Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií
Jan Beseda Mediální obraz a my: Jak Romové vnímají mediální reprezentace sebe sama
Obor studia: Mediální studia Jméno vedoucího práce: PhDr. Irena Reifová, Ph. D. Praha, 2007
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Celkově práce obsahuje 170 035 znaků.
V Praze 16. 5. 1981 Jan Beseda
Poděkování: První dík patří mým informátorům, bez kterých by tato práce vůbec nemohla vzniknout. Druhý naleží PhDr. Ireně Reifové, Ph. D. za výborné vedení, které mi poskytla při psaní diplomové práce. Dále pak děkuji rodině za poskytnutou podporu duchovní i materiální. A nakonec díky Terezce a Lucce za pomoc při sběru dat, Danovi za pohostinnost a Jessice za dobré rady. Jan Beseda
Obsah: 1.1. Úvod aneb otevření.............................................................................................................. 1 1.2. Odchylky od tezí..................................................................................................................... 2 1.3. Teoretický úvod ...................................................................................................................... 2 1.4. Mediální antropologie........................................................................................................... 10 1.5. Romové ................................................................................................................................ 14 1.5.1.Romové v České republice ................................................................................................ 16 1.5.2. Romové v Pardubicích ...................................................................................................... 18 1.5.3. Vymezení pojmu Rom v rámci výzkumu ........................................................................... 20 2.1. Metodologie ........................................................................................................................ 22 2.1.1. Metoda analýzy ................................................................................................................. 24 2.2. Analýza................................................................................................................................. 25 2.2.1. Analýza výpovědí k článkům............................................................................................. 26 2.2.2. Každodenní zkušenost angažovaných ............................................................................. 26 2.2.3. Neplatící Rom – stereotyp první........................................................................................ 27 2.2.4. Problém 3 N ...................................................................................................................... 29 2.2.5. Proti stereotypu vzorem .................................................................................................... 31 2.2.6. Kultura jako pozitivní reprezentace ................................................................................... 32 2.2.7. Stigma nečistých ............................................................................................................... 32 2.2.8. Skupinové bezpráví včera i dnes bolí ............................................................................... 34 2.2.9. Nerovný metr..................................................................................................................... 37 2.2.10. Kultura jako pozitivní reprezentace ................................................................................. 40 2.2.11. Problémy s prací ............................................................................................................. 44 2.2.12. Symbolické násilí ............................................................................................................ 46 2.2.13. Špatní Romové, přece Olaši ........................................................................................... 48 2.2.14. Sport jako možnost integrace.......................................................................................... 50 2.2.15. Osobní zkušenost jako východisko k potlačení stereotypu ............................................ 50 2.3. Reprezentace a každodennost ............................................................................................ 52 2.3.1. Každodennost ................................................................................................................... 53 2.4. Skupinová nespravedlnost ................................................................................................... 53 2.4.1. Stereotypy ......................................................................................................................... 54 2.4.2. Nezájem ............................................................................................................................ 55 2.4.3. Nedůvěra........................................................................................................................... 56 2.4.4. Nenávist - Rasismus ......................................................................................................... 56 2.4.5. Skupinová nespravedlnost ................................................................................................ 57 2.6. Menšiny v médiích očima odborníků.................................................................................... 60 2.6.1. Romové v médiích očima odborníků................................................................................. 60 2.6.2. „Černí” pohledem britských kulturálních studií.................................................................. 65 3.1. Závěr aneb malá analýza čtení textů ................................................................................ 67 Resumé ...................................................................................................................................... 72 Seznam literatury ...................................................................................................................... 73 Příloha I. Seznam informátorů .................................................................................................... 76 Příloha II. Dotazník – projekt Romové a média .......................................................................... 77 Příloha III. Články použité ve výzkumu ....................................................................................... 78
„O čačipen nane jekh.” [Pravda není jedna] (romské přísloví)
1.1. Úvod aneb otevření První impuls k této práci vzešel ze semináře Média, komunikace a antropologie, kterého jsem se účastnil v letním semestru roku 2004 na Univerzitě Pardubice. Právě tam jsem se začal více zajímat o zobrazování „těch druhých” v médiích. Při jednom semináři v rámci diskuse nadhodila naše vyučující Livia Šavelková, že je zajisté dobře, že se věnuje pozornost zobrazování Romů v českých médiích, ale že by bylo také zajímavé zjistit, jak se na zobrazování jich samých v médiích dívají samotní Romové. Myšlenka se uchytila v mé hlavě a tak jsem si dal cíl, že se pokusím na tuto otázku nalézt odpověď. Původně jsem plánoval daleko větší projekt, do kterého bych zapojil daleko více lidí a který by se snažil hledat odpovědi na více výzkumných otázek. Tento záměr se ovšem nepovedl, proto jsem svůj projekt koncipoval úžeji. Přestože jsem se na základě použitého dotazníků mohl zabývat více problémy, zvolil jsem za základní výzkumný problém této práce otázku, jak Romové vnímají mediální reprezentace sebe sama v tištěných médiích. Cesta k odpovědi nebyla lehká a jak je u kvalitativních výzkumů obvykle, své původní plány jsem z důvodů různých překážek a překvapení musel korigovat. Výsledkem je tato práce, která zajisté nepřináší všechny možné odpovědi na základní výzkumnou otázku, přesto odhaluje fakta, kterým zatím nebyla v českých mediálních studií věnována pozornost. Ovšem tato práce nám nezpřístupňuje pouze čistou recepci mediálních obrazů. Protože v této práci je využito jak přístupů kulturálních studií, ale i antropologický postupů, můžeme nahlédnout i do některých dalších fenoménů ze života našich informátorů, které se nám odhalily při recepci mediálních obsahů. Touto práci bych se chtěl také pokusit otevřít české prostředí sociálních věd další subdisciplíně, a to mediální antropologii, jakožto subdisciplíně, která zkoumá kulturní praktiky a způsoby přemýšlení o světě na poli médií a užívání médií skrz zkušenosti, chování a jednání konkrétních jednotlivců.
1
1.2. Odchylky od tezí Jak už to u kvalitativních výzkumů bývá, v průběhu výzkumu se původní plány korigují. I v této práci došlo k drobným změnám. Za prvé počet respondentů dosáhl pouze čísla 11 místo plánovaných 15. (Podrobněji viz kapitola 2.6. Metodologie.) Za druhé oproti původnímu záměru byla kapitola srovnávající výsledky analýzy této práce s podobnými studiemi v rámci britských kulturálních studií vypracována v menším rozsahu a zařazena do kapitoly Menšiny v médiích očima odborníků, protože britští odborníci zkoumali zobrazování menšin především ve filmu, a to je jiné médium, než kterým se zabývá tato práce. Za třetí pak nebyla přímo použita veškerá literatura, která byla uvedena v tezích, na druhou stranu v této práci byla bohatě nahrazena literaturou jinou. 1.3. Teoretický úvod Než se spolu začneme procházet touto prací, je nutné si ozřejmit, kdo jsem já, autor. Protože právě osobnost autora, jeho postavení ve společnosti a jeho znalosti, se kterými píše svou práci, jsou pro ni velmi důležité, i když neuvedu vše, ale jen to, co považuji ve vztahu k této práci za důležité. Ale nejprve bychom se měli zamyslet nad minipříběhem, který popsal Neil Postman ve své knize Ubavit se k smrti. Šlo o příběh jistého doktoranda, kterému při obhajobě jeho disertační práce komise vytkla, že užil v práci citaci zakládající se na ústním sdělení. Když se pokoušel hájit, tak se mu dostalo asi takovéto odpovědi: V tom, že forma přenosu myšlenky je pro myšlenku samotnou irelevantní, se mýlíte. V akademickém světě je publikovanému slovu přisuzovaná větší prestiž než slovu mluvenému. Předpokládá se, že v mluveném jazyce lidé formulují nedbaleji než při psaní. O psaném textu člověk přemýšlí a kontroluje ho po sobě, revidují jej odborníci a vydavatelé. Snáze se ověřuje nebo vyvrací a má neosobní a objektivní charakter, což je nepochybně důvodem, proč i vy se ve své práci neoznačujete jménem, ale „autor”.1 Nebudeme zde zkoumat tuto výpověď jako celek, ale domnívám se, že bude pro nás užitečné se nad některými jejími body zastavit. Dovolím si pochybovat o tvrzení, že akademická práce má objektivní a neosobní charakter. 1
Postman, Neil: Ubavit se k smrti, Mladá fronta, Praha, 1999, s. 28-29. 2
Chtěl bych říci, že tato práce si neuzurpuje nárok na to být objektivní, naopak je jen pouhým mým specifickým a lidským pohledem na určité věci, i když v rámci akademického dizkurzu. Tato práce je tedy osobní, podle mého názoru nejenom ze strany mě jako autora, ale i jejích čtenářů, kteří do ní budou promítat kus sebe sama jako promítají do každého textu. Kdo jsem? Tak tedy jsem goro. Proč se začínám definovat zrovna takto a co to slovo znamená? Goro je romské slovo pro ne-Roma, člověka bíle pleti.2 Toto slovo užívám ze dvou důvodů. Za prvé tím, že se definuji jazykem mých informátorů, dávám najevo, že se tato práce bude snažit dívat na problém z emické perspektivy, tedy z pozice aktérů. Druhý důvod je, že nemám rád slovo „Nerom” a protože se v tom shoduji s Pavlem Říčanem, který jako by mi mluvil z duše, nechám promluvit jeho: „Nemám rád označení „Nerom”. Zaprvé proto, že je čistě negativní, definuje mě něčím, čím nejsem, zadruhé proto, že jsem nucen psát je (tak jak mi velí strážci českého pravopisu) s velkým začátečním písmenem. To totiž působí dojmem, že my, ne-Romové, tvoříme nějakou skupinu, že jsme spojeni proti Romům. Raději tedy gadžo3 než Nerom!”4 Důležité je si též uvědomit, že už výběr tématu, problému a tázání se na něj je čistě selektivní povahy. Dále bych chtěl zdůraznit, ne vždy uvědomovanou a přiznávanou věc (například pozitivisty, i když se domnívám, že i jejich práce byly minimálně implicitně ovlivněny jejich emocionálním rozpoložením), a sice, že přístup k tématu a volba teorií je ovlivněna i city autora práce, zvláště v dnešní době, kdy se věda stává pluralistickou5 a neexistuje pouze jedna správná a uznávaná cesta k poznání, jak někteří tvrdí. Ostatně tuto práci uvozuje romské přísloví O čačipen nane jekh, což znamená, pravda není jedna. My si dovolme označit dnešek za multiparadigmatický. Lyotard pravil, že postmoderní vědění „zjemňuje naši vnímavost pro různost a stupňuje naši schopnost snášet nesouměřitelné.“6 Paradigmata jsou mezi 2
Hübschmannová, Milena, Šebková Helena a Žigová, Anna: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, FORTUNA, Praha, 1998, s. 116. 3 Slovo gadžo neužívám z toho důvodu, že v některých oblastech se užívalo tohoto slova pouze pro neromské sedláky, pro měšťany a příslušníky inteligence, která byla v minulosti výlučně neromská, se užívalo termínu raj, viz Hübschmannová, Milena, Šebková Helena a Žigová, Anna: Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, FORTUNA, Praha, 1998, s. 109. 4 Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s .9. 5 Blažek, Bohuslav: Venkov, města, média, SLON, Praha, 1998, s. 12. 6 Lyotard, Jean-François: O postmodernimu, Filozofický ústav AV ČR, Praha, 1993, s. 99. 3
sebou čistě rozumově neporovnatelná, z toho můžeme dovodit, že výběr paradigmatu je do určité míry i volbou citovou. Tím samozřejmě nepopíráme důležitost historicko-kulturního kontextu, ve kterém do onoho paradigma vstupujeme. Jinými slovy na rozdíl od některých nebudeme považovat vědu za čistě racionální systém, ale za systém, který obsahuje i iracionální prvky, což prokazují studie ze sociologie vědění.7 V této práci se budeme opírat o přístupy vycházející z filozofické hermeneutiky, sémiotiky, symbolické antropologie a interpretativní sociologie. Disciplinárně ji pak budeme řadit pod mediální antropologii. S hermeneutickým přístupem je spojeno přesvědčení, že badatel je schopen porozumět smyslu určitého aktu či textu lépe, než mu rozumí jeho původci nebo aktéři.8 Příklad tohoto způsobu uvažování nám předkládá Umberto Eco: „Kdyby se někdo středověkého mistra zeptal, proč při vytesávání portálu katedrály dodržuje určité kanonické proporce, předložil by nejrůznější estetické a technické důvody, nikdy by však nedokázal povědět, že respektováním té které normy a šířením vkusu založeného na určitých proporcích vchází ve spojení s tématikou Řádu, na němž stojí struktura různých Summae a právních kodexů, hierarchie Impéria a Církve, a to všechno že stabilizuje jakožto neustálé potvrzování, někdy teoretické a často nevědomé, radikálního přesvědčování, stvrzování ideje, že svět byl stvořen Bohem a že Bůh si při tvoření počínal podle určitého řádu a tento řád že by měl být reprodukován a vždy znovu stvrzován každým dílem člověka. Takže aniž si toho řemeslník, když vytesával v symetrických žlábcích vous nějakého proroka, byl vědom, podvědomě dával svůj souhlas „mýtu” stvoření.”9 Též je v tomto přístupu kladen důraz na skutečnost, že příjem jakýchkoliv symbolických sdělení – včetně mediálních produktů – v sobě vždycky obsahuje tvořivý a kontextualizovaný proces interpretace, v jehož rámci jedinci používají veškeré zdroje, které mají k dispozici, aby sdělením, která přijmou, dali nějaký 7
Potter, Jonathan: Representing reality: discource, rhetoric and social construction, Sage Publications, London, 2000, s. 17-41 nebo částečně též Kuhn, T.S.: Struktura vědeckých revolucí, OIKOYMEHN, Praha, 1997. 8 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 70. 9 Eco, Umberto: Skeptikové a těšitelé, Argo, Praha, 2006, s. 232-233. 4
smysl. Skrze „uchopování” nebo „zmocňování se” (appropriation) různých informací si jednotlivci v procesu sebeutváření budují vědomí sebe sama i ostatních a svého postavení v sociální realitě.10 Tento proces přijímání a „zmocňování se” kulturních faktů je samozřejmě ovlivňován interpretacemi těch, s kterými jsou oni jednotlivci ve styku. Teprve v tomto kontextu každodenního života nacházejí lidé smysl sdělení, která přijímají a hledají způsoby, jak si k nim vytvořit nějaký vztah.11 V souladu s diltehyovsko-gadamerovskou tradicí pak spatřujeme cíl hermeneutického výkladu v prokázání a kritickém rozboru předsudečného horizontu poznání (Vorveständnishorizont).12 Podle Gadamera je
porozumění
jakémukoliv
poznání
poznamenáno
existencí
tzv.
hermeneutického kruhu – bez předchozích (byť dílčích) znalostí určitého problému mu nelze porozumět. Naše rozumění je tedy determinováno svou „předchozí” povahou (Vorveständnis). Gadamer pak mluví o nemožnosti nezaujatého a nepředpojatého pochopení.13 Interpretace je tedy podle Gadamera tvořivý proces do něhož interpret vnáší jistý soubor předpokladů a očekávání, které užívá k výkladu sdělení, jež se snaží pochopit.14 Z toho nám vyplývá, že každá interpretace symbolických sdělení se může lišit od jedince k jedinci, jakož i od jednoho historicko-společenského kontextu k jinému.15 Nezpochybnitelné je pak, že se každá interpretace liší v časově-prostorovém zakotvení. Proces recepce a interpretace má samozřejmě své hranice. Aby člověk mohl dát sdělení nějaký smysl, nemůže znamenat cokoliv, dále pak onen člověk musí disponovat určitým souborem znalostí a pravidel, na jejichž základě bylo ono sdělení vyprodukováno. Tato omezení jsou ale vcelku volná.16 V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že přisvojování symbolických sdělení – zvláště pak v rámci mediálních produktů – je proces, který se může šířit za hranice původního kontextu recepční aktivity. Sdělení je často zpracováno diskurzivně a sdíleno se širokým okruhem lidí, kteří mohli, ale i nemuseli být zapojeni do původního kontextu recepce. Sdělení tedy získává narativní rámec, 10
Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 12. Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 141. 12 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 70-71, podle (Gadamer 1986, 61). 13 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 70. 14 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 39. Citováno dle Gadamer, HansGeorg: Truth and Metod, Sheed a Ward, London, s. 235. 15 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 39. 11
5
ve kterém jedinci předkládají své zkušenosti, myšlenky, pocity, a mísí tyto aspekty života se zkušenostmi jiných.17 Symbolická
antropologie,
jak
ji
zde
chápeme,
je
potom
disciplína, která vychází z analýzy aktuálního používání symbolů, které je uskutečňováno ve specifickém kontextu konkrétními jednotlivci a důraz je pak kladen na významy a symboly sdílené v procesu sociální interakce.18 Symbol je pak zde užíván, v tom významu jak jej formuloval Paul Ricouer: „Symbolem nazývám jakoukoli významovou strukturu, v níž smysl přímý, primární, doslovný poukazuje navíc k jinému smyslu, nepřímému, druhotnému, přenesenému, jenž nemůže být uchopen jinak, než skrze smysl první.”19 Sociální interakcí se pak rozumí komunikační situace, během které dochází k reflexivnímu užívání pro danou kolektivitu signifikantních symbolů a gest. Přičemž v jejím průběhu dochází mezi jejími jednotlivými aktéry k výměně informací. V tom také spočívá její funkčnost, zároveň však vypovídá i o komunikačním kontextu, v němž se odehrává. Jde tedy o jakousi (často neuvědomovanou) interpretaci sama sebe na základě konfrontace s druhými.20 Nejčastější námitkou z řad zastánců jiných paradigmat je, že tento přístup je nutně neúplný. Avšak absence ctižádosti o komplexní postižení dané společnosti zde není na škodu, neb pro antropologickou hermeneutiku je vědecký výklad interpretací reality hlavně pokusem o rozšíření lidského diskurzivního universa, plurality pohledů, otázek a odpovědí.21 Interpretativní sociologie zase vychází z předpokladů, že sociální skutečnost mající vnitřní, imanentní smysl není dána objektivně, ale je předmětem nevyhnutelné a nepřetržité interpretace.22 Nebo též jak nám říká Thomasův teorém: „Jestliže lidé definují nějaké situace jako skutečné, jsou tyto
16
Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 39. Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 40. 18 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 66-67. 19 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 74 cituje (Ricouer: 1993, 176). 20 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 66-67. 21 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 68 podle (Geertz, 1983:20). 22 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 64. 17
6
situace skutečné ve svých důsledcích.”23 A sociální realitu tedy budeme chápat podle Schützovi definice jako: „... souhrn objektů a jevů uvnitř sociálního a kulturního světa tak, jak je prožíván v každodenním myšlení lidí žijících svůj každodenní život spolu s ostatními lidmi, kteří jsou spojeni mezi sebou a s ním v pestrých vztazích interakce. Je to svět kulturních objektů a sociálních institucí, do kterého se rodíme, ve kterém hledáme své uplatnění a se kterým se musíme vyrovnat. Hned od začátku, my, herci na sociální scéně, prožíváme svět, ve kterém žijeme jako svět přírodní i kulturní, ne soukromý, ale intersubjektivní, tedy svět společný nám všem, buď aktuálně daný nebo potencionálně přístupný každému; a to zahrnuje interkomunikaci a jazyk.”24 Společně s Maxem Weberem a Clifordem Geertzem budeme považovat člověka za zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo,25
a
komunikační
média
pak
budeme
chápat
společně
s Thompsonem jako kolovrátek, který ony pavučiny v dnešní době do značné míry spřádá.26 Kultura jsou pak pro nás ony pavučiny,27 tedy dynamická komplexní mnohost vzájemně propletených a neuspořádaných a na první pohled skrytých struktur představ. A jak píše La Pastina: „Musíme být připraveni dívat se na kulturu ne jako na systém, který je uzavřen sám v sobě, ale spíše jako na systém, který je stále v pohybu.”28 Jak tvrdí Geertz: „Kulturní formy můžeme považovat za texty, za imanigativní díla vybudovaná ze sociálních pramenů”.29 Kulturu pak můžeme chápat jako kontext, ve kterém se odehrávají sociální procesy, události.30 V tomto duchu můžeme chápat kulturní formy jako systémy symbolů lidmi sdílené, stvořené, konvenční, uspořádané a naučené, které poskytují lidem smysluplný rámec, díky němuž se orientují při styku s ostatními, v okolním světě a sami v sobě.31 23
Hendl, Jan: Úvod do kvalitativního výzkumu, Karolinum, Praha, 1997, s. 25. Citováno podle Hendl, Jan: Úvod do kvalitativního výzkumu, Karolinum, Praha, 1997, s. 12. 25 Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 15. 26 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 15. 27 Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 15. 28 La Pastina, Antonio C: Audience Ethnography, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 140. 29 Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 496. 30 Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 24. 31 Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 279. 24
7
Jinými slovy studium textuálních projevů v procesu sociální interakce je v zásadě možné chápat jako studium projevů intersubjektivně sdílené skutečnosti. Proces interakce je pak chápán jako objevování skrytého obsahu za zjevným povrchem, přičemž porozumění kulturně oddálenému podání je axiomaticky považováno za možné a sdělitelné.32 Jak píše Lozoviuk: „Interpretativní postup postuluje přesvědčení, že společenské struktury jsou vytvářeny a neustále přetvářeny lidskou činností. Podle tohoto pojetí nemá být předmětem sociálních věd pátrání po stabilních strukturách a univerzálních zákonitostech.”33 Dále pak Lozoviuk odkazuje na teze německé etnoložky Imraud Stellerechová: Žádná fakta o sobě v reálném světě neexistují. Svoji realitu získávají teprve skrze významy, které jim jsou připisovány účastníky určité kultury, které si takto – interpretací a přisuzováním smyslu – vytvářejí plnovýznamový svět. Tyto významy tedy nejsou v realitě světa předmětně zpřítomněny. Jsou konstruovány teprve v rovině interakčního a komunikačního kontextu. Tento svět významuplných předmětů existuje jako realita o sobě.34 V rámci interpretativní metody je snaha akceptovat „domorodý” svět významů, pokoušet se ho rozpoznat a během terénního výzkumu mu porozumět, většinou z kontextů řečí a jednání aktérů. Z toho pramení důraz na kvalitativní metody a nejrůznější komunikační situace odehrávající se mezi aktéry zkoumané skupiny, a to například skrz volná interview, dialogy s aktéry, emická vysvětlování včetně popisů jednání „všedního dne”.35 Abychom
mohli
porozumět
pozorovanému,
musíme
se
odvážit
interpretace. „Porozumění jednotlivostí je přitom v hermeneutickém smyslu podmiňováno vztažením interpretace k celkovému smyslu, resp. kulturnímu kontextu.
Takovéto
porozumění
má
jedinečný
charakter,
a
je
proto
problematické ho aplikovat, např. cestou hledání obecných zákonitostí, na jiné případy. Protože se lze na jeden a tentýž jev dívat z různých perspektiv, je
32
Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 74-75. 33 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 64-65. 34 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 65 citace podle (Stellerecht: 1993, 46). 35 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 65 citace podle (Stellerecht: 1993, 46). 8
možné
dospět
k různým
výsledkům,
k různým
způsobům
předmětné
adekvátnosti.”36 Vraťme se ještě k problému interpretací. Je třeba si uvědomit, že valná část interpretací v této práci není prvního řádu, tedy nejedná se o původní interpretace. Spíše se zde setkáme s interpretacemi druhého a vyššího řádu, budeme tedy interpretovat již nějaké jiné interpretace, ať již domorodé či odborné.37 Můžeme tedy říci, že „jeden a tentýž text zůstává týmž textem, i když mu je třeba pokaždé jinak rozumět”38, a lze ho tedy číst, a proto i interpretovat ve stále nových kontextech.39 Nebo se lze na tento problém dívat z jiného úhlu pohledu a říci slovy Johna Fiskeho, že text se stává textem teprve ve chvíli, kdy je čten čtenářem.40 V obou přístupech najdeme v podstatě myšlenku, že „význam nemůže být nikdy úplně fixní”, jak tvrdí například Stuart Hall.41 Ačkoliv jsme zde mluvili o interakcích, musíme si trochu upřesnit, že v této práci se budeme převážně zabývat jedním speciálním typem interakce, a to zprostředkovanou kvaziinterakcí. Zprostředkovaná kvaziinterakce je taková forma komunikace, při níž je sdělení
vysíláno
k neurčitému
souboru
potencionálních
příjemců,
má
monologický charakter. Kontexty vysilatele a příjemců jsou od sebe oddělené a tato interakce může probíhat skrz různé časoprostory.42 Dodejme ještě, že v této práci se budeme také do určité míry zabývat „symbolickým zhodnocením”, což je „proces, jímž se symbolickým sdělením přisuzuje „symbolická hodnota”. To je hodnota, kterou objekty mají díky tomu, že si jich jedinci nějakým způsobem a do nějaké míry považují – že je oceňují nebo jimi pohrdají, oslavují je nebo je zatracují.”43
36
Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 65 podle (Stellerecht, 1993. s. 35-57). 37 více k interpretacím Geertz, Cliford: Interpretace kultur:Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000, s. 26-27. 38 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 72 podle (Girtler: 1986, 196). 39 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 72 podle (Girtler: 1986, 196). 40 Fiske, John: Television Culture, Routledge, London, 1987, s. 14. 41 Hall, Stuart :Representation: cultural representation and signifying practices, Open University Press, London, 2003, s. 270. 42 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 71-75. 43 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 28. 9
1.4. Mediální antropologie Zjednodušeně řečeno antropologie je věda, která studuje člověka. Mediální antropologie pak zkoumá způsoby jakými je společnost tvarována pomocí masových médií, a to především z pohledu sociálních aktérů. Systematický antropologický výzkum médií jako sociálních praktik se odvíjí od konce 80. let 20. století.44 Avšak první, kdo se již dříve významněji zabýval médii z pohledu antropologie, byla Hortense Powdermaker, žačka slavného Bronislawa Malinowského, která
dělala výzkumy dopadů filmů na publika.
V letech 1946-47 pak provedla výzkum filmového průmyslu v Holywoodu. Z něho vycházela ve své monografii Hollywood the Dream Factory: An Anthropologist Looks at the Movie-Makers. V této práci došla k závěru, že Hollywood reprezentuje totalitarizmus. Tedy k podobným výsledkům jako teoretici Frankfurtské školy a to aniž by se vzájemně citovali.45 Z perspektivy mediální antropologie se hlavně zajímáme, jakým způsoby je bytí nositelem určitého genderu nebo etnicity přenášeno k lidem v procesu masové komunikace.46 Pojem masová komunikace jen upřesněme, nebudeme ho chápat pouze jako ukazatel množství, tedy ve smyslu počtu příjemců, ale spíše ve smyslu, že určité mediální produkty jsou v zásadě dostupné obrovskému množství velmi rozdílných příjemců.47 Výzkum by měl být zaměřen například na studium rozvoje nacionalismů, minoritních skupin a dalších forem sociálních organizacích, které ke svému rozvoji užívají média.48 Klasická antropologická teze je, že jazyk je prostředkem přenosu kultury. V dnešní době ale již nedochází pouze k interakcím tváří v tvář, ale značná část komunikace probíhá skrz masová média. A média chápou někteří antropologové jako symbolické systémy uvažování o okolním světě. Tyto systémy artikulují a přetvářejí okolní svět v kulturní konstrukty.
44
Ginsburg, Faye D., Abu-Lughold, Lila and Larkin, Brian: Introduction, in: ed . Ginsburg, Faye D., Abu-Lughold, Lila and Larkin, Brian: Media Worlds: antrophology of new terrain, Universtiy of California Press, London, 2002, s. 3. 45 Askew, Kelly: Introduction, in: ed. Askew, Kelly and Wilk, R., Richard: The Anthropology of Media: a reader, Malden, Blackwell Publishers, 2002, s. 3-5. 46 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 36. 47 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 26. 48 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 37. 10
V tomto procesu se podle Comana neužívají nástroje argumentační racionality, ale symbolické racionality.49 Mediální antropologie vychází z antropologie moderních společností a dále pak z kulturálního obratu v mediálních studií.50 Je to disciplína, která vnáší koncepty a metody kulturní antropologie do prostředí mediálních studií. Mediální antropologie překračuje hranice oborů jako jsou sociologie, kulturální studia, historie, literární, filmová a komunikační studia, a právě protože antropologická práce je blízko terénu a v kontaktu s marginalizovanými a lokálním, může mediální antropologie zasahovat specifickými způsoby do akademických a širších debat o médiích.51 „Pro antropologa jsou informace a racionalita speciálními případy symbolických struktur, procesů a vyjádření.”52 Přeneseme-li tento rámec z kulturní antropologie do mediálních studí nevyvozujeme závěry z porovnávání kulturních formy, ale ze srovnávání procesů myšlení,53 respektive zkoumáme způsoby užívání a přemýšlení o systémech symbolů. A média jsou jedním z kulturních systému konstruování sociální reality.54 A právě zde leží hodnota antropologického přístupu k médiím, neb je chápe jako jeden z aspektů současného sociálního života, který se neliší například od práva a náboženství, v tom smyslu, že jsou sociálně tvořeny a prožívány.55 Z pohledu
antropologie
je
pak
přínosem
mediální
antropologie
objevování nových možností užívání starých myšlenek a konceptů. Ověřování antropologických konceptů a myšlenkové flexibility badatelů na novém
49
Coman: Mihai: Cultural Antropology and Mass Media, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 46. 50 Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 1. 51 Ginsburg, Faye D., Abu-Lughold, Lila and Larkin, Brian: Introduction, in: ed. Ginsburg, Faye D., AbuLughold, Lila and Larkin, Brian: Media Worlds: antrophology of new terrain, Universtiy of California Press, London, 2002, s. 24-25. 52 Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: The Promise of Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 8. 53 Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s .9. 54 Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: The Promise of Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 9. 55 Askew, Kelly: Introduction, in: ed. Askew, Kelly and Wilk, R., Richard: The Anthropology of Media: a reader, Malden, Blackwell Publishers, 2002, s. 10. 11
subjektu.56 To vše nás staví před nové výzvy, které bychom se měli pokusit zdolat. Výhodou antropologického pohledu při studii médii na rozdíl od původních
mediálních
studií
je
schopnost
rozpoznat
s etnocentrismem, které často měly mediální a kulturální studia.
57
problémy Antropologie
na rozdíl od některých dalších oborů, která studují média, není založena na masovém výzkumu, avšak zaměřuje se na osobní zkušenosti při studování komplexních fakt. Jinými slovy zkoumá lidské společnosti skrz rozhovory s jednotlivcem daného místa58 či reinterpretuje, snaží se porozumět a vysvětlit určité kulturní praktiky určitých lidí.59 A jak píše Drotner, silnou stránkou etnografických metod při studiu mediálních praktik je jejich otevřenost, tedy možnost stále znovu vyhodnocovat a přehodnocovat svou práci na základě nových informací a postřehů.60 Antropologický výzkum masových médií můžeme v zásadě rozdělit do tří hlavních škol, a to kulturního imperialismu, funkcionalismu a do hermeneutické školy.61 Kulturní imperialismus vychází z frankfurtské školy a pracuje s teorií aktivních médií, která ovlivňují pasivní recipienty. Zjednodušeně můžeme nazvat model této školy modelem absorpce. Avšak tento model se ukázal jako empiricky neplatný.62 Funkcionalistický model je založen na tom, že média jsou integrální částí společnosti. Funkcionalisté pak pátrají po roli médií ve společnosti.63 Nás bude nejvíc zajímat třetí model, tedy ten hermeneutický. Ten říká, že média odrážejí kulturu lidí. Na jedné straně lidé tvoří kulturu, na straně druhé 56
Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 10. 57 Hobart, Mark: The Profanity of the Media, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks 2005, s. 27. 58 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 37. 59 La Pastina, Antonio C: Audience Ethnography, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks 2005, s. 140. 60 La Pastina, Antonio C: Audience Ethnography, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 141 citováno dle Drotner, K.: Media etnography, in: Communications, 19 (1), s. 87 -103, 1994. 61 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: .ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 40. 62 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed.Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005, s. 40-41.
12
kultura definuje jednání lidí. Nebo-li učíme se, jak se máme chovat skrz pozorování již existujících kulturních prvků. Lidé se neučí, jak se chovat ve své společnosti skrz proces detailního sebepozorování. Nepokládají si sami sobě otázky typu, jak žít ve své společnosti. Vztaženo k médiím, interpretujeme sami sebe nepřímo skrze užívání médií.64 Dodejme, že tento proces sám je v rovině lidových modelů většinou neuvědomovaný.65 Diagram č. 1 Antropologické školy v masové komunikaci66 Kulturní imperialismu
Hermeneutika
Funkcionalismus
(reflexe)
(záření)
(absorpce)
Kultura
Médium
Kultura
Kultura
Médium
Médium
Lidé
Lidé
Lidé
Tento proces jinými slovy vysvětluje i Peterson, když tvrdí, že lidé nejsou pouze publiky, která by četla konstruované texty, ale že sami tyto části těchto textů uchopují, replikují a transformují v každodenním životě. Citují dialogy, 63
Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 42. 64 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 41-42. 65 Lawless, Robert: Co je to kultura, Votobia, Praha, 1996, s. 11-37. 66 Osorio, Francisco: Proposal for Mass Media Antropology, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 41. 13
napodobují styl, pískají si melodie, které slyšeli v rádiu, televizi či filmu. Tím, že lidé předvádějí mediální texty a tvoří nové narace, a stávají se tak jejich novým producenty, konstruují určitou formu sociality. Znalost určitých typů textů a schopnost je použít považuje Peterson za určitou formu kulturního kapitálu platnou v mnoha sociálních polích.67 Na druhou stranu jsou tyto procesy ovlivňovány samotnými médii. Příklad tohoto jejich vlivu nám předkládá klasik britských kulturálních studií Stuart Hall: „Masová média kolonizují kulturní a ideologickou sféru. Sociální skupiny a třídy žijí stále více roztříštěné a rozrůzněné životy. Masová média jsou stále více a více odpovědná za a) poskytování báze, na které skupiny konstruují „představy” o životech, mínění, zvycích a hodnotách jiných skupin a tříd, za b) rozvíjení představ, reprezentací a idejí o okolní sociální totalitě, a všechny tyto fragmenty a izoláty mohou být chápány jako celek.”68 Jak říká Spitulnik, tento argument je pro antropology velmi přesvědčivý, speciálně tu rezonuje Andersenova teze o imagined community jako masově mediované kolektivitě, kde členové nemohou znát všechny ostatní členy, ale kde je sdílena myšlenka společné sounáležitosti.69 Do jaké míry tomu tak je a jakým způsobem se to projevuje, se budeme pokoušet prokázat v této práci. 1.5. Romové V této kapitole se seznámíme se základními fakty o Romech. Prozkoumáme různé koncepce romské identity, uvedeme pár důležitých údajů o Romech a nakonec definujeme, jak bude autor pracovat s pojmem Rom v této práci. Přeložme nejprve, co etnonymum Rom znamená. Slovo rom označuje v romštině muže, manžela. Rom s velkým R je pak v romštině označení příslušníka etnické skupiny,70 tedy jedná se o autoetnonymum. Dále si ozřejměme odkud Romové pocházejí. Je dokázané, že Romové pocházejí z indického subkontinentu, přesnější určení místa jejich původu 67
Peterson, Mark, Allen: Performing Media, in: ed. Coman, Mihai and Rothenbubuhler, W. Eric: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks , 2005, s. 130. 68 Spitulnik, Debra: Anthropology and Mass Media, in: Annual Review of Anthropology 22, 1994, s. 295 cituje dle Hall Stuart: Culture, the media and the ”ideological effect”, in: ed.Curran, J., Gurevitch, M., Woollacott, J.: Mass Communication and Society, Edvard Arnold, London, 1977, s. 340. 69 Spitulnik, Debra :Anthropology and Mass Media, in: Annual Review of Anthropology 22, 1994, s. 295. 70 Hübschmannová, Milena, Šebková Helena a Žigová, Anna, Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, FORTUNA, Praha, 1998, s. 237. 14
nebylo dosud prokázáno.71 Davidová se domnívá, že Romové odešli do světa ze severozápadní a střední Indie.72 Do Evropy Romové přišli nejpozději ve 12. století,73 pravděpodobně už dříve, možná již v 9.století.74 Do střední Evropy se dostali v 13. století. První zmínku o Romech na našem území lze nalézt v „Popravčí knize pánů z Rožmberka” z roku 1399, která se zmiňuje o jistém cikánovi Ondřejovi.75 Druhým dokumentem jsou „Staří letopisové čeští” z roku 1416, kde se dovídáme, „...že také toho léta vláčili se cikáni po české zemi...”.76 Posuňme se ale z minulosti do současnosti. Vyjasněme si různé typy definic Romů. Jednou z možností je definice z pohledu fyzické antropologie. Z tohoto pohledu lze říci, že pro většinu Romů jsou charakteristické následující znaky: tmavá pigmentace očí a vlasů a žlutohnědá barva pleti (od světlé až po silně tmavou).77 Na rozdíl od Davidové78 nebudeme určovat, ke kterým antropologickým typům či plemenům Romové patří, nepovažujeme to totiž za relevantní. Je ovšem důležité mít na paměti, že právě barva pleti je v českém prostředí jedním ze základních znaků, kterými se většina Romů liší od většiny obyvatel České republiky. Na rozdíl od Romů žijících v České republice jsou třeba jejich „příbuzní” Kalderašové ve Francii v podstatě neviditelní.79 Pro nás hodnotnější je už spíš definice Romů jako skupiny, která má vědomí společného romského původu.80 Romština má pro to pojem romipen. Toto slovo se dá zjednodušeně přeložit jako romství, nebo také romské tradice kultura.
Romipen
bylo
a
je
podle
některých
odborníků
významným
identifikačním faktorem Romů kdekoliv na světě, i když jeho konkrétní vymezení a obsah se postupně mění. Zatímco v minulosti k romipen patřil neodmyslitelně 71
Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 5. 72 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 14. 73 Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 5 74 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 14. 75 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 14 viz Popravčí kniha pánů z Rožmberka – rok 1399. Státní archiv Třeboň , folie 18b. 76 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 14, mj. in Štampach, F.: Základy národopisu Cikánů v ČSR, NVČ, roč. XXIII., 1930, s. 320. 77 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 16. 78 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 16. 79 srovnej s Williams, Patrick: The Invisibility Of Kalderash Of Paris: Some Aspects Of The Economic Activity And Settlement Patterns Of The Kalderash Rom Of Paris Suburbs, in: Urban Anthropology Vol.11 (3-4), 1982. 80 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 17. 15
jazyk a dávné zvyky, dnes, kdy některé tradice zanikají a řada Romů romsky neumí, se jako významný identifikační faktor jeví například pocit romské sounáležitosti, vědomí příslušnosti k romskému etniku.81 1.5.1.Romové v České republice Jak už jsme si uvedli výše, Romové se výrazně odlišují od většinové populace České republiky. Můžeme také souhlasit s Gabalem, který považuje Romy za v současnosti jedinou dlouhodobě usídlenou výrazně odlišnou etnickou menšinu v české společnosti.82 Podle Gabala existuje dostatek důkazů o tom, že česká společnost Romy jako menšinu vnímá, a je i dostatek důkazu, že se Romové jako menšina cítí a v rozhodující míře a v perspektivě všech tradičních vymezení také jako etnická menšina chovají.83 Z pohledu kulturálních studií pro nás nebude jistě nezajímavá Schaeferova definice menšiny. Podle něj lze za menšinu považovat: „Podřízenou skupinu, jejíž příslušníci mají významně méně kontroly nebo moci nad vlastními životy než mají příslušníci dominantní nebo většinové skupiny.”84 Na Romy v České republice se poměrně dobře hodí i pět následujících bodů, které jsou podle Schaefera pro menšiny charakteristické:85 1.
Tělesné nebo kulturní charakteristiky, které její příslušníky odlišují od příslušníků dominantní skupiny.
2.
Zkušenost předsudečných postojů a znevýhodnění.
3.
Příslušnost k minoritní skupině není dobrovolná.
4.
Pocit solidarity s jinými příslušníky téže skupiny.
5.
Sňatky jsou uskutečňovány obvykle mezi příslušníky téže skupiny
Avšak je důležité si uvědomit, že Romové žijící v České republice nejsou jednotná skupina. Zjednodušeně můžeme říci, že asi 75 - 85 % Romů u nás
81
Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 27. 82 Gabal, Ivan: Etnické klima v české společnosti, in: ed. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 83. 83 Gabal, Ivan: Etnické klima v české společnosti, in: ed. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 83-84. 84 Navrátil, Pavel: Sociální vyloučení menšin jako problém společnosti, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 16 cituje dle Schaefer, R.: Racial and Ethnic Groups, Harper Collins, New York, 1996. 85 Navrátil, Pavel: Sociální vyloučení menšin jako problém společnosti, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 16 cituje dle Schaefer, R.: Racial and Ethnic Groups, Harper Collins, New York, 1996. 16
jsou slovenští Romové (Rumungři).86 Tato čísla potvrzuje i Karel Holomek, který uvádí, že se na celkovém počtu Romů podílí Rumungři asi 75 – 77 %.87 Tito Romové většinou přišli na území dnešní České republiky po druhé světové válce a právě ti budou předmětem našeho výzkumu. Další významnou skupinou jsou takzvaní olaští Romové, kteří přišli na území našich zemí v 19. století z Valašska, tj. z území dnešního Rumunska.88 Z celkového počtu Romů je jich asi 10 %, Karel Holomek odhaduje jejich počet na 18 000 až 20 000.89 Zbývajících 10 – 15 % představují maďarští Romové. Početně nevýznamní jsou „původní” čeští Romové a němečtí Sintové.90 K významnému úbytku posledních dvou jmenovaných komunit došlo během tzv. romského holocaustu za druhé světové války. Odhaduje se, že v roce 1945 mohlo žít v českých zemích nanejvýš 1000 romských autochtonů.91 Jisté pouze je, že se z koncentračních táborů vrátilo zpět do českých zemí 583 Romů.92 K romské národnosti se podle posledního sčítáni lidu z roku 2001 přihlásilo necelých 12 000 občanů naší republiky,93 což je významně méně než tomu bylo při sčítání lidu v roce 1991, kdy se k romské národnosti přihlásilo 33 000 občanů.94 Střízlivé expertní odhady ovšem počítají s tím, že v České republice žije asi 200 000 až 300 000 Romů.95 O něco nižší čísla uvádí Karel Holomek, který pro polovinu roku 1995 počítal se 180 000 až 200 000 Romy v České republice.96
86
Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 63. 87 Holomek, Karel: Romská menšina v ČR, in: ed. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 157. 88 Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 63. 89 Holomek, Karel: Romská menšina v ČR, in: ed. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 155. 90 Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003, s. 65. 91 Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera dnes, Univerzita Palackého, Olomouc, 1993, s. 45. 92 Nečas, Ctibor: Holocaust českých Romů, Prostor, Praha, 1999, s. 173. Nebo též Nečas, Ctibor: Českoslovenší Romové v letech 1938-1945, Masarykova univerzita, Brno, 1994, s. 93. 93 Navrátil, Pavel: Úvod, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 11. 94 Holomek, Karel: Romská menšina v ČR, in: ed. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 155. 95 Navrátil, Pavel: Úvod, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 11, nebo taky Vylítová, Romana a kol ed.: Co se osvědčilo, nebo též Úspěšné romské projekty ve střední a východní Evropě., Partners Czech, 2003, s. 22. 96 Holomek, Karel: Romská menšina v ČR, in: ed.Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999, s. 155. 17
1.5.2. Romové v Pardubicích Pardubice jsou město, které mělo v roce 2001 90 668 obyvatel, z toho se oficiálně k romské národnosti přihlásilo 141 lidí.97 Romští informátoři Kláry Gottvaldové pak odhadují počet Romů v Pardubicích asi na 1500. V roce 1971 zde bylo úředně evidováno 401 Romů98 a v roce 1980 již 647 Romů.99 Můžeme se tedy domnívat, že neoficiálně se k Romům hlásí více pardubických obyvatel než oněch oficiálně sečtených 141. Dnešní romská populace v Pardubicích se většinou skládá z Romů, kteří sem přišli krátce po roce 1945 za prací, a to hlavně jako dělníci nebo specialisté do místních chemiček a nedaleké elektrárny Opatovice, a jejich dětí a vnoučat. Je třeba ještě dodat, že sem společně se slovenskými Romy dorazili i olaští Romové.100 Můžeme tedy zdejší romskou menšinu považovat za alochtonní, i když poměrně stabilizovanou populaci. Pardubice můžeme charakterizovat jako dlouhodobě rozvíjející se vysoce industrializované město, s dlouhodobě stabilním a svérázně a poměrně intenzivně zakořeněným obyvatelstvem. Též lze říci, že mají poměrně vysoký rozvojový potenciál a nízkou míru nezaměstnanosti, v lednu 2007 byla v okrese Pardubice nezaměstnanost 5,29 %.101 Romové nejsou soustředěni pouze do jedné či více lokalit, spíše se jedná o rozptýlené osídlení. Ve městě je dlouhodobá tradice v péči o rozvoj romské minority, s výraznými občanskými iniciativami, které jsou zaměřeny hlavně na zájmovou činnost, ať už se jedná o činnost uměleckou, spolupráci dětí a mládeže. Státní správa a občanské iniciativy se zde snaží o rozvoj aktivit zaměřených na růst kvality života romské minority. Důležité je též, že se Pardubice nenacházejí v prostoru, který by byl významněji poznamenán vlnami vnitřní migrace či vysidlování.102 Pardubice patří v České republice k místům, kde mají Romové podle Libora Prudkého „dobrou pověst.” Dobrá pověst podle něj znamená, že zde v
97
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/555134?OpenDocument Gottvaldová, Klára: Romové v Pardubicích, bakalářská práce, Univerzita Pardubice, 2004, s. 22. 99 Nečas, Ctibor: Romové v České republice včera dnes, Univerzita Palackého, Olomouc, 1993, s. 93. 100 Gottvaldová, Klára: Romové v Pardubicích, bakalářská práce, Univerzita Pardubice, 2004, s. 23-24. 101 http://portal.mpsv.cz/sz/local/pa_info/nezamestananost_v_cislech/okres_pardubice_v_cislech 102 Prudký, Libor: Komunita jako východisko, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 100. 98
18
soužití neromské majority a romské minority nepřevažují konflikty. Tyto lokality jsou podle něj v České republice spíše výjimečné.103 To nám ukazuje i následující tabulka, ve které platí čím nižší ukazatel tím horší situace. V souhrnu nám tedy tato tabulka ukazuje, čím větší číslo, tím lepší je v onom městě soužití majority s Romy. Tabulka č. 1 Porovnání bodů podle jednotlivých měst a skupin hodnocení104 Hodnotící kritéria A. vývoj a podíl minority (míra industrializace, míra zakořenění - odsun a migrace, podíl romské minority) B. sociální charakteristiky (sociální dávky na hlavu, míra nezaměstnanosti, počty žáků 6ti zvláštních škol) C. situace romské minority (podíl na celku, vývoj počtu v posledních 10ti letech, nezaměstnanost Romů, emigrace Romů, návraty z emigrace) Mezisoučet A + B + C D. typy soužití (typ sousedství - ghetta až rozptýlené osídlení, míra konfliktů Celkem A +B +C+ D
CV 105
UL
OV
PA
CK
UH
BM
VS
PR
3
3
4
8
7
9
7
8
8
4
7
3
12
10
8
8
7
7
6
5
5
14
14
16
9
10
10
13
15
12
34
31
33
24
25
24
4
3
4
6
7
8
6
6
5
17
18
16
40
38
41
30
31
29
103
Prudký, Libor: Komunita jako východisko, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 87. 104 Prudký, Libor: Komunita jako východisko, in: ed. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003, s. 93. 105 Vysvětlení zkratek: CV=Chomutov, UL=Ústí nad Labem, OV=Ostrava, PA=Pardubice, CK=Český Krumlov, UH=Uherské Hradiště, BM=Brno, VS=Vsetín, PR=Přerov 19
1.5.3. Vymezení pojmu Rom v rámci výzkumu Než zde budeme definovat, jak jsem vymezil pojem Rom v rámci této práce, je třeba si ujasnit některé další pojmy. Pro nás je jedním z těchto pojmů identita. A jednou z otázek, kterou se v této práci budeme zabývat, je to jak je identita ovlivňována působením médií. Identita je záležitost vědomí, tj. reflektivního uchopení nevědomého sebeobrazu.106 Ačkoliv se jistě v této práci projeví i vliv vlastních identit (selfidentity), nebo–li jak říká Thompson „sebepojetí”, které odkazuje k tomu, jak jedinec pojímá sebe sama jako individuum nadané jistými vlastnostmi a schopnostmi a pohybující se po určité životní dráze.107 Tato práce se ale bude především věnovat identitě kolektivní nebo-li „my” identitě. Tu chápe Assmann jako obraz, který si o sobě vytváří určitá skupina a s nímž se identifikují její příslušníci. Kolektivní identita je podle něj otázkou identifikace ze strany zúčastněných individuí. Avšak není to identita existující sama o sobě, ale vždy pouze v té míře, v níž se k ní určití jedinci hlásí.108 Kolektivní identitu tedy můžeme považovat za jednu z přirozených (protože „bytostně lidských”) forem vícevrstevnatého konceptu lidské identity, přičemž etnická či národní identita je pouze jednou z těchto forem.109 Důležité je si uvědomit, že zatímco kolektivní identitu lze považovat za přirozenou, s jejími různými formami to tak už není. Nesmíme ovšem ani zapomenout, že identita není statická a je podrobována stále revizi sociálních a diskurzivních praktik.110 A jak pravil Stuart Hall: „Identita je produkce, která není nikdy hotová, stále je v procesu a vždy je vytvářena s, nikoliv mimo, reprezentaci.”111
112
Ve skutečnosti se jedná o procesy dva: Za
prvé o proces inkluze, který vytváří hranice okolo „nás”, kteří jsou uvnitř dané
106
Assmann, Jan: Kultura a paměť, Prostor, Praha, 2001, s. 115. Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 152. 108 Assmann, Jan: Kultura a paměť, Prostor, Praha, 2001, s. 117. 109 Lozoviuk, Petr: K problematice “etnické indiference“, in: Český lid, č. 84, 1997/3, s. 202. 110 Schein, Louisa: Mapping Hmong Media in Diasporic Space, in: ed. Ginsburg, Faye, D., Abu-Lughold, Lila and Larkin, Brian: Media Worlds: antrophology of new terrain, Universtiy of California Press, London, 2002, s. 230. 111 Schein, Louisa: Mapping Hmong Media in Diasporic Space, in: ed. Ginsburg, Faye, D., Abu-Lughold, Lila and Larkin, Brian: Media Worlds: antrophology of new terrain, Universtiy of California Press, London, 2002, s. 230 citace dle Hall, Stuart: Cultural Identity and Diaspora, in: ed Rutherford, Jonathan: Identity: Community, Culture, Diference, Lawrence and Wishart, London, 1990, s. 220. 112 dobrý příkladu uvádí Ang, Ien: Culture and Communication: Towards an Etnographic Critique of Media Consumption in the Transnational Media Systém, in: European Journal of Communication, vol 5., 1990, s. 253-254. 107
20
identity a za druhé o proces exkluze, kterým se „my” odlišujeme od „nich”. V těchto procesech působí jak vnitřní síly, tak vnější síly a faktory.113 Ve středoevropském regionu je typické dívat se na národní či etnickou identitu primordialistickým úhlem pohledu. To zjednodušeně řečeno znamená, že člověk se stává členem národa svým narozením do onoho národa. Lépe vyjádřeno slovy Ladislava Holého: „Klíčem ke kulturní konstrukci národní totožnosti, klíčem ke vztahu mezi jednotlivcem a národem, a národem jako přirozenou entitou, je metafora narození.”114 Oproti primordialistickému pojetí etnicity stojí pojetí situcionalistické. Situacionalisté odmítají primordialistický determinismus, který postuluje etnické skupiny jako stabilní a jasně vymezené jednotky. Naopak podle nich je etnické vymezení skupiny flexibilní a závislé na kontextu.115 Pro nás klíčové definiční kritérium je sebevymezení danou skupinou, která nemusí být jazykově, kulturně nebo nějak jinak homogenní.116 Což znamená, že v rámci tohoto výzkumu je pro mě Rom ten, kdo se s tímto pojmem sebeidentifikuje. Jinými slovy ten kdo na otázku z dotazníku, Považujete se za Roma/Romku?, odpověděl kladně. Avšak nejsme jenom tím, za koho se považujeme, ale jsme i tím, za koho si myslíme, že nás mají ti druzí, speciálně v otázkách etnicity v českém primordialistickém prostředí. To reflektovala další otázka z dotazníku: Považuje vás za Roma/Romku okolí? Všechny odpovědi mých informátorů byly kladné. Můžeme tedy říci, že v rámci této studie je pro nás Rom/ka ta osoba, která se s tímto pojmem sebeidentifikovala a která cítí, že jí takto vnímá i její okolí. Zvolili jsme emický pohled, tedy jak věci vidí sami aktéři. Samozřejmě si uvědomuji, že jsem v rámci tohoto výzkumu nepátral potom, jak vnímá mé informátory okolí, což je další rovina pohledu na otázku, kdo jsme. Jsme i tím, za koho nás považují ti druzí. Avšak tato rovina, již není v pozornosti našeho výzkumu. 113
Schlessinger, Phillip: Media, the politoval order and national identity, in: Media, Culture and Society, Sage, London, vol. 13, 1991 s. 300. 114 Holý, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, Praha, Sociologické nakladatelství, 2001, s. 68. 115 Lozoviuk, Petr: K problematice “etnické indiference“, in: Český lid, č. 84, 1997/3, s. 203. 116 Lozoviuk, Petr: K problematice “etnické indiference“, in: Český lid, č. 84, 1997/3, s. 203 citováno dle Heckmann, F.: Etnische Minderheit, Volk und Nation. Soziologie inter-etnischer Beziehungen, Stuttgart, 1992, s. 37-38. 21
S etnonymem Rom, tedy budeme pracovat především z toho úhlu pohledu, jak jej vidí a užívají informátoři. Dále pak z toho úhlu pohledu, jak s tímto pojmem pracují média, a to jak majoritní média tak ta, která se sama označují za romská. Neopomíjíme také, že jsme zde použili a budeme používat pojem Rom tak, jak jej užili citovaní autoři. V těchto případech nechť se ale zájemci o podrobnější pohled obrátí na citovanou literaturu. 2.1. Metodologie Tato práce je založena na kvalitativním výzkumu, jehož zdrojem jsou data získaná na základě vlastní terénní práce (případně práce mých dvou spolupracovnic). Sběr dat probíhal na základě polostandardizovaných rozhovorů, které byly založeny na pokládání otázek z předem připraveného dotazníků (Příloha II. Dotazník). Dále byla užita experimentální metoda, která spočívala v reakci informátorů na předložené články (viz Příloha III. Články) a poznávání osob z předložených fotografií. Články a fotografie měly za úkol ukázat, jak Romové vnímají mediální reprezentace sebe sama v mediální realitě. Článků bylo celkem devět. Základním parametrem při jejich výběru bylo, že se v nich pojednávalo o Romech. Soubor článků byl vybrán z hlavních českých deníků – Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Právo, Blesk, a z romského týdeníků novinového vzhledu Romano hangos. V tomto souboru jsou zastoupeny články z období 26. 7. 2004 až 8. 3. 2005. Při výběru jsem se snažil o vyvážené zastoupení typově a tématicky různých článků. Pokusil jsem se vybrat tři články s „pozitivním” vyzněním, tři články hodnotově „neutrální” a tři s „negativním” vyzněním. Z těchto skupin byly pokaždé dva články z českých deníků a jeden z Romano hangos.117 Přestože tento výběr byl můj subjektivní, při rozhovorech s informátory se ukázal tento výběr poměrně trefný. Tabulka č. 2 Rozložení předložených článků Pozitivní články
Neutrální články
Negativní články
č. 3 Právo
č. 2 Blesk
č. 1 Blesk
č. 6. Lidové noviny
č. 4 Mf Dnes
č. 5 Právo
č. 9 Romano hangos
č. 7 Romano hangos
č. 8 Romano hangos
117
Viz tabulka č.2. 22
Obrázků bylo sedm a byly vložené mezi články, aby se odlehčilo čtení článků. Dalším cílem bylo prozkoumat u informátorů znalost různých romských osobností, které se vyskytují v médích. Fotografie představovaly šest reálných osobností – novinářku, zpěvačku a zpěváka, romskou miss, europoslankyni, politika a pak dvojici hereček ze seriálů Kassandra, kde hrají cikánky. Vzorek informátorů byl poskládán na základě účelového výběru. Vzorek byl ohraničen těmito parametry: Věkem od 18 do 65 let, bydlištěm v Pardubicích a příslušností k romské etnicitě. Ještě jednou si zopakujme pro tento výzkum základní kritéria, podle kterých byla určena etnicita informátorů. Při určování etnicity bylo klíčovým definičním kritériem sebevymezení danou skupinou, která nemusí být jazykově, kulturně nebo nějak jinak homogenní.118 Což znamená, že v rámci tohoto výzkumu je pro mě Rom, ten, kdo se s tímto pojmem sebeidentifikuje. Jinými slovy, ten kdo na otázku z dotazníku, Považujete se za Roma/Romku?, odpověděl kladně. Klíčový byl tedy pro mě emický pohled, tedy jak věci vidí sami aktéři.119 Avšak protože nejsme jenom tím, za koho se považujeme, ale jsme i tím, za koho si myslíme, že nás mají ti druzí, speciálně v otázkách etnicity v českém primordialistickém prostředí, byla zde ještě jedna filtrovací otázka: Považuje vás za Roma/Romku okolí? Filtrem prošel ten, kdo odpověděl kladně. Sběr dat probíhal nejprve metodu snow ball120 a interview byla nahrávána na magnetofonové kazety za pomoci diktafonu. Avšak po šesti rozhovorech se sedmi informátory se nedařilo navázat kontakt s dalšími informátory. Proto jsem poprosil o pomoc při sběru dat antropoložky Lucii Šírovou a Terezu Pojarovou. V druhé fázi sběru dat jsme zvolili techniku náhodného výběru. První fáze sběru dat pomocí metody snow ball probíhala od 17 .8. 2005 do 21. 8. 2005. v Pardubicích. Druhá fáze sběru za pomoci náhodného výběru pak od 30. 8. 2005 do 1. 9. 2005 také v Pardubicích. Z druhé fáze bylo získáno sedm rozhovorů, avšak tři nahrávky se ztratily. 118
Lozoviuk, Petr: K problematice “etnické indiference“, in: Český lid, č. 84, 1997/3, s . 203 citován dle F. Heckmann: Etnische Minderheit, Volk und Nation. Soziologie inter-etnischer Beziehungen, Stuttgart, 1992, s. 37-38. 119 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s. 80-81. 120 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s. 124-126. 23
Celkem tedy zůstalo deset rozhovorů s jedenácti informátory. Sice byla snaha vždy dělat rozhovor pouze v „přítomnosti” (Přítomnost je v uvozovkách, proto, že část rozhovorů probíhala v restauracích, kde bylo více lidí, ale ti do rozhovoru prakticky nezasahovali.) jednoho informátora, ale v jednom případě to nebylo možné. V tomto případě se ale ukázala přítomnost dvou informátorů celkem podnětná, neb vedla k zajímavým dialogům. Později to uvidíme v analýze. Rozhovory byly přepsány do textové podoby. Při přepisu bylo užito následujících značek: (6) značí pausu v sekundách, ... značící nesrozumitelnost nahrávky, KAPITÁLKY označují důraz121. Dále pak .... značí předchozí či pokračující text. Tučnou kurzívou pak byly při analýze zdůrazněny pro nás klíčové pasáže výpovědí. Ještě je třeba upozornit, že z rozhovorů nám vyplynuly dvě skupiny informátorů tzv. angažovaní a neangažování. Angažování informátoři jsou pro nás ti informátoři, kteří se určitým způsobem starají aktivně o otázky romské komunity (jsou to informátoři č. 1 - č. 5). Z důvodů etiky a ochrany dat jsou osobní data anonymizovaná, případně jsou také anonymizovaná data, která by podle mého soudu mohla vést k odhalení pravých jmen informátorů. 2.1.1. Metoda analýzy V této práci bude naši hlavní analýzou kvalitativní analýza. Naším záměrem není dospět k nějakým kvantifikovatelným údajům, ale zkoumaná data interpretovat tak, aby byla relevantní v oblasti sociálních věd.122 Musíme též zdůraznit, že cílem kvalitativní analýzy není dojít k jednoduše zobecňujícím závěrům. Tato metoda není totiž systematická a tak závěry zní vyplývající nelze hodnotit podle běžných kritérií spolehlivosti.123 Východiskem kvalitativní analýzy není teorie, kterou bychom se měli snažit prostřednictvím konceptualizace dokázat nebo vyvrátit. V rámci této
121
Silverman, David: Ako robiť kvalitatívny výskum, Ikar, Bratislava, 2005, s. 310. Konopásek, Zdeněk: Co si počít s počítačem v kvalitativním výzkumu, in: Biograf č. 12. 1997, s. 71110. 123 Strauss, Anselm and Corbinová, Julie: Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, Podané ruce, Brno, 1999. 122
24
metody naopak teorii tvoříme a ověřujeme v průběhu shromaždování a analýzy dat.124 My
budeme
přistupovat
k naší
analýze
jako
k celé
práci
z postmodernistických pozic, s čímž souvisí to, že považujeme naši analýzu za specifickou a subjektivní, a tím pádem nemohou mít její závěry univerzální platnost. Její závěry jsou tedy jenom určitou interpretací problému z určitého úhlu pohledu, z určitého historicko-socio-kulturního kontextu. Hodnota této analýzy spočívá v tom, že přináší vědecký výklad universa, plurality pohledů, otázek a odpovědí.125 V rámci této analýzy užijeme nejprve otevřeného kódování.126 Na jeho základě pak přejdeme ke kódování axiálnímu, kdy jednotlivé kategorie vzájemně propojíme a uvedeme do kontextu.127 2.2. Analýza Recepce mediálních obsahů je samozřejmě propojena s řadou dalších každodenních činností. Část významů jednotlivých typů recepce se pro jedince odvíjí od toho jaký má vztah k dalším aspektům svého života,128 což se v následující analýze velmi pravděpodobně projeví. Připomněme ještě jednou, že analýza recepcí mediálních obsahů mých informátorů je mou selekcí a interpretací. Budeme se snažit, co nejvíce nahlížet na dané problémy z pozice informátorů, tedy budeme se snažit o emický pohled,129 avšak v souladu s hermeneutickým přístupem budeme nazírat dané výpovědi i z dalších perspektiv, například z pozice výzkumníka, což je zase etický pohled na problém.130 Přestože se pohybujeme v oblasti kvalitativního výzkumu, můžeme dojít k jistým zobecněním a kategorizacím. Koneckonců bez zjednodušením bychom 124
Strauss, Anselm and Corbinová, Julier: Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, Podané ruce, Brno, 1999. 125 Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 68 podle (Geertz, 1983:20). 126 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s. 216-219. 127 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s .220-221. 128 Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 38 129 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s .80-81. 130 Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002, s. 81. 25
nebyli schopni vůbec žít ve světě překypujícím informacemi. Buďme si ovšem vědomi, že každé zjednodušení, kategorizace, ke kterým zde dojdeme, budou nutně neúplné, avšak přesto nám mohou pomoci rozšířit si znalosti o světě, který sdílíme s druhými. A ještě jedna poznámka než se pustíme do vlastní analýzy. Budeme v ní používat teoretické koncepty a pojmy, které sice nebyly popsány v teoretické části, přesto se nám ukážou jako velmi užitečné a budeme s nimi pracovat tak, jak jsme naznačili v teoretické části. 2.2.1. Analýza výpovědí k článkům Nejprve si zde budeme analyzovat výpovědi informátorů k jednotlivým článkům. Poté zkusíme prozkoumat způsoby, jakými byly předložené články čteny. A nakonec zvlášť významné fenomény, které z interpretací článků vyplynou rozebereme podrobněji v dalších kapitolách. Článek č. 1 Romka z Matiční nikdy neplatila nájem Soudní exekuce čekala včera Romku (54) a její dva dospělé syny ze sociálního bytu v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Na nájemném dlužila 236 000 korun. V mrazu a pod dohledem policie synové byt za půl hodiny vystěhovali. "Prostě nikdy neplatila, udělala si z toho sport," poznamenal Jan Kocourek, místostarosta obvodní radnice v Neštěmicích. Když byt uviděl, byl šokován: "Neuvěřitelný nepořádek a špína, rekonstrukce bude drahá," otřásl se. Exekuce byla první ze sedmnácti, které v Matiční v příštích týdnech proběhnou. Zdejší obyvatelé totiž dluží městu přes dva miliony korun. Platí jen málokdo. "Nájmy jsou tu nízké, něco pod tisíc korun za 1+1 měsíčně. Ale oni neplatí ani za odpad a další služby a nic je nezajímá," posteskla si jedna z pracovnic radnice. "Vyžádali jsme si policejní asistenci, a snad i proto proběhlo vše bez incidentů. Část věcí si odstěhovala k dceři o dvě patra níž, na ní je však také podána žaloba. Zbytek skončí v kontejneru," konstatovala soudní exekutorka Alice Perková. Karel Rouč (22. 12. 2004) Blesk
2.2.2. Každodenní zkušenost angažovaných Angažovaní Romové často hledali řešení situace popsané v článku č. 1 a ze svých každodenních zkušeností poukazovali na to, že situaci šlo řešit institutem tzv. zvláštního příjemce a hodnotili vzniklou situaci jako selhání úřadů, viz informátoři č. 2a, č. 4.
26
„Jasně, takže na mě to působí tak, že je to vina sociálních odborů, to je jedna věc, já to beru z toho podhledu jako sociální pracovník, mohli to dát na, jak se tomu říká? Na vedlejšího pracovníka, kterej by prostě platil, to je zvláštní příjemce....”131 „Je to zoufalý, teda já si myslím, že někdo selhal, že to nechali takhle daleko dojít, druhá věc je, že tam velkou roli měly sehrát sociální pracovnice, který se o to měly zajímat, když zjistily, že neplatí nájemný, tak se o to měly zajímat .... i Romové samotní, terenní pracovnící, tam měli sehrát velkou práci, jestli tam byli nebo ne. Já si myslím, že mohli použít zákonu o třetí osobě, která by měla za ně hradit nájemný, nějákýma smlouvama mohou se strhávat ty peníze na nájem, který dostávaj na bydlení a ta částka mohla putovat do bytové, mohlo se jim to rovnou, nedošlo by k nějakým dluhám, a pokud by došlo k dluhám, tak snad jedině na elektrice a na plyn a to by se dalo odstřihnou ať jsou bez elektriky, tak se dá žít, ale bez střechy nad hlavou, když jim to někdo sebere, je to špatný.”132 2.2.3. Neplatící Rom – stereotyp první Informátoři si u toho článku velmi často uvědomovali, že jsou v něm jRomové prezentováni stereotypním způsobem jako neplatiči, kteří se nejsou schopni přizpůsobit společenským normám. Nelíbil jsem se jim způsob, jakým byl tento článek napsán, i když samozřejmě ne všichni považovali tento článek za špatně napsaný, ale názor informátora č. 2a byl v tomto případě výjimkou potvrzující pravidlo. Informátorům vadilo stereotypní zobecňování, nálepkování. Poukazovali na to, že o občanech z majoritní populace, kteří se chovají stejně či i hůře, se stejným způsobem nepíše nebo, že se o tom dokonce mlčí. Vystěhování považovali za velmi špatné řešení. Jeden z informátorů dokonce vnímal vystěhování jako příklad rasismu a s nostalgií vzpomínal na komunismus jako na dobu rasové rovnosti. „Článek č. 1 je teda o tom jak se Romové prezentujou v tom negativním slova smyslu, e taktéž já nepopírám nebo mám zkušenost s více Romy, kteří jsou neplatiči, ale z toho článku lze poznat, že nikdo s tou Romkou asi nemluvil, nebo spíše nerozebíral tu situaci do jaké se dostala a je tam 131 132
informátor č. 2a informátor č. 4 27
jednoznačně napsaný, že to je ,že to je její spor, což jako naznačuje, že někdo někoho obviňuje jako že je v tom cejtit hodně stereotyp.”133 „No tak jasně, o tom jsem už trochu mluvil, když se píše o tom, že Romové neplatí nájem nebo že něco ukradli, tak to se přece netýká všech Romů a proto mě štve, když tam napíšou velkým písmem ROMOVÉ, to se přece týká konkrétních lidí, ne?”134 „Že takovýhlecty články se taky jako rádi de facto dávaj do novin, aby viděla společnost jako teďka, jenomže voni si, když to řeknu Cikán, tak jako, ale já co vím i neromové mají velký ty, to jsou statisíce maj dluhy a jsou to študovaný lidi, doktoři jako a vím to, protože co tam dělám v práci nebo jsem měla možnost, tak vím, že to tak je a no to už nedaj, když je to Rom, tak ať viděj a řeknou, co byste nechtěli, berete tohle a neplatíte, jo, zas je to takovej štípanec, bodnutí společnosti proti Romům a pak už, to je to házení do jednoho pytle, prostě bylo a bude.”135 „Moje tchýně se taky měla vystěhovat, ale víte co, ona normálně platila, nájem, všecko, ale majitel to na ně navlík, jo? Protože se jich tam chtěl všech ZBAVIT. Za komunismu jsme všichni mohli bydlet, kde jsme chtěli, jak černý, tak bílí. Dneska to je jen rasismus. Hrůza,no HRŮZA.”136 „Co se týče článku, ten článek je dobře psanej, je pravdivej dalo by se říci, nevím jestli je to holá pravda nebo ne, ale nevidělo mě to nějakým způsobem takovým podtextem, abych prostě řekl, že to je zmanipulovaný nebo podstrčený.”137
133
informátor č. 1 informátor č. 10 135 informátor č. 3 136 informátor č. 7 137 informátor č. 2a 134
28
2.2.4. Problém 3 N Článek č. 2 -Krnovští policisté opět vyšetřují rasistický útok Romská dívka skončila v ledové řece Opět rasismus v Krnově?! Předvánoční koupelí romské dívky Jany (17) se zde zabývá kriminální policie. Dotyčná totiž ohlásila, že do řeky Opavy nedaleko Textilní ulice nešla dobrovolně. Údajně se jí rozhodli "umýt" rasisté a způsobili jí při tom i zranění. "Byli dva! Skinheadi, dvacetiletí, s piercingem," líčila s tím, že napadení měly předcházet nějaké urážky a to i na její barvu pleti. Když se prý ohradila, neznámí mladíci vykřikli, že půjde do vody, a začali jí smýkat ze svahu. Cestou prý spadla, udeřila se hlavou o kámen a nakonec sletěla přímo do mělké Opavy. "Uvedla, že oba neznámí pachatelé ji uchopili za ruce, každý z jedné strany, a shodili ji do proudu řeky. Pak utekli," tlumočila tvrzení poškozené dívky mluvčí policistů Lucie Krašteničová. Romka skončila v nemocnici. "Původně se hovořilo o lehkém poranění hlavy, závratích a podezření na otřes mozku. Poslední lékařské zprávy zaznamenávají ale jen drobná povrchová zranění," doplnila policistka. Kriminalisté měli podle neoficiálních informací potíže najít na místě činu stopy svědčící o zápase. Incident se však vyšetřuje s maximálním úsilím, protože Krnov mají skinheadi a rasisté ve zvláštní oblibě. Párkrát už tam hodili do romských domů zápalné láhve a naposledy na jaře "zmalovali" snědou omladinu baseballovými pálkami. Radek Lukša, Libor Tomčák (21. 12. 2004) Blesk
U tohoto článku poukazovali někteří z informátorů na špatnou práci novinářů, kteří psali tento článek. Ústředními tématy, které se projevovaly ve výpovědích, k tomuto článku byl rasismus a nenávist majority k Romům. Podle informátorů se majoritní společnost o jejich problémy nezajímá, nedůvěřuje jim, nechrání je před rasistickými útoky, ba naopak spíš tyto útoky schvaluje. Mohli bychom to pojmenovat jako problém tří N – nenávisti, nezájmu a nedůvěry. Typickými představiteli nenávisti a rasismu vůči nim jsou podle Romů skinheadi, se kterými mají někteří i osobní negativní zkušenosti. Skinheadi jsou vnímáni Romy jako palčivý problém, který majoritní společnost dostatečně neřeší. Důvody onoho dostatečného neřešení problémů se skiny, jsou podle informátorů právě ona 3 N, tedy nenávist, nezájem a nedůvěra majoritní společnosti vůči Romům. „Takže vo tom článku, ten článek, ten novinář informuje, podle mého informuje, že prostě má to jenom z doslechu, snaží se dát to do takového obrazu jako z těch přesných informací, ale není to tak nebo máte ty informace zkreslené od policie, von jako ten novinář nešel přímo za tou paní, která by mu
29
řekla jak to dovopravdy bylo a z toho pohledu vnímám ten článek jako takovej všelijakej, že už bych tam pochyboval o některých fázích nebo o některých slovíčkaření, že jako mohl to bejt tak, nemuselo to tak bejt, už bych prostě na tom nějakým způsobem. (2). Co k tomu článku, že to je prostě, tato společnost to prostě umožňuje, aby ty lidi tady byli, z posledního výzkumu bylo prokázáno, že Police České republiky neposkytuje takovou ochranu nebo nedělá takovou prevenci a nedělá, co by měla, že pokud se něco vyskytne, že by měla okamžitě zasáhnout proti těmhle věcem.”138 „Oni to nejsou jenom skinheadi dneska, že jo, ten rasismus prostě je a bude. Jenomže co s tím taky neudělaj, je to jenom Rom, tak co, někdo má i takový to, že řeknou, tak se vykoupal, maj lidi takový, že řeknu, že ho hodili to. Takhle já když to přečtu, tak mě se to dotkne, protože vím, co to je, co jsou ty skíni, mě se to dotkne, ale když to přečte nerom, tak řekne, no co, prostě jim to neřekne, prostě řekne udělal, dobře, že je tam hodili nebo něco, to je právě ta nenávist.”139 „Jistě, já sám jsem se setkal tady, v Pardubicích s několika incidentama, my zrovna rodina H. tady měla velký problémy se skinama, takže já vlastně vím, o co jde, o co se jedná, já sám jsem na vlastní kůži zkusil, jsem měl několik takových problémů, můj brácha byl několikrát v nemocnici, napadenej od skinů, já taky jsem párkrát měl taky nějaký problémy, taky takže vím, vo co jde, co to je rasismus, jsem poznal vlastním způsobem, není k tomu co dodat, skini a Romové to nejde k sobě.”140 „Spíš můžu říct, jak to působí na mě jo, vzbudí to ve mně strach, uvědomím si, že jsou lidé, který nás nenáviděj, tenkrát jsem ten případ sledovala a myslím, že se to nakonec nějak ututlalo.”141 „Tohle je typickým příklad toho, že když něco provedou cikáni, tak se to nesmírně zveličí a přehání a když se něco stane CIKÁNŮM, tak se dělá, že si to vymysleli.”142 „Tenhle případ jsem neslyšel, ale slyšel jsem o spoustě jiných, ty skinheadi jsou pěkný svině a jako nikoho to moc nezajímá, mám pocit z toho 138
informátor č. 2a informátor č. 3 140 informátor č. 6 141 informátor č. 9 142 informátor č. 8 139
30
článku, jako že si myslej, že si to ta Romka vymyslela a nijak to zvlášť neřešej, tohle nikoho nezajímá, nikdo s tím nic nedělá a myslím si, že to je velkej problém”143 2.2.5. Proti stereotypu vzorem Článek č. 3 28.02.2005 - (cie) - str. 02 Právo První dáma odmítla televizor „Obávám se, že lístek s číslem 143 mám tam na stole,“ oznámila s úsměvem prezidentova manželka Livia Klausová, když v neděli po půlnoci na VIII. romském plese v Lysé nad Labem vylosovala ústřižek, jehož majitel se mohl těšit na první cenu v tombole - barevný televizor. „Ne, ne, budu tahat ještě jednou,“ zareagovala vzápětí, za což sklidila bouřlivý potlesk sálu. Nato se znovu ozvaly slavnostní fanfáry a pro přístroj trůnící na stolku před pódiem si nadšeně spěchal mladý muž. První dáma přesto s prázdnou neodjela. Na jiný lísteček vyhrála černé minišaty. „Ale krásné,“ pronesla rozesmátá, když sáček rozbalila. Klausová se bálu, na nějž se sjeli Romové z celé republiky, zúčastnila potřetí. „Ráda se vracím na místa, kde se dobře cítím,“ svěřila se, když absolvovala tradiční sólo. Píseň, ačkoliv trvala déle než obvykle, nestačila, aby ji do kola vzali všichni zájemci. „Tanečníci se na romském bále nedají počítat,“ odvětila na dotaz, s kolika muži při waltzu kroužila sálem. Protože o tanečníky není nouze, nebylo jí líto, že její manžel trávil večer v Praze na České Miss. „Tady je to zajímavější,“ pochválila organizátory Klausová, jež zvolila černé delší šaty doplněné hnědým pruhovaným šálem přes ramena. V tombole se sešlo 150 cen, a tak tah trval přes hodinu. Nechyběly ani lopata a krumpáč a chvíli trvalo, než se zájemce přihlásil. Než došel ke stolu, lopata mu z násady upadla. „Jak jde o pití, to spěcháte,“ komentoval hlavní pořadatel Milan Horvát rychlou chůzi dalšího úspěšného účastníka tomboly, jenž si odnesl litrovou láhev vodky.
Livia Klausová jako první dáma je vnímána jako určitá symbolicky významná osoba, jejíž jednání může být vzorem pro celou společnost. Její účast na určité akci většinou zvyšuje prestiž oné společenské události. A nejenom to, jak uvidíme dále, její účast na tomto plese je vnímána jako určité narušení stigmatizace Romů. To, že byla na romském plese vnímali informátoři vesměs jako pozitivní událost, i když našel se informátor (č. 8), pro kterého to bylo pouhé laciné gesto. Inu výjimka potvrzuje pravidlo. Tento informátor poukázal na to, že článek byl spíše o Livii Klausové než o Romech, o čemž může svědčit například i název toho článku. „Ten článek je ale asi spíš o ní, než o Romech, nebo ne? Aby se předvedla, že taky pro ty černý něco dělá. Všude je to stejný.”144
143 144
informátor č. 10 informátor č. 8 31
2.2.6. Kultura jako pozitivní reprezentace Na významnou dichotomii reprezentací Romů poukazuje následující interpretace článku. Vypovídá o tom, že jsou-li Romové zobrazováni pozitivně, tak je to hlavně přes kulturu, a naopak negativní reprezentace Romů v médiích se objevují hlavně v politice a sociální problematice. „Já si myslím, že tohlecto je takový dobrý příklad toho, že i že na romském plese byla první dáma a že se tam cejtila dobře a může to být podnětem nějakých lidí, aby navštívili romský ples. Takový jako pozitivní příklad.”145 „Ještě něco dalšího tě napadá k tomuhle tomu nebo ne?”146 „Jako vono je velice jednoduchý jako projev nějakýho pozititivního příkladu je většinou přes kulturu jo že, že většinou pokud jsou Romové nějak negativně prezentovaný, tak jsou to většinou nějaký sociální jako sociální politika a vůbec politika nebo bytová problematika, jo že většinou kultura je prezentována pozitivně.”147 2.2.7. Stigma nečistých Zamysleme se nyní, proč se informátoři divili a považovali účast Livie Klausové na romském plese za neobvyklou věc. Účast oficiální osobnosti na nějaké kulturní události by přece neměla být ničím zas tak neobvyklým. O čem svědčí výpovědi informátorů, když poukazují na to, že Livia Klausová od Romů neodtahovala, že se nebála jít mezi ně? Myslím, že nám to ukazuje, že Romové sami si jsou vědomi, že pro majoritní společnost jsou skupinou se stigmatem. Mohli bychom říci, že jsou si vědomi, že jsou pro majoritu jakousi nečistou skupinou (se neštítila, když to řeknu lidově, přijít mezi Romy). Tedy, že majorita na ně slovy Eliase hází skupinovou hanbu148 a vrhá je do sociální exkluze. Nabízí se zde i určitá podobnost s malomocnými.149 Pojem skupinová hanba (Gruppendchande) vychází z Eliasovy figurační sociologie a charakterizuje situaci, kdy slabší skupina přijímá negativní hodnocení silnější skupiny za své. Elias také soudí, že přijímají-li lidé své 145
informátor č. 1 tazatel Jan Beseda 147 informátor č. 1 148 Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. 149 Foucault, Michel: Dějiny šílenství v době osvícenství: Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby, Lidové noviny, Praha, 1994. 146
32
negativní zařazení, pak je tomu proto, že s tím nemohou příliš mnoho udělat.150 I když v případě našich informátorů není skupinová hanba pouze pasivně přijímá, ale naopak je zde snaha proti ní bojovat, přesto na nich skupinová hanba zanechává stopu. Na druhou stranu tím, že Livia Klausová svou účastí na romském plese překonává onu stigmatizaci Romů, napomáhá integraci Romů do společnosti. Právě o onu integraci Romů do majoritní společnosti se angažování informátoři snaží, což je i jeden z důvodu, proč hodnotili její účast na plese velmi kladně. „No, jakože obdivuji, že na ten ples šla, že věděla, že jde mezi Romy, že se nebála teda a tady je psáno, že tam byla potřetí, věděla kam jde, tak se jí to zalíbilo, což je v pořádku, zase musím ze svý strany, jsme tady dělali Mikuláš besídku a tak jsem pozvala ředitelku ze školky, protože pracujeme taky, taky romský děti, to je ta integrace.... Tak todle je to pozitivní, zas vona zas udělala takovej krok, paní Klausová zas udělala takovej krok, že ona ukázala jako společnosti, že mezi ty Romy šla, že se nebojí, to je takový velký plus, že nevodtahuje, že jsou to jenom Cikáni, tak to je jako dobrý .... je to pěkný, jo když to přečteš, tak tě to tak zablaží, řekneš si prostě taková osobnost a nevodtahuje, což je takový pozitivní, takhle by to mělo bejt.”151 „Je to příjemný článek, protože první dáma se neodtahuje, že už několikrát prostě byla na tom plese a letos jsem tam chtěl jet taky, jenomže můj kolega, kterej tam měl jet, neměl auto, tak jsme se tam ani nedostali ....k tomu článku, ten článek je jako pozitivní a vidím v tom jako příjemnost, že první dáma se neštítila, když to řeknu lidově, přijít mezi Romy, cítila se příjemně a když vytáhla první cenu jako televizor, tak to vrátila zpět a že vyhrála vlastně ty minišaty, že nebo nějaký ty takovýhle, to je prostě příjemný, ale více méně, já to beru tak, že každej reprezentant, kterej něčeho vlastně reprezentuje a je to první dáma, takže by se jinak jako zachovat nemohla, že jo jako, takže to beru zase i z tohohle pohledu né, že jenom to, bylo by to blbý, kdyby si vona vyhrála první místo jako televizi (smích) jo a odešla a víš, jak to myslím.”152
150
Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. informátor č. 3 152 informátor č. 2a 151
33
„Mě napadá, že je vůbec s podivem, že ta manželka prezidenta Klause, že tam byla, to je už, měli bychom si toho vážit, já bych si toho vážil, kdybych ji pozval a přišla by.”153 2.2.8. Skupinové bezpráví včera i dnes bolí Článek č. 4 MFD -Brno 08.03.2005 - (hre) - str. 02
Musí se o tom mluvit Smutné výročí Brno - Zapálením svíček si včera nejen Romové připomněli 62. výročí prvního transportu do Osvětimi. Vzpomínka se konala v Muzeu romské kultury. Účastnila se jí také pamětnice Elina Machálková. „Mně bylo třináct a půl, byla jsem totálně nasazená a pracovala jsem ve Slavkově. Nešla jsem do transportu, protože mě zachránil starosta obce Nešovic, který jezdil do Brna a bojoval za pár z nás. Ale když jsem se dozvěděla, že celou moji rodinu přivezli do Brna a druhý den ráno je mají odvézt do Osvětimi, vyrazila jsem za nimi a vzala jsem si svou tříletou sestřenici. Tak jsem jí zachránila život,“ líčí žena. Ve Slavkově v továrně ji pak ukrývali, jak se dalo. „Ráda bych vzkázala, že se o téhle době musí mluvit a mluvit a mluvit,“ apeluje Machálková.
Téma romského holocaustu v médiích považovali informátoři za hodně důležité. Poukazovali na to, že je nutné, aby se o tom mluvilo na veřejnosti, protože to je podle nich pro veřejnost prakticky neznámé téma. „No tak to si myslím, že je hodně důležitý a to hodnotím jako velice kladně, že i v Mladé frontě Dnes je článek o romském holokaustu, což možná společnost vůbec neví, že i Romové během druhé světové války byli značně omezeny na svých právech a byli taktéž likvidováni. No,že tohlecto si myslím, že je z jedna věcích, která je nutná, aby veřejnost věděla.”154 Holocaust je vnímán, jak ukazuje následující výpověď jako skupinové bezpráví, skupinová nespravedlnost, která v jiné podobě přetrvá do dnešní doby. „Musí se o tom mluvit, musí se to furt připomínat a čím méně, vono takhle vono se o tom jako mluví jako, ale z jiného pohledu, i když vono to tady svým způsobem je, protože když tamhle ukradne někdo miliony, ten dostane podmínku nebo se dostane ven, Rom ukradne rohlík, protože má hlad nebo prostě musí živit rodinu nějakým způsobem, tak dostane šup ho tam a
153 154
informátor č. 4 informátor č. 1 34
soudnictví, jak je známo, tam je to katastrofální, oni vnímaj úplně jinak, voni jako, nevěřím tomu prostě, že naše soudnictví soudí spravedlivě.”155 Téma holocaustu se ukázalo, také jako velmi citlivě vnímané, jak vypovídají následující dvě reakce na předchozí článek. Holocaust zasáhl rodiny, některých informátorů osobně tím, že se dotkl někoho z jejich rodin. Jak se ukazuje, tak oběti holocaustu na něj reagovali snahou o vytěsnění nepříjemných vzpomínek. Dodnes informátoři vnímají holocaust jako jakousi hrozbu, která by se mohla vrátit. Jejich obavy posilují ultrapravicoví skinheadi, kteří jsou vnímáni jako symboličtí pokračovatelé holocaustu. Skinheady můžeme vnímat jako představitele současného bezpráví vůči Romům. Avšak druhým problémem je, že dodneška nebylo uzavřeno bezpráví z minulosti. Události z druhé světové války jsou stále otevřené, její romské oběti nebyly odškodněny, a to ať už v rovině finanční, tak v rovině symbolické. Zásluhy Romů v boji proti fašismu jsou téměř neznámé. Na místo památníků obětí prasečák. Není se co divit, že to pro tyto lidi znamená křivdu, pokračování skupinového bezpráví. Neboť jak říká Benjamin: „Dějiny jsou předmětem konstrukce, jejíž dějiště není homogenní a prázdný čas, ale čas naplněný „nynějškem”.156 „Jedná se vo smutný době v souvislosti s Romama, hodně Romů vlastně bylo odsouzeno z důvodů, protože byli tmavý pleti a je to smutná záležitost, o který Romové neradi hovoří, je to doba určitě ponížení a degradace Romů, s tím jsem se setkal osobně s rodičema a můj otec byl taky na nucenejch prací, oni o tom neradi mluvili a když začali mluvit, tak moje matka vždycky jenom kývla rukou, ať o tom nemluvím, neradi o tom mluvili, co se jedná o tu dobu, tak moji manželky děda, měl bratra a on žil v Čechách za války, ten skončil v Osvětimi, takže to bylo v Čechách, takže to bylo za války, Romy ještě tak nebrali, prostě s nima nejednali jen tak, že je odváželi do Osvětimi, ale český Romy ano ten manželky dědův bratr skončil v Osvětimi, to je, co jsem slyšel a prostě se o něm v rodině nehovoří nebo hovoří málo, dneska když sem jel na Slovensko, tak prostě o týhletý době se nikdy nemluvilo, neradi o tom mluvěj, jenom ty mladí věděj, že skončil v Osvětimi. Je to nejhorší doba, která byla a neradi bychom to znova zažili, a to jsou právě ty skinheadi, já nevím 155 156
informátor č. 2a Benjamin, Walter: Dílo a jeho zdroj, Odeon, Praha, 1979, s. 15. 35
ultrapravicový za to vystupujou a proto říkám, měli by být hodně tvrdě trestáni za projevy rasismu.”157 „To je ta válka, dění za tý války, je jasný tam, že Romové byli postižení tam, fakticky taky holokaust, tam genocidu romskou, židovskou, ale málokdo to ví, za války jich bylo hodně u partyzánů, že bojovali za republiku, to bylo Československo ještě prakticky, že pomohli hodně lidem, že ukrývali židy, ty co je Němci naháněli, za to ty lidi se dostali do pracovních táborů, do koncentráků a právě mě se teď nelibí, jak bylo Německý forum budoucnosti, jak byli vodškodňovat Romy, tak hodně jich nedostalo, tam se furt vymlouvali na nějaký důkazy, přitom by mělo být v každý tý vesnici nebo těch osadách, by měla bejt pamětní kniha, tam by měly bejt zanesený ty osudy, kdo tam asi tak bydlel a jak se s nima jednalo a dnes to není žádným tajemstvím, ty vojenský archivy jsou a ty starý lidi ví, jak to tam bylo, že tam Němci naháněli, nejenom oni, ale gardisti třeba na Slovensku, tady se postavil, v Letech u Písku tam byl prasečák, to byli český dozorci, český Romy tam mlátili, mučili a je vostudný, že přesto tam aby udělali památník válečných útrap, tak tam je prasečák a do dnešní doby s nima vláda nedokázala domluvit, aby to bylo důstojnější a to udělalo i Ministerstvo obrany to voškodný, taky nic Romům nepřiznalo, i když musí být, to samý tam, že tam tyhlety skutečnosti, co se uváděj, se staly, většina jich umřelo, ty následníci zas tak dokonale to neznaj a nemaj možnost si sehnat ty dokumenty ze Slovenska, dneska už to není jedna republika a těžko už získávat dokumenty vodtamtuď sem a tam je předkládat, jim se to hodilo, protože nemaj rozpočet, tak aspoň ušetřej peníze, tam nevyplatěj Romům vodškodný a ušetřej peníze.”158
157 158
informátor č. 4 informátor č. 5 36
2.2.9. Nerovný metr Článek č. 5 Právo - Jižní Morava 14.01.2005 - Milan Vojtek - str. 12
Romové se probourali do zdi Skříň maskovala černý odběr proudu Důmyslným úkrytem ve skříni bez části zadní stěny maskovali obyvatelé břeclavských bytů čtvrté kategorie nelegální odběr elektřiny z osvětlení společných prostor takzvaných holobytů. Nelegální odběr byl odhalen v polovině prosince. Policisté zatím předpokládají, že se z něj bude zodpovídat nájemkyně. „Zjišťujeme, kdo konkrétně proboural zeď a připojil byt k elektrickému přívodu společného osvětlení,“ řekla Právu tisková mluvčí břeclavské policie Kamila Haraštová. Majiteli bytu, jímž je domovní správa, policisté poslali žádost o přesné vyčíslení škody. Až poté provedou právní posouzení skutku. V případě, že majiteli bytu vznikla škoda nad pět tisíc korun, bude se jednat o trestný čin.
Neplatičům hrozí vystěhování „Na základě upozornění jsme se do bytu romské rodiny vypravili i se strážníky městské policie. Zdánlivě vše vypadalo v pořádku, ale pak jsme za skříní našli vybouranou zeď a nový rozvod, napojený na elektrické vedení pro osvětlení společných prostor,“ řekl Právu ředitel Domovní správy v Břeclavi Josef Matúšek. Způsob, jakým se obyvatelé připojili, zarazil i strážníky městské policie. „Vybourali zeď a na obnažené kabely se připojili svorkami. Prakticky hned vedle měli propanbutanový vařič. Co se mohlo stát, to si ani nechci domýšlet,“ uvedl velitel Městské policie v Břeclavi Bohumír Smola. Podle Matúška způsobená škoda rozhodně překročí hranici pěti tisíc korun. Policejní postih asi nebude jediný důsledek černého odběru elektřiny. „Podali jsme žalobu na přivolení výpovědi z bytu,“ řekl ředitel domovní správy. Předpokládá, že soud žalobě vyhoví a neplatiče nemine další stěhování. Soud může dát správci bytu za úkol zajistit vystěhovaným nocleh. Obvykle ale jen na jednu noc, takže se z romské rodiny, ignorující své povinnosti, zřejmě stanou bezdomovci. V bytech čtvrté kategorie v Břeclavi má každý nájemník vlastní elektroměr. Pokud obyvatelé energetikům nezaplatí, jsou bez proudu. Vzhledem k vytápění elektrickými přímotopy je to v zimě obzvláště citelné. Romská rodina, kterou neplacení už vyhnalo z jejich původního bytu, používala stejný postoj k povinnostem i v náhradním bydlení. Absenci elektřiny vyřešila po svém, za což zřejmě zaplatí ztrátou střechy nad hlavou.
V tomto článku se informátorům nelíbila práce novinářů, kteří podporují stereotyp špatných Romů a vytváří kolem nich ovzduší plné skupinové hanby.159 Informátoři poukazovali na to, že tento článek je typickým příkladem vytváření negativního obrazu Romů. „Je mi teda jasný, vo co tu jde, tady mě teda docela naštvalo, že aspoň v tom článku předtím, když tam mluvili o neplatičích tak tam aspoň bylo jméno toho člověka, tady není napsaný ani jméno člověka a je tady pouze označení Romové. Takže to jako udělali všichni ti Romové jako z Břeclavi? Nebo jako kdo to udělal? Jako toto si myslím, že není zrovna dobrý příklad toho, jak vůbec
37
fungujou ti novináři, že že používaj toho slova k označení tý skupiny, to dělá určitě špatné jméno a je to prostě zase příklad negativního pohledu na celkovou skupinu, kdyby tam bylo spíš napsané jméno tý osoby, tak by to bylo daleko lepší.”160 Opět zde bylo poukazováno na nerovných a nespravedlivý přístup k stejným problémům a i jejich prezentaci v médiích u majority a Romů. Můžeme tedy zase hovořit o skupinové nespravedlnosti. Také v případě tohoto článku informátoři kritizovali špatnou práci úřadů. Jedna z příčin problémů, o kterých se psalo v daném článku, je podle informátorů nezaměstnanost. „No, tak to je (povzdych), to je fakt jako těžkej problém s tou elektrikou a probouraná zeď, tak ty lidi už musej bejt, víte co, to sou samý články, to sou samý články, kde se mluví o ee o Romech ee, kde je ta negativnost, že ti Romové, já znám zase případy, kde polovina, nebo vlastně jednu rodinu, která je z majority a má tři sta tisíc, která dokonce na celej barák jela dva roky elektriku, když romskej aktivista poukázal, že jede vlastně celou dobu na černo, že vlastně von doplácí na tu elektriku a todle, tak magistrát a jiný úředníci na to nekoukali a řekli, to se řeší, to budeme řešit potom, jo, ale poukazuje se zase jenom na ty Romy, jo, tam nikdo nepřišel a nekomunikoval, to je zase chyba sociálních pracovnic, který prostě nedocházej do těch bytů, do těch rodin a že pokud ta rodina je v takový nouzi nebo neumí hospodařit nebo prostě ta sociálka by ji měla s tou rodinou nějakým způsobem spolupracovat nebo tam poslat nějakýho kontaktního člověka, aby s tou rodinou pracoval, tak by k tomu určitě nedocházelo, k těmhletěm výkyvům, že by rozbourali až zeď a to je odkud z jakýho města?”161 „Tohle bylo z Břeclavi.”162 „Břeclav, Morava, na Moravě je to teda úplně těžký jako s tou komunitou, protože tam fakticky jako, jako nemaj práci kor a ještě horší je to, že to je oblast, kde je snížená, největší nezaměstnanost, velká nezaměstanost tam je jako, takže jako se vůbec tomu článku nedivím jako, ale zase to beru v negativno, že zase poukazujou zase na Romy, já vím a znám případy, kde prostě majorita
159
Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. informátor č. 1 161 informátor č. 2a 162 tazatel Jan Beseda 160
38
ta má ještě větší dluhy a nevystěhujou je a nevystěhujou je a to do novin nedaj, takhle to vidím”163 Jednání popisované v článku nebylo informátory schvalováno, i když bylo přiznáno, že problémy s nájemným nejsou mezi Romy výjimkou. Informátoři také vyslovili požadavek jednoho prává, stejného metru pro všechny. „....a za druhé myslím, že je tady nějakej řád a zákon a měli by být za to trestáni bez výjimky, protože prostě to nejde takhle. To by si měli nejen on, ale i ostatní Romové, který todle dělají si uvědomit, že takhle žít se nedá,...prostě s tím nesouhlasím a měli by být potrestáni.”164 „No vnímám ho jako, je to o Romech neplatičích, který dneska v každým městě určitý procento Romů má tadyty problémy, natahuje si elektriku načerno a že to takhle řešej pokutově, soudně, to je automatický, s tím musej počítat, podle mě to jsou blázni, proč to dělaj. Nějaký placení elektriky nebo něco to by pro ně mělo bejt automatický nebo i placení, to je dnešní problém, v každým městě Romové maj problémy s nájem určitý procento, tady v Pardubicích taky. A s tím buď ať se k tomu můžou postavit sami čelem oni, někdo to bere furt, že jsou Romové a tadyto, ale hodně rozumných Romů je sami odsuzuje, sami odsuzujou, proč to dělaj, měli by s nima zakročit nějak rázně, vystěhovat je. (4) Soudně jako, že to bude trestnej čin. (7) Souhlasím s tím prostě, když někdo neplatí nájem nebo elektriku, ať si žije každej, jak chce, je demokracie, udělá si problémy, jestli je Rom nebo Čech, ať počítá s problémama.165” „Je třeba dobře, že se o tom píše? ”166 „Je dobře, že se o tom píše. (8) Že jo, když tam vybourali tu zeď, tak to je trošku rarita. Neplatič je i mnohem víc Čechů, je mnohem víc Čechů, to je pravda a tom se tolik nepíše a když jsou to Romové, bouraj zeď a tady to, tak to už je v novinách, ale je to pravda, je to tak, co se dá dělat, kdyby to nedělali, tak nejsou v novinách, možná, že by dali potom konečně Čechy do novin, že neplatěj nájem, tady dlužej třeba miliardy v Pardubicích na nájmech a
163
informátor č. 2a informátor č. 5 165 informátor č. 6 166 tazatel Jan Beseda 164
39
z toho pětina jsou Romové, ale voni jsou v novinách ve všech, ale nedá se nic dělat. To je asi tak všechno.”167 2.2.10. Kultura jako pozitivní reprezentace Článek č. 6 Romové roztančili valašský Rožnov - Lidové noviny 26.7.2004 (jen tištěná podoba) Na letošní ročník festivalu Romská píseň dorazily přes tři stovky účinkující z Česka i ze zahraničí Finalistka Superstar Martina Balogová měla být jednou z největších hvězd víkendové akce v rožnovském skanzenu. Účinkující i diváky však čekalo zklamání – Martina Balogová nepřijela. ROŽNOV POD RADHOŠTĚM Stovky Romů ze Slovenska, Polska, Maďarska a České Republiky se setkaly o víkendu v Rožnově pod Radhoštěm na desátém ročníku festivalu Romská píseň. „Diváků rok od roku přibývá. Dokonce stále více chodí poslouchat naši muziku majoritní společnost,” pochvaloval si ředitel festivalu a předseda Demokratické aliance Romů Petr Tulia. Romské soubory na donských povozech objížděly v sobotu rožnovská náměstí, městem se linuly romské melodie.
Naučím se romské věty, slíbil ministr „O mně se říká, že vypadám jak Rom a jsem přitom profesí ministr kultury. Napříště se budu muset naučit alespoň pět vět romsky,“ slíbil ministr kultury Pavel Dostal. Od moderátorů Jarmily Balážové a Richarda Samka dostal dárek – bankovku připomínající americký dolar, na které byly jejich portréty. „Znamená to, že se u nás Romové zmocní vlády a toto je ministr financí? A jak se ta republika bude jmenovat? Třeba Česko-Romská republika, ČRR,” žertoval s publikem Dostál. …. .…Dvacetiletý Jaroslav Mizer a devatenáctiletý Martin Pulko přijeli na festival z vesničky Bílov na Novojíčínsku. „Máme vlastní skupinu Gipsy Východ. Přijeli jsme se podívat, jak hrají ostatní. Pocházíme z východoslovenských Michalovců. Tam mají Romové mnohem tvrdší a lepší styl než západní,“ vysvětlovali mladící. „Rádi bychom tady zahráli, ale nikdo nás nepozval, “ stěžovali si. Na festival se přijeli podívat také představitelé měst a krajů. Podle starosty Valašského Meziříčí Josefa Kubeše město podporuje program Rom projekt, jehož cílem je připravit Romy na budoucí povolání. „ Jezdím sem každým rokem. Romská kultura je také součástí našich životů. Klobouk dolů před všemi, kteří tak velký festival zajišťují,” řekl v Rožnově karvinský komunistický primátor Antonín Petráš.
Informátoři znovu potvrdili, že si myslí, že jsou pozitivně prezentováni přes kulturu. To se jim líbí, ale pravděpodobně by uvítali, aby se mluvilo i o problémech, které Romy trápí. Problém soužití Romů s majoritou je prý v tom, že Romové si stále částečně udržují svoji tradiční kulturu, a to majoritě vadí. „Je to pěkný. Článek je příjemnej a je dobře, že se o těchto věcech v médích, že se aspoň o těchto věcech v médiích, že se aspoň o těchto věcech mluví a píše, to je každopádně dobrá věc, ale já podotýkám, že jsou horší věci, které by měli bejt v médiích a kdyby se mělo o jiných věcech hovořit, i když ta kultura je potřeba pochopitelně a pro majoritu to je lepší vnímání, že alespoň v tomhletom jsme dobrý, když už né v spolusoužití atd., kde se drží ta tradice,
167
informátor č. 6 40
protože majorita by chtěla, abychom byli asimilovaní podle mě úplně jako.”168 Na to následovala reakce jeho kolegy. „Vzpomněl teďka byl pořad v televizi, e na ČT, teď se mi nevybavuje ten název, ale báli se tam romské kuchyně, myslím, že to bylo minulej tejden a tak tam ukazovali tradiční romský jídla, co jíme atd. atd. no prostě dobrý a teď se tam ptali občanů, no spíš takovej těch hereček a herců se tam tam ptali: víte co Romové jedí? A teď ta jedna herečka říkala: ježíšmarja, Romové co jedí? Psy, kočky, krysy, ale já se jich nechci dotýkat.”169 Výpověď nahoře je opět příkladem uvalování skupinové hanby170 na Romy. Zase je to příklad štítění se Romů, považování jich za (snad téměř rituálně) nečisté, rozhodně pak necivilizované. V představách majority totiž může jíst tyto zvířata jen někdo necivilizovaný či na okraji společnosti. Neúčast Martiny Balogové na festivale v Rožnově pod Radhoštěm byla vnímána velmi kriticky. Byla vykládána tak, že se stydí za svůj původ. Naopak měla podle informátorů ukázat, že je hrdá na svůj romský původ a tím se pokusit zvednout prestiž Romů v očích majority.171 Opět si zde informátoři uvědomovali existující stereotyp, že Rom rovná se špatný. Balogová mohla svou účastí na festivale tento stereotyp oslabit, že tak neučinila, hodnotili informátoři negativně. Naopak tím, že se na festivalu neobjevila, mohla onen stereotyp potvrdit. Mohla zvednout i prestiž romského jazyka, což považovali informátoři za důležité. Naopak příslib ministra Dostála, že se naučí pár vět romsky, byl vnímán velmi pozitivně. Dostál byl vnímán Romy už pro jeho vzhled jako jim velmi blízký a hodnotili ho velmi kladně. „Co mě napadá? Tady je, že nepřijela ta Balogová, že tam bylo to zklamání, těch lidí, který tam přišli kůli ní, nevím, proč nemohla, jestli tam byl 168
informátor č. 2a informátor č. 2b 170 Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. 171 To, že informátoři pouvažují za nutné, aby mediální celebrity romské původů byly propagátory romského jazyka a kultury, nám dokládají i výpovědi k předloženým fotkám, viz následující příklad: „Tak Balogovou znám ze Superstar, co o ni vím, můžu říct, že je dobrá zpěvačka, ale zamrzelo mě na ni, že nezazpívala romskou písničku, i když teda psala, nebo povídala, že se necítí, to jsem četla o Horváthovi, že se nestydí za svůj původ, ale vadí mi to tam, že jo , i když šlo o písničky zpívali česky, anglicky, anglicky a česky taky museli, ale měla tam tu romskou písničku, protože to je Romka, mohla zazpívat romskou písničku, proč nezazpívat romskou písničku, že jo, to mě na ni zamrzelo a to je to samý Horvath,…. ”(Informátor č. 3 při poznávání osobností z fotek) 169
41
nějakej vážnej důvod nebo jako proč, i když můj názor je takovej, jak už jsem řekla, že by měla zpívat i romsky, tak by měla, protože má jít příkladem a vzorem, jakože, to je aby se nestyděla za svůj původ, to co je, tak se tam měla ukázat a zazpívat i romsky, já to vidím tak. (7) Protože když to takhle vemeš podle mě, tak defacto se ten ministr kultury zúčastnil toho a ještě řekl, že naučí aspoň dvě věty a je to nerom a je to politik a vona Romka se nezúčastnila toho festivalu, to je takový, no tož nevím, jak bych, takhle z tohohle by už člověk usoudil, že ona stydí za svůj původ, já bych to prostě brala, že se stydí za to co je, i když je to nesmysl, neměl by se člověk stydět za to co je, naopak, aby ukázala světu, že je Romka a že nejsou všichni Romové špatní, že taky něco umíme a dokážeme, tak asi bych to viděla, to od ní nebylo pěkný, že se toho nezúčastnila a vo pana Dostála, ten už tady mezi náma není, že jo, ale ten byl takovej sympaťák, já sem ho měla ráda, von vypadá fakt jak Rom, vod něj je to takový pěkný, pozitivní, když to pročteš, co řek teda.”172 „...je to pěknej festival, vopravdu čím dál víc lidí se o to zajímá, no a ta Balogová, že tam nevystoupila, no tak si myslím, že si vo sobě myslí, že by měla být více ceněná asi zřejmě, ale špatně to dělá, protože tím, že si o sobě myslí, že by měla lépe ceněna, tak by si měla uvědomit, že je Romka a měla by zpívat taky pro Romy, zvlášť pro Romy, ona je sami taky Romka, to je věc, vo který asi vona nechce mluvit. Pavel Dostál to si myslím taky, byl to dobrý ministr, moc jsme si ho vážili, trochu my připadal trošku jako my, ... když jsem ho viděl v televizi, nějakej tam musí být, nějakej romskej kořen tam asi bude, nějakej to někomu vadí nebo nevadí, já jsem na to hrdej, že takto vypadaj jeho dcery, ty jsou taky snedší, je škoda, říkám, že umřel, ministr Dostál to byl dobrej ministr, věřím, že kdyby žil, tak by opravdu na příštím festivale v Rožnově promluvil romsky, on by se naučil, on byl takovej člověk, rozuměl Romům, rozuměl problémům Romů a opravdu věřím, že by se naučil pár vět romsky.”173 První větou následující výpovědi, nám informátor dává najevo, že zas není normální to, že se informuje o romských kulturních akcích v médiích. Jedná se spíš o výjimku, o čemž svědčí dále i výpověď informátora č. 8.
172 173
informátor č. 3 informátor č. 4 42
Kulturní festivaly chápe jako možnost vzájemného kulturního poznání, lepšího pochopení druhých a tím i zlepšení vzájemných vztahů. „To je normální, takhle by to mělo bejt, větší propagaci by to chtělo těhletěch festivalů, větší propagace pro širší veřejnost, protože ne všecky se to dozvěděj, v tisku to nebylo moc uváděný a tam program, aby tam byl, vo co se tak jedná, aby tam chodilo lidí čím dál víc, aby viděli, jak na tom festivalu to vypadá, to je něco obdobnýho jako je to v Polsku, na to se dívám v televizi, to je daleko v tom Opočinku a tam to je nádherný, tam to je každej rok, to je v srpnu, vždycky takhle a tam je národa ze všech koutů světa se tam taky stahujou, to by mělo být častějc, aby ty lidi mohli pochopit jak tu kulturu, aby se do toho vžili, aby měli k sobě blíž, to znamená, komunikace, aby se navzájem poznali, jako my se neznáme, teď spolu hovoříme, to znamená, že studujeme jeden druhýho částečně. Ta zábava je víc než nějaký slova, tam je vidět, jak se bavěj, že se uměj bavit, že se chovaj slušně, že tam nedochází k násilí a že tam zapadnou a přátelská atmosféra a tam se ty názory, celkovej pohled na ty Romy může změnit, to by chtělo, takhle by to mělo bejt, aby se lidi bavili, smáli se, užívali si života, ne aby na sebe koukali nevraživě, zabíjeli se, škrtili a uráželi, dělali bordel, takhle si to já představuju, takhle vztahy mezilidský si představuju, veselý, přátelský, takový rodinný atmosféře, jako ve Spojených státech, tam to je taková atmosféra úplně jiná než tady jak choděj a koukaj a sou na zábavách, musej tam, a hele támhle seděj a támhle ty. Uvidíme snad se toho jednou dočkáme, že se budou lidi považovat za lidi bez rozdílu barvy, náboženskýho založení nebo zdravotního postižení.”174 „Tenhle festival neznám,ale je dobrý, že se o tom asi píše.”175176
174
informátor č. 5 informátor č. 8 176 Romský jazyk Když už jsme tu narazili na romský jazyk, uvedeme si o něm alespoň pár základních faktů. Všechny romské skupiny měly společný původní jazyk, jehož základ tvoří dialekty příbuzné s indoevropskými jazyky indického subkontinentu. (Pavelčíková, Nina: Romové v českých zemích v letech 1945-1989, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2004, s. 9.) Dnešní romština je obohacena o jazykové prvky a lexikální výbavu například z arménštiny, perštiny, balkánských jazyků a dalších evropských jazyků, přes jejichž území různé romské skupiny migrovaly. Romština je sice pojítkem, ale i rozlišovacím znakem mezi různými romský skupinami. „Jazykovědci se zpravidla shodují v názoru, že současné dialekty romštiny se vzájemně podobají v míře srovnatelné například s některými slovanskými jazyky a umožňují vzájemné dorozumění příslušníků různých skupin,” tvrdí Pavelčíková. (c.d. s.10) V letech 1945-1989 používala romštinu většina romských komunit jako dorozumívací prostředek v kruhu rodiny a širšího romského společenství. (c.d. s.10) 175
43
2.2.11. Problémy s prací Článek č. 7 Zpráva z Prachatic Romano hangos 8.4.2004 Pět prachatických Romů nastoupilo k veřejně prospěšným pracím a likvidovalo pozůstatky po sněhové kalamitě na městském stadionu. Radnice se zřízením těchto míst snaží vyřešit situaci občanů dlouhodobě odkázaných na sociální dávky. To, že Romové mohou někde pracovat, bylo vnímáno pozitivně. Podle informátorů by to měla tak vnímat i majorita. Jak ale ukazují osobní zkušenosti informátorů, často tomu tak není. Někteří členové majority vnímají práci Romů pro obecní úřady jako zvýhodňování, vůbec jakákoliv podpora ze strany států je často vnímána členy majority negativně. S těma veřejně prospěšnejma pracema je to supr, ne? Mám pár kámošů, kteří se takhle něco přivydělaj, aspoň neseděj doma a něco dělaj. No ještě že já mám tu práci.”177 „No tohle je velmi pozitivní, že se píše o tom, že Romové dostali možnost si něco někde odpracovat, určitě tohle funguje pro veřejnost nebo to působí hezky, když jako Romové pracují, i když mě tohlecto neuspokojuje, já bych radši viděla, kdyby ti Romové měli lepší práci.”178 „To je dobrá věc, alespoň v některých městech jako tady v Pardubicích jako poskytujou tuto práci v rámci posílení pracovních míst pro nezaměstnané jako pro Romy, což už mě tady několik majoritních občanů napadlo, že jak je to možný, že Romové dělaj pod magistrátem města a ještě maj vesty městský, magistrát města obvodu pět jako obvodu městského a proč tam nedělá gádžo, já jsem jim vysvětloval, že (2) Romové to maj dvakrát tolik těžší, už jednou tak, že jsou špatně zapsaný v pracovních příležitostí, u práci, u některých podnikatelů prostě nebo u firem, že Romové nechtějí vůbec brát do práce a na druhý straně, že poukazujou na to, že Romové žijou na sociálních dávkách. Takže já jsem se ho ptal, co by vám bylo lepší, tak abych si ty peníze vydělal nebo abych byl na sociálních dávkách. Voni, řekli ne, ale Většina informátorů tvrdila, že umí číst romsky. Jak jsme viděli z výpovědí výše, informátoři považovali znalost romštiny za důležitou. 177 informátor č. 8 178 informátor č. 1 44
furt máte výhodu. Já jsem říkal výhody Romové nemaj, je státem danej zákon prostě o sociálních dávkách o zabezpečení a tím vlastně každej stejnej občan ať je to černoch nebo Rus, pokud splňuje podmínky dané ze zákona, má nárok na tyto dávky, pokud je nesplníte a jste černej, tak je nedostane taky, von je musí dodržet taky, aby splňoval tyto podmínky, jenomže vy to vnímáte úplně jinak, jenom protože prostě tam vidíte plno Romů na úřadě, jo, ale proto proč? Protože nemaj tu práci, kdyby měli tu práci, tak v tom by byl už jinej pohled i z vaší strany, že jo magistráty i zaplať pán bůh maj i tady zájem, teďka zaměstnávat Romy jako z úřadů práce tedy vlastně z projektů úřadů vlády, v rámci těch pracovních příležitostí odpracovávat jako v tom pod magistrátem si jako odpracovávát tu podporu a takovýhle, že jo, no ale nejhorší je to, že vono to je jen na 11 měsíců potom to zase utne a voni nechaj tydle lidi, aby dělali furt, voni je zase vyměněj, jo, takže ten zase se vrátí, se mu zlepšila finanční situace, zlepšilo se mu životní úroveň všecko a von teďka zase spadne do těch sraček, protože už tu práci zase nedostane, ale zase vytáhnou jinýho člověka a daj mu tu práci, ale furt to je koloběh, nemá to prostě stabilitu, aby se určitá skupina prostě přehoupla tam, aby prostě mohla vzkvétat a zase spadne do tý žumpy, ale zase je to dobrej článek, že fakticky jako i ty jiné města k tomu maj pozitivní vztah, jako že se snaží jako jim těm Romům dát to zaměstnání, tak to vnímám já.”179 Následující výpověď je ukázkou toho, jak si Romové uvědomují, že je majorita vnímá jako příživníky. Tento článek je pro ně popřením onoho stereotypu nepracujícího, líného Roma. Výpověď je i ukázkou toho, jak není pro Romy lehké sehnat práci. Naštěstí v Pardubicích je situace lepší než v jiných regionech. Což jsme mohli vidět v kapitole 1.5.2. Romové v Pardubicích. „Toto je taky pozitivní, to je plus, že defacto radnice viděli, že Romové taky uměj vzít za práci a že něco chtěj ukázat, že něco uměj, to je dobrej ... právě, že jak jsem říkala, že společnost nezná Romy, že každej Rom je špatnej a takhle defacto viděj, že to tak není, že taky uměj vzít za práci, udělat kus práce, že nemusej, tam být dostrkaný a musíte a nebo tohle nebože nechtěj, že jsou radši na těch sociálních těch. To je dobrý todle, takhle by to mělo fungovat. I když dneska, když to takhle porovnám tu dobu, tak teď už je to 179
informátor č. 2a
45
tak, že jako většina Romů už je zaměstnaných a to jenom díky těmhle těm velkým, že jo Foksconu a teď se tady otevřela v Černý za Bory, taky nějaká nová, budou doma, ale prostě chtěj, jenomže, kdo je zaměstná?, že jo, nezaměstná je nikdo, tak tady je ta možnost, že přibíraj, že nekoukaj na původ člověka, tak chceš dělat?, ukaž, že umíš dělat, tak budeš, tak to je taky ta pozitivní, že ty lidi chtěj dovopravdy dělat, že nechtěj být na těch sociálních dávkách, a když je prostě příležitost, tak vzít za to a jít, protože dneska bez práce to nejde. Chceš peníze? Dělej. A člověk bude dělat, já to beru takhle a peníze, (chichot) bez peněz to nejde.”180 Dalšíí výpověď je ukázkou toho, že si mnozí Romové přejí, aby na ně bylo bráno stejné měřítko jako na příslušníky majority. „K těm veřejným pracím, to že vymysleli ty prospěšný práce, to není špatný, že to byli zrovna Romové, tak vono to je celkem jedno, protože na úřadě práce, sociální práce je hodně i Romů i Čechů, ať jim dávaj tady ty prospěšný práce, vůči Romům, vůči neromům (9) to já beru, že to je v pořádku, že by to takhle mělo bejt, pak když jsou na sociálce nějakou delší dobu, tak by měli pro to město něco udělat, když je to město platí či Romové či neromové, je to zákon, který není jenom pro Romy, je to pro všechny tady, takže já nevidím nic špatnýho.”181 2.2.12. Symbolické násilí Článek č. 8 Romano hangos ročník 6, číslo 25 vyšlo 2004-12-16 Záblatí – Šest tisícovek vytrhla sedmašedesátileté ženě zatím neznámá Romka, která jí nabízela k prodeji vlněné deky. Důvěřivá žena ze Záblatí na Prachaticku totiž s koupí deky souhlasila, a když začala peníze odpočítávat, Romka neváhala a všechny bankovky jí z ruky vzala. Následně nastoupila do vozidla a odjela. Symbolické násilí je pojem, který jsme převzali od Pierra Bourdieu, přesto se naše interpretace může od Bourdieuho pojetí poněkud lišit. Bourdieu píše, že „symbolické násilí je násilí vynucující si poslušnost, jež není jako taková pociťována, protože se opírá o „kolektivní očekávání”, o sociálně vštípené víry. Stejně jako magie, i symbolické násilí spočívá ve víře, nebo spíš 180 181
informátor č. 3 informátor č. 6 46
na vytváření víry, na socializaci, kterou aktéři získávají schémata vnímání a hodnocení, jež jim umožňují vnímat příkazy obsažené v určité situaci nebo diskurzu a být jich poslušni.182 Dále ovšem také Bourdieu tvrdí, že logika symbolického násilí „vede představitele nedominantních způsobů života skoro vždy k pohledu, který destruuje a redukuje vládnoucí estetiku”.183 Pro nás bude ovšem symbolické násilí většinou na první pohled neuvědomované užívání hodnotových vzorců a diskurzivních praktik dominantní skupiny skupinou marginalizovanou. Tato výpověď je ukázkou, jak informátorka odhalila projev symbolického násilí v romském tisku. „Tak opět to je to samé, ukradla Romka, jo že (1) je to prostě opět negativní a jako k tomu člověk nemá asi co říct, protože to jsou stejný situace, který jako, který v těch médích stále vidíme a málo kdy toto (3) ale zase je zvláštní, že tohle zrovna píše Romano hangos, což mě příjde trošku zvláštní, že prostě to co vyčítáme jako médiím jako majoritní společnosti, že tam není třeba aspoň uvedený jméno a že se musí i v romských jako v romským časopise mluvit stejně jako v majoritních novinách, tak to mě teďka docela překvapilo.”184 Následující výpovědi jsou ukázkou toho, že si informátoři opět uvědomovali nerovné posuzování a prezentování stejných problémů u majority a Romů. Slovy Bourdieuho bychom mohli říci, že tím, že informátoři jako představitelé nedominantní společenské skupiny nepřijímají logiku dominující skupiny, tak ji vlastně svým způsobem destruují.185 „Takže tady ten článek vo tý Romce, že vlastně ukradla ty peníze tý starší paní, co na to, měli by ji chytit a zavřít nebo ji něják potrestat, já to beru tak, že se tady zrovna píše o tom že to je Romka, tak jako dobře je to Romka, ale jestli by to byla Romka nebo Češka, takovýdle věci by se neměli dělat a mělo by se to okamžitě trestat. Nemám víc k tomu co říct, protože to by se nemělo dělat a mělo by se to něják trestat, takovýhle věci.”186
182
Bourdieu, Pierre: Teorie jednání, Karolinum, Praha, 1998, s. 131. Bourdieu, Pierre: Teorie jednání, Karolinum, Praha, 1998, s. 17. 184 informátor č. 1 185 Bouridieu, Pierre: Teorie jednání, Karolinum, Praha, 1998, s. 17. 186 informátor č. 6 183
47
„No a zase je to tady, když něco udělá cikán, tak se o tom píše,jako kdyby šlo o život, ale o bílého zloděje se nikdo nestará.”187 2.2.13. Špatní Romové, přece Olaši V následujících výpovědi se nám opět objeví příklady symbolického násilí a uvalování symbolické hanby188, jenže tentokrát ji uvalují sami informátoři na olašské Romy. Informátoři používají ve vztahu k olašškým Romům podobné hodnotové soudy, jakými jejich skupinu hodnotí majorita. Můžeme zde najít například biologický determinismus (maj to vrozený), stejný argument používají často i členové majority na Romy jako celek, neb jak správně podotknul informátor: Majorita mezi Romy nerozlišuje. Za povšimnutí stojí i dichotomie dobří Rumungři (slovenští Romové), zlý Olaši. Na jedné straně jsou o asimilaci se snažící Rumungři, na druhé straně v tradicích vězící Olaši, kteří prý dokonce neposílají děti do školy. Rumungři se snaží asimilovat do majoritní společnosti, ale podle informátorů jim to špatným chování kazí Olaši (jeden pitomej článek a voni vás odrovnáj jen to fikne), protože majorita Romy nerozlišuje, a tak to odnáší i dobří Rumungři. Objevuje se nám zde i mýtus kočovných Romů. A zase to, co přisuzuje majorita Romům jako celek, je tentokrát přenášeno na olašské Romy. I když zde to má racionálnější základ, neb do února roku 1959, kdy byl plně uplatněn zákaz kočování vyplývající ze zákona č. 74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujích osob189, byl kočovný způsob života u olašských Romů rozšířený. V současnosti není známo, že by olaští Romové v České republice kočovali. Ukázkou toho je následující dialog: „Tak už vím o koho se jedná, jedná se o olašskou Romku, která prostě prodávala ty deky (konec pásky) která vlastně voni, že jsou, že majorita to nebere a taky se jim nemužou divit, že nepoznaj, jestli je to olašskej nebo Rumungro nebo jestli je to Sint, je to prostě Rom a tím to skončilo, jo, my kteří, Rumungři prostě jsme tak já nesouhlasím zase s jejich postavením nebo jejich stylem, prostě posílaj ženský okrádat a ženská se o ně musí starat, což my se zase staráme o svoje rodiny dalo by se říci, dáváme jim peníze a todleto tam je to úplně jiný styl života, jiná komunikace, my třeba 187
informátor č. 7 Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. 189 Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995, s. 197-198. 188
48
neřveme, voni zase řvou a oni se tak přitom bavěj, maj to vrozený, maj úplně jinou slovní zásobu a jinak přemejšlej a všecko úplně jinak a co z toho výplývá z toho článku nebo jak to vnímám, že není to pro nás prostě plus, vy se můžete snažit jak sebelepší a jeden pitomej článek a voni vás odrovnáj jen to fikne.”190 „My Romové, když vidíme pořad o olašskejch Romech, tak dá se říct, že se k tomu stavíme tak i mávneme rukou, že to nás to nezajímá, jsou to olaští a nejsou to naši Romové, asi tak to je, ale zase na druhou stránku, jsou to jak, říkal kolega Romové, ale zas nevnímáme to tak, necejtíme to tak, kdyby to udělal vopravdu Rom jako takovej z našich řad, no, voni opravdu od mládí vedou ty děti jinak než my Romové. My se opravdu snažíme víst pořádně ty děti do těch škol a aby se prostě vyučili a pokud možno šli ještě dál na ty školy, ale voni NE. Voni se prostě snažej tu svoji KULTURU zachovat.191 „Tradiční svoji kulturu, fakt voni, já právě si říkám, jestli voni jsou, voni i tak choděj ještě v některých těch šatech pestrobarevných a todleto, jo a kdo je protě pravý Rom? My nebo voni? Já bych řekl, že voni.”192 „Oni jsou praví kočovní Romové.”193 „Ano a my jsme už asimilovaní.”194 „Jo, když pudou po městě a uviděj ve výloze sukni, která je tak pestrobarevná, že se na to člověk nemůže dívat samá růže a todleto, tak si ji prostě musej koupit. Ale my už ne my už jdeme a koukáme se ty moderní věci atd.”195 Povšimněme si ještě konce následující výpovědi. Tučně zvýrazněná slova nám opět ukazují, že se Romové nevnímají jako normální součást společnosti. (Srovnejte s kapitolou 2.2.7 Stigma nečistých.) „Todle maj většinou ti olašský Romové tam, tam je jiná ta, lidi nemaj bejt důvěřiví, musej, dnes nejenom z toho článku nevyplývá, ale to slyšíme i v televizi nebo v tisku, to je každou chvilku, že si vybíraj především starší lidi a tak je pak hanebně okrádaj, to je prostě hanebnost, to nějaký důchodci ty si šetřej třeba na pohřeb, protože když jsou sami, pohřeb je drahej a voni takhle příjdou a podvodem je okradou, to se nedělá, tam musej být ty lidi rozumnější, nesměj nikomu důvěřovat, žádný podomní koupě, nesměj nic, zkrátka 190
informátor č. 2a informátor č. 2b 192 informátor č. 2a 193 informátor č. 2b 194 informátor č. 2a 191
49
nekupujeme, neprodáváme, nevotevírat cizím lidem, aby nebyli rozčarováni, to není vojedinělej, to je dneska velmi rozšířenej, to nedělaj jenom Romové, to dělaj i normální, se představěj jako plynaři nebo nějaký revizoři, jdou do toho..., to je jako nešvar, kterej by se měl vymýtit v tý společnosti, to je samozřejmý”196 2.2.14. Sport jako možnost integrace Článek č. 9 Pohár Dr. Tomáše Holomka V úterý 30. listopadu uspořádala Unie olašských Romů v Ostravě pod vedením Josefa Stojky už tradičně turnaj v sálovém fotbale. Účastní se v něm mužstva romská i česká. Jde o čestné a sportovní klání, ne o vítězství. Unie olašských Romů tak dává dobrý příklad všem v budování mostů přátelství v naší společnosti. To bylo i krédo Tomáše Holomka, po němž je pohár pojmenován. Snímkem se k uspořádání turnaje vracíme. (red.)
Společné akce byly opět shledány jako možnost zlepšení vztahů mezi Romy a majoritou. „Toto je, myslím si jedna z věcí, která opět přináší to pozitivní, že mohou vlastně česká i romská družstva společně hrát a můžou z toho mít nějaký společný zážitek, kdy dochází opravdu k takové té nebo k tý se dostává ¨příležitosti poznání Romů a i neromů.”197 „Takových akcí by určitě mělo bejt víc,vlastně všeobecně třeba hlavně pro ty děcka, aby se naučili spolu žít, vždyť my jsme taky lidi,ne? ”198 2.2.15. Osobní zkušenost jako východisko k potlačení stereotypu Ve výpovědích ke článku č.9 můžeme vidět, že s řadou událostí, popisovaných v článcích měli informátoři osobní zkušenost. Příkladem toho je i následující výpověď. Ta se v určitých bodech liší od posledních dvou výpovědí. Co se týče sportu a turnaje v zásadě žádný z informátorů na něj nepohlížel negativně. Informátor č. 2b měl s turnajem svou osobní zkušenost a turnaj i organizátory chválil, nepodivoval se, že olaští Romové sportují, a to i přesto, že je považuje v podstatě za nemoderní Romy. Naproti tomu informátor č. 5 považoval za zvláštní, že by olaští Romové mohli sportovat a informátor č. 6 nepovažoval turnaj za moc záslužný, protože ho pořádali olaští Romové. Jinými
195
informátor č. 2b informátor č. 5 197 informátor č. 1 198 informátor č. 8 196
50
slovy nám říkají, že olaští Romové jsou přece divní, necivilizovaní, a tak od nich nemůže vzejít v podstatě skoro nic dobrého, co by stálo za řeč. Můžeme tedy vyvodit, že mají-li informátoři přímou zkušenost s druhými jsou schopni lépe potlačit určitý stereotyp. „Já vám k tomu něco řeknu, protože teď jsem na tom vlastně posledním ročníku naše mužstvo z Pardubic tam bylo a vyhráli jsme, my jsme tam byli pozvaní od pana Stojky, protože ten turnaj je multifunkční tam nejsou jenom romský mužstva. Tam to bylo multifunkční a von už to byl sedmej ročník a z romskej mužstev se to nikomu nepodařilo vyhrát jako Pardubice, my máme název SK Roma a hrajeme a támhle naproti, když se podíváte máme taky plakát. Hrajeme soutěž regionální jako, což je pardubická malá kopaná. Takže jsme do tý Ostravy jeli, byli jsme hodně zvědaví, jak to tam je. Tak jsme jeli a jako úroveň toho fotbalu, můžu říct, zajištění a takovýhle ty další věci, co se toho fotbalu týkalo, na dobrý stránce. Byl tam vlastně pozvanej, já nevím koho, von tam ten pan Stojka měl ty hosty pozvaný, ale jako můžu říct, co se týče k tomuhle tomu programu, co voni dělali, tak mělo to úroveň, protože ty romský turnaje, po kterých my jezdíme a jezdíme hodně, takže to nemá někdy s fotbalem ani vůbec nic společnýho, takhle to řeknu vůbec nic společnýho s tím fotbalem, ale tohleto v tý Ostravě to mělo úroveň, je vidět, že s tím měli zkušenosti, takže já je můžu jenom pochválit.”199 „….tak mi napadaj různý a sice, tenhleten pohár je sice pěkná věc, ale já u toho teda nebyl, ale doopravdy se mi zdá, že protože tam ty vztahy, ta organizace Moravských Romů, jak se říká, moravští Romové a tam zřejmě někde sedí, že dotovali tu akci a jmenuje Tomáše Holomka, to je Karla Holomka otec a nevím proč Tomáše Holomka, já nevím proč, to se mi zdá trošku něják přetažený, že takový pohár týká takovýho sportu, Tomáše Holomka, když víme, že to je otec Karla Holomka a ta organizace je tam zřejmě pobočka, kde se koná ta soutěž, tam je pobočka, tak se mi to moc nelíbí, že se to jmenuje Tomáše Holomka. Jinak nic proti sportu a že olaští Romové sportujou, to je taky divný, moc na sport nejsou. Naši ti ano, ale olaští Romové, snad jo, ...je to takový divný, že se tam koná tadyta soutěž, snad tam je Karel Holomek pobočka.”200 199 200
informátor č. 2b informátor č. 4 51
„To je zas fotbalovej tým, kterej vyhrává tam všecko, je to dobrá věc, ty různý sportovní klání, ač v tom či tom sportu, podvědomí těch lídí se tam taky změní, myslím si, že jsou i záslužnější akce, který by ty lidi jak majoritu, tak minoritu dali líp dohromady než tyhlety turnaje, není to zase tak záslužný a od těch olašských Romů, tam to je i dosti nadsazený, tenhleten článek.”201
2.3. Reprezentace a každodennost Tento výzkum jsem zahajoval s očekáváním, že mi informátoři poskytnou hodnotové soudy o tom, jak se jim (ne)líbí, jak jsou články psané. To se sice ve výpovědí informátorů také odrazilo, jak jsme již probírali v předchozích kapitolách, avšak navíc se zde objevila celá řada fenoménů, které souvisejí s romskou každodenností. Nejprve ale zaměřme pozornost na to, jak Romové vnímají reprezentace sebe sama v tištěných médiích. Lze říci, že to, jak o nich píší média, pro ně představuje pohled majority na ně samé. „Všeobecně se ví, že cikáni jsou líný a že kradou, nebo tak to aspoň všude slyším no a tak se o tom píše, lidi, který ty věci čtou, to čekaj, že se to bude psát no a tak si přikejvnou a je to všechno pohodě.”202 V zásadě jsou zde podle nich dvě skupiny reprezentací jich samých. První, která podle nich převažuje, je představuje v negativní perspektivě. Druhá pak spíše pozitivně. Tyto názory souvisejí s romskou každodenností, ke které se dostaneme později. Do první skupiny patří především témata související s bydlením, sociálními otázkami a politickými problémy. Druhou skupinu představují témata, která se týkají romského umění, kultury v axiologickém smyslu.203 Jak informátoři vnímali reprezentace sebe sama jako skupiny, nám ukazuje následující diagram.
201
informátor č. 5 informátor č. 9 203 Axiologické pojetí kultury je výrazně hodnotící, omezuje rozsah třídy kulturních jevů jen na sféru pozitivních hodnot, které přispívají ke kultivaci a humanizaci člověka a k progresivnímu vývoji lidové společnosti. (Soukup, Václav: Přehled antropologických teorií kultury, Portal, Praha, 2000, s.15.) 202
52
Diagram č. 2 Jak vnímají Romové reprezentace sebe sama v médiích?
Negativní reprezentace Bydlení Sociální problémy Politické otázky Kriminalita
Pozitivní reprezentace Kultura
2.3.1. Každodennost Každodenní život informátorů vyplouval v jejich výpovědích na povrch v mnoha podobách. Jednou z nich byly jejich pracovní zkušenosti, ať už se jednalo o zkušenosti s integrováním romských dětí do kolektivu v mateřských školkách či jednání z úřady. Nešlo zde ale pouze o přímé pracovní zkušenosti, každodennost je také ovlivňována možností sehnat práci (viz kapitola 2.2.11. Problémy s prací). V jiné rovinně vyplouvaly každodennosti jejich rodinného života jako například zprostředkovaná zkušenost s holocaustem či zkušenost se skinheady, i když v tomto případě se jednalo spíše o výjimečnou událost, každodenní je určitá hrozba ohrožení.
2.4. Skupinová nespravedlnost V této kapitole si objasníme jednotlivé složky fenoménu, který jsme nazvali skupinová nespravedlnost. Součástí skupinové nespravedlnosti je i problém, kterým jsme se zabývali výše a který jsme nazvali 3 N. Nyní se k jeho jednotlivým složkám vrátíme a zkusíme je rozebrat poněkud podrobněji. Na
53
závěr této kapitoly si pak objasníme možné vzájemné vztahy složek, které vytváří skupinovou nespravedlnost. 2.4.1. Stereotypy Stereotypy204 jsou narozdíl od kategorií velmi fixní jednostranné reprezentace. Stereotypy izolují určité formy chování, tendence či dispozice, vytrhávají je z kontextu a přisuzují je ke každému, kdo je spojován s určitou skupinu či kategorií, jako určité soudy jsou vyjádřením určité symbolické moci nad určitými společenskými skupinami či množinami osob.205 V médích nacházíme stereotypy, které odrážejí představy jejich čtenářů o druhých a zároveň se tak projevuje mediální logika.206 Můžeme tedy říci, že stereotypy, které kolují ve společnosti, se do určité míry odrážejí i v médiích samotných,207 což se potvrdilo i v mém výzkumu. Právě
jeden
z
hlavních problémů,
který
Romové
vnímají,
je
stereotypizace zobrazování jich samých v médiích. Když bychom si zkusili vykreslit obraz Roma zahrnující stereotypy, které jsou dle Romů prezentované v médiích, vypadal by asi takto: Rom krade, neplatí nájemné, je to prostě špatný
člověk.
K tomu
můžeme
přidat
stereotypy,
které
nemusí
být
prezentovány médii, ale které si Romové na základě médií také uvědomují a to, že jsou majoritou vnímáni jako příživníci státu a vlastně i jako jakási nečistá skupina, které je třeba se štítit. Avšak tato stereotypní askripce vlastností není rozhodně přijímána pasivně. Naopak stereotypní označování brali informátoři jako útok na sebe a vyvolával v nich negativní emoce. Poukazovali na to, že daný čin spáchal konkrétní člověk a že nelze přece házet všechny Romy do jednoho pytle. Základní stereotypy, které informátoři odhalili ve svých výpovědích, zobrazuje následující diagram.
204
Výraz stereotyp užil poprvé v roce 1922 Walter Lipmann jako metaforu přenesenou z oblasti tiskárenství a označil jí „obrazy v našich hlavách” vztahující se k ostatním lidem. Viz Jirák, Jan a Kőpplová, Barbora: Média a společnost, Portál, Praha, 2003, s. 145. 205 Pickering, Michael: Stereotyping: the politics of representation, Palgavre, New York, 2001, s. 3-5. 206 Mediální logika je označení pro skutečnost, že vše co se dostává do médií jako jejich obsah, je zpracováno a organizováno dle principů produkce, které jsou vlastní médiím a ne zpracovávanému obsahu. Viz . Reifová, Irena ed.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004, s.124.
54
Diagram č. 3 Typické stereotypy
Stereotypy Rom - zloděj
Rom - neplatič
Rom – špatný
Rom - příživník
Rom - „nečistý”
2.4.2. Nezájem Nyní se dostáváme k prvnímu ze tří N. Citelným faktorem, který přispívá ke skupinové nespravedlnosti je i nezájem o problémy Romů. Společnost se podle informátorů dostatečně nestará o násilí, které bylo spáchané na Romech, ať už v minulosti či současnosti. Nejedná se jen o nezájem o útoky na Romy, ale i o jejich problémy. A to nejen ze strany běžných členů majority, ale i státního a byrokratického aparátu, který by tu měl být od toho, aby občanům v nouzi pomáhal. Uveďme za všechno dva příklady. První příklad:„....Police České republiky neposkytuje takovou ochranu nebo nedělá takovou prevenci a nedělá, co by měla , že pokud se něco vyskytne....”208 Nejenže se státní aparát dostatečně nestará o násilí, které je na Romech pácháno, ale jako významné pochybení je vnímáno i to, že stát těmto násilným činům nedostatečně předchází. Příklad druhý: „....druhá věc je, že tam velkou roli měly sehrát sociální pracovnice, který se o to měly zajímat.... ”209 Opět zde informátor poukázal na nedostatečnou pomoc úřadů při problémech Romů, na zanedbání prevence, která mohla potencionálně odvrátit problém, který nastal. Pro připomenutí v tomto případě se jednalo o problém rodiny neplatící nájemné. 207
Jirák, Jan: Média, stereotypy, menšiny, cizinci a my všichni, in: Nečitelní cizinci, Multikulturní centrum, Praha, 2003, s. 9. 208 informátor č. 2a
55
2.4.3. Nedůvěra Nedůvěra tak jak ji zde chápeme, znamená pro nás speciální typ negativní víry. Je to víra v to, že interpretace toho druhého je nepravdivá či lživá nebo víra v to, že druzí jsou nositelé negativních vlastností, tedy se i negativně chovají. Nedůvěru členů majoritní společnosti vůči Romům, pociťovali informátoři ve dvou rovinách. Jednak v rovině explicitní tedy přímého vyjádření nedůvěry, což byl případ nedůvěry v interpretaci druhých. Naopak explicitní nedůvěru Romů vůči soudům jako institucím, které reprezentují majoritní společnost, představoval případ, kdy informátor nevěřil, že se soudy chovají spravedlivě k Romům. Za druhé pak implicitně, když hovořili o tom, že Lívia Klausová se jich neštítila. Což je jen jiné vyjádření nedůvěry majority vůči Romům nebo-li víry v to, že jsou nositeli čehosi negativního. Východisko ke zmenšení vzájemné nedůvěry Romů a majority viděli informátoři v konání společenských akcí jako například kulturních festivalů či sportovních turnajů, kde se mohou obě skupiny lépe poznat a odbourat vzájemné bariéry nedůvěry. 2.4.4. Nenávist - Rasismus Kategorie nenávisti a rasismu mnohdy informátoři příliš neodlišovali a proto i my si je zde vyložíme společně. Samozřejmě že při výkladu jiných problémů a sociálních událostí bychom mohli tyto dvě kategorie vykládat odlišně, ne tak ovšem v naší analýze. Zjednodušeně podle informátorů je rasismus nenávist vůči Romům jako lidem s jinou barvou pleti než má většina majoritní společnosti. Obecně rasismus budí v Romech strach, zlost a představuje pro ně velký problém, který se jich dotýká velmi osobně. Rasismus pro ně představuje určitou konstantu, která prochází časem. Dotýká se jejich minulosti, přítomnosti a očekávají ho i v budoucnosti. Nejvýznamnější představitelé nenávisti a rasismu vůči Romům jsou
podle
informátorů
skinheadi.
Ty
považují
za
jakési
symbolické
pokračovatele romského holokaustu. A za schvalováním činů skinheadů vůči Romům stojí podle nich nenávist k nim. 209
informátor č. 4 56
2.4.5. Skupinová nespravedlnost Informátoři
vnímali,
že
jsou
v médií
zobrazováni
jako
skupina
nespravedlivě. Podle nich se nezobrazují problémy majority a Romů stejně. Výstižný je tento citát: „Když něco udělá cikán, tak se o tom píše, jako kdyby šlo o život, ale o bílého zloděje se nikdo nestará.”210 Můžeme tedy říci, že provedeli stejný společensky negativní čin Rom a příslušník majority, bude vetší pozornost věnována podle našich informátorů Romovi než příslušníkovi majority. Metaforicky řečeno: Zatímco Rom se potí v záři reflektorů, příslušník majority může v klidu odpočívat ve stínu. Možné příčiny skupinové nespravedlnosti nám objasňuje následující diagram. V případě Romů můžeme v podstatě hovořit o pěti základních pilířích skupinové nespravedlnosti. Narozdíl od pěti sloupů islámu nejsou všechny nutnou podmínkou skupinové nespravedlnosti. V určitých případech můžou působit jen některé z popsaných jevů. Lze si také teoreticky představit, že skupinová nespravedlnost stojí v nějakém případě pouze na jednom pilíři, třeba nenávisti, ale je dosti nepravděpodobné, že by se na ni nepodíleli alespoň implicitně a nepřímo i další z pilířů. Daleko pravděpodobnější se jeví kombinace několika pilířů. Jak je vidět na následujícím diagramu, oněch pět pilířů jsou stereotypy, nezájem, nedůvěra, nenávist a rasismus. Jsou zde naznačeny nejpravděpodobnější vztahy mezi nimi. Ony pilíře jsou mezi sebou většinou vzájemně provázány. Dva z pilířů se pak prolínají v dvojpilíř, jedná se o nenávist a rasismus. Ne vždy lze tyto dvě kategorie od sebe odlišit, spíše se tyto dva pojmy slívají v jeden.
210
informátor č. 7 57
Diagram č. 4 Skupinová nespravedlnost
Skupinová nespravedlnost
2.5. My a oni – Vyvolení a outsideři V této kapitole budeme při analýze vycházet ze tří zdrojů: Eliasova modelu, který budeme volně překládat jako model Vyvolených a outsiderů,211 dále pak z Bourdieuova konceptu symbolického násilí212 a našich dat. Na rozdíl od Eliasovy mikrostudie budeme tentokrát uplatňovat makroskopický pohled. Dichotomie My a oni se nám projevuje ve dvou rovinách. Jednak ve vztahu k majoritě vůči, které se námi zkoumaní Romové, tzv. Rumungři, vztahují a která je vyčleňuje. A za druhé se pak tato dichotomie projevuje ve vymezování slovenských Romů, tzv. Rumugrů, ve vyhraňování se vůči olašským Romům. Máme zde tedy tři skupiny. První z nich jsou Vyvolení, tedy „bílá” majoritní populace. Tato skupiny ovládá média a pomocí nich a nejen nich nastoluje představy o správném společenském chování a o správných hodnotových vzorcích. Vyvolení jako skupina o sobě v podstatě nepochybují a považují své chování vůči ostatním dvěma skupina za správné a vzorové. 211 212
Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 78-80. Bouridieu, Pierre: Teorie jednání, Karolinum, Praha, 1998, s. 17. 58
Dále máme dvě skupiny, které jsou si z pohledu Vyvolených rovny, obě jsou jednoduše řečeno outsideři. Podle Vyvolených nedodržují správné společenské a kulturní normy a jednají nesprávně. Zde je určitý rozdíl oproti Eliasově studii komunity Winston Parva, kde se mezi Vyvolené počítala první a druhá skupina. Druhá skupiny, tedy Rumungři, se podle vlastních představ považuje za ty, co se snaží přizpůsobit Vyvoleným. Podle jejich představ se jim to daří, avšak kazí jim to třetí skupina, olašští Romové. Majorita podle Rumugrů na ně nazírá převážně v negativním smyslu, a tak je podle nich prezentuje i v médiích, a to z valné části kvůli olašským Romům, kteří se podle Rumungrů chovají nevhodně. Rumungři používají stejnou optiku, jako je pohled Vyvolených na ně, na olašské Romy, jinými slovy používají logiku symbolického násilí. Použijeme-li Eliasův model, snaží se chápat sami sebe jako Vyvolené vůči olašským Romům. Nebo-li jak říká Elias, Rumungři se snaží vytvořit skupinové charisma a na olašské Romy uvalit skupinovou hanbu.213 Použijeme-li jejich úhel pohledu, pak můžeme říct, že My (Rumungři) jsme dobří, protože se snažíme asimilovat, nekrademe, sportujeme, chodíme moderně oblečení. Olašští Romové představují zastaralou tradici, jakýsi anachronismus v moderní době. V představách
Rumungrů
jsou
stále
svobodnými
kočovníky,
jakýmsi
romantickým obrazem pravého Roma, který ovšem do této doby nepatří. Přesně ty vlastnosti, co Vyvolení připisují druhé i třetí skupině, tak ty připisuje druhá skupina té třetí. Tím, že druhá skupina připisuje té třetí špatné vlastnosti, domnívá se, že o sobě vytváří lepší obraz. To však funguje pouze uvnitř druhé skupiny. Vyvolení totiž v podstatě nerozlišují mezi druhou a třetí skupinou a disponují skupinovou vírou o sobě samých jako o správných. Naopak druhé i třetí skupině připisují vlastnosti, které by měly vyvolat skupinovou hanbu,214 ovšem do jaké míry se jim to daří, to z našich dat nemůžeme říci přesně. Můžeme ale vyvodit, že askripce není rozhodně přijímána bez odporu (viz kapitola 2.4.1. Stereotypy). Situaci, kterou jsme si popsali v předchozích řádkách, zkusíme objasnit na následujícím diagramu. Vertikální umístění jednotlivých plně ohraničených 213 214
Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996, s. 80. 59
obdélníků nám značí pomyslné umístění Rumungrů ve vztazích k ostatním dvěma skupinám. Přerušovaný obdélník značí pohled Vyvolených na Romy jako jednolitou skupinu, kterou nerozlišují. Nepřerušované šipky představují přímý přenos stereotypů a také přímý přenos mechanismu vrhání skupinové hanby, dále pak přenos správných socio-kulturních vzorců ve smyslu jednání a chování. Přerušovaná šipka, pak značí představy Rumungrů, že oni by měli být pro olašské Romy vzorem pro svou snahu o asimilaci. Diagram č. 4 Vyvolení a outsideři – znázornění vztahů
Vyvolení (majorita) Vzorové chování a stereotypy o Romech
Stereotyp a vrhání skupinové hanby Vzor
Romové (outsideři)
Rumungři Olaši
2.6. Menšiny v médiích očima odborníků 2.6.1. Romové v médiích očima odborníků Lze říci, že odborníci (za ty zde máme ty, kteří se zabývali problémem zobrazování Romů v médiích) se shodují, že je málo témat týkajících se skupin v českých médiích zobrazováno tak s ustálenými stereotypy, jako jsou témata 60
týkající se Romů. Ti jsou médii (ale i majoritní společností) často vnímáni jako jednolitá nediferencovaná skupina lidí s obdobnými vlastnostmi.215 Můžeme říci, že v tom, že majorita Romy nerozlišuje a hází je do jednoho pytle, se odborníci shodnou i s našimi informátory. Pokusme si tedy nejprve představit nejčastější stereotypy o Romech, které se podle odborníků objevují v médiích. Ve studii, která se zabývala diskuzí o migračním zákonu v českých masmédiích na počátku roku 1993, došli autoři k závěru, že aktéři vycházeli z předpokladu, že kategorie Rom je spojena kriminálními aktivitami respektive, že Romové jsou příčinou společenského neklidu, i když tento předpoklad byl zpochybňován nejen romskými, ale i českými účastníky diskuze.216 Celý tento závěr postavili na analýze dialogické sítě aktérů, kteří se zapojili do debaty o daném zákonu v médiích, případně na danou debatu reagovali.217 Ve studii věnované medializaci Čunkova řešení problémů tzv. „sociálně nepřizpůsobivých občanů” nám Křížková představuje další stereotypy spojené s Romy. Konkrétně se zde objevují tyto: Rom rovná se nepřizpůsobivý občan, Rom je neplatič.218 Jak jsme již popisovali v kapitole 2.4.1. Stereotypy, stereotyp Roma neplatiče byl vnímán i našimi informátory. Domnívám se, že i některé stereotypy, které jsme v této kapitole probrali, by se daly shrnout pod kategorii sociálně nepřizpůsobivý občan. Martina Křížková pak poukazuje také na to, jak média prostřednictvím výroků starosty Čunka šíří další stereotyp a sice Roma jako neslušného.219 Média vytvářejí často stereotypy i nepřímo. Tím je například topos „uvážlivého Roma”, který odráží představu majority, že při komunikaci s Romy jako s neuvážlivou, emotivně jednající minoritou, je takového prostředníka
215
Šimáček, Martin: Úvod dvě stě tisíc lidí s jediným společným mediálním obrazem, in: ed. Pospíšil, Filip, Šimáček, Martin a Vochocová, Lenka: Očernění: etnické stereotypy v médiích, Člověk v tísni, 2003, s. 5. 216 Leudar, Ivan a Nekvapil, Jiří: Diskuse o migračním zákonu v českých masmédiích na počátku roku 1993, in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří: Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 30. 217 Leudar, Ivan a Nekvapil, Jiří: Diskuse o migračním zákonu v českých masmédiích na počátku roku 1993, in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří: Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 8-32. 218 Křížková, Martina: Romové, volby na Vsetínsku a starosta Čunek na stránkách českého tisku, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 95. 219 Křížková, Martina: Romové, volby na Vsetínsku a starosta Čunek na stránkách českého tisku, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 95. 61
třeba.220 Naopak přímo tento stereotyp emotivně jednajícího Roma vykreslují třeba spojením rozvášnění Romové.221 Funkci stereotypů vysvětluje filozof David Václavík jako převádění neznámého „cizince” na „cizince” známého, o němž se domníváme, že budeme vědět, jak se bude chovat. Jako příklad uvádí citaci americké novinářky I. Fonsec: „Čím exotičtější se Cikáni jeví, tím spíše jsou považováni za „pravé”, a (což je paradoxní) tím přijatelnějšími se stanou. (...) Cikáni oblečení ve svých tradičních krojích – nebo převlecích – jsou „bezpečně” v říši folkloru, a je na folkloru, aby cizinec zdomácněl, anebo jim vylámal zuby. Cikáni, kteří se zřekli svého tradičního ošacení, už nejsou dost dobří na to, aby se na ně lidé dívali, a proto v nich, také nevidí kmen, ale jen obtížné vetřelce.”222 Ovšem pohled našich informátorů je poněkud jiný. Sice považují Olachy v původním pestrobarevném oblečení za pravé Romy, ovšem zajisté si nemyslí, že by si majorita přála, aby byli jako oni. Naopak domnívají se, že majorita příjme jedině Romy pokud se dostatečně asimilují. Psycholog Pavel Říčan tvrdí, že většina novinářů propaguje, byť třeba implicitně, názory podporující protiromskou nenávist. Naopak podle něj romská média utvrzují Romy v pocitu křivdy a někdy i konfrontačních náladách.223 Dále pak říká, že zejména televize a tisk přinášejí zprávy a jiné pořady vybrané a sestavené tak, aby to vyhovovalo kulturní většině. Doslova pak píše: „Dnes jsou naopak co nejvíce uveřejňovány, ne-li „rozmazávány” informace prezentující Romy v nepříznivém světle: jako lidi, kteří jsou na štíru se zákonem i s hygienou, kteří se štítí práce a neoprávněně pobírají velkorysé sociální dávky z peněz daňových poplatníků, devastující byty, žijící z prostituce, holdující alkoholu, zanedbávající a zneužívající děti atd. Následky tohoto stavu jsou pro Romy přímo katastrofální. Čím více se média přizpůsobují poptávce po senzačně přibarvených negativních informacích o Romech, tím horší představy o nich má veřejnost. A čím horší jsou představy veřejnosti, tím lépe se ovšem 220
Homoláč, Jiří: Jedna podoba mediálního diskurzu o Romech (Na příkladu zpráv o událostech v Klatovech v únoru 1991), in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří, Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 64. 221 Šabatová, Anna, Homoláč, Jiři a Karhanová, Kamila: „Je trestné topit Roma?” (Prezentace násilné smrti Tibora Daniela v českém tisku), in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří, Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 88. 222 Václavík, David: O psaní a čtení stereotypů aneb jak přistupujeme k informacím o cizincích a etnických menšinách, in: ed. Pospíšil, Filip, Šimáček, Martin a Vochocová, Lenka: Očernění: etnické stereotypy v médiích, Člověk v tísni, 2003, s. 25.
62
takové negativní informace „prodávají” – čímž je uzavřen bludný kruh, či spíše tím hrozivěji se rozvíjí spirála vzájemného odcizení, strachu a nenávisti.”224 Na druhou stranu Romové a jejich zastánci mají podle něj omezený přístup k médiím a navíc ho nevyužívají produktivně.225 Rád bych zde upozornil, že tento autor má představu o velmi silných médiích viz například jeho poznámka pod čarou na straně 31 citovaného díla, kde o nich píše jako o největší světové velmoci. Svůj názor opírá o osobní četbu tisku, i když nečte bulvár, hovoří o bulvarizaci většiny médií. A Romy pak považuje za obětní „beránky médií”. Jako doklad toho uvádí dva příklady, žel neuvádí z jakého zdroje, protože jím použité příklady nejsou prý výjimkou.226 První příklad: Jedná se o novinový článek, který popisuje, jak se Romové v Ostravě, jejichž byt byl poškozen či zničen povodní, nastěhovali k sousedům o dvě patra výš. Nic nedělají, nadávají a říkají: „Někdo se o nás přece musí postarat!” Příklad druhý ani ten není podle Říčana z bulvárního tisku, nýbrž z nejčtenějšího českého deníku patřícího k seriozním a datuje ho do listopadu 1997: Jde o rozhovor s nezaměstnaným mužem, který prodává vlastní ženu, matku šesti dětí. Že jde o Romy, vyplývá z poznámky, že muž nemá státní občanství, musí čekat až bude splňovat podmínku pětileté beztrestnosti. Okolnost, že národnost této dvojice je jen naznačena, působí prý psychologicky zvlášť silně: Čtenář musí prokouknout novinářovu solidnost, se kterou se jakoby vyhýbá tomu, aby se projevil jako rasista byť i jen objektivní zprávou.227 Martina Křížková si ve své analýze mediálních obrazů nedobrovolných migrací všímá „že mediální pozornost je nerovnoměrná. Soustředí se obvykle na společenské či ekonomické elitní skupiny. Menšiny a jejich problémy jsou přehlíženy. Hovoří se o nich obvykle až s nějakým konfliktem-kontroverzí.”228 Na to, že problémům Romů není věnována dostatečná pozornost, jsme již narazili (viz kapitola 2.4.2. Nezájem). Toho si všímá i Kozák ve své mediální 223
Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s. 11. Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s. 30-31. 225 Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s. 31. 226 Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s. 77-78. 227 Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998, s. 78 224
63
analýze návrhu antidiskriminačního zákona. Podle něj svědčí absence mediální reflexe vztahu antdiskriminačního zákona k romskému etniku o mediální tabuizaci tématu diskriminace Romů.229 To, že Romové jako oběti, nedobrovolní aktéři určitých událostí, nedostávají v médiích dostatek prostoru, ukazuje i analýza Jiřího Homoláče.230 Ve své studii Křížková také upozorňuje, že sterilizaci romských žen média zpochybňují, že jim nevěří pro jejich romský (tedy nedůvěryhodný původ).231 To, že stejný problém pociťují i sami Romové, jsme již také probírali (viz například 2.2.4. Problém 3 N či 2.4.3. Nedůvěra) Za slabinu informování o Romech v tisku Křížková považuje to, že je zprostředkovávané nahodile a bez širšího kontextu.232 Upozorňuje také, že problém nedobrovolných sterilizací se etnizuje a je vnímán jako problém „romských” žen, a to ačkoliv bylo zveřejněno, že sterilizace se netýkaly jen romských žen.233 Poukazuje též na to, že v prezentaci tohoto problému prakticky chybí hlasy a pohled Romů.234 Dostáváme se zde i k dalšímu ze 3 N – Nezájmu. Nezájem majority o problémy Romů se skinheady, respektive problémy Romů s násilnými útoky na ně, vyplývá z toho, že Romové a skinheadi jsou v médiích prezentováni jako dvě nepřátelské skupiny, které mají spolu stálé konflikt, a tento konflikt se majority tak úplně netýká.235
228
Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 69. Křížková odkazuje na P.J. Shoemaker, S. D. Reese: Mediating the Messae, New York, London, Longman, 1991. 229 Kozák, Kryštof: Mediální analýza návrhu antidiskriminačního zákona, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 93. 230 Homoláč, Jiří: Jedna podoba mediálního diskurzu o Romech ( Na příkladu zpráv o událostech v Klatovech v únoru 1991), in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří: Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 64. 231 Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 70. 232 Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 71. 233 Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 72. 234 Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s.72-73. 235 Šabatová, Anna, Homoláč, Jiři a Karhanová, Kamila: „Je trestné topit Roma?” (Prezentace násilné smrti Tibora Daniela v českém tisku), in: ed. Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří: Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003, s. 98. 64
2.6.2. „Černí” pohledem britských kulturálních studií Nyní se zkusíme porovnat naše dosavadní zjištění s tím, jak se na podobné problémy dívají odborníci z britských kulturálních studií. Ti sice nezkoumali mediální zobrazování Romů, ale „černých” („blacks”), a to i v jiném mediální oblasti, konkrétně filmu. Přesto zde můžeme najít jisté podobnosti či postřehy hodné našeho zájmu. Než se začneme zabývat srovnáváním našich výsledků s výsledky vědců z britských kulturálních studií, je třeba si ozřejmit z jakého teoretického konceptu vycházejí. Pohled Stuart Halla se opírá o Gramsciho koncept hegemonie. Píše, „že je třeba začít vysvětlovat, jak rozdíly mezi etnicitami a rasami mohou být konstruovány jako soubor ekonomických, politických nebo ideologických protikladů.”.236 Obě zkoumané skupiny, tedy Romové v České republice a „černí” v Británii patří k marginalizovaným skupinám. Hall upozorňuje na to, že „černí” jsou spíše objekty než aktivními subjekty reprezentací v kultuře.237 Což mimo jiné ukazují i výsledky výzkumů českých odborníků, když poukazují na to, že Romové dostávají v médiích málo prostoru k vyjádření svých názorů.238 Hall poukazuje na to, že rasismus vytváří neprůchodné symbolické hranice mezi rasově utvořenými kategoriemi. Typický je pro rasismus systém binárních opozic a stálého usilování o fixaci a naturalizaci rozdílů mezi náležejícími a ostatními.239 Avšak dodejme, že to samé platí i pro nacionalizmus. Platnost systému binárních opozic potvrdila i naše analýza Vyvolených a outsiderů (viz kapitola 2.5.). Dalším problémem, kterého si všímají autoři z britských kulturálních studií, je nazírání na „černé” jako na sociální kategorii s „typickými” znaky. Tento přístup ruší individuální rozmanitost. Různé možnosti bytí „černým” jsou zamítnuty. To vede k tomu, že jsou-li minoritní subjekty zarámovány 236
Hall, Stuart: Gramsci’s relevance for the study of race and ethnicity, in: ed. Morley, David and Chen, Kuan-Hsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 437. 237 Hall, Stuart: New ethnicities, in: ed. Morley, David and Chen, Kuan-Hsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 442. 238 Viz například Křížková, Martina: Média nemají paměť, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 69. Křížková, odkazuje na P.J. Shoemaker, S. D. Reese: Mediating the Messae, New York, London, Longman, 1991 nebo Kozák, Kryštof: Mediální analýza návrhu antidiskriminačního zákona, in: Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007, s. 93.
65
monologickými termíny „majoritního diskurzu”, jsou minoritní subjekty uzavřeny ve fixních hraničních vztazích mezi centrem a okrajem, v ideologicky ustanoveném stereotypu – „že všichni černí lidé jsou stejní”.240 Za povšimnutí stojí, že debata na podobné téma nedávno proběhla i na české mediální scéně. Názor, že Romové nejsou jakousi homogenní komunitou, ale naopak, že „populace, kterou nazýváme romská, je vnitřně různorodá,”241 vyslovil sociální antropolog Tomáš Hirt. Tomu o týden později oponoval politický představitel Romů Karel Holomek ve svém článku Romové jsou národ, prostě ano. Tvrdil, že Romové jsou jednotní a že bytí Romem je dané biologicky.242 (K primordiálnímu přístupu srovnej 1.5.3. Vymezení pojmu Rom v rámci výzkumu.) S Hirtem by se pravděpodobně shodl i Hall, který poukazuje na to, že „„černý” je politicky a kulturně konstruovaná kategorie a že naše metaforické fikce „bílého” a „černého” nejsou ukotveny Přírodou, ale historickými formacemi hegemonie.”243 Rozdíl proti českému prostředí představuje to, že v Británii je bílá etnicita ignorována a tím dochází podle britských autorů k hegemonii na druhou, protože hegemonie bílých je tak naturalizována.244 V českém prostředí není česká etnicita ignorována, rozdíl tudíž spočívá v různém chápání národa v českém a britském prostředí. (Pro základní pochopení rozdílů mezi primordializmem v českém prostředí a situacionalizmem viz 1.5.3. Vymezení pojmu Rom v rámci výzkumu.) Vraťme se ještě ke stereotypům. Stereotyp „že všichni černí lidé jsou stejní” nebyl našim informátorům neznámý, vnímali ho dost citelně. Stačí v něm jen vyměnit dvě slova - černí lidé za slovo jedno – Romové. (Podrobněji kapitola 2.4.1. Stereotypy) A jaké východisko z této situace navrhují britští odborníci? Paul Gilroy hlásá, že je třeba odmítnout binární opozice černý, nebo Britský. Nebo je podle něj nutné nahradit slovem a. Dále upozorňuje na to, že tyto dva termíny 239
Hall, Stuart: New ethnicities, in: ed. Morley, David and Chen, Kuan-Hsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 445. 240 Julien, Isaac and Mercer, Kobena: De Margin and De Centre, in: ed. Morley, David and Chen, KuanHsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 454. 241 Wanatowiczová, Krystyna: Není cigán jako cigán, in: Mladá fronta Dnes, 12 .4. 2007, s. A9. 242 Holomek, Karel: Romové jsou národ, prostě ano, in: Mladá fronta Dnes, 19. 4. 2007, s. A8. 243 Julien, Isaac and Mercer, Kobena: De Margin and De Centre, in: ed. Morley, David and Chen, KuanHsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 454.
66
neobsahují veškeré naše identity a že jen některé z našich identit se občas stávají předmětem v určitém boji.245 I z úst našich informátorů mnohokrát minimálně implicitně zaznělo, že není důležité v mnoha situacích rozlišovat, zda to byl Čech nebo Rom. 3.1. Závěr aneb malá analýza čtení textů Na závěr se pokusíme o syntézu našich dosavadních poznatků. V souladu s tradicí kulturálních studií zkusíme prozkoumat, jakými způsoby naši informátoři předložené texty četli. Klasickou studií, která rozebírá různé způsoby čtení textů, je práce Stuarta Halla Encoding and Decoding246, kde Hall popisuje teorii zakódování a dekódování textů. My zde ovšem nebudeme zkoumat, zda naši informátoři text dekódovali v dominantním, dohodnutém či opozičním kódu. Pro nás bude užitečný především jiný v Hallově studii užívaný termín, a to artikulace.247 Pojem artikulace je založen na Laclauově tvrzení, „že mezi diskurzivními koncepty či „rovinami” společenské formace není žádné nutné propojení, každé jejich navázání je jenom dočasné a vytvořené začleněním či propojením na základě zvyku a konvence.”248 Koncept artikulace tak podle Halla poukazuje na dočasnou jednotu diskurzivních prvků, která za určitých podmínek může vytvořit jednotu dvou rozdílných prvků. Artikulace znamená stejně tak vyjádření nebo reprezentování jako propojení do celků. Příkladem může být jednota identity jako artikulace různých prvků (např. bílý silný muž).249 A právě zde se dostáváme k artikulaci jako k jednomu ze způsobů, jimiž byly předložené texty interpretovány. Artikulace byla typickým způsobem interpretace, který nám odkryl model Vyvolených a outsiderů. Jako příklad nám můžou posloužit následující úryvky z výpovědi: „Tak už vím o koho se jedná, jedná se o olašskou Romku, která prostě prodávala ty deky (konec pásky) která vlastně voni, že jsou, že majorita to nebere a taky se jim nemužou divit, že nepoznaj, 244
Julien, Isaac and Mercer, Kobena: De Margin and De Centre, in: ed. Morley, David and Chen, KuanHsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 455. 245 Hall, Stuart: What is this ‛black‛ in black popular culture?, in: ed. Morley, David and Chen, KuanHsing: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005, s. 472. 246 viz například Hall,. Stuart: Encoding/Decoding, in: ed. Durham, Meenakshi Gigi, Kellner, Douglas, M. :Media and Cultural Studies Keywork,. Oxford, Blackwell Publishing, 2001, s. 166-176. 247 viz Hall, Stuart: Encoding/Decoding, in: ed. Durham, Meenakshi Gigi, Kellner, Douglas, M.: Media and Cultural Studies Keyworks, Oxford, Blackwell Publishing, 2001, s. 166-176. 248 Baker, Chris: Slovník kulturálních studií, Portál, Praha, 2006, s. 22-23.
67
jestli je to olašskej nebo Rumungro nebo jestli je to Sint, je to prostě Rom a tím to skončilo, jo, my kteří, Rumungři prostě jsme tak já nesouhlasím zase s jejich postavením nebo jejich stylem, prostě posílaj ženský okrádat a ženská se o ně musí starat, což my se zase staráme o svoje rodiny dalo by se říci, dáváme jim peníze a todleto tam je to úplně jiný styl života, jiná komunikace, my třeba neřveme, voni zase řvou a oni se tak přitom bavěj, maj to vrozený.... ”250 „Jinak nic proti sportu a že olaští Romové sportujou, to je taky divný, moc na sport nejsou.”251 Předchozí výpovědi jsou příkladem, jak se pomocí artikulace buduje obraz něčí identity, konkrétně v tomto případě olašských Romů. Čtení optikou každodennosti je další ze způsobů čtení textu, který se objevil ve výpovědích našich informátorů. Při tomto způsobu čtení informátoři vztahovali své výpovědi ke svému každodennímu životu, například k práci či sportu. „Já vám k tomu něco řeknu, protože teď jsem na tom vlastně posledním ročníku naše mužstvo z Pardubic tam bylo a vyhráli jsme, my jsme tam byli pozvaní od pana Stojky, protože ten turnaj je multifunkční tam nejsou jenom romský mužstva. Tam to bylo multifunkční a von už to byl sedmej ročník a z romskej mužstev se to nikomu nepodařilo vyhrát jako Pardubice, my máme název SK Roma a hrajeme a támhle naproti, když se podíváte máme taky plakát. Hrajeme soutěž regionální jako, což je pardubická malá kopaná. Takže jsme do tý Ostravy jeli, byli jsme hodně zvědaví, jak to tam je. .... ”252 Nemuselo se jednat pouze o osobní každodenní zkušenosti, ale třeba také o zkušenosti přenesené253. „S těma veřejně prospěšnějma pracema je to supr,ne? Mám pár kámošů, kteří se takhle něco přivydělaj, aspoň neseděj doma a něco dělaj. No ještě že já mám tu práci.”254 Dalším způsobem čtení textů bylo čtení analytické. Pod tímto termínem zde máme na mysli racionální interpretace textu s neutrálními hodnotovými 249
Baker, Chris: Slovník kulturálních studií, Portál, Praha, 2006, s. 22-23. informátor č. 2a 251 informátor č. 4 252 informátor č. 2b 253 Proces přijímání a „zmocňování se” kulturních faktů je samozřejmě ovlivňován interpretacemi těch, se kterými jsou oni jednotlivci ve styku. Teprve v tomto kontextu každodenního života nacházejí lidé smysl sdělení, která přijímají a hledají způsoby, jak si k nim vytvořit nějaký vztah viz Thompon, John, B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004, s. 141. 254 informátor č. 8 250
68
soudy, které vykládají, jak a proč byly předložené články psány. Typickým příkladem jsou výpovědi, které si všímají stereotypů a reprezentací Romů v médiích. „Článek č. 1 je teda o tom jak se Romové prezentujou v tom negativním slova smyslu, e taktéž já nepopírám nebo mám zkušenost s více Romy, kteří jsou neplatiči, ale z toho článku lze poznat, že nikdo s tou Romkou asi nemluvil, nebo spíše nerozebíral tu situaci do jaké se dostala a je tam jednoznačně napsaný, že to je, že to je její spor, což jako naznačuje, že někdo někoho obviňuje ,jako že je v tom cejtit hodně stereotyp.”255 Analytické čtení bylo také často spojeno s reprezentacemi Romů v médiích. „Když něco udělá cikán, tak se o tom píše, jako kdyby šlo o život, ale o bílého zloděje se nikdo nestará.256 Dalším způsobem čtení textů, který se objevoval, bylo čtení normativní, při tomto způsobu interpretace textu čtenáři hodnotili, zda je text dobrý, špatný či jak by měl být napsán. Příkladem může být tato interpretace: „Tenhle festival neznám, ale je dobrý, že se o tom asi píše.”257 Do normativního čtení patří i hodnotové soudy o událostech, které byly popisovány v článcích. „Takových akcí by určitě mělo bejt víc, vlastně všeobecně třeba hlavně pro ty děcka, aby se naučili spolu žít, vždyť my jsme taky lidi, ne?”258 Kromě čtení analytického se objevovalo čtení emocionální, tedy takový způsob čtení textu, kdy jsou jeho interpretace založené na pocitech čtenářů. „Spíš můžu říct, jak to působí na mě jo, vzbudí to ve mně strach, uvědomím si, že jsou lidé, který nás nenáviděj, tenkrát jsem ten případ sledovala a myslím, že se to nakonec nějak ututlalo.”259 Důležité je si uvědomit, že často interpretace nenáležely pouze k jedné z kategorií, které jsme zde nastolili, ale že se spíše jednalo o různé kombinace oněch kategorií. Vyskytlo se například analytické čtení s emocionálními prvky, nebo analytické čtení doplněné o optiku každodennosti. Nebyly to jenom 255
informátor č. 4 informátor č. 7 257 informátor č. 8 258 informátor č. 8 259 informátor č. 9 256
69
kombinace dvou kategorií, ale vyskytla se například i trojkombinace analytickoemocionálně-normativní interpretace. Dokladem toho je následující ukázka: „Je mi teda jasný vo co tu jde, tady mě teda docela naštvalo, že aspoň v tom článku předtím, když tam mluvili o neplatičích tak tam aspoň bylo jméno toho člověka, tady není napsaný ani jméno člověka a je tady pouze označení Romové. Takže to jako udělali všichni ti Romové jako z Břeclavi? Nebo jako kdo to udělal? Jako toto si myslím, že není zrovna dobrý příklad toho, jak vůbec fungujou ti novináři, že že používaj toho slova k označení tý skupiny, to dělá určitě špatné jméno a je to prostě zase příklad negativního pohledu na celkovou skupinu, kdyby tam bylo spíš napsané jméno tý osoby, tak by to bylo daleko lepší.”260 Tučnou
kurzívou
jsou
označené
postupně
příklady
emotivního,
analytického a normativního způsobu čtení textu. Další ukázka je příkladem, jak artikulace vychází z normativního čtení. Artikulace se projevuje, když informátor poukazuje, že olaští Romové vlastně neudělali nic moc dobrého. (V článku č. 9 se píše, že „....Unie olašských Romů tak dává dobrý příklad....”) Reakce na to je: „To je zas fotbalovej tým, kterej vyhrává tam všecko, je to dobrá věc, ty různý sportovní klání, ač v tom či tom sportu, podvědomí těch lidí se tam taky změní, myslím si, že jsou i záslužnější akce, který by ty lidi jak majoritu, tak minoritu dali líp dohromady než tyhlety turnaje, není to zase tak záslužný a od těch olašských Romů, tam to je i dosti nadsazený, tenhleten článek.”261 Je třeba si také uvědomit, že byla poměrně velká různorodost ve způsobech čtení jednotlivých fenoménů, tak i v tom, že čtenáři (naši informátoři) užívali vícero různých způsobů čtení či jejich kombinací. Přesto u jistých fenoménů je užití určitého způsobu čtení pravděpodobnější než jiného, například artikulace u Vyvolených a outsiderů, či analytického čtení u stereotypů. Na závěr této kapitoly ještě dodejme, že nebyly zjištěny výraznější rozdíly
ve
způsobech
interpretací
textů
mezi
tzv.
angažovanými
a
neangažovanými informátory. Výraznější rozdíl spočíval pouze v délce a bohatosti interpretací, což bylo pravděpodobně způsobeno tím, že pro 260 261
informátor č. 1 informátor č. 5 70
angažované informátory jsou problémy Romů jejich pracovní či zájmovou činností a člověk, který hovoří o předmětu svého zájmu či práce, většinou produkuje bohatší interpretace na dané téma než člověk, který se o dané téma hlouběji nezajímá. Než za touto prací zaklapne poslední stránka, tak už jen pár několik slov na závěr. Doufám, že nám tato práce pomohla zase trochu více pootevřít okno do lidského diskurzivního universa plurality pohledů, otázek a odpovědí262 a že snad pomůže v práci novinářům a dalším kolegům z oblasti sociálních věd.
262
Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005, s. 68 podle (Geertz, 1983:20). 71
Resumé: Media Image and Us: How Roma perceive media representations of themselves This dissertation brings a new view to Czech media sciences on the subject of ethnic minority. The purpose of this work is to demonstrate how Roma perceive representations of themselves in printed media. From an anthropologist’s standpoint, the topic of this research paper is being analyzed from an emic point of view, meaning from the participants perspective. The dissertation is theoretically built on the basis of semiology, hermeneutic philosophy, interpretative sociology and symbolic anthropology. The disciplinary framework falls under the umbrella of cultural studies and media anthropology. The dissertation concerns itself mainly with the self-definition of Roma: a Rom being someone who defines her/himself as a Rom. The work examines data taken from eleven in-person interviews with Romani participants. The main theme of these interviews is the subject’s response to nine articles sourced from Czech and Roma newspapers. The work shows how Roma’s perceptions of themselves stem from the everyday. Roma feel that they have a mostly negative public image, especially in the areas of crime, social problems, politics and housing. On the other hand, any positive image they have is considered minor and only in the domain of culture. The largest problem for Roma is their stereotyping of themselves, but at the same time, they also tend to stereotype other Roma (e.g. olach Roma), which is analysed in the chapter entitled “Established and Outsiders”. This analysis is inspired by Norbert Elias’s classic model. The results of this analysis are compared with the media analysis of Czech scholars and scholars from British cultural studies. The dissertation concludes with an analysis of various types of text decoding. The conclusion asserts that analytical reading can reveal stereotyping and that the model of the Established and the Outsiders is linked with (the process of articulation. Finally, it states that Roma utilize a combination of different strategies when reading texts.
72
Seznam literatury Literatura: Ang, Ien: Culture and Communication: Towards an Etnographic Critique of Media Consumption in the Transnational Media Systém, in European Journal of Communication, vol 5., 1990. Askew, Kelly and Wilk, R., Richard: The Anthropology of Media: a reader, Malden, Blackwell Publishers, 2002. Assmann, Jan: Kultura a paměť, Prostor, Praha, 2001. Baker, Chris: Slovník kulturálních studií, Portál, Praha, 2006. Benjamin, Walter: Dílo a jeho zdroj, Odeon, Praha, 1979. Blažek, Bohuslav: Venkov, města, média, SLON, Praha, 1998. Bourdieu, Pierre: Teorie jednání, Karolinum, Praha, 1998, Cizinci, našinci a média, Multikulturní centrum Praha, Praha, 2007. Coman, Mihai and Rothenbuhler, W. Erice ed.: Media Antropology, Sage Publications, Thousand Oaks, 2005. Davidová, Eva: Romano drom, Univerzita Palackého, Olomouc, 1995. Durham, Meenakshi Gigi, Kellner, Douglas, M. ed.: Media and Cultural Studies Keyworks. Oxford, Blackwell Publishing, 2001. Eco, Umberto: Skeptikové a těšitelé, Argo, Praha, 2006. Fiske, John: Television Culture, Routledge, London, 1987. Foucault, Michel: Dějiny šílenství v době osvícenství : Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby, Lidové noviny, Praha, 1994. Gabal, Ivan: Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha, 1999. Geertz, Cliford: Interpretace kultur,Vybrané eseje, Slon, Praha, 2000. Ginsburg, Faye D., Lila Abu-Lughold and Larkin, Brian ed.: Media Worlds: antrophology of new terrain, Universtiy of California Press, London, 2002. Gottvaldová, Klára: Romové v Pardubicích, bakalářská práce, Univerzita Pardubice, 2004., Hall, Stuart :Representation: cultural representation and signifying practices, Open University Press, London, 2003. Hendl, Jan: Úvod do kvalitativního výzkumu, Karolinum, Praha, 1997. Holý, Ladislav: Malý český člověk a skvělý český národ, Praha, Sociologické nakladatelství, 2001.
73
Homoláč, Jiří, Karhanová, Kamila a Nekvapil, Jiří: Obraz Romů ve středoevropských masmédiích, Doplněk, Brno, 2003. Horváthová, Jana: Kapitoly z dějin Romů, Muzeum romské kultury, Brno a Lidové noviny, Praha, 2003. Hübschmannová, Milena, Šebková Helena a Žigová, Anna, Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, FORTUNA, Praha, 1998. Jirák, Jan a Kőpplová, Barbora: Média a společnost, Portál, Praha, 2003. Kuhn, T.S.: Struktura vědeckých revolucí, OIKOYMEHN, Praha, 1997. Lawless, Robert: Co je to kultura, Votobia, Praha, 1996. Lindolf, Thomas.R. and Taylor, Brian C.: Qualitative communication research methods, Sage, London, 2002. Konopásek, Zdeněk: Co si počít s počítačem v kvalitativním výzkumu, in: Biograf č.12. 1997. Lozoviuk, Petr: Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, Univerzita Pardubice, Pardubice, 2005. Lozoviuk, Petr: K problematice “etnické indiference“, in: Český lid, č.84, 1997/3. Lyotard, Jean-François: O postmodernimu, Filozofický ústav AV ČR, Praha, 1993. Morley, David and Chen, Kuan-Hsing ed.: Critical Dialogues in Cultural Studies, Routledge, London and New York, 2005. Navrátil, Pavel: Romové v České společnosti, Portál, Praha, 2003. Nečitelní cizinci, Multikulturní centrum, Praha, 2003. Pavelčíková, Nina: Romové v českých zemích v letech 1945-1989, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2004. Pickering, Michael: Stereotyping: the politics of representation, Palgavre, New York, 2001. Postman, Neil: Ubavit se k smrti, Mladá fronta, Praha, 1999. Pospíšil, Filip, Šimáček, Martin a Vochocová, Lenka ed.: Očernění: etnické stereotypy v médiích, Člověk v tísni, 2003. Potter, Jonathan: Representing reality: discource, rhetoric and social construction, Sage Publications, London, 2000. Reifová, Irena ed.: Slovník mediální komunikace, Portál, Praha, 2004. Říčan, Pavel: S Romy žít budeme – jde o to jak, Portál, Praha, 1998.
74
Schlessinger, Phillip: Media, the politoval order and national identity, in: Media, Culture and Society, Sage, London, vol. 13, 1991. Silverman, David: Ako robiť kvalitatívny výskum, Ikar, Bratislava, 2005. Soukup, Václav: Přehled antropologických teorií kultury, Portal, Praha, 2000 Spitulnik, Debra :Anthropology and Mass Media, in: Annual Review of Anthropology 22, 1994. Strauss, Anselm and Corbinová, Julie: Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie, Podané ruce, Brno, 1999. Šubrt, Jiří: Civilizační teorie Norberta Eliase, Univerzita Karlova, Praha, 1996. Thompon, John. B.: Média a modernita, Karolinum, Praha, 2004. Vylítová, Romana ed.: Co se osvědčilo, nebo též Úspěšné romské projekty ve střední a východní Evropě., Partners Czech, 2003. Williams, Patrick: The Invisibility Of Kalderash Of Paris: Some Aspects Of The Economic Activity And Settlement Patterns Of The Kalderash Rom Of Paris Suburbs, in: Urban Anthropology Vol.11 (3-4), 1982. Novinové články: Wanatowiczová, Krystyna: Není cigán jako cigán, in: Mladá fronta Dnes, 12.4. 2007, s. A9. Holomek, Karel: Romové jsou národ, prostě ano, in: Mladá fronta Dnes, 19.4.2007, s. A8. Internetové zdroje: http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce/555134?OpenDocument http://portal.mpsv.cz/sz/local/pa_info/nezamestananost_v_cislech/okres_pardub ice_v_cislech
75
Příloha I. Seznam informátorů
Informátor č. 1: Žena, 24 let, nahráno 17. 8. 2005. Informátor č. 2a: Muž, 40 let, nahráno 17. 8 2005 (přítomen informátor č. 2b). Informátor č. 2b: Muž, 40 let, nahráno 17. 8 2005 (přítomen informátor č. 2a). Informátor č. 3: Žena, 42 let, nahráno 18. 8 2005. Informátor č. 4: Muž, 56 let, nahráno 18. 8 2005. Informátor č. 5: Muž, 55 let, nahráno 19. 8 2005. Informátor č. 6: Muž, 27 let, nahráno 21. 8 2005. Informátor č. 7: Žena, 37 let, nahráno 30. 8 2005. Informátor č. 8: Muž, 28 let, nahráno 31. 8. 2005. Informátor č. 9: Žena, 35 let, nahráno 31. 8. 2005. Informátor č. 10: Muž, 19 let, nahráno 1. 9. 2005.
76
Příloha II. Dotazník – projekt Romové a média Úvodní otázky: Považujete se za Roma? Považuje vás za Roma okolí? Kolik je vám let? Kde jste se narodil/a? Co jste vystudoval/a? 1) Co nejraděj čtete? 2) Jaké noviny čtete? Jak často? Kde a kdy? Máte nějaké oblíbené noviny a proč jsou vaše oblíbené? Máte radši černobílé nebo barevné noviny? 3) Jaké časopisy čtete? Jak často? Kde a kdy? Máte nějaké oblíbené časopisy a proč jsou vaše oblíbené? 4) Co Vás v časopisech (novinách) nejvíce zajímá a co naopak nečtete, co Vás nezajímá? A proč? 5) Předplácíte si nějaké noviny, časopisy? Kde si kupujete noviny, časopisy? A čte noviny, časopisy, jen vy sám/a nebo to ještě čtete někdo jiný? 6) Nakupujete podle inzerátů, reklam v novinách? 7) V jakých jazycích čtete? 8) Myslíte si, že se o Romech píše v médiích pravdivě, pokud ne, proč? V kterých ano, ne? Píše se o Romech hodně nebo málo? 9) Znáte nějaké Romy, kteří vystupují v mediích? A nějaké Romy, kteří pracují v mediích? 10) Znáte nějaké romské rádio, televizi? Znáte nějaké romské noviny, časopisy? Rozbor článku z romského tisku Po každém článku. Co Vás první napadne, když si přečte? (A případné další doplňující dotazy.)
77
Příloha III. Články použité ve výzkumu Článek č. 1 Romka z Matiční nikdy neplatila nájem Soudní exekuce čekala včera Romku (54) a její dva dospělé syny ze sociálního bytu v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Na nájemném dlužila 236 000 korun. V mrazu a pod dohledem policie synové byt za půl hodiny vystěhovali. "Prostě nikdy neplatila, udělala si z toho sport," poznamenal Jan Kocourek, místostarosta obvodní radnice v Neštěmicích. Když byt uviděl, byl šokován: "Neuvěřitelný nepořádek a špína, rekonstrukce bude drahá," otřásl se. Exekuce byla první ze sedmnácti, které v Matiční v příštích týdnech proběhnou. Zdejší obyvatelé totiž dluží městu přes dva miliony korun. Platí jen málokdo. "Nájmy jsou tu nízké, něco pod tisíc korun za 1+1 měsíčně. Ale oni neplatí ani za odpad a další služby a nic je nezajímá," posteskla si jedna z pracovnic radnice. "Vyžádali jsme si policejní asistenci, a snad i proto proběhlo vše bez incidentů. Část věcí si odstěhovala k dceři o dvě patra níž, na ní je však také podána žaloba. Zbytek skončí v kontejneru," konstatovala soudní exekutorka Alice Perková. Karel Rouč (22. 12. 2004) Blesk
Článek č. 2 Krnovští policisté opět vyšetřují rasistický útok Romská dívka skončila v ledové řece Opět rasismus v Krnově?! Předvánoční koupelí romské dívky Jany (17) se zde zabývá kriminální policie. Dotyčná totiž ohlásila, že do řeky Opavy nedaleko Textilní ulice nešla dobrovolně. Údajně se jí rozhodli "umýt" rasisté a způsobili jí při tom i zranění. "Byli dva! Skinheadi, dvacetiletí, s piercingem," líčila s tím, že napadení měly předcházet nějaké urážky a to i na její barvu pleti. Když se prý ohradila, neznámí mladíci vykřikli, že půjde do vody, a začali jí smýkat ze svahu. Cestou prý spadla, udeřila se hlavou o kámen a nakonec sletěla přímo do mělké Opavy. "Uvedla, že oba neznámí pachatelé ji uchopili za ruce, každý z jedné strany, a shodili ji do proudu řeky. Pak utekli," tlumočila tvrzení poškozené dívky mluvčí policistů Lucie Krašteničová. Romka skončila v nemocnici. "Původně se hovořilo o lehkém poranění hlavy, závratích a podezření na otřes mozku. Poslední lékařské zprávy zaznamenávají ale jen drobná povrchová zranění," doplnila policistka. Kriminalisté měli podle neoficiálních informací potíže najít na místě činu stopy svědčící o zápase. Incident se však vyšetřuje s maximálním úsilím, protože Krnov mají skinheadi a rasisté ve zvláštní oblibě. Párkrát už tam hodili do romských domů zápalné láhve a naposledy na jaře "zmalovali" snědou omladinu baseballovými pálkami. Radek Lukša, Libor Tomčák (21. 12. 2004) Blesk
Článek č. 3 28.02.2005 - (cie) - str. 02 Právo
První dáma odmítla televizor „Obávám se, že lístek s číslem 143 mám tam na stole,“ oznámila s úsměvem prezidentova manželka Livia Klausová, když v neděli po půlnoci na VIII. romském plese v Lysé nad Labem vylosovala ústřižek, jehož majitel se mohl těšit na první cenu v tombole - barevný televizor. „Ne, ne, budu tahat ještě jednou,“ zareagovala vzápětí, za což sklidila bouřlivý potlesk sálu. Nato se znovu ozvaly slavnostní fanfáry a pro přístroj trůnící na stolku před pódiem si nadšeně spěchal mladý muž.
78
První dáma přesto s prázdnou neodjela. Na jiný lísteček vyhrála černé minišaty. „Ale krásné,“ pronesla rozesmátá, když sáček rozbalila. Klausová se bálu, na nějž se sjeli Romové z celé republiky, zúčastnila potřetí. „Ráda se vracím na místa, kde se dobře cítím,“ svěřila se, když absolvovala tradiční sólo. Píseň, ačkoliv trvala déle než obvykle, nestačila, aby ji do kola vzali všichni zájemci. „Tanečníci se na romském bále nedají počítat,“ odvětila na dotaz, s kolika muži při waltzu kroužila sálem. Protože o tanečníky není nouze, nebylo jí líto, že její manžel trávil večer v Praze na České Miss. „Tady je to zajímavější,“ pochválila organizátory Klausová, jež zvolila černé delší šaty doplněné hnědým pruhovaným šálem přes ramena. V tombole se sešlo 150 cen, a tak tah trval přes hodinu. Nechyběly ani lopata a krumpáč a chvíli trvalo, než se zájemce přihlásil. Než došel ke stolu, lopata mu z násady upadla. „Jak jde o pití, to spěcháte,“ komentoval hlavní pořadatel Milan Horvát rychlou chůzi dalšího úspěšného účastníka tomboly, jenž si odnesl litrovou láhev vodky.
Článek č. 4 MFD -Brno 08.03.2005 - (hre) - str. 02
Musí se o tom mluvit Smutné výročí Brno - Zapálením svíček si včera nejen Romové připomněli 62. výročí prvního transportu do Osvětimi. Vzpomínka se konala v Muzeu romské kultury. Účastnila se jí také pamětnice Elina Machálková. „Mně bylo třináct a půl, byla jsem totálně nasazená a pracovala jsem ve Slavkově. Nešla jsem do transportu, protože mě zachránil starosta obce Nešovic, který jezdil do Brna a bojoval za pár z nás. Ale když jsem se dozvěděla, že celou moji rodinu přivezli do Brna a druhý den ráno je mají odvézt do Osvětimi, vyrazila jsem za nimi a vzala jsem si svou tříletou sestřenici. Tak jsem jí zachránila život,“ líčí žena. Ve Slavkově v továrně ji pak ukrývali, jak se dalo. „Ráda bych vzkázala, že se o téhle době musí mluvit a mluvit a mluvit,“ apeluje Machálková.
Článek č .5 Právo - Jižní Morava 14.01.2005 - Milan Vojtek - str. 12
Romové se probourali do zdi Skříň maskovala černý odběr proudu Důmyslným úkrytem ve skříni bez části zadní stěny maskovali obyvatelé břeclavských bytů čtvrté kategorie nelegální odběr elektřiny z osvětlení společných prostor takzvaných holobytů. Nelegální odběr byl odhalen v polovině prosince. Policisté zatím předpokládají, že se z něj bude zodpovídat nájemkyně. „Zjišťujeme, kdo konkrétně proboural zeď a připojil byt k elektrickému přívodu společného osvětlení,“ řekla Právu tisková mluvčí břeclavské policie Kamila Haraštová. Majiteli bytu, jímž je domovní správa, policisté poslali žádost o přesné vyčíslení škody. Až poté provedou právní posouzení skutku. V případě, že majiteli bytu vznikla škoda nad pět tisíc korun, bude se jednat o trestný čin.
Neplatičům hrozí vystěhování „Na základě upozornění jsme se do bytu romské rodiny vypravili i se strážníky městské policie. Zdánlivě vše vypadalo v pořádku, ale pak jsme za skříní našli vybouranou zeď a nový rozvod, napojený na elektrické vedení pro osvětlení společných prostor,“ řekl Právu ředitel Domovní správy v Břeclavi Josef Matúšek. Způsob, jakým se obyvatelé připojili, zarazil i strážníky městské policie. „Vybourali zeď a na obnažené kabely se připojili svorkami. Prakticky hned vedle měli propanbutanový vařič. Co se mohlo stát, to si ani nechci domýšlet,“ uvedl velitel Městské policie v Břeclavi Bohumír Smola. Podle Matúška způsobená škoda rozhodně překročí hranici pěti tisíc korun. Policejní postih asi nebude jediný důsledek černého odběru elektřiny. „Podali jsme žalobu na přivolení výpovědi z bytu,“ řekl ředitel domovní správy. Předpokládá, že soud žalobě vyhoví a neplatiče nemine další stěhování. Soud může dát
79
správci bytu za úkol zajistit vystěhovaným nocleh. Obvykle ale jen na jednu noc, takže se z romské rodiny, ignorující své povinnosti, zřejmě stanou bezdomovci. V bytech čtvrté kategorie v Břeclavi má každý nájemník vlastní elektroměr. Pokud obyvatelé energetikům nezaplatí, jsou bez proudu. Vzhledem k vytápění elektrickými přímotopy je to v zimě obzvláště citelné. Romská rodina, kterou neplacení už vyhnalo z jejich původního bytu, používala stejný postoj k povinnostem i v náhradním bydlení. Absenci elektřiny vyřešila po svém, za což zřejmě zaplatí ztrátou střechy nad hlavou.
Článek č.6 Romové roztančili valašský Rožnov - Lidové noviny 26 .7. 2004 Na letošní ročník festivalu Romská píseň dorazily přes tři stovky účinkující z Česka i ze zahraničí Finalistka Superstar Martina Balogová měla být jednou z největších hvězd víkendové akce v rožnovském skanzenu. Účinkující i diváky však čekalo zklamání – Martina Balogová nepřijela. ROŽNOV POD RADHOŠTĚM Stovky Romů ze Slovenska, Polska, Maďarska a České Republiky se setkaly o víkendu v Rožnově pod Radhoštěm na desátém ročníku festivalu Romská píseň. „Diváků rok od roku přibývá. Dokonce stále více chodí poslouchat naši muziku majoritní společnost,” pochvaloval si ředitel festivalu a předseda Demokratické aliance Romů Petr Tulia. Romské soubory na donských povozech objížděly v sobotu rožnovská náměstí, městem se linuly romské melodie.
Naučím se romské věty, slíbil ministr „O mně se říká, že vypadám jak Rom a jsem přitom profesí ministr kultury. Napříště se budu muset naučit alespoň pět vět romsky,“ slíbil ministr kultury Pavel Dostal. Od moderátorů Jarmily Balážové a Richarda Samka dostal dárek – bankovku připomínající americký dolar, na které byly jejich portréty. „Znamená to, že se u nás Romové zmocní vlády a toto je ministr financí? A jak se ta republika bude jmenovat? Třeba Česko-Romská republika, ČRR,” žertoval s publikem Dostál. …. .…Dvacetiletý Jaroslav Mizer a devatenáctiletý Martin Pulko přijeli na festival z vesničky Bílov na Novojíčínsku. „Máme vlastní skupinu Gipsy Východ. Přijeli jsme se podívat, jak hrají ostatní. Pocházíme z východoslovenských Michalovců. Tam mají Romové mnohem tvrdší a lepší styl než západní,“ vysvětlovali mladící. „Rádi bychom tady zahráli, ale nikdo nás nepozval, “ stěžovali si. Na festival se přijeli podívat také představitelé měst a krajů. Podle starosty Valašského Meziříčí Josefa Kubeše město podporuje program Rom projekt, jehož cílem je připravit Romy na budoucí povolání. „ Jezdím sem každým rokem. Romská kultura je také součástí našich životů. Klobouk dolů před všemi, kteří tak velký festival zajišťují,” řekl v Rožnově karvinský komunistický primátor Antonín Petráš.
Článek č.7 Zpráva z Prachatic Romano hangos 8. 4. 2004 Pět prachatických Romů nastoupilo k veřejně prospěšným pracím a likvidovalo pozůstatky po sněhové kalamitě na městském stadionu. Radnice se zřízením těchto míst snaží vyřešit situaci občanů dlouhodobě odkázaných na sociální dávky. Článek č.8 Romano hangos ročník 6, číslo 25, str. 2 vyšlo 2004-12-16 Záblatí – Šest tisícovek vytrhla sedmašedesátileté ženě zatím neznámá Romka, která jí nabízela k prodeji vlněné deky. Důvěřivá žena ze Záblatí na Prachaticku totiž s koupí deky souhlasila, a když začala peníze odpočítávat, Romka neváhala a všechny bankovky jí z ruky vzala. Následně nastoupila do vozidla a odjela.
80
Článek č.9 Romano hangos ročník 6, číslo 25, str. 6 vyšlo 2004-12-16
Pohár Dr. Tomáše Holomka V úterý 30. listopadu uspořádala Unie olašských Romů v Ostravě pod vedením Josefa Stojky už tradičně turnaj v sálovém fotbale. Účastní se v něm mužstva romská i česká. Jde o čestné a sportovní klání, ne o vítězství. Unie olašských Romů tak dává dobrý příklad všem v budování mostů přátelství v naší společnosti. To bylo i krédo Tomáše Holomka, po němž je pohár pojmenován. Snímkem se k uspořádání turnaje vracíme. (red.)
81