UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav ošetřovatelství
Martina Frydryšková
Kompetence sester Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D.
Olomouc 2015
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje.
Olomouc 30. dubna 2015 ------------------------------podpis
Děkuji Mgr. Zdeňce Mikšové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady při zpracování této bakalářské práce. Dále děkuji všem svým blízkým za podporu během studia.
ANOTACE Typ závěrečné práce: Bakalářská práce Téma práce: Kompetence členů ošetřovatelského týmu při zajištění zdravotní péče Název práce: Kompetence sester Název práce v AJ: Competences of nurses Datum zadání: 2015-01-31 Datum odevzdání: 2015-04-30 Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Autor práce: Frydryšková Martina Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Mikšová, PhD. Oponent práce: Abstrakt v ČJ: Přehledová bakalářská práce se zabývá problematikou kompetencí sester. Předkládá přehled legislativních změn v kompetencích sester od padesátých let dvacátého století po současnost a provádí komparaci některých zákonných norem v minulosti a v současnosti. Shrnuje poznatky o způsobu vzdělávání a o kompetencích sester v České republice a v zahraničí. Sumarizuje publikované poznatky o naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi. Poznatky byly dohledány v databázích EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed. Použity byly články převážně z českých, ale také ze zahraničních periodik. Abstrakt v AJ: The overview bachelor’s thesis deals with the issue of nurse competences. It presents an overview of the legislative changes in the competences of nurses from the 1950s until the present day and provides a comparison of some legal standards in the past and nowadays. It summarizes the findings on the education methods and competences of nurses in the Czech
Republic and abroad. It summarizes known facts regarding practical implementation of general nurse competences. The facts werw sourced from the following databases: EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed. The articles used in the thesis come mainly from Czech sources, but also from foreign ones. Klíčová slova v ČJ: kompetence, všeobecná sestra, nelékařský zdravotnický pracovník, vzdělávání sester, odborná způsobilost, pracovní náplň Klíčová slova v AJ: competency, general nursing, paramedical staff, nursing education, professional qualifications, job description Rozsah práce: 35 stran / 0 příloh
OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………………………….7 1 POPIS REŠERŠNÍ STRATEGIE……………………………………………………………9 2 KOMPETENCE SESTER V PRÁVNÍCH DOKUMENTECH A V PRAXI……………...11 2. 1 Legislativní regulace kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost…..……………………………………………………….………11 2. 2 Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice a ve vybraných státech ………………………………………………………………………………………......16 2. 2. 1 Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost.………………………………………..…………….16 2. 2. 2 Připravenost sester a vykonávání kompetencí ve vybraných státech v zahraničí …19 2. 3 Naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi v České republice ……...……….26 2. 4 Shrnutí teoretických východisek a jejich význam……...……………………………....28 ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….29 REFERENČNÍ SEZNAM………………………………………………………………..…..30
6
ÚVOD Problematika kompetencí sester je velmi rozsáhlé téma a lze se jím zabývat z různých pohledů. Kompetence sester jsou v České republice legislativně regulovány již od padesátých let dvacátého století. Jsou ovlivňovány nejen právními předpisy, které přesně vymezují jejich rozsah, ale také úrovní vzdělávání sester. V souvislosti s tímto si můžeme položit otázku: „Jaké existují informace o legislativní regulaci kompetencí sester, o připravenosti sester na vykonávání kompetencí, a jaké jsou nejnovější poznatky o jejich naplňování v praxi?“ Cílem přehledové bakalářské práce je sumarizovat dohledané poznatky týkající se problematiky kompetencí sester. Cíl práce byl specifikován v dílčích cílech: Cíl l: Předložit poznatky o legislativní regulaci kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost. Cíl 2: Předložit publikované poznatky o připravenosti sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost a ve vybraných státech v zahraničí.
Cíl 3: Předložit publikované poznatky o naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi v České republice. Vstupní studijní literatura:
ALEXANDER, F. Margaret a Phyllis J. RUNCIMAN. Struktura kompetencí všeobecné sestry podle ICN: zpráva o postupu přípravy ICN struktury kompetencí a konzultací. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003, 57 s. ISBN 80-701-3392-9. BÁRTLOVÁ, Sylva a HAJDUCHOVÁ, Hana. Předávání kompetencí mezi lékařem a sestrou. Kontakt, 2010, roč. 12, č. 1, s. 20-33. ISSN: 1212-4117.
7
BÁRTLOVÁ, Sylva. Pracovní vztahy a kompetence všeobecných sester v České republice. Sestra, 2007, roč. 17, č. 3, s. 14-17. ISSN: 1210-0404. PLEVOVÁ, Ilona a kol. Management v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 304 s. ISBN 978-802-4738-710. PLEVOVÁ, Ilona a kol. Ošetřovatelství I. 1. Vyd. Praha: Grada, 2011, s. 285. ISBN 978-80247-3557-3. ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 20, s. 482544. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 131, s. 4730–4801. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 105 ze dne 25. března 2011, kterým se mění zákon č. 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In: Sbírka zákonů České republiky, 2011, částka 40, s. 1053-1055. ISSN 1211-1244.
8
1 POPIS REŠERŠNÍ STRATEGIE V přehledové bakalářské práci byl použit následující algoritmus rešeršní činnosti.
9
ALGORITMUS REŠERŠNÍ ČINNOSTI
VYHLEDÁVACÍ KRITÉRIA: - klíčová slova v ČJ: kompetence, legislativa, všeobecná sestra, nelékařský zdravotnický pracovník, vzdělávání, odborná způsobilost, pracovní náplň - klíčová slova v AJ: competency, legislation, general nursing, paramedical staff, nursing education, professional qualifications, job description - období: 1. cíl 1950-2015, 2. cíl 1950-2015 a 3. cíl 2005-2015
DATABÁZE: EBSCO, MEDVIK, GOOGLE, GOOGLE Scholar, PubMed
Nalezeno 256 článků
Vyřazující kritéria: - duplicitní články – 53 článků - články, které neodpovídaly tématu – vyřazeno 148 článků SUMARIZACE VYUŽITÝCH DOKUMENTŮ V JEDNOTLIVÝCH DATABÁZÍCH EBSCO – 2 články, MEDVIK – 22 článků, GOOGLE – 13 článků, GOOGLE Scholar – 16 článků, PubMed - 2 články SUMARIZACE DOHLEDANÝCH PERIODIK A DOKUMENTŮ BMC Health Services Research – 2 články, Croatian Medical Journal – 1 článek, Medicína pro praxi – 1 článek, Kontakt – 2 články, Sestra – 10 článků, Florence – 3 články, Multidisciplinární péče – 1 článek, Forum – 1 článek, 3 příspěvky ze sborníků, 5 příspěvků z monografií, 14 legislativních dokumentů a 12 elektronických zdrojů
Pro tvorbu teoretických východisek bylo celkem použito 55 dohledaných zdrojů. 10
2 KOMPETENCE SESTER V PRÁVNÍCH DOKUMENTECH A V PRAXI Legislativně stanovené kompetence tvoří základ pro vypracování pracovní náplně každého zaměstnance. Je nutné vycházet nejen z právních předpisů, ale také ze schopností, dovedností a vědomostí daného pracovníka, protože v ošetřovatelství není možné osvojit si kompetence jednou provždy. Dané kompetence je důležité v pravidelných intervalech ověřovat, prohlubovat a obnovovat (Prošková, 2010, s. 3-4). Důležitým prvkem osvojení kompetencí je pregraduální a postgraduální vzdělávání sester. Vyšší úroveň vzdělávání všeobecných sester je velice důležitá, protože souvisí s poskytováním bezpečné a kvalitní péče o pacienta (Mikšová et al., 2013, s. 402). Přesunutím kvalifikačního studia všeobecné sestry na vyšší odborné školy a vysoké školy, jsou studenti zralejší po duševní i emoční stránce (Mádlová, 2005).
2. 1 Legislativní regulace kompetencí sester v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Kompetence sester jsou od roku 1950 ovlivněny právními předpisy (Kutnohorská, 2010, s. 113). Prvním zákonem o zdravotnických povoláních byl zákon č. 170/1950, podle kterého: „Každý, kdo vykonává zdravotnické povolání, je povinen svědomitě poskytovat účelnou a hodnotnou zdravotní péči a dbát o zvyšování zdravotní úrovně lidu.“ (Zákon č. 170/1950, s. 695). Tento zákon byl provázen vládním nařízením o středních zdravotnických pracovnících vydaným v roce 1951. Vládní nařízení stanovilo, že zdravotní sestra vykonávala odbornou ošetřovatelskou péči, ke které byla odborně vyškolena, na základě indikace lékaře, ale i samostatně. Poskytovala poradenství, návštěvní služby v rodinách, sledovala zdravotní stav a sociální podmínky obyvatelstva (Zákon č.77/1951, s. 229). Sestra měla vysokou míru autonomie v rozhodování, včetně provádění vyšetření a edukace pacientů. V roce 1960 nabyla platnosti vyhláška č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, podle které byla sestra odborně způsobilá k výkonu povolání po ukončení studia maturitní zkouškou na střední zdravotnické škole. Rozsah oprávnění a kompetencí sestry stanovilo ministerstvo zdravotnictví. Práci v jiném oboru mohla vykonávat pouze výjimečně, na dobu přechodnou, a to se souhlasem nejvýše po dobu 6 měsíců, bez souhlasu na dobu nejvýše 30 dnů. Při přechodu na jiné odborné pracoviště 11
byla sestra vedoucím pracovníkem nebo pověřenou sestrou zaškolena ve speciálních vědomostech a dovednostech, v oblasti provozu, organizace, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pro výkon činnosti v jiném oboru musela získat způsobilost dodatečně. Délka nástupní praxe závisela na individuálních dovednostech a schopnostech absolventa. Vyhláška upravovala také další vzdělávání zdravotních sester. Možností vzdělávání byla účast na seminárních školeních, školících akcích a dále specializační pomaturitní studium ukončené závěrečnou zkouškou (Vyhláška č. 44/1966, s. 178, s. 182-183). Změna této vyhlášky v roce 1967 umožnila vykonávat v mimořádných případech povolání středního zdravotnického pracovníka, aniž by pracovník dosáhl vzdělání předepsaným stanoveným způsobem, na základě doložených výborných pracovních výsledků, odborných zkušeností a dovedností (Vyhláška č. 90/1967, s. 330). K upřesnění kompetencí došlo směrnicí Ministerstva zdravotnictví č. 33/1967 Sb., o rozsahu oprávnění a náplni činnosti středních a nižších zdravotnických pracovníků. Na základě indikace lékaře mohla pověřená zdravotní sestra podávat infuze a aplikovat nitrožilní injekce. Konkrétní sestra byla ošetřujícím lékařem pověřena vždy před každým výkonem na základě jejich schopností, zkušeností a odpovědnosti. Bez speciálního pověření lékařem prováděla odběry venózní krve u všech věkových kategorií. Zajišťovala výtěry krku, nosu, odběry moče, cévkování u žen, poskytovala návštěvní služby, při kterých vykonávala dle potřeby vyšetřovací a léčebné činnosti. K náplni práce dětské sestry patřilo nadále sledování plánu očkování a jeho dodržování. Zkušená ženská sestra na základě pověření lékařem vyšetřovala těhotné s fyziologickým těhotenstvím, vedla fyziologický porod. V případě diagnostiky patologie ihned kontaktovala lékaře. Účastnila se a pomáhala při porodu v domácnosti. V určitých situacích mohla doprovázet rodičku do nemocnice na ženské oddělení. Dle potřeb pracoviště sestra vykonávala pracovní úkony na základě pracovní smlouvy, které nebyly v příslušné směrnici uvedené (Věstník MZ ČSSR Směrnice 33/1967 Sb., s. 117-120). K dalším změnám v kompetencích sester došlo nahrazením vyhlášky č. 44/1966 Sb., vyhláškou č. 72/1971 Sb. Změny se týkaly zastupitelnosti jednotlivých oborů středních zdravotnických pracovníků. A to oborů zdravotní sestra, ženská sestra a dětská sestra. Ve jmenovaných oborech byla možná zastupitelnost, ale s určitými omezeními. Omezení se týkalo zákazu práce dětské a zdravotní sestře na porodním sále a ženském oddělení intenzivní péče. Na pracovištích pečujících o novorozence, kojence a pracovištích dětské intenzivní péče zakazovala směrnice práci ženské a dětské sestře. Na odděleních intenzivní péče ostatních 12
oborů nesměl pracovat střední zdravotnický pracovník oboru dětská a ženská sestra. V případě, že zdravotní sestry a ženské sestry měly zájem pracovat v oboru dětská sestra, musely si doplnit kurs pedagogiky a psychologie dítěte. Pokud zdravotní sestra trvale pracovala v oboru rehabilitační pracovník, asistent hygienické služby a radiologický asistent, musela do dvou let po převedení na tyto úseky práce absolvovat zkoušky na střední zdravotnické škole z předmětů daných zákonem (Vyhláška č. 72/1971 Sb., s. 359-360, s. 368369). Dalším vymezením působnosti středního zdravotnického pracovníka respektive dětské sestry dochází vydáním směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 27/1972 Sb., na základě vyhlášky č. 72/1971 Sb. Dle směrnice nesměla dětská sestra sama aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze do 15 let věku dítěte, pouze při těchto výkonech asistovala lékaři. Dále byla zdravotní sestra kompetentní provádět odběry venózní krve s výjimkou odběru krve na alkohol. Byla pověřená evidencí práce neschopných, invalidních důchodů a dispenzarizovaných, poskytovala první pomoc dle odborných znalostí a sledovala dodržování plánu preventivních prohlídek. K jejím povinnostem také patřila příprava aktuálních laboratorních výsledků lékaři k vidování (Směrnice č. 27/1972 Sb., s. 106-112). V roce 1986 nabyla platnosti směrnice č. 10/1986, která popisovala také kompetence po dosažení pomaturitního specializačního vzdělávání, které nebyly popsány v předešlé směrnici. Střední zdravotnický pracovník mohl po získání pomaturitního specializačního vzdělání vést odbornou praxi a praktickou výuku studentů. Byl kompetentní k provádění vědeckovýzkumné a publikační činnosti. Dle této směrnice nestačilo k aplikaci intravenózních injekcí a k podávání infuzí pouze ústní pověření sestry lékařem, jako bylo uvedeno ve směrnici č. 33/1967 Sb. Střední zdravotnický pracovník mohl aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze pouze v případě písemného pověření vedoucím lékařem daného pracoviště, na základě osobních vlastností, zkušeností a schopností. Další změnou ve srovnání se směrnicí č. 27/1972 Sb. bylo, že dětské sestry mohly aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze také dětem do 15 let, tyto výkony nebyly omezeny věkem pacienta. Ženská sestra v nepřítomnosti dětské sestry zajišťovala první ošetření novorozence, připravovala těhotné k porodu, vedla kurzy psychoprofylaxe a poskytovala poradenství v oblasti prevence nádorových onemocnění rodidel. Podle potřeb pracoviště prováděli střední zdravotničtí pracovníci úkony z pověření nadřízeného pracovníka. Činnosti vykonávali dle odborné způsobilosti pro výkon svého povolání (Věstník MZ ČSR směrnice 10/1986 Sb., s. 90-105). Směrnice č. 10/1986 Sb. platila až do roku 2004, kdy byla vydána vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou byly stanoveny činnosti 13
zdravotnických a jiných odborných pracovníků. Rozlišovala u všeobecné sestry a ostatních středních zdravotnických pracovníků činnosti, které mohli provádět bez indikace, z indikace lékaře, bez odborného dohledu, pod odborným dohledem a pod přímým vedením lékaře. Změnou ve srovnání se směrnicí č. 10/1986 Sb. bylo, že všeobecná sestra bez specializačního vzdělání a bez odborného dohledu mohla aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze jen na základě indikace lékaře. K výkonu těchto činností nebylo nutné písemné pověření vedoucím lékařem pracoviště, jak se uvádělo ve směrnici č. 10/1986 Sb. Tyto úkony mohla provádět také u dětí od věku 3 let. Podávat infuze a aplikovat intravenózní injekce u dětí do 3 let byla kompetentní pouze sestra se specializovanou způsobilostí dětská sestra. Mezi výkony, které mohla sestra provádět bez odborného dohledu a na základě indikace lékaře patřilo cévkování, výplachy močového měchýře u žen a dívek nad 10 let věku, zavádění jejunální a nazogastrické sondy, výplach žaludku, výměna tracheostomické kanyly u pacientů při vědomí starších 10 let. Pod odborným dohledem lékaře směla podávat nitrožilně krevní deriváty, asistovat při podávání transfuzních přípravků a již bez odborného dohledu lékaře ukončovala podání transfuzních přípravků (Vyhláška č. 424/2004, s. 8098-8099). Další výraznou změnou v této vyhlášce bylo, že sestra již nebyla odpovědná za administrativní činnosti, jako bylo dodržování plánu preventivních prohlídek, termínů očkování, depistážních vyšetření, evidence práce neschopných a dispenzarizovaných, jak stanovily směrnice MZ ČSR č. 27/1972 Sb. a směrnice MZ ČSR 10/1986. Všechny tyto činnosti byly přesunuty do kompetencí lékařů (Mikšová et al., 2014, s. 139). Touto vyhláškou byly také stanoveny kompetence nově vzniklé profese zdravotnického asistenta, který ve srovnání se všeobecnou sestrou není způsobilý k aplikaci nitrožilních injekcí ani podávání infuzí. Dále není oprávněn aplikovat injekce do svalu dětem do věku 3 let. Pod odborným dohledem všeobecné sestry realizuje ošetřovatelský plán a pod přímým vedením sestry se specializovanou způsobilostí vykonává činnosti spojené s poskytováním vysoce specializované ošetřovatelské péče (Vyhláška č. 424/2004, s. 81098110). Jak uvádí Mikšová, zdravotnický asistent není způsobilý vykonávat všechny fáze ošetřovatelského procesu. V jeho kompetenci je pouze realizace ošetřovatelského plánu, neprovádí hodnocení cíle, nestanoví ošetřovatelské diagnózy, není oprávněn plánovat ošetřovatelskou péči a edukovat pacienty (Mikšová et al., 2014, s. 135). K rozšíření kompetencí nelékařských zdravotnických pracovníků došlo v roce 2010, kdy do nového sazebníku byly zaneseny výkony, které mohou vykonávat sestry, jako například sestavení nutričního plánu pacienta, edukace kardiologického pacienta. Tyto výkony mohly dříve vykonávat pouze komunitní sestry (Koubová, 2011). 14
V roce 2011 došlo k nahrazení vyhlášky č. 424/2004 Sb. vyhláškou č. 55/2011 Sb., která vymezila pro všeobecnou sestru tyto činnosti. Všeobecná sestra vyhodnocuje potřeby pacienta s využitím hodnotících škál, sleduje a zaznamenává stav pacienta, zajišťuje a provádí vyšetření biologického materiálu, zajišťuje průchodnost a odsává sekrety z horních dýchacích cest, hodnotí a ošetřuje poruchy celistvosti kůže, ošetřuje stomie, pečuje o invazivní vstupy, provádí rehabilitační ošetřování, nácvik soběstačnosti, edukuje pacienty, hodnotí situaci pacienta a spolupracuje se sociálními pracovníky, zajišťuje příjem, překlad a propuštění pacientů, psychicky podporuje umírající a jejich blízké. Tyto činnosti vykonává bez odborného dohledu a indikace lékaře. S indikací lékaře všeobecná sestra vykonává činnosti spojené s preventivní, diagnostickou, léčebnou, neodkladnou, rehabilitační a dispenzární péčí. Podává léčivé přípravky, aplikuje kyslíkovou terapii, ošetřuje akutní a operační rány, vyměňuje a ošetřuje tracheostomické kanyly, zavádí a pečuje nazogastrickou sondu, aplikuje výživu sondou, provádí katetrizaci močového měchýře. Všeobecná sestra pod odborným dohledem aplikuje nitrožilně krevní deriváty, asistuje při aplikaci transfuzních přípravků. Ani změnou této vyhlášky, která je stále v platnosti, nedošlo k rozšíření kompetencí všeobecných sester i přestože se neustále o tomto tématu diskutuje (Mikšová et al., 2014, s. 131-132, s. 139). Došlo k malým úpravám způsobilosti například u sestry pro intenzivní péči. Sestra může provádět punkce arterie radialis bez přímého vedení a odborného dohledu lékaře, ale nesmí provádět punkce arterie femoralis. Pod odborným dohledem lékaře může extubovat pacienta. K další změně došlo u psychiatrické sestry, která není již kompetentní k vedení skupinové psychoterapie ani pod odborným dohledem lékaře (Vyhláška č. 55/2011 Sb., s. 509 a 513). Srovnáme-li činnosti, které určuje vyhláška č. 55/2011 Sb., s činnostmi sester stanovenými ve směrnicích z roku 1967, 1972 a 1986, zjistíme, že sestry se dříve zaměřovaly na ošetřovatelskou péči a organizaci preventivní a následné péče. V současnosti se kompetence sester spíše zaměřují na péči odbornou. Další důležitou změnu přinesla novelizace zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, u profese zdravotnického asistenta, který může provádět základní ošetřovatelskou péči související se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb již bez odborného dohledu sestry (Zákon č. 105/2011 Sb., s. 1053). Změnou tohoto zákona se také předpokládalo navýšení kompetencí sester, ale došlo pouze ke změnám, které umožnily vykonávat sestrám bez registrace činnosti pod odborným dohledem registrované sestry (Sehnalová, 2015). 15
2. 2 Připravenost sester na vykonávání kompetencí 2. 2. 1 Připravenost sester na vykonávání kompetencí v České republice od padesátých let dvacátého století po současnost Pro vzdělávání sester měl velký význam zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). Zákonem byl vytvořen systém jednotného vzdělávání středních zdravotnických pracovníků. Doba studia byla prodloužena na čtyři roky a studium bylo zakončeno maturitní zkouškou (Zákon č. 95/1948 Sb., s. 832). Sestry se vzdělávaly na vyšších sociálně-zdravotnických školách, které vznikly sloučením sociálních, rodinných a ošetřovatelských škol. Přijetí ke studiu bylo možné po ukončení základní školní docházky, na rozdíl od současných požadavků, kdy uchazeč ke studiu musí mít ukončeno středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou. Uchazeč o studium nastupoval na tuto školu ve věku čtrnácti až patnácti let (Jarošová, 2006, s. 8). Pro nedostatek středních zdravotnických pracovníků došlo v roce 1951 k úpravě legislativy vydáním zákona č. 103/1951 Sb. o jednotné a léčebné péči, který umožnil zkrátit délku studia na 3 roky. V roce 1955 byla opět upravena délka studia pro střední zdravotnické pracovníky, a to vládním nařízením č. 80/1955 Sb. Důvodem byl nízký věk absolventek (17 let) pro výkon povolání. Proto bylo studium na školách opět prodlouženo na čtyři roky. V školním roce 1956-1957 bylo zahájeno studium při zaměstnání formou dálkového, večerního a externího studia. Od roku 1959 střední zdravotnické školy připravovaly sestry k výkonu povolání nejen formou čtyřletého studia u žáků s ukončenou základní školní docházkou, ale také formou nástavbového studia u absolventů s ukončeným všeobecným středoškolským vzděláním v oborech zdravotní sestra, porodní sestra, rehabilitační pracovník a rentgenologický laborant (Jirouš, 1976, s. 130-131). Velmi významným mezníkem byl pro profesní přípravu sester rok 1960. Školským zákonem č. 186/1960 Sb. o soustavě výchovy a vzdělávání byly zdravotnické školy zařazeny mezi školy druhého cyklu a získaly nový název – střední zdravotnická škola. V tomto roce byl založen Institut pro vzdělávání zdravotnických pracovníků v Brně a v Bratislavě. Výuka byla zaměřena na specializační studium sester (Plevová a Slowik, 2008, s. 61-62). Další významnou událostí bylo otevření pětiletého programu Ošetřovatelství v kombinaci s psychologií a pedagogikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Marková a Mellanová, 2010). Učební plány a osnovy na středních zdravotnických školách obsahovaly všeobecně vzdělávací předměty, odborné předměty a praktickou výuku. V rámci vzdělávání 16
byly z odborných předmětů zařazeny biologie, somatologie, fyziologie a patologická anatomie, hygiena a epidemiologie, chirurgie, pediatrie a choroby vnitřní (Hubová a Michálková, 2012, s. 21).
Ve vztahu k požadavkům této doby poskytovaly střední
zdravotnické školy výbornou přípravu, jak po stránce teoretické, tak zejména v oblasti praktické přípravy. Součástí výuky bylo vést sestry k pořádku, poslušnosti a pečlivosti (Svobodová, 2011, s. 3). Vzdělávání sester na středních zdravotnických školách probíhalo až do roku 2004, kdy přijetím zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, došlo ke změně v profesním vzdělávání sester. Od školního roku 2004/2005 byl obor všeobecná sestra na středních zdravotnických školách zrušen a nahrazen oborem zdravotnický asistent, který vykonává činnost pod odborným dohledem sestry (Hubová a Michálková, 2012, s. 21). V současnosti se všeobecné sestry připravují k výkonu profese na vyšších odborných a vysokých školách. Délka studia všeobecné sestry, která má kompetence k výkonu činnosti bez odborného dohledu může být až 12 let. V případě, že po ukončení základního stupně vzdělávání student absolvuje čtyři roky na střední zdravotnické škole, dále pokračuje ve studiu oboru diplomovaná všeobecná sestra v délce studia tři roky, absolvuje tříleté bakalářské studium a dvouleté navazující magisterské studium. Svobodová se zmiňuje, že pregraduální příprava sester, tak jako v letech minulých, klade důraz na kázeň, poslušnost a pořádek. Zdůrazňuje, že rozvíjí kritické myšlení, smysl pro odpovědnost, komunikaci, rozvíjí předpoklady pro týmovou spolupráci a práci s informacemi. Upozorňuje na věkový rozdíl s lety předešlými. Studenti jsou starší, často studují vysokou školu při zaměstnání formou kombinovaného studia (Svobodová, 2011, s. 3). Pro lepší profesionální i lidský přístup je také důležité vzdělávání v cizích jazycích. Znalost alespoň jednoho cizího jazyka je pro absolventy vysokých škol i vyšších odborných škol vzhledem k účastem na mezinárodních konferencích a k rozšíření informací online, které jsou až v 70 procentech v angličtině a také vzhledem ke komunikaci s klienty pocházejících z jiných zemí, kteří navštěvují lázeňská zařízení v České republice velice důležitá (Adamczyk, 2010, s. 320-322). Zacharová uvádí, že pro kvalitní ošetřovatelskou péči je důležitá nejen odborná příprava sestry na povolání, komunikační dovednosti, psychosociální přístup sestry k pacientovi, schopnost empatie, intuitivního chápání skutečnosti, ale také motivace k výkonu činnosti povolání sestry. Upozorňuje, že motivace je důležitým faktorem, který má vliv na rozvoj osobnosti sestry, na její profesní chování a jednání. Za významné postavení ve vzdělávání sester také považuje výuku oboru 17
aplikované psychologie. Zdůrazňuje, že cílem vzdělávání je připravit sestru pro praxi tak, aby byla schopna použít své znalosti a dovednosti v praxi v kterémkoliv oboru a aby byla schopná zvládat různě náročné a problémové situace (Zacharová, 2010, s. 309-316). Pregraduální příprava studentů jak na vyšších odborných školách, tak na vysokých školách probíhá podle stejného studijního programu dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/ES o uznávání odborných kvalifikací, zákona č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a vyhlášky č. 129/2010, kterou se mění vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání. Absolventi bakalářských oborů mohou dále pokračovat ve studiu magisterském nebo nastupují do praxe, absolventi vyšších odborných škol nastupují do praxe nebo dále studují na vysoké škole (Svobodová, 2011, s. 3). V rámci celoživotního vzdělávání si všeobecné sestry rozšiřují kvalifikaci účastí na certifikovaných a inovačních kurzech, odborných konferencích, školících akcích, odborných stážích, studiem odborné literatury a specializačním vzděláváním ve svém oboru (Jarošová, 2006, s. 5). Všeobecná sestra může získat dle nynější platné legislativy specializaci v oboru intenzivní péče, perfuziologie, perioperační péče, ošetřovatelská péče v pediatrii, intenzivní péče v pediatrii, ošetřovatelská péče v interních oborech, ošetřovatelská péče v chirurgických oborech, komunitní ošetřovatelská péče a ošetřovatelská péče v psychiatrii (Nařízení vlády č. 31/2010, s. 339). I když se sestry připravují k výkonu profese v rozdílných typech škol, není rozdíl, co se týká pracovních kompetencí, mezi sestrou bakalářkou a diplomovanou sestrou. Podle Mikšové a kolektivu tento systém vzdělávání není nejlepším řešením, protože v mnoha případech absolventi vyšší odborné školy dále studují na vysoké škole, ale ani absolvováním vysoké školy nezískají větší pracovní kompetence. Výhodou je osobní pocit absolventa ze získání bakalářského titulu (Bc.) a možnost pokračovat dále ve vzdělání v magisterském studiu. Nevýhodou je ekonomická zátěž společnosti v důsledku prodlužování průměrné délky studia a zátěž samotného absolventa. Výzkumné šetření, které bylo realizováno v rámci projektu Strategický koncept k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice potvrdilo, že není výrazný rozdíl v připravenosti mezi absolventy vyšších odborných škol a absolventy vysokých škol, jak uvádí dotazovaní manažeři zdravotnických institucí. Číselně vyjádřeno 40,3 procent dotazovaných uvedlo, že není rozdíl mezi absolventy 18
vyšší odborné školy a vysoké školy. Dalších 41,7 procent hodnotí, že lépe jsou připraveni absolventi vyšší odborné školy a pouze 6,9 procent se domnívá, že lépe jsou připraveni absolventi vysoké školy. Jedním z důvodů preference absolventů vyšších odborných škol byla v téměř 52 procentech uvedena kvalita praktické přípravy. Dalším často uváděným důvodem preferování absolventů vyšších odborných škol je osobnost absolventa a v necelých 10 procentech adaptační proces a zapracování. Jako důvod upřednostňování absolventů vysokých škol byla v 50 procentech nejčastěji uváděna kvalita teoretické přípravy. V 32 procentech dotazovaní uvedli jako další důvod osobnost absolventa a v 16 procentech také kvalitu praktické přípravy. Dotazovaní neuvádí jako důvod upřednostňování zapracování a adaptační proces, které zmiňují u absolventů vyšších odborných škol. Zajímavým zjištěním je, že u absolventů vyšších odborných škol faktor kvality teoretické přípravy neuvedl ani jeden z respondentů. Z těchto skutečností vyplývá, že není důležitá jen kvalitní teoretická a praktická příprava, ale také způsob, jak si studenti vědomosti a dovednosti osvojí. V dnešní době je hlavním úkolem sestry identifikovat, řešit problémy pacienta, vypracovat plán ošetřovatelské péče, poskytovat péči a vyhodnocovat výsledky. Je zřejmé, že se jedná o komplexní proces, který vyžaduje intelektuální širokou škálu znalostí a dovedností a také spolupráci mezi jednotlivými členy ošetřovatelského týmu (Mikšová et al., 2013, s. 401-402). 2. 2. 2 Připravenost sester na vykonávání kompetencí ve vybraných státech v zahraničí Odbornou přípravu profese všeobecné sestry upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55 EU, o uznávání odborných kvalifikací. Touto směrnicí je umožněno sestrám vykonávat činnost také v jiných státech, než ve kterých jim byla odborná kvalifikace uznána (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55 EU, s. 133). Pro porovnání připravenosti sester na vykonávání kompetencí mezi Českou republikou a zahraničními státy bylo vybráno šest členských států Evropské unie: Slovenská republika, Rakousko, Německo, Chorvatsko, Dánsko a Velká Británie. V Slovenské republice získávají sestry odbornou způsobilost k výkonu své profese studiem na vyšší odborné škole a na vysoké škole. Pro zvýšení kvalifikace se mohou dále vzdělávat například v certifikovaných kurzech a formou specializačního vzdělávání. Systém vzdělávání všeobecných sester je stejný jako v České republice (MZSR, 2015). V základním programu vzdělávání sester v Rakousku probíhá profesní příprava jak všeobecné, tak dětské sestry. Po ukončeném tříletém studiu na odborné škole, tak jako česká 19
diplomovaná sestra, získává také sestra v Rakousku kvalifikaci jako diplomovaná dětská sestra, diplomovaná všeobecná sestra nebo diplomovaná psychiatrická sestra. Sestry po absolvování studia se stávají členy multidisciplinárního týmu nebo pracují samostatně. Dále se sestra může vzdělávat formou nástavbových specializačních kurzů, například pro intenzivní péči, nemocniční hygienu, anestezii a pooperační péči. Absolventi obdrží diplom pro daný obor. Na univerzitě může sestra získat kvalifikaci pro výuku ošetřovatelství nebo pro vyšší management dvouletým nástavbovým studiem (Kramářová, 2006, s. 12-13). V Chorvatsku je systém vzdělávání rozmanitý. Školy nabízejí studijní programy, které se liší délkou studia a úrovní dosaženého vzdělání. Spadají pod ministerstvo školství a zdravotnictví, mohou být spojené s technologickými instituty nebo se jedná o soukromé školy. Školy nabízí dvou, tří a čtyřleté studijní programy. Kvalifikační příprava je možná formou prezenčního studia, večerní školy při zaměstnání nebo víkendovými kurzy. Základní vzdělávání sester je dosaženo na úrovni středoškolského studia. Studijní programy zahrnují ve větším procentu předměty všeobecného charakteru, jako je chorvatský jazyk, zeměpis, dějepis, matematika. Při ukončení studia absolventi obdrží licenci pro provozování praxe v Chorvatsku. Vysokoškolské vzdělávání bylo zavedeno od roku 1986 a délka studia byla dva roky. V roce 1999 došlo k prodloužení studia na tři roky (Šimunović et al., 2010). Kvalifikační příprava sester v Německu se liší podle systému vzdělávání sester každé spolkové země. Například profesní příprava ošetřovatelek ve Spolkové republice Sasko probíhá v tříletém studiu na ošetřovatelské škole. Zřizovatelem je nemocnice a ta určuje, které zdravotní obory škola vyučuje. Systém vzdělávání je velmi podobný systému vzdělávání v Rakousku. V obou zemích na rozdíl od České republiky probíhá v základním programu kvalifikace oboru dětské sestry i všeobecné sestry. V České republice získává všeobecná sestra kvalifikaci dětské sestry až po ukončení specializačního studia atestační zkouškou. Tříleté studium na odborné škole je zakončeno státní odbornou zkouškou. Absolventi mohou pracovat po ukončení studia v ambulantních nebo v nemocničních zařízeních. Sestra v ambulantní sféře musí znát systém pojišťovnictví (pojištění soukromé a povinné ze zákona) a ovládat systém proplácení zdravotnických výkonů. Tak jako v České republice a Rakousku získávají vyšší profesní kvalifikaci specializačním studiem a mohou se také vzdělávat v oboru pedagogiky ošetřovatelství a v oboru managementu (Kramářová a Kačírková, 2007, s. 13). Na rozdíl od českých sester nemusí být německé zdravotní sestry po získání kvalifikace povinně registrovány. K výkonu profese sestry je nutné tříleté studium. Německé sestry získávají bakalářský titul Bc. na vyšší odborné škole na rozdíl od českých sester, které po absolvování 20
vyšší odborné školy užívají titul DiS. V rámci vzdělávání se německé sestry účastní specializačních programů ve svém volném čase a ve většině případů si je hradí samy. V případě, že náklady na vzdělávání jim uhradí zaměstnavatel, uzavírá sestra se zaměstnavatelem dohodu o výkonu činnosti v daném zařízení po dobu tří let (Činčura, 2010). Zákon o zdraví a zdravotní péči v Německu přesně nedefinuje rozsah činnosti zdravotnických pracovníků, pouze obecně odkazuje na rozsah dosaženého vzdělání. Ve srovnání s Českou republikou někdy dochází k tomu, že například podávání infuzí, aplikaci intravenózních injekcí a venepunkce provádí lékař. Důvodem je, že neexistuje přesná hranice výkonů, které mohou být delegovány na sestry. Přenesení úkonů na sestry nebo jiný ošetřující personál musí být písemně doloženo. Podávání infuzí a aplikaci intravenózních injekcí provádí jen zkušené sestry na základě písemného pověření lékaře. V České republice je kompetentní tyto výkony provádět na základě indikace lékaře všeobecná sestra bez specializačního vzdělání a bez odborného dohledu. Z poznatků vyplývá, že sestra v České republice má vyšší míru autonomie ve srovnání se sestrou v Německu (Shell, 2015). Vzdělávání sester v Dánsku probíhá na vyšší ošetřovatelské škole neuniverzitního typu, což odpovídá univerzitnímu bakalářskému stupni v České republice. Student je přijat ke studiu po ukončení dvanáctileté školní docházky. Délka studia je tři a půl roku. Absolventi získávají diplom všeobecné sestry. V studijním plánu programu je kladen důraz na základní medicínské předměty (anatomii, fyziologii, biochemii, patologii, farmakologii, patologickou fyziologii, dále ošetřovatelství a společenské vědy). Co se týká obsahového zaměření, je studijní plán obdobný plánu na české vysoké škole. Absolventi získávají diplom všeobecné sestry a mohou dále pokračovat ve studiu a získat vyšší akademickou hodnost (Kramářová, 2007, s. 7). Magisterské vzdělání trvá jeden až dva a půl roku. Zaměření klinická sestra v délce jednoho roku a sestra ve vědě dva a půl roku. Studium doktorandského vzdělání je tříleté jako u českých sester. Další formou vzdělávání je specializační studium, které lze absolvovat minimálně po dvouleté praxi, jako registrovaná všeobecná sestra. Česká sestra může zahájit specializační studium již po dvanácti měsíční praxi v daném oboru. Délka specializačního vzdělávání je jeden až jeden a půl roku, na rozdíl od českých sester, které se vzdělávají tři roky. Sestra v Dánsku může získat specializaci v oboru anesteziologická sestra, onkologická sestra, psychiatrická sestra, návštěvní sestra pro děti, sestra pro intenzivní péči a sestra pro kontrolu infekčních onemocnění (Šmídová a Svobodová, 2012, s. 19-20). Velká Británie má čtyři regulátory vzdělávání: Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které spadají pod Radu sester a porodních asistentek (Council of Nurses and Midwives – 21
NMC). Cílem NMC je zajištění kvalifikace a způsobilosti k výkonu povolání sestry. Po ukončení vysokoškolského studia musí sestra získat platnou registraci v NMC, aby mohla používat označení Registrovaná sestra - Registered Nurse – RN (NMC, 2010). Sestry se vzdělávají na školách univerzitního typu a studium je ukončeno diplomem nebo bakalářským stupněm vzdělávání. Tak jako v České republice se mohou sestry dále vzdělávat a absolvovat magisterský, případně doktorandský stupeň vzdělání. Dalšími formami vzdělávání jsou kurzy na zvýšení kvalifikace zaměřené na ošetřovatelské výkony jako například intravenózní podávání léčiv, péče o pacienta s tracheostomií. Sestra bez kurzu není kompetentní k provádění těchto činností, na rozdíl od českých sester, které mohou aplikovat intravenózní injekce a podávat infuze na základě ordinace lékaře a pečovat o pacienta s tracheostomií. K dalším formám studia patří také vzdělávání pro nastupující sestry a specializační formy studia (Kolačná, 2006, s. 20). Kompetence sester v Anglii se liší podle stupně vzdělávání. Na rozdíl od českých sester mohou předepisovat léky již od roku 1994. Zpočátku byly kompetentní k preskripci pouze sestry pracující u praktického lékaře a komunitní sestry s kvalifikací sestry zdravotní návštěvní služby (health visitor) nebo (distrikt nurse) okrskové sestry (Dobrovodská, 2008, s. 139). Mohly předepisovat léky na ošetření pokožky při kožních onemocněních (krémy a masti), obvazy a přípravky pro zavádění katétrů (Drennan, Grant a Harris, 2014). K dalšímu rozšíření kompetencí sester došlo v roce 2002. Preskripci léků mohou provádět všechny registrované zdravotní sestry a porodní asistentky, které splnily kritéria způsobilosti stanovené ministerstvem zdravotnictví. Preskripce je rozdělena na samostatnou a doplňkovou. Doplňková preskripce je využívána u pacientů s chronickým onemocněním jako například diabetes mellitus a astma. Pacient má lékařem nastavený individuální plán léčby. Součástí plánu je také seznam léků, které mohou sestry předepisovat a souhlas pacienta. I přes větší pravomoc sestry mají i nadále zodpovědnost za pacienty lékaři. Minimálně jednou za rok odesílají sestry pacienta k pravidelné kontrole k praktickému lékaři. Sestra předepisující léky je sestrou první úrovně s tříletou praxí po registraci, ukončeným vysokoškolským vzděláním a v zápisu registru má uvedenou kvalifikaci Independent Nurse Prescriber. Předepisuje léky z rozšířeného lékopisu NPEF (Nurse Prescriber‘s Extended Formulary (Dobrovodská, 2008, s. 139-140). Je kompetentní k preskripci jakéhokoliv licencovaného léku, včetně některých kontrolovaných opiátů (Drennan, Grant a Harris, 2014). Dobrovodská uvádí, že další kategorií sester, které smí předepisovat léky, jsou okrskové sestry a sestry návštěvní zdravotní služby. Na rozdíl od sester první úrovně předepisují léky z limitovaného lékopisu (Nurse Prescriber’s Formulary) - NPF (2008, s. 8). Jsou kompetentní 22
k preskripci například analgetik (Ibuprofen, Aspirin, Paracetamol), laxativ, protiplísňových léčivých přípravků a emolencií, antiparazitárních přípravků, nikotin nahrazujících přípravků, přípravků na ošetření ran a pro zavádění katétrů (Drennan, Grant a Harris, 2014). Profese Independent Nurse Prescriber je zlegalizovaná v USA, Kanadě, Austrálii, Irsku, Novém Zélandu, Švédsku, Velké Británii (Kroezen et al., 2011). V Anglii může zkušená sestra s bohatou letitou praxí získat oprávnění jak k výkonu profese Practise Nurse (praktická sestra), tak k výkonu Independent Nurse Prescriber na základě dosažené praxe a postavení, aniž by při nástupu na pozici praktické sestry a sestry předepisující léky měla ukončené vzdělání terciárního typu. U zkušené sestry s bohatou letitou praxí stačí, aby byla ke studiu na vysokou školu přijata (Petr et al., 2011, s. 24-25). Všeobecné sestry hodnotí stav pacienta, stanoví předběžný plán léčby, rozhodují o krátkodobé nucené hospitalizaci pacienta ve vážném stavu a mohou vyjíždět k novým pacientům (Třešňák, 2009). Sestra vykonávající profesi Practice Nurse poskytuje poradenství, konzultace, informuje pacienty o méně závažných onemocněních, při registraci pacienta provádí vstupní vyšetření, u potvrzených, diagnostikovaných onemocnění jako jsou diabetes mellitus, astma, hypertenzní nemoc poskytuje léčbu, provádí poradenství u žen v oblasti kontinence, onemocnění prsů a menstruace, u mužů týkající se problematiky erekce, kontinence a onemocnění prostaty. Vydává kontraceptiva, aplikuje kontracepční pomůcky, provádí cervikální stěry, těhotenské testy, provádí menší operační zákroky a výkony. Praktická sestra vyhodnocuje stav, screening, léčbu a péči. Pečuje o pacienty od dětského věku až po seniory (Petr et al., 2011, s. 23-24). Z mimoevropských zemí byly pro porovnání připravenosti sester na vykonávání kompetencí vybrány Spojené státy americké a Austrálie. Systém vzdělávání sester v USA se výrazně liší od evropských zemí. Základní studium pro vzdělávání sester v USA je na pregraduální úrovni. Volba studia zdravotnického povolání je možná až po ukončení základního vzdělání, které je zakončeno písemnou státní zkouškou. Délka povinné školní docházky v USA je o dva až tři roky delší než v ČR. Sestra získává různé stupně vzdělávání. Jednou z možností je the Bachelor of Science degree in Nursing (BSN) – bakalářský titul v oboru ošetřovatelství. Studijní program trvá čtyři roky, na rozdíl od České republiky, kde je tříleté studium. Dalším rozdílem je dostupnost získání bakalářského titulu. V USA lze získat bakalářský titul studiem na univerzitách, ale také na vyšších odborných školách, na rozdíl od České republiky, kde lze bakalářský titul získat pouze na vysoké škole. Titul poskytuje sestře větší pracovní příležitosti, slouží jako základ 23
pro postgraduální vzdělávání. Kvalifikace s bakalářským titulem je požadována zejména v oborech intenzivní péče a domácí péče. Další možností vzdělávání v USA je Diploma – diplomové studium. Studijní program trvá dva až tři roky ve spolupráci s danou nemocnicí. Při kooperaci nemocnice s univerzitou se může sestra vzdělávat v programu Associate Degree in Nursing (ADN), délka trvání studia je dva roky. Jedná se o přidružený titul v oboru ošetřovatelství. Tyto tři způsoby vzdělávání umožňují stát se Registrovanou sestrou. Na rozdíl od České republiky musí studenti v USA po absolvování jednoho z výše zmíněných vzdělávacích programů složit státní zkoušku – National Council Licensure Examination for Registered Nurses (NCLEX – RN). Zkouška je nezbytná pro zahájení sesterské kariéry. Testovací centra jsou rozmístěna nejen v USA, ale i po celém světě. Složení zkoušky je možné v jedenácti mezinárodních testovacích centrech. Austrálii, Mexiku, Kanadě, Puerto Ricu, Tchaj-wanu, Indii, Hongkongu, Filipínách a Japonsku, z evropských států v Anglii a Německu (Listopad, 2010, s. 20-21). Další rozdílností je, že sestra v USA může získat specializaci v ošetřovatelství pouze na magisterské úrovni vzdělávání. The Master of Science degree in Nursing (MSN) – magisterský titul v oboru ošetřovatelství. Studijní program trvá osmnáct až dvacetčtyři měsíců. Absolvent magisterského studia se stává Advanced Practice Nurses (APN). Sestra může získat specializaci jako například Nurse Practitioner, Clinical Nurse Specialist, Nurse Administrator, Adult Health Nursing, Primary Nursing, Certified Registered Nurse Anesthetists a Certified Nurse Mid-Wives. Doctoral programs (doktorandské programy) v rámci postgraduálního vzdělávání trvají pět až sedm let. Délka studia v České republice je tři roky. Jak v USA, tak v České republice získávají absolventi titul Ph.D. (US-UK Fulbright Commission, 2015). Nejvzdělanější všeobecnou sestrou v USA je Nurse Practitioner (praktická sestra). Je kompetentní k preskripci léků, diagnostice pacienta a ošetřování nemocných, provádí fyzikální vyšetření, sděluje výsledky laboratorních testů, provádí poradenství o možnostech zdravotní péče. Tato sestra může vykonávat soukromou praxi, na kterou dohlíží lékař. Ve většině států sestra podepisuje s lékařem smlouvu a lékař každého čtvrt roku kontroluje záznamy některého z pacientů. V případě potřeby (kdy si sestra neví rady) odesílá pacienta k lékaři. V USA vykonává profesi Nurse Practitioner nejméně sto dvacet pět tisíc sester. Jen ve státě New York téměř patnáct tisíc. Třetina sester pracuje v nemocnicích, další třetina na odděleních a klinikách a necelých deset procent vykonává činnost v soukromé praxi. Naopak ve státě Arizona, kde mají sestry profesní svobodu a pracují bez dohledu lékaře, vykonává profesi praktické sestry jen asi okolo tří tisíc sester (Větvička, 2011, s. 21-22). Nejnižší 24
kvalifikaci v USA mají sestry - Licensed Practical Nurses (LPN), které vykonávají činnost po dokončení dvanácti měsíčního LPN programu ukončeného státní zkouškou – National Council Licensure Examination for Practical Nurse – NCLEX – PN. Tyto sestry pracují pod dohledem lékařů a registrovaných sester. Poskytují základní péči u lůžka pacienta. Nejčastěji pracují v domovech pro seniory, léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v komunitní péči. Nejsou například oprávněny kontaktovat lékaře, aniž by k tomu dostaly bezprostřední pokyn od registrované sestry. V České republice není rozlišeno na rozdíl od USA, jakou musí mít sestra kvalifikaci, aby mohla kontaktovat lékaře (EducationUSA, 2015). Sestry v Austrálii se podle úrovně získaného vzdělání dělí do několika skupin. Na asistenty ošetřovatelství, základní sestry, licencované základní sestry, sestry praktického lékaře a registrované sestry, které mají v Austrálii nejvyšší postavení. Tyto skupiny nelékařských zdravotnických pracovníků získávají kvalifikaci absolvováním kurzů, kromě poslední skupiny (registrované sestry), která získává odbornou způsobilost studiem na vysoké škole od roku 1990. Vzdělání je možné formou prezenční a dálkovou. Tak jako v České republice trvá studijní program tři roky (u prezenční i dálkové formy studia). Sestra po ukončení studia získává bakalářský titul. Další možností studia je postgraduální vzdělávání, které je stejné jako v České republice (možnost magisterského a doktorandského vzdělání). I po ukončení studia se sestry dále vzdělávají, většinou ve svém oboru, ve specializačních kurzech, například diabetologii, pediatrii, dialýze nebo anesteziologicko-resuscitační péči. Délka studia u ostatních nelékařských zdravotnických pracovníků se liší úrovní dosaženého vzdělání a formou studia (denní nebo dálková forma studia). Při denním studiu na asistenta ošetřovatelství trvá kurz pět měsíců, u dálkové formy studia jedenáct měsíců. Základní sestry studují osmnáct měsíců v prezenčním studiu a dálkově dvacet čtyři měsíců. Licencované základní sestry na rozdíl od základních sester si musí doplnit ještě dvě stě sedmdesát hodin kurzu. Sestry praktického lékaře studují navíc jeden a půl až dva roky. Kompetence sester v Austrálii, tak jako kompetence českých sester se liší podle úrovně dosaženého vzdělání. Asistent ošetřovatelství provádí základní ošetřovatelské činnosti (například hygienu pacienta, pečuje o vyprazdňování, polohuje nemocné) obdobně jako u nás zdravotnický asistent, pod přímým vedením registrované všeobecné sestry. Základní sestra měří a zaznamenává fyziologické funkce, vypomáhá s rehabilitačním ošetřovatelstvím, provádí edukaci pacientů například v oblasti životosprávy. Licencovaná základní sestra je kompetentní k podávání léků, nesmí ale aplikovat léky intravenózně a epidurálně. Nepracuje samostatně, pouze pod odborným dohledem registrované sestry. Činnost základních a licencovaných základních 25
sester je srovnatelná s kompetencemi sestry, která pracuje v České republice bez registrace. Sestra praktického lékaře může vykonávat činnost až po třech letech praxe. Objednává například pacienta na diagnostická vyšetření, provádí objednávku léků. Registrovaná sestra má nejvyšší míru autonomie, pracuje bez odborného dohledu, koordinuje a zodpovídá za kvalitu péče, provádí výzkumnou činnost (Australia.gov.au., 2015).
2. 3 Naplňování kompetencí všeobecných sester v praxi v České republice Náplň práce sestry a jiných nelékařských zdravotnických pracovníků je vymezena nejen právními předpisy, ale také zaměstnavatelem, jehož povinností je každému zaměstnanci stanovit kompetence dle jeho dosaženého vzdělání, dovedností a schopností (Mikšová et al., 2014, s. 131). Zmíněné skutečnosti potvrzuje také Prošková, která zdůrazňuje, že je důležité stanovit pracovní náplň nelékařského zdravotnického pracovníka tak, aby vycházela z těchto skutečností (Prošková, 2010, s. 3-4). Bártlová a Hajduchová se zmiňují, že kompetence sester jsou ovlivněny také charakterem profese a zvyklostmi na oddělení (2010, s. 21). Přestože jsou činnosti sester právně vymezené, dochází v praxi k situacím, kdy nejen sestry, ale také ostatní členové ošetřovatelského týmu realizují činnosti, které nespadají do jejich kompetence (Bártlová a Hajduchová, 2010, s. 21). Fiurášková a Mikšová na základě výzkumného šetření provedeného v rámci projektu IGA MZ ČR potvrzují, že v největší míře překračuje své kompetence sanitář, všeobecná sestra realizuje činnosti, které spadají do kompetence zdravotnické asistenta, ošetřovatele i sanitáře a zdravotnický asistent nerealizuje v plné míře činnosti, které jsou stanovené právními předpisy (2012, s. 12-13). Bylo prokázáno, že činnosti spadající pouze do kompetence všeobecné sestry zajišťují nižší nebo pomocní zdravotničtí pracovníci, jako jsou zdravotnický asistent, ošetřovatel a sanitář. V rámci ošetřovatelského procesu nekvalifikovaní pracovníci vykonávají činnosti, jako je například stanovení diagnózy, plánování, hodnocení ošetřovatelské péče. Z výzkumného šetření vyplynulo, že z činností spadajících pouze do kompetence sestry, je nejvíce dodržována aplikace intravenózních injekcí a podávání infuzí. Naopak nejméně dodržovanou činností je orientační hodnocení fyziologických funkcí. Bylo zjištěno, že všeobecná sestra se podílí na realizaci činností, které dle právních předpisů patří do kompetence zdravotnického asistenta, ošetřovatelky a sanitáře. Nejčastěji se jedná o podávání výživy, aplikace tepla a chladu a péče o vyprazdňování. Na těchto činnostech se sestra podílí více než ze 40 procent. Dále sestra vykonává činnosti, jako je zajištění komplexní hygienické péče, krmení pacientů, 26
pitného režimu, provádí úpravu lůžka a zajišťuje doprovod pacienta na vyšetření (Mikšová et al., 2014, s. 131-135). Tyto skutečnosti potvrzují také autorky dalších výzkumných šetření Havelková a Mikulková (2007, s. 15-16) a Beňadiková a Řapčíková, které se rovněž zmiňují, že sestry provádějí výkony mimo rámec své kvalifikace (2009, s. 28-29). Nejenže sestra realizuje činnosti, které spadají do náplně práce méně kvalifikovaného personálu, ale také vykonává činnosti, které patří do kompetence lékaře. Na tuto skutečnost upozorňuje Bártlová ve svém výzkumném šetření zaměřeném na činnost sestry a lékaře. Nejčastěji požadovanými činnostmi ze strany lékaře jsou výkony administrativní povahy. Vypisování výkazů pro pojišťovny, receptů, vyjednávání konziliárních vyšetření, zajišťování informovaných souhlasů, vedení dokumentace. Důležité je podoktnout, že provádění činností mimo rámec kvalifikace je závažným zjištěním, protože vykonávání činností nekompetentními pracovníky, obzvláště s nižší kvalifikací, může ohrozit bezpečnost pacienta. Může dojít ke komplikacím ve zdravotním stavu pacienta, ohrožení jeho života, ale také ohrožení pracovního a právního postavení sestry (Bártlová, 2007, s. 21-32). Tyto situace porušují také právo pacienta na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni, jak je uvedeno v zákoně č. 372/20011 Sb. S tímto názorem se také ztotožňuje Prošková, která uvádí, že rozsah stanovených kompetencí je podmínkou bezpečné a kvalitní péče a při stanovení je nutné vycházet nejen z legislativy, ale také ze znalostí, dovedností a schopností konkrétního pracovníka. Zdůrazňuje, že je důležité stanovit pracovní náplň tak, aby vycházela z těchto skutečností (Prošková, 2010, s. 34). Kompetence jsou častým tématem různých diskuzí nejen mezi odborníky, ale také u laické veřejnosti. Průzkumem ohledně rozšiřování kompetencí sester se zabývala agentura STEM/MARK, která internetovým dotazováním zjistila, že 84 procent populace by souhlasilo s rozšířením kompetencí sester bez ohledu na pohlaví, věk nebo vzdělání (Fuk, 2011). Bártlová ve svém výzkumném šetření uvádí činnosti, které by někteří lékaři předali do kompetence sestrám. Jednalo by se o ordinace běžných, kontinuálně podávaných léků, provádění menších chirurgických zákroků, převazů, ošetřování ran a aplikaci léků, zejména analgetik (Bártlová, 2007, s. 21, s. 30-32). Je důležité zdůraznit, že změny v kompetencích sester by nijak neohrozily pozici lékařů, protože náplní činnosti sester není léčení, ale zajištění bio-psycho-sociálních a spirituálních potřeb pacienta (Bártlová a Hajduchová, 2010, s. 33).
27
2. 4 Shrnutí teoretických východisek a jejich význam Kompetence sester jsou v dnešní době stále hodně diskutovaným tématem, jak mezi zdravotnickými odborníky, tak laickou veřejností. Ze získaných údajů vyplývá, že sestry například v USA získávají vzděláváním větší kompetence na rozdíl od sester v naší republice. V České republice nejsou rozlišeny kompetence sester podle úrovně dosaženého vzdělání. Není rozdíl v kompetencích mezi diplomovanou sestrou, sestrou s bakalářským a magisterským titulem. Výzkumné šetření zabývající se dohledáním standardů o rozsahu kompetencí sestry s bakalářským a sestry s magisterským titulem v USA by mohly být inspirací pro vytvoření standardu, který by vymezil kompetence sester podle úrovně dosaženého vzdělání. Přestože jsou v České republice kompetence legislativně regulovány již od padesátých let dvacátého století, nezabývají se vývojem kompetencí sester žádné studie a toto téma není publikováno v časopisech. Výsledky studií zaměřené na komparaci kompetencí sester v současnosti a v minulosti by mohly být také dalším možným tématem k publikaci v recenzovaném časopise. Vzhledem k výsledkům studií, které prokázaly, že dochází k překračování či nenaplňování kompetencí všeobecných sester, by zmíněné skutečnosti mohly být předmětem dalších výzkumů, které by se zaměřovaly detailně na naplňování kompetencí sester z pohledu ekonomičnosti a efektivity procesu poskytované péče. Zjištěné poznatky z bakalářské práce lze použít pro tvorbu standardů ošetřovatelské péče, které by upozorňovaly jednotlivé nelékařské zdravotnické pracovníky o rozsahu jejich kompetencí.
28
ZÁVĚR Kompetence sester jsou ovlivňovány právními dokumenty, ale také úrovní vzdělávání. Přestože jsou kompetence právně vymezené, nedochází v praxi zdravotnických zařízení k jejich naplňování. Postupnými změnami v právních dokumentech od padesátých let dvacátého století docházelo nejen k navyšování kompetencí sester, ale současně ve srovnání s předešlými právními úpravami, byly sestrám některé kompetence odebrány. Studie doložily společné i rozdílné znaky v kompetencích a systému vzdělávání sester mezi Českou republikou a jednotlivými vybranými státy v zahraničí. Z údajů vyplývá, že vzdělávání sester je důležité pro samostatné vykonávání činnosti všeobecné sestry, pro rozšiřování a navyšování jejich kompetencí. Studie zdůrazňují, že pregraduální a postgraduální příprava sester přispívá k zajištění kvalitní a bezpečné péče o pacienta. Výsledky studií prokázaly, že sestry vykonávají činnosti, které spadají do kompetence lékařů nebo vykonávají činnosti, které by měly být vykonávány pracovníky s nižším stupněm kvalifikace. Dohledané studie zdůrazňují, že provádění činností nekompetentními pracovníky může mít negativní následky nejen pro pacienta, ale také pro zaměstnavatele a zaměstnance. Cíle bakalářské práce byly splněny. Výsledky studií zabývající se kompetencemi a připraveností sester ve vybraných státech v zahraničí mohou být inspirací pro změnu a rozvoj systému vzdělávání v České republice. Údaje mohou být použity pro nastavení takového právního systému, který by rozlišoval kompetence mezi absolventy s vyšším odborným, bakalářským a magisterským vzděláním. Poznatky o naplňování kompetencí sester v praxi by mohly být použity pro stanovení opatření, které by zajištovaly dodržování kvalitní a bezpečně poskytované péče, například prováděním pravidelných kontrol vedoucími pracovníky daného zařízení. A také kontrolami na celostátní úrovni, které by se zaměřovaly na dodržování kompetencí všech členů ošetřovatelského týmu dle platné legislativy.
29
REFERENČNÍ SEZNAM ADAMCZYK, Roman. Jazyky pro budoucnost v ošetřovatelském vzdělávání. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků V. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2010, roč. 5, s. 310-312. ISBN 978-80-7248-607-6. Australia.gov.au
[online].
Australia,
2011.
[cit.
2015-03-06].
Dostupné
z:
http://australia.gov.au/about-australia. BÁRTLOVÁ, Sylva a Hana HAJDUCHOVÁ. Předávání kompetencí mezi lékařem a sestrou. Kontakt, 2010, roč. 12, č. 1, s. 20-33. ISSN 1212-4117. BEŇADIKOVÁ, Daniela a Tatiana RAPČÍKOVÁ. Sestra jako poskytovatelka ošetřovatelské péče a její postavení ve zdravotnickém týmu. Sestra, 2009, roč. 19, č. 12, s. 28-30. ISSN 1210-0404. ČESKO. Vyhláška č. 424 ze dne 30. června 2004, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 139, s. 8098-8140. ISSN 1211-1244. ČESKO. Nařízení vlády č. 31 ze dne 11. ledna 2010 o oborech specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 10, s. 338-347. ISSN 1211-1244. ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 20, s. 482-544. ISSN 1211-1244. ČESKO. Zákon č. 105 ze dne 25. března 2011, kterým se mění zákon č. 96/2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních). In: Sbírka zákonů České republiky, částka 40, s. 1053-1055. ISSN 1211-1244. 30
ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 95 ze dne 10. května 1948 o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 38, s. 829-838. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 170 ze dne 21. prosince 1950 o zdravotnických povoláních. In: Sbírka zákonů republiky Československé, částka 69, s. 695-696. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 77 ze dne 11. září 1951 o středních zdravotnických pracovnících. In: Sbírka zákonů republiky Československé, částka 41, s. 229-232. ČESKOSLOVENSKO. Vyhláška č. 44 ze dne 13. června 1966 o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1966, částka 16, s. 177-187. ISSN 0322-8037. ČESKOSLOVENSKO. Vyhláška č. 90 ze dne 2. září 1967, kterou se mění a doplňuje vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 44/1966 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1967, částka 32, s. 330-332. ISSN 0322-8037. ČESKOSLOVENSKO. Směrnice č. 33. Rozsah oprávnění a náplň činnosti středních a nižších zdravotnických
pracovníků.
In:
Věstník
Ministerstva
zdravotnictví
Československé
socialistické republiky. 1967, částka 14, s. 117-120. ISSN 0139-9837. ČESKOSLOVENSKO. Vyhláška č. 72 ze dne 3. srpna 1971 o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví. In: Sbírka zákonů Československá socialistická republika. 1971, částka 21, s. 356-369. ISSN 0322-8037. ČESKOSLOVENSKO. Směrnice č. 27. Náplň činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických
pracovníků.
In:
Věstník
Ministerstva
zdravotnictví
socialistické republiky. 1972, částka 10, s. 105-112. ISSN 0139-9837.
31
Československé
ČESKOSLOVENSKO. Směrnice č. 10 o náplni činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických
pracovníků.
In:
Věstník
Ministerstva
zdravotnictví
Československé
socialistické republiky. 1986, částka 8-12, s. 90-105. ISSN 0139-9837. ČINČURA, Jan. 2010. Německé sestry se narozdíl od Česka registrovat nemusí. Medical Tribune.cz
[online].
22.
4.
2010
[cit.
2015-01-17].
Dostupné
z:
http://www.tribune.cz/clanek/17430 DOBROVODSKÁ, Libuše. Předepisování léků nelékaři, zejména sestrami. Florence, 2008, roč. 4, č. 4, s. 139-140. ISSN 1801-464X. DRENNAN, Vari M., Robert L. GRANT a Ruth HARRIS. Trends over time in prescribing by English primary care nurses: a secondary analysis of a national prescription database. BMC Health Service Research, 2014, 14:54 [cit. 2015-01-10]. ISSN 1472-6963. doi: 10.1186/14726963-14-54. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1472-6963/14/54 EDUCATIONUSA. Nursing
Education [online]. [cit.
2015-03-09]. Dostupné
z:
http://www.educationusa.info/5_steps_to_study/Nursing.pdf FIURÁŠKOVÁ, Pavla a Zdeňka MIKŠOVÁ. Kompetence ošetřovatelského týmu v praxi zdravotnických institucí. In: Profesionalita v ošetřovatelství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012. 2012, s. 12-13. ISBN 978-80-244-3291-5. FUK. 2011. Lidé si přejí rozšíření kompetencí zdravotním sestrám. EuroZprávy.cz [online]. 1. 3. 2011 [cit. 2015 – 03 - 10]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/zdravotnictvi/23765lide-si-preji-rozsireni-kompetenci-zdravotnim-sestram/ HAVELKOVÁ, Hana a Jana MIKULKOVÁ. Názory sester na poskytování bezpečné ošetřovatelské péče. Sestra, 2007, roč. 17, č. 2, s. 15-16. ISSN 1210-0404. HUBOVÁ, Vilma a Helena MICHÁLKOVÁ. Historie vzdělávání všeobecných sester. Sestra, 2012, roč. 22, č. 2, s. 20-22. ISSN 1210-0404.
32
JAROŠOVÁ, Darja. 2006. Organizace studia ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská univerzita,
Zdravotně
sociální
fakulta
[cit.
2015
–
03
-
06].
Dostupné
z:
http://projekty.osu.cz/mentor/I-organizace%20studia%20osetrovatelstvi.pdf JIROUŠ, Jaroslav. Československé zdravotnictví. 1. Vyd. Praha: Orbis, 1976, 161s. ISBN KOLÁČNÁ, Tereza. Vzdělávání v Anglii. Sestra, 2006, roč. 16, č. 5, s. 20. ISSN 1210-0404. KOUBOVÁ, Michaela. 2011. Novela zdravotním sestrám příliš pravomocí nepřidala. Deník cz. [online]. 25. 5. 2011 [cit. 2015 – 03 - 09]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/zezdravotnich-sester-se-20110525.html KRAMÁŘOVÁ, Alexandra. Profesní příprava ošetřovatelek v Rakousku. Sestra, 2006, roč. 16, č. 10, s. 12-13. ISSN 1210-0404. KRAMÁŘOVÁ, Alexandra. Příprava ošetřovatelek v Dánsku. Sestra, 2007, roč. 17, č. 2, s. 12. ISSN 1210-0404. KRAMÁŘOVÁ, Alexandra a Dana KAČÍRKOVÁ. Profesní příprava ošetřovatelek ve Spolkové republice Sasko. Sestra, 2007, roč. 17, č. 4, s. 13. ISSN 1210-0404. KROEZEN, Marieke et al. Nurse prescribing of medicines in Western Europe and AngloSaxon countries: a systematic review of the literature. BMC Health Service Research. [online]. 2011, roč. 11, 4. 127 [cit. 2015-01-10]. ISSN 1472-6963. doi: 10.1186/1472-696311-127. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1472-6963/11/127 KUTNOHORSKÁ, Jana. Historie ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 206 s. ISBN 978-80-247-3224-4. LISTOPAD, Kateřina. Vzdělávání registrovaných sester (RN) ve Spojených státech amerických. Sestra, 2010, roč. 20, č. 3, s. 20-21. ISSN 1210-0404. MÁDLOVÁ, Ivana. Vzdělávání všeobecných sester v České republice po vstupu do Evropské unie. Multidisciplinární péče. 2005, roč. 0, č. 1, nestr. ISSN 1202- 0658.
33
MARKOVÁ, Eva a Alena MELLANOVÁ. Kolébkou vysokoškolského studia sester byla Univerzita Karlova. Forum, 2010, roč. 6, č. 3 [online]. 6. 10. 2010 [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-9788.html MIKŠOVÁ, Zdeňka et al. Naplňování kompetencí členů ošetřovatelského týmu. Kontakt, 2014, roč. 16, č. 2, s. 130-142. ISSN 1212-4117. MIKŠOVÁ, Zdeňka et al. Dualita kvalifikační přípravy všeobecných sester v ČR. Medicína pro praxi, 2013, roč. 10, č. 11-12, s. 401-402. ISSN 1214-8687. MINISTERSTVO ZDRAVOTNÍCTVA SR. Príprava na výkon povolania [online]. Bratislava: © MZ SR 2011 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.mzsr.sk/?priprava-navykon-povolania-1 NMC. 2010. About us. Nursing &Midwifery Council [online]. © 2010 [cit. 2015 – 03 - 06]. Dostupné z: http://www.nmc-uk.org/About-us/ PETR, Petr et al. Praktická sestra: Novinka, nebo zdravotnická profese minulosti, současnosti i budoucnosti? Nemocniční zpravodaj, 2011, roč. 21, č. 1, s. 23-25 [cit. 2014-11-28]. Dostupné z: http://www.nemcb.cz/nemocnicni-zpravodaj-2/ PLEVOVÁ, Ilona a Regina SLOWIK. Vybrané kapitoly z historie ošetřovatelství. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2008, 120 s. ISBN 97880-7368-506-5. PROŠKOVÁ, Eva. Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků. Florence, 2010, roč. 6, č. 10, s. 3-4. ISSN 1801-464X. SEHNALOVÁ, Jana. 2015. Jak často sestry překračují své kompetence? Ošetřovatelství. info. [online]. 29. 1. 2015 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.osetrovatelstvi.info/clankyctenaru/jak-casto-sestry-prekracuji-sve-kompetence/ SHELL, Werner. Die Delegation von Injektionen, Infusionen und Blutentnahmen auf nichtärztliches Personal - ein Dauer-Rechtsproblem im Bereich der vertikalen Arbeitsteilung WEB
wernerschell.de
[online].
[cit.
2015-03-06].
Dostupné
z:
http://www.wernerschell.de/Rechtsalmanach/Diagnostik%20und%20Therapie/delegation.php 34
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32013L0055 SVOBODOVÁ, Hana. Nové požadavky mění přípravu na povolání. Florence, 2011, roč. 7, č. 11, s. 3 příl. ISSN 1801-464X. ŠIMUNOVIĆ, Vladimir J. et al. In Search of a Croation Model of Nursing Education. Croatian Medical Journal. [online]. October 2010, roč. 51, č. 5: 383-395 [cit. 2015-04-09]. doi:
10.3325/cmj.2010.51.383.
Dostupné
z:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2971660/ ŠMÍDOVÁ, Alena a Hana SVOBODOVÁ. Setkání hlavních sester EU. Sestra, 2012, roč. 22, č. 6, s. 19-20. ISSN 1210-0404. TŘEŠŇÁK, Petr. 2009. Sestřičky na útěku. CS-magazin.com [online]. 6. 2009 [cit. 2015 – 03 - 09]. Dostupné z: http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2009061037 US-UK FULBRIGHT COMMISSION. Nursing Education in the United States [online]. Lisboa:
Fulbright
Commission,
©
2010.
[cit.
2015-03-09].
Dostupné
z:
http://www.fulbright.pt/index.php?mod=files&action=download&fileid=63 VĚTVIČKA, Václav. Trhnou se sestry? Sestra, 2011, roč. 21, č. 7-8, s. 21-22. ISSN 12100404. ZACHAROVÁ, Eva. Aplikovaná psychologie jako součást celoživotního vzdělávání sester. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků V. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2010, roč. 5, s. 305-309. ISBN 978-80-7248-607-6. ZACHAROVÁ, Eva. Význam motivace v sesterské profesi. In: Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků V. Slezské konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2010, roč. 5, s. 300-303. ISBN 978-80-7248-6076.
35
