Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav fyzioterapie

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav fyzioterapie

NEUROFYZIOLOGICKÁ PODSTATA ÚČINKŮ AKUPRESURY U VERTEBROVISCERÁLNÍCH PORUCH Bakalářská práce

Autor: Eva Kratochvílová Obor: Fyzioterapie Vedoucí práce: Mgr. Dana Rysnarová Olomouc 2009

ANOTACE Druh práce:

Bakalářská práce

Název práce v ČJ:

Neurofyziologická

podstata

účinkŧ

akupresury

u vertebroviscerálních poruch Název práce v AJ:

Neurophysiologic substance of effects of acupressure at vertebrovisceral disorders

Datum zadání práce:

2008-10-30

Datum odevzdání práce: 2009-04-30 Rok obhájení:

2009

Název ústavu a VŠ:

Ústav Fyzioterapie FZV UP Olomouc

Autor práce:

Eva Kratochvílová

Vedoucí práce:

Mgr. Dana Rysnarová

Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce se zabývá akupresurou a jejími účinky u vertebroviscerálních poruch v oblasti hrudní páteře, zejména čtvrtého aţ pátého hrudního obratle a hrudníku. V první části se tato práce věnuje teorii akupresury, čakrám a energetickým drahám, které úzce souvisí s danými oblastmi, a vertebrokardiálnímu syndromu. V další části se zaměřuje na diferenciální diagnostiku a moţnost přenesené bolesti a reflexních změn svalŧ této krajiny. Poslední kapitola je zaměřena na ovlivnění těchto poruch stimulací z akupresurních bodŧ na příslušných energetických drahách, kterou mŧţeme doplnit příbuznými technikami této metody. Abstrakt v AJ: Bachelor work is aimed for acupressure and effects this therapy at vertebrovisceral disorders at areas thoracic vertebral column, especially fourth and fifth vertebra, and chest. In first part of this work is attend to theory of acupressure, chakras and energetic tracks, which relate to a given areas. Bachelor work is mainly attend to vertebrocardiac syndrome. In next part is targeted the differential diagnosis this disorder, referred pain and reflective ganges of muscles to a given areas. One last part is considered of affection these vertebrovisceral disorders by acupuncture´s point or technics akin with traditional Chinese med. Klíčová slova v ČJ: akupresura, Anahata, diferenciální diagnostika kardiálních obtíţí, meridián srdce, vertebrokardiální syndrom, blokáda hrudních obratlŧ a ţeber

Klíčová slova v AJ: acupressure, Anahata, differential diagnosis cardiac difficulties, energetic track of heart, vertebrocardiac syndrome, blockade thoracic vertebrae and ribs Místo zpracování:

Ústav Fyzioterapie FZV UP Olomouc

Rozsah práce:

69 s., 17 příl.

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně pod odborným vedením Mgr. Dany Rysnarové a uvedla všechnu pouţitou literaturu a odborné zdroje. V Olomouci dne 30. 4. 2009 ………………………………...

Poděkování: Děkuji Mgr. Daně Rysnarové za odborné vedení a cenné rady k bakalářské práci a Mgr. Anitě Mŧčkové za cenné rady a poskytnutí literatury.

1

ÚVOD ....................................................................................................................... 8

2

AKUPRESURA ........................................................................................................ 9 Podstata a základ akupresury ............................................................................ 9

2.1 2.1.1

Ţivotní energie ............................................................................................ 9

2.1.2

Filosofie akupresury ................................................................................. 10

2.1.3

Akupresurní body ..................................................................................... 11

2.1.4

Jak akupresura funguje ............................................................................. 12

2.2

3

Akupresura v praxi.......................................................................................... 13

2.2.1

Diagnostika ............................................................................................... 13

2.2.2

Výběr bodŧ a pouţité techniky ................................................................. 14

2.2.3

Indikace a kontraindikace akupresury ...................................................... 15

ČAKRY .................................................................................................................. 16 Čakra srdce ..................................................................................................... 17

3.1 4

5

6

7

MERIDIÁNY.......................................................................................................... 19 4.1

Meridián srdce ................................................................................................ 20

4.2

Meridián osrdečníku ....................................................................................... 21

4.3

Meridián tří ohřívačŧ ...................................................................................... 21

MIKROSYSTÉMY ................................................................................................ 23 5.1

Mikrosystém plosky nohy ............................................................................... 24

5.2

Mikrosystém ušního boltce ............................................................................. 25

5.3

Mikrosystém dlaně .......................................................................................... 26

VERTEBROVISCERÁLNÍ PORUCHY ............................................................... 27 6.1

Vertebroviscerální vztahy ............................................................................... 27

6.2

Vertebroviscerální poruchy klinicky .............................................................. 28

6.3

Srdce a vertebrokardiální syndrom ................................................................. 29

REFLEXNÍ ZMĚNY SVALŦ U VERTEBROVISCERÁLNÍCH PORUCH ....... 31 Svaly jako primární příčina vertebrokardiálního syndromu ........................... 31

7.1 7.1.1

Mm. erectores spinae ................................................................................ 32

7.1.2

Mm. pectorales.......................................................................................... 32

7.1.2.1

M. pectoralis major ............................................................................ 32

7.1.2.2

M. pectoralis minor ........................................................................... 33

7.1.3

M. serratus anterior ................................................................................... 33

7.1.4

M. subscapularis ....................................................................................... 34

7.1.5

Pars descendens m. trapezius .................................................................... 34 6

7.1.6

Mm. scaleni ............................................................................................... 34 Reflexní změny svalŧ jako následek distenze sternokostálního skloubení..... 35

7.2

Distenze druhého sternokostálního skloubení .......................................... 36

7.2.1

7.2.1.1

Hluboké svaly zádové C2- Th2 .......................................................... 36

Distenze třetího sternokostálního skloubení ............................................. 36

7.2.2

7.2.2.1

Hluboké svaly zádové C3-Th3 a Th3-L3 ............................................. 37

7.2.2.2

M. levator scapulae ............................................................................ 37

7.2.3

Distenze čtvrtého sternokostálního skloubení .......................................... 37

7.2.4

Distenze pátého sternokostálního skloubení ............................................. 38

7.2.4.1

M. obliquus abdominis externus........................................................ 38

7.2.4.2

M. pectineus ...................................................................................... 39

Bolest na přední straně hrudníku .................................................................... 39

7.3 7.3.1

M. sternocleidomastoideus ....................................................................... 39

7.3.2

M. sternalis................................................................................................ 40

7.3.3

M. subclavius ............................................................................................ 40

8 AKUPRESURA A JINÉ TECHNIKY VÝCHODNÍ MEDICÍNY U VERTEBROVICERÁLNÍCH PORUCH OBLASTI HRUDNÍ PÁTEŘE............. 41 Akupunkturní body meridiánŧ ovlivňující vertebroviscerální poruchy ......... 41

8.1 8.1.1

Body ovlivňující bolest v oblasti hrudníku ............................................... 41

8.1.2

Body ovlivňující hrudní páteř ................................................................... 43

8.1.3

Body ovlivňující reflexní změny svalŧ u vertebrokardiálního syndromu 44 Meridiánová masáţ ......................................................................................... 45

8.2 8.2.1

Principy a základy terapie ......................................................................... 45

8.2.2

Poruchy hrudní páteře a APM technika .................................................... 46

8.3 9

8.2.2.1

Energetická příprava .......................................................................... 46

8.2.2.2

Ošetření hrudní páteře ....................................................................... 47

Cviky k aktivaci meridiánŧ ............................................................................. 48

DISKUSE................................................................................................................ 50

10 ZÁVĚR ................................................................................................................... 54 11 REFERENČNÍ SEZNAM ...................................................................................... 55 12 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................ 59 13 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................. 60 14 PŘÍLOHY ............................................................................................................... 61 7

1

ÚVOD Bakalářská práce pojednává o akupresuře vertebroviscerálních poruch, coţ je

jedna z nejstarších metod tradiční čínské medicíny, které se v dnešní době dostává stále více pozornosti. Ačkoliv se tato léčebná technika začala rozvíjet po celém světě aţ v polovině 20. století, její účinky jsou zkoumány jiţ od jejího vzniku. Základem akupresury je práce s ţivotní energií kolující po celém těle systémem energetických drah neboli meridiánŧ. Čchi, jak ji také mŧţeme označit, se do lidského organismu dostává prostřednictvím čaker, energetických center, jeţ mají jako jeden z hlavních úkolŧ rozvádět získanou energii po jednotlivých meridiánech. Samotná podstata akupresury spočívá v manuálním ošetření akupunkturních bodŧ leţících v prŧběhu těchto energetických drah, čímţ docílíme harmonizace prŧtoku energie v těle člověka. Mezi nejčastější poruchy a onemocnění, které pacienta přivádí do rukou zkušeného

akupresuristy

jsou

poruchy

a

onemocnění

pohybového

aparátu.

Takovými stavy mohou být i vertebroviscerální poruchy, jeţ blokádami hrudní páteře, ţeber a reflexními změnami svalŧ této krajiny, mohou imitovat onemocnění srdce. Tato bakalářská práce se zaměřuje na samotnou akupresuru těchto poruch a účinky její léčby.

8

2

AKUPRESURA Akupresura je součástí tradiční čínské medicíny, která vznikla na území dnešní

Číny asi před více neţ čtyřmi tisíci lety. Patří mezi jedny z nejstarších zevních léčebných metod a v literatuře ji mŧţeme najít i pod označením manupresura, prstová akupunktura, manupunktura, bodová masáţ či také akupunktura bez jehel. Tato metoda spočívá v učení o energetických drahách a na podkladě filozofických základŧ pentagramu a taoismu.

2.1 Podstata a základ akupresury 2.1.1 Ţivotní energie Akupresura se jako léčebná technika opírá o pozorování celého člověka a jeho vztahu k přírodě a vesmíru. Kaţdý člověk má v sobě určitou energii vyplývající ze základních ţivotních pochodŧ, jako jsou biologické a psychologické děje, a také z našich

vztahŧ

k přírodě.

V tradiční

čínské

medicíně

se

setkáváme

s nejrŧznějšími typy energií, ale pro člověka je nejdŧleţitější ţivotní energie neboli čchi. Tato energie představuje dané vztahy člověka k přírodě a okolí, které ovlivňuje, stejně jako ovlivňuje i rovnováhu jin a jang (Hillebrecht, 2000). Čchi si mŧţeme představit i jako ţivotní tonus, který nám dává informace o celkovém stavu organismu. V západní medicíně se navíc hovoří i o tonu cévním, nervovém, svalovém nebo jednotlivých orgánŧ. Všechny tyto příklady napětí jsou dány intenzitou metabolismu daných orgánŧ, ale i celého organismu. Tato představa o ţivotní síle a energii, které dohromady tvoří ţivotní tonus, je známa ve východní medicíně jiţ po mnohá tisíciletí (Vogralik, 1992). Čchi, která se v jiných kulturách, například indické označuje jako prana nebo mana, koluje v našem těle systémem energetických drah a jejich kolaterál. Hlavním posláním energie, vstupující do těla dýcháním a výţivou, je zásobování a výţiva tělesných orgánŧ a celkový dobrý fyzický stav našeho organismu. Čchi přijímána čakrami a aurou ovlivňuje psychiku a duševní stav člověka (Hillebrecht, 2000). Ţivotní energie má řadu součástí. Rozdělujeme ji na prvotní, výţivnou a obrannou, kdy kaţdé této energii náleţí daný meridián. Její vliv nacházíme 9

i v principu jin a jang, kdy čchi má jangovou povahu, zatímco krev jinovou. Kromě toho, ji mŧţeme rozdělit i podle příčiny poruchy její rovnováhy. Je-li zpŧsobena onemocněním organismu, označujeme ji jako patogenní a naopak nepatogenní je dána poruchou obranyschopnosti organismu (Heřt,aj., 2000). Základem akupresury je stimulace toku ţivotní energie tlakem prstŧ na specifické

body,

které

označujeme

jako

body

akupunkturní,

jeţ

jsou

navzájem propojeny dráhami toku energií. Onemocnění lidského organismu, na těle nebo duchu člověka, zpŧsobí poruchy rovnováhy mezi základními prvky akupresury, jin a jang, které se projeví narušením energie. Naším cílem je tuto dysfunkci odstranit, a to jemným tlakem nebo i jednoduchými hmaty, kterými zajistíme opětovné obnovení rovnováhy a harmonizace energií v těle člověka. Někdy i samotný člověk mŧţe při terapii akupresurou cítit příjemný prŧtok energie tělem (Hillebrecht, 2000). Na stejném základě, ovlivňování vytvořené nerovnováhy energie v lidském organismu, pracuje i akupunktura. I ji zařazujeme mezi metody tradiční čínské medicíny. Jejich rozdílnost spočívá v technice. Akupunktura vyuţívá ovlivnění drah energie v těle ocelovými jehlami, jejichţ zaváděním docílíme hluboké a komplexní stimulace, která je srovnatelná se stimulací při akupresuře (Kolster, Waskowiak, 2006).

2.1.2 Filosofie akupresury Akupresura vychází z filosofického základu čínské medicíny taoismu, jin a jang, které představují energetické síly a také skutečnost, ţe člověk a příroda jsou ovládány harmonií dvou pólŧ. Jedná se o systémy, které se na první pohled mohou jevit jako protiklady a vytvářet mezi sebou extrémy. Opak je ale pravdou a tyto póly se vzájemně propojují a doplňují. Rozdělujeme je na kladný jin a záporný jang, zobrazující se nejčastěji známým symbolem monády, jeţ ukazuje příloha 1, s. 61. Bílá kapka tvoří jang a černá jin. Pro pochopení jejich vzájemného vztahu je třeba si říci, ţe k principu jang patří vlastnosti aktivity jako například den, slunce, teplo nebo pohyb a jin představuje spíše pasivitu, noc, chlad nebo tmu. Proto jako den nemŧţe existovat bez noci, nemŧţe ani jin být bez jangu (Kombercová, 1998). Porucha prŧtoku čchi se projeví na nerovnováze těchto dvou principŧ, které se vychýlí, a navenek zpŧsobí obtíţe, onemocnění nebo dokonce i smrt (Kombercová, 1998).

10

2.1.3 Akupresurní body Jak jiţ bylo řečeno výše, akupresura vlastně pŧsobí na body mající vliv na prŧběh energie v meridiánech, podél kterých je často nalézáme. Akupresurní body jsou naprosto totoţné s body tradiční akupunktury. Akupunkturní bod je koţní, sloţitý, komplikovaný analyzátor, který má přesně definovanou anatomickou polohu a funkci. Tyto body zároveň představují místo projekce vegetativních útvarŧ uloţených v hloubce a místo koncentrace ţivotní energie. Nacházíme je nejčastěji na povrchu těla, kde tvoří koţní projekci receptorŧ uloţených v hloubce, kam se promítá i funkce příslušného vnitřního orgánu nebo dráhy. Tato skutečnost je dána vegetativními a somatickými reflexními vztahy s největším účinkem k daným částem těla. V názvosloví tradiční čínské medicíny jsou tyto body pojmenovány jako klasické (Rŧţička, 2003). Akupunkturní body jsou body na kŧţi malé velikosti okrouhlého tvaru se specifickými vlastnostmi jako teplo nebo sníţený elektrický odpor. Tyto body se dle účinku rozlišují na body tonizující a sedativní. Při celkovém pŧsobení na organismus se jedná o body s celkovým účinkem, uloţené na hlavě, obličeji a hrudníku. Ovlivňují-li tyto body pouze určité orgány, mluvíme o bodech mistrovských, specifických či s místním účinkem, které se nachází distálně od loktŧ a kolen. Body vyrovnávající energii mezi energetickými drahami jsou body pramene a přechodu. Body, které nám signalizují postiţení příslušné dráhy a akutní problém, se označují jako poplašné a jsou vyuţívány hlavně k diagnostice a léčbě, zatímco s body souhlasnými se setkáváme u chronických onemocnění (Kombercová, 1998). Kromě tohoto rozdělení mŧţeme aktivní body rozlišit na body nestálé, které nemají přesné uloţení a objevují se pouze u některých onemocnění. Body mimodráhové doplňují body klasické a jak napovídá jejich název, jsou uloţeny mimo energetické

dráhy.

Na

meridiánech

se

objevují

i

body

mimořádné,

které však v klasické terapii zahrnuty nejsou (Rŧţička, 2003). Podstata akupresury je dána i vzájemným vztahem mezi akupunkturními body a vnitřními orgány, které odpovídají mozkově-míšním segmentŧm, v nichţ nalézáme i vegetativní inervaci orgánŧ ovlivňující akupunkturní body. Mezi vnitřními orgány a akupunkturními body existují spoje, které vedou senzitivní vzruchovou aktivitu z daného dermatomu a umoţní tak maximální stimulaci poruchy vnitřního orgánu. 11

Tento vztah nám tak vysvětluje moţnost pŧsobit z daného dermatomu, akupunkturního bodu, na patologickou změnu v organismu člověka (Rŧţička, 2003).

2.1.4 Jak akupresura funguje Prokazatelné účinky akupresury jsou v dnešní době podstatou mnoha vědeckých bádání. Moţnost spojení jednotlivých orgánŧ nebo tělesných obtíţí s akupunkturními body je dáno ve spojitosti s embryonálním vývojem. Tento fakt vysvětlujeme tím, ţe některé tkáně vznikají na jiných místech těla a v prŧběhu embryonálního vývoje se přemisťují do správné oblasti a následně v dospělosti jsou tyto tkáně schopny mezi sebou komunikovat (Kolster, Waskowiak, 2006). Akupresurou pŧsobíme na specifické body, které ovlivňují poruchy orgánŧ neurohumorální cestou. Tato léčebná technika pŧsobící na regulační procesy v organismu je zprostředkovaná aferentní vzruchovou aktivitou. Při podráţdění akupunkturního bodu dojde k aktivaci vzruchŧ, které se šíří senzitivními nervy. Podráţděny jsou hlavně mechanoreceptory a nervová vlákna, která zpŧsobí aktivaci nebo inhibici sympatiku, jeţ následně ovlivní cílový orgán. Jednou z hlavních odpovědí, kterou dostáváme je analgezie, a to vyplavením látek proti bolesti, kterými jsou endorfiny (Rŧţička, 2003). Kromě reakce nervového systému se aktivuje i cévní systém, kdy dochází k dilataci cév nebo naopak k jejím spazmŧm. Tento poznatek byl objeven při studiích zkoumajících senzitivní poruchy vnitřních orgánŧ a přinesl i objev vzájemného vztahu periferie a vnitřních struktur (Rŧţička, 2003). Některé akupunkturní body uloţené ve volné tkáni, jeţ označujeme jako cévněnervové uzliny, jsou bohaté na vodu a jejich stimulací dochází k aktivaci silných nervových svazkŧ a vegetativního nervového systému na podkladě vyšší elektrické dráţdivosti těchto bodŧ. Impulz vzniklý akupresurou se tak mŧţe přenášet i do vzdálených oblastí těla a výsledkem je pozitivní účinek (Kolster, Waskowiak, 2006). Při terapii akupresurou mŧţeme děje rozlišit na místní reakci, při které dochází pouze k dráţdění kŧţe a tím ke spuštění korových mechanismŧ. V této fázi mŧţeme sledovat změnu barvy kŧţe, její teploty nebo také změny elektrického odporu kŧţe. Reakce, ke kterým zde dochází, jsou přenášeny do míšních segmentŧ a mluvíme o fázi segmentární reakce. Při ní se uplatňuje hlavně vztah mezi povrchem těla a vnitřními 12

orgány. Vţdy se jedná o přesné projekce do příslušných zón. Pak uţ sledujeme zmírňující se obtíţe, které člověka trápí, a to hlavně díky tomu, ţe impulzy vznikající v prŧběhu reakcí se přenáší aţ do podkorových a korových oblastí, které se aktivovali uţ na začátku místní reakce. Tuto fázi označujeme jako celkovou a tvoří ji tři cesty, neurogenní, humorální a hormonální. Cílem a výsledkem akupresury je normalizace stavu nemocného a opětovného obnovení homeostázy (Rŧţička, 2003). V prŧběhu mnoha staletí vznikla celá řada teorií, vysvětlujících podstatu tradiční čínské medicíny. Je však zcela nezpochybnitelné, ţe základem všech těchto teorií a konceptŧ jsou vzájemné vztahy kŧţe, svalŧ a vnitřních orgánŧ zprostředkované neurální cestou, které pŧsobí na meridiánový systém, jeţ je úzce spojen s nervovým a cévním systémem (Hillebrecht, 2000).

2.2 Akupresura v praxi Akupresura je metoda, která by měla být vţdy prováděná vyškoleným odborníkem, jeţ pátrá po příčinách nemoci a snaţí se je léčit. Tuto léčebnou techniku mŧţeme pro zmírnění akutních a chronických obtíţí provádět i jako autoterapii, kterou vyuţíváme spíše pro aktivaci a vitalizaci, při nevolnostech, nachlazení, nadýmání a jiných lehčích potíţích, anebo jako doplněk tradiční léčby, ale vţdy po domluvě s lékařem (Möhring, 2007).

2.2.1 Diagnostika Pro tuto metodu je dŧleţitá diagnostika, která se provádí mnoha zpŧsoby. Mezi hlavní, nejčastěji se vyuţívající, patří pulsová diagnostika, při níţ se měří puls na zápěstích na obou horních končetinách a zjišťuje se jeho hloubka a kvalita. Dále sledujeme rŧzné koţní afekce, podkoţní zatvrdliny nebo křečové ţíly na horních i dolních končetinách v prŧběhu energetických drah, které nám značí poruchy těchto drah a orgánŧ. Často se setkáváme i s diagnostikou na podkladě Akabaneho metody, kterou se stanovuje dysbalance energie na základě pocitŧ tepla a počtu ţíhání při pouţití moxové cigarety. Diagnostika se však nejjednodušeji určuje pomocí mikrosystémŧ nebo podle místních citlivých bodŧ v blízkosti postiţené tkáně (Kombercová, 1998).

13

2.2.2 Výběr bodů a pouţité techniky V úvodní části terapie je dŧleţitý správný výběr vhodných akupunkturních bodŧ, dle symptomŧ pacienta, a jejich kombinace, které se řídí pravidlem, ţe u „prázdnoty orgánu“ musíme posílit jeho „matku“ neboli předchozí orgán, a naopak u „plnosti orgánu“ je nutné oslabit jejího „syna“, tedy orgán následující. Tyto orgány takto řadíme v prŧběhu toku ţivotní energie nebo vzájemným vztahem mezi pěti základními prvky. V terapii postupujeme podle efektu, kterého chceme docílit, a to sedace, tonizace nebo harmonizace. Metoda sedace, tedy zklidnění, ke které přistupujeme při plnosti energie, je jemná, dráţdivá metoda, kdy hmaty vedeme proti prŧběhu dráhy a pŧsobící tlak je mírný a po delší dobu. Tonizace, ve stavu prázdnoty, dosáhneme silnými, aktivizujícími hmaty ve směru prŧtoku ţivotní energie s krátkodobým pŧsobením na akupunkturní bod. Harmonizace energie je spíše prevence u zdravých lidí, kterou volíme k celkovému posílení organismu. Je to vlastně stav mezi tonizací a sedací (Rŧţička, 1993). Na začátku terapie vyhledáme akupresurní body pomocí míry cun, která je u kaţdého jedince individuální. Jeden cun odpovídá šířce konce palce nebo délce středního článku ukazováku a tři cuny šířce ruky ve výšce středních kloubŧ prstŧ. Body vyhledáváme podle potíţí, jeţ nás trápí, projevující se bolestivostí, napětím, teplem nebo naopak chladem (Möhring, 2007). Samotná terapie spočívá ve stimulaci tlakem, s jemnými pohyby nebo vibrací. Musíme mít však stále na paměti, ţe i kdyţ vţdy začínáme od nejbolestivějších bodŧ, terapie by pro pacienta bolestivá být nikdy neměla. Protoţe body leţí na meridiánech, které jsou na těle zrcadlově uloţené, pŧsobíme na ně současně s výjimkou středové linie těla. Akupresurou ale mŧţeme ovlivňovat i body mikrosystémŧ nebo jednotlivé specifické body (Kombercová, 1998). Akupresura se dnes dělí na vlastní akupresuru a bodovou či lineární tradiční čínskou masáţ. Vlastní manupresuru provádíme přiloţením našich prstŧ na příslušný akupunkturní bod a postupně zesilujeme tlak. Tímto tlakem pŧsobíme asi 3 aţ 10 vteřin, uvolníme a následně zatlačíme znovu a celou tuto sérii opakujeme desetkrát za sebou. Čínská tradiční masáţ se od vlastní akupresury odlišuje vyuţitím osmi základních hmatŧ. Mezi něţ řadíme techniku posunování a hlazení (tui), štípání (nie), tlačení (an), hlazení a tření (mou), krouţení (rou), klepání a plácání (chui), otáčení (yao) a technika 14

vibrování (zhen). Z těchto základních hmatŧ se postupem času vyvinula celá řada jim podobných technik (Rŧţička, 1993). Doba terapie vţdy závisí na tom, jaké body ovlivňujeme a také jestli se jedná o akutní nebo chronické obtíţe. Dráhy energie vykazují v prŧběhu dne jinou aktivitu, čemuţ se musíme v terapii přizpŧsobit. Obecně se soudí, ţe terapie by měla trvat asi 520 min. Podle stádia onemocnění by se měla opakovat několikrát za den u akutních stavŧ a několikrát za týden u stavŧ chronických (Möhring, 2007).

2.2.3 Indikace a kontraindikace akupresury Na závěr této podkapitoly bych se chtěla věnovat i indikacím a kontraindikacím akupresury, které je velmi dŧleţité dodrţovat, abychom zabránili závaţným obtíţím nebo dokonce i poškození pacienta. Akupresura je metoda se širokou moţností indikací, s dobrým výsledným efektem a bez moţných vedlejších účinkŧ. Nejčastější indikací jsou psychosomatická onemocnění a onemocnění pohybové soustavy. Ty mohou mít řadu příčin, jako poruchy CNS zánětem, krvácením, ischemií nebo úrazem, poškození periferních nervŧ, svalové spazmy, kloubní dysfunkce a další. Kromě těchto poruch se akupresura uplatňuje i při bolestivých stavech hlavy, zubŧ, břicha anebo při menstruačních obtíţích. Svými účinky ovlivňuje také poruchy krevního oběhu (Rŧţička, 1993). Protoţe má akupresura i svoje kontraindikace, chtěla bych zdŧraznit nutnost odborného vyšetření pacienta před započetím terapie. Akupresura by neměla být prováděna, pokud má pacient v místě bodŧ změny na kŧţi jako poranění či zánět, a v oblasti křečových ţil. Do absolutních kontraindikací řadíme těhotenství, selhávání srdce, ledvin nebo jater, nádorová, infekční a jiná závaţná onemocnění. Jestliţe terapie akupresurou nepřináší ţádné výsledky nebo dochází-li dokonce ke zhoršení projevŧ, je nutné terapii okamţitě ukončit. Mezi relativní kontraindikace patří stavy po poţití alkoholu nebo drog, těsně po jídle či u ţen v období menstruace (Kombercová, 1998). Objeví-li se v prŧběhu terapie nebo bezprostředně po ní mírné bolesti, pocit horka, plnosti, zarudnutí nebo svalové spazmy, není nutné v terapii pokračovat, protoţe potíţe ustupují samy. Někdy se jako pozdní reakce vyskytne pocit únavy, který je dán humorální a parasympatickou reakcí a je zcela normální. Zvláště obezřetní bychom měli být, stěţuje-li si pacient při terapii na nevolnost a nauseu a měli bychom se ji snaţit odstranit stiskem adekvátních bodŧ (Rŧţička, 1993). 15

3

ČAKRY Akupresura je léčebná metoda východní medicíny, která svým pŧsobením

zajišťuje vyrovnání narušeného prŧtoku ţivotní energie, na kterém se mŧţe podílet i dysfunkce čaker. Čakry, podle hinduistického učení, představují energetická centra člověka, které mají vztah k výměně energií mezi jeho tělem a okolím. Mŧţeme je označit jako autoregulační systém, který zabezpečuje prŧchod energie drahami, příjem nové a čerstvé energie a odstranění staré a opotřebované (Rŧţička, 2002). Čakry se popisují jako kola nebo disky a jsou to dŧleţitá místa, která mají schopnost ovládat tělo a prostor mimo něj. Podle jogínské tradice mŧţeme v našem organismu rozlišit mnoho čaker rŧzného řádu, ale nejdŧleţitější je sedm základních, které

se

spojují

s energetickou

dráhou

procházející

podél

páteře

(http://cs.wikipedia.org). V indické filosofii je sedmá čakra spíše doplňkem, protoţe tělo člověka přesahuje svoji jednou polovinou, kterou tvoří koronu mimo něj (Rŧţička, 2003). Čakry jako „kola světa“ jsou schopny svým otáčením přijímat energii v závislosti na svých třech osách. Podle vertikální osy se točí proti směru hodinových ručiček a vstupuje do ní základní, nejsilnější a dominantní energie. Předo-zadní osou se do organismu dostává energie jin a jang a otáčením dle levo-pravé osy se získává energie ve směru nebo naopak proti směru hodinových ručiček. Obecně však mŧţeme říci, ţe energie se do těla dostává prostřednictvím sedmé čakry a z ní je příslušná energie rozváděna do ostatních čaker a do drah a orgánŧ, přičemţ největší výměna energie probíhá v posledních bodech dráhy, které zajišťují zásobování organismu energií. Jakmile energie proběhne celou dráhou, putuje zpět do čakry, ze které následně vystupuje (Rŧţička, 2002). Směr otáčení čaker je dán i jejich jednotlivým uloţením těsně nad sebou ve středu trupu, a také pohlavím. Mŧţeme říci, ţe čakry, jeţ se u muţe točí ve směru hodinových ručiček, mají u ţen opačný směr a navíc se tento směr musí měnit od čakry k čakře. Tímto zpŧsobem dochází k doplňování energie a vyrovnávání principu jin a jang (www.magiicke.estranky.cz). Je-li funkce a spolupráce čaker v lidském organismu v harmonii, tak získaná energie je v rovnováze a člověk se cítí psychicky a fyzicky zdravý. Pokud však nastane nějaká nerovnováha energií, deformace jako ucpání stagnující energie, elipsoidické zploštění, vychýlení ze směru, či jiné poruchy ve funkci činnosti čaker, dojde 16

k jejich následné blokaci, zabránění volnému toku energie drahami a sníţení aţ vymizení frekvence jejich vibrací. Tento stav se fyzicky projeví vznikem nějakého onemocnění anebo změnou psychiky (http://cs.wikipedia.org). Čakry nejjednodušeji vyšetřujeme kyvadlem vleţe na zádech nebo břiše, kdy u správně fungující čakry opisuje kyvadlo velké kruhy ve směru otáčení a naopak u blokády jsou tyto opisující kruhy velmi malé nebo vŧbec ţádné. Zkušený léčitel či terapeut mŧţe přímo určit poruchy v proudění energie. K ozřejmení blokád čaker se vyuţívá i pozorování aury, která je projevem ovlivňování energie těla a okolí člověka (www.magiicke.estranky.cz). Léčba spočívá ve vystavení čaker na vibrace o frekvenci, na které běţně fungují. Tím se zrychlí kmitání čakry a výsledkem je jejich harmonizace a uvolnění blokád. Je však velmi podstatné, ţe na konečném výsledku se podílí i stav organismu, a pokud stálé přetrvává ať fyzické či psychické onemocnění člověka, blokace se budou neustále vracet (http://astrollogie.net/cakry.html). Čakry rozdělujeme, jak jsem jiţ uvedla, na sedm základních čaker podle zákona sedmi účinných energií. Jsou uloţeny nad sebou ve středu trupu na energetické dráze podél páteře a zobrazují se ve tvaru lotosového květu o velikosti aţ do 15 cm. Jejich rozloţení v lidském těle ukazuje příloha 2, s. 61. Jednotlivé čakry se od sebe odlišují frekvencí, ve které kmitají, barvou, orgány, které představují, a místem jejich uloţení. Kaţdá čakra představuje autoregulační systém, který ovlivňuje hormonální ţlázy a orgány, se kterými jsou propojeny a zabezpečují tak ţivotní a psychické pochody v našem těle (Rŧţička, 2002). Řadíme sem první čakru kořene (Muladhara), druhou čakru sakrální (Svadhistana), třetí čakru solar-plexu (Manipura), čtvrtou čakru srdce (Anahata), pátou čakru krční (Vishuddha), šestou čelní čakru (Ajna) a sedmou čakru korunní (Sahasrara).

3.1 Čakra srdce Srdeční čakra je čtvrtá čakra ze sedmi základních, kterou podle sanskrtu označujeme jako Anahata, jeţ v překladu znamená nezraněný, nestrukturovaný či neporaţený. Zobrazuje se ve tvaru zeleného květu s dvanácti okvětními lístky, viz příloha 3, s. 62. Vytváří střed celého systému čaker, protoţe se v něm spojují tři spodní fyzicko-emoční centra a tři horní duchovní (http://en.wikipedia.org).

17

Tato čakra, která je uloţena v srdeční krajině zahrnuje svojí pŧsobností oblast srdce, perikardu, hrudní páteře s hrudníkem, hrudní dutinu, plexus cardiacus, spodní část plic, krev, krevní oběh a kŧţi. Z orgánŧ, které zásobuje, nesmíme opomenout kromě výše uvedených také tenké střevo. Pod jejím vlivem se nachází i radost a excitabilita (Rŧţička, 2002; www.magiicke.estranky.cz). Poruchou funkce této čakry se u člověka nejčastěji vyskytnou srdeční a cirkulační poruchy, mělké dýchání a dušnost zapříčiněné propadlým hrudníkem, blokády hrudní páteře, jeţ vznikají spíše na podkladě reflexního přenosu z viscerálního onemocnění, a emoční projevy jako izolovanost, malá sebeúcta a osamělost (Rŧţička, 2003; Ţiţková Kaniová, http://www.sebepoznani.cz). Všech sedm základních čaker souvisí s hormonálními ţlázami. Srdeční čakře náleţí

thymus,

jehoţ

činnost

je

největší

v dětství

a

před

pubertou,

protoţe v tomto období produkce pohlavních hormonŧ ještě funkci thymu nesniţuje. Brzlík je pro nás velmi dŧleţitý, protoţe je hlavním orgánem imunitního systému řídící obranyschopnost těla a lymfatického systému (http://en.wikipedia.org). Srdeční čakru často volíme pro léčebné účinky onemocnění v oblasti srdeční krajiny, kam řadíme například anginu pectoris, která se reflexním mechanismem mŧţe přenášet a projevovat se v pohybovém systému. Anahata má ovšem také pozitivní vliv na bronchitidu, pleuritidu, poruchy thymu a Roemheldŧv syndrom zpŧsobující vysoký stav bránice a změnu polohy srdce (Hillebrecht, 2000). Kaţdá čakra má svoje charakteristické vlastnosti. Pro srdeční čakru je typická zelená, rŧţová a zlatá barva, elementem je vzduch a smyslovou funkcí hmat (www.magiicke.estranky.cz). Anahata je kromě fyzického těla spojena i s psychikou a duchem člověka. Pod jejím vlivem se totiţ nachází láska, soucit, dobrota k jiným a celková pohoda, které člověka

ovlivňují

zvláště

při

jeho

rozhodování.

Jejím

prostřednictvím

se nám dostává touha po kontaktu, splynutí, harmonii a lásce (http://en.wikipedia.org). Energie získaná z této čakry je dále rozváděna po těle systémem meridiánŧ, a to hlavně energetickou dráhou srdce, osrdečníku a tří ohřívačŧ, o kterých je pojednáno v následující kapitole.

18

4

MERIDIÁNY Podstata tradiční čínské medicíny a tedy i akupresury spočívá v představě,

ţe orgány lidského těla jsou navzájem propojeny systémem energetických drah, které označujeme jako meridiány. Díky nim je také umoţněna komunikace mezi zevním a vnitřním prostředím aktivními body, které jsou uloţeny na povrchu těla (Heřt,aj., 2002). Je to systém, který v našem těle vytváří rozvětvenou síť vláken připomínající cévní řečiště. Meridiány propojují i jednotlivé čakry a vytváří tak vztah mezi procházející energií a orgány člověka (Hillebrecht, 2000). Meridiány mŧţeme podle jejich kvality a filosofie taoismu rozdělit na meridiány jin a jang, které tvoří pár a liší se svým prŧběhem. Jinové dráhy probíhají přední stranou trupu a končetin od spodu nahoru, tedy od země k trupu a z trupu k nebi, a naopak jangové jdou na dorzální straně od shora dolŧ, z nebe k trupu a z trupu k zemi. Podle této představy je člověk energeticky napojen na koloběh mezi nebem a zemí (Kolster, Waskowiak, 2006). Podle tradiční čínské medicíny si organismus člověka mŧţeme představit jako oceán energie, jehoţ přílivy a odlivy tvoří 12 základních párových drah, 2 nepárové, 8 mimořádných a celkem 15 jejich kolaterál. Mezi 12 základních energetických drah, které probíhají na obou polovinách těla, řadíme meridián plic, tlustého a tenkého střeva, ţaludku, sleziny a slinivky, srdce, močového měchýře, ledvin, krevního oběhu, ţlučníku, jater a tří ohřívačŧ. Kaţdá dráha má dvě větve, vnitřní propojující orgány a vnější aktivní body (Heřt,aj., 2002). V tomto energetickém systému nacházíme dvě dráhy s velkým významem pro čchi, protoţe jejich hlavním úkolem je její ovládání. Jedním z nich je meridián tří ohřívačŧ, který má na starosti její tvorbu, zatímco meridián obalu srdce ji po celém těle rozvádí rŧznými drahami a tím mŧţe čchi získat rŧzné formy. Jung čchi, vnitřní ţivotní energie, proudící v hloubce zajišťuje komunikaci mezi danými orgány, zatímco wej čchi, obranná ţivotní energie, která je těsně pod povrchem, spojuje vnější a vnitřní systém. Obě tyto formy spolu vzájemně souvisí a porucha vzniklá na povrchu těla se tímto vztahem mŧţe přenést i na samotný orgán (Heřt,aj., 2002). Mŧţeme říci, ţe funkce meridiánŧ není omezena pouze na jeden orgán, který zásobují a podle něhoţ jsou pojmenovány, ale naopak jsou schopny ovlivnit skoro celý organismus jedince. Všem dvanácti drahám je nadřazen systém dvou 19

samostatných meridiánŧ, které zabezpečují rovnováţný prŧtok energie. Je to přední střední dráha, tedy dráha početí, a zadní střední dráha či jinak dráha řídící, které probíhají uprostřed těla a mají vliv na pohlavní orgány anebo onemocnění páteře a dýchání (Möhring, 2007). U zdravého jedince je prŧtok energie harmonický a všechny struktury, které s ní souvisí, jsou v rovnováze. Jakmile dojde k narušení této harmonie, ve smyslu plnosti či prázdnoty, člověk to začne pociťovat nejprve psychicky a později se tato nerovnováha projeví onemocněním orgánu. Zpŧsob jak tuto disharmonii normalizovat, je pŧsobení na akupunkturní body leţící podél prŧběhu meridiánŧ jako korálky na náhrdelníku (Hillebrecht, 2000). V předchozí kapitole jsem uvedla, ţe ze srdeční čakry vychází tři meridiány, srdce, osrdečníku a tří ohřívačŧ. V následujících podkapitolách jsou podrobněji rozebrány. Zároveň, protoţe se v této práci zaměřuji hlavně na oblast horní části těla, a to hrudní páteře, hrudníku a srdci, bych chtěla upozornit hlavně na energetickou dráhu srdce, která s touto oblastí přímo souvisí.

4.1 Meridián srdce Energetická dráha srdce je krátká jinová dráha, která začíná ze svého hlavního orgánu zásobení, jímţ je srdce. Podél jejího prŧběhu, viz příloha 4, s. 62, nacházíme celkem 9 bodŧ a rozlišujeme ji na vnitřní a vnější větev.

Vnější začíná v axile

a pokračuje po mediální straně paţe a předloktí na dlaň, kde končí na vnitřní straně posledního článku malíku a spojuje se s dráhou tenkého střeva. Vnitřní větev probíhající od srdce rozlišujeme na tři její větve. První větev prochází bránící a vstupuje do tenkého střeva. Druhá jde vzhŧru přes hrudník do jícnu a do oka a poslední třetí jde přes hrudník do axily, kde se připojuje k vnější větvi (Kolster, Waskowiak, 2006). Hlavní činnost meridiánu srdce spočívá na orgánech a částech těla, které má pod svým vlivem. Těmi je srdce, jako hlavní zásobující orgán, hrudník, centrální nervový systém, oblast prŧtoku dráhy na horní končetině a páteřní segmenty C8, Th1, Th5 aţ Th6, S1 a S2 a zuby (Rŧţička, 2003). Kromě toho tento meridián zabezpečuje také kontrolu krve a stav cév a navíc zodpovídá i za pocení, spánek, vědomí, rychlost a jasnost myšlenek a naše emoce. Tím se podílí nejen na ovlivňování fyzické aktivity člověka, ale také na jeho

20

psychickém stavu. Navíc se energetická dráha srdce uplatňuje i v řízení všech pěti smyslŧ a je tak zdrojem všech ţivotních funkcí (Hillebrecht, 2000). Fyzický projev poruchy funkce tohoto meridiánu se nejčastěji manifestuje jako onemocnění srdce s příznaky jako je bolest v srdeční krajině, srdeční palpitace nebo poruchy rytmu. Z této dráhy mŧţeme pŧsobit na bolesti vzniklé v prŧběhu energetické dráhy, tedy na paţi, na ramenech, loktech a ulnární straně ruky, ale také bolest v hypochondriu, hrudníku a krku (Rŧţička, 2003). Je však dŧleţité zdŧraznit, ţe dříve neţ se nerovnováha toku energie tímto meridiánem projeví fyzicky, mŧţeme sledovat i psychické změny, jakými jsou hlavně neklid, hysterie, deprese, nespavost, neschopnost empatie, poruchy řeči a komunikace (Hillebrecht, 2000).

4.2 Meridián osrdečníku Energetická dráha osrdečníku, hlavní řídící dráha jinu, jeţ se označuje i jako dráha perikardu nebo dráha obalu srdce, zabezpečuje rozvádění čchi do všech drah celého těla. Její prŧběh mŧţeme sledovat od 4. meziţebří 1 cun od prsní bradavky. Tato dráha dále pokračuje přes rameno po vnitřní ploše paţe nad bříškem m. biceps brachii, na ulnární stranu předloktí, do dlaně aţ ke třetímu prstu k nehtu z palcové strany, viz příloha 5, s. 63 (Šos, 2005). Pod vlivem meridiánu osrdečníku se nachází cévní a nervový systém, srdce, hrudník, ţaludek a také vnitřní strana horní končetiny. Proto se při dysfunkci této dráhy vyskytují příznaky související s těmito orgány, jako je bolest v hrudní a prekordinální krajině, angina pectoris, srdeční palpitace, bolesti břicha a malé pánve zpŧsobené poruchou prokrvení, zarudnutí tváře nebo pocení v podpaţí. Na horní končetině nacházíme nejčastěji bolest v prŧběhu dráhy nebo svalové spazmy a kontraktury (Rŧţička 2003).

4.3 Meridián tří ohřívačů Meridián tří ohřívačŧ je energetická dráha patřící ke krátkým jangovým drahám, na kterém nacházíme celkem 23 akupunkturních bodŧ ovlivňující poruchy a nemoci oblastí, jeţ zásobuje (Šos, 2005).

21

V západních částech světa je tento meridián znám spíše jako dráha štítné ţlázy a jeho hlavním úkolem je tvorba ţivotní energie. Tato dráha začíná na vnějším okraji nehtového lŧţka čtvrtého prstu a probíhá na dorzální straně ruky a předloktí přes loket na paţi a rameno. Tam se kříţí s dráhou ţlučníku a pokračuje dále přes šíji k ušnímu boltci a spánkové kosti a končí na zevním okraji obočí, viz příloha 5, s. 63 (Kolster, Waskowiak, 2006). Pod vlivem této dráhy se nachází hrudník, lokty, ramena, ale také uši, oči a jazyk a při disharmonii dráhy se kromě příznakŧ patologie těchto orgánŧ, vyskytují i poruchy krevního oběhu, hypertenze, změny dýchání, zaţívací poruchy a bolesti břicha a urogenitální potíţe. V oblasti prŧchodu meridiánu se nejvíce objevují bolesti a kloubní dysfunkce (Rŧţička, 2003). Hlavní úloha tohoto meridiánu spočívá i v regulaci energetického toku a zahřívání tří dutin, a to hrudníku a horní a dolní části břicha. Protoţe je jeho činností kromě tvorby energie také ochrana čaker, zabezpečuje správný koloběh energie (Hillebrecht, 2000).

22

5

MIKROSYSTÉMY Akupresura jako léčebná metoda vyuţívá v převáţné většině akupunkturní body,

ale v dnešní době se stále větší oblibě dostává ovlivňování bodŧ z mikrosystémŧ, které se označují také jako hologramy, homunkulus či také projekční oblasti. Jsou to místa na těle člověka, kam se promítá celek organismu a jeho dráhy se všemi body, a kŧţe se tak stává zrcadlem našeho vnitřního těla (Rŧţička, 1993). Dnešní mikrosystémy nepatří do tradiční čínské medicíny, ale jedná se o představu

20.

století,

která

nebyla

dosud

objektivně

morfologicky

ani experimentálně potvrzena. Mikrosystémy jsou navíc v rozporu s embryonálním vývojem, protoţe koţní oblasti mají vztah pouze k daným orgánŧm, které vznikly ze stejného míšního segmentu. Protoţe terapie z těchto struktur přináší dobré výsledky, je dŧleţité jim věnovat pozornost (Heřt,aj., 2002). Lidský organismus je velmi sloţitý systém, který musí být neustále kontrolován. Mikrosystémy tak představují jeden ze systémŧ slouţící k zajištění a kontrole stavu organismu člověka a udrţení jeho zdraví (Rŧţička, 2002). Jejich základem je homo systém, pomocí kterého mŧţeme vysvětlit existenci a účinky léčby mikrosystémŧ. Tento systém funguje na podkladě vztahu homo a hetero sil, které stojí vedle sebe a zabezpečují harmonický vývoj. Homo síla představuje sjednocování a návrat k pŧvodnímu stavu a uchovává informace pro vývoj, zatímco hetero vede k variabilitě a diferenciaci během vývoje. Homo systém mŧţeme připodobnit k lidskému tělu a jeho uspořádání odpovídá funkční a strukturální integritě. Přijímané informace o stavu těla anebo jeho částech se tak promítají do mikrosystémŧ, kde odráţí anatomickou organizaci a základní stav těla. Najdeme ho na kŧţi, svalech, kostech anebo vnitřních orgánech (Rŧţička, 2002). Mikrosystémy vykazují, oproti tradiční čínské medicíně, na těle člověka dané uspořádání

na

podkladě

anatomických,

fyziologických,

patofyziologických

neurologických a dalších medicínských mechanismŧ. Na této skutečnosti spočívá vyuţitelnost těchto bodŧ, protoţe jsou pro lékaře západní medicíny srozumitelné (Rŧţička, 2002). V dnešní době je popsáno 20 holografických projekcí organismu na rŧzných částech těla. Tyto místa mají schopnost nejen organismus ovlivnit, ale také přijímat impulzy z vnějšího okolí. Mikrosystémy nacházíme na částech těla, kde dochází k nejčastějšímu a nejvýraznějšímu styku těla člověka a okolí. Patří mezi ně dlaň ruky, 23

ploska nohy a ušní boltec, kterých akupresura vyuţívá nejvíce a které budou dále podrobněji probrány. Kromě těchto projekcí se však mikrosystémy popisují i na jazyku, zubech, oku, nosu a rŧzných částech hlavy (Kombercová, 1998). Dysfunkce vnitřního orgánu se často projevuje změnou kŧţe na daném mikrosystému. Tyto změny se většinou objevují dříve, neţ začne člověk příznaky typické pro dané onemocnění pociťovat. Hlavní změny, které mŧţeme sledovat, jsou změny teploty, pigmentace, lokálního prokrvení nebo tvorba vrásek (Rŧţička, 2002).

5.1 Mikrosystém plosky nohy Chodidlo je dnes jednou z nejčastěji vyuţívaných částí těla k terapii nejen akupresury. Pedoterapie si

své místo

v západní

medicíně

našla díky

svému objeviteli, Williamu Fitzgeraldovi, který ji označil jako reflexologii. Je však třeba zdŧraznit, ţe tato technika byla pouţívána jiţ v Indii (Heřt,aj., 2002). Její vyuţitelnost je dána zejména velkým počtem receptorŧ, které jsou schopny zprostředkovat vztah vnějšího a vnitřního prostředí, a také představou o projekci všech orgánŧ člověka jako je tomu u mikrosystému ušního boltce (Vogralik, 1993). Do tohoto systému se celek organismu promítá tak, ţe ploska nohy nám připomíná tvar těla člověka. Hlava je uloţena v palci, páteř se zakřivuje podél vnitřní hrany, flektované končetiny se opírají o zevní okraj a vnitřní orgány tak mají stejné uspořádání jako v těle (Rŧţička, 1993). V reflexní terapii navíc platí, ţe ventrální stranu člověka najdeme na dorzální ploše chodidla a naopak dorzální strana těla se objevuje na plantě. V horizontální rovině se oblast hrudní páteře a hrudníku, na kterou se v této práci zaměřuji, reflexně promítá do oblasti střední plochy chodidla (Marquardt, 2009). Páteř a pletenec ramenní na plosce nohy představuje „osový kříţ“, kdy mediální linií prochází páteř, a příčnou klenbou ramenní pletenec, viz příloha 6, s. 63. Platí přitom, ţe pravá strana těla se nachází na pravé noze a levá polovina těla na levé. Hrudní páteř se přesně promítá na mediálně-plantární straně v prŧběhu 1. metatarzální kosti. V oblasti od 1. po 5. metatarz je zóna hrudníku, která sahá na laterální straně po os cuneiforme a os cuboideum a mediálně jde po třetinu 1. nártní kosti (Marquardt, 2009). Při terapii těchto zón musíme postupovat zvlášť opatrně, protoţe projekce ze srdeční oblasti, mŧţe při násilnějším tlaku zpŧsobit aţ kolaps pacienta (Rŧţička, 1993). 24

Pedoterapie je v dnešní době stále objektem vědeckého bádání a studií. Například studie zabývající se vlivem akupresury plosky nohy na srdeční tep a mozkovou aktivitu přinesla výsledky, ţe během terapie docházelo u všech pacientŧ ke sníţení srdečního tepu. Autoři uvádějí, ţe dŧvodem je vztah mezi tlakovými body na chodidle dolní končetiny a vlákny autonomního vegetativního systému, coţ nám potvrzuje mechanismy pŧsobení akupresury. Výsledky sledování bioelektrické aktivity mozkové tkáně byli u zkoumaných pacientŧ individuální. Bylo však zcela patrné, ţe největší změny frekvence byli na vlně α a naopak u většiny pacientŧ nebyli zaznamenány změny frekvence vln γ (Sugiura, Horiguchi, 2007).

5.2 Mikrosystém ušního boltce Terapie mikrosystému ušního boltce neboli aurikuloterapie je společně s reflexním ovlivněním bodŧ plosky nohy dnes nejrozšířenější a nejvyuţívanější. Tento systém byl podrobně rozpracován jiţ v čínské literatuře, kde se pojednává hlavně o vzájemném

vztahu mezi

se aurikuloterapie

začala

ušním

rozvíjet

boltcem aţ

ve

a vnitřními 20.

století

orgány.

V Evropě

zásluhou

Nogiera,

který tento mikrosystém podrobně popsal (Vogralik, 1993). Mikrosystém ušního boltce je na rozdíl od ostatních odlišný v tom, ţe body v něm uloţené jsou velmi malé velikosti a navíc se projevují aţ ve chvíli, kdy je vnitřní orgán opravdu postiţen, a to u praváka na pravé a leváka na levé straně (Rŧţička, 1993). Pro snadnější orientaci si projekci celku organismu na ušním boltci mŧţeme představit jako schoulené dětské tělo v děloze matky s hlavičkou směřující dolŧ. Hlava se svými orgány se promítá na ušní lalŧček, orgány dutiny hrudní a břišní do největší prohlubně ucha a uloţení končetin nacházíme na vrcholu boltce (Kombercová, 1998). Páteř se na uchu promítá do takzvaného antihelixu, coţ je vyvýšenina ve tvaru písmene C začínající na ušním lalŧčku a táhnoucí se směrem nahoru, viz příloha 7, s. 64. Oblast hrudní páteře, zejména 4. a 5. hrudního obratle najdeme přibliţně ve vrcholu oblouku. Mŧţeme zde přímo pŧsobit na těla obratlŧ v horní ploše anebo na svaly a vazy, které mapujeme od této horní plochy zevně (Rŧţička, 1993).

25

5.3 Mikrosystém dlaně Na dlani ruky rozlišujeme několik podob mikrosystémŧ. Mohou zaujímat celou plochu dlaně, nacházet se pouze na třetím prstu nebo mohou být uloţeny jako jednotlivé homunkuly na kaţdém prstu (Heřt,aj., 2002). Terapie těchto bodŧ se někdy označuje jako manoterapie, která je významná hlavně v prevenci psychické a fyzické odolnosti organismu. Její účinnost je dána bohatou inervací této oblasti ve spojitosti s periferní a centrální nervovou soustavou na rŧzných úrovních. Tyto vztahy se projevují zejména ve vztahu k VII. a VIII. segmentu míchy, kde nacházíme i autonomní vegetativní vlákna (Vogralik, 1993). Její velkou výhodou je dostupnost a také stimulace manuálními pracemi v běţném ţivotě, coţ dokládá fakt, ţe se s manoterapií příliš nesetkáváme. V této oblasti jsou uloţeny začátky některých meridiánŧ, na které zde mŧţeme pŧsobit, pro nás zvlášť dŧleţité dráhy srdce, tří ohřívačŧ, perikardu, ale i dráha tlustého a tenkého střeva (Rŧţička, 1993). Manoterapií ovlivníme funkční poruchy oblasti krční a hrudní páteře, které jsou v tomto mikrosystému uloţeny na laterální straně prvního a druhého článku palce těsně pod sebou, viz příloha 8, s. 64 (Rŧţička, 1993).

26

6

VERTEBROVISCERÁLNÍ PORUCHY Na základě reflexních vztahŧ mezi funkcí osového orgánu, který představuje páteř,

a funkcí vnitřních orgánŧ vznikají poruchy, jeţ označujeme jako vertebroviscerální. Jedná se o dysfunkce, jejichţ podstatou je to, ţe v oblasti pohybového systému, nejčastěji páteře, dojde k patologickým změnám, jeţ imitují onemocnění vnitřních orgánŧ. Tyto poruchy musíme odlišit od těch, které vznikají opačným mechanismem, kdy primární porucha

vnitřního orgánu zpŧsobí

změny v osovém

aparátu.

Potom mluvíme o viscerovertebrálních poruchách (Jandová, 2001).

6.1 Vertebroviscerální vztahy Mezi páteří a vnitřními orgány existují vztahy dané anatomickým uspořádáním, které představuje segmentová inervace jednotlivých orgánŧ. Tyto vztahy jsou také dány reflexně, kdy při dráţdění určitého segmentu dojde k dysfunkci v celém reflexním oblouku. Ten tvoří dráha začínající od periferního orgánu, přes aferentní signalizaci do určitého

segmentu,

ze

kterého

dále

pokračuje

přes

eferentní

stimulaci

zpět k perifernímu orgánu (Jandová, 2001). Funkční poruchy v oblasti páteře a reflexní změny vyskytující se při onemocnění vnitřních orgánŧ jsou dány reflexním mechanismem. Míšní segment je schopen určité autoregulace, zpětné vazby a má i danou hierarchii tkání. Vztahy, které mezi sebou tkáně, například vnitřní orgán a pohybový systém, vytváří, jsou představovány zásadou jednoty organismu, která vzniká na podkladě kvalitativně a kvantitativně odlišných reflexních dějŧ. Díky bohatě rozvětvené nervové soustavě jsou dané tkáně schopny se vzájemně ovlivňovat (Rychlíková, 2004). Nocicepční

podnět,

segmentově

determinovaný

a

vycházející

z kterékoliv struktury, vyvolává reflexní odpověď, kterou máme zakódovanou. Mŧţeme tedy říci, ţe daná odpověď není závislá na struktuře, jeţ ji vyvolala, ale na samotném podnětu. Proto mŧţeme reflexní odpověď zaregistrovat i na okolních strukturách daného segmentu (Rychlíková, 2004). Tato skutečnost nám dokládá fakt, ţe dysfunkce vnitřního orgánu většinou vyvolává změny nejen v jeho inervační zóně, ale v celém pohybovém aparátu (Jandová, 2001). Příloha 9, s. 65 nám ukazuje prŧběh vztahŧ mezi hybným systémem a vnitřními strukturami a vznik vertebroviscerálních poruch. 27

Tato bakalářská práce se zaměřuje na funkční poruchy pohybového systému, které reflexními ději mohou ovlivnit kardiální krajinu, a imitovat onemocnění srdce. Jedním z hlavních příznakŧ těchto obtíţí je bolest na anteriorní ploše hrudníku, jeţ mŧţe být dána poruchami muskuloskeletálního systému. V této soustavě nacházíme receptory, které reagují pouze na specifické podněty, které autoři článku označují jako potencionálně škodlivé. Tyto receptory registrují stimuly i velmi malé intenzity jako bolestivé a vzniklé impulzy se přenáší z periferie aferentní cestou do zadních rohŧ míšních a vytváří reflexní oblouk. Poruchy v rŧzných částech muskuloskeletální oblasti se následně projevují bolestí vnitřních orgánŧ člověka. Mezi nejčastější struktury hybného systému zpŧsobující tyto obtíţe patří ligamenta, fascie, periost a šlachy. Bolest na přední ploše hrudníku je dána zejména podráţděním interspinozních ligament anebo blokádami apofyziálních kloubŧ segmentu Th3-Th9 (Christensen, 2004). Vertebroviscerální poruchy tvoří pouze asi 20% ze všech příčin, které mohou zpŧsobit kardiální obtíţe. Mezi další poruchy imitující tyto stavy patří pulmonální onemocnění, gastrointestinální a psychologické problémy zahrnující úzkosti, strach nebo dlouhotrvající stres (Stochkendahl, 2008).

6.2 Vertebroviscerální poruchy klinicky Výše popsané reflexní vztahy dávají vznik vertebroviscerálním poruchám, které imitují viscerální onemocnění orgánu, jehoţ primární příčina spočívá v poruše páteře. Výsledkem těchto mechanismŧ jsou příznaky, které se mylně pokládají za vnitřní onemocnění. Proto je velmi dŧleţité stanovit správnou a diferenciální diagnostiku těchto poruch, aby k chybným diagnózám docházelo co nejméně. Pacient musí být vţdy dŧkladně vyšetřen po interní stránce, aby se vyloučila případná závaţná onemocnění. Jsou-li výsledky vyšetření negativní a nebyly-li shledány patologické změny, mŧţe lékař usuzovat na funkční poruchy páteře objektivizující se při vyšetření (Lewit, 2005). Klinicky nacházíme HAZ, svalové spazmy, bolestivé body a jiné bolestivé struktury. Reflexní změny se ve většině případŧ vyskytují i na ostatních strukturách, v rŧzných seskupeních a o rŧzné intenzitě (Rychlíková, 2004). Tyto poruchy se také často projevují omezením hybnosti, která mŧţe být doprovázená bolestivostí. Je nutné zdŧraznit, ţe se jedná o funkční poruchy, proto zde strukturální změny nenacházíme (Jandová, 2001). 28

Kromě pohybové soustavy se na vzniku vertebroviscerálních poruch podílí také kumulace více faktorŧ. Vliv na tyto poruchy má celkový stav organismu, infekce, poruchy metabolismu, menstruace a třeba i dieta. Tyto faktory jsou pouze rizikové a samy na vyvolání dané poruchy nestačí (Lewit, 2005).

6.3 Srdce a vertebrokardiální syndrom Vztah mezi hrudní páteří a srdcem a vertebrokardiální syndrom patří mezi nejvíce

zkoumané

syndromy

z vertebroviscerálních

poruch

z dŧvodu

jejich svízelné diagnostiky a zejména jejich odlišení od anginosních bolestí a infarktu myokardu. Vertebrokardiální syndrom i angiosní bolesti mají stejné projekční zóny a liší se pouze mechanismem vzniku (Jandová, 2001). Reflexní vztahy mezi srdcem a pohybovým systémem představují hlavně zóny v oblasti hrudní páteře, hrudníku, ţeber a axiálních svalech. Vyšetřením pohybového aparátu nejčastěji zjišťujeme blokády hrudní páteře v oblasti Th3 aţ Th5 s maximem v segmentu Th4-Th5. Funkční změny na páteři nalézáme i v úseku střední krční páteře, a to nejvíce v segmentu C5, a v oblasti cervikothorakálního přechodu. Jednou z hlavních příčin těchto poruch jsou blokády sternokostálního skloubení v rozsahu 2. - 5. ţebra více na levé straně. Zvýšené svalové napětí a spoušťové body palpujeme na levé straně ve vzpřimovačích trupu mezi Th4 aţ Th8. Svalový spazmus levého prsního svalu je spojen s bolestivými body na 3. -5. ţebru v medioklavikulární a axilární linii. Z ostatních svalŧ, ve kterých také nacházíme reflexní změny, musíme zmínit m. serratus anterior, m. subscapularis a horní část m. trapezius, kde se objevují bolestivé body a zvýšené napětí. Reflexní změny, které jsou ve skalenových svalech, se často spojují s bolestivými body ve sternokostálním spojení horních ţeber na obou stranách a zpŧsobují změny napětí v m. pectoralis (Lewit, 2005; Jandová, 2001). U vertebrokardiálního syndromu se bolesti a reflexní změny lokalizují v oblasti přední stěny hrudní vyvolané primární funkční poruchou páteře. Nemocní si často stěţují na bolestivost parasternálně vlevo. Bolestivost na pravé straně je spíše výjimečná, stejně jako retrosternální bolest, se kterou se u tohoto syndromu příliš nesetkáváme. Bolesti mají tendenci k iradiaci do okolních oblastí v závislosti na lokalizaci této bolesti, viz příloha 10, s. 65. Nejčastěji se vyzařuje do horní končetiny. Bolest vycházející z oblasti horní nebo střední části sterna se projikuje 29

na přední stranu ramene, nad lopatku a do šíje. Pod lopatkou nebo mezi lopatkami nacházíme bolestivost, která se iradiuje z oblasti pod bradavkou (Rychlíková, 2004). U pacientŧ s tímto syndromem navíc zjišťujeme funkční poruchy hrudní páteře s maximem v segmentu Th4-Th5 spojené s palpační citlivostí kostotransverzálních kloubŧ na levé straně této oblasti. Největší palpační bolestivost nacházíme na obratlových trnech a sternokostálních skloubení také převáţně vlevo. Reflexní změny svalŧ se nejčastěji objevují v axilární nebo subklavikulární části m. pectoralis major. Protoţe páteř

při

lokálních změnách reaguje jako

celek, mŧţeme

se u vertebrokardiálního syndromu setkat s blokádou hlavových kloubŧ, krční a bederní páteře a pánve (Rychlíková, 2004). Je nutné rozlišovat vertebrokardiální syndrom od organických poruch srdce, které se projikují do těchto zón. Mŧţe nám k tomu napomoci, kromě dŧsledného vyšetření, i doba bolesti suţující pacienta, protoţe verbrokardiální bolest má obecně delší trvání, a to několik hodin aţ dní (Jandová, 2001).

30

7

REFLEXNÍ ZMĚNY SVALŮ U VERTEBROVISCERÁLNÍCH PORUCH V předchozí kapitole jsem popsala všechny změny, které mohou dát vznik

vertebrokardiálnímu syndromu. Na tomto místě bych se chtěla speciálně zaměřit na jednotlivé svaly, které svými reflexními změnami mohou imitovat onemocnění srdce, anebo zpŧsobují bolesti na přední straně hrudníku, jeţ se často mylně pokládají za kardiální obtíţe. Mezi svaly, které představují primární příčinu vertebrokardiálního syndromu řadíme mm. erectores spinae, mm. pectorales, m. serratus anterior, m. subscapularis, horní část m. trapezius a mm. scaleni. Reflexní změny svalŧ u tohoto syndromu nacházíme i jako následek distenze sternokostálního skloubení v rozsahu 2. - 5. ţebra, kdy nám vznikají typické řetězce svalových spazmŧ. Protoţe jedním z příznakŧ daného syndromu je bolestivost na přední straně hrudníku, chtěla bych věnovat pozornost i těm svalŧm, které tuto bolest zpŧsobují. Příčinou této obtíţe jsou pektorální svaly, mm. scaleni, m. sternocleidomastiodeus, m. sternalis, m. iliocostalis cervicis, m. subclavius a m. obliquus abdominis externus (Travell, 1982).

7.1 Svaly jako primární příčina vertebrokardiálního syndromu Reflexní změny, které se u těchto svalŧ vyskytují, představuje zejména zvýšené svalové napětí neboli spazmus a myofasciální trigger pointy. Svalový spazmus je zvýšené napětí svalu zpŧsobené aktivitou motorických nervŧ. Někdy mŧţe dojít k postupnému zkrácení daného svalu (Travell, 1982). Myofasciální trigger pointy, které se v české literatuře označují jako spoušťové body, jsou místa zvýšené iritability tkáně bolestivé na dotyk. Tyto body se tak mohou stát zdrojem přenesené bolesti, autonomních příznakŧ nebo proprioceptivních změn. Pro tuto práci jsou nejdŧleţitější aktivní TrPs, které vytváří dané vzorce přenesené bolesti charakteristické pro kaţdý sval. Svojí aktivitou brání plnému protaţení svalu anebo mohou být příčinou oslabení daného svalu. Musím se však ještě zmínit o sdruţených TrPs, jeţ vznikají, jako dŧsledek aktivity TrP v jiném svalu (Travell, 1982).

31

7.1.1 Mm. erectores spinae U pacientŧ s vertebrovicerálními poruchami napodobující onemocnění srdce palpujeme zvýšené svalové napětí anebo spoušťové body těchto svalŧ nejvíce v oblasti Th4 aţ Th8. Tyto svaly Travell označuje jako svaly paraspinální superficiální, kam řadí m. longissimus thoracis, mm.iliocostalis. Ze spoušťových bodŧ m. iliocostalis, který je pro tuto práci významnější, se bolest přenáší nad nebo pod vzniklý TrP. Aktivací bodu uloţeného ve střední oblasti páteře vzniká typický vzorec přenesené bolesti, směřující přes rameno na přední stranu hrudníku, viz příloha 11, s. 66. Lokalizuje-li se bolest převáţně na levé straně, zpŧsobuje kardiální obtíţe napodobující anginu pectoris (Travell, 1982).

7.1.2 Mm. pectorales Prsní svaly rozdělujeme na m. pectoralis major et minor. Oba tyto svaly mají podíl na vzniku vertebrokardiálního syndromu a společně s blokádou čtvrtého ţebra mohou imitovat akutní infarkt myokardu.

7.1.2.1 M. pectoralis major Z aktivních spoušťových bodŧ z tohoto svalu vzniká typický vzorec přenesené bolesti, viz příloha 12, s. 66. Tato iradiace je závislá na lokalizaci bodu a je vţdy unilaterální. Nacházíme-li spoušťové body v levém m. pectoralis major, mluvíme o pektorální myalgii. Přenesená bolest se následně lokalizuje na přední straně hrudníku, a mŧţe tak být mylně diagnostikována jako kardiální nedostatečnost. Většinou se jedná o pacienty, kteří nikdy neprodělali kardiální dysfunkce a nemohou tak vzniklou bolest srovnat s bolestí při pravém postiţení srdce. K intenzivnějším bolestem anteriorní strany hrudníku dochází při uloţení aktivních TrPs ve střední části pars sternocostalis. Odtud se bolest iradiuje po vnitřní straně paţe přes epicondylus medialis humeri na ulnární stranu předloktí a končí na mediálních dvou či dva a pŧl prstech. Nesmíme zapomenout na abdominální a kostální části tohoto svalu, z jejichţ mediální strany aktivní spoušťové body zpŧsobují somatoviscerální srdeční arytmie. Tyto body nacházíme na pravé straně mezi 5. -6. ţebrem v místě, kde páté pŧlí vzdálenost mezi sternem a prsní bradavkou. Z ostatních částí pektorálního svalu jsou dŧleţité 32

také mediálně uloţené spoušťové body sternální části, jeţ dávají vznik bolesti v krajině nad sternem. Nesmíme opomenout laterální oblast abdominální a kostální

části,

které jsou zdrojem bolesti hrudníku se zvýšenou citlivostí prsních bradavek (Travell, 1982).

7.1.2.2 M. pectoralis minor Jednou z moţných příčin vertebrokardiálního syndromu mŧţe být svalový spazmus se spoušťovými body m. pectoralis minor, ke kterým mŧţe docházet také ve spojitosti s blokádou třetího, čtvrtého či obou těchto sternokostálních skloubení (Hnízdil, 1996). V tomto svalu se převáţně nacházejí dva bolestivé body, proximální a distální, přičemţ vzniklý vzorec přenesené bolesti není závislý na uloţení těchto bodŧ, viz příloha 13, s. 67. Jejich aktivací například TrPs skalenových svalŧ, napětím inspiračních svalŧ při kašli, prolongovaným špatným sedem nebo blokádou ţebra a sterna, se bolest šíří nejvíce na anteriorní část m. deltoideus. U velmi aktivního bodu se bolest mŧţe objevit v subklavikulární oblasti anebo pokrýt celou homolaterální pektorální krajinu. Někdy bolestivost přesahuje paţi, loket, předloktí a následně dosahuje aţ na poslední článek třetího prstu (Travell, 1982). Reflexní změny tohoto svalu se málokdy objevují samostatně. Nejvíce je spojen se změnami m. pectoralis major nebo, i kdyţ méně často, se změnami předních vláken m. deltoideus, mm. scaleni, m. sternocleidomastoideus a m. sternalis (Travell, 1982).

7.1.3 M. serratus anterior M. serratus anterior mŧţe být jednou z příčin vzniku příznakŧ napodobující srdeční nedostatečnost. Vyskytnou-li se v jeho vláknech spoušťové body, bolest se přenáší na anterolaterální stranu střední části hrudníku, mediálně od dolního úhlu lopatky, jak mŧţeme vidět v příloze 14, s. 67. Z této oblasti se dále šíří po horní končetině na dlaň a ulnární dva prsty. Ve spojitosti s TrPs m. pectoralis major se u pacientŧ rozvíjí dechové obtíţe a příznaky počínajícího infarktu myokardu. Pacienti si zejména stěţují na pocit krátkého dechu, pocit, ţe se nemohou zhluboka nadechnout, nebo ţe si v běţném hovoru nevystačí s dechem a musí se tzv. dodýchnout (Travell, 1982). 33

V prŧběhu m. serratus anterior mŧţeme palpovat reflexní změny od zubŧ prvního aţ devátého ţebra po jeho úpon na margo medialis scapulae.

7.1.4 M. subscapularis Při vyšetření pacienta, u něhoţ máme podezření na vertebrovicerální poruchy imitující kardiální obtíţe, mŧţeme palpovat reflexní změny i v m. subscapularis. Tyto změny se mohou stát zdrojem bolesti na dorzální straně ramene, která pokračuje po dorzální straně paţe a předloktí. Pro tento sval je zcela typická bolestivost obkruţující zápěstí, která donutí pacienta přemístit hodinky na opačnou ruku (Travell, 1982).

7.1.5 Pars descendens m. trapezius M. trapezius rozdělujeme podle prŧběhu svalových vláken na tři části. Pro vznik vertebrokardiálního syndromu je významná část sestupných vláken, pars descendens. M. trapezius je ze všech svalŧ na těle člověka nejvíce postiţen vznikem reflexních změn. Při změnách v pars descendens dostáváme typický vzorec přenesené bolesti jdoucí homolaterálně po šíji k processus mastoideus, kde zpŧsobuje úporné tenzní bolesti šíje. Tato intenzivní bolest pak probíhá na temporální oblast hlavy, za orbitu a čelist. Jako hlavní symptomy spoušťových bodŧ se v této oblasti popisují příznaky závratě a vertiga (Travell, 1982).

7.1.6 Mm. scaleni Mezi skalenové svaly, které jsou jedním ze zdrojŧ poruch, jimiţ se bakalářská práce zabývá, řadíme m. scalenus anterior, medius et posterior. Ve všech těchto třech svalech nacházíme aktivní trigger pointy, jeţ vytváří vzorec přenesené bolesti na anteriorní ploše hrudníku směřující laterálně na horní končetinu nebo posteriorně k mediálnímu okraji lopatky, viz příloha 15, s. 68 (Travell, 1982). Spoušťové body uloţené v dolní oblasti m. scalenus medius nebo body v m. scalenus posterior vyvolávají trvalou, úpornou bolest přední strany hrudníku v úrovni prsních bradavek. Objevuje-li se tato bolest na levé straně, ať jiţ v klidu či během pohybu, mŧţe být mylně označena za anginu pectoris. Naproti tomu z TrPs v horní oblasti m. scalenus anterior et medius se bolest přenáší na přední stranu ramene, 34

ze které se rozšiřuje podél m. biceps brachii a m. triceps brachii, a skokem přes loket pokračuje na radiální stranu předloktí, na palec a ukazovák. Z m. scalenus anterior se mŧţe bolest lokalizovat i posteriorně, a to do oblasti nad horní polovinou lopatky a do přiléhající interskapulární krajiny (Travell, 1982). Protoţe do reflexních změn řadíme i spazmy, je třeba si uvědomit, ţe mm. scaleni mohou svým zvýšeným svalovým napětím zpŧsobit i útlak plexus brachialis

a vyvolat tak příznaky arteriální insuficience a komprese motorického

a senzorického nervu. Jako další symptomy postiţení skalenových svalŧ uvedu i abnormálně zvednuté 1. ţebro nebo také poruchy spánku. Pacienti jsou totiţ v noci buzeni zkracováním těchto svalŧ a raději volí polohu v sedu, ve které k těmto stavŧm nedochází (Travell, 1982).

7.2 Reflexní změny svalů jako následek distenze sternokostálního skloubení Jednou z moţných příčin vertebrokardiálního syndromu mohou být změny kloubního spojení ţeber a hrudní kosti. K těmto změnám dochází v rozsahu 2. aţ 5. sternokostálního skloubení (Jandová, 2001). Distenze chápeme jako lokalizovanou poruchu pohybové soustavy zpŧsobenou svalovou dysbalancí (Hnízdil, 1996). Jejich příčiny spočívají v mechanickém namáhání kloubních struktur, které vznikly na podkladě posunutí nebo deformace ţebra vŧči sternu, nebo v silovém pŧsobení, jeţ stojí za vznikem svalového spazmu nebo intrathorakálního tlaku (Otáhal, Tichý, 1996). Následkem i nepatrného posunu ţebra vŧči sternu dochází k podráţdění nervových pletení této oblasti, které zpŧsobují spazmus svalŧ nebo bolesti, jeţ se projeví v dané oblasti od místa iritace (Hnízdil, 1996). Zřetězené spazmy, jeţ jsou dŧsledkem distenze sternokostálního skloubení, definujeme jako soubor palpovatelných svalových spazmŧ, který je propojen časovými, funkčními a prostorovými vztahy, jeţ představují i muskulaturní rovnováhu. Protoţe více dochází k poruše této rovnováhy v oblasti spojení ţeber a sterna, jsou i spazmy v okolí těchto skloubení častější. Spazmy objevující se ve svalech trupu a končetin rozlišujeme na primární, které jsou dány distenzí daného kloubního spojení, a sekundární, jeţ vznikají druhotnou vzdálenou distenzí (Otáhal, Tichý, 1996). 35

7.2.1 Distenze druhého sternokostálního skloubení Změnou skloubení mezi druhým ţebrem a sternem se objevuje řetězec svalových spazmŧ v m. scalenus medius, který je podrobněji popsán v předchozí části, a paravertebrální spazmus hlubokého zádového svalstva v rozsahu mezi obratli C2 aţ Th2. Lze říci, ţe při distenzi tohoto skloubení se objevují bolesti třetího nebo čtvrtého prstu, a u některých pacientŧ se navíc objevují i závratě. Tato distenze se dále spojuje s blokovým postavením obratle Th2 (Hnízdil, 1996).

7.2.1.1 Hluboké svaly zádové C2- Th2 Mezi tyto svaly dle Travell řadíme m. semispinalis capitis, m. semispinalis cervicis a mm. multifidi cervicis v oblasti krční páteře, a v oblasti hrudní páteře pak m. semispinalis thoracis, mm. multifidi thoracis a mm. rotatores. V oblasti krční páteře kaţdý TrP vytváří daný vzorec přenesené bolesti. Celkem se zde vyskytují tři spoušťové body. TrP z m. semispinalis cervicis a mm. multifidi, uloţený v rozsahu C4 a C5, iradiuje bolest do subokcipitální krajiny nebo do oblasti nad lopatkou. Bod, který se nachází asi 2 cm pod okciputem, přenáší bolest nad tuto lokalizaci aţ na vertex, a poslední bod uloţený v místě úponu m. semispinalis capitis zpŧsobuje bolesti na jedné straně hlavy s maximem v temporální krajině. Tyto body mohou dát sekundárně vznik trigger pointŧm svalŧ v krajině hrudní páteře (Travell, 1982). Všechny body, které se vyskytují v hluboké vrstvě těchto svalŧ v hrudní oblasti, zpŧsobují trvalou, úpornou bolest s iradiací. Z m. semispinalis thoracis se bolest přenáší do stejné krajiny jako z m. longissimus. Naproti tomu bolest daná TrPs mm. multifidi a mm. rotatores se šíří do okolí procc. spinosus obratle přiléhajícího k danému bodu (Travell, 1982).

7.2.2 Distenze třetího sternokostálního skloubení Distenzí třetího sternokostálního skloubení vzniká řetězec svalových spazmŧ m. scalenus posterior, horní partie m. pectoralis minor, m. levator scapulae a paravertebrální spazmy hlubokých zádových svalŧ obratlŧ C3 aţ Th3 a Th3 aţ L3 (Hnízdil, 1996). 36

Distenze tohoto skloubení se společně s výše popsaným řetězcem svalových spazmŧ projeví palpační citlivostí přední strany krku a týlní krajiny, citlivostí mediálního epikondylu humeru a čtvrtého prstu horní končetiny. Dráţděním areae radiculares L3 se u některých pacientŧ mŧţe objevit bolestivost m. sartorius nebo mediální strany kolene, či citlivost bederní krajiny ve výši uloţení ledvin (Hnízdil, 1996).

7.2.2.1 Hluboké svaly zádové C3-Th3 a Th3-L3 Na základě spazmŧ mm. multifidi v horní části bederní páteře se objevuje bolest na přední stěně břicha, která mŧţe být mylně pokládána za viscerální onemocnění. Reflexní změny v hlouběji uloţených mm. rotatores se přenáší jako bolest na procc. spinosi sousedních obratlŧ (Travell, 1982).

7.2.2.2 M. levator scapulae M. levator

scapulae je jedním z nejčastěji postiţených svalŧ ramenního

pletence, na kterém nacházíme převáţně dva TrPs. Jejich aktivací se bolest přenáší na mediální okraj lopatky nebo na zadní plochu ramene. K tomuto svalu se později mohou přidat i reflexní změny v m. scalenus posterior, m. iliocostalis anebo se projeví komplexem reflexních změn v m. splenius cervicis, m. trapezius a m. levator scapulae jako tzv. stiff neck (Travell, 1982).

7.2.3 Distenze čtvrtého sternokostálního skloubení S poruchou skloubení této oblasti úzce souvisí blokáda čtvrtého hrudního obratle a řetězec svalových spazmŧ dolní partie m. pectoralis minor, které se podílejí na vzniku bolesti parasternální oblasti, jeţ mŧţe imitovat kardiální obtíţe jako angina pectoris nebo stavy dušnosti. Nejčastěji se však klinicky manifestuje jako akutní infarkt myokardu (Hnízdil, 1996). Blokádou 4. ţebra, která je většinou spojena s blokádami ostatních ţeber a s reflexními změnami mm. pectorales, dochází k omezení hybnosti hrudního koše a inspirace

postiţené

strany.

Následná

porucha

dýchání

vede

k dalším

kardiorespiračním projevŧm a k rozvoji příznakŧ panické poruchy. Jedná se o akutní stavy, bez organické příčiny, vyskytující se nejméně čtyřikrát do měsíce nebo trvající 37

od poslední ataky alespoň 4 týdny. Tyto ataky jsou doprovázeny somatickými obtíţemi, mezi které patří hyperventilace, palpitace, tachykardie, třes, pocení, nausea, bolest na hrudi nebo strach ze smrti, které pacient mylně pokládá za příznaky infarktu myokardu a které ho přivádí ke kardiologovi, jehoţ vyšetření jsou však ve většině případŧ negativní (Tichý, 1996). Mŧţeme tak říci, ţe jedním z následkŧ poruch muskuloskeletálního systému je obraz panické poruchy. Kromě blokády 4. ţebra, mŧţe být vyvolávajícím faktorem i sternální syndrom popsaný Brüggerem. Základem tohoto syndromu je kyfotické drţení hrudní páteře s přetíţením sternokostálních skloubení vyšších ţeber na pravé straně a oslabený a zkrácený m. pectoralis major (Tichý, 1996).

7.2.4 Distenze pátého sternokostálního skloubení Distenzí mezi pátým ţebrem a sternem vzniká typický řetězec svalových spazmŧ, který zahrnuje dolní partii malého prsního svalu, m. obliquus abdominis externus, m. pectineus, pars descendens m. trapezius a jako u předešlých distenzí i paravertebrální svalový spazmus hlubokého zádového svalstva v rozsahu obratlŧ C5 aţ Th5 a Th5 po S4 (Hnízdil, 1996). Souhrnně se tyto poruchy projevují bolestivostí kyčle, sacra anebo příznaky imitující radikulární syndrom L4 nebo L5 (Hnízdil, 1996).

7.2.4.1 M. obliquus abdominis externus Při dané blokádě sternokostálního skloubení dochází k reflexním změnám zevního šikmého svalu, jeţ mohou napodobovat viscerální onemocnění. Při postiţení tohoto svalu vzniká obraz přenesené bolesti, která dosahuje na hrudník a dále směřuje přímo či diagonálně přes břicho k symfýze. Spoušťové body v horní porci tohoto svalu jsou zdrojem pyrózy a ostatních symptomŧ spojených s hiátovou hernií. Tyto body často produkují i hlubokou epigastrickou bolest, která se iradiuje do okolních tkání. Je-li aktivní TrP lokalizován na spodní laterální abdominální stěně, bolest se přenáší do krajiny třísel, varlat nebo do ostatních částí břicha (Travell, 1982). Všechny tyto reflexní změny šikmých břišních svalŧ se mohou přenášet na adduktory stehna nebo nad či pod lig. inquinale spojené s TrP druhostranného vazu (Travell, 1982). 38

7.2.4.2 M. pectineus Dalším ze svalŧ, u kterého vlivem blokády 5. ţebra a sterna, dochází k reflexním změnám je m. pectineus. Tento sval je zdrojem hluboko uloţené bolesti v inquinální krajině, distálně pod lig. inquinale, která mŧţe zasahovat aţ na anteromediální plochu stehna anebo na úpon m. adductor magnus. Nutno však podotknout, ţe na vzniku těchto obtíţí se nepodílí samostatně, ale v souvislosti s dalšími adduktory nebo m. iliopsoas. Pacienti si nejvíce stěţují na hlubokou přetrvávající bolest třísel zvláště při zatíţení dolní končetiny a na omezení abdukce kyčelního kloubu v poloze tzv. lotosového květu (Travell, 1992).

7.3 Bolest na přední straně hrudníku Poměrně

častým

zdrojem

bolesti

na

přední

straně

hrudníku

jsou

muskuloskeletální struktury hrudní stěny, krční páteře, změny kloubního spojení ţeber a sterna a změny hrudních obratlŧ, které svými symptomy mohou napodobovat anginu pectoris, pleuritidu nebo jiné váţné poruchy. Kromě nich se na vzniku bolesti anteriorní plochy hrudníku mohou podílet i traumatická poranění svalŧ nebo hrudní stěny, psychogenní syndrom nebo přenesená bolest, jeţ je náplní této kapitoly (Fam, 1985). Pro přesnou diagnostiku a efektivní léčbu je dŧleţité přesné stanovení zdroje bolesti. Z toho vyplývá fakt, ţe bolesti na přední straně hrudníku mají poměrně širokou diferenciální diagnostiku. Vyšetření začínáme odběrem anamnézy a fyzikálním vyšetřením. Pacient se dále odesílá na radiografické vyšetření CT nebo MR, které poskytují dŧleţité informace o poranění měkkých tkání nebo kostních a kloubních struktur (Habib, 2004). V této kapitole bych se chtěla věnovat svalŧm, jejichţ změny jsou přímou příčinou bolesti na přední straně hrudníku. Některé tyto svaly, jako m. pectoralis major et minor, mm. scaleni, m. obliquus abdominis externus a m. iliocostalis cervicis byly probrány v předchozích kapitolách. Kromě nich se na vzniku daných obtíţí podílí i m. sternocleidomastoideus, m. sternalis a m. subclavius (Travell, 1982).

7.3.1 M. sternocleidomastoideus M. sternocleidomastoideus je silný sval na laterální straně krku obsahující četné mnoţství TrPs ve sternální, klavikulární části, nebo dokonce v obou těchto částech. Obě 39

tyto části mají svoje charakteristické vlastnosti a vzorec přenesené bolesti. Na přední stranu hrudníku se bolest iradiuje pouze ze sternální části z oblasti úponu, a to do krajiny nad sternem. Dráţděním n. trigeminus a n. facialis body této oblasti dochází k neuralgiím těchto nervŧ, které ve většině případŧ nejsou provázeny sternální bolestí a vzniká tzv. myofasciální syndrom m. sternocleidomastoideus. Tyto spoušťové body stojí i za vznikem paroxysmálního dráţdivého kašle, který mechanickým dráţděním bodŧ mŧţeme zrychlit (Travell, 1982). Aktivací spoušťových bodŧ v m. sternocleidomastoideus vznikají sdruţené TrPs i

v ostatních

svalech.

Tyto

body nejčastěji

palpujeme

na

kontralaterálním

m. sternocleidomastoideus, dále na mm. scaleni, m. levator scapulae, m. trapezius, nebo v pektorálních svalech (Travell, 1982).

7.3.2 M. sternalis Aktivní spoušťové body lokalizované v kterémkoliv místě tohoto svalu zpŧsobují bolestivost celé sternální a substernální krajiny, která se mŧţe šířit přes pektorální krajinu na přední stranu ramene, do axily a na ulnární stranu loketního kloubu, viz příloha 16, s 68. Tento popsaný vzorec bolesti, velké intenzity a závislosti na pohybu, věrně imituje substernální bolest při infarktu myokardu anebo angině pectoris. Od vzorce pocházejícího z m. pectoralis major se liší tím, ţe bolest se neobjevuje níţe neţ pod loktem, zatímco u velkého prsního svalu nacházíme palpační citlivost na předloktí a ruce. Ačkoliv je tento sval poměrně malý, intenzita bolesti vyzařující se z jeho TrPs není úměrná jeho velikosti, ale stupněm jeho podráţdění a místem uloţení spoušťového bodu (Travell, 1982).

7.3.3 M. subclavius M. subclavius je malý sval probíhající od sulcus musculi subclavii klíční kosti na 1. ţebro, který se společně s ostatními výše uvedenými svaly podílí na vzniku bolesti na přední ploše hrudníku. Aktivací spoušťových bodŧ tohoto svalu se bolest vyzařuje přes přední stranu ramene na paţi, na radiální stranu předloktí a ruky aţ na palec, ukazovák a mediální polovinu prostředníku (Travell, 1982).

40

8

AKUPRESURA A JINÉ TECHNIKY VÝCHODNÍ MEDICÍNY U VERTEBROVICERÁLNÍCH

PORUCH

OBLASTI

HRUDNÍ

PÁTEŘE Tato bakalářská práce se zabývá akupresurou a vertebroviscerálními poruchami v oblasti hrudní páteře, které mohou napodobovat onemocnění srdce. Protoţe primární příčinou jsou poruchy hrudní páteře a ţeber a reflexní změny ve svalech, ráda bych se v této kapitole věnovala jejich moţnému ovlivnění akupresurou a metodami, jeţ s ní úzce souvisí, jako je meridiánová masáţ nebo cvičení energetických drah.

8.1 Akupunkturní body meridiánů ovlivňující vertebroviscerální poruchy V úvodní části terapie je dŧleţitý správný výběr vhodných akupunkturních bodŧ, dle symptomŧ pacienta, a jejich kombinace. Stále více se objevující onemocnění pohybového aparátu, hlavně páteře a končetin, představují jedny z nejčastějších indikací k akupresuře. Protoţe se v této práci zaměřuji na oblast hrudníku a hrudní páteře, chtěla bych uvést body energetických drah, ze kterých mŧţeme tyto poruchy ovlivnit.

8.1.1 Body ovlivňující bolest v oblasti hrudníku Jedním z příznakŧ vertebrokardiálního syndromu je bolestivost na anteriorní ploše hrudníku, kterou lze zmírnit akupresurou daných akupunkturních bodŧ leţících v prŧběhu několika meridiánŧ, ze kterých jsme schopni symptomy této poruchy, jako je bolestivost na hrudi, palpitace, stenokardie nebo jiné příznaky napodobující kardiální obtíţe, zmírnit či odstranit. V prŧběhu meridiánu plic nacházíme tři tyto body. Dva z nich jsou uloţeny v oblasti hrudníku a třetí na horní končetině. První z nich se označuje jako P 1 Čung-Fu neboli střed vnitřností, na který pŧsobíme ve výši dolního okraje druhého ţebra šikmo od procc. coracoideus, 6 cun od střední dráhy. V jamce pod procc. coracoideus nacházíme druhý bod Jün-Men, brána mračen (P 2), kterým mŧţeme zmírnit či aţ odstranit bolest v oblasti myokardu. Poslední bod této dráhy nese pojmenování Tchaj-Jüan či velký pramen (P 9), který je tonizačním bodem střední dráhy a je uloţen na volární straně zápěstí na zevním okraji šlachy m. abductor pollicis longus. 41

Akupunkturní bod meridiánu sleziny označovaný jako Ta-Pao (SS 21) nebo i jako velký rozvíjitel nacházíme ve střední axilární čáře na kaudálním okraji šestého meziţebří a samozřejmě i jím mŧţeme ovlivnit dané příznaky (Berger, 1998; Rŧţička, 2003). Kromě něj je na této dráze uloţen i bod SS 19, rodná vesnice hrudního koše, šest cunŧ od střední linie ve třetím meziţebří, jeţ má stejné účinky jako výše uvedený bod. V následujícím meziţebří leţí bod SS 18, který se v akupresuře pouţívá především při bolestech hrudníku (Kolster, Waskowiak, 2006). Asi nejvýznamnější dráhou pro tuto práci je dráha srdce. Pod jejím vlivem se nachází hrudník a hrudní obratle podílející se na vzniku vertebrokardiálního syndromu.

V jejím

prŧběhu

je

uloţeno

celkem

9

bodŧ,

ovšem

potíţe,

na něţ se specifikujeme, lze ovlivnit pouze některými z nich. Prvním bodem je S1 ŤiČchüan či jinak vyšší pramen, který vyhledáme přímo nad arterií v axile a volíme ho k terapii nejen bolestí hrudního koše, ale i stenokardie a bušení srdce, a to aţ po kontrolním EKG vyšetření. Akupunkturní bod Šao-Chaj (S 3) neboli malé moře leţí na anteriorní straně mediálního epikondylu a je vhodný pro léčbu hlavně bolestí hrudníku. Další dva body, o nichţ se zmíním, vyuţíváme spíše k terapii tachykardie o nejasné etiologii a palpitace. Jedná se o bod S 5 a bod S 6 označující se Tchung-Li a Jin-Si nacházející se asi jeden cun pod sebou. Bod S 5 je uloţen jeden cun na volární straně předloktí ulnárně nad příčnou rýhou zápěstí. S bodem Jin-Si sousedí bod S7 Šen-Men, či jinak dráha bohŧ, který volíme při bolestech v oblasti srdce, leţící na radiálním okraji šlachy m. flexor carpi ulnaris. U daného syndromy se jako jeden z příznakŧ mŧţe vyskytnout i bušení srdce, které nejlépe ovlivníme bodem Šao-Fu (S 8) či malý obvod leţící mezi 4. a 5. metakarpální kostí proximálně od jejích hlaviček. Posledním bodem srdeční dráhy, kterým mŧţeme zmírnit dané bolesti na přední ploše hrudníku je tonizační bod Šao-Čchung (S 9) neboli malý útočný bod, který ovlivňujeme pŧl cuny proximálně od radiálního nehtu malíku (Rŧţička, 2003). Trápí-li nás zejména bolesti v prekordiu, jako jeden z moţných bodŧ pro terapii mŧţeme zvolit bod L 3 Tchaj-Si, velký potok, který najdeme na meridiánu ledvin, a to v jeho prŧběhu dorzálně za vnitřním kotníkem ve středu mezi ním a Achillovou šlachou. Na této dráze leţí i bod Jou-Men (L 21), brána tmy, pŧsobící hlavně na bolesti hrudníku. Jeho uloţení je asi pŧl cunu laterálně od procc. xyphoideus (Rŧţička, 2003). Na tomto meridiánu se při bolestech hrudníku nabízí i body L 22, kráčet koridorem, L 25, sýpka duchovní síly a bod L 27 či tranzit rezidence. Všechny jsou uloţeny dva 42

cuny od přední střední linie, ve čtvrtém a v prvním meziţebří a poslední zmiňovaný bod nacházíme na mediální straně klavikuly (Kolster, Waskowiak 2006). Při symptomech jako je bušení srdce nebo bolest v jeho krajině mŧţeme zvolit jako body terapie OS 3 Čchü-Ce neboli obdivuhodné jezero, OS 4 Si-Men či také hraniční brána a OS 6 Nej-Kuan, vnitřní hranice. První uvedený akupunkturní bod nalezneme na ulnárním okraji m. biceps brachii v loketní krajině, následující bod je uloţen v centrální části předloktí mezi šlachami m. palmaris longus a m. flexor carpi radialis a poslední ovlivňujeme distálně od předchozího bodu. Všechny tyto jmenované body se nacházejí na energetické dráze obalu srdce (Rŧţička 2003). Z celkových dvanácti základních meridiánŧ probíhajících po našem těle se musím zmínit i o dráze tří ohřívačŧ, na které jsou uloţeny dva akupunkturní body ovlivňující bolestivost v oblasti hrudníku. Prvním z nich je Č´-Kou (TO 6), tzv. vedlejší tok, leţící 9 cun od olecranon ulnae na dorzální ploše předloktí ve středu mezi ulnou a radiem. V blízkosti tohoto bodu mŧţeme vyhledat TO 8 San-Jang-Luo vzdálený od předchozího proximálně (Rŧţička 2003). Dané poruchy se mŧţeme pokusit odstranit i z dráhy nadřazené, ve které jsou uloţeny dva tyto akupunkturní body. V prŧběhu přední střední dráhy se vyskytují body PS 14 Ťü-Čchüe neboli hranice noci a bod PS 17 Tchan-Čung, střed hrudníku. Oba jsou uloţeny v hrudní krajině, kdy bod PS 14 vyhledáme 6 cun nad pupkem a druhý jmenovaný bod na sternu ve výši bradavek (Rŧţička, 2003).

8.1.2 Body ovlivňující hrudní páteř Příčinou vzniku vertebrokardiálního syndromy jsou blokády v oblasti hrudní páteře. Obratle tohoto úseku jsou pod vlivem dvou meridiánových drah, a to dráhy plic a srdce. V první jmenované dráze leţí pro nás velmi významný čtvrtý hrudní obratel, zatímco obratle v rozsahu prvního, pátého, šestého a sedmého jsou ovlivňovány stavem dráhy srdce (Rŧţička, 1993). Pro lepší výsledek akupresury této oblasti těla mŧţeme na začátku terapie vyuţít efektu termoterapie, kdy danou krajinu páteře prohřejeme pomocí vlhkých a horkých zábalŧ. Tento postup však volíme pouze u chronických stavŧ (Möhring, 2007). Akupresurou mŧţeme potíţe vzniklé na podkladě výše zmíněných poruch ovlivnit zejména místními bolestivými body, které se označují jako Ah-shi body. Jsou uloţeny podél hrudních obratlŧ v prŧběhu dráhy močového měchýře. Abychom dosáhli 43

ţádaného efektu, vyuţíváme spíše masáţe všemi směry. Protoţe častou příčinou daných potíţí jsou svalové bolesti, mŧţeme ze vzdálených akupunkturních bodŧ zvolit bod Ţl 34, který se nachází před a pod caput fibulae anebo bod MM 60, který je uloţen mezi laterálním kotníkem a Achillovou šlachou (Rŧţička, 1993). Tyto body jsou jedny z nejpouţívanějších akupunkturních bodŧ při obtíţích v úseku hrudní páteře. Je třeba ovšem zmínit i ostatní body, ze kterých mŧţeme tyto poruchy ovlivnit. Jsou to body, které jako předešlé, leţí v prŧběhu energetických drah. Bolest hrudní páteře mŧţeme zmírnit akupunkturními body zadní střední dráhy, ve které nacházíme dva body. Jedním z nich je Z 11 Šen-Tao či boţská cesta, jeţ je přímo uloţen mezi trny obratlŧ Th5 a Th6. Mezi následujícími kraniálními obratli Th3 a Th4 nacházíme druhý bod Šen-Ču neboli opora duchŧ. Na meridiánu ţlučníku, na volném okraji dvanáctého ţebra, se vyskytuje bod Ťing-Men (Ţl 25), brána hlavního města, který má schopnost přímo ovlivnit potíţe vzniklé v hrudní páteři (Rŧţička, 2003). Bolest hrudní páteře mŧţeme také ovlivnit bodem MM 11, velký zub hřebenu tkalcovského člunku, který se nachází jeden a pŧl cun po straně střední linie ve výši prvního a druhého hrudního obratle (Kolster, Waskowiak, 2006).

8.1.3 Body ovlivňující reflexní změny svalů u vertebrokardiálního syndromu Protoţe se u vertebrokardiálního syndromu setkáváme kromě poruch osového aparátu i s reflexními změnami svalŧ, je třeba se zabývat i jejich moţným ovlivněním akupunkturními body. Jak bylo uvedeno výše, reflexními změnami rozumíme svalové spazmy a spoušťové body. Tyto poruchy patří do stavu prázdnoty, který je v terminologii východní medicíny označován pojmem shi typ. Terapie by v tomto případě měla být prováděna denně v kratších časových intervalech. Pro dosaţení lepšího výsledku ji mŧţeme doplnit akupunkturou nebo medikamentózní léčbou (Rŧţička, 1993). Akupresurou mŧţeme pŧsobit na postiţené svaly celkem čtyřmi body. Akupunkturní bod leţící v prŧběhu meridiánu ţaludku nazýváme Waj-Ling (Ţ 26) neboli zevní kopec a palpujeme ho 1 cun pod pupkem. Léčbou tohoto bodu mŧţeme sníţit bolestivost svalstva přední stěny hrudníku. Spazmy těchto svalŧ lze zmírnit z bodu Jüan-Jie na meridiánu ţlučníku, který je znám i pod názvem vířící voda. Tento akupunkturní bod nacházíme ve čtvrtém meziţebří v přední axilární čáře. 44

Reflexní změny a následná bolest vzniká i ve svalech paravertebrálních, které se nám mŧţe podařit ovlivnit z bodu nacházejícího se na dráze močového měchýře, I-Si (MM 45), a to 3 cuny laterálně od trnŧ mezi obratli Th6 a Th7. Kromě tohoto bodu existuje i bod TO 16 Tchien-jou, nebeské okno, které stejně jako předchozí pŧsobí na zádové svalstvo. Tento bod vyhledáme pod procc. mastoideus při zadním okraji úponu m. sternocleidomastoideus (Rŧţička 2003).

8.2 Meridiánová masáţ V

této části bych se ráda zmínila o poměrně málo známé metodě,

tzv. meridiánové masáţi. Tato technika je také známa pod pojmem Akupunkt-masáţ, která spojuje dva poměrně rozdílné medicínské přístupy, a to východní a západní. APM, jak se také označuje, spočívá v ovlivňování energetických drah klasickou masáţí, kdy nepŧsobíme na jednotlivé akupunkturní body, ale na celé meridiány (Schneider, 2008).

8.2.1 Principy a základy terapie Hlavním cílem APM metody je vyrovnání narušené rovnováhy energie vlivem daného onemocnění. Pracuje na podkladě principu jin a jang a jejich energetické harmonie a na podkladě prŧtoku energie meridiány (Šos, 2005). Na začátku objevu této poměrně nové léčebné metody se jako nástroj terapie vyuţívaly konečky prstŧ terapeuta. Ovšem dnes se jako vhodnější zpŧsob volí pouţití terapeutického kuličkového pera, APM. Jím mŧţeme vyvíjet jemný tlak na kovovou kuličku na konci pera a zároveň přesně sledovat tah daného meridiánu (Schneider, 2008). Principem této techniky je harmonizace toku čchi energetickými drahami, kdy dochází k tzv. překládání energie. To znamená, ţe oblast s nedostatkem energie se dŧkladně promasíruje za současného uvolnění a vyprázdnění přeplněného úseku dráhy. Pro ozřejmení zda se jedná o přebytek či naopak nedostatek energie, provádíme testovací tahy, kdy několikrát projedeme APM tyčinkou přední střední dráhu ve směru toku energie. Musíme přitom rozlišovat, zda se jedná o oblast jangu či jinu. V jangové oblasti se přebytek energie projevuje zlepšením potíţí a naopak zhoršení potíţí ukazuje na nedostatek energie a v oblasti jin je tomu přesně naopak. Proto při vyšetření, 45

ale i v samotné terapii musíme mít na paměti, pod jakým vlivem se nachází orgán, který chceme ošetřit. Páteř je orgánem jangovým. Další moţnou zkouškou pro ozřejmení poruchy harmonizace toku jsou hedvábné a sametové tahy ve směru toku energie. Hebce drsný pocit při dotyku znamená stav nadměrné energie, zatímco nedostatek energie je pociťován jako hladký dotyk. Diagnostikovat nerovnováhu energie mŧţeme i na ušním lalŧčku a mluvíme pak o aurikulodiagnostice (Šos, 2005).

8.2.2 Poruchy hrudní páteře a APM technika Metoda APM se zaměřuje převáţně na funkční poruchy v oblasti páteře. Zakladatel,

Willy

Penzel,

vytvořil

energeticko-fyziologické

léčení

páteře,

která obsahuje energetickou přípravu páteře před jejím samotným ošetřením, zejména mobilizačními technikami. Úprava energetických poruch je podle něj velmi významná zvláště pro dlouhodobý efekt mobilizace a také pro úpravu daných mechanických změn. Základem úspěšné terapie všech úsekŧ páteře je v této metodě správné postavení pánve a plosky nohy (Šos, 2005).

8.2.2.1 Energetická příprava Kaţdé terapii páteře předchází energetické ošetření této oblasti, jehoţ cílem je úprava rovnováhy prŧtoku energie. Energetickou přípravu provádíme tak dlouho, neţ se přestanou objevovat nové reakce a dojde k alespoň mírnému zlepšení potíţí. Teprve potom mŧţeme přistoupit k samotnému ošetření páteře (Schneider, 2008). Při energetickém ošetření páteře se opět řídíme tím, zda se jedná o nedostatek nebo

přebytek

energie.

V obou

případech

začínáme

vyrovnávací

masáţí,

která představuje dvojí dělení ţivotní energie organismu na dvě části, přední a zadní (Šos, 2005). Při nedostatku energie v oblasti páteře si mŧţeme vybrat z několika moţností ovlivnění kolující energie. Zadní vyrovnávací masáţ je nejpouţívanější a měli bychom jí začínat. Její podstata spočívá v překladu energie z jinu do jangu. Pacient leţí na břiše a my provádíme masáţ postupně dle daných drah, střídavě na obou polovinách těla. Postupujeme od zadní střední dráhy přes meridián tenkého střeva a močového měchýře, dráhu tří ohřívačŧ a ţlučníku, a nakonec tlustého střeva. Dále ošetříme jizvy ve směru

46

toku energie v masírované oblasti a na závěr provádíme uhlazení jangové oblasti, od špiček prstŧ ruky, přes záda aţ po hřbet nohou (Šos, 2005). Přední vyrovnávací masáţ vyuţijeme v energetické přípravě při přebytku energie v páteřní oblasti. Praktický postup se liší v pozici pacienta a výběru drah. Pacient leţí na zádech a my postupně projíţdíme přední střední dráhu, dráhu ledvin a perikardu, jater a plic a meridián sleziny a srdce. Poté vyhledáme jizvy v této oblasti, ošetříme je, a nakonec provedeme uhlazení jinové oblasti po vnitřní straně nohy přes hrudník na horní končetinu (Šos, 2005).

8.2.2.2 Ošetření hrudní páteře Jakmile dojde ke zlepšení stavu pacienta, mŧţeme přistoupit k samotné terapii páteře. APM metoda páteře je sice rozdělena na jednotlivé oblasti páteře, ale je třeba zdŧraznit, ţe bychom se v terapii neměli omezovat pouze na izolovaný úsek, ale vţdy pohlíţet na organismus jako celek. Cílem ošetření hrudní páteře je její uvolnění a mobilizace. Na začátku terapie si musíme vyšetřit SI kloub, který představuje základ celé terapie. Zjistíme-li blokádu jedné

strany

tohoto

kloubu,

provedeme

nejprve

energetickou

přípravu

a teprve po ní mŧţeme danou blokádu odstranit. Následně přistupujeme k technice vlnění páteře plochou dlaně, coţ je nespecifická mobilizační technika. Prakticky ji provádíme v poloze na zádech. Palce, přiloţené na sobě, si opřeme o trnový výběţek obratle a dlaněmi plošně uloţenými na zádech dáváme impulz k pohybu, kdy zatlačíme ze strany do trnového výběţku a dosáhneme tak vlnovitého pohybu páteře a pánve. Začínáme od čtvrtého bederního obratle a postupujeme aţ do oblasti hrudní páteře. Další cvik, automobilizace páteře, se u metody Penzela nazývá Klip-klap, ale znám je spíše ze spinálních cvikŧ (Šos, 2005). V další části terapii přistupujeme k uvolnění drobných páteřních kloubŧ. Postup je stejný jako v předcházející části, vyšetříme si SI kloub, provedeme energetickou přípravu a případně mobilizujeme tento kloub. Na to navazuje opět vlnění páteře plochou dlaně a vlnění páteře od jednoho trnového výběţku ke druhému a následné automobilizační cvičení páteře, které mŧţeme doplnit známým cvikem k uvolnění CTh přechodu (Šos, 2005).

47

8.3 Cviky k aktivaci meridiánů Jako prevenci vzniku a recidiv vertebroviscerálních poruch dané oblasti mŧţeme pacientŧm doporučit cvičení, jehoţ cílem je harmonizace energie procházející danými meridiány. Jedná se o sestavu cvikŧ pŧsobící na jednotlivé akupunkturní body, které vedou k autoregulaci organismu člověka. Sestava těchto cvikŧ, jeţ je uvedena níţe, se skládá převáţně z protaţení svalŧ a uvolnění kloubŧ, čímţ docílíme i uvolnění blokád jednotlivých drah, viz příloha 17, s. 69 (Kombercová, 1998). Aby terapie byla efektivní je třeba cvičení provádět dvakrát denně, a to vţdy ráno a večer. Začínáme cvikem odpovídající hodině dané dráhy, ve které začínáme. Cvičením celé sestavy skládající se ze cvikŧ pro jednotlivé dráhy, dosáhneme obnovení prŧtoku meridiánŧ, jsou-li v nerovnováze, a zároveň pozitivně pŧsobíme na funkce drah a odstraňujeme jejich obtíţe (Kombercová, 1998). Dráha plic Základní poloha cviku pro tuto dráhu je stoj rozkročný. Extendované horní končetiny spojíme za zády a s kaţdým nádechem se vytáhneme z ramen a s následným výdechem se protáhneme a uvolníme v dosaţené poloze. Dráha tlustého střeva Výchozí pozice je shodná s polohou předcházejícího cviku. S nádechem se vytáhneme z ramen, propneme lokty a dlaně vytočíme vzhŧru. Cvik opakujeme třikrát, a pak se vrátíme do základní polohy. Dráha žaludku Tento cvik provádíme v sedu na patách. Podsadíme pánev, vyrovnáme páteř a horní končetiny s propletenými prsty flektujeme asi do 170°. Pro zlepšení efektu cvičení s kaţdým nádechem protočíme dlaně a mírně se zakloníme. Dráha sleziny a slinivky Výchozí poloha je sed mezi patami. Při tomto cviku podsadíme pánev a vyrovnáme páteř, rukama se opřeme za zády a postupně se s výdechem pomalu zakláníme. V konečné fázi cviku mŧţeme proplést prsty a dlaně vytočit vzhŧru. Dráha srdce Tento cvik provádíme v poloze sedu s pokrčenými koleny vytočenými zevně a ploskami opřenými o sebe. Opět propleteme prsty a uchopíme jimi špičky nohou. Úkolem je vyrovnat páteř, srovnat ramena a hlavu vytáhnout za temenem. Přitom se při kaţdém nádechu dostáváme dále a při výdechu se snaţíme v této poloze setrvat. 48

Dráha tenkého střeva Poloha je stejná jako u předchozího cviku. Nadechneme se a s kaţdým výdechem se předkloníme dopředu co nejblíţe k nohám. Cítíme-li tah na jedné straně, znamená to oslabení dráhy na té straně, kde se problém projevuje. Dráha močového měchýře Základní poloha tohoto cviku je sed přednoţmo, vzpaţíme horní končetiny, paty zatlačíme dopředu a špičky přitáhneme k sobě a s kaţdým výdechem se volně předkloníme. Jestliţe se nemŧţeme předklonit dostatečně hluboko, aktivaci dráhy dosáhneme propnutím kolen a jejich přitlačením do podloţky. Dráha ledvin Pozice pro tento cvik je stejná jako u předchozího. Vzpaţíme ruce, vytáhneme se z kyčlí a spustíme se do předklonu. Uvolníme se, povolíme ramena, šíji a obličej a s výdechem dále vyrovnáme trup a vytahujeme se za temenem. Dráha obalu srdce Výchozí polohou pro aktivaci této dráhy je turecký sed, kdy zkříţené horní končetiny poloţíme na protilehlá kolena. Úkolem pacienta je podsadit pánev, vytáhnout se z beder, spustit ramena a hlavou se vytáhnout vzhŧru. Dráha tří ohřívačů V tomto cviku se vychází z polohy předchozího cviku. Postupně spouštíme hlavu dolŧ, kam aţ mŧţeme a s kaţdým dalším výdechem předklon prohlubujeme. Dráha žlučníku Tento cvik provádíme z polohy sedu roznoţmo, vzpaţíme horní končetiny, propleteme prsty, dlaně vytočíme a vytáhneme se z kyčlí. Stejně jako v předešlých cvicích se pomalu předkláníme, ţeny na pravou a muţi na levou stranu. Dráha jater Poloha je stejná jako u cviku dráhy ţlučníku. V tomto cviku se ukloníme ke stejné noze, rukou se dotkneme palce, nártu nebo bérce a následně se vytáhneme z beder. Druhou horní končetinu ohneme přes hlavu a směřujeme ji ke špičce. Současně s kaţdým výdechem se snaţíme prohloubit úklon.

49

9

DISKUSE V této bakalářské práci jsem se zabývala jednou z metod tradiční čínské

medicíny, akupresurou, a jejími moţnými léčebnými účinky specifických poruch pohybové soustavy, jeţ označujeme jako vertebroviscerální poruchy. Zvláště jsem se zaměřila na oblast hrudní páteře, hrudníku a ţeber a reflexní změny svalŧ této krajiny, které mohou imitovat onemocnění srdce a příznaky s ním souvislé. Akupresura je stará čínská technika zevní léčby, jejíţ podstata vychází z učení o energetických drahách a také z filozofických základŧ pentagramu a taoismu. Jejím základem je tlaková stimulace přesně uloţených bodŧ na povrchu těla člověka, které označujeme jako body akupunkturní. Tyto body nejčastěji nalézáme podél energetických drah, tedy meridiánŧ. Kaţdý bod má svoje specifické účinky, a proto je na začátku kaţdé terapie dŧleţitý pečlivý a správný výběr vhodných bodŧ a jejich kombinace dle symptomŧ pacienta. Podle účinku, kterého chceme dosáhnout, volíme i techniku akupresury. Tlakem, kterým pŧsobíme na akupunkturní body, docílíme harmonizace porušeného prŧtoku ţivotní energie, která je v tradiční čínské medicíně označována pojmem čchi. Tato energie je přijímána systémem sedmi základních čaker. Po našem těle je čchi rozváděna bohatě rozvětvenou sítí energetických drah k orgánŧm, které zásobuje. V této práci je velmi významná energetická dráha srdce, obalu srdce a tří ohřívačŧ, které mají pod svým vlivem orgány a oblasti, které mohou napodobovat kardiální insuficienci. K meridiánu srdce patří hlavně páteř v rozsahu prvního, pátého, šestého a sedmého hrudního obratle, ale také oblast hrudníku a ţeber. Čtvrtý hrudní obratel je pod vlivem meridiánu plic. Dva zbývající meridiány, osrdečníku a tří ohřívačŧ, vycházejí ze srdeční čakry. Mají na starosti tvorbu čchi a zajištění správného rozvádění této energie. Pod svým vlivem mají zejména oblast hrudníku a jeho orgány. Akupresurou dnes nepŧsobíme jen na akupunkturní body, ale i na specifická místa na kŧţi, do kterých se promítá celek organismu i s jeho dráhami a body. Přestoţe se zmínky o mikrosystémech, hlavně plosky nohy, podle některých autorŧ objevují jiţ v literatuře tradiční čínské medicíny, jsou tyto projekce organismu v západní medicíně povaţovány spíše za představu 20. století, která nebyla dosud objektivně potvrzena. Účinky léčby z těchto bodŧ však nelze popřít. Jedním z nejvyuţívanějších mikrosystémŧ je mikrosystém chodidla a ušního boltce. Méně vyuţívanou částí jsou dlaně, které ovšem denně stimulujeme manuálními pracemi. 50

V poslední době mŧţeme sledovat pomalu rostoucí zájem o metody východní medicíny, zejména akupresury a akupunktury. Tento zájem je podle mého názoru dán výhodami, které akupresura nabízí. Je to technika neinvazivní, nebolestivá, málo náročná na čas a prostor a velký význam na její oblíbenosti nese i její ekonomická stránka. Výhodu mŧţeme také vidět i v tom, ţe po řádném zaškolení si ji mŧţe člověk provádět sám jako autoterapii. Je třeba zdŧraznit, ţe někteří pacienti se k této metodě uchylují

i

po

nepříliš

dobrých

zkušenostech

s léčbou

západní

medicíny,

po neuspokojivém výsledku dané léčby, nebo na doporučení známých, kterým akupresura od jejich potíţí pomohla. Jedny z nejčastějších indikací k akupresuře jsou poruchy a onemocnění pohybového systému. V této práci jsem se speciálně věnovala vertebroviscerálním poruchám, které mají za následek napodobování onemocnění vnitřních orgánŧ, coţ je dáno reflexními vztahy mezi periferií a vnitřními strukturami, které vysvětlují i účinek léčby akupresury. Protoţe i mezi akupunkturními body a vnitřními orgány tyto vztahy existují.

Příčiny vzniku

vertebrokardiálního

syndromu, jak mŧţeme označit

vertebrovicerální poruchy napodobující kardiální dysfunkce, jsou dnes jiţ známy. Mezi ně řadíme blokády krční páteře a C/Th přechodu, hrudní páteře, zejména v segmentu Th4-Th5, blokády ţeber více na levé straně a také reflexní změny svalŧ celé této krajiny. Svaly se na vzniku vertebrokardiálního syndromu mohou podílet i přímo, jako mm. erectores spinae, mm. pectorales, m. serratus anterior, m. subscapularis, horní část m. trapezius a mm. scaleni. Reflexní změny svalŧ, které mohou imitovat kardiální obtíţe, však vznikají i na podkladě distenze sternokostální skloubení v rozsahu 2. - 5. ţebra, a vytváří typické řetězce svalových spazmŧ. S distenzí čvrtého sternokostálního skloubení úzce souvisí blokáda čtvrtého hrudního obratle a řetězec svalových spazmŧ m. pectoralis minor. Jejich následkem se objevuje bolest v parasternální krajině, jeţ mŧţe imitovat kardiální obtíţe jako angina pectoris nebo stavy dušnosti. Následkem těchto změn mŧţe dojít k rozvoji příznakŧ panické poruchy, která je spojena se somatickými symptomy napodobující nejčastěji akutní infarkt myokardu. Tyto ataky jsou však většinou muskuloskeletárního pŧvodu a kardiologické a interní vyšetření pacienta s panickou atakou je negativní. Jedním z nejčastějších příznakŧ vertebrokardiálního syndromu je bolestivost na přední straně hrudníku, která mŧţe vzniknout na podkladě vzorce přenesené bolesti z TrPs daných svalŧ. Na anteriorní plochu hrudníku se bolest přenáší z m. pectoralis 51

major et minor, mm. scaleni, m. obliquus abdominis externus, m. iliocostalis cervicis, m. sternocleidomastoideus, m. sternalis a m. subclavius. Léčba těchto stavŧ spočívá v odstranění blokád a reflexních změn svalŧ této oblasti. Kromě často vyuţívaných technik manuální medicíny, mŧţeme zvolit i léčbu akupresurou. Touto technikou pŧsobíme na akupunkturní body, které jsou reflexně spojeny s oblastmi, jeţ jsou primární příčinou vertebrokardiálního syndromu. Protoţe se tyto poruchy projevují bolestivostí na přední straně hrudníku, jako hlavní akupunkturní body leţící podél meridiánŧ volíme ty, jejichţ tlakovou stimulací mŧţeme tyto stavy zmírnit nebo dokonce odstranit. Je však třeba pátrat i po samotných příčinách dané bolesti, jako jsou funkční blokády páteře a reflexní změny svalŧ, a zaměřit se na jejich léčbu ze správně zvolených bodŧ. Z toho vyplývá, ţe ţádný pacient s těmito poruchami nesmí uniknout řádnému vyšetření, a jakékoliv techniky léčby, by neměli být prováděny bez stanovení přesné diagnózy. Abychom dosáhli co nejlepšího výsledku, mŧţeme akupresuru doplnit metodami, které úzce souvisí s východní medicínou. Meridiánová masáţ neboli APM je poměrně nová technika, která spojuje dva rozdílné světy medicíny, a to východní a západní. Základem APM je stimulace toku čchi klasickou masáţí meridiánŧ před samotnou terapií, která vychází z manuálních technik západní medicíny. Pro vyšší efekt terapie, ale také jako doplněk prevence, mŧţeme pacientŧm doporučit sestavu cvikŧ, kterou ovlivňujeme prŧtok čchi meridiány tělem člověk a pŧsobíme tak na moţné disharmonie toku. Podstatou této práce je léčba vertebrokardiálního syndromu akupresurou. I kdyţ se o tomto syndromu dnes jiţ mnoho ví, zejména o blokádách čtvrtého ţebra imitující infarkt myokardu, stále představuje diagnostický oříšek pro řadu lékařŧ. Pacient přicházející

do ordinace lékaře s příznaky kardiální

dysfunkce

musí

projít

kardiopulmonálním vyšetřením a v případě negativních výsledkŧ by měl být vyšetřen i pohybový systém, který mŧţe být primární příčinou těchto poruch. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe terapii akupresury zahajujeme aţ po stanovení přesné diagnózy. I kdyţ má akupresura nesporné účinky a kladné ohlasy z řad pacientŧ i lékařŧ, kteří se jí zabývají, zastávám názor, ţe by měla být vţdy prováděna vyškoleným odborníkem a nestát se monoterapií, ale měla by být doplněna i jinými moţnými technikami léčby, které jsem zmiňovala. Zároveň bych ji chtěla vyzdvihnout jako prevenci vzniku, ale hlavně prevenci recidiv, jiţ vzniklého vertebrokardiálního syndromu, kdy mŧţe být prováděna i jako autoterapie podle instrukcí terapeuta. 52

Na závěr bych chtěla říci, ţe podle mého názoru, musí být vţdy brán zřetel na stav a reakce pacienta. Ke kaţdému bychom měli přistupovat individuálně a v terapii bychom se měli dívat, jaké účinky má výběr bodŧ, jeţ jsme zvolili, a také jaké účinky má kombinace akupresury s jinými technikami, jak jsem uvedla výše. Na výsledném efektu léčby akupresury se také odráţí úzká spolupráce pacienta a terapeuta, jejich vzájemná dŧvěra a dŧvěra pacienta v samotnou léčbu.

53

10 ZÁVĚR Tato bakalářská práce se zabývala problematikou vertebroviscerálních poruch napodobující kardiální insuficienci, a jejich moţné ovlivnění jednou z technik východní medicíny jakou je akupresura. Základním bodem jejich léčby je včasná a hlavně správná diagnostika, a také vhodné zvolení akupunkturních bodŧ pro výsledný efekt terapie akupresurou. Tyto vertebroviscerální poruchy mŧţeme označit jako vertebrokardiální syndrom, jehoţ primární příčina spočívá v blokádách hrudních obratlŧ v rozsahu Th3 aţ Th5, blokádách 3. aţ 5. levého ţebra a také v reflexních změnách, spazmech a spoušťových

bodech,

svalŧ

této

krajiny.

Jedním

z hlavních

symptomŧ

tohoto syndromu je bolest na přední straně hrudníku, jejímţ zdrojem mŧţe být i přenesená bolest ze spoušťových bodŧ. Svaly, které se podílí na vzniku této bolesti a které mají tendenci vyvolávat příznaky srdeční nedostatečnosti, jsou hlavně pektorální a skalenové svaly a m. sternalis. Následkem změn sternokostálního skloubení dochází k řetězení svalových spazmŧ a tím i moţnému šíření bolesti a obtíţí do sousedních krajin. Coţ nám jen potvrzuje dŧleţitost vyšetření nejen kardiálních funkcí, ale také pohybového aparátu člověka. Jako léčbu těchto poruch mŧţeme zvolit akupresuru, coţ je léčebná technika patřící do tradiční čínské medicíny. Podstatou této techniky je stimulace akupunkturních bodŧ, čímţ pŧsobíme na energetické dráhy a ţivotní energii v ní kolující, která je přijímána systémem čaker, ve kterých se čchi shromaţďuje. Akupresura svou dlouhou existencí

a

vzrŧstajícím

zájmem

pacientŧ

jen

dokazuje

efektivitu

terapie.

Pro uspokojivý výsledek léčby akupresurou vertebrovicerálních poruch je dŧleţité se zaměřit na správný výběr bodŧ a jejich kombinací ovlivňující primární příčiny, ne jejich dŧsledky. V terapii je také dŧleţité sledovat reakce pacienta, zvláště zda nedochází ke zhoršování příznakŧ. Akupresura je také vhodná pro autoterapii, čímţ mŧţeme zajistit zabránění recidiv těchto poruch. Pro

dosaţení

lepšího

výsledku

mŧţeme

akupresuru

kombinovat

i jinými technikami východní medicíny pracující na stejném základě, harmonizace prŧtoku čchi meridiánovým systémem.

54

11 REFERENČNÍ SEZNAM BERGER, KAROLA. Akupresura: zbavte se bolestí, 1. vydání, Praha: Pragma, 1998, s. 98, 104-106. ISBN 80-7205-600-X. Oficiální stránky Cesty ke zdraví [online], [citace 25. 2. 2008]. Dostupné na www: . ČIHÁK, RADOMÍR. Anatomie 1, 2. vydání, Praha: Grada Publishing, 2001, 497 s. ISBN 80-7169-970-5. FAM, A. G., SMYTHE, H. A. Musculoskeletal chest wall pain. Canadian Medical Association journal [online]. 1985, vol. 133, no. 5, September 1985, s. 379- 389, [citace 2. 3. 2009]. Dostupné na www: . ISSN 1488-2329. HABIB, P. A., HUANG G. S. Anterior chest pain: musculoskeletal considerations. Emergency Radiology [online]. 2004, vol. 11, no. 1, August 2004, s. 37-44, [citace 15. 2. 2009]. Dostupné na www: . ISSN 1438-1435. HEŘT, JIŘÍ, HNÍZDIL, JAN, KLENER, PAVEL. Akupunktura: mýty a realita, 1. vydání, Praha: Galén, 2002, s. 26-33, 132-140. ISBN 80-7262-167-X. HILLEBRECHT, MAITRI. Akupresura, 1. vydání, Praha: NS Svoboda, 2000, 209 s. ISBN 80-205-1015-X. HNÍZDIL, JAN. Léčebné rehabilitační postupy Ludmily Mojžíšové, 1. vydání, Praha: Grada, 1996, s. 151-162. ISBN 80-7169-187-9. CHRISTENSEN, HENRIK WULFF. Musculoskeletal chest pain in patiens with stable angina pectoris–diagnosis and treatment. Danish Medical Bulletin [online]. 2004, vol 51, no. 2, June 2004, [citace 19. 2. 2009]. 55

Dostupné na www: . JANDOVÁ, JANA. Vertebroviscerální vztahy. [online] 2001, reg. č. a/079/113, [citace 23. 2. 2009]. Dostupné na www: < http://www.cls.cz/seznam-doporucenych-postupu>. KOLSER, BERNARD, WASKOWIAK, ASTRID. Velký atlas akupresury, 1. vydání, Olomouc: Fontána, 2006, 238 s. ISBN 80-7336-253-8. KOMBERCOVÁ,

JANA,

SVOBODOVÁ

MARIE.

Autorehabilitační

sestava,

Olomouc: Poznání, 1998, s. 60-91, 117-122. ISBN 80-901989-9-6. LEWIT, KAREL. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, 5. vydání, Praha: Sdělovací technika, 2003, s. 316- 323. ISBN 8086645045. MARQUARDT, HANNE. Terapie reflexních zón na noze, 1. vydání, Olomouc: Poznání, 2009, s. 57-61, 121-123. ISBN 978-80-86606-81-1. MÖHRING, WOLFGANG. Akupresura: Jednoduše proti bolesti, Praha: Grada Publishing, 2008, s. 7-14, 30-31. ISBN 978-80-247-2335-8. OTÁHAL, S, TICHÝ J. Zřetězené spazmy- aspekt neurologický a biomechanický. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1996, roč. 3, č. 4, s. 174-178. ISSN 1211-2658 Oficiální stránky Prŧvodce astrologie [online], [citace 25. 2. 2008]. Dostupné na www: . Oficiální stránky Prŧvodce světem magie [online], [citace 27. 2. 2008]. Dostupné na www: . RŦŢIČKA, RADOMÍR. Akupunktura v teorii a praxi, 3. vydání, Olomouc: Poznání, 2003, 541 s. ISBN 80-86606-10-4.

56

RŦŢIČKA, RADOMÍR. Manupresura: Akupunktura bez jehel, 1. vydání, Praha: Nakladatelství dopravy a turistiky, 1993, 228 s. ISNB 80-901573-0-0. RŦŢIČKA, RADOMÍR. Mikrosystémy akupunktury z hlediska současného poznání, 1. vydání, Olomouc: Poznání, 2002, s. 111-120, 243-250. ISBN 80-86606-08-2. RYCHLÍKOVÁ, EVA. Manuální medicína: průvodce diagnostikou a léčbou vertebrogenních poruch, 3. vydání, Praha: Maxdorf, 2004, s. 452-470. ISBN 80-7345010-0. Oficiální stránky kinezilogická poradna moniky ţiţkové kaniové [online], [citace 26. 2. 2009]. Dostupné na www: . SCHNEIDER, HILDEGARD, STEININGER, RITA. Meridiánová masáž, 1. vydání, Olomouc: Fontána, 2008, s. 30-31, 54-58, 108. ISBN 978-80-7336-437-3. STOCHKENDAHL, METTE J. Diagnosis and treatment of musculoskeletal chest pain: design of a multi-purpose trial. BMC Musculoskeletal Disorders [online]. 2008, vol. 9, March 2008, [citace 13. 2. 2009]. Dostupné na www: . ISSN 1471-2474 SUGIURA T, HORIGUCHI H. Heart rate and electroencephalogram changes caused by finger acupressure on planta pedis. Journal of physiological antropology [online]. 2007, vol. 26, no. 2, March 2007, s. 257-259, [citace 20. 2. 2009]. Dostupné na www: . ISSN 1880-6805 ŠOS, ZDENĚK. Meridiánová masáž: akupunkt- masáž dle Willyho Penzela (APM), Olomouc: Poznání, 2005, 203 s. ISBN 80-86606-33-3. TICHÝ, J. Panická ataka či syndrom čtvrtého ţebra? Rehabilitace a fyzikální lékařství, 1996, roč. 3, č. 4, s. 171-173. ISSN 1211-2658

57

TRAVELL, JANET, SIMONS, DAVID. Myofascial Pain and Dysfunction: the trigger point manual. Volume 1, The upper extremities, Baltimore: Williams and Wilkins, 1982, 713 s. ISBN 068308366. TRAVELL, JANET, SIMONS, DAVID. Myofascial Pain and Dysfunction: the trigger point manual. Volume 2, The lower extremities, Baltimore: Williams and Wilkins, 1992, 626 s. ISBN 0683083678. VOGRALIK, V. G., VOGRALIK, M. V. Akupunktura: bodová reflexní terapie, 1. vydání, Praha: Aviceum, 1993, s. 20-26, 229-241. ISBN 80-201-0196-9. Oficiální stránky anglické verze encyklopedie Wikipedia [online], [citace 25. 2. 2008]. dostupné na www: < http://en.wikipedia.org>. Oficiální stránky české verze encyklopedie Wikipedia [online], [citace 23. 2. 2008]. Dostupné na www: . WRIGHT, JANET. Reflexologie a akupresura, 1. vydání, Praha: Svojtka & Co., 2005, 128 s. ISBN 80-7352-089-3.

58

12 SEZNAM ZKRATEK AMP

Akupunkt-masáţ

C

krční páteř

C/Th přechod

přechod krční a hrudní páteře

HAZ

hyperalgické koţní zóny

L

meridián ledvin

L

bederní páteř

m.

musculus

mm.

musculi

MM

meridián močového měchýře

n.

nervus

OS

meridián osrdečníku

P

meridián plic

procc.

processus

PS

přední střední energetická dráha

rr.

rami

S

meridián srdce

SI

sakroiliakální kloub

SS

meridián sleziny

Th

hrudní páteř

TO

meridián tří ohřívačŧ

TrP

myofasciální trigger point

TrPs

myofasciální trigger points

Z

zadní střední energetická dráha

Ţl

meridián ţlučníku

59

13 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Symbol monády a prolínání jin a jang ........................................................... 61 Příloha 2: Rozloţení sedmi základních čaker v lidském těle.......................................... 61 Příloha 3: Čakra srdce ..................................................................................................... 62 Příloha 4: Meridián srdce ................................................................................................ 62 Příloha 5: Meridián osrdečníku a tří ohřívačŧ ................................................................ 63 Příloha 6: Mikrosystém plosky nohy .............................................................................. 63 Příloha 7: Mikrosystém ušního boltce ............................................................................ 64 Příloha 8: Mikrosystém dlaně ......................................................................................... 64 Příloha 9: Vertebroviscerální vztahy .............................................................................. 65 Příloha 10: Lokalizace a iradiace bolesti u vertebrokardiálního syndromu .................... 65 Příloha 11: Vzorec přenesené bolesti m. iliocostalis ...................................................... 66 Příloha 12: Vzorec přenesené bolesti m. pectoralis major.............................................. 66 Příloha 13: Vzorec přenesené bolesti m. pectoralis minor ............................................. 67 Příloha 14: Vzorec přenesené bolesti m. serratus anterior.............................................. 67 Příloha 15: Vzorec přenesené bolesti mm. scaleni ......................................................... 68 Příloha 16: Vzorec přenesené bolesti z m. sternalis ....................................................... 68 Příloha 17: Sestava cvikŧ k aktivaci energetických drah ............................................... 69

60

14 PŘÍLOHY Příloha 1: Symbol monády a prolínání jin a jang (Kombercová, 1998)

Příloha 2: Rozloţení sedmi základních čaker v lidském těle (http://cs.wikipedia.org)

61

Příloha 3: Čakra srdce (Hillebrecht, 2000)

Příloha 4: Meridián srdce (http://www.cestykezdravi.cz)

62

Příloha 5: Meridián osrdečníku a tří ohřívačŧ (Hillebrecht, 2000)

Příloha 6: Mikrosystém plosky nohy (Rŧţička, 1993)

63

Příloha 7: Mikrosystém ušního boltce (Rŧţička, 1993)

Příloha 8: Mikrosystém dlaně (Rŧţička, 1993)

64

Příloha 9: Vertebroviscerální vztahy (Jandová, 2001)

Příloha 10: Lokalizace a iradiace bolesti u vertebrokardiálního syndromu (Rychlíková, 2004)

65

Příloha 11: Vzorec přenesené bolesti m. iliocostalis (Travell, 1982)

Příloha 12: Vzorec přenesené bolesti m. pectoralis major (Travell, 1982)

66

Příloha 13: Vzorec přenesené bolesti m. pectoralis minor (Travell, 1982)

Příloha 14: Vzorec přenesené bolesti m. serratus anterior (Travell, 1982)

67

Příloha 15: Vzorec přenesené bolesti mm. scaleni (Travell, 1982)

Příloha 16: Vzorec přenesené bolesti z m. sternalis (Travell, 1982)

68

Příloha 17: Sestava cvikŧ k aktivaci energetických drah (Kombercová, 1998)

69