Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra andragogiky a personálního řízení Studijní program: Pedagogika Studijní obor: Andragogika
Ing. Pavla BUREŠOVÁ
TEZE K DISERTAČNÍ PRÁCI
PROBLEMATIKA TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V OBORECH HOTELNICTVÍ A GASTRONOMIE
The issue of tertiary education in the fields of hospitality and gastronomy
Vedoucí práce: doc. PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, CSc.
2014
Úvod Obsahem předkládané disertační práce je současná problematika terciárního vzdělávání orientovaná na specifika oborů hotelnictví a gastronomie. Text je rozložen do tří kapitol, které zobrazují zkoumanou oblast vysokoškolských vzdělávacích institucí orientovaných ve zkoumaném oboru. Teoretická východiska popisují rešerši pramenných zdrojů citovaných autorů na vybranou oblast terciárního vzdělávání. Analytická část vyjadřuje rozbor problematiky a komparaci zkoumaného prostředí. Třetí část zobrazuje diskuzi nad výsledky, výstupy a vědecký přínos. Významná část práce se věnuje komparaci profesně zaměřených vysokých škol, včetně zkušeností převzatých ze zahraničí s důrazem na obory poskytující profesní vzdělávání, rozbor stávajících studijních plánů, výsledky vzdělávání a hodnocení vysoké školy (evaluace). Analýza soukromé Vysoké školy hotelové v Praze s.r.o. (dále jen VŠH) je zde rozdělena do tří částí s ohledem na šetření, které probíhalo v období let 2010 – 2013 a zahrnuje výsledky dotazování 556 studentů a absolventů. Významný výstup vykazuje šetření realizované u zaměstnavatelů a v profesních asociacích. Výsledkem komparace je zhodnocení současného stavu vzdělávání na terciární úrovni oboru hotelnictví a v konkrétní instituci s důrazem na vymezení znalostí, dovedností a kompetencí absolventů. Další závěry vycházejí z analýzy vysokoškolského vzdělávání ve vybraných institucích v Evropě a z výsledků analýz prostředí oborového vzdělávání v návaznosti na současné potřeby praxe.
Teoretická východiska Český vzdělávací systém všech úrovní včetně terciární je upraven školským zákonem, doplňujícími nařízeními, vyhláškami a vnitřními předpisy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. upravuje fungování vysokých škol, a to jak veřejných, tak i soukromých. V ČR jsou v současnosti jen tři akreditované instituce, které poskytují vzdělávání ve zkoumaném oboru hotelnictví a gastronomie na vysokoškolské úrovni. Kapitola 1.1 se věnuje vymezení hlavních pojmů – gastronomii a hotelnictví s citacemi autorů (Andrews, Savarin, Montanari, Křížek, Burešová aj.). Oddíl 1.1.3 vymezuje terciární vzdělávání v ČR a v Evropě a jeho legislativní rámec. 1.1.4 popisuje kvalifikace, které představují soustavu schopností potřebných k získání způsobilosti k výkonu určité specifické činnosti (Veteška; Tureckiová, 2008). Kvalifikační rámec pro celý kvalifikační systém v Evropě s 8 úrovněmi kvalifikací – terciární vzdělávání má v něm 3–4 úrovně. Metody pro stanovení kvalifikačního rámce vycházejí z kvalifikace a jsou založené na výstupech z učení – deskriptorech. Výstupy z učení lze chápat jako dosažení minimálních standardů garantovaných poskytovatelem vzdělávání vyjádřených pomocí znalosti, dovednosti, způsobilosti – kompetencí (Nantl; Černikovský, 2010). Vzdělávací systémy v Evropě jsou rozdílné a mají rozdílná pravidla pro zřizování, akreditaci, ale také pro udílení diplomů a pro oblast celoživotní učení. Příkladem mohou být systémy dvou konzervativních, tradičních, ale rozvinutých zemí s nejlépe vyvinutým terciárním vzděláváním na světě. Jako příklady rozdílných vzdělávacích systémů jsou uvedeny příklady z Velké Británie a Švýcarska. Ve Velké Británii byla vládou ustanovena speciální agentura, jež se zabývá kvalifikačními rámci pro vysoké školství v Anglii, Walesu, a Severním Irsku. Skotsko má zaveden svůj vlastní kvalifikační rámec od roku 1991. Terciární vzdělávání má zde 12 úrovní a u všech jsou zavedené deskriptory. (The tertiary education. Dostupné z: < http://eacea.ec/europa.eu /education/ eurydice/ index en.php. >[online cit. 2012-12-25].) 2
Systém terciárního vzdělávání ve Švýcarsku je tvořen třemi typy institucí, kterými jsou: univerzity, odborné vysoké školy a pedagogické vysoké školy. Uznává tři stupně vysokoškolského studia: bakalářské, magisterské a doktorské. Všechny instituce poskytují vysokoškolské vzdělání ve dvou stupních – bakalářském a magisterském. Poskytovat nejvyšší třetí stupeň doktorského studia je vyhrazen pouze pro univerzity. Švýcarské školy poskytují také další vzdělávání na vysokoškolské úrovni. (The tertiary education. Dostupné z: [online cit. 2012-04-06].) Stále častěji se hovoří o zlepšení prostupnosti mezi teoretickými znalostmi a způsobilostí umět je maximálně využívat v praktických životních situacích. Podle Kocianové (2010) je nutné kompetence přesně definovat a interpretovat. Armstrong (2002) popisuje čtyři skupiny řídících kompetencí: usměrňování podřízených, řízení cílů a kroků, řízení lidských zdrojů a také vedení. Beneš (2008) klade důraz na způsobilost – nejen na znalosti a dovednosti. Podobně se rozcházejí zmiňovaní autoři v pojmu klíčové kompetence např. Belz a Siegrist (2001) hovoří o přeučování a Kociánová (2010) je považuje za univerzální. Národní kvalifikační rámec kompetence také nazývá způsobilostí nebo schopnostmi a vycházejí z odborných znalostí a dovedností (Nantl, Černikovský, 2011). Celoživotní vzdělávání je řešením kapitoly 1.1.3. Celoživotní vzdělávání zaujímá klíčové postavení v rozvoji a řešení hospodářských, sociálních otázek spojených se zaměstnaností, konkurenceschopností, zapojením všech skupin lidí s ohledem na rovnost menšin a etnik (Palán, Rýznar, 2000). Vzdělávání považuje Barták (2007) za získání schopností, které naučí jednotlivce nebo skupinu lidí dělat „správné věci správně“. Vzdělávání představuje trvalý proces probíhající po celý aktivní život člověka zahrnující průběžné vzdělávání, růst a změny (Průcha, 2004) není mezi vzděláváním a rozvojem jasně stanovená hranice. Lamper a Kadlecová (2008) zdůrazňují v souladu se vzděláváním rozvíjení lidského potenciálu. Kvalita vzdělávání pracovníků hotelových profesí vychází již z formálního odborného vzdělávání ve středních a vysokých školách. Problematika kvalitně vzdělaných absolventů a jejich plnohodnotného uplatnění se v oboru, je často diskutovaným tématem mnoha oborových, hotelových a gastronomických společností, ale i asociací, sdružení a vzdělávacích institucí (Hlinka, 2012). Učící se dospělí jsou součástí trhu práce, a to i v případě, že nepracují nebo jsou v pozici nezaměstnaných. Ekonomická stránka je tedy evidentní. Průcha (2006) uvádí, že za vzdělávání dospělých se považují nejrůznější formy vzdělávání, přípravy, výcviku, pracovního školení, rekvalifikace aj., na kterých se zúčastňují osoby, které ukončily svou vzdělávací dráhu ve formálním vzdělávacím systému absolvováním základní školy, nebo absolvováním školy vysoké. Cílem vzdělávání zaměstnanců je zajistit taková školení, vzdělávací kurzy, přednášky, studijní materiály, aby každý pracovník ve společnosti byl pro svou pracovní pozici řádně kvalifikován a rozvíjen. Organizace řeší vzdělávání jako celek. Neznamená to jen vybrat správný druh zvyšování kvalifikace a dovedností, ale zajistit zaměstnancům vhodné podmínky pro vzdělávání a efektivně je stimulovat (Hroník, 2007). Vzdělávání vždy bylo a stále je pro člověka existenční otázkou, zejména dnes v komplikovaném sociálním světě (Palán, Langer, 2008, s. 136). V rámci celoživotního učení se nejen v oboru hotelnictví stále častěji prosazují informační a komunikační technologie a to zejména v administrativně a manažersky zaměřených vzdělávacích programech. Komunikační a digitální technologie jsou součástí tzv. blended learningu (Eger, 2005). Hodnocení efektivity vzdělávání umožňuje stanovit přínos a hodnotu vzdělávání (Koubek, 2007).
3
Současný stav terciálního vzdělávání ve zkoumaném oboru V posledních třech desetiletích došlo k výrazným změnám v odvětví hotelnictví a gastronomie, jež by měly být přeneseny do odborné přípravy ve školách. Vzdělávacími potřebami se zabývalo několik uskutečněných šetření v USA, ale i v Evropě. Výzkumy zjišťovaly vývoj v závislosti na vzdělávacích potřebách na terciární úrovni. Mnohé studie (Hein – Riegel – Pavesic – Powers) se shodují v tom, že hotelové a gastronomické vzdělávání stojí na třech základních výstupech vzdělávání, kterými jsou znalosti, dovednosti a způsobilosti. Z uvedených – konkrétně definovaných deskriptorů vycházejí koncepce vzdělávacích programů a oborů tak, aby odrážely současné, ale zejména budoucí potřeby. Podobně jako je tomu u jiných školských systému např. v USA nebo ve vyspělých zemích Evropy, také u nás se začínají prosazovat názory nabádající ke změnám, které přicházejí zejména z vnějšího prostředí. Napomoci může nově vznikající systém a metodika orientovaná na zvýšení transparentnosti v poskytovaných studijních programech, dosažení efektivity a kvality ve vzdělávacím procesu zaměřeném na jasně definované výstupy z učení (Hnilica; Pabián a kol., 2012). Podobně jako ve Švýcarsku, či ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska (viz kapitola 1.2.1), také u nás, se v současné době začíná uplatňovat systém deskriptorů pro jednotlivé studijní programy, které mají vazby na profil absolventa, ale zároveň mají adresně definováno, komu je obor určen – požadavky na uchazeče. Národní kvalifikační rámec (NKR), který je uplatňován v mnoha zahraničních vysokých školách, je nástrojem pro rozvoj a zajištění kvality v terciárním vzdělávání za pomoci relevantně vymezené úrovně poskytovaných znalostí, dovedností a způsobilostí absolventů. Výstupy z učení vedou k zpřehlednění, transparentnosti poskytovaného studia zaměřeného na potřeby koncového uživatele – studenta, zaměstnavatele, ale také pro vzdělávací instituci. Výstupy musí být popsány tak, aby jasně definovaly výsledky, kterých má být dosaženo ve znalostech, dovednostech a jaké bude dosaženo způsobilosti. Všechny prvky na sebe navazují. Jasné a správné definování výstupů souvisí s využíváním vhodných termínů, zejména sloves, které přesně vymezí dosažený cíl. Stanovený cíl musí být co nejvíce konkrétní, aby se dal hodnotit a kontrolovat (Nantl; Černikovský, 2011). To je další důvod, proč si přesně definovat výstupy (viz kapitola 1.2.3). V českém terciárním sektoru se studijní program Gastronomie, hotelnictví a turismus vyučuje pouze na jedné veřejné vysoké škole univerzitního typu a na dvou soukromých vysokých školách. Přehled nejlépe hodnocených vysokých hotelových škol na světě uvádí 51 uznávaných univerzit, které nabízejí oborově zaměřené vzdělávání pro hotelnictví a gastronomii. S ohledem na cíl práce bylo komparováno 6 nejlépe hodnocených zahraničních vysokých škol (viz kapitola 2.2).
Vymezení cíle disertační práce Cílem řešení problematiky v disertační práci je: na základě analýzy a prozkoumání vybraných profesně zaměřených vysokých škol vytvořit koncept profesních standardů (s definováním klíčových kompetencí), vymezit vzorový profil absolventa zkoumaného oboru a ověřit kvalitu poskytovaného studia na vybrané profesně zaměřené soukromé vysoké škole. Konkretizovaný cíl, ve finální podobě, představuje výstup z celé práce pro management zkoumané vysoké školy. „Hypotéza je predikce nebo odhad vztahu, který existuje v reálném světě za určitých podmínek“ (Hendl, 2005, s. 40). V rámci předpokladů a ověření očekávaných závěrů byla verifikována hypotéza: „absolventi VŠH splňují požadavky pro výkon budoucího povolání – více než 50 % z nich nachází uplatnění v praxi ve studovaném oboru.“ 4
Metodika „Metodologie se zabývá systematizací, posuzováním a navrhováním strategií a metod výzkumu“ (Hendl, 2005, s. 34). Somr (2007) definuje metodologii jako obecné teoretické postupy a prostředky vědeckého poznání a tvůrčího procesu. Podle Hendla (2005, s. 42) je originálním výzkumem „realizace empiricky zaměřené práce v dosud neprobádané oblasti; vytvoření původní syntézy; aplikace myšlenek z jedné země na problémy vlastní země; interdisciplinární přístup využívající různé metodologie; příspěvek ke znalostem v oblasti způsobem, který dosud nikdo nepoužil“ Probádání terciárního vzdělávání v hotelnictví a gastronomii vyžadovalo využití kombinovaných metod, prostředků a technik za účelem naplnění vytyčeného cíle. Základní výzkumná činnost byla rozdělena na čtyři části. Empirickému zkoumání předcházela analýza dokumentů, školských zákonů, studijních programů, podmínek pro uchazeče o studium. Výsledná data byla využita pro komparaci jednotlivých vzdělávacích institucí a studijních programů v zahraničních a českých vysokých školách zaměřených na vysokoškolské vzdělávání v odvětví hotelnictví a gastronomie. Rovněž analýza využívaných vyučovacích metod a hodnotících kritérií vycházela z dostupných karet předmětů a metodických listů, doplněna o metodu přímého pozorování – účasti na vyučovacím procesu 20 vybraných předmětů. V následné fázi dotazování byla shromážděna data od 204 respondentů, ve třetí fázi byly zpracovány výsledky od 249 respondentů. Poslední část dotazování vykazuje výsledky od 103 recipientů. Zkoumaný vzorek tvořili studenti bakalářského a magisterského studia v obou formách studia (prezenční a kombinované). Poslední vzorek respondentů tvořili absolventi VŠH. Výsledná data ze všech tří fázi šetření byla komparována a verifikována. Dotazování bylo uskutečněno na základě kombinování uzavřených a otevřených otázek tak, aby byla zachována validita. Pro zvýšení reliability bylo využito kombinace Likertových škál. Struktura dotazníku pro zjišťování kvality, organizace a materiálního zajištění výuky byla upravena podle vzoru využívaného k vnitřnímu hodnocení na Vysoké škole hotelové. Dotazník ověřující kvalitu vyučovaných předmětů byl vytvořen a strukturován tak, aby naplnil cíle kvalitativního výzkumu a zároveň ověřoval a upřesňoval výsledky prvního šetření. Výsledky kvalitativního výzkumu byly doplněny individuálními, ale také skupinovými rozhovory s vybranými studenty, absolventy a odborníky z praxe. Byli osloveni zástupci všech oborových asociací a 6 ředitelů hotelů a gastronomických provozoven. Metoda řízeného rozhovoru měla za cíl ověřit a přesněji specifikovat zkoumané otázky vztahující se ke kvalitě výuky a výstupům z učení vztahujících se k uplatnění absolventů v praxi. Vědecké metody využívané ke zpracování, naplnění stanovených cílů a zodpovězení formulované hypotézy jsou kombinací mnoha technik, analytických, syntetických a komparativních metod. Mezi hlavní metody využívané při zpracování disertační práce patří: Teoretické zkoumání v dostupných zdrojích a jejich rešerše včetně kritických závěrů. Prozkoumání a komparace prostředí vysokoškolského vzdělávání ve zkoumaném oboru v ČR a v Evropě. Dotazníkové šetření současného stavu vzdělávání studentů na VŠH v Praze. Dotazníkové šetření uplatnitelnosti absolventů VŠH v oborovém prostředí praxe. 5
Osobní rozhovory se zástupci zaměstnavatelů a oborových asociací pro definování požadavků na absolventy a ověření zjištěných výsledků.
Výsledky zjištění, kterých bylo v práci dosaženo Prioritou pro současné profesně zaměřené vysokoškolské vzdělávání je vytvořit vzdělávací koncept, který odráží potřeby zaměstnavatelů ve zkoumaném odvětví. Podstatou vzdělávacího konceptu jsou výstupy z učení – soubor kompetencí zahrnující znalostí a dovedností pro uplatnitelnost na patřičných řídicích pozicích ve studovaném odvětví. Klíčovým dokumentem pro naplnění cílů je kvalifikovaně propracovaný a jasně definovaný profil absolventa studijního programu a jednotlivých oborů. Profil je vzájemně propojen se studijním plánem oboru a předmětů s přesně vymezenými kompetencemi, jež vycházejí z jednotlivých vyučovaných předmětů. Výrazným pomocníkem jsou deskriptory zahrnující stanovené cíle, metodiku, didaktické prostředky, studijní zátěž a hodnotící kritéria. Mezi hlavní výstupy předkládané práce patří deskriptory profilu absolventa bakalářského a navazujícího magisterského oboru (viz příloha 1 a 2). Základem úspěchů terciárního vzdělávání je reálné stanovení cílů, volba vhodných metod, didaktický přístup a odpovídající hodnotící kritéria. Vzdělávací proces musí být adekvátně hodnocen tak, aby naplnil stanovené cíle. Správně stanovené a přesně definované cíle vyžadují určení správných způsobů hodnocení. V pragmaticky zaměřeném terciárním vzdělávání v současnosti již nelze využívat pouze závěrečné testy a ústní zkoušení. Smyslem vysokoškolského vyučovacího procesu je vybavit studenty nejen znalostmi, ale zejména dovednostmi, které budou umět využívat v praxi. Hodnocení odpovídá tomu, co mají skutečně studenti umět, např.: sestavit nabídku s využitím menu engineeringu, vytvořit výrobní plán cateringové společnosti, vytvořit balíček lázeňských služeb. Uvedené dovednosti výstupů z učení na terciární úrovni vzdělávání jsou komplexní a nelze je zvládnout napoprvé. Studentům musí být umožněno ve vyučovacím procesu vymezené aktivity opakovaně zkoušet za účasti konfrontace s pedagogem. Neobejdou se bez průběžné zpětné vazby – vykonávané činnosti jsou hodnoceny se zřetelem na úroveň postupného zvládání, zda a nakolik se blíží cílovým výstupům a jak mohou postupovat vhodně dál. Vymezení klíčových kompetencí v hotelnictví a gastronomii Jednotné vymezení kompetencí pro hotelnictví a gastronomii u nás dosud neexistuje. Pojetí kompetencí vyplývá z popisu pracovních činností nebo ze způsobu pracovního chování, přičemž důsledné hodnocení pracovního výkonu se prozatím jeví jako nepotřebné. Jednotlivé pracovní činnosti jsou obtížně měřitelné vzhledem k tomu, že jde o službu s vysoce odbornou, ale také s improvizační a kreativní povahou. Tyto pracovní činnosti nelze rozčlenit jednoduše na přesně definované fragmenty podřízené výkonovým kritériím, jak je to u jiných profesí. V hotelnictví a gastronomii se klíčové kompetence odvíjejí od sociálních a interpersonálních dovedností, od empatie, motivačních schopností, komunikačních dovedností, multikulturní tolerance. Mezi základní odborné kompetence patří systematičnost, kritičnost, analytičnost, organizační dovednosti, kreativita a smysl pro detail, umění predikce, smysl pro vytyčení a naplnění cílů. Zásadní pro obor jsou intrapersonální kompetence – sebereflexe, sebevědomí, příkladná sebekázeň. Podle jednotlivých oborových oblastí rozlišujeme kompetence manažerské, marketingové, komunikační, sociálně psychologické, poradenské, ekonomické, sociologické, právní a jiné. Soubory znalostí, dovedností a schopností, které vyplývají z uvedených disciplín a z jejich aplikace do odborné práce jsou reprezentanty těchto kompetencí. Vlastním studiem, šetřením, pozorováním, zkušenostmi a komparací potřeb byly stanoveny klíčové kompetence – oblasti výstupů z učení, které by měly být rozvíjeny v rámci studijních plánů 6
orientovaných na znalosti a dovednosti v jednotlivých předmětech oboru Hotelnictví a Gastronomie. Mezi hlavní oborové kompetence patří: Pozitivní vztah s mírou entusiasmu pro práci s lidmi ve službách v odvětví hotelnictví a gastronomie. Komunikační schopnosti zahrnující ústní a písemné dovednosti v mateřském a dvou cizích jazycích. Patří mezi ně také rétorika, řeč těla, gestikulace a ovládání mimiky. Způsobilost v oblasti informačního managementu zahrnující dokonalé zprostředkování, zpracování a efektivní předávání informací s okolním prostředím, za účelem dosahování vytyčených cílů. Cílem informačního managementu je umět uplatnit sběr, analýzu a uspořádání informací a jejich sdělování. Koncepční a analytické dovednosti – umět využívat příležitost z aktuálně dostupných informací. Rozpoznat a definovat problém, vyhodnotit jej a umět vytvářet vlastní závěry včetně predikcí za účelem naplnění záměrů. Interpersonální kompetence vztahující se k týmové práci, k obhajování vlastního názoru v diskusi na odborné úrovni, dovednosti uplatňované při řešení konfliktu, neshod, zvládání změn, sociální kompetence při jednání napříč spektrem lidí v hotelu – v kontaktu s nadřízenými, při vedení jednání v týmu, rovnost v zacházení pro všechny (s podřízenými, s klienty, s lidmi různých kultur a národností). Patří sem také schopnosti prezentace, vyjednávání a taktizování. Umět podnikatelsky myslet – orientovat se na trhu, umět zvládat nejistotu v odvětví s ohledem na měnící se požadavky klientů. Vztah ke kapitálu, k okolnímu prostředí pracovního kolektivu, včetně umění čelit kritice okolí. Ochota riskovat – odhodlání nést zodpovědnost a důsledky za podstoupení rizik. Schopnost plánovat a organizovat činnosti za podpory numerických dovedností a technik. Umět využívat znalost finančních a účetních postupů, techniky pro řízení a navýšení příjmů – menu engineering. Umět využívat a vytvářet gastronomické standardy, vhodné technologie a metody pro zpracování, nabídku a prodej pokrmů a nápojů – ovládat zbožíznalství, procesy výroby ve vztahu ke kvalitě a řízení lidí. Ovládat prodejní techniky. Umět řídit a motivovat. Umět organizovat. Prokázat obchodní a marketingové dovednosti – efektivní využívání komunikačních dovedností s cílem vytváření a udržování kontaktů. Umět dodržovat legislativní a právní otázky vztahující se k oboru. Být kreativní při prosazování nových trendů, technologií a metod. Schopnost neustále se učit – odborně i osobně se rozvíjet. Vysokoškolské vzdělávání v hotelnictví a gastronomii by mělo umožnit podobně jako oborové prostředí modifikace vzdělávacího programu v souladu s požadavky praxe. Vymezené kompetence a kritický přístup pomohou spojit tradiční a moderní interaktivní prvky v oboru hotelnictví a gastronomie. Mezi nejdůležitější tři dovednosti, které jsou požadovány od zaměstnavatelů zkoumaného oboru, patří: dovednost řídit a vést lidi, umět jednat na všech úrovních a umět podporovat týmovou práci (Riggs; Hughey 2011). Autoři dále uvádějí, že pro pedagogy je důležité zapracovat uvedené priority do všech učebních plánů. Jen díky neustálým inovacím lze udržet tempo s vývojem v oboru a připravit studenty, které budoucí obor hotelnictví a gastronomie potřebuje.
7
Autoři Hein a Riegel (2011) definují vzdělání v hotelnictví jako multidisciplinární obor, který přináší pohledy z mnoha dalších odvětví, zejména z oblastí společenských věd oborově zaměřených na hotelnictví a gastronomii. Uvedeným požadavkům by měla odpovídat náplň studijních programů pro různé typy specializovaných oborů, jejichž prostřednictvím se studenti naučí požadované mezioborové dovednosti, tak aby vyhovovali požadavkům zaměstnavatelů a uplatnili se ve studovaném odvětví. Studijní programy mohou být přizpůsobeny pro konkrétní potřeby podnikání s ohledem na globální, ale také individuální potřeby regionu (malé nezávislé podniky a mezinárodní hotelové řetězce). S uvedenými závěry zahraničních odborníků nelze nesouhlasit s odvoláním na výsledky z dotazování studentů, absolventů a souhlasné vyjádření odborníků z praxe. Vzdělávání v hotelnictví stále roste po celém světě. Realizované průzkumy naznačují rozdíly mezi formálním vzděláváním a požadavky zaměstnavatelů v odvětví. Pracovní pozice, na kterých v minulosti postačovalo středoškolské vzdělání, dnes vyžadují vysokoškolsky vzdělané pracovníky minimálně na úrovni bakaláře. S nárůstem poptávky po vzdělávání v oboru bude nutné přizpůsobit osnovy tak, aby odpovídaly požadavkům zaměstnavatelů, nastavit správný hodnotící systém, který je již v mnoha zemích uplatňován. Pouze dobře vytypované hodnotící oblasti vycházející z kurikula mohou zajistit efektivitu vzdělávání. Učební osnovy jsou v souladu s požadovanými výstupy z učení a hodnotícím systémem. Pokud má být kompetenční model správně uplatňován, pak musí být ověřena jeho účinnost a validita opakovaným testováním a hodnocením (Hnilica; Pabián a kol. 2012). Hodnotící kritéria vyžadují předem stanovené, účinně měřitelné cíle definované v kartě předmětu (karta předmětu je součástí přílohy 6). V návaznosti na hodnocení ECTS jsou přiděleny jednotlivým předmětům přiměřené počty kreditů, v závislosti na studijní zátěži, včetně zohlednění samostudia. Vyučující jednotlivých předmětů přesně stanovují kritéria, která musí student splnit v součinnosti s úrovní formativního i sumativního hodnocení. Cíle učení jsou stanoveny v součinnosti s rozsahem předmětu a formou ověření dosažené úrovně, ale také v závislosti na personálním zajištění, materiálním zabezpečení vyučovacího procesu a na výstupech ze studijního oboru a programu.
Přínosy Za vědecký přínos lze považovat podle Hendla (2005) „příspěvek ke znalostem v oblasti způsobem, který dosud nikdo nepoužil“. Předložená práce naplnila cíle vědy vytvořením uceleného pohledu na prostředí terciárního vzdělávání v oboru hotelnictví a gastronomie, které si v České republice teprve hledá prostor. Studijní program a obory zahrnují komparaci vyučovaných předmětů na významných zahraničních a tuzemských institucích. Značným přínosem je výstup s vymezením klíčových kompetencí pro hotelnictví a gastronomii, které mohou posloužit nejenom ve vzdělávání při vytváření a modifikací studijních programů a nových oborů, ale také pro zaměstnavatele – management zkoumaného odvětví služeb. Za přínos lze považovat deskriptory znalostí, dovedností a způsobilostí, které jsou v rozdílném rozsahu vyžadovány na bakalářském stupni a magisterském stupni vzdělávání. Vzorový profil absolventa zobrazuje cíle, zaměření oborů a uplatnění absolventů a jasně vymezené výstupy z učení (znalosti, dovednosti a způsobilosti), které jsou definovány tak, aby naplňovaly potřeby zaměstnavatelů. V bakalářském stupni je kladen důraz na široké schopnosti použitelné na nižším a středním stupni řízení. Od absolventa magisterského studia se v rámci výstupů vyžadují hlubší znalosti, dovednosti a schopnosti (Hnilica; Pabián a kol., 2012). Vzorový profil absolventa bakalářského studia je již využíván ve 8
zkoumané instituci a může posloužit jako metodická pomůcka. Podobně profil absolventa magisterského studia, který bude využíván managementem školy v následujícím období. Vzorový metodický list – odpovídá požadavkům Národního kvalifikačního rámce a deskriptorům studijního programu. Sylabus předmětu může posloužit jako metodika pro pedagogy jiných škol při definování cílů a výstupů z učení. Výsledky šetření naznačují požadavky na zdělávání do budoucnosti. Z analýzy zahraničních škol vyplývá, že jejich absolventi jsou výbornými manažery, pro příkladnou pracovní morálku, smysl pro detail, vřelý vztah k oboru a širokou uplatnitelnost na mnoha řídicích pozicích. V následujících letech bude vhodné naplnit požadavek vycházející z šetření – vytvořit užší vztahy s praxí, pomáhat studentům (absolventům), nacházet uplatnění. Uvedený požadavek souvisí s výsledky šetření ve VŠH. Studijní program by měl reflektovat vzájemné propojení teoretických předmětů se studovaným oborem, novými poznatky a požadavky zaměstnavatelů. Posilovat jazykovou vybavenost pedagogů s požadavky na výuku předmětů v cizích jazycích. Pro management VŠH je nezbytné zvyšovat kvalitu poskytovaného vzdělávání a vnímat požadavky vnitřního i vnějšího prostředí (Jakubíková, 2000), vzhledem k tomu, že se začínají prosazovat nové směry např. v gastronomii. V blízké době se může stát, vzhledem k jejímu významu (výživově, kulturně společenskému), že se stane součástí studijních programů na dalších veřejnoprávních vysokých školách.
Závěr Vzdělávání ve zkoumaných oborech hotelnictví a gastronomie na terciární úrovni se na území České republiky teprve utváří a hledá si svůj prostor. Předkládaná disertační práce naplnila vytyčené cíle tím, že na základě analýzy zkoumaného prostředí a komparací vzdělávacích programů ve vybraných zahraničních institucích a v ČR navrhuje profesní standardy a klíčové kompetence, které jsou v souladu s předloženými profily absolventů zkoumaného studijního programu. Cílem předkládané práce bylo na základě analýzy a prozkoumání vybraných profesně zaměřených vysokých škol vytvořit koncept profesních standardů (s vymezením klíčových kompetencí), vymezit vzorový profil absolventa zkoumaného oboru a ověřit kvalitu poskytovaného studia na vybrané profesně zaměřené soukromé vysoké škole. Realizovaný cíl byl naplněn komparací všech tří oborově orientovaných tuzemských vysokých škol se šesti nejlépe hodnocenými vysokými školami hotelového zaměření v Evropě (kapitola 2.2 – 2.3). Pro zpracování bylo využito a citováno 63 monografií a 31 elektronických zdrojů. Úroveň kvality poskytovaného vzdělávání ve studijních oborech Hotelnictví a Management hotelnictví a lázeňství, ale také uplatnitelnost absolventů v praxi byla prokázána uskutečněným šetřením, které bylo realizováno postupně v průběhu let 2010 – 2013 (kapitola 2.4 – 2.6). Zvolený postup orientovaný k naplnění cílů disertační práce využívá kombinaci několik metod a technik. Pro porovnání vzdělávání na obdobně zaměřených tuzemských i zahraničních institucích byla využita internetová metoda monitorování, rozbor, komparace dostupných dat – studijních plánů, podmínek pro přijetí, školného a dalších prvků (např. zájem o obor, jazykové znalosti) upravujících studium na zkoumaných školách. S ohledem na objektivitu a reliabilitu dat, jež vedou k validním výstupům, byla využívaná z velké části metoda dotazování standardizovanou formou několika dotazníkových šetření u vybraného vzorku posluchačů a absolventů. Předvýzkum byl realizován u skupin deseti a dvaceti respondentů. Dotazníky byly standardní, využívané zkoumanou institucí 9
k vnitřnímu hodnocení. Výsledky empirického šetření umožnily verifikovat stanovenou hypotézu: „absolventi VŠH splňují požadavky pro výkon budoucího povolání – více než 50 % z nich nachází uplatnění v praxi ve studovaném oboru.“ Analýza 56 metodických listů, doplněná pozorováním přímo ve vyučovacím procesu, byla využita u šetření didaktických metod v návaznosti na systém hodnocení ve 20 vybraných odborných předmětech, které se odrážejí v profilaci absolventů. Účelem osobních rozhovorů s jedenácti odborníky ze strany zaměstnavatelů bylo odhalení potřeb a požadavků očekávaných od absolventů VŠH v Praze a také ověření zjištěných předpokladů a závěrů vyplývajících z dotazování (kapitola 2.6). Text obsahuje mnoho dat a výsledků dlouhodobého šetření, která zobrazují současné profesní vzdělávání v hotelnictví v ČR a ve vybraných institucích ve Švýcarku a Francii. Výstupy – profil absolventa oboru bakalářského a navazujícího magisterského studia odpovídá současným a budoucím požadavkům pro uplatnění absolventů. Vzorová karta předmětu – sylabus. Dalším výstupem je definování hlavních kompetencí vycházejících z požadavků zaměstnavatelů, které mohou být využity nejenom ve zkoumané Vysoké škole hotelové v Praze, ale rovněž v oborovém prostředí a také v dalších profesně zaměřených vysokých školách.
10
Bibliografické citace 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
22
ANDREWS, S. (2007) Hotel Front Office Training Manual, T. McGraw-Hill: 2007, 232 s. ISBN 0-07-451513-6. ARMSTRONG, M. (2002) Řízení lidských zdrojů. Praha: Grada Publishing. 2002. ISBN 80-247-0469-2. BARTÁK, J. (2007) Vzdělávání ve firmě. Alfa Publishing. 162 s. ISBN 80-80868516-8-0. BEDRNOVÁ, E. NOVÝ, I. a kol.: (2002) Psychologie a sociologie řízení. Manag. Press 2002. 640 Kč. 2. rozšířené vydání. 592 s. ISBN 80-7261-064-3. BELZ, H.; SIEGRIST, M. (2001) Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. 27-32 s. ISBN 80-7178-479-6. BENEŠ, M. (2008) Andragogika. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2580-2. BERÁNEK, J.; KOTEK, P. Řízení hotelového provozu. Praha: Mag Con. 2003. ISBN 8086724-00. BROTHERTON, B. (2008) B. Researching Hospitality and Tourism. Sage Publications Ltd, 2008, 256 p. ISBN-13: 9781412903929. BUREŠOVÁ, P. a B. ZIMÁKOVÁ. (2010) Gastronomické služby - servis. Vyd. Praha: Vysoká škola hotelová, ISBN 978-80-87411-06-3. ČERTÍK, M. (2009) Hotelové školství v České republice a ve světě. In Czech Hospitality and Tourism Papers, roč. 5, 2009, číslo 9. ISSN 1801-1535, s. 10-11. DĚDINA, J.; ODCHÁZEL, J. (2007) Management a moderní organizování firmy. Praha: Grada P. 2007. ISBN: 978-80-247-2149-1. EGER, L. Technologie vzdělávání dospělých. V Plzni: Západočeská univerzita, 2005. 171 s. ISBN: 80-7043-398-1. EGER, L., EGEROVÁ, D., JAKUBÍKOVÁ, D. Strategie rozvoje školy. Plzeň: Cechtuma, 2002, 111 s. ISBN: 80-903225-6-5. HEIN, Stephanie G.; RIEGEL, Carl D. A systematic model for program evaluation and curricular transformation: A tale from the trenches. 2011. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Vyd. 1. - Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2. HIGHER EDUCATION IN EUROPE 2009: Developments in the Bologna Process. Brussels Eurydice, 2009. 72 s. ISBN 978-92-9201-023-2. HLINKA, P. (2012) Jaká je kvalita vysokoškolského vzdělávání v oboru cestovního ruchu? AHR FORUM. Ročník 6. 3/2012. s. 7. HNILICA, J. PABIÁN, P a kol. (2012) Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání ČR. Zkušenosti a doporučení. Praha: 2012, MŠMT. ISBN 978-80-87601-11-2. HRONÍK, F. (2006) Rozvoj a vzdělávání pracovníků. Praha: Grada P. 2006. ISSN 978-80247-1457-8. CHTP. Vyd. VŠH v Praze: 2009/09. ISSN 1801-1535. CHVÁTALOVÁ, A. a kol. (2008) Zajišťování kvality v českém vysokém školství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 200 s. ISBN 978-80-7380-154-0. JAKUBÍKOVÁ, D. (2011) Aktuální problémy marketingu v cestovním ruchu v České republice – lidé a komunikace. S. 88-96 in. Sborník recenzovaných příspěvků mezinárodní vědecké konference Hotelnictví, turismus a vzdělávání. První vyd. 401 s. ISBN 978-8087411-15-5. JAKUBÍKOVÁ, D. Úspěch marketingu závisí na kultuře, in Marketing vysokých škol, sborník příspěvků, 2000, ČVUT a Ccvš, ISBN 80-01-02163-7, s. 75–87.
11
23 KADLECOVÁ, K.; LAMPER, I. (2008) Vzdělávání na doživotí: další vzdělávání dospělých v Praze, jeho cíle, perspektivy a metody. Praha: Respekt, 2008. ISBN 978-80904153-0-0. 24 KOCIANOVÁ, R. (2010) Personální činnosti a metody personální práce. Praha: Grada P. 2010. 224 s. ISBN 978-80-247-3269-5. 25 KOUBEK, J. (2007) Řízení lidských zdrojů: Základy moderní personalistiky. Praha: Management Press, 2007. ISBN 978-80-7261-168-3. 26 KŘÍŽEK, F.; NEUFUS, J. (2011) Moderní hotelový management. Praha: Grada P. 2011. ISBN 978-80-247-3868-0. 27 LINHARTOVÁ, D. (2011) Specifika vzdělávání dospělých. Institut CŽV Mendelu. Dostupné z: http://www.eamos.cz/amos/katped/externi/katped [online cit. 2011-06-23]. 28 MATĚJŮ, P. a kol. (2009) Bílá kniha terciárního vzdělávání. Praha: MŠMT, 2009. 76 s. ISBN 978-80-254-4519-8. 29 MERHAUT, M. (2013) Vlivy ekonomické krize na změnu chování managementu hotelových a gastronomických zařízení. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR. 152 s. ISBN 978-80-7478-365-4. 30 MLČÁK, Z. A kol. (2005) Profesní kompetence sociálních pracovníků a jejich hodnocení klienty. 1. vyd. Ostrava: FF OU, 2005. s. 20-47. ISBN 80-7368-129-3. 31 MUŽÍK, J. (2008) Edukace řídících dovedností. Praha: Aspi, Wolters Kluwer, 2008, 148 s. ISBN 80-7357-045-9. 32 MUŽÍK, J. (2011) Řízení vzdělávacího procesu. Wolters Kluwer. 323 s. ISBN 978-807357-581-6. 33 NANTL, J.; ČERNIKOVSKÝ, P. (2011) Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání ČR. Národní deskriptory. 1. vyd. Praha: MŠMT, 2011. 47 s. ISBN 978-80-2548569-9. 34 NEDOROST, L. a kol. (2003) Právní úprava vysokého školství. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. 189 s. ISBN 80-86432-28-9. 35 PALÁN, Z. (2003) Základy andragogiky. Praha: VŠ JAK, 2003. ISBN 80-86723-03-8. 36 PALÁN, Z.; LANGER, T. (2003) Základy andragogiky. UJAK: 2008, ISBN 978-8086723-58-7. 37 PALÁN, Z.; RÝZNAR, L. (2000) Vzdělávání dospělých a Evropa. UJAK: 2000, 127 s. ISBN 80-7041-879-6. 38 PÁSKOVÁ, M.; ZELENKA, J. (2002) Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR, 2002. 448 s. ISBN 80-239-0152-4. 39 PAULÍK, K. a kol. (2005) Uplatnění věd o člověku v sociální práci. 1. vyd. Ostrava: FFOU, 2005. 208 s. ISBN 80-7042-690-X. 40 PAVESIC, D. (2005) Curricular and programmatic trends. Hospitality Research Journal, Hospitality education 17 (1), 285-294. 41 POLÁKOVÁ, E. (2006) Komunikační, informační a marketingové kompetence. 1. vyd. Ostravská univerzita v Ostravě: 2006. ISBN 80-7368-246-X. 42 POLÍVKOVÁ, A. Jak být IN v písemném projevu. Praha: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80242-2419-0. 43 POWERS, T.; BARROWS, C. (2006) Introduction to the Hospitality Industry. New Yersey : John Willey & Sons, 2006. 523 s. ISBN 978-0-471-27458-5. 44 Pravidla českého pravopisu. Studentské vydání. Ústav pro jazyk český AV ČR. Praha: Academia. 2010. ISBN 978-80-200-1327-9. 45 PRUDKÝ, L.; PABIAN. P.; ŠIMA, K. (2010) České vysoké školství. Na cestě od elitního k univerzálnímu vzdělávání 1989-2009. Praha: Grada P. 2010. 46 PRŮCHA, J. (2000) Přehled pedagogiky. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4.
12
47 PRŮCHA, J. (2004) Interkulturní psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 200 s. 48 PRŮCHA, J. (2006) Srovnávací pedagogika. Praha: Portál, 2006. 263 s. IBSN 80-7367155-7. 49 PRŮCHA, J. (2009) Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-807367-546-2. 50 PRŮCHA, J. a kol. (2009) Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-807367-647-6. 51 RIGGS, Michael W.; HUGHEY, Aaron W. Competing values in the culinary arts and hospitality industry: Leadership roles and managerial competencies. Industry and Higher Education, 2011, 25.2: 109-118. 52 RIPKOVÁ, H. Vysoké školství v USA. Praha: Karolinum, 2006. 110 s. ISBN-80-2461151-1. 53 RUGGIERO, M. (2010) Mare Nostrum. Tritton: 2010. ISBN 978-80-7387-438-4. 54 SOMR, M. (2007) Základní metody výzkumu. České Budějovice. Učební text. 55 s. 55 STURMAN, M. a kol. (2011) The Cornell School of Hotel Administration on Hospitality: Cutting Edge Thinking and Practice. New Jersey: John Wiley & Sons, 2011. 500 s. ISBN 978-0-470-55499-9. 56 STÝBLO, J. (2007) Personalistika. Praha: Aspi Publishin, 2007. ISBN 978-80-7357-2396. 57 TESONE, D. (2011) Zásady řízení pro obor hotelnictví, gastronomie a turismu. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2011. 400 s. ISBN 978-80-7413-086-1. 58 TESONE, DANA V., RICCI, P. (2005), Developments in employee privacy rights among hospitality organizations: a progression to a dichotomy of ethical interpretations, in (ed.) 1 (Advances in Hospitality and Leisure, Volume 1), Emerald Group Publishing Limited, pp. 199-209. 59 TURECKIOVÁ, M. (2004) Řízení a rozvoj lidí ve firmách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 25-37 s. ISBN 80-247-0405-6. 60 VETEŠKA, J.; TURECKIOVÁ, M. (2008) Kompetence ve vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 25-57 s. ISBN 978-80-247-1770. 61 VETEŠKA, J.; VACÍNOVÁ, T. (2011) Aktuální otázky vzdělávání dospělých, UJAK: 2011. 208 s. ISBN-978-80-7452-012-9. 62 VINŠ, V. (2004) Hodnocení Akreditační komisí. Zpracováno v rámci řešení výzkumného projektu „Hodnocení kvality vysokých škol“ 2004. identifikační kód LS 0316. 63 VODÁK, J.; KUCHARČÍKOVÁ, A. (2011) Efektivní vzdělávání zaměstnanců. Praha: Grada. 2011. ISBN 978-80-247-3651-8.
13
Internetové zdroje 64 Absolventi VŠ. Dostupné z:< http://www.infoabsolvent.cz/ >[online cit. 21. 4. 2013]. 65 Absolventi_vysokých škol. Dostupné online z:
[on-line2012-04-01]. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 2 – Modely a příklady citací u jednotlivých typů dokumentů. Verze 3.0 (2004). c 1999–2004, poslední aktualizace 11. 11.2004. URL: http://www.boldis.cz/citace/citace. 66 Bologna dostupné z: http://ec.europa.euyourvoice/ipm/forms/dispatch? For Modernisation. [online cit. 2012-02-16]. 67 Boloňský proces 2020. Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Dostupné z:[online cit. 2011-10-29]. 68 Centrum pro studium vysokého školství. Analýza národních deskriptorů s deskriptory vybraných evropských kvalifikačních rámců. Praha: 2010. Dostupné z:[online cit. 2012 -02-12]. 69 César Ritz school. Dostupné online z:< http://www.ritz.edu/en/index.php.> [online cit. 2012-03-16]. 70 Česko. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z: [online cit. 2012-02-10]. 71 ČSÚ. Dostupné z: [online cit. 2012-02-28]. 72 Ecole hôtelière de Genève. Dostupné online z: [online cit. 2012-0316]. 73 EHL. Dostupné online z: [online cit. 2012-03-16]. 74 EHOTELIER. Swiss Hotel Schools Ranked Among World's Best. Dostupné z: [on-line 2011-12-10]. 75 ISCED. Dostupné z:< http://www.uis.unesco.org/ Education/ Pages international-standardclassification-of-education.> [online cit. 2013-04-28 ]. 76 Informační systém o uplatnění absolventů. Dostupné z: [Online 2012-04-21]). 77 Hospitality industry Dostupné z: [Online cit. 2012-02-01]. 78 Les Roches International School of hotel management. Dostupné z: [online cit. 2012-02-17]. 79 Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR. Dostupné z: [online cit. 2012-03-10]. 80 Organizace české vzdělávací soustavy České republiky. Eurydice, 2009. 398 s. Dostupné z: [online cit. 2012-02-13]. 81 SCHRAGER, I. Observer 25. Dostupné z: [online cit. 2013-03-18]. 82 Slezská univerzita v Opavě – Obchodně pedagogická fakulta v Karviné. Dostupné z: [online cit. 2012-03-02]. 83 Srovnávací analýza národních deskriptorů s deskriptory vybraných evropských kvalifikačních rámců. Dostupné z:< http://www.csvs.cz/ projeky/2010_srovnavaci_ analyza/ srovnavaci_analyza.shtml. >[online cit. 2012-02-25]. 84 Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v EU. Eurydice 2009. 65 s. Dostupné z: [online cit. 2011-10-31]. 85 Studijní program IHE. Dostupné z: < http://www.glion.edu /glion_education/.> [online cit. 2012-03-17]. 86 Školský zákon, zákon č. 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Dostupné z: [online cit. 2011-1031]. 87 Ten Trends Impacting International Hospitality and Tourism Education. In Journal of Hospitality & Tourism Education. International CHRIE, 2010. ISSN 10963758, s. 4-7. Dostupné z: [online cit. 2012-02-20].
14
88 Terciární vzdělávání ve Švýcarsku. Dostupné z: [online cit. 2012-04-06]. 89 The tertiary education. Dostupné z: < http://eacea.ec.europa.eu/education/ eurydice/ index en.php. >[online cit. 2012-12-25]. 90 University College Birmingham. Dostupné z:< http://www.ucb.ac.uk/home. >[online cit. 2012-03-06]. 91 VATEL. Dostupné online z: [online cit. 2012-03-17]. 92 Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství. Dostupné z: [online cit. 2012-02-07]. 93 Vysoká škola obchodní a hotelová. Dostupné na internetu z:< http://www. Hotskolabrno.cz/?stranka=26&nix=vysoka.> [online cit. 2012-04-06]. 94 Zákon o vysokých školách 111/1998 sb a o změně a doplnění dalších zákonů. Dostupné z: [online cit. 2012-02-16].
15
