Univerzita Karlova v Praze Filo zofick á faku lta Ústav východoev rop ský ch stud ií
Rigorózní práce Mg r. Irin a Malino vá
Histo rie v zniku folkl orního so uboru Skejuša n – interpretace repertoá ru soubo ru Th e histo ry o f fo lklo re ensemble S keju san interpreta tion o f its rep ertoire
V e d o u c í p r á c e : M g r . Te r e z a C h l a ň o v á , P h D . V C h o mu t o v ě , 2 01 3
Po děkov ání Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Tereze Chlaňové, PhD z a o d b o r n é a d ů s l e d n é v e d e n í , v s t ř í c n o s t a t r p ě l i v o s t , k t e r ým i p ř i s p ě l a k v yp r a c o v á n í t é t o r i g o r ó z n í p r á c e . D á l e b yc h c h t ě l a p o d ě k o v a t P h D r . V ě ř e L e n d ě l o v é , C S c . z a c e n n é r a d y, p ř i p o m í n k y a o d b o r n é k o n z u l t a c e k d a n é m u t é m a t u . Mé díky patří i PhDr. Jaroslavu Dostálovi z a inspiraci, praktickou a morální podporu při psaní práce a také všem mým kolegům ze Vzdělávací společnosti Edost s.r.o. A v n e p o s l e d n í ř a d ě b yc h r á d a p o d ě k o v a l a p ř e d s e d k y n i s o u b o r u Skejušan paní Kateřině Romaňákové a všem Skejušanům za spolupráci, o c h o t u a v s t ř í c n o s t p ř i p o s k yt o v á n í m a t e r i á l u z e s k e j u š s k é h o p r o s t ř e d í , z něhož jsem čerpala.
Prohlá šení P r o h l a š u ji , ž e js e m t u t o r i g o r ó z ní p r á c i v yp r a c o v a l a s a mo s t a t n ě a v ý h r a d n ě s p o u ž i t í m c i t o v a n ý c h p r a me n ů , l i t e r a t u r y a d a l š í c h o d b o r n ý c h z d r o jů . V C h o mu t o v ě d n e 2 0 . 8 . 2 0 1 3 Podpis:
Anotace T a t o r i g o r ó z n í p r á c e s i k l a d e z a c í l a n a l yz o v a t m o t i v a c i v z n i k u , historii
a
umělecký
v ýv o j
souboru
Skejušan,
který
reprezentuje
rusínskou kulturu. Práce char akterizuje multikulturní prostředí Rusínů žijících v Čechách, definuje vliv prostředí, v němž v současné době p o b ýv a j í , n a j e j i c h k u l t u r u a ž i v o t a s l e d u j e h i s t o r i c k o u c e s t u p ř e n o s u t r a d i c a z v yk ů p ř i s t ě h o v á n í p r a p ř e d k ů a p ř e d k ů d n e š n í c h S k e j u š a n ů . Dalším cílem práce je charakteristika činnosti unikátního, v České republice jediného rusínského souboru
Skejušan, zachycení a popsání
j e h o č i n n o s t i , n á r o d n í c h z v yk ů a t r a d i c , k t e r é s o u b o r p r e z e n t u j e , p o p s á n í a u t e n t i c k ý c h s k e j u š s k ýc h k r o j ů . S o u č á s t í p r á c e j e i p o r o v n á n í o d l i š n ýc h a a n a l o g i c k ýc h p r v k ů m e z i s k e j u š s k ým f o l k l o r e m a f o l k l o r e m j i n ýc h n á r o d ů . Z a j e d e n z d ů l e ž i t ýc h v ýs t u p ů p r á c e p o v a ž u j i v yt v o ř e n í rusínsko-českého slovníku na základě repertoáru souboru.
Abstract T h i s t h e s i s a i m s t o a n a l yz e t h e m o t i v a t i o n t o f o u n d t h e S k e j u s a n folklore ensemble, and its history and artistic development, which represents part of Ruthenian culture. This work characterizes the multicultural environment of the Ruthenians living in Bohemia, defines the influence of the environment in which they currently reside, their culture and life, follow the historic route of transmission of traditions and
customs
during
moving
forefathers
and
ancestors
of
t o d a y' s
Skejusans. Another goal of my work is characteristics of the unique Ruthenian ensamble Skejusan (the only one in the Czech Republic), and the capture and description of its activities, national customs and traditions which the ensamble represents, including the description of Skejus authentic costumes. The thesis also com pares different and analogous elements between Skejus folklore and folklore of other nations. One of the important outcomes of my work is the creation of a Ruthenian-Czech dictionary based on the ensamble´s repertoire.
Obsa h 1.
Cíl a struktura rigorózní práce .................................................. 7
2.
Základní charakteristika rusínské národnostní menšiny .............. 13
3.
Vznik folklorního souboru Skejušan. Historie stěhování Skejušanů. ……………………………………………………………………………….. 40
4.
Charakteristika repertoáru souboru Skejušan ............................. 54 4.1
Rozdělení repertoáru ........................................................ 54
4.2
P í s e ň j a k o j e d e n z e z á k l a d n í c h t yp ů h u d e b n í h o p r o j e v u . . . . . . . . . . 5 5
4.3
Písňový repertoár souboru, jeho členění, charakteristika ........ 57
4.4
Rozdělení písňového repertoáru souboru .............................. 60
4.4.1
Obřadní písně ........................................................... 60
4.4.1.1
Obřadní písně vánoční ............................................ 61
4.4.1.2
Obřadní písně velikonoční ....................................... 63
4.4.1.3
Obřadní písně svatební ........................................... 65
4.4.2
Historické písně ....................................................... 67
4.4.2.1 Historické písně rekrutské ........................................ 67 4.4.2.2 Historické písně drátenické ....................................... 70 4.4.2.3 Historické písně vojenské ......................................... 71 4.4.3 Lyrické písně ............................................................... 72 4.4.3.1 Lyrické písně milostné ............................................. 73 4.4.3.2 Lyrické písně se sociální problematikou ..................... 76 4.4.4 Žertovné písně ............................................................. 78 4.4.5 Balady ........................................................................ 83 4.5 Pásmo „Rok na dědině“ ....................................................... 92 4.5.1 Scénky ........................................................................ 92 4.5.1.1 Vánoce ve skejušském repertoáru ............................... 92 4.5.1.2 Masopust ............................................................... 98 4.5.1.3 Velikonoceve skejušském repertoáru ......................... 102
4.5.1.4 Scénáře znázorňující pracovní procesy ...................... 106 4.5.1.5 Satira...………………………………………………… …... 116 4.5.1.6 Scénky předvádějící rodinný obřadní folklor .............. 118 5. Skejušský kroj ...................................................................... 131 5.1 Sváteční ženský kroj ......................................................... 134 5.2 Pracovní ženský kroj ......................................................... 136 5.3 Sváteční mužský kroj ........................................................ 138 5.4 Pracovní mužský kroj ........................................................ 139 5.5 Svatební kroj ................................................................... 140 6. Medializace činnosti souboru Skejušan ..................................... 144 7. Popis kronik ......................................................................... 152 8. Budoucnost souboru .............................................................. 157 Závěr ...................................................................................... 159 Použitá literatura ...................................................................... 164 Seznam příloh .......................................................................... 172
1 . Cíl a struktura rig oró zní prá ce
Мово рідна, слово рідне, Хто вас забуває, Той у грудях не серденько, А лиш камінь має. Як ту мову нам забути, Котрою учила, Нас всіх ненька говорити, Ненька наша мила. С. Воробкевич Národopisné předávají
soubory
folklor
patří
dalším
mezi
s u b j e k t y,
generacím.
které
Jedním
uchovávají
z nositelů
a
těchto
s p e c i f i c k ýc h k u l t u r n í c h z v yk ů a t r a d i c j e r u s í n s k ý f o l k l o r n í s o u b o r S k e j u š a n , k t e r ý s e s t a l p ř e d m ě t e m m é p r á c e . V p r á c i s e z a b ýv á m m o t i v a c í v z n i k u , h i s t o r i í a u m ě l e c k ý m v ýv o j e m t o h o t o s o u b o r u , j e h o ž č i n n o s t p ř e d s t a v u j e s o u č á s t r u s í n s k é k u l t u r y. S o u b o r S k e j u š a n j e c e n n ý tím, že jako jediný rusínský soubor v Čechách uchovává autentický rusínský
folklor,
a
to
v podobě
nejen
interpretace
i z o l o v a n ýc h
p í s ň o v ýc h ú t v a r ů , a l e v e v e l k é m í ř e i s o h l e d e m n a k o n t e x t , v n ě m ž daný písňový útvar v kultuře figuruje, tzn. v souvislosti s ročními o b d o b í m i a v ýz n a m n ým i u d á l o s t m i v l i d s k é m ž i v o t ě . Předkládaná charakterizovat
práce
si
klade
komplikovanou
několik
národnostní
cílů.
Za
prvé
se
identitu Rusínů,
snaží popsat
multikulturní prostředí , v němž Rusíni v Čechách žijí a definovat vliv tohoto prostředí na rusínskou kulturu. Za druhé se zaměřuje na úzkou s k u p i n u t z v . „ s k e j u š s k ýc h “ R u s í n ů 1, z v l á š t ě n a p ř e n o s t r a d i c a z v yk ů
1
Pro jejich označení budeme v práci používat pojem „Skejušané“.
7
při jejich stěhování ze Slovenska do Rumunska 2 a následně z Rumunska do Čech. Hlavním souboru
cílem
práce
Skejušan,
národních
z v yk ů
je
včetně a
popis
činnosti
charakteri stiky
tradic,
které
unikátního repertoáru
soubor
rusínského (tzn.
prezentuje ),
písní, popsání
a u t e n t i c k ýc h s k e j u š s k ýc h k r o j ů , p ř e d s t a v e n í k r o n i k y, k t e r á s h r o m a ž ď u j e a sleduje uměleckou cestu souboru od jeho založen í v roce 1990 do d n e š n í h o d n e , a k t e r á s e s k l á d á z e t ř í v e l k ýc h s v a z k ů . Vzhledem k tomu, že členy souboru Skejušan jsou převážně lidé staršího věku a není patrné, že by příslušníci mladší generace měli v ýr a z n ě j š í z á j e m o p o k r a č o v á n í v p r á c i t o h o t o s o u b o r u , p o v a ž u j i t u t o část práce, zvláště popis historie souboru a podrobnou charakteristiku repertoáru
za
velice
přínosnou.
Součástí
práce
jsou
autentické
r o z h o v o r y s č l e n y s o u b o r u , k t e r é j s o u v e l i c e c e n n é , n e b o ť z a c h yc u j í zkušenosti lidí, kteří se narodili na Skejuši a jsou tedy poslední „odcházející“ generací, která je schopna podat informace o stěhování s k e j u š s k ýc h
Rusínů.
Je
nutné
zdůraznit,
že
problematika
tohoto
s t ě h o v á n í b o h u ž e l n e n í d o s t a t e č n ě p o d c h yc e n a v o d b o r n é h i s t o r i c k é l i t e r a t u ř e 3, t yt o r o z h o v o r y t a k d o z n a č n é m í r y z a p l ň u j í i n f o r m a č n í mezeru. Zmíněný přínos práce je zvláště zřejmý v kontextu aktuální situace souboru: od momentu, kdy jsem začala práci psát , do současné doby se ostře
projevila
řada
problémů,
s nimiž
se
soubor
p o t ýk á .
Během
posledních dvou let ze souboru odešlo osm členů. Důvodem je jednak v ys o k ý v ě k , j e d n a k z d r a v o t n í s t a v s j e j i c h v ě k e m s p o j e n ý. S t á r n u t í členů ovšem není jedinou hrozbou pro soubor.
Projevují se zde i jiné
negativní jevy: rodilí Skejušané, trvající na zachování autenticity repertoáru souboru, nepřijímají nový proud, který s sebou přináší do souboru nově příchozí
členové neskejušského původ u. Na základě
t ě c h t o r o z p o r ů d o c h á z í k n a r u š e n í m e z i l i d s k ýc h v z t a h ů , k t e r é j s o u d a l š í
2
Do dnešního dne nemáme o tomto stěhování téměř žádné historické a statistické údaje, proto vycházíme ze vzpomínek obyvatel a z lidového vyprávění. 3 Několik záznamů k této problematice nacházíme v knihách Mikuláše Derevjaníka,Žanety Štefaníkové Jarabina Orjabyna (Kežmarok: Vivit s.r.o., 2007, s. 35-37, ISBN:978-80-89264-10-0) a Josefa Karaše Kamienka (Vydalo Slovenské pedagogické nakladatelstvo v Bratislave, Prešov 1982. s. 10).
8
příčinou odchodu původních členů. Je tedy patrné, že soubor se nachází v s i t u a c i , k d y n e n í m o ž n é v yl o u č i t j e h o z á n i k , u c h o v á n í a z a z n a m e n á n í j a k ýc h k o l i v i n f o r m a c í j e t e d y z v l á š t ě v t é t o s i t u a c i v e l i c e c e n n é . Vzhledem k tomu, že práce se jako první snaží zmapovat historii s o u b o r u S k e j u š a n a a n a l yz o v a t j e h o r e p e r t o á r , p ř i p s a n í s e v ys k yt l a ř a d a o b t í ž í r ů z n é p o v a h y. Z a v š e c h n y z m i ň m e p r o b l é m , k t e r ý v z n i k l p ř i citování
repertoáru
j a z yk a .
Členové
vzhledem
souboru
k rozkolísanostikodifikace
neovládají
azbuku,
neřídí
rusínského se
ž á d n ým
s ys t é m e m , a n i s v ý m v l a s t n í m , z t o h o t o d ů v o d u j e c i t o v a n ý r u s í n s k ý t e x t r e p e r t o á r u p ř e p s á n l a t i n k o u . N á s l e d n ě v z á v o r k á c h u v á d í m v yb r a n é o b t í ž n ě j š í p a s á ž e v p ř e k l a d u d o č e s k é h o j a z yk a . C o s e t ýč e s k e j u š s k é h o f o l k l o r u o b e c n ě , z d e b yl y k d i s p o z i c i p r á c e d r . M i k u l á š e M u š i n k y 4, k t e r ý s e j a k o p r v n í v ě n o v a l s k e j u š s k é m u f o l k l o r u a
v roce
1974
jej
shromáždil
v Materiálech
z vyskumu
folklóru
p r e s í d l e n c o v z R u m u n s k a v Č e c h á c h a n a M o r a v ě 5. T y t o M a t e r i á l y posloužily jako jeden ze zdrojů při psaní této práce a do dnešního dne s l o u ž í i p ř i d o p l ň o v á n í r e p e r t o á r u s o u b o r u S k e j u š a n . I k d yž M i k u l á š M u š i n k a v e s v ýc h M a t e r i á l e c h z a p s a l a u s p o ř á d a l r u s í n s k ý f o l k l o r , d á l e ho žánrově nezkoumal. Do dnešního dne nikde j inde není skejušský repertoár zaznamenán, jedná se o autentickou záležitost členů souboru. T a t o p r á c e b u d e p r v n í , k t e r á s e p o k u s í o a n a l ýz u r e p e r t o á r u a j e h o uspořádání. Práce se skládá z 8 kapitol. V první kapitole popisuji cíl a strukturu rigorózní práce . V e d r u h é k a p i t o l e v yc h á z í m z d e f i n i c z á k l a d n í c h p o j m ů k l í č o v ýc h p r o d a l š í p r á c i ( R u s í n , P o d k a r p a t s k á R u s , Z a k a r p a t í ) , z a b ýv á m s e p r o b l e m a t i k o u t ýk a j í c í s e n á r o d n í i d e n t i t y v u v e d e n é m r e g i o n u . J d e o
4
Akademik Mikuláš Mušinka je folklorista. Hlavným predmetom jeho záujmu je ukrajinská folkloristika, etnológia, dejiny a kultúra Rusínov-Ukrajincov Slovenska a bývalej Podkarpatskej Rusi. Venuje sa aj otázkam ukrajinských dejín, výtvarného umenia, literatúry, jazyka a kultúry, najmä vo vyhľadávaní neznámych, vedome zamlčovaných alebo zabudnutých osobností, inštitúcií a udalostí. Okrem východného Slovenska terénne folkloristické výskumy uskutočnil na Ukrajine, v Poľsku, Rumunsku a Českej republike. Je predsedom Asociácie ukrajinistov Slovenska a Ševčenkovej vedeckej spoločnosti na Slovensku. V roku 1996 mu bol udelený Rad prezidenta Ukrajiny. Od roku 1991 je profesorom Ukrajinskej univerzity v Mníchove a od roku 2004 čestným profesorom Štátnej univerzity v Kamianci-Podiľskom na Ukrajine. V novembri 2005 mu Užhorodská národná univerzita udelila zlatú medailu a čestný titul Doctor honoris causa. Pri príležitosti životného jubilea mu rodná obec Kurov v okrese Bardejov udelila čestné občianstvo. Pozdravný list mu poslal aj ukrajinský minister kultúry. Dostupné z WWW: http://www.piestanskydennik.sk/sita-detail/?tx_kiossita_pi1%5Bdetail%5D=15206. Piešťanský denník. Http://www.piestanskydennik.sk/18. 02. 2011. (cit. 25-6-2012). 5 MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov Kurov,1975.
9
p o p i s t e r i t o r i a , k t e r é o b ýv a j í R u s í n i , c h a r a k t e r i s t i k u e v o l u c e v ě d o m í n á r o d n í p ř í s l u š n o s t i u r u s í n s k é h o o b yv a t e l s t v a , o t á z k y s p j a t é s j e h o e t n i c k ým p ů v o d e m . Z o h l e d ň u j i z d e r ů z n é p o h l e d y n a o t á z k u c h á p á n í n á r o d n í i d e n t i t y, k č e m u ž p o s l o u ž í m i m o j i n é i k r á t k ý e x k u r z d o p o l i t i c k ýc h a h i s t o r i c k ýc h z m ě n P o d k a r p a t s k é R u s i v r o z m e z í l e t 1 9 1 9 – 1 9 3 9 , k d y b y l o t o t o ú z e m í s o u č á s t í Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i k y. K r o m ě toho
se
z a b ýv á m
Slovensku,
i
včetně
současnou s t a t i s t i c k ýc h
situací
Rusínů
údajů.
na
Zaměřuji
Zakarpatí se
na
a
na
v ym e z e n í
r u s í n s k é k u l t u r y v e v z t a h u k e k u l t u ř e u k r a j i n s k é , d o t k n u s e i j a z yk o v é o t á z k y, p o r o v n á m r ů z n é p o h l e d y e t n o g r a f ů a l i n g v i s t ů . P o k u s í m s e zhodnotit
současné postavení
Ukrajině.
Ve
své
práci
Rusínů v Česku, na Slovensku a na
používám
materiály
Společnosti
přátel
Podkarpatské Rusi (časopisy Podkarpatská Rus 2/2010, 1/2012, 4/2012, zprávy o činnosti SPPR ) a odbornou literaturu, která se věnuje tomuto tématu. Jde o práce Petra Švorce Zakletá země – Podkarpatská Rus, Ivana Popa Podkarpatská Rus , Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, Petra Štěpánka Podkarpatská Rus vás zve , Jaromíra Hořce Podkarpatsko v č e r a a d n e s , P o d k a r p a t s k á R u s – z e m ě n e z n á m á , M i k u l á š e M u š i n k y, Alexandra Mušinky Národnostná menšina p red zánikom?, a řadu článků a d o p l ň k o v é l i t e r a t u r y ( u v e d e n o v s e z n a m u l i t e r a t u r y) . Třetí kapitola se věnuje vzniku souboru Skejušan. Jako primární z d r o j e z d e v yu ž í v á m n a r a t i v n í r o z h o v o r y ú č a s t n í k ů s o u b o r u , k t e ř í s t á l i u jeho zrodu, konkrétně rozhovory s organizační vedoucí souboru Kateřinou Romaňákovou a nejstarší členkou souboru Marií Malcovskou. Tato část obsahuje i historii stěhování Slováků do Uherské Dolné, které začalo v první polovině 18. století a které mělo přímou souvislost s předky a prapředky dnešních Skejušanů . Najdeme zde i zmínku o h i s t o r i c k é m s t ě h o v á n í s k e j u š s k ýc h r o d i n d o Č e c h a o d ů v o d e c h t o h o t o stěhování. Součástí této kapitoly je i zhodnocení úlohy dr. Mikuláše M u š i n k y, k t e r ý s e j a k o p r v n í v h i s t o r i i z a č a l z a j í m a t o s k e j u š s k ý folklor, shromáždil ho, zapsal, nahrál na magnetofonové pásky a na z á k l a d ě t ě c h t o m a t e r i á l ů v yd a l v ýš e z m í n ě n o u k n i h u . Čtvrtá
kapitola
je
nejobsáhlejší
a
věnuje
se
charakteristice
r e p e r t o á r u s o u b o r u , v z n i k u s c é n á ř ů , s ys t e m a t i z a c i p í s n í d l e t é m a t u . 10
V úvodu se soustřeďuji na celkové rozdělení repertoáru. Jako první a n a l yz u j i p í s ň o v ý r e p e r t o á r , j e h o specifičnosti. v ýz n a m n ým
Následně prvkem
se
charakteristiku a hodnotím míru
zaměřuji
skejušského
na
a n a l ýz u
folkloru.
balad,
Důležitou
které
jsou
součástí
této
kapitoly jsou scénáře věnované různým pracovním procesům. Objasňuji zde
jejich
vznik,
zaměřuji
se
na
míru
jeji ch
výjimečnosti
a
autentičnosti, jejich spojení s ročními obdobími. Zmiňuji se zde i o d v o u s a t i r i c k ýc h s c é n k á c h , k t e r é m á s o u b o r v r e p e r t o á r u . S o u č á s t í kapitoly je i obřadový folklor, konkrétně sv atební a ten, který je spojený s narozením dítěte. Pátá
kapitola
práce
je
zaměřena
na
charakteristiku
a
popis
s k e j u š s k ýc h k r o j ů ( ž e n s k ýc h a m u ž s k ý c h ) . Z d e s e z a m ě ř u j i n a j e j i c h v yu ž i t í a f u n k č n o s t ( s v á t e č n í , p r a c o v n í , s v a t e b n í ) . S o u s t ř e ď u j i s e n a p o p s á n í m a t e r i á l u a d e t a i l ů s k e j u š s k é h o k r o j e , p o p i s k r o j ů n e v ě s t y, ž e n i c h a , d r u ž b y a d r u ž i č k y. U v á d í m i s r o v n á n í a n a l o g i c k ýc h p r v k ů s e s l o v e n s k ým i
nebo
m o r a v s k ým i
kroji.
Popis
krojů
je
ilustrován
fotografiemi. J e d n í m z d ů l e ž i t ýc h z d r o j ů , k t e r ý j s e m v yu ž i l a p ř i p s a n í p r á c e , j e k r o n i k a s o u b o r u , k t e r á z a c h yc u j e u m ě l e c k o u d r á h u s o u b o r u p o d o b u jeho existence. Popisu kronik, které jsou doplněné fotoilustrac í a mediálními články o aktivitách souboru od začátku jeho existence do dnešního dne, se věnuje šestá a sedmá kapitola práce. V současné době se jedná o třídílný soubor obsahující cca 3128 fotografií, přibližně 142 v ýs t ř i ž k ů z t i s k u , d i p l o m y, r ů z n á o c e n ě n í a t d . V p r á c i v y u ž í v á m r o v n ě ž m í s t n í m é d i a , i n t e r n e t o v é č l á n k y, č a s o p i s e c k é a n o v i n o v é č l á n k y, k t e r é sledovaly a sledují uměleckou dráhu souboru Skejušan. V osmé kapitole práce uvádím aktuální charakteristiku souboru, jeho
věkové
složení,
představení
nejstaršího
a
nejmladšího
člena
s o u b o r u , j e j i c h u m ě l e c k é z a p o j e n í d o č i n n o s t i . D o t ýk á m s e z d e i z m ě n , k t e r ým i p r o c h á z e l a p r o c h á z í s o u b o r p o d o b u s v é e x i s t e n c e . J a k o p r a c o v n í m a t e r i á l o p ě t v yu ž í v á m r o z h o v o r y s e č l e n y s o u b o r u , k t e r é j s o u d o p l n ě n y a u t e n t i c k ým i z v u k o v ým i n a h r á v k a m i v r u s í n s k é m i č e s k é m j a z yc e . Z m i ň u j i i s o u č a s n o u s i t u a c i s o u b o r u , o h r o ž e n í j e h o e x i s t e n c e a zhodnocení budoucnosti. 11
V závěru
práce
posuzuji
zpracovaný
materiál,
charakterizuji
p ř e k á ž k y, s e k t e r ý m i j s e m s e s e t k a l a p ř i z í s k á v á n í p o d k l a d ů a z d r o j ů p r o s v o j i a n a l ýz u , u p o z o r ň u j i n a t é m a t a , k t e r á
jsem v dané práci
nepropracovala
jako
s y s t e m a t i c k y,
ale
spíše
uvedla
další
možné
v a r i a n t y v ýz k u m u . Součástí
p r á c e j s o u p ř í l o h y. J e d n o u z n i c h j e r u s í n s k o - č e s k ý
slovník nejrozšířenějších slov a slovních spojení, která používá soubor ve svém repertoáru. Slovník je sestavený v abecedním pořádku, psán latinkou, každé slovo je opatřeno morfologickou charakteri stikou slova. Příloha rovněž obsahuje životopisy členů souboru zaznamenané na CD
v rusínském
j a z yc e ,
scénáře
z repertoáru
souboru,
přehled
p í s ň o v é h o r e p e r t o á r u , f o t o g a l e r i e z r ů z n ýc h v ys t o u p e n í , v ýb ě r o c e n ě n í , diplomů a pamětních listů, videonahrávky scéne k.
12
2 . Zá kla dní cha ra kteristika rusínské náro dnostní menšiny Národní identita člověka se formuje od narození a jedná se o velice citlivý a
komplikovaný proces.
Národnost
je
příslušnost
osoby k
určitému národu, přičemž národ je chápán jako společenství, na jehož u t v á ř e n í m a j í n e j v ě t š í v l i v s p o l e č n é d ě j i n y, s p o l e č n á k u l t u r a a s p o l e č n é území
a
jehož
společenstvím.
členové
Přístupy
mají
povědomí
k definici
sounáležitosti
národnosti
jsou
různé
s
tímto
a
různé
definice zahrnují různé prvky: národnost se například určuje podle státu nebo oblasti, kde se člověk narodil nebo prožil dětství, podle původu p ř e d k ů , z e j m é n a m a t k y, n e b o p o d l e k u l t u r y, k t e r o u s i č l o v ě k o s v o j i l a s níž se ztotožňuje. Přijetí národní příslušnosti se může změnit v průběhu ž i v o t a , z e j m é n a k d yž č l o v ě k ž i j e v j i n é m n á r o d n o s t n í m p r o s t ř e d í , n e ž v e k t e r é m v yr ů s t a l . O b e c n ě j e m o ž n o ř í c i , ž e v ýz n a m p o j m u n á r o d n o s t je složité definovat. Měnil se v průběhu dějin a je různý i zeměpisně. Podle definice použité při sčítání lidu v roce 2011v ČR se národností rozumí příslušnost k národu, národnostní nebo etnické menšině. Dále podle této definice není pro určení národnosti v České republice rozhodující mateřská řeč ani řeč, kterou člověk používá nebo lép e ovládá, ale jeho vlastní rozhodnutí. 6 Pojmy národnost a národní identita se
z a b ýv á
řada
historiků,
sociologů,
etnografů.
Miroslav
Hroch
p o v a ž u j e t e r m í n n á r o d n í i d e n t i t a z a j e d e n z p o u ž i t e l n ý c h a n a l yt i c k ýc h pojmů, nikoli však za pojem jediný. Ve své knize Národy nejsou d í l e m n á h o d y 7 p o r o v n á v á n ě k o l i k p o h l e d ů n a t yt o p o j m y: „ A . S m i t h z d ů r a z ň u j e n á v a z n o s t n á r o d n í a e t n i c k é i d e n t i t y. W . B l o o m p o v a ž u j e p ř i j e t í n á r o d n í i d e n t i t y z a v ýs l e d e k k r i z e i d e n t i t , d o n i c h ž s e s p o l e č n o s t čas od času dostává. Zdůrazňuje, že identifikace masy obyvatelstva s n á r o d e m a j e h o s ym b o l y v e d e k t o m u , ž e j s o u s c h o p n i j e d n a t j a k o jediný celek. E. Hobsbawm vidí funkci národní identity především v t o m , ž e s e j í n á r o d v ym e z u j e v ů č i j i n ým i d e n t i t á m , k t e r é p o v a ž u j e z a 6
http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/do_scitacich_formularu_je_mozne_vyplnit_jakoukoliv_narodnost_vcetne_moravs ke.KUBALA, Ondřej. Český statistický úřad, 2011-01-13, rev. 2011-02-09, (cit. 2012-06-28). 7 HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 315 s. Studijní texty; sv. 45. ISBN 978-80-7419-010-0.
13
podřazené.
F.
Braudel
odvozuje
národní
identitu
především
z
‚historické zkušenosti ‘ národní komunity a z dialogu mezi minulostí a budoucností. Švédský historik Sven Tägil navrhuje rozlišit identitu jako prosté
vědomí
sounáležitosti
s národem
a
identifikaci
jako
v ýr a z
aktivního postoje jedince k národu, jako ochotu angažovat se pro kolektivní osobnost – národ“.8 S t a b i l i t a p o v ě d o m í o n á r o d n í i d e n t i t ě j e v r ů z n ýc h r e g i o n e c h a státech
rozdílná.
Jednou
z oblastí,
kde
národnostní
identita
není
jednotně vnímaná a je naopak velice komplikovaná, je právě Zakarpatí. V práci
se
z a b ýv á m
pojmy Rusín,
Podkarpatská
Rus,
Zakarpatí
a
p ř í b u z n ým i t e r m í n y , k t e r é j s o u s t ě m i t o p o j m y s p o j e n é . Z a k a r p a t í p a t ř í g e o p o l i t i c k y a z e m ě p i s n ě d o s t ř e d n í E v r o p y, j e j e j í n e j v ýc h o d n ě j š í č á s t í , d o t ýk á s e p o m y s l n é h i s t o r i c k é a c i v i l i z a č n í č á r y, r o z d ě l u j í c í s v ě t n a z á p a d n í , t j . l a t i n s k o u k u l t u r u , a s v ě t v ýc h o d n í , t j . o r t o d o x n í b yz a n t s k o u k u l t u r u . V l e t e c h p r v n í Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i k y b yl p r o t o t o ú z e m í p o u ž í v á n n á z e v P o d k a r p a t s k á R u s a v p o v ě d o m í j e j í h o o b yv a t e l s t v a p ř e t r v á v a l i b ě h e m d r u h é s v ě t o v é v á l k y, i k d yž t ě s n ě p ř e d v yp u k n u t í m v á l e č n é h o k o n f l i k t u s e z m ě n i l o t e r i t o r i á l n í a státoprávní uspořádání i název daného území ( termín Podkarpatská Rus budeme používat pouze v souvislosti s tímto obdobím, jinak v této práci budeme používat název Zakarpatí, který je oficiálně uznán od roku 1946, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí Ukrajinské sovětské r e p u b l i k y) . Historie Zakarpatí je velmi dramatická a svědčí o nezlomné síl e jejího
lidu:
za
dlouhá
staletí
se
nepodařilo
Rusíny
jako
národ
„ o d n á r o d n i t a v ym a z a t z m a p y E v r o p y “ 9. P ř e d v í c e n e ž t i s í c i l e t y s e m přišly slovanské kmeny zřejmě z jihu a od Černého moře. Později – již o d j e d e n á c t é h o s t o l e t í – b yl a P o d k a r p a t s k á R u s p o d v l á d o u u h e r s k ýc h v l á d c ů . V ž d y s v ým v ýv o j e m , s v é b yt n ý m j a z yk e m , k ř e s ť a n s k o u k u l t u r o u , stavem ekonomiky i přírodními podmínkami – na severu přehrada
8
Tamtéž. s. 38. HOŘEC, Jaromír. Země naděje. Vydala Společnost přátel Podkarpatské Rusi. Praha: nakladatelství Česká expedice, 1995. s. 5. ISBN 80-85281-18-X. 9
14
Karpat, na jihu přechod do Tiské nížiny – byla v podstatě oddělená od Ukrajiny a Velké Rusi, bráníc svou ident itu. Území
Uherské
Rusi
(Prešovská
Rus)
n e b yl o
nikdy
přesně
definováno. Do roku 1918 se pod tento název v podstatě zahrnovalo i ú z e m í s e v e r o v ýc h o d n í h o S l o v e n s k a , v n ě m ž ž i l o r u s í n s k é o b yv a t e l s t v o . Jelikož
n e b yl y
přesně
stanoveny
r u s í n s k é h o o s í d l e n í , n e b yl y a
ani
etnické
hranice
n e m o h l y b ýt
slovenskéh o
a
stanoveny hranice
Uherské Rusi. Později, zvláště na slovenské straně, se pojem Uherská R u s z a č a l v z t a h o v a t j e n n a ú z e m í P o d k a r p a t s k é R u s i 10. Od
8.
května
roku
1919
se
toto
území
stalo
součástí
Československé republiky až do jejího rozpadu 14. března 1939, kdy slovenský
sněm
v yh l á s i l
v Bratislavě
nezávislý
Slovenský
stát.
Podkarpatská Rus se jako autonomní součást Československa ocitla v p o l i t i c k é m v a k u u . T e h d e j š í m i n i s t e r s k ý p ř e d s e d a A . V o l o š i n t ýž d e n v yh l á s i l n e z á v i s l o s t K a r p a t s k é U k r a j i n y a s l o ž e n í n o v é v l á d y. D n e 1 5 . března 1939 Zakarpatí existovalo jako samostatný suverénní stát, ale h n e d t é h o ž d n e s v o u s a m o s t a t n o s t z t r a t i l o a a ž d o p o d z i m u 1 9 4 4 b yl o o k u p o v á n o h o r t h yo v s k ým M a ď a r s k e m . V o b d o b í o d p o d z i m u r o k u 1 9 4 4 do 29. června 1945, resp. do 6. ledna 1946 toto území de iure patřilo osvobozenému Československu, ale de facto Sovětskému svazu. Dne 6. ledna 1946 se Podkarpatská Rus stala součástí Ukrajinské sovětské s o c i a l i s t i c k é r e p u b l i k y, a t í m z á r o v e ň i s o u č á s t í S S S R . 11 O d r o k u 1 9 9 1 t v o ř í Z a k a r p a t s k á U k r a j i n a s o u č á s t n e z á v i s l é U k r a j i n y. S přechody
Zakarpatí
z jednoho
státního
útvaru
do
druhého
souvisely také změny jeho názvů: v Uhrách se jednalo o Uherskou Rus, v e z l o m o v ýc h o k a m ž i c í c h r o k u 1 9 1 8 s e t a t o o b l a s t n a z ýv a l a R u s k á K r a j n a ( v ýr a z „ k r a j n a “ b yl r u s í n s k ý m o z n a č e n í m o k r a j o v é h o ú z e m í horních Uher, tedy území severovýchodního Slovenska a částečně i severních
oblastí
dnešní
Zakarpatské
10
U k r a j i n y,
které
přiléhaly
ŠVORC, Peter. Zakletá zem Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 263. ISBN 978-80-7106754-2. 11 Tamtéž. s. 5.
15
k s e v e r o v ýc h o d n í m u S l o v e n s k u ) 12. V r á m c i S S S R b y l a P o d k a r p a t s k á R u s přejmenována na Zakarpatskou oblast USSR. Ve vnímání identity každé národnostní menšiny hraje roli i historie ú z e m í , k t e r o u d a n é u s k u p e n í o b ýv á . P r ů b ě h h i s t o r i e z a s a h u j e v ýz n a m n ě d o ž i v o t a n á r o d a , j e h o z v yk ů a t r a d i c . S t e j n ě t a k t o m u j e i u R u s í n ů . O d 11. století patřilo území Podkarpatska stejně jako později i Slovensko k Uherské říši. O dvě století později do této oblasti vpadla tatarská v o j s k a a ž i v o t t u t é m ě ř v ym ř e l . Z e m ě s e d o č k a l a d v o u v l n n ě m e c k ýc h k o l o n i s t ů , p ř i c h á z e j í R u m u n i , v 1 6 . s t o l e t í s e m v n i k á F e d o r K o r j a t o v i č 13 a p o s t u p n ě s í l í p ů v o d n í o b yv a t e l é . S p ř í c h o d e m k n í ž e t e K o r j a t o v i č e j í m založené
kláštery
obnovily
dávnou
náboženskou
a
hospodářskou
k u l t u r u , a l e ú t o k y T u r k ů a v á l k y M a ď a r ů s T u r k y t e n t o p o z i t i v n í v ýv o j p ř í l i š n e p o d p o r o v a l y. V 1 6 . a 1 7 . s t o l e t í r u s í n s k é d u c h o v e n s t v o s i l n ě pocítilo důsledky nedostatku formálního spojení pravoslaví s katolickou církví, a to přivedlo k uzavření církevní unie roku 1646 v Užhorodě. Od té doby začíná kulturní povznesení národa. Duchovenstvu se dostává v yš š í h o v z d ě l á n í a z t o h o m á p r o s p ě c h c e l ý n á r o d . Z a č í n á s b l i ž o v á n í s e z á p a d n í k u l t u r o u . T o p ř i n e s l o v ýs l e d k y z e j m é n a v 1 8 . s t o l e t í z a v l á d y císařovny
Marie
Terezie,
která
darovala
mukačevskému
biskupovi
A n d r i j i B a č y n s k é m u b ýv a l ý k l á š t e r j e z u i t ů a b o h o s l o v c ů – U ž h o r o d s k ý h r a d . V r o c e 1 7 9 4 j e v U ž h o r o d ě z a l o ž e n u č i t e l s k ý ú s t a v . P r v n í v ýt v o r y p í s e m n i c t v í v z n i k a l y p o d v l i v e m c í r k e v n ě - s l o v a n s k é h o j a z yk a , a l e i v t é t o l i t e r a t u ř e j e p a t r n ý z á j e m o ž i v ý n á r o d n í j a z yk . 14 M i c h a l L u č k a j , ž á k J o s e f a D o b r o v s k é h o , p í š e v r o c e 1 8 3 0 m l u v n i c i r u s í n s k é h o j a z yk a Grammatika slavo-ruthena. Všeslovanského sjezdu v Praze v roce 1848 se účastní dvoučlenná rusínská delegace. Adolf Dobrjanský zde mluví o ž i v o t ě r u s í n s k é h o n á r o d a a n a v a z u j e k o n t a k t y s d a l š í m i s l o v a n s k ým i d e l e g á t y. V t é d o b ě v z n i k á i p í s e ň A . V . D u c h n o v yč e , v yz ýv a j í c í , a b y se podkarpatští Rusíni probudili z hlubokého snu. Tato píseň se stala
12
Tamtéž. s. 264. První historický vládce Podkarpatska, který se tam uchýlil z Litvy jako emigrant vypovězený Vitoldem Litevským ve čtrnáctém století. HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. s. 9. ISBN 80-85787-512. 14 VOLOŠIN, Augustin. Počátky národního probouzení na Podkarpatské Rusi, in: Jaroslav Zatloukal Podkarpatská Rus. Bratislava: Klub přátel Podkarpatské Rusi, 1936. s. 53-54. 13
16
r u s í n s k o u h ym n o u . A v š a k t a k t o n a s t a v e n é n á r o d n í v ě d o m í m ě l a j e n v e l m i m a l á u v ě d o m ě l á č á s t s p o l e č n o s t i . R a k o u s k o - u h e r s k é v yr o v n á n í z roku 1867 na dlouhou dobu potlačilo všechny národnostní snahy a tvrdě hungarizovalo veškerý život. Národnostní útisk a bída vedly m n o h é R u s í n y k e m i g r a c i d o A m e r i k y , k d e d o d n e s t v o ř í v ýz n a m n o u a dobře organizovanou národnostní menšinu. P r v n í p ů v o d n í k n i h a n a p s a n á v r u s í n š t i n ě v yš l a r o k u 1 9 0 4 . N a p s a l j i G a b o r ( H a v r i j i l ) K o s t e ľ n i k ( n a r o z e n 1 8 8 6 , 1 9 4 8 z a b i t v e L v o v ě , b yl t e h d y b i s k u p e m ) . J e h o k n i h a Z m o j o h o v a l a l a ( Z m o j í d ě d i n y ) b yl a v yt i š t ě n a v Ž o v k v ě ( p o z d ě j i N e r e s t o v ) n a U k r a j i n ě a o t e v í r á d ě j i n y m o d e r n í r u s í n š t i n y c o b y l i t e r á r n í h o j a z yk a 15. První světová válka proměnila část Zakarpatí ve válečné území, z e j m é n a v m í s t e c h k o l e m k a r p a t s k ýc h p r ů s m yk ů . V p o l o v i n ě r o k u 1 9 1 8 s e a k t i v i z u j í i s k u p i n y r u s í n s k ýc h e m i g r a n t ů v e S p o j e n ýc h s t á t e c h . V boji za osvobození Rusínů zpod maďarské vlády se rozvinuly tři koncepce: Americko-ruská národní obrana v čele s Ivanem Pačutou uvažovala
o
soužití
s Ruskem;
Ukrajině
dávala
přednost
skupina
biskupa Ortinského, která chtěla spojit Rusy z Haliče, Podkarpatské R u s i a B u k o v i n y. A u t o n o m n í P o d k a r p a t s k o v r á m c i U h e r s k a s i v yt y č i l i za cíl Rusíni v Americkém řecko-katolickém Svazu vedeném právníkem Grigorijem
Ž a t k o v i č e m 16
z Pittsburgu.
Dne
21.
října
1918
přijal
americký prezident W. Wilson G. Žatkoviče, který mu předložil návrh rusínské nezávislosti. W. Wilson mající porozumění pro požadavky s l o v a n s k ýc h n á r o d ů v R a k o u s k o - U h e r s k u v š a k Ž a t k o v i č o v i v ys v ě t l i l , ž e b y v z n i k m a l é h o s a m o s t a t n é h o r u s í n s k é h o s t á t u n e b yl r e á l n ý a ž e j e v h o d n ě j š í u v a ž o v a t o s p o j e n í s j i n ý m s t á t e m n e ž u h e r s k ým v e f o r m ě a u t o n o m i e . Ž a t k o v i č o v a d e l e g a c e n a v á z a l a j e d n á n í s T . G M a s a r yk e m , k t e r ý t e h d y p ů s o b i l v U S A , č l e n o v é d e l e g a c e b yl i p ř i j a t i z a č l e n y s j e z d u S t ř e d o e v r o p s k é u n i e v e F i l a d e l f i i a p ř e d a l i M a s a r yk o v i n á v r h o „ s p o j e n í c e l é h o p o d k a r p a t s k é h o n á r o d a s č e s k o s l o v e n s k ým s t á t e m n a autonomním základě“. V prosinci roku 1918 odjela rusínská delegace do
15
R.GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk. FF UK Praha, Ústav slavistiky a východoslovanských studií. Praha, 2006. s. 31. 16 Grigorij Žatkovič (rusínsky: Ґріґорій Жатковіч, anglicky Gregory Ignatius Zatkovich).
17
Budapešti, kde tlumočila názor, že se podkarpatská země hodlá odloučit od Maďarska a připojit buď k Ukrajině, nebo k Československu. O postavení Rusínů se uvažovalo i v řadách domácího odb oje v souvislosti s ideou příštího samostatného státu i s jeho rozsahem. Názory na P o d k a r p a t s k o u R u s s e v r o c e 1 9 1 9 t e p r v e t ř í b i l y. V C h u s t u v yh l á s i l a národní rada v lednu příklon k Ukrajině, užhorodská rada setrvávala na požadavku souhlasila
autonomie s plánem
v rámci
Uherska
a m e r i c k ýc h
Rusínů.
a
národní
Teprve
rada
v Prešově
závěrečné
jednání
Ústřední národní rady v Užhorodě 8. května 1919 rozhodlo, že se Rusíni p ř i p o j u j í k Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i c e . D n e 1 0 . z á ř í 1 9 1 9 b yl a u z a v ř e n a smlouva v Saint-Germain, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou
moc
v otázkách
místní
s a m o s p r á v y,
školství
a
n á b o ž e n s t v í . 17 Ú z e m í Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i k y s e r o z š í ř i l o s m ě r e m n a v ýc h o d o Podkarpatskou Rus, která pro nový stát znamenala nejenom územní p ř í r ů s t e k č i p ř í r ů s t e k o b yv a t e l s t v a , a l e i m o c e n s k é s t r a t e g i c k é p o s í l e n í . Spojila
Československo
se
s p ř á t e l e n ým
Rumunskem
a
oddělila
č e s k o s l o v e n s k é r i v a l y M a ď a r s k o a P o l s k o , k t e r ým z t í ž i l a p o z d ě j š í protičeskoslovenskou
spolupráci.
Náhlá
možnost
svobodné
volby
o t e v ř e l a v š e m n e m a ď a r s k ým n á r o d ů m b ýv a l ýc h U h e r p r o s t o r k t o m u , aby si stanovily národní cíle v oblasti státní emancipace. Rusínská politická reprezentace usiluje o autonomii. Avšak vědecká bádán í, ať již
b yl a
iniciována
českou,
slovenskou,
rusínskou
či
ukrajinskou
s t r a n o u , s p o r n o u o t á z k u z e m s k é h r a n i c e n e v yř e š i l a 18. B l í ž i l a s e d r u h á světová válka. Koncem roku 1938 autonomní vláda Podkarpatské Rusi podepsala Německa
v Berlíně na
hospodářskou
geologický
průzkum
dohodu území
o
exkluziv ním
„Karpatské
právu
U k r a j i n y“ ,
o
budování dálnice Berlín -Bukurešť. V únoru roku 1939 se na území Karpatské
Ukrajiny
konaly
v o l b y.
V ýs l e d k y
voleb
z v ýš i l y
nevoli
ú s t ř e d n í v l á d y v ů č i v ýc h o d n í p r o v i n c i i r e p u b l i k y. S l o v e n š t í ľ u ď á c i
17
HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. s. 15-19. ISBN 80-85787-51-2. ŠVORC, Peter. Zakletá zem Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 75-83. ISBN 978-80-7106754-2. 18
18
n a v r h u j í p o s t o u p i t P o d k a r p a t s k o u R u s M a ď a r s k u v ým ě n o u z a K o š i c e . Maďarská vláda nabídla vládě Československa z hlediska Budapešti v ýh o d n ý o b c h o d : o d s t o u p e n í P o d k a r p a t s k é R u s i M a ď a r s k u z a u r č i t o u finanční kompenzaci. Dne 12. března Hitler k sobě pozval maďarského v ys l a n c e
a
naléhavě
ho
požádal,
aby
Maďarsko
ihned
zahájilo
vojenskou akci proti Československu a obsadilo Podkarpatskou Rus. Dne
14.
března
1939
b yl
pod
H i t l e r o v ým
nátlakem
v Bratislavě
v yh l á š e n s a m o s t a t n ý S l o v e n s k ý š t á t , t e n t ýž d e n s e P o d k a r p a t s k á R u s p r o h l á s i l a z a a u t o n o m n í r e p u b l i k u . 19 N e j d ř í v e 1 5 . b ř e z n a 1 9 3 9 o k u p u j í Podkarpatskou Rus Maďaři. Od onoho období se odvíjejí nové tragédie p o d k a r p a t s k ýc h R u s í n ů . M n o z í z n i c h p r c h a j í p ř e d o k u p a n t y n a s e v e r d o náruče Sovětského svazu. Jen malá čá st Rusínů přežívá a hlásí se do č e s k o s l o v e n s k é h o a r m á d n í h o s b o r u n a v ýc h o d ě . J s o u r o z h o d n u t í b o j o v a t za svobodu Československa a své podkarpatské vlasti. Již v roce 1940 E.
Beneš
uvažuje
o
tom,
že
se
po
válce
neubrání
požadavkům
Sovětského svazu o podstoup ení Podkarpatské Rusi Ukrajině, k čemuž v roce 1945 dochází. Stalin přikládal přičlenění Podkarpatské Rusi k S o v ě t s k é m u s v a z u v e l k ý v ýz n a m . V t o m t o s m ě r u p ů s o b i l p ř i j e d n á n í na prezidenta Edvarda Beneše, aby kauzu Podkarpatské Rusi přenechal sovětské režii a země se vzdal. Beneš uvažoval o tom, že Podkarpatská R u s b y b yl a p r o p o v á l e č n é Č e s k o s l o v e n s k o m o s t e m , k t e r ý b y h o s p o j o v a l s e S o v ě t s k ým s v a z e m . S t a l i n n a n i v š a k m ys l e l j a k o n a b r á n u d o s t ř e d n í E v r o p y. V s r p n u r o k u 1 9 4 5 p r e z i d e n t B e n e š p o d e p s a l ú s t a v n í d e k r e t č . 6 0 / 1 9 4 5 , k t e r ý p r o h l a š o v a l o b yv a t e l e P o d k a r p a t s k é R u s i z a z b a v e n é č e s k o s l o v e n s k é h o s t á t n í h o o b č a n s t v í . D n e 2 9 . č e r v n a 1 9 4 5 b yl a v Moskvě podepsána smlouva, v níž se tvrdilo, že „ve shodě s přáním o b yv a t e l s t v a a n a z á k l a d ě p ř á t e l s k é s m l o u v y s e s j e d n o c u j e Z a k a r p a t s k á U k r a j i n a s o d v ě k o u v l a s t í U k r a j i n o u “ . 20 Největší
vzestup ve
s v ýc h
dějinách
prožila Podkarpatská
Rus
v l e t e c h 1 9 1 9 a ž 1 9 3 9 , k d y b yl a s o u č á s t í Č e s k o s l o v e n s k é r e p u b l i k y a stala se přitažlivým regionem pro české vědce, spisovatele, umělce.
19
POP, Ivan. Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 141-145. HOŘEC, Jaromír. Země naděje. Vydala Společnost přátel Podkarpatské Rusi. Praha: nakladatelství Česká expedice, 1995. s. 11-17. ISBN 80-85281-18-X. 20
19
Podkarpatská Rus měla vlastní sněm, který mohl rozhodovat o zákonech v e v š e c h j a z yk o v ý c h , v yu č o v a c í c h , n á b o ž e n s k ýc h a j i n ýc h v ě c e c h . O b d o b í t o n e b yl o l e h k é , n a ž i v o t ě o b yč e j n ýc h l i d í s e p o d e p i s o v a l o neblahé dědictví chudoby materiální i duchovní, bída, negr amotnost, nemoci,
nízká
úroveň
p r ů m ys l o v é
i
zemědělské
produkce,
to
vše
ztěžovalo další cestu, nicméně demokratické reformy v zemi otevřely ve všech
oblastech
politický
velké
život,
možnosti.
připravovaly
Začal
se
se
rozvíjet
podmínky
pro
společenský
aut onomii
a
země,
o t e v í r a l y s e n o v é š k o l y, s t a v ě l y s e ž e l e z n i c e , s i l n i c e . V U ž h o r o d ě b yl zřízen zemský úřad, v čele Země Podkarpatoruské stál na rozdíl od j i n ýc h t ř í č á s t í Č S R g u v e r n é r . T e h d e j š í v i c e g u v e r n é r P o d k a r p a t s k é R u s i A.
R o z s yp a l
h o s p o d á ř s k ýc h
se
soustředil
otázek,
na
na
řešení
dokončení
p a l č i v ýc h
agrární
sociálních
r e f o r m y,
a
v ýs t a v b u
nemocnic a škol, rozvoj infrastruktury měst. V administrativní sféře na P o d k a r p a t s k é R u s i p o k r a č u j e u t u ž o v á n í c e n t r a l i s t i c k é h o s ys t é m u n a ú k o r s a m o s p r á v y. D e m o k r a t i c k ý s y s t é m v Č S R a k t i v i z o v a l p o l i t i c k ý ž i v o t v P o d k a r p a t s k é R u s i . A v š a k n í z k á p o l i t i c k á k u l t u r a o b yv a t e l s t v a v e d l a k e v z n i k u d e s í t e k m í s t n í c h s t r a n a s t r a n i č e k . 21 Demokratická reforma společnosti otvírá dosud neznámé a široké možnosti. Československá republika rea lizuje nové cesty poznání a v z d ě l á n í . V z n i k a j í r ů z n á h u d e b n í t ě l e s a a p ě v e c k é s b o r y. S t a v í s e r u s í n s k é d ř e v ě n é k o s t e l y, l yr i c k ý d u c h R u s í n a s e v yj a d ř u j e v c í r k e v n í c h a l yr i c k ýc h p í s n í c h s p j a t ýc h s e v š e d n í m i i s v á t e č n í m i d n y . R o z v i j í s e i n o v i n á ř s t v í . V yc h á z í č a s o p i s y Р у с с к а я Н и в а ( R u s k á n i v a ) , Р у с с к а я Земля (Ruská zem), Карпаторусскій вістник (Karpatoruský věstník), Карпатський
світ
(Karpatský
svět),
Заря
(Jitřenka),
народний голос (Ruský lidový hlas), Карпатська правда
Руський (Karpatská
pravda) a jiné. Velkou reformou procházelo školství. Do té doby b u d a p e š ť s k á a d m i n i s t r a t i v a z ř i z o v a l a v ě t š i n o u m a ď a r s k é š k o l y. V r o c e 1 9 1 9 b yl o n a P o d k a r p a t s k u 6 7 % n e g r a m o t n ýc h , v r o c e 1 9 3 0 s e u v á d í 3 0 , 9 % . B ě h e m d e s e t i l e t s e p o č e t š k o l v š e h o d r u h u z v ýš i l n a 8 1 5 ( p ř e d t í m 6 3 8 ) . P ř e v á ž n á č á s t – 4 4 6 š k o l – b yl a u r č e n a r u s í n s k é ,
21
POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 284-285. ISBN 80-7277-237-6.
20
u k r a j i n s k é a r u s k é v ýu c e . R o z š í ř i l o s e i o d b o r n é š k o l s t v í , v yc h á z e l y n o v é u č e b n i c e , z a k l á d a l y s e v e ř e j n é k n i h o v n y. Z n a č n é h o r o z v o j e s e dočkal sport. Po reorganizaci státní správy v roce 1927 dostala oblast oficiální
název
Země
podkarpatská,
stala
se
jednou
ze
č t yř
s a m o s p r á v n ýc h o b l a s t í Č e s k o s l o v e n s k a s r o z l o h o u 1 2 6 2 8 k m 2 . Z a č a l y se objevovat první publikace informativního charakteru o historii, k u l t u ř e r u s í n s k é h o n á r o d a . V r o c e 1 9 2 4 b yl a v P r a z e z a h á j e n a v e l k á n á r o d o p i s n á v ýs t a v a U m ě n í a l i d P o d k a r p a t s k é R u s i , k t e r á m ě l a v e l k ý o h l a s a k t e r á s e s t a l a p o č á t k e m p u t o v á n í č e s k ýc h u m ě l c ů z a p o z n á n í m p ů v o d n í r u s í n s k é k u l t u r y. Z á j e m o t u t o z e m i z a č a l i p r o j e v o v a t i č e š t í folkloristé, kteří viděli Podkarpatskou Rus jako jedinečnou rezervaci původní
lidové
k u l t u r y,
která
se
v ostatních
částech
příliš
c i v i l i z o v a n é h o k o n t i n e n t u u ž n e m o h l a z a c h o v a t . J e d n í m z v á š n i v ýc h sběratelů
rusínského
folkloru
byl
autor
knihy
Lidové
balady
karpatoruské (1936) Jan Vondráček, který na psal o zemi, která ho inspirovala: „Podkarpatská Rus učaruje každému, kdo se k ní přiblíží. Učaruje všem, kdo tam žili a působili. Všichni jsou očarováni její zvláštní,
nedotknutelnou
krásou,
n e d e f i n o v a t e l n ým
kouzlem,
její
neporušenou, divokou přírodou, je jím lidem, jeho jazykem a krojem, j e h o ž i v o t e m i j e h o p r o b l é m y[ … ] T o v š e p a t ř í k s o b ě . T a d i v o k á p ř í r o d a i ten primitivní, dobrý lid, ty krásné kostelíky i ta velká bída. To vše tvoří
nutný
souladný
pojem:
Podkarpatská
R u s “ 22.
O
rusínství
z t ř i c á t ýc h l e t S t . K . N e u m a n n p í š e : „ T v o ř í v Č e s k o s l o v e n s k u s v é r á z n ý a
samostatný
celek
etnický
ve
zvláštním
prostředí
politickém[…]
Nejpřednější povinností naší rusínské inteligence je péče o hospodářské a kulturní povznesení a občanské uvědomění tohoto zdejšího lidu rusínského, jemuž velké koncepce politické jsou cizí a ukrajinská i d e o l o g i e n a c i o n a l i s t i c k á n e d o m á c í a z a h r a d n í r o s t l i n o u . “ 23 Podkarpatský život měl značný ohlas v české literatuře. Objevovaly s e r e a l i s t i c k é p o p i s y, b á s n ě , k t e r é z r c a d l i l y e m o t i v n í v z t a h k r u s í n s k é z e m i a k j e j í m u l i d u . T e m a t i k o u P o d k a r p a t s k é R u s i s e z a b ýv a l K a r e l Čapek, Vladislav Vančura, Jan Vrba, Jan Drozd, Josef Knap, Jaroslav 22 23
POP, Ivan. Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 131-132. HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. s. 81. ISBN 80-85787-51-2.
21
Zatloukal,
Jaroslav
D u r yc h
a
jiní.
Na
vědecké
práci
o
otázkách
Podkarpatské Rusi se podíleli i čeští badatelé, začaly se objevovat články v novinách. Rusínské lidové slovesnosti se intenzivně věnoval i český národopisec a spisovatel Josef Sp ilka, který napsal několik p o h á d k o v ýc h k n í ž e k , n a p ř . I v a n k o z p o l o n i n ( 1 9 3 9 ) 24, T u c e t h e z k ý c h p o h á d e k ( 1 9 4 5 ) 25, V e s e l é p o h á d k y z k o u z e l n ý c h h o r ( 1 9 6 0 ) 26, l yr i c k o u sbírku
Bronz
konfrontuje
( 1 9 2 9 ) 27.
život
a
V.
Vančura
v
z v yk y
p r o s t ýc h
lidí
Posledním
soudu
Zakarpatské
( 1 9 3 0 ) 28
Ukrajiny
se
ž i v o t e m a z v yk y o b yv a t e l v e l k o m ě s t a . J a n V r b a v r o m á n u D u š e n a horách lesníka.
( 1 9 3 2 ) 29 s l e d o v a l Zdeněk
Matěj
účinky karpatského
Kuděj
napsal
prostředí
polodokumentární
na
českého
románovou
k r o n i k u H o r a l s k á r e p u b l i k a ( 1 9 3 3 ) 30, v e k t e r é v yl í č i l r e v o l u č n í e p i z o d u boje
Huculů
proti
Maďarům .
Karel
Čapek
v
Hordubalu
( 1 9 3 3 ) 31
z n á z o r n i l t r a g i k u v y s t ě h o v a l c e , k t e r ý p ř i n á v r a t u d o m ů m ys l í n a r o d n é hory a na ženu, aby doma našel nevěru a smrt. I. Olbracht (Země beze j m é n a / 1 9 3 4 / , H o r y a s t a l e t í / 1 9 3 5 / ) 32 a S . K . N e u m a n n ( K a r p a t s k é l é t o / 1 9 3 5 / ) 33
napsali
své
turistické
dojmy
a
svá
sociologická
pozorování. Vzpomeňme na Olbrachtovu baladu Nikola Šuhaj loupežník ( 1 9 3 4 ) 34, k t e r á j e p o v a ž o v a n á z a j e h o n e j v ýz n a m n ě j š í d í l o . P ř í b ě h rusínského válečného dezertéra a karpatského bandity díky poznání r u s í n s k é h o p r o s t ř e d í V e r c h o v i n y, O l b r a c h t o v ě o s o b i t é m u v i d ě n í t o h o t o baladického příběhu a jeho brilantnímu literárnímu stylu napomohl ke vzniku vskutku klasického díla české lite ratury 20. století. Literární k r i t i k a v ys o c e o c e n i l a t u t o b a l a d u , v n í ž k o n f r o n t o v a l c i v i l i z o v a n o u přítomnost poválečné evropské společnosti s archaickou, patriarchální,
24
SPILKA, Josef. Ivanko z polonin: Pohádky ze Zakarpatské Ukrajiny. 2. vyd., (v SNDK 1. vyd.). Praha: SNDK, 1958. SPILKA, Josef. Tucet hezkých pohádek pro nejmenší čtenáře. První vydání. V Praze: Česká grafická Unie, 1945. 45 - [III] s. Nová Knižnice Obzory. 26 SPILKA, Josef. Veselé pohádky z kouzelných hor: Uzlík zkazek ze Zakarpatské Ukrajiny. 2. vyd. Praha: Svět sovětů, 1968. 27 SPILKA, Josef. Bronz. Užhorod: [s. n.], 1929. 28 VANČURA, Vladislav. Poslední soud: román. 2. vyd. Praha: Družstevní práce, 1929. 29 VRBA, Jan. Duše na horách: román. Praha: <<J. >>Otto, 1931. 384 s. Sebrané spisy Jana Vrby; 38. 30 KUDĚJ, Zdeněk Marian. Horalská republika: román z podkarpadské Rusi. Praha, 1932. 31 ČAPEK, Karel. Hordubal. 5. vyd. v obálce Fr. Muziky. Praha: Fr. Borový, 1933. 32 OLBRACHT, Ivan. Hory a staletí: kniha reportáží z Podkarpatska. Praha: Melantrich, [1935]. 238, [III] s. Úroda; sv. 69. Spisy / Ivan Olbracht; sv. 8. 33 NEUMANN, Stanislav Kostka. Československá cesta: deník cesty kolem republiky od 28. dubna do 28. října 1933. Část druhá a třetí, Karpatské léto, Český podzim. Praha: Fr. Borový, 1935. 34 OLBRACHT, Ivan. Nikola Šuhaj loupežník: román. London: Lidová Knihovna Mladého Československa, [1934]. 140 s. 25
22
d o k o n c e i r a c i o n á l n í s p o l e č n o s t í p o d k a r p a t s k ýc h R u s í n ů . 35 I v a n O l b r a c h t p o p i s o v a l v t é d o b ě j a z yk o v é a n á r o d n o s t n í r o z p o r y m e z i U k r a j i n c i , R u s y a R u s í n y a k o m e n t o v a l j e z n a č n ě k r i t i c k y: „ N e j s m e a n i R u s o v é a n i U k r a j i n c i . C h c e m e m l u v i t i a p s á t i j a z yk e m , k t e r ý n á m d a l P á n B ů h [ … ] N e n í p o c h yb y , ž e b y t e n t o s m ě r , k t e r ý b y s i n a P o d k a r p a t s k u p ř á l v yt v o ř i t i n o v ý, m a l i č k ý s l o v a n s k ý n á r ů d e k , j e h o ž ž i v o t b y s e v yv í j e l p o u z e v h r a n i c í c h r e p u b l i k y a j e n ž b y n e h r o z i l a n i i r e d e n t i s m e m r u s k ým a n i u k r a j i n s k ým , b y l p r a ž s k ým v l á d á m n e j s ym p a t i č t ě j š í . J e t a k é j i s t o , že by nalezl největší ohlas na vesnici, která ne má pro zápas ukrajinsko r u s k ý p o c h o p e n í a n a z ýv á s m í r n o u p ř í h a n o u U k r a j i n c e P o l á k y a R u s y M o s k a l y… I n t e l i g e n c e s e h o s t r a n í . A a l e s p o ň b e z j e d n o h o i n t e l e k t u á l a , t j . t a k o v é h o , k t e r ý b y d o v e d l n a p s a t i p o ř á d n o u g r a m a t i k u , t o n e j d e . “ 36 J a z yk o v é oslabovaly
spory
rozvoj
mezi
ruštinou,
podkarpatské
ukrajinštinou
vzdělanosti.
Jaromír
a
rusínštinou
Hořec
uvádí:
„Rusínštinu mnozí považovali jen za nářečí rozdílného původu – užské, vrchovinské,
mukačevské,
marmarošské
a
huculské,
ačkoliv
již
petrohradská univerzita na konci devatenáctého století a po ní pražská akademie
věd
potvrdila
autenticitu
a
s v é b yt n o s t
rusínského –
m a l o r u s k é h o j a z yk a 37. Č á s t č e s k ýc h ú ř e d n í k ů s i m ys l e l a , ž e R u s í n i j s o u Malorusové (Ukrajinci) a hovorová rusínština je dialektem maloruského ( u k r a j i n s k é h o ) j a z y k a . J i n í b yl i p ř e s v ě d č e n i , ž e R u s í n i j s o u K a r p a t š t í Rusové, tedy část Rusů (velkoruského národa). R u s í n s k ý j a z yk j e v e l i c e z a j í m a v ý f e n o m é n , k t e r ý s t o j í z a z m í n k u a kterému věnovali velkou pozornost dokonce i čeští úředníci a odborníci již
na
začátku
20.
století.
V této
souvislosti
tvrdili,
že
j a z yk
p o d k a r p a t s k ýc h R u s í n ů n e n í j e d n o t n ý , d o m n í v a l i s e , ž e „ j e h o n á ř e č í j s o u v l a s t n ě p ů v o d n í m j a z yk e m l i d u r u s í n s k é h o z t o h o k t e r é h o s t o l e t í , p ř i s t ě h o v a v š í h o s e n a P o d k a r p a t s k o u R u s z r ů z n ýc h k r a j ů R u s k a , j a k o z g u b e r n i e v o l yň s k é , p o l t a v s k é a p o d . “ U v á d ě l i v l i v h a l i č s k ýc h R u s í n ů a v l i v j a z yk a s l o v e n s k é h o , v n í m a l i r u s í n š t i n u j a k o p ř e c h o d k r u š t i n ě a p o j í t k o s R u s í : „ Č e š t i n a p ř e c h á z í d o s l o v e n š t i n y, p r o t o s v ý m v ý c h o d n í m
35
POP, Ivan. Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 133. OLBRACHT, Ivan. Země bez jména: Reportáže z Podkarpatska. Praha: Otto Girgal, 1932. s. 92. 37 HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. s. 80-81. ISBN 80-85787-51-2. 36
23
n á ř e č í m j e b l í z k á ‚ h o v o r u ‘ P o d k a r p a t s k é R u s i . T i o p ě t s v ým i d i a l e k t y j s o u s p o j e n i s v ýc h o d n í H a l i č í . S t yk e m s o u s e d n í c h s l o v a n s k ýc h k m e n ů s p l ýv á a v z á j e m n ě s e p r o s t u p u j e j e j i c h ř e č , v yt v o ř u j e s e p o z v o l n ý p ř e c h o d m e z i n e j v ý c h o d n ě j š í m a n e j z á p a d n ě j š í m s l o v a n s k ým j a z yk e m t j . m e z i r u s k ým a č e s k ým “ . 38
J i n é , v š a k r e á l n é s t a n o v i s k o v j a z yk o v é
39
otázce zaujal K. Matoušek : „Karpatští Rusové mluví sice nářečím d o s t i o d c h yl n ým o d v e l k o r u š t i n y, a l e t o h o j e s i v ě d o m a p o u z e j e j i c h n e č e t n á i n t e l i g e n c e , n e v š a k l i d [ … ] . J a z yk o v é p o m ě r y v P o d k a r p a t s k é R u s i j s o u h o t o v o u s p l e t í , n e b o ť s e z d e n e m l u v í j e d i n ý m s p o l e č n ým n á ř e č í m , n ýb r ž t r o j í m z á k l a d n í m v e d l e ř a d y m e n š í c h . T a t o ž i v á l i d o v á n á ř e č í m a j í j i s t é v z t a h y k j e d n o t n é c í r k e v n í s l o v a n š t i n ě “ . 40 R u s í n š t i n a s e n e j č a s t ě j i v ys k y t u j e n a z á p a d ě U k r a j i n y a n a S l o v e n s k u a j e v e l m i b l í z k á j a z yk u L e m k ů , t e d y R u s í n ů , k t e ř í ž i j í n a p o l s k é s t r a n ě h o r . J a z yk , j a k ým s e h o v o ř í n a Z a k a r p a t í , j e p r o U k r a j i n c e n ě k d y o b t í ž n ě s r o z u m i t e l n ý, p r o t o ž e m á m n o h á s p e c i f i k a – m n o h o s l o v p o c h á z í z m a ď a r š t i n y, s l o v e n š t i n y, r u m u n š t i n y, n ě m č i n y, r u š t i n y a j i d i š . M á v e l k é množství
s v ýc h
ukrajinské
vlastních
slovníky.
slov
Profesor
a
existují
dokonce
zakarpatsko -
Paul
Magocsi
z torontské
univerzity
t v r d í , ž e k a r p a t š t í R u s í n i u ž í v a j í j e d e n z e s l o v a n s k ýc h j a z yk ů , k t e r é s e p o d l e n ě j t r a d i č n ě d ě l í n a t ř i s k u p i n y: v ýc h o d o s l o v a n s k o u ( d o k t e r é spadá
rusínský
j a z yk ) ,
západoslovanskou,
a
jihoslovanskou.
Podle
S v e n a G u s t a v s s o n a e x i s t u j í d v a m a k r o j a z yk y , k t e r é o z n a č e n í r u s í n š t i n a sdílejí.
Především
domovem
je
je
to
Vojvodina,
rusínština tj.
vojvodinská,
autonomní
oblast
mezi
jejímž
dnešním
Bělehradem
a
m a ď a r s k o u h r a n i c í , k t e r o u b u d e m e n a z ýv a t j i h o r u s í n š t i n a . V e d l e n í j e rusínština karpatská, karpatorusínština. Ta je dodnes běžná na obou stranách slovensko-ukrajinské hranice, ale jako makrojazyk je uznávána jen na Slovensku, zatímco v zemi svého původu na východní straně hranic
b yl a
považována
za
ukrajinský
38
(či
implicitně
„ s p o l e č n ý“
DRAHNÝ, V., DRAHNÝ, F. Jak se vyvíjely názory Čechů na národní identitu Rusínů, in: Ivan Pop Podkarpatská Rus. Časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. 1/2012, s. 8. 39 Narozen 18. 4. 1883 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 18. 3. 1964 v Praze. PhDr., středoškolský profesor z oboru zeměpisu a dějepisu, zabýval se problematikou rusínského jazyka. 40 MATOUŠEK, K. Jak se vyvíjely názory Čechů na národní identitu Rusínů, in: Ivan Pop, Podkarpatská Rus. Časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. 1/2012. s. 8.
24
v ýc h o d o s l o v a n s k ý) d i a l e k t . 41 J a k t o b ý v á i u j i n ýc h j a z y k ů , r u s í n s k ý j a z yk m á t a k t é ž n ě k o l i k d i a l e k t ů , k t e r é s e d a j í k l a s i f i k o v a t d o d v o u s k u p i n : z á p a d n í a v ýc h o d n í . Z á p a d n í l e m k o v s k é d i a l e k t y p o u ž í v a j í Karpatští Rusíni žijící na Lemkovsku a ve větší části Prešovské Rusi, v d n e š n í m P o l s k u a n a S l o v e n s k u . V ýc h o d n í , p o d k a r p a t s k é r u s í n s k é dialekty
používají
o b yv a t e l é
Podkarpatské
Rusi
(nyní
Zakarpatská
o b l a s t U k r a j i n y) . H l a v n í s p e c i f i k u m , k t e r é d ě l í R u s í n y n a d v ě s k u p i n y, je přízvuk: západní lemkovská skupina klade přízvuk na předposlední slabiku,
v ýc h o d n í
podkarpatská
má
přízvuk
p o h y b l i v ý.
Další
s p e c i f i k u m , k t e r é d ě l í R u s í n y n a d v ě j a z yk o v é s k u p i n y, j e s l o v n í p á s m o : u l e m k o v s k o - r u s í n s k ýc h d i a l e k t ů n a c h á z í m e z n a č n é m n o ž s t v í v ýp ů j č e k z p o l s k é a s l o v e n s k é m l u v y . P o d k a r p a t s k é d i a l e k t y o b s a h u j í m n o ž s t v í s l o v z m a ď a r s k é h o j a z yk a . O d k o n c e 1 9 . s t o l e t í s e s p i s o v a t e l é a v ě d c i p o k o u š e l i v yp r a c o v a t n o r m o v a n ý s p i s o v n ý r u s í n s k ý j a z yk n a základě hovorového, avšak do dnešního dne existují pouze dvě varianty spisovného
j a z yk a
K a r p a t s k ýc h
Rusínů
na
základě
západních
a
42
v ýc h o d n í c h d i a l e k t ů . T yt o r o z d í l n o s t i v n í m á m i j á p ř i k o m u n i k a c i s členy souboru. Většina z nich používá západní variantu, která je o v l i v n ě n a s l o v e n s k ým j a z yk e m . M o j e m l u v a j e o v l i v n ě n a v ýc h o d n í v a r i a n t o u , k t e r á v s o b ě n e s e z n a č n é m n o ž s t v í u k r a j i n s k ý c h , r u s k ýc h a m a ď a r s k ýc h
slov.
Projevuje
se
to
i
v d o l o ž e n ýc h
nahrávkách
při
komunikaci se členy souboru. (viz příloha č. 7) R u s í n y 43 b yl i v m i n u l o s t i n a z ýv á n i S l o v a n é v ýc h o d o s l o v a n s k é h o původu,
kteří
žili
na
území
Rakouska -Uherska,
tzn.
v Haliči,
na
Z a k a r p a t í , v ýc h o d n í m S l o v e n s k u a n a B u k o v i n ě . S l o v o R u s í n , R u s n a k
41
Pokusů rozlišit terminologicky tyto dvě varianty rusínského jazyka (jihorusínština – západ, tj. původně východoslovanský dialekt, vzniklý na východoslovanském jazykovém základu, karpatoruština – východ, tj. původně západoukrajinský dialekt, vzniklý na západoslovanském jazykovém základu) bylo řada. Vedle termínu vojvodinská rusínština je běžný také termín bačvanská rusínština podle zeměpisného názvu Bačka. Opakem je „široké“ zeměpisné pojetí, používající pojmu rusínština panonská, zdůrazňující Dolní zemi uherskou. Podle sebenázvu Rusínů Rusnjakse někdy hovoří o rusňáčtině, existují však také dlouholeté pokusy vyjádřit rusínštinu termínem Ruthenian. Vzhledem ke zřetelnému zastoupení všech tří větvíslovanštiny (západní, východní a jižní) se pro jihorusínštinu (ale jen pro ni) objevilo označení „slovanské esperanto“. TermínRusyn P.Magocsiho, který se primárně týká Karpato-Rusínů, a proto je nevhodný pro jihorusínštinu – se nicméně i v podobě Rusynian uplatňuje i na internetu. (MARVAN, Jiří. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk, in: Sven R. Gustavsson“, FF UK Praha, Ústav slavistiky a východoslovenských studií, Praha: 2006. s. 8.) 42 MAGOČI, Pavlo Robert. Narod njiodkadz. Užhorod- Nový sad: NVU „Ruské slovo“, 2009. s. 20-22. 43 V Rakousku-Uhersku bylo označení Rusíni používáno pro veškeré „jižní Východoslovany“, tudíž i pro „Ukrajince“, žijící mimo hranice Rakouska-Uherska. Toto označení tak dostalo politický význam, který souvisel s expanzivní politikou Rakouska-Uherska a postupně se začaly používat pojmy Ukrajinec a ukrajinština. R. GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk. FF UK Praha, Ústav slavistiky a východoslovanských studií. Praha, 2006. s. 23.
25
n e b o R u s ň a k p o u ž í v a l i ( a s t á l e p o u ž í v a j í ) o b yv a t e l é t ě c h t o o b l a s t í p r o označení sebe samých. H i s t o r i e R u s í n ů v o b l a s t i Z a k a r p a t í p r o c h á z e l a s l o ž i t ý m v ýv o j e m . R u s í n i t o t i ž n i k d y v e s v ýc h d ě j i n á c h n e m ě l i v l a s t n í s t á t n í ú t v a r . D o roku 1800 neexistuje o Rusínech mnoho dokladů jiného než čistě a d m i n i s t r a t i v n í h o c h a r a k t e r u , j a k o j e e v i d e n c e o b yv a t e l s t v a č i s e z n a m y d a ň o v ýc h
poplatníků.
Politické
dějiny
Rusínů
začínají
v době
r u s í n s k é h o n á r o d n í h o o b r o z e n í v 1 9 . s t o l e t í a j e j i c h h i s t o r i í s e z a b ýv á nejenom rusínská historiografie, ale také maďarská, rakouská, rusk á, č e s k á , s o v ě t s k á , u k r a j i n s k á 44 a m n o h é d a l š í . T e r i t o r i u m , k t e r é o b ýv a j í R u s í n i , j e d n e s s o u č á s t í č t yř s t á t ů : Ukrajiny (Zakarpatská oblast), Polska (zejména lemkovský region na j i h o v ýc h o d ě
země),
Slovenska
a
Rumunska
(Marmarošská
oblast).
Menší část Rusínů (říká se jim jinak Bačvanorusové) se nachází i v s e v e r o v ýc h o d n í m M a ď a r s k u a o d 1 8 . s t o l e t í v o b l a s t i V o j v o d i n y (Bačka) v Srbsku a Sremu v Chorvatsku. Od konce 19. století mnozí Rusíni žijí v diasporách v USA, v Kanadě a v dalších státech všech kontinentů. Rusínské
osídlení
na
Slovensku
se
váže
především
na
jeho
s e v e r o v ýc h o d n í o b l a s t . P ů v o d n ě š l o o s e v e r n í č á s t i S p i š s k é , Š a r i š s k é a Z e m p l i n s k é ž u p y, o d r o k u 1 9 4 6 z e j m é n a o o k r e s y B a r d e j o v , H u m e n n é , Medzilaborce, Snina, Stará Ĺubovňa, Stropkov, Svidník a Pr ešov. Dnes žije 87,4% Rusínů Slovenska v okresech Prešovského kraje, nejvíce však v okresech Medzilaborce, Svidník, Snina, Humenné, Bardejov. P r a p ř e d k o v é S k e j u š a n ů , o k t e r ýc h s e z m i ň u j i v t é t o p r á c i , s p a d a j í teritoriálně
do
regionu
Spiše
na
Slovensku,
konk rétně
do oblasti
Kamienka a Jarabina (v době stěhování součást Podkarpatské Rusi). V 1 9 . s t o l e t í s e p ř e s t ě h o v a l i z a p r a c í d o R u m u n s k a , d o v e s n i c e S k e j u š 45 (oficiální název Scäiuş), od které soubor odvodil svůj název. Největší
počet
o b yv a t e l
U k r a j i n y,
kteří
se
hlásí
k rusínské
národnosti, je na Zakarpatí. Zakarpatská oblast Ukrajiny je současné
44 45
POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 7. ISBN 80-7277-237-6. Oficiální název v rumunštině je Scäiuş, v práci je použita počeštělá varianta Skejuš.
26
o f i c i á l n í o z n a č e n í r e g i o n u . T a t o o b l a s t s e o d j i n ýc h r e g i o n ů U k r a j i n y velice liší a má řadu specifik . „Sebeurčení života
majícího
Podkarpatské
Rusi
souvisí
všechny rysy osobitého
s podstatou
v ýv o j e
i
národního
vlastní
k u l t u r y.
V yt v o ř i l a s e t u s p e c i f i c k á e n k l á v a v k l í n ě n á m e z i U k r a j i n c e , P o l á k y, R u m u n y,
Maďary
a
S l o v á k y,
uchovávající
si
po
staletí
r yz í
a
přesvědčivou autenticitu, ne jenom strohou folklorní ornamentalistiku a s v é r á z a r c h i t e k t u r y , k r o j ů a z v yk ů , k t e r é s e n a P o d k a r p a t s k é R u s i z a c h o v á v a l y v ž d y v ě r n ě i v s o u l a d u s ž i v o t n í m i p o d m í n k a m i “ . 46 Z a k a r p a t í c h r á n í n a s e v e r u a n a v ýc h o d ě K a r p a t s k é p o h o ř í a v j i ž n í č á s t i j i o h r a n i č u j e ř e k a T i s a . O d j a k ž i v a t o b yl a j a k á s i n á r o d n o s t n í l a b o r a t o ř s t ř e d n í E v r o p y, k d e s e m í s i l y r ů z n é k u l t u r n í v l i v y. N a t o m t o území žijí vedle sebe kromě cca 80 000 Rusínů i Maďaři, Němci, Ukrajinci, Rusové, Rumuni, Češi, Slováci aj. Rusínští aktivisté neustále bojují za autonomii Rusínů a jako jeden z důvodů uvádí fakt, že všechny
ostatní
Ukrajiny
mají
národnostní své
mateřské
skupiny s t á t y,
žijící které
na
území
v rámci
Zakarpatské
s v ýc h
možností
p o d p o r u j í a h á j í n á r o d n o s t n í a o b č a n s k á p r á v a s v ýc h m e n š i n , z a t í m c o Rusíni
jsou
roztroušeni
na
územích
dalších
států
jako
Polsko,
R u m u n s k o , S l o v e n s k o . 47 K o n c e m 1 9 . a n a z a č á t k u 2 0 . s t o l e t í s e p ů v o d e m R u s í n ů z a b ýv a l i i č e š t í e t n o g r a f o v é a h i s t o r i c i . P o d l e P e t r a Š v o r c e l z e R u s í n y o b ýv a j í c í P o d k a r p a t s k o u R u s , s e v e r o v ýc h o d n í S l o v e n s k o a p o l s k o u H a l i č r o z d ě l i t n a H u c u l y, B o j k y a L e m k y, k t e r é s o u č a s n á e t n o g r a f i c k á v ě d a o z n a č u j e z a e t n o g r a f i c k é s k u p i n y t é h o ž e t n i k a . N e j v ýr a z n ě j š í e t n i c k o u s k u p i n u p ř e d s t a v o v a l i H u c u l o v é , k t e ř í o b ýv a l i o b l a s t H u c u l s k a
– v ýc h o d n í
o b l o u k K a r p a t v o k o l í B í l é a Č e r n é T i s y. Č á s t H u c u l ů ž i l a t a k é v R u m u n s k u a n a d r u h é s t r a n ě K a r p a t v H a l i č i . B yl i n e j v ý r a z n ě j š í , a l e i nejchudší
skupinou.
Antropolog
Karel
Matoušek
je
přirovnal
k Dětancům na Slovensku a napsal o nich, že „tvoří antropologicky 46
HOŘEC, Jaromír. Země naděje. Vydala Společnost přátel Podkarpatské Rusi. Praha: nakladatelství Česká expedice, 1995. s. 9. ISBN 80-85281-18-X. 47 NOVOTNÁ, Hedvika Kdo jsem a kam patřím?. In: Dana Bittnerová, Mirjam Moravcová a kol. Praha: Sofis, 2005. s. 352. ISBN 80-902785-8-2.
27
z v l á š t n í s k u p i n u , p r o m í š e n o u a s i s R u m u n y, j s o u s t a t n é h o a v ys o k é h o v z r ů s t u , s v ě t l ýc h z r a k ů a t m a v ýc h v l a s ů . N o s í k r á s n é k r o j e a v yn i k a j í n a d á n í m d a l e k o n a d d r u h é R u s í n y. “ 48 H u c u l y s p o j o v a l a s i l n á e t n i c k á identita, která se prezentovala tradičním oděvem, čímž se odlišova li od ostatních Rusínů. Tvrdé horské podmínky a nedostatek půdy vhodné k obdělávání se odrazily v jejich způsobu života, v němž se projevovaly prvky kočovnictví. Další skupinou byli Bojkové, kteří žili v západních a
centrálních
zároveň
i
oblastech,
Lemků
b yl i
tedy Bílí
západně
od
Chorvati.
H uculů.
Dr.
Král
je
Předky popsal
Bojků, takto:
„Bojkové[…] na rozdíl od Huculů jsou celkem menšího vzrůstu. Barva očí jest převážně světlá, sivá a modrá a jen malou měrou tmavá, h n ě d á . “ 49 J e j i c h z á k l a d n í m z a m ě s t n á n í m b yl o z e m ě d ě l s t v í , t k a l c o v s t v í , hrnčířství, řezbářství. Poslední etnickou skupinou, uváděnou Petrem Švorcem, jsou Lemkové, kteří obývají území rozprostírající se na s e v e r o z á p a d ě P o d k a r p a t s k é R u s i , d á l e n a s e v e r o v ýc h o d n í m S l o v e n s k u a p a r a l e l n ě n a ú z e m í p o l s k é H a l i č e . I o d ě v e m , z v yk y a t r a d i c e m i , s v o u ř e č í , s e L e m k o v é n e j v í c e p o d o b a j í S l o v á k ů m a P o l á k ů m . C o s e t ýč e z a m ě s t n á n í , L e m k o v é s e v ě n u j í z e m ě d ě l s t v í , ř e m e s l ů m , d o m á c í v ýr o b ě ( d ř e v o , k á m e n , v l n a , l á t k y, h r n č í ř s t v í ) . 50 P o r o c e 1 9 4 5 s e v ýv o j P o d k a r p a t s k é R u s i u b í r a l p r o s o v ě t s k ým směrem.
V Užhorodě
b yl a
otevřena
státní
univerzita
se
č t yř m i
f a k u l t a m i , r o z š í ř i l s e p o č e t o d b o r n ýc h š k o l , v z n i k l y n o v é s t ř e d o š k o l s k é ú s t a v y, r o z v í j í s e h u d e b n í o b l a s t , m a l í ř s t v í , o b j e v u j í s e p ě v e c k é s b o r y, a l e l i t e r a t u r a s e t i s k n e j e n o m u k r a j i n s k y a r u s k y. N e e x i s t u j e v š a k a n i jedna rusínská škola, rusínština není přípustná, protože podle názorů vládnoucích „neexistuje“.
politiků V tu
Ukrajiny
dobu
rusínský
aktivně
píší
národ Fedor
jako
samostatný
Potušnjak,
Michail
Tomčanij, Ivan Čendej, Vasil Vovčok, Petro Skunc a řada dalších. Na Podkarpatské
Rusi
až
do
roku
1992
48
fungovalo
jediné
monopolní
MATOUŠEK, Karel. Podkarpatská Rus. Všeobecný zeměpis se zvláštním zřetelem k životu lidu. Praha, 1924. s. 82. KRÁL, Jiří. Podkarpatská Rus. Praha, 1924. s. 61-62. 50 ŠVORC, Peter. Zakletá zem Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 20-21. ISBN 978-80-7106754-2. 49
28
nakladatelství Karpaty v Užhorodě a knihy podkarpatských spisovatelů o j e d i n ě l e v yc h á z e l y v K yj e v ě , o v š e m u k r a j i n s k y. 51 V České republice mají dnes Rusíni status národnostní menšiny a mohou tak v rámci tohoto statusu udržovat svoji národnostní identitu. „Menšina = společenství občanů ČR žijících na území současné České r e p u b l i k y, k t e ř í s e o d l i š u j í o d o s t a t n í c h o b č a n ů z p r a v i d l a s p o l e č n ým e t n i c k ým p ů v o d e m , j a z yk e m , k u l t u r o u , t r a d i c e m i , z v yk y , t v o ř í p o č e t n í menšinu
v
Česku
a
zároveň
projevují
vůli
b ýt
považováni
za
národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj v l a s t n í s v é b yt n o s t i , j a z yk a a k u l t u r y a z á r o v e ň z a ú č e l e m v yj á d ř e n í a o c h r a n y z á j m ů j e j i c h s p o l e č e n s t v í , k t e r é s e h i s t o r i c k y v y t v o ř i l o “ . 52 P o j e m n á r o d n o s t n í m e n š i n a j e m n o h o v ýz n a m o v ý. S a m o t n ý t e r m í n j e přitom
značně
frekventovaný
jak
v odborné
literatuře,
tak
i
v p u b l i c i s t i c e a v p o l i t i c k é p r a x i . N á r o d n o s t n í m e n š i n y s e v yz n a č u j í t í m , ž e d i s p o n u j í s i l n ým n á r o d n í m v ě d o m í m , k t e r é s e o p í r á o h i s t o r i c k é , j a z yk o v é a k u l t u r n í t r a d i c e m a t e ř s k é h o n á r o d a . J e d n á s e o s k u p i n u o s o b odlišující se ve větší nebo menší míře od ostatní populace státu, vůči které je také početně menší. V ym e z e n í
pojmu
menšina
je
otevřenou
otázkou
a
s tímto
p r o b l é m e m s e m u s e l a s v ým z p ů s o b e m v yr o v n a t i n á r o d n o s t n í p o l i t i k a ČR
po
zániku
„Koncept
československé
federace.
přístupu
vlády
k otázkám
(1994)
vláda
ČR
republice“ národnostní
politiky
pojem
pro
V politickém
národnostních účely
národnostní
dokumentu
menšin
v České
stanovení
principů
své
menšina
vztahuje
na
s p o l e č e n s t v í o s o b , k t e r é s p l ň u j í s o u č a s n ě v š e c h n y t yt o z n a k y: a ) t r v a l e ž i j í v Č R a j s o u j e j í m i o b č a n y; b ) s d í l e j í e t n i c k é , k u l t u r n í a j a z yk o v é z n a k y, o d l i š n é o d v ě t š i n y o b yv a t e l s t á t u ; c ) p r o j e v u j í s p o l e č n ě p ř á n í b ýt p o v a ž o v á n y z a n á r o d n o s t n í menšinu v zájmu uchování a rozvíjení vlastní identity, k u l t u r n í c h t r a d i c a m a t e ř s k é h o j a z yk a ; 51 52
HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. s. 80-85. ISBN 80-85787-51-2. Vymezení pojmu národnostní menšina dle Zákona č. 273/2001 Sb. tzv. menšinový zákon.
29
d ) m a j í d l o u h o d o b ý, p e v n ý a t r v a l ý v z t a h k e s p o l e č e n s t v í , ž i j í c í m u n a ú z e m í Č R . 53 „Rusíny
z a c h yc u j í
oficiální
demografické
ukazatele
v č e s k ýc h
z e m í c h p o p r v é n a z á k l a d ě v ýs l e d k ů s č í t á n í l i d u v r o c e 1 9 9 1 j a k o n e p o č e t n o u s k u p i n u . P o d l e d e f i n i t i v n í c h v ýs l e d k ů t o h o t o s č í t á n í u v e d l o rusínskou národnost v ČR celkem 1926 osob. Rusíni se však po druhé světové válce v Československu objevují v oficiálních dokumentech od roku
1968
v souvislosti
s dnes
již
n e p l a t n ým
ústavním
zákonem
č . 1 4 4 / 1 9 6 8 S b . o p o s t a v e n í n á r o d n o s t í v Č S S R , v n ě m ž b yl i s p o j o v á n i s U k r a j i n c i . “ 54O R u s í n e c h l z e h o v o ř i t j a k o o t é č á s t i v ýc h o d o s l o v a n s k é e m i g r a c e d o č e s k ý c h z e m í , j e ž o p r o t i e m i g r a č n í m u k r a j i n s k ým v l n á m z U k r a j i n y v y k a z u j e a k t i v n ě j š í u c h o v á v á n í l i d o v ýc h t r a d i c , z e j m é n a r o d i n n é h o o b yč e j o v é h o r ů z n ýc h
projevů
c yk l u
v ýr o č n í h o
( z v yk y p ř i o b yč e j o v é h o
narození, svatbě, úmrtí), c yk l u
(vánoční
kolední
o b c h ů z k y, z p í v á n í k o l e d ) č i h u d e b n í h o a s l o v e s n é h o f o l k l o r u 55. Na otázku, kolik je Rusínů ve světě dnes, je těžké odpovědět. Přesný počet Rusínů není znám ani na Zakarpatí, kde v posledních d e s e t i l e t í c h p ř i b yl o z n a č n é m n o ž s t v í R u s ů , U k r a j i n c ů i p ř í s l u š n í k ů j i n ýc h n á r o d n o s t í . P ř e d v á l k o u b yl o n a Z a k a r p a t í 7 5 0 0 0 0 R u s í n ů , dohromady s Rusíny na Slovensku téměř milión. Podle posledních neoficiálních údajů se na Zakarpatí hlásí k rusínské národnosti zhruba 2 0 0 0 0 o s o b , a v š a k m í s t n í o b yv a t e l é t v r d í , ž e R u s í n ů t a m ž i j e v í c e , j e n n e v š i c h n i s e k e s v é n á r o d n o s t i h l á s í . V r ů z n ýc h č á s t e c h s v ě t a ž i j e d n e s na dva milióny Rusínů. Při sčítání lidu v roce 2001 na Slovensku se k rusínské národnosti hlásilo 24 201 osob a v roce 2011 – 33 482 a k r u s í n s k é m u m a t e ř s k é m u j a z yk u 5 5 4 6 9 o b č a n ů ( v r o c e 2 0 0 1 – 5 4 9 0 7 ) . Rusíni se tak stali třetí nejpočetnější národností Slovenska. V Česku se n yn í k r u s í n s k é n á r o d n o s t i h l á s í m é n ě l i d í n e ž d ř í v e . J e n p r o s r o v n á n í : n a z á k l a d ě v ýs l e d k ů S t a t i s t i c k é h o ú ř a d u Č R s e v r o c e 1 9 9 1 k r u s í n s k é národnosti hlásilo 1 962 osob, o deset let později, v roce 2001 – 1 106 53
SULITKA, Andrej. Národnostní menšiny v České republice, in: Tatjana Šišková,ed., Výchova k toleranci a proti rasismu. Sborník. Praha: Portál, s.r.o., 1998. s. 54-55. ISBN80-7178-285-8. 54 Tamtéž. s. 63. 55 Tamtéž. s. 63.
30
osob. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se k rusínské národnosti h l á s i l o 1 0 7 0 o b yv a t e l . R u s í n i s e m o h l i v Č e s k u ( Č e s k o s l o v e n s k u ) z n o v u v e ř e j n ě p ř i h l á s i t k e s v é n á r o d n o s t i a ž p o r . 1 9 8 9 . K d y ž b yl a u s t a v e n a R a d a v l á d y a b yl i d o n í p ř i z v á n i i z á s t u p c i R u s í n ů , z n a m e n a l o t o oficiální uznání Rusínů v ČR jako národnostní menšiny, návrat Rusínů d o n á r o d n o s t n í s k l a d b y o b yv a t e l Č e s k é r e p u b l i k y a z v ýš e n í j e j i c h společenské prestiže. 2 2 . l e d n a 1 9 4 6 v ý n o s e m P r e z i d i a N e j v yš š í h o s o v ě t u S S S R b yl a Zakarpatská
oblast
začleněná
do
Ukrajinské
sovětské
socialistické
r e p u b l i k y ( U S S R ) . Z á r o v e ň b yl i o b yv a t e l é t o h o t o r e g i o n u , t e d y R u s í n i , s okamžitou
platností
přejmenováni
na
U k r a j i n c e 56.
Ukrajinská
e n c yk l o p e d i e d o k u m e n t u j e t u t o t e r m i n o l o g i c k o u z m ě n u n á s l e d o v n ě : „Rusíni je označení Ukrajinců ze západoukrajinského území, které se používalo v jejich běžném kontaktu a také v rakousko-německé, polské a předrevoluční ruské literatuře. Po znovusjednocení ukrajinského lidu v jednotném
ukrajinském
sovětském
státě,
se
tento
název
přestal
57
používat“ . Rokem 1989 začalo probouzení z komunistické letargie celého Sovětského svazu včetně jeho Zakarpatské provincie. Svoji č i n n o s t z a h á j i l a s k u p i n a p r o v yt v o ř e n í S p o l e č n o s t i p o d k a r p a t s k ýc h Rusínů,
která
v roce
1990
schválila
Deklaraci
o
návratu
práv
s v é b yt n é h o n á r o d a R u s í n ů a o o b n o v e n í r u s í n s k é a u t o n o m i e a p o ž á d a l a p r e z i d e n t a S S S R M i c h a i l a G o r b a č o v a a p a r l a m e n t S S S R o v yt v o ř e n í a u t o n o m n í r e p u b l i k y P o d k a r p a t s k á R u s . O r o k p o z d ě j i U S S R v yh l á s i l a suverenitu. V březnu 1992 zastupitelé Zakarpatské oblastní rady na svém
zasedání
schválili
usnesení
o
zřízení
Samosprávného
území
Zakarpatsko se zvláštním statutem a legalizaci rusínské národ nosti. V červnu 1992 Parlament Ukrajiny schválil zákon o svobodné volbě n á r o d n o s t i p r o o b č a n y U k r a j i n y, a v š a k n o v ě z v o l e n ý p r e z i d e n t U k r a j i n y L . K r a v č u k v yd a l i n t e r n í n a ř í z e n í z á v a z n é p r o v š e c h n y ú ř a d y, a b y R u s í n i b yl i i n a d á l e r e g i s t r o v á n i p o u z e j a k o U k r a j i n c i 58.
56
POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 440. ISBN 80-7277-237-6. R. GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejich kultura a jazyk. FF UK Praha, Ústav slavistiky a východoslovenských studií. Praha, 2006. s. 23-24. 58 POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 443. ISBN 80-7277-237-6. 57
31
V o d b o r n é l i t e r a t u ř e n a l é z á m e n ě k o l i k r ů z n ýc h p o h l e d ů t ýk a j í c í c h s e i d e n t i t y R u s í n ů . J e d n í m z n i c h j e p o h l e d r u s í n s k ýc h a k t i v i s t ů , k t e ř í považují Rusíny jednoznačně za specifickou národnost, která má nárok na autonomní území. Avšak vzhledem k tomu , že nemají svou vlast mimo území Ukrajiny (jedinou vlastí Rusínů je dnešní Zak arpatí), o f i c i á l n í p o l i t i k a s t á t u j i m o d p í r á s t a t u s i p r á v o n á r o d n o s t n í m e n š i n y. D a l š í p o h l e d j e e t n o g r a f i c k ý. E t n o g r a f o v é s e p ř i k l á n ě j í k n á z o r u , ž e R u s í n i j s o u s p e c i f i c k o u e t n i c k o u s k u p i n o u s m n o h ým i e t n o g r a f i c k ým i p o d s k u p i n a m i ( P . R . M a g o c s i , N a r o d n i o d k a d z ) . 59 Dnešní
národnostní
politika
Zakarpatí
nevnímá
Rusíny
jako
s v é b yt n ý n á r o d s e v š e m i a t r i b u t y n á r o d a – j a z yk e m , o s o b i t o u k u l t u r o u , n á b o ž e n s k ým v yz n á n í m , s p o l e č n ým ú z e m í m a t r a d i c e m i , a l e p o j í m á j e jako etnickou skupinu ukrajinského národa. Rusínští aktivisté nejsou ochotni tento názor akceptovat, vnímají jej jako další krok k tomu, aby b yl a p o t l a č e n a j e j i c h i d e n t i t a . T ýk á s e t o n e u z n á n í s v é b yt n é r u s í n s k é k u l t u r y, a v n e p o s l e d n í ř a d ě i r u s í n s k é h o j a z yk a . D l e j e j i c h n á z o r ů j d e tedy
o
dlouhodobou
a
s ys t e m a t i c k o u
snahu
rusínskou
kulturu
definitivně potlačit. Uvědomíme -li si, že kromě místa utváří předpoklad i d e n t i t y č l o v ě k a t a k é j a z yk , j e t a t o o t á z k a v e l m i z á v a ž n á . Z a k a r p a t í v š a k n i k d y v m i n u l o s t i k U k r a j i n ě n e p a t ř i l o , j e h o v ýv o j s m ě ř o v a l v ž d y z c e l a j i n ým s m ě r e m u r č o v a n ým b l í z k ým i v z t a h y s e Z á p a d e m . V z t a h Rusínů k Ukrajincům by se dal nejspíše přirovnat ke vztahu Rakušanů a N ě m c ů – o b a h o v o ř í s t e j n ým n e b o s k o r o s t e j n ým j a z yk e m , a l e j s o u t o dva
kulturně
a
historicky
odlišné
n á r o d y,
píše
Bohumil
Svoboda
v Lidové demokracii 25. 1. 1992. Existuje rovněž názor, že Rusíni a Ukrajinci tvoří jednu národnost (M. Mušinka, 2011). Autor v příloze novin Нове життя (Nový život) a n a l yz u j e s i t u a c i n a S l o v e n s k u p o r o c e 1 9 8 9 a p í š e o o d l i š n o s t e c h v interpretaci
termínu Rusín. „Proukrajinská“
orientace
tvrdila,
že
R u s í n i j s o u s a m o s t a t n ým k u l t u r n í m c e l k e m , k t e r ý p a t ř í d o u k r a j i n s k é h o kulturního regionu a je součástí ukrajinského národ a (samozřejmě v kulturní a ne politické rovině). Naopak „prorusínská“ organizace
59
MAGOČI, Pavlo Robert. Narod njiodkadz. Užhorod- Nový sad: NVU „Ruské slovo“, 2009. s. 11.
32
t v r d i l a , ž e R u s í n i j s o u n e j e n o m s a m o s t a t n ým r u s í n s k ý m c e l k e m , a l e tvoří samostatný rusínský národ, který nemá nic společného s Ukrajinci. Pro
odlišení
těchto
dvou
orientací
se
používají
dvě
označení:
„prorusínská“ je označuje termínem Rusín, „proukrajinská“ orientace používá
termín
Rusín -Ukrajinec.
Termín
Rusín -Ukrajinec
nebo
U k r a j i n e c - R u s í n s e p o u ž í v á u ž o d p o l o v i n y 1 9 . s t o l e t í n a Z a k a r p a t í . 60 Mikuláš
Mušinka
a n a l yz u j e ,
co
v knize
společného
Národnostná a
co
menšina
rozdílného
pred
mají
zánikom?
prorusínské
a
p r o u k r a j i n s k é o r g a n i z a c e n a ú z e m í S l o v e n s k é r e p u b l i k y. T o , c o j e spojuje, je dle autora: respekt ke své vlasti, právo řešení národnostní o t á z k y n a s v é m ú z e m í , h l á š e n í s e k t r a d i c í m s v ýc h p ř e d k ů , z a c h o v á n í r u s í n s k é ř e č i v ú s t n í i p í s e m n é f o r m ě , z a c h o v á n í a z b u k y, z a c h o v á n í c í r k e v n í c h s l o v a n s k ýc h o b ř a d ů , p o d p o r a r u s í n s k ýc h š k o l . O d l i š u j e j e fakt,
že
prorusínské
samostatnou
organizace
národnost,
U k r a j i n y,
rumunského
v Polsku.
Představitelé
kter á
považují
je
příbuzná
Maramoroše,
srbské
proukrajinské
Rusíny
Slovenska
s Rusíny Vojvodiny,
organizace
za
Zakarpatské a
s
Lemky
považují
Rusíny
Slovenska za etnografickou skupinu ukrajinského národa, rovnocennou s e t n o g r a f i c k ým i s k u p i n a m i L e m k ů , B o j k ů , H u c u l ů , M o r a v a n ů , K a š u b ů , Š a r i š a n ů , Z a h o r á k ů a j . A v š a k a u t o r n e v n í m á t yt o r o z d í l n o s t i j a k o z á s a d n í p r o b l é m , a l e j a k o v ě c , k t e r á s e d á ř e š i t u r č i t ým k o m p r o m i s e m a t o l e r a n c í . 61 M i k u l á š
Mušinka
tvrdí,
že
rusínská
menšina
je
těsně
p r o p o j e n á s u k r a j i n s k o u n á r o d n o s t í . V p r a x i n e n í v ýj i m k o u , k d yž s e v jedné rodině jeden člen hlásí k rusínské, druhý k ukrajinské a třetí ke s l o v e n s k é n á r o d n o s t i . J e d e n p o v a ž u j e z a s v ů j m a t e ř s k ý j a z yk r u s í n s k ý, d r u h ý u k r a j i n s k ý a t ř e t í s l o v e n s k ý. P ř i t o m v š i c h n i m a j í s t e j n é r o d i č e . Uvedený příklad je samozřejmě jen jednou z mnoha variant, ale vhodně naznačuje ohrazuje
složitost proti
celé
tomu,
že
p r o b l e m a t i k y. podle
slov
60
Mikuláš Předsedy
Mušinka
se
společnosti
tvrdě přátel
MUŠINKA, Mikuláš. Rusíni-Ukrajinci - jedna národnosť. Příloha novin Нове життя (Nový život)č. 9-10/2011. Prešov, 2011. s. 5. Parafráze článku autora. 61 MUŠINKA, Mikuláš. Národnostná menšina pred zánikom? Prešov, 2011. s. 39-40. Parafráze z knihy.
33
Podkarpatské Rusi Jaromíra Hořce: „Ukrajina chce p řed vstupem do E v r o p y v y g u m o v a t R u s í n y 62“ . V prosinci roku 1991 se na Ukrajině konalo referendum schvalující v z n i k U k r a j i n s k é r e p u b l i k y. N a P o d k a r p a t s k u s e p o d a ř i l o p r o s a d i t b o d o samosprávě
Zakarpatska.
Parlament
Ukrajiny
ovšem
pod
nátlakem
nacionalistů odmítl toto usnesení potvrdit. Teprve v dubnu roku 2002 v yn e s l k r a j s k ý o d v o l a c í s o u d r o z s u d e k o u z n á n í p r á v o p l a t n o s t i r u s í n s k é n á r o d n o s t i . N a P o d k a r p a t s k é R u s i t o b yl p r v n í p ř í p a d s o u d n í h o u z n á n í existence národnosti Rusín od roku 1946. Rusínské organizace uznaly t o t o r o z h o d n u t í j a k o p r ů l o m v i g n o r a n t s k ýc h p r a k t i k á c h u k r a j i n s k ýc h ú ř a d ů . T é h o ž r o k u b yl o ú ř a d y s c h v á l e n o u s n e s e n í o p r á v o p l a t n o s t i p ů v o d n í h o e t n o n y m a a u t o c h t o n n í h o s l o v a n s k é h o o b yv a t e l s t v a „ o b l a s t i “ – R u s í n i a n á r o d n o s t R u s í n b yl a o f i c i á l n ě z a č l e n ě n a d o s e z n a m u národností pro sčítání lidu. V roce 2002 se na Ukrajině konalo sčítání lidu, statistika uvedla oficiální číslo, a to 10 100 osob rusínské n á r o d n o s t i . 63 Z a č á t k e m r o k u 2 0 0 7 s e Z a k a r p a t s k á k r a j s k á r a d a o b r á t i l a s žádostí o uznání Rusínů jako nár odnostní menšiny na Parlament Ukrajiny (Верховнa
Радa).
7.
Dne
března
roku
2007
na
základě
r o z h o d n u t í P a r l a m e n t u U k r a j i n y b yl i R u s í n i u z n á n i j a k o n á r o d n o s t n í menšina, ale pouze na území Zakarpatí. J a k v yp l ýv á z v ýš e u v e d e n é h o , p o s l e d n í h i s t o r i c k á v l n a n á r o d n í h o uvědomění Rusínů se rozvinula až po pádu komunismu. Rusíni se začali o r g a n i z o v a t d o r ů z n ýc h s p o l k ů a o r g a n i z a c í : S p o l e č n o s t P o d k a r p a t s k ýc h Rusínů na Ukrajině, Svaz Rusínů -Ukrajinců a Rusínská obroda na Slovensku, Sdružení Lemků v Polsku, Sdružení přátel Podkarpatské Rusi
v Česku,
Ruská
matka
v Chorvatsku,
Organizace
Rusínů
v Maďarsku, Společnost Rusínů v Rumunsku. Cílem těchto organizací je dosáhnout prezentovat
uznání svoji
své
rusínské
kulturu,
národnosti,
z v yk y ,
tradice.
hrdě Po
se
roz padu
k ní
hlásit,
komunismu
nastala větší volnost, nové možnosti mezinárodní spolupráce, otevřely se hranice. Od roku 1991 se každé dva roky začaly organizovat Světové
62
MUŠINKA, Mikuláš. Rusíni-Ukrajinci - jedna národnosť. Příloha novin Нове життя (Nový život). č. 9-10/2011. Prešov, 2011. s. 12-13. Parafráze článku autora. 63 POP, Ivan. Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 173-175.
34
kongresy Rusínů, pokaždé v jiném státě: v Polsku, v Chorvatsku, na Ukrajině,
v Česku,
na
Slovensku,
v Rumunsku
atd.
Pokračovaly
i
p o l i t i c k é z m ě n y, n a p ř í k l a d v t e h d e j š í J u g o s l á v i i , c o ž o p ě t o v l i v n i l o ž i v o t t a m n í c h R u s í n ů , k t e ř í m u s e l i e m i g r o v a t . P o l i t i c k é z m ě n y, o k t e r ýc h
jsme
se
zmiňovali
v ýš e ,
potkaly
i
Zakarpatí,
zasáhly
i
Č e s k o s l o v e n s k o , k t e r é b yl o r o z d ě l e n o n a d v a s a m o s t a t n é s t á t y Č e s k o a Slovensko. Úřady Slovenska, Polska, Česka, Maďarska, Rumunska, Srbska, Chorvatska uznávají Rusíny jako národnostní menšinu. Téměř v š e c h n y e v r o p s k é s t á t y s v ýj i m k o u U k r a j i n y u z n a l y R u s í n ů m s t a t u s samostatného národa. Nutno podotknout, že i dnes se část Rusínů z t o t o ž ň u j e s n á r o d n o s t í s t á t u , v e k t e r é m ž i j í , j a k o b y s e s t yd ě l i z a s v ů j rusínský původ. Pozorujeme to jak v Česku, tak i na Slovensku a také na Ukrajině. Při své práci a při jednání s Rusíny jsem se setkávala i s t v r z e n í m n ě k t e r ý c h o b yv a t e l , k t e ř í , i k d yž p o u ž í v a j í r u s í n s k ý j a z yk , zastávají stanovisko, že Rusíni jsou jen částí ukrajinského národa a r u s í n s k ý j a z yk j e d i a l e k t e m u k r a j i n š t i n y. N a S l o v e n s k u p o d l e M i k u l á š e M u š i n k y p o z o r u j e m e o ž i v e n í z á j m u m l a d ýc h l i d í z e z a h r a n i č í o h i s t o r i i s v é h o r o d u , o s v ů j p ů v o d . N a v ýc h o d n í m S l o v e n s k u n a p ř í k l a d t é m ě ř v k a ž d é v e s n i č c e p o t k á v á m e v n u k y a p r a v n u k y R u s í n ů , p ř e s t ě h o v a n ýc h d o A m e r i k y, k t e ř í h l e d a j í s v é p ř e d k y a p ř í b u z n é . N a d r u h é s t r a n ě m í s t n í m l a d í l i d é s e d i s t a n c u j í o d s v ýc h k o ř e n ů , i g n o r u j í r u s í n s k ý j a z yk , k u l t u r u a t r a d i c e s v ýc h p ř e d k ů . A u t o r s e o b á v á , ž e p o k u d t a t o t e n d e n c e bude i nadále pokračovat, lidé postupně zapomenou na milozvučnou rusínskou
řeč.
Ztráta
j a z yk a
s tisíciletou
tradicí
by
b yl a
ztrátou
nejenom pro jednu z nejmenších národnostních menšin na Slovensku, a l e i p r o S l o v e n s k o , a d o k o n c e i p r o S l o v a n s t v o . 64 V současné době v Česku existují dvě rusínské organizace, které prosazují
zájmy
Rusínů
–
Občanské
sdružení
Rusínů
a
přátel
Podkarpatské Rusi a Sdružení přátel Podkarpatské Rusi. Druhá ze z m í n ě n ýc h o r g a n i z a c í b yl a z a l o ž e n á v r o c e 1 9 9 0 . P ů v o d n ě v z n i k l a j a k o s p o l e č n o s t „ r o d á k ů “ Č e c h ů i R u s í n ů , k t e ř í m a j í r u s í n s k é k o ř e n y. S P P R o v š e m b yl a z a l o ž e n a n i k o l i p o u z e j a k o o b č a n s k é s d r u ž e n í n á r o d n o s t n í
64
MUŠINKA, Mikuláš. Národnostná menšina pred zánikom? Prešov, 2011. s. 45. Parafráze z knihy.
35
m e n š i n y, s d r u ž o v a l a t a k é Č e c h y ( a S l o v á k y) , k t e ř í s e n a n ě k d e j š í Podkarpatské Rusi narodili, žili, pracovali či studovali, měli tam r o d i n n é k o ř e n y, p ř í b u z n é č i j i n é v a z b y . N y n í u ž s a m o z ř e j m ě j d e h l a v n ě o p o t o m k y Č e c h ů k d ys i u s í d l e n ýc h n a P o d k a r p a t s k é R u s i . O d p o č á t k u své působnosti sdružovala vedle příslušníků rusínské menšiny také české příznivce podkarpatoruského regionu, kteří se tam narodili, ale také zájemce o historii, kulturu, přírodu Podkarpatské Rusi, o turistiku na tomto území. Postupem doby se v praxi přetvářela na organizaci, k t e r á s i v z a l a z a ú k o l b ýt p ř e d s t a v i t e l e m r u s í n s k é m e n š i n y. S P P R j e č l e n e m S v ě t o v é o r g a n i z a c e R u s í n ů a j e z a s t o u p e n a v j e j í m n e j v yš š í m orgánu – Světové radě Rusínů. Čítá v současné době 600 členů a desítky neformálních
neorganizovaných
příznivců.
V drtivé
většině
jde
o
R u s í n y ž i j í c í v Č e s k u . N ě k o l i k č l e n ů a s t á l ýc h p ř í z n i v c ů j e z e z a h r a n i č í ( S l o v e n s k o , Z a k a r p a t s k á o b l a s t U k r a j i n y, N ě m e c k o , U S A ) .
SPPR se
z a j í m á o r o z v o j r u s í n s k é i d e n t i t y, p o d p o r u j e r u s í n s k é a k t i v i t y d o m a i v zahraničí, věnuje pozornost poznávání a studiu dějin a aktuálních problémů
Rusínů,
zvláště
na
Podkarpatské
Rusi,
v yv í j í
kulturní,
vzdělávací, ediční činnost, podporuje poznávací a kulturní zájezdy do regionů
o b ýv a n ý c h
r u s í n s k ýc h
R u s í n y,
národnostních
aktivně
menšin
spolupracuje
na
Slovensku,
s organizacemi v Maďarsku,
na
Ukrajině, v Polsku, Srbsku, Černé Hoře, Chorvatsku, USA a Kanadě. Zprostředkovává
d o k u m e n t y,
fotografie,
věcné
předměty
z historie
R u s í n ů . V yd á v á č t v r t l e t n í k P o d k a r p a t s k á R u s – č a s o p i s S p o l e č n o s t i přátel Podkarpatské Rusi. Zajímá se i o činnost rusínského souboru S k e j u š a n , p o d p o r u j e j e h o a k t i v i t y, z ú č a s t ň u j e s e s e t k á n í r o d á k ů
–
R u s í n ů , k t e r é p o ř á d á s o u b o r k a ž d ý r o k v C h o m u t o v ě . J a k v yp l ýv á z e zprávy valnéhromady SPPR pro vládu ČR za rok 2011, je patr né zhoršení celkové společenské atmosféry uvnitř rusínské menšiny a (v důsledku toho) snížení zájmu o aktivity národnostní menšiny i o n á r o d n o s t n í s e b e i d e n t i f i k a c i v ů b e c , c o ž l z e v ys l e d o v a t n a p ř . i n a v ýs t u p e c h
z analýzy
sčítání
o b yv a t e l s t v a
z r.
2011.
K
rusínské
n á r o d n o s t n í m e n š i n ě s e t o t i ž n yn í p ř i h l á s i l o m é n ě l i d í n e ž p ř e d d e s e t i l e t y,
v r.
2001.
Ztráta
pracovních
příležitostí,
ztížené
získávání
p r a c o v n í c h p o v o l e n í i v ýr a z n é z d r a ž e n í v í z a t d . s m ě r u j í R u s í n y k z á j m u 36
o jiné věci než o příslušnost k národnostní menšině, z níž v podstatě n e p l yn e ž á d n á v ýh o d a . N a v í c , j a k s a m i p o z n a m e n á v a j í , ř a d a R u s í n ů m á p r o s t ě p o d v ě d o m ý s t r a c h s e k e s v é n á r o d n o s t i h l á s i t , i k d yž k t o m u n e j s o u o b j e k t i v n í d ů v o d y; s p í š e u s i l u j í o i n t e g r a c i s m a j o r i t o u . M o ž n á i k v ů l i v ýš e u v e d e n ý m p r o b l é m ů m R u s í n ů v Č R t a k é f y z i c k y v ý r a z n ě Rusínská
u b yl o .
menšina
je
zastoupená
v Radě
vlády
ČR
pro
n á r o d n o s t n í m e n š i n y, c o ž j e v e l k ý m p ř í n o s e m z e j m é n a p r o v e ř e j n é u z n á n í a p r e z e n t a c i m e n š i n y. V l i s t o p a d u 2 0 1 1 z a l o ž i l i R u s í n i ž i j í c í v ČR občanské sdruž ení Rusíni.cz – rusínská iniciativa v ČR, která dle svého programu chce aktivizovat Rusíny v Česku i další jednotlivce, k t e ř í j s o u m yš l e n k o v ě n e b o r o d o v ě s v á z á n i s k r a j e m , k d e R u s í n i ž i j í . T u t o p r o b l e m a t i k u j s e m k o n z u l t o v a l a s A g á t o u P i l á t o v o u 65, z a j í m a l o m ě , jak ona osobně hodnotí nacionální cítění Rusín-Ukrajinec, UkrajinecR u s í n . K t é t o o t á z c e A g á t a P i l á t o v á u v á d í : „ R u s í n s k á n á r o d n o s t b yl a po roce 1945–48 „úředně“ zrušena, řeckokatolická církev zlikvidována, z e j m é n a t e n t o p r o c e s n a b yl n a i n t e n z i t ě a s t a l s e p o l i t i c k o u l i n i í p o připojení Podkarpatské Rusi k SSSR, ale mělo to důsledky i pro r u s í n s k o u n á r o d n o s t n í m e n š i n u ž i j í c í v Č e s k o s l o v e n s k u ( v č e s k ýc h zemích
i
na
Slovensku).
Není
divu,
že
se
Rusíni
takříkajíc
odnárodnili, přestali se vnímat jako Rusíni a jen těžko se toto povědomí napravuje. Platí to zejména pro mladou generaci žijící na Podkarpatské Rusi
–
v
Zakarpatské
oblasti
U k r a j i n y,
a
tedy
například
i
pro
přistěhovalce, kteří do ČR odtud přijíždějí. Starší generace si rusínské národní vědomí většinou udržela“. Agáta Pilátová se domnívá, že takováto asimilace vznikla spíše násilím, rozhodnutím vládnoucí moci. Z a p r v n í r e p u b l i k y b yl a r u s í n s k á a u k r a j i n s k á n á r o d n o s t ( v Č S R ) v n í m á n a o d d ě l e n ě , i k d yž s e U k r a j i n c i z e j m é n a m e d i á l n ě a i d e o l o g i c k y s n a ž i l i p ů s o b i t v t o m s m ě r u , a b y s e o b ě n á r o d n o s t i s j e d n o t i l y. A . Pilátová pokračuje: „Mimochodem, je příznačné, že Ukrajinci žijící v ČR, resp. jejich představitelé, v prvních letech po roce 1990 odmítali zdejší Rusíny uznat, říkali tomu ‚politický rusínismus‘ na p ůdě státních
65
Agáta Pilátová – spoluzakladatelka Společnosti přátel Podkarpatské Rusi, členka výkonného výboru, místopředsedkyně SPPR, od počátku existence SPPR redaktorka časopisu Podkarpatská Rus, členka Rady vlády pro národnostní menšiny a Světové rady Rusínů.
37
i n s t i t u c í ( n a p ř . v l á d a , m i n i s t e r s t v o k u l t u r y) i s p o l e č e n s k ý c h o r g a n i z a c í . B yl i v t é t o o t á z c e v e l m i m i l i t a n t n í .
Postupně se to změnilo, už delší
dobu je ‚všeobecný smír‘, naše organizace dokonce spolupracuje s u k r a j i n s k ým i s p o l e č e n s k ým i o r g a n i z a c e m i “ 66. Z á r o v e ň s e S p o l e č n o s t í přátel
Podkarpatské
Rusi
v Česku
samostatně
působí
i
Občanské
sdružení Rusínů a přátel Podkarpatské Rusi. Obě organizace spolu aktivně spolupracují. D n e š n í d e m o k r a t i c k ý v ýv o j v e v r o p s k ý c h s t á t e c h v yt v á ř í p o d m í n k y pro růst národního uvědomění Rusínů. Pravidelně od března roku 1991 s e k o n a j í S v ě t o v é k o n g r e s y R u s í n ů , s e m i n á ř e , f e s t i v a l y, s p o r t o v n í soutěže.
V Užhorodě
v yc h á z í
noviny
Родкарпатськый
(Podkarpatský Rusín), v Budapešti Русинськый світ v Prešově
Народны
новинкы(Národní
n o v i n k y) ,
Русин
(Rusínský svět),
Русин
(Rusín).
Je
aktivizován literárně-umělecký život v rusínském prostředí, o čemž s v ě d č í n a p ř í k l a d k n i ž n í v ýs t a v a , k t e r á s e k o n a l a v M a ď a r s k u , v yd á v á s e více knih z historie Rusínů, úspěšně se rozvíjí malířství. V roce 2012 jsem se setkala s členem Světové rady Rusínů, filologem,
rusínofilem,
předsedou
pracovní
skupiny
kodifikace
r u s í n s k é h o j a z yk a n a Z a k a r p a t í M y c h a i l e m A l m a š i j e m , k t e r ý n a p s a l n ě k o l i k k n i h z a b ýv a j í c í c h s e ž i v o t e m R u s í n ů n a U k r a j i n ě . 67 M . A l m a š i j mě seznámil s pracovním zaměřením zmíněné skupiny a objasnil mi, j a k ým z p ů s o b e m p r o b í h á n a Z a k a r p a t í p r o c e s k o d i f i k a c e r u s í n s k é h o j a z yk a . D l e j e h o v yj á d ř e n í v s o u č a s n é d o b ě n e n í r u s í n s k ý j a z yk n a Ukrajině
oficiálně
uzákoněn.
projekty
zaměřené
na
V posledním
rozšiřování
v ýu k y
desetiletí rusínského
se
realizují
j a z yk a .
Na
Z a k a r p a t í b yl y v y b r a n é š k o l y z a p o j e n y d o p r o j e k t u , k t e r ý p o d p o r o v a l v ýu k u r u s í n s k é h o j a z yk a . P r o j e k t b yl p o z i t i v n ě p ř i j a t a h o d n o c e n r o d i č i i ž á k y, a v š a k n e s e t k a l s e s p o d p o r o u u k r a j i n s k é v l á d y. P ř e s t o r u s í n š t í aktivisté pracují dále (celý záznam rozhovoru viz příloha č. 7). J á o s o b n ě s e d o m n í v á m , ž e v s o u č a s n é d o b ě s e z v yš u j e n á r o d n o s t n í uvědomění Rusínů. Důkazem je například nárůst tendence ke sdružování
66
PILÁTOVÁ, Agáta. E-mailová korespondence ze dne 12. 5. 2012. АЛМАШІЙ, Михаил Мої метаморфозы. Ужгород 2008., Ромочевиця. Ужгород 1999., Підкарпаторуський народ, факти. Ужгород 2010. 67
38
v rámci
r ů z n ýc h
k u l t u r n í c h u d á l o s t í . N e j v ě t š í m t a k o v ým
kulturním
svátkem je rusínský festival v Polsku „Лемківська ватра“, který se tradičně koná již od roku 1983. Obdobné festivaly se konají i na Slovensku, například ve Svidníku nebo v Kurově. Setkávají se tam taneční a pěvecké rusínské soubory z celého světa. Udržování
a
rozvíjení
r u s í n s k ýc h
národních
tradic
je
cílem
unikátního folklorního souboru Skejušan , který se hlásí k rusínské n á r o d n o s t i a s n a ž í s e o u c h o v á n í n á r o d n í c h t r a d i c a z v yk ů s v ýc h p ř e d k ů a p r a p ř e d k ů . J e t o j e d i n ý r u s í n s k ý s o u b o r v Č e s k u , z a l o ž e n ý R u s í n y, kteří
se
po
válce
vrátili
z Rumunska
a
usadili
se
v Chomutově.
R e p e r t o á r s o u b o r u s e z a m ě ř u j e n a z a c h o v á n í n á r o d n í c h z v yk ů , t r a d i c , rituálů pro další generace, taktéž se snaží ukázat majoritní společnosti z a p o m o c i f o l k l o r u b o h a t s t v í a k r á s u n e l e h k é h o r u s í n s k é h o ž i v o t a 68. V z n i k s o u b o r u , j e h o h i s t o r i e , a n a l ýz a r e p e r t o á r u j e c í l e m t é t o p r á c e .
68
Z rusínského národa vzešla i celá řada známých osobností. Nejslavnějšími Rusíny jsou Andy Warhol, který se narodil v Medzilaborcích, nebo Paul Robert Magocsi – profesor historie z Univerzity v Torontu, sám původem Rusín, který se skrze svou systematickou práci na amerických a kanadských univerzitách snažil vytvořit v akademickém prostředí status Rusínů jako jednoho z plnoprávných národů karpatského areálu; režisér A. Moskalyk (původem z Chustu, Zakarpatí); světoznámý malíř-naivista Nikifor Krynický; ekonom-teoretik a průkopník transformace plánovaného hospodářství v Číně a v Rusku Vasilij Symčera. Rusínské kořeny má i Štěpán Rak, „pražský kytarový Mozart“, který se veřejně prohlašuje za Rusína. Z větve dnešních skejušanských Rusínů pochází i legenda československého zápasu, olympionik, zasloužilý mistr sportu Jiří Kormaník. Do povědomí široké sportovní veřejnosti vešel jako držitel stříbrné olympijské medaile z Tokia (1964).
39
3 . Vznik fo lklo rního soubo ru Skejuša n. H istorie stěhová ní Skejuša nů. V Česku
nalezneme
pouze
malý
počet
souborů
pracujících
s r u s í n s k ým a u k r a j i n s k ým f o l k l o r e m . O n ě c o v í c e j s o u z a s t o u p e n y ukrajinské
soubory,
naopak
soubory
prezentující
rusínský
folklor
existují podle našich informací pouze dva. V Praze vznikl v listopadu 2004 taneční a pěvecký ukrajinský soubor Джерело (Džerelo – v překladu Pramen), který se snaží udržovat a
uchovávat
ukrajinské tradice. Členové souboru čerpají
inspiraci
z l i d o v ýc h p í s n í a t a n c ů , v e s v ýc h v ys t o u p e n í c h v yj a d ř u j í v z t a h k r o d n é z e m i a m a t e ř s k é m u j a z yk u . V P r a z e p ř i U I Č R ( U k r a j i n s k á i n i c i a t i v a v České republice) působí vokálně instrumentální kapela Ignis, která m á v e s v é m r e p e r t o á r u u k r a j i n s k é b a l a d y, r o m a n c e , k o l o m e j k y a j i n é h u d e b n í ž á n r y, a r e p r e z e n t u j e u k r a j i n s k ý f o l k l o r n e j e n o m v Č e c h á c h , ale i v zahraničí. V Brně v roce 2003 na půdě Filozofické fakulty M a s a r yk o v y u n i v e r z i t y, n a k a t e d ř e u k r a j i n s k é h o j a z yk a a l i t e r a t u r y, v z n i k l s o u b o r С у д а р уш к а ( S u d a r u š k a
– název v překladu znamená
„mladá
jsou
slečna“).
Členové
souboru
představitelé
r ů z n ýc h
s l o v a n s k ýc h n á r o d ů , p r o t o v j e j i c h r e p e r t o á r u n a j d e m e r u s k é , č e s k é , a l e i ukrajinské písně (na posledním vystoupení na folklorním festivalu v Rožnově pod Radhoštěm zazněla v podání souboru i rusínská píseň). V Chomutově
v roce
2004
vznikl
ukrajinský
soubor
Водограй
( V o d o h r a j – v p ř e k l a d u v o d o t r ys k ) , k t e r ý a k t i v n ě p r o p a g u j e u k r a j i n s k o u k u l t u r u a f o l k l o r n a r ů z n ýc h s p o l e č e n s k ýc h a k c í c h j a k v C h o m u t o v ě , t a k i mimo něj. Jedním ze dvou souborů prezentujících rusínský folklor je taneční a pěvecká formace Šarvanci, jejímiž členy jsou převážně mladí lidé – studenti.
Soubor
vznikl
v roce
2002
v Praze.
Kromě
rusínského
repertoáru se zaměřuje i na interpretaci slovenského a moravského f o l k l o r u . J e d i n ým a u t e n t i c k ým r u s í n s k ým s o u b o r e m v Č e s k é r e p u b l i c e je Skejušan, který v roce 2010 oslavil 20 let od svého vzniku a působí v C h o m u t o v ě . V e s v é m r e p e r t o á r u m á t é m ě ř v ýl u č n ě r u s í n s k é p í s n ě . 40
Soubor Skejušan velmi často spolupracuje se souborem Vodohraj, ú č a s t n í s e s p o l e č n ě a k c í m ě s t a C h o m u t o v , k o n c e r t n í c h v ys t o u p e n í n a r ů z n ýc h
slavnostech
atd.
V průběhu
spolupráce
se
často
objevují
n e s h o d y t ýk a j í c í s e r e p e r t o á r u : s e t k á v á m e s e s t í m , ž e o b a s o u b o r y interpretují stejnou píseň a domnívají se, že je součástí rusínského (nebo naopak ukrajinského) folkloru. Na tomto příkladu je patrné, že h r a n i c e m e z i r u s í n s k ým a u k r a j i n s k ý m f o l k l o r e m j e v e l i c e n e j a s n á a nezřetelná a poskytuje námět pro další studium repertoáru z tohoto pohledu. Nejasnou hranici mezi Rusíny a Ukrajinci potvrzuje i Mikul áš M u š i n k a v e s v é m č l á n k u „ R u s í n i – U k r a j i n c i – j e d n a n á r o d n o s ť “ 69. Fakt, že soubor Skejušan se snaží uchovávat rusínský folklor, v yc h á z í a p ř í m o s o u v i s í s e s p e c i f i c k ý m p ů v o d e m ř a d y č l e n ů s o b o r u . J e p r o t o v h o d n é n a t o m t o m í s t ě o b j a s n i t , j a k ým z p ů s o b e m a z j a k ýc h důvodů se Skejušané dostali do Chomutova a odkud pochází název souboru. H i s t o r i i a ž i v o t s k e j u š s k ýc h R u s í n ů v ýz n a m n o u m ě r o u o v l i v n i l o stěhování
o b yv a t e l
Slovenska
v 18.
s t ě h o v á n í S l o v á k ů d o U h e r s k é D o l n é 70.
století,
kdy
začalo
masové
D ů v o d y s t ě h o v á n í b yl y r ů z n é ,
p ř e v á ž n ě s e v š a k j e d n a l o o n e u t ě š e n é h o s p o d á ř s k é a s o c i á l n í p o m ě r y. I přes neustálé války a hladomor se pociťovalo na Slovensku určité p ř e l i d n ě n í , n a o p a k v d o l n í c h o b l a s t e c h U h e r s k a b yl s p í š e n e d o s t a t e k pracovních sil. Uherská šlechta, které patřily rozsáhlé pozemky a majetky na území Slovenska, často násilím eskortovala na sezonní práce s v é p o d d a n é z e S l o v e n s k a n a s v é d o l n o z e m s k é p o z e m k y . V n ě k t e r ýc h l e t e c h u h e r š t í z e m ě p á n i o r g a n i z o v a l i t r v a l é p ř e s í d l e n í s l o v e n s k ýc h rolníků na Dolní zem. Toto přesídlování podporovala i uherská vláda, k t e r á p o s k yt o v a l a p ř e s t ě h o v a l c ů m u r č i t é d o č a s n é ú l e v y, j a k o n a p ř í k l a d ú l e v u n a d a n í c h , n a b yt í p ů d y d o v l a s t n i c t v í , ú l e v y v p o v i n n ýc h p r a c í c h 69
MUŠINKA, Mikuláš. Rusíni-Ukrajinci - jedna národnosť. Příloha novin Nove žytťa č. 9-10/2011. Prešov, 2011. Slovenské historicko-geografické označení jižní části Uherska, užívané od 15. století, na rozdíl od části severní, tzv. Horní země (zvláště území dnešního Slovenska). Po vyhnání Turků (1685) ze zpustošené a řídce osídlené jihouherské oblasti jsou znovu kolonizována poddanským obyvatelstvem ze středního a severního Slovenska. Kolonizace v 17. - 19. století byla zčásti organizována feudálními pozemkovými vlastníky, zčásti se v Dolní zemi usazovali poddaní ze Slovenska. Usedlíci byli zpravidla osvobozování na několik let od placení renty a v určitém smyslu se měnilo i jejich postavení, neboť držení pozemkových údělů měla smluvní (emfyteutický) ráz. V průběhu osídlování Dolní země vznikalo husté slovenské osídlení v Bačce, Banátu a dalších jihouherských župách. Slovenské osady existují dosud na územíMaďarskaa Rumunska. Dostupnéz WWW:http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=20964&title=Doln%E1%20zem. 14. 3. 2000(cit. 6-5-2012). 70
41
n a p a n s k ýc h p o z e m c í c h a t d . Č a s t o l i d é m u s e l i p r a c o v a t v n e l i d s k ýc h podmínkách
a
bojovat
o
přežití.
V polovině
18.
století
stěhování
S l o v á k ů n a D o l n í z e m n a b yl o m a s o v é h o c h a r a k t e r u a p o k r a č o v a l o d o k o n c e 1 9 . s t o l e t í , d o d o b y, k d y s e h l a v n í p r o u d s t ě h o v á n í z a m ě ř i l d o U S A a j i n ýc h z á m o ř s k ýc h z e m í . D o D o l n í z e m ě s e s t ě h o v a l y c e l é r o d i n y, t a k o v ým z p ů s o b e m v z n i k l y v j i n o n á r o d n í m p r o s t ř e d í n e j e n o m s l o v e n s k é l o k a l i t y, a l e c e l é o b l a s t i . Spolu
se
Slováky
se
stěhovaly
i
jiné
národnostní
s k u p i n y,
p ř e d e v š í m R u s í n i z v ýc h o d n í h o S l o v e n s k a . J e j i c h n á r o d n í p o v ě d o m í j e š t ě n e b y l o d e f i n i t i v n ě z f o r m o v a n é , p r o t o n a m n o h ýc h m í s t e c h d ř í v e než jiné národnosti podlehli asimilačním tendencím: část z nich se p o m a ď a r š t i l a , p o r u m u n š t i l a , č á s t s e p ř i h l á s i l a k s l o v e n s k é n á r o d n o s t i . 71 Podobnou asimilací procházeli i předci členů souboru Skejušan, z toho důvodu prarodiče a rodiče Skejušanů nedokázali přesně definovat svou n á r o d n o s t . D o k o n c e a n i v ýz k u m y e t n o g r a f ů , j e ž s e s o u s t ř e d i l y n a h i s t o r i c k é , j a z yk o v é , l i t e r a r n í a n á r o d o p i s n é o t á z k y, k t e r é z p r a v i d l a umožňují
definovat
etnikum
a
jeho
k j e d n o z n a č n é m u v yř e š e n í
tohoto
historik
František
a
překladatel
územní
problému. Tichý
p rostor,
nedospěly
Český literární v článku
kritik,
„Príspevok
k n á r o d n o s t n e j o t á z k e v S p i š i “ o d m í t l z á v ě r y d r . I v a n a P a ň k e v yč e z č l á n k u „ D r i ť a r y“ , v n ě m ž s e P a ň k e v y č j e d n o z n a č n ě v yj a d ř o v a l n e j e n o rusínské
etnicitě
s e v e r o s p i š s k ýc h
Slovenska
vůbec.
F.
dokazoval
rusínskou
Tichý etnicitu
drotárů
stejnými
z Jarabiny
a r g u m e n t y,
J a r a b i n y,
a
v ýc h o d n í h o
jimiž
dokazoval
její
P a ň k e v yč etnicitu
slovenskou a zcela odmítl Pa ňkevyčova tvrzení o rusínské etnicitě S p i š e , G e m e r u , Š a r i š e , A b o v a , Z e m p l i n a a B o r š o d s k é ž u p y 72. P ř e v á ž n á v ě t š i n a s l o v e n s k ýc h r e e m i g r a n t ů z e S k e j u š e m á s v ů j p ů v o d v r u s í n s k ýc h ( u k r a j i n s k ýc h ) o b c í c h K a m i e n k a a J a r a b i n a v o k r e s e Stará Ľubovňa. Obě lokality byly založeny na základě valašského práva na počátku 14. století. Zmínka o obci Jarabina se poprvé v dějinách objevuje v listině spišského župana Villerma – 20. července 1329, která 71
Zde vycházím z materiálů MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov - Kurov, 1975. s. 8-10. 72 ŠVORC, Peter. Zakletá zem Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. s. 81. ISBN 978-80-7106-7542.
42
potvrzuje, že šoltýs Matěj koupil od Hencha šolt éství v obci Jarabina, k t e r é p a t ř i l o ľ u b o v n i c k é m u p a n s t v u . L i s t i n a z r o k u 1 3 2 9 b yl a p o t v r z e n a v l e t e c h 1 5 4 8 – 1 5 6 4 p o l s k ým k r á l e m Z i g m u n d e m A u g u s t e m . V p r v n í polovině 16. století se zde usadili Valaši -Rusíni, kteří s sebou přinesli o s o b i t ý,
do
té
doby
neznámý
způsob
hospodaření
–
chov
73
v ys o k o h o r s k é h o v a l a š s k é h o d o b yt k a , p ř e d e v š í m o v c í . Z a k l á d a c í l i s t i n a Kamienky se nezachovala, avšak v roce 1315 se objevuje pod názvem Petrivilla. Existenci osady potvrzuje listina z roku 1342 pod názvem Lapidis (latinsky „lapis“ = k ámen). Ve sborníku Spišská Nová Ves se K a m i e n k a u v á d í m e z i o b c e m i z a l o ž e n ým i n a v a l a š s k é m p r á v u a z a j e j í h o z a k l a d a t e l e j e o z n a č e n g r ó f V i l i a m D r u g e t h ( 1 3 2 8 - 1 3 4 0 ) . 74 V í c e n e ž 3 0 0 l e t b yl y o b c e K a m i e n k a a J a r a b i n a p o d s p r á v o u p o l s k ýc h magnátů. V p r v n í p o l o v i n ě 1 9 . s t o l e t í v ýc h o d n í S l o v e n s k o p o s t i h l o n ě k o l i k hladomorů,
které
v yú s t i l y
v protifeudální
povstání
v roce
1831.
Neúroda a hlad silně poznamenaly i obce Kamienka a Jarabina. V roce 1853
b yl y
obě
obce
v yk o u p e n y
od
feudálních
pánů,
avšak
toto
v yk o u p e n í j e š t ě v í c e p r o h l o u b i l o t ř í d n í r o z p o r y a z h o r š i l o h o s p o d á ř s k é p o s t a v e n í n e j c h u d š í c h v r s t e v o b yv a t e l . J a k o n á s l e d e k s e z a č á t k e m d r u h é poloviny 19. století několik desítek rodin z těchto obcí, které leží v severní částiokresu Stará Ľubovňa a jsou součástí Prešovského kraje n a S l o v e n s k u , r o z h o d l o o p u s t i t s v é p ř í b yt k y v r o d n é v l a s t i a h r o m a d n ě odešlodo Rumunska. Těmi, kdo dal impulz k hromadnému stěhování J a r a b i n č a n ů n a t o t o ú z e m í , b yl i p r a v d ě p o d o b n ě j a r a b i n š t í protože
na
s v ýc h
cestách
přicházeli
do
dráteníci,
bezprostředního
s t yk u
s kolonizačními problémy uherské Dolní země. Zpočátku se rodiny usadily v oblasti Aradu, později přesídlily do v ýc h o d n í č á s t i B a n á t u a s o u s t ř e d i l y s e v o b c i S k e j u š ( S c ä i u ş ) . V p r v n í c h l e t e c h s v é h o p o b yt u n a S k e j u š i J a r a b i n č a n é a K a m i e n č a n é k á c e l i l e s y, s t a v ě l i d ř e v ě n é p ř í b yt k y .
73
DEREVJANÍK, Mikuláš. ŠTEFANÍKOVÁ, Žaneta. Dejiny obce-Vysťahovalectvo. In:Jarabina Orjabyna. Kežmarok: Vivita s.r.o., 2007. s. 32-33. ISBN:978-80-89264-10-0. 74 ŠTRENK, Mikulaš. Z historie a přítomností Kamienky. Prešov: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1982. s. 10.
43
Přesné historické údaje o tomto stěhování ovšem neexistují, ve v e l k é m í ř e t a k v yc h á z í m e z e v z p o m í n e k o b yv a t e l a l i d o v é h o v yp r á v ě n í . Důležitý údaj o stěhování se nachází v korespondenci krompašského faráře I. Chanata z konce 19. století. V roce 1899 tento farář oznamoval básníkovi I. Stavrovskému -Popradovi, že J arabinčané se stěhovali do Skejuše
„před
třiceti
l e t y“ ,
tedy
v roce
1869.
Tento
údaj
však
n e m ů ž e m e p o v a ž o v a t z a s m ě r o d a t n ý 75. P o d l e v yp r á v ě n í č l e n k y s o u b o r u Kateřiny Romaňákové prapředkové dneš ních Skejušanů odešli do světa za prací ze Slovenska, z obcí Kamienka a Jarabinakolem roku 1844. Okolnosti tohoto stěhování popisuje paní Romaňáková takto: „Náš rod p a t ř i l k L e m k ů m . O n i s e v l a s t n ě ú p l n ě k R u s í n ů m 76 n e p o č í t a l i , l i d é t a m r o z l i š o v a l i , j e s t l i p a t ř í k R u s í n ů m , n e b o k L e m k ů m 77. N a š i p ř e d c i b yl i velmi chudí, neměli dost peněz, ale dostali se až do Rumunska. Usadili s e k o l e m m ě s t a T i m i š o r y ( T i m i ş o a r a ) . T a m b yl a a l e r o v i n a a o n i b yl i z v yk l í n a h o r y. P o s u n u l i s e t e d y d á l a ž k m ě s t u L u g o ž ( L u g o j ) – d o o b c e Skejuš(Scäiuş),
kde
se
usadili
na
d l o u h ýc h
150
l e t . “ 78
Lidé
se
z a b yd l o v a l i , p o s t a v i l i s i d o m k y a ř e c k o k a t o l i c k ý k o s t e l , k t e r ý b yl centrem kulturního života a plnil náboženskou a společenskou funkci. První zmínka o postavení kostela na Skejuši pochází z roku 1854. K o s t e l b yl z e z a č á t k u r o z d ě l e n n a d v ě č á s t i . V t é p r v n í s e s l o u ž i l a s v . liturgie a ve druhé části se učily děti. Úlohu učitele plnili vzdělanější s e d l á c i – ď a c i , k t e ř í u č i l i d ě t i č í s t a p s á t . V ýu k a p r o b í h a l a j e n v z i m ě , v létě se muselo pomáhat na poli. Velké množství dětí bylo v té době z t o h o t o d ů v o d u n e g r a m o t n ýc h . V ýu k o v ým j a z yk e m v e š k o l e b yl j a z yk m a ď a r s k ý, a v š a k v y u č o v a l s e i j a z yk r u m u n s k ý a s l o v e n s k ý .
75
DEREVJANÍK, Mikuláš. ŠTEFANÍKOVÁ, Žaneta. Dejiny obce-Vysťahovalectvo. In:Jarabina Orjabyna. Kežmarok: Vivita s.r.o., 2007. s. 35-37. ISBN:978-80-89264-10-0. 76 Rusíni (Rusňáci) – zast. ozn. užívané především pro Ukrajince žijící v rámci bývalé rakousko-uherské monarchie, tj. historické obl. Haliče (též Haličané), Bukoviny (Bukovinci) a tzv. Podkarpatské Rusi čili Zakarpatské Ukrajiny. Hist. vývoj oddělující je od zákl. masy ukrajinského národa, podmínil také některé zvláštnosti v jejich jazyce a kultuře. HUBINGER, Václav, HONZÁK, František a POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1985. 387 s. Malé encyklopedie / MF; Sv. 18, s. 254. 77 Lemkové (Lemkové; jednotlivé skupiny: Poloninci, Górniaci aj. – Etnogr. skupina Ukrajinců v karpatech mezi ř. San a Poprad. Po roce 1945 v rámci výměny obyv. mezi SSSR a Polskem byla část usídlená na Ukrajině, hl. v okolí Lvova, Těrnopolu a Nikolajevska – tady vám očividně část věty chybí. Mluví dialektem ukrajinštiny; věřící jsou zejm. řečtí katolíci. HUBINGER, Václav, HONZÁK, František a POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1985. 387 s. Malé encyklopedie / MF; Sv. 18, s. 172. 78 ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina, zakladatelka a umělecká vedoucí souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 20. 3. 2012.
44
K r o m ě o b t í ž n é s o c i á l n í s i t u a c e p a n í R o m a ň á k o v á v ě n u j e v e s v ýc h vzpomínkách
pozornost
i
problematice
národní
příslušnosti
s v ýc h
p ř e d k ů : „ N a š i p r a p ř e d k o v é b yl i R u s í n i , t e n t o n á r o d m ě l b ýt v yh l a z e n z e s v ě t a . B yl i p e r z e k u o v á n i a p o p r a v o v á n i , p o s í l á n i n a S i b i ř d o g u l a g u – tak dopadli i ti, kteří se k tomut o národu hlásili. Z tohoto důvodu se z nich stali buď Ukrajinci, nebo Slováci. Většina se tedy hlásila ke S l o v á k ů m , p r o t o ž e t i j i m b yl i b l i ž š í . P r o t o s e p ř i p ř í c h o d u d o S k e j u š e h l á s i l i k e S l o v á k ů m , b á l i s e p ř i h l á s i t k e s v é p r a v é n á r o d n o s t i . “ 79 P ř e s všechny existenční těžkosti lidé nezapomínali na svůj rodný rusínský j a z yk t z n . o v l á d a l i h o , a l e n e m u s e l i s i b ýt v ě d o m i t o h o , c o j e t o z a j a z yk . D o d r ž o v a l i
z v yk y , z p í v a l i s v é p ř e k r á s n é p í s n ě , v yl e p š o v a l i
kroje, které nosili až do odchodu z Rumunska. Obdobně líčí nelehké počátky života na Skejuši rovněž členka s o u b o r u S k e j u š a n M a r i e M a l c o v s k á : „ Z v yp r á v ě n í s v é b a b i č k y a s v ýc h r o d i č ů v í m , ž e z a č á t k y b yl y m o c t ě ž k é . D l o u h o s i n e m o h l i z v yk n o u t n a rovinu, která je obklopovala, pocházeli totiž z překrásné slovenské h o r n a t é k r a j i n y. Z e s t o d o l y s i p o s t a v i l i o b yd l í , p o t o m k o s t e l a š k o l u . V e š k o l e s e v yu č o v a l o v m a ď a r s k é m a r u m u n s k é m j a z yc e . L i d é s e p o s t u p n ě z a b yd l o v a l i , z a č a l i s t a v ě t r o d i n n é d o m k y, k t e r é p o s t u p n ě z v e l e b o v a l i , a t ě ž c e p r a c o v a l i . D o m k y s t a v ě l i z h l i n ě n ýc h t v á r n i c , k t e r é se dělaly z hlíny a slámy a přikrývaly střechy už ne slámou, ale p á l e n ým i t a š k a m i . M u ž i j e z d i l i d o A m e r i k y, k d e s i v yd ě l á v a l i p e n í z e , a l e s t á v a l o s e č a s t o i t o , ž e s e v r a c e l i b e z p e n ě z a z m l á c e n í . “ 80 Je třeba upozornit na multinacionální povahu v esnice, v níž tito přistěhovalci žili. Je zajímavé, že ve všedním životě se tato různost n e p r o j e v o v a l a a s o u ž i t í b yl o r e l a t i v n ě h a r m o n i c k é . Z á r o v e ň j e z ř e j m é , že
národní
identifikace
n e b yl a
v tu
dobu
ještě
jasně
ukotvená.
P ř í k l a d e m m ů ž e b ý t v yp r á v ě n í p a n í M a r i e M a l c o v s k é : „ D o š k o l y j s e m šla v osmi letech, tam jsme se učili slovenštinu a doma se mluvilo r u s í n s k y. V t u d o b u , a l e i d l o u h o p o t é , j s e m v ů b e c n e v ě d ě l a , ž e j e t o rusínština. Vzpomínám si na to, jak ze Slovenska přijeli učitelé a snažili se učit mlad á děvčata, která neuměla ani číst, ani psát. Každá 79 80
Tamtéž. MALCOVSKÁ, Marie - nejstarší členka souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 25. 4. 2012.
45
z n i c h d o s t a l a s e š i t a m u s e l a c h o d i t d o š k o l y. A n i j s m e n e t u š i l i , ž e j s m e R u s í n i , s t á l e j s m e s e d o m n í v a l i , ž e j s m e S l o v á c i . T e p r v e k d yž j s m e s e seznámili s profesorem Mikulášem Mušinkou, dozvěděli jsme se to, a t a k j s m e s i z a č a l i u v ě d o m o v a t , ž e j s m e R u s í n i . “ 81 Pro
lepší
pochopení
historického
kontextu
nahlédn eme
do
M a t e r i á l ů d r . M u š i n k y, v e k t e r ýc h s e z m i ň u j e o t o m , ž e p o r o z p a d u Rakousko-uherské monarchie v roce 1918 vznikl vážný spor o spišská m ě s t a a o b c e , k t e r é b yl y o d e v z d a n é v 1 7 . s t o l e t í k p o u ž i t í p o l s k ým p á n ů m . K a m i e n k a a J a r a b i n a b yl y v p r ů b ě h u č t yř m ě s í c ů o k u p o v á n y p o l s k ým i v o j e n s k ý m i j e d n o t k a m i . A l e p o p o d e p s á n í s a i n t - g e r m a i n s k é m í r o v é s m l o u v y 82 b y l y p o l s k é j e d n o t k y n u c e n y o p u s t i t t o t o ú z e m í , k t e r é s e s t a l o s o u č á s t í Č e s k o s l o v e n k é r e p u b l i k y 83. V letech
1946–1949
v rámci
mezinárodních
dohod
o
v ým ě n ě
o b yv a t e l s t v a r e e m i g r o v a l o d o Č e s k o s l o v e n s k a 1 1 2 r o d i n z e S k e j u š e , m e z i n i m i b y l i i o b č a n é z J a r a b i n y a K a m i e n k y, k t e ř í n e m o h l i b ýt u s í d l e n i k o m p a k t n ě , a l e b yl i z k o n c e n t r o v á n i v e d v o u l o k a l i t á c h – v o b c i Troskotovice (okres Znojmo) a ve městě Chomutov. V Troskotovicích d o s t a l i p ů d u a r o d i n n é d o m y p o o d s u n u t ýc h N ě m c í c h . D o r o k u 1 9 6 0 pracovali jako soukromí zemědělci, po roce 1960 vstoupili do JZD. V C h o m u t o v ě n a š l o d o m o v 8 7 r o d i n . V ě t š i n a z n i c h b yl a z a m ě s t n a n á v e válcovnách trub a železárnách. Převážná část reemigrantů ze Skejuše je bilingvní – v rodinném k r u h u p o u ž í v a j í r u s í n s k é n á ř e č í , a l e v e s p o l e č n o s t i m l u v í v ýh r a d n ě č e s k y.
Jen
někteří
z nich
mluví
rumunsky
(v souboru
Sofie
K ö s z t n e r o v á , J a n M a l c o v s k ý, M a r i e M a l c o v s k á ) . N a p o č á t k u s v é h o p o b yt u v Č e s k o s l o v e n s k u r e e m i g r a n t i z e S k e j u š e u z a v í r a l i e n d o g a m n í s ň a t k y ( t z n . v r á m c i s v é s k u p i n y ) , p o k r a č o v a l i t a k v t e n d e n c i , j e ž b yl a patrná již na Skejuši. Tuto skutečnost popisuje i Kateřina Romaňáková:
81
MALCOVSKÁ, Marie - nejstarší členka souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 25. 4. 2012. Saint-Germainská smlouva byla jednou z mírových smluv podepsaných po skončení první světové války. Jejím cílem bylo formálně ukončit válečný stav a právně zakotvit rozpuštění rakouské části dřívějšího Rakouska-Uherska a stanovit podmínky vzniku nového rakouského státu. Smlouvu podepsalo 10. září1919 v zámku v Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže Rakousko a 27 spojenců a zástupců přidružených stran.(DEJMEK, Jindřich a kol. Zrod nové Evropy: Versailles, St-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha: Historický ústav, 2011. s. 517. Práce Historického ústavu AV ČR = Opera Instituti historici Pragae. Řada A, Monographia; sv. 37. ISBN 978-80-7286-188-0). 83 Zde vycházím z materiálů MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov - Kurov, 1975. s. 12. 82
46
„Chlapci si brali za manželky jen rusínská děvčata, nechtěli se míchat s R u m u n y.
Přitom
multikulturní:
prostředí,
žili
tam
ve
kterém
Rumuni,
se
Němci,
žilo
ve
Češi,
Skejuši,
Maďaři,
b yl o
Slováci,
U k r a j i n c i , R u s í n i . “ 84 Stěhování
ze
Skejuše
do
Československa
n e b yl o
pro
mnohé
skejušské Rusíny snadné, což dokládají i vzpomínky Marie Malcovské, která se do Československa dostala v roce 1949 posledním transportem. Vzpomíná, že loučení se Skejuší bylo moc těžké. Otec se stěhovat nechtěl, sedm let byl ve válce a doma už měl hospodářství, pole, úrodu, ale matka chtěla zpátky do vlasti, odkud pocházeli její předkové. Rodiče
prodali
d o b yt e k ,
sklidili
z pole
úrodu.
Z
Rumunska
do
Č e s k o s l o v e n s k a c e s t o v a l i v l a k e m c e l ý t ý d e n . M a r i i v t u d o b u b yl o 1 5 l e t . Z p o č á t k u b yl i u b yt o v a n í v C h e b u v u b yt o v n á c h , s p a l i n a z e m i a p o t o m b yl i r o z d ě l e n i p o d l e t o h o , k a m p ů j d o u d o p r á c e : d o k a m e n o l o m u , do fabrik apod. Paní Malcovská vzpomíná: „My jsme se rozhodli pro zemědělství. Přijel pro nás příbuzný z Moravy z Troskotovic a trval na tom, že pojedeme s ním. Tak jsme se dostali do Troskotovic. Předseda o b c e n á m d a l m e n š í b yt a t a m j s m e s e u b yt o v a l i . D o s t a l i j s m e p r á c i , a b y b yl o
na
ž i v o b yt í . “
Marie
zpočátku
pracovala
u
sedláků.
Příbuzní
p o s k yt l i r o d i č ů m p a n í M a r i e p o t ř e b n ý o b n o s n a k o u p i r o d i n n é h o d o m k u a r o d i n a s e u s a d i l a . V t u d o b u v T r o s k o t o v i c í c h b yl o d e v ě t r u s í n s k ýc h rodin, které se tam
z a b yd l e l y . S o u ž i t í s m í s t n í m i o b yv a t e l i , k t e ř í
p o v a ž o v a l i p ř i s t ě h o v a n é R u s í n y z a R u m u n y, n e b yl o v ž d y p o h o d o v é , o b č a s d o c h á z e l o i n a v ým ě n u n á z o r ů . M a r i e p o k r a č u j e : „ M n ě o s o b n ě s e m o c s t ýs k a l o a n e j v í c e p o r u m u n s k é h u d b ě , č e s k á h u d b a s e m i v ů b e c nelíbila. V roce 1950 na Vánoce jsem jela na návštěvu ke strejdovi, k t e r ý b yd l e l
v Chomutově, a tam jsem
na zábavě poznala Janka.
(podrobnosti viz příloha č.5, str. 1). Jsme svoji už 61 let a v souboru S k e j u š a n ú č i n k u j e m e s m a n ž e l e m o d s a m é h o z a č á t k u . “ 85 Zakladatelkou a uměleckou vedoucí souboru Skejušan je Kateřina R o m a ň á k o v á – č l e n k a V ýb o r u p r o n á r o d n o s t n í m e n š i n y p ř i m ě s t s k é m
84
ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina, zakladatelka a umělecká vedoucí souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 20. 3. 2012. 85 MALCOVSKÁ, Marie - nejstarší členka souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 25. 4. 2012.
47
zastupitelstvu města Chomutov, členka Komise Ministerstva kultury ČR pro kulturní aktivity příslušníků národnostních menšin, účas tnice pěti S v ě t o v ýc h k o n g r e s ů R u s í n ů , č l e n k a S P P R – S v a z u p ř á t e l P o d k a r p a t s k é R u s i , a u t o r k a m n o h ýc h s c é n á ř ů r e p e r t o á r u s o u b o r u S k e j u š a n . D o Č e c h s e K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á d o s t a l a , k d yž j í b yl o o s m l e t . V z h l e d e m k t o m u , ž e b yl a j i ž o d d ě t s t v í u m ě l e c k y z a l o ž e n á ( v i z ž i v o t o p i s K . R . a z v u k o v ý z á z n a m ) , o d s a m é h o z a č á t k u p o b yt u v C h o m u t o v ě v s o b ě n o s i l a m yš l e n k u z a l o ž i t p ě v e c k ý s o u b o r , k t e r ý b u d e š í ř i t r u s í n s k é t r a d i c e a rusínský
folklor.
Jak
sama
uvádí,
již
koncem
80.
let
existoval
v Chomutově rusínský soubor, avš ak jeho působení nemělo dlouhé ho trvání a zhruba po roce činnost souboru zanikla. Pro
Kateřinu
Romaňákovou
i
pro
vznik
souboru
Skejušan
se
o s u d o v ým s t a l o s e z n á m e n í s e s l o v e n s k ým e t n o g r a f e m , s p i s o v a t e l e m , akademikem
dr.
Mikulášem
Mušinkou,
s nímž
se
osobně
setkala
v Chomutově v roce 1974. Při natáčení filmu „Verchovino, svitku ty naš“ v roce 1973 v obci Kamienka, okr. Stará Ľubovna na Slovensku , se M i k u l á š M u š i n k a d o z v ě d ě l , ž e v m i n u l é m s t o l e t í s e o b yv a t e l é t é t o o b c e v ys t ě h o v a l i d o R u m u n s k a a p o d r u h é s v ě t o v é v á l c e r e e m i g r o v a l i z p ě t d o tehdejšího Československa. V tu dobu na Moravě v Troskotovicích žilo a s i 2 0 r o d i n r u m u n s k ýc h r e e m i g r a n t ů a v C h o m u t o v ě a s i 4 0 r o d i n . M i k u l á š M u š i n k a t e h d y z k o u m a l f o l k l o r R u s í n ů - U k r a j i n c ů v ýc h o d n í h o Slovenska a pokusil se získat informace o stavu folkloru této regionální s k u p i n y, k t e r á v p r ů b ě h u j e d n o h o s t o l e t í č t yř i k r á t m ě n i l a m í s t o s v é h o p o b yt u . K d yž z a č a l z a p i s o v a t f o l k l o r o d S k e j u š a n ů v T r o s k o t o v i c í c h a pozdějí
v
Chomutově,
ne
všichni
tomu
b yl i
nakloněni.
Někteří
Skejušané chtěli zapomenout na minulý život, chtěli se asimilovat s č e s k ým p r o s t ř e d í m , n ě k t e ř í s e d o k o n c e z a s v ů j p ů v o d s t yd ě l i . O b á v a l i s e , ž e m í s t n í o b yv a t e l é j e b u d o u p o v a ž o v a t z a R u m u n y, a č k o l i o n i s a m i s e c í t i l i b ýt S l o v á k y. S h r o m á ž d ě n ý m a t e r i á l M i k u l á š M u š i n k a
později
zpracoval v Materiálech z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Č e c h á c h a n a M o r a v ě 86. P o p ř e č t e n í M a t e r i á l ů K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á
86
MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov Kurov,1975.
48
objevila
v ýj i m e č n o s t
rusínského
folkloru
a
prohlásila:
„Rusíni
se
n e m a j í z a c o s t yd ě t , r u s í n s k ý f o l k l o r j e n á d h e r n ý“ 87. Dne 21. 1. 1990 se v Prešově konal 1. sjezd Rusínů -Ukrajinců, na který
pan
Mušinka
Malcovského.
Své
pozval
i
zážitky
Kateřinu z prvního
Romaňákovou setkání
a
pana
s rodáky
Jana
Kateřina
R o m a ň á k o v á p o p s a l a v č l á n k u „ С т р а ч е н ы к р а я н е “ ( Z t r a c e n í k r a j a n é ) 88. Z tohoto
setkání
vzešla
idea
založit
rusínský
soubor,
propagovat
rusínský folklor, a tím uskutečnit svůj celoživotní sen. Je zajímavé, že existuje několik verzí vzniku so uboru. Mikuláš M u š i n k a j e p ř e s v ě d č e n ý, ž e t o b yl j e h o n á p a d , k t e r ý p o d c h yt i l a a realizovala neúnavná Kateřina Romaňáková. Marie Malcovská tvrdí, že t o b yl i j e j í r o d i č e , k t e ř í c h t ě l i n a p r v n í m s e t k á n í r o d á k ů z e S k e j u š e p ř i v í t a t s v é k r a j a n y r u s í n s k ým i p í s n ě m i : „ A n á p a d z a l o ž i t s o u b o r v z n i k l o d m ýc h r o d i č ů . C h t ě l i p o z v a t n a n á v š t ě v u d o C h o m u t o v a p ř í b u z n é z Rumunska a z Troskotovic a chtěli je překvapit tím, že je přivítají p í s n í ‘ S k e j u š u , S k e j u š u … ‘ . S e t k á n í s e k o n a l o , v ys t o u p e n í b yl o ú s p ě š n é , m y j s m e s e z a č a l i s c h á z e t . V t u d o b u t o j e š t ě n e b yl s o u b o r , n e m ě l i j s m e kroje, neměli jsme ani název, ale bylo nadšení a chuť skrz folklor se identifikovat se svým původem. A tak vznikl v Česku jediný rusínský s o u b o r S k e j u š a n . “ 89 V k a ž d é m p ř í p a d ě n á p a d s e z a l o ž e n í m s o u b o r u realizovala
Kateřina
následovně:
„Jedním
v ys t o u p e n í
Romaňáková. z našich
v Kamience,
tam,
Začátky
prvních odkud
souboru
oficiálních
před
mnoha
popisuje
vystoupení
b yl o
lety
naši
odešli
p ř e d k o v é . B yl o t o v e l i c e d o j e m n é s e t k á n í , m í s t n í o b yv a t e l é n á s v í t a l i chlebem a solí a všichni jsme brečeli. Postupně se začalo měnit i naše národní povědomí. Dříve se naši lidé k rusínské národnosti báli hlásit, hlásili se ke Slovákům, neprojevovali se, jako by se styděli za to, že jsou Rusíni. Dneska je tomu jinak. V Chomutově se o nás ví, máme kostel propůjčený od římskokatolíků, kde se každou neděli a každý s v á t e k k o n á s v a t á l i t u r g i e . T a d y, v C h o m u t o v ě , j s e m d o m a , i k d yž j s e m se narodila v Rumunsku, kde jsem prožila osm let, dalších devět let
87
Rozhovor s Kateřinou Romaňákovou ze dne 10. 5. 2012. Ústřížek z nepojmenovaných novin, kronika č. 1. (stránky kronik nejsou očíslováné). 89 MALCOVSKÁ, Marie - nejstarší členka souboru Skejušan, reprodukce rozhovoru ze dne 25. 4. 2012. 88
49
j s e m b yl a n a M o r a v ě , a l e v ě t š í k u s ž i v o t a j s e m s t r á v i l a v C h o m u t o v ě . K mému pocitu domova přispívá i to, že js me snad jediní v České republice,
kde
se
město,
v
čele
s primátorem
a
V ýb o r e m
pro
n á r o d n o s t n í m e n š i n y , s t a k o v ým z á j m e m s t a r á o e t n i c k é m e n š i n y“ 90. V roce 1990 prostřednictvím profesora P. R. Magocziho umožnil M.
Mušinka
několika
členům
budoucího
souboru
prezentovat
část
plánovaného repertoáru (tzn. několik písní) na 1. světovém kongresu R u s í n ů v H u m e n n é m , k d e s k l i d i l i v e l k ý ú s p ě c h . 91 Z a k l á d a j í c í m i č l e n y s o u b o r u S k e j u š a n b yl y K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á , M a r i e M a l c o v s k á , M a r t a Ž o l o b o v á , A n n a K o v á č o v á ( 4 s e s t r y) , K a t e ř i n a Martínková,
Eva
Loudová
(2
s e s t r y) ,
Marta
Abtová,
Kateřina
H a m o u z o v á ( 2 s e s t r y) . D o p r o s i n c e r o k u 2 0 1 2 v s o u b o r u ú č i n k o v a l o s e d m s o u r o z e n c ů M a r ť á k o v ýc h . První oficiální vystoupení souboru v Chomutově se konalo 5. 5. 1990 na 1. setkání rodáků Rusínů v Chomutově, kde se sešlo 70 hostů. Č l e n o v é s o u b o r u n e m ě l i v t u d o b u a n i k r o j e , v ys t u p o v a l i v c i v i l n í m oblečení, ale i tak sklidili velký úspěch . Od té doby se již tradičně každý rok v květnu koná setkání rodáků -Rusínů v Chomutově, kdy Skejušan připravuje bohatý kulturní program a zve folklorní soubory a různé umělce, kteří jsou obohacením a zpestřením každého setkání. Za velké podpory M. Mušinky se soubor v roce 1991 dostal na 26. f o l k l o r n í f e s t i v a l v K a m i e n c e a v e S v i d n i k u . T o t o v y s t o u p e n í b yl o p r v n í m o f i c i á l n í m v ys t o u p e n í m s o u b o r u . J a k u v á d í v ě t š i n a r e s p o n d e n t ů , návštěva Kamienky, místa, odkud pocházeli jejich předkové, se stala jedním z nejdojemnějších momentů v jejich životě. V l i s t o p a d u r o k u 1 9 9 1 b yl i č l e n o v é s o u b o r u p o z v á n i n a D r u h ý s n ě m Rusínské obrody v Humenném na Slovensku, kde zazpívali rusínské p í s n ě . Ú s p ě c h b yl v e l k ý, v t ýd e n í k u Н о в е ж и т т я ( N o v ý ž i v o t ) s e o b j e v i l č l á n e k „ З у с т р і ч к р а я н і в “ ( S e t k á n í k r a j a n ů ) , t a k t é ž v yc h á z í článek „Як ся познали родаси“v čtrnáctideníku RusínůČSFR Народны
90
SPURNÝ, Matěj. Sudetské osudy. Lidé z východu. Antikomplex o. s.:nakladatelství Českého lesa, 2006. s. 119-126. ISBN 80-86125-74-2. 91 MUŠINKA, Mikuláš. E-mailová korespondence ze dne 28. 4. 2012.
50
н о в и н к ы ( N á r o d n í n o v i n k y) . T e x t y v e l i c e p o z i t i v n ě h o d n o t i l y č i n n o s t s o u b o r u . 92 Umělecká získával
kariéra
postupně
zúčastňovat
souboru
popularitu,
folklorních
Skejušan stal
festivalů
po
se
b yl a členem
celé
zahájena FOSu
republice
a
a i
soubor
začal
se
v zahraničí.
Vedení souboru přistupovalo velice zodpovědně ke své činnosti. K. Romaňáková, K. Martínková, E. Loudová, K. Hamouzová, M. Žolobová se
několikrát
zúčastnily školení
z a m ě ř e n ýc h
na
metodiku
nácviku
p ě v e c k ýc h s k u p i n . P r v n í š k o l e n í p r o b í h a l a n a S l o v e n s k u , v L i p o v c í c h u Prešova, a dle slov vedoucí Kateřiny Romaňákové byla poučná a přínosná. V r o c e 1 9 9 2 b yl s o u b o r p o z v á n d o O s t r o v a n a d O h ř í n a 1 . f o l k l o r n í sdružení
Karlovarska
„ P r a m e n y“ ,
kde
v ys t o u p i l
s p í s ň o v ým
r e p e r t o á r e m . V r e g i o n á l n í m t i s k u t e h d y z a z n a m e n á v á m e : „ V yv r c h o l e n í m f e s t i v a l u b yl r u s í n s k ý s o u b o r S k e j u š a n v p ř e k r á s n ýc h k r o j í c h , s e s v ým i p í s n ě m i s k l i d i l i u d i v á k ů v e l k ý o h l a s . “ 93 V ýk o n n ý t a j e m n í k F O S Č R Zdeněk Pšenica poslal děkovný dopis starostovi města Chomutov, ve kterém napsal, že soubor nejenže úspěšně reprezentoval město, „ale překvapil přístupem k tradiční lidové kultuře, kterou udržuje a rozvíjí s e s m ys l e m p r o j e j í f u n k c e v s o u č a s n é d o b ě . “ 94 T e n t o d o p i s s e o b j e v i l i v m í s t n í m t i s k u . S o u b o r S k e j u š a n z a č í n a l b ýt p o p u l á r n í . Ž á d n á k u l t u r n í a k c e m ě s t a s e n e o b e š l a b e z j e h o v ys t o u p e n í , s o u b o r s e z a č a l ú č a s t n i t mezinárodních folklorních festivalů, v tisku v Čechách i na Slovensku s e p s a l o o č i n n o s t i s o u b o r u . S o u b o r s e s t a l o b č a n s k ým s d r u ž e n í m , b yl o třeba řešit i otázky ekonomické, finanční zázem í, nutné pro existenci souboru, připravovat projekty (této činnosti se ujala Eva Loudová, která se stará o finance do dnešního dne). V r o c e 1 9 9 4 b yl s o u b o r p o p r v é p o z v á n n a M e z i n á r o d n í f o l k l o r n í festival
do
Strážnice,
kde
opět
úspěšně
v ys t o u p i l
a
v ys l o u ž i l
si
poděkování Ústavu lidové kultury Strážnice. Repertoár souboru se 92
SROKA, Jan. Як ся познали родаси (Jak se poznali krajané). Dvojtýždenník Rusínov ČSFR Народны новинкы, č. 9, 11. 12. 1991 in kronika souboru Skejušan, č. 1. Neznámý autor. Зустріч краянів (Setkání krajanů). Týždenník svazu Rusínov-Ukrajincov ČSFR Нове житя (Nový život). 20. 3. 1992, in kronika souboru Skejušan, č. 1. 93 Kronika č. 1. (zdroj není uveden). 94 Děkovný dopis, kronika, č. 1.
51
rozšiřoval, Kateřina Romaňáková začala psát scénáře, které kopírovaly roční období. Vznik lo tak pásmo „Rok na dědině“. Za
22
let
existence
soubor
absolvoval
cca
500
vystoupení.
P r a v i d e l n ě j e z v á n a v ys t u p u j e n a o s l a v á c h D n e z e m ě , n a d o ž í n k o v ýc h slavnostech
a
j i n ýc h
P o d k r u š n o h o r s k ým
zooparkem
akcích
p o ř á d a n ýc h c h o m u t o v s k ým
Chomutov.
Posledních
pět
let
se
k a ž d o r o č n ě z ú č a s t ň u j e v e l i k o n o č n í c h v ys t o u p e n í v K a r l o v ýc h V a r e c h . Od
roku
2008
V i k t o r i á n s k ýc h kulturu
na
pravidelně
se
slavnostech. festivalu
prezentuje
Dvakrát
na
c h o m u t o v s k ýc h
předváděltradiční
národnostních
menšin
Barevná
rusínskou planeta
v C h o m u t o v ě . K a ž d o r o č n ě s e z a p o j u j e d o a d v e n t n í c h o s l a v p o ř á d a n ýc h c h o m u t o v s k ým zastupitelstvu
Výborem
pro
s d o p r o v o d n ým
národn ostní programem
menšiny a
při
městském
ochutnávkou
tradičních
v á n o č n í c h r u s í n s k ý c h j í d e l . S o u b o r d v a k r á t p o b ýv a l v R u m u n s k u , v kraji, kde se narodili rodiče jeho členů a i někteří z nich. Šestkrát Skejušan
v ys t u p o v a l
v Kamience
na
Slovensku,
v obci,
ze
které
v polovině 19. století odcházeli jej ich předkové za lepším životem do Rumunska.
Soubor
se
sedmkrát
zúčastnil
mezinárodních
festivalů
v P o l s k u , a t o v r ů z n ýc h l o k a l i t á c h : v K r yn i c i , v M i c h a l i v i , v L e g n i c i . Třikrát prezentoval slavnostech
s v o j e v ys t o u p e n í n a m e z i n á r o d n í c h f o l k l o r n í c h
v M a r i á n s k ýc h
Lázních.
Desetkrát
vystupoval
na
Mezinárodních folklorních festivalech ve Strážnici, kde v roce 1999 získal Laureáta Strážnice 1999 za citlivé udržování kultury Rusínů. Osmkrát se Skejušan zúčastnil Mezinárodního folklorního festivalu J á n o š í k ů v d u k á t v R o ž n o v ě p o d R a d h o š t ě m , k d e v r o c e 2 0 0 8 v yh r á l 1 . cenu za „čas, váhu a kvalitu“ v mutění másla. Činnost souboru je velmi rozsáhlá , a jak je patrno, na řadu míst je soubor zván opakovaně. Pouze v jubilejním roce 2010, kdy soubor s l a v i l 2 0 l e t o d s v é h o z a l o ž e n í , a b s o l v o v a l S k e j u š a n ř a d u v ys t o u p e n í o d Chomutova až po polskou Legnici. Představil se na 12. krojovaném plese v Praze, předvedl masopustní zábavu v KASSu v Chomutově, účastnil
se
výstavy
krojů
v kostele
sv.
Kateřiny
v Chomutově,
v ys t u p o v a l v M o s t ě n a j a r m a r k u , z ú č a s t n i l s e v ýs t a v y n á r o d n o s t n í c h m e n š i n n a v e r n i s á ž i „ Ž i j e m e v j e d n é z e m i “ , v ys t u p o v a l n a o s l a v á c h 6 5 . 52
v ýr o č í o s v o b o z e n í , n a m u z e j n í n o c i p ř e d v e d l j e d e n z e s v ýc h ú s p ě š n ýc h programů – stloukání másla, hrál a zpíval na Červeném Hrádku na B a l k á n s k ýc h s l a v n o s t e c h , ú č a s t n i l s e M F F S v ě t p o d K y c z e r o u v p o l s k é Legnici,
taktéž
slavnostech,
v ys t u p o v a l
v ys t u p o v a l
na
na
MFF
c h o m u t o v s k ýc h Jánošíkův
dukát
V i k t o r i á n s k ýc h v
Rožnově
pod
R a d h o š t ě m , ú č a s t n i l s e 1 5 . M F F v K a r l o v ýc h V a r e c h , v ys t u p o v a l n a statku
v zooparku
v
Chomutově
se
scénkou
D o ž í n k y,
s vánočním
pásmem se prezentoval v Praze na mikulášském večírku SPPR, účastnil se všech národnostních akcí, koncertů a dalších slavností v Chomutově. S o u b o r S k e j u š a n l e t o s v k v ě t n u o s l a v i l 2 3 . v ýr o č í s v é h o z a l o ž e n í . J e h o č l e n o v é u c h o v á v a j í a p ř e d v á d ě j í s t a r é z v yk y a z p í v a j í p í s n ě v r u s í n s k é m j a z yc e . V s o u č a s n é d o b ě s o u b o r č í t á 1 9 a k t i v n í c h č l e n ů , převážně lidí staršího věku. Průměrný věk členů soubor u činí 65 let. Nejstaršímu členu souboru je 84let. Zajímavostí je, že do nedávné doby m e z i n i m i b yl o 7 s o u r o z e n c ů z r o d i n y M a r ť á k o v ýc h . B o h u ž e l , j e m á l o n a d š e n c ů z ř a d m l a d é g e n e r a c e , k t e ř í b y d o k á z a l i v p r á c i s v ýc h p ř e d k ů pokračovat, proto je na místě oba va, že soubor postupně ukončí svoji činnost. V současné době na Chomutovsku žije cca 300 Rusínů skejušského původu. Mnoho z nich se už nechce ke své rusínské národnosti hlásit, ž i j í v e s m í š e n ýc h m a n ž e l s t v í c h , m l u v í č e s k y, d o d r ž u j í č e s k é z v yk y a tradice. Jejich děti ani nevědí, odkud pocházejí rodiče a prarodiče. Přesto obecně jak v Česku, tak i v zahraničí pozorujeme obrácený jev, k d y s e k r u s í n s k é n á r o d n o s t i h l a s í v í c e a v í c e m l a d ýc h l i d í , o b z v l á š ť studentů, kteří jsou naopak hrdí na to, že jsou Rusíni, a zapojují se do r ů z n ýc h č i n n o s t í s t í m s p o j e n ýc h .
53
4 . Chara kteristika reperto áru so uboru Skejuša n 4 .1 R o z d ě l e n í r e p e r t o á r u S o u č á s t í p r o j e v u k u l t u r y s k e j u š s k ýc h R u s í n ů j e i v ýr a z n á p é č e o folklor. Faktem je, že tradiční folkl or udržují pouze představitelé starší generace,
mládež
o
propagaci
rusínského
folkl oru
a
zachování
r u s í n s k ýc h z v yk ů a t r a d i c n e m á z á j e m . H l a v n í m z d r o j e m , z n ě h o ž č e r p á soubor autentické písně, jsou Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska
v Čechách
a
na
M o r a v ě 95 ( d á l e
jen
M a t e r i á l y) ,
které
z p r a c o v a l d r . M i k u l á š M u š i n k a , t a k t é ž v yp r á v ě n í r o d i č ů a p r a r o d i č ů s o u č a s n ýc h č l e n ů s o u b o r u a j e j i c h v z p o m í n k y z d ě t s t v í . T o z n a m e n á , ž e repertoár souboru je založený na orální tradici. Soubor a jeho vedoucí v yc h á z í z p a m ě ť o v é f i x a c e a r e p e r t o á r u p ř e n á š e n é h o z g e n e r a c e n a generaci tradováním . Repertoár souboru je rozmanitý, jedná se o písně ( c c a 1 7 0 ) ; s c é n k y, k t e r é s l e d u j í r o č n í o b d o b í ( 4 ) , p r a c o v n í p r o c e s y ( 7 ) , různé obřady a rodinné slavnosti (6) ; balady (4); satirické scénky (2) (viz přílohy č. 1-2). V repertoáru souboru se promítají dvě roviny folklorní tradice: první – obecná rovina, postavená na rusínském folkloru, textech písní, k r o j í c h a z v yc í c h . D r u h á r o v i n a , s p e c i f i c k á , v yc h á z e j í c í z t r a d i c n a Skejuši,
která
má
drobné
odlišnosti
spíše
j a z yk o v é h o
charakteru
(zdomácnělé pojmy z rumunského prostředí), jinak v plném rozsahu respektuje melodičnost, písňový charakter, oblečení rusínského původu.
95
MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov-Kurov, 1975.
54
4 .2 P í s e ň j a ko j e d e n z e z á kl a d n í c h t y p ů h u d e b n í h o projevu
Základem základních
repertoáru
t yp ů
souboru
hudebního
jsou
projevu.
písně.
Píseň
Základem
je
je
jeden
vokální
ze
projev
o p a t ř e n ý t e x t o v o u s l o ž k o u . L i d o v á p í s e ň j e j e v s p o l e č e n s k ý, v z n i k á v k o n k r é t n í c h h i s t o r i c k ýc h p o d m í n k á c h a p l n í v ž i v o t ě l i d í u r č i t o u funkci.
V ýz n a m
slova
píseň
je
vzhledem
ke
složité
stratifikaci
o z n a č o v a n é j e v o v é s f é r y b o h a t ě d i f e r e n c o v á n . V č e š t i n ě b ýv á v ýr a z p í s e ň č a s t o z a s t u p o v á n v ýz n a m o v ě j e n n e p a t r n ě p o s u n u t ý m ( v u r č i t é m o h l e d u s é m a n t i c k y k o n k r e t i z o v a n ým ) s l o v e m p í s n i č k a . V ýr a z y p í s e ň , „pjesňja“, Lied atd. mohou ovšem fungovat i jako označení básnického ú t v a r u u r č e n é h o k e z h u d e b n ě n í ( p ů v o d n ě b yl v l a s t n ě k a ž d ý p í s ň o v ý t e x t určen ke zpěvu), nebo jako titul slovesného díla zdůrazňujícího takto ž á n r o v o u p ř í b u z n o s t s p í s ň o v o u l yr i k o u , „ h u d e b n í “ k v a l i t u t e x t u a p o d . 96 Objektem našeho zájmu je lidová píseň , která je svou genezí i primární funkcí vázána na lidové prostředí, tj. na život tzv. základních vrstev společnosti předindustriální a zčásti též industriální. Hudebně jde o jednohlasý i vícehlasý vokální písňový út var (mnohdy spojovaný s i n s t r u m e n t á l n í m d o p r o v o d e m ) , t ým ž v ýr a z e m b ýv á v š a k o z n a č o v á n rovněž
příslušný
slovesný
text.
Společně
s lidovou
instrumentální
h u d b o u a l i d o v ým t a n c e m v ys t u p u j e l i d o v á p í s e ň t é ž j a k o s o u č á s t folkloru
(resp.
folklorní
h u d b y) ,
kam
se
ovšem
situují
i
písně
z l i d o v ě l é . 97 O f u n k c i l i d o v é p í s n ě s e v yj á d ř i l V o l o d ym y r H o š o v s k yj t a k t o : „ L i d o v á p í s e ň j e ú s t n ě t r a d o v a n ým a a u d i t i v n ě p e r c i p o v a n ým projevem kolektivní hudební a poetické tvořivosti pracujícího lidu, k t e r ý j i t v o ř i l s v ý m i v l a s t n í m i u m ě l e c k ým i p r o s t ř e d k y. U s p o k o j u j e j e h o d u c h o v n í p o t ř e b y, o d p o v í d á j e h o e s t e t i c k ým a e t i c k ým n o r m á m , o d r á ž í jeho
m yš l e n í ,
neoddělitelnou utvrzovala 96 97
cítění
a
složkou
v hudebním
pracovní
činnost.
duchovního myšlení
života určité
Píseň,
která
venkovských sluchové,
b yl a
vždy
o b yv a t e l ,
percepční
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 694. ISBN 80-7058-462-9. Tamtéž. s. 503.
55
a
r e p r o d u k č n í n á v yk y a z á r o v e ň v yt v á ř e l a k r i t é r i a e s t e t i c k é h o h o d n o c e n í . Hudební
j a z yk
vyjadřuje
specifickými
p r o s t ř e d k y,
o d l i š n ým i
od
h o v o r o v é h o , c í t ě n í a m yš l e n í l i d u a v r á m c i k o l e k t i v n í c h n o r e m a h i s t o r i c k y r o z v i n u t é t r a d i c e u s p o k o j u j e j e h o d u c h o v n í p o t ř e b y. H u d e b n í j a z yk
ve
formě
konkrétního
hudebního
dialektu
je
u m ě l e c k ým
prostředkem dorozumívání jen v okruhu tohoto dialektu. V tomto směru j e d a l e k o k o n z e r v a t i v n ě j š í n e ž h o v o r o v ý, k t e r ý s l o u ž í k d o r o z u m í v á n í i z a h r a n i c e m i s v é h o d i a l e k t u , a l e i j i n ým a s l o ž i t ě j š í m ú k o l ů m , n a p ř . j a k o p r o s t ř e d e k p o z n á n í , č i n n o s t i , h r o m a d ě n í p r a k t i c k ýc h z k u š e n o s t í a t d . “ 98 J e t ř e b a z d ů r a z n i t , ž e t a t o c h a r a k t e r i s t i k a v e l m i d o b ř e v ys t i h u j e i f u n k c e f o l k l o r u u s k e j u š s k ýc h R u s í n ů .
98
HOŠOVSKYJ, Volodymyr. U pramenů lidové hudby Slovanů. Praha: Editio Supraphon, 1976. s. 15.
56
4 .3 P í s ň o v ý
repertoár
souboru,
jeho
členění,
c h a r a kt e r i s t i ka
U p í s n í s o u b o r u S k e j u š a n n e n í z n á m j e j i c h p ů v o d n í a u t o r , b yl y převzaty
od
prarodičů,
většinou
šířeny
rodičů,
ústním
p ř í b u z n ýc h ,
podáním,
často
z n á m ýc h . tak,
že
Písně matka
b yl y doma
předzpěvovala svým dětem a ty její písně odposlouchaly. Písně se tímto způsobem dědily z generace na generaci, z pokolení na pokolení, od j e d n o h o č l o v ě k a k d r u h é m u . D a l š í m p r a v d ě p o d o b n ým z p ů s o b e m š í ř e n í p a k b yl s p o l e č n ý z p ě v l i d o v ýc h p í s n í v e n k o v s k ýc h l i d í p ř i p r á c i n a p o l i , v e s t o d o l e , n a z a h r a d ě č i p ř i p r á c i d o m a z a d l o u h ýc h z i m n í c h v e č e r ů . S p o l e č e n s k ý ž i v o t b yl v d o b ě , k d y n e e x i s t o v a l r o z h l a s , t e l e v i z e , i n t e r n e t a d a l š í s o u č a s n é k o m u n i k a č n í v ym o ž e n o s t i , p r a v d ě p o d o b n ě mnohem
spontánnější,
lidé
b yl i
podstatně
družnější,
lidové
„muzicírování“ i lidový zpěv patřil k jejich běžnému, každodennímu životu, a to zejména na venkově. Písně z repertoáru souboru odrážejí základní povahové rysy svých a n o n ym n í c h t v ů r c ů , j s o u t a k é b e z p r o s t ř e d n ě o v l i v n ě n y p r o s t ř e d í m , v e k t e r é m v z n i k l y a v e k t e r é m b yl y d á l e ú s t n ě š í ř e n y, k a ž d á j e d n o t l i v á píseň je spjatá s konkrétními
d u c h o v n í m i z á j m y n e b o p r a k t i c k ým i
potřebami lidí. Převážná většina písní je tesklivá, neradostná , souvisí s n e l e h k ým i
životními
podmínkami
předků
Skejušanů,
čast ým
c e s t o v á n í m z a p r a c í d o c i z i n y, d l o u h ý m i o d l u k a m i m u ž s k é č á s t i r o d i n nebo
vojenskou
službou
(tzv.
„rekrutčina“),
uzavíráním
sňatků
z rozumu, těžkou prací na poli, chudobou atd. Písňový repertoár souboru Skejušan je pestrý a žánrově bohatý . N e u s t á l e j e d o p l ň o v á n j a k z v ýš e j m e n o v a n ýc h M a t e r i á l ů 99, t a k i n o v ě v yt o v ř e n ým i p í s n ě m i , k t e r é s k l á d á K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á . N e j e d n á s e o čistě
umělé
písně,
ale
paní
Romaňáková
zpracovává
fragmentární
m a t e r i á l , k t e r ý s i v yb a v u j e z e s v é h o ž i v o t a , a z n ě j v y t v á ř í u c e l e n á díla. 99
MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov - Kurov, 1975.
57
Písňový repertoár souboru obsahuje autentický skejušský repertoár, č á s t r u s í n s k ýc h p í s n í s l o v e n s k é h o a u k r a j i n s k é h o p ů v o d u a m a l o u č á s t p í s n í m o r a v s k ýc h . R e p e r t o á r j e r o z š i ř o v á n a d o p l ň o v á n o p í s n ě n á r o d ů , k t e r é s o u b o r p ř e v z a l n a f o l k l o r n í c h v ys t o u p e n í c h , n a p ř í k l a d v P o l s k u , n a S l o v e n s k u , v R u m u n s k u . T a k n a p ř í k l a d p í s e ň „ Ž yv i t e ľ u d i j e “ ( Ž i j t e , l i d é ) b yl a p ř e v z a t a o d p o l s k é h o s o u b o r u „ K yč e r a “ . P o l s k é h o p ů v o d u j e i žertovná píseň „Chlop dobrotisko“ (Chlap dobrák). Píseň „Daj že Bože d o b r yj č a s “ b yl a p ř e v z a t a o d S l o v á k ů z r o d n é v e s n i c e p ř e d k ů S k e j u š a n ů Kamienky (dle Kateřiny Romaňákové je tato píseň považovaná za h ym n u m í s t n í h o f o l k l ó r n í h o s o u b o r u B a r v i n e k ) . P í s e ň „ P o ď m e s o j d i v č a t a k r a š n i z a š p i v a t y“ ( P o j ď m e s i , d ě v č a t a , p ě k n ě z a z p í v a t ) d o souboru
přinesl
jeho
člen
Petr
Roško
ze
Slovenska
a
Kateřina
R o m a ň á k o v á s a m a d o p s a l a n ě k o l i k s l o k , k d yž m ě l s o u b o r z a h a j o v a t 1 4 . Karlovarský folklorní
festival
v roce
2009.
Některé
písně
použila
K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á p ř i p s a n í s c é n e k a n ě k t e r é v y m ys l e l a s a m a n a základě
melodií
z n á m ýc h
skejušských
písní.
Takovým
způsobem
n a p ř í k l a d v z n i k l y s c é n k y„ P a l i ň a p a ľ u n k y“ ( P á l e n í p á l e n k y) , „ V a r i ň a lekvaru“
(Vaření
povidel),
„Rajbaňa“
(Praní
prádla),
„Narodžiňa
ď i t yn y “ ( P o r o d d í t ě t e ) , „ K o r č m a “ ( H o s p o d a ) , „ N a k l a d a ň a k a p u s t y“ (Nakládání zelí). V repertoáru souboru samostatnou nepočetnou skupinu t v o ř í m u ž s k é p í s n ě ( p í s n ě , k t e r é z p í v a j í v ýh r a d n ě m u ž i ) : „ O j , t y s t a r yj Sivaku“ (Oj, ty starý Sivaku), „Hori , chlopci, my vojaci budeme“ ( V s t á v e j t e , c h l a p c i , j d e m e n a v o j n u ) , „ T u s t yj , k o ň u “ ( T u s t ů j , k o n i ) , „ H o r i z a h r a d o m “ ( N a h o r u p o z a h r a d ě ) , „ Z a h u č a l y h o r y“ ( Z a h u č e l y h o r y) , „ J i v b ym , p y v b ym “ ( J e d l b yc h , p i l b yc h ) . Z p í v a j í s e j e d n o h l a s n ě a většinou se věnují rekrutčině, emigraci, drátenické profesi.
Poslední
d o b o u j s o u d o r e p e r t o á r u z a ř a z o v á n y p í s n ě z v ýc h o d n í h o S l o v e n s k a a o b č a s i z e z á p a d n í U k r a j i n y 100. P ř e j í m a n é s k l a d b y ( S l o v e n s k o , U k r a j i n a ) soubor zařazuje do svého repertoáru pro jej ich „rusínský“původ. Noví členové
souboru
vnáší
do
repertoáru
souboru
podněty vycházející
z rusínského prostředí Slovenska, Ukrajiny a zde vedoucí souboru vidí problém
v tom, že
dochází
k posunu od čistě skejušského profilu
100
Například písně „Javorovoj lišťa opadaje“, „A čyja to chyža“, „A na hori dva javory“, „Horila lypka, horila“ a jiné; taktéž písně „Oj, letily husoňky“, „Try didy“, „Rosty, rosty čeremsyno“, „Ivanku, Ivanku“ a mnoho dalších.
58
s o u b o r u d o o b e c n ě j š í h o s r u s í n s k ým r e p e r t o á r e m . D o m n í v á m s e , ž e t o t o s t a n o v i s k o v e d o u c í s o u b o r u n e n í o p o d s t a t n ě n é . J a k v ýc h o d n í S l o v e n s k o , tak i západní Ukrajinu osídlovali a osídlují Rusíni a není tak možné stanovit
hranici,
která
by
dokázala
striktně
odd ělovat
skejušský
r u s í n s k ý f o l k l o r o d r u s í n s k é h o f o l k l o r u j i n ýc h o b l a s t í . S n a h a o u d r ž e n í čistě skejušského profilu souboru by mohla vést k uspíšení zániku souboru, neboť mladá generace Skejušanů nemá zájem o udržování rusínské
kultury.
Pokud
se
soubor
nebude
bránit
interpretování
„neskejušského“ rusínského repertoáru, je zde naopak reálná možnost uchovat
existenci
souboru,
b yť
se
již
nebude
jednat
o
čistě
„skejušskou“ záležitost. V repertoáru souboru je v současné době cca 170 písní. Každá p í s e ň u r č i t ým z p ů s o b e m s o u v i s í s l i d o v ým i s v á t k y a o b ř a d y, s r o č n í m o b d o b í m , s t yp e m p r a c o v n í č i n n o s t i , s r ů z n ým i ž i v o t n í m i u d á l o s t m i . Většina písní se zpívá dvojhlasně. Mikuláš Mušinka, který se jako první z a b ýv a l
r u s í n s k ým
s k e j u š s k ým
folkl orem,
vzpomíná:
„Spievalo
sa
väčšinou jednohlasne, ale aj dvojhlasne (jedna ‚na hrubo‘, druhá ‚na t o n k o ‘ “ 101. N a ž á d n ý h u d e b n í d o p r o v o d s i S k e j u š a n é n e p a m a t u j í .
Tuto
problematiku jsem konzultovala s Mikulášem Mušinkou, který uvedl: „V Skejuši Rusíni mali jedného muzikanta, ktorý hral na husliach pri m e n š í c h p r i l e ž i t o s t i a c h , n a p r í k l a d n a ‚ v e č yr k a c h ’ , n a k r e s t i n a c h a p . N a z á b a v á c h a l e b o n a s v a d b e h r a l a m u z i k a o l a s k ýc h c i g á n o v “ 102. S o u b o r tedy
zpívá
bez
hudebního
doprovodu,
tzn.
a
capella,
nepracuje
s h u d e b n í m i z á z n a m y, p r o t o t a t o p r á c e n e o b s a h u j e n o t o v é z á p i s y p í s n í , které soubor zpívá. Hudební transkripce nápěvů představuje specifickou problematiku,
která
v yž a d u j e
specifické
hudební
vzdělání ,
z toho
důvodu ponechávám tento aspekt stranou a v příloze bude obsažena pouze klasifikace písňového repertoáru souboru. V samotné práci cituji n ě k t e r é p í s n ě n e b o ú r yv k y z n i c h . T e x t p ř e v e d e n ý d o č e š t i n y p o d á v á pouze
textový
obsah
a
vědomě
nerespektuje
r ým o v o u s t r u k t u r u . 101 102
MUŠINKA, Mikuláš. E-mailová korespondence ze dne 2. 3. 2013. Tamtéž.
59
s yl a b i c k o u
normu
a
4 .4 R o z d ě l e n í p í s ň o v é h o r e p e r t o á r u s o u b o r u R e p e r t o á r s o u b o r u S k e j u š a n n e b yl d o p o s u d n i j a k z k o u m á n , č l e n o v é souboru
nepracují
se
s ys t e m a t i z o v a n ým
materiálem.
Rozdělení
písňového repertoáru jsem prováděl a na základě osobních postřehů a v yc h á z e l a j s e m v e l k o u m ě r o u z j e h o t e m a t i c k é c h a r a k t e r i s t i k y , a l e sledovala jsem i jiné důležité prvky (například mimotextové souvislosti apod.).
Na
tomto
základě
rozděluji
písňový
repertoár
souboru
následujícím způsobem. Do první kategorie jsem zařadila obřadní p í s n ě , k t e r é v yd ě l u j i j a k o z v l á š t n í s k u p i n u . P r i o r i t n í m k r i t é r i e m z d e b yl a s o u v i s l o s t p í s n ě s u r č i t ým o b ř a d e m a n e o d d ě l i t e l n o s t p í s n ě o d daného obřadu. Do druhé kategorie jsem zařadila písně historické, které
jsem
rozdělila
do
třech
podskupin ,
tzn.
písně
rekrutské,
drátenické a vojenské. P ři charakteristice h istorických písníjsem se o r i e n t o v a l a v ýr a z n ě p o d l e s p e c i f i c k é h o t é m a t u , k t e r é p í s e ň u v á d í d o konkrétního kontextu. Do třetí kategori e zahrnuji písně tematickyslabší, tzn. takové, jejichž námět je jen slabě naznačen a neváže se ke konkrétně historicky nebo ná božensky doložitelné skutečnosti a odoráží pouze obecné kontury života lidí . Tuto kategorii jsem rozdělila podle žánru na písně lyrické a žertovné.
4.4.1
Obřadní písně
Obřadní píseň je označení písňového projevu, který je funkčně i s é m a n t i c k y s p j a t s p r ů b ě h e m a s m ys l e m u r č i t é h o o b ř a d u . M ů ž e m e ř í c i , že
„rozvoj
určité
obřadní
tradice
si
zpravidla
vynutí
i
tvorbu
příslušného písňového repertoáru, neboť jako zpívaný slovesný text t l u m o č í e s t e t i c k y ú č i n n o u f o r m o u v ýz n a m d a n é s i t u a c e a p o s i l u j e k o m u n i k a t i v n o s t o b ř a d n í h o a k t u “ 103. O b ř a d n í l i d o v é p í s n ě t v o ř í j e d n u z e složek obřadního folkloru a patří k nejstarším žánrům lidové tvorby. J e j i c h p o č á t k y l z e m n o h d y k l á s t d o p ř e d k ř e s ť a n s k é d o b y. H u d e b n ě náležejí obřadní písně k nejstarším vrstvám písňového folkl oru. Do 103
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 636. ISBN 80-7058-462-9.
60
současnosti se dochovala pouze nepatrná část existujících obřadních p í s n í ( n a p ř . p í s n ě p ř i k o l e d n í c h o b c h ů z k á c h d ě t í i d o s p ě l ýc h a s v a t e b n í p í s n ě ) 104. S o u č á s t í o b ř a d n í h o p í s ň o v é h o r e p e r t o á r u S k e j u š a n ů j s o u i c í r k e v n í r e l i g i ó z n í p í s n ě . T y s e v ě t š i n o u p ř e d v á d ě j í n a V i k t o r i á n s k ýc h slavnostech, které se každoročně konají v Chomutově, a taktéž při návštěvách
římskokatolického
Kateřina
Romaňáková
vzhledem
k tomu,
že
kostela.
zakomponovala se
nejedná
o
Některé do
z církevních
repertoáru
skejušské
písně,
písní
souboru,
ale
nebudou
zde
a n a l yz o v á n y. V repertoáru souboru tvoří obřadní písně jeho podstatnou část a dají se rozdělit do několika skupin: obřadní písně vánoční, obřadní písně velikonoční, obřadní písně svatební.
4.4.1.1 Obřadní písně vánoční
První skupina obřadních písní se vztahuje k zimnímu svátku Vánoc a
některé
z těchto
písní
jsou
součástí
scénáře
„Štědrý
večer“.
Z v á n o č n í h o o b yč e j o v é h o c yk l u s e m p a t ř í p í s n ě – k o l e d y o s l a v u j í c í narození Krista: „Nova radosť stala“ (Nová radost nastala), „Divnaja n o v i n a “ ( D i v n á n o v i n a ) , „ N e b o i z e m ľ a n yn i t o r ž e s t v u j u t “ ( N e b e i z e m ě dnes oslavují). Jednou z nejpopulárnějších koled v repertoáru souboru, v níž se oslavuje narození Ježíše Krista s přáním štěstí a hojnosti, je koleda „Nova radosť stala“. Koleda má religiózní charakter a zpívá se i při vánoční bohoslužbě v kostele. „Nova radosť stala, jaka nebyvala, nad vertepom zvizda jasna švitu zasijala. De Christos rodyvsja, s Divy voplotyvsja, jak čolovik pelenamy, uboho povyvsja. Anhely špivajut, slavu vosklicajut, na nebesich i na zemly radost vozviščajut. Prosyme ťa Carju mylosty bezmirnyj, daruj lita ščaslyviji ľuďom svojim virnym .“ (Nová radost nastala, jaká nebývala, nad Betlémem hvězda jasná světu zazářila. 104
Tamtéž. s. 636.
61
kde se Kristus narodil, z Panny Marie vzešel, tak jako chudý člověk se do plen zahalil. Andělé zpívají, jeho oslavují, v nebi i na zemi radost zvěstují. Prosíme tě, Králi, milostinesmírné, daruj léta šťastná lidem svým věrným.)
V repertoáru souboru najdeme i písně nebo koledy obsahující e p i c k é v yp r á v ě n í d ě j e : „ V V i f l e j e m i n o v i n a “ ( V B e t l é m ě n o v i n a ) , „ S l a v a v o v yš n i c h B o h u “ ( S l á v a n a v ýs o s t e c h B o h u ) , „ K o l y j a s n a z v i z d a “ ( K d yž jasná hvězda) atd. Objevují se zde i písně oslavující svatého Mikuláše: „ O k t o , k t o N i k o l a j a ľ u b yt “ ( K d o , k d o m i l u j e M i k u l á š e ) , o d r á ž í c í v í r u lidí v nadpřirozenou sílu svatého Mikuláše, který je dokáže ochránit od všech problémů a starostí: „O kto, kto Nikolaja ľubyt, o kto kto Nikolaju služyt, tomu svjatyj Nikolaj, na vsjakyj čas pomahaj, Nikolaj, Nikolaj. O kto, kto žyvet v jeho dvori, pomočnyk na zemli i v mori, izmet jeho od napasty, ne dast jomu v hrichy vpasty, Nikolaj, Nikolaj…“ (Kdo, kdo miluje Mikuláše, kdo, kdo mu slouží, tomu svatý Mikuláš vždy pomáhej, Mikuláši, Mikuláši. Kdo, kdo žije na jeho dvoře, pomocník na zemi i na moři ochrání ho od všech běd, ochrání ho od hříchů, Mikuláši, Mikuláši…)
Zvláštní
skupinu
obřadních
vánočních
písní
tvoří
kolední
obchůzkové písně, obsahující žádost o odměnu za zpěv. Přehled všech písní vánočního zaměření k náhlédnutí příloha č.1(str. 1). Většina
vánočních
koled
v repertoáru
souboru
Skejušan
je
a n a l o g i c k á k p í s n í m z u k r a j i n s k é h o „ M о л и т о с л о в у" 105. T u t o s k u t e č n o s t j e m o ž n é v ys v ě t l i t t í m , ž e f o r m á l n ě j e d n o t n á c í r k e v n í o r g a n i z a c e s e r o k u 1 0 5 4 r o z d ě l i l a n a d v ě č á s t i . Z á p a d n í c í r k e v ( n a z ýv a n á t é ž ř í m s k á , l a t i n s k á n e b o k a t o l i c k á ) u z n á v a l a z a s v o j i h l a v u p a p e ž e , v ýc h o d n í 105
Православний Молитослов. Видання Екзарха всієї України, 1986.
62
církev (pravoslavná či ortodoxní) b yla podřízena konstantinopolskému patriarchovi. V době
třicetileté
války
b yl a
uherská
královská
moc
v r u k o u h a b s b u r s k ý c h c í s a ř ů S v a t é ř í š e ř í m s k é , j e j i c h ž s í l y, n a s a z e n é z a války v Říši, se uvolňovaly pro boj s Turky a jejich spojenci. Součástí t o h o t o b o j e b yl o i n a s t o l o v á n í U n i e . N a Z a k a r p a t í b yl a t a k o v á u n i e uzavřená ještě před koncem třicetileté války. Dne 24. dubna 1646 v době vlády knížete Jiřího Rákoczyho část pravosl avného knížectví, vedená biskupem Basilijem Tarasovičem, navázala kontakty s Římem a dala tak možnost vzniknout řeckokatolické církvi, přijala Užhorodskou u n i i 106, v j e j í m ž d ů s l e d k u v z n i k l a u n i a t s k á c í r k e v v U h e r s k u , k t e r é zahrnovalo i Podkarpatskou Rus a Prešovský region . Prameny pro obě víry zůstaly téměř stejné. Řeckokatoličtí věřící Skej ušané používají „ M o l i t v e n n i k “ 107, recenze
a
používají
který je
jenom
napsán
nepatrně
pravoslavní
se
věřící.
v církevní
odlišuje
od
slovanštině
maloruské
„ M о л и т о с л о в у" ,
Obě modlitební
knihy mají
který
společné
modlitby i náboženské písně, dokonce i stejné melodie církevních nápěvů. Liší se jen uspořádáním troparů a prokimenů. Po většinu dní v roce se v pravoslavné a řeckokatolické církvi koná liturgie sv. Jana Z l a t o ú s t é h o . L z e ř í c i , ž e s e j e d n á o h l a v n í b o h o s l u ž b u b yz a n t s k é h o obřadu. Skejušané v repertoáru přizpůsobili některé texty církevních písní svému nářečí, čímž se jej ich verze nepatrně líší od verze knižní. Například používají slovo hnes, místo knižního dnes (Božyj syn hnes, místo Božyj syn dnes), tzn. jedná se pouze o dílčí drobné nářeční o d c h yl k y. 4.4.1.2 Obřadní písně velikonoční
Druhá
skupina
obřadních
písní
se
vztahuje
k jarnímu
svátku
Velikonoc. Liturgický zpěv a církevní hudba jsou příznačné pro písňový repertoár
souboru
Skejušan,
všechny
106
písně,
které
se
vztahují
Коротка історія Православної віри на Закарпатті (Krátká historie Pravoslavné víry na Zakarpatí). MukačevskoUžhorodská Pravoslavná Eparchije, 1992. s. 8. 107 Molitvennik. Prešov: Petra, n. o., 2010. ISBN 978-80-8099-043-5.
63
k velikonočním
svátkům,
mají
religiózní
charakter.
Jednaz nich
z n á z o r ň u j e p a n n u M a r i i p l a č í c í n a d t r p í c í m u k ř i ž o v a n ým J e ž í š e m . „Stradaľnaja maty pyd chrestom stojala, stala rydaty v slezach promovľala, oj synu, synu, za jaku provynu, perenosyš nyní ťažeňku hodynu, na chresti. Ja tebe kupala horkymy slezamy, jak malym chovala pered vorohamy , a nyni plaču, bo tebe vse traču, vže ťa mylyj synu boľše nepobaču, synu myj. Ty požertvovavsja vsich ľudej spasaty , a za to doždavsja nevynno vmyraty , za švit lukavyj, zlobnyj i nepravyj, što spolnyv na tobi svoj zasud korvavyj, na chresti.“ (Trpící matka pod křížem st ála, zaplakala, v slzách naříkala, oj, synu, synu, za jaké provinění, trpíš nyní těžké chvíle na kříži. Já jsem tě koupala v hořkých slzách, malého jsem tě chránila před nepřáteli , a dneska pláču, protože tě ztrácím, už tě, milý synu, více nespatřím, synu můj . Ty ses obětoval pro spásu všech lid í, a za to musíš nevinně umírat , za svět nespravedlivý, zlostný a neupřímný, který na tobě spáchal svůj úděl krvavý.)
Některé
z písní
velikonočního
charakteru
se
vztahují
spíše
k momentům ukřížování, tzn. jsou spojeny s liturgií Velkého pátku, jiné, jako například následující píseň, souvisí naopak se vzkříšením na Bílou sobotu. „Sohlasno zašpivajte, Voskresšaho vitajte, radujme šia nyni vsi, jak anhely v nebesich. Christos voskrese iz mertvych, voskrese iz mertvych, smertyju smerť poprav, 108 i suščym vo hrobi žyvot darovav…“ (Společně zazpívejte, Vzkříšeného vítejte, radujme se dneska všichni, jak andělé v nebi. Kristus vstal z mrtvých, vstal z mrtvých, smrtí smrt překonal, a jsoucím ve hrobech život daroval…)
108
Přehled velikonočních písní viz příloha č. 1. s. 1.
64
Velikonoční sváteční napěv „ Christos Voskres“, který je obsažen ve scénce „Velikonoce“, se do dnešního dne zpívá na velikonoční pravoslavné liturgii. Stejné nápěvy se objevují i u jižních Slov anů, ale poněkud s odlišnou melodií. I z d e p o z o r u j e m e n e p a t r n é z m ě n y o p r o t i v ýc h o z í m u l i t u r g i c k é m u textu, jedná se o fonetické varianty vzniklé v důsledku prosazení v ýs l o v n o s t i v d a n é m n á ř e č í : j e p o u ž í v á n o s l o v o š v i t m í s t o s v i t ( z a š v i t lukavyj, místo za svit lukavyj); šia místo sja (radujme šia, místo radujme sja); što namísto ukrajinského що. Největší pozornost si však zasluhuje
velmi
s t a r o b yl ý
reflex
*tort,
viz
korvavyj,
který
sev ukrajinšine změnil na кривавий. Je patrné, že v případě obřadních písní vánočních a velikonočních, které se objevují v repertoáru souboru Skejušan, se jedná o běžně r o z š í ř e n é l i t u r g i c k é p í s n ě , n e s h l e d á v á m e z d e ž á d n é s p e c i f i c k é z n a k y, k t e r é b y j e v ýr a z n ý m z p ů s o b e m o d l i š o v a l y n a p ř í k l a d o d u k r a j i n s k ýc h variant. 4.4.1.3 Obřadní písně svatební
T ř e t í n e j p o č e t n ě j š í s k u p i n u o b ř a d n í c h p í s n í t v o ř í s v a t e b n í p í s n ě 109. J e d n á s e o v e l m i v yh r a n ě n o u a s p e c i f i c k o u o b l a s t , k t e r á p ř e d s t a v u j e s k u p i n u p ř e v á ž n ě l yr i c k ýc h n e b o
l yr i c k o - e p i c k ýc h p í s n í s v á z a n ýc h
s r o d i n n ým i o b ř a d y a o b yč e j i . „ S p o j e n í s o b ř a d e m j e z d e n a t o l i k p e v n é , ž e s m ys l o b ř a d u l z e n ě k d y p o c h o p i t p o u z e v s o u v i s l o s t i s d a n o u p í s n í , p ř i č e m ž s a m a p í s e ň n a b ýv á p ř í s l u š n é h o v ýz n a m u p r á v ě v o b ř a d u a m i m o o b ř a d n í k o n t e x t m ů ž e b ýt v yk l á d á n a z c e l a j i n a k “ 110. S v a t e b n í p í s n ě z repertoáru souboru lze rozdělit do skupin dle průběhu daného obřadu. N a z á k l a d ě t o h o t o r o z d ě l e n í j s o u v y t v o ř e n y i č t yř i s c é n á ř e , p o p s a n é v kapitole,
která
se
věnuje
„Sprašaňa“(Námluvy), z cerkvi“(Návrat 109
110
z kostela)
charakteristice
svatebních
„Blahosloviňa“(Požehnání), a
„Čepiňa
n e v i s t y“ ( Č e p e n í
scénařů : „ P r yc h o d n e v ě s t y) .
Přehled svatebních písní příloha č. 1. s. 1. Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 636. ISBN 80-7058-462-9.
65
A b yc h o m s e n e o p a k o v a l i , u v e d u j e n c h a r a k t e r i s t k u n ě k t e r ýc h p í s n í s touto tematikou. Například námětem druhé skupiny písní (Požehnání) je nejčastěji loučení mladého páru s rodiči: „Oj, mamuš, mamuš, mamičko moja, kup my, mamuš, kup my šaty, bo šia budu vydavaty, oj, mamuš mamuš, mamičko moja.“ (překlad viz scénář„Požehnání“)
D a l š í s v a t e b n í p í s e ň z n á z o r ň u j e s m u t e k n e v ě s t y, k t e r á m u s í o p u s t i t o b yd l í s v ýc h r o d i č ů a n á s l e d o v a t s v é h o m u ž e : „Ej dalas mňa mamičko, ej dalas mňa odvesty, ej bo šia ty unylo, ej, moju kosu plesty, ej ny my kosu plesty, ej ny my chyžu mesty, ej ny my frajyrovi, ej perečko odnesty….“ (Ej, dala jsi mě, mamičko, Ej, dala jsi mě odvést, protože se ti už nechtělo , česat moje vlasy, ani plést můj cop, ani zametat dům, ani odnést ozdobu, na klobouk mému frajirovi…)
Další skupina svatebních písní (Čepení) je zaměřená na přání svatebčanů novomanželům, například: „Ej čepte lem jej čepte, ej do novoho čepca, ej žeby na teraz ryk, ej kolysala chlopca…“ (Ej, jen ji čepte, ej, do nového čepce, ej, aby na příští rok, chovala chlapce…)
S p e c i f i c k é j s o u s v a t e b n í p í s n ě p ř i č e p e n í n e v ě s t y, l yr i c k é , s m u t n é , znázorňující loučení mladého páru se svobodou: „Ej vlasy moji vlasy, ej žovty moji vlasy, ej nebdu vas česala, ej na deň po try razy… Ej vlasy moji vlasy, ej žovtoho prameňa,
66
ej jak vy nemynuly, ej hnešňoho čepiňa…“(překlad vizscénka „Čepení nevěsty“)
Ve svatebním obřadovém folkloru z repertoáru souboru Skejuš an shledáváme společné obsahové základy (například rozčesávání vlasů a č e p e n í n e v ě s t y, s m u t n é l o u č e n í n e v ě s t y s r o d i č i , p ř i j e t í n e v ě s t y a ženicha
do
rodiny
s l o v e n s k ým
toho
folklorem.
druhého )
Konkrétní
s
u k r a j i n s k ým ,
texty
ovšem
m o r a v s k ým
vykazují
i
v ýr a z n é
s p e c i f i c k é r ys y a n e n a l e z n e m e z d e a n a l o g i e s p í s n ě m i j i n ýc h o b l a s t í . Melodie jsou odposlouchané od předků a prapředk ů Skejušanů.
Historické písně
4.4.2
V repertoáru souboru Skejušan tvoří podstatnou skupinu historické p í s n ě , k t e r é m ů ž e m e d á l e p o d l e u r č i t ýc h c h a r a k t e r i s t i c k ýc h z n a k ů rozdělit na písně rekrutské, drátenické a vojenské. Tuto možnost nám p o s k yt u j e d e f i n i c e S l o v n í k u č e s k é h u d e b n í k u l t u r y , k t e r á t v r d í , ž e „ t yt o ž á n r y l z e s t a n o v i t p o d l e h l e d i s e k t e m a t i č n o s t i , s v á z a n o s t i s u r č i t ým prostředím
atd.,
přičemž
jednotlivé
okruhy
se
mohou
i
vzájemně
p ř e k r ýv a t ; v i z ž a n r o v é p o j m y j a k o h i s t o r i c k á p í s e ň , v o j e n s k á p í s e ň , ř e m e s l n i c k á p í s e ň … “ 111. 4.4.2.1 Historické písně rekrutské
V případě rekrutských písní se jedná o „folklórní písňový žánr, který se začleňuje
rovněž
d o s f é r y v o j e n s k ýc h
písní.
Adjektivum
r e k r u t s k á j e o d v o z e n o z v ýr a z u ‚ r e k r u t ‘ ( o d v e d e n ý v o j á k ) a p o u k a z u j e k někdejšímu
způsobu
verbování
branců.
Základní
vrstva
takto
o z n a č o v a n ýc h p í s n í v z n i k l a j i ž v e 2 . p o l . 1 8 . s t o l e t í ( t e h d y b yl o v e r b o v á n í z a v e d e n o ) , r e p e r t o á r s e v š a k u d r ž o v a l a d á l e v yv í j e l i p o prosazení všeobecné branné povinnosti. Verbování znamenalo sociálně nespravedlivý a násilný akt, kte rý postihoval zvlášť mladou mužskou venkovskou populaci z chudších vrstev (ta neměla možnost se ‚z vojny 111
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 695. ISBN 80-7058-462-9.
67
v yp l a t i t ‘ .
Rekruti
b yl i
též
„Rekrutčina“představovala
získáváni pro
r ů z n ým i
venkovské
léčkami
a
o b yv a t e l s t v o
s l i b y“ 112. obrovské
b ř e m e n o . R e k r u t i s e d o s t á v a l i d o v o j e n s k é s l u ž b y t ř e m i z p ů s o b y: b yl i verbování
císařskými
verbíři,
násilím
odváděni
na
p o k yn
svého
panovníka anebo šli do služby dobrovolně. Služba v císařském vojsku trvala
10
až
15
let,
málokterý
voják
se
vrátil
dom ů.
Proto
je
v r e k r u t s k ýc h p í s n í c h c í t i t s m u t e k , l o u č e n í s e s ž i v o t e m , s r o d i n o u , milovanou dívkou, s přáteli. Hlavním hrdinou rekrutských písní je sám r e k r u t – n ě k d y o d v á ž n ý, n ě k d y b e z r a d n ý, č a s t o p o d v e d e n ý a z k l a m a n ý. Vedle rekruta vidíme zamilovanou mladou dívku, která při loučení s rekrutem slibuje věrnost a je připravená se obětovat kvůli své lásce. Jedná
se
převážně
o
smutné
písně
znázorňující
loučení
m l a d ýc h
z a m i l o v a n ýc h l i d í , k t e ř í s e č a s t o z n o v u n e s h l e d a j í . V repertoáru souboru Skejušan se jedná o písně: „Ja parobok v m l a d ym v i k u “ ( J á c h l a p e c v m l a d é m v ě k u ) , „ L a s t yv o č k a “ ( V l a š t o v k a ) , „Dobri ľude“(Dobří lidé), „Skejušu, Skejušu“(Skejušu, Skejušu), „A t a m d o l o n a d o l yn i “ ( A t a m d o l e n a d o l i n ě ) , „ V t ym s k e j u š s k ym k r a j n i m d o m i “ ( V t o m s k e j u š s k é m k r a j n í m d o m ě ) , „ P a s e J a n o d v a v o l y“ ( P a s e J a n o d v a v o l y) , „ K u p m y , m a m u š , s i v y v o l y“ ( K u p m i , m á m o , š e d é v o l y) , „ T a p r e š o v s k á k a s a r ň a “ ( T a p r e š o v s k á k a s á r n a ) , „ O d P r j a š o v a č o r n á r o ľ a “ ( O d P r e š o v a č e r n á z e m ) , „ B e l o g r a d “ ( B ě l e h r a d ) a j i n é 113. J a k o p ř í k l a d u v e d u j e d n u z r e k r u t s k ýc h p í s n í „ K u p m i , m a m u š , s i v y v o l y“ , z n á z o r ň u j í c í m o n o l o g m l a d é h o v o j á k a , k t e r ý b o j u j e s n e p ř í t e l e m a s t á v á s e o b ě t í n e r o v n é h o b o j e . V p o s l e d n í c h c h v í l í c h v yh a s í n a j í c í h o života posílá vzkaz své matce, s níž se již nikdy neshledá. Píseň je velice tesklivá, jako většina rekrutskýc h písní. „Kup my, mamuš sivy voly, naj poorjuť čornu roľu. Čorna roľa neorana, lem kuľamy zašijana. Letyt kuľa za kuľamy, krov šia ľije jaročkamy. A v tyj krvi vojak lezyt, v pravyj ruci šabľu deržyt. Neržy koňu nado mnoju, 112 113
Tamtéž. s. 771. Celý soubor rekrutských písní viz příloha č. 1. s. 2.
68
nesy mami novynoju. Naj že vozne pisku žmeňu, naj rozsije po kameňu. Jak iz piska žytko vzyjde, tohdy jej syn z vojny pryjde. Joj bože myj už neschodyt, ani myj syn neprychodyt.“ (Kup mi, mámo, šedé voly, ať zořou černé pole. Černá půda neoraná, jen kulkami zasetá. Letí kule za kulemi, krev se lije strouhami. A v té krvi voják leží, v pravé ruce šavli drží. Nerži, koni, nade mnou, odnes mámě novinu. Ať vezme hrst písku, ať rozseje ho po kameni. Když z písku žitko vzejde, tehdy její syn z vojny přijde. Oj, Bože můj, nevzchází, ani můj syn nepřichází.)
H i s t o r i c k y z a j í m a v o u r e k r u t s k o u p í s n í j e „ O d K a m j u n k y s yp a n a d r a ž o č k a “ ( O d K a m i e n k y s yp a n á c e s t i č k a ) , k t e r á m á s v o j i h i s t o r i i . Kateřina Romaňáková uvádí, že tuto píseň j i naučila její matka, která j i o p ě t p ř e v z a l a o d s v é m a t k y. L z e p r o t o p ř e d p o k l á d a t , ž e p ů v o d t é t o písně můžeme klást do 2. pol. 18. a poč. 19. století. Jak je uvedeno v kapitole „Historie vzniku souboru Skejušan“, skejušští Rusíni se s n a ž i l i u z a v í r a t e n d o g a m n í s ň a t k y, t o z n a m e n á v r á m c i s v é h o e t n i k a . U z a v í r á n í t ě c h t o s ň a t k ů b yl o s l o ž i t é , v ýb ě r n a S k e j u š i b yl o m e z e n ý. M l á d e n c i j e z d i l i z R u m u n s k a n a S l o v e n s k o ( k o n k r é t n ě d o K a m i e n k y) , tam, odkud pocházeli jejich předkové, kde si hledali vhodné partnerky , ženili se a vraceli zpět do Rumunska . Touto cestou se dostala na Skejuš i p í s e ň „ O d K a m j u n k y s yp a n a d r a ž o č k a “ . P í s e ň j e s m u t n ým l yr i c k ým m o n o l o g e m u m í r a j í c í h o r e k r u t a k e s v é dívce a pláčem jeho milé, která letí na vraném koni naproti svému v yv o l e n é m u , a b y h o z a c h r á n i l a , a v š a k m a r n ě . L y r i č n o s t t e x t u p í s n ě s e umocňuje přírodou, která také projevuje smutek nad ztrátou mladého ž i v o t a ( m e t a f o r a d é š ť – s l z y) . „Od Kamjunky sypana dražočka, po ny ide moja frajyročka, ide, ide, ručky zalamuje, že jej frajyr na vojnu rukuje. 69
Od Kamjunky dyšť ide,dyšť ide, už myj mylyj nepryde, nepryde. Ket nepryde pryletyt, pryletyt, ket ne vo dne, ta v nočy, ta v nočy.“ (Od Kamienky sypaná cestička, po ní jde moje frajerečka, jde, jde, lomí rukama, že její milý na vojnu jde. Od Kamienky déšť jde, déšť jde, už můj milý nepřijde, nepřijde. Když nepřijde, přiletí, přiletí, když ne ve dne, tak v noci, tak v noci.)
V ě t š i n a r e k r u t s k ýc h p í s n í j e v ýr a z n ě p e s i m i s t i c k á , p ř e s t o s e i m e z i nimi najdou takové (např. „Dobri ľude“), které v sobě nesou víru ve zdárný návrat z vojny domů a šťastné shledání rekruta s milovanou dívkou. „Dobri ľude, bida bude, ide Turok, vojna bude. Poď mňa myla sprovadyty, bo ja na ňu mušu ity. Ket mňa Hanka zprovadžala, prežalostni zaplakala, mylyj, mylyj, serce moje, ci my šia zyjdeme dvoje. Neplač, Hanko, serce moje, my musyme byty dvoje, jak šia vernu domi z boja, musyš byty žena moja.“ (Dobří lidé, bída bude, ide Turek, válka bude. Pojď mě, milá, vyprovodit, protože já na ni musím jít. Když mě Hanka vyprovodila , přehořce zaplakala, milý můj, srdce moje, zda my opět budem spolu. Neplač, Hanko, srdce moje, my musíme být spolu, až se vrátím domů z boje, musíš být ženou mojí.)
4.4.2.2 Historické písně drátenické
D o k a t e g o r i e h i s t o r i c k ýc h p í s n í p a t ř í i p í s n ě d r á t e n i c k é 114, k t e r é j s o u z a j í m a v é n e j e n o m s v o u t e m a t i k o u , s p e c i f i c k o u p r o S k e j u š a n y, a l e i n o s t a l g i c k o u n á l a d o u . D l e u r č i t ýc h d e f i n i c l z e v t o m t o p ř í p a d ě m l u v i t o 114
Přehled drátenických písní příloha č. 1. s. 2.
70
p í s n í c h p r a c o v n í c h , i k d yž „ t e n t o j e v n e m á o s t ř e v ym e z i t e l n é h r a n i c e a j e n a v í c t ř e b a p o č í t a t s j e h o h i s t o r i c i t o u “ 115. N ě k t e r é z n i c h p o u ž i l a K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á v e s c é n á ř i „ D r yt a r j k a “ , k d e p o p i s u j e p u t o v á n í c h u d ýc h l i d í z e S k e j u š e p o s v ě t ě z a ú č e l e m u ž i v e n í s v ýc h r o d i n . Dráteníci později
původně
drátovali
rozbité
a
popraskané
spravovali a letovali také nádobí
hl iněné
nádobí,
plechové a smaltované.
Jednalo se o podomní obchodování, které plnilo své poslání až do t ř i c á t ýc h
let
dvacatého
století.
Historické
prameny
uvádí,
že
prapředkové stávajících Skejušanů provozovali drátenickou činnost od druhé poloviny 18. století až do dob, kdy se narodili nejstarší členové a č l e n k y s o u b o r u , k t e ř í s i č á s t e č n ě v z p o m í n a j í n a v yp r á v ě n í r o d i č ů o d r á t e n i c k é p r o f e s i s v ýc h p ř e d k ů . O b c e K a m i e n k a a J a r a b i n a p a t ř i l y mezi nejznámější drátenické obce na Spiši.
4.4.2.3 Historické písně vojenské
V r e p e r t o á r u s o u b o r u n a c h á z í m e i v o j e n s k é p í s n ě 116, k t e r é „ j s o u spjaté s armádou a s plněním vojenských úkonů .[…] Do sféry vojenské p í s n ě p a t ř í ř a d a s p e c i f i c k ýc h ž á n r ů , n a p ř v a l e č n ý z p ě v , h i s t o r i c k é p í s n ě o b i t v á c h , v o j e n s k é p o c h o d o v é p í s n ě “ 117. V repertoáru
souboru
Skejušan
nalezneme
následující:
„Ej
ide
p o š t a i d e , o d P r j a š o v a t r u b yt “ ( H e j , j e d e p o š t a , j e d e , o d P r e š o v a t r o u b í ) , „ V G a b r i n s k ym p o ľ u “ ( V G a b r i n s k é m p o l i ) , „ V t y m s k e j u š s k ym krajnim domi“ (V tom skejušském posledním domě) , a jiné. Například o písni „Od Prjašova čorn a roľa“ (Od Prešova černá zem) Kateřina Romaňáková tvrdí, že je to píseň skejušská rusínská, kterou od Skejušanů převzali Poláci. V publikaci Лемківщина.Земля – люди – історія – культура nacházíme zmínku o tom, že se jedná o píseň u k r a j i n s k o u , p ř e v z a t o u z p o l š t i n y . N i c m é n ě , p ř i p o d r o b n ě j š í j a z yk o v é a n a l ýz e l z e k o n s t a t o v a t , ž e v d a n é m p ř í p a d ě m á m e c o d o č i n ě n í n e
115
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 504. ISBN 80-7058-462-9. Přehled vojenských písní příloha č. 1. s. 2. 117 Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 1004. ISBN 80-7058-462-9. 116
71
s n o r m a t i v n í u k r a j i n š t i n o u , a l e s n á ř e č n í v a r i e t o u u k r a j i n š t i n y, n e j s p í š e a s i s l e m k o v s k o u v a r i e t o u r u s í n š t i n y ( u k r a j i n š t i n y) , k t e r á j e t yp i c k á p r o c e l o u o b l a s t t z v . l e m k o v š t i n y s p ř e s a h e m n a s e v e r o v ýc h o d n í S l o v e n s k o . Pro srovnání uvedeme texty obou variant. Skejušská varianta: „Od Prjašova čorna roľa, ej ja ji orat nebudu, bo my myla povidala, e j ž e n a v o j n u 118 n e p y j d u . Tot perstenyk, štos my dala, ej šmaryv jem do Dunaja, ale bystra voda pryšla, ej odnesla ho do kraja.“
Ukrajinská (polská)varianta: „А в Мисцовій чорна роля, Я єй орал не буду, Повідат мі моя фраїречка, Же на войну поїду. Тот перстеник, што-с мі дала, Я го носил не буду, Шмарю я го посеред Дунаю, С а м н а в о й н у п о ї д у . “ 119
Při porovnání skejušské a lemkovské variety shledáváme rozdíly ve v yz n ě n í p í s n í , l o k a l i z a c i d ě j e ,
koncovkách slovesných tvarů, kdy
v lemkovské varietě má přítomný čas formu slovesa v minulém čase, c o ž j e p r á v ě t yp i c k é p r o p o l š t i n u . T a k o v é j a z yk o v é v a r i e t y s e o b č a s o b j e v u j í i v ř e č i S k e j u š a n ů . N a p ř í k l a d : b d u v a r yl a j i d l o ( b u d u v a ř i t j í d l o ) , b d u h v a r yl a ( b u d u m l u v i t ) , b d u š p i v a l a ( b u d u z p í v a t ) . Z d e pozorujeme vzácné propojení tvarů sloves budoucího a minulého času. Ve skejušské historické písní „Hori chlopci“ (Vstávejte chlapci) se s t í m t o j a z yk o v ým j e v e m t a k é s e t k á v á m e : „ O j j a k yj v yn k r a s n yj p o h r i b bude mav…“ (Oj, jaký on hezký pohřeb bude mít).
4.4.3
Lyrické písně
118
Vojnou je zde míněna válka, proto je tato píseň zařazená do skupiny vojenských nikoliv rekrutských písní. СИВИЦЬКИЙ, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 173. 119
72
P o č e t n ě n e j v ýr a z n ě j š í s k u p i n u p í s n í v e s k e j u š s k é m r e p e r t o á r u t v o ř í l yr i c k é p í s n ě , k t e r é j s e m z a ř a d i l a s p o l e č n ě s p í s n ě m i ž e r t o v n ý m i d o t ř e t í k a t e g o r i e . N a z á k l a d ě t e m a t i c k é h o z a m ě ř e n í s e d a j í l yr i c k é p í s n ě rozdělit do dvou skupin: písně milostné a písně se sociální tematikou. Pojem
l yr i č n o
dovoluje
chápat
podstatu
l yr i k y j a k o
náladově
e m o c i o n á l n í s p l yn u t í s u b j e k t u a o b j e k t u a m ů ž e b ýt p r o m í t n u t i m i m o p o e z i i . L y r i k a j a k o v yj á d ř e n í l yr i č n a v ys t u p u j e j a k o t a k o v ý u m ě l e c k ý projev, který nepředvádí jevy v dějové následnosti, nýbrž osvětluje jejich podstatu přes „subjektivno, vnitřní svět, nazírající, pociťující m ys l . V á z a n o s t l y r i k y n a h u d b u s e v yj a d ř u j e p o j m e n o v á n í m z p ě v n á l yr i k a . Z a z p ě v n o u l yr i k u l z e p o k l á d a t l yr i c k é l i d o v é p í s n ě “ . 120
4.4.3.1 Lyrické písně milostné
Milostné písně v repertoáru souboru Skejušan jsou zaměřeny na v z t a h y m e z i d v ě m a m l a d ým i l i d m i , n a o p ě t o v a n é , a l e i n e o p ě t o v a n é l á s k y, s m u t n é r o z c h o d y a r a d o s t n á s h l e d á n í . J s o u v n i c h p o p s á n y nejintimnější
city
z a m i l o v a n ýc h
neupřímnost,
sociální
lid í,
rozdílnost.
láska,
Hrdinové
věrnost, l yr i c k ýc h
ale
i
zrada,
s k e j u š s k ýc h
písníjsou většinou mladí lidé. Jedná
se
„Špivanočky
o
písně:
„Beťar
moji“(Zpívánky
tot moje),
parobok“
(Šibal
„Červen a
ten
mladík),
ružyčka“(Červená
r ů ž i č k a ) , „ J o j , B o ž e m yj , t o h o r o č k u t e r a z “ ( O j , B o ž e m ů j , a v t o m t o r o c e ) , „ Č e r v e n e j a b l u č k o “ ( Č e r v e n é j a b l í č k o ) , „ J e d n a , d v a , t r y, š t yr y, p j a ť “ ( J e d e n , d v a , t ř i , č t yř i , p ě t ) , „ N a h o r i d y š ť p a d a “ ( N a h o ř e s e s n á š í d é š ť ) , „ A t a m d o l o p r y z e l e n ym k r j a č k u “ ( A t a m d o l e p ř i z e l e n é m k e ř i ) a m n o h o d a l š í c h 121. Jako příklad uvedeme píseň „Beťar tot parobok“, znázorňující m o n o l o g m l a d é d í v k y, k t e r á s i j e v ě d o m á s v é k r á s y a š i k o v n o s t i a t í m se chlubí před ostatními. Taktéž se předvádí krásným zpěvem, ve 120 121
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 530-531. ISBN 80-7058-462-9. Celý soubor lyrických milostných písní viz příloha č. 1. s. 3.
73
kterém projevuje lásku ke svému milému, sekajícímu trávu. Dívka tvrdí, ž e v ž d y p o z n á s v é h o m i l é h o p o d l e č e r n é v e s t y, k t e r o u r á d n o s í . P í s e ň j e plná optimismu, který dodává mladé dívce její láska, a hrdosti na to, že mladí lidé patří jeden druhému. „Ket sobi zašpivam večyr na valale, ej eja hoja nejeden myj frajyr, nejeden myj frajyr z poštiločky stane. Z poštiločky stane, ide šia šmijučy, ej eja hoja, bo joho frajyrka, bo joho frajyrka chodyt špivajučy. Beťar tot parobok, što ma kalap nabok, ej eja hoja a ja beťar divka, a ja beťar divka, bom joho frajyrka. Zdaleka ja poznam, de myj farjyr kosyt, ej eja hoja, bo vyn na každyj deň, bo vyn na každyj deň čornyj lajbyk nos yt.“ (Když si zazpívám večer na vsi, ej heja hoja ne jeden můj frajer, ne jeden můj frajer z postele vstane. Z postele vstane, jde usmíva je se, ej heja hoja, protože jeho frajerka, protože jeho frajerka chodí a zpívá. Šibal ten mládenec, který má klobouk na stran u, ej heja hoja, a já šibalka dívka, a já šibalka dívka, protože jsem jeho frajerka. Z dálky já poznám, kde můj frajer seká trávu, ej heja hoja, protože on každý den, protože on každý den černou vestu nosí.)
Kateřina
Romaňákova
tvrdí,
že
se
jedná
o
skejušskou
píseň.
Zmínku o této písni však nacházíme i v knize Лемківщина.Земля – л ю д и – і с т о р і я – к у л ь т у р а 122, k o n k r é t n ě v č l á n k u M i k u l á š e M u š i n k y, k t e r ý c h a r a k t e r i z u j e p í s e ň j a k o u k r a j i n s k o u z o b l a s t i j i ž n í c h L e m k ů 123. U v e d u ú r yv e k p í s n ě , k d e j e p a t r n á a n a l o g i e , r o z d í l j e p o u z e v t o m , ž e skejušská varianta představuje monolog dívky a ukrajinská varian ta – monolog mladíka: „Як собі заспівам вечур на валалі, Не єдна дівочка з постільочки стане“
Bohužel, celý text uvedené písně se nám nepodařilo dohledat; proto uvádíme jen citovaný úryvek. I v tomto případě, obdobně jak j iž tomu b yl o v p ř e d c h o z í c h u k á z k á c h z c i t o v a n é m o n o g r a f i e Л е м к і в щ и н а . З е м л я 122
Zmínku o této písni nacházíme v článku МУШІНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 361. 123 Podle mého názoru jsou skejušští Rusíni součástí lemkovské větve, tzn. je zřejmé, že zde bude analogie ve folfkloru s Lemky jiných oblasti.
74
– люди – історія – культура vidíme, že se nejedná o normativní u k r a j i n š t i n u , n ýb r ž o n á ř e č n í v a r i a n t u u k r a j i n š t i n y s t z v . „ u k a j í c í m i projev y“ (вечур). L á s k a v s k e j u š s k ý c h l yr i c k ýc h p í s n í c h s e v e l i c e č a s t o p r o p o j u j e s pracovní činností, což vidíme jak v předchozí, tak i v následující l yr i c k é p í s n i „ Z l a m a l a š i a m l yn a r j o v y r o b ľ a “ ( Z l o m i l a s e m l yn á ř i l o p a t a 124) . P í s e ň p o p i s u j e p ř á n í m l a d é h o m l yn á ř e s e z n á m i t s e s m l a d o u dívkou, která umí hezky vyšívat. Aby dívku získal a aby mu ji nikdo n e o d v e d l , s l i b u j e j í p o s t a v i t n a v ys o k é h o ř e l i p o v o u c h ý š i a v n í u d ě l a t okénko, aby se jeho milá mohla kochat nádhernou přírodou . „Zlamala šia mlynarjovy robľa, pyd ňom šidyt divčyna podobna, opličatko s drobnym šiťom mala, dast to pan byh by šia my dystala. Dystane še mlynaryčku tobi, lem jej trymaj try ročky pry sobi, trymav lem jej try ročky i dva dny, ale mi jej parypci ukradly. Vyvedu jej na vysoku horu, zbuduju ji lipovu komoru, vyrižu ji stredne okenečko, nasmoť že šia moja frajyročko, nasmoť že šia šyrokoho švita, napachaj šia rozmjatoho kviťa.“ (Zlámala se mlynáři lopata, pod ní sedí dívčina krásná, halenečku drobně vyšívanou měla, ať dá pan Bůh, aby se mně dostala. Dostane se mlynáři tobě, jen ji drž tři roky při sobě, držel jsem ji tři roky i dva dny, ale jiní mládenci mu ji ukradli. Vyvedu ji na vysokou horu, postavím jí lipovou komoru, vyříznu jí střední okénečko, podívej se, moje frajerečko, podívej se v širý svět, nadýchej se různého kvítí.)
N ě k t e r é p í s n ě , n a p ř í k l a d „ A t a m d o l o p r y z e l e n ym k r j a č k u “ ( A t a m dole při zeleném keři), znázorňují mladého vojáka, který pečlivě plní své povinnosti a motivuje ho k tomu láska jeho dívky. Mladý muž se vzdělává, je dobrým vojákem a to vše děl á pro svoji milou.
124
Jedná se o součást vodního mlýnského kola na spodní vodu, které mělo na svém obvodě lopatky, a proto se nazývala kola lopatková.
75
„A tam dolo pry zelenym krjačku, što tam robyš mladyj kato ňačku. Uču knyžku a i egzecirku, a to všytko pro moju frajyrku.“ (A tam dole při zeleném keři, co tam děláš, mladý studente. Studuji knihu a i vojenský řád, a to vše pro moji frajerečku.
4.4.3.2 Lyrické písně se sociální problematikou
D r u h o u p o d s k u p i n o u l yr i c k ýc h p í s n í j s o u p í s n ě , k t e r é o b s a h u j í s o c i á l n í p r o b l e m a t i k u 125 s p o j e n o u s m a n ž e l s k ým s v a z k e m . T yt o p í s n ě v ys k yt u j í c í
se
v repertoáru
souboru
Skejušan
mají
sociálně
ekonomickou souvislost s folklorem národů žijících na obou stranách K a r p a t . O d r á ž e j í ž i v o t o b yv a t e l v o b l a s t i U k r a j i n y, P o l s k a , S l o v e n s k a a Č e c h , k t e ř í b yl i o v l i v n ě n i o b d o b n ým i h i s t o r i c k ým i u d á l o s t m i . P í s e ň „ S t o j i t v e r b a n a d v o d o j u “ ( S t o j í v r b a n a d v o d o u ) j e s m u t n ým r o z m ýš l e n í m n a d t ě ž k ým
o s u d e m d í v k y, k t e r á s e m u s e l a p o d v o l i t
r o z h o d n u t í s v ýc h r o d i č ů a p r o v d a t s e z a č l o v ě k a , k t e r é h o n e m i l o v a l a . Mladá žena teskní nad tím, že už nikdy neuvidí toho, koho měla ráda , a léta bez lásky musí trávit s tím, koho nenávidí. Píseň je zjemněná obrazem holuba, který podtrhává smutnou atmosféru daného okamžiku. K a t e ř i n a M a r t i n k o v á v a u d i o n a h r á v c e ( v i z p ř í l o h a č . 7 ) v yp r á v ě l a o o s u d u s v é m a t k y, k t e r á p r o ž i l a p o d o b n ý p ř í b ě h j a k o h r d i n k a n í ž e uvedené písně. „Stojit verba nad vodoju, što ja jej sadyla, ny tu toho taj nebude, što jam ho ľubyla. Bo koho ja jem ľubyla, my je za plečamy, a kohom nenavidila, je my před očamy. Nad horoju vysokoju, holubky litajut, lita moji molodejky, jak šia my mynajut. Anym v rozkošu nebyla, any nebdu znaty, lita moji molodejky 125
Celý soubor lyrických písní se sociální problematikou viz příloha č. 1. s. 3.
76
jak vas pamjataty.“ (Stojí vrba nad vodou, kterou jsem zasadila, není tady a nikdy nebude ten, kterého jsem milovala. Protože ten, koho jsem milovala, stojí mi za zády, a ten, koho jsem nenáviděla, stojí přede mnou. Nad horou vysokou, holubi lítají, léta moje mladá, jak mi utíkají. Nežila jsem v rozkoši, ani nikdy nebudu, léta moje mladá, nikdy vás nezapomenu.)
Č a s t ým m o t i v e m s k e j u š s k ýc h l y r i c k ý c h p í s n í j e n e v e s e l ý ž i v o t mladé ženy u rodičů manžela, kteří považují nevěstu za pracovní sílu. Z v l á š t ě s i l n ý j e z d e m o t i v t c h yn ě . N ě k d y s e z d e o b j e v u j e i m o t i v nelidského chování manžela-pijáka vůči své mladé ženě, nebo smutný o s u d m l a d é d í v k y, k t e r á s e z e s o c i á l n í c h d ů v o d ů m u s í p r o v d a t z a o h o d n ě l e t s t r a š í h o , n e m i l o v a n é h o , a l e z á m o ž n é h o v d o v c e . T yt o m o t i v y jsou stěhovavé, setkáváme se s nimi ve skejušském, ale i v ukrajinském, českém, slovenském i moravském folkloru. Uvedu pro srovnání. Skejušská varianta: „Šala trepjurka do krpca, nedaj mňa mamuš za gdyvcja. Bo gdovec by mňa ohvarjav, že peršu ženu lipšu mav. I dity na mňa plakaly, že zlu mačochu dystaly. I ja sama bym plakala, žem sia za gdyvcja vydala.“
Ukrajinská varianta: „Червена ружа з ялівця , Не дай ня, мамо, за гдівця, Бо гдовець буде повідав, Же першу жену ліпшу мав, І діти будут плакати, Же то мачоха, не мати. І сама буду плакала, Ж е - м с я з а г д і в ц я в и д а л а . “ 126
126
СИВИЦЬКИЙ, Микола: Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 173. 77
V závěru
charakteristiky
l yr i c k ýc h
písní
můžeme
tvrdit,
že
skejušský folklor vznikal na geografickém pomezí několika stát ů, kde s e s t ýk á v í c e f o l k l o r ů , p r o t o z d e n a c h á z í m e i h o d n ě s t ě h o v a v ýc h p í s n í . P r o j e v u j e s e t o v e s p o l e č n ýc h n á m ě t e c h , v m e l o d i i , r ý m o v é s t r u k t u ř e veršů.
Pro
t yt o
písně
je
t yp i c k á
emoční
zdrženlivost,
intimita
a
l yr i č n o s t . Žertovné písně
4.4.4
S a m o s t a t n o u s k u p i n u v r e p e r t o á r u s o u b o r u t v o ř í p í s n ě ž e r t o v n é 127, které odráží kontury běžného života lidi, jsou odlehčené, neváží se na žádný obřad, ani na liturgickou tematiku. Lidé na Skejuši žili chudě, p ř e s t o s e d o k á z a l i b a v i t i p ř i r ů z n ýc h p r a c o v n í c h č i n n o s t e c h , n a p ř í k l a d p ř i p r a n í p r á d l a , p ř i v a ř e n í p o v i d e l č i p á l e n k y, p ř i p r a c í c h n a p o l i , n a m a s o p u s t n í c h v e s e l i c í c h , n a p ř á s t k á c h , p ř i r ů z n ýc h o b ř a d e c h a p o d . Ž e r t o v n é p í s n ě s e s j e m n ým h u m o r e m z a m ě ř u j í n a l i d s k é n e d o s t a t k y (závist,
lenivost,
nepořádnost,
vychloubačnost,
holdování
alkoholu
atd.), na druhé straně téměř v každé písni vidíme zodpovědnost vůči rodině
a
pracovním
povinnostem.
Některé
žertovné
písně
použila
K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á p ř i p s a n í s c é n á ř ů , k t e r é b u d u a n a l yz o v a t d á l e . K nim patří: „Nepyju paľunku“(Nepiju pálénku), „Šuhaju, šuhaju“ (Šuhaji, š u h a j i ) , „ Š i d yt c h t a š o k n a č e r e š n i “ ( S e d í p t á č e k n a t ř e š n i ) , „ J a n č i , Janči,
b i l yj
Janči“(Janku,
Janku,
bílý
Janku),
„Ej ,
z a b yv
Perun
popa“(Ej, zabil Perun faráře), „Za jarečkom kapusta“(Za strouhou zelí), „ Ž yd o v e č k a “ ( Ž i d o v e č k a ) a j i n é . S k e j u š a n é b yl i p r a c o v i t í , z o d p o v ě d n í , a l e u m ě l i s e i b a v i t . V t o m t o směru je zajímavá žertovná píseň „V nediľu“(V neděli), která popisuje p r a c o v n í t ýd e n s e d l á k a , k t e r ý s i v n e d ě l i p o p r a c o v n í m t ýd n u d o p ř e j e sklenku
dobré
p á l e n k y,
rád
se
pobaví,
ale
nezapomíná
i
na
své
povinnosti a od pondělí až do soboty pilně pracuje, potom zhodnotí celý t ýd e n , a k d yž s e b l í ž í n e d ě l e , o p ě t p o m ýš l í n a z á b a v u a n a s k l e n k u dobrého pití. Životní koloběh se opakuje.
127
Celý soubor žertovních písní viz příloha č. 1. s. 4.
78
„V nediľu rad paľunku pyju, v ponediľok nerad jej vyliju, v utorok gyzdiju, iščyk sobi pry muzyci tanciju. A v seredu treba dodomu it, a vo četver treba dašto robyt, v pjatnicu, subotu, treba sobi porachovat robotu. Ide nam ta švata nediľočka, pyla by šia dobra paľunočka, a to tak z dňa na deň, pyla by šia paľunočka každyj deň .“ (V neděli rád pálenku piju, v pondělí nerad j i vyliju, v úterý hospodařím, ještě sobě při muzice tančím. A ve středu musím jít domů, a ve čtvrtek musím něco dělat , v pátek, v sobotu, musím zhodnotit svoji práci. Blíží se nám svatá neděle, ráda by se pila dobrá pálenka, a tak to jde ode dne ke dni, a dobrá pálenka by se pila každý den.)
Z d e b yc h o m n a l e z l i t é ž a n a l o g i c k é , n a p ř í k l a d m o r a v s k é p í s n ě , t e x t n e n í t o t o ž n ý, a l e p o d o b á s e : V nedělu sa napit, v pondělí popravit, v úterý tancovat, ve středu zaplatit. Ve štvrtek sa vyspat, v pátek sa prochodit, v s o b o t u s a p ý t a t , c o b u d e m e r o b i t . 128
Ještě podobnější moravskou variantu najdeme u Sušila: V nedělu se ja rad napiju, v ponděli zas něrad rozleju, v utery gazduju, hodně sobě při muzice statkuju. Ve středu třeba se zas napiť, ve štvrtek třeba to zaplatiť, v pátek a sobotu už se lehko porachuje s robotu. Jak přijdě svata nědělička, zas by se pozdvihla sklenička. To je tak deň jak deň, pila by se gořalenka každy deň. Pila by se, dyby byla kasa, edem že peňaze nestača, když něrad pracuju, edem najrači po šenkach fechtuju.
128
SUŠIL, František. Moravské národní písně. Praha: Čin, 1941. s. 583. 79
Už mi baj o to lude lali, že sem ja hospodař nědbaly, němožu za to byť, s l i b i l s e m , ž e b u d u k š e n k y ř ů m c h o d i ť . 129
V r e p e r t o á r u s o u b o r u j e n ě k o l i k ž e r t o v n ýc h p í s n í s „ a l k o h o l o v o u “ tematikou (pijácké písně). Například: „Čarenko moja“(Skleničko moje), „ N e p yj u p a ľ u n k u “ ( N e p i j u p á l é n k u ) , „ O j , p yl a j a “ ( O j , p i l a j á ) , „ T u s t yj k o ň u “ ( Z d e s t ů j , k o n i ) , „ C h o c j a j e m m a l e j k a , d r yb n a “ ( I k d yž j s e m m a l i č k a , d r o b n á ) . T yt o p í s n ě n e o d s u z u j í a n i v í n o , a n i t v r d ý a l k o h o l , nevidí
v nich
sociální
nebezpečí,
ale
naopak
přistupují
k němu
s humorem. P í s e ň „ C h o c j a j e m m a l e j k a , d r yb n a “ j e ú s m ě v n ý m o n o l o g m l a d é ž e n y, k t e r á s e c h l u b í t í m , ž e j e d o b r o u h o s p o d yň k o u , i k d yž v š e c h n o z domova nosí do hospody za skleničku dobrého p ití. Přitom se obrací n a s v é h o m u ž e , a b y j í k o u p i l s l a d k o s t i , a s l i b u j e , ž e k d yž t o s p l n í , p ř e s t a n e c h o d i t d o h o s p o d y. „Choc ja jem melejka, drybna, ale jem gazdyňa dobra, što najdu h komori h košu, šytko do korčmičky znošu…“ (I když jsem malinká a drobná, ale jsem hospodyňka dobrá , co najdu v komoře, v koši, všechno do hospody odnáším…)
N ě k t e r é p i j á c k é p í s n ě m a j í s t ě h o v a v é n á m ě t y. N a p ř í k l a d p í s e ň z e skej ušského repertoáru „ Nep yj , J ano, nep yj vodu“ j e naprosto st ejná jako píseň, která se objevuje na Slovácku: „Nepij, Jano, nepij vodu“. T yt o
varianty
jsou
odlišné
jen
v drobnostech.
Analogickou
píseň
s h l é d á m e i u u k r a j i n s k ýc h L e m k ů „ Н е п і й , І в а н е , н е п і й в о д у“ . P r o srovnání uvádím: Skejušská verze: „Nepyj, Jano, nepyj vodu Voda ty je lem na škodu Napyj šia ty račej vyna To je dobra medycyna.“
129
Tamtéž. s. 582. 80
Ukrajinská verze: Не пій Іване, не пій воду Вода є ти лем на шкоду Але ти ся напій вина 130 То є добра медицина
Moravská verze z Dolňácka Nepij, Jano, nepij vodu, voda je ti len na škodu. Napij sa ty račej vína, t o j e d o b r á m e d e c í n a . 131
Žertovná píseň „Šuhaju, šuhaju“ znázorňuje častý problém vznikl ý m e z i d í v k o u a m a t k o u j e j í h o n á p a d n í k a ( m a t k a - t c h yn ě ) , k t e r á s e s n a ž i l a n a j í t n a d í v c e n ě j a k é c h yb y. P í s e ň j e j e d n o d u c h á , j e d n á s e o m o n o l o g m l a d é d í v k y, k t e r á u j i š ť u j e m a t k u s v é h o m i l é h o , ž e s e z a n ě j n e c h ys t á p r o v d a t , ž e s i v yb e r e j i n é h o m l a d í k a , k t e r ý b u d e m í t s v ů j v l a s t n í d ů m a hospodářství. Tato píseň se díky veselému tempu a melodičnost i při v ys t o u p e n í c h s o u b o r u č a s t o p o u ž í v á k t a n c i 132. „Šohaju, šohaju, tvoja mať šalena, bo ona povidat, že ja nečervena. A ja nečervena, bo šia nemaľiju, za tvojoho syna ja šia nehotyju.„ (Šohaji, šohaji, tvá matka zešílela, protože povídá, že já nejsem červená . A já nejsem červená, protože se nelíčím, za tvého syna já se provdat nechystám.)
Píseň
„Šalata,
šalata“
je
úsměvný
příběh
mladé
d í v k y,
která
v yp r á v í o t o m , ž e j i o p u s t i l j e j í m i l ý . D í v k a n e n í s m u t n á , j e n a o p a k ráda a už se těší na to, jak si namluví jiného chlapce. Píseň je veselá a optimistická. „Šalata, šalata, šalatovoj lyšča, lyšyv mňa myj frajyr, jak na verbi lyšča. A ket mňa vyn lyšyv, ja tomu barz rada, Nebudu chodyla jak chustočka bľada. Jak chustočka bľada, jak trava zelen a, 130
МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.363. 131 Http://www.ujdeto.cz/. Dostupné z http://www.ujdeto.cz/lyrics/lidova-ceska/nepij-jano-nepij-vodu/. (cit. 4-8-2013). 132 Tanec má jednoduché kroky, na dva takty, tancuje se ve dvojicích nebo trojicích, na způsob slovenského čardáše, nebo ukrajinské kolomyjky. Dle slov Kateřiny Romaňákové se nejedná o vyloženě skejušský tanec, jeho původ nedokáže určit.
81
budu ja chodyla, jak ruža červena. Jak ruža červena, solodka jahoda, najdu soj inšoho šejhoj, ja divka moloda.“ (Salát, salát, salátové listy, opustil mě frajer, jak na vrbě listí. A když mě opustil, já jsem moc ráda, nebudu chodit jak šátek bledá . Jak šátek bledá, jak tráva zelená, budu chodit, jak růže červená. Jak růže červená, sladká jahoda, najdu sobě jiného, já dívka mladá.)
Žertovné nadhledu
písně
o b yč e j n ý c h
z repertoáru lidí
nad
souboru r ů z n ým i
jsou
součástí
denními
humorného
situacemi,
jejich
c h o v á n í m , l i d s k ým i n e d o s t a t k y. T e n t o d r u h p í s n í v e d l k r o z p t ýl e n í a v ě t š í s o u d r u ž n o s t i l i d í , p o m á h a l j i m v y r o v n á v a t s e s n e l e h k ým o s u d e m . O b d o b n é m o t i v y, j a k j e p a t r n o v ýš e , n a c h á z í m e i v e v š e c h s l e d o v a n ýc h n á r o d o p i s n ýc h o b l a s t e c h P o d k a r p a t s k é h o r e g i o n u i m i m o n ě j . V repertoáru souboru se nacházejí i dvě rumunské žertovné písně „ A š a b j a o m i n i b u ň “ a „ M yn d r a k u p o ľ e š u r a č e “ . P r v n í z n i c h j e a n a l o g i c k o u v e r z í p í s n ě „ V n e d i ľ u r á d p a ľ u n k u p i j u “ a v yp r á v í o t o m , jak hrdina této písně od neděle do soboty popíjí pálenku. Druhá píseň v yp r á v í o v z t a h u d v o u m l a d ýc h l i d í , k t e ř í s e m e z i s e b o u n e u s t á l e h á d a j í . D í v k a s e c h l u b í s v o u h e z k o u s u k n í , v yš í v a n ým š á t k e m a h l í d á s i šátek, aby se neroztrhl, protože kdyby se dle pověry roztrhl na dvě p o l o v i n y, m o h l b y s e r o z p a d n o u t v z t a h m l a d ýc h l i d í . N a k o n e c s e m l a d í lidé rozejdou. Písňový repertoár souboru Skejušan zahrnuje š irokou škálu písní v yc h á z e j í c í c h z e ž i v o t a p r o s t é h o l i d u . V š e c h n y t yt o p í s n ě n e s o u z n a k y těžkého života, ale současně i naději na lepší zítřky. Na zák ladě studia p í s n í , o d b o r n é l i t e r a t u r y, k o n z u l t a c e s e t n o m u z i k o l o g e m L u b o m í r e m T yl l n e r e m , e t n o l o g e m a h i s t o r i k e m M i k u l á š e m M u š i n k o u , k t e r ý s e j a k o první
z a b ýv a l
s k e j u š s k ým
folklorem,
můžeme
tvrdit,
že
písňový
repertoár souboru Skejušan má shodné písňové motiv ys ukrajinským, p o l s k ý m , s l o v e n s k ý m i m o r a v s k ý m f o l k l o r e m . J a k j e p a t r n o z a n a l ýz y p í s ň o v é h o r e p e r t o á r u , n a c h á z í m e z d e c e l o u ř a d u s t ě h o v a v ýc h n á m ě t ů , k t e r é d o s t i č a s t o v a r i u j í p o u z e v n e p a t r n ýc h d e t a i l e c h , p ř í p a d n ě s e setkáme s tím, že určitý motiv je rozveden.
82
Proplétají se zde témata
(těžký život, sociální rozdílnosti , „rekrutčina“, nerovné manželské s v a z k y, o b ř a d n í s v a t e b n í t r a d i c e , p i j á c k é m o t i v y a t d . ) , a l e n a l e z n e m e i p o d o b n o s t s yl a b i c k é s t r u k t u r y ( 4 + 4 , 3 + 3 a t d . ) . V n ě k t e r ýc h p ř í p a d e c h jsou zde respektovány gend erové role, to znamená, že některé písně p ř e d v á d í v ýl u č n ě m u ž i , n ě k t e r é v ýl u č n ě ž e n y. Č á s t s k e j u š s k ýc h p í s n í s e zpívá jednohlasně jako u Poláků nebo u Čechů, ale většina se již dnes z p í v á d v o j h l a s n ě . D l e n á z o r u L u b o m í r a T yl l n e r a s e „ v p ě v e c k é p r a x i souboru
objevují
m o l l o v ýc h .
nápěvy ve
Písně
se
v yv á ž e n é m
v yz n a č u j í
poměru
písní
periodicitou,
d u r o v ýc h o b v yk l o u
a u
s t ř e d o e v r o p s k ýc h n á r o d ů . V ě t š i n o u s e j e d n á o s p o j e n í t a k t ů 4 + 4 a 3 + 3 , n ě k d y s k r á t k ým d v o u t a k t o v ým d o v ě t k e m , v e l m i č a s t ým r e f r é n e m p í s n ě . V yb r a n é o b ř á d n í p í s n ě m a j í v o l n o u ( r u b a t o v o u ) r yt m i c k o u s t r u k t u r u a n ě k t e r é z m e l o d i í v yk a z u j í z n a k y k o l o m yj k o v é h o t y p u t a k , j a k j e c h a r a k t e r i z u j e k u p ř í k l a d u V o l o d ym yr H o š o v s k ý 133. Samozřejmě
v této
práci
nejsou
p o d c h yc e n y
všechny
odlišnosti
a
a n a l o g i c k é s p o l e č n é r ys y s t ě h o v a v ýc h p í s ň o v ýc h f o l k l o r n í c h n á m ě t ů . J e d n á s e s p í š e o n á z n a k t o h o , k a m b y s e m ě l u b í r a t d a l š í v ýz k u m r e p e r t o á r u s o u b o r u . H l u b š í s l e d o v á n í a n a l o g i í b y m o h l o b ýt s p e c i á l n í m tématem
pro
další
odborné
zpracování.
S jistotou
však
můž eme
p o u k á z a t n a s p o l e č n é f o l k l o r n í k o ř e n y, z n i c h ž č e r p a l i p ř e d k o v é a prapředkové dnešních Skejušanů.
4.4.5
Balady
V repertoáru
souboru
Skejušan
se
nacházejí
č t yř i
tematicky
r ů z n o r o d é b a l a d y ( t é m a n á v r a t u z v o j n y, p ř í b ě h m a t k y t r a v i č k y, b a l a d a s r e l i g i ó z n í m n á m ě t e m ) . P ř i u m í s t ě n í t ě c h t o č t yř p í s n í d o t é t o k a t e g o t i e j s e m v yc h á z e l a z k l a s i f i k a c e v e d o u c í s o u b o r u K a t e ř i n y R o m a ň á k o v é , přestože
jedna
z
„balad“
„Išov
pan
na
lovu“
ne
zcela
odpovídá
n e j č a s t ě j i u v á d ě n é c h a r a k t e r i s t i c e b a l a d y. Z á r o v e ň j e t ř e b a d o p l n i t , ž e v Materiálech Mikuláše Mušinky je v sekci věnované baladám uvedeno větší množství písní, některé z nich nalezneme i v repertoáru souboru 133
TYLLNER, Lubomír – etnomuzikolog. Reprodukce rozhovoru ze dne 21. 3. 2013. 83
Skejušan. Vzhledem k rozsahu práce jsem se této problematice blíže nevěnovala a jak jsem již uvedla, p racovala jsem s klasifikací, kterou v yu ž í v á s o u b o r . J e o v š e m z c e l a z ř e j m é , ž e t a t o o t á z k a b y s i z a s l o u ž i l a v ě t š í p o z o r n o s t a m o h l a b y b ýt p ř e d m ě t e m z á j m u d a l š í c h b a d a t e l ů . D e f i n i c e b a l a d y ř í k á , ž e t o j e „ p ů v o d n ě e p i c k á , p o z d ě j i l yr i c k o e p i c k á b á s e ň s p o n u r ým , t r a g i c k ým d ě j e m a z e j m é n a k o n c e m . D ě j s e o b yč e j n ě
točí
okolo
viny
z
porušení
mravních
principů,
za
což
n e o d v r a t n ě n á s l e d u j e t r e s t . B a l a d y m a j í p r u d k ý d ě j o v ý s p á d a b o h a t ý, často zkratkovitý dialog. Literární věda a folkloristika zahrnuje pod p o j e m b a l a d a f o l k l o r n í l yr i c k o - e p i c k o u p í s e ň o b s a h u j í c í d r a m a t i c k y v yh r o c e n ý ž i v o t n í p ř í b ě h , p o c h á z e j í c í z j a k é h o k o l i v p r o s t ř e d í , m o t i v a c e d ě j e m o ž n ým z á s a h e m n a d p ř i r o z e n é h o a t r a g i c k ý ( n ě k d y i s m í r n ý) z á v ě r . T e m a t i k o u b ý v á ž i v o t p r o s t ýc h l i d í i č i n l i d o v é h o h r d i n y 134. V ys t o p o v a t p ů v o d z m í n ě n ýc h b a l a d a j e j i c h v ýv o j j e v e l i c e s l o ž i t é . V k a ž d é m p ř í p a d ě m ů ž e m e p o z o r o v a t v ýr a z n é p r o p o j e n í s b a l a d a m i j i n ýc h
národů,
například
s baladami
p o l s k ým i ,
m o r a v s k ým i ,
s l o v e n s k ým i , u k r a j i n s k ým i . P ř í k l a d y s r o v n á n í u v á d í m d á l e v p r á c i . B a l a d a „ I š o v p a n n a l o v u “ 135 p o p i s u j e p ř í b ě h s l u ž k y, k t e r á s e s t a l a „obětí“
svého
pána.
Tento
konflikt
se
často
objevuje
v písňovém
folkloru a v literatuře. Po společně strávené noci s pánemsi dívka p o v í d á s m a t k o u , k t e r á j i n a p o m í n á a u p o z o r ň u j e n a t o , ž e s e v yt r á c í její krása, že je bledá a že i jej í postava se změnila: „Mamuš moja, mamuš, dajte my fartušok, naj že ja sobi prykryju, svyj velykyj brjušok. Možeš ho prykryvat, z rana do večera, nikdy nebdeš takom pannom, jak jes byla hčera…“ (Mamuš moje, mamuš, dejte mi zástěrku, abych já sobě přikryla, svoje velké bříško. Můžeš ho přikrývat, od rána do večera, nikdy nebudeš takovou pannou, jak jsi byla včera…) 134 135
Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. s. 58-59. ISBN 80-7058-462-9. Celý text balady „Išov pan na lovu“ viz příloha č. 2. s. 27.
84
P ř í b ě h m á r e l a t i v n ě p o z i t i v n í k o n e c 136, m l a d ý m u ž p o ž á d á d í v k u o ruku a ona to s radostí sděluje své matce: „Mamuš moja mamuš, dajte my Janyčka, naj že ja ho pocilyju, na obydva lyčka…“ (Ej, mámo, mámo, dejte mně Janíčka, abych ho políbila na obě tváře…)
B a l a d a „ I š o v p a n B yh , š o v d o r a j u “ 137 b yl a n a p s a n á n a z á k l a d ě b i b l i c k é h o p ř í b ě h u o A d a m o v i a E v ě , k t e r ým B ů h d o v o l i l v r á j i p o ž í v a t v š e s v ýj i m k o u p l o d ů z j e d n o h o s t r o m u . P ř í b ě h m á r e l i g i ó z n í p o d t e x t a j e p ř e d v á d ě n ý s o u b o r e m S k e j u š a n v ě t š i n o u p ř i a d v e n t n í c h v ys t o u p e n í c h . Příběh se odehrává v ráji a Eva svádí Adama k tomu, aby ochutnal z a k á z a n ý p l o d – j a b l k o . Z a t o o b a n e s o u t r e s t , m u s í s i v yd ě l á v a t n a ž i v o b yt í t ě ž k o u p r a c í , o b d ě l á v a t p o l e , s í t o b i l í . B o ž í t r e s t z n í v d a n é baladě takto: „Tu orajte, tu šijajte, tu svyj chliba nabyvajte“ (Tady orejte, tady sejte, tady svůj chleba pěstujte.).
Adam a Eva si uvědomují svůj trest a s pláčem plní své povinnosti: „Nič
soj
chliba
narobyly,
dosyta
šia
naplakaly“
(Dokud
sobě
chleba
nevypěstovali, dosyta se naplakali) .
Analogickou verzi této balady nachá zíme v moravském (slováckém) f o l k l o r u a v e f o l k l o r u u k r a j i n s k ýc h L e m k ů . U v e d u p r o s r o v n á n í . Moravská verze Šel jest Pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním poklekaje, když doprostřed přicházeli, pravil Pán Bůh Adamovi: „Ze všech stromů požívejte, z jednoho jen zanechejte, který stojí uprostřed ráje, Modrým kvítkem prokvétaje...“ Učinil se ďábel hadem, podvedl Evu i s Adamem, utrhl jablko velmi prudce a podal je Evě v ruce, Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila: 136
Zpracování příběhů s touto tematikou bývá většinou „baladické“ – tzn. s tragickým koncem, proto i přesto, že tato končí šťastně ji zde uvádím v souladu s tím, jak to je příjmáno i v souboru. 137 Celý text balady „Išov pan Byh, šov do ráju“ viz příloha č. 2. s. 28.
85
„Jez, Adame, jez to jabko, což jest po něm velmi sladko!“ Tak se oba prohřešili, z ráje ven vyhnáni byli, dal jim Pán Bůh po motyce a poslal je na vinice. „Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte!“ Než se chleba dokopali, d o s t s e o b a n a p l a k a l i . 138 Ukrajinská (lemkovská)verze Ходив Господ по раю, По краснім саді-раю. З Адамом бесідував, Розуму го навчав Пора ти, Адаме, пора, З мого райского двора. Будеш, грішний Адаме, Жити з Евом на земле. Бер сокиру й мотику, Ид копати свою партику. Ати, грішна Ево, Бер куділь і веретено. Бер куділь і веретено, Напряд си на прядено. Ой напряд си на прядінце, П р и к р и й с в о є г р і ш н е т і л ь ц е 139.
Všechny citované verze balad jsou obsahově stejné, rozdíl je jen v tom, že skejušská verze uvádí, že Adama svedla Eva, moravská verze se zmiňuje o hadovi, který způsobil zlo a svedl Evu. Ukrajinská verze m á v o b e c n ýc h r ys e c h m o r á l n ě - v ýc h o v n ý p o d t e x t , c o ž n á m ě t o v é s p o j u j e všechny tři varianty. Jednou
z nejznámějších
a
nejpopulárnějších
balad
v repertoáru
s o u b o r u j e b a l a d a „ E j , S k e j u š a n é i d u t “ 140. T o u t o b a l a d o u v r o c e 1 9 9 0 soubor zahajoval svoji činnost. Jednalo se o uvítací píseň na prvním setkání
Skejušanu
se
s v ým i
krajany
a
první
píseň,
kterou
se
reprezentovalo několik Skejušanů v roce 1990 na 1. světovém kongresu Rusínů
v Humenném.
průvodech
soubor
I
uvádí
n yn í a
se
při
prezentuje
v ys t o u p e n í c h touto
a
baladou.
f e s t i v a l o v ýc h Balada
„Ej ,
S k e j u š a n é i d u t “ s p l ň u j e v š e c h n y p a r a m e t r y t o h o t o ž á n r u . J e t o l yr i c k o e p i c k á b á s e ň , k t e r á z n á z o r ň u j e p r o c e s s v a t b y. Z p o č á t k u v e s e l ý p r ů b ě h , 138
ERBEN, Karel Jaromír a HORÁLEK, Jiří, ed. Prostonárodní české písně a říkadla. 2. nezměněné vyd. Praha: Janda, 1886. 54, č. 621 Šel jset pán bůh šel do ráje. 139 СИВИЦЬКИЙ, Микола: Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988, с.132. 140 Celý text balady „Ej, Skejušané idut“ viz příloha č. 2. s. 29.
86
kde svatební průvod doprovází nevěstu k ženichovi, se mění na snahu t c h yn ě n e v ě s t u o t r á v i t . A t a d y p ř i c h á z í t r e s t v p o d o b ě v ým ě n y n á d o b , v e k t e r ýc h s e j e d n a c h á z e l : „Ej predložyla ona dva pohary vyna, ej pred jej syna medu, pred nevistu jidu. Ej pan Byh ji nesterpiv, zyšok jim preminyv, ej pred jej syna jidu, pred nevistu medu…“ (Ej, nabídla ona dvě skleničky vína, ej, před jejího syna medu, před nevěstu jedu. Ej,Pán Bůh nevydržel, vše vyměnil, ej, před jejího syna jedu, před nevěstu medu…)
N á s l e d u j e p r u d k ý s p á d d ě j e . M í s t o n e v ě s t y m a t k a o t r á v i l a s yn a , který umírá, se všemi se loučí. Všem odkazuje něco ze svého maje tku a matku, která lituje svého činu, proklíná: „Ej tobi, mamuš, tobi, štyrysto ďavoly, ej žeby tebe vžaly, do pekla odťahly…“ (Ej, tobě, mámo, tobě, čtyřista ďáblů, ej, aby tebe vzali, do pekla odtáhli…)
Balada
končí
poselstvím
ženicha
k lidem,
aby nikdo
nebránil
v lásce těm, kdo se mají rádi. V moravském folkloru nalezneme dvě obdobné verze této balady („Matka travička“ a „Stojí hruška v dole“), které zapsal František S u š i l 141. Z a k o n č e n í b a l a d j e s t e j n é j a k o u s k e j u š s k é v e r z e . U v e d u p r o porovnání. Matka travička Šla Do r n a p r o vo d u, p r o vo d u s t ud e n ú. P ř ij eli k n í p á n i: P o j eď Do r no s ná mi . Do r na ne me š ka la, 141
SUŠIL, František, VÁCLAVEK, Bedřich, ed. a SMETANA, Robert, ed. Moravské národní písně: s nápěvy do textu vřaděnými. 3. vyd. Praha: Čin, [1941]. s. 794, Písně dějepravné, Matka travička, s. 145-146.
87
na k o čár se d al a. Kd o s te t u z Mo r a v y, zk ažt e mé ma ter i : že se s vad b a s tr o j í na R a k ú s ké m p o li. Mat k a ne me š k ala , d vě s k le n ice v za la. D vě s kl e nic e vz ala , d o s kl ep a b ěža la. A d o j ed né me d u a d o d r u hé j ed u. A p ř ed s yn a s med e m, p ř ed ne vě st u s j ed e m. Sá m p a n B ů h to z mě n il : nap il s e s yn j ed u a n e vě st a med u . S yn se j ed u nap il , p o s vě t ni ci c ho d i l, p o r uč e n st ví r o b i l: T o b ě, b r atř e, to b ě št yr y k o ně vr a n é, p ěk n ě o sed l a né. T o b ě, se str o , to b ě št yr y k r á v y d o j né a š t yr y j alo v é. T o b ě, milá , to b ě te n d ů m ma lo v a n ý za t v é mi lo vá n í. Co mn ě , s yn u , co mn ě? Co mn ě , sta r é ma mě? T o b ě, ma t ko , to b ě te n ka me ň ši r o k ý a D u naj hl u b o k ý.
Stojí hruška v dole Sto j í hr u š k a v d o l e, vr c h s a j í z ele n á; p o d n u sa J a ni če k s An ič ko ú v kar t y hr á. T ak sa o ni hr á li, až sa mi u o va li, o d v eli k ej u á s k y o b á d vá z asp al i. Zasp a ua An ič k a na b í ué m f er t uš k u , zasp a u i J a nič e k na čer v e né m lí č k u. Zazp í v a u sla v íč e k v z el e né m h áj ič k u, p r o b ud i u J a ni č ka J an iče k An i č k u. Vs ta ň, An i č ko , ho r e , st a ň, sr d eč ko mo j e, st a ň, An ič ko , ča s má š , kr a v ič k y d o j i t má š. Léta li , l éta li d va so ko li mal í, až sa na lé ta li, zas d o m d o l et ěl i.
88
Má ma mič ko mi u á, má te - li ná s r ád i, u st el te ná m lo že v téj no vej ko mo ř e. Keď j i m lo ž e st ua u a, zle j i m v i n šo va u a, ab y ta n e vě st a r án a ned o č ka ua. S ko r o r á no s ta ua , s níd a ní c h ys ta ua , p r o s yn e č ka me d u, p r o n e vě st u j ed u. Ud ě ua u sá m P á n B ů h me zi t ý m p r o mě n u, nap i u sa s yn j ed u a n e vě st a med u . P o naj p r v sa nap i u, h ned h ua vi č k u s k uo ni u, p o d r u h é sa nap i u, p o r uč e n st ví s uo ži u. T o b ě, mi u á, to b ě to s ta v e ní no v é, co v ně m lež í, s to j í, šec ko b ud e t vo j e. T o b ě, ma t ko , to b ě te n D u naj š ir o k ý, te n D u naj š ir o k ý, na k r k ke me ň ml ýn s k ý, ab ys n er uš i ua j ak ž i v st a v ma n žel s k ý 142.
N á s l e d u j í c í l yr i c k á b a l a d a „ L e t yt c h t a š o k “ 143 j e d i a l o g e m m e z i d v ě m a z a m i l o v a n ý m i m l a d ým i l i d m i . V o j á k , k t e r ý s e v r a c í z v o j n y domů, zkouší, zdali mu otevře okénko jeho milá, která neví, kdo je za o k n e m . P o c h v í l i s e o b a p o h l a s u p o z n a j í a s r a d o s t n ým p l á č e m s e vítají: „Jak ony ša dvoje dohvarjaly, ta ony šia po hlasu poznaly prehorejko zaplakaly…“ (Jak se oni oba domlouvali, tak oni se po hlasu poznali, žalostně zaplakali…)
D í v k a p ř i v í t a l a s v é h o m i l é h o , v o j á k s e j í v yp t á v á , j a k s e j í d a ř i l o a p ř i t o m d í v k a z j i š ť u j e , ž e j e j í m i l ý j e z r a n ě n ý. P o s p í c h á d o l é k á r n y p r o l é k y, a l e n e ž s e v r á t í , j e j í m i l ý u m í r á : „Nič Anička z apatyky pryšla, ta z Janyčka draha duša vyšla, 142
143
Tamtéž. s. 146. Celý text balady „Letyt chtašok“ viz příloha č. 2. s. 30.
89
už jez Janči dobojovav.“ (Než Anička přišla z lékárny, z Jana duše vyšla, Janku, už jsi dobojoval.)
C i t o v a n é d í l o k o n č í t r a g i c k y, č í m ž j e n a p l n ě n ž á n r b a l d y . B a l a d a s e s t e j n ým n á m ě t e m e x i s t u j e i v m o r a v s k é m a s l o v e n s k é m f o l k l o r u . P ř i s r o v n á n í p o z o r u j e m e s t e j n ý d ě j , s t e j n ý v ýv o j i s t e j n é ukončení. Moravská verze Vyletěl vták hore nad oblaky, měl on peří nade všechny ptáky, nade všecko stvoření. Zaletěl on milej pod okynko a zazpíval, otevři, milenko, jsi-li doma či nespíš. A já nespím a já dobře čuju, ale já ti otevřít nepůjdu, otevřít ti nepůjdu. Tak sa oni spolu domlúvali, až sa oni po řeči poznali, poznali, zaplakali. Vítej, milý, z dalekej ciziny, přinesls´ ně všeliké noviny, novinečky, noviny. Nesu já ti novinu takovú, hlavěnku mám celú porubanú, porubanú, osekanú. Kdo jú rubal, nech mně jú zahojí, nech mňa hlava už vícej nebo lí, m á h l a v i č k a n e b o l í . 144
Slovenská verze Vyletěl pták, miléj na okénko, či spíš, milá, moje srduljenko, či spíš, milá, či ma slyšíš. Něspím, něspím a já těba slyším, ale těba otvoriti něsmiem, bo mam frajera na vojně. Tak sa oni spolu zhovárali, až sa oni po rečiach spoznali, oba horce zaplakali. Vitaj milý z ďalekej krajiny, ake si mi prinesol noviny, čo sa v širom svetě děje. Takú som ti novinu priniesol, že som celý dorubaný prišiel, dorubaný, dostrielaný. Choď že milá do tiej apatieky a doněs mi všelijaké lieky, všelijaké medicíny.
144
Http://lidove-pisnicky.cz/. Lidové písníčky. Dostupné z WWW: http://lidove-pisnicky.cz/p/vyletel-ptak/287. (cit. 30-6012).
90
Pokí milá z apatěky prišla, už milýho zomretýho našla, zomretýho, neživýho. Choď že milá, k pánu farárovi, něch napíše lístek hrobárovi, něch vykope hrobčok nový. Na tom hrobe trojaké znamení, že tu leží Janík premilený, d o r u b a n ý , d o s e k a n ý 145.
145
Http://lidove-pisnicky.cz/. Lidové písníčky. Dostupné z WWW: http://lidove-pisnicky.cz/p/vyletel-ptak/287. (cit. 4-82013).
91
4 .5 Pá s mo „ Ro k n a d ě d i n ě “ Z e m ě d ě l s k é p r á c e n a S k e j u š i b yl y s p j a t y s v e g e t a č n í m c yk l e m u r č o v a n ým
posledními
a
prvními
m r a z y.
Každý
cyklus
měl
svůj
kulminační bod, k němuž se vázaly obřady ročního kalendá řního kruhu, podle toho se dá skejušský kalendář rozdělit na tři části: období relativního klidu – zima, období přípravy polních prací – jaro, období sklizně – léto, podzim. Na základě pomyslného kalendáře se pokusíme charakterizovat repertoár
souboru
Skejušan,
který
tvoří
pásmo
„Rok
na
dědině“ ,
odrážející celoroční život Skejušanů, který začíná oslavou Vánoc a c h r o n o l o g i c k y p r o p o j u j e k ř e s ť a n s k é s v á t k y a n ě k t e r é p r a c o v n í p r o c e s y, jež se vázaly na roční vegetační cykly až do konce roku . Součástí pásma je i obřadový a rodinný folklor, který je neodlučitelnou součásti lidského života. Dle slov Kateřiny Romaňákové „jak šel život na S k e j u š i b ě h e m r o k u , s e v š í m , c o d o n ě j p a t ř í : n á m l u v y, s v a t b y, n a r o z e n í d ě t í , k ř t i n y, t a k h o v r e p e r t o á r u s o u b o r u k o p í r u j e p á s m o „ R o k n a d ě d i n ě “ 146. P ř i a n a l ýz e o b ř a d o v é h o a r o d i n n é h o f o l k l o r u j s e m o b j e v i l a m n o h o s p o l e č n ýc h p r v k ů s f o l k l o r e m U k r a j i n y , S l o v e n s k a , M o r a v y a d o k o n c e i Čech,
což
poukazuje
na
společné
hist orické
slovanské
kořeny
kulturního dědictví.
4 .5 .1 S c é n ky 4.5.1.1 Vánoce ve skejušském repertoáru
J e d n o u z d ů l e ž i t ýc h s c é n e k v r e p e r t o á r u s o u b o r u j e s c é n k a t ýk a j í c í s e v á n o c j a k o ž t o d ů l e ž i t ýc h k ř e s ť a n s k ýc h s v á t k ů . J e p a t r n é , ž e v á n o c e v p o d á n í s o u b o r u v yk a z u j í o b d o b n é r ys y , j a k é p o z o r u j e m e u ř a d y d a l š í c h e v r o p s k ýc h s l o v a n s k ýc h i n e s l o v a n s k ýc h n á r o d ů .
146
Reprodukce rozhovoru ze dne 12. 6. 2012.
92
Křesťanské vánoční svátky částečně nahradily původní pohanské slavnosti zimního slunovratu. V roce 1993 papež J an Pavel II. uvedl, že oslava vánočních svátků není zakotvena v Bibli a v souvislosti s datem 25. prosince prohlásil: „Toho dne starověké pohanství slavilo svátek Nepřemožitelného Slunce, a ten den se také shodoval se zimním slunovratem.
Křesťanům
připadalo
l ogické
a
přirozené
nahradit
p o h a n s k ý s v á t e k o s l a v o u j e d n o h o a p r a v é h o s l u n c e , J e ž í š e K r i s t a “ 147. P o j m e n o v á n í s v á t k ů v e s l o v a n s k ýc h j a z yc í c h v z n i k l o p ř e t l u m o č e n í m starého latinského označení „nativitas Domini nostri Jesu Christi“ n e b o l i „ n a r o z e n í P á n a n a š e h o J e ž í š e K r i s t a “ 148. K ř e s ť a n s k á c í r k e v t e d y kladladůraz na narození Ježíše Krista a označila přípravné předvánoční o b d o b í j a k o a d v e n t , c o ž b yl y č t yř i t ý d n y z a č í n a j í c í n e d ě l í n e j b l i ž š í 3 0 . listopadu. Evangelické církve také znají a slaví Vánoce, stejně jako d a l š í s v á t k y c í r k e v n í h o r o k u . P ř e v a ž n á v ě t š i n a p r a v o s l a v n ýc h v ě ř í c í c h (zdaleka
ne
všichni,
například
finská,
řecká,
částečně
česká
p r a v o s l a v n á c í r k e v s l a v í d l e n o v é h o s t yl u ) u ž í v a j í j u l i á n s k ý k a l e n d á ř , m a j í o s l a v y s v á t k ů p o s u n u t é , n e k r yj í s e t u d í ž s e s v á t k y p o d l e k a l e n d á ř e g r e g o r i á n s k é h o 149. S vánočními
s v á t k y j e s p o j e n o m n o h o p o v ě r , z v yk ů a t r a d i c .
N e j v í c e z n i c h s e v á ž e k e Š t ě d r é m u d n i . J e d n á s e o z v yk y s p o j e n é s p o h a n s k ým i
r i t u á l y,
z nichž
některé
postupně
získaly křesťanský
charakter. V literatuře nacházíme z mínky o tom, že například o Štědrém d n u s e n e s m ě l o z a m e t a t , a b y s e z d o m u n e v ym e t l y d u š e z e m ř e l ýc h p ř e d k ů , n e s m ě l y s e b í l i t s t ě n y a m í s t n o s t i , m l í t o b i l í , š í t š a t y, v yl é v a t v o d u n a d v ů r , v yn á š e t p o p e l a d o k o n c e a n i p ř í l i š p r u d c e v s t á v a t o d stolu. Ve sváteční den se nesmělo nic půjčovat z domu, kupovat ani p r o d á v a t 150. Řada stabilitou
z v yk ů r o d i n y.
b yl a
spojená
Například
u
s přírodním
c yk l e m ,
štědrovečerního
stolu
úrodou se
a
se
používalo
v š e c h n o z p o l e a z a h r a d y, t e d y m o u k a , l u š t ě n i n y i o v o c e . J a k o p ř e d k r m se používal nejčastěji kousek chleba s medem a vždy s česnekem, aby 147
TOUFAR, Pavel. Český rok na vsi a ve městě. Třebíč: Akcent spol. s r.o., 2004. s. 64. ISBN 80-7268-277-6. Tamtéž. s. 64. 149 Tamté. s. 67. 150 Tamtéž. s. 147. 148
93
se
stolovníci
ve
zdraví
dočkali
příštích
V á n o c 151.
Část
z v yk ů
se
odehrávala v rodinném kruhu, část měla kolektivní charakter. K těm posledním
patří
obřadní
vánoční
obchůzky
s prvky
křesťanských
V á n o c . 152 Z a t í m c o o b ř a d n í o b c h á z e n í s e s ym b o l e m b e t l é m s k é h v ě z d y souvisí
s
christianizací
koledy
a
obchůzky
středověké
s jesličkami
tradice nesou
uctívání
stopy
Nového
divadla
a
roku, vzešly
z národního kultu Narození Páně v katolickém prostředí. Tuto tradici pozorujeme v Česku, na Ukrajině, v Bělorusku, Rumunsku, Chorvatsku, Srbsku,
V o j v o d i n ě 153.
Staroslovanské
kořeny
má
i
štědrovečerní
m o d l i t b a c e l é r o d i n y , k t e r á j e t r a d i č n í i p r o z a k a r p a t s k é L e m k y 154, i z d e n a c h á z í m e s v a z o v á n í l ž i c „ ž e b y s j a c h u d o b a k u p y n a p o l y t r ym a l a “ . Z v yk n e v s t á v a t o d š t ě d r o v e č e r n í h o s t o l u s e d o d r ž u j e d o d n e š n í h o d n e i v Česku. Velice rozšířenou vánoční tradicí, se kterou se setkáváme ve velké části Evropy, ve Skandinávii a v Pobaltí, je přinášení slámy do s v ě t n i c e a j e j í r o z s yp á n í p o z e m i a u l o ž e n í p o d s t ů l . V N o r s k u a Estonsku se štědrovečerní sláma přímo spojovala se začátkem svátků. V Solčanech u Nitry (Slovensko) se na konci 19. století domů přinášela ž i t n á s l á m a , p a k n á s l e d o v a l o v i n š o v á n í . V C h o r v a t s k u t e n t o z v yk p ř e t r v a l a ž d o 2 0 . s t o l e t í . N a j i h u u p r a v o s l a v n ýc h S r b ů a B u l h a r ů s e n a zemi na rozprostřené slámě večeřelo. Dlouho se dávala sláma pod ubrus a pod stůl také v Polsku a v Litvě. V souvislosti se slámou je třeba zmínit snop nevymláceného obilí, který se na Štědrý večer stav ěl ve s v ě t n i c i k l a s y v z h ů r u . B yl t o s ym b o l p l o d n o s t i a d o s t a t k u , v n ě m ž j s o u k o n c e n t r o v á n y r e p r o d u k č n í s í l y ú r o d y, k t e r é s e p ř e n á š e j í z j e d n o h o r o k u n a d r u h ý. S e t k á v á m e s e s n í m z e j m é n a u s l o v a n s k ýc h e t n i k v P o l s k u , n a U k r a j i n ě a n a S l o v e n s k u 155. V á n o c e b yl y n a S k e j u š i h l a v n í m s v á t k e m z i m n í h o c yk l u , s l a v i l y s e dle
gregoriánského
kalendáře
24 .-26.
151
prosince.
Na
Štědrý večer
Tamtéž. s. 168. Chození s betlémskou hvězdou a štědrovečerní pastýřské hry z prostředí Laborecké Vrchoviny zachytil český režisér Zdeněk Flídr v dokumentárním filmu „Vyšla hvězda jasná“. 153 VEČERKOVÁ, Eva. FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010. s. 143. ISNB 978-80-7429-006-0. 154 СИВИЦЬКИЙ, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988, с. 106. 155 VEČERKOVÁ, Eva. FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010. s. 160164. ISNB 978-80-7429-006-0. 152
94
(Vilija) se dodržoval přísný půst (nejedlo se do večera a nepožívala se potrava živočišného původu), připravovalo se dvanáct druhů jídla, mezi nimi tradiční „slivčanka“ (polévka ze sušeného ovoce), domácí chleba, p i r o h y ( t a š t i č k y z n u d l o v é h o t ě s t a p l n ě n é p o v i d l y) , „ o p i k a n c i “ ( p e č e n é b u c h t i č k y s c u k r e m , s yp a n é m á k e m ) , o p e č e n é b r a m b o r y, m í c h a n ý z e l n ý s a l á t , f a z o l o v á n e b o z e l n á p o l é v k a , „ k u k e ľ k y“ ( z á v i n z k y n u t é h o t ě s t a ) . P o k u d p o r o v n á m e s k e j u š s k é a e v r o p s k é v á n o č n í z v yk y a t r a d i c e , nalezneme
velké
množství
s p o l e č n ýc h
prvků.
I
na
Skejuši
na
š t ě d r o v e č e r n í m s t o l e b yl y p ř e v á ž n ě v ýp ě s t k y z p o l e a z a h r a d y . U Skejušanů pozorujeme i tradici betlémských vánočních obchůzek (tzv. V e r t e p ) 156. K e Š t ě d r é m u v e č e r u s e u S k e j u š a n ů v á ž e n e j v ě t š í m n o ž s t v í p o v ě r a n á r o d n í c h z v yk ů : n a s v á t e č n í m s t o l e b yl č e s n e k , o d k t e r é h o každý člen rodiny dostal stroužek a k tomu krajíc chleba, aby rodina d r ž e l a p o h r o m a d ě a a b y v š i c h n i b yl i z d r a v í ( b o h a t š í r o d i n y m ě l i c h l e b a s medem). Pod stůl se dával snop slámy (tato tradice má dvě verze – podle jedné se snop slámy dával pod stůl proto, že se Ježíš narodil na slámě,
podle druhé
b yl
s n o p s ym b o l e m
b o h a t s t v í ) 157.
Pod
stůl se
d á v a l a t é ž s e k yr a ( a b y v š i c h n i b yl i z d r a v í j a k o ž e l e z o ) , ř e t ě z ( a b y s e drůbež držela domova), lžíce svázané dohromady (aby se rodina držela pohromadě). Na stůl se umisťoval jeden talíř navíc, na který se dávala lžíce od každého jídla (Kateřina Romaňáková tvrdí, že se jednalo o p o t r a v u p r o z e m ř e l é , d l e v z p o m í n e k M a r t y Ž o l o b o v é t o b yl a p o t r a v a p r o Ježíše). Od stolu se nesmělo vstávat (aby někdo z rodiny nezemřel). Každý člen rodiny musel povinně ochutnat z každého jídla (aby úroda n a p o l i b yl a p o ž e h n a n á ) . N a s t o l e n e s m ě l b ýt n ů ž ( a b y n e b yl y v r o d i n ě n e s v á r y) . Š t ě d r o v e č e r n í v e č e ř i z a h a j o v a l h o s p o d á ř m o d l i t b o u „ O t č e náš“,
poděkováním
Bohu
a
přáním
h e z k ýc h
svátků
a
přípitkem.
N e c h yb ě l o a n i l i t í o l o v a d o v o d y, z k t e r é h o s e p ř e d v í d a l a a v ě š t i l a b u d o u c n o s t . D l e v y p r á v ě n í M a r i e M a l c o v s k é 158 s e n a V á n o c e u n i c h
156
Tradičnívánoční obchůzky vertep(betlém) potkáváme i ve většině částí Ukrajiny. Zde jsou vyobrazovány situace z Bible týkající se Ježíšova narození (malý Ježíš v jeslích, Marie, cizinci dávající mu dary a Betlémská hvězda na obloze). 157 Existují různé interpretace tohoto zvyku, např. Petr Kaleta ve své knize Cesta do Haliče píše, že v obřadech jednotlivých oblastí východní Haliče byl obilný snop prvotním důkazem úspěšnosti sklizně v rostlinné oblasti, důležitým předpokladem živočišné výroby a pojítkem s nástupem nového výrobního cyklu, (KALETA, Petr. Cesta do Haliče. Olomouc: Votobias.r.o., 2004. s.212. ISBN 80-7220-174-3). 158 Reprdukce rozhovoru ze dne 11. 2. 2012.
95
d o m a j i ž z d o b i l s t r o m e k , n e j e d n a l o s e o j e d l i , a l e j a l o v e c . O z d o b y b yl y z ořechu, kostkového cukru, zabaleného do staniolu a do barevného k r e p o v é h o p a p í r u , o v o c e : j a b l k a , h r u š k y, s u š e n é o v o c e a t d . V d o m ě s e neuklízelo, sláma zůstávala pod stolem do druhého dne. Ráno na Boží h o d s i m l a d í l i d é d ě l a l i z e s l á m y, k t e r á n a Š t ě d r ý v e č e r b yl a p o d s t o l e m , „ p o v ř e s l a “ , v á z a l i j e n a s t r o m y ( a b y p ě k n ě r o d i l y) a v ř í s k a l i . Z které strany se ozvalo štěkání psa, z té strany by měl přijít budo ucí ž e n i c h n e b o n e v ě s t a 159. T yp i c k á j s o u p r o S k e j u š a n y n ě k t e r á j í d l a , k t e r á s e n e o b j e v u j í v j i n ýc h r e g i o n e c h . N a p ř í k l a d „ s l yv č a n k a “ ( s l a d k á p o l é v k a z e š v e s t e k ) , „ o p i k a n c i “ ( b u c h t i č k y p o l i t é c u k r e m a p o s yp a n é m á k e m ) , „ p u č e n a fazuľa“ (uvařená rozšťouchaná fazole). Dnešní moderní doba postupně vnáší do života Skejušanů přebírání t r a d i c , o b ř a d ů a z v y k ů z č e s k é h o p r o s t ř e d í ( n a p ř í k l a d p l e t e n í v á n o č k y, p ř í p r a v a t r a d i č n í c h č e s k ýc h v á n o č n í c h j í d e l ) , p ř e s t o v á n o č n í r e p e r t o á r s o u b o r u z ů s t á v á a u t e n t i c k ý. N ě k t e r é z v ý š e z m í n ě n ýc h n á r o d n í c h z v yk ů a t r a d i c s e o d r á ž í v repertoáru Skejušanu ve scénáři „Štědrý večer“ . Na štědrovečerním s t o l e n a j d e m e „ s l y v č a n k u “ , „ o p i k a n c i “ , „ k u k e ľ k y“ , p o d s t o l e m j e s l á m a , s v á z a n é l ž í c e , ř e t ě z , s e k yr a . D o m á c í z d o b í v á n o č n í s t r o m e k a p ř í c h á z í ž e n y. M e z i p ř í t o m n ý m i p r o b í h á d i a l o g o v ýz n a m u v š e c h v ý š e z m í n ě n ýc h vánočních tradic. Po společné motlitbě má slovo hospodář. Jedná se například o zmiňované poděkování: „Djakyjeme Bože, za toty dary, že jesj nam dožyčyv vo zdravju prežyty cilyj 160 ryk. Daj, Bože, zdravja.“ (Děkujeme, Bože, za tyto d ary, za to, že jsi nám dopřál ve zdraví přežít celý rok. Dej nám, Bože, zdraví.)
P o š t ě d r o v e č e r n í v e č e ř i s e o b v yk l e c h o d i l o k o l e d o v a t o d d o m u k domu. Chodily ve skupinách malé děti, ale i dospělí „štědráci“ ( k o l e d n í c i ) . V š i c h n i b yl i s v á t e č n ě o b l e č e n í , n e s l i s s e b o u „ v e r t e p “
159
V repertoáru souboru nejsou znázorněny oslavy Nového roku, Staronového roku, Epifanií (tj. Zjevení Páně neboli Jordan). 160 Celý text scénáře „ Štědrý večer“ vizpříloha č. 2. s. 1.
96
( r e p l i k a j e s l i č e k , v e k t e r ýc h s e n a r o d i l J e ž í š ) , n a v š t ě v o v a l i p ř í b u z n é , koledovali a „vinčovali“. Stejné tradice znázorňuje i scén ář: „Vinčuju, vinčuju, na ščešča, na zdravja, na toto Bože narodžiňa , žeby šia nam dav Pan Byh dočekaty druhoho božoho narodžiňa . Hojniše, spokojniše, urožajniše, od pana Boha l asku, od dobrych ľudy pryjazň, pochvalenyj Jezus Kristus…“ (Vinšuju, vinšuju, štěstí, zdraví na toto Boží narození, aby nám Pán Bůh dopřál se dočkat dalšího božího narození . Bohatšího, klidnějšího, úrodnějšího, od Boha lásku , od dobrých lidí vstřícnost, buď pozdraven , pán Ježíš Kristus…)
Nebo: „Daj vam, Bože, ščešča, zdravja, hojne boske požehnaňa, daj vam, Bože, zdravja,ščešča, a po smerty v nebi misca…“ (Dej vám, Bože, štěstí, zdraví, bohaté Boží požehnání, dej vám, Bože, zdraví, štěstí, a po smrti místo v nebi…)
Na
Skejuši
koledníci
za
koledy
dostávali
v ýs l u ž k u :
slaninu,
k l o b á s y, v e j c e , n ě k d y i l á h e v a l k o h o l u , p ř í p a d n ě p e n í z e , o d r á ž í s e t o i ve scénáři, stejně jako i koledy oslavující pannu Marii a narození Ježíše: „Božyj syn hnes narodyvsja, zvyše ku nam ponyžyvsja. Iz Divy netlinnoj, iz preneporočnoj – voplotyvsja. Porodyla Boha slova, od koriňa Davidova, Božija nevista, Marija prečysta – Jakymova….“ (Boží syn se dnes narodil, sešel k nám z nebe. Od Panny Marienesmrtelné, neposkvrněné vzešel. Porodila dle Božího proroctví, z rodu Davidova, Boží nevěsta, Marie Jáchymova…)
Někdy se
stávalo,
že
koledník
pocházel
z c h u d ýc h
poměrů
a
z a k o m p o n o v a l d o s v ýc h k o l e d i p r o s b u o f i n a n č n í v ýp o m o c . T a k t o s e t o odráží ve scénáři: „…Proto prošu dajte veci, by kupyly i mi kerpci, 97
proto prošu dajte pjatku, by zrobyly i mi častku…“ (Proto, prosím, dejte více, abych koupil pro sebe krpce, proto, prosím, dejte pětku, abych i já měl svůj podíl…)
V á n o c e b yl y s v á t k e m r a d o s t i , v e s e l o s t i a h o j n o s t i , c o ž s e o d r á ž í i v koledách: „VoViflejemi, voViflejemi vesela novina, Čystaja Diva, čystaja Diva porodyla syna. Anhely špivajuť, carije vitajuť, pastyrije hrajuť , čudo, čudo povidajuť…“ (V Betlémě, v Betlémě veselá novina, přečistá Panna, přečistá Panna porodila syna. Andělé zpívají, králové vítají, pastýři hrají, zázrak, zázrak volají…)
J e z n á m á i č e s k á v e r z e t é t o k o l e d y. Aj, dnes v Betlémě, aj, dnes v Betlémě veselá novina, že panna čistá že panna čistá porodila syna. Kristus se zrodil, nás osvobodil, andělé hrají, krále vítají, pastýři zpívají, u jeslí klekají, d i v y , d i v y o h l a š u j í . 161
Š t ě d r ý v e č e r b yl u k o n č e n p ů l n o č n í m š í , k t e r é s e ú č a s t n i l a c e l á rodina. Tato skutečnost není ve scénáři zaznamenána.
4.5.1.2. Masopust
U z a v ř e n í m z i m n í h o c yk l u k a l e n d á ř n í c h o b ř a d ů n a S k e j u š i b yl y „ f a š a n g y“ ( m a s o p u s t ) . J e d n á s e o o b d o b í m e z i V á n o c i a v e l k ým p ů s t e m před Velikonoci, kdy se na vesnicích konalo nejvíce svateb a tanečních
161
Aj, dnes v Betlémě [hudebnina]. 1. vid. Brno: FORNIX, 1995. 1 partitura (2 s). +3 hlasy. Cantilena sacrae bohemicae; 9. ISBN 80-85530-17-1.
98
zábav. Tato zajímavá tradice, která je populární do dnešn ího dne jak na Moravě, tak i v Česku, na Slovensku a na Ukrajině, se odráží ve skejušském repertoáru ve scénáři „Puščaňa“. Kořeny tohoto obyčeje sahají až do starověkého pohanského Říma a ř a d í s e k a r c h a i c k ý m o b yč e j ů m z e m ě d ě l s k é h o p ů v o d u . Z d e t o t i ž v í t a l l i d p ř í c h o d j a r a o s l a v a m i b o h a s l u n c e S a t u r n a , v z ýv á n í m l á s k y č i n e v á z a n ým v e s e l í m n a p o č e s t b o h a v í n a B a k c h u s e . V Č e c h á c h a n a Moravě se slaví masopust od třináctého století, svědčí o tom první d o c h o v a n é p í s e m n é p r a m e n y, k t e r é t u t o t r a d i c i p o p i s u j í . J e t o t ř í d e n n í lidový svátek, který je podřízen běhu církevního kalendáře. Slaví se ve d n e c h p ř e d c h á z e j í c í c h P o p e l e č n í s t ř e d ě , k t e r o u z a č í n á č t yř i c e t i d e n n í p ů s t p ř e d V e l i k o n o c e m i . P r o t o ž e d a t u m V e l i k o n o c j e p o h yb l i v é , b yl p o h yb l i v ým s v á t k e m i m a s o p u s t . H l a v n í m a s o p u s t n í z á b a v a z a č í n a l a o „ m a s o p u s t n í n e d ě l i “ a v yv r c h o l e n í m s v á t k u b yl o ú t e r ý. T o h o d n e procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní představení. V l i t e r a t u ř e n a c h á z í m e z m í n k u o t o m , ž e „ m a s o p u s t b ýv a l v m i n u l o s t i oficiálním svátkem hodování a končil v noci před Popeleční středou, k d y p o n o c n ý z a t r o u b i l n a r o h a r yc h t á ř v yz v a l v š e c h n y k r o z c h o d u . Následující
den
b yl
už
přísně
postní,
maškarní
zábava
b yl a
v yv r c h o l e n í m m a s o p u s t u “ 162. S i l n á j e t r a d i c e v N ě m e c k u a I t á l i i , k d e j e m a s o p u s t p o v a ž o v á n z a j e d e n z n e j v ý z n a m n ě j š í c h s v á t k ů v r o c e 163. N a C h o d s k u s e t é t o s l a v n o s t i ř í k á „ v o r a č k y“ a c e l ý p r o c e s j e z a m ě ř e n n a ochranu obce a magické působení na budoucí úrodu, takže zde vidíme, že
masopust
má
v několika
z e m ě d ě l s k ýc h p r a c í 164. Polsku)
se
jednalo
ohledech
přímý
vztah
k přípravě
Na Lemkovsku (Ukrajina, ale také částečně v o
období
námluv,
svateb,
křtin
atd.,
ale
n e j d ů l e ž i t ě j š í b yl a p ř í p r a v a n a o b d o b í v e l k é h o p ů s t u 165. N a S l o v á c k u s e a ž d o 1 9 . s t o l e t í v ž d y k o n c e m m a s o p u s t u u d r ž o v a l z v yk m e č o v é h o t a n c e , k t e r ý s e n a M o r a v ě n e j d é l e u d r ž e l v e S t r á n í n a ú p a t í B í l ýc h
162
ZINDELOVÁ, Michaela a kolektiv. Česká velikonoční kniha. Praha: nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. s. 43. ISBN 97880-7388-489-5. 163 KUBÍK, Tomáš. Http://www.tomas-kubik.estranky.cz/. Masopust. Dostupné z WWW: http://www.tomaskubik.estranky.cz/. (cit. 10-5-2013). 164 NAHODIL, Otakar. ROBEK, Antonín. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959. s. 151-152. 165 СИВИЦЬКИЙ, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.116.
99
Karpat. V Šumicích u Uherského Brodu chodili na konci masopustu t a k z v a n í „ h ř e b e n á ř i “ 166. V K o l o v č i u D o m a ž l i c o m a s o p u s t n í m p o n d ě l í p o s t a v i l i m l ýn , v n ě m ž n á s l e d u j í c í d e n , k d y z á b a v a v r c h o l i l a , „ s e m l e l i “ s t a r é b a b y n a m l a d é a h e z k é d í v k y. 167 N e j v e s e l e j š í m b yl p o s l e d n í t ýd e n masopustu, kdy se bavili dospělí i děti. Vesnice se scházela převážně v h o s p o d ě , ž e n y p ř i p r a v i l y p o h o š t ě n í a k o n a l a s e v e s n i c k á z á b a v a 168. M a s o p u s t n í o b d o b í , t z v . „ f a š a n g y“ s e n a S l o v e n s k u o d e h r á v a l o v e z n a m e n í z a b i j a č e k . K e s p o l e č n é m u s t o l u b yl i p o z v á n i n e j e n p ř í b u z n í , ale
i
sousedé.
Vesnicemi
chodily
průvody
maškar
a
večer
se
v h o s p o d á c h t a n c o v a l o , z p í v a l o a p i l a s e k o ř a l k a a v í n o 169. Masopustní tradice, znázorněné v repertoáru souboru Ske jušan, m a j í v e l k é m n o ž s t v í s p o l e č n ýc h p r v k ů s t r a d i c e m i , k t e r é m á m e m o ž n o s t p o z o r o v a t v e f o l k l o r u S l o v e n s k a , U k r a j i n y, M o r a v y a Č e c h i j i n ýc h e v r o p s k ýc h n á r o d ů . P ř í k l a d e m m ů ž e b ýt i s t e j n ý n á z e v „ f a š a n g y“ . P r ů b ě h o s l a v , m a s k y, t r a d i c e , ú č e l ( p ř í p r a v a n a v e l i k o n o č n í p ů s t ) , období
námluv,
zabijaček,
svateb,
křtin
–
to
vše
se
shoduje
se
s k e j u š s k ým i z v yk y a t r a d i c e m i . O d l i š n o s t s p a t ř u j e m e p o u z e v m a s k á c h , které soubor používá ve scénáři. Nenacházíme zde masky tradiční pro m o r a v s k ý, s l o v á c k ý a u k r a j i n s k ý f o l k l o r , j a k o n a p ř í k l a d m a s k u k o b yl y, m e d v ě d a , ž i d a , b a b y s n ů š í a t d , a l e o b j e v u j e s e z d e p o s t a v a c i k á n k y. D a l š í p o s t a v y n e j s o u u r č e n y, ú č a s t n í c i n a v l é k a j í l i b o v o l n é m a s k y. S o u b o r S k e j u š a n m á v e s v é m r e p e r t o á r u s c é n k u „ P u š č a ň a “ 170, k t e r á znázorňuje zábavný průběh této tradice. Děj se odehrává doma a k h o s p o d á ř ů m p ř i c h á z í s o u s e d k y. P o p ř i v í t á n í a p o z d r a v e c h s e v š i c h n i p o s a d í , ž e n y v yk o n á v a j í r ů z n é č i n n o s t i – p ř e d o u , v yš í v a j í , s t l o u k a j í máslo, třou len, přitom zpívají: „Puščaňa, puščaňa, puščaňa nam idut, pote, chlopci do nas, nič maškary prydut…“ 166
Masopustní hra, kdy se chodilo od domu k domu ve čtyřech, jeden z nich – pastýř, měl „cop“ neboli ocas upletený ze slámy, který se mu táhl až na paty. V ruce držel hřeblo. Druhý hřebenář představoval žida, třetí nesl pytel na obilí a čtvrtý byl písař, který zapisoval, co kde dostali (TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, 2001. s. 26. ISNB 80-7268-129-X). 167 TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r. o., 2001. s. 24-26. ISNB 80-7268-129-X. 168 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія - культура, Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.302. 169 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. s. 323. ISNB 80-7277-292-9. 170 Celý text scénáře „ Puščaňa“ viz příloha č. 2. s. 5.
100
(Masopust, masopust, masopust se blíží, pojďte, chlapci, k nám, než maškary přijdou…)
H o s p o d yn ě n a b í z í h o s t ů m p o h o š t ě n í a h o s p o d á ř p á l e n k u . P ř i c h á z í skupina lidí v maskách, poskakují, tancují, berou ženám práci a všichni společně zpívají: „Ej dana, dana, dana kopycja vyvšana, try parybci molodejky a ja divka sama…“ (Ej dana, dana, dana stoh ovesný, tři chlapci mladí a já dívka sama…)
P ř i t é t o p í s n i s e o b v yk l e t a n č í k o l o v ý t a n e c . S o u b o r v yu ž í v á j e d e n z n e j o b v yk l e j š í c h t a n e č n í c h p r v k ů , t o z n a m e n á k o l o . T o t o k o l o b ýv á uzavřené, s křížovým držením těla, podobně jako na Chodsku. Stejně t a k s e u ž í v a j í v í ř i v é p r v k y v e t r o j i c í c h n e b o j i n ýc h m e n š í c h t a n e č n í c h útvarech. Všichni se vesele baví, zpívají žertovné písně : „Pošijala stara baba kukeľi, kukeľi, postyj lem mi myj mužyčku pry meni, pry meni. Postyj lem mi myj mužyčku na chvyľu, na chvyľu, pokaľ ja šia paľunočky napyju, napyju…“ (Zasela stará baba koukol, koukol, postůj, jen mi, můj muži, při mě, při mně. Postůj jen mi, můj muži, na chvíli, na chvíli, dokud já se pálenky napiji, napiji…)
S c é n k a p o k r a č u j e z á b a v o u a z p ě v e m , s l a v í s e p o s l e d n í t ýd e n p ř e d v e l k ým p ů s t e m . Nutno říct, že Skejušané do dnešního dne tradici fašangu dodržují. V m a s o p u s t n í t ýd e n s e s v o l a j í z n á m í a p ř í b u z n í , v yh l á s í s e t a k z v a n á s k l á d a n k a 171, k a ž d ý, k d o s e ú č a s t n í s e t k á n í , p ř i n á š í s s e b o u j í d l o a p i t í , 171
Od slova skládat.
101
s p o l e č n ě s e p ř i p r a v í p o h o š t ě n í , a k d yž z á b a v a k u l m i n u j e , č á s t ú č a s t n í k ů si vezme masky a celý večer se tančí a zpívá. Poslední dobou se skládanka v Chomutově stala velice populární a zapojují se do ní i m í s t n í o b yv a t e l é .
4.5.1.3. Velikonoce
S o u b o r s e z a b ýv á v e s v é m r e p e r t o á r u i V e l i k o n o c e m i . V ýr o č n í oslava Velikonoc je jako svátek Pascha poprvé oficiálně zmiňována v z á k o n ě v yd a n é m ř í m s k ým c í s a ř e m V a l e n t i n e m I I . ( 3 7 1 - 9 2 ) d n e 7 . s r p n a r o k u 3 8 9 172. J e d n á s e o n e j d ů l e ž i t ě j š í s v á t e k k ř e s ť a n s k é c í r k v e spojený s památkou umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Původ svátku sahá do doby předkřesťanské a navazuje na židovský svátek přesnic ( p e s a c h ) , p ř i p o m í n a j í c í v ys v o b o z e n í I z r a e l i t ů z e g yp t s k é h o z a j e t í . N a z n a m e n í č i s t o t y, n e v i n n o s t i a p o s l u š n o s t i b ýv á J e ž í š o z n a č o v á n j a k o Beránek
Boží.
Dnešní
velikonoční
z v yk y
a
tradice
v sobě
nesou
k o m b i n a c i p o h a n s k ý c h a k ř e s ť a n s k ýc h p r v k ů . Z a t í m c o V á n o c e j s o u v k a l e n d á ř i v p ř e s n ě u r č e n é d n y, V e l i k o n o c e připadají
v každém
k ř e s ť a n s k ýc h
roce
Velikonoc
na b yl
jiné
datum.
stanoven
na
Způsob
určení
ekumenickém
data
konciliu
v m a l o a s i j s k é N i c e j i ( N i k á j i ) r o k u 3 2 5 173. V e v š e c h k ř e s ť a n s k ýc h o b c í c h b yl o v e l i k o n o č n í t a j e m s t v í s l a v e n o v k o m p l e x n í m s m ys l u j a k o „ s v á t e k radosti z vítězství života nad smrtí, oslava tajemství Krista, jeho smrti a s l a v n é h o z m r t v ýc h v s t á n í . K ř e s ť a n é M a l é A s i e a S ýr i e k l a d l i d ů r a z n a J e ž í š o v u v yk u p i t e l s k o u s m r t . Ř í m a z á p a d o e v r o p s k é o b c e z d ů r a z ň o v a l y K r i s t o v o z m r t v ýc h v s t á n í a v yv ýš e n í 174. V e l i k o n o c ů m p ř e d c h á z e l p ř í s n ý č t yř i c e t i d e n n í p ů s t ( s ym b o l i c k y v yj a d ř u j e J e ž í š o v o p o b ý v á n í n a p o u š t i , p ů v o d n í č t yř i c e t i h o d i n o v ý p ů s t s e p r o d l o u ž i l n a s t e j n ý p o č e t d n í ) 175. Z církevního hlediska je slavení Velikonoc v Evropě téměř totožné. L i d o v é z v yk y, k t e r é s e v á ž í k t ě m t o s v á t k ů m , v yc h á z e j í z p o h a n s k ýc h 172
Tamtéž. s. 23 TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r. o., 2001. s. 7-8. ISNB 80-7268-129-X. 174 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. s. 23-24. ISNB 80-7277-292-9. 175 ZINDELOVÁ, Michaela a kolektiv. Česká velikonoční kniha. Praha: nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. s. 58. ISBN 97880-7388-489-5. 173
102
tradic,
proto
v současné
době
nalezneme
v oslavách
Velikonoc
k o m b i n a c i p o h a n s k ý c h a k ř e s ť a n s k ýc h p r v k ů . D o d r ž o v á n í s t e j n ýc h n e b o p o d o b n ýc h t r a d i c p o z o r u j e m e n a S l o v e n s k u , U k r a j i n ě a t a k é n a M o r a v ě a v Č e s k u . N a p ř í k l a d p á l e n í o h ň ů n a v r š c í c h , s v ě c e n í z e l e n ýc h r a t o l e s t í na Květnou neděli, polévání, malování vajec , šlehání děvčat pomlázkou – v š e c h n y t yt o t r a d i c e j s o u p o z ů s t a t k y p o h a n s t v í . Jedním zůstávají
z důležitých malovaná
velikonočních
vejce,
k t e r ým i
s ym b o l ů
se
o
do
dnešního
velikonočním
dne
pondělí
o b d a r o v á v a j í k o l e d n í c i . U ž v p o h a n s k ý c h d o b á c h b yl o v e j c e s ym b o l e m nového života. Proto je spojováno s oslavami příchodu jara, které do p ř í r o d y p ř i n á š í n o v ý ž i v o t , a j e p r a d á v n ým s ym b o l e m p l o d n o s t i i jarního znovuzrození
přírody po zimě. S velikonočními
vejci
jsou
s p o j o v á n y n e j r ů z n ě j š í p o v ě r y. N a p ř í k l a d p o d l e r a k o u s k é l i d o v é t r a d i c e bude
člověka
ochraňovat
zvláštní
moc,
jestliže
do
země
zahrabe
p o s v ě c e n é v e j c e s n e s e n é p r á v ě n a Z e l e n ý č t v r t e k 176. O V e l i k o n o c í c h s e vajíčka používala i k ochraně polí, zahrabávala se například do rohů p o l í n e b o s e d á v a l a p ř i o r á n í p ř e d r a d l i c i a z a o r á v a l a s e 177. T e n t o z v yk s e d o n e d á v n a d o d r ž o v a l i n a P r e š o v s k u ( S l o v e n s k o ) , k d e b yl o v e j c e nástrojem zemědělské ma gie, také se zaorávalo do pole, používalo se p ř i p r v n í m j a r n í m v ýh o n u d o b yt k a n a p a s t v u , z a k o p á v a l o s e p o d s t r o m y, a b y p l o d i l y 178. D n e s s e z v yk s c h o v á v a t v e l i k o n o č n í v e j c e d o d r ž u j e i v Česku, ale jenom jako dětská hra a dostal se k nám ze Západu. U slovanských velikonočního
národů,
stejně
polévání,
jako
která
má
u
Skejušanů, velmi
zůstává
archaický
tradice
původ.
Zde
n e p o c h yb n ě n a l é z á m e s t o p y r i t u á l n í h o o č i š ť o v á n í č l o v ě k a , j e h o o c h r a n y p ř e d n e m o c e m i , j a k o ž i s t o p y p o v ě r e č n é o c h r a n y z d r a v í . D ů l e ž i t ým a k t e m V e l i k o n o c u k ř e s ť a n ů b yl o s v ě c e n í p a s k y v k o s t e l e v p r v n í d e n V e l i k o n o c . L i d é s s e b o u n o s i l i d o k o s t e l a v o z d o b e n ýc h k o š í č c í c h p o k r m y ( z d o b e n ý c h l é b n e b o l i p a s k u , š u n k u , s ýr , k l o b á s y, m a l o v a n á v a j í č k a , v í n o j a k o s ym b o l K r i s t o v y k r v e ) , k t e r é s e v k o s t e l e s v ě t i l y a měly přijít na sváteční stůl. Podle tradice se z božíhodového stolu 176
TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r. o., 2001. s. 293. ISNB 80-7268-129-X. NAHODIL, Otakar. BOBEK, Antonín. Praha: Orbis, 1959. s. 136. 178 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – кул.ьтура, Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.306. 177
103
n e s m ě l o n i c v yh o d i t , d r o b e č k y i v a j e č n é s k o ř á p k y s e u c h o v a l y d o j a r n í o r b y a p a k s e d á v a l y d o z e m ě 179 ( d o d n e š n í h o d n e s e t a t o t r a d i c e d o d r ž u j e n a n ě k t e r ý c h m í s t e c h z á p a d n í U k r a j i n y) . U n i v e r z á l n í m j a k u p r a v o s l a v n ýc h
věřících,
tak
i
u
ř í m s k ýc h
katolíků
je
používání
k l e p a d l a 180 o V e l i k o n o c í c h , k t e r é d l e t r a d i c e s l o u ž i l o z a ú č e l e m s v o l á n í na bohoslužby, kdy zvony umlkaly (odlétaly do Říma). Klepadlo, d ř e v ě n é n e b o k o v o v é , s e p o u ž í v á p ř i j i n ýc h r ů z n ýc h r i t u á l e c h i u jižních Slovanů, například u Bulharů na svátek svatého Jiří doprováz í v ě t š i n u o b ř a d ů 181. Co
se
t ýč e
konkrétních
projevů
i
na
Skejuši
Velikonocům
p ř e d c h á z e l p ř í s n ý č t yř i c e t i d e n n í p ů s t , k d y s e v a ř i l o n a o l e j i , a n e s m ě l a se používat potrava živočišného původu. Nádobí se pečlivě čistilo p o p e l e m , a b y t a m n e z b yl y m a s t n é z b y t k y. V k o s t e l e n a K v ě t n o u n e d ě l i s e s v ě t i l y v r b o v é v ě t v e , j e ž s ym b o l i z o v a l y r a t o l e s t i , k t e r ým i l i d é v í t a l i Ježíše při jeho vstupu do Jeruzaléma. Na Velký pátek se nesmělo pracovat,
v tento
den
se
malovala
v a j í č k a 182 –
jeden
z d ů l e ž i t ýc h
s ym b o l ů V e l i k o n o c . V e j c e s e m a l o v a l a z a p o m o c i p ř í r o d n í c h b a r e v , c i b u l o v ýc h s l u p e k , m a l i n o v ýc h l í s t k ů , r ů z n ýc h t r a v a l i s t í . V s o b o t u p ř e d V e l i k o n o c i s e p e k l a p a s k a 183 ( z d o b e n ý c h l e b a ) , k t e r á s e n e s l a v první den Velikonoc posvětit do kostela. Do velkého košíku se n a s k l á d a l y p o t r a v i n y: p a s k a , „ š o v d r a “ ( u z e n á k ýt a ) , k l o b á s y, m a l o v a n á v e j c e , m á s l o , s ýr , s ů l a n e s l y s e d o k o s t e l a k p o s v ě c e n í . Velice autenticky tento svátek odráží ve svém repertoáru soubor S k e j u š a n v e s c é n c e „ V e l i k o n o c e “ 184. V p o d o b ě , v k t e r é h o p ř e d v á d í , j e patrno, že Skejušané pojednávají Velikonoce na jedné straně jako pohanské svátky jara, na druhé straně jako křesťané oslavují v zkříšení Ježíše. Scénář začíná církevní písní (viz velikonoční písně) všech 179
ZINDELOVÁ, Michaela a kolektiv. Česká velikonoční kniha. Praha: nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. s. 183. ISBN 97880-7388-489-5. 180 Původ klepadla (řehtačky) a její původní význam sahá až do pohanských dob, kdy s nimi staří Slované podnikali rituální magické obchůzky, jež měly ochránit obec a úrodu. 181 TYLLNER, Lubomír, etnomuzikolog. Reprodukce rozhovoru ze dne 21. 3. 2013. 182 Slepičí vejce bylo odpradávna symbolem plodnosti, úrody, života, narození, návratu jara, slunce a díky obalu, skořápce, i symbolem bezpečí. Přirovnání k hrobu, který skrývá život, bylo obrazným spojením se zmrtvýchvstáním Ježíše a křesťanskými Velikonocemi. Vejcům se odedávna přisuzovaly magické vlastnosti. Skořápka představovala zemi, žloutek slunce a bílek měsíc. (ZINDELOVÁ, Michaela a kolektiv. Česká velikonoční kniha. Praha: nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. s. 102. ISBN 978-80-7388-489-5). 183 Velký obřadový chleba, kulaté formy, někdy zdobený. 184 Celý text scénáře „Velikonoce“ vizpříloha č. 2. s. 7.
104
účastníků. Chlapci řehtají řehtačkami, pletou pomlázky a ženy se c h ys t a j í d o k o s t e l a : 1. žena: Ta šia pyzrite jaku pasku podívejte, jakoupasku jsem upekla.)
jem chpekla (ukazuje).
(Tak
se
jen
2. žena: Ta ja kobasy narobyla.(A já jsem klobásy udělala.) 3. žena: No, a ja jajca nafarbila, ta pote jdeme jich pošvatyty do cerkv y. (No, a já vejce nabarvila, ta k pojďme je posvětit do kostela .)
N a S k e j u š i , k d yž b yl k o s t e l p l n ý, s e s v ě c e n í p a s k y k o n a l o v e n k u p ř e d k o s t e l e m . P o v ys v ě c e n í p o k r m u k a ž d ý c o n e j d ř í v e p o s p í c h a l d o m ů ( n ě k d y s e s p a s k o u i u t í k a l o ) , „ ž e b y s k o r o u r o ž a j z p o ľ a z o b r a t y“ . P o velikonočním obědě se uctíval Ježíš , jak je to znázorněno ve scénce : „Sohlasno zašpivajte, Voskresšaho vítajte, radujme šia nyni vsi, jak anhely v nebesich. Chrystos voskrese iz mertvych, voskrese, voskrese, voskrese iz mertvych , smertyju, smertyju smerť poprav, smertyju, smertyju, smerť poprav , i suščim vo hrobi, žyvot, žyvot darovav…“ (Spolu všichni zazpívejme, zmrtvýchvstalého vítejme , radujme se dneska všichni , jak andělé v nebi. Kristus vstal z mrtvých, Kristus vstal z mrtvých, Kristus vstal z mrtvých, smrtí smrt překonal, a jsoucím ve hrobě život daroval…)
Po obědě se mládež scházela na náměstí, kde se kon ala vesnická z á b a v a , a p o p ů l n o c i c h l a p c i c h o d i l i o d d o m u k d o m u , p o l é v a l i 185 děvčata vodou a ta jim za to nabízela pohoštění a dávala malovaná vejce.
Pokaždé
se
říkalo:
„ C h r ys t o s
voskres“
a
odpovídalo
se:
„ V o i s t yn n a v o s k r e s “ . N á s l e d u j í c í d e n p o p ů l n o c i p r o z m ě n u c h o d í v a l a d ě v č a t a p o l é v a t c h l a p c e . T é ž b yl a p o h o š t ě n a a d o s t á v a l a m a l o v a n á vejce. Druhý den velikonočních svátků se chodilo na hřbitov, ženy s s e b o u b r a l y p o s v ě c e n é p o k r m y, n a h ř b i t o v ě n a n ě č e k a l i n e j c h u d š í vesničané
185
a
děti
z c h u d ýc h
rodin,
Polévání čistou vodou bylo symbolem zdraví a ochrany před nemocí.
105
které
přes
hroby
m r t v ýc h
d o s t á v a l yp ř i n e s e n é p o k r m y. V e l i k o n o č n í s v á t k y s e s l a v i l y n a S k e j u š i t ř i d n y. P o V e l i k o n o c í c h s e m o h l y k o n a t n á m l u v y, s v a t b y, k ř t i n y a t d . B yl o pravidlem, že po Velikonocích se začínaly jarní práce na polích. Pokud
shrneme
porovnání
velikonočních
tradic,
z n á z o r n ě n ýc h
v r e p e r t o á r u S k e j u š a n ů , i z d e n a c h á z í m e m n o ž s t v í p o d o b n ýc h n e b o téměř
s t e j n ýc h
pomlázka,
obřadních
která
je
tradic
součástí
a
z v yk ů
velikonočních
s okolními tradic
národy.
v Čechách
Ale a
na
S l o v e n s k u , n a S k e j u š i n e b yl a . V e s k e j u š s k é m r e p e r t o á r u j e d ů s l e d k e m v l i v ů d n e š n í d o b y a p ř e n o s ů z v yk ů s o u č a s n o s t i a s t á v a j í c í h o p r o s t ř e d í . S p e c i f i c k ým p r v k e m v e s c é n á ř i V e l i k o n o c j e p o s t a v a „ s t r yg y“ 186, která
znázorňuje
záporný
obraz,
negativně
ovlivňujíc í
produkci
h o s p o d á ř s k ýc h z v í ř a t ( o d e b í r á m l é k o u k r a v ) . O s t a t n í v e l i k o n o č n í z v yk y nám dávají možnost tvrdit, že skejušský folklor má své místo mezi folklorem slovanských národů.
4.5.1.4. Scénáře znázorňující pracovní procesy
D o t ř e t í h o c yk l u ž i v o t a n a S k e j u š i p a t ř í o b d o b í l é t a a p o d z i m u , období sklizně. Toto pásmo znázorňuje mimo křesťansk é svátky i pracovní
p r o c e s y,
které
se
váží
na
určitá
roční
období.
Jedním
z t a k o v ýc h p r o c e s ů j e p á l e n í p á l e n k y, n a z á k l a d ě k t e r é h o v z n i k l a scénka s touto tematikou. Její autorkou je Kateřina Romaňáková . Scénář „ P a l i ň a p a ľ u n k y “ 187 a u t e n t i c k y z n á z o r ň u j e t e n t o p r o c e s . N a p ó d i u v i d í m e a p a r á t , s t ů l , ž i d l e , s t o l i č k y. D ě j s e o d e h r á v á u s e d l á k a d o m a . Přichází návštěva a vzniká dialog: 1. muž: Ta što, Osife, slyvky vykysneny? Už palyš? Daj skoštovaty. (Tak co, Josefe, švestky vykvasily? Už pálíš? Dej ochutnat .) 2. muž: Ta paľu. Na skoštyj cy je dobra , Vaňu. (Pálím. Prosím, ochutnej, zda je dobrá.)
R o z h o v o r p o k r a č u j e a p ř i c h á z í d a l š í m u ž . V š i c h n i p o p í j e j í , k d yž jsou tak trochu podnapilí, začínají zpívat:
186 187
Vědma, čarodějnice, která dle pověry připravovala krávy o mléko. Celý text scénáře „Variňa paľunky“ vizpříloha č. 2. s. 9.
106
„Tu styj koňu, tu styj, tu dobra paľunka, tu styj koňu, tu styj, tu dobra paľunka, što jej napalyla, fijalka belava, ej ta moja frajyrka…“ (Zde stůj, koni, zde stůj, zde je dobrá pálenka, zde stůj, koni, zde stůj, zde je dobrá pálenka, co ji napálila, fialka modrá, ej, ta moje frajírka…)
Postupně se přidávají další lidé, přichází i žena jednoho z mužů, všichni popíjejí a zpívají: „V nediľu rad paľunku pyju, v ponediľok nerad jej vyľiju , v utorok gazdiju, iščyk sobi pry muzyci tanciju…“ (V neděli rád pálenku piji, v pondělí nerad ji vyliji, v úterý hospodařím, ještě si při muzice tančím…)
T a k t o s e p í s n í p r o c h á z í c e l ý t ýd e n . S c é n k a p r o b í h á v ž e r t o v n é m t ó n u : h á d k a v z n i k l á m e z i m a n ž e l i k v ů l i d o b yt k u , k t e r ý n e b yl v č a s doma; četník, jenž se nečekaně objevil na místě činu a pátrá po tom, zda se tady nepálí pálenka ; zapírání faktu pálení pálenky ženami před četníkem: Četník: Ta tu smerdyť paľunka, nepalyte načerno? (Páchne zde pálenka, nepálíte načerno?) Ženy: Ni,ni,tu lem pyjeme pálenku a zpíváme…)
paľunku
a
špivame… (Ne,
ne,
jenom
pijeme
Další pracovní proces, který spadá do pásma „Rok na dědině“, je z n á z o r n ě n v e s c é n á ř i „ V a r i ň a l e k v a r u “ ( V a ř e n í p o v i d e l ) 188. R u s í n i , žijící na Skejuši, mnohé práce dělali pospolitě, velice důležit é pro ně b yl o
udržování
vzájemnou
d o b r ýc h
v ýp o m o c í
sousedských při
různých
vztahů,
což
se
činnostech,
projevovalo půjčováním
h o s p o d á ř s k ýc h p ř e d m ě t ů , j í d l a , o b i l í , p e n ě z a t d . K d yž s e s t a l o , ž e 188
Celý text scénáře „Variňa lekvaru“ viz příloha č. 2. s. 11.
107
sedlák včas dokončilpolní práce, soused, který měl vše hotové, mu bez v yz v á n í š e l n a p o m o c . K a ž d o u ú r o d u b yl o n u t n é c o n e j r yc h l e j i d o s t a t pod střechu. Scénář „Vaření povidel“ znázorňuje proces vaření povidel, který se většinou odehrával na přelomu léta a podzimu, kdy dozrávaly š v e s t k y . V á r k a p o v i d e l b ýv a l a z p r a v i d l a h o t o v á z a d e n a n o c , a t a k s e u n í v ys t ř í d a l o m n o h o „ m í c h a č ů “ , p r o t o b yl a s o u s e d s k á v ý p o m o c p ř i t é t o č i n n o s t i v í t a n á . T o t o v a ř e n í b yl o l á k a v ým m í s t e m j a k p r o d ě t i , t a k i p r o dospělé. Děj scénáře se odehráv á u sedláka doma. Probíhá příprava na v a ř e n í p o v i d e l , v t e n o k a m ž i k p ř i c h á z í s o u s e d k a s e s l o v y: Sousedka: Sušido, povidaly ľude, že budete varyty lekvar, ta jem šia pryšla žvidaty, ci vam treba pomočy, pryšly bysme všytky. Pomožeme, zašpiv ame i zatancijeme a lekvar šia uvaryť. (Sousedko, říkali lidé, že budete vařit povidla, ta k jsem se přišla zeptat, zda nepotřebujete pomoct, přišli bychom všichni. Pomůžeme, zazpíváme, zatančíme a povidla se uvaří.) Hospodyně: Ta lem pote, bo lekvar treba dovho varyty a mišaty, až do rana, žeby šia neprypalyv. (Tak jen pojďte, protože povidla se dlouho vaří a je potřeba je míchat až do rána, aby se nepřipálila.)
V š i c h n i s e p o s a d í , ž e n y p ů l í š v e s t k y, h á ž í j e d o k o t l e , m u ž i m í c h a j í . N ě k d y p ř i t ě c h t o s o u s e d s k ýc h s e t k á n í c h p r o b í h a l y i n á m l u v y. Petro:Ale, teta, jem pryšov za vašom divkom, žeby jem s ňom trocha pobešidovav. Vydym, že tu varyte lekvar, to na naše vešiľa? (Ale, teto, přišel jsem, abych si trochu popovídal s vaší dcerou. Vidím, že tady vaříte povidla na naši svatbu?)
A jako při každém setkání se Skejušané bavili, tančili, zpívali: „Mylyj myj, mylyj myj, voz mene na tanec, žebym pamjatala, že jem tancovala. Tanciju,tanciju, nožky mňa neboľat, s tym mojym frajyrom, dokaľ moja voľa…“ (Milý můj, milý můj , vezmi mě k tanci, abych si pamatovala, že jsem tancovala. Tancuji, tancuji, nožky mě nebolí, s tím mým frajerem, dokud se mi bude chtít…)
108
Vaření
povidel
pokračuje,
zábava
končí,
h o s p o d yn ě
žertovně
usměrňuje mládež, děkuje sousedům za pomoc a všichni se zpěvem odchází. Tato i mnohé jiné scénky znázorňující každodenní nelehký ž i v o t o b yč e j n ýc h l i d í s v ě d č í o j e j i c h p r a c o v i t o s t i , s o u d r ž n o s t i a u m ě n í radovat se při každé příležitosti. V e s n i c k ý ž i v o t b yl n e l e h k ý. C e l ý r o k s e p r a c o v a l o n a p o l í c h , l i d é b yl i ž i v i z t o h o , c o v yp ě s t o v a l i . V š e c h n a ú r o d a z p o l e s e z p r a c o v á v a l a a dělaly se zásoby na zimu. Jeden z posledních pracovních proces ů na v e s n i c i p ř e d p ř í c h o d e m z i m y b yl o n a k l á d á n í z e l í . K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á s e n a z á k l a d ě s v ýc h v z p o m í n e k a v y p r á v ě n í s v é m a t k y r o z h o d l a t e n t o p r o c e s z n á z o r n i t v e s c é n á ř i „ K r a j a ň a k a p u s t y “ ( K r o u h á n í z e l í ) . 189 Hlavními rekvizitami na tuto scénku jsou: sud, struhadlo, džbán, trakař, prostěradlo, velká miska, voda, pytel zelí, koření. Opět se práce o d e h r á v á u s e d l á k a d o m a a o p ě t , j a k o o b v yk l e , s e d o p r á c e z a p o j u j í sousedé. Všichni pracují a při práci zpívají: „Za jarečkom kapusta, za jarečkom kapusta, ej myla moja, premylena, daj usta…“ (Za strouhou zelí, za strouhou zelí, ej, milá moje, milá, dej svá ústa…)
Na
Skejuši
se
žilo
pospolitě,
mladé
rodiny bydlely
společně
s r o d i č i , a p r o t o b y l o z v yk e m , ž e s e z e l í n a k l á d a l o d o v e l k é h o s u d u , a b y zásoby stačily na celou zimu. Zelí šlapala převážně
dívka nebo žena,
k t e r á s i m u s e l a p e č l i v ě u m ýt n o h y, a n ě k t e r ý z m u ž ů j í d o p ř i p r a v e n é h o sudu donesl. Tento proces je humorně znázorněn i v daném scénáři. Všichni přítomní se zapojí do práce a zpívají: „Ej kapusta šia dopče, ej žeby dobre kysla, ej žeby moja myla, ej hneska večyr pryšla. Ej hneska večyr pryšla, ej ľjubovat šia dala, ej že totu kapustu, ej dobri podoptala…“
189
Celý text scénáře „Krajaňa kapusty“ viz příloha č. 2. s. 13.
109
(Ej, zelí se dusá, ej, aby dobře kvasilo, ej, aby moje milá, ej, dnes večer přišla. Ej, dneska večer přišla, ej, milovat se dala, ej, aby toto zelí, ej, dobře udusala…)
S c é n k a j e u k o n č e n á t í m , ž e h o s p o d yn ě d ě k u j e v š e m z a o d v e d e n o u práci, všichni se loučí a se zpěvem se rozcházejí po domovech. I
v dalším
scénáři
z repertoáru
souboru,
například
„ P r j a d k y “ ( P ř á s t k y ) , n a c h á z í m e a n a l o g i c k é p r v k y s f o l k l o r e m j i n ýc h s l o v a n s k ýc h n á r o d ů , k o n k r é t n ě n a p ř í k l a d s f o l k l o r e m č e s k ým . L i d o v á česká selská pranostika z roku 1710 říká, že přástky se odehrávaly po sv. Havlu (16. října). O přástkách se zmiňo val i Karel Jaromír Erben ve své Kytici. Božena Němcová psala ve své proslulé Babičce o čase p ř á s t e k : „ j a k p ř e s t a n o u p o l n í p r á c e , n a s t a n o u v e v e s n i c í c h p ř á s t k y“ 190. Zmínku
o
tradici
přástek
na
Lemkovsku
pod
názvem
„Вечірки"
n a c h á z í m e v k n i z e Л е м к і в щ и н а . З е м л я - л ю д и - і с т о р і я - к у л ь т у р а 191. Ovšem
stejně
jako
u
Skejušanů
pravý
čas
přástek
nastával
až
s p ř í c h o d e m z i m y a a d v e n t u . P ř á s t k y b yl y v ýs a d o u p ř e d e v š í m ž e n a d í v e k , a l e z v l á š t n o s t í n e b ýv a l i a n i l e n s p ř á d a j í c í m u ž i . Z e j m é n a n a Chodsku
se
dochovala
svědectví
o
š i k o v n ýc h
a
p r a c o v i t ýc h
p ř á s t e v n í c í c h 192. P r a c o v n í p r o c e s y n a p ř á s t k á c h p o p s a n é v k n i z e P a v l a T o u f a r a , b ýv a l y s t e j n é , j a k o t o v i d í m e d n e s v e s c é n á ř i „ P ř á s t k y“ v repertoáru souboru Skejušan. Především se předlo, hotové nitě se motaly na motovidlo, opracová val se len, dralo se peří. Skejušané navíc zakomponovali do scénky drátování nádobí, čímž zdůraznili základní p r a c o v n í č i n n o s t s v ýc h p ř e d k ů , k t e ř í s e t í m t o ř e m e s l e m p r o s l a v i l i p o celém světě. Kromě pracovních činností se na přástkách lidé bavili. O b l í b e n ým i z d e b y l y i h á d a n k y 193. T a t o t r a d i c e b yl a n a S k e j u š i v e l i c e oblíbená. Přástky začínaly o adventu a s přestávkami trvaly celou zimu.
190
TOUFAR, Pavel. Český rok na vsi a ve městě. Třebíč: Akcent spol. s r.o., 2004. s. 68. ISBN 80-7268-277-6. СИВИЦЬКИЙ, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.131. 192 TOUFAR, Pavel. Český rok na vsi a ve městě. Třebíč: Akcent spol. s r.o., 2004. s. 69. ISBN 80-7268-277-6. 193 Tamtéž. s. 72. 191
110
Scénář
„ P r j a d k y“ 194,
který
je
součástí
repertoáru
souboru,
znázorňuje tradiční návštěvy lidí na vesnici, jež probíhaly v zimním o b d o b í n e b o v o b d o b í d l o u h ýc h p o d z i m n í c h a j a r n í c h v e č e r ů , k d y j e š t ě na
polích
n e b yl a
žádná
práce.
Střídavě
se
chodilo
od
sousedů
k sousedům (někdy se sešlo i deset až patnáct lidí), dralo sepeří, třel se len (surovina na výrobu nití), tkalo se (v tu dobu neexistovala textilní v ýr o b a , p l á t n o n a o d ě v s e t k a l o a m l a d á d ě v č a t a s i m u s e l a n a s v o u svatbu
vlastnoručně
připravit
oblečení
a
ručníky),
h o s p o d yn ě
připravovala pohoštění, při tom se zpívalo, tančilo a někdy probíhaly i n á m l u v y. Ž e n s k á č á s t š i l a , t k a l a , p ř e d l a , t ř e l a l e n a m u ž s k á č á s t h r á l a k a r t y, p l e t l a k o š í k y , v y r á b ě l a „ k e r p c i “ ( o b u v ) , v yř e z á v a l a z e d ř e v a . M l á d e ž t yt o v e č e r y v yu ž í v a l a k e s p o l e č n ým z á b a v á m a m l a d í c h l a p c i n a p ř á s t k y č a s t o c h o d i l i p ř e v l e č e n í z a r ů z n é m a s k y. Při psaní tohoto scénáře Kateřina Romaňáková použila některé pasáže z „Puščaňa“ a doplnila je písněmi, které znázorňovaly proces p ř á s t e k . I k d yž t e h d e j š í ž i v o t n e b yl j e d n o d u c h ý, l i d é s e d o k á z a l i b a v i t s humorem a nadsázkou. I v této scénce se objevují masky a zní písn ě: „Pošij my, Janyčku, pošij my len, de ty ho pošiju ket nemam de, pošij ho na medžu azdaj šia nezrodyt, nerada trem, nerada trem…“ (Zasej mi, Janku, zasej mi len, kde ti ho zaseju, když nemám kde , zasej ho na mezi, aby nevzešel, nerada třu, nerada třu…)
Do místnosti vtrhávají mladí chlapci , převlečení za ma škar y, berou ženám práci z ruky a začíná veselice, přitom se zpívá: „Ket ja pyjdu s kudiľu, de ja kudiľ podiju, eja hoja hoja, eja hoja, hoja, podiju. Kudiľ šmarju do šancu, a ja pyjdu do tancu, eja hoja, hoja, eja hoja, heja, do tancu…“ (Když já půjdu s koudelí, kam já koudel dám, eja, hoja hoja, 194
Celý text scénáře „Prjadky“ viz příloha č. 2. s. 14.
111
eja, hoja hoja,kam ji dám. Koudel hodím do strouhy, sama půjdu tancovat eja, hoja hoja, eja, hoja hoja,tancovat…)
Jedním z nejdůležitějších řemesel a existenčním zdrojem obživy p ř e d k ů d n e š n í c h S k e j u š a n ů b yl o d r á t e n i c t v í – t yp i c k é p u t o v n í ř e m e s l o , k t e r é v yp l ýv a l o z j e j i c h p r a k t i c k ýc h p o t ř e b . L i d é ž i l i c h u d ě , m í s t o nákupu
nového
nádobí
v yu ž í v a l i
služeb
dráteníků ,
a
tak
šetřili.
D o k o n c e n ě k d y n e c h á v a l i o d r á t o v a t i n o v é n á d o b í , a b y d é l e v yd r ž e l o . D r á t e n i c k á p r o f e s e v yž a d o v a l a o d d r á t e n í k ů č a s t é c e s t o v á n í , n ě k d y dokonce
i
do
zahraničí.
Tím
získávali
nejenom
obratnost
v této
činnosti, ale i jazykové znalosti. V tu dobu to byl jeden ze způsobů rozšíření
politického
i
sociálního
obzoru.
Do
vzdálenějších
míst
„drotári“ cestovali ve skupinkách. Doma zůstávala rodina, žena s dětmi, p r o t o b yl o l o u č e n í d o j e m n é . P o p i s t é t o z a j í m a v é č i n n o s t i n a c h á z í m e i v české
literatuře.
Pavel
Toufa r
píše:
„Někde
se
dráteníkům
říkávalodrátař nebo drátník, na Slovensku, odkud přišli první z nich a k d e j e k o l é b k a t o h o t o p o z o r u h o d n é h o ř e m e s l a , t o b yl i d r o t á r i . D n e s u ž n e z n á m ý p r a o t e c d r o t á r s e s t o u p i l z h o r n a t ýc h K ys ú c d o b o h a t ýc h a ú r o d n ýc h n í ž i n n ě k d y v 1 6 . s t o l e t í . V ě r o h o d n é z p r á v y d o k a z u j í , ž e někteří z dráteníků, jimž dozajista kolovala krev odvážlivců, došli n e j e n d o P a ř í ž e , T u n i s u , A t h é n , M o s k v y, D a m a š k u , a l e d o s t a l i s e dokonce až za oceán na jihoamerický kontinent do brazilského Rio de J a n e i r a , n a K u b u d o H a v a n y, d o U S A a K a n a d y. A p r ý t a k é e x i s t u j í z p r á v y o p o b yt u s l o v e n s k ýc h d r o t á r ů a ž v P e k i n g u “ . 195 V d n e š n í d o b ě s e drátování používá jenom jako dekorativní technika na ozdobu kraslic n e b o j i n ýc h o z d o b n ý c h š p e r k ů a n á d o b í . V repertoáru souboru Skejušan je scénka „Drytarjka“ znázorňující t o t o v e l i c e s t a r é a s p e c i f i c k é ř e m e s l o , k t e r é b yl o z d r o j e m o b ž i v y předků Skejušanů, základní pracovní činností, jíž se proslavili po celém s v ě t ě . S c é n á ř „ D r y t a r j k a “ 196 p o p i s u j e s m u t n ý p r ů b ě h l o u č e n í d r á t e n í k ů s r o d i n a m i a j e j i c h n á v r a t z d a l e k ýc h c e s t . Ž e n y p ř i p r a v u j í h o s t i n u n a 195
196
TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r.o., 2001. s. 304. ISNB 80-7268-129-X. Celý text scénáře „Drytarjka“ vizpříloha č. 2. s. 16.
112
r o z l o u č e n o u , v e d o u d i a l o g s m u ž i , k t e ř í s e c h ys t a j í n a c e s t u , o t o m , proč musí jít do světa. Všichni jsou smutní, loučí se, pláčou a zpívají: „Drytari drytari,de ste večyr byly, paľunku ste pyly, nič ste nerobyly. Čekajut vas dity i žena moloda, treba ji piňazi pro svoho dochtora. Dity doma plačut, slyzy proľivajut, de je jich ňaňočko, a vyn v čudžym kraju…“ (Dráteníci, dráteníci, kde jste večer byli, pálenku jste pili, nic jste nedělali. Čekají vás děti i žena mladá, potřebuje peníze pro svého lékaře. Děti doma pláčí, slzy prolévají, kde je jejich tatíček, a on v cizím kraji…)
Ž e n y s e v ě n u j í d ě t e m a p ř i c h á z í p o t u l n í d r á t e n í c i . H o s p o d yn ě j i m d á p r á c i a u t o h o s i s p o l e č n ě p o v í d a j í o z á ž i t c í c h , k t e r é j e p o t k a l y: o těžkém životě na cestách, o tom, jak se jim dařilo při práci, o z k l a m á n í c h , o h u m o r n ýc h p ř í h o d á c h , k t e r é s e j i m p ř i h o d i l y p ř i j e j i c h putování. Přicházejí další ženy a zpívají: „Dobri tomu drytarjovy, po šviti chodyty, krasny divky ľubovaty, na ženu myslyty. Ale už je darmo, ma tot drytarj jarmo, musyt vyn robyty, dity soj žyvyty, ci h zimi, ci h liti…“ (Dobře tomu dráteníkovi, po světě chodit, krásné dívky milovat, na manželku myslet. Ale je to marné, má ten dráteník chomout, musí on pracovat, svoje děti živit, v zimě i v létě…)
M u ž i s e v r a c e j í z c e s t , ž e n y j e v í t a j í , p o č í t a j í v yd ě l a n é p e n í z e , v yp r á v í z á ž i t k y a s p í s n í s e r o z c h á z e j í p o d o m o v e c h . Pracovní procesy jsou znázorněny i v dalších dvou scénkách, které napsala Kateřina Romaňáková na základě vzpomínek z dětství. Jedna z nich „Rajbaňa“–
„Praní
p r á d l a “ 197 p o p i s u j e
složitý proces praní
prádla, kdy se prádlo pralo ručně. Ve velkém kotli se ohřívala voda , na 197
Celý text scénáře „Rajbaňa“ viz příloha č. 2. s. 19.
113
d n o k o t l e s e d á v a l a s l á m a , a b y s e p r á d l o n e p ř i p á l i l o . K d yž p r á d l o b yl o hodně zašpiněné, do uzlíku se dával popel a ten se vh azoval do kotle. Tento proces vidíme i na pódiu. Ženy si povídají, stěžují si na svůj těžký osud, na muže, kteří jsou nezodpovědní a popíjejí místo toho, aby ženám pomohli. 1. žena: Treba rajbaty, bo toty chlopy aj dity lem babraty znajut… (Je potřeba prát, protože chlapi i děti jenom špinit umí…) 2. žena: A my šia koryto rozbylo, nemam h čym rajbaty ta mušu h lavori . (A mně se necky rozbily, nemám v čem prát, tak musím ve škopku.) 3. žena: To je pravda, toty našy chlopy šia znajut napyty, ale žeby nam dašto pomohly a koryto popravyly šia jim nechce, sut linyvy. (To je pravda, ti naši chlapi se umí opít, ale aby nám s něčím pomohli a spravili necky, to se jim nechce, jsou líní.)
Tuto scénku doprovází píse ň„Stojit verba nad vodoju“. Dvě ženy rozvěšují prádlo, ostatní perou, přikládají pod kotlem, nálada se trochu v yl e p š u j e a p o s t u p n ě s e o d s m u t n é p í s n ě p ř e c h á z í k v e s e l e j š í . P ř i d á v a j í se i muži, společně žertují a zpívají: „Gačy, gačy, košeľa, gačy, gačy, košeľa, chto bude rajbav, chto bude rajbav, chto bude rajbav, ket ne ja…“ (Kalhoty, kalhoty, košile, kalhoty, kalhoty, košile, kdo bude prát, kdo bude prát, kdo bude prát, když ne já…)
Blíží se bouřka, ženy rychle sklidí prádlo a se zpěvem odchází domů. D a l š í s c é n k a „ P e č e n í c h l e b a “ 198, ž e r t o v n ě p o p i s u j e p r o c e s p ř í p r a v y t ě s t a n a c h l e b a a f o r m o u m o n o l o g u ž e n y, k t e r á t u t o p r á c i v yk o n á v á , n á s u v á d í d o p r o c e s u p e č e n í c h l e b a , t r v a j í c í c e l ý t ýd e n a ž k s a m o t n é m u z á v ě r u , k d y t ř e t í o s o b a ú s m ě v n ě h o d n o t í n e š i k o v n o s t h o s p o d yn ě , j í ž s e chleba nepovedl. Scénka popisuje určitý pracovní proces, je podaná f o r m o u m o n o l o g u , p o z o r u j e m e z d e i d ě j o v ý s p á d . U v e d u ú r yv e k s c é n k y. „Čula ja jem taky rečy, že ja neznam chliba pečy, 198
Celý text scénáře „Pečení chleba“ viz příloha č. 2. s. 21.
114
ruža belava, ruža voňava chliba A ona šia pohněvala, na kvas hnedka zapravjala, ruža belava, ruža voňava chliba H ponedilok preščyňala, a h utorok zamisyla, ruža belava, ruža voňava chliba A h seredu ho vaľala, a vo četver pec kurila, ruža belava, ruža voňava chliba A h pjatnicu ho vsadžala, a h subotu ho vybrala, ruža belava, ruža voňava chliba (Slyšela jsem takové řeči, že já neumím chleba péci, Růže bledě-modrá, růže voňavá A ona se rozzlobila, kvásek rychle připravila, Růže bledě-modrá, růže voňavá V pondělí připravila, a v úterý zadělala, Růže bledě-modrá, růže voňavá A ve středu zpracovala, a ve čtvrtekpec roztopila, Růže bledě-modrá, růže voňavá v pátek ho do pece dala, a v sobotu ho vyndala, Růže bledě-modrá, růže voňavá
pečy. pečy. pečy. pečy. pečy …“
chleba péci. připravila. zadělala.
roztopila. ho vyndala…)
Posledním scénářem z repertoáru souboru Skejušan, znázorňuj ícím p r a c o v n í p r o c e s , j e „ D y s n a t o r b a “ 199 ( Z a b í j a č k a ) . S c é n k a j e š t ě n e m ě l a premiéru, je ve stadiu příprav. Popisuje proces zabíjení prasete na v e s n i c i a p r á c e s t í m s p o j e n é . P o u ž i t é r e k v i z i t y: k a m n a , h r n c e , d ř í v í , nůž, židle, stůl, vařecha, vědro. Do práce jsou zapojeny domácí i sousedé.
Popíjí
se
domácí
pálenka
například: „Sviňu sme už opyly, a tak sme jej zabyly, a tišsme jej opalyly, na falatky podilyly. Salo z tebe orižeme, rozkrajeme, vypečeme, narobyme škvaročky, napovnyme hornočky…“ (Prase jsme již opili, a tak jsme ho zabili, a též jsme ho opálili, 199
Celý text scénáře „Dysna torba“ viz příloha č. 2. s. 22
115
a
zpívají
se
žertovné
písně,
na kousíčky podělili. Sádlo z tebe ořežeme, rozkrájíme, vypečeme, naděláme škvarečky, naplníme hrnečky…)
K d yž j e v š e h o t o v é , v š i c h n i s e z p ě v e m o d c h á z í : „Pydgorlyna, praženyna, studenyna, solonyna, a chvoscyk a huročky, kobasočky i nožečky. Už sme šia my dosť najily, dosyta šia narobyly, z bohom vy tu ostavajte, druhu sviňu vychovajte.“ (Lalok, smažák, sulc, slanina, ocáseka jitrničky, klobásky i nožičky. Už jsme se dost najedli, dosyta se napracovali, s Bohem vy tady zůstávejte, další prase vychovejte.)
4.5.1.5
Satira (v repertoáru souboru v kategorii parodií)
Repertoár souboru Skejušan obsahuje i dvě scénky – „Krčma“ a „ R a t a t o p e c “ , 200 k t e r é s a t i r i c k o u f o r m o u p ř e d v á d í l i d s k é s l a b o s t i j a k o n a p ř í k l a d n e š i k o v n o s t , l e n i v o s t ( „ R a t a t o p e c “ ) , z d ů r a z ň u j e l i d s k é c h yb y směšného charakteru („Krčma“).
I k d yž
v repertoáru souboru jsou
zařázeny v kategorii parodií, dovolím si s touto klasifikaci nesouhlasit. Slovník literární teorie říká, že „parodie – literární žánr imitující a karikující
určité
z v ýr a z n ě n í m konfrontací
literární
n ě k t e r ýc h s prvky,
dílo
jeho
které
nebo
t yp
t yp i c k ýc h
poetika
u r č i t ýc h
r ys ů
a
literárních
o b v yk l e
parodovaného
díla
i
děl
jejich
nepřipouští.
P a r o d i e j e t a k v ž á n r o v é m s ys t é m u s i t u o v á n a n a j i n é ú r o v n i n e ž v š e c h n y ostatní
žánry
[…]
naopak
t yt o
kvality
přejímá
od
díla,
které
n a p o d o b u j e “ 201. V ýš e z m í n ě n é s c é n k y ž á d n é d í l o n e n a p o d o b u j í , p r o t o n e m ů ž o u b ýt k l a s i f i k o v á n y j a k o p a r o d i e . D l e m é h o n á z o r u j s o u t o s a t i r i c k é s c é n k y, c o ž p o t v r z u j e i d e f i n i c e S l o v n í k u l i t e r á r n í t e o r i e , 200 201
Celý text scénáře „Krčma“, a „Ratatopec“ viz příloha č. 2. s. 24., 26. Slovník literární teorie. [Red. Štěpán Vlašín]. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. s. 265.
116
k t e r ý ř í k á , ž e „ j e t o p o s m ě š n á b á s e ň , k r i t i c k á k s p o l e č e n s k ým i o s o b n í m l i d s k ým n e d o s t a t k ů m [ … ] , l i t e r á r n í d í l o , k t e r é v yu ž í v á h u m o r u a v ů b e c e s t e t i c k é h o k o m i č n a s k o n k r é t n í m s p o l e č e n s k ým z á m ě r e m k r i t i k y“ 202. V první scénce se děj odehrává v hospodě. Jedná se o úsměvný příběh, znázorňující nedělní život lid í na vesnici, který probíhal dle scénáře: kostel – hospoda. Lidé na vesnicích celý t ýden těžce pracovali a v neděli chodili do kostela. Na zpáteční cestě se muži zastavovali v k r č m ě , k d e p o p í j e l i a h r á l i k a r t y, a ž e n y p o s p í c h a l y d o m ů u v a ř i t o b ě d a o b s t a r a t d ě t i a d o b yt e k . T a k o v ý p r ů b ě h z n á z o r ň u j e s c é n k a „ K r č m a “ . Krčmářka : Lem vytrymte s tym pyťom, bo šia pop yjete do nimoty, a zias prydut vašy ženy pro vas a bude tu cirkus. (Jen vydržte s tím pitím, protože se zpijete do němoty, a opět pro vás přijdou vaše ženy a bude zde cirkus)
Muži hrají karty a zpívají: „Nepyju paľunku, ej lem palenu vodu. Nepyju paľunku, ej lem palenu vodu. Neľubym divčatko, neľubym divčatko. Neľubym divčatko, ej lem joho podobu…“ (Nepiju pálenku, ej,jenom pálenou vodu. Nepiju pálenku, jenom pálenou vodu. Nemám rád děvčátko, nemám rád děvčátko, ej, jenom jeho podobu…)
P ř i c h á z e j í ž e n y, l á t e ř í , h u b u j í m u ž ů m : Žena: Ej ty jes tu Vaňu, ta ja myslila, že jes pyšov pasty korovy a ty tu šidyš, pyješ a karty hraješ. (Ej, ty jsi tady, Váňo, a já myslela, že jsi šel pást krávy , a ty tady sedíš, piješ a karty hraješ.)
O b j e v u j í s e d a l š í ž e n y, p ř i s e d a j í k m u ž ů m , p o p í j e j í , b a v í s e , t a n c u j í a zpívají: „A cy tota kačmaročka umerla,
202
Tamtéž. s. 335.
117
što nam na byrg paľunočku davala, už umerla, už jej nesut do hrobu, a vy chlopci trymte za ňom žalobu…“ (A či ta krčmářka umřela, co nám na dluh pálenku dávala, už umřela, už ji nesou do hrobu, a vy chlapci držte za ní smutek…)
Tato parodie pravdivě popisuje tehdejší život na vesnici, kde h o s p o d a b yl a c e n t r e m k u l t u r n í h o ž i v o t a . T a m s e s c h á z e l a c e l á v e s n i c e , ř e š i l y s e ž i v o t n ě d ů l e ž i t é v ě c i , d o c h á z e l o t a m i k v ým ě n ě n á z o r ů , k t e r é č a s t o k o n č i l y r v a č k a m i . S a m o z ř e j m ě k r č m a ( h o s p o d a ) b yl a i c e n t r e m v e s n i c k ýc h z á b a v , c o ž s e v t é t o p a r o d i i K a t e ř i n ě R o m a ň á k o v é p o d a ř i l o znázornit. P a r o d i e „ R a t a t o p e c “ j e l yr i c k o - e p i c k ý ž e r t o v n ý p ř í b ě h m l a d é h o c h l a p c e , k t e r ý n a s t o u p i l d o s l u ž b y k h o s p o d yn i a m á z a ú k o l p á s t prasata. Na pastvě je napaden vlkem, který sežral prasata. Ratatopec se v yl e k a l a u t e k l . Z a t o b yl p o t r e s t á n . J d e o p ř í b ě h s j e d n o d u c h ým textem, jehož každá strofa začíná oslovením Ratatopce. Příběh má děj a prudký dějový spád. Například: „Ratatopec, byv jeden mlodyj chlopec. Ratatopec, išov služyty chlopec. Ratatani, stritnula ho pani. Ratatopče, de ideš chlopče. Ratatani, hľadam službu pani. Ratatopče, poď do mene chlopče. Ratatani, pyjdu do vas služyty pani…“ (Ratatopec, byl jeden mladý chlapec. Ratatopec, šel do služby chlapec. Ratatani, potkala ho paní. Ratatopče, kam jdeš, chlapče. Ratatani, hledám službu, paní. Ratatopče, pojď ke mně, chlapče. Ratatani, půjdu k vám na službu, paní…)
4.5.1.6. Scénky předvádějícírodinný obřadní folklor Analogické prvky charakteristické pro slovanské národy spatřujeme i u dalších obřadů, které jsou součástí skejušského folkloru. Jedním z nich je svatební obřad. I zde vidíme shodné tradice jak u Skejušanů, tak i u jižních Lemků. I tam důležitou roli hraje svatební starosta, který 118
společně
s
ženichem
jde
k rodičům
nevěsty
žádat
o
její
ruku.
Pozorujeme zde i společné prvky v oděvu nevěsty (bílá plisovaná sukně, b í l á v yš í v a n á z á s t ě r a , v e s t a , n a h l a v ě v ě n e c z b í l ýc h k v ě t i n a b a r v í n k u ) a ženicha (kalhoty chološni, vesta, na vestě květinová ozdoba, taktéž na k l o b o u k u k v ě t i n o v á o z d o b a ) 203. S p e c i f i c k ým p r v k e m p ř i
skejušských
s v a t e b n í c h n á m l u v á c h j e p o r o v n á v á n í š á t k ů ž e n i c h a a n e v ě s t y. K d yž s e kvítka
na
šátcích
shodují,
může
se
konat
svatba
(viz
scénář
„ N á m l u v y“ ) . D ů l e ž i t ým a v r c h o l n ým m o m e n t e m s v a t e b n í h o o b ř a d u b yl o „vinčaňa“, uzákonění svatby v kostele. Dle skejušské tradice ženich a nevěsta do kostela přicházeli odděleně, stejný rituál pozorujeme i na Huculsku (Ukrajina), a stejně tak zde vidíme žádost novomanželů o p o ž e h n á n í r o d i č ů , k t e ř í j i m p o s l é z e ž e h n a j í c h l e b e m p o l o ž e n ým n a v yš í v a n é m „ r u š n yk u “ s d o p r o v o d n ým i r i t u á l n í m i v ě t a m i 204. E v r o p s k o u tradicí je třikrát opakující se prosba ženicha a nevěsty o odpuštění rodičů při svatebním obřadě, kter ou rovněž pozorujeme u Skejušanů. P o d o b n ý p r i n c i p t r o j í ž á d o s t i m ů ž e m e o b j e v i t i v n ě k t e r ýc h r e g i o n e c h Č e s k a , k d e s e t e n t o o b ř a d o b č a s p r o v á d í i n a p o h ř b e c h 205.
U jižních
Lemků, stejně jako u Skejušanů, pozorujeme proces přijetí nevěsty r o d i č i ž e n i c h a a s t e j n ě t a k p ř i j e t í ž e n i c h a r o d i n o u n e v ě s t y 206. T a k t é ž z d e n a c h á z í m e p o p i s č e p e n í n e v ě s t y, k t e r ý b yl d ů l e ž i t ým m o m e n t e m s v a t b y. N e v ě s t ě s e n a h l a v ě v ym ě n i l s v a t e b n í v ě n e c z a š á t e k , k t e r ý j i z a ř a d i l m e z i v d a n é ž e n y. S t e j n ý o b yč e j s e d o d r ž o v a l i n a U k r a j i n ě . 207 J a k j e p a t r n o z v ýš e u v e d e n é h o , s v a t e b n í z v yk y, o b j e v u j í c í s e v r e p e r t o á r u s o u b o r u , j s o u t yp i c k é p r o š i r š í a r e á l z m i ň o v a n ýc h n á r o d ů . S v a t b a n a S k e j u š i n e b yl a j e n o m e p i z o d o u , b yl t o p r o c e s , k t e r ý m ě l s v o j i z á k o n i t o s t a s v o j e t r a d i c e . V n ě k t e r ýc h s k e j u š s k ý c h r o d i n á c h s e t e n t o o b ř a d , i k d yž u ž v p o n ě k u d z k r á c e n é f o r m ě , d o d r ž u j e d o d n e š n í h o dne. 203
МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 127-128. 204 НАУЛКО, В. а кол. Культура і побут населення України. Київ; Либідь, 1993. с. 197. ISBN 5-325-00304-6. Volný překlad. 205 TYLLNER,Lubomír, etnomuzikolog. Reprodukce rozhovoru ze dne 21. 3. 2013. 206 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 152. 207 НАУЛКО, В. а кол. Культура і побут населення України. Київ; Либідь, 1993. с. 198. ISBN 5-325-00304-6. Volný překlad.
119
Soubor
Skejušan
má
ve
svém
repertoáru
č t yř i
s c é n k y,
které
popisují svatební proces od momentu, kdy ženich v doprovodu svatů přichází žádat nevěstu o ruku, až do samotného momentu „čepení“, kdy se z nevěsty stává vdaná žena. Svatbě předcházelo tak zvané „sprašaňa“ ( n á m l u v y) , k d y ž e n i c h p ř i c h á z e l v d o p r o v o d u s t a r o s t ů ž á d a t n e v ě s t u o r u k u . V š i c h n i p ř í t o m n í b yl i s v á t e č n ě o b l e č e n í , h l a v n í s t a r o s t a b yl o š e r p o v a n ý v y š í v a n ým „ r u š n yk e m “ 208. M o m e n t n á m l u v j e p o p s á n v e s c é n á ř i „ S p r a š a ň a “ 209 a z a č í n á t í m , j a k m a t k a n e v ě s t y v í t á p ř i c h á z e j í c í ž e n y, v š i c h n i z p í v a j í : „Oj mamuš, mamuš, mamičko moja, kup my mamuš, kup my šaty, bo šia budu vydavaty, oj mamuš, mamuš, mamičko moja….“ (Ej, mámo, mámo, maminko moje, kup mně, mámo, kup mně šaty, protože se budu vdávat, mámo, mámo, maminko moje…)
N a p ó d i u s e o b j e v u j e ž e n i c h s e s v a t y. Ž e n i c h d r ž í v r u c e k v ě t i n o v ý š á t e k . S t a r o s t a v yj e d n á v á s r o d i č i n e v ě s t y v ě n o , v yp t á v á s e , c o n a b í z e j í ( n a b í d k a s e o d v í j e l a o d t o h o , n a k o l i k z á m o ž n á b yl a r o d i n a ) . V ě t š i n o u rodiče nevěsty nabízeli různé zásoby ze sklizně nebo výbavu. Bohatší rodiny dokonce nabízely kus pole nebo lesa. Pot é se na řadu dostával ženich a někdo ze svatů prezentoval nabídku ženicha. Jednalo se o sud k o ř a l k y, n e m o v i t o s t i a t d . I v t é t o s c é n c e j e ž e r t o v n ý m o m e n t , k d y p ř e d ž e n i c h a p ř e d s t o u p í d ě v č a t a , a b y s i m o h l v yb r a t s v o j i n e v ě s t u . Z p o č á t k u malá, potom kulhavá, dokud se neobjeví ta jeho: Ženich: Toto je moja ružyčka prava a totu my dajte za ženu. (To je moje růžička pravá a tu mně dejte za ženu.)
Ženich ukazuje květinový šátek, který do této chvíle d ržel v ruce, p o r o v n á v á j e j s š á t k e m n e v ě s t y, p o d á v á h o s t a r o s t o v i n a d ů k a z , ž e nevěsta je ta, kterou hledal: Starosta: Toto je pravyj kvitok, što je ku našomu kvitku para a o totu vas prosyme, žeby ste nam jej daly. 208
Pruh bílé tkané látky, dostatečně široký a dlouhý, zdobený bohatou výšivkou, z obou stran ukončen třásněmi. Používal se k různým účelům, avšak lišil se kombinací barev ve výšivce. Rušnyk, který se používal na námluvách, při svatbě, křtinách měl barvy veselé, a ten, který se používal na pohřbu, měl převážně barvy tmavě modré a černé. 209 Celý text scénáře „Sprašaňa“ viz příloha č. 2. s. 31.
120
(Tohle je pravý květ, který tvoří pár našemu květu, a tu vás prosíme, abyste nám ji dali.)
Námluvy jsou u konce, matka nevěsty zve všechny ke stolu a scénka končí písní: „Ej už sme posprašaly, ej už sme jej dystaly, ej teraz treba ity, ej vešiľa robyty…“ (Ej, už jsme ji namluvili, ej, už jsme ji dostali, ej, teď je třeba jít, ej, chystat svatbu…)
K d yž n á m l u v y d o p a d l y d o b ř e a ž e n i c h i n e v ě s t a s i ř e k l i a n o , následovala samotná svatba. V repertoáru souboru je proces svatby p o p s á n v e s c é n á ř i „ B l a h o s l o v i ň a “ 210 ( P o ž e h n á n í ) . Z a z m í n k u z d e s t o j í a t r i b u t y, k t e r é s e p o u ž í v a l y p ř i o b ř a d u . N e j s t a r š í a n e j v á ž e n ě j š í s t a r o s t a n e s l „ k o p i j u “ 211 ( v yš i v a n ý p r a p o r ) , k t e r á b yl a c e l á v yš í v a n á a p o u ž í v a l a s e v ýh r a d n ě p r o t y t o ú č e l y. N a p ó d i u m v d o p r o v o d u d r u ž i č e k p ř i c h á z í nevěsta, z druhé strany v doprovodu starostů přichází ženich. Oba se p o s a d í z a s t ů l , s t a r o s t a p ř e d á v á ž e n i c h o v i v ě n e c 212 o d n e v ě s t y s e s l o v y: „Mylyj mlodyj, tu ty predavam vinecj od tvojoj mlodoj. Ona jak holubica po lisi litala a všelijake kviťa nazbyrala, žeby tot vinecj pro tebe uv yla, tak ty dokazala, jaka je starostlyva i jak ťa ma rada, za to ty davat na pamjatku svyj vinecj, žeby jes na ňu myslyv a mav jej rad v dobrom i zlym až do smerty“. (Milý ženichu, tu ti předávám věnec od tvé nevěsty. Ona jako holubička v lese lítala, sbírala tam různé květy, aby tento věnec pro tebe spletla , a tak ti dokázala, jaká je starostlivá a jak tě má ráda. A proto ti dává na památku svůj věnec, abys na ni myslel a měl ji rád v dobrém i zlém až do smrti).
Ž e n y z p í v a j í p í s e ň , k t e r á z n á z o r ň u j e m o n o l o g n e v ě s t y: „Letyla pava pres hory, ku svojej mylyj roztomylenyj matery. A tam vešiľa stojalo, dvanact hudačky, trynact trumbačky jim hralo…“
210
Celý text scénáře „Blahosloviňa“ viz příloha č. 2. s. 33. Podle vyprávění některých starších Skejušanů byla „kopija“ symbolem nástroje, který zajistí novomanželům šťastný a bezstarostný život a ochrání je od všeho zlého (podle jedné biblické balady kopije pomohla proložit cestu svatebnímu průvodu při velkých povodních). 212 Věnec pro nevěstu se skládal z jednoho většího květinového věnce a čtyř menších, znázorňujících čtyři roční období jako symbol lásky, která by měla vydržet celý rok a potom i celý život. 211
121
(Letěl páv přes hory, ke své milé, přemilé matce. A tam se svatbakonala, dvanáct hudebníků, třináct trumpetistů jim hrálo…)
J e d n a z p ř í t o m n ýc h ž e n p r o s t ř e n a z e m v yš í v a n ý r u š n yk , n a k t e r ý s i kleknou oba snoubenci a všichni přítomní se pomodlí „Otče náš“, poté probíhá požehnání rodičů. Opět je zde zajímavý moment, kdy matka nevěsty
žehná
snoubencům
se
z d o b e n ým
chlebem,
přes
který
je
p ř e h o z e n v yš í v a n ý r u š n yk . P o p o ž e h n á n í v š i c h n i s p í s n í o d c h á z í d o kostela: „Ostavajte zdravy mamyny porožky, što pres vas chodyly moji bily nožky. Vybyvaj mamičko, vybyvaj klynočky, de jem višavala zeleny vinočky…“ (Zůstávejte zdrávy máminy prahy, přes které chodily moje bílé nožky. Vyndávej, maminko, vyndávej skobičky, kde jsem věšelazelené věnečky…)
B yl o s a m o z ř e j m o s t í , ž e k u l m i n a č n í m
bodem
s v a t b y b yl
obřad
v kostele. Po obřadu se nevěsta s ženichem v doprovodu rodičů a hostů vraceli domů oslavovat. Z kostela se šlo průvodem, který zahajoval starosta s „kopii“, za ním šli nevěsta se ženichem, následovaly družičky a za nimi rodiče a hosté. Takto je průběh návratu svatebního průvodu z k o s t e l a p o p s á n v e s c é n c e „ P r y c h o d z k o s t e l a “ ( N á v r a t z k o s t e l a ) 213. B yl o s a m o z ř e j m o s t í , ž e s e z p í v a l o : „A do cerkvy ruža, ruža, a zos cerkvy vede muža. A do cerkvy dvoje, dvoje, a zos cerkvy troje, troje.“ (A do kostela růže, a z kostela vede muže. A do kostela ve dvou, ve dvou, a z kostela ve třech, ve třech.)
T e n t o m o m e n t b yl z a j í m a v ý t í m , ž e s e ž e n i c h i n e v ě s t a m u s e l i z e p t a t m a t k y j e d n o h o i d r u h é h o , z d a a z a k o h o j e p ř i j m e d o s v é r o d i n y. Ženich předstoupil před matku nevěsty a tázal se: Ženich: Moja ľuba mamo, prošu vas, zač vy mene prijimate, ci za gazdu, ci za sluhu, boja už nejem sam. 213
Celý text scénáře „Návrat z kostela“ viz příloha č. 2. s. 35.
122
(Moje milá mámo, prosím vás, za koho vy mě přijímáte, za hospodáře, nebo za sluhu, protože já už nejsem sám.) Matka nevěsty: Ja ťa prijimam za gazdu, jako vlasnoho syna, ket bdeš dobri gazdovav a ket nebdeš ta pyjdeš. (Já tě přijímám za hospodáře, budu tě brát jako vlastního syna, když budeš dobře hospodařit, a když nebudeš, tak půjdeš.) Nevěsta předstoupí před ženichovu matku a ptá se: Moja ľuba mamo, prošu vas zač vy mene prijimate, ci za gazdyňu,ci za služku. (Moje milá mámo, prosím vás, za koho vy mě přijímáte, za hospodyni nebo za služku.) Matka ženicha: Ket bdeš dobri gazdovala, ta bdeš gazdyňa a ket bdeš plana, bdeš husy pasla. (Když budeš dobře hospodařit, budeš hospodyní, a když budeš líná, budeš pást husy.)
Veselí pokračuje, starosta zve hosty do domu, kde se tančí a zpívá: „Ej čoho jes tu pryšla, ej čoho jes tu šiala, ej što tu budeš jila, ej ket jes nerobyla…. Ej h našim dvori sosna ej sedem roky rosla, ej krasna molodejka, ej za byrdoša pyšla…“ (Ej, proč jsi sem přišla, ej , proč sis tady sedla, ej, co budeš jíst, když jsi nepracovala … Aj v našem dvoře sosna sedm let rostla, ej, krásná dívka, ej, za ošklivého se vdala…)
Poslední
epizodou
svatebního
c yk l u
je
čepení
n e v ě s t y.
M arie
Malcovská vzpomíná, že čepení nevěsty se mohlo odehrávat u nevěsty d o m a , k d yž t a m n o v o m a n ž e l é z ů s t á v a l i ž í t . K d yž s e c h ys t a l i ž í t u ž e n i c h a , t a k s e č e p i l o t a m . N ě k d y s e s t á v a l o , ž e h o s t ů n a s v a t b ě b yl o hodně, prostory byly malé, v tom případě čepení n evěsty probíhalo venku na dvoře. Takto popisuje tuto epizodu Kateřina Romaňáková ve s c é n á ř i „ Č e p i ň a “ 214 ( Č e p e n í ) . D ě j s e o d e h r á v á u n e v ě s t y d o m a . N e v ě s t a s e u s a d í n a ž i d l i n a v ys o k ý v y š í v a n ý p o l š t á ř , ž e n i c h j í s u n d á v á z h l a v y „partu“ (věnec) a nevěsta sundáv á z jeho klobouku „péro“ (svatební ozdobu). Ženy nevěstu učešou, upletou jí konťu (copy spletené na z á t yl k u d o d r d o l u ) a n a h l a v u n a s a d í č e p e c a š á t e k . O d t o h o t o m o m e n t u s e n e v ě s t a s t á v á č l e n k o u s p o l e č n o s t i v d a n ýc h ž e n a v ž á d n é m p ř í p a d ě n e m ů ž e n o s i t r o z p u š t ě n é v l a s y. V p r ů b ě h u t o h o t o p r o c e s u z n í p í s e ň : „Perlova parta, zelenyj vinecj, pre Boha ťa prošu, družba mladenec, nesnymaj my partu, rada jej nošu, 214
Celý text scénáře „Čepiňa“ viz příloha č. 2. s. 37.
123
pre Boha ťa družbo, pre Boha prošu…“ 215
(Perlová parta , zelený věnec, pro Boha tě prosím, mlad ýdružbo, nesundávej mi partu, ráda ji nosím, pro Boha tě, družbo, pro Boha prosím …)
P o k r a č u j e p í s e ň n e v ě s t y, k t e r á n a ř í k á n a d t í m , ž e j e j í k r á s n é v l a s y m u s í b ýt s c h o v á n y p o d č e p c e m : „Ej vlasy moji, vlasy, ej ej ej Ej ej ej ej
žovtoho prameňa, jak vy nemynuly, hnešňoho čepeňa. vlasy moji vlasy, žovty moji vlasy, nebdu vas česala, na deň po try razy…“
(Ej, vlasy moje, vlasy, ej, blonďaté lokny, ej, vy jste se nevyhnuly, ej, dnešnímu čepení. Ej, vlasy moje vlasy, ej, blonďaté moje vlasy, ej, už nebudu vás česat třikrát denně…)
P o t é s e p ř í t o m n é ž e n y o b r a c í n a d r u ž i č k y a v yč í t a j í j i m , ž e n e b r á n í nevěstu: „Čom vy družky nešpivate, bo vy ridki zuby mate, treba hlyny namisyty, družkam zuby zalipyty…“ (Proč vy, družky, nezpíváte, protože máte řídké zuby, je potřeba namísit hlíny, a zalepit zuby…)
Veselí pokračuje, všichni se baví, popíjejí. Nastává moment, kdy k m o t r a o h l á s í t a n e c n e v ě s t y, d o r u k y b e r e t a l í ř , p ř i k r yt ý v yš í v a n o u dečkou a všichni přítomní tančí s nevěstou za určitý finanční příspěvek: „Gačy, gačy, košeľa, gačy, gač, košeľa, ej chto že je myj, ej, chto že je myj, ej chto že je myj, čyja ja…“ Kalhoty, kalhoty, košile, kalhoty, kalhoty, košile, ej, kdo že je můj, ej, kdo že je můj, 215
Parta – panenský věnec.
124
ej, kdo že je můj, čí jsem já…)
K d yž t a n e c s k o n č í , ž e n i c h u n á š í n e v ě s t u a h o s t é s e o d e b í r a j í k e s v ým d o m o v ů m : „Poďme domu, poďme každa, bo už naša skľanka prazna, bo už sme jej vypraznyly, šytky sme šia poblaznyly…“ (Pojďme domů, pojďme každá, protože už je naše sklenka prázdná, protože jsme ji vyprázdnili, všichni jsme se pobláznili…)
Dalším
obřadem,
který
je
znázorněn
v repertoáru
souboru,
je
r o d i n n ý o b ř a d n a r o z e n í d í t ě t e . S t e j n ě j a k o u S k e j u š a n ů i u j i n ýc h s l o v a n s k ýc h n á r o d ů p o z o r u j e m e u r č i t é r i t u á l y s p o j e n é s t ě h o t e n s t v í m ženy a narozením nového života. Některé zákazy byly obecné – např. z á k a z u m ýv á n í o k e n a z d o b e n í c h a l u p y ( a b y s e n e n a r o d i l o c h l u p a t é dítě), věšení prádla (dítě by rostlo vysoko do nebe), návštěva mrtvého (dítě by bylo slabé a brzo by umřelo). Těhotná nesměla nic ukradnout ( j i n a k b y i d í t ě k r a d l o ) , n e s m ě l a s e d í v a t n a m ě s í c , n e b o ť b y b yl o n á m ě s í č n é . T ě ž k ý p o r o d m ě l o z p ů s o b i t k o p n u t í p s a n e b o k o č k y a t d . 216 Například u jižních Lemků (Ukrajina) se k těhotenství ženy lidé stavěli s v e l k ým r e s p e k t e m a o b a v a m i . T ě h o t n á n e s m ě l a v yk o n á v a t c e l o u ř a d u p o l n ě h o s p o d a ř s k ýc h
činností,
domácích
prací,
nesměla
překračovat
oheň, vázat uzel, krást, lekat se. Na svoji ochranu od zlých sil s sebou t ě h o t n á ž e n a n o s i l a č e s n e k , s v ě c e n o u v o d u , o b r á z k y s v a t ýc h a j i n é a m u l e t y. N e s m ě l o s e j í n i c o d p í r a t 217. Z l i t e r a t u r y v í m e , ž e n a S l o v á c k u s e ž e n ě , k t e r á p i l a v í n o , m ě l o n a r o d i t d í t ě s v e l k ým a o č i m a , t ě h o t n á ž e n a n e s m ě l a l é z t d o p e c e a n i v yz o u t n ě k o h o z b o t . N a H o r á c k u b yl o t ě h o t n é z a k á z á n o u m ýv a t n ě k o m u n o h y n e b o č i s t i t b o t y, a b y d í t ě t i n e p á c h l o z ú s t , n o s i t c h l e b y v z á s t ě ř e , a b y d í t ě n e t r p ě l o p r ů j m y. P o d o b n é r i t u á l y s p o j e n é s n a r o z e n í m d í t ě t e a a n a l o g i c k é s k e j u š a n s k ým t r a d i c í m p o t k á v á m e i v n ě k t e r ýc h r e g i o n e c h U k r a j i n y ( n a p ř í k l a d n a 216
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidově kultuře. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o., 2004. s. 39. ISBN 807020-397-3. 217 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с. 312.
125
západní Ukrajině), ale i v Čechách. Stejně jako na Skejuši, manžel rodičky zval porodní „bábu“, dohlížející na proces porodu a která s s e b o u p ř i n á š e l a s v ě c e n o u v o d u , c h l é b a r ů z n é b yl i n k y , k t e r é p o t o m používala
v procesu
zmínku
tom,
o
že
narození „k
porodu
v nejnutnějších případech“
218
dítěte. volali
V české
literatuře
porodní
babičku,
nacházíme lékaře
jen
. Vše, co doprovázelo narození dítěte, mělo
m a g i c k ý p o d t e x t . V e l k ý v ýz n a m m ě l a p r v n í k o u p e l n o v o r o z e n ě t e . N e š l o j e n o h yg i e n i c k é z á s a d y, a l e i o m a g i c k é p ů s o b e n í . V o d a b yl a s ym b o l e m s í l y a č i s t o t y ( a b y d í t ě v yr ů s t a l o z d r a v é ) , d o k o u p e l e s e d á v a l y r ů z n é b yl i n k y. D o k o u p e l e d ě v č e t e s e d á v a l y k v ě t i n y, a b y b yl a h e z k á ( s t e j n ý rituál vidíme u Skejušanů), do koupele h ochů se dával kořen nějaké d ř e v i n y, a b y b yl s i l n ý n e b o s e d á v a l a s e k yr a , a b y b yl z r u č n ý. K d yž v době koupání dítěte přicházela návštěva, měla do vaničky hodit mince p r o š t ě s t í 219. V repertoáru souboru Skejušan zpočátku vznikl scénář křtin, ale p o s t u p n ě s e p ř i r ů z n ýc h v ys t o u p e n í c h z j i s t i l o , ž e j e š t ě ž á d n ý s o u b o r nepředváděl narození dítěte. Proto na podnět organizátorů folklorních f e s t i v a l ů , k t e r ýc h s e s o u b o r ú č a s t n i l , K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á n a p s a l a s c é n á ř „ N a r o d ž i ň a d i t y n y “ 220 ( N a r o z e n í d í t ě t e ) , v e k t e r é m z n á z o r n i l a t r a d i c e a z v yk y d o d r ž o v a n é n a S k e j u š i p ř i n a r o z e n í d í t ě t e . Samotný porodní proces se odehrával doma pod dohledem vesnické porodní „babice“.
Takto znázorňuje proces narození dítěte soubor
S k e j u š a n . D ě j s e o d e h r á v á d o m a u n a s t á v a j í c í m a t k y, k t e r á j i ž m á porodní bolesti. Ženy zpívají: „Dobryj Bože tym nevistam v kraju, nič nerobjat lem šia ľubyt znajut“ (Dobře, Bože, v kraji těm nevěstám, které nic nedělají, jenom se miluj í…)
Vzniká dialog mezi mužem a ženou: Žena: Joj mužu myj, ja už mam veľky bolesty. Iď ta pryveď babicu, naj my pomože. (Oj, muži můj, já už mám velké bolesti. Jdi a přiveď bábu, ať mi pomůže.) Muž: Už letym a hned jej pryvedu, a ty sobi ľaž na poštiľ. 218
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra, Narození a smrt v české lidově kultuře. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 2004. s. 39. ISBN 80-7021-397-3. 219 НАУЛКО, В. а кол. Культура і побут населення України. Київ; Либідь, 1993. с. 192. ISBN 5-325-00304-6. Volný překlad. 220 Celý text scénáře „Narodžiňa dityny“ viz příloha č. 2. s. 39.
126
(Už letím a ihned přivedu bábu, a ty si lehni na postel.)
Ženy zpívají: „Hanyčko, dušyčko što ťa bolyt, pryvyj soj lystočok javorovyj. Lystočok z javora, nič my nepomahat, lem mňa bolyt lem mňa bolyt…“ (Haničko, dušičko, co tě bolí, přilož si lísteček javorový. Lísteček z javora, nic mi nepomáhá, jenom mě bolí, jenom mě bolí…)
Přichází porodní bába, porod probíhá v pořádku (proces porodu se o d e h r á v á z a p r o s t ě r a d l e m , k t e r é d r ž í d v ě ž e n y, d i v á k n i c n e v i d í , s l yš í j e n o m z v u k y s t é n a j í c í ž e n y) , n a r o d í s e k r á s n á h o l č i č k a ( j a k o r e k v i z i t a slouží panenka) a porodní bába připravuje koupel. Na Skejuši se do p r v n í k o u p e l e p r o n o v o r o z e n é d ě v č e d á v a l y n ů ž k y, a b y z n í v yr o s t l a d o b r á k r e j č o v á , d á v a l y s e i k v ě t i n y, a b y n a r o z e n é d ě v č e b yl o t a k k r á s n é j a k o k v ě t i n y, v n i c h ž s e k o u p a l o . D a l š í z a j í m a v o s t í b yl o , ž e v o d a z p r v n í k o u p e l e s e v yl é v a l a p o d z e l e n ý s t r o m , a b y d í t ě r o s t l o j a k o s t r o m , b yl o k r á s n é a z d r a v é . T r a d i č n í b yl a n á v š t ě v a k m o t r y ( n ě k d y j i c h b yl o i v í c e ) , k t e r á p ř i c h á z e l a v d o p r o v o d u k m o t r a a p ř i n á š e l a r ů z n é pokrmy pro rodičku, aby nabrala sílu po porodu a aby měla mléko na kojení právě narozeného dítěte. Při tom kmotra zpívá, aby i její kmotřenka měla dobrý hlas a uměla zpívat: „Ej topoľ, topoľ, zelenyj topoľ, teraz my mužyčku musyš dat pokyj…“ (Ej, topol, topol, zelený topol, teď mi, můj muži, musíš dát pokoj…)
Přidává se i babice: „Ej tak to, tak to medžy mlad yma, teraz jim už nova staryst začynat…“ (Ej, takto, takto mezi mladými, teď jim už nová starost začíná…)
N a r o z e n í d í t ě t e s e o s l a v i l o , k m o t ř i s e c h ys t a j í d o m ů , ž e n y z p í v a j í : „Pošijala stara baba kukeľi, kukeľi. 127
Postyj lem my, myj mužyčku, pry meni, pry meni. Postyj lem my, myj mužyčku, na chvyľu, na chvyľu. Pokľa ja šia paľunočky napyju, napyju…“ (překlad výše)
D í t ě p o n a r o z e n í m u s e l o b ýt c o n e j r yc h l e j i p o k ř t ě n é , d o t é d o b y a n i m a t k a , a n i d í t ě n e s m ě l y j í t v e n . P r o t o d a l š í m d ů l e ž i t ý m k r o k e m b yl y k ř t i n y, k t e r é s e v ě t š i n o u o d e h r á v a l y d o t ýd n e o d n a r o z e n í d í t ě t e . V č e s k é l i t e r a t u ř e n a c h á z í m e z m í n k u o t o m , ž e s e k ř t i l o o b v yk l e d r u h ý den po narození, někdy dokonce v den porodu, „aby dítě nepřišlo do k r á l o v s t v í B o ž í h o n e p o k ř t ě n é “ 221. A z d e s e h l a v n í ú l o h y u j í m a l i k m o t r a k m o t r a . J e j i c h ú k o l e m b yl o o d n é s t d í t ě d o k o s t e l a k e k ř t u . K m o t ř i p ř i c h á z e l i s „ k r i ž m e m “ 222 – d á r k e m p r o d í t ě ( v ě t š i n o u d ě t s k á k o š i l k a , č e p i č k a , k o u s e k n ě j a k é l á t k y) . S t e j n ý r i t u á l p o z o r u j e m e i v e s k e j u š s k é m repertoáru. Proces křtin dítěte a obřad s tímto spojený popisuje M. Mušinka na základě zkoumání folkloru jižních Lemků. Dokonce zde pozorujeme s t e j n é r i t u á l y, k t e r é s e o b j e v u j í v e s k e j u š s k é s c é n c e „ K ř t i n y“ . N a p ř . p o návratu z kostela kmotra předává rodičům dítě se slo vy: „Vžjaly sme v a m p o h a n č a a p r y n e s l y c h r ys t yj a n č a , ž e b y o n o r o s l o , k o m u j e m yl e , n a j s o j h o d v i h n e “ 223. I z d e z a z n a m e n á v á m e z a j í m a v ý m o m e n t , k d ys e r o d i č k a s a m o t n é h o a k t u k ř t i n n e z ú č a s t ň u j e . Z t o h o v yp l ý v á , ž e n e j v í c e p o d o b n ýc h
tradic
a
o b yč e j ů ,
které
se
vá ží
k narození
dítěte
ve skejušském repertoáru, pozorujeme v ukrajinském folkloru. Samozřejmě,
k d yž
se
narodilo
dítě,
podle
skejušských
tradic
m u s e l o b ýt p o k ř t ě n é v k o s t e l e . T a t o t r a d i c e j e p o p s á n a v e s c é n á ř i „ K ř t i n y “ 224. S c é n k a s e o d e h r á v á d o m a a z a č í n á p í s n í : „A ch tyj panskyj zahradeci jasne slonko švityt. Pošijala myla moja, šelijake kviťa…“ 221
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra, Narození a smrt v české lidově kultuře. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o., 2004. s. 75. ISBN 807021-397-3. 222 Križmo – směs olivového oleje a balzámu, posvěcené biskupem na Zelený čtvrtek, používá se při křtu nebo biřmování. 223 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988. с.313. 224 Celý text scénáře „Křtiny“ viz příloha č. 2. s. 41.
128
(A v té panské zahradě jasné sluníčko svítí. Zasela milá moje, různé květiny…)
Domácí čeká návštěvu, uklízí, věnuje se dítěti, které drží v náručí a přitom prozpěvuje ukolébavku: „Haju, haju, haju, pyjdeme do raju, nazbyraty kviťa, omajity diťa.“ (Halí, halí, halí, půjdeme do ráje, nasbírat květiny, ozdobit dítě.)
Poté připravuje na stůl pohoštění, sváteční věci na dítě a přichází kmotři: Kmotra: Pryšly sme ku vam a prinesly križmo pro vaše divčatko, kotre šia z velykoj ľubosty narodylo a rady by sme vam Božu službu zrobyty a ponesty do cerkvi okstyty, žeby z Bohom roslo, bo i švatyj Jan pana Isusa vo Jordanu okrstyv. (Přišli jsme k vám a přinesli jsme dar pro vaši holčičku, která se narodila z velké lásky, a rádi bychom vám udělali laskavost a odnesli dítě do kostela pokřtít, aby s Bohem rostlo, protože i svatý Jan pána Ježíše v Jodránu pokřtil.)
Kmotři s dítětem odchází do kostela a žena uklízí místnost: Žena: Nič prydut kumove s cerkvi, mušu s každoj roboty dašto zrob yty, žeby moja divka znala šytku robotu rob yty, krasna fryška a vesela byla. (Než přijdou kmotři z kostela, musím z každé práce něco udělat, aby i moje holka uměla dělat každou práci, byla krásná, šikovná a veselá.)
Přichází jí na pomoc další ženy a zpívají: „V zahradeci pyd obločkom rokyta, na belavo, na červeno prokvita. Išov šuhaj švarnyj šuhaj opytyj, otorhnuv soj za kalapok z rokyty…“ (V zahradě pod oknem květiny, modře a červeně kvetou. Šel tudy mladý šohaj opilý, utrhl si květinu za klobouk…)
K d yž d o z p í v a j í , z k o s t e l a s e v r a c í k m o t ř i : Kmotra: Odneslysme vam žydyvča a pr ynesly krestyjanča, komu je m yle, naj soj ho zdvyhne. (Odnesli jsme vám židovče a přinesli jsme vám křesťánka, komu je milé, ať si ho zvedne.)
129
Poté se všichni baví, popíjejí a zpívají: „Do domu, do domu, každyj ku svojomu, lem ja neboračok, ja nemam ku komu…“ (Domů, domů, každý ke svému, jenom já chudinka, já nemám ke komu…)
Kmotra se loučí slovy: „Službu sme vam vykonaly, treba i do domu ity, kury, husy pokormyty, žeby harde pirja maly, žeby sme velyky peryny krešni do vinku daly, jak vyroste a šia vydavaty bude.“ (Udělali jsme vám službu, teď musíme jít domů, slepice, husy nakrmit, aby měly hezké peří, abychom donesli naší kmotřence do věna krásné peřiny, až vyroste a bude se vdávat.)
V š i c h n i s e r o z c h á z e j í p o s v ýc h d o m o v e c h . V závěru této kapitoly bych chtěla podotknout, že i v hraní scének pozorujeme (odborně
se
do
určité
tomu
říká
míry
hudební
obřadní
charakter
ř e č ) 225.
Stejně
obřadních jako
u
promluv písňového
repertoáru souboru i zdese objevují stěhovavé folklorní námět y. Nejvíce podobnosti shledáme v baladách, v tradicích při svatebním obřadu či při n a r o z e n í d í t ě t e . P r o j e v u j í s e z d e s p o l e č n é s l o v a n s k é k o ř e n y e v r o p s k ýc h národů, které jen obtížně umožňují charakterizovat folklor určitého národa bez jeho vazby na společný původ.
225
TYLLNER, Lubomír, etnomuzikolog. Reprodukce rozhovoru ze dne 21. 3. 2013.
130
5 . Skejušský kroj Lidový kroj je součástí lidové kultury a umění, proto má i svoje dějiny
a
je
spojený
s materiální
v ýr o b o u
společnosti.
V procesu
formování kultury Skejušanů sehrálo důležitou roli jejich soužití se s o u s e d n í m i p o l s k ý m i i s l o v e n s k ým i e t n i c k ým i s k u p i n a m i . V p r ů b ě h u staletí
se
nacházely
společně
v rámci
s t e j n ýc h
státních
útvarů
(starouherské období, Rakouská monarchie, od roku 1867 Rakousko U h e r s k o ) , p ř i č e m ž j e j i c h o b yv a t e l é s n á š e l i s p o l e č n é o s u d y s o c i á l n í h o i n á r o d n o s t n í h o ú t l a k u . M e z i o b yv a t e l i K a r p a t s e u d r ž o v a l y ž i v é k o n t a k t y na obou stranách hor. Originální tradiční kultura Lemků, ve které se určité
archaické
p r v k y,
společně
s j a z yk e m ,
zachovaly
až
do
s o u č a s n o s t i , h r a j e v ýz n a m n o u ú l o h u v l i d o v é k u l t u ř e . P a t ř í s e m i l i d o v é kroje.
Tradiční
identifikátorem, náboženské
oděv který
ve
vesnickém
vyjadřoval
příslušnosti
či
prostředí
určité
b yl
svým
začleněníčlověka
společenské
skupině.
způsobem ke
Informoval
své o
společenském postavení a majetnost i člověka, o jeho věku. Podle oblečení se dal určit rodinný stav člověka, jeho pracovní činnost, vesnický nebo městský původ. Dokonce i v rámci jedné vesnice je možné diferencovat oblečení podle ročního období, počasí, svátků atd. C h a r a k t e r i s t i c k ým p r o l e m k o v s k ý o d ě v b yl o d o k o n a l é p ř i z p ů s o b e n í s e povětrnostním podmínkám horského prostředí , zpracování surovin (len, konopí, ovčí kůže, vlna atd.) archaický střih a ba rva domácího plátna. S v á t e č n í m o d ě v e m z o b o u s t r a n K a r p a t b yl v m i n u l o s t i b í l ý o d ě v . T e n t o prvek se zachoval i u skejušského kroje, dokonce se začal vztahovat i na
všední
kroj,
a
to
v bílé
barvě
ž e n s k ýc h
halenek
a
m u ž s k ýc h
pracovních košil. V 19. století díky oživení obchodních kontaktů a rozvoji materiály
řemesel řemeslné
v p o d k a r p a t s k ýc h a
továrenské
městečkách
výroby
i
k
začínají těm
pronikat
nejvzdálenějším
r e g i o n ů m . N a t r h u s e o b j e v u j e m o d r o t i s k , k t e r ý b yl z n á m n a S p i š i , Š a r i š i a n a p o l s k é s t r a n ě v S z c z a w n i c i , K r yn i c i a t d . I s k e j u š s k é ž e n s k é pracovní kroje se šily z modrotisku. Vzhledem k tomu, že předkové 131
d n e š n í c h S k e j u š a n ů p o c h á z í z e s l o v e n s k é K a m i e n k y, j e j i c h l i d o v ý k r o j by se dal teritoriálně zařadit do regionu Spiše. V tradičním lemkovském k r o j i s i n e j v í c e a r c h a i c k ýc h p r k ů z a c h o v a l m u ž s k ý k r o j . P o z o r u j e m e t o i na skejušském mužském kroji. Mužská „košeľa“ (stejný název u Skejušanů) se zpočátku nezdobila, později se na ní objevuje křížková n e b o p l n á v ýš i v k a ( s t e j n ý s t yl m á m u ž s k á s k e j u š s k á k o š i l e ) . R u k á v y m u ž s k ýc h k o š i l z ů s t á v a l y š i r o k é , n e n a b í r a n é . V n ě k t e r ý c h s p i š s k ýc h a š a r i š s k ýc h l o k a l i t á c h n a S l o v e n s k u a u Š ľ a c h t o v s k ýc h R u s í n ů n a p o l s k é s t r a n ě s e n o s i l y „ z a p j a s t k y“ p l e t e n é s p e c i á l n í m z p ů s o b e m z b a r e v n é v l n y, k t e r é s e n a v l í k a l y n a z á p ě s t í . „ Z a p j a s t k y“ , k t e r é j s o u s o u č á s t í skejušského mužského kroje , se objevují i v oblečení na Horehroní, kde slouží
k více účelům.
B yl y t o
„ s a m o s t a t n é v l n ě n é m a n ž e t y,
které
c h r á n i l y z á p ě s t í p ř e d c h l a d e m , a l e i p ř e d p o r a n ě n í m p ř i v ýk o n u n ě j a k é č i n n o s t i a p ř i p o t ř e b ě s e d o n i c h z a p r a v o v a l y š i r o k é r u k á v y k o š i l 226. “ Lemkové
nosilitři
druhy
kalhot
–
„ g a č y“ ,
„nohavky“,
„chološně“
(Skejušan má „gačy“ a „chološně“), na košile muži oblékali „lajbik“ z č e r n é h o d o m á c í h o s u k n a ( u S k e j u š a n ů t a k t é ž ) , c e l o r o č n í p o k r ýv k o u h l a v y b yl y „ k a p e ľ u š e “ , j a k o o b u v s e p o u ž í v a l y „ k r p c i “ ( o b a p r v k y s e o b j e v u j í i u s k e j u š s k é h o k r o j e ) . P o d o b n é r ys y n a c h á z í m e i u ž e n s k ýc h krojů,
které
dekorativní,
na což
rozdíl se
od
m u ž s k ýc h
zachovalo
do
b yl y
dnešního
rozmanitější dne.
a
více
V ženském
kroji
Rusínů-Ukrajinců jižních svahů Karpat na Slovensku zaznamenáváme v ýr a z n é z m ě n y v d ů s l e d k u s o u ž i t í r ů z n ýc h e t n i c k ýc h u s k u p e n í n a t o m t o území, které se vzájemně ovlivňovaly. Ženská košile „opliča“ z bílého p l á t n a b yl a z d o b e n á k ř í ž k o v o u v ý š i v k o u ( u S k e j u š a n ů t a k é „ o p l i č a “ , r o z d í l j e p o u z e v e s t yl u v ýš i v k y, k t e r á j e v yp r a c o v á n a p l n ým s t e h e m ) . D á l e b yl a s o u č á s t í ž e n s k é h o k r o j e s p o d n i č k a „ p o d o l o k “ a v r c h n í s u k n ě „kabat“ (zde pozorujeme jiný název oblečení:u Skejušan ů „bendľačka“ a „ s u k ň a ) . D a l š í m i p r v k y ž e n s k é h o o d ě v u b yl y: z á s t ě r a ( „ š u r c “ ) a v e s t a ( „ l a j b yk “ )
–
stejně
jako
u
Skejušan ů.
Na
hlavě
se
nosily
šátky
( „ c h u s t k y“ ) . Š á t k y s t a r š í h o p ů v o d u b y l y b í l é , p l á t ě n é , p o z d ě j i z b a t i s t u , v n ě j š í s t r a n a s v á t e č n í h o š á t k u s e z d o b i l a v ýš i v k o u ( s t e j n ý n á z e v ,
226
Parafráze. NOSÁĹOVÁ, Viera. PALIČKOVÁ, Jarmila. Naše kroje. Bratislava, Mladé letá. 1988. s. 26.
132
p o d o b u , s t yl v ýš i v k y m a j í š á t k y č l e n e k s o u b o r u S k e j u š a n ) . N e d í l n o u s o u č á s t í ž e n s k é h o k r o j e b yl č e p e c , k t e r ý s e n o s i l p o d š á t k e m . J e d n a l o se o malou čepičku s čelenkou v oblasti čela, zdobenou krajkou (stejný prvek nacházíme v dnešním skejušském kroji). Součástí sváteční úpravy m l a d ýc h d ě v č a t b y l a o z d o b n á č e l e n k a ( „ p a r t a “ ) – s k e j u š s k é ž e n y t e n t o t e r m í n p o u ž í v a j í p r o r u č n ě v yr á b ě n é o z d o b y n a k r k . N e d í l n o u s o u č a s t í lemkovského kroje, stejně jako skejušského,
j s o u b o h a t é k o r á l e . 227
S p o l e č n é r ys y m á i ú č e s v d a n ýc h ž e n . N a j i ž n í m S l o v e n s k u s e n o s i l „ k o n t “ , z j e d n o h o n e b o d v o u u p l e t e n ý c h c o p ů , s t o č e n ýc h a u p e v n ě n ýc h v z á t yl k u h l a v y. D l e v yp r á v ě n í K a t e ř i n y R o m a ň á k o v é , v d a n é ž e n y n a Skejuši
se
česaly
na
pěšinku
(„prodil“)
do
dvou
copů,
kt eré
se
u p e v ň o v a l y k o u s k e m d ř e v ě n é h o p r o u t k u n a z á t yl k u d o „ k o n t i “ ( v r k o č e ) . Skejušský
původní
kroj,
který
nosili
prapředkové
dnešních
S k e j u š a n ů , p r o š e l u r č i t ým v ýv o j e m a z m ě n a m i . V p r á c i j s o u p o p i s o v á n y s o u č a s n é k r o j e , k t e r é p o u ž í v á s o u b o r p ř i s v ýc h v y s t o u p e n í c h . V yc h á z í m z p o p i s ů , k t e r é m i v r o z h o v o r u p o s k yt l y K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á a M a r i e Malcovská, popisy krojů doplňuji fotografiemi. Nutno podotknout, že s k e j u š s k é k r o j e j s o u v ýj i m e č n é s v o j í o r i g i n a l i t o u a a u t e n t i č n o s t í . J e j i c h j e d i n e č n o s t s p o č í v á v j e d n o d u c h o s t i m a t e r i á l u , v p r v c í c h , z k t e r ýc h s e k r o j s k l á d á , v yv á ž e n o s t i b o h a t é r u č n í v ýš i v k y. K d yž p o r o v n á m e k r o j e j i n ýc h f o l k l o r n í c h u s k u p e n í , v i d í m e u n i c h m o d e r n i z o v a n é p r v k y, c o ž u s k e j u š s k é h o k r o j e n e n í . P o d l e K a t e ř i n y R o m a ň á k o v é b yl ž i v o t n a S k e j u š i c h u d ý , a p r o t o i k r o j e b yl y z p o d o m á c k u v yr á b ě n é h o p l á t n a a zdobeny
v z o r y,
které
ženy
přebíraly
od
s v ýc h
matek,
babiček
a
p r a b a b i č e k . Z m ě n y s e o d r á ž e l y j e n o m v o d l i š n ýc h b a r e v n ýc h v a r i a c í c h p ř e b í r a n ýc h v z o r ů . I n yn í s e p o u ž í v a j í a u t e n t i c k é p ř e d l o h y n a v yš í v á n í , k t e r é s e p ř e d k r e s l u j í n a p l á t n o a n á s l e d n ě s e v yš í v a j í t e c h n i k o u „ p l n ý s t e h “ , n e b o k ř í ž k o v o u v ýš i v k o u . P o d l e f u n k c í s e s o u č a s n é k r o j e , k t e r é s o u b o r p o u ž í v á , d a j í r o z d ě l i t n a t ř i t y p y: s v á t e č n í , p r a c o v n í a o b ř a d o v é .
227
ХУДИК, Анна. До церкви, до міста, до танцю. Вистава в СНМ - музеї українсько - русинської культури.
Свидник, 2003.
133
5 .1 S v á t e č n í ž e n s ký kr o j S o u b o r S k e j u š a n p ř i v ys t o u p e n í c h p o u ž í v á d v a t yp y ž e n s k ýc h krojů: sváteční a pracovní. Sváteční kroj se používá pro znázornění r ů z n ýc h o b ř a d ů ( V á n o c e , V e l i k o n o c e , s v a t b a , k ř t i n y a t d . ) a p ř i z p í v á n í písní.
Obrázek 1. Skejušský sváteční ženský kroj
Nejjednodušší, ale základní součástí ženského oděvu, je spodnička („bendľačka“), materiálu,
která
v dnešní
se době
k d ys i
vyráběla
z pláténka
z jednoho
(podle
dílu
Kateřiny
tkaného
Romaňákové
některé bohatší ženy nosily i tři spodničky a oděv měly z jemnější látky n e ž ž e n y z c h u d š í c h r o d i n ) . P ř e d n í d í l j e h l a d k ý, z a d n í d í l j e n a ř a s e n ý kolem pasu. Spodní díl spodničky je olemován krajkou „korunkou“ a n e b o j e m n o u v ýš i v k o u , u p a s u j s o u v š i t é d í r k y, d o k t e r ýc h s e v k l á d á tkaloun, který dává mo žnost přizpůsobit spodničku různým velikostem. Spodnička sahá mírně pod koleno, ale tak, aby nevyčuhovala zpod vrchní sukně. Hlavní součástí spodní části ženského oděvu je sukně ( „ s u k ň a “ ) , k t e r á j e z p l á t é n k a , s k l á d a n á d o r o v n o m ě r n ýc h z á h yb ů , u p a s u u p e v n ě n á t k a l o u n e m , a b y d r ž e l a s k l a d y. T k a l o u n j e d e l š í p r o nastavení potřebné velikosti a plní ještě jednu důležitou funkci: po v yp r á n í
a
v yž e h l e n í
udržuje
původní
134
tvar
sukně.
Neoddělitelnou
součástí skejušského svátečního kroje je zástěra („fartuch“), která se n o s í n a v r c h s u k n ě . J e z j e m n é t k a n é l á t k y, b o h a t ě v y š í v a n á j e m n ým k ř í ž k o v ým v z o r e m . N á m ě t y n a v z o r y j s o u p ř e v z a t y z p ů v o d n í c h z á s t ě r , o d l i š n o s t m ů ž e m e s p a t ř i t j e n o m v e z v o l e n ýc h b a r v á c h p o d l e v l a s t n í fantazie členek souboru. Zástěra je šita z několika dílů, spodní část má „ v s t a v k u “ ( v š i t ý k u s l á t k y) , k t e r á j e s k l á d a n á a d o k o l a z a k o n č e n á jemnou
krajkou.
Hlavním
oděvem
vrchní
č ásti
ženského
kroje
je
halenka („opľiča“). Původní halenky se vyráběly z jemného tkaného plátna, dnešní jsou opět z pláténka. Halenka musí mít zásadně dlouhé r u k á v y 228. Š i j e s e z n ě k o l i k a d í l ů , v e p ř e d u m á o z d o b n é s á m k y, k t e r é jsou i na vnějších stranách rukávů. Halenka má zapínání na knoflíky a p o o b o u s t r a n á c h m á b o h a t ě v yš í v a n ý v z o r . U p a s u j e s t ř i ž e n a , m á p r o d l o u ž e n ý „ d r i k “ ( n e ř a s e n ý v o l á n ) a j e d o k o l a z d o b e n á v ýš i v k o u . N a rukávech jsou sámky a konec rukávu je ukončen manžetou, která je také z d o b e n á v ýš i v k o u . J a k o p ř i k r ýv k u h l a v y v d a n é ž e n y p o v i n n ě p o u ž í v a j í š á t e k 229. T e n j e z j e m n é h o b í l é h o p l á t é n k a , v e l i k o s t i 7 0 x 7 0 c m . J e d e n r o h š á t k u j e z d o b e n r u č n í v ýš i v k o u . ( P r a c o v n í š á t e k s e n e z d o b i l ) . S o u č á s t í k r o j e j s o u i p o n o ž k y 230 ( „ š t r e m f l i “ n e b o „ z o k n ě “ ) . T y s e v yr á b ě j í z p ř í z e n e b o v l n y a n a h o ř e j s o u v yš í v a n é .
Nenápadnou, ale
důležitou součástí skejušského kroje jsou krpce („krpci“). Jedná se o p r i m i t i v n í o b u v , k t e r á s e v yr á b ě l a z j e d n o h o k u s u v e p ř o v é , h o v ě z í , telecí a někdy i kozí a beraní kůže a její původ sáhá až do doby b r o n z o v é . K r p c e s e n e š i l y, a l e ř e m í n k y p ř i ř í z n u t ým i z t é h o ž k u s u k ů ž e s e s t a h o v a l y d o m i s k o v i t é f o r m y s k a p s o v i t ým n o s e m . O t v o r y a p o u t k a pro řemínky měly ustálené určení: dva stahují patu, jedním otvorem p o u t á ř e m e n s t ř e v í c k v n i t ř n í s t r a n ě n o h y, d a l š í d v a p o j i š ť u j í k r p e c n a n á r t u 231. J a k o d o p l n ě k k ž e n s k é m u k r o j i s l o u ž í k a p e s n í k ( „ c h u s t o č k a “ ) . Jedná se o kus bílého pláténka velikosti 30 x 30cm zdobený výšivkou, jeho okraj je olemován jemnou krajkou. Nedílnou součástí svátečn ího
228
Podle Kateřiny Romaňákové dlouhé rukávy na halence byly nutností pro jejich praktické používání při práci na poli, v zimě pro udržení tepla. 229 Šátek měl i praktické využití: při letních pracích na poli chránil ženu před slunečním úpalem. 230 Dlouhou dobu Skejušané používali ke svátečnímu kroji bílé punčocháče. 231 ŠULER, Oldřich. Je to chůze po kotárech. Praha: nakladatelství Vyšehrad, 1989. s. 102.
135
ž e n s k é h o k r o j e j s o u p a r t y 232 a k o r á l e . K d ys i s e p o d l e p o č t u k o r á l ů d a l o poznat, zda je žena z bohatšího rodu.
5 .2 Pr a c o v n í ž e n s ký kr o j Pracovní ženský kroj se lišil od svátečního svojí formou a funkcí.
Obrázek 2. Skejušské pracovní ženské kroje
Soubor
pracovní
kroje
používá
ve
scénkách,
které
znázorňují
p r a c o v n í p r o c e s y, n a p ř í k l a d : v a ř e n í p o v i d e l , p á l e n í k o ř a l k y, n a k l á d á n í
232
Parta je ženská ozdoba na krk - náhrdelník, vyráběný z jemných drobných korálků.
136
zelí, přástky atd. Pracovní kroj, který předvádí soubor, se skládá ze spodničky, stejné jako u kroje svátečního, rozdíl je je nom v kvalitě p l á t n a , k t e r é v t o m t o p ř í p a d ě b ýv á h r u b š í . V r c h n í s u k n ě j e z p l á t n a t m a v š í h o , t e d y p r a k t i č t ě j š í b a r v y. N a p ř e d n í m d í l u s u k n ě j e r o z p a r e k a ž d o s t ř e d u d é l k y, a b y s e d a l a s n á z e o b l é c i a u p a s u j e l á t k a n a b í r a n á , s d v ě m a o t v o r y, d o k t e r ýc h s e v k l á d a l t k a l o u n . D ů l e ž i t o u s o u č á s t í pracovního kroje je zástěra („šurc“) z jemného saténového plátna, na k o n c í c h j s o u p ř i š i t é d v a p r u h y s t e j n é l á t k y, k t e r é s e u v a z o v a l y v z a d u . N ě k d y j e o l e m o v a n á j e m n o u „ p a s p u l k o u 233“ a m á v l o ž e n é d í l y l á t k y v jiné barvě. „Šurc“ plnil úlohu ochrany oblečení před ušpiněním. V případě, že se v domácnosti dělala „špinavější“ práce, používaly se z á s t ě r y, k t e r é b yl y z h r u b é h o t k a n é h o p l á t n a a b yl y z j e d n o h o d í l u l á t k y, b e z o z d o b . H a l e n k a k p r a c o v n í m u k r o j i j e o b yč e j n á , b í l é b a r v y, b e z o z d o b . N a r o z d í l o d m l a d ýc h d ě v č a t , k t e r á n e n o s i l a ž á d n é p o k r ýv k y hlavy a do vlasů vplétala barevné mašle, vdané ženy musely nosit čepec z tkaného jemnějšího plátna, pod který schovávaly vlasy (učesané do „ k o n t i “ ) a k t e r é s e n o s i l y d o m a a b yl y p o o k r a j í c h v yš í v á n y a n a č e l e zakončeny jemnou krajkou. Na okraji čepce jsou z obou stran dírky na tkaloun, s jehož pomocí se čepec utahoval a pod vlasy se uvazoval na m a š l i č k u . K d yž š l a v d a n á ž e n a d o s p o l e č n o s t i , m u s e l a p ř e s č e p e c j e š t ě d á v a t š á t e k , k t e r ý b yl u v á z a n ý v e p ř e d u p o d b r a d o u . V l e t n í c h p a r n ýc h d n e c h s e š á t e k j e n o m p ř e h a z o v a l p ř e s č e p e c a n o s i l s e v o l n ě . N yn í ú č a s t n i c e s o u b o r u p o u ž í v a j í b a r e v n é s a t é n o v é š á t k y, u v á z a n é d o z a d u . K p r a c o v n í m u k r o j i p a t ř i l a i k r á t k á v e s t i č k a d o p a s u ( „ l a j b yk “ ) , k t e r á s e n o s í n a v r c h h a l e n k y. J e p l e t e n á z b a r e v n é p ř í z e n e b o v l n y, v e p ř e d u n a z a p í n á n í , a p o d l e f a n t a z i e m a j i t e l k y z d o b e n á v yš í v á n í m . P o n o ž k y („zokně“),
které
patří
k pracovnímu
kroji,
jsou
obyčejné,
pletené
z v l n y, b e z o z d o b , t m a v š í , j e d n o b a r e v n é . K p r a c o v n í m u k r o j i n e p a t ř í ž á d n é o z d o b y. Kateřina Romaňáková vzpomíná: „V zimě se k oběma krojům na S k e j u š i n o s í v a l y t e p l é k o ž e n é v e s t y s d l o u h ým i r u k á v y , v z a d u d e l š í ,
233
Paspulka – barevná lemovka, která se používá v krejčovství ke zdobení oděvů.
137
a b y n e t á h l o n a z á d a , o b č a s z d o b e n é v yš í v á n í m . A v e l k é v l n ě n é š á t k y s t ř á s n ě m i . Ž e n y z e z á m o ž n ě j š í c h r o d i n m ě l y k o ž í š k y“ .
5 .3 S v á t e č n í m u ž s ký kr o j Podobně jako ženský kroj i mužský kroj, který prezentuje soubor S k e j u š a n p ř i s v ýc h v ys t o u p e n í c h , s e d ě l í n a d v a t y p y: s v á t e č n í a p r a c o v n í . S v á t e č n í k r o j s e p o u ž í v á p ř i s t e j n ýc h p ř í l e ž i t o s t e c h j a k o ž e n s k ý.
Obrázek 3. Skejušský sváteční mužský kroj
Hlavním oděvem vrchní části mužského kroje je košile („košeľa“) k d ys i z b í l é h o t k a n é h o , n yn í z o b yč e j n é h o p l á t n a . V e p ř e d u m á v š i t é s e d l o a z a p í n á n í n a k n o f l í k y. R u k á v y j s o u n a h o ř e n a b r a n é a d o s t a t e č n ě š i r o k é , p r o p o h o d l í p ř i p o h yb u . R u k á v y j s o u s t a ž e n y d o m a n ž e t y, zapínání je na knoflíky. Na manžety se dávají vlněné nárukávníky „ z a p j a s t k y“ , p l e t e n é d o b a r e v n ýc h p r u h ů , k t e r é b y m ě l y c h r á n i t s p o d n í díl rukávů před zašpiněním. Součástí svátečního mužského kroje je i v e s t a ( „ l a j b yk “ ) , k t e r á j e z č e r n é v l n ě n é l á t k y, v e p ř e d u n a b í r a n á d o s k l a d ů , z d o b e n á b a r e v n o u v ýš i v k o u s d v ě m a k a p s i č k a m i a k o l e m d o k o l a zdobená barevnou „paspulkou“. Stávající mužské vesty jsou zvláštní
138
t í m , ž e k a ž d á d í r k a n a k n o f l í k j e o b š i t á b a v l n o u j i n é b a r v y. N e m á t o žádný zvláštní význam, dělalo se to jenom pro celkovou barevnost kroje. Do kapsičky se vkládá kapesníček („chustočka“) z bílého plátna v e l i k o s t i 3 0 x 3 0 c m , z d o b e n ý v ýš i v k o u , j e h o o k r a j j e o l e m o v á n j e m n o u krajkou. Spodní část mužského kroje tvoří kalhoty („gačy“) z bílého plátna, nabírané v pase, dostatečně široké, na vnější straně nohy kolem dokola skládané. Součástí kroje jsou bílé, z vlny pletené ponožky („zokni“), na které se dávají ještě jedny barevné, z vlny pletené p o n o ž k y b e z p a t y ( „ š t r e m f l i “ ) , k t e r é s e p o m o c í g u m i č e k z a c h yc u j í z a p a t u a j e j i c h v r c h n í d í l j e z d o b e n ý b a r e v n o u v ýš i v k o u . N e d í l n o u součástí mužského kroje jsou krpci (popis viz ženský kroj) a klobouk („kapeľuš“). Dospělí a starší muži nosí klobouk z černého sukna bez ozdob, mládenci si na něj dávají pérko nebo „květinovou ozdobu“. Jak j e p a t r n o , m u ž s k ý k r o j j e o n ě c o j e d n o d u š š í n e ž ž e n s k ý, s k l á d á s e j e n o m z e t ř í d ů l e ž i t ýc h p r v k ů : k o š i l e , k a l h o t a v e s t y.
5 .4 Pr a c o v n í mu ž s ký kr o j P r a c o v n í m u ž s k ý k r o j s e o d s v á t e č n í h o m o c n e l i š í a j e h o v yu ž i t í je stejné jako u pracovního kroje ženského.
Obrázek 4. Skejušský pracovní mužský kroj
139
Košile je bílá, ovšem z hrubého tkaného materiálu. U krku se nosí rozhalená a má zapínání na knoflíky. Největší rozdíl je v kalhotech („chološních“), které jsou ze tkaného sukna, většinou bílé, ale někdy i tmavší
b a r v y,
po
stranách
zdobené
barevnou
„paspulkou“.
Kapsy
( „ k e š e n i “ ) n a o b o u s t r a n á c h k a l h o t j s o u z d o b e n y v ý š i v k o u . V ýz n a m n ým doplňkem
mužského
pracovního
oděvu
je
široký
kožený
pásek
( „ r e m i ň “ ) s o z d o b n ým i m o s a z n ým i p ř e z k a m i . N yn í p á s e k s l o u ž í j a k o d o p l n ě k k r o j e , o v š e m p r o S k e j u š a n y m ě l p r a k t i c k ý v ýz n a m , s l o u ž i l j a k o úschovna
na
peníze
při
cestování
a
v ýk o n u
pracovních
činností
(nahrazoval peněženku). Marie Malcovská vzpomíná, že k pracovnímu oblečení se nosíval občas i kožíšek z plátěného sukna („čurk“). I k pracovnímu kroji patří krpci a vlněné ponožky (“zokni“), samozřejmě t m a v š í b a r v y, a b y s e t o l i k n e š p i n i l y . D ů l e ž i t o u s o u č á s t í m u ž s k é h o pracovního kroje je zástěra („šurc“), která je z hrubého tkaného plátna, z jednoho dílu látky, bez ozdob. Nutno dodat, že k pracovnímu kroji se n e n o s i l y v e s t y, a l e p ř i v ys t o u p e n í c h s o u b o r u s e p r o p e s t r o b a r e v n o s t krojů vesty občas používají, jak je patrno z obrázku č. 4.
5 .5 S v a t e b n í kr o j Při popisu krojů nelze opomenout kroje nevěsty a ženicha, které se p o u ž í v a j í p ř i p ř e d v á d ě n í s k e j u š s k é s v a t b y. N e v ě s t a m á z á k l a d n í p r v k y s v á t e č n í h o ž e n s k é h o k r o j e , k o n k r é t n ě s p o d n i č k u , k t e r ý c h m ů ž e b ýt i v í c e , s u k n i , k t e r á j e v ě t š i n o u b a r e v n á , v yš í v a n o u h a l e n k u , b í l é , p l e t e n é , v ýš i v k o u
zdobené
doplňkem,
který
p o n o ž k y,
podtrhává
na
nohou
jedinečnost
krpci.
daného
Nejpodstatnějším
okamžiku
je
závoj
( „ š l a j e r “ ) , k t e r ý t v o ř í p r u h z j e m n é t y l o v é l á t k y, s o t v o r e m u p r o s t ř e d , aby se dal navléct přes hlavu. Dává se na ramena nevěsty a vepř edu v o l n ě s p l ýv á a s v o u d é l k o u k o p í r u j e d é l k u š a t ů . Z á v o j j e b o h a t ě z d o b e n ý k r a j k o u a v ýš i v k o u , v p a s e u v á z a n ý s a t é n o v o u b í l o u m a š l í . D ů l e ž i t o u s o u č á s t í s v a t e b n í h o k r o j e n e v ě s t y j e v ě n e c z b í l ýc h k v ě t i n a b a r v í n k u , o z d o b e n ý b a r e v n ým i s p l ýv a j í c í m i s a t é n o v ým i m a š l e m i . N a k r k u n á h r d e l n í k z d u k á t ů , k t e r ý b yl t a k b o h a t ý, j a k b o h a t á b yl a n e v ě s t a .
140
Obrázek 5. Skejušské kroje nevěsty a ženicha
Svatební kroj ženicha se také příliš neliší od svátečního mužského k r o j e . Ž e n i c h m á n a s o b ě k a l h o t y, k o š i l i , š i r o k ý k o ž e n ý ř e m e n , n a n o h o u b í l é v yš í v a n é p o n o ž k y a k r p c e . O d l i š n ým p r v k e m j e b a r e v n ý květinový šátek, který je uvázaný přes prsa a který slouží k porovnání s e š á t k e m n e v ě s t y p ř i n á m l u v á c h ( v i z s c é n á ř „ N á m l u v y“ ) . N a h l a v ě m á ž e n i c h č e r n ý k l o b o u k s k v ě t i n o v o u o z d o b o u ( „ p é r k o “ ) s e s p l ýv a j í c í m i s a t é n o v ým i m a š l e m i . S o u č á s t í s v a t e b n í h o o b ř a d u j s o u i d r u ž i č k y, k t e r é m a j í ž e n s k é s v á t e č n í k r o j e a n a h l a v ě b a r e v n é k v ě t i n o v é v ě n e č k y s b a r e v n ým i m a š l e m i , k t e r é v o l n ě s p l ýv a j í p o r a m e n o u . M l á d e n c i ( d r u ž b y) m a j í zdobené klobouky
141
. Obrázek 6. Skejušské kroje družičky a družby
V e s c é n á ř í c h s e o b j e v u j í i p o s t a v y, k t e r é d o p l ň u j i v yb r a n é s c é n á ř e : například Ježibaba, Vědma „St ryga“ atd. a používají různé oděvn í d o p l ň k y, k t e r é n e m a j í n i c s p o l e č n é h o s e s k e j u š s k ým i k r o j i , p r o t o n e n í nutné je zde charakterizovat. J a k j e p a t r n o , p ů v o d n í s k e j u š s k é k r o j e p r o š l y u r č i t ým v ýv o j e m a změnami. Do dnešního dne uchovává Kateřina Romaňáková několik p ů v o d n í c h k r o j ů , d o v e z e n ýc h z R u m u n s k a , k t e r ým j e k d n e š n í m u d n i v í c e n e ž s t o l e t . T y t o o r i g i n á l n í k r o j e b yl y n ě k o l i k r á t p r e z e n t o v á n y n a v ýs t a v á c h v O b l a s t n í m m u z e u v C h o m u t o v ě . S k e j u š s k é k r o j e j s o u h o d n ě p o d o b n é l e m k o v s k ým z j i n ý c h o b l a s t í , a
to
jak
svojí
funkcí,
tak
i
názve m.
Například
ženské
halenky
k a r p a t s k ýc h L e m k ů b yl y r o v n ě ž v e p ř e d u v yš í v a n é p l n ým s t e h e m a n e b o k ř í ž k e m , n a v r c h k o š i l e s e n o s i l y v e s t y ( „ l a j b yk y “ – n á z e v s t e j n ý j a k o u s k e j u š s k é h o k r o j e ) , s u k n ě b yl y p l i s o v a n é . M l a d á d ě v č a t a s e č e s a l a d o dvou copů, vdané ženy měly vlasy učesané do copu a ukládané do „konti“. Ženy na krku nosily korále, jako obuv používaly krpce. Nevěsta na hlavě mívala věnec z barvínku. Muži nosili bílé košile, kalhoty („hati“, u skejušského kroje „gači“), nabírané do skladů, jako u S k e j u š a n ů , n a h l a v ě s e n o s i l y k l o b o u k y, n a n o h o u k r p c e . Z t o h o v yp l ýv á ,
že
zakarpatskélemkovské 142
krojemají
hodně
společného
s e s l o v e n s k ým í
( s k e j u š s k ým i )
kroj i
a
celková
s t yl i s t i k a
l i d o v ýc h
l e m k o v s k ýc h k r o j ů s e l i š í j e n o m v n ě k t e r ýc h d e t a i l e c h , k t e r é p o u k a z u j í n a h l u b o k é d á v n é t r a d i c e 234. J a k j e p a t r n o z v ýš e u v e d e n é h o p o p i s u a porovnání odkud
k r o j ů K a r p a t s k ýc h
pocházejí
předkové
Lemk ů, dnešních
krojů
v ýc h o d n í h o S l o v e n s k a ,
Skejušanů,
a
krojů,
které
v současnosti používají členové souboru, je mezi nimi velké množství a n a l o g i c k ýc h , a d o k o n c e i s t e j n ýc h p r v k ů , a t o j a k s v ým n á z v e m , materiálem, způsobem zdobení (tj. výšivkou), tak i funkc í, kterou plní. Z á r o v e ň n a l e z n e m e i p r v k y o d l i š n é , t yp i c k é v ýh r a d n ě p r o s k e j u š s k ý k r o j , n a p ř í k l a d k a l h o t y ( „ g a č y“ ) , k t e r é s e p o u ž í v a j í k e s v á t e č n í m u mužskému kroji, jedině u Skejušanů jsou na vnější straně nohy kolem d o k o l a n a b í r a n é . M o h l o z d e d o j í t k p ř e v z e t í u r č i t ýc h p r k ů z r u m u n s k é h o nebo maďarského oděvu. Taktéž ponožky („zokni“ nebo „štrimfle“) zdobené
ruční
výšivkou
jsou
vlastní
v ýh r a d n ě
skejušskému
kroji.
Specifikou skejušského kroje je i to, že se mužské košile a ženské h a l e n k y n o s i l y p o u z e s d l o u h ým r u k á v e m , a t o b e z o h l e d u n a t o , z d a b yl člověk
mladší
nebo
starší.
Specifickou
změnou
prošly
zástěry
k pracovnímu ženskému kroji, na jejichž podobě se odrazily vlivy r u m u n s k é h o p r o s t ř e d í . P ů v o d n í z á s t ě r y n a S k e j u š i b yl y j e d n o b a r e v n é , t y, k t e r é s e p o u ž í v a j í v s o u č a s n é d o b ě j a k o p r v e k s k e j u š s k é h o k r o j e , j s o u z d o b e n y v š i t ý m i p r u h y l á t k y j i n é b a r v y, c o ž j e d ě l á b a r e v n ě j š í m i a zajímavějšími.
234
КОПРИВА, Аттіла. Народний костюм Закарпатських горян. Мукачево: Карпатська вежа, 2008. с. 20-24.
143
6 . M edia liza ce činno sti soubo ru Skejušan S o u b o r S k e j u š a n j e s v o j í v ýj i m e č n o s t í , a u t e n t i č n o s t í a v ě k o v ým složením zajímavým objektem pro různá média. V této části práce sleduji hodnocení činnosti souboru v médiích od jeho založení do dnešního dne. Během svého působení soubor zarchivoval cca 142 článků, jedná se jak o slovenská média, tak i média místní , regionální. V kronikách jsou umístěny i dva články publikované v rumunském tisku (v deníku Timpul – Čas). Z časopisů vydaných na Slovensku se jedná o t ýd e n í k Н о в е ж и т т я ( N o v ý ž i v o t ) , d v o u t ýd e n í k Н а р о д н и н о в и н к и ( N á r o d n í n o v i n y) , t ýd e n í k Р у с и н ( R u s í n ) , t ýd e n í k R u s í n y S l o v e n s k a . Z regionálních médií jmenuji Severočeský deník a Deník Chomutovska, z m í s t n í c h m é d i í c h o m u t o v s k é t ýd e n í k y C V t ý d e n a N á s t u p , m a g a z í n Chomutovské
noviny.
Mezi
c e l o r e p u b l i k o v ým i
časopisy
nalezneme
například časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi Podkarpatská Rus, zpravodaj Řeckokatolické církve v ČR Exarchát atd. Nejsou zde uvedeny všechny mediální zdroje sledující uměleckou dráhu souboru S k e j u š a n , u v e d l a j s e m p o u z e t y, k t e r é s e m i p o d a ř i l o d o h l e d a t . 235 R o z s a h t e x t ů s e r ů z n í , n a l e z n e m e z d e č l á n k y o b s á h l é ( 1 - 2 s t r á n k y) , a l e i krátké informativní texty (6 -7vět). Život Skejušanů, jejich historick ý původa činnost souboru se staly o b j e k t e m z á j m u i č e s k ýc h t e l e v i z n í c h m é d i í . D n e 1 . 6 . 2 0 0 7 s e S k e j u š a n o b j e v i l v p o ř a d u Č e s k é t e l e v i z e „ B a b y l o n “ 236, k d e b yl o p ř e d s t a v e n o 1 7 . setkání rodáků ze Skejuše, okomentované u měleckou vedoucí souboru Kateřinou
Romaňákovou
Martínkovou.
Česká
u příležitosti
60.
a
organizační
televize v ýr o č í
v roce
stěhování
vedoucí 2009
souboru natočila
s k e j u š s k ýc h
Kateřinou dokument
Rusínů
do
Č e s k o s l o v e n s k a , k t e r ý b yl o d v ys í l á n v p o ř a d u „ K o s m o p o l i s “ 237 d n e 1 6 .
235
Klíčem k mediální charakteristice činnosti souboru byly Kroniky 1-3. Většina článků nemá uvedený zdroj, datum vydání. Babylon. http://www.ceskatelevize.cz/. 1.6.2007. Na návštěvě u paní Amphone v Brně a mezi Rusíny v Chomutově.Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/407235100152013/. ( cit. 12-12013) . 237 Kosmopolis. http://www.ceskatelevize.cz/. 16.1.2009. Portrét Lemkové. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis-velky-vuz/208562210300034-. (cit.12-1-2013). 236
144
1. 2009. V říjnu 2012 se soubor objevil na obrazovkách České televize v r á m c i f e s t i v a l u n á r o d n o s t n í c h m e n š i n „ B a r e v n á p l a n e t a “ 238 a o p ě t s e j e d n a l o o p o ř a d „ B a b yl o n “ . O o s u d e c h s k e j u š s k ýc h R u s í n ů z p o h l e d u K a t e ř i n y R o m a ň á k o v é a j e j í s t a r š í s e s t r y M a r i e M a l c o v s k é s e p s a l o i v k n i z e S u d e t s k é o s u d y 239. Většina materiálů o činnosti souboru je shromážděna v kronikách. J s o u z d e u v e d e n é č l á n k y, k t e r é n e v y k a z u j í ž á d n é i d e n t i f i k a č n í z n a k y z d r o j e ( d r u h t i s k o v i n y, č a s o v é u r č e n í ) , p r o t o z d e o d k a z u j i n a č í s l o k r o n i k y 240. Kronika č. 1. sleduje činnost souboru od samého začátku jeho působení. Již v roce 1991 se ve slovenském tisku objevují první články o v ys t o u p e n í c h t o h o t o u n i k á t n í h o f o l k l o r n í h o s o u b o r u 241. O r o k p o z d ě j i se o souboru píše i v Čechách, a to v regionálním tisku v souvislosti s j e h o v ys t o u p e n í m n a 1 . f o l k l o r n í m s d r u ž e n í K a r l o v a r s k a „ P r a m e n y“ . V r o c e 1 9 9 3 s e n a S l o v e n s k u o b j e v u j e č l á n e k I g o r a K r e t y „ З ус т р і ч к р а я н і в в Х о м ут о в і “ 242 ( S e t k á n í k r a j a n ů v C h o m u t o v ě ) v u k r a j i n š t i n ě , kde se velice pozitivně hodnotí činnost souboru. Za
dobu
historie
souboru
b yl o
nejvíce
článků
publikováno
v místních novinách: CV týden, Severočeský deník, Deník Chomutovska , Nástup,
Chomutovské
noviny.
V roce
1996 chomutovský regionální
t ýd e n í k p u b l i k o v a l d v o u d í l n ý č l á n e k , d o p l n ě n ý f o t o g r a f i e m i , o h i s t o r i i stěhování Autorem
Skejušanů, článku
b yl
jejich
životě
Jaroslav
Šicho
v Čechách 243
.
Článek
a
založení se
setkal
souboru. s v e l k ým
ohlasem. Podobné články se později objevovaly dost i často a jejich a u t o r e m b yl a v ě t š i n o u K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á , k t e r á s e s n a ž i l a p ř i b l í ž i t ž i v o t s k e j u š s k ýc h R u s í n ů č e s k ým o b č a n ů m . V r o c e 1 9 9 6 d r . M i k u l á š M u š i n k a n a p s a l č l á n e k v u k r a j i n š t i n ě „ Л ю б л я т ь н а р о д н у к ул ь т ур у “ (Milují
národní
kulturu) ,
který
byl
238
publikován
na
Slovensku
a
Babylon. http://www.ceskatelevize.cz/. 27.10.2012. Barevná planeta v Chomutově. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/412236100152033/obsah/226428-barevna-planeta/. ( cit.12-12012). 239 SPURNÝ, Matěj. S Rumunama nemáme nic společnýho. In:Sudetské osudy“. Praha: Antikomplex o.s., 2006. s.118-128. ISBN 80-86125-74-2. 240 Všechny kroniky shromažďují mediální články bez uvedení názvu zdroje. 241 Článek „Зустріч краянів“ (Setkání krajanů), týdeník Нове життя (Nový život), 20. 3. 1992, Jan Sroka, „Як се рознали родаси“ (Jak se našli krajané), dvoutýdeník Народни новинки (Národní noviny), 11. 12. 1991. 242 Vpered, 11/1993. 243 ŠICHO, Jaroslav. Skejušu, skejušu, basom tvoju dušu, Severočeský deník, 19. 7. 1996.
145
p o p i s o v a l v ys t o u p e n í s o u b o r u S k e j u š a n e k 244. V r o c e 1 9 9 7 S k e j u š a n s l a v í 5 0 . v ýr o č í s t ě h o v á n í s v ýc h p ř e d k ů d o Č e c h a v t é t o s o u v i s l o s t i K a t e ř i n a Romaňáková píše článek do regionálního tisku, ve kterém popisuje z á ž i t k y z R u m u n s k a , k a m s e s o u b o r v y d a l o s l a v i t v ýz n a m n é j u b i l e u m 245. Ve stejném roce se členové souboru rozhodli navštívit vesnici Skejuš v Rumunsku, kde se většina z nich narodila. Tato událost je později p o p s á n a v t i s k u j a k v R u m u n s k u 246, t a k i v c h o m u t o v s k é m r e g i o n á l n í m tisku. Mikuláš Mušinka také okomentoval průběh tohoto historického m o m e n t u v č l á n k u „ С к е ю ш а н в Р у м ун і ї “ 247 ( S k e j u š a n v R u m u n s k u ) , k t e r ý b y l p u b l i k o v á n v u k r a j i n š t i n ě n a S l o v e n s k u . V r o c e 1 9 9 9 b yl v c h o m u t o v s k é m t ý d e n í k u N á s t u p 248 p u b l i k o v á n č l á n e k o m a n ž e l í c h K ö s z t n e r o v ýc h ,
kteří
se
dostali
do
Chomutova
z Rumunska
jako
u p r c h l í c i a k t e ř í v z p o m í n a j í n a s v ů j n e l e h k ý ž i v o t n a S k e j u š i 249. V e l i c e p o z i t i v n ě b yl a h o d n o c e n a č i n n o s t s o u b o r u v s o u v i s l o s t i s 1 0 . v ýr o č í m j e h o z a l o ž e n í v S e v e r o č e s k é m d e n í k u , k d e v yš e l v r o c e 2 0 0 0 č l á n e k „Skejušané
oslavili
desáté
v ýr o č í
založení
s o u b o r u “ 250.
Soubor
se
ú č a s t n i l r ů z n ýc h a k c í v c h o m u t o v s k é m P o r k r u š n o h o r s k é m z o o p a r k u , aktivně
navštěvoval
seniory
v chomutovském
domově
důchodců
a
v š e c h n a t a t o č i n n o s t s e o d r á ž e l a v t i s k u . P ř e h l e d v ýš e j m e n o v a n ýc h článků je k nahlédnutí v kronice č. 1. Kronika činnosti
č. 2
souboru
pokračuje ve Skejušan.
shromažďování
Dne
16.
12.
mediálních
2003
Oblastní
ohlasů muzeum
v C h o m u t o v ě p o ř á d á v e č e r v z p o m í n e k , k d e s o u b o r S k e j u š a n v ys t u p u j e s k u l t u r n í m p r o g r a m e m a p ř e d v á d í s c é n k u „ P ř á s t k y“ . T a t o u d á l o s t j e reflektována
v chomutovském
tradice přástek;
t ýd e n í k u
CV
týden,
a u t o r k o u č l á n k u j e S . G á l o v á 251.
kde
je
popsána
O rok později se ve
s t e j n ýc h n o v i n á c h o b j e v u j e č l á n e k „ N á r o d n o s t n í m e n š i n y s e p ř e d v e d l y v pořadu
Domovina“
o
účasti
souboru
244
v
programu
národnostních
Článek je ke shlédnutí v kronice č.1., zdroj se nepovedlo najít. ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina. Před 50 lety se Skejušané vrátili do své staronové vlasti. Deník Chomutovska. Září 1997. 246 BITEA, Matei. La Scaius ruga slovacilor. Deník Timpul (Cas), 1997. 247 MUŠINKA, Mikuláš. Скеюшан в Румунії (Skejušan v Rumunsku), týdeník Нове життя (Nový život), 1997. č. 47-48. s. 7. 248 MOJZÍKOVÁ, Marie. Jen s kufry opustili zemi, v níž se narodili, aby se vrátili do vlasti svých předků. Týdeník Nástup, 1999. 249 Viz životopis Sofie Kösztnerové. 250 ŠICHO, Jaroslav.Skejušané oslavili desáté výročí založení souboru. Deník Chomutovka, 16. 5. 2000. s. 8. 251 GALOVÁ, Soňa. Většina místních Rusínů přišla do Chomutova z rumunské Skejuše. CV týden, 16. 12. 2003. 245
146
menšin.
V témže
S v i d n i c k ýc h
roce
slavností
se na
soubor
zúčastnil
Slovensku
a
50.
Deník
v ýr o č í
folkl orních
Chomutovska
o
této
u d á l o s t i n a p s a l č l á n e k „ S k e j u š a n o p ě t z á ř i l v c i z i n ě “ 252. V e l i c e z a j í m a v ý č l á n e k „ Т л ум о к н а д і ї “ ( T l u m o k n a d ě j e ) v yš e l v k u l t u r n ě - s p o l e č e n s k é m t ýd e n í k u R u s í n ů S l o v e n s k a Н а р о д н ы н о в і н к ы ( N á r o d n í n o v i n k y ) 253 o j a r a b i n s k o - k a m i e n s k ýc h d r á t e n í c í c h , k d e b yl a z m í n k a i o p ř e d c í c h stávajících
Skejušanů.
Autorem
článku
b yl
Mikuláš
Kseňak
z Ružomberka. Ve stejném roce se v Oblastním muzeu v Chomutově k o n a l a v ýs t a v a r u s í n s k é k u l t u r y „ N a š e d o m o v i n a “ , o k t e r é v yš e l v Nástupu článek „Skejuš – naše domovina“. V roce 2005 Agáta Pilátová -redaktorka časopisu Podkarpatská Rus, napsala článek „U Skejušanu v Chomutově“
o
s v ýc h
dojmech
z 15.
setkání
S k e j u š a n ů v č a s o p i s e P o d k a r p a t s k á R u s 254.
rodáků
a
příznivců
Nutno podotknout, že tento
časopis sleduje aktivity souboru po celou dobu jeho existence, což se p r o j e v u j e n e s č e t n ý m i č l á n k y, k t e r é j s o u k n a h l é d n u t í v e v š e c h t ř e c h kronikách. V adventním čase roku 2005 v chomutovském CV týdnu redaktorka
Soňa
Gálová
reprodukuje
rozhovor
s Kateřinou
R o m a ň á k o v o u o t o m , j a k s e s l a v i l y V á n o c e n a S k e j u š i 255. Ve třetí kronice najdeme článek chomutovsk ého Nástupu ze dne 30. 6. 2006 o účasti souboru Skejušan na slavnosti města u příležitosti prohlášení Chomutova statutárním městem. V roce 2007 v časopise Folklór Eva Loudová, ekonomická vedoucí a projektov á manažerka s o u b o r u , p u b l i k o v a l a č l á n e k „ S e t k á n í r o d á k ů z e S k e j u š e “ 256 o p r ů b ě h u 17. setkání rodáků z rumunské Skejuše. V listopadu téhož roku ve stejném časopise vychází ještě jeden článek Evy Loudové , „Z historie k o ř e n ů r o s t e s t r o m s o u č a s n o s t i “ 257, v e k t e r é m p o p i s u j e v z n i k s o u b o r u Skejušan. Časopis Нове життя (Nový život)publikoval v ukrajinštině obsáhlý článek „Охоронці традицій – Катерина Романякова а її
252
SCHNEPP, Ota. Skejušan opět zářil v cizině. Deník Chomutovska, červenec 2004. KSEŇAK, Mikuláš.Тлумок надії (Tlumok nadějě). Narodny novynky, 2004. Mikuláš Kseňak na toto téma vydal knihu Біда Русинів з дому виганяла, Prešov 2002. 254 Článek k přečtení viz kronika č. 3. (časopis Podkarpatská Rus, 2/2005). 255 GALOVÁ, Soňa. Chomutovští Rusíni dodržují tradiční jídlo. CV týden, 21. 12. 2005. s. 5. 256 LOUDOVÁ, Eva. Setkání rodáků ze Skejuše. Časopis Folklór, červenec 2007. s. 22. 257 LOUDOVÁ, Eva. Z historie kořenů roste strom současnosti. Časopis Folklór, listopad 2007. s. 8-9. 253
147
С к е ю ш а н “ 258 ( O c h r á n c e t r a d i c – K a t e ř i n a R o m a ň á k o v á a j e j í S k e j u š a n ) , j e h o ž a u t o r e m b yl d r . M i k u l á š M u š i n k a . Č l á n e k b yl v ě n o v á n h i s t o r i c k é c e s t ě s k e j u š s k ýc h R u s í n ů d o Č e c h d l e v z p o m í n e k K a t e ř i n y R o m a ň á k o v é . V adventním čase 2007 se v Chomutově poprvé konalo adventní setkání národnostních menšin, o kterém psaly Chomutovské noviny. O rok p o z d ě j i č a s o p i s R u s í n p u b l i k o v a l č l á n e k d r . M . M u š i n k y „ Р ус і н и п е р е с е л е н ц і з Р ум у н і ї в Х о м ут о в і “ 259 ( R u s í n i – p ř e s í d l e n c i z R u m u n s k a v Chomutově), kde popsal aktivní život Kateřiny Romaňákové. Článek m ě l z a j í m a v o u s t r u k t u r u , b yl n a p s á n f o r m o u r o z h o v o r u a z a m ě ř o v a l s e na život Skejušanů v Chomutově, jejich adaptaci v Čechách, vznik souboru,
jeho
uměleckou
cestu.
V srpnu
2008
získal
soubor
v yz n a m e n á n í z a „ S t l o u k á n í m á s l a “ n a 1 0 . M F F J á n o š í k ů v d u k á t , o kterém
psala
Kateřina
Romaňáková
v regionálním
deníku
v článku
„ S o u b o r S k e j u š a n s k l i d i l a p l a u s a v y s l o u ž i l s i p r v n í m í s t o “ 260. V r o c e 2 0 0 9 n a t r a d i č n í m s e t k á n í r o d á k ů s o u b o r o s l a v i l 6 0 . v ýr o č í p o s l e d n í h o transportu,
který
se
vrátil
zpět
do
vlasti
s v ýc h
předků .
O
této
událostiKateřina Romaňáková napsala článek „Skejušan rozvíjí rusínské t r a d i c e a z p í v á d o m a i n a c e s t á c h “ , k t e r ý b yl p u b l i k o v á n v č a s o p i s e „Podkarpatská
R u s “ 261.
Na
podzim
roku
2009
K.
Romaňáková
publikovala v Deníku Chomutovska článek „Ohlédnutí na Zapálavské slavnosti
v T r o s k o t o v i c í c h “ 262
v Troskotovicích
na
Moravě,
o
účasti
souboru
kde
prožili
dětství
na
slavnostech
někteří
ze
členů
souboru. V článcích, které sledovaly uměleckou dráhu souboru na začátku jeho činnosti, převažují témata stěhování Skejušanů, jejich původu, h i s t o r i i R u s í n ů . V t é d o b ě b yl s o u b o r p r o m a j o r i t n í s p o l e č n o s t n e z n a m ým f e n o m é n e m , n ě c o n o v é h o a e x o t i c k é h o , a v yv o l á v a l u l i d í z v ýš e n ý z á j e m . O e x i s t e n c i s o u b o r u v yc h á z e l y č l á n k y i n a S l o v e n s k u . T y s e později překládaly do češtiny a objevovaly se v regionálních médiích 258
МУШИНКА, Микола. Охоронці традицій – Катерина Романякова а її Скеюшан. (Ochránce tradic – Kateřina Romaňáková a její Skejušan). Tydeník Нове життя (Nový život), 2007, č. 45-46. s. 5. 259 MUŠINKA, Mikuláš. Týdeník info „Русин“ (Rusín) 5/2008. s. 5-7. 260 K danému článku nelze uvést bližší údaje, v kronice č. 3 máme k dispozici jen výstřižek z novin, z kterého můžeme odvodit, že patří k místním regionálním médiím. 261 ROMAŇÁKOVÁ, Katerina.Skejušan rozvíjí rusínské tradice a zpívá doma i na cestách. „Podkarpatská Rus“, 2/2009. s. 6-8. 262 ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina.Skejušan na Zapálavských slavnostech. Deník Chomutovska, 9. 10. 2009. s. 5.
148
díky úsilí Kateřiny Romaňáko vé. Značnou měrou se na prezentaci skejušského folkloru podílel Mikuláš Mušinka, který na Slovensku psal do novin o úspěších souboru. Většina článků se zaměřuje na repertoár s o u b o r u , p o p i s t r a d i c , z v yk ů . T í m , ž e s e s o u b o r p r e z e n t u j e n a r ů z n ýc h f e s t i v a l e c h , d o s t a l s e d o p o v ě d o m í č e s k é h o o b yv a t e l s t v a , z a č a l s e objevovat na televizních obrazovkách, získával na popularitě a jakoby „zdomácněl“ na české půdě. Paradoxně se o něm ovšem píše méně. V současné
době
se
o
souboru
objevují
články
informativního
c h a r a k t e r u t ř i k r á t , č t yř i k r á t d o r o k a a z a m ě ř u j í s e n a a k t i v i t y s o u b o r u , zážitky z cest, festivalů atd. Většinou je jejich autorkou Kateřina Romaňáková.
Mezi
autory
článků
jsou
jak
odborníci,
novináři,
zpravodajové z folklorních festivalů, tak i členky souboru. V průběhu své činnosti Skejušan získal řadu ocenění, diplomů a d ě k o v n ýc h d o p i s ů . Z d e u v e d e m e j e n o m n ě k t e r é z n i c h ( k r o n i k a č . 1 ) . V ř í j n u r o k u 1 9 9 3 v ýk o n n ý t a j e m n í k F o S U Č R Z d e n ě k P š e n i c a p o s l a l děkovný dopis starostovi města Chomutov za úspěšnou prezentac i města a přístup k tradiční lidové kultuře. V roce 1994 Ústav lidové kultury S t r á ž n i c e v ys l o v i l p o d ě k o v á n í s o u b o r u S k e j u š a n z a s p o l u p r á c i n a 4 9 . ročníku mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 1994. Obdobné poděkování obdržel soubor ve Strážnici i v letech 1995 a 1996. V roce 1995 starosta obce Kamienka na Slovensku poslal děkovný dopis a z á r o v e ň i p a m ě t n í l i s t s o u b o r u u p ř í l e ž i t o s t i o s l a v 6 8 0 . v ýr o č í p r v n í písemné zmínky o existenci obce Kamienka. V roce 1997 pořadatelé folklorního festivalu Prameny XXXV – Západní Čechy posílají souboru Skejušan děkovný dopis za účast na festivalu. V tu dobu se aktivně projevoval i soubor Skejušanek (folkl orní soubor složený z dětí členů Skejušanu), folklorních
který
se
festivalů
v roce v Teplé,
1998
zúčastnil
odkud
přivezl
přehlídky ocenění
za
d ě t s k ýc h úspěšné
v ys t o u p e n í . O t ř i r o k y p o z d ě j i S k e j u š a n e k o b d r ž e l D i p l o m z a ú č a s t n a R e g i o n á l n í p ř e h l í d c e d ě t s k ýc h f o l k l o r n í c h s o u b o r ů , k t e r ý s e k o n a l v Chomutově. V roce 1998 Svaz Rusínů -Ukrajinců Slovenské republiky ocenil pěvecké nadání souboru Skejušan Diplomem za účast na XXXIII. folklorním festivalu Rusínů -Ukrajinců Slovenska. Dlouhodobá činnost souboru
b yl a
v roce
1999
oceněna 149
na
54.
ročníku
mezinárodního
folklorního festivalu „Strážnice 99“, kde soubor získal titul Laur eát MFF „Strážnice 99“ za citlivé udržování kultury Rusínů (za představení s c é n k y „ K ř t i n y“ ) . V r o c e 2 0 0 0 d o s t a l s o u b o r p o d ě k o v á n í z a ú č a s t n a d n i O t e v ř e n ýc h d v e ř í o d S j e d n o c e n é o r g a n i z a c e n e v i d o m ýc h a s l a b o z r a k ýc h Č R . „ С в і т о в а р а д а Р ус и н і в с т о в а р и ш і н я Л е м к і в “ ( S v ě t o v á r a d a R u s í n ů s p o l e č e n s t v í L e m k ů , P o l s k o ) v r o c e 2 0 0 2 u d ě l i l a „ П о ч е с н у г р а м о т у“ (Čestné
uznání)
souboru
Skejušan
za
účast
na
2.
Mezinárodním
festivalu lemkovské -rusínské kultury Krynica 2002. O rok později „Стоваришіня
Лемків“
(Společenství
Lemk ů)
udělilo
„Почесну
г р а м о т у“ ( Č e s t n é u z n á n í ) s o u b o r u z a ú č a s t n a X X I I I . „ Л е м к і в с ь к e В а т р e н а Ч уж ун і “ ( L e m k o v s k á v a t r a v c i z i n ě ) . V r o c e 2 0 0 8 s o u b o r obdržel od města Chomutov děkovný dopis za spolupráci při akci „ O s l a v y v z n i k u r e p u b l i k y“ , k t e r á s e k o n a l a 2 8 . ř í j n a 2 0 0 8 n a n á m ě s t í 1 . máje
v Chomutově (Kronika
č.
3). O
rok
později
na
slavnostech
v T r o s k o t o v i c í c h n a M o r a v ě m ě s t ys T r o s k o t o v i c e u d ě l i l Č e s t n é u z n á n í s v ě t o z n á m é m u 263 s o u b o r u
Skejušan
za
choreografii
a
profesionální
v ys t o u p e n í p ř i p ř í l e ž i t o s t i Z a p á l a v s k ýc h s l a v n o s t í v T r o s k o t o v i c í c h . V r o c e 2 0 1 2 s o u b o r o b d r ž e l P a m ě t n í l i s t z a ú č a s t n a K r u š n o h o r s k ýc h v i k t o r i á n s k ýc h Chomutov
slavnostech.
udělilo
Pamětní
Dne
16.
10.
list
souboru
2012
statutární
Skejušan
za
město
v yn i k a j í c í
prezentaci města. Z a n e j v ýz n a m n ě j š í s o u b o r p o v a ž u j e t a o c e n ě n í , k t e r á z í s k a l n a m e z i n á r o d n í c h f o l k l o r n í c h f e s t i v a l o v ýc h v ys t o u p e n í c h : v e S t r á ž n i c i , R o ž n o v ě p o d R a d h o š t ě m , K a r l o v ýc h V a r e c h 264, v M a r i á n s k ýc h L á z n í c h , v Ú s t í n a d L a b e m 265, v e V r c h l a b í , v e V ys o k é m M ýt ě ( ř a z e n í j e p o d l e důležitosti
od
n e j v ýz n a m n ě j š í c h
festivalů
po
ty
méně
v ýz n a m n é ) .
N e m é n ě d ů l e ž i t o u p r e z e n t a c í s o u b o r u j s o u i z a h r a n i č n í v ys t o u p e n í , například na Slovensku ve Svidníku, Humenném, Kamie nce; v Polsku v K r y n i c i , L e g n i c i . D ů l e ž i t o u u d á l o s t í p r o s o u b o r b yl o i v ys t o u p e n í v místech, která jsou spjatá s původem Skejušanů, tzn. v Rumunsku.
263
Termín citován z diplomu. LUBOMÍR. Https://picasaweb.google.com/. 5.9.2010.15. Karlovarský folklorní festival. Dostupné z WWW: https://picasaweb.google.com/Lubsti/59201015KarlovarskyFolklorFestival#5516858675155888610.(cit. 25-3-2012). 265 ZEMAN, Jaromír. Http://zeman.blog.denik.cz/. 13. 11. 2012. Folklorní festival 2. Dostupné z WWW: http://zeman.blog.denik.cz/c/302979/Folklorni-festival-2.html. (cit. 25-3-2013). 264
150
D o m o v s k ým m í s t e m n ě k t e r ýc h č l e n ů s o u b o r u j s o u T r o s k o t o v i c e n a Moravě, kde soubor také několikrát předvedl s voje vystoupení. Mezi rodná místa soubor řadí i Chomutov, kde se účastní všech kulturních a k c í , k t e r é j s o u s p o j e n é s n á r o d o p i s n ým n e b o f o l k l o r n í m o b s a h e m . S o u b o r s e n e o m e z u j e j e n o m n a v e ř e j n á v ys t o u p e n í , a l e p o d í l í s e i n a akcích
pro
o b yv a t e l e
domovů
důcho dců, dětského
domova,
Klubu
n e v i d o m ýc h a p o d . Z a s v á v ys t o u p e n í z í s k a l s o u b o r ř a d u u z n á n í a o c e n ě n í v p o d o b ě diplomů a pamětních listů. Největším oceněním je pro Skejušan získání t i t u l u „ L a u r e á t S t r á ž n i c e 1 9 9 9 “ z a p ř e d s t a v e n í s c é n k y „ K ř t i n y“ . T a k t é ž si soubor velice cení Diplomu z mezinárodního festivalu v Rožnově pod R a d h o š t ě m z a 1 . m í s t o v „ M ú t ě n í m a s l a “ 266. P ř i r o z h o v o r e c h s e č l e n y s o u b o r u j e p a t r n á s k u t e č n o s t , ž e k a ž d é o c e n ě n í j e p r o n ě v ýz n a m n ým impulzem v rozvíjení a udržování tradic rusínského folkloru. Kateřina Romaňáková d o k u m e n t y,
jako které
vedoucí se
souboru
n ě j a k ým
archivuje
způsobem
t ýk a j í
všechny
důležité
činnosti
souboru,
z a z n a m e n á v á v ýz n a m n é u d á l o s t i v K r o n i k á c h a v yt v á ř í t a k u s e b e m a l é muzeum historie souboru a Skejušanů, kteří přišli na Chom utovsko z daleké rumunské Skejuše.
266
Za nejrychlejší zpracování másla, nejlepší chuť a největší hmotnost.
151
7 . Po pis kro nik Veškeré materiály o činnosti souboru jsou shromážděny ve třech o b j e m n ýc h
kronikách
s e s t a v e n ýc h
uměleckou
vedoucí
Kateřinou
R o m a ň á k o v o u . T yt o k r o n i k y p ř e d s t a v u j í v e l m i c e n n ý m a t e r i á l p e č l i v ě z a c h yc u j í c í j a k u m ě l e c k o u d r á h u s o u b o r u S k e j u š a n , t a k i z á z n a m y z osobního života jeho členů.
K r o n i k a č . 1 o v e l i k o s t i 2 9 x 3 9 c m b yl a
založena při vzniku souboru. Obsahuje 208 stránek, 1195 fotografií, 60 ú s t ř i ž k ů z r ů z n ýc h m é d i í , 1 3 d i p l o m ů , d ě k o v n ýc h d o p i s ů a o c e n ě n í . Z a č á t e k k r o n i k y s e z a b ýv á z a c h yc e n í m p ř e d k ů s t á v a j í c í c h č l e n ů s o u b o r u a dalších materiálů, které se váží k prehistorii souboru. Taktéž je zde k r á t c e p o p s a n á h i s t o r i e s t ě h o v á n í s k e j u š s k ýc h R u s í n ů z R u m u n s k a d o Čech. V úvodu kroniky č. 1 jsou umístěny fotografie prarodičů a rodičů n ě k t e r ýc h
členů
souboru ,
dokonce
zde
najdeme
i
několik
r e e m i g r a n t s k ýc h p r ů k a z ů . K r o m ě a k t i v i t s o u b o r u k r o n i k a I . o b s a h u j e i p ř e h l e d o r ů z n ýc h j u b i l e í c h , r o d i n n ýc h o s l a v á c h j e h o č l e n ů . K r o n i k a I . je ukončena datem 6. 6. 2003. Poslední fotografie jsou ze svatby Jana K ö s z t n e r a , b ýv a l é h o č l e n a s o u b o r u , s yn a S o f i e K ö s z t n e r o v é , j e d n é z nejstarších členek souboru.
Obrázek 7. Kronika č. I - obal a první stránka Kroniky
152
Obrázek 8 – Kronika č. I, pohled z boku
Kronika č. 2 začíná záznamem o 7. světovém Kongresu Rusínů v Prešově na Slovensku, který se konal 4. -8. 10. 2003. Obsahem i objemem je menší – 29x21cm. Čítá 114 stránek, 431 fotografi í a 37 č l á n k ů z r ů z n ýc h m é d i í , 2 p a m ě t n í l i s t y. U n ě k t e r ýc h f o t o g r a f i í j s o u u m í s t ě n y k o m e n t á ř e . T yt o m a t e r i á l y m a p u j í a k t i v i t y s o u b o r u v Č e c h á c h i v z a h r a n i č í . J s o u z d e u m í s t ě n y i p a m ě t n í l i s t y a d i p l o m y z r ů z n ýc h míst naší republiky i ze zahraničí, které o ceňují uměleckou činnost souboru Skejušan. Druhá kronika končí záznamem ze dne 5. 3. 2006.
153
Obrázek 9. Kronika č. II - obal a první stránka Kroniky
Obrázek 10. Kronika č. II – pohled z boku
Kronika č. 3 navazuje na kroniku II. a princip jejího uspořádání je stejný jako u předchozích dvou. Velikostí i objemem je podobná první kronice. V úvodu je umístěna rusínská vlajka a první záznam je datován 26.-28.
5.
2006
z IV.
Mezinárodního
bienále
lemkovsko-rusínské
k u l t u r y. S t e j n ě j a k o v p ř e d c h o z í c h k r o n i k á c h n a j d e m e i z d e b o h a t o u f o t o g a l e r i i z r ů z n ý c h f e s t i v a l ů a v ys t o u p e n í . U v ě t š i n y f o t o g r a f i í j e umístěn komentář a objevují se zde i články z novin a časopisů. Kronika III. čítá 175 listů, 1502 fotografi í, 45 článků a 3 pamětn í list y nebo
d i p l o m y.
Najdeme
zde
i
fotozáznamy
ze
společné
dovolené
S k e j u š a n u v C h o r v a t s k u , c o ž s v ě d č í o t o m , ž e s o u b o r n e v yv í j í p o u z e aktivity spojené s uměleckou činností, ale tráví spolu i volný čas. Poslední záznam kroniky III. je datován dnem 24. 11. 2012 (Adventní večer
národnostních
menšin
v Chomutově).
Dle
slov
Kateřiny
Romaňákové bude doplňování poslední kroniky pokračovat i v roce 2013.
154
Obrázek 11. Kronika č. III - obal
Obrázek 12. První stránka Kroniky č. III
155
Obrázek 13. Kronika III – pohled z boku
156
8 . Budo ucno st soubo ru Jak už jsem zmínila, budoucnost souboru Skejušan je závislá na z í s k á n í n o v ýc h č l e n ů . P r ů m ě r n ý v ě k č l e n ů j e 6 3 l e t . N e j m l a d š í č l e n k o u souboru je Monika Stachová (34 let), která působí v souboru rok a je české národnosti. Nejstarším členem je Jan Malcovský ( 84 let), jeden ze zakládajících
členů
pravděpodobností
se
souboru, jedná
o
skejušský jeden
z
Rusín.
nejstarších
S velkou a u t e n t i c k ýc h
folklorních souborů (podle věku členů a délky působení) v Čechách. Z a k l á d a j í c í m č l e n ů m s o u b o r u j e d n e s m e z i 6 3 a 8 4 l e t y. S o u b o r s e d o p l ň u j e n o v ým i č l e n y, t i o v š e m n e j s o u s k e j u š s k é h o p ů v o d u . D ě t i a vnuci původních Skejušanů neprojevují zájem o udržování a uchování r u s í n s k ýc h z v yk ů a t r a d i c a r u s í n s k é h o f o l k l o r u . V n ě k t e r ýc h p ř í p a d e c h s e d o k o n c e s t yd í z a r u s í n s k ý j a z yk a n e h l á s í s e k r u s í n s k é n á r o d n o s t i . Stalo se již několikrát, že soubor uvažoval o ukončení své působnosti. D ů v o d e m b yl o p o j e t í p ů v o d n o s t i r u s í n s k é h o f o l k l o r u a r o v n ě ž v ys o k ý věk členů souboru. Proběhlo i hlasování o ukončení činnosti souboru, které
dopadlo
v jeho
prospěch.
Během
m i n u l ýc h
let
do
souboru
v s t o u p i l o n ě k o l i k n o v ýc h č l e n ů . J s o u t o : P s a r o v á E m i l i e ( v s o u b o r u o d roku 2001 – Slovenka-Rusínka), Malinová Irina (v souboru od roku 2003 – Ukrajinka-Rusínka), Adriana Matějková (v souboru od roku 2005 – Slovenka), Lojka Ladislav (v souboru od roku 2007 – Slovák), Zdobinský Petr (v souboru od roku 2011 – Čech), Dupak Miroslav (v souboru od roku 2010 – Čech), Lesay Richard (v souboru od roku 2011 – Slovák), Černý Karel (v souboru od roku 2011 – Čech), Stachová Monika (v souboru od března 2012 – Češka). Soubor prochází procesem rozhodování, zda „zakonzervovat“ existenci souboru pouze na dobu p ů s o b e n í r o d i l ýc h S k e j u š a n ů ( č l e n ů s o u b o r u ) a j e j i c h p ř í m ýc h p o t o m k ů , kteří budou dbát na „čistotu“ původního skejušského folklo ru, čímž m ů ž e b ýt o h r o ž e n a b u d o u c í e x i s t e n c e s o u b o r u a s k e j u š s k ý f o l k l o r p a k bude zachován pouze v „muzejní formě“ v podobě kronik, fotografií a archiválií. Další variantou je, že soubor bude reprezentovat skejušský
157
f o l k l o r a z v yk y i p ř e s t o , ž e č l e n o v é s o u b o r u n e b u d o u s k e j u š s k é h o p ů v o d u a r e p e r t o á r s e b u d e r o z š i ř o v a t a d o p l ň o v a t r u s í n s k ým f o l k l o r e m , k t e r ý s s e b o u p ř i n á š í n o v í č l e n o v é a k t e r ý n e b u d e v ýh r a d n ě s k e j u š s k ý. Domnívám
se,
že
t ato
druhá
varianta
je
cestou
pro
zachování
budoucnosti Skejušanu. Samotná analýza repertoáru souboru ukazuje na spojení slovenského, ukrajinského, rusínského a skejušského
folkl oru,
n a s p o l e č n ý z á k l a d s l o v a n s k é k u l t u r y, s p o l e č n é z v yk y a t r a d i c e .
158
Zá v ěr Problematika národnostních menšin je poměrně rozsáhlé a složité téma
z hlediska
j a z yk o v é h o ,
kulturního,
sociálního,
historického
a
migračního. Ve své práci jsem se zaměřila na charakteristiku rusínské m e n š i n y, k t e r á n e n í v Č e s k é r e p u b l i c e p o č e t n á a u k t e r é p o z o r u j e m e p r o c e s s i l n é a s i m i l a c e s v ě t š i n o v ým n á r o d e m a p o s t u p n o u z t r á t u j e j í i d e n t i t y . P ř i p s a n í p r á c e j s e m d o s p ě l a k n á z o r u , ž e c e l k o v ý v ýv o j rusínské
národnostní
menšiny
má
optimistický
směr.
V yp l ýv á
to
z aktivit Rusínů po celém světě. Unikátním tělesem, které se hlásí k rusínské národnosti a snaží se o u c h o v á n í n á r o d n í c h t r a d i c a z v y k ů s v ýc h p ř e d k ů a p r a p ř e d k ů , j e rusínský
soubor
V průběhu
práce
t ýk a j í c í c h
se
Skejušan , jsem
který
se
souboru.
b yl
setkala
Jedním
předmětem
s řadou
z nich
mého
z a j í m a v ýc h
b yl a
otázka
zkoumání. problémů národnostní
identifikace členů souboru. Skejušané do dnešního dne nedokáží přesně definovat svoji národnost, což je vcelku pochopitelné, neboť dokonce a n i v ýz k u m y e t n o g r a f ů a h i s t o r i k ů n e d o s p ě l y k j e d n o z n a č n é m u z á v ě r u (viz str. 42). Kateřina Romaňáková, zakladatelka souboru tvrdí, že Skejušané se hlásí k Lemkům. Tento názor může potvrdit klasifikace P e t r a Š v o r c e , k t e r ý v y c h á z í z t e r i t o r i á l n í h o č l e n ě n í Rusínů obývající ch Podkarpatskou Rus, severovýchodní Slovensko a polskou Halič ( v i z s t r . 2 8 ) . Při rozhovorech se členy souboru se částhlásila k Rusínům, část ke S l o v á k ů m a n ě k t e ř í d o k o n c e k R u m u n ů m ( v i z p ř í l o h a č . 7 ) . V ys v ě t l e n í b yc h o m
měli
hledat
v složitém
historickém
v ýv o j i
Zakarpatí
a
především v stále ještě nedořešené „rusínské otázce“. N e j o b s á h l e j š í č á s t s v é p r á c e j s e m v ě n o v a l a p r a k t i c k é a n a l ýz e repertoáru
souboru,
který
je
založen
na
oráln í
tradici
přenášené
z generace na generaci. Zaměřila jsem se na charakteristiku písňového r e p e r t o á r u , k t e r ý j s e m s ys t e m a t i c k y r o z d ě l i l a d o u r č i t ýc h k a t e g o r i í . Teoretický
materiál
jsem
doplnila
citac emi
textů vybraných
písní.
P o z o r n o s t j s e m v ě n o v a l a i c h a r a k t e r i s t i c e s a t i r i c k ýc h s c é n e k a b a l a d , 159
k t e r é j s o u s o u č á s t í s k e j u š s k é h o r e p e r t o á r u . Z a b ýv a l a j s e m s e t a k é zkoumáním scénářů, které jsou podstatnou složkou repertoáru souboru. S ys t e m a t i c k y j s e m j e r o z d ě l i l a d o u r č i t ýc h p o d s k u p i n , k t e r é k o p í r u j í r o č n í o b d o b í a z a b ýv a j í s e č i n n o s t m i s n i m i s p o j e n ým i . P ř i z k o u m á n í repertoáru jsem
o b j e v i l a v n ě k t e r ýc h p ř í p a d e c h ú p l n o u , n ě k d y j e n
částečnou shodu skejušského repertoá ru s folklorem okolních národů, c o ž p o t v r z u j i u v e d e n í m s h o d n ýc h t e x t ů . S h l e d a l a j s e m i j a z y k o v é z v l á š t n o s t i , k t e r é s e o b j e v u j í u n ě k t e r ýc h sloves a zájmen. Například používání budoucího a minulého času u sloves (bdeš chodyla, bdeš husy pasla, kdo bde chlo pcja kolysav), používání předložky h místo v (ci h zimi, ci h liti, h noči ), směšování koncovek ženského a mužského rodu ( z bobovom polivkom, korytko s teplom vodom). Protože Skejušané (členové souboru) nikdy nepoužívali azbuku, texty repertoáru jsou psány latinkou. Přepisy písní a balad jsem v yt v á ř e l a n a z á k l a d ě r u č n ě p s a n ýc h p o d k l a d ů , z í s k a n ýc h o d č l e n ů souboru. Proto se někdy stávalo, že stejný text (například Otče n áš) měl několik
variant.
Například
varianta,
která
není
zaznamenánav této
p r á c i , s e l i š í o d j i n é v a r i a n t y, k t e r á m i b yl a n a b í d n u t a d a l š í č l e n k o u s o u b o r u 267. O b č a s s t e j n é s l o v o m ě l o r ů z n o u f o n e t i c k o u ú p r a v u ( š a , š i a ; robiti, robyty; Kristos, Christos ; krest, chrest; poťte, pote). Ve skejušském folkloru spatřujeme svou formou poměrně jedinečný n e u t r á l n í h o v o r o v ý j a z yk , h o d n ě i n t e r a k t i v n í , č i s t ý, b e z v u l g a r i s m ů s občasnou expresí. Většinou se jedná o dialogickou formu, obecnou mluvu s kolísavou projevují
se
zde
v ýs l o v n o s t í . S c é n k y j s o u v yt v á ř e n y a m a t é r s k y, autorské
záležitosti
bez
v ě d o m ýc h
literárních
a
f o l k l o r n í c h z d r o j ů . V e v ě t š i n ě p ř í p a d ů s e j e d n á o s c é n k y s o b j e k t y, k t e r é s l o u ž í k d e m o n s t r a c i p ř e d v á d ě n ý c h z v yk ů a t r a d i c . A p r á v ě t í m t o je prezentace skejušského folkloru jedinečná a neopakovatelná. Pokud
b yc h
měla
hodnotit
podobnost
a
odlišnost
rusínského
skejušského folkloru a folkloru evropskch národů, musím konstatovat,
267
Otčenaš iže jesi na nebesich, da svjatitsja imja tvoje, da prijdet carstvije tvoje, da budet voľa tvoja, jako na nebesich i na zemli. Chlib naš nasuščnyj dažď nam hnes. I ostavi nam dovhy naša, jakože i my ostavľajeme dovžnikom našim. I neuvedy nas vo iskušenije, no i zbav nas od lukavaho.
160
ž e v ě t š í č á s t r e p e r t o á r u s o u b o r u v yk a z u j e p ř í b u z n o s t s o b e c n ým i z n a k y evropského folkloru, někdy s bližším vztahem ke kultuře slovenské a ukrajinské. Projevuje se to ve vánočních a velikonočních tradicích, r i t u á l e c h p ř i n á m l u v á c h č i s v a t e b n í c h o b ř a d e c h , z v yc í c h p ř i n a r o z e n í dítěte, masopustních veselicích, činnostech při přástkách atd. Řada t r a d i c j e z á r o v e ň z c e l a o r i g i n á l n í c h , n a p ř í k l a d p ř í p r a v a s p e c i f i c k ýc h v á n o č n í c h j í d e l , s v é b yt n é m a s o p u s t n í m a s k y, p o u ž i t í k o p i j e , „ s v a t e b n í v l a j k y“ , o d l i š n o s t i v m u ž s k ýc h k r o j í c h , p o r o v n á v á n í š á t k ů n e v ě s t y a ž e n i c h a p ř i n á m l u v á c h . S o u b o r j e d i n e č n ýc m z p ů s o b e m p ř e d v á d í u r č i t é pracovní procesy, které nepotkáme v žádném jiném folkloru, například d r á t o v á n í , n a k l á d á n í z e l í n e b o p á l e n í p á l e n k y, v a ř e n í p o v i d e l , p r a n í prádla. V p r á c i j s e m p r o v e d l a p o r o v n á n í s k r o j i j i n ýc h f o l k l o r n í c h o b l a s t í a skupin. Na základě tohoto porovnání mohu konstatovat, že skejušské k r o j e s v ým v z h l e d e m , f u n k c í a u r č i t ý m i d e t a i l y j s o u n e j b l í ž e k r o j ů m s l o v e n s k ým
a
krojům
u k r a j i n s k ýc h
Lemků
j i n ýc h
oblastí.
Na
skejušském mužském kroji jsou patrné vlivy rumunského prostředí. Popisy krojů jsou v mé práci doplněny fotoilustracemi. Pozornost uměleckou
jsem
cestu
nejdůležitějších
věnovala
souboru.
i
medializaci,
Pokusila
vystoupení
na
jsem
r ů z n ýc h
která
se
folklorních
doprov ázela
vytvořit
přehled
akcich
v České
republice i v zahraničí. Zaměřila jsem se na charakteristiku tří kronik, které shromážďují velice cenný materiál o činnost i souboru a kterédo d n e š n í h o d n e n e b yl y n i k d e z a z n a m e n á n y a p r e z e n t o v á n y. V p r á c i s e z a b ýv á m i o t á z k a m i s p o j e n ým i s b u d o u c n o s t í s o u b o r u , která je v současné době nejistá a o možnoste ch jeho záchrany pro budoucí generace. Do přílohy jsem umístila krátký rusínsko -český slovník, který je dokladem
nejrozšířenějších
slov
a
slovních
spojení
p o u ž í v a n ýc h
souborem v jeho repertoáru. Tento slovník je unikatní tím, že je prvním dokumentem
zachycujícím
v abecedním
pořádku,
morfologickou
skejušské
psán
nářečí.
latinkou,
charakteristikou
slova.
každé
Slovník
je
sestavený
slovo
je
opatřeno
Součástí
slovníku
f r a z e o l o g i s m y, p o u ž í v a n é o b č a s v d o m á c í m l u v ě r o d i l ýc h S k e j u š a n ů . 161
jsou
V e l i c e c e n n ým p ř í n o c e m t é t o p r á c e j s o u a u d i o z á z n a m y s r o z h o v o r y Skejušanů v rusínském nářečí, které jsou součastí přílohy a popisují historické
momenty
z prostředí
skejušského
života.
Z a j í m a v ým
m a t e r i á l e m j e i f o t o g a l e r i e s o u b o r u , z a c h yc u j í c í j e h o s l o ž e n í j e š t ě p ř e d dvěma lety. V současné době se téměř polovina souboru obměnila. Důvody jsem uvedla v úvodu práce. Při psaní práce jsem se setkala s řadou obtíží. Jedním z největších p r o b l é m ů b yl o s h r o m á ž d ě n í m a t e r i á l ů o s t ě h o v á n í p ř e d k ů S k e j u š a n ů z e Slovenska,
z obce
Kamienka
a
Jarabina
do
Rumunska.
O
tomto
historickém momentu se nezmiňuje téměř žádná literatura, proto jsem v yc h á z e l a z v yp r á v ě n í s a m o t n ýc h S k e j u š a n ů a j e j i c h v z p o m í n e k . J a k jsem se již zmiňovala, v současné době v souboru působí jen pět členů, k t e ř í s e n a r o d i l i n a S k e j u š i a j s o u o t o m s c h o p n i v yp r á v ě t , a l e i j e j i c h podání se liší. Obtíže vznikly i při samotné charakteristice repertoár u, který jsem klasifikovala
pouze
základním
způsobem.
V yt v o ř i l a
jsem
jakési
p o č á t e č n í s t r u k t u r o v á n í . S a m o z ř e j m ě b yl o b y j e š t ě v h o d n é z a m ě ř i t s e více na žánrovou charakteristiku (např. balad), ale to by přerostlo již tak velký obsah práce. C o s e t ýč e s c é n á ř ů , t y v z n i k a l y a m a t é r s k y, n e m a j í ž á d n é z n á m é literární zdroje. Při jejich přepisování docházelo k různým změnám a i n t e r p r e t a c í m , c o ž s e p r o j e v i l o v r ů z n ýc h v a r i a n t á c h n ě k t e r ýc h s l o v . N ě k d y v yv s t á v a l p r o b l é m i u s a m o t n ý c h S k e j u š a n ů p ř i s n a z e z p ě t n ě u p ř e s n i t j e j i c h s p r á v n o u v ýs l o v n o s t . D a l š í m p r o b l é m e m b yl o
v yh l e d á v á n í z d r o j ů m e d i á l n í c h č l á n k ů
s h r o m á ž d ě n ýc h v k r o n i k á c h . V e d o u c í s o u b o r u e v i d u j e č l á n k y o č i n n o s t i s o u b o r u o d r o k u 1 9 9 1 ( f o r m o u v ýs t ř i ž k ů z n o v i n ) , a l e u v ě t š i n y z n i c h n e n í u v e d e n z d r o j , c o ž z n e s n a d ň o v a l o m o j i p r á c i a u n ě k t e r ýc h č l á n k ů b yl o n u t n é s l o ž i t ý m z p s ů o b e m t yt o z d r o j e d o h l e d á v a t . P r á c e m i u m o ž n i l a s e t k a t s e s ř a d o u v ýz n a m n ýc h l i d í , k t e r ým n e n í lhostejná rusínská problematika a kteří mi umožnili hlouběji proniknout do daného tématu, uchopit odlišnosti a zvláštnosti rusínského folkloru a uvědomit si společný folklorní základ. Mezi ně patří zejména PhDr. 162
Mikuláš Mušinka, CsSc., který se jako první věnoval skejušskému rusínskému folkloru a napsal několik publikací o rusínské kultuře a ochotně mi Lubomír
poskytl
informace, podněty k mé práci;
T yl l n e r , C S c . ,
který v
posledních
rovněž
letech zkoumá
PhDr. otázky
p o s t a v e n í č e s k é t r a d i č n í h u d b y v e v r o p s k é m k o n t e x t u , z a b ýv á s e v z t a h y l i d o v é a u m ě l e c k é k u l t u r y, m i p ř i p s a n í p r á c e p o s k yt l c e n n é t e o r e t i c k é rady
a
doporučení.
Řadu
odborných
podnětů
jsem
získala
od
z a s l o u ž i l é h o u č i t e l e U k r a j i n y M yc h a i l a A l m a š i j e , k t e r ý s e n a Z a k a r p a t í věnuje
otázce
kodifikace
rusínského
j a z yk a .
Informace
o
činnosti
o b č a n s k é h o s d r u ž e n í S p o l e č n o s t p ř á t e l P o d k a r p a t s k é R u s i m n ě p o s k yt l a Agáta Pilátová, redaktorka časopisu přátel Podkarpatské Rusi, která je a k t i v n í p r o p a g á t o r k o u r u s í n s k é k u l t u r y. Ř a d u p ř í n o s n ý c h p o d n ě t ů a i n f o r m a c í z o b l a s t i r u s í n s k é h o p r o s t ř e d í a k u l t u r y m i o c h o t n ě p o s k yt l a PhDr. Věra Lendělová, CSc. S k e j u š a n é a s k e j u š s k ý f o l k l o r j e š i r o k é t é m a , k t e r é b y m o h l o b ýt předmětem zkoumání dalších badatelů. Jsem přesvědčená, že moje práce, která obsahuje historické, umělecké a popisné pojmy o této specifické skupině Rusínů a také o činnosti, která souvisí s aktivitami s o u b o r u S k e j u š a n , b u d e p ř í n o s e m p r o t y, k t e ř í s e r o z h o d n o u p o k r a č o v a t v prohloubení a rozšíření tohoto tématu. Jsem si vědoma toho, že ne v š e c h n y a s p e k t y d a n é h o t é m a t u b yl y v p r á c i z o h l e d n ě n y a p o p s á n y. Š i r š í h o r o z p r a c o v á n í b y s i v yž á d a l r u s í n s k o - č e s k ý s l o v n í k , z k o u m á n í j a z yk o v ýc h
specifik
skejušského
nářečí,
rovněž
popsání
obřadů
a
b ě ž n ýc h z v yk ů z k a ž d o d e n n í h o ž i v o t a S k e j u š a n ů . O b j e k t e m d a l š í h o zkoumání
by
mohly
b ýt
i
některé
j a z yk o v é
zvláštnosti,
zejména
fonetické nebo morfologické, které jsem objevila ve skejušském nářečí. Při charakteristice písňového repertoáru jsem se věnovala orálnímu podkladu, ale pro komplexní zpracování je po třebné doplnit jej o notové p o d k l a d y. Jsem optimistka, proto věřím, že rusínský soubor Skejušan, který aktivně rozvíjí rusínskou kulturu a má své místo v širokém povědomí majoritní společnosti, najde správnou cestu pro svoji další existenci i zachování skejušského folkloru dalším generacím.
163
Použitá literatura ČAPEK, Karel. Hordubal. 5. vyd. v obálce Fr. Muziky. Praha: Fr. Borový, 1933 DEJMEK, Jindřich a kol. Zrod nové Evropy: Versailles, St-Germain, Trianon a dotváření poválečného mírového systému. Praha: Historický ústav, 2011. 517 s. Práce Historického ústavu AV ČR = Opera Instituti historici Pragae. Řada A, Monographia; sv. 37. ISBN 978-807286-188-0 DEREVJANÍK, Mikuláš. ŠTEFANÍKOVÁ, Žaneta. Dejiny obce-Vysťahovalectvo. In Jarabina Orjabyna. Kežmarok: Vivita s.r.o., 2007. s. 35-37. ISBN:978-80-89264-10-0
DRAHNÝ, V., DRAHNÝ, F. Jak se vyvíjely názory Čechů na národní identitu Rusínů. In Ivan Pop. Podkarpatská Rus. Časopis Společností přátel Podkarpatské Rusi. 1/2012 ERBEN, Karel Jaromír a HORÁLEK, Jiří, ed. Prostonárodní české písně a říkadla. 2. nezměněné vyd. Praha: Janda, 1886. HOŘEC, Jaromír. Podkarpatská Rus-země neznámá. Vydání první. Praha: 1994. ISBN 8085787-51-2 HOŘEC, Jaromír. Země naděje. Vydala Společnost přátel podkarpatské Rusi. Praha: nakladatelství Česká expedice, 1995. ISBN 80-85281-18-X HOŠOVSKYJ, Volodymyr. U pramenů lidové hudby Slovanů. Praha: Editio Supraphon, 1976 HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009. 315 s. Studijní texty; sv. 45. ISBN 978-80-7419-010-0 KALETA, Petr. Cesta do Haliče. Olomouc: Votobia s.r.o., 2004. ISBN 80-7220-174-3
164
KRÁL, Jiří. Podkarpatská Rus. Praha, 1924 KUDĚJ, Zdeněk Marian. Horalská republika: román z podkarpadské Rusi. Praha, 1932 MAGOČI, Pavlo Robert. Narod njiodkadz. Užhorod – Nový sad: NVU „Ruské slovo“, 2009 MATOUŠEK, Karel. Jak se vyvíjely názory Čechů na národní identitu Rusínů, in Ivan Pop, Podkarpatská Rus. Časopis Společností přátel Podkarpatské Rusi. 1/2012 MATOUŠEK, Karel. Podkarpatská Rus. Všeobecný zeměpis se zvláštním zřetelem k životu lidu. Praha, 1924 MOLITVENNIK. Prešov: Petra, n. o., 2010. ISBN 978-80-8099-043-5 MUŠINKA, Mikuláš. Národnostná menšina pred zánikom? Prešov, 2011 MUŠINKA, Mikuláš. Materiály z výskumu folklóru presídlencov z Rumunska v Čechách a na Moravě. Prešov – Kurov, 1975 MUŠINKA, Mikuláš. Rusíni-Ukrajinci - jedna národnosť. Příloha novin Нове життя č. 910/2011. Prešov, 2011 NAHODIL, Otakar. ROBEK, Antonín. České lidové pověry. Praha: Orbis, 1959 NAVRÁTILOVÁ, Alexandra, Narození a smrt v české lidově kultuře. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 2004. ISBN 80-7021-397-3 NEUMANN, Stanislav Kostka. Československá cesta: deník cesty kolem republiky od 28. dubna do 28. října 1933. Část druhá a třetí, Karpatské léto, Český podzim. Praha: Fr. Borový, 1935 NOSÁĹOVÁ, Viera. PALIČKOVÁ, Jarmila. Naše kroje. Bratislava: Mladá letá, 1988 NOVOTNÁ, Hedvika Kdo jsem a kam patřím? In Dana Bittnerová, Mirjam Moravcová a kol. Praha: Sofis, 2005. ISBN 80-902785-8-2 165
OLBRACHT, Ivan. Hory a staletí: kniha reportáží z Podkarpatska. Praha: Melantrich, [1935]. 238, [III] s. Úroda; sv. 69. Spisy / Ivan Olbracht; sv. 8 OLBRACHT, Ivan. Nikola Šuhaj loupežník: román. London: Lidová Knihovna Mladého Československa, [1934]. 140 s. POP, Ivan. Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Libri, 2005. s. 141-145 POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: nakladatelství Libri, 2005. ISBN 807277-237-6 R. GUSTAVSSON, Sven. Jihoslovanští Rusíni, jejích kultura a jazyk. FF UK Praha, Ústav slavistiky a východoslovenských studií. Praha, 2006. s. 23-24 Slovník české hudební kultury. Praha: hudební nakladatelství Editio Supraphon, 1997. ISBN 80-7058-462-9 Slovník literární teorie. [Red. Štěpán Vlašín]. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984 SPILKA, Josef. Bronz. Užhorod: [s.n.], 1929 SPILKA, Josef. Ivanko z polonin: Pohádky ze Zakarpatské Ukrajiny. 2. vyd., (v SNDK 1. vyd.). Praha: SNDK, 1958 SPILKA, Josef. Tucet hezkých pohádek pro nejmenší čtenáře. První vydání. V Praze: Česká grafická Unie, 1945. 45 - [III] s. Nová Knižnice Obzory SPILKA, Josef. Veselé pohádky z kouzelných hor: Uzlík zkazek ze Zakarpatské Ukrajiny. 2. vyd. Praha: Svět sovětů, 1968 SPURNÝ, Matěj. Sudetské osudy. Lidé z východu. Antikomplex o. s.: nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 80-86125-74-2 166
Statistická ročenka České republiky 2011 = Statistical yearbook of the Czech Republic 2011. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 2011. 810 s. ISBN 978-80-250-2105-7 SULITKA, Andrej. Národnostní menšiny v České republice, in Tatjana Šišková,ed., Výchova k toleranci a proti rasismu. Sborník. Praha: Portál, s.r.o., 1998. ISBN80-7178-285-8 SUŠIL, František. Moravské národní písně. Praha: Čin, 1941 ŠTRENK, Mikulaš. Z historie a přítomností Kamienky. Prešov: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1982. ŠULER, Oldřich. Je to chůze po kotárech. Praha: nakladatelství Vyšehrad, 1989 ŠVORC, Peter. Zakletá zem Podkarpatská Rus. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-754-2 TOUFAR, Pavel. Český rok na vsi a ve městě. Třebíč: Akcent spol. s r.o., 2004. ISBN 807268-277-6 TOUFAR, Pavel. Velikonoce. Třebíč: Akcent, spol. s r. o., 2001. ISNB 80-7268-129-X VANČURA, Vladislav. Poslední soud: román. 2. vyd. Praha: Družstevní práce, 1929 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006. ISNB 80-7277292-9 VEČERKOVÁ, Eva. FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISNB 978-80-7429-006-0 VOLOŠIN, Augustin. Počátky národního probouzení na Podkarpatské Rusi, in Jaroslav Zatloukal Podkarpatská Rus. Bratislava: Klub přátel Podkarpatské Rusi, 1936 VRBA, Jan. Duše na horách: román. Praha: <<J. >>Otto, 1931. 384 s. Sebrané spisy Jana Vrby; 38 167
Vymezení pojmu národnostní menšina dle Zákona č. 273/2001 Sb. tzv. menšinový zákon ZINDELOVÁ, Michaela a kolektiv. Česká velikonoční kniha. Praha: nakladatelství XYZ, s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7388-489-5
Zahraniční literatura АЛМАШІЙ, Михаил. Мої метаморфозы. Ужгород, 2008 АЛМАШІЙ, Михаил. Підкарпаторуський народ, факти. Ужгород, 2010 АЛМАШІЙ, Михаил. Ромочевиця. Ужгород, 1999 КОПРИВА, Аттіла. Народний костюм Закарпатських горян. Мукачево: Карпатська вежа, 2008 Коротка історія Православної віри на Закарпатті (Krátká historie Pravoslavné víry na Zakarpatí). Mukačevsko-Užhorodská Pravoslavná Eparchije, 1992 МУШИНКА, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988 НАУЛКО, В. а кол. Культура і побут населення України. Київ: Либідь, 1993. ISBN 5325-00304-6 Православний Молитослов. Видання Екзархат всієї України, 1986 СИВИЦЬКИЙ, Микола. Духова культура, in Богдан Струмінський. Лемківщина. Земля - люди - історія – культур. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988 СТРУМІНСЬКИЙ, Богдан. Лемківщина. Земля - люди - історія – культура. Нью - Йорк - Париж - Сидней - Торонто, 1988
168
ХУДИК, Анна. До церкви, до міста, до танцю. Вистава в СНМ - музеї українсько русинської культури. Свидник, 2003
Periodika BITEA, Matei.La Scaius ruga slovacilor. Deník Timpul (Cas), 1997 GALOVÁ, Soňa. Většina místních Rusínů přišla do Chomutova z rumunské Skejuše. CVtýden, 16. 12. 2003 GALOVÁ, Soňa. Chomutovští Rusíni dodržují tradiční jídlo. CV-týden, 21. 12. 2005 ČASOPIS Podkarpatská Rus, 2/2005 KSEŇAK, Mikuláš. Тлумок надії (Tlumok nadějě). Narodny novynky, 2004. Mikuláš Kseňak na toto téma vydal knihu Біда Русинів з дому виганяла, Prešov 2002 LOUDOVÁ, Eva. Setkání rodáků ze Skejuše. Časopis Folklór, červenec 2007 LOUDOVÁ, Eva. Z historie kořenů roste strom současnosti. Časopis Folklór, listopad 2007 MOJZÍKOVÁ, Marie. Jen s kufry opustili zemi, v níž se narodili, aby se vrátili do vlasti svých předků. Týdeník Nástup, 1999. MUŠINKA, Mikuláš. Скеюшан в Румунії (Skejušan v Rumunsku), týdeník Нове життя (Nový život), 1997. č. 47-48 МУШИНКА, Микола. Охоронці традицій – Катерина Романякова а її Скеюшан. (Ochránce tradic – Kateřina Romaňáková a její Skejušan). Tydeník Нове життя (Nový život), 2007, č. 45-46 MUŠINKA, Mikuláš. Týdeník info „Русин“ (Rusín) 5/2008
169
ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina. Před 50 léty se Skejušané vrátili do své staronové vlasti. Deník Chomutovska. Září 1997 ROMAŇÁKOVÁ, Katerina. Skejušan rozvíjí rusínské tradice a zpívá doma i na cestách. „Podkarpatská Rus“, 2/2009 ROMAŇÁKOVÁ, Kateřina. Skejušan na Zápalavských slavnostech. Deník Chomutovska, 9. 10. 2009 ŠICHO, Jaroslav. Skejušu, skejušu, basom tvoju dušu, Severočeský deník, 19. 7. 1996 ŠICHO, Jaroslav. Skejušané oslavili desáté výročí založení souboru. Deník Chomutovka, 16. 5. 2000 SCHNEPP, Ota. Skejušan opět zářil v cizině. Deník Chomutovska, červenec 2004 SROKA, Jan. Як ся познали родаси (Jak se poznali krajané). Dvojtýždenník Rusínov ČSFR Народны новинкы, č. 9, 11. 12. 1991 Článek „Зустріч краянів“ (Setkání krajanů), tydeník Нове життя (Nový život)– (autor neznamý)
K r o n i ky s o u b o r u S ke j u š a n
E - ma i l o v á ko r e s p o n d e n c e MUŠINKA, Mikuláš. E-mailová korespondence ze dne 28. 4. 2012 PILÁTOVÁ, Agáta. E-mailová korespondence ze dne 12. 5. 2012
W e b o v é s t r á n ky http://zeman.blog.denik.cz/c/302979/Folklorni -festival-2.html
170
https://picasaweb.google.com/Lubsti/59201015KarlovarskyFolklorFestival#55168586751558 88610
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572babylon/412236100152033/obsah/226428-barevna-planeta/
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095908415-kosmopolis-velky-vuz/208562210300034-
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/407235100152013/
http://www.tomas-kubik.estranky.cz/.http://www.tomas-kubik.estranky.cz/clanky/masopust/
http://www.ujezdecek.estranky.cz/clanky/rikadla--basnicky.html
http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=20964&title=Doln%E1%20ze m
http://www.piestanskydennik.sk/sita-detail/?tx_kiossita_pi1%5Bdetail%5D=15206
http://petrharazim.blog.idnes.cz/c/188489/Pohanske-nikoliv-krestanske-Velikonoce.html
http://lidove-pisnicky.cz/p/vyletel-ptak/287
http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/do_scitacich_formularu_je_mozne_vyplnit_jakou koliv_narodnost_vcetne_moravske
171
Sezna m přílo h
příloha č. 1 - rozdělení písňového repertoáru souboru Skejušan
příloha č. 2 - texty scének
příloha č. 3
- slovník
rusínsko-český na
základě repertoáru
souboru Skejušan
příloha č. 4 - fotogalerie souboru Skejušan
příloha č. 5 - životopisy členů souboru Skejušan
příloha
č.
6
-
DVD
z v ys t o u p e n í
souboru
(scénky,
písně,
fotogalerie)
příloha č. 7 – audiozáznamy rozhovorů se členy souboru Skejušan
172
