UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tČlesné výchovy a sportu
KATEDRA PEDAGOGIKY, PSYCHOLOGIE A DIDAKTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2010
ŠKULTÉTYOVÁ Lucie
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tČlesné výchovy a sportu
KATEDRA PEDAGOGIKY, PSYCHOLOGIE A DIDAKTIKY
DIPLOMOVÁ PRÁCE Analýza úþinkĤ pohybového programu na korekci tČla a tČlesné sebepojetí
Vedoucí diplomové práce:
Zpracovala:
Doc. PaedDr. Ludmila Fialová, Ph.D.
Praha 2010
Škultétyová Lucie
ABSTRAKT Název práce: Analýza úþinkĤ pohybového programu na korekci tČla a tČlesné sebepojetí.
Souhrn: V souþasné dobČ je pravidelná pohybová aktivita u lidí velmi þasto zanedbávána. Jedním z mnoha dĤvodu mĤže být i uspČchaný styl života a potĜeba kariérního rĤstu. To mĤže mít negativní vliv nejen na fyzickou stránku þlovČka, zejména na jeho zdravotní stav, ale také mĤže znaþnČ ovlivnit psychiku a vĤbec vztah k vlastnímu tČlu. Tato práce se zabývá vlivem pohybového programu na zmČnu komponent tČlesného složení a tČlesného sebepojetí v rámci absolvování šestimČsíþního pohybového programu u skupiny žen ve vČku 20 - 45 let. Výzkum má odhalit, zda pravidelná aktivita pĜinese pozitivní psychofyziologické zmČny, zda dojde ke zmČnČ jednotlivých komponent tČlesného sebepojetí ve vztahu ke cviþení a zda dojde ke zvýšení spokojenosti.
Cíl práce: Naším cílem bylo zkoumat reakci tČla na šestimČsíþní pohybový program. ZároveĖ jsme tímto výzkumem chtČli zjistit, jaký vliv bude mít pohybový program na jednotlivé komponenty tČlesného sebepojetí u žen. Dále nás zajímalo, zda budou tyto sledované osoby sami se sebou spokojenČjší.
Metodika: Diplomová práce je zpracována jako empirický kvantitativní výzkum, který sleduje
zmČny
antropometrických
tČlesného mČĜení
složení a
a
struktury
standardizovaného
tČlesného
sebepojetí
dotazníku.
Pro
pomocí vyjádĜení
spokojenosti/nespokojenosti s dosaženými výsledky po šesti mČsících cviþení jsme použili metodu bodového škálování, kde sledované osoby subjektivnČ hodnotily míru spokojenosti s dosaženými výsledky. Cílem této práce bylo zjistit rozdíly mezi získanými antropometrickými údaji pĜed a po skonþení pohybového programu, které jsme zjišĢovali pomocí analýzy rozptylu s opakovaným mČĜením. Spokojenost byla vyjádĜena pomocí bodovací stupnice Lickertova typu a údaje z ní zaznamenané jsme zpracovali pomocí McNemarova testu pro dvČ závisle promČnné. Pro vyhodnocení dat získaných z dotazníku
tČlesného sebepojetí jsme použili neparametrický párový WilcoxonĤv test. Zpracování dat bylo provádČno pomocí programu SPSS 15.0 for Windows.
Výsledky práce: Byl prokázán pozitivní vliv aerobnČ-kondiþního programu na vybrané antropometrické i psychologické ukazatele. Výsledky znázorĖují statisticky významné rozdíly v úbytku obvodových rozmČrĤ, redukci tukové hmoty a celkové hmotnosti po šesti mČsících pravidelného cviþení. Po skonþení pohybové intervence jsme oþekávali, že se celkové skóre tČlesné sebeúcty u souboru žen zvýší, což se také potvrdilo. TČlesné sebepojetí se zlepšilo natolik, že svou sebeúctu nestaví jen na tČlesném vzhledu, jako tomu bylo na zaþátku, ale i na fyzické kondici a síle. Sledovaný rozdíl vnímané fyzické kondice a síly byl statisticky významnČ vyšší. Z hlediska primární prevence lze tento typ pohybového programu považovat za vhodný.
Klíþová slova: tČlesné sebepojetí, tČlesné složení, spokojenost s vlastním tČlem, aerobnČ-kondiþní program, body image
ABSTRACT
Title of thesis: Effects
analysis of movement program on corection of body and
physical Self.
Summary: At present time a periodic movement activity is very often postponed by people. Hurried lifestyle and need of carrier grow can be one of many reasons. It may result in negative effect on physical part of human, especially health state, but also can affect psyche and relation to own body so much. The aim of this study was effect of movement program on changes of body composition and physical Self during six months periodic movement activity at group of women in 20 – 45 ages. The research should repeal whether regular activity will provide positive psychophysilogical changes, whether there is a change of the individua components of physical Self-concept in relation to the exercise and whether the persons being happier with myself.
Objective of thesis: Our goal was to examine the response of the body during the motion program, which lasted six months. At the same time we wanted to find out what impact the program will have on the components of physical self-concept by women. Furhermore, we interested whether the subjects are satisfied with the changes of physical parameters.
Method: Thesis is working up like empiric kvantitative research, which notices changes of composition of body and structure of physical Self-concept by anthropometric measuring and standard questinnaire. For pronounce of satisfaction/dissatisfaction with results of measuring after finishing program, we used method of Lickert´s scale. The subjects evalueted measure of safisfaction with attained results. The aim of this study was find out anthropometric differences between obtained data before and after finishing movement program which we examined by ANOVA with repeated measures. A satisfaction was expressed by scoring scale type of Lickert and we prepared of data by McNemara test for two dependent variables. For the evaluation of data obtained from a
questionnaire of physical self-concept, we used the nonparametric paired Wilcoxon test. Data processing was carried out by the program SPSS 15.0 for Windows.
Results:
It was proved the positive impact aerobic-fitness program on selected
anthropometric and psychological indicators. Results show statistically significant differences at a reduction of circuit sizes, reduction of fat mass and total weight after six months of regular exercise. After the intervention motion we expected that in a group of women with a total score of physical self-esteem will increase, which was also confirmed. Physical self-concept has improved so much that their self-esteem doesn´t base on a physical appearance, as it was in the beginning, but also on physical fitness and strength. The observed difference of perceived physical fitness and strength was significantly higher. In terms of primary prevention of this type of motion can be considered a suitable program.
Key words:
physical Self-concept, body composition, satisfaction with the body,
aerobic-fitness program, body image
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatnČ pod vedením Doc. PaedDr. Ludmily Fialové, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné prameny a dodržovala zásady vČdecké etiky. V Praze dne:
Lucie Škultétyová ……...................................
PodČkování: Na tomto místČ dČkuji své školitelce Doc. PaedDr. Ludmile Fialové, Ph.D. za její odborné vedení. Ráda bych také podČkovala všem ostatním, kteĜí mi pomohli tuto práci dokonþit. JmenovitČ Mgr. JiĜímu Balášovi, Ph.D. a Petru Boschkovi, RNDr., CSc. za odborné rady v oblasti statistiky a metodologie. Dále Doc. PhDr. Chytráþkové, Ph.D. v oblasti kinantropologie. V neposlední ĜadČ bych chtČla podČkovat Mgr. Danielu Šormovi, který si i pĜes své povinnosti udČlal þas a pomohl mi v urþitých fázích vytváĜení mé diplomové práce, zvláštČ pak za jeho nepodmínČnou psychologickou podporu a trpČlivost bČhem jejího zpracovávání.
Souhlasím se zapĤjþením své diplomové práce ke studijním úþelĤm. Prosím, aby byla vedena evidence vypĤjþovatelĤ, kteĜí budou pramen literatury ĜádnČ citovat.
PĜíjmení a jméno
Datum vypĤjþení
ýíslo OP
9
Poznámka
OBSAH 1
ÚVOD..........................................................................................................................13
2
TEORETICKÝ RÁMEC PRÁCE ...............................................................................15 2.1
Vztah k vlastnímu Já............................................................................................15
2.1.1
Problematika jáství ......................................................................................15
2.1.2
Dvojakost jáství ...........................................................................................16
2.1.2.1
ýinné Já....................................................................................................16
2.1.2.2
Já jako objekt vlastní reflexe ...................................................................16
2.2
Sebesystém...........................................................................................................17
2.3
Sebeúcta ...............................................................................................................18
2.3.1 2.4
Nízká sebeúcta .............................................................................................19 Sebehodnocení .....................................................................................................20
2.4.1 2.5
ÚroveĖ a stabilita sebehodnocení ................................................................22 Sebepojetí.............................................................................................................22
2.5.1
Vývoj sebepojetí ..........................................................................................23
2.5.2
Obsah sebepojetí ..........................................................................................24
2.5.3
Struktura sebepojetí .....................................................................................25
2.5.4
Cooleyho pojetí zrcadlového Já...................................................................26
2.6
TČlesné sebepojetí................................................................................................27
2.6.1
Psychologický model úþasti v pohybové aktivitČ........................................28
2.6.2
Model EXSEM ............................................................................................29
2.6.3
Souþasný stav problému ..............................................................................29
2.7
TČlo jako symbol .................................................................................................30
2.8
PĜíþiny poklesu sebeúcty .....................................................................................32
2.9
Možnosti zlepšení tČlesného sebepojetí ...............................................................32
2.9.1
ÚroveĖ motivace..........................................................................................33
2.9.1.1
Motiv konzistence Já ...............................................................................33
2.9.1.2
PotĜeba sebeposílení ................................................................................34
2.9.2 2.10
Pohybová aktivita a zmČny sebeúcty ...........................................................35 Životní styl ...........................................................................................................37
2.10.1
Aktivní životní styl ......................................................................................38
10
2.10.2
Pohybová aktivita a její pozitiva..................................................................38
2.10.3
Psychické zdraví ..........................................................................................39
2.11
Ideál krásy............................................................................................................39
2.11.1
Vývoj ideálu ženského tČla ..........................................................................39
2.11.2
Vnímání tČla oþima žen ...............................................................................41
2.12
Specifika ženského tČla........................................................................................43
2.12.1
TČlesné znaky ..............................................................................................43
2.12.2
TČlesné složení.............................................................................................43
2.12.2.1
Tuk .......................................................................................................43
2.12.2.2
Svalová hmota......................................................................................44
2.12.2.3
Stanovení body mass indexu................................................................44
2.12.3
Klimakterium ...............................................................................................45
2.12.4
Menstruaþní cyklus ......................................................................................46
2.13
Antropometrická mČĜení ......................................................................................46
2.13.1
Kaliperace ....................................................................................................46
2.13.2
Obvodové parametry....................................................................................47
2.14
3
Kondiþní trénink ..................................................................................................47
2.14.1
Charakter programu .....................................................................................48
2.14.2
Úþinky aerobnČ-kondiþního programu ........................................................50
2.14.3
Vliv programu na psychiku..........................................................................51
METODOLOGIE VÝZKUMU...................................................................................52 3.1
Cíl, úkoly, výzkumné otázky a hypotézy.............................................................52
3.1.1
Cíl práce.......................................................................................................52
3.1.2
Výzkumná otázka ........................................................................................52
3.1.3
Hypotézy......................................................................................................52
3.2
Metodika výzkumu ..............................................................................................53
3.2.1
Popis souboru...............................................................................................53
3.2.2
Plán výzkumu ..............................................................................................53
3.2.3
PrĤbČh mČĜení ..............................................................................................54
3.2.4
Metodika sbČru dat.......................................................................................54
3.2.4.1
Použité metody ........................................................................................55
3.2.4.2
Sledované promČnné................................................................................57
11
4
3.2.5
Metodika analýzy dat...................................................................................62
3.2.6
Zpracování výsledkĤ....................................................................................62
VÝSLEDKY................................................................................................................63 4.1
VČkové rozložení .................................................................................................64
4.2
TČlesné složení.....................................................................................................64
4.2.1
Obvodové parametry....................................................................................64
4.2.2
Celková hmotnost a podkožní tuk ...............................................................66
4.2.3
Stanovení BMI.............................................................................................67
4.2.4
VyjádĜení spokojenosti/nespokojenosti s výsledky mČĜení .........................68
4.3 5
6
TČlesné sebepojetí................................................................................................75
DISKUZE ....................................................................................................................77 5.1
Vymezení .............................................................................................................77
5.2
Omezení ...............................................................................................................77
5.3
Antropometrické ukazatele ..................................................................................77
5.4
Subjektivní posouzení spokojenosti.....................................................................78
5.5
Dotazníková studie ..............................................................................................79
ZÁVċR ........................................................................................................................82 6.1
ZávČry k hypotézám.............................................................................................82
6.2
Doporuþení pro praxi ...........................................................................................83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................84 INTERNETOVÉ ZDROJE..................................................................................................88 SEZNAM POUŽITÝCH PROGRAMģ..............................................................................88 SEZNAM OBRÁZKģ.........................................................................................................89 SEZNAM TABULEK .........................................................................................................89 SEZNAM PěÍLOH..............................................................................................................90 PěÍLOHY ............................................................................................................................91
12
1 ÚVOD V souþasnosti existuje Ĝada studií, které prokazují, že pohybová aktivita pĜispívá ke zlepšení tČlesného i duševního zdraví. Z hlediska tČlesného zdraví dochází vlivem pravidelné pohybové aktivity k vylepšení vzhledu, zejména redukci hmotnosti. Po psychické stránce dochází k posílení sebevČdomí a zlepšení vztahu k vlastnímu tČlu. Celkové sebepojetí je v popĜedí zájmu již delší dobu (Atkinson, 1964; Bandura, 1982; Harterová, 1978; Maslow, 1954; Rogers, 1951; Rosenbergová, 1965; White, 1959 podle Tomešové, 2005), což vedlo ke zvýšenému zájmu o jednotlivé konstrukty celkové sebeúcty. Jedním z tČchto konstruktĤ je tČlesné sebepojetí mající vliv na celkový vývoj sebeúcty jedince (Fox, Corbin, 1989; Fox 1990 In Tomešová, 2005). I pĜes tato fakta je pravidelnČ sportujících stále ménČ a vČtšina žije neaktivním stylem života. Spoleþnost a mČnící se módní trend v dnešní dobČ poukazují na tento problém a zdĤrazĖují rizika s ním spojená. Nejenom, že se u nesportujících zvyšuje míra úzkostlivosti a deprese, ale zároveĖ se u nich objevují zdravotní potíže, které mohou mít až tragické následky. V poslední dobČ byl nárĤst tČchto rizik rapidní, což oslovilo Ĝadu zdravotnických a sportovních svČtových organizací, které se zaþaly touto problematikou intenzivnČ zabývat a seznamovat bČžnou populaci s možnými negativními následky pasivního stylu života. Výsledkem byl zvyšující se poþet sportovních center a celkové rozšíĜení sportovních služeb s cílem nejen zlepšení kondice, ale také kladení dĤrazu na psychickou stránku þlovČka. Ve vČtšinČ pĜípadĤ není cílem tČchto center výkonnost, ale zejména kompenzace nedostatku pohybu v životČ þlovČka a prožitek. S touto skupinou lidí se ztotožnili i odborníci pĜes racionální výživu a zaþala tak nová éra odlišného pohledu na životní styl. Za pomoci nabízených wellness a fitness služeb lidé o sebe více peþují, starají se o svĤj vzhled a zlepšují tak své tČlesné i psychické zdraví. Souþástí tohoto trendu je zvyšující se zájem o skupinové i individuální cviþení. Zejména pak individuální trénink je schopný uspokojit specifické potĜeby a pĜání jedince. Na základČ rostoucí poptávky se rozmohla služba rĤzných druhĤ cviþení pod vedením kvalifikovaného odborníka, jehož cílem je vytvoĜit takový pohybový program, který bude maximálnČ danému jedinci vyhovovat. Odborník nejen že sestaví specifický trénink, ale
13
zároveĖ funguje jako motivátor, rádce a dĤvČrník, jehož cílem je jednak strategie hmotnosti a zároveĖ zlepšení tČlesného sebepojetí klienta. V rámci této práce jsme vycházeli z dĜívČjších studií, které prokázaly pozitivní vliv na tČlesnou zmČnu i tČlesné sebepojetí. Zajímalo nás, jaké zmČny se u individuálního kondiþního cviþení projeví a zároveĖ, jak ženy budou tyto zmČny vnímat.
14
2 TEORETICKÝ RÁMEC PRÁCE 2.1 Vztah k vlastnímu Já Postoj k sobČ samému je pĜedmČtem zkoumání sociální psychologie od konce 19. stol. Již zakladatel pragmatismu a klasik moderní psychologie W. James, jehož hlavní koncepce vycházely z introspekce, odlišil Já jako objekt a Já jako subjekt (ěíþan, 2007). Odlišení Já jako subjektu a Já jako objektu se mĤže zdát pĜirozené a jednoznaþné, ovšem v psychologii se jedná o vČc složitČjší. Já jako subjekt se jeví jako stále pĜítomné schéma vČdomí, cítČní a jednání. Jakmile dojde k uvČdomČní si sebe sama, že jsem to já, kdo cítí þi jedná, stávám se objektem tohoto uvČdomČní a s tím souvisejícím hodnocením. Pokud tedy hovoĜíme o pĜedmČtném prožitku, lze onen subjekt Já nazývat jako Self (Balcar, 1991). Své Já si uvČdomujeme bezprostĜednČ a v pĜesnČ daném okamžiku, kde zámČrnČ o nČco usilujeme a kde vČdomČ zapojujeme vlastní vĤli. Tímto procesem se vytváĜí tzv. jáská zkušenost, kterou mĤžeme nazývat zážitek vlastní jedineþnosti, který vzniká napĜ. pohledem na vlastní obraz v zrcadle, pozorování se na videozáznamu þi zážitek z vlastního studu. Tím se vyvíjí vztah k sobČ samému, který závisí nejen na pĜítomném okamžiku, ale také na vlastní minulosti a budoucnosti. Toto sebeuvČdomČní je unikátní charakteristikou lidské psychiky, která dává lidskému životu zásadní rozmČr a subjektivní smysl (Macek, 2008).
2.1.1 Problematika jáství Tématika Já v psychologii se objevuje neustále a pohled na tento pojem má Ĝadu podob. Já lze považovat za integrující þinitel, nositele identity þi jako vlastní lidskou existenci. Podstatou této práce není zabývat se individualitou Já, nýbrž postojem osobnosti k vlastnímu subjektu. Podle Roye Baumeistera se od svých pĜedkĤ ve vztahu k Já znaþnČ lišíme pozorností, již vČnujeme sami sobČ, která þasto vede ke klamným iluzím starostí o to, jak vhodnČ naplnit potenciál vlastní osoby a jak tyto možnosti využít k realizaci sebe samého mírou závislosti na hodnocení okolí, jež vede k potĜebČ se co nejlépe prezentovat vlastním hledáním osobní identity, která se vyvíjí spolu s jedincem (ěíþan, 2007). Životní kvalita se odvíjí od našeho vČdomí, ze kterého vychází dvojakost jáství. Jedná se o dualitu sebereflexe, která je vyjádĜena dvojím vztahem. V prvním pĜípadČ se jedná o podmČtné Já, kde si uvČdomuji sám sebe. V tomto Já subjekt vystupuje jako þinitel - vnímá, hodnotí, rozhoduje, þiní. Ve druhém pĜípadČ je Já bráno jako pĜedmČt þi
15
jako objekt vlastního poznávání, pĜedstava o sobČ samém. Jedná se o obraz sebe vnímaného, hodnoceného, zdokonalovaného (Balcar, 1991).
2.1.2 Dvojakost jáství Dualitu sebereflexe lze vyjádĜit ve vČtČ: ,,Já jsem si vČdom sám sebe.“ Na jedné stranČ stojí podmČtné Já, které vystupuje jako poznávající þinitel. Druhé pojetí duality lze považovat Já jako objekt vlastního poznávání, pĜedstava o sobČ samém (o vlastním vzhledu, názorech, vlastnostech, postavení apod.) a hodnocení sebe sama. (Macek, 2008, s. 90). ObČ složky vystupují jako komponenty osobnosti, které se vyvíjejí v procesu socializace v závislosti na spoleþenských normách. 2.1.2.1 ýinné Já Naše vČdomí ovlivĖuje kvalitu procesĤ uvnitĜ organismu, na kterých se podílejí subjektivní skuteþnosti. Tyto skuteþnosti mají rĤzný obsah, který je vytváĜen prožitky hromadící se v nás nejen vlivem interakce s prostĜedím, ale také s vlastní osobou (Balcar, 1991). ýlovČk, který vnímá své vČdomí ovšem ví, že ve chvíli konfliktu mezi vlastními pĜáními je jeho vnitĜní jednota oslabena. Ten samý otĜes integrity mĤžeme také prožívat ve chvíli, kdy zjistíme, že jsme udČlali nČco, co radikálnČ vyboþuje z našeho bČžného zpĤsobu jednání. Narušení integrity vlivem tČchto skuteþností mĤže vést k þásteþné dezintegraci osobnosti, kdy þlovČk ztrácí samozĜejmý pocit Já. Tato ztráta mĤže být pro nČkteré jedince pĜínosná, jelikož pĜi zmČnČném stavu vČdomí lze v sobČ objevit nové možnosti, ale nebezpeþí hrozí duševnČ nemocným þi lidem s narušenou stabilitou psychiky (ěíþan, 2007). 2.1.2.2 Já jako objekt vlastní reflexe To, co þlovČk vztahuje ke svému Já a jakým zpĤsobem se projevuje navenek, je dáno jednak jeho vrozenými dispozicemi, ale také interpersonálními, kulturními a sociálními vlivy. Velkou roli zde hraje osobní a sociální identita, celková vyrovnanost, duševní zdraví, životní spokojenost a smysluplnost existence (Výrost, SlamČník, 2008). Pro pocit štČstí je velice dĤležitá osobnost þlovČka a jeho pohled na život. Smysl našemu životu dávají dobĜí pĜátelé, vytyþení si dosažitelných cílĤ, zvládání pĜekážek a optimistický pĜístup k životu. Jakmile je tato smysluplnost života uspokojena, þlovČk je bez ohledu na jiné potíže šĢastnČjší (KĜivohlavý, 2006).
16
Podle Kihlstroma a Cantorové si þlovČk vytváĜí mínČní sám o sobČ na základČ mentální reprezentace, která se nijak výraznČ neliší od mentálních reprezentací ohlednČ jiných pojmĤ, objektĤ a událostí. Já mĤže být reprezentováno v rĤzných podobách. NČkteré se váží ke konkrétní spoleþenské roli, jiné mají spíše pocitový základ. Všechny tyto reprezentace jsou vzájemnČ provázány v souvislosti s rĤznými vztahovými rámci. Pro každého jedince mají odlišnou dĤležitost a stabilitu. Ty, které jsou pro nás nejvíce dĤležité a mají nejvČtší stabilitu tvoĜí vČtšinou jádro sebepojetí. Ty ménČ dĤležité odsouváme na periferii a jsou pro nás spíše momentální záležitostí (Výrost, SlamČník, 2008). Z hlediska þasového pojetí lze Já vnímat jako minulé, pĜítomné a budoucí. Minulé Já vyjadĜuje podle Greenwalda a Pratkanise (1984) sebevztažný až egocentrický efekt, což prakticky znamená, že vČtšina lidí si þastČji a spíše pamatuje minulé události, u kterých se cítila lépe a vnímala se spíše ve stĜedu dČní. PĜítomné Já je spojením pojetí minulého Já a momentální sebepercepce a introspekce. Podle Bema (1972) si þlovČk vytváĜí mínČní o svém chování na základČ toho, jaké mínČní má o chování druhých ve stejné situaci. Zatímco introspekce, kterou lze chápat jako analýzu vlastního prožívání, vede k poznání ,,pravého Já“, sebepercepce je závislá na posuzování vnímaného s prožívaným. Faktor, který mĤže ovlivnit ,,stĜízlivý“ pohled na vlastní chování jsou emoce. Budoucí Já je podle Higginse (1987) založeno na anticipaci vlastního chování stejnČ jako chování druhých lidí. Anticipace se odvíjí od našich budoucích cílĤ a úrovnČ motivace. S budoucím Já je þasto spojováno také ideální Já, kterým se myslí pĜedstava þlovČka o tom, jaký by chtČl být. MĤže bućto vyjadĜovat to, co si þlovČk pĜeje nebo to, co od þlovČka vyžaduje spoleþnost a její normy. V tom pĜípadČ lze hovoĜit o tzv. požadovaném Já (Výrost, SlamČník, 2008).
2.2 Sebesystém Pojem sebesystém (self-esteem) se užívá k souhrnnému oznaþení všech souþástí obsahu sebereflexe. Je dán obsahem i procesem jáství, což vypovídá o dynamice jejich vzájemného ovlivĖování. Generální vlastností tohoto systému je komplexita propojení jednotlivých prvkĤ systému. Tuto komplexitu tvoĜí jednotlivé aspekty Já, kterými se þlovČk definuje (pĜ. hodnoty, cíle, role) a jejich rovnomČrné rozložení do rĤzných oblastí vlastního zájmu a míry dĤležitosti. Nízká komplexita je spojena s emoþní nestabilitou,
17
zatímco vysoká komplexita dává jedinci široký rozhled, více možností na seberealizaci a patĜiþnou míru jistoty (Blatný, Plháková, 2003). Sebesystém je v rámci logického tĜídČní tvoĜen ze tĜí složek, tj. kognitivní, emocionální a konativní. I pĜes toto rozdČlení je tĜeba považovat pojem Já za mnohovrstevný a komplexní fenomén, ve kterém se mohou prolínat þásti všech tĜí složek. Termín sebepojetí je nejþastČji používaný pojem v psychologii, který zahrnuje pĜedevším kognitivní složku, ale þasto i strukturu sebereflexe. Další psychickou charakteristikou je termín sebehodnocení. Jedná se o proces, který mĤže být zamČĜen konkrétnČ (self-evaluation), nebo mít globální charakter, ve smyslu sebeúcty (self-esteem). Lze ho považovat pĜevážnČ za emocionální aspekt sebesystému, ale stále je potĜeba brát v úvahu komplexitu tohoto systému. Pokud hovoĜíme o konativním charakteru sebesystému, máme na mysli obvykle seberegulaci. Ta vyjadĜuje do jaké míry ovlivĖuje þinné Já, sebepojetí a sebehodnocení naše chování (Výrost, SlamČník, 2008).
2.3 Sebeúcta Tímto pojmem se mnozí psychologové velmi þasto zabývali. Rozlišuje se mezi sebeobrazem (self-image) a sebeúctou. Sebeobraz je vykreslená pĜedstava, kterou mají lidé o sobČ, o svých zálibách, apod. Sebeúcta je hodnotící složka sebepojetí, je pĜítomna v každé jeho þásti a obsahuje internalizované úsudky ze sociálního prostĜedí. Zatímco sebepojetí pĜedstavuje komplex dimenzí, které zahrnují popis vlastní osoby, osobnostních vlastností a rysĤ osobnosti, sebeúcta znamená oproti tomu hodnocení sebe na základČ kritérií, která jsou relevantní pro úspČch. Hodnocení je individuální a má jak emocionální, tak i behaviorální souvislosti. Tyto emocionální afektivní procesy mohou být zintenzívnČny pomocí povzbuzení, výzvy hovoĜit o svých pocitech z pohybu þi komunikace s vlastním tČlem prostĜednictví sebepozorování (Fialová, 2001). Na toto téma byla provedena Ĝada výzkumĤ. Jak už bylo výše uvedeno, self-systém je þástí rozsáhlejšího pamČtního systému. Mnoho psychologĤ považuje self-schémata za tzv. informaþnČ-procesní modely, podle nichž si každý z nás vytváĜí urþitá kognitivní schémata o tom, kdo jsme. Tato selfschémata znázorĖují ,,vnitĜní obrazy“ nás samých, které obsahují rĤzné znaky a charakteristiky osobnosti. VytváĜíme si je v prĤbČhu vývoje za úþelem organizace
18
informací týkajících se sebe sama (našeho self). Jedná se o strukturu kognitivních funkcí podobnou Jamesova I self (Hayes, 2003). Dle Markusové (1977) jsou self-schémata kognitivní generalizace o self, které vycházejí z pĜedchozích zkušeností. Jejich funkcí je organizovat a Ĝídit zpracovávané informace, které se týkají self, a které jsou obsaženy v sociální zkušenosti jedince. Výzkumem bylo zjištČno, že lidé s dobĜe vyjádĜenými self-schématy v urþité dimenzi jsou ve vztahu k ní mnohem pohotovČjší zpracovávat informace o self, pĜedpovídat a regulovat své chování, odolávat informacím, které nekorelují se schématem þi zhodnocovat dĤležitost informací nových. Tyto vnitĜní obrazy determinují zpĤsob, jakým vnímáme svČt okolo nás a jaký vztah si k tomuto svČtu vytváĜíme. Také Mead se domnívá, že Já vyrĤstá ze sociální zkušenosti, a proto sebesystém chápe jako sociální strukturu, regulovanou spoleþenskými normami, hodnotami a pravidly. Podobné tvrzení zastává Rogers, který tvrdí, že sebepojetí je výsledkem internalizace podmínek hodnoty, které se formují na základČ interakcí s druhými lidmi. Podmínky vlastní hodnoty bývají þasto odvozené z reakcí druhých, které jim napovídají, jaké typy chování jsou spoleþensky pĜijatelné a které naopak nikoli. Markusová (1980) tvrdí, že lidé s vysokou sebeúctou pĜijímají daleko lépe informace, které jsou vzhledem k jejich pozitivní sebeúctČ stálé, než lidé s nízkou sebeúctou, kteĜí spíše pĜijímají ty informace, které potvrzují jejich negativní pohled na vlastní self (Hayes, 2003).
2.3.1 Nízká sebeúcta Charakteristika lidí s nízkou sebeúctou (Tomešová, 2005): •
Podle Baumeistera (1993) je sebeúcta spíše neutrální než negativní z toho dĤvodu, že je u nich menší pravdČpodobnost, že si uvČdomí silné pozitivní aspekty sebe sama a zároveĖ také menší pravdČpodobnost, že budou schopni negativní aspekty vlastního self vyvrátit. Na druhou stranu mají tito lidé silnou potĜebu sebeúctu prožívat.
•
Podle Campbell & Lavallee (1993) je znalost sebe sama na horší úrovni, jsou ve svém sebepojetí nejistí a zmatení. Výsledkem toho všeho je, že jsou silnČ citliví k podnČtĤm z vnČjšího okolí a snadno se pod vlivem tlaku a ohrožení pĜizpĤsobují silnČjším a sebejistČjším.
19
•
Sebepojetí se podle Linvilla (1985), Spencer, Josephs & Steele (1993) skládá z menšího poþtu subdomén, které mají jednodušší charakter. Následkem je menší pĜíležitost k sebeujišĢování v situaci ohrožení.
•
VČtšina oblastí z celkové struktury sebeúcty mají podle Hartera (1990) odlišnosti mezi stupnČm vnímané kompetence a dĤležitostí nebo aspiracemi v této kompetenci.
•
Harter (1993) tvrdí, že jestliže vnímají sociální podporu, považují ji za podmínČnou vlastní výkonností. Podle Browna (1993) je nízká sebeúcta zpĤsobena spíše nevhodným používáním
sebezvyšujících strategií než neúctou k sobČ. Tito lidé si nevČĜí, že by byli schopni udržet stálé sebepojetí, a proto dají pĜednost stabilitČ, i když je vlivem okolností negativní. Jejich schopnost mČnit sebepojetí není tak rychlá jako u ostatních a vČtšinou se sebeúcta stále snižuje (Tomešová, 2005).
2.4 Sebehodnocení Sebepojetí nepĜedstavuje pouhé vytváĜení pĜedstav o sobČ, nýbrž také vyjadĜuje vztah k vlastní osobČ, který je doprovázen emocionálními prožitky. Formované Já, které se realizuje v rámci základní dimenze hodnocení, se stává objektem postoje. I pĜesto, že sebehodnocení, jako emoþní složka sebesystému se vztahuje spíše ke globálnímu vztahu k sobČ, nelze vylouþit ostatní složky. Blatný (2003) se domnívá, že v sebepojetí jako multidimenzionální, hierarchicky uspoĜádané struktuĜe narĤstá relevance emocí pro vnímání sebe smČrem k jeho globálním úrovním. Z tČchto poznatkĤ lze soudit, že kognice funguje jako prostĜedek poznání, kdežto emoce dávají psychice rozmČr citového prožívání, který nabývá prostĜednictvím sebeuvČdomČní specifické kvality v rámci globálního vztahu ke svému Já. Význam emoþní složky spoþívá podle Greenwalda, Pratkanise (1984) pĜedevším ve schopnosti adaptace vĤþi zátČžovým vnČjším vlivĤm. Plní tedy obranou funkci, která je realizována prostĜednictvím kognitivních a behaviorálních strategií, které umožĖují jedinci anticipaci a vyhnutí se stresu (Blatný, Plháková, 2003). Jak je již výše uvedeno, sebehodnocení je podle Markuse a Wurfa (1987) jednou ze složek sebepojetí, která vzniká v prĤbČhu socializace jako finální produkt. VytváĜí se na základČ sociálního srovnávání a sebeposuzování pĜi pozorování vlastní þinnosti (Výrost, SlamČník, 2008). Základy sebehodnotících kritérií jsou dány již v dČtství a
20
utváĜeny rodiþi, popĜ. významnými druhými osobami v rámci rodiny þi jinými osobami nahrazující výchovnou, rodiþovskou funkci. Podle Coopersmithe (1967), Hartera (1996), Rosenberga (1979) se rodiþovská opora stává nejsilnČjším prediktorem sebehodnocení (Blatný, Plháková, 2003). Harter (1990) tvrdí, že v pozdČjším vČku vliv na formování sebehodnocení pĜebírají vrstevníci, který je na poþátku témČĜ srovnatelný s rodiþovskou oporou (Tomešová, 2005). Podle Oosterwegela a Oppenheimera (1993) význam rodiþovské opory však ani bČhem adolescence výraznČ neklesá, spíše se zesiluje vztah mezi globálním sebehodnocením a posílením od vrstevníkĤ (Blatný, Plháková, 2003). Podle Hartera (1996) zmČna nastává v dospČlosti a je spojena zejména s pĜíchodem do zamČstnání a zakládáním vlastní rodiny. V této chvíli mají nejsilnČjší vliv na sebehodnocení spolupracovníci a osoby z referenþních skupin, dále osoby z rodiny, partner, a následnČ pak pĜátelé a vlastní dČti (Blatný, Plháková, 2003). Problém nastává ve fázi, kdy vzniká nesoulad mezi jednotlivými reprezentacemi Já. Tento stav vysvČtluje Higgins (1987) ve své teorii diskrepance v sebepojetí. Nesoulad vzniká v dĤsledku rozporných názorĤ mezi ideálným a požadovaným Já a vede k rĤzným druhĤm negativních emoþních stavĤ. Ideální Já pĜedstavuje soubor atributĤ, které by þlovČk rád v ideálním pĜípadČ mČl, zatímco požadované Já se týká reprezentací atributĤ þlovČka, o nichž se domnívá, že by mČl mít (povinnosti, odpovČdnost, plnČní úkolĤ). Diskrepance mezi aktuálním Já a ideálním Já vede k depresivním prožitkĤm, jako je nespokojenost, zklamání þi smutek. DĤsledkem diskrepance mezi aktuálním Já a požadovaným Já jsou stavy agitovanosti spojené s pocity ohrožení, znepokojení, úzkosti (Blatný, Plháková, 2003). PotĜeba udržet si pozitivní sebehodnocení a kladný vztah k sobČ se podle Greenwalda (1981) projevuje chováním se sklonem k benefektanci (Výrost, SlamČník, 2008), tj. snaha vidČt se jako efektivní a kompetentní osoba, napĜ. hodnotí-li druzí naši vykonanou práci pozitivnČ, pĜipisujeme to pĜedevším vlastním schopnostem, kdežto v opaþném pĜípadČ hledáme þasto dĤvody mimo sebe (okolnosti, druzí lidé). Jakmile je naše sebehodnocení ohroženo, obvykle se zaþínáme srovnávat s tČmi, kteĜí jsou podle nás na tom hĤĜe než my sami. Podle Testera (1988) mĤže nastat situace, kdy nČkdo z našich blízkých bude úspČšnČjší než my. Pak je možné užít v zásadČ dvČ strategie. Buć budeme pyšní na to, že tak úspČšný þlovČk patĜí mezi naše blízké, budeme na nČj hrdí, což podpoĜí naše sebevČdomí. Nebo se mĤžeme cítit odstrþení jeho úspČchem a
21
budeme žárlit, což naše sebevČdomí spíše oslabí. To, pro jakou strategii se rozhodneme ovlivĖuje oblast úspČchu. Bude-li úspČšný v oblasti, která pro nás není tolik dĤležitá, pak budeme spíše pyšní na druhou osobu. Naopak bude-li však blízká osoba úspČšná v þinnosti, která je pro nás zejména dĤležitá, zvyšuje se výraznČ pravdČpodobnost, že to v nás vyprovokuje závist a žárlivost (Výrost, SlamČník, 2008). Jak potvrzují výzkumy Banaji, Prentice (1994) a Campbella (1990), na charakteru sebehodnocení se výraznČ podílí individuální rozdíly chování v rĤzných oblastech, jako je soutČžení, konformita, kauzální atribuce, výkon a jiné (Blatný, Plháková, 2003).
2.4.1 ÚroveĖ a stabilita sebehodnocení Významný vliv má také míra sebehodnocení. Touto problematikou se zabývali Baumeister, Heatheron a Tice (1993), kteĜí tvrdili, že nízké sebehodnocení mĤže mít pro þlovČka negativní dĤsledky, ale je spíše pravdČpodobné, že vČtší negativní dopad na vlastní Já bude u lidí, jejichž sebehodnocení je pĜíliš vysoké. U nich hrozí riziko selhání, protože jejich mínČní o sobČ je tak nadhodnocené, že si þasto kladou vysoké cíle, vČtšinou nepĜimČĜené jejich schopnostem, kterých nemohou dosáhnout. PravdČpodobnost, že dosáhnou úspČchu, je tedy nižší než u lidí s nízkým sebehodnocením, kteĜí si stanovují adekvátní cíle, kterých mohou dosáhnout - vyhnutí se neúspČchu (Blatný, Plháková, 2003). Dalším aspektem sebehodnocení je stabilita, která je pro výkon jedince dĤležitČjší než to, zda je sebehodnocení vysoké, nebo nízké. Podle Kernise, Marshe (1993) lidé s nestabilním sebehodnocením pĜíznivČji reagují na pozitivní zpČtnou vazbu a více defenzivnČ na negativní zpČtnou vazbu. Jejich celkové sebehodnocení je navíc výraznČji ovlivĖováno jednotlivými hodnoceními vlastní osoby, což je spojeno se zvýšenou tendencí zapojovat vlastní Já do každodenních aktivit a zároveĖ se týká nízké vnitĜní motivace (Blatný, Plháková, 2003).
2.5 Sebepojetí Sebepojetí je považováno za kognitivní složku sebesystému. Jedná se hlavnČ o poznatky a pĜesvČdþení o sobČ samém. Základy souþasného pohledu na sebepojetí byly položeny již na konci 19. a zaþátku 20. století Jamesem a dalšími symbolickými interakcionisty, jako jsou Cooley a Mead. Není možné kognitivní aspekty od emocí izolovat. Jak bylo již výše uvedeno, pokud chceme hovoĜit o sebepojetí, je potĜeba zamČĜit se na jednotlivá sebeschémata. Ta fungují jako filtr informací, které si subjekt osvojuje k vlastnímu Já. Díky nim máme
22
schopnost rychle si vybavit a zrekonstruovat jisté události z minulosti. S tím souvisí pamČĢ a její jednotlivé struktury. Tímto problémem se zabýval Kihlstrom (1984), podle nČhož je Já uloženo v pamČti jako struktura znalostí a zkušeností, jako tzv. prototyp Já. Nemá jasné hranice, jelikož má své periférní i centrální charakteristiky. Centrální jsou stabilnČjší a my je vnímáme jako dĤležitČjší. Okrajové jsou ménČ stabilní a zasahují i do jiných složek. Pojmem prototyp Já vyjadĜuje zobecnČlou zkušenost, která vychází z našeho vnitĜního svČta pozorováním sebe sama ve specifických situacích (Výrost, SlamČník, 2008).
2.5.1 Vývoj sebepojetí NejpoužívanČjší formou testování sebepojetí jsou rĤzné formy dotazování, od nestrukturovaných rozhovorĤ po strukturované dotazníky. Existují jistá obecná pravidla vývoje sebepojetí. Od 2 let dČti znají své základní charakteristiky. VČdí, jakého jsou pohlaví, že jsou dČti na rozdíl od dospČlých. Tuto schopnost kategorizovat se dČti nauþí pomocí modelování a posilování. OpakovanČ slýchávají, jak je rodiþe oslovují, a také se jim dostává pochvaly, když správnČ udají svĤj vČk nebo další osobní charakteristiky. PĜedškolní vČk zahrnuje spíše fyzické charakteristiky (,,jsem zrzavý“), vlastnictví (,,mám þervené kolo“) a preference (,,mám rád bonbony“). Ovšem pĜesnost tvrzených informací není velká. Popis se zamČĜuje na objektivní atributy ,,zde a nyní“ - což souvisí s Piagetovou teorií pĜedoperacionálního myšlení. Nelze však usuzovat, že dítČ nerozumí obecnČjším rysĤm (napĜ. mít velkou chuĢ, být nespokojený). To, jak dítČ popisuje samo sebe se odráží na tom, jak dítČti položíme otázku. Obecná otázka k obecné odpovČdi pĜímo vybízí. Školní vČk je specifický v tom, že se myšlení posouvá ke konkrétním myšlenkovým operacím, kdy dČti zaþínají mluvit o ménČ hmatatelných charakteristikách, jakými mohou být napĜíklad emoce (napĜ. ,,VČtšinou se cítím šĢastný.“) a zaĜazují se do kategorií (napĜ. ,,Jsem fotbalový fanoušek.“). Také se þasto srovnávají s jinými dČtmi, což ovlivĖuje jejich sebepopis a hodnocení vlastních dovedností þi talentu. Zvyšuje se u nich pĜesnost a pravdivost. BČhem adolescence se výraznČ mČní sebepopis dospívajících. Myšlení je realizováno pomocí formálních operací, kde používají abstraktnČjší a hypotetické termíny. VyjadĜují vlastní postoje (napĜ. ,,Nesnáším fyziku.“), atributy osobnosti (napĜ. ,,Jsem netrpČlivý.“) a pĜedpoklady obsahující hypotetické situace (napĜ. ,,Kdyby mČl být tento
23
den posledním v mém životČ, udČlal bych...“). Jsou ochotnČjší se charakterizovat vedle kladných vlastností i tČmi zápornými, pĜestože stále jsou podstatnČjší ty dobré (Tomešová, 2005). Harterová (1990) zjistila, že se vývojový proces sebepojetí bČhem nástupu na vysokou školu výraznČ mČní. U žákĤ posledních roþníkĤ stĜední školy matþino i otcovo schválení koreluje s jejich sebeúctou. Po nástupu na vysokou školu tato korelace mezi matþiným i otcovým schválením klesá a schválení od vrstevníkĤ, ve formČ akceptace spolužákĤ a kolegĤ v rámci školních akcí, se stává silným prediktorem sebeúcty. Podpora od uþitelĤ/profesorĤ koreluje se sebeúctou stĜednČ vysoce. TČmito výzkumy bylo dokázáno, že pro všechny vývojové stupnČ má schválení od více ,,veĜejných“ vrstevníkĤ mnohem vČtší vztah k sebeúctČ než schválení od blízkých pĜátel. Interpretace tČchto nálezĤ naznaþuje, že podpora druhých ve veĜejné doménČ by mohla lépe reprezentovat pĜijetí od druhých, schválení, které mĤže být vnímáno jako ,,objektivnČjší“ nebo od vČrohodnČjšího zdroje, než podpora od blízkých pĜátel. I pĜes tento fakt je dĤležité neodsouvat pomoc blízkého pĜítele na druhou kolej, protože jeho pomoc mĤže být dobrou psychologickou základnou, z které mĤžeme vždy znovu vycházet a þelit tak výzvám generalizovaného druhého, jehož pĜijetí je daleko více kritiþtČjší, ale zároveĖ relevantnČjší pro udržení vysoké sebeúcty (Tomešová, 2005).
2.5.2 Obsah sebepojetí Z hlediska obsahu je sebepojetí charakterizováno jako multifacetová, hierarchická struktura znalostí a pĜedstav o vlastním Já. Jednotlivé charakteristiky se od sebe liší zejména relevancí a tím, do jaké míry jsou obecné. Obecností se rozumí specifické versus globální. To, do jaké míry jsou konkrétní obsahy sebepojetí ovlivnČny emocemi, závisí na obou charakteristikách. ýím dĤležitČjší a obecnČjší jsou, tím jsou více provázány prožíváním, emocemi a v tu chvíli se stávají pĜedmČtem hodnocení (Výrost, SlamČník, 2008). Sebepojetí se vytváĜí v procesu socializace, bČhem interakce se sociálním prostĜedím. Obsah je dán sociální zkušeností jedince. V rámci vývoje þlovČka v obsahu sebepojetí postupnČ narĤstají informace o sobČ, a to na základČ zpČtných informací z vnČjšího okolí þi z vlastního úsudku, v prĤbČhu pozorování vlastních þinností a duševních stavĤ. BČhem tohoto procesu se zároveĖ zvyšuje schopnost abstrakce a uvČdomování si sebe sama jako aktivního þinitele. Toto rozrĤstání obsahu sebepojetí se
24
zvyšujícím se vČkem potvrdili Kreitlerová a Kreitler (1987), kteĜí se zabývali psychosémantickými aspekty sebepopisu u dospČlých. Skupina adolescentĤ uvádČla nejvýznamnČjší dimenze sebepopisu vlastní þinnosti, zejména pĜedpoklady k tČmto þinnostem. U dospČlých osob se jednalo o pasivní þinnosti, emoce, interpersonální vztahy, majetek a u seniorĤ se objevila také pasivní þinnost a dále soudy a hodnocení, zdravotní stav a vývojové perspektivy. Dalším významným znakem sebepojetí z hlediska obsahu je tzv. princip význaþnosti, který popsali Greenwald a Pratkanis (1984). Obsahy se podle autorĤ utváĜejí hlavnČ kolem význaþných aspektĤ Já, které þlovČka jistým zpĤsobem odlišují od okolí a mají pro nČj vysokou míru relevance. DĤležitost je dána bućto na základČ osobního pĜesvČdþení, nebo oþekávání ze strany okolí (Blatný, Plháková, 2003).
2.5.3 Struktura sebepojetí Shavelson, Hubner a Stanton (1976) se ve své práci pokoušeli vytvoĜit definici sebepojetí, která se následnČ stala základem souþasných pĜístupĤ k výzkumu v této oblasti. Definice popisuje sebepojetí jako sebevnímání jedince formované pomocí zkušeností s prostĜedím a jejich interpretací. Tyto interpretace jsou determinovány zejména hodnocením druhých, kteĜí mají pro nás urþitou dĤležitost, posilováním tohoto hodnocení a atribucemi o vlastním chování. Sebepojetí není bráno jako entita v jedinci, ale jako hypotetický konstrukt, který je potencionálnČ užiteþný pro explanaci a predikci chování jedince. Sebepojetí ovlivĖuje naše chování a naše chování ovlivĖuje vlastní sebepojetí. Jeho dĤležitost spoþívá nejen v podobČ výsledku, ale také má význam jako zprostĜedkující promČnná, která pomáhá vysvČtlovat jiné výsledné promČnné (Tomešová, 2005). Podle Shavelsona (1976) se dá sebepojetí shrnout do sedmi charakteristik: 1. Organizované a strukturované - pomocí nČj lidé kategorizují a organizují vČtšinu informací o sobČ a tyto kategorie vztahují jednu k druhé. 2. Multifasetální - jednotlivé fasety, které tvoĜí danou strukturu, odrážejí sebereferenþní kategoriální systém pĜijatý urþitým jedincem a/nebo sdílený skupinou druhých osob. 3. Hierarchické - obsahuje percepce jedincova chování ve specifických situacích na základnČ hierarchie, informace o self v širších doménách (napĜ. sociální, tČlesné þi akademické) ve stĜedu hierarchie a obecné, globální sebepojetí na vrcholu pyramidy.
25
4. Vrchol hierarchie - je nejstabilnČjší þást. ýím je stupeĖ hierarchie nižší, tím se sebepojetí stává situaþnČ specifické a tím i ménČ stabilní. ZmČny obecného sebepojetí lze provést na základČ zmČn v situaþnČ-specifických pĜípadech. 5. Vyvíjející se - sebepojetí se stává více multifasetální bČhem dospívání. Novorozenci neumČjí odlišovat sebe od okolí, malé dČti mají vytvoĜené globální, nediferencované a situaþnČ-specifické sebepojetí. Až následnČ s rostoucím vČkem, vývojem Ĝeþi a myšlením se sebepojetí diferencuje a integruje do multifasetálního, hierarchického modelu. 6. Deskriptivní i hodnotící charakter - na jedné stranČ se mohou jedinci popisovat (napĜ. ,,Jsem smutný.“), na druhé stranČ také hodnotit (napĜ. ,,Umím organizovat a vést skupinu.“). Hodnocení mĤže být provádČno oproti svému ideálu þi reálnému standardu založeném na srovnávání se s vrstevníky nebo oproti oþekávání významných osob. Pro každého jedince mají tyto aspekty odlišnou váhu. 7. Odlišnost od ostatních konstruktĤ - sebepojetí lze odlišit od konstruktĤ, ke kterým se teoreticky vztahuje. PĜíkladem je korelace úspČchu ve škole s akademickým sebepojetím než se sociálním þi tČlesným a naopak sebepojetí ve specifických školních
pĜedmČtech
by mČlo
korelovat
s úspČchy v tČchto
pĜedmČtech
(Tomešová, 2005).
2.5.4 Cooleyho pojetí zrcadlového Já Podle definice Cooleyho (1902) v nás vytváĜejí významní druzí lidé jakési sociální zrcadlo, do kterého se jedinec neustále dívá, aby odhalil jejich názory na sebe. Tyto názory jsou následnČ zvnitĜĖovány a pĜecházejí do pocitu self. To, co se stává naším self je to, co si myslíme, že si o nás druzí myslí. Tím, že jedinec pĜijímá názory druhých, stává se tak vlastníkem tČchto reflektovaných hodnocení. Na základČ tohoto hodnocení se vytváĜí vlastní pojetí ideálního Já, které se skládá ze tĜí komponent: 1. pĜedstava sebe samého tak, jak ho vidí druhá osoba, 2. pĜedstava toho, jak nás daná osoba posuzuje, 3. urþitý druh self-pocitu (napĜ. pýcha þi stud).
26
,,To, co nás nutí být pyšným nebo se stydČt, není pouhá mechanická reflexe nás samých, ale vložený cit, pĜedstavovaný efekt této reflexe na mysl jiných“ (Tomešová, 2005, s.153). BČhem vývoje se jedinec postupnČ zbavuje své závislosti na tom, co si o nČm myslí ostatní. PĤvodnČ je zdroj tohoto pocitu v sociálním prostĜedí, ale postupnČ se od tohoto zdroje odpoutává. V závislosti na vývoji vnímání a myšlení se stává naše self pomČrnČ stabilní (Tomešová, 2005).
2.6 TČlesné sebepojetí V posledních letech se výzkum v oblasti sebepojetí posunul do oblasti sportu a tČlesného sebepojetí. V souþasnosti byla provedena Ĝada testování, kterými zjišĢujeme, jakou roli hraje v celkovém sebepojetí právČ složka tČlesná. TČlesné self je považováno za motivaþní þinitel chování, který pĜispívá znaþnou mČrou k celkové sebeúctČ, duševnímu zdraví a well-being. TČlesné sebepojetí je spojováváno se sportem þi pravidelným cviþením, ve kterém je naším cílem udržování kondice, dosažení ideální hmotnosti, racionální životní styl, dobrý zdravotní stav, nebo rehabilitace z dĤvodu zranČní þi postižení. Na druhou stranu je zlepšení tČlesného sebepojetí prioritou pro vzdČlávací, sportovní þi jinak zdravotnČ zamČĜené cviþební programy. Dalo by se pĜedpokládat, že pomocí pravidelné pohybové aktivity nauþíme jedince novým dovednostem, že se zvýší jejich tČlesná zdatnost, zlepší se také zdravotní stav a tím ovlivníme jejich celkové sebepojetí a sebeúctu. Existuje Ĝada modelĤ, které popisují vztah mezi sportem a sebepojetím. Následující modely jsou však zatím málo úspČšné, protože berou v úvahu pouze omezené množství promČnných (Tomešová, 2005).
27
Obrázek 1 - Hypotetická tĜístupĖová hierarchická organizace sebepercepcí
2.6.1 Psychologický model úþasti v pohybové aktivitČ AutoĜi tohoto modelu Neale, Sonstroem a Metz (1969) pĜedpokládali, že sebeúcta je synonymem tČlesné zdatnosti. NáslednČ však zjistili, že tČlesná zdatnost ani pravidelná aktivita nemá se sebeúctou témČĜ nic spoleþného. Pro své studie využívali dotazník vnímané fyzické kompetence, Physical Estimation and Attraction Scale, z jehož výsledkĤ se ukázalo, že tato kompetence má signifikantní vztah jak k fyzické aktivitČ, tak i k sebeúctČ. Tento model byl založen na teorii sebeúcty, která je založena na tom, že lidé usilují o to, aby si o sobČ mohli myslet to nejlepší. Mají proto tendenci vnímat jakýkoli úspČch þi nabytou dovednost za pozitivní atribut pro udržení þi zvýšení sebeúcty (Tomešová, 2005). Model vystihuje dvČ hypotézy, které se k sebeúctČ vztahují: •
Hypotéza rozvoje dovedností - pomocí vnČjšího chování/úspČchu docílíme zvýšení sebeúcty; zlepšení tČlesné zdatnosti vede ke zlepšení vnímané fyzické kompetence, která souvisí s nárĤstem sebeúcty.
•
Hypotéza vlastního rozvoje - vychází z vlastní sebeúcty a projevuje se vnČjším chováním; vnímaná fyzická kompetence vede k urþitému zájmu o sportovní aktivitu a zároveĖ tyto dvČ promČnné predikují úþast v pohybové aktivitČ.
ObČ
hypotézy
se
bČhem
vývoje
jedince
(Tomešová, 2005).
28
pravdČpodobnČ
nČkolikrát
opakují
2.6.2 Model EXSEM Model využívá multidimenzionální dotazník tČlesného sebepojetí (PSPP) vyvinutý Foxem a Corbinem (1989). Autory této valorizaþní studie jsou Sonstroem, R. J., Harlow, L.
L.,
Josephs,
L.
(1994).
Svým
multidimenzionálním
profilem
nahradili
jednodimenzionální vnímanou fyzickou kompetenci. Testovaná výkonnost jedince, selfefficacy, byla mČĜena pro bČh, sed-lehy a tanec. Globální sebeúcta se mČĜila pomocí Global Self-Worth Scale (Tomešová, 2005). Testování prokázalo, že nejvČtší vliv na fyzickou sebeúctu má vnímaná fyzická atraktivita. Sport a cviþení ovlivní více fyzickou zpĤsobilost, zejména sílu þi kondici než fyzický vzhled (Tomešová 2005).
Obrázek 2 - Výzkumný model fyzických sebepercepcí
2.6.3 Souþasný stav problému V závislosti na klinických zkušenostech autorĤ Allporta (1961), Epsteina (1973, 1991), Horneyho (1950), Lecky (1945), Maslowa (1954, 1961, 1971) a Rogerse (1951) je kladen dĤraz na integritu Já. Na základČ tČchto zkušeností souvisí podle Hartera (1996) psychické
problémy
s poruchami
sebepojetí.
Allport
spatĜuje
zdroj
problémĤ
v nepropojených subsystémech definujících Já. Rogers hovoĜí o inkonsistenci sebepojetí,
29
kterou chápe jako dezorganizaci percepcí sebe. Dle Maslowa mĤže být mnohoþetná osobnost nejlépe popsána jako selhání v komunikaci mezi složkami jáského systému (Blatný, 2003). Jedním ze základních problémĤ týkající se míry sebeúcty a pozitivního sebepojetí je odlišnost mezi reálným a ideálním Já. MĤže nastat situace, kdy reálné tČlo a tČlesný ideál mohou být v naprostém rozporu. TČlesný ideál bývá utváĜen pĜedevším sociokulturním prostĜedím. To, jak prožíváme vlastní tČlo a jak ho prezentujeme, záleží na spoleþenských vlivech (napĜ. ideál tČlesné štíhlosti - ,,vychrtlosti“). ObzvláštČ u ženského tČla existují schematicky pĜesné pĜedstavy o tom, jak má žena v ideálním pĜípadČ vypadat. Jsou to zejména vnČjší vlivy, které dávají za vznik pĜedstavám, že prostĜednictvím práce na sobČ a investic, lze tČlo formovat do ,,ideální“ podoby. V souþasné dobČ neustále pĜibývá stravovacích poruch, které souvisí s vnímáním tČla (Fialová, 2001).
2.7 TČlo jako symbol TČlo je objektem sociálního a kulturního prostĜedí. V prĤbČhu let dochází k vývojovým zmČnám pohledu na tento objekt, a tím dochází ke zmČnám jeho hodnocení. Tyto mČnící se normy a hodnoty v rĤzných kulturách þi prostĜedích ovlivĖují naše sebepojetí. V souþasné dobČ vlivem postmoderní spoleþnosti a s ní spojených ideálĤ se tČlo stává spíše designérským produktem a objektem, do kterého je potĜeba investovat. Tento zpĤsob mínČní zdá se ponČkud povrchní, ale tlak vnČjšího okolí je tak silný, že málokterý jedinec mu dokáže odporovat. Bohužel bývá þasto tČlo prezentováno jako symbol úspČchu. TČlo je tČlo považováno za jednu z nejdĤležitČjších þástí celkového sebepojetí. Percepce vlastního tČla se podle Foxe (2000) vztahuje k tČmto komponentĤm: •
sportovní kompetence,
•
tČlesný vzhled,
•
tČlesná síla,
•
tČlesná kondice (Tomešová, 2005).
Jednodušší uspoĜádání pĜinesl Mrazek (1984), který rozdČluje tČlesné sebepojetí na tĜi složky: •
vzhled,
•
zdatnost,
•
zdraví.
30
Naše vnímání a prožívání je ovlivĖováno nejen vlastními zkušenostmi a prožíváním, ale také sociálními faktory jako jsou kulturní prostĜedí a jeho požadavky na vzhled i funkþnost. Jde o interakci mezi individuálními a spoleþenskými faktory, i když ne vždy existuje pĜímá korelace mezi subjektivním prožitkem a tím, co vnímá pozorovatel (Fialová, 2006). Pro správné pĜijetí tČla jsou dĤležité tyto aspekty (Fialová, 2006): 1. znalosti, 2. uvČdomČlost, 3. hodnocení, 4. plány jednání. Vzhled je jedním z urþujících faktorĤ úcty þlovČka k sobČ samému, proto chování a osobnost þlovČka se také þasto v komunikaci diagnostikují na základČ jeho tČlesného vzhledu. TČlesný vzhled je zároveĖ jedním ze signálních znakĤ sociální percepce, tím se stává sebepojetí souþástí každodenní interakce þlovČka s okolím. Proto snaha po zdokonalení tČlesného vzhledu, zdraví i tČlesné zdatnosti se mĤže stát pĜímo, þi zprostĜedkovanČ efektivním motivaþním þinitelem pro racionální zpĤsob života. ObecnČ by se dalo Ĝíci, že vzhled má vČtší význam pro ženy než pro muže, ženy se jím více zabývají a jsou ochotny mu vČnovat vČtšinu svého þasu i penČz. Co se týþe mužského vzhledu má podstatný význam výška postavy, kterou muži samotní považují za základ mužské krásy. Známý komplex malých mužĤ, tzv. ,,napoleonský“, se vČtšina pánĤ snaží obvykle kompenzovat svými schopnostmi, dovednostmi a šikovností. Vzhled ženy se pojí s pĤvabem. PĤvab lze získat a vydrží déle než krása. PatĜí k nČmu pĜedevším tČlesný a duševní soulad, jako je nejen postava a obliþej, ale také ladnost pohybĤ, chĤze, zpĤsob vyjadĜování, duševní vyspČlost, vzdČlanost - celková osobnost (Fialová, 2001). Souþasná spoleþnost zdĤrazĖuje význam image þlovČka za nepostradatelnou souþást jeho životního stylu. Vztah k tČlu a chování zamČĜené na tČlo jsou ovlivnČny také spoleþenskou vrstvou, pohlavím, vČkem, životním stylem. To se odráží na vnímání tČla v jeho funkþním významu a estetických sférách. V této souvislosti bývá tČlo oznaþováno za zrcadlo spoleþnosti a kulturní produkt. Být atraktivní je jeden z hlavních požadavkĤ dnešních trendĤ, proto cítit se atraktivní je dĤležité pro naše sebehodnocení. TČlesná atraktivita je dĤležitou þástí sebevČdomí, proto je nezbytné, aby jedinec pĜijal sám sebe a zároveĖ se považoval za akceptovatelného pro druhé. Zlepšení tČlesného sebepojetí
31
vyžaduje pĜedevším zmČnu ve zpĤsobu myšlení a vnímání, i zmČnu chování jedince ke zdraví a kráse. Nejprve musí probČhnout zmČna vnímání a posuzování sebe sama, poté lze mČnit vlastní tČlo. Tímto racionální pĜístupem je možné pĜedejít potencionálním poruchám tČlesného i duševního zdraví (Fialová, 2001).
2.8 PĜíþiny poklesu sebeúcty V dnešní dobČ vlivem spoleþenských norem a pĜedsudkĤ se podle Beckerse (1988) vytváĜí urþitý kult tČla. Neustálá propagace zdraví a výkonnosti považuje tČlo za symbol úspČchu, který jedinec veĜejnČ prezentuje. S tím souvisí rozšiĜování mýtĤ o ideální hmotnosti, které pĜevažují do teroru štíhlosti a dokola opakující se reklamy, které kladou dĤraz na ženské ,,ideální tČlo“, jež je možné udržovat si všemožnými prostĜedky. TČlo se tak stává pĜevážnČ instrumentem, kterým dosahujeme vlastních cílĤ a snĤ (Grogan, 2000). Sebepojetí se v prĤbČhu dospívání formuje jako celkový postoj a vztah k vlastní osobČ. ýasto se hovoĜí o rozdílu mezi tzv. reálným a ideálním Já. Diskrepance tČchto pĜedstav vytváĜí v jedinci neklid a napČtí. V psychoanalytickém pojetí je jejich stĜet považován za základní zdroj psychosociálních konfliktĤ. Jedinec, který své reálné Já þasto srovnává s ideální pĜedstavou o sobČ, shledává ve srovnání mnoho odlišností, vytváĜí se v nČm mnoho negativních hodnocení. Tyto nedostatky se pak snaží kompenzovat denním snČním o tom, jaký by chtČl být. Následný stĜet s realitou u nČho navozuje pocity nespokojenosti a malomyslnosti. Ideální pĜedstavy nemusí vždy pĤsobit negativnČ, mají i pozitivní
dĤsledky,
zejména
pĤsobí
motivaþnČ,
jsou
zdrojem
aktivity
pĜi
sebezdokonalování a podnČcují k práci na sobČ. Ženy mladého vČku jsou vedeny k tomu, že jejich tČlo je nástrojem, který lze využívat k humanizaci a prodeji zboží. Skuteþnost, že se tČlo ženy stává pĜedmČtem, vede ke vzniku problémĤ spojených s vnímáním obrazu tČla. Konzumní spoleþnost pokládá ženské tČlo za obchodní artikl, þímž se vytváĜí u žen všechny možné problémy spojené s vnímáním vlastního tČla, a to jak na úrovni zkreslené pĜedstavy o vlastním tČle i tČlech druhých, ale zároveĖ i odcizení se od tČla vlastního (Grogan, 2000).
2.9 Možnosti zlepšení tČlesného sebepojetí Co se týþe konkrétního obsahu sebepojetí, skládá se z nejrĤznČjších aspektĤ sociální identity (role, status, pohlaví, vČk, atd.), dále jsou to osobní atributy (zájmy, aktivity, interpersonální styly chování, reference o vzhledu, majetku, postavení, atd.). Následující úroveĖ je tvoĜena tzv. systematickým mínČním o sobČ (vlastní kompetence,
32
struktura hodnot, apod.). Na základČ všech tČchto aspektĤ si jedinec vytváĜí mínČní o sobČ, pocit osobní autonomie a celkové sebehodnocení. Pokud je jedinec spokojený se svým tČlem, odráží se to v pozitivním smyslu na jeho vnímané sebekontrole a sebevČdomí (Fialová, 2001). PĜepracovat pĜedstavu vlastního tČla zpravidla vyžaduje, aby se þlovČk vzdal nČkterých pĜedsudkĤ a zaþal hledat uspokojení a sebevČdomí jinde než ve svých tČlesných proporcích a na osobní váze. V prvním pĜípadČ je nutné zmČnit zpĤsob života, jehož souþástí byl stud, sebelítost, pasivita a dodržování rĤzných diet. Je tĜeba se zbavit pĜedsudku, že za všechno mĤže nadváha þi pĜejídání. NeĜešit tím své problémy, ale obrátit se na nejbližší a požádat je o pomoc (Málková, Krch, 2001). Výzkumy dokazují, že jako krátkodobé Ĝešení vedoucí ke zlepšení spokojenosti s vlastním tČlem je možné využít nácvik asertivity. Ta posiluje sebevČdomí a pocit kontroly. V dlouhodobé perspektivČ budou mít zĜejmČ pozitivní dopad na sebehodnocení kulturní zmČny v objektivizaci zejména ženského tČla a odrazování od diet. To by mČlo ovlivnit zkušenost žen náchylných k poruchám pĜíjmu potravy a chronickému držení diet (Grogan, 2000).
2.9.1 ÚroveĖ motivace Pocit osobní jednoty je základním pĜedpokladem adaptivního chování. K tomu, aby þlovČk udržel svou psychickou integritu, musí být primárnČ motivován. Druhy motivĤ, které se týkají vlastního Já, jsou oznaþovány jako Já-motivy. Jedná se o: 1. motiv konzistence Já, 2. potĜebu sebeposílení. 2.9.1.1 Motiv konzistence Já Jedním z pĜedpokladĤ zlepšování sebepojetí je stav duševní pohody (well-being). Tohoto stavu lze dosáhnout za pĜedpokladu konzistentního Já, které je dáno pocitem koherence a souladu. Pokud chce jedinec tuto konzistenci udržet trvale, mČl by se zamČĜit na vyhledávání takových informací, jež pro nČj mají pozitivní význam. Na základČ tČchto informací si lze následnČ vytváĜet pĜesné a jasné znalosti o sobČ, o svých vlastnostech a schopnostech. Jakákoli, byĢ negativní pĜedstava sebe je lepší než vĤbec žádná, jelikož poskytuje alespoĖ urþitý, i když ne zcela pĜíjemný pocit jistoty. Lidé jsou schopni akceptovat negativní informaci o sobČ pouze za pĜedpokladu, že odpovídá jejich
33
sebepojetí. Podle Epsteina (1973) se jedná o tendence þlovČka, jako jsou redukce nejistoty, predikce a kontrola prostĜedí (Tomešová, 2005). Costa a McCrae (1980), Watson a Clark (1992) zdĤrazĖují, že významnou roli v subjektivním prožívání hraje pozitivní a negativní afektivita, které souvisejí s odlišnými temperamentovými rysy: ,,negativní emoce jsou spojeny s neuroticismem, kdežto pozitivní emoce s extroverzí“ (Blatný, Plháková, 2003, s. 102). 2.9.1.2 PotĜeba sebeposílení Jedná se o další tĜídu motivĤ, kterou lze definovat jako touhu po pozitivní zpČtné vazbČ. Jedinec vyhledává ty informace, které podporují a udržují jeho sebeúctu a pĜesvČdþení o vlastních sociálních, výkonových a morálních kompetencích. Jistou sebeposilující informací je pozitivní sebeobraz. PĤvod sebeposílení vychází z motivace dosahovat slasti a vyhýbat se bolesti. Oba tyto motivy spadají pod bazální potĜeby, které se týkají obecných tendencí þlovČka. Blatný (2003) definoval jasnost sebepojetí jako: ,,Míra, do jaké jsou obsahy sebepojetí jasnČ a pĜesvČdþivČ zformulovány, jak jsou vnitĜnČ konzistentní a þasovČ stabilní. Je spojena s dobrým sebepoznáním a ve svém dĤsledku vede k vČtší sebejistotČ a celkovČ kladnému emoþnímu postoji k sobČ “ (Blatný, Plháková, 2003, s. 22). Dle Rogerse (1961) se sebepojetí rozvíjí na základČ interakce s druhými lidmi. Dále tvrdí, že lidé mají dvČ základní potĜeby: 1. PotĜeba dostat pozitivní zpČtnou vazbu, což vyjadĜuje nutnost být pozitivnČ pĜijímán okolím. U duševnČ zdravého þlovČka lze ve vČtšinČ pĜípadĤ oþekávat, že se v jeho životČ objevila alespoĖ jedna osoba, která ho pozitivnČ pĜijímala bez ohledu na to, jak jednal þi jak se choval. U této osoby lze oþekávat, že se jeho sebepojetí pĜíliš neliší od ideálního sebepojetí, tudíž lze Ĝíci, že má pĜimČĜenČ vysokou sebeúctu. 2. PotĜeba sebeaktualizace, se kterou se spojuje rozvoj vlastního potenciálu a schopností. U lidí, kteĜí bezpodmíneþné pĜijetí nezažili, berou zpČtnou vazbu od druhých spíše jako podmínku, podle které se musejí chovat, aby bylo jejich chování schváleno. VzrĤstá zde strach z nesouhlasu a ten jim brání v následném seberozvíjení.
34
Rogers (1951) se zabýval terapií, která by mohla jedinci pomoci se zvýšením jeho sebeúcty. Jedná se o terapii, která poskytne klientovi bezpodmíneþnou pozitivní zpČtnou vazbu, tím se v nČm vytvoĜí jakýsi pocit bezpeþí, díky kterému mĤže nadále zkoumat své nitro a vyjádĜit tak potĜebu sebeaktualizace. Je dokázáno, že lidé trpící nízkou sebeúctou mají zkušenosti s vyhledáváním souhlasu, proto by mČla být terapie nedirektivní. ýlovČk by se mČl otevĜít vlastním pocitĤm a dát prĤchod názorĤm a pĜáním. Pokud si lidé vytváĜejí hodnoty na základČ reakcí druhých, jejich chování je motivováno touhou vyhovČt domnČlým pĜáním ostatních. Tyto hodnoty se pak stávají souþástí sebepojetí, a protože þasto vyjadĜují nereálné požadavky, vzniká velký rozdíl mezi ideálním a skuteþným Já. Pokud následnČ dochází k neustálému srovnávání onoho ideálního Já se skuteþným, úroveĖ sebeúcty klesá (Hayes, 2003).
2.9.2 Pohybová aktivita a zmČny sebeúcty Další možností, jak zlepšit sebeúctu, je jakákoli forma cviþení, vlivem kterého se zároveĖ zlepšuje zdravotní stav cviþence. Je dĤležité, aby si jedinec vytvoĜil k pohybu pozitivní vztah, který ho uspokojuje jak po stránce fyzické, tak i zejména psychické. V pĜípadČ zmČny sebeúcty je zapotĜebí dlouhodobá intervence, která by mČla vést k emoþnímu pĜizpĤsobení, snížení deprese, zvýšení životní spokojenosti, atd. ZmČna celkového sebepojetí probíhá na základČ jeho stability velmi pomalu a je zapotĜebí pevné vĤle a silné motivace. Ke zmČnČ mĤže dojít tím, že zmČníme vnímání sebe sama na nČkteré z nižších úrovní. Vzhledem k tomu, že existuje nedostateþné množství poznatkĤ o tom, jakým zpĤsobem integrujeme jednotlivé þásti našeho tČlesného Já do celkového sebepojetí, nelze pĜesnČ s jistotou Ĝíci, jak mĤžeme sebepojetí zmČnit a zlepšit tak celkovou sebeúctu. ýasto se objevují neĜešitelné otázky, na které jen tČžko mĤžeme najít správnou odpovČć. NapĜ. ,, Proþ nČkteĜí lidé, i pĜesto, že se vČnují pravidelnému cviþení a výsledky se u nich již dostavily, jsou stále nespokojení se svým vzhledem, stejnČ jako byli na zaþátku? ýím je zpĤsobeno, že tČlesnČ postižený þlovČk dokáže být na svou postavu hrdý? Jak je možné, že každý jedinec reaguje jiným zpĤsobem na vážná zranČní, nemoci, pubertální zmČny, stárnutí, sexualitu þi náhlou zmČnu tČlesné hmotnosti? (Tomešová, 2005). Pokud se v nČjaké oblasti hodnotíme zápornČ, je nejlepší strategií tuto oblast do hodnocení nezahrnout. I když je to témČĜ nemožné, jelikož je hodnocení tČlesného vzhledu jedno z nejdĤležitČjších. Foxovy výzkumy (1990) poukazují na fakt, že ze všech þástí
35
tČlesného sebepojetí s globální sebeúctou nejvíce koreluje tČlesná atraktivita (Tomešová, 2005). Bylo dokázáno, že pokud se nesportující jedinec zapojí do bČžného pohybového programu, vČtšinou se mu v krátké dobČ nepodaĜí ani zhubnout, ani zformovat postavu, a tím jeho motivace pro další þinnost výraznČ klesá. Z toho vychází, že by se mČl program více zamČĜit i na jiné stránky tČlesného sebepojetí, jakými jsou síla þi kondice, na rozvoj nových dovedností a smČĜovat k vedení zdravého životního stylu (Tomešová, 2005).
36
Fox (2000a, 2000b) shrnul ve svých dosavadních studiích výsledky, jež se týkají vlivu cviþení na sebepojetí a sebeúctu: 1. cviþení mĤže zlepšit napĜ. body image, což dokazuje 78% studií, které potvrzují signifikantní zmČny, 2. zmČna celkové sebeúcty pomocí cviþení však není automatická a probíhá pouze u nČkterých druhĤ cviþení a jen u nČkterých jedincĤ, 3. nejvýraznČjší pozitivní efekty se objevují zejména u dČtí a dospČlých stĜedního vČku, 4. vČtší pozitivní efekty se podle Lirgga (1991) mohou projevit zvláštČ u žen, protože mají pĤvodnČ nižší sebeúctu než muži, 5. nejvČtší zisk ze cviþení by mČli mít teoreticky lidé s nízkým sebepojetím (napĜ. ženy; lidé s mírnou depresí; tČlesnČ postižení; obézní), ti se ale bohužel do cviþení pĜíliš nehrnou, 6. existují rĤzné druhy cviþení, ale podle dosavadních výzkumĤ se dá oþekávat nejvČtší efekt u cviþení aerobního charakteru (napĜ. bČh, chĤze, aerobic, kruhový trénink), 7. zvláštním druhem cviþení je posilování, u kterého bylo prokázáno nejvČtších zmČn v nejkratším þase, 8. podle Bozoiana, Rejeskiho a McAuleyho (1994) bylo pro starší vČk nejvhodnČjší pohybovou aktivitou posilování a kondiþní programy (Tomešová, 2005). Pro dČti a adolescenty jsou podle Calfase, Tailora (1994) a Grubera (1986) nejúþinnČjší programy zamČĜené na fyzickou kondici, spolupráci a spíše demokratické vedení. Podle Marshe, Pearta (1988), Schemppa, Chefferse a Zaichkowskyho (1983) má nejvČtší význam program vedený stylem, který povzbuzuje uþení se novým dovednostem a podporuje tím seberozvoj (Tomešová, 2005).
2.10 Životní styl Etiopatogeneze obezity má multifaktoriální pĜíþiny, na kterých se podílí faktory genetické i vlivy zevního prostĜedí a životního stylu. Genetická dispozice je sice determinující, ale manifestace obezity je tČsnČ svázaná s životním stylem jedince. Vzestup obezity v uplynulých letech je zapĜíþinČn pĜedevším zmČnami životního stylu (trvalý pokles pohybové aktivity v pracovním procesu i ve volném þase) a dietních zvyklostí
37
(pĜíjem energeticky bohaté potravy s velkým zastoupením tukĤ), což spoleþnČ vede k excesivnímu energetickému pĜíjmu (Hainer, 1996).
2.10.1 Aktivní životní styl Aktivní životní styl (dále jen AŽS) je podle Karasiho (2005) a Spirdusa (1995) urþitou formou životního stylu (dále jen ŽS), který charakterizuje vzájemnou interakci mezi jedincem a prostĜedím. Tato interakce obsahuje dvČ složky, biologickou a sociální (Bunc, Štilec, 2003). V prĤbČhu života dochází ke zmČnám životního stylu, v závislosti jednak na vývoji samotného jedince i na vývoji sociálních skupin, ve kterých se jedinec nachází a ke kterým inklinuje. Má vliv na jeho tČlesné, mentální a sociální chování a jednání. Formuje vývoj osobnosti, výkonnosti a identity. Je podmínČný jak biologickými (napĜ. vČk, pohlaví, zdraví), tak sociálními determinantami (kulturní tradice, politické a ekonomické podmínky ve spoleþnosti, socioekonomický status jedince). Pojem aktivita životního stylu vystihuje významnost role pravidelné pohybové aktivity v životČ jedince, která respektuje bio-psycho-sociální složky existence a fungování lidského organismu (Bunc, Štilec, 2003).
2.10.2 Pohybová aktivita a její pozitiva Vlivem rozvoje moderní technologie a uspČchaného stylu života se lidé stávají pohodlnými, jsou ménČ aktivní (Málková, 1992). Pohyb jako prostĜedek ovlivĖující fyzické zdraví a zlepšující duševní vyrovnanost má místo v prĤbČhu života každého jedince. Pomocí pohybové aktivity, která má okamžitý efekt na metabolismus, se zvyšuje energetický výdej. Tento vliv na metabolismus pĜetrvává ještČ nČkolik hodin po pohybové aktivitČ v závislosti na intenzitČ a dobČ trvání pohybového zatížení. Adaptaci na pohybovou zátČž ovlivĖuje Ĝada faktorĤ, které jsou v urþitém vztahu. Mezi tyto faktory lze Ĝadit poþáteþní stupeĖ tréninku, pohlaví, celkové množství a distribuce tuku, vČk, genetická výbava (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). Pravidelný pohyb pĜimČĜené intenzity a trvání doplnČný nízkoenergetickou stravou vede podle Stejskala (2004) u osob s nadváhou nebo u obézních k redukci tČlesného tuku, a to bez ohledu na vČk. Úþinné jsou zejména ty aktivity, pĜi nichž se zapojují pĜevážnČ velké svalové partie(napĜ. aerobní tance, kalanetika, chĤze, jogging, bČh, atd.) nebo se využívá nČkterého typu posilovacího tréninku. Pravidelná tČlesná aktivita mírné až stĜední intenzity
38
sehrává významnou roli v primární a sekundární prevenci celé Ĝady kardiovaskulárních onemocnČní, vþetnČ infarktu, cévní mozkové pĜíhody a periferního onemocnČní cév (Jílek, Ryba, 2004).
2.10.3 Psychické zdraví Pohyb vytrvalostního charakteru má pozitivní vliv na psychické zdraví. Podle definice svČtové zdravotnické organice (WHO) zdraví pĜedstavuje úplnou tČlesnou, duševní a sociální pohodu þlovČka. KromČ zmČn tČlesných komponent má vytrvalostní sport také cenný pĜínos pro duševní a sociální pohodu (Kuhnová, 2005). Podle Stejskala (2004) pravidelné dynamické cviþení zlepšuje mozkové funkce, snižuje anxietu a depresi, zvyšuje sebeúctu a optimalizuje mozkovou stimulaci. TČlesná aktivita je pĜirozeným prostĜedkem, který zlepšuje náladu þlovČka. PĜináší i mnoho dalších pozitivních úþinkĤ, které dietní nebo farmakologické léþení prostČ nemají. I když pravidelná pohybová aktivita mĤže prodloužit lidský život o jeden až dva roky, mnohem dĤležitČjší je pozitivní vliv cviþení, který se projeví zlepšením kvality života o 6 až 10 rokĤ. BezprostĜední praktické dĤsledky zlepšené kvality života zahrnují lepší pocit tČlesného i duševního zdraví, zvýšení sebeúcty, pocit lepší výkonnosti a redukci rizika vzniku anxiózních a depresivních stavĤ (Jílek, Ryba, 2004).
2.11 Ideál krásy 2.11.1 Vývoj ideálu ženského tČla Idealizovaná pĜedstava ženy se v rĤzných dobách a kulturách vždy lišila, mČnil se zájem veĜejnosti o rĤzné þásti ženského tČla, nČkteré tČlesné disproporce byly romantizovány, þímž se tisíce žen ve jménu kulturního ideálu dobrovolnČ mrzaþily. Díky spoleþností
pĜedkládanému
kulturnímu
ideálu
dochází
v souþasnosti
k rozsáhlé
traumatizaci lidské psychiky. VČtšina dospívajících dívek trpí pocitem nadváhy, nebo je jinak nespokojena s vlastním tČlem. V zemích, kde není dostatek jídla pro všechny, bývá pĜejídání a nadváha stĜedem obdivu, známkou krásy a pĜitažlivosti. Obézní ženy vždy symbolizovaly nejen sílu a plodnost, ale i ženskost. Idealizace vychrtlosti byla dlouhodobČ výsadou jen dobĜe situovaných spoleþenských vrstev. Dnes se objevuje tento psychopatologický jev i u dívek a žen z nižších socioekonomických vrstev. Zkrátka teror vyhublého ideálu krásy
39
nerespektuje žádné sociální hranice. Jsou jím postiženy studentky prestižních škol, etnické skupiny, dospívající dívky i ženy ve stĜedním vČku. K zásadním posunĤm v obecnČ pĜijímané pĜedstavČ ženského ideálu došlo až v prĤbČhu 20. století v západní spoleþnosti. Zpoþátku imponující buclatý zjev postupnČ vystĜídaly ploché feministky, které zastíraly ženské kĜivky a snažily se prosadit rovnoprávnost. Štíhlost se stala symbolem pĤvabu a elegance. TČlo postupem doby nabývalo na vČtším spoleþenském významu. Stránky módních þasopisĤ zaplnila mladá dČvþata s chlapeckým tČlem. Jejich tČlesné proporce jsou anatomickou anomálií þi krátkodobým výsledkem striktních diet. Štíhlost zaþala být spojována se sebekontrolou a prestiží a symbolizovala ,,novou ženu“, která je schopna sebekáznČ a sexuálního osvobození s tradiþními hodnotami, jakými jsou pĜitažlivost a pĤvab. Mládí je reprezentováno v podobČ pleti bez vrásek a ztráty nČkolika kilogramĤ. Dodržování diet je þasto spojováno se sebekontrolou a silnou vĤlí, což mĤže být matoucí. Dalším faktorem, který mĤže mít vliv na mČnící se ideál krásy, je vyšší tlak na ženy v souvislosti s rozšiĜujícími se možnostmi jejich profesionálního uplatnČní. Tento silný tlak mĤže vést až k vážným adaptaþním zmČnám. Lidské tČlo lze formovat pouze do urþité míry a pĜílišná snaha je þasto kontraproduktivní. Aby se idealizované tČlesné proporce staly alespoĖ þásteþnČ dosažitelnými, musí být zpĤsoby korekce realizovány únosnou mírou. Módním ideálem jsou nejvíce ohroženy mladé dívky, které se mohou domnívat, že kontrola váhy se rovná sebekontrole a že je automaticky dovede ke kráse, úspČchu a zdraví (Málková, Krch, 2001). Významnou roli také hraje pociĢovaná sexuální potĜeba a s ní spojený problém osobní pĜitažlivosti a atraktivity (Málková, Krch, 2001). TČlesná atraktivita je významnou þástí sebevČdomí, proto je relevantní, aby þlovČk pĜijal a akceptoval sám sebe. TČlo je v této souvislosti oznaþováno jako zrcadlo spoleþnosti, na základČ které se u jedince mČní sociální vztahy, pracovní status i interindividuální pohlavní rozdíly (Fialová, 2006). PĜi tomto trendu se u žen mČní nejen cíle, ale i zpĤsob vnímání, hodnocení a prožívání. PotĜeba partnera, nových vztahĤ þi sociálního statusu zvyšuje jedincovu závislost na okolí. Opaþnou reakcí na tuto zmČnu mĤže být uzavĜení se, izolace a soustĜedČní se na vlastní tČlo, které se stává prostĜedkem seberealizace a komunikace se svČtem.
40
Na základČ zdravotnických statistik bylo prokázáno, že v poslední dobČ se prĤmČrná váha žen spíše zvyšuje. Paradoxem je, že þím roste prĤmČrná hmotnost žen, tím se snižuje váha módního ideálu. S rostoucím rozdílem mezi skuteþnou a ideální hmotností narĤstá napČtí mezi biologickými silami urþujícími tČlesnou hmotnost a pĜáním vČtšiny žen, které vede k nejistotČ, stresu a nespokojenosti s vlastním tČlem. Proto dnes spíše než obézních pĜibývá tČch lidí, kteĜí si o sobČ ,,pouze“ myslí, že jsou tlustí a usilovnČ se snaží svoji hmotnost snížit. Ve vČtšinČ pĜípadĤ tČchto žen nejde už jen o krásu, ale i o zdraví, profesionální výkon, sociální úspČch a sexuální pĜitažlivost. PrávČ na tuto skupinu lidí je zamČĜen obchodní marketing vytváĜející iluze, nabízející celou Ĝadu rĤznČ prezentovaných a maskovaných diet. Dietní prĤmysl je jednou z nejmocnČjších spoleþenských mocností, které podporují idealizaci štíhlosti v západní kultuĜe. Mezi nČ nepatĜí jen potravináĜské a kosmetické firmy, ale také þtenáĜské oblasti þi spoleþnosti nabízející rĤzné fitness služby (Málková, Krch, 2001). Tomu všemu jsou ženy ochotné obČtovat svĤj þas i peníze, jen aby se cítily atraktivnČ, zdravČ a v dobré kondici. Touha být krásným se pro mnohé ženy stala hlavním motivem péþe o jejich tČlesný vzhled (Fialová, 2006).
2.11.2 Vnímání tČla oþima žen ýlovČk jedná na základČ svých pĜedstav, vznikajících z jeho postojĤ, názorĤ a zkušeností. Podle toho, co si myslí a co oþekává, vybírá zpĤsob vnímání, prožívání a hodnocení. Tyto psychické procesy jsou individuální záležitostí, vycházející z jeho pĜedstav o okolním svČtČ. PĜedstava o našem postavení a svČtČ není nikdy pĜesnČ jasná a neustále se vyvíjí. Má své zásadní hranice urþené fyzickým, kulturním a rodinným prostĜedím, osobností a intelektem. Souþástí vnímání skuteþnosti svČta
je vytváĜení obrazu o vlastním tČle, které
formuje sebehodnocení jedince. Jen málokdy je tento obraz objektivní. Více než skuteþné tČlesné parametry urþují sebehodnocení postoje rodiþĤ, vrstevníkĤ a významných druhých. Velkou roli ve vytváĜení obrazu o sobČ samém hraje jasná pĜedstava o dokonalém tvaru, která je vČtšinou shodná s existující pĜedstavou o tom, co je a co není krásné (Málková, Krch, 2001). Ženské tČlo se stává produktem spoleþnosti, dostává se pod silný tlak reklamy a médií, þímž je neustále konfrontováno s aktuálním ideálem krásy. Není žádná možnost, jak tomuto tlaku spoleþnosti uniknout, což pĜedpokládá, že není možné nepĜenést pĜedkládaný ideál do vlastního sebepojetí (Fialová, 2006).
41
Pojem obraz vlastního tČla dnes vystihuje termín ,,body image“, který nachází jednotu složitého vztahu tČla a duše a konfrontuje lidské pĜání s jeho možnostmi. PĜi prožívání a hodnocení vlastního tČla je tĜeba, aby se vždy zohledĖovala nejen individuální zkušenost a pĜání jedince, ale i postoje spoleþnosti. Své tČlo þlovČk vČtšinou posuzuje na základČ porovnávání se s jinými a posuzování se v rámci existujících stereotypĤ ženskosti, krásy a zdraví, ale i v rámci neustálé medializace ideálĤ krásy. Vlivem toho se mČní myšlení jedince, který se snaží o své tČlo peþovat, formovat ho a mČnit. Zpoþátku zdravý zájem mĤže pĜerĤst až k posedlosti, od zdravé výživy k chronickým dietám, od cviþení ke kulturistickému cviþení, od doplĖkĤ výživy k steroidním hormonĤm, od formování tČla cviþením po chirurgické zásahy. Jediné mČĜítko krásy, které ženy uznávají je velikost bokĤ nebo naopak ploché bĜicho. Negativní hodnocení þi neuspokojení s urþitou tČlesnou proporcí vede þasto k zobecnČní a odmítání celého tČla. NČkteré ženy, které se sobČ pĜestanou líbit, þasto o sebe pĜestanou i dbát. Nespokojenost s tČlem posiluje výhrady k vlastní osobČ a pĜenáší se i do jiných oblastí osobního života, zejména se to odráží na tČlesném a psychickém zdraví. DĜívČjší výzkumy potvrdily úzký vztah mezi tČlesnou nespokojeností, nízkým sebevČdomím, úzkostností a pocity nedostatku spoleþenského uznání. ýím déle trvá nadváha nebo alespoĖ pĜedstava o ní, tím pevnČji zakoĜení v negativních postojích a hodnocení tČla i celkové vlastní osoby. DĤsledkem tohoto jevu mĤže být ztráta posledních zbytkĤ sebevČdomí a smyslu života. Myšlení a sociální vztahy jsou determinovány pocity nedostaþivosti a studu, mČní se nálada a oslabuje se motivace nČco se sebou dČlat. Klesá zájem o okolí, ubývá sociálních kontaktĤ a aktivity a naopak vzrĤstá sebelítost. ZároveĖ se posilují pocity ménČcennosti, které vedou k pasivitČ. Reakcí toho je únik pĜed svČtem. I pĜes snížení hmotnosti si mnoho obézních lidí uchová pĜedstavu a pocit nadváhy. U tČch, kteĜí se s obezitou potýkali nČkolik let, trvá dlouho, než si na nové tČlo zvyknou a uzpĤsobí svĤj životní styl své nové formČ. Je dĤležité hubnout pomalu, protože pĜizpĤsobení se novému zpĤsobu života je dosti nároþné. Nestaþí jen pĜijmout zmČnu tČlesných proporcí, ale je tĜeba zmČnit také pohled na sebe, své tČlo a postoj sám k sobČ. Postojem k vlastnímu tČlu se vytváĜí také vztah k ostatním lidem. Stud a odpor k vlastnímu tČlu omezují tento vztah a redukují množství sociálních kontaktĤ. ýasto je myšlení obézních egocentrické, protože mají neustále pocit, že jejich okolí se nezabývá niþím jiným než jejich tČlesnými proporcemi.
42
Mají pocit, že jsou stĜedem zájmu a stále je ostatní srovnávají s nČkým jiným (Málková, Krch, 2001).
2.12 Specifika ženského tČla Rozvoj ženského organismu a jeho schopností je v dnešní dobČ sledován daleko podrobnČji. Je tomu zejména proto, že se žena stala rovnocenným partnerem mužĤ jak v rodinČ, tak i ve spoleþnosti. Je to hlavnČ prostĜedí, které významnČ ovlivĖuje rozvoj jedince ve všech jeho složkách. Rozvoj pohybové aktivity ovlivĖuje konstituþní typ, somatotyp, biologický vČk a komplexní rozvoj motorického chování. Zdatnost a výkonnost žen je tĜeba zvyšovat vhodnými formami cviþení, které odpovídají možnostem ženského tČla. NepĜetČžovat tČlo velkými zátČžemi a omezovat vytrvalostní nadmČrné zátČže (Kvapilík a kol., 1978).
2.12.1 TČlesné znaky TČlesné znaky vytváĜejí hlavní diferenciaci žen a mužĤ. Tyto rozdíly lze pozorovat již v embryonálním stadiu, napĜíklad lze u plodu ženského pohlaví sledovat širší velikost pánve. DĜívČjší studie zabývající se dimorfismem poukazují na to, že diference mezi muži a ženami jsou v rĤzných obdobích témČĜ ve všech znacích, v rĤzném vČku jsou rĤznČ výrazné a jen ojedinČle shodné. PĜi sportovní þinnosti jsou tyto rozdíly dané zejména kostrou, podílem aktivní svalové a tukové hmoty (Kvapilík a kol., 1978).
2.12.2 TČlesné složení Je patrné, že pro ženu je pĜíznaþná oblost tvarĤ, která je urþena vČtším množstvím podkožního tuku. Vzhledem k tomu, že v souþasnosti pĜibývá obézních lidí, je studiu tČlesného složení vČnována znaþná pozornost. StejnČ tak se zvyšuje zájem o možnosti snižování hmotnosti a korekci tČlesných proporcí pomocí pohybových aktivit (Kvapilík a kol., 1978). 2.12.2.1 Tuk U žen se s rĤstem vČku zvyšuje celkové množství tuku, pĜiþemž zmČny v podkožním tuku nemusí tomuto trendu odpovídat. Jak pĜíliš vysoké, tak i pĜíliš nízké množství podkožního tuku mĤže pĜedstavovat zdravotní riziko v podobČ rĤzných fyziologických dysfunkcí (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). Pro ženy je otázka tČlesného složení zvlášĢ aktuální vzhledem k jejich tendenci k vČtšímu ukládání tČlesného tuku. Kolem 25. roku mají ženy v prĤmČru o 30 % více tuku
43
než muži. Také v pozdČjších letech je u žen zaznamenán vČtší vzestup tČlesného tuku. Zhruba v 55 letech mají ženy o 58 % tČlesného tuku více než muži. Výsledky zĜetelnČ svČdþí o tom, že zvýšená pohybová aktivita vede ke snížení tČlesného tuku, i když tomu tak nemusí být vždy a zároveĖ redukce tuku nemusí vždy nutnČ znamenat dosažení optimální hmotnosti. Nejvíce podkožního tuku je pĜevážnČ zaznamenáno na bĜiše a bocích (Kvapilík a kol., 1978). NadmČrné ukládání podkožního tuku vede k patologickému jevu zvanému obezita. U obézních žen pĜesahuje množství podkožního tuku zhruba 30 % tČlesné hmotnosti (Málková, 1992). Jeho množství je snadno ovlivnitelné pomocí vhodné výživy a pravidelné pohybové aktivity (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). 2.12.2.2 Svalová hmota VáhovČ tvoĜí svalstvo z celkové tČlesné hmotnosti zhruba 33% u žen, u mužĤ 40%, což je u žen v prĤmČru 14,7 kg, u mužĤ 24,5 kg. Svalstvo žen má na rozdíl od mužĤ vČtší prostoupení tukové tkánČ. S postupujícím vČkem se síla u dívek nezvyšuje tolik jako u chlapcĤ. Maxima svého svalové rĤstu dosahuje mezi 20. - 30. rokem. Poté se postupnČ zmenšuje. Naopak trénovanost svalové síly u žen ménČ závisí na vČku, než je tomu u mužĤ, u kterých se po 25. roce prudce snižuje (Kvapilík a kol., 1978). 2.12.2.3 Stanovení body mass indexu V souþasné dobČ je obezita s nadváhou jedním z mnoha rizikových faktorĤ, které se podílejí na vzniku Ĝady onemocnČní mezi které patĜí kardiovaskulární onemocnČní, respiraþní potíže, endokrinní poruchy a metabolické poruchy (Müllerová, 2003). Pro stanovení stupnČ otylosti je stále nejužívanČjší metodou BMI (body mass index). Index tČlesné hmoty lze vypoþítat podle následujícího vzorce:
BMI = hmotnost (kg) / výška2 (m) Hodnoty, které se nacházejí v rozmezí 18,5 až 24,9 kg/m², se považují za normální. Nadváha je stanovená pro hodnoty v rozmezí od 25 do 29,9 kg/m². Obezita tČžkého stupnČ nebo-li morbidní obezita má hodnotu nad 40 (tab. 1) (Málková, Krch, 2001).
44
Tabulka 1 - Hodnoty BMI (Svaþina a kol., 2008) BMI (kg/m2)
Váhová kategorie
Zdravotní rizika
Pod 18,5
podváha
nebezpeþí anorexie
18,5 - 24,9
normální rozmezí
minimální
25,0 - 29,9
nadváha
stĜednČ vysoká
30 - 39,9
obezita
vysoká
40 a více
tČžká obezita
velmi vysoká
2.12.3 Klimakterium Klimakterium nebo-li ,,pĜechodné“ období je specifické svými zmČnami v organismu, které mají negativní vliv také na psychiku ženy. Souvisí se zmČnami hormonálními, nervosvalovými, cévními a pĜedevším s poklesem þinnosti nervových Ĝídících soustav. Zaniká vajeþníková þinnost, þímž ustává menstruace, žena ztrácí plodnost a objevují se nČkdy známé klimakterické potíže, charakterizované návaly horka, nervozitou, náladovostí, závratČmi apod. Rekreaþní pohybová aktivita je vždy indikována jako efektivní lék proti zmírnČní klimakterických potíží. U žen, které sportují pravidelnČ, klimakterické obtíže témČĜ neexistují. ObecnČ jsou pro ženy v ,,pĜechodu“ považována za nevhodná ta cviþení, která jsou spojována s velkou tČlesnou námahou a vyþerpáním s náhlými zmČnami poloh þi výdržemi hlavou dolĤ. Naopak minimální pohybová þinnost ženám také pĜíliš neprospívá. Z toho dĤvodu je základním požadavkem sportování u starších žen cviþit zejména ty funkce, které podporují vzpĜímené držení tČla a zajišĢují jistou chĤzi. Pro starší ženy, zejména ty, které v prĤbČhu života nepravidelnČ cviþily, je nutná vhodná motivace. Pozitivní vliv mají zvláštČ kolektivní sporty, které by mČly být individuálnČ zamČĜeny. Pohybový program by mČl být veden citlivČ, v jeho prĤbČhu je vhodné kontrolovat tep, zejména po tČžších cvicích, a pozornČ sledovat únavu cviþících. TČlesný trénink zlepšuje nejen fyzickou kondici, ale zároveĖ umožĖuje pĜekonávat psychickou zátČž. DĤležitý je životní návyk na tČlesnou zátČž. Optimální frekvence cviþení je dvakrát týdnČ pod vedením odborníka, doplnČné o domácí cviþení, které by mČlo být každé ženČ peþlivČ vysvČtleno. Pokud je program vedený kvalifikovaným odborníkem využívajícím správných metod a citlivého pĜístupu, pak je výsledkem pravidelné aktivity
45
snížení pocitĤ ménČcennosti, sebelítosti, plaþtivosti a zvýšení sebedĤvČry (Kvapilík a kol., 1978).
2.12.4 Menstruaþní cyklus Organismus ženy je ovlivnČn pĤsobením biologických rytmĤ, se kterými souvisí menstruace. Jestliže je u dospČlé ženy menstruaþní cyklus pravidelný a funkce hormonĤ ustálena, pak nebývá menstruace v pohybové þinnosti pĜekážkou. V prĤbČhu tohoto cyklu u Ĝady žen výkonnost kolísá. Nejvyšší výkonnost bývá v období po menstruaci, což zapĜíþiĖuje folikulostimulaþní hormon (FSH), díky kterému se svaly lépe prokrvují. Naopak po tomto období výkon klesá a projevuje se pĜecitlivČlostí, zhoršením využití ventilaþních rezerv, vyšší tČlesnou teplotou, zrychlením srdeþní a dechové frekvence (Kvapilík a kol., 1978).
2.13 Antropometrická mČĜení Obvodové rozmČry a tloušĢka podkožních Ĝas jsou jedny z nČkolika parametrĤ, které nejlépe vystihují zvláštnosti jednotlivých segmentĤ. PĜedpokladem správného hodnocení je pĜesné mČĜení podle rutinních postupĤ.
2.13.1 Kaliperace Existuje Ĝada metod, která zjišĢuje složení tČla. VČtšina tČchto metod je pomČrnČ nároþná jak na þas, tak i po finanþní stránce. Proto je v praxi þasto užívaná metoda mČĜení tloušĢky kožních Ĝas tzv. kaliperací pomocí speciálního kaliperu. U nás je nejþastČji používaná metoda PaĜízkové (1962), podle které je odhad tČlesného složení získáván souþtem deseti kožních Ĝas (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). PĜi použití této metody lze sledovat pouze trend poklesu, nárĤstu, pĜípadnČ zhodnotit, že procento tuku je menší nebo vČtší v rámci daného sledování. Objektivní sledování je však nemožné (Málková, 1992). Dalším omezením je metoda vyplývající z techniky mČĜení, v rámci které je nutné specifikovat sledovanou populaþní skupinu, typ použitého kaliperu þi místo mČĜení (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). Dále je nutné u výsledného množství podkožního tuku zohlednit použití rĤzného poþtu kožních Ĝas, které do koneþného výpoþtu vstupují, podobnČ jako poþet rozdílných míst mČĜení. Ze získaných hodnot lze zjistit podíl tukové tkánČ na celkové tČlesné hmotnosti (Málková, 1992). Kaliperaþní metoda je výraznČ zatížena biologickou chybou, jakou je lidský faktor. Podle PaĜízkové (1977) je nutné, aby osoba provádČjící mČĜení prošla zaškolením pod
46
vedením odborníka, protože správné nahmatání tukové vrstvy mĤže být dosti problematické (VČtrovská, 2008). Výsledné hodnoty by mČly být vztahovány na tu populaci, u které byly parametry získány. Podle Hajniše (1989) mohou hodnoty také ovlivnit rozdíly v elasticitČ kĤže. NapĜ. kĤže znaþnČ tuhá nebo naopak pĜíliš mČkká dává obecnČ vyšší hodnoty kožních Ĝas. ObecnČ se však vlastnosti kĤže nepokládají za podstatné. Výhoda kaliperace spoþívá v tom, že vyšetĜení nezatČžuje probanda, je rychlé, použitelné v terénních podmínkách a v rozsáhlejších studiích (Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006).
2.13.2 Obvodové parametry Pro zhodnocení optimálního tČlesného rozvoje je nutné znát obvodové parametry jednotlivce
(Kvapilík
a
kol.,
1978).
Parametrické
údaje
lze
zjistit
pomocí
antropometrického mČĜení obvodových proporcí, kterého docílíme pomocí rĤzných technik. Každá technika vychází z daným míst mČĜení. StandardnČ se mČĜí pásovou mírou s pĜesností 0,1 cm. Zejména využitím obvodu pasu a bokĤ lze stanovit rozložení tukové tkánČ v abdominální þásti tČla. Tuk uložený v této oblasti nejvíce souvisí s výskytem obezity a celkové metabolické poruchy (Hainer, Kunešová, 1997). Tabulka 2 - Limity obvodĤ v pase pro muže a ženy (Hainer, Kunešová, 1997) Obvod v pase (cm) Kategorie
Muži
Ženy
Doporuþené rozmezí
94
80
Nutné snížit hmotnost
95 - 102
81 - 90
Snížení hmotnosti vyžaduje lékaĜskou pomoc
> 102
> 90
2.14 Kondiþní trénink Podle Bunce (1999) je kondice chápána jako pĜedpoklad k podání urþité úrovnČ výkonu v jakýchkoli oblastech lidské þinnosti. ÚroveĖ kondice je závislá na vČku a dosaženém stupni trénovanosti (Lehnert, Novosad, 2001). PĜi tomto typu tréninku lze rozvíjet vymezený okruh kondiþních motorických schopností (síla, rychlost, vytrvalost, flexibilita). Tento okruh se týká obecných kondiþních schopností, které jsou využívány lidskou þinností rovnomČrnČ (Grosser, Zintl, 1994). Tento typ tréninku bývá charakterizován jako výchozí souþást sportovního tréninku. Výsledkem jsou metabolické, fyziologické a morfologické adaptaþní zmČny,
47
které rozvíjí schopnost organismu oddálit vznik únavy a vykonávat tak více práce vyšší intenzitou nebo vykonávat þinnost po delší dobu. Dlouhodobý a systematicky uplatĖovaný kondiþní trénink má rovnČž pozitivní vliv na psychiku sportovcĤ. Rozhodující je zamČĜení a obsah kondiþního tréninku, které vychází z analýzy sportovního výkonu (Lehnert, Novosad, 2001). Kondiþní cviþení je jedna ze složek tréninku, která se primárnČ zamČĜuje na ovlivnČní pohybových schopností (zejména na rozvoj vytrvalosti). Vytrvalost je schopnost, jak fyzicky tak psychicky odolávat zatížení po dlouhou dobu, které vyvolává únavu, a souþasnČ schopnost se rychle zotavovat po fyzické zátČži (MČkota, 2005). Podle MČkoty pro kondiþní trénink platí: 1. Je rozhodující pohybovou schopností pro tČlesnou zdatnost a zdraví. 2. VytváĜí pĜedpoklady pro zvládnutí stresových situací. 3. PozitivnČ zlepšuje funkce obČhového a dýchacího systému. Podle Dovalila (2002) pĤsobí kondiþní pĜíprava více þi ménČ komplexnČ na rĤzné fyziologické funkce lidského tČla a zároveĖ se dotýká procesĤ psychických. Lehnert (2008) popisuje principy, které by mČl kondiþní trénink obsahovat: •
princip specifiþnosti - zvážit druh cviþení podle zapojení specifických svalových skupin, rychlosti pohybu, polohy tČla a jeho segmentĤ, zmČn pákových rozmČrĤ, požadavkĤ na metabolické krytí atd.,
•
princip pĜimČĜenosti – být dĤsledný na intenzitu zatížení, správné technické provedení, individualizaci a diferenciaci zatížení, vČk, pohlaví, zdravotní stav, aktuální psychický a fyzický stav, apod.,
•
princip odbornosti - vycházet ze znalostí adaptaþních mechanismĤ, stanovit adaptaþní cíle a oþekávat tréninkový efekt,
•
princip kompenzaþních cviþení - využívat cviþení na posílení hlubokých stabilizaþních svalĤ, které zabezpeþují správné držení tČla a odstranČní svalových dysbalancí,
•
princip posloupnosti - zatížení zvyšovat postupnČ na základČ výsledkĤ pravidelné diagnostické þinnosti (Dovalil, Chalupecká, 2008).
2.14.1 Charakter programu Tvorbu tréninku lze považovat za tvĤrþí þinnost, která zahrnuje jednak pĜedchozí zkušenost cviþenky a zároveĖ zkušenosti trenéra þi odborníka na danou problematiku.
48
Podstatnou roli zde má i hodnotová orientace jedince a módní trend spoleþnosti. S dobou se mČní pohled spoleþnosti na sport a pohybové þinnosti. Tento pohled vychází z úrovnČ poznání a ekonomické situace jedince i okolí. PĜi tvorbČ kondiþního programu je tĜeba respektovat urþitá ženská specifika: •
Ženy mají oproti mužĤm mají horší ,,výbavu“ pro rychlostnČ-silovou práci, což je dáno dĤsledkem nižších silových pĜedpokladĤ a kratšími konþetinami.
•
Ženám jde lépe cviþení, kde se uplatĖují koordinaþní schopnosti.
•
PĜi silovém tréninku je narĤst svalové hmoty nižší.
•
Rozdíly v maximální spotĜebČ kyslíku jsou dány zejména rozdíly ve zvládnutí maximální motorické výkonnosti.
•
Ve vČtšinČ pĜípadĤ ženy vnímají lépe ,,rytmus“ þinnosti.
•
Ženy jsou pĜi kondiþním tréninku více citlivé na dietologické manipulace. Na základČ fyziologických ztrát je stravu obohatit o vyšší množství železa a kalcia, jako prevence proti osteoporóze.
•
S pĜibývajícím vČkem je vhodnČjší zahrnout spíše klidná cviþení, která mají koordinaþnČ-relaxaþní charakter.
•
PĜi Ĝízení cviþení je tĜeba þasto využívat kladného hodnocení.
•
Motivaþním faktorem mĤže být oþekávaná zmČna tČlesného vzhledu, zejména pak úprava tČlesné hmotnosti.
•
Vždy je nutné pĜihlížet na individuální potĜeby a pĜání jedince, podmínky realizace tréninku a pĜedchozí jedincovu zkušenost se cviþením.
•
Je nutné poþítat s dlouhodobČjším zácvikem, vzhledem k pĜedchozí pohybové zkušenosti.
•
ýasovou nabídku realizace cviþení je nutné pĜizpĤsobit jedinci, vzhledem k obecnČ nižšímu potenciálu volného þasu (Novotná, Bunc, 2006).
49
Základním pĜedpokladem úspČchu pohybového intervenþního programu je forma a intenzita použitého pohybového zatížení. Podle Bunce (2004) je vždy tĜeba vycházet z takových forem pohybového zatížení, které jedinec dokonale zvládá a se kterými má dostatek pokud možno pozitivních zkušeností. Pokud má pohybový program s vytrvalostním charakterem docílit pĜíznivých úþinkĤ, je nezbytné, aby byl jedinec schopný vykonávat þinnost po dostateþnČ dlouhou dobu, což je alespoĖ 20 - 30 min (Lehnert, Novosad, 2001). Jarkovská (2005) uvádí, že posilováním svalĤ lze zlepšit kondici a zdraví, vylepšit si postavu, ovlivnit tČlesnou a duševní výkonnost. Protahováním odstraníme svalové napČtí a zlepšíme kloubní pohyblivost. ObČ tyto pohybové þinnosti nelze od sebe oddČlit (Jarkovská, H., Jarkovská, M., 2005). Ovšem k tomu, aby byl pohyb maximálnČ úþinný, je zapotĜebí, aby bylo do þinnosti zapojeno celé tČlo a nejenom jeho þást, kterou chce daná osoba momentálnČ zmČnit. Jestliže dochází k procviþování pouze nČkteré þásti tČla, vČtšinou nedochází k úbytku tuku, pouze ke zpevnČní dané svalové partie. DĤležitá je vhodnČ zvolená intenzita zátČže. Jestliže je pĜíliš malá, neovlivní látkovou pĜemČnu a tím nedochází k redukci tukové hmoty. Jako kontraproduktivní se jeví pĜíliš vysoká pohybová intenzita. Nejenom že nejsou zajištČny aerobní podmínky, umožĖující spalování tukĤ, ale také nastává vzrĤst srdeþní tepové frekvence na maximum, þímž mĤže hrozit riziko infarktu. ZároveĖ velmi vysoká intenzita pohybu je spojena s nepĜíjemnými pocity, na základČ kterých jedinec nemá z pohybu pĜíjemný pocit (Málková, 1992). Pokud má kondiþní program pĜispívat ke zvýšení adaptability organismu na zátČž, a tím zlepšovat kardiovaskulární þinnost a urychlovat metabolickou þinnost, je nutné, aby v pĜimČĜeném rozsahu zahrnoval i aerobní pohybové aktivity. Intenzita zátČže by se mČla Ĝídit individuálními zvláštnostmi jedince, protože s rostoucím vČkem se snižují hodnoty maximální tepové frekvence (Teplý, 1995).
2.14.2 Úþinky aerobnČ-kondiþního programu Vytrvalostní sport všeobecnČ snižuje krevní tlak, výraznČ ovlivĖuje skladbu krevních tukĤ, snižuje hladinu krevního cukru. Zvyšuje rychlost trávení, což snižuje možnost kontaktu rakovinotvorných látek se stČnami tlustého stĜeva (Khunová a spol., 2005). Trénink vytrvalostního charakteru dále vede ke zlepšení ekonomiky srdeþní þinnosti, projevující se nejen snížením klidové srdeþní frekvence, ale i nižšími hodnotami
50
systolického tlaku. I pĜes rostoucí vČk u sportujících je vzestup krevního tlaku zĜetelnČ menší. KromČ toho napomáhá snižovat tČlesnou hmotnost (Máþek, Vávra, 1980). Aerobní metabolismus probíhá jen za pĜítomnosti kyslíku, což vede ke spalování sacharidĤ a tukĤ. O tom, který energetický zdroj se využívá pĜedevším, vypovídá intenzita pohybové zátČže. PĜi vyšší pohybové intenzitČ organismus využívá spíše sacharidy, naopak u ménČ nároþnČjších déle trvajících cviþení v klidném tempu jsou využívány více tuky (Lehnert, Novosad et al., 2001). Dále se na krytí pracovní energie kromČ intenzity a délky trvání zátČže podílí i trénovanost jedince. Osoby trénované šetĜí sacharidy a pro energetický výdej více využívají tukĤ (Máþek, Vávra, 1980). I pĜi tČchto faktech je dĤležité mít na pamČti, že tČlesný tuk se ztrácí pouze tehdy, pokud je celkový energetický výdej vlivem pohybové aktivity vČtší než energetický pĜíjem (Kuhnová, 2005). Nadváha vzniká v dĤsledku pozitivní energetické bilance, kdy energetický pĜíjem je vČtší než energetický výdej a nadbyteþná energie se ukládá do zásobárny, kterou tvoĜí tuková tkáĖ. Zásobní tuk ve formČ triacylglycerolĤ se ukládá v tukových buĖkách v podobČ kapének. PĜi pozitivní energetické bilanci se tuk ukládá a hypertrofuje. PĜesahuje-li energetický pĜíjem v dČtství energetický výdej, pak dochází i ke zmnožení tukových bunČk, a tím pĜispívá ke vzniku pĜedpokladĤ otylosti v dospČlosti (Hainer a kol., 1996).
2.14.3 Vliv programu na psychiku PĜednost by mČla mít ta cviþení, která umožĖují zapojit co možná nejvíce svalových skupin. DĤležité je, aby byl provozovaný sport zábavný a pĜinášel pocity štČstí a spokojenosti. KromČ þistČ tČlesného efektu má vytrvalostní sport také cenný pĜínos pro duševní a sociální pohodu þlovČka (Neumann et al., 2005). Již po jediném vytrvalostním zatížení se þlovČk cítí uvolnČnČ a snižuje se i citlivost na každodenní stres. Díky dlouhodobému využívání vytrvalostního tréninku je þlovČk vyrovnanČjší a výkonnČjší (Neumann et al., 2005). Zdravé tČlo i psychika vedou ke zdravé sebedĤvČĜe a fyzické pĜipravenosti, což jsou pĜedpoklady k úspČchu nejen ve sportu, ale i pĜístupu k sobČ samému. Pravidelné cviþení vede k lepší fyzické i sociální obratnosti (Pavluch, Frolíková, 2004).
51
3 METODOLOGIE VÝZKUMU 3.1 Cíl, úkoly, výzkumné otázky a hypotézy 3.1.1 Cíl práce Práce je zamČĜena na analýzu úþinkĤ pohybového programu vzhledem ke zmČnám tČlesných proporcí a duševních aspektĤ celkového sebesystému.
3.1.2 Výzkumná otázka Zlepší pĜípadné zmČny tČlesných proporcí spokojenost s vlastním tČlem a celkovou tČlesnou sebeúctu?
3.1.3 Hypotézy H1a : PĜedpokládáme, že po šesti mČsících pravidelné pohybové aktivity dojde ke korekci tČlesných rozmČrĤ (snížení obvodových parametrĤ). H1b : PĜi výstupním mČĜení bude hodnota indexu podkožního tuku obecnČ nižší, rozdíl hodnot bude statisticky významný. H2a : Po skonþení intervence budou ženy se svým tČlem celkovČ spokojenČjší. H2b : Vlivem pravidelné pohybové aktivity se celková tČlesná sebeúcta zlepší. H3 :
Soudíme, že pĜed zaþátkem pohybového programu bude u nepravidelnČ sportujících žen hlavním motivem pro formování tČlesného sebepojetí vzhled a vnímání atraktivity.
H4a : Na základČ pĜedchozích výzkumĤ oþekáváme, že na konci pohybového programu bude mít subdoména kondice vyšší skóre než na zaþátku intervence, rozdíl bude statisticky významný. H4b : Skóre vnímání dĤležitosti komponenty kondice se po absolvování programu zvýší.
52
3.2 Metodika výzkumu 3.2.1 Popis souboru Sledovaný soubor tvoĜilo celkem 30 žen. Jednalo se o kvótní výbČr, kde reprezentativní vzorek musel splĖovat pĜedem stanovená kritéria. Jedním z kritérií pro vhodný výbČr respondentĤ bylo nepravidelné sportování bez dĜívČjší zkušenosti s kondiþním tréninkem pod vedením trenéra. Je tĜeba pĜipomenout, že v praxi je velmi obtížné realizovat dlouhodobČ pohybový program u osob, které byly v dČtském nebo mládežnickém vČku bez pohybových zkušeností. Dalším kritériem byla vČková kategorie v rozmezí 20 - 45 let. PrĤmČrný vČk osob byl 30,5 let. Vybrané osoby pĜed tímto pohybovým programem neabsolvovaly jiná cviþení podobného charakteru.
3.2.2 Plán výzkumu PĜedpokladem k dosažení pĜedem stanoveného cíle je nutné postupovat podle tČchto jednotlivých úkolĤ: •
Seznámit se s dosavadními výzkumy v této oblasti.
•
Shromáždit již získané poznatky v námi zvolené oblasti.
•
Prostudovat literární prameny o problematice vnímání a hodnocení vlastního tČla a standardních forem antropologického mČĜení.
•
Vybrat vhodné nástroje na mČĜení tČlesných parametrĤ a tČlesného sebepojetí.
•
Sestavit na základČ informací získaných z odborné literatury vhodný pohybový program zamČĜený na redukci hmotnosti.
•
Sledovat poþáteþní a koneþné hodnoty somatických charakteristik u sledovaných žen.
•
Realizovat dotazování u souboru žen podstupujících pohybový program.
•
Zvolit vhodné statistické metody pro zpracování dat získaných z dotazníku tČlesného sebepojetí a antropometrických mČĜení.
•
Porovnat vztah k vlastnímu tČlu v souvislosti se zmČnou tČlesných proporcí.
•
Interpretovat výsledky antropometrického mČĜení a dotazníku sebepojetí u sledovaných žen.
53
3.2.3 PrĤbČh mČĜení Pro vyjádĜení tČlesný parametrĤ jsme využili antropometrické metody. Pro získání údajĤ o sebepojetí jsme použili dotazník mČĜící úroveĖ tČlesného sebepojetí. Pocity spokojenosti byly vyjadĜovány pomocí techniky sumovaných odhadĤ se tĜemi alternativami odpovČdí. Pomocí antropometrického mČĜení jsme získali data o tČlesných rozmČrech a tČlesném složení (celková hmotnost, obvodové parametry, množství tuku v tČle). Dotazníkem mČĜící sebepojetí jsme zjišĢovali profil tČlesné sebeúcty, který zjišĢuje, jak se lidé hodnotí v oblastech sportovní kompetence, fyzické kondice, tČlesné atraktivity, síly a všeobecné tČlesné sebeúcty a profil vnímané dĤležitosti, jenž mČĜí relativní dĤležitost, kterou subjekty pĜisuzují tČmto faktorĤm. Subjektivní pocity spokojenosti s dosaženými výsledky hodnotily sledované osoby na bodové škále -1; 0; 1. Antropometrická mČĜení i dotazování byla realizována pĜed zaþátkem a na konci šestimČsíþního pohybového programu. Hodnocení vlastních výsledkĤ pomocí škálování bylo uskuteþnČno po zaznamenání a vypoþtení všech namČĜených tČlesných parametrĤ. V prĤbČhu mČĜení jsme dodržovali vždy stejné podmínky. Sledované ženy byly upozornČny na to, že 24 hod pĜed testováním nesmí pít alkohol, vykonávat fyzicky nároþnou práci a 2 hod pĜed testováním nesmí jíst a pít vČtší množství tekutin. Veškeré testování probíhalo vždy ve stejném fitness centru pod vedením stejného examinátora.
3.2.4 Metodika sbČru dat SbČr dat probíhal ve výše zmínČném intervalu. PĜed zahájením pohybového programu byly sledované osoby seznámeny s cílem této práce a se všemi administrativními postupy. První þást se týkala rozhovoru s každou osobou zvlášĢ. Jednalo se o strukturovaný rozhovor, který obsahoval otázky zamČĜené na zjištČní základních údajĤ (vČk, dodržování racionální stravy, þastost pohybové aktivity a cíl cviþení). Po tomto rozhovoru jsme provedli kvótní výbČr tČch osob, jejichž požadovaný cíl cviþení se shodoval s cílem této práce. MČĜení probíhalo pokaždé individuálnČ. Vybrané osoby obdržely dotazník mČĜící tČlesné sebepojetí. Každá osoba byla seznámena s instrukcemi pro Ĝádné vyplnČní dotazníku, které bylo provedeno následnČ pĜímo ve fitness centru. Poté osoba podstoupila
54
vstupní mČĜení tČlesných parametrĤ (hmotnost, výška, tČlesné obvody, podkožní tuk). Stejným postupem probíhalo dotazování a mČĜení na konci pohybového programu. Po každém mČĜení byla osobám písemnou formou pĜedložena bodovací škála hodnotící míru spokojenosti s aktuálními tČlesnými proporcemi, se kterými byl subjekt pĜedem seznámen. Sledované osobČ byly položeny otázky týkající se její spokojenosti se vstupními a s dosaženými výsledky po šestimČsíþním pohybovém programu. Bylo možné vybírat ze 3 odpovČdí, jejichž hodnoty byly -1; 0; 1. Jedná se o techniku sumovaných odhadĤ (BĜicháþek, 1978). Pro zaznamenávání namČĜených hodnot byl vytvoĜen záznamový arch, který obsahoval složku osobních údajĤ, tabulku pro záznam obvodĤ tČlesných proporcí, kožních Ĝas a hmotnosti. Všechny sledované osoby souhlasily s použitím údajĤ pro úþely této diplomové práce v souladu zachování jejich anonymity. 3.2.4.1 Použité metody 1) Strukturovaný rozhovor s otevĜenými odpovČćmi - byly zjišĢovány tyto údaje: •
vČk,
•
zdravotní stav,
•
aktivita životního stylu,
•
cíle,
•
stravovací návyky. Na základČ cíle potencionálního probanda jsme provedli kvótní výbČr osob
vhodných pro náš výzkum. Jejich požadovaný cíl se musel shodovat s cílem našeho výzkumu. Jednalo se o cíl redukce tukové hmoty s celkovou korekcí jednotlivých tČlesných partií. 2) Antropometrická mČĜení - zjištČní antropometrických vstupních i výstupních hodnot: •
výška (pouze pĜi vstupním mČĜení) - pomocí svinovacího metru,
•
hmotnost tČla - pomocí osobní váhy (jednobodová digitální váha Soehnle Centerpoint Zeta),
•
obvodové rozmČry - pomocí svinovacího metru,
•
kaliperace - pomocí kaliperu SK (ochranná znaþka patent. úĜadu 23054).
55
3) Lickertova škála - pro posouzení subjektivního pocitu spokojenosti þi nespokojenosti s výchozími i dosaženými výsledky z antropometrických mČĜení jsme použili Lickertovu škálu bodovanou -1, 0, 1 (-1 - nespokojenost; 0 - nedĤležité; 1 - spokojenost). Jelikož velikost výzkumného souboru vzhledem k okolnostem byla velmi nízká (n = 30) a poþet odpovČdí byl nerovnomČrný, pomocí dichotomie jsme získali dva pĜibližnČ stejnČ velké soubory (S - spokojení, N - nespokojení) (BĜicháþek, 1978). Této metody jsme využili ve všech pĜípadech zjišĢování spokojenosti þi nespokojenosti s výchozími i dosaženými tČlesnými parametry. 4) Dotazník mČĜící tČlesné sebepojetí jedince - dotazník byl vytvoĜen autory Fox a Corbin (1989, 1990), pĜeklad do þeštiny a validizaþní studii provedla PhDr. Tomešová Eva (2005). Z hlediska obsahové validity byly uznány škály, které získali aspoĖ 10% z celkového poþtu odpovČdí (Tomešová, 2005). Skládá se ze dvou nástrojĤ pro mČĜení: 1. Profil tČlesné sebeúcty PTS1, 2. Profil vnímané dĤležitosti PVD2 - doplĖuje PTS. Oba profily použité souþasnČ v jedné metodČ se snaží zachytit aspekty sebepojetí v teorii self-esteem. Oba autoĜi pĜi sestavování dotazníku vycházeli z metodologie Harterové (Tomešová, 2005). Dotazníková metoda obsahuje celkem 38 otázek. Otázky jsou formulovány zpĤsobem otevĜeného konce. Forma testování se skládá z pČti subdomén tČlesného sebepojetí: •
vnímání sportovní kompetence (SPORT) - percepce sportovních schopností, schopností uþit se sportovním dovednostem a jistoty ve sportovním prostĜedí,
•
fyzická atraktivita (TċLO) - vnímaná atraktivita postavy nebo tČlesné stavby, schopnost udržet si atraktivní tČlo a jistota týkající se vzhledu,
•
fyzická muskulatura (SÍLA) - vnímaná síla, vývoj svalstva a jistota v situacích vyžadujících sílu,
1
PTS vychází z anglického pĜekladu Physical Self-Perception Profile – PSPP.
2
PVD vychází z anglického pĜekladu Percieved Importance Profile – PIP.
56
•
fyzická zdatnost (KONDICE) - percepce úrovnČ fyzické kondice, vytrvalosti a zdatnosti, schopnosti vydržet cviþit a jistoty v posilovnČ a cviþebním prostĜedí obecnČ,
•
tČlesná sebeúcta (TS) - obecné pocity štČstí, satisfakce, hrdosti, respektu a jistoty v tČlesném sebepojetí. Celkem dotazník obsahuje pČt šestipoložkových škál, z nichž každá poskytuje
možný skór v rozmezí od 6 do 24. Každá škála se skládá ze šesti položek, které reprezentují každou ze þtyĜ subdomén identifikovaných v odpovČdích na otázky s otevĜeným koncem. V dotazníku je použit þtyĜ-výbČrový strukturovaný alternativní položkový formát, který podle Hartera (1985b) umožĖuje vyhnout se sociálnČ žádoucím odpovČdím. Pro kompletnČjší vystihnutí percepcí jsou v dotazníku obsaženy položky, které produkují odpovČdi zamČĜující se na proces (nČkteĜí lidé se novým sportovním þinnostem uþí rychle a bez vČtších problémĤ), produkt - výsledek (nČkteĜí lidé mají pocit, že jim jde skoro každý sport) a stupeĖ sebedĤvČry (nČkteĜí lidé znejistí, když se mají úþastnit sportovních aktivit) v každé subdoménČ. Navíc k tČmto 4 škálám pátá reprezentuje obecné mČĜení tČlesné sebeúcty (TS). PĜed samotným zahájením dotazování byly respondentovi vysvČtleny pĜesné pokyny, jak s dotazníkem pracovat. Pro pĜesné pochopení vyplnČní dotazníku je na zaþátku použit pĜíklad nesouvisející s jeho obsahem. V otázkách je subjekt tázán, jaký typ þlovČka ho nejlépe vystihuje. Poté se má rozhodnout, na jakém stupni je takovým typem þlovČka. Výsledkem je 4-bodová odpovČć, v rozsahu od 1 do 4 bodĤ (Tomešová, 2005). 3.2.4.2 Sledované promČnné Závisle promČnnými jsou námi zjišĢované tČlesné parametry, které jsme mČĜili pomocí antropometrických metod. Dále postoj k vlastnímu tČlu, který byl hodnocen pomocí standardizovaného dotazníku posuzující tČlesné sebepojetí a subjektivní hodnocení spokojenosti þi nespokojenosti hodnocených na LickertovČ škále. Nezávisle promČnnou je pro nás pohybový program.
57
3.2.4.2.1 Závisle promČnné (predikant neboli tzv. kritérium) 1. Z antropometrie jsme sledovali tyto závisle promČnné: a) TČlesná hmotnost - vážili jsme s pĜesností na 50 g. MČĜící osoby byly bosé a jen s nejnutnČjším obleþením. b) TČlesné obvody - mČĜení bylo provedeno pomocí svinovacího metru s pĜesností 0,1 cm. MČĜili jsme tyto parametry: •
obvod pravé a levé paže ve stĜední þásti humeru,
•
obvod pasu v nejužším místČ trupu,
•
obvod bĜicha v oblasti spina iliaca,
•
obvod bokĤ v oblasti kyþelních kloubĤ,
•
obvod pravého a levého stehna ve stĜední þásti femuru,
•
obvod pravého a levého lýtka v jeho nejobjemnČjším místČ.
c) Kožní Ĝasy - procento tuku v tČle jsme stanovili pomocí kaliperu SK s pĜesností odeþtu 0,5 mm. Pro co nejpĜesnČjší údaje byla každá Ĝasa mČĜena ten samý den tĜikrát, z nichž byla použita stĜední hodnota. Další pomĤcky, které jsme použili pro výpoþet tČlesného tuku byly tabulky pro hodnocení tČlesného tuku, jehož autorem je Doc. PhDr. Jitka Chytráþková, CSc z Katedry základĤ kinantropologie a humanitních vČd FTVS UK. Pro vypoþtení indexu bylo zapotĜebí zmČĜit výšku sledované osoby. Existuje nČkolik metodik pro mČĜení kožních Ĝas, lišící se poþtem mČĜících míst na tČle. My jsme použili metodu O-Scale system Canada pro ženy, jehož autorem je Ross (1984). PomČrnČ spolehlivČ lze touto metodou zhodnotit podíl tČlesného tuku a netukové tČlesné hmoty. V našem pĜípadČ bylo použito k mČĜení 6 kožních Ĝas: •
nad tricepsem (trojhlavý sval pažní),
•
pod lopatkou (pod dolním úhlem lopatky),
•
bok (nad spinou iliaca),
•
bĜicho (vedle pupku),
•
stehno (v polovinČ humeru),
•
lýtko (v nejobjemnČjší þásti lýtkového svalu).
Obrázky postupu mČĜení jsou uvedeny v pĜíloze 1 - 6.
58
Postup - palcem a ukazovákem jsme Ĝasu v daném místČ uchopili a tahem ji oddČlili od svalĤ pod ní. Poté jsme druhou rukou umístili mČĜící plošky kaliperu za vrchol ohybu kĤže (ve vzdálenosti cca 1 cm od prstĤ) a uvolnili mČĜidlo, þímž zaþal pĤsobit na kĤži konstantní tlak. TloušĢku Ĝasy v mm jsme museli odeþíst do 2 sekund. Pro zvýšení pĜesnosti jsme mČĜení 3x zopakovali. Vyhodnocení: dle pokynĤ manuálu Hodnocení tČlesného tuku. Kaliper SK (Chytráþková, 1999): •
index pro O-scale systém jsme vypoþetli dle uvedeného vzorce: souþet šesti kožních Ĝas (mm) x [170,18 / výška mČĜené osoby (cm)]
•
v tabulce O-scale system Canada pro ženy jsme zvolili Ĝádek odpovídající vČku osoby,
•
vyhledali jsme rozmezí údajĤ získaných z dosazení do vzorce a vypoþetli pĜíslušné hodnoty,
•
v záhlaví tabulky na vodorovné ose jsme urþili odpovídající hodnocení (vzor tabulky uvádíme v pĜíloze).
VýpovČdní hodnoty jednotlivých bodových hodnocení jsou v rozmezí 1 - 9 dle následujícího škálování: •
1 - 2 body = velmi nízké množství podkožního tuku,
•
3 - 4 body = nižší množství podkožního tuku,
•
5 bodĤ
•
6 - 7 bodĤ = zvýšené množství podkožního tuku,
•
8 - 9 bodĤ = nadmČrné množství tuku (rizikový faktor).
= prĤmČrné množství podkožního tuku,
2. SubjektivnČ hodnotící vztah k vlastnímu tČlu – zjišĢujeme spokojenost/nespokojenost osob s aktuálními a dosaženými výsledky pomocí bodovací škály Lickertova typu. 3. TČlesné sebepojetí - komponenty tČlesného sebepojetí a jim pĜikládaná míra dĤležitosti byly zjišĢovány pomocí dvouprofilového dotazníku (pĜedlohy dotazníku viz. pĜíloha 7 - 8). a) Profil tČlesné sebeúcty - mČĜí, jak se lidé hodnotí v oblastech: •
sportovní kompetence,
•
fyzické kondice,
59
•
tČlesné atraktivity,
•
síly,
•
všeobecné tČlesné sebeúcty.
b) Profil vnímané dĤležitosti - mČĜí relativní dĤležitost, kterou subjekty pĜisuzují tČmto faktorĤm.
3.2.4.2.2 Nezávisle promČnné (prediktor) Abychom dosáhli co nejpĜesnČjší výzkumných cílĤ bylo nutné vytvoĜit takový pohybový program, který pĜedpokládá dosažení pozitivních výsledkĤ. Cílem programu byla redukce tukové hmoty a souþasnČ zpevnČní tČla. Sledované osoby tvoĜily soubor 30 žen ve vČku 20 - 45 let, z nichž každá absolvovala šestimČsíþní individuální pohybový program pod vedením kvalifikovaného trenéra, který je držitelem trenérské licence tĜídy B v oblasti fitness. Cviþení probíhalo v posilovnČ ve Wellness centru krásy a dlouhovČkosti Bomton v Praze na Václavském námČstí, kde trenér nabízí své stálé služby. Byl sestaven plán pohybového programu, který byl vytvoĜen s tČmito podmínkami: •
Frekvence programu 2x týdnČ po dobu šestimČsícĤ.
•
Rozsah cviþební lekce 60 - 70 min.
•
Charakter lekce - silovČ vytrvalostní s cílem rozvoje síly a aerobní na rozvoj kondice.
•
MČĜení provádČno trenérem, který je zároveĖ autorem této práce. Vzhledem k individuálnímu pĜístupu probíhaly jednotlivé lekce v rĤznou denní
dobu, v závislosti na možnostech sledovaných osob. ZároveĖ byly v rámci pohybového programu všechny osoby seznámeny s racionálním jídelníþkem a byly upozornČny na jeho dodržování. Struktura a obsah cviþební lekce je zaznamenána v pĜíloze 9.
60
Kondiþní trénink Základním pĜedpokladem úspČchu pohybového intervenþního programu je podle Bunce (2004) forma a intenzita použitého pohybového zatížení. Vždy je tĜeba vycházet z takových forem pohybového zatížení, které jedinec dokonale zvládá, a se kterými má dostatek pokud možno pozitivních zkušeností (Jílek, Ryba 2004). Tento typ tréninku byl urþený pro nepravidelnČ sportující ženy bez zkušenosti se cviþením pod vedením trenéra, které usilovaly o redukci hmotnosti souþasnČ s vytvarováním tČla (odstranČní pĜebyteþných tukových zásob). Trénink mČl spolu s aerobní þinností pĜispČt ke zvýšení kondice. Cviþební plán jsme sestavili tak, aby postupnČ docházelo ke zvyšování intenzity a tedy i efektivity cviþení. PĜi tréninku jsme využívali posilovacích strojĤ, cviþebních pomĤcek (gymball, overball, expander, thera-band a balanþní pomĤcku BOSU), které poskytují ženám vČtší rozmanitost a pestrost tréninku. K tomu, abychom dosáhli redukce tukové hmoty a zlepšení kondice, jsme vycházeli z následujících typĤ tréninkĤ: 1. typ tréninku - jedná se o komplexní trénink specifických pohybĤ pro pĜíslušné svalové partie se zátČží 30 - 50% maximální váhy, vČtším poþtem opakování (20 a více) a déle trvajícím zatížením (statický trénink) s kratšími pĜestávkami mezi sériemi (1 minuta). Podstatnou þást programu tvoĜí aerobní þinnost (Grosser, Ehlenz, Griebl, Zimmermann, 1999). 2. typ tréninku - vychází z charakteru kruhového cviþení, jehož podstatou je 8 - 10 stanovišĢ, u kterých sledovaná osoba procviþuje vždy pĜíslušnou svalovou partii. Cviky následující po sobČ jsou zamČĜené na jinou svalovou partii (Grosser, Ehlenz, Griebl, Zimmermann, 1999). Pomocí dynamických pohybových aktivit, pĜi kterých se zapojují velké svalové partie, dochází podle Bunce (2004) k nejvČtšímu efektu na somatické zmČny, nárĤstu prĤtoku krve a zvýšení výkonnosti kardiorespiraþního systému (Lehnert, Novosad, 2001). Na základČ tČchto faktĤ jsme vytvoĜili program, zabezpeþující redukci tČlesného tuku. Souþástí cviþení byla zejména aerobní þinnost, realizovaná na trenažérech v kardiozónČ, která je souþástí posilovny.
61
3.2.5 Metodika analýzy dat Proto, abychom dosáhli co nejvČtší pĜesnosti v antropometrických mČĜení, konzultovali jsme jednotlivé metody s PhDr. Jitkou Chytráþkovou, CSc., odborníkem pĜes kinantropometrii a zároveĖ jsme prostudovali odbornou literaturu s touto problematikou (Chytráþková, 1999; Riegerová, PĜidalová, Ulbrichová, 2006). PĜi zpracování údajĤ z antropometrických mČĜení jsme vycházeli z míry variability, na základČ které jsme se snažili co nejpĜesnČji postihnout rozptyl mezi jednotlivými promČnnými. Statistická metoda, která nám dovoluje tyto údaje zpracovat, a kterou jsme pro vyhodnocení údajĤ použili, je analýza rozptylu s opakovaným mČĜením. Údaje o subjektivním hodnocení spokojenosti þi nespokojenosti s tČlesnými parametry hodnoceny na škále -1, 0, 1, jsme zpracovali pomocí neparametrického testu McNemara pro dvČ závisle promČnné. V tomto pĜípadČ se jednalo o závisle promČnné spokojenost a nespokojenost s vlastním tČlem. ZmČny mezi jednotlivými složkami tČlesného sebepojetí, ke kterým došlo bČhem intervence, jsme zjišĢovali pomocí neparametrického Wilcoxonova párového testu (Hendl, 2004).
3.2.6 Zpracování výsledkĤ Data použitá do diplomové práce byla zpracována za pĜedpokladu jejich správného a úplného vyplnČní a pĜesného mČĜení, tj. taková, která splĖovala požadavky našeho výzkumu. Získaná data byla shromáždČna v programu Excel a statisticky zpracována a vyhodnocena pomocí programu SPSS 15.0 for Windows. Pro získané parametrické znaky byla použita analýza rozptylu s opakovaným mČĜením, ze které jsme získali základní statistické charakteristiky (prĤmČry, smČrodatné odchylky, významnost rozdílĤ). Pro vyhodnocení neparametrických dat získaných z dotazníku mČĜící tČlesné sebepojetí jsme použili párový neparametrický WilcoxonĤv test. Subjektivní posouzení spokojenosti ženy vyjadĜovaly na LickertovČ škále a výsledky byly zpracovány pomocí testu McNemara pro dvČ závisle promČnné. U každého ukazatele byla testována zvolená alternativní hypotéza.
62
4 VÝSLEDKY V souvislosti s charakterem dnešní doby, zejména životním stylem lidí, se objevuje mnoho zdravotních rizik. Jedním ze zdrojĤ je zvyšující se výskyt obezity jak u dospČlé, tak i u dČtské populace. ýasto se také objevují zdravotní potíže zejména onemocnČní kardiovaskulárního a endokrinního systému þi rĤzné depresivní stavy. Jelikož jsme si vČdomi této skuteþnosti, bylo v našem zájmu vytvoĜit vhodný pohybový program po dobu šesti mČsícĤ, jehož cílem bude úbytek podkožního tuku, tím snížení rizika vzniku obezity a zlepšení vztahu k vlastnímu tČlu. Rychtecký (1999) potvrzuje, že souþasná populace cviþí ve volném þase více než generace pĜedchozí. Avšak na rozdíl od vyspČlejších západních zemí se v ýR vČnuje pravidelnému sportování zejména populace do 30 let (Fialová, 2007). Naším výzkumným cílem bylo jednak zjistit, zda po absolvování námi vytvoĜeného kondiþního programu dojde ke zmČnám v tČlesném složení, zejména úbytku podkožního tuku a celkové hmotnosti. Dále nás zajímalo, jaký vliv bude mít pravidelné cviþení na tČlesné sebepojetí, zda dojde ke zmČnám jeho jednotlivých složek. Výsledky z antropometrie jsou zobrazeny v první þásti výsledkĤ. V souvislosti s antropometrickými údaji jsme zjišĢovali, zda jsou sledované ženy s namČĜenými hodnotami spokojené þi nespokojené. V další výsledkové þásti se zabýváme analýzou tČlesného sebepojetí na zaþátku a na konci pohybové intervence. Ve sledovaném souboru bylo 30 žen s prĤmČrným vČkem 30,5 let. Jednalo se o ženy, které pĜed pohybovou intervencí nemČly žádné zkušenosti s podobným programem a nepravidelnČ sportovaly. Získaná data jsme vyhodnotili pomocí statistických metod a zpracovali do tabulek vytvoĜených v programu Excel.
63
4.1 VČkové rozložení 10%
23,3%
10%
20 - 25 26 - 30 31 - 35 36 - 40
20%
41 - 45 36,7%
Graf 1 - Procentuální vyjádĜení vČkového rozložení u souboru žen (n = 30)
4.2 TČlesné složení Popisné statistiky údajĤ o tČlesném složení jsou uvedeny v následující þásti této kapitoly. Data jsme získali pĜed samotným zahájením programu i po jeho skonþení. PrĤmČry, smČrodatné odchylky a statistické signifikance byly vyhodnoceny pomocí metody ANOVA a zpracovány statistickým softwarem SPSS 15.0 for Windows. Dále jsme sledovanou skupinu 30 žen rozdČlili dle tĜídícího kritéria spokojenosti/nespokojenosti (%) s výsledky z antropometrických mČĜení. Zajímala nás data získaná z tČchto mČĜení: 1. obvodové parametry, 2. celková hmotnost tČla, 3. kaliperace. Z výsledkĤ vyplývá, že u sledovaných žen došlo ke korekci tČlesného složení ve smyslu snížení indexové hodnoty tČlesného tuku v prĤmČru o 1 indexový stupeĖ a celkové tČlesné hmotnosti v prĤmČru o 8 %. PĜi interpretaci výsledkĤ je tĜeba s ohledem na vČk testovaných žen brát v úvahu další nesledované vlivy, které determinují složení tČla.
4.2.1 Obvodové parametry Jedná se o údaje obvodových parametrĤ konkrétních tČlesných partií, které jsme mČĜili pomocí svinovacího metru. Pro zpracování parametrických obvodĤ jsme použili metody analýzy rozptylu s opakovaným mČĜením, protože se jedná o þistČ mČĜitelné,
64
kardinální znaky. Tab. 3 udává podrobnČjší charakteristiku souboru žen, které se úþastnily výzkumu. Tabulka 3 - Komparace jednotlivých parametrických obvodĤ (cm) u souboru žen v 1. a 2. mČĜení MČĜení 1. Paže 2. 1. Pas 2. 1. BĜicho 2. 1. Boky 2. 1. Stehna 2. 1. Lýtko 2. Pozn. *p<0,05 **p<0,01
_ x 29,23 25,17 78,03 73 90,87 84,07 104,43 98,47 55,3 50,87 38,03 35,6
SD 30,43 26,52 80,84 75,53 93,59 86,69 107,06 100,56 57,23 52,59 39,21 36,59
p * * ** ** ** *
Analýzou rozptylu s opakovaným mČĜením jsme získali prĤmČrné hodnoty obvodových parametrĤ pĜi 1. a 2. mČĜení. Zjistili jsme, že výsledky z druhého mČĜení se od prvního statisticky významnČ liší. Ty zmČny, u kterých byl zaznamenán statisticky významný rozdíl, jsou oznaþeny tuþnČ. U druhého mČĜení jsme zaznamenali zmČnu v úbytku objemĤ u námi mČĜených tČlesných partií. Úbytek v oblasti bĜicha, bokĤ a stehen byl statisticky významnČjší než úbytek obvodĤ u ostatních partií. Statistická rozdílnost byla zjišĢována na 1 % hladinČ významnosti. V oblasti bĜicha a bokĤ došlo k úbytku obvodu v prĤmČru o 6 cm, u stehen byl úbytek v prĤmČru 5 cm. U ostatních partií došlo ke zmČnČ v pozitivním smČru. Dosažená hladina významnosti byla v tČchto pĜípadech 5 %. U souboru žen (n = 30) jsme z údajĤ našeho mČĜení zjišĢovali, jaké je procentuální zastoupení žen pro jednotlivé normy obvodu pasu (Málková, 1992). V tab. 4 je uveden procentuální poþet subjektĤ spadající do 1. a 2. mČĜení.
65
urþité normy pro obvod pasu pĜi
Tabulka 4 - ýetnost výskytu (%) namČĜených hodnot obvodu pasu (cm) u žen v 1. a 2. mČĜení < 80 cm
80 - 88 cm
> 88 cm
1. mČĜení
53,3
33,3
13,4
2. mČĜení Pozn. *p<0,05
80,0
20,0
0
p *
ZmČna, ke které došlo bČhem pohybového programu v obvodech pasu u souboru žen je statisticky významná (5 % hladina významnosti). Z tab. 4 lze získat údaje o poþtu osob v kategoriích, urþující míru rizika spojeného s výskytem obezity. Obvod pasu pod 80 cm je považován za normální. Do této kategorie spadalo pĜi 1. mČĜení 53,3 % žen. Obvod pasu v rozmezí od 80 do 88 cm je považován za rizikový, kde hrozí možný výskyt obezity. Tuto skupino tvoĜilo 33,3 % žen. Zbylých 13,4 % sledovaných osob mČlo rozmČry obvodu pasu nad 88 cm, což je hodnota vyjadĜující vysoké riziko vzniku metabolických poruch. U tČchto žen lze hovoĜit o nadváze až obezitČ. PĜi druhém mČĜení jsme zjistili velmi
pozitivní
zmČny
vlivem
pohybového
programu.
V kategorii
žen
se
žádoucím obvodem pod 80 cm bylo 80 % žen a ostatních 20 % spadalo do skupiny se zvýšeným rizikem. I pĜes tento fakt lze považovat úþinky pohybového programu za efektivní.
4.2.2 Celková hmotnost a podkožní tuk Dále byly pro nás relevantní údaje o celkové tČlesné hmotnosti a indexu podkožního tuku, který vyjadĜuje odpovídající hodnocení celkového množství podkožního tuku na škále 1 - 9. Hmotnost tČla jsme vážili na jednobodové digitální váze Soehnle Centerpoint Zeta s pĜesností 50 gramĤ a tloušĢku 6 kožních Ĝas jsme mČĜili pomocí kaliperu s pĜesností 0,1 cm. Tabulka 5 - Komparace celkové hmotnosti (kg) a podkožního tuku (index) u souboru žen (n = 30) pĜed a po skonþení pohybového programu
Hmotnost Index podkožního tuku Pozn. **p<0,01
MČĜení
_ x
SD
1.
69,85
73,574
2.
64,39
67,702
1.
6,77
7,2
2.
5,07
5,65
66
p **
**
Analýzou rozptylu s opakovaným mČĜením jsme získali prĤmČrné hodnoty celkové hmotnosti a množství podkožního tuku. V tab. 5 jsou tuþnČ zvýraznČny hodnoty, ve kterých byl zaznamenán statisticky významný rozdíl (1 % hladina významnosti). Ze získaných dat mĤžeme porovnat rozdíly mezi prĤmČrnými hodnotami pĜed a po skonþení pohybového programu. V obou pĜípadech došlo k úbytku. PrĤmČrná celková hmotnost u souboru žen pĜed zaþátkem intervence byla 69,85 kg, zatímco po skonþení byla prĤmČrná hodnota hmotnosti 64,39 kg. Index podkožního tuku jsme porovnávali s tabulkou pro bČžnou populaci v závislosti na pohlaví a vČku na škále 1 - 9. PrĤmČrná hodnota pĜed zaþátkem programu byla 6,77, která vyjadĜuje zvýšené množství podkožního tuku bez zdravotního rizika. Po skonþení dosáhly ženy v prĤmČru hodnoty 5,07, která udává prĤmČrné množství tuku v tČle. Tuto zmČnu považujeme za pozitivní.
4.2.3 Stanovení BMI I pĜes to, že hodnota BMI nemá plnČ vypovídající hodnotu vzhledem ke složení tČla, použili jsme údaje výšky a hmotnosti probanda pro urþení indexu body mass. U každé osoby jsme provedli výpoþet a dle výsledné hodnoty jsme jej zaĜadili do pĜíslušné kategorie. Jednotlivé kategorie vypovídají o nutriþním stavu jedince. Tabulka 6 - Hodnoty BMI u sledovaných žen (n = 30) na zaþátku a na konci pohybového programu Hodnota BMI
1. mČĜení (%)
2. mČĜení (%)
18,5 >
0
0
18,5 < — < 24,9
63,3
86,6
25,0 < — < 29,9
33,4
6,4
30,0 < — < 39,9
3,3
0
> 40,0
0
0
Celkem
100
100
Z tab. 6 lze vypozorovat výrazné zmČny v nutriþním stavu sledovaných osob, ke kterým došlo bČhem šesti mČsícĤ pravidelného cviþení. Podváha nebyla zaznamenána ani u jedné osoby. V normČ se pohybovalo na zaþátku cviþení 63,3 % žen a na konci se tento poþet zvýšil na 86,6 %, což lze považovat za významné. Na zaþátku intervence mČlo nadváhu 33,4 % žen, kdežto na konci se poþet snížil na 6,4 %. Obezita byla
67
diagnostikována u 3,3 % sledovaných osob, na konci programu do této kategorie nespadala žádná osoba. TČžká obezita nebyla zjištČna ani u jedné ženy.
4.2.4 VyjádĜení spokojenosti/nespokojenosti s výsledky mČĜení Všechny ženy byly se svými výsledky seznámeny a písemnou formou vyjádĜily míru subjektivní spokojenosti/nespokojenosti s namČĜenými parametrickými hodnotami z antropometrických mČĜení obvodĤ, celkové hmotnosti a množství podkožního tuku. Po ukonþení programu byla opČt provedena série antropometrických mČĜení, po kterých byly ženy opČt informovány o výsledcích, které mohly srovnat se vstupními daty. Zde mČly taktéž jako na zaþátku vyjádĜit míru spokojenosti/nespokojenosti s jednotlivými výsledky. Pro zjišĢování úrovnČ spokojenosti jsme použili Lickertovu škálu bodovanou -1; 0; 1, kde tyto hodnoty znázorĖují: -1 0 1
nespokojené s aktuálním tČlesným stavem, neutrální postoj k aktuálnímu tČlesnému stavu, spokojené s aktuálním tČlesným stavem.
Vzhledem k relativnČ malému poþtu respondentĤ (n = 30) a nerovnomČrnému rozdČlení þetností, jsme pĜi vyhodnocování škály využili metody dichotomie odpovČdí, z þehož nám vznikly na místo tĜí skupin s nerovnomČrným rozložením dvČ pĜibližnČ stejnČ poþetné srovnávací skupiny (N – nespokojené, S - spokojené). Jednotlivé vztahy jsme mezi sebou srovnávali pomocí McNemarova testu pro zjištČní vztahu relativních þetností. ýetnost výskytu žen byla zaznamenána do tabulky, ve které uvádíme srovnání mezi ženami nespokojenými a spokojenými se svými aktuálními tČlesnými parametry. ýetnost výskytu osob je zaznamenána v procentech. TuþnČ jsou zvýraznČny hodnoty, ve kterých byl zaznamenán statisticky významný rozdíl.
68
Tabulka 7 - Klasifikaþní tabulka poþtu osob (%) rozdČlených dle tĜídícího kritéria spokojenosti/nespokojenosti s obvodovými parametry, tČlesnou hmotností a množství podkožního tuku pĜed a po intervenci Komponenta
1. mČĜení
2. mČĜení
N
S
N
S
p
Paže
36,3
63,7
6,7
93,3
*
Pas
60,0
40,0
30,0
70,0
*
BĜicho
80,0
20,0
30,0
70,0
**
Boky
86,7
13,3
53,3
46,6
*
Stehna
96,7
3,3
46,7
53,3
**
Lýtka
20,0
80,0
6,7
93,3
Hmotnost
83
17
27
73
**
Množství tuku
73
27
17
83
**
Pozn. *p<0,05; **p<0,01; N - nespokojenost, S - spokojenost
V tab. 7 je zobrazena þetnost výskytu spokojených a nespokojených žen s mírami tČlesných obvodĤ. Míra spokojenosti/nespokojenosti byla zjišĢována pĜed a po skonþení pohybové intervence. Z tabulky vyplývá, že pĜed zaþátkem programu bylo nejménČ spokojených žen s mírami stehen a to ve 3,3 %. Dále se ve 13,3 % spokojenost týkala míry bokĤ. Celkem 20 % žen bylo spokojeno s obvodem bĜicha. Paže a lýtka byly ženami celkovČ vnímány pĜíznivČ. S obvodem paží bylo spokojeno 63,7 % žen a s lýtky 80 % žen. Po druhém mČĜení poþet spokojených žen obecnČ vzrostl. ZmČna se týkala zejména partií pasu, bĜicha a stehen. S obvody pasu a bĜicha bylo spokojeno 70 % žen. Celkem 53,3 % žen bylo spokojeno s dosaženými mírami stehen. Spokojenost s obvody bokĤ také vzrostla na celkový poþet 46,6 % žen, ale stále pĜevažuje poþet nespokojených. Spokojenost s obvody paží na konci vzrostla od prvního mČĜení o 30,4 %, s obvody pasu o 30 %, s obvody bĜicha o 50 %, u bokĤ o 33,3 %, u stehen o 50 % a u lýtek o 13,3 %. U celkové hmotnosti a množství tuku došlo k výraznému zlepšení postoje k dosaženým parametrĤm. Zpoþátku se svou tČlesnou hmotností bylo spokojeno 17 % žen, s množstvím tuku v tČle vyjádĜilo svou spokojenost 27 % sledovaných osob. ZmČny, ke kterým došlo v prĤbČhu programu, byly statisticky významné. Poþet spokojených žen u celkové hmotnosti vzrostl na 73 % a u množství podkožního tuku na 83 %. V následujících tabulkách uvádíme zmČny spokojenosti/nespokojenosti, ke kterým došlo bČhem šestimČsíþního pohybového programu. U nČkterých osob se zmČnilo
69
negativní hodnocení na pozitivní, u jiných se spokojenost/nespokojenost nezmČnila. Zajímalo nás, u kolika sledovaných žen došlo po skonþení programu ke zmČnČ negativního postoje k pozitivnímu a u kolika osob se hodnocení spokojenosti, popĜ. nespokojenosti nezmČnilo. Dále nás zajímalo, zda vĤbec došlo ke zmČnČ pozitivního postoje k tČlesným proporcím na zaþátku programu na negativní po skonþení programu. Pro vyjádĜení vztahu kriteriálních promČnných mezi 1. a 2. mČĜením jsme použili neparametrický McNemarĤv test pro dvČ závisle promČnné. Výsledkem byla þtyĜpolní tabulka, ve které byly uvedeny dva korelující výbČry vyjadĜující výskyt sledovaného znaku. Tímto zpĤsobem jsme získali dvojici údajĤ, které tvoĜí pár závislých pozorování. Tabulka 8 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod paže 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
2
Nespokojenost / Spokojenost
9
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
19
p
**
Pozn. **p<0,01
V tab. 8 uvádíme þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty obvodu paže. V tabulce jsou vyjádĜeny korelace mezi dvČma závisle promČnnými. Z výsledkĤ vyplývá, že ve výzkumném souboru byly celkem 2 ženy nespokojené s obvodem paže jak na zaþátku, tak i na konci. I pĜes to byl u nich v prĤbČhu programu zaznamenán úbytek obvodové míry. Na základČ toho pĜedpokládáme, že dosažená míra na konci zĜejmČ nesplnila jejich oþekávání. Ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byl proband na zaþátku programu spokojený a na konci nespokojený. TČch žen, které byly na zaþátku se svým obvodem paže nespokojené a na konci spokojené, bylo 9. NejvČtší þetnosti byly zjištČny u pĜípadu, kdy se spokojenost vlivem programu nezmČnila, i pĜes to, že došlo k úbytku obvodových parametrĤ. Z tohoto faktu pĜedpokládáme, že obvody paží nejsou pro osoby z našeho výzkumného souboru pĜíliš relevantní. Tuto oblast tČla nevnímají tak citlivČ jako jiné tČlesné partie. Celková zmČna, ke které v prĤbČhu intervence došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je v tomto pĜípadČ 1 %.
70
Tabulka 9 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod pasu 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
10
Nespokojenost / Spokojenost
8
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
12
p
**
Pozn. **p<0,01
V tab. 9 uvádíme þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty obvodu pasu. Z tabulky vyplývá, že nespokojených na zaþátku i na konci bylo 10, i pĜes to, že u nich došlo k úbytku obvodové míry v pase. Na základČ toho pĜedpokládáme, že dosažená míra na konci zĜejmČ nesplnila jejich oþekávání. Ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. TČch žen, které byly na zaþátku se svým obvodem pasu nespokojené a na konci spokojené, bylo 8. V tomto pĜípadČ bylo nejvíce tČch žen, které byly spokojené se svými mírami pasu pĜed i po skonþení pohybového programu. TČchto spokojených žen bylo celkem 12. U všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku obvodové míry v pase. Jak uvádíme v tab. 3, jednalo se o úbytek v prĤmČru 5 cm, což lze vnímat jako pozitivní úþinek programu. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je v tomto pĜípadČ 1 %. Tabulka 10 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod bĜicha 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
9
Nespokojenost / Spokojenost
15
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
6
p
**
Pozn. **p<0,01
V tab. 10 uvádíme þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty obvodu bĜicha. U všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku obvodové míry v oblasti bĜicha. Jak uvádíme v tab. 3, jednalo se o úbytek v prĤmČru 6 cm, což lze vnímat jako pozitivní úþinek programu. Ovšem ne pro každou
71
námi sledovanou osobu byl tento výsledek dostaþující. Nespokojených na zaþátku i na konci bylo 9, i pĜes to, že u nich došlo k úbytku obvodové míry v oblasti bĜicha. Na základČ toho pĜedpokládáme, že dosažená míra na konci zĜejmČ nesplnila jejich oþekávání. OpČt ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. TČch žen, které byly na zaþátku se svým obvodem bĜicha nespokojené a na konci spokojené, bylo 15. Na základČ toho soudíme, že námi stanovený kondiþní trénink mČl pozitivní úþinek na redukci objemu této oblasti tČla. Celkem 6 žen bylo spokojených na zaþátku i na konci pohybového programu. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je v tomto pĜípadČ 1 %. Tabulka 11 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod bokĤ 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
16
Nespokojenost / Spokojenost
10
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
4
p
**
Pozn. **p<0,01
V tab. 11 uvádíme þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty obvodu bokĤ. U všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku obvodové míry v této oblasti. Jak uvádíme v tab. 3, jednalo se o úbytek v prĤmČru 6 cm, což lze vnímat jako pozitivní úþinek programu. Ovšem ne pro každou námi sledovanou osobu byl tento výsledek dostaþující. Nespokojených na zaþátku i na konci bylo 16, i pĜes to, že u nich došlo k úbytku obvodové míry. OpČt ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. TČch žen, které byly na zaþátku s hodnotami nespokojené a na konci spokojené, bylo 10. Celkem 4 ženy byly spokojené se svými boky jak na zaþátku, tak i na konci pohybového programu. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je 1 %.
72
Tabulka 12 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod stehna 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
14
Nespokojenost / Spokojenost
15
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
1
p
**
Pozn. **p<0,01
V tab. 12 uvádíme þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty obvodu stehna. Ze souboru 30 žen bylo celkem 14 žen nespokojených se svými stehny jak na zaþátku, tak i na konci programu, i pĜes to, že u všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku obvodové míry. Tab. 3 udává prĤmČrný úbytek obvodu stehna 5 cm. Ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. TČch žen, které byly na zaþátku se svým obvodem stehna nespokojené a na konci spokojené, bylo 15. Na základČ toho soudíme, že námi stanovený kondiþní trénink mČl pozitivní úþinek na redukci objemu této oblasti tČla. Pouze u jedné ženy nedošlo ke zmČnČ spokojenosti. Jednalo se o osobu, jejíž obvodová míra na zaþátku byla 48 cm a na konci 46 cm. Ve srovnání s ostatními sledovanými osobami je výchozí obvodová míra pĜes stehno 48 cm nejmenší. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je v tomto pĜípadČ 1 %. Tabulka 13 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod lýtka 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
2
Nespokojenost / Spokojenost
4
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
24
p
p = 0,125
Tab. 13 se zabývá spokojeností s namČĜenými hodnotami obvodu lýtka. Z výsledkĤ vyplývá, že 2 ženy byly nespokojené se svými rozmČry lýtek na zaþátku i na konci, i pĜes to, že u nich došlo k úbytku obvodové míry. Na základČ toho pĜedpokládáme, že dosažená míra na konci zĜejmČ nesplnila jejich oþekávání. Ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci,
73
kdy by byla sledovaná osoba na zaþátku programu spokojená a na konci nespokojená. Byly celkem 4 ženy, které byly na zaþátku se svým obvodem lýtka nespokojené a na konci spokojené. NejvČtší þetnosti byly zjištČny u pĜípadu, kdy se spokojenost vlivem programu nezmČnila, i pĜes to, že došlo k úbytku obvodových parametrĤ. TČchto žen bylo 24. Z tohoto faktu pĜedpokládáme, že obvod lýtka není pro námi sledované osoby pĜíliš relevantní a nevnímají jej tak senzitivnČ jako jiné tČlesné partie. ZmČna, ke které došlo, nebyla statisticky významná, ale i pĜes to se jednalo o zmČnu v pozitivním smČru. Tabulka 14 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - hmotnost tČla 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
8
Nespokojenost / Spokojenost
18
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
4
p
**
Pozn. **p<0,01
Tab. 14 vyjadĜuje þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se namČĜené hodnoty celkové tČlesné hmotnosti. U všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku tČlesné hmotnosti. Jak uvádíme v tab. 3, jednalo se o úbytek v prĤmČru 5,5 kg. Ovšem ne pro každou námi sledovanou osobu byl tento výsledek dostaþující. Nespokojených na zaþátku i na konci bylo 8, i pĜes to, že u nich došlo k úbytku hmotnosti a to v prĤmČru o 3,0 kg a to v rozmezí 2,1 - 5,3 kg. Na základČ toho pĜedpokládáme, že dosažená hmotnost na konci zĜejmČ nesplnila jejich oþekávání. OpČt ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. Celkem bylo 18 žen, které byly na zaþátku se svou tČlesnou hmotností nespokojené a na konci spokojené. U tČchto žen došlo k celkovému úbytku hmotnosti v prĤmČru o 6,75 kg a to v intervalu 1,8 - 11,9 kg. Celkem 4 ženy byly se svou tČlesnou hmotností spokojeny na zaþátku i na konci pohybového programu. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je v tomto pĜípadČ 1 %.
74
Tab. 15 vyjadĜuje þetnost výskytu vztahu závisle promČnných týkající se indexu podkožního tuku. Množství tuku jsme mČĜili pomocí kaliperu SK, hodnoty jsme pomocí vzorce pĜevedli do indexu, který jsme porovnali s normami v tabulce urþené pro metodu O-scale system. Ženy jsme zmČĜili a poté je seznámili, do které kategorie podle spoþteného indexu spadají. Jednotlivé škály a jejich hodnocení uvádíme v kap. 4.5.1 - d. U všech sledovaných osob došlo po skonþení pohybové intervence k úbytku podkožního tuku. Výsledky uvádíme v tab. 15. Tabulka 15 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - množství tuku 1. mČĜení / 2. mČĜení
Poþet
Nespokojenost / Nespokojenost
6
Nespokojenost / Spokojenost
16
Spokojenost / Nespokojenost
0
Spokojenost / Spokojenost
8
p
**
Pozn. **p<0,01
Nespokojených na zaþátku i na konci bylo 6. OpČt ani v jednom pĜípadČ nedošlo k situaci, kdy by byly sledované osoby na zaþátku programu spokojené a na konci nespokojené. TČch žen, které byly na zaþátku s indexovou hodnotou nespokojené a na konci spokojené, bylo celkem 16. Na zaþátku programu prĤmČrná indexová hodnota podkožního tuku u sledovaného souboru spadala do kategorie 7. Tato kategorie vyjadĜuje zvýšené množství podkožního tuku. Po skoþení pohybové intervence tyto ženy dosáhly v prĤmČru kategorie 5, což znamená normální množství podkožního tuku. Celkem 8 žen bylo se svou indexovou hodnotou spokojených na zaþátku i na konci pohybového programu. ZmČna, ke které došlo, je statisticky významná. Hladina významnosti je 1 %.
4.3 TČlesné sebepojetí Dotazník pro mČĜení tČlesného sebepojetí byl položen sledovaným ženám (n = 30) ve vČku 20 - 45 let pĜed zahájením a po skonþení pohybového programu. Každá osoba vyplĖovala dotazník individuálnČ ve fitness centru. V našem pĜípadČ jsme provedli celkem dvČ mČĜení. Jelikož se jednalo o ordinální znaky, byla data zpracována pomocí neparametrického párového testu Wilcoxon. Výsledky zpracovaných dat jsou uvedeny v tab. 16 a 17.
75
Tabulka 16 - Komparace jednotlivých složek tČlesného sebepojetí u souboru žen (n = 30) pĜi 1. a 2. mČĜení 1. mČĜení Škála SPORT
2. mČĜení
_ x
SD
_ x
13,63
3,153
14,87
KONDICE
13,37
4,03
TċLO
14,27
3,685
17,90
SD 3,471
**
14,53
3,078 2,047
**
2,434 2,486
SÍLA
13,07
3,095
15,73
TċL.SEBEÚCTA
13,87
3,192
17,40**
Pozn. **p<0,01
Pro srovnání výsledkĤ ze dvou mČĜení byl použit WilcoxonĤv párový test. Významnost rozdílĤ byla zjišĢována na 1% hladinČ významnosti. Z výsledkĤ vyplývá: •
Na konci pohybového programu došlo ke zvýšení celkové tČlesné sebeúcty. Statistická rozdílnost je statisticky významná.
•
Ženy po druhém mČĜení mČly významnČ vyšší sebepojetí v subškálách KONDICE a SÍLA.
•
Sebepojetí žen pĜi druhém mČĜení se významnČ nelišilo od prvního v subškálách SPORT a TċLO.
Tabulka 17 - Komparace prĤmČrĤ a smČrodatných odchylek dĤležitosti jednotlivých subškál tČlesného sebepojetí u souboru žen (n = 30) pĜi 1. a 2. mČĜení 1. mČĜení Škála
2. mČĜení
SPORTD
_ x 4,87
SD 1,224
_ x 4,57
SD ,971
KONDD
3,73
1,172
5,00**
1,145
TċLOD
4,13
1,196
3,93
,740
SÍLAD
4,57
1,251
4,73
1,015
Pozn. **p<0,01
Z výsledkĤ vyplývá: •
Ve vnímané dĤležitosti jednotlivých složek se výsledky prvního a druhého mČĜení nelišily, kromČ dĤležitosti KONDICE, která byla pĜi druhém mČĜení významnČ vyšší.
76
5 DISKUZE Hlavním cílem této studie bylo identifikovat zmČny v tČlesném složení, zejména korekci tČla, zmČny v tČlesném sebepojetí a celkovou spokojenost se sebou samým pomocí pravidelné pohybové aktivity. Pohybový program byl vytvoĜen tak, aby došlo v prĤbČhu šesti mČsícĤ k redukci tukové hmoty a k celkové korekci tČlesných proporcí. AerobnČ-kondiþní program byl Ĝízený odbornČ kvalifikovanou osobou. Cviþení probíhalo individuálnČ, 2krát týdnČ po dobu jedné hodiny. Vzhledem k pĤlroþnímu trvání programu, které lze považovat za stĜednČdobé, jsme zámČrnČ po 3 mČsících u každé osoby pozmČnili zatížení z dĤvodu možnosti výskytu adaptace organismu na zátČž. Výzkumný soubor tvoĜilo celkem 30 osob. Jedná se o relativnČ malý vzorek respondentĤ, protože naší snahou bylo vytvoĜit co nejvíce homogenní skupinu. VýbČr probandĤ spoþíval ve splnČní tČchto podmínek: pohlaví, vČk, nepravidelná pohybová aktivita, snaha o redukci hmotnosti a motivace dokonþit intervenci. Ferjenþík (2000) uvádí, že þím více je výchozí populace homogennČjší, tím menší výbČr staþí na to, aby byl vzorek dostateþnČ reprezentativní (Ferjenþík, 2000).
5.1 Vymezení Výsledky této práce jsou aplikovatelné pouze pro ženy ve vČku 20 - 45 let žijící v Praze, které mají zájem o zlepšení fyzické kondice a korekci tČla. Výsledky proto nelze zobecĖovat pro širší populaci a jiné vČkové kategorie.
5.2 Omezení Výsledky budou platné pouze pĜi daném charakteru pohybového programu, který je specifický zejména v intenzitČ a frekvenci.
5.3 Antropometrické ukazatele BČhem šestimČsíþního sledování došlo u souboru žen ke snížení celkové tČlesné hmotnosti. Hmotnost se u souboru snížila v prĤmČru o 5,46 kg. Index celkového množství tuku se snížil na hodnotu 5,07, která udává prĤmČrné množství tuku v tČle. Pozorovali jsme znaþné individuální rozdíly v poklesu hmotnosti. CelkovČ se zmČny v obou pĜípadech projevily jako statisticky významné. U žádné z žen nedošlo v období pohybového programu ke zvýšení hmotnosti.
77
Z metod kaliperace jsme použili O-scale system Canada, mČĜící šest kožních Ĝas. Tuto metodu jsme zvolili z toho dĤvodu, že se místa mČĜení podkožního tuku shodovala s místy mČĜení obvodových parametrĤ. Pro zjištČní celkové korekce tČla jsme využili prostého mČĜení jednotlivých obvodových rozmČrĤ. Úbytek v oblasti bĜicha, bokĤ a stehen byl statisticky významnČjší než úbytek u ostatních partií. Jelikož jsou dle dĜívČjších výzkumĤ (Fialová, Dosedlová, Slavíþková, 2007) oblasti bĜicha, bokĤ a stehen považovány za nejproblematiþtČjší partie u žen, z výsledkĤ vyplývá, že námi stanovený kondiþní trénink mČl pozitivní vliv na redukci obvodĤ tČchto oblastí tČla. Pro zjišĢování zdravotního stavu jedince je dĤležité znát nejen celkové množství tuku, ale také jeho distribuci v tČle. Zvýšené množství tČlesného tuku spojené s nevhodnou distribucí mĤže znamenat jisté riziko zdraví, zejména pro kardiovaskulární a metabolická onemocnČní. Ukládání tukové hmoty v oblasti bĜicha je považováno za rizikové (Hainer, Kunešová et al., 1997). Obvodové rozmČry obvodu pasu vykazovaly sestupný trend a pro vČtšinu žen v souboru byl rozdíl mezi 1. a 2. mČĜení významný. PĜi vstupním mČĜení bylo 53,3 % žen zaĜazeno do kategorie standardu. Celkem 33,3 % žen spadalo do skupiny rizikových a zbylých 13,4 % do velmi rizikových. U tČchto žen lze hovoĜit o nadváze až obezitČ. Po šestimČsíþním pohybovém programu se poþet žen ve skupinČ zvýšeného rizika snížil na 20 %, ostatních 80 % vykazovalo zdravotnČ vyhovující hodnoty. Na základČ tČchto výsledkĤ lze považovat úþinky pohybového programu za efektivní. V prĤbČhu programu nedošlo u žádné osoby k negativním zmČnám nebo k poškození organismu. Výsledky kaliperace a indexu BMI potvrdily, že pravidelná a dlouhodobá pohybová aktivita mĤže pĜispívat ke snížení zdravotního rizika metabolických a kardiovaskulárních obtíží a že šestimČsíþní pohybový program byl pro daný soubor žen vhodný.
5.4 Subjektivní posouzení spokojenosti Subjektivní hodnocení vlastní postavy se po skonþení pohybového programu u vČtšiny žen blížilo objektivnČ zmČĜeným údajĤm. Výsledky z výzkumu Mrazka, Fialové, Bychovskaji (2004) ukazují, že mnoho osob, zejména ženského pohlaví, je nespokojeno s vlastním tČlem. Ženy mají výhrady zvláštČ k celkové tČlesné hmotnosti a obvodovým rozmČrĤm dolní þásti tČla (boky, hýždČ, stehna). Toto vnímání se stává velmi þasto motivaþním þinitelem pro urþitý zpĤsob chování (diety, posilovna, plastické operace, atd.)
78
(Fialová, 2007). Vašina a Vychodilová (2002) uvádí, že nespokojenost s vlastním tČlem posiluje negativní postoj k vlastní osobČ, který se projevuje v kvalitČ prožívání tČlesného a psychického zdraví a zasahuje do oblastí osobního života. Výsledky výzkumĤ poukazují na významný vztah mezi spokojeností s vlastní postavou a sebevČdomím, což se objevuje zejména u žen (Vašina, Vychodilová, 2002). Bylo potvrzeno, že jedním z mnoha ukazatelĤ nespokojenosti s tČlem je snaha zmČnit tvar postavy pomocí diety spíše než pomocí pravidelného pohybu (Fialová, 2001). Vztah k pohybové aktivitČ mĤže být ovlivnČn mnoha faktory. Corbin (2002) uvádí, že pro realizaci vyšší pohybové aktivity v dospČlosti je dĤležitá vyšší realizace pohybové aktivity v období dČtství a dospívání, kde bývá vČtšinou pohybová aktivita organizovaná školou (Sigmund, Mitáš, 2008). Subjektivní hodnocení tČlesných rozmČrĤ jsme zjišĢovali na 3 bodové stupnici Lickertova typu. Výsledky byly následující: •
VČtšina žen byla na konci intervence nespokojena se svými boky, i pĜes to, že u nich došlo k pozitivní zmČnČ hodnot.
•
Na konci pohybového programu byly sledované osoby se svým tČlem celkovČ spokojenČjší než tomu bylo pĜed zaþátkem intervence.
5.5 Dotazníková studie Sebepojetí lze ovlivnit rĤznými druhy pohybové aktivity. Podle autorĤ Bozoiana, Rejeskiho, a McAuleyho (1994) se nejvČtší zlepšení dá oþekávat u aerobnČ-kondiþního cviþení (bČh, chĤze, aerobic, kruhový trénink) a zejména u posilování, u kterého bylo dosahováno nejvČtších zmČn v nejkratším þase. Podle Leitha (1994) by mČly programy trvat co nejdéle, vČtších zmČn sebepojetí bývá dosaženo u programĤ delších než 12 týdnĤ. Jak dlouho zmČna trvá není ovšem dosud známo (Tomešová, 2005). Pro zjištČní vztahu k vlastnímu tČlu jsme použili dotazník mČĜící profil tČlesného sebehodnocení, který sleduje, jak se jedinec vnímá a hodnotí v oblasti: sportovní kompetence, fyzické kondice, fyzické síly, atraktivity a jaká je jeho celková tČlesná sebeúcta. ZároveĖ je dotazník komplementován o otázky, zjišĢující dĤležitost kompetence u každé ze 4 subdomén. Komplementace byla provedena z toho dĤvodu, že profil tČlesné sebeúcty poskytuje pouze þásteþnČ vhled do zpĤsobĤ hodnocení fyzického self, který je pro obecné stanovení tČlesného sebepojetí nedostateþný. Validizace dotazníku pro þeskou
79
populaci byla provedena Tomešovou (2005) v rámci disertaþní práce. Byla zjištČna relativnČ vysoká reliabilita dotazníku. Z výzkumu Foxe (2000) vyplývá, že cviþení mĤže zlepšit tČlesnou sebeúctu i jiné dĤležité komponenty sebepojetí jako napĜíklad body image. U nás se problematikou tČlesného sebepojetí zabývala mimo jiné i Tomešová (2005), z jejíž studie vyplývá, že ženy sportující mají vyšší sebepojetí než ženy pohybovČ neaktivní. Naším výzkumem jsme zjistili, že se v prĤbČhu programu celková sebeúcta žen zlepšila. Tyto výsledky lze srovnat s výsledky studie Tomešové, jelikož ženy v námi sledovaném souboru pĜed pohybovým programem nikdy pravidelnČ nesportovaly, kdežto po skonþení programu jsme je mohli považovat za sportující. StejnČ tak jako u zmiĖované studie, tak i u nás bylo dokázáno, že subdoména KONDICE mČla nejvyšší skóre, což znamená, že vnímaná kompetence v této oblasti pĜispívá k tomu, že cviþení osoba provozuje ráda a zároveĖ pĜispívá k sebeúctČ. Složka TċLO mČla pĜed zaþátkem programu nejvyšší skór, kdežto na konci byl její skór ze všech ostatních složek nejnižší. ZároveĖ nebyla nalezena statistická významnost rozdílĤ. K podobným závČrĤm došlo i u dĜívČjších výzkumĤ. Sonstroem (1994), Fox a Corbin (1989) zjistili, že složka TċLO související s vnímáním atraktivity má nejsilnČjší vztah k tČlesné sebeúctČ a tím i k celkovému sebepojetí. ZároveĖ interpretují tuto skuteþnost za problematickou, protože se atraktivita jeví jako nejhĤĜe ovlivnitelná pomocí pohybové intervence (Tomešová, 2005). Po skonþení výzkumného pohybového programu jsme došli k opaþným závČrĤm. Na konci intervence mČla nejvČtší vliv na fyzickou sebeúctu a potencionálnČ i na globální sebeúctu vnímaná kondice a síla než právČ fyzický vzhled. Z našich výsledkĤ vyplývá, že pravidelná pohybová aktivita pozitivnČ pĜispívá ke zlepšení vnímání kondice, kterou vČtšina žen považovala za relevantní. Cviþení je u nich spojeno s pozitivními pocity fyzické kondice a silových schopností. Tento výsledek je ve shodČ s cílem pohybového programu. Výsledky vnímané dĤležitosti nemĤžeme srovnat s výsledky validizaþní studie Tomešové (2005), protože v tomto pĜípadČ nebyl dotazník použit. Tato skuteþnost je samou Tomešovou odĤvodnČna tak, že dotazník nepĜináší žádné významné výsledky a zároveĖ je obtížné s nimi pracovat pĜi velkém poþtu lidí. Interpretace výsledkĤ je zajímavČjší, pokud se hodnotí u každého jedince zvlášĢ, což je u velkého souboru komplikované. I pĜes to, že je náš soubor relativnČ malý, by bylo nároþné hodnotit každou osobu samostatnČ. Z tohoto dĤvodu jsme provedli zhodnocení výsledkĤ v rámci celého
80
souboru. PĜed zaþátkem programu se jako nejvíce dĤležitá jevila složka SPORTOVNÍ KOMPETENCE, nejménČ pak složka KONDICE. Po skonþení intervence došlo k výrazným zmČnám. Vnímání dĤležitosti KONDICE se zvýšilo, dokonce dosáhlo nejvyššího skóre. Žádná z komponent neskórovala abnormálnČ vysoko nebo nízko, což vyluþuje pĜítomnost normativních problémĤ jako napĜ. norma skromnosti nebo konformity (Tomešová, 2005). MĤžeme tedy konstatovat, že po šesti mČsících pravidelného pohybu se sledovaným ženám podaĜilo upravit svoji postavu, jejich spokojenost s vlastním tČlem se zlepšila a zároveĖ se zvýšila jejich sebeúcta.
81
6 ZÁVċR U vybraného souboru žen byl sledován vliv aerobnČ-kondiþního programu na redukci tuku, korekci tČla a tČlesné sebepojetí. Byly sledovány zmČny u antropometrických a psychologických ukazatelĤ. U všech sledovaných ukazatelĤ došlo po skonþení programu k pozitivním zmČnám. Tyto zmČny hodnot tČlesných komponent potvrdily, že daný kondiþní program mĤže pĜispČt k redukci tČlesného tuku, celkové korekci a zlepšení vztahu k vlastnímu tČlu. Z hlediska primární prevence lze tento typ pohybového programu považovat za vhodný. Souþasné zahraniþní i þeské výzkumy dokazují, že sport má významný vliv na spokojenost a sebehodnocení jedince. Lidé pravidelnČ sportující bývají spokojenČjší se svým vzhledem, fyzickou zdatností i zdravím. ZároveĖ byl u sportujících osob prokázán nižší výskyt psychosomatických, kardiovaskulárních a metabolických obtíží. Pravidelná aktivita a racionální životospráva slouží jako prostĜedek ke korekci tČlesných proporcí i duševní vyrovnanosti. Tímto výzkumem jsme se pokusili pĜispČt získanými údaji k rozšíĜení spektra informací v oblasti fenoménu body image. Výsledky této studie podporují dosavadní teze o významném vlivu pravidelného sportování na psychickou stránku þlovČka i na jeho vzhled. Zvýšení celkové spokojenosti a tČlesné sebeúcty poukazuje na efektivitu Ĝízeného aerobnČ-kondiþního programu. Jsme si vČdomi nejistot našich závČrĤ plynoucích z relativnČ malého populaþního vzorku, proto si je nedovolujeme pĜíliš generalizovat.
6.1 ZávČry k hypotézám H1a o snížení obvodových rozmČrĤ byla potvrzena. H1b o redukci podkožního tuku byla potvrzena. H2a,b související se zlepšením vztahu k vlastnímu tČlu a zvýšením celkové sebeúcty byla potvrzena. H3 potvrzuje, že hlavní motivací u nesportujících žen pro formování tČlesného sebepojetí je vnímání atraktivity. H4a,b o zlepšení vnímání kondice a její dĤležitosti po absolvování pohybového programu byla potvrzena.
82
6.2 Doporuþení pro praxi •
Vzhledem k pozitivnímu vlivu aerobnČ-kondiþní intervence na fyziologický, metabolický a psychický stav jedince lze tento druh pohybové aktivity považovat za vhodný.
•
U intervenþního pohybového programu sehrává dĤležitou roli motivace (ze strany jedince þi cviþitele jako motivátora) a zpČtná informace (poskytnutí dostateþných objektivní informací o normách pĜíslušné populace).
•
Je nezbytné pravidelnČ monitorovat stav a trendy v pohybové aktivitČ obyvatel ýeské republiky.
•
Je tĜeba vČnovat co nejvČtší pozornost celoživotní potĜebČ pohybové aktivity prostĜednictvím školní tČlesné výchovy a dalších nabídek již ve školním vČku.
83
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BALCAR, K.: Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: MACH, 1991. BLATNÝ, M., PLHÁKOVÁ, A.: Temperament, inteligence, sebepojetí. Nové pohledy na tradiþní témata psychologického výzkumu. Brno: Psychologický ústav AV ýR, 2003. 150 s. ISBN 80-86620-05-0. BěICHÁýEK, V.: Úvod do psychologického škálování. 1. vydání. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy, 1978. 321 s. BUNC, V., ŠTILEC, M.: TČlesné složení jako indikátor aktivního životního stylu seniorek. Praha: ýeská kinantropologie, 2007. 11, 3, s. 17-25. ISSN 1211-9261. CLARK, N.: Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 352 s. ISBN 97880-247-2783-7. DOVALIL, J., CHALUPECKÁ, M. (Eds.) Souþasný sportovní trénink. Sborník pĜíspČvkĤ z konference. Praha: Olympia a ýeský olympijský výbor, 2008. s. 346. ISBN 978-807376-079-3. FERJENýÍK, J.: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. 256 s. ISBN 80-7178-367-6. FIALOVÁ, L.: Body image jako souþást sebepojetí þlovČka. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0173-7. FIALOVÁ, L.: Moderní body image. Jak se vyrovnat s kultem štíhlého tČla. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 2006. 92 s. ISBN 80-247-1350-0. FIALOVÁ, L.: Metody zkoumání nespokojenosti s tČlem. Praha: ýeská kinantropologie, 2007. Vol. 11, s. 41-47.
84
GAVORA, P.: Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6. GROGAN, S: Body image - psychologie nespokojenosti s vlastním tČlem. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2000. 186 s. ISBN 80-7169-907-1. GROSSER, M. et al.: Trénujeme svaly. PrĤvodce sportem. ýeské BudČjovice: Kopp, 1999. 126 s. ISBN 80-7232-065-3. HAINER, V. a kol.: Tajemství ideální váhy. 1. vydání. Praha: Grada publishing, 1996. 232 s. ISBN 80-7169-128-3. HAINER, V., KUNEŠOVÁ, M.: Obezita. 1. vydání. Praha: Galén, 1997. ISBN 80-8582467-1. HAYES, N.: Aplikovaná psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 224 s. ISBN 80-7178807-4. HELLER, J. a kol.: Fyziologie tČlesné zátČže II. Speciální þást - 3. díl. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1996. 222 s. ISBN 80-7184-225-7. HENDL, J.: PĜehled statistických metod zpracování dat. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 584 s. ISBN 80-7178-820-1. CHYTRÁýKOVÁ, J.: Hodnocení tČlesného tuku. Kaliper SK. Návod k použití. Praha: Studio kinantropometrie, 1999. JARKOVSKÁ, H., JARKOVSKÁ, M.: Posilování s vlastním tČlem 417krát jinak. Praha: Grada Publishing, 2005. 212 s. ISBM 80-247-0861-2. JÍLEK, M., RYBA,
J. (Eds.): Optimální pĤsobení tČlesné zátČže a výživy.
Kinantropologické dny MUDr. V. Soulka. Hradec Králové: Gaudeamus, 2004. 279 s. Sborník z konference s mezinárodní úþastí. ISBN 80-7041-666-1.
85
KěIVOHLAVÝ, J.: Psychologie smysluplnosti existence: otázky na vrcholu života. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 204 s. ISBN 80-247-1370-5. KVAPILÍK, J. a kol.: Žena a sport. 1. vyd. Praha: Olympia, 1978. 214 s. ISBN 27-036-78. KHUNOVÁ, K. et al.: Vytrvalostní trénink. ýeské BudČjovice: Kopp, 2005, 127s. ISBN 80-7232-252-4. LEHNERT, M., NOVOSAD, J. et al.: Základy sportovního tréninku I. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2001. 89 s. ISBN 80-85783-33-9. MACEK, P.: Sebesystém, vztah k vlastnímu já. In VÝROST, J., SLAMċNÍK, I. (Eds.): Sociální psychologie. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. MÁýEK, M., VÁVRA, J.: Fysiologie a patologie tČlesné zátČže. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1980. 196 s. ISBN 08-019-80. MÁLKOVÁ, I..: Jak hubnout pomalu, ale jistČ. 1. vydání. Praha: Avicenum, 1992. 224 s. ISBN 80-201-0216-7. MÁLKOVÁ, I., KRCH, F. D.: SOS nadváha. 2. pĜeprac. vydání. Praha: Portál, 2001. 240 s. ISBN 80-7178-521-0. MċKOTA, K.: Motorické schopnosti. Olomouc: UP, 2005. 175 s. ISBN 80-244-098-1. MÜLLEROVÁ, D.: Zdravá výživa a prevence civilizaþních nemocí ve schématech. Praha: Triton, 2003. 99 s. ISBN 80-7254-421-7. NEUMANN, G. et al.: Trénink pod kontrolou. Praha: Grada Publishing, 2005. 184 s. ISBM 80-247-0947-3.
86
NOVOTNÁ, V., BUNC, V.: Fit programy pro ženy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 228 s. ISBN 80-247-1191-5. PAVLUCH, L. FROLÍKOVÁ, K.: Osobní trenér. Praha: Grada, 2004. 232 s. ISBN 80247-0678-4. RIEGEROVÁ, J, PěIDALOVÁ, M., ULBRICHOVÁ, M.: Aplikace fyzické antropologie v tČlesné výchovČ a sportu. 3. vydání. Hanex: Olomouc, 2006. 262 s. ISBN 80-85783-52-5. ěÍýAN, P.: Psychologie osobnosti. 5. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. 200 s. ISBN 978-80-247-1174-4. SVAýINA, Š. a kol.: Klinická dietologie. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 384 s. ISBN 978-80-247-2256-6. TEPLÝ, Z.: Zdraví, zdatnost, pohybový režim. OvČĜte si svojí kondici. Praha: ýeská asociace sport pro všechny, 1995. 40 s. ISBN 80-85910-02-0. TOMEŠOVÁ, E.: TČlesné sebepojetí a sebeúcta. Mezikulturní pĜevod a validizace profilu tČlesného sebepojetí. Praha: FTVS UK, 2005. 130 s. Disertaþní práce na UK FTVS. Vedoucí disertaþní práce prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc. TRNKOVÁ, J.: Sebepercepce a body image dospČlých žen. Praha, 2002. Diplomová práce na UK FTVS. Vedoucí diplomové práce doc. PaeDr. Ludmila Fialová, PhD. VAŠINA,L., VYCHODILOVÁ, Z.: TČlesné sebepojetí a somatická psychoterapie sanoterapie. Annales psychologici. Brno: Masarykova univerzita, 2002. VÝROST, J., SLAMċNÍK, I. (Eds.): Sociální psychologie. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 416 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
87
INTERNETOVÉ ZDROJE VċTROVSKÁ, R.: Srovnání rĤzných metod pro stanovení množství tuku v tČle u žen s nadváhou a obezitou. [online]. 2008. [cit. 14.6. 2010]. (Dostupné na WWW
)
SEZNAM POUŽITÝCH PROGRAMģ SPSS 15.0 for Windows Microsoft Office Excel 2003
88
SEZNAM OBRÁZKģ Obrázek 1 -
Hypotetická tĜístupĖová hierarchická organizace sebepercepcí...................28
Obrázek 2 -
Výzkumný model fyzických sebepercepcí...................................................29
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Hodnoty BMI................................................................................................45 Tabulka 2 - Limity obvodĤ v pase pro muže a ženy ........................................................47 Tabulka 3 - Komparace
prĤmČrĤ
a
smČrodatných
odchylek
jednotlivých
parametrických obvodĤ (cm) ........................................................................65 Tabulka 4 - ýetnost výskytu (%) namČĜených hodnot obvodu pasu (cm) u žen pĜi 1. a 2. mČĜení.................................................................................................66 Tabulka 5 - Komparace prĤmČrĤ a smČrodatných odchylek celkové hmotnosti (kg) a podkožního tuku (index) u souboru žen (n = 30) pĜed a po skonþení pohybového programu ..................................................................................66 Tabulka 6 - Hodnoty BMI u sledovaných žen (n = 30) pĜi na zaþátku a na konci pohybového programu ..................................................................................67 Tabulka 7 - Klasifikaþní tabulka poþtu osob (%) rozdČlených dle tĜídícího kritéria - spokojenosti/nespokojenosti s obvodovými parametry, tČlesnou hmotností a množství podkožního tuku pĜed a po intervenci .......................69 Tabulka 8 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod paže..................................................................................................70 Tabulka 9 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod pasu..................................................................................................71 Tabulka 10 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod bĜicha ...............................................................................................71 Tabulka 11 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod bokĤ .................................................................................................72 Tabulka 12 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod stehna...............................................................................................73 Tabulka 13 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - obvod lýtka .................................................................................................73
89
Tabulka 14 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - hmotnost tČla ..............................................................................................74 Tabulka 15 - VyjádĜení vztahu závisle promČnných mezi 1. a 2. mČĜením - množství tuku .............................................................................................75 Tabulka 16 - Komparace prĤmČrĤ a smČrodatných odchylek jednotlivých subškál tČlesného sebepojetí u souboru žen (n = 30) pĜi 1. a 2. mČĜení ...................76 Tabulka 17 - Komparace prĤmČrĤ a smČrodatných odchylek dĤležitosti jednotlivých subškál tČlesného sebepojetí u souboru žen (n = 30) pĜi 1. a 2. mČĜení .......76
SEZNAM PěÍLOH PĜíloha 1
- MČĜení kožních Ĝas - nad tricepsem ..............................................................91
PĜíloha 2
- MČĜení kožních Ĝas - pod lopatkou ...............................................................91
PĜíloha 3
- MČĜení kožních Ĝas - nad spinou...................................................................91
PĜíloha 4
- MČĜení kožních Ĝas - na bĜiše........................................................................92
PĜíloha 5
- MČĜení kožních Ĝas - na stehnČ .....................................................................92
PĜíloha 6
- MČĜení kožních Ĝas - na lýtku .......................................................................92
PĜíloha 7
- Profil tČlesného sebepojetí ............................................................................93
PĜíloha 8
- Profil vnímané dĤležitosti.............................................................................97
PĜíloha 9
- Struktura a obsah cviþebních lekcí pohybové intervence .............................98
90
PěÍLOHY PĜíloha 1 - MČĜení kožních Ĝas - nad tricepsem
PĜíloha 2 - MČĜení kožních Ĝas - pod lopatkou
PĜíloha 3 - MČĜení kožních Ĝas - nad spinou
91
PĜíloha 4 - MČĜení kožních Ĝas - na bĜiše
PĜíloha 5 - MČĜení kožních Ĝas - na stehnČ
PĜíloha 6 - MČĜení kožních Ĝas - na lýtku
92
PĜíloha 7 - Profil tČlesného sebepojetí
93
94
95
96
PĜíloha 8 - Profil vnímané dĤležitosti
97
PĜíloha 9 - Struktura a obsah cviþebních lekcí pohybové intervence
ŠestimČsíþní Ĝízený pohybový program Rozcviþení a protažení - þasová dotace 5 - 10min. Obsah - protažení velkých svalových skupin trupu a dolních konþetin, zlepšení pohyblivosti páteĜe, ramenních a kyþelních kloubĤ. Druh pohybu - vedený pohyb, dynamický streþink opakovací metodou nebo metodou postizometrické relaxace s dĤrazem na správné provedení cviku, dobu výdrže a dýchání. Vysoká cviþební poloha ve stoji postupnČ pĜechází pĜes nižší polohy klek, sed až do nízké polohy v lehu. Hlavní þást - posilovací blok - þasová dotace 15 - 20 min. PĜevážnČ posilování bez zátČže nebo s lehkou zátČží, pĜevážnČ v nízkých cviþebních polohách. Poþet opakování 8 - 15, po 12 týdnech 15 - 20 opakování ve dvou až tĜech sériích. Svalstvo zad a paží posilovat s lehkou zátČží, 8 - 12 opakování. Obsah - v rámci cviþební lekce posilovat celé tČlo, zejména velké svalové skupiny a zádové svalstvo. Posílení bĜišního svalstva (m. rectus abdominis - horní i spodní þást, m. external oblique, m. transversus abdominis), svalstva hýždí (m. gluteus maximus, medius), dolních konþetin (m. kvadriceps femoris, m. biceps femoris), zad (m. rhomboidei, m. teres major, minor, m.erector spinae), horních konþetin (m. deltoideus, m. biceps brachii, m. triceps brachii) a svaly pánevního dna. Aerobní blok - þasová dotace 20 - 30 min. Aerobní pásmo spodní hranice 60 % SFmax , horní hranice 80 % SFmax. Srdeþní frekvence mČĜená na trenažérech v kardiozónČ. Obsah - využití trenažérĤ v posilovnČ umístČných v kardiozónČ (bČhátko, orbitrack, statický bicykl, simulace inline bruslí, stepper). ZklidnČní - þasová dotace 3 min. Snížení srdeþní frekvence a její stabilizace. Obsah - cviþení s výdrží, dynamický streþink opakovací metodou nebo metodou postizometrické relaxace, uvolĖovací þi rehabilitaþní techniky. Pomalý pĜechod z vysoké polohy do sedu (na zemi, gymnastickém míþi). ZávČreþná þást - þasová dotace 5 min. Nízké cviþební polohy s pomalým pĜechodem do stoje.
98
Obsah - protažení svalstva, relaxaþní þi dechová cviþení (nácvik prohloubeného dýchání). Streþink zamČĜený zejména na posturální svaly (tendence ke zkrácení). Délka výdrže 15 - 20s.
99