Univerzita Karlova v Praze

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy

Bakalářská práce

Vliv cíleného cvičení na držení těla skupiny předškolních dětí

Studijní program:

Specializace v pedagogice

Studijní obor:

Učitelství pro MŠ

Vedoucí bakalářské práce:

doc. PhDr. Hana Dvořáková, CSc.

Autor bakalářské práce:

Jana Holečková

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vliv cíleného cvičení na držení těla skupiny předškolních dětí“ vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské práce samostatně a citovala všechny použité prameny a literaturu. Dále prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne ……………………………… Jana Holečková

Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat všem, kteří mi pomohli k vytvoření této práce. Zejména děkuji Doc. PhDr. Haně Dvořákové, CSc. za konzultace, cenné rady, doporučení, které mi poskytovala během tvorby práce. Děkuji Žanetě Janalíkové za konzultace, odbornou pomoc při získávání testovaných údajů a za vedení cvičení dětí. Děkuji své kolegyni a dětem, které se účastnily testování a cvičebního programu, a tím mi umožnily realizaci výzkumné části práce.

ANOTACE Bakalářská práce se zabývá držením těla a faktory, které držení těla ovlivňují. Teoretická část popisuje složky pohybového aparátu, které držení těla zajišťují, způsoby hodnocení, diagnostiku, problematiku vadného držení těla, nejčastější příčiny a metody prevence a nápravy. Dále se zaměřuje na skutečnosti ovlivňující držení těla dětí předškolního věku. Výzkumná část se zabývá držením těla předškolních dětí ve dvou třídách Mateřské školy Příbram a prověřuje, zda má cílené pravidelné cvičení vliv na držení těla těchto dětí. KLÍČOVÁ SLOVA Držení těla Dítě předškolního věku Cílené cvičení Vadné držení těla ANNOTATION The bachelor thesis deals with human posture and factors, which influence it. Theoretical part describes the musculoskeletal system, which ensures good human posture, evaluation methods, diagnostics and problems of poor posture, the most common causes and methods of prevention and remedy. The thesis also focuses on facts affecting the posture of children in preschool years. Research part deals with the posture of preschool childrens in two classes at the nursery school Příbram and examines, if targeted regular exercise impacts the posture of these children. KEY-WORDS Body posture Child of preschool age Tergeted exercise Faulty posture

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 PROBLÉM A CÍL PRÁCE ..................................................................................................... 8 1

TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................... 9 Držení těla ................................................................................................................. 9

1.1 1.1.1

Posturální systém .................................................................................................... 9

1.1.2

Hluboký stabilizační systém trupu a páteře .......................................................... 10

1.1.3

Posturální vývoj .................................................................................................... 11 Hodnocení postavy a držení těla ........................................................................... 12

1.2 1.3.1

Vyšetření statické ................................................................................................. 12

1.3.2

Vyšetření dynamické ............................................................................................ 14

1.3.3

Hodnocení držení těla dětí .................................................................................... 15 Odchylky v držení těla ........................................................................................... 15

1.4 1.4.1

Kyfotické držení těla ............................................................................................ 15

1.4.2

Hyperlordotické držení těla .................................................................................. 16

1.4.3

Skoliotické držení těla .......................................................................................... 16

1.4.4

Plochá záda ........................................................................................................... 17

1.4.5

Valgózní a varózní postavení dolních končetin .................................................... 17

1.4.6

Ploché nohy .......................................................................................................... 17 Příčiny vadného držení těla ................................................................................... 18

1.5 1.5.1

Genetické předpoklady ......................................................................................... 18

1.5.2

Životní styl ............................................................................................................ 19

1.5.3

Svalové dysbalance............................................................................................... 20

1.6

2

Prevence a terapie ................................................................................................... 22

1.6.1

Péče o držení těla v mateřské škole ...................................................................... 22

1.6.2

Spirální dynamika ................................................................................................. 23

1.6.3

Oscilačně – antigravitační metoda ........................................................................ 25

1.6.4

Senzomotorická stimulace .................................................................................... 25

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 28 2.1

Cíle, hypotézy .......................................................................................................... 28

2.1.1

Cíl práce ................................................................................................................ 28

2.1.2

Hypotézy............................................................................................................... 28

2.1.3

Úkoly postupu práce ............................................................................................. 28 Metody práce .......................................................................................................... 29

2.2 2.2.1

Hodnocení držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera ..................................... 29

2.2.2

Test držení těla podle Matthiase ........................................................................... 31

2.2.3

Metoda pozorování ............................................................................................... 32 Strategie výzkumu .................................................................................................. 32

2.3 2.3.1

Pilotní šetření ........................................................................................................ 32

2.3.2

Charakteristika výzkumného souboru .................................................................. 33

2.3.3

Výzkumné šetření ................................................................................................. 33

2.3.4

Charakteristika a realizace cvičebního programu ................................................. 34 Výsledky výzkumu .................................................................................................. 36

2.4 2.4.1

Výsledky vstupního hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera ........ 36

2.4.2

Výsledky výstupního hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera ...... 38

2.4.3

Výsledky hodnocení držení těla dle Matthiase ..................................................... 42

2.4.4

Výsledky pozorování ............................................................................................ 44

DISKUSE................................................................................................................................. 47 ZÁVĚRY ................................................................................................................................. 50 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................ 51 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................. 51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 52 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 55 PŘÍLOHY ............................................................................................................................... 56

ÚVOD Zdraví patří mezi nejdůležitější hodnoty v životě člověka. Představuje jednu z podmínek smysluplného života. V dětství, pokud nejsme nemocní, něco nás zrovna nebolí, si hodnotu zdraví příliš neuvědomujeme a nepřikládáme jí zvláštní význam. Postupem času, s přibývajícím věkem a zkušenostmi se pro nás zdraví stává důležitějším a naučíme se chápat jeho význam v širších souvislostech. V současnosti není zdraví chápáno pouze jako stav bez přítomnosti nemoci, ale je na něj pohlíženo komplexněji. Zdraví bývá definováno jako stav tělesné, duševní a sociální pohody, kdy tyto tři složky jsou na sobě závislé a vzájemně se ovlivňují. Nedostatek pohybu, jednostranná dlouhotrvající zátěž, nesprávné pohybové návyky, strava bohatá na cukry a tuky a mnoho dalších faktorů má negativní vliv na celkový zdravotní stav jedince a tento životní styl dnešní doby vede jednoznačně i k vadnému držení těla. Následkem bývají bolesti pohybového aparátu a především bolesti zad. Počet lidí, které trápí bolesti zad, se v posledních letech zvyšuje. Pravidelné, vhodně zvolené cílené cvičení je lékem na tyto problémy a dokáže mnohé napravit. V prevenci vadného držení těla má zmiňované cvičení nezastupitelný význam. Výchova ke zdraví, ke zdravému životnímu stylu je jedním z cílů výchovy už v předškolním období. S tímto cílem velice úzce souvisí i vytváření návyku správného držení těla. Nedílnou součástí výchovy je péče o vlastní tělo, tedy i o jeho držení. U dětí předškolního věku zpravidla ještě nelze hovořit o vadném držení těla jako takovém, protože chybné pohybové stereotypy nejsou zatím zcela zafixovány. Přesto nejsou nijak neobvyklým jevem nejrůznější odchylky od správného držení, právě naopak. Ty mohou postupem času vést k vadnému držení těla, proto je potřeba s výchovou ke správnému držení začít už v raném dětství, kdy je člověk tvarovatelný, plastický, schopný tělesně se plně rozvinout.

7

PROBLÉM A CÍL PRÁCE Vadné držení těla je v současné době velmi aktuální téma, které se netýká pouze dospělých, nebo dospívajících, ale i dětí. Přestože problémy s držením těla výrazně narůstají v období mladšího školního věku, stále častěji se s tímto problémem setkáváme již u dětí v předškolním období. Otázkou je, zda je možné již v období předškolního věku držení těla pozitivně ovlivnit. Cílem práce je zjistit držení těla dvou skupin předškolních dětí v regionu Příbrami a porovnáním těchto skupin ověřit souvislost mezi držením těla a vhodným cíleným cvičením zaměřeným na oblasti svalů zajišťující posturální funkci těla.

8

1

TEORETICKÁ ČÁST

1.1

Držení těla Vzpřímené držení těla je jedním z charakteristických znaků člověka. Je to dynamický jev,

který se v průběhu života mění. Vyvíjí se od narození až do konce života. Lze ho řadit mezi základní pohybové dovednosti, pohybové stereotypy (Dvořáková, 2007). Pojem držení těla (postura) bývá nejčastěji uváděn v souvislosti se vzpřímeným postojem, tedy stojem na obou dolních končetinách nebo sedu. Nejedná se ale pouze o tyto dvě polohy těla. Jde o aktivní držení pohybových částí těla proti působení sil z vnějšku a to především proti zemské přitažlivosti. Postura je součástí jakékoliv polohy a především každého pohybu, je základní podmínkou pohybu (Kolář, 2009). Pohyb a držení jsou podmíněny i jinými faktory. Aktivní hybnou, motorickou složkou pohybového systému jsou inervované kosterní svaly, které společně s kostrou tvoří jeden funkční celek, aktivní a pasivní pohybový aparát (Dylevský, 2009). 1.1.1 Posturální systém Pohybový systém je tvořen celou řadou funkčních celků. Jedním z těchto celků je právě posturální systém, který zajišťuje nastavení a udržování polohy těla a jeho částí. Vzpřímený stoj je výsledkem naší individuální posturální funkce. Vzpřímené držení těla je podmíněno mnoha složitými reflexními mechanismy tzv. posturálními reflexy. Tyto reflexy jsou podpořeny činností kosterního svalstva, konkrétně posturálních svalů. Posturální svaly pracují více ve výdržích a jsou přizpůsobeny dlouhodobé statické zátěži. Tyto svaly mají vyšší svalový tonus. Svalový tonus neboli klidové napětí svalů napomáhá udržovat vzpřímený postoj. Jde o základní nervosvalový reflexní děj, který je energeticky nenáročný a nezpůsobuje únavu svalů. Pro každý sval je typické, že se i v klidu neustále nachází ve stavu určitého smrštění, ve velmi slabé izometrické kontrakci (Machová, 2010). Během vzpřímeného stoje se nachází posturální svaly trupu a dolních končetin v trvalém napětí. Pokud dojde ke změně těžiště těla, dochází současně ke změně aktivity různých svalových skupin v různých koordinačních vzorcích. Všechny tyto velmi rozdílné svalové koordinace se člověk postupně učí už od kojeneckého věku. Ty se postupně programují v buňkách centrálního nervového systému. Fixuje se nejen vlastní pohyb, ale především i jeho zajištění. Postupně vzniká vzorec, který nazýváme posturální stereotyp.

9

Nezastupitelný význam ve vnímání polohy těla a jeho částí má tzv. propriocepce neboli hybné čití. Podílí se na udržení vzpřímeného postoje a zabezpečení správné polohy těla i jeho částí v klidu i při pohybu (Matoušová, 1989). Základem hybného čití je činnost dvou typů receptorů. Těmito receptory jsou svalová vřeténka a šlachová tělíska. Oba dva typy receptorů společně se zpětnými, dostředivými neurony spinálních ganglií mohou zprostředkovat senzitivní (cítivou) inervaci kosterních svalů, kterou zajišťují senzitivní vlákna nervu (Machová, 2010). Pro stabilizaci určité polohy těla i jeho částí je dále nezbytná rovnováha vzájemného působení dvou protichůdných svalových skupin, tzv. agonistů a antagonistů. Agonisté iniciují a vykonávají pohyb v jednom směru a protichůdný pohyb provádí antagonisté. Dalšími svaly, které se podílejí na provedení určitého pohybu, jsou synergisté. Funkcí těchto svalů je napomáhat při pohybu agonistům (Dylevský, 2009). 1.1.2 Hluboký stabilizační systém trupu a páteře Na vzpřímeném postavení trupu a na jakémkoli pohybu těla nebo jeho částí se také podílejí svaly, které jsou součástí tzv. hlubokého stabilizačního systému trupu a páteře (HSSP). Mezi svaly HSSP patří příčný sval břišní, krátké svaly v nejhlubší vrstvě kolem páteře, svaly pánevního dna a bránice. Aktivace svalů HSSP a jejich zapojení do stabilizace páteře probíhá mimovolně, automaticky bez našeho ovlivnění. Tím HSSP zabezpečuje ochranu páteře proti zátěži a náporu na její strukturu. Pokud svaly HSSP nejsou v souhře, dochází ke svalové dysbalanci. V případě dysfunkce svalů HSSP přebírají jejich funkci svaly povrchové. Čím více poté povrchové svaly pracují, tím více ztrácejí hluboké svaly svoji funkčnost. Následkem této dysfunkce může docházet ke vzniku vertebrogenních obtíží (Flusserová, 2008 [online]). Správná aktivace HPPS je důležitá během všech každodenních aktivit. K největší efektivitě zapojení těchto svalů dochází tehdy, když se páteř spolu s pánví nachází v neutrální poloze. Pánev není podsazená, ani vysazená. Všechny svaly jsou zapojeny koordinovaně přibližně silou 30 % jejich maximální možné kontrakce. Cílený pohyb je možné kontrolovat a ovlivňovat, ale stabilizační funkce probíhají automaticky. Z toho také vycházejí možnosti jejich ovlivnění. Vyvstává otázka, zda je možné je ovlivnit, v případě, že ano, jak? Stabilizační funkce lze ovlivnit různými typy cvičení. Mezi nejúčinnější patří např. senzomotorická stimulace (Bílková [online]). 10

1.1.3 Posturální vývoj Období prvních šesti měsíců života dítěte je velmi důležité pro vývoj správného držení těla. Vzniká základní svalová souhra, na které je postaven následný posturální vývoj. V novorozeneckém období je držení těla asymetrické, neexistuje žádná opěrná báze a dítě nemá k dispozici rovnovážné funkce. Od 6. týdne se objevuje optická fixace. Tomu odpovídá i změna posturálních funkcí. Se změnami celkového držení je spojeno první zvednutí hlavy a opěrná funkce horních končetin. V poloze na zádech se objevuje posturální vzor tzv. šermíře. Na konci třetího měsíce už by dítě mělo zvládnout symetrické držení těla, dokázat si aktivně vytvořit podporu. Dítě si vleže na břiše vytváří oporu ve tvaru trojúhelníku (tzv. pasení koníčků). Pomyslné vrcholy tvoří lokty a stydká kost. Pro vývoj páteře je klíčové zapojení bránice do posturálních funkcí. Mezi 4. a 5. měsícem je dítě schopno uchopit předmět v poloze na břiše, kdy jsou hlava, rameno a horní končetina drženy proti gravitaci a objevuje se dílčí vzor opory dolní končetiny. V poloze na zádech je možné asymetrické protažení hrudníku. V 5. a 6. měsíci se dokončuje vývoj otáčení ze zad na bříško. Opačný postup, otáčení z bříška na záda dozrává v 7. měsíci. V obou polohách, na břiše i na zádech, se začíná diferencovat nákročná a opěrná funkce. V tomto období se také dítě začíná z polohy na břiše dostávat do polohy na čtyřech a na končetinách probíhá vzpřímení a nákrok. V 8. měsíci v poloze na čtyřech uchopuje hračku a v 9. měsíci se objevuje lezení po čtyřech. Z polohy na zádech se v 7. měsíci vyvíjí šikmý sed, který během 8. a 9. měsíce uzrává s oporou horní končetiny o dlaň. Přes šikmý sed se dítě dostává do polohy na čtyřech a do vzpřímeného sedu. V tomto období se objevuje i vzpřímený klek. Poslední fází je vertikalizace do stoje. Do polohy ve stoje se dítě dostává dvěma způsoby, nákrokem v poloze na čtyřech a přes vzpřímený klek. Dítě v poloze na čtyřech unoží jednu dolní končetinu a dostane se do flekčního postavení s oporou o chodidlo. Poté se dítě vzpřimuje do opory o dlaně a přední stranu chodidel, plynule přechází do hlubokého dřepu a stoje. Druhá varianta vertikalizace vychází z polohy vzpřímeného kleku. Dítě nakročí jednu dolní končetinu, ta se stane vzpřimovací. Dítě se vertikalizuje do stoje pomocí opěrné funkce druhostranné horní končetiny. Tím je proces vertikalizice dokončen. Ze stoje se postupně kolem 12. a 14. měsíce vyvíjí chůze (Kolář, 2009).

11

Hodnocení postavy a držení těla

1.2

Hlavním problémem při posuzování držení těla je neexistence norem. Definovat správné držení těla proto není jednoduché. Autoři, kteří se touto problematikou intenzivně zabývali, se neshodují, mají na tento jev odlišné pohledy (Kolář, 2009). Zda je držení těla správné, či nikoliv posuzujeme zpravidla podle postavení jednotlivých částí těla. Správné držení těla lze charakterizovat postojem, při kterém jsou jednotlivé části těla v optimálním postavení vzhledem k udržování polohy rovnováhy a minimálním zapojení posturálních svalů. Při tomto postoji je zachována fyziologická funkce jednotlivých orgánů a soustav lidského organismu. Podobu správného držení těla lze přiblížit modelem tzv. ideálního držení těla. Ten odpovídá vysoké úrovni posturální funkce (Bursová, 2005). Model ideálního držení těla: -

držení hlavy a krku (postavení hlavy je vzpřímené, brada svírá s osou těla přibližně pravý úhel)

-

hrudník (ramena jsou stažena do šířky a spuštěna volně dolů, vyklenutý hrudník a neodstávající lopatky lehce přitaženy k páteři)

-

břicho (břicho je vtažené)

-

křivka zad (páteř je v klidovém postavení vzpřímena a její fyziologické zakřivení tvoří dvojité „S“, zakřivení tvoří lordóza krční, kyfóza hrudní, lordóza bederní a kyfóza křížová)

-

postavení pánve (hmotnost trupu je vycentrována nad spojnicí středů kyčelních kloubů)

-

držení v čelní rovině (stejná výše ramen, lopatek a jamek nad hýžděmi, vše je souměrné)

-

dolní končetiny (středy kloubů kyčelních, kolenních a hlezenních jsou v ose, kolena se dotýkají, paty nevybočují, nožní klenba nezvýšena, neoploštěna),(Bursová, 2005; Matoušová, 1992).

Držení těla lze hodnotit různými způsoby. Existuje celá řada testů, ale žádný z nich není zcela dokonalý. Vyšetření držení těla se rozdělují na statická nebo dynamická vyšetření. 1.3.1 Vyšetření statické Statické posturální vyšetření je vyšetření celkového postoje těla jedince. Zpravidla toto vyšetření probíhá pohledem, případně pohmatem. Při vyšetření je možno využít pomůcky, 12

např. olovnici. Při samotném vyšetření je nutné dodržet určitý řád a neskákat chaoticky z jedné oblasti do druhé. Zpravidla se začíná od hlavy směrem dolů, případně se může postupovat i v obráceném pořadí, tedy od nohou směrem nahoru (Gross, 2005). Posturální vyšetření pohledem zezadu Vyšetření jedince probíhá v poloze ve stoji. Zaměřujeme se především na míru a distribuci svalového napětí a vyváženost postavení mezi jednotlivými částmi těla (Kolář, 2009). Pozorování zahájíme celkovým pohledem zezadu, kdy hodnotíme držení a postavení hlavy, krku, ramen, horních končetin, lopatek, páteře, pánve a dolních končetin. Za normální situace jsou hlava a krk napřímeny bez rotace a vychýlení do stran, ramena se nachází ve stejné výši, obě paže mají stejnou vzdálenost od trupu, vzájemná výška i vzdálenost mediálního okraje lopatek od páteře se neliší a lopatky leží naplocho na hrudník, neodstávají. Obratlové trny nejsou vychýleny od střední čáry páteře. Pánev je ve všech rovinách symetrická, oba zadní spiny a obě gluteální rýhy se nachází ve stejné výši a na spojnici těchto rýh vede kolmo rýha intergluteální. U dolních končetin je souměrný postoj, kdy se kolena dotýkají, popliteální jamky se nachází ve stejné výši, kotníky také, kost patní je v neutrálním postavení v prodloužení Achillovy šlachy a nožní klenba není zvýšena ani snížena (Gross, 2005; Haladová, 2010). Posturální vyšetření pohledem zepředu Při pozorování stoje zepředu hodnotíme držení a postavení hlavy, symetrii obličeje, reliéf krku, postavení klíčků a ramen. Sledujeme reliéf a osu horních končetin, tvar a symetrii hrudníku a všímáme si břicha a břišního svalstva. Dále pozorujeme postavení pánve a dolních končetin včetně nožní klenby. Správným držením těla lze označit postoj, kdy hlava i krk jsou ve středním postaven a nepozorujeme žádný úklon, rotaci ani flexi. Co se týká obličejové části, rty se lehce dotýkají, mezi horními a dolními zuby je malý prostor a jazyk je položen za horními zuby na tvrdém patře. Obě ramena i klíčky jsou symetrické a dosahují stejné výše. Nadklíčkové jamky nejsou příliš hluboké. Paže jsou ve stejné vzdálenosti od těla, mají totožný stupeň rotace a oba loketní klouby mají stejný stupeň vbočení. Hrudní koš je symetrický, dobře klenutý, kdy hrudní kost a žebra nejsou vysunuty vpřed ani zploštěny. Břicho je vtažené, pánev je souměrná a přední spiny jsou ve stejné výši. U dolních končetin tvoří středy kyčelních,

13

kolenních a hlezenních kloubů pomyslnou svislici. Nožní klenba je dobře tvarovaná, kdy pozorujeme oboustranně symetrický oblouk podélné klenby (Gross, 2005; Matoušová, 1992). Posturální vyšetření pohledem z boku Důležitou součástí posturálního vyšetření je zhodnocení stoje z boku. Vyšetření se provádí z obou stran a výsledky pozorování se následně vzájemně porovnávají. Pohledem z boku hodnotíme držení a postavení hlavy, krku a ramen, reliéf a osu horních končetin, postavení a tvar hrudníku, který úzce souvisí s držením páteře. Ta je také cílem pozorování. Dále si všímáme břicha, pánve a dolních končetin společně s nožní klenbou. Za normu lze považovat, jestliže je hlava vztyčena přímo nad rameny a brada zasunuta. Hrudník je vypjatý a držení ramen není předsunuté, ramena nejsou zakulacena. Zakřivení páteře je v normálních hranicích, není zvětšené nebo zmenšené. Lopatky neodstávají, břicho neprominuje a úhel pánevního sklonu je asi 30 stupňů od vertikály. Flexe v kyčli je nulová, v kolením kloubu může být flexe přibližně do 5 stupňů. Oblouk podélné klenby na noze je normální, nožní klenba není zvýšena nebo naopak oploštěna (Haladová, 2010). Vyšetření vsedě Toto vyšetření probíhá způsobem, že vyšetřující stojí za sedícím jedincem, a všímá si rozdílů, které v poloze vsedě vznikly. Pozoruje vzájemné postavení hlavy, krku, trupu a pánve. Vzhledem k tomu, že vsedě jedince neovlivňují funkční a anatomické odchylky dolních končetin, které se mohou vyskytovat, lze u některých jedinců zjistit zlepšení postury vsedě (Gross, 2005). 1.3.2 Vyšetření dynamické Dynamické vyšetření je hodnocení hybnosti. Zahrnuje vyšetření aktivní pohyblivosti, pasivní pohyblivosti, pohybu proti odporu a hodnotí svalovou rovnováhu a rozsah pohybu. Při vyšetření aktivní pohyblivosti jedinec provádí určené pohyby, které se snaží provést v plném rozsahu. Pokud to zvládne, pokračuje vyšetření pohybu proti odporu. V opačném případě pokračuje vyšetření pasivní pohyblivosti, aby se zjistilo, co daný testovaný pohyb limituje (Gross, 2005). V souvislosti s hodnocením postavy a držením těla se dynamickým vyšetřením hodnotí páteř, pánev a hrudník (Haladová, 2010).

14

Pohledem zezadu pozorujeme páteř a pánev. Sledujeme rozvíjení páteře při plynulém uvolněném předklonu. Důležitá je symetrie paravertebrálních valů a hrudníku. Následují úklony, kdy křivka páteře vytváří plynulý oblouk bez předklonu a rotace trupu. Při úklonech se nesmí nadzvedávat opačná dolní končetina. Pánev sledujeme při tzv. Trendelenburg – Duchennově zkoušce. Jde o hodnocení svalové síly, kdy vyšetřovaný stojí na jedné noze a druhou nohu pokrčí v koleni a kyčli. Jedinec se při vyšetření nesmí ničeho přidržovat, opřít pokrčenou končetinu o stojnou a nesmí dojít k úklonu do strany stojné končetiny. Zkouška je pozitivní, pokud na straně pokrčené nohy dojde k poklesu pánve. Pohledem zepředu hodnotíme hrudník, kdy při dýchání sledujeme souměrné pohyby žeber. Pohledem z boku opět hodnotíme páteř. Vyšetřovaný dělá postupný uvolněný předklon a páteř má tvořit plynulý oblouk (Haladová, 2010; Gross, 2005). 1.3.3 Hodnocení držení těla dětí Držení těla je základní pohybovou dovedností, která se začíná vyvíjet už v prvním roce života dítěte. Je to jev dynamický, který se vyvíjí od narození do konce života člověka. Proto u dětí, především v prvních letech života, platí jiné normy v posuzování držení těla, než u dospělých jedinců. Pro děti je charakteristický postupný vývoj, který neprobíhá proporcionálně a určitá nestálost. Při hodnocení držení těla dětí je třeba brát v potaz postupné vyzrávání různých tkání a nerovnoměrný růst jednotlivých částí těla. Dále je nutné znát a zohlednit fyziologické vývojové odchylky charakteristické pro daný věk. Při vyšetřování dětí se proto musí stejné testy, které se používají u dospělých a dospívajících vhodně upravit (Kolář, 2009).

1.4

Odchylky v držení těla Vadné držení těla lze charakterizovat jako funkční poruchu posturální funkce. Nejedná se

o poruchu způsobenou deformitami nebo ortopedickými vadami. Funkční porucha není výsledkem strukturálních změn, proto můžeme změny způsobené touto poruchou svým aktivním volním úsilím kompenzovat (Hošková a kol., 2012). 1.4.1 Kyfotické držení těla Kyfotické držení těla patří mezi nejčastější odchylky držení těla. Jde o zvětšení fyziologického zakřivení hrudní páteře, konvexně dozadu. Vrchol kyfotického zakřivení se nachází mezi šestým až osmým obratlem. Kyfotické držení se vyznačuje tzv. kulatými zády, sevřeným hrudníkem mezi rameny, odstávajícími lopatkami a plochým hrudníkem. Břišní 15

stěna je uvolněná, mezilopatkové svalstvo ochablé a prsní svaly zkráceny. Se zvětšenou hrudní kyfózou bývá spojena zvětšená krční lordóza, která se projevuje předsunutím s prohnutím krční páteře společně s předsunutým držení hlavy. Kyfotické držení bývá ve velkém množství případů projevem poruchy funkce celého pohybového systému (Hošková a kol., 2012; Dvořáková, Kellerová, Panochová, Trpišovská, 1989). 1.4.2 Hyperlordotické držení těla Hyperlordóza bederní je zvětšené prohnutí v bederní páteři konvexně vpřed. Hyperlordotické držení se ve většině případů nevyznačuje pouze prohnutím v bederní části zad, ale současně můžeme pozorovat i změny zakřivení v oblastech krční páteře a hrudní páteře. Krční páteř je prohnutá také a hrudní páteř je naopak ohnutá, vyhrbená. Z tohoto důvodu můžeme hovořit o tzv. kyfolordotickém držení. Dalšími příznaky hyperlordózy je povolené svalstvo břicha a hýždí, nesprávný sklon pánve a posunuté těžiště těla vpřed. Pokud problém není dlouhodobě kompenzován, zakřivení bederní páteře se zvětšuje a tím se zvyšuje tlak na meziobratlové ploténky. Obratel se postupně opotřebovává, dochází k jeho zmenšení a změny se fixují. Tímto způsobem může dojít k trvalým změnám (Hošková a kol., 2012; Dvořáková, Kellerová, Panochová, Trpišovská, 1989). V dětství je běžné jiné postavení pánve. Pánev se nachází v anteverzi a následkem toho bývá zřetelnější bederní lordóza. Tento jev je typickou fyziologickou vývojovou odchylkou, na kterou je při hodnocení držení těla potřeba brát zřetel (Kolář, 2009). 1.4.3 Skoliotické držení těla Skoliotické držení těla je způsobeno rotací páteře, ale nemá na rozdíl od skoliózy strukturální podklady. Je to funkční porucha, proto hovoříme o vadném držení těla. Jde o zakřivení páteře, její vychýlení do strany bez patologických změn. Rozeznáváme stranu konkávní, kde jsou většinou zkrácené svaly a stranu konvexní, kde nacházíme svaly ochablé. Skoliotické držení se projevuje asymetrickým obrysem těla s různou výškou ramen, lopatek a asymetrickým postavením pánve. Obratlové trny mají esovitý průběh. V předklonu můžeme pozorovat asymetrii zádových svalů a hrudního koše. Dále dochází k omezení předklonu i záklonu a k asymetrickému omezení úklonů. Může být narušený stereotyp chůze, při kterém pozorujeme křivení. Příčinou vzniku většinou bývá jednostranná či jinak neadekvátní zátěž (Hošková a kol., 2012; Dvořáková, Kellerová, Panochová, Trpišovská 1989). 16

1.4.4 Plochá záda Plochá záda se projevují nedostatečným zakřivením páteře, kdy můžeme pozorovat oploštění bederní, hrudní i krční páteře současně. Bederní lordóza se oplošťuje díky postavení pánve. Hovoříme o tzv. retroverzi pánve, kdy srovnáním postavení předních a zadních kyčelních trnů docházíme ke zjištění, že se přední spiny nachází výše, než spiny zadní. Plochá záda jsou náchylná ke skoliotickému držení těla, až skolióze (Dvořáková, Kellerová, Panochová, Trpišovská, 1989; Gross, 2005). 1.4.5 Valgózní a varózní postavení dolních končetin Jedním z mnoha oslabení pohybového systému je valgózní a varózní postavení dolních končetin. Tato porucha stavby dolních končetin má negativní vliv na jejich postavení i na postavení pánve. Celkově negativně ovlivňuje držení těla. O správném postavení dolních končetin lze hovořit tehdy, když podélná osa protne středy kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů. Charakteristickým znakem pro valgózní postavení dolních končetin je vbočení kolenních kloubů, které bývá provázeno vyvrácením kotníků dovnitř. Mluvíme o tzv. nohou do „X“. Naopak pro varózní postavení dolních končetin je typické vybočení kolenních kloubů, tzv. nohy do „O“. Obě dvě poruchy zpravidla provází uvolnění vazivového systému v kloubu a ochablé zkrácené svalstvo. Také lze shledat změnu pohybového stereotypu, můžeme pozorovat tzv. kolébavou chůzi (Hošková a kol. 2012; Gross 2005). U dětí lze pozorovat typické fyziologické vývojové odchylky dolních končetin. Mezi ně patří nerovnoměrný růst dolních končetin, anteverzní postavení stehenní kosti, pro které je typické stočení čéšky a pronační postavení nohy, hyperextenze kolenních kloubů, posturální varozita kolenních kloubů a valgózní postavení kolen. Valgózní postavení kolen u normálně vyvíjejícího se dítěte mizí kolem 6. a 7. roku (Kolář, 2009). 1.4.6 Ploché nohy Nožní klenba sehrává důležitou úlohu při udržování rovnováhy ve stoje i pohybu. Na plosce nohy se nachází mechanoreceptory a proprioreceptory, které vysílají signály. Tyto signály jsou následně zpracovány v CNS a dochází k reakci na změnu polohy těla. Pokud ploska není z nějakého důvodu v pořádku, může docházet k přenosu zkreslených informací. Následkem bývá narušení pohybu a vznikají nepřesnosti v jeho provedení (Hošková a kol., 2012). 17

Podélná klenba nožní prochází od kosti patní k hlavičkám nártních kůstek. Na vnitřní straně plosky je vyšší, na vnější nižší. Svaly a šlachy, které vedou podélně chodidlem, se podílejí na její udržení. Pokud se jedná o částečné plochonoží, je klenba snížena. Středový pás na chodidle sahá do poloviny šířky bříšek. Při úplném plochonoží je klenba nožní zničená a zcela zploštěná. Středový pás na chodidle se rozprostírá na celou plochu bříšek (Larsen, Miescher, Wickihalter, 2009). Příčná nožní klenba prochází od hlavičky 1. nártní kůstky k hlavičce 5. nártní kůstky. Krátké vazy na chodidlové straně nohy se podílejí na udržení příčné klenby. Při zátěži se příčná klenba pružně poddává a stlačuje. Pokud se napínací a pružící síla ztrácí, noha se začne roztahovat do šířky a příčná klenba přednoží je snížená, hovoříme o příčně ploché noze. Mezi dospělými a dětmi jsou výrazné rozdíly. Zatím co u dětí je typickým znakem snížení příčné klenby se ztrátou pružnosti, v dospělosti dochází k obrácení příčné klenby. Přednoží je vyklenuto obráceně směrem dolů (Hošková a kol., 2012; Larsen, Miescher, Wickihalter, 2009). Plochonoží může být u dětí fyziologickou vývojovou odchylkou, která by měla při normálním vývoji vymizet kolem 6. a 7. roku (Kolář, 2009).

1.5

Příčiny vadného držení těla Na držení těla má vliv celá řada faktorů, mezi které patří například i genetické

předpoklady a způsob života. Vadné držení těla vzniká pomalu, zpočátku bez výraznějších projevů a postupem času se prohlubuje. Je charakterizováno chabým trupovým svalstvem se svalovými dysbalancemi, oslabením HPPS a poměrně výraznou vazivovou uvolněností (laxicitou). 1.5.1 Genetické předpoklady Člověk přichází na svět s určitými vrozenými předpoklady. Někteří jedinci mají trvalý sklon k oblejším tvarům těla, jiní zase naopak ke štíhlosti. Tuto skutečnost obyčejně podstatně neovlivní ani změna ve způsobu výživy a tělesné aktivity. Velkou roli zde sehrává dědičnost. Podle kompozice lidského těla a určitých tělesných znaků (např. rozložení podkožního tuku, výška, hmotnost, atd.) se rozlišují tři základní typy tělesné stavby, tzv. somatotypy (Haladová, Nechvátalová, 2010). Jednotlivé typy mají tedy rozdílnou tělesnou stavbu a mimo jiné i různé pohybové předpoklady. Tyto vlastnosti mají vliv na organismus jedince včetně držení těla.

18

V současnosti se nejčastěji používá typologie Sheldnova, který rozeznává tři extrémní typy: 

mezomorf (atletický) – poměr výšky a hmotnosti proporční, přiměřeně vyvinuté svalstvo, dobré pohybové předpoklady, správné držení těla



endomorf (pyknický) – sklon k nadváze, větší množství podkožního tuku, kulovité tvary těla, nemotorný, lehce unavitelný, ochablé svalstvo, špatné držení těla



ektomorf (astenický) – štíhlý, hubený, dlouhé jemné kosti, štíhlé svaly, slabý, rychle unavitelný, při ochablém svalstvu špatné držení těla, propadlý hrudník Tyto tři somatotypy jsou krajní případy. V běžném životě se u každého jedince do určité

míry vzájemně kombinují. Určování somatotypu je velmi obtížné u dětí, a to z důvodu jejich nedokončeného vývoje. Během vývoje se mění podíl kostry, svalstva a tuku v kompozici těla a vzájemné vztahy jednotlivých částí těla se teprve vytvářejí (Machová, 2010). 1.5.2 Životní styl Vzpřímené držení těla podléhá velmi snadno různým škodlivým vlivům. Dalšími negativními faktory, které také způsobují problémy v držení těla, jsou nedostatek pohybové aktivity, nesprávná výživa a stres. Nedostatek pohybu je důsledkem nejrůznějších technických vymožeností současné doby, které odstraňují tělesnou námahu a pohyb z našeho každodenního života. Pohyb těla a jeho částí při tom velmi pozitivně působí na rozvoj kostry a kosterního svalstva. Kosti robustní, dochází k zvýraznění úponových míst na kostech a výraznému zpevnění kloubních vazů. Dochází k posílení svalů, zvyšuje se cévní zásobení a rostou i zásoby glykogenu (Machová, 2010). Pohyb přispívá k rozvoji pohybových schopností, zlepšení tělesné zdatnosti a učení a zdokonalování pohybových dovedností. Mezi pohybové dovednosti se také řadí držení těla. Naopak nedostatek pohybu způsobuje ochabování a zkracování svalstva, vede k vytváření nesprávných návyků a pohybových stereotypů, které se postupně upevňují (Dvořáková, 2007). Logicky z toho vyplývá, že nedostatečné zatěžování pohybového systému lze považovat za jednu z příčin vadného držení těla. Obdobný negativní účinek na držení těla má naopak i jeho přetěžování a jednostranné zatěžování bez dostatečné kompenzace (Hošková a kol., 2012). Dalším významným faktorem, který má vliv na lidský organismus, je výživa. Je to jediný způsob, kterým člověk získává energii. Aby se předešlo poškození organismu, je nutné 19

respektovat určité základní požadavky na obsah, složení a množství stravy (Máček, Máčková, 1995). Nedostatečnou výživou, ale i naopak přejídáním dochází k poškozování zdraví. Nevhodná výživa se podílí na vzniku celé řady chorob a také negativně ovlivňuje držení těla. Pokud je výživa nedostačující, tělesná hmotnost se neúměrně snižuje a organismu schází energie. Přichází rychlá unavitelnost, svalstvo ochabuje a následkem může být i špatné držení těla. V současné době ale představuje větší riziko opačný problém. Zvýšený příjem energie způsobený přejídáním vede k obezitě. Nadměrná tělesná hmotnost značně zatěžuje páteř, kyčelní a kolenní klouby a dochází rychleji k jejich opotřebení (Machová, 2010). Těžší člověk potřebuje k ovládání svého těla více síly, dříve se unaví, je méně obratný a svaly jsou obvykle ochablé. Následkem nejsou pouze rizika srdečně cévních onemocnění, ale často se vyskytují i problémy ortopedické (Dvořáková, 2011), mezi které patří i vadné držení těla. Pravidelný pohyb společně s vhodnou skladbou výživy je vhodným prostředkem k redukci tělesné hmotnosti a prevenci obezity. Mezi příčiny negativně ovlivňující držení těla lze zařadit i např. nošení nevhodné obuvi, nevhodnou velikost nábytku, nevhodné napodobování vzorů aj. Dalším důležitým aspektem pro správné držení těla je psychická rovnováha. Psychické rozpoložení se odráží v celkovém postoji a psychické projevy jako je např. stres, úzkost můžou držení těla negativně ovlivnit (Kolář, 2009). 1.5.3 Svalové dysbalance Správné držení těla je jedním ze základních předpokladů správného zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu. Příčinou vzniku vadného držení těla může být nerovnovážné napětí a nedostatečná funkce svalů, které držení těla zabezpečují. Nerovnováha je především mezi dvěma svalovými systémy lidského těla a způsobují ji přirozené vlastnosti daných svalů. Na jedné straně jsou svaly posturální (statické), které nejsou dostatečně pružné, omezují pohyb a mají tendenci se zkracovat. Tyto svaly zabezpečují vzpřímenou polohu těla a často se zapojují i do pohybu v místě, kterému neodpovídá jejich základní funkce. Na straně druhé jsou svaly dynamického charakteru (fázické), které nejsou dostatečně silné, pracují krátkodobě, brzy se unaví a mají tendenci ochabovat. Tyto svaly se podílejí na dynamických pohybech. Vyznačují se nižší silou, než jaká je k pohybům potřebná. Neplní svou funkci, kde by měly a přenechávají ji jiným svalům (Dvořáková, 2007). Svalová nerovnováha se často vyskytuje mezi dvojicemi protikladně působících svalů nebo svalových skupin, jde o tzv. zkřížený syndrom. V horní části trupu lze 20

pozorovat výskyt horního zkříženého syndromu, v dolní části dolního zkříženého syndromu (Hronzová, 2003). Svalová nerovnováha, neboli svalová dysbalance je základem vadného držení těla (Matoušová, 1989). Svaly s tendencí ke zkrácení a jejich vliv na držení těla -

hluboké svaly šíjové (prohloubená krční lordóza, záklon a předsun hlavy)

-

horní část svalů trapézových (ramena zvednutá vzhůru)

-

prsní svaly (stažená ramena vpřed uzavírající propadlý hrudník, zvětšená hrudní kyfóza, vystouplé lopatky)

-

svaly v oblasti beder (zvětšená bederní lordóza, špatné postavení pánve s náklonem vpřed, vystouplá břišní stěna)

-

ohybače a extensory kyčle (zvětšená bederní lordóza, špatné postavení pánve s náklonem vpřed, vystouplá břišní stěna)

-

svaly zadní strany nohou (vliv na postavení pánve, vliv na stereotyp chůze a jiné pohyby)

Svaly s tendencí ochabovat a jejich vliv na držení těla -

svaly předopáteřní (prohloubená krční lordóza, záklon a předsun hlavy)

-

svaly mezilopatkové (stažená ramena vpřed uzavírající propadlý hrudník, zvětšená hrudní kyfóza, vystouplé lopatky)

-

svaly břišní (zvětšená bederní lordóza, špatné postavení pánve s náklonem vpřed, vystouplá břišní stěna)

-

svaly hýžďové (zvětšená bederní lordóza, špatné postavení pánve s náklonem vpřed, vystouplá břišní stěna)

-

svaly plosky nohy (plochá noha)

Svalová nerovnováha daná přirozenými vlastnostmi jednotlivých svalů není jedinou příčinou vadného držení těla. Často je podpořena mnoha dalšími skutečnostmi. Dalšími příčinami vadného držení těla mohou být např. poruchy stavby dolních končetin, nebo zrychlený tělesný růst (Hošková a kol., 2012).

21

1.6

Prevence a terapie Problémy s držením těla se objevují už v dětství. Týkají se i dětí předškolního věku

a nejedná se pouze o vývojové odchylky charakteristické pro konkrétní věkové období. Pokud nejsou tyto problémy včas rozpoznány a řešeny, mohou být příčinou vzniku vážnějších poruch v dospělosti. Funkční porucha vadného držení těla v dětství je rizikovým faktorem pro vznik ortopedických vad páteře, včetně bolestivých vertebrogenních potíží v dospělém věku. Pozitivní je, že vadné držení těla je korigovatelné volním úsilím a přesně cíleným cvičením. 1.6.1 Péče o držení těla v mateřské škole Prevence vad držení těla je jedním z úkolů tělesné výchovy, a to už od předškolního věku. V mateřské škole napomáhá plnit tento úkol už samotná organizace celkového režimu dne. Během dne je vhodné střídat klidové a pohybové činnosti, vytvořit dostatek prostoru pro spontánní pohybové aktivity, podněcovat k vhodným pohybovým aktivitám náčiním a nářadím a v neposlední řadě zařazovat řízené pohybové aktivity včetně vyrovnávacích a formativních cvičení, které pozitivně ovlivňují svalovou souhru a spolupráci (Dvořáková, 2011). Aby záměrné cvičení na svalovou rovnováhu bylo účinné, musí splňovat určité náležitosti. Cvičení musí být přesně cílené na určitou oblast a provedené takovým způsobem, který odpovídá charakteru pozitivního ovlivnění hybného systému. Zjednodušeně řečeno, protahovat svaly s tendencí se zkracovat a zpevňovat svaly s tendencí ochabovat. Základní pravidla cvičení při vyrovnávání a prevenci svalové nerovnováhy: -

jasný cíl cvičebního účinku

-

stabilní a pohodlná poloha, zachování správné polohy v průběhu cviku

-

cvičit soustředěně, ne mechanicky

Protahování svalů s tendencí se zkracovat, uvolňování: -

uvolnění a soustředění se na pohyb

-

pohyby vedené, vyloučení švihový pohybů

-

protahování nesmí být bolestivé

-

správné dýchání, protahování převážně s výdechem

-

využití reflexních mechanismů (agonista napětí – antagonista útlum, gravitace, přiměřeného odporu nebo tlaku, poklesu svalového napětí při výdechu) 22

-

fixace centrálního a periferního úponu

-

protahování svalů zkrácených, s tendencí ke zkracování a hyperaktivních

Zpevňování svalů s tendencí ochabovat: -

volit jednoduché a snadné cviky

-

před zpevňováním hyperaktivní svaly uvolnit a protáhnout

-

posilovat ve zkrácení, přiblížení úponů

-

posilovat s výdechem (snižuje se nebezpečí zadržení dechu)

-

aktivovat pouze svaly oslabené, hyperaktivní ponechat

v relaxaci (předejít

k prohloubení svalové nerovnováhy a většímu útlumu svalů ochablých) Uvolňovací cvičení je zaměřené na určitý kloub nebo na určitý pohybový segment a zlepšení kloubní vůle. Protahovací cvičení zachovává nebo obnovuje fyziologickou délku svalů a vyrovnává nepoměr mezi hyperaktivními svaly a hypoaktivními antagonisty. Posilovací cvičení upravuje tonickou nerovnováhu a zvyšuje funkční zdatnost oslabených svalů (Hošková, 2012; Hronzová, 2003). Dalšími důležitými aktivitami, které podporují u dětí správné držení těla, jsou cvičení zaměřená na posílení HSSP a na aktivaci a posílení svalů nožní klenby. Vhodná jsou např. rovnovážná cvičení. K aktivaci svalů plosky nohy je důležité cvičit naboso. Velmi důležitým aspektem cvičení v mateřské škole je vhodná motivace. Pokud děti cvičí bez zájmu, cvičení je neúčinné a ztrácí svůj smysl (Dvořáková, 2011). S držením těla také úzce souvisí životní styl a psychická rovnováha. Součástí péče o držení těla v mateřské škole je také vedení dětí k vytváření zdravých životních návyků a postojů jako základů zdravého životního stylu, osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví a dovedností důležitých pro podporu zdraví, bezpečí a osobní pohodu (Smolíková a kol., 2004). Kromě tradičních metod cvičení, existují poměrně mladé metodiky a koncepty, které lze zařadit do výchovně vzdělávacího procesu v mateřské škole a využít je k prevenci a nápravě vadného držení těla dětí. 1.6.2 Spirální dynamika Švýcarský lékař Christian Larsen a fyzioterapeutka Yolande Deswarte společně s celým týmem lékařů, terapeutů, učitelů jógy a sportovních i tanečních expertů vyvinuli na základě 23

výzkumu vědecky fundovaný a pro praxi relevantní pohybový a terapeutický koncept tzv. spirální dynamiku. Tento koncept vznikl začátkem 80. let minulého století a je určený pro děti, dospělé, pacienty i sportovce. Spirální dynamika je pohybový koncept, který se zabývá držením a koordinací pohybového aparátu, jeho trojrozměrnou hybností. Tento koncept bývá označován jako návod na použití vlastního těla. Spirální dynamika přirovnává pohybovou koordinaci člověka k pohybovým a strukturálním principům přírody. Vychází z principu polarity, se kterým se v přírodě setkáváme všude. Protikladné síly na sebe vzájemně působí a navzájem se podmiňují. Nepopisuje tedy anatomii člověka a lidský pohyb v tradičním slova smyslu. Nahlíží na ně také z hlediska principu polarity a spirály. V kosterní soustavě lze definovat pohybové jednotky, které jsou funkčně a strukturálně spojeny skrze dva póly a mezi kterými dochází k vlnovitým a spirálovitým pohybům. Pokud se člověk pohybuje podle zákonitostí spirální dynamiky, znamená to, že se pohybuje anatomicky správně. Jde o pohyb, který odpovídá struktuře, umožňuje lehkost, ekonomičnost a efektivnost. Důležitým aspektem je vlastní vnímaní, senzorika a vědomé řízení pohybu, motorika. (Lauper, 2007). Samotné cvičení formou spirální dynamiky neprobíhá tradičními způsoby. Není k němu potřebný žádný klasický cvičební plán. Jde především o rozvoj cítění a uvědomování si vlastního těla a na základě této schopnosti se vědomě snažit učit a postupně naučit správné anatomické postoje a koordinované pohyby. Cvičení probíhá formou běžných každodenních činností, ze kterých se stávají anatomicky vysoce účinné cviky. Nové uvědomění si svého těla, svého postoje v průběhu pohybu vede k vědomé změně nezdravého vzorce držení těla a pohybu (Larsen, Larsen, Hartelt, 2010). Spirální dynamika vlastně pracuje s přetvořením nesprávných pohybových stereotypů. Ty jsou zakódovány v mozku, který je zvyklý řídit a vést pohyb určitým zafixovaným způsobem. Z tohoto důvodu se jedná o dlouhodobou záležitost a je potřeba dostatek času a trpělivosti, než se pozitivní změny projeví. Využití spirální dynamiky v mateřské škole je velmi vhodné, a to především z důvodu rozvoje cítění a uvědomování si vlastního těla. Cvičení lze provádět kdykoli během dne formou nejrůznějších her, které mají vztah k běžným každodenním činnostem. Hry a cvičení podle konceptu spirální dynamiky lze zařadit i do cvičebních celků a využít je v řízených pohybových aktivitách. Vhodné je především spojení tohoto konceptu se cvičením jógy. Dětská jóga také velmi významně přispívá k rozvoji schopnosti vnímání vlastního těla.

24

1.6.3 Oscilačně – antigravitační metoda Oscilačně- antigravitační (O-A) metoda, tzv. Kocouří cviky, je poměrně novou metodou vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému. Autorkou této metody je doktorka pedagogiky Olga Chválová. Princip O-A metody vychází z vlastního vysvětlení příčiny vzniku funkčních poruch pohybového systému. Příčiny shledává v reakci organismu na neexistenci přirozeného mechanismu, kterým by se pohybový systém člověka mohl bránit vlivu gravitace. O-A metoda člověku umožňuje cvičením vytvořit takový specifický mechanismus, který umožní pohybovému systému člověka se trvalému vlivu gravitace na lidský organismus aktivně bránit. O-A metodu tvoří dva základní momenty, antigravitační a oscilační. Antigravitační moment je aktivní vytažení proti směru gravitace. Zprostředkovává aktivní uspořádávání těla člověka v podélné ose ve všech polohách a pohybových situací a rozvíjí schopnost tělo v podélné ose vytáhnout. Oscilační moment je provedení pohybu s maximální uvolněností z jedné krajní polohy do druhé. Tento pohyb se provádí v mezích aktuální volnosti kloubu a jeho dráhu určuje anatomická stavba kloubu. Pohyb lze provádět i proti odporu, ale takovým způsobem, kdy postačí vyvinout co nejmenší možné úsilí, kterým lze daný pohyb provést. Během cvičení jsou oba momenty neustále vzájemně propojeny. Dalším důležitým aspektem této metody jsou princip maximální uvolněnosti při pohybu a princip minimálního svalového úsilí. Základem vyrovnávání O-A metodou je cvičení ve stoji, kdy dochází k největšímu efektu na držení těla. Důležitou součástí samotného cvičení je hudba. Podporuje uvolněnost a rytmičnost pohybu. Dalším z charakteristických znaků cvičení je postup od jednoduchého základního pohybu k velmi rozsáhlému a komplexnímu pohybu. O-A metoda je vhodná pro všechny věkové skupiny mužů i žen a lze ji aplikovat po určitých úpravách v mateřské škole ve skupině nejstarších dětí. Tato nová metoda zdravotní tělesné výchovy navazuje na domácí tradice všeobecně zaměřené tělovýchovy a určitě stojí za pozornost (Chválová [online]). 1.6.4 Senzomotorická stimulace Metoda senzomotorická stimulace (SMS) vznikla v šedesátých letech minulého století a je založena na neurofyziologickém podkladě. Na rozvoji SMS se velmi zásadně podílel Vladimír Janda, který vyšel z prací anglického ortopeda Freemana a ze studií Hervéoua a Mésséana. Janda společně se svými kolegyněmi Kabelíkovou a Vávrovou metodu SMS 25

velmi podrobně rozpracovali a jejich poznatky jsou často používány nejen u nás, ale i ve světě (Pešlová, Bílková [online]). Senzomotorika spojuje motorické a senzorické složky pohybu. Obě dvě složky jsou úzce propojené. Zatím co motorická složka zajišťuje provedení pohybu, senzorická složka dodává potřebné informace ke správnému a koordinovanému provedení pohybu prostřednictvím vnímání smysly. Svaly reagují na daný podnět po té, co centrální nervový systém vyhodnotí informace zprostředkované danými receptory. Cílem senzomotorické stimulace je dosažení automatické aktivace potřebných svalů na takové úrovni, aby byl pohyb co nejméně náročný a přesto plně koordinovaný. Tohoto stavu lze dosáhnout pomocí motorického učení. Senzomotorika vychází ze dvou stupňů motorického učení. V prvním stupni jde především o zvládnutí nového pohybu a vytvoření funkčních drah mezi ovlivňovanou částí těla a centrální nervovou soustavou. Tento stupeň je velmi náročný. Při učení pohybu se výrazně zapojuje mozková kůra a je nutné se na daný pohyb dobře soustředit. Postupně se CNS snaží řízení pohybu přesunout na nižší podkorovou úroveň. Tento stav nastává ve druhém stupni, kdy se činnost zautomatizuje a poté už je řízení pohybu méně náročné a méně únavné. Druhý stupeň motorického učení urychlujeme právě pomocí SMS. Metodou SMS lze ovlivnit také postavení a udržení vzpřímeného držení těla, tedy základní pohybové vzory člověka (sed, stoj, chůze). SMS pozitivně napomáhá v přetváření pohybových stereotypů, kdy jejím prostřednictvím lze dosáhnout rychlé aktivace svalů potřebných pro správné udržení těla nejen ve stoji a vsedě. Pro trénink v rámci SMS se vedle základních senzomotorických cviků (píďalka, malá noha, atd.) využívá soustava balančních cvičení v různých výchozích polohách. Základem cvičení je vychylování jedince nebo podložky z rovnovážného postavení. Cvičení probíhá nejdříve na pevné podložce. Postupně se zvyšují nároky a cvičí se také na labilních plochách. Balancováním na labilních plochách se docílí aktivace propriocepce (hlubokého čití) a tím zlepšení aktivace příslušných nervových drah. Cvičení má také pozitivní vliv na svalové napětí mezi jednotlivými částmi pohybového aparátu. SMS pomáhá podvědomě zapojit do pohybu vůlí těžko ovlivnitelné svaly a tím zautomatizovat jejich aktivitu. Ke cvičení se používá celá řada pomůcek (kulové a válcové úseče, balanční sandály, mini trampolíny, nafukovací míče, pěnové balanční plošiny, postumored, propriomed, bosu, čočky plněné vodou nebo vzduchem aj.). 26

Využití SMS je velmi široké. Je používaná zejména ve fyzioterapii, nejen pro léčbu, ale i prevenci, dále např. v tréninku fitness a sportu. Možnosti využití senzomotoriky: -

kloubní nestabilita (zejména nestabilita kloubů hlezenních, kolenních, ramenních, segmentů páteře…)

-

nedostatečná fixace svalstva pánve u chronických vertebrogenních algických syndromů

-

vadné držení těla

-

pooperační stavy pohybového aparátu (hlezenní kloub, kolenní kloub, kyčelní kloub, páteř, ramenní kloub atd.

-

skoliózy

-

mozečkové a vestibulární poruchy, poruchy hlubokého čití (propriocepce)

-

stavy vyžadující funkční stabilizaci páteře

-

udržení tělesné kondice, zdatnosti

-

zlepšení vzpřímeného držení těla

-

zlepšení rovnováhy

-

odstranění špatných fixovaných pohybových stereotypů, získání nových

-

aktivace inhibovaných (utlumených) svalů

-

zlepšení pohybové koordinace a obratnosti

-

zrychlení reakce svalů

SMS se pozitivně podílí na zkrácení doby regenerace po zranění či operačních zákrocích. Velmi často je také metoda SMS využívána ve sportu, protože díky ní dochází ke zlepšení reakční schopnosti organismu na podmínky terénu a zároveň posiluje svalstvo pohybového aparátu (Pešlová, Bílková [online]; Flusserová, 2008[online]). Metodu SMS lze využít i v rámci pohybových aktivit v mateřské škole. Cvičení s balančními pomůckami můžeme zařadit do řízených i spontánních pohybových aktivit. Rizikem při jejich využití v MŠ je často omezený prostor, případně jejich nedostatečný počet. Proto je vhodné zařadit i cvičení s menšími skupinkami, kdy balanční pomůcky mohou být jedním stanovištěm. Také je vhodné mít tyto pomůcky v nabídce v rámci spontánních her (Dvořáková, 2011). Velmi důležité je naučit děti zaujmout správnou základní polohu, od které se poté odvíjí další cvičení. Metoda SMS je v období předškolního věku velmi přínosná i v rozvoji cítění a uvědomování si svého těla. 27

2

PRAKTICKÁ ČÁST

2.1

Cíle, hypotézy

2.1.1 Cíl práce Cílem práce je zjistit držení těla dvou skupin předškolních dětí v regionu Příbrami a porovnáním těchto skupin ověřit souvislost mezi držením těla a vhodným cíleným cvičením zaměřeným na oblasti svalů zajišťující posturální funkci těla. 2.1.2 Hypotézy Pro tento účel jsem zvolila hypotézy, kdy předpokládám, že: H1: Vadné nebo špatné držení těla na počátku šetření bude obdobné u obou skupin předškolních dětí, rozdíl bude činit maximálně 5 %. H2: Vadné nebo špatné držení těla bude na počátku šetření vyšší než 30 % u obou testovaných skupin předškolních dětí. H3: Pravidelné cílené cvičení trvající 7 měsíců, zlepší držení těla minimálně u 60 % dětí z experimentální skupiny, které měly na počátku šetření klasifikaci vadného a špatného držení těla. H4: Kontrolní skupina bude mít na konci šetření stejné hodnoty držení těla jako na počátku experimentu. 2.1.3 Úkoly postupu práce Formulované hypotézy a naplnění cíle vyžadují následující postup práce s plněním konkrétních úkolů: 1. Zvolit vhodný test k hodnocení držení těla s ohledem na věk předškolních dětí. 2. Provést pilotní šetření pod supervizí odborníka a případně provést úpravu testu s ohledem na skupinu dětí předškolního věku. 3. Vybrat dvě obdobné skupiny dětí předškolních dětí. 4. Vyšetřit a zhodnotit držení těla obou skupin dětí. 5. Na základě výsledků šetření vybrat vhodné cvičení cílené na držení těla a zpracovat cvičební program s ohledem na věk předškolních dětí. 6. Provádět pravidelně cílené cvičení na držení těla nejméně po dobu šesti měsíců. 7. Provést závěrečné šetření, zhodnotit výsledky a vyvodit závěry 28

2.2

Metody práce Hlavní metodou mého výzkumného šetření je experiment s experimentální a kontrolní

skupinou. K posouzení úrovně držení těla jsem zvolila dva následující testy. Prvním z nich je hodnocení držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera, který jsem doplnila druhým testem držení těla podle Matthiase. Oba tyto způsoby hodnocení držení těla řadíme do statických vyšetření. Kromě posouzení držení výše uvedenými dvěma testy jsem použila metodu pozorování. 2.2.1 Hodnocení držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera Hodnocení držení těla touto metodou sleduje pět oblastí (držení hlavy, hrudník, břicho, křivku zad a držení v čelní rovině) a provádí se pomocí verbální škály a tzv. siluetografů pro hochy a děvčata (obr. 1).

Obrázek 1. Hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera (Haladová, Nechvátalová, 2010)

Škála kvalitativního hodnocení postupuje od nejlepšího posturálního stereotypu po nejhorší. Na základě získaných výsledků klasifikujeme držení těla jako výtečné, dobré, chabé a špatné. A. Výtečné držení těla: a) hlava vzpřímená, brada zatažena b) hrudník vypjat, sternum tvoří nejvíce prominující část těla c) břicho zatažené, oploštělé 29

d) zakřivení páteře v normálních hranicích e) boky, taile a trojúhelníky thorakobrachiální souměrné, lopatky neodstávají, obrys ramen je ve stejné výši B. Dobré držení těla: a) hlava lehce nachýlena dopředu b) hrudník lehce oploštěný c) dolní část břicha oploštělá, ale ne plochá d) zakřivení páteře lehce zvětšena nebo oploštěna e) lopatky mírně odstávají nebo souměrnost obrysu ramen lehce porušena C. Chabé držení těla: a) hlava skloněna dopředu nebo zakloněna b) hrudník plochý c) břicho chabé, tvoří nejvíce prominující část těla d) zakřivení páteře zvětšena nebo oploštěna e) lopatky odstávají, nestejná výše ramen, lehká boční úchylka páteře, bok mírně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální mírně asymetrické D. Špatné držení těla: a) hlava značně zakloněna b) hrudník vpadlý c) břicho zcela ochablé a prominuje dopředu d) zakřivení páteře značně zvětšena e) lopatky značně odstávají, ramena zřetelně nestejně vysoko, značná boční úchylka páteře, bok zřetelně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální zřetelně asymetrické (cit. Haladová, Nechvátalová, 2010, s. 85) Vyšetření probíhá pohledem případně pohmatem zepředu, zboku a zezadu. Při vyšetřování se postupuje směrem kaudálním (od hlavy směrem dolů). K tomuto testu jsem ještě přiřadila hodnocení dolních končetin, protože pilotní vyšetření ukázalo značné nedostatky u dětí v této oblasti, především u nožní klenby. Vyhodnocování jsem nedělala zcela podle této metody, ale zjednodušila jsem si ho posouzením a zhodnocením každé oblasti zvlášť. K tomuto účelu jsem využila klasifikaci držení těla podle metody Jaroše a Lomíčka. Systém tohoto hodnocení je založený na bodování jednotlivých oblastí od 1 do 4 bodů. Jednotlivé komponenty označené A, B, C, D, byly 30

hodnoceny body 1- 4. Držení těla hodnotí součet bodů a klasifikace dolních končetin se píše jako index ve formě zlomku (Matoušová 1992). Klasifikace držení těla: -

Dokonalé držení těla (5 bodů)

-

Dobré držení těla (6- 10 bodů)

-

Vadné držení těla (11- 15 bodů)

-

Velmi špatné držení těla (15- 20 bodů)

Kombinace hodnocení držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera a vyhodnocení výsledků podle metody Jaroše a Lomíčka byla možná z důvodu značné podobnosti obou vyšetřovacích metod. Tímto způsobem jsem zhodnotila vstupní i výstupní šetření držení těla obou skupin dětí. 2.2.2 Test držení těla podle Matthiase Test držení těla podle Matthiase je jednoduchý, relativně spolehlivý a plně vyhovuje potřebám běžné praxe. Základem tohoto testu je skutečnost, že při posturálním oslabení je možné zaujmout tzv. aktivní držení těla jen na omezenou dobu. Test je možné provádět u dětí od 4 let. Během testování jsem dítěti vysvětlila a předvedla základní polohu, kdy je potřeba zaujmout stoj, zcela se napřímit a současně předpažit. V tomto postoji jsem dítě ponechala po dobu 30 sekund (obr. 2). Hodnotící škála obsahovala tři stupně od 1 do 3: 1. Dobré držení těla- zaujmutí správného postoje, ten se během testu výrazně nezmění 2. Vadné držení těla- menší odchylky v postoji během trvání testu, sklon hlavy a horní části trupu zad, pokles ramen, případně i předních končetin, prohýbání v bedrech, vyklenutí břicha 3. Špatné držení těla – dítě není schopno správný postoj zaujmout, velmi výrazné změny v postoji během trvání testu

31

Obrázek 2. Test držení těla podle Matthiase (Haladová, Nechvátalová 2010)

Hodnotila jsem vstupní a konečný postoj a při vyhodnocování jsem se přikláněla ke konečné hodnotě. 2.2.3 Metoda pozorování Při realizaci experimentu jsem pozorovala chování dětí. Zaměřila jsem se na jejich reakce, pokroky, ale i problémy při cvičení. Vše důležité jsem zaznamenávala, průběžně vyhodnocovala a následně opět využívala při tvorbě dalších cvičebních jednotek a při průběžném plánování dílčích částí cvičebního programu.

2.3

Strategie výzkumu

2.3.1 Pilotní šetření Výzkumu předcházelo pilotní šetření, které proběhlo v červnu 2013. Tohoto šetření se zúčastnilo 10 dětí z mateřské školy, kde jsem zaměstnaná. Vedla ho paní Žaneta Janalíková, která je velmi zkušená fyzioterapeutka. Kromě oblasti fyzioterapie má i mnohaleté zkušenosti s vedením cvičení dětí i dospělých. Je instruktorkou dětského aerobiku a instruktorkou Body & Mind. Hlavním cílem tohoto šetření bylo prakticky mě seznámit s postupy při vyšetřování držení těla předškolních dětí. Společně jsme ověřovaly vybrané testy, které byly částečně upraveny, aby vyhovovaly dané skupině dětí předškolního věku a zjednodušily celkové vyhodnocování. Pilotní šetření bylo také důležité pro zjištění a následné zajištění co možná nejlepších podmínek během samotného výzkumu.

32

2.3.2 Charakteristika výzkumného souboru Výzkumné šetření probíhalo v Mateřské škole Příbram ve školním roce 2013- 2014. Tato mateřská škola je čtyřtřídní a nachází se na okraji města, blízko historického centra. Do realizace výzkumu se zapojilo 49 dětí ze dvou tříd. Věkové složení obou tříd bylo obdobné. Třídy byly věkově homogenní a děti, které se zapojily do výzkumného šetření, dosahovaly na začátku experimentu věku 5- 6 let. Tři děti byly starší z důvodu odkladu povinné školní docházky. Děti z jedné třídy tvořily experimentální skupinu (skupina A) a z druhé třídy skupinu kontrolní (skupina B). V každé skupině bylo na počátku šetření 26 dětí. Šetření bylo dokončeno s 24 dětmi ve skupině A, a 25 dětmi ve skupině B. Jedno z dětí bylo dlouhodobě nemocné a další dvě z důvodu stěhování změnily v průběhu školního roku i mateřskou školu. V mateřské škole pracuji jako učitelka a v době šetření jsem byla třídní učitelkou jedné z těchto tříd, konkrétně experimentální skupiny. 2.3.3 Výzkumné šetření Výzkumné šetření bylo započato v září 2013. Na třídních schůzkách obou tříd jsem seznámila rodiče s podrobnostmi tohoto šetření.

Předložila jsem jim k podpisu písemné

prohlášení, ve kterém souhlasí s účastí svého dítěte na tomto výzkumu včetně vstupních a výstupních testů držení těla (Příloha 1). Schůzek rodičů se také zúčastnila paní Janalíková, aby ji rodiče měli možnost osobně poznat. Vstupní vyšetření probíhalo během měsíce září 2013 v prostorách mateřské školy. Testovalo se vždy dopoledne v menší místnosti (tzv. pokojíček), která je dostatečně světlá, teplá, klidná a prostředí je dětem důvěrně známé. Děti byly vyšetřované ve spodním prádle a bosy. Testování jsem prováděla já osobně pod supervizí fyzioterapeutky paní Janalíkové. Ta zaznamenávala zjištěné hodnoty a v případě nepřesného zjištění a hodnocení z mé strany na nedostatky upozornila a hodnocení opravila, případně doplnila. Závěrečné vyšetření proběhlo obdobným způsobem v květnu 2014. Skupina A se od začátku října 2013 do konce dubna 2014 účastnila speciálního pohybovému programu, který byl připraven na základě podkladů ze vstupního vyšetření držení těla. Program byl průběžně vyhodnocován a aktualizován v závislosti na pokrocích, kterých děti postupně dosahovaly. Vznikal ve vzájemné spolupráci paní Janalíkové, mojí

33

kmenové kolegyně a mě. Skupina B měla „běžný režim“ dle svého třídního vzdělávacího programu. 2.3.4 Charakteristika a realizace cvičebního programu Pohybový program, který byl součástí výzkumu, probíhal 7 měsíců. Speciální pohybové aktivity byly součástí každého dne formou řízených a spontánních činností. Základ pohybového programu tvořila kombinace cvičení zdravotní tělesné výchovy zaměřené na vyrovnávání svalových dysbalancí a posílení svalů nožní klenby, metody SMS a hry a cvičení na principu konceptu spirální dynamiky. Stěžejní část programu pravidelně doplňovala cvičení s prvky jógy, dechová a relaxační cvičení. Všechna tato cvičení jsme zvolily v závislosti na výsledcích vstupních testů držení těla skupiny A. Řízené činnosti byly součástí každého dne. Dvakrát týdně vyjma vánočních prázdnin byly během dopoledne realizovány 45 – 60 minutové cvičební jednotky. Jedna cvičební jednotka probíhala v MŠ pod mým vedením, druhá ve sportovním klubu pod vedením paní Janalíkové. Zbývající dny jsem zařazovala cvičební jednotky menšího rozsahu, které probíhaly v rámci ranního cvičení. Výše uvedené aktivity doplňovaly každodenní velmi krátké pohybové chvilky. Cvičební jednotka, která probíhala v mateřské škole ve třídě pod mým vedením, obsahovala především tradiční cvičení zdravotní tělesné výchovy na prevenci vzniku a vyrovnávání svalových dysbalancí. Často byla zařazována i cvičení s prvky jógy. Během těchto cvičení mi pomáhala moje kmenová kolegyně. Děti byly rozděleny na dvě menší skupiny. Jedna skupina se mnou cvičila a druhé se věnovala moje kolegyně ve vedlejší místnosti tzv. pokojíčku, kde probíhaly činnosti jiného charakteru dle TVP. V případě příznivého počasí byla s dětmi i venku na školní zahradě. Tímto způsobem byly děti rozděleny dvakrát v týdnu. Jeden den cvičila jedna skupina dětí, následující den se vystřídaly. Ve výjimečných případech, většinou z důvodu nepřítomnosti mojí kolegyně, cvičební jednotka proběhla jedno týdně za přítomnosti všech dětí najednou. Druhá hodina, kterou vedla paní Janalíková, probíhala v sále sportovního klubu, kde pracuje. Obsahem těchto cvičebních jednotek byla dětská jóga a cvičení formou SMS za využití nejrůznějších typů balančních pomůcek. Cvičily všechny děti najednou a kromě mě a vedoucí cvičební jednotky se cvičení účastnila i moje kolegyně. Obě dvě jsme asistovaly paní Janalíkové a pomáhaly dětem při samotném cvičení. 34

Cvičební jednotky jsem průběžně sestavovala za pomoci paní Janalíkové a využití odborné literatury. Využívala jsem především praktické části knih, které obsahují nejen vhodná doporučení při cvičení, ale především širokou zásobu cviků. Cvičební jednotky byly dostatečně pestré, průběžně motivované a probíhaly především formou her.

Volba

jednotlivých cviků odpovídala možnostem a úrovni motorického a psychického vývoje dětí. Každý nový cvik byl dětem vždy dostatečně přiměřeně vysvětlený a současně přesně předvedený. Chyby při nácviku a v průběhu celého cvičení jsme se snažily vždy ihned opravit slovně, případně pohmatem. Další součástí programu byly cvičební jednotky menšího rozsahu, které probíhaly také řízenou formou v rámci ranního cvičení. Tyto jednotky jsem vedla já nebo moje kolegyně. Obsahem těchto kratších pohybových jednotek bylo kromě výše uvedených cvičení (zdravotní TV, SMS, dětská jóga) také cvičení na posílení svalů nožní klenby a cvičení a hry na principu konceptu spirální dynamiky. Koncept spirální dynamiky se stal nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a prostupoval mnoha aktivitami v průběhu dne. Cvičení na nožní klenbu jsme dále s kolegyní pravidelně zařazovaly v odpoledních hodinách. Šlo o velmi krátké pohybové chvilky před nebo po odpoledním odpočinku. Děti prováděly jednoduché cviky v poloze vsedě nebo vleže. Postupně se také naučily jednodušší postupy masáže chodidel a ta si navzájem masírovaly. Kromě zaměření na cvičení nožní klenby byly pravidelně zařazovány krátkodobé pohybové chvilky i s jiným obsahem cvičení. Během programu dále děti absolvovaly 10 lekcí kursu plavání. Lekce probíhaly pravidelně jednou týdně a trvaly cca 45 minut. Tento kurs vedly instruktorky plavání, zaměstnanci plaveckého bazénu v Příbrami. Kurs byl zajištěný už od minulého školního roku. Nebyl tedy cíleně zařazen do programu, ale stal se jeho součástí. Plavecký kurs probíhá v naší mateřské škole pravidelně jednou ročně a je součástí školního vzdělávacího programu. Plavecký kurs proběhl ve stejné formě i u kontrolní skupiny. Do cvičebního programu jsem zařadila i občasné návštěvy ledové plochy. Šlo spíše o menší zpestření, kdy děti nebruslily, ale na ledě se pouze klouzaly na dvounožových bruslích. Klouzání je výborným cvičením rovnováhy, které má pozitivní vliv na držení těla. Z bezpečnostních důvodů muselo mít každé dítě vhodné oblečení, helmu a silnější rukavice. Tato aktivita probíhala díky podpoře HC Příbram. Velmi důležitou součástí programu byly spontánní pohybové aktivity ve třídě a při pobytu venku. Snažila jsem se vytvořit takové podmínky, aby děti měly dostatek možností pohybovat 35

se spontánně a současně tím pozitivně podporovat své držení těla. Správné držení těla podporuje dostatek spontánního pohybu už sám o sobě, ale samotné podmínky sehrávají také velmi významnou roli. Je důležité, aby děti měly dostatek prostoru, času a vhodně zvolené podnětné pomůcky pro výběr různorodých pohybových aktivit. Při pobytu ve třídě byly spontánní pohybové aktivity realizovány v předem určeném prostoru a výběr aktivit jsem se snažila ovlivnit nabídkou nejrůznějších typů pomůcek. Děti měly kromě jiného pravidelně k dispozici i balanční pomůcky. Většina spontánních pohybových aktivit probíhala při pobytu venku. Naše mateřská škola má k dispozici dvě školní zahrady. První z nich, prostorově menší, je součástí areálu mateřské školy. Tato zahrada bezprostředně navazuje na budovu MŠ a nachází se na ní dvě pískoviště a několik herních sestav různých typů prolézaček. Tuto zahradu jsme využívali většinou v odpoledních hodinách po poledním odpočinku. Druhá školní zahrada, která se nachází asi 5 minut chůze od MŠ, je podstatně prostornější. Jako výhodu spatřuji její členitější terén. Zahrada je umístěna v mírném kopci a je osázena mnoha ovocnými stromy. Součástí této zahrady nejsou žádné sestavy herních prvků, vypadá spíše jako sad. Kromě těchto dvou školních zahrad jsme s dětmi pravidelně chodili do blízkého okolí MŠ. Vzhledem k tomu, že se naše MŠ nachází na okraji města, máme dosti široké možnosti, kde trávit s dětmi čas při pobytu venku. Rozmanitý členitý terén poskytoval dostatek příležitostí ke spontánním pohybovým aktivitám pozitivně podporujícím držení těla dětí. Také jsme navštěvovali veřejná městská dětská hřiště, kde děti měly možnost využít jiné typy prolézaček. Kontrolní skupina měla také dostatek spontánních aktivit ve třídě i při pobytu venku. Ve třídě ale nebyly nabízeny pomůcky podporující pohybové aktivity v takové míře, jako u experimentální skupiny. Pobyt venku probíhal většinou v prostředí školních zahrad s občasnými vycházkami do okolí MŠ. Rozdíl byl především v celkovém čase stráveném venku, kdy experimentální skupina chodila ven na delší dobu.

2.4

Výsledky výzkumu

2.4.1 Výsledky vstupního hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera Průměrnou hodnotou skupiny A u vstupního hodnocení držení těla podle Kleina, Thomase a Mayera byl počet 10,4 bodů (Příloha 2). Tato hodnota je hraniční mezi dobrým a vadným držením těla. Přestože průměrná hodnota vykazuje celkem dobrý stav držení těla této skupiny dětí, jednotlivě situace už tak uspokojivá není. Z počtu 24 dětí 11 dětí 36

vykazovalo hodnoty 11 bodů a více, což znamená, že byly zařazeny do skupiny vadného držení těla. Dvě z těchto dětí dosahovaly dokonce hodnoty 15 bodů. Tato hodnota už hraničí s klasifikací velmi špatného držení těla. Jedno dítě dokonce tuto hranici překročilo s celkovým počtem 16 bodů. Výsledné průměrné hodnoty se pohybovaly v pásmu od 6- 16 bodů. Většina dětí byla zařazena pouze do dvou úrovní držení těla. Výtečného držení těla nedosáhl nikdo a velmi špatného pouze jedno dítě (Graf 1). Výsledek vstupního hodnocení u skupiny A potvrzuje hypotézu č. 2. Celkově skupina B při vstupním hodnocení dosahovala průměrné hodnoty 10,6 bodů (Příloha 3). Tato hodnota se přibližuje klasifikaci dobrého držení těla. Jednotlivě této úrovně dosáhlo 14 dětí z celkového počtu 25 dětí. Zbývajících 11 dosáhly součtem jednotlivých komponent úrovně vadného držení těla. Výsledné průměrné hodnoty se pohybovaly v pásmu 7- 14 bodů (Graf 1). Celkový výsledek vstupního hodnocení také potvrzuje hypotézu č. 2.

Graf 1. Procentuální srovnání výsledků vstupního vyšetření DT - A versus B

Průměrné hodnoty jednotlivých komponentů u skupiny A se výrazně liší (Graf 2). Nejhorší výsledky byly zaznamenány v oblasti horní části trupu při pohledu zezadu s průměrnou hodnotou 2,54. Za znepokojivé považuji, že ani jedno dítě nedosáhlo v této oblasti bodového ohodnocení 1 (Příloha 2). Nejlepší výsledky byly zjištěny v oblasti držení hlavy s průměrnou hodnotou 1,5. Pouze u jednoho chlapce byla zaznamenána hodnota 3. Důvodů může být dle mého názoru hned několik. Tento chlapec je velice drobný, slabší tělesné konstituce a také mu v době probíhajícího cvičebního programu byla diagnostikovaná oční vada. Ze zjištěných hodnot jednotlivých komponentů lze předpokládat, že hypotéza č. 2 bude s největší pravděpodobností potvrzena.

37

Nejhorší výsledky hodnocení jednotlivých komponentů byly u skupiny B zaznamenány v oblasti břicha (Graf 2). Průměrná hodnota dosahovala 2, 64. Nejlepší výsledky byly zjištěny v oblasti hlavy s průměrnou hodnotou 1, 64. Také u této skupiny nebyla ani u jednoho dítěte v oblasti horní části trupu při pohledu zezadu zjištěna hodnota 1. Kromě této oblasti této hodnoty nikdo nedosáhl ani v oblasti břicha, zde se dokonce objevila dvakrát hodnota 4 (Příloha3). Tyto hodnoty také vedou k předpokladu potvrzení hypotézy č. 2.

Graf 2. Srovnání vstupních průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT - A versus B

Pokud srovnáme celkové průměrné výsledky obou dvou skupin, můžeme vidět, že se příliš neliší. V celkovém hodnocení držení těla je rozdíl minimální, pohybující se v rozdílu necelých 2-5 % (Graf 1). Tato skutečnost potvrzuje hypotézu č. 1. V jednotlivých komponentech je rozdíl patrnější, ale ne příliš výrazně (Graf 2). Kromě oblasti břicha a horní části trupu při pohledu zezadu je i výsledné pořadí stejné. U obou dvou skupin nejlépe dopadlo hodnocení hlavy, další v pořadí je oblast hrudníku, následuje zakřivení páteře a čtvrtým v pořadí je hodnocení dolních končetin. Tyto výsledky podporují hypotézu č. 1. 2.4.2 Výsledky výstupního hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera Po ukončení cvičebního programu ve skupině A, proběhlo výstupní hodnocení držení těla u obou dvou skupin. Průměrná hodnota skupiny A dosahovala 9,42 bodů (Příloha 4). V celkovém průměru došlo ke zlepšení téměř o celý jeden bod, což považuji za velký úspěch. Celkem 17 dětí dosáhlo hodnocení dobrého držení těla. Zbývajících 7 mělo hodnoty, které splňovaly úroveň vadného držení těla. V pásmu výtečného a velmi špatného držení těla se nenacházel nikdo (Graf 3). Celkem se v závěrečné klasifikaci do lépe hodnoceného pásma 38

posunulo 45,46 % dětí ze skupiny A. Na základě tohoto výsledku hypotéza č. 3 nebyla potvrzena. Za úspěch považuji, že se u žádného z dětí držení těla nezhoršilo. Nejvýraznějšího zlepšení dosáhla jedna dívka, která z původní hodnoty 15/3 dosáhla zlepšení až na hodnotu 10/2. Tento konkrétní úspěch byl pravděpodobně velkou mírou podpořen přístupem rodičů této dívky. Po seznámení se vstupním hodnocením jejich dcery pravidelně docházeli na cvičení k fyzioterapeutovi a dle matky, denně doma s dcerou cvičili.

Graf 3. Procentuální srovnání výsledků DT skupiny A - Vstup versus Výstup

Při srovnání průměrného hodnocení jednotlivých komponentů před zahájením cvičebního programu a po jeho ukončení k největšímu zlepšení došlo v oblasti dolních končetin (Graf 4). Naopak žádný posun nenastal v oblasti hlavy a krku. Přestože nedošlo k žádnému zlepšení, je při závěrečném hodnocení tato oblast stále nejlepší stejně jako při vstupním hodnocení. I přes zlepšení průměrného hodnocení většiny jednotlivých komponentů, nelze potvrdit hypotézu č. 3.

Graf 4. Srovnání průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT skupiny A - Vstup versus Výstup

39

Celkový průměr hodnoty skupiny B se při výstupním hodnocení mírně zhoršil, a to z hodnoty 10,6 na 10,96 bodů (Příloha 5). Toto zhoršení se projevilo i v celkové klasifikaci držení těla, kdy 12 dětí dosáhlo úrovně dobrého držení a 13 dětí úrovně vadného držení těla (Graf 5). Konkrétně nastaly dvě situace. Některé děti se v hodnocení mírně zhoršily, jiné dosáhly stejných hodnot a pouze u jedné dívky došlo ke zlepšení o 2 body (Příloha 5). Toto zlepšení bylo pravděpodobně opět způsobeno přístupem rodičů, kdy po zjištění výsledků vstupního

hodnocení

a po konzultaci

s pediatrem

pravidelně docházeli

s dcerou

na rehabilitační cvičení a na cvičení do Sokola. Vzhledem ke zhoršení celkové klasifikace držení těla a posunutí 8 % dětí do horšího pásma hodnocení nelze potvrdit hypotézu č. 4.

Graf 5. Procentuální srovnání výsledků DT skupiny B - Vstup versus Výstup

Příliš velké rozdíly nejsou patrné ani při srovnání průměrných hodnot jednotlivých komponentů vstupního a výstupního hodnocení držení těla (Graf 6). Kromě oblastí nohou, kde došlo k mírnému zlepšení, oblasti hlavy a hrudníku, kde nedošlo k žádnému posunu, lze vidět v ostatních oblastech mírné zhoršení. Nejvýraznější je zhoršení průměrné hodnoty hodnocení horní části trupu při pohledu zezadu o 0,24 bodu. Přesto se skupina jako celek zhoršila, a proto hypotéza č. 4 nemůže být potvrzena.

40

Graf 6. Srovnání průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT skupiny B - Vstup versus Výstup

Porovnáním průměrných výsledků

výstupního hodnocení obou skupin můžeme

pozorovat značné rozdíly, kdy skupina A dosahuje lepších výsledků jak v celkové klasifikaci držení těla, tak v hodnocení jednotlivých komponentů (Graf 7, Graf 8). Výjimku tvoří oblast hrudníku. Přestože skupina B dosahuje lepších hodnot, nedošlo u ní k žádnému posunu (Graf 6), zatímco skupina A v této oblasti dosáhla zlepšení v průměru o 0,16 bodu (Graf 4).

Graf 7. Procentuální srovnání výsledků výstupního vyšetření DT - A versus B

41

Graf 8. Srovnání výstupních průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT - A versus B

2.4.3 Výsledky hodnocení držení těla dle Matthiase Hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera jsem doplnila testem držení těla podle Matthiase. Ve skupině A při vstupním hodnocení vykazovalo 9 dětí klasifikaci dobrého, 10 dětí vadného a 5 dětí špatného držení těla (Graf 9). Tento výsledek potvrzuje hypotézu č. 2.

Graf 9. Procentuální srovnání výsledků dle Matthiase skupiny A - Vstup versus Výstup

Po ukončení cvičebního programu došlo ke změnám některých hodnot. Přestože to z grafu zcela přímo nevyplývá, u nikoho z dětí ve skupině A se držení těla nezhoršilo, právě naopak. Celkem 4 děti si zlepšily klasifikaci z vadného držení těla na dobré a 4 děti z velmi špatného na vadné držení. Zlepšení dosáhlo více dětí, ale z důvodu způsobu vyhodnocování se to v závěrečné klasifikaci zcela neprojevilo. Celkem 7 dětí při výstupním hodnocení bylo u zaujmutí základního postoje ohodnoceno lepší známkou než u vstupního hodnocení a 3 děti měly známku stejnou. Zbývajících 14 dětí bylo během vstupního i výstupního šetření 42

ohodnoceno u zaujmutí základního postoje známkou 1, u těchto dětí nemohlo dojít ke zlepšení. Za úspěch považuji, že se u několika dětí hodnocení držení těla zlepšilo a u nikoho nedošlo ke zhoršení (Příloha 6). Celkem se v závěrečné klasifikaci do lépe hodnoceného pásma posunulo 46,67 % dětí ze skupiny A. Na základě tohoto výsledku nelze potvrdit hypotézu č. 3. Ve skupině B se vstupní hodnocení držení těla příliš nelišilo od skupiny A (Graf 10). Celkem 10 dětí dosahovalo klasifikace dobrého držení těla, 10 dětí vadného držení a 5 dětí špatného držení těla (Příloha 7). Výsledky vstupního šetření potvrzují hypotézu č. 1. a hypotézu č. 2.

Graf 10. Procentuální srovnání výsledků vstupního vyšetření dle Matthiase - A versus B

V závěrečném šetření byly zjištěny hodnoty, které vykazovaly zhoršení v držení těla dětí této skupiny (Graf 11). Celkem 4 děti byly klasifikovány vadným držením těla, přestože během vstupního hodnocení jejich hodnoty odpovídaly pásmu dobrého držení těla. Do pásma špatného držení těla se žádné další dítě nedostalo, naopak jedna dívka se z tohoto pásma dostala na úroveň vadného držení těla. Předpokládaný důvod zlepšení jsem popsala výše u hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera, jedná se o stejnou dívku. Celkově ale došlo ve skupině ke zhoršení držení těla a na základě tohoto výsledku nelze potvrdit hypotézu č. 4.

43

Graf 11. Procentuální srovnání výsledků dle Matthiase skupiny B - Vstup versus Výstup

Při porovnání vstupních a výstupních hodnot skupiny A versus skupiny B je znatelný rozdíl především ve výstupním hodnocení (Graf 10, Graf 12). Z výsledku lze usuzovat, že cíleným pravidelným cvičením skupiny A bylo dosaženo pozitivního ovlivnění držení těla.

Graf 12. Procentuální srovnání výsledků výstupního vyšetření dle Matthiase - A versus B

2.4.4 Výsledky pozorování U dětí předškolního věku je velmi důležité vzbudit a udržet zájem během aktivity a dopřát jim pozitivní prožitek. Proto byly cvičební jednotky dostatečně pestré, průběžně motivované a probíhaly především formou her. Se zájmem dětí o pohybové aktivity v rámci cvičebního programu nenastal žádný problém. Děti byly nadšené, spolupracovaly, radovaly se z pokroků, přicházela kladná zpětná vazba i od rodičů. Pro děti bylo velmi atraktivní cvičení ve velkém sále sportovního klubu. Velké pozitivum byl samotný prostor, podstatně větší, než je třída MŠ, a dostatek a rozmanitost cvičebních pomůcek. Používané cvičební pomůcky byly často pro děti samotnou motivací. Děti často 44

cvičily např. s balančními míči, bosu, overbally, dynairy, aj. Protože cvičily všechny děti najednou, byla velmi pozitivní přítomnost tří dospělých osob během cvičení. Vedení cvičitelky paní Janalíkové a asistence obou učitelek dávala větší možnost mnohem lepší kontroly cvičení dětí a následné korekce v případě nesprávného provedení cviku. Jako účinnější a rychlejší se ukázala být hmatová oprava, než slovní. Oporou při cvičení byla také zrcadla na stěně sálu, která napomáhala dětem snáze pochopit některé nové pohyby a současně si je mohly i samy lépe kontrolovat. Při cvičení v MŠ formou velké cvičební jednotky byly děti rozděleny do dvou menších skupin, kdy jsem vždy cvičila s každou skupinou zvlášť. Rozdělit děti do skupin jsem se po předchozích zkušenostech rozhodla z několika důvodů. Třída mateřské školy, ve které cvičení probíhalo, není dostatečně velká pro cvičení dětí v tak vysokém počtu. Cvičení uskutečnit lze, ale podmínky nejsou zcela vyhovující. Cvičení s menší skupinou bylo přehlednější a poskytovalo lepší podmínky pro individuální korekci chyb. Často byla také prováděna cvičení s prvky jógy, kdy se menší počet dětí ve skupince také velmi osvědčil, byly tím omezené rušivé faktory. Toto cvičení bylo na rozdíl od jiných typů velmi klidné. Děti se učily vnímat svoje tělo, vnímat svůj dech a větší počet dětí se neukázal jako příliš vhodný. Největší problém při cvičení v klubu i v MŠ dětem působil nácvik základních výchozích poloh. Zde se osvědčila výše zmíněná zraková kontrola prostřednictvím zrcadel nebo nápodobou cvičitele. V polohách na zádech a na břiše byla velmi účinná hmatová oprava. Během spontánních aktivit se mi osvědčilo pravidelně (cca 1týdně) obměňovat pomůcky a tím znovu vzbuzovat u dětí zájem o pohybové aktivity. Obměna pomůcek probíhala většinou v závislosti na předchozích řízených pohybových aktivitách, konkrétně velkých cvičebních jednotek, kde byly konkrétní pomůcky využity. Děti si poté rády zkoušely to, co se učily během řízeného cvičení. Zajímavé bylo sledovat děti při těchto aktivitách. Zpočátku pomůcky používaly převážně k provádění cviků, které znaly z řízených aktivit. Postupně, za den, dva dny, je to už příliš nebavilo a zjišťovaly, co jiného mohou s pomůckami dělat a jakým jiným způsobem je mohou využít. Některé děti byly opravdu velmi vynalézavé a já byla svědkem vzniku různých zajímavých her. Také se osvědčil opačný postup, kdy byly dětem nabídnuty cvičební pomůcky, se kterými neměly zkušenosti a které byly následně (cca za 1 týden) součástí cvičení velké cvičební jednotky. Jednalo se většinou o různé typy balančních pomůcek. Děti si je předem osahaly, vyzkoušely a poté si byly při následujícím řízeném cvičení více jisté. 45

Hry a cvičení na principu konceptu spirální dynamiky se staly běžnou součástí dne. Děti bezděčně přenášely některé prvky do běžných každodenních činností. Vzájemně se sledovaly a upozorňovaly např., jak sedí u stolu, jak pijí, jestli ohnou hlavu k hrnku nebo hrnek dají k ústům a hlava zůstane napřímena atd.

46

DISKUSE Problematika držení těla je velmi aktuální nejen u dospělé populace a školních dětí, ale i u dětí předškolního věku. Výskyt vadného držení těla se u nich také neustále zvyšuje. Vzhledem k tomu, že se v předškolním období jedná většinou o funkční poruchy v počátečním stádiu, které je možné vhodnými metodami celkem snadno napravit, měl by být kladen důraz na prevenci, případně na včasné odhalení již vzniklých poruch. Hlavním cílem mé práce bylo zjistit úroveň držení těla dvou skupin dětí a následně především zjistit, zda má pravidelné cílené cvičení vliv na držení těla dětí z experimentální skupiny. Nešlo pouze o procentuální zjištění klasifikace držení těla obou skupin. Přesto je zajímavé zjištěné výsledky mého šetření srovnat. Použitím dvou metod hodnocení držení těla a porovnáním výsledků experimentální a kontrolní skupiny na počátku šetření, jsem zjistila, že držení těla dětí z obou dvou skupin se zásadně neliší. Rozdíl je zanedbatelný. Dle testu Kleina, Thomase a Mayera rozdíl v jednotlivých stupních klasifikace držení těla činí maximálně 4,17 % a dle testu Matthiase je rozdíl ještě nižší, a to 2,5 %. Tento výsledek potvrdil moje očekávání v hypotéze č. 1. Domnívám se, že výsledek podpořila souměrnost obou dvou skupin. V obou skupinách byly děti přibližně stejného věku a navštěvovaly stejnou MŠ, která jim nabízí stejné podmínky. Při vstupním hodnocení držení těla jsem zjistila, že celkem 44,9 % dětí vykazuje dle testu Kleina, Thomase a Mayera vadné, případně špatné držení těla. Ještě podstatně horší výsledky byly shledány testem dle Matthiase. Vadné či špatné držení těla bylo vyhodnoceno u 61,2 % dětí. Výsledky potvrdily hypotézu č. 2, kdy moje očekávání ještě značně převýšily. Hypotézu č. 2 jsem stanovila na základě výsledků průřezové studie realizované v roce 2003 v 10 městech ČR na reprezentativním souboru vzorku 3600 dětí ve věku 7, 11 a 15 let. Ty se ale značně odlišují od mého výzkumného šetření. Sběr dat proběhl v rámci preventivních prohlídek v ordinacích pediatrů. Kratěnová a kol., ve skupině 7letých dětí (1200 respondentů), zjistila vadné držení těla u 33 % (Kratěnová, 2005 [online]). Moje šetření vykazuje podstatně horší výsledky. Domnívám se, že ve spolupráci s odbornicí fyzioterapeutkou paní Janalíkovou bylo držení těla našich dětí posouzeno velmi odpovědně. Rozdílnost výsledků je podle mého názoru způsobena subjektivním hodnocením konkrétních testujících, kterým bývají srovnávání různých měření zatížena. Po ukončení experimentu proběhlo opět šetření držení těla dětí z experimentální skupiny za použití dvou výše zmíněných metod. Podle testu Kleina, Thomase a Mayera došlo 47

ke zlepšení hodnocení držení těla u 45,46 % dětí a dle testu Matthiase u 46,67 % dětí. Tyto výsledky nenaplnily moje očekávání a hypotéza č. 3 nebyla potvrzena. Přesto došlo k podstatně většímu pokroku, než vykazují konečné celkové výsledky. Z jednotlivých výsledků je patrné, že zlepšení držení těla dosáhlo více dětí, než je uvedeno v procentech, pouze nedosáhly takového pokroku, aby se zařadily do vyššího klasifikačního stupně, které se následně zohledňují při konečném vyhodnocování. Zajímavé je i srovnání vstupních a výstupních průměrných hodnot jednotlivých komponentů dle testu Kleina, Thomase a Mayera. Ke zlepšení došlo ve všech oblastech kromě oblasti hlavy a krku. Důvodem jsou s největší pravděpodobností velmi dobré hodnoty v této oblasti už při vstupním vyšetření. I když nedošlo k žádnému posunu, je i přesto při závěrečném hodnocení tato oblast stále nejlepší stejně jako při vstupním hodnocení. Naopak k nejvýraznějšímu zlepšení došlo v oblasti dolních končetin. Tento úspěch přisuzuji téměř dennímu cvičení na posílení svalů nožní klenby, které bylo součástí cvičebního programu. Celkové výsledky závěrečného hodnocení držení těla dětí z kontrolní skupiny se příliš nelišily od výsledků vstupního hodnocení. Podle testu Kleina, Thomase a Mayera došlo ke zhoršení u 8 % dětí a následnému posunu do pásma horšího klasifikačního stupně a dle testu Matthiase se tento posun k horšímu týkal 16 % dětí. V průměrném hodnocení jednotlivých komponentů je vidět také pouze mírné zhoršení. Přestože zhoršení není výrazné, vyvrací moje předpoklady v hypotéze č. 4. Předpokládala jsem, že se stav dětí nezmění, ale posun k horšímu ukazuje, že již předškolní věk je rizikové období z hlediska držení těla. Zajímavé zjištění nad rámec hypotéz vychází z porovnání výsledků mého šetření s výsledky výzkumu MUDr. Šose. Výzkum proběhl na Domažlicku a šetření se zúčastnilo 47 chlapců a 45 dívek. Držení těla bylo hodnoceno metodou dle Kleina, Thomase a Mayera, kterou jsem použila i ve svém výzkumu. Vadné držení těla vykazovalo 36,16 % chlapců a 39,99 % dívek (Šos, 1988 [online]). Mého šetření se zúčastnilo 29 dívek a 20 chlapců. Vadné držení vykazovalo 35 % chlapců, což se příliš neliší. Zcela odlišné hodnoty byly zjištěny u dívek, kdy vadné držení těla bylo zjištěno u 51,7 %. Na základě šetření MUDr. Šose, nebyl shledán významný rozdíl ve výsledcích mezi chlapci a děvčaty. Ani Kratěnová ve své průřezové studii uvedené výše neshledala zásadní rozdíly ve výsledcích hodnocení držení těla mezi chlapci a děvčaty ve věku 7 let (Kratěnová, 2005 [online]). Z výsledků mého šetření rozdíl vyplynul. Jediné vysvětlení shledávám v příliš úzkém vzorku testovaných, kdy výsledky může ovlivnit i jedno výrazné dítě. 48

Další zajímavostí je i fakt, že vznikl značný rozdíl ve výsledcích použitých testů během mého šetření. Výsledky dle Matthiase jsou horší, přestože se test Kleina, Thomase a Mayera zabývá každou oblastí zvlášť. Konkrétně tento rozdíl může být podle mého názoru způsoben odlišnou formou vyhodnocování těchto dvou použitých testů. Jeden z nich klasifikuje držení těla třemi stupni, druhý čtyřmi. Díky této skutečnosti lze i odlišně chápat názvy jednotlivých klasifikačních stupňů, které se zohledňují v závěrečném hodnocení. Zjednodušeně řečeno, např. 1. klasifikační stupeň s názvem Dobré držení těla (DDT) u Matthiase může splňovat jiné podmínky hodnocení než 2. klasifikační stupeň se stejným názvem (DDT) u testu Kleina, Thomase a Mayera. Přestože výsledky hodnocení použitých testů v mém šetření byly rozdílné, při bližším prozkoumání je patrné, že děti, které vykazovaly zlepšení, zhoršení, nebo téměř žádné změny v hodnocení držení těla v jednom testu, zpravidla stejnou skutečnost vykazují i v testu druhém. V tomto případě výsledky obou dvou testů korespondují. Porovnáním závěrečných výsledků držení těla experimentální a kontrolní skupiny, lze usuzovat, že cílené pravidelné cvičení mělo pozitivní vliv na držení těla dětí z experimentální skupiny. U mnoha dětí došlo ke zlepšení držení těla a u žádného výsledky hodnocení nevykazovaly zhoršení. Naopak u kontrolní skupiny kromě jednoho případu nedošlo k žádnému zlepšení. Kromě cvičení zaměřenému na prevenci vzniku a vyrovnávání svalových dysbalancí, se jako účinné zdají být metoda SMS, a koncept spirální dynamiky. Metoda SMS pozitivně ovlivňuje především hluboký stabilizační systém, jehož funkce sehrává významnou roli v držení těla. Na základě pozorování lze usuzovat, že koncept spirální dynamiky přispěl k rozvoji citu pro držení těla, a to především prostřednictvím učení se vnímaní vlastního těla. K zlepšení držení těla nedošlo pravděpodobně pouze speciálním cíleným pravidelným cvičením. Kromě samotného programu došlo k vytvoření podmínek, které podporovaly vyšší aktivitu dětí. Následkem této skutečnosti došlo k celkovému posunu ve způsobu života v MŠ, který měl s největší pravděpodobností i vliv na zlepšení držení těla dětí.

49

ZÁVĚRY Na základě uskutečněného experimentu se dvěma skupinami předškolních dětí v Mateřské škole Příbram a na základě výsledků vstupního a výstupního hodnocení držení těla metodami Kleina, Thomase, Mayera a testu dle Matthiase mohu vyhodnotit závěry vzhledem k předpokládaným hypotézám: 1. Vadné nebo špatné držení těla u skupiny A na počátku šetření vykazovalo 45,83 % dětí dle testu Kleina, Thomase a Mayera a 62,5 % dětí dle testu Matthiase. Ve skupině B bylo vadné nebo špatné držení shledáno u 44 % dětí dle prvně jmenovaného testu a 60 % u dětí dle testu Matthiase. 2. Dle výsledků obou testů došlo v experimentální skupině ke zlepšení hodnocení držení těla u 45,46 % dětí, respektive 46,67 % dětí. 3. Podle průměrného hodnocení jednotlivých komponentů se nejvíce zlepšila oblast dolních končetin, která zrovna není započítána do průměru celkového hodnocení. 4. Držení těla kontrolní skupiny se podle obou testů zhoršilo u 8 % dětí, respektive 12 % dětí. 5. Na základě porovnání celkových výsledků hodnocení držení těla dětí experimentální a kontrolní skupiny lze usuzovat, že vhodně zvolené pravidelné cílené cvičení pozitivně ovlivnilo držení těla dětí z experimentální skupiny. Významnou roli pravděpodobně sehrála kombinace tradičního cvičení zdravotní TV spolu s novějšími metodami, jako je SMS a koncept spirální dynamiky. Odlišné metody cvičení mají vliv na různé části pohybového aparátu, které společně zajišťují držení těla. 6. Experimentální projekt ovlivnil celkově režim ve třídě MŠ a vnesl mnoho pozitivního do života dětí. Některé pohybové aktivity se dokonce staly oblíbeným denním rituálem, jako například krátkodobé pohybové chvilky na cvičení nožní klenby před odpoledním odpočinkem. Postupně jsem také začala trávit s dětmi podstatně více času venku a v tomto duchu pokračuji stále. Některé vzdělávací činnosti, které jsem dříve dětem nabízela pouze v prostředí třídy, jsem se díky experimentálnímu projektu naučila přenášet ven mimo budovu. Považuji to za pozitivní posun v mé profesi. 7. Na základě zjištění, že cvičební program měl pozitivní vliv na držení těla skupiny předškolních dětí, bych do budoucna doporučila zařazovat do programu mateřských škol společně s tradičními metodami cvičení i novější metody, jako je SMS a Koncept spirální dynamiky

50

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1. Hodnocení držení těla dle Kleina, Thomase a Mayera (Haladová, Nechvátalová, 2010) ......................................................................................................................................... 29 Obrázek 2. Test držení těla podle Matthiase (Haladová, Nechvátalová 2010) ........................ 32

SEZNAM GRAFŮ Graf 1. Procentuální srovnání výsledků vstupního vyšetření DT - A versus B ..................... 37 Graf 2. Srovnání vstupních průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT - A versus B.... 38 Graf 3. Procentuální srovnání výsledků DT skupiny A - Vstup versus Výstup ...................... 39 Graf 4. Srovnání průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT skupiny A - Vstup versus Výstup ....................................................................................................................................... 39 Graf 5. Procentuální srovnání výsledků DT skupiny B - Vstup versus Výstup ...................... 40 Graf 6. Srovnání průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT skupiny B - Vstup versus Výstup ....................................................................................................................................... 41 Graf 7. Procentuální srovnání výsledků výstupního vyšetření DT - A versus B ................... 41 Graf 8. Srovnání výstupních průměrných hodnot jednotlivých segmentů DT - A versus B .. 42 Graf 9. Procentuální srovnání výsledků dle Matthiase skupiny A - Vstup versus Výstup...... 42 Graf 10. Procentuální srovnání výsledků vstupního vyšetření dle Matthiase - A versus B .... 43 Graf 11. Procentuální srovnání výsledků dle Matthiase skupiny B - Vstup versus Výstup .... 44 Graf 12. Procentuální srovnání výsledků výstupního vyšetření dle Matthiase - A versus B .. 44

51

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Monografie BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie člověka a tělesných cvičení: učební texty pro studenty Fyzioterapie a studia Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2006, 285 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1171-6. BURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení: uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 195 s. Fitness, síla, kondice. ISBN 80-247-0948-1. ČERMÁK, J. Anatomie a fyziologie. 3. vyd. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2003. 43 s. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007, 124 s. ISBN 978-80-7290-298-9. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti v předškolním vzdělávání. 2. vyd. Praha: Raabe, 2011, 146 s. ISBN 978-808-6307-886. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Základní motorika. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, KTV, 2006, 44 s. ISBN 80-729-0259-8. DVOŘÁKOVÁ, Hana, Eva HELLEROVÁ, Ivana PANOCHOVÁ a Dana TRPIŠOVSKÁ. Tělesná výchova v mateřské škole. Praha: 1989, 326 s. DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3240-4. GROSS, Jeffrey M, Joseph FETTO a Elaine Rosen SUPNICK. Vyšetření pohybového aparátu. Vyd. 1. Překlad Martina Zemanová, Jan Vacek. Praha: Triton, 2005, 599 s. ISBN 80725-4720-8. HALADOVÁ, Eva a Ludmila NECHVÁTALOVÁ. Vyšetřovací metody hybného systému. 3., nezměněné vyd. Brno: NCONZO, 2010, 135 s. ISBN 978-807-0135-167. HOŠKOVÁ, Blanka. Vademecum: zdravotní tělesná výchova (druhy oslabení). 1. vyd. Praha: Karolinum, 2012, 130 s. ISBN 978-802-4621-371. HRONZOVÁ, Marie. Kondiční a vyrovnávací cvičení: pro studující obor fyzioterapie. Praha: Mills, 2003, 105 s. KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 713 s. ISBN 97880-7262-657-1. 52

LARSEN, Christian, Claudia LARSEN a Oliver HARTELT. Držení těla: analýza a způsoby zlepšení: look@yourself - work@yourself. Olomouc: Poznání, 2010, 143 s. ISBN 978-8086606-934. LARSEN, Christian, Bea MIESCHER a Gabi WICKIHALTER. Zdravé nohy pro vaše dítě. Olomouc: Poznání, 2009, 94 s. ISBN 978-80-86606-82-8. LAUPER, Renate. Dítě od hlavy až k patě v pohybu: pohybové hry a práce s tělem pro předškoláky a školáky. Překlad Mária Schwingerová. Olomouc: Poznání, 2007, 136 s. ISBN 978-808-6606-675 MÁČEK, Miloš a Jiřina MÁČKOVÁ. Fyziologie tělesných cvičení. Praha: Sdružení pro rozvoj zdravotní tělesné výchovy, 1995, 95 s. ISBN 80-852-2820-3. MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002, 269 s. ISBN 978-80-7184-867-72. MATOUŠOVÁ, M., a kol. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Český ústřední výbor československého svazu tělesné výchovy, 1989. 60 s. MATOUŠOVÁ, M., a kol. Zdravotní tělesná výchova. Praha: Sport pro všechny, 1992. 213 s. SMOLÍKOVÁ, Kateřina a kolektiv: Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. VÚP Praha 2004. Elektronické zdroje BÍLKOVÁ, Iva. Hluboký stabilizační systém. Fyzioklinika: centrum fyzioterapeutické péče [online]. [cit. 2014-08-21]. Dostupné z: http://www.fyzioklinika.cz/telo/hluboky-stabilizacnisystem FLUSSEROVÁ, Štěpánka. Senzomotorika I: úvod, hluboké stabilizační svaly [online]. 2008 [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: http://medicina.ronnie.cz/c-3866-senzomotorika-i-uvodhluboke-stabilizacni-svaly.html FLUSSEROVÁ, Štěpánka. Senzomotorika II: úvod, základ [online]. 2008 [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: http://medicina.ronnie.cz/c-3839-senzomotorika-ii-uvod-zaklady.html CHVÁLOVÁ, O. Oscilačně – antigravitační metoda vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému online. cit. 2014-09-28. Dostupné z: http://www.rotundacps.cz/source/OA.pdf

53

CHVÁLOVÁ, O. Oscilačně – antigravitační metoda. Kocouří cviky [online]. 2010 [cit. 201409-28]. Dostupné z: http://kocouricviky.wz.cz/kocouri-cviky.htm KRATĚNOVÁ, J. a kol. Výskyt vadného držení těla u dětí školního věku v ČR [online]. 2005 [cit. 2014-10-23]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/eknihy/sborniky/2005-1116/prispevky/sdeleni/8-Kratenova.htm PEŠLOVÁ, Kateřina a Jana BÍLKOVÁ. Senzomotorická stimulace (SMS) [online]. [cit. 201410-20]. Dostupné z: http://www.fyzioklinika.cz/metody/senzomotoricka-stimulace-sms ŠOS, Z. Vadné držení těla v předškolním věku [online]. 1988 [cit. 2014-10-23]. Dostupné z: http://reha-arnika.cz/publikace/publikace/1988vdt/01.htm

54

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1. Souhlas rodičů se zařazením dítěte do experimentu ................................................ 56 Příloha 2. Vstupní hodnocení DT skupiny A ........................................................................... 57 Příloha 3. Vstupní hodnocení DT skupiny B............................................................................ 58 Příloha 4. Výstupní hodnocení DT skupiny A ......................................................................... 59 Příloha 5. Výstupní hodnocení DT skupiny B .......................................................................... 60 Příloha 6. Matthiasův test skupina A ........................................................................................ 61 Příloha 7. Matthiasův test skupina B ........................................................................................ 62

55

PŘÍLOHY Příloha 1. Souhlas rodičů se zařazením dítěte do experimentu

Souhlasím se zařazením mého syna/ mé dcery……………………… do experimentálního programu, který je součástí výzkumné části bakalářské práce Jany Holečkové. Souhlasím s testováním držení těla svého dítěte na začátku a na konci experimentu pod dohledem fyzioterapeutky Žanety Janalíkové. Byl/a jsem seznámen/a s postupem, jak bude vyšetření probíhat. Výsledky šetření budou dány rodičům k dispozici.

V Příbrami dne: …………… Podpisy zákonných zástupců: …………………………… …………………………....

56

Příloha 2. Vstupní hodnocení DT skupiny A Jméno Pohlaví Věk Nohy Hlava Hrudník Břicho Páteř Zezadu Celkem

Klasifikace DT

1A

Z

6

3

2

3

3

2

3

13/3

2A

Z

5,9

2

2

2

2

2

2

10/2

DDT

3A

M

5,5

1

1

2

1

1

2

7/1

DDT

4A

Z

5,4

1

1

2

2

2

2

9/1

DDT

5A

Z

5,7

3

2

3

4

3

3

15/3

VDT

6A

Z

5,11

2

2

3

2

2

3

12/2

VDT

7A

M

5,11

1

1

2

3

2

2

10/1

8A

Z

5,6

3

2

3

3

3

3

14/3

VDT

9A

Z

6

2

1

3

3

2

3

12/2

VDT

10A

Z

5,3

1

1

2

2

2

2

9/1

DDT

11A

M

5,4

2

1

2

1

1

2

7/2

DDT

12A

M

5,5

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

13A

Z

5,5

3

2

2

3

2

3

12/3

14A

Z

5,9

2

1

2

2

3

2

10/2

15A

M

5,11

3

3

2

4

3

3

15/3

16A

M

5,8

2

2

1

1

2

2

8/2

DDT

17A

Z

5,6

2

1

1

3

2

2

9/2

DDT

18A

Z

5,6

3

2

2

3

2

3

12/3

19A

M

6,3

2

1

1

1

1

2

6/2

20A

Z

5,11

3

2

2

3

3

3

13/3

VDT

21A

Z

5,7

2

1

2

3

2

3

11/2

VDT

22A

M

5,5

3

2

3

4

3

4

16/3

23A

M

5,7

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

24A

Z

5,1

2

1

2

2

2

3

10/2

DDT

2,17

1,50

2,04

2,46

2,13

2,54

57

VDT

DDT

VDT DDT VDT

VDT DDT

ŠDT

2,13 54,17% 41,66% 4,17%

Příloha 3. Vstupní hodnocení DT skupiny B Jméno Pohlaví Věk Nohy Hlava Hrudník Břicho Páteř Zezadu Celkem

Klasifikace DT

1B

M

5,5

3

2

2

3

2

3

12/3

VDT

2B

Z

5,8

3

2

3

3

2

3

13/3

VDT

3B

M

5,3

2

1

2

2

2

2

9/2

DDT

4B

M

5,1

2

2

1

2

2

2

9/2

DDT

5B

Z

5,2

2

2

2

3

1

2

10/2

DDT

6B

Z

6

3

2

2

3

2

3

12/3

7B

M

5,9

2

1

2

2

2

3

10/2

DDT

8B

M

6,7

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

9B

Z

5,4

1

2

1

2

2

2

9/1

DDT

10B

M

5,7

3

2

2

3

3

3

13/3

11B

Z

5,4

2

1

1

3

2

2

9/2

DDT

12B

Z

5,8

1

1

1

2

2

2

8/1

DDT

13B

Z

5,1

2

2

2

3

2

3

12/2

VDT

14B

Z

5,3

3

2

2

3

3

3

13/3

VDT

15B

M

5,6

2

2

2

4

3

3

14/2

VDT

16B

M

5,6

2

2

2

3

3

3

13/2

VDT

17B

M

6,4

1

1

1

2

1

2

7/1

18B

Z

5,5

2

2

2

3

2

2

11/2

19B

Z

5,11

3

2

1

3

2

2

10/3

DDT

20B

Z

5,9

2

2

2

2

2

2

10/2

DDT

21B

M

5,7

3

2

3

2

3

3

13/3

22B

M

5,11

1

1

2

2

1

2

8/1

DDT

23B

Z

5,3

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

24B

Z

5,2

2

1

2

3

2

2

10/2

DDT

25B

Z

5,9

3

2

2

4

3

3

14/3

2,16

1,64

1,76

2,64

2,12

2,44

58

VDT

VDT

DDT VDT

VDT

VDT

2,12 56,00% 44,00% 0,00%

Příloha 4. Výstupní hodnocení DT skupiny A Jméno Pohlaví Věk Nohy Hlava Hrudník Břicho Páteř Zezadu Celkem

Klasifikace DT

1A

Z

6,8

2

2

3

2

2

3

12/2

2A

Z

6,5

1

2

2

2

2

1

9/1

DDT

3A

M

6,1

1

1

1

1

1

2

6/1

DDT

4A

Z

6

1

1

2

1

2

2

8/1

DDT

5A

Z

6,3

2

2

2

2

2

2

10/2

DDT

6A

Z

6,7

2

2

2

2

2

2

10/2

DDT

7A

M

6,7

1

1

2

2

2

2

9/1

DDT

8A

Z

6,2

2

2

3

2

2

3

12/2

9A

Z

6,8

2

1

2

3

2

2

10/2

DDT

10A

Z

5,11

1

1

2

2

2

1

8/1

DDT

11A

M

6

1

1

2

1

1

2

7/1

DDT

12A

M

6,1

2

1

1

2

2

1

7/2

DDT

13A

Z

6,1

2

2

2

2

2

3

11/2

14A

Z

6,5

2

1

2

2

2

2

9/2

15A

M

6,7

3

3

2

3

3

2

13/3

16A

M

6,4

1

2

1

1

1

2

7/1

DDT

17A

Z

6,2

1

1

1

2

2

2

8/1

DDT

18A

Z

6,2

2

2

2

2

2

3

11/2

19A

M

6,11

1

1

1

1

1

2

6/1

20A

Z

6,7

2

2

2

2

3

2

11/2

21A

Z

6,3

2

1

2

3

2

2

10/2

22A

M

6,1

3

2

3

4

3

3

15/3

23A

M

6,3

1

1

1

2

2

2

8/1

DDT

24A

Z

6,6

2

1

2

2

2

2

9/2

DDT

1,67

1,50

1,88

2,00

1,96

2,08

59

VDT

VDT

VDT DDT VDT

VDT DDT VDT DDT VDT

1,88 70,83% 29,17% 0,00%

Příloha 5. Výstupní hodnocení DT skupiny B Jméno Pohlaví Věk Nohy Hlava Hrudník Břicho Páteř Zezadu Celkem

Klasifikace DT

1B

M

6,1

3

2

2

3

2

3

12/3

VDT

2B

Z

6,4

3

2

3

3

2

4

14/3

VDT

3B

M

5,11

2

1

2

2

2

3

10/2

DDT

4B

M

6,6

1

2

1

2

2

2

9/1

DDT

5B

Z

5,1

2

2

2

3

1

2

10/2

DDT

6B

Z

6,8

3

2

2

3

3

3

13/3

7B

M

6,5

2

1

2

2

2

3

10/2

DDT

8B

M

7,3

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

9B

Z

6

1

2

1

3

2

2

10/1

DDT

10B

M

6,3

3

2

2

3

3

3

13/3

11B

Z

6

2

1

1

3

2

2

9/2

DDT

12B

Z

6,4

1

1

1

2

2

3

9/1

DDT

13B

Z

6,6

2

2

2

3

2

3

12/2

VDT

14B

Z

5,11

3

2

2

4

3

3

14/3

VDT

15B

M

6,2

3

2

2

4

3

4

15/3

VDT

16B

M

6,2

2

2

2

3

3

3

13/2

VDT

17B

M

7

1

1

1

2

1

2

7/1

18B

Z

6,1

2

2

2

3

2

3

12/2

19B

Z

6,7

3

2

1

3

2

2

10/

20B

Z

6,5

2

2

2

2

3

2

11/2

VDT

21B

M

6,3

2

2

3

3

3

3

14/2

VDT

22B

M

6,7

2

1

2

2

2

3

10/1

DDT

23B

Z

5,11

2

1

1

2

2

2

8/2

DDT

24B

Z

5,1

2

1

2

3

2

3

11/2

VDT

25B

Z

6,5

2

2

2

3

3

2

12/2

VDT

2,12

1,64

1,76

2,72

2,24

2,68

60

VDT

VDT

DDT VDT DDT

2,21 48,00% 52,00% 0,00%

Příloha 6. Matthiasův test skupina A

Jméno Pohlaví

Vstupní hodnocení DT Věk

A

B

Výstupní hodnocení DT

Klasifikace DT ŠDT

1A

Z

6

2

3

2A

Z

5,9

1

2

3A

M

5,5

1

1

4A

Z

5,4

1

1

5A

Z

5,7

2

3

6A

Z

5,11

2

2

VDT

7A

M

5,11

1

2

VDT

8A

Z

5,6

2

3

9A

Z

6

1

2

10A

Z

5,3

1

1

11A

M

5,4

1

12A

M

5,5

13A

Z

14A

Z

15A

Věk

A

B

Klasifikace DT

6,8

2

2

6,5

1

1

DDT

DDT

6,1

1

1

DDT

DDT

6

1

1

DDT

6,3

1

2

VDT

6,7

1

2

VDT

6,7

1

2

VDT

6,2

2

2

VDT

6,8

1

1

DDT

DDT

5,11

1

1

DDT

1

DDT

6

1

1

DDT

1

1

DDT

6,1

1

1

DDT

5,5

2

2

VDT

6,1

1

2

5,9

1

2

VDT

6,5

1

1

M

5,11

2

3

6,7

2

3

16A

M

5,8

1

1

6,4

1

1

DDT

17A

Z

5,6

1

2

VDT

6,2

1

1

DDT

18A

Z

5,6

2

2

VDT

6,2

1

2

19A

M

6,3

1

1

6,11

1

1

20A

Z

5,11

2

2

VDT

6,7

1

2

VDT

21A

Z

5,7

2

2

VDT

6,3

1

2

VDT

22A

M

5,5

3

3

6,1

2

3

23A

M

5,7

1

1

DDT

6,3

1

1

DDT

24A

Z

5,1

1

1

DDT

6,6

1

1

DDT

VDT

ŠDT

ŠDT VDT

ŠDT DDT

DDT

ŠDT

1,46 1,83 37,50% 41,67% 20,83%

61

VDT

VDT DDT ŠDT

VDT DDT

ŠDT

1,17 1,54 54,17% 37,50% 8,33%

Příloha 7. Matthiasův test skupina B

Jméno Pohlaví

Vstupní hodnocení DT Věk

A

B

Výstupní hodnocení DT

Klasifikace DT

Věk

VDT

6,1

2

2

6,4

2

3

5,11

1

2

VDT

6,6

1

2

VDT

A

B

Klasifikace DT

1B

M

5,5

2

2

2B

Z

5,8

2

3

3B

M

5,3

1

1

4B

M

5,1

1

2

5B

Z

5,2

1

1

5,1

1

1

6B

Z

6

2

2

VDT

6,8

2

2

VDT

7B

M

5,9

1

2

VDT

6,5

2

2

VDT

8B

M

6,7

1

1

7,3

1

1

9B

Z

5,4

1

2

6

2

2

10B

M

5,7

2

3

6,3

2

3

11B

Z

5,4

1

2

6

1

2

12B

Z

5,8

1

1

6,4

1

1

13B

Z

5,1

2

2

VDT

6,6

2

2

VDT

14B

Z

5,3

1

2

VDT

5,11

2

2

VDT

15B

M

5,6

2

3

6,2

2

3

16B

M

5,6

2

2

6,2

2

2

17B

M

6,4

1

1

7

1

1

18B

Z

5,5

2

2

6,1

2

2

19B

Z

5,11

1

1

DDT

6,7

1

1

20B

Z

5,9

1

1

DDT

6,5

1

2

21B

M

5,7

2

3

6,3

2

3

22B

M

5,11

1

1

DDT

6,7

1

2

23B

Z

5,3

1

1

DDT

5,77

1

1

24B

Z

5,2

1

1

DDT

5,1

1

2

VDT

25B

Z

5,9

2

3

6,5

1

2

VDT

ŠDT DDT VDT DDT

DDT VDT ŠDT VDT DDT

ŠDT VDT DDT VDT

ŠDT

ŠDT

1,40 1,80 40,00% 40,00% 20,00%

62

VDT ŠDT

DDT

DDT VDT ŠDT VDT DDT

ŠDT VDT DDT VDT DDT VDT ŠDT VDT DDT

1,48 1,92 24,00% 60,00% 16,00%