UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
MANUÁL zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením do společnosti Libor Podešva
Olomouc 2007
Oponent: doc. PhDr. PaedDr. Olga Krejčířová, Ph.D.
1. vydání © Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007 ISBN 978-80-244-1629-8
2
Obsah
Úvod do problematiky…………………………….…………..……….… 4 1 Axiom……………………………………………..…………..…….. 6 2 Pojem integrace obecně…………………………..……..………... 6 3 Co je to zdraví? Kdo je to zdravý člověk………......…..………… 8 4 Kdo je to člověk se zdravotním postižením ………..……..…….. 9 5 Socializace jedinců zdravotně postižených a sociální integrace ...................................................................11 6 Majorita a minorita aneb „zdravý“ versus zdravotně postižený ..............................................................… 12 7 Většina zdravých sobě……………………..………………..…... 14 8 Východisko – nastoupit proces integrace ……………...……… 15 9 Podmínky integrace ……………………………………….......…. 18 10 Faktory integrace …………………………………......……………27 11 Postřehy………………………………………………….....……… 32 Závěr .……………………………………………………………………. 34 Rejstřík vybraných odborných názvů…………………………………. 35 Seznam použité literatury………………………………………………. 37
3
Motto: „Umění žít znamená vědět, jak vychutnat malé radosti a unést velká břemena.“ (William Hazlitt)
Úvod do problematiky Slovo diskriminace vnímáme v negativním smyslu. Míníme tím rozlišování, které zvýhodňuje ve srovnatelné situaci jedny proti druhým, čímž ty druhé poškozuje, neboť neuznává jejich rovnost s prvními. Tak si počínají jedinci či skupiny vyznávající ideologie s totalitním zaměřením, které dělí lidi na jedny a ty druhé, přičemž ti druzí jsou „špatní“, protože jsou takoví, jací jsou. Schéma naši – cizí, čili my – oni , se v nás ozývá co chvíli. „Nám“ bezděčně přisuzujeme kladné vlastnosti, „jim“ záporné. Již dítě v druhé půli prvního roku života začne rozlišovat. Na známou tvář se usměje a cizí v něm vyvolává úzkost. Obava z jinakosti je první krůček k sociálním postojům ve společnosti. Záleží na dalším vývoji dítěte, zda se bude kultivovat, anebo ustrne na původním schématu. Xenofóbie (strach z „cizího“) je vlastně zbytkovým
infantilním
postojem. S přibývajícím
věkem
vzrůstá
odpovědnost každého normálního člověka za stav jeho mysli i za to, jak ze svou xenofobií naloží. Postižení nebo jen jakkoli vyjímeční lidé byli vždy v dějinách vnímáni a přijímáni svým okolím ambivalentně: se sklonem buď je podceňovat, odsuzovat, pronásledovat nebo i zabíjet – nebo je litovat, přeceňovat a připisovat jim mimořádné, ba nadpřirozené vlastnosti a schopnosti. Devatenácté, a ještě víc dvacáté století zaznamenalo zásadní obrat v institucionální péči o lidi se zdravotním postižením. Změna v obecném povědomí i v individuálním vědomí se však za těmito nespornými zlepšeními neustále zpožďuje. Není to ovšem nic překvapivého, neboť sociální, a možná i biologicky zakotvené předpoklady pro onu zásadní ambivalenci hodnocení, postojů a samotného vnímání „jiných“ jsou staré a hluboké.
4
Dostáváme se k podstatě obsahu tohoto manuálu, a to k procesu integrace, tedy možného společného života či soužití různých skupin ve společnosti. V případě tohoto textu se bude jednat o úhel pohled na soužití lidí zdravých a lidí se zdravotním postižením.
Osobní otázka uživateli manuálu
K zamyšlení: Jak se projevuje moje xenofobie ve vztahu k těm „jiným“ – „druhým“ a jak ji zpracovávám ve svém životě?
(Dovolím si pro potřebu otázky a větší představivost uvést pár příkladů „oni“ čí „ti druzí“: například tělesně postižený člověk s amputací končetiny nebo vozíčkář, člověk s kožní nemocí, či ve stváři, člověk s mentálním postižením, člověk nevidomý (slepý). Pro rozšíření otázky, byť následně uvedené skupin nejsou předmětem tohoto textu, bych uvedl ještě například: Romové, Židé, Němci, „jiní“ sousedé, staří lidé, mladí lidé).
5
K zamyšlení
Axiom
1 Axiom „Všichni lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech.“ (Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv) Poznámka: Takto vymezené hrací pole neříká, že rovnost znamená, že jsme všichni
Poznámka
stejní se stejnými nároky, ale že naše lidství – lidská důstojnost, se kterou se všichni rodíme, zakládá rovnost v možnostech, tedy přístupech k dobrům společnosti a život v ní. To vše nutně předpokládá možnost svobodné volby své životní cesty a podmínky ve společnosti, abych se na svou cestu mohl vydat. Kdyby jste náhodou chtěli zdravotně postiženým pomáhat, zeptejte se sami sebe co na své životní cestě chcete. Předpokládám, že vzdělání, práci, místo k bydlení, kruh rodiny nebo přátel, prostor pro volný čas atd. Toto vše chtějí i lidé se zdravotním postižením. Nic víc.
Pojem integrace
2 Pojem integrace obecně K zapamatování: Integrace je praktickým jevem, který se aktualizuje při styku hodnotových postojů v různých oblastech existence společnosti. Pokud integrace umožňuje soužití minorit a majorit, pak jediné východisko k tomuto soužití vede přes podávání a přijímání pravdivých informací s následnou komunikací zúčastněných skupin v procesu integrace.
Komunikace by měla při poctivém přístupu vést k adaptaci jednotlivých skupin ve společnosti a následně pak umožnit spolupráci -
kooperaci všech zúčastněných a umožňovat soužití v různosti a jedinečnosti.
6
K zapamatování
Příklad: Použiji příklad Ed Robertse, spoluzakladatele a bývalého ředitele Světového institutu pro postižené, legendu hnutí za nezávislý život postižených Independent Living v USA, který byl závislý na umělých plících a pohybovat mohl jen hlavou. Již v 60.letech dvacátého století byl spolu s dalšími těžce postiženými studenty studujícími na univerzitě v Berkeley proti svému umístění do univerzitní nemocnice. Důvodem byl jeho názor na svou situaci, kdy tvrdil, že kromě toho, že dýchá přes respirátor a může pohnout jen hlavou se cítí zdráv a nevidí důvod, aby byl umístěn do nemocnice mezi nemocné. Rozhodl se tenkrát zlomit mínění ostatních o možnostech zdravotně postižených lidí. Sám říká, že do té doby, kdy žádal o práci, lidé neviděli jeho, ale vozík a dál je nezajímalo, čeho je schopen.Byl stejně jako ostatní odpadním produktem společnosti. Říká:
„Nejlépe
se
získávají
peníze
vyvoláváním
pocitů
viny
u nepostižených. Tím se však podporuje antagonizmus mezi postiženými a nepostiženými a pomoc se tím obrací proti postiženým. Všechny druhy charity nás vlastně zraňují.“ Tento názor neříká, že charita – různé druhy péče organizované nepostiženými je špatná, ale špatné je, že nemají přístup k jiným možnostem, které by si svobodně zvolili. Třeba i charitu.
Jedna z definic nezávislého života zdravotně postižených si zaslouží zdůraznění: DEFINICE NEZAVISLÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA LIDÍ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
NEZÁVISLÝ ZPŮSOB ŽIVOTA JE STAV, KDY JSME NA ŽIVU A MÁME SOCIÁLNÍ, POLITICKÉ, EKONOMICKÉ A KULTURNÍ MOŽNOSTI VÝBĚRU ROVNOCENNÉ MOŽNOSTEM NEPOSTIŽENÝCH OSOB.
7
Definice nezávislého způsobu života
3 Co je to zdraví? Kdo je to zdravý člověk?
Co je zdraví?
Použijeme definici mezinárodní zdravotnické organizace WHO. Zdraví je stav úplné pohody fyzické, psychické a sociální. Pak tedy zdravý – intaktní jedinec v současné chvíli prchavého okamžiku prožívá subjektivně stav tělesného a duševního zdraví, který mu umožňuje plný život s lidmi a ve společnosti. Doporučil bych promyslet sousloví z definice …úplné pohody. Pak zdraví není jen nepřítomnost choroby, ale pohoda ve všech třech částech, které vytváří integritu člověka a to ve zmiňovaných jednotlivých částech fyzické, psychické a sociální. (Někteří rozšiřují tyto oblasti existence člověka o oblast spirituální s přesvědčením, že schopnost víry je pro „úplnou pohodu“ limitní.) Poznámka: Podotkl bych k tématu, že je rozdíl mezi tím jak se ve vztahu ke svému zdraví cítím a jak mne vidí okolí, nebo si myslím, že mne vidí okolí. Ještě jednou bych obrátil vaši pozornost na již uvedený příklad z života Ed Robertse. Považoval se za zdravého přestože dýchal přes umělé plíce a pohyboval jen hlavou. Přijal psychicky(či celý život přijímal) svůj fyzický stav se závěrem mám tuto konkrétní neschopnost, ale jinak jsem zdráv. Zajisté toto pojetí v jeho většinovém okolí nikdo nesdílel a snažili se ho ubytovat v nemocnici. Své místo v sociální oblasti si musel vybojovat. Ještě jednou osobní zkušeností bych poukázal na tuto problematiku. Jedná se o dva lidi s kterými jsem se před lety potkal. Jedna byla mladá žena, která nechodila na koupaliště, protože měla na koleně jizvu po operaci menisku a měla pocit, že se na ni všichni dívají a druhý byl mladík co skočil do vody pod splav a zlomil si krční páteř a skončil na vozíku. Viděl jsem, že ho přátelé neopustili, oženil se, postavil s přáteli dům. Nevím jak to bylo dál, ale je tady zřejmý rozdíl ve vnímání stavu zdraví fyzického psychikou popsaných s rozdílnými následky v socializaci na životni podmínky. Jedno indické přísloví reaguje na prožívání životních událostí člověkem následovně – řekni bolest a bude to bolest, řekni radost a bude to radost.
8
Poznámka
Dále se budeme zabývat prostorem majority „zdravých“ – intaktních
jedinců
a
minority
zdravotně
postižených
–
Majorita a minorita
znevýhodněných jedinců. Pokud je, dle definice WHO, zdraví stav úplné pohody fyzické, psychické a sociální, pak si můžeme dovolil dát slovo zdraví, a to ze své každodenní zkušenost, do uvozovek. Protože hranice mezi mít a nemít zdraví, cítit se a necítit se zdravý, prostě být či nebýt, je velmi pohyblivá. Proto bychom měli hovořit s úctou o zdraví jako o daru, který nám může být kdykoli odňat. Někteří dokonce odlehčují situaci tím, že tvrdí, že zdravý člověk neexistuje a existuje pouze člověk špatně diagnostikovaný. Pro podporu tohoto postoje každého z nás, ke svému zdraví, bych uvedl namátkově ze statistiky, že ročně v naší republice usedá na invalidní vozík v důsledku úrazů cca 200 našich spoluobčanů. Nikdo z nás se nestane Romem nebo Maďarem pokud je Čech či Moravák, ale vozíčkářem za pár sekund.
Kdo je to zdravotně postižený člověk?
4 Kdo je to člověk se zdravotním postižením? Za zdravotně postižené v duchu definice WHO považujeme jedince, u kterých v důsledku poškození organismu a porušení jeho funkcí dochází ke snížení některých jejich schopností a výkonnosti a
následně
i
k jejich
znevýhodnění
(handicapu,
zdravotnímu
postižení) ve srovnání se zdravým – intaktním člověkem. Důležité pro naše nazírání je, že je to člověk s běžnými i specifickými potřebami v různém vzájemném poměru.
Omezení vyplývající ze zdravotního postižení. Důsledky ovlivňující život lidí se zdravotním postižením lze v zásadě rozdělit na subjektivní a objektivní, z nichž některé je možné změnit nebo významně ovlivnit, a některé jsou neměnné a můžeme je pouze
kompenzovat
či
dodatečně
eliminovat
jejich
negativní
působení. Zároveň je nutné poznamenat, že většina dále uvedených faktorů či aspektů má smíšený charakter, prolínají se a jejich následky pro život s postižením se kombinují.
9
Omezení vyplývající ze zdravotního postižení
Mezi důsledky subjektivní patří: -
Zdravotní stav a omezení, která z něho vyplývají. Máme na mysli
Subjektivní důsledky
chronické onemocnění nebo trvalé zdravotní postižení, jež není možné plně terapeuticky zvládnout a které zásadním způsobem ovlivňuje lokomoci, mobilitu, vnímání a komunikativnost, chápání, emotivitu, chování a jednání jedince. -
Osobnostní rysy jedince dané souhrnem vrozených dispozic a ovlivněné působením rodiny, komunity a společnosti.
-
Schopnost
zvládnout
nepříznivou
životní
situaci
–
tedy
charakterové vlastnosti, volní a motivační rysy osobnosti. -
Vnější vlivy,na nichž je jedinec závislý, tedy rodina či osobní zázemí.
Poznámka:
Poznámka
Uvedené aspekty tím nejpodstatnějším způsobem poznamenávají život postižené populace a určují úspěšnost socializačního procesu, avšak jsou ovlivnitelné jen v omezené míře. Objektivní důsledky
Mezi důsledky objektivní řadíme: -
Společenské vědomí, postoje k postižené populaci a dosud existující sociální stigmatizaci.
-
Vlastní životní prostor a v něm existující technické, dopravní, komunikační či architektonické bariéry.
-
Sociální politiku, tedy vztah státu ke znevýhodněným lidem.
-
Vzdělávací politiku, tedy úroveň
zprostředkování
výchovy,
Vzdělání a profesní přípravy lidem se zdravotním postižením. -
Politiku zaměstnanosti, tedy vůli a možnost vytvářet pracovní podmínky a zabezpečit tak využití nadání a schopností lidí se zdravotním postižením.
10
5 Socializace jedinců zdravotně postižených a sociální integrace. Pojmem
sociální
integrace
chápeme
jako
proces
rovnoprávného společenského začleňování zdravotně postižených
Pojem sociální integrace
osob do výchovně vzdělávacího i pracovního procesu a do života společnosti. Integrace je v kontextu péče o člověka a jeho všestranný rozvoj nejvyšším stupněm socializace jedince. Socializace zdravotně postiženého předpokladů
jedince a
se
však
objektivních
odvíjí
od
aspektů,
mnoha jak
subjektivních
bylo
naznačeno
v předchozím textu, ale i od individuálních odlišností každého jedince. Z toho vyplývá, že míra socializace není pochopitelně u všech zdravotně postižených jedinců stejná.
Pamatujme: Rozlišujeme čtyři základní stupně socializačního procesu, a to jsou Pamatuj
integrace, adaptace, utilita a inferiorita.
Integrace
je
plným
začleněním
a
splynutím
zdravotně
Integrace
postiženého jedince se společností. Předpokládá samostatnost, nezávislost jedince, jenž nevyžaduje
zvláštní přístupy nebo ohledy
ze strany přirozeného prostředí. Zdravotně postižený jedinec se plně vyrovnal s důsledky zdravotního postižení a případně je dokázal adekvátně kompenzovat, je rovnoprávným partnerem ve všech běžných
oblastech
profesní
přípravy,
pracovního
uplatnění
i společenského života.
Adaptace je o něco nižší fáze socializace a charakterizujeme ji jako schopnost zdravotně postiženého jedince přizpůsobovat se sociálnímu prostředí, komunitě, společenským podmínkám. Přirozeně záleží
na
osobnosti,
schopnostech
a
potřebách
zdravotně
postiženého jedince jak se dovede včlenit mezi ostatní zdravé i postižené lidi tak, aby byl akceptován prostředím, v němž žije nebo ve kterém bude žít. 11
Adaptace
Utilita
označuje již jen sociální zařaditelnost zdravotně
postiženého jedince, jehož vývoj je značně omezen. Takový jedinec
Utilita
již není samostatný a v mnoha oblastech je závislý na jiných lidech. V důsledku svého postižení se ani přes plnou terapeutickou péči nemůže zcela socializovat a trvale nemůže žít samostatně.
Inferioritu charakterizujeme jako nejnižší stupeň socializace, pro níž je typické sociální vyčlenění ze společnosti. Jedinci jsou
Inferiorita
naprosto nesamostatní, odkázaní na ošetřovatelskou péči a pomoc při uspokojování nejzákladnějších životních potřeb. Poznámka: V tomto textu se zabýváme cestami integrace, ale i tam kde integrace zdravotně postižných osob není možná, zůstává našim úkolem dosažení
Poznámka
takové kvality života, která plně respektuje individualitu jedince a dané subjektivní i objektivní možnosti či okolnosti.
6 Majorita a minorita aneb „zdravý“ versus zdravotně postižený. V úvodu jsme se setkali s pojmem xenofóbie, která je více méně v každém z nás. Zmínili jsme se o údělu cizích, jiných, odlišných. Neomylným ukazatelem stavu člověka je jeho řeč – pojmy. Uděláme si menší inventuru pojmů majoritní skupiny „zdravých“, kterými pojmenovává lidi se zdravotním postižením. Jako zdroj použijeme, mimo jiné, Slovník spisovné češtiny (Academia,1978).
Invalida – bezcenný, neschopný Docela frekventované slovo ve smyslu invalida pobírá invalidní důchod. Termín historicky vyznačuje neschopnost člověka pracovat.
Mrzák – člověk s tělesnou vadou Dokonce je uváděn i termín mrzáček jako zdrobnělina nebo expresivní výraz.Z angličtiny převzatý termín handicapovaný člověk –
12
Zdravý člověk proti zdravotně postiženému
se zdá být nejpřijatelnější. pochází ovšem z anglického spojení „hand and cap“ značící čepici v ruce žebrákově.
Postižený – slovo nám docela jasně oznamuje, že se stalo nějaké neštěstí, nějaká nehoda, která přináší smutek či neštěstí. Ostatní dávají postiženému najevo, pokud jsou toho schopni, že jsou si toho vědomi a projevují svou účast – lítost. K zamyšlení: Co evokují tyto pojmy v myšlení „zdravého“, konzumního člověka v plné
K zamyšlení
síle? Může to byt vlastní ohrožení, negace, neštěstí, tedy pocity, které se snaží běžný člověk vytěsnit ze svého života a v tom mu zdatně pomáhají média, včetně reklamy. Jen člověk štíhlý, mladý, úspěšný, navštěvující patřičnou banku a mající patřičné pojištění, který jí patřičnou stravu může být „šťastný“. Jak tyto pojmy vnímají ti, kterých se to týká. Tyto negativní vyjádření s absencí pozitivního myšlení se stávají anachronismem oproti pojmům, které bychom měli zavádět a prosazovat v komunikaci ve společnosti a to např. pojmy znevýhodněný člověk nebo osoby se speciálními potřebami.
Poznámka: Pojmy se vyvíjejí ve svém obsahu a reflektují společenský vývoj. V dalším vydání Slovníku spisovné češtiny (Academia 2000) je již u slova invalida uvedeno – člověk nezpůsobilý k práci pro tělesnou vadu způsobenou úrazem, nemocí ap. Zdravý člověk o něco přišel, ale co dál. Být nezpůsobilý je pro perspektivu kvalitního života pěkná deprese. V USA používají pro označení osob se zdravotním postižením pojem vyjímečný, což znamená: odchylující se od běžnosti, zvyklostí, neobvyklý, zvláštní, mimořádný. Do této skupiny, ale zahrnují kromě osob např. s tělesným či mentálním postižená také osoby s mimořádným nadáním. Tudy vede cesta.
13
Poznámka
Nutný pohled majority zdravých – intaktních, nepostižených osob Je nutné si plně uvědomit rozdíl: Člověk se zdravotním
Majorita zdravých
postižením (tedy s postižením tělesným, smyslovým, mentálním nebo s postižením komunikační funkce) je dán svou existencí. Prostě někdo se tak narodí, u jiného je to důsledek nemoci nebo úrazu (statistika uvádí, že v ČR je 10 – 12% osob se zdravotním postižením). POZOR!!! Ale to, zda bude zařazen ten či onen člověk se zdravotním postižením mezi postižené, respektive znevýhodněné, ve všech nebo některých oblastech lidského života, závisí na postojích a praktických krocích společnosti, v níž všichni nedílně žijeme. Znamená to, že pro člověka se objektivní důsledky zdravotního postižení rozvíjí až tehdy, když mu brání ve výkonu občanských práv a svobod, kdy se nemůže adekvátně vzdělávat a následně nemá možnost využívat svých schopností
v zaměstnání.
V důsledku
tohoto
stavu
dochází
k narušení, či dokonce nevytvoření adekvátních sociálních vztahů, dysfukci v sociální komunikaci, izolovanosti a poruchám vyváženosti a zralosti osobnosti. Poznámka: Nezapomínejme, co zdravotně postižení občané potřebují. Možnost volby
Poznámka
a rovnocenné možnosti možnostem nepostižených. Je to tak kolem nás? Uvědomme si, že například ty schody tu někdo nastavět musel.
7 Většina zdravých sobě. Je zřejmé, že se nás to všech osobně týká. Kde si myslí, že ne, se hluboce až tragicky mýlí. Předešlý názor jasně ukazuje, že odpovědnost za míru a rozsah důsledků zdravotního postižení ve společnosti nese majorita nepostižených, tedy každý z nás. Všichni jako voliči, mnozí jako veřejní činitelé a zaměstnavatelé. Čím více 14
Majorita zdravých sobě
a efektivně se přičiníme na vytváření rovných možností a svobodné volby pro osoby se zdravotním postižením ve společnosti, tím více pro sebe každý uděláme. Nebudeme muset, až na nás dojde a to dojde, nebo na naše příbuzné, přátele, (nemoc, úraz, stáří), řešit hromadu problémů, protože jsme je již řešili. Poznámka: Úspěch těchto změn je však podmíněn změnou smýšlení občanů ve
Poznámka
společnosti. Protože jen občané - voliči mohou prosadit změnu podmínek života ve společnosti. Jenže v jakém stavu je naše smýšlení. Viděl jsem při vozík pro imobilní osoby s tím, že „to“ nechtějí přivolat. Při akcích zaměřených na demonstraci bariér ve společnosti a předvádění důsledků zdravotních postižení tělesného, zrakového a sluchového se nám mnozí dospělí raději vyhnou. Jak může člověk měnit něco co vytěsňuje ze svého života a čeho se bojí.Jediní co nemají problém jsou děti a to je šance pro budoucnost, pokud jej budeme k chápání této problematiky vychovávat.
8. Východisko – nastoupit proces integrace Integrace znamená sjednocování postojů, hodnot, chování a směřování aktivit různého druhu. Ovlivňuje osobní a skupinové vztahy, tak identitu jednotlivců a skupin. Její potřeba vzniká při kontaktu dvou navzájem se odlišujících jevů, situací, postojů nebo aktivit. Tyto se mohou projevit ve formě stresů, konfliktů a problémů narušujících rovnováhu vztahů, jistotu a spokojenost životního běhu. Integrace je jeden z prostředků, které pomáhají takovéto rozpory překonat. Dosavadní stav řešení problémů integrace můžeme shrnout ve dvou základních směrech:
15
Východisko proces integrace
První směr integrace lze nazvat asimilační. Je charakterizován těmito postuláty:
Asimilační integrace
1. Integrace je hlavně problémem minorit, např. i zdravotně postižených (ZdP). 2. Integrace vyjadřuje vztah
nadřízení a podřízení, hodnotový
systém a chování majority jsou jediné správné. 3. Integrace představuje
ztotožnění se minority s identitou
majority. 4. Hlavní způsob postupu je bezvýhradné přijetí psaných i nepsaných norem existence majoritní společnosti (asimilace). 5. Hlavní forma řešení je začlenění minorit (např. ZdP) do institucí majorit (např. zdravotně intaktních).
Definice integrace asimilačního směru: Integrace je splývání (inkluze) se zdravými – intaktními nebo s hlavním (většinovým) proudem společenského dění.
Definice asimilační integrace
Poznámka: V posledním období je v tomto duchu místo integrace používán i termín inkluze. Řada odborníků používá termín inkluze, aby s jeho pomocí oddělila integraci ZdP od používání termínu integrace v jiných oborech a souvislostech (např. integrované učební obory, integrovaný záchranný systém atd.).
16
Poznámka
Druhý směr integrace nazýváme koadaptační. Charakterizují jej tyto postuláty:
Koadaptační integrace
1. Integrace je společným problémem majority (např. intaktních) a minority (např. ZdP). 2. Integrace je vztahem partnerství. 3. Integrace je nová hodnota vytvořená jak z hodnot minority, také z hodnot majority. 4. Hlavní způsob postupu v integraci je koadaptace. 5. Začlenění minority (např. ZdP) do institucí majorit (např. intaktních) není jediná forma integrace. Definici následovně:
integrace „Integrace
koadaptačního představuje
směru
partnerské
lze
formulovat
soužití
majorit
a minorit (např. intaktních a ZdP). Potencionální konfliktnosti tohoto
Definice koadaptační integrace
soužití nesmí být překážkou, ale stimulem k dosažení integrace v pozici jeden pro druhého (Intaktní – ZdP).“ (1)
K zamyšlení: Takto vymezené póly integrace plně odpovídají realitě, kterou žijeme v současnosti. První -
asimilační převládá v myšlení intaktní majority
a i to je dobrý výsledek za posledních patnáct let. Protože se pořád setkáváme s lidmi ve společnosti, kteří se veřejně, ale především skrytě podivují nad tím, co si to ti postižení dovolují vůbec něco chtít. Druhý směr – koadaptační je budoucím řešením vztahů ve společnost vedoucím k plné socializaci člověka, ale budeme muset společně ujít ještě dlouhou cestu.
17
K zamyšlení
9 Podmínky integrace Podmínka integrace z hlediska času a prognózy Základní časový aspekt této péče je, zda se totiž pojmem integrace označuje celý dlouhodobý, někdy i celoživotní proces
Integrace z hlediska času a prognózy
přípravy postiženého jedince, tedy integrace jako cesta, nebo pouze konečný výsledek tohoto snažení a jeho zařazení a postavení v širším společenském prostředí, jako výsledek dlouhodobé přípravy. Základní podmínkou z hlediska času je co nejvčasnější stanovení ucelené diagnózy a prognózy. Diagnóza a prognóza musí zahrnovat stránku zdravotní, psychologickou, pedagogickou a sociální. Všechny jsou stejně významné, důležité je však, aby následovaly v uvedeném sledu, ve kterém jedna vychází z druhé a navazuje na ni. Lékařská diagnóza a prognóza zjišťuje zdravotní stav a možnosti postiženého dítěte a předpokládaný vývoj tohoto stavu, zejména se
Lékařská diagnóza a prognóza
zřetelem k možnosti nebo kontraindikaci tělesného i psychického zatěžování v průběhu výchovy, vzdělávání a profesní přípravy. Psychologická diagnóza stanoví psychické, zejména rozumové předpoklady
dítěte
a
jejich
předpokládaný
vývoj
vzhledem
k možnostem výchovy a vzdělávání. Pedagogická diagnostika pak zjišťuje
metodami
dlouhodobého
pozorování
a
didaktickými
požadavky, do jaké míry je možno rozvinout tyto schopnosti k nabytí rozumových, vyjadřovacích a pohybových vědomostí, dovedností a návyků v průběhu soustavné výchovy a vzdělávání. Předpokladem úspěšného rehabilitačního, socializačního nebo resocializačního působení jednotlivých pracovníků a v jednotlivých složkách ucelené rehabilitační péče je vzájemná znalost ucelené diagnózy a prognózy a průběžné vzájemné informace o současném stavu a vývoji postižení i celé osobnosti postiženého dítěte.
18
Psychologická diagnóza Pedagogická diagnostika
Poznámka: Jakákoliv změna v pořadí a nedostatek v předávání informací mezi jednotlivými
pracovníky
vnáší
zmatek
a
navozuje
Poznámka
nedostatky
v integračním působení. Pokud chceme integrovat zdravotně postižené osoby do běžných škol, do běžného společenského prostředí, musíme respektovat nutnou potřebu ucelené diagnóza a prognóza, která by umožnila odborným pracovníkům, osobám se zdravotním postižením, rodičům zdravotně postiženého dítěte stále sledovat, k čemu směřuje příprava a co bude na konci této přípravy.
Podmínky integrace z hlediska změny, aneb všechno je jinak Být zdravý je samozřejmé nebo stát se rodičem zdravého
Integrace z hlediska změny
dítěte je radostná událost pro celou rodinu. Máme své plány, u dítěte si dovedeme představit, čím bude a co pro něho uděláme, aby se mělo aspoň tak dobře jako my, popřípadě lépe. Jiná situace nastává, když se narodí zdravotně postižené dítě, nebo člověk získá zdravotní postižení úrazem či nemocí. Tento zásah do světa nepostiženého člověka a jeho představ, ideálů a postojů je dramatický. Co je špatně? Proč já? Zdravotně postižený člověk a jeho okolí, nebo rodiče zdravotně postiženého dítěte procházejí různými fázemi od sebeobviňování a hledání viníků či příčin, až po hledání možnosti léčení, včetně alternativní medicíny. Jsou uváděny tři fáze, kterými člověk prochází: 1. zhroucení ideálů – šok, jenž je nutnou obrannou reakcí organizmu 2. zavržení – obrana organizmu, zejména popření diagnózy 3. pochopení situace – nikoli smíření 4. přijetí – vyrovnání, aktivní postoj tváří tvář problému a životu
Kromě momentu vzniku postižení hraje svou roli jeho rozsah. Je jasné, že své důležité místo má nejen lokalizace handicapu, ale i stupeň narušené funkce. Na adaptační schopnosti osoby se zdravotním postižením a jejího okolí, u zdravotně postiženého dítěte a jeho rodičů má velký vliv i časový faktor. Tím mám na mysli, jaké trvání bude mít postižení. Před všemi vyvstává otázka, zda je
19
Fáze procesů změny
postižení pouze přechodné nebo trvalé, či se zlepšuje, stagnuje nebo dokonce zhoršuje? Budou se příznaky cyklicky objevovat a zase mizet? Jak se bude vyvíjet dopad zdravotního postižení na běžný život? Co se mnou bude a co rodina? Rodiče zdravotně postižených dětí se musí v této situaci vyrovnat jednak sami se sebou a co je důležitější, musí najít optimální přístup k postiženému dítěti. Je sice těžké, najít ve výchově tu nutnou polohu pro vztah, která dítě nebude přetěžovat, ale ani rozmazlovat a dávat mu výhody za to, že je zdravotně postižené. Včasnému vyrovnání se s problematikou a přijetím dítěte takového, jaké je, může zásadně přispět včasná poradenská péče a setkání s rodiči stejně postižených dětí, kteří prošli stejnými problémy a mají obdobné zkušenosti.
Problematika úrazu dospělého člověka v tomto případě muže, je uvedena v následujícím textu. Popis situace je zaměřen na problematiku partnerských vztahů. Míšní postižení představuje výrazný zásah do života obou partnerů. Postižený se dostává do nemocničního prostředí, které je pro něj neznámé, změní se jeho životní rytmus. Cítí se zmatený, nedokáže si představit následky poranění a v jeho citovém stavu převládají převážně
negativní
emocionální
prožitky.
Cítí
úzkost,
strach
z nemožnosti pohybu, ze ztráty zaměstnání, rodiny a objevuje se nejistota ze změny tělesného vzhledu. Žije v přítomnosti, uzavírá se do sebe a říká si „proč právě já“. Budoucnost je pro něj velmi vzdálená. Na druhé straně tím, že je muž díky dlouhodobé hospitalizaci a pobytu v rehabilitačních zařízeních dlouho mimo domov a rodinu, musí žena sama zvládat veškeré problémy spojené s řízením domácnosti a rodiny. Navíc cítí, že muž čeká na její podporu. Žena prožívá stejnou zmatenost ze situace, která nastala, jako její partner a neví, co bude dál. Je nutné se postarat o všechny věci potřebné pro vozíčkáře, avšak takovéto úpravy jsou velmi ekonomicky náročné.
20
Zdravotně postižený po úrazu a partnerské vztahy
Nutnost řešení závažných problémů vede k psychickému Psychické napětí napětí obou partnerů a vyvrcholení napětí se může projevit v podobě
obou partnerů
hádek a nedorozumění. Je důležité, aby lidé mezi sebou otevřeně komunikovali, a to nejen v oblasti sociální, ale také v oblasti sexuální. Partnerka se obává rozhovorů, aby svého muže „nezranila“ nebo nějak se ho „nedotkla“. Právě dialog snižuje napětí mezi partnery a vede ke zvýšení důvěry. Nedorozumění vzniká také z obavy dysfunkce, kdy dříve vše fungovalo bezproblémově a automaticky. Pokládám za nezbytné informovat jak ženu, tak muže o vzniku sexuální dysfunkce, o možnosti nemít děti, ale také o možnostech medicíny zabývající se řešením těchto problémů. Jsou páry, u kterých porucha erekce i ejakulace a následná neplodnost způsobila rozpad partnerských vztahů. Někteří muži nezvládnou rozchod, izolují se do ústraní a podléhají alkoholu i užívání drog. Jiní si opět nacházejí nové
Izolace do ústraní
partnerky často z řad sestřiček i fyzioterapeutek. Na druhé straně je řada párů, které se bezproblémově zadaptovaly na úraz i na následky a naopak je to přimělo k většímu poznání sebe samých. Společně sdílejí problémy, které se stávají stále menší a snesitelnější. Ergonomické podmínky integrace Pokud
se
zabýváme
společnosti,
musíme
s ergonomií.
Ergonomie
vzájemné
vztahy
a
člověkem
v širších
jeho
souvislostech
je definovaná jako
člověka,
techniky
a
socializací začít
ve
pracovat
věda, zkoumající
pracovního
prostředí
v pracovních procesech a sledující vztahy uvnitř těchto tří systémů s cílem dosáhnout maximální stupeň humanizace práce a ochrany zdraví člověka, který může být zabezpečen v dané etapě vývoje.
Zaměříme se nyní na ergonomickou problematiku jednotlivých zdravotních postižení a nastínění základních potřeb, které je nutně akceptovat ve společnosti intaktní majority z hlediska samostatného pohybu a orientace.
21
Ergonomické podmínky integrace
Pro zájemce: Pro potřebu této práce jsme převzali následnou specifikaci s § 9 Vyhlášky č. 369 Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. října 2001 o obecných požadavcích užívání staveb osobami s omezenou
schopností pohybu
a orientace.
Osoby s těžkým postižením pohybového ústrojí (pohybující se pomocí vozíku) Zásadním problémem osob používajících vozík je pohyb Těžké postižení pohybového a práce vsedě, mnoho požadavků tedy souvisí a přímo vyplývá ústrojí
z rozměrů a dalších vlastností vozíků. Základem pro stanovení těchto pokynů byly vlastnosti ručně nebo elektricky poháněných vozíků používaných uvnitř výrobních prostorů. Velikosti běžně vyráběných vozíků a parametry dosahových možností osoby používající vozík jsou uvedeny v poznámkách k § 2 citované vyhlášky. Obdobně jsou uvedeny i potřebné manévrovací plochy. Při obsluze výrobních zařízení (strojů apod.) je třeba manipulační prostor přiměřeně zvětšit.
Manipulace v prostoru
V takovém případě počítáme s manipulační plochou o průměru 1800 až 2100 mm. Ruční pohon vozíku při stoupání po rampě, nebo přes výškové rozdíly podlah a přes nerovné nebo měkké terény je značně namáhavý a vysilující. Proto povrch podlahoviny, jízdní dráhy nebo terénu by měl být tvrdý a rovný. Přístup do koutů místnosti, ke stolům se zásuvkami apod. je omezován koly vozíku a vyčnívajícími podpěrkami pro nohy. Proto je nutné počítat s volným prostorem pod stolem, pod umyvadlem, případně pod pracovní plochou v šířce 800 mm, o výšce 650 až 700 mm a hloubce 600 mm. Optimální výška pracovní plochy pro osobu na vozíku je v rozmezí 750 až 850 mm, nejvýhodnější je řešení pomocí nastavitelné výšky. Osoby se sníženou schopností pohybu Pro běžný pohyb chodících pohybově postižených osob je nutné zajistit rovinu terénu nebo podlahy s protiskluzným povrchem (součinitel smykového tření suchého povrchu 0,6). Na schodištích
22
Osoby se sníženou schopností pohybu
a rampách musí být zábradlí s doplňkovým madlem ve výši 750 mm nad podlahou. Max. výška
schodišťových stupňů je 160 mm. Na
chodbách je třeba počítat s odpočivnými kouty, podél vnitřních
Manipulace v prostoru
komunikací by měla být odpočívadla s lavičkami. Lavičky a židle by měly mít výšku sedátka cca 500 mm nad podlahou a opěradla pro ruce ve výši přibližně 700 mm. Osoby zrakově postižené Těmto osobám lze usnadnit orientaci pomocí různých barev, řádným osvětlením, zvukovými signály a změnou struktury povrchu.
Osoby zrakově postižené
Dispoziční řešení je třeba navrhovat jednoduše, v pravoúhlém systému, aby orientace byla jednoduchá. Pro snazší identifikaci dveří, schodů, ramp, průjezdů, chodeb apod. je nutné používat kontrastní barvy. Změnou struktury povrchů je možné vyznačit průjezdy, změny směru apod. Orientační body by měly být osvětleny individuálně. Jako orientační pomůcka pro určení místa, kde se osoba nachází, mohou sloužit různá zábradlí. Ke snížení nebezpečí pádů a zranění je třeba
Manipulace v prostoru
vyloučit z půdorysů komunikací sloupy, vyrovnávací stupně, výčnělky, výstupky ze zdí. Případná nebezpečená místa musí být zdůrazněna vhodným
osvětlením,
užitím
kontrastních
barev
a
materiálů
a případnou ochranou (zábradlí, zarážka ve výši 250 mm nad podlahou). Osoby se zrakovým postižením jsou často citlivé na oslunění. Nežádoucí zrcadlení a odlesky musí být vyloučeny pečlivým rozmístěním oken a osvětlení. Proto je nutné instalovat clonící a stínící zařízení. Uváženě je třeba volit povrchové úpravy stěn, stropů a výběr podlahovin (matový povrch). Tištěné informace působí zrakově postiženým osobám obtíže, proto je třeba vizuální informace doplňovat informacemi akustickými. Osoby sluchově postižené Tyto osoby mají zejména potíže s rozlišením zvuků v hlučném Osoby sluchově prostředí. Proto místnosti, kde se pohybují, je nutné dobře akusticky izolovat. Reprodukční systémy ve výrobních objektech by měly fungovat zřetelně, jasně a srozumitelně. Informační systémy musí být doplněny vizuálními informacemi. Osoby se zhoršeným sluchem si
23
postižené
pomáhají odezíráním ze rtů mluvící osoby, tomu přispívá celkově dobré osvětlení, bez odlesku. Alespoň část instalovaných telefonních přístrojů
musí
mít
zesilovací
zařízení.
Ve
Manipulace v prostoru
shromažďovacích
prostorech, jako jsou zasedací síně apod., musí být instalovány indukční smyčky. Osoby vnitřně postižené
Osoby vnitřně postižené
1. Osoby s alergiemi Tyto osoby jsou citlivé na prach, pyl, plísně, zvířecí srst, těkavé látky
Alergie
apod. Některé osoby jsou citlivé na kontakt s různými látkami a materiály (nikl, chrom, pryž atd.). Proto by ve výrobních zařízeních pro tuto skupinu postižených měly být používány ke zpracovávání materiály, které nevyvolávají alergické reakce. 2. Osoby s chorobami srdce a plic Těmto osobám činí potíže delší chůze a stoupání do schodů. Nároky
Choroba srdce a plic
na prostředí jsou obdobné jako u osob se sníženou schopností pohybu. Proto se musí maximálně využívat zvedacích zařízení (výtah, plošina apod.). 3. Osoby trpící epilepsií, hemofilií apod. O možnosti zaměstnávání těchto osob musí rozhodnout ošetřující
Epilepsie, hemofilie apod.
lékař, který také stanoví podmínky, za jakých může postižený pracovat, s ohledem na stupeň postižení. Obecně je známo, že tyto osoby trpí závratěmi a záchvaty, při kterých by mohlo dojít k poranění. Proto je nutné ve vybavení provozu odstranit všechny překážky s ostrými hranami a rohy. Rovněž je třeba se vyvarovat umístění dráždivých materiálů. 4. Mentálně postižené osoby Mentálně
Tyto osoby představují velmi různorodou skupinu, z čehož vyplývají postižené osoby i velmi různé nároky na životní a tedy i pracovní prostředí. Doporučuje se
aplikovat
jednoduché
provozní
jednoznačnými symboly, případně značkami.
24
uspořádání
s jasnými,
Podmínky školské integrace Proces školské, ale i obecné integrace zdravých a zdravotně
Podmínky školské integrace
postižených osob je zatížen hlediskem osobního, optimálního rozvoje jedince s respektováním jeho jedinečnosti a současně schopností zúčastněných tento proces umět zajistit organizačně a personálně, ve spolupráci s rodinou a ve společenských souvislostech. Nemusím zdůrazňovat, že na jedné straně je dítě vyvíjející se po stránce fyzické, psychické, sociální (ve vazbách a vztazích své rodiny) a na druhé odborníci se svými diagnózami a prognózami. Odborníci mají informace a představy o prognóze vývoje dítěte, které opírají o svou větší či menší zkušenost či intuici a rodina zdravotně postiženého dítěte má možnost volby v daném společenském systému, v našem případě školském. Volba rodičů by měla být svobodná, odpovědná a ve vztahu ke svým dětem perspektivní.
Dostáváme se k otázkám, které se týkají systému školství, který v sobě obsahuje dvě možnosti vzdělávání zdravotně postižených žáků. •
První možnost je historický systém speciálního školství diferencovaný podle druhu vad. Všechny tyto školy pokrývají
Diference podle druhu vad
svou působností rozsáhlejší území a předpokládají ubytování části svých žáků na internátech. Organizačně sdružují více typů škol např. mateřskou, základní a střední. •
Druhá možnost vzdělávání zdravotně postižených, je vyvíjející se systém integrace zdravotně postižených žáků (po roce1989) do podmínek
škol, které navštěvuje populace odpovídající
běžné struktuře společnosti, tzv. školy pro zdravé – intaktní žáky.
Pro zájemce: Na základě jakých podmínek či faktorů je možná integrace zdravotně postiženého dítěte do podmínek běžných škol?
Máme před sebou
zdravotně postižené dítě, jeho osobnost, charakter, vlastnosti, druh
25
Integrace zdravotně postižených do podmínek škol
a stupeň postižení, ale s tím, že rozhodnutí o jeho osudu, tedy zařazení dítěte do mateřské či základní školy musí udělat za dítě rodič. Pokud je dítě starší, mělo by jeho zařazení do běžné, stejně jako speciální, školy předcházet vyjádření jeho názoru. Nejedná se přitom jen o pedagogickou zásadu individuálního přístupu či naplnění obvyklé rodičovské praxe, ale o naplnění základního práva dítěte, vyjádřeného v Úmluvě o právech dítěte. Jde o právo dítěte na vlastní názor, s tím, že názoru dítěte bude dána váha odpovídající jeho věku a vyspělosti. Dítě by však nemělo být stresováno případnými obavami či nereálnými očekáváními rodičů a ostatních dospělých. Dítě by mělo být připraveno účastnit se běžného života školy, s úpravami, které respektují důsledky jeho zdravotního postižení. Nelze tedy očekávat či nařizovat plnou účast na všech činnostech školy. Dítě není do školy přijímáno proto, a není ani smyslem integrace, aby bylo „znormalizováno“ a chovalo se či tvářilo jako dítě zdravé. Podstatou a základním předpokladem úspěšné integrace je naopak poskytnutí odpovídajících prostředků speciálně pedagogické podpory vedoucí k maximálnímu rozvoji fyzických a psychických možností s realizací socializace s perspektivou nezávislého života ve společnosti.
K zamyšlení: V případě školství není pojem integrace nový. Konečným cílem systému segregovaného speciálního školství u nás před rokem 1989 bylo taktéž včlenění
zdravotně
postižených
osob
do
společnosti.
Pojmem
segregovaného speciálního školství před rokem 1989 rozumíme v této souvislosti školy, které organizovaly společnou výuku žáků vybraných dle druhu či hloubky zdravotního postižení. Zastánci integrace po roce1990 odmítali vydělování zdravotně postižených dětí ze systému běžného předškolního a školního vzdělávání s tím, že není na co čekat se začleňováním do struktur společnosti a je potřeba využít možností nácviku společného života – socializace mezi vrstevníky od předškolního věku v podmínkách běžného školství. Začalo průkopnické období zavádění školské integrace, kdy velkým krokem vpřed bylo vydání nového Školského zákona č. 561/2004 Sb. s platností od 1. 1. 2005, který legislativně umožnil a popsal podmínky školské integrace. V návaznosti na zákon rozvíjí podmínky vzdělávání dětí, žáků, a studentů se
26
K zamyšlení
speciálními vzdělávacími potřebami vyhláška č.73/2005 Sb. Rozhodnutí rodičů ohledně základního vzdělání zdravotně postiženého dítěte se nyní může pohybovat v rozmezí individuální integrace v běžné třídě základní školy, nebo skupinové integraci – speciální třídě v podmínkách běžné základní školy, nebo umístěním dítěte do základních škol organizovaných pro žáky určitým zdravotním postižením.
10 Faktory integrace K vytvoření
prostoru
pro
maximální
rozvoj
dítěte
se
Faktory integrace
zdravotním postižením a jeho socializaci v rámci daných možností je potřeba následujících faktorů:
Rodiče a rodina
Rodiče a rodina
Nejdůležitější je faktor rodina a záleží na její skladbě (úplná, neúplná, generační vztahy, počet sourozenců), hodnotové orientaci, na výchovném stylu, který může mít širokou škálu podob od výchovného stylu rozmazlujícího či ochranitelského až po přístup skrytého či otevřeného odmítání. Záleží však i na vzdělání rodičů, sociokultrní a ekonomické úrovni rodiny.
Poradenství a diagnostika O podmínkách a souvislostech stanovení diagnózy lékařské,
Poradenství a diagnostika
psychologické a pedagogické a jejím vlivu na prognózu jsme hovořili výše v kapitole Podmínky integrace. Významná je však kvalita diagnostické činnosti a metodická pomoc odborných zařízení. V pedagogické integraci se jedná především o speciální pedagogická centra a pedagogicko psychologické poradny, které zajišťují na školách, ve spolupráci s učiteli a rodiči, podmínky pro integraci. Škola
Škola Ve škole se uskutečňuje proces vzdělání a výchovy, a na škole závisí, zda bude úspěšný či ne. Pedagogický sbor složený z učitelů a vychovatelů je jedním ze základů úspěšné integrace, ale je potřeba si uvědomit, že podle zákona „škola musí, ale učitel může“. Učitel je 27
pro školu podmínka nutná a musí být lidsky i odborně připraven na přijetí dítěte se zdravotním postižením. Právě vstřícnost učitele a vnitřní přijetí postiženého dítěte takového jaké je, umožní učiteli osvojovat si dovednosti, ale i postoje nutné k zvládnutí integrace v souvislostech
osobního
rozvoje
žáků,
komunikace
s rodiči
i socializaci žáků. Atmosféru školy však netvoří jeden, byť osvícený učitel, ale celý učitelský sbor. Je velmi důležité, a to z pohledu vedení školy, aby v personální strategii školy, která se rozhodne pro realizaci integrace, byli vybíráni v tomto úhlu pohledu noví pracovníci, ale současně, aby bylo umožněno kmenovým zaměstnancům vzdělání či doškolování k získání informaci, dovedností k podpoře integrace.
Prostředky speciálně pedagogické podpory Faktor prostředků speciálně pedagogické podpory se týká organizačních
opatření
umožňujících
realizaci
integrovaného
Prostředky speciálně pedagogické podpory
vzdělávání a výchovy dětí se zdravotním postižením v podmínkách např. základní školy a
zároveň určuje meze a rozsah procesu
integrace v jednotlivých formách.
K zapamatování: Existují prakticky dvě formy integrace v podmínkách základního školství.
K zapamatování
Jednou je individuální zařazení dítěte se zdravotním postižením do běžné třídy např. základní školy a tou druhou je zařazení dítěte se zdravotním postižením do speciální třídy běžné základní školy. Následně existují různé varianty těchto dvou forem.
Individuální integrace Individuální s postižením
do
integrace
znamená
přirozeného
plné
sociálního
začlenění prostředí
dítěte
majoritní
společnosti, zde představované skupinou zdravých žáků. Je náročná na odborné vedení, prostředky speciálně pedagogické podpory.
28
Individuální integrace
Skupinová integrace Supinová integrace, kde v případě speciálních tříd základních
Skupinová integrace
škol je zachován princip speciálně pedagogického vedení – ve třídě působí speciální pedagog. Je možno běžně pracovat s užitím speciálně pedagogických metod, jednodušeji se zajišťují ostatní prostředky
speciálně
pedagogické
podpory.
Kontakt
žáků
s přirozeným prostředím není omezen tak výrazně, jako je tomu u speciální školy a vůbec ne tak drasticky, jako je tomu u internátních škol či dokonce ústavů. K zamyšlení: Je potřeba si uvědomit, že integrace není samospasitelná a jako systémové
organizační
opatření
je
pouze
nástrojem
k dosažení
K zamyšlení
maximálně nezávislého života zdravotně postiženého člověka. Tomuto cíli je potřeba ve vztahu k vyvíjejícím se možnostem zdravotně postiženého člověka uzpůsobovat proces socializace (např. integrace) do života společnosti. Proto prostředky speciálně pedagogické podpory integrace jsou
nutné,
ale
i
limitní.
Úspěch
integrace na
nich
bezprostředně závisí, bez nich je integrace nemožná či nebezpečná pro všechny zúčastněné, a to tím, že když nerespektuje souvztažnost výše uvedených podmínek a faktorů integrace, tak bezprostředně ohrožuje vývoj zdravotně postiženého člověka a jeho místo ve společnosti.
Pokud to tedy rozsah zdravotního postižení a možnosti dítěte dovolí, je potřeba k úspěšné integraci do podmínek běžného školství zabezpečit
ve
spolupráci s odbornými pracovišti (SPC,
PPP)
každému dítěti individuální podmínky k překonání důsledků jeho zdravotního postižení. Je potřeba posoudit a projednat s rodiči, odborníky rozsah samostatnosti a autonomie zdravotně postiženého dítěte a rozsah podpory, která je nezbytně nutná. Všechny tyto náležitosti jsou zapracovány do individuálního vzdělávacího plánu.
29
Individuální vzdělávací plán
Prostředky SPP podpory
Prostředky speciálně pedagogické podpory jsou následující: •
Asistent pedagoga – je určen zákonem č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a vyhláškou
č.73/2005 Sb.
Asistent pedagoga
o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a komunitou, ze které žák pochází. •
Rehabilitační a kompenzační podmínkou nutnou pro kompenzaci důsledků zdravotního učební pomůcky
Rehabilitační,
kompenzační
a
učební
pomůcky
–
jsou
postižení v procesu vzdělávání a umožňují rozvoj dovedností např. polohovatelný pracovní stůl pro imobilního či těžce tělesně postiženého žáka,
sluchadlo ke kompenzaci ztráty
sluchu, televizní lupa pro kompenzaci zraku atd. •
Úprava vzdělávacích podmínek – v případě potřeby se pro zdravotně postiženého žáka vypracovává dokument s názvem
Úprava vzdělávacích podmínek
„Individuální vzdělávací plán“. Individuální vzdělávací plán je definován vyhláškou č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálního pedagogického vyšetření •
Doplňkové služby – tyto služby jsou zařazovány do sociálních služeb a jsou nutné u těžce zdravotně postižených – imobilních. Je to práce osobního asistenta při zajištění sebeobsluhy a dále podpora mobility formou svozu a přepravy imobilních osob.
30
Doplňkové služby
Poznámka
Poznámka: Jen složitě je možno uvedené faktory klasifikovat podle jejich důležitosti a významu. Složitou otázkou však zůstává sociální status dítěte ve skupině vrstevníků. Jedním z důvodů odmítnutí integračních tendencí, zejména v počátcích 90. let, byly obavy z odmítnutí dítěte zdravými spolužáky.
Argumentem
se
stala
zkušenost
většiny
dospělých
s agresivitou a posměšky dětí projevovanými vůči spolužáků, kteří se výrazněji odlišovali od běžného průměru. Odlišností mohly být zrzavé vlasy, odstávající uši, drobná vada řeči, stejně jako brýle, pihy nebo sociální postavení rodičů. Obvyklým konstatováním pedagogů i rodičů v těchto případech je, že „děti dokáží být velmi kruté“. Léta integrační praxe u nás zatím podobným obavám nenasvědčují. Ukazuje se, že přítomnost dítěte s postižením ve třídě je ostatními dětmi zpravidla vnímána jinak než výše uvedené, v podstatě drobné odchylky. Děti zpravidla cítí závažnost skutečného zdravotního postižení a vítězí soucit a pomoc, který vystřídá později postoj, že považují dítě s postižením za normální součást své skupiny.
31
11. Postřehy V roce 2003 a 2004 probíhal mezinárodní srovnávací výzkum PUB+ na základě grantu Evropské komise, týkající se přístupnosti veřejných
budov
pro
handicapované
občany.
Firma
SC&C
vypracovala dílčí zprávy za ČR a její experti spolupracovali na řízení projektu. Pro potřeby tohoto textu využijeme jeden ze závěrů zmíněného projektu. Výskyt bariér ve veřejných budovách
nízká
vysoká
Závažnost a výskyt bariér ve veřejných budovách
.
nízký
vysoký
Existující bariéry ve veřejných budovách •
Chybějící rampy Téměř 60 % respondentů cítí chybějící rampy jako problém.
•
Neuzpůsobené toalety Podobné množství – 58 % respondentů – vidí jako problém toalety neuzpůsobené zdravotně postiženým. 53 % respondentů považuje za vážný problém chybějící židle/lavičky (typické pro nevozíčkáře).
32
Existující bariéry
•
Názory
občanů
s omezenou
pohyblivostí
na
problémy
přístupnosti budov se liší podle typu postižení. Pro vozíčkáře jsou největšími problémy chybějící rampy a schody, pro respondenty používající pomůcky (berle, hole) a respondenty s pohybovými
problémy
(bez
pomůcek)
kluzké
podlahy
a nedostatek židlí/laviček. Oblast života
Oblast života
nízká
vysoká
Zobrazení důležitosti ve vztahu ke spokojenosti s oblastmi života respondentů.
vysoká
nízká
33
Závěr Pokud jste se dostali ve čtení tohoto textu až na toto místo, je to obdivuhodné, a je to nadějí pro naši společnou budoucnost. Pokus o uspořádání tohoto textu měl směřovat k oslovení a vzbuzení zájmu o problematiku života spoluobčanů, žijících mezi námi s důsledky zdravotního postižení tělesného, zrakového a sluchového. Nebylo mou ambicí, v tobě čtenáři, křísit solidaritu, empatii, lásku k bližnímu, ale oslovit pragmaticky tvé vnímání sama sebe a vnímání prostředí ve kterém žiješ. Dnes zdravý občane, voliči, udělej něco pro sebe, své nejbližší, přátele a zajímej se o prostředí kolem sebe, které spoluvytváříš. Abys, pokud by se ti něco přihodilo, tedy nedej Bože, Příroda nebo Něco jiného… (podle toho čemu kdo věří), nemusel
žít na okraji
společnosti plné schodů jako pozorovatel a řešit, kam všude nemůžeš. Začal jsem mottem o umění žít a skončím citátem spisovatele Saint – Exuperyho:
„Člověk je veliký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí, v dosahu své činnosti.“
34
Rejstřík vybraných odborných názvů
Ambivalence - dvojznačnost, dvojaký přístup k určitým faktorům nebo osobám, vyznačující se střídáním rozporných, protichůdných názorů, představ a pocitů
A/
Antagonizmus - nesmiřitelný protiklad, protichůdnost: 1. filozofie – forma rozporu, pro který je charakteristická nejvyšší ostrost boje a který často vede k násilnému zvratu. 2. biologie – protichůdný a vzájemně se rušící účinek různých látek v buňce Asimilace - přizpůsobení Axiom - úsudek, ustanovení. Přijatý předpoklad, tvrzení (věta) axiomaticky budované věd. teorie Dysfunkce - nezpůsobilost - lékařství porucha funkce organizmu vzniká následkem choroby (úrazu)
D/
Eliminace - vylučovat
E/
Ergonomie - věda o zákonitostech lidské práce. Vychází ze zkoumání vztahu člověk – stroj – prostředí Humanizace - úsilí o zlidštění něčeho, např. vztahů mezi lidmi, výrobních postupů apod.
H/
Chronické onemocnění - u nemocí, pomalu probíhající vlekoucí se, vleklý, tvrdošíjný, plíživý. Opak: akutní, obecně trvající delší dobu, stálý (např: alkoholizmus)
CH/
Institucionalizace proces přeměny a demokratických útvarů v organizované instituce
samosprávných
I/
Intaktní - nedotčení, neporušený, nepoškozený Integrita - celistvost, neporušenost, nedotknutelnost (státu, území) Koadaptace - biologie vzájemně přizpůsobení se několika druhů organizmů nebo jednotlivých částí jedince za určitých podmínek.
K/
Konzumní člověk - odběratel, spotřebitel, který zneužívá růstu konzumů předmětu individuální spotřeby, zejména dlouhodobé k řešení společenských problémů a vztahů. M/
Majorita - většina Minorita - menšina
35
Resocializace - převýchova pachatele trestného činu k řádnému životu ve společnosti: proces návratu do původního sociálního prostředí.
R/
Respirátor - dýchací filtr, dýchací přístroj. Segregace - oddělování, odlučování, vylučování (rasová segregace – způsob rasové diskriminace)
36
S/
Seznam použité literatury BAJGAR, R.. Hand and cap. Reflex, 1991, č. 5, s.14-17. BLAŽEK, B., OLMROVÁ, J. Krása a bolest. Praha: Panorama 1985. 1.vydání BROWN, Steven E.: Nezávislý způsob života: teorie a praxe. [Praha]: Sbor zástupců organizací zdravotně postižených, 1994. HAVLÍNOVÁ, M., KOPŘIVA, P. aj. Program podpory zdraví ve škole. Praha: Portál 1998.1. vyd. ISBN 80-7178-263-7. HOUSAROVÁ, B. Rodiče jako součást péče o postižené jedince. In Sborník Folia paedagogico specialis II. Integrace – znamení doby. Praha : PdF UK, 1998. JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha : Triton, ISBN 80-7254-192-7. JESENSKÝ, J. Podstata integrace handicapovaných (teze). In Sborník Folia paedagogico specialis II. Integrace – znamení doby. Praha : PdF UK, 1998. KÁBELE, F. Časové aspekty integrace v diagnóze a prognóze postiženého dítěte. In Sborník Folia paedagogico specialis II. Integrace – znamení doby. Praha : PdF UK, 1998. KONEČNÝ, J. Analýza sociální pozice integrovaných žáků ve školní třídě. In Sborník příspěvků projektu programu Phare Access 99 „Integrace je když…zkušenosti jedné školy“ (ed. L. Podešva). Vsetín : ZŠ Integra, 2002, s. 44-46. ISBN 80-238-9885-X. KRATOCHVIL, J. Soužití žáků tzv.zdravých a žáků s mentálním postižením. In Sborník příspěvků projektu programu Phare Access 99 „Integrace je když…,zkušenosti jedné školy“. Vsetín : ZŠ Integra, 2003, s. 55-57. ISBN 80- 239-0339-X. MICHALÍK, J. Škola pro všechny aneb integrace je když…. Vsetín : ZŠ Integra 2002. 55 s. ISBN 80- 238-9885-X. NOVOSAD, L. Sociální integrace zdravotně znevýhodněné populace a úspěšnost socializačního procesu. In Sborník Folia paedagogico specialis II. Integrace – znamení doby. Praha : PdF UK, 1998. PODEŠVA, L. aj. Integrace je když…, zkušenosti jedné školy. Sborník příspěvků projektu programu PHARE ACCES 99. Vsetín : EXODUS 2003. 63 s. ISBN 80-239-0339-X. SKOPEC, J. Bezbariérové řešení staveb. Praha : ABF, a.s., Nakladatelství ARCH, 2002. 1.vyd., ISBN 806165-44-2. 37
SLÁMA, O. Obecná a školská ergonomie. (Skripta). Olomouc : UP, 1994. ISBN 80-7067-411-3. Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (platná od 15.12.2001)
38
Profil autora: Ing. Libor Podešva, PhD. E-mail:
[email protected] Telefon: 571 411 957 Adresa pracoviště: Ředitel základní školy Integra – Vsetín ZŠ Integra Vsetín Rybníky 1628 755 01 Vsetín
39
Ing. Libor Podešva, Ph.D.
MANUÁL zaměřený na integraci osob se zdravotním postižením do společnosti Odpovědná redaktorka Mgr. Lucie Loutocká Technická redakce Jana Hájková Návrh obálky Tomáš Adámek – aplika print, Okružní 452, 755 01 Vsetín Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup e-mail:
[email protected] Olomouc 2007 1. vydání Neprodejné ISBN 978-80-244-1629-8
40
