UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Martin Brodský
Stavba Berlínské zdi očima české a německé historiografie a soudobých médií Diplomová práce
Praha 2008
Autor práce: Martin Brodský Vedoucí práce: PhDr. Jakub Končelík Oponent práce: Datum obhajoby: 2008 Hodnocení:
2
Bibliografický záznam BRODSKÝ, Martin. Stavba Berlínské zdi očima české a německé historiografie a soudobých médií. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2008. 128 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jakub Končelík
Klíčová slova Berlín, SRN, NDR, zeď, média, komunismus, propaganda
Schlüsselwörter Berlin, BRD, DDR, Mauer, Medien, Kommunismus, Propaganda
3
Anotace Práce popisuje historický vývoj Německa po druhé světové válce. Věnuje se období od roku 1945 do roku 1961 – velmi dynamické době, kdy muselo Německo znovu vybudovat průmysl a ekonomiku. Rozdílné plány vítězných mocností na poválečnou obnovu Německa vedly k názorovým neshodám mezi Východním a Západním blokem. Berlín se stal hlavním bitevním polem studené války. Práce přináší přehledný a ucelený přehled událostí, které vedly k rozdělení Německa na dva samostatné státy, SRN a NDR. Srovnává historii obou těchto států až do roku 1961, kdy byla na sektorové hranici mezi západním a východním Berlínem postavena Berlínská zedˇ. Tato práce se dále zabývá stručným vývojem médií na území SRN a NDR. Originálním způsobem srovnává dobová periodika z roku 1961 a popisuje rozdíly mezi obsahy, publikovanými ve východoněmeckých a západoněmeckých denících.
4
Annotation Die Arbeit beschreibt die historische Entwicklung Deutschlands nach dem zweiten Weltkrieg. Sie konzentriert sich auf den Zeitraum seit 1945 bis 1961. Zu dieser dynamischen Zeit mussten Industrie und Wirtschaft in Deutschland wieder aufgebaut werden. Unterschiedliche Pläne der Siegermächte auf die Aufbau Deutschlands in der Nachkriegszeit haben zu vielen Meinungsverschiedenheiten zwischen Ost und West geführt. Berlin wurde zum Feld des kalten Krieges. Die Arbeit vermittlet klare Übersicht von Ereignissen, die zur Gliederung Deutschlands auf BRD und DDR führten. Sie bringt die Vergleichung der Geschichte von beiden Staaten bis zum Jahr 1961, wann an der Sektorgrenze zwischen Ost- und Westberlin die Berliner Mauer aufgebaut wurde. Diese Arbeit beschäftigt sich auch mit der Entwicklung der Medien in BRD und DDR. Sie vergleicht in ganz eigenartiger Weise die Zeitungen aus dem Jahr 1961 und beschreibt die Inhaltsunterschiede in der westdeutschen und ostdeutschen Medien.
5
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu.
2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřenostii pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne 15. 1. 2008
Martin Brodský
6
OBSAH 1. ÚVOD.......................................................................................................................................................9 1.1 MOTIVACE K TÉMATU .........................................................................................................................9 1.2 STRUKTURA PRÁCE ...........................................................................................................................10 1.3 DISKUZE LITERATURY .......................................................................................................................11 1.4 DISKUZE TEZÍ ....................................................................................................................................12 1.5 VÝZKUMNÉ OTÁZKY .........................................................................................................................13 2. POVÁLEČNÁ HISTORIE NĚMECKA .............................................................................................15 2.1 BERLÍN V ROCE 1945.........................................................................................................................15 2.2 PLÁNY NA POVÁLEČNOU OBNOVU .....................................................................................................16 2.3 KONFERENCE VÍTĚZNÝCH MOCNOSTÍ ................................................................................................17 2.4 FRANKFURTSKÉ DOKUMENTY ...........................................................................................................19 3. EKONOMICKÁ A HOSPODÁŘSKÁ SITUACE NĚMECKA........................................................20 3.1 HOSPODÁŘSKÝ RŮST .........................................................................................................................20 3.2 MARSHALLŮV PLÁN ..........................................................................................................................21 3.3 BLOKÁDA BERLÍNA ...........................................................................................................................22 4. ROZDĚLENÍ NĚMECKA...................................................................................................................24 4.1 POLITICKÁ SITUACE ..........................................................................................................................24 4.2 VZNIK SRN.......................................................................................................................................25 4.3 VZNIK NDR ......................................................................................................................................27 5. VOJENSKÉ OBRANNÉ PAKTY .......................................................................................................30 5.1 NATO...............................................................................................................................................30 5.2 VARŠAVSKÁ SMLOUVA .....................................................................................................................31 6. BERLÍN .................................................................................................................................................33 6.1 BERLÍNSKÁ KRIZE .............................................................................................................................33 6.2 UPRCHLÍCI.........................................................................................................................................35 6.3 ÚNIKOVÉ CESTY NA ZÁPAD ...............................................................................................................37 6.4 STAVBA BERLÍNSKÉ ZDI ....................................................................................................................39 6.5 FAKTA O BERLÍNSKÉ ZDI ...................................................................................................................43 7. PROPAGANDA ....................................................................................................................................45 8. VÝVOJ TV VYSÍLÁNÍ V NĚMECKU ..............................................................................................51 8.1 TELEVIZE V SRN...............................................................................................................................52 8.2 TELEVIZE V NDR..............................................................................................................................55 9. CENZURA.............................................................................................................................................57 9.1 CENZURA V NDR ..............................................................................................................................58 9.2 CENZURA V SRN...............................................................................................................................60 10. TISK .....................................................................................................................................................62 10.1 TISK V NĚMECKU ............................................................................................................................62 10.2 ZPRAVODAJSKÉ AGENTURY V NĚMECKU ........................................................................................66 10.3 ZÁPADONĚMECKÉ DENÍKY ..............................................................................................................67 10.3.1 Frankfurter Allgemeine Zeitung .............................................................................................67 10.3.2 Süddeutsche Zeitung ...............................................................................................................68 10.3.3 Die Welt ..................................................................................................................................69 10.4 VÝCHODONĚMECKÉ DENÍKY ...........................................................................................................69 10.4.1 Berliner Zeitung......................................................................................................................69 10.4.2 Neues Deutschland .................................................................................................................70 11. ANALÝZA...........................................................................................................................................73
7
11.1 METODICKÝ ÚVOD ..........................................................................................................................73 11.1.1 Výběr vzorku...........................................................................................................................73 11.1.2 Výběr metody ..........................................................................................................................74 11.2 Propojení tisku a komunismu ....................................................................................................76 11.3 SROVNÁNÍ DENÍKŮ ..........................................................................................................................77 11.3.1 Pátek 11. srpna 1961 ..............................................................................................................77 11.3.2 Sobota 12. srpna 1961 ............................................................................................................81 11.3.3 Pondělí 14. srpna 1961...........................................................................................................87 11.4 VÝSTAVBA BERLÍNSKÉ ZDI OČIMA SVĚTOVÝCH DENÍKŮ ...............................................................103 12. ZÁVĚR...............................................................................................................................................106 RESUMÉ .................................................................................................................................................110 RESÜMEE...............................................................................................................................................111 SEZNAM ZKRATEK.............................................................................................................................112 SEZNAM LITERATURY ......................................................................................................................114 14.1 ČESKO-JAZYČNÁ A SLOVENSKO-JAZYČNÁ LITERATURA ................................................................114 14.2 NĚMECKO-JAZYČNÁ LITERATURA .................................................................................................115 14.3 VIDEO DOKUMENTY ......................................................................................................................116 14.4 INTERNETOVÉ ZDROJE ...................................................................................................................117 14.5 PERIODIKA ....................................................................................................................................117 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................118 PŘÍLOHY............................................................................................ERREUR ! SIGNET NON DEFINI.
8
1. Úvod 1.1 Motivace k tématu Téma Berlínské zdi bylo zvoleno jednak vzhledem k mému zájmu o německou historii, ale také o Berlínskou zeď jako takovou. Tato práce by měla odpovědět na otázku, jaké okolnosti vedly komunistické vedení východního Německa v roce 1961 k postupu, ke kterému se odhodlala. Řešení, jaké zvolila tehdejší vláda NDR,1 bylo mimořádně drastické. Zeď a ostnatý drát oddělily přes noc sousedy i rodiny. Je neuvěřitelné, že zeď vydržela stát a věznit celý národ téměř 30 let. Když se podíváme s odstupem let zpátky, nabízí se řada otázek. Jak je možné, že tehdejší svět dopustil něco takového? Proč se žádný stát nepostavil na stranu obyvatel NDR? Jak se podařilo komunistické straně udržet v izolaci celý národ déle než jednu generaci? Historická část mé práce má sloužit čtenáři k uvedení do tématu a k připomenutí historických a politických souvislostí, které vedly k výstavbě Berlínské zdi. Tento monument se stal symbolem komunistické moci. Na jednu stranu dokazoval sílu režimu, který si vybudováním zdi vynutil poslušnost národa, na stranu druhou znamenal politickou kapitulaci vůči celému světu. Tento krok komunistické strany dokazoval, že si neví rady, jak udržet občany na území svého státu. Masivní útěky poukazovaly na nechuť občanů žít v socialistickém zřízení, a zřetelně tak stavěly kapitalismus do lepšího světla než komunismus. Touha lidí žít v kapitalistickém zřízení byla tak velká, že neváhali nasadit své životy při útěku ze země. Z poválečného vývoje Německa je možné udělat si představu o tom, co vedlo k rozdělení země na východní a západní část a proč vůbec k výstavbě Berlínské zdi došlo. Historická část této diplomové práce by měla čtenáře seznámit také s napjatou politickou situací v té době. Mělo by být zřejmé, že svět stál kvůli konfliktu mezi východní a západní zónou Německa na pokraji války. Veškeré reakce západních velmocí na činy zemí východního bloku musely být nejdříve důkladně zváženy.
1
NDR – Německá Demokratická Republika, v něm. DDR – Deutsche Demokratische Republik
9
1.2 Struktura práce Historické události jsem rozdělil chronologicky, ale částečně také tématicky (např. na politický, ekonomický a historický vývoj). Nejprve bych rád uvedl čtenáře do tématu. Vysvětlím podrobně události z německé poválečné historie, které vedly k rozdělení Německa na dva samostatné státy. Popíši napjatou situaci během studené války a zdůvodním výstavbu Berlínské zdi. Poté bude čtenář krátce seznámen s vývojem televizního vysílání, protože tyto údaje jsou užitečné pro pochopení významu dobových televizních pořadů. Měl jsem možnost díky dokumentům německé televize porovnat dobové televizní pořady a projevy z NDR a SRN2. Podrobněji jsou televizní pořady rozebírány v kapitole o propagandě. Vysvětlím také vývoj tisku a cenzury na území NDR a SRN. Tyto informace budou pro čtenáře užitečné mimo jiné při závěrečné analýze. Bude opominut vývoj rozhlasu, pouze v kapitole o propagandě bude krátce zmíněn jeho význam v souvislosti s Berlínskou zdí. Ačkoliv je rozhlas velmi významným médiem, považoval jsem za zbytečné, zařazovat do své diplomové práce jeho podrobný vývoj. V poslední části této práce budu srovnávat novinové články z deníků, vycházejících na území NDR, SRN a ČSSR. Před srovnáním novinových článků německého a českého periodického tisku z období krátce před a po výstavbě Berlínské zdi bude čtenář seznámen s historií porovnávaných německých periodik. Srovnání by mělo odpovědět na otázku, jak se lišilo zpravodajství v NDR, SRN a ČSSR a do jaké míry byly mediální obsahy v té době ovlivněny propagandou. V mé práci jsou často používány termíny „východ“ a „západ“. Neobjevují se pouze ve významu světové strany, ale zastupují označení východní a západní blok. Vzhledem k tomu, že téma diplomové práce se týká německé historie, budou veškeré názvy (např. dobových televizních pořadů) použity v originále a přeloženy do češtiny v poznámkách pod čarou. Veškeré informace z německých pramenů jsem překládal samostatně.
2
SRN - Spolková Republika Německo, v něm. BRD – Bundesrepublik Deutschland
10
1.3 Diskuze literatury Zvolené téma je, podle mého názoru, jedním z nejzajímavějších v celé německé historii. Berlínská zeď a celá její výstavba byla už nesčetněkrát zpracována mnoha autory. Má práce by tedy neměla pouze vstoupit do řady těchto titulů, měla by přinést něco navíc. Nemám v úmyslu popsat čtenářům pouze podrobný historický vývoj Německa. Mým záměrem je informovat i o politických souvislostech a zákulisních debatách politiků. Dále bych rád popsal vliv propagandy, která byla důležitým bojovým nástrojem v období studené války. Čtenáři se dozví také o médiích na území NDR i SRN. Popíšu poválečný vývoj televizního vysílání a tisku. Rozhlas bude zmíněn pouze okrajově. Vysvětlím také působení cenzury. Budu pracovat z velké části s německou literaturou. Významným cílem mojí práce je zpřístupnit současný stav poznání německé historiografie a otevřít tak téma i čtenářům, kteří nemluví německy. Tyto obsahy by jim za normálních okolností zůstaly zcela uzavřeny. Část použité literatury pochází z NDR, část ze SRN a část byla vydána až po opětovném sjednocení Německa. Přestože se jedná o německé téma, bylo zevrubně zpracováno také v českém jazyce. V mé diplomové práci budu používat i českou literaturu. Výběr literatury byl dán v prvé řadě její dostupností. K získávání potřebné literatury jsem využíval především Státní vědeckou knihovnu v Plzni a Německou knihovnu Goethe institutu v Plzni. Tato volba byla dána mým bydlištěm v Plzni, ale také skvělou vybaveností zmíněných knihoven. Při hledání dobových periodik z NDR a SRN však už archiv knihoven v Plzni nebyl dostačující. Dokonce ani v Národní knihovně nebylo možné nalézt archivované deníky z požadovaného období. Po podrobném průzkumu jsem zjistil, že žádná knihovna v České republice nemá hledané výtisky ve svém archivu. Díky meziknihovní spolupráci se podařilo výtisky německých deníků z roku 1961 získat z německých knihoven. Některé knihovny poslaly kopie požadovaných stránek, jiné zaslaly mikrofilm, obsahující několik čísel vybraného periodika. Český deník z roku 1961 byl dostupný bez větších komplikací. Používám také několik internetových zdrojů. Vždy jsem ověřoval, zda se jedná o důvěryhodné zdroje. Někdy stály za údaji na internetových stránkách uznávané
11
německé vědecké instituty, jindy jsem ověřoval obsah v tištěných pramenech. Internetové zdroje jsem používal například při výkladu historického vývoje německých deníků. Při hledání informací k této části práce jsem narazil na nedostatek literatury. Vzhledem k tomu, že většina popisovaných německých titulů existuje dodnes, využíval jsem internetové stránky těchto deníků. Většinou obsahovaly informace o vývoji listu. Nejasnosti nebo nedostatek údajů jsem konzultoval s redakcemi příslušných deníků, které byly velice ochotny zodpovědět mé otázky. Několik deníků zaslalo i informační brožury, kde bylo možné najít další informce z historie i současnosti listu.
1.4 Diskuze tezí Porovnáním schválené teze této diplomové práce s výslednou prací zjistíme, že byly splněny téměř všechny původní plány. Matematicky by se dalo vyjádřit, že stanovené schéma bylo z cca 90 procent dodrženo. Přesto se objevilo několik míst, kde se práce mírně odchýlila od prvotního záměru. Práce je výsledkem komparace českých a německých historických pramenů. Provedl jsem také srovnání českých a německých tištěných médiích. V analýze jsou zmíněny zásahy propagandy a doloženy příklady z přečtených textů. Porovnáním obsahu sledovaných médií je možné odhadnout, jak silně a s jakým záměrem zasahovala propaganda do novinových článků v NDR a SRN. Analýza byla v porovnání s tezí mírně pozměněna. Mým prvotním plánem bylo srovnat východoněmecké a západoněmecké deníky. Tuto analýzu jsem považoval za klíčovou a přišla mi velice zajímavá. Už při stanovení teze diplomové práce jsem zjišťoval dostupnost deníků z bývalé NDR, SRN a ČSSR. Po zjištění, že na území ČR je možné najít pouze archiv československého tisku, jsem byl nucen svůj prvotní plán přehodnotit. Obával jsem se, že se mi nepodaří získat výtisky německých novin z roku 1961. Proto jsem v tezi uvedl jako pramen 5 československých deníků, německé tituly závisely na dostupnosti materiálu. Československý deník Rudé Právo byl nakonec přidán pouze pro srovnání.V tezi uvádím, že bych rád zařadil do porovnání alespoň jedno tištěné médium ze SRN. V tomto směru byl stanovený plán překročen. Nakonec se mi podařilo obstarat pro účely analýzy 3 západoněmecké a 2 východoněmecké tituly. Díky úspěšné spolupráci s německými knihovnami bylo tedy možné vrátit se k původnímu plánu!
12
Dostupnost deníků z NDR a SRN měla vliv na celou strukturu práce. Při analýze byl použit pouze jeden československý titul, jádro analýzy tvoří německé deníky. Stejně tak se práce odklonila od původního záměru, zařadit srovnání situace v Německu a u nás. Práci jsem orientoval téměř výhradně na Německo s důrazem na srovnání poměrů v SRN a NDR. Z tohoto důvod jsem nepracoval s dobovými materiály z fondu předsednictva ÚV KSČ3, ačkoliv to bylo původně plánováno. V průběhu psaní jsem dospěl k závěru, že ani Národní archiv by nepřinesl žádné poznatky, které bych mohl v práci použít. Plánoval jsem do práce zařadit rozhovor s pamětníkem (novinářem), který by mohl pohovořit o řízené tvorbě mediálních obsahů na začátku 60. let. Tento původní záměr jsem během psaní své práce přehodnotil. Rozhovor s pamětníkem by byl zcela nadbytečný a nezapadal by do struktury práce. Získané poznatky by v mém výkladu nebyly nijak nápomocny.
1.5 Výzkumné otázky V zájmu vytýčení jasného cíle této diplomové práce je třeba formulovat základní plány a očekávání. Rád bych si stanovil otázky, na které by měl text čtenářům odpovědět. Odpovědi přinese závěr této práce. Tyto základní otázky by měly čtenářům také usnadnit orientaci. Nepředstavují ale vyčerpávající seznam tezí, jen jakési pomocné vodítko. Výzkumná metoda a výběr vzorku bude popsán až v poslední kapitole, kde budou analyzovány deníky z NDR, SRN a ČSSR . Při stanovování výzkumných otázek jsem obměnil standardní přístup. Již v počátku práce jsem definoval, že zevrubné uchopení německé historie je klíčovým předpokladem dalších kroků mé práce. Výklad dějinného kontextu a přiblížení německých médií a jejich role jsou integrální součástkou mého výkladu. Část výzkumných otázek se tedy bude týkat dějinného kontextu a část výsledků analýzy. Vyložení dějinného kontextu by mělo odpovědět na otázky: 1.) Kdy se objevily první náznaky neshod mezi západem a východem? 2.) Kdy došlo k první vážnější krizi v Berlíně? 3.) Proč se vláda NDR rozhodla k tak rychlému uzavření hranic?
3
ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa
13
4.) Proč západní mocnosti nepodnikly důsledné protiopatření a nehájily práva obyvatel NDR? Pomocí analýzy by mělo být možné zjistit: 5.) Jaký obraz NDR zprostředkovávala západní média v roce 1961? 6.) Jaký obraz SRN zprostředkovávala východní média v roce 1961? 7.) Jaké byly hlavní úkoly propagandy v tisku na území NDR během výstavby Berlínské zdi? 8.) Avizovala vláda NDR v tištěných médiích předem chystaná opatření z roku 1961? Bylo možné odhadnout, že dojde k uzavření hranic? Podstatnou část mojí práce bude tvořit srovnání obsahu českých a německých deníků ze srpna 1961. Přínosem pro čtenáře by neměly být pouze výsledky analýzy, ale také možnost nahlédnout do obsahu dobových deníků ze SRN a NDR. Jedná se archivní výtisky novin, na našem území téměř zcela nedostupné. Dobové texty budou moci porovnat i čtenáři bez znalosti němčiny, neboť obsah veškerých analyzovaných článků bude nastíněn. Analýza a otázky s ní spojené ale nebudou jediným výstupem této práce. Rád bych seznámil čtenáře s poválečným vývojem Německa a podal mu ucelený historický přehled. Věřím, že k vytvoření konkrétnější představy o situaci v roce 1961, přispějí také fotografie, které je možné najít v příloze mé diplomové práce. Snímky zachycují dobovou atmosféru, ale také popisovanou Berlínskou zeď.
14
2. Poválečná historie Německa Abychom pochopili důvody a důsledky výstavby Berlínské zdi, je třeba vrátit se až do roku 1945, na konec 2. světové války. Právě tehdy se totiž začaly psát novodobé dějiny Německa. Poválečné rozdělení Německé říše do okupačních zón vedlo později k názorovým neshodám mezi státy východního a západního bloku a potažmo také k vytvoření dvou samostatných států: socialistické Německé demokratické republiky a kapitalistické Spolkové republiky Německo.
2.1 Berlín v roce 1945 Po kapitulaci Německa v květnu roku 1945 byla tehdejší Německá říše rozdělena do 4 sektorů (nebo také zón) : sovětského, francouzského, britského a amerického. Stejně tak bylo rozděleno i hlavní město Berlín. Západní sektory čítaly celkem 2 100 000 obyvatel, zatímco ve východním žilo 1 100 000. Smlouva o přidělení zón vítězným mocnostem byla sepsána na Jaltské konferenci v únoru roku 1945. Vládu v jednotlivých sektorech převzali nejvyšší velitelé vojsk ze 4 vítězných mocností: Dwight D. Eisenhower za USA, Georgij Konstantinovič Žukov za Sovětský svaz, Bernard Law Montgomery za Velkou Británii a Jean de Lattre de Tassigny za Francii. 4 Německo bylo válkou velmi poznamenáno. Bylo třeba začít budovat a opravovat škody způsobené válkou a nastolit nový politický systém. Složitá politická situace Německa a také nutnost začít s obnovou válkou zničené země byla označena jako tzv. „hodina nula“. Označení vyjadřovalo částečně v negativním a částečně v pozitivním slova smyslu nový začátek. Berlín byl válkou tak poničen, že jeho centrum už netvořily domy a paláce, ale spíše obrovitá hromada sutin. 32 tisíc ze 150 tisíc obydlí bylo zcela zničeno, 100 tisíc jich bylo poškozeno. Byly zbořeny více než tři čtvrtiny mostů přes řeku Sprévu. Podle pamětníků splatilo někdejší hlavní město Německé říše svůj válečný dluh právě tím, že
4
Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s. 297
15
bylo prakticky zcela zničeno.5 Po válce nebylo již možné mluvit o Berlínu jako o centru válečného militarismu, ale spíše jako o symbolu zmučené a zmítané Evropy. Obdobně žalostná byla také demografická situace města. Během posledních dvou válečných let se počet obyvatel Berlína snížil téměř o polovinu, ze 4,5 milionu na 2,6 milionu. Po kapitulaci Německa se vrátila část obyvatel, takže v srpnu 1945 žilo ve městě podle odhadů 2,8 miliónu lidí. Krutá zima a šíření chorob však od října 1945 do března 1946 připravily o život více než 60 000 Berlíňanů, takže počet obyvatel mírně klesl. Vzhledem k nedostatku potravin, oblečení a surovin na topení vznikly v několika částech Berlína černé trhy, kde obyvatelé vyměňovali svůj majetek za jídlo. Nejčastěji bylo obchodováno se spojeneckými vojáky, kteří nadšeně kupovali válečné suvenýry jako památku na bývalé říšské hlavní město. Peníze měly v poválečné době tak malou hodnotu, že se až do roku 1948 používala americká cigareta jako peněžní jednotka. Říkalo se jí AMI. V budoucnu se Berlín stal válečnou kořistí, o níž dva znepřátelené bloky vedly více než 50 let zuřivý zápas. Jak napsal George Clare – Berlín byl jedinečným seismografem zachycujícím každý otřes ve vztazích mezi západem a východem.6 Berlín byl jak obrazně tak i geograficky hrotem, kde na sebe narážel východní a západní blok. Střet veškerých opatření a politických nařízení, přicházejících z kapitalistické a socialistické strany, byl nejvíce viditelný právě na tomto území.
2.2 Plány na poválečnou obnovu Nedlouho po převzetí vlády v sektorech nejvyššími veliteli vojsk byla vytvořena tzv. Kontrolní rada spojenců se sídlem v Berlíně. Byla složena ze zástupců vítězných mocností. Rada měla rozhodovat o nejdůležitějších státních otázkách, veškerá ustanovení bylo nutné přijmout jednomyslně.7 Vítězné mocnosti se shodovaly v názorech na zničení válečného arzenálu Německa, potrestání válečných zločinců nebo očištění politiky od národně socialistických a militaristických názorů. V zásadě jednotné byly vítězné mocnosti i 5
Válka zničila v Berlíně 437 tunelů metra, srovnala se zemí pět z deseti hlavních nádraží. Byly zdemolovány také dvě třetiny škol a tři čtvrtiny kin, počet nemocničních lůžek se snížil na polovinu. 6 Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 s. 315-320 7 Manfred Görtemaker. Kleine Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Beck. München 2002 s. 2021
16
v otázkách nastolení demokratického vývoje Německa. Dá se říci, že zavedení demokracie do německé politiky bylo jedním z hlavním cílů mocností. Později se ale ukázalo, že se jednotlivé názory na politický systém a míru demokracie rozcházejí. Také původní plán, udržet Německo jako hospodářsky jednotnou zemi, se v budoucnu nenaplnil. Západní mocnosti byly velmi znepokojeny vystupováním SSSR na mezinárodní scéně. Jeho přístup k poválečnému vývoji Německa budil rozhořčení a nedůvěru. V březnu roku 1946 přirovnal Winston Churchill ve svém projevu situaci na východě k životu za „železnou oponou“, která byla v Evropě spuštěna od Štětína po Terst.8 Sovětský svaz záměrně bojkotoval veškeré návrhy podané americkou vládou. Plán na hospodářské sjednocení zón, který by umožnil lepší zásobování obyvatelstva, stejně tak jako pozdější tzv. Marshallův plán byly Ruskem označeny jako cílené akty amerického imperialismu a zamítnuty. Těžko říci, zda byly veškeré kroky ruské diplomacie vedeny pod záměrem podmanit si část německého území a vytvořit stát závislý na SSSR, nebo zda chtěl Stalin pouze zabránit kooperaci Německa s kapitalistickým západem a vytvoření neutrálního, sjednoceného a na SSSR nezávislého státu.
2.3 Konference vítězných mocností První významná poválečná konference 4 vítězných mocností se konala v Postupimi od 17. července do 2. srpna 1945. Na této schůzce byl projednáván další vývoj a obnova Německa.9 Všechny zúčastněné země vyjádřily vůli nikoliv si německý národ podmanit nebo zničit, ale pomoci při obnově a opětovném nastolení demokratické vlády. Již při této schůzce se začaly objevovat první náznaky pozdějších konfliktů mezi USA a SSSR. Zástupci USA například navrhli, aby se Sovětský svaz vzdal poloviny z dohodnuté reparace 20 miliard amerických dolarů, která byla dohodnuta na Jaltské 8 9
Helmut M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 310 Stěžejní body programu, projednávané při konferenci v Postupimi: 1. Nastolení demokratické vlády. 2. Společné vládnutí 4 vítězných mocností. 3. Zřízení „Kontrolní rady“, která má plnit funkci nejvyšší státní instance. 4. Odtržení východní části Německé říše a její předání pod sovětskou resp. polskou vládu. 5. Odsun Němců z Polska, Maďarska a Československa. 6. Decentralizace německého hospodářství pod dohledem spojenců. 7. Odzbrojení a postavení velitelů před mezinárodní vojenský tribunál. (Norimberský proces)
17
konferenci v únoru 1945. Snížení původně dohodnuté vojenské reparace měl snížit zadluženost Německa, a tím urychlit ekonomický rozvoj. Ruská strana návrh odmítla a trvala i nadále na svých nárocích.10 V této době se ještě počítalo se zachováním jednotného, nerozděleného Německa. Vítězné mocnosti se zavázaly, že zachovají hospodářskou jednotu země. Již záhy se ukázalo, že toto rozhodnutí bude přinášet stále větší a větší problémy. Zástupci čtyř vítězných mocností se nedokázali dohodnout na společné spolupráci. První krize přišla už během zimy na přelomu roku 1945 a 1946, kdy došlo k problémům se zásobováním. Americká vláda stála před rozhodnutím, buď přenechat území celého Německa pod vlivem SSSR, nebo souhlasit s jeho rozdělením. Shodnout se dokázali pouze zástupci americké a britské zóny. Na začátku září roku 1946 začalo britské a americké vojenské velitelství jednat o hospodářském sjednocení svých zón. Došlo k němu o 4 měsíce později, přesně 1. ledna 1947. Byla vytvořena tzv. dvojzóna, která pod dohledem obou velmocí ustavila parlament a radu. Nové sjednocené území sdružovalo zhruba 39 milionů obyvatel. Ke vzájemnému spojení došlo především s úmyslem úzce hospodářsky spolupracovat. Už během roku 1948 se západní mocnosti dohodly na stále užší hospodářské a politické spolupráci. Zástupci SSSR odmítli spolupracovat. Výsledkem vyjednávání západních mocností byla dohoda, podepsána na Londýnské konferenci šesti mocností. Mimo jiné obsahovala také zákon o reformě financí. V západních zónách to znamenalo zrušení říšské marky a zavedení německé marky (DM). Kromě reformy financí byly učiněny ještě další důležité kroky, které měly pomoci nastartovat německou ekonomiku. Hospodářská rada, která v západních sektorech rozhodovala o hospodářských otázkách, se usnesla na zavedení reforem. Byla deklarována svoboda podnikání a nastoleny právní podmínky pro fungování tržního hospodářství.11 Přes snahy a naléhání na zástupce francouzské zóny došlo k připojení tohoto sektoru až 8. dubna 1949, byla vytvořena tzv. trojzóna. Dvojzóna a později i trojzóna se staly základem pro vytvoření pozdějšího západního nekomunistického státu.12
10
Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s.297 11 Manfred Görtemaker. Kleine Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Beck. München 2002 s. 7274 12 H. G. Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995 s. 50
18
2.4 Frankfurtské dokumenty Dohoda šesti mocností13 v Londýně se stala základem pro tzv. 3 Franfurtské dokumenty, vytvořené vojenskými guvernéry západních mocností. První dokument zmocňoval ministerské předsedy k vytvoření parlamentu, v jehož kompetenci by bylo mimo jiné vytvoření ústavy. Druhý dokument vyžadoval opětovné přezkoumání a přeměření státních hranic a třetí dokument rušil okupační statut zón. Tyto listiny byly předloženy k podpisu ministerským předsedům zemí v západních zónách. V červenci roku 1948 proběhly tři několikadenní porady ministerských předsedů. První ve městě Koblenz, druhá a třetí na zámku Niederwald u Rüdesheimu. Rozhodování bylo velmi složité. Předsedové se obávali, že přistoupení na všechny návrhy západních mocností by mohlo znamenat rozdělení Německa. Odmítnutí v plném rozsahu by ale na druhou stranu přineslo pokračování neutěšené situace v Německu, bídu a neustálou politickou nesamostatnost Němců. Mezitím na ně vojenští guvernéři tlačili, aby přistoupili na návrhy bez jakýchkoliv pozměňovacích dodatků. Po dlouhých jednáních nakonec došlo k podpisu všech tří Frankfurtských dokumentů.14
13
USA, Velká Británie, Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s.300-301 14
19
3. Ekonomická a hospodářská situace Německa 3.1 Hospodářský růst Jak bylo řečeno v úvodní kapitole, Německo bylo válkou těžce poznamenáno a bylo třeba co nejrychleji obnovit průmysl. Fáze hospodářské stagnace netrvala dlouho. V britské a americké zóně se podařilo přes značné problémy rychle nastartovat průmysl a stále zvyšovat produkci. Po dvou úspěšných vlnách hospodářského růstu přišla stagnace, následovaná měnovou reformou v roce 1948. Díky spekulacím před reformou došlo totiž k zastavení pohybu zboží a jeho hromadění. Největší problém v západním Berlíně představoval velmi vysoký počet nezaměstnaných. Z ekonomického hlediska představoval tento stav velké finanční výdaje.
Bylo
zavedeno
nouzové
opatření:
město
zaměstnalo
padesát
tisíc
nezaměstnaných při odklízení trosek. Valnou většinu těchto pracovních sil tvořily ženy. Tento program byl jedním z projektů, financovaných z prostředků Marshallova plánu. Tato štědrá americká dotace pomohla nastartovat průmysl a ekonomiku v SRN.15 V lednu 1951 byl vypracován plán ekonomické obnovy. Ten počítal s vytvořením 200 tis. pracovních míst a se ztrojnásobením výroby. Plán byl financován nejdříve z amerických, posléze ze západoněmeckých finančních prostředků. Hlavním cílem byla
restrukturalizace
průmyslu
a
vybavení
podniků
tak,
aby
byly
konkurenceschopné. Obnova ale nebyla vůbec jednoduchá, bylo třeba vyrovnat se se spoustou nových problémů. Průmysl a obchod západního Berlína už nemohl nadále spolupracovat s okrajovými obcemi, které ležely na území východní zóny. Mnoho firem proto muselo přerušit spojení se subdodavateli nebo filiálkami, se kterými do té doby obchodovaly. Mimoto se NDR snažila neustále narušovat život v západním Berlíně tím, že přerušovala dodávky vody nebo neumožňovala vypouštění odpadních vod.
15
Marshallova plánu byl nabídnut i zemím východního bloku, ty ale musely na popud SSSR svou účast na programu odmítnout. Plán byl financován především z finančních prostředků USA, z toho důvodu byl sovětským svazem označen za cílený akt imperialismu.
20
Aby se západní Berlín zcela zbavil všech podobných problémů, musel se úplně integrovat do ekonomického systému SRN. Tento proces trval téměř deset let. V roce 1961 dosáhl západní Berlín plné zaměstnanosti a výroba se zpětinásobila.16
3.2 Marshallův plán V poválečných časech převládala ve většině evropských zemí špatná ekonomická situace a bída. Nejhorší situace byla právě v zónách na území bývalé Německé říše. Americká vláda se obávala, že tato situace by mohla vést k prosazení komunistické ideologie. Všechny dosavadní půjčky, které USA poskytly Evropě, byly již vyčerpány a ukazovaly se jako nedostačující. Navíc americká společnost neschvalovala další finanční výpomoc. Řešení přinesl nový americký ministr zahraničí George C. Marshall a nabídl 5. června 1947 všem evropským zemím pomocný program. 17 Marshallův plán představoval speciální program, vyvinutý v USA. Měl zajistit podporu a koordinaci hospodářství v evropských zemích. Měl také zajistit odmítnutí komunistické ideologie. Jak se později ukázalo, plán byl velmi úspěšný, podařilo se rozhýbat ekonomiku a následoval prudký hospodářský růst. SSSR se odmítl na rozvojovém programu podílet. Stejné rozhodnutí musely o několik dní později učinit i státy, které ležely v ruské sféře vlivu. /viz obr. 1/ Z grafu je patrné, které státy byly do Marshallova plánu zapojeny (zelená barva). Červené sloupečky ukazují přibližnou výši poskytnuté dotace. Ostatní evropské státy včetně západoněmeckých zón byly do programu zapojeny. Pomoc se netýkala pouze finančních prostředků, ale také dodávek zboží, surovin a materiálu. Spojené státy celkem poskytly během let 1948 až 1952 zúčastněným státům dotaci ve výši 13 miliard dolarů.18 Z toho do tří západoněmeckých zón plus do západní části Berlína byly rozděleny prostředky ve výši 1,7 miliard dolarů. Ty se staly základem pro rychlý hospodářský rozvoj a umožnily pozdější nebývalý
16
Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 s. 332-333 Oficiální název programu byl „European recovery program“ tedy Plán evropské obnovy, v historii je ale znám spíše po svém zakladateli – Marshallův plán. 18 Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin 1995 s. 51 17
21
ekonomický růst. Rekordně rychlý rozkvět německého hospodářství po roce 1950 byl Londýnským deníkem Times označen jako „Německý hospodářský zázrak“.19 George C. Marshall byl později oceněn za své celoživotní úsilí Nobelovou cenou za mír.
3.3 Blokáda Berlína
Začlenění západních zón Německa do Marshallova plánu mělo ale také své stinné stránky. Dá se říci, že výrazně přispělo k rozdělení Německa. Jeho dalším důsledkem bylo zavedení měnové reformy, která v červnu 1948 připravila spoustu lidí o úspory. Reforma financí byla ale nevyhnutelná, o několik dní později inicioval i SSSR ve svých zónách vlastní měnovou reformu. Veškeré reformy platné pro západní zóny byly aplikovány také na území západního Berlína. Jak se později ukázalo, právě to přidělávalo vládě SSSR stále větší starosti. Jak už bylo zmíněno, hlavní město Německé říše Berlín bylo po válce rozděleno do čtyř zón mezi vítězné mocnosti, stejně jako zbytek říšského území. Z počátku nebyl pohyb vojska ani civilních osob mezi jednotlivými Berlínskými sektory nijak omezen. Byla sepsána pouze dohoda o vytvoření tří leteckých koridorů, které zajišťovaly spojení do západního Berlína přes východoněmeckou zónu.20 Město, rozdělené do zón s diametrálně odlišným politickým systémem, se stalo časovanou bombou. První problémy se začaly objevovat už v roce 1948. Potom co SSSR 20. března 1948 vystoupil z členství v Kontrolní radě, ztratila tato instituce svoji funkci. Krátce nato se začaly objevovat zátarasy při vjezdech do Berlína, které měly znemožnit pohyb osob i zboží do západních sektorů. Američané a Britové téměř okamžitě vyřešili problematickou situaci zřízením malého vzdušného mostu. Poté co byla zavedena nová západoněmecká měna21 také na území západního Berlína, zahájil Sovětský svaz totální blokádu Berlína, která trvala od 24. července 1948 do 12. května 1949. Totální blokáda Berlína v reálu znamenala zatarasení důležitých spojovacích bodů mezi sektory, vedoucích k vodě i k pevnině. Byly uzavřeny veškeré přístupové 19
Helmut M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 322-323 3 letecké koridory vedly z Hamburku, Hannoveru a Frankfurtu nad Mohanem. 21 DM, Deutsche Mark – německá marka 20
22
cesty včetně silnic a železnic, o několik dní později byl dokonce odříznut i přísun pitné vody. Bylo znemožněno zásobování základními potravinami. Stalin chtěl tímto opatřením vyhladovět obyvatele západního Berlína a vytvořit tlak na západní mocnosti. Doufal, že tak zabrání vytvoření samostatného západoněmeckého státu, který by byl politicky orientován proti SSSR. Stalinův plán ztroskotal především na nesmírné odolnosti a výdrži obyvatel západního Berlína.22 Sovětský svaz využil skutečnosti, že Berlín ležel uvnitř východního teritoria. Blokáda Berlína znamenala razantní opatření proti západním mocnostem. Byla reakcí na zavedení vlastních podmínek v západním Berlíně včetně odlišné měny. Stalin předpokládal, že přinutí západní mocnosti odvolat zavedená opatření. Situaci vyřešili Britové a Američané opět zřízením vzdušného mostu stejně jako při předešlé částečné blokádě. Každé 2 až 3 minuty přistávalo na jednom ze tří západoberlínských letišť zásobovací letadlo.23 Vzdušný most byl jedinečným počinem v dějinách letectví, který zachránil obyvatele západního Berlína před hladomorem. Sovětský svaz plánoval vyhladovět obyvatelstvo Berlína a vyvinout tak tlak na západní mocnosti. Cílem mělo být zabránění vytvoření samostatného západoněmeckého státu a oddělení západní části Berlína. Blokáda měla ale naprosto opačný účinek, než SSSR zamýšlel. Ve skutečnosti blokáda proces osamostatnění urychlila, pomohla totiž zlepšit spolupráci a vztahy mezi Británií, USA a politiky v západních sektorech. Blokáda Berlína nesporně přispěla také k rehabilitaci Německa a urychlila jeho integraci do západního světa. Vznikla trvalá solidarita mezi Západem a Berlínem.24 Smlouva čtyř mocností z 12. května 1949 ukončila jedenáctiměsíční blokádu Berlína. Byla sepsána po mírových jednáních mezi USA a SSSR, poté co Sovětský svaz zjistil, že nemůže dosáhnout svých politických požadavků.25 Blokáda Berlína se stala první významnou událostí studené války a v podstatě velmi uspíšila proces vytvoření samostatného západoněmeckého státu. Napomohla také odpůrcům socialismu a posílila antikomunistické smýšlení obyvatel.
22
Manfred Görtemaker. Kleine Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Beck. München 2002 s. 3235 23 Během jedenáctiměsíční blokády bylo uskutečněno zhruba 195 000 letů a přepraveno téměř 1,5 milionu tun potravin, uhlí, stavebního materiálu a jiného zboží. Letecké spojení bylo upraveno mezinárodní dohodou z let 1945 a 1946. Obsahem smluv bylo umožnění zajištění vzdušného spojení západních sektorů Berlína se západními zónami. 24 Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 s. 328 25 H. G. Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995 s. 53
23
4. Rozdělení Německa 4.1 Politická situace Již v létě roku 1945 začaly vznikat nové, demokratické politické strany. Ty navazovaly z větší části na kořeny z dob Výmarské republiky. Především proto, že velká část zakladatelů nových politických stran byla před válkou aktivními politiky. Výjimku tvořily CDU26 a její Bavorská odnož CSU27, které vznikly zcela nově. Rozdělení Německa na zóny vedlo k názorovým rozdílům v jednotlivých stranách. Nejpatrněji je to vidět na případu strany SPD28. Berlínský centrální výbor této strany byl podporován SSSR. Jeho hlavním cílem byla snaha o svěření vlády do rukou „pracujícího lidu“. Stejné záměry se objevily i v západních zónách, kde byly ale striktně zamítnuty.
Postaral se o to především nový předseda strany Kurt Schumacher29.
Rozdílné názory ve vedení strany vedly až k jejímu rozdělení. Kurt Schumacher nadále vedl stranu v západních zónách, v sovětském sektoru rozhodoval o činnosti strany ústřední výbor.30 V sovětské zóně mezitím vzniklo na konci roku 1947 na popud strany SED31 hnutí „Jednoty a zajištění míru“. Z něj byla později vytvořena Německá lidová rada, která dokončila v říjnu 1948 ústavu Německé demokratické republiky /NDR/. Názorové neshody mezi východem a západem vytvořily z původních spojenců a faktických vítězů války, USA a SSSR, nepřátele. Rozdílné představy o budoucím vývoji a politickém zřízení Německa vedly ke konfliktům nejen na území Německa, ale na různých místech světa. Počáteční tzv. „teplá válka“ mezi oběma mocnostmi a hrozba otevřeného konfliktu byla pomalu zažehnána a nastalo období tzv. „studené války“.32 Německo se stalo jedním z hlavních bitevních polí „studené války“. Tato skutečnost měla velký vliv na politické záměry mocností při spravování obsazených
26
CDU – Christlich Demokratische Union Deutschlands – Křesťanskodemokratická Unie Německa CSU – Christlich-Soziale Union – Křesťansko-sociální Unie 28 SPD – Sozialdemokratische Partei Deutschlands – Sociálnědekomkratická strana Německa 29 Kurt Schumacher byl významný německý politik, předseda strany SPD v letech 1946 až 1952. Podílel se velmi významně na poválečné obnově této strany. V době krátce po založení SRN patřil k názorovým protivníkům Konrada Adenauera a byl zarytým odpůrcem strany SED. Ačkoliv z dlouhodobého hlediska jeho politické plány selhaly, je považován za jednoho z „otců“ SRN. 30 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 320-321 31 SED - Sozialistische Einheitspartei Deutschlands – Jednotná socialistická strana Německa 32 Studená válka mezi východem a západem se projevovala nespočetnými konflikty, které byly řešeny převážně diplomatickými prostředky a politickými tlaky. 27
24
zón. Francie hrála pouze nedůležitou roli. Její hlavní snahou bylo především zabránit vytvoření silného sjednoceného Německa.
4.2 Vznik SRN Spolková republika Německo vznikla spojením tří západních zón, americké, britské a francouzské. 1. září roku 1948 poprvé zasedla v Bonnu Parlamentní rada. V květnu následujícího roku byl pak touto radou odsouhlasen Bonn jako nové hlavní město. Když pak byla 23. května 1949 oficiálně představena nová ústava, vznikl nový stát – Spolková republika Německo /SRN/.33 Pojem „spolková republika“ označoval formu státního zřízení, kde byly státní pravomoci a úkoly přerozdělovány od „spolku“, tedy celého státu, na jednotlivé členské země. Dodatek „Německo“ pak označoval ambice této části rozděleného státu zastupovat navenek celé původní Německo. Nejvyšším legislativním orgánem byl ustanoven Spolkový sněm. Jeho předseda je po prezidentovi druhou nejvyšší osobou ve státě. Poslanci jsou voleni přímou volbou ve svobodných a tajných volbách. Prvním prezidentem SRN byl zvolen předseda strany FDP34 profesor Theodor Heuss.35 Při prvních volbách do německého parlamentu zvítězila velmi těsně strana CDU/CSU před SPD. Třetí byla FDP.36 Bylo nutné rozhodnout, zda se má ekonomika ubírat socialistickou nebo kapitalistickou cestou. Téměř ve všech spolkových zemích bylo zvažováno zavedení socialistického modelu centrálně plánovaného hospodářství. Tento systém byl na území Německa praktikován od začátku 2. světové války. Potřeby obyvatel byly rozpočítány a spotřeba potravin, oblečení, uhlí atd. byly rovnoměrně přidělovány. Všichni se domnívali, že jiná možnost neexistuje, málokdo si dovedl představit jiné řešení ekonomického systému. V programu SPD ale také CDU z roku 1947 se lze dočíst, že bylo plánováno znárodnění např. velkých továren a těžkého průmyslu. Návrh na socializaci hospodářství byl dokonce přijat v referendu spolu s textem nové ústavy. Je zajímavé, že britským zástupcům nijak nevadilo koketování politických stran a vlády s myšlenkou 33
Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s.301 34 FDP – Freie Demokratische Partei – Svobodná Demokratická strana 35 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 332-333 36 Přesné výsledky prvních voleb do německého parlamentu: CDU/CSU 31%, SPD 29,2 %, FDP 11,9%
25
socialistického zřízení. Američané ale nekompromisně prosadili zrušení článku o socializaci. Na jednu stranu lze říci, že nerespektování přání většiny obyvatelstva při takto důležitém rozhodnutí působí příliš autoritativně. Na stranu druhou se postupem času ukázalo, že USA zachránilo SRN před cestou k socialismu. Američtí zástupci si takto razantní krok mohli dovolit z důvodu své silné pozice. Poválečnou obnovu zničeného Německa bylo možné zajistit pouze za přispění zahraničních dotací. Vzhledem k tomu, že většina finančních prostředků přicházela právě z USA, mohla americká vláda stanovit podmínku, že bude přispívat pouze pokud ekonomický systém bude liberální. Zastánci liberální formy ekonomického systému se nacházeli převážně v jižní části Německa. Sdružovali se hlavně kolem nezávislého bavorského ministra obchodu Ludwiga Erharta37, který se později stal ředitelem hospodářského odboru západních zón. Tato instituce měla ještě před vznikem SRN napomáhat hospodářské spolupráci mezi západními zónami. Program Ludwiga Erharta obsahoval především snahu o liberalizaci hospodářství pomocí konceptu tzv. sociálně-tržního hospodářství. Obnovení průmyslu a ekonomický růst měla zajistit měnová reforma spolu s finanční pomocí tzv. Marshallovým plánem. Měla se snížit regulace výroby a spotřeby, měla být umožněna hospodářská soutěž. Vláda se nakonec přiklonila k zavedení konceptu sociálně-tržního hospodářství. Jak se později ukázalo, tento systém se po počátečních potížích stal základem pro pozdější enormní růst západoněmecké ekonomiky a hospodářský úspěch. Princip sociálně-tržního hospodářství spočívá v deklaraci hospodářské svobody spolu se zárukou regulace a kontroly zajišťované státem. Hlavním úkolem státu má být včas korigovat nežádoucí vývoj trhu a zabraňovat vytváření kartelů a monopolů, které by mohly ohrozit hospodářskou soutěž. Další povinností státu je zajistit stabilitu měny.38 V říjnu roku 1954 byla na základě rozhodnutí z Pařížské konference rozpuštěna spojenecká kontrolní komise. Německým zákonodárným orgánům bylo umožněno rušit
37
Ludwig Erhart se narodil 4. února 1897 ve Fürthu. Studoval obchodní školu, po nasazení v 1. světové válce pokračoval ve studiu podnikového hospodářství. Od roku 1928 působil jako vědec v Norimberku. V roce 1945 se stal profesorem v Mnichově a poradcem americké vojenské vlády na území její zóny. V letech 1945-46 pracoval jako bavorský ministr obchodu. Od roku 1948 byl ředitelem hospodářského odboru západních zón. Připravil měnovou reformu. Po založení SRN pracoval jako ministr průmyslu až do roku 1963. Prosazením svého konceptu sociálně-tržního hospodářství se velmi zasloužil o hospodářský úspěch a poválečnou obnovu SRN. Od roku 1963 zastával funkci spolkového kancléře. Zasazoval se také o urovnání napjaté situace mezi východem a západem, snažil se u udržení míru. Ludwig Erhard zemřel 5. května 1977 v Bonnu. Do historie se zapsal jako „otec poválečného německého hospodářského zázraku“. 38 Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin 1995 s. 67
26
nebo pozměňovat zákony vydané spojenci. Zde bylo také rozhodnuto o začlenění SRN do NATO39. 5. května 1955 vstoupily v platnost Pařížské smlouvy. Tímto dnem byla prohlášena plná suverenita SRN.40
4.3 Vznik NDR Německá demokratická republika vznikla na území sovětské zóny. Nová ústava byla podle návrhu strany SED vytvořena podle modelu ústavy z dob Výmarské republiky a částečně podle sovětské ústavy. 19. března 1949 byla Národní radou schválena. Ústavu o více než měsíc později odsouhlasil také národní kongres pro východní zóny. K založení NDR došlo 7. října 1949. Nejdříve byla vytvořena Německá spolková rada, která měla zpočátku plnit úlohu provizorní lidové sněmovny. 10. října 1949 pak odsouhlasily parlamenty všech 5 zemí na území sovětské zóny vytvoření provizorní zemské sněmovny s 34 poslanci. Lidová sněmovna a zemská sněmovna pak společně zvolily prvního prezidenta – předsedu strany SED Wilhelma Piecka.41 V říjnu roku 1950 se konaly volby do Lidové sněmovny a do krajských zastupitelstev. Nejednalo se ale o klasické demokratické volby předepsané ústavou, posty byly přidělovány stranou a stranickými organizacemi podle speciálního klíče. Lidé mohli volit kandidáty pouze z příslušníků Národní fronty. Odevzdání hlasu předvybranému kandidátovi se považovalo za morální povinnost, případné námitky proti tomuto systému byly tvrdě trestány. Volební účast tak dosahovala téměř 99 %. Tento systém nepřipouštěl žádnou jinou alternativu. 42 Vládnoucí stranou se stala SED, která vládla diktátorsko-byrokratickým způsobem. Vznikla spojením dvou samostatných politických stran, KPD43 a SPD. Vlastnila veškerou politickou moc ve státě a důsledně se řídila zásadami a normami marxismu-leninismu. Vedení strany úzce spolupracovalo se SSSR.44
39
NATO – North Atlantic Treaty Organization - Severoatlantická aliance Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s.303 41 Dietrich Staritz. Die Gründung der DDR. Deutscher Taschenbuch Verlag. München 1995 s. 184-195 42 Hans Georg Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995 s. 71-74 43 KPD – Komunistische Partei Deutschlands – Komunistická strana Německa 44 Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin 1995 s. 52 40
27
V roce 1949 bylo rozhodnuto o zavedení systému centrálně plánovaného hospodářství45 po vzoru SSSR a už o dva roky později byl stanoven první pětiletý plán46. Celkové několikaleté plány byly dále rozděleny např. na investiční plán, produkční plán nebo spotřební plán. Bylo plánováno také přidělování materiálu a surovin na regiony a potažmo i na jednotlivé podniky a továrny. Tím docházelo k situaci, která neodrážela skutečné potřeby. Někde se tvořily nadbytky, jinde byl naopak nedostatek. Stát centrálně plánoval veškerá ekonomická rozhodnutí. Tento systém byl použit u všech zemí východního bloku, zároveň byla vytvořena rada pro vzájemnou hospodářskou pomoc. Rychle rostl podíl družstevního a státního vlastnictví. Nejprve měl být obnoven těžký průmysl, který se měl stát základem úspěšně fungujícího východoněmeckého hospodářství. Vládnoucí strana SED prohlašovala jako své hlavní motto vytvoření antifašistického a demokratického státu. Brzy byl nejvyšší státní cíl pozměněn a v roce 1952 byl oficiálně ohlášen - výstavba socialismu! Nejdůležitějším a nejvlivnějším mužem v NDR se stal první sekretář SED Walter Ulbricht. Výsadní postavení a prakticky neomezenou moc mu zajišťovala silná pozice SED, kterou vybudoval se sovětskou pomocí. Strana původně prohlašovala, že nebude kopírovat sovětský systém a vytvoří si vlastní cestu k socialismu. Tyto plány ale vzaly za své už v roce 1948 a státní zřízení se začalo stále více a více přibližovat svému sovětskému vzoru.47 Suverenita NDR byla vyhlášena 25. března 1954. Rozhodnutí bylo vydáno v SSSR, následované oznámením východoněmecké vlády. I když už SSSR přímo nerozhodoval o politickém dění ve východním Německu, zůstal ekonomickým a
45
Jak historie ukázala, systém centrálně plánovaného hospodářství nepodporuje ekonomiku a není prosperující. Na rozdíl od systému tržního hospodářství, který odráží potřeby trhu a pružně reaguje na poptávku a nabídku, centrální plánování je řízeno dlouhodobými plány a politickými cíly. Centrálně plánované hospodářství je dále oslabováno několikaletými plány /tzv. pětiletky/. Kvůli striktnímu, dopředu stanovenému plánu se ekonomika nemůže řídit skutečnou, aktuální situací na trhu. Neustále se pokračuje v plnění stanovených cílů, bez ohledu na okolnosti a vývoj trhu. 46 První pětiletý plán, který byl stanoven od roku 1951 do roku 1955, měl za cíl zdvojnásobit produkci průmyslu, vypořádat se s následky války a obnovit těžký průmysl. Druhý pětiletý plán byl zaveden od roku 1958, ale kvůli stanovení nerealistických cílů musel být přerušen. Namísto něj byl v roce 1959 zaveden dokonce sedmiletý plán. Po výstavbě Berlínské zdi byly zavedeny hospodářské reformy, které již více zohledňovaly potřeby trhu. Vstoupily v platnost v roce 1963 pod názvem:“nový ekonomický systém plánování a vedení národního hospodářství“. 47 M Dietrich Staritz. Die Gründung der DDR. Deutscher Taschenbuch Verlag. München 1995 s. 184-195
28
politickým spojencem vládnoucí strany. Ta pak plnila veškerá přání a nařízení přicházející z Moskvy.48
48
Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s.318-320
29
5. Vojenské obranné pakty NATO a Varšavská smlouva byly vojenské pakty, které sehrály v dějinách velmi důležitou úlohu. SRN a NDR tvořily jakési hroty mezi oběma organizacemi, zejména rozdělený Berlín byl hlavní scénou studené války. Také geograficky tvořily dva německé státy hranice mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Sovětský svaz se cítil existencí Severoatlantického paktu velmi ohrožen. O to víc znepokojující bylo pro východní blok přistoupení SRN k NATO. Kancléř Adenauer byl Sovětským svazem za tento krok nařčen z přípravy třetí světové války. Názory sovětské vlády na NATO nejlépe přiblíží slova někdejšího předsedy vlády Nikity Sergejeviče Chruščova. Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung přinesl 9. srpna 1961 přepis části jeho projevu ze 7. srpna 1961.49 Chruščov v něm hovoří o SRN jako o zemi, která se odklonila od mírové a demokratické cesty. Odsuzuje ji, že se přidala k vojenskému paktu, připravujícímu vojenské útoky na Sovětský svaz a celý socialistický blok. NATO se podle něj řídí kultem nenávisti, bojuje proti komunismu, všemu novému a pokrokovému. Obviňuje západní mocnosti, že jen díky nim je v centru Evropy stálé vojenské napětí, hrozba světové války a obrovská koncentrace vojenského arzenálu.50
5.1 NATO Severoatlantický pakt NATO byl založen 4. dubna 1949. Hlavním důvodem byla napjatá situace mezi západem a východem a hrozba blížícího se konfliktu. SRN se obávalo akce ze strany SSSR a chtěl mít záruku vojenské pomoci. Zakládajícími členy byly Belgie, Dánsko, Francie, Velká Británie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko a USA. V roce 1952 přistoupilo Řecko a Turecko, v roce 1982 ještě Španělsko.51 /viz obr. 2/ Jednání o přistoupení SRN probíhala v říjnu roku 1954. O rok později, dne 5. května 1955, vstoupily v platnost podepsané smlouvy a SRN se stala právoplatným členem NATO. SRN tak potvrdila svoji suverenitu, a zároveň tak ještě prohloubila 49
Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung informoval krátce o Chruščovově projevu už 8. srpna, ale přepis přinesl až 9. srpna. Projev byl označen za velmi nepřátelský a vyhrožující. Podle deníku ještě nikdy nevystoupila ruská strana tak otevřeně a výhružně proti západu a zejména proti vládě SRN. 50 Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. srpna 1961, str. 15, článek „Berlin aus dem Blickwinkel Chruschtschows“ 51 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 241-242
30
vznikající propast mezi západní a východní částí Německa. Připojením k NATO totiž jasně demonstrovala plán spolupracovat se západními, kapitalistickými státy. Smlouva zavazovala členy NATO kromě politické a hospodářské spolupráce ke společné vojenské obraně. Podle článku 5 se rovná útok na jednu nebo více členských zemí útoku na všechny. V případě ohrožení nebo vojenského napadení jsou členové povinni okamžitě spolupracovat na řešení problému a podnikat společně účinné obranné kroky.52 Přesné znění článku 5: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“53
5.2 Varšavská smlouva Varšavská smlouva byla přímou reakcí na přijetí SRN do NATO. Pakt měl představovat východní obdobu Severoatlantického paktu a sjednotit vojenské síly všech komunistických států Evropy. Cílem bylo vytvořit protiváhu k NATO a zaručit vyrovnání východních a západních sil v Evropě. Znění Varšavské smlouvy je obdobné jako obsah dohody NATO. Některé formulace a ustanovení byla přejata téměř doslova. Jen několik dní po přijetí SRN do NATO, přesně 14. května 1955 se sešli ve Varšavě zástupci Albánie, Bulharska, NDR, Polska, Rumunska, Československa, SSSR a Maďarska. Všichni zúčastnění podepsali smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné oddanosti. /viz obr. 3/ Bylo vytvořeno také Spojené vrchní velení vojsk se sídlem v Moskvě. Nejvyšším orgánem byl stanoven Politický poradní výbor, složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských států.54 Varšavská smlouva zavazovala členy ke konzultacím při všech důležitých vnitropolitických otázkách a především k vzájemné vojenské pomoci v případě ohrožení 52
Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin 1995 s.97 http://www.nato.int/docu/basictxt/treaty.htm 54 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 239 53
31
jednoho z členů paktu. Z toho vyplývá, že smlouva měla zaručovat nejen ochranu před vojenským napadením, ale také před jakýmikoliv snahami o ohrožení nebo reformu socialismu uvnitř členských států. O tom se mohly přesvědčit Maďarsko v roce 1956 a ČSSR v roce 1968. V obou zemích byla vojensky potlačena snaha o politické a společenské reformy. Je možné se domnívat, že nešlo pouze o vytvoření dohody o vojenské a hospodářské spolupráci, jako spíše o snahu SSSR udržet kontrolu nad celým východním blokem. Dokazuje to i fakt, že většina rozhodnutí Politického poradního výboru nebyla tvořena jeho členy, ale na základě direktiv přicházejících z Kremlu. Aby SSSR ještě posílil kontrolu nad zeměmi východního bloku, byla Varšavská smlouva později ještě doplněna o Smlouvu o rozmístění vojsk. Tu se SSSR podepsaly Polsko, NDR, Rumunsko, Maďarsko a ČSSR.55 Varšavská smlouva začala pomalu ztrácet na významu v roce 1985 po počátku zavádění Gorbačovových reforem. Následovala dohoda z roku 1990 o odsunu sovětských vojsk z území členských států. K úplnému zrušení Varšavské smlouvy došlo 1. července 1991.56
55
Smlouva o rozmístění vojsk nebyla podepsána hromadně. Jednotlivé státy ji podepisovaly postupně. Polsko - 1956, DDR - 1957, Rumunsko - 1957, Maďarsko - 1957 a ČSSR – 1968. 56 Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin. 1995 s. 87 a 245
32
6. Berlín 6.1 Berlínská krize Na konci roku 1958 byla obnovena diskuze o budoucnosti Berlína. Výroky nejvyšších představitelů NDR a SSSR vyvolaly značnou nelibost u západních mocností. V říjnu 1958 vystoupil Walter Ulbricht57 s prohlášením: "Celý Berlín leží na teritoriu NDR. Celý Berlín patří k území pod suverenitou NDR. Pravomoc západních okupačních sil v Berlíně nemá již dlouho žádný opodstatněný důvod."58 V listopadu následovalo vystoupení sovětského předsedy vlády a strany Nikity Chruščova. Ten ve svém projevu zdůraznil, že už nebude dále snášet přítomnost západních spojeneckých vojsk na území Berlína. Ačkoliv byl Berlín rozdělen do čtyř zón stejně jako celá Německá říše, SSSR si začal dělat nárok na celé území Berlína. To vyvolalo vznik tzv. Berlínské krize. Když selhaly původní plány na předání celého města pod ruský vliv, přišel Chruščov
s jinou strategií. SSSR požadoval zřízení
„Svobodného města Západní Berlín“, což v praxi znamenalo vymanění města z vlivu západních mocností. Město mělo být zcela samostatné, nezávislé na NDR ani SRN. Ještě na konci listopadu předal Chruščov třem západním vítězným mocnostem ultimátum. Požadoval demilitarizaci města Berlín a jeho politické sjednocení. Požadovaného výsledku mělo být dosaženo nejdéle během šesti měsíců, jinak hrozilo, že si SSSR ve spojení s vládou NDR dodržení svých domnělých výsostných práv vynutí. Mělo být také zrušeno povolení k průjezdu západních vojenských konvojů přes 57
Walter Ulbricht se narodil 30. června 1893 v Lipsku a zemřel 1. srpna 1973. Vyučil se truhlářem, aktivně se zůčastnil 1. světové války jako voják. Už v roce 1912, tedy ve svých 19 letech, se stal členem strany SPD. Podílel se na založení strany KPD v roce 1919. Před začátkem 2. světové války neustále ilegálně pracoval pro stranu KPD. Poté uprchl do Paříže, pak do Prahy a nakonec se usídlil v Moskvě. Zde pracoval po vypuknutí 2. světové války pro Rádio Moskva na německy mluvených relacích. Obcházel zajatecké tábory na ruské frontě a snažil se získat své krajany pro založení nového německého státu podle představ strany KPD. V bitvě u Stalingradu přesvědčoval německé vojáky megafonem, aby se vzdali a přeběhli na ruskou stranu. V roce 1945 se vrátil do válkou poničeného Německa a začal organizovat obnovu strany KPD. V roce 1946 se aktivně podílel na nuceném spojení své strany KPD se stranou SPD. Nově vzniklá strana SED se stala vládnoucí stranou na území sovětské zóny. Postupně si budoval politickou kariéru v SED a stoupal na stále vyšší posty. Jeho postavení bylo ohroženo po smrti Stalina v roce 1953, protože platil za jeho stoupence. Sovětská vláda jej ale podržela ve funkci, protože se obávala, že Ulbrichtovo odvolání by mohlo být chápáno jako ukázka slabosti SSSR. Po smrti Wilhelma Piecka v roce 1960 se stal předsedou národní rady obrany a šéfem nově vytvořené rady státu. Tím dobyl post nejvyššího představitele NDR. Vzhledem ke svému dlouholetému působení ve funkci šéfa strany a později i státu, rozhodujícím způsobem ovlivňoval téměř 20 let chod a vývoj NDR. Na své funkce rezignoval až v roce 1971 kvůli zdravotním problémům. 58 Gerhard Keiderling. Berlin 1945 – 1986. Geschichte der Hauptstadt der DDR. Dietz. Berlin 1987 s. 48
33
území NDR. Už před vypršením ultimáta omezovala východoněmecká policie průjezd amerických konvojů, někdy jim byl průjezd zcela znemožněn.59 Mimoto zkoušel Chruščov zastrašit západní mocnosti hrozbou války, ve které by za SSSR stály všechny státy Varšavské smlouvy. Přesto bylo rozhodnutí západních mocností a tehdejšího starosty západního Berlína Willyho Brandta60 odmítavé. Po uplynutí šestiměsíčního ultimáta se sice žádná z hrozeb SSSR nevyplnila, ale tato tzv. Berlínská krize opět přiostřila už tak napjaté vztahy mezi západem a východem.61 Když nevyšly plány na předání celého území Berlína pod sovětskou nadvládu ani návrhy na vytvoření svobodného, samostatného spojeného Berlína, soustředila se vláda NDR na stále větší izolaci východního Berlína od západního. 29. srpna 1960 vydala NDR nařízení o omezení pohybu osob mezi západním a východním Berlínem. Jako reakci na toto usnesení zrušilo SRN dohodu o pohybu osob a zboží mezi zónami.62 Hospodářská situace NDR v té době nebyla dobrá. Ekonomiku nejvíce poznamenal systém postavený na základě centrálně plánovaného hospodářství. Také nutnost plnit pětileté a sedmileté plány přinášel větší a větší problémy. Na začátku července roku 1961 vydala východoněmecká vláda prohlášení, že špatné hospodářské výsledky jsou způsobeny záškodnickými akcemi ze západu. Pravda byla ovšem zcela jiná. NDR čelila masivnímu odchodu občanů do ekonomicky silnější a lépe prosperující SRN. Silná uprchlická vlna oslabovala průmysl a napomáhala destabilizovat režim. Věčné politické spory o statut Berlína trvaly až do začátku sedmdesátých let. 3. září 1971 byla podepsána dohoda 4 mocností o Berlínu. Až na základě této smlouvy bylo oficiálně potvrzeno přiřazení západního Berlína k SRN. SSSR se zavázalo zajistit volný přístup do západního Berlína.63
59
M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s.361 Willy Brandt byl významný německý politik, narodil se 18. prosince 1913 a zemřel 8. října 1992. Po válce pracoval jako poslanec strany SPD. Od roku 1957 až do roku 1966 byl starostou Berlína, zažil tedy ve svém úřadu ty nejdramatičtější roky ve vývoji města včetně výstavby Berlínské zdi. Brandt měl obrovskou popularitu díky svým skvělým diplomatickým rozhodnutím a řešení politických sporů zejména během Berlínského ultimáta a výstavby Berlínské zdi.Ve své politické kariéře poté pokračoval jako ministr zahraničí a od roku 1969 do roku 1974 zastával dokonce funkci spolkového kancléře. Za svůj vstřícný přístup k východnímu bloku a celoživotní snahu o mírové urovnání napjaté atmosféry studené války obdržel v roce 1971 Nobelovu cenu za mír. 61 Jako reakci na Berlínské ultimátum formulovaly západní mocnosti nótu, ve které požadovaly dodržování tří základních pravidel – právo západních mocností na fyzickou přítomnost v Berlíně, právo západních mocností na umožnění volného přístupu do Berlína a zajištění speciálního statutu západního Berlína, řízeného západními mocnostmi. Tyto požadavky byly odsouhlaseny na zasedání čtyř mocností v červnu 1972. 62 Werner Conze, Volker Hentschel. Ploetz, deutsche Geschichte: Epochen und Daten. Würzburg. 1996 s. 304-305 63 H. G. Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995 s. 264-266 60
34
6.2 Uprchlíci Už v prvních poválečných letech začaly opouštět sovětskou zónu statisíce uprchlíků po tzv. zelené hranici. Po založení NDR se situace nijak nezměnila, lidé stále odcházeli. Jen přes berlínský přechod odcházelo denně tisíce obyvatel. Už v roce 1949 bylo evidováno v uprchlických táborech v západním Berlíně a v celém SRN více než 130 000 lidí. V padesátých letech uprchlíků neustále přibývalo. Největší uprchlickou vlnu vyprovokovalo povstání pracujícího lidu v NDR v červnu 1953. Masivní zavírání a terorizování obyvatelstva východoněmeckou vládou donutily k emigraci jen tento rok přes 330 000 občanů. Paradoxní bylo, že se jednalo o emigraci z Německa do Německa. Lidé utíkali pouze ze socialismu do kapitalismu. Spolu s tím, jak rostla ekonomika a průmysl v SRN, zvyšovaly se rozdíly v životní úrovni na východě a západě. Právě to nutilo k odchodu stále více a více lidí.64 Také v následujících letech byl počet registrovaných uprchlíků extrémně vysoký. Z NDR odcházeli většinou lidé v produktivním věku, téměř 50 % tvořili mladí do 25 let, zatímco lidí v důchodovém věku bylo méně než 10 %. Vzhledem k tomu, že téměř 60% emigrantů bylo výdělečně činných, znamenaly masové odchody těchto občanů citelnou ztrátu pro východoněmecký průmysl.65 Vláda NDR zpočátku prohlašovala, že odcházet ze země budou pouze třídní nepřátelé a to jsou lidé, které republika stejně nepotřebuje ani nechce. S postupem let se ale ukázalo, že masový odchod občanů nemůže NDR unést. Zemi hrozil hospodářský kolaps. Chruščov špatně snášel odchody tak velkého počtu lidí, neboť to jasně dokazovalo jejich nechuť žít v socialistickém zřízení. To rozhodně nedělalo dobrou reklamu NDR a potažmo také socialismu. Musel přijít s nějakým řešením. Ačkoliv na 64
Přesné počty emigrantů, publikované v červenci 1961 západoněmeckým ministerstvem pro uprchlíky: 1949................129 245 1950................197 788 1951................165 648 1952................182 393 1953................331 390 1954................184 198 1955................252 870 1956................279 189 1957................261 622 1958................204 092 1959................143 917 1960................199 188 1961(do 30.června)..103 159 65 Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin. 1995 s. 108-109
35
demarkační linii byl položen ostnatý drát už v roce 1952, ochrana hranic se z pohledu NDR ukazovala stále jako nedostatečná. Východoněmecká vláda pracovala neustále na důslednějším hlídání státních hranic, stavěla nové ploty a strážní věže.66 Od roku 1957 byl radikálně omezen pohyb osob a cestování do zahraničí, byly také zpřísněny hraniční kontroly. Kromě toho byl zaveden trest za útěk – nedovolené opuštění republiky. Další mohutnou vlnu odchodů z NDR vyvolala tamní nucená kolektivizace hospodářství v roce 1960. Od tohoto okamžiku se počty uprchlíků začaly opět enormně zvyšovat. Západoněmecké deníky informují pravidelně o počtech uprchlíků. Na začátku srpna 1961, několik dní před plánovanou výstavbou Berlínské zdi, utíkalo přes hranice téměř 2000 lidí za 24 hodin.67 13. srpna 1961 byla zahájena stavba Berlínské zdi /viz obr. 4 a 5/ na demarkační linii mezi západním a východním Berlínem. Byla zatarasena také přístupová cesta z NDR do západního Berlína. Stále se zdokonalující a rozvíjející bezpečnostní opatření po celé délce hranice mezi východní a západní zónou vytvořili z NDR hermeticky uzavřené území. 17 milionů Němců zůstalo zcela odříznuto od okolního světa.68 I po uzavření hranic se podařilo více než 52 tisícům lidí utéct na západ. Jejich cesta na svobodu už ale byla daleko nebezpečnější. Vzhledem k stále pečlivěji střežené hranici mezi NDR a SRN nasazovali při útěku všichni své životy. Valná většina posledních uprchlíků volila pro útěk přechod demarkační linie mezi východním a západním Berlínem. Uprchlíci byli po úspěšném přechodu hranic zaregistrováni v uprchlickém táboře v západním Berlíně a poté letecky přepraveni do SRN.69 Pokusy o útěk byly neustále nebezpečnější, začali se objevovat zranění a mrtví. Hranice mezi NDR a SRN byla dlouhá 1400 km. Přes celé Německo byly nataženy ploty z ostnatého drátu, byly vystavěny strážní věže. Tak vypadala podle vlády NDR ochrana míru. Výstavba Berlínské zdi se stala jedním z nejkrutějších opatření socialismu. Na druhou stranu je třeba říci, že její výstavba byla ukázkou neskutečných organizačních schopností, taktiky a plánování. Zeď, zátarasy a ostnatý drát měl zabránit lidem z východního Berlína, aby už neutíkali. NDR oslavovala zeď jako ochranu před fašismem a záruku míru. Erich Honecker děkoval později na pravidelných každoročních
66
Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 67 Frankfurter Allgemeine Zeitung 9. a 10. srpna 1961, Die Welt 7., 8., 9. a 10 srpna 1961 68 Berlínská zeď a ostatní „ochranná opatření“ po celé délce hranice se SRN byla zbourána teprve při sjednocení Německa 3. října 1990. 69 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s.363
36
vojenských přehlídkách vojákům za stavbu zdi, která slouží jako ochrana socialismu a protifašistická zátarasa. Přestože v Berlíně neustále pokračovala výstavba zdi a hranice byly pečlivě střeženy, pokoušelo se stále mnoho lidí překonat hranice. Pro emigraci se rozhodli i ti, kteří do té doby váhali. Impulsem pro ně bylo zjištění, že dochází k uzavření poslední schůdné únikové cesty přes západní Berlín. Lidé nasazovali životy aby se dostali ze země, která trpěla pod diktátorským vedením strany SED. Výstavbou zdi uzavřela NDR veškerá spojení se západními sektory, čímž se jí podařilo zastavit stále stoupající uprchlickou vlnu. Od roku 1949 do 13. srpna 1961 uprchlo na západ 2,7 milonu lidí. To představovalo asi jednu sedminu celkové populace NDR.70
6.3 Únikové cesty na západ První týdny a měsíce po postavení zdi se pokoušelo ještě mnoho lidí utéct. Z dochovaných záběrů je patrné, jak západní Berlíňané ochotně pomáhají svým východním sousedům při útěcích. Dobové kamery zachytily dokonce několik vojáků střežících hranici, kteří při nepozornosti svých nadřízených odhodili zbraň a přeskočili do západního Berlína. /viz obr. 8/ Do konce září emigrovalo více než 70 vojáků.71 K unikátní situaci došlo v rušné ulici Bernauerstraβe. Demarkační linie tu procházela přímo po chodníku, takže domy patřily k východu, ulice ale už k západu. Lidé zde utíkali skokem z okna. Ale i tato úniková cesta byla později zatarasena. Okna i dveře domů vedoucí na západ byly zazděny a do konce září bylo z této ulice vystěhováno na 2000 lidí. Poslední zoufalé útěky, kdy lidé probourávali zdi a pomocí lan a prostěradel se spouštěli z oken, se odehrávaly do konce roku. Poté byla hranice vedoucí ulicí Bernauerstraβe zcela uzavřena. V západním tisku byl medializován úspěšný pokus 24letého automechanika z Berlína. Ten se v listopadu 1961 spolu se svou matkou a 3 kamarády rozhodl projet přes jeden z přechodů z východního do západního Berlína. Automobil opancéřoval pomocí betonových a ocelových desek tak, aby výztuž zastavila kulky pohraničníků.
70
Manfred Görtemaker. Kleine Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Beck. München 2002 s. 148-149 71 Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV
37
Pohraniční stráž skutečně zahájila na rychle jedoucí automobil palbu. Výztuže útok vydržely a útěk se zdařil. Méně nebezpečný, ale o to pracnější byl únik tunelem. V prvních měsících po stavbě zdi jich bylo vykopáno několik. Existuje autentický dokument společnosti NBC72, která zachytila průběh kopání tunelu ze západního do východního Berlína. Akci zorganizovali lidé, kterým zůstali přátelé, známí nebo rodinní příslušníci za zdí na území NDR. Dokument podává svědectví o tom, jak 41 lidí budovalo po dobu pěti měsíců únikovou cestu pro své kamarády. Tunelem dlouhým 136 metrů se podařilo převést 29 uprchlíků. Pak praskla jedna z trubek nad tunelem a zatopila jej vodou. Tím byla tato úniková cesta nadále nepoužitelná. Pohraniční stráž patřila k vojenské elitě, byla pečlivě vycvičena. Snažila se zabránit
útěkům
všemi
dostupnými
metodami.
Někdejší
velitel
jednotky
východoněmeckých pohraničníků Günter Bazili vysvětluje: „Nikdo nesměl přejít. Bylo nutné uprchlíka zastavit nebo oslabit. Jestliže byly vyčerpány veškeré prostředky, bylo možné pálit, dokud nebyl zneškodněn.“73 Použití zbraní při zastavování uprchlíků nebylo vůbec výjimkou. Jen za první rok po výstavbě zdi bylo při pokusu o útěk zastřeleno 43 lidí. Symbolem nelidskosti a krutosti komunistického režimu se stal 18letý Peter Fechter, který je pravděpodobně nejznámější obětí. Byl zastřelen přímo na Berlínské zdi. Tam pomalu vykrvácel. Vzhledem k tomu, že byl zasažen na neutrálním území, vojáci z NDR i SRN mu odmítli jít na pomoc. Lidé ze západu i východu bezmocně přihlíželi. Tato událost byla zdokumentována, záběry se dostaly do světových médií. /viz obr. 7/ Mezinárodní protesty způsobily, že vláda NDR přehodnotila v polovině 80. let použití střelných zbraní u pohraničníků. Střelba byla povolena pouze v případě dezerce vojáka. Toto ustanovení však nebylo dodržováno a lidé umírali nadále. Někteří uprchlíci spoléhali na prohlášení o zákazu střelby a věřili, že je pohraniční stráž nechá projít. To se stalo osudným také poslední oběti Berlínské zdi, kterou byl Ghris Gueffroy. Dvacetiletý číšník byl zastřelen v únoru 1989. Jeho kamarád, se kterým utíkal, byl postřelen a uvězněn. Pohřeb Chrise organizovala státní policie, matka už ho nikdy nesměla vidět.
72
NBC - National broadcasting company /americká televizní společnost/ Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 73
38
Do roku 1989 přišlo u Berlínské zdi o život 417 lidí. Po převratu byli někteří pohraničníci odsouzeni až na 7,5 roku vězení, jiní se zachránili útěkem ze země.74
6.4 Stavba Berlínské zdi Přesně o půlnoci z 12. na 13. srpna vypukla tajná operace „Chinesische Mauer II“.75 Východoněmecké vojenské jednotky se začaly rozmisťovat podél hranice se západní částí Berlína se zbraněmi namířenými na západ. Vojáci začali stavět zátarasy, natahovat ostnatý drát a stavět betonovou zeď. /viz obr. 11, 14, 16/ Operace byla velmi nečekaná a rychlá, pro obyvatele Berlína znamenala naprostý šok. Zeď přes noc rozdělila rodiny, přátele a sousedy. Izolovala Berlíňany od Berlíňanů. Stavba Berlínské zdi znamenala faktickou politickou kapitulaci vůči vlastnímu národu. Vláda NDR sice objasňovala tento akt jako obranný krok proti imperialistickým útokům ze západu a snahu o umožnění poklidného budování socialismu, skutečný důvod byl ale evidentně zcela jiný. Politici NDR nebyli schopni zabránit masivní uprchlické vlně, která opouštěla jejich zemi. Tím docházelo k oslabování ekonomiky, hrozil kolaps průmyslu.76 Západní mocnosti zůstaly zcela zaskočené tímto razantním opatřením východoněmecké vlády. Pochybnosti začali mít i poslední zarputilí zastánci komunistické ideologie na území NDR. Nedokázali pochopit, proč jejich vlastní vláda staví kolem nich zeď. Socialismus měl být přece tím ideálním systémem, tak proč nestaví zeď kapitalisté, aby jim lidé neutíkali ze SRN? V červnu 1961 proběhla ve Vídni schůzka Kennedyho a Chruščova. Oba státníci se snažili diplomaticky urovnat tzv. Kubánskou krizi. Dalším bodem schůzky bylo vyřešení situace v Berlíně. Pro Kennedyho, který byl poměrně krátce ve funkci prezidenta, to byla první schůzka s vrcholným představitelem SSSR. Chruščov si uvědomoval svou převahu a snažil se jej zastrašit hrozbou války kvůli Berlínskému ultimátu. Studená válka dosáhla svého vrcholu.77
74
Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 75 Operation Chinesische Mauer II.- v češtině Operace Čínská zeď II 76 M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s.364-365 77 H. G. Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995 s. 114
39
Kennedy po schůzce vydal veřejné prohlášení. Ve svém projevu řekl:“V Berlíně je mír. Problémy a napětí přicházejí z Moskvy, ne z Berlína. Jestliže začne válka, začne v Moskvě, ne v Berlíně.“78 Berlínská krize se nadále přiostřila, neustále stoupal počet uprchlíků na západ (jen v červenci 1961 to bylo více než 30.000 obyvatel). Walter Ulbricht v Moskvě opětovně žádal o možnost uzavření hranic, Chruščov souhlasil. Bylo rozhodnuto o důsledném oddělení východní části Berlína od západní. I když výstavba Berlínské zdi musela být dlouho připravována, státníci plán na uzavření hranic do poslední chvíle popírali. Existuje záznam tiskové konference ze dne 15. června 1961, na které je Walter Ulbricht dotázán reportérkou Frankfurter Rundschau přímo na postup vlády a případné uzavření hranic. V rozhovoru výstavbu jakékoliv zdi odmítl. Reportérka: „Pane předsedo, znamená podle Vás vytvoření samostatného svobodného státu to, že bude zřízena hranice u Brandenburské brány? Jste připraven nést veškeré následky tohoto opatření?“ Walter Ulbricht: „Rozumím Vaší otázce tak, zda budeme muset zmobilizovat zedníky a postavit nějakou zeď? Naši zedníci jsou plně zaměstnáni výstavbou nových bytů. Ne, nikdo nemá v úmyslu stavět zeď!“79 Tato tisková konference se konala méně než dva měsíce před výstavbou Berlínské zdi a uzavřením hranic. Když známe historické události, které následovaly, působí s odstupem času odpověď Ulbrichta jako špatný vtip a výsměch vlastnímu národu. Plán uzavření hranic a výstavba zdi, která oddělí východní Berlín od západního, musela být dlouho dopředu plánována. Dva měsíce před spuštěním operace musel už Ulbricht bezpochyby o tomto plánu vědět. Také Henry Kissinger80 vzpomíná, jak se ptal Waltera Ulbrichta, jestli plánuje nějak oddělit východní Berlín od západního. „Nikdo tím tehdy neměl na mysli nějakou zeď“, říká. Ulbricht tehdy odpověděl: „Je to technicky nemožné!“. Přesto bylo město dva měsíce poté rozděleno!81 Západní mocnosti byly tak překvapené neočekávanou akcí ze strany NDR, že vůbec nezareagovaly. Washington ani v nejmenším nepociťoval, že se blíží krize. Jak
78
Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 79 Průběh tiskové konference v Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV, více o projevu také v M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 s. 365 80 Henry Kissinger byl tehdejší poradce prezidenta J. F. Kennedyho 81 Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV
40
vypráví Henry Kissinger, Kennedy byl v té době na jachtě a to bylo místo, kde nesměl být za žádných okolností rušen. V obou částech Berlína vládl strach a nejistota z dalšího vývoje. Willy Brandt se pokoušel alespoň o protesty a diskuzi s velícími vojenskými důstojníky. Tisíce obyvatel západní části Berlína se začaly shromažďovat poblíž demarkační linie. Masové demonstrace a protesty měly podpořit občany ve východní části města. Ve středu 16. srpna 1961 demonstrovalo v západním Berlíně více než 250.000 lidí. Willy Brandt uklidňoval občany a dodával jim naději. Ujistil všechny, že ani práva západních mocností, ani svoboda lidu na území západního Berlína nebudou ohroženy. Zároveň ostře odsoudil výstavbu Berlínské zdi a označil ji za otevřený útok na morálku západu. Lidovou armádu přirovnal k hlídacímu psu východního bloku, který napochodoval do Berlína, aby tu narušil mezinárodní práva a dohody.82 Americké jednotky, přítomné na území západního Berlína, mezitím plánovaly vznikající zeď do několika hodin strhnout. Žádaly o povolení. Z Bílého domu dostaly rozkaz počkat na konečné rozhodnutí. Šéf CIA83 v Berlíně David E. Murphy telefonoval přímo s prezidentem Kennedym a naléhal na něj, aby situaci začal urychleně řešit. Snažil se ho přesvědčit, že obyvatelům Berlína musí pomoct, i když chápal riziko hrozícího konfliktu. Kennedy naopak tvrdil, že co děje na území východního Berlína, se USA netýká. Atmosféru ve Washingtonu popisuje Pierre Salinger, tehdejší tiskový mluvčí Bílého domu: „V Bílém domě nastala tenkrát těžká situace. Byla zvažována alternativa vojenské intervence, ale Kennedy od začátku argumentoval tím, že jestliže to USA udělá, vypukne 3. světová válka. Kennedy jasně řekl, že on nechce být ten, kdo ji začne.“84 Americký prezident přesto věděl, že něco udělat musí. Bylo rozhodnuto o posílení amerických vojenských sil v Berlíně. Z Mannheimu bylo po silnici přemístěno 1500 amerických vojáků, kteří byli v Berlíně nadšeně vítáni a oslavováni. Americký viceprezident L. B. Johnson obyvatelům Berlína slíbil, že USA bude hájit svobodu a nezávislost západního Berlína. Přesun amerických vojsk a prohlášení L. B. Johnsona mělo světu a především SSSR ukázat, že USA se nehodlá vzdát své zóny na území Berlína a pevně stojí za 82
Podle článků Der Protest a 250 000 Berliner protestieren v deníku Die Welt, 17. srpna 1961, titulní strana 83 CIA – Central intelligence agency – Ústřední zpravodajská služba USA 84 Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV
41
všemi obyvateli. Na Sovětský svaz nemělo Kennedyho gesto žádný vliv. NDR pokračovala ve výstavbě zdi a ozbrojené jednotky hlídaly, aby se nikdo nedostal přes doposud nezabezpečené úseky. Západní Berlíňané stavbě bezmocně přihlíželi. Lothar Wesner byl jedním ze zedníků, kteří stavěli Berlínskou zeď. „Bylo slyšet pokřik lidí ze západní části – nech toho, zahoď nářadí a pojď k nám!“, vypráví. „Člověk věděl, že je to nefér, že stojí zrovna na téhle straně zdi, ale nedalo se nic dělat. Bylo to rozhodnutí každého. Já se rozhodl zůstat na východě kvůli rodině.“85 Vláda NDR ukázala, že je možné předělit moderní velkoměsto na dvě části a jeho obyvatele hermeticky uzavřít. Pamětníci hovoří o pocitu jednoho velkého vězení, do kterého je uvrhla vládnoucí strana SED. Dnes se zdá skoro nemožné, že něco tak absurdního jako Berlínská zeď bylo vybudováno a navíc vydrželo déle než 28 let. Krátce po zahájení výstavby Berlínské zdi začal být omezován pohyb vojáků a vládních činitelů západních mocností po území NDR. Do té doby měli všichni zajištěn volný pohyb po všech zónách. Situace se vyhrotila, když obě strany začaly posilovat vojenské síly poblíž demarkační linie. Z obou stran se sjížděly tanky a obrněná vozidla. Jak západní, tak východní strana měla za úkol monitorovat pohyb protivníka, ale nevyvolávat žádné rozbroje ani provokace. Ty by se mohly stát záminkou druhé straně k vyvolání otevřeného vojenského konfliktu. Všichni si byli vědomi, že zahájení 3. světové války by mělo pro všechny katastrofální důsledky. Anatolij Gribkov86 vysvětluje: „Kennedy i Johnson věděli, že musí vyhrát studenou válku bez použití jaderných zbraní. Na berlínské hranici tenkrát došlo k patové situaci. Proti sobě stálo 30 amerických a 30 ruských tanků.“ Nedošlo k žádným ozbrojeným střetům ani obětem na životech. Obě strany se pozvolna stahovaly. Výstavbu Berlínské zdi odsoudil celý demokratický svět. V létě roku 1963 navštívil Berlín sám americký prezident J. F. Kennedy, /viz obr. 9/ aby vyjádřil svou podporu obyvatelům Berlína a pronesl památný projev: "...Všichni svobodní lidé, ať žijí kdekoli, jsou obyvatelé Berlína. Proto i já, jako svobodný člověk, s hrdostí prohlašuji: Já jsem také Berlíňan!87 ... Na světě je stále
85
Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 86 Anatolij Gribkov - byl posledním vrchním velitelem vojsk Varšavské smlouvy. Tuto funkci zastával v letech 1976 – 1989. 87 Věta „Já jsem také Berlíňan“ byla vyslovena dokonce v němčině – „Ich bin ein Berliner“. Vzhledem k tomu, že Kennedy neovládal německý jazyk, byla věta v jeho poznámkách přepsána podle anglické výslovnosti: „Ish been ein Bearleener“
42
mnoho těch, kdo dobře nechápou, nebo nechtějí pochopit, rozdíl mezi demokratickým a komunistickým světem. Ať se přijdou podívat do Berlína, ať přijdou..."88 Kennedy byl nadšeně přijat a oslavován. Jeho projevu se zúčastnilo více než 300 tisíc lidí. Berlínská zeď se stala nejznámějším symbolem studené války a rozděleného Německa. Oddělovala od sebe socialistický a kapitalistický svět od 13. srpna 1961 až do 9. listopadu 1989.
6.5 Fakta o Berlínské zdi K zatarasení demarkační linie mezi východním a západním Berlínem došlo velice rychle bez jasného předchozího varování. Východoněmecká vláda se sice netajila úmyslem zakročit proti masové vlně uprchlíků, konkrétní plán ale veřejnosti představen nebyl. Proto byla rychlá akce, provedená za asistence vojska v neděli 13. srpna 1961 v 1:00 hodin ráno, pro všechny velkým překvapením. Jak popsal druhý den situaci východoněmecký tisk: „Celá akce proběhla rychle a bezproblémově.“89 Armáda byla na akci připravena. Na cvičišti v Basdorfu měla uskladněno čtyřicet kilometrů ostnatých drátů, v různých jiných vojenských prostorech byly uskladněny překážky, mříže, betonové desky a cihly. V souvislosti s rozkazem na spuštění akce byl vyhlášen stav pohotovosti pro dvacet divizí. Pokud bude operace probíhat podle plánu, neměla armáda zasahovat. O půlnoci bylo rozestaveno 25 tisíc milicionářů a příslušníků lidové policie ve dvoumetrových odstupech podél demarkační linie. Během hodiny bylo obsazeno 67 z 80 přechodů. Ve 2:00 pak byl přerušen provoz metra a S-Bahnu.90 Sektorová hranice byla dlouhá více než 150 km, přesto se ji podařilo celou ohradit. /viz obr. 6/ Demarkační linie, která vedla městem a fakticky oddělovala východní Berlín od západního, byla dlouhá 43 km. Město bylo nejprve provizorně přehrazeno ostnatým drátem. Postupem času byla vybudována betonová a cihlová zeď /viz obr. 10/, strážní věže a reflektory. V roce 1962 začala výstavba druhé paralelní zdi, vzdálené cca 90 metrů směrem do východoberlínského území. Mezi zdmi vzniklo tzv. území nikoho, /viz obr. 17/ obecně známé jako pás smrti. Zem byla pokryta jemným
88
http://www.berlin.de/rubrik/hauptstadt/geschichte/kennedyrede.html Berliner Zeitung, 13. sprna 1961, str. 1, článek: Berliner zu den Schutzmaβnahmen 90 Podle Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 s. 346 89
43
štěrkem. Tento povrch zanechával viditelné stopy, což pomáhalo odhalit případného uprchlíka. Zeď byla stavěna v několika fázích. Provizorní řešení byla postupem času nahrazována stále dokonalejšími zátarasy. Svou finální podobu dostala zeď až po roce 1975, kdy začaly být používány betonové panely. /viz obr. 13/ Ty byly skládány vedle sebe jako stavebnice. Bylo použito více než 45 tisíc panelů o výšce 3,6 metru a šířce 1,2 metru. Povrch byl vyhlazen, tak aby bylo co nejvíce ztíženo přelezení zdi. Součástí tohoto systému opevnění bylo také 116 strážních věží /viz obr. 12/ a 20 bunkrů.91 Někteří autoři přikládají vinu za výstavbu Berlínské zdi také západu. Jak píše Cyril Buffet ve své knize Berlín: „Hanba za to nepadá jen na jednu stranu. Východ zajisté Berlínskou zeď postavil, ale Západ to připustil, ačkoliv to byl výsměch zásadám Charty Spojených národů a radikální zpochybnění statutu Berlína, jak byl definován na konci války.“92 Podle mého názoru nelze západ tak jednoznačně odsoudit za nečinnost. Je třeba si uvědomit napjatou situaci, která panovala na demarkační linii mezi východním a západním Berlínem. Každý krok musel být pečlivě zvážen. Jak se Kennedy vyjádřil v několika prohlášeních, velice se obával vypuknutí další světové války. Bylo tedy velmi těžké odhadnout reakci Chruščova na případná odvetná opatření západu. Z tohoto důvodu lze pochopit částečnou nečinnost západních mocností, která byla způsobena strachem z vypuknutí světového válečného konfliktu. Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin. 1995
91 92
Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin. 1995 s. 124-131 Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 s. 341
44
7. Propaganda „Propaganda je záměrná a systematická snaha o formování představ, ovlivňování a usměrňování citů, vůle, postojů, názorů, mínění a chování lidí za účelem dosažení takové reakce, která je v souladu s úmysly a potřebami propagandisty. Propaganda usiluje o formování světového názoru a vytvoření žádoucího skupinového, třídního a celospolečenského vědomí a vzorů jednání. Jde o institucionalizované šíření více či méně systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín či celých ideologií, jejich tendenční vysvětlování, modifikace do podoby přizpůsobené aktuální situaci a přesvědčování lidí o jejich správnosti. Má ofenzivní charakter, je dlouhodobá a koncepční.“93 V běžném užití se propagandou rozumí manipulace médií za účelem dosažení společenské kontroly. V moderních společnostech se propaganda dotýká různých spekter společenských činností. Je možné ji rozdělit do několika kategorií: např. na propagandu politickou, ekonomickou, ideologickou, válečnou atd.94 Propaganda byla velmi intenzivně používána především ve východním Německu.95 Jedním z jejích největších úkolů bylo utvrzovat obyvatelstvo v tom, že Berlínská zeď musí být oslavována jako ochrana pracujícího lidu před imperialismem a fašismem, přicházejícím ze západu. Útěky lidí byly označovány jako připravené akty západu, páchané za účelem přípravy války. Západní média jsou ve východoněmeckých reportážích přirovnávána k nacistické propagandě před 2. světovou válkou. Toto schéma mírového východu a zkaženého, zákeřného západu bylo striktně dodržováno až do roku 1989. „Politická propaganda po r. 1918 se vyznačuje novým specifikem: nárokem na totálnost. Totalitní státy (jako nacistické Německo, sov. Rusko) si nárokovaly nejen kontrolu a ovládání masových médií, ale chtěly i důsledně formovat a řídit veškerou veřejnou komunikaci.“96 Propaganda NDR se ale nesoustředila pouze na ovlivňování názorů občanů uvnitř vlastního státu. Jedním z jejích úkolů bylo také vytvářet kladný obraz života a nálady 93
I. Reifová a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Portál. Praha 2004 s. 192 Více viz Jirák, J. – Köpplová B.: Média a společnost. Portál. Praha 2003 s. 156-157 95 Nelze tvrdit, že média na území SRN byla zcela bez vlivu propagandy. Také na území západního Německa byla propaganda používána a sledovala určité cíle. 96 I. Reifová a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Portál. Praha 2004 s. 193 94
45
v republice pro zahraničí. Televize ARD97 přinesla krátce po výstavbě Berlínské zdi záběry, natočené západoněmeckým reportérem u Brandenburské brány. Tomu se podařilo zachytit propagandistický akt, připravený právě pro kamery západu. Malé děti v doprovodu učitelky přinášejí květiny vojákům střežícím hranice jako výraz díků. Na filmových záběrech je patrná nejistota i strach v očích pohraničních vojáků. Někteří evidentně nechápou, co se děje.98 Nejdůležitějším nástrojem propagandy na území NDR i SRN byla bezesporu televize. Svou roli sehrál ale také rozhlas. Po výstavbě Berlínské zdi se objevila speciální podoba mobilního rozhlasového vysílání, označovaného jako „Studio am Stacheldraht“.99 Z východní i západní strany zdi se sjížděly dodávky s ampliony na střeše a vysílaly. Úkolem mobilního rozhlasového vysílání bylo jezdit těsně u hranice podél demarkační linie. Jen tak mohli být osloveni občané na druhé straně hranice. Jako první s touto formou vysílání začala NDR, na její popud jej zavedla také SRN. Byla to válka propagandy! Používaly se stále větší a větší ampliony. Vysílací týmy jezdily denně podél celé demarkační linie Berlína, což představovalo vzdálenost 153 km. Vysílaly se především aktuální politické zprávy, různá oznámení a prohlášení. Západoněmecký rozhlas mimo jiné nabádal ve svých relacích pohraniční vojáky, střežící hranici NDR, aby nestříleli na uprchlíky. Rozhlas se snažil apelovat na svědomí vojáků a přesvědčit je, aby nezabíjeli své vlastní občany, kteří utíkají absurdně jen z Německa do Německa. Východoněmečtí pohraniční vojáci byli ale zpracováváni také z druhé strany. Vláda NDR je ideologicky školila tak, aby věřili, že to, co dělají, je správné. Nejznámějším pohraničníkem je Egon Schulz, který přišel na hranici o život. Dodnes nebylo objasněno, jestli byl zastřelen uprchlíkem nebo svými kolegy při pokusu utéct na západ. Propaganda z něj udělala národního hrdinu, byly po něm pojmenovány ulice, školy a různé spolky. Nejznámějším propagandistickým televizním pořadem celé studené války byla východoněmecká relace „Der schwarze Kanal“.100 Vysílal se více než 150 krát. Tvůrce a producent tohoto pořadu byl Karl Eduard von Schnitzler. Program byl tvořen ze záznamů
západoněmeckého
vysílání.
Příspěvky
97
byly
účelově
přetvářeny
ARD - Arbeitsgemeinschaft der öffentlich-rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik Deutschland – Organizace veřejnoprávních rozhlasových stanic Spolkové republiky Německo 98 Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 99 Studio am Stacheldrath – v češtině Studio na ostnatém drátu 100 Der schwarze Kanal – v češtině Černý kanál
46
a
komentovány. Schnitzler si vybíral určité pasáže, které sestřihával pro potřeby propagandy. „Der schwarze Kanal“ byl krajně neoblíbený jak na západě, tak na východě. Průvodce pořadem, K. E. von Schnitzler, byl nenáviděn, několikrát byl fyzicky napaden. Média mu přezdívala „Sudel-Ede“.101 Kromě vysílání „Der schwarze Kanal“ vytvářel K. E. von Schnitzler také propagandistické filmy pro děti. Jeden mimo jiné propagoval Berlínskou zeď. DDR je v tomto filmu zobrazována jako místo plné míru a lásky. Rodina s dvěma malými dětmi na procházce po lese má symbolizovat NDR jako socialistický domov spokojených rodin. Občané SRN jsou zobrazeni jako staří muži s buřinkou, v tmavých oblecích, pokuřující doutníky. Jsou zachyceni kamerou jak nahlížejí přes Berlínskou zeď. Komentář vysvětluje, že jejich pohledy jsou plné zloby a nenávisti. Občané SRN podle tohoto propagandistického filmu závidí svým východním sousedům mír a spokojený život, proto je nenávidí. Na konci filmu vyslovuje komentátor názor, že musíme /rozuměj občané NDR/ obyvatele SRN nenávidět, protože i oni nás nenávidí.102 Dalším stěžejním pořadem východoněmecké propagandy byl „Alltag im Westen“.103 Jednalo se o aktuální události a dění v SRN popisované z pohledu NDR, jakési upravené zprávy ze západu ve východní televizi. Záměrně byly vybírány negativně působící reportáže. Převažovaly zprávy o vysoké nezaměstnanosti, drogách, násilí a krizích průmyslu. Smutné příběhy důchodců a zprávy o rušení pracovních míst měly dokázat sociální necitelnost vlády SRN. V západních médiích byly vysílány reportáže z demarkační linie v Berlíně i aktuální záběry situace u Berlínské zdi. Kamery západoněmeckých reportérů se snažily zachytit přes zeď alespoň částečně život v NDR. Vysílání těchto záběrů mělo mimo jiné za úkol přitáhnout pozornost světa. Záměrem bylo především informovat o napjatých německých vztazích a o diktátorských podmínkách v NDR. Záběry většinou splnily účel - na různých místech světa se pořádaly demonstrace na podporu východoněmeckých obyvatel. Západoněmecká
televize
ale
pomáhala
občanům
NDR
také
přímo
prostřednictvím své pravidelné relace „ZDF Magazin“. Rubrika „Hilferufe von
101
Sudel-Ede znamená v překladu něco jako „hanebný Eda“. Německé přídavné jméno „sudel“ má význam „špatný, lajdácký, hanebný“. 102 Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 103 Alltag im Westen – v češtině Všední den na západě
47
drüben“104 se zaměřovala na občany NDR, kteří se snažili emigrovat legální cestou a nebyl jim umožněn výjezd ze země. Jednalo se například o situace, kdy část rodiny byla ve východním a část v západním Německu. V tomto pořadu čte moderátor dopisy lidí z NDR, doplněné fotografiemi a plnou adresou. Magazín ZDF plnil svůj cíl, žádosti byly ve většině případů vyslyšeny. Pisatelům byl buďto umožněn výjezd ze země, nebo byli západem vykoupeni. Moderátorem pořadu byl Gerhard Löwenthal. Ještě dnes vzpomíná, že vláda NDR ho kvůli tomuto magazínu považovala za jednoho ze svých úhlavních nepřátel. Stejně tak K. E. von Schnitzler, moderátor pořadu „Der schwarze Kanal“, dodnes mluví o Löwenthalovi jako o podplaceném a zkaženém novináři. Označuje ho za agenta a nepřítele. Je zajímavé, že Schnitzlerův negativní názor na Löwenthala přetrval dodnes a nezměnil se ani s odstupem let po pádu totality v NDR.105 Všichni občané NDR, kteří uprchli na západ, byli okamžitě označeni za bezcharakterní. Bylo jim vyčítáno, že opustili rodinu a sociální jistoty. V souvislosti s uprchlíky se objevovala fráze, hojně používaná v televizi i v novinách: „Man sollte ihnen deshalb keine Träne nachweinen!“106 Podle soudobých novinářů byla tato věta vytvořena přímo Erichem Honeckerem. Tehdejší šéfredaktor „Aktuelle Kamera“ Klaus Schickhelm vzpomíná, že těsně před zahájením zpravodajské relace jim byla tato fráze telefonicky sdělena přímo z ústředí vlády a redaktorovi byla připsána do projevu.107 Televize v NDR nabízela divákům zkreslený pohled na svět přetvořený propagandou. Jediná možnost, jak získat na svět jiný náhled než ten, nabízený východoněmeckou televizí, spočívala ve sledování zahraničního televizního vysílání. 108 Lidé si stavěli sami antény, které umožňovaly příjem signálu ze západu. Z politických relací a zpráv západních médií se mohli obyvatelé NDR dozvědět pravdu o krutém osudu uprchlíků, přistižených při přechodu hranic. Střelba pohraničníků do lidí se ale neshodovala s demokratickou a humanistickou výukou ve škole. Občané NDR tak mohli díky sledování zahraniční televize jasně cítit kontrast mezi vštěpovanými zásadami socialismu a tvrdou skutečností. 104
Hilferufe von drüben – v češtině Volání o pomoc z druhé strany Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 106 Man sollte ihnen deshalb keine Träne nachweinen! – v češtině Pro tyto občany bychom neměli ronit slzy! 107 Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 108 Nelze tvrdit, že televizní vysílání v sousední SRN nesledovalo žádné politické cíle a nemělo žádné propagandistické záměry. V každém případě, ale nabízelo realističtější pohled na svět. 105
48
Celkově bylo televizní zpravodajství velmi nudné. Hlavními událostmi byly výročí založení podniků, oslavy socialismu, výroční schůze, plnění plánu, vyhodnocení nejlepších pracovníků nebo úspory ve spotřebě materiálu.109 Byly vysílány především příspěvky oslavující socialistické zřízení. Události jako demonstrace nebo nepokoje nesměly být vysílány ani natáčeny, aby se nedostaly do západních médií. Toto nařízení dodržovala východoněmecká média až do pádu komunismu. Ještě v říjnu roku 1989 nesměly být natáčeny masové demonstrace v Lipsku, kterých se zúčastnilo 57 tisíc lidí. Hlavní východoněmecká zpravodajská relace „Aktuelle Kamera“ informovala druhý den v souvislosti s Lipskem pouze o úspěšné výrobě a dodržování plnění plánu. Sledování západoněmecké televize bylo pro obyvatele NDR zakázáno. Lidé ale přesto zákaz porušovali, a tam kde mohli, sledovali i zahraniční vysílání. Vláda NDR se snažila signál z SRN rušit. V Drážďanech byla vybudována obří čtyřicetimetrová anténa, která rušila západoněmecký signál a umožňovala sledovat lidem ve městě a širokém okolí pouze východoněmecké vysílání. Spisovatel Stefan Heym110 učinil v 70. letech zajímavý experiment. Po dobu 4 týdnů
sledoval
pouze
východoněmecké
televizní
vysílání,
zejména
hlavní
zpravodajskou relaci „Aktuelle Kamera“. Zajímalo ho, jaký náhled na svět mohou mít občané NDR, kteří neměli přístup k západoněmeckým médiím. To platilo především v okolí Drážďan, kde byla instalována obří rušička. Studie byla publikována v SRN pod názvem „Je voller der Mund, desto leerer die Sprüche - Leben mit der Aktuellen Kamera“111 Komunistický režim se snažil ukazovat světu i vlastnímu národu veškeré úspěchy Německé demokratické republiky, které byly zároveň prezentovány jako úspěchy socialismu. Vybíral si především známé tváře z oblasti sportu, vědy a techniky.
109
Analyzováno na základě několika ukázek dobového zpravodajství ve videozáznamu Norddeutsche Rundfunk. Die Mauer. Folge 1-6 110 Stefan Heym, původním jménem Helmut Flieg se narodil 10. dubna 1913 a zemřel 16. prosince 2001. Zamlada byl antifašistickým aktivistou, vystudoval gymnázium v Berlíně. Tamtéž pokračoval ve studiu žurnalistiky a v roce 1933 utekl do Československa, kde přijal jméno Stefan Heym. V roce 1935 odešel studovat v rámci výměnného studijního programu do Chicaga v USA. Svou kariéru začal jako šéfredaktor časopisu v New Yorku, poté co bylo pozastaveno vydávání, dal se na dráhu anglicky píšícího spisovatele. Hned jeho první román Hostages 1942 se stal bestsellerem. Zpočátku byl nadšeným socialistou, později se ale dostal do konfliktu s vládou NDR kvůli své kritice socialismu a stalinismu ve svých dílech. Jako jeden z mála měl privilegium opouštět libovolně území NDR a to i při cestách do západních států Evropy a do USA. Od roku 1976 mohla jeho díla vycházet pouze na západě. Kromě psaní románů a článků byl Heym činný také v politice. 111 Je voller der Mund, desto leerer die Sprüche - Leben mit der Aktuellen Kamera – v češtině Čím plnější ústa, tím prázdnější výroky – život s Aktuální kamerou.
49
Takovýmito „maskoty“ NDR se stali např. kosmonaut Sigmund Jähn nebo krasobruslařka Katarina Witt. Sigmund Jähn věnoval v projevu z kosmické lodi svůj let do vesmíru straně. Také Katarina Witt děkovala při projevech po svých sportovních triumfech straně a lidu. I když dostávala od stranických činitelů veškeré projevy předem připravené, ztotožňovala se s obsahem těchto sdělení. Jak vzpomíná, cítila velkou vděčnost, která vycházela přímo ze srdce. Byla velmi šťastná, když sportovala a vítězila. Díky vštěpované ideologii měla pocit, že může sportovat pouze díky straně a úsilí pracujícího lidu.112
112
Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV
50
8. Vývoj TV vysílání v Německu Televize byla jedním z hlavních nástrojů propagandy. Je proto nezbytné, seznámit se krátce se vznikem, vývojem a fungováním televizního vysílání na území NDR a SRN. Stejně jako v ostatních evropských zemích, také v Německu se stalo sledování televize masovou zábavou. Prostor před televizní obrazovkou se stal místem, kde se rodiny setkávají. Žádné jiné médium neproniklo do všedního života lidí tak rychle, jako televize. V poměrně krátkém časovém úseku od svého vzniku se jí podařilo zcela změnit společnost. Televize se stala důležitým nástrojem moci a trhu. Jaké byly její počátky na území Německa? Německá televize je starší než NDR i SRN. Počátky televizního vysílání se datují ještě před válkou. Přesně 22. března 1935 začalo první pravidelné televizní vysílání. Třikrát týdně se vysílal zhruba jeden a půl hodinový program. Příjemců televizního signálu bylo zhruba 200, většinou se nejednalo o jednotlivce, ale o veřejná místa, která sloužila právě pro sledování televize. Jednotlivci v této době ještě televizor nevlastnili, protože pořizovací cena byla velmi vysoká – 1800 říšských marek. To bylo zhruba dvakrát tolik, než stál automobil Volkswagen. Programové složení bylo vcelku podobné tomu, co nabízela v padesátých letech televizní stanice ARD: zpravodajství, nenáročné televizní hry, naučné pořady a pořady o přírodě a zvířatech. Program byl pojmenován po Paulu Nipkovovi. Právě tento německý vynálezce si kolem roku 1884 nechal patentovat systém televizního vysílání. Olympijské hry v roce 1936 se staly historicky první velkou událostí, která byla živě přenášena televizí. Vše bylo připravené pro masové zavedení nového média na trh. Očekávalo se postupné rozšiřování televizního programu a zlevňování přístrojů pro příjem televizního signálu. Televize se měla stát dostupnou pro většinu obyvatel Německa. Plánovaný start: 1. září 1939. Vzhledem k vypuknutí války však bylo od plánu upuštěno. Zasloužil se o to zejména Josef Goebbels, který řídil ministerstvo národní osvěty a propagandy. Usoudil, že televize jako nastupující médium nemá požadovaný potenciál. Pro účely propagandy se soustředil na využití zejména rozhlasu a filmu. Rozvoj televizního vysílání se tak pozdržel, televize sloužila především v lazaretech k obveselení zraněných vojáků.113
113
Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 s. 7-10
51
Po válce začala na území západních zón diskuze za účelem zřízení účinné kontroly nad televizním vysíláním. Vítězné mocnosti se obávaly zneužití tohoto média ve formě jednostranného politického ovlivňování vládnoucí stranou (jako tomu bylo za nacistického režimu a později v dobách NDR). Bylo zřejmé, že provozovatelé vysílání musí být zřízeni a kontrolováni státem. Dalším nebezpečím bylo zahlcení reklamou. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že televizní vysílání nesmí být závislé pouze na příjmech z reklamy. Spojenci se domnívali, že těmto problémům předejdou, když zvolí jako provozovatele televizního vysílání nezávislou veřejnoprávní instituci.114
8.1 Televize v SRN Na začátku padesátých let došlo ke sjednocení regionálních rozhlasových společností, které měly společně zajišťovat náplň televizního vysílání. Vzniklo sdružení s názvem "Arbeitsgemeinschaft der öffentlich-rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik Deutschland", zkráceně ARD. Zakládajícími členy byly der Bayerische Rundfunk, der Hessische Rundfunk, Radio Bremen, der Süddeutsche Rundfunk, der Südwestfunk a der Nordwestdeutsche Rundfunk.115 Toto sdružení stálo u zrodu pravidelného televizního vysílání a mimo jiné také uvedlo první zpravodajskou relaci „Tagesschau“116. Společný program ARD byl vysílán od 1. listopadu 1954. Od té doby je nazýván jako „První německý program“, tedy obdoba naší ČT 1. Veškeré relace byly vysílány živě, protože ještě v té době chyběla záznamová zařízení. Také zařízení, které by umožnilo převést film do podoby vysílatelného televizního signálu, bylo teprve ve stádiu zkoušek. To je také důvod, proč se nedochovaly záznamy ze začátků televizního vysílání. Pravidelné vysílání začalo po Vánocích 25.12. 1952, kdy odvysílal NWDR117 blok vánočních koled a pozdravů ze světa pod názvem „Stille Nacht“118. NWDR byla
114
Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 120-121 115 Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 s. 9 116 Tagesschau – v češtině Události dne 117 NWDR - Nordwestdeutsche Rundfunk – v češtině Severozápadní německý rozhlas 118 Stille Nacht – v češtině Tichá noc
52
veřejnoprávní instituce, vytvořená podle vzoru britské BBC119. Měla zajišťovat veřejný zájem a ctít pluralitu názorů. Financování probíhalo prostřednictvím koncesionářských poplatků, činnost podléhala kontrole rady pro rozhlasové a televizní vysílání.120 První oficiální vysílání trvalo přesně 118 minut a předcházel mu téměř dvouletý testovací provoz. Hlasatelka Irene Koss tehdy z televizní obrazovky pozdravila pouze velmi malé publikum diváků, neboť počet televizorů byl v té době zhruba 800 kusů. Vysílání bylo řízeno z bunkru v Hamburku. Následující den mohli diváci sledovat první televizní zpravodajstí – Tagesschau.121 Kromě zpravodajské relace Tagesschau, která se vysílala třikrát týdně, sestával televizní program také ze záznamů fotbalových zápasů a z hudebních přenosů.122 V této době vlastnilo televizní přijímač v SRN pouze několik set domácností. Pravidelné černobílé vysílání běželo pouze dvě hodiny denně. Během padesátých let byl televizní program neustále rozšiřován. Nejprve na pravidelné, tříhodinové vysílání, ke konci padesátých let už dokonce na pětihodinové vysílání. Televize stále vysílala pouze pro velmi malý, omezený okruh diváků. Novou dimenzi dostalo televizní vysílání zavedením živých přenosů. První takové události, které přitáhly k obrazovkám masové publikum, byly narozeniny královny Alžběty II. v roce 1953 a fotbalový šampionát v roce 1954. Přibývaly regionální zpravodajství, reklamy, později i seriály z amerických archivů. Již v padesátých letech stoupal zájem politiků o televizní vysílání jako nástroje pro ovlivnění veřejného mínění. Spolkový kancléř Konrad Adenauer se pokoušel založit si soukromou televizi pod názvem Deutschland-Fernsehen-GmbH /Německá televize s.r.o./. Po stížnosti hamburského senátu bylo vydáno vládní nařízení, které zřízení státní televize v soukromých rukou zamítlo. Ústavní soud SRN 28. února 1961 rozhodl, že by tím byl porušen pátý článek ústavy. Většina politiků si uvědomovala že nové médium pro ně může znamenat šanci na zviditelnění, ale také veliké nebezpečí. Od samého počátku se objevovaly snahy, vytvořit z televize něco jako oficiální vyjadřovací instituci vlády a trestat kriticky 119
BBC – British broadcasting corporation /Britská televizní a rozhlasová společnost/ Udo Michael Krüger. Programmprofile im dualen Fernsehsystem 1985-1990. Nomos Verlagsgesellschaft. Baden-Baden 1992 s. 74 121 První zprávy Tagesschau informovaly o probíhající lední revue a o budoucím americkém prezidentovi Eisenhowerovi, který se vrátil ze státní návštěvy v Korey. Tato zpráva ale nebyla vůbec aktuální, ve skutečnosti byl už Eisenhower několik dní zpět ve vlasti. Redakce Tagesschau totiž neměla k dispozici aktuální reportáže. Musela si v počátcích vystačit s odpadem, který zbyl z filmových týdeníků z kin. 122 http://www.mdr.de/mdr-info/3937538.html 120
53
vystupující žurnalisty. Veřejnoprávní statut televize musel být několikrát bráněn před politickými zásahy až u spolkového ústavního soudu.123 Vysílání v padesátých letech nezasahovalo tak masové publikum jako je tomu dnes. Na konci padesátých let vlastnilo televizi asi 3,4 milionu domácností. Prodej televizorů se díky vysoké ceně rozbíhal podstatně pomaleji, než se čekalo. Přesto už i tito ojedinělí diváci trávili u televize v průměru 3 hodiny denně. Je to s podivem, protože kvalita televizního programu byla v té době velmi nízká. Bylo tomu především proto, že program ARD neměl žádnou konkurenci a nemusel se tedy nijak zvlášť snažit publikum zaujmout. Dominovaly zábavné znalostní soutěže. Nejoblíbenějším pořadem této doby byl „Hätten Sie´s gewuβt?“124 V roce 1960 začala příprava a budování druhého programu německé televize. Provoz vysílání ARD 2 byl zahájen 1. května 1961. Nejdříve jako dvouhodinové vysílání, později se vysílací čas prodlužoval. Další rozšíření televizního trhu následovalo 1. dubna 1963, kdy začala vysílat stanice ZDF125. Ta se stala přímou konkurencí ARD. Od počátku musela začít stanice ZDF nabízet plnohodnotný program včetně zpravodajství i zábavných pořadů. Jedině tak se mohla etablovat na mediálním trhu a vytvořit plnohodnotnou konkurenci televizi ARD.126 Do konce šedesátých let se stalo sledování televize nejoblíbenější aktivitou při trávení volného času. Díky dennímu průměrnému dvanáctihodinovému vysílání a zhruba 4 milionům televizních přijímačů, může být už v této době televize považována za masové médium. Do roku 1970 už platilo koncesionářské poplatky téměř 16 milionů domácností. Děti, které vyrůstaly v této době, už byly skutečnou televizní generací. Trávily u obrazovky značnou část volného času. V šedesátých letech výrazně zasáhly do oblasti televizního vysílání dva důležité technické pokroky. Prvním z nich bylo rozšíření vysílacích frekvencí a tím pádem vytvoření prostoru pro další televizní stanice. Dalším důležitým milníkem v německé televizní historii je rok 1967, kdy bylo zprovozněno barevné televizní vysílání. Oficiálně začalo 25. srpna 1967 během mezinárodní televizní výstavy v Berlíně. V polovině osmdesátých let zažil západoněmecký mediální svět další důležitou změnu. Televizím ARD a ZDF přibyla konkurence ve formě soukromých televizí.
123
Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 s. 11 Hätten Sie´s gewuβt – v češtině Věděli jste to? 125 ZDF – Zweites Deutsches Fernsehen – v češtině Druhá Německá Televize 126 Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 s. 16 124
54
V roce 1984 začaly vysílat kanály Sat 1 a RTL plus. Brzy nato se objevily další soukromé stanice Tele 5 a Pro 7. Satelitní a kabelové televizní vysílání přineslo další nové televizní stanice. Sociálně liberální vláda té doby se ale stavěla k rychlému rozvoji televizního vysílání velmi skepticky. Spolkový kancléř Helmut Schmidt se nejprve ve vládě zasazoval o zákaz televizního vysílání na jeden den v týdnu, později na čas pozastavil výstavbu kabelového systému. Politici CDU naproti tomu viděli v rozvoji televizních stanic možnost plurality a vyváženosti televizních programů. Obzvláště ministerský předseda CDU Ernst Albrecht prosazoval povolení soukromých televizních stanic a rozšíření televizní nabídky. Rapidní rozvoj soukromého vysílání nastal až v roce 1982 po ukončení vlády SPD/FDP.127
8.2 Televize v NDR První zpravodajská relace se vysílala 21. prosince 1952 pod názvem Aktuelle Kamera128 (současná, aktuální kamera). Datum nebylo vybráno náhodou, vysílání začalo jako pocta k Stalinovým 73. narozeninám. Toto vysílání nemělo téměř žádné diváky, protože první přístroje pro příjem televizního signálu se začaly prodávat až o měsíc později. První televizní přístroj se nazýval Leningrad. Ve snaze přiblížit televizní vysílání stále širšímu publiku proběhla v letech 19531956 rychlá výstavba televizních vysílačů. Oficiální vysílání začalo 3. ledna 1956, do té doby probíhalo stále tzv. zkušební vysílání. DFF129 vysílala z televizního centra Adlerhof v Berlíně. Televize byla plánována jako celoněmecká. Ačkoliv byl vysílač blízko hranic, nepodařilo se pokrýt signálem celou SRN. Co se nezdařilo DFF, provedla později úspěšně západoněmecká ARD. Té se podařilo pokrýt vysílacím signálem celé území NDR.130 Zhruba od 60. let se stala televize důležitým nástrojem politické propagandy. Jedním z nejznámějších pořadů tohoto druhu byl „Der schwarze Kanal“ (Černý kanál). 127
Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 s. 21 Toto televizní zpravodajství se pod stejným názvem vysílalo až do 14. prosince 1990. Aktuelle Kamera bylo důležitým nástrojem propagandy a vládnoucí strany SED. Zpočátku se strana o televizi příliš nezajímala. Názor změnila až spolu s přibývajícím počtem diváků, tedy v momentě, kdy se televize stala masovým médiem. 129 DFF - Deutsche Fernsehfunk – Německá televize 130 Sledování západoněmecké televize ARD nebylo ovšem v NDR povoleno. Přes zákazy sledovali východoněmečtí občané pravidelně západoněmecké vysílání. Vládě NDR se podařilo jen částečně zabránit pronikání signálu ze SRN na její území. 128
55
Důležitou událostí v dějinách východoněmecké televize je počátek barevného vysílání, které se podařilo zprovoznit 3. října 1969. Termín spuštění byl vybrán s ohledem na blížící se 20. výročí založení NDR. Spolu se spuštěním barevného vysílání vznikl i druhý program DFF 2, který jako jediný umožňoval sledování pořadů v barvě. Barevné kódování bylo v NDR záměrně postavené na systém SECAM, protože v sousední SRN bylo barevné vysílání již více než dva roky v provozu na systému PAL. Východoněmecká vláda chtěla tímto krokem znepříjemnit občanům sledování západních televizních stanic. Vynalézaví technici z NDR ale brzo našli způsob jak do přijímačů zamontovat speciální modul, který příjem systému PAL umožňoval. V roce 1972 byly oba východoněmecké programy přejmenovány na DDR 1 a DDR 2. Tyto názvy vydržely až do roku 1990, kdy oba kanály získaly opět původní označení DFF 1 a DFF 2. 131 Nejoblíbenějšími televizními pořady své doby byly zfilmované pohádky a večerníčky. Poté co začali sportovci NDR dosahovat mezinárodních úspěchů na různých soutěžích, začala prudce stoupat obliba sportovních přenosů. Vysokou sledovanost měly také fotbalové přenosy. Mezi zábavnými pořady kraloval „Ein Kessel buntes“, který se velmi často stával terčem socialistických mediálních kritiků. Ti mu vytýkali, že satirická vystoupení mnohdy překračují hranici „socialistické zábavní kultury“. Televizní hvězdou poněkud zvláštního druhu se stal kuchař Kurt Drummer se svým pořadem „Televizní kuchař doporučuje...“. Jeho kuchařská show měla více než 600 dílů, ve kterých nabízel celé NDR kulinářské tipy a recepty. Paradoxní bylo, že jeho pokrmy se neřídily momentální inspirací, ale aktuální situací ve státních prodejnách. Jednoduše doporučoval speciality uvařené z těch surovin, kterých byl zrovna nadbytek.132
131
Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 115-117 132 http://www.mdr.de/damals-in-der-ddr/lexikon/1516374.html
56
9. Cenzura Ve své práci se nebudu zabývat podrobným historickým vývojem cenzury, protože toto téma je velice obsáhlé. Soustředím se pouze částečně na vývoj v NDR a SRN po 2. světové válce a situaci na začátku šedesátých let. Je nutné obeznámit čtenáře se stručným vývojem a fungováním cenzury obzvláště na území států socialistického bloku. Cenzura spolu s propagandou silně zasahovaly do mediálních sdělení, měnily formulace textů, dodávaly obsahům jiné významy, případně zcela zabraňovaly publikování. Pravomoci cenzury a propagandy je nutné mít na paměti zejména v části mé diplomové práce, kde porovnávám novinové články z období výstavby Berlínské zdi. Na základě porovnání jednotlivých článků z novin vycházejících v Československu, SRN a NDR v roce 1961 si bude moci čtenář sám udělat názor na fungování cenzury a propagandy. Ze srovnání článků ze stejného období na totéž téma (výstavbu Berlínské zdi) by měly jasně vyplynout rozdíly mezi publikovanými obsahy. „Cenzura je cílený (tj. záměrný a vědomý), institucionalizovaný a politicky podložený zásah státní moci do autorského záměru či do informačního toku. V širokém pojetí jakákoli kontrola informací (obyčejně určených ke zveřejnění). Úžeji státní dohled nad šířením mediálních obsahů (tradičně tištěných médií, filmu, divadla, rozhlasu a televize). Podmínkou užití pojmu bývá násilný (nekonsenzuální) zásah do práv autorů a vydavatelů.“133 Cenzuru je možné rozdělit na předběžnou a následnou, podle toho, kdy k ní dochází. Předběžnou cenzurou rozumíme takový institucionalizovaný zásah do obsahu médií, ke kterému dojde před tím, než se dostane k uživateli. Následná cenzura je naproti tomu vykonávána až po vydání.134 Cenzura není výdobytkem socialismu ani posledních let, jak by se mohlo zdát. Je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii. Krátce po vynalezení knihtisku začaly vznikat dokonce celé instituce, které měly cenzuru na starosti. Spolu s možností masové výroby knih se objevila také snaha o regulaci. První
133 134
I. Reifová a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Portál. Praha 2004 s Blíže viz Jirák, J. – Köpplová B.: Média a společnost. Portál. Praha 2003 kap. 2 a 5
57
cenzurní úřad vznikl už v roce 1486, tedy pouhých 42 let po Gutenbergově vynálezu. Byl zřízen arcibiskupem mohučským.135 Vynález knihtisku znamenal pro katolickou církev velkou ránu. Hrozilo, že církev ztratí monopol na ovlivňování veřejného mínění a že i někdo jiný bude moci vydávat ve velkém knihy a šířit své názory. Podle Dušana Tomáška, autora knihy „Pozor, cenzurováno!“ byla právě tato touha o udržení monopolu hlavním impulsem k zavedení přísnější cenzury a vybudování cenzurních úřadů.136 Cenzurní opatření byla mnohokrát v historii zaváděna a opět rušena, aby mohla být posléze opět zavedena. Cenzura je nedílnou součástí totální propagandy. Proto byla a je hojně používána na území totalitních států. „V přístupu ke kontrole informací a ve vztahu cenzury k politické moci se zřetelně vymezily dvě linie zobecněné v r. 1956 jako: a) autoritářský (a později sov.) model vyžadující služebnou roli médií a jejich podporu vládním elitám; b) proti tomu stojící model liberální (libertinský, později sociální zodpovědnosti) vyžadující od médií vůči mocenským elitám kontrolní a opoziční funkci. Zakotvení cenzury navazovalo na klíčové ideologické teze dané společnosti.“137
9.1 Cenzura v NDR Je třeba připomenout, že velmi tvrdá cenzurní opatření byla aplikována zejména během války. Už v roce 1935, kdy stále stoupal vliv vládnoucí strany NSDAP138, byla vytvořena tzv. černá listina knih. Tyto výtisky nesměly být nadále prodávány a distribuovány. Stejně jako všechny nedemokratické režimy, také německá vláda vyžadovala během 2. světové války od tisku naprostou podporu a loajalitu. Nepřipouštěla žádné kritické názory ani připomínky. Cenzura pokračovala v pozměněné formě také po válce. Vzhledem k tomu, že vítězné mocnosti chtěly mít tisk, stejně jako ostatní média pod kontrolou, bylo vydáno nařízení o nutnosti licence pro noviny i časopisy. Bylo nutné zažádat o speciální povolení u vojenského velitelství v jednotlivých zónách. Bez tohoto povolení nemohly 135
Tomášek, Dušan, Pozor cenzurováno! aneb Ze života soudružky cenzury, Praha, 1994 str. 4 Tomášek, Dušan, Pozor cenzurováno! aneb Ze života soudružky cenzury, Praha, 1994 str. 5 137 I. Reifová a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Portál. Praha 2004 s. 27 138 NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – Národně sociální německá strana pracujících. Tato strana byla v Německu u moci od roku 1933 až do roku 1945. Vyhrála volby v roce 1933 s výrazným výsledkem 44 procent hlasů. Volební úspěch byl dosažen nátlakovou politikou, represemi, silnou propagandou, ale také rušením ostatních politických stran. NSDAP vynesla k moci Adolfa Hitlera. 136
58
být vydávány žádné noviny ani časopisy. Na území SRN bylo toto nařízení zrušeno spolu s novou ústavou, která deklarovala nepřípustnost cenzury a svobodu tisku. Naproti tomu v NDR zůstala ohlašovací povinnost až do roku 1989. V NDR byla cenzura pod přísnou taktovkou vládnoucí strany SED. Cílem bylo především zajistit si udržení moci, zabránit veřejné diskuzi a probírání zakázaných témat v médiích. Cenzura měla několik různých stupňů. Spisovatelé a novináři si svá díla jednak cenzurovali sami, to znamená, že omezovali psaní o tématech, která neměla šanci na schválení. Cenzura byla prováděna také ve vydavatelstvích. Jejím dalším stupněm bylo schvalování autorských rukopisů odpovědnými pracovníky na ministerstvu kultury. Ve výjimečných případech zasahovali do cenzurní činnosti a schvalování dokonce nejvyšší představitelé strany. Cenzurní zásahy byly odůvodňovány různě. Byly vytvářeny mnohdy absurdní záminky a nařízení, proč byl daný text cenzurou opraven nebo zcela zamítnut. Všechna tato opatření měla skrýt skutečný záměr SED, tedy mocenské zájmy a snahu o nenarušení absolutistické moci vládnoucí strany. Tvrdost cenzurních opatření určovaly především vnitrostátní, ale i zahraniční události.139 Celkově lze říci, že média jako taková se stala s nástupem strany SED jejím mocenským nástrojem. Jak tištěná média, tak rozhlas a televize musely podporovat vládnoucí stranu a propagovanou socialistickou ideologii. Podle článku 27 východoněmecké ústavy byla deklarována všem občanům práva na svobodu projevu. Článek 27 mimo jiné také zajišťoval svobodu tisku, rozhlasu a televize. Na druhou stranu bylo ale v trestním zákoníku jasně stanoveno, že jakékoliv projevy poškozující stát, stejně jako zneužití médií pro propagování občanských ideologií, bude posuzováno jako trestný čin. Nejvyšší politické vedení státu udělovalo pokyny, jak má vypadat zpravodajství v novinách, rozhlase i v televizi. Sekretář politbyra ústředního výboru rozesílal každý týden šéfredaktorům a vedoucím pracovníků médií směrnice a nařízení, podle kterých se měli řídit. K tomuto účelu bylo na ústředním výboru vyčleněno speciální oddělení, tzv. „agitační oddělení“. Stejně tak jako všeobecné informace o náplni zpravodajství bylo pracovníkům
médií
nařizováno, kam umístit
důležité
politické
články. Při
neuposlechnutí direktiv hrozila provinilcům nejen ztráta zaměstnání, ale dokonce i vězení.
139
Podle http://www.uni-leipzig.de/~sozio/content/site/wiss_arb/231.pdf
59
K prodeji a distribuci novin a časopisů byla zřízena v NDR stejně jako v Československu Poštovní novinová služba. Tento systém byl propagován jako skvělá služba občanům, která zajistí včasnou distribuci a pohodlnou dostupnost tiskovin. Při zavedení konceptu Poštovní novinové služby ale nebyla hlavním cílem vlády snaha o zlepšení služeb občanům. Sdružením distribuce tiskovin pod jednu firmu bylo možné mít pod kontrolou veškeré tiskoviny! Existoval přesný seznam distribuovaných tiskovin, což umožňovalo detailní evidenci. Vyřazení nějakého titulu z tohoto seznamu znamenalo automaticky zákaz vydávání. V listopadu 1988 byl například na jeden rok ze seznamu vyřazen časopis „Sputnik“ za své kritické články namířené proti vládě. Stejně tak jako ostatní média na území sovětské zóny, také tisk musel plnit svou úlohu. To znamenalo: šířit ideologii marxismu leninismu, podporovat budování socialismu a potlačovat veškeré náznaky nesouhlasu s režimem.140
9.2 Cenzura v SRN Američané se po válce zasadili o zrušení cenzury, takže od září 1945 už nebylo nutné předkládat publikace před zveřejněním ke kontrole. Britové a Francouzi se ale poté shodli na zavedení následné cenzury. Všechny výtisky musely být ještě v den vytištění předloženy spojeneckým úředníkům k cenzuře. Svobodu tisku značně poznamenaly především kontrolní systém spojenců a přidělování licencí. Úplná svoboda tisku přišla až s novou ústavou v roce 1949.141 Podle pátého článku ústavy měl každý občan SRN zajištěno právo na svobodné vyjádření svého názoru slovem, písmem nebo obrazově. Své názory bylo povoleno také dále šířit, publikovat a neomezeně o nich informovat. Byla ustanovena také naprostá svoboda
tiskového,
rozhlasového
i
filmového
zpravodajství.
Cenzura
byla
142
nepřípustná!
V demokratických státech musí být svoboda tisku neustále hájena. To, že je pro občany toto právo na svobodné vyjadřování velice důležité a nenechají si jej vzít, jasně ukázala aféra kolem časopisu Spiegel. Tento časopis zveřejnil v říjnu roku 1962 kritický 140
Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 55-56 141 Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 57 142 Podle pátého článku ústavy Spolkové republiky Německo ze dne 23. května 1949.V on-line verzi: http://www.demokratiegeschichte.eu/fileadmin/user_upload/Material/Grundrechte_des_GG_1949__Mater ial_.pdf
60
článek o armádě SRN. Pracovníci redakce byli následně obviněni z vlastizrady. Na nátlak tehdejšího ministra obrany Strauβe byl zatčen vydavatel Rudolf Augstein a redaktor Conrad Ahlers. Policie obsadila na několik týdnů celou redakci časopisu, /viz obr. 19/ takže Spiegel mohl vycházet pouze v omezeném rozsahu. Došlo k okamžité reakci občanů SRN, kteří spustili vlnu protestů proti státnímu zásahu a ohrožení svobody tisku. /viz obr. 18/ Tehdejší ministr vnitra Höcherl byl pod tlakem veřejnosti nucen připustit, že reakce úředníků a policie byla nelegální.143
143
Podle http://www.demokratiegeschichte.eu/
61
10. Tisk V této kapitole bych rád informoval čtenáře o poválečném stavu periodického tisku na území Německa. Soustředím se na stručný vývoj tisku po druhé světové válce až do 60. let 20. století. Poté se bude moci čtenář dozvědět podrobnosti o vývoji několika východoněmeckých a západoněmeckých deníků, které budou použity pro srovnání v kapitole 10. Abychom mohli zhodnotit obsahy srovnávaných titulů, je třeba znát jejich historii či případnou politickou příslušnost.
10.1 Tisk v Německu Po válce bylo na území bývalé Německé říše nutné znovu vybudovat systém tisku. Vítězné mocnosti si jasně uvědomovaly sílu tohoto média. Během války byl právě tisk jedním z hlavních nástrojů nacistické propagandy. To byl jeden z největších problémů. Lidé přistupovali k informacím v tisku značně podezíravě. Během dvanáctiletého působení nacistické propagandy a důsledné kontroly médií byla většina sdělení překrucována tak, jak se hodilo vládnoucí straně NSDAP. Bylo tedy nutné přesvědčit občany, že poválečná média jsou věrohodná a znovu získat jejich důvěru. Aby nedocházelo k dalšímu šíření nebezpečných ideologií, bylo nutné udržet média pod kontrolou spojenců. Média měla sloužit pro určitou převýchovu národa. Hlavním cílem bylo nalezení cesty k demokracii, odstranění nacistické ideologie a militarismu. Z tohoto důvodu nesměly být po roce 1945 používány stejné tituly deníků, které vycházely během války. Byla provedena důsledná čistka v redakcích, odkud byli propuštěni všichni novináři, pracující v médiích před rokem 1945. Noviny mohly vycházet pouze na základě povolení – musela být vydána oficiální licence. Američané a Britové se ihned po skončení války shodli na zavedení třífázového plánu pro kontrolu médií. Nejdříve bylo zakázáno vydávání veškerého německého tisku. V další fázi bylo povoleno vydávání a šíření spojeneckého tisku. Současně byly oznámeny podmínky pro vydávání licencí pro německá média. Jednou z podmínek například bylo, že žadatel o licenci nesměl působit v médiích na území Německé říše po roce 1933. Navrhovatel musel také prokazatelně doložit, že nebyl členem NSDAP ani jiné její spřátelené organizace. Tvrdé požadavky měly za následek, že až čtvrtina lidí pracujících po válce v médiích pocházela z úplně odlišných oborů. Třetí fáze znamenala 62
přechod od spojeneckého tisku k licenčně vydávanému německému tisku pod spojeneckou kontrolou.144 Vítězné mocnosti postupovaly při udělování licencí velmi odlišně. Američané kladli důraz na diverzitu názorů a politickou nezávislost tisku. Licence přidělovali skupinám dvou až tří žadatelů, kteří patřili k odlišným politickým stranám. Takto získal licenci například deník Frankfurter Rundschau145. Původní politické složení držitelů licence bylo: 3 sociální demokraté, tři komunisté a jeden levicově orientovaný katolík. Britové naopak dávali přednost vytvoření deníků, které zastávaly názor určité politické strany. Musely ovšem zůstat zcela nezávislé a pouze vyjadřovat stanovisko dané strany. Existovalo nebezpečí, že by se dané deníky staly zcela stranickými listy, jež by byly pod kontrolou krajských stranických organizací. Licence tedy nebyla vydána politickým stranám, ale jednotlivcům. Ti byli buďto přímo členy strany, nebo jejími sympatizanty. Francouzi postupovali zčásti podle amerického a zčásti podle britského přístupu. Také na území sovětské zóny bylo nutné žádat o povolení. Sověti neudělovali licence jednotlivcům, ale výhradně organizacím a politickým stranám. Záměrně byly znevýhodňovány sociálně demokratické listy a deníky vystupující kriticky proti komunismu. Těmto redakcím bylo přidělováno menší množství papíru. Jako první stranický deník se objevil v Berlíně 13. června 1945 Deutsche Volkszeitung146 jako oficiální list strany KPD. 7. července 1945 následoval deník Das Volk147, vydávaný stranou SPD. Oba tyto deníky byly v dubnu 1946 při založení strany SED sloučeny a vycházely dále pod názvem Neues Deutschland148. Tento deník se stal ústředním orgánem vládnoucí německé strany SED. Strana CDU dostala povolení vydávat od 23. července 1945 svůj deník Neue Zeit149, liberální straně LDPD150 vycházel od 3. srpna 1945 deník Der Morgen151. Na území sovětské zóny vycházelo k 1. březnu 1946 celkem 108 novin a časopisů.152 S budováním vládnoucího postavení strany SED rostla také kontrola veškerého tisku. Tisk měl plnit propagandistické úkoly zadané stranou. Ústřední výbor strany svolával šéfredaktory krajských listů a jiných stranických orgánů a radil se s nimi 144
K. Koszyk. Presse unter alliirter Besatzung. z: J. Wilke. Mediengeschichte der BRD. 1999 s. 32 Frankfurter Rundschau – v češtině Frankfurtské rozhledy 146 Deutsche Volkszeitung – v češtině Německé lidové noviny 147 Das Volk – v češtině Lid 148 Neues Deutschland – v češtině Nové Německo 149 Neue Zeit – v češtině Nový čas 150 LDPD – Liberal-demokratische Partei Deutschlands – Liberálně-demokratická strana Německa 151 Der Morgen – v češtině Ráno 152 Podle Josef Staněk. Německý demokratický tisk. Novinářský studijní ústav. Praha 1957 s. 36 145
63
o nejbližších úkolech. Byly pořádány také konference pro redaktory nebo celá oddělení, kde byly projednávány konkrétní problémy. Situace v tisku byla pečlivě sledována a prodiskutovávána. Na 16. plenárním zasedání ÚV SED v září 1953 byla projednávána speciálně práce v tisku a jeho úkoly. Z referátu Freda Oelssnera: „Velkým nedostatkem celého našeho tisku i listu Neues Deutschland je, že neexistují systematické souhrnné informace o poměrech v západním Německu, takže si čtenář nemůže udělat představu o všeobecné situaci v západním Německu a zvlášť o postavení různých tříd obyvatelstva. Bylo sice otištěno několik jednotlivých informací o západním Německu, ale i ty jen zřídka a shrnující přehledy vůbec chybějí. Důsledkem tohoto nedostatku je, že nelze používat účinné metody porovnání poměrů v západním Německu a v NDR, jež by umožnila našim lidem jasně se orientovat.“153 Během prvních čtyř poválečných let začalo vycházet na území západních zón 149 licencovaných titulů, jen v západních sektorech Berlína to bylo 20 deníků. Podle přání vítězných mocností měl být podporován federalismus, tím pádem vznikaly hojně nové lokální a regionální deníky. První silně protifašistickou tiskovinou byly „Aachener Nachrichten“154. Začaly vycházet už 24. ledna 1945, tři a půl měsíce před kapitulací Německa. K prvním poválečným deníkům pak patřily: Frankfurter Rundschau, Braunschweiger Zeitung a Berlínský Tagesspiegel. Každá z vítězných mocností vydávala pro svou zónu jeden oficiální deník. Pro americkou zónu to byl Die Neue Zeitung, pro sovětskou Tägliche Rundschau, pro britskou Die Welt a pro francouzskou Nouvelles de France.155 Deníky, vycházející na území západních sektorů Berlína, měly zvláštní přínos při budování demokracie v poválečných letech. Posilovaly v občanech demokratické smýšlení a brojily proti Stalinistické totalitě. Tyto deníky byly obyvatelům velkou oporou především v době blokády Berlína (viz blíže kapitola 2.3). Snaha o podporu a ochranu obyvatel byla u všech tiskovin obdobná. Mezi deníky panovala velká solidarita, i když se jednalo o konkurenční tituly. Dokazuje to příklad občansko-liberálního deníku
153
Podle Josef Staněk. Německý demokratický tisk. Novinářský studijní ústav. Praha 1957 s. 44 a 48 Aachener Nachrichten – v češtině Cášské zprávy 155 Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 55-56 154
64
Tagesspiegel. Ten 15. března 1946 nabídl prostor ve svém listu sociálním demokratům, kteří v té době bojovali proti nucenému sjednocení se stranou KPD.156 Deník Tagesspiegel ten den přinesl vysvětlení: „Tento útlak demokracie není pouze interní stranickou záležitostí, ale věcí veřejnosti. Cítíme proto povinnost jako nezávislý orgán pomoci sociálním demokratům v boji za zachování jejich strany. Dáme možnost funkcionářům a členům strany SPD, aby přes nás promluvili k veřejnosti, neboť jim tato možnost byla jejich vedením odepřena. K tomuto kroku jsme se rozhodli vědomě a po pečlivém uvážení. Nechceme se nijak odklánět od našeho dosavadního zaměření listu. Neprokazujeme tímto službu konkrétní politické straně, činíme tak z velké úcty k demokracii. Jen na ní totiž záleží, jestli se z naší zoufalé současnosti jednou stane světlá budoucnost.“157 Rychlý rozvoj tisku nastal v roce 1949, kdy nová ústava SRN deklarovala absolutní svobodu tisku. Tím byla zrušena oznamovací povinnost a nutnost schválené licence pro vydávání novin. Výjimku tvořil pouze Berlín, kde bylo nutné žádat o licenci až do roku 1955. Vzhledem k rozdělení města na sektory byla kontrola tisku v této oblasti pro spojence velmi důležitá z hlediska možnosti použití tisku pro propagandistické účely. Za celou dobu, kdy bylo toto ustanovení v platnosti, byla udělena pouze jedna licence. Schváleným titulem byl Berliner Anzeiger158, ze kterého v roce 1952 vzešel Berliner Morgenpost159. Po schválení nové ústavy v roce 1949 se prudce zvýšil počet titulů i vydavatelství v SRN. Expanze trvala až do poloviny padesátých let. Důvodů bylo několik. Jednak mohla svou činnost obnovit nakladatelství, zakázaná po roce 1945. Mohli se vrátit také pracovníci redakcí, kteří byli po válce propuštěni. Zakládaly se zcela nové deníky, nebo docházelo k obnovení původních, zakázaných titulů. Bylo znovuzaloženo velké množství regionálních titulů. Po počátečním boomu zakládání novin a časopisů začalo docházet v padesátých a šedesátých letech k redukci počtu titulů a ke koncentraci tisku. To bylo způsobeno zejména krachováním menších deníků a stále užší spoluprací mezi vydavatelstvími. Jejich místo částečně zaujaly stranické noviny. Téměř každá politická strana vydávala v té době svůj vlastní deník. Zákaz politické strany SPD, a tím pádem i veškerého 156
Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 s. 57-58 157 Der Tagesspiegel, číslo 62, 15. března 1946, s. 2 158 Berliner Anzeiger – v češtině Berlínský oznamovatel 159 Berliner Morgenpost – v češtině Berlínská ranní pošta
65
komunistického tisku znamenal další zredukování počtu titulů. V této době se rozpoutal tvrdý konkurenční boj, větší deníky se snažily vytlačit své konkurenty. Spoluprací a slučováním menších vydavatelství vznikaly velké tiskové koncerny. Spolu s rostoucí velikostí mediálních koncernů rostl také náklad jednotlivých titulů a rozsah stran. Negativním důsledkem koncentrace tisku bylo vznikání mezer na mediálním trhu díky vytlačení menších deníků.160 Snahy z roku 1976 o získání kontroly nad systémem tisku přišly příliš pozdě. Možnost ovlivnit v té době stále větší koncentraci médií byla velmi malá. Snaha velkých koncernů o vytlačení konkurence z dané oblasti byla vedena za účelem získání monopolu na poskytování informací, a tím i příjmů z reklamy. Stát se snažil zakročit především kvůli stále menší publicistické různorodosti, ke které kvůli koncentraci docházelo.161
10.2 Zpravodajské agentury v Německu První kurýrní službu zřídili bratři Tassisové v roce 1490. Tehdejší spojení fungovalo mezi Insbruckem a Nizozemím. Později byla společnost pojmenována jako Thurn a Taxis. Díky tomu, že tato společnost začala působit jako první, podařilo se jí získat monopolní postavení. Zpravodajské agentury s redakcemi podobné těm, které známe dnes, vznikaly až v 19. století. Po 2. světové válce začaly působit na území Německa americké (AP – Associated Press) a ruské (TASS) zpravodajské agentury. Německá zpravodajská agentura DPA – Deutsche Presse-Agentur byla založena v roce 1949. Vznikla spojením tří agentur působících na území západních zón. V současné době je nejvýznamnější zpravodajskou agenturou pro německy mluvící oblast.162 Nejvýznamnější zpravodajské agentury, které působí v současnosti na území Německa jsou: DPA – Deutsche Presse-Agentur AP – Associated Press Reuters AFP – Agence France-Press
160
J. Wilke. Mediengeschichte der BRD. Köln. Böhlau 1999 s. 114-116 Walter J.Schütz,. Entwicklung der Tagespresse. z: Jürgen Wilke. Mediengeschichte der Bundesrepublik Deutschland. Köln: Böhlau 1999 s 120-134. 162 W. Schneider, P. J. Raue. Handbuch des Journalismus. Rowohlt 1998 s. 23 161
66
DDP/ADN – Deutscher Depeschen Dienst/Allgemeiner Deutscher Nachrichtendienst Kromě těchto velkých zpravodajských agentur působí na území Německa ještě několik menších se specifickým zaměřením: VWD – Vereinte Wirtschaftsdienste GmbH SID – Sport-Informationsdienst EPD – Evangelischer Pressedienst KNA – Katholische Nachrichten-Agentur GmbH A několik dalších: ASD – Axel-Springer-Inlandsdienst SAD – Axel-Springer-Auslandsdienst UPI – United Press International FWT – Forschung, Wissenschaft, Technologie (zpravodajství z oblasti výzkumu, vědy a technologie) DBP – Deutsche Bundesbahn Pressedienst
10.3 Západoněmecké deníky
10.3.1 Frankfurter Allgemeine Zeitung Frankfuter Allgemeine Zeitung navázal na úspěch deníku Frankfurter Zeitung, založeného nacisty už v roce 1943. Tento deník se stal během války renomovaným a uznávaným listem. Po roce 1945 bylo vydávání deníku zakázáno z obavy pro šíření nacistické ideologie. Žádost o licenci byla neúspěšná. Nová šance přišla spolu s udělením svobody tisku a novou ústavou v roce 1949. Vydavatelé už nemuseli žádat o licenci, ale pokoušeli se získat dotaci na zahájení provozu. Hlavním úkolem deníku mělo být podle grémia pro přidělování dotací propagování konceptu tržního hospodářství. Většina vydavatelů byla ale zastánci konceptu centrálně plánovaného hospodářství, přidělení dotace bylo tedy nemyslitelné. Vydavatelé byli tedy odkázáni na pomoc soukromých investorů. Spojením 72 investorů se podařilo dát dohromady základní kapitál ve výši 5.000 DM a 1. listopadu 1949 se objevilo první vydání Frankfurter Allgemeine Zeitung v nákladu 60.000 výtisků. Jak vznikl název tohoto deníku? Stalo se tradicí, pojmenovat noviny podle místa sídla společnosti. Frankfurt nebyl vybrán náhodou. Jedná se o historicky, politicky i 67
průmyslově důležité město s jedním z největších evropských letišť. Město leží na řece Main. „Allgemeine“ znamená v češtině „obecný“ nebo „celkový“. To mělo jasně vyjadřovat zaměření listu pro podávání komplexních a vyvážených informací ze všech oblastí - z politiky, ekonomiky i kultury. „Zeitung“, tedy v češtině „noviny“ se používal na území Německa od 16. do 19. století pro vyjádření „zprávy“ nebo „novinky“. Doplněním tohoto slova do názvu deníku se titul vymezoval a zároveň zavazoval k podávání seriózních zpráv. Mělo být zřejmé, že nepůjde o žádný bulvár. Slovo „Zeitung“ zároveň vyjadřovalo, že noviny nebudou ani lokální, ani regionální, ale celostátní a že se nejedná o stranický deník. Název novin obsahuje ještě podtitul „für Deutschland“, tedy „pro Německo“. Tato dvě slova jasně vyjadřovala ambice deníku stát se celostátním titulem pro celou oblast Německa, který zároveň v celosvětovém měřítku vyjadřuje pro zahraničí oficiální názor a postoje Německa.163
10.3.2 Süddeutsche Zeitung Tyto noviny jsou úředně doloženým prvním deníkem na území Bavorska v poválečných dějinách Německa. Jak už bylo řečeno v úvodu této kapitoly, spojenci chtěli mít média pod kontrolou. Proto bylo nutné žádat o vydávání licencí. Právě deníku Süddeutsche Zeitung byla udělena americkým vojenským velitelstvím první licence, a to už v roce 1945. Tehdejší držitelé licence byli tři: August Schwingenstein, Edmund Goldschagg a Dr. Franz Josef Schöningh. O rok později byl přibrán čtvrtý vlastník novin Werner Friedmann a v roce 1952 ještě Hans Dürrmeier. V roce 1947 došlo k drobné změně názvu vydavatelství novin. Z původního „Verlag Süddeutsche Zeitung“ se stalo „Süddeutscher Verlag GmbH“. Později se toto vydavatelství podílelo na založení několika dalších vydavatelských firem, které spadaly pod mateřský podnik. Celý novinový koncern se úspěšně rozrůstal. Na přelomu let 1949 a 1950 začaly být zřizovány stálé kanceláře zahraničních korespondentů a spolupracovníků. Jednalo se
163
http://fazarchiv.faz.net/FAZ.ein
68
o první umístění německých pracovníků redakce v zahraničí za účelem zpravodajství z dané oblasti.164
10.3.3 Die Welt Deník Die Welt byl založen v Hamburku na území britské zóny. Původně měl kromě zpravodajství přinášet také názory vrchního velitelství britské zóny. První vydání se objevilo 2. dubna 1946. Deník měl ambice stát se seriózním celostátním listem, což se mu po několika letech skutečně povedlo. Prvním šéfredaktorem byl Rudolf Küstermeier, člen strany SPD. Náklad neustále stoupal až na milion výtisků v roce 1952. V tomto roce se začalo mluvit o prodeji listu. Kupcem bylo vydavatelství Axel Springer. Obchod se uskutečnil v roce 1953, kdy byl deník prodán za 2 miliony DM. Vydavatelství Axel Springer bylo založeno v roce 1946 a v současné době je největším německým novinovým vydavatelstvím a třetím největším vydavatelem časopisů. Sdružuje více než 170 novin a časopisů ve 33 zemích světa. Hlavní sídlo redakce deníku Die Welt se nachází v Berlíně.165
10.4 Východoněmecké deníky
10.4.1 Berliner Zeitung Deset dní po ukončení války se rozhodlo sovětské vojenské velitelství v Berlíně, že začne vydávat noviny. Plukovník Alexander V. Kirsanov dostal za úkol vymyslet jméno nového titulu. Neprojevil ale příliš velkou kreativitu a nazval jej jednoduše „Berliner Zeitung“ – tedy Berlínské noviny. Ještě v roce 1945 předalo oficiálně sovětské vojenské velitelství noviny magistrátu města Berlín. Magistrát působil jako spoluvydavatel deníku pouze od června 1945 do září 1949. Poté se začal stále silněji projevovat vliv vládnoucí komunistické strany a magistrát už na fungování redakce zcela ztratil vliv. Vzhledem k tomu, že deník byl založen Sověty, stal se v budoucnu východoněmeckým médiem. 164 165
http://www.sueddeutscher-verlag.de/index.php?idcat=110&page=4&genimg=1 http://www.axelspringer.de/inhalte/angebot/frame.htm
69
První číslo vyšlo již 3 týdny po konci války, 21. května 1945 a stálo 10 feniků. Náklad byl 100.000 výtisků, které obsahovaly 4 strany po 4 sloupcích. Titulní strana tehdy informovala: „Berlín ožívá!“ Deník měl ve svých začátcích velmi neprofesionální podobu. První vydání neobsahovalo ani tiráž ani úvodní oznámení vydavatelů. Nový deník se prostě objevil bez většího vysvětlování a zahájil svou kariéru dvěma poměrně nezajímavými články o opravách a přebudovávání Berlína a informací o zahajovací schůzi berlínského magistrátu. Jedno důležité oznámení ale noviny přeci jen přinesly. Všem bylo zdůrazněno, že za vznik nového deníku vděčí čtenáři především Josefu Stalinovi. Od roku 1953 byl Berliner Zeitung podřízen ústřednímu výboru strany SED. Nebyl sice přímo jejím stranickým deníkem, ale podléhal kontrole této vládnoucí strany. Veškerá činnost redakce byla plně v komunistických rukou. Většina německých redaktorů těchto novin se vrátila po válce z emigrace v Moskvě. Zbytek zaměstnanců redakce tvořili bezpartijní nezávislí redaktoři, kteří však byli nuceni podřídit svou práci záměrům vládnoucí strany. Řada z nich tlak nevydržela a z redakce odešla. Tento osud postihl i úspěšné novináře té doby, např. Helmuta Kindlera nebo Egona Bahra. Postupem času byl Berliner Zeitung pod stále větší kontrolou strany. Východní čtenáři se naučili číst noviny odzadu. Zadní části novin totiž obsahovaly rubriky jako sport a regionální události. Tyto rubriky byly nejméně ovlivňovány propagandou. Několik nevládních organizací se opakovaně zasazovalo o zlepšení čtenosti novin zavedením rubrik jako „Věda a technika“ nebo „Žena a domácnost“. Zbytek listu ale obsahoval především stranická prohlášení a zprávy o plnění plánu. Při významných výročích strany SED zabíralo politické zpravodajství dokonce tři čtvrtiny obsahu novin. Obsah každého čísla byl zcela podřízen agitační komisi strany SED. Jejím přáním se museli podřizovat i šéfredaktoři. Nezávislost listu přišla až po pádu Berlínské zdi. Ten znamenal konec plnění stranických požadavků při tvorbě novin a orientaci na skutečné zájmy čtenářů. Berliner Zeitung vycházel nepřetržitě od 21. května 1945 a mohl se pyšnit označením nejstarších poválečných novin na území Německa.166
10.4.2 Neues Deutschland
166
http://www.berlinonline.de/berliner-zeitung/
70
Název těchto novin byl inspirován exilovým komunistickým deníkem, který vycházel od roku 1942 v Mexiku. Původní název „Alemania Libre“ – „Svobodné Německo“ byl v roce 1945 změněn na „Nueva Alemania“ – „Nové Německo“ – v němčině „Neues Deutschland“. Deníku Neues Deutschland se podařilo získat po válce licenci sovětského vojenského velitelství. Byl povolen rozsah čtyř stran a celkový náklad 400.000 výtisků. Ve skutečnosti však první vydání vyšlo v rozšířeném rozsahu šesti stran. Sídlo redakce novin bylo v Berlíně, v Schönhauserovské aleji. První vydání novin byla tištěna na magistrátu města Berlína, protože noviny neměly v té době ještě k dipozici vlastní tiskárnu. Poprvé deník vyšel 23. dubna 1946. Jen několik dní předtím došlo ke sloučení stran SPD a KPD. Vznikla pozdější vládnoucí strana SED, jež nedlouho po svém vzniku přebrala kontrolu nad veškerými médii. To se týkalo i deníku Neues Deutschland. Zpočátku byly noviny řízeny zcela demokraticky. Prvními šéfredaktory byli Max Niedrich (člen strany SPD) a Sepp Schwab (člen strany KPD). V pozdějších letech ale podléhalo řízení novin zcela ústřednímu výboru strany SED. Deník se postupně vyvíjel do pozice věrného spojence režimu a oficiálního tiskového orgánu vládnoucí strany. Neues Deutschland se stalo médiem, které dělalo reklamu komunistickému režimu a staralo se o jeho bezchybný mediální obraz. Šéfredaktoři neměli nad novinami téměř žádnou moc, veškerá nařízení přicházela z rozhodnutí ústředního výboru strany SED. Pracovníci ve vedoucích pozicích redakce měli za úkol pouze bezpodmínečně plnit tato rozhodnutí. Ústřední výbor strany měl jasnou představu, jakým směrem se má zaměření listu ubírat. Veškeré námitky nebo neuposlechnutí instrukcí tvrdě trestali. První šéfredaktor Sepp Schwab vydržel ve funkci pouze 4 měsíce, poté jej vystřídal Lex Ende. Druhý šéfredaktor byl vyměněn v květnu 1949 za Rudolfa Herrnstadta. Ende i Herrnstadt se pokoušeli zmírnit vliv ústředního výboru strany SED a mírně pozměnit zaměření deníku. Za svou neposlušnost a neplnění příkazů byli v roce 1953 propuštěni a vyloučeni ze strany. Při svém založení se deník stavěl především do pozice bojovníka proti fašismu. S postupem času se stále více stával hlásnou troubou nejmocnějších politických činovníků ve státě. Kromě politických informací bylo možné v deníku najít poměrně rozsáhlé sportovní a kulturní zpravodajství spolu s užitečnými informacemi z oblasti služeb. 71
Režim vydávání deníku podporoval a snažil se neustále zvyšovat jeho náklad. V roce 1972 se redakce přesunula do nové budovy, kde našlo zázemí všech tehdejších 500 zaměstnanců. Tiskárna deníku patřila ve své době k nejmodernějším v Evropě. Neues Deutschland zůstalo pod komunistickým vlivem až do roku 1989. V té době už noviny vycházely v celkovém nákladu 1,1 milionu výtisků. Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa se stal tento list levicovým deníkem.167
167
http://www.neues-deutschland.de/kontakt/9
72
11. Analýza 11.1 Metodický úvod V této kapitole budou srovnány články z vybraných periodik, vycházejících na území NDR, SRN a Československa. Budou hodnoceny články, týkající se tématu výstavby Berlínské zdi a napjatých vztahů mezi východním a západním Berlínem. Cílem je zjistit především obsahový rozdíl publikovaných mediálních sdělení na území socialistických států (Československo a NDR) a kapitalistické SRN. Dále budu hodnotit, jakou důležitost přikládají jednotlivá periodika dané události. Budu sledovat množství souvisejících článků v daném čísle. Porovnání bude rozděleno podle dní. V každém dni pak budou zhodnocena všechna porovnávaná periodika.
11.1.1 Výběr vzorku Pro srovnání byl vybrán krátký časový úsek - 2 dny před a 1 den po výstavbě Berlínské zdi, tzn. 11. – 14. 8. 1961. Analyzovány budou pouze strany 1 až 4 z každého vybraného deníku. Novinové články z 11. a 12. srpna pomohou objasnit, jestli bylo možné očekávat tak razantní krok, jaký provedla vláda NDR.
Bude také možné
zhodnotit, jak napjatá byla situace v Berlíně. Výtisky ze 14. srpna ukážou jak rozdílně o dané události informovala východní a západní média. Vzhledem k tomu, že hlavní téma práce má blíže k německé než k české historii, budou jádrem srovnávání západoněmecká a východoněmecká média. Pro analýzu byly vybrány deníky Neues Deutschland, Berliner Zeitung, Süddeutsche Zeitung, Die Welt a Frankfurter Allgemeine Zeitung. Součástí srovnávání bude také jeden deník, který vycházel v ČSSR v roce 1961. Pro účely srovnávání bylo vybráno Rudé Právo. Zkoumání obsahu tohoto deníku by mělo ukázat, jakou důležitost přikládal výstavbě Berlínské zdi československý tisk a jak o této události informoval. Celkově tedy bude sledováno 6 titulů po dobu tří dnů. Východní a západní média budou v teoretické rovnováze. Do analýzy jsem zahrnul 3 deníky ze SRN, 2 deníky z NDR a jeden deník z ČSSR.
73
S dostupností československých dobových novin nenastaly žádné problémy. Archivy knihoven nabízejí kompletní ročníky téměř všech titulů z požadované doby. Na nemalé problémy jsem ale narazil při vyhledávání německých novinových výtisků z roku 1961. V archivech českých knihoven bylo možné najít až na několik výjimek pouze výtisky novin, vydávaných na našem území. Archiv Národní knihovny nabízí sice několik ročníků východoněmeckých deníků, požadovaný rok 1961 však k dispozici nebyl. Pokusy o získání západoněmeckých novin z požadovaného období na území Čech byly zcela bezvýsledné. Rád bych na tomto místě poděkoval za spolupráci Národní knihovně v Praze, Státní vědecké knihovně v Plzni a několika německým knihovnám, s jejichž pomocí se podařilo získat kopie nebo mikrofilmy západoněmeckých i východoněmeckých deníků.
11.1.2 Výběr metody Jako metoda byla zvolena kvalitativní analýza. Rád bych srovnal především obsah a význam textů, informujících o výstavbě Berlínské zdi. Dá se očekávat, že bude u východoněmeckých a západoněmeckých deníků zcela odlišný. Na textech by měla patrná míra ovlivnění propagandou. V případě, že bude obsah textu účelově upraven, chtěl bych odhalit propagandistický záměr. Tabulky s údaji o počtu souvisejících článků a procentech zabíraného obsahu mají pouze informativní charakter. Jsou uváděny pouze jako doplňující informace, aby si čtenář mohl představit, kolik prostoru obsahu novin bylo věnováno sledované problematice v daném periodiku. Sledování počtu článků a jejich podíl na celkovém obsahu strany by měly částečně ukázat, jakou důležitost tituly dané události přikládají. Budu provádět kvalitativní analýzu, důraz bude kladen na obsahovou stránku mediálních sdělení. Bude nastíněn obsah nejdůležitějších článků, porovnat
rozdíly
mezi
publikovanými
sděleními
ve
aby mohl čtenář
východoněmeckých,
západoněmeckých a československých novinách. Dlouho jsem hledal metodu, kterou bych použil pro analýzu, abych docílil sledovaného záměru. Čerpal jsem především z knih od Jana Hendla168 nebo také z díla dvojice Corbinová-Strauss169. Později jsem zvažoval použití hermeneutické analýzy, tak 168
Jan Hendl: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha. Karolinum. 1999, nebo Jan Hendl: Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha. Portál. 2005 169 Corbinová, Strauss: Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice. Albert. 1999
74
jak ji popisuje Helmut Scherer170. Ukazovala se totiž jako nejbližší ke sledovanému záměru. Pomocí této metody lze pod povrchem textu odhalit skryté hlubší struktury a autorské intence. Pro tuto metodu je charakteristická vysoká míra otevřenosti a velmi důkladný rozbor jednotlivých mediálních obsahů. Nevýhodou této metody je, že tímto postupem je možné analyzovat pouze několik málo textů, pro větší množství je tato metoda nevhodná. Na druhou stranu ale tento postup umožňuje analyzování z mnoha různých aspektů. I tato metoda se ale nakonec ukázala jako nevhodná. Při studování kvalitativních způsobů analýzy jsem čerpal také z knihy od autorky Zuzany Kusé.171 Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o velmi složitý a specifický vzorek v odlišných jazycích, není možné použít zažité metodické postupy. Proto jsem se rozhodl, použít individuální přístup a stanovit si vlastní postup. Hodnocení a srovnávání mediálních obsahů sledovaných periodik jsem prováděl na základě pečlivého studia publikovaných článků. Bral jsem v úvahu obsah, ale i jazykovou formu zkoumaných textů. Snažil jsem se odhalit propagandistické záměry. Metoda porovnávání byla značně subjektivní. Závěry tedy mohou být ovlivněny jednak překladatelem, který pracuje s německými texty, jednak výzkumníkem, který provádí analýzu. Překlad i analýzu jsem prováděl samostatně. Po definování zkoumaného období a vybrání analyzovaných titulů jsem seřadil vybrané deníky podle data. U všech zkoumaných vzorků jsem se omezil pouze na první čtyři strany. Na těchto stránkách jsem vyhledal veškeré články, které nějakým způsobem souvisí se sledovanou problematikou. Jako sledovaná témata jsem si stanovil: vztahy mezi NDR a SRN, Berlín a uzavření hranic mezi NDR a SRN. Všechny vybrané články jsem spočítal a údaje jsem zanesl do tabulky na začátku analýzy každého dne. Pro orientaci jsem uvedl také procento obsahu, které sledované články na jednotlivých stranách zabírají. Všechny vybrané články jsem přeložil.
Čtenářům jsem stručně
nastínil jejich obsah nebo hlavní téma. V každém dni jsem analyzoval nejprve západní média: Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt a Süddeutsche Zeitung. Poté jsem přistoupil k analýze východních médií: Berliner Zeitung a Neues Deutschland. Jako poslední jsem analyzoval Rudé Právo. Pro každý sledovaný den jsem provedl oddělené hodnocení. Důraz byl kladen na analýzu ze dne 14. srpna 1961, protože v tomto dni přinesly deníky první informace o
170
Stručně viz H. Scherer v Schulz, W.-Hagen, L.-Scherer, H.-Reifová, I.: Analýza obsahu mediálních sdělení. Karolinum, Praha 1998 s. 29 171 Viz Zuzana Kusá: Kvalitatívna analýza údajov. Bratislava. Univerzita Komenského. 1992
75
náhlém uzavření hranic mezi západním a východním Berlínem. Tento den byl posledním analyzovaným.
11.2 Propojení tisku a komunismu Při srovnávání je třeba mít neustále na paměti, že tisk na území socialistických států byl úzce propojen s vládnoucí stranou. Situace v NDR a Československu byla v tomto směru velmi podobná. Komunistická strana si jasně uvědomovala význam tisku ale i ostatních médií jako nástrojů propagandy a ovlivňování veřejného mínění. Při X. sjezdu KSČ, v červnu roku 1954, byl kromě pětiletek a diskuze o plnění ročních plánů projednáván speciálně právě tisk. „V přijatých dokumentech bylo zdůrazněno, že noviny a časopisy se musí stát spolu s rozhlasem a tehdy již také televizí prostředky masové propagandy marxismu-leninismu. Připomínalo se, že kolem žurnalistických orgánů je nezbytné soustředit nejkvalifikovanější agitátory a propagandisty. Tato linie strany byla v podstatě realizována a přijala ji za svou naprostá většina žurnalistů.“172 Propojení žurnalistiky s politikou a komunismem bylo opakovaně a nepokrytě zdůrazňováno. Novinářům byla tato zásada vštěpována neustále, objevuje se např. už ve skriptech pro posluchače fakulty žurnalistiky z roku 1982. „Vzhledem k závažnosti a politické odpovědnosti žurnalistické profese je neustále nutné poukazovat na nezbytnost úzkého sepětí mezi komunistickou stranou a socialistickou žurnalistikou, která má přispívat k dalšímu rozvoji socialistické společnosti, a to tak, že se bude podílet svými specifickými prostředky na realizaci politiky KSČ ve všech oblastech společenského života.“173 Na nutnost propojení tisku a strany ale poukazovali především nejvyšší představitelé KSČ. Z referátu na celostátní konferenci KSČ 11. června 1956: „Zásada, že stranický tisk je hlasatelem stranických názorů a že je řízen stranickými orgány, je jednou ze zásad uplatňování vedoucí úlohy strany. Nezávislost tisku na straně a jejích idejích jsme vždy odmítali a rozhodně odmítáme. Totéž platí i pro ostatní tisk, vydávaný společenskými organizacemi, sdruženými v Národní frontě. Je plně odpovědný těmto
172 173
Vladimír Hudec. 30 let socialistické žurnalistiky. Vydavatelství Novinář. Praha. 1975 str. 34 Kňourová, J.: Stranické řízení prostředků masové informace a propagandy. SPN, Praha 1982 s. 5-6
76
organizacím, jejichž společným cílem je budovat pod vedením naší strany socialismus.“174
11.3 Srovnání deníků
11.3.1 Pátek 11. srpna 1961 Název deníku
Počet
souvisejících
článků
na Procenta
jednotlivých stranách
zaujímaného
obsahu na jednotlivých stranách
1
2
3
4
celkem
1
2
3
4
Frankfurter Allgemeine Zeitung
5
0
0
0
5
65
0
0
0
Die Welt
4
1
1
0
6
45
40
10
0
Süddeutsche Zeitung
2
2
0
0
4
45
20
0
0
Neues Deutschland
1
0
0
0
1
10
0
0
0
Berliner Zeitung
2
0
0
0
2
10
0
0
0
Rudé Právo
1
0
1
0
2
25
0
7
0
Frankfurter Allgemeine Zeitung: První článek mluví o Kennedyho snaze najít mírové řešení v Berlíně. Kennedy se snaží vyjednávat s Moskvou a řešit stoupající příliv uprchlíků z NDR. Na článek navazuje krátký přepis Kennedyho projevu. Třetí článek informuje o rozhovoru spolkového kancléře a amerického ministra zahraničí Ruska. Oba se snaží společně najít řešení Berlínské krize. Čtvrtý článek informuje o východoněmeckých parlamentních jednáních, která mají řešit masovou uprchlickou vlnu. Stoupá nervozita vlády ve východní zóně. Článek dále sděluje, že počty uprchlíků se vyšplhaly až na 1709 za den. Parlament podle listu vyhrožuje zavedením opatření, která mají „chránit“ obyvatele NDR. Pátá kratičká zpráva informuje o projevu předsedy sovětské zóny Ulbrichta. V projevu nařknul západní Berlín z válečných příprav a informuje o úmyslu zpřísnit ochranu hranic. Ta má být dosažena za pomoci sovětské, ale i východoněmecké armády.175
174
Nová mysl, zvláštní číslo, červen 1956. s. 36. Referát prvního tajemníka ÚV KSČ A. Novotného – Současná situace a úkoly strany 175 Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung, 11. srpna 1961, str 1-4
77
Die Welt: První článek mluví o Kennedyho snaze najít mírové řešení v Berlíně. Kennedy se snaží vyjednávat s Moskvou a řešit stoupající příliv uprchlíků z NDR. Ve druhém článku se píše o masové uprchlické vlně z NDR. Článek má název ´Zoufalí lidé prchají z beznaděje´. Text informuje o lidech, kteří zanechávají vše, co mají, a prchají v tisících přes hranice, aby získali svobodu. Třetí článek popisuje rozhovor spolkového kancléře a amerického ministra zahraničí Ruska. Oba se snaží společně najít řešení Berlínské krize. Čtvrtý článek informuje o rekordním počtu uprchlíků, kteří přicházejí do západního Berlína. Přes hranice přechází už 1709 lidí za den. Druhá strana obsahuje velký článek s názvem ´Mnoho cest vede do Berlína´. Text informuje o příbězích uprchlíků, o pohraničních kontrolách a cestách přes hranice. Třetí strana obsahuje článek ´Uprchlická vlna je hlavním tématem´. Tento text hovoří o zájmu amerických médií o problémy v Berlíně a o jejich referování americké veřejnosti.176
Süddeutsche Zeitung: První článek mluví o Kennedyho snaze najít mírové řešení v Berlíně. Kennedy se snaží vyjednávat s Moskvou a řešit stoupající příliv uprchlíků z NDR. Druhý článek informuje o rozhovoru spolkového kancléře a amerického ministra zahraničí Ruska. Oba se snaží společně najít řešení Berlínské krize. Druhá strana obsahuje článek s názvem ´Zóna zamezí cestování na západ´. List informuje o zasedání parlamentu NDR, který hledá řešení jak zastavit masový odchod občanů. Zpřísňují se pohraniční kontroly a opatření, lidé jsou při zadržení na přechodu hranic souzeni za zradu a posíláni do vězení. Druhý článek na stránce informuje o konferenci států východního bloku, která se konala minulý týden v Moskvě. Nejbouřlivější diskuze byla vedena ohledně Berlína. Chruščov a Ulbricht si ujasňovali odlišné názory na uzavření mírové smlouvy NDR, místo konání schůzky mírové konference a kontroly příjezdových cest do západního Berlína.177
Neues Deutschland: Hlavním tématem celého čísla je uzavření mírové smlouvy mezi NDR a SRN, která by otevřela cestu k opětovnému sjednocení. Související články zabírají téměř 90% 176 177
Podle Die Welt, 11. srpna 1961, str 1-4 Podle Süddeutsche Zeitung, 11. srpna 1961, str 1-4
78
prvních čtyř stran listu. Článek týkající se přímo krize v Berlíně má název ´Účinná opatření k ochraně obyvatel´. Text informuje o nutnosti zabezpečit hranice, protože to od východoněmeckého parlamentu požadují pracující. Masový odchod občanů dává list za vinu obchodníkům s lidmi. Na titulní straně je v rámečku fotka matky s dítětem a velký článek s názvem ´Aféra Bluhme´. Text píše o paní Bluhmové, které byl při hraní venku ukraden tříletý syn a zavlečen do západního Berlína. Článek má velmi silný propagandistický náboj. Obsahuje hesla jako: „Kam až budou ochotni zajít?“ (mluveno o západních imperialistech), „To už přestává všechno, tříleté dítě!“ nebo „Nikdy vás nenecháme v klidu (mluveno k západním imperialistům), osvobodíme Petera Bluhma!“ Nakonec text žádá o ochranu před obchodníky s lidmi.178
Berliner Zeitung: Hlavní zprávou tohoto deníku je informace o nutnosti uzavření mírové smlouvy. Titulní strana obsahuje i dva články, týkající se přechodu hranic. První článek má název ´Hraniční chodci179 – už ani krok na druhou stranu´. Text je postaven na názorech pastora, který kritizuje nemorální chování ´chodců´. Ti podle něj využívají levné potraviny, benzín a energie ve východním Berlíně, ale pomáhají budovat západoněmecký průmysl. Podle pastora, už by pro ně nemělo být cesty zpět do NDR. Druhý článek informuje o rostoucím počtu uprchlíků ze západního Berlína do NDR a o nutnosti nasazení posilových autobusů, aby byl nápor imigrantů zvládnut.180
Rudé Právo: Na první stránce se objevuje velký článek s názvem ´Uzavření mírové smlouvy s Německem bude nejlepší službou evropskému míru´. Text je přepisem vyjádření ÚV KSČ k výsledkům porady tajemníků členských zemí Varšavské smlouvy. Porada se údajně týkala mírového urovnání německé otázky. Zástupci ČSSR souhlasili s přijatými závěry. Situace v Německu je podle ÚV KSČ protiprávní a jde na ruku útočným záměrům západoněmeckých militaristů a revanšistů. Vláda SRN svými poválečnými požadavky na změnu hranic poválečného Německa a plány na odvetu údajně pokračuje v politice Německa pod vládou Hitlera. Úprava vztahů s NDR na základě mírové 178
Podle Neues Deutschland, 11. srpna 1961, str 1-4 Slovo ´hraniční chodec´ se používalo pro tu část obyvatel východního Berlína, kteří pracovali v západní části, ale bydleli a přihlášeni byli ve východní části města. 180 Podle Berliner Zeitung, 11. srpna 1961, str 1-4
179
79
smlouvy zahrne také urovnání situace v západním Berlíně. Po obnovení suverenity NDR bude však třeba uzavřít příslušné dohody mezi úřady západního Berlína a kompetentními státními orgány NDR o využívání spojovacích cest na území NDR. Na třetí stránce se objevuje článek s výňatky otázek z tiskové konference prezidenta USA Kennedyho. Většina otázek se týká západního Berlína a Německa. Hlavním tématem článku je snaha Kennedyho dosáhnout za každou cenu vyřešení krize v Berlíně mírovými prostředky.181
Hodnocení: Jak východní, tak západní média nezastírají, že útěk lidí přes hranice je velkým problémem. Rozdíl je pouze ve formě, jak danou věc podávají. Západní tisk referuje o přesných počtech uprchlíků, ve východním jakákoliv čísla chybí. Záměr útěku je také vysvětlován jinak – jako útěk za svobodou v západním tisku a jako únosy lidí nebo promyšlené akty západních agentů ve východním tisku. Velmi zajímavá je reakce deníku Berliner Zeitung, kde se objevuje zpráva o stoupajících počtech uprchlíků ze západního Berlína. Tato zpráva má nejspíše vyvážit informace ze západního tisku o alarmujícím počtu občanů, utíkajících z NDR. Vláda se snaží vytvořit iluzi, že existuje vůle občanů SRN žít v socialismu. Západní tisk informuje o Kennedyho snaze, vyřešit berlínskou krizi mírovými prostředky. Podobnou snahu má podle východoněmeckého a českého tisku i vláda NDR. Avizovaná vůle vlády NDR uzavřít mírovou smlouvu
připravuje zřejmě
výhodnou pozici pro budoucí image vlády. Uzavření míru se SRN je spojeno s požadavkem na vymanění západního Berlína z vlivu západních mocností. Berlín by měl podle požadavku východu získat statut „svobodného demilitarizovaného města“. Tato formulace má vyvolávat dojem, že se vláda NDR snaží pomoci obyvatelům západního Berlína a osvobodit je od militaristické a kapitalistické vlády. Lze očekávat, že západní mocnosti na podepsání smlouvy s tímto požadavkem nepřistoupí. Pak bude vypadat vláda NDR jako zastánce mírového řešení a západ jako zlý agresor, který odmítá uzavřít nabídnutý mír. Podle obsahu tohoto vydání novin se zdá, že Berliner Zeitung je nepatrně více propagandisticky ovlivněn než Neues Deutschland.182 Většina článků ať už nepokrytě nebo skrytě brojí proti západu. Snaží se vytvořit mýtus západní říše zla. Unášení a 181 182
Podle Rudé Právo, 11. srpna 1961, str 1-4 Na základě srovnání těchto dvou deníků z 11. srpna 1961
80
obchodování s lidmi, dopis od příživníka ze západního Německa, který se chlubí, že zneužívá levné bydlení u matky, skupina britských turistů, kteří hodnotí západní Berlín jako semeniště militarismu... Neues Deutschland obsahuje sice také zpravodajství ´v socialistickém stylu´ - oceňuje pracující, výročí, plnění plánu atd. Obsahuje ale méně tak nepřátelsky a provokativně napsaných článků. Stanoviska Rudého Práva jsou obdobná jako u východoněmeckých deníků. Vláda ČSSR se očekávaně přiklonila na stranu NDR. Je zdůrazňována nutnost sepsání mírové smlouvy. Článek na titulní stránce Rudého Práva vystupuje velmi ostře proti západnímu Berlínu a celé SRN. Kritizuje tamní politiku a poměry. Nejedná se o pouhé oznámení stanoviska vlády, text má velmi bojovný náboj.
11.3.2 Sobota 12. srpna 1961 Název deníku
Počet
souvisejících
článků
na Procenta
jednotlivých stranách
zaujímaného
obsahu na jednotlivých stranách
1
2
3
4
celkem
1
2
3
4
Frankfurter Allgemeine Zeitung
1
0
2
0
3
15
40
0
0
Die Welt
3
2
2
0
7
25
20
20
0
Süddeutsche Zeitung
2
2
0
0
4
50
25
0
0
Neues Deutschland
4
2
1
1
8
75
75
100
100
Berliner Zeitung
3
2
1
1
7
70
30
100
100
Rudé Právo
1
0
1
0
2
25
0
10
0
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Článek v dolní části titulní strany informuje o páteční schůzi východoněmecké vlády a parlamentu. Vláda NDR projednávala vysoký počet uprchlíků a hledala možnosti, jak odlivu občanů zabránit. Vláda utvrdila poslance, že přijala opatření, které povede k zastavení uprchlické vlny. Na třetí stránce lze najít článek s názvem ´Chruščov hrozí spojencům NATO´. Tématem je Chruščovův projev v Kremlu, ve kterém zmínil Berlínskou krizi, snahu o podepsání mírové smlouvy a situaci kolem rozmisťování raket v Evropě.
81
Další článek na třetí stránce k tématu nese název ´Ještě žádný časový plán pro jednání východ-západ´. Článek popisuje snahy o mírové řešení Berlínské krize ze strany západních mocností a hledání termínu pro mírové rozhovory.183
Die Welt: První článek popisuje názor amerického ministra zahraničí Ruska, podle kterého brzy dojde k mírovým jednáním o Berlínu. Ačkoliv termín ještě není znám, je si Rusk jistý, že k jednáním dojde. Zároveň varuje před přílišným optimismem, neboť požadavky západních mocností a Chruščova jsou si velmi vzdáleny. Bude obtížné najít kompromis. Druhý článek s názvem ´V srpnu už 16.000 uprchlíků´ informuje o stoupající vlně uprchlíků a o hledání nových prostor jako nouzového bydlení pro ně. Třetí článek má název ´SED plánuje nová „ochranná opatření“´. Zde se píše, že sněmovna NDR připravila podklady pro sepsání samostatné mírové smlouvy s východním blokem a zároveň přijala opatření k zastavení masového odchodu občanů. Sněmovna však nezveřejnila nic konkrétního. Spekuluje se o tom, že vycestování do sousední zóny bude možné pouze na základě zvláštního povolení. Na druhé stránce je možné najít článek ´Adenauer věří v dohodu´. Článek popisuje páteční vyjádření spolkového kancléře Adenauera v Kielu, kde projevil víru v dohodu západních mocností a SSSR. Mimo jiné zmínil možnost zavedení hospodářských sankcí proti SSSR a jejím spřáteleným státům. Druhý článek na této stránce hovoří o šikaně ze strany komunistického režimu. Ředitelé škol na území východního Berlína totiž dostali nařízení, aby přezkoumali, jestli se na jejich území nenachází školou povinné děti, které navštěvují školu v západním Berlíně. V případě, že by se našel takový případ, mělo být rodičům ještě před začátkem školního roku důrazně sděleno, že „jejich jednání poškozuje vývoj dítěte a neshoduje se se zájmem socialistického státu“. Ve druhé části článku se píše o zpřísněných kontrolách na hranicích se západním Berlínem. Lidé byli kontrolováni už při nákupu jízdenek do vlaků, směřujících do západního Berlína. Museli se prokazovat doklady totožnosti. Vycestování bylo podle listu povoleno jen zhruba každému desátému pasažérovi. Těm, kdo byli podezřelí z úmyslu opuštění republiky, byla na nádraží prohledávána zavazadla.
183
Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung, 12. srpna 1961, str 1-4
82
Třetí strana obsahuje článek ´Chruščov vítá mírové řešení´. Zpráva z Moskvy hovoří o tom, že Chruščov nadšeně přijal Kennedyho návrh na mírové řešení Berlínské krize. Dále je možné se dočíst o různých stanoviscích a výrocích Chruščova ve věci řešení napětí v Berlíně. Druhý článek na této stránce popisuje názor západních diplomatických kruhů. Ty se domnívají, že zářijová konference Spojených národů v New Yorku poskytne skvělou příležitost pro rozhovory se SSSR ohledně Berlínské krize.184
Süddeutsche Zeitung: Hlavní zpráva na titulní straně hovoří o tom, že Ulbricht plánuje zavedení opatření proti útěkům z východní zóny. Parlament schválil „připravení a provedení všech opatření, která se ukáží jako nutná pro udržení stabilizace na území členských států Varšavské smlouvy. Zároveň dokončila vláda přípravy k sepsání mírové smlouvy. Druhý článek na titulní stránce informuje o připravenosti USA začít mírové rozhovory se SSSR. Západní mocnosti se dohodly na společném postupu na konferenci v Paříži. Na druhé stránce se nachází článek, ve kterém kancléř Adenauer zdůrazňuje svou víru v brzký začátek vyjednávání se SSSR. Článek popisuje páteční vyjádření spolkového kancléře Adenauera v Kielu. Druhý článek na této stránce informuje o vyčlenění 21 miliard marek na pomoc pro uprchlíky přicházející do SRN ze sovětských zón i odjinud. Ministerstvo financí provedlo jednorázové navýšení oproti původnímu plánu.185
Neues Deutschland: Úvodní článek s obrovským titulkem ´Čas pro rozhodná opatření k zajištění míru je zde´ referuje o usnesení Lidové sněmovny NDR. Ta se údajně rozhodla přijmout důsledná opatření, aby ochránila občany NDR. Druhý článek rozebírá závěry Lidové sněmovny k otázce uzavření mírové smlouvy. Následují dva menší články. První z nich má název ´Vůle lidu je na pořadu dne´. Článek rozebírá opět diskuzi o mírové smlouvě na půdě Lidové sněmovny. Navíc se v textu zdůrazňuje vůle lidu po uzavření mírové smlouvy a účast delegace pracujících na zasedáních sněmovny. Poslední článek na titulní stránce ke sledovanému tématu má název ´Tím největším zlem jsou militaristé´. Rozebírá dojmy dělníka z projevu Waltera Ulbrichta v jejich podniku. Dělník hovoří o 184 185
Podle Die Welt, 12. srpna 1961, str 1-4 Podle Süddeutsche Zeitung, 12. srpna 1961, str 1-4
83
svých pocitech, kdy pochopil ohrožení dělnické třídy a celé NDR západním militarismem. Vyzývá k boji proti němu a k ochraně země. Téměř polovinu druhé strany zabírá pokračování článku ´Vůle lidu na pořadu dne´. Znovu a znovu se připomínají nebezpečí, přicházející ze západu. Volá se po nutnosti ochrany země, dětí a míru. Druhým největším článkem na stránce je oznámení o zahájení soudního procesu se čtyřmi únosci lidí. Jsou zde uvedena plná jména obžalovaných, kteří jsou obviněni z obchodování s lidmi a ze spolupráce se západoněmeckými, respektive americkými agentskými organizacemi. Obžalovaní si své oběti vybírali převážně na území NDR, ale také v Polsku, ČSSR a Maďarsku. Celou třetí stranu zaujímá přepis projevu zástupce předsedy rady ministrů Dr. Lothara Bolze, proneseného na schůzi Lidové sněmovny. Hlavním tématem je opět mírová smlouva, nutnost ochrany a zajištění míru v západním Berlíně a v celé NDR. Celou čtvrtou stranu listu zabírá přepis projevu dalšího zástupce předsedy rady ministrů Williho Stopha, proneseného na téže schůzi Lidové sněmovny. Hlavní téma je totožné, obsah se od projevu Lothara Bolze liší pouze nepatrně.186
Berliner Zeitung: První straně vévodí článek u výsledcích schůze v Lidové sněmovně. Jednání se týkalo přípravy mírové smlouvy. Jsou zdůrazňovány výhody, jako nová deklarace statutu západního Berlína a zamezení obchodu s lidmi. Občané NDR cestující do SRN nebo do západního Berlína jsou podle článku ve velkém nebezpečí. SRN je označováno jako místo, kde bují obchod s lidmi. Nová mírová smlouva má občany chránit. Druhým největším článkem je komentář k přijatým závěrům schůze o mírové smlouvě. Článek velmi kladně hodnotí rozhodnutí Lidové sněmovny a zdůrazňuje další výhody přijetí smlouvy. Napjatých vztahů mezi východním a západním Berlínem se dotýká ještě jeden článek na první stránce. Je to zpráva o činnosti agentů ze západního Berlína. Před východoněmeckým soudem stanuli čtyři lidé, obžalovaní ze špionáže a obchodu s lidmi. Jednou z obžalovaných je Helene Vogt ve věku 50 let. Podle obžaloby pracovala pro západoněmeckou zpravodajskou službu a od roku 1959 měla do SRN odlákávat občany NDR. Když se jí soud ptal na důvod její činnosti, údajně odpověděla: „Můj nadřízený v západním Berlíně mi vysvětlil, že musíme poškozovat NDR. Když celá inteligence
186
Podle Neues Deutschland, 12. srpna 1961, str 1-4
84
odejde, nebude moct NDR nic dělat.“ Text dále obsahuje údajné částky, které obžalovaní dostávali za odlákané obyvatele NDR. Na druhé stránce je možné najít článek ´Ukradené děti zpět´ se silným propagandistickým nábojem. Hlavním sdělením je informace o dopisu ministra spravedlnosti NDR pro západoberlínského předsedu soudu. Jde o stížnost na morálku a nedodržování lidských práv v západním Berlíně. Text se zmiňuje o obchodu s lidmi a informuje také o hořkých překvapeních občanů, kteří přicházejí z NDR do západního Berlína. Všichni údajně litují ztráty domova, žijí v bídě a špatných životních podmínkách. Druhým článkem k tématu na této straně je zpráva o tom, že frakce Lidové sněmovny přijaly plán na uzavření mírové smlouvy. Upozorňuje se na nutnost ochrany obyvatel NDR. Za největší nebezpečí je udáván obchod s lidmi na západě nebo rostoucí atomová výzbroj SRN, podporovaná vládou v Bonnu. Celá třetí strana informuje o návštěvě Waltera Ulbrichta v podnicích. Ve svých projevech se soustřeďuje na vysvětlení nutnosti sepsání mírové smlouvy. Upozorňuje na nebezpečí přicházející ze západu. Zdůrazňuje nutnost ochrany obyvatel. Ulbricht si pochvaluje spolupráci východoněmecké a sovětské armády, které společně střeží hranice. Západní Berlín přirovnává k trojskému koni, nastrčenému západními mocnostmi doprostřed NDR. Celá čtvrtá strana obsahuje pokračování článku z třetí strany.187
Rudé Právo: Na první stránce lze najít článek ´V zájmu naší bezpečnosti a míru´, který se celý vztahuje k záměrům SSSR a členských států Varšavské smlouvy uzavřít mírovou smlouvu s Německem. Obsah článku je téměř totožný s článkem o přípravě této smlouvy v pátečním vydání. Na třetí stránce se objevuje článek ´Nastal čas upevnit mír v Německu a v Evropě´. Text informuje o pátečním zasedání Lidové sněmovny NDR, kde bylo projednáváno uzavření mírové smlouvy s Německem. Ministr zahraničí NDR Lothar Bolz se vyjadřuje o ochotě uzavřít mezinárodně právní dohodu o nerušeném dopravním spojení se západním Berlínem. Podmínkou je ale vytvoření demilitarizovaného svobodného města západní Berlín. Deklarace o změně statutu západního Berlína by měla být podle něj podepsána spolu s mírovou smlouvou.188 187 188
Podle Berliner Zeitung, 12. srpna 1961, str 1-4 Podle Rudé Právo, 12. srpna 1961, str 1-4
85
Hodnocení: V sobotním vydání přináší západoněmecké deníky informaci o chystaných ´ochranných opatřeních´ NDR a plánu na zastavení masového odchodu občanů do západního Berlína. Chybí ale konkrétní informace o podobě chystaných opatření. Objevují se spekulace, že půjde o vydávání speciálních povolenek a zpřísnění podmínek při přechodu hranic mezi zónami. Už teď je z článků možné vyčíst, že kontroly na hranicích jsou den ode dne přísnější. Neobjevuje se ani náznak nebo odhad, který by se blížil skutečnému plánu strany SED. Z novin je možné pochopit, že lidé očekávali spíše přitvrzení administrativy. Drastické opatření s použitím betonu a ostnatého drátu, ke kterému mělo dojít během několika příštích hodin, bylo pro všechny naprostým šokem. Podle článků v západoněmeckých denících je jasné, že situace je vyhrocená. Počet uprchlíků je alarmující. Všem je jasné, že situace se musí nějak řešit. Je také možné, že se část obyvatel NDR mohla domnívat, že půjde o určitou formu kapitulace východoněmecké vlády. Optimistické názory Adenauera a Ruska o mírovém vyřešení krize to částečně potvrzují. Vlády západních mocností zřejmě čekaly, že Chruščov pod tlakem masového odlivu občanů z NDR ustoupí ze svých požadavků a začne spolupracovat. Pak by se mohlo snáze podařit najít kompromis v řešení otázky Berlína. Ústředním tématem všech východních deníků je mírová smlouva. Znovu a znovu je zdůrazňována nutnost sepsání této dohody. Naléhavost s jakou deníky píší o mírové smlouvě je zarážející. Vláda se snaží vytvořit dojem, že věc velice spěchá. Jedno z možných vysvětlení je, že bude tuto naléhavost později chtít použít jako jeden z důvodů rychlého uzavření hranic. Plánovaná opatření vlády NDR by tak mohla být v médiích podána jako nutnost ve smyslu: situace si žádala okamžité řešení, nebyl čas čekat na konferenci o mírové smlouvě. Východoněmecká média neustále připomínají nebezpečí, která přichází ze západu. Články očerňující SRN líčí nebezpečné a nemorální poměry v této zemi. To má vytvořit dojem, že je nutné chránit hranice. Texty obsahují informace o „vůli lidu“, o velké účasti veřejnosti na schůzích ve sněmovně a o veřejné podpoře vlády. Tyto informace mají nepochybně vyvolat dojem, že zpřísňování kontrol na hranicích a snaha o uzavření hranic není zájmem vlády, ale občanů NDR. Vláda NDR nepokrytě přiznává, že chystá účinná opatření k zajištění hranic. Chybí ale jakákoliv specifikace. Oznámení o odsouhlasených opatřeních jsou velmi důrazná. Lze vyčíst, že je vláda pevně rozhodnuta rázně napjatou situaci na hranici řešit. 86
Většina občanů NDR si zřejmě uvědomovala vyhrocenost situace. Dokazuje to neustále stoupající počet uprchlíků v této době. Avizovaná vládní opatření přiměla k odchodu dvojnásobný počet uprchlíků než bylo obvyklé. V posledních dnech utíkalo z NDR kolem 2000 lidí za den, v sobotu už to bylo více než 4000. Lidé tedy evidentně tušili, že vláda se chystá proti uprchlíkům zakročit. Jedním z hlavních cílů propagandy v NDR bylo maskovat masové útěky ze země za promyšlené akty západních agentů. Neues Deutschland i Berliner Zeitung přinesly oznámení o zahájení soudního procesu se západoněmeckými agenty. Ti jsou obviněni z obchodu s lidmi a s nabádáním občanů NDR k útěku ze země. Lze jen spekulovat, jak byla tato propagandistická kampaň úspěšná. Těžko uvěřit, že si občané NDR mohli myslet, že většina útěků na západ je dílem západních agentů nebo obchodníků s lidmi. Rudé Právo se tentokrát o událostech v Německu zmiňuje pouze okrajově. Objevuje se krátká zmínka o mírové smlouvě.
11.3.3 Pondělí 14. srpna 1961 Název deníku
Počet
souvisejících
článků
na Procenta
jednotlivých stranách
zaujímaného
obsahu na jednotlivých stranách
1
2
3
4
celkem
1
2
3
4
Frankfurter Allgemeine Zeitung
5
0
1
5
11
100
0
20
100
Die Welt
7
5
3
0
15
100
100
100
0
Süddeutsche Zeitung
5
3
1
3
12
90
30
80
50
Berliner Zeitung
4
5
6
0
15
100
100
80
0
Neues Deutschland
6
5
8
1
20
100
100
90
7
Rudé Právo
2
0
4
0
6
25
0
40
0
Frankfurter Allgemeine Zeitung: Str. 1 Všechny články na titulní straně se věnují tématu výstavby Berlínské zdi. První článek má název ´Ulbricht uzavírá únikovou cestu přes Berlín´. Text informuje o tom, že v neděli v 1.00 hodin ráno byly uzavřeny veškeré únikové cesty do západního
87
Berlína. Stejně tak byly uzavřeny hranice mezi západním Berlínem a hraničními východními zónami. Článek detailně zmiňuje veškerá provedená opatření, použití betonu, zátaras a ostnatého drátu. Provoz S-Bahnu189 byl na hranicích přerušen, stejně tak končil na hranicích provoz metra a vlaků. Dále je možné se dočíst o uzavření 80 hraničních přechodů a ponechání pouze 12 ostře střežených. Východoněmečtí občané, kteří pracovali na území západního Berlína, nesmí na základě úředního nařízení nadále vykonávat tuto práci. Článek končí informací o rozhodnutí spolkové vlády, podle které není vyloučeno přijetí hospodářských sankcí proti východu. Další článek s názvem ´Požadováno mocnostmi Varšavského paktu´ přináší vyjádření ministerské rady sovětské zóny k provedeným opatřením na hranicích mezi západním a východním Berlínem. Podle tohoto vyjádření se NDR, jako členský stát Varšavské
smlouvy,
provedenými
opatřeními
chrání
před
záškodnickými
a
militaristickými akcemi západu. Členské státy Varšavského paktu se údajně rozhodly vytvořit z hranic jednotlivých sektorů prakticky státní hranice. Článek dále rozebírá snahu východní vlády o utajení plánovaných opatření. K uzavírání hranic došlo v noci v 1.00 hodin ráno bez předchozího varování. Je zmíněn páteční projev ministerského předsedy NDR Stopha, který na zasedání lidové sněmovny zmínil chystaná „ochranná opatření proti obchodu s lidmi“, neuvedl ale nic konkrétního. Třetí článek na titulní stránce informuje o nedělní mimořádné konferenci čelních politiků SRN v Bonnu. Byly zvažovány odvetné diplomatické a hospodářské sankce proti zavedeným opatřením ve východní zóně. Podle Adenauera je akce z nedělního rána jasným porušením dohod čtyř mocností, za což je zodpovědné vedení sovětské zóny. Na pravé straně titulní strany lze najít dva komentáře. První má název ´Vězení´ a rozebírá situaci ve východním Berlíně po nedělním ránu. Sovětská zóna se podle autora přes noc přeměnila z otevřené formy vězení na uzavřenou. Druhý komentář má název ´Protesty nestačí´. Text hodnotí nastalou situaci jako politický bankrot komunistické vlády a rozebírá možná politická řešení nastalé krize. Str. 3 Třetí strana obsahuje zprávu o zasedání sociálních demokratů SRN v Norimberku. Všechny referáty ostře odsoudily postup východoněmecké vlády a zatarasení hranic. Starosta Brandt vystoupil s požadavkem na vyhlášení referenda 189
S-Bahn je německé označení veřejného dopravního prostředku. Jedná se o určitou formu nadzemního metra.
88
v celém Německu. To by mělo podle něj světu dokázat jasný nesouhlas německého lidu s rozdělením země. Brandt dále ve svém projevu přirovnal současnou situaci k nejhorší v poválečné historii Německa. Str. 4 Nejrozsáhlejší článek na čtvrté straně popisuje detaily veškerých provedených opatření na hranicích západního a východního Berlína. Navazuje na úvodní článek z titulní strany. Pokračování podrobněji rozebírá omezení v dopravě. Čtenář se může dozvědět, které stanice metra, vlaků a S-Bahnu jsou uzavřeny. Následuje informace o přísném hlídání hranic pomocí tanků, vojáků, policie i psů. Článek přináší také informaci o demonstraci u Brandenburské brány. Na konci textu je možné přečíst si očitá svědectví uprchlíků, kteří využívali poslední hodiny k útěku do západního Berlína. Druhý článek s názvem ´Pohyb vojsk v zóně´ rozebírá roli vojska a jeho využití při uzavírání hranic. Je možné dozvědět se vše o počtu vojáků, jejich výzbroji, počtu obrněných vozidel a tanků. Třetí článek na této stránce má název ´Jako v koncentračním táboře´. Berlínská redakce listu přirovnává situaci ve východním Berlíně k poměrům v koncentračním táboře. Následují dva menší články. První z nich rozebírá přípravy Washingtonu a prezidenta Kennedyho k pořádání konference, která by se měla zabývat řešením situace v Berlíně. Text obsahuje také vyjádření ministra zahraničí Ruska. Ten hodnotí zavedená opatření východoněmecké vlády jako porušení čtyřmocenského statutu a práva na svobodný pohyb ve městě. Poslední článek na této stránce přináší stanovisko Francie k uzavření hranic v Berlíně. Podle článku nebylo drastické uzavření hranic pro Francii vůbec překvapující. Francouzská vláda údajně očekávala podobné opatření, neboť stoupající počty uprchlíků byly alarmující. Vláda dále očekává urychlenou debatu se západními mocnostmi, aby mohlo být předloženo jednotné odvetné opatření. Výstavbě Berlínské zdi je věnována ještě celá pátá a šestá strana. Ty sice nebudou pro tuto analýzu použity (porovnávány jsou pouze strany 1-4), nicméně dokazují, jak velkou důležitost přikládal dané události deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.190
190
Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung, 14. srpna 1961, str 1-4
89
Die Welt: Str.1 Úvodní článek na titulní straně má název ´Porušení práv v Berlíně pobuřuje svobodný svět´. Text informuje o zavedených opatřeních v Berlíně, popisuje omezení dopravy, zatarasení únikových cest do západního Berlína a použití vojenských obrněných vozidel na území východního sektoru. List zde vydává jasné stanovisko – jedná se o porušení čtyřmocenského statutu Berlína a omezení práva na svobodný pohyb ve městě. Text je doplněn fotografií hlídkujícího východoněmeckého vojáka se samopalem v ruce. Druhý článek přináší vyjádření německého spolkového kancléře Adenauera, podle kterého budou zavedena odvetná opatření. Další článek pod názvem ´Přes východní sektor jedou T-34´ přináší postřehy reportéra listu od Brandenburské brány. Autor píše o demonstracích na západní straně na podporu občanů v NDR. Je možné dočíst se také vše o dění u demarkační linie. Demonstrace na západoněmecké straně je hlavním tématem také kratičkého článku na titulní straně. V dolní části strany je možné najít stanovisko západoberlínského senátu. Článek s názvem ´Berlínský senát: pobuřující bezpráví´ informuje o závěrech mimořádné nedělní schůze. Všichni senátoři akt východoněmecké vlády ostře odsoudili. Na titulní straně je dále možné najít první reakce zahraničí na situaci v Berlíně a komentář s názvem ´Druhé Maďarsko´. Autor přirovnává současnou situaci v Berlíně k událostem v Maďarsku, tentokrát však na německém území. Str. 2 Celá druhá strana se věnuje rozboru situace v Berlíně, uvozuje ji velký nadpis ´Černý den německé historie – a jak k němu došlo´. Objevuje se zde pokračování komentáře ´Druhé Maďarsko´ a vyjádření kancléře Adenauera z první strany. Úvodním článkem je vyjádření starosty Brandta, který se obrací na občany západního Berlína se žádostí o projevení solidarity s Berlínem a obyvateli sovětské zóny. Východní části Berlína vzkazuje, aby se nevzdávala a nepropadala zoufalství. Menší článek s názvem ´Uprchlík prorazil hraniční zátarasy´ přináší osudy několika uprchlíků, kterým se podařilo uniknout z východního Berlína v prvních hodinách po uzavření hranic. Je možné dozvědět se o mladících, kteří prorazili autem zátarasy z ostnatého drátu. Další z uprchlíků se vydával za reportéra a proklouzl vysoce hlídaným přechodem u Brandenburské brány. Několik dalších osob přeplavalo řeku. 90
V dolní části této strany se nachází rozsáhlý článek, obsahující vyjádření členských států Varšavské smlouvy k zavedeným opatřením na hranicích východního sektoru. Vyjádření zprostředkovala zpravodajská agentura ADN. Sovětská vláda připomíná, že se spolu s ostatními členskými státy Varšavské smlouvy snažila o mírové vyřešení situace v Berlíně. Navrhla sepsání mírové smlouvy a vytvoření statutu svobodného demilitarizovaného města Berlín. Vlády západních států neprokázaly podle vyjádření vůli spolupracovat a na mírové návrhy socialistických států odpovídaly zvýšením vojenských aktivit a vyvoláváním válečné hysterie. SRN je dále obviňována z vysílání agentů a tvoření sabotážních akcí na území NDR. NDR a také všechny státy Varšavské smlouvy se cítí ohroženy agresivním přístupem SRN a jejích spojenců v NATO. Vlády členských zemí Varšavské smlouvy považovaly za naprosto nezbytné přijmout rozhodná opatření ke své ochraně a především k ochraně občanů NDR. Str. 3 Třetí strana obsahuje rozsáhlé vyprávění o osudech uprchlíků, které je pokračováním článku z předchozí strany. Ústřední motiv všech příběhů je stejný – lidé vydali nadlidské úsilí a odvahu, neváhali nasadit své životy, aby se dostali do západního Berlína. Z tohoto článku je možné vyčíst působení západoněmecké propagandy, která se snaží dělat reklamu kapitalistickému zřízení. Tuto domněnku podtrhuje i forma, jakou je text psán. „Jiní přeplavali ještě v noci řeku Havel. Byli to mladí, trénovaní lidé, posílení vůlí obejít ještě v poslední minutě kordon ozbrojených pohraničních stráží“ Dále je možné najít na této straně pokračování článku ´Přes východní sektor jedou T-34´ z titulní strany. Největším článkem na této straně je popis omezení dopravy v Berlíně. Název ´Ulice a nádraží, která byla uzavřena´ jasně naznačuje, co se lze z textu dozvědět. Podrobně jsou popsána omezení všech dopravních prostředků ve městě spolu s udáním názvů uzavřených stanic.191
Süddeutsche Zeitung: Str.1 Úvodní článek na titulní straně nese název ´Ulbrichtův zásah proti vlně uprchlíků: železná opona středem Berlína´. Text informuje o zavedených opatřeních v Berlíně, popisuje omezení dopravy, zatarasení únikových cest do západního Berlína. Text je doplněn fotografií, na které východoněmečtí vojáci budují zátarasy na hranici
191
Podle Die Welt, 14. srpna 1961, str 1-4
91
sektoru. Článek s názvem ´Západní mocnosti budou protestovat´ přináší stanovisko vlád USA a Velké Británie. Obě vlády označily akt východoněmecké vlády za porušení čtyřmocenského statutu města a hodlají předat oficiální protest vrchnímu veliteli vojenských sil ve východním Berlíně a ruské vládě. Článek s názvem ´Adenauer: Brzy odvetná opatření´ informuje o projevu kancléře Adenauera, který slibuje brzká odvetná opatření proti vládě NDR. Malý článek v levém dolním rohu první strany má název ´Chruščov: Žádná válka´. Chruščov vyvrací spekulace západních diplomatů, že situace v Berlíně povede k vypuknutí války. Po dvacetiminutovém rozhovoru s velvyslanci z Velké Británie, Kanady, Francie a Itálie údajně pronesl: „Kennedy, Macmillan a Gaulle jsou příliš rozumní na to, aby je současná situace přiměla k vyhlášení války.“ Text dále přináší informaci o Chruščovově plánované dovolené u Černého moře. Na titulní stránce se objevuje ještě komentář s názvem ´Důkaz slabosti diktatury´, který kritizuje vládu NDR za tak drastické vyřešení problému s uprchlíky a porušení čtyřmocenského statutu Berlína. Str. 2 Na druhé straně se objevuje pokračování komentáře z předešlé strany. Najdeme tu i článek ´Zásah proti vlně uprchlíků´, který je rovněž pokračováním úvodního článku z titulní strany. Je možné se dočíst o vyjádření starosty Brandta a o alarmujícím počtu uprchlíků, který poslední den před zablokováním hranic dosáhl 4130 osob za 24 hodin. Posledním článkem ke sledovanému tématu na této stránce je text s názvem ´Čtyřmocenský statut Berlína´. Uzavření hranic východoněmeckou vládou je podle listu nejvýraznějším porušením čtyřmocenského statutu města od blokády Berlína v letech 1948/1949. Článek dále přináší přesné znění dohody vítězných mocností z 5. června 1945 o statutu Berlína. Str. 3 Téměř celá třetí strana se věnuje situaci v Berlíně. Velice rozsáhlý článek kriticky hodnotí situaci na demarkační linii a přináší fotografie hlídajících východoněmeckých pohraničníků a fronty uprchlíků z minulých dní. Podtitul článku zní ´Přes závory a ostnatý drát mávají ztrápení obyvatelé východního Berlína svým přátelům ve svobodné části města´. Už podle podtitulu lze vytušit, že článek je ovlivněn západoněmeckou propagandou. Stejně jako v podtitulu i v článku jsou použity srdceryvné fráze a věty. Více než v jiných článcích je zde opakovaně zdůrazňována krutost a nelidskost komunistického režimu.
92
Str. 4 Na čtvrté stránce si čtenář může přečíst prohlášení států Varšavského paktu. Jedná se mimo jiné o zdůvodnění zavedených opatření na hranicích východního sektoru. Přepis tohoto prohlášení přinesl také Die Welt, str. 2. /pro podrobný obsah článku viz výše/. Čtvrtá strana přináší také prohlášení ministerské rady sovětské zóny o zavedených opatřeních. Je zdůrazňována především nutnost udržet mír v NDR a zhatit plány západoněmeckých militaristů. Je silně kritizována imperialistická politika SRN. Na tento text navazuje článek ´Kontrola jako na státních hranicích´. Jedná se opět o vyjádření ministerské rady NDR. Jsou zde objasňována přijatá opatření, která mají sloužit k ochraně NDR. Přísné kontroly na hranicích mají odhalit nekalé živly ze SRN, které by se chtěly dostat do NDR. Ve vyjádření se uvádí, že pro „mírumilovné“ občany západního Berlína postačí ke vstupu do NDR předložení západoberlínského průkazu totožnosti. Obyvatelé východního Berlína smějí ale překročit hranice pouze se zvláštním povolením.192
Berliner Zeitung: Str. 1 Úvodní článek na titulní straně má název ´Berlíňané k ochranným opatřením´. Text informuje o spuštění kontrolních opatření na hranicích se západním Berlínem, která mají zastavit podvratnou činnost západu. Opatření mají na hranici konečně přinést pořádek. Čtenář se může dočíst, že už dříve bylo oznámeno rozhodnutí členských států Varšavské smlouvy o nutnosti zavedení těchto opatření. Dále je v článku popisováno, co se vlastně v noci ze soboty na neděli stalo. Krátce po půlnoci byla náhle zavedena odsouhlasená opatření. Policie obsadila hraniční přechody do západního sektoru. Byly změněny trasy vlaků a autobusů. V ranních hodinách byly rozdávány speciální výtisky novin, které informovaly o významu provedených opatření. Podle deníku proběhla akce rychle a bezproblémově. Následně jsou popisovány reakce východoněmeckého obyvatelstva, které údajně zavedená opatření nadšeně přivítalo. Většina prý něco podobného už dávno očekávala a požadovala. Západoberlíňané brali údajně zaváděná opatření příliš vážně a propadali hysterii. List přináší na konci článku vysvětlení. Zavedená opatření způsobovala neklid a paniku u agentských organizací, obchodníků
192
Podle Süddeutsche Zeitung, 14. srpna 1961, str 1-4
93
s lidmi a majiteli směnáren. Tento okruh lidí se totiž údajně obával nutnosti ukončení své zločinecké činnosti. Pod úvodním článkem je možné najít jeden kratší s názvem ´Neděle v Berlíně´. Text líčí idylické ráno v Berlíně zalité sluncem. Obyvatelé východního Berlína vyráží na výlety do přírody a až z mimořádných vydání novin se dozvídají o zavedených opatřeních. Údajné reakce občanů jsou: „Velmi správně!“, „Pochopitelný krok.“ nebo „Byl nejvyšší čas!“ Další článek na titulní straně má velmi podobný obsah jako úvodní. Poněkud obšírněji a barvitěji popisuje zklamání západních živlů ze zavedených opatření. Text se nejprve zmiňuje o tom, co bylo v neděli v 1.00 hodin ráno jinak na západní straně hranice Berlína. Obchodníci s lidmi marně čekali na své oběti, firmy Siemens a Osram se nedočkají extra zisku ze zaměstnávání pracovníků z východního Berlína, majitelé směnáren naříkají a bankrotují. 13. srpen 1961 je podle listu černý den pro západní militaristy ale zároveň den vítězství pracující třídy a všech přátel míru. Dále je možné se dočíst, že vláda NDR zavedla opatření, protože jí už došla trpělivost se západními agresory. Několikrát je v textu opakována podpora pracujícího lidu. Všichni údajně stojí za svou vládou a schvalují opatření. Celou pravou část titulní strany zabírá článek ´Bezpečnost pro nás všechny´. Jedná se o vyjádření obyvatel NDR doplněné fotografiemi. Většina lidí je z dělnických profesí a bez výjimky schvalují zavedená opatření. Můžeme si přečíst názory jako: „Už dlouho jsem na podobná opatření čekal.“, „Socialistické země se musí chránit, to je přeci jasné.“ nebo „Žádný stát se tak dobře nestará o bezpečnost občanů jako ten náš.“ Str. 2 Celá druhá strana je věnována oficiálním prohlášením. Prohlášení vlád Varšavské smlouvy zdůvodňuje provedená opatření a napadá státy NATO z přípravy války. Přepis tohoto prohlášení přinesl také Die Welt, str. 2. /pro podrobný obsah článku viz výše/ Oznámení ministerstva vnitra vysvětluje změny ve veřejné dopravě, vysvětluje jaké dokumenty budou potřebovat občané západního Berlína ke vstupu do NDR a že cizí státní příslušníci mohou i nadále používat doposud platná povolení. Oznámení magistrátu přináší informaci pro občany, kteří byli zaměstnáni na území západního Berlína. Nebudou již moci nadále vykonávat tuto práci. Mají se buďto ucházet o práci v místě svého předešlého zaměstnání na území východního Berlína, nebo se nechat zaregistrovat jako žadatel o práci. Rozhodnutí ministerské rady NDR klade důraz na nutnost udržení míru a narušení plánů západoněmeckých militaristů. Je silně kritizována 94
imperialistická politika SRN. Poslední prohlášení na této stránce je od ministerstva dopravy NDR. Informace se týkají změn a omezení stávajících tras městské hromadné dopravy. Text detailně rozebírá úpravu tras vlaků, S-Bahnů, metra, autobusů i lodí. Str. 3 Největší článek na stránce zdůrazňuje podporu lidu vůči provedeným opatřením. Lidé různých profesí, ale i celé podniky děkují vládě za ochranu obyvatel a socialistického státu. V dalším článku s názvem ´Správná odpověď´ se vyjadřují tři američtí občané o zavedených opatřeních. Všichni tři jsou údajně mnoholetými bojovníky proti fašismu. Litují, že situace došla tak daleko, že musela NDR podniknout tyto kroky. Schvalují vládní opatření a zmiňují právo lidu na ochranu vlastních státních hranic. Další článek informuje o mimořádné nedělní konferenci, kterou svolal v SRN kancléř Adenauer. Hlavním tématem mělo být zvažování všech možností, jak vyvolat provokace ve východní části Berlína. Text s názvem ´Rozdíl´ má podtitul ´Upřímná odpověď jednomu Berlíňanovi´. Občan z východního Berlína se ptá: „Schvaluji provedená opatření. Jen... Obyvatelé západního Berlína k nám smějí, ale my do západního Berlína nesmíme. Proč ten rozdíl?“ Redakce odpovídá, že kdyby nebylo žádného rozdílu, mohla by si vláda NDR ušetřit námahu se zaváděním ochranných opatření. NDR je vysvětlována jako idylické místo, kde nejsou směnárny, hororové filmy, centra agentů ani obchodníků s lidmi. Nikdo se nemusí ve východní části Berlína bát. Právě naopak, je možno načerpat z návštěvy této části města mnoho dobrého. Západ je popisován jako bažina plná zkaženosti, do které je velmi snadné klesnout. Jádro vysvětlení přináší věta: „Někteří se považují za dostatečně chytré a obezřetné. Myslí si, že vstoupí do tohoto močálu a sami na sebe dají pozor. I tito lidé se však mohou stát obětí. Minulost už pro to poskytla víc než dost důkazů.“ Tato strana dále obsahuje pokračování článku ´Neděle v Berlíně´ ze strany 1. Posledním článkem ke sledovanému tématu je reakce listu na nedělní mimořádnou schůzi senátu v západním Berlíně. Je ostře kritizován Willy Brandt, který uzavření hranic označil za pobuřující násilí. Článek se mu vysmívá, že kdo schvaluje obchodování s lidmi, bouří se proti opatření na zastavení této činnosti. Text dále přináší výňatky z Brandtova projevu. Věty jsou účelově vytrhávány z kontextu a rozebírány.193
193
Podle Berliner Zeitung, 14. srpna 1961, str 1-4
95
Neues Deutschland: Str. 1 Úvodní článek s obrovským nápisem ´Opatření k ochraně míru a k zajištění bezpečnosti NDR v platnosti´ obsahuje vyjádření obyvatel k zavedeným opatřením na hranicích. Hovoří převážně dělnické profese, ale také jeden lékař. Všichni opatření schvalují. Objevují se podobná hesla jako v deníku Berliner Zeitung: „Byl už nejvyšší čas“, „Černý den pro militaristy“ nebo „Výhybka přehozena na mír“. Článek s názvem ´Správné a nutné´ přináší komentář profesora z Humboldtovy univerzity. Ten píše, že každý rozumně myslící člověk musí se zavedenými opatřeními souhlasit. Právě nesouhlas a pobouření západního tisku je podle profesora důkazem, že zavedená opatření jsou správná. Spisovatel Paul Wiens, nositel státní ceny, se vyjadřuje v článku ´Účinný zásah proti militaristům´. Také on se dovolává všech rozumně myslících lidí ve státě. Zavedená opatření vítá. Další článek se vyjadřuje k reakcím v SRN. Brandt podle listu promlouval k obchodníkům s lidmi a v reakci na zavedená opatření na hranicích s NDR se zoufale ptal: „Co budeme dělat?“. Brandt údajně prohlásil, že nehodlá zůstat pouze u protestů. Zavedená opatření nazval „Pobuřujícím bezprávím“. Podle listu se není tomuto výroku co divit, když organizovaný obchod s občany NDR považuje za legální. Článek ´Normální život v Berlíně´ děkuje občanům NDR za pochopení a podporu zavedených vládních opatření. Opět je opakována správnost provedeného kroku, neboť je podpořena rozhodnutím Ministerské rady a vlád členských států Varšavské smlouvy. Dále je možné se dočíst o nedělní situaci v obytných čtvrtích, činnosti policie a změnách v dopravě. Poslední text s názvem ´Jasné vztahy´ vypadá na první pohled jako komentář. Je umístěn zcela vpravo, v úzkém sloupečku, po celé délce titulní strany. Obsahuje vysvětlení, co se vlastně v neděli stalo. Informuje, že od neděle už vládne na hranicích NDR pořádek a vztahy jsou vyjasněny. Tato situace se údajně týká především hranice se západním Berlínem. Vláda NDR přijala na návrh vlád členských států Varšavské smlouvy opatření, která byla občany NDR už dlouho požadována. Podle listu se jedná o kontrolu a střežení hranic, tak jako u každého jiného samostatného státu. Nyní prý už budou chráněny děti před zloději dětí, rodiny před obchodníky s lidmi a podniky před lovci hlav (myšleno pracovních sil). Nyní je podle článku hlavním úkolem, aby nikdo tento pořádek nenarušoval. 96
Str. 2 Největší článek na druhé stránce má název ´Černý den pro militaristy´. Podtitul zní: ´Reportéři ND (Neues Deutschland) mluví s pracujícími v NDR o jejich hlavním městě´. Jedná se o pokračování úvodního článku z titulní strany. Všichni lidé jsou vděční za provedená opatření. Lze si přečíst názor inženýra, lékaře, klempíře, zámečníka, ale i turisty z ČSSR. Český turista vysvětluje, jak snahou o včasnou a co největší sklizeň podporuje republiku. Je rád, že už nedochází k narušování míru ze západního Berlína a že už nejsou šířeny válečné nálady. Druhá strana obsahuje pokračování článku ´Jasné vztahy´ z titulní strany. Pod ním je krátký článek, který hodnotí úsilí řidičů S-Bahnu v Berlíně. Ti zvládli složitou nedělní situaci a komplikace v dopravě. Krátký článek v dolním levém rohu má název ´První echo z Washingtonu a Londýna´. Američané a Britové se údajně vyjádřili o opatřeních v Berlíně mylně jako o porušení čtyřmocenského statutu. Podle listu ale ministr zahraničí Rusk uznal, že se nejedná o útok na pozice spojenců v západním Berlíně. V pravém dolním rohu se objevují kratičké příhody nazvané ´Berlínské příběhy´. Jedná se částečně o fiktivní propagandistické příhody a částečně o anekdoty. Pro ilustraci uvádím znění první příhody: „Dobře oblečený muž se prochází po parku a filozofuje: „Ano, z 99 procent souhlasím se zavedenými opatřeními.“ Otázka: „A co je to jedno procento?“ Odpověď: „Moje teta v západním Berlíně.“ „Jedno procento tety proti 99 procentům míru je dobrá výměna.“ Tato příhoda působí až mírně drasticky a nelidsky. Berlínská zeď rozdělila nespočetně mnoho rodin, které bydlely v odlišných částech města. Zavedená opatření vlády NDR způsobila, že se příbuzní nemohli nadále navštěvovat. Propagandistickým záměrem při tvorbě této příhody bylo zřejmě přesvědčit obyvatele, že ztráta části rodiny je pouze nepatrnou daní za udržení míru. Lze si jen těžko představit, že s tímto názorem někdo z poškozených souhlasil. Str.3 Třetí strana obsahuje reportáž z východoněmeckého nádraží. Je možné se dozvědět zážitky strojvůdců a mnoho informací o omezení dopravy. Všichni dotázaní pracovníci schvalují zavedená opatření a většinou dodávají: „Už byl nejvyšší čas!“ nebo „Konečně je pořádek!“. Vedle tohoto článku je možné najít dokonce propagandistickou báseň! V té vystupují západní agenti, obchodníci s lidmi, Brandt, Bonn atd. Následuje článek o svědomité práci policie, pohraničníků a lidové armády v ulicích a na hranicích. Všechny jednotky jsou chváleny, čtenář se dozvídá, že mír je 97
v dobrých rukou. Na této stránce si můžeme přečíst také názory dvou nositelů státní ceny. Bodo Uhse chválí vládu NDR za to, že nečekala až dojde na otevřené provokace ze strany západu. Ludwig Renn kritizuje SRN za sklon k militarismu a žádá sepsání mírové smlouvy. Následující dva články řeší problémy s dopravou. Zavedená opatření na hranicích přinesla totiž i přehrazení dopravních tepen Berlína. Článek s názvem ´Dopravní problémy budou vyřešeny´ přináší vyjádření ministra dopravy k dopravě v okrajových částech Berlína. Podle něj jsou delší časy jízdy a menší cestovní komplikace ničím proti zajištění míru. Další zpráva informuje o zařazení posilových vlaků pro pracující. Komplikace ve vlakové dopravě by měly být vyřešeny posílením vlaků v nejvytíženějších hodinách. Pod články o dopravě se nachází sdělení magistrátu města Berlín. Všichni občané východního Berlína, kteří doposud pracovali na území západního Berlína, se mají hlásit buďto na místě svého posledního zaměstnání ve východním Berlíně nebo na místě pro registraci uchazečů o zaměstnání. Dále je možné na této straně najít vyjádření dvou zahraničních odborářů k zavedeným opatřením v NDR. Podle amerického odboráře má lid jasné právo chránit svoje státní hranice. Nikdo by se do této věci neměl zvenčí vměšovat. Údajně patří mezi bojovníky proti fašismu a z tohoto důvodu zavedená opatření zcela schvaluje. Jak si přečetl v novinách, byla vláda k těmto krokům donucena provokacemi a špionážemi ze strany západu. Podle rakouského odboráře jsou zavedená opatření zcela správným krokem vlády NDR, který povede k sepsání mírové smlouvy. Během své návštěvy v NDR měl údajně možnost mluvit s pracujícími, a tak se dozvěděl sabotážích, obchodu s lidmi a západních agentech. Kladl si otázku, proč vláda proti těmto západním neřestem nezakročila už dávno. Str. 4 Čtvrtá strana tohoto deníku je věnována sportu. Překvapivě jsem i zde našel článek, týkající se uzavření hranic mezi NDR a SRN. Jedná se o vyjádření mladičkého kapitána fotbalového klubu ASK Berlín. Podle něj jezdil často hrát na území západního Berlína a udělal si tam mnoho přátel. Z tohoto důvodu ho uzavření hranic trochu mrzí. Zároveň si je ale vědom, že v západním Berlíně nežijí pouze hodní lidé jako jsou jeho
98
přátelé. Naopak, je plný agentů a jiných živlů. Proto rozhodnutí vlády hodnotí jako správné a logické.194
Rudé Právo: Str.1 ´Překazit podvratnou činnost proti socialistickým zemím´ – Prohlášení vlád členských států Varšavské smlouvy o jejich několikaleté snaze dosáhnout mírového urovnání s Německem. Vlády západních mocností jsou stavěny do role odpůrců mírového řešení, odpovídají na mírumilovné návrhy socialistických zemí dokonce zesílenými válečnými přípravami. Vlády západních mocností podle článku všemožně podporují vyzbrojování západního Německa. Západní Berlín je údajně zneužíván jako centrum podvratné činnosti proti NDR. Odtud mají být do NDR vysíláni agenti, aby podnikali různé diverzní akce, verbovali špiony a podněcovali nepřátelské živly. Vyvolávané sabotážní akce mají mít za následek nepokoje v NDR. ´Opatření vlády NDR v Berlíně´ – Článek napadá vládu v Bonnu, že podle jejích stanovisek světová válka ještě neskončila. Její imperialistická politika prováděná pod maskou antikomunismu je údajně pokračováním agresivních cílů fašistického německého imperialismu z dob třetí říše. Tučně zvýrazněný text hovoří o tom, že německý lid a evropské národy jsou znovu ohroženy německým militarismem. To je podle listu považováno za akutní nebezpečí, neboť v západoněmecké Spolkové republice a ve frontovém městě západním Berlíně byla neustále porušována základní ustanovení Postupimské dohody o vymýcení militarismu a nacismu. Adenauerova vláda je dále nařčena ze systematické přípravy občanské války proti NDR. Str.3 Na této stránce je možno nalézt pokračování článku ´Opatření vlády NDR v Berlíně´ z titulní strany. Uvnitř textu se objevuje další tučné prohlášení: „Aby bylo zamezeno nepřátelské činnosti západoněmeckých a západoberlínských revanšistických a militaristických sil, zavádí se na hranicích NDR včetně hranic západních sektorů velkého Berlína taková kontrola, jaká bývá obvykle na hranicích každého svrchovaného státu. Na západoberlínských hranicích je nutno zajistit spolehlivou ochranu a účinnou kontrolu, aby se zabránilo podvratné činnosti. Občané NDR smějí tyto hranice překročit jen se zvláštním povolením.“
194
Podle Neues Deutschland, 14. srpna 1961, str 1-4
99
´Občané NDR podporují opatření vlády´ – Článek obsahuje prohlášení obyvatel NDR, kteří souhlasí s provedenými opatřeními. Objevují se názory: „Byl již nejvyšší čas skoncovat se západoberlínskými verbíři.“, „Teď jsou naše hranice zajištěny po celém území NDR.“ nebo „Mírumilovné lidi v NDR, v západním Německu a v západním Berlíně tato opatření nepoškodí, právě naopak. Atmosféra se nyní vyčistí a po tom touží každý mírumilovný Němec.“. Článek se dále zmiňuje o zhoršení podmínek pro organizátory špionáží a diverzí a o davech západoněmeckých občanů, kteří se ze zájmu kupili u přechodů mezi východním a západním Berlínem. ´Nepřátelské činnosti je nutno čelit´ – Článek je především obranou proti protestům ze západu na výstavbu zdi. Námitky na porušení čtyřmocenské dohody o rozdělení Berlína vyvrací autor tím, že čtyřmocenský statut Berlína byl zrušen západními mocnostmi již v roce 1948 po protiprávním zavedení západoněmecké měny v západních sektorech Berlína. Dále napadá autor západoněmecké směnárny, že uměle udržují kurs až 1:5 vůči východoněmecké měně, ačkoliv kupní síla obou měn je stejná. S touto pomocí údajně západní Berlín levně skupuje především potraviny. V článku je kritizován také západoberlínský starosta Brandt, že protestuje proti zavedenému opatření vlády NDR, určenému proti podvratné činnosti. Na této straně se objevují ještě dva menší články ke sledovanému tématu. ´Britská veřejnost žádá jednání o mírové smlouvě s Německem´ – Článek píše o dopisech čtenářů britských listů Times a Daily Telegraph, kteří žádají o urychlené podepsání mírové smlouvy s Německem a napadají západní mocnosti za jejich přístup. ´Nutno vycházet z existence dvou německých států´ – Názor generálního tajemníka Italské komunistické strany Palmira Togliattiho na německou otázku. Podle něj je nutné vycházet z existence dvou německých států, které se musí navzájem dohodnout, jakou cestou se dají. Odmítá veškerá řešení, která by vedla k likvidaci NDR.195
Hodnocení: Všechny německé deníky věnují nedělní akci na hranicích mezi NDR a SRN velkou pozornost. Také deník Rudé Právo věnuje sledované události značnou část obsahu pondělního vydání, ačkoliv se jedná o zahraniční událost.
195
Podle Rudé Právo, 14. srpna 1961, str. 1-4
100
Západní média referují o události především jako o uzavření únikové cesty na západ. Kritizují snahu vlády o utajení připravované akce. Uzavření hranic proběhlo naráz, bez předchozího varování. Občané NDR tak neměli žádnou šanci na svobodné rozhodnutí, zda chtějí zůstat na území NDR, nebo zem opustit. NDR je označována jako vězení, provedená opatření jako obrovské bezpráví! Můžeme si přečíst podrobný popis provedených opatření, tedy použití vojska, psů, ostnatého drátu, betonu atd. Všechny západoněmecké deníky se shodují, že nedělní akce východoněmecké vlády je jasným porušením čtyřmocenského statutu města. Přináší také přepis rozhodnutí vlád členských států Varšavské smlouvy a vlády NDR. Občané SRN tak mají šanci, přečíst si oficiální zdůvodnění východu ohledně uzavření hranic. Častým tématem západoněmeckých novin jsou uprchlíci. Zprávy o nich skvěle sloužily účelům západoněmecké propagandy. Občan NDR, který utíká do sousední SRN, je pro kapitalistický režim skvělou reklamou. Zároveň lze na tomto příkladu demonstrovat nespokojenost obyvatel NDR s jejich komunistickou vládou. Stále stoupající počty uprchlíků pak mluvily samy za sebe. Lze se domnívat, že propaganda usilovala o publikování co možná největšího počtu článků na toto téma. Pondělní vydání deníku Die Welt přináší dokonce podrobné osudy uprchlíků. Ti většinou museli použít lest, velkou odvahu a fyzickou zdatnost, aby se jim podařilo utéct z NDR. Jejich osudy podtrhují obraz krutosti a nelidskosti komunistického režimu. Zásah západoněmecké propagandy je možné vytušit i u deníku Süddeutsche Zeitung. Na třetí straně pondělního vydání se nachází článek ke sledovanému tématu s podtitulem: ´Přes závory a ostnatý drát mávají ztrápení obyvatelé východního Berlína svým přátelům ve svobodné části města´. Nejen tato fráze, ale i celý článek se snaží vyvolat silné emoce. Autor se použitými slovními výrazy zdůrazňuje krutost komunistického režimu a utrpení občanů NDR. Zároveň autor propaguje život v SRN jako zcela svobodný a ideální. Hlavním úkolem východoněmecké propagandy bylo bezpochyby vnutit obyvatelům názor, že uzavírání hranic je v jejich zájmu a je činěno pro jejich dobro. Toho je dosahováno především neustálým pošpiňováním SRN. Západní sousedé jsou představováni jako zákeřní agenti a obchodníci s lidmi, jejichž jedinou snahou je poškodit NDR a její obyvatele. Média se systematicky snaží vytvořit obraz SRN jako říše zla a zkaženosti. Všechny východoněmecké deníky mlží ohledně konkrétních provedených opatření. Ve východoněmeckém i československém tisku chybí konkrétní popis 101
provedené akce ze 13. srpna. Nikde není ani zmínka o výstavbě betonové zdi nebo ostnatém drátu. V textech se objevuje pouze výraz „opatření“. Z novin se dozvídáme pouze o zpřísněné kontrole dokladů a o vojácích a pohraničnících střežících hranice. Provedená opatření na hranicích jsou zároveň bagatelizována, aby u obyvatel nevypukla panika. Deník Berliner Zeitung uvádí v článku na titulní stránce, že obyvatelé západního Berlína brali zavádění nových opatření příliš vážně a propadali hysterii. Dále je popsáno, že hysterii bylo možné vidět u nekalých živlů, tedy u obchodníků s lidmi, agentů, majitelů směnáren atd. Důvod hysterie obyvatel SRN je tedy vysvětlen tím, že už nebudou moci poškozovat NDR. Formulace „obyvatelé západního Berlína brali zavádění nových opatření příliš vážně“ na čtenáře působí tak, že na hranicích nejde o nic vážného. Na základě informací z východoněmeckých a českých deníků by se tak mohlo zdát, že vláda pouze přitvrdila administrativu a zpřísnila kontroly dokladů na hranicích. Situaci bagatelizuje také článek na titulní straně téhož deníku ´Neděle v Berlíně´. Neděle plná slunce, rodiny mířící na výlet, idylická atmosféra – to vše má vyvolat dojem, že se pro obyvatele NDR nic nemění. Článek ´Rozdíl´ aneb ´Upřímná odpověď jednomu Berlíňanovi´ (Berliner Zeitung, str. 2) přinesl to, co jsem ve východoněmeckém tisku dlouho hledal. Nikde jsem nemohl najít odpověď na logickou otázku, kterou si museli v roce 1961 pokládat všichni obyvatelé NDR. Proč oni (občané SRN) mohou k nám, ale my (občané NDR) k nim ne? Nemělo by to být obráceně? V oficiálním oznámení vlády o zpřísnění hraničních kontrol se totiž uvádí, že občané západního Berlína budou mít nadále vstup do NDR volný, mohou přejít hranice pouze na základě předložení dokladu totožnosti. Obráceně to
nejde. Obyvatelé východního Berlína mohou vycestovat pouze se
speciálním povolením. Tento článek přináší vysvětlení! Je to proto, aby občané NDR nepodlehli svodům tamní zkaženosti. Článek totiž vysvětluje, že obyvatelé NDR by mohli být při návštěvě SRN kontaktováni západními agenty a zataženi do obchodu s lidmi. I ti, kteří si myslí, že jsou silní, mohou podle listu podlehnout. Vláda tedy údajně tímto opatřením občany chrání. Rudé Právo zastává stejné názory jako východoněmecké deníky. Ostře vystupuje proti SRN a kritizuje ji za militaristické a agresivní zaměření politiky. I v českém tisku je posilován obraz SRN jako říše zla, je popisována jako centrum zkaženosti. Opatření německé vlády je hodnoceno jako nutnost pro ochranu před militarismem. Stejně jako ve východoněmeckém tisku je i u nás vytvářen dojem, že vládní opatření byla
102
provedena na žádost občanů. Rudé Právo tuto verzi podporuje přepisem rozhovorů s občany NDR, kteří se o uzavření hranic vyjadřují pochvalně a spokojeně.
11.4 Výstavba Berlínské zdi očima světových deníků Berlínské události ze dne 13. srpna 1961 vzbudily světový rozruch. Výstavba Berlínské zdi byla světovými deníky shodně interpretována jako prohra vedení sovětské zóny. Západní média referují o násilném ohraničení východního Berlína také jako o ukázce nefunkčnosti komunistického režimu. Zároveň varují, že tento krok ještě zvýšil napětí v dané oblasti a zvýšil riziko vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Některé články se zasazují o urychlené vyjednávání mezi východem a západem, jiné pochybují, zda by sovětská strana vůbec dodržovala případná ujednání a smlouvy. Ohlasy světových deníků byly publikovány 16. srpna 1961 v deníku Süddeutsche Zeitung, č. 195 na str. 4. New York Herald Tribune /USA/: „Demonstrace síly neprobíhá mezi obyvateli východního Berlína a těmi, kdo jej ovládají, ale spíše mezi Kremlem a hlavními městy západního bloku. Dá se očekávat, že budou ze sovětské strany v nadcházejících měsících následovat další provokace. Je třeba ukázat semknutost západu a zdůraznit nutnost respektování poválečného rozdělení Berlína. Pokud se Chruščov chystá seriózně vyjednávat o budoucím statutu Berlína, používá podivné prostředky jak přesvědčit západ, že mu může důvěřovat.“ Daily Telegraph /Velká Británie/: „Toto zoufalé opatření otevřeně potvrdilo, že sovětská zóna je vězením. V Ulbrichtově panice se zrcadlí zoufalství jeho poddaných. V tisících prchali přes hranice, které on nyní uzavřel. Může se stát, že toto zapečetění bezpečnostního ventilu způsobí občanské povstání v sovětské zóně. To by mohlo zcela zničit Chruščovovy snahy o vyjednávání o budoucím statutu Berlína. Nabízí se otázka, jaké záruky na zachování svobody Chruščov nabídne. Když se komunisté odhodlali k takto drastickému opatření na jimi kontrolovaném území, jak si asi představují statut ´demilitarizovaného svobodného města´, který navrhují?“ Guardian /Velká Británie/: „Bezpečnostní ventil západní Berlín je teď uzavřen. Zvýšilo se riziko masových demonstrací a povstání. V případě, že by došlo ke vzpourám nebo povstáním při současné už tak nebezpečné hospodářské krizi, mohlo by to mít hrozivé následky. Z tohoto důvodu by měly západní mocnosti pečlivě zvážit uvalení
103
hospodářských sankcí na sovětskou zónu. Nejvíce by tím totiž neutrpěli komunističtí činitelé, ani jejich sovětští vykořisťovatelé, ale obyvatelé východního Berlína.“ Le Figaro /Francie/: „Aby si udržel vlastní občany v zemi, dal Pankow196 po šestnáctileté nadvládě příkaz k použití násilných opatření a k vystavení zátarasů z ostnatých drátů. Tato ukázka zoufalosti mluví sama za sebe a ušetří nám dlouhé komentáře. Vzniklá situace je velmi vážná. Obyvatelstvo v sovětské zóně tak ztratilo veškerou naději, kterou pro něj představovala cesta na svobodu přes západní Berlín. Existuje nebezpečí, že občanům dojde trpělivost. Neměli bychom se začít obávat exploze násilí?“ Combat /Francie/: „V této aféře hraje Kreml pouze s velmi malým nasazením, ale získává důležitý profit. Použitá opatření mají policejní a dopravně-technický charakter. Co můžou tři západní mocnosti dělat? Protestovat? A co bude následovat? Vzhledem k současné situaci, kdy musí západ postupovat velmi obezřetně a uváženě, by tak jen poukázal na neúčinnost svých protiopatření. Pro východ to přináší výhodu při budoucích diplomatických vyjednáváních. NDR potvrdila skutky svou národní suverenitu.“ Neue Zürcher Zeitung /Švýcarsko/: „Západ se může zcela oprávněně domnívat, že události z 13. srpna znamenají politický bankrot NDR. Vekou vinu na něm má Chruščov, stejně jako na situaci v celém sovětském bloku. Bylo by ovšem osudnou chybou, kdyby se západní mocnosti spokojily pouze s touto deklarací morální chudoby sovětského bloku a braly ji jako hotovou věc. Jestliže se západní mocnosti chtějí vyhnout kolapsu vyjednávacího procesu kvůli ztrátě důvěry, nemůžou se spokojit pouze s verbálními protesty. Volkskrant /Nizozemí/: „Berlínský úder dal jasně najevo, že při současném postoji komunistického režimu není možné vyřešit německou otázku. Bylo by dobré, aby si tuto politickou skutečnost SRN uvědomila. Pořád v ní totiž přežívají jakási očekávání. Německo zůstane tak dlouho rozdělené, dokud bude existovat agresivní a dobyvačná forma komunismu ve stylu Chruščova. Politické následky jsou však jiné. Od sobotní noci se možnosti na uvolnění napětí v této oblasti zmenšily jako nikdy předtím.“ Dagens Nyheter /Švédsko/: „Východoněmecká strana zdůraznila, že zavedená opatření v Berlíně mohou být zrušena. Stalo by se tak v případě, že by západní mocnosti přistoupili na komunistický návrh – vytvořit ze západního Berlína svobodné město se 196
Pankow je název městské části Berlína. Tato část patřila do sovětské zóny. Právě v této čtvrti se nachází zámek Schönhausen, který byl od října 1949 sídlem prezidenta NDR Wilhelma Piecka.
104
speciálním statutem. Zátarasy mezi západním a východním Berlínem budou použity jako objekt vyjednávání mezi západem a východem při očekávaných listopadových rozhovorech. Nedělní události je třeba chápat z tohoto hlediska jako určitý druh zahajovací hry nebo také jako vyrobený trumf pro budoucí očekávané vyděračské plány.“ Berlinkske Titende /Dánsko/: „Úmysl postavit Varšavský pakt jako spojence při akci proti západnímu Berlínu je zcela jasný. Mají varovat západní mocnosti před jakoukoli formou vměšování. Jestliže zašroubování západoberlínského bezpečnostního ventilu vyvolá východoněmeckou explozi, nebude už to německá, ale východoněmecká záležitost. Potlačení případné národní vzpoury bude moct být provedeno tvrdšími prostředky – jako v Maďarsku. Nebude třeba tolerovat žádnou západní intervenci. Ruské rozhodnutí, rázně přibouchnout dveře a zamezit tak útěkům přes Berlín, vytvořilo v Evropě nejnebezpečnější situaci v poválečné době.“ Il Tempo /Itálie/: „Na diplomatické a právní úrovni je možné zjistit, že se Moskva a Pankow ocitly ve velmi obtížné situaci. Nebyly porušeny pouze mezinárodní dohody o statutu Berlína, ale také podmínky sovětského ultimáta na západní mocnosti. Stále bylo slibováno, že okupační statut Berlína bude zrušen teprve podepsáním samostatné mírové smlouvy s NDR.“ Macleans Magazine /Kanada/: „Kanada a členské státy NATO jsou povinny bojovat pouze v případě, že by byl západní Berlín napaden. Otázka německé národní cti se nás netýká, také snahy o německé opětovné sjednocení jsou pro nás druhořadé. SRN nezbývá žádná jiná alternativa než vyjednávat s východoněmeckou ´loutkovou vládou´. Podle mínění listu nemůže západ dělat vůbec nic, aby tomu zabránil.“ Sydney Morning Herald /Austrálie/: „Všichni západní zastánci sovětského návrhu na vytvoření svobodného města Berlín teď vidí, jak komunisté porušují dohody a pohrdají světovým míněním. Komunisté vytvořili ve východním Berlíně obrovský tlak. Jasně se tak ukazuje, jak by si komunisté počínali, kdyby byl Berlín zbaven vlivu západních mocností. Současný násilný akt zbavil obyvatele NDR základního práva na volbu svobody a zvýšil riziko národního povstání. To může do konfliktu zatáhnout západní Berlín, později i celou SRN a nakonec i jiné státy.“197
197
Podle Süddeutsche Zeitung, 16. srpna 1961, str. 4
105
12. Závěr Primárním cílem práce bylo přiblížit čtenářům poválečný vývoj Německa až do roku 1961 a vysvětlit politické souvislosti, které vedly k výstavbě Berlínské zdi. Druhým
důležitým
úkolem,
který
jsem
si
stanovil,
bylo,
srovnat
obsahy
východoněmeckých a západoněmeckých tištěných médií. Chtěl jsem docílit toho, aby si čtenář mohl udělat názor na dobové zpravodajství v NDR a SRN a zároveň porovnat rozdíly mezi jejich mediálními obsahy. Domnívám se, že jsem podal srozumitelný a systematický výklad německé historie. Čtenářům mé diplomové práce by mělo být jasné, co vedlo komunistickou stranu SED k výstavbě Berlínské zdi. Bylo velice obtížné, držet se za všech okolností časové linie. Chtěl jsem čtenářům podat historické události přehledně, tak jak po sobě následovaly. Zároveň jsem ale zamýšlel rozdělit práci do tématických celků jako „politický vývoj“ nebo „působnost propagandy“. Z části se jednalo o dějiny dvou samostatných států. Bylo nutné vyložit postupně situaci v NDR a SRN, ale také poukázat na vývoj vzájemných vztahů. Sladění všech těchto aspektů spolu s dodržením časové osy vyprávění mi místy působilo nemalé problémy. Přesto doufám, že celek působí kompaktně a je pro čtenáře dobře srozumitelný. Věřím, že i srovnání deníků z NDR, SRN a ČSSR splnilo očekávání čtenářů. Dokonce i ti, kteří nemluví německy, mohli porovnat rozdíly mezi východoněmeckým a západoněmeckým tiskem v roce 1961. Myslím, že bylo velice zajímavé prozkoumat tutéž událost očima komunistického a nekomunistického média. Použitá slova a slovní spojení dodávaly některým článkům velmi bojovný charakter. Podle zaměření článku a jeho obsahu pak bylo možné vyčíst záměry propagandy. Důsledné dodržování stanovených propagandistických cílů v NDR způsobovalo naprosté měnění významů událostí v médiích. V úvodu jsem nabídl několik otázek, podle kterých by mělo být možné sumarizovat klíčové výpovědi textu. 1.
Počátek zhoršování vztahů mezi západním a východním blokem – Sovětský svaz dával už téměř od konce války najevo nechuť spolupracovat se západními mocnostmi. Bojkotoval veškeré návrhy americké strany a demonstrativně odmítl podílet se na Evropském plánu
poválečné
obnovy,
tzv.
Marshallovu
plánu.
Západním
mocnostem se naopak nelíbil nedemokratický přístup Sovětského 106
svazu při spolupráci se státy východního bloku a snaha o prosazování komunistické ideologie. Winston Churchill přirovnal v březnu 1946 ve svém projevu život na východě k životu „za železnou oponou“. Toto rčení bylo myšleno obrazně. Přitom Churchill netušil, že o 15 let později dojde k výstavbě Berlínské zdi a tím pádem ke spuštění skutečné opony z železa, betonu a cihel. 2.
První vážnější krize v Berlíně – Postupem let se napjatá situace mezi západem a východem neustále přiostřovala. Berlín se přitom stal hlavním bitevním polem studené války. Geograficky tvořil hranice mezi východním a západním blokem. Navíc probíhaly bouřlivé diskuze o statut západního Berlína, které způsobovaly neustálé zhoršování vztahů mezi východem a západem. Město, rozdělené do zón s diametrálně odlišným politickým systémem, se stalo časovanou bombou. Vystoupení SSSR z Kontrolní rady a pozdější zavedení nové západoněmecké měny na území západního Berlína v roce 1948 vedlo k tzv. blokádě Berlína. Rusové uzavřeli příjezdové cesty do západního Berlína. Zátarasy měly znemožnit pohyb osob i zboží do západních sektorů. Američané a Britové vyřešili problém zřízením vzdušného mostu. Zásobování západního Berlína zajišťovala spojenecká letadla.
3.
Rychlé uzavření hranic - Vláda NDR zdůrazňovala v tisku nutnost ochrany hranic před nebezpečím ze západu.Ve skutečnosti bylo nutné uzavřít hranice z důvodu zastavení masové uprchlické vlny. Lidé utíkali ze socialistického zřízení do demokratické SRN. Šlo především o mladé, vzdělané lidi v produktivním věku. Masový odliv obyvatelstva citelně oslaboval průmysl. Hrozilo, že ekonomika zkolabuje a režim bude muset vyhlásit politický bankrot. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o tak drastickém řešení, jakým byla výstavba Berlínské zdi. Oddělení obyvatel NDR pomocí betonu a ostnatého drátu proběhlo naráz, bez předchozího varování.
4.
Protiopatření
západních
mocností
po
uzavření
hranic
východoněmeckou vládou – Situace v roce 1961 byla velice napjatá. Na území východního i západního Berlína se shromažďovaly tanky a obrněné transportéry. Jakákoliv sebemenší provokace z jedné nebo druhé strany mohla vyvolat ozbrojený konflikt. Chruščov i Kennedy si 107
jasně uvědomovali vážnost situace. Svět stál na pokraji třetí světové války. Právě z tohoto důvody bylo nutné pečlivě zvážit reakce na události z 13. srpna 1961. Velitelé ozbrojených sil na území západního Berlína vyvíjeli tlak na Kennedyho, aby povolil stržení zdi spojeneckou armádou. Kennedy byl velmi opatrný a nechtěl se vměšovat do záležitostí, probíhajících na území ruského sektoru. Obával se vypuknutí války. Nakonec rozhodl, že bude pouze posílen počet vojsk na území západního Berlína. 5.
Obraz NDR v západních médiích – Západní média zdůrazňovala především nelidskost a nedemokratičnost komunistického režimu. Toto tvrzení lze doložit zkoumanými články ze západoněmeckých deníků z roku 1961. Stoupající počty uprchlíků vytvářely reklamu západním státům. Zprávy o nich dokazovaly, že lidé nechtějí žít v socialistickém zřízení a utíkají na západ za lepším životem.
6.
Obraz SRN ve východních médiích – Východní média se snažila všemožně špinit a kritizovat vládu i občany SRN. Vláda systematicky a účelově vytvářela propagandistické články, které měly vytvořit mýtus SRN jako říše zla a zkaženosti. Občané západního Německa byli v médiích prezentováni jako špióni, obchodníci s lidmi, militaristé atd. Veškeré problémy NDR byly dávány za vinu západním záškodníkům. Jako motiv údajné podvratné činnosti občanů SRN byly nejčastěji udávány peníze, vůle poškodit NDR nebo závidění lepších životních podmínek, spokojenosti a míru.
7.
Propaganda v tištěných médiích na území NDR - Hlavním úkolem propagandy v NDR bylo neustálé očerňování SRN. Vydáváním článků o nebezpečí, přicházejícím ze západu, měla propaganda vyvolat strach občanů NDR ze svých západních sousedů. Poté musela propaganda přesvědčit obyvatele své země, že je nutné se před zlem ze západu chránit. Občané by pak uzavření hranic chápali ne jako omezení vlastní svobody, ale jako ochranný akt vlády. Vládní ochranná opatření, znamenala naprostou izolaci obyvatel NDR od okolního světa. Vláda NDR stále držela zvolenou strategii a vyzdvihovala uzavření hranic jako účinné opatření na zajištění míru. V další fázi bylo nutné uklidnit občany, aby nevznikly občanské nepokoje. Propaganda za tímto 108
účelem vydávala články, které jednak bagatelizovaly provedená opatření a jednak vyjadřovaly nadšený souhlas obyvatel. 8.
Utajení připravovaných opatření – Vláda NDR se netajila úmyslem, regulovat situaci na hranicích. Jak východní, tak západní deníky přinášely
v srpnu
1961
informace
o
chystaných
opatřeních
východoněmecké vlády. Chyběla však jasná specifikace. V tisku se objevovalo pouze slovo „opatření“, které nabízelo spoustu možných výkladů. Mnozí se domnívali, že půjde pouze o zpřísnění administrativních kontrol na hranicích. Někteří obyvatelé NDR ale vytušili, že kroky, které chystá jejich vláda, jsou vážné. Svědčí o tom rapidní nárůst počtu uprchlíků den před výstavbou Berlínské zdi. V srpnu 1961 se průměrný počet uprchlíků z NDR pohyboval kolem 2000 za den. Poté, co vláda avizovala chystaná opatření, se počet uprchlíků zdvojnásobil. 12. srpna 1961 jich bylo evidováno více než 4000 za den. Pro většinu obyvatel NDR však byla noční akce z 13. srpna šokem. Rychlost a důslednost, s jakou východoněmecká vláda provedla uzavření hranic byla naprosto neočekávaná. Berlínská zeď zůstává symbolem komunistické moci a nelidskosti tohoto režimu. Východoněmecká vláda ukázala, že je ve 20. století možné předělit moderní velkoměsto a hermeticky tak uzavřít obyvatele jednoho státu od okolního světa. Berlínská zeď je smutnou součástí německé historie. Miliony lidí připravila o svobodu, desítky dokonce o život.
109
Resumé Po roce 1945 muselo Německo znovu vybudovat průmysl a ekonomiku. Rozdílné plány vítězných mocností na poválečnou obnovu Německa vedly k názorovým neshodám mezi Východním a Západním blokem, což způsobilo rozdělení Německa na dva samostatné státy, SRN a NDR. Postupem let se tvořila stále větší propast mezi oběma státy. Berlín byl po válce rozdělen na sektory stejně jako celé Německo. Jeho hraniční přechody využívaly tisíce uprchlíků z NDR k útěku před komunistickou vládou. Masový ochod občanů oslaboval zemi a ekonomiku, hrozilo zhroucení režimu. Situace se vyhrotila v roce 1961, kdy byla na sektorové hranici mezi západním a východním Berlínem postavena Berlínská zedˇ. Drastické opatření východoněmecké vlády znamenalo politickou kapitulaci vůči vlastnímu národu i celému světu. Berlínská zeď představuje ve světě zcela ojedinělou stavbu. Předělila moderní velkoměsto na dvě části a stala se součástí přísně střežené hranice mezi západním a východním Berlínem na dlouhých 28 let. Její budování začalo v noci ze 12. na 13. srpna 1961. Tehdejší vláda NDR tímto opatřením čelila masovým útěkům občanů ze své země na západ.
110
Resümee Industrie und Wirtschaft in Deutschland musste nach dem zweiten Weltkrieg wieder aufgebaut werden. Unterschiedliche Pläne der Siegermächte auf die Aufbau Deutschlands in der Nachkriegszeit haben zu vielen Meinungsverschiedenheiten zwischen Ost und West geführt. Diese Meinungsverschiedenheiten haben die Gliederung Deutschlands in zwei Staaten - BRD und DDR verursacht. Seit den Jahren hat sich die Schlucht zwischen beiden Staaten mehr und mehr vertieft. Berlin wurde nach dem Krieg, ebenso wie Deutschland, in Sektoren geteilt. Die Grenzübergänge wurden häufig von Tausenden Flüchtlinge aus DDR als Fluchtweg aus Kommunismus benutzt. Die Massenfluchtbewegung hat das Land und Wirtschaft paralysiert, es konnte zum politischen Bankrott des Regimes kommen. Die Situation kam zu dem Höchstpunkt im Jahr 1961, wann an der Sektorgrenze zwischen Ost- und Westberlin die Berliner Mauer aufgebaut wurde. Diese Massnahme bedeutete eine politische Kapitulation gegen eigenem Volk und ganzer Welt. Berliner Mauer stellt ganz einzigen Bau in der Welt dar. Sie hat moderne Hauptstadt in zwei Teile getrennt und wurde für 28 Jahre zum Bestandteil der stark überwachteten Grenze zwischen Ost- und Westberlin. Der Aufbau hat in der Nacht von 12. zu 13. August 1961 begonnen. Damalige Regierung der DDR wollte mit dieser Massnahme den enormen Flüchtlingsstrom nach Westen verhindern.
111
Seznam zkratek
ADN - Allgemeiner Deutscher Nachrichtendienst AFP – Agence France-Press AP – Associated Press ARD - Arbeitsgemeinschaft der öffentlich-rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik
Deutschland
ASD – Axel-Springer-Inlandsdienst BBC - British broadcasting corporation CDU - Christlich Demokratische Union Deutschlands CIA - Central intelligence agency CSU - Christlich-Soziale Union ČSSR – Československá socialistická republika DBP – Deutsche Bundesbahn Pressedienst DDP– Deutscher Depeschen Dienst DFF - Deutsche Fernsehfunk DM – Deutsche Mark DPA – Deutsche Presse-Agentur EPD – Evangelischer Pressedienst FDP – Freie Demokratische Partei FWT – Forschung, Wissenschaft, Technologie KNA – Katholische Nachrichten-Agentur GmbH KPD –Komunistische Partei Deutschlands KSČ – Komunistická strana Československa LDPD – Liberal-demokratische Partei Deutschlands NATO – North Atlantic Treaty Organization NBC – National broadcasting company NDR – Německá demokratická republika NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei NWDR - Nordwestdeutsche Rundfunk SAD – Axel-Springer-Auslandsdienst SED- Sozialistische Einheitspartei Deutschlands
112
SID – Sport-Informationsdienst SPD - Sozialdemokratische Partei Deutschlands SRN – Spolková republika Německo SSSR - Svaz sovětských socialistických republik UPI – United Press International ÚV KSČ - Ústřední výbor Komunistické strany Československa VWD – Vereinte Wirtschaftsdienste GmbH ZDF - Zweites Deutsches Fernsehen
113
Seznam literatury 14.1 Česko-jazyčná a slovensko-jazyčná literatura 1. Fidelius, P.: Řeč komunistické moci, Praha, Triáda 1998. 2. Beránková, M. – Hudec, V.: Struktura a ideové zaměření české a slovenské žurnalistiky, Praha, Fakulta žurnalistiky 1974. 3. Defleur, M. – Rokeacheová, S.: Teorie masové komunikace. Karolinum, Praha 1996. 4. McQuail, D.: Úvod do teorie masové komunikace. Praha Portál 1999. 5. Gruša, J.: Cenzura a literární život mimo masmédia, Soudobé dějiny I/ 4-5 6. Kňourová, J.: Stranické řízení prostředků masové informace a propagandy. SPN, Praha 1982 7. Jirák, J. – Köpplová B.: Média a společnost. Portál. Praha 2003 8. Haladová, O.: Normalizační ideál novináře. Diplomová práce. Praha, Fakulta sociálních věd UK 2004. 9. Jacz, L.: Malá encyklopedie žurnalistiky. Bratislava, Obzor 1982. 10. Křivánková, A. – Vatrál, J.: Dějiny československé žurnalistiky. Praha, Novinář 1989. 11. Blodigová, A., Köpplová, B., Sekera, M.: Dějiny českého novinářství a českých novinářských spolků. Katalog k dějinám českého tisku na území České republiky. SÚA, Praha 2002 12. Kol. autorů, Dějiny českých médií v datech, Praha 2003. 13. Otáhal, Milan, Podíl tvůrčí inteligence na pádu komunismu, Brno 1999 14. Tomášek, Dušan, Pozor cenzurováno! aneb Ze života soudružky cenzury, Praha, 1994. 15. Schulz, W.-Hagen, L.-Scherer, H.-Reifová, I.: Analýza obsahu mediálních sdělení. Karolinum, Praha 1998. 16. Michael Stürmer: Německo 20. století ; [překlad Petr Fantys], Praha : Svojtka & Co., 2005 17. Jiří Kučera: Německo a Evropa. Praha : Siréna, 1991 18. Ferdinand Seiny: Německo a Češi : Dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy. Praha. Academia, 1996 114
19. Jiří Musil, Zdeněk Suda: Německo 1995: Bilance a výhledy. Praha. Aleko, 1995 20. Cyril Buffet: Berlín. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1999 21. Jan Hendl: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha. Karolinum. 1999 22. Jan Hendl: Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha. Portál. 2005 23. David Silverman: Ako robiť kvalitatívny výzkum. Bratislava. Ikar. 2005 24. Corbinová, Strauss: Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice. Albert. 1999 25. Zuzana Kusá: Kvalitatívna analýza údajov. Bratislava. Univerzita Komenského. 1992 26. Vladimír Hudec. 30 let socialistické žurnalistiky. Vydavatelství Novinář. Praha. 1975 27. Milena Beránková. Tisk pro dělníky a první dělnické časopisy. 3. díl. SPN n. p. Praha 1977 28. B. Osvaldová, J. Halada a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Libri. Praha 2002 29. V. Dolejší. Noviny a novináři. NPL. Praha 1963 30. Kolektiv autorů z UK Praha, FSV. Ztraceni v davu. Matfyzpress. Praha 2005 31. Josef Staněk. Německý demokratický tisk. Novinářský studijní ústav. Praha 1957 32. I. Reifová a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Portál. Praha 2004
14.2 Německo-jazyčná literatura 1. Sankt Augustin: Deutschland. 1949 bis 1999, Band 3.Siegler Verlag, 2000 2. Harald Steffahn: Deutschland : Von Bismarck bis heute. Stuttgart : KlettCotta, 1990 3. Thomas Flemming: Die Berliner Mauer : Geschichte eines politischen Bauwerks. Berlin. be.bra Verlag , 2004 4. Manfred Görtemaker. Kleine Geschichte der Bundesrepublik Deutschland. Beck. München 2002 5. Gerhard Keiderling. Berlin 1945 – 1986. Geschichte der Hauptstadt der DDR. Dietz. Berlin 1987 6. H. G. Lehmann. Deutschland Chronik 1945-1995. Bouvier Verlag. Bonn 1995
115
7. Dietrich Staritz. Die Gründung der DDR. Deutscher Taschenbuch Verlag. München 1995 8. Christian Bremen: Die Eisenhower-Administration und die zweite Berlin-Krise 1958-1961. Berlin : de Gruyter, 1998 9. Martin Vogt: Deutsche Geschichte. J. B. Metzler Verlag. 1994 10. Eberhard Wilms: Deutschland seit 1945. Cornelsen Verlag. Berlin. 1995 11. Helmut M. Müller: Deutsche Geschichte in Schlaglichten. F. A. Brockhaus. Leipzig. 2002 12. Werner Conze, Volker Heutschel: Deutsche Geschichte. Ploetz Verlag. Freiburg. 1996 13. Bruno Jahn: Die deutschsprachige Presse, Band 2. K. G. Saur. München. 2005 14. Christoph Drösser. Fernsehen. Rowohlt Taschenbuch Verlag. Hamburg 1995 15. Udo Michael Krüger. Programmprofile im dualen Fernsehsystem 1985-1990. Nomos Verlagsgesellschaft. Baden-Baden 1992 16. Ulrich Kröll. Masenmedien und Geschichte. Regensberg Verlag. Münster 1989 17. Jobst Plog. ABC der ARD. Nomos Verlagsgesellschaft. Baden-Baden 1994 18. Hermann Meyn. Massenmedien in der Bundesrepublik Deutschland. Volker Spiess Verlag. Berlin 1996 19. R. Leipzig. Fragebogen: Zensur. Reclam Verlag. Leipzig 1995
14.3 Video dokumenty 1. Cannes Stöhr: Berlin is in Germany. [videozáznam] Goethe institut. 2003 2. Robin Lautenbach. Kalter Krieg und Propaganda. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 3. Jens Nicolai. Beton und Stacheldrath. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV 4. Thomas Heisse. Geheimnisdienste und Spione. [videozáznam] Norddeutsche Rundfunk & Studio Hamburg 1999. Spiegel TV
116
14.4 Internetové zdroje 1. NATO, článek 5 /online/ http://www.nato.int/docu/basictxt/treaty.htm 2. Projev J. F. Kennedyho, Berlín 1963 /online/ http://www.berlin.de/rubrik/hauptstadt/geschichte/kennedyrede.html 3. Historie TV vysílání v SRN /online/ http://www.mdr.de/mdr-info/3937538.html 4. Cenzura v SRN /online/ http://www.unileipzig.de/~sozio/content/site/wiss_arb/231.pdf 5. 5. článek ústavy SRN z 23. května 1949 /online/ http://www.demokratiegeschichte.eu/fileadmin/user_upload/Material/Grundrecht e_des_GG_1949__Material_.pdf 6. Historie deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung /online/ http://fazarchiv.faz.net/FAZ.ein 7. Historie deníku Süddeutsche Zeitung /online/ http://www.sueddeutscherverlag.de/index.php?idcat=110&page=4&genimg=1 8. Historie deníku Die Welt /online/ http://www.axelspringer.de/inhalte/angebot/frame.htm 9. Historie deníku Berliner Zeitung /online/ http://www.berlinonline.de/berlinerzeitung/ 10. Historie deníku Neues Deutschland /online/ http://www.neues-deutschland.de/kontakt/9
14.5 Periodika 1. Frankfurter Allgemeine Zeitung ročník 1961 2. Die Welt ročník 1961 3. Süddeutsche Zeitung ročník 1961 4. Neues Deutschland ročník 1961 5. Berliner Zeitung ročník 1961 6. Rudé Právo ročník 1961 7. Der Tagesspiegel ročník 1946
117
Seznam příloh Obr. 1: Státy začleněné do Marshallova plánu a výše dotací (obrázek/graf) Obr. 2: Evropské členské státy NATO podle roku přistoupení (obrázek) Obr. 3: Členské státy Varšavské smlouvy (obrázek) Obr. 4: Výstavba Berlínské zdi (fotografie) Obr. 5: Výstavba Berlínské zdi (fotografie) Obr. 6: Plánek Berlínské zdi (mapa) Obr. 7: Umírající Peter Fechter u Berlínské zdi (fotografie) Obr. 8: Východoněmecký voják utíká do západního Berlína (fotografie) Obr. 9: Kennedy při projevu v Berlíně, léto 1963 (fotografie) Obr. 10: Ponurá ulice u Berlínské zdi (fotografie) Obr. 11: Berlínská zeď na Postdamském náměstí (fotografie) Obr. 12: Strážní věž (fotografie) Obr. 13: Betonový panel pro stavbu Berlínské zdi (schéma) Obr. 14: Berlínská zeď s cedulí „Opouštíte americký sektor“ (fotografie) Obr. 15: Proslulý hraniční přechod mezi východním a západním Berlínem – „Checkpoint Charlie“ (fotografie) Obr. 16. Berlínská zeď u Brandenburské brány (fotografie) Obr. 17: Pohled do „území nikoho“ za Berlínskou zdí (fotografie) Obr. 18: Berlínská zeď s graffiti (fotografie) Obr. 19: Demonstrace za svobodu tisku, SRN 1962 (fotografie) Obr. 20: Prohledávání redakce časopisu Spiegel, SRN 1962 (fotografie)
118
Přílohy
Marshallův plan Obr. 1
Členské státy NATO Obr. 2
119
Členské státy Varšavské smlouvy Obr. 3
Výstavba Berlínské zdi Obr. 4
120
Výstavba Berlínské zdi Obr. 5
Plánek Berlínské zdi Obr. 6
121
Umírající Peter Fechter Obr. 7
Východoněmecký voják utíká do západního Berlína Obr. 8
122
Kennedy při projevu v Berlíně, léto 1963 Obr. 9
Ponurá ulice u Berlínské zdi Obr. 10
123
Berlínská zeď na Postdamském náměstí Obr. 11
Strážní věž Obr. 12
124
Betonový panel pro stavbu Berlínské zdi Obr. 13
Berlínská zeď s cedulí „Opouštíte americký sektor“ Obr. 14
125
Proslulý hraniční přechod mezi východním a západním Berlínem – “Checkpoint Charlie” Obr. 15
Berlínská zeď u Brandenburské brány Obr. 16
126
Pohled do ”území nikoho” za Berlínskou zdí Obr. 17
Berlínská zeď s graffiti Obr. 18
127
Demonstrace za svobodu tisku, 1962 Obr. 19
Prohledávání redakce časopisu Spiegel, 1962 Obr. 20
128