UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Svatební přípravy a svatební obřad pohledem žen dvou generací

KATEŘINA CICHÁ

Praha 2013 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Miloslava Turková, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 28. 6. 2013

……………………………… podpis

Poděkování Mé vřelé poděkování patří v první řadě paní PhDr. Miloslavě Turkové, CSc., za pomoc, ochotu a podnětné připomínky při vedení mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a Pavlu Presovi, kteří se mnou měli po celou dobu trpělivost. Poděkování patří také všem ochotným respondentkám, bez kterých by tato práce nejspíš nevznikla.

OBSAH 1.

ÚVOD ............................................................................................................................................ 5

2.

SŇATEČNOST ............................................................................................................................. 7 2.1.

3.

SVATEBNÍ PŘÍPRAVY .............................................................................................................. 9 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5.

4.

VHODNÉ DNY A MÍSTO PRO UZAVŘENÍ SŇATKU .................................................................. 21 PRŮBĚH SVATEBNÍHO OBŘADU ............................................................................................ 23 SVATEBNÍ FOTOGRAFIE ........................................................................................................ 25 SVATEBNÍ HOSTINA .............................................................................................................. 27

METODOLOGICKÝ PŘÍSTUP............................................................................................... 30 5.1. 5.2. 5.3. 5.4. 5.5.

6.

FORMALITY K UZAVŘENÍ OBČANSKÉHO SŇATKU .................................................................. 9 SVATEBNÍ OZNÁMENÍ A VÝBĚR HOSTŮ ................................................................................ 11 SVATEBNÍ ODĚV ................................................................................................................... 14 DOPLŇKY NEVĚSTY.............................................................................................................. 18 SNUBNÍ PRSTEN .................................................................................................................... 20

SVATEBNÍ OBŘAD .................................................................................................................. 21 4.1. 4.2. 4.3. 4.4.

5.

VÝVOJ SŇATEČNOSTI V ČR.................................................................................................... 7

VÝBĚR METODY ................................................................................................................... 30 VÝBĚR VZORKU A REALIZACE ROZHOVORŮ ........................................................................ 31 CHARAKTERISTIKA RESPONDENTEK .................................................................................... 31 PRŮBĚH ROZHOVORŮ ........................................................................................................... 32 ANALÝZA ROZHOVORŮ ........................................................................................................ 33

ANALÝZA A INTERPRETACE DAT .................................................................................... 34 6.1.

PŘED VSTUPEM DO MANŽELSTVÍ ......................................................................................... 34 Reflektované důvody pro vstup do manželství .................................................................. 34 Názory respondentek na význam manželství ..................................................................... 36

6.2.

ROZDÍLY A SHODY V PLÁNOVÁNÍ SVATBY .......................................................................... 37 Období svatebních příprav .................................................................................................... 37 Svatební oznámení a výběr hostů ......................................................................................... 41 Svatební oděv a doplňky nevěsty ......................................................................................... 46 Snubní prsten........................................................................................................................... 53

6.3.

ROZDÍLY A SHODY V PRŮBĚHU SVATEBNÍHO DNE ............................................................... 56 Svatební obřad ........................................................................................................................ 56 Svatební fotografie ................................................................................................................. 59 Hostina a svatební veselí ....................................................................................................... 63

7.

ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 66

8.

POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................ 70

9.

SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................... 76

1. ÚVOD Tématem, kterým se ve své bakalářské práci zabývám, je charakteristika současných svatebních příprav a průběh svatebního obřadu společně s reflexí důvodů, které k uzavření sňatku vedly, to vše ve srovnání se situací před rokem 1989. K volbě tohoto tématu mě kromě zájmu o svatební obřad vedla i současná demografická data, která vypovídají o poklesu počtu u nás uzavíraných sňatků a naopak nárůstu podílu nesezdaných soužití. Podstatná část populace však dříve či později obřadem sňatku prochází a mění svůj rodinný stav ze svobodných do kategorie ženatých a vdaných. V této souvislosti mě zajímalo, zda se reflexe důvodů uzavřít sňatek a významů přikládaných manželství mezigeneračně liší. Život každého člověka se skládá ze sledu mnoha různých etap od narození, dospívání, uzavření manželství, rodičovství až ke smrti, přičemž každá etapa navazuje na jinou a je doprovázena obřady, které mají za cíl jedno – usnadnit svojí pozvolností jedinci přechod z jednoho sociokulturního postavení ke druhému.

1

K těmto obřadům patří také svatba, která

je jedním z nejdůležitějších rituálů nejen v naší kultuře a který je zlomový především v životě dvou lidí, kteří do manželství vstupují. Důležitost tohoto kroku bývá ovšem často opomíjena v podobě jednoduchého, byť právně zcela relevantního, svatebního obřadu vykonanému na úřadě pouze za přítomnosti dvou svědků.

2

Svatbou se ovšem mění nejen společenské

postavení snoubenců, ale také síť nepokrevných příbuzných, které sňatkem získávají. Působení rodinných a příbuzenských vazeb hrají důležitou úlohu především při plánování svatby, stejně jako dobový a osobnostní vkus, který působí na její celkovou podobu. Plánování svatby a její průběh došel v posledních desetiletích k určitým změnám, které se váží především k roku 1989 a ke společenské a politické transformaci, kterou prošla naše společnost a celkovému uvolnění přinášející příležitosti do té doby nedosažitelné. Omezené příležitosti před rokem 1989 se netýkaly pouze materiálních věcí, ale také těch sociálních. Vstup do manželství, který podstupovali lidé nejčastěji v mladém věku, byl výrazem jednotného životního stylu, přičemž sňatek byl mnohdy jedinou životní strategií. Uzavírání sňatků v brzkém věku bylo navíc podporováno komunistickým režimem a jeho propopulačními opatřeními, které mladým snoubencům zajišťovaly výhody plynoucí jak ze

1

VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: Systematické studium rituálů. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-178-6 2 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X

5

sňatku, tak i z porodu, a to ve formě vyšších mateřských dávek, prodloužení mateřské dovolené či poskytnutí bydlení pro mladé páry. 3 V současné době jsou naproti tomu možnosti žen různé. Nabízí se jim šance studovat, cestovat za prací či budovat kariéru, čímž mohou odložit sňatek do pozdějšího věku nebo do manželství vůbec nevstoupit. Zažité konvence se uvolňují také v oblasti plánování a pořizování potomků, kteří již nemusí být nutně vázány na dva partnery v manželském svazku, ale jejich narození i výchova může probíhat v rámci nesezdaného soužití.

4

Stejné

podmínky panují i v oblasti svatebních příprav a svatebního obřadu. Individuální přístup ke svatbě dává budoucím nevěstám téměř volnou ruku v plánování, podobě svatby, místě konání svatebního obřadu 5 či celkovému pojetí svatebního dne.

3

Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. Jiří Večerník. Petr Matějů. Praha: Academia, 1998. ISBN 80200-0703-2 4 Všechny tyto příležitosti současné společnosti spolu s potřebou ekonomického zajištění před založením rodiny a výběrem vhodného partnera jsou důležitými faktory, které se podílejí na odkládání sňatku do pozdějšího věku. 5 Které bylo u generace, která se vdávala před rokem 1989, omezeno pouze na obřadní síně místních národních výborů či prostory zámků.

6

2. SŇATEČNOST

2.1.

Vývoj sňatečnosti v ČR

Sňatečností rozumíme proces uzavírání sňatků na základě podmínek, které stanovuje náš právní řád. Faktory, které ji limitují, jsou minimální sňatkový věk, rodinný stav a určitý stupeň pokrevnosti.

6

Ukazatelem úrovně sňatečnosti je její hrubá míra, která definuje počet

uzavřených manželství na 1000 obyvatel v určitém sledovaném časovém období. 7 Sňatek je chápán jako demografická událost, která se v životě člověka může opakovat a která zároveň nemusí nastat u všech obyvatel. Počet uzavíraných manželství se odvíjí od počtu obyvatel, kteří jsou schopni sňatek uzavřít a splnili všechny nutné podmínky. Vývoj sňatečnosti je pro nás zajímavý především od roku 1948. V západoevropských zemích panoval po skončení druhé světové války trend poklesu sňatečnosti, ovšem Československa, které spadalo do východoevropského demografického režimu 8 podporovaný organizovanou prorodinnou politikou státu, se tento pokles netýkal. Situace byla spíše opačná – stát se snažil ovlivňovat všechny aspekty každodenního života svých obyvatel a dosahoval tak výsledků, kterými popíral krizi rodiny panující v zemích západní Evropy. hodnoty uzavíraných sňatků

9

Vysoké

jsou patrné z demografických údajů, podle kterých v období

70. a 80. let 20. století do manželství vstoupilo 97 % svobodných žen ve věku okolo 21 let. 10 Pronatalitní politika doby normalizace byla tedy příznivá k zakládání rodin, kterou podporovalo prodloužení mateřské dovolené, zvyšování mateřských dávek či bytová politika, kterou stát zajišťoval mladým novomanželům bydlení, a tím i formu osamostatnění. 11 6

KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0222-9 Tamtéž. 8 Způsoby formování a fungování evropské rodiny popsal John Hajnal, který vytyčil hranici na spojnici měst Petrohradu a Terstu, čímž rozdělil Evropu na dva odlišné způsoby utváření rodiny – západoevropský a východoevropský typ. Československo spadalo až do nástupu komunistické strany k moci k západoevropskému modelu, který se vyznačoval relativně pozdním věkem pro vstup do manželství a existencí nukleární rodiny. Železná opona tuto hranici posunula směrem na západ, čímž se u nás začal projevovat východoevropský typ, který je charakteristický nižším věkem při vstupu do manželství a sňatek není podmíněn ekonomickou nezávislostí snoubenců. Počty svobodných obyvatel jsou proto velmi nízké. Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. Jiří Večerník. Petr Matějů. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0703-2 9 Nejvyšší hodnotou v českých zemích bylo v roce 1973 více než 100 000 uzavřených sňatků. Nejnižší hodnoty před rokem 1989 nikdy neklesly pod 60 000 uzavřených sňatků. Sňatečnost. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost 10 Věk 21 let při prvním sňatku byl v tehdejších ČSSR, Bulharsku a NDR nejnižším v Evropě. Plodnost a sňatečnost žen. Český statistický úřad [online]. 2003 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/570050B497/$File/snatecnost.pdf 11 Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. Jiří Večerník. Petr Matějů. Praha: Academia, 1998. ISBN 80200-0703-2 7

7

Vstup do manželství v poměrně mladém věku závisel také na omezených příležitostech, kvůli nimž se založení rodiny stalo mnohdy jedinou životní strategií. Cestování do zahraničí bylo pro většinu obyvatel nedostupné, stejně jako studium na vysoké škole, které bylo podmíněno politickou příslušností. Dalším faktorem byla i téměř nulová existence účinné antikoncepce a zvyšování prestiže instituce manželství, jakožto jediném správném místě pro výchovu dětí, což mělo za následek výrazný nárůst jak uzavřených sňatků, tak i počtu narozených dětí. Tyto hodnoty se v 70. letech 20. století pohybovaly okolo 60% narozených prvních dětí. 12 Za režimu, který v Československu panoval až do roku 1989, existovalo tedy velmi málo příležitostí, které by mladým lidem bránily ke vstupu do manželství a založení rodiny. Situace se změnila po pádu železné opony, čímž se naskytly nové možnosti nejen v oblasti cestování, studia či podnikání (s čímž úzce souvisí odklad sňatku do pozdějšího věku), ale také otevření hranic tržní společnosti a západoevropskému modelu utváření rodiny a přijímání západních kulturních vzorců.

13

Postoj k uzavírání manželství se velmi přiblížil k postoji

mladých lidí v zemích západní Evropy, kteří se sňatkem jakožto prvoplánovou životní strategií nepočítají. Což je také důvod, proč vytrvale od roku 1994, kdy uzavřené sňatky klesly pod hodnotu 60 000, počet sňatků stále klesá a v roce 2011 se uskutečnilo na 45 000 svateb, což je nejnižší počet od vzniku Československé republiky v roce 1918. 14 Tato situace vyplývá také z rodinné politiky, kterou zavedl stát před rokem 1989, ovšem v nových společenských a politických podmínkách nebyl tento systém podpory rodin vyhovující. Bylo nutné přejít na jiný, který nepočítal s podporou všech, nýbrž pouze sociálně slabých rodin.

15

Nová opatření přicházela postupně, stejně jako navyšování finanční pomoci

rodinám s dětmi, ovšem i přes tato opatření se nepodařilo vytvořit z manželství a rodiny atraktivní a výhodný prvek, který láká mladé lidi k jeho uskutečnění. Následkem je tedy nejen pokles uzavřených sňatků, ale také vysoká míra rozvodovosti, zvyšování sňatkového věku a rozšíření nesezdaných párů či singles.

12

FIALOVÁ, Ludmila. Sňatečnost v České republice v letech 1870-1989 z pohledu demografie. Oznamuje se láskám našim: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 12-22. ISBN 978-80-86046-97-6 13 Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. Jiří Večerník. Petr Matějů. Praha: Academia, 1998. ISBN 80200-0703-2 14 Sňatečnost. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost 15 RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka. Nová demografická situace v České republice od počátku devadesátých let. BURCIN, Boris et al. In Demografická situace České republiky: proměny a kontexty 1993-2008. Praha: Slon, 2010, s. 37-46. ISBN 978-80-7419-024-7

8

3. SVATEBNÍ PŘÍPRAVY 3.1.

Formality k uzavření občanského sňatku

Před samotným uzavřením sňatku musí snoubenci podstoupit vyřízení určitých formalit, bez kterých by vznik manželství nebyl možný. Vztah mezi manželi upravuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb., podmínky nutné k uzavření sňatku a následnou platnost manželství stanovuje zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách. 16 V roce 1992 proběhlo zrovnoprávnění civilního a církevního sňatku jakožto státem uznávaných forem uzavření manželství, přičemž platí, že uzavře-li občan nejdříve sňatek církevní, již není možné uzavřít civilní. Pokud ovšem snoubenci nejdříve uzavřou civilní sňatek, je jim umožněn také ten církevní, ovšem z takto dodatečně uzavřeného sňatku nevyplývají žádné další právní následky.

17

Podmínka k uzavření sňatku je plnoletost, ale

i bez ní lze vstoupit do manželství po dosažení věkové hranice 16 let oproti rozhodnutí soudu, který vydá povolení sňatek uzavřít v souladu se společenským účelem sňatku. Manželství nemůže uzavřít osoba, která trpí duševní poruchou, a to v případě, že by tato porucha měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům.

18

Manželství nemohou uzavřít rodinní

příslušníci navzájem, mezi které patří předci, potomci a sourozenci. Manželství je prohlášeno za neplatné, pokud některý ze snoubenců vstoupil do svazku pod nátlakem či byl donucen násilím. Manželství je tedy platné, pokud snoubenci splnili všechny státem dané podmínky pro vstup do manželství a svůj záměr stvrdili svobodným a úplným souhlasným prohlášením před příslušným orgánem, veřejnou a slavnostní formou za přítomnosti dvou svědků. 19 Před uzavřením sňatku musí snoubenci vyplnit žádost o uzavření manželství, která je k dostání na matričních úřadech.

Jeho první část vyplňují společně s matrikářem po

předložení všech nutných dokladů, druhou část vyplňuje matrikář sám. Mezi předkládané doklady a dokumenty patří: platný doklad, kterým je možné prokázat totožnost (cestovní pas či občanský průkaz jako doklad o místě trvalého pobytu a o rodinném stavu); originál rodného listu; doklad o státním občanství; výpis z evidence obyvatel o osobním stavu a místem

16

HOLUB, Milan, Hana NOVÁ a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 3. 2005. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-517-6 17 Tamtéž. 18 Tamtéž. 19 Vše ve znění § 3 odst. 1. zákonu o rodině.

9

trvalého bydliště (lze prokázat občanským průkazem); v případě rozvodu doklad o zániku předchozího manželství. 20 Žádost o uzavření manželství také požaduje rozhodnutí snoubenců o užívání společného příjmení a příjmení pro budoucí děti, které se vyjednává s příslušným matričním úřadem. Náš právní řád povoluje varianty, kdy žena přijme příjmení svého muže či naopak. Snoubenci mají také možnost ponechat si každý svá vlastní rodná příjmení či přijmout obě, ovšem příjmení budoucích dětí se vždy musí stanovit. S uzavřením sňatku jsou spojené i poplatky za jeho vykonání, které se liší v závislosti na místě trvalého bydliště a místa konání obřadu. Ustálený poplatek ve výši 1000 Kč se platí v případě, kdy snoubenci chtějí uzavřít sňatek mimo úředně určenou místnost nebo určený čas. Poplatky za pronájem prostoru pro konání obřadu se platí zvlášť a jeho výši si vždy stanovuje majitel tohoto objektu. Na některých radnicích či úřadech je stanoven den (zpravidla pátek), kdy snoubenci neplatí poplatek za poskytnutí prostor, ovšem pravidlem to ani zdaleka není. Dokladem o uzavření manželství je oddací list, na kterém se uvádějí jména a příjmení, data narození, osobní stav a rodná čísla obou novomanželů. Dalšími údaji jsou místo a datum sňatku, jméno a příjmení rodičů novomanželů, dohoda o budoucím společném příjmení a příjmení dětí, jméno a příjmení matrikáře a označení příslušného matričního úřadu s otiskem razítka úřadu, který oddací list vydává. 21

20

HOLUB, Milan, Hana NOVÁ a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 3. 2005. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-517-6 21 Tamtéž.

10

3.2.

Svatební oznámení a výběr hostů

V rámci církevních obřadů po zásnubách následovaly ohlášky, veřejné oznámení jmen nevěsty a ženicha, které se konalo po tři neděle za sebou v kostele. Jednalo se o zveřejnění úmyslu snoubenců vzít se, a proto ohlášky sloužily jako čas pro případné námitky proti sňatku, zároveň měly zabránit snoubencům uzavřít manželství bez vědomí rodičů nebo proti jejich vůli.

22

Celý proces bylo možno zkrátit na pouhé jedno ohlášení, pokud se na sňatek

spěchalo z důvodu těhotenství nevěsty. Od poloviny 19. století se od povinnosti trojích ohlášek postupně upouští a v padesátých letech minulého století zanikají úplně. V současné době se vyskytují jako pouhé oznámení svatby na faře. Během posledních ohlášek se již začínalo se zvaním hostů a přípravami na svatební hostinu. Zvaní na svatbu probíhalo vždy osobně a v některých krajích se dochovalo dodnes. 23 V polovině 18. století se již objevují tištěná svatební oznámení, a to především v měšťanských vrstvách jako světský protějšek církevních ohlášek. Důvodem jejich vzniku je rozptýlení příbuzenstva a přátel v geograficky odlehlejších místech od bydliště snoubenců, postupně se sekularizující a mobilnější společnost, a také díky rozmachu poštovních a tiskárenských služeb.

24

Jejich původ je stále nejasný a panují na něj dva rozdílné názory.

Podle etnografů vzniklo tištěné svatební oznámení z běžného zvyku osobního a ústního zvaní na svatbu, a to nejdříve ve městech. Dle historiků nahradila tištěná forma ručně psané zvací listy, které zajišťoval otec nevěsty, popřípadě oba její rodiče. 25 Cílem tištěných svatebních oznámení ovšem nebylo vytvořit prostor pro spekulace ohledně chystaného sňatku, nýbrž o něm pouze informovat a pozvat jejich adresáty na svatební hostinu a obřad. Existují dvě varianty svatebního oznámení - svatebčan pozvaný na svatbu má na oznámení uvedeno kdy a kde se obřad koná, společně s vloženým listem, který ho zve také na svatební hostinu. Druhou variantou je pouhé oznámení, že sňatek proběhne, či už dokonce proběhl. Tento trend je znám již od druhé poloviny 19. století. 26

22

NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání láska a svatba v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-238-5 23 Zvací obřad měl mnoho místních variant, které se lišily termínem, skladbou zváčů, tj. osob přímo ke zvaní určených, i formou zvaní. Strana nevěsty i ženicha mívala každá svého zváče, někde zvali přímo snoubenci osobně. NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání láska a svatba v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-238-5 24 LENDEROVÁ, Milena. Řeč svatebních oznámení. In Oznamuje se láskám našim...: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 105-112. ISBN 978-8086046-97-6 25 Tamtéž. 26 Tamtéž.

11

Vzhled svatebního oznámení se za posledních sto let rapidně změnil. Zatímco se dnes formě a obsahu meze nekladou, ještě v předminulém století byla oznámení stručná, prostá a tištěná na bílém či šedivém papíře, občas i s ražbou. Jediné, čím se od sebe odlišovala, byl formát, typ písma a grafická úprava. Zámožnější rodina si na důkaz své dobré finanční situace dávala tisknout oznámení na nákladný ručně vyráběný papír, snoubenci z chudších poměrů pak využívali levný a tenký papír.

27

A zatímco vzhled se měnil, funkce oznámení zůstávala

nezměněna. Důležitými údaji tak vždy byla jména snoubenců, datum a místo obřadu, adresa pro zasílání gratulací a samotné oznámení o konání svatby. V současné době se také často uvádí motto doprovázející svatbu a tzv. R.S.V.P. 28 A protože je svatební oznámení důležitou součástí svatby, jelikož podává zprávu o významném okamžiku v životě dvou lidí, není divu, že především v současnosti se na jeho vzhled velmi apeluje. Jedná se totiž o jeden z mála předmětů, který novomanželům zůstane jako upomínka na svatební den, a tak snoubenci neváhají do výroby oznámení investovat nemalé částky. Snoubenci mohou přijít s vlastním návrhem, který se pouze pošle na tisk do specializovaných tiskáren a salonů, nebo mohou vybírat z již předtištěných oznámení. 29 Výběr hostů a forma pozvání na svatbu dnes závisí zcela na ženichovi a nevěstě. Osobní formu nahradila poštou zasílaná oznámení, která existují i v dobách socialistického Československa. Už tehdy byli svatebními hosty především nejbližší příbuzní, přátelé a spolupracovníci, což vyplývalo z celkového oslabení sousedských vztahů, které bývaly dominantní v prostředí vesnice, a naopak posílením v oblasti navazování nových kontaktů v zaměstnání či při zapojení do kulturních a společenských aktivit. 30 Mezi pozvanými hosty nesměli nikdy chybět také svědci, jejichž přítomnost při uzavření sňatku vyžaduje náš právní řád. Svědky si snoubenci většinou vybírají z řad přátel a rodinných příslušníků, přičemž platí, že takto vybraná osoba by měla být schopna se podepsat do sňatkového protokolu a také by měla být schopna rozumět průběhu svatebního obřadu. 31 Funkce svatebního svědka nabývá na významu teprve za socialismu, jelikož v téže době zcela zaniká instituce tehdejších obřadních funkcionářů. K tomuto procesu docházelo už 27

LENDEROVÁ, Milena. Řeč svatebních oznámení. In Oznamuje se láskám našim...: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 105-112. ISBN 978-8086046-97-6 28 Zkráceně z francouzského „répondez s'il vous plaît“, které překládáme jako „odpovězte prosím“. Použít lze také české R.L.O., což je zkrácenina „račte laskavě odpovědět“. 29 Viz Příloha. 30 FROLEC, Václav. Svatební obřad v současnosti. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 280-300. ISBN 47-018-83 31

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X

12

řadu staletí.

32

Mezi tyto dnes již zapomenuté obřadníky patří družba, dříve nazývaný svat.

Jednalo se o osobu zpočátku vybíranou z kruhu rodiny, později poloprofesionála, který se účastnil a zprostředkovával svatební vyjednávání, řídil a plánoval vše potřebné na svatbu a figuroval jako hlavní svědek v rámci svatebního obřadu. 33

32

FROLEC, Václav. Svatební obřad v současnosti. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 280-300. ISBN 47-018-83 33 FOJTÍK, Karel. Svatba na střední a západní Moravě v 16. a 17. století. In Český lid, roč. 52. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 332-343. ISSN 0009-0794

13

3.3.

Svatební oděv

Svatební šaty patřily vždy k výjimečnému druhu oděvu vyžadující neobyčejnou péči, jejichž pořizovací cena nebyla malá, a které symbolizovaly mimořádnou událost v životě ženy. Tím zůstaly dodnes, i když se jejich vzhled i následné uchování měnilo v průběhu času. Móda odráží kulturní vyspělost i hospodářské podmínky země, je výrazem veškeré společenské situace, proto není divu, že se jí komunistický režim ihned po svém nástupu k moci snažil ovládnout. Móda i styl oblékání se staly mocným ideologickým nástrojem, který sloužil k potlačení individua a to i v oblasti svatebního odívání.

34

Dosáhnuto toho bylo

nejen znárodněním dosud soukromých podniků, čímž zcela vymizelo soukromé podnikání a textilní výroba začala značně zaostávat. Dříve vyhlášené krejčovské salony a špičková oděvní tvorba světového formátu, se najednou vlivem nekvalifikovaných pracujících a neodborného vedení v čele podniků značně propadla nejen v kvalitě oděvní výroby. Módní diktát zajišťovalo také vydávání ženských časopisů. Mezi nejznámější ženské časopisy patřily v dobách socialistického Československa časopisy Vlasta

35

, Žena a móda a Praktická žena,

spadající pod tatáž vydavatelství, které obsahovaly střihovou přílohu, podle níž si ženy mohly modely z časopisů samy ušít nebo se jimi alespoň inspirovat. Časopisy navíc podléhaly velkému politickému tlaku, zájem režimu o ovlivňování každodenního života obyvatel byl nemalý. Odtud i proudily státní finance na chod vydavatelství. Zde je patrný rozdíl oproti současným časopisům, které slouží spíše jako reklama ke koupi inzerovaného zboží, která navíc činnost časopisu dotuje. Stejně jako zbytek Evropy, i Československo bylo zasaženo poválečnou bídou, kterou se ale především na stránkách ženských časopisů snažilo zmírnit ideologickým tlakem na podobu svatebních šatů a zcela zavrhlo tvorbu světové módy. V padesátých letech se proto ženám nedoporučovalo si pořizovat nové šaty, nýbrž využít starší kostýmek pokud možno světlé barvy a doplnit ho doplňky jako jsou rukavice či klobouček, což mnohdy hraničilo až s uniformitou.

36

Konec padesátých let ovšem přinesl změnu v podobě nových materiálů –

silonu a monofilu, který se záhy stal oblíbeným materiálem pro svatební šaty. Další změnou 34

HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Česká móda 1940 - 1970: Zrcadlo doby. Praha: Olympia, 2000. ISBN 807033-017-1 35 Časopis Vlasta založila v roce 1947 dr. Milada Horáková, poslankyně, právnička a předsedkyně Rady československých žen, která časopis vydávala. Inspirací pro výběr jména byla mytologická bojovnice tzv. dívčí války, Vlasta. Z časopisu se velmi rychle stalo periodikum a po nástupu komunistického režimu ho vydávalo nakladatelství Mona řízené Československým svazem žen. Časopis vychází dodnes a řadí se mezi nejúspěšnější české týdenníky pro ženy. 36 HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Česká móda 1940 - 1970: Zrcadlo doby. Praha: Olympia, 2000. ISBN 807033-017-1

14

bylo politické uvolnění, díky kterému do Československa alespoň částečně proudil svěží módní vítr ze západu. Důraz se kladl především na kvalitní materiál a barvu, přílišná zdobnost či náročné členění se nedoporučovalo. Šedesátá léta se poté nesla v duchu zkrácených sukní nad kolena, barevných svatebních šatech, či využívání krajky jako základního materiálu.

37

Svatební šaty sedmdesátých let se poté opět navrátily k dlouhým bílým róbám, zároveň se ovšem Československo vlivem normalizace uzavřelo zahraničním módním trendům. Budoucí nevěsty tedy hledaly jiné cesty k zajištění vhodných svatebních šatů, k čemuž využívaly síť příbuzných a známých nebo formu samovýroby. A jelikož byly svatební šaty vždy výjimečným kusem oděvu a pro další nošení se příliš nehodily, často se přešívaly pro jiné využití, čímž se jejich životnost a únosnost prodloužila. Docházelo také k vzájemným výpůjčkám mezi známými a přáteli. 38 Ke konci osmdesátých let přichází oživení módy a inspirace západem díky vydávání západoněmeckého časopisu Burda.

39

Jelikož tehdejší Sovětský svaz začal vydávat Burdu až

v roce 1987 jakožto první západní časopis, do Československa se podpultovou metodou dostávala pouze jeho varianta v ruském jazyce. U nás se jeho prodej naplno rozvinul až po roce 1990 a prodává se dodnes, včetně střihové přílohy vyobrazených modelů.

40

Následující rok 1991 je poté obdobím, kdy se v naší zemi začínají otevírat první svatební salony specializované na půjčování svatebních šatů a doplňků. Společně s tím dochází k uvolnění vžitých konvencí v oblasti svatební módy, kdy se uplatňují šaty nejrůznějších délek a střihů, modely mohou být dokonce i sexy – s odhalenými rameny, hlubokými výstřihy či rafinovaně projmutým zádovým dílem. V současnosti se dámské svatební šaty šijí v různých fazónách a záleží pouze na vkusu budoucích nevěst. Sáhnout mohou po klasických romantických princeznovských šatech, které mají nejčastěji korzetový či lodičkový výstřih a širokou nabíranou sukni, či po šatech baletkovského střihu, což je označení pro krátké šaty s délkou mírně pod kolena. Další variantou mohou být sloupové šaty, které se vyznačují rovně střiženou siluetou bez projmutí, často je můžeme vidět s výstřihem kolem krku nebo s čtvercovým výstřihem. Na výběr jsou také šaty ve stylu empíru, které mají projmutí pod prsy a dále pokračují délkou až na zem bez 37

NOVÁKOVÁ, Lenka. Svatební oděv a doplňky nevěsty ve sbírkách Etnografického ústavu Moravského zemského muzea.Folia Ethnographica 40: Supplementum ad Acta Musei Moraviae Scientiae sociales XXXXI 2006. Brno: Moravské zemské muzeum, 2006, s. 17-40. ISBN 80-7028-233-9 38 Tamtéž. 39 Časopis založila Aenne Burdová, německá vydavatelka a podnikatelka. V roce 1950 z původního prodělečného vydavatelství dokázala svými nápady na vložení střihových příloh modelů vytvořit jeden z největších módních časopisů na světě. Dodnes se vydává v 89 zemích a je překládán do 16 jazyků. 40 Burda se věnuje také svatební módě. Nejnověji březnové číslo z roku 2012, jehož střihová příloha obsahovala 7 střihů pro ušití vlastních svatebních šatů nebo číslo z března roku 2013, které včetně střihové přílohy pro nevěstiny šaty, obsahovalo také střihy na šaty pro svědkyni a ostatní svatebčany.

15

náznaku siluety. Dalším, ne však posledním typem svatebních šatů bývá styl mořské panny. Ten je charakteristický velmi splývavým střihem s úzkou siluetou, která se následně od boků či půli stehen rozšiřuje v bohatě nabíranou sukni. Takový typ šatů může mít čtvercový nebo asymetrický výstřih s vázáním přes jedno rameno. Šaty mohou mít čistou hladkou látku, perleťové

41

či briliantové aplikace, krajkové výšivky nebo volně spuštěnou vlečku.

V současné době existuje také možnost kombinovat barvy různých částí šatů, a to především v případech, kdy má svatba jasně daný barevný charakter. Nevěsta tak může spojit barevný korzet se sukní bílé barvy nebo barvy šampaň. několika málo posledních desítek let.

43

42

Ostatně barevné šaty nejsou výdobytkem

Bílá barva na svatebních šatech se objevuje již

v 18. století, ale jak je patrné, nikdy nebyla jedinou možností. Bílý svatební oděv jakožto symbol nevinnosti a cudnosti se uplatňuje až na počátku 19. století s příchodem empírové módy, v lidovém pojetí platila dokonce za barvu smutku, tudíž barvu nehodící se na oslavu nového manželství. 44 Téměř nadčasovými materiály, které se na šatech využívají nejčastěji, jsou šifon, taft, hedvábí a především krajka. Dalšími možnostmi jsou satén, krepdešín, tyl, brokát, šantung a různé podoby umělého vlákna.

45

Podle použitých materiálů se také odvíjí cena svatebních

šatů, přičemž nevěsty stojí před otázkou, zda si šaty zapůjčit

46

a riskovat placení za jejich

případné poničení, či snad investovat do koupě látky, šaty si nechat ušít na míru a poté je prodat. Ke koupi či zapůjčení šatů mohou využít buď svatební salony, které jsou pouhými zprostředkovateli prodeje tohoto sortimentu, a nabízejí tak značky různých módních návrhářů, či přímo svatební domy. Zde jsou obchodníci zároveň i výrobci zboží a reprezentují vlastní

41

Podle lidové pověry mít perly v jakékoliv podobě na své svatbě, přináší slzy v manželství. Nutno dodat, že mnoho nevěst využívá například perlový náhrdelník jako doplněk k šatům nebo perlové ozdoby do vlasů. NAHODIL, Otakar a Antonín ROBEK. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959 42 JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3 43 „Šaty…byly z proužkované zeleno růžové tkaniny, Josefě pro svatbu v 80. letech šaty z proužkované žluto modré látky, šaty darované Monice pro svatbu v roce 1792 byly žluté s modrými květy s černou kresbou, další dívka dostala pro svou svatbu šaty z tkaniny s bílým květinovým vzorem na béžové půdě.“ UCHALOVÁ, Eva. Dámské svatební šaty ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze. In Oznamuje se láskám našim...: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 229-240. ISBN 978-80-86046-97-6 44 Barvami lidového svatebního šatu bývala například zelená v kombinaci se žlutou, nebo dokonce i černou barvou. FOJTÍK, Karel. Svatba na střední a západní Moravě v 16. a 17. století. In Český lid, roč. 52. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 332-343. ISSN 0009-0794 45 NOVÁKOVÁ, Lenka. Svatební oděv. "Květiny bílé po cestě...": Svatební oděv a svatební fotografie (18801970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, 23-28. ISBN 80-7028-248-7 46 K zapůjčeným šatům se nevěsty staví různými způsoby, ovšem v minulosti například v Libereckém kraji platilo, že: „… by nevěsta po celé manželství žila v nedostatku, kdyby šla k oltáři v šatech již nosených.“ VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str.

16

značku. V České republice existují celkem tři svatební domy

47

a nepřeberné množství

svatebních salonů. Současné časopisy se svatební tematikou

48

, slouží nejen k inzerci svatebních firem

zabývajících se koordinací svateb, ale také jako katalog svatebních šatů, ovšem nejsou jediným médiem, kde se mohou budoucí nevěsty inspirovat. S moderní dobou přišla i moderní média v podobě internetu, což je stále považováno za nejrychlejší cestu jak přijít k informacím. Další možností jsou svatební veletrhy

49

, které se konají po celé republice

a vystavovatelé si nenechají ujít příležitost nabídnout svůj sortiment a nové trendy v oboru.

47

Jedná se o Svatební dům Kleinod, Svatební dům Zbraslav a Svatební dům NUANCE. Tvoje svatba, Marriage Guide nebo svatební časopisy, které si svatební salony vydávají na vlastní náklady. 49 Mezi nejznámější patří Svatební Expo a Svatební dny v Praze, Svatební veletrh FUTURUM v Brně a další regionální svatební veletrhy. 48

17

3.4.

Doplňky nevěsty

Součástí nevěstiny garderoby býval téměř vždy také závoj. V křesťanském liturgickém pojetí se objevuje v západní Evropě již ve středověku v podobě purpurového baldachýnu, který se napínal nad oba budoucí manžele při knězově požehnání.

50

Postupem času se ovšem

pozornost k zahalování obličeje přesouvala pouze na nevěstu, a symbolika je v tomto ohledu více než výmluvná, jelikož stejně jako jiné pokrývky hlavy, i závoj představoval prostředek k ochraně toho, co měla nevěsta uvnitř sebe sama. Závoj bránil zlým duchům vstoupit do jejího těla a zároveň zakrýval tvář dívky, aby ženich při svatebním obřadu odkryl tvář ženy. Svatební závoj vždy korespondoval s barvou svatebních šatů, proto není divu, že kdysi k barevným šatům přináležel také závoj stejného odstínu. Bílá barva přichází do módy na počátku 19. století a v téže době se ke svatebním šatům přidává také splývavý bílý závoj a věneček z rozmarýnových listů jako součást ozdoby hlavy. V Čechách se nejvíce používal právě rozmarýn a buxus, které jakožto stálezelené rostliny patřily mezi symboly vitality a svěžesti.

51

Během 20. století byly postupně

vytlačovány myrtou a posléze, v dobách socialistického Československa i v současnosti, platí myrtová větvička ovázaná stužkou jakékoliv barvy za společný znak svatebčanů. Nutno podotknout, že dnes je větvička myrty občas považována za přežitek, a proto je nahrazována tzv. vývazky 52 nebo také voničkami. Jedná se o úzké, různě barevné proužky látky, které jsou přehnuty přes sebe a v jednom bodě jsou uchyceny k sobě. Vývazky bývají často laděny do barevného pojetí celé svatby, ovšem někdy bývají společně s myrtou zcela vynechány. Na rozdíl od svatebních šatů, které se daly nějakým způsobem zužitkovat, toto o svatebním závoji neplatí. Nezbývalo tedy, než si ho zachovat jako památku, v některých případech ho šlo i zapůjčit jiné nevěstě. A protože závoj vždy platil za symbol cudnosti a nevinnosti, nedoporučoval se postarším nevěstám a vdovám, jelikož bílý závoj mohla nevěsta obléknout pouze jako mladá dívka vdávající se poprvé. Závoj je navíc znakem městských svateb, v lidovém prostředí se neuplatňuje jako pokrývka hlavy. V současnosti se závoj stává pouhým módním doplňkem a svobodnou volbou budoucích nevěst, ovšem nehodící se ke všem typům šatů.

50

BOLOGNE, Jean Claude. Svatby: Dějiny svatebních obřadu na Západě. Praha: Volvox globator, 1997. ISBN 80-7207-054-1 51 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání láska a svatba v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-238-5 52 Viz Příloha.

18

Dalším doplňkem, který je vlastně již součástí svatebních šatů, je vlečka. V minulosti odrážela finanční možnosti budoucí nevěsty, ovšem jednalo se o nepovinný kus oděvu a k civilnímu obřadu se příliš nehodila. 53 Toto jakési nepsané pravidlo víceméně platí dodnes a nutno dodat, že bohaté nabírané sukně s vlečkou se uplatňují především při církevních obřadech. Některé svatební šaty v současnosti mívají vlečku všitou do zadního dílu šatů, která sepnutím vytvoří tzv. honzíka. 54 Šaty mohou být doplněny také rukavičkami v délce po lokty s plným střihem, bezprstovými s poutkem pro zachycení k prostředníčku nebo krátkými s délkou po zápěstí. Rukavičky se nejčastěji v dobách socialismu uplatňovaly u šatů s tříčtvrteční délkou rukávu nebo u šatů kostýmkového střihu, ke kterým se využívaly rukavičky krátké délky. Kromě délky se taky vždy přihlíželo k materiálu, který korespondoval s ročním obdobím, kdy se svatba konala. V zimních měsících se povětšinou nosily rukavice z velmi jemné kůže, zatímco na jaře či v létě se nabízely z takových materiálů, jako je krajka, hedvábí nebo háčkovaná bavlna, či dokonce ze stejných materiálů jako byly svatební šaty.

55

Pravidlo v nutnosti

zahrnout rukavičky do výbavy samozřejmě nebylo, a není ani dnes, ovšem klasika praví, že krátké rukavičky patří ke krátkým šatům a dlouhé k dlouhým šatům. Svatební móda však v tomto ohledu není natolik striktní a ponechává nevěstám volnou ruku. Jako doplněk mohou nevěsty mít také pompadurku, což je malá příruční taštička, pelerínu či bolerko k zakrytí ramen. Moderním doplňkem se také stává podvazkový pás nejčastěji modré barvy, jenž novomanžel svléká nevěstě při svatebním veselí a vystřeluje ho mezi svobodné pány. Zde je patrná analogie s hodem kyticí mezi dosud neprovdané ženy. Oba tyto zvyky k nám přišly ze západu, v české tradici se neobjevují.

53

LENDEROVÁ, Milena. Rodina našich předků: Rituály kolem svatby. In LENDEROVÁ, Milena, Tomáš JIRÁNEK a Marie MACKOVÁ. Z dějin české každodennosti: Život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009, s. 144-154. ISBN 978-80-246-1683-4 54 Honzík je český ekvivalent pro tzv. turnýru. Jedná se o módní trend, který vznikl v 60. letech 19. století ve vyšších vrstvách společnosti. Vyvinula se z krinolíny, což byla kupolovitá konstrukce, která zajišťovala mohutnost sukně po celém svém obvodu. Turnýra se omezila pouze na objem v zadních partiích a časem byla nahrazena pouhou vycpávkou. UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. Praha: Olympia, 1997. ISBN 80-7033-463-0 55 Oblečení nevěsty se věnují také ženské časopisy minulého století, které uvádí vhodné materiály pro každé roční období: „…pro zimu aksamit, atlas a nutný svrchník. Pro jaro lehčí atlas, jako dekoraci krajky, pro léto tyl, krep a jiné lehké látky.“ UCHALOVÁ, Eva. Dámské svatební šaty ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze. In Oznamuje se láskám našim...: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 229-240. ISBN 978-80-86046-97-6

19

3.5.

Snubní prsten

Prsten jakožto symbol věrnosti patří mezi nejstarší atributy svatby, přičemž rozlišujeme dva druhy – snubní a zásnubní prsten. Počátky prstenu jako součásti svatebního obřadu můžeme nalézt již ve starověkém Egyptě, ovšem někteří autoři uvádí samotnou dobu jeho vzniku do počátků neolitu.

56

V naší západní kultuře můžeme jeho původ vysledovat do dob antického

Říma, kde měl podobu jednoduchého, hladkého kroužku ze železa a představoval domov, v němž byla manželka uzavřena, a tím i vyčleněna z veřejného života. 57 Snubní prsten předával ženich pouze nevěstě, přičemž podobu jednoduchého a tenkého zlatého kroužku získal až v 19. století, ve středověku se naopak jednalo o velmi zdobné prsteny, které měly poukazovat na finanční možnosti rodiny muže. Devatenácté století je také dobou, kdy se ustálil zvyk, že snubní prsteny nosí oba partneři na prsteníčku levé ruky, odkud podle pověry z dob antického Říma proudí krev přímo k srdci, kde je sídlo naší lásky. Zároveň svým tvarem, který nemá začátek ani konec, symbolizuje nekonečnost trvání manželství a vyroben by měl být z kvalitního materiálu, který vydrží bez úhony minimálně několik desítek let. K jeho výrobě se nejčastěji používá žluté zlato, které bylo v dobách před rokem 1989 jednou z mála variant snubních prstenů a které navíc nešlo pořídit bez potvrzení o konání svatby vydaného příslušným národním výborem.

58

V současné době se snubní

prsteny vyrábí jak ze žlutého, tak i z bílého zlata, stříbra, chirurgické oceli, titanu, wolframu, ale i tzv. damascénské oceli, která je vyhledávána kvůli své odolnosti a netradičnímu vzhledu. Použité materiály lze navíc kombinovat, stejně tak existuje možnost vsadit do prstenu nevěsty briliant či diamant. Na vnitřní stranu prstenu je možné vyrýt krátký text, nejčastěji se jedná o datum svatby a celá jména nebo iniciály novomanželů. 59 I přesto, že je prsten neodmyslitelnou součástí svatby, na první pohled viditelným důkazem manželského stavu symbolizujícím slib lásky, věrnosti a spojení dvou lidí, k samotnému úkonu při svatebním obřadu není nezbytný. 60 Jedná se pouze o formu, jak okolí manifestovat změnu svého sociálního statusu. 56

Prsten je považován za poslední článek řetězu, kterým v dobách neolitu muž připoutával ke svému lůžku ženu, kterou unesl z jiného kmene, aby mu neutekla. BOLOGNE, Jean Claude. Svatby: Dějiny svatebních obřadu na Západě. Praha: Volvox globator, 1997. ISBN 80-7207-054-1 57 Tamtéž. 58 Zjištěno v rámci vlastního výzkumu – svatby v rozmezí let 1967 – 1986. 59 Milostná vyznání se objevují již v antickém Římě. Ta středověká se nám dochovala: „máte mé srdce; navždy spolu, nepochybujte o mé lásce“. BOLOGNE, Jean Claude. Svatby: Dějiny svatebních obřadu na Západě. Praha: Volvox globator, 1997. ISBN 80-7207-054-1 60 K právoplatně uzavřenému manželství je potřeba především souhlas snoubenců vyslovený před příslušným orgánem za přítomnosti dvou svědků. Výměna snubních prstenů tedy není podmínkou uzavření sňatku. HOLUB, Milan, Hana NOVÁ a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 3. 2005. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-517-6

20

4. SVATEBNÍ OBŘAD

4.1.

Vhodné dny a místo pro uzavření sňatku

Období vhodná pro sňatek se v minulosti řídila rytmem zemědělských prací společně s přírodními cykly a se svátky liturgického kalendáře. Oblíbenými měsíci pro svatbu byly duben a září, jelikož se nijak nenarušovaly zemědělské práce a nezasahovalo se do církevních svátků. Industrializace tento úzus porušila, ovšem i nadále platil respekt vůči církevním nařízením. Svatba se nesměla konat v době půstu, ať před Velikonocemi či v adventu nebo v rámci větších církevních svátků. Církev naopak vítala sňatky uzavřené v době povelikonoční a při masopustu. Pozoruhodný společenský fenomén se týká měsíce května, který se řadí spolu s lednem k nejméně vyhledávaným obdobím pro konání svatby. 61 Neoblíbenost měsíce lásky je spjata s českou pověrou na svatbu v máji, do roka máry či zkráceně v máji na máry. Tato pověra vychází z předpokladu, že pokud novomanželé počnou při svatební noci dítě, narodí se v období kruté zimy a nedostatku, čímž nepřežije buď novorozenec či jeho matka. Jako zvláštní se jeví fakt, že i v dobách materiálního blahobytu a profesionální lékařské péče v oblasti porodnictví, se v květnu za dob socialismu pořádalo nejméně svateb v rámci celého roku.

62

Jeho obliba roste až v prvním desetiletí 21. století, avšak stále se jedná o méně

využívaný měsíc pro uzavření manželství, stejně jako zimní měsíce. Naopak největší zájem je již tradičně o měsíce letní, v posledních pěti letech je to červen, období letních prázdnin a září. 63 Oblíbená jsou také data se shodou číslic či s osobní symbolikou pro snoubence. Tradičními svatebními dny bývaly na celém našem území původně úterý, středa a čtvrtek, tj. dny, které následovaly po poslední ohlášce v kostele v rámci nedělní bohoslužby. Od poloviny 20. století se pozvolna začíná měnit životní rytmus obyvatel, čímž dochází zhruba od 70. let 20. století ke změně vhodného svatebního dne, kterým se stává sobota. 64

61

JAKUBÍČKOVÁ, Zuzana. Svatební obyčeje v časových intervalech. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 112-116. ISBN 47-018-83 62 Což potvrzuje také výzkum Hany Reiterové z roku 1972, ve kterém prokázala nejmenší procento uzavřených sňatků v květnu v oblasti Prahy, a tím i respekt nemalého počtu snoubenců před starou českou pověrou. REITEROVÁ, Hana. Pověra a současná svatba v Praze a okolí. In: Český lid, roč. 61. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV : Academia, 1974, s. 182-183. ISSN 0009-0794 63 Sňatečnost. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost 64 JAKUBÍČKOVÁ, Zuzana. Svatební obyčeje v časových intervalech. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 112-116. ISBN 47-018-83

21

Vzhledem k rytmu pracovního týdne se také svatby v současnosti konají nejvíce v pátek či v sobotu, přičemž právě tyto dny zpravidla matriční úřad vypisuje jako dny oddávající. V případě, že by snoubenci trvali na určitém datu, které příslušný matriční úřad neměl naplánován, vybírá státem stanovený správní poplatek ve výši 1000 Kč. 65 Stejně jako datum obřadu, je důležité také místo pro uzavření sňatku. Do roku 1990 se svatby konaly nejčastěji v obřadních síních místních národních výborů v souladu se zákonem, který neuznával církevní sňatek jako legitimní vstup do manželství.

66

Výjimkou ovšem

nebyly ani svatby pořádané v prostorách českých zámků, což je trend uplatňující se také v současnosti. O místě konání svatebního obřadu rozhoduje matriční úřad, který spadá pod vybranou lokalitu. V případě uzavření manželství mimo obřadní síň je snoubencům opět vyměřen správní poplatek ve výši 1000 Kč. Svatební obřad tedy může proběhnout na kterémkoliv vhodném místě, které schválí matriční úřad, a kde mu bude přítomen oddávající a matrikář, což jsou nezbytné podmínky pro konání civilního obřadu. Snoubenci mohou vybírat z nepřeberného množství možností, přičemž mezi nejoblíbenější patří stále obřadní síně radnic, hrady a zámky či zahrady. Obřad je možné provést také na netradičních místech, například v balonu, v jeskyni, ve staré stodole, v telefonní budce, při seskoku padákem, pod vodou, na střeše mrakodrapu atd.

67

Církevní

sňatek je v současnosti úředně platnou formou sňatku, již není potřeba nejdříve absolvovat civilní obřad. 68

65

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X Jedná se o zákon o právu rodinném, který platil od roku 1950 do novely zákona o rodině v roce 1992. Zákon zahrnoval civilní obřad jako obligatorní formu pro uzavírání manželství, přičemž následné státem tolerované náboženské obřady byly z hlediska právního bezvýznamné. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X 67 SLUKOVÁ, Andrea. Svatba: Průvodce pro začátečníky i pokročilé. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80247-9064-5 68 V současnosti dále platí, že pokud snoubenci již prošli církevním sňatkem, civilní obřad již mít nemohou. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X 66

22

4.2.

Průběh svatebního obřadu

Svatební obřad patří mezi rituály přechodu

69

, který kromě svých zábavných a estetických

funkcí zajišťuje také právní a sociální právoplatnost této přelomové životní události.

70

Patří

mezi tradiční formu, která procházela a stále i prochází procesem modernizace. Jednotlivé tradiční prvky svatebního obřadu nabývají nového významu i funkcí, či zcela zanikají a již v dobách socialistického Československa obřad samotný přecházel z veřejné sféry do té rodinné, intimní. Zároveň obřad mění společenský status jednotlivce a vytváří mu nové sociální role nejen ve vztahu vůči nejbližší rodině a příbuzným.

71

Svatební obřad dále

ovlivňuje všechny přítomné svým emocionálním působením společně s estetickými, potažmo divadelními prvky, které ho doprovází. A i přesto, že byl již tradičně svatební obřad spojen s církevně náboženskými symboly

72

a do jisté doby byl jedinou variantou pro uzavření

sňatku, i světské složky se v církevních obřadech prolínaly s těmi náboženskými. 73 Svatební den začínal jak v dobách socialistického Československa, tak i v současnosti, zpravidla v domě nevěsty, kam přijížděli svatební hosté společně se ženichem, který poté daroval nevěstě svatební kytici. Právě v tomto momentu se pomalu vytrácí tradiční zvyk, kterým byla tzv. falešná nevěsta či vykupování nevěsty. 74 Cesta na místo oddání se nejčastěji konala formou jízdy nazdobených aut, čímž nahradila pěší průvody, pro které byl typickým zvykem zatahování, kdy svatebčané kladli průvodu překážky a výměnou za průchod požadovali finanční obnos. Tento zvyk se dochoval dodnes, ale provádí se nejčastěji po skončení svatebního obřadu a může mít různé lokální varianty. Struktura svatebního obřadu se v čase téměř nezměnila, naopak obsahuje stabilní složky, mezi které patří vstup svatebčanů do oddací síně, představení snoubenců, slavnostní projev oddávajícího, vyslovení souhlasu snoubenců, výměna snubních prstenů, první manželské

políbení

a

zápis

do

svatebního

protokolu.

V dobách

socialistického

69

Termín pochází od francouzského etnologa a folkloristy Arnolda Van Gennepa, podle kterého mají rituály za cíl jedno - usnadnit jedinci přechod z jednoho sociokulturního postavení ke druhému a svojí pozvolností zabránit pocitům nejistoty. VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: Systematické studium rituálů. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-178-6 70 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Světské a náboženské složky při slavnostních příležitostech rodinného života. In Slavnosti v moderní společnosti. Josef Jančář. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1991, s. 35-38. 71 Tamtéž. 72 Tamtéž. 73 Což se uplatňuje také v současnosti, jelikož se svatebního slibu, jakožto tradiční součásti církevních obřadů, využívá také v rámci obřadů civilních. Složení slibu je ovšem možné pouze po domluvě s oddávajícím. 74 Jedná se o staročeské zvyky, které veselou formou nabízejí přicházejícímu ženichovi nepravou nevěstu, čímž si tu skutečnou musí „vykoupit“ určitým finančním obnosem. Nutno dodat, že i dnes se někde tento zvyk dodržuje. NAHODIL, Otakar; ROBEK, Antonín. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959

23

Československa se svatební obřad konal nejčastěji na místním národním výboru, kde oddávající pronášel slavnostní projev

75

obsahující typické složky, které byly dány dobovými

zvyklostmi. Oddávající musel zmínit především dobrovolnost snoubenců vstupu do manželství a připomenout význam rodiny, jakožto základní jednotku společnosti. Jeho projev musel mít především socialistický charakter a musel spočívat v individuálním přístupu ke snoubencům. 76 V současnosti se svatební obřady konají na jakémkoliv místě, které si snoubenci vyberou a je zde i přítomen oddávající s matrikářkou. Slavnostní proslovy oddávajícího si snoubenci mohou zvolit podle vlastního vkusu

77

, ovšem stále platí, že neměnnou složkou

proslovu je otázka na dobrovolnost sňatku. Neměnnými složkami je také vzájemná výměna snubních prstenů a manželský polibek a to i přesto, že se jedná o součásti obřadu, které nejsou pro uzavření sňatku podmínkou a jsou spíše symbolické. Dalšími společnými znaky obou časových období je chvíle po skončení svatebního obřadu, která se nese v duchu fotografování novomanželského páru a společném odjezdu svatebčanů na místo konání svatební hostiny.

75

Viz Příloha. PONDĚLÍČEK, Jiří. Občanské svatební obřady: Metodická pomůcka. Karlovy Vary: Stráž 103, 1981, 124 s. 77 SLUKOVÁ, Andrea. Svatba: Průvodce pro začátečníky i pokročilé. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80247-9064-5 76

24

4.3.

Svatební fotografie

Svatební fotografie je trvalým svatebním atributem a důležitou rodinnou archiválií. O jejím významném postavení vypovídá také prostor, kterého se jí dostává v průběhu svatebního dne, tj. fotografování se koná v průběhu svatebního obřadu a před odjezdem na svatební hostinu. Významné postavení fotografie spatřujeme také u svateb, které se omezují na uzavření manželství splněním nutných právních formalit na úřadě. Zvěčnění takto důležité události se stalo samozřejmostí již na konci 19. století, a to napříč všemi společenskými vrstvami. V této době dochází k velkému rozmachu fotografických ateliérů, přičemž takto pořízené snímky si byly navzájem velmi podobné.

78

Vše vycházelo ze stejného a značně omezeného technického zázemí a také z faktu, že všichni fotografové byli školeni pouze ve Vídni. Podobné si proto bylo výtvarné vybavení ateliérů, rekvizity využívané pro fotografování i stejný formát fotografií. Ve střední Evropě se navíc vžila určitá kompoziční klišé, která jsou i v současnosti nejčastějšími typy svatební fotografie. Jedná se o samostatný portrét snoubenců a skupinovou fotografii svatebčanů se svojí neměnnou hierarchií.

79

Natolik masové rozšíření fotografování bylo možné díky dostupnosti

služeb ateliérů, které umožnilo fotografovat svatby jak na venkově, tak i ve městech, přičemž snoubenci na fotografování docházeli přímo z obřadu, později se fotograf na místo určení mohl dostavit i se svým vybavením. Fotografie svým zpracováním a kvalitou dosahovala vysoké úrovně především na konci padesátých let minulého století. Úpadek dobrého řemeslného provedení přišel v letech šedesátých, i když snímky si typově byly stále velmi podobné. 80 Záběry z průběhu svatebního obřadu, tj. od příchodu snoubenců do obřadní síně, přes výměnu snubních prstenů až po první manželské políbení, se společně s jakoby nearanžovanými momentkami vyskytují po polovině 20. století.

81

V osmdesátých letech se poté v Československu naplno prosadila

barevná fotografie, do té doby objevující se spíše sporadicky, čímž zcela vytlačila fotografii černobílou. Fotografování se také stávalo oblíbeným a dosažitelným koníčkem, takže mnoho neškolených amatérů často figurovalo jako hlavní fotografové na svatbách svých přátel a známých.

78

BERÁNKOVÁ, Helena. Svatební fotografie. "Květiny bílé po cestě...": Svatební oděv a svatební fotografie (1880-1970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, s. 5-23. ISBN 80-7028-248-7 79 Tato hierarchie vychází ze středu kompozice, kde sedí či stojí novomanželé, od nichž se postupně vzdalují ostatní příbuzní tak, v jakém jsou příbuzenském svazku vůči nim. To znamená, že nejblíže ženichovi a nevěstě stojí jejich rodiče, poté sourozenci či svědci, dále prarodiče, ostatní příbuzní a nakonec přátelé. 80 Tamtéž. 81 Tamtéž.

25

Po roce 1990 se v Československu rozvíjí podnikatelské aktivity, čímž vznikají nové fotoateliéry vybavené moderními technologiemi. Svatební fotografie se vyznačují vysokou kvalitou, poctivým řemeslným přístupem a zcela výhradně se jedná o fotografie barevné. Pro dokumentaci svatebního dne slouží také videozáznam a od přelomu tisíciletí přibyla digitální fotografie, která se v současnosti uplatňuje téměř všude.

82

Jejími přednostmi jsou především

finanční nenáročnost pořízení, na rozdíl od klasického fotografování na film, možnost fotografie zpětně upravit, či nepovedené snímky jednoduše vymazat. Samotný tisk digitální fotografie je ovšem nákladný, a proto profesionální fotografové nabízejí snoubencům možnost pořízený materiál poskytnout na CD. Ženich s nevěstou nyní nemusí osobně docházet do ateliéru, služby fotografa mohou zahrnovat dokumentaci celého svatebního dne počínaje svatebními přípravami nevěsty a konče zábavou v pozdních nočních hodinách. V současnosti se snoubenci často obrací na samotné svatebčany s prosbou o fotografování celého dne, čímž svatební upomínka dostává lidštější a spontánnější rozměr. Poměrně novým trendem, který se k nám dostal vlivem zahraničních romantických filmů, je tzv. fotobudka 83 a fotografování novomanželského páru s různým typem rekvizit a doplňků. Svatební fotografie je ale především vizuálním pramenem, který konzervuje daný okamžik svatebního dne a hraje důležitou úlohu v rodinné historii, jelikož se k ní váží příběhy vyprávěné při jejich prohlížení. Jedná se tedy o soukromou památku s emocionálním nádechem a zároveň vyjádření kolektivní paměti a rodinné sounáležitosti.

84

Fotografie

vypovídá o věcech, které jsou na první pohled patrné, jako je proměna svatební módy a svatebních symbolů, ale i těch, které lze z kontextu odvodit, jako jsou vztahy a hierarchie vyobrazených rodinných příslušníků.

85

Vysledovat lze také použité technické vybavení,

kvalitu snímků, či naopak bezduché řemeslné provedení s využitím kompozičních stereotypů. Fotografie je dokladem o celkovém historickém duchu doby, lokálních specifikách v odívání, skladbě svatebního menu, či dodržování tradičních svatebních prvků.

82

BERÁNKOVÁ, Helena. Svatební fotografie. "Květiny bílé po cestě...": Svatební oděv a svatební fotografie (1880-1970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, s. 5-23. ISBN 80-7028-248-7 83 Fotobudka je přesně vymezené místo, které je označeno barevným papírem, který slouží jako pozadí pro nově pořízenou fotografii. Na svatebčany zde čekají různé rekvizity, jako jsou veselé brýle, kníry a stíratelné tabulky, na které píší legrační vzkazy pro novomanžele. Jedná se o vizuální obdobu psaných blahopřání a často se jimi vyplňuje hluché místo mezi obřadem a svatební hostinou, kdy se novomanželé fotografují. 84 BERÁNKOVÁ, Helena. Svatební fotografie. "Květiny bílé po cestě...": Svatební oděv a svatební fotografie (1880-1970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, s. 5-23. ISBN 80-7028-248-7 85 Tamtéž.

26

4.4.

Svatební hostina

Svatební hostina je dozajista jednou z nejdůležitějších součástí svatby a jako taková patřila vždy k nejvýraznější formě společného stolování, při kterém se podávalo tolik druhů jídla a v tak velkém množství. Na rozdíl od staročeské venkovské svatby se hostina v socialistickém Československu a i v dnešní době vyznačuje především umírněností v počtu pozvaných hostí, skladbě podávaných jídel i celkovém průběhu svatebního veselí. Svatební hostina zpravidla začíná po obřadu a je určená především pro rodinu, nejbližší příbuzné a svědky. Pro přátele a známé, kteří se neúčastní svatebního obřadu, novomanželé mohou pořádat večerní raut, který svým stylem podávání jídla a neformálním oblečením připomíná spíše párty.

86

Toto ovšem není pravidlo, a proto se můžeme setkat

s různými variantami jak svatební hostinu pojmout. Zasedací pořádek i rozmístění svatebních stolů došly v průběhu času obměnami, což je dáno i místem konání hostiny. Svatební hostiny v dobách socialistického Československa a hostiny současnosti, se v městském prostředí konaly a konají nejčastěji v restauracích či jiných prostorách, což je rozdíl oproti staročeské svatební hostině, která se uskutečňovala v domě nevěsty. Pořádání hostiny mimo domov má zcela jasný důvod – bydlení neskýtá mnoho prostoru pro větší sešlost, a proto je nutné hledat jiné alternativy. Navíc svatebčané staročeské svatby bývali hosty díky sousedským vazbám, což již vzhledem k velikosti měst, ve kterých lidé žijí, není možné, proto jsou zde rozhodující rodinné, příbuzenské a přátelské vztahy.

87

Trend svatebních hostin v prostorách restaurací

začal postupně převažovat již v dobách socialistického Československa, což s sebou neslo i omezování či ztrátu někdejších tradičních prvků. 88 Rozmístění stolů na svatební hostině se nejčastěji formuje do tvaru písmen U a T, přičemž novomanželé sedí vždy v čele stolu.

89

Velmi rozšířenou formou jsou také kulaté

stoly nebo stůl ve tvaru I. Etiketa mluví jasně v otázce zasedacího pořádku, kdy vedle ženicha mají zasednout rodiče nevěsty a vedle jeho novomanželky ženichovy rodiče. Setkat se můžeme také s variantou, kdy rodiče novomanželů sedí vedle svých dětí.

86

JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3 ŠEPLÁKOVÁ, Věra. Svatba v prostředí města Brna. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 104-109. ISBN 47-018-83 88 Mezi takové tradice můžeme počítat zvyk svatebčanů přinášet na svatbu různé druhy jídla a tím se i podílet na nákladech spojených se svatební hostinou, či tradici svěřit přípravu hostiny do rukou tzv. svatebních kuchařek. VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str. 89 Zde je patrná změna zasedacího pořádku na rozdíl od staročeské svatby, kde nevěsta sedávala v koutě a ženich se často v místnosti ani nevyskytoval. VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str. 87

27

Další zasedací pořádek se poté řídí podle rodinného či příbuzenského postavení svatebčanů, tj. nejblíže novomanželům sedí vedle rodičů svědci, dále prarodiče a nakonec přátelé. 90 Usazení svatebních hostů míval na starosti družba, role dnes zcela vymizelá, kterou částečně převzali svědci vybíráni často z řad rodiny či blízkých přátel. Byl to právě družba, kdo zahajoval hodování a prakticky řídil celý svatební den a i veškerou činnost při hostině. Dnes se zahajování hostiny ujímá zpravidla otec nevěsty, který také jako první pronáší proslov. 91 Největší proměnu ovšem můžeme zaznamenat ve skladbě podávaných jídel a jeho množství. Podle počtu chodů se dříve určovala úroveň svatby a společenská prestiž rodiny, která svatbu pořádala. Dnes již není nutné demonstrovat širokému okolí své materiální postavení. V dobách socialistického Československa, v současnosti, ale i na hostinách dávné minulosti, se svatební hodování začínalo silným vývarem s knedlíčky nebo nudlemi. Dále byla ovšem skladba jídel odlišná. 92 Můžeme říci, že se ustálil jakýsi kánon podávaných jídel ve složení: vývar s nudlemi nebo knedlíčky, svíčková omáčka s knedlíkem a brusinkami a svatební dort jakožto dezert, což považujeme za tradiční svatební menu. V současnosti se setkáváme také s předkrmem, šunkovou rolkou s křenovou pastou, který ale nebýval tolik rozšířen. Dnes je tato forma tří až čtyřchodových hostin nejužívanější, ovšem moderní doba nabízí nevěstám různé varianty svatebního menu.

93

Mohou do něj zařadit minutková jídla

jako je smažený řízek s bramborovým salátem nebo šťouchanými bramborami, vepřo knedlo zelo, ale i neotřelé zahraniční pokrmy jako je například sushi. I přes veškeré změny ve skladbě svatebního menu, se nám dochovalo servírování svatebních koláčků či jiného sladkého a slaného pečiva. Ke svatbě patří také neodmyslitelně svatební dort, který vznikl z tzv. nevěstina koláče neboli věnce, který byl bohatě zdobený a rozdával se jako výslužka svatebčanům.

94

Servírováním dortu povětšinou končí svatební

hostina a váže se k němu tradice, která praví, že kdo při krájení vede ruku druhého, bude mít i rozhodující slovo v rodině.

95

Krájení svatebního dortu sice ukončuje jednu část svatebního

dne, zároveň ale otevírá další, kterou je svatební veselí. Jakýmsi předělem k volnější zábavě

90

JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3 Tamtéž. 92 Po polévce se podávaly další chody jako hovězí maso s křenovou, česnekovou, cibulovou, koprovou, ale i sladkou omáčkou, zajíc se zelím, pečená drůbež, vepřové, telecí nebo skopové maso. Dále se podávala krupicová kaše s medem nebo perníkem, vše se zapíjelo pivem, kořalkou, výjimečně i kávou. VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str 93 JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3 94 VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str. 95 JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3 91

28

může být společný tanec novomanželů, po něm se do tance zapojují ostatní svatebčané.

96

Právě zde došlo v dobách socialismu k poklesu společenské stránky a kulturní úrovně svatebního veselí, kdy se svatebčané méně zapojovali do zábavy, kterou zajišťovala reprodukovaná hudba namísto živé produkce. A také ubývalo spontánních zábavných prvků vzešlých přímo od svatebčanů. 97 V současnosti je naproti tomu možností, v jakém duchu se svatební zábava ponese, nepřeberné množství a záleží pouze na novomanželích, jaký druh zábavy si zvolí. Nabízí se směsice tradičních prvků, jako je například vybírání peněz na novomanžele

98

, v kombinaci

s novějšími formami jako je rozbalování svatebních darů nebo čtení svatebních blahopřání, prvek objevující se již v dobách socialismu.

99

Původně neznámým zvykem byl i únos

nevěsty, který se ale nerozšířil všeobecně a jeho zařazení do svatebního veselí je spíše záležitostí vkusu. V socialistickém Československu se také jakožto součást zábavy ojediněle v některých regionech konalo tzv. čepení

100

, které ovšem již v té době v podstatě mizelo

a dnes bychom ho na svatbách nalezli jen stěží. Za zcela novou součást svatební zábavy pak můžeme považovat hod kyticí mezi svobodné dívky, což je anglosaský zvyk, který k nám pronikl vlivem zahraničních filmů. Obdobným prvkem je stahování podvazku nevěstě, který se poté draží nebo se hází mezi svobodné mládence.

101

Dalšími formami zábavy pak může být vystoupení profesionálních

tanečníků, kouzelníků, šermířů, břišních tanečnic, koktejlové show nebo noční ohňostroj. Svatební zábava často končí v nočních, ne-li v ranních hodinách a etiketa praví, že z oslav můžou svatebčané i novomanželé odejít kdykoli a to bez omluvy.

96

„Tance se zúčastňují všichni svatebčané. Dodnes se dodržuje zvyk, že všichni přítomní muži tančí s nevěstou sólo v kruhu, stejně jako ženy s ženichem. Kruh utvoří ostatní svatebčané.“ TARCALOVÁ, Ludmila. Současný svatební obřad na Hradišťském Dolňácku. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 173-175. ISBN 47-018-83 97 „Tu přišel některý mládenec, přestrojený za ženskou, a vyčítal ženichovi, že ji připravil o věneček a teď si namluvil jinou; přišla ženština, za hocha přestrojená, k nevěstě s výčitkami, že mu nestála v slově, - a výkupné v obou případech bylo nezbytno.“ VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str. 98 Vybírat se může na nevěstu, do střevíčku, na kolíbku, na kašičku, do umyvadla. SLUKOVÁ, Andrea. Svatba: Průvodce pro začátečníky i pokročilé. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-9064-5 99 TARCALOVÁ, Ludmila. Současný svatební obřad na Hradišťském Dolňácku. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 173-175. ISBN 47-018-83 100 „Čepení, při němž ženy za zpěvu písní, vyjadřujících ztrátu dívčího vínku a rozloučení se svobodou, rozplétaly nevěstě vlasy, sundávaly jí věnec a nasazovaly na hlavu čepec jako symbol přechodu mezi vdané ženy…“ FROLEC, Václav. Svatební obřad a životní způsob. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 39-43. ISBN 47-018-83 101 JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3

29

5. METODOLOGICKÝ PŘÍSTUP Ve svém výzkumu jsem si stanovila základní cíl, a sice zjistit, nakolik se shodují či naopak nakolik jsou rozdílné svatební přípravy a svatební obřad u žen dvou generací. Zároveň mne zajímaly důvody jejich vstupu do manželství, a jak ony samy reflektují význam tohoto kroku. V rámci zkoumání generačních shod či změn jsem se tedy zaměřila na tři základní okruhy problémů, v rámci nichž jsem rozvíjela jejich dílčí součásti. Těmito okruhy byly (1) reflektované důvody vstupu do manželství a významy, které respondentky tomuto kroku přikládají, (2) svatební přípravy a (3) svatební obřad.

5.1.

Výběr metody

K zodpovězení mnou vytyčených výzkumných okruhů, jsem se rozhodla využít techniku kvalitativního výzkumu, jelikož mi umožňuje hlouběji proniknout do problematiky celého svatebního období i následného prožívání svatebního obřadu. Jednalo se mi tedy o vlastní názory a prožitky respondentek, o jejich vlastní náhled, což mi pomohlo lépe porozumět zkoumané realitě. 102 Z povahy mnou stanoveného výzkumného problému vycházela i velikost vzorku, který byl nutně omezen pouze na malý počet případů, aby bylo možné dojít ke konkrétním názorům a zároveň aby vzorek reprezentoval populaci problémů. 103 K tomu jsem využila metodu polostrukturovaných rozhovorů, která mi umožňovala díky stanoveným tematickým okruhům udržovat zaměření rozhovoru a formulaci otázek. Dále jsem mohla v průběhu rozhovorů otázky doplňovat či pozměňovat a reagovat tak na aktuální situaci.104 Pokud se objevilo nové a zajímavé téma, se kterým respondentka přišla, rozvíjela jsem ho dále svými otázkami tak, abych ho případně zohlednila v rámci dalšího rozhovoru. Soustředila jsem se také na logické a návazné řazení otázek tak, aby byly respondentky schopné odpovídat v návaznosti. 105

102

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8 Tamtéž. 104 Tamtéž. 105 Vaňková, M.: Verbální techniky dotazování. [online].2009/2010 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614. 103

30

5.2.

Výběr vzorku a realizace rozhovorů

S výběrem respondentek jsem začínala ve svém okolí, kdy jsem oslovila ženy, o kterých jsem věděla, že splňují mnou stanovená kritéria pro konstrukci vzorku a budou s pořízením rozhovoru souhlasit. Ty mne technikou sněhové koule

106

přivedly k dalším respondentkám.

Některé respondentky jsem získala přes internetový server, který se zabývá tematikou předsvatebních příprav, kde je také vysoké procento žen, které svatbu již měly. Zde jsem umístila svojí výzvu o konaném výzkumu, přičemž téměř okamžitě mne začaly kontaktovat ženy se zájmem o účast ve výzkumu. Výběr respondentek byl proveden na základě několika kritérií. U respondentek z generace dcer bylo důležité, aby se jejich svatba konala po roce 2000 a před samotnou svatbou proběhly svatební přípravy. Jejich matky musely projít svatebním obřadem před rokem 1989 a svatební přípravy byly také nutným kritériem pro výběr. U obou generací zároveň platilo, aby nebyla svatba omezena na akt konaný pouze za přítomnosti svědků a aby obě ženy s rozhovorem souhlasily. Po prvním kontaktu, který probíhal formou e-mailu nebo telefonního rozhovoru, kde jsem se představila a nastínila jsem jim svůj výzkumným záměr, jsem se s respondentkami domluvila na čase a místě našeho setkání. Rozhovory byly pořizovány v domácím prostředí respondentek nebo přes internetovou aplikaci Skype (jednalo se o případy, kdy ženy měly malé děti a samy si tuto formu komunikace vybraly).

5.3.

Charakteristika respondentek

V rámci výzkumu jsem realizovala rozhovory se čtrnácti respondentkami – sedmi ženami z generace dcer, které měly svatbu v rozmezí od roku 2007 do roku 2012, a jejich matkami, které měly svatbu v letech 1967 až 1987.

107

Respondentky z generace dcer se vdávaly ve

věku od 22 do 32 let, respondentky-matky ve věku mezi 18 až 24 lety. Všechny respondentky obou generací bydlí v Liberci nebo jeho nejbližším okolí a prošly civilním svatebním obřadem za přítomnosti svědků, rodiny a přátel. V souboru respondentek jsou nejčastěji zastoupeny ženy se středoškolským vzděláním ukončeným maturitou a vysokoškolským vzděláním. Ženy z mladší generace jsou nejčastěji

106 107

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8 Přehledná tabulka charakterizující vzorek respondentek viz Příloha.

31

vysokoškolačky, pouze dvě mají ukončené středoškolské vzdělání.

108

Respondentky

z generace matek jsou nejčastěji středoškolačkami s maturitou, pouze v jednom případě má žena vysokoškolské vzdělání. Ve dvou případech mají matky a dcery stejné středoškolské vzdělání, pouze jedna dvojice má stejné vysokoškolské vzdělání, ale jinak mají dcery vyšší vzdělání než jejich matky. Tři respondentky z generace dcer mají potomka, jedna děti v budoucnosti neplánuje a tři ženy děti sice nemají, ale jejich pořízení se nebrání či se o něj v současnosti pokouší. Většina žen ze starší generace měla před svatbou oba rodiče v manželském svazku, pouze u jedné respondentky byli rodiče v probíhajícím rozvodovém řízení. Respondentkydcery měly také většinou sezdané rodiče, ve dvou případech procházeli rodiče rozvodovým řízením, v jednom byli již rozvedení. 109 Všechny ženy z mladší generace jsou stále vdané. V souboru respondentek-matek se jedna žena po rozvodu podruhé vdala a dvě jsou rozvedené, přičemž jedna bydlí společně se svým přítelem a svatbu neplánují, druhá bydlí sama.

5.4.

Průběh rozhovorů

Na začátku každého rozhovoru jsem se respondentkám opět představila, seznámila je se svým záměrem a slíbila jim anonymitu formou vystupování pod neutrálním písmenným a číselným označením jejich osoby. Zároveň jsem je poprosila o nahrání rozhovoru na diktafon a vysvětlila jim, že mi tento způsob pořízení rozhovoru pomůže eliminovat zkreslení informací, které mi poskytnou. Dále jsem je opět upozornila, že nahrávka jejich hlasu nebude nikde zveřejněna a že mi bude sloužit pouze k doslovnému přepisu rozhovoru. Před samotným nahráváním jsem si od nich vyžádala souhlas

110

a zdůraznila jsem, že jejich účast

je dobrovolná a rozhovor mohou kdykoliv ukončit. Byla jsem si vědoma, že přítomnost diktafonu může na respondentky působit rušivě, ovšem ve všech případech jsem se setkala s kladným přijetím, k čemuž mi také pomohla uvolněná atmosféra, která při rozhovorech panovala. Spontánnost rozhovorů vycházela především z mého tématu, o kterém ženy hovořily s nadšením, rády vzpomínaly na svůj svatební den a na přípravy, které ho 108

Tyto respondentky ve vysokoškolském studiu dále pokračovat nechtějí. Zbývajících pět žen má vysokoškolské vzdělání. Dvě respondentky ukončily vysokoškolské studium na bakalářském stupni, z toho jedna chce dále pokračovat ve studiu magisterského stupně. 109 Pouze u jednoho páru matka a dcera byl výchozí stav jejich rodičů totožný, jednalo se o aktuálně probíhající rozvody. 110 Kromě souhlasu o nahrání rozhovoru, jsem od některých respondentek získala také povolení zveřejnit fotografie, které mi poskytly.

32

doprovázely. Otázky jsem respondentkám kladla od počáteční neutrální až po otázky jdoucí do hloubky. Zároveň jsem vždy dbala na to, aby mé otázky byly srozumitelné, nezavádějící a ženám neposkytovaly již formulovanou odpověď. Po skončení rozhovoru jsem si do protokolu zapsala, s kým jsem rozhovor vedla, kdy a kde se uskutečnil a další podstatné údaje, jakými bylo citové rozpoložení respondentky, jaká nálada při rozhovoru panovala a jak celkově rozhovor probíhal. V rámci výzkumu jsem tedy realizovala celkem čtrnáct rozhovorů – sedm se ženami z generace dcer a sedm s jejich matkami. Počet respondentů jsem volila vzhledem k povaze svého výzkumného tématu tak, aby bylo možné ho realizovat v určitém časovém období

111

a poskytnuté výpovědi mi

umožnily porozumět určitým prožívaným situacím z pohledu respondentek.

112

Transkripci

pořízených rozhovorů jsem se snažila provést co nejdříve, nejpozději do dvou dnů od rozhovoru.

5.5.

Analýza rozhovorů

V rámci kvalitativního výzkumu, který jsem si pro svůj výzkum vybrala, jsem analýzu dat realizovala po celou dobu jeho trvání. doslovnou transkripci.

114

113

Po skončení každého rozhovoru jsem provedla jeho

Poté jsem provedla analytický přístup založený na segmentaci dat,

kterým jsem si text rozčlenila na menší tematické jednotky, které jsem poté okódovala. K tomu jsem využila kombinaci dvou přístupů kódování, kterým je v první řadě otevřené neboli induktivní kódování, které jsem vytvářela při samotné analýze dat, a v druhém případě se jednalo o uzavřené kódování, které jsem si vytvořila již před analyzováním dat na základě mého výzkumného problému.

115

Začínala jsem tedy kódy popisnými, které jsem následně

doplnila o kódy interpretativní, kterými jsem si označovala, o čem daná pasáž vypovídá.

116

Kódy měly nejčastěji podobu slov, kterými jsem identifikovala jevy, které byly pro výzkumný problém relevantní. V rámci tohoto analytického přístupu jsem také prováděla poznámkování kódů, které mi napomohlo k zapisování úvah o jednotlivých kódech a vztahy mezi nimi, čímž jsem docházela k předběžné interpretaci dat. 117 111

Jednalo se o krátkodobý výzkum realizovaný v průběhu měsíců března a dubna. Vaňková, M.: Verbální techniky dotazování. [online].2009/2010 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614. 113 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 114 Rozhovory jsem přepisovala v softwaru Listen n Write, který je poskytován zdarma. 115 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 116 Heřmanský, M.: Kvalitativní analýza dat. [online].2009/2010 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614. 117 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 112

33

6. ANALÝZA A INTERPRETACE DAT V rámci analýzy a následné interpretace, jsem se zaměřila na tři základní okruhy a na jejich rozvíjející se dílčí součásti. A to na (1) reflektované důvody vstupu do manželství a významy, které respondentky tomuto kroku přikládají, (2) svatební přípravy a (3) svatební obřad.

6.1.

Před vstupem do manželství

Reflektované důvody pro vstup do manželství Nejčastěji reflektovaným důvodem pro vstup do manželství byla u žen z generace matek především láska: „…měli jsme se velmi rádi a život bez sebe jsme si už nedokázali představit…“ 118 „…vzali jsme se, protože jsme se měli moc rádi a chtěli jsme spolu být…“ 119 V případě respondentky-matky, která se vdávala ve 23 letech, se kromě motivu lásky, objevuje také vlastní touha po potomkovi, která nakonec také k manželství alespoň z části vedla: „…a už jsem taky chtěla mimčo, byl nejvyšší čas…“

120

Podobný impuls ke vstupu do

manželství reflektuje také respondentka, která byla v partnerském vztahu před sňatkem nejdelší dobu (7 let) ze sledovaného vzorku starších žen: „…ve chvíli, kdy jsem si manžela dovedla představit jako tátu svých děti, jsem si moc přála, abychom se vzali…“

121

Pouze ve

dvou případech respondentek z generace matek bylo důvodem pro sňatek těhotenství nevěsty, přičemž tuto skutečnost ženy nevnímaly negativně, spíše jako rychlejší sled věcí, ke kterým by stejně časem dospěly: „…tak já ho měla ráda…to, že jsem byla v jiným stavu, mi akorát pomohlo rozhodnout se, jestli si ho chci v budoucnu vzít (smích)…“ 122 Sňatek z lásky se až na jednu výjimku

123

objevuje také ve všech případech mladších

respondentek: „…protože jsme věděli, že se máme rádi a nikdo z nás už nehledá nikoho jinýho…“ 124 „…měli jsme se rádi a chtěli jsme náš vztah stvrdit nějak oficiálně…“ 125

118

Resp. A2 – svatba 1967 Resp. G2 – svatba 1987 120 Resp. F2 – svatba 1986 121 Resp. B2 – svatba 1977 122 Resp. E2 – svatba 1986 123 Motiv lásky respondentka samozřejmě také reflektuje, ovšem zároveň dodává, že prioritní pro ni bylo pořízení potomka z důvodu „tikání biologických hodin“, díky čemuž se svatba stala až druhotnou záležitostí. Zároveň dodává, že s manželem vyznávají „tradiční rodinu“, tudíž neuznává nesezdané partnerství: „…(biologické) hodiny mi už tikaly, takže jsme chtěli nejdřív miminko a pak svatbu, to byl prostě jenom racionální přístup…asi bych nechtěla mít dítě a být s partnerem prostě jen tak, na psí knížku…“ Resp. A1 – svatba 2012 119

34

Ženy z generace dcer také reflektují důvod pro sňatek, o kterém se nezmiňuje žádná respondentka-matka, a sice potřebu vztah pozvednout na další úroveň: „…jsme se měli rádi, chtěli jsme náš vztah posunout dál a byli jsme na ten krok oba připraveni…“

126

„…věděli

jsme, co od sebe můžeme očekávat, bylo nám spolu dobře a brali jsme to jako přirozené vyústění našeho vztahu…“

127

V žádné výpovědi respondentek z generace dcer nenalezneme

potřebu uzavřít manželství z důvodu těhotenství nevěsty, jako tomu bylo u respondentekmatek. Všechny ženy napříč oběma generacemi uvádějí shodně také další, byť ne přímý důvod ke sňatku. Jedná se o rodinné zázemí a o podobu rodiny, které získaly v dětství a později se staly výchozím modelem pro jejich budoucí vztahy. Všechny respondentky z generace matek pocházely z úplných rodin 128, což podle jejich výpovědí poskytovalo dobrý základ pro budování vlastní rodiny: „…vidíte spokojený pár a tyto hodnoty ve vás nějakým způsobem zůstanou…to pak vede i ke spokojenému manželství, kde převládá láska, porozumění a úcta jednoho ke druhému…“

129

„…kam až moje paměť sahá, tak se vždycky

(rodiče) k sobě chovali hezky a měli se rádi, takže jestli jsem to pak odkoukala, tak je to jenom jejich zásluha (smích)…“

130

U žen z generace dcer se téměř ve všech případech

131

také

setkáváme s úplným rodinným zázemím, což ony samy, stejně jako jejich matky, vnímají jako pozitivní faktor: „…chtěla jsem, aby můj vztah vypadal stejně, jako měli rodiče…“ 132 „dětství jsem měla nádherný…v rodičích jsem měla velkou oporu, asi proto mi byly vštěpovaný ty skutečný společenský a morální hodnoty…“ 133

124

Resp. G1 – svatba 2012 Resp. E1 – svatba 2011 126 Resp. D1 – svatba 2008 127 Resp. C1 – svatba 2012 128 Pouze u jedné respondentky (E2 – svatba 1986) byli její rodiče v období, kdy se konala svatba v rozvodovém řízení, ovšem dětství a dospívání prožila v úplné rodině. 129 Resp. A2 – svatba 1967 130 Resp. B2 – svatba 1977 131 Výjimkou je Resp. G1 – svatba 2012, jejíž rodiče byli v době svatby rozvedení. 132 Resp. F1 – svatba 2010 133 „…asi proto jsem taková tradicionalistka, co se svatby a dětí týče.“ Resp. A1 – svatba 2012 125

35

Názory respondentek na význam manželství Pro respondentky z generace dcer znamená manželství ve většině případů pouhé vlastnictví nového příjmení, které sňatkem získaly a zároveň svůj přechod na vdané nevnímají jako zásadní životní zlom: „…nemyslím, že by se něco změnilo. Snad jedině příjmení, jinak nic zásadního. Pořád se máme rádi, v tom se svatbou nic nezměnilo…“

134

„…tu změnu

nevnímám nějak zásadně, všechno zůstalo při starým, akorát mám jiný příjmení…“

135

„…právě, že svatbou se nic nezměnilo, možná víc víš, že k někomu patříš, ale jinak nic…“ 136 Podobné stanovisko zaujímá také jiná respondentka-dcera, která ovšem kromě společného příjmení, nehodnotí manželství jako formalitu: „…samozřejmě nechci tu hodnotu manželství snižovat jenom na to příjmení, protože si celkově nemyslím, že je manželství přežitek…samozřejmě jsem ráda, že se jmenujeme teď všichni stejně, ale život není jenom pořád jenom pragmatický přece…“

137

V jediném případě respondentka nevnímala vůbec

manželský závazek jako změnu příjmení, nýbrž jeho hodnotu a přínos spatřovala v jiných hodnotách, které s sebou přináší: „…manželství pro mě znamená hlavně neuvěřitelný zázemí. Hned po svatbě jsem cítila tu vážnost z toho, že se někdo rozhodl se mnou strávit zbytek života…také velkou zodpovědnost, že se i já zavazuju s někým být, stát mu po boku, být mu oporou…“ 138 Větší část respondentek z generace matek se v otázce významu manželství jako změny příjmení shoduje s mladší generací, a to především v těch případech, kdy respondentky byly před svatbou v delším partnerském vztahu: „…změnou bylo asi jenom příjmení, jinak si myslím, že se nic nezměnilo. Pořád jsme byli dva lidi, co se mají rádi, nic víc v tom nevidím.“ 139 „…změnou byl jenom prstýnek, příjmení a měnit doklady, jinak nic…“

140

Ve dvou případech respondentky-matky chápaly manželství jako jistotu a odpovědnost, která přicházela s narozením dětí: „…je to takový utvrzení v tom vztahu a víš, že k někomu patříš…“ 141 „…manželství je podle mě hlavně vzájemná odpovědnost a budování společnýho zázemí, který musíš zajistit pro děti…“ 142

134

Resp. E1 – svatba 2011 Resp. F1 – svatba 2010 136 Resp. G1 – svatba 2012 137 Resp. A1 – svatba 2012 138 Resp. B1 – svatba 2007 139 Resp. A2 – svatba 1967 140 Resp. F2 – svatba 1986 141 Resp. D2 – svatba 1980 142 Resp. C2 – svatba 1975 135

36

6.2.

Rozdíly a shody v plánování svatby

Období svatebních příprav Pomoc při přípravách Participace rodinných příslušníku na plánování svatebního dne fungovala především u respondentek z generace matek. Nejvíce jim při svatebních přípravách pomáhaly jejich matky, a to zejména v těch případech, kdy v době před svatbou byly respondentky v jiném stavu. Často matky nevěst na sebe přebíraly veškeré povinnosti ohledně svatby: „…já jsem vůbec nic nedělala, ničeho jsem se nezúčastňovala, za mě to zařizovala všechno matka.“

143

„…to šlo tak všechno mimo mě…já jsem se o to vůbec nezajímala…“ 144 I v případech nevěst, které nebyly těhotné, se nejbližší příbuzní přímo účastnili plánování: „Svatbu nám vystrojovali rodiče, takže co bylo potřeba…tak to zajišťovali oni.“

145

Do svatebních příprav

se zapojoval kromě nejbližších, také širší okruh rodiny a známých, který zajišťoval zejména veškeré svatební pečivo: „…cukroví a koláčky pekly tety…“

146

„Svatební dort mi pekla teta,

koláče se pekly svépomocí…ostatní dorty u jedné šikovné sousedky.“ 147 Vysokou míru spolupráce ze strany rodiny, nacházíme u generace dcer pouze v jediném případě, kdy respondentka využila svůj široký okruh rodiny a přátel: „…vše v podstatě za pomoci švagrové a kamarádky…poprosila jsem i jiné kamarádky a příbuzné, každý měl určitý úkol, co přinese a zajistí.“ 148 U ostatních respondentek-dcer lze nalézt pouze okrajové zapojení rodiny do procesu plánování svatby, jelikož se příprav mnohem častěji účastní blízcí přátelé a známí. Ti se angažují především v těch součástech svatby, které si respondentky nemohly zajistit svépomocí: „…kadeřnici jsem měla jednu známou…“ „Líčení mi dělala kamarádka, protože já sama se moc nelíčím, neumím to…“

150

149

„…od

kamarádky jsem dostala typ na jednoho šikovnýho klučinu, co mi potom dělal účes…“

151

143

„Ona byla taková autoritativní. To je takový typ matek, on je tedy i dnes, ale tenkrát to tak nějaký matky prostě měly. Já jsem do toho nesměla ani nijak zasahovat.“ Dále respondentka vzpomínala na období příprav s trpkým tónem v hlase: „…dneska bych si to udělala podle sebe, nenechala bych si do toho povídat, ale tenkrát to jinak nešlo. S manželem jsme byli smutní, že to směřuje jinam…“ Resp. D2 – svatba 1980 144 Resp. E2 – svatba 1986 145 Resp. A2 – svatba 1967 146 Resp. B2 – svatba 1977 147 Resp. C2 – svatba 1975 148 Respondentce se dostalo největší míry pomoci právě ze strany její švagrové: „Švagrová dokonce nastupovala do nový práce úmyslně až v říjnu, aby mi v září mohla pomáhat s přípravami.“ Resp. B1 – svatba 2007 149 Resp. E1 – svatba 2011 150 Resp. C1 – svatba 2012 151 Resp. G1 – svatba 2012

37

Všechny respondentky-dcery mají jedno společné, a sice vlastní představy a vlastní invenci při plánování svatby, přičemž nevěnovaly příliš pozornosti radám ze strany rodiny: „…tak třeba mamka mi dávala různý rady…ale já si do toho moc mluvit nedala.“ 152 U žen z generace dcer je pozoruhodné, že i když si nenechávaly příliš radit o podobě svatby ze strany rodiny, vůči inspiraci pocházející z internetu již nebyly tak odmítavé. Všechny respondentky, kromě jediné

153

, nejvíce využívaly informací prostřednictvím

serverů, které se specializují na realizaci svatebního dne: „…nejvíc informací jsem měla asi z internetu. Tam jsem k tomu zasedla a sosala všechny ty nápady, triky a tak všechno co mají ty ostatní nevěsty…je to taková milá komunita tam…“

154

„…tak ty tipy na svatbu jsem

sháněla na internetu, to je takovej jeden typickej server, tak tam jsem sháněla nápady…“ 155 Ne vždy byl ale internet pozitivním zdrojem inspirace. V některých případech ho respondentky reflektují jako přímo devastující, přičemž vliv internetu pocítily nejen samy na sobě, nýbrž i ve svém okolí: „…tam jsem byla schopná prosedět i hodiny. Jenomže to pak vedlo k tomu, že jsem vymýšlela úplné fantasmagorie, a to jenom proto, že jsem to někde zahlídla a musela jsem to mít nutně taky…“

156

„…pořád jsem něco hledala, přemýšlela

a vymýšlela…byla jsem z toho úplně otrávená, jak ztrácím čas nějakým zjišťováním místo toho, abych se věnovala vlastnímu dítěti nebo domácnosti.“ 157 Respondentky z generace dcer využívaly internetové stránky nejen pro inspiraci, nýbrž i pro samotnou realizaci svatebního dne: „…hodně věcí jsem kupovala na internetu, protože člověk nemusí nikam chodit a ceny bývají někdy i lepší než v kamenných obchodech…“

158

Finanční stránka pořízených doplňků a dekorací byla často tím stěžejním důvodem, proč respondentky nakupovaly přes internet: „…i třeba od různých nevěst co měly použitý jednou na svatbě. Nějaký stužky na židle to byly…prostě aby to bylo co nejlevnější.“

159

V jednom

případě respondentka využila své zručnosti a nákupy drobností na internetu vyměnila za vlastní originální výrobu: „…hodně věcí jsem si vyráběla sama…hlavně papírové dekorace na výzdobu, to mi přišlo zbytečné za to platit…“ 160

152

Resp. F1 – svatba 2010 „Představu o svatbě jsem si utvářela už delší dobu, ale hodně se zakládala i na zkušenostech, který jsem měla z bratrovy svatby, která proběhla o několik let dřív. A na internetu jsem nic nehledala a ani jsem nešla na žádný svatební veletrh nebo tak. Chtěla jsem to všechno jednoduchý, takový prostý…“ Resp. B1 – svatba 2007 154 Resp. D1 – svatba 2008 155 Resp. G1 – svatba 2012 156 Resp. E1 – svatba 2011 157 Resp. A1 – svatba 2012 158 Resp. C1 – svatba 2012 159 Resp. G1 – svatba 2012 160 Resp. F1 – svatba 2010 153

38

Je více než patrné, že respondentky-matky neměly a ani nemohly mít takové možnosti pro hledání inspirace jako jejich dcery, přičemž tento fakt i ony samy vnímají jako rozdíl mezi generacemi: „…úplně zírám, co dneska obnáší příprava svatby…když se vdávala dcera, tak jsem nechápala, co všechno tvoří a zařizuje…“ 161 „…dneska jsou nevěsty samostatnější, mají jiný příležitosti…“ 162 I přes omezené možnosti 163 také respondentky-matky mohly nacházet, a některé i nacházely, inspiraci pro podobu svého svatebního dne: „…tenkrát jsem už na několika svatbách byla, takže jsem to mohla různě odkoukávat…“ 164

Délka svatebních příprav Rozdíly mezi generacemi v délce svatebních příprav jsou evidentní nejen v rozdílných časových rozpětích svatebního plánování, nýbrž i v důvodech, které k nim vedly. U respondentek z generace matek bylo důvodem v menší míře těhotenství nevěsty, které nutně zkrátilo dobu svatebních příprav, aby se tak zabránilo narození dítěte do nesezdaného partnerství: „…to absolutně neexistovalo být svobodná matka, takže tím pádem na přípravu té svatby bylo málo času…“

165

„…to v tý době ani nebylo, že by se svatba dělala až

s dítětem…a to muselo jít rychle, protože já byla už v pátým měsíci a pořád jsme neměli ani datum stanovený…“

166

Ve většině případů se i přes tyto výjimky délka příprav odvíjela od

data konání svatby, na kterém se vzájemně dohodli oba snoubenci. Jednali tak mimo jiné kvůli potřebě ještě před svatbou zakončit semestr na vysoké škole: „…svatbu jsme naplánovali na březen, tedy na dobu po všech zkouškách po prvním semestru vysoké školy.“ 167 Časové rozmezí svatebních příprav se u jednotlivých respondentek-matek dle výpovědí pohybovalo od jednoho do šesti měsíců, přičemž je tato doba ženami reflektována jako dostačující s ohledem na rozsah záležitostí, které bylo před svatbou nutné zařídit: „Ono se toho moc ani nepřipravovalo, takže to úplně stačilo.“ 168 U respondentek z generace dcer se setkáváme s podstatně delší dobou svatebních příprav, ovšem v jejich případě byla délka podmíněna spíše možnostmi, které se jim při přípravách nabízely. Jednalo se o detaily, které podle nich utvářely celkový dojem ze svatby, a tudíž k jejich obstarání respondentky vyžadovaly více času: „Ono se to nezdá, ale to jsou 161

Resp. F2 – svatba 1986 Resp. G2 – svatba 1987 163 Zejména v oblasti neexistence internetu v době, kdy se respondentky ze starší generace vdávaly. 164 Resp. C2 – svatba 1975 165 Respondentka měla na přípravu svatby jeden měsíc, což reflektuje jako „…šibeniční. Protože jsem byla nezletilá, takže moji rodiče museli žádat u soudu, aby mě zplnoletili. Pak se čekalo, než přišel papír od soudu, abychom mohli zažádat o svatbu…“ Resp. D2 – svatba 1980 166 Resp. E2 – svatba 1986 167 Resp. B2 – svatba 1977 168 Resp. D2 – svatba 1980 162

39

pak takový maličkosti na svatbě, který v tom konečným důsledku lidi nevidí, co všechno se musí zařídit.“ 169 „…dá se to všechno udělat rychle, ale když to chceš mít aspoň trochu hezký a nějak vyšperkovaný, tak to prostě chvíli trvá…“

170

„…bylo dost času, aby si člověk

navymýšlel samé blbinky.“ 171 Délku svatebních příprav počínaje dnem zasnoubení, ovlivnilo i roční období či přímo konkrétní měsíc, kdy se respondentky-dcery chtěly vdávat: „…o ruku mě požádal v listopadu a svatba byla v květnu. Já se vždycky chtěla vdávat v květnu…pro mě jasná volba už od začátku.“

172

„…a hlavně bývá v září pěkný počasí a není takový horko.“

173

V jednom

případě se respondentka zaměřila především na časovou vytíženost svého blízkého okolí a dalších pozvaných hostů na úkor svých vlastních představ, což se poté projevilo na vysoké účasti na svatbě: „…plánovali jsme to hlavně podle toho, který víkend bude můj vytížený táta doma a ne někde na cestách…úmyslně jsme naplánovali svatbu na konec léta, kdy už jsou všichni zpátky z dovolených…“

174

U žádné respondentky z generace dcer se nesetkáváme se

zkrácením období svatebních příprav z důvodu těhotenství, jako je tomu v menším měřítku u generace matek. Časové rozmezí svatebních příprav se u jednotlivých respondentek-dcer pohybovalo v rozmezí od šesti do jedenácti měsíců, přičemž ženy toto dlouhé období reflektovaly odlišně: „…já jsem to hrozně prožívala a bavilo mě to…užívala jsem si to snad ještě víc než pak samotný svatební den, protože ty přípravy trvají dýl…“ 175 „…takže celkově to období bylo dost vyčerpávající, ale asi se to vyplatilo, protože svatba dopadla dobře.“ 176

169

Resp. G1 – svatba 2012 Resp. F1 – svatba 2010 171 Resp. D1 – svatba 2008 172 Respondentka pověru o nešťastném manželství, která se váže k měsíci květnu, nereflektuje jako podstatnou a určující pro další průběh manželství: „…v tom to není. Budeš to mít takový, jaký si to uděláš. Tohle vůbec nezávisí na měsíci přece…“ Resp. E1 – svatba 2011 173 Resp. C1 – svatba 2012 174 Respondentka zároveň využila období letních prázdnin k přípravám svatby, a jelikož v té době byla studentkou vysoké školy, období letních měsíců jí poskytlo dostatečnou dobu na plánování: „…hlavně taky proto, abych měla během léta, když jsou prázdniny, čas všechno chystat.“ Resp. B1 – svatba 2007 175 Resp. G1 – svatba 2012 176 Resp. A1 – svatba 2012 170

40

Svatební oznámení a výběr hostů Vzhled a pořizování svatebního oznámení Vzhled a způsoby pořizování svatebního oznámení ovlivňovala především doba, ve které se nechávalo oznámení tisknout. Každá respondentka z generace matek měla před samotným výběrem oznámení alespoň částečnou představu o tom, jak by právě to její mělo vypadat. V některých případech se ne vždy podařilo představy naplnit z důvodu omezené nabídky ze strany tiskáren, což byla jedna z mála možností, kde bylo možno svatební oznámení pořídit: „…existovaly šablony textů, které tiskárny tiskly, vybírat se muselo jenom z těch jejich…“ 177 „…v tiskárně to, co se nabízelo a žádná krása to zrovna nebyla…“

178

I přes limitující výběr

si ovšem respondentky byly schopné vybrat podle svého vkusu: „…já si nakonec vybrala, takový s kopretinami jednoduchý…bylo moc hezký, to se mi líbilo hned…“

179

V jednom

případě respondentka dokonce neváhala vážit dlouhou cestu z místa svého bydliště jenom proto, aby vlastnila do té doby nevídané a originální svatební oznámení: „…my jsme tiskli v Praze, bylo vylisované, protlačené s leskem a plastické. To se tehdy začínalo vyrábět…každého uchvátilo…“ 180 U respondentek z generace dcer se naopak ve všech případech kromě jednoho,

181

setkáváme s variantou pořízení svatebního oznámení podle vlastního návrhu. Tím nejčastějším důvodem je touha po originalitě a nespokojenost s již předtištěnými texty, které jsou „…prostě o ničem, totálně bez nápadu…“

182

Respondentky s vlastním návrhem

svatebního oznámení tak činily často také z finančních důvodů, přičemž návrhy tvořili sami snoubenci či jejich přátelé: „To jsme si zařizovali sami, od myšlenky, návrhu i grafickýho zpracování…chtěli jsme ho hlavně jednoduchý, nepřeplácaný…“

183

„Navrhli nám ho

kamarádi manžela…akorát text jsem dodala, co jsem tam chtěla vlastní.“ 184 „Oznámení nám navrhla a namalovala kamarádka…vytvořila komiks o tom, jak jdou zvířátka postupně na

177

Resp. B2 – svatba 1977 Respondentka zároveň reflektuje jako negativní jev tehdejší neexistenci počítačů a možnosti, které se nabízejí současným nevěstám v oblasti výběru svatebního oznámení: „…tehdy prostě počítače nebyly, tiskly se předložený vzory…dneska co vidíte takových krásných, co se dělá, dneska bych si vybrala úplně jiný…“ Resp. G2 – svatba 1987 179 Resp. E2 – svatba 1986 180 Resp. F2 – svatba 1986 181 „My nejsme zrovna nějak šikovný, takže jsme si na internetu vybrali to, co se nám líbilo…jenom jsme dodali takový ty údaje jako je jméno, datum svatby atd., vybrali si počet kusů…všechno přišlo poštou, takže to bylo i pohodlný a skoro bez práce…“ Resp. F1 – svatba 2010 182 Resp. D1 – svatba 2008 183 Resp. A1 – svatba 2012 184 Resp. G1 – svatba 2012 178

41

místo, kde se konal obřad…“

185

„…ten vlastní návrh dal hroznou práci…je to takový

osobnější, než vybírat z těch co mají tiskárny. Navíc mi přišlo, že to má každý a my chtěli být trochu originální…“ 186 Svatební oznámení generace dcer obsahují také jeden určitý fenomén, který ovšem nenalezneme u generace jejich matek. Jedná se o přiloženou kartičku jakéhokoliv formátu, která vtipnou a většinou i veršovanou formou prosí svatebčany o svatební dary v podobě finančního příspěvku

187

a naopak odrazuje od darů materiálních: „…součástí toho byla

i veršovanka o darech.“ 188 „…rovnou do oznámení, takové veselé povídání…“ 189 Společným rysem obou generací je úschova svatebního oznámení jakožto nostalgické památky na svatební den. Nejčastějším místem, kam ženy oznámení ukládají je fotoalbum s fotografiemi ze svatby: „…dala jsem ho na poslední stranu alba hned za fotky…“ 190 „Mám ho stále schované, je u fotek ze svatby, po těch letech zažloutlé.“

191

V jednom případě si

respondentka z generace dcer natolik cenila svého originálního svatebního oznámení, že mu poskytla prostor na místě, kde bude viditelné každému a zároveň poslouží jako připomínka, která respondentce evokuje mnoho příjemných vzpomínek: „…máme ho na poličce v obýváku a vždycky, když jdu do kuchyně, se na něj podívám a musím se usmívat…vzpomenu si na svatbu.“ 192

Výběr svatebních hostů Pozvání svatebních hostů na blížící se svatbu, stejně jako jejich výběr, byl především u respondentek z generace matek zcela v kompetenci rodičů snoubenců. Nejčastějším důvodem byl nízký věk snoubenců či těhotenství, čímž si rodiče brali na starost plánování i financování svatby. Tento fakt se nakonec v některých případech odrazil také na velikosti svatby, ačkoliv nevěsty měly představy o malé a komorní svatbě: „Tenkrát svatbu platili rodičové…já byla z chudé rodiny, manžel naopak z dobře situované…tchán si vynutil velkou svatbu, že to zaplatí…“

193

„…my jsme původně žádnou takovou velkou svatbu nechtěli…ale

ta druhá rodina rozhodla, že jich je jako víc, tak si asi nedovedli představit, že by nedojeli na 185

Resp. B1 – svatba 2007 Resp. E1 – svatba 2011 187 Viz Příloha. 188 Resp. A1 – svatba 2012 189 Resp. E1 – svatba 2011 190 Resp. C1 – svatba 2012 191 Resp. C2 – svatba 1975 192 Resp. D1 – svatba 2008 193 Respondentka uvedla, že tuto skutečnost nesla nelibě, jelikož toužila po malé svatbě. Hostů bylo nakonec 70, což respondentka vnímala jako potřebu manifestace finančních možností rodiny z manželovy strany. Jako dodatek uvedla, že: „…dneska bych si dupla a udělala bych si to podle sebe.“ Resp. F2 – svatba 1986 186

42

svatbu…“

194

V jednom případě, kdy rodiče mladých snoubenců zajišťovali svatbu, to byli

především oni, kdo rozhodoval o skladbě svatebních hostů, přičemž tuto skutečnost snoubenci uvítali: „O tom, koho pozvat na svatbu…se dohodli rodiče. My jsme se už hlavně těšili, až budeme svoji a to okolo nebylo pro nás tak podstatný.“

195

Jediná respondentka z generace

matek charakterizuje svojí svatbu jako malou z důvodu omezeného množství svatebních hostů: „…manžel byl sirotek…dalších příbuzných mnoho neměl, takže proto.“ 196 V tomto ohledu se jedná o největší rozdíl mezi generacemi. Zatímco u generace matek se na výběru svatebních hostů podíleli nejčastěji rodiče, u respondentek-dcer je situace odlišná. Rodiče již nezasahují do výběru hostů svých dcer, nýbrž ho ponechávají zcela na nich a na jejich uznání, s kým chtějí trávit svatební den. Co ovšem platí u obou generací shodně, je skladba pozvaných z nejbližšího kruhu rodiny, mezi které patří bez výjimky: „…rodiče, prarodiče, sourozenci…“ 197 Ve vzdálenějších stupních příbuzenstva byli pozváni hosté podle osobních vazeb snoubenců a podle velikosti svatby, jakou si budoucí manželé přáli mít. Nejčastěji se jednalo o svatby s větším počtem svatebních hostů: „…tety a strýce, s nimi samozřejmě bratrance a sestřenice…“ 198 Specifickou skupinou pozvaných jsou přátelé a vzdálení známí. U generace matek se tato skupina nevyskytuje v takovém množství, jako je tomu u generace dcer. Důvodem bylo především přání respondentek-matek pořádat svatbu pouze v nejbližším kruhu rodiny „Já jsem ani žádný svý kamarády nezvala, nechtěla jsem je tam.“ 199 „…pro mě je to takový dost osobní, takže tam byli jenom opravdu ti nejbližší.“

200

U generace dcer při výběru přátel

rozhodoval jak stupeň nejbližších přátelských vazeb „…ale všechny známý taky úplně ne, spíš ty fakt blízký kamarády.“

201

tak i jejich početnost „…jenomže manžel má hodně přátel

a nemohl si určit, kdo mu je z těch všech lidí nejbližší…nakonec jsme tam měli 70 lidí...“ 202 U jediné respondentky-dcery počet svatebních hostů téměř přesáhl hranici 200 osob, jelikož nechtěla někomu upírat pozvání na svatbu pouze z kapacitních důvodů. Tato volba se podle jejího názoru vyplatila, protože „se to podepsalo na atmosféře celé svatby. Všichni byli spokojení…nikdo nemusel sedět podle zasedacího pořádku, protože všude bylo hodně 194

Resp. E2 – svatba 1986 V tomto případě respondentka nebyla v jiném stavu, svatba byla dalším stupněm jejich vztahu, který chtěli za každých okolností zpečetit. Resp. B2 – svatba 1977 196 Uvádí počet 16 lidí a zároveň ji hodnotí jako „…nic mimořádnýho, protože to byla už třetí svatba v rodině, kde jsme tři sestry.“ Resp. A2 – svatba 1967 197 Resp. C2 – svatba 1975 198 Resp. E1 – svatba 2011 199 Resp. E2 – svatba 1986 200 Resp. G2 – svatba 1987 201 Resp. G1 – svatba 2012 202 Resp. A1 – svatba 2012 195

43

prostoru a nemuseli jsme počítat, kolik jídla si můžeme dovolit na jednoho člověka…“

203

Tato možnost, respektive toto řešení, samozřejmě závisí na ekonomických možnostech snoubenců.

Zvaní svatebních hostů U žen z generace matek se setkáváme s osobní formou pozvání účastníků svatby, které se vyznačuje vlastním roznášením svatebních koláčků společně se svatebním oznámením. Respondentky tento společenský úzus reflektují jako ustálený, přičemž rozlišují dvě skupiny pozvaných, a tím i dvě formy způsobu pozvání. První skupinou jsou vzdálení příbuzní „…ti, co byli mimo nejbližší okruh, se zvali poštou, psal se jim dopis.“ 204 „…prostě jsme to poslali a že přijdou, s tím se počítalo.“

205

tou druhou poté nejbližší rodina a příbuzní „…pekly se

koláčky a ty jsem pak roznesla těm lidem společně se svatebním oznámením.“

206

„…roznášely se takové košíčky s tím oznámením a pozváním ke stolu. A když se dá ten košíček, tak to právě slouží i jako pozvání ke stolu.“ 207 Pozvání ke svatebnímu stolu, které se u žen z generace dcer tiskne na speciální pozvánku a poté se přikládá ke svatebnímu oznámení, nenalezneme u žádné respondentky-matky: „…takový to, kde je napsáno ‚zveme Vás ke svatebnímu stoluʻ se vůbec nedělalo.“ 208 U respondentek z generace dcer se s osobním pozváním na svatbu setkáváme pouze v jenom případě: „…napečený koláčky jsme pak tři měsíce před svatbou rozváželi společně s tím oznámením, protože jsme potřebovali potvrdit ubytování hostů.“ 209 Až na tuto výjimku respondentky-dcery zvaly své hosty pouze formou svatebního oznámení, přičemž k potvrzení účasti hostů využívaly mobilní telefony nebo e-maily.

Výběr svědků Pro ženy obou generací byl důležitým svatebním hostem mimo jiné i svědek. Jeho roli chápou jako důležitou a zodpovědnou, což byl také důvod vybírat v řadách nejbližší rodiny či přátel. U generace matek se setkáváme téměř bez výjimky s osobou svědka z kruhu rodiny: „Manželovi šel bratr a mně strýc…“

210

„…já měla sestru a manžel bratra.“

211

Pouze

203

Resp. B1 – svatba 2007 Resp. D2 – svatba 1980 205 Resp. E2 – svatba 1986 206 Resp. B2 – svatba 1977 207 Resp. G2 – svatba 1987 208 Resp. C2 – svatba 1975 209 Resp. A1 – svatba 2012 210 Resp. F2 – svatba 1986 211 Resp. E2 – svatba 1986 204

44

v jediném případě dostala respondentka nakázáno, koho si má za svědka zvolit: „Za svědka mi šel mojí babičky bratr a to jsem musela…máma mi to nařídila.“ 212 Respondentky z generace dcer nejčastěji volily svědka z řad blízkých přítelkyň, zatímco jejich budoucí manželé vybírali ve většině případů své bratry, popřípadě kamaráda: „U manžela to byla jasná volba, jemu šel jeho bratr…já požádala kamarádku, která si se mnou prožila to dobrý, ale i to zlý.“ nejbližší člověk…“

214

213

„…svědkyni jsem měla kamarádku, je to takový

„…já měla svoji dlouholetou kamarádku a manžel měl bratra, i když

volil mezi ním a kamarádem…“

215

V jednom případě respondentce velmi záleželo na výběru

svědka, přičemž ani v případě jejího manžela se nejednalo o osobu z nejbližší rodiny: „…požádala jsem svou dlouholetou kamarádku a spolužačku…manžel měl za svědka kamaráda…svědci se mezi sebou znali a cítila jsem dobrou oporu, že nám oběma oba fandí a náš nápad schvalují. To bylo pro mě hodně důležitý…“ 216

212

Resp. D2 – svatba 1980 Resp. A1 – svatba 2012 214 Resp. G1 – svatba 2012 215 Resp. C1 – svatba 2012 216 Resp. B1 – svatba 2007 213

45

Svatební oděv a doplňky nevěsty Představy o podobě Z výpovědí respondentek napříč oběma generacemi bylo patrné, že před samotným pořízením svatebních šatů měly svůj vlastní názor na to, jak by právě jejich šaty měly vypadat: „Chtěla jsem sukni a kazak na to…nechtěla jsem úplně bílý…nechtěla jsem dlouhý šaty. Chtěla jsem takový pod kolena krátký, sukni a krátkej rukáv, takovou halenu.“

217

„…já měla takovou

svoji představu o svatebních šatech, měly být dlouhý a bílý, s krajkou.“

218

„…přesně jsem

věděla, chtěla jsem dlouhé, celokrajkové, s nějakými rukávky a mašlí…“ 219 „…princeznovské s tylovou sukní a korzetem, na barvě mi nezáleželo…“ 220 Představy žen obou generací nakonec v některých případech zůstaly nenaplněny. V generaci respondentek-matek tím důvodem byl například nátlak ze strany rodiny: „Probírala jsem to se svojí maminkou, že bych takový chtěla…ale nakonec jsem musela zvolit jiný…“ 221 Někdy se jednalo o pochybení krejčovství, kde se šaty nechávaly šít: „…vypadaly fakt příšerně, takže jsem je zaplatila a matka mi je pak pomáhala upravovat.“ 222 Generaci respondentek-dcer, které se vdávaly v době již zavedených svatebních salonů a svatebních domů, představu paradoxně zkazil především rozsah a kvalita nabízeného zboží. Jejich nespokojenost vyplývala z omezené nabídky, která nedokázala poskytnout šaty v jiných než standardních velikostech a střizích: „…oblíkla jsem troje šaty z toho, co tam měli…“

223

„…jenomže jsem žádný takový neoblíkla…“ 224 Problémem byla také nízká kvalita svatebních šatů, což je jev vyskytující se především u svatebních salonů nabízející levnější modely: „…všechny šaty tam byly takový obnošený…“

225

Některé respondentky-dcery naopak

návštěvy svatebních salonů a výběr svatebních šatů vůbec neoslovil: „…zkoušení různých korzetových šatů mě nesmírně nebavilo.“ 226 V jednom případě dokonce původní představa o šatech vzala za své z důvodu zdlouhavého rozhodování a vybírání, které respondentku více než unavovalo: „…byla jsem 217

Resp. E2 – svatba 1986 Resp. A2 – svatba 1967 219 Resp. E1 – svatba 2011 220 Resp. F1 – svatba 2010 221 V tomto konkrétním případě omezení ze strany matky vycházelo z dobových zvyklostí: „…v tý době, pokud byly dlouhý šaty, tak bylo i to, že měli mít všichni hosté přibližně taky tak slavnostnější. Takže pokud možno dámy dlouhý šaty a pánové černý oblek. Ale to bylo málo pravděpodobný…“ Resp. A2 – svatba 1967 222 Resp. G2 – svatba 1987 223 Resp. G1 – svatba 2012 224 Resp. E1 – svatba 2011 225 Resp. B1 – svatba 2007 226 Resp. B1 – svatba 2007 218

46

tak vyčerpaná pořád nějakým zkoušením…nakonec jsem úplně změnila styl…byly úplně odlišný od mojí představy…“ 227 U respondentek-dcer se u výběru šatů vyskytují možnosti, které nenacházíme

228

u jejich matek, a sice hledání inspirace pro vzhled svatebních šatů na internetových stránkách. V takových případech šaty téměř zcela naplňovaly představy: „Líbily se mi jedny šaty z francouzského salonu, obrázek jsme našly na internetu…“ 229 „Já jí (švadleně) přinesla pár obrázků z internetu, jak jsem si asi myslela, že by měly vypadat…“

230

V obou případech se

poté podařilo tyto představy, byť s malými obměnami, uskutečnit. Ovšem i u jedné respondentky z generace matek najdeme zmínku o inspiraci prostřednictvím sdělovacích prostředků. Jednalo se o v té době vycházející časopis, který posloužil jako podnět pro vzhled jejích šatů: „…zrovna náhodou vyšel časopis o svatbách, tak to byl takový tip na šaty…“ 231 V tomto případě respondentka využila uvedené inspirace, co se týče střihu svatebních šatů, přičemž celkový vzhled obohatila o další prvky podle svého vkusu. 232

Rozdíly a shody v pořizování svatebních šatů Všechny respondentky z generace matek se jednoznačně shodly na jediné možnosti, kterou bylo možné svatební šaty pořídit: „…koupit látku a ušít, tenkrát to jinak nešlo, hotové se nedaly koupit, salony prostě nebyly…“ 233 V případě neexistence svatebních salonů či jiných zařízení k zapůjčení svatebních šatů reflektovaly respondentky v podstatě jedno a totéž – tedy omezené příležitosti: „…bylo to takový náročný, protože nic nebylo.“

234

Tato skutečnost

proto ženy vedla k vyhledávání jediné možné cesty, jak k šatům přijít a tím bylo využít služby krejčovství: „…ušity byly v místním krejčovství…“

235

V některých případech respondentky

využily osobních kontaktů především z řad širokého okruhu známých a přátel: „To byla známá ze školy, přímo švadlena.“ 236 „…měla jsem jednu švadlenu…která mi ušila šaty podle

227

„Vybrala jsem ty svoje vysněný teda až ve čtvrtým salonu, asi po půl roce vybírání…měla jsem celokrajkový šaty, i když všeobecně krajku moc nemusím.“ Resp. A1 – svatba 2012 228 Tuto možnost u generace matek ani nalézt nemůžeme, jelikož k rozšíření internetu u nás dochází zhruba od poloviny devadesátých let 20. století, tj. v době po sametové revoluci. 229 Resp. B1 – svatba 2007 230 Resp. D1 – svatba 2008 231 Jednalo se o časopis Mona, který vyšel v témže roce. Resp. F2 – svatba 1986 232 . „…přes ramena taková pelerinka do cípu a v pase připnout sukni…“ Resp. F2 – svatba 1986 233 Resp. F2 – svatba 1986 234 Resp. D2 – svatba 1980 235 Resp. C2 – svatba 1975 236 Resp. E2 – svatba 1986

47

mých představ.“

237

U jedné respondentky z generace matek se na výrobě svatebních šatů

podílelo také její nejbližší okolí: „Moje maminka mi ušila svatební šaty i závoj.“ 238 Výjimku představoval jeden případ, kdy budoucí nevěsta vložila zhotovení svého svatebního oděvu do vlastních rukou, čímž poukázala na osobní nezaujetí pověrou 239, která se k vlastnímu šití šatů váže: „…nakonec jsem si šaty ušila. A i když se to nemá, to je taková pověra, že by si nevěsta neměla šít šaty sama, tak já na to nedala.“ 240 U respondentek, které si šaty nechávaly šít, se ovšem nejednalo tolik o pověrčivost, jako o absenci manuální zručnosti, což byl také důvod svěřit výrobu tak důležité záležitosti do rukou profesionála: „…jsem si právě ani netroufla, že bych to šila sama, tak sem to dala tý holce šít.“

241

„…to

byla moje dlouholetá kamarádka, sama bych to určitě nezvládla a ona byla hrozně šikovná…“ 242 Zastoupení služeb švadlen u respondentek z generace dcer se vyskytuje především z důvodu, který ovšem nevyplývá z nedostatku možností, jako tomu bylo u generace matek. Jedná se o omezenou nabídku ze strany svatebních salonů, díky čemuž byly respondentky nuceny si šaty nechávat šít na míru a podle vlastního vkusu: „…šla jsem asi do dvou salonů, ale už tam mi bylo jasný, že to nedopadne dobře, a nejspíš dojde na šití. Takže jsem zašla za naší dobrou známou, která nám občas něco ušije, když je potřeba.“ 243 V jednom případě tím důvodem byla finanční stránka půjčovného ve svatebním salonu: „…kamarádky maminka, která je vyučená švadlena, mi je pak ušila, protože půjčovné bylo příliš drahé.“ 244 Menší část respondentek z generace dcer ovšem využila služeb zapůjčení šatů ve svatebních salonech, přičemž k tomuto rozhodnutí je vedlo hned několik příčin, jakými byly například osobní předpojatost vůči vlastním schopnostem „…nikdy jsem nebyla nějaká obchodnice, takže shánět něco za větší peníze…prostě není můj styl. Takže jsem měla vypůjčený.“

245

či samotná pohodlnost „…a kdo by se staral o to šití…šitý šaty by byly

zbytečný obíhačky…“

246

Ve dvou případech ženy šaty zakoupily přímo ve svatebních

salonech, které tuto možnost poskytují. Většinou se jednalo o šaty z předešlých kolekcí, a právě menší pořizovací cena a možnost následného prodeje šatů, byla v těchto případech 237

Resp. D2 – svatba 1980 Resp. B2 – svatba 1977 239 Tato pověra praví, že „kolik píchnutí jehlou, tolik slz“. 240 Resp. A2 – svatba 1967 241 Resp. E2 – svatba 1986 242 Resp. G2 – svatba 1987 243 Resp. D1 – svatba 2008 244 Resp. B1 – svatba 2007 245 Resp. A1 – svatba 2012 246 Respondentka ocenila nejen pohodlnou možnost výběru šatů, ale také vstřícnost a profesionalitu pracovnic svatebního salonu. Resp. E1 – svatba 2011 238

48

rozhodující: „A ty pak měly i dobrou cenu…“

247

„…už po zkoušce jsem věděla, že si je

koupím…“ 248 Respondentky z obou generací, které si nechávaly šaty šít v krejčovství, vykazují jeden společný konkrétní rys, a to shánění materiálu na šaty dle vlastního vkusu a možností: „…na látku na vrchní díl jsem narazila v jednom obchodě, kde měli poslední kus…“ jsem si byla tenkrát koupit, to byla strašně drahá látka….“ koupila krásnou krajku.“

251

250

249

„To

„…na šaty jsem si tehdy

Z výpovědí je patrná důležitost použitého materiálu, v žádném

z uvedených příkladů se nejednalo o podceňovanou záležitost, látka alespoň z části korespondovala s představou o podobě šatů a v některých případech na ni byly vynaloženy nemalé finanční prostředky: „…látku na šaty mi koupila moje budoucí tchýně na jejich dovolené ve Švýcarsku podle mého přání, co jsem si řekla. Protože tady u nás se mi žádná nelíbila.“ 252 U respondentek z generace matek se zároveň vyskytuje jev, který není patrný u jejich dcer. Jedná se o došívání šatů v předvečer svatby, ve kterém hrálo hlavní roli neprofesionální provedení ze strany švadlen, u kterých si nevěsty nechávaly šaty šít. Oděv upravovaly za přispění někoho z rodiny „…matka mi je pak pomáhala upravovat.“ 253 či svépomocí „Večer před svatbou mi přinesla moje švadlena šaty, kde jsem zjistila, že je nemám vůbec došitý. Takže jsem do večera do noci došívala šaty, abych vůbec měla si co další den vzít.“ „Došívala jsem je pak vlastně ještě v pátek večer a v sobotu byla svatba.“

255

254

Žádná

respondentka si nebyla vědoma pověry, podle níž došívání svatebních šatů den před svatbou nosí štěstí. 256 Výpovědi všech respondentek dokazují, že existují přinejmenším tři možnosti, jak si svatební šaty obstarat, a to nechat si je „ušít“, „zapůjčit si je“ a „koupit“. Jiné možnosti

257

pořízení svatebních šatů samy respondentky nereflektují. Z výpovědí navíc vyplývá, že žádná

247

Resp. G1 – svatba 2012 Resp. C1 – svatba 2012 249 Resp. B1 – svatba 2007 250 Resp. E2 – svatba 1986 251 Resp. C2 – svatba 1975 252 Resp. B2 – svatba 1977 253 Resp. G2 – svatba 1987 254 U tohoto případu je zajímavé, že respondentka zadala výrobu svatebních šatů švadleně právě z důvodu své manuální nezručnosti. I přesto byla nucena si šaty došívat sama. Resp. E2 - 1986 255 Resp. A2 – svatba 1967 256 Respondentkám byl v průběhu rozhovoru osvětlen význam této pověry. Jako úsměvnou ji přijaly ty z žen, kterým manželství nevydrželo. 257 Mezi další cesty pořízení svatebních šatů patří také zapůjčení od rodiny či blízkých přátel nebo přímo darování v rámci pokračování rodinné tradice, přešití a úpravy vlastního vhodného oděvu či zakoupení svatebních šatů mimo nabídku svatebních salonů, tj. na internetových bazarech a aukcích. 248

49

žena nepovažovala svatební šaty za nedůležitou součást svatby, naopak na ně byl kladen mnohdy až velký důraz: „…chtěla jsem takové…aby si všichni řekli jo, ta tenkrát měla krásný šaty.“ 258

Osud svatebních šatů Všechny respondentky obou generací ve svých výpovědích zároveň uvedly, jak po svatbě naložily se svými svatebními šaty, z čehož vyplývá, že i po skončení svatby jim jejich osud nebyl zcela lhostejný. U žen z generace matek docházelo v největší míře k uchování šatů jako památky na svatební den: „…mám je dodnes.“

259

„Mám je pořád! Jsou ve skříni

v pytlíku.“ 260 V jednom případě hrál hlavní roli vztah k vlastnímu výběru materiálu: „Nechala jsem si je, ta látka byla tak krásná, takže je mám pořád ve skříni.“

261

Malá část

starších respondentek reflektuje jako pozitivní jev další zužitkování svatebních šatů, které dále v jiné formě posloužily samotné respondentce „Po svatbě jsem pak ty šaty trochu upravila jako takovou tuniku…ještě jsem ji užila na plesy, takže se zužitkovaly.“

262

nebo se

šaty předávaly dál v rámci rodiny „…potom si je přešila mamka, když se podruhé vdávala…ještě tam jsou ve skříni, připravený na další svatbu.“

263

V jednom případě šaty

našly jiné uplatnění, než byl jejich původní účel: „…od svatby byly x krát použity…jedna nevěsta je měla a pak každý rok v nich já nebo dcera děláme anděla…takže neleží nevyužité, spíše naopak.“ 264 U generace dcer je následující osud svatebních šatů zřejmý v těch případech, kdy si respondentky šaty půjčovaly ve svatebních salonech: „Tak byly z půjčovny, takže jsem je zase pěkně vrátila.“

265

„Šaty jsem měla půjčený ze salonu, takže po svatbě šly zpátky tam.“

266

Rozdíly jsou naopak patrné u těch žen, které si šaty nechávaly šít na míru. V těchto případech rozhodlo o příštím osudu svatebních šatů emocionální pouto, které k nim respondentka měla a snaha nějakým způsobem je zužitkovat „Šaty jsem pak ještě využila na svou promoci…dodnes je mám ve skříni a vždycky je pohladím, když tam něco hledám.“

267

či

naopak nulový vztah k tomu jakkoliv šaty uchovávat „Po svatbě jsem je prodala…nosit se 258

Resp. C1 – svatba 2012 Resp. C2 – svatba 1975 260 Resp. D2 – svatba 1980 261 Resp. B2 – svatba 1977 262 Resp. A2 – svatba 1967 263 Respondentka zároveň dodala, že ji ani nenapadlo šaty nabízet své dceři na svatbu. Je si totiž vědoma jejich nemoderního vzhledu. Resp. E2 – svatba 1986 264 Resp. F2 – svatba 1986 265 Resp. E1 – svatba 2011 266 Resp. A1 – svatba 2012 267 Resp. B1 – svatba 2007 259

50

nedají a ničit je, nějak je jakoby upravovat, to se mi nechtělo…a ještě jsem na nich vlastně vydělala…“

268

I v případě zakoupených šatů jsou viditelné rozdíly v tom, jak respondentky

poté se šaty naložily. Ve výpovědích těchto žen byla evidentní jistá neschopnost a nechuť zbavovat se tak krásného upomínkového předmětu „…schovala jsem si je na památku…“

269

či naopak vítězství finanční stránky jejich pořízení „…a pak za půl roku jsem je prodala, takže jsem na nich vlastně ani tolik neprodělala.“ 270 Specifický vztah ke svatebním šatům se objevuje u obou generací, stejně jako zužitkování šatů pro jiné účely, i když starší generace respondentek reflektovala vyšší míru emocionality ve vztahu ke svým svatebním šatům. Svědčí o tom mimo jiné i ta skutečnost, že u respondentek z generace matek nedocházelo k prodeji ušitých šatů někomu jinému, jako je tomu u generace jejich dcer.

Závoj jako doplněk Mezi nejčastěji zmiňovaný doplněk vzhledu nevěst, patřil závoj. Tato tradiční součást svatebního oděvu svojí křesťanskou symbolikou vyjadřovala cudnost a především respondentky z generace matek jej v tomto smyslu i chápaly. Proto se vyskytuje v případech netěhotných nevěst, které ho přímo vyžadovaly: „…já řekla, že ho chci…a tak jsem ho měla.“ 271 „…k šatům jsem měla závoj, ten jsem si vypůjčila od kamarádky, která si ho snad nechávala šít…“ 272 V případě těhotné nevěsty byl závoj povolen za určitých podmínek, které stanovila matka nevěsty, ač nevěřící: „A závoj jsem měla dozadu hozený, to dopředu nemohl být, to jsem nesměla mít, protože už jsem byla těhotná.“ 273 Některé respondentky z generace matek se již o závoji zmiňují jako o doplňku, který sice přiměřeně akcentoval celkový vzhled, ony samy ho ale nepovažovaly za nutný či se jim ani nezdál vhodný: „…on by k těm šatům a mým krátkým vlasům co jsem měla, ani nebyl hezký…“

274

„…mohla jsem ho mít, ale

nechtěla jsem ho…přišel mi už moc.“ 275 Ženy z generace dcer ve výpovědích vnímají závoj jakožto pouhý doplněk bez symbolického významu. Jeho poselství je reflektováno pouze v jediném případě, kdy respondentka rozlišovala mezi sňatkem církevním a civilním, a tím i nutností přizpůsobit svůj

268

Resp. D1 – svatba 2008 Resp. C1 – svatba 2012 270 Resp. G1 – svatba 2012 271 Respondentka také uvedla, že použití závoje jako doplňku ke svatebním šatům jí ovšem musela povolit matka, která by ho své dceři nepovolila v případě, kdyby byla v jiném stavu. Resp. G2 – svatba 1987 272 Resp. A2 – svatba 1967 273 Resp. D2 – svatba 1980 274 Resp. E2 – svatba 1986 275 Resp. F2 – svatba 1986 269

51

svatební oděv: „…to by se ani nehodilo…bylo by asi lepší ho (závoj) mít třeba v kostele, ale takhle na svatbě na radnici…“ 276 Některé mladé ženy ovšem závoj chápaly jako významnou součást svatebního oděvu, byť volitelnou s přihlédnutím na jimi zvolený typ svatebních šatů: „…závoj jsem měla decentní, spíš jako doplněk…“

277

„…protože jsem měla ty šaty

jednoduchý, tak ten závoj byl takový malý oživení…“

278

V případech, kdy nevěsty závoj

neměly vůbec, se nejčastěji odkazovaly na jeho nevyužití a nepotřebnost „…závoj jsem nechtěla, to mi přišlo zbytečný.“

279

či přímo na osobní averzi vůči tomuto svatebnímu

doplňku „…je to fakt hrozný, ještě když to mají ty ženský přetažený dopředu, to absolutně nechápu smysl závoje…je to hrozná záclona, vůbec se mi to nelíbí.“ 280

276

Resp. E1 – svatba 2011 Resp. C1 – svatba 2012 278 Resp. D1 – svatba 2008 279 Resp. A1 – svatba 2012 280 Resp. G1 – svatba 2012 277

52

Snubní prsten Všechny respondentky napříč oběma generacemi si vyměnily navzájem se ženichem v rámci svatebního obřadu snubní prsteny, z čehož lze usuzovat, že jej nechápou jako zcela zbytečnou formalitu. Význam tohoto symbolu věrnosti můžeme sledovat již u prstenu zásnubního, o kterém se nezmiňuje žádná respondentka-matka.

281

Zato ve výpovědích generace jejich

dcer nalezneme hned několik, dokonce protikladných názorů na zásnubní prsten. V jednom případě si respondentka zásnubní prsten vysnila, avšak nedočkala se ho, jelikož to byl její partner, kdo ho viděl jako nadstandard: „…ne, zásnubní jsem neměla…bylo mi to trochu líto, já jsem po něčem takovým toužila, ale manžel na to moc nebyl…“ 282 Jiné respondentky-dcery naopak zásnubní prsten hodnotily jako nadbytečnou věc, kterou ani nevyžadují „…zásnubák jsem neměla, protože na co, když potom budu mít snubák…je to úplná zbytečnost.“ 283 a která navíc snoubence finančně zatěžuje svojí pořizovací cenou „…nechtěla jsem, aby utrácel za něco, co za chvíli ztratí ten smysl…“ 284 Další respondentky zásnubní prsten nezmiňují. Představy o podobě snubního prstenu nacházíme shodně u obou generací, přičemž nejčastěji se setkáváme s představou prstenu ze zlata: „A my jsme chtěli takový jednoduchý, prostě jenom kroužky zlatý…“

285

„…vždycky jsem chtěla zlatý…“

„…já nikdy jiný, než žlutý zlato ani nechtěla…“ 287

286

Představy zůstaly ovšem v některých případech

nenaplněny. U respondentek z generace matek za to mohl omezený výběr snubních prstenů, o kterém se zmiňují shodně všechny ženy: „…byly možná dva nebo tři druhy, prostě si nešlo vybrat to, co se vám líbí…“

288

„Vybírat se muselo asi ze tří tehdy existujících typů…“

289

„…na výběr byly tak tři druhy…ještě byly v Teplicích, tam měli výběr asi deset druhů…“ 290 „…to oni tenkrát nabízeli tak čtyři, pět druhů, víc ne…“ 291

281

I když se zásnuby konaly, prsten ženy od nastávajícího manžela neobdržely. Podle zbylých výpovědí zásnuby zcela odpadly z důvodu těhotenství nevěsty, kdy prioritní bylo co nejrychlejší konání svatby: „…to absolutně neexistovalo být svobodná matka. Tím pádem na tu přípravu svatby bylo málo času…“ Resp. D2 – svatba 1980 282 Resp. B1 – svatba 2007 283 Respondentka zároveň uvedla, že pro ni nebylo před svatbou důležité veřejně manifestovat své zasnoubení: „…mně stačilo vědět, že si ho vezmu, nepotřebovala jsem to dokazovat prstýnkem…“ Resp. G1 – svatba 2012 284 Resp. F1 – svatba 2010 285 Resp. E2 – svatba 1989 286 Resp. D1 – svatba 2008 287 Respondentka si byla také vědoma toho, že tuto svojí představu zakládala na faktu, že celý život viděla zlatý prsten na ruce své matky, přičemž ho vždy velmi obdivovala a toužila ho mít také, až se bude sama vdávat: „…no určitě to bylo i tím, a hlavně mamince hrozně slušel, vypal tak noblesně…“ Resp. E1 – svatba 2011 288 Resp. D2 – svatba 1980 289 Resp. B2 – svatba 1977 290 Resp. F2 – svatba 1986 291 Resp. G2 – svatba 1987

53

Respondentky z generace dcer sice měly na výběr z vysoké škály použitých surovin i tvarů, jejich představu ovšem zkazila především pořizovací cena zlatých snubních prstenů, což donutilo snoubence vybírat z nabídky jiných materiálů, které byly finančně i délkou svojí životnosti přívětivější: „…ale jsou dost drahé a navíc zlato je takový měkký, takže za nějaký čas by asi nevypadaly hezky. Nakonec jsme měli z chirurgické oceli, která vydrží a ani tolik nestály.“ 292 „…nakonec vyhrála damasteel. 293 Ta nás zaujala právě tím, že cena je pětinová 294

než normální zlato a ještě vydrží skoro netknutá kolik let.“ protože poměr ceny a kvality, byl prostě bezkonkurenční.“

295

„…měli jsme krásné, ocelové, U respondentek-dcer byla také

určujícím faktorem cena snubních prstenů, která rozhodovala při jejich výběru: „Nechtěli jsme žádný drahý, tak jsme si vybrali jednoduchý kroužky z bílýho zlata a bez zdobení.“

296

„…šli jsme a koupili si stříbrný za 750 Kč oba dva. A absolutně nechápu lidi, co mají prstýnky za 20 tisíc…takže my měli hrozně levný…“

297

Pouze v jednom případě měla

respondentka jasnou představu o podobě svého vysněného snubního prstenu, a proto pro ni nebyla překážkou ani jeho pořizovací cena: „…prstýnky bylo jasný, že to bude žlutý zlato… je to hezčí než nějaký ocelový nebo stříbrný…jsem si dupla, a tak to tak i bylo.“ 298 U respondentek z mladší generace se zároveň setkáváme s jevem, který nenalezneme u generace matek, a sice s rytinou na vnitřní straně snubního prstenu. V případě, kdy respondentky zvolily prsteny bez rytiny, byla tím nejčastějším důvodem opět finanční stránka: „…i jsme si tam chtěli dát něco vyrýt. Jenomže jsme pak zjistili, kolik to stojí….“

299

Ženy,

které si nechávaly takto zdobit prsteny, tak zvolily buď z čistě pragmatického důvodu „…vyrýt jsme si tam nechali datum svatby, aby manžel nezapomínal na výročí (smích)…“ 300 či jako romantické gesto „…dovnitř jsme si nechali vyrýt datum svatby a vzájemně nápis miluji tě…“ 301 Dalším jevem, který je rozdílný mezi generacemi, je pořizování snubních prstenů oproti potvrzení o konání svatby, které existovalo v případech respondentek z generace matek. Ve výpovědích nenalezneme jiný způsob, jakým by si ženy v době před sametovou revolucí prsteny pořizovaly: „…protože pokud bychom neměli zažádáno o svatbu, tak by nám ve zlatnictví neprodali snubní prstýnky…ty nešlo koupit někde jinde, mohly se koupit jenom 292

Resp. C1 – svatba 2012 Tento pojem se do češtiny překládá jako damascénská ocel, přičemž se používají shodně oba termíny. 294 Resp. A1 – svatba 2012 295 Resp. D1 – svatba 2008 296 Resp. B1 – svatba 2007 297 Resp. G1 – svatba 2012 298 Resp. E1 – svatba 2011 299 Resp. G1 - svatba 2012 300 Resp. D1 – svatba 2008 301 Resp. B1 – svatba 2007 293

54

v regionu, kde jsme bydleli.“ svatba.“

303

302

„…prstýnky se objednávali s potvrzením z výboru, že bude

„To v tý době muselo být potvrzení, že se bereme, aby nám je vůbec prodali. To

nešlo jen tak koupit, oni by ti to ani neukázali.“ 304 Generace dcer žádné takové problémy pochopitelně neměla. Výběr prstenů mohl být, a také byl, jak dokládají jednotlivé výpovědi, omezen pouze finančními možnostmi snoubenců.

302

Resp. D2 – svatba 1980 Resp. F2 – svatba 1986 304 Resp. E2 – svatba 1986 303

55

6.3.

Rozdíly a shody v průběhu svatebního dne

Svatební obřad Před odjezdem na obřad Doba před svatebním obřadem se u žen z generace dcer nesla v duchu posledních úprav výzdoby místa hostiny či obřadu, a to především v případech respondentek, jejichž obřad se konal nedaleko jejich bydliště: „…ve svatební den ráno jsem ještě v pyžamu šla chystat na zahradu stoly a všechno potřebné…“

305

„…ještě jsme narychlo kontrolovali restauraci, kde

pak probíhala hostina, jak to tam vypadá a jestli je to tak, jak jsme chtěli…“

306

Ve všech

případech je tato doba charakteristická především přípravou nevěsty, a pokud bylo místo obřadu vzdálené, pak i příchodem svatebčanů, kteří následně odjížděli na svatební obřad předem vyzdobenými auty: „…ráno jsem jela ke kadeřnici, kde jsme byly už domluvený. Pak ke kosmetičce, která mě nalíčila…doma mi kamarádky pomohly do šatů a postupně přicházeli svatebčani…a jelo se na obřad…“

307

„…nejdřív probíhaly takový ty přípravy jako česání

a líčení, abych vypadala k světu…pak jsem se šla převléknout do svatebních šatů a mezitím chodili rodina a kamarádi…potom jsme se naskládali do aut a jelo se…“ 308 Přípravy nevěsty nalezneme i u respondentek z generace matek, přičemž v jejich případě se jednalo především o úpravy zevnějšku a oblékání svatebních šatů.

309

Dohled nad

výzdobou místa konání hostiny či obřadu se v žádném případě respondentky-matky nevyskytuje, jelikož tento úkol připadl obsluze restaurace, kde se svatební hostina pořádala a zaměstnancům příslušného národního výboru, kde se konal obřad. Variabilním jevem, který se v době před odjezdem na svatební obřad vyskytuje, je poděkování rodičům. Respondentky starší generace zmiňují tento zvyk v souvislosti s velmi emocionálně vypjatou situací, kterou vnímaly jako možnost vyjádření úcty a projevy díků vůči svým rodičům a zároveň jako rozloučení s nimi: „…ještě před odjezdem jsem poděkovala rodičům za vychování, načež začal můj tatínek plakat, takže jsme tam byli všichni jak v slzavým údolí…a pak se jelo na výbor na obřad.“

310

„…to já jsem měla připravený poděkování rodičům, kde jsem vlastně

305

Resp. B1 – svatba 2007 Resp. G1 – svatba 2012 307 Resp. C1 – svatba 2012 308 Resp. F1 – svatba 2010 309 „Česala mě moje teta a líčení jsem si dělala sama. To, co jsem si namalovala na obličej, tak to jsem tam měla…“ Resp. G2 – svatba 1987; „…sestra mě namalovala, navlnila vlasy a já se pak oblékla…“ Resp. E2 – svatba 1986 310 Resp. D2 – svatba 1980 306

56

měla shrnutý tak nějak všechno, co pro mě kdy udělali a co jsem považovala za důležitý, aby to věděli, než je jako opustím…ale jen jsem se rozbrečela a oni řekli: ‚Však my víme, co nám chceš říct.‛ a brečeli jsme všichni…“ 311 Poděkování rodičům v době před svatebním obřadem nereflektuje žádná respondentka z generace dcer, ovšem v jednom případě se setkáváme s formou poděkování, které u respondentky proběhlo v rámci svatební hostiny a mělo formu upomínkového psaného textu: „…dávali jsme rodičům takový zarámovaný verše, kde jsme jim děkovali za všechno, co pro nás kdy udělali a byly u toho i fotky nás obou, když jsme byli malí. A to jsme četli na té hostině, kde jsme jim to i předali…“ 312

Průběh obřadu Svatební obřad reflektují respondentky z generace matek různými způsoby, přičemž jedno mají společné, a to osobu oddávajícího a jeho proslov ke snoubencům: „…to bylo něco strašnýho, protože jsme si nemohli vybrat, koho chceme (oddávajícího). To bylo předem určený a hotovo.“ 313 „…při obřadu měl proslov o tom, že rodina je základ státu a že si máme uvědomit odpovědnost, kterou tím manželstvím jako na sebe bereme…“

314

Vnímání celé

situace bylo téměř ve všech případech značně omezené, především slavnostní řeč oddávajícího

se

neposlouchala…“

u 315

důležitý v tý chvíli.“

respondentek

nesetkala

s přílišným

zájmem:

„…já

to

moc

„…co oddávající přednášel, jsem vůbec nevnímala…asi mi to nepřišlo 316

V jednom případě respondentka reflektuje svatební obřad jako

zábavný, protože se sešlo hned několik faktorů, které jí nedovolily přijmout vážnost situace: „…obřad byl fakt legrační, protože jsem celou dobu sledovala, jak v tý mojí kytce lezou nějaký broučci…a ten oddávající neuměl říct pořádně písmeno r, tak to bylo takový směšný…“

317

Respondentky považovaly také za důležité, aby se svatebního obřadu účastnili

jejich nejbližší z řad rodiny a přátel a ony mohly cítit jejich podporu: „…a taky že se sešla ta rodina kvůli nám a jsou tam s vámi ti nejbližší, to je takový důležitý…“ 318 Respondentky-dcery ve většině případů reflektují svatební obřad jako emotivní chvíli, kdy se u nich mísily pocity dojetí a nervozity: „…obřad byl moc dojemný, já sama jsem měla 311

Resp. B2 – svatba 1977 Resp. G1 – svatba 2012 313 Respondentka má svatební obřad spojen s nepříjemným zážitkem, jelikož jí oddávala ředitelka základní školy, vůči které cítila silnou averzi: „Já když jsem jí tam viděla, že tam stojí, tak já byla vzteky bez sebe, protože jsem jí nesnášela tu babu a teď ona mě oddávala…to mám fakt špatnou vzpomínku.“ Resp. D2 – svatba 1980 314 Resp. F2 – svatba 1986 315 Resp. G2 – svatba 1987 316 Resp. A2 – svatba 1967 317 Resp. E2 – svatba 1986 318 Resp. A2 – svatba 1967 312

57

dost na krajíčku, když nám svatebčani chodili gratulovat…byla to taková silná chvíle.“ „…tatínek skoro plakal, když mě předával manželovi…“ bylo mi špatně…byla jsem ráda, že stojím.“ Mezi

významnou

součást

320

319

„…byla jsem hrozně nervózní,

321

svatebního

obřadu,

u žen generace matek, patří podle respondentek-dcer sliby,

kterou 322

ovšem

nenalezneme

které si před zraky všech

zúčastněných snoubenci vzájemně říkají: „…slib jsem měla připravený několik dní dopředu a chtěla jsem, aby všichni prostě věděli, co k němu cítím…jenomže když pak na ně došlo, tak jsem nemohla vůbec mluvit, zajíkala jsem se, takže vlastně ani nikdo pořádně nevěděl, co jsem chtěla říct…“ 323 V jenom případě respondentka vnímala společný slib jako stěžejní okamžik svatebního obřadu, namísto pouhého zřetelného vyslovení souhlasu, přičemž vážnost slibu si uvědomila až v těžkých chvílích, což jí pomohlo k opětovnému hledání si cesty k manželovi: „…často jsem si ho v životě opakovala a to hlavně ve chvílích, kdy náš vztah vrávoral nad propastí a tak celkově jsme se odcizili. Hodně jsem tehdy vzpomínala na svatbu a slib co jsem mu dala a vyslovila ho před 200 lidma a ani netušila, jak strašně vážný slib mu dávám.“ 324 A stejně jako ženy z generace matek, i respondentky-dcery považovaly za důležité, aby svatebnímu obřadu přihlíželi lidé z nejbližšího kruhu rodiny a přátelé. Ve většině případů bylo pro respondentky zásadní, aby je k oltáři vedl jejich otec, což vnímaly jako formu rozloučení: „…když mě dovedl až k němu (manželovi), tak mu táta řekl něco jako ‚Tak tady ji teda máš a koukej se o ni dobře starat.ʻ a v tu chvíli jsem věděla, že už nebudu patřit jenom jemu (otci), ale budu něčí žena…“ 325

319

Resp. E1 – svatba 2011 Resp. C1 – svatba 2012 321 Resp. G1 – svatba 2012 322 Svatební sliby bývají stěžejní součástí především církevních obřadů, ovšem v současnosti lze po domluvě s matrikou a oddávajícím zařadit slib do svatebního civilního ceremoniálu. 323 Resp. D1 – svatba 2008 324 Resp. B1 – svatba 2007 325 Resp. D1 – svatba 2008 320

58

Svatební fotografie Pořizování fotografií U respondentek obou generací se ve všech výpovědích bez výjimky setkáváme se snahou uchovat vzpomínku na svatební den v podobě fotografií. Respondentky-matky navíc disponují jedním typem pořizování fotografií, který ovšem nenalezneme u generace jejich dcer. Jedná se o stylizované fotografování v ateliérech, kam se zpravidla novomanželé dopravovali ihned po skončení svatebního obřadu: „…po tom obřadu jsme ještě odjeli k fotografovi do města…on si nás usadil…vypadl proud, takže fotky jsme neměli z toho žádný.“

326

Zavedené postupy fotografování a aranžmá fotografovaných osob navíc nebylo

možné nijak ovlivnit: „…si vás poskládali po stupínkách a dělali se takový ty šílený společný fotky, kde všichni stáli v řadě, všichni se museli dívat do objektivu. Když se fotili novomanželé, tak nevěsta seděla na židli, ženich nad ní stál a díval se na ni. Takový to byly fotky, jak se to dřív dělalo. A nemohla jste si říct, jak to chcete, prostě jak oni to řekli, tak to tak i muselo být.“ 327 Využívání služeb fotoateliérů bylo sice obvyklým pravidlem, ale některé respondentky z generace matek se zdráhaly zvěčnit sebe či někoho ze svatebčanů právě tímto tradičním způsobem, a raději volily neformálnější fotografování: „…do ateliérů se dříve chodilo, ale my jsme to nechtěli, strojený věci se nám prostě nelíbily…“ 328 „…já jsem nechtěla žádný takový ty fotky oficiální, jak ženich sedí na židli. Chtěli jsme hlavně momentky…“ 329 Potřeba zachytit dané okamžiky nestylizovaným způsobem, a to i v těch případech, kdy si novomanželé pořizovali snímky v ateliéru, se projevuje téměř ve všech výpovědích, přičemž nejčastěji se takto angažovali sami svatební hosté „…jinak fotili taky svatebčani.“ 330 „…a pak svatebčani, amatéři s foťákem…“

331

jiný foťák tam nebyl…“

popřípadě rodinní příslušníci „…můj taťka nás fotil, snad ani žádný 332

Výjimkou nebyli ani pověření fotografové, které zajišťoval

příslušný národní výbor, jakožto místo pro konání svatebního obřadu. V některých případech byla profesionalita těchto fotografů více než pochybná: „…po obřadu to bylo opravdu něco, protože nám profesionální fotograf řekl, že se mu zasekl foťák už při druhém snímku, takže

326

Resp. A2 – svatba 1967 Respondentka dále uvedla nemožnost jiného výběru pořízení fotografií: „…všechno to platila moje máma, která je trošku generál, tak jsem musela poslouchat.“ Resp. D2 – svatba 1980 328 Resp. F2 – svatba 1986 329 Resp. E2 – svatba 1986 330 Resp. C2 – svatba 1975 331 Resp. G2 – svatba 1987 332 Resp. E2 – svatba 1986 327

59

nebudeme mít žádný fotky.“

333

„…obřad fotil místní ‚umělecʻ automaticky, ale ty fotky byly

prostě děs…“ 334 U respondentek z generace dcer je zastoupení profesionálních fotografů spíše výjimkou, protože jejich služby jsou vysoce honorované. Právě finanční stránka v některých případech ženám nedovolila využít služby profesionálů, přestože kvalita jejich práce je oslovovala: „…dala jsem i na reference, ale nakonec vyhrála cena, protože fotograf, kterého jsme chtěli, byl na nás moc drahý…“

335

„…normální fotograf, jakože nějaký už lepší, stojí

tak pět tisíc a výš. To by bylo neúnosný.“

336

Náhradním řešením proto byli amatérští

fotografové z řad známých či rodiny, kteří za svoji práci díky osobní známosti obou snoubenců nepožadovali finanční odměnu:

„Focení nám zajistil manželův švagr…“

„…fotila nás moje kamarádka, která za to nechtěla ani peníze…“

338

337

„…to byl náš společný

kamarád, který řekl, že to pro nás nafotí výměnou za oběd…takže ten nakonec vyšel nejlevněji…“ 339 Společným znakem téměř všech žen z generace dcer je pořizování fotografií samotnými svatebčany, což je jev vyskytující se již u respondentek-matek. Důvodem fotografování svatebními hosty je především to, že i oni chtěli vlastnit památku na den, kterého se sami účastnili, jelikož k oficiálním fotografiím zřídkakdy mívají přístup. Takto pořízené snímky mají podle respondentek nezměrnou hodnotu, protože zachycují neopakovatelné okamžiky svatebního dne: „…fotky máme hlavně od lidí, co si tam fotili sami…tam se našly leckdy ty pravý poklady…“

340

„Pak jsem ještě sesbírala fotky od

svatebčanů, kdo co fotil. A že těch fotek bylo požehnaně, a tu naší nejkrásnější jsme si zarámovali a visí nám v obýváku.“

341

A neformální fotografování bývá často

upřednostňováno před strnulými a naaranžovanými fotografiemi: „Já to nemám ráda, když se postavíš někam a máš se culit do foťáku.“

342

„Aranžovaných fotek ale moc nemáme, protože

se mi to nelíbí.“ 343

333

„Naštěstí tam byl i kolega mojí maminky, který byl tenkrát takový skoro profesionál…“ Resp. A2 – svatba 1967 334 Resp. F2 – svatba 1986 335 Resp. D1 – svatba 2008 336 Resp. G1 – svatba 2012 337 Resp. C1 – svatba 2012 338 Resp. B1 – svatba 2007 339 Resp. F1 – svatba 2010 340 Resp. E1 – svatba 2011 341 Resp. D1 – svatba 2008 342 Resp. G1 – svatba 2012 343 Resp. E1 – svatba 2011

60

Vzhled fotografií Barevné fotografie jsou u žen z generace dcer naprostou samozřejmostí. A přestože existuje v současné době možnost vzhled fotografií upravit digitálně, čímž může vzniknout fotografie černobílá, žádná z respondentek-dcer tuto možnost nevyužila.

344

S barevnou fotografií se

setkáváme v menším měřítku oproti fotografiím černobílým také u respondentek z generace matek, přičemž tuto skutečnost reflektují jako unikát

345

: „…dokonce barevný fotky pro nás

udělal…“ 346 „…fotky byly tehdy převážně černobílý, ale měli jsme i pár barevných a to teda bylo něco…“

347

V jednom případě si respondentka cenila barevných fotografií, které byly

navíc pořízené rodinným příslušníkem, který nežil v tehdejším Československu a to i přesto, že fotografie nebyly příliš kvalitní: „…strýc ze Západu dokonce dodal v barvě fotky. Bylo to všechno do hněda a zrzava, ale byla to bomba, protože tenkrát se všechno jelo v černobílý.“ 348 Ve výpovědi další respondentky je patrná jakási spokojenost s tehdejšími odstíny barev, které podle ní fotografiím dodávají zvláštní nádech: „…tenkrát vypadaly prostě jinak…byly to zářivý a takový jakoby přepálený barvy, hodně sytý…měly něco do sebe, ta barva jim dodávala duši…“

349

Jiná respondentka situaci ohledně barevných fotografií vidí

odlišným způsobem, přičemž barvy pořízených snímků vnímá spíše negativně: „Ale už tenkrát jsem měla barevný ty fotky. Sice ty barvy jsou šílený, hrozně tmavý a tak, ale hlavně, že jsou barevný.“

350

Technologickou úroveň fotografií respondentky z generace dcer

pochopitelně řešit nemusely. Kamerový záznam Vyjma fotografování využívaly respondentky mimo jiné technologii kamerového záznamu. Více se o tomto způsobu zmiňuje pouze jedna respondentka z generace matek: „…kromě amatérských fotografů, brácha točil už tenkrát na kameru…ale promítačka se podělala, tak ty filmy někde leží…“ 351 Jelikož se jedná o jedinou výpověď respondentky-matky o kamerovém záznamu, lze z toho usuzovat, že v době před sametovou revolucí nebyl natolik rozšířen, jako tomu bylo poté u žen z generace dcer. Ty si byly již vědomy svých možností, ovšem překážkou jim byla finanční stránka takto pořízeného záznamu: „to by bylo nad naše finanční možnosti…fotky bohatě stačily.“

352

„…video jsme nechtěli, protože nám to přišlo zbytečný

344

Mezi takto digitálně upravované fotografie patří nejčastěji společný portrét novomanželů. Jedná se o respondentky, které měly svatbu v letech 1967 a 1975. 346 Resp. A2 – svatba 1967 347 Resp. C2 – svatba 1975 348 Resp. F2 – svatba 1986 349 Resp. G2 – svatba 1987 350 Resp. D2 – svatba 1980 351 Resp. F2 – svatba 1986 352 Resp. F1 – svatba 2010 345

61

a ještě ke všemu drahý…“ 353 I přesto se mezi respondentkami-dcerami našel případ, kdy žena přímo vyžadovala kamerový záznam z důvodu živé památky pro svoji v té době malou dceru, která tak podle ní získala přímý vhled do lásky svých rodičů, a který si i po uplynulých letech může stále připomínat: „…aby viděla i sebe potom po letech, a tu lásky jakoby mezi rodiči online. Je hezký si sednout a tu chvíli si zase připomenout…je to takový živý.“ 354

353 354

Resp. C1 – svatba 2012 Resp. A1 – svatba 2012

62

Hostina a svatební veselí Svatební hostina se u žen obou generací konala ihned po skončení svatebního obřadu a fotografování novomanželského páru. Až na výjimky

355

pořádaly všechny respondentky

hostinu v restauračním zařízení, kam se po obřadu přesunuli svatební hosté a kde se také uskutečnilo svatební veselí. Výzdoba místa konání svatební hostiny byla ve většině případů žen z generace matek plně v kompetenci zaměstnanců restaurace: „…místní personál to tam vyzdobil tak, jak se to nejspíš tenkrát dělávalo…“ 356 „…maximálně se hezky poskládaly ubrousky, sem tam nějakou kytku, jinak nic zvláštního…“

357

„…výzdobou byla

jenom moje svatební kytice ve váze, která stála na stole…dříve se ani stoly nějak moc nezdobily.“

358

Jediná respondentka popisuje své přání si místo hostiny utvořit k obrazu

svému, vnést do něj vlastní tvořivost a nespokojit se s omezenou výzdobou: „…jmenovky s perníkovým srdcem, to jsem si vymyslela…pak větvičky břízy a místní zahradník dodal, taky můj nápad, narcisky, ty se zapíchaly s větvičkami do misek…moc se to lidem líbilo.“ 359 Respondentky-dcery výzdobu svatební tabule ponechávaly zcela ve vlastní režii, protože měly vlastní představy o její podobě: „…výzdobu jsem si zajišťovala a tvořila sama, do toho mi manžel vůbec nemluvil, on tomu stejně nerozumí…“

360

Podstatnými motivy byly

především barvy a styl, ve kterých se celá svatba pořádala: „…výzdobou byly modré a bílé růže, tak jako na mojí květině, uprostřed stolu ležela nařasená organza ve světle modré barvě a jmenovky byly klasické cedulky s modrým okrajem…“

361

„…snažila jsem se to ladit do

barev zelený, žlutý a hnědý přírodní materiály…jmenovky hostů byly takový oválky z keramiky a pro nevěstu a ženicha z plátů kmene břízy. Vázy na kytky byly z plechovek, který jsem omotala provázkem, aby to bylo přírodní…nad stoly byly zavěšený kusudama kytičky…“ 362 V oblasti servírovaného svatebního menu v rámci svatební hostiny panuje mezi generacemi téměř ve všech případech shoda, a to především v pokrmech, které respondentky

355

Jedná se o dvě ženy generace dcer a jedné respondentky-matky, které svatební hostinu pořádaly na statku (Resp. A1 – svatba 2012), na zahradě u rodinného domu (Resp. B1 – 2007) a na chatě (Resp. E2 – svatba 1986). 356 Resp. A2 – svatba 1967 357 Resp. G2 – svatba 1987 358 Resp. B2 – svatba 1977 359 Respondentka zároveň reflektuje rozdíly, které se týkají současných nevěst: „…to se vůbec neřešilo, jestli je ta výzdoba do žluta a já mám fialovobílou kytku. To by dneska vůbec neprošlo, všechno to ty holky musí mít krásné a sladěné…tehdy to bylo hlavně o jídle a pití.“ Resp. F2 – svatba 1986 360 Resp. D1 – svatba 2008 361 Resp. F1 – svatba 2010 362 „…to jsou takový jako je origami z papíru, skládaný kytky a to se jich udělá víc a třeba i v různých barvách a pak se slepí k sobě, takže to udělá takovou velkou kytku.“ Resp. A1 – svatba 2012

63

obou generací reflektují jako „klasiku“.

363

I přesto se ale našly výjimky a důvody, proč ženy

tuto osvědčenou klasiku odmítly. U jedné respondentky-dcery se setkáváme s touhou po originalitě a s neuznáváním tradičních pokrmů: „…to jsem řekla rovnou, že takovou tu klasiku nechci, protože to má každý a není to nic novýho. A svatba je přeci i tom, že vyzkoušíš něco jinýho ne. Takže jsme měli parmskou šunku s medovým melounem jako předkrm, polívku brokolicový krém a jako hlavní chod vepřovou panenku.“

364

V případě respondentky-matky

se jednalo především o chutě budoucích manželů, přičemž respondentka jiné varianty pokrmů nereflektuje: „…ženichovi je těžko po svíčkový a já jí zrovna dvakrát nemusím, tak bylo knedlo vepřo zelo…tenkrát se snad střídaly jenom tyhle jídla, nic jinýho se nedělalo.“ 365

Svatební veselí Doba po svatební hostině byla vyhrazena ve všech případech svatební zábavě, která u respondentek-matek měla nejčastěji podobu reprodukované hudby a tance, přičemž jiné varianty svatebního veselí respondentky nereflektují: „…a teda neměli jsme živou hudbu, to se snad tenkrát ani nedělalo…tam byl gramofon, snad i magnetofon, takže jsme si dovezli nějaký desky a kazety a takhle při muzice jsme se krásně bavili a tancovali.“ 366 „…tam byla hudba, která hrála, a tančilo se. Ale nic víc nebylo, to se ani nedělalo…“

367

Respondentka,

která pořádala hostinu i následnou zábavu mimo prostory restaurace, vnímá tuto skutečnost jako pozitivní jev, který se následně projevil na svatebním veselí, potažmo na celkovém dojmu, jaký svatba ve svatebčanech vyvolala: „…děti tam hrály šnečí závody, nějaký se tam brouzdaly v potoce…a protože ten rok bylo mistrovství ve fotbale, tak chlapi koukali na zápas, dole seděly babičky a zpívaly…pak byl oheň venku a pekly se buřty…všichni na to hrozně vzpomínají, protože to nebylo takový organizovaný v uzavřený místnosti, kde by jim někdo kázal, že se musejí bavit a v kolik…“ 368 Svatební veselí u žen generace dcer se neomezuje na pouhou reprodukci hudby, jako tomu bylo v případech jejich matek, nýbrž se u nich objevuje velké množství

363

„To byla prostě klasika, takže předkrm byl šunkový závitek s křenem, knedlíčková polívka a svíčková s knedlíkem…“ Resp. C2 – svatba 1975; „…měli jsme klasickou šunkovou rolku s křenem, pak polívka a svíčková omáčka…“ Resp. D2 – svatba 1980; „…to byla svíčková a klasická knedlíčková polívka, předkrm byla taková ta rolka s křenem a uvnitř byla švestka, jak se to dělá…“ Resp. G1 – svatba 2012 364 Resp. D1 – svatba 2008 365 Resp. F2 – svatba 1986 366 Resp. A2 – svatba 1967 367 Resp. G2 – svatba 1987 368 „…ono to bylo v podstatě takový rodinný setkání, to bylo hezký a takhle na to všichni příbuzní vzpomínají ještě po těch letech, jaká to byla hezká svatba.“ Resp. E2 – svatba 1986

64

variant,

369

jak zabavit svatební hosty: „…měli jsme country kapelu, která hrála a

mezitím byla tombola a různý soutěže…další program jsme měli kouzelníka, který moderoval jednu soutěž, kde jsme figurovali my dva s manželem a pak chodil mezi lidma a bavil je…pak večer jsme měli pouštění lampionů, kde každý napsal nějaký vzkaz a vypustil ho do světa…“ 370

I přesto ale mezi ustálené formy svatební zábavy patří tanec a hudba, které nalezneme ve všech výpovědích respondentek obou generací, stejně jako předávání svatebních darů. U respondentek matek měly ve všech případech dary materiální podobu, přičemž k obdarování novomanželů docházelo ještě před obřadem nebo následně po něm: „…dary vozili svatebčani k nevěstě do domu…a nikdy to nebyly peníze, prostě vždycky to byly věci jako žehličky nebo nádobí.“

371

„…naprostá katastrofa, protože jsem mohla udělat výstavu

lamp, žehliček a různých nepoužitelných blbostí…naštěstí jsem měla tetu v elektru, takže mi to vyměnila za potřebný věci.“

372

„…tehdy byly dary praktický, takže skleničky, jídelní

soupravy, obrazy…ale dostali jsme i například dvoje stejný hodiny.“

373

Svatební dary

u respondentek-dcer byly bez výjimky povahy finanční. Tím důvodem byla již zaběhlá domácnost, ve které ženy se svými partnery před svatbou žily, a proto se obávaly nevhodných materiálních darů a spíše upřednostňovaly dary finanční: „…aby se nám nesešla kupa mixérů, jsme požádali svatebčany o peníze…“ stovky než nějaká kravina…“

375

374

„…my chtěli jenom peníze, protože jsou lepší dvě

„…chtěli jsme hlavně peníze, takže ty jsme dostávali

v přáníčkách, a nebo osobně nám je předávali…“ 376

369

Další možnosti zabavení svatebčanů reflektuje také jiná respondentka-dcera: „…dohodli jsme se hned na živý kapele…pouštět hudbu jsem nechtěla, je to takový neosobní…pak jsme tam měli takový plátno, aby nám kdo chtěl něco namaloval…byl tam fotokoutek, kde se nám svatebčani fotili a to byly jako vzkazy pro nás, blahopřání ke svatbě…“ Resp. A1 – svatba 2012 370 Resp. G1 – svatba 2012 371 Resp. G2 – svatba 1987 372 Resp. F2 – svatba 1986 373 Resp. C2 – svatba 1975 374 Resp. E1 – svatba 2011 375 Resp. C1 – svatba 2012 376 Resp. D1 – svatba 2008

65

7. ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na přípravu i samotnou realizaci svatby a na důvody, které k tomuto významnému životnímu kroku vedly, a to pohledem žen dvou generací. Samozřejmě jsem si vědoma toho, že výsledky mého výzkumu, které jsem analýzou rozhovorů získala, se týkají pouze mého souboru respondentek, a tudíž tyto závěry nelze generalizovat na veškerou populaci nevěst. Na základě analýzy rozhovorů jsem dospěla k těmto následujícím zjištěním:

1. Všechny respondentky v mém výzkumu vstoupily do manželství na základě romantického motivu lásky, a to i v případech respondentek-matek, které před svatbou čekaly potomka, což jejich sňatek uspíšilo. I přes obecný trend uzavírání sňatků v poměrně mladém věku, který panoval v socialistickém Československu, respondentky-matky uzavřely sňatek v relativně pozdějším věku, kdy jejich vrstevnice již byly dlouho vdané nebo již měly malé děti. Svůj úmysl uzavřít manželství později, respondentky z generace matek nereflektovaly negativně, ačkoliv vnímaly své rozhodnutí v rámci panujících poměrů jako nestandardní. Ženy z mladší generace přistupovaly ke sňatku stejně jako jejich matky, a sice z lásky. V jejich případě se jednalo také o potřebu pozvednout vztah se svým partnerem na vyšší úroveň, stvrdit ho „tradiční“ cestou a neomezovat se na pouhé nesezdané soužití. Většina mladších respondentek uzavřela sňatek v poměrně mladém věku, přičemž ony samy tuto skutečnost reflektují jako na dnešní dobu neobvyklou.

2. Pro vstup do manželství vnímají všechny respondentky jako pozitivní jev rodinné zázemí, kterého se jim dostávalo od útlého dětství. Oba navzájem se milující rodiče podle nich utvářeli jejich vztah k instituci manželství jako takové, ale také se stali výchozím modelem pro jejich příští vztahy. I přes pozitivní přístup k manželství, ženy nehodnotí sňatek jako zásadní a přelomový zlom v životě. Pro respondentky z generace dcer znamená manželství především změnu příjmení, jelikož před svatbou žily již delší dobu se svým partnerem, proto se z jejich pohledu svatbou příliš nezměnilo. Pouhou změnu příjmení reflektují také starší respondentky, které s partnerem v jedné domácnosti před svatbou sice nežily, ovšem společné bydlení po svatbě nevnímají jako zásadní zlom. Všechny respondentky zároveň nahlížejí na manželství jako na jistotu, zázemí a především utvrzení ve vztahu z touhy spojit svůj život s člověkem, kterého milují. Žádná z respondentek-matek nereflektuje uzavření sňatku z důvodu sociálních výhod, které by z uzavřeného manželství vyplývaly, a to i přesto, že si jich byly vědomy. 66

3. V rámci předsvatebních příprav docházelo u respondentek ze starší generace k součinnosti s rodinným zázemím, nejčastěji s pomocí či úplného plánování svatby ze strany jejich matek. Do příprav se angažoval také široký okruh známých a vzdálenějších příbuzných, přičemž skrze ně respondentky získávaly většinu potřebných věcí na svatbu. U jejich dcer naopak tuto spolupráci nenalezneme téměř vůbec, jelikož veškeré plánování si dcery ponechávaly ve vlastní režii, pouze v určitých záležitostech vyhledávaly pomoc u svých přátel. Inspiraci k plánování i celkové podoby svatby nalézaly dcery na internetových stránkách, možnosti, kterou jejich matky neměly. Právě internet byl hlavním kanálem, kterým mladé respondentky obstarávaly vše potřebné. U dcer se také objevuje delší časové období pro přípravu svatby z důvodu zařizování mnohých detailů, které utvářely celkovou podobu svatby.

4. Proměnami prošla také forma svatebního oznámení a výběr svatebních hostů. Zatímco u matek je výběr oznámení všude totožný a omezený možnostmi ze strany tiskáren, což ženy reflektují sice negativně, ovšem jako nevyhnutelné, respondentky z mladší generace mají sice výběr širší, ale jsou limitovány finanční stránkou jejich pořízení, proto často oznámení vytvářejí samovýrobou či za pomocí svých přátel. Co mají obě generace společné, je uchování svatebního oznámení jako nostalgické památky na svatební den. Největší rozdíly mezi generacemi jsou v případě výběru svatebních hostů. U žen starší generace hosty vybírají především rodiče, kteří svatbu často plánují, čímž určují také velikost svatby, a to navzdory představě nevěst o malé komorní svatbě. Dcery mají naopak zcela volnou ruku ve výběru svatebčanů, ovšem u obou generací platí, že na svatbě je přítomen nejbližší okruh rodiny a přátel.

5. Všechny respondentky v mém souboru hodnotily svatební šaty jako důležitou součást svatby, o které měly před svatbou jasnou představu. Největší rozdíly mezi generacemi spočívaly v pořizování šatů. Ženy ze starší generace neměly možnost pořizovat šaty ve svatebních salonech jako jejich dcery, jelikož taková příležitost ještě neexistovala, proto si šaty nechávaly šít u švadlen. U dcer se také vyskytují šité šaty, ale především z důvodu omezené nabídky svatebních salonů, která respondentkám nevyhovovala. Rozdíly nalezneme také v tom, jak ženy po svatbě se svatebními šaty naložily. Respondentky-matky si šaty nejčastěji ponechávaly či je jinak zužitkovaly. Ženy mladší generace je nejčastěji prodávaly či vracely do svatebních salonů. Závoj vnímaly téměř všechny respondentky jako pouhý doplněk celkového vzhledu. Pouze některé si uvědomovaly jeho symboliku. 67

6. Při výběru snubních prstenů byly respondentky ze starší generace limitovány omezenou nabídkou ze strany zlatnictví. Pořízení snubních prstenů bylo navíc možné pouze s potvrzením o konané svatbě, které vydával příslušný národní výbor, což je jev, který se nevyskytuje u žen z mladší generace. Ty jsou spíše než nabídkou, omezeny svými finančními možnostmi a vlastním vkusem.

7. Před odjezdem na obřad se všechny respondentky věnovaly přípravám svého vzhledu, pouze respondentky-dcery také zajišťovaly výzdobu místa konání hostiny či svatebního obřadu, pokud ho měly na zvláštním místě. U respondentek z generace matek tato povinnost odpadla, jelikož o výzdobu (pokud vůbec nějaká byla) místa hostiny se starala obsluha restaurace a o prostory obřadní síně příslušného národního výboru zase místní zaměstnanci. Na obřad se svatebčané všech respondentek dopravovali auty. Rozdíly nalezneme ve vnímání a průběhu svatebního obřadu. Zatímco respondentkymatky tuto slavnostní chvíli a proslov oddávajícího téměř nevnímaly, či se jim dokonce zdál legrační, ženy z mladší generace reflektují svatební obřad jako emotivní chvíli s příměsí nervozity. U respondentek-dcer se navíc vyskytuje jev, který nenalézáme u generace jejich matek, a sice manželský slib vyřčený před zraky všech zúčastněných.

8. Skladbu svatebního menu na svatební hostině všechny respondentky označovaly jako tradiční „klasiku“, pouze v menší míře se setkáváme s jinou volbou z důvodů jiných preferencí svatebního menu či touhy po originalitě. U žen ze starší generace existovalo svatební veselí pouze ve formě reprodukované hudby a tance, přičemž tato varianta byla zahrnuta ve večerní zábavě také respondentek-dcer, ovšem u nich byla doplněna o jiné zábavné prvky. Patřilo mezi ně vystoupení kouzelníka, pořádání tomboly, různé hry či vypouštění lampionů. U žen z mladší generace se při večerní zábavě předávaly i svatební dary, které měly nejčastěji formu finančního obnosu, zatímco u jejich matek se jednalo téměř výhradně o dary materiální, které se předávaly před nebo po skončení svatebního obřadu.

9. Všechny respondentky v mém výzkumu mají společnou potřebu uchovávat vzpomínky na svůj svatební den formou fotografií. Respondentky-matky k tomu využívají fotografické ateliéry, které reflektují jako ustálenou formu pro jejich pořízení. U žen mladší generace se ateliéry nevyskytují vůbec, namísto toho ženy využívaly pomoc svých známých a blízkých přátel, jelikož služby profesionálních fotografů si z finančního důvodu nemohly dovolit. Oběma generacím je dále společné pořizování fotografií od svatebčanů, přičemž těchto fotografií si zpravidla váží nejvíce, protože zachycují nenucené okamžiky svatebního 68

dne. Barevné fotografie jsou u respondentek-dcer naprostou samozřejmostí, ovšem u jejich matek se jedná spíše o výjimky, které ony samy reflektují jako unikát, stejně jako kamerový záznam. Ten se v generaci dcer objevuje pouze v jediném případě z potřeby zaznamenat lásku novomanželů pro jejich děti. Jiné respondentky-dcery kamerový záznam nevyužily z finančních důvodů.

Závěrem lze konstatovat, že data získaná z rozhovorů s respondentkami z generace dcer a jejich matek, dobře reflektují změny či naopak podobnosti jak v rámci svatebních příprav a obřadu, tak i důvodech ke sňatku. Odlišností v přípravách svatby je mnoho, přičemž některé jsou více výrazné, než jiné. Největší rozdíl mezi generacemi je patrný v celkové přípravě svatby, která mladším ženám zabírala více času než jejich matkám, také využívaly možností, které se jim nabízely a nebyly příliš imunní vůči inspiracím, které jim poskytovaly internetové stránky. Naopak méně využívaly rad svého nejbližšího okolí či jejich přímé pomoci. Respondentky-matky zase na rozdíl od svých dcer zapojovaly do celého procesu příprav blízké členy rodiny i širší příbuzenstvo a celkovou podobu svatby podřizovaly omezenějším možnostem. Výrazná shoda mezi generacemi poté panovala v důvodu ke sňatku, kterým u všech respondentek byla láska.

69

8. POUŽITÁ LITERATURA

BERÁNKOVÁ, Helena. Svatební fotografie. "Květiny bílé po cestě…“: Svatební oděv a svatební fotografie (1880-1970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, s. 5-23. ISBN 807028-248-7

BOLOGNE, Jean Claude. Svatby: Dějiny svatebních obřadu na Západě. Praha: Volvox globator, 1997. ISBN 80-7207054-1

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8

FIALOVÁ, Ludmila. Sňatečnost v České republice v letech 1870-1989 z pohledu demografie. In Oznamuje se láskám našim: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 12-22. ISBN 978-80-86046-97-6

FOJTÍK, Karel. Svatba na střední a západní Moravě v 16. a 17. století. In Český lid, roč. 52. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1965, s. 332-343. ISSN 0009-0794

FROLEC, Václav. Svatební obřad a životní způsob. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 39-43. ISBN 47-018-83

FROLEC, Václav. Svatební obřad v současnosti. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 280-300. ISBN 47-018-83

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2

70

HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Česká móda 1940 - 1970: Zrcadlo doby. Praha: Olympia, 2000. ISBN 80-7033-017-1

HOLUB, Milan; NOVÁ, Hana; HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 3. 2005. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-517-6

HRUŠÁKOVÁ, Milana. Sňatek a paragrafy. Praha: Computer press, 2000. ISBN 80-7226-396-X

JAKUBÍČKOVÁ, Zuzana. Svatební obyčeje v časových intervalech. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 112-116. ISBN 47-018-83

JANEČKOVÁ, Patricia. Svatba. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2583-3

KALIBOVÁ, Květa. Úvod do demografie. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0222-9

LENDEROVÁ, Milena. Rodina našich předků: Rituály kolem svatby. In LENDEROVÁ, Milena, Tomáš JIRÁNEK a Marie MACKOVÁ. In Z dějin české každodennosti: Život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009, s. 144-154. ISBN 978-80-246-1683-4

LENDEROVÁ, Milena. Řeč svatebních oznámení. In Oznamuje se láskám našim…: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 105-112. ISBN 978-80-86046-97-6

NAHODIL, Otakar; ROBEK, Antonín. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959

71

NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Namlouvání láska a svatba v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-807429-238-5

NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Světské a náboženské složky při slavnostních příležitostech rodinného života. In JANČÁŘ, Josef. Slavnosti v moderní společnosti: sborník příspěvků z XI. Strážnického sympozia (11.12.7.1990). Strážnice: Ústav lidové kultury, 1991, s. 35-38.

NOVÁKOVÁ, Lenka. Svatební oděv. "Květiny bílé po cestě…“: Svatební oděv a svatební fotografie (1880-1970). Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, s. 23-28. ISBN 80-7028-248-7

NOVÁKOVÁ, Lenka. Svatební oděv a doplňky nevěsty ve sbírkách Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. In Folia Ethnographica 40: Supplementum ad Acta Musei Moraviae Scientiae sociales XXXXI 2006. Brno: Moravské zemské muzeum, 2006, s. 17-40. ISBN 80-7028-233-9

PONDĚLÍČEK, Jiří. Občanské svatební obřady: Metodická pomůcka. Karlovy Vary: Stráž 103, 1981

REITEROVÁ, Hana. Pověra a současná svatba v Praze a okolí. In: Český lid, roč. 61. Praha: Ústav pro etnografii a folkloristiku AV: Academia, 1974, s. 182-183. ISSN 0009-0794

RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka. Nová demografická situace v České republice od počátku devadesátých let. In BURCIN, Boris et al. In Demografická situace České republiky: proměny a kontexty 1993-2008. Praha: Slon, 2010, s. 37-46. ISBN 978-80-7419-024-7

SKOPOVÁ, Kamila. Rodinné svátky o století zpátky: aneb Oslavy a rituály v české domácnosti. Praha: Akropolis, 2010. ISBN 978-80-87310-11-3

72

SLUKOVÁ, Andrea. Svatba: Průvodce pro začátečníky i pokročilé. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-2479064-5

ŠEPLÁKOVÁ, Věra. Svatba v prostředí města Brna. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 104-109. ISBN 47-018-83

TARCALOVÁ, Ludmila. Současný svatební obřad na Hradišťském Dolňácku. In Svatební obřad: Současný stav a proměny. Brno: Blok, 1983, s. 173-175. ISBN 47-018-83

UCHALOVÁ, Eva. Dámské svatební šaty ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze. In Oznamuje se láskám našim...: aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Pardubice: Východočeské muzeum, 2007, s. 229-240. ISBN 978-80-86046-97-6

UCHALOVÁ, Eva. Česká móda 1870-1918: od valčíku po tango. Praha: Olympia, 1997. ISBN 80-7033-463-0

VAN GENNEP, Arnold. Přechodové rituály: Systematické studium rituálů. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 807106-178-6

VYKOUKAL, F. Česká svatba. Praha: Jos. R. Vilímek v. Vilímek, 123 str.

Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998. Jiří Večerník. Petr Matějů. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0703-2.

73

Internetové zdroje:

Heřmanský, M.: Kvalitativní analýza dat. [online].2009/2010 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614.

Plodnost a sňatečnost žen. Český statistický úřad [online]. 2003 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/570050B497/$File/snatecnost.pdf

Sňatečnost. Český

statistický

úřad [online].

2012

[cit.

2013-05-05].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost

Sňatečnost svobodných žen v letech 1961-2011. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-06-19]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost_svobodnych_zen_v_letech_1961_2011

Vaňková, M.: Verbální techniky dotazování. [online].2009/2010 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614.

74

PŘÍLOHY

75

9. SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 - Charakteristika souboru respondentek z generace dcer Příloha č. 2 - Charakteristika souboru respondentek z generace matek Příloha č. 3 – Sňatečnost svobodných žen v letech 1961-2011 Příloha č. 4 – Roční počet sňatků v letech 1950-2011 Příloha č. 5 – Společný portrét ženicha a nevěsty, svatba 1980 Příloha č. 6 – Portrét nevěsty, svatba 1980 Příloha č. 7 – Společná fotografie ženicha a nevěsty, svatba 2012 Příloha č. 8 – První manželské políbení, svatba 2012 Příloha č. 9 – Svatební oznámení, svatba 2012 Příloha č. 10 – Dodatek ke svatebnímu oznámení, svatba 2011 Příloha č. 11 – Svatební oznámení, svatba 1986 Příloha č. 12 – Skupinová fotografie svatebčanů, svatba 1986 Příloha č. 13 - Vývazky, svatba 2008 Příloha č. 14 – Vývazek, svatba 2011 Příloha č. 15 – Snubní prsteny, svatba 2012 Příloha č. 16 – Poděkování rodičům, svatba 2012 Příloha č. 17 – Svatební tabule, svatba 2011 Příloha č. 18 – Svatební menu, svatba 2012 Příloha č. 19 – Svatební zábava, vystoupení kouzelníka, svatba 2012 Příloha č. 20 – Svatební zábava, vypouštění lampionů, svatba 2012 Příloha č. 21 – Proslov oddávajícího při svatebním obřadu před rokem 1989 Příloha č. 22 – Rozhovor s respondentkou ze souboru dcer, Resp. A1 – svatba 2012 Příloha č. 23 – Rozhovor s respondentkou ze souboru matek, Resp. A2 – svatba 1967

76

Příloha č. 1 - Charakteristika souboru respondentek z generace dcer

SOUBOR DCER

Označení

Ročník

Sňatkový

Rodinné

Rok

respondentky

narození

věk

zázemí

svatby

Vzdělání

Děti

2012

SŠ

1 dítě

2007

VŠ

1 dítě

před svatbou

A1

1980

32

B1

1985

22

C1

D1

E1

F1

G1

1985

1981

1986

1987

1989

27

27

24

23

22

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

Rozvodové řízení

Rozvodové řízení

Sezdaní rodiče

Rozvedení

Nemá, 2012

VŠ

plánuje

2008

VŠ – titul Bc., ve studiu nepokračuje

1 dítě

Nemá, 2011

SŠ

plánuje

Nemá, 2010

VŠ

plánuje

Nemá,

2012

VŠ – titul Bc., ve studiu pokračuje

neplánuje

77

Příloha č. 2 - Charakteristika souboru respondentek z generace matek

SOUBOR MATEK

Označení

Ročník

Sňatkový

respondentky

narození

věk

A2

1947

20

B2

1956

21

C2

1951

24

D2

1962

18

Rodinné zázemí před svatbou

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

Rok svatby

Současný Vzdělání

rodinný stav

1967

SŠ

Vdaná

1977

VŠ

Vdaná

1975

SŠ

Vdaná

1980

SŠ

Rozvedená, podruhé vdaná

E2

1962

24

F2

1963

23

G2

1964

23

Rozvodové řízení

Sezdaní rodiče

Sezdaní rodiče

1986

SŠ

1986

SŠ

Rozvedená, bydlí sama

Vdaná

Rozvedená, 1987

SŠ

bydlí s přítelem

78

Příloha č. 3 – Sňatečnost svobodných žen v letech 1961-2011

Zdroj: Český statistický úřad 377

Příloha č. 4 – Roční počet sňatků v letech 1950-2011

Zdroj: Český statistický úřad 378

377 378

Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost_svobodnych_zen_v_letech_1961_2011 Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost

79

Příloha č. 5 – Společný portrét ženicha a nevěsty, svatba 1980

Příloha č. 6 – Portrét nevěsty, svatba 1980

80

Příloha č. 7 – Společná fotografie ženicha a nevěsty, svatba 2012

Příloha č. 8 – První manželské políbení, svatba 2012

81

Příloha č. 9 – Svatební oznámení, svatba 2012

Příloha č. 10 – Dodatek ke svatebnímu oznámení, svatba 2011

82

Příloha č. 11 – Svatební oznámení, svatba 1986

Příloha č. 12 – Skupinová fotografie svatebčanů, svatba 1986

83

Příloha č. 13 - Vývazky, svatba 2008

Příloha č. 14 – Vývazek, svatba 2011

84

Příloha č. 15 – Snubní prsteny, svatba 2012

Příloha č. 16 – Poděkování rodičům, svatba 2012

85

Příloha č. 17 – Svatební tabule, svatba 2011

Příloha č. 18 – Svatební menu, svatba 2012

86

Příloha č. 19 – Svatební zábava, vystoupení kouzelníka, svatba 2012

Příloha č. 20 – Svatební zábava, vypouštění lampionů, svatba 2012

87

Příloha č. 21 – Proslov oddávajícího při svatebním obřadu před rokem 1989

Zdroj: PONDĚLÍČEK, Jiří. Občanské svatební obřady: Metodická pomůcka. Karlovy Vary: Stráž 103, 1981

88

Příloha č. 22 – Rozhovor s respondentkou ze souboru dcer, Resp. A1 – svatba 2012 Ot.: Tak já ti ještě jednou děkuju, že si můžu rozhovor nahrát a jako první otázku se tě zeptám, jak probíhal tvůj svatební den. To znamená od rána do večera. Odp.: No..tak vlastně ráno sem vstala, šla jsem spát brzo, protože jsem chtěla vypadat krásně ten den. Tak potom taková ta klasika, jako že snídaně pak jsem se sbalila a jela jsem na místo obřadu, protože tam jsem vlastně měla dohodnutý líčení a i vlasy mě tam měla moje kamarádka chystat. Měli jsme to, na takovým statku a protože to je trošku dál od místa, kde bydlíme, tak jsme tam všechno potřebný dovezli už pár dní předtím. Takže stačilo akorát vzít šaty a ještě takový ty drobnosti, a já byla dohodnutá s mamkou, že ona vezme naši malou a manžel tam pak dojede, protože on se jenom oblíknul do obleku, to já měla větší přípravy, takže mi to i trvalo dýl. No, takže sem se oblíkla, ta moje kamarádka mě vlastně učesala a i namalovala, jo a ještě mi pomáhala do šatů, a pak byl teda ten obřad. To si pamatuju, jak sem byla hrozně nervozní a byla sem ráda, že mě můj tatínek vede, za ruku, protože jsem se hrozně klepala. To vlastně bylo poprvý co mě manžel viděl ten den, to jsem právě chtěla, aby mě viděl, jak jdu tou cestou k oltáři, to se mi moc líbí tenhle zvyk. A měli jsme to venku, bylo trochu zataženo, ale ono takhle v zahradě je to fakt pěkný i tak. A co potom, po obřadu jsme se šli fotit tam do té zahrady a pak se šlo na hostinu, která se konala pod takovým altánem, tam už bylo všechno přichystaný. Takže jsme se najedli, měli jsme takovou tu českou klasiku, co se pořád dělá – křenovou rolku, polívku a svíčkovou normálně s knedlíkem. Pak jsme vlastně rozkrojili dort a pak začala ta zábava. Takže nám tam hrála živá kapela, a protože jsme to měli na den dětí tu svatbu a i tam bylo dost dětí, včetně naší malý, tak jsme tam pro ně měli přichystaný omalovánky, pískoviště tam bylo, takže si tam hrály. To bylo moc hezký, protože děti se vyřádily. A v tom areálu jsme měli i takový ty věci na zabavení dospělých, takže tam byl fotokoutek, kde se nám svatebčani fotili a to byly jako vzkazy pro nás, blahopřání ke svatbě a pak jsme tam měli takový plátno, aby nám kdo chtěl, něco namaloval a to jsme si pak pověsili doma jako památku. No a tak se tancovalo, já vlastně ještě měla tanec nejen s manželem, ale i s tatínkem, tak to bylo moc hezký, takový dojemný. Večer pak jsme měli přichystaný jídlo, takový švédský stoly, aby nikdo neměl hlad. Takže ta zábava pak byla až do rána, ale to já vlastně ani nevim, jak to tam pak dopadlo, protože my jsme odcházeli už, ale některý lidi tam ještě zůstávali a zpívali a tancovali. No bylo to moc hezký, hlavně, že rodina tam byla, tak nějak jsme se všichni sešli, a to bylo nejdůležitější, aby jako byli ty lidi s náma. Ot.: A jak jste vybírali místo obřadu a počet hostů? Odp.: Tak to je takovej delší příběh, protože manžel vybral místo obřadu beze mě, respektive to pojal formou překvapení (smích). My jsme už dřív mluvili o svatbě a prostě jsme se oba shodli, že bysme to chtěli pojmout nějak venkovsky, takový ten styl na ranči a tak, ale nemohli jsme pořád nic najít, tak jsme to nechali. No a jeden den mě i s dcerkou vzal na výlet a tam nás odvezl na to místo a tam jsme chodili a mě se tam moc líbilo, bylo to tam fakt nádherný. A pak mě dovedl na takovej palouček, tam si najednou klekl a požádal mě o ruku. A pak šlo všechno ráz na ráz, domluvení termínu a tak. Naštěstí tam je super paní majitelka, hrozně nám vyšla vstříc. No a protože to je celý takový areál, tak jsme si řekli, že tam uděláme všechno, takže tam byl obřad a i hostina a pak teda ta zábava. A hlavně ten areál má dohodu s blízkou matrikou, takže se tam každý víkend oddává, takže stačilo jenom zajet na tu matriku a tam vyřídit papírování. A co byla ta druhá otázka? Ot.: Jak jste vybírali hosty. Odp.: A jo, tak my jsme to ze začátku moc neřešili, kdo tam bude nebo ne, chtěli jsme nejdřív menší svatbu, prostě jenom rodiče a nejbližší přátele, jenomže manžel má hodně přátel a nemohl si říct, kdo mu je z těch všech lidí nejbližší, takže nakonec jsme tam měli 70 lidí a teda několik těch dětí. A ani mi to nepřišlo nějak moc, takový ten standard co se dneska dělá. Ot.: A svědci? Odp.: U manžela to byla jasná volba, jemu šel jeho bratr, mají spolu dost silnej vztah, tam nebylo co řešit. Já měla dvě možnosti a dost sem se rozhodovala, protože mám dvě hodně blízký osoby. Jedna ale bydlí asi 300 km daleko, takže jsem nakonec požádala kamarádku, která si se mnou prožila to dobrý, ale i to zlý. Navíc se na ní můžu kdykoliv spolehnout.

89

Ot.: Jak probíhalo darování svatebních darů, pokud vůbec tedy? Odp.: No tak my máme už zaběhnutou rodinu, že jo. Máme malou holčičku, takže jsme po hostech nechtěli žádný hmotný dary. Takže jsme do svatebního oznámení napsali, že chceme jenom peníze, samozřejmě vtipně, to se teď dělá, jsou na to takový ty rýmovačky. A všichni to kupodivu pochopili (smích). Ot.: Tak když už jsi nakousla to oznámení… Odp.: To jsme si zařizovali sami, od myšlenky, návrhu i grafickýho zpracování. Nejdřív jsme přemýšleli, co nás dva jako nejvíc spojuje, co je pro nás stejně typický. No ale i když jsme oba na stejný vlně, tak jsme nenašli nic, co by se nám vyloženě hodilo jako jednotnej prvek na oznámení. Jediný teda co bylo jasný, že tam musí být naše holčička, takže po několika návrzích vyhrála asi až třetí verze. To jsme teda zadali do tisku, protože dělat to všechno ručně…No a součástí toho byl i leták s mapou, jak se na ten statek dostat, a součástí toho byla i veršovanka o darech. A hosté se na svatbu dostali normálně po svých, myslím, že nikdo neměl problém to najít nebo tam nějak dojet. No a právě celý to oznámení jsme chtěli hlavně jednoduchý, nepřeplácaný a to se nám i myslím povedlo. Ot.: Dobře, a jak jsi pořizovala svatební šaty, a co se s nimi potom stalo? Odp.: Šaty jsem měla půjčený ze salonu, takže po svatbě šly zpátky tam. Nejsem a nikdy jsem nebyla nějaká obchodnice, takže shánět něco za větší peníze a snažit se to potom prodat prostě není můj styl, takže jsem měla vypůjčený. Vybrala jsem ty svoje vysněný teda až ve čtvrtým salonu, asi po půl roce vybírání a rozhodování. Byly úplně odlišný od mojí představy, kterou sem jakože měla na začátku, že budou decentní, nezdobený. Ale pak sem byla tak vyčerpaná pořád nějaký zkoušením a tak, že jsem nakonec úplně změnila styl a měla jsem celokrajkový šaty, i když všeobecně krajku moc nemusím. Byly jednoduchý, takový splývavější, bez nějaký bohatý sukně nebo tak a nebyly typicky korzetový a ani nezakrývaly nedostatky, takže jsem aspoň měla motivaci k tomu, abych si udržela váhu. A pak jenom teda kytku do vlasů, závoj jsem nechtěla, to mi přišlo zbytečný. Ot.: A co svatební kytice do ruky? Odp.: Ta byla trochu problém, ale nakonec sem si nechala uvázat v mém oblíbeném květinářství, hrozně mi tam vyšli vstříc, tak mají zkušenosti, že jo a vědí. Asi se s nerozhodnou nevěstou nesetkali poprvý (smích). Ot.: A tam jsi zařizovala i květinovou výzdobu? Odp.: Jojo, tam jsme objednávali i květiny na výzdobu právě toho místa, kde byl obřad. Ale ono jak to bylo v tý přírodě, tak to moc ani nepotřebovalo, všechno bylo takový přírodní, venkovský a snažila jsem se to ladit do barev zelený, žlutý a hnědý přírodní materiály. A ani nebylo nutný moc co zdobit, jenom tak decentně a všechny ty výzdoby sem právě měla z toho květinářství. Což bylo dobrý, protože to takhle bylo všechno na jednom místě. Ot.: A výzdoba na stolech na hostině byla, kromě květin? Odp.: No na stolech byly ubrousky v těch barvách co byla svatba celkově jakoby. A ještě nad stoly byly zavěšený kusudama kytičky. Ot.: Promiň, kusudama? To slyším poprvý. Odp.: (smích) No to jsou takový jako je origami z papíru, skládaný kytky a to se jich udělá víc a třeba i v různých barvách a pak se slepí k sobě, takže to udělá takovou velkou kytku. A co dál. Na stolech jmenovky hostů byly takový oválky z keramiky a pro nevěstu a ženicha z plátů kmene břízy. Vázy na kytky byly z plechovek, který jsem omotala provázkem, aby to bylo přírodní, takže to bylo moc hezký. Ot.: Tak bych se tě zeptala ještě na hostinu, už jsi tedy řekla, že byla ta klasika… Odp.: Jo, no protože jsme si řekli, že ta nebude nikoho urážet, že jo a většina na ni bude připravená a tak nějak si myslím, že to ke svatbě patří. A taky to bylo kvůli tomu, že můj tatínek ji miluje a v jídle je jinak dost vybíravý, takže tak nějak i kvůli němu jsem neměla moc potřebu hledat nějaký spešl speciality.

90

Ot.: A zábavu potom po hostině jste zařizovali jak? Odp.: Tak tam jsme se dohodli hned na živý kapele, protože manželův kamarád v jedné hraje, takže i cena byla dobrá a hráli fakt výborně. Pouštět hudbu jsem nechtěla, je to takový neosobní. Pak teda to malování toho obrazu, jak sem říkala, to byla fakt sranda. To sem vlastně našla na netu, že se to dělá a pak ještě ten fotokoutek, kde se lidi fotili a nechávali nám tam vzkazy, to bylo dobrý. Ot.: K tomu focení teda ještě, kdo zařizoval fotografa? Odp.: Náš společný kamarád je vystudovaný fotograf, takže nám fotily dvě jeho spolužačky, a fotek je teda víc než dost a myslím, že se fakt povedly. Dál jsem chtěla ještě kameramana, tam jsme se dost neshodli, protože manžel ho rezolutně odmítl, ale já si stála za svým. Chtěla sem stůj co stůj záznam z obřadu a společnýho tance jak nás dvou, tak i s tatínkem. Nakonec jsme ušetřili a spíš než pořizovat za draho profesionála jsme požádali jednoho z hostů, aby chvíli natáčel, takže je to i takový rodinný, jakoby ty záběry nejsou statický a to se mi moc líbí. Ot.: A proč je tohle zrovna pro tebe tak důležitý? Odp.: Tak protože fotky jsou sice pěkný, ale já chtěla hlavně kvůli naší dcerce, víš, aby viděla i sebe potom po letech, a tu lásku jakoby mezi rodiči online, nebo jak to mám říct (smích). Je hezký si sednout a tu chvíli si zase připomenout a je to takový živý. Ot.: Jak to bylo s prstýnky? Odp.: Proboha, tak to byl pro nás s manželem fakt náročnej úkol (smích). Chtěli jsme bílý zlato, dokonce jsme měli i dost podobnou představu o tom, jak by měly vypadat, ale nikde jsme žádný pěkný nesehnaly. Kromě teda asi dvou typů, který byly asi za 30 tisíc. A jako dát tolik peněz za prstýnky, který stejně za pár let nebudou tak hezký, protože to zlato je dost měkkej materiál, to jsme nechtěli. No a právě ty typy co se nám líbily, měli i v oceli, tak jsme se rozhodli pro ně. Ocel je dost odolná právě, tak kvůli tomu. No a protože ani jeden nemá rád nákupy, tak jsme využili moji kamarádku, která svatbu tak trochu zařizovala a ta nám řekla, že docela blízko nás je výborný ocelnictví a že tam mají hezké. Tak tam jsme potom volili mezi titanem, wolframem a damasteel. A rozhodly detaily, protože titan byl moc těžkej, wolfram se nelíbil manželovi, protože byl až moc decentní, takže nakonec vyhrála damasteel. Ta nás zaujala právě tím, že cena je pětinová než normální zlato a ještě vydrží skoro netknutá kolik let. Ot.: Takže když bys to mohla shrnout, jak dlouho si svatbu plánovala a jak na tebe celé toto období působilo? Odp.: No šílený to bylo. Hned po tom co mě manžel požádal o ruku se dostavilo takový to šílenství z představ, co a jak budu všechno zařizovat a hlavně sem neměla vůbec představu o tý svatbě, jako jak by měla vypadat, kdo by tam měl být a tak. Přípravy ale v podstatě začaly hned, protože sem sedla k počítači a hledala nějakou inspiraci. Všechno sem dělala ale tak nějak z donucení, jakože se to musí, že když už se ta svatba dělá, tak aby to nějak vypadalo, ale že bych si to vyloženě užívala? To teda ne. Měla jsem ještě dost starostí s naší dcerkou, protože měla dost zdravotní problémy, takže žádná pohoda na rodičovský to nebyla a ještě shánět čas, chuť a energii na přípravy? Pak mi kamarádka poslala odkaz na stránky na netu, na beremese.cz a to byl úplnej konec! Hodiny, dny a to doslova co sem tam seděla a pořád jsem něco hledala, přemýšlela a vymýšlela, to mě úplně vyčerpalo. Byla jsem z toho úplně otrávená, jak ztrácím čas nějakým zjišťováním místo toho, abych se věnovala vlastnímu dítěti nebo domácnosti. Navíc já jsem naprostej antinakupovací typ, takže nějaký zařizování mě fakt nebaví. No ale zkrátím to – prostě po půl roce hledání hlavně na netu sem konečně měla dojem, že mám nějakou představu o tom, jak bych tu svatbu chtěla mít, jakou výzdobu, šaty, doplňky. No a všechno sem vlastně nakupovala taky na netu, abych nemusela právě nikam chodit, až na ten dort a kytku a šaty a tak, to sem ale byla v těch malých obchůdcích. Takže celkově to období bylo dost vyčerpávající, ale asi se to vyplatilo, svatba dopadla dobře. Ot.: Takže inspirace k přípravě si čerpala hlavně z internetu? Odp.: No jasně. Tak to bylo hlavně kvůli tomu, že sem neměla absolutně žádnou představu o svatbě, respektive jsem jednu měla, ale tu jsme potom zavrhli.

91

Ot.: A co to bylo? Odp.: Chtěla sem country svatbu, v džínách, košili a klobouku, ale to nakonec neprošlo. A ta konečná podoba byla nakonec dílem těch původních představ v kombinaci s inspirací na tom svatebním portále. Ale největším pomocníkem mi byla moje kamarádka, která mi zároveň dělala takovou neoficiální svatební koordinátorku, takže mi pomáhala občas v rozhodování, já sem takovej nerozhodnej typ, přinášela nějaký nový myšlenky a celkově přidala ruku k dílu. Ovšem zásadní věci sem řešila s manželem, maminka mi pak pomáhala s přípravou šatiček pro naši malou. Ot.: Dobře, ještě mě tedy zajímá, co vás vedlo ke svatbě? Odp.: My oba vyznáváme tradiční rodinu, i když to, že jsme nejdřív měli dítě, a pak svatbu byl jen a jen racionální přístup. Mně bylo v den svatby 32 let, takže bio hodiny mi už tikaly, takže jsme chtěli nejdřív miminko a pak svatbu, to byl prostě jenom racionální přístup. No a pak že jo, dalším důvodem je společný příjmení, to nám usnadní takový ty byrokratický záležitosti, protože předtím sem musela kromě svýho jména nahlásit i jméno dcerky, což mi vždycky ne hned došlo. Ale hlavně – kdyby se nedejbože někomu z nás něco stalo, tak jako sezdaný nám to usnadní péči o dítě, a to víc než nesezdaný, a to byla taky jedna z priorit. Ot.: A nepřemýšleli jste, že byste se nejdřív vzali a až potom měli dítě? Odp.: Chvíli jo, jenomže příprava svatby stojí nějaký čas a peníze, a to dítě pro nás bylo prostě prioritní a já se hlavně nechtěla vdávat v jiným stavu. Navíc ty peníze, co by svatba stála, byly nutnější připravit pro příchod dítěte. Ot.: Takže ty výhody manželství vidíš v čem? Odp.: No tak určitě v tom společném příjmení. Na sezdaný páry prostě stát pohlíží výhodněji, ať už finančně nebo právně. Sezdaný partner prostě zaopatří to dítě líp v případě, že by se něco tomu druhýmu stalo. Jako jo, samozřejmě nechci tu hodnotu manželství snižovat jenom na to příjmení, protože si celkově nemyslím, že je manželství přežitek. Tradici rodiny samozřejmě uznávám, i když chápu, že dnešní doba jim moc nepřeje. Samozřejmě jsem ráda, že se jmenujeme teď všichni stejně, ale život není pořád jenom pragmatický přece. Ot.: A myslíš, že by žena, nebo i oba partneři, měli před svatbou splňovat nějaká kritéria? Odp.: Tak to určitě, prostě založení rodiny, a i to manželství je takovým mezníkem, že jo, a souhlasím s tím, že by žena a teda i muž, měli být na takovej krok připravený, jakože soběstačnější. Vzdělání je ideální základ, stabilní práce pak ideální stav. Pokud jsou ale oba zajištění, tak se líp buduje bydlení, plánování a další investice. Finanční zázemí je i takovým klidem v tom vztahu, a i když se říká, že peníze nejsou všechno, tak co si budem nalhávat, že jo, prostě bez nich život není peříčko. A nejedno partnerství ztroskotalo na financích, pak se nabalujou takový ty další problémy jako neshody, dluhy. A myslim, že vzdělání a finanční zázemí před tím, než se ti dva vezmou je takovým stavebním pilířem, a to nejpozději před plánovaným rodičovstvím. Ot.: A kde jste se s manželem seznámili a jak dlouho jste spolu byli, než došlo na svatbu? Odp.: No to je úplná sonda do duše tohleto (smích). Seznámili jsme se přes naše tehdejší partnery, který byli sourozenci, takže my dva jsme vlastně byli potencionální švagři. Ani jeden vztah nám ale nevyšel a následně se náš kamarádský vztah přerodil v lásku, a spolu jsme 5 let. O ruku mě požádal po 4 letech vztahu. Ot.: A víš, jak jsou na tom tvoje vrstevnice, kamarádky? Odp.: Tak většina mých blízkých kolem mě už má rodinu, snad jenom kromě jedný kamarádky. Věkově jsme tak nějak všechny podobně a máme děti. Kromě jedný jsou vdaný všechny a právě já a ta jedna kamarádka jsme jako jediný obrátily konvenci a odložily svatbu na druhé místo. Jinak myslim, že jsme všechny tradicionalistky. Asi bych nechtěla mít dítě a být s partnerem prostě jen tak, na psí knížku jak se to říká. To zase ne.

92

Ot.: A poslední otázka. Jaké bylo tvoje rodinné zázemí před svatbou? Odp.: Tak já sem vyrůstala v úplný a harmonický rodině, mám oba rodiče a staršího bratra. Dětství jsem měla nádherný, v rodičích jsem měla velkou oporu, i když jsou starší než třeba rodiče mých přátel. No a možná i proto mi byly vštěpovaný takový ty skutečný morální a společenský hodnoty. A nevím, asi proto jsem taková tradicionalistka, co se svatby a dětí týče. Prostě sem stará škola a chtěla sem založit rodinu dřív, ale osud tomu nechtěl, ale cíleně jsem rodinu určitě neodkládala. Na druhou stranu v pozdějším věku přistupuješ k nějakým věcem trochu zodpovědněji, i když s většíma starostma a obavama. Naši se brali, když mamce bylo 20 let a bráchu měla na tu dobu pozdě – ve 27 letech. Mně vdávání ve 20 přijdou na tu dobu naprosto normální a běžný, a ani dneska je nevnímám jako něco uspěchanýho. Možná jsou lidi v tomhle věku dospělejší, ale zase na druhou stranu si myslim, že jim chybí zásadní morální a společenský hodnoty, který s tím dospíváním souvisejí. Lidi se dneska berou v dost pozdějším věku, ale zase je více rozvodů, přestože míň sňatků. No a tak věk podle mě přestává být tím rozhodujícím, co by nějak určovalo vyzrálost jedince. Záleží asi taky hodně, v jaký rodině člověk vyrůstá, jaký hodnoty mu rodiče předávaj a v jakým prostředí je na prahu dospělosti. Těžko soudit no, někdo není dospělý ve 35 letech, někdo je výbornej otec nebo matka ve 23. Každej musí hodnotit sám za sebe. Ale každopádně si myslim, že naši se brali tak akorát, jsou spolu dodnes a že to nebyl vždycky med.

93

Příloha č. 23 – Rozhovor s respondentkou ze souboru matek, Resp. A2 – svatba 1967 Ot.: Na začátek bych se vás zeptala, jak probíhal celý váš svatební den? Odp.: Tak vzhledem k tomu, že od naší svatby uběhlo už skoro 47 let, tak asi nepůjdu do takových podrobností, to si možná prostě nevzpomenu. Ale tak co si pamatuju, tak naše svatba teda v tom roce 1967 nebyla nic mimořádnýho, protože to byla už třetí svatba v rodině, kde jsme tři sestry. Jinak ten průběh, tak probíhalo to v kruhu rodiny, všichni hosté byli z jednoho města, takže k nám do domu se sjelo příbuzenstvo. No bylo jich asi 15, možná 16 lidí to už nevím. Ozdobila se auta, něco malýho se pojedlo a asi v 10 hodin dopoledne se odjíždělo na místní národní výbor, kde se konal ten obřad a po obřadu to bylo opravdu něco, protože nám profesionální fotograf řekl, že se mu zasekl foťák už při druhém snímku, takže nebudeme mít žádný fotky. Naštěstí tam byl i kolega mojí maminky, který byl tenkrát takový skoro profesionál, takže nějaký, dokonce barevný fotky pro nás udělal. Po tom obřadu teda jsme pak odjeli ještě k fotografovi do města a zrovna v tý chvíli začalo pršet, takže to nám asi pršelo štěstí si myslim. Jo a taky byla velká bouřka. No a teda u toho pana fotografa, to on si nás usadil, udělal první snímek jenom se mnou a v tu chvíli vypadl proud, takže fotky jsme neměli z toho žádný. Takže jsme čekali dalších asi 20 minut, ale všichni už byli hladový, takže jsme odjeli zpátky, kde se konal oběd a po tom obědě jsme se přesunuli do takovýho salonku, kde jsme rozbalovali dary svatební, tancovalo se a tak vůbec zábava byla. No a asi kolem sedmé večer jsme se vydali na cestu, každý do vlastního domova a my s manželem do svého bytečku. Ot.: A jaký dojem na vás tedy udělala ta svatba a obřad celkově? Odp.: Myslím, že ten obřad a tak nějak to, co oddávající přednášel, jsem vůbec nevnímala. Ot.: Jak to? Odp.: Nevim, tak tam prostě stojíte, jste nervozní, přemýšlíte nad jinými věcmi a někdo vám tam něco povídá, asi mi to nepřišlo důležitý v tý chvíli. A jinak ta svatba jako taková se mi moc líbila, hlavně to, když se všechno točí kolem nevěsty, to jsem si vyloženě užívala. No a taky to, že se sejde rodina a jsou tam s vámi ti nejbližší, tak to je takový důležitý. Ot.: Takže to byla malá svatba? Odp.: Jo to byla, asi opravdu jenom 16 lidí, víc ne. Prostě jenom příbuzní a rodina. Ono by to víc ani nemohlo být, protože manžel byl, no v tý době, že jo, sirotek, a dalších příbuzných mnoho neměl, takže proto. Ot.: A jak se zařizovalo vše potřebné pro svatbu? Odp.: Tak svatbu nám vystrojovali moji rodiče, takže co bylo třeba, jako hostina a vše co k tomu patří, tak to zajišťovali oni. Jenom teda co jsme si jako budoucí manželé museli zajistit, tak to byly prstýnky, to se snad ani jinak nedalo. Ot.: A jak dlouho se to všechno plánovalo? Odp.: To už si snad ani nevzpomenu, ale tuším, že tak půl roku. Ot.: A ani šaty jste si nezařizovala? Odp.: A vidíte to, šaty vlastně jo. To já měla takovou svoji představu o svatebních šatech, měly být dlouhý a bílý a s krajkou. Probírala jsem to s mojí maminkou, že bych takový chtěla, ale v tý době pokud byly dlouhý šaty, tak bylo i to, že měli mít všichni hosté přibližně taky tak slavnostnější. Takže pokud možno dámy dlouhý šaty a pánové černý oblek. Ale to bylo málo pravděpodobný, takže jsem nakonec musela zvolit jiný, měla jsem krátký šaty a myslím, že to taky dopadlo dobře. No vlastně pro tu krajku na šaty jsem si osobně jela do továrny. Teta mého tehdy budoucího manžela mi ale darovala taky krajku na šaty a i když se mi líbila více ta moje krajka, nakonec jsem si šaty ušila. A i když se to nemá, je taková pověra, že by si nevěsta neměla šít šaty sama, tak já na to nedala. Došívala jsem je pak vlastně ještě v pátek večer a v sobotu byla svatba. Po svatbě jsem pak ty šaty trochu upravila jako takovou tuniku a k černým kalhotům jsem ji užila ještě na plesy, takže se zužitkovaly. No…jo a vlastně ještě k těm šatům jsem měla závoj, ten jsem si vypůjčila tehdy od kamarádky, která si ho snad nechávala šít a ještě jsem měla korunku na hlavě, tu jsem si sehnala sama.

94

Ot.: A květinu do ruky jste měla? Odp.: Jo, to jsem upřesnila, jakou chci, takže jsem měla rudé růže, takový svazeček s mašlí. To bylo normálně v květinářství zařízený, mašli jsem si dodala sama. A byla moc hezká vlastně, taková jednoduchá. Ot.: To jste si toho zařizovala docela dost sama. Odp.: No vidíte to, tak že by rodiče zařizovali jenom tu hostinu? No asi jo vlastně. Ot.: A k jídlu na hostině jste měli co? Odp.: Hostina byla objednaná v takovým sále a salonku, tam pak byla i zábava. Ten místní personál to tam vyzdobil tak, jak se to nejspíš tenkrát dělávalo, a na stolech byly kytice žlutých růží, jinak si nepamatuji. Vím, že k jídlu byla určitě polévka a svíčková. Pak tam byly koláčky, ty určitě, ale asi ne domácí a svatební dort. Ten taky určitě, ale nevzpomínám vůbec jaký to byl, ale vím, že se rozdělil zrovna jako ostatní jídlo, který se dávalo řidičům jako výslužka a ostatním hostům taky domů. Ot.: Hostinu provází i takové ty zvyky, měli jste nějaké? Odp.: Z těch svatebních zvyků nám personál v místě, kde jsme měli hostinu, připravil překvapení v podobě talíře, co se rozbil a my ho pak zametali. Takže já držela lopatku a manžel zametal. Myslím ale, že tyhle nebo i jiný zvyky nejsou zase tak důležitý, ale je to milý zpestření, určitě to dělá svatbu zábavnější, nejsou to jenom vážný okamžiky. Co ale neuznávám, tak to je unášení nevěsty, co se teď hodně dělá, protože bez nevěsty a ženicha ta zábava trochu vázne. Ot.: A vaše zábava vypadala jak? Odp.: Ta probíhala v tom salonku a teda neměli jsme živou hudbu, to se snad tenkrát ani nedělalo, takže v tom salonku, kde jsme byli po obědě byl gramofon, snad i magnetofon. No a nějaký desky a kazety jsme si dovezli a takhle při té muzice jsme se krásně bavili a tancovali. Ot.: Na té zábavě probíhalo i darování svatebních darů? Odp.: Ne, tam se jenom rozbalovaly. Protože ti hosté, co přijeli před tím obřadem k nám do domu, tak ti přivezli svatební dary a tam nám je i s blahopřáním předávaly. Někteří nám je dávali i v obřadní síni, ale až na té zábavě jakoby po obědě jsme je rozbalovali. Ot.: A probíhala u vás nějak rozlučka se svobodou? Odp.: Rozlučka se nekonala ani u manžela, ani u mě. Možná na vesnicích to snad ještě bývalo zvykem, ale já i můj budoucí manžel jsme tu svatbu prostě chtěli mít a svobody jsme si užili dost, takže bych to ani nijak neoslavovala. Ot.: Takže ani zásnuby neproběhly? Odp.: To ne, to zásnuby snad tenkrát ani nebyly v módě, takže se nekonaly. Pokud si dobře vzpomínám, tak když šel můj muž žádat rodiče o ruku dcery, to jako mojí, tak já u toho ani nebyla. No a můj tatínek promlouval do duše mému budoucímu muži asi do půlnoci a pěkně u toho popíjeli. A to my už byli dohodnutý, že se jako vezmem, akorát jsme tomu chtěli dát nějakou formu, jakože se to dělá, žádat otce o ruku dcery. Tak můj muž šel no. Ot.: Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, a sice svatební oznámení. Odp.: Jo, oznámení jsme si měli podle našeho vkusu, a trochu se tedy lišilo od běžných oznámení, na tu dobu bylo trochu výjimečné, protože žádné z těch co byli k mání, se nám nelíbily, takže jsme si je vyrobili sami. Ono jich zase tolik nebylo, takže ručně to šlo udělat hned. Ot.: Dobře, takže ještě bych se vás zeptala, kde jste se seznámili s budoucím manželem? Odp.: Prvně jsme se viděli v obchodním domě, kde jsem pracovala a tam určitě přeskočila jiskra. No a o týden později jsme se pak potkali v takové klubovně, kde se scházela mládež, a tam se hrálo na kytary a zpívalo se. Tam jsme se dali vlastně dohromady. Ot.: A jak dlouho jste spolu byli, než se začala plánovat svatba? Odp.: Známost trvala 4 roky, než jsme hovořili o svatbě.

95

Ot.: Kolik vám v době svatby bylo let? Odp.: Mně bylo 20 let a manželovi 28. Ot.: A jaké bylo vaše rodinné zázemí v té době? Odp.: Tak já měla oba rodiče a manžel byl sirotek. Moji rodiče byli v manželství asi 30 roků. Ot.: A myslíte, že to, že vaši rodiče spolu byli takhle dlouho, na vás nějak zapůsobilo? Odp.: No tak určitě, pokud vyrůstáte v rodině, kde je rodina takhle pospolu, tak to na vás musí nějak zapůsobit. Vidíte spokojený pár a tyto hodnoty ve vás prostě nějakým způsobem zůstanou. A to pak vede i ke spokojenému manželství, kde převládá láska, porozumění a úcta jednoho ke druhému a také to, že prostě s tím druhým chci být. Ot.: To byl i důvod, proč jste vstoupili do manželství? Odp.: Ano, měli jsme se velmi rádi a život bez sebe jsme si už nedokázali představit, tak jsme se vzali. No a vydrželo nám to, i když to nebylo vždy růžové, ale takové už to je. Ot.: A vnímala jste nějak změnu, ten přechod ze svobodné na vdanou? Odp.: Změna stavu byla jenom asi změnou příjmení, jinak myslím, že se v tomhle směru nic moc nezměnilo. Pořád jsme byli dva lidi, co se mají rádi, nic víc v tom nevidím. Ot.: Myslíte, že celkově manželství přináší s sebou nějaké výhody, či nevýhody? Odp.: Tak výhodou je určitě to, že můžeme být stále spolu, dělit se spolu o radosti ale i starosti, no prostě jsme na všechno dva. Jsme oporou jeden pro druhého, založili jsme rodinu. Naše děti pak taky založili rodinu, a to jde. Ale tohle bych asi výhodou úplně nenazývala, o nevýhodách nevím, nic mě nenapadá. Ot.: A myslíte, že by žena, nebo vůbec snoubenci, měli před vstupem do manželství splňovat nějaká kritéria? Odp.: Nemyslím, že by měli splňovat nějaká kritéria. Myslím, že je důležité, jak to oba cítí, jak si rozumí a mají se rádi. Možná není důležité ani nějaké vzdělání nebo tak, pokud je inteligence vrozená, ti lidi mají nějaké společné zájmy a v neposlední řadě i touhu rozumět si. Porozumění tomu druhému je asi vážně to nejdůležitější, a v manželství to je pak tolerance, bez té to ale asi nejde nikde. Ot.: Dobře, a ještě tedy poslední otázka. Myslíte si, že věk, kdy se vdávala vaše dcera je moc pozdě nebo brzo? Odp.: Tak dcera má chvíli po svatbě a nemůžu jednoznačně říci, kdy je brzy nebo pozdě. Svatba by prostě měla být tehdy, kdy oba zjistí, že ta pravá chvíle nastala a že prostě spolu chtějí být a musí si být zároveň vědomi toho, že to není jenom fráze. Že přijdou i ty špatné chvíle, dohady a možná i hádky, ale neutíkat z manželství při kdejaké neshodě, jako to teď dělá hodně lidí. Lidi se musí snažit, protože o tom to manželství je, aby bylo pevný a třeba i nepříjemný věci ho utužilo ještě víc a tím aby i rodina stála víc při sobě.

96