UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky

Historie a současnost Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově

Karel Herink

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Ivo Syřiště, PhD. Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství praktického vyučování a odborného výcviku

2014

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce na téma Historie a současnost Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Veškerou literaturu a použité prameny, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Dále prohlašuji, že tato bakalářská práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Dobříši 7. dubna 2014

Karel Herink …………………………………

Poděkování Rád bych touto cestou vyjádřil poděkování panu PhDr. Ivo Syřišťovi, Ph.D. za jeho cenné rady při vedení mé bakalářské práce. Rovněž bych chtěl poděkovat ředitelce Střední uměleckoprůmyslové školy a vyšší odborné školy v Turnově paní Ing. Janě Rulcové, která mi umožnila nahlédnout do archivních materiálů školy. Dále pak slečně Mgr. Jarmile Musilové za jazykovou korekturu.

Anotace Bakalářská práce mapující historii Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově v době jejího založení v roce 1884 až do dnešní doby. Školy procházející světlými i temnými obdobími českých dějin. Zabývá se podmínkami vzniku, každodenní prací učitelů i studentů, významnými osobnostmi spojenými s tradičními řemesly regionu, těžbou a zpracováním drahých kamenů.

Klíčová slova: region, historie, školství, řemeslo, drahé kameny

Annotation Bachelor degree thesis maping History and present of the Secondary school of the Applied Arts in Turnov from the time of its establishmen in 1884 until today. School went through dark and bright times of Czech history. Bachelor degree conserns origin conditions, every day teachers and students work, important persons conected with traditional region craft, extraction and processing of precious gems.

Key words: region, history, school system, craft, precious stones

OBSAH 1

ÚVOD……………………………………………………………………………………7

2

VÝVOJ ODBORNÉHO ŠKOLSTVÍ NA ČESKÉM ÚZEMÍ................................... 8 2.1.

Počátky učňovského školství do roku 1848 ............................................................ 8

2.2.

Soustava odborného školství v letech 1848 – 1918 ................................................ 9

2.3.

Vývoj odborného školství v období 1. republiky 1918 – 1938.............................. 12

2.4.

Zákon o jednotné škole – 1948 ............................................................................ 13

2.5.

Státní pracovní zálohy 1952 – 1957 ..................................................................... 13

2.6.

Jednotné řízení učňovského školství 1958 – 1970 ................................................ 15

2.7.

Vývoj odborného školství po roce 1989 ............................................................... 16

3

HISTORIE UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ V LIBERECKÉM KRAJI .................. 18

4

NEROSTNNÉ BOHATSTVÍ V OBLASTI TURNOVSKA .................................... 20

5

4.1.

Český granát ........................................................................................................ 20

4.2.

Použití českého granátu v lidové kultuře .............................................................. 22

4.3.

Turnov – centrum broušení a zpracování českého granátu .................................... 23

4.4.

Vývoj turnovského kamenářství v 19. století........................................................ 23

VZNIK ODBORNÉ ŠKOLY V TURNOVĚ............................................................ 26 5.1.

6

Nová budova školy .............................................................................................. 27

HISTORIE ŠKOLY V RŮZNÝCH OBDOBÍCH ................................................... 28 6.1.

Pod vládou Rakousko – Uherské orlice 1884 – 1918............................................ 28

6.1.1.

Školní rok 1894 – 1895................................................................................. 29

6.1.2.

Školní rok 1898 – 1899................................................................................. 31

6.1.3.

Školní rok 1900 – 1901................................................................................. 33

6.1.4.

Školní rok 1909 – 1910................................................................................. 35

6.2.

Doba nových očekávání a mračna nad Evropou 1918 – 1945 ............................... 38

6.3.

Přestavba školského modelu vzdělávání 1946 – 1962 .......................................... 41

6.4.

90. léta ve znamení zásadních proměn ................................................................. 42

6.5.

Proměna školy v novém tisíciletí ......................................................................... 42

6.6.

Vývoj školy od roku 2004 – 2013 ........................................................................ 43

6.6.1.

Školní rok 2004 – 2005................................................................................. 43

6.6.2.

Školní rok 2006 – 2007................................................................................. 45

6.6.3.

Školní rok 2008 – 2010................................................................................. 46

6.6.4.

Školní rok 2011 – 2012................................................................................. 48

ZÁVĚR…………………………………………………………………………………….. 51 PRAMENY A LITERATURA…………………………………………………………… 52 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………………………………….. 54 PŘÍLOHY

1 ÚVOD Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově je jedna z mála škol s dlouholetou tradicí výuky uměleckořemeslných oborů, byla založena pro přípravu budoucích brusičů drahých kamenů a klenotníků. Podmínky vzniku byly velmi ideální, protože v té době se v oblasti Turnova a celých východních Čech objevovala veliká naleziště drahého kamene, který od té doby nese název český granát. Hned záhy se ukázalo, že právě české granáty vynikají nejen svou velikostí, ale i výjimečnou barvou tzv. barvou holubičí krve, které nemohla konkurovat žádná jiná naleziště tohoto kamene na celém světě. Bakalářská práce mapuje historii i současnost školy, která se prezentovala nejen u nás, ale především v zahraničí, kde získávala prestižní ocenění, nejen pro svou výjimečnou orientaci v průmyslu, ale i zásluhou významných umělců, žáků a pedagogů té doby. Granátové šperky i rytecké práce mistrů brusičů zaplavovali trh a svět jimi byl okouzlen. To dokazuje i umístění na prestižních světových výstavách v Evropě a Americe. Cílem bakalářské práce je vtisknout a oživit tradiční hodnoty řemesel, na které se v dnešních hektických dobách zapomíná a připomenout výjimečnost uměleckých počinů našich předků.

7

2 VÝVOJ ODBORNÉHO ŠKOLSTVÍ NA ČESKÉM ÚZEMÍ

2.1.

Počátky učňovského školství do roku 1848

Vznik prvních učebních zařízení, v nichž se projevují prvky nového pojetí přípravy učňů k povolání, můžeme u nás klást zhruba až do poloviny 18. století. Je to výsledek společenské aktivity lidí, kteří se snaží, ať už z jakéhokoliv důvodu vědomě či nevědomě prvky tohoto výrobního způsobu prosadit. Dosavadní forma zaučování, v podstatě velmi podobná cechovní přípravě, však postupně přestávala vyhovovat zvyšujícím se nárokům na úroveň bezprostředního výrobce a mnohdy nebyla rentabilní. Od poloviny 18. století se začaly ozývat hlasy požadující zřízení prádelnických a tkalcovských škol, a to alespoň v některých obvodech Čech. Prvním pokusem byla prádelnická škola, kterou zřídil hrabě J. L. Chamaré roku 1755 v Prostějově pro tamější manufakturu. Byl to třídenní kurz manuálního výcviku, v němž se učilo vždy po dvou přadlenách ze 7 panství (tzv. prádelnického obvodu) za vedení zkušeného prádelnického mistra. Obdobný provoz měla mít později také škola tkalcovská. Na základě tohoto pokusu byl 27. listopadu 1765 vydán patent, který nařizoval, aby ve všech královských městech Čech a Moravy byly zřízeny čtyřtýdenní prádelnické školy. Města měla pro školy poskytnout budovy a stát se zavazoval, že bude přispívat z komerční pokladny na plat učitele a stravné žáků. Do těchto škol byli zařazováni především nezletilí tuláci, chudé děti a sirotci. Necelý rok po vydání patentu o prádelnických školách vyšlo nařízení, podle něhož měly být zakládány školy tkalcovské podle stejných zásad. Komerční pokladna měla rovněž hradit plat učitele a stravné žáků. Po vydání patentu z roku 1767 nastala vlna základních prádelnických a tkalcovských škol. Mezi prvními z nich patřila škola hraběte Antonína Chamaré, pro nově zřizovanou manufakturu na výrobu bavlněných tkanin. Další školy vznikly na Litoměřicku zásluhou komerčního komisaře Eberla, dále v Rychnově, v České Kamenici, v Chebu, na Chodsku, tedy převážně v německé oblasti Čech. V roce 1774 byly při triviálních školách zřízeny tzv. nedělní nebo opakovací školy, které byly povinné pro všechny učně až do vyučení a pro ostatní mládež až do 20 roku věku. Jak sám název napovídá, vyučovalo se v těchto školách vždy v něděli, a to asi 2 – 3 hodin. Odborná teorie byla ve vyučování těchto škol zastoupena jen velmi v malém měřítku. Nedělní tzv. opakovací školy lze v jistém smyslu pokládat za předchůdce živnostenských škol pokračovacích. Devadesátá léta 18. století 8

jsou u nás označována jako počátek průmyslové revoluce, jako počátek přechodu od manufakturní výroby ke strojové výrobě tovární. Byl to počátek procesu, který se projevoval v různých odvětvích výroby rozdílnou intenzitou a rozdílným tempem. Hlavním prostředkem průmyslové revoluce byl parní stroj, avšak již předcházející stroje na vodní, popřípadě větrný pohon signalizovaly její zárodečné období. Slibnému rozvoji průmyslové i zemědělské výroby po porážce Napoleona napomáhal rozvoj přírodovědy a počátky technických věd. Již roku 1806 byla na návrh Fr. J. Gerstnera založena v Praze, jako první ve střední Evropě, polytechnická škola po vzoru francouzské École polytechnique. Roku 1829 vypracoval hrabě Ditrichstein návrh na zřízení Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, který byl brzy poté schválen. Dne 1. března 1833 zahájila Jednota v čele s hrabětem J. R. Chotkem svou činnost. Jednota měla zásluhu na nejen o rozvoj řemesel, průmyslu a techniky, ale i o počátky průmyslového školství. V roce 1835 byl realizován návrh na zřízení první české průmyslové školy na Zbraslavi. 1

2.2.

Soustava odborného školství v letech 1848 – 1918

Klíčový význam pro vývoj školství bylo zrušení roboty za náhradu, které bylo vyhlášeno 7. září 1848. Tímto opatřením, i když nebylo prosazeno bezplatně, byla zasazena rána feudálního výrobního způsobu. Vídeňská vláda a panovnický dvůr se zprvu zalekly revoluční vlny, přesto během Bachova absolutismu, který byl reakcí na rok 1848, sílila snaha prosazovat hospodářské a školské reformy. Světová výstava, pořádaná roku 1851 v Londýně, ukázala vítězství francouzského řemesla a průmyslu, které již dávno ovládly světový trh. Proto se pokračovalo v hledání adekvátní formy učebního zařízení. Odborného školství, ovšem jiýž ve spojení se zvýšeným vzděláním základním. Pedagogičtí pracovníci jezdili do ciziny, aby sbírali zkušenosti v tomto směru. Mezi současníky se širším rozhledem patřil ministr osvěty hrabě Lev Thun, který roku 1851 podal návrh na úpravu základního a technického vzdělávání. Důležitou roli měli reálné školy, které začali vyvíjet ve třicátých letech 19. století z normálních škol, a to podle plánu z 21. ledna 1804. Jejich obsah byl zaměřen, jak již název napovídá, především na tzv. reálie. První reálná škola vznikla roku 1833 1

Černohorský, Z., 1973, str. 9 – 22 9

v Rakovníku, druhou založila německá Průmyslová jednota roku 1837 v Liberci. O reálných školách ve vlastním slova smyslu nemůžeme mluvit až do roku 1851. Tyto školy měly dva stupně – nižší (první tři třídy) a vyšší (celkem 6 tříd). Byly určeny pro děti řemeslníků a zároveň připravovaly pro vysokoškolské studium technických oborů. Roku 1867 byly tyto školy reorganizovány a zaměřeny především na svůj původně druhý úkol, na přípravu pro vyšší technické studium. Centrálizační snahy v hospodářské oblasti vyvrcholily vydáním živnostenského řádu v prosinci 1859. Základem byla podle něho hospodářská jednota, kterou se stala živnost. Cechovní zřízení bylo zrušeno. Živnosti pak byly rozděleny na řemeslné, koncesované a svobodné. Byla stanovena práva a povinnosti majitelů živností, živnostenských společenstev a obchodních živnostenských komor. Hlavní význam však mají ustanovení o učebním poměru. Učební doba byla stanovena v rozmězí 2 – 4 roky. V tomto rozmezí měla společenstva vymezit hranici učební doby, která má být konkrétně stanovena učební osnovou. Ustanovení živnostenského řádu o povinné návštěvě školy pro průmyslové vzdělání. Na jedné straně je vlastní výcvik učně v živnosti, na druhé straně pak návštěva školy, většinou úplně oddělené od dílny, kde se výcvik realizuje. Jedině pozdější tzv. odborné školy a některé odborné pokračovací školy živnostenské tento dualismus překonaly. Na ustaovení živnostenského řádu, týkající se školní docházky, navazuje a doplňuje je ministerské nařízení z 15. června 1864 které na návrh ministra Thuna schválila vláda, ale k jehož realizaci opět nedošlo. V tomto nařízení byl stanoven učební cíl a vytičena organizační opatření pro opakovací a pokračovací školství. Opakovací a pokračovací školství mělo být spojeno s obecnou školou denní, v některých případech se školami hlavními, samostatnými nebo podreálkami (nižšími reálnými školami), a to každou neděli a svátek po dvou hodinách, s kreslením pak po třech hodinách. V roce 1857 se Průmyslové jednotě podařilo otevřít v budově pražské reálky první českou průmyslovou školu v Praze, kterou podporovali Karel Havlíček Borovský a František Ladislav Rieger. Po otevření zde bezplatně vyučoval Jan Evangelista Purkyně. Vyučovalo se v ní ve všedních dnech večer a v neděli celkem 18 hodin týdně. Vyučování v průmyslových školách pokračovacích probíhalo sedm měsíců v roce, průměrně po šesti hodinách týdně. V přípravném kursu se vedle kreslení probíraly znalosti z oblasti trivia, v dalších dvou až třech ročnících odborné kreslení a základy měřičství. Na přelomu 19. a 20. století se rakouské odborné školství pohybovalo vysoko nad německými a priskými školami. Vytvořila se soustava odborného školství, kterou v osmdesátých letech 19. století tvořily: 10



Úplné školy odborné nižší a vyšší



Neúplné školy odborné



Školy pokračovací

V roce 1885 přistupují k uvedeným školám soustavy odborného školství ještě tzv. všeobecné školy řemeslnické. Do těchto škol byly přijímání chlapci, kteří ukončili 12. rok věku a absolvovali 6. ročník obecné školy alespoň s dostatečným prospěchem. Rok 1891 byl považován za jeden z významných mezníků hospodářského vývoje v našich zemích, protože se v tomto roce v Praze konala Jubilejní průmyslová výstava, která byla přehlídkou rozvoje českého průmyslu, ale i pokus o využití nových vynálezů. Zvláštní oblastí pokračovacího školství bylo tzv. dívčí školství. První krok v tomto směru byl učiněn v manufakturách a pokračovalo se i v továrnách. Nárok na vzdělání však ženy zpočátku neměly. Ikdyž se začali osamostatňovat ze své závislosti na mužích, působila zde i tisíciletá tradice stále velmi silně. Říšský zákon ze 14. května 1869 mluví sice o možnosti zakládat pro dívky učebné kursy pro všeobecné další vzdělání, ale stát se o tuto školskou oblast nestaral. Pokus o rámcové vytičení učebního cíle měl být učiněn novelou živnostenského řádu ze dne 5. února 1907, který se týká tovaryšské zkoušky při řemeslných živnostech a který dolňuje výnos ministerstva obchodu ze dne 21. prosince 1907, ve kterém bylo stanoveno nebo spíše doporučeno, jak by měla probíhat tato zkouška. Rok 1914 byl rokem připrav na první světovou válku. Do popředí se dostávají zvláštní odvětví průmyslu jako jsou strojírenství, zbrojařský průmysl. Do odborného školství, tak jak bylo vytvořeno v osmdesátých letech 19. století se již nezasahuje. Nejvíce byly válkou zasaženy žívnostenské školy pokračovací, a to bez rozdílu, zda šlo o školy odborné nebo všeobecné. Většina pokračovacích škol byla zrušena a odborní učitelé byli povoláni plnit svou vojenskou povinnost. Množství raněných, kteří se vrátili z fronty do zázemí, vyvolalo nutnost přechodného opatření, které bylo také roku 1915 realizováno. Šlo o tzv. školy pro válečné poškozence, které byly od uvedeného roku zakládány a přetrvaly ještě několik let po válce. Byly zrušeny roku 1922.2

Černohorský, Z., 1973. Str. 27 – 43

2

11

2.3.

Vývoj odborného školství v období 1. republiky 1918 – 1938

Rozpad Rakousko – Uherské monarchie mělo za následek vznik nových států jako např. Československé republiky. Hospodářské podmínky nové republiky nebyly nikterak optmistické. Válka urychlila nejen přeměnu průmyslu, ale i proměnu celého hospodářství. Je jasné, že bouřlivý rozvoj národního hospodářství musel mít vliv na společenskou oblast, která s rozvojem hospodářství a zejména průmyslové výroby přímo nebo zprostředkovaně, ale rozhodně těsně souvisí je soustava odborného školství. Československá republika spolu s ostatními institucemi v podstatě přejala rakouskou soustavu odbornhé školství tak, jak ji po válce habsburská monarchie zanechala. Školským pracovníkům se podařilo přičlenit odborné školství zpět k ministerstvu školství. V prvním desetiletí trvání samostatné republiky došlo k rozvoji kvantitativního pokračovacího školství. Nejlépe to vystihují číselné údaje. Ve školním roce 1918 - 1919 bylo 700 polračovacích škol s 57 180 žáky, pak se jejich počet ve školním roce 1926 - 1927 zvýšil již na 1889 učebních zařízení se 172 018 žáky. Velký význam bylo vydání žívnostenského řádu v roce 1924, který měl snahu, aby normy v oblasti výchovy a vzdělávání učňů odpovídaly novelizovanému znění živnostenského řádu. Mezi pokračovacími školami měly nejvyšší úroveň školy, zpravidla odborné, zřízené jako organická součást vyšších průmyslových a odborných škol. Dívčí školství převzalo krátce v roce 1918 do své zprávy ministerstvo školství a národní osvěty. Ženy se pozvolna začaly prosazovat i jinde, než jak tomu bylo v tradičních ženských povoláních. V roce 1920 byly vytvořeny tzv. dívčí odborné školy rodinné a pokračovací, které byly dvouleté, poskytovaly ucelené vzdělání a stavěly se tak na úroveň ostatních odborných škol. Koncem roku 1928 vyvrcholila doba hospodářského rozkvětu demokratické republiky. Vznikaly velké monopolní společnosti jako obuvnická společnost Tomáše Bati, který pečoval o své zaměstnance a poskytnul jim i jejich dětem vzdělání. V roce 1928 byla při ministerstvu školství utvořena komise pro úpravu učebních osnov živnostenských pokračovacích škol,

která pracovala na tvorbě nových učebních osnov tak, jak to

vyžadovala nová hospodářská situace státu. Dva roky nato byla komise reorganizována a nahrazena Komisí pro didaktickou reformu živnostenských pokračovacích (učňovských) škol. Skupina expertů, kteří tvořili tuto komisi, se snažila poprvé v dějinách našich zemí zařadit učňovské školství do celoškolské soustavy. Učňovské školství mělo navazovat na

12

jako třetí stupeň na obecnou a měšťanskou školu, na první dva stupně, které poskytovaly zákonem předepsané všeobecné základní vzdělání. 3

2.4.

Zákon o jednotné škole – 1948

Únor 1948, kdy se rozhodovalo o charakteru naší republiky po druhé světové válce a o jejím dalším vývoji, není jen mezníkem z politického a sociálního hlediska, ale i z hlediska hospodářského a kulturního. Byly vytvořeny podmínky i pro urychlený rozvoj naší školské soustavy včetně učńovského školství. Zákon č. 95/1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství je nesporným mezníkem ve vývoji československého školství. Zákon zavádí tzv. národní školu jako školu 1. stupně a tzv. střední školu jako školu 2. stupně. Tyto školy na sebe na sebe bezprostředně navazují a jsou povinné pro veškerou mládež do 15 let. Na tento základ navazují pak tzv. školy třetího stupně, mezi nimiž zaujímají důležité místo základní odborné školy. Tyto povinné školy stojí nyní právně na stejné úrovni jako školy výběrové – gymnázia, reálná gymnázia a výběrové odborné školy. Zákon číslo 95 nabyl účinností na celém území republiky dnem 1. září 1948. Obecné základy, vyhlášené spolu s učebními plány a učebními osnovami pro mateřské školy, základní školy, střední školy, gymnázia a reálná gymnázia uvádějí naši školu poprvé v dějinách joko školu politickou, i když základy pro to byly vytvořeny již v sociálně politické struktůře našeho státu v letech 1945 – 1946.4

2.5.

Státní pracovní zálohy 1952 – 1957

Rok 1952 přichází ve znamení velkých změn ve vývoji učňovského školství. Požadavek zařazovat do výrobního procesu zejména v preferovaných odvětvích našeho národního hospodářství stále nové pracovní síly vyvíjí tlak na vytvoření soustavy státních pracovních záloh. Napomáhá tomu i nová i nová metoda řízení a plánování národního hospodářství. Jak víme, snaha vybudovat soustavu učilišť státních pracovních záloh se u 3

Černohorský, Z., 1973. Str. 44 – 53

4

Černohorský, Z., 1973. Str. 78 – 80 13

nás prosazovala prakticky od roku 1945 a po únorových událostech 1948 stále sílila. Uskutečňování této směrnice na sebe nedalo dlouho čekat. Připravovaly se právní podklady a práce na nich byla dokončena zřízením ministerstva pracovních sil v září 1951. Vydáním a především realizací těchto dokumentů se vytvořila v ěeskoslovenském učňovském školství proti dosavadnímu jednotnému stavu dosti složitá situace. Dobíhají totiž ještě střediska pracujícícho dorostu (byla zrušena roku 1954), vedle nich a vlastně na jejich organizačním základě se utváří soustava učilišť státních pracovních záloh pro preferované obory. Základní odborné školy, které byly v roce 1954 nahrazeny učňovskými školami, vychovávají dorost v preferovaných výrobních a částečně i výrobních oborech a konečně mládež vystupuje přímo do zaměstnání a svou kvalifikaci může získat v rámci závodních škol práce. Z právního hlediska byla mládež vychovávána k povolání: 

v žákovském poměru – učiliště státních pracovních záloh;



v učebním poměru – střediska pracujícího dorostu nebo pracoviště v komunálních, družstevních a národních podnicích a základní odborné školy a na ně navazující závodní učňovské a učňovské školy.



v pracovním poměru

Důvody, které vedly k vybudování sítě nových učilišť v soustavě státních pracovních záloh – vyplývají z krityky chyb a nedostatků předcházející soustavy, kterou uvádí usnesení strany a vlády. V podstatě lze shrnout tyto chyby a nedostatky do následujíchc sedmi bodů. 

střediska pracujícícho dorostu připravovala kvalifikované dělníky pouze pro závod, jehož byla součástí;



některé závody nemohly v důsledku vzrůstajících výrobních úkolů věnovat školení pracujícího dorostu náležitou péči;



výběr výchovných pracovníků ve střediscích pracujícícho dorostu nebyl na výši (nízká odborná kvalifikace a malá pedagogická příprava);



učňovské dílny nebyly vhodně vybaveny;



docházelo k nesouladu mezi teoretickým vyučováním ve škole a praktickým školením v dílně;



byl značný nedostatek učeben a metodických pomůcek;



absolventi středisek pracujícho dorostu byli zaměstnáváni nehospodárně, nebyla jim věnována náležitá péče, a proto docházelo k fluktuaci mladých dělníků.

14

Úkolem jednotně řízené sítě nových učilišť bylo vytvoření předpokladů pro odstranění uvedených nedostatků a chyb a zvýšení úrovně výchovné práce – ovšem jen v preferovaných oborech. Úkolem tohoto jednotného celku bylo vychovat z řad mládeže zpravidla od 15 let kvalifikované dělníky jako pracovní zálohy pro ta preferovaná hospodářská a odvětví, která měla stanovit vláda. Aby dosáhla tohoto cíle, poskytovala učiliště státních pracovních záloh svým žákům bezplatně odborné technické a všeobecné vzdělání a politickou, kulturní, tělesnou a brannou výchovu. 5

2.6.

Jednotné řízení učňovského školství 1958 – 1970

Dříve uplatńovaná hospodářská politika v předcházejícím období ovlivňovala silně vývoj školství a především školství učňovského především ve výchově pracujícího dorostu v preferovaných hospodářských odvětvích. Pak se tato politika v období od roku 1957 projevuje rovněž dosti silně, i když pochopitelně s jiným zaměřením. Dříve uplatńovaná hospodářská politika vedla v druhé polovině padesátých let k postupnému odčerpávání finančních rezerv, jenž mělo za následek omezování nákladů. To se v plné míře začalo projevovat v učńovském čkolství, a to ještě v soustavě státních pracovních záloh. Teprve zrušení ministerstva státních pracovních sil a jejich oblastních práv na celém území republiky v druhém pololetí 1957 a převedení veškerého učńovského školství pod řízení a koordinaci a kontrolu ministerstva školství. Prvním významnější opatření se týká změny a doplnění seznamu povolání učňovských škol. Celkový počet povolání (oborů) se zvýšuje z 220 na 249 a mění se i jejich vnitřní struktura. V souvislosti se změnami uvnitř výchovně vzdělávacho procesu v učebních zařízeních muselo dojít a také došlo na obsah a organizaci odborného výcviku. Celý ciklus odborného výcviku je nyní rozdělěn na přípravné období a období odborného rozvoje. Významná úloha v tomto reformním procesu byla uložena studijnímu a informačnímu ústavu odborného školství v Praze, který mění své poslání a postupně se přetváří v Ústav odborného školství v Praze. Činnost tohoto ústavu se soustřeďuje na zkoumání, zpracování, navrhování a ověřování předpokladů pro řešení základních otázek výchovy a vzdělávání na školách a učilištích, učebních podkladů a učebních pomůcek. Tím tvoří ústav nejen zázemí, ale plní úlohu významného pomocníka ministerstva školství a kultury v reformní činnosti, jejímž 5

Černohorský, Z., 1973. Str. 98 – 102 15

vyvrcholením v oblasti učňovského školství bylo vydání učńovského zákona. Učňovský zákon, který byl vydán 12. prosince 1958 sjednocuje vývoj učňovského školství. Protože se měl učební poměr realizovat podle nové soustavy učebních oborů již od učebního roku 1965 – 1966 a přestavba učebních plánů a osnov byla dokončena až v první polovině roku 1967, vyučovalo se v zařízeních pro výchovu učňů dočasně ještě podle straých osnov, upravených pro tříleté učební obory podle směrnic ministerstva školství a kultury. Teprve v roce 1966 byly nové učební plány a učební osnovy vyhlášeny a dodány učebním zařízením až příštího roku.6

2.7.

Vývoj odborného školství po roce 1989

Změna politické situace po roce 1989 měla na tzv. učňovské školství (podle současné školské legislativy střední školství poskytující vzdělání s výučním listem) pravděpodobně nejzásadnější dopady ve srovnání s ostatními typy škol a ostatními oblastmi vzdělávání: Hlavními faktory působícími v takto nově vzniklé situaci byly zejména: 

rozšíření vzdělávací nabídky související zejména s rozvojem soukromého podnikání a zaváděním nových typů odborných škol



samostatná právní existence škol včetně škol středních, která pro ně znamenala subjektivitu se všemi právy, ale i povinnostmi a odpovědností za jejich celkovou činnost, včetně marketingu i ekonomiky



důsledné uplatnění osobních svobod, včetně svobody volby v oblasti vzdělávání, která vedla k likvidaci směrného plánování při naplňování škol



uplatnění tržních principů ve školství, kdy hlavním vstupem pro činnost škol při přípravě na povolání přestala být plánovaná potřeba stabilních zaměstnání ve státních podnicích, ale variabilní a nejistá poptávka trhu práce, měnící se zejména v obdobích strukturální nezaměstnanosti v daleko kratších cyklech, než jsou školy schopny akceptovat

6

Černohorský, Z., 1973. Str. 120 - 146 16



možnost rozsáhlé kreativity při tvorbě a aplikaci vzdělávacích programů namísto do značné míry petrifikovaných centrálních osnov škol, které ovšem zejména zpočátku mělo za důsledek objektivní rezignaci na většinu kontrolních funkcí



postupné přibližování a prolínání vzdělávacích programů vedoucí v řadě případů i k integraci škol samotných. Nejzásadnější změnou pro učňovské školství bylo ovšem uplatnění novely

školského zákona 29/1984 Sb. zákonem 552/1990 Sb., kterým byly zřizovatelské funkce vůči tehdejším středním odborným učilištím přeneseny ze státních podniků před jejich privatizací na ústřední orgány státní správy, a současně tato učiliště získala ze zákona právní subjektivitu. Podnikům byla rovněž stanovena povinnost nejpozději do 30. 6. 1991 delimitovat majetek (právo hospodaření s majetkem), který v určeném období sloužil převážně pro přípravu mládeže na povolání a odborné činnosti, na ústřední orgány státní správy a jejich prostřednictvím na samostatné střední odborné učiliště. Při přijetí zákona 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), resp. zákona 131/2000 Sb. 7

UČŇOVSKÉ ŠKOLSTVÍ – SITUACE PO ROCE 1989. [Online] . [2014] Dostupné z: http://www.remeslozije.cz/o-projektu/ucnovske-skolstvi/situace-po-roce-1989

7

17

3 HISTORIE UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ V LIBERECKÉM KRAJI Liberecký

kraj

je

regionem

s pozoruhodně

hustou

sítí

středních

uměleckoprůmyslových škol a učilišť obdobného zaměření. Řada z nich má tradici začínající hluboko v minulosti. Například sklářská škola v Kamenickém Šenově vznikla již v roce 1856 a je nejstarší školou svého tytu na světě. Novoborská je sice o čtrnáct let mladší (založena 1870), ovšem počátky uměleckého školství v této lokalitě bychom mohli najít již v roce 1763. Tehdy se totiž s ohledem na potřeby místní sklářské výroby začali vyučovat na tamějším piaristickém gymnáziu také zcela nové předměty kreslení a modelování. Pozdější bouřlivý rozvoj průmyslu v severočeské oblasti si vynutil vznik řady dalších odborných škol specifického zaměření v Turnově (1869 a 1884), v Jablonci nad Nisou (1880) a jinde. Kolem roku 1900 jich někdejší liberecká obchodní a živnostenská komora měla v registru přes dvacet. Některé z nich, zejména textilního zaměření, v průběhu času zanikly, nově se však objevily ve dvacátém století další vzdělávací instituce, kde se vyučuje dodnes – především sklářská škola v Železném Brodě (1920) a odborná učiliště v Novém Boru (1947) a v Jablonci nad Nisou (1955). Na těchto školách působili mnozí vynikající pedagogové a výtvarníci, kteří společně se svými žáky přispěli k vysoké úrovni uměleckoprůmyslové tvorby na severu Čech. Zejména ve složité situaci po druhé světové válce přinesly tyto školy zásadní podněty pro další vývoj československého skla, bižutérie a šperků a oborů zabývajících se zpracováním kovů a kamenů. Navíc vychovali řadu skvělých umělců, kteří přispěli k dobrému jménu československé výtvarné kultury doma i v cizině. Navzdory tomu se počátkem padesátých let rozhodli komunističtí ideologové utlumit a později zastavit činnost některých severočeských uměleckých škol. V roce 1951 byla uzavřena bižuterní škola v Jablonci nad Nisou, o rok později jí následovala sklářská škola v Kamenickém Šenově, v roce 1954 byla zrušena výtvarná větev ve sklářské škole v Novém Boru. V Železném Brodě i jinde výrazně posílili technologické podněty na úkor uměleckých. Po čase se ukázalo, že to byla rozhodnutí unáhlená, krátkozraká a nešťastná. Budoucí vývoj si vyžádal postupné znovuotevření zlikvidovaných škol a nezbytné posílení výtvarných oborů.

V současné

době

působí

na

severu

Čech

v podstatě

sedm

středních

uměleckoprůmyslových škol a učilišť, jejichž zřizovatelem je Liberecký kraj. S ohledem 18

na rozlohu zdejšího regionu je to zřejmě v rámci jednoho správního celku nejvyšší koncentrace škol tohoto typu na světě. Tento primát spolu s uznávanou tradicí škol a s jejich respektovanou současnou vysokou úrovní slouží Libereckému kraji nepochybně ke cti a přispívá k jeho dobrému jménu v zahraničí. Přesto se v nedávné době objevily opětovné tendence volající po restrikci těchto škol. Argumenty tentokráte nejsou ideologické jako před padesáti lety, ale ekonomické. Nebezpečí je však stejné. 8

SYMPÓZIUM UMĚLECKOPRŮMYSLOVÝCH ŠKOL V LIBERECKÉM KRAJI. [online].[2004], s. 6 [cit. 2004-6-30]. Dostupné z: http//školství.krajlbc.cz/geFile/case:show/id:94512 8

19

4 NEROSTNNÉ BOHATSTVÍ V OBLASTI TURNOVSKA Oblast Turnovska, především pak Český ráj a Podkrkonoší patří mezi nejzajímavější oblasti v Čechách. Geologicky nejdůležitějšími lokalitami v těžbě nerostných surovin jsou oblasti mezi Turnovem – Ktovou – Mladějovem – Sobotkou a Mnichovým Hradištěm, která byla v roce 1955 vyhlášená chráněnou krajinnou oblastí jako vůbec první v Čechách. Tento rozmanitý kraj na středním toku řeky Jizery je známý hlavně díky bohatými architektonickými i přírodními poklady jako jsou zámky, hrady, tvrze nebo skalní města. Geologická stavba okolí Turnova je výsledkem vývoje i stovky let trvajícího. Nejvýznamnější lokalitou bohatou na výskyt drahokamů a polodrahokamů je Kozákov, kde se nacházeli acháty, chalcedony a jaspisy. S některými těmito drahokamy se můžeme setkat i v Praze. Právě tyto kameny byly použity na obložení kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě nebo na hradě Karlštejn. Ovšem nejžádanějším drahým kamenem z této oblasti zůstává Pyrop, který vynikal krásnou červenou barvou tzv. barvou holubičí krve, dnes ho známe pod označením Český granát.9

4.1.

Český granát

Český granát nemohl uniknout pozornosti člověka dávných věků, když už jinak ne, tak pro svou neobyčejně přitažlivou sytě červenou barvu. Nemyslíme, že by je nalézal pod Českým středohořím, kraj tam byl ještě porostlý lesy, křovinami, ale v náplavách potoků a říček se mohl nějaký objevit. Šperky z pyropů se zdobili lidé již v 10. a 11. století, jak o tom svědčí nálezy dvou bronzových rozet v Třebenicích. Bohužel jedna z údajně nejstarších památek zdobená českými granáty, tzv. kříž Přemysla Otakara II. z dómu v Řezně (1261 – 1278), byl ozdoben routami z českého granátu až po opravě v roce 1695 a jediný jeho původní granát je indický almandin. Vědomost o českém granátu je také doložena zmínkami v české středověké literatuře. Rytířský epos o Alexandru Velikém z první poloviny 14. století zmiňuje „Karbunkl, jenž svieti vniž plamen“ na helmě syrského vévody Aretase. I když to není jisté, mohlo by jít o pyrop.

9

Muzeum Českého ráje Turnov, Průvodce: 1995. Str. 1 – 3 20

Rovněž známá Legenda o životě sv. Kateřiny z let 1350 až 137, dochována v opisu kolem roku 1400, se v ozdobě nebeské komnaty zmiňuje o karbunkulu mezi jinými drahými kameny. O karbunkulu se také mluví v latinsky psaném tzv. Vodňanském rukopisu z roku 1389, který sestavil a sepsal Jan Bosák z Vodňan. (Lapidarium de naturis quorandum lapidum, česky Lapidář o podstatě některých kamenů). Pojetí karbunkulu je v tomto případě spíše zaměřeno na magické působení nebo domnělé léčitelství. Překvapující je skutečnost, že v době vlády Karla IV., v době takového zájmu o drahé kameny, nebyl zachován žádný spis, ani poznámka o českém granátu. Doba panování Karla IV. se stala obdobím úplného hýření drahými kameny. České kamenářství zaznamenává zlatou éru a neobvyklý vzestup. Byla to doba velkého rozmachu zlatnického řemesla, které se vypracovalo na jedno z prvních míst v Evropě. V 15. století a hlavně pak v 16. století pozorujeme, že zájem o granáty stoupá. Obdobně i o jiné drahé kameny. Je to všeobecná tendence doby. Vedle použití k ozdobným účelům však hodně kamenů ve shodě s mentalitou člověka těchto staletí je používáno k léčitelství a sloužilo k magickým účinkům. Středověký dogmatismus nepřál pochopitelně jakémukoliv poznání přírodních zákonitostí. Prvním ucelený spis o kamenech je dílem Jáchymovského lékárníka, byl jím Georgius Agricola (1494 – 1555), vlastním jménem Jiří Bauer, význačný mineralog a montanista, jak se tehdy říkalo odborníkům v hornictví a hutnictví kovů. O drahých kamenech a granátech pojednává v obsáhlém díle De Natura Fossilium Libri X., kterou vydal nakladatel Froben v Basileji roku 1546. (volně přeloženo Deset knih o povaze kamenů). Jako první zavádí mezi kameny určitý systém. Označení český granát přísluší právem až Anselmu Boetiu de Bootovi, osobnímu lékaři císaře Rudolfa II. (1552 – 1612). V jeho díle Gemmarum et Lapidum Historia z roku 1609 se objevují poprvé „Granati Bohemici“. To už je začátek 17. Století a nastává neobyčejný rozkvět kamenářství a nebývalý zájem o český granát, pyrop z českých nalezišť, především z oblasti pod Českým středohořím. Své postavení mezi drahými kameny dosáhl pyrop právě až za vlády Rudolfa II. a komerční název český granát si podržel až po naše dny. Praha se stává nejen jedním z nejvýznamnějších evropských míst na sever od Alp, ale i centrem zpracování drahých kamenů. Císař podporoval prospektorskou činnost a budoval brusírny. Dvorní kamenáři a brusiči byli soustředěni v obnoveném a nově zřízeném Císařském mlýně na konci Královské obory v Bubenči, kde měli i speciální zařízení na broušení a vrtání českých granátů. Zpracovávali ovšem i jinou českou surovinu, zvláště křišťály, acháty, jaspisy a jejich odrůdy. Z doby Rudolfa II, je v Praze známo 42 kamenářů. Prvním brusičem kamenů v Praze, s jehož jménem je spojeno 21

i broušení českých granátů byl Hans Maier na Novém městě pražském (1563 – 1571). V roce 1590 získává privilegium na sběr a vývoz granátů Mates Krätch z Královce a v letech 1603 – 1607 Jiří Údrcký z Údrce, majitel panství třebívlického. 17. června 1603 však žádá Česká komora Jiříka Údrckého z Údrce a na Třebívlicích, aby tři granátové kameny, které vlastní, zaslal císaři. České granáty se nejen u nás brousily, ale také surové vyvážely, především do německých brusičských středisek, bádenských měst Waldkirchenu a Freiburgu a do Norimberka. Tento vývoz pokračoval až do 18. století. 10

4.2.

Použití českého granátu v lidové kultuře

Český granát má své neodmyslitelné místo v lidovém umění. Důležitou roli sehrály i výrazné vlastnosti tohoto kamene – krása, barva, magické schopnosti, které mu byly přisuzovány. Tato symbolika měla vedle poměrně častého výskytu granátu na našem území pravděpodobně vliv i na užití tohoto drahého kamene v tradičním lidovém oděvu, na výběr šperku anebo výzdobného elementu lidového oděvu. V 17. a 18. století se nejčastěji setkáváme se stříbrnými náhrdelníky z několika násobného řetízku. Výjimečné postavení mezi šperky měla tzv. spínátka k rukávcům, jejichž vývojem se velmi dopodrobna zabýval Ladislav Lábek a František Štampach. Spínatka byla účelovou součástí starších typů košilek, živůtků a kabátků. Nejjednodušší byly srdcovité spony s pohyblivým ouškem připevněná trnem či jehlou. Spony se vyráběly odléváním do hliněných forem. Po celé ploše bývala spona porytá. Výjimečnou záležitostí je užití českého granátu na čepcích tzv. zlatohlavech. Jedná se o tuhé zlaté nebo stříbrné čepce, které jsou u nás i v Německu známé jako čepce české. Některé čepce jsou pokryty ornamentem ve tvaru růží, větviček nebo mušliček. Výzdoba čepců se v průběhu jejich vývoje mnoho neměnila. Čepce tohoto typu byly součástí oblečení ke slavnostním příležitostem provdaných žen majetnější skupiny vesnického obyvatelstva. Ke konci 18. století byly přírodní granáty často nahrazovány sklem, které se

10

Granát Turnov, Pyrop. 1997. Str. 2 – 5. 22

vyrábělo v oblasti Turnovska. Pro nositele lidového oděvu byly s určitostí i dostupnější než přírodní drahokamy. 11

4.3.

Turnov – centrum broušení a zpracování českého granátu

V 18. století přebírá pomyslnou příčku v broušení českého granátu město Turnov. Pobělohorský pozvolný úpadek pražského kamenářství přenesl těžiště této řemeslné činnosti na český venkov a hlavním centrem broušení se stává Turnov, Malý Rohozec, Rovensko pod Troskami a blízké okolí. Český granát se v Turnově brousí dodnes, ačkoliv se v Podkrkonoší dlouhá léta netěžil. Granáty se brousily do tvaru rozet (routy), od 18. století též do tvaru tabulkovce, muglí a od roku 1868 i briliantu. Koncem 19. století se český granát ve špercích kombinoval s perličkami, drahým opálem a později také s olivínem, to dokládají bohaté sbírky Muzea Českého ráje v Turnově. 12

4.4.

Vývoj turnovského kamenářství v 19. století

Po roce 1819 se výrazně prosadila nová forma podnikání. Velkoobchodníci s drahými kameny, jichž podle oznámení purkmistra okresního hejtmanství působí v roce 1854 celkem 23, zaměstnávají vlastní brusiče – každý dvacet až šedesát, celkem asi osm set dělníků, jejichž počet kolísá podle potřeby. Zpráva uvádí, že kromě diamantů se ve městě brousí všechny drahé kameny, nejvíce ovšem český a tyrolský granát – ročně 10 až 12 centnýřů (tj. 560 – 680 kg) v hodnotě 50 – 60 tisíc zlatých Jeden z turnovských obchodníků s drahokamy Michal Kotler, obstarával objednávkami pro ruský trh údajně práci pro padesát zdejších brusičů. Druhá a třetí čtvrtina 19. století je právem nazývána zlatým věkem českého granátu. Po roce 1860, kdy byl vydán nový živnostenský zákon, stalo se broušení granátů a skleněných kamenů rozšířeným sezónním zaměstnáním venkovského obyvatelstva. Situaci 11 12

Granát Turnov, Pyrop. 1997. Str. 14-17 Granát Turnov, Pyrop. 1997. Str. 7 23

na Turnovsku v osmdesátých letech popisuje zpráva Okresního úřadu v Turnově odeslána zemskému finančnímu ředitelství v roce 1886. Zatímco místní obchodníci s drahokamy zaměstnávají stálé brusiče a mohou jim svěřit i zvláště náročnou práci s drahou surovinou, dojíždějí sem cizí obchodníci zaměřeni výlučně na český granát. Přidělují venkovským dělníkům surové kameny a každou sobotu pak odebírají hotové zboží. Kvalita výbrusu tím ovšem utrpěla, rozhodující však byla laciná práce nekvalifikovaných dělníků. Právě to ovšem vedlo k cenové i morální devalvaci českého granátu, který byl ke konci 19. a začátkem tohoto století ve spojení s obecnými kovy běžně užíván ve výrobě suvenýrů, drobného galanterního zboží a levných módních doplňků. Na druhé straně však součastně vznikaly reprezentativní klenotnické práce, o jejichž úroveň se staraly přední pražské dílny nebo osobnosti z okruhu odborných škol v Praze a Turnově. Od konce 20 let 19. století je granátový šperk součástí českých expozic na prestižních průmyslových, později i světových výstavách. Nechybí ani příklady, kdy český granát dosáhl k mocným a slavným tohoto světa. A tak se nádhernými soupravami mohla pyšnit například ruská carevna, která dostala soupravu z českých granátů na vídeňském kongresu v roce 1815. Prameny dokazují, že korunní princ Rudolf Habsburský koupil u velkoobchodníka F. Paclta v Turnově, v červenci 1871 drahocennou šňůru granátů pro svou sestru arcivévodkyni Giselu. Velmi známý je i granátový náhrdelník pro Sarah Bernhardtovou, dar hraběte Františka Šporka při její návštěvě v Praze roku 1888.13 Historie Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově přesahuje více, něž jedno století. Činnost školy byla za celou dobu jen dvakrát krátce přerušena, v období první a druhé světové války. Pro vznik odborné školy byly důležité dvě skutečnosti. Turnov byl od 17. století známým střediskem kamenářů. Je pravděpodobné, že již na přelomu 16. a 17. století se v Turnově a jeho okolí nacházely malé kamenářské dílny, jejichž produkce využívaly další profese uměleckých řemesel, jako zlatníci a klenotníci kolem císařského dvora Rudolfa II. Geologické procesy v okolí Turnova (Kozákov a hřeben Hamštejna) vytvořily bohatá naleziště drahých kamenů. Na jižních svazích Kozákova se nalézaly acháty, jaspisy a ametysty, na severních svazích chrysolity. Kozákovský hřeben byl východiskem do nedalekých Jizerských hor s nalezišti safírů. Sem směřovaly kroky rudolfínských prospektorů i novodobých mineralogických exkurzí. Pravidla zpracování drahých kamenů

13

Turnovec, I., Granát. str. 10-13 24

přicházejí v roce 1715 se vznikem Konfraternity svobodného kunstu štajnšnajdrovského. Přestože se kamenáři sdružili do profesního uskupení s určitými pravidly upravujícími jejich kvalifikaci, produkci, tržní vztahy, ale i bezúhonnost, nebyla tato svobodná živnost pro mnohé kamenáře hlavním zdrojem obživy. Problémem byl malý odbyt a slabá kupní síla v Turnově a jeho okolí, a proto směřovala kamenářská produkce za hranice Turnova, do Prahy a na zahraniční trhy. O skutečné průmyslové výrobě v oboru zpracování drahých kamenů můžeme hovořit až v poslední třetině 19. století díky konkurenčnímu boji turnovských velkoobchodníků s drahými kameny Františka Šlechty a Františka Krause, kteří stáli u zrodu moderních průmyslových velkobrusíren drahých kamenů. 14

14

M. Morgan, B. Jakoubě: Český ráj, Turnov 2001, str. 5 25

5 VZNIK ODBORNÉ ŠKOLY V TURNOVĚ C. k. Odborná škola pro broušení a zasazování drahých kamenů vznikla v roce 1884, jako jedna z prvních odborných škol u nás zvláštním výnosem číslo 11 695. Apelem nebyla snaha turnovských průmyslníků, ale koncepce odborného vzdělávání RakouskaUherska za účelem dosáhnout konkurenceschopnosti v oblasti umění a řemesel na evropském trhu. Velkým impulzem byly velmi dobré výsledky na světových výstavách a to především v Londýně v roce 1851 a ve Vídni v roce 1873. Začíná se ve velkém měřítku realizovat program ministerstva obchodu a ministerstva kultu, který byl zaměřen především na vyučování základních státních průmyslových i odborných škol. Snahou těchto institucí bylo dosáhnout velkých pokroků v oblasti řemeslného průmyslu. K největším rozmachům dochází v první polovině 19. století a to především v severních a severovýchodních Čechách, kde vznikaly silné řemeslné tradice. Do této doby lze datovat i vznik odborné školy v Turnově. Školní vyučování bylo zahájeno 8. listopadu 1884 v obecním domě Slávie, v Palackého ulici, který patřil turnovské obci. Učitelský sbor tvořili, ředitel školy Josef Malina, který absolvoval pražskou odbornou školu pro zlatníky a vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu, Karel Resl sochař a cizelér. V prvních letech se vyučovaly pouze teoretické a odborné předměty jako bylo modelování, kreslení a nerostopis. Do prvního školního roku bylo zapsáno celkem dvacet žáků, kteří se vzdělávali v broušení drahých kamenů. Podle výnosu č. 2088 c.k. ministerstva kultu bylo 11. listopadu 1884 povoleno zřídit zlatnický obor a zasazování drahokamů. Vyučování v těchto oborech bylo zahájeno ve školním roce 1885/1886 a dílenským učitelem pro obor zlatník, byl jmenován absolvent zlatnické školy v Praze Josef Cettel. Ve školním roce 1887/1888 byl otevřen obor rytí drahokamů. Dílenským učitelem byl jmenován Karel Zapp. V roce 1889 se ve Vídni konalo 25. výroční založení uměleckoprůmyslového muzea, kde se škola prezentovala pracemi svých žáků, sklidila velký úspěch a získala tak mezinárodní věhlas. Do učebních osnov jsou zařazovány nové předměty, jako jsou tvaroznalectví, účetnictví a německý jazyk. Pro obyvatele Turnova a blízkého okolí škola zřídila veřejnou kreslírnu a ateliér pro modelování. V roce 1893 se škola přesunula do budovy městské školy na náměstí, protože stávající budova již přestala vyhovovat podmínkám pro výuku. To si vyžádalo rozšíření specializace zlatnické dílny o granátové šperkařství, které vedl pražský zlatník Alfréd Bergmann. Zavedení nového vyučovacího předmětu – český jazyk, posílilo český ráz školy. 26

5.1.

Nová budova školy

Vedení školy v čele s ředitelem J. Maškem usoudilo, že podmínky vyučování oborů ve stávající budově jsou nemožné, proto se rozhodli požádat c.k. ministerstvo kultu a vyučování o povolení k výstavbě nové budovy. Místo pro zbudování nové odpovídající budovy byla určena lokalita v turnovské části Sklenařice, poblíž sokolovny. Výstavba nové budovy se poněkud opozdila, ale v roce 1903 byl položen základní kámen stavby, kterou navrhl pražský architekt Jaroslav Valečka. Slavnostně vysvěcena byla na začátku října 1910. Dokončovací práce na budově přesto pokračovaly i v plném provozu. Vnitřní výmalba schodiště symbolizuje několik tradičních oborů, jako jsou zasazování granátů, zlatnictví, rytí do kamenů.

27

6 HISTORIE ŠKOLY V RŮZNÝCH OBDOBÍCH

V období Rakouska- Uherska procházelo české školství velkým vývojem. Velký důraz byl kladen především na učební obory. Tím vnikla potřeba zakládat odborné školy po celém českém území. Z výročních zpráv školy za jednotlivá období se můžeme dočíst, jakým způsobem ovlivňovala a působila na své žáky a okolí. Výroční zprávy byly vydávány vždy na dvě období – tedy dva školní roky. Dozvíme se nejen počty žáků, kteří se ke studiu přihlásili, ale i jejich každodenní činnosti ve škole.

6.1.

Pod vládou Rakousko – Uherské orlice 1884 – 1918

S příchodem nového století se objevují nové umělecké směry a mění se i výtvarná tvář školy. Významnou zásluhu na rozvoji školy měl bezesporu její první ředitel Josef Malina, který na škole působil i jako pedagog, vyučoval odborné kreslení a modelování. V Roce 1899 byl do funkce ředitele školy jmenován Josef Mašek, který byl ředitelem odborné školy v Bechyni. Do funkce byl uveden 1. června 1899. Jeho první zahraniční cesta vedla na světovou výstavu v Paříži, kde provázel devět profesorů z jiných rakouských odborných škol. V létě téhož roku se škola zúčastnila svými výrobky a výtvarnými návrhy okresní výstavy odborných škol, která se konala v Liberci. Ve školním roce 1900 – 1901 kdy se v odborných předmětech školy objevují prvky secese a žáci i studenti ve svých návrzích začali využívat přírodní motivy, materiály a živočichy. C. k. ministerstvo kurzu se snažilo vyučování stále dokonale rozvíjet, proto se někteří vyučující zúčastnily různých kurzů a odborných přednášek. Stejně tak jako profesoři, snažili se i odborní učitelé rozvíjet praktické dovednosti svých studentů. Výsledky byly zřejmé, protože někteří vyučení studenti odcházeli dále studovat do Prahy na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde již řadu let působil profesor Josef Drahoňovský, vynikající rytec do drahých kamenů, nebo dále do Vídně na Uměleckoprůmyslovou školu. Vývoj školy začal slibně až do doby, než vypukla 1. Světová válka, která si vynutila ukončení. Místo studentům sloužila škola jako ubytovací zařízení pro armádu. I pedagogický sbor ovlivnila tato událost, protože někteří z vyučujících narukovali do války,

28

stejně tak jako žáci starší 18. let. Výuka byla obnovena teprve v letech 1918 – 1919 a úředním jazykem se stala čeština

6.1.1.

Školní rok 1894 – 1895

Začal 16. září 1894 ve stínu smutných událostí. Zemřel člen Habsburského domu, Jeho císařská výsost arcivévoda Albrecht. Učitelský sbor se zúčastnil bohoslužby, která se konala za přítomnosti c.k. okresního hejtmana. V novém školním roce působil na škole pedagogický sbor ve složení: Jméno a příjmení

Vyučovaný předmět

Počet týdenních hodin

c.k. ředitel

odborné kreslení a

8

působil v VIII. hodnostní

modelování

Josef Malina

třídě Vilém Čapek architekt, c.k. učitel

elementární kreslení,

působil v IX. hodnostní

kreslení podle modelů,

třídě

nauka o nádobách

Josef Cettel

praktické zlatnictví,

c.k. odborný učitel

zlatnická technologie,

působil v X. hodnostní třídě

dějiny zlatnictví

Karel Resl

počty, rýsování,


mineralogie, nauka o

působil v X. hodnostní třídě

drahokamech, český jazyk

Karel Zapp

rytí do drahokamů,


modelování, kreslení písma

22

42

26

38

působil v X. hodnostní třídě Emil Horna

broušení drahokamů a jejich

c.k. dílovedoucí

zpracování

v XI. hodnostní třídě 29

30

V tomto školním roce bylo škole přiděleno tzv. odborné kuratorium (správní výbor) ve složení předseda kuratoria pan Isidor Hák, starosta města Turnova, obchodník s drahými kameny a majitel realit, Josef Radský, lékárník, Josef Nejedlo, zástupce průmyslových odvětví a František Šlechta, zlatník a obchodník s drahými kameny jako zástupce obce Turnova. Společně s představiteli města byly jmenováni i zástupci vlády – František Strejt, c.k. okresní inspektor, Dr. Jaroslav Svoboda, advokát a Josef Malina, ředitel odborné školy. Do nového školního roku bylo zapsáno celkem 24 řádných žáků, z nich do konce školního roku setrvalo celkem 21 žáků. Mimořádně nadaných žáků bylo celkem 12. Veřejnou kreslírnu, kterou škola zřídila, navštěvovalo celkem 39 zájemců z okolí. Od placení školného byli osvobozeni všichni žáci. Z etnografického hlediska je zajímavé složení třídy. Celkem na škole studovalo 36 žáků z toho: Čechoslovanů: …………………………….35 Němců: …………………………………… 1 Katolíků: …………………………………. 36 Podporování žáků: Nemajetní žáci byli podporování z podpůrného fondu od různých firem v měsíčních částkách. Podpory se dostalo 13 žákům v celkovém obnosu 784 zlatých. K tomuto účelu přispěly15: 1. c.k. ministerstvo duchovních záležitostí a vyučování ………………

300 zlatých

2. obecní zastupitelství v Turnově ……………………

100 zlatých

3. okresní zastupitelství v Turnově …………………...

100 zlatých

4. obchodní a živnostenská komora v Liberci…………

180 zlatých

5. okresní zastupitelství v Jičíně…………….

50 zlatých

6. Česká spořitelna v Praze prostřednictvím místodržitelství ……….

20 zlatých

7. městská spořitelna v Turnově ……………………..

100 zlatých

Národní knihovna v Praze, Výroční zpráva C.k. odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a umělé zlatnictví za školní rok 1894 – 1895. Turnov 1894. str. 1 – 6. 15

30

6.1.2.


V tomto školním roce navštěvovali žáci školy tyto obory: a) Brusič drahokamů b) Rytectví do drahokamů c) Zlatnictví a klenotnictví Zápis studentů do nového školního roku probíhal v ředitelně, a to 15. září od 9 do 12 hodin dopoledne. K přijetí žáka do 1. ročníků byl vyžadován průkaz o dovršení stáří 14 roků a splnění obecné školy s dobrým prospěchem. Dále e vyžadovalo, aby byl uchazeč duševně i tělesně zdráv. Žáci, kteří byli absolventy měšťanské školy anebo z jiných vyšších učilišť měli přednostní právo k přijetí ke studiu. Do prvního ročníku se přijímalo 15 žáků, přičemž každý nový žák musel zaplatit zápisné ve výši 2 zlatých. Žáci navštěvovali denní studium jak v teoretickém tak praktickém vyučování a to v předmětech kreslení od kuky, kreslení podle ruky, kreslení odborné, kreslení písma, nerostopis, živnostenské počty, písemnosti a účetnictví, český a německý jazyk a nově vyučovaný předmět náboženství. Praktické vyučování V praktickém vyučování byl na žáky kladen důraz především v tom, aby zvládali soustavně technologické postupy a seznámili se s používáním pomůcek. Každý z oborů měl svoji odbornou dílnu. V dílně broušení drahokamů se učili zhotovit různé druhy výbrusů drahých kamenů a správné používání nástrojů. V dílně pro rytí do drahokamů se žáci učili brousit písmo, monogramy a heraldické znaky do drahokamů a polodrahokamů. Ve zlatnické dílně se učili žáci zhotovovat různé bižuterní, stříbrnické a zlatnické výrobky, včetně zasazování drahých kamenů, rytí do drahých kovů, tepání a cizelování. Po řádném absolvování oboru, měli žáci možnost nastoupit službu do brusíren v Turnově, Praze nebo ve Vídni.

31

Počet vyučovacích hodin Během roku navštěvují studenti školu každý den, mimo neděli a svátky od 8 do 12 hodin dopolední a od 13 do 18 hodin večerní. Aby se mohli studenti pilně učit, je jim zpřístupněna školní knihovna. Kurzy pro veřejnost A protože školu nenavštěvují pouze řádní studenti, je dobré se zmínit o kurzech, které škola otevírá každým rokem pro širokou veřejnost. Škola poskytuje tyto vzdělávací kurzy: a) Kreslířský kurz pro žáky obecné a měšťanské školy - poskytuje možnost procvičení kreslení od ruky. Vyučuje se vždy v neděli od 9 do 12 hodin dopoledne od první neděle v říjnu do poslední neděle v červnu. Kurz kreslení je bezplatný. b) Veřejná kreslírna a modelování - má za účel absolventům školy a živnostníkům poskytnout příležitost osvojit nebo procvičit si kreslení od ruky, technické kreslení nebo modelování. I tento kurz je bezplatný. Školní výbor Předa výboru: Josef Radský, lékárník a starosta města Turnova Členové výboru: Josef Bušek, obchodník s drahokamy, Jesef May, obchodník s drahokamy, MUDr. Karel Mašek, lékař, František Streit, c.k. okresní školní inspektor, JUDr. Jaroslav Svoboda, zemský advokát, Alojs Vaníček, zlatník a Josef Mašek, c.k. ředitel odborné školy. Inspekce školy V letošním školním roce navštívil odbornou školu c.k. ministerský sekretář Rudolf rytíř z Försterů.

32

Poměr školy k místnímu průmyslu Hlavním úkolem odborné školy je, aby podporovala průmysl pro brusiče drahých kamenů, pro rytce do drahých kamenů a pro zlatníky a klenotníky v Turnově a okolí bylo, aby odborní učitelé ochotně radili a přispěli tak k rozvoji řemesla. Podpora žákům Žáci byli podporování z několika institucí Slavné okresní zastupitelství v Turnově: …………………

350 zlatých

Slavné obecní zastupitelství v Turnově: …………………

100 zlatých

Slavná městská spořitelna v Turnově: ……………………

100 zlatých

C.k. ředitel Josef Mašek ………………………………….

5 zlatých

Mimo finanční podporu zajistil dobročinný spolek „Stůl pravdy“ pro chudě žáky 1382 obědů a 1443 polévek, a to zcela zdarma. Nemocnému žactvu byla poskytnuta bezplatná lékařská pomoc.16

6.1.3.


Zahájení školního roku proběhlo jako obvykle na začátku měsíce září. Dochází k proměně profilu absolventa. Ve výroční zprávě z tohoto období se můžeme dočíst, jakým způsobem škola připravuje studenty na budoucí povolání. Bylo přijato celkem 12 žáků. Škola si klade za úkol ve výchově svých studentů především: 

na odborné znalosti svých žáků jak teoretickém tak praktickém vyučování;



podle oborového zaměření je připravit na praktickou činnost.

 Studijní obory a) Brusič drahokamů Národní knihovna v Praze, Výroční zpráva C.k. odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnictví a klenotnictví za školní rok 1898 – 1899. Turnov 1898. str. 1- 8 16

33

b) Rytec do drahokamů c) Zlatník a klenotník

Inspekce školy Dne 6. července proběhla ve škole inspekce pod vedením pana Dr. Antonína Mülera, sekčního rady z c.k. ministerstva vyučování. Poměr školy k místnímu průmyslu Jedním z hlavních úkolů školy bylo podporovat místní průmysl pro brusiče drahokamů, rytce drahokamů a zlatníky a klenotníky v Turnově i okolí. Žáci vykonávají odborné praxe v podnicích. Vyučované předměty Živnostenské počty, účetnictví, český a německý jazyk, katolické náboženství a odborné předměty podle zaměření žáka Kurzy pro žáky a veřejnost a) Kreslířský kurz pro žáky obecné a měšťanské školy – má za úkol žákům 5. tříd poskytnout příležitost v kreslení od ruky. Vyučuje se vždy v neděli od 9. do 12. hodin dopoledne a kurz trvá od října do června b) Veřejná kreslírna a modelovna – má za účel širší veřejnosti poskytnout příležitost v kreslení od ruky a odborném kreslení nebo modelovaní. Podmínky přijímání ke studiu Uchazeč byl přijímán na základě předložení průkazu o dovršení 14 let věku a odbytí alespoň obecné školy s dobrým prospěchem (doložení propouštěcího vysvědčení) dále pak po předložení potvrzení o tělesné i duševní způsobilosti. Odborné exkurze Ředitel školy s učitelským sborem a žáky navštívili: 

Továrnu firmy Dr. Fotr, Boháček a spol.



Cihelnu barona z Aechrenthalů 34



Ústav pro podporu průmyslu v Liberci



Zámek, kapli a cihelnu hraběte z Glam-Gallasu



C.k. odbornou školu tkalcovskou



Severočeské průmyslové museum v Liberci

Podpory žákům Žáci byli podporování z několika institucí: Vysoké c. k. ministerstvo kultu a vyučování: …………………

800 K

Slavná obchodní a živnostenská komora v Liberci a Praze …………

600 K

Slavná městská spořitelna: ……………………

200 K

C.k. ředitel Josef Mašek: …………………………………. Celkem: …………………….

4K 1.604 K (korun)

Stipendia Bylo zřízeno tzv. státní stipendium pro příslušníky okresu Novopacovského ve výši 200 korun ročně. Dobročinný spolek „Stůl pravdy“v Turnově věnoval chudým žákům 1.189 obědů a 699 polévek. Lékaři z Turnova poskytli nemocným žákům lékařskou pomoc zcela zdarma. 17

6.1.4.


Studijní obory a) Broušení drahokamů b) Rytí do drahokamů c) Zlatnictví a klenotnictví Žáci jsou vzděláváni jak v teoretickém tak i praktickém vyučování. Vyučovacím jazykem jsou Český jazyk a Německý jazyk. Teoretické vyučování poskytuje žákům uměleckoprůmyslové i obchodní a všeobecné vzdělání.

Národní knihovna v Praze, Výroční zpráva C.k. odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnictví a klenotnictví za školní rok 1900 – 1901. Turnov 1900. str. 1 – 5 17

35

Vyučované předměty Mezi hlavní vyučované předměty byly začleněny především živnostenské počty, písemnosti, účetnictví, katolické náboženství, český a německý jazyk, tělesná výchova a odborné předměty podle uměleckého oboru. Podmínky přijímání ke studiu Pro přijetí ke studiu se od uchazeče vyžadovalo předložení průkazu o dovršení 14 let věku (křestní list) a odbytí měšťanské nebo obecné školy s dobrým prospěchem. Přednostní právo ke studiu měli ti, kteří pocházeli z rodin příslušníků, kteří již pracovali v uměleckých oborech např. rytectví, broušení drahokamů, zlatnictví a klenotnictví. Každý nově vstupující žák nebo žákyně museli ihned po zápisu do studia zaplatit zápisné ve výši 4 korun. Poměr školy k místnímu průmyslu Jedním z hlavních úkolů školy bylo, poskytnout podporu průmyslu pro brusiče drahokamů, pro rytce drahokamů, zlatníky a klenotníky. Úkolem školy bylo zajistit potřebná místa pro své žáky, kteří úspěšně ukončili studium ve firmách v okolí Turnova v Praze, ale i ve Vídni. Ostatně to dokazuje spolupráce školy s institucemi, jako jsou Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Vídni. Inspekce školy Ve dnech 27. – 29. června 1910 proběhla ve škole inspekce, kterou vedl c. k. inspektor

průmyslového

školství,

vládní

rada,

arch.

Jiří

Stibral,

ředitel

uměleckoprůmyslové školy v Praze. Umístění absolventů po vyučení Odbornou školu úspěšně zakončilo celkem 9 žáků, kteří nastoupili do zaměstnání ve svých oborech v následujících institucích a podnicích. a) 3 absolventi oboru broušení drahokamů nastoupili do brusírny drahokamů v Turnově; b) 2 absolventi oboru broušení drahokamů nastoupili ve Vídni a Berlíně; c) 3 absolventi oboru zlatnictví a klenotnictví nastoupili v Praze a ve Vídni; 36

d) 1 absolvent oboru zlatnictví a klenotnictví nastoupil do c.k. uměleckoprůmyslové školy v Praze za účelem dalšího vzdělávání.

Studijní cesty a kurzy O prázdninách roku 1909 byl prof. Resl vyslán do Vídně na prohlídku sbírek c.k. přírodovědného muzea a c. k. hlavního mincovního úřadu a zemského muzea v Praze. Ředitel Josef Mašek a učitel Bergmann byli vysláni do Vídně a Prahy za účelem vyzkoušení nového způsobu letování. Učitel Fr. Cettel podnik cestu do Prahy za ůčelem vyzkoušení nové metody zkoušení zlata ohněm. Prázdninová praxe žáků O prázdninách v roce 1909 byli někteří žáci zaměstnáni ve svých profesích v podnicích v Turnově, Praze, Vídni a Českých Budějovicích. Podpory žákům ve školním roce 1909 – 1910 Vysoké c. k. ministerstvo veřejných prací ……….

800 K

Slavná obchodní komora v Liberci a Praze ………….

510 K

Slavná občanská záložna ve Slaném ……….

100 K

Slavná městská spořitelna v Turnově ……….

240 K

Slavné obecní zastupitelstvo v Turnově ……….

240 K

Veleslavný zemský výbor ……….

886 K

Celkem ……………………………….

2.776 K

Dobročinný spolek „Stůl pravdy“ věnoval chudým žákům 1424 obědů a 104 polévek 18

18

Národní knihovna v Praze, Výroční zpráva C.k. odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnictví a klenotnictví za školní rok 1909 – 1910. Turnov 1909. str. 1 – 9. 37

6.2.

Doba nových očekávání a mračna nad Evropou 1918 – 1945

S novým školním rokem se změnila i doba výuky v dílnách. Vyučování bylo zkráceno do 17. hodiny. To byla také jedna z mnoha nových změn, které se týkala sítě odborného školství v nově vytvořeném československém státě. Odborné školy byly podřízeny ministerstvu školství a národní osvěty. Změnilo se období školního roku. Výuka začínala 1. září, skončila 28. června. Byly otevřeny nové odborné školy, aby zacelily mezery v odborném školství způsobené rozpadem Rakouska – Uherska, např. Odborná škola sklářská v Novém Brodě. Vznik českých odborných škol byl protiváhou škol německých. Ve dvacátých letech se mění i společenské potřeby a poptávka po uměleckých řemeslech. Výtvarná díla zachycují nové umělecké směry, jako pozdní období vídeňské secese, art déco, nové funkcionalistické výtvarné názory. Výuka uměleckého řemesla na odborných školách byla poznamenána i hospodářskou krizí, která přinesla ústup od dekorativnosti k účelnosti. V průběhu školního roku 1919 – 1920 odešel dosavadní ředitel J. Mašek na zdravotní dovolenou. Prozatímním vedením byl pověřen profesor A. Karč. V roce 1920 se ověřovala možnost zavedení čtvrtého oboru na škole – pasířství, který byl do odborné výuky zaveden ve školním roce 1920 – 1921, odborným učitelem byl jmenován Josef Dlouhý. O nový obor však nebyl zájem, a proto byl později převeden do Železného Brodu. V roce 1920 byla obnovena výuka veřejného kreslení a modelování, kde se zaregistrovalo 56 žáků a žákyň, vyučovalo se v neděli dopoledne, ve středu a v sobotu odpoledne. Počátkem 20. let škola navázala na tradici letních výstav a po osmileté přestávce uspořádala v červenci 1921 ve spolupráci s turnovským muzeem výstavu prací žáků a členů učitelského sboru. Výstava měla vysokou úroveň, její prestiž potvrdila i návštěva ministra školství a národní osvěty prof. J. Šusty. V létě téhož roku odešel z činné služby ředitel J. Mašek, který se svými organizačními schopnostmi o školu velmi zasloužil, takže s jeho odchodem se uzavřelo jedno z výrazných období v historii turnovské odborné školy. Novým ředitelem byl k 1. lednu 1922 jmenován dosavadní Maškův zástupce profesor A. Karč. V té době se škola dostala personálních problémů. Došlo ke generační výměně učitelského sboru. Do penze odešli odborní učitelé E. Horna (broušení drahokamů) a A. Bergmann (zlatnictví). Problémy způsoboval i slabý zájem o studium. Objevovaly se dokonce i úvahy o přeložení školy z Turnova. Že se tak nestalo, bylo zásluhou ministerského rady Arnošta Rosy, který se školou navázal úzký vztah. Školní rok 38

1921/1922 byl i prvním školním rokem odborné školy pokračovací, kde bylo tehdy zapsáno 146 žáků. Pokračovací škola byla koncipovaná jako šestiměsíční kurz se závěrečnými zkouškami. Počátkem školního roku 1922 – 1923 byl vedoucím dílen jmenován dosavadní pomocný učitel rytí drahokamů Karel Tuček, žák profesora J. Drahoňovského, který se stal výraznou posilou ryteckého oddělení. Na podzim 1922 se škola zúčastnila celostátní výstavy odborných škol v Praze, kde zaujala největší kolekcí vystavovaných předmětů. V listopadu 1922 se novým členem učitelského sboru stal Josef Řehák, učitel měřičství a rýsování, počtů a kreslení na odborné škole pokračovací a ve veřejné kreslírně. Ani ve školním roce 1923 – 1924 se škola vyhnula existenčním problémům a opět se hovořilo o jejím zániku a přesunutí výuky do Prahy a do nově vzniklé sklářské školy v Železném Brodě. Pomohla až osobní intervence starosty Josefa Radského. Dne 1. dubna 1924 se deputace školy a města vypravila k jednání na ministerstvo školství a do Národního shromáždění, kde jednala s politickými kluby. Existence školy byla zachráněna. Přesto na denním studiu studovalo ve čtyřech ročnících pouze 42 řádných žáků. Po odchodu A. Berbmanna bylo obsazeno i zlatnické oddělení, jehož vedení převzal bývalý absolvent turnovské odborné a pražské Uměleckoprůmyslové školy Josef Durych. V následujícím školním roce dochází opět k personálním změnám v učitelském sboru. Do brusičské dílny byl od 1. 9. 1924 jmenován Pavel Homola, absolvent školy. Ve zlatnické dílně vystřídal J. Durycha nově ustanovený dílenský učitel František Valeš. V tomto školním roce se uvažovalo o zřízení kurzu broušení diamantů. Proto v srpnu 1924 odjel ředitel školy A. Karč s ministerským radou A. Rosou do Antverp na obhlídku diamantových brusíren. V této souvislosti došlo i k obnově strojního parku školy, na níž ministerstvo průmyslu poskytlo částku 50 000 Kč, pro zahájení kurzu broušení diamantů, který byl otevřen ve školním roce 1924 – 1925, vláda dále uvolnila 100 000 Kč na vybavení dílen. Dvouletý odborný výcvik v brusírně diamantů byl veden instruktory z Antverp (R. Ulmannem a bratry Paltysovými). Byla zahájena silná propagační kampaň k získání žáků na tento kurz. V této době se uvažovalo také o přístavbě školy. Osloven byl opět architekt J. Valečka, který vypracoval plány přístavby. Bohužel však nebyly realizovány. Škola pokračovala i ve své výstavní tradici. V červnu 1925 zahájil Krajinskou výstavu v Turnově ředitel školy A. Karč spolu se starostou města JUDr. V. Šolcem. V létě téhož roku odjela malá skupina v čele s ředitelem školy díky státnímu stipendiu ministerstva školství na mezinárodní výstavu dekorativního umění do Paříže. Za své umělecké výrobky si škola 39

přivezla ocenění nejvyšší cenu - Grand Prix a ředitel školy obdržel diplom za spolupráci. Po tomto úspěchu přicházejí domácí a zahraniční prezentace školy: Kodaň, Lipsko, Stuttgart. Kurz broušení diamantů zavedené s nemalými finančními náklady nesplnil očekávání, k jeho ukončení došlo v roce 1928. Absolventi kurzu byli zaměstnáni v nové brusírně akciové společnosti v blízkosti železniční zastávky směrem na Jičín. Projekt nebyl úspěšný. Broušení diamantů se udrželo pouze v nedalekém Rovensku pod Troskami v Patočkově brusírně, jejíž tradice byla opět obnovena až po roce 1989. Výstavní úspěchy školy vyvolaly úvahy o zřízení puncovní expozitury při škole. V červnu 1928 byla škola oceněna diplomem za úspěšnou účast na výstavě státních odborných škol a průmyslových škol v Brně. V Roce 1929 se zúčastnila svými pracemi především ze slovenských poloopálů v dunajského veletrhu v Bratislavě. V následujícím roce škola vystavovala v Lipsku. Získala také reprezentativní výstavní prostory (navržené prof. arch. Šantrůčkem z Prahy), vitríny byly zhotoveny Státní průmyslovou školou v Brně, ministerstvo uvolnilo částku 100 000 Kč. Vyvrcholením úspěšné činnosti školy v druhé polovině dvacátých let byla kamenářská výstava u příležitosti 20. výročí budovy školy. Navštívila ji řada významných osobností politického a veřejného života (ministr školství dr. F. Dérer, prof. dr. Slavík, kancléř prezidenta ČSR dr. P. Šámal). Neměli bychom zapomenout ani na jiné významné návštěvy školy ve dvacátých letech, jak domácí, tak zahraniční, včetně návštěvy prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, kterému se škola velmi líbila. Také ve třicátých letech se škola velmi úspěšně prezentovala na řadě mezinárodních výstav (Stockholm, Paříž, Amsterodam). Zvláště úspěšné byly výstavy v Paříži, díky kolekcím granátových šperků a souprav z aragonitů. V souvislosti s veřejnými zakázkami byl v následujícím roce zaveden čtvrtý samostatný obor – stříbrnictví. Konec třicátých let byl poznamenán nejen zhoršenou mezinárodní politickou situací, ale i generační výměnou. V těžkých politických podmínkách protektorátu se ředitel školy Z. Juna snažil zajistit kvalitní výuku a příznivé podmínky pro tvůrčí rozvoj. Ve školním roce 1940 – 1941 byl otevřen další obor, rytí kovů, jehož vyučujícím se stal Antonín Mareš. Pro kvalitu výuky byl důležitý přechod oboru broušení drahokamů na čtyřletý výukový cyklus. Zároveň se sjednotila celková výuka. Úpravy učebních osnov byly provedeny ve školním roce 1942 – 1943. Ve školním roce 1944 – 1945 byla výuka přerušena a škola byla přerušena a škola byla převedena pro potřebu válečné výroby (přístroje pro vybavení letectva). I druhá světová válka přinesla obětí v profesorském sboru. Učitel broušení 40

drahokamů P. Homola byl za odbojovou činnost uvězněn a zahynul v koncentračním táboře.19

6.3.

Přestavba školského modelu vzdělávání 1946 – 1962

Období, které následovalo po 2. světové válce, znamenalo změnu politické situace a to i přestavbu školského modelu vzdělávání, která byla završena v roce 1948. Koncepce odborného vzdělávání znamenala redukci uměleckých řemesel. Společnost si žádala změnu výrobní struktury. Organizace studia na odborných byla koncipována jako čtyřletý cyklus zakončený maturitní zkouškou. Na začátku padesátých let bylo v módě slučovat příbuzné obory. A tak byla například převedena výuka kovářství z Hradce Králové do Turnova. O tento krok se zasloužil ministr školství Z. Nejedlý, který měl k Turnovu osobní vztah a tak jistě zachránil odbornou školu v Turnově před zánikem. Velkým úspěchem pro školu byla její prezentace v roce 1958 na světové výstavě v Bruselu, znamenal jiný ráz přístupu k uměleckořemeslným oborům. Zásadním a přelomovým školním rokem byl rok 1945 – 1946, který byl posledním rokem, kdy se vyučovalo podle předválečného modelu vzdělávání. V tomto roce na škole ukončil své působení ředitel J. Juna, který byl přeložen do Brna. V roce 1947 dochází ke změně názvu školy na „Státní škola klenotnická a Vyšší škola klenotnická“. Novým ředitelem byl jmenován Josef Bezemek a dochází i k výměně pedagogického sboru. Novým dílenským učitelem rytí se stal František Chmelík, do brusičské dílny nastoupil Josef Kolombo. V padesátých letech se rozhodlo o nové přístavbě ve stylu doznívajícího funkcionalismu, tím pádem vznikly nové moderní učebny, dílny. V roce 1959 dochází ke změně názvu školy, tentokrát na „Průmyslová škola pro umělecké zpracování kovů a kamenů“, o dva roky později s přídomkem „Střední“. V roce 1968 dochází ke zrušení tříleté Vyšší klenotnické školy a studijní plány byly upraveny na čtyřleté maturitní studium. V této době opět dochází ke změně názvu školy na „Škola uměleckého průmyslu klenotnického v Turnově“, ale po otevření oboru

19

Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově: Šperk, kámen, kov.: 2002. Str. 11-13

41

uměleckého kovářství a zámečnictví nesla škola název Škola uměleckých řemesel, což vedlo k úplně odlišnému charakteru zaměření škol.20

6.4.

90. léta ve znamení zásadních proměn

V devadesátých letech došlo k zásadní proměně školy. Školský vzdělávací systém prochází zásadními změnami, o kterých se mluví v souvislosti s tzv. optimalizací. Důsledkem je navýšení počtů studentů a to i na dvojnásobek původních čtyř ročníků. V devadesátých letech stoupnul počet až na devět ročníků. V roce 1995 zavádí škola nový obor, umělecké odlévání kovů. Vedením dílny byl pověřen sochař Jaroslav Marek, dílenským učitelem se stal Miroslav Tomsa, a v roce 1997 nastoupil cizelér Miroslav Podaný – bývalý absolvent školy. Odborným technologem byl jmenován Ing. Ladislav Hloušek. Poslední velkou změnou v historii školy bylo otevření vyššího odborného studia, konzervování obecných kovů. Zvyšují se požadavky na další pedagogy.

6.5.

Proměna školy v novém tisíciletí

Vstup do nového tisíciletí je ve znamení generační výměny, a to především v dílenských provozovnách. Do stříbrnické dílny nastoupili dva noví učitelé Zuzana Prášilová a Miloš Cetl. V dílně uměleckého kovářství a zámečnictví vedl odbornou výuku dílenský učitel Jaroslav Válek, který byl rovněž absolventem školy. V roce 1998 nastoupil do dílny pro broušení a rytí drahokamů dílenský učitel Ondřej Zajíc. Vyšší odborné studium bylo koncipováno jako tříletý obor. V důsledku územněsprávních změn došlo k převedení působnosti školy z resortu ministerstva školství pod správu Libereckého kraje a zřizovatelem se stal v roce 2001 krajský úřad. Velmi bohatá je v tomto období i prezentace školy na různých řemeslných výstavách. Mezi nejúspěšnější prezentace školy jsou např. Art Deco v italské Padově nebo Europalia v Bruselu. Každým rokem se obor umělecké kovářství a zámečnictví prezentuje na mezinárodním sympóziu uměleckých kovářů Hefaiston na hradě Helfštýně. V oblasti 20

Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově: Šperk, kámen, kov: 2002. Str. 13 42

odborného vzdělávání, se škola zapojovala, formou odborných stáží do spolupráce s holandskou uměleckoprůmyslovou školou Zadkine Vakschool v

Schoonhovenu.

Současný název školy zní Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Turnově. V rámci zkvalitňování úrovně výuky škola spolupracuje s různými sociálními partnery, jako jsou: Družstvo umělecké výroby Granát Turnov, Preciosa, a.s., Svaz klenotníků a hodinářů České republiky, Ministerstvo kultury České republiky restaurátorské komise. 21

6.6.

Vývoj školy od roku 2004 – 2013 Situace v odborném školství po roce 2000 není nikterak optimistická. Ubývá

zájemců o umělecké řemeslo. To pocítila většina odborných škol a učilišť. Škola působí jako významný partner v oblasti libereckého kraje, který je i nadále jejím zřizovatelem. Cílem managementu školy je pružně reagovat na obměně studijních oborů tak, aby byly atraktivnější pro další uchazeče o studium. Zásadní změnou je vydání tzv. rámcově vzdělávacích programů. Studijní obory V průběhu více jak stoleté existence školy se mnohokrát měnil název školy, skladba vyučovacích oborů a vyučovacích předmětů. V současné době je do rámce kmenového studijního oboru 82-41-M Výtvarná a uměleckořemeslná tvorba zahrnuto pět studijních oborů vzdělávání:

6.6.1.


Ředitel školy: Mgr. Jiří Mašek Studijní obory: 1) 82-41-M/012 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – plošné a plastické rytí kovů

21

Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově: Šperk, kámen, kov: 2002. str. 14 – 15 43

2) 82-41-M/013 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké zámečnictví a kovářství 3) 82-41-M/014 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – zlatnictví a stříbrnictví 4) 82-41-M/015 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – broušení a rytí drahých kamenů 5) 82-41-M/016 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké odlévání Organizace výuky Studium SUPŠ je organizováno jako čtyřleté denní studium zakončené maturitní zkouškou. Absolvent získává úplné střední odborné vzdělání. Studium VOŠ je organizováno jako tříleté denní studium zakončené absolutoriem. Absolvent získává vyšší odborné vzdělání. Aktivity školy Škola především zorganizovala oslavy 120. výročí vzniku školy v roce 2004, dále pak výstavu v libereckém muzeu, zúčastnila se kovářského sympozia v německé Gothě (studenti školy získali 1., 2. a 4. místo, ředitel školy prezentoval školu formou přednášky). Škola a studenti oddělení uměleckého kovářství získali ocenění za vystavované práce na mezinárodním sympoziu Hefaiston v měsíci srpnu. V měsíci září se oddělení zlatnictví a stříbrnictví prezentovalo na výstavě klenotníků a hodinářů INCHEBA 2003 v soutěži Šperk roku (1. a 2. místo). Oddělení uměleckého kovářství – výtvarný ateliér – se podílelo na zakázce pro Aquaprogram. Škola se aktivně účastnila na přípravě Sympozia uměleckoprůmyslových škol Libereckého kraje, které se uskutečnilo v závěrečných týdnech měsíce června. Škola se podílela na výstavě Vídeňská secese v Brně a výstavě v Paříži v prosinci 2004. Škola byla jedním z předkladatelů mezinárodního projektu v rámci Programu Comenius – Open circle.22

Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Turnově. Výroční zpráva za školní rok 2004 – 2005. Turnov 2004. Str. 2- 11. 22

44

6.6.2.


Ředitel školy: Mgr. Jiří Mašek Studijní obory 1) 82-41-M/012 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – plošné a plastické rytí kovů 2) 82-41-M/013 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké zámečnictví a kovářství 3) 82-41-M/014 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – zlatnictví a stříbrnictví 4) 82-41-M/015 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – broušení a rytí drahých kamenů 5) 82-41-M/016 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké odlévání

Aktivity školy Hlavním cílem v oblasti vzdělávací bylo ověřování Školního vzdělávacího programu školy v rámci pilotního projektu PILOT – S a akreditace vzdělávacího programu pro vyšší odbornou školu – formou dálkovou a denní, což se podařilo v říjnu 2006. Při škole je ustanoven Spolek rodičů a přátel školy – ve složení předseda – pan Michal Bartoníček, jednatelka – paní Libuše Kožená a pokladní paní Alena Zlevorová, kteří zastupují rodiče při spolupráci se školou. Nevýhodou je nemožnost širšího zapojení rodičů do činnosti školy z důvodu rozsáhlé spádovosti žáků a studentů, celá Česká republika. Nejvýraznější je spolupráce v oblasti finančních příspěvků žákům školy, kteří se účastní, sympozií, prezentací školy, odborných exkurzí a kurzů jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, velmi dobrá je spolupráce školy v oblasti reklamy a školy na veřejnosti – výroba reklamních panelů, propagačních materiálů. Dále se zejména členové výboru a spolu s dalšími rodiči podílí na organizaci a přípravě maturitního plesu školy. Výbor se schází zpravidla čtyřikrát až šestkrát ročně a je pravidelně informován o průběhu vzdělávacího procesu ve škole.

45

Účast na výstavách a prezentacích Ve školním roce 2006 - 2007 se škola zúčastnila soutěže na logo a upomínkový předmět v soutěži vypsané Krajským úřadem Libereckého kraje u příležitosti konference Kvalita ve státní správě, která se konala v lednu v Liberci. Škola byla realizátorem odznaku u příležitosti Sympozia uměleckoprůmyslových škol České republiky, škola se podílela na upomínkových tiscích u příležitosti Dne učitelů v březnu 2007. Škola se každoročně účastní mezinárodních sympozií v německém městě Gotha, na hradě Helfštýn (Mezinárodní sympozium kovářů) v letošním roce získala 13 ocenění od prvního do třetího místa. Lenka Rázlová se zúčastnila mezinárodní soutěže firmy Unilever ČR s.r.o., Unilever International School Art Project na téma Skutečnost a sny. Žáci školy, kteří se zúčastnili Mezinárodního sympozia středních uměleckoprůmyslových škol České republiky a získali nejvyšší ocenění v technice tepaného šperku nebo objektu a nejvyšší ocenění v technice broušení a rytí drahých kamenů – světelný objekt. V období říjen – leden škola prezentovala své výsledky na výstavách v holandském městě Reeuwijk, partnerské město Turnova, a v holandském městě Gouda. Jednalo se jak o prezentaci historické sbírky, tak i současných uměleckých děl školy. Škola ve školním roce 2006/2007 realizovala zakázky pro město Chrudim, Turnov, Pragaklub Praha, Barrandovská filmová studia.23

6.6.3.


Ředitelka školy: Ing. Jana Rulcová Studijní obory 1) 82-41-M/012 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – plošné a plastické rytí kovů 2) 82-41-M/013 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké zámečnictví a kovářství 3) 82-41-M/014 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – zlatnictví a stříbrnictví 23

Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Turnově. Výroční zpráva za školní rok 2006 – 2007. Turnov 2006. Str. 11- 17. 46

4) 82-41-M/015 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – broušení a rytí drahých kamenů 5) 82-41-M/016 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké odlévání 6) 82-42-N/01 Restaurování kovů

Počty žáků v jednotlivých oborech Škola

Kód

Název studijního oboru

oboru SUPŠ 82-41-

Počet žáků v oboru celkem

Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů -

26

M/012

Plošné a plastické rytí

82-41-


M/013

Umělecké zámečnictví a kovářství

82-41-


M/014

Zlatnictví a stříbrnictví

82-41-


M/015

Broušení a rytí drahých kamenů

82-41-


M/016

Umělecké odlévání

VOŠ 82-42-

Restaurování kovů

22

Celkem žáků

191

29

59

26

29

N/01

Prezentace školy

SUPŠ a VOŠ Turnov byla založena v roce 1884 a oslavila na konci školního roku 2008 2009 125. výročí své existence. Škola se tradičně zúčastňuje řady výstav, sympozií, soutěží

apod. Rovněž řada prací žáků je pravidelně vystavována na různých akcích, např. slouží k výzdobě Městského úřadu v Turnově.

47

Výstavy Kamenický Šenov a naše škola – společná výstava 5 let spolupráce – Galerie Granát Turnov. 12. ročník Mezinárodního kovářského sympozia v německém městě GOTHA – naši žáci získávají 1. tři místa. Praha – výstava nožů. Svinařské řetězení – kovářské sympozium Brtnické kovadliny - kovářské sympozium Sklářské slavnosti – Nový Bor Náměšť nad Oslavou – SETKÁNÍ – kovářské sympozium 28. ročník Mezinárodního kovářského sympozia na Hradě Helfštýn – škola obdržela Cenu Alfréda Habermanna – nejvyšší ocenění v České republice pro oblast uměleckého řemesla (1. místo v kategorii demonstrace získali žáci F.Bláha a J.Sameš) u příležitosti 125. výročí školy byla otevřena v Muzeu Českého ráje výstava Turnovské stříbro, kde jsou prezentovány práce našich žáků druhé poloviny minulého století, součástí této výstavy bylo i několikadenní expozice kopií korunovačních klenotů, které byly vyrobeny naší škole.24

6.6.4.


Ředitelka školy: Ing. Jana Rulcová Studijní obory 1) 82-41-M/012 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – plošné a plastické rytí kovů 2) 82-41-M/013 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké zámečnictví a kovářství 3) 82-41-M/014 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – zlatnictví a stříbrnictví

24

Střední uměleckoprůmyslová škola a Vyšší odborná škola v Turnově. Výroční zpráva za školní rok 2008 – 2010. Turnov 2006. Str. 3 – 13. 48

4) 82-41-M/015 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – broušení a rytí drahých kamenů 5) 82-41-M/016 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů – umělecké odlévání 6) 82-42-N/01 Restaurování kovů

Počty žáků v jednotlivých oborech Škola

Kód oboru

Název

SUPŠ 82-41-M/012 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - Plošné a plastické rytí kovů(RK) 82-41-M/013 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - Umělecké zámečnictví a kovářství (UZ) 82-41-M/014 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - Zlatnictví a stříbrnictví (ZL) 82-41-M/015 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - Broušení a rytí drahých kamenů (BR) 82-41-M/016 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů - Umělecké odlévání (UO) 82-41-M/06 Výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů Restaurování kovů VOŠ 82-42-N/01 Celkem žáků

Počet žáků v jednotlivých zaměřeních celkem 7

9

10

7

5 137 24 199

Aktivity školy Škola se tradičně zúčastňuje řady výstav, sympozií, soutěží apod. Rovněž řada prací žáků je pravidelně vystavována na různých akcích. Studenti VOŠ se zúčastnili soutěže na návrhy pro výrobu svítidel a lustrů podniku Kamenický Šenov v rámci Preciosy Jablonec nad Nisou. Vybraní studenti poté dopracovávali své nápady na specializovaném návrhářském pracovišti v Kamenickém Šenově. 49

Významné zakázky Oddělení uměleckého odlévání – mj. např.: 

150 ks pečetí pro Město Turnov



Plastika – lev – pro pěvecký spolek v Litomyšli

Oddělení zlatnictví a stříbrnictví – mj. např.: 

Zakázka – houslové klíče – pro ZUŠ Nová Paka

Oddělení broušení a rytí drahých kamenů – mj. např.: 

Prezentace průřezu pracemi dílny BR v Košicích SK



Sympozium rytí do kosti a perletě

Oddělení uměleckého zámečnictví a kovářství – mj. např.: 

Realizace plastiky pro Město Turnov



Kurzy pro Muzeum Českého ráje

Oddělení plošného a plastického rytí kovů – mj. např.: 

Zakázka „MEDAILE PRAEMIUM BOHEMIAE“



Kurz rytí a cizelování pro členy Společnosti pro studium japonského meče



Zakázka – bronzové desky – pro město Benátky nad Jizerou

50

ZÁVĚR V uvedených přílohách jsou zařazeny dobové dokumenty a fotografie vypovídající o životě ve škole a ve městě Turnově. Ve fotografiích jsou zachyceny i mnohé počiny, které vypovídají o charakteru školy, která, jak se domnívám tvoří nedílnou součást v naší kultuře pro svoji výjimečnou orientaci a odlišnost od ostatních odborných škol. Cílem práce bylo zmapovat historii a současnost Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově, jejíž cíl byl postupně naplněn. Jsou to především úspěchy, které dokládají mnohá ocenění ze světových výstav, ale i prezentace žáků školy a učitelského sboru, kteří se zasloužili o věhlas českého řemeslného umu u nás i ve světě. Bakalářská práce je rozdělena do několika kapitol. V první kapitole se zmiňuji o vývoji odborného školství v českých zemích, podmínkách zakládání odborných škol, jejich vývoji a potřebám v průmyslu. Samostatnou kapitolou je vznik uměleckoprůmyslových škol v severní části Čech, dnes Liberecký kraj. Tento kraj vyniká svým nerostným bohatstvím. Proto byly v této oblasti zřizovány školy, které se zabývají především zpracováním drahého kamene a skla. Významnou a také nejdůležitější kapitolou je zmapování historie Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově od jejího vzniku až do současnosti. Převážná část textu vychází z výročních zpráv. Dozvídáme se v nich o podrobnostech působení pedagogického sboru a žáků nejen u nás v Čechách, ale i v zahraničí, kde se často prezentovali svými výrobky. Jsem si vědom, že uváděné podklady nejsou zcela vyčerpávající, protože získat dostatečné dokumenty nebylo vždy jednoduché. Velký dík patří především ředitelce Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Turnově, paní Ing. Janě Rulcové za její vlídné přijetí a umožnění nahlédnout do archivních materiálů školy, které byly velmi cenným a zásadním předpokladem pro vznik této práce.

51

PRAMENY A LITERATURA Archivní materiály Fond Národní knihovny v Praze 

Výroční zpráva c.k. Odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnictví a klenotnictví za školní rok 1894/1895. Turnov, 1895.



Výroční zpráva c.k. Odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnictví a klenotnictví za školní rok 1898/1899. Turnov 1899.






Výroční zpráva c.k. Odborné školy pro broušení drahokamů, rytí do drahokamů a zlatnicví a klenotnictví za školní rok 1900/1901. Turnov, 1901.




Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově 

Výroční zpráva Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově za školní rok 2004/2005. Turnov, 2005.



Výroční zpráva Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově za školní rok 2006/2007. Turnov, 2007.



Výroční zpráva Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Turnově za školní rok 2008/2010. Turnov, 2010. 52



Výroční zpráva Střední uměleckoprůmyslové školy a vyšší odborné školy v Turnově za školní rok 2011/2013. Turnov, 2012.

Literatura 

Černohorský, Z. Vývoj učňovského školství v Československu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1973.



Granát Turnov.: Pyrop: Okresní muzeum Českého ráje v Turnově. Turnov 1997.



Muzeum Českého ráje Turnov. Průvodce, Turnov 1995



Morgan, M., Jakoubě, B. Český ráj: Turnov, 2001.



Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově. Šperk, kámen, kov. Obecní dům v Praze, Praha 2002.

Internetové zdroje 

SYMPÓZIUM UMĚLECKOPRŮMYSLOVÝCH ŠKOL V LIBERECKÉM KRAJI. [online].[2004], s.6 [cit.2004-6-30]. Dostupné z: http//školství.krajlbc.cz/geFile/case:show/id:94512.



UČŇOVSKÉ ŠKOLSTVÍ – SITUACE PO ROCE 1989. [Online] . [2014] Dostupné z: http://www.remeslozije.cz/o-projektu/ucnovske-skolstvi/situace-poroce-1989.

53

SEZNAM PŘÍLOH 

Příloha 1 - soubor fotografií brusičů granátů z Turnova (Muzeum českého ráje v Turnově)



Příloha 2 – fotografie původní budovy školy na náměstí v Turnově (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 3 – fotografie nové budovy školy (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 4 – slavnostní shromáždění před hlavním vchodem budovy školy (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 5 – pedagogický sbor asi kolem roku 1920 (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 6 – studenti při práci v dílně (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 7 – studenti v učebně (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 8 – výuková hodina (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 9 – studenti ve zlatnické dílně (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 10 – praktické vyučování – zlatnická dílně (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 11 – odborná učebna pro obor brusič drahokamů (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 12 – pedagogická sborovna (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 13 – fotografie absolventů školy z roku 192 (Archiv SUPŠ a VOŠ Turnov)






Příloha 15 – fotografie diplomu ze světové výstavy konané v Saint Louis v USA (Archiv SUPŠ a VOŠ)

54



Příloha 16 – fotografie diplomu ze světové výstavy v Paříži v roce 1925 (archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 17 – podpis prezidenta T.G. Masaryka v pamětní knize při návštěvě školy v září roku 1922. (Archiv SUPŠ a VOŠ)



Příloha 18 – fotografie vysvědčení na odchodnou (Archiv SUPŠ a VOŠ Turnov)



Příloha 19 – výroba kopie Svatováclavské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 20 – práce na kopii korunovačního jablka (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 21 – rozpracované části Svatováclavské královské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 22 – finální podoba kopie Svatováclavské královské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 23 – korunka pro Pražské jezulátko (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 24 – detail korunky pro Pražské jezulátko (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 25 – finální podoba korunky (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)



Příloha 26 – ukázka výrobků žáků školy, obor Zlatnictví a klenotnictví a obor Brusič drahokamů (Muzeum Českého ráje v Turnově)



Příloha 27 – ukázka soupravy šperků ze zlata a českých granátů ve stylu Art Deco. Práce žáků školy z roku 1931 (Muzeum Českého ráje v Turnově)



Příloha 28 – přehled pedagogického sboru (Almanach – k oslavám 125. výročí založení školy – Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

55

Příloha 1 – soubor fotografií brusičů granátů z Turnova (Muzeum českého ráje v Turnově)

Příloha 2 – fotografie původní budovy školy na náměstí v Turnově (Archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 3 – fotografie nové budovy školy (Archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 4 – slavnostní shromáždění před hlavním vchodem budovy školy (Archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 5 – pedagogický sbor asi kolem roku 1920

Příloha 6 – studenti při práci v dílně (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 7 – studenti v učebně (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 8 – výuková hodina (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 9 – studenti ve zlatnické dílně

Příloha 10 – praktické vyučování – zlatnická dílna (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 11 – odborná učebna pro obor brusič drahokamů (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 12 – pedagogická sborovna



Příloha 15 – fotografie diplomu ze světové výstavy konané v Saint Louis v USA, (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 16 – fotografie diplomu ze světové výstavy v Paříži v roce 1925 (archiv SUPŠ a VOŠ)

Příloha 17 – podpis prezidenta T. G. Masaryka v pamětní knize při návštěvě školy v září roku 1922

Příloha 18 – fotografie vysvědčení na odchodnou (Archiv SUPŠ a VOŠ Turnov)

Příloha 19 – výroba kopie Svatováclavské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 20 – práce na kopii korunovačního jablka (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 21 – rozpracované části Svatováclavské královské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 22 – finální podoba kopie Svatováclavské královské koruny (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 23 – korunka pro Pražské jezulátko (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 24 – detail korunky pro Pražské jezulátko (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 25 – finální podoba korunky (Archiv SUPŠ a VOŠ v Turnově)

Příloha 26 – ukázka výrobků žáků školy, obor Zlatnictví a klenotnictví a obor Brusič drahokamů (Muzeum Českého ráje v Turnově)

Příloha 27 – ukázka soupravy šperků ze zlata a českých granátů ve stylu Art Deco. Práce žáků školy z roku 1931 (Muzeum Českého ráje v Turnově)

Příloha 28 – Přehled pedagogického sboru (Almanach – k oslavám 125. výročí založení školy)

Karel Resl 1885–1919 teoretické předměty měřičství a rýsování nerostopis živnostenské počty průmětné rýsování nauka o drahokamech nauka o stínu odborné rýsování pro kamenáře český jazyk Jan Šírek 1885–1888 odborné předměty Emil Horna 1885–1924 Broušení drahokamů Josef Cettl technologie pro zlatníky klenotnictví a bižuterie dějiny zlatnictví rytí a cizelování kreslení dle modelu zlatnictví Alois Porges 1885–1888 kreslení nauka o slohu a ornamentování Ferdinand Zvěřina 1886–1889 účetnictví Karel Jaeger 1886–1907 němčina písemnosti a účetnictví Karel Zapp 1886–1906 modelovaní ZLS kleslení od ruky ZLS

rytí do drahokamů Vilém Čapek kreslení písma nauka o slohu a ornamentování nauka o nádobách kreslení dle předlohy Josef Malina 1891–1899, 1884–1898 ředitelem odboré kreslení modelování kamenářů, ZL kreslení písma Alfred Bergmann 1894–1923 odborné granátové zlatnictví výpomocný učitel (1898–1899) P. V. Davídek 1897–1899 náboženství Josef Švec 1899–1908 Náboženství Josef Mašek 1899–1920, 1899–1919 ředitelem, roku 1912–1913 císařský rada modelovaní kreslení odborné dekorativní kreslení Emanuel Fuchs 1902–1906 rytí do kovů

Pavel Homola 1924–1944 broušení drahých kamenů nauka o drahokamech

odborné kreslení ZLS kreslení podle přírody deskriptivní geometrie a rýsování

František Valeš 1924–1962 zlatnictví dílenský učitel technologie ZLS kreslení odborné ZLS klenotnictví účetnictví tepání kovů

Antonín Hrdlička 1939–1940 modelování všeobecné

Karel Baudys 1926–1950 dílenský učitel BK

Václav Vidner 1939–1940 Němčina

M. Fanta 1936–1938 Ruština

ak. soch. Vladimír Linka 1941–1961 kreslení podle přírody odborné kreslení odborné modelování všeobecné modelování figurativní modelování

František Ťukal 1936–1968 zlatnictví technologie tepání kovů Karel Zouplna 1937–1967 dílenský učitel stříbrnictví technologie cizelování elektrotechnika ing. Václav Sacher 1937–1944 čeština němčina francouzština počty živnostenské a odborné písemnosti živnostenské psaní strojem ak. mal. Zděněk Juna 1939–1943, od roku 1939 ředitel

Alois Vrtiška 1939–1942 modelování RK modelování všeobecné umělecké tvaroznalství cizel. a tepání kovů

Antonín Mareš 1941–1944 rytí kovů technologie Stanislav Mackovík 1941–1942 němčina Miloslav Nepimach 1941–1943 Němčina ak. soch. Josef Frendlovský 1941–1944, 1975– –1985, 1988–1989 cizelování a tepání kovů odborné kreslení tvaroznalství umělecké odborné modelování

ak. soch. Vladimír Kužel 1941–1958 kreslení podle přírody měřičství průmětnictví a rýsování dějiny klenotnictví anatomie figurální kreslení občanská a politická výchova technické kreslení písmo věcné kreslení dějiny výtvarné kultury Miluše Bělská 1941–1942 Němčina Milan Romportl 1943–1944 Němčina Vladimír Šupita 1945–1948 čeština dějepis tělesná výchova zeměpis Alois Vaníček 1945–1947 Ruština Ing. Dr. Jan Jiřiště 1945–1972 nauka o drahokamech technologie RK a ZL matematika fyzika mineralogie stroje a zařízení chemie občanská a politická výchova Bohuslav Komárek 1945–1951 živnostenské nauky

ak. soch. Josef Bezemek 1945–1962, 1946–1961 ředitelem odborné modelování odborné kreslení nauka o drahokamech modelování přírodní nerostopis Josef Borský (Bürger) 1945–1952 tepání kovů občanská nauka hygiena práce politická ekonomie Ing. B. Ludvíková 1945–1946 Ruština Stanislav Honsejk 1946–1953 občanská výchova František Chmelík 1946–1956 dílenský učiel RK Josef Pelech 1946–1947 čeština občanská výchova Jiří Seifert 1946–1960 tělesná výchova zeměpis hygiena práce branná výchova dějepis Josef Kolombo 1946–1956 dílenský učitel BK V. Mlejnková 1947–1949 Ruština

Václav Ritter 1948–1953 čeština dějepis občanská nauka Marie Kašparová 1949–1950 Ruština Miroslav Struna 1949–1950 Ruština akad. arch. Alois Metelák 1949–1951 odborné kreslení Dr. František Žídek 1950–1964 ruština čeština politická ekonomie Jaroslav Kraus 1952–1953 politická ekonomie podnikové hospodářství V. Kirstner 1952–1954 tepání kovů dílenský učitel Jan Židlický 1953–1979 čeština dějepis občanská nauka hospodářský zeměpis němčina psychologie a hygiena

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents