UNIVERZITA KRALOVA V PRAZE. Závěrečná práce

UNIVERZITA KRALOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Trenérská škola

Závěrečná práce

Kondiční příprava hráčů ledního hokeje HC Mountfield České Budějovice v sezóně 2012/2013

Vedoucí práce:

Zpracoval:

PhDr.Zdeněk Pavliš

Radek Bělohlav

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechny odborné prameny v práci použité. V Hluboké nad Vltavou, dne 22. 9. 2014

………………………… Radek Bělohlav

Rád bych touto cestou poděkoval PhDr. Zdenku Pavlišovi za maximální ochotu, odborné vedení a poskytování cenných rad při zpracování mé diplomové práce.

Svoluji k zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen literatury řádně citovat.

JMÉNO A PŘÍJMENÍ

Č.OP

DATUM VYPŮJČENÍ

POZNÁMKA

Osnova 1 Úvod ............................................................................................................................ 9 1.1 Obecná charakteristika ...................................... Chyba! Záložka není definována. 2.1 Cíle práce ......................................................... Chyba! Záložka není definována.1 2.2 Úkoly práce ..................................................... 1Chyba! Záložka není definována. 3 Teoretická východiska .......................................... Chyba! Záložka není definována. 3.1 Rozbor literatury................................................ Chyba! Záložka není definována. 3.2 Funkční a metabolická charakteristika .............. Chyba! Záložka není definována. 3.2.1 Energetické hrazení……………………...……………………………………...16 3.2.2 Lokomoce ledního hokeje……………………………………………….……...18 3.2.3 Zapojení svalů……………………………………………….………………….20 3.3 Struktura a funkce kosterních svalů ................ 2Chyba! Záložka není definována. 3.4 Typologie svalových vláken .............................. Chyba! Záložka není definována. 3.5 Adaptační změny ............................................... Chyba! Záložka není definována. 3.6 Projevy svalové činnosti ......................................................................................... 25 4 Sportovní výkon ........................................................................................................ 26 4.1 Struktura sportovního výkonu ............................................................................... 26 4.2 Faktory individuálního výkonu ............................................................................. 27 5 Kondiční příprava v ledním hokeji ............................................................................ 28 5.1 Kondiční příprava v ledním hokeji na ledě……………………………………….28 5.2 Kondiční příprava v ledním hokeji mimo led…………………………………….28 6 Praktická část ............................................................................................................. 29 6.1 Metody práce .......................................................................................................... 29 6.2 Roční tréninkový cyklus ......................................................................................... 31 7 Výsledky .................................................................................................................... 37 8 Diskuze ...................................................................................................................... 41

9 Závěr .......................................................................................................................... 43 Seznam literatury .......................................................................................................... 45

1 Úvod Kořeny ledního hokeje sahají hluboko do minulosti v podobě nejrůznějších her se zahnutými holemi a kulatým míčkem. O rozšíření těchto her svědčí především různá vyobrazení už ve starověku (národní muzeum v Aténách – obraz chlapců hrajících si s holemi a míčkem – 5000 let př.n.l.). Podobná svědectví existují i z dalších míst Evropy (Rusko, Německo, Skotsko i Anglie). K vlastnímu vývoji ledního hokeje, jak jej známe dnes, došlo v severní Americe v průběhu dvou set let. Když v 16. stol. pronikli Francouzi do kraje Velkých jezer, hráli tam indiánské kmeny Huronů, Irokézů a Chippewayů na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem – Baggataway. Evropští vojáci si s sebou přinesli hru založenou na podobném principu – Hoguet (prapůvodní název hokeje). Po válce Francie s Anglií se stali pány Kanady Angličané, kteří zavedli hru Hurling, kterou se naučili v Indii, která velmi připomínala pozemní hokej. V roce 1856 se do Kanady přemístil anglický pluk Royall Canadian Rifle, jehož vojáci se ve volných chvílích učili bruslit v přístavech Kingston a Halifax a hru přenesli na led. Spolu s Kingstonem a Halifaxem se o poslední krok k lednímu hokeji zasloužil i Montreal, kde na McGillově univerzitě provozovali hru na ledě studenti, kteří poprvé postavili do branky brankáře (soupeř který ho neměl, mohl používat menší bránu). Základy organizovaného ledního hokeje položil až v roce 1878 montrealský student W. F. Robertson tím, že sjednotil pravidla hry. Vycházel z pravidel anglického pozemního bandy, která přizpůsobil hře na ledě. 3.března 1875 se konala 1.oficiální hokejová hra na světě ve Victoria Scating Rink (Montreal). Doposud se hrálo s gumovým míčkem (bandy), ale v tomto prvním utkání v hale se objevil předchůdce puku – plochý a kulatý kus dřeva. O něco později byl založen první – a protože dnes ještě existuje – nejstarší hokejový klub světa McGill University Hockey Club. Počáteční hokejové soutěže v Kanadě byly čistě amatérské a vznikaly okolo roku 1890. Důležitý historický krok udělal v roce 1892 kanadský generální guvernér Frederic Arthur Stanley of Preston. Ten před svým odstoupením věnoval hokejistům pohár, který nesl jeho jméno - Stanley Cup. Pohár je dnes jednou z nejstarších a nejcennějších sportovních trofejí světa. Soutěž však byla stále prestižnější, proto se v roce 1910 dostal pohár pod kontrolu 9

kanadsko-americké NHL a roku 1926 do vlastnictví National Hockey League a stal se symbolem profesionálního hokeje (Kostka, 1984). Oblíbený sport se těšil stále větší popularitě a brzy překročil hranice své kolébky Kanady i do sousedních Spojených států amerických a Evropy. V Evropě se začal hrát lední hokej začátkem 20. století ve Velké Británii, Francii, Belgii, Švýcarsku a v Čechách. V roce 1908 byla založena LIHG- mezinárodní federace ledního hokeje. Historicky první utkáni sehráli čeští reprezentanti s Francií 1:8. První mistrovství Evropy se uskutečnilo v roce 1910 ještě bez účasti českých hokejistů, ale již o rok později získali Češi v konkurenci Německa, Švýcarska a Belgie své první zlato. V roce 1920 byl zařazen lední hokej do programu OH v Antverpách, kde na kongresu LIHG byly přijaty za členy USA a Kanada. Pod vlivem těchto zemí došlo ke změnám pravidel a postupem doby dostával hokej další a další úpravy až do dnešní podoby. 1.2 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA LEDNÍHO HOKEJE Lední hokej (Kostka, 1984) je sportovní hra branková, jejíž děj se odehrává na lední ploše a je tvořen činností všech hráčů zaměřenou celkově na útok nebo obranu. Jejím cílem je, aby bruslící hráči vstřelili kotouč vedený hokejovou holí do branky soupeře. Šířka variant činností a rychlost jejich provádění je dána jejich velkým počtem, rozděleným podle účelu na herní činnosti jednotlivce, skupin nebo celého družstva. Rychlé starty, obraty, změny směru pohybu, vysoké rychlosti, náhlá zastavení i vlastní rychlá a proměnlivá herní činnost s kotoučem dělají z této hry nejrychlejší hru na světě. Soupeří mezi sebou dvě mužstva o šesti hráčích v plné výstroji (brankář, dva obránci, tři útočníci). Lední hokej řadíme mezi hry heuristicko-kolektivní, kdy se skupina pomocí techniky, taktiky a náčiní snaží v rámci stanovených pravidel překonat skupinu jinou. Hokej je hra chyb, kdo jich udělá méně většinou vyhrává. Hráči se střídají v nepravidelných intervalech v celkovém počtu 15-22 hráčů podle kvality soutěže. Lední hokej je hra, ve které se uplatňuje překonávání překážek, které reprezentuje pohyb na bruslích, použití hokejové hole a malého kotouče, rozdělení ledové plochy a pevné ohrazení hřiště, které ponechává kotouč ve hře. Náročnost hry vede ke střídání hráčů, kteří v krátkém časovém úseku vydávají maximum sil, které se regenerují relativně delším pobytem na střídačce. Pro lední hokej je tedy charakteristické střídání napětí a uvolnění stejně jako akcí vázaných na různý bruslařský pohyb i různou techniku ovládání hole a kotouče. Utkání je rozděleno na tři třetiny, kdy každá třetina trvá dvacet minut čistého času. 10

2. CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 2.1 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem této práce je poukázat na kondiční přípravu hráčů hokeje v klubu HC Mountfield České Budějovice v roce 2012/2013. Dílčím cílem bylo shromáždit a seskupit poznatky o nutnosti, možnostech, formách a vlivu silového tréninku na sportovní výkon a přiblížit tyto teoretické poznatky pro potřeby tréninku silově-rychlostních a koordinačních schopností v ledním hokeji. 2.2 ÚKOLY PRÁCE Pro vypracování závěrečné práce jsme si stanovili následující úkoly: b) prostudování odborné zahraniční a domácí literatury c) analýza kondičního tréninkového plánu d) konzultace s kondičním trenérem e) využití vlastních zkušeností 3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA

3.1 ROZBOR LITERATURY Práce zabývající se vlivem Funkčního australského tréninku na aerobní parametry hráčů ledního hokeje HC Mountfield obsahuje charakteristiku a analýzu účinnosti desetitýdenního kondičního funkčního “australského” tréninku (dále FAT) mimo ledovou plochu. Výzkum byl realizován u profesionálních hokejistů (n=23) – členů extraligového klubu HC Mountfield České Budějovice. Metoda FAT se snaží doplnit stávající tréninkové postupy o některé aktuální poznatky a přístupy ke kondičnímu tréninku v ledním hokeji. Autoři zaujímají pozitivní stanovisko k této metodě a popisují její výhody zejména ve vztahu ke snižování svalových dysbalancí a vlivu na svalovou sílu, dynamiku a vytrvalost zúčastněných probandů. FAT byl přednostně zaměřen na explosivní sílu a silovou vytrvalost hlavních segmentů těla, s doplňujícími cvičeními pro stimulaci anaerobní a aerobní výkonnosti. 11

Pro ověření přínosu FAT podstoupili probandi spiroergometrické vyšetření na běhacím ergometru Quasar, následovalo změření tělesného složení pomocí BIA 2000 a bioimpedančním přístrojem Tanita. Vstupní a výstupní testování probíhalo v laboratorních neměnných podmínkách v prostorách UK FTVS v Praze. Kvazi -experiment trval deset týdnů. Zjištěné výsledky potvrdily efektivnost tohoto tréninkového programu v podobě zvýšení aerobní zdatnosti, která vykazovala u vstupního testování středovou hodnotu VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min1. Lední hokej patří do skupiny velmi fyzicky náročných sportů. Moderní lední hokej je komplex, ve kterém se souběžně zvyšují požadavky na kondiční předpoklady hráče i jeho herní techniku. Obojí se odráží v úrovni taktického myšlení a jednání. Z fyziologického hlediska představuje intervalový a přerušovaný typ aktivity vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti, široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích schopností (Heller, 2005). Kostka et al. (1986) uvádějí, že je nezbytné zapojovat do tréninkového procesu v ledním hokeji také tréninkové jednotky mimo led s cílem stimulovat bioenergetické zásoby. Dále aktivaci jednotlivých svalových struktur a regenerační procesy prostřednictvím kompenzací jednostranného zatížení. Quinneyho (2008) longitudinální studie poukazuje na zvyšování nároků na tělesnou výkonnost hokejisty v utkání, zvláště pak na maximální anaerobní výkon hráčů kanadskoamerické Národní hokejové ligy (NHL). Při náhlých změnách směru bruslení se zapojují také adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí účinkům dostředivé síly (Cady-Stenlund, 1998). Důležitost svalové síly poukazuje nález největších rozdílů v silových parametrech ze všech funkčních - sledovaných parametrů, a to mezi elitními a juniorskými hokejisty (Hoff et al., 2005). Vysoký stupeň rozvoje kondičních a koordinačních schopností umožňuje využívat racionální technickou dovednost, efektivní taktické myšlení se zapojením osobních předpokladů hráče (Laczo, 2009; Tóth, 2010). Individuální herní výkon hráče se skládá z krátkých opakovaných intenzivních pohybů. Veillette (2008) uvádí, že hráč se dostane na ledovou plochu 17x za celý zápas. Přičemž čas strávený na ledové ploše je 85s, z toho je 40 s v zatížení (maximálním a středním) a 45s bez zatížení po přerušení hry. Proto je potřeba se zaměřit na pohybové schopnosti skládající se z rychlostně-silových schopností s důrazem na 12

koordinační pohyb. Pro stabilizaci bederní páteře je velmi důležité, aby se správně zapojoval hluboký stabilizační systém páteře během pohybu (HSSP), je tedy nutné, aby byly dostatečně silné břišní svaly, které pak tvoří přední oporu. Bederní páteř se tak zpevňuje a snižuje se vliv vnější zátěže (Malátová-Rokytová, 2007; Malátová, 2007; Malátová-Dřevikovská, 2010). Statická síla trupu a dalších segmentů těla má význam při kontaktu se soupeřem, pro udržení rovnováhy a efektivní přenos sil při bruslení a manipulaci s holí. Při bruslení se uplatňuje dynamická síla extenzorů kyčle, extenzorů kolenního kloubu a lýtkových svalů (Brocherie et al., 2005; Manners, 2004). Michalov, Sližík a Švenda (2012) uvádí, že jedním z důležitých prvků v přípravném období je snaha aplikovat bojové sporty do jedné tréninkové jednotky týdně. My jsme zvolili prvky z karate a boxu. Hráči ledního hokeje se naučí harmonicky dýchat a zároveň zefektivní využití energetického potenciálu svého těla. Perič a Dovalil (2010) považují přípravné období za nejdelší období a pro svoji charakteristiku i za nejdůležitější období v ročním tréninkovém cyklu (RTC). Tréninkové jednotky v průběhu přípravného období mění svou charakteristiku. Především blížícím se koncem přípravného období se přechází na specializovaný typ tréninku (specifické cvičení) a trénink nabývá syntetického charakteru. Je poněkud složitější než přístup analytický. Bahenský (2012) poukazuje na efektivnější tréninkové metody v přípravném období, kdy je na vše dostatek času, protože během závodního období dochází k přechodu tréninkových jednotek na individuální přístup tzv. na tělo.

V závodním období by měl být sportovec připraven nejen fyzicky, ale především psychicky na podání svého maximálního výkonu. Sportovec by měl být „zdravě“ motivovaný (Navarro, 2001). Funkční australský trénink (dále jen FAT) je novým tréninkovým programem, který vychází z aplikace kombinace nových i již prověřených tréninkových metod využívající širokou škálu pomůcek, vlastní váhu těla a cvičení ve skupinách. Dříve se preferoval analogický typ tréninku, který byl prezentován tréninkovými jednotkami v podobě opakujícího se stereotypu - ranní tréninková jednotka v posilovně, odpolední tréninková jednotka na bicyklu. Základní volbou tohoto tréninku bylo odděleně a co největším objemem 13

posílit jednotlivé partie. Z tohoto pohledu považujeme tuto formu tréninku za překonanou, protože neodpovídá současným požadavkům a nárokům na fyzickou připravenost (Hoff et al., 2005). Domníváme se, že toto tvrzení je aktuálním problémem prolínání se starší a mladší generace u vrcholového sportu. Vzhledem k typickému přetěžování pohybového aparátu u ledního hokeje bylo naším cílem poukázat na to, že FAT nemá vedlejší účinky na prohlubování svalové nerovnováhy u jednotlivých segmentů těla (trup, dolní a horní končetiny). Základní filosofií FAT je nikoliv izolace jednotlivých svalů, s čím jsme se setkali v předešlé přípravě u probandů, ale naopak společné zapojení velkého počtu svalových partií horní a dolní poloviny těla, procvičení celého těla zcela odlišným způsobem. Aktuální metody FAT se zaměřují na explozivní sílu, rychlostní silovou vytrvalost hlavních segmentů těla s doplňujícími cvičeními pro stimulaci koordinace, anaerobní a aerobní výkonnosti. Pro ověření předpokládané efektivity a vhodnosti jsme zrealizovali tuto studii. Tréninková jednotka se zapojením FAT je v úvodní části zaměřena na zahřátí organismu, aktivaci kloubního aparátu, aplikaci dynamického strečinku a přípravu organismu na hlavní tréninkovou jednotku. Až do této fáze se jedná o shodu se standardním tréninkovým postupem. Hlavní část se poté zaměřuje na posílení hlubokého stabilizačního systému. Zároveň je snahou v maximální možné míře přenášet hokejové prvky na přípravu mimo ledovou plochu, kde se zaměřujeme na balanční cvičení v kombinaci s prvky podporujícími explozivní sílu a rychlostně silovou vytrvalost.

14

3.2 FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA LEDNÍHO HOKEJE Z fyziologického pohledu představuje lední hokej intervalový a přerušovaný typ pohybové činnosti, která vyžaduje široké spektrum motorických dovedností, reakčních a rozhodovacích schopností, kvalitu a souhru analyzátorů i vysokou úroveň celkové tělesné zdatnosti (rychlosti, síly a vytrvalosti). Fyziologické nároky se poněkud liší v závislosti na postavení hráče v mužstvu (útok, obrana, brankář) i na úrovni a stylu hry. Pro lední hokej je typické střídání cyklických (bruslení) a acyklických pohybových činností (střelba). Bruslení s kotoučem i bez kotouče se střídá s krátkými úseky maximálního zrychlení a sprintů s osobními souboji, přihrávkou a střelbou (Pavliš a kol., 1995). Utkání v ledním hokeji má intervalový charakter, obvykle se 40-50s trvající intervaly zatížení (přerušované na 11-20s dlouhé úseky) střídají s 250s odpočinku. Celé utkání představuje cca 15min práce a podle různých autorů 4500-5500m bruslení. Při hře dosahuje srdeční frekvence asi 75-90 % maxima a ani na střídačce, vlivem emocí, neklesá pod 120 tepů/min. Intenzita hry dosahuje asi 70-80 % VO2max, intenzita metabolismu 3200 % náležitého bazálního metabolismu a energetický výdej asi 36-50 kJ/min. Hra klade nároky jak na vytrvalostní a silové schopnosti, tak i na obratnost, koordinaci i vysokou reaktivitu. Silově, a to jak staticky tak i dynamicky jsou zatěžovány především dolní končetiny a jejich klouby. Nezanedbatelná je přitom hmotnost výstroje a výzbroje. Významná je rovněž posturální zátěž vyplývající z nezbytnosti udržování stabilní polohy hráče v průběhu hry. Rychlá a důrazná hra v poli zatěžuje hráče i po psychické stránce.

15

3.2.1 ENERGETICKÉ HRAZENÍ Intervalovému způsobu práce odpovídá i energetické hrazení, na kterém se podílí různou měrou všechny energetické zdroje. ATP-CP zónu využíváme např. při střelbě, rychlých protiútocích, v osobních soubojích a při brejkových situacích. LA zónu potřebujeme pro udržení vysokého tempa po celé střídání (45-60s). Dobrá úroveň LA-O2 a O2 zóny napomáhá odehrát utkání až do konce bez výrazné ztráty sil a při dlouhodobých turnajích hrát i v posledním utkání ve vysokém tempu. Pouze štěpení tuků není v ledním hokeji výrazně zastoupeno jen malé procento (Heller, J. a kol., 1996). Intenzita a doba trvání zatížení, styl hry a délka odpočinku na střídačce jsou faktory, které rozhodují o převažujícím typu energetické úhrady. Možnosti energetického zásobování jsou však dány také úrovní trénovanosti. Pro hru jsou charakteristické krátké sprinty, v nichž se dosahuje rychlosti jízdy až 40 km/h, které vytěžují pohotovostní alaktátové neoxidativní energetické zdroje, tedy systém ATP – CP. Trénink by proto měl v této oblasti směřovat k vytvoření větší rezervy CP (kreatinfosfátu). Aktuální zásoba CP ve svalu je záhy vyčerpaná a obnova ATP se zajišťuje nejrychlejším způsobem – anaerobním štěpením glykogenu, jehož konečným produktem je laktát. Hladina LA v krvi hráčů (obvykleje vyšší u útočníků než u obránců) se v průběhu utkání pohybuje mezi 5-10 mmol/l, vzácně dosahuje i více. Koncentrace laktátu vyšší než 10 mmol/l se negativně projevuje na rychlosti a přesnosti takticko-technických činností (Pavliš a kol., 1995). Rozvinutý aerobní systém hráčů podmiňuje rychlost regenerace po výkonech využívajících ATP-CP a laktátový systém energetické úhrady. Doba jednoho střídání sice odpovídá maximu uplatnění anaerobní glykolýzy (45-60s) i nástupu oxidativního hrazení, ale vzhledem k přerušování hry a střídání intenzity zatížení je převážná část energie hrazena ATP-CP systémem. Resyntéza ATP u hráčů ledního hokeje je závislá především na aerobních mechanismech. V průběhu hry se zásoby svalového glykogenu snižují asi o 60 %, více v pomalých než v rychlých vláknech. Vyšší čerpání glykogenu z pomalých vláken svědčí o značné posturální zátěži hráčů (Bukač, 2005).

16

Tabulka 1: Biochemické ukazatele v krvi při utkání (Pavliš a kol., 1995) Mast.

Glukóza

Laktát

( mmol/l )

( mmol/l )

Rozcvičení

5,6

3–4

0,4

46

I. třetina

7

5–8

0,7

47

II. třetina

7,6

5–7

0,8

47

III. třetina

7,4

5–7

0,9

47

Kyseliny ( mEq/l )

Hematokrit (%)

Při utkání se mobilizují cukerné zdroje (lehce stoupá glykémie), s délkou utkání se zvyšují i hladiny volných mastných kyselin, což svědčí o uplatňování oxidativního metabolismu. Hladiny laktátu kolísají obvykle mezi 5 – 8 mmol/l zvýšený, při dodržování správného pitného režimu, dále nestoupá. (tab. 1)

17

a hematokrit, lehce

3.2.2 LOKOMOCE V LEDNÍM HOKEJI Lokomoce hráčů je základem individuálního herního výkonu. V případě ledního hokeje je to lokomoce specifická (bipedální, arteficiální). Styčná plocha hokejové brusle s ledovou plochou ve stoji je pouze 1cm2 (2,5x0,4 cm) a plosky nohou jsou cca 9 cm nad podložkou. Vzhledem k tomuto postavení vyžaduje technika bruslení především perfektní zvládnutí předozadní a stranové rovnováhy na bruslích. Hokejové bruslení je účelová herní činnost jednotlivce, je prostředkem k uskutečnění hry. Mechanická podstata (vnější struktura pohybu) - cyklický pohyb, kde se opakuje fáze odrazu a skluzu. Z hlediska kinematiky jde o pohyb posuvný – klouzání (Helešic, 2005). Přímé bruslení je cyklickým pohybem dolních končetin, v herním projevu se bruslení mnohdy stává i pohybem acyklickým. Úroveň bruslařské rychlosti je dána složením tří faktorů: nasazením maximálního silového úsilí, frekvencí odrazů a vlastní technikou bruslení. Techniku bruslení autoři člení na fázi akcelerace, fázi stabilizace frekvence bruslení a fázi obratů - změn směru. Za základ je považována fáze druhá, kdy síla odrazu a frekvence kroku určují rytmus pohybu a jeho výslednou rychlost. Bukač (2005) se však domnívá, že proměnlivé podmínky individuálního herního výkonu, jehož základem je bruslení, vyžadují spíše dokonalé zvládnutí fáze akcelerace a změny směru. "Jakékoliv dovednosti ztrácejí v současné hře účinnost, jestliže jsou pomalé." (Bukač, 2005) Biomechanická analýza bruslení rozlišuje fáze postoje, odrazu a skluzu. Pro dobrou techniku bruslení je charakteristický nízký postoj, kdy úhly v kyčelním kloubu jsou 90°-120°, sklon trupu je 10°-35° a úhel v kolením kloubu 125°-160°. Na fázi odrazu závisí budoucí rychlost pohybu hráče. Je tím účinnější, čím je větší odrazové úsilí, čím delší je dráha odrazu a čím menší je jeho úhel se směrem celkového pohybu hráče. Přičemž však nesmí být porušen úhel postavení brusle ve fázi odrazu, aby nedošlo k jejímu podklouznutí. (Pavliš a kol., 1995) Elektromyografická analýza ukazuje, že aktivita přímého svalu stehenního (musculus rectus femoris) je při snaze dosáhnout co nejvyšší rychlost pohybu rozdílná. Různě vysoké průměrné tenze svědčí o rozdílech v silovém vkladu. Nejnáročnější je přímá jízda vpřed, nejmenší silové úsilí je vynakládáno při překládání (změně směru). I z této analýzy vyplývá, že dominantním faktorem rychlosti bruslení je síla extenzorů kloubů dolních končetin. Silová složka se výrazně promítá do způsobu bruslení (Helešic, 2005). 18

Vzhledem k pravidly povolenému fyzickému kontaktu hráčů je především akcelerační fáze bruslení ovlivněna odporem soupeře. Překonání odporu soupeře závisí na obratnosti hráče a také na síle a rychlosti, s jakou je překonán. Vlastní podíl technické složky bruslení je zde menší a koncentruje se do udržení postoje a postavení brusle ve fázi odrazu a změn směru. Silový efekt činnosti svalů zabezpečujících pohyb hráče je závislý na jejich mezisvalové koordinaci. Ta může být vlivem odporu porušena a tím dojde k narušení techniky bruslení. Hráči ledního hokeje tak musí přizpůsobovat techniku bruslení podmínkám, což ve svém důsledku vede k daleko silovějšímu způsobu bruslení. Bukač uvádí, že při odporu vyšším než 5% hmotnosti těla dochází k narušení koordinace pohybu a techniky bruslení. Takovýmto situacím, kdy je odpor vyšší než uvedených 5%, je v průběhu utkání hráč opakovaně vystavován a pokud chce být úspěšný, musí je překonat. Průměrné ukazatele maximální síly v tahu byly bez speciálního tréninku relativně nízké - 49,66 kg a představovali necelých 68% hmotnosti těla. Speciální tréninkový program (bruslení s odporem 20% max. tahu) umožnil nárůst, maximální síly v tahu, který byl provázen významnou změnou rychlosti bruslení, na jimi měřeném úseku přímého bruslení (5m) bez odporu. Zmíněná experimentálně ověřená zjištění považujeme za jeden z důvodů hovořících pro rozvoj rychlostně silového potenciálu svalů dolních končetin u hráčů ledního hokeje (Helešic, 2005).

19

3.2.3 ZAPOJENÍ SVALŮ Při bruslení se uplatňuje především síla extenzorů kyčle (musculus gluteus maximus), extenzorů kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a plantárních flexorů chodidla (m. triceps surae). Dopředný pohyb zajišťují flexory kyčelního kloubu (m. rectus femoris, m. iliopsoas a m. tensor fasciace latae). Při náhlých změnách pohybu, zejména zatáčení do stran, se zapojují i adduktory a abduktory kyčelních kloubů, které čelí účinkům dostředivých sil dynamická rovnováha (Helešic, 2005). Hlavní aktivátor bruslení je m. quadriceps femoris. Ten střídavými odrazy a skluzy uvádí tělo do pohybu. Stehenní svalstvo vyžaduje orientovanou pozornost na růst svalové síly maximální, svalové hmoty a dynamické síly. Extenzory kolena a kyčle, které na sebe navazují jsou významné z hlediska odrazu a přechodu do skluzové fáze. Závěr odrazu a poslední silový impuls musí proběhnout v bodě posledního kontaktu špičky brusle s ledem (plantární flexe hlezenního kloubu). Bruslení v důsledku herního postoje využívá pánve, hýžďových svalů, svalů stehen, svalů bérce, hlezenního kloubu a prstů dolních končetin k mohutným odrazům (načítání silových účinků). Pohyby jsou silově, a tím i energeticky velmi náročné. Bruslení vyžaduje specifickou adaptaci svalstva dolních končetin. Tomu napomáhá podpůrný silový trénink (Helešic, 2005). Při pohybů paží a při střelbě se uplatňuje zejména musculus triceps brachii a m. deltoideus (zvláště při švihu), flexory a extenzory prstů. Práce svalů předloktí a zápěstí se projevuje při kontrole kotouče v činnostech jako je kličkování, střelba a při samotném úchopu hole. Síla paží a pletence ramenního převládá v akcích úpolového charakteru. Do činností s holí je opěrně zapojen celý hybný systém. Ve všech případech utváří důležitou stabilizační oporu síla dolních končetin, stabilita postoje a dynamická rovnováha. Stav dynamické rovnováhy určuje rozsah, přesnost a intenzitu prováděných pohybových úkonů (Bukač, 2005). V posledních letech stále stoupá povědomí o fyzickém zdraví. Poměrně mnoho lidí usiluje o dodržování správné výživy, vedení aktivního způsobu života a zlepšování fyzické kondice. Přání všech stoupenců fitness je upevnit si zdraví. Silové a vytrvalostní zatížení celého organismu vede k následnému zvyšování výkonnosti, zpevnění svalstva a redukci tělesného tuku. 20

Právě bruslení, širokou veřejností užívaná pohybová činnost především ve formě inline bruslení, nabízí vyváženou kombinaci silového a vytrvalostního tréninku. Při jízdě na bruslích jsou zatěžovány především svaly hýždí a stehen, což jsou velké svalové skupiny umožňující spalovat mnoho energie. Jde tak o problémové partie především u žen a bruslením dochází k jejich posílení a zpevňování. V neposlední řadě je bruslení výborný prostředek pro rozvoj kardiovaskulárního sytému. Velkou výhodou bruslení, jakožto možné aerobní aktivity, je šetrnost ke kloubům. Z hlediska kinematiky jde o pohyb posuvný – klouzání. Charakterem pohybu se eliminují silné nárazy a tím se šetří nosné klouby. 3.3 STRUKTURA A FUNKCE KOSTERNÍHO SVALU Kosterní sval je aktivní orgán pohybu: je nejobjemnějším orgánem v našem těle a spolu s kostrou, s jejími vazy a klouby (tj. s pasivním ústrojím pohybu) tvoří nedílný funkční celek. Hlavním podnětem pro vývoj a udržování funkceschopnosti svalové tkáně je pohyb. Při soustavném zatěžování svalové tkáně v tréninkovém procesu se dostavuje morfologická i funkční hypertrofie svalových vláken, což je spojeno také se zvýšením tělesné zdatnosti a výkonnosti jedince. Teprve v poslední době, kdy se začíná více využívat bioptických odběrů k analýze vzorků svalové tkáně, můžeme sledovat problematiku adaptačních mechanismů v kontextu s vlivem řízené pohybové aktivity individua (tréninkového režimu) u lidského organismu.To nám dovoluje aktualizovat charakter řízené pohybové činnosti ve smyslu individualizovaného doladění objemu a intenzity zatěžování tak, aby se maximální měrou mobilizoval morfofunkční a metabolický potenciál sportovce, který je jednou ze základních podmínek úspěšného výkonu ve sportovní soutěži. Je jednoznačně prokázán pozitivní vztah mezi rychlostními a silovými výkony a procentuálním podílem svalových vláken rychlého typu a vztah mezi maximálním aerobním výkonem a podílem pomalých svalových vláken (Havlíčková a kol., 2004).

Kosterní sval se skládá ze základních jednotek, zvaných svalová vlákna. Jsou to 21

mnohojaderné útvary vyznačující se přítomnosti stažlivých vláknitých struktur v sarkoplasmě. Tyto myofibrily jsou tvořeny pravidelně se střídajícími úseky tenkých a silných myofilamentů aktinu a myosinu, což je podkladem střídání jednolomné a dvojlomné zóny zapříčiňující charakteristické příčné pruhování. Úsek ohraničený dvěma Z liniemi je nazýván sarkomerem a tvoří nejmenší jednotku stažlivosti svalového vlákna (Havlíčková a kol., 2004). Svalstvo je orgánem pohybu, udržování polohy a rovnováhy. Jeho hlavní funkcí je kontrakce a tvorba tepla. Pohyb se vždy uskutečňuje souhrou několika svalů či svalových skupin. Pro každý pohyb jsou klíčové čtyři vlastnosti svalové tkáně:

1

excitabilita (dráždivost): schopnost svalové tkáně přijímat a odpovídat na podněty

2

kontraktibilita (stažlivost): schopnost zkrácením generovat sílu a pohyb

3

extenzibilita (protažitelnost): schopnost svalové tkáně "být protažena"

4

elasticita (pružnost): schopnost svalové tkáně "vrátit se" do původního stavu ve

kterém se nacházela před smrštěním nebo protažením.

22

3.4 TYPOLOGIE SVALOVÝCH VLÁKEN

Vlákna tvořící kosterní sval nejsou homogenní. V každém kosterním svalu jsou různou měrou zastoupena svalová vlákna, která můžeme podle strukturních, biochemických a funkčních vlastností rozlišit na tři typy (Pavliš a kol., 1995): 1. Rychlá červená vlákna (FG), mají velký objem, málo kapilár, nízký obsah myoglobinu a nízký obsah oxidativních enzymů. Díky silně vyvinutému sarkoplazmatickému retikulu a vysoké aktivitě Ca a Mg iontů, dochází u těchto vláken k rychlému stahu prováděnému maximální silou, ale vlákna jsou málo odolná proti únavě. 2. Rychlá bílá vlákna (FOG), jsou objemnější, mají více myofibril a méně mitochondrií. Enzymaticky jsou vybavena k rychlým kontrakcím, prováděným velkou silou, ale po krátkou dobu. Jsou méně ekonomická a mají jen střední množství kapilár. Hodí se pro výstavbu svalů zajišťujících rychlý pohyb prováděný velkou silou. Jsou velmi odolná proti únavě. Představují hlavní adaptivní oblast rozvoje herní motoriky v ledním hokeji. 3. Pomalá červená vlákna (SO), jsou poměrně tenká (cca 50 mikometrů), mají méně myofibril, hodně mitochondrií a přítomnost většího množství myoglobínu (obdoba krevního barviva) jim dodává červenou barvu. Jsou typická velkým množstvím krevních kapilár. Enzymaticky jsou červená vlákna vybavena k pomalejší kontrakci, ale jsou vhodná pro protahovanou, vytrvalostní činnost. Jsou ekonomičtější a vhodnější pro stavbu svalů zajišťujících spíše statické, polohové funkce a pomalý pohyb. Málo se unaví.

Zastoupení jednotlivých typů svalových vláken ve svalu má, vzhledem k jejich funkční charakteristice, nepochybně zásadní význam z hlediska svalové výkonnosti, rychlosti prováděného pohybu, ekonomii svalové práce atd. U sportovců typicky silových a silově rychlostních disciplín se obvykle pozoruje hypertrofie svalových vláken, zejména typu FOG, u vytrvalců bývají naopak vlákna výrazně tenčí (Dovalil a kol., 2002).

23

3.5 ADAPTAČNÍ ZMĚNY

Ve svalech trénovaných jedinců dochází k četným adaptačním změnám v oblasti strukturní i biochemické, které jsou patrné za klidových podmínek i v metabolické reakci svalu na fyzické zatížení organismu. Je patrné, že právě typ řízené pohybové aktivity (tréninkového režimu) je hlavním faktorem, který zabezpečuje specifičnost ve vztahu k žádoucímu účinku tréninku na sval. Pro přehlednost se stručně zmíníme o charakteru adaptačních změn podle typu převažujícího zatěžování jedince v tréninkovém režimu, zejména na rozvoj silových schopností. Adaptace při rozvoji silových pohybových schopností individua je spojena především s hypertrofií svalových vláken a to hlavně rychlého typu (v některých případech se hodnota příčné plochy blížila až 10 000 um2), s vysokým podílem rychlých vláken v kosterních svalech horních i dolních končetin a s rozvojem silových schopností. Změny silových schopností po dynamickém tréninku jsou větší až o 60%, zatímco u statického (izotermického) pouze o 30%. Aplikace některých látek pozitivně ovlivňuje svalovou sílu, ovšem je-li současně doprovázena tréninkovým zatěžováním. K takovým látkám patří hormony (androgeny), vitamíny (vitamin E), aminokyseliny (kyselina glutamová), ionty (Ca2+) aj. Elektrostimulace může rovněž posloužit k rozvoji svalové síly, což je důkazem, že napětí svalu může být možným stimulem pro syntézu proteinu v procesu hypertrofie svalových vláken. O velikosti statické síly rozhoduje hlavně velikost a počet svalových vláken, zatímco dynamická síla závisí spíše na rychlosti svalové kontrakce. Mezi velikostí obou typů síly je úzký vztah. Trénovanost, stres, motivace, stáří a pohlaví jedince a mnohé další faktory ovlivňují velikost svalové síly výrazným způsobem (Havlíčková a kol., 2004).

24

3.6 PROJEVY SVALOVÉ ČINNOSTI Z hlediska svalové práce rozlišujeme 3 typy (Dovalil a kol., 2002). Práci pozitivní, koncentrickou, při které převažuje izotonická kontrakce a sval pracuje proti odporu nebo dodává nějakému tělesu energii, práci statickou (hlavně izotermická kontrakce), při které je udržována poloha těla nebo břemene a práci negativní (excentrickou), která brzdí pohyb a je méně energicky náročná než práce koncentrická. Pro posouzení výkonu užíváme termín účinnost. Z hlediska funkce dělíme svaly na 2 skupiny, a to na svaly posturální, které udržují základní polohu těla a jsou proto neustále v aktivním napětí. Tyto svaly vývojově starší mají rychlejší regeneraci, jsou dobře prokrvené, odolné a s nižším prahem dráždivosti. Mají však tendenci ke zkracování v důsledku nevhodného tréninku či posilování, přičemž více trpí ohýbače. Naopak svaly fázické jsou unavitelnější a jejich hlavním úkolem je vykonávání různých pohybů a jemná koordinační činnost. Mají tendenci k oslabování a hypotonii (Tlapák, 2004). Oba systémy musí být v rovnováze, protože svaly ovlivňují činnost navzájem. Např. zkrácený posturální sval působí tlumivě na činnost svalu fázického. Při nedostatečné péči o pohybový systém dochází k tzv. svalovým dysbalancím. Příčiny této dysbalance jsou nedostatečné zatěžování (hypokineze), přetížení nebo asymetrické zatěžování bez kompenzačních cvičení. S prvním případem se setkáváme u tělesně oslabených nebo jde často o následek úrazu. U sportovců nacházíme často při plném zdraví skupiny zkrácených svalů (Bursová, 2005). Na základě těchto změn dochází i ke změnám v kloubech a šlachách. Řada bolestivých obtíží je spojena právě s nedostatečnou péčí o zkrácené či oslabené svalové skupiny. Ty mohou vést až k deformitám, které z hlediska vývoje jedince mohou být v pozdějším věku příčinou nejrůznějších neodstranitelných potíží. Pro lední hokej je typické nerovnoměrné zatěžování pohybového aparátu a následné svalové dysbalance a poruchy držení těla (skolióza, bederní hyperlordóza a zvýšená hrudní kyfóza). Následkem pak bývají bolesti v bedrech a křížích. Jako prevence se využívá kompenzačních cvičení, protahování a posilování svalů zajišťujících správné držení těla (Bukač, 2005).

25

4.

SPORTOVNÍ VÝKON

Pod pojmem sportovní výkon rozumíme průběh a výsledek činnosti v dané sportovní disciplíně, projev specializovaných schopností jedince v uvědomělé činnosti, který je zaměřen na řešení pohybového úkolu vymezeného pravidly (Pavliš a kol., 1995). S pojmem sportovní výkon souvisí termín sportovní výkonnost, který definujeme jako schopnost podávat pravidelně, poměrně na stabilní úrovni, určitý výkon ve specializované pohybové činnosti (Dovalil a kol., 2002) V ledním hokeji je cílem sportovního výkonu vstřelit více branek soupeři než kolik on vstřelí nám. Rozeznáváme sportovní výkon individuální a týmový. Individuální chápeme jako výkon jednotlivce v utkání a týmový jako soubor individuálních výkonů, které jsou propojeny určitými vztahy a vazbami uvnitř kolektivu.

4.1

STRUKTURA SPORTOVNÍHO VÝKONU

Každý sportovní výkon má svou specifickou strukturu. Např. střelectví potřebuje jiný typ temperamentu než úpolové sporty, sprinter musí být jiný než maratónec, gymnasta nesmí být vysoký, naopak basketbalista musí. Tato struktura je dána integrací určitých pohybových a psychických složek, neboli faktorů. Tyto mohou být jednoduché (např. tělesná výška), nebo složité (obratnostní schopnosti, herní inteligence). Lední hokej patří mezi sportovní odvětví, kde se na výkonu podílí množství různých faktorů, které jsou schopny se do určité míry vzájemně nahradit = multifaktoriální výkon. Jiným typem výkonu je výkon monofaktoriální (např. maratónský běh), který je z převážné části dán pouze rozvojem vytrvalostních schopností (Kostka, 1984).

26

4.2

FAKTORY INDIVIDUÁLNÍHO VÝKONU

Obecně můžeme vyjádřit strukturu individuálního sportovního výkonu následujícím schématem: V souvislosti s faktory individuálního sportovního výkonu je vhodné zavést ještě další termín – modelové charakteristiky struktury sportovního výkonu. V každé sportovní disciplíně je snaha vytvořit model, jak by měl vypadat ideální představitel disciplíny. Znalosti této problematiky vytváří představu, jaké nároky klade výkon na jedince a následně umožní aplikaci těchto poznatků při řízení tréninkového procesu. Podle Pavliše (1995), znázorňuje modelovou charakteristiku hráče ledního hokeje zjednodušený příklad : Somatické faktory : výška 180-190 cm hmotnost 85-90 kg silový typ, robustní konstrukce Kondiční faktory : silově zaměřený - především dolní končetiny, explosivní síla (skok daleký z místa 280 cm a více), horní končetiny (benchpress 120 kg a více), síla v předloktí a v prstech. VO2 max . kg-1 - 60 ml . min . kg-1 a více, velmi dobrý obratnostně (prostorová orientace – salta, přemety vpřed), dobré rychlostně vytrvalostní předpoklady – 400 m kolem 55s Technické faktory : dobrá statická i dynamická rovnováha (pro bruslení, osobní souboje apod.) schopnost provádět více činností současně (bruslení, vedení kotouče, sledování spoluhráčů a soupeřů) kvalitní jemná koordinace (střelba, zpracování kotouče apod.) Taktické faktory : tvůrčí schopnosti souhra v kolektivu dobré periferní vidění schopnost rychle se rozhodovat Osobnostní faktory : sangvinik až cholerik dominantní, nebojácný, zdravě sebevědomý, agresivní 27

5

KONDIČNÍ PŘÍPRAVA V LEDNÍM HOKEJI

5.1

KONDIČNÍ PŘÍPRAVA V LEDNÍM HOKEJI NA LEDĚ

Pro lední hokej je charakteristické spojení techniky náročného a dokonalého provedení herních činností s vysokým stupněm rozvoje rychlostně silových schopností. Tyto pohybové úkony je nutno provádět s odporem soupeře a v neustálé časové a prostorové tísni. Z těchto důvodu je hra náročná na pohybovou koordinaci, herní obratnost a především rychlost provedení. Rychlostní projevy úzce souvisí se silovými schopnostmi, což vyplývá z podstaty hokeje (bruslení, hmotnost výzbroje, možnost fyzického kontaktu se soupeřem), (Bukač, 2005).

Kondiční trénink na ledě se proto zaměřuje na (Bukač, 2005): 1

převedení všeobecného rozvoje pohybových schopností na schopnosti speciální,

které se promítají do hry 2

dosažení vysokého stupně rozvoje rychlostně silových schopností, které se

promítnou do rychlosti bruslení a do zlepšení zotavných procesů po rychlostně silovém zatížení 3

zabezpečení provádění technicko-taktických dovedností ve vysoké rychlosti bez

narušení techniky provedení 4

dosažení vysokého stupně ekonomičnosti a racionalizace technických dovedností,

které se projeví především v šetření energetického potenciálu hráče při bruslení 5

rozvinutí komplexního spojení vysoké kondiční připravenosti s technickými

dovednostmi pro požadavky vysokého tempa současné hry

5.2

KONDIČNÍ PŘÍPRAVA MIMO LED Obsahem kondičního tréninku mimo led (suchá příprava) jsou především cvičení

zaměřená na specializovaný rozvoj pohybových schopností. S ohledem na lední hokej získává na preferenci rozvoj rychlostních, rychlostně silových, silových, silově vytrvalostních, vytrvalostních a koordinačních schopností. Všeobecný charakter má tento typ tréninku pouze v přechodném a přípravném období. V předzávodním a závodním období má kondiční trénink 28

mimo led význam především doplňkový, který se zaměřuje na rozvoj silových schopností

a

zlepšení zotavných funkcí organismu. V tréninkové jednotce se zaměřujeme na rozvoj jednotlivých pohybových schopností jakoby samostatně (rychlost, síla, vytrvalost apod.) nebo spojíme více schopností podobné struktury dohromady (rychlost a koordinace, rychlost a síla apod.). Přitom je velmi důležité řazení rozvoje jednotlivých schopností i sledu cvičení, která jsou závislá na řízení pohybu CNS a na požadavcích zapojení jednotlivých zón energetického krytí (Pavliš a kol., 1995).

6 PRAKTICKÁ ČÁST 6.1 METODY PRÁCE Testovanými probandy byli hokejisté HC Mountfield České Budějovice hrající nejvyšší domácí soutěž – Českou extraligu, kteří se v sezóně 2011/2012 umístili po základní části na pátém místě. Po skončení této sezóny došlo ke změně ve složení družstva. Klub změnil na sezónu 2012/2013 filosofii tréninku na současné metody. Kvazi-experiment byl realizován po deset týdenních mikrocyklů (23. 4. – 26. 6. 2012). Výzkumný soubor tvořilo 23 probandů ve věku: 24,6 ± 6,19 let, průměrná tělesná výška: 183,4 ± 4,38 cm a průměrná tělesná hmotnost: 86,2 ± 8,22 kg.

Vstupní a výstupní testování proběhlo na běhacím

ergometru. Chybu měření u této metodiky udává Bunc (1999), která dosahuje 2% chyby u testovaných. Jednalo se o jednoskupinový postupný kvazi-experiment, ve kterém se testovaný soubor podrobil čtyřtýdennímu mikrocyklu věnovanému rozvoji všeobecné vytrvalosti a síly, dvoutýdennímu mikrocyklu se zaměřením na rychlostně-silové schopností, dvoutýdennímu mikrocyklu, který zlepšoval rozvoj koordinačně-rychlostních schopností a poslední dva mikrocykly byly zaměřeny na maximální silově-rychlostní schopnosti.

K měření maximální aerobní kapacity VO2max jsme využili běhací koberec s protokolem dle Bunce (1999). Měření svalové hmoty probíhalo za pomoci dvou přístrojů BIA 2000 a bioimpedančním přístrojem Tanita. Dva různé přístroje jsme využili pro objektivnost výsledků. Měření bioimpedance probíhalo ve shodných termínech jako testování na běžícím koberci. 29

Probandi souhlasili s experimentem a podepsali připravený formulář. S výzkumem vyslovila souhlas i Etická komise klubu HC Mountfield složená z týmových doktorů. Vstupní a výstupní parametry byly statisticky vyhodnoceny v programu Microsoft Excel 2003 a podrobeny Studentovu t-testu.

30

6.2 ROČNÍ TRÉNINKOVÝ CYKLUS Podle Cacka (2006) je sportovní trénink specifický tělovýchovný výchovněvzdělávací, cílevědomý řídící proces zaměřený na dosahování individuálního resp. kolektivního nejvyššího sportovního výkonu. Teorie v přípravném období hráčů ledního hokeje U hráčů ledního hokeje můžeme kalendářní rok rozdělit na dvě období. Tím primárním je hrací sezóna rozlosovaná do hracích utkání, vrcholícím v závěru play-off v boji o titul. Sekundárním a neméně důležitým je přípravné období nebo také nazývané letní příprava. Sportovní trénink je jednotný, cílevědomý, výchovný proces, směřující k dosažení vysokých sportovních výkonů na základě všestranného rozvoje osobnosti, morálně volních vlastností, technické, taktické vyspělosti a tělesné zdatnosti hráčů. Tyto složky se navzájem doplňují a musí být proto během tréninku rovnoměrně rozvíjeny. Zvyšující se nároky na výkonnost nutí k větší náročnosti celého tréninkového procesu. K vyšším nárokům na uvědomění, aktivitu, samostatnost a odpovědnost zejména u dorostenců. Musíme si uvědomit, že dorostenci potřebují k růstu všestrannou přípravu a nejen úzkou specializaci. Předčasná specializace totiž vede k jednostrannosti a k sice rychlému, ale neefektnímu vrcholu. V jejich výchově hraje nejdůležitější roli dobře promyšlený a realizovaný tréninkový proces včetně potřebné regenerace sil za stálé lékařské kontroly, aby nedocházelo u mládeže k přetěžování, k chronickým poškozením a k celkovým zdravotním potížím. Do tréninkové praxe se zavádí účinnější vyučovací metody a intenzivnější trenérské metody. (Bukač & Dovalil, 1990) Hokejové kluby končí sezónu na přelomu března a dubna (což je otázkou herní úspěšnosti jednotlivých týmů v průběhu sezóny). Po zhruba 14 dnech dovolené začíná hráčům, často již v dubnu, přípravné období. Podstatou přípravného období je trénink, jehož obsahem v tomto přípravném období jsou cvičení zaměřená na rozvoj pohybových schopností. Při rozvoji všeobecných pohybových schopností je rozvoj síly jedním z výchozích předpokladů pro rozvoj ostatních dovedností.

31

Všeobecné posilování cvičenců by mělo být zaměřeno na harmonický rozvoj všech svalových skupin bez nadbytečného přibírání hmoty. To je však jeden z velkých problémů, protože existují jedinci, kteří při posilování velmi rychle nabírají, naopak jiní mohou přes všechno posilování nepřibírat. Pro oba typy je rozvoj všeobecných silových schopností nezbytností, ale použité cvičební metody budou diametrálně odlišné. Škody napáchané nezkušenými trenéry, popř. samo-tréninkem, jsou v tomto směru často nevratné a vedou minimálně k omezení budoucí výkonnosti, popř. nepříjemným zdravotním problémům. Důraz na vývoj osobnosti hráče na ledě i mimo něj je důležitou součástí. Pravidelným kontaktem s hráči přímo v zápasech nebo v tréninku, pomocí tréninkových plánů a komunikací s trenéry a scouty, odstraňuje nedostatky ve hře a napomáhá hráčskému růstu. Z nich jsou to především schopnosti rychlostní, rychlostně-silové, silové, silověvytrvalostní, vytrvalostní a obratnostní. Rozvíjet je můžeme: Monotématicky - tedy difernciovaně rozvíjet každou schopnost jako je síla nebo vytrvalost. Diferenciovaně - tedy ve stejném časovém horizontu rozvíjet schopností v kombinaci, jako například rychlost a síla. Přitom je důležité řazení rozvoje jednotlivých schopností a sledu cvičení (Pavliš, 2000). Tréninkové cykly Cyklus – relativně ukončený celek opakujících se různě dlouhých časových úseků tréninkového procesu, v němž se řeší jeden nebo více vzájemně souvisejících tréninkových úkolů. Tyto cykly se skládající z tréninkových jednotek. Působí se především na rozvoj silových schopností, kde v pozdější části dominuje rozvoj explozivní síly a speciálních vytrvalostních schopností. Dochází také k výraznějšímu tréninku rychlosti a obratnosti. U dorostu tento trénink zabírá výrazně více času než u mužů, a to na úkor rozvoje speciální, anaerobní vytrvalosti. Každé období je přibližně šestitýdenní. Využívá se doplňkových sportovních her, tělocvičen, posiloven, terénu, průpravných cvičení. Výrazným rysem těchto cvičení by měl být jejich silový charakter. (Bukač & Dovalil, 1990) Makrocyklus Tréninkový cyklus skládající se z mezocyklů mající za cíl plánování a realizaci tréninkové činnosti vzhledem k plánování výkonů v soutěži. 32

Mezocyklus Střednědobý cyklus skládající se z mikrocyklů. Možná délka 2 – 4 – 6 týdnů Rozdělení: základní, předzávodní, závodní, zotavný

Mikrocyklus Rozhodující úloha při realizaci tréninkového procesu. Délka 3 – 10 dní Základní stavební jednotka pro mezocyklus Tréninková jednotka Základní a hlavní organizační forma tréninku realizující úkoly vycházející z koncepce tréninku. Struktura TJ: Úvodní část Seznámení s úkoly Organizace TJ Rozcvičení – strečink, zahřátí Dynamická část Speciální zaměření Hlavní část - Monotématická TJ - Více úkolů:

pořadí - nové dovednosti, technika - koordinační, rychlostní sch. - silové a vytrvalostní sch. - stabilizace a variabilita dovedností v únavě 33

Závěrečná část

Uklidnění Uvolnění svalů Uvolnění nervového napětí

Podle obsahu tréninková jednotka může být zaměřena na: Rozvoj pohybových schopností (kondičních a koordinačních). Na nácvik a zdokonalení sportovní techniky. Na taktickou přípravu. Na regeneraci, aktivní odpočinek a kompenzační zaměření. Kontrolu trénovanosti. Rozcvičení na soutěž

PŘÍPRAVNÉ OBDOBÍ Přípravné období se skládalo ze čtyřtýdenního mikrocyklu věnovaného rozvoji všeobecné vytrvalosti a síly, dvoutýdenního mikrocyklu se zaměřením na rychlostně-silové schopností, dvoutýdenního mikrocyklu, který zlepšoval rozvoj koordinačně-rychlostních schopností a poslední dva mikrocykly byly zaměřeny na maximální silově-rychlostní schopnosti. UKÁZKA: 2. Týden přípravného období: 1. TJ 09.00 – 09.30 Zahřátí organismu formou her (házená, fotbal) v písku 09.30 – 10.00 Mobilizace kloubního spojení + staticko-dynamický strečink 10.00 – 10.20 Zapracování organismu – atleticko-silové prvky 10.20 – 10.40 GUN-eX lana (30s práce s lany v ruce, 20s pauza) 5 min (4 série) 10.40 – 11.00 Beachvolejball se závažím na noze 11.00 – 11.15 Sprinty na 12 m s lany GUN-eX kolem pasu (druhý brzdí sprintera) 11.15 – 11.35 Beachvolejbal se závažím na hrudi 34

2. TJ 16.00 – 17.45 Cyklo trénink - výjezdy na Kleť (400 m úseky), odpočinek 120 s

PŘEDZÁPASOVÉ OBDOBÍ Toto období jsme specifikovali na zápasové zatížení. Pokusili jsme se zaměřit na zápasovou minutáž. Myslíme tím 50 s zatížení na submaximální zatížení a 120 s odpočinek. Zde jsme pracovali ve čtyřech mikrocyklech.

UKÁZKA : 4. Finální týden 3. TJ 09.00 – 09.20 Běh po stadionu – tribuny, schody 09.20 – 09.40 Mobilizace kloubního aparátu + staticko-dynamický strečink 09.40 – 10.40 I. 10 dřepů s olympijskou činkou (60 kg), II. 20 schodů, III. 10 „angličáků“ a IV. 15 m sprint, následuje 120 s pauza (20 sérií) 11.00 – 11.30 Kompenzační cvičení + statické protažení

ZÁVODNÍ OBDOBÍ Závodní období bylo od září 2012 do dubna 2013. Zde byla perfektní srovnání naší práce a práce hráčů z NHL (Prospal, Dvořák, Hanzal, Michálek, Ference). Hráči v závodním období dělali stejné věci jako naši kmenoví hráči. Před dopoledním tréninkem zahřátí na kole, staticko-dynamický strečink, zvedání vah s 60% maximem. Jednalo se o 25 min cvičení a poté se šlo na trénink na ledové ploše. Po tréninku vyjetí na kole a následovala kompenzační a balanční cvičení. Posilování core.

35

PŘECHODNÉ OBDOBÍ Přechodné období bylo díky brzkému vypadnutí z play-off dlouhé, takže hráči dostali dva týdny zcela volno a od třetího do šestého týdne měli pracovat na udržení fyzické kondice tak, aby nedošlo ke svalovému zranění z náhlé přípravy. UKÁZKA: 4. TÝDEN – dovolená u moře 60 min běh na 155 TF 20 min plavání v moři (kraul) 10 min výběhy z moře na pláž (40 m) 23 vše se opakovalo 2x denně

36

7

VÝSLEDKY

Výše uvedené poznatky v teoretické části článku jsme se snažili zahrnout do tréninkového procesu FAT. Tyto informace doplňujeme o krátkodobé cíle získané ze studie literatury uváděné v teorii a v praktických poznatcích. Snažili jsme se narušit stereotypy předešlých RTC. Hráči tento trénink využívají v přípravném a v soutěžním období. Při sledu tří zápasů v mikrocyklu dochází u hráčů k poklesu trénovanosti a prohlubování svalových dysbalancí. FAT se zaměřuje na zvýšení zátěže dva dny před zápasem, který se skládá ze silově-rychlostních cvičení. Cílem je dynamické provedení cviku se zaměřením na správnou techniku. Hráči pracují se 40 % zátěží svého individuálního maxima. Počet opakování je stanoven individuálně (12 – 16 opakování). Počty sérií jsou vždy tři - první na zapracování techniky správného provedení, další dvě jsou součástí tréninkového programu. Doba této tréninkové jednotky dosahuje 40 – 50 minut. Den před zápasem se zapojují prvky balančního tréninku se zapojením hlubokého stabilizačního sytému. Hráči využívají nestabilní plochy v podobě bosu míčů a trampolín. To vše je doplněno o odrazové průpravné cviky simulující hokejový odraz na ledě, střelu a přihrávku. Všechny tyto prvky se provádějí i na druhou stranu, protože hokej je sportem, který organismus jednostranně přetěžuje. Tréninková jednotka tohoto charakteru trvá 35 minut. V den zápasu jde především o koordinačněrychlostní cviky, které jsou zaměřené na využívání nízkých a středních překážek, bosu míčů a trampolín. Po každém cviku následuje 3 – 5 m sprint. Tento trénink má časovou dotaci 20 minut. Den po zápase se využívá kompenzační trénink, který je koncipován na tříčlenné skupinky, aby byla zachována kvalita prováděných cviků se zpětnou opravnou vazbou u jednotlivých hráčů. Doba trvání je 15 minut. U vstupního testování bylo dosaženo středové hodnoty VO2max 55,89 ml.kg.min-1. Při výstupním testování jsme dosáhli středové hodnoty VO2max 58,67 ml.kg.min-1. (Tabulka 1). Čtyři probandi dosáhli zlepšení nad 10% (VO2max), (P <= 0,00046). Sedm probandů zvýšilo své výsledky o 5% (P <= 0,0056). Čtyři hráči dosáhli zlepšení o 3% (P<= 0,0032). Čtyři probandi stagnovali a stejný počet probandů se zhoršil, protože se během přípravy zranili a jejich návrat do tréninkového procesu byl v týdnu, kdy proběhlo výstupní testování. Nejvýraznějšího zlepšení dosáhl hráč, kterému se změny z laboratorního testování projevily v praxi a v průběhu sezóny nastupoval v první a druhé sestavě (do zápasu nastupují čtyři pětičlenné sestavy). Při průměrném hodnocení výsledků jsme došli k závěru, že se nám podařilo navýšit 37

svalovou hmotu trupu z 36,6 kg na 37,8 kg. Pravou horní končetinu jsme zlepšili a vyšly nám statisticky významné hodnoty (P <= 0,005), (Tabulka 4). Levou horní končetinu jsme zlepšili a statisticky významné hodnoty nám vykázaly (P <= 0,02), (Tabulka 5). U pravé dolní končetiny jsme zaznamenali zlepšení, ale nedošlo ke staticky významnému zlepšení (Tabulka 7). Ke stejným výsledkům jsme došli i u dolní levé končetiny (Tabulka 8).

38

Tabulka 2. Vstupní a výstupní výsledky maximální aerobní kapacity – VO2max hráčů HC Mountfield ČB s dvouvýběrovým párovým t - testem na střední hodnotu

Vstup ní

Výstup

ní

Průměr

55,89

T

58,67

0,00046

Tabulka 3. Vstupní a výstupní testování (kg) pomocí přístroje Tanita – HK: horních končetin, trupu a DK: dolních končetin testování (kg)

VSTUPNÍ VSTUPNÍ

HK

HK

pravá

levá

4,4

4,4

4,6

4,6

TRUP

DK

DK

pravá

levá

36,6

11,7

11,6

37,8

12

12

Tabulka 4. Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKP: horní končetina – pravá Vstupní Průměr T

4,45

Výstupní 4,58

0,005076

Tabulka 5. Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu HKL: horní končetina levá Vstupní Průměr T

4,45

Výstupní 4,58

0,020421

39

Tabulka 6. Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu trupu Vstupní Průměr T

Výstupní

36,63

37,77

0,00059

Tabulka 7. Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKP: dolní končetina – pravá Vstupní Průměr T

11,72

Výstupní 12,03

7,54E-05

Tabulka 8. Dvouvýběrový párový t-test na střední hodnotu DKL: dolní končetina – levá Vstupní Průměr T

11,64

Výstupní 11,95

7,76E-05

40

8

DISKUSE

Z hlediska správné kompenzace přetěžovaných svalových skupin je FAT vhodnější než analogické posilování, protože dochází k upevnění pohybu v šikmých řetězcích. Tím zvýšíme efektivitu spolupráce jednotlivých svalových skupin, než jak uvádí Hoff (2005). Tato zjištění jsme v rámci našeho kvazi-experimentu potvrdili. Trénink je zároveň vhodné koncipovat na posílení jednotlivých antagonistických dvojic, čímž zajistíme nejenom zvýšený nárok na kardiovaskulární soustavu, předejdeme jednostrannému zatížení organismu, ale zejména upevníme koordinaci celého těla a jeho orientaci v prostoru. To vše za použití adekvátní zátěže, čímž je splněn nárok na zvýšení síly při sportovním výkonu. Zároveň probíhá za vysoké tepové frekvence, což má za následek adaptaci těla na tento typ zatížení. Jednou z dalších výhod oproti silovému tréninku v posilovně je snížený nárok na kloubní aparát - nedochází k přetěžování kloubů, vazů a šlach kvůli mnohdy samoúčelnému zvedání vah. Tuto metodiku jako první prezentuje Navarra (2001). Dalším ze subjektivně sledovaných pozitiv, která přinesl náš konkrétní výzkum, je oživení a nabourání mnohdy stereotypních přípravných cyklů, což mnohdy vede k obecné demotivaci hráčů. FAT za použití nejrůznějšího vybavení (gumy GUN-eX, šlapací stroj Kranking, medicinbaly, švihadla, TRX, Bosu, CrossCore, over bally, gym bally, gumičky, aquahity, činky, trampolíny, flowiny a fit boxy) a současně se zařazením prvků ze sportovních her, plavání, gymnastiky a atletiky přináší zajímavější a efektivnější způsob tréninku. U jednotlivých hráčů jde o spouštěcí prvek nové motivace do kvalitní fyzické přípravy. Naše aerobní laboratorní výsledky na běžícím koberci poukazují na pozitivní vliv tohoto tréninku u výsledků VO2max. Podle našeho názoru lze FAT doporučit hráčům ledního hokeje, kteří od svého tréninkového úsilí očekávají správně rozvinuté, koordinované tělo bez zbytečného zatížení opěrného aparátu. Domníváme se, že modifikovaný trénink je vhodný také pro hráče v rehabilitačním režimu, protože použitá široká škála pomůcek a metod reflektuje zdravé posilování z hlediska fyzioterapie. FAT potvrzuje již zaběhnuté pravidla tréninkového procesu u publikovaných autorů a svým novým pojetím apeluje na účelné, odborné a zdravé trénování.

41

Ve srovnání s jinými sporty jsou nároky na aerobní výkon v ledním hokeji spíše střední, když současní elitní hokejisté dosahují maximální spotřeby kyslíku 55-59ml.kg.min-1. na bicyklovém spiroergometru (Vescovi, Murray & Van Brest, 2006; Montgomery, 2006). Naše studie testovala hráče hokeje na běžícím ergometru, kdy sledovaní dosáhli zlepšení po desetitýdenním tréninkovém programu z 55,89 na 58,67 ml.kg.min-1 (Tabulka 2). Sledovaní probandi dosahují hodnot maximální spotřeby kyslíku v horním pásmu uváděném v literatuře. V naší studii spatřujeme některé nedostatky, které jsme zjistili v průběhu aplikace FAT a při vyhodnocování výsledků. Nedostatky bereme jako impuls do další práce. V dalším výzkumu bychom se rádi zaměřili na lateralitu probandů. Zkusit vytvořit kontrolní a experimentální skupinu. U profesionálních týmů jde toto rozdělení velice těžko, protože vedení klubů nechce přistoupit na experiment, který by mohl ohrozit působení a výkonnost v soutěži. Studie Vanderky & Kabáta (2012) poukazuje na současné zvýšení nároků na pohybové schopnosti a zručnosti jednotlivce u hráče ledního hokeje. Tím potvrzují naší studii, která vyzdvihuje funkčnost tohoto tréninkového programu, jenž proběhl v souladu s metodikou. Neprohloubil svalové dysbalance a transferoval výsledky do herní činnosti jednotlivce v soutěžním období.

42

9

ZÁVĚR

Navržený trénink způsobil zlepšení aerobní výkonnosti až o 21% VO2max. Zaznamenali jsme statisticky významný rozdíl větší než 0,01. Z toho nám vyplývá, že cíle byly naplněny. Charakterizovali jsme nový tréninkový program Funkční australský trénink. U patnácti probandů se po jeho absolvování zlepšily kondiční předpoklady o nejméně 3%, kterou Bunc (1999) udává jako hranici označující zlepšení kondice. Výsledky poukazují na nárůst svalové hmoty v oblasti trupu, horních a dolních končetin. Zároveň bylo docíleno vyrovnání svalových dysbalancí. Abychom odpověděli na naše cíle v začátku práce: 1)

prostudování odborné zahraniční a domácí literatury

2)

analýza kondičního tréninkového plánu

3)

konzultace s kondičním trenérem

4)

využití vlastních zkušeností

1)

Odborná literatura domácí a zahraniční mi ukázala problematiku ledního hokeje

zcela z jiného úhlu. Z úhlu odborného a praktického konzultanta. Hokej jsem do této doby vnímal jako formu obživy, která má smysl v tréninku a zápase. Hloubka některých autorů je taková, že dnešní lední hokej se musí opírat o spolupráci kondičních trenérů, fyzioterapeutů, psychologických coachů, masérů, videostřihačů a osobních trenérů. Nejde dělat hokej jako jednotlivec, ale na každý tým hráčů musí být tým odborníků. 2)

Navržený kondiční tréninkový plán, neboli Roční tréninkový plán byl v průběhu

přípravy vhodně doplňován, protože se jednalo o zcela novou formu přípravy, na kterou jsem jako trenér, tak i hráči nebyli připraveni. Zcela nový směr nám ukázal, že nikdy není pozdě se učit novým věcem, které dokáží z těla hráče udělat nástroj, na který se dá navalit mnohem více promyšlené zátěže, aniž by došlo k deformaci organismu hráče. Zvolení detailního vysvětlení přípravy hráčům, který cvik na co je a kdy ho v sezóně využijí, padnul na úrodnou půdu. Jsem velice rád, že kombinace nových cviků s již zajetými formami tréninku vytvořil ten pravý „koktejl“ precizní přípravy. 3)

Roční konzultace s řadou kondičních trenérů v čele s Petrem Požárkem mě

utvrdila v tom, že věda, která je podložená letitou praxí na dětech, mládeži, dospělých a profi sportovcích se může funkčně zapracovat do zastaralých koncepcí českého sportu. Můžeme si říct, že tato forma přípravy byla potvrzena zahraničními hráči z NHL. 4)

Jako hráč jsem zpětně kvitoval své zahraniční angažmá a definoval jsem si ruské

„galeje“, které měly své opodstatnění. Zároveň si uvědomuji, že věda v dnešní době se 43

sportem úzce spolupracuje a tak i proto jsem se rozhodl vzdělávat a dokončit nejvyšší trenérskou licenci na UK FTVS v Praze, abych si rozšířil své osobní a trenérské zkušenosti o věci, které jsem jako hráč nezažil a neznal.

44

SEZNAM LITERATURY Bahenský,

P.

(2012).

Vývoj

sportovního

tréninku

v běhu

na

1500m.

Studia

Kinanthropologica, XIII, (2), 108-125 Brocherie, F., Babault, N., Cometti, G., Maffiuletti, N., & Chatard, J. C. (2005). Electrostimulation training effects on the physical performance of ice hockey players. Medicine & Science in Sports & Exercise, 37 (3), p. 455 - 460 Bukač, L. (2005) Intelekt, učení, dovednosti & koučování. 1.vyd. Praha: Olympia. 304 s. ISBN 80-7033-896-2 Bukač, L. & Dovalil, J. (1990) Lední hokej. Trénink herní dokonalosti. 1.vyd. Praha: Olympia Bunc, V. (1999). Changes of ventilátor threshold and energy cost of running in soccer players dutiny the training . J. Sports Sci. vol. 17, No 7, p. 567-568. Bursová, M. (2005) Kompenzační cvičení. 1.vyd. Praha: Grada 196 s. ISBN 80-247-0948-1 Cady, S. & Stenlund, V. (1998). High performance skating for ice hockey. Champaign, IL : Human Kinetics. Dovalil, J. & kol. (2002) Výkon a trénink ve sportu. 1.vyd. Praha: Olympia,336 s. ISBN 807033-760-5 Havlíčková, L. & kol. (2004) Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část. 2.vyd. Praha: Karolinum 203 s. ISBN 80-7184-875-1 Helešic, J. (2005) Některé aspekty kondiční přípravy hokejistů ve vztahu k rychlosti bruslení. Karviná: KTV OPF, (http://info.opf.slu.cz/vsk/index.php?index=kondicnipripravahokejistu) Heller, J., (2005). Laboratory Manual for Human and Exercise Physiology. Prague, Charles University, s. 186. ISBN 80-246-0926-6 Hoff, J., Kemi, O. J. & Helgerud, J. (2005). Strength and endurance differencis between elite and junior elite ice hockey players. International Journal of Sports Medicine, 26(7), p. 537541 Kostka, V. (1984) Moderní hokej. 2.vyd. Praha: Olympia, 371 s. ISBN 27-045-88 Kostka, V., Bukač, L. & Šafařík, V. (1986) Lední hokej (teorie a didaktika). 1.vyd Praha: SPN, 188 s. ISBN 14-326-86 Laczo, E., (2009). Obsahové zameranie letnej kondičnej prípravy v ľadovom hokeji, In Telesná výchova a šport , Vol. 19, No. 2, p. 22-25. ISSN 1335-2245 Malátová, R. & Dřevikovská, P. (2010). Test sed leh opakovaně z testové baterie UNIFITTEST a Brániční test v tělovýchovné praxi. Studia Kinanthropologica. 11(1):24-29. 45

Malátová, R. & Rokytová, J. (2007). Význam hlubokého stabilizačního systému v oblasti vertebrogenních obtíží. Studia Kinanthropologica, 7(1), 17-22. Malátová,

R.

(2007).

Význam

hlubokého

stabilizačního

systému

páteře.

Studia

Kinanthropologica, 7(2), 89-96. Manners, T. W. (2004). Sport-specific training for ice hockey. Strenght & Conditioning Journal, 26(2), p. 16-21 Michalov, L., Sližík, M. & Švenda, D. (2012). Zdravotně výchovné aspekty v bojových uměních. Studia Kinanthropologica, (Vol. 13, 2, pp 92 – 100). České Budějovice: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta. ISSN – 1213-2101. Montgomery, D. L. (2006). Physiological profile of professional hockey players a longitudinal study. Apllied Physiology, Nutrition and Metabolism, 31, p. 181-185 Navarro, V. F. (2001). Planificacion y control del entrenamiento en natacion. Madrid : Tapa blanda, ISBN 9788480133302 . Pavliš, Z. & kol. (1995) Školeni trenérů ledního hokeje. Vybrané obecné obory. 1.vyd. Praha: ČSLH, 323 s. ISBN 80-900063-8-8 Perič, T. & Dovalil, J. (2010). Sportovní trénink.Praha:Grada,160 s.ISBN978-80-247-2118-7 Quinney, H, A., Dewart, R., Game, A., Snydmiller, G., Warburton, D. & Gordon, B. (2008). A 26 year physiological description of a National Hockey League team. Applied Physiology. Nutrition and Metabolism, 33, p. 753 - 760 Tlapák, P.(2004) Tvarování těla pro muže a ženy. 4.vyd. Praha: ARSCI 266 s. ISBN 8086078-41-8 Tóth, I., Hamar, D., Gregor, T. a kol. (2010). Ľadový hokej. 1. vydanie, TO-MI Ice jockey Agency, 392 s., ISBN 978-80-970545-0-2 Vanderka. M. & Kabát, M. (2012). Effects of combined strenght on changes in speed-strenght performance in young hockey players, Studia sportiva, č. 2, s. 46 – 53, Kineziologická sekce, 2012 Vescovi, J. D., Murray, T. M. & Van Heest, J. L. (2006). Position performance profilig of elite ice hockey players. International Journal of Sports Physiology and Performance, 1, p. 84-94.

46