Univerzita Karlova v Praze
Filozofická fakulta
Diplomová práce
2011
Kateřina Turková
1
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Ústav jižní a centrální Asie Seminář romistiky
Diplomová práce Kateřina Turková
Svaz Cikánů-Romů (1969-1973) Možnosti přístupu ke studiu historie Svazu Cikánů-Romů na příkladu analýzy činnosti krajského výboru Svazu v Západočeském kraji. The Union of Gypsies-Roma (1969-1973). Possible approaches to the research of the history of the Union of Gypsies-Roma using a sample analysis of the activities of the regional board of the union in the West Bohemian Region.
Praha 2011
vedoucí práce: PhDr. Jan Červenka, PhD. 2
Děkuji vedoucímu práce, PhDr. Janu Červenkovi, PhD. Vřelý dík patří Mgr. Heleně Sadílkové, která se mnou práci konzultovala. Děkuji respondentům za ochotu a vstřícnost, se kterou mne přijali. Za vstřícnost děkuji také zaměstnancům Muzea romské kultury. Z celého srdce děkuji své rodině, bez jejíž podpory bych práci nenapsala.
3
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů, literatury a dalších odborných zdrojů.
V Praze dne ____ Podpis ______________
4
Abstrakt: Romská organizace, působící pod názvem Svaz Cikánů-Romů, byla v letech 19691973 součástí Národní fronty a jejím prostřednictvím se Romové mohli částečně podílet na realizaci politiky namířené vůči jim samotným. Předkládaná práce seznamuje s působením Svazu Cikánů-Romů v Západočeském kraji, zabývá se rekonstrukcí činnosti jeho krajského výboru a přidruženého hospodářského zařízení Névodrom se sídlem v Plzni. Popisuje působení této organizace v oblasti bytové a sociálně-zdravotní, dále i v oblastech školství a vzdělávání, kultury a sportu, informuje o její spoluprácí s orgány státní správy a organizacemi sdruženými v Národní frontě. Na základě analýzy dokumentů vztahujících se k činnosti Svazu v Západočeském kraji rekonstruuje i některé vnitřní mechanismy organizace jako celku (způsob výstavby organizační struktury, získávání členské základny). Závěrečná část práce přispívá k poznání okolností likvidace Svazu a jejích důsledků, zprostředkovává reflexi významu Svazu Cikánů-Romů některými jeho představiteli, okrajově se věnuje i paralelám mezi činností Svazu a aktivitami romských aktivistů v politické a kulturní sféře v 70., 80. a 90. letech 20. století. Práce vychází z analýzy archivních dokumentů organizace, částečně i z analýzy rozhovorů s pamětníky. Detailní zpracování činnosti Svazu CikánůRomů v Západočeském kraji by mělo sloužit jako východisko pro další bádání v tomto směru. Klíčová slova: Svaz Cikánů-Romů, Névodrom, Západočeský kraj, Romové, politika, etnoemancipace, komunismus
Abstract: In the years 1969 – 1973 the Roma organization called The Union of Gypsies-Roma formed a part of the National Front and Roma could partly contribute through this organization to the execution of the policy targeted against themselves. This study surveys the activities of The Union of Gypsies-Roma in the West Bohemian Region and reconstructs the work of its regional board and the affiliated economic facility Névodrom seated in Pilsen. It describes the operations of this organization in the residential and social-medical sphere as well as schooling, education, culture and sport, informs about its cooperation with state authorities and organizations united in the National Front. Based on the analysis of the documents relating to the activities of the Union in the West Bohemian Region the study unveils also some internal mechanisms of the organization as a whole (methods of the formation of the organizational structure, recruitment of the members). The concluding part of the work contributes to the knowledge concerning the dissolution of the Union and its consequences, provides a reflection of the significance of The Union of Gypsies – Roma by some of its representatives and it also briefly investigates the analogies of the activities of the Union and activities of Roma activists in the political and cultural area in the 1970’s through to 1990’s. The work builds on the analysis of archive documents of the organization and partly also on the analysis of interviews with eyewitnesses. The detailed mapping of the activities of The Union of Gypsies – Roma in the West Bohemian Regions should be used as a basis for further research in this field. Key Words: The Union of Gypsies – Roma, Névodrom, West Bohemian Region, Roma, policy, ethnoemancipation, communism.
5
Obsah Úvod ......................................................................................................................................8 1. Možnosti přístupu ke studiu historie SCR – metodologické aspekty práce .................10 1.1. Kritická reflexe stavu bádání o SCR ..........................................................................10 1.2. Vymezení tématu a stanovení cílů práce.....................................................................16 1.3. Použité prameny ........................................................................................................18 1.3.1. Svazový zpravodaj Románo ľil ...........................................................................18 1.3.2. Archivní fondy....................................................................................................21 1.3.3. Rozhovory s pamětníky.......................................................................................24 2. SCR v historickém kontextu ..........................................................................................27 2.1. Nástin vývoje politiky vůči Romům/Cikánům po roce 1945.......................................27 2.1.1. Formování, ideologické pozadí a realizace asimilační politiky ............................27 2.1.2. Historický kontext vzniku SCR a vyhláška 279/1970 ..........................................32 2.2. Svaz Cikánů-Romů ....................................................................................................36 2.2.1. Vznik SCR a přehled jeho činnosti......................................................................36 2.2.2. Organizační struktura SCR..................................................................................39 3. Svaz Cikánů-Romů: příklad činnosti SCR v Západočeském kraji .............................42 3.1. KV SCR v Západočeském kraji se sídlem v Plzni ......................................................42 3.1.1. Organizační struktura a formování KV SCR v Západočeském kraji....................42 3.1.2. Členská základna a personální politika ................................................................48 3.1.2.1. Členská základna..........................................................................................48 3.1.2.2. Personální politika a vytváření kádrových rezer............................................53 3.1.3. Obsahová činnost SCR v Západočeském kraji.....................................................55 3.1.3.1. Bytová otázka a sociálně-zdravotní oblast ....................................................55 3.1.3.2. Školství a vzdělávání....................................................................................59 3.1.3.3. Organizace volného času: kultura a sport.....................................................65 3.1.3.4. Spolupráce s orgány státní správy a s organizacemi sdruženými v NF ..........72 3.2. Hospodářské účelové zařízení Névodrom – závod Plzeň ............................................80 3.2.1. Založení podniku hospodářského účelového zařízení Névodrom v Plzni .............81 3.2.2. Personální politika plzeňského závodu Névodromu.............................................83 3.2.3. Hospodaření podniku Névodrom Plzeň ...............................................................88 3.2.4. Organizace a náplň práce závodu Névodrom Plzeň .............................................89 3.2.5. Zrušení Névodromu v Plzni a jeho důsledky .......................................................92 4. Důsledky zániku SCR a reflexe významu této organizace ............................................94 4.1. Likvidace SCR a její bezprostřední důsledky .............................................................94 4.1.1. Likvidace Svazu..................................................................................................94 4.1.2. Důsledky likvidace Svazu .................................................................................102 4.2. Přínos SCR pro další kulturně-společenskou a politickou činnost Romů ..................108 4.2.1. Souvislosti kulturně-společenské a politické činnosti Romů v 70. a 80.letech 20.století se Svazem Cikánů-Romů.............................................................................108 4.2.2. Některé souvislosti Svazu Cikánů-Romů s činností po roce 1989......................114 4.3. Vnitřní pohled na přínos Svazu Cikánů-Romů .........................................................115 4.3.1. Reflexe významu SCR dvěma romskými představiteli – A. Giňou a Ing. Karlem Holomkem..................................................................................................................115 4.3.2. Předseda SCR Ing. Miroslav Holomek ..............................................................120 Závěr.................................................................................................................................126 Bibliografie: ......................................................................................................................128 Seznam citovaných nahrávek...........................................................................................130 Přílohy...............................................................................................................................131
6
Seznam zkratek ČČK ČSŽ ČTO FMPSV HR HÚZ KNV KV MPSP MZV NV ONV OÚNZ
Český červený kříž Český svaz žen Česká tělovýchovná organizace Federální ministerstvo práce a sociálních věcí Hospodářská rada Hospodářské účelové zařízení Krajský národní výbor Krajský výbor Ministerstvo práce a sociální péče Ministerstvo zahraničních věcí Národní výbor Okresní národní výbor Okresní ústav národního zdraví
PV ROH ROH SCR SSM ÚV ZV ROH
Podnikový výbor Revolučního odborového hnutí Revoluční odborové hnutí Svaz Cikánů-Romů Socialistický svaz mládeže Ústřední výbor Závodní výbor Revolučního odborového hnutí
7
Úvod Působení Svazu Cikánů-Romů, který vznikl v roce 1969 jako součást Národní fronty, je dosud málo zmapovanou etapou romské historie. Je považován za první státem uznanou romskou organizaci, která se na národní i krajské úrovni mohla prostřednictvím svých členů podílet na realizaci politiky uplatňované vůči jim samotným. Za necelých pět let existence vybudovala rozsáhlou organizační strukturu, působila ve všech osmi krajích republiky. Významná byla nejen svým teritoriálním rozsahem, ale především rozsáhlou činností v rovině politické, kulturně-společenské, sociální, vzdělávací i vědecké. Bývá označována za významnou součást romského etnoemancipačního hnutí. Předkládanou prací bych chtěla přispět k poznání historie této organizace a k navození některých témat pro další bádání. Během výzkumu jsem si stanovila některé dílčí otázky, na něž jsem hledala odpovědi, ne vždy se mi je ale podařilo nalézt. Zajímalo mne, jakým způsobem byla práce Svazu organizována, jak se šířilo povědomí o organizaci, zda byla organizace udržitelná v tak masových rozměrech a do jaké míry byla vázána na dobu, v níž existovala. Zajímali mne také lidé, kteří organizaci tvořili, a jejich další osudy. Hledala jsem odpověď na otázku, jak jednotliví funkcionáři organizace nahlíželi na její význam, jak vnímali její rozpuštění, jaký byl přínos Svazu v jejich osobním nebo profesním životě. Zajímala mne také možná kontinuita činnosti vzešlé ze Svazu Cikánů-Romů a význam organizace v romském etnoemancipačním hnutí. Vzhledem k širokému rozsahu činnosti Svazu Cikánů-Romů bylo nezbytné zúžit zaměření výzkumu. Z důvodů, které rozvádím v úvodní kapitole, jsem se zaměřila na studium pramenů vztahujícím se k činnosti Svazu v Západočeském kraji. Na jejich základě jsem rekonstruovala nejen činnost organizace v Západočeském kraji, zaměřila jsem se také na popis některých mechanismů práce organizace, její propojenosti s dobovým státním aparátem. První kapitola práce představuje rozšířený úvod do tématu, je věnovaná kritické reflexi stavu bádání o Svazu Cikánů-Romů, metodologickým otázkám a postupům a rozboru pramenů, z nichž v práci vycházím. Ve druhé kapitole se věnuji kontextualizaci vzniku Svazu Cikánů-Romů, existenci organizace zasazuji do širší perspektivy politik uplatňovaných vůči Romům v období po druhé světové válce, zasazuji vznik SCR do období Pražského jara a přechodu od tzv. asimilační politiky k tzv. politice kulturní a sociální integrace. Ve třetí kapitole rekonstruuji činnost krajského výboru Svazu Cikánů-Romů Západočeského kraje
8
a krajské pobočky hospodářského zařízení Névodrom se sídlem v Plzni. Na příkladu západočeského KV SCR a jeho interakce s ÚV SCR v Brně poukazuji na některé vnitřní mechanismy a procesy, které se odehrávaly v organizaci jako celku. V poslední, čtvrté kapitole, zprostředkovávám vnitřní pohled na organizaci, reflexi svazové činnosti některými jejími představiteli a reflektuji pohled míru kontinuity činnosti Svazu ve dvaceti letech, které následovaly po jeho zrušení. Na základě analýzy soukromé korespondence Ing. Miroslava Holomka, rozhovorů s A. Giňou, Ing. Karlem Holomkem, dopisu od Stanislava Holomka a některých příspěvků publikovaných v devadesátých letech 20.století v týdeníku Romano kurko, se pokouším poukázat na některé aspekty významu Svazu Cikánů-Romů pro vývoj tzv. romského etnoemancipačního hnutí v České republice.
9
1. Možnosti přístupu ke studiu historie SCR – metodologické aspekty práce 1.1. Kritická reflexe stavu bádání o SCR Autoři, kteří referují o Svazu Cikánů-Romů, k tématu přistupují z perspektivy historické a politologické, zaujímají k organizaci neutrální i mírně angažovaný přístup. V řadě příspěvků je referování o Svazu spíše okrajovým tématem, podrobněji se mu venují tři autoři: Petr Lhotka, Nina Pavelčíková a Hana Benčáková. Práce Petra Lhotky vznikla jako součást závěrečné zprávy grantového projektu MZV ČR z roku 19991 a vedle činnosti Svazu Cikánů-Romů mapovala i činnost Komise vlády pro otázky cikánského obyvatelstva, která s činností Svazu úzce souvisela. Text věnovaný Svazu2 byl v roce 2009 publikován Muzeem romské kultury (dále MRK) v Brně jako součást doprovodné publikace k výstavě „Svaz Cikánů-Romů (1969-1973). Z historie první romské organizace v českých zemích“, již uspořádalo v Brně jako připomenutí čtyřicátého výročí založení Svazu3. V závěrečné zprávě výše uvedeného grantu MZV ČR4 byly texty věnované vládnímu usnesení č.279/705 a z něj vyplývající činnosti Komise i text týkající se Svazu Cikánů-Romů prezentovány společně v kontextu přeformulování politiky vůči Cikánům-Romům na počátku 70. let. Lhotka v práci zpracoval archivní materiály vládní komise6, v části věnované činnosti Svazu vycházel z informací obsažených v Informačním zpravodaji Svazu a svazovém časopise Románo ľil7, dále z archivních materiálů týkajících se činnosti Svazu uložených zejména ve fondech Moravského zemského archivu (dále MZA). První část práce, věnovaná činnosti vládní komise8, se dotýká působení Svazu Cikánů-Romů spíše okrajově. Autor referuje o pohledu státních orgánů na roli Svazu při realizaci politiky namířené vůči CikánůmRomům v jednotlivých sférách tzv. cikánské problematiky, tj. v oblasti zaměstnanosti,
1
Lhotka, P.: Svaz Cikánů-Romů (1969-1973)grant MZV č. 24/32/99 „Vývoj vztahu české společnosti k Romům po druhé světové válce.“ 2 Text v katalogu je oproti původnímu textu mírně redakčně upraven. 3 Výstava byla k shlédnutí v MRK od 8.10.2009 do 21.3.2011, součástí doprovodného programu byla např. moderovaná beseda některých pamětníků (www.rommuz.cz). 4 Z níž v následujícím komentáři vycházím. 5 Vládním usnesením č. 279 z roku 1970 došlo k přeformulování politiky tzv. rozptylu a jejímu nahrazení koncepcí integrace (Lhotka 1999, str. 23), podrobněji viz kapitola 2. 6 Materiál komise uložený v MRK (Lhotka1999, str 2). 7 Ke svazovému zpavodaji a časopisu viz níže, kapitola 1.3.1. 8 str. 2-31
10
bydlení, zdravotnictví, kultury, školství a vzdělávání, sociální péče.9 Zmínky o zapojení Svazu do realizace státní politiky jsou uváděny průběžně v textu s konkrétními příklady činnosti v některých oblastech, autor upozorňuje na provázanost Svazu s konkrétními aktivitami vyvíjenými např. v oblasti kultury a na jejich zánik po zrušení Svazu10. Své dílčí závěry nechává v obecné rovině, dále je nerozvádí, v práci naznačuje míru plánovaného podílu Svazu na naplňování státní politiky, nezabývá se ale hlouběji mírou její realizace v praxi. Část práce11 věnovaná přímo činnosti Svazu Cikánů-Romů je z velké části rekonstruována na základě analýzy svazového zpravodaje12 a v určité míře tak odráží způsob, jakým o sobě Svaz referoval na stránkách tohoto periodika. Jednotlivé podkapitoly kopírují některé důležité momenty z hlediska chronologického vývoje organizace a stanovení jejích cílů („přípravy na vznik“, „ustavující sjezd“, „práce svazu po ustavujícím sjezdu“, „zrušení Svazu Cikánů-Romů“), autor se věnuje i „organizační výstavbě Svazu Cikánů-Romů“, další kapitoly jsou tematicky zaměřené a vztahují se k některým konkrétním činnostem Svazu: hospodářskému zařízení Névodrom, zahraničním kontaktům Svazu, otázce postavení Romů ve společnosti a problému národnosti, kulturní práci SCR a problematice školství. Toto členění může odpovídat prostoru, který je věnován jednotlivým tématům na stránkách uvedeného zpravodaje13 a které byly považovány za důležité z pohledu vedení Svazu. Některé z těchto oblastí činnosti byly také později označovány jako důvody vedoucí ke zrušení Svazu (např. otázka romské národnosti nebo činnosti HZ Névodrom).14 Činnost Svazu je nahlížena zejména z perspektivy ÚV SCR, u tematických kapitol pak z hlediska odborných komisí při ÚV SCR. Aktivitami v krajích se text primárně nezabývá, některé události z krajů používá 9
Lhotka 1999, str. 7-29. Např. „ (…) provázanost této kulturní aktivity (pozn. folklorních souborů) s činností Svazu Cikánů-Romů se ukázalo po jeho zrušení, kdy mnohé romské soubory ztrácejí zřizovatele a tím i možnost veřejně vystupovat. Od poloviny 70.let, po zrušení Svazu Cikánů-Romů tato aktivita ochabuje a nastává doba stagnace, která trvá prakticky do 80. let. Rozkvět romské kultury na počátku 70.let položil základy pro její pozdější oživení po roce 1989.“ na straně 14 poukazuje na provázanost Svazu s kulturní oblastí a na důsledky zrušení Svazu v sedmdesátých letech. Zároveň poukazuje na možnou propojenost mezi rozvojem romské kultury v sedmdesátých a devadesátých letech. tuto domněnku pak ale dále nerozvádí a neilustruje ji relevantními příklady. 11 Která odpovídá textu publikovanému pro účely výstavy v Muzeu romské kultury. 12 Usuzuji tak na základě vlastní analýzy periodika, kterou jsem v přípravné fázi této práce uskutečnila. K Informačnímu zpravodaji a časopisu Románo ľil podrobněji viz kapitola 1.3.1. 13 Proti tomu ale zároveň stojí skutečnost, že se autor podrobněji nevěnuje interpretaci ideologického pozadí Svazu. 14 Touto otázkou a s ní spojenou negativní reakcí byra ÚV KSČ se Lhotka zabývá již v části věnované práci Komise , kde uvádí, že PÚV KSČ ke Svazu zaujalo kritické stanovisko mj. s ohledem na nežádoucí snahu „části „cikánské inteligence“ požadovat uznání Cikánů-Romů jako samostatné národnosti. Konkrétně byly v této souvislosti uvedeny články ve druhém čísle svazového časopisu Romano ľil a článek Dr. M. Hübschmannové, který pod názvem „Co je tzv. cikánská otázka“ uveřejnil Sociologický časopis, uvádí také, že v dokumentu byla za iniciátorku memoranda označena Milena Hübschmannová. Lhotka 1999, str.5. 10
11
jako příklady ilustrující práci Svazu jako celku. Dochází k tomu např. v kapitole věnované organizační výstavbě, kde se autor pokouší poukázat na problémy v krajských výborech. Někdy však zabíhá do přílišných detailů a celkový význam využití takových příkladů je pak zavádějící, protože je autor explicitně neinterpretuje15 nebo není zřejmé, proč je informacím přikládána taková váha16. P. Lhotka popisuje organizační strukturu z dynamického hlediska, z perspektivy jejího vývoje, takový přístup ale někdy vede k nepřehlednosti17. Práce Petra Lhotky je i přes některé výše uvedené výhrady nejkomplexnější prací z hlediska popisné rekonstrukce činnosti Svazu, která byla dosud zpracována. Činností Svazu Cikánů-Romů se zabývá také historička Nina Pavelčíková, obecně v publikaci „Romové v českých zemích v letech 1945-198918“, podrobněji se věnuje například i činnosti Krajského výboru Svazu Cikánů-Romů v Ostravě v publikaci věnované romskému obyvatelstvu na Ostravsku19. V obou textech zasazuje činnost Svazu CikánůRomů do širšího historického kontextu celospolečenských změn na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století a v té době se ustavujících změn v politických opatřeních vůči Romům20, tedy neúspěchu tzv. asimilační (a zejména tzv. řízeného rozptylu cikánského obyvatelstva) a postupného formování „nového přístupu“ k Cikánům-Romům, tzv. politiky „všestranné kulturní a společenské integrace Romů21“. Texty týkající se Svazu22 jsou přehledové a popisné povahy. V prvním z nich23 autorka stručně shrnuje kontext založení organizace, vývoje její organizační struktury a ustavení a činnosti HÚZ Névodrom ( o němž referuje z perspektivy zrušení Svazu), stručně se věnuje i některým sférám činnosti Svazu na celonárodní úrovni (zahraniční kontakty, školství, kultura a osvěta), okrajově se zmiňuje o činnostech na úrovni krajů (školství, kultura, osvěta). Výrazná část24 příspěvku je věnována 15
Z následujícího odstavce například není zřejmé, jaké povahy byly organizační problémy v Západočeském kraji, lze se o nich pouze dohadovat z věty, která následuje a která by poukazovala na finanční nesrovnalosti. Tato skutečnost ale není nikde v textu explicitně vysvětlena. „Organizační problémy na úrovni některých krajů měly za následek již v březnu 1970 výměnu krajských funkcionářů svazu v západočeském kraji. Reakcí na trvající nesrovnalosti především s vyúčtováním za rok 1969 bylo vystoupení předsedy svazu M.Holomka na poradě pracovníků ÚV, kdy za svého zástupce označil A.Daniela a prohlásil, že na sebe bere odpovědnost za řízení ÚV SCR.“ (Lhotka 1999, str. 40). 16 Hned v následujícím odstavci autor bez bližších zdůvodnění referuje o zneužívání razítek (např. v Severomoravském kraji) – zřejmě jako doklad špatné organizace práce v kraji a práce počkozující Svaz, tato skutečnost ale opět není nikde explicitně uvedena. (Lhotka 1999, str. 40). 17 Lhotka 1999, str. 38-42. (Lhotka 2009, str. 10-13) 18 Pavelčíková, N., Romové v českých zemích v letech 1945 – 1989, Praha 2004, Kapitola 5, „Pokus o emancipaci romského hnutí v letech 1969-1973), str. 101-122; kapitola 5.2. Vznik a působení Svazu CikánůRomů (104-110). 19 Pavelčíková, N.: Romské obyvatelstvo na Ostravsku (1945-1975), Ostrava 1999, str. 118-129. 20 Podrobněji k těmto otázkám viz kapitola 2… 21 Tamtéž. Str.104 22 Cca 6 stran. 23 Pavelčíková 2004. 24 Tamtéž, str. 106-107, tj. cca 1/6 textu.
12
otázce zakotvení romské národnosti v ústavě formulované společenskovědní komisí při ÚV SCR v „Memorandu k základním otázkám romské (cikánské) problematiky a vymezení společenského postavení Romů (Cikánů)“ z dubna 197025. Přestože se situaci vzniklé v důsledku vydání Memoranda z hlediska celkového rozsahu textu věnuje relativně významný prostor, distancuje se od myšlenky, že by právě tento dokument byl sám o sobě příčinou zrušení Svazu Cikánů-Romů26. Ještě v textu věnovaném KVSCR v Ostravě se přitom přiklání k interpretaci, že „hlavním důvodem“ k rozpuštění Svazu byl „ spor o postavení Romů jako plnoprávné národnostní skupiny“27. Relativně podrobně (opět z hlediska celkového rozsahu textu ) se zabývá i kulturní a osvětovou činností Svazu a výčtu souborů účastnících se různých hudebních přehlídek a soutěží. Ve druhém výše citovaném příspěvku autorka prezentuje činnost SCR v Severomoravském kraji, stručně shrnuje činnost Svazu v jednotlivých okresech, uvádí výčet činností a zasazuje činnost ostravského krajského výboru Svazu do celkového kontextu organizace. Vzhledem k úzkému rozsahu textu a snaze o přehledovost autorka někdy formuluje zobecňující závěry bez uvedení argumentace, která ji k nim přivedla. Zjednodušování na formulační úrovni se např. v obou textech objevuje při interpretaci konfliktních vztahů mezi funkcionáři Svazu, jež autorka spojuje s „romskou tradicí“28. Nepopírám zde existenci takových sporů29, rodová distance k nim patrně výrazně přispívala30, spory mezi funkcionáři mohly ale mít i další příčiny, mohly být například důsledkem mocenského boje nebo být motivovány osobními zájmy apod.31 N. Pavelčíková vychází z několika již publikovaných studií,32 z analýzy svazového zpravodaje, archivních dokumentů, z vlastních studií o romském obyvatelstvu na Ostravsku. Okrajově využívá výpovědi pamětníků, v textech však (s výjimkou jednoho případu) pamětníky přímo necituje, informace od pamětníků využívá k doplnění faktografických informací, neanalyzuje postoje respondentů.33 Hana Benčáková zpracovala v bakalářské diplomové práci historii a činnost krajského výboru Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, pracovala s archivními materiály uloženými 25
Viz kapitola 2. Tamtéž, str. 107; viz také kapitola 4 . 27 Pavelčíková 1999. 28 V textu z roku 1999 konstatuje, že „snahy o sjednocení romského hnutí byly limitovány tradičně nedobrými vztahy mezi jednotlivými skupinami a rody.“ (Ostrava 1999, str.122) ; V textu z roku 2004 pak (…) „objevily se také pro Romy typické problémy se vztahy mezi představiteli jednotlivých rodin.“ str.105 29 O jejich existenci hovořil i předseda Svazu Ing. Miroslav Holomek např. na konferenci k romské problematice v Horním Slavkově . 30 Viz kapitola 3 31 Viz níže, kapitola 3 …. Spor ředitele plzeňského Névodromu a plzeňského . 32 Jurová, Davidová, Víšek,Lhotka 33 Pavelčíková 2004, str. 101 (Dílčí informace doplňuji na základě řízených i příležitostných rozhovorů s romskými představiteli, vzpomínek učitelů romských dětí, pracovníků decizní sféry apod.) 26
13
ve fondech MZA34 a ve fondu SCR v MRK v Brně, zpracovávala i dobový denní tisk. Z poznámkového aparátu vyplývá, že pracovala i s výpověďmi dvou pamětníků, rozhovory zřejmě využívala především k doplnění některých faktografických údajů, v práci na ně pouze odkazuje, necituje z nich. Jádro práce tvoří relativně podrobný a přehledný popis vzniku organizační struktury KV SCR se sídlem v Brně a výčet jeho činností v některých základních oblastech (kultura a sport, mimoškolní výchova, školství. sociální oblast), zcela opomíjí například ideologickou rovinu Svazu. Zatímco v textu věnovaném činnosti Svazu autorka využívá spíše popisného jazyka, v závěru práce interpretuje pozitivní a negativní stránky Svazu. V této souvislosti se dopouští velmi zjednodušeného až stereotypního pohledu na „romské etnikum“, které je možná pouze důsledkem formulační neobratnosti, když „zneužívání finančních a materiálních prostředků Svazu“ dává do přímé souvislosti se specifiky „romského etnika a jeho sociálního systému“. V argumentaci, jíž podkládá tato tvrzení, uvádí příklad Névodromu a v něm se projevujících rodových vazeb. Problém argumentace spočívá v nulovém doložení takových vazeb (na něž pravděpodobně narazila) v kapitole věnované právě činnosti Névodromu. Na závěr přejímá výše uvedené tvrzení N. Pavelčíkové týkající se rodové distance mezi funkcionáři, opět bez uvedení konkrétních příkladů35. Na druhou stranu autorka v práci uvádí řadu detailů z činnosti Svazu v Jihomoravském kraji a přispívá tak k poznání vnitřní historie Romů a poskytuje dobrý základ pro další bádání v této oblasti. Svazu Cikánů-Romů se okrajově věnují i někteří další autoři. Např. A. Jurová referuje o Svazu v souvislosti se zakládáním slovenského Zväzu Cigánov – Rómov a vyslovuje myšlenku, že se mělo původně jednat o jednotnou organizaci, k jejímuž ustanovení nakonec nedošlo z důvodu zaujetí rozdílných postojů k otázce prosazování romské národnosti36. Z perspektivy vývoje romského politického hnutí nahlíží činnost Svazu ve své diplomové práci Jakub Krčík37, který ji zasazuje do celkového kontextu vývoje romských organizací. Na rozdíl od výše citovaných prací zmiňuje i dřívější pokusy o založení romských organizací, v této souvislosti formuluje tezi, že přelomové historické okamžiky vytvářejí
34
Zejména MZA, G601,KV SCR V ČSR Brno 1969-1973. „V některých případech zneužívání finančních a materiálních prostředků Svazu poukázalo na specifika romského etnika a jeho sociálního systému; ten je založen na zajištění členů vlastní rodiny, pro jejíž přežití je třeba pokud možno učinit co možná nejvíce. Jak silně fungují tyto rodové vazby v izolovaných městských komunitách, ukázal právě příklad Névodromu, kde se jednotlivci snažili získat výhody a ekonomický prospěch pro své nejbližší. Špatná komunikace mezi členy Svazu pak do značné míry pramenila ze specifických vztahů mezi jednotlivými rodovými romskými skupinami, které se projevují i v dnešní době“. (Benčáková, str. 43) 35
36 37
Jurová, A.: Vývoj rómskej problematiky na Slovensku po roku 1945. Goldpress Publishers, Brtislava 1993. Krčík, J.: Romské politické hnutí v České republice v letech 1989-1992.
14
vhodné klima pro rozvoj národnostních, a potažmo i romských organizací. 38 Činnost Svazu nahlíží také v kontextu romské polistopadové politiky, zmiňuje pokusy o obnovení jeho činnosti a zdůrazňuje přístup některých romských aktivistů, kteří se od možné návaznosti na práci Svazu veřejně distancovali39. Z politologické perspektivy referuje o Svazu i P. Pečinka v knize Romské strany a politici v Evropě, pasáž věnovaná Svazu Cikánů-Romů ale z velké míry vychází právě z práce Jakuba Krčíka. Pohled na činnost Svazu Cikánů-Romů nám zprostředkovávají také někteří autoři, kteří se na činnosti organizace sami podíleli. Jedná se např. o tři bývalé členy společenskovědní komise, kteří nahlížejí činnost Svazu s mnohaletým odstupem a hodnotí jej v kontextu doby, která následovala a přinesla útlum realizace Romů ve veřejném životě, akcentují také ty aspekty činnosti Svazu, jimiž se sami zabývali. Doc. Milena Hübschmannová referuje o Svazu zejména v kontextu zrodu a rozvoje romské slovesnosti, založení svazového časopisu, položení základů pro rozvoj romského jazyka, důraz klade také na konkrétní osobnosti, které ve Svazu působily. Akcentuje spojitost zániku Svazu s otázkou zakotvení národnosti Romů v ústavě formulované v „Memorandu“, za jehož iniciátorku byla označena (byrem ÚV KSČ – viz výše), o Svazu Romů mluví jako o počátku „romského etnoemancipačního hnutí“40.
Z pozice bývalé členky společenskovědní komise hovoří
o Svazu také Dr. Eva Davidová, která také zdůrazňuje „dočasný návrat pocitu vlastní identity, kultury a svébytnosti do romské komunity“41. Okrajově se mu věnuje např. i Ing. Karel Holomek42, který jej prezentuje v kontextu vývoje romských reprezentací, zdůrazňuje jeho ideologický rozměr a interpretuje jeho postoj k otázce uznání romské národnosti. Petr Víšek nahlíží činnost SCR z perspektivy důvodů k jeho likvidaci a důraz klade na jeho emancipační rozměr43.
38
Tamtéž, str. 13: „ V přelomových dobách se majoritní společnost stará na prvním místě „o své problémy“ a menšiny stojí stranou zájmu, zpravidla do doby konsolidace poměrů, ustálení nových mocenských struktur a formulace přístupu k otázce národnostní politiky. Na území bývalého Československa byly před rokem 1989 takové okamžiky dva: okolo roku 1948 a 1968. 39
Krčík, J., str. 27. Hübschmannová, M.: Slovesnost a literatura v romské kultuře. In: Černobílý život, Gallery, Praha 2000. str. 138-139. 41 Davidová, E. 42 Holomek, K. Vývoj romských reprezentací po roce 1989 a minoritní mocenská politika ve vztahu k Romům. In: Romové v ČR (1945 – 1998), Socioklub, Praha 1999. 43 Víšek, P.: Program integrace – řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 – 1989. In: Romové v ČR (1945 – 1998), Socioklub, Praha 1999. 40
15
Práce referující o Svazu Cikánů-Romů zachycují jen zlomek jeho historie, převažují příspěvky popisné povahy rekonstruující jeho činnost, autoři akcentují ty aktivity, které byly vnímány jako důležité z hlediska zrušení Svazu – ať už oficielně uvedené (např. činnost Névodromu, šíře členské základny), nebo ty domnělé (např. otázka postavení Romů ve společnosti - problematika národnosti). Pomineme-li referování o Svazu některými jeho členy působícími v akademických kruzích, výše uvedená literatura nepřináší vnitřní pohled na činnost Svazu, na význam, jaký mu přikládali jeho členové, jak hierarchizovali jednotlivé oblasti činnosti.
1.2. Vymezení tématu a stanovení cílů práce Svaz Cikánů-Romů působil necelých pět let, přesto byla jeho činnost velmi rozsáhlá, a to jak na úrovni centrální, tak na úrovni jednotlivých krajů. Z předchozí kapitoly je zřejmé, že je zmapován pouze zlomek této činnosti a řada otázek zůstává nezodpovězena, z mého pohledu nejsou výše uvedené práce uspokojivé ani v rovině popisné. Mluví sice o některých „úspěších“ i „problémech“ organizace, jen částečně rozkrývají procesy, které se odehrávaly uvnitř organizace např. v rovině budování organizační struktury, o jednotlivých aktérech Svazu se zmiňují spíše okrajově. Práce hovoří o emancipaci Romů jako důsledku skupinové práce jedné romské organizace, nehovoří ale o podílu konkrétních aktérů na této „emancipaci“. Vzhledem k rozsahu činnosti Svazu Cikánů-Romů a z ní vyplývající dokumentace bylo třeba zaměření práce (specifikované původně pouze jako „Svaz Cikánů-Romů (19691973“) blíže specifikovat. Bylo možné se podrobněji zaměřit na některou konkrétní oblast činnosti (například práci některé z odborných komisí Svazu zřízených při ÚVSCR, hospodářského zařízení Névodrom nebo zaměření se na mezinárodní spolupráci Svazu apod.) nebo se zaměřit na činnost Svazu v konkrétním regionu. Jelikož jsem již v přípravné fázi práce nenacházela odpovědi na některé základní otázky spojené s vnitřním uspořádáním organizace (např. na to, jakým způsobem se organizace mohla stát tak masovou, jakým způsobem organizovala práci v krajích, jak získávala své členy apod.) ani na otázku, jak vnímali činnost Svazu jeho konkrétní aktéři, jaký význam mu sami přikládali, jak se v praxi promítly důsledky zrušení této organizace a zda existovala či nikoli nějaká spojitost s dalšími aktivitami romského hnutí v 70. a 80. letech 20. století a po roce 1989 (kterou všichni výše uvedení autoři zmiňují, ale blíže příliš nespecifikují) a jakou měla případná návaznost formu.
16
Takové otázky mne přivedly ke druhé možnosti, tj. zaměřit se podrobněji na činnost konkrétního krajského výboru a přidruženého závodu Névodromu. Organizace Svazu v Západočeském kraji byla dostatečně velká (3. největší) z hlediska členské základny, jevila se jako velmi aktivní (z hlediska četnosti referencí uvedených ve svazovém zpravodaji) a v Západočeském kraji probíhaly navíc i některé „ politické“ aktivity v osmdesátých letech. Nabízela se i možnost navázání kontaktu s některými pamětníky. V následující práci tedy předkládám případovou studii týkající se působení Svazu Cikánů-Romů v Západočeském kraji. Na základě dokumentace spojené s touto krajskou organizací a přidruženým závodem Névodromu rekonstruuji činnost Svazu v západočeském regionu. Nezaměřuji se přitom na chronologický popis konkrétních událostí, zajímá mne spíše způsob, jakým se organizace v kraji vyvíjela, povaha její členské základny a činnost v jednotlivých sférách působení s ohledem na naplňování cílů uvedených ve stanovách organizace. Část věnovaná práci Svazu v Západočeském kraji je popisná a podrobná, jejím cílem je také přispět k mapování „vnitřní“ romské historie. V příloze č. 1 uvádím medailonky některých jejích vedoucích představitelů, přehledy obsazení některých okresních výborů i výboru krajského, které by mohly usnadnit práci dalších badatelů. Studie není vyčerpávající ani z popisného hlediska a bylo by třeba ji zpřesnit a navázat na ni dalším výzkumem. Cílem této práce je přispět k celkovému bádání o SCR zejména rekonstrukcí činnosti některých složek Svazu Cikánů-Romů v Západočeském kraji (činnost KV SCR a OV SCR Západočeského kraje, HÚZ Névodrom), na základě analýzy dokumentů popsat i některé vnitřní mechanismy organizace, které se odehrávaly v rovině organizace práce a zamyslet se nad tím, které činnosti Svazu byly vnímány jako důležité z hlediska funkcionářů Svazu, jaké byly svazu připisovány významy. Dílčím cílem práce bylo také stanovit, jakým směrem by se mohlo ubírat další bádání o Svazu Cikánů-Romů, které oblasti výzkumu vyplývající z činnosti a dopadu této organizace by mohly být přínosné z hlediska dalšího výzkumu bádání. V práci užívám autonymum Rom i apelativa
„Cikán“/ „cikán“/ a „obyvatel
cikánského původu“ tak, jak byly užívány vždy konkrétní době, s níž v textu souvisejí. Zavedení užívání autonyma Rom ve veřejné sféře bylo jedním z výsledků práce Svazu Cikánů-Romů a v období, kdy Svaz působil, se v úředních dokumentech setkáváme se třemi apelativy „Rom“/“Cikán“ a „obyvatel cikánského původu“, podobně je to i s odvozenými adjektivy - mluví se o „romské“ i „cikánské“ „otázce“ či „problematice“. Při formulování 17
vlastních závěrů nebo shrnutí používám automaticky apelativum Rom (případně odvozená adjektiva).
1.3. Použité prameny V předkládané práci jsem vycházela ze studia několika druhů pramenů. Základní orientaci v problematice mi umožnilo prostudování všech čísel svazového zpravodaje vydávaného SCR nejprve pod názvem Informační zpravodaj (šest čísel, které vyšly v období od května do prosince 1969), který později od roku 1970 vycházel v různé periodicitě pod názvem Románo ľil až do zrušení Svazu v roce 1973 jako oficiální časopis Svazu.44 Vedle svazového zpravodaje jsem pracovala i s archivními dokumenty uloženými ve fondu SCR v brněnském Muzeu romské kultury (dále jen MRK) a ve fondu ÚV SCR a fondu hospodářského účelového zařízení Névodrom uloženými v Moravském zemském archivu (dále jen MZA) v Brně. Po prostudování základních dokumentů a zorientování se v tématu jsem se pokoušela navázat kontakt s některými čelními funkcionáři Svazu v Západočeském kraji (což se mi vzhledem k relativní časové náročnosti podařilo jen ve velmi omezené míře) s cílem kombinovat bádání v archivech s metodami orální historie. Tento postup mi měl umožnit vedle popisu činnosti organizace i detailněji postihnout její vnitřní organizaci a mechanismy, které v ní probíhaly, zaměřit se více než na výsledky činnosti na aktéry samotné, na význam organizace v jejich životech a potažmo i význam organizace v kontextu romského etnoemancipačního hnutí. Dílčím cílem bylo získat reflexi svazové činnosti některých jejích představitelů a kriticky ji vyhodnotit. Vytyčené cíle se mi z této perspektivy podařilo splnit pouze částečně a závěry, které v této práci formuluji, jsou neúplné a k jejich potvrzení by bylo zapotřebí mnohem rozsáhlejšího výzkumu v archivech i mezi pamětníky Svazu.
1.3.1. Svazový zpravodaj Románo ľil Od května do prosince 1969, tedy zhruba v období přípravné fáze SCR, kdy se formovaly přípravné výbory, z nichž vznikaly první volené složky organizace na místní, okresní a krajské úrovni, vyšlo šest čísel tzv. Informačního zpravodaje (dále IZ). První tři 44
Periodicita i rozsah časopisu byly proměnlivé: v roce 1970 vyšla 4 čísla, v roce 1971 a 1972 po pěti číslech a v roce 1973 už pouze dvě čísla časopisu, přičemž poslední číslo obsahuje podrobný zápis o schůzi ÚVSCR, na níž byl svaz nuceně rozpuštěn. Zveřejnění zápisu ze schůze ve svazovém časopise mělo soudní dohru (viz korespondence M. Holomka s P. Steinerem.).
18
čísla zpravodaje plnila výhradně funkci informativní - shrnovala informace o postupech v otázce legalizace svazu Romů, o konaných aktivech, krajských konferencích a personálním složení výborů. Třetí číslo bylo věnováno zakládajícímu sjezdu SCR a vedle podrobného zápisu v něm jsou přetištěny i jednotlivé diskusní příspěvky delegátů. Od čtvrtého čísla se vedle čistě informativních technických příspěvků ve zpravodaji začaly objevovat i příspěvky publicistické (např. reportáže, rozhovory s funkcionáři atd.), umělecké (básně) apod. Od roku 1970 byl zpravodaj vydáván formou cyklostylovaného časopisu a v nepravidelné periodicitě vycházel do roku 1973 pod názvem Románo ľil (Romský list). Časopis byl zřejmě distribuován zejména přes místní pobočky organizace v jednotlivých okresech a krajích45. Měl představovat jeden z prostředků komunikace mezi ústředím a řadovými členy Svazu46 a z hlediska obsahu plnil v prvé řadě funkci informativní - referoval například o schůzích předsednictva ÚVSCR, o dění v jednotlivých odborných komisích, přinášel informace z regionů (usnesení z jednání předsednictev, reportáže vztahující se ke svazovému životu apod.), referoval o jednáních v Komisi pro řešení cikánské otázky a o plnění vyhlášky 279/197047, o činnosti hospodářského účelového zařízení Névodrom, některým sférám činnosti (např. školství) se věnoval velmi podrobně. Vedle této funkce plnil v omezené míře i funkci výchovnou (např. v oblastech snižování porodnosti, hygieny; vyzýval ke vzdělávání, publikoval příklady dobré praxe („tabule cti“) i špatné praxe („tabule hany“). Některé příspěvky spadaly do oblasti vzdělávací: byly zde publikovány např. populárně naučné články z historie Romů, informace o Romech ve světě, příloha k romštině a další. Část příspěvků by se dala zařadit
do sféry „propagandisticko-osvětové“ (články k různým výročím
socialistického Československa, vládnoucí strany, SSSR, vyzývající k plnění socialistických závazků apod. V roce 1971 se zpravodaj v rozsáhlém měřítku věnoval předvolební agitaci mezi Romy.). A konečně, výraznou část plnily i literární příspěvky – byla zde publikována první romská autorská tvorba (povídky, pohádky, básně apod.). Jazykem časopisu byla převážně čeština, některé, zejména literární a v ojedinělých případech
i
populárně-naučné
příspěvky
45
byly
publikovány
v romštině48.
Milena
Rozhovor s A.Giňou ze dne 17.4.2011. „ a ten (Romano ľil) dostávali ti členové nebo vy jste to dostávali? no, (…) to vždycky někdo přivez nebo tak nějak, ale nešlo to normálně koupit někde, ani to neposílali. Poštou ? Poštou, ne. Takže to někdo přivez a potom si to ty lidi tak nějak rozebrali? Rozebrali, no, nebo to rozdal někdo.(…)“ 46 Tamtéž. A. Giňa sám funkci časopisu zmiňuje, když mluví o způsobu šíření povědomí o Svazu Romů: „(…) a pak (…) založili ten Románo ľil a tam se psalo, takže už to-“ 47 Viz kapitola 2. 48 Velmi ojediněle byly v romštině publikovány i některé jiné příspěvky (např. přepis příspěvku pana Raise na ustavujícím sjezdu – IZ č.4, str.10).
19
Hübschmannová49, která se o založení časopisu přimlouvala již na zakládajícím sjezdu SCR v srpnu 196950, v příspěvku na konferenci o menšinové literatuře51 k jazyku časopisu uvádí: „Většinou byl psán česky, ale jeho šikovný redaktor, Pavel Steiner (…), si vzal k sobě pana Peštu, Roma, vyučeného zámečníka, a ten velmi rychle pochytil redaktorskou práci. Sám začal psát básně a pohádky, a tak se do Romano ľilu dostávaly romské články, povídky a verše. Tady začala vznikat romská literatura (…).“52 Do Romano ľilu tehdy přispívali první romští literáti: Tera Fabiánová, Andrej Giňa, Margita Reiznerová a další. Podle úvodníku v bulletinu tvořili v roce 1970 redakční radu Antonín Daniel (předseda), Bartoloměj Daniel, Ladislav Demeter, Miroslav Dědič a Pavel Steiner jako externí redaktor a Ladislav Vágai53. Romano ľil plnil významnou úlohu až do zániku Svazu v dubnu 1973, v jeho posledním čísle byl přetištěn zápis ze zasedání pléna ÚV SCR dne 25.4.1973, na němž bylo představiteli ÚVNF Svazu doporučeno, aby „do 30.4. rozhodlo o dobrovolném ukončení činnosti“54 a zažádalo o likvidaci. Způsob, jakým byl Svaz rozpuštěn, se tak dostal na veřejnost a pro redaktora
časopisu Pavla
Steinera (a
možná
nejen pro
něj)
znamenal
soudní
dohru55(podrobněji viz kapitola 4). Ve svém příspěvku na posledním zasedání pléna ÚVSCR Steiner mimo jiné vyzdvihnul i nezastupitelnost časopisu ve vytváření pozitivního obrazu Romů mezi veřejností: „A co Romano ľil? Kde bude aspoň skromný tisk, který se Romů zastane, který ukáže fotografii pracujícího Roma, vzorné žákyně? Je to potřeba, protože na poslední pořad ve slovenské televizi, jednostranně hanící Romy, už se mlčet nedalo(…)“56 Informace obsažené ve svazovém zpravodaji mi umožnily vypracovat základní chronologii událostí ve Svazu (zejména na centrální úrovni, okrajově i v krajích), na jejich základě jsem také sestavila přehledy personálního obsazení jednotlivých vnitrosvazových orgánů na centrální úrovni – odborných komisí, předsednictva a pléna ÚV SCR (v příloze č. 7) a obsazení některých krajských funkcionářských postů. Vedle faktických informací, které zpravodaj zprostředkovává, jej lze vnímat i jako jeden z nástrojů šíření povědomí o svazu Romů, vytváření pozitivního obrazu o Romech, nástroj vedoucí k získávání členské základny a - jak bylo řečeno výše, jeden z „emancipačních nástrojů“ umožňujících poprvé publikovat
49
Doc. M. Hübschmannová, zakladatelka semináře romistiky na FFUK, se angažovala ve prospěch Romů a uznání jejich kulturní svébytnosti. Ve Svazu Cikánů-Rómů (1969 – 1973) předsedala společenskovědní komisi. Od roku 1976 vyučovala romštinu na Jazykové škole v Praze. 50 IZ 3/1969, str. 37:“Já bych se velmi přimlouvala za to, aby co nejdříve byl založen nějaký časopis pro Romy.“ 51 Hubschmannová, M. : „Počátky romské literatury“ in Žijeme spolu nebo vedle sebe? str. 59-66 52 Tamtéž, str. 61. 53 RL1/1970 54 RL 2/1973, str. 2 55 Korespondence P.Steinera s M. Holomkem 56 RL2/1973, str. 4.
20
autorskou, romsky psanou tvorbu. Částečně plnil i oficielní poslání Svazu, fungoval jako prostředek, jímž bylo z centrální úrovně možné „výchovně“ a „politicky“ působit na Romy.
1.3.2. Archivní fondy Předkládaná práce z velké části vychází z rešerší v archivních fondech MZA a MRK v Brně. Vzhledem k tomu, že tak masivní organizace, jakou Svaz byl, má i velmi rozsáhlou dokumentaci, bylo nezbytně nutné téma zúžit. Jedním z mých cílů bylo zprostředkovat vnitřní pohled na organizaci, popsat procesy, které se v ní odehrávaly, a okrajově se pokusit postihnout její význam z hlediska vývoje etnoemancipačního hnutí v České republice, dala jsem přednost vymezení regionálnímu před konkrétní sférou činnosti SCR (např. činností některé z odborných komisí, apod.). V první fázi výzkumu jsem se tedy rozhodla zaměřit své bádání na činnost KV SCR Západočeského kraje se sídlem v Plzni a plzeňského hospodářského účelového zařízení Névodrom.57. Zpracovaná dokumentace tedy pochází pouze ze dvou fondů MZA – Fondu ÚV SCR se sídlem v Brně (G434) a z fondu HÚZ Névodrom (G602), dále pak z fondu SCR uloženého v MRK. V archivních fondech jsem v první fázi výzkumu vyhledávala dokumenty vztahující se k činnosti KVSCR a Névodromu v Západočeském kraji, v další fázi výzkumu jsem se pak vrátila k některým obecnějším dokumentům. Zkoumané dokumenty byly z hlediska výpovědní hodnoty několikeré povahy. Velkou část dokumentace tvořila úřední korespondence, zejména korespondence mezi jednotlivými složkami Svazu (např. mezi ÚV SCR a KV SCR v Plzni, mezi zástupci jednotlivých komisí apod.), dále i korespondence s některými orgány státní správy (zejména národními výbory na městské, okresní a krajské úrovni). Korespondence vedle faktických informací do jisté míry vypovídá i o způsobu a míře komunikace mezi zúčastněnými stranami. Další část dokumentů tvořily zápisy, zejména zápisy z konferencí, schůzí a pracovních porad svazových orgánů (jednotlivých městských a okresních výborů i krajského výboru). Ty vedle faktických informací referují do určité míry i o názorovém spektru zastoupeném uvnitř organizace, částečně odkrývají vztahy mezi funkcionáři, silné a slabé stránky organizace. Přestože se jedná o oficielní dokumenty podléhající kontrole nadřízených orgánů, do určité míry
57
Část archivu KV SCR Západočeského kraje se podle dostupných informací (Lhotka 1999, str. 2. V doprovodné publikaci k výstavě o SCR z roku 2009 již informace o uložení archiválií v SOA v Plzni není.) měla nacházet ve Státním oblastním archivu v Plzni, pracovníci archivu však tuto možnost odmítli, informace o uložení dokumentace ke SCR ve SOA v Plzni nejsou ani v databázi archivních fondů na webových stránkách Ministerstva vnitra ČR http://aplikace.mvcr.cz/vozidla/peva/index.php.
21
zaznamenávají i subjektivní pohled konkrétních aktérů na řešené otázky. Na druhou stranu je třeba mít na zřeteli možnou manipulaci faktů ze strany zapisujícího související mimo jiné i s určitou mírou autocenzury – choulostivé informace by se do zápisu explicitně zřejmě nedostaly, některé diskuse nemusely být zaznamenány např. z jazykových důvodů58 nebo z obav před zneužitím. Vedle korespondence a zápisů se v dokumentaci nacházejí i zápisy ze služebních cest. Ty přinášejí opět zajímavé podrobnosti k některým konkrétním aktivitám v kraji, a současně s tím vypovídají i o míře centralizace organizace, o řízení některých sfér činnosti z brněnského centra, o prováděných kontrolách v krajích a okresech. Mezi zkoumanou dokumentaci dále patřil i soudní spis bývalého tajemníka KV SCR M. Smoleně, zprávy z likvidační komise a řada dokumentace činnosti HZ Névodrom.
Vedle těchto,
vesměs úředních dokumentů, z nichž některé byly subjektivnější povahy (viz výše) a které mi pomohly společně s informacemi uvedenými ve svazovém zpravodaji částečně zrekonstruovat činnost západočeského KV SCR a plzeňské pobočky HÚZ Névodromu, jsem se ve velké míře věnovala jinému, v tomto případě subjektivnímu, písemnému pramenu - analýze soukromé korespondence Ing. Miroslava Holomka. Na korespondenci někdejšího předsedy Svazu jsem narazila v jeho pozůstalosti uložené v MRK. Jedná se o korespondenci ze sedmdesátých a osmdesátých let 20.století. V první fázi výzkumu jsem se zabývala pouze korespondencí vztahující se nějakým způsobem k Západočeskému kraji (dopisy A. Giňi a F. Bandyho), v nichž bývalí funkcionáři kromě jiného reflektují význam Svazu Cikánů-Romů a vypovídají o situaci Romů na poli veřejného života v době bezprostředně po zrušení Svazu v sedmdesátých letech. V další fázi výzkumu jsem si uvědomila, že osobnost Ing. Miroslava Holomka byla pro některé funkcionáře klíčová a seznámení (nejen) s ním do velké míry ovlivnilo jejich životy, jejich pohled na Svaz i na potřebu angažovanosti v „romské otázce“ a rozhodla jsem se do práce zařadit i analýzu této korespondence. Mezi analyzovanými dopisy má největší podíl korespondence, kterou Ing. M. Holomek vedl s demografem Dr. Vladimírem Srbem v letech 1974-198959. Z tohoto období se dochovalo 38 dopisů Ing. Holomka Vladimíru Srbovi a 7 dopisů Vladimíra Srba60 ing. M. Holomkovi. Dále zde nalezneme korespondenci dalších významných představitelů Svazu Miroslavu Holomkovi. Jedná se o korespondenci šéfredaktora RL Pavla Steinera z let 1973-1977, Mileny Hubschmannové z let 1974-1977, v práci se jí věnuji pouze okrajově. Je zde také i několik dopisů Jána Šipoše (působil v KV SCR v Severočeském kraji a chvíli i ve 58
Narazila jsem např. na poznámku : „Soudruh ……. hovoří k přítomným romsky, nemohlo být zapsáno“. MRK, fond SCR, přír. č. 250/199.3 60 Tamtéž. Jedná se o 1 list z roku 1974 a 6 dopisů z let 1985-1989. Z dopisů je zřejmé, že oba bývalí pracovníci korespondovali po celé toto období, část korespondence tedy v archivu není dochována. 59
22
funkci předsedy KVSCR v Plzni), Andreje Giňi (mj. působil jako předseda OV SCR v Rokycanech) a Františka Bandyho (v rámci SCR působil v jihočeském kraji, později i jako politický instruktor pro Západočeský kraj a nakonec se ucházel o místo krajského tajemníka SCR v Plzni). V archivní pozůstalosti jsou i další dopisy od různých funkcionářů SCR a dalších osob, Romů i Neromů, kteří se nějakým způsobem angažovali v „romské otázce“. Korespondence mezi Miroslavem Holomkem a Vladimírem Srbem představuje pro tuto práci unikátní pramen právě proto, že v ní převládají dopisy psané bývalým předsedou SCR a umožňující rekonstruovat jeho reflexi politických událostí spojených s existencí a zrušením Svazu, a to reflexi činěnou v relativně širokém časovém období (15 let) od chvíle, kdy byl Svaz zrušen, až do smrti Ing. Miroslava Holomka v roce 198961. Vedle kritické reflexe samotné činnosti Svazu a jeho významu pro Romy, se v dopisech objevuje několik dalších významných témat, které z mého pohledu s činností a významem Svazu úzce souvisí informace o dopadu trestního stíhání vedeného proti M.Holomkovi z titulu jeho bývalé funkce, dále nám částečně umožňuje rozklíčovat angažovanost MH v „romské otázce“ a významu této otázky pro bývalého předsedu SCR, atd.. Na základě dostupných pramenů usuzuji, že Ing. Miroslav Holomek nebyl vnímán jako formální předseda Svazu, ale jako osobnost, která i přes řadu problémů (zejména v posledním cca roce existence svazu) byla (alespoň po určitou dobu) respektována širším spektrem Romů i Neromů a jeho postoje ovlivňovaly i postoje dalších funkcionářů Svazu. Nechci tím snižovat zásluhy jiných čelných představitelů Svazu a podceňovat jejich význam, který se mi na základě zkoumaných pramenů nepodařilo doložit. Analýza soukromé korespondence v této práci částečně substituuje reflexi Svazu jeho dosud žijícími představiteli, kterou se mi podařilo zachytit v jen velmi omezené míře. Představuje pramen, který je svým charakterem nejblíže metodám orální historie, nemůže je však nahradit. Jak uvádí M. Vaněk, „osobní dopisy (…) sice (…) zachycují individuální prožitky, zkušenosti a názory, ale postrádají nezbytné kritérium orální historie: formu rozhovoru, vedeného z očí do očí mezi tazatelem a narátorem. Písemné sdělení (…) se už vlastním procesem psaní řídí jinými zákonitostmi než promluva (…), už sama písemná formulace myšlenek, prožitků, pocitů a názorů je kvalitativně odlišenou formou jejich vyjádření od promluvy.62“ V případě Ing. M. Holomka byla navíc korespondence, vzhledem k době, v níž vznikala, podřízena určité míře autocenzury, na niž v řadě dopisů naráží a odkazuje adresáta na pozdější ústní
61 62
Poslední dopis Vladimíru Srbovi je z 30.3.1989, MH zemřel o 3 měsíce později, 10.června 1989. Vaněk, str. 16
23
vysvětlení, zejména v případě některých z hlediska režimu ožehavých témat63. Autocenzura se navíc v korespondenci může vyskytovat i v jiných oblastech, kdy pisatel sám reviduje psané slovo i z jiných důvodů než z obavy před kontrolou dopisů bezpečnostními složkami (např. otázka prestiže, formulace apod.). Primární prameny úřední i soukromé povahy pocházejí pouze z fondů SCR uložených ve dvou institucích - MZA a MRK. Pro úplnost by bylo třeba sledovat ještě prameny z dalších archivů a fondů. Vzhledem k tomu, že byl SCR součástí Národní fronty a měl své zástupce v okresních i krajských orgánech NF, v místních výborech KSČ, zástupci svazu Romů zasedali i v odborných komisích národních výborů apod., bylo by třeba pro získání širšího kontextu prozkoumat i dokumentaci takovýchto institucí. Vzhledem k časové náročnosti a povaze předkládané práce jsem od takového výzkumu v této práci upustila.
1.3.3. Rozhovory s pamětníky V počáteční fázi výzkumu jsem zamýšlela kombinovat studium archivních dokumentů s metodami orální historie, tedy s analýzou životopisných rozhovorů s pamětníky. Nakonec se mi podařilo natočit tři rozhovory, z toho dva s bývalým předsedou OV SCR v Rokycanech, panem Andrejem Giňou, a jeden rozhovor s Ing. Karlem Holomkem, který působil v brněnském Névodromu. Navázala jsem také kontakt s panem Stanislavem Holomkem, někdejším ředitelem plzeňské pobočky Névodromu a formou osobního dopisu od něj získala písemné vyjádření k činnosti Svazu Romů64. Neúspěšně jsem se pokusila navázat kontakt s bývalým tajemníkem KV SCR Mikolášem Smoleněm. Do jisté míry jsem spoléhala i na metodu „snowball65“ a zamýšlela získat další kontakty od oslovených pamětníků. Tento záměr se mi nezdařil. Částečně proto, že jsem se v první fázi výzkumu soustředila výhradně na Západočeský kraj a možnosti byly omezené - řada pamětníků již zemřela, dva potenciální narátory postihla v době výzkumu životní tragedie, roli hrály zřejmě i osobní sympatie
63
MRK, fond SCR, přír.č.178/2000 pozůstalost Ing. Miroslava Holomka. Autocenzuru naznačuje zejména tam, kde se rozepisuje o soudním řízení v souvislosti s jeho funkcí předsedy SCR nebo o dění v IRU. Např. Dopis ze dne 19.1.1974 (…) Mám toho ještě moc a moc, ale to raději až ústně.(…); dopis ze dne 12.7.1976 (…) měl bych toho ještě hodně, ale to raději až někdy ústně (…); 28.8.1979 (…) můj nemilý případ ještě neskončil, ale o tom také raději ústně“; 28.8.1980 Mám velmi dobré informace o světovém romství atd. 26.2.1979 bude v OSN projednávání otázky uznání romství. O těchto věcech až někdy ústně (…); 15.7.1981 (…) o mém případě si pohovoříme lépe až ústně, snad už budu mít pokoj, nebo alespoň do té doby než půjdu do důchodu“. 64 K rozhovoru s panem S. Holomkem bohužel nedošlo, od 70. let 20.stol. nežije v Čechách a jezdí do ČR pouze zřídka. 65 Vaněk, str. 21
24
k jiným bývalým členům svazu66. Zpočátku se mi nepodařilo narátorovi dostatečně zdůraznit, že se mi jedná nejen o kontakty na vyšší funkcionáře Svazu, schopné s odstupem času reflektovat činnost organizace, ale o jeho běžné členy, kteří se angažovali třeba i jen v dílčích, každodenních apolitických aktivitách Svazu. Celkem jsem tedy pořídila 5 hodin nahrávek se dvěma narátory. Metody orální historie rozlišují dva typy rozhovorů, tzv. „životní příběh“ (životopisné vyprávění) a „interview“ (rozhovor)
67
. Interview se vztahuje k určité historické události
a strukturováním rozhovoru se snaží (při respektování názorů a postojů dotazovaného) získat od narátora maximální množství informací o konkrétním tématu. Cílem životopisného vyprávění je objasnit určitý historický proces či etapu nebo přímo osudy z jeho vlastního úhlu pohledu68. Vyprávění je natáčeno opakovaně, během několika setkání, při prvním setkání nechá tazatel narátora mluvit volně, rozhovory postupně strukturuje až při dalších setkáních69. V předkládané práci se mi vzhledem k časové tísni nepodařilo dosáhnout ani opakování rozhovorů, aplikovala jsem tedy metodu životního příběhu v modifikovaném pojetí. U obou narátorů jsem v přípravné fázi využila již existující zdroje – natočené rozhovory. V případě pana A. Giňi se jednalo o videorozhovor70, který je uložen ve fondu videodokumentace MRK, a který je vyprávěním životního příběhu pana A. Giňi. Rozhovor byl natočen v romštině. V romštině jsem vedla i vlastní rozhovor s panem Giňou, jednalo se o částečně strukturovaný rozhovor, časově vymezený příchodem do Čech v poválečném období. Při analýze rozhovoru jsem si uvědomila, že narátor má některé části životopisného vyprávění ustálené, téměř formalizované71. Z tohoto i dalších důvodů jsem se rozhodla vést další rozhovor v češtině, jednalo se o rozhovor strukturovaný, jímž jsem sledovala vyjasnění řady detailů k činnosti Svazu v Západočeském kraji a k personálnímu pokrytí funkcí ve Svazu. Podobně jsem postupovala i v případě druhého narátora, Ing. Karla Holomka. V přípravné fázi jsem využila jeho přednášku a rozhovor vztahující se k jeho působení ve Svazu CikánůRomů a v politice obecně, pořízenou na semináři Romistiky. Na základě těchto podkladů a archivní dokumentace jsem vytvořila soubor otázek. Rozhovor byl opět částečně strukturovaný, v jeho první části jsem nechala narátora volně mluvit a pokládala pouze doplňující otázky, začátek narace jsem časově vymezila obdobím těsně před vznikem SCR.
66
Rozhovor s A.Giňou ze dne 17.4.2011. Vaněk, str. 16. 68 Tamtéž, str. 17. 69 Tamtéž, str. 16-20. 70 MRK, V60/2006/1-3 71 Jednalo se zejména o vyprávění událostí spojených s mítinkem na konci 80.let – „Když se sejdou přátelé“. 67
25
V závěru setkání jsem rozhovor strukturovala tak, aby mi narátor odpověděl na některé otázky, k nimž se nevyjádřil spontánně. Rozhovory
v textu
využívám
dvojím
způsobem:
jako
doplnění
některých
faktografických informací v popisu činnosti Svazu a následně i jejich analýzu v kapitole reflektující význam této organizace. Při analýze rozhovorů jsem sledovala, jaký význam přikládají narátoři konkrétním událostem odehrávajícím se ve Svazu Cikánů-Romů, které oblasti jeho činnosti zdůrazňují, z jakého úhlu pohledu nahlížejí na činnost Svazu a v jakých kontextech tuto činnost posuzují i jaký význam zaujímá Svaz v jejich životech. Zajímavý byl i způsob strukturování vyprávění samotnými narátory, které nebylo chronologické, ale tematické. Oba narátoři se mnoho let pohybovali v politice a některé skutečnosti s politikou související jim splývaly, jejich časové zařazení neodpovídalo skutečnosti.
26
2. SCR v historickém kontextu Svaz Cikánů-Romů, jehož vzniku zřejmě předcházelo dlouholeté úsilí romské inteligence
o
založení
vlastní
organizace72,
se
formoval
v kontextu
uvolnění
celospolečenských poměrů v období Pražského jara, provázelo jej přeformulování politiky uplatňované vůči Cikánům-Romům a přechod z tzv. asimilační politiky k politice tzv. kulturní a společenské integrace.
73
V následující kapitole uvádím stručný přehled některých opatření
a politik, které charakterizovaly přístup státu k Romům a v jejichž kontextu vznikal Svaz Cikánů-Romů.
2.1. Nástin vývoje politiky vůči Romům/Cikánům po roce 1945 Od konce druhé světové války do začátku normalizace v sedmdesátých letech se státní politika nastavená vůči Romům postupně vyvíjela. Období bezprostředně po válce vycházelo z předválečné legislativy a provázela jej obnova některých „administrativně represivních opatření“ vycházejících ze Zákona o potulných cikánech z roku 192774, již od počátku padesátých byl kladen důraz na asimilaci Romů75, tzv. asimilační politika se začala realizovat po roce 1958, z legislativního hlediska ji charakterizovala dvě opatření: zákon č.74/1958 Sb. o trvalém usídlení kočujících osob76 a vládní usnesení č. 502 zřizující vládní výbor pro otázky cikánského obyvatelstva, z jehož jednání vzešly tzv. zásady pro organizování rozptylu a přesunu cikánského obyvatelstva77. V sedmdesátých letech byla asimilační politika nahrazena tzv. politikou sociální a kulturní integrace.78 2.1.1. Formování, ideologické pozadí a realizace asimilační politiky Nacistickou genocidu přežilo jen několik stovek původních českých a moravských Romů a v období těsně po válce postupně sílila migrační vlna Romů ze Slovenska a stávala se 72
Toto období není dobře zmapované, o úsilí romské inteligence zřídit vlastní organizaci se zmínil např. Ing. Karel Holomek v rozhovoru ze dne 10.5.2011. 73 Na konci šedesátých působila obdobná organizace také na Slovensku (Zväz Cigánov-Romov– Románo kultúrno jekhetáňiben), v předkládané práci se věnuji pouze českému Svazu Cikánů-Romů. Viz Jurová, A., str. 90-93. Podle Jurové bylo původním záměrem založit jednu společnou organizaci SCR-ZCR, realizace této myšlenky měla ztroskotat na rozdílném pohledu na otázku uznání romské národnosti. 74 Např. Nečas, str. 99 75 Lhotka 1999, str. 2 76 Pavelčíková 2004, str. 77 Pavelčíková2004, str.88-89. 78 Např. Nečas, str. Tomáš Haišman, in Socioklub (str. -137-183)
27
předmětem stížností majoritního obyvatelstva79, státní orgány reagovaly na vzniklou situaci vydáváním různých nesourodých opatření, jednotná centralizovaná politika definující postupy v „cikánské otázce“ v té době neexistovala. Z hlediska legislativy byl stále určující diskriminační prvorepublikový zákon č. 117/1927 „o potulných cikánech a osobách práce se štítících“. 80 Zvláštní zákonodárství pro Romy a s ním i zákon č.117/1927 bylo zrušeno v roce 195081 a z právního hlediska byli zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Protože podle marxisticko-leninské doktríny nesplňovali definiční znaky národa, nebyli Romové také jako národnostní skupina uznáni82. V první polovině padesátých let, kdy se v Československu etablovalo lidově-demokratické zřízení, byli Romové vnímáni jako skupina obyvatel, která se právě díky novým poměrům ve společnosti bude moci pozvednout ze sociálního dna a podílet se na budování socialistického státu. Cílem státní politiky bylo „splynutí s majoritou“, přirozená asimilace „obyvatelstva cikánského původu", která měla proběhnout samovolně prostým zlepšením objektivních sociálních podmínek. Zájem státu byl redukovaný na jejich trvalé usídlení, zvýšení vzdělanosti a zaměstnanosti83. V té době se také objevují náznaky zapojování Romů do procesu řešení „cikánské 84
otázky “, na pořad dne se dostává i otázka
uznání národní svébytnosti Romů. Snahy
o emancipaci (včetně zachování jazykových a kulturních specifik) byly formulovány a veřejně prezentovány v srpnu 1953 na poradě Svazu československých spisovatelů, jehož se účastnili zástupci jednotlivých resortů, kulturních institucí a romských předáků z celé ČSR. Referenti zde mj. volali po komplexním řešení „cikánské otázky“ a odmítli asimilační snahy85. V průběhu padesátých let se ukázalo, že diskuse o etnické svébytnosti Romů je zcela bezpředmětná. Jako liché se ukázaly i komunistické představy z počátku 50. let o rychlé a samovolné asimilaci. Stát nebyl na příliv nových migrantů připraven a situace se komplikovala: vracely se problémy s evidencí, ubytováním, zařazováním do práce, kontrolou 79
Pavelčíková, str. 25-30. Pavelčíková, str. 34 81 Tamtéž. (Na základě § 150 článku 2 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb). 82 Lhotka, str. 2-3. 83 Pavelčíková, str. 36. 84 Závěrečná zpráva projektu „Výzkum romského osidlování Brna 1945-1973, realizovaném v roce 2010 Seminářem romistiky ÚJCA FFUK, dostupné na www.romistika.eu .Citace z dokumentu vážící se k organizačnímu uspořádání organizace: (…) V daném případě se jedná o zorganizování místních sdružení, okresních sdružení, krajských sdružení a ústředního sdružení – rady. 85 Pavelčíková 2004, str 35 – Účastníci sjezdu se shodli, že romskou otázku je nutno řešit komplexně, postupy založit na znalosti jazyka, na snaze o pochopení jejich minulosti a tradic. Odmítli asimilační snahy a podpořili návrhy na vytvoření katedry romského jazyka, vydání učebnice romštiny aj. Splnění části těchto požadavků měl v následujících měsících zajistit Orientální ústav ČSAV, jehož vědecká rada zřídila 3. 9. 1953 komisi pro spisovnou romštinu. Autorka svá tvrzení opírá o dokumenty uložené v SÚA, f. Ministerstvo informací, dodatky 1945-1953, k.76, inv.316. 80
28
školní docházky dětí, atd., narůstaly stížnosti institucí i občanů na chování některých romských rodin i celých skupin, velkou nevoli vzbuzovaly skupiny kočovných Romů. Vzniklé problémy se státní instituce pokoušely řešit různými restriktivními opatřeními a v srpnu 1957 obdrželo ideologické oddělení ÚV KSČ od Ministerstva vnitra (MV) rozsáhlou zprávu o stavu romské problematiky obsahující doporučení inspirovat se úspěšným výnosem Nejvyššího sovětu SSSR, jímž bylo „zakázáno kočování a bezpracná potulka86“. Ideologické oddělení ÚV KSČ si uvědomilo, že sovětské orgány přehodnotily svůj postoj k romskému obyvatelstvu, které nebylo „považováno za svébytnou národnost, neboť jeho velká část neprokázala kladný postoj k sovětskému zřízení a nedokázala se vyrovnat s majoritou“87. V dubnu 1958 politiku nastavenou vůči Romům přeformulovalo i politbyro ÚVKSČ a fakticky se začala realizovat tzv. asimilační politika. Nástrojem k prosazování této politiky se stal zákon č.74/1958 Sb o trvalém usídlení kočujících osob
88
a následný soupis
cikánského obyvatelstva. V následujícím textu detailně popíši některé ideologické aspekty asimilační politiky, aby bylo zřejmé, v jakých oblastech se asimilační politika lišila od tzv. politiky kulturní a sociální integrace. Asimilační politika byla vytvořena v kontextu marxisticko-leninské doktríny a zcela zapadala do tehdejší ideologie. Jejím cílem bylo naprosté splynutí cikánského obyvatelstva s okolím, odpovídala snaze potlačit jakékoli odlišnosti jedinců a vytvořit víceméně homogenní skupinu „socialistických obyvatel“. Asimilace cikánů89 měla urychlit odstranění třídní společnosti a usnadnit přechod ke komunismu90. Součástí této politiky byla i legalizace násilí ospravedlněná vyššími cíli. Podle Jaroslava Suse, jednoho z propagátorů asimilační politiky a autora stati Cikánská otázka v ČSSR, „socialistická demokracie“ nevylučovala násilí směřující „k odstranění jakýchkoliv výlučností a rozdílů“, projev násilí, který byl dokonce zakotvený přímo v zákoně z roku 1958, byl podle něj projevem „socialistického humanismu91“. V argumentaci legalizující násilí definoval cikány jako nositele „negativních a škodlivých vlastností“, které „jsou v rozporu se socialistickou společností a musí být proto kvalifikovány jako nesprávné a trestuhodné“92. 86 87
Pavelčíková 2004, str.58 Tamtéž.
88
Tamtéž, str. 62. Zákon ze dne 17.10.1958. Sus označuje Romy apelativem cikán (s malým „c“), případně „obyvatel cikánského původu“. mluví o „cikánské otázce“, „cikánském problému“. Tam, kde jej parafrázuji, ponechávám dobovou terminologii. 90 Sus, J. str. 98 91 V zákoně bylo použití násilí formulováno jako „pomoc“ cikánskému obyvatelstvu: „Kdo setrvává při kočovném způsobu života, přestože mu byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení, bude potrestán pro trestný čin odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta“. §3 zákonač.74/1958, in Sus, str. 101. 92 Sus, str. 101; Hubschmannová na legalizaci násilí upozornila v roce 1969 v článku Co je tzv „cikánská otázka“ 89
29
Tato argumentace neskrývala vyšší ambice, totiž „v historicky krátkém čase úplně zlikvidovat cikánskou otázku jako společenský problém“93 a dokázat, že takový úspěch je možný pouze v „socialistickém zřízení“94a může se stát příkladem pro „kapitalistické státy“.95 V kontextu socialistické společnosti byla cikánská otázka i definována, podle Suse šlo o rozpor mezi „vysokou kulturní úrovní socialistické společnosti“ a „mimořádně nízkým stupněm společenského života obyvatel cikánského původu“, který bylo možné řešit jedině „uvědomělou, plánovitě prováděnou politikou asimilace“ a umožnit „splynutí s výše stojící kulturou prostředí“96. Nízká životní úroveň cikánů nebyla v souladu s obrazem prosperující socialistické společnosti a vyžadovala „bezodkladné řešení“97. Cikánská otázka byla vnímána v první řadě v socio-kulturní rovině, Romové byli definováni jako „mimořádně zaostalé obyvatelstvo“, jako „nižší“, „primitivní“ kultura, jež se musí povznést a vyrovnat se kultuře „vyšší“. Romům byla sice přiznána i některá etnická specifika (například jazyk), byla však považována za „odumírající“ a změny těchto specifik (respektive jejich zánik) považoval Sus za prospěšný vedlejší produkt asimilační politiky. S tím souviselo i pojetí národnostní otázky, která byla v tomto procesu podřízena řešení sociálních a kulturních problémů. Podle Suse bylo zcela nemožné, aby se cikáni někdy stali národností z důvodu jejich velké „roztříštěnosti a kulturní zaostalosti98“. Sus zásadně odmítal veškeré formy „autonomizace“ cikánů: odmítal možnost rozvoje vlastní kultury - pokusy oživit cikánské „tradice“ byly podle něj pouhou brzdou asimilační politiky. Zamítavě se stavěl i k právu cikánské inteligence podílet se na vytváření politiky, která se jich dotýkala. Z této argumentace vycházely jednotlivé dílčí cíle a kroky, které bylo třeba podnikat v prvé řadě v rovině bydlení (zákaz kočování a omezení soustředění cikánů na jednom místě, tedy nutnost úplného rozptýlení, řešení bytové problematiky) a zaměstnanosti, snižování kriminality a dále na poli vzdělání, zdraví a hygieny. Součástí argumentace bylo i demografické hledisko, v němž se mělo dosáhnout snížení porodnosti. S ním souvisela i podle autora velmi obtížně uskutečnitelná „převýchova cikánské ženy99“, cikánská žena byla v dobovém diskurzu zařazena na nejnižší příčku společenského žebříčku. Sus ji definoval jako
93
Sus, str. 127. Sus, J. hlavní propagátor asimilační politiky shrnul nově vzniklou politiku následovně: „konečné vítězství nad staletou cikánskou zaostalostí a primitivností bude zároveň jedním z projevů síly socialistického řádu, socialistického humanismu a opravdové demokracie“(Str.127). 95 Tamtéž. 96 Tamtéž, str. 12. 97 Tamtéž, str. 8. 98 Tamtéž, str. 12. 99 Sus: 119 94
30
osobu „negramotnější a zaostalejší než muž a velmi houževnatě se brání(cí) novým kulturním a hygienickým návykům“100. V neposlední řadě se v rámci asimilační politiky začalo uplatňovat dělení Romů do tří skupin podle stupně asimilace. Sus rozlišoval cikány „usedlé“, „polousedlé“101 a „potulné“, stupeň sedentarizace byl přitom pouze jedním z několika kritérií pro zařazení osob do každé z kategorií102. V praxi se měla politika násilné asimilace zaměřovat zejména na dvě poslední neintegrované skupiny. Sus kritizoval politiku počátku padesátých let pro její nekoncepčnost a roztříštěnost, jasný směr měla cikánská otázka nabrat až zákonem z roku 1958, který byl skutečným „marxistickým řešením“, který zasadil „rozhodující úder všem romantickým blouznivcům, kteří s obdivem bájili o cikánském životě103“. Politika vyznačující se odstraňováním specifických etnických rysů Romů, kategorizací „obyvatel cikánského původu“ a legalizací násilí byla pevně zakotvená v marxistickoleninské doktríně a považována jejími tvůrci za projev „socialistického humanismu“. Cílovou skupinu definovala v rámci terminologie „zaostalosti“, „primitivnosti“ a „nízké kultury“. Důraz na socialismus a ideologii byl dominující a cílem koncepce bylo - řečeno s nadsázkou, „vytvořit ze zaostalého cikána vyspělého socialistického člověka“, tedy dosáhnout naprostého splynutí cikánů se socialistickou společností. Aplikace zákona z roku 1958 a následného soupisu cikánského obyvatelstva postihla vzhledem k nepřesnosti vymezení jednotlivých pojmů v zákoně nejen kočovné, ale i usedlé Romy. V praxi měla navíc umožnit i státními orgány řízenou likvidaci cikánských soustředění (slovenských osad) a jejich rozptyl po celém území státu104. Vzhledem k reorganizaci státní správy a vydání nové ústavy v roce 1960105 došlo i k předefinování kompetencí jednotlivých orgánů zabývajících se romskou otázkou. Podle N. Pavelčíkové byla správní reforma příčinou krize státní politiky vůči Romům v první polovině šedesátých let106. Nepřipravenost národních výborů na reorganizaci státní správy podle ní způsobila krizi projevující se nesystematičností práce v oblasti řešení romské otázky a vyvstala potřeba vytvořit „poradní, iniciační a koordinační orgán vlády“, který by tuto politiku centrálně řídil. Vyhláškou č.502 z října 1965 byl zřízen Vládní výbor pro řešení otázek cikánského obyvatelstva, který mj. 100 101
Tamtéž. Tamtéž.
102
Tamtéž , str. 18-19 Tamtéž , str. 12 104 Pavelčíková 2004, str. 78 105 Tamtéž. 106 Pavelčíková 2004, str. 78-79 103
31
redefinoval kategorizaci Romů do tří kategorií107. Na jeho jednání bylo formulováno druhé, z hlediska vůči Romům uplatňované asimilační politiky důležité nařízení, tzv. „Zásady pro organizování rozptylu a přesunu cikánského obyvatelstva“. Vládní výbor měl koordinovat likvidaci slovenských romských osad a rozmístit jejich obyvatelstvo po celém území státu108. Politika řízeného rozptylu romských obyvatel se v praxi míjela účinkem, přesídlené rodiny se někdy vracely zpět do svých domovů a úřady pak sahaly po radikálních násilných řešeních.109 Přestože byl rozptyl důsledkem centrálních nařízení, úřady ve svých počínáních centrálně a direktivně řízeny nebyly a vykonávání politiky v praxi bylo neefektivní. Výsledkem bylo naprosté nesplnění původních očekávání Vládního výboru. Krize asimilační politiky a politiky řízeného rozptylu spolu s celospolečenskými změnami na konci šedesátých let pravděpodobně přispěly k formulování nové koncepce, tzv. politiky sociální a kulturní integrace, na jejíž realizaci se částečně podílel i Svaz CikánůRomů.
2.1.2. Historický kontext vzniku SCR a vyhláška 279/1970 V lednu 1968 započalo období později označované jako Pražské jaro, které bylo výsledkem celospolečenských změn probíhajících ve druhé polovině 60.let. Tajemníkem KSČ se stal Antonín Dubček, v březnu rezignoval prezident Novotný a z dubnového zasedání ÚV KSČ vzešel dokument nazvaný „Akční program KSČ“, který představoval pokus o reformu socialistického zřízení po stránce politické, ekonomické i společenské110. V dokumentu bylo kromě jiného zakotveno zrušení cenzury,111 byl dán návrh na federativní uspořádání státu a mělo dojít ke zrovnoprávnění stran a organizací v rámci Národní fronty112. Srpnová invaze vojsk varšavské smlouvy znamenala postupný konec reforem, již v dubnu 1969 nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci Gustav Husák, jehož úkolem bylo v prvé řadě „konsolidovat“ poměry ve straně a ve společnosti. Z významných reforem navržených v „akčním programu KSČ“ se v roce 1969 realizovalo pouze federativní uspořádání republiky,113 následovala
107
Pavelčíková 2004: str.88. (I., II., III. kategorie) Pavelčíková 2004, str. 90. 109 Pavelčíková 2004; Do roku 1970 mělo být zlikvidováno 611 z celkového počtu 1300 osad a rozptýlení 68 „cikánských soustředění“, v nichž bydlelo 524 rodin. 108
110
www.totalita.cz Tamtéž , "vědecká diskuse, vědecká díla, časopisy nemohou podléhat žádné cenzuře" 112 Křižovatky 20.století, str. 295. V dokumentu byla zakotvena samozřejmě i řada jiných reforem, zdůrazňuji pouze ty, které vidím jako zásadní pro formování SCR. 113 Křižovatky 20.století, str. 297. 111
32
personální čistka uvnitř KSČ a v prosinci 1970 byl Akční program označen „za krok zpět“. Tím bylo definitivně odstoupeno od možnosti existence demokratického socialismu114 a postupně byly přijímány mocenské nástroje tzv. normalizace. V uvedeném historickém kontextu vznikl i Svaz Cikánů-Romů, jehož činností se zabývám níže115. Přípravná fáze založení Svazu spadá do období Pražského jara, samotné založení a rozvoj činnosti probíhal až po srpnové invazi, tedy v období, kdy státní ústřední orgány řešily otázku vlastní existence a romská otázka z jejich úhlu pohledu nebyla na pořadu dne116. Na počátku sedmdesátých let došlo také k určitému posunu v koncepci řešení romské otázky. V oficiálním diskurzu byla dosavadní strategie „násilné asimilace“ a řízeného rozptylu nahrazena koncepcí integrace. Rétorika sice v některých ohledech zůstávala podobná (mluvilo se o „převýchově“ a „výchovném působení“ na „zaostalé cikánské obyvatelstvo“) v některých koncepčních pohledech na romskou otázku se ale lišila. Na rozdíl od politiky asimilace počítala s aktivním podílem Romů na moci117 (do jaké míry byl tento bod naplňován v praxi a jak dlouho se udržel je už další otázka), nová vládní koncepce umožňovala rozvoj kulturních aktivit, byť ne zcela neomezený118. Např. myšlenka na uznání romské národnosti, která byla formulována některými představiteli Svazu Cikánů-Romů, byla potlačena, z pohledu státních orgánů byla romská otázka vnímána i nadále v sociální a kulturní rovině119. Nástrojem k prosazování uvedené koncepce se stalo vládní usnesení č. 279 z roku 1970 120 a v témže roce byla zřízena i Komise vlády pro řešení otázek cikánského obyvatelstva. Nové usnesení formulovalo postupy, kterými měli Romové dosáhnout zvýšení úrovně v oblastech zaměstnanosti, bydlení, zdravotnictví, kultury, školství a vzdělávání a sociální péče. V teoretické rovině přitom počítalo s kulturními specifičnostmi a odlišnostmi romského etnika a doporučovalo s nimi pracovat, při naplňování koncepce se měl zapojit
114
Tamtéž, str. 328-329 Viz kapitola 2.2., kapitoly 3. a 4. 116 Hübschmannová, Co je tzv. cikánská otázka. 117 Hübschmannová, Co je cikánská otázka:“V roce 1969 dochází k základní změně v „cikánské problematice“; Cikáni přestávají „být řešeni“, ale začínají spoluřešit svou situaci, situaci osobité, etnickým specifikem integrované supiny ve společnosti (…) 118 Komise při aplikaci politiky v oblasti kultury a zájmové činnosti doporučovala neomezovat neopodstatněně rozvoj ZUČ, ale také tento rozvoj nepřeceňovat; v oblasti kultury přetrvávalo dělení Romů do tří skupin podle stupně integrace, práce se měla soustředit na druhou skupinu (pořádání kurzů, rozvoj ZUČ). Lhotka: 15-16. 115
119
Dobová rétorika vyplývá projevu ministra MPSV E. Hamerníka (ze zasedání vládní komise pro otázky cikánského obyvatelstva ze dne 26.3.1970) přetištěné ve svazovém zpravodaji. Zajímavé je, že v projevu samotném (pokud nedošlo ke korekci ze strany redaktorů RL) mluví o „romské“, nikoli „cikánské“ otázce, o „romském“ obyvatelstvu, „romských“ rodinách. RL 3/1971, str.31. 120 Lhotka:2
33
i ústřední výbor tehdy již existujícího SCR121. Usnesením vláda doporučila předsedům několika organizací NF122 a mezi nimi i předsedovi SCR, aby poskytovali „účinnou pomoc národním výborům na úseku sociálně-zdravotní a výchovné péče o potřebné cikánské obyvatelstvo123“. V praxi se i nadále uplatňovala kategorizace Romů do tří skupin podle stupně integrace,124 prosazoval se koncept „převýchovy“. V dobovém diskurzu byli Romové označováni jako „sociální skupina žijící na velmi nízké příčce společenského života a vyznačující se značně primitivním způsobem života“.125 Nově formulovaná státní politika se měla opírat o vědecké poznatky a terénní výzkumy126, klást důraz na rozvoj vzdělanosti. Bylo tak umožněno například založení mezioborového týmu pro romskou problematiku při sociologické sekci Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV127. Od asimilační politiky se lišila také v rovině rétorické, a to odstraněním diskurzu oprávněného násilí a uznáním možnosti v omezené míře rozvíjet specifickou kulturu Romů, respektive udržovat její folklorní podobu. V teoretické rovině počítala s aktivním podílem Romů na „řešení cikánské otázky“. Ukotvení politiky normalizace ale pro Romy znamenal konec možnosti podílet se na moci, dále byli kategorizováni dle „stupně sociální vyspělosti“, znovu se stali objektem uplatňování státní moci128. Svaz Cikánů-Romů, který v době formulování vyhlášky již více než rok veřejně působil, znění nové vyhlášky uvítal zřejmě i proto, že se podílel na konečné formulaci usnesení skrze svého zástupce v Komisi Ing. Miroslava Holomka129. Z hlediska Svazu byl nový vládní dokument „ve značné míře v souladu s Programem a cíli SCR“130.
121
RL 3/1971, str. 30. Ve třetím čísle svazového zpravodaje z roku 1971 byl zveřejněn výtah z vyhlášky č. 279 z listopadu 1970. Objevuje se zde jasné doporučení: „ hlavní pozornost soustřeďovat na postupné vyrovnávání sociálně ekonomické a kulturní úrovně života cikánských rodin v místech jejich trvalého bydliště tak, aby docházelo k jejich společenské integraci. Přitom vycházet ze specifičnosti a odlišnosti této etnické skupiny našeho obyvatelstva. Do tohoto úsilí plně zapojit i orgány ÚVSCR.“ 122
ÚV ČSŽ, ÚV ČSSM, ČČK, ČTO (Česká tělovýchovná organizace) RL 3/1971, str. 31 124 Lhotka: 15. 125 Lhotka, str. 7 126 Součástí vyhlášky bylo i doporučení vlády předsedovi ČSAV „realizovat základní výzkum cikánské etnické skupiny se zaměřením na charakteristiku příčin její nedostatečné společenské integrace v ČSSR. RL3/1971, str.31 127 Pavelčíková; Tým byl založený v březnu 1972, pod vedením M. Hubschmannové a E.Davidové měl koordinovat všestranný výzkum romského etnika, nakonec ale mohl vydat pouze dvě publikace. 128 Pavelčíková, Haišman, Hubschmannová - sborník 129 RL 3/1971, str. 31. 130 RL3/1971, str. 29 123
34
O míře podílu Svazu na naplňování „politiky integrace“ částečně vypovídá práce Petra Lhotky, který rekonstruoval činnost vládní Komise na základě analýzy archivních dokumentů tohoto orgánu uložených v MRK.131 Svaz Cikánů-Romů byl při schvalování usnesení vnímán jako „nový faktor, který nemůže převzít úlohu státní správy“ a který nemá s podobnou prací žádné předchozí zkušenosti,
132
počítalo se s ním spíše v rovině praktické při aplikaci
jednotlivých bodů usnesení. Uvnitř dvacetičlenné Komise měl Svaz své zastánce i odpůrce133, a vedle stálého člena Komise, Ing. Miroslava Holomka, 134 se některých jednání Komise účastnili i někteří jiní členové SCR135. Role Svazu Cikánů-Romů měla spočívat zejména ve výchovném působení na romské obyvatelstvo, měl se stát zprostředkovatelem styku mezi institucemi a konkrétními romskými rodinami. Ze strany institucí byl vnímán především jeho význam lokální. Vyplývá to i ze skutečnosti, že po jeho zrušení měla činnost, kterou vykonával Svaz, přejít do kompetence národních výborů136. Zvláštní význam na lokální úrovni měl SCR i v oblasti kultury: byl zřizovatelem velkého množství kulturních souborů, pořadatelem kulturních akcí. Se státními orgány (ministerstvem kultury) spolupracoval jen na konkrétních projektech, k větší, koncepční spolupráci za doby existence Svazu nedošlo137. Petr Lhotka uvádí příklad události, kdy Miroslav Holomek na zasedání komise protestoval proti kategorizaci Romů a v této souvislosti kritizoval činnost komisí národních výborů, jeho názor byl ale vládními úředníky poražen138. Taková událost naznačuje, že s prosazováním vlastních názorů v rovině koncepční mohli mít zástupci Svazu podmínky velmi těžké.
131
Lhotka1999, str.2 Lhotka: 7 133 Lhotka: 7. Lhotka uvádí příklad O. Zemana, který prosazoval větší zapojení SCR v kulturních aktivitách v rámci ROH. „Zástupce odborů O.Zeman patřil v komisi k těm, kdo podporovali činnost Svazu Cikánů-Romů a byl kritický i vůči odborům na jejichž adresu uvedl, že v kulturní činnosti nedávají kluby ROH prostor pro činnost Cikánů-Romů“ 134 RL 3/1971, str. 29 135 Lhotka: 15-16. Lhotka se v této souvislosti zmiňuje o M.Holomkovi a A.Danielovi. Bližší údaje o členech komise se mi nepodařilo zjistit. 136 Jednalo se zejména o oblasti bydlení, v níž měl SCR na Romy „výchovně působit“, v oblasti zdravotnictví (které bylo v koncepci vymezeno spíše sociálně a zahrnovalo zejména otázku porodnosti a snížení počtu dětí v DD) měl svaz zprostředkovávat kontakt s romskými rodinami, aby se snížil počet dětí v DD. Podobně tomu bylo i v oblasti školství, kde se měl svaz stát zprostředkovatelem mezi školským zařízením a rodinou. Podrobně o tom pojednává P. Lhotka (str. 11-13, str. 26). 137 Lhotka: 15-17. Lhotka uvádí, že ÚV SCR na konci roku 1972 jednal o spolupráci s ministerstvem kultury, jednání ale vyzněla naprázdno neboť byl svaz mezitím zrušen. 132
138
Lhotka: 16.
35
2.2. Svaz Cikánů-Romů Dostupná literatura zabývající se činností Svazu Cikánů-Romů obvykle uvádí, že jeho vznik byl výsledkem snahy brněnské romské inteligence o založení romské společenské organizace umožněné díky demokratizačnímu procesu ve společnosti v roce 1968139. Z dokumentu objeveném v AMB v roce 2010
(v rámci projektu „Výzkum romského
osidlování Brna 1945-1973, realizovaném v roce 2010 Seminářem romistiky ÚJCA FFUK) vyplývá, že návrh na založení celostátní romské společenské organizace existoval již na začátku padesátých let a jeho součástí byla relativně jasná představa o formě a organizačním uspořádání140 takového uskupení. Podle autorů výše uvedené zprávy se na tvorbě dokumentu, který byl součástí „Návrhu na řešení otázky občanů-cikánů v celostátním měřítku“ ze dne 17.7.1951, podíleli zřejmě právě zástupci brněnské romské inteligence, implicitně tedy i někteří ze zakladatelů Svazu Cikánů-Romů141.
2.2.1. Vznik SCR a přehled jeho činnosti V oddílech 2.1.2 . a 2.1.3. jsem se zmínila o vnějších okolnostech vzniku Svazu CikánůRomů a shrnula, do jaké míry se svaz podílel na formování a naplňování státní politiky stanovené vyhláškou č. 279 z roku 1970. Nyní připomenu některé okolnosti založení organizace, jejího vývoje a zrušení v roce 1973. Likvidace organizace byla oficielně odůvodněna špatným hospodařením hospodářského zařízení (HZ) Névodrom a nenaplněním závazku týkajícího se členské základny svazu. Někteří autoři referující o SCR dávali likvidaci Svazu do souvislosti s vydáním Memoranda Svazu /Cikánů-/ Romů v ČSR k základním otázkám romské /cikánské/ problematiky a vymezení společenského postavení Romů /Cikánů/142 a emancipace Romů obecně143 (rozborem možných příčin likvidace Svazu se pak podrobněji zabývám ve 4. kapitole).
139
Viz kapitola 1; Pavelčíková 2004; Lhotka, Haišman, Hübschmannová, Davidová. Závěrečná zpráva projektu „Výzkum romského osidlování Brna 1945-1973, realizovaném v roce 2010 Seminářem romistiky ÚJCA FFUK, dostupné na www.romistika.eu .Citace z dokumentu vážící se k organizačnímu uspořádání organizace: (…) V daném případě se jedná o zorganizování místních sdružení, okresních sdružení, krajských sdružení a ústředního sdružení – rady. 141 Podrobněji viz závěrečná zpráva projektu „Výzkum romského osidlování Brna 1945-1973, realizovaném v roce 2010 Seminářem romistiky ÚJCA FFUK, dostupné na www.romistika.eu . 142 RL2/1970, str. 11-15 143 Pavelčíková, N.: cit.d., Lhotka,P.: cit.d. 140
36
Ustavující sjezd Svazu Cikánů-Romů se konal 30. srpna 1969 v Brně, rok po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Přípravy na jeho vznik probíhaly již od května 1968, kdy skupina Romů z Jihomoravského kraje veřejně vystoupila s kritikou Vládního výboru pro otázky cikánského obyvatelstva a vyslovila požadavek podílet se - založením vlastní organizace, na vytváření politiky uplatňované vůči Cikánům-Romům. Začal pracovat přípravný výbor zodpovědný mj. za vypracování základních dokumentů organizace144, v průběhu roku 1969 byly ustaveny přípravné výbory ve všech devíti krajích ČSR145. 30. května 1969 byl svaz zaregistrován na Ministerstvu vnitra a posledním krokem k legalizaci organizace bylo jeho přijetí do Národní fronty o necelý měsíc později146. Od konce května 1969 začal přípravný výbor organizace vydávat Informační zpravodaj, jenž od roku 1970 vycházel v různé periodicitě pod titulem Románo ľil (Romský list). Zpravodaj se stal jedním z nástrojů komunikace mezi ústředím a jednotlivými kraji (viz kapitola 1.3.1.). ÚV SCR věnoval velké úsilí výstavbě organizační struktury, činnost v krajích zajišťovaly krajské výbory zejména v oblastech bydlení, kultury, vzdělávání a školství, sportovní činnosti. Komunikovaly také s krajskými státními orgány (krajskými národními výbory a jejich jednotlivými odbory, krajskými výbory Národní fronty, krajskými kulturními středisky atd.) a s krajskými pobočkami organizací Národní fronty (Český svaz žen, Český červený kříž ad.). Podílely se tak na naplňování vládního usnesení 279/1970. Ukotvení spolupráce mezi Svazem Cikánů-Romů a státem lze považovat za jeden z úspěchů organizace. SCR za krátkou dobu své existence úspěšně realizoval řadu akcí: uspořádal velkou výstavu a dvě celostátní soutěže v hudbě a tanci, za jeho existence došlo k boomu folklorních souborů, začal vydávat časopis Romano ľil. Došlo i k navázání zahraniční spolupráce SCR s mezinárodní romskou reprezentací a účasti zástupců Svazu na prvním mezinárodním kongresu Romů v Londýně. Svaz se obecně významně podílel na propagaci a organizaci kulturního, společenského a sportovního života Romů. V roce 1973 přinutili zástupci NF vedení ÚVSCR, aby Svaz „dobrovolně rozpustili“147. Hospodářské účelové zařízení Névodrom, které se později stalo jedním z důvodů k zániku celého Svazu, bylo při SCR založeno na 24.3. 1970. Smyslem jeho existence mělo být zvýšení zaměstnanosti a kvalifikovanosti Romů, umožnění spolufinancování Svazu z vlastních zdrojů 144
Lhotka 2009: 5. Praha-město, Středočeský kraj, Severočeský kraj, Jihočeský kraj, Západočeský kraj, Východočeský kraj, Brno-město, Jihomoravský a Severomoravský kraj. (IZ 1/1969, str.1) 146 IZ 2/1969 147 Podrobně k těmto aktivitám viz Lhotka, P.: Doprovodná publikace k výstavě MRK. „Svaz Cikánů-Romů (1969-1973). Z historie první romské organizace v českých zemích. Brno 20009. 145
37
(a tím i snížení závislosti na státní dotaci udělované v rámci NF), udržení různých tradičních romských řemesel. Měl se stát i prostředkem k získávání nových členů a umožnit Romům zřizovat bytová družstva148. Poslání HZ bylo viděno i v rovině výchovné a politické.149 O problémech, které provázely HZ Névodrom od samého založení, informovali průběžně sami představitelé Svazu na stránkách svazového časopisu. Již v říjnu 1970, na slavnostním zasedání pléna ÚVSCR k prvnímu výročí založení organizace byl Miroslav Holomek v hodnocení Névodromu kritický a musel konstatovat, že v jeho existenci nad kladnými stránkami převažují nedostatky například v hospodaření nebo v řízení organizace150. Nabádání jednotlivých závodů k dodržování hospodářské kázně se prolíná celou existencí Névodromu. Byly podniknuty různé kroky k nápravě situace. Antonína Kýra, ředitele hospodářské rady Névodromu nahradil v roce 1971 ve funkci Tomáš Holomek151. Množící se nedostatky, které odhalily prověrky v jednotlivých závodech, vedly HR k přijetí opatření, jímž byla centralizace řízení závodů.152 Na zasedání pléna ÚV SCR, které se konalo 21.4.1972 v Brně, byl nakonec Névodrom zrušen, likvidace jednotlivých závodů měla být provedena do konce roku 1972153. Právě špatné hospodaření Névodromu se v roce 1973 stalo jedním z údajných důvodů rozpuštění celé organizace. Dalším důvodem ke zrušení Svazu měl být i stav členské základny. V říjnu 1970 měla organizace 6000 členů, a podle závazku, který si stanovila, měla mít 10000 již na konci téhož roku. Tohoto čísla se nepodařilo dosáhnout za celou dobu existence svazu, přestože jeho funkcionáři prostřednictvím zpravodaje i úředních dopisů k získávání nových členů neustále pobízeli představitele v regionech. V roce 1973, kdy byl svaz rozpuštěn, měl přibližně 8500 členů. Problémem mohl být i údajný velmi nízký počet členů hradících členské příspěvky154. Podle historiků i přímých účastníků byly výše uvedené problémy spíše zástupné a někteří spojují rozpuštění organizace s nárokováním zakotvení romské národnosti v ústavě a emancipace Romů obecně. Ve stanovách byli Romové označeni jako specifická etnicko-
148
RL4/1970, str.9 RL2/1970, str. 2-3 150 RL4/1970, str. 9: “Mnohé se nám z poslání Névodromu zdařilo, ale převažují nedostatky. Ukazuje se i nezdravá podnikavost, existující projevy velkorysosti, nešetrnosti, nedodržování hospodářských zákonů i zák.práce. Jsou nedostatky i v řízení. Zvláštní plenární zasedání ÚV k činnosti Névodromu bude zaměřeno na to, aby nejpozději do konce tohoto roku byla situace stabilizována a normalizována a zavedeno jednotné řízení. Musí být kladen větší důraz na výchovu poslání a úkoly Névodromu (…). 151 RL4/1971, str.18 152 RL5/1971, str. 13 153 RL2/1972, str. 2, 10-11 154 Podle N. Pavelčíkové hradilo členské příspěvky pouze 530 členů. 149
38
sociální pospolitost vyznačující se pocitem sounáležitosti a vlastním jazykem a kulturou. O tom, zda se jedná o národnost, měl rozhodnout vědecký výzkum. Požadavek na uznání romské národnosti byl ale nakonec součástí Memoranda k základním otázkám romské problematiky155,
schváleného předsednictvem ÚV SCR
17.4.1970. Společenskovědní komise SCR, která jej formulovala, v něm odmítla politiku asimilace a řízeného rozptylu, vymezila se proti vnímání problematiky romského obyvatelstva pouze v sociální rovině. Upozornila, že Romové mají svůj jazyk, normy chování, zvyklosti a tradiční kulturu. Vznesla požadavek na právo hlásit se k romské národnosti bez nárokování výhod národnostních menšin156 (úřední jazyk romština apod.). Memorandum bylo státními orgány tvrdě odmítnuto157 a předsednictvo ÚV SCR nakonec pod nátlakem od jeho prosazování ustoupilo (na zasedání předsednictva 29.9.1970158). K přístupu některých představitelů Svazu k otázce národnosti se vracím ještě v souvislosti s rozborem příčin likvidace Svazu v kapitole 4.1.1.
2.2.2. Organizační struktura SCR Svaz Cikánů-Romů vznikl jako jedna z organizací Národní fronty159 se složitou strukturou, která byla budována shora. Při studiu činnosti Svazu je třeba si uvědomit jeho masový rozměr. V době, kdy byl rozpuštěn, měl cca 8500 členů. Organizační strukturou a jejími proměnami v čase se zabývá např. Petr Lhotka, popis struktury, který zde předkládám, není vyčerpávající, jeho smyslem je vytvořit orientační rámec pro zařazení KVSCR Západočeského kraje160. Nejvyšším orgánem Svazu byl sjezd, který se měl scházet jednou za čtyři roky, schvaloval program a stanovy, rozhodoval o základních otázkách a volil „výkonné“ orgány 155
RL2/1970, str. 11-15: Memorandum Svazu /Cikánů-/ Romů v ČSR k základním otázkám romské /cikánské/ problematiky a vymezení společenského postavení Romů /Cikánů/. 156 Při zakládání organizace byli Romové označeni za „specifickou etnicko-sociální pospolitost“, o otázce, zda mohou být považováni za svébytnou národnost měl rozhodnout výzkum. Pavelčíková, N.: cit d 157 Lhotka 2009, str.17-18. 158 RL 4/1970, str.4; O memorandu se diskutovalo i dále, např. na zasedání slavnostního pléna k 1. výročí založení SCR 1970 v diskusi hovořil o memorandu člen pléna Jan Šipoš a uvedl, že se mu „zdálo správné“. Namítal, že pokud „je názor, že na jeho realizaci ještě není doba a bylo zamítnuto, mělo by se znovu prodiskutovat“ (str. 12) 159 Křižovatky 20.století, str. 225: Národní fronta byla uskupením všech legálně existujících politických stran a společenských organizací a měla pravomoc rozhodovat o tom, kterým politickým stranám bude povolena činnost, byla „svým způsobem postavena nad parlament a především mimo demokratickou kontrolu. Vedoucí neotřesitelnou úlohu v rámci NF měla KSČ. „NF byla nejtypičtějším znakem politického systému lidově demokratického státu“, neboť byla znemožněna legální opozice. 160 V této kapitole vycházím z textu P. Lhotky a z informací publikovaných ve svazových zpravodajích IZ a RL z let 1969-1973.
39
Svazu – osmatřicetičlenný ústřední výbor161 a devítičlennou ústřední revizní a kontrolní komisi pověřenou kontrolou „plnění základních usnesení a nejvyšších orgánů Svazu“162. V čele ÚV SCR stálo patnáctičlenné předsednictvo vedené předsedou a několika tajemníky. Na centrální úrovni byly zřízeny také odborné komise. Jejich počet, pojmenování i personální složení se v průběhu existence Svazu částečně měnily. V roce 1969 se jednalo o těchto 5 komisí: společensko-vědní a ideově teoretickou, právní, hospodářskou (která byla po založení Névodromu nahrazena hospodářskou radou), sociálně zdravotní a školskou a kulturní (která byla na zasedání ÚV SCR v květnu 1970 rozdělena na 3 sekce: školskou, kulturní a sportovní163). Každá z komisí měla v čele předsedu, jednoho až dva tajemníky a několik řadových členů. Na regionální úrovni byly nejvyššími orgány krajské výbory volené jednou za dva roky krajskou konferencí, postupně byly zřízeny krajské výbory Svazu ve všech osmi krajích české části federace, tedy v kraji Středočeském, Severočeském, Západočeském, Jihočeském, Východočeském, Severomoravském, Jihomoravském a v Praze. S ústředím byly kraje v kontaktu skrze své tajemníky. V roce 1972 byla navíc pro zjednodušení komunikace mezi tajemníky a ÚV SCR zřízena funkce instruktora, každý z instruktorů měl provádět revizi činnosti jednoho až dvou krajských výborů164. V jednotlivých krajích se krajské výbory štěpily na okresní výbory a ty potom dále na základní organizace. Způsobu organizace Svazu na krajské úrovni se věnuji blíže v kapitole 3.1. 1. Celkový počet okresních výborů a základních organizací nelze ze zkoumané dokumentace vyvodit, konkrétní počty se vztahují pouze k některým krajským výborům, jejichž dokumentace již byla zpracována165. V letech 1970-1972 existovalo účelové hospodářské zařízení Névodrom, jehož řídícím a kontrolním orgánem měla být hospodářská rada, která nahradila do té doby působící hospodářskou komisi. Jednotlivé závody měly samostatnou právní subjektivitu. Vztah mezi nimi a krajskými výbory byl ošetřen ve statutu, krajské výbory nesměly zasahovat do činnosti jednotlivých závodů, mohly na ně dohlížet pouze v otázce politické práce. V ostatních ohledech byla kontrola a řízení Névodromu v kompetenci ÚVSCR166. Z důvodu velkého množství nedostatků v jednotlivých závodech přistoupila hospodářská rada v roce 1971 k centralizaci řízení závodů, ty nadále podléhaly přímo ÚVSCR167. V roce 1972 došlo ke 161
Původně mělo být členů 30, na ustavujícím sjezdu byl jejich počet navýšen na 38. Lhotka2009, str. 11. 163 1970/2, str. 10 164 Lhotka, str.12 165 Podrobněji viz Benčáková, cit.d. a Pavelčíková 2009 166 Lhotka, str.14. 167 RL5/1971, str.13 162
40
zrušení hospodářského zařízení Névodrom, likvidací byla pověřena ústřední likvidační komise a pro každý závod byl stanoven jeden likvidátor.
41
3. Svaz Cikánů-Romů: příklad činnosti SCR v Západočeském kraji V následující kapitole popisuji činnost Svazu Cikánů-Romů v Západočeském kraji. Budování organizační struktury, získávání členské základny i rozvoj jednotlivých aktivit Svazu sleduji v souvislosti s obdobnými procesy na centrální úrovni. Při studiu konkrétní krajské pobočky Svazu vystupují do popředí procesy, které se v organizaci odehrávaly, studium krajského výboru Svazu a západočeského podniku HÚZ Névodrom dokládá vysokou míru centralizace organizace a závislost krajského výboru na brněnském ústřední. Nejedná se mi o popis chronologického sledu událostí, na základě dostupné dokumentace se mi nepodaří ani v plné míře popsat činnost v jednotlivých oblastech činnosti, cílem mého bádání je zjistit, v čem mohl být Svaz Cikánů-Romů významný ve své době a jaký mohl být význam této organizace pro období, která následovala, tedy období normalizace a období po roce 1989. Odpovědí na tyto otázky bude částečně rozbor činnosti Svazu a Névodromu v Západočeském kraji.
3.1. KV SCR v Západočeském kraji se sídlem v Plzni 3.1.1. Organizační struktura a formování KV SCR v Západočeském kraji Organizační struktura SCR, kterou jsem naznačila v předcházející kapitole (2.2.), byla dynamická, na centrální úrovni byly zřízeny odborné komise, jejichž zaměření, názvy i personální složení se v průběhu let vyvíjely. Ústředí tím reagovalo na nově vzniklé situace (např. zřízení sportovní komise - z důvodu narůstající agendy v oblasti sportu nebo komise pro vnitrosvazovou činnost z důvodu narůstajících vnitřních problémů v organizaci), s přibývající prací a problémy v komunikaci mezi centrálou a kraji přibývaly také nové funkce, které měly takové situace řešit. Podobným způsobem byla organizace členěna i na krajské úrovni. Nejvyšším orgánem byla krajská konference, která se měla scházet jednou za dva roky a na jejímž zasedání byli voleni členové krajského výboru a jeho předsednictvo. Zasedali v ní zástupci všech (tj. osmi)
42
okresů a základních organizací168. První krajské konference v červenci 1970 se podle pokynů tajemníka krajského přípravného výboru Mikoláše Smoleně mělo zúčastnit vedle členů KV SCR ještě dalších 4-5 delegátů z každého okresu, zejména z jeho základních organizací. Stanoven byl i podíl žen mezi delegáty169. Nejvíce, 10 delegátů, měla vyslat Plzeň jako krajské město. Počítalo se s tím, že na krajskou konferenci dorazí až 100 osob, z toho přes 70 delegátů Svazu a dále hosté z ÚV SCR a krajských orgánů státního aparátu (KV KSČ, KV NF, MěV NF, KNV, KS VB).170 Krajská konference volila vedle svazového kontrolního orgánu (kontrolní a revizní komise) krajský výbor. Ten měl v Západočeském kraji 28 členů včetně tajemníka, v jeho čele bylo devítičlenné předsednictvo tvořené zástupci jednotlivých okresů a vedení KV. Funkce předsedy a místopředsedy byla na krajské úrovni reprezentativní, výkonná moc byla v rukách tajemníka.171 Tajemník byl tzv. „uvolněný pracovníkem“ ÚV SCR172 a za svou činnost byl na rozdíl jiných funkcionářů honorován173. Většina funkcionářů nebyla za práci ve Svazu placena z titulu své funkce - takovou činnost dělali dobrovolně ve svém volném čase. Někteří z nich přesto byli zaměstnanci Svazu, např. v některé z administrativních, ekonomických funkcí nebo jako jiné pomocné síly174. Později, když bylo zřízeno HZ Névodrom, byla řada funkcionářů zaměstnána právě v tomto zařízení. Tajemník zastupoval Svaz také v KV NF. Po volbách v roce 1971 byli někteří členové Svazu zvoleni jako poslanci národních výborů175. Funkcionáři usilovali o začlenění Svazu do struktury státního aparátu, tedy o členství v orgánech Národní fronty, KSČ a v komisích národních výborů176 (blíže o spolupráci se 168
MRK, fond SCR, přír.č.56/1991, Stanovy SCR. Minimálně 1-2 ženy z každého okresu. 170 MZA, G434, kart. 38, inv.č. 216, folio 54 171 Např. rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4. 2011: „To byla (…) taková čestná funkce (funkce předsedy), papírová (…) tajemník ten byl jeden, no a tuto bylo jenom tady, když byl ten, zasedal krajskej výbor, tak to byla jenom taková funkce neplacená jenom taková spíš bych řek, nevim čestná (…) protože ani on to nesvolával ani, tak to všecko dělal ten tajemník (…)“. viz také rozhovor s Ing. Karlem Holomkem v rozhovoru ze dne 10.5.2011. 172 MZA, G434, kart.38, inv.č. 216, folio 66 (Dopis tajemníka Mikoláše Smoleně KV NF ze dne 29.7.1970) 173 V průběhu let 1969 - 1970 se v Plzni jednalo o zřízení funkce 2. tajemníka, to bylo vedením ÚV SCR zamítnuto. Bylo povoleno zřídit místo „politického pracovníka“, který pobíral výrazně nižší mzdu než tajemník. 174 Např. A. Giňa byl předsedou OV SCR v Rokycanech, na krajském výboru byl zaměstnán jako řidič: Rozhovor ze dne 28.11.2010 „(…) amen has adaj okresni vibor, no a has adaj the o krajsko viboris, no tak me paľis keravas buťi kodoj pre krajsko viboris, keravas šoferis odoj (…)“ („měli jsme tu okresní výbor a také jsme tu měli krajský výbor, no a já jsem potom pracoval na tom krajským výboru jako řidič“). 175 V rozhovoru ze dne 17.4.2011 pan A.Giňa potvrdil, že jedna z členek OVSCR byla poslankyní NV („Irena (Godlová), (…) ta byla poslankyní Národního výboru“. 176 např. MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6-11. Zpráva o činnosti KV – Romů a další perspektivní činnosti. Zpráva pro KNV – komise pro řešení cikánského obyvatelstva.. Zpráva není datována, tajemník M.Smoleň v textu zprávy odkazuje na roční činnost, lze tedy předpokládat, že je zpráva z podzimu 1970. „(…) na každém ONV jsou komise, např. bytová, sociální, pořádková, školská atd. a několikráte jsme již hovořili o tom, že dosadíme některé naše soudruhy do těchto komisí jako stálé členy, abychom prostřednictvím jich mohli lépe řešit některé naše problémy. Do dnes v některých okresech k tomu nedochází, i když chápeme, že 169
43
státním aparátem viz kapitola 3.1.3.4. Spolupráce s orgány státní správy a s organizacemi sdruženými v NF). Na okresní úrovni byla nejvyšším orgánem okresní konference svolávaná jednou za dva roky a mělo jí vždy předcházet uskutečnění konference krajské. Na okresních konferencích byli voleni členové okresních výborů a jejich předsednictva, měli se jí účastnit členové všech základních organizací v okrese. Okresní výbor mohl být podle stanov založen tam, kde existovaly alespoň tři základní organizace mající alespoň 20 členů177. U řady okresů se mi nepodařilo doložit existenci základních organizací. Je možné, že o nich nebyly vedeny důsledné záznamy, nebo jsou tyto záznamy uchovány v jiných než zkoumaných archivních fondech. Lze ale také předpokládat, že v některých místech základní organizace vůbec zřízeny nebyly. Podle A.Giňi, bývalého předsedy OVSCR v Rokycanech, např. v okrese Rokycany základní
organizace
zřízeny
nebyly,
protože
většina
Romů
žila
koncentrovaně
v bezprostředním okolí města. Romové z některých přilehlých obcí se tak sdružovali přímo v rokycanském
okresním
výboru178.
Formální
nedostatky byly okresnímu
výboru
v Rokycanech vytýkány např. na schůzi KV SCR v lednu 1971179, dokumentace již nedokládá, zda v tomto směru došlo k nápravě. Uvedený případ naznačuje, že mohlo v souvislosti s budováním organizační struktury organizace docházet k porušování stanov, zároveň je i dokladem vysoké míry centralizace Svazu. V čele okresních výborů stáli předseda, tajemník a místopředseda, podle A. Giňi bylo rozložení moci závislé spíše na osobnosti jednotlivých funkcionářů než na povaze jejich funkce (tj. zda byli tajemníky či předsedy). Veškeré funkce na okresní úrovni byly reprezentativní a jejich představitelé za ně nebyli placeni a vykonávali je ve svém volném čase180. Okresní i krajští funkcionáři Svazu v různé míře zastupovali krajské pobočky v plénu a předsednictvu ÚV SCR, byli členy jednotlivých odborných komisí. Po ustavujícím sjezdu v srpnu 1969 měl Západočeský kraj tři zástupce v plénu ÚVSCR (Julius Novák, Michal
místy činnost našich OV ještě není tak vyzrálá, jak bychom si přáli, avšak věříme, že i v tomto dojde k brzké nápravě.“ (folio 8) 177 Původně se počítalo s 50 členy, tento počet byl později snížen na 20. Lhotka, str. 12. 178 Rozhovor s A.Giňou ze dne 17.4.2011: „a ta místní organizace, ta byla tady v Rokycanech nebo byly ještě nějaký tady v okrese? Ne, tady byla, tady v okrese žijou Romové jenom tady v Rokycanech a třebas v Hrádku žije pár rodin a takhle po vesnicích to tak je jedna rodina (…), takže zakládat tady organizace nemělo smysl (…).“ 179
MZA,K39, INV216, folio 197-198 V zápisu ze schůze KV SCR z 2. února 1971 se uvádí, že je třeba v Rokycanech založit základní organizace. 180 I na okresní úrovni někdy docházelo ke kumulaci funkcí, a tak se mohlo stát, že i okresní funkcionář Svazem nějakým způsobem placený byl.
44
Demeter a Anna Kišová), dva z nich (J. Novák a A. Kišová) byli zároveň členy sociálně zdravotní komise, předseda PKV SCR v Plzni, J. Novák, zasedal v předsednictvu ÚV SCR181. Počet zástupců v odborných komisích se měnil společně s vývojem organizace na centrální, krajské i okresních úrovních182. Krajské a okresní výbory se sekretariátem Svazu komunikovaly skrze své krajské tajemníky, kteří se účastnili pravidelných porad v Brně. V červnu 1971 vypracoval ústřední výbor kritéria pro výběr funkcionářů krajských výborů do předsednictva ÚVSCR. Kandidáty mělo zvýhodňovat členství ve straně183, dále se měly posuzovat zkušenosti z práce v jiných orgánech a organizacích, organizační schopnosti, osobní a charakterové vlastnosti, „zapálení pro řešení problematiky Romů“.184 Ústředí vedlo s kraji rozsáhlou korespondenci, vysílalo do krajů kontroly, vedení ÚV se někdy účastnilo krajských konferencí. Takový způsob komunikace se ukázal jako nedostačující a ústředí na něj reagovalo v roce 1972 zřízením funkce „politického instruktora“, který měl komunikaci s určitým krajem na starost185. Komunikací se Západočeským krajem byl nejdříve pověřen Zikmund Vagai, když byl pak dlouhodobě nemocný, nahradil jej František Bandy (viz medailonek v příloze č. 1). V Západočeském kraji byly postupně zřízeny krajský výbor se sídlem v Plzni, městský výbor SCR v Plzni a sedm okresních výborů Svazu v Tachově, Klatovech, Karlových Varech, Chebu, Rokycanech, Domažlicích a v Sokolově. Od srpna 1970 do konce roku 1971 působil dále v Plzni podnik hospodářského účelového zařízení Névodrom v čele s ředitelem Stanislavem Holomkem186. Z dokumentace, kterou jsem pro tuto práci využila, nelze přesně zrekonstruovat a datovat založení všech složek organizace ani jejich vývoj. Útržkovité jsou i údaje týkající se personálního zabezpečení Svazu na okresních i na krajské úrovni, přesto zde alespoň částečně shrnu některé momenty, které se mi z dostupných zdrojů zrekonstruovat podařilo a z hlediska existence tohoto KV SCR se mi jeví jako důležité.
181
IZ3/1969, str. 49,51. MRK, přír.č. 290/1996. Zápis ze schůze pléna KV SCR ze dne 16.4.1971. V roce 1971 měl Západočeský kraj 4 zástupce v odborných komisích při ÚV SCR: v kulturní komisi zasedal Luboš Horváth z Tachova , ve sportovní komisi František Cvoreň z Plzně, ve vnitrosvazové komisi Julius Vagai a Mikoláš Smoleň. 183 „členství v KSČ nemusí být tu prvořadou podmínkou, z hlediska malého počtu členů strany z řad Romů, ale byl by to plus pro Ústřední orgán“ 184 MZA, G434, K 5-6, folio 132 , Dopis ÚV SCR všem krajským výborům ze dne 10.6.1971 185 AG ale v rozhovoru ze dne 17.4. 2011 naznačil, že člověk pověřený touto činností navštívil kraj jen několikrát. 186 186 K24, inv.č. 195, folio 19-21, dopis ředitele podniku Névodrom v Plzni Stanislava Holomka ze dne 7.10.1970 na plánovací odbor ONV v Karlových Varech. 182
45
Přípravná fáze zakládání Svazu Cikánů-Romů probíhala od jara 1968, kdy vznikl jeho přípravný výbor187 a byla završena v srpnu 1969 na ustavujícím sjezdu SCR188. V tomto období probíhaly také krajské aktivy, ve většině krajů se uskutečnily již v prvním trimestru roku 1969.189 V Západočeském kraji se měl aktiv konat 31.5.1969
v budově KNV190.
Dokumentaci, která by dokazovala uskutečnění aktivu v tomto termínu, se mi nepodařilo najít. Z dostupných pramenů víme, že na zakládajícím sjezdu SCR v Brně dne 31.8.1969 reprezentoval Západočeský kraj předseda přípravného krajského výboru v Plzni, pan Julius Novák191, který byl zřejmě do této funkce dosazen brněnským ústředím poté, co se přihlásil na základě výzev v tisku jako zájemce o práci ve Svazu (podrobněji viz 3.1.2.1.). V září 1969 poslal vedení Svazu své návrhy na obsazení funkce krajského tajemníka192, sám mezi nimi nefiguroval. Od poloviny listopadu 1969 se v souvislosti s funkcí tajemníka objevuje jméno Jana Šipoše193, který byl zřejmě do své funkce dosazen také z brněnského ústředí (viz níže). J. Šipoš ve funkci nezůstal dlouho, již v únoru 1970 vystoupilo proti jeho působení několik členů MěVSCR v Plzni a OVSCR v Tachově a v OV SCR Rokycanech194, na jeho místo byl dosazen jeho tehdejší zástupce Mikoláš Smoleň, který ve funkci setrval až do února 1972. Za jeho působení byly dokončeny veškeré formální kroky k ustavení KV SCR, tedy založení věch okresních organizací a uspořádání krajské konference. Dvě okresní organizace z osmi okresní výbor v Tachově a městský výbor v Plzni byly založeny již na konci roku 1969, v Rokycanech byl v té době zřízen městský výbor. Na začátku března 1970195 proběhla okresní konference i ve třetím okrese, v Karlových Varech, okresní konference v Rokycanech a v Domažlicích byly naplánovány na březen 1970. V posledních třech okresech - Klatovech, Sokolovu a Chebu, měly proběhnout později, přičemž situace v Chebu byla vůči Svazu velmi nepříznivá vzhledem ke zprofanování jména Svazu v tisku196. Krajská konference v Západočeském kraji proběhla 19.7. 1970, téměř rok po ustavujícím sjezdu SCR197.
187
Lhotka 2009, str. 5(Vznikl na jednání krajského aktivu k cikánské problematice, který se uskutečnil v Brně 18.5.1968) 188 O tomto období podrobně referuje Lhotka, str. 5-7 189 IZ č.1, str. 2. „krajské aktivy Romů proběhly ve všech krajích s výjimkou Západočeského kraje“ 190 IZ 1/1969, str. 1 191 IZ3/1969; Julius Novák byl zřejmě do funkce předsedy dosazen brněnským ústředím 192 MZA, G434, K5-6, folio 595-598. Dopis Julia Nováka ing. M. Holomkovi ze dne 19.9.1969 obsahující „návrhy na obsazení postu tajemníka. 193 MZA, G434, folio 438-439. „Zhodnocení činnosti tajemníka KV SCR s. Jana Šipoše za období od 15.11. v ZČ kraji“ ze dne 22.2.1970. 194 Tamtéž. 195 Zpráva o činnosti v Západočeském kraji ze dne 8.3.1970. (MZA, fond G434, kart.39, inv.č. 217). 196 Tamtéž. 197 MZA, G434, K38, inv.č. 216. Zápis z 1. krajské konference v Západočeském kraji ze dne 19.7.1970.
46
Na podzim 1971 byly revizí z ústředního výboru na KV SCR v Západočeském kraji zjištěny nesrovnalosti v hospodaření, zároveň se vyostřily i konflikty mezi tajemníkem KV SCR a ředitelem Névodromu a v důsledku toho došlo i k poškození jména Svazu u některých orgánů státní správy. Situací se zabývalo předsednictvo ÚV SCR na svém zasedání dne 2.11.1971 v Brně198. Tajemník KV SCR M. Smoleň byl na základě doporučení předsednictva a ustanovení disciplinární komise
rozhodnutím předsednictva ÚV SCR dne 1.2.1972
s okamžitou platností odvolán funkce. Jeho odvolání bylo zdůvodněno „závažnými chybami v hospodaření s finančními prostředky“199, „naprostým nerespektováním závěrů a usnesení sekretariátu UVSCR“, „nezajišťováním úkolů a řádného chodu činnosti KV SCR Zč kraje“ a „porušováním principů demokratického centralismu a pracovní morálky“ Současně byl vyloučen i z pléna a komise ÚVSCR
200
.
Výkonem funkce krajského tajemníka byl
k 1.2.1972 pověřen Ludevít Horváth201, který ve funkci setrval až do zrušení Svazu v dubnu 1973. Ze studovaných dokumentů je zřejmé, že KV SCR se sídlem v Plzni a potažmo i MěV SCR v Plzni procházely v první polovině roku 1972 hlubokou krizí, způsobenou zřejmě jednáním odvolaného tajemníka krajského výboru. Ze „zprávy pro předsedu ÚV SCR o celkové situaci v Plzni-městě202“ vyplývá, že pro trvající vztahové problémy mezi bývalým tajemníkem a zástupci MěV SCR v Plzni se „členové výboru přestali o svazovou práci zajímat“ a novému vedení KV SCR se dlouhodobě nedařilo oživit jejich zájem o práci pro Svaz. Bývalý tajemník měl navíc „zastavit činnost MěV“ SCR
u „všech státních
a stranických orgánů“ a ještě téměř půl roku po svém odvolání jednat jako zástupce KV SCR s funkcionáři Komise pro řešení cikánské otázky a poškozovat tak jméno celého Svazu. Poškozujícím způsobem mělo jednat i nové vedení MěV v Plzni, které údajně prosazovalo myšlenku, že by bylo vhodné MěV SCR v Plzni zcela zrušit. Citovaný dokument může i nemusí odrážet objektivní skutečnost, v každém případě je dokladem toho, jaký obraz o sobě Svaz Cikánů-Romů mohl vytvářet u státních úředníků a jak mohlo jméno Svazu poškozovat jednání některých jednotlivců.
198
MRK, fond SCR, přír.č. 210/1994. Zápis ze zasedání předsednictva ÚVSCR ve dnech 2. a 3. listopadu 1971. MZA, G434, K15, inv.č. 105. V roce 1972 podal SCR na M. Smoleně trestní oznámení pro neoprávněné užívání vozidla, soudil se o náhradu vzniklé škody. Soudní líčení bylo po mnoha rozhodnutích a odvoláních ukončeno pro nedostatek důkazů v roce 1980. 200 MZA, G434, K5-6, folio 119. Odvolání z funkce krajského tajemníka ze dne 7.2.1972. 201 MZA, G434, K5-6, folio 118. Pověření řízením činnosti KV SCR Západočeského kraje ze dne 7.2.1972.; A. Giňa o Ludevítu Horváthovi dále v textu hovoří také jako o „Lubošovi“. 202 MZA, K40, inv.č. 217, folio 98-99. Zpráva ze dne 4.7.1972. 199
47
Výše uvedený detailní popis způsobu organizace práce v Západočeském kraji má za cíl vedle rekonstrukce konkrétních událostí také poukázat na množství energie, které vedení Svazu vynakládalo k vybudování organizační struktury a na překážky, které muselo překonávat. Vedení Svazu také vybudování organizační struktury prezentovalo jako jeden ze svých výrazných úspěchů203. Důležité je také si uvědomit, že ze všech funkcionářů byli placeni pouze tajemníci krajského výboru, a to pochopitelně zvyšovalo zájem o tuto funkci a potenciální mocenský boj.
3.1.2. Členská základna a personální politika
3.1.2.1. Členská základna Získávání členské základny bylo jedním ze „stěžejních úkolů organizace“ . Stanovené cíle204 ale byly naplňovány velmi pomalu a jejich nesplnění nakonec přispělo ke zrušení celé organizace. Ze studovaných dokumentů implicitně vyplývá, že na co nejvyšším počtu členů měly zájem státní orgány, které – jak uvidíme níže, chtěly jeho prostřednictvím působit na „běžné“ Romy. Funkcionáři Svazu se těmto očekáváním snažili maximálně vyhovět.205 Z dokumentace organizace si lze utvořit představu o tom, jakých používala prostředků k získávání svých členů a do jaké míry centrálně ovlivňovala personální obsazení klíčových funkcí v krajích. V přípravné fázi zakládání Svazu Cikánů-Romů byly v jednotlivých krajích pořádány aktivy, na nichž byli potenciální členové Svazu seznamováni s „hlavními myšlenkami programu a stanov Svazu Romů“ a byly na nich voleny krajské přípravné výbory206. Jejich konání bylo řízeno z brněnského ústředí207. Z korespondence mezi funkcionáři Svazu i z informačního zpravodaje je zřejmé, že na organizaci aktivů funkcionářů Svazu měly podíl i krajské národní výbory. Stejným způsobem se postupovalo i na okresní úrovni. Podle A. Giňi šířili povědomí 204
RL 4/1970, str. 15 – Závazek získat 10 000 členů do konce roku 1970. K problematice Romů …., str. 98. Předseda Svazu, Ing. M. Holomek, dával velikost členské základny do souvislosti s celkovým počtem romských obyvatel v ČSR, v proslovu na konferenci došel výpočtem k závěru, že Svaz Romů sdružuje cca 1/3 romských obyvatel žijících v ČR, vycházel přitom z odhadů počtu Romů starších 15 let. Zároveň uvedl, že Svaz působí nejen na členy Svazu a že se bude snažit ve vlastní činnosti „organizačně podchytit všechny Romy v ČR“. 206 IZ1/1969, str.1 207 MRK 210/1994: Dopis ze dne 29.4.1969. Z dopisu adresovaného Ing. Miroslavu Holomkovi ze dne 29.4.1969 se dozvídáme o služební cestě jednoho z funkcionářů, který v dubnu na MNV v Plzni vyjednal finanční příspěvek ve výši 2500Kč na zajištění cestovného na aktiv a pronájem prostor (není podepsaný, z kontextu ale vyplývá, že jejím autorem byl zřejmě Dr. Vladimír Srb). 205
48
o existenci Svazu jeho členové z brněnského ústředí přímou účastí na společenských akcích konaných v okresech. V zakládání základních či okresních organizací Svazu a v šíření povědomí o něm mohly sehrát důležitou roli i národní výbory, které se zástupci Svazu spolupracovaly a v některých případech jim umožnily využít vlastní schůzi k informování potenciálních členů organizace o možnostech, které skýtá. Pan AG v rozhovoru ze dne 17.4.2011 shrnul způsob, jakým se v krajích o existenci a činnosti Svazu dozvídali (text je mírně redakčně upraven ): „(…) byl založený (…) ten krajský výbor, okresní a místní výbory. Z Brna pak chodili lidé, (…) co nás o tom informovali. (…) Chodili mezi lidi, třebas když byly nějaký akce jako zábava nebo něco takovýho, prostě kde se sešlo víc Romů. Dělali to ale i tak, že přišli ve styk s těma úřadama. Tady například na městským úřadě byl pan Horváth, člen předsednictva, (…) a ten přišel sem do Rokycan a jednal tady s těmi představiteli národního výboru (…) no a (…) tam byli docela takoví solidní lidi v té době, takže se dalo říct, že to pochopili a informovali nás o tom. Udělali takovou jako schůzi, kde se probralo i něco jinýho, já nevím, takový ty těžkosti co tady byly a co bylo třeba mezi námi, no a tak při tom se to tak nějak (…) svezlo s tím, (…) že nás informovali o tom, co a jak bude, no a pak tady byl založen (ten výbor), na tom základě se to prostě sešlo, ty zájemci o to (…) se tady sešli a založili tu organizaci tady“.208
Rozsáhlá korespondence mezi ústředím a kraji209 a zápisy z plenárních schůzí ÚV SCR, jichž se zástupci jednotlivých krajů účastnili, svědčí o vysoké míře centralizace organizace a o způsobu předávání pokynů jednotlivým krajským tajemníkům. Na plenární schůzi, která se uskutečnila 10. listopadu 1969, Ing. Miroslav Holomek ve svém příspěvku shrnul metodický postup pro organizaci svazové práce v krajích, získávání členů a propagaci Svazu210. Ústřední výbor se již od roku 1969 snažil zjistit stav náboru členů na nejnižších úrovních a doporučoval krajským funkcionářům různé kroky, jež měli v tomto ohledu podnikat. Členy měli získávat „při vyřizování osobních záležitostí Romů, při aktivech211“, měli využívat hospodářského účelového zařízení Névodrom. Zároveň varoval před nesplnitelnými sliby a přeceňováním role tohoto zařízení v získávání nových členů. Podle 208
Obecněji to formuloval již v rozhovoru ze dne 28.11.2011: „(…) začňinde Brnostar a kavka pes rozgejľa pal cala kraji a kadej alestar amen igen aňi na džanahas, aľe doavľa odoj sa, bo paľis phirnas (…) kola lengere manuša phirnas pal kala okreso ____a vakernas pal oda a paľis pes zathoďa the adaj Rokicaňate a he Plzňate pes kerďa koda krajsko viboris a prostě rozgejla pes pal calo republika, no“ („(…) začalo to v Brně a odtamtud se to dostalo do všech krajů, a tady jsme o tom ani moc nevěděli, ale dostalo se to až sem, protože potom ty jejich lidi jezdili po okresech a mluvili o tom, pak se založil výbor tady v Rokycanech, i v Plzni se založil krajský výbor, prostě se to rozšířilo po celé zemi“. 209 MZA, fond G434, karton 5-6 210 IZ 5/1969, str. 6-9 211 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 1-2. V Koncepci pro řešení otázky osob cikánského původu pro rok 1970 ze dne 3.12.1969, kterou ÚV SCR předložil tajemník KV SCR v Plzni Ján Šipoš) se mj. uvádí: „na aktivu budou rozdány přihlášky do Svazu Romů“.
49
předsedy organizace byla zásadní „přímá účast (funkcionářů) v rodinách“212, za „stěžejní a nejdůležitější metodu práce“ považoval „práci v masách“, působení mezi Romy v práci i v rodinách. Na plenárním zasedání v tomto směru uvedl:„musí nám věřit, proto je nezbytné navazovat kontakty osobní a stále vysvětlovat úkoly a poslání našeho svazu“. 213 Dále kladl důraz zejména na důsledné plánování práce, připravenost aktivů a zajišťování propagace svazu skrze spolupráci s masově-sdělovacími prostředky. Sdělovací prostředky skutečně v náboru členů hrály určitou roli. Můžeme se domnívat, že se někteří zájemci o členství ve Svazu rekrutovali skrze výzvy v tisku, vedení Svazu s nimi pak navazovalo užší spolupráci a informovalo je o pořádaných aktivech. Vyplývá to z dopisu Ing. M. Holomka neznámému adresátovi, v němž uvádí seznam členů, „kteří se ozvali na výzvy v tisku“. 214 Na zmíněném seznamu se kromě jiných objevují jména dvou budoucích funkcionářů západočeského krajského výboru - Michala Demetera a Julia Nováka. Z dopisu je patrné, že se brněnské vedení přípravného výboru s uvedenými Romy dříve neznalo, později je pravděpodobně dosadilo do vedoucích pozic v přípravném krajském výboru215. Julius Novák byl v letech 1969-1970 předsedou přípravného krajského výboru a Michal Demeter zpočátku zastupoval Západočeský kraj v předsednictvu ÚV SCR216. Vedle tisku byl zřejmě k agitaci využíván i rozhlas217 a později i svazový zpravodaj218. Při získávání členské základny se funkcionáři potýkali s nedůvěrou Romů, která mohla být způsobena mnoha faktory - např. právě tím, že pro Romy v okresech nebyli jako shora dosazení dostatečně známi, osobními sympatiemi, autoritou a podobně.
219
S nedůvěrou
potenciálních členů bojovali např. funkcionáři Svazu v chebském okrese, vyplývá to ze
212
Tamtéž, str. 7 Tamtéž, str. 8 214 MRK, fond SCR, přír. č. 210/1994 (Dopis předsedy SCR M. Holomka neznámému adresátovi (zřejmě V.Srbovi) ze dne 17.4.1969: „(…) posílám Ti seznam občanů Cikánů ze západočeského a východočeského kraje, kteří se nám přihlásili na výzvy v tisku. My sami z Brna jim postupně individuelně odpovídáme a informujeme je o připravovaných aktivech(…).“). 215 Tuto domněnku potvrdil A.Giňa v rozhovoru ze dne 17.4.2011 216 I později mělo brněnské ústředí velký zájem na tom, aby působil ve vedení KV SCR -viz medailonek v příloze č. 1). 217 Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. 218 Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. (viz také kapitola 1) Rozhovor s K. Holomkem ze dne 10.5.2011 „vemte si to, že jsme okamžitě založili noviny (…) Románo ľil, romský list, a tam prostě tahleta propagace třeba, pokud jde o to členství a jakým způsobem by to mohlo probíhat mohla být (…). 219 MRK, přír.č. 224b/1994. Jeden z funkcionářů OV SCR v Tachově v připraveném proslovu, v němž si stěžuje na nedostatek poskytovaných informací ze strany vedení Svazu mj. uvádí: „(…) nezřídka se nám stává, že nám lidé nevěří. Jejich důvěru je třeba si získávat okamžitými činy a vyřizováním jejich problémů. To vyžaduje bezesporu výbornou informovanost členů OV a veškerou pomoc jim, pokud je to možné. Vždyť toto je základní otázka existence a významu Svazu Romů (…)“. Dokument není datovaný ani podepsaný. 213
50
zprávy o činnosti Svazu ze dne 8.3.1970220. Nedůvěra měla být vyvolána zprávou v tisku očerňující činnost SCR.V chebské Pravdě byl v srpnu 1969221 publikován článek, v němž měl redaktor využít názorů několika Romů, kteří vyjádřili obavu, že Svaz chce izolovat Romy od zbytku společnosti222. Tajemník KVSCR Mikoláš Smoleň na 1. krajské konferenci veřejně odsoudil nejen uvedený názor, ale i jeho nositele, kritizoval i redaktora za nepochopení poslání Svazu a zavázal se k pokusu o překonání této averze.223 Velmi podstatnou roli hrál v získávání členů osobní kontakt, povědomí o Svazu Romů se do určité míry šířilo spontánně, běžným sociálním kontaktem mezi Romy, a to nejen v rámci okresu, ale i napříč kraji224. Stav členské základny se ustálil zhruba v roce 1971, dále se již nevyvíjel. Z dokumentace je zřejmé, že se KV SCR nepodařilo splnit závazek a získat 2000 členů z údajných 9000 Romů žijících v kraji (údaj vycházel z censu v roce 1970), který si stanovilo na schůzi pléna KV SCR v roce 1971
225
. V dubnu 1971 měl KV SCR Západočeského kraje 1200 členů226,
svazový zpravodaj uvádí 1186 členů ke dni 6.2.1972227, při kontrole členské evidence v Západočeském kraji v červnu 1972 bylo zjištěno 1220 členů, počtu členů navíc 220
MZA, fond G434, kart.39, inv.č.217. Zpráva o činnosti v Západočeském kraji ze dne 8.3.1970 (M.Smoleň, tajemník KVSCR v souvislosti s plánováním okresní konference v dopise uvádí: „Cheb si nechám na konec, protože tam je nejhorší situace Romů, nechtějí mít nic se Svazem, ale já už najdu cestu, jak je získat.“). 221 MZA, fond G434, kart. 38. inv.č.216, folio 80. Hlavní referát M.S. na 1.krajské konferenci dne 19.7.1970. 222 Tamtéž: „redaktor Pravdy (…) velmi hrubě odradil naše občany Roma od Svazu, jelikož napsal takový článek, který úplně profanuje náš svaz Romů. Využil několik nesprávných občanů Romů a to Josefa Giňi a Josefa Toráče a Heleny Červeňákové, kteří mají velmi nesprávný názor na Svaz, že my chceme naše občany izolovat od společnosti nebo že Cikán Cikána učit nemůže neboť tak jako mezi našimi občany tak i ostatní veřejností jsou vzdělaní lidé, a přece se musí hloupější od chytřejšího učit. Náš Svaz naopak chce občany vychovávat v duchu demokratických zásad a proletářského internacionalismu. Naším úkolem je pomáhat většině občanů Romů a spíše vést naše lidi, aby zapadali mezi celou veřejnost a nikoliv je snad dávat do nějakých společenských táborů (…)“ 223 Nedůvěra řadových členů mohla narůstat také paralelně s rozvojem činnosti Svazu a jednáním některých jeho funkcionářů. Z výše citované zprávy rekapitulující důvody krize v KV SCR i MěVSCR v Plzni: „o Svazu má drtivá většina Romů v Plzni velice špatné mínění, se svazem nechtějí nic mít. Roztrušují se řeči, že Romové ve Svazu jsou baroni, že je to šlechta apod. (…). Situace je velmi vážná a vyžádá si značné úsilí a přesvědčování, než naši Romové uznají, že Svaz je pro ně velice potřebnou organizací“ (MZA, G434, K40, inv.č. 217, folio 98-99. Zpráva ze dne 4.7.1972.). Tento příklad ilustruje další bariéru, která mohla komplikovat rozšiřování členské základny, a to vytváření distance ve společenské hierarchii a odtržení elity, tj. funkcionářů od řadových členů Svazu. Svědčí také o tom, že na potenciální členy mohl být vyvíjen určitý tlak. Na základě stávající dokumentace nelze ale jednoznačně označit příčiny tohoto stavu (roli v něm mohla hrát řada faktorů) ani konstatovat, že by k takovýmto situacím docházelo pravidelně i v jiných okresech. 224
Pan A. Giňa tento proces shrnul v rozhovoru ze dne 17.4.2011: Vy jste třeba potom i obcházeli ty lidi, aby se taky přihlásili do svazu Romů (…) ? No ani (…) jsme nemuseli (…) to stačilo, když třebas tadyhle v Rokycanech chodili ty naši tadyhle do herny nebo (…) prostě se scházeli a tam, když to se nějak rozneslo (…) vypovídalo, vysvětlilo, přeneslo se to samo (…) dál třebas, no. A třeba i do jiného kraje (…)? No, taky tak, určitě. No tady odsaď z Plzně se to dostalo do Karlovejch Varů a já nevim, tam do Chebu a tam, to jak se navštěvovali ti lidi (…) . 225
MRK, fond SCR, přír. č. 290/1996. Zápis ze schůze pléna KVSCR ze dne 16.4.1971. Tamtéž. 227 RL 1/1972, str. 19 226
51
neodpovídala částka vybraná za členské příspěvky228. V soupisu členské evidence z června 1973, tedy již po zrušení SCR, bylo v Západočeském kraji registrováno 1284 evidenčních karet229. Na základě předchozího popisu je možné shrnout způsob získávání členské základny a organizování práce v krajích. Šíření povědomí o Svazu Cikánů-Romů v regionech bylo řízené shora za využití různých prostředků (pořádání aktivů, propagace ve sdělovacích prostředcích, propagace na schůzích národních výborů), zároveň se povědomí o Svazu šířilo běžným sociálním kontaktem mezi Romy. ÚV SCR různými způsoby vytipovával vhodné kandidáty na předsedy a tajemníky (výzvy v tisku, ověřené kádry) krajských přípravných výborů, ti pak ve svém okolí hledali další vhodné kandidáty pro práci v okresech. Dosazený předseda (Julius Novák) i tajemník (Ján Šipoš) si poté museli získat nezbytnou podporu členské základny, která se mezitím v kraji vytvořila. V Západočeském kraji se jim to ale nepodařilo a byli sesazeni. Nový tajemník, M. Smoleň, si nezbytnou podporu již získal. Zatímco předsednictvo ÚV SCR určitým způsobem ovlivňovalo výběr krajských předsedů a tajemníků, krajští tajemníci zase koordinovali zakládání organizací v okresech230. Příčiny neúspěchu dosazených funkcionářů mohou být různé, roli by mohla hrát například skutečnost, že J. Šipoš (viz medailonek v příloze č. 1) nepocházel ze Západočeského kraje. Nepocházel z něj sice ani M. Smoleň, ale ten v době svého nástupu do funkce již nějakou dobu v Plzni působil a vytvořil si skupinu příznivců zřejmě různými praktikami mocenského boje. Roli zde mohla hrát například i rodová distance. O tom, že práci Svazu Cikánů-Romů komplikují vztahové problémy dané subetnickým členěním, hovořil například Ing. Miroslav Holomek na konferenci k romské problematice v Horním Slavkově231 v roce 1972. Zkoumaná dokumentace sice útržkovitě vypovídá o vztazích a konfliktech uvnitř Svazu, nepovažuji ji ale za dostačující k formulování obecných závěrů. V dalších bádáních by bylo zajímavé se zaměřit právě na otázku rodové distance mezi funkcionáři Svazu a její vliv 228
MZA, K40, inv.č.218, folio 119-120. Zápis z prověrky na KV SCR v Plzni ze dne 26.7.1972. MRK, fond SCR, přír. č. 290/1996. Soupis členské evidence z 22.6.1973. 230 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6. Zpráva o činnosti KV pro komisi pro řešení cikánského obyvatelstva.MS ve zprávě uvádí: „za velmi těžkých okolností se mi v krátké době podařilo objet všechny okresy a vytipovat některé naše Roma pro práci našeho Svazu na jednotlivých okresech.“ 231 K problematice Romů , cit.d.,. Příspěvek Ing. M. Holomka, str. 99. „(…) Další takovou otázkou jsou vztahy mezi Romy. Bylo zde správně řečeno, že Romové jako etnická skupina jsou velmi diferencováni (…) také národnostně, což veřejnosti je málo známo. A právě tyto národnostní nebo rodové rozdíly nám dělají zlou krev a ztěžují naši práci (…) Člen jednoho rodu ublíží někomu z druhého rodu a ono nám to zasahuje i do práce SCR a působí nám to velké těžkosti. V českých zemích došlo k velkému přesunu Romů ze Slovenska (…) dochází třeba k tomu, že třeba jedna skupina se stydí za ty druhé.“ 229
52
na chod organizace, pokusit se stanovit, do jaké míry byly konflikty uvnitř Svazu způsobeny těmito antagonismy a do jaké míry se na nich podílely jiné prostředky mocenského boje. Touto otázkou jsem se v práci podrobněji nezabývala mimo jiné i proto, že se mi nepodařilo uspokojivě vyřešit otázku anonymizace, která by v takovém výzkumu byla vhodná.
3.1.2.2. Personální politika a vytváření kádrových rezer Stav členské základny a vytváření kádrových rezerv byly sledovány nadřízenými orgány Národní fronty, vedení Svazu proto kraje opakovaně k „podchycení“ kádrů vyzývalo 232, za tímto účelem byly kraje žádány o zasílání přehledů žáků dokončujících povinnou školní docházku233, úkol vytváření kádrových rezerv byl uveden i ve stanovách Svazu. Vedení Svazu se zřejmě také snažilo v krajích udržet funkcionáře, kteří byli z hlediska režimu vážení. V Západočeském kraji k takové situaci opakovaně došlo v případě Michala Demetera (viz medailonek v příloze č. 1), tajemníka MNV v Milhostově, kterého se vedení snažilo získat nejprve k aktivní spolupráci v předsednictvu Svazu234, v průběhu roku 1972 s ním dlouhodobě vyjednávalo o možnosti působení ve funkci krajského tajemníka, ke kterému nakonec nedošlo235. Eminentní zájem funkcionářů Svazu na získání ke spolupráci tohoto Roma, držitele vyznamenání za vynikající práci236, si vysvětluji zejména potřebou funkcionářů vylepšit obraz KVSCR v Plzni u státních institucí v době, kdy byl jeho obraz poškozen v důsledku jednání bývalého tajemníka KV SCR. Členství mohlo být zřejmě cíleně 232
MZA, G434, K5-6, folio 294, Dopis Z. Vagaie všem krajským tajemníkům ze dne 20.8.1971. Z. Vagai reflektuje nedostatek kádrů, „myšlence Romů oddaných funkcionářů“, žádá KV o nahlášení kádrových rezerv, podchycení těch nejschopnějších pro „další úkoly“. MZA G434, K5-6, folio155. vedoucí sekretariátu Ladislav Demeter v dopise ze dne 6.6.1972 žádá tajemníky o zaslání seznamu kádrových rezerv , ověření jejich kádrové způsobilosti a orgánu, v němž by měli působit (plénum, komise ÚVSCR či kádrová rezerva pro práci v aparátě UVSCR). 233 MZA G434, K5-6, folio154. Dopis tajemníka ÚVSCR Antonína Daniela vedoucího sekretariátu Ladislava Demetera tajemníkům KV SCR, mj. se zde doporučuje např. zapisovat děvčata do kurzů psaní na stroji.: „je ve Vašem zájmu, abyste doporučil romská děvčata, pokud splňují podmínky, do kursů psaní strojem, které pořádají Okresní vzdělávací střediska“ (…). 234 MZA, G434, K5-6, folio 433. Dopis tajemníka UV SCR A. Daniela ze dne 18.8.1970: „Ve Tvém kraji si velmi vážíme obětavé práce s. Michala Demetra (…). Je to soudruh, u kterého byl s. prezident Ludvík Svoboda. Sekretariát ÚV SCR Vás žádá, abyste s. Michala Demetra velmi taktně přesvědčili, že si vážíme jeho práce jak na pracovišti, tak i jeho členství v předsednictvu ÚV SCR. Byli bychom velmi rádi, kdyby s. Michal Demetr navštěvoval porady předsednictva a pomohl svými zkušenostmi, které jistě má, řešit zásadní problémy, vyplývající z porad předsednictva jako vrcholného orgánu SCR ČSR. Proto Tě žádám, abys velmi brzy navázal kontakt se s. M. Demeterem a přesvědčil jej o důležitosti jeho funkce“. 235 MZA, G434, K40, folio 33-37. Zpráva instruktora SCR F. Bandyho ze dne 26.2.1973. Podle zprávy F. Bandy společně s L. Horváthem navštívili Michaela Demetera v Milhostově, kde působil jako tajemník MNV a projednávali (13.2.1973) jeho „nenastoupení do funkce krajského tajemníka“ 236 Rozhovor s A. Giňou ze dne 28.11.2010.
53
nabídnuto konkrétní osobě i v jiných případech, stalo se to např. v případě jisté paní učitelky, která byla opakovaně oceněna pro svou práci s romskými dětmi237. Někteří funkcionáři, které vedení dosadilo do vedoucích funkcí krajského výboru, nepocházeli ze Západočeského kraje. Byl to např. J. Šipoš (viz medailonek v příloze č. 1), který se poté, co neuspěl ve funkci krajského tajemníka Západočeského kraje, prosadil v Severočeském kraji, kde žil. Podobně Mikoláš Smoleň (viz medailonek v příloze č. 1) původně pocházel z Jihočeského kraje, chvíli působil také na ÚV SCR v Brně a do Plzně byl dosazen brněnským ústředím. Někteří pracovníci, kteří se osvědčili ve vysokých funkcích, byli pověřeni výkonem funkce politických instruktorů, kteří měli na starost komunikaci mezi ústředím a konkrétními kraji. To byl případ např. F. Bandyho, který působil nejdříve v Jihočeském kraji, poté přibral místo instruktora pro Západočeský kraj a v roce 1973 žádal vedení o přidělení místa krajského tajemníka v Plzni. Z výše uvedeného lze také usuzovat, že se na krajské úrovni funkcionáři obměňovali napříč kraji a neuspěli-li v jednom kraji, mohli mít úspěch v kraji jiném. Podíváme-li se na životopisné údaje tajemníků a potenciálních tajemníků KV SCR, pak zjistíme, že se v některých případech jednalo o osoby, které byly určitým způsobem veřejně činné již před vznikem SCR: např. J. Šipoš byl ve svazovém zpravodaji označen jako „jeden z nejstarších pracovníků v cikánské otázce“238, M. Demeter byl tajemníkem MNV v Milhostově. F. Bandy a M. Smoleň byli absolventy Květušínské školy míru, následně vyrůstali v dětském domově na Dobré Vodě u Prachatic vedeném M. Dědičem239, který také ve Svazu Romů působil jako člen školské komise při ÚV SCR
240
. B. Šebová upozorňuje, že
se výchova „k hrdosti na svůj původ“241 u některých dětí, které „květušínským experimentem“ prošly, měla odrazit v jejich angažovanosti v „romském emancipačním procesu“. Poslední tajemník KV SCR v Plzni, L. Horváth měl v době svého jmenování zkušenost s činností na úrovni OV SCR v Tachově, nepodařilo se mi zjistit, zda se v „romské otázce“ angažoval již před vznikem Svazu. Z uvedeného je nicméně zřejmé, že ve funkcích 237
MZA, G434, K5-6, folio 172. Dopis T.Holomka M. Smoleňovi ze dne 9.4.1971. T. Holomek žádá M. Smoleně, aby vyhledal učitelku Malou, která toho mnoho dělá pro romské děti, a aby jí nabídl členství ve Svazu. (…) 238 Tamtéž. 239 Šebová, B.: cit.d.,M. Dědič byl ředitelem internátní Květušínské školy míru a následně dětského domova v Dobré vodě u Prachatic, obě instituce měly vést k výchově a vzdělávání „cikánských dětí“ a mládeže, tzv. „květušínský experiment“ byl jedním z dobových pokusů o řešení „cikánské otázky“ v ČSSR. B. Šebová v práci referuje také o výchovných metodách M. Dědiče, kterými byly zejména v“výchova k „hrdosti na svůj původ“ a metody vedoucí k „eliminaci nežádoucího vlivu rodinného prostředí“ omezováním fyzického i písemného kontaktu dětí s rodiči. Blíže o těchto kontroverzních metodách viz Šebová, B., cit.d., str.125-130. 240 Šebová, B. 241 Tamtéž, str. 125. Tyto metody měly spočívat v uvědomění si, že jsou „cikány“ na „úrovni“ a v distancování se od svých rodin, které „na úrovni“ majoritní společnosti nebyly.
54
tajemníka v Západočeském kraji působily „již prověřené“ kádry, respektive shora dosazovaní funkcionáři. Jinak tomu zřejmě bylo na úrovni okresní, kde se vedoucí funkcionáři rekrutovali z řad místních Romů a prací ve vedení Svazu teprve získávali zkušenosti a kvalifikaci pro tuto práci. Někteří z funkcionářů působících jak na krajské, tak na okresní úrovni Svazu, se angažovali v romské politice nebo byli jinak veřejně činní i v dalších letech a zejména po roce 1989 (např. M. Smoleň – tajemník KV SCR, A. Giňa – předseda OV SCR v Rokycanech, L. Horváth – předseda OV SCR v Tachově a poté tajemník KV SCR v Plzni, K. Ferenc – předseda OV SCR v Karlových Varech)242.
3.1.3. Obsahová činnost SCR v Západočeském kraji Z předchozí části kapitoly je zřejmé, že ústřední vedení Svazu mělo velký vliv na způsob organizace práce v krajích a částečně přímo ovlivňovalo obsazení klíčových pozic na krajské úrovni.. V následující podkapitole, věnované obsahové činnosti, sleduji jednotlivé oblasti působení na krajské úrovni v souvislosti požadavky stanovenými na úrovni celé organizace.Tam, kde je to možné, uvádím zároveň váhu, jakou konkrétní činnosti připisovali krajští funkcionáři. 3.1.3.1. Bytová otázka a sociálně-zdravotní oblast Jedním z hlavních úkolů Svazu uvedených ve stanovách organizace bylo zvyšování životní úrovně Romů. Svaz měl pečovat o „zvyšování bytové kultury členů, zlepšování zdravotních poměrů v rodinách“, měl působit na „odstraňování všech negativních jevů z hlediska společenské morálky“ (…)243. Ze zápisů ze schůzí a rozhovorů s A. Giňou je patrné, že se funkcionáři Svazu na krajské úrovni i v praktické rovině výrazně angažovali právě v sociální oblasti, přičemž největší důraz byl kladen na otázku bytovou. Bytovou výstavbou se měl Svaz Romů zabývat i v rámci činnosti hospodářského zařízení Névodrom. Zájem o aktivní řešení bytové otázky ilustruje řada dokumentů. Hodnocení bytové otázky se objevuje na většině schůzí, např. na 1. krajské konferenci v roce 1970 hodnotí pokroky v bytové otázce jeden z funkcionářů OV SCR v Rokycanech a uvádí, že pro Romy bylo 242 243
viz také kapitola 4. MRK, přír. č. 56/1991. Stanovy SCR.
55
postaveno už „5 chat, získáno 8 bytů a dalších 5 bude předáno244“. Ve Zprávě o činnosti KV pro komisi pro řešení otázky cikánského obyvatelstva zřejmě z podzimu 1970245 někdejší tajemník KV SCR M. Smoleň shrnuje téměř roční činnost Svazu a popisuje přetrvávající velmi špatné až katastrofické sociální a bytové podmínky, v nichž žijí romské rodiny, špatnou bytovou situaci dává do souvislosti se špatnou docházkou romských dětí do škol a navrhuje, aby problémy bytové řešily místní orgány státní správy. Konstatuje také, že bytová a sociální agenda zaujímá největší podíl práce vrcholných funkcionářů svazu. 246 Svazoví funkcionáři (v zápisech) sami sebe popisovali a vnímali jako pracovníky, kteří se pohybovali v terénu a zastupovali Romy nebo jim asistovali při jednání s úřady. Vyplývá to i z rozhovorů s A. Giňou, který ve shánění bytů pro romské občany vidí jeden ze zásadních přínosů Svazu. (…) co jsme ale dělali nejvíc, že jsme jednali s úřady (…), zastupovali jsme Romy, kteří měli velké problémy s bydlením, kteří neměli kde bydlet nebo tak, tak to jsme chodili po výborech a tam jsme s nimi jednali (…), opravdu mnoha lidem jsme tak hodně pomohli (…)247 Krajští funkcionáři podle A. Giňi objížděli všechny okresy a přesvědčovali se o bytové situaci, tam, kde byl stav bydlení neúnosný, pak zasahovali. (…) pomohli jsme mnoha lidem v Plzni, (..) získali byty. A jednou jsme takhle přijeli do takové vesnice u Tachova (…). A tam Romové bydleli skoro až v lese, bylo to něco jako taková osada, úplně na konci vesnice, daleko úplně pryč___ jen co přišla zima nebo takový nečas, tak se děti odtamtud ani do školy nedostaly, tak to bylo zastrčený nenašel bys to, ani kdyby ses zbláznil (…) Ale on (L. Horváth) věděl, kde to je, tak jsme tam za nimi jeli, mluvili s nimi, a pak jsme nějak donutili okresní výbor v Tachově, aby odtamtud ty Romy nějak přestěhoval (…) rozmístili je do (různých) vesnic (…)248 244
folio 69), zápis z 1.krajské konference MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6-11. Zpráva o činnosti KV – Romů a další perspektivní činnosti. Zpráva pro KNV – komise pro řešení cikánského obyvatelstva.. Zpráva není datována, tajemník M.Smoleň v textu zprávy odkazuje na roční činnost, lze tedy předpokládat, že je zpráva z podzimu 1970. 246 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6. „(…) tyto problémy by měly řešit MNV a ONV, jelikož podle ústavy jsme rovnoprávnými občany našeho státu (…)“ a také proto, že „(…) předsedové jednotlivých okresů Svazu Romů převážnou část své činnosti stráví na řešení problémů bytových, sociálních, atd 247 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2011: (…) aľe so has nekbuter, so pes kerelas, tak oda has le uradenca kajse,(…) kodi buťi, koda pes jedňinlas vaš o Roma, so akorat bare problemi le kherenca __pojekhen_ na has kaj te bešel abo so, ta oda phirahas pal o vibora a odoj pes lenca jedňinlas a koda, joj, igen but a but manušenge pes pomožinďas kaleha. 245
248
Tamtéž. but, but igen but manušenge (…) Plzňate le kherenca pomožinďam. (…) chudle khera. A kodoj jekhvar avľam andre kajso gav paš o Tachovos (…) . A odoj Roma bešenas uplňe avka sar andro veš, ajso (…) sar osada varesavi has a odoj uplňe le gavestar, no avka dur – pryč uplně ___ ča te avlas jevend abo šil a kajso džungipen, tak o čhavore ando škola vůbec na dochudenas odarig, oda has kavka začhido, hoj aňi te diliňaľas na arakhľalas __- a jov džanelas kaj, tak odoj avľam pal lende a lenca vakerahas, kerahas a paľis varesar donucinďam pro okresis, pro Tachovos hoj kodarig kole Romen paľis varesar precirdle. (…) rozčhide len andro gava
56
Ve svém vypravování uvedl několik příkladů jednání zástupců Svazu s úřady v bytové oblasti249. Klíčovou roli Svazu přitom viděl zejména v nátlaku, kterým mohli funkcionáři Svazu působit na úředníky250. Členové SCR také zaujímali strategické funkce v bytových komisích národních výborů, aby mohli lépe sledovat politiku města v přidělování bytů251. Zvýšený zájem o bytovou politiku dokládá např. i zápis z okresní konference v Domažlicích na konci roku
252
, kde místní funkcionáři reflektují úspěchy v sociální oblasti např.
„v přidělování bytů některým rodinám“, nebo ve výpomoci sociálně slabým rodinám. První bod usnesení z konference uvádí, že je třeba „vyřešit sociální a bytové problémy Romů253“ Další oblastí, které Svaz Cikánů-Romů věnoval pozornost, byla oblast sociálnězdravotní, na úrovni Západočeského kraje je tato činnost patrná z několika zmínek o spolupráci krajského a okresních výborů s OÚNZ. Spolupráce s OÚNZ měla zřejmě probíhat ve všech okresech, navázání spolupráce s OÚNZ je jedním bodem usnesení
249
Tamtéž. no, ta tumen phirenas pal o fora the pal o gava Pal o fora, pal o gava. na ča Plzňate, Rokicaňate, Tachovoste Calo krajos. Domažlicende samas kajsevar pandžvar šovvar možno. Odoj tiš o Roma bešenas andre kajso –sar oda pes vičinelas, Pivoň (…) o gav. No odoj to samy bešenas o Roma andre kajse kajsi- aľe oda has paš o gav kavka___ kavka odčhide kodoj__ no a has odoj Roma so lenas but čhave a so andre jekh kher odoj sa _______na ispidle tak odoj tiš samas buterval, tiš pes jedňinlas pro okresis, vičinel sa, ale varesave tiš pes odarig dochudle chudle khera ____ but igen čhave, koda pes dochudle andro aver gava abo prosťe chudle khera feder, no takže vy jste obcházeli města a vesnice města a vesnice nejen Plzeň, Rokycany, Tachov Celý kraj. v Domažlicích jsme byli tak pětkrát, možná šestkrát. Tam taky Romové bydleli v takovém – jak se to jmenovalo, Pivoň (…) ta vesnice. No a tam to bylo to samý, Romové tam bydleli v takovém , v takové - bylo to za vesnicí, takové zastrčené . No a bydleli tam Romové, kteří měli hodně dětí a kteří se do toho jednoho domu/bytu nevešli, tak tam jsme taky byli několikrát, taky jsme jednali na okresním (národním) výboru , ale někteří se odtamtud taky dostali a dostali byty. Hodně se jich dostalo pryč, prostě dostali byty. 250
Rozhovor s AG ze dne 17.4. 2011. (…) pomohlo se v tom, že třebas byty, to byl tehdy hroznej problém sehnat někde- prostě dostat, vydolovat z toho města (…) byt. Já třebas si vzpomínám v Plzni jsme šli spolu s panem Horváthem? Ne Smoleň, se Smoleněm jsme tam šli tehdy (…) na obvod Plzeň III a (…) bydlela tam jedna taková mladá Cikánka (…) a měla tři děti a chudáček se furt potulovala sem a tam a (…) furt s těma dětma, jednou byla u tý rodiny, potom u __ a takhle to střídala, ne (…) Přišla k nám si stěžovat, no tak jsme se druhej den hned vypravili tam a tam a ten Smoleň byl opravdu takovej říznej člověk a ten jim tam vynadal docela fest, tak až jsem se divil- tak zvostra a potom za tejden přišla ženská nám poděkovat, že už má byt. (…) to opravdu fungovalo, no. Právě Smoleň řikal, že si bude stěžovat, a že to rozmázne jako, prostě že jim udělá takovou publicitu (…) 251 Rozhovor s AG ze dne ….. (…) takže vlastně jak jste říkal minule, tak nejvíc se toho udělalo jako v tom bydlení, v té sociální oblasti?nono (…) problémy byly tadyhle jako s bydlením a s takovým tím přístupem nějak k těm lidem, no prostě, no ale nejhorší bylo to bydlení (…) proto byli ti naši lidi v těch bytovejch komisích a tak, tam zasedali s nima, takže věděli o všem, kam se dávaj byty třebas v Rokycanech, komu a jak (…) kdo to potřebuje akutně, že jo (…) 252 MZA, G434, K39, inv.č.216, folio, 522-524. Zápis z okresní konference v Domažlicích z 9.12.1972. 253 Tamtéž.
57
z okresní konference v Domažlicích v prosinci 1972254. Z velmi kusých informací, které jsem k této problematice nalezla, lze usuzovat, že práce v této oblasti byla iniciována spíše zvenčí než že by pramenila z vnitřních potřeb organizace. Svaz Cikánů-Romů zde (zřejmě) působil zejména v roli prostředníka mezi Romy a orgány působícími v této oblasti, mj. poskytoval informace o hygienických a bytových podmínkách Romů. Zároveň měl hrát roli osvětovou a podílet se na pořádání přednášek
255
na téma zdraví a hygieny. ÚV SCR pak kontroloval,
zda přednášky pobíhají256. Osvěta v oblasti zdravotnictví probíhala mj. i ve spolupráci s OÚNZ. Svaz s touto institucí spolupracoval ve dvou oblastech, v první řadě šlo o cílenou léčebně preventivní péči, která měla vycházet z „pečlivého rozboru stavu zdraví romského obyvatelstva na okrese“ . V druhé řadě byl pověřen „soustavným sledováním hygienických podmínek života Romů“, měl pomáhat překonat nekázeň v léčebném režimu, zejména v otázce očkování. Mezičlánkem mezi OÚNZ a SCR byla komise pro cikánské obyvatelstvo při ONV. Instituce oceňovala zejména poskytování informací ze strany Svazu Romů (…)257. Práci ve zdravotně-sociální oblasti na krajské úrovni sledoval také ÚV SCR, v září 1972 dostávají všechny krajské výbory Svazu pokyn, podle nějž mají alespoň čtvrtletně písemně referovat o způsobu řešení sociálně zdravotní problematiky v krajích. Vedení Svazu kladlo důraz na písemné zpracování problematiky a odůvodňovalo jej nutností vytváření podkladů pro politická jednání na nejvyšších místech (tedy v Komisi vlády pro řešení cikánské otázky). Zpracované podklady měly sloužit také pro jednání Svazu se zástupci MPSV, Komise vlády, předsedy soc. komisí, tajemníky OV ČČK při příležitosti semináře ČČK, který se měl konat v říjnu téhož roku. Tento postup částečně ukazuje na velké úsilí vedení Svazu o spolupráci s orgány státní správy na vyšší úrovni, zároveň z dokumentu implicitně vyplývá, že podklady dokumentující činnost v jednotlivých oblastech nebyly zasílány v dostatečné míře.
254 254
MZA, G434, K39, inv.č.216, folio, 522-524. Zápis z okresní konference v Domažlicích z 9.12.1972 Z rozhovoru s AG ze dne 17.4.2011 vyplývá, že Svaz přednášky pořádal ve spolupráci s komisí pro řešení otázky cikánského obyvatelstva. AG mj. uvedl (…) A během potom toho svazu, (…) byla tu i na okrese (…) pani- bohužel už si nevzpomínám na jméno, ale byla to tajemnice komise, no a ta jako s námi velice (…) spolupracovala, my jsme tady dělali třeba různý kurzy, vaření, šití, zdravotnický přednášky, proti drogám a takovýdle a to všecko zajišťovala ona jako myslim(…). I finančně (…), to všecko platili oni, tady byly přednášky o zdravotnictví nebo tak, (…) chodil tady doktor Beneda přednášel a jiný doktoři vždycky nějaký téma bylo, tak tady byl doktor, přednášel (…) 256 MZA, G434, K39, inv.č. 216, folio 492; Zápis ze schůze předsedů OV SCR a kulturní komise KV SCR ZČ kraje; kontrola průběhu zdravotní výchovy v jednotlivých okresech (v r. 1972). 257 RL 5/1971, str. 10-11 (…)„po stránce kulturní a společenské úrovně a hygienických podmínek života Romů mají v současnosti pracovníci okresní hygienické stanice takové základní informace, že spolu s předsedou SR mohou komisi zasvěceně informovat o životní úrovni a četnosti jednotlivých rodin, bytové a pracovní problematice, společenské vyspělosti a podobně“ 255
58
3.1.3.2. Školství a vzdělávání Otázka vzdělání a vzdělávání Romů byla ve stanovách uvedena mezi základními úkoly organizace na prvním místě258. Školská problematika byla navíc i jednou z priorit vyhlášky č. 279/70 (viz kapitola 2.1.2.2.)
259
. Mezi dílčími cíli práce, které si Svaz v této
oblasti určil, bylo zvyšování gramotnosti, zlepšení školní docházky do mateřských i základních škol, zapojování rodičů v rámci SRPŠ.260 Při ÚV SCR byla zřízena školská komise, podobné komise byly zřízeny i na krajské úrovni a měly spolupracovat se školskými odbory při národních výborech. Na případnou nízkou míru angažovanosti v oblasti školství bylo nahlíženo velmi kriticky, např. A. Daniel vyčítá několika krajským tajemníkům (včetně tajemníka Západočeského kraje) nezaslání přehledů žáků vycházejících ZDŠ a píše: „Domnívám se, že těm soudruhům tajemníkům, kteří nemají kontakt se školskými odbory KNV, je otázka mládeže naprosto cizí. Dávají snad přednost jiným zájmům? Kdo nepochopil, že stěžejném úkolem Svazu je vzdělání romské mládeže, pak nemá jasno a je zcela dezorientován v důležitosti plnění svých povinností261.“ Touto citací chci jen doložit tón, jaký zazníval z ústředí Svazu směrem ke krajským pobočkám v případě neplnění zadaných úkolů. ÚV SCR práci krajských a okresních výborů v oblasti školství průběžně vyhodnocoval, sledoval spolupráci KV SCR se školskými odbory příslušných krajských a okresních národních výborů, spolupráci pléna krajského výboru Svazu Romů se školami, řediteli, SRPŠ, počty dětí, které dokončily základní školní docházku, nastoupily do učebních oborů, středních nebo středních odborných škol, počty dětí v mateřských školách. Sledoval i aktivity v mimoškolní výchově, prázdninové pobyty atd.262 Tajemníci pak referovali o krocích, které v oblasti vzdělávání v kraji uskutečnili263, zasílali na ústředí jmenovité přehledy dětí, monitorovali i zameškané a neomluvené počty hodin264, v případě problémů se osobně účastnili jednání ve školách, případně na odpovědných odborech NV265. Zástupci SCR byli 258
MRK, 56/1991, Stanovy SCR, str. 1: Základním úkolem Svazu bude: vést své členy ke zvyšování celkového způsobu života, zejména dosahování vyšší úrovně vzdělanosti, prohlubování zájmu na získávání úplného základního školního vzdělání mládeže, odstraňování negramotnosti, získání vyšší pracovní kvalifikace“ 259 RL 3/1971, str. 29 260 RL1/1972, str. 7. 261 MZA, G434, K5-6, folio 306, Dopis A. Daniela všem krajským tajemníkům ze dne 10.7.1970. 262 MZA,G434, K5-6, folio 304-305. Dopis ÚVSCR všem tajemníkům KV SCR ze dne 19.8.1971. 263 MS píše „Provedli jsme průzkum v celém Západočeském kraji v souvislosti se školní docházkou a se zařazováním naší mladé generace do učebního poměru“ (folio 9), MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6-11. Zpráva o činnosti KV – Romů a další perspektivní činnosti. Zpráva pro KNV – komise pro řešení cikánského obyvatelstva.. Zpráva není datována, tajemník M.Smoleň v textu zprávy odkazuje na roční činnost, lze tedy předpokládat, že je zpráva z podzimu 1970. 264 MRK, přír.č. 224b/1994. 265 Např. MRK, přír.č. 224b/1994. Zápis z ředitelství zvláštní školy ve Stříbře ze dne 2.4.1973 referuje o tom, že školu navštívili zástupci SCR a projednávali s vedením školy vysokou míru neomluvených hodin. Zavázali se
59
přizýváni na jednání školských komisí při NV266. O mimořádně úspěšných žácích informoval svazový zpravodaj267. O výše uvedených krocích v oblasti vzdělávání referuje i A. Giňa, podle jeho svědectví zástupci Svazu spolupracovali se školami, kontrolovali docházku dětí, měli zástupce ve školské komisi národního výboru268. V západočeských
Rokycanech
navázal Svaz
spolupráci
se školou,
v níž
vznikla
experimentální třída pro romské děti. Podle reportáže publikované ve svazovém zpravodaji se díky experimentální třídě podařilo snížit počet dětí, které propadly v 1. ročníku, na minimum. Pedagogové si uvědomili, že děti při nástupu do školy neovládají český jazyk a nerozumí výkladu a věnovali jim v tomto ohledu zvýšenou pozornost. Z dostupné dokumentace vyplývá, že zástupci OV SCR vystupovali v roli prostředníků mezi školou a rodiči, jimž k tomu, že se budou podílet na svolání schůze „SRPŠ rodin Cikánů Romů“, kde tuto otázku projednají.; Potvrzení ze dne 2.4.1973 o schůzce zástupců SCR na MNV ve Stříbře za „účelem projednání zlepšení docházky dětí do školy a další spolupráci s MNV ve Stříbře“.; o sledování těchto oblastí referuje také svazový zpravodaj, např. RL1/1971, str. 3 266 MRK, přír.č. 224b/1994. Pozvánka na zasedání školské a kulturní komise při ONV v Tachově ze dne 18.9.1973.ZDROJ – Instruktor pro Západočeský kraj F. Bandy se zúčastnil jednání komise pro řešení cikánské otázky v Rokycanech a konstatoval nutnost zlepšení práce OV SCR pokud jde o zvýšení školní docházky. Práci učitelů považoval za dostatečnou, ze strany Romů považoval situaci za neuspokojivou. 267 Např. RL1/1973, str. 23 informuje o dívce z Hrádku (u Rokycan), která dokončila ZDŠ s vyznamenáním a úspěšně vykonala zkoušky na pedagogický ústav v Karlových Varech. 268 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2011. (…) kerlas pre všalijaka kurzi, kernas pes andro školi, ___ čhave bo – dikhahas, phirlas pes sar sikhľon, so odoj kampelas sa, na- no tak so manuš birinlas abo kavka, so kavka, so has kajso nutno, abo kaj vareso sar pes phenel (…) sar vareso labolas, jo tak imar džahas odoj a pes jedňinlas kole manušenca so has vaš kada zodpovědna, hoj- a naprava většinou pes kerlas, hoj has, hoj pes lenge kole manušenge but pomožinlas. (…) / (…) pořádaly se všelijaké kurzy, dělalo se ve školách, ____ děti – chodili jsme se dívat, jak se učí, co tam bylo třeba, všechno co člověk mohl a tak co bylo nutné, nebo tam, kde něco – jak se to říká, tam kde něco hořelo, jo tak jsme tam hned šli a jednali jsme s těmi lidmi co za to byli zodpovědní, no a většinou se to dalo do pořádku, že jsme jim, že jsme těm lidem většinou dost pomohli (…) (…) kala manuša phirnas andre školi pophučherel sar so, starinenas pes pal o kultura, no sa has peskeri buťi (…)/ (…) ti lidé se chodili poptat do škol co a jak, starali se o kulturu, no všechno to byla jejich práce (…) (…) but pes zlepšinďa jako sar has kada bo na džal__ andro školi a kavka kontroľinahas le čhaven, te has varesave problemi __abo so__ le čhavenca abo spíš le dajenca le dadenca la famelijatar, tak akor kola so has andre kodi školski komisiji a kodoj lenca kada prejedninkernas, vakernas a has- _____ pomožinlas pes kole čhavorenge the la dake le dadeske/ (…) hodně se to jako zlepšilo jako když to tu bylo, když někdo nechodil___ do školy a tak, kontrolovali jsme děti, když byly nějaké problémy s dětmi nebo spíš s rodiči z rodiny, tak tenkrát ti, co byli v těch školských komisích a tam to s nimi projednávali, mluvili o tom a pomohlo se těm dětem i jejich rodičům (…) Rozhovor ze dne 17.4.2011. (…) potom, když už byly založený ty organizace, tak už lidi z těch organizací byli přizváni do některých těch komisí. Tak tady například v těch Rokycanech, tady jsem byl například v té Komisi pro ochranu veřejného pořádku třebas no a ještě byl jeden, ten byl ve školství, no tak dva lidi tady byli jako v těch komisích. (…) prostě byli jsme členy komise, no a potom byly v tý době hodně velký problémy s bytama, tak jsme se snažili prostě (…) lidi i tam (…) do tý bytový komise, no a tady v Rokycanech se to docela i povedlo v bytový komisi Ne školství, kultura, potom ta bytová komise a komise pro ochranu veřejného pořádku.
60
vysvětlovali přínos takové třídy269. Zvláštní zásluhu na zvýšení úspěchu dětí v experimentální třídě měla mít paní učitelka Malá270, která byla opakovaně vyzdvihována a oceňována, vedení usilovalo o její zapojení do aktivit Svazu Romů, dokonce vyzvalo krajského tajemníka, aby se ji pokusil získat pro členství ve Svazu271. Pozitivní výsledky, jichž uvedená paní učitelka dosáhla, oceňoval nejen Svaz, ale i zástupci školské komise krajského národního výboru272. Ocenění učitelů, kteří vynikali v práci s romskými dětmi, nemělo být ojedinělé. Na schůzi předsednictva KV SCR, která se konala dne 27.4.1972, byl podán návrh na odměňování takových učitelů. KV SCR měl připravit seznam osob, které měly být odměněny, ten pak muselo schválit předsednictvo a učitelé měli být odměněni na nejbližší krajské konferenci273. O výsledcích tohoto předsevzetí jsem ale nenalezla žádné informace, další krajská konference se navíc vzhledem ke zrušení Svazu již nekonala. Zvyšování kvalifikace se netýkalo pouze mládeže, bylo zaměřené i na dospělé. V roce 1971 svazový zpravodaj referuje o funkcionářích městského výboru SCR v Plzni a plzeňského Névodromu, kteří požádali odbor školství Národního výboru v Plzni, aby jim umožnil dokončit základní vzdělání. 274 Informace o této skutečnosti byla (jako příklad dobré praxe působení SCR) obsažena i ve „Zprávě o plnění vládního usnesení č. 279/70 Svazem Cikánů-Romů v ČSR“, již vypracoval Ing. M. Holomek, a která byla přetištěna ve svazovém zpravodaji. 275 Na základě této zprávy si můžeme uvědomit, že ve Svazu Cikánů-Romů působili i v některých odpovědných funkcích lidé bez ukončeného základního vzdělání. 269
RL 1/1971, str. 9. A. Giňa o situaci v Rokycanech píše: „před rokem, když byla třída zřizována, nebyla situace v OV SCR a pracovníků odboru školství záviděníhodná. Rodiče malých dětí viděli ve zřízení třídy diskriminaci, nechtěli tam děti posílat, v domnění, že třída je zřízena pro děti méně vyvinuté. Po trpělivém vysvětlování přece jen rodiče pochopili a až na jednoho své děti do experimentální třídy poslali. Ke zřízení třídy vedla ta skutečnost, že před jejím zřízením propadlo v první třídě z dvaceti našich romských dětí dvanáct. Jistě je to číslo, ke kterému není třeba komentáře. Zjistilo se, že naše děti v první třídě nerozumí výkladu, neznají některé pojmy a pletou si je, protože neumí česky. V experimentální třídě je jim věnována zvláštní péče. Za minulý rok z této třídy propadly pouze tři. Zásluhu na tom má s. Malá, velmi citlivá a jemná učitelka, která se dětem věnovala. V tomto školním roce navštěvuje třídu rovněž 17 dětí. Výsledky jsou zatím velmi povzbudivé. Děti se již naučily česky a na vyučování se vždy těší. Je radost se na ně dívat. Chodí do školy vymydlené, čisté, upravené, dokonce všem dětem koupila škola cvičební úbor (tepláky, trenýrky).“ 270 Rozhovor s AG ze dne 17.4.2011. Četla jsem o nějaké paní učitelce tady z Rokycan, paní učitelka Malá, že prý tady dělala spoustu věcí pro děti (…)pamatujete si jí ? Já vím podle jména, já vím, o koho se jedná, byla to učitelka, která učila děti od první třídy, to a - velice příjemná žena a velice s těma dětma to uměla, jo i s těma teda našima dětma, jo, vím i dokonce moje obě dcery tam chodily k ní, no (…) 271 RL 1/1971, str. 9, „Experimentální třída v Rokycanech“; MZA, G434, K5-6, folio 172 dopis T.Holomka M. Smoleňovi ze dne 9.4.1971. T. Holomek žádá M. Smoleně, aby vyhledal učitelku Malou, která toho mnoho dělá pro romské děti, a aby jí nabídl členství ve svazu. Navrhuje jí udělit pochvalu přes ředitelství školy. 272 Referát M. Machulkové na konferenci v Horním Slavkově. 273 MZA, G434, K39, inv 216, folio 404-406. Zápis ze schůze předsednictva KV SCR ze dne 27.4.1972. 274 RL 3/1971, str. 16. 275 RL1/1972 (…) SCR v Plzni ve spolupráci s komisí národního výboru pro řešení cikánské otázky uspořádá večerní kurs pro 30 občanů romského původu. Půjde o dokončení základního vzdělání – ZDŠ. Učitelé učí děti těchto rodičů. Složení posluchačů je následující: jde o manuální pracovníky, je mezi nimi 10 žen a průměrný věk
61
O roli Svazu Cikánů-Romů ve školské problematice na krajské i celostátní úrovni vypovídá např. i sborník z konference k romské problematice, která se konala v březnu 1972 v západočeském Horním Slavkově276 (viz také 3.1.3.4.), na jejíž organizaci se podílel právě KV SCR se sídlem v Plzni. Konference se věnovala vedle jiných témat i školské problematice v souvislosti se vzděláváním Romů a vedle zástupců Svazu se jí účastnili i zástupci různých politických orgánů a školských pracovníků277. Zazněly zde dva referáty týkající se školské problematiky, které přednesly zástupkyně odboru školství při západočeském KNV (Marie Machulková) a zástupce Ministerstva školství (Dr. Smažík). Vyplynulo z nich, jaký podíl na řešení diskutované otázky přisuzují zástupci státních orgánů Svazu Cikánů-Romů - instituce mu přisuzovali především funkci přesvědčovací a facilitativní278. Oba příspěvky se vztahovaly k přijatým koncepcím a opatřením ve vzdělávání cikánských dětí, reflektovaly problematiku na krajské a celostátní úrovni. Svaz se měl také podílet na získávání dětí do MŠ a na „šíření pedagogické propagandy mezi rodiči cikánských dětí“. Tento požadavek vyplynul mj. z referátu zástupkyně odboru školství při KNV v Plzni, M. Machulkové279. Toho se mělo docílit mj. prostřednictvím pořádání kurzů pro dospělé ve spolupráci s dalšími organizacemi NF, na nichž byla řešena výchovná problematika280. Referentka uvedla také několik příkladů dobré praxe, mezi nimiž zmínila i úspěchy již citované paní učitelky z Rokycan281. Zmínila i působení SCR v Rokycanech, který přispěl ke zlepšení komunikace se školou s vysokým podílem romských
je 30 roků. Tito rodiče projevili o doplnění svého vzdělání zájem sami, když jim SCR vysvětlil a zdůvodnil nezbytnost základního vzdělání.“ 276 RL 2/1972, str. 17-18; K problematice Romů: sborník materiálů ze západočeské konference v Horním Slavkově 27.-28.3.1972. 277 RL 2/1972, str. 17. 278 K problematice Romů …., cit.d. Zástupci Svazu měli přesvědčovat rodiče romských dětí, aby své děti nechávali vzdělávat, přesvědčování se mělo týkat těch stupňů vzdělávání, které nebyly povinné, tedy mateřských škol a později i učebních oborů. V roli prostředníka se zástupci Svazu měli podílet na řešení vzniklých sporů. Podobné závěry vzešly i ze zasedání pedagogická pracovní skupiny, která byla na konferenci vytvořena. 279 Tamtéž, Pracovnice KNV nahlížela problematiku vzdělávání cikánských dětí na krajské úrovni, za hlavní problém označila nedostatečnou připravenost dětí při nástupu do škol, a to z hlediska jazykové a „rozumové“ vybavenosti a z hlediska hygieny a společenských návyků. Mezi dalšími problémy zmínila vysokou míru absence v průběhu vzdělávání a špatnou komunikaci s rodinami (str. 94 „spolupráce školy s cikánskými rodinami se navazuje stále těžko, protože (…) většina rodin má ke škole pasivní poměr.) 280 Tamtéž, str. 82: „V Sokolově vynaložili pracovníci mateřských škol ve spolupráci s organizací Českého svazu žen a Českého červeného kříže a se Svazem Romů velké úsilí v šíření pedagogické propagandy mezi rodiči cikánských dětí. Prozatím se docílilo toho, že 7 romských žen se soustavně zúčastňuje akcí, pořádaných těmito složkami. I při těchto akcích, tj. například kurs šití, vaření – bývá řešena výchovná problematika dětí. (…)“ 281 Tamtéž, str. 87-88; 94. Jmenovala i práci v Milhostově (kde působil jako tajemník MNV M. Demeter – Rom, kterého se ÚVSCR snažil získat pro spolupráci)281 nebo v Sokolově, kde působila „učitelka slovenské národnosti, která je sama Romka“ a které se údajně v krátké době podařilo docílit dobré spolupráce s rodiči dětí.
62
žáků tím, že se účastnil specielních schůzek SRPŠ určených výhradně pro romské rodiče282. Jako nejúčinnější vyhodnotila přímé působení zástupců Svazu – členů školských komisí národních výborů, v romských rodinách283. Na rovinu přesvědčovací redukoval roli Svazu i zástupce ministerstva školství, Dr. Smažík, který v závěru svého referátu stručně konstatoval, že by měl Svaz působit na rodiče, aby své děti posílali do veškerých vzdělávacích zařízení (školních družin, klubů, pionýra, SSM apod.)284 Jedním z prostředků řešení situace ve školství mělo být intenzivnější zařazování dětí do mateřských škol285. Dr. Smažík z ministerstva školství rozebíral problematiku vzdělávání cikánských dětí na národní úrovni, shrnul v něm připravovanou koncepci ministerstva , která měla mj. počítat s využíváním cikánského jazyka v procesu osvojení vyučovacího jazyka v mateřské škole286. Informoval přítomné o nově zřízené instituci s celostátní působností – Kabinetu pro vzdělávání romských dětí. Velkou část referátu věnoval informacím o možnosti získání kvalifikace v učebních oborech, jejichž studium není podmíněno dokončenou základní školní docházkou. Uvedl také, že „děti bez duševní vady nesmí být zařazovány do zvláštních škol287“. Odborná pracovní skupina (pedagogická sekce), vytvořená ad hoc pro účely schůze ve Slavkově, v níž zasedali zástupci komisí národních výborů, školských institucí i SCR288, dospěla k několika doporučením pro kompetentní orgány v oblasti školství a vydala několik pokynů týkajících se obecného přístupu ke vzdělávání cikánských dětí pro odbor školství západočeského KNV v Plzni, a potažmo i odbory školství ONV a MěNV v Plzni a pro Krajský pedagogický ústav. Dále vypracovala některá metodická doporučení289 pro další
282
Tamtéž, str. 95. Referentka uvádí, že na běžných schůzkách SRPŠ byla prezence romských rodičů nulová a dodává.“ Speciální schůzky, jichž se zúčastňovala poslankyně MěNV v Rokycanech a zástupci Svazu Romů, byly navštěvovány cikánskými rodiči v plné míře.“ 283 Tamtéž, str. 95. „Dobře se osvědčují zástupci Svazu Romů v komisích národních výborů v Tachově a v Rokycanech, učí se jednat a mohou kladně působit na ostatní cikánské rodiny. Tato cesta ovlivňování cikánských občanů je skutečně nejúčinnější“ 284 Tamtéž. Str. 124. 285 Tamtéž, str. 79-82. 286 (…) je třeba účelně využívat mateřského jazyka cikánských dětí, zejména pak urychlení procesu osvojení vyučovacího jazyka 287 Tamtéž, str .122 Referát Dr. Smažíka z ministerstva a školství. „(…) děti bez prokázané duševní vady nesmějí být – a budeme to kontrolovat – zařazovány do zvláštních škol (…)“; RL 2/1972, str.17-18. 288 Podrobnější informace týkající se personálního složení sekce se mi nepodařilo zjistit. 289 K problematice Romů: sborník materiálů ze západočeské konference v Horním Slavkově 27.-28.3.1972., str. str. 132-135. Doporučení se týkala obecných pokynů souvisejících se vzděláváním cikánských dětí, zejména vedení evidencí o romských žácích, jejich zařazování do mateřských i základních škol, případně do škol zvláštních, ale např. i do školních družin a klubů. Přednostní zařazování romských dětí do mateřských škol, pětiletých dětí do přípravných ročníků MŠ. Byly vydány požadavky na kvalifikaci pedagogických pracovníků doučujících romské děti, bylo doporučeno uspořádat instruktáže k metodice výuky českého jazyka pro romské
63
zainteresované subjekty290. V dokumentu byly vymezeny i konkrétní oblasti spolupráce mezi SCR a jednotlivými subjekty působícími ve školství. Se Svazem Romů měli spolupracovat například třídní učitelé, kteří měli také zvýšit sledování výuky romských dětí a navštěvovat romské rodiny291, okresním národním výborům bylo doporučeno, aby k řešení postihů „cikánských rodin“ za porušování povinností souvisejících se školní docházkou na městských a okresních národních výborech přizývali zástupce SCR292. Zástupci Svazu se měli ve spolupráci se Svazem žen a místními výbory NF podílet i na přesvědčování rodičů romských dětí k zařazování dětí do mateřských škol a ke vstupu dětí do pionýrské organizace a SSM.293 V příspěvcích, které na konferenci zazněly, je Svazu připisován spíše okrajový význam, spíše než o realitě vypovídají o záměrech v oblasti vzdělávání romských dětí na počátku sedmdesátých let. Důležité je, že se na jejich formulaci podíleli i členové Svazu. Je otázkou, do jaké míry byly záměry uvedeny v praxi (např. využívání romštiny ve výuce nebo zvýšené kontroly zařazování romských dětí do zvláštních škol), o dopadech těchto záměrů v praxi studovaná dokumentace nevypovídá. Škola nebyla jediným prostředkem umožňujícím výchovně působit na Romy, takové poslání splňovala (respektive mohla a podle stanov a vedení Svazu měla splňovat) většina aktivit, které Svaz Cikánů-Romů pořádal. Mezi cílené vzdělávací akce patřilo také pořádání mimoškolních vzdělávacích kurzů pro dospělé, obvykle ve spolupráci s dalšími organizacemi Národní fronty. Cílovou skupinou byly zejména ženy a pořádané kurzy byly vedle přínosu daného jejich vlastním zaměřením využívány i k dalším účelům. Například již zmiňované kurzy šití a vaření pořádané ve spolupráci s ČSŽ, o nichž ve svém referátu na krajské konferenci v Horním Slavkově referovala M. Machulková, byly využívány i k propagaci předškolní výchovy mezi romskými ženami294. O způsobu organizování kurzů vypovídá také A. Giňa ve svých svědectvích. Jmenuje konkrétně kurzy šití, vaření a hospodaření pro romské ženy, které se měly konat „každý měsíc“. Z rozhovoru vyplývá, že je vedly Češky, nikoli Romky, je tedy pravděpodobné, že byly také z některé jiné organizace Národní fronty (pravděpodobně z ČSŽ). Výchovná funkce takových kurzů pravděpodobně nebyla motivací k jejich navštěvování, je tedy pravděpodobné, že byly kurzy atraktivní ještě z nějakého děti. Pedagogická sekce doporučila, aby Krajský pedagogický ústav v Plzni ve spolupráci se stejnou institucí v Ústí nad Labem zorganizoval kurzy cikánštiny pro učitele mateřských a základních škol. 290 Tamtéž. Okresní komise pro otázky cikánského obyvatelstva, okresní národní výbory, okresní výbory NF a SSM, krajské a okresní odborové rady. 291 Tamtéž, str. 133. 292 Tamtéž, str. 135. 293 Tamtéž, str. 135. 294 Tamtéž.
64
dalšího hlediska. Mohly plnit např. funkci společenskou, být prostorem pro společné setkávání, mohly být atraktivní například z hlediska dostupných surovin apod.295 Cílovou skupinou kurzů byly z větší části ženy296, zprávy o kurzech pro muže nejsou příliš četné297. Větší podíl kurzů pro ženy může být například důsledkem potřeb státních orgánů přes ženy působit na výchovu dětí.
3.1.3.3. Organizace volného času: kultura a sport K naplňování základních úkolů SCR definovaných ve stanovách měly sloužit různé prostředky. Jedním z nich bylo i rozvíjení „specifických kulturních prvků romského folkloru formou zájmových amatérských souborů, zejména v oborech: tanec, hudba, zpěv a divadlo“. Svaz měl pro své členy „příležitostně organizovat (…) sportovní a tělovýchovnou činnost“298. V tomto duchu také své poslání naplňoval. 295
Vnitřní pohled na tuto sféru činnosti se mi nepodařilo získat. Např. v Rokycanech byla pověřena organizací práce se ženami paní M. Miková (vyplývá to z rozhovoru s A.G. ze dne 17.4.2011). V době výzkumu byla ale ve velmi těžké životní situaci, a proto nebylo z etických důvodů vhodné ji kontaktovat. 296 Rozhovor ze dne 28.11.2010 (…) jako phenav sako čhon has adaj zabavi, has adaj kurzi te pes kernas save kurzi? te tavel anglo džuvlija, no kerahas, te chulajinel – bo Romňija na džanen te chulajinel aňi jekh, džanes (smích) (…) a kana kerenas kajse kurzi? oda has, kada kurzi pes kernas mek the paš o komunisti adaj, me phenav pes amenge hoj has adaj lačhe manuša a has adaj kajse pro okrecis a kajse, hoj denas upre love, denas, kernas a na has a na kernas olestar varesavi (…) a phirahas o romňija phirnas te tavel kodoj andre škola(…) phirnas te sikhľol te tavel. Has len učiťeľki Čechiňi, no mek phenav hoj tak phirlas hoj pani Ševčíková pes vičinelas, oj len sikhavelas te tavel, no he mek odoj phirelas o romňija, but romňija adarig phirnas te tavel a paľis kerahas mek , až mindik kerahas mek kurzi angle kala terne, čhajen, te sikhľon no a tak te chulajinel to sami, paš koda lenge phenahas sar oda pes kerel, so te cinel (…) (…) no jako říkám, že jsme tady měli každý týden zábavy, pořádali jsme kurzy jaké kurzy? (kurzy) vaření pro ženy jsme pořádali, hospodaření – protože žádná Romka neumí hospodařit, víš (směje se)(…) a kdy jste ty kurzy pořádali? to bylo, ty kurzy se tady dělaly ještě i za komunistů, říkám si, že jsme měli dobré lidi že tady na okrese byli takoví, co dávali peníze, dávali a nedělali z toho (…) a chodili jsme, ženský chodily vařit tadyhle do školy(…) chodily se učit vařit. Měly český učitelky, no tak ještě povím, že tam ještě chodila paní Ševčíková se jmenovala, učila je vařit, no a ještě tam chodily Romky ….. Rozhovor ze dne 17.4.2011 (…) a během potom toho svazu, tak tady (…) byla tu i na okrese (…) pani- bohužel už si nevzpomínám na jméno, ale byla to tajemnice komise, no a ta jako s námi velice (…) spolupracovala, my jsme tady dělali třeba různý kurzy, vaření, šití, zdravotnický přednášky, proti drogám a (…) a to všecko zajišťovala ona jako myslím(…). I finančně (…), to všecko platili oni (…). A když tady bylo šití, vaření, tak na šití přišla vyhlášená dámská krejčová, co tady (…) tak ta naše ženy jako to. 297 Referát MS na 1.KK v Plzni 19.7.1970 (…) „provedli pro naše Roma několik kurzů, jak pro ženy a tak i pro muže, pro děti promítali film zdarma (,K38, I216, folio 78)“. Viz také kurzy pro negramotné, o nichž jsem se zmínila výše. 298 MRK, přír.č. 56/1991, Stanovy SCR, str. 1.
65
O rozkvětu v oblasti živé kultury Romů, tedy zejména folklorních taneční a hudebních souborů, v době existence SCR hovoří snad veškeré dostupné prameny referující o činnosti Svazu299. A. Giňa shrnul intenzitu zakládání souborů a naznačil i omezené trvání tohoto fenoménu: „ty soubory vznikaly (…) v tý době v tom Svazu (…) po celý republice jeden za druhým. (…) Bylo to nádherný, protože vznikaly cimbálovky a takový to, co prostě by bylo zaniklo, (…) vznikaly i jiný kapely (…). Ale potom to neudělali tak jako my, že si udělali zkoušky a tuto, aby hráli dál, (…) tak to jako zaniklo (…). Svaz jako zřizovatel poskytoval souborům (i sólistům) nezbytný právní rámec pro jejich působení, činnost souborů aktivně podporoval, pobízel k ní například pořádáním celorepublikových soutěží, podporováním přehlídek a činnosti souborů na okresní a krajské úrovni. Soubory plnily nejen funkci kulturní a společenskou, z hlediska cílů Svazu plnily i funkci výchovnou a reprezentativní – podporovaly prezentaci romského umění na veřejnosti a vytváření pozitivního pohledu na Romy. Toto tvrzení dokládají cíle celorepublikové umělecké soutěže formulované ve svazovém zpravodaji Románo ľil: „odhalit talenty, zjistit stav, podchytit jej, seznámit veřejnost s uměním Romů, dát příležitost souborům a jednotlivcům i zlepšit jejich podmínky“300. V necelých pěti letech existence Svazu se uskutečnily dva ročníky celostátní umělecké soutěže (organizované z brněnského ústředí)301, soutěžilo se v několika kategoriích skupin i jednotlivců302. 1. ročník umělecké soutěže romských souborů, která probíhala na krajské i celorepublikové úrovni, se uskutečnil v roce 1970. Soutěž byla vyhlášena v dubnu,303 první krajská kola proběhla v červenci, ústřední kolo se konalo v říjnu téhož roku. V Plzni se krajské kolo soutěže uskutečnilo 29. srpna 1970 a z předpokládaných devíti souborů se jej nakonec zúčastnily pouze tři. V kategorii lidové hudby se dva z nich podělily o první místo a postoupily do ústředního kola: cimbálový soubor ROMA z Karlových Varů v čele s primášem Josefem Sučánym (vedoucím souboru byl Karel Ferenc) a cimbálový soubor Andreje Giňi z Rokycan. V oboru beatové hudby obdržel 2. cenu taneční soubor ze Stříbra, první cena udělena nebyla304. Souborům, které postoupily do celorepublikového kola soutěže, v němž měly reprezentovat Západočeský kraj, se dostalo i odborné podpory ze strany Jaroslava Juráška, hudebníka a bývalého ředitele Československého rozhlasu, jenž působil při 299
Např. Pavelčíková, N.: cit.d.Lhotka, P. : cit.d. RL 4/1970, str. 24 301 Z korespondence je patrné, že k takovým akcím byly vždy vydávány četné pokyny shora. Např. * 10.7.1970 dopis A. Daniela všem tajemníkům: „blíží se dny realizace hudebních souborů" tajemníci mají zaslat návrhy členů poroty (vždy jeden člen z kraje), uvést informaci o tom, kde se bude soutěž konat v kraji (K5-6, folio 306) 302 vyjmenovat kategorie, v nichž se soutěžilo. 303 Lhotka, P.: cit.d. 304 RL 3/1970, str. 19 300
66
ÚVSCR jako metodik. Z korespondence mezi J. Juráškem a někdejším tajemníkem KVSCR v Plzni M. Smoleněm vyplývá, že Jurášek se soubory, které postoupily do celorepublikového kola soutěže, pracoval v místě jejich působení305. Během jeho pobytu v Plzni měly být soubory nahrány ve studiu plzeňského rozhlasu pro potřeby případného vysílání306. Z ústředního kola soutěže, které se konalo 17. října 1970 v Jihlavě, si první cenu v oboru lidových cimbálových hudeb odvezla Lidová hudba z Rokycan („Giňovci“) 307. V návaznosti na soutěž se 19. prosince téhož roku měl konat první přehlídkový koncert nejlepších souborů krajské a ústřední soutěže Romů, který měl být natáčen a vysílán českým rozhlasem. V souvislosti s koncertem měl být pořízen i pořad pro televizi.308 Z korespondence uložené v MZA je patrné, že úspěšné soubory (Giňovci z Rokycan a lidová hudba z Karlových Varů) navázaly s Jaroslavem Juráškem dlouhodobější spolupráci. V lednu a únoru 1971 mělo začít natáčení první dlouhohrající desky Romů v ČSR pro Supraphon, která měla vyjít v témže v roce309. Pod vedením Jaroslava Juráška se také v únoru 1971 měly v krajských městech konat koncerty souborů, které se umístily v celostátní soutěži. 310 O necelý rok
později, 3.7.1971, se v Plzni konala přehlídka romských skupin, sólistů
a souborů Západočeského kraje. Přehlídky, již organizoval KVSCR v Plzni, a na níž vystoupilo 10 souborů a sólistů, se podle odhadů předsednictva KV SCR zúčastnilo asi 300400 osob a byla vyhodnocena jako velmi úspěšná. Podle zástupců Svazu se zde „zúročila namáhavá práce se soubory i s dětmi“, kladně o ní referoval i tisk311. Kulturní program byl završen romskou zábavou312. Podle J. Juráška, který shrnul dojmy z přehlídky v recenzi publikované ve svazovém zpravodaji, na sobě soubory v průběhu roku pracovaly, zlepšily se a objevila se i řada nových uskupení. Vedle již známých souborů -
Cimbálové hudby
z Rokycan a rytmické skupiny ze Stříbra, vystoupila i cimbálová hudba se zpěvačkami z Kraslic, beatové skupiny z Plzně, Rokycan, Chebu, Chodova, dětské soubory (dětský soubor z Kostelce), zpěvačka P. Horváthová z Tachova doprovázená manželem L. Horváthem313. Ladislav Horváth byl dalším z funkcionářů Svazu, kteří souborům poskytovali odborné 305
MZA G434, K5-6, folio 352. Dopis z 3.9.1970, Jaroslav Jurášek žádá tajemníka KVSCR v Plzni, aby mu zprostředkoval setkání se soubory z Rokycan a Karlových Varů, které postoupily do celostátní soutěže a oznamuje mu, že s nimi přijede pracovat. 306 Tamtéž. 307 RL 3/1970, str. 16 308 RL 4/1970, str.17 309 Tamtéž 310 28.2.1971 – zápis ze schůze KV SCR, K39, INV216, folio 197-198 311 MZA G434, K39, INV216, folio 207 (206-208), Zápis ze schůze KV SCR ze dne 31.7.1971. 312 MZA G434, K39, INV216, folio 207 (206-208), Zápis ze schůze KV SCR ze dne 31.7.1971., na organizaci přehlídky se výraznou měrou podíleli tajemník M. Smoleň, L. Horváth, s. Kuča a další dobrovolníci) 313 MZA G434, K39, INV216, folio 207 (206-208), Zápis ze schůze KV SCR ze dne 31.7.1971.; RL 3/1971, str. 16
67
vedení314. Akce se zúčastnili například i zástupci krajského kulturního střediska v Plzni, kteří přehlídku ocenili jako důkaz „bohaté romské kultury“, prohlásili také, že tato „bohatá romská kultura je kulturou Československa a přínosem pro ni“.315 Soubory nereprezentovaly Svaz pouze na čistě „romských“ přehlídkách. Několik souborů, které působily při ÚVSCR (silné zastoupení měli interpreti ze Západočeského kraje romská lidová hudba z Rokycan se zpěvačkami V. Duždovou a J. Mikovou nebo L. Horváth z Tachova, který byl ve vedení pětačtyřicetičlenného souboru), se v roce 1971 zúčastnilo Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici. Interpreti vystoupili v rámci programu „Národy a národnosti ČSSR“ a metodik SCR Jaroslav Jurášek jejich vystoupení hodnotil jako „důstojnou reprezentaci téměř stotisícové etnické skupiny Romů v ČSR“, jako „první pokusy presentace romského lidového umění mimo rámec Svazu“316 . Hudební soubor z Rokycan reprezentoval Svaz i při dalších příležitostech. V prosinci 1972 přijali zástupci SCR pozvání ÚV SSM v Praze na Folkloristickou přehlídku souborů SSM v Litomyšli. Hudební soubor z Rokycan na přehlídce vystoupil v doprovodu tanečního tria z Brna. Umělce opět doprovázel metodik SCR J. Jurášek, který zhodnotil jako velmi úspěšná nejen samostatná vystoupení, ale i krátké vystoupení v rámci galavečera. Na přehlídce dostaly soubory nabídku vystoupit při příležitosti Národních dožínek v létě 1973317. Zkoumané dokumenty pravděpodobně vypovídají pouze o té části hudebních aktivit, která byla nějakým způsobem blíže sledována a zaznamenána ÚVSCR. A. Giňa reflektoval činnost hudebních souborů jako velmi intenzivní v porovnání s dobou, která měla přijít, a kdy již nebylo možné se prosadit. „(…) No, když byl ten Svaz, tak to bylo úplně vynikající, no (…).To jsme se nějak ohlásili, že přijedeme tam, a oni už zas ty Romy svolali, udělali nějakou schůzi (…). A tak my jsme jim potom třebas zahráli a tak, no a bylo to vynikající (…). No a po tom šedesátým osmým318, když byla ta normalizace, tak to už potom (..) prakticky vůbec nešlo nic dělat (…).319“ I z dokumentů je navíc patrné, že na řadě akcí pořádaných Svazem (včetně schůzí výborů a výročních konferencí) byl zajištěn doprovodný kulturní program, na němž
314 315
RL 4/1970, str. 16 31.7.1971 zápis ze schůze KV SCR, K39, INV216, folio 207 (206-208)
316
RL 3/1971, str. 12. J. Jurášek zmiňuje, že byli muzikanti rozmrzelí, protože nedostali honorář (což vzhledem k tomu, že se jednalo o amatérskou přehlídku nebylo možné). 318 Datace je zde nepřesná, AG míní období po zrušení SCR. 319 Rozhovor ze dne 17.4.2011. 317
68
vystupovaly romské kapely320. Hudebníci vystupovali i na četných zábavách a Svazem pořádaných plesech321. Dokumentace
týkající
se
soutěží,
(úspěšných)
hudebních
souborů
nám
zprostředkovává nejen pohled na konkrétní události a dílčí úspěchy jednotlivých souborů, umožňuje nám např. sledovat, jak bylo se soubory dále pracováno, jak byla tato práce řízena na centrální úrovni. J. Jurášek byl jako metodik SCR pravidelně vysílán do regionů, kde se soubory pracoval, průběžně vyhodnocoval jejich činnost - obvykle v souvislosti s nějakou kulturní událostí, nahráváním v rozhlase apod., se soubory v místech jejich působení pracovali i další hudebníci, např. L. Horváth. Svaz tak naplňoval i některé dílčí cíle, které si stanovil, plnil tak zejména funkci reprezentativní a výchovnou (umožňoval např. práci s mládeží, která byla získávána pro různé soutěže)322 a v neposlední řadě společenskou (která měla vést k „seberealizaci Romů“ a potažmo i ke zvyšování jejich sebevědomí). Z dostupné dokumentace je také zřejmé, že někteří významní (z hlediska úspěšnosti v soutěžích i další činnosti) západočeští hudebníci byli zároveň i aktivními představiteli Svazu a působili na vedoucích pozicích Svazu na místní úrovni: Andrej Giňa byl předsedou OV SCR v Rokycanech a členem předsednictva KVSCR v Plzni, členem předsednictva KV SCR byl i Karel Ferenc, jenž byl zároveň předsedou OV SCR v Karlových Varech, Ludevít Horváth předsedou OV SCR v Tachově, později tajemníkem KV SCR v Plzni. Autorita A. Giňi jako předsedy OV SCR v Rokycanech byla např. tajemníkem KV SCR M. Smoleněm posuzována právě v souvislosti s jeho působením jako vedoucího cimbálové hudby323. Za necelých pět let existence Svazu došlo v souladu s výše uvedeným posláním a cíli organizace také k rozvoji sportovní a tělovýchovné činnosti. Zásadní význam byl přikládán fotbalu, o zakládání fotbalových jedenáctek a úspěších v soutěžích pravidelně referovali
320
Ve svém příspěvku na ustavujícím sjezdu SCR na skutečnost, že o přestávkách hrají různé kapely, upozornila např. M. Hübschmannová. IZ 3/1969. 321 např. MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6-11. Zpráva o činnosti KV – Romů a další perspektivní činnosti. Zpráva pro KNV – komise pro řešení cikánského obyvatelstva.. „(…) dále jsme provedli několik plesů a zábav v celém kraji, kde jsme sledovali kulturní vyžití a společenské poslání atd. Zřídili jsme několik fotbalových jedenáctek v rámci kraje, abychom takto podchytili mladé lidi ve sportovním vyžití. Dále jsme uskutečnili krajskou soutěž hudebních souborů, která měla velkou úroveň z hlediska posouzení odborníků, novinářů i rozhlasu“ (folio9) 322 MZA, G434, K39, inv.č. 216, folio 197-198, Zápis ze schůze KV SCR ze dne 28.2.1971. OVSCR měli do 15.3.1971 najít a nahlásit kandidáty do soutěže „Hledáme nové talenty“, která měla proběhnout 27.3.1971. 323 MZA, G434, inv.č. 216, folio 78. Referát tajemníka KV SCR M. Smoleně na 1. krajskou konferenci. V hodnocení OV SCR v Rokycanech uvádí výčet úspěchů A. Giňi a mj. dodává „(…) s. Giňa má autoritu mezi Romy, jelikož i dokladem toho je, že řídí cimbálovou muziku (…)“.
69
představitelé OV i KV SCR v Západočeském kraji. Ze zápisu z 1. krajské konference324 vyplývá, že již v roce 1970 byly založeny minimálně dvě fotbalové jedenáctky v Plzni, jedna v Karlových Varech325, po ÚV SCR byla požadována vyšší finanční podpora sportu326. V Rokycanech a v Karlových Varech byly založeny i tělovýchovné jednoty (TJ Roma Rokycany, v Karlových Varech byl zvolen předsedou TJ Roma bývalý druholigový hráč Jan Rigo). V roce 1971 redaktor Románo ľilu konstatuje, že bylo ve Svazu založeno již 12 fotbalových jedenáctek, většina z nich ale nehrála v soutěži a potýkala se s problémy s financováním a místy pro trénink. V létě 1970 se v Karlových Varech uskutečnil turnaj všech jedenáctek, „který se těšil velkému zájmu“,
327
bylo to 1. neoficielní mistrovství ČSR romských
fotbalových celků a mužstvo z Karlových Varů se umístilo na předních příčkách. 328 O rok později, v roce 1971, vyhlásil ÚV SCR na základě návrhu sportovní komise soutěž romských fotbalových oddílů. Při vyhlášení soutěže byl kladen důraz na význam sportovní činnosti pro práci s mládeží, jako významná byla vnímána i propagační stránka329. Krajská kola soutěže byla ponechána v kompetencích krajských a okresních výborů SCR, soutěž vyvrcholila finálovými utkáními ve dnech 16-18.července 1971. TJ Roma Karlovy Vary byla v soutěži v roli favorita, nakonec obsadila 2.místo330. TJ Roma Karlovy Vary také navázala spolupráci s východoněmeckým BSG Geyer (to navštívilo Karlovy Vary v roce 1971), na přelomu června a července (29.6.-2.7.) 1972 se vybrané mužstvo, jehož základ tvořili hráči TJ Roma Karlovy Vary, doplněné o několik dalších hráčů z romských mužstev napříč republikou, zúčastnili zájezdu do NDR, kde sehráli dvě přátelská utkání. Zájezd byl prezentován jako první příležitost Svazu reprezentovat Romy v zahraničí331. Finanční prostředky určené na podporu fotbalu a sportu byly omezené, vyplývá to mj. z dopisu ing. M. Holomka krajským výborům Svazu Romů. V dopise z června 1972 doporučuje všem KVSCR, aby se přebor v kopané konal jen jednou za tři roky a aby nedošlo
324
MZA, G434, inv.č. 216, folio 7... Zápis z první krajské konference. MZA, G434, inv.č. 216, folio 7... Zápis z první krajské konference.(…) „mládež pod hlavičkou TJ Roma Plzeň sehrála několik zápasů, vedla si dobře““, TJ ROMA Karlovy Vary „sehráli několik zápasů, ještě neprohráli“. 326 Tamtéž. 325
,327 RL 1/1971, str. 3 328 RL 4/1971, str. 20-21 329 RL 3,/1971, str. 9 330 RL 4/1971, str. 21 331 „Naši Romové navázali během tohoto zájezdu četná přátelství a společenská organizace SCR poprvé v historii úspěšně representovala Romy v zahraničí (NDR)“ RL3/1972, str. 22).
70
ke stagnaci, byl TJ Roma Karlovy Vary pověřen uspořádáním mimořádného turnaje (memoriálu O. Duny), který se měl konat na náklady mužstev a každý kraj na něj měl vyslat pouze jednu jedenáctku nebo výběr“332. O memoriálu se jednalo i na poradě předsedů OVSCR a členů kulturní komise dne 27.7.1972 v Plzni, na níž byl přítomen i předseda sportovní komise ÚV SCR (a trenér TJ Roma Karlovy Vary) J. Rigo. Memoriál měla natáčet televize, byl proto vznesen požadavek, aby bylo této příležitosti využito k propagaci Svazu a pozitivní prezentaci Romů, podle zápisu ze schůze se mělo „upozornit na slušné chování a oblečení“333. A. Giňa v obou rozhovorech vzpomíná na fotbalové turnaje jako na velké společenské události, na něž se sjížděli i Romové z jiných okresů a krajů: (…) to bylo během toho Svazu, tady byly pořádány turnaje skoro v každým větším městě, já nevím tak třebas Beroun, Rokycany, Praha, Karlovy Vary a na těch turnajích fotbalových se sjížděli opravdu Romové tady třebas jsme udělali turnaj, ale přijely třebas mužstva, já nevim, z Mostu, z Karlových Varů, z Berouna (…) až z Prahy, no. A tady ten fotbal byl celej den, protože se to tady střídalo, no a večer byla muzika, hrálo se a (...) taková velká společenská událost to byla (…) 334
. Fotbal a tělovýchovná činnost obecně stejně jako např. folklorní umělecké soubory
umožňovaly Romům se ve volném čase legálně organizovaně sdružovat ke společné aktivitě. Fotbalové zápasy byly navíc provázeny dalšími doprovodnými akcemi a je pravděpodobné, že právě tyto události byly důležité pro řadové členy Svazu. Vedle funkce umělecké a sportovní plnily i funkci reprezentativní, výchovnou a společenskou. Pro Romy skončila možnost organizovaně trávit volný čas se zrušením SCR jako zřizovatelem uvedených uskupení a oficielní politika pak veškeré snahy Romů o vlastní organizovanou činnost zakazovala a potlačovala335. Kontinuita činnosti folklorních souborů nebo tělovýchovných jednot
332
MZA, G434, K5-6. Dopis Ing. M. Holomka všem krajským tajemníkům ze dne 15.6.1972. MZA, K39, inv.č.216, folio 490-491. Zápis z porady předsedů OV SCR a členů kulturní komise dne 27.7.1972 v Plzni. 334 Rozhovor ze dne 17.4.2011. nebo rozhovor ze dne 28.11.2010: (…) adej kerahas soutěže, hledáme nové talenty. Ale muzikantské soutěže, oda has adaj sako čhon pes vareso adej kerlas, a zabavi a kajso a sdžanas pes o manuša andal calo republika phirenas kadej manuša, organizahas kerahas fotbalovo turnaji, kerahas , no oda avnas o Roma avnas me na džanav Mostendar, Karlovy Varendar, Berun, Praha až Pardubicendar __avnas__ no, kaj bičhavehas pozvanki avnas (…) (…) pořádali jsme tady soutěže, hledáme nové talenty. Ale muzikantské soutěže, bylo to tu každý měsíc se tady něco pořádalo, zábavy a tak a sjeli se sem lidi z celé republiky, organizovali jsme, pořádali jsme fotbalové turnaje, no a to přijeli Romové já nevím, až z Mostu, z Karlových Varů, z Berouna, Prahy až z Pardubic přijeli , no kam jsme poslali pozvánky (…) 333
335
Podrobněji k této otázce – viz kapitola 4.
71
a fotbalových celků byla spíše ojedinělá. Pokračovat v činnosti se v Západočeském kraji podařilo například rokycanské cimbálové hudbě nebo karlovarské TJ Roma336.
3.1.3.4. Spolupráce s orgány státní správy a s organizacemi sdruženými v NF Období Svazu Cikánů-Romů je v literatuře vnímáno jako přelomové z hlediska snahy Romů o získání vlivu na koncepci „řešení romské otázky“. Pronikání romské reprezentace do veřejné sféry bylo také jedním ze „zásadních politicko-společenských požadavků“ formulovaných ve stanovách organizace337. Na centrální úrovni měl Svaz od roku 1970 zastoupení ve vládní Komisi pro otázky cikánského obyvatelstva, zasedal v ní Ing. Miroslav Holomek. V roce 1972 měl Svaz také 2 zástupce v ÚV NF a zhruba 20 poslanců národních výborů (vzešlých z voleb v roce 1971)338. Na krajské a okresní úrovni Svaz dlouhodobě usiloval o získání zástupců v komisích národních výborů, měl své zástupce ve výborech Národní fronty na všech úrovních (v roce 1971 zastupoval Svaz v KV NF Západočeského kraje Mikoláš Smoleň, v ostatních OV NF zasedali předsedové OVSCR339), ve výborech KSČ. Zkoumané dokumenty (zápisy ze schůzí výborů SCR, korespondence mezi funkcionáři apod.) vypovídají spíše o subjektivním pohledu členů SCR na spolupráci Svazu s orgány státní správy, obsahují jen málo informací o konkrétních výsledcích společné práce. V zápisech ze schůzí výborů Svazu jsou informace často redukovány na pouhé hodnotící konstatování vypovídající o kvalitě, nikoli kvantitě spolupráce. Pohled funkcionářů na spolupráci s těmito orgány je ale významný spíše jako doklad naplňování poslání Svazu, jimiž měla být seberealizace Romů provázená získáváním „zdravého sebevědomí340“, vychovávání kádrů a romské politické reprezentace.
336
Romano kurko 14/1991. V listu Romano kurko v devadesátých letech referují o fotbalovém mužstvu TJ Roma Karlovy Vary, jehož vedoucím je Karel Ferenc (v době SCR předseda OVSCR v Karlových Varech) 337 MRK, fond SCR, přír.č. 56/1991. Stanovy, str. 18. „Zabezpečit přiměřenou reprezentaci a zastoupení ve společenském a veřejném životě, a to jak ve volených, tak ve výkonných orgánech. Za tímto účelem usilovat o: vytvoření orgánů a institucí (výborů, komisí či oddělení) při státních orgánech k řešení této problematiky (…) v těchto orgánech mít patřičné zastoupení Romů. – prosadit i poměrné zastoupení Romů v zastupitelské soustavě (ČNR, NS, KNV – podle potřeby i v nižších stupních NV). 338 K problematice Romů …. příspěvek Ing. Miroslava Holomka, str. 102. 339 MZA,G434, K5-6, folio 63-64. Dopis tajemníka KVSCR tajemníkovi ÚVSCR ze dne 13.8.1971 „co se týče spolupráce s NV a NF v současné době je velmi dobrá, jelikož jak při KNV, tak i při KVNF je stálý člen jak krajské komise pro řešení romské problematiky Zpč. kraje, tak i člen KV NF – tajemník Mikoláš Smoleň. Taktéž ve všech okresech naši předsedové OVSCR jsou členové komise u OVNF.(folio 63) 340 např. příspěvek Ing. M. Holomka na konferenci v Horním Slavkově. Ve stanovách organizace je definován cíl a poslání organizace: „Seberealizace Romů – svaz má umožnit plnou účast Romů samých na formování jejich perspektivy, na řešení jejich životně důležitých zájmů a potřeb. Povede k upevnění jejich sebevědomí a hrdosti (…).str. 15-16.
72
Intenzita spolupráce s národními výbory v jednotlivých okresech a krajích byla podle hlášení tajemníků KV SCR kolísavá, celkově se ale vyvíjela k lepšímu. Např. v roce 1970 si tajemník KV SCR v Plzni Mikoláš Smoleň ve zprávě o činnosti SCR stěžuje, že se v některých okresech stále nedaří získat vliv v komisích NV341. O necelý rok později hodnotí spolupráci s národními výbory pozitivně a zároveň informuje o tom, že osobně zastupuje Svaz v „krajské komisi pro řešení romské problematiky“342. Podle dokumentu byla spolupráce s národními výbory obecně považována za dobrou, výjimkou byly NV v Chebu a Plzni, kde Svaz neměl zástupce v Komisi pro řešení cikánské problematiky a členové OV SCR nebyli zváni na jednání komise. Naopak např. v Karlových Varech byla spolupráce s Národním výborem hodnocena jako výborná a měla se stát předmětem reportáže ve svazovém zpravodaji.
343
Jako velmi dobrou hodnotil spolupráci s místními orgány A. Giňa. Podle něj
např. OV SCR v Rokycanech postupně získal zástupce v Komisi pro ochranu veřejného pořádku, kde působil AG osobně, dále patrně344 i v komisi školské, kulturní a bytové345. 341
MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 6-11. Zpráva o činnosti KV – Romů a další perspektivní činnosti. Zpráva pro KNV – komise pro řešení cikánského obyvatelstva.. Zpráva není datována, tajemník M.Smoleň v textu zprávy odkazuje na roční činnost, lze tedy předpokládat, že je zpráva z podzimu 1970. „(…) na každém ONV jsou komise, např. bytová, sociální, pořádková, školská atd. a několikráte jsme již hovořili o tom, že dosadíme některé naše soudruhy do těchto komisí jako stálé členy, abychom prostřednictvím jich mohli lépe řešit některé naše problémy. Do dnes v některých okresech k tomu nedochází, i když chápeme, že místy činnost našich OV ještě není trak vyzrálá, jak bychom si přáli, avšak věříme, že i v tomto dojde k brzké nápravě. (folio 8) 342 MZA,G434, K5-6, folio 63-64. Dopis tajemníka KVSCR tajemníkovi ÚVSCR ze dne 13.8.1971. Uvedená zpráva samozřejmě reprezentuje subjektivní pohled krajského tajemníka a nepodařilo se mi ji prověřit z jiného zdroje. 343 MZA, G434, K39, inv.č.216, folio 490-491; Zápis z porady předsedů OVSCR a členů kulturní komise dne 27.7.1972 v Plzni. 344 Vzhledem k tomu, že AG působil ve veřejných funkcích nejen na začátku sedmdesátých let v rámci SCR, ale i na začátku devadesátých let v rámci Kulturního svazu Romů, v naraci někdy tato dvě období splývala, výpovědi z prvního a druhého rozhovoru se mírně liší. 345 Rozhovor s AG ze dne 17.4.2011. (…) Tak tady například v těch Rokycanech, tady jsem byl například v té Komisi pro ochranu veřejného pořádku třebas no a ještě byl jeden, ten byl ve školství, no tak dva lidi tady byli jako v těch komisích. (…) prostě byli jsme členy komise, no a potom byly v tý době hodně velký problémy s bytama, tak jsme se snažili prostě (…) lidi i tam (…) do tý bytový komise, no a tady v Rokycanech se to docela i povedlo v bytový komisi Ne školství, kultura, potom ta bytová komise a komise pro ochranu veřejného pořádku. aha a tam všude v každý tý komisi byl jeden ten zástupce a vy jste byl mezi nima? Já byl v té pro ochranu veřejného pořádku. (…) já byl jako první, potom se tam ty doplňovali, no (…) Rozhovor s AG z 28.11.2010. no a has adaj roma pro Národní vibori tiš (…) Has adaj, andre komisiji has Roma, no le Ondřejis, pal leste šunďal na? hi Tak jov has andre bitovo komisia odoj, no a paľis has- Me somas pre komise (…) Ochrana veřejného pořádku, imar na ______ , the andre kodi socialni komise, sociální a zdravotní komise, jako paľis _________( pal kodarig pro kodoj somas) no (…) No tak pes zjedňinlas kavka vareso třebas pal o khera pal kada, tak džaneha savorestar na so (pes?) kerel pro kodi komisija, bo has odoj amaro manuš, tak džanelas a te has pal o khera te pes zjedňinel, no tak varesar ča ____________(prečhi) odoj na delas hoj ča kavka lenge so te predžal pes len so te has kada pes lenca o Ondřejis visegedinlas odoj furt no až peske kerďahas kajsen paľis ________________ džanas savore, no aľe akana nane ňič kajso vareso, ňič. Hm ale oda has pal e revolucija, na? No (váhavě), aľe imar phenav aľe koda has mek ang- ňiž has revolucija, tak imar has odoj kada (…) has, phenav odoj has kajse
73
Podle jeho výpovědi byly úřady v Rokycanech existenci Svazu nakloněny, postoje orgánů státní správy k zástupcům Romů byla v období existence Svazu jednoznačně pozitivnější než v obdobích, která následovala. A. Giňa mluví o jednáních na úrovni „partnerství“346. Vedle přímé participace na moci skrze vlastní poslance národních výborů nebo členství v komisích národních výborů, vedli zástupci Svazu s úřady jednání ve prospěch Romů i v jiných oblastech, vystupovali jako romská politická reprezentace. A. Giňa v rozhovoru uvedl, že se postoje úředníků k Romům jako zástupcům menšiny postupně vyvíjely k lepšímu, zástupci Svazu si postupně získávali respekt347, s úřady jednali nejen pokud šlo o školství, nebo problematiku kulturní, sociálně zdravotní a bytovou, řešili také například otázku diskriminace. Dokládá to událost z roku 1973348 , kdy zástupci KV SCR v Plzni349 vyvolali jednání se zástupci Restaurací a jídelen Plzeň a předsedou Komise pro řešení cikánské problematiky při NV v Plzni 3, jehož předmětem bylo řešení zákazu vstupu Romů do několika plzeňských restaurací350. Schůzka byla svolána na základě stížnosti KV SCR a jejím cílem bylo dosáhnout úplného zrušení zákazu a potrestání osob odpovědných za vydání takového zákazu. Výsledkem jednání byl příslib zástupců podniku RAJ, že bude otázka celopodnikově projednána a uspokojivě vyřešena. Proti diskriminačnímu opatření vystupoval i předseda krajské komise pro otázky cikánského obyvatelstva. Další kontrolní manuša, so jako amenca ľikernas na hoj tuke nadržinde, aľe lenas tut sar te avehas prostě tak oda has ______ (samas) džanenas olestar Roma so pes kaj kerel, bo te has – na ačhiľahas pes hoj te čhidahas varekhas avri abo andal o kher abo so, adaj has čhibalo, igen lačho manuš has odoj o Benedas oda kajso goro has, aľe aľe lačhoA byli Romové také na Národních výborech? Byli, byli v komisích, Ondřej, o něm si slyšela, ne? Ano. Tak ten tam byl v bytové komisi. No pak byl- Já jsem byl v komisi – Ochrana veřejného pořádku a také v sociální komisi, sociální a zdravotní, jsem také byl. (...) No tak když se jednalo například o bytech nebo tak, tak my jsme věděli o všem, co se děje na komisích, protože tam byl náš člověk, který věděl a když se mělo jednat o bytech , tak nějak jen __________ (...) Ale teď nic takového není.. Hm, ale to bylo po revoluci, ne? No, no ale říkám, to bylo i před tím, než byla revoluce, tak už tam tohle bylo. Jak říkám, byli tam takoví lidé, kteří s námi drželi. Ne že by nám nadržovali, ale brali tě prostě normálně. Romové věděli, co, kde dělat. Nemohlo se stát, že by někoho vyhodili ven nebo z domu nebo něco takového. Byl tady starosta, moc hodný člověk, Benedas byl takový gadžo, ale dobrý346
Rozhovor ze dne 17.10.2010 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2010 (…) no a sar o uředniki (…) sar jon dikhenas pre tumende? No, ta darekhaj mištes, darekhaj has kajso hoj has rado sar vipadňinehas, no, aľe paľis peske kajso kerďam (…) kajso respektos abo kavka a imar paľis jedňinenas amenca, imar tut na čhiďahas avri abo na – abo ča kavka imar tuha na vakerďahas, hoj te vipadňines, imar pes na dahas, no tak šaj te phenel, hoj koda Horvath hoj pes lenca dokerlas, hoj sar džahas soduj džene, tak has len amenca so te kerel prosťe na dahas pes na (smích.) (…) No a jak s vámi jednali ti úředníci na úřadech? No, někde dobře, jinde, jinde to bylo takový, že byli rádi, že jsi vypadnul, no, ale potom jsme získali takový (…) určitý respekt nebo tak a pak už s námi jednali, už tě nevyhazovali ven nebo ne- nebo s už ti neříkali, abys vypadnul, už jsme se nedali, no tak dalo by se říct, že ten Horváth, že se s nima domluvil , že když jsme tam přišli oba, tak s námi měli co dělat, nedali jsme se prostě (smích) (…) 348 MZA, G434, K39, inv.č. 216, folio 29-30. Zápis ze schůzky zástupců restaurací a jídelen Plzeň, zástupců KVSCR a předsedou komise pro řešení cik. problematiky při NV v Plzni3. 349 Tamtéž. SCR na schůzce zastupoval tajemník KV SCR L. Horváth a člen předsednictva A. Giňa. 350 Tamtéž. (…) „vstup Romům je zakázán v těchto restauracích a interhotelech: Slovan, Ural, Continentál, Bohémia, Za větrem. Zákaz vydali sami vedoucí provozoven. „ 347
74
schůzka se měla konat po čtvrt roce (pravděpodobně se již nekonala, neboť došlo ke zrušení Svazu Romů). V roce 1971 se Svaz Cikánů-Romů jako organizace Národní fronty aktivně podílel na organizaci volební kampaně. Jejím cílem mělo být získání Romů - členů i nečlenů SCR, pro volbu jednotné kandidátky NF a pro politiku KSČ a NF. Současně se měla propagovat i vlastní organizace, její úspěchy, Romové i veřejnost měli být seznamováni s kandidáty z řad Svazu Romů.351 V Západočeském kraji se o místo poslanců národních výborů ucházeli čtyři kandidáti (členové Svazu Cikánů-Romů): Dezider Balogh (MěNV Plzeň), Helena Dudková (MěNV Cheb), Etela Horváthová (MěNV Cheb), Pavla Horváthová (ONV Tachov, za Svaz žen).352 K aktivizaci voličů měly přispět doprovodné volební akce, samotný volební akt měly zpestřit romské soubory, byly uspořádány předvolební koncerty, na předvolebních schůzích byli představováni kandidáti Svazu Romů do ONV353. KV SCR také spolupracoval s jinými zájmově společenskými organizacemi, sdruženými v Národní frontě, zejména s ČČK, ČSŽ a SSM. Spolupráce byla navazována zejména ve vzdělávací oblasti, organizace NF ve spolupráci s organizacemi SCR pořádaly mimoškolní vzdělávací kurzy, například již zmiňované přednášky z oblasti hygieny a veřejného zdraví nebo kurzy šití, vaření a hospodaření pro ženy, případně zdravotnické výchovy pro širší cílovou skupinu. Dopis ÚVSCR všem krajským tajemníkům z dubna 1971 dokládá, že spolupráce s organizacemi Národní fronty byla řízena shora (z vládní komise), byla podložena formálními dohodami na centrální úrovni. Zároveň vznikala spolupráce i spontánně v krajích, ve velmi obecné rovině se o ní zmiňuje i A.Giňa354. Brněnské ústředí spolupráci mezi organizacemi sledovalo a kontrolovalo, zda není pouze formální povahy.355 Spolupráce s organizacemi existovala také v rovině materielní356. Způsob organizace spolupráce mezi Svazem, národními výbory a organizacemi NF shrnul ve svém příspěvku na konferenci v Horním Slavkově (viz níže) zástupce MPSV Dr. Jiří Vyšín z MPSV. V referátu nazvaném „Cikánská rodina a současná problematika její 351
RL 5/1971, str. 3 Tamtéž, str. 4 353 RL 5/1971, str. 4 354 Rozhovor s AG ze dne 17.4.2011. A vy jste i spolupracovali s nějakýma dalšíma organizacema, které byly v té Národní frontě? V té době už jako ano, tak organizace tady jako například jako s červeným křížem, ten dělal to, no, pak jinde a (…) hodně jako, v tom Červeným kříži hodně jako byli takový ty mladý ze SSM a tak (…) no a to bylo jako záleželo vždycky jako na tom, jak ty lidi, co byli v té organizaci, jak byli šikovní, jak to dokázali prosadit a jak se to prostě povedlo, no 355 MZA, G434, karton 5-6, folio 198. Dopis ÚV SCR krajským tajemníkům ze dne 21.4.1971. 356 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 77. Referát MS na 1. krajské konferenci dne , 19.7.1970. Tajemník KVSCR informuje o daru ČČK v podobě 50 obleků, „aby mohly děti z početnějších rodin chodit alespoň do školy lépe oblečené“. 352
75
postupné integrace v socialistické společnosti“ definoval romskou rodinu v termínech zaostalosti a dospěl k závěru, že v souladu s vládním usnesením 279/70 je třeba „zvýšit sociálně ekonomickou a kulturní úroveň cikánských rodin v místech jejich trvalého bydliště“. K řešení této otázky měly přispět národní výbory ve spolupráci se společenskými organizacemi (Revolučním odborovým hnutím, Českým svazem žen, Socialistickým svazem mládeže, Svazem Cikánů-Romů, Českým červeným křížem, Českou tělovýchovnou organizaci), které se měly podílet na „převýchově“ cikánských rodin a pracovat na „upevnění či získání správného vztahu cikánských občanů k práci, rodině, výchově a výživě dětí, způsobu bydlení, hygieně a péči o zdraví, kultuře, chování na veřejnosti a způsobu života vůbec“357. Nejvyšší podíl měl na této práci mít Svaz Cikánů-Romů, ovšem pouze za předpokladu, že „zvýší svou členskou základnu a „prohloubí výchovnou práci“ mezi Cikány. Uvedená citace je nejen příkladem dobového diskurzu, z referátu státního úředníka je zřejmý také postoj vládní komise ke Svazu Cikánů-Romů, který vnímala především jako nástroj k prosazování vládní koncepce řešení „cikánské otázky“. Jako zásadní nejen pro období Svazu Cikánů-Romů, ale i pro období pozdější spolupráce, se jeví navázání spolupráce s krajskými kulturními středisky (KKS) při KNV (případně okresními kulturními středisky pro ONV). Spolupráce s krajským kulturním střediskem v Plzni bylo dlouhodobě hodnoceno kladně a příkladnou ukázkou této spolupráce bylo uspořádání první odborné konference k problematice Romů v Horním Slavkově v Západočeském kraji v březnu 1972. Na přípravě konference se podílelo KKS ve spolupráci s Komisí západočeského KNV pro otázky cikánského obyvatelstva a Svazem Cikánů-Romů. Konference byla důsledkem téměř rok starého záměru KKS uspořádat seminář k problematice Romů. V roce 1971 informuje Romano ľil o navázání dobré spolupráce mezi KKS a KV SCR v Plzni a o záslužné iniciativě KKS, které se rozhodlo „oslavit významné jubileum KSČ“ tím, že „přispěje k realizaci usnesení vlády 279/70“. Záměr měl několik bodů a jedním z nich bylo právě uspořádání odborného semináře, doslova se zde psalo: „Pro pracovníky všech kulturních
zařízení
v Západočeském
kraji
uspořádáme
ideově
odborný
seminář
k problematice Romů v ČSSR a zejména v Západočeském kraji. Lektorská účast bude zajištěna na nejvyšší úrovni“358. 357
K problematice Romů. Příspěvek Dr. Vyšína, str. 18. RL 3/1971, str. 15-16. Vedle přípravy semináře se středisko mělo jako spolupořadatelská instituce podílet na krajské výstavě umělecko-řemeslných výrobků Romů připravovanou krajským orgánem svazu Romů , akci mělo zajistit i potřebnou publicitu. Dále mělo vedoucím hudebních souborů v Západočeském kraji nabídnout uspořádání bezplatného kurzu hudební teorie v přiměřeném rozsahu, „aby jim i po právní stránce mohlo být 358
76
Svaz Cikánů-Romů se na realizaci konference podílel zajištěním části lektorského týmu a doprovodného kulturního programu, který zajistil KV SCR v Plzni. Referát na ní měli přednést někteří zástupci brněnského ústředí a odborníci komisí působících při ÚVSCR, jmenovitě se mělo jednat o ing. M. Holomka, dr. T.Holomka, tajemníka ÚV SCR Antonína Daniela, Bartoloměje Daniela, Pavla Steinera, Jaroslava Juráška, z Prahy měli dorazit Ladislav Demeter, Eva Davidová a Milena Hübschmannová359. Nejistá byla účast Miroslava Dědiče. Většina z uvedených členů Svazu měla na konferenci vystoupit s referátem nebo diskusním příspěvkem360. Po skončení konference vydalo Krajské kulturní středisko v Plzni v nákladu 400ks sborník361 materiálů z konference, v němž uveřejnilo hlavní referáty, vybrané diskusní příspěvky, které považovalo za „zásadní“, a závěry z jednání odborných sekcí. Ze zástupců SCR byly publikovány příspěvky B. Daniela (Společenský vývoj Romů z hlediska historického), E. Davidové (Specifika romského etnika) a ing. M. Holomka (Romská otázka z hlediska Svazu Cikánů-Romů). Ze zkoumané dokumentace nelze doložit, zda plánované příspěvky přednesli i ostatní delegáti Svazu. Mezi další publikované referáty patřily příspěvky zástupců ministerstev (MPSV a MŠ), krajského prokurátora, zástupců odborů kultury a školství západočeského KNV. Koordinací doprovodného kulturního programu, který měl Svaz na starost, byl pověřen J. Jurášek362, který v přípravné fázi konference komunikoval v organizačních záležitostech s krajským kulturním střediskem, současně posuzoval připravenost programu účinkujících kapel: cimbálové hudby v Kraslicích a „Giňovců“ z Rokycan363. Na přípravě kulturního programu a celkového organizačního zajištění konference se významně podílel i tehdejší tajemník západočeského KV SCR Ludevít Horváth364.
přiznáno takové místo, jaké jim v uměleckém smyslu náleží“. Poslední bod zprávy zahrnoval vypracování plánu všestranné a soustavné popularizace svérázné kultury Romů a romského folkloru a vytvoření organizačních předpokladů pro realizaci tohoto plánu. 359 MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 66-67. 360 MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 66-67 - Referáty: ing. Holomek (Romské etnikum, SCR), B. Daniel (Romské etnikum, historie); doplňující diskusní příspěvky: dr. Eva Davidová (Romská lidová píseň a poznámky k romskému etniku), Antonín Daniel (K problematice pedagogické), dr. T. Holomek (K právním otázkám), J.Jurášek (Kulturně výchovné záměry SCR). 361 K problematice Romů - Sborník materiálů ze Západočeské konference v Horním Slavkově 27.-28.3.1972, KKS v Plzni, Plzeň 1972 362 Vyplývá to z dokumentů uložených v MZA, například ze „Zprávy o přípravě konference ze dne 16.3.1972, MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 66-67. 363 MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 66-67 (Zpráva o přípravě konference ze dne 16.3.1972); MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 68 (Zpráva ze služební cesty do Kraslic dne 23.3.1972) 364 Tamtéž.
77
Cílem konference mělo být seznámení pracovníků orgánů a institucí365, které se podílely na „komplexním úkolu resocializace Romů“366 se „zvláštnostmi cikánského etnika z hlediska historického, sociologického a sociálně-psychologického“. Součástí konference byla také otevřená diskuse a výměna zkušeností zúčastněných pracovníků a zástupců organizací, kteří měli „vytipovat hlavní problémy v řešení romské otázky v rámci Západočeského kraje a stanovit komplexní plán jednotného postupu“.367 Tento cíl byl naplněn společnou prací zástupců organizací v odborných sekcích, z nichž vzešla doporučení pro další postup v řešení cikánské otázky, zasedala sekce sociální, právní, školská, kulturně-výchovná a pedagogická. Ve formulaci jednotlivých doporučení byl uveden i podíl Svazu Cikánů-Romů na řešení jednotlivých problémů a doporučení pro něj i pro další instituce, které s Romy pracovaly. Jak jsem uvedla již výše (viz. 3.1.3.2.), měly státní instituce zájem na tom, aby se SCR aktivně podílel na „převýchově Cikánů“ prostřednictvím svých členů, kteří dosáhli „vyšší sociální úrovně“, Svaz byl vnímán zejména jako mezičlánek usnadňující kontakt mezi úřady a běžnými Romy, role zástupců Svazu byla do jisté míry redukována na roli prostředníků. Výjimku tvořila spolupráce v oblasti kultury, na níž se Svaz podílel i koncepčně368. Výstupy z konference apelovaly i na důkladnější přizývání zástupců SCR do komisí národních výborů pro řešení cikánské problematiky369. Přestože byl podíl SCR na řešení problematiky Romů orgány státní správy do značné míry redukován, lze konferenci považovat za významnou už jenom pro to, že na ní zainteresované strany otevřeně diskutovaly návrhy řešení jednotlivých problémů a zástupci Svazu se na této diskusi aktivně podíleli a měli možnost na ní prezentovat svoji vizi „řešení romské otázky“. Význam konference s odstupem času zhodnotil Bartoloměj Daniel, který ji označil za vůbec „první konferenci k romské problematice“.370 Na druhou stranu je zřejmé, že tato událost byla vnímána jako zásadní zejména brněnským ústředím a aktivisty, úloha samotného krajského výboru byla spíše v rovině organizačního zajištění konference. Je otázkou, jaký význam
365
K problematice Romů, cit.d.Konference se zúčastnil např. zástupce MPSV a předseda vládní komise pro řešení otázek cikánského obyvatelstva dr. Vyšín, krajský prokurátor JUDr. Vladimír Měřínský, zástupce odboru kultury Západočeského KNV, zástupce ˇministerstva školství Dr. Smažík a zástupkyně odboru školství Západočeského KNV M. Machulková. 366 K problematice Romů, cit.d., str. 5 367 Tamtéž, str. 5 368 K problematice Romů …., Závěry kulturně- výchovné sekce. str. 130 (…) „Kvituje se zpracování dlouhodobé koncepce kulturně-výchovné práce a zájmové umělecké činnosti Romů Ústředním výborem SCR. Tato koncepce bude plně využita v dalším postupu vzájemné spolupráce.“ (…) 369 Tamtéž. Str. 127-125 370 MRK, přír.č. 221/1994, Poznámky k činnosti bývalého Svazu Cikánů-Romů ČSR v letech 1969-1973, zpracoval Bartoloměj Daniel, prom. hist. jako podkladový materiál pro vystoupení poslance Ing. Karla Holomka v parlamentu v roce 1991.
78
události přikládali řadoví členové Svazu, např. pan A. Giňa si okolnosti této události vůbec nedokázal vybavit 371. Spolupráce s krajskými kulturními středisky se zúročila v době, která následovala po zrušení SCR. Bývalí funkcionáři Svazu mohli využívat existujících kontaktů např. k zajištění kontinuity činnosti některých hudebních souborů372. Zařazení SCR mezi organizace Národní fronty a podíl této organizace na moci představovalo nutnost aktivně se podílet i na šíření socialistické propagandy, na oslavách různých politických výročí373, plnění socialistických závazků a „politicko-výchovné práce“ Svazu mezi členy organizace. V jednotlivých okresních organizacích byly zakládány stranické skupiny374. Podíl krajů a okresů na plnění socialistických závazků organizace jako celku (dárcovství krve, brigády, …) byl pravidelně sledován a vyhodnocován ve svazovém zpravodaji375, při oslavách výročí bylo doporučováno navazovat kontakty s dalšími organizacemi NF376. Svaz se prostřednictvím svých vedoucích funkcionářů aktivně hlásil ke stávajícímu režimu, ing. M. Holomek např. v proslovu na konferenci v Horním Slavkově v Západočeském kraji v roce 1972 i v textech ve svazovém zpravodaji spojoval SCR s obdobím konsolidace, ve své argumentaci se jasně distancoval od Pražského jara. Je otázkou, do jaké míry se jednalo o vlastní přesvědčení a do jaké míry o politickou strategii377. Z dokumentace víme, že pohled na většinovou politiku nebyl uvnitř SCR jednotný378, 371
(rozhovor s AG ze dne … Rozhovor s AG ze dne 17.4.2011. 373 Každoročně byly například udávány pokyny pro uspořádání prvomájových oslav, o podobě oslav byly psány i rozsáhlé zprávy. Např. zprávy z května 1971 – MZA, karton 5-6, 71_05_13, 14, 24; MZA, K39, inv 216, folio 404-406. Zápis ze schůze předsednictva KV SCR dne 27.4.1972 podrobně informuje mj. o májových oslavách v Tachově a v Rokycanech, které měly být využity k propagaci SCR (folio 405). Krajské výbory svazu pravidelně dostávaly pokyny z ÚVSCR o formách zapojování se do oslav jednotlivých výročí, např. pokyny tajemníka UVSCR A. Daniela z 3.10.1972 k oslavám 50.výročí SSSR (MZA, K5-6, inv.č. 17, folio 149 nebo pokyny M. Holomka k oslavám VŘSR, výročí vzniku SSSR a Měsíce Československo-sovětského přátelství – slavit se mělo krajskou hudební soutěží Romů a přehlídkovým koncertem. Dopis všem krajským tajemníkům ze dne 30.10.1972. 374 Např. MZA, G434, K5-6, inv.č. 17, folio 35. Založení stranické skupiny dne 26.1.1971. 375 Např. RL 4/1971 informuje o zaměstnankyních technických služeb Ostrova nad Ohří a členkách svazu, které plnily závazky tak aktivně, až za to byly vyznamenány (str.28); RL 5/1971 v souvislosti s předvolební kampaní informuje o „vyhodnocení nejlepších brigádníků, kteří byli odměněni věcnými dary. OV SCR v Karlových Varech byl pokud jde o pracovní výsledky v akci „Z“ a plnění závazků ONV vyhodnocen jako nejlepší. KV SCR v Plzni má splněny závazky, odpracoval na 3500 brigádnických hodin.“ (str. 4). Podobná hlášení plní stránky svazového časopisu. 376 Např. MZA, K5-6, inv.č. 17, folio 149. Dopis tajemníka UVSCR A. Daniela z 3.10.1972. Jednotlivým KV doporučuje (pokud jde o oslavy) navázat spolupráci s orgány NF. 377 K problematice Romů ….., příspěvek Ing. M. Holomka, str. 97: „je nutno říci, že tato organizace vznikla již v období konsolidace v našem státě. Říkám s plnou odpovědností, že (…) ustavení našeho Svazu bylo velmi hodnotným příspěvkem ke konsolidaci a možno je v daném období označit za politickou manifestaci“(…). (Pozdější korespondence s jinými představiteli svazu vypovídá o tom, že byl k politice uplatňované vůči Romům kritický, naopak jako učitel marxismu-leninismu téměř bez výhrad přijímal stávající politický systém). 378 Např. rozhovor s Ing. Karlem Holomkem nebo dopis od Stanislava Holomka ze dne 3.5.2011. 372
79
navenek se ale snažil působit jednotně a přesvědčoval o této skutečnosti i většinovou politickou reprezentaci, loajalita jeho členů k režimu v něm ale převažovala. Prorežimní vedení Svazu Cikánů-Romů úřady oceňovali tolerováním organizace až do roku 1973. Tuto skutečnost reflektoval Ing. Karel Holomek379, podle nějž byli jeho otec JUDr. T. Holomek a bratranec Ing. M. Holomek pro stranu zárukou naprosté loajality Svazu ke stávajícímu režimu: (…) jak ten Miloš Holomek, tak i ten můj táta byli nomenklaturní kádry komunistů, dokonce můj táta jako ještě předválečnej bojovník prostě a támhle na Slovensku měl dokonce nějakou odbojovou činnost a tady na krajském výboru platil za velikou osobnost a ten Svaz vlastně mohl fungovat díky tomu, že se toho ujali tito lidé, jinak to pravděpodobně skončilo mnohem dřív, ale tito lidé byli zárukou, že to půjde tak, jak si přejí (…). „(…) oni byli lidé (…), té myšlence té ideji jako věřili, měli určité pochybnosti, ale nikdy by je nedokázali prosazovat (…) byli zárukou toho - proto ten Svaz nakonec mohl fungovat, díky těmto dvěma lidem, kteří prostě té straně dávali záruku, že to bude probíhat jenom v takových těch intencích, na jakých mohli stavět“380. Je zřejmé, že státní orgány z velké míry regulovaly získávání podíl vlivu Svazu Cikánů-Romů při realizaci politiky namířené vůči jim samotným a využívali organizaci do té míry, do jaké to pro ně bylo přínosné. Spolupráce s orgány státní správy a s dalšími zájmovými organizacemi sdruženými v Národní frontě probíhala na úrovni politické a zároveň na úrovni kulturně-společenské a vzdělávací. Vedení Svazu sice do určité míry akceptovalo představu „převýchovy“ a výchovného působení, jeho součástí ale mělo být upevňování zdravého sebevědomí a společenské angažovanosti.
3.2. Hospodářské účelové zařízení Névodrom – závod Plzeň Svaz Cikánů-Romů měl z titulu organizace Národní fronty nárok na zřízení vlastního hospodářského zařízení, které mělo zvýšit jeho finanční soběstačnost. Současně se mělo stát i „výchovným“ nástrojem Svazu. Přestože nebylo zřízení HZ součástí původních stanov, návrh statutu existoval již od září 1969 a změna stanov zahrnující rozšíření Svazu o HZ byla schválena v usnesení přijatém na plenárním zasedání ÚV SCR 10. listopadu 1969381. Vznik 379
V rozhovoru ze dne 10.5.2011. Rozhovor s Ing. K. Holomkem ze dne 10.5.2011. 381 Lhotka, str. 14. 380
80
HZ byl povolen rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 11. března 1970382 a 24. března 1970383 byla schválena jeho zřizovací listina,384 která se společně se statutem upravujícím právní poměry podniku stala základním dokumentem HZ Névodrom. 17. dubna téhož roku byly schváleny i statuty krajských Névodromů a „jmenováno prvních pět ředitelů“385. Krajské pobočky Névodromu zřizovalo generální ředitelství Névodromu při ÚVSCR, které v této době vzniklo, na jejich činnost dohlížela hospodářská rada zřízená při ÚV SCR. ÚV SCR podléhal přímo Národní frontě386. Hospodářská rada, kontrolní orgán HZ Névodrom, nahradila v červenci 1970 hospodářskou komisi při SCR.387
3.2.1. Založení podniku hospodářského účelového zařízení Névodrom v Plzni Formality vedoucí ke zřízení podniku Névodrom Plzeň byly dokončeny 12.8. 1970, k tomuto dni bylo účelové zařízení povoleno jako krajské zařízení MěNV a zapsáno do podnikového rejstříku města Plzně pod č.j. 250/70388. Založení krajské pobočky HZ Névodromu v Plzni předcházely delší přípravy. O povolení činnosti hospodářského zařízení informoval členy SCR tajemník Mikoláš Smoleň na schůzi KPV SCR v Plzni dne 5.4. 1970389. Činnost HÚZ měla začít na konci dubna 1970 po vyřešení problému s nedostatkem kancelářských prostor. Na schůzi krajského přípravného výboru dne 30.5.1970 byl jednohlasně schválen ředitel budoucí pobočky Névodromu v Plzni - Stanislav Holomek, absolvent hotelové školy, který měl zkušenost s prací ve funkci náměstka ředitele na ředitelství podniku interhotelů (viz medailonek v příloze č. 2)390. Společně s náměstkem Deziderem Balogem byli pověřeni veškerými technickými procedurami, které měly vést k registraci podniku (získat povolení NV k umístění podniku na území města Plzně a podat 382
K24, inv.č. 195, folio 19-21, dopis ředitele podniku Névodrom v Plzni Stanislava Holomka ze dne 7.10.1970 na plánovací odbor ONV v Karlových Varech 383 V dopise ředitele plzeňského Névodromu S. Holomka se uvádí, že byly oba dokumenty vydány dne 20.4.1970 pod č.j. 001/70. Viz MZA, fond G602, K24, inv.č. 195, folio 12-13, dopis ředitele podniku Névodrom v Plzni Stanislava Holomka na plánovací odbor ONV v Rokycanech. 384 Lhotka, str. 14.. Listina byla později dvakrát novelizována – 1.5.1971 a 7.3.1972. 385 Tamtéž. 386 MZA, fond G602, K24, inv.č. 195, folio 12-13, dopis ředitele podniku Névodrom v Plzni Stanislava Holomka na plánovací odbor ONV v Rokycanech. 387 Tamtéž. 388 MZA, fond G602, K24, inv.č. 195, folio 19-21, dopis ředitele podniku Névodrom v Plzni Stanislava Holomka ze dne 7.10.1970 na plánovací odbor ONV v Karlových Varech; v jiném dokumentu je uvedeno č.j. 253/70 (MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 12-13) 389 MZA, fond G602, K38, inv.č.č 216, folio 48-49, Zápis ze schůze krajského přípravného výboru v Plzni ze dne 5.4.1970) 390 MZA, G602, K38, inv.č.č 216, folio 51-54, Zápis ze schůze krajského přípravného výboru v Plzni ze dne 30.5. 1970)
81
žádost o zapsání podniku do podnikového rejstříku)391. Zpočátku se počítalo se zaměstnáním 100-150 pracovníků, jejich počet měl v dalších obdobích narůstat. Založení podniku Névodrom bylo prezentováno jako jeden z hlavních cílů Svazu392. Hospodářské zařízení mělo dvě zásadní poslání, jeho výdělky měly sloužit na kofinancování aktivit Svazu393 a zároveň měli být jeho prostřednictvím zaměstnáváni Romové, měla se tím zvyšovat jejich kvalifikace a prestiž.
394
Podle proslovu krajského tajemníka Mikoláše
Smoleně na 1.krajské konferenci v Západočeském kraji se „politicko-výchovnou“ prací v Névodromu mělo působit na „pracovní morálku Romů“ a vést je ke „stabilitě v práci“, výdělky měly Svazu zajistit nezávislost na státních dotacích. Névodrom neměl zaměstnávat Romy z podniků, v nichž byli dlouho zaběhlí, měl se soustředit na zaměstnávání nepracujících, fluktuujících zaměstnanců395. „Politicko-výchovné“ poslání Svazu bylo zdůrazňováno i ve styku s úřady, představitelé Névodromu jimi argumentovali v žádostech o schvalování limitů pracovníků396, využívali jich ve vzniklých konfliktních situacích397. Úřady si takto formulované poslání mohly vysvětlit po svém, ONV v Tachově zřízení Névodromu ocenil a jeho ředitelství doporučil, aby práci spojil s internátně výchovným zařízením pro mládež398. V souvislosti s volbami v roce 1971 byla zase zdůrazňována politická funkce Névodromu. Oběžník SCR týkající se volební agitace jednotlivým podnikům ukládal, aby pracovníků Névodromu využili k volební agitaci mezi „obyčejnými Romy“399. 391
K24, inv.č. 193, folio107-109; Pokyny právníka SCR (Rudolf aRobeneka) Stanislavu Holomkovi ze dne 22.6.1970. 392 MZA, K38, inv.č. 216, folio 33-40. Zápis z 1.krajské konference. 393 Rozhovor s A. Giňou ze dne 28.11.2010. K poslání Névodromu: „(…) odoj pes kerlas buťi a odoj pes zarodelas varesave love a ola love džanas pro kodi (…) činosťa so kernas, no. (…) akana kajso vareso nane ňič (…) ča te žobrinel všadzik mušines na, aľe akor pes vareso zarodelas kola organizace a denas kije Brnos (…) kodarig pes paľis ďeľinlas te kamp- te has vareso, kampelas (…)“. „(…) tam se pracovalo a vydělávaly se nějaký peníze a ty peníze pak šly na ty činnosti, který jsme dělali. (…) dneska nic takovýho není, musíš pořád někde žebrat, ne, ale tehdy si ta organizace něco vydělala a dávali to do Brna (…) a tam se to potom dělalo, když bylo něco potřeba (..)“ 394 Rozhovor s Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011.(…) hospodářské účelové zařízení Svazu Cikánů-Romů (…)mělo dva účely, v podstatě zabezpečovat (…) pro politickou a ideovou činnost Svazu peníze, protože jinak teda těch peněz moc neměli (…)a ten druhý (účel byl), že především zaměstnávali teda Romy (…) a umožňovali jim práci a slušné příjmy, postavení a tak dále a tak dále(…)“ 395 MZA, K38, inv.č. 216, folio 33-40. Zápis z 1.krajské konference. 396 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 19-21. Žádost o schválení limitu pracovníků ze dne 7.10.1970. Ředitel Névodromu v dopise plánovacímu odboru OV v Karlových Varech žádá o schválení limitu pracovníků, a uvádí, že cílem HÚZ je splnit jeden z cílů SCR, „ tj. přes řádný pracovní poměr zvýšit u našich občanů životní úroveň , zlepšit jejich myšlení a dosáhnout toho, aby jméno cikán nebylo do budoucna bráno jen v hanlivém smyslu.“ 397 MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 18. HR informuje o probíhajících jednání mezi UV SCR a ÚV NF o možnosti zachování HZ Névodromu, uznává špatné hospodářské výsledky, jako důvod pro zachování zařízení uvádí jeho „převýchovné“ působení. 398 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 8. Dopis ONV Tachov k limitu pracovníků ze dne 23.11.1970. Odbor pracovních sil v Tachově doporučilo soustředit se na „neusměrněné mladé příslušníky SCR, nezačleněné z různých důvodů v řádném pracovním poměru, pro které by bylo asi účelné vyřešit určitý typ civilního výrobního budovatelského zařízení s internátním a výchovným zajištěním“. 399 MZA, G602, K24, inv.č. 193, folio 14-15, 1.10.1971 -
82
3.2.2. Personální politika plzeňského závodu Névodromu Personální politika závodu byla ovlivňována několika faktory. Na jedné straně byly státním aparátem podniku určovány limity zaměstnanců, dále se řídil interními směrnicemi a pokyny vydávanými HR a ÚV SCR, v neposlední řadě do této sféry zasahoval i lidský faktor, tedy osobnost ředitele Névodromu. Névodrom jako hospodářské zařízení organizace Národní fronty musel každoročně žádat plánovací odbory Národních výborů o přidělení limitu pracovníků400. Schvalování probíhalo nejen na krajské, ale i na okresní úrovni401. Právě nedorozumění v této oblasti se později stalo předmětem některých potíží plzeňského podniku Névodromu. Plánovací odbory se ke schvalování limitů někdy vyjadřovaly protichůdně. Zatímco např. z dopisu plánovacího odboru ONV v Tachově402 vyplývá, že schvalování limitů je výhradně záležitostí krajského národního výboru, plánovací odbor v Karlových Varech vyměřil plzeňskému Névodromu pokutu za to, že měl limit pracovníků schválený pouze od KNV v Plzni a nikoli od ONV v Karlových Varech. Vyjednávání s odborem plánování v Karlových Varech bylo od počátku problematické a výrazně ohrožovalo pozici Névodromu v Západočeském kraji. Odbor neschválil žádost o udělení limitu pracovníků již prvním roce existence Névodromu. Dopisem z 12.11.1970403 ředitelství Névodromu oznámil zamítnutí limitu pracovníků ve výši 40 pracovníků pro okres Karlovy Vary. Podle ONV neměl Névodrom splněnu řadu formalit nutných k vykonávání práce v okrese (nebyl schválený limit pracovníků, nebyla provedena registrace v podnikovém rejstříku pro vykonávání práce v karlovarském okrese, nebylo povoleno zřízení provozovny v okrese ani nábor pracovníků v okrese)404. Začátkem roku 1971 byla proto plzeňskému Névodromu vyměřena pokuta ve výši 20 000 Kč405 za „porušení předpisu o regulaci
400
Lhotka, str. 14???; MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 12-13 – Dopis S. Holomka odboru plánování OV Rokycany ze dne 1.11.1970 (Např. v listopadu 1970 S.Holomek zpětně žádal OV v Rokycanech o schválení bilančního limitu na 10 pracovníků pro rok 1970); MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio (Dopisem ze dne 1.11.1970 byly osloveny všechny odbory pánování ONV v Západočeském kraji. 401 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 19-21, Žádost SH o schválení limitu pracovníků v karlovarském okrese ze dne 7.10.1970. SH v dopise uvádí, že i když byl Névodrom krajské zařízení, musel žádat o schvalování limitů pro jednotlivé pracovníky i jednotlivé okresy. 402 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 8 Dopis ONV Tachov k limitu pracovníků ze dne 23.11.1970. 403 MZA, G602, K24, I195, folio 9, Dopis odboru plánování ONV Karlovy Vary ze dne 12.11.1970 404 MZA, G602, K24, inv.č.194, folio 33-34. Zápis z jednání se zaměstnancem Névodromu Karlem Růžičkou na odboru pracovních sil v Karlových Varech ze dne 26.10. 1970 405 Pokuta, vyměřená Svazu v začátku jeho existence, byla uhrazena až v době likvidace podniku, do té doby se proti ní Névodrom stále odvolával.
83
pracovních sil“. Podle úřadů, které vycházely z výslechu dvou řadových zaměstnanců Névodromu, provedla organizace bez souhlasu ONV v Karlových Varech nábor cca 36 pracovníků.406 V odvoláních proti pokutě S. Holomek argumentoval schváleným limitem pracovníků KNV v Plzni a jednání ONV považoval za akt diskriminace407. V odvolání S. Holomek apeloval na význam Svazu v „převýchovné“ práci a jeho propojení s orgány státní správy408. Na okresní úrovni bylo odvolání zamítnuto409, později byla zamítnuta i další odvolání k vyšším instancím410, stejně jako protesty proti vyměřené pokutě411. Pro rok 1971 zamítl vedle Karlovarského kraje rozpis limitů pracovníků i odbor plánování MěNV v Plzni412. Naopak na krajské úrovni bylo v témže roce přislíbený limit ve výši 100 pracovníků. Vyplývá to ze zprávy z pracovní porady a schůze ustavující ZV ROH ze dne 7.5.1971. V té době žilo v Západočeském kraji zhruba 10-12000 Romů, v žádném případě tedy nebylo možné uspokojit všechny zájemce o práci.413 Z 1200 členů Svazu byl kromě zaměstnanců Névodromu v Západočeském kraji placený pouze tajemník KV SCR414. Z dokumentace je zřejmé, že se o limitech pracovníků často vyjednávalo ústně a ředitel Névodromu se na ústní přísliby spoléhal. Ty ale později nebyly dodrženy a Névodromu vznikly výrazné problémy. V červenci 1971 se ve Zprávě o činnosti závodu Plzeň za 1. pololetí 1971415, adresované Hospodářské radě Névodromu, Stanislav Holomek zmiňuje o zatím neoficielním ústním příslibu schválení limitu pracovníků pro další období. Vzhledem k probíhajícím změnám v personálním obsazení funkcí ve městě v souvislosti s úmrtím primátora se měl proces schvalování limitů protáhnout stejně jako přeregistrace
406
MZA, G602, K24, inv.č. 194, folio 32. Rozhodnutí ONV Karlovy Vary o vyměření pokuty ze dne 1.2.1971. Národní výbor se podle něj dopouštěl jednání, které by si k neromské organizaci nedovolil, když se s procesními dotazy místo na vedení podniku obracel na řadové dělníky, kteří neměli ani základní vzdělání. 408 MZA G602, K24, inv.č. 194, folio 29-31, Odvolání S. Holomka proti vyměřené pokutě ze dne 16.2.1971 409 MZA, G602, K24, inv.č. 194, folio 26-28, Zamítnutí odvolání a potvrzení pokuty ze dne 30.4. 1971. 410 MZA, G602, K24, inv.č. 194, folio 20-25, Návrh na přezkoumání rozhodnutí ZKNV odboru pracovních sil ze dne 30.4.1971 (podáno 3.6.1971 ) MZA, G602, K24, inv.č.194, folio 13. Dopis ze dne 30.12.1971, S.Holomek argumentoval ústními přísliby schválení limitu pracovníků: „HZ Névodrom Plzeň nehodlá zaplatit vyměřenou pokutu, protože mu byl kompetentními přislíben limit pracovníků i přesto, že se obával pokutování“. Odvolání bylo opět zamítnuto (MZA, G602, K24, inv.č. 194, folio 19. Zamítnutí žádosti o udělení výjimky radou Západočeského KNV.) 411 MZA, G602, K24, inv.č.194, folio 1-7. Korespondence se státmními orgány (KNV, ONV z 5.1.1972, 18.1.1972 a 24.2.1972). 412 MZA, G602,K24, inv.č. 194, folio 35, 16.12.1970. zamítnutí rozpisu limitů pracovníků pro rok 1971, protože SCR nesplnil cosi, co slíbil na jednání s NV , píše MěNV odbor plánování ředitelství Névodromu 407
413
MZA, G602, K24, inv.č. 196, folio 2-7, zápis z porady dne 7.5.1971. Tamtéž. 415 MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 50-53, Zpráva o činnosti závodu Plzeň za 1. pololetí 1971 ze dne 12.7.1971. 414
84
podniku související se změnou statutu města Plzeň416. V dalším dopise HR ze srpna 1971 Stanislav Holomek uvádí, že příslib limitu pracovníků na rok 1972 stále není potvrzen a žádá Ing. Miroslava Holomka a JUDr. Tomáše Holomka, aby v této věci osobně intervenovali na KV KSČ417. Zamítavé postoje Národních výborů ke zvýšení limitu pracovníků byly zřejmě hlavními důvody ke zrušení plzeňského podniku Névodromu již na konci roku 1971. Odbor plánování KNV v Plzni dopisem ze dne 8.3.1972 sdělil, že definitivně nepovoluje žádný limit pracovníků na rok 1972.418 Z uvedeného popisu událostí je zřejmé, že Névodrom v Plzni byl dlouhou dobu v částečné ilegalitě, přesto byl ale krajskými úřady tolerován, vedení svazu vyjednávalo i se stranickými orgány zřejmě ve snaze získat nezbytná povolení a činnost zcela legalizovat. V personální politice se vedle vnějších faktorů, jimiž bylo schvalování limitů pracovníků, uplatňovaly i některé další interní podnikové příkazy. Zaměstnanci všech poboček Névodromu byli zařazeni do kategorií „D“(dělníci) a „THP“ (technicko-hospodářští pracovníci). Podle oficiálních směrnic nesměli být v „kategorii D“ do Névodromu přijímáni „občané Romové“, kteří byli „v trvalém a řádném pracovním poměru“ a „měli“ na pracovišti „dobré jméno“. Přijímáni měli být zásadně „občané“, kteří „fluktuují“ a „nepracují“. Takový postoj vedení podniku mimo jiné sloužil jako argument k obhajování činnosti před úřady419. V Západočeském kraji byli v kategorii D zaměstnávání téměř výhradně Romové, v kategorii THS, tedy mezi administrativními a odbornými zaměstnanci převládali Neromové. Z organizačního členění závodu a pracovních náplní zaslaných HR v říjnu 1971 vyplývá, že ze sedmi pozic technicko-hospodářského úseku byly pouze dvě obsazeny Romy (ředitel a jeden stavební technik). Na pozicích vedoucího ekonomického úseku, vedoucího technického úseku, stavebního technika pověřeného OBZP, finanční a mzdové účetní pracovali Neromové s odborným středním vzděláním a dlouholetou praxí420. U neromských 416
MZA, G602, K24. Společně se schválením limitu pracovníků se na MěNV v Plzni jednalo o změnu zápisu v podnikovém rejstříku. Tato nutnost vyplývala z nového statutu města. V listopadu 1971 vydal plánovací odbor NV v Plzni stanovisko k činnosti HZ Névodrom (inv.č.194, folio 11, Stanovisko k činnosti HZ Névodrom ze dne 11.11.1971). Píše se v něm, že „město Plzeň z rozhodnutí rady ze dne 20.11.1970 nesouhlasí s umístěním sídla Névodromu v Plzni, a proto na rok 1970 ani 1971 nestanoví ani nepovolí limit pracovníků“. Pod pohrůžkou sankcí žádá, aby HZ okamžitě ukončilo činnost. Tato situace vznikla ukončením statutu města Plzeň. Z korespondence je patrné, že ředitel SH v tu dobu stále doufal v zachránění situace. V jeho dopise okresnímu soudu v Plzni ohledně zápisu nové zřizovací listiny do podnikového rejstříku informuje, že záležitost má být vyřízena do konce r. 1971 (inv.č.194, folio 16. Dopis z 2.12.1971) 417 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 7 Dopis S.H. Hospodářské radě Névodromu ze dne 25.8.1971. 418 MZA, G602, K24, inv.č.194, folio 8 419 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 19-21 - Dopis ředitele Névodromu SH na OV, odbor plánovací v Karlových Varech – žádost o schválení limitu pracovníků ze dne 7.10.1970 420 MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 24, zpráva ředitele Névodromu zaslaná HR dne 6.10.1971.
85
pracovníků se v posudcích hodnotil mj. i jejich postoj k „romské otázce“, respektive k Romům. S. Holomek tento stav zdůvodňoval nedostatkem kvalifikovaných Romů, kteří by mohli tyto pozice vykonávat s náležitou odborností: „(…) Stal jsem se tedy ředitelem Névodromu pro Plzeňský kraj. Což jsem věděl hned od začátku, že se musím obklopit lidmi vzdělanými a odbornými, protože sám jsem neměl znalosti technické a odborné. Z řad Romů jsem neměl prakticky žádný výběr. Kromě Andreje Giňi jsem momentálně neměl nikoho, a tak jsem se obklopil personálem z řad Neromů. A měl jsem asi velké štěstí, že to byli lidé velmi solidní a kvalifikovaní. A v tom byl asi také počátek úspěchu našeho podniku. Vedl jsem naši práci zodpovědně a solidně, na rozdíl od sesterských Névodromů v ČSR.“421. Tato situace však v kolektivu pracovníků Névodromu způsobovala rozpory. Je třeba si uvědomit, že Névodrom byl vnímán částí romské veřejnosti jako čistě „romský podnik422“, jedním z jeho cílů bylo zaměstnávat Romy, podle vedení SCR měl být používán i jako jeden z nástrojů získávání členů Svazu. Ze strany státu zde navíc existovalo výrazné omezení počtu pracovníků podniku (viz výše), a proto se některým zaměstnancům mohl zdát podíl neromů na práci „romského podniku“ příliš vysoký. Ředitel Névodromu musel práci Neromů v podniku obhajovat, argumentoval přitom jejich profesními kvalitami, nenahraditelností a vstřícností423. Přesto mu byla skutečnost, že se „obklopuje gádži“, některými romskými funkcionáři dlouhodobě vytýkána, stala se předmětem kritiky i na ÚV SCR poté, co se vyostřily konflikty s některými zaměstnanci Svazu. V začátcích existence podniku byla vedle ekonomických úspěchů oceňována i práce s kolektivem spolupracovníků. Ve zprávě z vnitrosvazové kontroly podniku Névodrom v Plzni z března 1971 revizor uvádí: „zvláště zde považuji za potřebné vyzvednout souhru pracovního kolektivu, který je ve svých vztazích výjimkou u našich závodů. Dobrou práci závodu potvrzuje také spolehlivost a včasnost vypracovávání a odesílání podkladů a žádaných hlášení hospodářské radě.424“ Vztahy na pracovišti se ale postupně zhoršovaly, ředitel Névodromu se dostával se svými zaměstnanci do konfliktů. Jen pár měsíců po výše uvedené kladné zprávě se dozvídáme, že je nezbytně nutné zlepšit vztahy mezi zaměstnanci přímo na
421
Dopis SH ze dne 3.5.2011. Tamtéž. 423 MZA, G602, K24, inv.č. 196, folio 2-7, Zápis z pracovní porady a schůze ustavující ZV ROH podniku Névodrom Plzeň ze dne 7.5. 1971: „bylo vyhodnoceno postavení Gádžů na závodě, kde bylo zdůrazněno ředitelem, že nelze se bez těchto obejít, je třeba si jich vážit, protože oni si nás váží a jsou hrdi na to, že jsou členy našeho svazu. (…)“ 424 MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 13-14. Zpráva o kontrole podniku závodu Névodrom z hlediska provozně technického ze dne 27.3.1971. 422
86
podniku a v terénu425. Podle hodnocení revizora z května 1971 panovala v některých případech na pracovišti neuspokojivá pracovní morálka a s ní spojená nízká efektivita práce426.
Špatnou pracovní morálku údajně způsobovala i neochota vedení zaměstnávat
rodinné příslušníky dělníků.427 Personální politika ředitele plzeňského Névodromu nekompromisně směřovala k narušování rodinných vazeb na pracovišti. V srpnu 1971 bylo přijato opatření, jímž „vedení definitivně rozhodlo vyměnit techniky a mistry tak, aby se narušily vzájemné příbuzenské a „familierní vztahy““428. Vedle již zmiňované personální politiky byla předmětem sporů např. výše odměn429, pracovně právní postihy některých zaměstnanců apod.430. Podle ředitele Névodromu navíc některé nekalé praktiky na pracovišti kryl tajemník KV SCR.431 Osobní konflikty se vyhrotily natolik, že se jimi musel zabývat nejprve aktiv KV SCR později i HR při ÚV SCR432. Poměry mezi funkcionáři rozpoutaly sérii událostí, které z pohledu některých funkcionářů výrazně poškodila jméno celého Svazu a výrazně přispěly ke zrušení pobočky Névodromu v Plzni. Na podzim roku 1971 došlo ke kulminaci napětí mezi tajemníkem KV SCR a ředitelem Névodromu. Osobní rovina sporu přitom byla úzce navázána na rovinu hospodářskou a politickou. Vypjatou situací se zabýval ÚVSCR. Tajemník SCR, který byl obviněn z pochybení při
hospodaření, označil ředitele Névodromu za
„politicky
nespolehlivého“ a nařkl jej z urážek strany a vlády. Toto své tvrzení také dále šířil mezi zástupci státních orgánů – tedy národních výborů, ale i v krajské organizaci KSČ v Plzni a městské organizaci strany v Praze433. Poškozením jména Svazu u státních a stranických orgánů mohl částečně přispět k ukončení činnosti plzeňského Névodromu, který byl, jak jsem uvedla výše, do jisté míry závislý právě na příslibech státních úředníků týkajících se přidělení limitů pracovníků. 425
MZA, G602, K25, inv.č. 199. folio 9-11, folio 12 MZA, G602, K24, inv.č. 196, folio 2-7 Zápis z pracovní porady a schůze ustavující ZV ROH podniku Névodrom Plzeň ze dne 7.5. 1971 „stavební technici (…) upozornili na špatnou práci na pracovišti: když není parťák, špatně se pracuje (…) parťáci musejí vést stavební deníky;když není parťák na pracovišti, je špatná pracovní morálka. 427 K24, inv.č. 192, folio 4-5, Zápis z porady TH pracovníků ze dne 18.8.1971. 428 Tamtéž. 429 Tamtéž. Opakovaně byla vznesena stížnost, že ženy pracující ve skupinách mají stejné nebo vyšší platy než muži – dělníci. 430 MZA, G434, K39, inv.č. 216, folio 206-208 - Schůze KV SCR 31.7.1971. Jeden z vlivných zaměstnanců byl opakovaně přeřazen do nižší funkce poté, co neodváděl adekvátní výkony ve funkci vyšší a navíc se pokoušel se obohatit. Ředitel Névodromu musel své konání obhajovat před HR (MZA, G602, K24, inv.č. 193, folio 40 dopis z 15.6.1971; K24, inv.č.193, folio 41 z 3.9.1971;). 431 MZA, G602, K24, inv.č. 193, folio 38-39. Dopis SH HR ze dne 4.10.1971. 426
432
MZA, G602, K24, inv.č. 193, folio 24-25 a 35. Dopis HR SH a dopis tajemníkovi ze dne 25.10.1971.
433
dohledat čísla dokumentů a zpřesnit – zápis z porady UV SCR, likvidační zpráva
87
3.2.3. Hospodaření podniku Névodrom Plzeň Údaje vypovídající o hospodářských výsledcích podniku Névodrom v Plzni jsou kusé, lze z nich alespoň obecně usoudit, že v celorepublikovém srovnání patřil podnik Névodrom Plzeň z hospodářského hlediska k těm nejúspěšnějším. Opakovaně byl chválen v revizních zprávách, při kontrolách nebyly ani z hlediska provozně-technického zjištěny závažnější nedostatky434. Na schůzi KV SCR 24.10.1970, tedy po tříměsíční existenci podniku, SH Holomek konstatuje, že „celkový obrat podniku je značný“435 Revizní zpráva z března 1971 dotýkající se kontroly provozně-technických záležitostí nezjišťuje žádné závady a navrhuje udělení veřejné pochvaly řediteli Névodromu S. Holomkovi a uznání za práci celého kolektivu. Podniku ale vytýká nadměrné čerpání mzdových prostředků vzhledem k fakturaci, zdůvodňované ekonomem závodu stagnací prací v zimním období436. V květnu téhož roku na pracovní poradě dne 7.5.1971 konstatuje ekonom podniku užívání špatné metodiky v oblasti mzdových prostředků, poukazuje na neefektivní hospodářský výsledek za I.čtvrtletí, na nízkou efektivitu práce vzhledem vyplaceným mzdám437. Ze zápisu krajského výboru o dva měsíce později ale vyplývá, že se nakonec podařilo vyrovnat mzdovou bilanci, splnit plán a plzeňský podnik jako jediný v republice nepřekročil mzdové fondy. Za rok 1970 odvedl do Brna 900.000Kčs a za 1.pololetí 1971 300.000 Kč438. Ve zprávě o činnosti závodu Plzeň za 1.pololetí 1971 ředitel Névodromu potvrzuje, že závod splnil plán za I. pololetí a mj. překonal pasivum, do nějž se dostal v prvním čtvrtletí. Uvádí také nutnost výrazných investic do materiálu. Připomíná, že na poslední poradě ředitelů byl plzeňský závod oceněn jako nejlepší. 439 Uspokojující situaci konstatuje i další kontrolní zpráva z 16.7.1971, v níž se uvádí, že „fakturace je dobrá“, za dobré považuje i čerpání mezd na dosažené výkony. V červnu podle zprávy proběhlo 12 akcí440. V srpnu se situace v Névodromu náhle zhoršila, podnikový ekonom upozorňuje na horšící se hospodářskou situaci a pokles fakturace. Vedení podniku 434
MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 13-14, Zpráva o kontrole podniku závodu Névodrom z hlediska provoznětechnického. 435 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 3, Zápis ze schůze krajského výboru v Plzni ze dne 24.10. 1970. 436 MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 13-14, Zpráva o kontrole podniku závodu Névodrom z hlediska provoznětechnického. 437 MZA, G434, K24, inv.č. 196, folio 2-7. Zápis z pracovní porady dne 7.5.1971. 438 MZA, G602, K39, inv.č. 216, folio 206-208. Schůze KV SCR 31.7.1971. 439 MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 50-53, Zpráva o činnosti závodu Plzeň za 1. pololetí 1971 ze dne 12.7.1971. 440 MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 16, Zápis o prověrce mezd a fakturace v závodu Plzeň ze dne 16.7.1971.
88
apeluje na větší zapojení a iniciativu zaměstnanců, zlepšení pracovní morálky, upozorňuje na závislost Svazu na Névodromu, apeluje na techniky, aby pro své skupiny sháněli práci opakovaně. 441 V září 1971 uděluje nový ředitel HR JUDr. Tomáš Holomek Stanislavu Holomkovi pochvalu za to, že jsou jediným podnikem, který nemá vyšší mzdy vzhledem k výkonům. Zároveň upozornil na nutnost zlepšení hospodářských výsledků.442 Trend neúměrně vysokých mezd ve vztahu k plánu výkonů bylo podle T. Holomka třeba rychle zastavit, aby se podniky nedostaly do vážných finančních potíží. Z hlediska pořádku v hospodaření byla plzeňská pobočka Névodromu považována za jednu z nejlepších v ČSR. Bylo to ale za cenu některých ústupků, zejména zaměstnávání neromských odborníků na administrativních a ekonomických pozicích. To pak plzeňskému Névodromu způsobovalo problémy ve sféře vztahů se zaměstnanci a nepřímo vedlo k poškození jména podniku.
3.2.4. Organizace a náplň práce závodu Névodrom Plzeň Ředitelství podniku sídlilo v Plzni a sdílelo společné prostory se sekretariátem KV SCR, přestože se z hlediska organizačního jednalo o dva rozdílné subjekty (ředitel Névodromu podléhal přímo Hospodářské radě, nespadal pod krajské vedení KVSCR). 443 Pracovní náplň tvořilo širší spektrum stavebních prací, konkrétně se jednalo například o práce výkopové, asfaltérské, fasádnické a zednické444. Tyto práce poskytoval větším podnikům Západočeského kraje (Škoda Plzeň, RAJ Karlovy Vary, Kovosvit Strašice, Mototechna Plzeň)445, ojediněle se vyskytla i zakázka jiné povahy, např. cínování díží Karlovarských pekáren446. V začátcích své činnosti závod disponoval jen velmi špatným technickým vybavením a několikrát žádal Svaz o zakoupení pracovních nástrojů, které měly vést ke zlepšení efektivity práce. V červenci 1971 byla provedena technická kontrola vozidel v Plzni a kontrola
441
MZA, G602, K24, inv.č. 192, folio 4-5, Zápis z porady TH pracovníků 18.8.1971. MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 20-21. Dopis ze dne 8.9.1971. 443 MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 13-14, Zpráva o kontrole podniku závodu Névodrom z hlediska provoznětechnického 29.3.1971. Revizní zpráva se zmínila o stísněnosti prostor, které byly sdílené s KV SCR, navzdory těžkým podmínkám ocenila kultivovanost prostředí. 444 MZA, G602, K25, inv.č. 199. folio 9-11, Zpráva o provedení průzkumu dne 16.8.1971 pro Névodrom Plzeň a zjištění nedostatků na pracovištích; folio 12 – Hodnocení ředitele Névodromu Plzeň 445 Tamtéž. 446 MZA, G602,K24, inv.č. 195. Zpráva ze dne 24.2.1971. 442
89
technického vybavení, z níž vyplývá, že závod vlastnil dva osobní a tři nákladní vozy (z toho ale 2 nepojízdné, které měl částečně nechat opravit, částečně odprodat a zakoupit nové).447 Na základě zprávy o mechanizaci závodu byl v srpnu téhož roku povolen nákup sbíječky, kompresoru a rypadla.448 Organizace práce byla hierarchizovaná, dělníci pracovali v partách, v čele každé party byl stavební technik, „parťák“. Stavební technici byli mimo jiné pověřeni i sháněním zakázek449. Ze zprávy kontrolora HR Névodromu ze dne 16.8.1971 vyplývá, že se tehdy pracovalo minimálně na sedmi pracovištích ve čtyř až dvanáctičlenných skupinách450. A. Giňa, technický pracovník Névodromu, shrnul způsob práce v Névodromu ve své naraci: (…) Většinou se dělalo na stavbách, no, dělali cesty a na stavbách (…). Měli jsme naše lidi, co dělali, já nevím, výkopy a tak dál (…) na stavbách. A měli jsme taky takový, který čistili cesty, odklízeli jim sníh,(…) ale práce tehdy byla pořád (…). Město bylo rádo, Plzeň, že mělo lidi, kteří se starali o úklid, čistý ulice a tak, to všechno dělali naši lidi. A v elektrárně, kdo kopal kabely? Ježiš, to byla strašně těžká práce, ne, a kdo to dělal? Jen Romové, ne, a když se do města nedalo vjet s bagry (…)tak se muselo kopat rukama, ne, to byla těžká práce (…) těžká práce, no a dělali ji naši lidi (…) až v Železný Rudě pracovali (…) kde se začalo kopat, kde pokládali kabely, tak až tam jsme jezdili (…)451 .
Z vyprávění pana Giňi je zřejmé, že skupiny mohly jezdit pracovat i do jiných krajů, v Západočeském kraji zase působily party z jiných měst. V roce 1971 působení skupiny pracovníků podniku Névodromu z jiného kraje vyprovokovalo ředitele Névodromu Stanislava 447
MZA, G602, K25, inv.č. 199, folio 18-19, Zpráva ze služební cesty do závodu Plzeň ze dne 30.7.1971 technickou kontrolu vozidel v Plzni prováděl ing. Karel Holomek 448 K24, inv.č. 193, folio 33-34, Nařízení v oblasti mechanizace ze dne 13.8.1971. 449 MZA, G602, K24, inv.č. 192, folio 4-5, Zápis z porady TH pracovníků z 18.8.1971. V zápisu se uvádí, že každý technik musí sehnat pro své dělníky práci několikrát za sebou. AG v rozhovoru ze dne 28.11.2010 uvedl: „(…) Me somas sar- stavbyvedoucí, me keravas (…) kola buťa, savoro has pre mande, na, me rodavas e buči, dojedňinavas, na, kontrolinavas, kaj so pes kerlas (…) no stavbyvedoucí somas, no.(…)“ „(…) Pandž džene samas, so jako so na kerahas sar ostatni (….) me ___ rodavas o buča, phiravas te dojedňinel o love a savoro“ (…) kala ostatňi phenav kopaľinenas, aver buťa prostě so pes arakhelas a so has lačhes, so počinenas tak no, lačhe love pes zarodenas pro pangejty so žužarahas avri th´avka, na oda sas začhido a na _____ te prežužarnas pes a pre koda has lačhe love“ “/ „(…) byl jsem něco jako stavbyvedoucí (…), dělal jsem všechno, ne, všechno bylo na mě, kontroloval, kde se co dělalo, no stavbyvedoucí jsem byl“. „Bylo nás pět, co jsme nepracovali jako ostatní (…) sháněl jsem práci, dojednával jsem cenu a všechno“. 450 K25, inv.č. 199. folio 9-11 451 Rozhovor s A. Giňou ze dne 28.11.2010. (…) Většinou pes kerlas pro stavbi, no, kernas o droma a pro stavbi (…) has amen amaren manušen so kernas, na džanav, vikopi a tak dal __- pro stavbi. A paľis has amen kajse, so žužarnas o droma, jon lende pratinenas o jiva,(…), aľe buťi has furt len, no, akor (…) O foros has rado_____ Plzňa, hoj has manuša, hoj pes starinenenas pal o pratišagos, oja žuže uľici a kada, oda sa kernas o manuša a andre elektrarňa te kopaľinel pro kabeli? Ježiš, oda phari buťi sar beng, na, oda ko kerlas? Ča o Roma kernas, na, a te andro foros našťi thoves bagri (…) no ta mušinelas pes te kopaľinel le vastenca, na, tak oda has phari buťi (…) phari buťi, no a kernas ole- amare manuša kernas pal calo he až Železná Ruda kadej buťi kernas (…) kaj chudelas te kopaľinel, kaj kernas o kabeli, ta phirnahas dži kodoj (…)
90
Holomka k zaslání stížnosti HR. Ve zprávě o činnosti závodu Plzeň za 1.pololetí 1971 žádá hospodářskou radu, aby zakázala ředitelům z podniků Névodromu v jiných krajích působit na území Západočeského kraje. Uvádí příklady pracovních skupin z jiných měst, které pod jménem Névodromu vykonávali práci „pochybné kvality“ a kazili tak jméno plzeňského Névodromu u odběratelů452. Podle bývalého ředitele Névodromu prošlo podnikem asi 200 lidí, z toho zhruba 30 se vypracovalo a působilo v něm trvaleji453. V tomto počtu se shoduje se svědectvím pana Giňi, který uvádí, že v plzeňském závodu pracovalo kolem 30 osob454. V době, kdy šel podnik do likvidace, měl rozpracovanou řadu akcí, které měly být dokončeny do konce dubna 1972.455 Ke dni 30.12.1971 působilo v podniku 51 zaměstnanců, z toho 18 byl ukončen pracovní poměr k 31.12.1971, od 1.1.1972 mělo nastoupit 33 zaměstnanců456. Ostatní zaměstnanci měli „dokončovat práce tak, aby bylo možno dodržet výpovědní lhůty i celkový předpokládaný konec činnosti Névodromu v Plzni457“ Řada zaměstnanců Névodromu působila současně v neplacených pozicích na okresních či městských výborech SCR458, někteří z nich i v odborných komisích při ÚV SCR459. Někteří ze zaměstnanců v průběhu existence Névodromu pracovali i v některých jeho jiných pobočkách460.
452
MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 50-53, Zpráva o činnosti závodu Plzeň za 1. pololetí 1971 ze dne 12.7.1971. 453 Dopis S. Holomka z 3.5.2011. 454 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2010. (…) Paľis no has odoj amen mek koda ekonomos o Pickas a has amen duj účetní, no, (…) kajse tranda džene mek kerahas, no (..)“ / „pak tam byl ještě ten ekonom, pan Picka a měli jsme dvě účetní, no (… ) pak tam dělalo ještě takových třicet lidí (…)“; 455 K24, inv.č.194, folio 9-10, Dopis SH NV ze dne 30.12.1971. 456 MZA, G602,K24, inv.č.194, folio 9-10 Dopis SH NV v Plzni ze dne 30.12.1971. např. na rekonstrukci stavebního objektu Oděvy Karlovy Vary – Stará Role (na níž pracovalo 6 dělníků a měla být dokončena v květnu 1972), výstavbě garáží pro technickou službu města Plzně (11 dělníků do března 1972), čištění příkopů (5dělníků do dubna 1972), čištění potoků a melioračních pracích pro Oblastní meliorační správu v Domažlicích (4 dělníci do dubna 1972), linařských pracích ve školách pro odbor školství ONV v Karlových Varech (2 dělníci do dubna 1972), výstavbě skladů pro Prior Plzeň (4 dělníci do února1972) a nátěrech strojů pro opravny zemědělských strojů v Plzni (1 dělník do února 1972) 457 Tamtéž. 458 Např. A. Giňa, K. Ferenc, L. Horváth, D. Balog, … 459 MZA, G602, Žádost o zaslání pracovního posudku z 3.11.1971. 460 Rozhovor s AG ze dne 17.4.2011 „A kolik tak ten Névodrom asi zaměstnával lidí asi tady, nevíte? tak nejlepší pobočka, největší myslim, že byla v Praze, tam nás bylo, předtím než to založili tady v Rokycanech či v Plzni, tam nás bylo asi, no já nevim, takových čtyřicet, padesát lidí. a vy jste dělal i v Praze na tom Névodromu? no, ale jenom jako (…) než se založil ten tuto, měli jsme partu, dělali jsme, ale ta přes ně, oni nás vypláceli, fakturoval jsem přes ně, no. Pak když to udělali tady v Rokycanech či v Plzni, tak jsme (…) už tady chodili sem, tady jsme dělali.(…).
91
3.2.5. Zrušení Névodromu v Plzni a jeho důsledky O zrušení plzeňského podniku Névodromu rozhodl ÚV SCR. Stanislava Holomka o tomto záměru informoval ředitel HR JUDr. T. Holomek dopisem ze dne 22.12.1971461 Stanislav Holomek byl ke dni 1.1.1972 odvolán z funkce ředitele a stal se členem likvidační komise462, likvidátor mu byl přidělen rozhodnutím ze 17.1.1972463, dalšími členy likvidační komise se stali dosavadní zaměstnanci Névodromu (respektive jeho THP)464. Likvidace Névodromu měla být dokončena do konce dubna 1972. Ve skutečnosti činnost podniku definitivně skončila až v září 1972 po dokončení všech prací465. Bývalý ředitel Névodromu měl do 31.12.1972 pracovat při HR Névodrom v Brně jako likvidátor. Plzeňský závod Névodromu vstoupil do likvidace v lednu 1972, tedy několik měsíců před zrušením celého HÚZ Névodromu. Podle JUDr. Holomka bylo ke zrušení podniku přistoupeno na základě stanoviska NV z 11.11.1971 (o nepřidělení limitu pracovníků), stanoviska tajemníka KV SCR a po jednání s primátorem Plzně466. Tato informace podporuje výše uvedenou argumentaci, totiž že ke zrušení podniku Névodromu v Plzni vedle neschváleného limitu pracovníků výrazně přispěly i osobní neshody mezi ředitelem Névodromu a krajským tajemníkem. Skutečnost, že se krajský tajemník se o zrušení podniku zasazoval osobně, vyplývá i ze zprávy likvidátora ze dne 28.2.1971467. Tatáž zpráva potvrzuje i domněnku S. Holomka468 nebo ÚVSCR, totiž, že si krajský tajemník na jeho osobu stěžoval u nadřízených stranických orgánů. Jednání krajského tajemníka přispělo nejen k zániku plzeňského podniku Névodromu, ale poškodilo jméno Svazu obecně469. Výše uvedená rekonstrukce činnosti krajského výboru a hospodářského zařízení Névodromu a způsobu organizace práce není vyčerpávající, a to nejen z hlediska faktografických informací, ale i z hlediska pohledu na činnost Svazu, kterou zaznamenává. Vypovídá o tom, jak byl Svaz vnímán jeho funkcionáři, nezachycuje pohled jeho řadových 461
MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 48, Dopis ředitele HR JUDr. Holomka řediteli Nvodromu Plzeň Stanislavu Holomkovi. 462 MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 20, 3.1.1972. 463 MZA, G602, K25, inv.č.201, folio 11 464 MZA, G602, K25, inv.č.201, folio 12-22, dokument ze 465 MZA, G602, K25, inv.č. 199. Vyplývá to ze zpráv likvidační komise. Např. Zaslání informací o ukončení činnosti pro mzdové účely ze dne 1.11.1972. 466 MZA, G602, K24, inv.č.193, folio 48, Dopis ředitele HR JUDr. Holomka řediteli Névodromu Plzeň Stanislavu Holomkovi. 467 MZA, G602, K25, inv.č.201, folio 25-30 468 469
Dopis ze dne 3.5.2011. s Holomek v dopise ze dne 3.5. dokonce s tímto jednáním spojuje i zánik Svazu jako celku.
92
členů. Tuto perspektivu by bylo dobré zachytit v dalším bádání. I to je důvod, proč uvádím detailní popisy konkrétních událostí včetně jmen zainteresovaných osob. Sleduji tím možnost navázání na předkládanou práci a rozšíření jejích výstupů. Zatímco funkcionáři sami kladli důraz zejména na práci v terénu, tedy na zastupování řadových členů při jednáních na úřadech, je pravděpodobné, že řadoví členové by vzpomínali spíše na společenské události, jakými byly například fotbalové turnaje. K hodnocení významu Svazu v osobní rovině i v rovině celospolečenské se dostaneme v závěrečné kapitole této práce.
93
4. Důsledky zániku SCR a reflexe významu této organizace Ve třetí kapitole jsem na příkladu činnosti SCR v Západočeském kraji referovala o vnitřní struktuře organizace Svazu Cikánů-Romů, popsala jsem některé procesy týkající se jejího vnitřního uspořádání, získávání členské základny Svazu, jeho obsahové činnosti a spolupráci s orgány státní správy. Do činnosti krajského výboru SCR a krajského podniku Névodrom se výrazně prolínaly události, odehrávající se na centrální úrovni, a vzhledem k vysoké míře centralizace organizace není možné tuto činnost posuzovat odděleně od brněnského ústředí. A. Giňa v souvislosti s činností Svazu prohlásil, že zahrnovala každodenní život Romů („calo dživipen romano“): řešila existenciální problémy Romů tím, že jim na úřadech vyjednávala lepší životní podmínky (např. v bytové otázce), řešila problémy ve školství, zajišťovala organizované společenské a kulturní vyžití (pořádání romských plesů a zábav, atd.). Z hlediska organizační struktury se ale jednalo o silně centralizovanou organizaci, řada pokynů byla udílena shora, vedení Svazu bylo navíc pod tlakem nadřízených orgánů Národní fronty a KSČ. Organizace se potýkala s řadou problémů, a přestože vynaložila velké úsilí při budování organizační struktury a členské základny, nedokázala se vypořádat s některými problémy v rovině personální: nedostála závazku rozšířit členskou základnu na 10 000 členů, nedokázala dostatečně rychle vychovávat své kádry, mezi funkcionáři panovaly špatné vztahy, které se promítaly nejen do vnitrosvazové práce, ale byly řešeny i se stranickými orgány (příkladem toho jsou spory mezi krajským tajemníkem Západočeského kraje a ředitelem Névodromu v Plzni). Objevovaly se i problémy v hospodaření (v případě Západočeského kraje se jednalo o špatné hospodaření KVSCR v letech 1970-1972 - ve chvíli, kdy revizní komise Svazu tuto skutečnost zjistila, vyměnila tajemníka, který měl za úkol situaci konsolidovat). Některé z výše uvedených problémů sloužily i jako oficielní důvod ke zrušení Svazu.
4.1. Likvidace SCR a její bezprostřední důsledky 4.1.1. Likvidace Svazu Na zasedání pléna ÚV SCR dne 25. dubna 1973 v Praze oznámil zástupce NF plénu ÚVSCR, že bylo po jednáních se zástupci ÚV KSČ rozhodnuto o „vyčlenění SCR z Národní
94
fronty“470, což – jak uvádí P. Lhotka, de facto znamenalo likvidaci. Oficielně byl tento akt odůvodněn nedostatkem kádrů471, nízkou členskou základnou a špatným hospodařením HZ Névodrom. Zástupce NF vyzval delegáty, aby Svaz Cikánů-Romů „rozhodl o svém zrušení“472, ke kterému mělo dojít „dobrovolně“ ke dni 30.4. 1973473. Podle řady historiků i přímých účastníků474 byly výše uvedené problémy zástupné, většina z níže citovaných vidí zrušení Svazu v rovině politické a vysvětluje jej rozdílným pohledem na „řešení romské/cikánské otázky“, případně i v širším kontextu majoritní politiky v období nastupující normalizace. P. Lhotka vysvětluje zrušení SCR rozdílným pohledem na aplikaci politiky integrace v praxi, rozporem v prostředcích užívaných pro dosažení stejného cíle: Svaz chtěl Romy integrovat posilováním sebedůvěry, státní orgány tento způsob neuznávaly. Podle Lhotky tak Svaz „ve své činnosti přerostl záměry státních orgánů a nenaplnil jejich očekávání“475. Jeho tvrzení vychází zřejmě zejména ze studia dílčích dokumentů vztahujících se k činnosti Svazu, autor v této souvislosti neodkazuje na konkrétní příklady, které by toto tvrzení dokazovaly. N. Pavelčíková referuje o zrušení SCR v podobném duchu: pro novou nomenklaturu KSČ v roce 1973 měla být nepřijatelná snaha o emancipaci Romů476, zánik Svazu připisuje také útlumu činnosti na nižších úrovních Svazu, k nimž měly přispět např. špatné vztahy mezi představiteli Svazu a nezkušenost řadových funkcionářů. Vychází přitom z vlastního výzkumu na Ostravsku477. E. Davidová také vnímá zrušení Svazu v rovině politické a dává jej do souvislosti s požadavkem o uznání romské národnosti478. Do souvislosti s požadavkem o uznání romské národnosti staví zrušení Svazu i M.
470
RL 2/1973 Tamtéž. (…) „Příčinou tohoto rozhodnutí je, že SCR nemá kádry“(…) 472 RL 2/1973 473 Podrobnějí viz Lhotka, P.: SCR 1969-1973. Doprovodná publikace ….. Brno 2009. 474 Pavelčíková, Lhotka; Hubschmannová, Davidová, Daniel; A. Giňa, K. Holomek, S. Holomek, Ing. M. Holomek. (viz níže) 475 Lhotka, P. (Brno 2009), str. 22. V textu věnovaném činnosti Svazu Lhotka žádný přímý důkaz takového jednání neuvádí, k podobnému závěru mohl dospět při zpracování materiálů týkajících se vládní komise, o nichž hovořím v 1.kapitole. Tam mj. odkazuje na dokument PÚV KSČ dokládající jeho nesouhlas se snahou části „”cikánské inteligence” požadovat uznání Cikánů-Romů jako samostatné národnosti“ a propojení Svazu s M. Hübschmannovou, která byla označena za iniciátorku Memoranda. (Lhotka 1999: 5) a stejně tak i reakce na článek M. Hübschmannové „Co je tzv. cikánská otázka“. 476 Pavelčíková (2004), str. 110. 477 Tamtéž. V práci neodkazuje na konkrétní dokumenty, pouze na příslušné archivní fondy ZA Opava. 478 Davidová, E. , str. 216. E. Davidová jako přímá účastnice událostí vychází ve svém tvrzení zřejmě z vlastního úsudku a pozorování: „Pravý důvod (zrušení) byl zřejmě politický , protože u tehdejších stranických orgánů vznikla obavaz toho, že Romové prosadí prostřednictvím svých svazů (zejména českého SCR) přiznání statutu národnosti , o který začali od roku 1972 usilovat“ 471
95
Hübschmannová479, která podobně jako Lhotka navíc uvádí, že Svaz státním orgánům „přerůstal přes hlavu“480. Přestože se Svaz v době svého zrušení potýkal s řadou problémů a přestože jeho vrcholní představitelé věděli o nespokojenosti s činností Svazu, která panovala ve vedení ústředních orgánů NF a KSČ481a sami také nedokonalosti uvnitř organizace kriticky reflektovali482, zrušení organizace je šokovalo. Důvodem šoku zřejmě nebyla absence kritické reflexe vnitřních problémů organizace, ale především forma samotného aktu zrušení, považovaná (některými) účastníky této události za formu zrady ze strany vládnoucí garnitury, která byla vedením Svazu (a pravděpodobně i významnou částí funkcionářů) považována za ideologicky spřízněnou. Zástupci Národní fronty a KSČ navíc uplatnili své mocenské postavení a dostali účastníky zasedání pléna ÚV SCR do ponižující situace, když je donutili, aby svou organizaci rozpustili sami a „dobrovolně“. V tomto kontextu šoku a ponížení popisuje zrušení svazu Ing. M. Holomek i A. Giňa. V dopise, jehož úryvek přikládám v příloze č. 4, Ing. M. Holomek označuje formu zrušení Svazu za „zákeřnou“, za „frašku“, jaká neměla ve své době obdoby a byla umožněna jen proto, že byla namířena vůči Romům. A. Giňa483, také přímý účastník tehdejších událostí, v naraci heroizuje ty, kteří se odvážili 479
Hubschmannová. Žijeme spolu nebo vedle sebe? …. str. 62. „V roce 1972 byl novelizován zákon o minoritách a Romové v něm nebyli zmíněni. Byli pasováni na sociální skupinu s odumírajícím etnikem. Svaz Cikánů-Romů, podal proti tomu memorandum, na němž jsem se také podílela. Komunistické vedení si uvědomilo, že jim Romové přerůstají přes hlavu , protože mají nějaké požadavky, a v roce 1973 jejich svaz rozpustilo.“ 480 Tamtéž. 481 Např. Lhotka 2009, str. 22.; Benčáková, str. 19. Benčáková ve své bakalářské práci odkazuje na osobní svědectví I. Zimy a poukazuje na zaujatost stranických orgánů vůči Svazu: „Již v roce 1971 byli členové SCR I. Zima a Fr. Bandy na ÚV KSČ a MV KSČ v Praze obhajovat činnost SCR. Předseda MV KSČ v Praze, který s nimi jednal, nedoporučoval, aby se pokračovalo v činnosti SCR. Svaz však pracoval dál, i když od snahy státních orgánů zrušit Svaz upuštěno nebylo“. 482
O problémech souvisejících s vnitřní organizací Svazu veřejně referoval např. Ing. M. Holomek na konferenci v Horním Slavkově. V souvislosti se Západočeským krajem jsem na reflexi vnitřních problémů organizace narazila také např. v dopisech, kterými Ing. M. Holomek v době své nemoci na podzim 1972 apeloval na překonání osobních sporů uvnitř organizace (viz také kapitola 3…..). 483 Rozhovor s A. Giňou ze dne 28.11.2010. (Komunisti) všechno zrušili (…) prostě to celé zrušili. Byl jsem tenkrát v Brně na tom sjezdu, vidím to jako dnes. Oni nás svolali, a když se začalo mluvit o tom, co jsme dělali špatně (…) vytvořili si takovou záminku (…) že se špatně pracuje v tom Névodromu, že tam jsou chyby v účetnictví, že se tam krade a tak, ale nebyla to pravda. Samozřejmě že Romové nebyli študovaní na to, aby uměli přesně vést účetnictví a takové věci (…) no a když se začalo mluvit (…) co všechno se dělá špatně, i politicky to už teď bylo špatně, no a řekli, ať se prostě zrušíme, protože – ale jako sami, že bude méně nepříjemností.(…) No a teď v tom našem Svazu Romů, tam bylo taky dost komunistů, byli tam třeba lidé, bývalí partyzáni třeba jo(…). Vzpomínám si třeba na jednoho, který se jmenoval Absolon, byl to Rom z Hradce Králové a tak ten mluvil, pak se zvednul… a povídá. Tak já za tohle bojoval, nasazoval jsem život a byl jsem dvakrát raněný a když teď chceme udělat něco dobrého___, nemůžeme. (…) a vzal a takhle jim tam hodil tu legitimaci KSČ, to byla docela síla ____(smích), no vzal – a po něm to udělalo dost dalších, přišli a položili jim to tam, no a (…) ti „gádžové“, to vedení (pozn. -NF), co tam bylo, tak ty na to zůstali zírat, úplně ztuhli, nevěděli, co dělat. Ale potom se nějak vzpamatovali, otřepali se a začali mluvit, no tak jako že když se jako nezrušíme sami, tak to udělají z úřední moci a všechno to stávající vedení, Holomkovy jednoho i druhýho,
96
vedení NF vzepřít. Skutečnost, že si nakonec na zasedání pléna rozpuštění Svazu odhlasovalo, dává do souvislosti s obranou Ing. M. Holomka a JUDr. T. Holomka. Zrušení Svazu vnímá jako odmítnutí romské emancipace majoritní politickou reprezentací484. Z rozhovoru s ním vyplývá, že „emancipaci Romů“ vnímá jako jakékoli poukazování na věci související s identitou Romů, s možností dělat to, „co mají rádi“. Ing. Karel Holomek dává zrušení Svazu Cikánů-Romů do souvislosti s širším kontextem majoritní politiky, vidí jej jako důsledek nastupující konsolidace, která důsledně potírala veškeré výstupy Pražského jara485. Stanislav Holomek, bývalý ředitel plzeňského Névodromu, nahlíží zrušení Svazu Cikánů-Romů v kontextu interních konfliktů Svazu, konkrétně vlastním osobním konfliktem s tajemníkem KV SCR, který měl v reakci na obvinění ze špatného hospodaření udávat bývalého ředitele Névodromu místním i centrální organizaci KSČ a obviňovat ho z protistátní činnosti, respektive z prozápadního smýšlení a odmítání politiky konsolidace486. S. Holomek naznačuje, že právě tento konkrétní konflikt, který měl za následek poškození jména celého všechny je zavřeme. Tak když to prostě bylo takhle, tak radši, tak jsme radši my, co jsme tam byli, tak jsme si říkali proč, nenecháme ho přeci zavřít, tak radši __________ ______________ stejně by si pak našli něco jiného ………………… ………. ….. .. (O komunisti) sa zaačhade (…) , prosťe zrušinde sa. Me somas odoj Brnoste akor, sar has koda sjezdos odoj a no a oda mange jako- pre godži dži doakana, hoj oda – jon amen zvičinde, a kana chudle te vakerel so kerahas namištes (…) kajsi zaminka peske ile, (..), hoj andre koda Névodrom pes kerel namište, hoj prostě chibi andro učetňictvi, pes hoj čorel a kajse, aľe na has čačes. Samozrejme o Roma na has žadna študimen manuša te džanen te ľidžal přesně účetnictví a kala kajse aver – (…) kana chudle te vakerel (…) sa so pes kerel namište a poľiticki oda tiš namište imar akana, a no a phende kavka, hoj prosťe pes te zrušinas, bo aľe- korkore, hoj ela čineder nepřijemnosti (…) no a akana kodoj has the dost komunisti ki amende andre kodi Svaz Romu, has odoj manuša so has třeba i partizana has třeba jo (…). Mange avel pre godži akana o Absolon pes vičinelas, jov has Hradec Kralovendar Rom, a jov has partizanos a tak jov vakerlas a paľis lenge ušťiľa vakerlas a phenel tak me vaš koda pes maravas, mek thoďomasa kodoj dživipen a duvar raňimen somas a hoj akana te kamas vareso lačho avela_ _____ našťi (…) a iľa th´avka thoďa tele legitimacia KSČ, ta oda has baro _vareso____ (smích), no iľa a pal leste dost džene avle a thode kodoj, no a (…) kola gora ačhile pre koda, kola šerale so odoj, tak ačhile sar kašt, na džanenas so te kerel, aľe paľis pes jako spametinde, orazinde no a chudle te vakerel, no tak vi te na jako, te na zrušinena pes korkore, no tak kerna z uřední moci a savoro koda vedení so has, le Holomkus, jekhes the avres, sa len zaphandena andre, tak te kavka prosťe has, tak radši ta kola manuša so odoj samas, tak phenahas, vaš soske, tak na daha les te phandel andre, tak radši dikh___ _ _imar ____ jon peske arakhlahas paľis vareso aver hoj dokazindahas te zrušinel andre kajso prostředí, paľis man na džal te kerel ňič te tuke všadzi sako sa braňinel, no tak pes suhlasinďa hoj pes zrušinde, _dine len smirom kolen, _____ andal o vedeni. (…) 484 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2010. „(…) ale teď phenav tuke __- džalas hoj lenge- jon na kamenas koda, __a na pasinlas lenge andre koda lengero so jon kamle, na, varesave Roma vi pes thoven pro pindre (…)“ / „(…) ale teď ti povím, (…) že se jim to – že to (pozn. – SCR) nechtěli, a nepasovalo jim to do tý jejich představy, ne, že by se nějací Romové měli postavit na (vlastní) nohy (…)“. 485 Rozhovor s Ing. K. Holomkem ze dne 10.5.2011. „(…) Důvod, znovu prohlašuju a klidně mě citujte, byl prostě politický, Svaz Cikánů-Romů byl nežádoucí plod roku šedesát osm (…) a jako takový byl potom politickou nomenklaturou strany KSČ zrušen.(…)“ 486 Z dopisu S. Holomka ze dne 3.5.2011. „Když mu byla dělána kontrola a hrozilo mu propuštění a trestní řízení, chopil se poslední naděje, obrátil se na KV KSČ a udával mne ve smyslu, že sympatizuji se Západem, že prosazuji kapitalistické metody, že nadávám na KSČ, prez. Husáka atd. Naváděl primitivní Romy, aby potvrdili, že mám něco proti režimu atd. Byl jsem denně vyslýchán na Stb atd. Hrozilo mi i vězení, bylo to hrozné. Byl jsem i odsouzen k vězení v trvání několika let. (…)“.
97
Svazu u krajských i ústředního výborů KSČ, posloužil jedna ze záminek pro jeho zrušení487. Zápis ze schůze předsednictva ÚV SCR z podzimu 1971 naznačuje, že se poškozením jména Svazu u stranických orgánů zabývalo předsednictvo ÚV SCR488, zápis bohužel není konkrétní, vyplývá z něj ale, že se vztahovými problémy v Západočeském kraji měla zabývat disciplinární komise, která měla spolupracovat i příslušnými orgány NF a KSČ a implicitně také, že byl vzniklý problém v rovině politické považován za závažný489 . Zrušení Svazu analyzuje také Ing. M. Holomek v dopise V.Srbovi ze dne 3.11.1974 (viz příloha č. 4). Podle M. Holomka bylo zrušení Svazu Cikánů-Romů důsledkem rozdílného pohledu na dílčí otázky týkající se „odlišného pojetí programů řešení romské otázky“490. M. Holomek považoval státem realizovaná opatření za „dobře myšlená“, ale „nedokonalá“ a „nerovnoprávná“a byl vůči nim kritický491, kritiku, byť opatrnou, vyslovoval již v době existence Svazu. Na výše citované konferenci k romské problematice v Horním Slavkově například kritizoval přehlížení významu Svazu ministerstvem práce a sociálních věcí.492. Uvědomoval si, že státní instituce zpočátku Svaz Cikánů-Romů vnímaly jako nástroj pro uplatňování vlastní politiky v terénu, otevřenost vůči Svazu měla ale své hranice a nepočítalo se s narůstající mírou emancipace Romů, kterou Svaz podporoval493. Svaz se tak podle jeho
487
Z dopisu S. Holomka ze dne 3.5.2011. (…) Touto jen zčásti příhodou chci jen naznačit, co bylo příčinou rozpadu Svazu a Névodromu. Ten politický pracovník pak jezdil až na ÚV KSČ a hledal pomoc a přinášel falešné zprávy. Myslím si a vlastně jsem přesvědčen, že se to tehdejším vládcům a ÚV KSČ moc hodilo a tak využili této situace a zrušili organizaci. (…). 488
MRK, fond SCR, přír.č. 210/1994. Zápis ze schůze předsednictva konané ve dnech 2. a 3.11.1971 v Brně. Tamtéž. Je otázkou, zda právě tato událost nemohla souviset s jednáním F. Bandyho a I. Zímy na ÚVKSČ. Benčáková bohužel neuvádí přesnější dataci schůzky, proto o této možnosti lze pouze spekulovat. (Benčáková, str.19) 490 Dopis Ing. M. Holomka ze dne 3.11.1974. „(…) Z tohoto aspektu jsme se museli v určité fázi vývoje dostat zcela zákonitě do svízelných obtíží a snad i rozporných vztahů v dílčích otázkách právě pro různá, snad i odlišná pojetí programů řešení romské otázky. Ať se na mě někdo zlobí či ne, jsem přesvědčen, že všechna řešení polit. a stát. orgánů, byť i z hlediska celospolečen. dobře myšlena, jsou nedůsledná, v řadě otázek nereálná a pro Romy nerovnoprávná.“ 489
491
Jeho kritiku dokládá například jeho účast na zasedání vládní Komise, již zmiňuje P. Lhotka a o níž jsem mluvila v kapitole 2. Lhotka 1999 ; 492 K problematice Romů …., str. 97. Příspěvek Ing. M. Holomka. „(…) jedna věc nás trochu mrzí. Před několika dny jsme se seznámili s materiálem federálního ministerstva práce a sociálních věcí, který je předkládán vládě a shodně jsme konstatovali, že je v něm velmi málo zmínek o SCR. Není to z naší strany žádná ješitnost, ale myslíme si, že organizace, která v takovýchto podmínkách začala pracovat, by si přeci jenom větší zmínku v tomto materiálu zasloužila. My jsme v r. 1969 stali dokonce iniciátory a dávali jsme impulsy k urychlenějšímu řešení některých otázek. (…)“ 493 Dopis Ing. M. Holomka V.S. ze dne 3.11.1974. (…) politické i státní orgány (…) kalkulovaly s tím (…)že SCR může provádět za ně mezi Romy činnost, zejména v dosud nepopulárních či svízelných otázkách. Tato benevolence (…) měla mít však své hranice, dané plněním zejména a jen společenských zájmů Českosloven. republiky. Nepočítali s tím, že SCR celkem brzy a nutně v zájmu úplného, důsledného řešení půjde za hranice, nebo lépe řečeno, že v zájmu efektivní integrace a společenské adaptace bude nucen z výchovných důvodů především a vzhledem k dosavadnímu vývoji řešit i úkoly seberealizace a zdravého, vždy social. sebevědomí a
98
mínění nutně musel stát „nepohodlným“ a bylo potřeba jej zrušit. Politické důvody pro zrušení organizace by pravděpodobně neobstály494, protože Svaz byl institucí vystupující výrazně prorežimně, bylo třeba důvody pro zrušení organizace vykonstruovat zaměřením se na jeho „slabé stránky“495. Tato konstrukce se měla uskutečnit využitím již existujících slabých stránek (nedostatku kádrů a problémů v Névodromu označeném M. Holomkem za „Achillovu patu Svazu“, špatných vztahů uvnitř organizace) a vyvoláním problémů nových – v této souvislosti naráží dokonce na nasazení agenta StB496. V souvislosti se zrušením Svazu Ing. M. Holomek kriticky reflektuje vnitřní stav organizace, která by podle něj ve fázi, v níž se nacházela, bývala potřebovala pro svou další existenci výrazné změny. Její zrušení nicméně označuje za „krok zpět“497. Výše uvedená reflexe Ing. M. Holomka navozuje řadu otázek souvisejících s ukončením činnosti Svazu, na něž nelze bez bližší analýzy odpovědět jinak než v rovině spekulativní. Bylo-li si vedení Svazu vnitřních problémů vědomo, proč se jim nesnažilo předejít a nepřijalo taková opatření, aby ke zrušení Svazu nemohlo dojít. Ze studované dokumentace je zřejmé, že si vedení Svazu problémy organizace uvědomovalo a pokoušelo se je řešit, což ale nebylo při rozměrech organizace (jak jsme viděli výše) a nízkém počtu funkcionářů, kteří mezi sebou navíc neměli vždy dobré vztahy498, možné. V některých případech také vedení Svazu funkcionářům důvěřovalo bez provádění dostatečných kontrol uvědomění. Kdybychom to chtěli jinak v SCR, tak jsme jej v daném případě nemuseli ustavovat, na to stačily různé komise a represivně výchovná zařízení a orgány státních institucí. 494
Tamtéž (…) Politicky nebylo možno Svaz zrušit , jako beze zbytku všechny ostatní organizace, které vznikly v r. 1968/1969. Této příčině by nikdo u Romů nemohl uvěřit, ani dnes.(…) 495
Tamtéž, (…) Tak tedy činnost Svazu se stala v určité fázi nepohodlná a byla třeba ukončit. Teď ovšem jak, aby to bylo bez bolesti a profanace řídících orgánů a čeho využít. To je také vysvětlení, proč SCR přestal být řízen , proč byly zprávy a pokyny nepropagovat ve sdělovacích prostředcích Svaz, proč se konkrétně nepomáhalo a tedy ani neprováděla účinná kritika Svazu na půdě politických orgánů. Svaz také většinou řídili v osobách lidé neschopní.(…) 496
Jediná cesta byla možná, spojením úsilí a zaměření na slabé stránky Svazu (kterých bylo dost), získání pro spolupráci charakterově nepevných, neuvědomělých Romů (neuznaných, kariéristů atd., dokonce nasazení (získání) ze strany bezpeč. orgánů agenta (Miadik). Při nestálosti, nepevnosti, citové rozkolísanosti řady Romů se výsledek pomalu ale jistě dostavil, bez větší námahy. K tomu k závěru se využilo skutečných nedostatků u Svazu nejcitelnějších (tj. kádrová situace – obrovský nedostatek kvalifikov. lidí) a dále Achillovu patu Svazu = HÚZ Névodrom. Využití navýš (?) rozporů mezi Romy samými bylo už jen dovršení likvidace. 497
Tamtéž. „Vím, že Svaz v situaci, ve které byl a v problémech by bez určité pomoci mohl zabřednout ještě více, avšak při tom, kdy jsme sami řadu věcí vyřešili, za další pomoci, při případné reorganizaci programu i forem se mohli Romové dále aktivně podílet. Celkový výsledek je tedy krokem zpět či alespoň stagnace, 498 Viz např. již výše citované problémy v Západočeském kraji. Uvědomíme-li si, že se takové problémy pravděpodobně vyskytovaly ve všech osmi krajích republiky (minimálně o problémech v Brně a v Ostravě víme z již existující literatury), nebylo dost dobře možné se jimi zabývat při relativně úzkém vedení Svazu.
99
činnosti499. Potíže spojené s hospodářským zařízením Névodromu si uvědomovalo od samého počátku jeho existence (viz výše) a pokoušelo se jim předcházet a řešit je například personálními změnami ve vedení závodů500, nakonec také samo přistoupilo k jeho likvidaci, aby dále nepoškozovalo jméno Svazu. Plzeňskou pobočku, která se v souvislosti se změnou statutu města ocitla v ilegalitě, dokonce po jednáních se zástupci státních orgánů zrušilo ještě dříve než ve zbytku republiky. Ing. M. Holomek uvádí, že neexistovaly „politické důvody“ ke zrušení Svazu, tedy „politické“ ve smyslu přijímání tehdejší ideologie a majoritního politického systému, Svaz veřejně podporoval politiku konsolidace. V tomto kontextu jej ale mohla poškozovat i pouhá přítomnost některých funkcionářů, kteří s oficiální politickou linií nesouhlasili. O této skutečnosti vypovídá např. Ing. Karel Holomek, který ve Svazu pracoval pouze dočasně a právě z důvodu tzv. politické nespolehlivosti jeho řady dobrovolně opustil, aby se nestal příčinou problémů501. Pracovníků Svazu, kteří byli z politického hlediska pro režim „nespolehliví“, mohlo být více, ještě v době existence Svazu např. emigroval bývalý vedoucí funkcionář pražského Névodromu502. V dopise uvedené tvrzení, totiž že mohl být ve Svazu nasazen agent bezpečnostních složek, se mi nepodařilo doložit503.
499
MRK, fond SCR, přír.č. 210/1994. Zápis ze schůze předsednictva konané ve dnech 2. a 3.11.1971 v Brně. Ing. M. Holomek zde reflektuje činnost tajemníka a uvádí „(…) Udělal kus práce, ale nastalo stádium, kdy se změnil. Byli jsme lidumilní, nedůslední. Příliš jsme věřili bez kontroly.“ 500 Ve vedení plzeňského Névodromu působil Stanislav Holomek, který měl z hlediska ekonomického naprostou důvěru vedení (osobní dopis S. Holomka ze dne 3.5.2011, viz také např. MRK,fond SCR, 210/1994) . V Brně měl být do vedení Névodromu dosazen Ing. Karel Holomek, aby napravil situaci vyplývající z nedůsledného hospodaření svého předchůdce (Rozhovor s Ing. K. Holomkem ze dne 10.5.2011). 501 Rozhovor s Ing. Karelem Holomkem ze dne 10.5.2011. V rozhovoru naráží na to, že on sám i Stanislav Holomek, někdejší ředitel HZ Névodrom v Plzni, byli v politických otázkách s vedením Svazu ve vnitřní opozici. „On v tý době byl vlastně (s úsměvem) - takovou černou ovcí jsem v tom Svazu Cikánů-Romů byl já a ten Staňa, protože my jsme jaksi nepatřili do té komunistické nomenklatury (…) jako všichni kolem. Já vlastně jsem v tý době byl vyhozenej vlastně z práce a to, že jsem se objevil ve Svazu Cikánů-Romů bylo vlastně jakési, že jsem tam hledal útočiště, protože jsme nemohl sehnat práci z politických důvodů, ale stejně jsem tam to útočiště našel ani ne na dva roky. No a ten Staňa byl podobný případ jako já a který potom vlastně jako do toho západního Německa jako nevim přesně jestli emigroval nebo jestli to měl s povolením (…)“ 502
Přednáška ing. Karla Holomka na semináři romistiky ze dne 11.5.2009. Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011. V souvislosti s Ing, Miadikem (který je v souvislosti s nasazením agenta zmiňován), jsem narazila pouze na tvrzení Ing. Karla Holomka, že tento Rom vyjadřoval určitou vnitřní kritiku Svazu, kterou Ing i JUDr. Holomek vnímali v osobní rovině. Z jeho vyprávění vyplývá, že se jednalo o záležitost delikátní a nepříjemnou, která byla vnímána jako relativně důležitá, bohužel se ale nedozvídáme nic konkrétního. Z rozhovoru implicitně vyplývá, že K. Holomek kritiku Ing. Miadika vnímal spíše jako „rozumnou kritiku“„(…) no víte, nikdy věci nevypadají tak, jak vypadají na povrch, já nad tím přemýšlím teďka. Byla tam, byla tam taková nějaká nepříjemná záležitost, já si dokonce vzpomínám na toho mladýho člověka, to byl Rom, ale co on to prosím, byl to inže- chemický inženýr to byl, vyštudovanej chemickej inženýr, jmenoval se Miadik. Já nevim, kdybyste někde v nějakých archivních materiálech na to jméno narazila, tak ten tam vnesl nějaký dost silný kritický tón, ale já už nevím jaký, a byl smeten. Bylo to, to už bylo v době, kdy já už jsem byl na odchodu, už jsem to nestačil vnímat, ale vemte si, mohlo to být, víte, mohlo to být - ale to už jsou taky věci, které – nepochybně tak byly, ale jsou to dost delikátní věci, protože prostě ten tón v tom Svazu Cikánů-Romů i v tom Névodromu vlastně udával ten předseda Miloš s tím mým otcem, to samozřejmě byli lidi, kteří – kde na ně v rámci takových těch intrik, které se v každé takové té instituci objevují působili rodinní 503
100
Uvedené pohledy historiků a přímých účastníků činěné zpětně, s odstupem od událostí, se v pohledu na zrušení Svazu (s výjimkou Ing. Karla Holomka, který jej staví do kontextu celkové politické situace na počátku sedmdesátých let) v podstatě shodují: důvodem zániku Svazu byla neochota vládnoucí nomenklatury přijmout emancipaci Romů, s níž při schválení Svazu jako organizace nepočítali, a nedostatky, které se ve Svazu vyskytovaly, zrušení Svazu výrazně usnadnily. Pokud jde o emancipaci Romů, jednotliví autoři a bývalí funkcionáři Svazu akcentují různé detaily, vidí ji v obecné rovině – jako např. A. Giňa, který hovoří o „postavení se na vlastní nohy“, případně ji v konkrétní rovině spojují s požadavkem na uznání romské národnosti, jak to činí M. Hübschmannová a E. Davidová které se podílely na formulaci Memoranda (viz 2.2.1.) a znají kontexty s tím spojené. O tom, jakým způsobem přistupovali k otázce národnosti další významní funkcionáři Svazu, můžeme opět spíše usuzovat z nepřímých důkazů. Podle tvrzení Ing. Karla Holomka si byli předseda Svazu Ing. M. Holomek i JUDr. Tomáš Holomek vědomi ožehavosti tohoto tématu, a přestože si osobně přáli, aby byla Romům národnost přiznána, byli v tomto ohledu realističtí a opatrní504. Dokládá to částečně i korespondence Ing. M. Holomka, z níž vyplývá, že bývalý předseda projevoval opatrnost, pokud šlo o uznání národnosti, ještě v osmdesátých letech 20.století505, i otázku národnosti navíc z titulu učitele marxismu-leninismu posuzoval v souvislosti s vývojem v této otázce v SSSR. Na druhou stranu, dokument nalezený ve fondu SCR v archivu MRK506 (příloha č. 5) svědčí o tom, že byla „národnostní otázka“ předmětem jednání na vládní úrovni už v době před vydáním Memoranda, a to v souvislosti s přiznáním národnosti ve sčítání obyvatel. Z nepodepsaného dopisu (zřejmě člena předsednictva ÚVSCR V. Srba) ze dne 31.3.1970 adresovaného ústřednímu výboru Svazu vyplývá, že byla tato
příslušníci (…) A tito lidi prostě třeba ten kritický tón třeba i rozumnej, kterej tam ten Miadik vnesl brali jako útok proti té skupině těch Holomků, jo.“ 504
Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011. „(…) otázka zní, zda si představitelé Svazu CikánůRomů, jestli chtěli dosáhnout toho, aby Romové byli prohlášeni za národ, no . Odpověď zní jednoznačně ano, to si samozřejmě všichni přáli a představovali si prostě, že by to bylo správné a dobré, jenže uvědomte si, že jak ten Miloš Holomek, tak i ten můj táta byli nomenklaturní kádry komunistů (…) a ten svaz vlastně mohl fungovat díky tomu, že se toho ujali tito lidé, jinak to pravděpodobně skončilo mnohem dřív, ale tito lidé byli zárukou, že to půjde tak, jak si přejí. A oni samozřejmě velmi dobře věděli, dyť ten Miloš učil ten marxák na architektuře (…) Čili prostě to byl nomenklaturní komunistický kádr a ten můj tata taky, oni dobře věděli, že toto nemůže projít, a proto to nikdy ani do oficiálních materiálů nepustili. Přestože si to oba dva prostě by velmi přáli, čili taková je pravda a takto to tak bylo, že prostě tato záležitost té indentity Romů nemohla být jaksi prosazena z těchto důvodů. Niicméně oni velmi usilovali a podporovali to na všech možných stranách, takovou dneska bychom to nazvali kulturní autonomií, že jo, to dokonce je pořád převládá tady tento názor, že jo, čili to velmi velmi podporovali, ale nikdy ideologicky jako, nikdy to prostě takhle nemohlo projít a ve všech oficielních prohlášeních, které z toho ústředního výboru toho Svazu Cikánů-Romů šly (…). 505 506
Dopis Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 19.1. 1989. MRK, fond SCR 210/1994
101
ožehavá otázka předmětem několika politických jednání, která souvisela s možností přihlášení se k romské národnosti a romskému jazyku ve sčítání obyvatel. Z dokumentu vyplývá, že Svaz vyjednával o možnosti uvádění romské národnosti výměnou za to, že bude souhlasit s tím, aby sčítací komisaři označovali Romy písmenem „R“. Z dokumentu je zároveň zřejmé rozhořčení vládního úředníka z nedostatku komunikace Svazu s vládními orgány. Řada skutečností nasvědčuje domněnce, že si státní orgány a představitelé Svazu „nerozuměli“ při formulování cílů směřování „romské problematiky“. Státní orgány i Svaz Cikánů-Romů měli stejný dlouhodobý cíl, tj. integraci Romů do společnosti i většinu dílčích cílů, tj. zvýšení úrovně sociální, zdravotní, bytové, zvýšení vzdělanosti a zaměstnanosti. Při jejich formulaci používali i podobnou terminologii (obě strany např. mluvily o „převýchově“, zvýšení „úrovně“ Romů), ze zkoumané dokumentace implicitně vyplývá, že k dosažení těchto cílů zamýšleli používat jiných metod a prostředků, lišili se také v pohledu na roli Svazu při naplňování této politiky. Přístup státních orgánů ke Svazu interpretuji tak, že jej vnímaly zejména jako vhodný nástroj pro komunikaci s Romy v regionech, proto také kladly takový důraz na rozsah členské základny – v jejich zájmu bylo podchytit co největší množství Romů, na něž by mohly prostřednictvím Svazu a potažmo i přidružených organizací Národní fronty působit507. Tzv. kulturní a společenská integrace v podstatě (jak se ukázalo později v sedmdesátých a osmdesátých letech) znamenala mírnější formu „asimilace“, která byla v době existence Svazu ochotna tolerovat některé aspekty „kulturní a etnické svébytnosti“, v praxi zejména sdružování Romů v kulturních/ hudebních a sportovních spolcích (ovšem opět spíše za účelem „převýchovy“). Z dokumentace implicitně vyplývá, že pokud jde o funkcionáře Svazu a jejich podíl na rozhodování zejména na úrovni okresní a krajské (ale i národní), měla být jejich role opět redukována spíše na roli prostředníků mezi úřady a Romy, a to zejména v nepříjemných záležitostech508. Tyto požadavky ze stran úředníků nepřímo vyplývají například z příspěvků na konferenci v Horním Slavkově, o níž jsem psala výše. Státní orgány také zřejmě podcenily schopnost Romů se organizovat a veřejně vystupovat.
4.1.2. Důsledky likvidace Svazu Zrušení Svazu Cikánů –Romů se promítlo zejména v rovině politické, kulturně společenské a osobní. Tyto roviny se pro větší přehlednost v textu snažím oddělit, je ale třeba si uvědomit, že se vzájemně prolínají. 507 508
Jak jsme viděli v kapitole 3 např. prostřednictvím různých školení a přednášek pořádaných ČSŽ, ČČK. Rozhovor ze dne 28.11.2010. A. Giňa zmínil, že je z úřadů volali vždy když „něco hořelo“.
102
Se zrušením Svazu postupně ustávala možnost mocensky se spolupodílet na utváření politiky namířené vůči jim samým, na rozhodování, a to jak na celonárodní úrovni, tak na úrovni krajské a okresní. V lednu 1975 byl Ing. M. Holomek oficielně odvolán z Komise vlády ČSR pro otázky cikánského obyvatelstva509, Romové se postupně přestávali podílet na práci v komisích národních výborů. Vyplývá to např. z rozhovoru s A. Giňou. Je ale možné, že tato situace se lišila v jednotlivých okresech a krajích510. Podle P. Víška511 sice politbyro ÚV KSČ dne 23.3.1973 udělilo předsedům vlád ČSR a SSR doporučení, aby se „vyspělí funkcionáři“ Svazů (SCR a ZCR) dobrovolně podíleli na práci při komisích národních výborů, na základě jeho interpretace ke spolupráci nedošlo kvůli neochotě vést dialog se zástupci Romů512. Dopad zrušení Svazu v rovině politické na okresní úrovni reflektuje ve svých vzpomínkách a dopisech A. Giňa. Z formulací je zřejmé, že vedle postupného ubývání zástupců Romů ve státní správě bývalí funkcionáři Svazu (kteří měli velkou snahu se do aktivit dále zapojovat) někdy naráželi na lhostejnost úřadů, která vedla k pocitům ponížení a frustrace. Z níže uvedených citací totiž mj. implicitně vyplývá, že rozsah možností aktivně se podílet na veřejném životě byl závislý na konkrétních lidech, kteří na úřadech působili. S jejich odchodem z funkce mohlo ubývat i možností pro Romy se realizovat. Jsem si vědoma emotivní zabarvenosti následujících výpovědí, přesto je zde uvádím jako ilustraci pocitů bezmoci a křivdy, jimiž mohli bývalí funkcionáři Svazu procházet. V dopisech Ing. M. Holomkovi z
28.12.1975 a z 26.10.1976 A. Giňa reflektuje vyloučení Romů
z veřejného života a pozbytí možnosti spolupodílet se na rozhodování v oblasti „romské problematiky“, ztráty volených i nevolených zástupců v zastupitelských orgánech. Upozorňuje na některé aspekty asimilačních tlaků majoritní společnosti a popisuje svůj pohled na rozpor mezi úsilím o integraci na straně jedné a realitou, tedy odmítáním Romů majoritní společností, na straně druhé. (…) Stále vzpomínáme na naše setkání v Rokycanech. Snažím se opět něco podobného prosadit. Je to velice těžké, protože o nás Romech už nikdo ani nechce slyšet. Na okrese je komise, ta si klidně zasedá, bez nás, bez našeho zástupce. Přijímá rozhodnutí, která se hodí jen pro ně. Je pravda, že naše děti jsou na tom líp, že navštěvují kurzy, ale jsou tu i jevy, které se mi zdají velice násilné. Velké omezování naší řeči, naší kultury i našich tradičních dobrých zvyklostí. Ač se to zdá nemožné, 509
MRK, fond SCR, Dopis ministra práce a soc. věcí M. Holomkovi ze dne 19.2.1975, v němž ho informuje , že byl ke dni 15.1.1975 vládou odvolán z Komise. Nina Pavelčíková jeho odvolání s odkazem na dokumenty uložené v MRK datuje do data ukončení činnosti Svazu v roce 1973 a uvádí, že v Komisi působil jako zástupce Romů S. Kier, člen ONV Český Krumlov (Pavelčíková 2004, str. 111). 510 Např. v RDž. se uvádí, že L. Horváth z Tachova byl členem komise ještě po zrušení SCR. 511 P. Víšek mj. od roku 1972 pracoval na FMPSV. (Krčík ) 512 Víšek, str. 187.
103
přeci jen nám dávají každou chvíli najevo, že k nim nepatříme, že jsem tu jen cizinci, nevítaní hosté“ (…) „(…) Často se stýkám s pracovnicí ONV pro naše otázky – dle jejích slov se dneska razí cesta – nic nedělat samostatně jen samé soužití. Přitom co dělají ostatní – Neromové, je vždy dobré. Nám nedovolí nic, nesmíme nic dělat, společensky žít. Chtějí, abychom se zařadili, ale přitom nás mezi sebe nechtějí. (…)“513 Tři roky po zrušení Svazu píše A. Giňa M. Holomkovi: „ (…) nedá mi to, abych ti nenapsal něco kolem voleb, které před chvílí proběhly. V Rokycanech je víc jak 600 Romů. Přesto nebyl ani jeden jediný Rom na kandidátce do NV. Ani jeden jediný Rom není v žádné komisi při MěNV ani ONV. Je mi líto těch chvil, kdy jsme jako organizace byli ve styku se všemi těmi Romy, kdy s námi, i když jim to bylo proti chuti, museli na NV počítat a jednat. Vím, že tyto doby jsou již nenávratně pryč. A nemá smysl na ně vzpomínat. Avšak člověku to nedá, obzvlášť při tak význačných příležitostech. Takže teď veliká většina nás žije zrovna tak jako na Slovensku. Nikdo nemá o nic zájem, nikdo o Tebe ani nezavadí (…) Možná, že jsem veliký pesimista, ale i ta žena co tady na ONV dělala kurátorku je pryč, takže teď si nás nikdo opravdu ani nevšimne. (…)“514 S odstupem času, po necelých čtyřiceti letech, označuje přístup státních orgánů k Romům v období po zrušení Svazu Cikánů-Romů jako asimilační (stejně jako období, které Svazu předcházelo).515 Zrušení Svazu se výrazně projevilo také v rovině kulturně-společenské. V jeho důsledku zaniklo mnoho uměleckých a folklorních souborů i sportovních spolků, které ve Svazu ztratily zřizovatele. Romové téměř
516
pozbyli možnosti se ve volném čase
organizovaně sdružovat k zájmovým aktivitám. Z dopisů a rozhovorů s A. Giňou opět vyplývá, že státní instituce v sedmdesátých letech sdružování Romů aktivně bránili, ať už šlo o poptávku po činnostech kulturních, sportovních nebo čistě společenských. Tento přístup dokládám na příkladu rokycanských Romů, zároveň je zřejmé, že v jiných krajích a okresech mohl být přístup odlišný. V dopise M. Holomkovi ze dne 28.12.1975 se A. Giňa zmiňuje o nemožnosti rozvoje společenského života (viz výše), tuto snahu pak demonstruje na příkladech dvou pokusů o uspořádání zábavy a plesu. V témže dopise informuje také o zrušení tělovýchovné jednoty, a tedy i dalším ztížení podmínek pro organizovanou
513
Dopis ze dne 28.12.1975. Dopis ze dne 26.10.1976. 515 Rozhovor s A.G. ze dne 17.4.2011. (…) ale takhle, byl spíš tlak vždycky na tu, to byla ta oficiální politika, na tu asimilaci, jo, takže třebas když jsme chtěli něco takovýho, tak to bylo jejich vždycky „zařaďte se, zařaďte se“ (…) takovej ten tlak na tu asimilaci, no to bylo jejich. (…) když byl svaz, tak to bylo určitě lepší, (…) jako partneři v tý Národní frontě, no tak to bylo jiný, ale předtím a potom, tak to bylo. (…) Předtím úplně se třeba jako nedalo vůbec mluvit o něčem takovým, o nějaký organizaci nebo o něčem, to vůbec ne. 516 Existovaly výjimky, o nichž pohovořím níže. 514
104
činnost517. V květnu 1976 informuje o pokusu rokycanských Romů sdružovat se v rámci Svazarmu za účelem možnosti pořádání společenských akcí. Z jeho výpovědi vyplývá, že to nebylo jeho soukromé úsilí, ale týkalo se více osob. V tomto kontextu reflektuje význam Svazu, který svým členům dával jistou svobodu pro organizaci práce: (…) Přihlásila se nás celá řada do SVAZARMU. Chceme se alespoň nějak společensky uplatnit. Ale zatím to vypadá tak, že nám dali přihlášky a nic víc. Není to zdaleka to, co byl náš Svaz. Kdy sami jsme mohli práci plánovat a uskutečňovat (…) Chtěl bych za pomoci Svazarmu zorganizovat takový krásný večer jako posledně ve Svazu. Doufám, že se mi to podaří. Radili jsme se o tom my všichni, co jsme vstoupili do SVAZARMU (…)518 Z rozhovoru z dubna 2011 vyplývá, že neúspěšné bylo veškeré úsilí o vytvoření romských skupin v některých již existujících organizacích, které v komunistickém Československu umožňovaly organizaci volného času (např. Svazarm, SSM, Svaz Československo-sovětského přátelství). Státní orgány zakazovaly veškerou činnost, která by podporovala „romskou identitu“519 nebo „etnický původ“520 Důsledky zrušení Svazu se projevovaly také v rovině osobní. Částečně je to patrné již z výše uvedených citací. Jedním z cílů organizace bylo „vychovávat kádry“, romskou reprezentaci, usilovat o zvýšení „zdravého sebevědomí Romů“, kteří se pak měli spolupodílet na „řešení romské otázky“. Tento úkol se podařilo částečně splnit. Po zrušení Svazu se řada funkcionářů opět ocitla bez možnosti další práce v „romské problematice“ (to se netýkalo pouze Romů, ale i ve Svazu působících neromů), což mohlo vést k pocitům zneuznání. Právě
517
Dopis A. Giňi M. Holomkovi ze dne 28.12.1975 „(…) Zrušili nám TJ ROMA. Takže je velmi těžké něco dělat, když nemáme žádnou organizaci. (…) 518
Dopis A. Giňi M. Holomkovi ze dne 22.5.1976.
519
Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. Já jsme vlastně v tom archivu (…) našla Váš dopis, co jste psal panu Holomkovi o Svazu. A tam právě jste psal, že Vám(…) nic nedovolí (…) a tam jste si stěžoval, že Vás pořád chtěli dál převychovávat a že Vám zrušili ten TJ Roma a to jim taky vadilo teda, i ten fotbal? Všecko, to všecko, to prostě, jak padlo, ten svaz, tak okamžitě všecky ty aktivity, co byly a co by jako ukazovalo naši identitu (…) tak to všecko se zatrhlo, no. No a právě jste tam ještě psal, že jste zkusili vstoupit do SVAZARMU a dělat něco v rámci Svazarmu, povedlo se to ? Ne (…) ne, ne. My jsme zkoušeli jak v tom Svazarmu, mladý zkoušeli v SSM, že, potom se to zkoušelo SČSP to je (…) Svaz Československo-sovětského přátelství (…) no nic, absolutně nic(…) tam vám každej řek „zařaďte se, vstupte, normálně, vyplňte si přihlášku a vstupte do toho“, ale ne jako organizace samostatná, ale jenom jako členové , no (…) 520
Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. (…) No a po tom šedesátým osmým, když byla ta normalizace, tak to už potom šlo, prakticky vůbec nešlo nic dělat, protože oni furt křičeli normalizace či (…) zařadit (se), že jo, asimilace, asimilace, jo. No, když chcete na zábavu, tak jděte tam, tam berou – teď se tady hraje (…) no prostě na nějakej ten náš etnickej původ anebo to, to co máme rádi, nebo to co je nám blízký, tak to je vůbec nezajímalo.
105
tento rozměr zrušení Svazu komentoval v již citovaném dopise V. S., Ing. M. Holomek521, který se obával nárůstu nedůvěry bývalých funkcionářů k možnosti případných budoucích aktivit nebo smyslu „řešení romské otázky“. Zrušení Svazu mělo také za následek trestní stíhání některých funkcionářů, např. Ing. M. Holomka a Pavla Steinera. Okolnostem soudních řízení by bylo třeba věnovat více pozornosti, než je možné v rámci této práce, proto zde jen obecně (– na základě subjektivních pramenů, jakými jsou osobní dopisy postižených představitelů Svazu) shrnu některé údaje. Ing. Miroslav Holomek
522
byl z titulu bývalé funkce předsedy trestně stíhán po dobu téměř
deseti let523. O trestním stíhání referuje jako o vykonstruovaném a zinscenovaném, dokonce i rasově motivovaném524. Za tu dobu byl dvakrát odsouzen525 k podmíněnému trestu. Nespravedlivé trestní stíhání nesl těžce, vnímal jej jako daň za svou angažovanost v romské otázce a otřáslo jeho vírou v soudní systém, vyvolalo i určité pochybnosti o stávajícím státním zřízení526. I přes vyvolané pochybnosti nadále působil jako vedoucí katedry marxismuleninismu na brněnské fakultě architektury527, i nadále spojoval myšlenku romství se
521
Dopis Ing. M. HolomkaV. Srbovi. (…) Celkový výsledek je tedy krokem zpět či alespoň stagnace, navíc s novým posílením nedůvěry mnoha Romů, zejména těch stovek neplacených funkcionářů SCR, kteří pro věc mnohé obětovali a tisíce Romů, ke kterým se dnes zvýšila averse lidí, kteří v době existence Svazu museli tlumit své názory a tendence. (…) 522
MRK, fond SCR, přír.č. ….. Korespondence s Dr. V. Srbem. (O trestním stíhání referují dopisy z 15.4.1975; 6.7.1975; 12.7.1976; 15.8.1977; 24.1.1977; 2.1.1978; 9.5.1978; 14.1.1979; 28.8.1979; 24.6.1980; 22.1.1981; 16.7.1983; 6.12.1983) 523
Cca v letech 1973-1983 (???) Např. dopis ze dne 22.1.1981 Moje záležitost bohužel nebyla ukončena. Při posledním jednání, které trvá již 10 let /po celou tuto dobu útok na mne/ jsem byl úplně již po třetí osvobozen, ale opět se odvolala gener. prokuratura (…). Můj obhájce (…) řekl, že nyní je mu zcela jasné, že jde o rasovou diskriminaci a že na tomto případě má někdo zájem, že jde o jasné porušení zákona a že se nikdo z činitelů kompetentních proti tomu nepostaví, protože za tím stojí někdo, kdo má konexe. (…). moje daň romské věci je příliš drahá, pro mne jako osobu. Ztratil jsem hodně sil a věřím, že se jednou ukáže naše pravda. 525 V dopise ze dne 9.5.1978 píše: (…) vyvrcholila u nejnižší instance má záležitost u městského soudu v Brně, týkající se ještě činnosti ve svazu a to koupě domu pro Svaz v Brně na Lidické ulici. Všechna označení a napadnutí jsem dosud vyhrál (…) Při předcházejících asi 10 nebo 12 stáních byl přítomen vždy jiný prokurátor, ani 1 neznal podstatu případu i další okolnosti, věděli jen jedno, že v duchu informace a nařízení ze shora se musí vždy odvolat (…) to zjistil můj advokát. (…) Byl jsem odsouzen na 1 rok podmíněně ve zkušební lhůtě na 2 roky. Samozřejmě jsme se odvolali a hodláme jít případně až k Nejvyššímu soudu pro „porušení zákona“. (…) Co jsem odešel ze Svazu mám stále tyto drobné problémy“…. 526 Dopis ze dne 16.7.1983 (…) „pak to odsouzení po dvojím jednání Nejvyššího soudu/ to byla morální facka pro mě, který od svého mládí žil život skromného, poctivého člověka v těch nejnižších společenských podmínkách, člověka, který se z přesvědčení angažoval pro toto zřízení /po svých životních zkušenostech/ a který obětavě a cele se bez jakýchkoliv materiálních výhod a cílů/ věnoval pro romskou otázku. (…) po celou dobu 10 let od skončení SCR (…) jsem žil pod houpající se knutou a nemohl si dovolit se veřejně v romské otázce angažovat. Mohl jsem jen studovat atd. 527 Ing. Karel Holomek vysvětlovat tento postoj tím, že jak jeho bratranec Ing. M. Holomek, tak jeho otec JUDr. Tomáš Holomek vztahovaly veškeré výhrady ke konkrétním lidem, nikoli k systému. „(…) z naší debaty (s M. Holomkem) bych usuzoval, že on vůči tomu (pozn.- systému) měl určité výhrady, ale asi to bylo v té poloze (…) kterou vám řeknu u svého otce. My jsme s otcem vedli stovky a stovky politických debat (…) a jeho prostě vize 524
106
socialistickým zřízením528. Průtahy v soudním řízení mu měly kromě újmy fyzické a psychické, ztráty cti a autority529 znemožnit i veřejné vystupování v romské otázce530. O stíhání šéfredaktora svazového zpravodaje P. Steinera referuje ve své stati o SCR z roku 1991531 B. Daniel. Podle něj se P. Steiner „téměř dva roky soudil s ÚVNF a státními orgány, které nakonec daly příkaz soudům, aby
ho odsoudily k nuceným pracím. Byl
odsouzen na několik let práce v železárnách ve Veselí (…)532“. Na základě korespondence, kterou P. Steiner vedl s M. Holomkem, lze usuzovat, že předmětem sporu bylo (možná jen zčásti) vydání druhého čísla svazového časopisu v roce 1973, v němž byl otištěn zápis z „likvidačního“ pléna ÚV SCR. V rovině osobní mělo zrušení Svazu (a s ním i probíhající trestní řízení) dopad i na vztahy mezi bývalými funkcionáři. Z korespondence je zřejmé, že někteří funkcionáři Svazu, kteří se zrušení otevřeně nebránili, byli považováni za „zrádce“533. Ing. M. Holomek v dopisech V. Srbovi mluví o „lidských zklamáních“ mj. i mezi bývalými spolupracovníky, tento rozměr reflektuje v průběhu několika let, které následovaly po zániku organizace, zhruba v období, kdy byl souzen pro činnost související s výkonem své bývalé funkce předsedy Svazu534.
byla, ta myšlenka je prostě skvělá, jenom lidi jsou špatný a ti ji dokáží ničit a degradovat. (…)“ (Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011) 528 Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011 (…) já mám dodnes v držení tu diplomovou práci na doktorát toho Miloše, tam tyto věci jsou jednoznačně postaveny prostě jako že jedině teda na základě tady této politiky je možné řešit prostě tu romskou problematiku(…)“ 529 Např. dopis ze dne 24.6.1980(…) můj případ se zdá je ukončen po7 letech pronásledování(…). Šrámy na mé cti a autoritě, ty se nedají vyčíslit a zanechávají největší rány. (…) dvakrát jsem měl být jmenován docentem (…) daň, kterou jsem zaplatil, je neúměrně veliká, ale na druhé straně mám pocit, že jsem pro romskou věc udělal kus práce i když není dnes uznán (…). 530 6.12.1983 (…) dne 6.12.1983 skončila moje podmínka (3 letá) pro případný postih z hlediska civilního práva v mém mnohaletém procesu (…).teď po 10 letech úplně pokoj. Zůstaly jen jizvy – fyzická (…) psychická (…) i materielně (…). 531 MRK, fond SCR, přír.č. 221/1994. 532 Tamtéž, str.9. 533 Nepřímo to vyplývá z některých dopisů Ing. M. Holomka, P. Steinera. Explicitně to vyplývá např. z dopisu J. Šipoše M. Holomkovi ze dne 23.5.1974, který v této souvislosti zmiňuje např. L. Demetera. 534 Dopis z 19.1.1974 „Ztráta iluzí o lidech, se kterými jsem spolupracoval atd., zůstalo jen málo poctivých lidí a dobrých přátel na které se člověk v těžké situaci může obrátit.(…)“. „(…) Pomalu už ze svých spolupracovníků bývalých nemám ani komu věřit. Kdyby si ti Romové alespoň uvědomovali, co dělají. Až si to uvědomí, bude už na mnohé pozdě(…) 15.4. 1975 (…) Už nikdy více bych to nechtěl prožívat znovu. A kolik zklamání v lidech. (…)“ 12.7.1976 (…) v mnoha lidech jsem se zklamal, mnoho jsem za posledních pár let prožil a zkusil. Snad by to již některé položilo či odradilo, ale já stále bojuji v dobrém slova smyslu, za spravedlivou a dobrou romskou věc i když jinak a v jiných podmínkách.“ 24.1. 1977 (…) „nejvíc poučné je poznání charakteru lidí i mých blízkých spolupracovníků, což Ti povím někdy ústně,(…)“
107
Zrušení Svazu se v neposlední řadě odrazilo i v uplatnění některých bývalých funkcionářů – romských i neromských aktivistů - v jejich dalším profesním životě535. Výše uvedený přehled důsledků likvidace Svazu neúplný a je jen podkladem pro rozvoj bádání v této oblasti.
4.2. Přínos SCR pro další kulturně-společenskou a politickou činnost Romů V této podkapitole se zamýšlím nad otázkou, zda a v jakém smyslu měly činnosti vzešlé ze Svazu Romů nějakou kontinuitu, v čem byl Svaz přínosný pro další aktivity romského etnoemancipačního hnutí, do jaké míry mohla činnost romských aktivistů v době normalizace a po roce 1989 souviset se Svazem Cikánů-Romů nebo jím být ovlivněna.
4.2.1. Souvislosti kulturně-společenské a politické činnosti Romů v 70. a 80.letech 20.století se Svazem Cikánů-Romů V kapitole 4.1.2. jsem na příkladu rokycanských Romů stručně poukázala na některé bariéry, které ze strany státu existovaly pro další zapojování se Romů do veřejného života. Nyní poukáži na některé činnosti, které i přes kladení odporu ze strany státu přetrvaly, a poukáži na to, jakým způsobem se na rozvoji těchto činností mohla podílet zkušenost ze SCR. Tyto souvislosti vnímám tentokrát více v rovině osobní, byť se pojí i s rovinou kulturněspolečenskou a politickou. Z kapitoly 4.1. je zřejmé, jakým způsobem tzv. politika kulturní a sociální integrace Romů aplikovaná v 70. a 80.letech minulého století v praxi utlumovala možnosti Romů podílet se na realizaci politiky uplatňované vůči jim samotným či se organizovaně sdružovat, a to i přes úsilí některých funkcionářů vynaložené v tomto směru. V některých případech se podařilo zaznamenat i drobné „úspěchy“, v první řadě se jednalo o udržení činnosti některých např. hudebních skupin či souborů. Příklad organizování takové činnosti popisuje A. Giňa. Podle něj bylo kapelu možné udržet pouze za splnění několika předpokladů, které byly v tehdejší době běžné: aby mohly soubory existovat, musely mít zřizovatele (např. Dům 535
Dopis V. Srba M. Holomkovi. (…) Svaz trval 3 ½ roku a likvidace běží už 2 roky. Nikomu nevadí, že to stojí peníze. Romové museli odejít v daných lhůtách a důchodci si prodlužují dobré živobytí. Představ si, že Bartoloměj Daniel, vysokoškolák, který nebyl v ničem angažovaný na ved. místě ve Svazu, dělá jako dělník v cementárně v Brně, sám člen likvid. komise Josef Bánom, schopný mladý člověk, člen KSČ, studující gymnásium večerně, dělá vrátného, atd.; Z korespondence vyplývá, že činnost nemohla vykonávat také Milena Hübschmannová (viz také Pavelčíková 2004), Pavel Steiner (viz Výše), implicitně je zmíněno, že i V. Srb měl vzhledem ke své angažovanosti ve Svazu potíže.
108
kultury). Ke splnění podmínek k veřejnému vystupování, museli jejich vedoucí dosáhnout patřičného vzdělání a udělat si kapelnické zkoušky, skupiny se každoročně musely účastnit přehrávek536. Udržení hudební skupiny považoval A. Giňa za velký úspěch
537
. Vedle splnění
základních podmínek bylo podle A. Giňi potřeba udržovat i dobré vztahy s institucemi, zejména s kulturními středisky, která měla v otázce kulturní rozhodovací pravomoci. Z rozhovoru vyplývá, že jezdili hrát pouze tehdy, dostali-li pozvání od nějaké organizace – respektive kulturního střediska. Giňa v rozhovorech reflektuje několik příčin, které jeho skupině umožnily další činnost: kromě splnění základních kvalifikačních předpokladů uvedených výše, se jednalo právě o udržení dobrých vztahů s pracovníky kulturního střediska a o výsadní postavení rokycanských Romů, kteří měli být institucemi vnímáni jako „příkladní“ a zároveň jim měli sloužit jako „reklama“, příklad úspěšné práce s romskou komunitou. Tento relativně náročný proces byl příčinou zániku mnoha souborů v Západočeském kraji.538. Z jeho reflexe také vyplývá, že v Rokycanech byly pro rozvoj kulturní činnosti podstatně příznivější podmínky než v jiných městech Západočeského kraje539. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že dobré vztahy na úřadech a „dobrá pověst“ rokycanských Romů byly způsobeny jednak vystupováním Romů samotných, osobními dispozicemi úřednic, částečně také důsledkem činností vzešlých ze SCR540 - za existence
536
Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. (…) (…) (Jako) hudba jsme ještě existovali, protože jsme to tady udělali jináč, prostě udělali jsme si zkoušky, všechno, já jsem si udělal kapelnický zkoušky, tak jsem šel na normální přehrávky (…) s tou muzikou naší, co jsme tu měli (…), tím jsme dostali osvědčení a zařadili jsme se pod Dům kultury v Rokycanech, a to už spadalo pod ně, (…) takže my jsme potom mohli chodit hrát dál. Takže jste fungovali díky tomu, že jste měl ty kapelnický zkoušky? Zkoušky a že jsme prošli. Každý rok (…) jsme chodili na přehrávky, no, ale bylo to dobrý, (…) jenomže těch příležitostí k vystupování bylo velice málo, protože Romové si to sami organizovat nemohli, tak jestli se jim povedlo, já nevim, někdy někoho přesvědčit, že něco udělali nebo tak, ale bylo toho málo. (…) 537 Dopis A. Giňi ze dne 28.12.1975 (…) jsem velmi rád, že jsme naše skupina – myslím tím celá naše muzikanstká parta pohromadě. Hrajeme naším lidem pro radost, sem tam nějaký bál či koncertní vystoupení cimbálové hudby. Zrušili nám TJ ROMA. Takže je velmi těžké něco dělat, když nemáme žádnou organizaci. (…) 538 (…) no a když ten svaz zrušili, tak tím vlastně jako skončila spousta těch věcí, (…) zůstala teda vlastně asi jenom ta (…) hudba No, ale to opravdu jenom tady u nás, jo, protože ostatní na tom nebyli tak - ty soubory vznikaly (…) v tý době v tom Svazu (…) po celý republice jeden za druhým (…) vznikaly i jiný (…) kapely, ale potom to neudělali tak jako my, že si udělali zkoušky a tuto, aby hráli dál, (…) tak to jako zaniklo. Tady ty lidi žili, dělali, ale už nevystupovali (…) no a to víte, ty jako normálně Češi, tak ty by vás na cimbálovku takovouhle jako nepozvou, to kdyžtak nějakej možná koncert nebo takové něco, ale nestávalo se to (…). 539 Ale horší už to bylo jako s Plzní , ne. Tam jednak bylo víc Romů, tam těch Romů žilo víc a byli to takoví i takoví, prostě, jedni byli lepší, druhý nějaký problémy už jako, už to tak nešlo jako (…) tak i v jinejch městech, když to tak vezmu, tak v tý době třeba v Chebu, tak tam jsme jezdili často hrát (…) a to vedení města, to jako když se to učilo od nás (…). Takže to jsme s nima mluvili, to jsme jim vysvětlovali a oni se ptali, jak to tu děláme a co, no a snažili se no, takhle. 540
Rozhovor z 17.4.2011. Z následujícího úryvku narace A. Giňi vyplývá souvislost se SCR – citovaná paní V. se zajímala o kulturní dění, které muselo souviset právě s činností za SCR. Níže v textu pak hovoří o vystupování ve Strážnici, o němž jsem se zmínila výše, ve 3. kapitole.
109
Svazu totiž došlo k navázání kontaktů s různými institucemi státní správy (např. i kulturních středisek) a úředníky v nich a tyto kontakty v některých případech mohly hrát důležitou roli pro udržení alespoň minima kulturně-společenských činností541. Z korespondence mezi F. Bandym a Ing. Holomkem je zřejmé, že si vzdělání doplňovali i někteří další bývalí funkcionáři Svazu (konkrétně F. Bandy a L. Horváth), kteří v polovině sedmdesátých let působili v Tachově. 542 Z Bandyho korespondence ale vyplývá, že se v jeho případě nejednalo o udržení činnosti konkrétního souboru vzešlého ze svazu Romů, spíše o prostředek k seberealizaci a množnosti vystupovat s nově vzniklým souborem žáků školy, na níž učil. Ve svých dopisech se zmiňuje i o pokusech pracovat s Romy a pro Romy a o drobné spolupráci s kulturním střediskem v Tachově, v němž společně s bývalým tajemníkem KV SCR Západočeského kraje L. Horváthem vyučovali romštinu543. Rozsah této práce – ač jí byla přikládána relativní důležitost, byl naprosto minimální: kurz navštěvovaly
(…) tady bylo v Rokycanech okresní kulturní středisko, a to (…) vedlo tu kulturu na tom okrese, jo. Tam byly soubory zaregistrovaný, tam byly kapely, pod ně spadaly já nevim tadyhle ty kulturní sály a takový, oni to celou tu kulturu řídili tady na tom okrese (…) no a my jsme měli to štěstí v Rokycanech, že tady byla paní, nejdřív nějaká paní H., ředitelka toho kulturního střediska a pak tady byla paní V. – a ty opravdu dalo by se říct, že nám fakt šly na ruku. Ta paní H., to byla taková obyčejná ženská, už umřela, ta se s námi znala, protože bydlela vedle (…) nás Romů, stýkala se s námi, jako úplně dobře nás znala. No a ta druhá, ta pani V., ta měla zájem zase o to dění, co tady ty Romové, ty děti (…) a to nějak všecko jí to nějak zajímalo a potom, když tady byl ten soubor, tak ten reprezentoval ty Rokycany po celým tom Západočeským kraji. A to bylo ještě v tý době - dlouho a ta muzika tak to, takže dalo by se říct jsme jim dělali takovou tu čest až i ve Strážnici jsme byli (…). Až i ve Strážnici jsme byli (…) dalo by se říct, že pro nás měli to pochopení. 541
Rozhovor ze dne 28.11.2010. Výpověď je v některých úsecích těžké datovat, např. v následující ukázce Giňa explicitně neodděluje dobu, kdy existoval Svaz a dobu, která následovala. Období, kdy na Rokycansku působily soubory nahlíží nikoli chronologicky, ale z perspektivy spolupráce s okresním národním výborem a zdůrazňuje osobní rozměr těchto vztahů.: (…) Paľis has adaj třeba Rokicaňate koleha mište, hoj has adaj kajse manuša pre koda okrecis akoby, hoj pes džanahas, tak pes vareso te kampelas, vareso te_____ pes dohodňinahas, aľe na džanav sar oda has avrether třeba, no aľe adaj (…) jako višunenas amen, no oda tiš kerahas kajsi sar la Rokicaňake reklama, te phirahas te bašavel a samas až Stražnicate a kavka oda. Tak pal o Rokicaňa pes džanelas, (..) hoj hin adaj (…) kajsi kodi kultura feder, no baš- has adaj jekh duj trin subora phirenas až, jekh duj čhave phirnas až _____ Čercheň o suboris porevičinlas so giľavnas, ta až andre Ňemciko phirnas te giľavel (…), andre NDR, no tak oda kernas ajsi sar reklama le foroske, a amen (…) samas andre Poľčiko, (…) kaj bašavahas, no andre Polčiko samas, andre Nemciko tiš samas koleha, no tak, tak denas amen jako, denas pre amende, no, prostě kajsi sar reklama pro foros, no.// To bylo třeba v Rokycanech dobrý, že tady byli ti lidé na okrese, že se vědělo, že když je něco třeba, že se to dá domluvit. Ale nevím, jak to bylo třeba jinde. No ale tady jsme jakoby vycítili, no to jsme taky dělali jakoby reklamu Rokycanům, když jsme chodívali hrát. Byli jsme, až ve Strážnici a tak. O Rokycanech bylo známo, že je tady taková lepší kultura. No hráli jsme tady tak jeden, dva, tři soubory, chodili až dvě děti do souboru, který se jmenoval Čerchej, zpívali. Chodili až do Německa zpívad, do NDR. No tak dělali jakousi reklamu městu. A my jsme byli v Polsku, tam jsme hráli, v Polsku a také v Německu jsme s nimi byli také. No dělali jsme prostě takovou reklamu městu. 542
Dopis č. 2. (…) S Lubošem jsem nyní velice často. Pomýšlíme spolupracovat se souborem. Jinak chodíme oba do kurzu pro kapelníky lidové hudby. Zkoušky máme dělat v březnu. 543
(…) Kromě toho při kulturním středisku v Tachově vedeme kurs romštiny. Je to sice jen se třemi soudružkami ze vzdělávacího oddělení, ale aspoň se něco děje. V tomto roce vyšly Romské pohádky od M. Hübschmannové a též Základy romštiny (brožurka). Tyto základy používáme v kurzu. (…)
110
pouze tři frekventantky. Nicméně i zde je pravděpodobné, že funkcionáři ještě využívali kontaktů navázaných v době existence Svazu. Na základě uvedených příkladů je možné usuzovat, že pokračování činnosti v kulturní, sportovní a společenské oblasti, započatých v době existence Svazu Cikánů bylo závislé na několika proměnných, k jejich úspěchu ale přispívaly kontakty na úrovni samosprávy získané právě v době existence Svazu. Participace Romů na rozhodování na místní, okresní, krajské i celonárodní úrovni ve druhé polovině 70. a v první polovině 80.let není sice příliš zmapována, podle dostupné literatury i studovaných zdrojů byly ale aktivity Romů v rovině politické výrazně utlumeny. K pokusům o jejich znovuobnovení jak na celonárodní úrovni v rovině formální i neformální, v určité míře došlo ve druhé polovině 80. let544. Tehdy několik romských aktivistů iniciovalo sérii jednání na ÚV KSČ545, v jejichž důsledku mělo podle Ing. Víška (někdejšího pracovníka FMPSV) dojít k projednání několik let odkládané zprávy FMPSV „o stavu řešení problematiky romského obyvatelstva“546, usnesení ÚV KSČ mělo navázat „na stav ke dni zániku Svazu Romů“. Tyto paralely lze vysledovat i v korespondenci Ing. M. Holomka s V. Srbem. Z korespondence se dozvídáme v prvé řadě některé informace faktografické - Ing. M. Holomek se patrně na iniciaci uvedených jednání nepodílel, byl na ně přizván blíže nespecifikovanými romskými aktivisty na podzim 1988547, jednání se mělo účastnit 15-18 Romů548 z celé ČSSR. V korespondenci je také několik přímých narážek na Svaz Cikánů-Romů. V listopadu 1988 V. Srb Ing. M. Holomka informuje, že „v archivních záznamech o SCR na ÚVKSČ není nic proti svazu negativního /a tedy ani proti funkcionářům/.549“ Uvedená slova by se dala interpretovat několika způsoby, V. Srb může narážet na problémy Svazu způsobené údajnou „politickou nespolehlivostí“ některých jeho členů550, může také narážet na nesrovnalosti, které byly státními úřady uváděny jako příčiny zániku Svazu, ale také na soudní dohru
544
Víšek, P., str. 187-190; Krčík, J., str. Tamtéž, str. 188. Jednání začala formou dopisu již v roce 1986 (iniciátory byli pánové Baláž, Gereľ a Dr. Oláh), pokračovala na jaře 1987, následovalo několik dalších jednání od června 1988 do února 1989. 546 Víšek, 547 Dopis ze dne 14.11.1988 píše, že se o jednání dozvěděl na poslední chvíli, „nebyl dobře připraven“, v dopise ze dne 19.1.1989 specifikuje „nevím, jak jsem se dostal do této delegace kdo mne tam vůbec poslal“. 548 Tamtéž, „Počet delegátů se pohybuje zhruba od 15-18 Romů.“ 549 Dopis V. Srba M. Holomkovi ze dne 21.11.1988. 550 Ze třetí kapitoly je zřejmé, že bylo ÚV KSČ tajemníkem KV SCR v Plzni informováno o politické „nespolehlivosti“ ředitele Névodromu S. Holomka, který později, zřejmě ještě v sedmdesátých letech (rozhovor s K. Holomkem) emigroval do NSR. Ještě v době existence Svazu emigroval jeden z vedoucích představitelů pražského Névodromu. (Rozhovor s K.Holomkem) 545
111
týkající se Ing. Holomka a některých dalších funkcionářů. M. Holomek dále kritizuje skutečnost, že v komisi pro Ústavu
551
nejsou žádní Romové, kteří dříve působili ve Svazu,
kritizuje nedostatek taktiky delegátů a absenci bývalých „osvědčených“ členů Svazu. Nedostatek taktiky a strategie dává mimo jiné do souvislosti s kritikou Svazu některými jeho funkcionáři: „velmi mě mrzí i ojedinělá netaktická (v dané situaci) kritika SCR, která se objevila, bohužel od jedinců, kteří byli činní v SCR. Kritika je samozřejmě nutná, ale vědět kdy a kde.552“. Z této výpovědi vedle skutečnosti, že byl Svaz před ústředními orgány kritizován, implicitně vyplývá, že si byl Ing. M. Holomek problémů Svazu vědom a byl k nim kritický, z politicko-strategických důvodů ale tyto nedostatky organizace na veřejnosti a ve vyšších politických kruzích zřejmě neprezentoval. Podle M. Holomka zazněl na jednáních i požadavek založení „organizace SCR“, tento požadavek měl ale být vysloven především Romy ze Slovenska. Z dopisu není zřejmé, zda tím jeho autor měl na mysli organizaci přímo navazující na činnost Svazu553. S tím souvisel i požadavek na uznání romské národnosti, a přestože z korespondence vyplývá, že si M. Holomek uznání národnosti i obnovení organizace Romů dlouhodobě přál, při veřejném jednání projevoval v této otázce jistou opatrnost, považoval za nezbytné postupně připravovat půdu pro takové změny v rovině politické a legislativní. Další významnou událostí, která byla ve své době prezentována jako událost kulturněspolečenská, nikoli politická554, ale je dávána do souvislosti s úvahami a přípravami na založení romské politické strany, bylo setkání romské inteligence555 (osobností kulturní, 551
Dopis Ing. M. . Holomka V. Srbovi „nepočínají moc dobře, postrádají taktiku, strategii a někteří mají dosti útočnou politiku, ale nejhorší je neschopnost některých a jak by si počínali, kdyby se musela dělat zodpovědná, náročná činnost. Je chyba, že i v komisi nejsou někteří ze SCR (Romové), kteří se osvědčili. Bohužel je chyba, že se v SCR (její konec)s „kalnou vodou vylila i vanička. Velmi mě mrzí i ojedinělá netaktická (v dané situaci) kritika SCR, která se objevila, bohužel od jedinců, kteří byli činní v SCR. Kritika je samozřejmě nutná, ale vědět kdy a kde.“ - dále sis stěžuje, že vycítil i tendence ke karierismu, že některým nejde o věc samotnou, ptá se také „proč nepozvali i některé významné, zkušené lidi jako tebe i další třeba i Neromy, ale lidi se zásluhami, znalostmi, schopnostmi (…)“, podle L. Demetera jsou prý na centrální úrovni tendence zachovat komise bez Romů … 552
Tamtéž. Dopis z 19.1. 1989 „mnoho Romů chce (hlavně slovenští), aby Romové byli „NÁRODNOST“ nebo měli svou organizaci SCR. To je velmi choulostivá (i pro společnost) a ožehavá otázka. (…). Co s tím? (…) já jsem dříve pro ponechání označení rom. etnické skupiny“ (…). 553
554
Dopis M.Holomka Vladimíru Srbovi ze dne 30.3.1989. „(…) Jsem s celou mojí rodinou pozván na 20.5. k s. Giňovi do Rokycan na romskou, spíše rodinnou nikoliv jako politickou akci , ale spíše veřejnou, romskou, kulturní, máme i zajištěné noclehy na hotelu (…). 555 Rozhovor z 28.11.2010, Narátor sám je označil jako významné osobnosti: (…) ta adaj pes zgele o Roma, kajse viznamneder (…).; rozhovor z 17.4.2011 – (…) protože to byly takový jako bych řek vůdčí osobnosti z toho- (…).
112
respektive veřejné sféry života) v Rokycanech. Důležitý byl také její rozsah – nebyla to akce regionální, ale celorepubliková556. Setkání uspořádal Andrej Giňa na jaře 1989. Nazíráme-li setkání optikou souvislostí se Svazem, je zajímavé v prvé řadě z hlediska účastníků, kteří na něj byli pozváni a mezi nimiž figurovali i někdejší vysoce postavení funkcionáři ÚV SCR – např. Ing. M. Holomek a pravděpodobně i Ladislav Demeter557. Ing. M. Holomek měl na setkání vystoupit s referátem k „romské problematice“ z titulu člena ČSAV558. Je ale pravděpodobné, že na setkání krátce před svou smrtí ze zdravotních důvodů již nedorazil559. Z bývalých členů Svazu v Západočeském kraji byl přítomen například Michal Demeter (viz medailonek v příloze č. 1), tajemník MNV obce Milhostov, jehož osobě je v naraci A. Giňi opakovaně věnována velká pozornost. Svou přítomností měl jako „kádrově spolehlivý Rom“ umožnit (pravděpodobně nevědomky) zákulisní vyjednávání o založení romské politické strany560. Můžeme se domnívat, že se setkání zúčastnili i další bývalí členové SCR nejen ze Západočeského kraje561, ale i z jiných krajů. V rozhovorech ani v korespondenci ale již nejsou explicitně jmenováni. Další, nepřímá souvislost se Svazem Cikánů-Romů se nabízí v rovině organizačnětechnického zajištění této akce, kterou financovalo krajské kulturní středisko a právě v této souvislosti A. Giňa opět narážel na kontakty získané již v době existence Svazu562. Na základě uvedených příkladů se zdá, že přínos Svazu Cikánů-Romů pro další aktivity vyvíjené některými bývalými funkcionáři Svazu v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století spočíval především v udržení a rozvíjení osobních kontaktů na dvou
556
Rozhovor ze dne 17.4.2011. (…) Když se sejdou přátelé, to bylo opravdu, to byla velikánská celorepubliková akce (…).;(…) no a prostě plná Sokolovna normální lidí a ty se sešli, ještě z jinejch měst jo mimo tutěch hostů, to byli tam z Karlových Varů přijeli a úplně nabitá Sokolovna, takovejch 400 lidí možná. (…) Bylo všecko plný i balkony, všecko bylo plný (…). 557 Tamtéž (…) „ Říkal mi Andrej Giňa, že by chtěl pozvat i Láďu Demetera (…)“ 558 Tamtéž (…) a snad tam i vystoupím částečně jako člen ČSAV – sociolog. ústavy k rom. problematice. (…) 559 Rozhovor s A.G. ze dne 17.4.2011.A. Giňa si nedokázal vybavit, zda na setkání dorazil někdo z Brna …. 560 Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. (…) a pak jsme udělali tu zábavu no a já nevim jestli jsem to řikal, ale tehdy tam StB, to tam lítalo po jako pominutý po tom sále, no (…). My jsme seděli a povídali si a já jsem pozval starostu Milhostova, pana Demetra, no a ten v tý době dostal vyznamenání od prezidenta Svobody za vynikající práci, jo. No a ten tam vyprávěl, tak co mohli dělat ty estébáci (…), nemohli na něho ani na nás, když jsme pozvali takovýhle. (…) A vzadu na těch šatnách co tam bylo, tak tam právě Ščuka a eště nějaký pan Žiga, tak ty připravovali ten scénář na to založení(…) na tu politickou stranu, no kdyby tam bejvali ___ (smích) tak to by byl průser jako hrom(…) 561 Tamtéž. (…) tak tam jsme jsme to tak zaranžovali, že tady vystoupily nějaký kapely a sešli se tu až ze Slovenska přijela pani Lacková, přijela esli Elena a z Chebu Romové z celýho Západočeskýho kraje, z Prahy a tak. To bylo velký setkání tady (…) 562 Tamtéž. (…) to právě jen díky tý pani Veverkový z toho kulturního střediska (…) no a on to všecko platil, to kulturní středisko to platilo, cesty ne a toto, ale sál (…)
113
úrovních – jednak kontaktů mezi bývalými funkcionáři samotnými, dále pak kontaktů na úrovni samosprávy.
4.2.2. Některé souvislosti Svazu Cikánů-Romů s činností po roce 1989 Většina autorů, kteří se zabývali činností SCR, o jejichž práci jsem se zmínila v kapitole 1.1., naznačuje určitou souvislost mezi činností Svazem Cikánů-Romů a romským politickým hnutím po roce 1989. Na základě analýzy pramenů vztahujících se k činnosti Svazu v Západočeském kraji jsem došla k závěru, že se návaznost na činnost Svazu projevila v rovině osobní, tedy zapojení se některých bývalých funkcionářů Svazu do veřejného života. Řada z funkcionářů, kteří působili v Západočeském kraji, byla členy Romské občanské iniciativy. Byli to např. A. Giňa z Rokycan563, L. Horváth z Tachova564, M. Smoleň565 a F. Bandy. A. Giňa a L. Horváth navíc společně působili v Kulturním svazu občanů romské národnosti, v němž byl A. Giňa předsedou566. Vzhledem k tomu, že bývalý tajemník KV SCR M. Smoleň byl v devadesátých letech šéfredaktorem listu Romano kurko, zajímalo mne, zda se na stránkách tohoto periodika objeví zmínky o některých bývalých funkcionářích KV SCR v Plzni nebo narážky na SCR obecně. Má hypotéza se potvrdila, v týdeníku Romano kurko byly publikovány minimálně 4 reportáže o Romech ze Západočeského kraje567, mezi nimiž opakovaně figurovali někteří bývalí členové Svazu (např. L. Horváth, D. Balog starší, M. Demeter). O Svazu bylo referováno právě v souvislosti s osobou šéfredaktora Romano kurko, v rámci dvou reportáží byl představen jeho stručný medailonek s velmi pozitivním hodnocením jeho osoby, uvádělo se v něm že „Mikoláš Smoleň v době existujícího SCR 1970-1972 měl na Plzeňsku mezi romskou komunitou velkou autoritu“
568
. Opakovaně se na stránkách periodika vyskytovaly
rozhovory s podnikatelem D. Balogem569 (otcem poslance D. Baloga570), který byl v době Svazu členem MěV SCR v Plzni a zaměstnancem Névodromu a blízkým spolupracovníkem tajemníka Smoleně. Poslední narážka na činnost Svazu v souvislosti se Západočeským 563
Rozhovor s A.G. ze dne 28.11.2010. Romano kurko 565 Romano kurko 31/1991. Informace o tom, že byl M. Smoleň zvolen novým předsedou městského výboru ROI v Brně). 566 Romano kurko 1/1991. Rozhovor s A. Giňou ze dne 27.11.2010. 567 Romano kurko 16/1996; 17/1996; 18/1996; 12/1997. 568 Romano kurko 16/1996; viz také RK 7/1996 569 Romano kurko 2/1992;17/1996; 7/1997; 12/1997 570 Rozhovor s A. Giňou z dne 17.4.2011 564
114
krajem, kterou jsem v listu postřehla, byly dvě zmínky o TJ ROMA (resp. TJ JISKRA) Karlovy Vary571 Článek z roku 1998 referoval o vývoji TJ, založené již v době Svazu CikánůRomů a jehož předsedou byl s malou přestávkou až do roku 1998 pan Karel Ferenc, mj. bývalý předseda OV SCR v Karlových Varech. Výše uvedeným přehledem chci jen naznačit, jakým směrem by se mohl ubírat další výzkum, pokud jde o dopad činnosti Svazu CikánůRomů - tedy zaměřit se profesní životopisy Svazem vychovaných „kádrů“ nebo na vazby přetrvávající z dob Svazu. V této souvislosti Ing. Karel Holomek zmiňuje i některé negativní, konfliktní vazby, které se z dob Svazu přenesly do devadesátých let a ovlivňovaly potom romskou politiku572 a mohly být jednou z bariér případného sjednocení romského hnutí. Návaznost na práci Svazu se projevila v mnoha dalších oblastech, např. v dokončení některých nerealizovaných projektů Svazu jako založení Muzea romské kultury573, výstavby památníku v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu574.
4.3. Vnitřní pohled na přínos Svazu Cikánů-Romů V poslední části kapitoly na základě analýzy rozhovorů se dvěma pamětníky, Andrejem Giňou a Ing. Karlem Holomkem, rekonstruuji pohled těchto dvou představitelů na význam Svazu Cikánů-Romů
575
, totéž poté činím na základě analýzy korespondence Ing.
Miroslava Holomka s Vladimírem Srbem.
4.3.1. Reflexe významu SCR dvěma romskými představiteli – A. Giňou a Ing. Karlem Holomkem Domnívám se, že je přínosné rozkrýt pohled bývalých činitelů na Svaz i přesto, že je jejich vzorek velmi úzký a nereprezentativní a nelze jej v žádném případě zobecňovat. Na 571
Romano kurko 14/1991; Romano kurko18/1998 Rozhovor s K. Holomkem ze dne 10.5.2011. „(…) to je zajímavý, on tam měl dost těžký konflikt s jedním člověkem, který se jaksi později objevil po těch dvacíti letech znovu a jako v těch romských kruzích a ten konflikt byl dost jako, ukazoval taky ten rozdíl v tom pohledu na tu problematiku tehdy a dnes. Dnes myslím jako v tom roce (…) devadesát, kdy se to všecko začalo tvořit a když tito lidé se znovu jako dostávali jaksi ani ne tak k moci , ale jako k možnosti prezentovat určité věci a které zaváněly takovým lichým přístupem bych řekl, tak tu vznikaly konflikty a ty se potom projevily. (…) 573 Rozhovor s K.Holomkem ze dne 10.5.2011. 574 Svaz Cikánů-Romů (1969-1973). Doprovodná publikace k výstavě MRK …., cit.d. 575 Viz medailonky v příloze č. 1. 572
115
význam Svazu jsem se tázala explicitně, částečně o něm ale mluvčí hovořili sami. Stručně zde představím dvě reflexe významu Svazu Cikánů-Romů a poukáži na některé jejich shodné a rozdílené aspekty. Referování o Svazu provází určitá míra nostalgie; euforie, která kolem Svazu panovala v době jeho vzniku, se částečně promítá i zpětně do jeho hodnocení, dochází téměř k jeho mytizaci. A. Giňa hodnotí Svaz v kontextu polistopadových událostí, shrnul jej jako „to nejlepší, co se za Romů udělalo“ („Nekfeder so has anglo Roma kerdo“), vychází přitom z kritického srovnání s živelným zakládáním romských organizací
po roce 1989576 a s vlastními
zkušenostmi v oblasti politické. Svou argumentaci pro výše uvedenou myšlenku staví na opozicích některých znaků Svazu Cikánů-Romů a společnosti na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a znaků projevujících se po roce 1989. Svaz charakterizují ty z antagonismů, které jsou z hlediska funkčnosti romské organizace nositeli pozitivních hodnot. Svaz měla v první řadě charakterizovat „jednota“ oproti polistopadovému „štěpení“577. Tyto vlastnosti do jisté míry vyplývaly z celospolečenského klimatu, tedy z nesvobody
576
Rozhovor s AG ze dne 28.11.2010: Povím to tak, že ten Svaz Cikánů Romů, který existoval, to bylo podle mě opravdu to nejlepší co Romové udělali po válce, potom, když už byla ta revoluce a když už se mohly zakládat organizace, tak jich Romové založili tolik, že to možná (…) ani nikdo nedokáže spočítat (…) jeden člověk a založí si třeba já nevím tři čtyři (organizace) (…), ale ani jedna nic nedělala, zato tam dělal předsedu (smích), chápeš, no, tak takhle to bylo, no a od té doby povídám něco takového – nic. Takže si myslíte, že Svaz Svaz Cikánů Romů byla nejlepší organizace (…) jaká existovala? Jakou Romové založili (So has anglo Roma kerdo) (..) no kdyby byly takové podmínky jako teď, nikdo by tě nebuzeroval, že by ti nikdo nepředhazoval to-, nikdo by tě nestrašil, aby tě převychoval (hoj tut ľikerel), tak to by určitě bývalo bylo ještě, určitě bychom bývali dokázali ještě víc, ale teď ti povím, (…) že se jim to – že to nechtěli, a nepasovalo jim to do tý jejich představy, ne, že by se nějací Romové postavili na vlastní nohy ….. (…) no je to už třicet let, ne víc, už čtyřicet let a myslím, že se zatím nic lepšího neudělalo, což ono možnosti byly po té revoluci, dokonce parlament dal Romům na tu práci, co tu byla, čtyřicet milionů a to se jen tak rozkutálelo. originál (…) Me ča phenás kavka, hoj koda Svaz Cikánů Romů so has, oda has čačes podľa mange nekfeder so has anglo Roma kerdo pal o mariben, paľis sar imar has kodi revolucija a has možnosťa te zathovel aver organizacii, te kerel, t ´oda jekhvar barile kajse organizacii , o Roma kajci zathode, kaj možno (…) aňi na džanel ňiko te pogenel len aňi, t´oda sa všadzi, jekh manuš a jov peske zathovla me na džanav trin, štar, (…) aľe aňi jekh na kerlas ňič,aľe has – has predsedas (smích), džanes, no, tak kavka oda has, no a akorestar phenav kajso vareso. Ňič. Tak mišlinen, hoj o Svaz Cikánů Romů has nekfeder organizacia, (…) so existinlas? So has anglo Roma kerdo ___- no a te uľahas kajse podminki sar akana, hoj ňiko tut na buzerinlas, hoj ňiko tuke na čhivkerlas koda, ňiko tut na strašinlas, hoj tut ľikerel, tak oda určitě uľahas, dokazinďahas pes buter mek, ale teď phenav tuke __- džalas hoj lenge- jon na kamenas koda, __- a na pasinlas lenge andre koda lengero so jon kamle, na , varesave Roma vi pes thoven pro pindre (…) no, oda imar tranda berš, no oleske, imar buter čtyřicet let saranda berš oleske a zatím feder me mišlinav hoj na has ňič kerdo, so jov možnosťi has pal e kodi revolucia oda has, bo až o parlamentos diňa le Romen dešuštar milioni pre kadi buťi so has a kajso pes kavka sar rozkerďiľahas. 577 (…) a říkal jste vlastně minule, že ten Svaz byl ta nejlepší organizace nebo jedna z nejlepších, co se pro Romy udělalo Určitě, protože to, co se potom udělalo už po tom osmdesátým devátým, tak tady (…) založila se politická strana
116
a omezených možností na přelomu šedesátých a sedmdesátých a naopak z naprosté volnosti a svobody po roce 1989.578 Dalším bodem bylo silné a uznávané vedení na straně Svazu oproti vedení, které nemělo dostatečnou podporu po roce 1989. Z výpovědi Andreje Giňi jednoznačně vyplývá, že některé zástupce rodu Holomků – Ing. Miroslava Holomka, JUDr. Tomáše Holomka, považuje za jeden z největších přínosů Svazu, vnímal je jako právoplatné zástupce Romů, v rozhovoru se k jejich významu vracel opakovaně579. Autorita vedení Svazu pramenila z jejich jedinečného postavení v majoritní společnosti, tj. jednalo se o Romy vzdělané, plně zapojené do stranických struktur. Tato kvalifikace jim zajišťovala „jiný přístup“ ze strany zástupců státních orgánů, což mohlo být zárukou úspěchu. Z rozhovoru navíc implicitně vyplývá, že předpokládal jinou motivaci romských představitelů. Zatímco v době SCR měla být motivací „snaha Romy pozvednout“, po roce 1989 měla převládat motivace finanční a mocenská. A. Giňa v rozhovoru autoritu vedení Svazu částečně idealizuje, když uvádí, že mělo úctu „všech Romů“, z archivní dokumentace víme, že existovaly přinejmenším (…) ale to vedení tý strany, to bylo na čele (…) s Emilem Ščukou, to se snažilo (…) dát to nějak tak dohromady všecko zase zpátky, ale už se to nepovedlo tak nějak (…) 578
Rozhovor s A.Giňou ze dne 17.4.2011. (…)No tak jiná možnost tady nebyla, ne, jinou organizaci Romové tu žádnou neměli (…). 579 Např. Rozhovor s A. Giňou ze dne 17.4.2011. „(…)no jo a proč myslíte, že ten Svaz (…) fungoval nebo že v něm byli všichni ty Romové, že to nebylo takový –rozkouskoNo tak jiná možnost tady nebyla, ne, jinou organizaci Romové tu žádnou neměli a pak si myslim, že to vedení tý organizace v Brně, to byli samí opravdu vysokoškoláci, ___inženýr Holomek, to byli velice vzdělaný lidi, který jako si myslim, že na to jako měli, a takže i to jednání se zas vedení národní fronty a takovýdle, to muselo bejt asi na takový úrovni, že je nemohli jen tak odkráglovat, no třebas plukovník Holomek, právník, doktor, no tak to byl, to byla kapacita. A inženýr Holomek, to byl zase učitel na tom VUMLU, no takže to byli vlastně jejich lidi, (…) to nebyli nějaký, byli to samí straníci, že jo, takže s nima museli jednat nějak jinak, no, já nevim, jestli nějakým příkazem to šlo nějak změnit nebo co, ale netroufli si, ale opravdu za nima stála- Romové v celý republice tady to když jsme se sešli, třeba v Brně se to scházelo a když jsem viděl já nevim (…) třebas z Hradce Králové, z Budějovic, já nevim z Kru, Romové z celých Čech (…) takže měli úctu Úctu, úctu hlubokou a velikou a vážili si jich všichni, protože to je – hm, takže to byly prostě takový osobnosti, který to dokázaly udržet pohromadě taky? no (váhavě) taky, no jednak to, ale jednak si jich ty Romové moc moc považovali, no prostě byli to pro ně, no kdopak – vojenskej prokurátor byl akorát on v té celé republice, jedinej a ještě k tomu plukovník (…) to byl obdiv k němu takový takže myslíte, že dneska taková osobnost jako – tak ta není není absolutně není chybí Hm, Emil když začínal, Ščuka, to po tom osmdesátým devátým, no tak toho Romové si obrovsky vážili, tak jako taky udělal opravdu hodně. hm No a potom, já nevim,(…) to prostě šlo dolu. No ale myslim si, že to bylo tím, že to byla moc jaksi veliká ta volnost a každej si tady zakládal tu svoji organizaci a furt a furt se to tak nějak třepilo a dělilo, až potom –(…) každej chtěl být předsedou, každej (smích). Je to, bohužel je to tak a no-(…) No, každej, já nevim, mysleli si asi, že se dostanou k tý moci nebo k penězům nebo čert ví, no ale peníze u nás nebyly tam nikde, nic.“
117
výjimky580. Přínos některých představitelů rodu Holomků vnímá nejen v rovině politické, ale také v rovině osobní. Explicitně to formuloval např. v dopise Ing. M. Holomkovi z roku 1975, kde mj. uvedl: „Velmi často na vás oba581 myslím, dali jste mi něco, co jsem nepoznal. Zvýšili jste můj společenský rozhled. Je jen škoda, že vše trvalo tak krátce. Hlavně si vážím vašeho přátelství a upřímnosti.“
582
Osobní přínos je patrný i z další korespondence, z níž je zřejmé,
že A. Giňa s Ing. Miroslavem Holomkem konzultoval např. své literární pokusy, ověřoval správnost historických reálií, které se v jeho povídkách objevovaly, nebo hledal pomoc pro publikaci svých povídek583. Okrajově se v souvislosti s významem organizace zmínil i o založení hospodářského zařízení Névodromu. 584 Z korespondence A. Giňi Ing. a M. Holomkovi je zřejmý i další význam, který Svazu připisoval (byť s menším odstupem, tj. v 70.letech), a tím byla práce společenská, tedy samo reprezentování Romů v majoritní společnosti585. Z rozhovorů586 vedených s A. Giňou je zřejmé, že období existence Svazu CikánůRomů přikládá ve svém osobním životě velký význam, referuje-li o vlastní práci ve Svazu, zdůrazňuje v něm především svou roli v terénu zaměřenou na pomoc Romům v hmotné nouzi a svou roli „politickou“ jako zástupce Romů při jednání na úřadech. Teprve na dalším místě je činnost hudební a společenská.
580
Takovou výjimkou byl např. někdejší tajemník KV SCR v Plzni M.S., nepřímo to vyplývá mj. i ze zápisu ze schůze, na níž byl Svaz rozpuštěn, otištěném v RL 2/1973. 581 tj. na Ing. M. Holomka a na S. Holomka. 582 Dopis ze dne 28.12.1975. 583 Dopis A. Giňi Ing. M. Holomkovi ze dne 21.1.1974 (…) Jinak (…) jsem začal psát o tom, jak jsme žili na Slovensku. Ty máš rozsáhlé politické znalosti. Mám skoro hotovou 1. stať a potřeboval bych vědět, jaká strana vládla za Slovenského Štátu a kdo mohl být členem Hlinkovy gardy. Když garda na Slovensku řádila, mě bylo 6 roků. Pamatuji si dobře její činy, ale nevím, na čí popud garda vznikla (….). Dopis A. Giňi Ing. M. Holomkovi ze dne 26.10.1976. Stále se snažím psát (…) Jsi zkušený, moudrý a vzdělaný muž s velkými životními zkušenostmi, rád bych, kdybys si tuto stať pozorně přečetl a napsal mi, co si o tom všem myslíš (…) chtěl bych Tě poprosit o tvůj odborný názor na tuto povídku. Jestliže tvůj názor bude kladný, možná že bys mi mohl sehnat i někoho, kdo by mi tuto knihu mohl vydat. Velice mne mrzí, že jsem nezačal psát dříve, a to když jsme měli náš časopis. O co by to bylo snazší, kdyby nějaká ta stať pravidelně vycházela v časopise (…)
Rozhovor s A.Giňou ze dne 28.11.2010. (…) A has the koleha mište, hoj paš koda Svaz Cikánů-Romů has oda pes vičinelas hospodářské zařízení/ A taky bylo dobrý, že při tom Svazu cikánů-Romů působilo to hospodářské zařízení. 585 (…) Velice rád vzpomínám na všechny krásné chvíle prožité ve Svazu a na Tebe, Jardu Juráška, a o Standovi ani nemluvím (…) Jak víš, práci jsem dostal poměrně dobrou. Jezdím autem v Potravinách a rozvážím samé dobroty. Mrzí mne, že nevozím goja, bylo by to zajímavější. Mám skoro o 1000Kč více než jsem měl ve Svazu. To je však všechno vedlejší. Bavila mě strašně ta společenská práce. (…) 584
586
Rozhovor ze dne 28.11.2010 a rozhovor ze dne 17.4.2011.
118
Ing. Karel Holomek (bratranec předsedy SCR Ing. M. Holomka) charakterizoval Svaz jako „naprosto skvělou záležitost“587, přestože na začátku rozhovoru upozorňoval na svůj kritický postoj588. Akcentuje historický význam Svazu pro další rozvoj romského politického hnutí v devadesátých letech a jeho jedinečnost v celoevropském kontextu. Za největší přínos považuje snahu Romů masově veřejně projevit zájem o vlastní identitu, způsob seberealizace a vymezení se vůči majoritní společnosti v pozitivním slova smyslu („my také něco umíme“)589.
Význam Svazu staví zcela do kontextu celospolečenských událostí Pražského
jara, tedy období, které podporovalo „zájem o demokracii“ a „vlastní prezentaci“. Vznik Svazu Cikánů-Romů spojuje s uvolněním poměrů v majoritní společnosti, z výpovědi implicitně vyplývá, že bez euforie panující ve společnosti by vznik takové organizace pravděpodobně nenastal. Ing. Karel Holomek nevnímá angažovanost Romů v období Pražského jara jako důsledek delšího historického vývoje, atmosféře tohoto období implicitně připisuje zásluhu na otevření majoritní společnosti, v níž „být Romem“ nebylo považováno za něco „špatného“590. 587
Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011. (…) v každém případě, moje mínka je, přestože mohu mít výhrady, jednoznačne pozitivní, jednoznačně pozitivní, (…) z hlediska té pozdější historie a vývoje naprosto výjimečná, kterou málokterá evropská země zažila, takovouhle věc, pokud vůbec nějaká, kromě Slováků teda, kteří se ale počítali jako k tomu celku, jo 588
Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011. „(…) já nemám nějaké ani zábrany, i když je pravda, že jako přímý pamětník a účastník tehdy těch dějů a už jsem byl dost jaksi ve věku, kdy se dalo těm věcem rozumět, tak poskytuju některé informace, které mnozí lidé jaksi pod bych řekl takovou rouškou nasazení růžových brýlí, by s tím třeba nesouhlasili. Ale já na to já na tom trvám, protože jaksi historická pravda by měla být uchována tak, jak skutečně byla, já myslím, že se k tomu dostaneme, protože je to prostě obrat té doby je příznačný pro tu dobu (…) proto je důležitý, no jaksi to prezentovat co nejvěrněji. 589 Tamtéž. „co si o tom (pozn. - o významu Svazu) myslím, já su přesvědčenej, že to byla naprosto skvělá záležitost a vlastně když to zhodnotím dneska, takový výbuch té euforie, jo prostě potom (…) tam se projevila masově ta touha Romů po jakési vlastní identitě, po vlastním prosazení v té společnosti, trošku na jiné bázi než předtím, prostě na bázi takových takové rovnoprávnosti a my vám taky ukážeme, že jsme dobří a že umíme, to co vy a prostě tohleto, byl to, byla to obrovská euforie a byla taky veřejností dobře vnímána, oceňována a zejména Romy. A já osobně si myslím, že vlastně ten Svaz Cikánů-Romů předznamenal to, co se co tady - to bylo zrušeno, že jo a vlastně to pomalu tak nějak upadalo v zapomenutí, to máte rok sedmdesát tři, řekněme, kdy to stopli, tak to máte do toho roku devadesát, to máte sedmnáct roků, necelejch dvacet roků, čili to je poměrně dost dlouhá doba, ale ty věci tady dřímaly a hned vlastně už v tom listopadu osmdesát devět se vlastně provalily a navazovaly na ten Svaz Cikánů-Romů. (…) příklad - toto Muzeum romské kultury je toho neklamným svědectvím, protože v tom Svazu Cikánů-Romů, a to jsem mohl sledovat celkem blízko, protože člověk, který tam tehdy udělal největší práci, byl Bartoloměj Daniel, (…) to byl promovaný historik, absolvent zdejší filosofické fakulty oboru historie a ten tam prostě na té myšlence prostě založení Muzea romské kultury (…) ten svaz Cikánů-Romů vytvořil takový základ a předpoklady pro to, co se mohlo dít v takové té euforické době v tom v té sametové revoluci (…). 590
Rozhovor s Ing. Karlem Holomkem ze dne 10.5.2011.myslíte si, že v tom mohlo hrát roli i to právě, že to bylo udělaný v té represivní době, že nebyla ta demokracie a že ty lidi jako mohlo zase trochu víc stmelit zase, že vlastně neexistovaly moc jiné možnosti nebo bylo to možný jedině proto, že vzniklo to Pražské jaro, jak se říká, že jo, to jedině, to bylo prostě euforický vzlet po demokracii, po vlastní prostě, po vlastní prezentaci. Bez toho by to nemohlo být, to byl ten základ a v něm se projevili ti Romové, chvála Bohu za to, taky mohli zůstat sedět a mlčet a mohli bejt mrtví, že jo, oni to neudělali, čili prokázali tu životnost (…)
119
Do jeho osobního života zasáhl Svaz nahodile, podle vlastních slov v něm tehdy „nechtěl pracovat“, jeho práce ve Svazu Cikánů-Romů byla dána nemožností sehnat jiné zaměstnání591. Význam Svazu tedy vnímá spíše ex post, s odstupem a vedle již zmíněné reflexe Svazu jako přínosu pro projev romské identity vnímá jeho význam zejména v souvislosti s vlastními aktivitami vyvíjenými po roce 1989. Zdůrazňuje zejména kontinuitu činnosti Svazu v založení Muzea romské kultury (viz výše)592. V rovině politické vnímá význam Svazu v osobní rovině, v rovině zkušeností, které v organizaci získal a zúročil je ve vlastní politické kariéře po roce 1989.
4.3.2. Předseda SCR Ing. Miroslav Holomek A. Giňa označil možnost poznat Ing. Miroslava Holomka i JUDr. Tomáše Holomka a spolupracovat s nimi za jednoznačný přínos v jeho osobním angažmá ve Svazu CikánůRomů. Jejich vzdělání a kontakty jim měly umožnit zaujímat ve společnosti pro Romy „strategické“ postavení a z toho měla částečně pramenit i jejich autorita (která měla no, mluvíme o té době, víte to, to byla, to je samozřejmě pořád o tom debatujou o tom Pražském jaru a stále prostě se, nedokáží se prostě shodnout na tom, že to byl pozitivní moment, který tu byl (…) já prostě todleto oceňuju, rozhodně přispěli (pozn. -reformní komunisté) k tomu, co se později prostě za těch sedmnáct osmnáct let nebo dvacet let prostě stalo. A v tomto duchu proběhli ti Romové , dokázali se probudit, ukázali prostě, jakou mají vůli a snahu prostě po uchování té své vlastní kultury, své vlastní identity a to je nesmírně pozitivní úkaz, kterej není možno nějak odpreparovat a já bych to taky takhle prezentoval. ale v tom povědomí to muselo být i předtím, před tím rokem šedesát osm, akorát asi nebylo možné to projevit nebo myslíte, že to bylo náhlé No … víte, já, já si tímhletím si vůbec nejsem jistej, protože uvědomte si, je to je důležitá otázka, jestli by třeba ta touha po tom přežití tady exitovala i nadále za situace, kdy Romové za sebou měli druhou světovou válku, koncentráky, kdy se tradovalo – vemte si, že tady byla ta skupina těch Romů moravských a českých zlikvidovaná a tady to bylo jasný, jo, být Romem je špatné, jo, poškozuje nás to. Na Slovensku ta skupina, tam k té likvidaci nedošlo, že jo, ale stejně pořád je tu ten varovný prst být Romem je špatné, čili, kdyby tu nebyl ten rok šedesát osm, tak si myslí, že by to vzepětí nemuselo být prostě tak silné, přestože teda víte, musím teda přiznat a ocenit, vemte si to, Romové tady na tom evropském kontinentu žijou střízlivě odhadnuto šestset roků, vemte si, kolik trvalo americkým černochům, že jo nebo černým Američanům, že jo, lepší výraz, aby se zcela vzdali své identity. (…) 591 Tamtéž. (…) já jsem v roce šedesát osm vypadl jako učitel na vojenské technické akademii (…) vyrazili mě. Já jsem původně nechtěl vůbec ve Svazu Cikánů-Romů pracovat, já jsem byl (…) členem ústředního výboru samozřejmě, to se tak nějak prolínalo, že jo, ale v tý době já už jsem za sebou měl Odyseu prostě že jsem chodil a hledal jsem zaměstnání a pořád jsem si myslel, že su mladý a ambiciozní, no kolik mi bylo, no třicet dva roků, že jo, mladý ambiciozní inženýr s vědeckou karierou málem, s pedagogickou a nade mne není a myslel jsem si bůhví co a nikde mě nechtěli vzít (…) takže já jsem to vlastně vzal z nouze, todleto, protože jako já jsem vpodstatě tehdy se věnoval jenom těm odborným věcem a tady tydlety politické a společenské otázky, ty se nějak objevily prostě až dodatečně. Čili jsem to teda vzal prostě z nouze no, nějakou chvilku mě to pomohlo. 592
Tamtéž. (…) například tímto toto muzeum romské kultury je toho neklamným svědectvím, protože v tom Svazu Cikánů-Romů, a to jsem mohl sledovat celkem blízko, protože člověk, který tam tehdy udělal největší práci, byl Bartoloměj Daniel, to určitě máte naštudovaný, to byl promovaný historik, absolvent zdejší filosofické fakulty oboru historie a ten tam prostě na té myšlence prostě založení Muzea romské kultury (..)
120
samozřejmě i své hranice593). Také Stanislav Holomek připisuje významný podíl na vlastní činnosti ve Svazu Cikánů-Romů svému bratru Ing. M. Holomkovi, který jej pro práci ve Svazu Romů přemluvil594. Další osobní korespondence Ing. Miroslava Holomka s některými představiteli Svazu Cikánů-Romů, jejichž činnost se pojila s KV SCR v Plzni595, mne vede k úvaze, že osobnost bývalého předsedy Svazu, Ing. Miroslava Holomka, zásadně ovlivnila řadu aktivistů z řad Romů i Neromů angažujících se ve prospěch Romů. V MRK jsem pak narazila na již zmiňovanou sérii dopisů Ing. Holomka bývalému členu předsednictva ÚV SCR, demografovi V. Srbovi. V následující podkapitole se na základě korespondence Ing. Miroslava Holomka s Vladimírem Srbem stručně věnuji rekonstrukci reflexe Svazu CikánůRomů právě bývalým předsedou Svazu. Svaz Cikánů-Romů Ing. Miroslav Holomek reflektuje v různých kontextech, z hlediska četnosti bychom ale mohli mluvit zejména o rovině osobních kontaktů a vztahů, o možnostech obnovení organizace a kontaktech na mezinárodní úrovni, tedy spolupráce s IRU. Význam Svazu i dopad jeho zrušení vnímal Ing. Miroslav Holomek v první řadě v osobní rovině. Přestože ve Svazu existovalo mnoho vztahových problémů, které mohly částečně přispět i k zániku organizace, viděl MH velký přínos v „navázání nových přátelství“ a v „utužení přátelství starých“596, a to zejména mezi některými významnými funkcionáři Svazu (Romy i jejich neromskými kolegy). S některými bývalými členy organizace597 MH po celých 16 let od zrušení Svazu až do své smrti udržoval písemný nebo telefonický kontakt598, z korespondence uložené v MRK vyplývá, že se průběžně vzájemně informovali o dění v „romské otázce“ na lokální599 i národní úrovni600. Přínos Svazu vidí v první řadě v ovlivnění některých spolupracovníků a jejich získání pro práci v „romské problematice“, jejich další činnost s Romy pak spojuje právě s jejich 593
Dopis P. Steinera Ing. M. Holomkovi ze dne …. Osobní dopis S. Holomka ze dne 3.5.2011. 595 Např. J. Šipoš nebo F. Bandy. 596 Dopis z 16.7.1983 „(…) SCR mimo i špatných vztahových podmínek upevnil věčná přátelství(…). 597 Mluví např. o „některých společných známých ze SCR“ s nimiž udržuje vztahy (Z. Vagaiovi P. Steinerovi, Bánomovi z Ústí, Š. Apsolonovi., I. Zímovi, J. Juráškovi, L. Horváthovi z Tachova, A. Giňovi. 594
598
Např. Dopis Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 24.1.1977. „(…) S řadou mých bývalých blízkých spolupracovníků jsem v písemném či telefonickém styku (…)“;v dopise z 15.7.1981píše : (…) s řadou lidí jsem občas v písemném i telefonickém styku, takže jsem zhruba informován o řadě mých bývalých spolupracovníků z našeho Svazu“. 599 Z korespondence vyplývá, že bývalí funkcionáři navzájem informovali o dění v „romské otázce“. 600 Dopis z 15.4.1975: „(…) Dostávám v poslední době dosti dopisů a telefonátů od některých mých dřívějších dobrých spolupracovníků. Jsou většinou hezké a povzbuzující. S větším a větším odstupem času stále více vzpomínají Romové více na ty dobré věci ve Svazu. (…)“.
121
dřívějším působením ve Svazu601. Zdůrazňuje také vzájemné obohacení pro další činnost602. Významný prostor v korespondenci zaujímají obecně vzpomínky na Svaz a referování o tom, jak na něj vzpomínají Romové. Ing. Miroslav Holomek v tomto kontextu hovoří o „pracujících Romech603“, myslí tím ale pravděpodobně některé bývalé členy Svazu, s nimiž byl v užším kontaktu, jeho slova tedy na základě předkládaného tvrzení nelze interpretovat tak, že by se „vzpomínání na Svaz“ týkalo širší členské základny. Se vzpomínáním se podle něj pojily spíše kladné vzpomínky, ty negativní byly odsouvány do pozadí. Z jeho argumentace vyplývá, že teprve absence Svazu někdy vedla k uvědomění si jeho významu jako nástroje posilování úrovně společenského postavení a sebedůvěry604. V souvislosti s desetiletým výročím zániku Svazu mluví i o iniciativě některých bývalých funkcionářů uspořádat setkání, které mělo ztroskotat na zřejmě vnějších organizačně-technických problémech a některých, blíže nespecifikovaných problémech vnitřních. I zde však upozorňuje na tendence pozitivního hodnocení Svazu, odsouvání do pozadí jeho negativních aspektů
605
. Zpětná reflexe činnosti Svazu měla vést i k revizi chyb a k přijetí ponaučení606,
která ovšem byla vzhledem k omezeným možnostem činnosti v další práci obtížně uplatnitelná.
601
Např. dopis z 15.7.1981 (…) pozdravuje Tě Jaroslav Jurášek, pracuje v obvod. kultur. středisku v Brně. Má zásluhu na tom, že bylo již několik pořadů s romským folklorem a bylo něco i v televizi. Sem tam se někdy vidíváme, vzpomínáme a také plánujeme. Práce ve Svazu CR v něm také zanechala dobré a hluboké stopy. (…). 602
24.1.1977 (…) Rád vzpomínám na naši spolupráci a s odstupem času si uvědomuji, kolik jsem se toho od Tebe naučil, a hlavně kolik posily si mě i dalším nezištně dával. Ano, Vladimíre, Romové Tě měli a stále mají rádi a moc si tě váží a Tvé jméno bude s romstvím navždy spjato. Mnoho lidí zklamalo, řada jich zůstala pevnými a čistými – myšlenka romství však nikdy nezestárne, bude mladší a silnější, tomu pevně věřím a to mě těší (..). 603 Pojem „pracující“ zde užívá spíše ve významu společenského postavení. 604 28.8.1979 „(…) V Brně se sem tam něco dobrého pro Romy děje. Je vidět stoupající úroveň pracujících Romů (…). Většina z nich si teprve dnes uvědomuje, co byl pro ně Svaz, jak byli společensky i morálně silnější a je zajímavé, že se spíše vzpomíná na to dobré, méně na negativa. Jurášek již organizoval řadu vystoupení rom. souborů, vydal již asi 3 gramodesky, kam propašoval vždy i něco romského. (…)“ 605
Dopis M. Holomka V. Srbovi ze dne 16.7.1983.„(…) ani se tomu nechce věřit, ale v září to bude už 14 let, co vznikl SCR a v březnu 1983 to bylo 10 let co náš svaz Romů zanikl. Mnoho lidí mi to vzpomnělo a ozvalo se. Dokonce byly i pokusy se případně sejít, zavzpomínat, vidět se s pod. Avšak to je velký organizační technický problém a je to složité i z jiných aspektů . Je však hezké, že lidé spíše vzpomínají na ty pěkné stránky a události (…).dále i po tolika letech se ozývají Romové v dobrém slova smyslu a nezapomínají a věří v perspektivu Romů. To je velká inspirace. SCR mimo i špatných vztahových podmínek upevnil věčná přátelství, jako třeba nás dvou, což je v životě velká vzpruha a (…)“ 606
Dopis ze dne 15.7.1981 „(…) s řadou lidí jsem občas v písemném i telefonickém styku, takže jsem zhruba informován řadě mých bývalých spolupracovníků z našeho Svazu. Čím více na naši činnost myslím s větším časovým odstupem, tím více vynikají do popředí více klady nežli zápory a o to více mě mrzí, že dosti dobrých věcí pro Romy muselo takto zaniknout. Kdyby to tak člověk mohl dělat znovu, jak by byl teď „moudřejším“ v různých smyslech atd. Dá se samozřejmě dělat řada věcí a dobrých i za těchto podmínek, ale poněkud v jiném smyslu a samozřejmě v jiných podmínkách.“
122
S omezenými možnostmi souvisela i touha po obnovení nebo znovuzaložení romské organizace. Korespondence v tomto směru nevypovídá o konkrétní snaze, ale spíše o „mapování“ možností a společensko-politického klimatu a jeho náklonnosti pro případné ustavení romské organizace. Toto klima bylo průběžně hodnoceno jako nepříznivé607, konkrétní zmínky o možnostech založení romské organizace se objevují až na konci 80. let zřejmě v souvislosti s jednáními na ÚVKSČ a s činností Ing. Víška na FMPSV608. Na základě zkoumaných dokumentů ale není možné tyto skutečnosti interpretovat blíže. Téměř v každém dopise Ing. Miroslav Holomek zmiňuje pokroky ve vzdělávání Romů, mluví o narůstajících počtech vysokoškolsky vzdělaných Romů, o vlastní angažovanosti v pomoci romským studentům609. Nárůst romské inteligence vidí jako nadějné pro budoucnost „romské problematiky“
610
naopak ohrožení spatřuje v nízkém zájmu této
inteligence o „romskou otázku“611. S tím souvisela i otázka hrdosti na svůj původ. V tomto kontextu pak vnímal poslání Svazu Cikánů-Romů jako nástroje romské elity, jehož
607
Dopis MH VS ze dne 16.8.1984 (…) Správně jsi uvedl, že v současném období není u nadřízených orgánů vhodné klima pro obnovení SCR 608
15.12.1987 (dopis Vl. Srba M. Holomkovi) „Situace s organizací Romů vypadá pořád nanicovatě. Na ÚV s tím otálejí, jako ostatně se vším. Pokud jde o ten záměr začít s nějakými kluby v jednotlivých městech, nejprve aspoň v Praze, je to sice teoreticky nadějnější /pro dobrý úmysl ing. Víška/ ale prakticky to bude asi taky svízelnější (…)“;5.8.1988 (dopis Vl. Srba M. Holomkovi) „(…) navštívil mne Láďa (Demeter). Nemá velké iluze o možnosti romské organizace, takže je nutno se spoléhat spíše na ing. Víška a FMPSV (…)Chce na to jít přes městské kluby Romů nebo přátel Romů (…). 609 Např. dopisy z 9.5.1978 (…) ten mladý student romský Ščuka mě navštívil na fakultě a udělal na mne velmi dobrý dojem. Je zde v Brně teď na vysokých školách dost Romů, s mnohými jsem ve styku (…);18.7.1978 (…) V Brně je teď mnoho vysokoškoláků Romů (…);16.7.1983 V posledních 2 měsících jsem se velmi angažoval a pomáhal zejména v otázce přijetí romské mládeže na střední a vysoké školy. Ani bys nevěřil, kolik romské mládeže jde studovat (…) 6.2.1987 (…) snažím se pomáhat mladým Romům, vysokoškolským studentům. (…); 610 Např. dopis z 16.7.1983 V posledních 2 měsících jsem se velmi angažoval a pomáhal zejména v otázce přijetí romské mládeže na střední a vysoké školy. Ani bys nevěřil, kolik romské mládeže jde studovat (…) zde je budoucnost romské otázky nebo alespoň důležité a významné pole působnosti. Daří se mi v poslední době získávat možnosti pro publikování, to je další sféra (…). 611 Např. dopis z 15.8.1977„(…) Mám rovněž velkou radost z romských studentů a absolventů. teď absolvoval Milan Vagai, syn Tondy Daniela studuje na technice v Brně. Moji 3 synovci jdou teď také na vysoké školy (…)Jen houšť takových a romská otázka se snad bude řešit lépe. Jenom, aby oni měli k tomu vztah a takový cit, jako my starší, Vladimíre.“ 28.8.1979 „(…) V Brně v současné době studuje asi 10 Romů studentů na různých druzích vysokých škol. Kádry rostou, jen bychom měli mít na ně větší vliv v duchu romství.“; 24.6.1980 (…) A vůbec v Brně je mnoho Romů studentů na různých vysokých školách. Snad všichni z nich zůstanou i správnými Romy s velkým „R“ v srdci.16.8.1984 (…) Správně jsi uvedl, že v současném období není u nadřízených orgánů vhodné klima pro obnovení SCR. Co však alespoň částečně jde, je úsek vědecké práce v této problematice, dále je to činnost v oblasti kultury a zejména prosazovat propagaci kladných výsledků u romského etnika (…) zde se začíná „dobře blýskat na časy. Tento trend velmi dobře začíná v SSSR (…) V čem je slabina,tj.j. získat mladé Romy – vysokoškoláky pro romskou problematiku. Zde je skrytá rezerva. (…)
123
prostřednictvím bylo možné působit na Romy, zejména na romskou mládež a posilovat v ní hrdost na svůj původ612. Ing. M. Holomek udržoval i po zrušení SCR kontakt s Romskou unií, z korespondence vyplývá, že se měl zúčastnit II. kongresu Romské unie (dnes Mezinárodní romské unie IRU613) v Ženevě v roce 1978, kde měl v úmyslu v romštině přednést výtah ze své rigorózní práce614. V tomto ohledu komunikoval s Dr. Jánem Cibulou, byl navržen do pracovního předsednictva kongresu, do Švýcarska měl vycestovat jako soukromá osoba615. Po dlouhých přípravách mu nakonec nebyl vydán devizový příslib, což v praxi znamenalo nemožnost vycestovat616. Ing. M. Holomek tuto skutečnost interpretoval jako úmysl ze strany státních orgánů, které dával nepřímo v náznacích do souvislosti s trestním stíháním vlastní osoby, probíhajícím v souvislosti s jeho činností ve funkci předsedy SCR. Zamítavý postoj takto interpretuje i v souvislosti s přípravou III. kongresu IRU v německém Goettingenu v roce 1981617. Byl informován o přijetí Romské unie jako poradního orgánu OSN v roce 1979618. 612
Implicitně to vyplývá např. z dopisu z 6.7.1975. (…) Největší radost mám (…) když slyším o Romech, kteří ukončili vysoké školy. To člověk rád slyší a myslím, že je to teď jedna z nejlepších metod, aby se Romové takovýmto způsobem snažili prosazovat – vzděláním a kvalifikací a takto odráželi různé negativní názory na Romy. Kdybychom měli více možností působit na všechny Romy a usměrňovat je v tomto duchu.“; V dopise Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 24.8.1988 v souvislosti s možností uvádět v dalším sčítání lidu romskou národnost se Ing. M. Holomek zmiňuje o obavách z nedostatečné hrdosti na svůj původ „Rovněž i já budu velmi rád, když při příštím sčítání lidu v ČSSR budou uváděni i Romové, my si nemusíme vysvětlovat užitečnost, spíše je problém působit na Romy (zvláště mladé), aby se nestyděli za svůj původ, ale jak, když SCR už není.“ 613
Liegeois, str. 219. Dopis Ing. M. Holomka ze dne 15.8.1977 „(…) Obdržel jsem pozvánku na II. kongres Romů, který se bude konat v dubnu v Ženevě. Mám v úmyslu se toho účastnit, snad se mi to podaří. Naše fakulta mě v tom podporuje. Rád bych vzal s sebou výtah mé práce a přepsal to v romštině. (…)“ 615 Dopis Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 2.1.1978 (…) Do Ženevy jsem pozván a velmi se na to těším. Jsem s nimi v písemném kontaktu. Jsem navržen i do pracovního předsednictva kongresu. Nevím však, jestli se mi podaří tam dostat a jestli ano, pak mohu asi jet jen jako host nebo soukromě, takže nemohu asi nikoho zastupovat. Nenajdu-li žádnou instituci, která by tam mohla poslat, tak škola by mne tam asi poslala.“ 614
616
Dopis Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 14.1.1979 (…) „Do Ženevy jsem měl všechno vyřízeno, byl jsem i v pracovním předsednictvu, dostával jsem průběžné zprávy o přípravě, byl jsem s nimi v kontaktu. Ztroskotalo to na tom, že jsem nedostal devizy na cestu, o které jsem v řádném termínu žádal. To byl snad plánovaný důvod, abych se tam nedostal. FMPSV ČSSR obdrželo dopis od přípravné komise romského kongresu, četl jsem i odpověď, kterou mi přípravný výbor zaslal. Poslal mi písemné zdůvodnění mého odjezdu do Ženevy na vyslanectví švýcarské v ČSSR. Dali mi oznámení, že mi budou hradit i cestu. Jak vidíš, tak to nevyšlo, je to ohromná škoda. Počítám však, že obdržím veškeré materiály ze Ženevy. MUDr. Ján Cibula, který žije ve Švýcarsku. byl zvolen do čela na kongresu. Pochází z Bratislavy a to jméno si určitě pamatuješ z dřívějška. jsem s ním v kontaktu. (…) Z ČSSR tam byla jedna Romka novinářka Anna Klempárová (pozn. - později Koptová). Po svém návratu mi telefonovala, že mi bude psát podrobněji (…)“ 617
Dopis Ing. M. Holomka CV. Srbovi ze dne 22.1.1981 (…) V květnu má být další romský kongres v NSR. Dostávám pozvánky, jsem v písemném styku, ale dostat se teď nikam nemohu, dokud není uzavřena moje záležitost. Jsem prozatím pouze symbolickým členem světového výboru Romů. O tom ovšem až ústně. (…) 618
Dopis Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 28.8.1970 „Mám velmi dobré informace o světovém romství atd. 26.2.1979 bude v OSN projednávání otázky uznání romství. O těchto věcech až někdy ústně (…)
124
Z dopisů je zřejmé, že si v nich Ing. M. Holomek nemohl dovolit rozebírat podrobnosti týkající se vývoje v mezinárodním romském hnutí (odkazuje v nich na pozdější ústní sdělení), v dopise, jenž naráží na získání statutu poradního orgánu OSN619, hovoří pouze neutrálně o úspěších týkajících se „světového romství“. S MUDr. Jánem Cibulou, s nímž se znal z dob SCR, udržoval kontakt až do konce 80.let a prostřednictvím jeho dopisů sledoval dění ve „světovém romství“620. Napojení Ing. Miroslava Holomka na Romskou unii jsem zde pouze naznačila na základě informací uvedených v jeho korespondenci s V. Srbem, abych podala co nejkomplexnější pohled na bývalého předsedu Svazu a na činnost, která s jeho bývalým předsednictvím SCR úzce souvisela. Uvedená korespondence i další dokumenty z pozůstalosti Ing. M. Holomka vztahující se ke spolupráci s Romskou unií621 by bylo třeba analyzovat podrobněji v širších souvislostech.
619 620 621
Liegeois, str. 219 Dopisy Ing. M. Holomka V. Srbovi ze dne 10.1.1987, 6.2.1987, 27.7.1986, 24.8.1988. Tyto dokumenty jsou uloženy v MRK (MRK, fond SCR, přír.č. 178/2000)
125
Závěr V uvedené práci jsem rekonstruovala činnost KV SCR a HZ Névodromu v v Západočeském kraji. Rekonstrukcí této činnosti osvětluji některé procesy, které ve Svazu probíhaly v rovině organizace práce, způsobu získávání členské základny a rozvoje organizace obecně. Rekonstruuji také konkrétní činnost KVSCR v jednotlivých sférách veřejného života. Přispívám také k rekonstrukci činnosti krajské pobočky Névodromu se sídlem v Plzni. Uváděním maximálního množství detailů včetně jmen osob, které se na činnosti podílely, chci přispět k poznání vnitřní romské historie. Na základě rozboru činnosti krajského výboru Svazu se vracím k některým obecnějším otázkám týkajícím se významu a přínosu organizace jako celku. Význam organizace je možné nahlížet z několika perspektiv, tedy vidět jej např. v rovině politické, kulturně společenské a osobní. V rovině politické se Romové poprvé v historii v masovém měřítku podíleli na realizaci politiky uplatňované vůči jim samotným. Zatímco na celostátní úrovni se spolupodíleli na formulaci některých opatření v rámci vládní Komise pro otázky cikánského obyvatelstva, na úrovni krajské a okresní částečně pronikali do struktur tehdejších národních výborů, podíleli se na činnosti krajských a okresních komisí pro řešení cikánské otázky, zasedali v některých dalších komisích národních výborů. Romští funkcionáři Svazu působili zejména v rolích prostředníků mezi běžnými Romy a úřady. To byla úloha, do níž byli na jedné straně manipulováni zástupci státních orgánů, na druhé straně sami tuto úlohu mohli vnímat jako prestižní. A. Giňa např. spolupráci s orgány vnímal v rovině partnerské – k dosažení stádia partnerství však zřejmě vedla relativně dlouhá cesta. Prohlubování spolupráce s úředníky národních výborů mohlo být přínosné i později, v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, kdy bylo možné využít kontaktů navázaných v době působení Svazu Cikánů-Romů k zajištění např. kulturních nebo společenských aktivit, které již nebyly státem podporovány. V rovině politické Svaz také charakterizovala určitá, alespoň navenek deklarovaná jednota. I přes masový rozměr organizace měli funkcionáři podobný pohled na „romskou problematiku“, díky němuž se mohly částečně překlenout například některé rozdíly ideologické. Funkcionáři působící ve Svazu byli (stejně jako ve zbytku společnosti) odlišní co do stupně loajality vůči režimu. V rovině politické „jednoty“ se tak Svaz odlišoval od polistopadové „roztříštěnosti“ a v tomto kontextu je také zpětně hodnocen. Politická rovina se také prolíná s rovinou osobní – zkušenosti nabyté ve Svazu Romů řada funkcionářů uplatnila při působení v romských organizacích po roce 1989.
126
Dalším přínosem Svazu byla rovina kulturně společenská, v tomto období podporováním činnosti různých kulturních spolků, hudebních souborů, tělovýchovných jednot, fotbalových jedenáctek, pořádáním „osvětových“ či vzdělávacích kurzů apod. Právě události v rovině společenské, kulturní nebo sportovní, by byly pravděpodobně vnímány jako stěžejní z perspektivy řadových členů organizace. Tento úhel pohledu se mi ale v předkládané práci nepodařilo zachytit. V rovině kulturně společenské se ovšem Svaz neobracel pouze dovnitř, tj. ke svým řadovým členům, obracel se také směrem ven k majoritní společnosti. Kulturní a společenské aktivity Svazu Cikánů-Romů plnily také funkci reprezentativní. Po zrušení Svazu byly aktivity v této oblasti výrazně utlumeny, nicméně některé soubory nebo i sportovní spolky vzniklé v období působení Svazu Cikánů-Romů působily i nadále, pro organizaci své činnosti někdy využívaly právě kontaktů navázaných v době působení Svazu. Dalším přínosem Svazu byla nesporně rovina osobní, tím myslím nejen rozšíření řad veřejně působících Romů, ale navázání osobních vztahů mezi aktivisty, navázání spolupráce a v omezeném rozsahu i udržení této spolupráce nebo vzájemné informovanosti v sedmdesátých a osmdesátých letech. Rovina osobní byla na druhou stranu také příčinou mnoha jeho problémů, o vztahových potížích se informuje průběžně jak ve zprávách okresních i krajských výborů, tak v proslovech vedoucích představitelů SCR. Ty mj. naznačují, že problémy mohly být způsobeny rodovou distancí, roli mohly hrát ale i další faktory. Právě studium meziskupinových vztahů by mohlo být v této souvislosti zajímavé. Na předkládanou práci by bylo možné navázat bádáním v několika směrech - jedním z nich je výzkum mezi bývalými členy organizace za použití metod orální historie. Proto v práci uvádím maximální množství údajů včetně jmen zúčastněných osob. Doporučila bych také se hlouběji zaměřit např. na analýzu korespondence čelních představitelů Svazu, zejména korespondence předsedy Svazu Ing. M. Holomka s demografem Vladimírem Srbem, tento soubor korespondence je sám o sobě vhledem do „vnitřní historie“ romských aktivistů v období sedmdesátých a osmdesátých let. Zajímavý by mohl být také výzkum týkající se přímo osobnosti předsedy Svazu, Ing. M. Holomka, a jeho konstrukci „romské problematiky“ v kontextu marxisticko-leninské ideologie. Dalším tématem by mohla být i jeho spolupráce Romskou unií, respektive jejím někdejším předsedou, MUDr. Jánem Cibulou.
127
Bibliografie: Balvín, J. (ed.): Romové a jejich učitelé, 12. setkání hnutí R v Květušíně 27. - 28. listopadu 1998. Ústí nad Labem 1999. Davidová, E.: Cesty Romů – Romano drom (1945-1990), UP, Olomouc 1995. Giňa, A.: Leperav pro SCR, in: Romano džaniben 3-4/ 1999, s. 18 – 22 Haišman, T: Romové v Československu v letech 1945- 1967. Vývoj institucionálního zájmu a jeho dopady. In: Romové v ČR, Socioklub, Praha 1999, s.137-183. Holomek, K.: Moravský Cigán – Tomáš Holomek, in: Romano džaniben 3-4/ 1999, s. 129132. Hübschmannová, M.: Co je tzv. cikánská otázka? in: Sociologický časopis č. 6, 1970. Hübschmannová, M.: Abstrakta odborné literatury o Cikánech v ČSSR, ÚFS ČSAV, Praha 1974. Hübschmannová, M.: Počátky romské literatury. in: Žijeme spolu nebo vedle sebe?: konference o literatuře a kultuře národnostních menšin v České republice, Obec spisovatelů, Praha 1998 str. 59-66. Hübschmannová, M., Ján Cibula, In: Romano džaniben 3/98, s. 54 – 67. Hübschmannová, M.: Slovesnost a literatura v romské kultuře. In: Černobílý život, Gallery, Praha 2000. Hübschmannová, Milena: Po Židoch Cigáni, I. Díl. Triáda: Praha, 2005. Jurová, Anna: Vývoj romské problematiky na Slovensku po roce 1945. Košice 1993. K problematice Romů. Sborník materiálů ze západočeské konference v H.Slavkově 27.28.3.1972, Plzeň 1972. Liègeois, J.- P.: Rómovia, Cigáni, kočovníci, Bratislava 1995. Lhotka, P.: Činnost komise pro otázky cikánského obyvatelstva a činnost Svazu Cikánů – Romů. Zhodnocení politiky ústředních státních orgánů při řešení romské problematiky v letech 1969-1975. Závěrečná zpráva grantového projektu MZV ČR 24/32/99. Rkp., MRK Brno. Lhotka, P.: Svaz Cikánů-Romů (1969-1973). Doprovodná publikace k výstavě MRK „Svaz Cikánů-Romů (1969-1973). Z historie první romské organizace v českých zemích. MRK, Brno 2009. Nečas, C.: Romové v ČR včera a dnes, UP, Olomouc 2002. Nečas, C.: Antonín Daniel (1913-1996), in BMRK 5/1996, s.51. Nečas, C.: Uplatnění prvních romských studentů z Moravy, in: Romano džaniben, ňilaj 2005, s. 45 – 49.
128
Pavelčíková, N.: Romské obyvatelstvo na Ostravsku (1945-1975), Ostravská univerzita Ostrava, Ostrava 1999. Pavelčíková, N.: Úspěchy jihomoravských Romů v padesátých letech, in: BMRK 10/2001, s.60-63. Pavelčíková, N.: Romové v českých zemích v letech 1945 – 1989. Sešity Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č.12, Praha 2004. Pečinka, P.: Romské strany a politici v Evropě, Doplněk, Brno 2009. Sus, J.: Cikánská otázka v ČSSR, Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1961. Vaněk, M. a kol.: Orální historie, metodické a technické postupy. FF UP: Olomouc 2003 Víšek, P.: Program integrace – řešení problematiky romských obyvatel v období 1970 až 1989, In: Romové v ČR, Socioklub, Praha 1999, s. 184-218. Bakalářské a diplomové práce: Benčáková, H., Krajský výbor Svazu Cikánů-Romů v Brně v letech 1969-1973, Brno 2008. Krčík, J., Romské politické hnutí v České republice v letech 1989-1992, Praha 2002. Šebová, B., „Škola Míru“ v Květušíně 1950-1954 (a její pokračování na Dobré Vodě u Prachatic) – kritická reflexe v kontextu 50.let, Praha 2009. Periodika: Informační zpravodaj 1-6 1969 Románo ľil 1-4 1970 Románo ľil 1-5 1971 Románo ľil 1-5 1972 Románo ľil 1-2 1973 Archivní fondy: Archiv Muzea romské kultury: Fond: Svaz Cikánů-Romů Moravský zemský archiv v Brně: Fondy: G434 - Ústřední výbor Svazu Cikánů-Romů v ČSR, Brno 1967-1986 G602 – Névodrom, podnik ústředního výboru Svazu Cikánů-Romů, Brno 1967 – 1975 Ostatní Dopis Stanislava Holomka ze dne 3. 5. 2011 (osobní archiv)
129
Seznam citovaných nahrávek Giňa, Andrej (nar. 1936), MRK, V60/2006/1-3 Giňa, Andrej (nar. 1936) – Rozhovor vedla Kateřina Turková 28.11.2010 v Rokycanech. Rozhovor probíhal v romštině a v češtině. Nahrávka je v soukromém archivu K. Turkové. Giňa, Andrej (nar. 1936) – Rozhovor vedla Kateřina Turková 17.04.2011 v Rokycanech. Rozhovor probíhal v češtině. Nahrávka je v soukromém archivu K. Turkové. Holomek, Karel (nar. 1937) – Přednáška Ing. M. Holomka na semináři Romistiky 11.5.2009 Holomek, Karel (nar. 1937) – Rozhovor vedla Kateřina Turková 10.5.2011 v Brně. Rozhovor probíhal v češtině. Nahrávka je v soukromém archivu K. Turkové.
130
Přílohy
Příloha 1
Přehled a medailonky vedoucích funkcionářů KV SCR v Plzni
Příloha 2
Stanislav Holomek, medailonek ředitele HZ Névodrom
Příloha 3
Stanislav Holomek, opis osobního dopisu ze dne 3.5.2011
Příloha 4
Úryvek z dopisu Ing. M. Holomka bývalému spolupracovníkovi V.Srbovi ze dne 3.11.1974. (MRK, fond SCR, 250/1993)
Příloha 5
Dopis adresovaný vedení ÚV SCR ze dne 31.3. 1970. (MRK, fond SCR, 210/1994)
Příloha 6 Příloha 7 Příloha 8
Složení KV SCR v Západočeském kraji po 1.krajské konferenci 17.7.1970. Složení ÚV SCR Přehledy funkcionářů SCR v Západočeském kraji
131
Příloha 1: Přehled a medailonky vedoucích funkcionářů KV SCR v Plzni Přehled - vedoucí funkcionáři KV SCR Západočeského kraje rok
Tajemník
Předseda
Místopředseda 2.politický tajemník
1969
Ján Šipoš
Julius
Politický instruktor
------------------
------------------
------------------
------------------
Novák
1970
Ján Šipoš
Julius Vágai
Ludevít Horváth
Julius Vágai
Karel Ferenc
Mikoláš Smoleň
1971 Mikoláš Smoleň
Lakatoš
Ludevít Horváth
Urban
1972
Mikoláš Smoleň (do 1.2.1972)
Zikmund Vagai
Ludevít Horváth (pověřen vedením),
?
?
Ludevít Horváth
František Bandy
?
?
?
František Bandy
jednání s Michalem Demeterem
1973
Ludevít Horváth (pověřen vedením) jednání s Michalem Demeterem poté s Františkem Bandym
Medailonky - vedoucí funkcionáři KV SCR Západočeského kraje Na základě archivní dokumentace a rozhovorů s pamětníky jsem vytvořila přehled vedoucích představitelů KV SCR a pokusila se zrekonstruovat životopisné medailonky některých z nich s ohledem na jejich působení ve Svazu Romů. a)
622
Julius Novák (*1.4.1930, Očová, okres Zvolen, SR)622
O dalším působení pana J. Nováka se mi nepodařilo nic zjistit.
132
Julius Novák se narodil 1.4.1930 v Očové, v okrese Zvolen na Slovensku. V době, kdy působil v SCR, žil v Chlumu nad Ohří v okrese Sokolovo. Byl zaměstnán jako řidič u ZNZ Plzeň závodu Sokolov, měl základní vzdělání623. Zájem o členství v SCR zřejmě projevil na základě „výzev v tisku“624, byl jmenován předsedou přípravného krajského výboru v Plzni. 31.8.1969 zastupoval Západočeský kraj na ustavujícím sjezdu SCR v Brně, stal se členem předsednictva ÚV SCR a členem zdravotně-sociální komise625. V listopadu 1969 zaslal na předsednictvo ÚV SR návrhy na obsazení postu tajemníka pro Západočeský kraj, sám mezi nimi nebyl. Jako předseda zřejmě nebyl příliš aktivní626, po opakovaných stížnostech na jeho nečinnost byl z funkce odvolán a v průběhu roku 1970 nahrazen Juliem Vagaiem. Později se Julius Novák angažoval za OVSCR v Sokolovu. b)
Ján Šipoš627
Ján Šipoš v době, kdy působil v SCR, žil v Kořenově v Jablonci nad Nisou (Severočeský kraj)628. Zaměstnán byl jako kvalitář ve sběrných surovinách, měl základní vzdělání a byl členem KSČ. Ve svazovém zpravodaji hodnocen jako „jeden z nejstarších pracovníků v cikánské otázce“. V roce 1969 byl členem předsednictva ÚV SCR.629 Do funkce tajemníka KV SCR byl zřejmě dosazen brněnským ústředím630. V listopadu 1969 se jako tajemník KV SCR zúčastnil okresního aktivu SCR v Tachově631, v prosinci předkládal na ÚV SCR „Koncepci pro řešení otázky občanů cikánského původu“.632 V průběhu roku 1970 začali někteří funkcionáři zpochybňovat kvalitu jeho působení ve funkci tajemníka, jiní se ho zastávali633. Podle jednoho ze zdrojů fakticky nepůsobil ve své funkci již od ledna 1970634. Na základě podrobného „zhodnocení činnosti tajemníka KV SCR s. Jana Šipoše za období od
623
IZ2/1969, str.6. MRK, fond SCR, přír. č. 210/1994 (Dopis předsedy SCR M. Holomka neznámému adresátovi (zřejmě V. Srbovi) ze dne 17.4.1969. 625 IZ3/1969 626 MRK 210/1994, zápis z porady SCR z 12.7.1969: 12.7.1969 se omluvil z porady SCR v Brně, za západočeský kraj na ní tedy nebyl nikdo přítomen, 627 Bližší informace o panu J. Šipošovi se mi nepodařilo zjistit. 628 IZ2/1969, str.6 629 Tamtéž. 630 Rozhovor s A.Giňou ze dne 17.4.2011. „(…) ještě jsem se chtěla zeptat (…) pan Šipoš, (…) ten vlastně vůbec nebyl odsud? (…) no, já nevim, odkaď on byl, ale byl tam velice krátkou dobu, ten tam byl myslím si dosazenej z Brna tehdy (…). Já si ho pamatuju, přišel sem do Rokycan, když jsme zakládali tady tu organizaci, a pomáhal mi to - tak on nám (to) tady vysvětloval a (…) brzy ho nějak odvolali nebo prostě nevíme, co se s nim stalo, ale místo něho přišel pan Smoleň.“ 631 MZA, G434, K38, inv.č. I216, folio 99-101. Zápis z OASCR v Tachově ze dne 22.11.1969. 632 MZA, G434, K38, inv.č. 216, folio 1-2.Koncepce pro řešení otázky občanů cikánského původu. 633 MZA, G434, K5-6, folio 438-439 . Dopisy ze dne 4.2.1970 a 22.2.1970. 634 MZA, G434, K 39, inv.č. 217. Zpráva o činnosti v Západočeském kraji, 8.3.1970. 624 624
133
15.11. v Západočeském kraji“635, které si vyžádali předseda a tajemník ÚV SCR v Brně, byl nakonec z funkce tajemníka odvolán. Bylo to v době, kdy na jeho místě již více než půl roku působil jeho nástupce Mikoláš Smoleň. c)
Mikoláš Smoleň636 (*12.8.1941 v Košicích, SR)
Mikoláš Smoleň se narodil 12.8.1947 ve slovenských Košicích637. V roce 1953 se jako chovanec „Košického záchytného dětského domova“ dostal do dětského domova v Květušíně, jehož ředitelem byl Miroslav Dědič638. V době svého působení v SCR měl rodinu v Jihočeském kraji. Před svým působením v Západočeském kraji zřejmě nějakou dobu působil v brněnském ústředí639. V letech 1970-1972 byl tajemníkem KVSCR v Plzni, zároveň působil v komisi pro vnitrosvazový život640 a v předsednictvu ÚV SCR. Svaz zastupoval také v krajské komisi pro řešení cikánské problematiky při KNV i v KV NF. 1.2.1972 byl všech funkcí zbaven pro nesrovnalosti v hospodaření KV SCR. Se Svazem Romů se v letech 19721980 soudil o náhradu škody, několikrát byl odsouzen, nakonec byl zproštěn pro nedostatek důkazů641. V politice působil i v devadesátých letech, v říjnu 1991 se stal předsedou městské organizace ROI v Brně642. Ve stejném období byl i ředitelem vydavatelství Rompress a později se stal šéfredaktorem listu Romano kurko.
d)
Ludevít (Luboš) Horváth643
Pocházel slovenské obce Krásná Lúka. Aktivně se věnoval hudbě, v Košicích navštěvoval vojenskou hudební školu. Na základě náboru do pohraničí se dostal do Tachova644, kde se kromě hudby zapojoval do různých občanských aktivit směřujících k pomoci Romům645. Ve
635
MZA, G434, K39, inv.č. 217 Pana M. Smoleně jsem se neúspěšně pokoušela kontaktovat,zřejmě ale na špatné adrese. Podle pamětníků A. Giňi a Ing. K. Holomka pan M. Smoleň žije v Brně. 637 MZA, G434, K15, inv.č.105, folio 54. Rozsudek jménem republiky. 638 Šebová, str. 117. 636
639 640
MZA,G434, K5-6. Koncepce pro vnitrosvazovou komisi pro UV Svazu Romů ČSR v otázkách vztahu předsedy a členů, předseda a výbor, předseda ve spolupráci s ostatními organizacemi. ze dne 28.7.1971. 641 MZA, G434, K15, inv.č.105. 642 Romano kurko 31/1991. 643 644
Romano kurko 16/1996, str. 4-5. Orlet, G. „Má cesta za Romy do západních Čech“ (reportáž). „Jak jsem se dostal do Tachova? Byl nábor do pohraničí, a tak jsem se přihlásil. První mojí štací byl Bažantov. Když to poprvé uviděla manželka, tak začala plakat, že tady nebude. Ale já měl místo traktoristy a i když tady bylo asi tak dvanáct rodin, založil jsem pěvecký soubor.(…)“ 645 Romano kurko 16/1996, str. 4-5. Orlet, G. „Má cesta za Romy do západních Čech“ (reportáž).
134
Svazu Cikánů-Romů se angažoval od samého začátku, postupně působil ve funkci tajemníka OV SCR v Tachově, místopředsedy a poté tzv. 2. tajemníka KVSCR v Plzni. V únoru 1972 byl po odvolání M. Smoleně pověřen vykonáváním funkce tajemníka KV SCR Západočeského kraje, krajský výbor vedl až do jeho zániku v roce 1973. Byl členem „Krajské komise pro řešení romské problematiky“646. V politice se angažoval i po roce 1989, mj. byl předsedou ROI v Tachově647. e)
Michal Demeter (* 14.4.1928, Nižjedlová, okr. Prešov, SR)
Michal Demeter se narodil v Nižjedlové v prešovském okrese. Měl středoškolské vzdělání. V době svého působení ve SCR působil jako vedoucí živočišné výroby na státním statku Nebanice v chebském okrese. Zájem o členství ve Svazu zřejmě projevil na základě výzev v tisku648, byl zvolen do předsednictva ÚVSCR za Západočeský kraj. Na činnosti Svazu se ale pravděpodobně aktivně nepodílel, byl jeho „papírovým“ členem: v roce 1970 vedení ÚVSCR usilovalo o získání
Michala Demetera k aktivní spolupráci. 649 Západočeští funkcionáři
naopak několikrát usilovali o jeho odvolání z předsednictva ÚVSCR, ke kterému nakonec v červnu 1971 došlo650. Předsednictvo se pokusilo získat Michala Demetera ke spolupráci ještě jednou, v roce 1972 mu nabízelo místo tajemníka západočeského KVSCR. V roce 1972, v době kdy byl KV SCR se sídlem v Plzni personálně rozvrácen a měl poškozenou pověst651, se Michal Demeter dokonce účastnil jednání s předsedou SCR a prozatímním vedením KV SCR652, bylo podniknuto několik kroků k umožnění jeho nástupu do funkce, do funkce tajemníka měl nastoupit po uskutečnění krajské konference v roce 1973. V té době také 646
Romano kurko č.28/1993, str. 1. Rozhovor s Lubošem Horváthem z Tachova. „Celou dobu i za totality jsem se snažil angažovat ve prospěch Romů. Byl jsem tehdy členem Krajské komise pro řešení romské problematiky.“ 647 Romano kurko 47/1993. 648 MRK, fond SCR, přír. č. 210/1994 (Dopis předsedy SCR M. Holomka neznámému adresátovi (zřejmě V.Srbovi) ze dne 17.4.1969. 649 MZA, G434, K5-6, folio 433. Dopis tajemníka UV SCR A. Daniela ze dne 18.8.1970: „Ve Tvém kraji si velmi vážíme obětavé práce s. Michala Demetra (Vachovec 2, okr. Cheb. Je to soudruh, u kterého byl s. prezident Ludvík Svoboda). Sekretariát ÚV SCR Vás žádá, abyste s. Michala Demetra velmi taktně přesvědčili, že si vážíme jeho práce jak na pracovišti, tak i jeho členství v předsednictvu ÚV SCR. Byli bychom velmi rádi, kdyby s. Michal Demetr navštěvoval porady předsednictva a pomohl svými zkušenostmi, které jistě má, řešit zásadní problémy, vyplývající z porad předsednictva jako vrcholného orgánu SCR ČSR. Proto Tě žádám, abys velmi brzy navázal kontakt se s. M. Demeterem a přesvědčil jej o důležitosti jeho funkce“. 650 RL3/1971, str. 4. Na zasedání pléna ÚV SCR v ČSR byl M. Demeter dne 30.6.1971 uvolněn z funkce. 651 V důsledku aktivit tajemníka MS 652 MZA, G434, K40, inv.č. 218, folio 20. Záznam z jednání M. Holomka s L. Horváthem a M. Demeterem ze dne 24.11.1972. Krajská konference měla proběhnout v roce 1973 v souvislosti s volbou krajského tajemníka, krajský výbor SCR se ocitl v těžké situaci z důvodu neobsazeného místa krajského tajemníka a delší nepřítomností instruktora pro Západočeský kraj Z. Vagaie. Přetrvávaly také těžkosti způsobené negativní činností bývalého tajemníka MS, velmi kritická byla situace v Plzni.Ve stanovených úkolech se mj. uvádí, že „KV SCR zabezpečí nástup nového tajemníka KV SCR a metodickou pomoc KV SCR po dobu nepřítomnosti krajského instruktora“
135
působil jako tajemník MNV v Milhostově. Do funkce nakonec nenastoupil i přesto, že s ním jednala řada funkcionářů Svazu653. V roce 1970 jej na pracovišti navštívil prezident republiky, armádní generál Ludvík Svoboda. O této události referoval v rozsáhlé reportáži svazový zpravodaj Románo ľil654. Byl držitelem státního vyznamenání za vynikající práci655. A. Giňa Michala Demetera jako „známého Roma“ na konci 80.let pozval na akci „Když se sejdou přátelé“. M. Demeter na setkání zřejmě plnil i funkci „kádrově vyhovujícího“ zástupce Romů656, který měl svou přítomností odradit příslušníky státní bezpečnosti od případného zásahu657. f)
František Bandy (* 27.9.1939, Hromoš, okr. Stará Ľubovňa, SR)
František Bandy se narodil 27.9.1939 v Hromoši, okrese Stará Ľubovňa. V mládí přišel se svou rodinou do Květušína, kde navštěvoval Květušínskou školu míru, na 2.stupni pokračoval v Dobré Vodě u Prachatic. Absolvoval čtyřletou Pedagogickou školu a 2 roky pedagogické fakulty. V roce 1969 působil jako učitel na Základní devítileté škole v Nové Peci (v okrese Prachatice). Svazovým zpravodajem byl hodnocen jako „velmi iniciativní, progresivní“ Rom, který „své odborné znalosti uplatňuje i v cikánské otázce“.658
653
MZA, G434, K40, folio 33-37. Zpráva instruktora SCR F. Bandyho ze dne 26.2.1973. Podle zprávy F. Bandy společně s L. Horváthem navštívili Michaela Demetera v Milhostově, kde působil jako tajemník MNV a projednávali (13.2.1973) jeho „nenastoupení do funkce krajského tajemníka“ Není uveden důvod tohoto nenastoupení do funkce. Tato situace mohla v Západočeském kraji způsobit potíže, protože místo tajemníka zůstávalo po odchodu MS dlouho neobsazené. 654 RL 3/1970, str. 21. Prezident si „pozorně vyslechl také informaci o kolektivní snaze členů Svazu CR pozvednout úroveň Romů na ještě vyšší stupeň a takové úsilí pochválil“ 655 Rozhovor s AG ze dne 28.11.2010. 656 Rozhovor s A. Giňou ze dne 28.11.2010. (…) Michal Demeter, jov has – jov kerlas predsedas narodního výboru Milhostov, a jov has kajso kajso znamo Rom, a dokonce chudľa státní vyznamenání za vynikající práci (…) /Michal Demeter, to byl – dělal předsedu NV v Milhostově a byl to takový známý Rom, dokonce dostal státní vyznamenání za vynikající práci (…)/. V souvislosti s touto událostí vyprávěl o zákulisních jednáních E. Ščuky a všeobecné přítomnosti Stb, která nemohla „nic dělat“, protože právě mluvil tento významný prorežimní Rom: „(…) tak doakana sar amen kode bašavahas, vakernas la- kodoj (…) jedňinenas, o Ščukas garudehas andre kajsi šatňa či kaja, a policajta o stb varilitinenas paš on, furt odoj tele, no. čačes? No, pal o salos, čačes he oda, no a na džanav šunenas so keras a kajča so šaj kerde? ňič našťi kerde, bo zrovna vakerlas o Demeter a kajso viznamno koda a vakerlas na. tak vakerlas pal oda sar has ke leste o prezidentos o Svobodas (…)“ Rozhovor ze dne 17.4.2011: „(…) on dělal starostu Milhostova - tý obce tam. Přímo starostu? Přímo starostu. Aha a kdy, nevíte? To bylo v tý době, (…) no, on (to vyznamenání) dostal od toho SvobodyAha a v tý době byl starosta? No, starosta a jako starosta dostal to vyznamenání.“ 657 Rozhovor ze dne 17.4.2011. „(…) no a já nevim, jestli jsem to řikal, ale tehdy tam Stb, to tam lítalo po tej jako pominutý po tom sále, no, Romové, my jsme seděli a povídali si. A já jsem pozval starostu Milhostova, pana Demetra, no a ten v tý době dostal vyznamenání od prezidenta Svobody za vynikající práci, jo. No a ten tam vyprávěl, tak co mohli dělat ty estébáci jako prostě, nemohli na něho ani na nás, když jsme pozvali takovýhle. (…) A vzadu na těch šatnách co tam bylo, tak tam právě Ščuka a eště nějaký pan Žiga, tak ty připravovali ten scénář na to založení(…) na tu politickou stranu (…)“. 658 IZ 2/1969, str. 6
136
V roce 1969 byl členem předsednictva ÚV SCR. Působil také jako politický instruktor při ÚV SCR, kde měl od roku 1972na starost Jihočeský a Západočeský kraj. Koncem roku 1972 se v této funkci zúčastnil porady pracovníků SCR Západočeského kraje659 a v roce 1973 v roli instruktora Západočeský kraj minimálně jednou navštívil a aktivně vstupoval do jednání s úřady660. 27.3.1973 píše vedení SCR „Žádost o zařazení do funkce krajského tajemníka KV SCR“ se sídlem v Plzni a odvolává se v něm na znalost poměrů v kraji vzešlou z předchozího působení jako politického instruktora661. Na jmenování do funkce krajského tajemníka nedošlo, Svaz byl v dubnu 1973 zrušen. Po zrušení Svazu působil v Tachově jako učitel na ZDŠ, s L. Horváthem se i nadále angažoval v „proromských“ aktivitách662. V devadesátých letech byl politicky činný, působil v ROI. V „romské otázce“ se angažoval celý život.
659
Záznam z porady zástupců ÚV SCR a pracovníků KVSCR Zpč, kraje v Plzni dne 30.11.1972 MZA, G434, karton 40, folio 33-37. Informativní zpráva z KV SCR Západočeského kraje, ze dne 26.2.1973. 661 MZA, G434, K5-6, folio 16 662 MRK, fond SCR, přír.č. 178/2004, 4 dopisy adresované M.Holomkovi z počátku 70.let 20.stol. 660
137
Příloha 2: Stanislav Holomek, medailonek ředitele HZ Névodrom Stanislav Holomek, mladší bratr předsedy SCR Ing. Miroslava Holomka, se narodil 7.2. 1935663, absolvoval hotelovou školu v Mariánských Lázních, kde také žil. Pracoval v plzeňské kavárně Slávie. Pro práci ve Svazu Romů ho proti jeho vůli získal jeho starší bratr Ing. Miroslav Holomek. V letech 1970-1972 působil jako ředitel plzeňské
pobočky
Névodromu. V roce 1972 ho někdejší tajemník svazu před zástupci stranických orgánů (KSČ) obvinil z „protirežimní činnosti“. Stanislav Holomek byl později opakovaně vyslýchán státní bezpečností, byla na něj uvalena vazba. Nakonec byl osvobozen. V sedmdesátých letech odešel do NSR, kde opět pracoval v pohostinství. V Německu žije dodnes.664 Podle vlastních slov nepatřil mezi aktivisty, kteří se angažovali v „řešení romské otázky“, práci v podniku Névodromu přijal jako svou povinnost vůči Romům a společnosti.665
663
MZA, G602, K24, inv.č. 195, folio 26a. Pracovní smlouva mezi HR ÚVSCR a Stanislavem Holomkem. Osobní dopis S. Holomka ze dne 3.5.2011. 665 Dopis Stanislava Holomka ze dne 3.5.2011. 664
138
Příloha 3: Stanislav Holomek, opis osobního dopisu ze dne 3.5.2011 Augsburg 3.5.2011 „(….) můj bratr Miroslav přišel na myšlenku založit Svaz Romů. Mockrát se mnou o tom mluvil. Cítil povinnost, aby se k problému Romů postavil někdo z řad Romů, a to vzdělaných. A byl to právě on, sám intelektuál, že se do této práce pustil s velkým nadšením a s celým srdcem. Spolu s naším strýcem, JUDr. Tomášem Holomkem, vybojovali na tehdejších státních a politických orgánech povolení vzniku Svazu. Já sám jsem v tu dobu pracoval v gastronomii (jsem absolvent hotelové školy v Mariánských Lázních). Pracoval jsem v Plzni v kavárně Slávie. Byl jsem tam spokojený a uznávaný. Byl to můj bratr, který mne přišel přemlouvat, abych šel pracovat pro tento nově založený Svaz Romů. Operoval tím, že je naší morální povinností, aby každý z nás a obzvláště vzdělaný, pro tuto novou organizaci pracoval. Přiznám se, že jsem do toho neměl moc chutí. Měl jsem své zaměstnání, odpovídající mému vzdělání. Ale bratr naléhal, až mne přesvědčil. Stal jsem se tedy ředitelem Névodromu pro Plzeňský kraj. (…)“ Poté, co byl S. Holomek udán, že sympatizuje se Západem, byl trestně stíhán. „(…) Byl jsem denně vyslýchán na Stb atd. Hrozilo mi i vězení, bylo to hrozné. Byl jsem i odsouzen k vězení v trvání několika let. Odvolával jsem se a situace byla stále horší. odvolání mi tehdy psal dr. Morávek, velmi dobrý člověk a právník. (…) Pro mne bylo nevýhodou, že jsem byl v r. 1968 na Západě a že jsem nestraník. Po odsouzení trestním soudem jsem se odvolal ke krajskému soudu. JUDr. Morávek psal odvolání velmi kvalifikovaně, ale nedělal jsem si již naděje. Přesto jsem byl nakonec osvobozen, což dodnes považuji za zázrak, protože v té době politicky obžalovaný neměl šanci, byť měl pravdu jakoukoliv. Myslím, že tehdy tam musel být u soudu někdo, kdo s režimem také nesouhlasil. (…)Tehdy jsem však věděl, že v tomto nespravedlivém systému nemohu žít a dělal jsem vše, abych se dostal na Západ, což se mi díky Bohu povedlo.(…)“
139
Příloha 4 - Úryvek z dopisu Ing. M. Holomka bývalému spolupracovníkovi V.Srbovi ze dne 3.11.1974 (MRK, fond SCR, 250/1993) (…) musím ti sdělit svůj názor na ukončení činnosti Svazu. Řada věcí se mi vyjasnila. Vznik Svazu byl vyústěním úsilí celé řady let po II. světové válce jak Romů, tak i vzácných lidí – Neromů. Faktem je, že do jisté míry tomuto napomohla i tehdejší společenská situace. Dle mého názoru, politické i státní orgány se ani moc nesnažily tomuto bránit, naopak kalkulovaly s tím, že by jim to svým způsobem mohlo pomoci ve smyslu, že SCR může provádět za ně mezi Romy činnost, zejména v dosud nepopulárních či svízelných
otázkách. Tato
benevolence, souhlas a „otevřené zelené“ měla mít však své hranice, dané plněním zejména a jen společenských zájmů Českosloven. republiky. Nepočítali s tím, že SCR celkem brzy a nutně v zájmu úplného, důsledného řešení půjde za hranice, nebo lépe řečeno, že v zájmu efektivní integrace a společenské adaptace bude nucen z výchovných důvodů především a vzhledem k dosavadnímu vývoji řešit i úkoly seberealizace a zdravého, vždy social. sebevědomí a uvědomění. Kdybychom to chtěli jinak v SCR, tak jsme jej v daném případě nemuseli ustavovat, na to stačily různé komise a represivně výchovná zařízení a orgány státních institucí. Z tohoto aspektu jsme se museli v určité fázi vývoje dostat zcela zákonitě do svízelných obtíží a snad i rozporných vztahů v dílčích otázkách právě pro různá, snad i odlišná pojetí programů řešení romské otázky. Ať se na mě někdo zlobí či ne, jsem přesvědčen, že všechna řešení polit. a stát. orgánů, byť i z hlediska celospolečen. dobře myšlena, jsou nedůsledná, v řadě otázek nereálná a pro Romy nerovnoprávná. Své myšlenky samozřejmě rozvádím i ve své práci, dle mého názoru ji píši v duchu naší ideologie. Ať už mi práci přijmou či ne, to je další otázka. Kdybych měl tu práci, jako Rom, psát pro získání titulu či peněz, a tedy v duchu daných směrnic, tedy šablonovitě, tak je lepší ji raději nepsat. Takto by to mohla napsat řada lidí na objednávku. Vladimíre, v tomto smyslu, chci vždy zůstat zásadový, to neznamená, že na základě argumentů či skutečných poznatků nejsem ochoten změnit názor v dílčích otázkách. Jsem však přesvědčen, že v zásadních otázkách mám pravdu. Tak tedy činnost Svazu se stala v určité fázi nepohodlná a byla třeba ukončit. Teď ovšem jak, aby to bylo bez bolesti a profanace řídících orgánů a čeho využít. To je také vysvětlení, proč SCR přestal být řízen , proč byly zprávy a pokyny nepropagovat ve sdělovacích prostředcích Svaz, proč se konkrétně
140
nepomáhalo a tedy ani neprováděla účinná kritika Svazu na půdě politických orgánů. Svaz také většinou řídili v osobách lidé neschopní. Politicky nebylo možno Svaz zrušit , jako beze zbytku všechny ostatní organizace, které vznikly v r. 1968/1969. Této příčině by nikdo u Romů nemohl uvěřit, ani dnes. Jediná cesta byla možná, spojením úsilí a zaměření na slabé stránky Svazu (kterých bylo dost), získání pro spolupráci charakterově nepevných, neuvědomělých Romů (neuznaných, kariéristů atd., dokonce nasazení (získání) ze strany bezpeč. orgánů agenta (Miadik). Při nestálosti, nepevnosti, citové rozkolísanosti řady Romů se výsledek pomalu ale jistě dostavil, bez větší námahy. K tomu k závěru se využilo skutečných nedostatků u Svazu nejcitelnějších (tj. kádrová situace – obrovský nedostatek kvalifikov. lidí) a dále Achillovu patu Svazu = HÚZ Névodrom. Využití navýš rozporů mezi Romy Romy samými bylo už jen dovršení likvidace. O formě zrušení Svazu ani nehovořím, ta byla přímo zákeřná a dosud snad nepoužita vůči nikomu, jakož vůči Romům. Poslední zasedání Svazu již byla divadelní hra – „fraška“, kde Romové, více či méně byli figurkami na šachovnici při předem stanovené hře za asistence některých bezpáteřních, bezzásadových lidí – Romů a distinguovaných Neromů – funkcionářů s kamennou tváří s blahosklonným úsměvem. Vím, že Svaz v situaci ve které byl a v problémech by bez určité pomoci mohl zabřednout ještě více, avšak při tom, kdy jsme sami řadu věcí vyřešili, za další pomoci, při případné reorganizaci programu i forem se mohli Romové dále aktivně podílet. Celkový výsledek je tedy krokem zpět či alespoň stagnace, navíc s novým posílením nedůvěry mnoha Romů, zejména těch stovek neplacených funkcionářů SCR, kteří pro věc mnohé obětovali a tisíce Romů, ke kterým se dnes zvýšila averse lidí, kteří v době existence Svazu museli tlumit své názory a tendence. Tak bych mohl, (…), psát a psát (…). (…) Prožíval jsem a dosud občas prožívám chvilky deprese, z nichž se dostávám, když dostanu zlost, nebo když jsem zase moc klidný a začnu reálně a logicky uvažovat. Romská otázka byla a bude pro mne jednou z velkých inspirací mého života, ať už bude jakýkoliv. (….) Svaz trval 3 ½ roku a likvidace běží už 2 roky. Nikomu nevadí, že to stojí peníze. Romové museli odejít v daných lhůtách a důchodci si prodlužují dobré živobytí. Představ si, že Bartoloměj Daniel, vysokoškolák, který nebyl v ničem angažovaný na ved. místě ve Svazu,
141
dělá jako dělník v cementárně v Brně, sám člen likvid. komise Josef Bánom, schopný mladý člověk, člen KSČ, studující gymnásium večerně, dělá vrátného, atd. (…)
142
Příloha 5
Dopis adresovaný vedení ÚV SCR ze dne 31.3. 1970
(MRK, fond SCR, 210/1994)
143
Příloha 6 - Složení KV SCR v Západočeském kraji po 1.krajské konferenci 17.7.1970. Jméno Julius Vágai Mikuláš Smoleň666
Funkce Předseda KV SCR v Plzni Tajemník KV SCR v Plzni
Ludevít Horvát Julie Gáborová Julius Kuča František Horvát Andrej Giňa
Místopředseda KV SCR v Plzni.
667
Předseda OV SCR v Tachově.
+
+
Bartoloměj Miko668 Josef Miko Karel Ferenc669 Michael Keleman Bartoloměj Demeter Rudolf Lazar Julius Novák Pavel Červeňák Alex. Hlaváč Michal Demeter Alf. Šarközi Vincent Červeňák Ján Ferko Ondrej Fedák Jos. Pisor Eduard Krško Jos. Fabián Jos. Duna Frant. Cvoreň Stanislav Holomek Dezider Balog František Gorol Daniš
Předseda OV SCR v Rokycanech. Místopředseda OV SCR v Rokycanech. Člen OV SCR v Rokycanech. Předseda OV SCR Karlovy Vary. OV Karlovy Vary OV Sokolov Předseda OV Sokolov.
Předseda OV SCR Plzeň. + Ředitel Névodromu Plzeň Náměstek ředitele Névodromu Plzeň Tajemník OV SCR Karlovy Vary Tajemník OV SCR v Rokycanech
Zpracováno na základě zápisu v RL 3/1970 a dokumentů uložených v MZA, G434.
666
M. Smoleně jsem se pokusila kontaktovat, zřejmě na špatné adrese. V době výzkumu žil podle sdělení A. Giňi pravděpodobně v Brně. 667 Osoby označené + již nežijí (podle sdělení A. Giňi). 668 Pan B. Miko žil v době výzkumu v Rokycanech. Nebylo mi doporučeno jej navštívit vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu. 669 Pravděpodobně žije v Karlových Varech.
144
Příloha 7 Složení ÚV SCR Složení předsednictva ÚV SCR v roce 1969 funkce
jméno
Předseda ÚV SCR Tajemník pro politicko-organizační a hospodářskou činnost. Tajemník pro školství, kulturu a propagaci Členové předsednictva ÚV SCR
Ing. Miroslav Holomek Brno
profese/ zaměstnání Zaměstnanec ideologického oddělení KV KSČ,
Zikmund Vágai
Brno
VAGONKA n.p.
Antonín Daniel
Brno
Učitel na zvláštní škole. Bývalý pracovník NV.
Pplk. JUDr. Tomáš Holomek
Brno
JUDr. Vladimír Srb Michal Bartko Rudolf Jedla Ing. Stefan Miadik Ladislav Demetr Margita Jirásková František Bandy František Galba Ján Šipoš Julius Novák Rudolf Tancoš
místo, působiště
Vojenský prokurátor vojenské prokuratury v Brně. Institut demografie Federálního Praha statistického úřadu. SČ kraj Zámečník. Praha technický pracovník VŠ chemicko technologická; KV SCR Ostrava pomáhá na KV Elektrozámečník, mistr v závodě Praha Praha. Teplice Učitelka. Prachatice Učitel. Náchod Vedoucí čety OVAK Náchod. Kořenov Kvalitář - sběrné suroviny. Chlum nad Ohří Řidič ZNZ Plzeň závod Sokolov. Česé Budějovice Vedoucí v závodě JUVECAR.
Zpracováno podle Informačního zpravodaje 2/1969 a 3/1969.
145
Složení předsednictva ÚV SCR v roce 1970. funkce Předseda ÚV SCR Člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR člen předsednictva ÚV SCR
jméno
místo, působiště
Ing. Miroslav Holomek JM kraj
profese zaměstnanec KV KSČ, ideologické oddělení
Pplk. JUDr. Tomáš Holomek
Brno
vojenský prokurátor vojenské prokuratury v Brně
JUDr. Vladimír Srb
Praha + StČ
institut demografie federál. Statistického úřadu
Michal Bartko
SČ kraj
zámečník
Ing. Stefan Miadik
SM
VŠ chemicko technologická; pomáhá na KV
Ladislav Demeter
Praha + StČ
elektrozámečník, mistr v závodě Praha
Margita Jirásková
SČ kraj
učitelka
František Bandy
JČ
učitel
František Galba
VČ
vedoucí čety OVAK Náchod
Vladimír Kotlár
SM
dělník v závodě Kohinoor, Bílovec
Michal Demeter
ZČ
technik ČSSS; Cheb
Štefan Absolon
SM
horník v Havířově
Julius Bukay
VČ
vedoucí personálního útvaru
Ladislav Horváth
SČ kraj
stavební dělník, Teplice
Anna Kišová
ZČ
prodavača Potraviny Karlovy Vary
Zpracováno podle časopisu Romano ľil 1/1970.
146
Příloha 8
Přehledy funkcionářů SCR v Západočeském kraji
(zpracováno podle dokumentů uložených v MZA, G434) Členové předsednictva KV SCR zvolení na 1. krajské konferenci 19.7.1970
Karel Ferenc (předseda předsednictva, Karlovy Vary) Ondrej Giňa (Rokycany) František Cvoreň (Plzeň) Šarközi Alfons (Domažlice) Ondrej Fedák (Klatovy) Bartoloměj Demeter (Sokolov) Mikuláš Smoleň (Plzeň) Stanislav Holomek (Plzeň) Julius Kuča (Tachov)
KV Plzeň – členové (9.4.1970) • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Cvoreň František Červeňák Štefan (starší) Horváth Vojtěch Koky Julius Nistor Vojtěch Bandy Jan Červeňák Štefan (mladší) Gáborová Marie Duna Štefan Dunová Nataša Kotlár Jan Červeňák Michal Balog Dezider Duna Josef Duna Ondrej Parči Štefan Nistorová Magda Horváthová Gizela Bugoš Emil Bugošová Libuše
KV Plzeň – předsednictvo (9.4.1970)
Cvoreň František (tajemník) Parči Štefan (předseda) Balog Dezider (místopředseda) Duna Josef (místopředseda) Nistor Vojtěch 147
Gáborová Marie Bugošová Libuše KV Plzeň – komise (9.4.1970) • • • •
BYTOVÁ - Horváth Vojtěch, Červeňák Štefan ŠKOLSKÁ – Duna Štefan, Dunová Nataša ZDRAVOTNÍ – Marie Gáborová, Magda Nistorová POŘÁDKOVÁ – Emil Bugoš, Julius Koky
KV Cheb – členové (19.10.1970) • • • • • • • • • • • • • • • •
Hlaváč Alexander (předseda), *1905 Červeňák Alexander (tajemník) Virág Martin, * 1926 Virág Martin, *1949 Toráč Josef, *1926 Dunka Milan, *1943 Hlaváč Ladislav, *1928 Ferko František, *1923 Duna Julius, *1928 Červeńák Pavel, *1928 Demeter František Cina Michal, *1942 Turták Ondřej, Pleško Juraj Horváthová Marie Hlaváčová Irena, *1952
148