Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Studijní program: Geografie Studijní obor: Geografie a kartografie
Jana Rozmanová
Produkce biopaliv a regionální rozvoj: modelový příklad Mohelnicka The production of biofuels and regional development: case study Mohelnicko Bakalářská práce
Praha 2013
Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Vít Jančák, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Produkce biopaliv a regionální rozvoj: modelový příklad Mohelnicka“ vypracovala samostatně pod vedením RNDr. Víta Jančáka, Ph.D. s využitím literatury a informací, na něž odkazuji. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze dne 17. 5. 2013
Podpis
Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu RNDr. Vítu Jančákovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při psaní práce, dále pracovníkům Úsovsko a.s. za poskytnutí informací o projektu. Děkuji oběma svým rodičům za podporu a speciálně mámě, která mi velmi pomohla s dotazníkovým šetřením.
Abstrakt Cílem bakalářská práce je zachytit a analyzovat změny, které vyvolaly stavby dvou bioplynových stanic v modelovém území Mohelnicka. V práci je popsán proces anaerobní digesce, základní prvky bioplynové stanice a jejich vývoj v Česku. V další části práce jsou analyzovány změny osevních ploch kukuřice jako hlavní suroviny zemědělských bioplynových stanic a svozové areály v modelovém území. Následuje dotazníkové šetření mezi obyvateli obce Třeština, kde zjišťuji dopady stavby na život v obci a regionální rozvoj. V závěru práce jsou shrnuty výsledky a jejich vyhodnocení. Klíčová slova: bioplynová stanice, anaerobní fermentace, Třeština, svozové areály, biomasa Abstract The aim of thesis is to capture and analyze changes, which were caused by the construction of two biogas stations in the study area Mohelnicko. In the thesis is described process of anaerobic digestation, biogas basic elements and their development in the country. The next section of thesis analyze changes in maize area as the main raw material of agricultural biogas plants and collecting areas in the study area. The following is a survey among the inhabitants of the village Třeština, which investigates the impact on the lives of the community and regional development. The conclusion summarizes the results and their evaluation. Key words: biogas plant, anaerobic digestion, Třeština, collecting areas, biomass
Obsah Seznam tabulek .......................................................................................................................... 1 Seznam obrázků ......................................................................................................................... 1 Seznam příloh ............................................................................................................................. 2 1. Úvod ....................................................................................................................................... 3 2. Metodika................................................................................................................................. 5 2. 1 Metodika vlastní práce .................................................................................................... 6 3. Obnovitelné zdroje a energetika Česka .................................................................................. 8 4. Definice hlavních pojmů ........................................................................................................ 9 4. 1 Anaerobní digesce ........................................................................................................... 9 4. 2 Bioplynová stanice ........................................................................................................ 11 4. 2. 1 Části bioplynové stanice........................................................................................ 11 4. 2. 2 Kategorie bioplynových stanic podle zpracovaných substrátů ............................. 12 4. 2. 3 Vývoj bioplynových stanic v Česku...................................................................... 14 4. 3 Pěstování kukuřice ........................................................................................................ 15 5. Modelový případ: bioplynová stanice Třeština .................................................................... 17 5. 1 Obec Třeština ................................................................................................................ 17 5. 2 Bioplynová stanice Třeština .......................................................................................... 17 5. 2. 1 Technický popis .................................................................................................... 18 5. 3 Osevní plochy ................................................................................................................ 19 5. 4 Svozové areály .............................................................................................................. 21 5. 5 Dotazníkové šetření: postoj obyvatelů obce Třeština ke stavbě bioplynové stanice .... 22 5. 5. 1 Formulace výzkumného problému a cílů .............................................................. 22 5. 5. 2 Metoda šetření ....................................................................................................... 23 5. 5. 3 Vyhodnocení dotazníků......................................................................................... 23 6. Závěr..................................................................................................................................... 31 Seznam literatury...................................................................................................................... 33 Přílohy ...................................................................................................................................... 37
Seznam tabulek Tabulka 1: Podíl OZE na výrobě elektřiny v letech 2004 – 2011 v Česku ........................... 8 Tabulka 2: Produkce bioplynu z různých rostlinných substrátů ........................................ 16 Tabulka 3: Základní provozní a technické údaje BPS Třeština........................................... 18 Tabulka 4: Vývoj ploch a sklizně kukuřice v Česku v letech 2000 – 2012 ....................... 20 Tabulka 5: Osetá plocha kukuřicí společností Úsovsko a. s. v letech 2005 – 2012 ............ 21 Tabulka 6: Průměrná vzdálenost svozových areálů v letech 2008 – 2012 v modelovém regionu .......................................................................................................... 21 Tabulka 7: Věková struktura respondentů ........................................................................... 24 Tabulka 8: Vzdělanostní struktura respondentů .................................................................. 24 Tabulka 9: Pozitivní přínosy BPS podle občanů ................................................................. 26 Tabulka 10: Negativní dopady BPS podle občanů .............................................................. 26 Tabulka 11: Názor respondentů na vytápění z BPS ............................................................ 29 Tabulka 12: SWOT analýza ............................................................................................... 29
Seznam obrázků Obrázek 1: Vývoj výroby elektřiny z OZE v letech 2004 – 2011 v Česku .......................... 8 Obrázek 2: Fáze anaerobní digesce ..................................................................................... 10 Obrázek 3: Schéma zemědělské bioplynové stanice ........................................................... 12 Obrázek 4: Vývoj počtu BPS na území Česka podle druhu v letech 2004 – 2011 ............. 13 Obrázek 5: Vývoj zemědělských BPS a jejich výkon v Česku v letech 2002 – 2013......... 14 Obrázek 6: Bioplynová stanice Třeština.............................................................................. 17 Obrázek 7: Reakce veřejnosti na projekt BPS .................................................................... 25 Obrázek 8: Změna názoru obyvatel na bioplynovou stanici Třeština ................................. 25 Obrázek 9: Zhodnocení postoje občanů k BPS v současnosti ............................................. 25 Obrázek 10: Nárůst dopravy v obci podle obyvatel ........................................................... 27 Obrázek 11: Čistota a stav komunikací podle obyvatel ..................................................... 27 Obrázek 12: Hodnocení zápachu BPS Třeština ................................................................. 28
1
Seznam příloh Příloha 1: Rozmístění BPS v Česku .................................................................................... 37 Příloha 2: Vývoj osevních ploch kukuřice v krajích Česka v letech 2003 –2012 ............... 38 Příloha 3: Okres Šumperk ................................................................................................... 40 Příloha 4: BPS Třeština ....................................................................................................... 41 Příloha 5: Svozové areály v modelovém území v roce 2008 .............................................. 42 Příloha 6: Svozové areály v modelovém území v roce 2009 .............................................. 43 Příloha 7: Svozové areály v modelovém území v roce 2010 .............................................. 44 Příloha 8: Svozové areály v modelovém území v roce 2011 .............................................. 45 Příloha 9: Svozové areály v modelovém území v roce 2012 .............................................. 46 Příloha 10: Dotazník ............................................................................................................ 47
2
1. Úvod V současné době se společnost obává vyčerpání neobnovitelných zdrojů energie. Ty se vyskytují v omezeném množství a jejich spotřebováním zanikají. Proto musí být jejich využívání sledováno a případně omezováno, patří sem např. ropa, zemní plyn, černé a hnědé uhlí (Matějček a kol. 2007). Česko disponuje malým množstvím těchto surovin, které neuspokojí poptávku, proto musí být dováženy, především z politicky nestabilních regionů. Navíc se každoročně zvyšuje jejich cena. V Česku se na výrobě elektrické energie z více než poloviny (přeně 56 %) podílejí elektrárny na tuhá paliva (MPO 2012). Ty však mají negativní vliv na životní prostředí. Těžba uhlí poškozuje krajinu a při spalování se do ovzduší vypouští oxid uhličitý a další škodliviny, které snižují kvalitu ovzduší a přispívají ke skleníkovému efektu. Stále se zvyšuje podíl jaderné energie, která se na celkové výrobě energie podílí z 32 %. Jsou tu však problémy s úložišti vyhořelého paliva a také možnost poruchy, která by mohla mít fatální následky. Z těchto důvodů se jeví jako stále více důležitý přechod k obnovitelným zdrojům energie (dále OZE). Česko se zavázalo směrnicemi Evropské Unie, že v roce 2020 bude podíl elektrické energie z OZE 13,5 %. Nyní OZE představují 8,5 % elektrické energie. Nejvíce se využívá fotovoltaických a vodních elektráren a výroby z biomasy. Právě bioplynové stanice (dále BPS) zaznamenaly během posledních let značný rozvoj. Podle Stupavského a Habarta (2010), z Českého sdružení pro biomasu, má právě Česko ve výrobě bioplynu značný potenciál. Řada autorů má však stále velmi skeptický pohled na tuto problematiku, jedná se především o laickou veřejnost, která se nechala strhnout negativními
postoji
autorů
v populárních
magazínech
(Zelenka,
Mařík
2011).
Především se jedná o pěstování kukuřice, což je stěžejní surovina pro výrobu bioplynu, která se podle nich pěstuje na úkor ostatních zemědělských plodin určených pro výživu obyvatel a hospodářských zvířat. Nesmíme však zapomínat, že již dříve se na polích pěstovaly plodiny pro výživu hospodářských zvířat, která sloužila k práci na poli a dnes se jedná jen o moderní pojetí tohoto modelu. Hlavním cílem práce je analýza a zhodnocení svozových areálů. Pro efektivnost BPS je důležité, aby suroviny byly získávány z bezprostřední regionální svozové vzdálenosti, aby se minimalizovalo zásobení z větších vzdáleností. Dalším cílem práce je analýza změn osevních ploch. Jako modelový příklad analyzuji osevní plochy společnosti Úsovsko a.s., která provozuje již zmíněnou BPS Třeština, za posledních šest let. Během této doby společnost uvedla do provozu dvě BPS, 3
v roce 2008 ve Třeštině a v roce 2012 v Klopině. Mezi lidmi převládá názor, že BPS potřebují ke svému provozu enormní množství surovin. Předpokládám, že tomu tak není a tedy, že změna není nijak výrazná. Posledním vytyčeným cílem práce je zjistit dopad stavby BPS ve Třeštině na život místních obyvatel a regionální rozvoj. Cílem této části je zjistit názory obyvatel na výstavbu BPS. Zda se měnilo jejich mínění během jejího provozu a důvody, proč byl odmítnut nabízený projekt teplovodu pro vytápění vesnice teplem z BPS, i přesto že by to bylo ekonomicky výhodnější než stávající topení tuhými palivy a plynem. Předpokládám, že názor obyvatel na BPS bude spíše negativní a že největší negativa spatřují v čistotě komunikací, zvýšené dopravy a zápachu. Práce je strukturovaná do šesti kapitol. Nejprve úvod, kde představuji téma práce a její strukturu. Poté následuje metodika, kde popisuji všechny metody výzkumu. Třetí část popisuje teoretický rámec zkoumané problematiky. Ve čtvrté části aplikuji teorii na příkladu modelu bioplynové stanice ve Třeštině a analyzuji svozové areály a osevní plochy energetických surovin, používaných v této stanici. Dále následuje dotazníkové šetření mezi obyvateli Třeštiny, kde zjišťuji informovanost občanů o BPS a jejich postoje ke stavbě, případně jejich proměnu v rámci soužití s BPS. Poslední částí je závěr, kde shrnuji výsledky zjištěné v předešlých částích a zamýšlím se nad nimi.
4
2. Metodika Bakalářská práce bude primárně vycházet z odborných knih, zabývajících se biomasou a anaerobní digescí. Pro upřesnění a rozšíření informací budu využívat odborné články uveřejněné v zemědělsky a energeticky orientovaných periodikách, například Zemědělec, Energie 21, a na internetových serverech, zejména CZ Biom, Agroweb, Česká bioplynová asociace a další. Statistické informace budu získávat na stránkách Českého statistického úřadu, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostření, Evropského regulačního úřadu a dalších. Inspirací se pro mě jistě stanou i dřívější bakalářské a disertační práce. Co se týče odborných knih, jejich vývoj kopíruje vývoj BPS v Česku. Zatímco na začátku nacházíme knihy zaměřující se na obecnou problematiku biomasy, obsahující maximálně kapitolu věnující se bioplynu (např. Pastorek, Kára, Jevič 2004; Študlar 2004; Malaťák, Vaculík 2008). Se začátkem výstavby BPS a jejich rozvojem vychází publikace, které se zabývají provozem (Váňa, Slejška 1998; Schulz, Edler 2004; Usťak, Váňa 2006; Kára a kol. 2007; Kouďa a kol. 2008). Publikace Váni a Slejšky byla jedna z prvních v Česku, která se BPS zabývala. Autoři řeší teoretický rámec, vhodnost materiálů pro anaerobní fermentaci a zmiňují subjekty, které se tímto tématem tehdy zabývaly. Kouďa se zabývá technickým řešením a návrhem BPS. Postupem času se začínají řešit problémy, které mohou při provozování BPS nastat, stále více se diskutuje dotační politika (Švec a kol. 2010, Straka 2010). Straka se zabývá vlivem různých činitelů (teplota, Ph, složení substrátu) na výtěžnost bioplynu. S používáním kukuřice jako hlavní cíleně pěstované energetické plodiny vznikla publikace plně popisující celou problematiku pěstování a využití (Zimolka 2008). Dalším významným zdrojem informací byly odborné články. Nejvíce jsem čerpala z článků dostupných na internetových stránkách České asociace pro biomasu – CZ Biom. Doplňují a rozebírají problematiku uvedenou v publikacích a navíc pružně reagují a upozorňují na novinky v problematice obnovitelných zdrojů. Dalším zdrojem informací jsou bakalářské a disertační práce. Danému tématu se věnovali kolegové na geografických fakultách, ale také na životním prostředí a z jiného pohledu na fakultách strojního inženýrství. Teoretickým rámcem anaerobní fermentace se zabývají studenti Vysokého učení technického v Brně. Jeho potenciálem využití v praxi se zabývá Beck (2010), dále Hudečková (2012), která zpracovala ekonomickou a energetickou bilanci vybrané BPS. Studenti geografických fakult se spíše orientují 5
na potenciál rozvoje a zmapování současného stavu (Zdráhal 2012; Čouková 2011). Zigo (2012) ve své bakalářské práci hodnotí problematiku výroby tepla spalováním biomasy a jeho vliv na regionální rozvoj.
2. 1 Metodika vlastní práce V části zabývající se popisem základních technických údajů a fungování modelové BPS Třeština vycházím především z údajů, které mi poskytl ředitel divize obchodu ve společnosti Úsovsko a.s. a vedoucí střediska AGROSLUŽEB. Velmi cennou a nápomocnou pro mě byla také osobní prohlídka BPS. Pro naplnění prvního cíle práce, tzn. analýza a zhodnocení svozových areálů energetických surovin BPS Třeština, budu vycházet z informací, které mi poskytl agronom rostlinné výroby zmíněného zemědělského podniku. Budu analyzovat pouze svozové areály silážní kukuřice, protože ostatní suroviny nakupuje Úsovsko a.s. od soukromých subjektů, které si nepřeje jmenovat. Analýzu provádím od doby uvedení BPS do provozu, zjišťuji, jak se měnila jejich vzdálenost. Zda-li je snaha o nejbližší svozovou vzdálenost nebo se sváží i ze vzdálenějších polí (okolí Šumperka). Zjistím průměrnou svozovou vzdálenost v každém roce. Pro přehlednost výsledků použiji metodu vektorizace ortofoto mapy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního dostupnou online přes prohlížecí službu WMS programu ArcGis. Pro naplnění druhého cíle práce, tzn. zhodnocení změn osevních ploch společnosti Úsovsko a.s. za posledních šest let, použiji interní data společnosti. Analyzuji rozlohy osevních ploch jednotlivých plodin před stavbou BPS Třeština a před stavbou BPS Klopina. Zhodnotím, zda-li změny byly vyvolané pouze těmito stavbami nebo i jinými faktory, na úkor jakých plodin byla kukuřice na siláž vysazena. Porovnám tyto změny se změnami v kraji a v Česku a zjistím, zda se jedná pouze o regionální nebo celorepublikový trend. Poslední cíl práce je zjištění dopadu stavby BPS na život místních obyvatel, jejich mínění, zda-li se měnilo v čase a jaké mají ke stavbě a provozu připomínky. Informace budu zjišťovat pomocí dotazníku. Při tvorbě a vyhodnocování dotazníků budu vycházet zejména z bakalářské práce Kreislové (2008) a z práce Diesmana (1998). V Třeštině žije 370 obyvatel, z toho 268 ekonomicky aktivních a 52 v důchodovém věku (ČSÚ 2011), chtěla bych oslovit alespoň 100 lidí. Výběr respondentů bude probíhat kvótním výběrem. Před samotným dotazníkovým šetřením provedu pilotní výzkum, abych zjistila nejčastější odpovědi na otázky, které poté budou v dotazníku uzavřené pouze s výběrem odpovědí. 6
První část dotazníku reflektuje situaci před stavbou. Jaký byl názor obyvatel na stavbu BPS. Druhá část se bude zabývat nynější situací, v čem spatřují výhody a nevýhody, zda mají se ze stanice šíří zápach, jsou znečištěné cesty, zvýšila se traktorová doprava v obci, jaká je informovanost o BPS, využili její návštěvy, pozorují zvýšený turistický ruch. Třetí část se bude zabývat projektem výstavby teplovodu do obce. Zemědělská společnost si nechala vypracovat projekt a nabídla obci velmi výhodnou nabídku. Občané však tento projekt odmítli. Mě zajímají důvody, proč se tomu tak stalo.
7
3. Obnovitelné zdroje a energetika energet Česka EU schválila v roce 2009 klimaticko-energetický klimaticko balíček, ček, který má za cíl snížení skleníkových plynůů a růst rů podílu energie z obnovitelných ných zdrojů. zdrojů Hlavní součástí je Směrnice rnice Evropského parlamentu a rady 2009/28/ES o podpoře podpoře a využívání energie z obnovitelných zdrojů. ů. Stanovuje zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů zdroj na 20 % ze spotřeby eby energie a podíl biopaliv 10 % na spotřebě spot pohonných hmot do roku 2020. Každá členská zeměě má ovšem odlišné výchozí postavení a proto jsou dílčí díl cíle zemí různé. Pro Česko esko byl stanoven cíl zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů zdroj na 13 % v roce 2020 (Eur-Lex Lex 2009). Stát podporuje rozvoj ekologických zařízení za několika způsoby, ůsoby, a to investiční investi podporou z dotačních ních programů, program sazbami výkupních cen elektřiny se zelenými bonusy a osvobozením čii vrácením daní (MPO 2010). Tabulka 1: Podíl OZE na výrobě výrob elektřiny v letech 2004 – 2011 v Česku OZE (%)
2004 3,8
2005 4,36
2006 4,9
2007 4,71
2008 5,19
2009 6,81
2010 8,3
2011 10,28
Zdroj: ERÚ (2012), s. 16
Obrázek 1: Vývoj výroby elektřiny elektř z OZE v letech 2004 – 2011 v Česku
Podíl na OZE
100%
BRKO
80%
biomasa
60%
bioplyn + skládkový plyn fotovoltaika
40% větrné elektrárny 20% vodní elektrárny nad 10 MW 0% 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
malé vodní elektrárny do 10 MW
Rok
Zdroj: ERÚ (2012), s. 9
8
4. Definice hlavních pojmů 4. 1 Anaerobní digesce V Česku ani jinde na světě pro tento proces neexistuje jednotný termín. V anglicky mluvících zemích a v české odborné literatuře se používá spojení anaerobní digesce. Dalším často používaným souslovím je anaerobní fermentace, jedná se o synonyma a toto spojení se užívá spíše ve francouzsky mluvících zemích. Posledním termínem, který se jeví jako vhodný a má minimum překryvů s ostatními technologiemi je anaerobní vyhnívání, který je taktéž v menší míře v Česku používán, je blízký německému prostředí (Slejška, Váňa 2002). „Anaerobní digesce je vícestupňový přírodní proces rozkladu přírodních látek některými skupinami mikroorganismů bez přístupu kyslíku. Poskytuje technologický základ pro efektivní využití biologicky nerozložitelných odpadů z různých odvětví zemědělství, průmyslu a odpadového hospodářství jako obnovitelné zdroje surovin a energie“ (Usťak, Váňa 2006, s. 9). Hlavními produkty jsou bioplyn a digestát. Pojmem bioplyn je nazývána jakákoli plynná směs, která vznikla činností mikroorganismů. Jedná se o směs metanu, oxidu uhličitého, dusíku, vodíku a dalších plynů. Primárně se tedy jedná o produkt, který vzniká v řízených anaerobních reaktorech, ale do této kategorie zahrnujeme i plyny, které vznikají pod povrchem země, v bažinách a rašeliništích, na rýžových polích, v zažívání živočichů a na skládkách odpadů (Pastorek, Kára, Jevič 2004). Digestát je organický zbytek, pevné nebo kapalné konzistence, který zůstává po fermentaci materiálu. Využívá se jako kvalitní hnojivo. Podle většiny autorů se v procesu rozkladu hmoty rozlišují čtyři základní fáze (Pastorek, Kára, Jevič 2004; Švec a kol. 2010; Kára a kol. 2007): 1. Hydrolýza - Jedná se o rozklad surovin na nízkomolekulární látky 2. Acidogeneze (okyselení) - Tvoří se vyšší organické kyseliny (máselná, propionová atd.) 3. Acetogeneze (tvorba kyseliny octové) 4. Methanogeneze (tvorba methanu)
9
Obrázek 2: Fáze anaerobní digesce
Zdroj: PASTOREK, Z., KÁRA, J., JEVIČ, P. (2004), s. 138
Lze se setkat s mnoha děleními technologie anaerobní digesce. Hlavní je rozlišení na suchou a mokrou fermentaci. Suchá fermentace je proces rozkladu organického materiálu s obsahem sušiny nad 25 % (obvykle 30 – 35 %). Je vhodná například pro travní senáž, kukuřičnou siláž, trávu, odpady ze supermarketů a jiné. Tato technologie je méně užívaná než mokrá fermentace. Příčinou malého rozšíření je především nedostatek informací o technologii samotné (Vítěz a kol. 2011), nižší výtěžnost bioplynu (Študlar 2004) a v praxi se objevují problémy při zpracování a průchodu materiálu fermentorem (Schulz, Edler 2004). Nespornou výhodou je to, že lze použít i na takovou biomasu, která by nešla zpracovat mokrou technologií (podestýlky z pilin), reaktor je jednodušší a spolehlivější (Študlar 2004).
V Evropě
se nachází
několik
desítek
suchých
BPS,
v Česku
pouze
dvě a to v Třeboni a v Šumperku, kde se nachází vývojová laboratoř, která má za cíl optimalizovat proces suché fermentace (Pospíšil 2011). Mokrá fermentace se používá ke zpracování biomasy o obsahu sušiny do 13 %. „Materiály s vyšším obsahem sušiny (hnůj, podestýlka, různé druhy siláží a senáží) se před vstupem do fermentoru ředí na odpovídající podíl sušiny kejdou nebo procesní vodou, vyseparovanou z již zfermenovaného kalu“ (CZ Biom 2012). Při použití této technologie je nutné počítat s delší dobou zdržení substrátu ve fermentoru a s vyšší energetickou náročností na vyhřívání a odčerpávání materiálu. Podrobněji se tímto
10
procesem budu zabývat v další kapitole při popisu BPS využívající tuto technologii. Jedná se o nejčastěji používanou technologii v Česku i v zahraničí.
4. 2 Bioplynová stanice Podle
dávkování
materiálu
rozlišujeme
diskontinuální,
semikontinuální
a kontinuální technologii. U suchých BPS se nejčastěji využívá diskontinuální technologie, kdy doba zdržení materiálu ve fermentoru zhruba odpovídá intervalu mezi dvěma po sobě jdoucími plněními. Zatímco u mokrých BPS se využívá především semikontinuální technologie, což znamená, že doba mezi dvěma plněními je kratší než doba zdržení materiálu ve fermentoru, v praxi to znamená, že dávkování probíhá několikrát za den a doba zdržení se pohybuje v desítkách dnů (Pastorek, Kára, Jevič 2004). Kontinuální technologie je používána pro zpracování tekutých odpadů. 4. 2. 1 Části bioplynové stanice Nejdůležitější částí v plánování výstavby BPS je výběr používaného materiálu, jeho kombinace a výběr dodavatelů. Dodavatelé musí zajistit stabilní zásobování BPS, aby byl zajištěn kontinuální chod. Podle způsobu použité technologie se může jednat o zvířecí kejdu, záměrně pěstované energetické plodiny, travní senáž, organické zbytky aj. Materiál musí být pravidelně kontrolován. Suroviny by měly pocházet z nejbližšího možného zdroje (MZ 2007). Ekologicky i ekonomicky výhodný je dovoz z maximální vzdálenosti 20 km. Dovezený materiál se zpracuje podle způsobu využití. Pro uchování jeho vlastností je důležitý způsob a místo uskladnění. Skladovací nádrže mohou podle charakteru materiál předehřívat, automaticky dávkovat, ředit vodou nebo naopak zahušťovat. Nejdůležitější
součástí BPS
jsou
anaerobní
reaktory neboli
fermentory.
Jejich hlavním cílem je udržení stálého prostředí pro optimální činnost bakterií. Součástí je míchadlo, které zabraňuje tvorbě kalového koláče na povrchu kalu. Využitý materiál stoupá na povrch kalu a je potrubím odváděn do kalové koncovky. Tam se uskladňuje digestát, který dále slouží jako hnojivo (Pastorek 2004). Další součástí je bioplynová koncovka. Jedná se o potrubí na dopravu bioplynu, zásobník a hořák zbytkového plynu.
11
Obrázek 3: Schéma zemědělské bioplynové stanice
Poznámka: 1 – kejda ze stáje, 1a – kejda přivážená z okolních zemědělských podniků, 5 – příjmové místo zrnin, 5a – navážení zrnin, 6 – mechanická úprava zrnin, 7 – příjem a úprava zelené biomasy, 8 – fermentor se střešním plynojemem, 9 – kogenerační jednotka, 10 – hořák zbytkového plynu, 11 – zásobní jímka na digestát, 12 – odvoz digestátu jako hnojiva Zdroj: KÁRA, J. a kol. (2007), s. 40
4. 2. 2 Kategorie bioplynových stanic podle zpracovaných substrátů Podle typu zpracovaného substrátu rozlišuje Ministerstvo životního prostředí tři základní typy BPS. Jedná se o zemědělské, průmyslové (také kofermentační) a komunální BPS (MŽP 2008). Rozmístění BPS v Česku je znázorněno v příloze 1. Zemědělské BPS zpracovávají statková hnojiva (zvířecí exkrementy) a energetické plodiny, např. kukuřici. Jde o nejrozšířenější typ BPS v Česku a to díky jednoduché technologii a nižším nárokům na obsluhu. Stanice jsou často stavěny přímo v areálu či v blízkosti zemědělského družstva, kde je dostatek surovin pro provoz. Slabým místem, které může způsobovat problémy je míchání substrátu ve fermentoru. Ten může na povrchu hladiny vytvořit tvrdou vrstvu, která brání dalšímu průchodu potrubím a může narušit proces anaerobní digesce (Habart 2008). Dalším typem jsou průmyslové, či také kofermentační, BPS. Zpracovávají rizikové vstupy, jako jsou jateční odpady, kaly z provozů a jiné. Tyto stanice mají náročnější technologii, přísné provozní podmínky a hygienická pravidla, což vyplývá z charakteru vstupů. V Česku se nachází dvanáct průmyslových BPS. Jsou provozovány společnostmi, které zpracovávají rizikové vstupy, např: Pivovary Krušovice a Radegast, Integro a. s., Perri Crisps a další.
12
Komunální BPS jsou náročnější náro jší na technologii než ostatní typy BPS. Zpracovávaným materiálem jsou zbytky potravy z restaurací a podobných zařízení, za bioodpady z domácností, odpady z údržby zeleně. Nejdůležitější ě částí provozu je u tohoto typu příjmová část. Kvůli ůli nepříjemnému nep íjemnému zápachu surovin musí být podle legislativy příjmová hala vždy uzavřená řená se zabezpečením ením proti úniku pachu do ovzduší v okolí BPS (MŽP 2008). Lze se setkat ještě s dalšími dvěma typy zařízení, ízení, která slouží ke zpracování bioplynu technologií anaerobní digesce. Jedná se o skládkový bioplyn a stanice, využívající kal z ččističek ček odpadních vod. Skládky je možno využít jako další zdroj energie. Odpad Odp na skládkách komunálního odpadu je zhutňován zhut a bez přístupu ístupu vzduchu fermentuje. Při P fermantaci vzniká skládkový plyn. Ten je díky odplyňovacím odply systémům m sesbíráván a je přeměňován p na teplo a elektrickou energii. Množství výsledného výsle plynu lze těžko ěžko odhadnout. odhadn Závisí na poměru množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu a nerozložitelných odpadů (Straka 2010). kách odpadních vod (dále jen ČOV) OV) je využíváno organického kalu. V čističkách Procesem anaerobní stabilizace se čistírenský kal mění na bioplyn a ten je dále přeměněn p na teplo čii energii. Takto vzniklá elektrická energie může m pokrýt celkovou spotřebu ČOV (Kutil, Dohánios 2005). 2005) Obrázek 4: Vývoj počtu čtu BPS na území Česka podle druhu v letech 2004 – 2011
Zdroj: MPO (2012), s. 29
13
4. 2. 3 Vývoj bioplynových stanic v Česku První BPS byla postavena v roce 1974 v Třeboni společně s ČOV. V provozu je do současnosti, pouze po roce 1989 byl její provoz zastaven a to především z důvodu nedostatečné
podpory obnovitelných
zdrojů,
měnící
se legislativě a privatizaci
(Švec 2010). Zpracovává prasečí kejdu společně s čistírenským kalem. Další BPS se na území republiky začaly stavět od roku 1994, kdy byla postavena stanice v Trhovém Štěpánově. Od tohoto roku se zvyšoval počet komunálních bioplynových stanic. Nejvýraznější rozvoj nastal v roce 2006, kdy se počet stanic tohoto typu zvýšil ze 49 na 96. Do roku 2011 byly založeny pouze dvě nové komunální stanice. Konstantní počet zaznamenávají průmyslové BPS, jejichž počet kolísá mezi 12 a 16. Nejvyšší růst pozorujeme u zemědělských BPS. Dynamizace vývoje zemědělských BPS začala v roce 2004. Jejich počet každoročně vzrůstal téměř o 50 %. Tehdy vznikaly klasické BPS, které zpracovávají obojí, jak vedlejší produkty živočišné výroby, tak cíleně pěstované energetické plodiny. Každým rokem dochází k poklesu množství chovaných užitkových zvířat, a proto se od roku 2009 staví BPS převážně na zpracování pouze cíleně pěstovaných energetických plodin (Štambaský 2012). Vývoj počtu BPS podle MPO (2012) v Česku je znázorněn v grafu na obrázku 4, vývoj zemědělských BPS podle ERÚ (2013) a jejich výkon je v grafu na obrázku 5. Obrázek 5: Vývoj zemědělských BPS a jejich výkon v Česku v letech 2002 – 2013 400
306 300
350
250
415
Počet BPS
264 250
167,7 150
157 180
200 115
150
104,5
83
100 50
200
12
15
23
36
100
Výkon (MWe)
300
80,1
56 31,7
51,2
50
6 11,3 17,3 7,5 0 0 6 2,9 5 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Rok počet zemědělských BPS
instalovaný výkon (Mwe)
Poznámka: stav ke dni 1. 1. daného roku Zdroj: ERÚ (2013)
14
4. 3 Pěstování kukuřice Kukuřice je v dnešní době velmi významná rostlina, jejíž význam stále ještě nedosáhl svého maxima. Jedná se o levnou, pracovně nenáročnou rostlinu, jejíž potenciál je
stále
více
využíván
(krmivo,
lidská
výživa,
bioplyn,
líh,
izoglukóza...).
Jde o energetickou, teplomilnou plodinu, která je citlivá na srážkové výkyvy. Rozlišujeme dva druhy kukuřice a to na zrno a na siláž. Liší se od sebe především způsobem a dobou sadby a sklizně a způsobem využití. Pěstování kukuřice na zrno se v Česku velmi nedoporučuje. Území leží v ne zcela vhodném klimatickém pásu a nalezneme zde pouze dvě oblasti, a to Jižní Moravu a Polabí mezi Pardubucemi a Kolínem, vhodné pro pěstování. Kukuřice na zrno má delší vegetační dobu a je nutností stálost klimatu, aby nebyly poškozeny plody (Zimolka 2008). Průměrná teplota ve vegetačním období by měla být 16,6 – 17 ° C a průměrné srážky nad 500 mm. Průměrný výnos od roku 2001 do roku 2012 v Česku je 7,25 t/ha (ČSÚ 2013). Rozloha oseté plochy se od roku 2001 do roku 2012 zvýšila o 192 % na 119 333 ha. Přičemž v roce 2012 byla vyseta na 4,8 % oseté plochy země. V Česku nemá zásadní význam a její využití je zejména v potravinářství. Kukuřice na siláž je v Česku nejvýznamnější jednoletá pícnina, v roce 2012 se pěstovala na 8,3 % rozlohy oseté půdy (ČSÚ 2013). Jedná se o čtvrtou nejčastěji pěstovanou plodinu po pšenici, ječmenu a řepce. Podrobnější informace o oseté ploše jsou v kapitole č. 5. 3 osevní plochy. Silážní kukuřice se využívá jako krmivo pro dobytek a v poslední době stoupá její význam jako důležité cíleně pěstované biomasy. Pro BPS je ideální surovinou. Siláž je schopna zajistit dostatek suroviny se stejnými chemickými vlastnostmi po celý rok. „Primárním cílem provozovatele by mělo být zabezpečit v receptuře vysoký podíl energeticky bohatých surovin za minimální ceny tak, aby dosáhl maximální výtěžnosti bioplynu za minimálních nákladů“ (Zimolka 2008, s. 175). Provozovatel BPS ovšem musí myslet také na to, aby měl dostatek prostoru na uskladnění materiálu v optimálních podmínkách. V dnešní době se pro účely fermentace využívá speciálně vyšlechtěných hybridů kukuřice. Požadovaný výnos silážovatelné hmoty je 50 – 70 t/ha (Zimolka 2008). Průměrný výnos v Česku mezi lety 2000 a 2012 byl 34,44 t/ha. K výběru správného hybridu kukuřice slouží tzv. číslo FAO (číslo ranosti). Hodnota udává ranost hybridu neboli počet dní vegetace. Čím je hodnota FAO menší, tím je odrůda ranější. Pro podnebí 15
v Česku se hodí hybridy FAO 190 – 400, přičemž v nejchladnějších oblastech se hodnota pohybuje do 200 až 250 a v nejteplejších oblastech hybridy s číslem nad 300 (Třináctý a kol. 2012). Vysoká oblíbenost kukuřice jako cíleně pěstované biomasy tkví v její výtěžnosti. V tabulce 2 jsou srovnány výtěžnosti nejčastěji používaných surovin. „ Kukuřice oproti jiným plodinám dává nejvyšší možný výnos bioplynu (5700 – 7800 m3/ha) a následně elektrické energie z hektaru. Takovému výtěžku nemůže konkurovat ani cukrovka a potenciál hustě osetých obilnin je výrazně nižší“ (Zimolka 2008, s. 148). V literatuře se objevují názory, že kukuřice může přispívat k vodní erozi půdy a tím k její degradaci (Bičík, Jančák 2005). Usťak (2012) a Petříková (2012) jsou zastánci šťovíku krmného jako alternativní plodiny. Jeho nespornou výhodou je dlouholetost porostu, až 10 let, obdobný výnos a sklizeň až třikrát ročně. Usťakova publikace je prvním zpracováním metodiky uplatnění šťovíku pro energetické použití. Tabulka 2: Produkce bioplynu z různých rostlinných substrátů Průměrný výnos
Produkce bioplynu
Rostlinný materiál
t/ha
m3/t
m3/ha
Kukuřičná siláž Krmná řepa GPS (žitná siláž) Siláž chrást (nať cukrové řepy) Travní senáž
35 – 54 70 – 80 40 – 45
180 – 240 80 – 95 170 – 180
6 300 – 12 900 8 000 – 12 000 6 800 – 8 100
25 – 40
70 – 90
1 700 – 3 600
20 – 30
80 – 100
1 600 – 3 000
Šťovík krmný *
55
45 – 64
2 500 – 3 500
Pozn. u šťovíku krmného jsou uvažovány dvě seče ročně Zdroj: VÁŇA, J. (2011), s. 17 *Usťak, S. (2012), s. 25
16
5. Modelový případ: bioplynová stanice Třeština 5. 1 Obec Třeština Obec Třeština se nachází v Olomouckém kraji v okrese Šumperk. Nejbližším městem je Mohelnice, vzdálená asi 2,5 km. Nachází se v nadmořské výšce 260 m n. m. Obcí protéká bezejmenný potok, který se nedaleko za vesnicí vlévá do Lučního potoka. Ve vzdálenosti půl kilometru západním směrem proudí řeka Morava. V roce 1997 obec postihla katastrofální povodeň a většina objektů byla zatopena. Třeština se rozkládá na ploše 543 ha, z toho orná půda zabírá 370 ha. V současnosti žije ve vesnici 370 obyvatel, 50 ve věku do 15 let, 268 ekonomicky aktivních a 52 starších 65 let (ČSÚ 2011). Zástavbu tvoří převážně rodinné domy, které jsou postaveny kolem místních komunikací. Za vesnicí směrem na Bohuslavice se ve vzdálenosti 1,5 km nachází, turisty často navštěvovaný, jezdecký areál Háj, penzion Háj a vodní elektrárna. Stavba byla postavena
v roce
1901
a
jedná
se
o
první
vodní
elektrárnu
v Rakousku-
Uhersku (Mikroregion Mohelnicko 2008). V roce 2008 byla zapsána na seznam národních kulturních technických památek.
5. 2 Bioplynová stanice Třeština Bioplynová stanice byla vybudována společností Úsovsko a.s., sídlící v Klopině, jejíž
podnikatelská
Obrázek 6: Bioplynová stanice Třeština
činnost je velmi širokého záběru,
mezi
hlavní
činnosti
patří
výroba
müsli
tyčinek
produkce
Fit,
výrobků
značky Bersi a pěstování a prodej ovoce. Nachází se v objektu bývalého kravína na okraji obce. Společnost
stavbou
stanice vyřešila otázku, co a jinak
s nepoužívaným
Zdroj: podkladová mapa – Český úřad zeměměřičský a katastrální
chátrajícím 17
objektem. K provozu využívá pěstovanou biomasu z vlastních zdrojů a kejdu od dodavatelů. Společnost si tak napomáhá k energetické soběstačnosti a ekonomické stabilitě. Stanice byla uvedena do zkušebního provozu v dubnu 2008, od dubna 2009 funguje v trvalém provozu. Společnost nyní provozuje další BPS a to v 6 km vzdálené Klopině, která byla uvedena do provozu roku 2012, a plánuje začít výstavbu třetí BPS v Šumvaldě. Fotografie BPS Třeština jsou v příloze 4. 5. 2. 1 Technický popis BPS byla postavena společností EnviTec Biogas a. s. Provozuje ji firma Mohelnická plynárenská a. s. Využívá technologii mokré fermentace. Zpracovává se zde kukuřičná siláž a prasečí kejda. Bylo zkoušeno zařadit do provozu i další suroviny jako otruby, řízky z cukrové řepy a jiné, tyto směsi se však v provozu neosvědčily. Kukuřice se sem vozí přímo po sklizni z polí, které vlastní Úsovsko a. s. a prasečí kejda je nakupována od externích dodavatelů. Poté, co se kukuřice dopraví z polí je navezena k rozštípání na malé kousky. Ty se uskladňují v bývalé odpadní jímce a také v zadní části pozemku. Kukuřičné štípky jsou ukryty pod plastovými plachtami, které jsou zatíženy starými pneumatikami a pytli se štěrkem, aby se zabránilo znehodnocení materiálu deštěm a vzniku plísně. Z těchto ploch je každý den naváženo bagrem 48 t kukuřičné siláže do násypky. Odtud je materiál dopravován šnekovým dopravníkem do míchačky, kde se míchá s prasečí kejdou, která je dopravována ze skladovací nádrže potrubím. Zde se suroviny Tabulka 3: Základní provozní a technické údaje o BPS Třeština Údaj Elektrický výkon Tepelný výkon Produkce bioplynu Počet provozních hodin kogenerační jednotky Vyrobené množství elektrické energie Obsah sušiny ve vstupní surovině Doba zdržení substrátu ve fermentoru
Hodnota 999 kW 1 412 kW 502 m3/ hod 8 467/ rok 8 424 500 kWh/rok kukuřice 33 % kejda 5 % 50 – 53 dní
18
promíchají a vznikne tekutá hmota. Ta je dále přiváděna potrubím do homogenizační nádrže (objem 5000 m3). Teoretická doba zdržení surovin v nádrži je 50 – 53 dnů. Skutečná doba zdržení je však 60 dní. Prokvašené suroviny stoupají v homogenizační nádrži a při dosažení určité výšky jsou přemístěny potrubím do koncového skladu. Zde se nahromaďuje digestát, který se používá jako hnojivo na pole. Místní zemědělci jsou s jeho kvalitami spokojeni. V nejvyšší části homogenizační nádrže se nachází plynojem o objemu 1200 m3. Tento plyn je potrubím odváděn do místnosti s generátorem. Zde vzniká elektrická energie a teplo. Elektrická energie se využívá na vlastní provoz BPS a také se prodává zpátky do sítě. Teplo se využívá k chovu sumců v části bývalého kravína a k provozu sušičky dřeva. Byl vypracován projekt na vybudování teplovodu do obce Třeština, avšak místní tento teplovod odmítli.
5. 3 Osevní plochy V této kapitole analyzuji změnu osevních ploch kukuřice od roku 2003 do roku 2012. Během tohoto období se Česko stalo součástí Evropské Unie. Země se nachází v prostředí jednotného trhu unie a společné zemědělské politiky. Výdaje na podporu agrárního sektoru v období 2004 – 2009 ve srovnání s předvstupním období (2001 – 2003) vzrostly z 20,3 mld. Kč na 35,22 mld. Kč (Baška 2010). Zemědělství prošlo několika změnami. Snížil se podíl zemědělství na celkovém hrubém domácím produktu na 2,4 %. Počet pracovníků klesl na 3,1 % (Baška a kol. 2010). Nejzávažnější změnu spatřuji ve stále upadající živočišné produkci. V návaznosti na ni se zmenšují areály krmných plodin. Pozornost se obrací směrem k rozvoji obnovitelných zdrojů a energeticky pěstované biomasy. Analyzuji, jaký vliv měly tyto změny na skladbu a velikost osevních ploch v rámci národního a krajového měřítka a také změnu v rámci modelového území Úsovsko mezi lety 2005 až 2012, kde byly do provozu uvedeny dvě BPS Třeština a Klopina. Zatímco v roce 2000 byl poměr podílů rostlinné a živočišné produkce na celkové zemědělské produkci téměř stejný (49,7:50,3). V období do roku 2011 došlo ke zvýšení podílu rostlinné zemědělské produkce (60:40; Mze 2012). Stav pěstovaného dobytka se snížil. Podle Českého statistického úřadu stav skotu mezi roky 2003 a 2012 klesl o 8 %, drůbeže o 23 % a prasat dokonce o 53 % (ČSÚ 2013). Jak je vidět na obrázku 5 od roku 2009 dochází ke zvyšování počtu zemědělských BPS rychlejším tempem. Tyto stanice často využívají jako vstupní surovinu kukuřici. V tabulce 4 je zachycen vývoj ploch, sklizně a průměrného výnosu mezi lety 2000 a 2012 v Česku. Kukuřice se řadí mezi pícniny. Vývoj pícnin koresponduje s chovem 19
Tabulka 4: Vývoj ploch a sklizně kukuřice v Česku v letech 2000 – 2012 Rok
Plocha (ha)
Sklizeň (t)
Výnos (t/ha)
224 340 216 823 218 697 207 197
Podíl na celkové oseté ploše (%) 7,43 7,32 8,14 8,06
2000 2001 2002 2003
7 431 370 7 114 078 7 082 516 5 707 436
33,13 32,81 32,39 27,55
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
213 547 192 501 185 700 161 884 173 899 166 005 178 608 186 224 205 109
8,01 7,24 7,18 6,26 6,77 6,52 7,16 7,48 8,27
6 462 231 6 870 443 6 065 651 5 569 698 6 143 805 6 332 712 5 901 650 7 781 563 8 328 239
30,26 35,69 32,66 34,41 35,33 38,15 33,04 41,79 40,6
Zdroj: ČSÚ (2013)
skotu. Největší oseté plochy pícninami byly kolem roku 1990 a v 80. letech (přes 100 tisíc ha) (ČSÚ 2013). Od té doby oseté plochy stále ubývá. Minima bylo dosaženo v roce 2009 (397 tis. ha). Od roku 2009 pozorujeme znovu nárůst ploch způsobený snižováním podílu víceletých pícnin a zvyšování podílu kukuřice. Ta je pěstována pro energetické účely, výrobu bioplynu. Podobný trend jako celý stát měly i jednotlivé kraje. Ve všech je patrné zvyšování osevní plochy kukuřice od roku 2009. K největšímu navýšení plochy mezi lety 2009 až 2012 došlo v Jihomoravském kraji a to o více než 7 500 ha, v tomto roce bylo uvedeno do provozu 6 z 10 stanic, které byly tehdy provozovány. Další výrazné změny proběhly na Vysočině, v Pardubickém a Olomouckém kraji. Nejméně kukuřice se pěstuje v Karlovarském kraji kvůli nevhodným přírodním podmínkám. Nachází se tam pouze pět BPS, z toho tři byly uvedeny do provozu v roce 2012. Tabulka s vývojem ploch a sklizní za jednotlivé kraje v letech 2003 – 2012 je uvedena v příloze 2. Olomoucký kraj se v roce 2012 zařadil na 8. místo, co se týče ploch osetých kukuřicí. Nejmenší osetá plocha je v roce 2009 (8 719 ha), poté se zvyšovala. Roku 2012 bylo oseto téměř stejné území jako v roce 2003 (13 260 ha). Orná
půda
modelového
území
Úsovska
má
rozlohu
asi
2
000
ha.
V tabulce 5 jsou uvedeny plochy oseté silážní kukuřicí. Na tomto malém území lze ilustrovat změny v osetí, které se konaly po stavbě dvou BPS. Pracovníci vypočítali, 20
že pro stanici o výkonu 999 kW (instalovaný výkon BPS v Třeštině i Klopině) je potřeba kukuřice z 342 ha. Zkušební provoz BPS v Třeštině začal v dubnu roku 2008. Tehdy se experimentovalo s různým složením substrátu a s poměry jednotlivých složek. K zahájení provozu došlo v dubnu roku 2009. Z tabulky 5 je jasně patrné navýšení osetí kukuřicí pro potřeby BPS. V roce 2012 došlo k zahájení provozu BPS Klopina. V roce 2013 společnost osela 683 ha kukuřicí. To je téměř 1/3 celkové rozlohy orné půdy. Nahradila plochy, které byly dříve oseté ovsem, kukuřicí na zrno a ječmenem. Oves již společnost skoro nepěstuje. Z původní rozlohy 187 ha mu zbyly pouze 3 ha. Zrnovou kukuřici také velmi zredukovali, z původních 138 ha zaujímá pouze 10 ha. Redukcí prošel i ječmen, plocha byla zredukována o třetinu na dnešních 280 ha. Zcela byl vyřazen mák, hrách a žito. Naopak zvyšovaly se plochy řepky a pšenice.
5. 4 Svozové areály K analýze svozových areálů jsem použila podkladovou ortofotmapu Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. Provedla jsem vektorizaci svozových areálů pro každý rok a to v měřítku 1:2 500. Výsledky jsou uvedeny v přílohách 5 – 9. V další části jsem určovala průměrnou svozovou vzdálenost v jednotlivých letech. Také jsem použila metodu vektorizace. Pro určení vzdálenosti jsem měřila trasu, kterou zemědělci urazí od sklizně plodiny po její vyložení v areálu BPS. Zanedbala jsem pohyb po poli a měřila jsem vždy od výjezdu z pole. Průměrná vzdálenost svozu se pohybuje kolem 2 km, přesné vzdálenosti jsou uvedeny v tabulce 6. Zemědělská společnost se snaží o dodávání kukuřice do BPS z bezprostřední regionální svozové vzdálenosti. Se zvyšující se osetou plochou se zvyšují Tabulka 5: Osetá plocha kukuřicí společností Úsovsko a. s. v letech 2005 – 2012 Rok
Plocha (ha)
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
30,8 26,08 40,7 211,82 295,06 341,72 341,72 447,38
Podíl na celkové oseté ploše (%) 1,4 1,3 2 10,6 15,2 17,6 18,7 24,7
Tabulka 6: Průměrná vzdálenost svozových areálů v letech 2008 – 2012 v modelovém regionu Rok 2008 2009 2010 2011 2012
Průměrná vzdálenost (m) 2 272,28 1 912,06 2 384,25 2 540,5 2 605,32
21
svozové vzdálenosti. Změna ovšem není nijak výrazná. Všechny svozové areály se nacházejí do vzdálenosti 6 km. Výjimkou je pole u Dolních Studének oseté v roce 2011 ve vzdálenosti 22 km. Toto území o rozloze 11 ha dlouho leželo ladem. Poté se společnost rozhodla pole oset. Protože se nachází v bezprostřední blízkosti řeky Desná, je zde dostatek vláhy. Ovšem často se stává, že je v létě částečně zaplaveno. Nejvhodnější plodinou se proto jeví kukuřice. V rámci osevního postupu jsou pro kukuřici nejlepšími předplodinami luskoviny a jeteloviny. Zanechávají nejvíce posklizňových zbytků a dodávají půdě dusík (Zimolka 2008). V praxi se ovšem kukuřice nejčastěji zařazuje mezi dvě obiloviny jako zlepšující plodina. V případě obilovin se více doporučuje pšenice ozimá než ječmen jarní. Lze se setkat i s dlouhodobějším monokulturním pěstováním více let po sobě. V tomto případě je však půda více namáhána. Je zde riziko zvýšené eroze a hrozba rozšíření škůdců. V modelovém území byla nejčastější předplodinou pšenice ozimá v menší míře ječmen jarní. Od roku 2009 do roku 2012 se monokulturně pěstovala na 3 honech (Telubí, Za Přidalem, Za Plechatým). Osevní postupy jsou dodržovány. Avšak s plánovanou výstavbou již třetí BPS by přibylo dalších 342 ha kukuřice, tzn. celkem 1026 ha (asi 50 % oseté plochy) a dodržování osevních postupů by mohlo být problém. Je však na společnosti, jakým způsobem ho vyřeší. Nyní je projekt pouze ve fázi plánování.
5. 5 Dotazníkové šetření: postoj obyvatelů obce Třeština ke stavbě bioplynové stanice 5. 5. 1 Formulace výzkumného problému a cílů Součástí bakalářské práce je výzkum, věnující se problematice výstavby BPS. Je prováděn za účelem zjištění veřejného mínění (v tomto případě obyvatel obce) o stavbě. V této části se zajímám o to, jak obyvatelé vnímali plán zemědělského podniku postavit v obci BPS, zda-li se jejich názor po pěti letech provozu změnil a jestli se splnily jejich obavy, že v obci zhoustne doprava, budou špinavější komunikace a v neposlední řadě, zda jim vadí nepříjemný zápach. Dotazníkovým šetřením analyzuji, jak je to ve skutečnosti s dopravou a zápachem v obci, kde se stanice již delší dobu provozuje. Poznatky mohou pomoci budoucímu rozvoji stanic, buď v tom, že stavitelé budou vědět, na které slabé stránky by se měli zaměřit či přesvědčí obyvatele, že se opravdu nemusí ničeho negativního obávat. Příkladem toho, že obyvatelé stále nevědí, co mají od stavby očekávat, 22
jsou příklady referend z obcí Hýsly (Meitner 2013), Jíčína (Rychtera 2012) nebo Sezemic (Dosoudil 2013), kdy byla stavba BPS zamítnuta. 5. 5. 2 Metoda šetření Sběr dat byl realizován prostřednictvím předem připraveného dotazníku, a to osobním dotazováním, tzv. strukturalizovaným rozhovorem – viz příloha 10. Výběr jednotlivců byl prováděn metodou kvótního výběru. Oslovovala jsem kolemjdoucí a navštěvovala domácnosti, podle plánu obce. Výzkum byl proveden během čtyř dnů a to 18., 19., 23. a 24. dubna 2013. Před samotným vytvořením dotazníku jsem si provedla pilotní výzkum, který probíhal formou rozhovoru se čtyřmi osobami různého věku. Na základě jejich odpovědí a připomínek jsem upravila dotazník. Dotazník byl anonymní a skládal se ze 17 otázek, z toho 14 uzavřených a 3 se škálovými odpověďmi. Otázky číslo 1, 2, 3 a 4 byly identifikační, zjišťovaly pohlaví, vzdělání, věk a délku pobytu v obci. U otázek číslo 6, 7 a 17 jsem využila možnosti škálových odpovědí, protože jsem chtěla zjistit, jak respondenti vnímají pozitiva a negativa BPS a jejich názor na vytápění teplem z BPS. Šetření bylo zaměřeno pouze na obyvatele obce Třeština, starších 18 let. Použila jsem metodu kvótního výběru, oslovila jsem tedy podobný poměr mužů a žen, různého vzdělání, věkového zastoupení jako má celkové obyvatelstvo obce a také bylo důležité, aby respondenti bydleli v různých částech obce. Celkem se mi podařilo získat odpovědi od 118 občanů
z celkových
320
ekonomicky
aktivních
a starších
65
let,
tzn. že se do výzkumu zapojilo 37 % možných respondentů. Samozřejmě jsem musela počítat s tím, že ne všichni budou ochotní se do výzkumu zapojit a také, že někteří nebudou v daný čas přítomni v místě svého bydliště. K vyhodnocení dotazníku jsem přepsala zjištěné odpovědi do programu Excel a analyzovala výsledky. Provedla jsem kvantitativní analýzu, která popisuje rozložení odpovědí ve zkoumaném vzorku. 5. 5. 3 Vyhodnocení dotazníků Dotazníkového šetření se zúčastnilo 48 mužů a 70 žen, poměr počtu mužů a žen je 41:59, dotazníky kopírují situaci v obci s odchylkou 8 %, skutečné rozložení je 49:51. Věkové zastoupení respondentů je uvedeno v tabulce 7. Věková struktura dotazovaných
zhruba
odpovídá
věkovému
zastoupení
v obci.
Domnívám
se, 23
že k nadhodnocení věkových skupin od 45 let došlo z důvodu jejich větší zastižitelnosti v místě bydliště. Ve věkové skupině do 26 let bylo dotázáno pouze 6 osob, z celkového počtu 48, toto přičítám skutečnosti, že mohli být zrovna ve škole nebo jen neměli zájem zúčastnit se výzkumu. Vzdělanostní struktura dotázaných je uvedena v tabulce 8. Odpovídá poměrům v obci, pouze se mi nepodařilo najít více vysokoškolsky vzdělaných lidí, místo toho dotazovaní s úplným středním vzděláním představují ve vzorku o 8,2 % více než v základním souboru. V případě otázky, týkající se délky pobytu v obci, bylo mým zájmem, aby dotazovaní bydleli v obci co nejdéle. 7 % dotazovaných, tzn. 8 osob, bydlí v obci méně než 2 roky, 15 % bydlí v obci mezi 2 a 5 lety (v absolutním vyjádření 15 osob), 18 % (tzn. 21osob) žije v obci 6 až 10 let a 60 % respondentů (tzn. 71 osob) žije v obci déle než 10 let. Toto složení vzorku je dostačující, protože mi dovolí porovnat, co si o stavbě myslí nově příchozí a zároveň je většina, která zná situaci před i po stavbě. Tabulka 7: Věková struktura respondentů Věk
Celkem
%
Věková struktura v obci (%)*
Do 26 let
6
5,1
11,3
27 – 35 let
22
18,6
20,3
36 – 45 let
19
16,1
17,3
45 – 55 let 56 – 65 let Nad 65 let
26 21 24
22 17,8 20,3
16,7 16,7 17,7
Pozn: Věková struktura v obci je pouze orientační. Hranice intervalů uvedeny ve statistice ČSÚ se liší o jeden rok. *Zdroj: ČSÚ (2012)
Tabulka 8: Vzdělanostní struktura respondentů Vzdělání
Celkem
%
Vzdělanostní struktura v obci (%)*
Základní
19
16,1
20,6
Střední bez maturity
52
44,07
46
Úplné střední s maturitou
38
32,2
24
7
5,93
9
Vysokoškolské *Zdroj: ČSÚ (2012)
24
Obrázek 7: Reakce veřejnosti řejnosti na projekt bioplynové stanice
Obrázek 8: Změna ěna názoru na bioplynovou stanici Třeština
obyvatel
2% pozitivní
5% 36%
zlepšení
25% 33%
stejný
negativní
zhoršení
59%
40%
V Třeštiněě před řed stavbou bioplynové stanice
neutrální
neproběhlo
žádné
neuveden o
Obrázek 9: Zhodnocení postoje občanů ob k BPS v současnosti
referendum,
obyvatelé však o plánování výstavby byli informováni. Podle výsledků šetření 40 % z oslovených
plánování
pozitiva převládají
19%
výstavby
neutrální
nezajímalo nebo měli ěli neutrální názor, 33 %
52% 29%
mělo lo
negativní
postoj,
25
%
negativa převládají
ze zúčastněných ných se vyslovilo k pozitivní reakci a 2 % dotázaných svůj svů názor vůbec nevyjádřilo. Za důležité ůležité faktory, které k ovlivňují obavy u občanů č ů lze považovat špatnou informovanost o projektu a konkrétní stavbě stavb a špatné osobní zkušenosti. Po pěti letech od zahájení zkušebního provozu jsem se zajímala o to, jestli se jejich názor změnil. zm U 36 % dotazovaných došlo ke změně změ k lepšímu, u 59 % oslovených zůstalo ůstalo smýšlení stejné a u 5 % došlo ke změně ě ě k horšímu. V době šetření 52 % dotazovaných odpovědělo, odpov že pozitiva převládají evládají nad negativy. To je více než dvakrát více než před řed začátkem za stavby, 29 % má neutrální názor a 19 % občanů tvrdí, že negativa stále převládají. řevládají. Změna názorůů může ůže být vysvětlena vysv osobní návštěvou vou a prohlídkou stanice. Občané Ob se dozvědí vše kolem problematiky. problem V 9. otázce uvedlo 30, 5 % dotázaných, že BPS již navštívili a dokonce vícekrát. 19, 5 % odpovědělo, odpov lo, že stanici navštívili jednou, jedn 22 % ji ještě nenavštívilo, ale mají to v úmyslu a 28 % občanů stanici dosud nenavštívilo a ani nechtějí.
25
Tabulka 9: Pozitivní přínosy BPS podle občanů Určitě Spíše Neutrální nesouhlasím nesouhlasím Abs. % Abs. % Abs. % 1. Vyrábí čistou a obnovitelnou energii 2. Přispívá k ochraně životního prostředí 3. Zpracovává suroviny, které by byly bez užitku 4. Představuje nové pracovní příležitosti a výdělek pro zemědělce 5. Přináší zisk obci 6. Je zajímavostí pro návštěvníky a turisty 7. Zviditelňuje a propaguje obec 8. Přispívá k celkovému rozvoji lokality
Spíše souhlasím Abs. %
Určitě souhlasím Abs. %
4
3,4
12
10,2
25
21,2 46
39,
31
26,3
1
0,8
19
16,1
21
17,8 48
40,7 29
24,6
5
4,2
42
35,6
22
18,6 36
30,5 13
11
9
7,6
63
53,4
15
12,7 25
21,2 6
5,1
14
11,9
56
47,5
34
28,8 13
11
1
0,8
13
11,1
34
29,1
32
27,4 33
28,2 5
4,3
6
5,1
44
37,3
38
32,2 26
22
4
3,4
10
8,5
42
35,6
46
39
11,9 6
5,1
14
Tabulka 10: Negativní dopady BPS podle občanů
1. Ohrožuje životní prostředí 2. Vizuálně narušuje obraz krajiny 3. Zhoršuje kvalitu života obyvatel 4. Odrazuje turisty od návštěvy 5. Způsobuje konflikty mezi obyvateli 6. Způsobuje horší kvalitu a čistotu komunikací 7. Snižuje ceny pozemků
Určitě nesouhlasím Abs. %
Spíše nesouhlasím Abs. %
Abs. %
Spíše souhlasím Abs. %
Určitě souhlasím Abs. %
55
46,6
32
27,1
16
13,6
13
11,0
2
1,7
66
55,9
37
31,4
7
5,9
5
4,2
2
1,7
32
27,1
48
40,7
3
2,5
33
28
2
1,7
55
46,6
44
37,3
18
15,3
1
0,8
0
0
27
22,9
46
39,0
10
8,5
33
28
2
1,7
13
11,0
50
42,4
8
6,8
36
30,5
11
9,3
32
27,4
30
25,6
43
36,8
12
10,3
0
0
Neutrální
26
Názory obyvatel na pozitivní přínosy p BPS jsou uvedeny v tabulce 9. U prvních dvou tvrzení převažuje řevažuje souhlasný názor. To svědčí sv í o informovanosti občanů o obnovitelných zdrojích a jejich pozitivním vlivům vliv na životní prostředí ředí. U třetího tvrzení byly reakce rozporuplné. Téměř T stejné části obyvatel se přiklonily řiklonily, jak k souhlasím, tak k nesouhlasím. BPS zpracovává kukuřici kuku a kejdu. Kukuřice ice je vnímána jako důležitá d součást ást potravy dobytka, zatímco kejda je téměř tém bez dalšího využití. V dalších pěti tvrzeních se většina tšina obyvatel přiklonila p k nesouhlasu. Největší tší rozdíl je v případě nových pracovních příležitostí íležitostí a výdělku výd pro zemědělce. lce. Na BPS se vytvořila vytvoř pouze 2 nová pracovní místa, jinak je ovšem provozování BPS celkem výhodná investice, díky garantovaným výkupním cenám elektřiny. elekt Značným překvapením ekvapením byl názor občanů ob na zviditelnění ní a turistickou aktivitu obce po postavení BPS. BPS Třeština řeština se tímto odlišuje od ostatních vesnic a míří sem mnoho exkurzí, aby si stanici prohlédli. I přesto p více než 40 % dotazovaných odpovědělo, odpov že s těmito mito tvrzeními nesouhlasí. Avšak nemyslí si, že by BPS turisty přímo římo odrazovala (viz ( otázka č. 7). Otázka č.. 7 se zabývá negativními dopady stavby BPS podle místních obyvatel. Obsahuje tvrzení o životním prostředí prost a o kvalitě života v obci. Výsledky jsou zachyceny v tabulce 10. Se všemi tvrzeními nesouhlasí minimálně minimáln 50 % dotazovaných. Největší rozdíl je v již zmíněném ěném odrazování turistů turist stavbou a u vizuálního narušování narušován krajiny. Nejmenší rozdíl je v tvrzení zjišťující zjiš kvalitu a čistotu istotu komunikací (viz dále otázka č. 11) a konfliktu mezi obyvateli. Stavba BPS bohužel způsobila zp sobila rozpor mezi občany, ob kdy polovina vesnice byla pro a druhá proti. Obrázek 10: obyvatel
21%
Nárůst ůst dopravy v obci podle Obrázek 11: Čistota istota a stav komunikací podle obyvatel
20%
3%
doprava všeobecně zhoustla
34%
přibylo zemědělské techniky 59%
špinavější stejná úroveň
63%
v lepším stavu
zůstala na stejné úrovni
27
Otázka č.. 10 a 11 se zabývá Obrázek 12: Hodnocení zápachu BPS Třeština T změnou nou hustoty dopravy a stavem komunikací. ikací. kde se má stavět
Lidé
ne
v obcích,
BPS
see
často
nestrám se 9%
obávají nárůstu stu dopravy v obci a také změnou čistoty a stavu komunikací V modelovém obyvatel
k horšímu. území
tvrdilo,
že
20
9% 26%
9%
spíše nepříjemný
8%
velmi nepříjemný
65%
%
odporný
doprava
všeobecně zhoustla, tla, to znamená, že přibylo jak zemědělské ělské tak i nezemědělské nezem lské (osobní a nákladní) dopravy. Přibližně P stejný podíl občanů tvrdí, žee zůstala zů na stejné úrovni jako před ed stavbou BPS. Skoro 60 % dotázaných zaregistrovalo zvýšení zemědělské zem techniky.. Avšak zároveň zárove v otázce zda se změnila nila kvalita komunikací, komunikací skoro dvě třetiny občanů odpovědě ědělo, že ne, že jsou stejné jako před stavbou. Třetina Tř obyvatel tvrdila, že jsou špinavější ější a 3 % odpověděla, odpov že jsou v lepším stavu. Výsledky Výsl jsou zachyceny v grafu na obrázku 11.. Otázky č.. 12 a 13. hodnotily vnímání zápachu obyvateli. Jedná se o často diskutované téma v obcích plánujících stavbu BPS. Výsledky jsou zachyceny v grafu na obrázku 12. Téměř ěř dvěě třetiny tř dotázaných odpověděly, ly, že se zápachem nemají problém, pro 9 % se touto problematikou nezajímá a 26 % BPS zápachem obtěžuje. obt obtě Je zajímavé, že obyvatelé v těsné sné blízkosti stanice nemají se zápachem problém. Stěžovali St Stě si převážně lidé, žijící podél hlavní silnice u návsi. Otázky č.. 14 byla zaměřena zam na rozšíření pěstování kukuřice. ř Přes řes 50 % dotázaných odpovědělo, lo, že si povšimlo, že v okolí se pěstuje mnohonásobně více kukuřice než před lety. Kukuřice řice přibylo, ale není to nijak výrazné tvrdí 14 % respondentů, 11 % si myslí, že se situace se stavbou stanice nezměnila nezm a 2 % odpovědělo, lo, že je jí dokonce méně. Více než pětina ětina dotázaných nevěděla. nev Otázka č.. 15 se zabývala porušováním osevních postupů a následně možnou degradací půdy. Z výsledkůů je patrné, že místní o této problematice
nejsou
info informováni.
Více
než
dvě
třetiny řetiny
odpov odpovědělo,
že se o tuto problematiku tiku nezajímají nebo nemají jasný názor.
28
Tabulka 11: Názor respondentů na výtápění z BPS
Zvýšení ročních nákladů na vytápění Nestabilní zdroj tepla Nutnost koupit výměník tepla
Určitě nesouhlasím Abs. % 28 24,1%
Spíše Neutrální nesouhlasím Abs. % Abs. % 31 26,7% 30 25,9%
20
17,2%
20
17,2% 25
21,6% 47
40,5% 4
3,4%
2
1,7%
7
6,0%
9,5%
30,2% 61
52,6%
11
Spíše souhlasím Abs. % 24 20,7%
35
Určitě souhlasím Abs. % 3 2,6%
Poslední dvě otázky zjišťovaly, proč byl odmítnut projekt vytápění vesnice teplem z BPS. Nabízel vytápění městského úřadu a školky za symbolickou 1 Kč ročně. Problémem bylo dřívější přijetí stavby plynovodu v celé vesnici. Teplem z BPS by byla vytápěna větší část obce. Dotazovaní uvádějí, že více než polovině bylo nabídnuto vytápění teplovodem z BPS, 12 % si nevzpomnělo. Vlastníci domů by si museli koupit výměník tepla, což představovalo nepříjemné vstupní náklady. I přesto, že by vytápění z BPS bylo v dlouhodobém časovém horizontu výhodné pro všechny (obyvatele, samosprávu i provozovatele stanice) projekt byl zamítnut. V tabulce č. 9 jsou uvedeny postoje obyvatel. Z výsledků vidíme, že občané byli informováni o výhodnosti vytápění. Avšak odradila je nutnost koupi výměníku tepla a také nevěří stabilitě dodávaného tepla, obávali se výpadků.
Vnitřní původ (atributy organizace)
Tabulka 12: SWOT analýza
Pomocné dosažení cíle
Škodlivé dosažení cíle
Silné stránky
Slabé stránky
- vyrábí obnovitelnou energii - zpracování neužitečných surovin (zvířecí exkrementy)
Vnější původ (atributy prostředí)
Příležitosti - přispívá k ochraně životního prostředí - turistická atraktivita
- zápach - zvýšení provozu zemědělské techniky - nízký počet pracovních míst
Hrozby - rozvrat vztahů mezi obyvateli - nízká informovanost
29
Pomocí SWOT analýzy jsem definovala slabé a silné stránky, příležitosti a hrozby plynoucí ze stavby BPS pro obce. Největší silné stránky BPS spatřuji ve výrobě obnovitelné energie a zpracováním zvířecích exkrementů, které by jinak zůstaly bez užitku. Mezi slabé stránky jsem zařadila vytvoření nízkého počtu pracovních míst. BPS by mohly pomoci rozvoji lokality, bohužel nabízí pouze 2 až 3 pracovní místa. K rozvoji daného území by mohl přispět i potenciální turismus. V modelovém případě přijímá BPS návštěvníky téměř každodenně. Mezi hrozby, které spolu souvisí, patří malá informovanost občanů o provozu BPS. To je příčinou dalších možných rozepří. Obyvatelé obce souhlasí s tím, že stanice vyrábí čistou a obnovitelnou energii a přispívá k ochraně životního prostředí. Ovšem nesouhlasí s turistickou atraktivitou a zpracováním neužitečných surovin. Téměř 40 % si myslí, že BPS není atraktivní pro turisty, avšak na druhou stranu je ani neodpuzuje. Slabé stránky jsou odlišné od vnímání obyvatel a byla vyvrácena má očekávání. Dvě třetiny obyvatel nepociťují žádný zápach. Všimli si nárůstu dopravy, avšak to se neprojevilo na stavu ani čistotě komunikací. Z odpovědí ovšem vyplývala nízká informovanost obyvatel. Na všechny otázky vždy odpověděla nezanedbatelná část nevím. Proto v tomto bodu vidím šanci provozovatelů, jak zlepšit vnímání BPS.
30
6. Závěr Vzhledem k tomu, že konvenční zdroje energie jsou vyčerpatelné, je nutné se zaměřit na hledání alternativních metod výroby energie. V Evropské unii je tématu věnována mimořádná pozornost. Jednou z možností je bioplyn. Česko má v tomto směru obrovský potenciál. Od roku 2006 tu vzniklo několik set BPS a další se plánují. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat a zhodnotit změny, které se odehrály v modelovém území Mohelnicka po stavbě BPS Třeština a Klopina. Analyzovala jsem změny v zemědělství v mikroregionu a v mínění občanů. V první části jsem stručně představila vývoj obnovitelných zdrojů v Česku. Poté jsem se zaměřila na definici pojmů spojených s provozem BPS, vývoj BPS v Česku a problematiku pěstování kukuřice jako energeticky pěstované biomasy. Další část analyzovala změny osevních ploch kukuřice v závislosti na rozmachu výstavby BPS v Česku. Po vstupu do Evropské unie se začaly prosazovat alternativní možnosti zemědělství jako je již zmíněná výstavba BPS či formy ekologického zemědělství. Bylo zjištěno, že nárůst osevních ploch kukuřice je patrný jak v národním měřítku, tak ve všech krajích Česka a to od roku 2009. Právě v tomto roce došlo k masivní výstavbě BPS. Nejvíce BPS bylo postaveno v silných zemědělských regionech, jako je Vysočina, Jihomoravský a Středočeský kraj, kde bylo pozorováno největší zvýšení oseté plochy. V modelovém regionu se díky realizaci dvou BPS zvýšil podíl oseté plochy kukuřicí z 1,5 % v roce 2005 na 25 % v roce 2012. Vývoj v národním a krajovém měřítku tedy koresponduje se situací v modelovém území. Tam je však nárůst patrnější díky malé rozloze modelového území. Původní předpoklad byl, že nárůst ploch osetých kukuřicí není nijak výrazný, což se nepotvrdilo. Ve srovnání před stavbou BPS bylo oseto skoro o 25 % více a je očekáván další růst. Dalším cílem práce byla analýza a zhodnocení svozových areálů kukuřice v modelovém území. Předpokladem je svoz plodiny z nejmenší možné vzdálenosti. Vektorizací svozových areálů bylo zjištěno, že zemědělská společnost se snaží pěstovat kukuřici v minimální vzdálenosti od bioplynové stanice a to s ohledem na dodržování osevních postupů. Se zvyšující se osetou plochou kukuřicí se ovšem objevují případy monokulturního pěstování plodiny po více let. Postup není v rozporu s osevním postupem. Tato metoda by se však měla minimalizovat z důvodu přetěžování půdy a možného rozšíření škůdců.
31
Poslední část práce analyzovala proměnu vnímání stavby obyvateli obce Třeština. Hodnotila jsem jejich názor před stavbou BPS a jeho proměnu v čase. Analyzovaný vzorek měl 118 respondentů, což je třetina osob starších 15 let. Věková a vzdělanostní struktura odpovídá složení obyvatel v obci. Tento vzorek je reprezentativní. Předpokládala jsem negativní vnímání stavby obyvateli obce a také, že je obtěžuje zvýšená doprava, špatný stav komunikací a zápach. Tyto předpoklady se mi nepotvrdily. Z šetření vyplynula nízká informovanost občanů o projektu BPS. To může mít za následek negativní či neutrální vnímání projektu. Po výstavbě BPS se občané snažili získat více informací a to způsobilo změnu vnímání stavby. Zároveň se nepotvrdily jejich obavy o nepříjemném zápachu a snížení kvality a čistoty komunikací. Záměr stavby stanice přivítalo 25 % obyvatel, po letech provozu bylo spokojeno již 52 % obyvatel. S rozvojem oblasti díky stavbě BPS občané nesouhlasili. Vadil jim nízký počet pracovních míst. Avšak minimálně v oblasti turismu provozovatelé stanice spatřují vysoký potenciál. Turisté navštěvují BPS několikrát za týden. Bioplynové stanice jsou úspěšnou investicí, jak z ekonomického hlediska, tak z pohledu regionálního rozvoje. Jejich největším problémem je špatná pověst, zapříčiněná kauzami s fotovoltaickými elektrárnami. I přes svoje nedostatky je bioplyn mezi obnovitelnými zdroji dobrou alternativou.
32
Seznam literatury ArcČR 500 (2003): verze 2.0, digitální geografická databáze. BAŠKA, V. a kol. (2010): České zemědělství šest let po vstupu do evropské unie. Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2010, http://www.uzei.cz/left-menu/publikacnicinnost/studie/2010/studie103.pdf (1. 5. 2013). BECK, M. (2010): Možnosti energetického využití biomasy – výroba bioplynu. Bakalářská práce, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Energetický ústav, Brno, 27 s. BIČÍK, I., JANČÁK, V. (2005): Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha, 104 s. CZ BIOM (2012): Spolehlivá a ověřená technologie bioplynové stanice. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/spolehliva-a-overena-technologie-bioplynove-stanice (19. 12. 2012). CZ BIOM (2013): Mapa bioplynových stanic. CZ Biom, http://www.czba.cz/mapabioplynovych-stanic/ (20. 1. 2013) CZBA (2013): Mapa bioplynových stanic v České republice. Česká bioplynová asociace, http://www.czba.cz/mapa-bioplynovych-stanic/ (21. 1. 2013) ČOUKOVÁ, L. (2011): Současný stav a perspektivy rozvoje alternativní energie v obcích Olomouckého kraje. Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, 108 s. ČSÚ (2011): Městská a obecní statistika. Český statistický úřad, Praha, http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&pro_1_154=553336&cislotab=MOS +ZV01 (10. 4. 2013). ČSÚ (2012): Sčítání lidí, domů a bytů 2011. Český statistický úřad, http://vdb.czso.cz/ (5. 3. 2013). ČSÚ (2013): Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin 2012. Český statistický úřad, Praha, http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/2102-13-r_2013 (20. 4. 2013). ČÚZK (2012): Ortofoto České republiky. Český úřad zeměměřičský a katastrální, GIS WMS Services: http://geoportal.cuzk.cz/WMS_ORTOFOTO_PUB/WMService.aspx. DOSOUDIL, P. (2013): Sezemice zastavily záměr výstavby velké bioplynové stanice. Ekolist, http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/sezemice-zastavily-zamer-vystavbyvelke-bioplynove-stanice (20. 4. 2013). ERÚ (2012): Roční zpráva o provozu ES ČR 2011. Energetický regulační úřad, Oddělení statistik ERÚ, Praha, http://www.eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=131 (5. 2. 2013). ERÚ (2013): Podíl bioplynu, stav k 1. 1. 2013. Energetický regulační úřad, http://www.eru.cz/user_data/files/licence/info_o_drzitelich/OZE/BP.pdf (20. 2. 2013). 33
EUR-LEX (2009): Úřední věstník Evropské Unie, Směrnice Evropského parlamentu a rady 2009/28/ES. Evropská Unie, Štrasburk, http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:140:0016:0062:cs:PDF (8. 2. 2013). HABART, J. (2008): V čem se liší zemědělská a komunální bioplynová stanice – zamyšlení u příležitosti otevření bioplynové stanice v Krásné Hoře a Vysokém Mýtě. CZ Biom,
(17. 1. 2013). HUDEČKOVÁ, E. (2012): Bioplynové stanice. Bakalářská práce, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Energetický ústav, Brno, 47 s. KÁRA, J. a kol. (2007): Výroba a využití bioplynu v zemědělství. VÚZT, v. v. i., Praha, 123 s. KOUĎA, J. a kol. (2008): Bioplynové stanice s mokrým procesem. Informační centrum ČKAIT, Praha, 119 s. KREISLOVÁ, G. (2008): Dotazníkové šetření. Bakalářská práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd, Katedra matematiky, Plzeň, 80 s. KUTIL, J., DOHÁNYOS, M. (2005): Efektivní využití a likvidace čistírenských kalů. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/efektivni-vyuziti-a-likvidace-cistirenskychkalu-2 (19. 1. 2013). MALAŤÁK, J., VACULÍK, P. (2008): Biomasa pro výrobu energie. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha, 206 s. MATĚJČEK, T. a kol. (2007): Malý geografický a ekologický slovník. Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 136 s. MEITNER, Z. (2013): Bioplynová stanice v Hýslech zatím nebude, lidé ji odmítli. Ekolist, http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/bioplynova-stanice-v-hyslech-zatim-nebude-lideji-odmitli (20. 4. 2013). MIKROREGION MOHELNICKO (2008): Technická památka – elektrárna Třeština – Háj, http://www.mu-mohelnice.cz/technicka-pamatka-elektrarna-trestina-haj/d202788/p1=74785 (13. 4. 2013). MPO (2010): Národní akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha, http://download.mpo.cz/get/42577/47632/568798/priloha001.pdf (6. 2. 2013). MPO (2012): Obnovitelné zdroje energie v roce 2011. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Praha, http://download.mpo.cz/get/47372/53455/594274/priloha001.pdf (20. 2. 2013). MZE (2007): Desatero bioplynových stanic. Ministerstvo zemědělství, Praha, 24 s. MZE (2012): Zemědělství 2012. Ministerstvo zemědělství, eagri.cz/public/web/file/165960/Zemedelstvi_2011.pdf (10. 3. 2013)
132
s.,
34
MŽP (2008): Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí - sekce ochrany klimatu a ovzduší a sekce technické ochrany ŽP k podmínkám schvalování bioplynových stanic před uvedením do provozu. Ministerstvo životního prostředí, Praha, http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/metodicky_pokyn_bioplynove_stanice/$FILE /OOO-metodicky_pokyn_BPS-20090202.pdf (17. 1. 2013). PASTOREK, Z., KÁRA, J., JEVIČ, P. (2004): Biomasa obnovitelný zdroj energie. FCC Public, Praha, 286 s. PETŘÍKOVÁ, V. (2012): Bioplyn – kukuřice – krmný šťovík. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplyn-kukurice-krmny-stovik (10. 4. 2013). POSPÍŠIL, L. (2011): Výzkum „suché“ anaerobní fermentace různých druhů biomasy za účelem výroby bioplynu. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/vyzkum-sucheanaerobni-fermentace-ruznych-druhu-biomasy-za-ucelem-vyroby-bioplynu (19. 12. 2012). RYCHTERA, Z. (2012): Orchideus dál bojuje za stavbu bioplynové stanice v Jíčíně. Ekolist, http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/orchideus-dal-bojuje-za-stavbubioplynove-stanice-v-jicine (20. 4. 2013). SCHULZ, H., EDER , B. (2004): Bioplyn v praxi. HEL, Ostrava, 167 s. SLEJŠKA, V., VÁŇA, J. (2002): Anaerobní digesce, fermentace, stabilizace, vyhnívání či zkvašování?. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/anaerobni-digescefermentace-stabilizace-vyhnivani-ci-zkvasovani (18. 12. 2012). STRAKA, F. (2010): Využívání skládkového plynu. Biom.cz, http://biom.cz/cz/odborneclanky/vyuzivani-skladkoveho-plynu (19. 1. 2012). STRUPAVSKÝ V., HABART J. (2010): Potenciál bioplynových stanic. Zemědělec, odborný a stavovský deník, 18, č. 35, http://www.agroweb.cz/Potencial-bioplynovychstanic__s1323x47401.html (20. 3. 2013). ŠTAMBASKÝ, J. (2012): Dynamický rozvoj bioplynu se zpomalil. Zemědělec, odborný a stavovský deník, 20, č. 42, s. 12-13. ŠTUDLAR, Z. (2004): Úvod do problematiky energetického využívání biomasy. Krajská energetická agentura Jihoceského kraje, České Budějovice, 17 s. ŠVEC, J. a kol. (2010): Využití obnovitelných zdrojů energie v zemědělství – zemědělské bioplynové stanice. Chrudim, Vodní zdroje Ekomonitor, 69 s. TŘINÁCTÝ a kol. (2012): Výběr hybridů kukuřice podle FAO. Krmivářství, 2012, 1, s. 30-32. USŤAK, S., VÁŇA J. (2006): Bioplynová fermentace biomasy a biologicky rozložitelných odpadů. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 180 s. USŤAK, S. (2012): Pěstování šťovíku krmného pro výrobu bioplynu, metodika pro praxi. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 36 s. VÁŇA, J. (2011): Využití odpadů a surovin ze zemědělského provozu k výrobě bioplynu. http://www.ekomonitor.cz/sites/default/files/file/seminare/2011-0614/prezentace/03_Vana.pdf (25. 3. 2013). 35
VÍTĚZ, T. a kol. (2011): Netekutá fermentace substrátů ze zemědělské činnosti. CZ Biom, http://biom.cz/cz/odborne-clanky/netekuta-fermentace-substratu-ze-zemedelske-cinnosti (18. 12. 2012). ZDRÁHAL, T. (2012): Multifunkční zemědělství a výstavba bioplynových stanic. Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, 63 s. ZELENKA, R., MAŘÍK M. (2011): Nenažrané bioelektrárny: Mizí v nich nejen odpad, ale i krmná kukuřice. Ekonom, http://ekonom.ihned.cz/?article%5Bid%5D= 51687540&article%5Bsurvey%5D%5Baction%5D=vote&article%5Bsurvey%5D%5Bans wer_id%5D=1049620&p=400000_d (13. 2. 2013). ZIGO, P. (2012): Výroba tepla spalováním biomasy v Česku. Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, 44 s. ZIMOLKA J. (2008): Kukuřice: hlavní a alternativní užitkové směry. Profi Press, Praha, 200 s.
36
