře není v charakteristice pojmu vztah věnována velká pozornost. Filosofický slovník k pojmu vztah uvádí: „Pojem vztah odráží ve zcela obecné podobě jakékoli vztahy, které existují mezi danými objekty na základě určitých jejich vlastností, případně vztahy, které mohou být vytvořeny.“ Idealistická filosofie povaţuje vztahy za vědomím vytvořené subjektivní danosti nebo samostatně existující ideální entity. (Horyna, 2002) V psychologickém smyslu představuje vztah člověka vědomý, aktivní, výběrový i celostní systém, zaloţený na individuální zkušenosti dočasných spojŧ člověka jako subjektu, se vší zkušeností nebo s jejími určitými stránkami. (Haškovcová, 1994, s. 34) Toto pojetí rozvíjí Boţovičová, která povaţuje pojem vztah za málo ujasněný. Autorka poukazuje na to, ţe tento pojem vyjadřuje jak objektivní vztahy k lidem a předmětŧm, do nichţ jedinec vstupuje, tak i jeho subjektivní vztahy ke skutečnosti, určené vlastnostmi jeho osobnosti vzniklými vlivem jeho potřeb, snah, proţívání, názorŧ a výchovy. Osobnost je tak určována objektivním charakterem vztahŧ, do nichţ se dostává. Zároveň se vlivem objektivních podmínek vytvářejí u jedince i jeho subjektivní vztahy. Souhrn všech subjektivních vztahŧ jedince ke skutečnosti vytváří jeho vnitřní pozici, kterou si vţdy neuvědomujeme. Vnitřní pozice je dána systémem potřeb a snah, z nichţ v daných objektivních podmínkách vycházejí základní cíle a úkoly činnosti. Tytéţ objektivní vztahy mohou vyvolávat rŧznou vnitřní pozici v závislosti na dřívějších potřebách a snahách. (Homola, 1992) Formování vztahŧ osobnosti k objektivní realitě je velmi významné zejména ve výchově jedince. Podle této koncepce zaměřujeme pozornost ke struktuře vztahŧ člověka k nejrŧznějším oblastem ţivota, ve kterých se projevuje společensky významná i nevýznamná ţivotní aktivita člověka. Aktivita má vţdy základ v nějakém poznání nebo je jeho součástí ať jiţ teoretického nebo 18

zkušenostního charakteru. Na základě toho jedinec zaujímá více či méně uvědomělý vztah ke svému okolí, který lze identifikovat do několika oblastí. Mezi tyto oblasti mŧţeme zařadit: a) Vztah k práci – ovlivňuje postoj k fyzické a duševní práci, její význam a funkci v procesu rozvoje osobnosti. b) Vztah k celé společnosti – podmiňuje vnitřní přijetí vědeckého světového názoru, identifikaci se sociálně politickým systémem. c) Vztah

k ekonomickým

a

kulturním

hodnotám

–

motivuje

osobní

odpovědnost za společenské vlastnictví, přispívá k pochopení významu a funkce kultury v rozvoji osobnosti a společnosti. d) Vztah k členům rodiny, ke spolupracovníkům a ostatním spoluobčanům – podmiňuje jednání a chování se zásadami morálky, vnitřní pojetí humánnosti. e) Vztah k sobě – ovlivňuje objektivitu sebehodnocení, míru sebevědomí, úsilí o seberealizaci, další všestranný rozvoj (Kodýtek, A., Štumpfová, M., Čepek, 1980). V souvislosti s tématem této práce je nutné charakterizovat vztah ke studijnímu oboru a vztah k povolání. Na vztahu ţákŧ k vyučovacím předmětŧm, resp. vědním disciplínám, které jsou charakteristické pro daný obor, je zaloţen vztah ke studijnímu oboru. Je to relativně stabilní hodnotová orientace ţákŧ a ovlivňuje, je-li dostatečně rozvinuta, jejich aktivní sociální a odbornou integraci v příslušném studijním oboru. Je současně dŧleţitou podmínkou pro uvědomělé zaměřování studia na budoucí profesionální činnost. Vztah k povolání souvisí jednak se vztahem ţákŧ k vyučovacím předmětŧm, resp. vědním disciplínám, které jsou základem pro obsah budoucí profesionální činnosti, jednak s obecnými podmínkami povolání samého i s podmínkami jeho vykonávání. K těmto podmínkám patří např. aktuální status a étos příslušného povolání. Vztah jedince k povolání je relativně trvalý vztah, který se rozvíjí zpravidla po delší dobu a který stimuluje jeho úsilí vykonávat činnost, v níţ vyuţije osvojených vědomostí a dovedností a najde praktické uplatnění. Vysoce rozvinutý vztah k povolání je výrazem intenzivní osobní vazby, která byla vytvořena v procesu výchovy a vzdělávání. (Rutzenstorffrová, 2002, s. 8 - 9) 19

Na utváření vztahu k objektivní realitě pŧsobí celá řada činitelŧ. Pro účely této práce byly vybrány ty nejdŧleţitější. Pro lepší orientaci jsou rozděleny na vnější (vycházející z okolí jedince) a vnitřní (vycházející z jedince samého).

3.3.1 Vnější činitelé ovlivňující vztah k práci Mezi vnější činitele ovlivňující vztah k práci (tedy ty, které vycházejí z okolí jedince), patří rodina, škola, další mimoškolní vlivy (rŧzné společenské organizace, hromadné sdělovací prostředky atd.) a také vrstevnické skupiny a vrstevnické vztahy. Rodina je tradičním společenstvím osob, které lze najít v nějaké podobě v kaţdé známé kultuře. V Zákoně o rodině číslo 112/2006 Sb. se říká: „Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.“ V dalších článcích zákona se uvádí, ţe při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni dŧsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Podle § 32 tohoto zákona mají rozhodující úlohu ve výchově dětí rodiče. Ti mají být svým osobním ţivotem a chováním příkladem svým dětem. Zejména rodina má velký vliv na formování nejdŧleţitějších stránek osobnosti jedince. V jejím rámci se utvářejí základní charakteristiky našeho duševního ţivota. Primární funkce rodiny spočívá v tom, ţe jiţ od narození ovlivňuje vývoj jedince, vytváří citové vazby, které mají dlouhodobý vliv a zapisují se trvale do duševního ţivota jedince. Ten si s sebou do ţivota odnáší základní pojetí citŧ a modely chování jako své vlastní dispozice či sklony. Mezi zprostředkující funkce rodiny patří zejména to, ţe v jejím společenství získává jedinec základní stupnici hodnot, jejichţ prostřednictvím se připravuje na společenský ţivot. Velice široké jsou socializační funkce rodiny. Mimo uspokojování biologických potřeb dítěte, čímţ zajišťuje podmínky pro jeho zrání a rŧst, připravuje jedince také na přijetí rolí a vzorŧ jednání. Rodina však není jediným činitelem, který ovlivňuje vztah ke skutečnosti. Dŧleţitou roli zde hraje také škola a další, tzv. mimoškolní vlivy (např. společenské organizace, hromadné sdělovací prostředky atd.). Dŧleţitost 20

formálního vzdělávání za posledních 100 let vzrostla a jeho role jako činitele socializace se rozšířila. Výchovně vzdělávací instituce nesou značnou odpovědnost za přípravu mladých lidí pro svět práce. To je dŧleţitá součást jejich kompetencí a společenského pověření. (Jedlička, Klíma, Koťa, a kol, 2004) V souvislosti s mimoškolními vlivy nelze opomíjet pŧsobení vrstevnických vztahů, vrstevnických skupin. Jejich pŧsobení závisí na tom, jakou skupinu si jedinec zvolí, jak na ní jedinci záleţí a jak plní jeho očekávání, jak je přijímán a oceňován, jaké hodnoty a cíle tato skupina sleduje. V této souvislosti je nutné zdŧraznit, ţe bez vzájemné spolupráce rodiny, školy a mimoškolních činitelŧ se podstatně sniţuje moţnost vytvoření takového vztahu ke skutečnosti, který by se dal označit jako pozitivní, a to jak z hlediska společnosti, tak z pozice jedince (Jedlička, Klíma, Koťa, a kol. 2004). Z hlediska specifiky zdravotnické profese je nutné zařadit do těchto vlivŧ také nemocniční prostředí. Zvláště je nutné zdŧraznit jeho pŧsobení na 16 –18 tileté ţáky. V nemocnici se setkávají poprvé se smrtí a s celou řadou dalších náročných situací, na jejichţ zvládnutí často závisí ţivot nemocného. Vyrovnat se s těmito situacemi je těţké i pro dospělého člověka. Na dospívajícího jedince je tedy kladen značný psychický a fyzický nápor. Nelze, zuţovat pŧsobení nemocničního prostředí pouze na pacienty. Musíme brát v úvahu také zdravotnický personál příslušného oddělení, kde ţáci pracují v rámci předmětu Ošetřování nemocných (OSN). Školní stanice by se měly vytvářet nejen tam, kde jsou k tomu dobré materiální podmínky, ale především tam, kde pracují kvalitní zdravotničtí pracovníci. Touto kvalitou se nemyslí pouze příslušná kvalifikace, ale i vhodné osobnostní předpoklady. Realita tomu bohuţel ne vţdy odpovídá.

3.3.2 Vnitřní činitelé ovlivňující vztah k práci Mezi vnitřní činitele řadíme zejména motivaci. Oba výše citovaní autoři Nakonečný i Boţovičová dávají motivaci do souvislosti s pojmem vztah. O motivaci se podrobněji zmiňuji v předchozí samostatné kapitole. Mezi základní motivy řadíme: potřeby, zájmy, zvyky a návyky, postoje, hodnoty, aspirace a cíle. 21

Cílem této práce není analýza jednotlivých prvkŧ, proto jsou zde pouze stručně popsány. Potřeba se vymezuje jako nedostatek nebo nadbytek něčeho. Pobízí k vyhledávání určité podmínky nezbytné k ţivotu, popřípadě k vyhýbání se určité podmínce, která je nepříznivá pro ţivot. Klasifikace a třídění potřeb jsou u rŧzných autorŧ rŧzné. V psychologii se obvykle objevuje třídění potřeb na biogenní, fyziologické a na psychogenní, sociogenní, psychologické (Nakonečný, 1995, s. 83). Dle amerického psychologa A. H. Maslowa má kaţdý jedinec individuální systém motivŧ, který je hierarchicky uspořádán, protoţe některé z motivŧ jsou silnější neţ jiné a některé z těch silných jsou nejsilnější. Lidské potřeby jsou organizovány v hierarchickém systému podle naléhavosti, neuspokojené „niţší“ potřeby převládnou a zvítězí v konfliktu nad neuspokojenými „vyššími“ potřebami. Teprve je-li niţší potřeba uspokojena, mŧţe dominovat potřeba vyšší a determinovat chování jedince. Maslow tedy člení potřeby na tzv. niţší, kam řadí potřeby fyziologické a potřeby bezpečí, a dále na potřeby vyšší, do kterých dle autora patří potřeba sounáleţitosti, uznání a potřeba seberealizace. (Trachtová, 2001, s.12) Maslow také razil pojem metapotřeby a vytvořil teorii „metamotivace“, jíţ chtěl vysvětlit fungování vývojově vyšších potřeb z „biologicky zakořeněných hodnot ţivota“. Zájem je dlouhodobé úsilí člověka, který se zabývá předměty nebo činnostmi a ty mu přinášejí radost a uspokojení (Rozsypalová, Čechová, Mellanová, 2003). Zájem se tedy vyznačuje výběrovým vztahem k předmětŧm a činnostem, který je podmíněn tím, ţe jim člověk připisuje subjektivně zvláštní význam. Zájem mŧţe vycházet z vrozených vloh člověka, ale také z potřeby poznávat, být ve styku s lidmi, z potřeby kompenzovat neúspěchy atd. Zvyky a návyky jsou dle Čechové získané zpŧsoby reagování a chování v určitých situacích. Člověk se v nich chová navyklým zpŧsobem, bezděčně, bez vědomého rozhodování a úsilí. Velmi nepříjemně jedinec většinou proţívá nemoţnost dodrţovat ustálené návyky. Postoj je dle Buriánka (1995): „relativně ustálená tendence (pohotovost) reagovat charakteristickým způsobem na určité podněty.“ (Gillernová, Buriánek, 22

1995, s. 97) Další autor O. Mikšík (2001) definuje postoj jako obsahové sjednocení, seskupení či integrování rŧzných motivŧ do konkrétního vztahu daného jedince k určitým oblastem, předmětŧm a jevŧm ţivotní reality, k aktivitám a jejich cílŧm apod. Hodnota v kladném smyslu je zde chápána jako subjektivně pojaté dobro: hodnotné je to, co je pro subjekt dobré, co mu přináší nějaké uspokojení. Aspirace (ambice) patří do skupiny takzvaných osobnostních aktivačních činitelŧ, to je těch, kteří se nejvíce váţí k vlastnímu „já“, k úsilí o seberealizaci, sebeuplatnění.

Pojmem

aspirace

označujeme

dle

Nakonečného

(1992)

směřování k určitým hodnotám, které jsou ztělesněny ve vytyčených cílech a plánech. Lidské jednání se vyvíjí v pracovních činnostech a při styku s druhými osobami. Je vţdy zaměřeno na určitý cíl. Lidé si určují takové cíle, které uspokojují jejich tuţby a jejich potřeby. Cíle mohou být krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé a při dosahování cíle je často třeba překonávat rŧzné překáţky. Dosaţení cíle záleţí na osobních vlastnostech člověka, na jeho vytrvalosti, statečnosti a volním úsilí. Hodnota cíle se zpravidla určuje stupněm uspokojení, které pociťujeme při jeho dosaţení. Kaţdý z nás má určitý vztah ke skutečnosti. Tento vztah se projevuje v jednání a chování lidí. Dle Nakonečného (2002) je: „chování člověka fenomén, vyjadřující vnější projevy subjektu, jeho vnitřní, zážitkové zpracování situace.“ Chování v uţším psychologickém smyslu je sloţkou komplexní aktivity individua: vystupuje v souvislosti s proţíváním na jedné a s více či méně početnými fyziologickými změnami na druhé straně, z nichţ některé jsou navenek patrné a jiné nikoli. Základem tohoto chování jsou především změny v činnosti kosterního svalstva (pohyby) a s nimi sdruţené další změny. Chování je v čase probíhající děj, jehoţ prvkem je akt (Nakonečný, 2002). Chováním člověka tedy rozumíme všechny zpŧsoby a formy, jimiţ se projevuje v nejrŧznějších činnostech a situacích. Jde o pojem velmi široký, protoţe do něj zahrnujeme všechny projevy jedince od fyziologických změn a pohybu kosterního svalstva aţ po sloţitou lidskou činnost. Dle jiţ citovaného Nakonečného (2002) lze jednání povaţovat za specificky lidský zpŧsob chování, 23

který se nemusí vţdy projevit instrumentálními pohyby a nemusí být doprovázen ani výrazovými a řečovými projevy. Jednáním je, kdyţ člověk něco učiní, ale to mŧţe být i lhostejné přihlíţení něčemu: je to rozdíl mezi člověkem, který spěchá na pomoc oběti nějaké katastrofy, a člověkem, který jen chladnokrevně přihlíţí. Čin je však obvykle spojován s aktivním jednáním. Individuum je vţdy nutno chápat v souvislosti se situací, v níţ se nachází, a v situaci, zejména sociální, se vţdy něco děje, i kdyţ se jedinec chová pasivně, tj. nejedná, nereaguje pohyby, nekoná. Mŧţe však vykazovat aktivitu vnitřní, určitý druh vzrušení spojený s útlumem pohybŧ, nebo naopak nedostatek vzrušení. Proto je vhodné rozlišovat jednání pasivní (nečinnost) a aktivní konání, akci jako řetěz pohybových aktŧ.

3.4 Volba povolání Otázky volby povolání nás provázejí jiţ od dětství. Lidé se dětí často ptají, čím chtějí být. Děti pak uvádějí rŧzná povolání, která vycházejí z jejich momentálních přání a snŧ. Hlouběji se volbou povolání začnou zabývat aţ na druhém stupni základní školy. Začínají přemýšlet o svých moţnostech a schopnostech. Od starších spoluţákŧ a kamarádŧ přirozeně získávají informace o rŧzných školách a oborech a o poţadavcích a náročnosti té či oné školy. Od rodičŧ dostávají spoustu rad a doporučení, jakým směrem se ubírat. Na počátku dospívání má ještě málokdo vyhraněné zájmy a málokdo ví, co by ho vlastně v ţivotě bavilo. Rozhodnutí o budoucím povolání je tedy velice náročné a ovlivňuje jej mnoho rŧzných vlivŧ. Málokdy se na základní škole setkáme s ţákem, který přesně ví, čím by chtěl v budoucnosti být, ale i takový se objeví. Takové případy jsou však spíše ojedinělé, ostatní děti často tápou, některé se spoléhají, ţe za ně rozhodnou rodiče, jiní se přihlásí na školu podle toho, kam jde jejich nejlepší kamarád apod. „Jaide (1961) rozlišuje 3 typy volby povolání (podle Nickela, 1975 in Langmeier, 2006 s. 156):  Typ A řídí svou volbu v podstatě podle přání a rozhodnutí rodičŧ nebo jiných významných dospělých, popřípadě podle víceméně nahodilých vnějších skutečností, bez zřetele na vlastní zájmy a sklony. Zde lze sotva mluvit o „volbě povolání“, protoţe pasivní podřízení je převaţující. 24

 Typ B představuje střední pozici. Dospívající mají určitá přání, která se týkají budoucího povolání, avšak jejich představy jsou nejasné a nepevné, určují spíše jen obecnou širokou orientaci, nejsou cíleny na určité konkrétní povolání. To je pak nakonec voleno pod vlivem rŧzně silného tlaku z okolí.  Typ C naopak řídí svou volbu podle osobního plánu zaloţeného na cílech vlastního ţivota, často dlouho předem promýšlených. Tito jedinci jsou zpravidla iniciativní, rozhodní, cílevědomí, se silnými seberealizačními tendencemi. Skutečnost, ţe právě typ B je nejčastěji zastoupen (asi v 50 %) – a to jak u dospívajících, kteří přecházejí ze základní školy na střední odborná učiliště, tak u těch, kteří jdou studovat – ukazuje na dŧleţitost poradenské pomoci, zejména kdyţ přihlíţíme k vysoce specializované práci v současné prŧmyslové rozvinuté společnosti.“ Taková pomoc by neměla vycházet jen z řad rodinných příslušníkŧ popřípadě známých a přátel. Volba povolání je proces zahrnující rozhodování o volbě studia nebo přípravy na povolání, konkrétního povolání a celou profesní dráhu člověka. Volba povolání je součástí celkového vývoje osobnosti, v němţ hlavní roli hrají rozhodovací procesy. Tento termín obsahuje rozhodování o konkrétním povolání, výběr střední školy v poslední ročníku základní školy, hledání konkrétního zaměstnání (Prŧcha, Walterová, Mareš, 1995). Rozhodování vlastního „Já“ u tak komplexních problémŧ, jakým je volba povolání, se nemŧţe obejít bez vědomé účasti více či méně zralých motivačních struktur individua. Představují zpravidla stále reálnější specifikaci pŧvodně „vytouţeného sebeuplatnění“. Pro sebeurčení vlastní realizace se však navzdory rŧzným handicapŧm ve schopnostech či povaze a dalším frustrujícím okolnostem ukazují být jako nejdŧleţitější právě motivační aspekty.“ ( Čačka, 1997, s. 248). V moderní společnosti hraje jednu z nejdŧleţitějších úloh při výběru povolání začlenění do profesní struktury a prestiţ jednotlivých povolání.

25

3.5 Vzdělávání v oboru 3.5.1

Stručná historie

První ošetřovatelská škola u nás vzniká v roce 1874 v Praze na území tehdejšího

Rakouska

Uherska.

Jednalo

se

tehdy

o

několikaměsíční

ošetřovatelské kurzy, byla to spíše společensko-prestiţní událost. Škola brzy z finančních, ale i národnostních dŧvodŧ zaniká. Dále se podařilo otevřít školu se zdravotnickým zaměřením v roce 1916 během první světové války. Byla to Státní dvouletá ošetřovatelská škola V Praze, která se stala vzorem pro další civilní i řádové školy u nás. Za zmínku stojí, ţe věková hranice pro přijetí na školu byla 18 – 30 let. V roce 1918 byla otevřena Vyšší sociální škola, která připravovala v jednoletém studiu sociálně orientované pracovníky a později diplomované sestry pro samostatnou práci v terénu. Rozvoj ošetřovatelství byl přerušen druhou světovou válkou. Po válce vznikají ze zvýšených potřeb ošetřovatelského personálu nové zdravotnické školy. V roce 1947 jich bylo 26 (Kolektiv autorŧ, LEMON, 1996). Po roce 1948 přijala ČSR východní vzdělávací systém a po vzoru Sovětského Svazu vzniká hybrid středních odborných škol. Střední zdravotnické školy jsou sloučeny s rodinnými a sociálními školami. Do škol jsou přijímány ţákyně po ukončení základní školy, první dva roky výuka zahrnuje obecné učivo, po té si vybírají z oboru ošetřovatelka, dětská sestra, zdravotní pracovnice, porodní asistentka, zdravotní laborant, zubní laborant a pracovnice výţivy. Studium je ukončeno maturitní zkouškou (Staňková, 1997). Po roce 1989 dochází ke změnám a reorganizaci zdravotnického vzdělávání. V roce 1992 dětská sestra zmizela ze sítě středních škol, ţenská sestra se transformovala na porodní asistentku, rehabilitační pracovník se rozčlenil na fyzioterapeuta a ergoterapeuta atd. Vznikají nové obory jako dentální hygienista a zdravotnický záchranář.

26

V roce 1996 se mění koncepce vzdělávání a vznikají vyšší školy s obory diplomovaný

zdravotnický

záchranář,

diplomovaná

všeobecná

sestra,

diplomovaná porodní asistentka. Se vstupem do Evropské unie náš stát přijal závazné směrnice pro vzdělávání a výkon profese sester v naší republice.

3.5.2 Současnost V roce 2004 vstupuje v platnost Zákon č. 96/2004 Sb., kde se upravují podmínky pro výkon zdravotnického povolání, o podmínkách získávání a uznávání zpŧsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. V roce

2004

vzniká

na

středních

zdravotnických

školách

obor

zdravotnický asistent, který nahradil obor všeobecná sestra. Zdravotnický asistent má omezené kompetence a mŧţe pracovat jen pod odborným dohledem diplomované sestry, porodní asistentky, lékaře. K získání úplné kvalifikace musí po ukončení střední školy s maturitou pokračovat ve studiu na vyšší škole zdravotnické nebo vysoké škole. Ve školním roce 2010/2011 existuje 64 zdravotnických škol. Z tohoto počtu je 38 škol jen středních zdravotnických (výuka oboru zdravotnický asistent). 22 škol jsou školy střední a zároveň vyšší zdravotnické (výuka zdravotnického asistenta, diplomované všeobecné sestry) a 4 školy jsou pouze vyšší (výuka diplomované všeobecné sestry). 57 škol je státních, 7 škol je soukromých. (rejskol.msmt.cz)

27

3.6 Prestiž zdravotnického povolání „Prestiţ je dobrá reputace jedince či skupiny spojená s úctou a vlivem. Spolu s příjmem, vzděláním, ţivotním stylem a mocí je základním ukazatelem sociálního statusu jednotlivce. Prestiţ je nejčastěji odvozována od profese, jejím nositelem však mŧţe být i příslušnost k společenským skupinám jiného druhu. Ve společnosti nepanuje absolutní konsensus o prestiţi jednotlivých skupin a profesí, míra shody je však poměrně vysoká. Na prvních místech se umísťují povolání lékaře, univerzitního profesora a soudce, naopak ve spodní části ţebříčku jsou především nekvalifikované manuální profese.“ (Wikipedie) Dá se definice z Wikipedie pouţít na Českou republiku? Nejnovější prŧzkum Centra pro výzkum a veřejné mínění v roce 2008 (Taubery, 2008) ukazuje, ţe ano. Respondentŧm bylo předloţeno šestadvacet vybraných povolání jako např. lékař, učitel základní školy, projektant, manaţer, účetní policista, ministr, uklízečka, kněz. Zde byla zdravotní sestra na 4. místě mezi učitelem na vysoké škole a učitelem na škole základní. Profese lékaře vychází jako suverénně nejprestiţnější, váţnosti se těší i univerzitní profesoři, naopak málo kvalifikovaná povolání jako uklízečka či prodavač figurují na konci ţebříčku. Jedinou výjimku přestavují soudci, kterým patří aţ sedmé místo a prestiţ na úrovni projektantŧ či soukromých zemědělcŧ. Dŧvodem je nízká váţenost českého soudnictví obecně. Jejich místo v první trojici přebírají vědci, kterých si, podobně jako lékařŧ, česká společnost sice váţí, ne vţdy je však finančně doceňuje. To platí i o čtvrtých učitelích na základní škole, Top 5 pak uzavírají programátoři. Toto „Top“ pořadí je dlouhodobě stabilní, od roku 2004 v něm nedošlo ke změnám.

3.6.1 Prestiž povolání zdravotní sestry Další zajímavý prŧzkum Janoušová, Mellanová (2005) sledoval prestiţ povolání zdravotní sestry mezi 17-ti ostatními zdravotnickými obory jako diplomovaný zdravotnický záchranář, dětská sestra, zubní technik, psychiatrická sestra, dietní sestra a dalšími. 28

Osloveno bylo 405 respondentŧ zástupcŧ všech oborŧ. Většina skupin profesí přikládá svému povolání větší společenskou prestiţ, neţ jakou ukazují výsledky výzkumu. Také diplomované všeobecné sestry hodnotily prestiţ své profese o něco výše - se 6,7 b na 5. místě. Jejich výsledné bodové hodnocení bylo 6,4 b na místě 9. Toto preferování vlastní profese je zřejmě přirozené a ukazuje na dobrou adaptaci s profesní rolí. Jedinou skupinou respondentŧ, která se skutečně podhodnotila, jsou diplomovaní zubní technici. Sestry jsou na 9. místě tedy uprostřed. Na prvních třech místech je zdravotnický záchranář, porodní asistentka a sestra pro intenzivní péči.

3.7 Nezaměstnanost absolventů Stejně jako prestiţ povolání a platové podmínky, mŧţe být významným činitelem při rozhodování o budoucím povolání zaměstnanost, respektive nezaměstnanost absolventŧ daného oboru. Nezaměstnanost absolventŧ škol je výrazně

ovlivněna

celkovou

ekonomickou

situací

v

zemi,

celkovou

nezaměstnaností, stavem nabídky volných pracovních míst a stavem mezi poptávkou a nabídkou po pracovních silách. Absolventi vţdy tvořili jednu z rizikových skupin ekonomicky aktivních obyvatel, která se hŧře uplatňuje na trhu práce. Vŧči ostatním uchazečŧm o zaměstnání jsou znevýhodněni nedostatkem praxe, chybějícími pracovními návyky a minimem zkušeností. Přesto, ţe se v posledních letech (před nástupem hospodářské krize a následné recese) jejich situace výrazně zlepšila. Na stránkách Národního ústavu pro odborné vzdělávání (NÚOV) se nachází zajímavá publikace, která zpracovaná v rámci projektu VIP Kariéra II – Kariérové poradenství v podmínkách kurikulární reformy. Zde provádí studie o uplatnění absolventŧ středních a vyšších odborných škol na trhu práce. V první části jsou uvedeny informace a vývojové řady týkající se počtu absolventŧ škol i počtu nezaměstnaných absolventŧ škol a mladistvých. Stěţejní část publikace pak podrobně analyzuje míru nezaměstnanosti čerstvých absolventŧ škol, a to ve členění podle kategorií vzdělání a skupin oborŧ 29

vzdělání. Je zde zachycen také vývoj nezaměstnanosti absolventŧ škol v posledních třech letech, coţ umoţňuje srovnávat nové údaje s předchozími lety a odhadovat, po kterých absolventech je na trhu práce silnější poptávka a naopak. Pro přehled zde uvádím míru nezaměstnanosti u absolventŧ středních a vyšších zdravotnických škol v přehledu s jinými vybranými obory.

V obou

případech se absolventi řadí na místo s nejmenším problémem zaměstnanosti.

3.7.1 Nezaměstnanost absolventů středního odborného vzdělání V této kategorii vzdělání jsou zařazeni absolventi, kteří se připravovali ve 4letých studijních oborech středních odborných škol (SOŠ) a po absolvování získali maturitní vysvědčení. Ze všech kategorií středoškolského vzdělání se nejvyšší počet absolventŧ připravuje právě v této kategorii vzdělání. V roce 2009 bylo 44 980 absolventŧ. Nejvíce absolventŧ maturitních oborŧ SOŠ (celkem 83,4 % všech absolventŧ) ukončilo v roce 2009 studium právě ve skupinách oborŧ: 63 Ekonomika a administrativa (21,4 %) 78 Obecně odborná příprava (lycea – 10,6 %) 26 Elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika (9,9 %) 53 Zdravotnictví (7,3 %) 65 Gastronomie, hotelnictví, turismus (6,8 %) 23 Strojírenství a strojírenská výroba (6,7 %) 36 Stavebnictví, geodézie a kartografie (5,7 %) 64 Podnikání v oborech, v odvětvích (5,7 %) 75 Pedagogika, učitelství a sociální péče (4,7 %) 41 Zemědělství a lesnictví (4,6 %) Nejvyšší hodnoty míry nezaměstnanosti absolventů vykazují skupiny oborŧ: 21 Hornictví, hutnictví a slévárenství (20,8 %) 33 Zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojŧ (17,0 %) 41 Zemědělství a lesnictví (16,2 %) 31 Textilní výroba a oděvnictví (15,6 %) 30

63 Ekonomika a administrativa (9,6 %)

Nízká nezaměstnanost čerstvých absolventŧ byla zjištěna u skupin: 69 Osobní a provozní sluţby (6,5% ) 78 Obecně odborná příprava (6,4 %) 53 Zdravotnictví (5,5 %)

3.7.2 Nezaměstnanost absolventů vyššího odborného vzdělání V této kategorii vzdělání jsou zařazeni absolventi, kteří se připravovali ve tří- aţ tříapŧlletých oborech poskytujících vyšší odborné vzdělání (VOŠ). Jde o historicky nejmladší kategorii vzdělání. Nejvíce absolventŧ (69,5 % absolventŧ) vyšších odborných škol ukončilo studium právě ve skupinách oborŧ: 53 Zdravotnictví (20,0 %), 63 Ekonomika a administrativa (18,2 %) 75 Pedagogika, učitelství a sociální péče (13,9 %) 65 Gastronomie, hotelnictví, turismus (9,5 %) 68 Právo, právní a veřejnosprávní činnost (8,0 %) Nejvyšší hodnoty míry nezaměstnanosti absolventů Jednalo se o skupiny: 16 Ekologie a ochrana ţivotního prostředí (34,9 %) 61 Filozofie, teologie (30,0 %) 29 Potravinářství a potravinářská chemie (27,6 %) 28 Technická chemie a chemie silikátŧ (18,2 %) Nejnižší hodnoty míry nezaměstnanosti absolventů měly skupiny: 36 Stavebnictví, geodézie a kartografie (6,0 %) 65 Gastronomie, hotelnictví a turismus (5,9 %) 75 Pedagogika, učitelství a sociální péče (5,3 %) 53 Zdravotnictví (4,2 %) (Burdová, Chamoutová, Praha 2010, http://ekariera.nuov.cz/knihovna.html) 31

3.8 Plat Plat neboli mzda mŧţe sehrát při výběru povolání a vztahu k němu nemalou úlohu. Je to jeden z vědomých motivačních faktorŧ. Jak se ukázalo, nehraje při volbě zdravotnického povolání velkou roli. Rok 2010 přinesl změny v platovém systému obecně, zdravotníkŧ se změny, prozatím nedotkly. Ty se očekávají aţ v roce 2012.

3.8.1 Zdravotnický asistent 7. platová třída 1. Poskytování základní ošetřovatelské a specializované péče v rámci ošetřovatelského procesu, například dílčí práce při ošetřování akutní a chronické rány, sledování fyziologických funkcí, provádění komplexní hygienické péče a dohlíţení na dodrţování pitného reţimu, provádění nácviku sebeobsluhy s cílem zvyšování soběstačnosti pacienta nebo klienta sociální péče, příprava pacientŧ k diagnostickým nebo léčebným výkonŧm a podávání léčivých přípravkŧ. 2. Odborné práce zaměřené na dokumentační a evidenční činnosti, například práce v kartotékách zdravotnických zařízení. 8. platová třída 1. Poskytování dílčí vysoce specializované ošetřovatelské péče, například zavádění a udrţování kyslíkové terapie, rehabilitační ošetřovatelství včetně prevence poruch z imobility, provádění nácviku sebeobsluhy s cílem zvyšování soběstačnosti pacienta nebo klienta sociální péče.

3.8.2 Všeobecná sestra, porodní asistentka 8. platová třída 1. Provádění dílčích výkonŧ základní ošetřovatelské péče pod odborným dohledem, podílení se na zajišťování potřeb a úrovně soběstačnosti pacientŧ nebo uţivatelŧ sociálních sluţeb. 32

2. Provádění dílčích výkonŧ základní ošetřovatelské péče v gynekologii a v porodní asistenci pod odborným dohledem, zejména podílení se na zajišťování nezbytného dohledu a poskytování zdravotní péče během těhotenství, při porodu a v šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky. 9. platová třída 1. Poskytování základní ošetřovatelské péče bez odborného dohledu nebo specializované ošetřovatelské péče pod odborným dohledem. 2. Poskytování základní ošetřovatelské péče bez odborného dohledu nebo specializované ošetřovatelské péče pod odborným dohledem při fyziologickém prŧběhu těhotenství, při porodu nebo v šestinedělí. 3. Vykonávání zvlášť náročných specializovaných postupŧ pod odborným dohledem, tj. diagnostických, léčebných, ošetřovatelských či rehabilitačních výkonŧ či úkonŧ, které jsou náročné z hlediska zvýšeného rizika pro pacienta nebo z hlediska technologické náročnosti provedení. 10. platová třída 1. Poskytování komplexní základní nebo specializované ošetřovatelské péče bez odborného dohledu včetně péče o děti od 3 let věku. Provádění základní zdravotní výchovy pacientŧ i laické veřejnosti v oblasti ochrany a podpory zdraví a v ošetřovatelských postupech. Zajišťování komplexního sterilizačního procesu včetně monitoringu na centrálních sterilizacích. 2. Zajišťování komplexní nebo specializované ošetřovatelské péče bez odborného dohledu a poskytování rad ţenám během těhotenství, při porodu a v šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky. Vedení fyziologického porodu, péče o fyziologické novorozence, diagnostika těhotenství, příprava rodiček k operačním výkonŧm. Provádění poradenské činnosti v oblasti reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství, sexuálně přenosných chorob, epidemiologické ochrany a sexuálního zneuţívání. 3. Poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče pod odborným dohledem.

33

11. platová třída 1. Poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče bez odborného dohledu včetně péče o děti do 3 let věku. 2. Vykonávání zvlášť náročných specializovaných postupŧ bez odborného dohledu na základě specializované nebo zvláštní odborné zpŧsobilosti, tj. diagnostických, léčebných, ošetřovatelských či rehabilitačních výkonŧ a úkonŧ, které jsou náročné z hlediska zvýšeného rizika pro pacienta nebo z hlediska technologické náročnosti provedení. Příprava a obsluha přístrojového vybavení na

operačních

sálech

nebo

na

specializovaných

diagnostických

nebo

terapeutických pracovištích instrumentace při operačních diagnostických a terapeutických výkonech. 3. Poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče v porodnictví a gynekologii bez odborného dohledu při komplikovaném porodu a vysoce specializovaných císařským

řezem.

zajišťování

gynekologických Zajišťování

gynekologického

výkonech,

cílených

screeningu,

instrumentace

preventivních předepisování

při

porodu

programŧ

včetně

nebo

provádění

vyšetření nezbytných ke sledování fyziologického těhotenství. 4. Provádění zdravotní výchovy pacientŧ všech věkových kategoriích a jimi určených osob, případně jiných osob ve specializovaných ošetřovatelských postupech v rámci hospitalizace a přípravy na poskytování péče ve vlastním sociálním prostředí nebo před diagnostickým a terapeutickým výkonem, včetně připravování informačních materiálŧ. 5. Organizování a koordinování činností nelékařských zdravotnických pracovníkŧ a zabezpečování mezioborové spolupráce v rámci menších organizačních celkŧ. Vedení

celoţivotního

vzdělávání

zdravotnických

pracovníkŧ

včetně

specializačního vzdělávání v oboru příslušné specializace.

12. platová třída 1. Samostatné provádění nejnáročnějšich vysoce specializovaných úkonŧ včetně péče o rizikového novorozence na porodním sále na základě specializované nebo zvláštní odborné zpŧsobilosti na úzce specializovaných pracovištích, které 34

jsou vysoce náročné z hlediska techniky provedení, moţného rizika pro pacienta a hodnocení jeho stavu. 2. Samostatné provádění a vyhodnocení diagnostických vysoce specifických vyšetření v klinických oborech, například pletysmografické metody, holterovské, ultrazvukové nebo urodynamické vyšetření. 3. Stanovování zásadní strategie a koncepce ošetřovatelské péče nebo koncepce přípravy a realizace projektŧ podpory zdraví včetně koncepce strategie

zdravotní

výchovy,

celoţivotního

vzdělávání

zdravotnických

pracovníkŧ, metodické i přímé řízení ošetřovatelské péče v rámci oboru nebo zdravotnického zařízení včetně zajišťování její realizace a kontroly, zavádění systému kvality péče a bezpečí pacientŧ ve zdravotnických zařízeních nebo v rámci příslušného oboru či většího organizačního celku. Vytváření podmínek pro aplikaci výsledkŧ výzkumu do klinické praxe na vlastním pracovišti i v rámci oboru. Platová tabulka k nahlédnutí Příloha č. 6. Dle serveru www. platy. cz mŧţeme vypočítat prŧměrnou mzdu v ČR u jednotlivých pracovních pozic. Zohledňuje odpracovaná léta praxe, kraj, zaměstnanecké benefity, velikost firmy apod.

Pracovní pozice

Čistý průměrný měsíční plat v Kč

Zdravotnický záchranář

21 530

Zdravotní sestra

20 290

Zdravotnický asistent

14 870

Sanitář

13 460

35

3.9 Profil Termín „profil” je francouzského pŧvodu. Vznikl v oblasti techniky, zejména v odvětví stavebnictví, kde je chápán jako prŧřez či obrys vnějších charakteristických znakŧ nějakého předmětu. V přeneseném smyslu, vztaţeno ke člověku, je profil chápán buď jako obrys obličeje nazíraný ze strany nebo jako charakteristika podstatných rysŧ jeho osobnosti. (Horyna 2002) Profil absolventa je cílová kategorie, která výslovně stanovuje výchovně vzdělávací cíle pro určitý typ školy. Stojí nad cíli jednotlivých vyučovacích předmětŧ. Stanovuje kvality, jimiţ by se měl vyznačovat absolvent dané školy poté, co úspěšně dokončí studium. (Prŧcha,Walterová, Mareš, 2003)

3.9.1 Profil absolventa oboru zdravotnický asistent Uplatnění absolventa v praxi

Absolvent

se

uplatní

ve

zdravotnických

zařízeních

lŧţkového

i

ambulantního charakteru, v domácí ošetřovatelské péči, v zařízeních sociální péče - v zařízeních následné péče, v ústavech sociální péče, ve stacionářích pro osoby se zdravotním postiţením, v zařízeních geriatrické péče a v zařízeních hospicové a respitní péče. Absolvent poskytuje ošetřovatelskou péči v rozsahu své odborné zpŧsobilosti pod odborným dohledem nebo přímým vedením všeobecné sestry nebo porodní asistentky a ve spolupráci s lékařem se podílí na preventivní, léčebné, rehabilitační, neodkladné, diagnostické a dispenzární péči.

Odborné kompetence

Odborné kompetence se odvíjí od kvalifikačních poţadavkŧ na výkon konkrétního povolání, vyjadřují profesní profil absolventa, zpŧsobilost pro výkon povolání a vztahují se k výkonu pracovních činností. Tvoří je soubor odborných 36

vědomostí, dovedností, postojŧ a hodnot odpovídajících schopnostem a předpokladŧm absolventa ke vzdělávání a potřebných pro výkon pracovních činností absolventa. Mezi základní odborné kompetence patří: A) Provádět činnosti základní ošetřovatelské péče a podílet se na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče pod přímým vedením všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí nebo porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v oboru. Absolvent: sleduje a zaznamenává fyziologické funkce a stav pacientŧ, provádí komplexní hygienickou péči, prevenci proleţenin, pečuje o dietní a pitný reţim, provádí rehabilitační ošetřovatelství, včetně prevence poruch mobility, provádí nácvik sebeobsluhy s cílem zvyšování soběstačnosti pacienta, podílí se na zajištění herních aktivit dětí, zajišťuje aplikaci tepla a chladu, podílí se na přejímaní, kontrole, manipulaci a uloţení léčivých přípravkŧ, zdravotnických prostředkŧ a prádla. B) Poskytovat základní ošetřovatelskou péči pod odborným dohledem všeobecné sestry, porodní asistentky nebo lékaře. Absolvent: podává léčebné přípravky v rozsahu svých kompetencí, odebírá biologický materiál, zavádí a udrţuje kyslíkovou terapii, podílí se na ošetření akutní a chronické rány, připravuje pacienty k diagnostickým nebo léčebným výkonŧm, asistuje při nich, poskytuje ošetřovatelskou péči při výkonech a po nich, podílí se na činnostech spojených s přijetím, přemísťováním, propuštěním a úmrtím pacientŧ, pracuje se zdravotnickou dokumentací. (Vyhláška č. 424/2004) Sb. ve znění pozdějších předpisů)

37

C) Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci. Absolvent: chápe bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své i spolupracovníkŧ, zná systém péče o zdraví pracujících, osvojí si zásady a návyky bezpečné a zdraví neohroţující pracovní činnosti

včetně

zásad

ochrany

zdraví

při

práci

u

zařízení

se

zobrazovacími jednotkami, zná a dodrţuje základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence. D) Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb. Absolvent: chápe význam kvality práce pro rozvoj profese a konkurenceschopnost, dodrţuje stanovené normy (standardy) a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti, dbá na zabezpečení kvality procesŧ (standardŧ), zohledňuje poţadavky klienta/pacienta. E) Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje. Absolvent: zná význam, účel a uţitečnost vykonané práce, zvaţuje při činnosti moţné náklady, výnosy, zisk, vliv na ţivotní prostředí, sociální dopady, efektivně hospodaří s finančními prostředky, nakládá s materiály, energiemi, odpady, vodou ekonomicky a s ohledem na ţivotní prostředí, v souladu s platnými předpisy a standardy.

3.9.2 Profil diplomované všeobecné sestry Uplatnění absolventa v praxi Absolvent

studijního

oboru

diplomovaná

všeobecná

sestra

najde

uplatnění ve všech typech zdravotnických zařízení, jako zdravotnický pracovník 38

v zařízeních sociálních sluţeb a péče nebo v privátní ošetřovatelské péči, a to v rozsahu a na úrovni stanovené pro výkon povolání všeobecné sestry zákonem č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání zpŧsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání

a k výkonu činností

souvisejících

s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonŧ (zákon

o

nelékařských

zdravotnických

povoláních)

a

předpisy

s ním

souvisejícími.

Předpokládané výsledky vzdělávání Absolventka nebo absolvent studijního oboru je připraven/-a samostatně, na základě vlastního posouzení a rozhodnutí a v souladu s diagnózou stanovenou lékařem zabezpečovat komplexní ošetřovatelskou péči jedincŧm, rodinám nebo skupinám klientŧ/pacientŧ v rozsahu své odborné zpŧsobilosti stanovené zákonem č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání zpŧsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonŧ (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). Je připraven podílet se aktivně na ochraně veřejného zdraví a vést jednotlivce, rodiny i skupiny k péči o zdraví a ke zdravému ţivotnímu stylu. Na základě vědomostí

a dovedností

z ošetřovatelství, medicínských a

humanitních oborŧ a dovedností získaných v prŧběhu klinické praxe je schopen rozpoznat somatické a psychosociální potřeby klienta, zajistit všestrannou péči o klienta

či

pacienta

metodou

ošetřovatelského

procesu,

podílet

se

na

diagnostické, léčebné, rehabilitační, neodkladné a dispenzární a preventivní péči. Má předpoklady pro řídící práci, pro vedení zdravotnického asistenta a dalších zdravotnických pracovníkŧ, pro spolupráci s ostatními pracovníky ve zdravotnictví i pro další osobní profesní rŧst. Absolvent je veden k dodrţování etiky a standardŧ ošetřovatelské péče, k respektování osobnosti a práv pacienta. Je připravován tak, aby kvalitou své práce a svými postoji přispíval ke zvyšování prestiţe povolání všeobecné sestry (všeobecného ošetřovatele).

39

V oblasti výkonu profese je absolvent připraven: stanovovat

na

základě

ošetřovatelské

anamnézy

ošetřovatelskou

diagnózu a ošetřovatelský plán, vyhodnocovat výsledky poskytované ošetřovatelské péče, vést rozhovor s pacientem a získávat potřebné informace, zajišťovat bezpečné a vhodné prostředí pro léčbu a dodrţování léčebného reţimu, zabezpečovat a komplexně řešit uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb klientŧ/pacientŧ, monitorovat a hodnotit fyziologické funkce, a to smysly i pomocí přístrojové techniky, provádět screeningová vyšetření, orientační biochemické vyšetření moče a vyšetření glykémie, odebírat biologický materiál a orientačně hodnotit výsledky šetření, provádět ošetření akutních a chronických ran, provádět katetrizaci močového měchýře ţen a dívek nad 10 let a výplachy močového měchýře ţen, muţŧ a dětí nad 10 let, komplexně řešit problémy spojené s výţivou a vyprazdňováním, zajišťovat podávání léčivých přípravkŧ prostřednictvím zaţívacího traktu, kŧţe, spojivkového vaku, pochvy, dýchacích cest, injekcí do svalu a do kŧţe, injekcí nebo infuzí pod kŧţi a do ţíly (s výjimkou nitroţilních injekcí a zavádění infuzí u novorozencŧ), aplikovat (pod přímým vedením lékaře) nebo asistovat při aplikaci nitroţilních krevních derivátŧ vyráběných frakcionací lidské plazmy, snímat EKG záznam, prŧběţně jej sledovat a orientačně vyhodnocovat, zavádět a udrţovat kyslíkovou terapii, připravovat pacienty k diagnostickým a léčebným výkonŧm, asistovat u těchto výkonŧ, popř. je podle pokynŧ lékaře provádět, zajišťovat při těchto výkonech a po nich ošetřovatelskou péči, 40

podílet se na instrumentování na operačním sále, pracovat se zdravotnickou technikou, uplatňovat při práci s přístroji bezpečné pracovní postupy, provádět

v souladu

s pokyny

fyzioterapeuta

nebo

ergoterapeuta

rehabilitační ošetřovatelství a prevenci poruch z imobility, zajišťovat činnosti spojené s přijetím překladem, propuštěním a úmrtím pacienta, vést ošetřovatelskou dokumentaci a pracovat s informačním systémem zdravotnického zařízení, provádět edukační činnost u pacienta, poskytovat základní pomoc a radu klientŧm či pacientŧm v sociálnězdravotních problémech, poskytnout předlékařskou první pomoc, podílet se na lékařské první pomoci a na krizové pomoci a intervenci, podporovat v rámci ošetřovatelské péče zdraví jedincŧ, rodin a skupin, spolupracovat

na

realizaci

programŧ

zaměřených

na

zlepšování

zdravotního stavu obyvatelstva, podílet se na výzkumných šetřeních a sběru informací, vést ošetřovatelský tým a řídit práci zdravotnických asistentŧ, zajišťovat činnost ordinace praktických nebo odborných lékařŧ, spolupracovat s organizacemi poskytujícími následnou zdravotní a sociální péči. Absolvent byl vzděláván tak, aby: Dbal na dodrţování ošetřovatelských standardŧ, poţadavkŧ na hygienu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, dodrţoval pracovněprávní předpisy a poţadavky na výkon pracovních činností všeobecné sestry a jiných zdravotnických pracovníkŧ, jednal v duchu etiky ošetřovatelské péče a s vědomím sociální, kulturní (tj. i multikulturní) a duchovní dimenze povolání, chápal význam zdraví pro jedince i společnost i podíl a roli klienta a zdravotníka při upevňování zdraví a prevenci nemocí,

41

dovedl vhodným zpŧsobem komunikovat s klientem/pacientem a jeho okolím (rodinou, příbuznými, známými), včetně poskytování informací o zdravotním stavu pacienta, jednal taktně, ohleduplně a s empatií, respektoval osobnost a dŧstojnost pacienta a jeho práva, při

poskytování

sociokulturního

ošetřovatelské

prostředí

jednal

péče

pacientŧm

s vědomím

jejich

z odlišného národnostních,

náboţenských, jazykových a jiných odlišností; uměl jim poskytnout základní informace v cizím jazyce, dokázal

identifikovat

předsudky

a

stereotypy

v přístupu

ke klientŧm/pacientŧm a usiloval o jejich eliminaci, uměl řešit problémy, plánovat a organizovat práci, byl připraven nést odpovědnost za svá rozhodnutí, usiloval o nejvyšší kvalitu své práce, jednal hospodárně a ekologicky dokázal reflektovat, hodnotit a rozvíjet své profesionální kompetence a dále se vzdělávat, chránil a upevňoval své zdraví, uměl se vyrovnat s náročností povolání, čelit stresu a syndromu vyhoření, vyuţíval efektivně pro svou práci a profesní rŧst rŧzné zdroje informací, informační a komunikační technologie i znalost cizích jazykŧ, byl schopen pracovat efektivně jako člen týmu, vystupovat v roli vedoucího týmu i v roli vyjednavatele v zájmu klienta, usiloval o zvyšování společenské a odborné prestiţe povolání všeobecné sestry. (zpd.nuov.cz)

42

II PRAKTICKO - EMPIRICKÁ ČÁST V teoretické části byla obecně nastíněna problematika spojená s vývojem vztahu

k profesi

zdravotnický

asistent

u

ţákŧ

SZŠ

a

diplomovaných

všeobecných sester studentŧ VOŠZ. Těchto poznatkŧ bylo vyuţito při formulaci základních problémŧ, cílŧ (uvedených v kapitole 2), hypotéz a při volbě metod k získání potřebných dat.

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Metodika výzkumu S přihlédnutím k cílŧm (kapitola 2) a hypotézám (kapitola 2.3) této práce jsem zvolila kvantitativní teoreticko-empirický výzkum. Výhodou je především moţnost kvantifikace a statistického zpracování sebraných dat. Kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji, zjišťuje mnoţství, rozsah nebo frekvenci výskytu jevŧ. Číselné údaje se dají matematicky zpracovat.

4.2 Dotazníková metoda Při výběru metody jsem tedy volila explorační metodu dotazníku. Jedná se o dotazník vlastní konstrukce určený pro ţáky středních zdravotnických škol v oboru zdravotnický asistent v denní formě studia a pro studenty vyšší odborné školy zdravotnické v oboru diplomovaná všeobecná sestra. Protoţe se jedná o poměrně široký problém, rozdělila jsem ho do několika tematických okruhŧ. Úvod dotazníku byl věnován identifikačním údajŧm, následují

otázky

týkající

se

volby

povolání

a

charakteristiky

profese

zdravotnického asistenta a všeobecné sestry. Další okruh se týká otázek spojených s pŧsobením vnitřních činitelŧ vztahu k profesi. Úkolem následujícího okruhu bylo zmapovat vliv školy na soukromý ţivot, zjistit nakolik ho škola ovlivňuje. Poslední okruh se zabývá uplatnění ţákŧ a studentŧ v praxi. V tomto dotazníku je celkem 29 strukturovaných poloţek. Otázky byly trojího druhu a to uzavřené, polouzavřené a škálovací. U polouzavřených otázek 43

bylo uvedeno více moţností a současně ponechána moţnost volné odpovědi. Uzavřené otázky byly dichotomické – moţnosti ano/ne a trichotomické – moţnosti ano/ne/nevím. Škálovací otázky byly s moţností výběru: ano/ spíše ano/ spíše ne/ ne.

4.3 Výzkumné soubory Základní soubor respondentŧ tvořili ţáci a ţákyně oboru zdravotnický asistent a studentky a student oboru diplomovaná všeobecná sestra naší školy VOŠZ a SZŠ 5. května, Praha 4, kteří ve školním roce 2010/2011 navštěvovali denní formu studia. Statistický soubor tvořilo celkem 127 ţákŧ střední školy a 84 ţákŧ školy vyšší. Tabulka č. 1: Charakteristika respondentŧ dle pohlaví SZŠ Pohlaví

n 109 18 127

SZŠ - dívky SZŠ - chlapci celkem

celkem

% 86 14 100

Tabulka č. 2: Charakteristika respondentŧ dle pohlaví VOŠZ Pohlaví

n 83 1 84

VOZŠ - ženy VOZŠ - muži celkem

Graf 1: Charakteristika respondentŧ

celkem

% 99 1 100

Graf 2: Charakteristika respondentŧ

Respondenti podle pohlaví SZŠ Mužů;

Respondenti podle pohlaví VOŠZ

18; 14%

Mužů; 1; 1% Žen Mužů

Žen Mužů

Žen; 109; 86%

Žen; 83; 99%

44

4.4 Organizace výzkumu Hlavní výzkumné šetření probíhalo v lednu a únoru 2011. V té době bylo rozdáno, se souhlasem paní ředitelky PhDr. Janákové, celkem 150 dotazníkŧ pro SZŠ a 100 dotazníkŧ pro VOŠZ, celkem tedy 250 dotazníkŧ. Respondentŧm byl objasněn účel dotazníkového šetření, byli poţádáni o pravdivé vyplnění poţadovaných informací a také byli informováni o zachování jejich anonymity. Samotné vyplnění trvalo ţákŧm 15-20 minut a nevyskytly se ţádné administrativní překáţky. Respondenti spolupracovali bez problémŧ. Pro výzkum bylo pouţito 211 dotazníkŧ, návratnost a pouţitelnost dotazníkŧ byla shodná - 84,5 %.

4.4.1 Stručná charakteristika školy VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4 je největší školou v ČR, kde se připravuje na svá budoucí povolání přes 1230 ţákŧ a studentŧ. Zřizovatelem školy je Magistrát hlavního města Prahy. Škola poskytuje moţnost studia v jednotlivých studijních oborech takto: Střední zdravotnická škola: Zdravotnický asistent (denní forma 53-41-M/01, večerní forma 53-41M/01) Zdravotnické lyceum (denní forma 78-42-M/04) Nutriční asistent (denní forma 53-41-M/02) Kosmetické sluţby (denní forma 69-41-L/01) Masér sportovní a rekondiční (denní forma 69-41-L/02). Absolventi střední školy získávají úplné střední odborné vzdělání zakončené maturitní zkouškou. Vyšší odborná škola zdravotnická: Diplomovaný zdravotnický záchranář (denní forma 53-41-N/21, dálková forma 53-41-N/21) Diplomovaný nutriční terapeut (denní forma 53-41-N/41, dálková forma 53-41-N/41) 45

Diplomovaná všeobecná sestra (denní forma 53-41-N/11) Absolventi vyšší odborné školy zdravotnické získávají vyšší odborné vzdělání zakončené absolutoriem.

4.5 Statistické zpracování dat Získaná data byla uspořádána do pracovních tabulek četností. Dle podskupin byly sečteny četnosti a relativní četnosti, následně vytvořeny sumární tabulky četnosti a grafy. Pro výpočet a konstrukci byl vyuţit Microsoft Excel. Poloţky byly sestaveny do tabulek, slovně popsány a graficky znázorněny. Absolutní četnost v tabulce (n) udává počet respondentŧ, kteří odpovídali v dané poloţce stejnou odpovědí z nabídnutých poloţek. Relativní četnost (%) poskytuje informace o tom, jak velká část z celkového počtu hodnot připadá na danou dílčí hodnotu. Pro doplnění celkového pohledu na zkoumanou problematiku bylo nutné u některých poloţek vypočítat vzájemné vztahy pomocí Pearsonova Chí-kvadrátu. Testové kritérium Chí-kvadrát slouţí k rozeznání závislosti mezi sledovanými proměnnými, kontingenční koeficient pak nabízí moţnost popsat sílu této závislosti. Kontingenční koeficient nabývá hodnot mezi 0 a 1. pokud má hodnotu 0, není mezi proměnnými vŧbec ţádný vztah. Pokud má hodnotu 1, je sledovaný vztah nejtěsněji moţný.

46

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky dotazníku vlastní konstrukce Vyhodnocení položky č. 1 Přehled respondentů dle ročníků. Z celkového počtu 127 respondentŧ na SZŠ tvořili největší skupinu ţáci prvních ročníkŧ 32 % (41 ţákŧ), ţáci druhých ročníkŧ 21 % (26 ţákŧ), ţáci třetích ročníkŧ 23 % (29 ţákŧ), ţáci čtvrtých ročníkŧ tvořili 24 % (31 ţákŧ) Tabulka č. 3: Přehled respondentů dle ročníků SZŠ Ročník studia

n 41 26 29 31 127

první druhý třetí čtvrtý celkem

celkem

% 32 21 23 24 100

Graf 3.

Respondenti podle ročníků SZŠ

4. ročník; 31; 24%

1. ročník; 41; 32%

3. ročník; 29; 23%

2. ročník; 26; 21%

47

1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník

Na VOŠZ proběhl výzkum jen u studentŧ prvního a druhého ročníku, studenti třetího ročníku měli souvislou praxi v nemocnicích. Jejich zastoupení z celkového počtu 84 studentŧ bylo v prvním ročníku 49 % (41 studentŧ) a ve druhém ročníku 51 % (43 studentŧ). Tabulka č. 4: Přehled respondentů dle ročníků VOZŠ Ročník studia první druhý třetí celkem

n 41 43 0 84

celkem

% 49 51 0 100

Graf 4.

Respondenti podle ročníků VOŠZ 3. ročník; 0; 0%

2. ročník; 43; 51% 1. ročník; 41; 49%

48

1. ročník 2. ročník 3. ročník

Vyhodnocení položky č. 2 Zajímal/a jste se o obor zdravotnický asistent dříve, než jste podal/a přihlášku ke studiu? Zajímal/a jste se o obor diplomovaná všeobecná sestra (DVS) dříve, než jste podal/a přihlášku ke studiu? Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe na střední škole se zajímalo o obor zdravotnický asistent před podáním přihlášky na SZŠ 60 % respondentŧ. Zbytek dotazovaných, tedy 40 % udává, ţe se o obor dříve nezajímalo. Na VOŠZ byl zájem o obor, před podáním přihlášky ke studiu větší, 73 % se zajímalo o obor diplomovaná všeobecná sestra. Zastoupení v jednotlivých ročnících u obou skupin bylo rovnoměrné. Tabulka č. 5: Zájem o obor před podáním přihlášky SZŠ Zájem o obor ano ne celkem

n 76 51 127

celkem

% 60 40 100

Tabulka č. 6: Zájem o obor před podáním přihlášky VOŠZ Zájem o obor ano ne celkem

n 61 23 84

49

celkem

% 73 27 100

Graf 5.

Zájem o studijní obor ZA NE, 51, 40%

ANO

ANO, 76, 60%

NE

Graf 6.

Zájem o obor DVS NE; 23; 27%

ANO

ANO; 61; 73%

NE

Vyhodnocení položky č. 3 Který motivační faktor byl pro volbu školy nejdůležitější? Z dotazníkového

šetření

vyplývá,

ţe

hlavní

dŧvod

volby

oboru

zdravotnický asistent i diplomovaná všeobecná sestra je totoţný. Tímto hlavním dŧvodem je zájem o zdravotnickou tématiku (odpověď D). Na druhém místě se jiţ obory rozcházejí, u SZŠ se jedná o touhu pečovat o někoho, pomáhat (odpověď F) a VOŠZ volila lásku k lidem, práce s lidmi (A). Na třetí pozici se motivační faktory u oborŧ prohodí, SZŠ láska k lidem a práce s lidmi (odpověď A), VOŠZ touha pečovat o někoho, pomáhat (F). 50

Respondenti mohli vybrat z navrhovaného aţ 3 odpovědi, pokud tak učinili, měli je očíslovat dle dŧleţitosti. Graf 7. Nejdůležitější motivační faktor SZŠ 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Řady1

A

B

C

D

E

F

G

H

CH

I

48

21

20

144

25

118

27

16

6

3

A = láska k lidem, pracovat s lidmi B = nemoc v rodině C = vrstevníci, kamarádi D = zájem o zdravotnickou tématiku E = náhodný výběr školy F = touha pečovat o někoho, pomáhat G = tradice povolání v rodině H = vlastní zkušenost se zdravotnictvím (např. pobyt v nemocnici) CH = prestiţ (společenské hodnocení) I = jiné:

51

Graf 8. Motivační faktor podle důležitosti VOŠZ 140 120 100 80 60 40 20 0 Řady1

A

B

C

D

E

F

G

H

CH

89

26

9

127

4

53

13

2

16

A = láska k lidem, pracovat s lidmi B = nemoc v rodině C = vrstevníci, kamarádi D = zájem o zdravotnickou tématiku E = náhodný výběr školy F = touha pečovat o někoho, pomáhat G = tradice povolání v rodině H = vlastní zkušenost se zdravotnictvím (např. pobyt v nemocnici) CH = prestiţ (společenské hodnocení)

52

Vyhodnocení položky č. 4 Kdybyste znovu stál/a před rozhodnutím studovat střední / vyšší zdravotnickou školu, volil/a byste ji i dnes? Z celkového počtu respondentŧ je velmi spokojeno nebo spokojeno 69 % oslovených shodně u obou sledovaných oborŧ. U SZŠ by se rozhodlo pro jiný obor 9 % oslovených, a to pro obor zdravotnické lyceum (9x) a nutriční asistent (2x). U VOŠZ by se pro jiný obor rozhodl jen jediný respondent, a to pro obor zdravotnický záchranář. SZŠ uţ by nevolilo 22 % dotázaných. VOŠZ by nevolilo 30% dotázaných. Nejvyšší pokles spokojenosti na SZŠ byl zaznamenán ve 3. ročníku, kde nespokojených či málo spokojených tvořilo 66 % respondentŧ. Jak jiţ bylo výše zmíněno, třetí ročník je nejkritičtější zejména z dŧvodu prvního skutečného styku ţákŧ s nemocniční praxí. Na VOŠZ byl pokles spokojenosti zaznamenán ve druhém ročníku, kde nespokojených studentŧ tvořilo 76 % respondentŧ.

Tabulka č. 7 : Opětovná volba oboru SZŠ Volba studia

SZŠ n

%

obor ZA jiný typ studia

88 11

69 9

nevolil/a

28

22

celkem

127

100

Tabulka č. 8: Opětovná volba oboru VOŠZ Volba studia

VOŠZ n

%

obor DVS jiný typ studia

58 1

69 1

nevolil/a

25

30

celkem

84

100

53

Graf 9.

Opětovná volba SZŠ ANO, ALE JINÝ OBOR; 11; 9%

NE; 28; 22%

ANO ANO; 88; 69%

ANO, ALE JINÝ OBOR NE

Graf 10.

Opětovná volba studia VOŠZ

NE; 25; 30% ANO, ALE JINÝ OBOR; 1; 1%

ANO ANO, ALE JINÝ OBOR NE

ANO; 58; 69%

54

Vyhodnocení položky č. 5 Co bylo hlavním důvodem Vaší volby SZŠ? Tato otázka byla zařazena záměrně, ačkoliv je podobná s otázkou č. 4 (Který motivační faktor byl pro volbu školy nejdůležitější?). Měla potvrdit či vyvrátit předcházející odpovědi. Ţáci i studenti mohli označit aţ 3 odpovědi a přiřadit jim stupeň dŧleţitosti 1-3. Opět se objevuje u ţákŧ SZŠ silná touha pomáhat a pracovat s lidmi. Graf 11.

Hlavní důvod volby SZŠ

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Řady1

A

B

C

D

E

20

12

44

45

6

A = prospěch, který umoţňoval studium na SZŠ B = přání rodičŧ C = pomoc nemocným D = práce s lidmi E = dostupnost školy z místa bydliště

55

Co bylo hlavním důvodem Vaší volby VOZŠ? U VOŠZ se situace mění. Prosociální dŧvody jsou v pozadí a na prvním místě je jednoznačně návaznost studia po oboru zdravotnický asistent (68,00 %) Graf 12.

Hlavní důvod volby studia VOŠZ 60

50

40

30

20

10

0 Řady1

A

B

C

D

E

F

G

9

2

6

8

57

1

1

A = prospěch, který umoţňoval studium na VOZŠ B = přání rodičŧ C = pomoc nemocným D = práce s lidmi E = pokračovat ve studiu po ZA (zdr.asistent) F = dostupnost školy z místa bydliště G = jiný dŧvod

56

Z následujícího grafu vyplývá, ţe 85 % studentŧ prvního a druhého ročníku oboru diplomovaná všeobecná sestra přichází ke studiu po absolvování oboru zdravotnický asistent na SZŠ. Graf 13.

Nástup na školu po absolvování střední školy B; 6; 7%

C; 2; 2% D; 5; 6%

A; 71; 85%

A

B

C

D

A = Zdravotnický asistent, B = jiná odborná škola, C = ze zaměstnání, D = gymnázium

Vyhodnocení položky č. 5 Jste s volbou oboru zdravotnický asistent / diplomovaná všeobecná sestra spokojen/a? Z daných tabulek a výsečových grafŧ je zřejmé, ţe převáţná část respondentŧ na SZŠ 79 % na VOŠZ 73 % je s volbou oboru spokojena. Jen malé mnoţství dotázaných je zcela nespokojeno s volbou oboru. Na SZŠ se jedná o 6 % ţákŧ, na VOŠZ o pouhá 2 % studentŧ. Opět se projevil „fenomén 3. ročníkŧ“, kdy se svou volbou není spokojeno nejvíce ţákŧ.

57

Tabulka č. 9: Spokojenost s volbou oboru ZA Stupeň

1. ročník n %

2. ročník n %

3. ročník n %

4. ročník n %

celkem n %

7

17

4

16

1

3

1

3

13

9

spokojen/a

22

55

19

74

10

30

13

38

86

70

málo

6

14

3

10

13 %

46

9

31

19

15

nespokojen/a

6

14

0

0,00

5

21

8

28

8

6

celkem

41

100

26

100

29

100

31

100

127

100

spokojenosti velmi

Poznámka: hodnota testového kritéria Chí–kvadrát je 84,887. Počet stupňů volnosti je 9, což při hladině významnosti 0,1 znamená, že zamítneme nulovou hypotézu. Hodnota kontingenčního koeficientu je 0,439, což svědčí o střední závislosti sledovaných jevů. Graf 14.

Spokojenost s volbou studijního oboru ZA Málo spokojen/a, nespokojen/a, 27, 21%

Velmi spokojen/a, spokojen/a Málo spokojen/a, nespokojen/a

Velmi spokojen/a, spokojen/a, 100, 79%

58

Tabulka č. 10: Spokojenost s volbou DVS Stupeň spokojenosti velmi

1. ročník n %

2. ročník n %

3.r očník n %

celkem n %

6

11

2

7

0

0

8

10

spokojen/a

39

70

16

57

0

0

55

65

málo

11

19

8

29

0

0

19

23

nespokojen/a

0

0

2

7

0

0

2

2

celkem

56

100

28

100

0

0

84

100

Poznámka: Hodnota testového kritéria Chí–kvadrát činí 39,679. Počet stupňů volnosti je 6, což při hladině významnosti 0,1 dovoluje zamítnout nulovou hypotézu o nezávislosti sledovaných jevů. Hodnota kontingenčního koeficientu je 0,317, jedná se tedy o středně silnou závislost sledovaných jevů.

Graf 15.

Spokojenost s volbou oboru DVS Nespokojen/a; 2; 2% Málo spokojen/a; 19; 23%

Velmi spokojen/a; 8; 10% Velmi spokojen/a Spokojen/a Málo spokojen/a Nespokojen/a

Spokojen/a; 55; 65%

59

Vyhodnocení položky č. 6 Pracuje někdo z Vaší rodiny či příbuzných ve zdravotnictví? Z celkového počtu 211 respondentŧ pracují rodiče či někdo z příbuzných ve zdravotnictví u poloviny všech dotazovaných. Na SZŠ je to 48 % u VOŠZ je to 52 %. Rozptýlení po ročnících bylo rovnoměrné. Tyto údaje znázorňuje Graf 16. a 17. Graf 16.

SZŠ

Graf 17.

VOŠZ

SZŠ ANO; 61; 48% NE; 66; 52%

ANO; 44; 52% NE; 40; 48%

ANO NE

ANO NE

Z dotazníkového šetření zde vyplynulo, ţe v kladné skupině měli převahu respondenti, u kterých rodiče či příbuzní pracovali ve zdravotnictví. Z celkového počtu spokojených respondentŧ bylo 50 % ţákŧ ze skupiny těch, kteří měli rodiče nebo někoho z příbuzných pracujících ve zdravotnictví. V záporné skupině měli naopak převahu ti, u kterých nikdo z rodiny ve zdravotnictví nepracoval. Z celkového počtu nespokojených respondentŧ nemělo nikoho z rodiny pracujícího ve zdravotnictví 79 % ţákŧ. Je moţné říci, ţe zdravotnické povolání v rodině není předpokladem spokojenosti s volbou profese zdravotníka. Uvedené údaje však ukazují spíše opak. Vysvětlení lze nalézt například v tom, ţe ve zdravotnických rodinách jsou více známy nedostatky našeho zdravotnictví. Tato skutečnost se mŧţe odrazit i na stupni spokojenosti s volbou profese ZA u ţákŧ SZŠ.

60

Vyhodnocení položky č. 7 Jaký jste měl/a (máte) vztah ke zdravotnické profesi v 1. ročníku?

Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe naprostá většina ţákŧ (91 %) i studentŧ (95 %) mělo nebo má v 1. ročníku kladný vztah ke zdravotnické profesi. Naopak vztah záporný k této profesi má 9 % ţákŧ na SZŠ a 5 % studentŧ na VOŠZ. Tabulka č. 11: Vztah ke zdravotnické profesi v 1. ročníku SZŠ vztah

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

kladný

39

93

24

93

23

80

30

97

115

91

záporný

3

7

2

7

6

20

1

3

12

9

celkem

41

100

26

100

29

100

31

profesi

k

100 127

100

Poznámka: hodnota testového kritéria Chí–kvadrát je 17,166 , počet stupňů volnosti činí 6, což při hladině významnosti 0,1 znamená, že zamítneme nulovou hypotézu o nezávislosti sledovaných jevů. Ze statistického hlediska se tedy potvrdila závislost sledovaných jevů. Kontingenční koeficient činí 0,215, jedná se tedy o slabou závislost.

Tabulka č. 12 : Vztah ke zdravotnické profesi v 1. ročníku VOŠZ Vztah

1. ročník

2. ročník

3. ročník

k profesi

n

%

n

%

n

%

n

%

kladný

54

96

26

92

0

0

80

95

záporný

2

4

2

8

0

0

4

5

celkem

56

100

28

100

0

0

84

100

61

celkem

Graf 18.

Vztah k ptrofesi v 1. ročníku SZŠ Záporný; 12; 9%

Kladný

Kladný; 115; 91%

Záporný

Graf 19. Záporný; 4; 5%

Vztah k profesi v 1. ročníku VOŠZ

Kladný

Kladný; 80; 95%

62

Záporný

Vyhodnocení položky č. 8 Změnil se nějak tento vztah v průběhu studia?

Z níţe uvedených Grafŧ č. 20 a 21 je patrno, ţe dle výpovědí respondentŧ se vztah k profesi u zdravotnického asistenta změnil u 20 % a to ve 13 % v kladný (16 ţákŧ) a v 7 % (9 ţákŧ) záporný. Nejméně se změna vztahu dotkla respondentŧ 2. ročníkŧ – změna v kladný vztah (2 ţáci). Nejvíce respondentŧ, u kterých došlo, ke změně vztahu bylo ve 3. ročník - 8 ţákŧ všichni v záporný. U diplomovaných všeobecných sester došlo ke změně v 15 % (13 studentŧ) dotázaných. Pokaţdé se jednalo o změnu ve vztah z kladného na záporný. Graf 20.

Změnil se nějak tento vztah v průběhu studia? SZŠ ANO; 25; 20%

ANO

NE

NE; 102; 80%

Graf 21.

Změnil se nějak tento vztah v průběhu studia? VOŠZ ANO; 13; 15%

ANO

NE; 71; 85%

63

NE

Vyhodnocení položky č. 9 Vztah mezi zdravotnickým povoláním v rodině a přiblížením profese Problematiku přiblíţení profese před nástupem na zdravotnickou školu jsme dali do souvislosti se stupněm spokojenosti (nespokojenosti) s volbou profese. Následující tabulka ukazuje celkové hodnoty. Mezi jednotlivými ročníky ani obory nebyl zjištěn podstatný rozdíl.

Tabulka č. 13: Vzájemný vztah zdravotnické povolání v rodině Přiblížení

ano

zdravotnické profese

ne

celkem

n

%

n

%

n

%

profese přiblížena

65

58

48

42

113

53

profese nepřiblížena

48

42

50

58

98

47

celkem

113

100

98

100

211

100

Poznámka: Hodnota testového kritéria Chí-kvadrát je 17,914. počet stupňů volnosti 1. při hladině významnosti 0,1 tedy nulovou hypotézu o nezávislosti sledovaných jevů zamítneme. Hodnota kontingenčního koeficientu činí 0,219, jedná se tedy o závislost slabou.

Vyhodnocení položky č. 10 Má podle vás zdravotnické povolání prestiž ve společnosti? Jak je patrné z Grafu 23 a 24 obě kategorie respondentŧ odpovídaly téměř totoţně. Nadpoloviční většina dotazovaných si myslí, ţe zdravotnické povolání má prestiţ ve společnosti. U zdravotnického asistenta je o tom přesvědčeno 60 % dotazovaných, u diplomované všeobecné sestry se jedná o 58 %. Zastoupení v jednotlivých ročnících bylo rovnoměrné. 64

Graf 23.

Společenská prestiž povolání SZŠ NE; 51; 40%

ANO; 76; 60%

ANO

NE

Graf 24.

Společenská prestiž povolání VOŠZ NE; 35; 42% ANO; 49; 58%

ANO

65

NE

Vyhodnocení položky č. 11 Jaká je, podle Vás, průměrná výše čistého platu zdravotnického asistenta/ diplomované všeobecné sestry v současnosti v ČR? Z výsečového Grafu 25 je zřejmé, ţe zdravotničtí asistenti mají ponětí o platovém ohodnocení v menší míře, jen 46 % má představu o tom, kolik činí prŧměrný čistý měsíční příjem u studované profese. Naopak 54 % uvedlo částku buď vyšší (38 %) nebo niţší (16 %). V dotaznících obecně byla tendence přeceňovat platové ohodnocení nad 20 000,-. U oboru diplomovaná všeobecná sestra je představa odměny za práci reálnější. K výši čistého platu všeobecné sestry se přiblíţilo 80 % dotázaných, naopak 20 % respondentŧ mzdu podcenilo, a udávali částky niţší. Graf 25. Představa o průměrné mzdě zdravotního asistenta v ČR

méně než 14-15 tis.; 59; 46% 14-15 tis. a více; 68; 54%

14-15 tis. a více méně než 14-15 tis.

Graf 26

Představa o průměrné mzdě zdravotní sestry v ČR 20.000,-Kč; 15; 18%

méně než 20.000,-Kč; 69; 82%

20.000,-Kč méně než 20.000,-Kč

66

Vyhodnocení položky č. 12 Ovlivňuje škola Váš způsob života? Z dotazníkŧ vyplývá, ţe na střední škole je ovlivněno školou menší procento ţákŧ neţ na škole vyšší. Na SZŠ má svŧj ţivot ovlivněný školou pouze 52 % ţákŧ, ţáci jsou ovlivněni zejména: ve výběru přátel (46 %), v ţivotním stylu (29 %) a v trávení volného času (21 %), tabulka č. 14. Naopak nikterak škola neovlivňuje ve zpŧsobu ţivota 48% ţákŧ oboru zdravotnický asistent - jak naznačuje Graf 27. Dále vyplývá, ţe na oboru diplomovaná všeobecná sestra je procento studentŧ, jejichţ ţivot škola ovlivňuje vyšší, a to celých 80 %. Studenti jsou zejména ovlivněni v zpŧsobu trávení volného (66%) a v ţivotním stylu (28 %) v přehledu tabulka č. 15. Rozloţení odpovědí po ročnících bylo rovnoměrné.

Tabulka č. 14: Ovlivnění života školou, SZŠ Škola ovlivňuje

n 31 14 19 2 66

ve výběru přátel ve volném čase v životním stylu jiná možnost celkem

celkem

% 46 21 29 3 100

Graf 27.

Ovlivňuje, velmi ovlivňuje; 66; 52%

Ovlivňuje škola Váš způsob života ? SZŠ Neovlivňuje, málo ovlivňuje Ovlivňuje, velmi ovlivňuje

Neovlivňuje, málo ovlivňuje; 61; 48%

67

Tabulka č. 15: Ovlivnění života školou, VOŠZ Škola ovlivňuje

n 5 45 17 0 67

ve výběru přátel ve volném čase v životním stylu jiná možnost celkem

celkem

% 6 66 28 0 100

Graf 28.

Ovlivňuje, velmi ovlivňuje; 67; 80%

Ovlivňuje škola Váš způsob života ? VOŠZ Neovlivňuje, málo ovlivňuje Ovlivňuje, velmi ovlivňuje Neovlivňuje, málo ovlivňuje; 17; 20%

Vyhodnocení položky č. 13 Pořádá Vaše škola jakékoliv akce mimo vyučování, které se týkají problematiky zdravotnické profese? Účastníte se těchto akcí? Naše škola pořádá pravidelně rŧzné akce se zdravotnickou tématikou např. „Den pro zdraví“, „Zdravé zoubky“, tematické konference aj. Z dotazníku vyplývá, ţe jen zhruba polovina ţákŧ (48 %) na střední škole toto přiznává. Těchto 61 ţákŧ se akcí, pokud uţ o nich vědí, rádo účastní. Studenti VOŠZ, a to 79 %, jsou informovanější, vědí, ţe škola určité akce pořádá. Ovšem jen 36 z 66 se těchto akcí účastní, jak znázorňuje graf 30. Naopak 21 % o ţádných akcích pořádaných školou neví.

68

Graf 28.

Akce SZŠ mimo vyučování - zdravotnická asistent NE; 66; 52% ANO; 61; 48%

ANO

NE

Graf 29.

Akce VOŠZ mimo vyučován - diplomovaná všeobecná sestra NE; 18; 21%

ANO

NE

ANO; 66; 79%

Graf 30.

Účast na akcích školy mimo vyučování VOŠZ NE; 48; 57% ANO; 36; 43%

69

ANO

NE

Vyhodnocení položky č. 14 Těšil/a jste se na výuku v nemocnici – na předmět Ošetřování nemocných? Splnila praxe vaše očekávání, jste spokojen/a? Na odbornou praxi chodíte: rád/a x nerad/a Z následujícího Grafu 31. vyplývá, ţe 96 % ţákŧ oboru zdravotnický asistent se těšilo (3. a 4. ročníky) nebo se těší (1. a 2. ročník) na předmět „ošetřování nemocných“ – praxe v nemocnici, pod vedení odborné učitelky. Z dalšího šetření vyplynulo, ţe 86 % ţákŧ je velmi spokojeno nebo alespoň spokojeno a praxe splnila jejich očekávání a na praxi chodí ráda. Naopak tomu, je 14 % málo spokojeno a jejich očekávání nebyla naplněna a na praxi chodí neradi. Graf 31.

Oblíbenost předmětu Ošetřování nemocných SZŠ Ošetřování nemocných netěšil; 5; 4% Ošetřování nemocných - těšil; 122; 96%

Ošetřování nemocných - těšil

Ošetřování nemocných - netěšil

V tabulce č. 16 uvádím pro přehled oblíbenost ostatních vybraných odborných předmětŧ.

Předmět OSN se nachází mezi velmi oblíbenými a

oblíbenými předměty na SZŠ. Oblíbenější je jen předmět První pomoc a zhruba nastejno je předmět Psychologie a komunikace.

70

Tabulka č. 16: Oblíbenost předmětů na SZŠ předmět

neoblíbený

málo

oblíbený

oblíbený

velmi oblíbený

n

%

n

%

n

%

n

%

CJL

50

14,08

196

55,21

105

29,58

4

1,13

Cizí jazyk

108

30,43

173

48,73

73

20,56

1

0,28

MAT

134

51,74

82

31,66

33

12,74

10

3,86

SOM

27

35,06

28

36,36

22

28,58

0

0,00

KLP

0

0,00

37

48,05

28

36,36

12

15,59

OSE cvičení

27

7,61

102

28,73

155

43,66

71

20,00

OSE teorie

34

9,58

157

44,26

145

40,85

19

5,35

OSN

9

4,48

35

17,41

121

60,20

36

17,91

PSK

12

4,32

87

31,29

172

61,87

7

2,52

PP

2

2,60

5

6,49

36

46,75

34

44,16

CJL – český jazyk a literatura, MAT – matematika, SOM – somatologie, KLP – klinická propedeutika, OSE – ošetřovatelství, OSN – ošetřování nemocných (praxe), PSK – psychologie a komunikace, PP – první pomoc

Vyhodnocení položky č. 15 Je podle Vás dobře koncipovaná praxe na VOZŠ? Splnila praxe vaše očekávání? Na odbornou praxi chodíte: rád/a x nerad/a Z následující trojice grafŧ, je patrný vztah k odborné praxi na VOŠZ u oboru diplomovaná všeobecná sestra. 69 % dotázaných si myslí, ţe praxe na škole je dobře koncipována a vyhovuje jejich poţadavkŧm. Dále 86 % dotázaných je spokojeno s praxí a praxe splnila jejich očekávání. Následně 81 % respondentŧ chodí na praxi rádo. 71

Graf 32.

Je podle Vás dobře koncipovaná praxe na VOZŠ ? NE; 26; 31%

ANO

ANO; 58; 69%

NE

Graf 33.

Spíše NE, zcela NE; 12; 14%

Splnila praxe vaše očekávání ? VOŠZ

Zcela ANO, spíše ANO; 72; 86%

Zcela ANO, spíše ANO Spíše NE, zcela NE

Graf 34. Na odbornou praxi chodí nerad/a; 16; 19%

Oblíbenost odborné praxe VOŠZ Na odbornou praxi chodí rád/a

Na odbornou praxi chodí rád/a; 68; 81%

Na odbornou praxi chodí nerad/a

72

Vyhodnocení položky 16. Jaký názor mají Vaši rodiče na obor, který studujete? Jak moc uznávají Vaši přátelé práci zdravotníka? Osobní spokojenost s jejich postojem. SZŠ Z následujícího Grafu 35 vyplývá, ţe 93 % rodičŧ ţákŧ střední školy má velmi kladný nebo alespoň kladný vztah k oboru, který jejich děti studují. Děti jsou s postojem rodičŧ spokojeni v 91 %. V 7 % (9 ţákŧ) mají rodiče k oboru záporný vztah a nechtěli, aby jejich dítě studovalo tento obor, ale dětem názor rodičŧ nevadí a jsou s ním srozuměni. Graf 35.

Jaký názor mají Vaši rodiče na obor, který studujete ? SZŠ Záporný, velmi záporný; 9; 7% Velmi kladný, kladný, neutrální

Velmi kladný, kladný, neutrální; 118; 93%

Záporný, velmi záporný

Jste s tím spokojen/a ? SZŠ Jste s tím nespokojen/a; 11; 9%

Jste s tím spokojen/a; 116; 91%

Jste s tím spokojen/a Jste s tím nespokojen/a

73

Z dalšího Grafu 36 se dozvídáme, ţe 84 % přátel dotazovaných uznává práci zdravotníka, tedy, mŧţeme se domnívat, ţe uznávají i obor, který jejich přátelé studují. Rovněţ v 84 % jsou s tímto respondenti spokojeni. Rozvrţení odpovědí v jednotlivých ročnících bylo rovnoměrné. Graf 36.

Jak moc uznávají Vaši přátelé práci zdravotníka ? SZŠ Málo, vůbec; 20; 16% Velmi, částečně

Málo, vůbec

Velmi, částečně; 107; 84%

Jste s tím nespokojen/a; 20; 16%

Jste s tím spokojen/a ? SZŠ

Jste s tím spokojen/a; 107; 84%

Jste s tím spokojen/a Jste s tím nespokojen/a

VOŠZ Obdobný výstup prokazuje prŧzkumna vyšším typu studia. Kladný vztah ke studiu má 92 % rodičŧ studentŧ oboru diplomovaná všeobecná sestra, 89 % studentŧ je s tímto postojem svých rodičŧ spokojeno. Přátelé uznávají zdravotnickou profesi v 98 % a 93 % dotázaných je s tímto postojem svých přátel spokojeno. (Graf 37., 38.)

74

Graf 37.

Jaký názor mají Vaši rodiče na obor, který studujete ? VOŠZ Záporný, velmi záporný; 7; 8%

Velmi kladný, kladný, neutrální

Velmi kladný, kladný, neutrální; 77; 92%

Jste s tím nespokojen/a; 9; 11%

Záporný, velmi záporný

Spokojenost s názorem rodičů VOŠZ Jste s tím spokojen/a; 75; 89%

Jste s tím spokojen/a Jste s tím nespokojen/a

Graf 38.

Jak moc uznávají Vaši přátelé práci zdravotníka ? Málo, vůbec; 2; 2% Velmi, částečně; 82; 98%

Velmi, částečně Málo, vůbec

Jste s tím nespokojen/a; 6; 7%

Spokojenost s názorem přátel.

Jste s tím spokojen/a; 78; 93%

Jste s tím spokojen/a Jste s tím nespokojen/a

75

Vyhodnocení položky č. 18 Setkal/a jste se s člověkem, který by mohl být vzorem ve Vaší budoucí profesi? Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe 63 % ţákŧ oboru ZA, se jiţ setkalo se svým profesním vzorem, jak ukazuje Graf 39. Nejvíce si nesou profesní vzor z vlastní rodiny (39 %), dále pak získávají profesní vzory v nemocnicích (35 %) a studenti 1. a 2. Ročníku ve 25 % spatřují profesní vzory v odborných učitelkách (Graf 40.). V zastoupení jednotlivých ročníkŧ, je zajímavý 4. ročník, kde má profesní vzor jen 32 % dotázaných, v ostatních ročnících mají své vzory v nadpoloviční většině celkem shodně zastoupeny, okolo 70 %, jak naznačuje tabulka č. 17. Tabulka č. 17: Vzor pro profesi ZA Vzor pro

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

n

%

n

%

n

%

n

%

n

%

ano

29

70

19

73

22

75

10

32

80

63

ne

12

30

7

27

7

25

21

68

47

37

celkem

41

100

26

100

29

100

31

100

127

100

ZA

celkem

Graf 39.

Setkal/a jste se s člověkem, který by mohl být vzorem ve Vaší budoucí profesi ? SZŠ NE; 47; 37%

ANO; 80; 63%

76

ANO

NE

Graf 40.

Místo setkání s profesním vzorem SZŠ 30 25 20 Řady1

15 10 5 0 škola

rodina

nemocnice

U VOŠZ oboru diplomovaná všeobecná sestra se situace překvapivě obrátila. Se svým profesním vzorem se setkalo jen 37 % respondentŧ. V obou ročnících celkem shodně okolo 35 %, jak vypovídá tabulka č. 18. Také místo setkání s tímto vzorem, se liší od místa setkáním s profesním vzorem u oboru ZA. U DVS je to v 53 % nemocnice, ve 25 % rodina a na posledním místě je škola (21 %). Tabulka č. 18, Graf 41. a 42. Tabulka č. 18: Vzor pro profesi DVS Vzor pro DVS

1. ročník

2. ročník

3. ročník

celkem

n

%

n

%

n

%

n

%

ano

20

35

11

39

0

0

31

37

ne

36

65

17

61

0

0

53

63

celkem

56

100

28

100

0

0

84

100

77

Graf 41.

Setkal/a jste se s člověkem, který by mohl být vzorem ve Vaší budoucí profesi ? VOŠZ

NE; 53; 63%

ANO

ANO; 31; 37%

NE

Graf 42.

Místo setkání s profesním vzorem VOŠZ 16 14 12 10 Řady1

8 6 4 2 0 škola

rodina

78

nemocnice

Vyhodnocení položky č. 19 Chcete někdy pracovat ve zdravotnictví? V této poloţce dotazníku jsme zjišťovali, jaké plány mají ţáci po ukončení profesní přípravy. Z dotazníkového šetření vyplynuly zajímavé skutečnosti. Na výše uvedenou otázku, odpovídali respondenti jednoznačně pozitivně. U SZŠ chce po ukončení profesní přípravy pracovat ve zdravotnictví 83 % ţákŧ, u VOŠZ je to dokonce 90 % studentŧ. Graf 43.

Chcete někdy pracovat ve zdravotnictví ? SZŠ NE; 21; 17%

ANO

NE

ANO; 106; 83%

Graf 44.

Chcete někdy pracovat ve zdravotnictví ? VOŠZ NE; 8; 10%

ANO ANO; 76; 90%

79

NE

Vyhodnocení položky č. 20 Po ukončení školy, kterou právě studujete, chcete…. Z níţe uvedené tabulky č. 18 a grafu 45 vyplývá, ţe po ukončení SZŠ chce jen 15 % ţákŧ nastoupit přímo do zaměstnání. Nejvíce, a to 26 % ţákŧ, by chtělo dále studovat na VOŠZ v oboru diplomovaná všeobecná sestra nebo v oboru zdravotnický záchranář (17 %). Oba obory se vyučují na naší škole. Naopak 8 % přiznává, ţe nechce pracovat ve zdravotnictví vŧbec. Za zmínku stojí také to, ţe 3 % ţákyň by chtělo bezprostředně po škole (ve věku 19-20 let) zaloţit rodiny. Tabulka č. 18 : Plány respondentů po ukončení SZŠ Plány respondentů po ukončení SZŠ n

%

A = pracovat ve zdravotnictví

20

15%

B = zaloţit rodinu

4

3%

C = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ,

34

26%

22

17%

E = pokračovat dále ve studiu na VŠ v oboru Ošetřovatelství

3

2%

G = fyzioterapeut

9

7%

H = pracovat mimo zdravotnictví

11

8%

CH = vycestovat do zahraničí

4

3%

I = všeobecné lékařství

6

4%

J = zubní lékařství

1

1%

K = ergoterapeut

1

1%

L = porodní asistentka

5

3%

N = studovat na VŠ – fakulta pedagog., sociální, filosof. aj.

7

5%

127

100%

obor Diplomovaná všeobecná sestra D = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor Zdravotnický záchranář

celkem

80

Graf 45.

Po ukončení studia na SZŠ chcete:

40 35 30 25 20 15 10 5 0 Řady1

A

B

C

D

E

G

H

CH

I

J

K

L

N

20

4

34

22

3

9

11

4

6

1

1

5

7

A = pracovat ve zdravotnictví B = zaloţit rodinu C = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor Diplomovaná všeobecná sestra D = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor Zdravotnický záchranář E = pokračovat dále ve studiu na VŠ v oboru Ošetřovatelství G = fyzioterapeut H = pracovat mimo zdravotnictví CH = vycestovat do zahraničí I = všeobecné lékařství J = zubní lékařství K = ergoterapeut L = porodní asistentka N = pokračovat dále ve studiu na VŠ – fakulta pedagogická, sociální, filosofická

81

Také nás zajímalo, jaká pracoviště ţáci preferují, které pracovní místo by je nejvíce uspokojovalo. Z Grafu 46. je patrné, ţe ţáci by nejraději pracovali na dětském oddělení (26 %), dále pak preferují oddělení chirurgické (17 %) a oddělení interní (13 %). Nikdo by si nevybral paliativní péči - hospici. Graf 46.

Preferované pracovní zařazení absolventů SZŠ

30 25 20 15 10 5 0

Řady1

A

B

C

D

E

F

G

H

CH

I

J

K

Neod pově dělo

14

27

4

1

8

0

17

10

12

6

4

6

18

A = práce v nemocnici na interním oddělení B = práce v nemocnici na dětském oddělení C = práce se seniory (geriatrie, Domov dŧchodcŧ) D = práce v domácí péči (Home Care) E = práce v jeslích F = v paliativní medicíně (hospic) G = práce v nemocnici na chirurgickém oddělení H = práce v nemocnici v intenzivní péči (ARO, JIP) CH = práce v ambulanci (praktický lékař, zubař) I = práce v dětském domově J = práce v řídící funkci

82

VOŠZ Dále se podívejme na obor diplomovaná všeobecná sestra Tabulka č. 19 a Graf 46. Z toho je jasně patrné, ţe po ukončení školy chce přejít do praxe 82 % dotázaných, 7 % dotázaných chce zaloţit rodinu a 4 % by chtěla dále pokračovat na VŠ v oboru Ošetřovatelství a získat titul Bc. Nemají ţádné ambice studovat obor zdravotnický záchranář ani studovat jinak zaměřenou vysokou školu - v obou případech bylo 0 %. Tabulka č. 19: Plány respondentů po ukončení VOŠZ Plány respondentů po ukončení VOŠZ n

%

A = pracovat ve zdravotnictví

69

82%

B = pracovat mimo zdravotnictví

1

1%

C = vycestovat do zahraničí

1

1%

D = zaloţit rodinu

6

7%

0

0%

F = pokračovat dále ve studiu na VŠ v oboru Ošetřovatelství

4

4%

G = všeobecné lékařství

1

1%

H = porodní asistentka

1

1%

I = pokračovat dále ve studiu na VŠ – fakulta pedagogická, sociální, filosofická celkem

0

0%

84

100%

E = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor zdravotnický záchranář

83

Graf 47.

Po ukončení studia na VOŠZ chcete: 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Řady1

A

B

C

D

E

F

G

H

I

69

1

1

6

0

4

2

1

0

A = pracovat ve zdravotnictví B = pracovat mimo zdravotnictví C = vycestovat do zahraničí D = zaloţit rodinu E = pokračovat dále ve studiu na VOZŠ obor zdravotnický záchranář F = pokračovat dále ve studiu na VŠ v oboru Ošetřovatelství G = všeobecné lékařství H = porodní asistentka I = pokračovat dále ve studiu na VŠ – fakulta pedagogická, sociální, filosofická Zde nás také zajímala preference určitých typŧ oddělení u absolventek DVS. Oproti ZA jiţ, není tak markantní zájem o oddělení dětské (19 %), ale přetrvává zájem o chirurgické (25 %) a interní oddělení (23 %), vzrŧstá zájem o oddělení akutní medicíny (ARO, JIP) na 14%. Naopak studenti nejeví zájem o ambulantní sféru, ani o práci v dětském domově.

84

Graf 48.

Nástup do zaměstnání / typ oddělení 25

20

15

10

5

0 Řady1

A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

20

16

6

2

5

21

12

0

0

1

1

A = práce v nemocnici na interním oddělení B = práce v nemocnici na dětském oddělení C = práce se seniory (geriatrie, domov dŧchodcŧ) D = práce v domácí péči (Home Care) E = práce v jeslích F = práce v nemocnici na chirurgickém oddělení G = práce v nemocnici v intenzivní péči (ARO, JIP) H = práce v ambulanci (praktický lékař, zubař) I = práce v dětském domově J = práce v řídící funkci K = práce na gynekologicko-porodnickém oddělení

85

5.2 Diskuse V této části práci se změřím na cíle mé práce a z nich vyvozené hypotézy a pokusím se porovnat vlastní výsledky s výsledky, které jsou uváděné v odborné literatuře. H 1: Předpokládám, že nadpoloviční většina žáků oboru zdravotnický asistent a diplomovaná všeobecná sestra má na začátku studia kladný vztah ke zdravotnické profesi. Hypotéza č. 1 se potvrdila. Z celkového počtu 127 ţákŧ na střední škole v oboru ZA mělo kladný vztah ke zdravotnické profesi na začátku studia, celých 91 % dotazovaných. U DVS na vyšším studiu je kladný vztah ke zdravotnické profesi popisován v 95 %. Pro volbu zdravotnického povolání má velký vliv motivace. Ukázalo se, ţe zájem o obor mělo a informace spojené se studiem vyhledalo před podáním přihlášky na školu 75 % ţákŧ na střední škole a 73 % na škole vyšší. U vyššího studia je to zaráţející, předpokládala jsem větší zájem o obor, vypadá to, ţe do školy nastupují, aby nemuseli do zaměstnání a je jedno kam. Jako nejdŧleţitější motivační faktor při výběru zdravotnické školy uvádí ţáci i studenti shodně zájem o zdravotnickou tématiku, lásku k lidem - práci s lidmi a touhu pečovat o někoho. Při volbě profesní přípravy – školy a oboru, dotazované nejvíce ovlivnili rodiče a vrstevníci. Spokojeno s výběrem školy u svých dětí bylo 93 % rodičŧ. Bohuţel 7 % ţákŧ a studentŧ nemá podporu v rodičích, ale jen polovina z toho, je s tím nespokojena. H 2: Předpokládám, že nejméně 75 % žáků a studentů oboru zdravotnický asistent a diplomovaná všeobecná sestra je spokojeno s výběrem oboru. Hypotéza č. 2 se potvrdila. Veselá (2008) ve své práci o spokojenosti s volbou oboru zdravotnický asistent uvádí, ţe s volbou oboru ZA je spokojeno 55% účastníkŧ výzkumu. 86

V mém výzkumu je spokojeno s volbou oboru ZA celkem 79 % dotazovaných. Na oboru DVS je to 75 % studentŧ. O spokojenosti také svědčí to, ţe kdyby respondenti stáli před opětovnou volbou školy a oboru, tak by se znovu pro svŧj obor rozhodlo, v obou typech studia 68 % dotazovaných. To je pro mne jako pedagoga celkem optimistická zpráva. Máme ve škole docela spokojené ţáky a studenty. Stálo by za další výzkum vysledovat, s čím konkrétně není zbývající čtvrtina oslovených spokojena. Zda se jedná o subjektivní nebo objektivní podmínky. H 3: Předpokládám, že u některých žáků se vztah k profesi během studia změnil. Hypotéza č. 3 se potvrdila. 20 % respondentŧ udalo, ţe se jejich vztah k profesi změnil. Z tohoto počtu se u 4 % respondentŧ změnil v kladný a u 16 % v záporný. Tato změna vztahu z kladného v záporný nastala u 85 % respondentŧ ve 3. ročníku, tedy v ročníku, kdy se ţáci v rámci předmětu Ošetřování nemocných poprvé setkávají s nemocničním prostředím. Pro změnu vztahu svědčí také získané údaje týkající se přiblíţení profese ZA, spokojenosti či nespokojenosti s danou profesí, moţností opětovné volby studia dané profese a budoucího zaměstnání, jak jiţ bylo výše uvedeno. V dalších ročnících je zřetelný pokles tohoto konstatování. Toto je zřejmé i z výsledkŧ charakteristiky profese ZA, kdy v 1. a ve 2. ročníku ţáci nenachází zápory na profesi ZA. Ve 3. a ve 4. ročníku mnoţství uvedených negativních hodnocení profese stoupá. Respondenti 1. a 2. ročníku v této souvislosti uvádějí, ţe náročnost studia je jediný z faktorŧ, který je překvapil. Ve 3. ročníku jiţ ţáci uvádějí zejména negativní charakteristiky profese ZA. Opět by studium tohoto oboru zvolila nadpoloviční většina ţákŧ 1. ročníku (53 %). Ve 3. ročníku tento počet klesá – 34 % ţákŧ. U ¾ (75 %) respondentŧ z 1. ročníku je patrna spokojenost s volbou profese zdravotnický asistent, ale ve 3. ročníku je spokojených ţákŧ jiţ jen 33 %. Při porovnání otázky spokojenosti se studiem a zdravotnickým povoláním v rodině, vyplynulo, ţe většina dotazovaných, kteří měli v rodině někoho 87

pracujícího ve zdravotnictví, byla se studiem spokojena. Rodiče, pracující ve zdravotnictví, mohou lépe svým dětem přiblíţit profesi zdravotníka, neţ je tomu u rodičŧ, kteří tuto zkušenost nemají. S přípravou ţákŧ SZŠ velmi úzce souvisí vliv nemocničního prostředí na rozvoj a charakter vztahu ţákŧ k profesi zdravotníka. Tento vliv je podle výsledkŧ výzkumu velmi podstatný. Na nemocničním prostředí ţáci především kritizují chování zdravotnického personálu jak k pacientŧm, tak i k nim samotným. Dále ţáci kritizují nedostatečné vybavení zdravotnických pracovišť z hlediska materiálního i personálního. Ţáky 3. a 4. ročníkŧ při práci ve zdravotnických zařízeních také překvapil rozdíl mezi teorií a praxí. Zejména se jedná o nedodrţování předepsaných ošetřovatelských postupŧ. Jak jiţ bylo výše uvedeno, 15 % ţákŧ nechodí na odbornou praxi rádo. Dŧvodem je nevhodný přístup zdravotnických pracovníkŧ, brzké ranní vstávání a dále pak, bolest, utrpení, zápach setkání se smrtí. 80 % respondentŧ uvádí oblíbenost praktického vyučování. Nejčastějším argumentem tohoto konstatování je, ţe vyučování předmětu ošetřování nemocných jim umoţňuje uplatnit poznatky z teoretických předmětŧ, komunikovat s pacienty a pomáhat jim. To vše s sebou přináší pocit uspokojení. Uváděná zjištění odpovídají i údajŧm o oblíbenosti tohoto předmětu. Při hodnocení obtíţnosti odborné praxe se polovině respondentŧ jeví jako obtíţná a druhé polovině jako snadná.

H 4: Předpokládám, že nadpoloviční většina žáků oboru zdravotnický asistent a studentů diplomovaná všeobecná sestra nalezla profesní vzor v souvislosti se studiem. Hypotéza č. 4 se potvrdila částečně. U oboru ZA na střední škole se podařilo hypotézu potvrdit. Z celkového počtu ţákŧ, kteří mají nějaký profesní vzor – 80 ţákŧ, jich 61% nalezlo vzor ve škole nebo v nemocnici během praxe. Zbylých 39 % si profesní vzor nese z rodiny.

88

Jiná situace je na škole vyšší u oboru DVS. Zde se nepodařilo hypotézu potvrdit. Studentŧ, kteří mají profesní vzor, je jen 37 %, z toho polovina nalezla vzor v nemocničním prostředí. Otázkou zŧstává, kam se ztratily vzory získané v předchozím studiu (na oboru ZA – 85 % jich odtud přichází), kam zmizely ty odborné vyučující a vzory ze školy?

H 5: Předpokládám, že v nadpoloviční většině dotázaných je někdo z rodiny zdravotník. Hypotéza č. 5 se nepotvrdila. Macek (2003) ve své monografii „Adolescence“ uvádí, ţe dominantním faktorem při výběru profese dospívajících je povolání rodičŧ. Hlinovská (2004), autorka výzkumu, který se zabývá motivací ţákŧ SZŠ ke zvolenému oboru zdravotní sestra, uvádí přítomnost zdravotníka v rodině u 50 % respondentŧ. V mém výzkumu je u oboru ZA 48 % rodinných příslušníkŧ zdravotníky, nejedná se jen o rodiče, ale o širší rodinu, jako jsou prarodiče, tety atd. Na škole vyšší u oboru DVS je to 52 %. Mé šetření tedy potvrzuje výzkum a tvrzení Hlinovské z roku 2004, ale nepotvrzuje tvrzení Macka H 6: Předpokládám, že nejméně polovina žáků po ukončení SZŠ, bude chtít studovat dále VOŠZ obor diplomovaná všeobecná sestra. Hypotéza č. 6 se nepotvrdila. Pouze 26 % dotázaných by chtělo po ukončení oboru ZA studovat, dále na oboru diplomovaná všeobecná sestra. 17 % by chtělo zvolit obor diplomovaný zdravotnický záchranář a diplomovaný nutriční terapeut. Veselá (2008) ve své práci uvádí 35 % ţákŧ oboru ZA, kteří by chtěli pokračovat ve studiu, tedy více o 10 % neţ v mém šetření. Podle Zeleného (2002) publikace „Vybíráme střední školu“ odchází nejvíce maturantŧ zdravotnických oborŧ dále studovat – 30 % z toho 7 % na školy vysoké a 24 % na školy vyšší. Toto potvrzuje také mŧj výzkum. Studium na VŠ v oboru Ošetřovatelství by volilo 6% respondentŧ. 89

Staňková

uvádí,

ţe

z celkového

počtu

absolventŧ

SZŠ

přichází

do

ošetřovatelské praxe pouze necelá třetina, ostatní odcházejí jinam. Tuto zkušenost potvrzuje Hlinovská (2004). Podskalská (2007) ve své práci uvádí, ţe 76 % potencionálních absolventŧ, plánuje pokračovat ve studiu na VOŠ nebo VŠ zdravotnického směru. Toto stanovisko mŧj výzkum nepotvrzuje. Pokračovat ve studiu na VOŠ nebo VŠ zdravotnického směru by chtělo jen 50 % ţákŧ. Nutno podotknout, ţe 15 % ţákŧ by chtělo hned po maturitě nastoupit na pozice zdravotnických asistentŧ, nejraději na dětská oddělení. H 7: Předpokládám, že nadpoloviční většina studentů po ukončení VOŠZ chce nastoupit do zdravotnické praxe. Hypotéza č. 7 se potvrdila. Z celkového počtu 84 dotazovaných chce 82 % studentŧ nastoupit po absolutoriu do praxe. Nejvíce bych jich chtělo nastoupit na oddělení chirurgická, interní a akutní medicíny (ARO, JIP). Dá se tedy usuzovat, ţe praxe se mŧţe těšit na nové posily ve svých týmech na odděleních. Nezřídka si absolventi vybírají k nástupu do zaměstnání ta místa, která znají a chodili tam v rámci praxe.

90

6

ZÁVĚR Diplomová práce se zabývala problematikou vývoje vztahu ţákŧ a

studentŧ Vyšší zdravotnické školy a Střední zdravotnické školy, 5. května v Praze 4. Stanovila jsem si několik cílŧ. Cíl 1 - Zmapovat, analyzovat a vyhodnotit dominantní faktory motivující k volbě oboru zdravotnický asistent. Tento cíl byl zcela naplněn. Hlavním dominantním faktorem pro volbu zdravotnického povolání je u obou typŧ studia zájem o zdravotnickou problematiku, touha pečovat o a práce s lidmi. Cíl 2 – Zachytit vývoj vztahu k oboru v průběhu studia na SZŠ, VOŠZ. Podařilo se určit vztah ţákŧ i studentŧ ke zdravotnické profesi na začátku studia, kladný vztah mělo 91 % ţákŧ a 95 % studentŧ. Během studia se vztah měnil a to zejména v negativní. Ukázalo se, ţe nejčastěji ve 3. ročníku na SZŠ v souvislosti se vstupem do nemocnice. Tento cíl byl velmi problematický vzhledem k nekonkrétní uchopitelnosti. Tento cíl se nepodařilo zcela naplnit podle mých představ. Cíl 3 – Zjistit, kdy a kde se vytváří profesní vzor u žáků SZŠ a studentů VOŠZ. Tento cíl byl naplněn. Profesní vzory se u ţákŧ na SZŠ vytvářejí nejčastěji v souvislosti se studiem. Nejčastěji ve škole a na praxi v rámci předmětu ošetřování nemocných (61 %), zbylých 39 % je vliv rodiny. Na VOŠZ u diplomovaných všeobecných sester se vytvořil profesní vzor u 37 %. Nalezli jej převáţně v nemocnici. Cíl 4 - Zjistit, kde žáci chtějí hledat uplatnění po ukončení studia na SZŠ, VOŠZ. Tento cíl se podařilo zcela naplnit. Po maturitní zkoušce chce 26 % ţákŧ dále studovat VOŠZ obor diplomovaná všeobecná sestra, 17 % obor zdravotnický záchranář a 15 % by chtělo jít do praxe, nejčastěji na dětská oddělení. Po absolutoriu by chtělo 82 % studentŧ pracovat v nemocnicích nejčastěji na oddělení chirurgickém, interním a oddělení akutní medicíny. V 7 % by chtěli zaloţit rodinu.

91

V teoretické části byla věnována pozornost motivaci, pojmu vztah, problematice volby povolání, historii a současnosti vzdělávání zdravotnických pracovníkŧ, společenské prestiţi, platovým podmínkám a nezaměstnanosti absolventŧ zdravotnických oborŧ. Pro část výzkumnou byl vypracován dotazník. Všechny poloţky dotazníku byly zpracovány a vyhodnoceny. V souvislosti s vývojem vztahu ke zdravotnické profesi má dŧleţitou roli škola. Podílí se na profesionální orientaci ţákŧ. Jeden z jejich úkolŧ je i prŧběţné a soustavné poskytování informací o konkrétních moţnostech a podmínkách profesionálního uplatnění, dalšího vzdělávání atd. Z dotazníkového šetření vyplynulo, ţe většina ţákŧ má dostatečné informace o oboru zdravotnický asistent. Při zkoumání, v čem jsou tyto informace nedostatečné, ţáci zejména vypověděli, ţe nemají informace o jejich budoucím uplatnění na trhu práce po ukončení studia. Chybí jim informace o vymezení kompetencí zdravotnického asistenta. Škola ovlivňuje zpŧsob ţivota podle výpovědí respondentŧ více neţ polovině ţákŧ (52 %) na střední škole a v 80 % na škole vyšší. Ţáci a studenti také uvedli, ţe je ovlivňuje zejména ve zpŧsobu trávení volného času, tedy ţe značnou část svého volného času věnují domácí přípravě. V dalším šetření se výpovědi respondentŧ značně rozcházejí. Na SZŠ 48 % respondentŧ udává, ţe jejich škola pořádá mimoškolní akce se zdravotnickou tematikou a 52 % respondentŧ uvádí, ţe nepořádá. Na VOŠZ přiznává akce pořádané školou 79 %. Mohu potvrdit, ţe škola akce pořádá, a to v nezanedbatelné míře. Z výsledkŧ šetření vyplynulo, ţe moţnosti získávat další poznatky z oblasti zdravotnictví, které jim nabízí škola formou mimoškolních aktivit, vyuţívá jen polovina dotazovaných.

Navrhovaná opatření: 1.

Užší spolupráce zdravotnické školy s výchovnými poradci základních škol

v regionu Velký význam pro utváření a pozdější vývoj vztahu ţákŧ k profesi ZA i DVS má jeho motivace, která vede ke vstupu na školu. Je nezbytné, aby ţáci měli dostatečné informace o těchto typech studia. Proto je nutné poskytnout 92

výchovným poradcŧm základních škol dostatečné informace o těchto oborech, včetně informačních broţur a jiných materiálŧ. Další moţností, kterou realizujeme je uspořádat pro ţáky devátých ročníkŧ tzv. Dny otevřených dveří spojené s besedou se ţáky. 2.

Výběr pracoviště pro výuku předmětu Ošetřování nemocných Výzkum zcela jasně prokázal, ţe školní stanice nejsou vţdy vybrány tak,

aby optimálně splňovaly poţadavky na realizaci odborné praxe. Je nutné brát v úvahu nejen materiální kritéria, ale zvýšená pozornost by měla směřovat i na osobnost zdravotnického personálu. Z výzkumu jasně vyplynulo, ţe 3. ročník je nejkritičtější z hlediska pŧsobení negativních faktorŧ nemocničního prostředí. Při výběru je vhodné zvaţovat i skladbu klientŧ daných oddělení. Je diskutabilní umístění školních stanic pro 3. ročník na oddělení s vysokým počtem nesoběstačných pacientŧ, případně pacientŧ ve váţném zdravotním stavu.

93

7 SOUHRN, SUMMARY Diplomová práce se zabývala problematikou vývoje vztahu ţákŧ a studentŧ Vyšší zdravotnické školy a Střední zdravotnické školy, 5. května v Praze 4. V teoretické části byla věnována pozornost motivaci, pojmu vztah, problematice volby povolání, historii a současnosti vzdělávání zdravotnických oborŧ, společenské prestiţi zdravotnického povolání, platovými podmínkami a nezaměstnanosti absolventŧ zdravotnických oborŧ. Pro část výzkumnou byl vypracován

dotazník.

Všechny

poloţky

dotazníku

byly

zpracovány

a

vyhodnoceny. V závěru hodnotím přínos mé práce a doporučení pro praxi. Výzkumu se účastnilo 127 ţákŧ střední školy, oboru zdravotnický asistent a 84 studentŧ vyšší školy, oboru diplomovaná všeobecná sestra. Z mého šetření vyplynula tato fakta: nejsilnějším motivačním faktorem pro volbu zdravotnické profese je touha pomáhat lidem a pracovat s lidmi. 75 % ţákŧ i studentŧ je spokojeno s volbou oboru a volilo by ho znovu. Někteří (15 %) by jiţ obor nevolili, jejich vztah se během studia změnil v negativní, a to převáţně v souvislosti s nástupem na praxi v nemocnici. Profesní vzor se vytváří u ţákŧ na SZŠ v souvislosti se studiem nejčastěji ve škole a na praxi v nemocnici (61 %), vzor z rodiny si nese jen 39 % ţákŧ. Po ukončení studia maturitní zkouškou chce 26 % dále studovat na VOŠZ obor diplomovaná všeobecná sestra, 17 % obor diplomovaný zdravotnický záchranář, 15 % ţákŧ by chtělo nastoupit do zaměstnání na pozici zdravotnického asistenta, nejraději na dětská oddělení. Na vyšší škole by chtělo jít po absolutoriu 82 % do praxe, a to na oddělení interní a chirurgická, 7 % by chtělo zaloţit rodinu a 4 % ještě pokračovat ve studiu na VŠ obor ošetřovatelství.

94

SUMMARY The thesis dealt with the issue of relationship development of pupils and students of Medical School, 5 May in Prague 4 The theoretical part was given to motivation, the concept of relationship, the problems of the profession, past and present medical education courses, the social prestige of the medical profession, conditions, wage and unemployment of graduates of medical disciplines. For part of the research questionnaire was developed. All questionnaire items were processed and evaluated. Finally, I evaluate the contribution of my work and recommendations for practice. Research students attended 127 secondary schools, the medical assistant students and 84 high schools field a qualified nurse. From my investigation revealed the following facts: the strongest motivating factor for choosing medical profession's desire to help people and work with people. 75% of pupils and students are satisfied with the choice and elected to field him again. Some (15%), the field has not voted, their relationship changed during the study in the negative, mainly in connection with the start of practice in the hospital. Professional model is created for students at secondary medical school in connection with the study most often at school and practice in the hospital (61%), model of the family is carrying only 39 % of pupils. After graduating from wants 26% to study the Study of certified nurse, 17% certified paramedic field, 15% of students would like to start work on a medical assistant position, preferably in the children's department. The college would like to go after graduating from 82% in practice and on the internal and surgical departments, 7% wanted to start a family and 4% still continue their studies at a university nursing.

95

8

REFERENČNÍ SEZNAM

1. BROŢOVÁ, M. Problematika volby povolání, Diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Katedra didaktických technologií, 2010. 2. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum ve spolupráci s nakladatelstvím a vydavatelstvím H + H, 1993. ISBN 80-7066-534-3. 3. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál, 1997. ISBN 807178-063-4. 4. GILLERNOVÁ, I., BURIÁNEK, J. Základy psychologie, sociologie. Praha: Fortuna, 1995. ISBN 80-7168-242-X. 5. HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. Praha: Galén,1994. ISBN 80-7262-132-7. 6. HLINOVSKÁ, J. Volba povolání zdravotní sestry, Diplomová práce, Karlova Univerzita, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 2004. 7. HOLEYŠOVSKÁ, A. Zájmová činnost ve školní družině. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-586-8.

8. HOMOLA,

M.: Úvod do obecné psychologie pro studující andragogiky.

Olomouc, skriptum UP, 1992 9. HORYNA, B. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. ISBN 80-7182-064-4. 10. JEDLIČKA, R., KLÍMA, P., KOŤA, J., NĚMEC, J., PILAŘ, J. Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0. 11. LOKŠOVÁ, I., LOKŠA, J. Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-205-X. 12. MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-747-7. 13. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: AVICENUM, 1986. ISBN 80-011-86. 14. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-85282-83-6. 15. MEEUS, DEKOVIC, 1995 In MACEK, P., LACINOVÁ L. Vztahy v dospívání. Brno: Barriester & Principal, 2006. ISBN 80-7364-034-1. 16. NAKONEČNÝ, M. Lexikon psychologie. Praha:Vodnář, 1995. ISBN 8085255-74-5. 96

17. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha: Academia, 2003. ISBN 80200-0628-1. 18. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, 2002. ISBN 80200-0689-3. 19. NAKONEČNÝ, M. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0592-7. 20. PODSKALSKÁ, J. Volba oboru zdravotnický asistent na SZŠ, Diplomová práce, Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 2007. 21. ROZSYPALOVÁ, M., ČECHOVÁ, V., MELLANOVÁ, A. Psychologie a pedagogika I. pro střední zdravotnické školy. Praha: Informatorium, 2003. ISBN 80-7333-014-8. 22. RUTZENSTORFFROVÁ, J. Kdo a kam vede kroky deváťáků. Moderní vyučování, 6, č. 5, s. 8 – 9. 23. ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti: Obor v pohybu. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1174-4. 24. STAŇKOVÁ, M. Základy teorie ošetřovatelství. 1. vydání, Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80 – 7184 – 243 – 5. 25. TRACHTOVÁ, E. A kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: IDVPZ, 2001. ISBN 80-7013-324-8. 26. VESELÁ, M. Vývoj vztahu ke zdravotnické profesi u ţákŧ SZŠ, Praha: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 2008. 27. Zákon 112/2006 Sb. O rodině. Sbírka zákonŧ České republiky. Část druhá, hlava první. 28. Zákon 222/2010 Sb. O katalogu prací ve veřejných sluţbách a správě 29. ZELENÝ, P. Vybíráme střední školu. Praha: Tauris. 2002. ISBN 80-2110401-5 Internetové zdroje: www.zdn.cz/clanek/sestra/prestiz-povolani-sestry-vezdravotnictvi-283928 www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100819s_eu80829.pdf www.zpd.nuov.cz/53/5341M007.html www.nuov.cz/nezamestnanost-absolventu-skol 97

www.rejskol.msmt.cz www.cs.wikipedia.org/wi

98

9 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 : Dotazník pro SZŠ Příloha č. 2 : Dotazník pro VOŠZ Příloha č. 3 : Učební plán - zdravotnický asistent Příloha č. 4 : Učební plán – diplomovaná všeobecná sestra Příloha č. 5 : Platová tabulka

99

Příloha č. 1 : Dotazník pro SZŠ SZŠ, poř. č.: Vážená studentko, vážený studente, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění předloženého dotazníku, který se týká volby Vašeho povolání a vztahu k Vašemu budoucímu povolání. Dotazník byl připraven pro účely diplomové práce, která se tímto problémem zabývá. Dotazník je anonymní, odpovědi nebudou spojovány s Vaší osobou. Předem Vám velmi děkuji za spolupráci. Bc. Šárka Kumbálková Instrukce: Vaší odpověď označte křížkem (kroužkem) nebo čitelně zapište na vyznačený řádek. 1.

1Uveďte, prosím, kolik je Vám let? Jakého jste pohlaví? žena

2.

Který ročník právě studujete? první

3.

druhý

třetí

čtvrtý

Zajímal/a jste se o obor Zdravotnický asistent dříve, než jste podal/a přihlášku ke studiu? Ano

4.

muž

Ne

Který motivační faktor byl pro volbu školy nejdůležitější: (označte pro vás nejdůležitější faktor) A

láska k lidem, pracovat s lidmi

B

nemoc v rodině

C

vrstevníci, kamarádi

D

zájem o zdravotnickou tématiku

E

náhodný výběr školy

F

touha pečovat o někoho, pomáhat

G

tradice povolání v rodině

H

vlastní zkušenost se zdravotnictvím (např. pobyt v nemocnici)

CH prestiž (společenské hodnocení) zdravotnického povolání 5.

Kdybyste znovu stál/a před rozhodnutím studovat střední zdravotnickou školu, volil/a byste ji i dnes? A

6.

7.

Ano

B

Ano, ale jiný obor, jaký: …………………..

C

Ne

Co bylo hlavním důvodem Vaší volby SZŠ? A

Prospěch, který umožňoval studium na SZŠ

B

Přání rodičů

C

Pomoc nemocným

D

Práce s lidmi

E

Dostupnost školy z místa bydliště

Jste s volbou oboru Zdravotnický asistent spokojen/a? velmi spokojen/a

spokojen/a

málo spokojen/a

nespokojen/a

Proč?......................................................................................................................................

8.

Pracuje někdo z Vaší rodiny či příbuzných ve zdravotnictví? Ano

Ne

Pokud Ano, kdo?……………………., na jaké pozici?……………………………………………… 9.

Jaký jste měl/a (máte) vztah ke zdravotnické profesi v 1. ročníku? kladný

záporný

jiný………………………………………………………………

10. Změnil se nějak tento vztah nějak v průběhu studia? Ano - ve kterém ročníku?…….. jak?…………………………………………………….…... Ne 11. Odpovězte, prosím, na následující otázky: Jaké jsou největší klady Vaší budoucí profese?…………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… Jaké jsou největší zápory Vaší budoucí profese?…………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………. Co Vás v průběhu studia na této profesi nejvíce překvapilo (zaskočilo)?…………………………… ………………………………………………………………………………………………………… 12. Má podle vás zdravotnické povolání prestiž ve společnosti? Ano

Ne

13. Jaká je, podle Vás, průměrná výše platu zdravotnického asistenta v současnosti v ČR? Uveďte konkrétní částku:………………………………………Kč 14. Vyhledáváte sám/sama informace z oboru, který studujete? Ano – kde, popřípadě jak?……… …………………………………………………………… Ne 15. Ovlivňuje škola Váš způsob života? neovlivňuje

málo ovlivňuje

ovlivňuje

velmi ovlivňuje

Pokud ovlivňuje, v čem zejména? ve výběru přátel

ve způsobu trávení volného času jiná

v životním stylu možnost

–

uveďte:…………………………………………………………………………………… 16. Pořádá Vaše SZŠ jakékoliv akce mimo vyučování, týkající se problematiky zdravotnické profese? Ne Ano Účastníte se těchto akcí?

Ano

Ne

17. Z níže uvedených předmětů napište tři, které považujete za : Nejoblíbenější Nejméně oblíbené Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Dějepis, Občanská nauka, Fyzika, Chemie, Biologie, Matematika, Estetická výchova, Tělesná výchova, Informační a komunikační technologie, Ekonomie, První pomoc, Somatologie, Latinská terminologie, Klinická propedeutika,Výchova ke zdraví, Základy epidemiologie a hygieny, Ošetřovatelství (teorie/cvičení), Ošetřování nemocných, Psychologie a komunikace

18. Z níže uvedených předmětů napište tři, které považujete z hlediska Vaší budoucí profese za: Nejdůležitější Nejméně důležité Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Dějepis, Občanská nauka, Fyzika, Chemie, Biologie, Matematika, Estetická výchova, Tělesná výchova, Informační a komunikační technologie, Ekonomie, První pomoc, Somatologie, Latinská terminologie, Klinická propedeutika,Výchova ke zdraví, Základy epidemiologie a hygieny, Ošetřovatelství (teorie/cvičení), Ošetřování nemocných, Psychologie a komunikace 19. Těšil/a jste se na výuku v nemocnici – na předmět Ošetřování nemocných? Ano

Ne

20. Splnila praxe vaše očekávání, jste spokojen/a? (odpovězte, pokud jste ve třetím a čtvrtém ročníku) velmi spokojen/a

spokojen/a

málo spokojen/a

nespokojen/a

21. Na nemocničním prostředí Vás nejvíce zaujalo:

22. Na nemocničním prostředí je Vám nepříjemné

23. Na odbornou praxi chodíte: rád/a, protože: nerad/a, protože: 24. Jaký názor mají Vaši rodiče na obor, který studujete? velmi kladný

kladný

záporný

velmi záporný

neutrální Jste s tím:

spokojen/a

nespokojen/a

25. Jak moc uznávají Vaši přátelé práci zdravotníka? velmi Jste s tím:

částečně spokojen/a

málo

vůbec

nespokojen/a

26. Setkal/a jste se s člověkem, který by mohl být vzorem ve Vaší budoucí profesi? Ne Ano

kde?

v nemocnici

ve škole

v rodině

jiná možnost – uveďte:… …………………………………………………………………………

27. Po ukončení studia na SZŠ chcete: A

pracovat ve zdravotnictví

B

založit rodinu

C

pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor Diplomovaná všeobecná sestra

D

pokračovat dále ve studiu na VOZŠ, obor…………………………………………………………

E

pokračovat dále ve studiu na vysoké škole v oboru Ošetřovatelství

F

Všeobecné lékařství

G

Fyzioterapeut

H

pracovat mimo zdravotnictví

CH

vycestovat do zahraničí

I

Ergoterapeut

J

Porodní asistentka

K

pokračovat dále ve studiu na vysoké škole – fakulta pedagogická, sociální, filosofická aj.

28. Chcete někdy pracovat ve zdravotnictví? Ano

Ne

29. Kdybyste po ukončení SZŠ nemohli dále studovat a museli nastoupit do zaměstnání. Kde byste se mohli nejlépe uplatnit, aby vás práce uspokojovala? A

práce v nemocnici na interním oddělení

B

práce v nemocnici na dětském oddělení

C

práce se seniory (geriatrie, Domov důchodců)

D

práce v domácí péči (Home care)

E

práce v jeslích

F

v paliativní medicíně (HOSPIC

G

práce v nemocnici na chirurgickém oddělení)

H

práce v nemocnici v intenzivní péči (ARO, JIP)

CH práce v ambulanci (praktický lékař, zubař) I

práce v dětském domově

J

práce v řídící funkci

K

gynekologicko-porodnické oddělení Děkuji za spolupráci.

Příloha č. 2 : Dotazník pro VOŠZ VOŠZ, poř. č.: Vážená studentko, vážený studente, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění předloženého dotazníku, který se týká volby Vašeho povolání a vztahu k Vašemu budoucímu povolání. Dotazník byl připraven pro účely diplomové práce, která se tímto problémem zabývá. Dotazník je anonymní, odpovědi nebudou spojovány s Vaší osobou. Předem Vám velmi děkuji za spolupráci. Bc. Šárka Kumbálková Instrukce: Vaší odpověď označte křížkem (kroužkem) nebo čitelně zapište na vyznačený řádek. 1.

Uveďte, prosím, kolik je Vám let? Jakého jste pohlaví? žena

2.

Který ročník právě studujete? první

3.

muž druhý

třetí

Zajímal/a jste se o obor Diplomovaná všeobecná sestra (DVS) dříve, než jste podal/a přihlášku ke studiu? Ano

4.

Ne

Který motivační faktor byl pro volbu školy nejdůležitější: (označte pro vás nejdůležitější faktor) A

láska k lidem, pracovat s lidmi

B

nemoc v rodině

C

vrstevníci, kamarádi

D

zájem o zdravotnickou tématiku

E

náhodný výběr školy

F

touha pečovat o někoho, pomáhat

G

tradice povolání v rodině

H

vlastní zkušenost se zdravotnictvím (např. pobyt v nemocnici)

CH prestiž (společenské hodnocení) zdravotnického povolání I 5.

jiné……………………………………………………

Kdybyste znovu stál/a před rozhodnutím studovat vyšší odbornou zdravotnickou školu, volil/a byste ji i dnes? Ano

6.

Ano, ale jiný obor, jaký: …………………..

Co bylo hlavním důvodem Vaší volby VOZŠ? A

prospěch, který umožňoval studium na VOZŠ

B

přání rodičů

C

pomoc nemocným

D

práce s lidmi

E

pokračovat ve studiu po ZA (zdr.asistent)

F

dostupnost školy z místa bydliště

Ne

7.

8.

Na školu jste nastoupila: A

po absolvování SZŠ, obor:…………………….

B

po absolvování jiné odborné školy, jaké:

C

ze zaměstnání, pracoval/a jste jako:

D

po absolvování gymnázia

Jste s volbou oboru DIS spokojen/a? velmi spokojen/a

9.

spokojen/a

málo spokojen/a

nespokojen/a

Pracuje někdo z Vaší rodiny či příbuzných ve zdravotnictví? ANO

NE

Pokud ANO, kdo?……………… …………., na jaké pozici?…………………………………… 10.

Jaký jste měl/a (máte) vztah ke zdravotnické profesi v 1. ročníku? kladný

záporný

11. Změnil se nějak tento vztah nějak v průběhu studia? Ano - ve kterém ročníku?………………. NE 12. Odpovězte, prosím, na následující otázky: Jaké jsou největší klady Vaší budoucí profese?…………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… Jaké jsou největší zápory Vaší budoucí profese?…………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………. Co Vás v průběhu studia na této profesi nejvíce překvapilo (zaskočilo)?…………………………… ………………………………………………………………………………………………………… 13. Má podle vás sesterské povolání prestiž ve společnosti? Ano

Ne

Víte, které místo zaujímá v žebříčku povolání? Zkuste si tipnout……………………… 14. Jaká je, podle Vás, průměrná výše platu zdravotní sestry v současnosti v ČR? Uveďte konkrétní částku:………………………………………Kč 15. Ovlivňuje škola Váš způsob života? neovlivňuje

málo ovlivňuje

ovlivňuje

velmi ovlivňuje

Pokud ovlivňuje, v čem zejména? ve výběru přátel

ve způsobu trávení volného času

v životním stylu

jiná možnost – uveďte:………………………………………………………………………… 16. Pořádá Vaše SZŠ jakékoliv akce mimo vyučování, týkající se problematiky zdravotnické profese? Ne Ano –uveďte jaké: Účastníte se těchto akcí?

Ano

Ne

17. Z níže uvedených předmětů napište tři, které považujete za : Nejoblíbenější Nejméně oblíbené Latinský jazyk, Etika v ošetřovatelství, Psychologie obecná a osobnosti,Vývojová psychologie, Sociální psychologie, Zdravotnická psychologie, Edukace v ošetřovatelství, Sociologie, Komunikace v ošetřovatelství, Informační a komunikační technologie, Zdravotnické a sociální právo, Výchova ke zdraví, První pomoc a medicína katastrof, Biofyzika, Biochemie, Farmakologie, Radiologie a radiační ochrana, Klinická propedeutika, Anatomie a fyziologie, Patologie a patofyziologie, Mikrobiologie, epidemiologie, Výživa člověka, Výzkum v ošetřovatelství, Management a řízení kvality, Ošetřovatelství, Klinické ošetřovatelské dovednosti, Ošetřovatelství v interních oborech, Ošetřovatelství v chirurgických oborech, Ošetřovatelství v pediatrii, Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví, Ošetřovatelství v psychiatrii, Ošetřovatelství v komunitní, domácí ,hospicové péči, Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe, 18. Z níže uvedených předmětů napište tři, které považujete z hlediska Vaší budoucí profese za: Nejdůležitější Nejméně důležité Latinský jazyk, Etika v ošetřovatelství, Psychologie obecná a osobnosti,Vývojová psychologie, Sociální psychologie, Zdravotnická psychologie, Edukace v ošetřovatelství, Sociologie, Komunikace v ošetřovatelství, Informační a komunikační technologie, Zdravotnické a sociální právo, Výchova ke zdraví, První pomoc a medicína katastrof, Biofyzika, Biochemie, Farmakologie, Radiologie a radiační ochrana, Klinická propedeutika, Anatomie a fyziologie, Patologie a patofyziologie, Mikrobiologie, epidemiologie, Výživa člověka, Výzkum v ošetřovatelství, Management a řízení kvality, Ošetřovatelství, Klinické ošetřovatelské dovednosti, Ošetřovatelství v interních oborech, Ošetřovatelství v chirurgických oborech, Ošetřovatelství v pediatrii, Ošetřovatelství v gynekologii a porodnictví, Ošetřovatelství v psychiatrii, Ošetřovatelství v komunitní, domácí hospicové péči, Ošetřovatelská praxe, Odborná praxe, 19. Je, podle Vás dobře koncipovaná praxe na VOZŠ? Ano

Ne, proč?........................................................................

20. Splnila praxe vaše očekávání: zcela ano

spíše ano

spíše ne

zcela ne

21. Na nemocničním prostředí Vás nejvíce zaujalo:

22. Na nemocničním prostředí je Vám nepříjemné:

23. Na odbornou praxi chodíte: rád/a, protože……………… nerad/a, protože…………… 24. Jaký názor mají Vaši rodiče na obor, který studujete? velmi kladný

kladný

záporný

velmi záporný0

neutrální Jste s tím:

spokojen/a

nespokojen/a

25. Jak moc uznávají Vaši přátelé práci zdravotníka? velmi Jste s tím:

částečně spokojen/a

málo nespokojen/a

vůbec

26. Setkal/a jste se s člověkem, který by mohl být vzorem ve Vaší budoucí profesi? Ne

Ano

jiná možnost – uveďte:… ………………………………………………………………………… 27. Chcete někdy pracovat ve zdravotnictví? Ano

Ne

28. Kam byste pravděpodobně nastoupila do zaměstnání? Která práce by vás uspokojovala nejvíce? A

práce v nemocnici na interním oddělení

B

práce v nemocnici na dětském oddělení

C

práce se seniory (geriatrie, Domov důchodců)

D

práce v domácí péči (Home care)

E

práce v jeslích

F

v paliativní medicíně (HOSPIC

G

práce v nemocnici na chirurgickém oddělení)

H

práce v nemocnici v intenzivní péči (ARO, JIP)

CH práce v ambulanci (praktický lékař, zubař) I

práce v dětském domově

J

práce v řídící funkci

K

gynekologicko-porodnické oddělení

29. Po ukončení studia na VOZŠ chcete: A

pracovat ve zdravotnictví

B

založit rodinu

D

pokračovat

dále

ve

studiu

na

VOZŠ,

obor………………………………………………………… E

pokračovat dále ve studiu na vysoké škole v oboru Ošetřovatelství

F

Všeobecné lékařství

G

Fyzioterapeut

H

pracovat mimo zdravotnictví

CH

vycestovat do zahraničí

I

Ergoterapeut

J

Porodní asistentka

K

pokračovat dále ve studiu na vysoké škole – fakulta pedagogická, sociální, filosofická aj. Děkuji za spolupráci.

Příloha č. 3 : Učební plán - zdravotnický asistent Učební plán 53-41-M/007 Zdravotnický asistent, Denní studium Počet týdenních vyučovacích hodin Kategorie a názvy v ročníku vyučovacích předmětů celkem 1.

2.

3.

4.

Český jazyk a literatura

3

3

2

3

11

Cizí jazyk

3

3

3

3

12

Latinský jazyk

2

-

-

-

2

Občanská nauka

1

1

1

1

4

Dějepis

2

1

-

-

3

Matematika

3

2

2

-

7

Fyzika

2

2

-

-

4

Chemie

2

2

-

-

4

Biologie

2

1

-

-

3

komunikační 2

2

-

-

4

Tělesná výchova

2

2

2

2

8

Ekonomika

-

-

-

2

2

1,5

-

-

1,5

A. Povinné a) základní

Informační

a

technologie

Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví První pomoc

1

-

-

-

1

Psychologie a komunikace

-

2

2

1

5

Klinická propedeutika

-

1

-

-

1

Somatologie

4

-

-

-

4

Základy epidemiologie a hygieny -

1

-

-

1

Ošetřovatelství*

3

6

6

4

19

Ošetřování nemocných*

-

-

12

14

26

-

1,5

3

3

7,5

b) výběrové a volitelné

Kategorie

a

názvy

vyučovacích předmětů Počet hodin celkem

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku 1.

2.

3.

4.

32

32

33

33

celkem 130

B. Nepovinné

Od školního roku 2010/2011 platí Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent Vzdělávací oblasti a obsahové okruhy

Minimální počet vyučovacích hodin za celou dobu vzdělávání týdenních

celkový

- český jazyk

5

160

- cizí jazyk

10

320

Společenskovědní vzdělávání

5

160

Přírodovědné vzdělávání

4

128

Matematické vzdělávání

7

224

Estetické vzdělávání

5

160

Vzdělávání pro zdraví

8

256

komunikačních technologiích

4

128

Ekonomické vzdělávání

2

64

8

256

ošetřovatelská péče

44

1 408

Sociální vztahy a dovednosti

5

160

Disponibilní hodiny

21

672

Celkem

128

4 096

Jazykové vzdělávání

Vzdělávání v informačních a

Základ pro poskytování ošetřovatelské péče Ošetřovatelství a

Příloha č. 4 : Učební plán – diplomovaná všeobecná sestra Učební plán 53-41-N/001 Diplomovaná všeobecná sestra, denní studium Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet vyučovacích hodin za studium

A. Povinné a) základní Cizí jazyk

120

Latinský jazyk

30

Etika v ošetřovatelství

20

Multikulturní ošetřovatelství

16

Psychologie

130

Sociologie

26

Komunikace v ošetřovatelství

56

Informační a komunikační technologie

30

Zdravotnické a sociální právo

20

Veřejné zdravotnictví

12

Výchova ke zdraví

41

První pomoc a medicína katastrof

36

Základy biofyziky

10

Základy biochemie a farmakologie

33

Základy radiologie

16

Klinická propedeutika

41

Anatomie a fyziologie

86

Patofyziologie a patologie

28

Mikrobiologie a hygiena

20

Výţiva člověka

26

Výzkum v ošetřovatelství

24

Management a řízení kvality

28

Ošetřovatelství

134

Ošetřovatelské postupy

140

Ošetřovatelství v klinických oborech

410

Absolventský seminář

8

Odborná praxe I

181 b) volitelné

78

Celkem

1800

Odborná praxe II

2120

B. Nepovinné

ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra nebo ústav:

ŠÁRKA KUMBÁLKOVÁ UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA, ŢIŢKOVO NÁMĚSTÍ 5, 771 40 OLOMOUC KATEDRA ANTROPOLOGIE A ZDRAVOVĚDY

Vedoucí práce: Rok obhajoby: Název práce: Název v angličtině: Anotace práce:

Klíčová slova: Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce:

PHDR. HANA HOROVÁ 2011

VÝVOJ VZTAHU KE ZDRAVOTNICKÉ PROFESI U ŢÁKŦ A STUDENTŦ ZDRAVOTNICKÉ ŠKOLY DEVELOPMENTS IN RELATION TO THE MEDICAL PROFESSION OF PUPILS AND STUDENTS NURSING SCHOOL Diplomová práce se zabývá prvotními faktory motivace k volbě profese zdravotnického asistenta nebo diplomované sestry. Vývojem vztahu k budoucí profesi během studia na zdravotnické škole, dále pak se snaţí vystopovat moţné dominantní ukazatele změn vztahu k budoucí profesi, ve kterých ročnících studia se tak děje nejčastěji. Zjistit kolik ţákŧ a studentŧ má tendenci pracovat dále ve zdravotnictví. Porovnat motivační a vztahové postoje u středního a vyššího stupně vzdělávání na zdravotnické škole. Zdravotnický asistent, diplomovaná sestra, motivace, volba povolání, vztah, profese, vzdělávání, porovnávání This thesis deals with the primary motivating factors for choosing the profession of medical assistant or certified nurse. Developments in relation to future career while studying at medical school, then trying to track down a possible dominant indicator of changes in relation to the future profession, in which years of study is done frequently. Find out how many pupils and students also tend to work in health care. Compare motivational andrelational attitudes of middle and higher levels of education in medical school. A medical assistant, certified nurse, motivation, attitude, education, profession, relationship, comparing, Příloha č. 1 : Dotazník pro SZŠ Příloha č. 2 : Dotazník pro VOŠZ Příloha č. 3 : Učební plán - zdravotnický asistent Příloha č. 4 : Učební plán – diplomovaná všeobecná sestra Příloha č. 5 : Platová tabulka

99 stran ČESKÝ JAZYK