UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra žurnalistiky

Martin Sváček

Úprava obrazu a zvuku ve zpravodajství s cílem znesnadnění identifikace osob (na příkladu hlavních zpravodajských relací České televize, TV Nova a FTV Prima) Diplomová práce

Praha 2016

Autor práce: Martin Sváček Vedoucí práce: PhDr. Martin Lokšík Rok obhajoby: 2016

Bibliografický záznam SVÁČEK, Martin. Úprava obrazu a zvuku ve zpravodajství s cílem znesnadnění identifikace osob (na příkladu hlavních zpravodajských relací České televize, TV Nova a FTV Prima). Praha, 2016. 115 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce PhDr. Martin Lokšík.

Abstrakt Diplomová práce se ve své teoretické části zabývá situacemi v televizním zpravodajství, u kterých by měl být před odvysíláním upraven audiovizuální obsah tak, aby došlo k znesnadnění identifikace zobrazovaných osob. Určujícím faktorem jsou etické kodexy analyzovaných televizních stanic a nad rámec i poznatky z odborné literatury, příruček, zákonů a vyhlášek. Úprava obrazu a zvuku je vyžadována zpravidla u obětí trestných činů (především těch násilných či v oblasti sexuálních deliktů) a jejich rodinných příslušníků, dále u dětí, u kterých není oprávněný důvod úpravu nepodstoupit, také u údajných viníků, u kterých naopak existuje oprávněný důvod úpravu podstoupit, a jejich rodinných příslušníků, dále u anonymních zdrojů, některých zasahujících kriminalistů nebo dalších zranitelných osob. Praktická část diplomové práce s ohledem na analyzované období ukazuje, jak Česká televize, TV Nova a FTV Prima zvládají výše zmíněné náležitosti v praxi. Ukazuje rozdílné zpracování stejných situací, dokonce i rozdílný přístup v úpravě stejných zobrazovaných aktérů. Praktická část také odhaluje některé eticky sporné momenty. Vybrané reportáže jsou blíže podrobeny analýze a doplněny o komentáře samotných autorů.

Abstract The Diploma Thesis deals – within its theoretical part – with situations in TV news, which require conversion of audiovisual content to achieve involved person´s anonymity. Ethics codes of analysed television stations are major factor in this part, also included as secondary support relavant studies, reference books, laws and edicts.

Conversion of audiovisual content is necessary – speaking of victims of crime (mainly violent or sexual offense) and theirs relatives, children, suspects and theirs relatives, anonymous sources, some criminalists or other vulnerable persons. Practical part of the thesis applies gained informations to analyse audio-visual recordings – broadcasted by Czech TV (Česká televize), TV Nova and FTV Prima. Study reflected diffrences between conversion of same situations and same persons. Study also reflected some ethically controversial moments. Several reporters gived an interview to comment selected news.

Klíčová slova Anonymita, Česká televize, etický kodex, identifikace, Islámský stát, Nova, Prima, rastrování obličeje, respondent, záběr

Keywords Anonymity, Czech TV, ethics code, frame, identification, Islamic state, Nova, pixelated face, Prima, respondent

Rozsah práce Rozsah práce je 191 492 znaků včetně mezer.

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne

Martin Sváček

Obsah Úvod .............................................................................................................................2 1. Úprava vysílaného obsahu s cílem znesnadnění identifikace osob ........................4 1.1 Z etického pohledu ..............................................................................................6 1.1.1 Nehody, tragédie, katastrofy........................................................................ 10 1.1.2 Násilí, válka, utrpení, trestné činy ............................................................... 15 1.1.3 Vyšetřování a soudní řízení ......................................................................... 22 1.1.4 Děti, mladiství a další zranitelné osoby ....................................................... 29 1.1.5 Soukromí .................................................................................................... 33 1.2 Dle zákona ......................................................................................................... 38 2. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................. 43 2.1 Souhrn úprav v analyzovaném období................................................................ 43 2.2 Analýza den po dni ............................................................................................ 51 2.3 Komparace rozdílného zpracování vybraných reportáží .....................................82 Závěr .......................................................................................................................... 89 Summary ................................................................................................................... 93 Použitá literatura....................................................................................................... 94 Seznam příloh ............................................................................................................ 98 Přílohy........................................................................................................................ 99

1

Úvod K tématu diplomové práce mě vedla především jedna věc, jedna otázka. Ta zní: „Proč se stejná událost odehrává na televizní obrazovce tak odlišně?“ K otázce mě vedly medializované vraždy rukojmích rukou radikálů z takzvaného Islámského státu. Zatímco se zprávy jedné televizní stanice obejdou bez záběrů na tváře lidí, které za pár okamžiků zavraždí zahalený terorista, zprávy druhé televizní stanice ukazují divákům obličej oběti téměř až do poslední možné chvíle. Stojí za tím odlišný pohled na etiku? Honba za senzacechtivostí? Snaha, co nejvíce diváka šokovat? Nebo je za tím jen odlišný názor – že je téma natolik závažné, že by měl divák vidět vše tak, jak se odehrálo? Téma jsem chtěl vztáhnout i na dění v České republice. Chtěl jsem zjistit, jak odlišně se zobrazují stejné události a stejné osoby ve zpravodajství vybraných televizních stanic. Proto jsem vybral úpravu obrazu a zvuku s cílem znesnadnění identifikace osob. Události na Blízkém východě mě natolik zasáhly a oslovily, že mě to vedlo ke změně původního tématu diplomové práce. Chtěl jsem zaznamenat něco konkrétního, konkrétní událost – ještě k tomu v tu dobu aktuální a mediálně probírané téma. Vidím v tom větší smysl – investovat čas právě sem. Původní téma může (Verbální a nonverbální prvky moderátorů a reportérů TV Nova a jejich využití ke zvýšení emocionálního působení při prezentaci zpráv) může vypracovat kdokoliv a kdykoliv. Avšak vysílání vražd rukou teroristů z takzvaného Islámského státu je podle mého názoru otázka momentu. Momentu, který je pomíjivý. Nova i Prima totiž mají svůj archiv veřejně dostupný přibližně měsíc. Poté tyto materiály zmizí. Rozhodl jsem je zachovat a analyzovat. Tímto chci poděkovat vedení univerzity a mému vedoucímu práce, že mi umožnili se blíže věnovat nově zvolenému tématu. V práci nejdříve představím etické kodexy vybraných televizních stanic – s ohledem na zvolené téma. Ve spolupráci s odbornou literaturou a publikacemi budu v teoretické rovině hledat situace, ve kterých by se měl audiovizuální obsah upravit tak, aby byla zachována anonymita zobrazované osoby, nebo naopak momenty, kdy je oprávněné tvář člověka ponechat na obrazovce tak, jak byla natočena. Kapitoly rozdělím podle

2

druhů událostí (nehody, trestné činy, soudní řízení apod.) a rolí, které lidé při nich zastávají (oběť, viník, svědek apod.). V teoretické části se budu snažit nalézt odpovědi na otázky: V jakých situacích by se měl upravit vysílaný obsah, aby nedošlo k identifikaci daných aktérů? Je určující jen daná situace, nebo i role, věk, zdravotní stav zobrazovaného člověka? Pokrývají etické kodexy dostatečně všechny oblasti? Jak řeší stejné situace vybrané televizní stanice? Odpovědi by měla přinést také praktická část diplomové práce. Ta ukáže, jak moc platí teorie v praxi, jak moc se dá výklad teorie měnit, aby seděla, jak je zapotřebí. Ukázat by měla i případné eticky sporné či chybné situace. V praktické části si vyberu časový úsek, během kterého budu analyzovat hlavní zpravodajské relace tří televizních stanic – Česká televize (Události), TV Nova (Televizní noviny) a FTV Prima (Zprávy FTV Prima a Krimi zprávy). Sběr dat se uskuteční ve shodný čas pro všechny stanice, aby mohlo dojít ke vzájemné komparaci. Hypotéza je taková, že se najdou rozdílné způsoby zpracování stejných událostí a rozdílné zobrazení stejných osob. Rozdíly by měly být znatelné především ve vysílání veřejnoprávní a komerční stanice. Přičemž komerční televizní stanice budou mít laxnější přístup k úpravě obrazu a tedy k častějšímu přiblížení k eticky sporné hranici.

3

1. Úprava vysílaného obsahu s cílem znesnadnění identifikace osob Základním stavebním kamenem televizního vysílání už od jeho vzniku je schopnost nabídnout divákovi přímou účast na průběhu událostí a umožnit mu se stát očitým svědkem.1 Televize je nositelkou informací skrze reálné obrazy a zvuky – v dnešní době stále častěji nabízené živě v reálném čase. Hlavním nástrojem tohoto přenosu jsou zpravodajské relace. Tomáš Trampota popisuje zpravodajství jako zpravování o významných, zajímavých, překvapivých, úspěšných, tragických či jinak atraktivních událostech. Tento proces patří podle něj k nejstarším projevům společenského života. 2 Televizní zpravodajství současně užívá vizuální a auditivní kód – význam obou složek může různým způsobem kombinovat. Může docházet ke vzájemné podpoře obou složek – například dramatické záběry doprovázeny dramatickým asynchronem či komentářem moderátora, nebo se mohou naopak významově popírat.3 Základní složkou obrazu je záběr. Ten má kromě orientační a registrační funkce také funkci emotivní a dramatizační.4 Tvůrci obsahu zpravodajských relací musí zvažovat použití každého záběru i zvuku. Stojí před rozhodnutím, jestli pustit do éteru dramatické až drastické záběry, výpovědi stále otřesených svědků tragické události, bulvární až senzacechtivá témata. Musí akcentovat zájmy dané televizní stanice (její „styl“, ekonomické zájmy, ale i interní nařízení například v podobě etických kodexů), zákony, dále zájmy diváků (například neohrožovat mravní vývoj dětí apod.) a v neposlední řadě také brát ohledy na samotné aktéry, tedy lidi, kteří se mají objevit na záběrech či zaznít ve výpovědích. Redaktoři a editoři musí posoudit, jestli odvysíláním obsahu neohrozí jednu či více ze zmíněných skupin. Pokud se rozhodnou sporné záběry i zvuky odvysílat, musí si ještě položit otázku, jestli je není zapotřebí nějakým způsobem upravit. S důrazem na téma diplomové práce nás bude v následujících řádcích zajímat konkrétně úprava _____________________________ 1

Kolektiv autorů. O reportáži, o reportérech. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 130 s. ISBN 978-80-2461781-7. s. 81. 2

TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 191 s. ISBN 80-7367-096-8. s. 24.

3

tamtéž, s. 100

4

HALADA, Jan; OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3. rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-266-7, s. 247.

4

obrazu a zvuku s cílem znesnadnění identifikace osob zachycených v jedné či obou složkách. Takovou úpravu lze udělat následovně: a) Při natáčení: zde je především důležitá práce s kamerou. Záběry jsou úmyslně dělány tak, aby byla zachována anonymita dané osoby. Například lze natočit pouze části těla (gestikulace rukou), osobu zabírat zezadu či si pohrát se světly tak, aby z daného člověka vynikla jen silueta. Důležitá je také domluva redaktora s danou osobou, která chce zůstat v anonymitě. Reportérka domácí redakce

České

televize

Pavla

Kubálková,

která

pravidelně

přispívá

do Událostí, říká: „Někdy pomůže, když se s tím člověkem potkám několikrát před natáčením, a to bez kamery. Pomůže, když se maličko poznáme a získám si jejich důvěru. Někdy si to rozmyslí i sami pár minut před natáčením, protože opadne strach nebo nervozita.“ Sama Kubálková už domluvila několik anonymních respondentů, ale dodává, že se to celkově „užívá jen minimálně a to u závažných témat. Nepřipadá v úvahu, abych skryla tvář někomu, kdo má mluvit třeba o tom, kam pojede na dovolenou nebo že si hledá práci.“ 5 b) Ve střižně: většinou jde o záběry (ať už záběry natočené kameramanem dané televizní stanice či přebrané od agentur a dalších zdrojů), které zachytí událost tak, jak ve skutečnosti proběhla – zachytí postavy a tváře. Zkrátka je zaznamenána identita daného člověka. Redaktor nebo editor pak dle okolností usoudí, že je úprava nutná – ta se realizuje právě ve střižně, nejčastěji pomocí takzvaného rastrování. Zvuk se upravuje vždy jen ve střižně. c) Záběry nezařadit: samozřejmě třetím řešením je eticky sporné momenty do reportáže vůbec nedávat. Nahradit to buď popisným asynchronem či jinými záběry (ať už ilustračními nebo takové záběry ze stejné události, na kterých nedochází k možným rozporům na hranici etiky). V praktické části nás bude zajímat úprava již natočeného materiálu. Jak často k takovým zásahům dochází? V jakých případech konkrétně? To buď v jasných případech určuje zákon, nebo se jednotlivé televizní stanice orientují podle stanovených _____________________________ 5

celý rozhovor s reportérkou Pavlou Kubálkovou v Příloze č. 1

5

pravidel na základě etických hodnot. Televizní žurnalistika se nemůže omezit jen na dodržování standardních novinářských principů jako je pravdivost, objektivita, vyváženost, čestnost, nestrannost, vyhnutí se střetu zájmů apod. S televizním audiovizuálním jazykem přibývá sporných a citlivých oblastí, kde se objevují další prostory pro případné chyby a prohřešky vůči etickým normám a kodexům jednotlivých médií. Konkrétní případy dodržování či nedodržování zmíněných stanov zjistí praktická část diplomové práce.

1.1 Z etického pohledu Etika pojednává o tom, co je správné a co nesprávné. Jejím předmětem zkoumání jsou mravní rozhodnutí lidí a způsoby, kterými se je snaží odůvodnit. 6 Etiku můžeme aplikovat na jednotlivé profese – tedy i na žurnalistiku. Profesionální novinářská etika je podle slovenské profesorky Anny Remišové souhrn etických požadavků, pravidel a závazků, kterými se řídí všichni členové novinářské obce. 7 Všechny tyto náležitosti jsou sepsány v etických kodexech jednotlivých organizacích, institucích a médiích. Moc médií podle francouzského sociologa a profesora Gillese Lipovetskyho neustále roste, zároveň ale dochází ke krizi důvěry ve vztahu k nim. Problém sahá tak hluboko, že se média podle některých autorů stávají symbolem podvodu, manipulace a neúcty k lidem.8 Docent katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Ivan Mucha přikládá důležitost elektronickým médiím, tedy i televizi: „Současný svět se vyznačuje dominantním vlivem médií a nových technologií neustále narůstajícím a atakujícím tradiční obraz světa, skutečnosti. Jsou to především elektronická média, která podstatně ovlivnila způsob, jakým si představujeme svět.“ 9 Lidé ve vedoucích pozicích jednotlivých médií podle španělského spisovatele a novináře Ignacia Ramoneta už často nejsou žurnalisté, ale obchodníci, kteří „nejsou _____________________________ 6 7

THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-806-6. s. 11. REMIŠOVÁ, Anna. Etika médií. Bratislava: Kalligram, 2010. 310 s. ISBN 978-808-1013-768. s. 87.

8

LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: Bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 312 s. ISBN 80-7260-008-7. s. 255. 9

BYSTŘICKÝ, Jiří; MUCHA, Ivan. K filosofii médií. Praha: 999 Pelhřimov, 2007. 167 s. ISBN 978-8086391-23-6. s. 86–87.

6

tak citliví na věrohodnost informací.“10 Informace se pro ně tedy stávají především prostředkem k výdělku. Vrátíme-li se k Lipovetskému, tak ten má při hodnocení médií a jejich morálky ještě přísnější postoj: „Média jsou bez morálky a mají jediný cíl – zajistit, aby se o nich mluvilo, prodat své zboží.“11 Žurnalistická etika či etika médií existuje na světě jako samostatný předmět odborného bádání a univerzitního studia. Postupem času, jak se žurnalistika vyvíjela a média šířila, měnil se i pohled na ní – mimo jiné také pohled na moc a vliv médií. Bylo zapotřebí začít určovat nějaká pravidla. V roce 1918 vychází ve Francii Charta novináře, o osm let později vzniká ve Spojených státech etický profesní kodex. Problematice narušování soukromí občanů ze strany médií se zabývala odborná veřejnost už v 19. století. Článek Jefferyho A. Smithe Moral Guardians and the Origins of the Right to Privacy (Strážci morálky a původ práva na soukromí) píše o tom, že koncept práva na soukromí existoval dávno před rokem 1890. Američtí právníci Samuel D. Warren a Louis D. Brandeis tehdy publikovali uznávaný článek obhajující zodpovědnost za zveřejňování nepravdivých informací a způsobení křivdy v případě porušení soukromí. Oba muži hlásili nutnost ochraňovat lidi před slíděním tisku. Advokáti 19. století zabývající se soukromím podle Smithe vyzvedli problematiku chutí publika a etiky médií. 12 Taková problematika je aktuální dodnes a pravděpodobně ještě nějakou dobu bude. Lipovetsky říká, že „v okamžiku přímého přenosu, informační záplavy a infospektáklu stoupá poptávka po zvýšené zodpovědnosti médií, po rozumných mezích svobody informací a po začlenění morálky do novinářské práce.“13 Australská odbornice na média Lynette S. Burnsová chápe žurnalistiku jako pernamentní rozhodování, které je vždy rozhodnutí současně profesním, morálním _____________________________ 10

RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80-204-1037-6. s. 19. 11

LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: Bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 312 s. ISBN 80-7260-008-7. s. 255. 12

SMITH, A. Jeffery. Moral Guardians and the Origins of the Right to Privacy. Journalism & Communication Monographs, 2008. 13

LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: Bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 312 s. ISBN 80-7260-008-7. s. 255.

7

a komerčním.14 Rozdíl mezi komerčním a veřejnoprávním pojetím etiky se budeme snažit najít v následujících řádcích. Veřejnoprávní Česká televize má svůj etický kodex od roku 1995 – přesně 27. září schválila Rada České televize na návrh generálního ředitele televize Statut ČT, v jehož příloze byl kodex České televize. „Dokument ukotvil princip odpovědnosti novinářského povolání, zásadní povinnost vést dělicí čáru mezi zprávami a názory a ochranu svobody projevu pracovníků ČT,“ říká o prvním etickém kodexu veřejnoprávní televize moderátor České televize Václav Moravec. 15 Dokument upravoval zásady tvorby televizního programu, zahrnoval pasáže o etice, ale také zmiňoval to, jak pracovat s materiály zobrazujícími násilí. Současný kodex České televize mimo jiné vyjmenovává citlivé situace a témata, která by se měla vyskytovat ve vysílání v omezeném množství či by měla být zcela vynechána. Svojí pasáž (takzvaný článek) mají oblasti týkající se například diskriminace, presumpce neviny, respektu k soukromí, zobrazování násilí i dalších krizových situací. Přijetí kodexu předjímá Zákon o České televizi16 – podle jeho znění má stanovit zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání závazné pro Českou televizi a její pracovníky. Porušení kodexu kvalifikuje Česká televize jako porušení pracovní kázně podle zvláštního právního předpisu, zákoníku práce. 17 Detailnější pohled rozeberou jednotlivé kapitoly podle typu událostí a rolí zobrazovaných aktérů. Redaktoři zpravodajství FTV Prima se řídí etickým kodexem Asociace televizních organizací.18 Celým názvem Etický kodex redaktorů zpravodajských, politickopublicistických a ostatních publicistických pořadů schválila valná hromada asociace _____________________________ 14

BURNSOVÁ, S. Lynette. Žurnalistika. Praha: Portál, 2004. 186 s. ISBN 80-7178-871-6. s. 40.

15

JIRÁK, Jan a kol. 10 let v českých médiích. vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 142 s. ISBN 80-7178-925-9. s. 54. 16

Zákon 483/1991 Sb. o České televizi ve znění pozdějších předpisů

17

ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: ©1996 – 2015. [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: 18

Dne 15. září 2015 mi to přes e-mail potvrdila Jaroslava Růžková z informačního centra FTV Prima: „Zpravodajství Televize Prima se řídí etickým kodexem ATO.“

8

16. prosince 2008. Dokument je chápán jako etické minimum pro všechny členy Asociace televizních organizací (tedy i pro Primu nebo Českou televizi). Má vést k odpovědnosti za zpracování a vysílání zpravodajských a publicistických pořadů. Dále má napomáhat k naplnění práva veřejnosti na informace v zájmu fungování demokratické společnosti. Etický kodex kromě standardních problematických okruhů novinářské práce řeší oblasti, které jsou specifické pro televizní tvorbu. Dokument nevylučuje dodržování kodexů jednotlivých televizních stanic a jejich redakcí: „Interní předpisy a etické kodexy členů ATO nejsou tímto Kodexem dotčeny a mají přednost před tímto Kodexem, jde-li o ustanovení přísnější.“19 FTV Prima dříve měla svůj vlastní kodex – ten mimo jiné přikazoval chránit důstojnost člověka, naopak zakazoval zobrazování pornografie či propagace války, krutého a jiných nelidských jednání. Diváci museli být navíc předem upozorněni, pokud bylo nezbytné ukázat drastické záběry. TV Nova nemá svůj etický kodex přístupný veřejnosti – není dostupný ani na webových stránkách, ani na požádání. O jeho existenci ale hovořil například bývalý generální ředitel TV Nova Petr Dvořák v souvislosti s propuštěním šéfreportéra Jiřího Dlabaji. Ten v roce 2009 natočil video, na němž s kolegy chrochtáním zlehčoval prasečí chřipku. Dvořák tehdy výpověď komentoval slovy: „Porušili Etický kodex Novy a to si nesmí dovolit ani u svých soukromých aktivit.“20 Nova není na rozdíl od Primy a České televize členem Asociace televizních organizací. Společnost CET 21, pod kterou TV Nova spadá, asociaci dobrovolně opustila. 21 Je vedena pouze jako obchodní partner _____________________________ 19

ASOCIACE TELEVIZNÍCH ORGANIZACÍ. Etický kodex ATO [online]. Asociace televizních organizací: ©2008 – 2015. [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: 20

NOVINKY.CZ. Dlabaja: Doufal jsem, že mě jenom seřvou do bezvědomí [ online ]. aktualizováno 5. května 2009 [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: . 21

„Podle informací M&M (Marketing & Media, pozn. autora) potvrzených z několika zdrojů je

předmětem sporu asociace a Novy zveřejnění auditu projektu peoplemetrového měření, který si Nova nechala udělat v roce 2013. Tomu předcházel dobrovolný odchod Novy z ATO a příprava vlastního projektu měření TV sledovanosti s agenturou Nielsen.“ IHNED.CZ. Nova stále není zpět v Asociace televizních organizací [ online ]. aktualizováno 26. ledna 2015 [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: .

9

asociace. Nevztahuje se na ní povinnost dodržování kodexu schváleného valnou hromadou. Nicméně moderátor Sportovních novin na Nově Martin Čermák říká: „Kodex ATO je znám všem redaktorům a moderátorům. Dostali jsme ho k pročtení během posledních voleb do parlamentu.“ I Čermák potvrdil existenci interního kodexu: „Podepisoval jsem hned několik kodexů, kromě toho etického také kodex volební a kodex ochrany dětí a mladistvých v televizním vysílání.“22 Zpravodajství TV Nova musí pochopitelně fungovat v souladu i s českým právním řádem a dále i s některými směrnicemi Evropské unie – alespoň ty mohou být jakýmsi minimem či obecným rámcem při řešení eticky sporných momentů ve vysílání Televizních novin. Dalším možným určujícím faktorem může být etický kodex Syndikátu novinářů ČR, který je závazný pro všechny jeho členy. Zároveň syndikát vyzývá k jeho dobrovolnému dodržování všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství ve sdružení. Kodex schválila valná hromada 18. června 1998. Aktuální verze je složená ze tří částí – první klade důraz na právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace, druhá se věnuje požadavkům na vysokou profesionalitu v žurnalistice a třetí část vyzdvihává důvěryhodnost, serióznost a slušnost. Podle kodexu by měl žurnalista přijímat jen takové úkoly, které jsou srovnatelné s jeho profesionální důstojností, zároveň aby respektoval soukromí osob a nepodněcoval svým počínáním k diskriminaci.23 Syndikát má vlastní Etickou komisi, která vydává obecná doporučení, konkrétní stanoviska i hodnocení k jednotlivým případům porušení novinářské etiky.

1.1.1 Nehody, tragédie, katastrofy Novináři, fotografové a televizní štáby se při své činnosti setkají s mnoha tragickými událostmi – od přírodních katastrof, dopravních nehod, vražd až po války, letecká neštěstí a teroristické útoky. Vidí tragédie, které mají své oběti. Nastává pak otázka, co _____________________________ 22

S moderátorem Sportovních novin na Nově Martinem Čermákem jsem komunikoval skrze sociální síť Facebook dne 8. listopadu 2015 23

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: ©2015 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z WWW: < http://www.syndikatnovinaru.cz/etika/kodex/>

10

všechno je nutné ukázat i divákovy. Další otázka bere v potaz právě samotné oběti z tragických událostí – zda je nutné odhalit divákům nejen jejich utrpení, ale také jejich identitu. Pokud k takovému zveřejnění dojde, musí se obraz ještě nějak upravit? Musí se chránit oběť před publicitou tím, že se zakryje její obličej? Tato podkapitola se bude zabývat především událostmi, které sice mají své oběti, ale nejsou oběťmi kriminálního činu (tím se bude zabývat následující podkapitola). Dále bude řešit to, jak dané události teoreticky mají řešit analyzované televizní stanice – tedy Česká televize, FTV Prima a TV Nova s ohledem na jejich etické kodexy.

Oběti Diváci pravidelně čelí zprávám o nehodách a katastrofách, o soudních procesech a jejich verdiktech, o narušení sociálního řádu. Podle profesora a bývalého novináře Jacka Luleho je konzument neustále vystavován mýty o požárech a potopách, neštěstí a triumfu, bouři a suchu, smrti a zrození, vítězství a prohře. Všechny mýty prý vykazují určité sociální podobnosti a opakují příběhy z opravdového života, které „konfrontují témata sociálního, veřejného života. A používají tyto příběhy, aby instruovaly a informovaly. Jsou to morální pohádky. Varují před neštěstím a nemocemi, degenerací a rozpadem,

nabízejí

dramata

a spravedlnosti popřené.“

24

řádu a nepořádku,

potvrzené spravedlnosti

Ke snazšímu znázornění přístupu médií k jednotlivým

eticky sporným momentům vybereme jeden mýtus, na kterém si vše popíšeme. Poměrně velký prostor v televizním zpravodajství dostávají dopravní nehody. Na televizní obrazovky se dostávají nejen záběry nabouraných aut, ale také účastníků nehody. Podle vážnosti autonehody lze posuzovat, jak by mělo být se záběry nakládáno. V nejhorším možném scénáři jsou na místě mrtví či vážně zranění. V takovém případě Česká televize ve svém kodexu v článku 17.6 říká: „Přestože v odůvodněných případech může mít zařazení záběru do pořadu důležitou vypovídací hodnotu, platí, že detailní záběry na mrtvé, raněné či šokem vyšinuté lidi lze zařadit jen _____________________________ 24

LULE, Jack. Daily News, Eternal Stories: The Mythological Role of Journalism. New York: Guilford Press, 2001. 245 s. ISBN 1572306068. s. 20–21.

11

výjimečně na základě souhlasu šéfredaktora příslušné redakce.“25 Nabízí se otázka, co se musí stát, aby se událost stala výjimečnou. Zaznívají názory, že zobrazování drastických záběrů může mít preventivní účinek na chování řidičů. Podobným způsobem koneckonců cílila na motoristy i kampaň ministerstva dopravy Nemyslíš, zaplatíš. I tam ale ve finále docházelo k úpravě původního materiálu. Největší komerční televize Nova i Prima krvavé scény před desátou hodinou večerní překrývaly černým obdélníkem. Zatímco Česká televize pouštěla klipy bez úpravy celý den. 26 Je tedy otázkou, jestli zveřejňovat záběry na mrtvé – ať už zakryté „černou plachtou“, či tak, jak se tragédie udála.27 Etický kodex Asociace televizních organizací reaguje na problematiku v článku 4.6, kde píše, že reportáž „nesmí bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu.“28 Podle tohoto by se měla řídit jak Prima, tak Česká televize. Tyto pasáže kodexů se samozřejmě mohou vztahovat i na přírodní katastrofy, které mají své oběti, nebo další tragédie s větším či menším rozsahem. Problematickou částí může být používání archivních záběrů z místa nehody. Záběry plní roli ilustračních záběrů, zatímco moderátor ve studiu či redaktor v asynchronu hovoří o zcela jiné nehodě. Důvodů je několik. Může chybět materiál z konkrétního _____________________________ 25


LIDOVKY.CZ. Drsné klipy bez cenzury. Na ČT [ online ]. aktualizováno 17. prosince 2009 [cit. 201509-20]. Dostupné z WWW: . 27

Podle mého názoru je v takovýchto případech leckdy nejdůležitější rolí kameraman. Redaktoři a editoři

sice rozhodují, které záběry pustí do vysílání a které ne, ale kameraman či kameramanka rozhodnou, co vůbec v záběru zachytí. Mohu přidat vlastní zkušenost z pozice redaktora ČT24. Vůbec první směnu jsem vyjel natáčet se štábem dopravní nehodu dvou kamionů a jednoho osobního vozidla na dálnici u Prahy. Řidič kamionu, který pravděpodobně v důsledku mikrospánku vjel do protisměru, kolizi nepřežil. Jeho tělo už bylo v době našeho příjezdu zahalené v termodece nedaleko od nehody. Kameraman automaticky zabíral taková místa, kde tělo nebylo vidět. Nabourané kamiony přitom zachytil. Ve výsledku se nemuselo při selekci záběrů na pokrytí takzvané čtené zprávy řešit eticky sporné momenty. Kameraman svojí prací rozhodl za nás.

12

místa, což je pochopitelné. Televizní stanice nemají kapacity, aby pokryly všechny události. Dále může štáb dorazit na konkrétní místo pozdě – událost už skončila a následky jsou odklizeny. Nebo se zkrátka hovoří o statistikách, které referují o počtu srážek či mrtvých na silnicích, tedy o nekonkrétních událostech. Je etické pouštět záznamy z jiných nehod, kde jsou záběry na jiné oběti? Na to odpovídá kodex České televize v článku 17.15: „Archivní záběry zobrazující utrpení, bolest, násilí, zármutek nebo smrt nelze používat mechanicky, zvláště když obsahují záběry žijících osob nebo osob, jejichž blízcí příbuzní dosud žijí. Hodlá-li tvůrce pořadu použít archivních záběrů tohoto druhu, na nichž jsou identifikovatelné osoby, musí si předem vyžádat souhlas šéfredaktora příslušné redakce.“29 Kodex Asociace televizních organizací zmiňuje v článku 12 používání archivních a ilustračních záběrů jen v obecné rovině: „Ve zpravodajských a publicistických pořadech lze používat ilustrační a archivní záběry. Tyto záběry je třeba důsledně rozlišovat. Pokud jsou použity, musí být divák o jejich použití informován obvyklým způsobem.“30 Redaktor by tedy měl brát v potaz možnost, že se na zprávy dívají blízcí obětí, kteří už svůj zármutek prožili před nějakou dobou a kterým by opětovný pohled na událost utrpení oživil.

Blízcí obětí a svědkové v šoku Je etické natáčet lidi, kteří jsou v šoku z tragické události, a chtít po nich ještě k tomu synchron na kameru? Je taková výpověď autentickým přínosem nebo zneužitím chvilkové slabosti člověka, který by jinak na kameru vypovídat nechtěl? Publikace vydaná ve spolupráci s ministerstvem vnitra radí novinářům, jak se v takovýchto situacích chovat a jak se lidé v šoku mohou projevovat: „Člověk, který se nijak nevyjadřuje a neprojevuje známky emocí, může být ve větším psychickém šoku než ten, _____________________________ 28



ASOCIACE TELEVIZNÍCH ORGANIZACÍ. Etický kodex ATO [online]. Asociace televizních organizací: ©2008 – 2015. [cit. 2015-09-17]. Dostupné z WWW:

13

který s novináři mluví a projevuje se. Respondent může mluvit překotně, může se špatně vyjadřovat, může být dezorientovaný, úzkostný a neklidný.“31 Snadno pak taková výpověď může v očích diváka znamenat, že zpovídaný člověk, který někoho při oné události ztratil, to snáší s klidem, beze smutku, bez emocí. Jiná příručka pro novináře (rovněž zaštítěna ministerstvem vnitra) říká: „Zvláště zranitelné oběti se hůře orientují v tom, co se kolem nich děje. Nezneužívejme jejich bezmoc, nerozhodnost, důvěřivost a zvýšenou sugestibilitu.“32 Asociace televizních organizací rovněž vyzývá redaktora ke zvážení, zda záběry a výpovědi lidí v šoku umístit v reportáži: „Redaktor postupuje citlivě při zařazování výpovědí a záběrů na osoby, které jsou osobami blízkými obětí dopravních nehod, katastrof apod. či osob poškozených trestným činem.“ 33 O upozornění na zneužívání lidí v šoku, kteří si nemusí uvědomovat přítomnost kamery, hovoří také Česká televize v článku 17.6: „Skupiny a jednotlivci, kteří si nemohou nebo nejsou schopni vyhradit rozsah, v němž umožní přístup televizních kamer ke svému utrpení, jako například lidé v bezvědomí a v hlubokém šoku, lidé zničení hlubokým žalem nebo děti, mají nárok na zvláštní ochranu a ohled.“34 Brát ohledy na jedince, kteří si nepřejí poskytnout rozhovor, prosazují Spojené národy, konkrétně Komise pro prevenci kriminality a trestní soudnictví – v přesném znění takto: „Masmédia by při podávání zpráv o kriminalitě měla respektovat soukromí jednotlivců, kteří se rozhodli nekomunikovat po činu s médii nebo si k tomu zvolili prostředníka.“35 V dalších bodech mezinárodní příručka pomoci obětem v rámci aplikace Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ve vztahu k obětem trestných činů a obětem zneužití moci tvrdí, že by média neměla připustit „publikování záběrů oběti, které _____________________________ 31

VYMĚTAL, Štěpán, ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. s. 7. 32

VYMĚTAL, Štěpán, VITOUŠOVÁ, Petra. Novináři a oběti trestných činů. 1. vyd. Praha: Themis, 2008. 82 s. ISBN 80-7312-052-6. s. 39. 33



Mezinárodní příručka pomoci obětem v rámci aplikace Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ve vztahu k obětem trestných činů a obětem zneužiti moci (IKSP, 1997 – ISBN 80-8600846-0)

14

zachycují smutek nebo šok způsobený trestným činem.“36

1.1.2 Násilí, válka, utrpení, trestné činy Vraždy, násilné trestné činy, kriminální činy nebo válečné konflikty – témata, která dostávají v televizním zpravodajství nemalý prostor. Je otázka, kolik násilí pustit divákům a jestli vůbec tak činit. A pokud se bez toho zpravodajství neobejde, tak nakolik je nutné zobrazovat utrpení obětí či jejich blízkých? Velkou úlohu při rozhodování nemusí hrát jen etické kodexy televizních stanic, ale také empatie jednotlivých novinářů. Remišová říká: „Empatický novinář nezneužije neštěstí druhého kvůli svým profesním zájmům. Dokáže pochopit zármutek těch, kterým právě zemřeli nejbližší při havárii anebo jiném neštěstí.“37 Profesorka Elena Hradiská naopak tvrdí s odkazem na výzkumy, že schopnost vžít se do pocitů jiného považují novináři za méně důležitou. „Možná jde i o vědomou obranu, kde silně rozvinutá empatie může být překážkou zachování nadhledu a potřebného odstupu“38 Násilí má své oběti – platí pro ně stejná pravidla jako u předchozí podkapitoly. Oběti trestných činů mají navíc svá specifika, která nevynechávají ani etické kodexy.

Násilí Než začneme řešit, jestli by se měly na televizních obrazovkách objevovat záběry obětí – a tím pádem nepřímo nabídnout divákům možnost je identifikovat (v případě, že nedojde k takové úpravě, která by anonymitu zachovala), si musíme položit otázku, jestli je vůbec správné vysílat záběry násilného činu jen proto, že jsou zrovna k dispozici, nebo je naopak nevysílat. Ukazovat divákům u obrazovek záběry z vraždy, pokusu o vraždu či znásilnění? Podle některých psychologů přispívají média _____________________________ 36

Mezinárodní příručka pomoci obětem v rámci aplikace Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ve vztahu k obětem trestných činů a obětem zneužiti moci (IKSP, 1997 – ISBN 80-8600846-0) 37

REMIŠOVÁ, Anna. Etika médií. Bratislava: Kalligram, 2010. 310 s. ISBN 978-808-1013-768. s. 167.

38

HRADISKÁ, Elena, BREČKA, Samuel, VYBÍRAL, Zdeněk. Psychológia médií. Bratislava: Eurokódex, 2009. 416 s. ISBN 978-80-89447-12-1.

15

zveřejňováním detailů a záběrů z trestných činů k fascinaci určité skupiny diváků. Fascinace se projevuje zájmem o to, co se stalo, nikoli o osud oběti. „Mediálně prezentované násilí vyvolává v divácích intenzivní pocity, násilí přitahuje a také odpuzuje. Výsledek je směsice pocitů, která vytváří fascinaci. Fascinace způsobuje koncentraci na samotné akty násilí, vede spíše k oceňování a obdivu účinků síly a k přehlížení či despektu vůči slabým, kteří se nedovedou ubránit.“39 Podle Elizabeth Perseové může dojít až k nápodobě zobrazovaného násilí. Dává za příklad zobrazování teroristických činů. Mediální pokrytí takové události může prý přinášet návodné informace týkající se metod, technik a strategií. 40 Televizní zpravodajství může dokonce napomoct samotným aktérům, o kterých se v živém vysílání povídá. Honba za senzací a snaha zveřejnit, co nejvíce exkluzivních informací, ohrozila například život člověka, který se schovával před bratry Kouachiovi, tedy teroristy, kteří v lednu 2015 postříleli část redakce francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo. O jeho přítomnosti v budově, kde se právě nacházeli teroristé, živě informovala některá tamní média. Tím ohrozili jeho život. Nikdo v té chvíli nemůže vědět, jestli Kouachiovi nesledovali zprávy.41 Koneckonců podobný případ bychom našli přibližně o měsíc později i v České republice – konkrétně v Uherském Brodě v únoru 2015. Starosta v živém vysílání zmínil, že se uvnitř restaurace Družba, kde právě třiašedesátiletý muž zastřelil osm lidí, ukrývá na toaletách ještě jedna osoba. Tuto informaci říkal ještě v době, kdy byl útočník naživu.42 Česká televize se v kodexu zavazuje v článku 17.3 k omezování prezentování násilí: „Při odůvodněném zobrazení násilí je nutné hledat rovnováhu mezi požadavkem pravdivosti, případně autentického uměleckého vyjádření a nebezpečím, že se diváci _____________________________ 39

ČÍRTKOVÁ, Ludmila, VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Praha: Grada, 2007. 192 s. ISBN: 978-80-247-2014-2. s. 46. 40

PERSEOVÁ, M. Elizabeth. Media Effects and Society. London: LEA, 2001. 304 s. ISBN: 978-14-1060082-0. s. 171. 41

AKTUALNE.CZ. Přežil útok Charlie Hebdo, teď žaluje francouzská média [online]. aktualizováno 18. srpna 2015 [cit. 2015-09-21]. Dostupné z WWW: . 42

IDNES.CZ. Terorista by zajásal, kritizuje ministr starostu. Prozradil muže na WC [ online ]. aktualizováno 25. února 2015 [cit. 2015-09-21]. Dostupné z WWW: .

16

stanou vůči násilí otupělými. Šokující záběry jsou někdy nutné k tomu, aby diváci plně pochopili význam sdělení. Časté šokování diváků ovšem vede k tomu, že je potřeba prezentovat stále více násilí…“43 Mimo jiné se také Česká televize zavazuje v článku 17.2 k tomu, že bude sledovat výsledky odborných studií, které řeší právě vliv zobrazování násilí na veřejnost, a že tomu přizpůsobí svůj program. 44 Asociace televizních organizací ve dvou bodech článku 4 říká, že reportáž „nesmí propagovat válku nebo líčit krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, (a dále reportáž) nesmí obsahovat hrubé samoúčelné násilí.“45 Kodex České televize v článku 17.3 ještě řeší, jak nakládat s archivními záběry s tématikou násilných činů. „Jejich použití musí být relevantní tak, aby nemělo za následek zkreslení skutečnosti a vyvolání zmatených představ.“46

Oběti násilí a jiných trestných činů Pokud má dojít ke zveřejnění násilného či trestného činu, měla by být stanovena nějaká pravidla pro konečnou podobu a selekci záběrů z dané události. Například Česká televize se ve svém etickém kodexu v článku 17.4 zavazuje, že „šokující záběry nikdy nesmějí být samoúčelné. Mimořádně citlivá musí být práce s kamerou a detailní záběry se mohou zařazovat pouze tehdy, když je to odůvodnitelné.“47 Detailní záběry nejen že mohou zobrazovat drastické momenty, ale mohou také ukázat tváře obětí. A právě identifikaci mrtvých, zraněných či šokem vyšinutých osob se vyhýbá Česká televize v (již zmíněném) článku 17.6. Kromě negativního dopadu na blízké oběti to může mít pochopitelně negativní dopad i na samotnou oběť. Například, že se blízké okolí dozví o tom, co se dané oběti stalo – v jejich očích bude vypadat jinak než dřív. Jde _____________________________ 43


tamtéž

45



tamtéž

17

o takzvanou sekundární viktimizaci, která bude zmíněna v následujících řádcích (především v podkapitole 1.1.3). Každopádně Česká televize uvádí v článku 1.7 svého kodexu, že „je nepřípustné uchýlit se k ponižování důstojnosti člověka“.48 Na míru vystavování obětí, především násilných činů, reaguje také kodex Asociace televizních organizací – v již uvedené pasáži článku 4.6 říká, že reportáž „nesmí bezdůvodně zobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Bezdůvodným zobrazením však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu.“49 Co konkrétně může být onou závažnou příčinou, to už ukáže praktická část diplomové práce. K zobrazování obětí ve zpravodajství se vyjadřují i Spojené národy v mezinárodní příručce pomoci obětem. Tam říkají, že je nepřípustné zveřejnění „záběrů zemřelých obětí, vaku s mrtvým tělem nebo vážně zraněných obětí kriminality.“50 Oběť může být dodatečně zraňována i po odehrání samotného trestného činu. Ten bývá označován jako primární viktimizace. Ten pokaždé uvozuje další fáze, ve kterých dané osoby vstupují ve vynucené roli poškozeného. Právě v nich se otevírá prostor pro takzvanou sekundární viktimizaci.51 Druhotné zraňování oběti umocňují mimo jiné média tím, že zveřejňují citlivé detaily o nich nebo o samotném činu. Podle psycholožky Ludmily Čírtkové „oběť a její blízké okolí se pak musejí vyrovnávat nejen se ztrátami, které způsobil pachatel, ale i s emocionálními ranami, které vznikly jako důsledek zveřejnění.“52 Těmi důsledky může být stigmatizace oběti – tedy takové _____________________________ 48




DÖRNER, Dietrich. In: ČÍRTKOVÁ, Ludmila, VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Praha: Grada, 2007. 192 s. ISBN: 978-80-247-2014-2. s. 13. 52

ČÍRTKOVÁ, Ludmila, VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Praha: Grada, 2007. 192 s. ISBN: 978-80-247-2014-2. s. 13.

18

jednání některých lidí (včetně lidí z blízkého okolí dané osoby), které vede k očerňování oběti. Podle Čírtkové takoví lidé soudí, že si oběť může sama za to, co se jí přihodilo, protože se chovala naivně, provokativně či neopatrně. 53 Psycholožka z toho viní iluzi, která lpí na tom, že se „ve zdravém světě špatné věci nedějí jen tak. Iluze dobrého světa slouží pro vnější okolí jako obranný mechanismus, který umožňuje přijatelně zpracovat znepokojivá fakta. (…) Vůči obětem je problematický tím, že spouští stigmatizační tendence. Umožňuje nahlížet na oběť jako na méně zdatného jedince, který si svým přičiněním vykoledoval viktimizaci. Umožňuje totiž utišit svědomí lidí kolem. Jestliže oběť může alespoň částečně a třeba i nepřímo za to, co se přihodilo, nemusí se „slušný“ člověk trápit soucitem k ní…“54 Nejvíce detailů může být odhaleno během soudního řízení, kdy média informují o tom, co se přesně komu stalo, za co je údajný viník souzen. A jestliže média zveřejní to, co údajný pachatel či obviněný udělal – tak tím zároveň prozradí, co se stalo oběti. Jak na to reagují etické kodexy České televize a Asociace televizních organizací – to rozkryje další podkapitola.

Policejní záběry Reportáže jsou často v televizním zpravodajství při referování o trestných činech či nehodách doplňovány záběry z bezpečnostních kamer, nahrávacích zařízení přimontovaných na policejních autech, kamer použitých při policejním zásahu apod. Proč policisté tyto materiály médiím poskytují? Na otázku odpovídá vrchní komisař z Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Pardubického kraje major Petr Voldán: „Takové materiály se předávají v případě nutnosti spolupátrání po osobách a věcech u událostí, kde je možné vyzvat případné svědky k poskytnutí součinnosti. Zároveň je toto možné učinit v případě, že se jedná o skutek, který může na spoluobčany působit preventivně. Aby věděli, že nemají dělat tyto věci, které se ukazují, aby nedošlo ke stejnému negativnímu výsledku jako autonehoda, krádež a podobně.“ Policejní složky materiál předávají médiím se souhlasem státního zástupce už _____________________________ 53


tamtéž, s. 18

19

v upravené podobě, aby to vyhovovalo zákonné normě. Major Jiří Matzner z Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje vyjmenovává ty nejzákladnější důvody úprav: „Všechny poskytované materiály médiím se upravují tak, aby nedošlo ke zneužití osobních údajů, a také tak, aby z důvodu presumpce neviny nebyla zjistitelná či odvoditelná totožnost pachatele, oběti a podobně. Totožnosti těchto osob se poprvé zveřejňují až při soudním líčení, které je veřejné.“ Major Petra Ledabylová z Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje dodává, že se materiál upravuje i tak, aby „nebylo možné z obrazového záznamu identifikovat osoby nezúčastněné na trestní věci, kteří například jen procházejí.“ Podle Voldána se upravuje obraz tak, aby nebyla poznatelná identita ani u kontrol řidičů a dalších preventivních snímků, pokud není nějaký důvod, proč udělat jinak nebo pokud daná osoba neudělila souhlas ke zveřejnění. Naopak identifikace je možná u osob, po kterých je vyhlášeno pátrání. Vedoucí Oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy major Andrea Zoulová tvrdí, že to záleží individuálně případ od případu: „Zveřejnění konkrétního útočníka by mohlo být pro poškozené traumatizující a mohlo by to zbytečně vyvolat viktimizaci oběti. (Obličej se zakrývá i) v případech, kdy je podezřelý natolik specifický, že samotné zveřejnění jeho podoby je nadbytečné – jiná barva pleti, osoba s handicapem a podobně.“ Vedoucí oddělení tisku a prevence Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje major Ivana Ježková ještě dodává, že se podoba nezveřejňuje v případě policistů, kteří pracují v režimu utajení, nebo u osob, u kterých policie už zná identitu, a není zapotřebí jí veřejnosti prozrazovat. Podle psycholožky Ludmily Čírtkové „citlivé záběry, získané anebo natočené v rámci policejního dokumentování případu, do TV zpravodajství většinou vůbec nepatří. Výjimkou je situace, kdy je policie sama uvolní proto, aby jejich medializace pomohla při dalším vyšetřování.“55 Jak jsou policisté spokojení s tím, jak média s uvolněnými materiály pracují? Dotázaní policejní tiskoví mluvčí veskrze uvádějí, že s médii mají dobré zkušenosti. Zoulová konkrétně říká: „Média vnímáme jako velmi významný nástroj, který sehrává důležitou _____________________________ 55

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. In VYMĚTAL, Štěpán, VITOUŠOVÁ, Petra. Novináři a oběti trestných činů. 1. vyd. Praha: Themis, 2008. 82 s. ISBN 80-7312-052-6. s. 38.

20

roli v odhalování pachatelů trestné činnosti a identifikaci svědků i obětí. Nicméně čas od času se setkáváme i s problémy a to v případech, kdy redaktoři a reportéři nepoužívají správnou terminologii a nechtěně zaměňují podezřelého za pachatele či nerespektují, že v případě vypátrání hledané či pohřešované osoby má tato osoba právo na ochranu osobních údajů, tedy i stažení fotografie z médií.“ Matzner přiznává, že „v některých případech pak samozřejmě zveřejnění totožnosti podezřelého je uspěchané, soud může podezřelého po měsících osvobodit, ale nikdy se už takto veřejně „vymáchaný“ člověk nedočká žádné omluvy, ani zveřejnění informace, že vše dopadlo nakonec jinak.“56 Zobrazování pachatelů, obviněných a obžalovaných rozebere více další podkapitola.

Válka Specifickou událostí, která plní zpravodajství, jsou válečné konflikty. Specifická je hned z několika důvodů. Jak na událost nahlížejí editoři či redaktoři, kteří sedí stovky kilometrů daleko? Ovlivní vzdálenost nějak jejich rozhodování v eticky sporných momentech? Ve válce je největší koncentrace násilí, které zasahuje do osudu mnoha lidí. Nebezpečí hrozí ale také žurnalistům, kteří chtějí předat přímo z místa konfliktu svědectví svým čtenářům, posluchačům či divákům. Otázkou je, co všechno je zapotřebí svým koncovým odběratelům ukázat. Je nutné ukázat naprosto vše? Je nutné ukázat mrtvá těla, oběti svíjející se v bolesti? Příručka určená právě pro tyto novináře říká: „Vyfotografujete a natočíte mnoho krve. Zeptejte se sami sebe, jestli je vhodné takové fotografie a záběry uveřejnit, nebo jestli jsou pro diváky a čtenáře nevhodné. Jednak dochází k přenosu traumatu na diváka, jednak je ve hře úcta k zemřelé oběti a k pozůstalým.“57 Logickou úvahou při zařazování takových záběrů může být: „Zraním vůbec nějak blízké obětí války, která se odehrává v jiné zemi, leckdy i na jiném kontinentě? Ti pozůstalí vůbec nebudou koukat na televizní zpravodajství v Čechách.“ Právě na tuto úvahu odpovídá kodex České televize v článku 17.5: „Násilí páchané _____________________________ 56

celý rozhovor s policejními mluvčími v Příloze č. 2

57

VYMĚTAL, Štěpán, ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. s. 37.

21

ve vzdálených zemích by mělo být zobrazováno podle stejných zásad jako násilí, k němuž dochází v bezprostřední blízkosti diváků. Lidský život a utrpení mají stejnou obecně platnou hodnotu bez ohledu na místo či čas.“58 Bývalý válečný zpravodaj Jaromír Štětina říká, že lidé s takovým řemeslem „musí mít pod kůží zadřenou averzi k válce a odpor k násilí. Nezaškodí, když si on sám i jeho čtenáři, posluchači či diváci uvědomí, že má v těle kromě chladného rozumu také srdce. Nejdůležitější součástí jeho práce však je neustálá, každodenní přítomnost úcty novináře k těm, jejichž osudy zobrazuje.“59 Kodex Asociace televizních organizací zmiňuje válku v článku 4.1, kde jen zakazuje její propagaci. Proti propagaci materiálů samoúčelného násilí či osob zachycených v utrpení, které snižuje lidskou důstojnost, se vyhrazuje v článku 4.6.60

1.1.3 Vyšetřování a soudní řízení Etické kodexy jednotlivých médií nenechávají nedotčenou ani oblast trestných činů ve fázi vyšetřování nebo soudního řízení. Předmětem zájmu médií se totiž můžou stát jak údajní viníci (ať už jako podezřelí, obvinění, obžalovaní nebo odsouzení), tak oběti trestných činů. Jakou ochranu osobnosti by měly mít obě „role“? Existují nějaké výjimky, kvůli kterým se neměří všem stejným metrem? Kriminalista Martin Kloubek tvrdí, že „pokud je uznávána zásada presumpce neviny obviněného, pak by symetricky mělo platit také právo oběti na ochranu jejího soukromí.“61

Oběti a poškození Oběti trestných činů často uvažují, jestli vůbec podají trestní oznámení – zejména _____________________________ 58


ŠTĚTINA, Jaromír. In VYMĚTAL, Štěpán, ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. s. 4. 60


VYMĚTAL, Štěpán, VITOUŠOVÁ, Petra. Novináři a oběti trestných činů. 1. vyd. Praha: Themis, 2008. 82 s. ISBN 80-7312-052-6. s. 11.

22

u takových činů, které zasahují tělesnou, psychickou a sexuální integritu. Důvodů může být hned několik – stud, obava z reakce svých blízkých, nedůvěra v orgány činných v trestním řízení, strach z opětovného setkání s pachatelem, ale i ze sociální stigmatizace. K té dochází v momentě, kdy se o trestném činu dozví okolí oběti – například prostřednictvím médií.62 O takzvané sekundární viktimizaci nemluvíme podle psycholožky Čírtkové v souvislosti s nezbytným průběhem řešení trestního řízení – jako je kontakt s policií a soudem, který může provázet přirozený stres. Sekundární viktimizace začíná až tehdy, když se do onoho průběhu přidá další nadbytečné zraňování oběti.63 Kriminologie uvádí tři zdroje sekundární viktimizace – zastrašování pachatelem či jinými osobami, přístup orgánů činných řízení a reakce sociálního prostředí.64 Především na konfrontaci okolí oběti mohou mít podíl média svým informováním o případu ve zprávách. Lidem z okolí je dané osoby líto, ale může jim být i zároveň její zážitek odpudivý. Často se také začnou chovat, jako kdyby si oběť svou situaci zavinila sama.65 Asociace televizních organizací v článku 5.2 svého kodexu určuje, v jakých případech je oběť chráněná a tím pádem by se neměla objevit na televizních obrazovkách: „V souvislosti s trestným činem kuplířství podle § 204 trestního zákona, šíření pornografie podle § 205 trestního zákona, proti rodině a mládeži, proti rodině a zdraví nebo proti svobodě a lidské důstojnosti, nelze uveřejnit žádnou informaci, která by obsahovala jméno, příjmení oběti takového trestného činu nebo informaci, která by mohla oběť trestného činu identifikovat (např. fotografie obličeje, místo bydliště, pracoviště).“66 Česká televize se v článku 17.7 svého kodexu _____________________________ 62

LIGA LIDSKÝCH PRÁV. Legislativní ochrana obětí trestných činů před druhotnou viktimizací a práva obětí na soukromí během trestního řízení [ online ]. aktualizováno 11. listopadu 2007 [cit 201509-24]. Dostupné z WWW: . 63


NOVOTNÝ, Oto, ZAPLETAL, Josef. a kol. Kriminologie. Praha: ASPI Publishing, 2004. 452 s. ISBN 80-7357-026-2. s. 147–148. 65

VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2011. 127 s. ISBN. 978-80-7394-272-4. s. 39. 66


23

zavazuje, že nepřistoupí k identifikaci žijících obětí závažných násilných trestných činů – a to zejména v případech pokusu o vraždu, znásilnění, pohlavního zneužití nebo těžké újmy na zdraví.67 Podle majora Jiřího Matznera z Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje dochází ale k případům, kdy někteří pracovníci televize své závazky porušují a spouští etické sporné momenty: „Pokud reportéři zjistí totožnost nebo bydliště oběti nebo rodiny, jedou na místo a snaží se o získání rozhovorů. Pokud je dotyčný poskytne, je to jeho svobodné rozhodnutí. Ke zneužití totožnosti dochází v případech, kdy reportéři najdou poškozeného, nebo oběť nebo rodinu pachatele a snaží se o rozhovor. Dotyčný odmítne a reportér stejně toto odmítnutí s obličejem dotyčného zveřejní v reportáži. Pokud osoba odmítne rozhovor, reportér by měl tuto skutečnost respektovat.“68 Podle psychologa a soudního znalce Antona Heretika některé trestné činy dostávají v médiích větší prostor než jiné – zejména znásilnění a trestné činy, ve kterých figurují v roli obětí děti. V úvahu se musí brát fakt, že například u sexuálního zneužívání dětí je pachatelem

přibližně

v 85

procentech

osoba

z blízkého

okolí

či

dokonce

v příbuzenském vztahu. V takovém případě podle Heretika je dopad sekundární viktimizace markantnější – zvláště když takový případ zveřejní média. 69 Proto například kodex Asociace televizních organizací v článku 5.1 říká, že „v souvislosti s trestným činem spáchaným na osobě mladší 18 let, nelze uveřejnit žádnou informaci, která by obsahovala jméno, příjmení takové osoby nebo žádnou informaci, která by mohla takovou osobu identifikovat (např. fotografie obličeje, místo bydliště, škola).“ 70 Média by podle příručky určené pro novináře neměla zveřejňovat detaily o zdravotním stavu, operacích a následcích bez souhlasu oběti – dochází tím k porušování jejího _____________________________ 67


celý rozhovor s policejními mluvčími v Příloze č. 2

69

HERETIK, Anton. Základy forenznej psychológie. Bratislava: SPN, 2004. 376 s. ISBN: 80-10-00341-7. s. 319. 70


24

soukromí a může dojít k vyvolání pocitu studu, zahanbení či zneuctění. Ve vysílání by se dále nemělo objevit líčení hrůz zločinu nebo nehody, které oběť vytrpěla. 71 Děsivé detaily vedou k další traumatizaci oběti nebo pozůstalých a mohou také zmařit začínající proces hojení ran.72 To může vést u oběti nejen k pocitu nespravedlnosti a nedůstojnosti, ale také k izolaci.73 Kodex Asociace televizních organizací v článku 5.3 a 5.4 vyjmenovává výjimky, kdy se zákaz zveřejňování údajů o obětech (viz články 5.1 a 5.2) může porušit a informace zveřejnit. Zákazy se nevztahují na případy, kdy dá oběť k uveřejnění souhlas. U osob mladších 18 let ho dává její zákonný zástupce, tedy zpravidla rodič. Dále se zákaz nevztahuje, pokud je „dán mimořádně silný veřejný zájem na uveřejnění informace o trestném činu spáchaném na osobě mladší 18 let nebo informace o některém z trestných uvedených v odst. 2 (tedy článku 5.2).“74 Podobně o tom píše kodex (článek 17.7) České televize, která může odvysílat informace o obětech závažných násilných trestných činů v případě, že s tím daná osoba souhlasí. Ve stejném odstavci zmiňuje i možné výjimky, kdy je možné porušit zákaz zveřejňování informací o obětech: „Ve výjimečných případech, jestliže je plná identita těchto osob již veřejně známa, může šéfredaktor příslušné redakce povolit výjimku z tohoto pravidla pro mimořádnou závažnost veřejného zájmu.“75 K zobrazování obětí trestných činů se hned v několika bodech vyjadřuje i mezinárodní příručka pomoci obětem Spojených národů. Masmédia by při podávání zpráv o kriminalitě měla například:  v případě trestných činů identifikovat oběť podle věku a místa spácháni činu, _____________________________ 71

VYMĚTAL, Štěpán, ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. s. 12–16. 72

KUNCZIK, Michael; BLEH, Wolfgang. Kriminalitätsopfer in der Zeitungsberichterstattung. Folgen der Berichterstattung aus der Perspektive der Opfer. Mainz: Weisser Ring, 1995. s. 12. 73



ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: ©1996 – 2015. [cit. 2015-09-26]. Dostupné z WWW:

25

avšak neuvádět jméno, ulici a číslo domu, kde bydlí, 

nepřipustit zveřejnění totožnosti dětské oběti,



nepřipustit zveřejnění identifikace údajného nebo odsouzeného pachatele incestu, pokud to může vést ke ztotožnění oběti,



nepřipustit zveřejnění totožnosti oběti sexuálního útoku bez jejího předchozího souhlasu,



v případech únosu, kdy bylo zjištěno, že oběť se stala subjektem sexuálního útoku, nepřipustit identifikaci oběti,



bez předchozího souhlasu oběti nepřipustit identifikaci jména oběti podvodů nebo dalších trestných činů, které by vedly k jejich ponížení nebo poškození.76

Podezřelí, obvinění a obžalovaní Hned z úvodu je zapotřebí říci, že jak kodex České televize, tak kodex Asociace televizních organizací ctí presumpci neviny. Na účastníka trestního řízení, ať už je to podezřelý, obviněný či obžalovaný, je nahlíženo jako na nevinného, dokud soud pravomocně nerozhodne o opaku. Česká televize má v kodexu o presumpci neviny vyčleněný samostatný blok – hned v prvním odstavci se zavazuje k jejímu dodržování. V článku 14.4 řeší, jak diváky informovat o méně závažných kauzách – přímo říká: „Česká televize, informuje-li o podezření ze spáchání méně závažného trestného činu, se při označování podezřelých, případně pravomocně odsouzených osob zdrží uveřejnění plného příjmení, ledaže by veřejný zájem v dané věci vyžadoval plnou identifikaci podezřelého.“77 Ve stejném článku také přihlíží k věku účastníka trestního řízení. Podle ní „zásadně nezveřejní plnou identifikaci podezřelého či pravomocně _____________________________ 76



26

odsouzeného v případech méně závažných trestných činů mladistvých.“78 Asociace televizních organizací je na rozdíl od České televize, co do rozsahu zásad týkajících se podezřelých, obviněných a obžalovaných, o něco skromnější. Tématu se věnuje krátkou větou v článku 17.3: „Redaktor respektuje presumpci neviny.“79 Na druhou stranu v článku 5.1 se zavazuje, že by neměly být poskytovány žádné informace o žádném účastníku trestního řízení, které by vedly k identifikování osoby mladší 18 let.80 Syndikát novinářů České republiky ve třetím bodě (s názvem „Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií“) svého etického kodexu rovněž vyzývá k přísnému dodržování presumpce neviny.81

Příbuzní a blízcí účastníků soudního řízení Chráněny před zveřejňováním informací vedoucích k identifikaci by měli být příbuzní účastníků soudních řízení – ať už obětí, svědků či podezřelých a obviněných. Příručka pro novináře vyzývá k ohleduplnosti, protože „doba, kdy se případ vyšetřuje je pro oběť a její blízké velmi náročná.“82 Navíc by měl mít novinář na paměti, že „pořizovat a využívat fotografie nebo záběry oběti a jejich blízkých je neuctivé a neetické.“ 83 Příbuzné oběti chrání Česká televize v článku 17.7 – konkrétně tvrdí, že nepřistoupí k identifikaci příbuzných obětí závažných násilných trestných činů, jako je pokus o vraždu, těžká újma na zdraví, pohlavní zneužití nebo znásilnění. Vyhrazuje si ale zároveň právo na udělání výjimky, pokud už jsou tyto osoby již veřejně známé _____________________________ 78



tamtéž

81

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: ©2015 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z WWW: < http://www.syndikatnovinaru.cz/etika/kodex/> 82


tamtéž, s. 47

27

a kontext má mimořádný ohlas ve společnosti. 84 Asociace televizních organizací žádný přímý zákaz v této oblasti nedává, pouze v článku 2.13 upozorňuje redaktora, aby postupoval „citlivě při zařazování výpovědí a záběrů na osoby, které jsou osobami blízkými obětí dopravních nehod, katastrof apod. či osob poškozených trestným činem.“85 Etický kodex České televize navíc ale chrání i příbuzné údajných viníků. Podle článku 14.5 se Česká televize „o trestné činnosti nebo přestupcích zdrží identifikace příbuzných podezřelého nebo odsouzeného, ledaže by svoji totožnost před veřejností neskrývali nebo se svým jednáním podíleli na závadné činnosti, měli z něho prospěch, případně by mohli uplatňovat faktický vliv na průběh trestního či přestupkového řízení.“86 Ve stejném článku ještě dodává, že kdyby onen příbuzný podezřelého nebo odsouzeného byl osobou veřejného zájmu (například politik nebo veřejní činitel), tak v tom případě může šéfredaktor redakce „rozhodnout o její identifikaci ve vysílání, jestliže by trestní nebo přestupkové řízení mohlo mít význam pro posouzení jednání takové osoby v určité funkci, postavení nebo povolání.“87 Příbuzné chrání také etický kodex Syndikátu novinářů České republiky. Podle něj je nutné „neidentifikovat příbuzné oběti nebo delikventů bez jejich jasného svolení“88

Svědkové Specifickou roli v soudním řízení plní svědci, kteří vypovídají ve prospěch či v neprospěch jedné či oné strany trestního řízení. Tuto roli totiž etické kodexy České televize nebo Asociace televizních organizací ve svých článcích a bodech výslovně _____________________________ 84




tamtéž

88


28

nezmiňují. Vztahovat by se na to mohl etický kodex Syndikátu novinářů ČR, podle kterého redaktor nesmí svou činností dostat jednotlivce do nesnází nebo osobní tísně – vyjma nesporných důvodů veřejného zájmu. 89 Přímo o této roli mluví Komise OSN pro prevenci kriminality a trestní soudnictví. Média by měla „identifikovat svědky pouze tehdy, když s tím souhlasí a nehrozí jim žádné nebezpečí, včetně rizika obtěžování.“90

1.1.4 Děti, mladiství a další zranitelné osoby Tato podkapitola řeší sporné etické momenty při zobrazování dětí, mladistvých a jiných zranitelných osob v televizním vysílání zpravodajských relací. Právě tato oblast může být pro publikum i redaktory a editory tou nejcitlivější záležitostí. Jak moc se liší pravidla při zveřejňování záběrů a zvukových záznamů, na kterých jsou zachycení nezletilí, od záběrů dospělých osob?

Děti a mladiství Proces zveřejňování záběrů dětí a mladistvých má pochopitelně stejné podmínky jako výše popsané články etických kodexů v předchozích podkapitolách. Děti ale mají navíc zvláštní status. Podle článku 17.6 kodexu České televize patří do skupiny, která má nárok na zvláštní ochranu a ohled. Daný článek patří tematicky do sekce, která se věnuje násilí a obětem násilných činů. Ohled se má brát na skupiny a jednotlivce, kteří „si nemohou nebo nejsou schopni vyhradit rozsah, v němž umožní přístup televizních kamer ke svému utrpení.“91 Kodex Asociace televizních organizací věnuje speciální ochranu osobám mladším 18 let v souvislosti s trestnými činy – v článcích 5.1 a 5.2 se _____________________________ 89

SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: ©2015 [cit. 2015-09-26]. Dostupné z WWW: < http://www.syndikatnovinaru.cz/etika/kodex/> 90



29

zavazuje, že nebude zveřejňovat takové informace o kriminální činnosti, které by vedly k identifikaci mladistvých.92 Česká televize podle článku 16.21 kodexu přistupuje při samotném natáčení s nezletilými individuálně: „Nezletilý může být způsobilý posoudit svoji účast na natáčení v závislosti na stupni rozumových a volních schopností, kterých s přihlédnutím k věku i individuální vyspělosti dosáhl. (…) Zpravidla bude dovoleno natáčet

s nezletilými

bez

souhlasu

zákonných

zástupců

ve

zpravodajství

a publicistice.“93 Podobný postup volí Asociace televizních organizací v článku 10.1 kodexu: „Ve zpravodajských a publicistických pořadech mohou vystupovat i osoby mladší 18 let. (…) Redaktor musí vždy zvažovat, zda nezletilý je schopen s ohledem na charakter pořadu a podmínky natáčení vždy posoudit podstatné aspekty své účasti.“94 Asociace i Česká televize pak shodně dodávají, že pokud nezletilý není schopen sám posoudit možné dopady svého vystoupení před kamerou, tak se redaktoři musí dotázat zákonných zástupců. Podle příručky pro novináře z dílny ministerstva vnitra a občanského sdružení Bílý kruh bezpečí by média neměla nikdy odhalovat identitu dětských obětí. Výjimkou „mohou být reportáže, které se zaměřují na dobré zvládání situace dětskou obětí, vyvyšují hrdinské stránky, jsou výlučně pozitivní a ukazují dobrý příklad.“95 Příručka dodává, že s tím musí souhlasit jak rodiče, tak zmíněné děti. Souhlas jen ze strany rodičů je podle některých názorů nedostatečný. Například stanovisko Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR z února 2006 reaguje na případ, kdy dochází z etického pohledu k neoprávněnému odhalování identity dítěte: „Množí se případy, kdy média informují o deliktech nebo soudních sporech dospělých, a přitom publikují informace o dětech nebo mladistvých včetně jejich fotografií. Vystavují tak děti psychickému tlaku. Omluvou není ani to, pokud některý z rodičů s fotografovaním nebo natáčením dětí _____________________________ 92





30

souhlasí. Z hlediska etiky žurnalistické práce jsou práva dítěte prvotní.“ 96 Česká televize navíc přidává další pravidla při natáčení s dětmi. Podle článků 16.22 a 16.23 je při něm „nezbytné vyloučit nátlak, a to i nepřímý, vyplývající například z prostředí, v němž se má rozhovor uskutečnit.“ Česká televize natáčení naplánuje tak, aby „účinkující děti nebyly přetěžovány a nebyly vystaveny vlivům, které by mohly negativně působit na jejich vývoj.“97 Když už dochází k identifikaci dítěte (například při vyhlášení pátrání), tak by se média neměla uchylovat k používání zdrobnělin jeho jména. (Například: „Malého Honzíka naposledy viděli v sobotu odpoledne“ apod.). Podle příručky pro novináře by pracovníci v médiích měli dotyčným zachovat úctu – nelze o nich hovořit familiérním způsobem. 98

Další zranitelné osoby Příručka pro pracovníky médií Novináři a oběti trestných činů řadí mezi zranitelné osoby (kromě již zmíněných dětí a mladistvých) seniory, handicapované a postižené, zraněné a nemocné osoby a lidi, kteří jsou vážným způsobem psychicky traumatizovaní. Do poslední sekce patří pozůstalí po obětech či samotné oběti trestných činů – zvláště pak oběti znásilnění,

sexuálního zneužívání, domácího

násilí a opakovaně

viktimizované oběti násilných trestných činů. 99 O etických sporných momentech a pravidlech při natáčení s těmito zranitelnými osobami pojednávají kapitoly 1.1.2 a 1.1.3. Nutno dodat, že při natáčení záleží na detailech, protože „oběť z malého města mohou nechtěně identifikovat i zdánlivě neškodné detaily (prstýnek na ruce, oblečení, výslovnost, věk, bydliště apod.).“100 _____________________________ 96




tamtéž, s. 37

100

tamtéž, s. 53

31

Etické kodexy České televize a Asociace televizních organizací nezmiňují nějaká další pravidla při natáčení se seniory či handicapovanými a postiženými lidmi než výše uvedená, která platí pro všechny ostatní.

Anonymní zdroj Reportáže televizního zpravodajství mohou stavět na informacích od lidí, kteří chtějí zůstat v anonymitě. V některých případech se tyto osoby dokonce na televizních obrazovkách objevují. Avšak jsou natočeni či později ve střižně upraveni tak, aby nedošlo k prolomení anonymity. Záleží především na domluvě mezi redaktorem a oním zdrojem, do jaké míry bude zobrazen – ať už vizuálně či zvukově. Česká televize v článku 16.11 etického kodexu umožňuje lidem zaručit anonymitu, jestliže „téma, k němuž se informace vztahují, je předmětem veřejného zájmu. Vážným důvodem ve smyslu tohoto pravidla mohou být především důvodné obavy o bezpečnost, obživu nebo uchování důstojnosti zdroje či jemu blízkých osob.“101 Ochranu zdroje slibuje ve svém kodexu v článku 15.1 i Asociace televizních organizací: „Redaktor, který se podílel na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy informace o původu či obsahu těchto informací.“102 K ochraně zdroje před samotným soudem se zavazuje rovněž Česká televize v článku 26.1. Podle etického kodexu Syndikátu novinářů ČR nesmí žádný redaktor kromě nesporných důvodů veřejného zájmu svou činností dostat osoby do nesnází nebo osobní tísně a „jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže.“103 Reportérka domácí redakce České televize Pavla Kubálková zmiňuje případ, ve kterém anonymita hraje _____________________________ 101




32

velkou roli s ohledem na blízké okolí dotyčné osoby. Kubálková natáčela rozhovor s pěti ženami, které ve známé kauze doktor Jaroslav Barták šikanoval, sexuálně obtěžoval, zastrašoval nebo dokonce znásilňoval. Po vizuální i zvukové stránce zůstaly všechny ženy ve výsledku anonymní. „Jasné je, že vzhledem k tomu, co každá vyprávěla, tak je Jaroslav Barták stejně poznal. Tady šlo hlavně o to, abych jim zaručila anonymitu před ostatními médii, přáteli i rodinou, kteří v několika případech o jejich zážitcích ani netušili, před kolegy práci, či spolužáky a sousedy,“ říká Kubálková.104

1.1.5 Soukromí Kam až jsou novináři schopni dojít, aby natočili materiál, který potřebují? Jsou dveře od bytu nebo plot před domem jedinou překážkou mezi kamerou a osobou, kterou má za úkol redaktor natočit? Narušování soukromí patří podle moderátora České televize Václava Moravce společně se střetem zájmů, úplatky, osobní účastí ve zprávě, plagiátorstvím a klamáním mezi hlavní etické problémy, se kterými se novinář setkává.105 Soukromí je citlivá záležitost a na to reagují etické kodexy. Například ten České televize v článku 15.2 říká: „Česká televize se zdrží uveřejňování obrazových a zvukových materiálů natočených "na prahu" domu, bytu či kanceláře, dříve než k takovému natáčení získá souhlas osoby, které udělení takového svolení přísluší, ledaže by v záležitostech vážného veřejného zájmu byl důvodný předpoklad, že jinak nebude možné určité vyjádření pořídit.“106 Asociace televizních organizací rozeznává v kodexu v článku 17.4 rozdíl mezi soukromím „obyčejných“ lidí a lidí, na které jsou v tomto směru kladeny větší nároky: „Redaktor respektuje soukromí osob, které nejsou osobami veřejného zájmu. U osob veřejného zájmu jsou zásahy do soukromí akceptovatelné v podstatně širší, nikoli však absolutní míře. Prostředky použité k získání informace veřejného zájmu. U osob veřejného zájmu jsou zásahy do soukromí _____________________________ 104

celý rozhovor s reportérkou České televize Pavlou Kubálkovou v Příloze č. 1

105

JIRÁK, Jan a kol. 10 let v českých médiích. vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 142 s. ISBN 80-7178-925-9. s. 51. 106


33

akceptovatelné v podstatně širší, nikoli však absolutní míře. Prostředky použité k získání informace musejí být vždy přiměřené.“107 Také Česká televize rozděluje soukromí na to, které by se nemělo narušovat, natož zveřejňovat, a soukromí, které lze za nějakých podmínek divákům televizních obrazovek poodkrýt. K tomu dochází podle článku 15.1 v případě, kdy „původně soukromé počínání může ovlivnit věci veřejného zájmu (například výkon funkce nebo dodržování právních norem), může po zvážení všech okolností o takovém jednání informovat, a to zvláště ve vztahu k osobám veřejného zájmu.“108 Lidé nemusí odmítat účast na natáčení nejen u prahu svých domů, ale i kdekoliv jinde. České televizi je i v tomto případě nápomocné výše zmíněné rozdělení. Pokud projeví nesouhlas s natáčením osoba takzvaného veřejného zájmu, „může tyto osoby s ohledem na situaci upozornit, že vzhledem k jejich postavení ve společnosti veřejnost oprávněně očekává zaujetí stanoviska nebo sdělení informace k záležitosti veřejného zájmu.“109 K respektování soukromí vyzývá také Syndikát novinářů ČR nebo Komise OSN pro

prevenci kriminality a

trestní

justici.

Ta

ve

svém

doporučení říká,

že by masmédia například při publikování zpráv o kriminálním činu měla „respektovat soukromí jednotlivců, kteří se rozhodli nekomunikovat po činu s médii nebo si k tomu zvolili prostředníka.“110 Narušovat soukromí by se nemělo například ani na soukromých smutečných obřadech. Pohřeb je natolik soukromá a traumatizující událost, že není eticky správné a vhodné z něho pořizovat reportáž. Příručka pro novináře Novinář a neštěstí říká: „Za žádnou cenu nerušte nikoho v truchlení. Neznamená to, že byste neměli fotit emoce na veřejnosti. Každopádně ale nenarušujte soukromí, nefotografujte na soukromých _____________________________ 107



tamtéž

110


34

pohřbech.“111 Podobně reaguje Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ve vztahu k obětem trestných činů a obětem zneužití moci. Ve svém prohlášení vzkazuje, že by média neměla připustit „publikovaní snímků a záběrů z pohřbů oběti kriminality, pokud k tomu pozůstalí nedali předchozí souhlas.“112

Skrytá kamera a odposlechy Specifickou problematikou v etické rovině je používání skrytých nahrávacích zařízení – tedy kamer či mikrofonů, o kterých nahrávané osoby nemají ponětí. Tyto prostředky se mohou používat k získání výpovědí či důkazů, které by se jinak zaznamenat nedaly. Nabízí se ale otázka – ve kterých případech je využití skryté kamery či mikrofonu správné a opodstatněné a ve kterých naopak nesprávné a neopodstatněné? V komentáři internetových stránek Hospodářských novin Tomáš Němeček a Petr Kamberský uvádí příklady obou pólů, kde je přítomnost skrytého zařízení pochopitelná a užitečná a kde naopak není. „Skrytá kamera má smysl všude, kde zastupuje běžného občana. Když novinář předstírá jednání na cizinecké policii nebo když naoko žádá o obecní byt, stojí na straně práva: dokumentuje, jestli se s žadateli slušně a poctivě zachází.“ Jako nesprávný případ použití skryté kamery uvádějí oba komentátoři na příkladu kauzy bývalého poslance za ODS Jana Moravy. Ten byl v roce 2008 za přítomnosti skrytých kamer přistižen při shánění kompromitujících materiálů na ostatní politiky. Autor reportáže televize Nova Janek Kroupa pod fiktivní zástěnou detektivní kanceláře nabízel odhalení korupční praktiky tuzemské politické scény. Němeček i Kamberský říkají v reakci na svou předchozí odpověď, že skrytá kamera má smysl tam, kde hájí zájmy běžného občana: „Koho však zastupuje skrytá kamera, když – jako v tomto případě – předstírá "detektivy", přesněji řečeno partičku z podsvětí, která nabízí vyděračské materiály? (…) Tvůrci se stali součástí čistě vnitrostranického boje. Tady se _____________________________ 111

VYMĚTAL, Štěpán, ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. s. 38. 112


35

jakýkoli veřejný zájem vytratil.“113 Podle profesora Jana Jiráka z katedry mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze je skrytá kamera nebo i zinscenovaná provokace pro běžnou novinářskou práci nepřijatelná – lze to ospravedlnit jen čistě s odkazem na veřejný zájem. „Pokud se jinými prostředky nedá dobrat zjištění, která se dají získat skrytou kamerou a popřípadě provokací, tak bonus, tedy to, co veřejnost získá jako důležitou informaci, užití zmíněných prostředků ospravedlňuje.“ Podle jeho vyjádření z roku 2008 Kroupova reportáž tato kritéria splňovala. 114 Při používání těchto metod získávání informací záleží na míře společenské závažnosti, na zásahu do práv dalších osob nebo na způsobené morální újmě. V České televizi musí být využití skryté kamery a mikrofonu nejen v souladu s etickým kodexem, ale navíc musí být takový záměr pokaždé zkonzultován s šéfredaktorem, od kterého musí dostat souhlas. Článek 16.14 říká, že je možné použít skryté zařízení bez vědomí snímaných osob jen při „zpracovávání vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu. Během použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu je zapotřebí zvláště pečlivě dbát na dodržení omezení k ochraně soukromí.“115 Podobné znění má ve svém kodexu (článek 7.1) také Asociace televizních organizací – redaktor podle něj materiál pořízený skrytou kamerou či mikrofonem používá jen v nezbytném případě a zároveň k takovému počínání musí najít opodstatnění v podobě veřejného zájmu. 116 Pojem veřejný zájem není jednoduché definovat. Editorské směrnice BBC tvrdí, že jde _____________________________ 113

IHNED.CZ. Tomáš Němeček, Petr Kamberský: Jak média Tlustému posloužila [ online ]. aktualizováno 8. září 2008 [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: . 114

ČESKÁ TELEVIZE. Kauza Morava vyvolala diskuze o etické stránce žurnalistiky [ online ]. aktualizováno 9. září 2008. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: . 115



36

„o kategorii v mediální teorii velice používanou, zároveň ale křehkou a těžko definovatelnou. Její naplnění je věcí názorů, pocitů a v důsledku pak i společenské atmosféry.“117 Podle Johna Wilsona je veřejný zájem jen oblíbenou výmluvou novinářů, kteří jsou obviňováni, že nějakým způsobem pochybili. 118 Moderátor České televize Václav Moravec uvádí, že veřejný zájem v sobě zahrnuje ochranu veřejného zdraví a pořádku, odhalování vážného přestupku či zločinu, odhalování střetu zájmu ve veřejné sféře, odhalování vědomého uvádění veřejnosti v omyl, odhalování firemní chamtivosti nebo obhajobu veřejného zájmu při zachování svobody slova a svobody médií. 119 Podle Asociace televizních organizací se veřejným zájmem rozumí „obecný zájem společnosti na tom, aby obdržela určitou informaci. Jedná se např. o informace týkající se činnosti veřejně činných osob (politici, herci, zpěváci, sportovci apod.) či o informace, které mohou mít společenský dopad.“120 Česká televize ještě v kodexu v článku 16.14 upřesňuje, že za „natáčení skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem se považuje také situace, kdy sice snímaná osoba kameru nebo mikrofon vidí, ale důvodně se domnívá, že nejsou uvedeny do provozu. (…) Na použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák při uvedení takto pořízených záběrů upozorněn.“121 Asociace televizních organizací se speciálně věnuje v osmém článku svého etického kodexu odposlechům. Ty může redaktor zveřejnit, jen pokud dá souhlas osoba, které se informace v nahrávce týkají, nebo pokud se téma týká již několikrát skloňovaného veřejného zájmu. V každém případě redaktor potřebuje souhlas šéfredaktora.122 _____________________________ 117

BBC. Editorial Guidelines [online]. [cit.

2015-10-10].

Dostupné

z

WWW:

118

WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. 320 s. ISBN 0-415-11598-1. s. 31. 119

MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009.

120




37

Nahota Jak se staví televizní zpravodajství k zobrazování nahých lidí? Zakrývá kromě intimních partií také obličej dané osoby? Chrání identitu takového jedince? Tématu se věnuje etický

kodex

České

televize

článkem

17.12:

„Ve

zpravodajských

a aktuálněpublicistických pořadech České televize je nezbytné pečlivě vážit, zda záběry nahoty či sexuálně explicitního chování lze zobrazit pro dokumentaci zpráv. Jestliže by mohlo dojít k identifikaci jednotlivce, nelze v těchto pořadech připustit zobrazení pohlavních orgánů s výjimkou uměleckých vystoupení a osob, jež se na veřejnosti dobrovolně vysvlékly.“123 V každém případě Česká televize zakazuje vysílání pornografického materiálu. Asociace televizních organizací rovněž říká, že zprávy nesmí obsahovat pornografii, „to ale neznamená, že by nemohla zaznít žádná zmínka o pornografii. Je však zakázáno odvysílat pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, nebo v němž se zobrazuje násilí či neúcta k člověku.“124

1.2 Dle zákona V jakých případech zákon ukládá médiím úpravu nebo omezení zveřejnění audiovizuálního materiálu? Kde zákony upřednostňují právo na soukromí či ochranu osobních údajů před právem na informace? Diplomová práce se má věnovat tématu úpravě obrazu a zvuku v televizním zpravodajství s cílem znesnadnění identifikace osob především z pohledu etiky – tato podkapitola proto slouží jen jako podpora pro případné argumenty, nikoliv však jako kompletní výčet všech zákonů týkajících se tohoto tématu.

Vyšetřování a soudní řízení Jak vyplývá z trestního řádu policisté nebo státní zástupci mohou v některých případech _____________________________ 123



38

informovat média a veřejnost o své činnosti. Nesmí přitom ohrozit objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení nebo zveřejnit údaje o zúčastněných soudního řízení, pokud to přímo nesouvisí s trestnou činností. V přípravném řízení nesmí orgány činné v trestním řízení zveřejnit totožnosti poškozených, svědků, zúčastněných osob, ale i osob, které jsou podezřelé z trestné činnosti.125 Stejně jako v etických kodexech, tak i v trestním řádu se setkáváme s přísnější ochranou soukromí a osobních údajů mladistvého poškozeného než u dospělých.126 Na televizní obrazovky by se neměly dostat takové údaje, které jsou nezletilé osoby způsobilé identifikovat – například podoba, místo bydliště nebo popis okolností, z nichž je možné rozpoznat osobu mladistvého provinilce.127 Jakékoliv zveřejnění informací – ať už ze strany policie či médií – také nesmí vést k identifikaci osoby vůči které byl spáchán trestný čin vraždy, zabití, trestný čin, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví, některý z trestných činů proti těhotenství ženy, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí, trestný čin obchodování s lidmi, trestný čin opuštění dítěte nebo svěřené osoby, týrání svěřené osoby či osoby žijící ve společném obydlí, některý z trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, únosu dítěte a osoby duševně postižené nebo trestný čin nebezpečného pronásledování.128 Výše uvedené zákazy nemusí platit v případě, kdy jsou informace použity „pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení, (nebo) odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby.“129 Tím se znovu dostáváme k pojmu „veřejný zájem“. Šíření informací ve jménu veřejného zájmu zaštiťuje například Evropská úmluva o ochraně _____________________________ 125

§ 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 126

§ 8a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 127

§ 8b odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 128

ŠÁMAL, Pavel; VÁLKOVÁ, Helena a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 992 s. ISBN 978-80-7400-350-9. s. 527. 129

4§ 8d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

39

lidských práv. Právo chrání ale pouze tehdy, pokud novináři jednají v dobré víře a v souladu s etikou.130 Klíčová je také presumpce neviny. Výstižně popsal danou problematiku Ústavní soud ve svém usnesení (zn. I. ÚS 1521/12-1) z roku 2014: „Státní zástupci jsou oprávněni informovat média, a tedy následně veřejnost, jde-li o důvodné podezření ze spáchání trestného činu, a to i s jistým stupněm expresivity konkrétního vyjádření. Jejich výroky by se však, zejména nachází-li se trestní věc ještě ve stádiu vyšetřování, měly obsahově pohybovat v pásmu určité míry pravděpodobnosti, nikoli absolutní jistoty o spáchání trestného činu, hraničící s předčasným "odsudkem" obviněného.“131

Zvlášť zranitelné osoby Zákon o obětech trestných činů určuje, které skupiny lidí patří mezi ty zvlášť zranitelné. Stanovuje normy, jak má být s takovými oběťmi zacházeno citlivě a s respektem k jejím individuálním potřebám s přihlédnutím k povaze trestného činu. Zákon má za zvlášť zranitelné osoby:  děti (osoby mladší 18 let),  handicapované osoby,  oběti trestného činu obchodování s lidmi,  oběti trestného činu v sexuální oblasti nebo trestného činu zahrnujícího násilí nebo pohrůžku násilí.132 Norma dbá se především na lidi, kterým hrozí zvýšené nebezpečí způsobení sekundární viktimizace. Zákon hovoří o sekundární viktimizaci jako o druhotné újmě: „…sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti _____________________________ 130

článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

131

ÚSTAVNÍ SOUD. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 1521/12-1 [ online ]. Ústavní soud © 2014 [cit. 2015-10-18]. Dostupné z: 132

§ 2 odst. 4 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)

40

zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.“133 Profesorka a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková se vyjadřuje k posílení ochrany soukromí a osobnosti mladistvých: „Difamující pozornost médií a senzacechtivost veřejnosti, spojené s projevy zaujatosti, zavržení nebo na druhé straně kvazisolidarity, mohou mít značně negativní dopad na aktuální psychický stav mladistvého a způsobit i psychický otřes trvalejšího rázu, který se nepříznivě projeví v jeho dalším životě. Dosud neukončený mravní a rozumový vývoj dospívajícího jedince je hlavním důvodem, proč byla zvolena koncepce výrazně posilující ochranu soukromí a osobnosti mladistvého, a to i za cenu shora uvedených výjimek z ústavně garantovaných práv a svobod.“134

Soukromí O soukromí pojednává mimo jiné nový občanský zákoník, který říká, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiné osoby, není-li tak děláno ze zákonných důvodů. Zejména nelze „sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam.“135 Není ani dovoleno zachycení a šíření podoby člověka, pokud s tím sám nesouhlasí.136

Svolení

není zapotřebí,

pokud se

natočený materiál použije

„v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.“ 137 Jako další možný způsob zveřejnění bez svolení dotyčného nový občanský zákoník uvádí případ, když k tomu dojde „přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.“138 Právo na soukromí _____________________________ 133

§ 3 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) 134

VÁLKOVÁ, Helena. Ochrana soukromí a osobnosti mladistvého versus právo na informace, svoboda projevu a zásada veřejnosti. Trestněprávní revue. 2006, roč. V, č. 4, s. 98. 135

§ 86 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

136

§ 84 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; § 85 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku 137


138


41

samozřejmě definuje také Listina základních práv a svobod: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“139

_____________________________ 139

článek 7 druhé hlavy Listiny základních práv a svobod

42

2. PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část diplomové práce se věnuje analýze hlavních zpravodajských relací televizních stanic z pohledu úpravy obrazu a zvuku s cílem znesnadnění identifikace osob. Předmětem zkoumání jsou tři televizní stanice a její hlavní zpravodajské relace – konkrétně Česká televize (Události), TV Nova (Televizní noviny) a FTV Prima (Zprávy FTV Prima a Krimi zprávy). Analyzované období je vymezeno od 1. do 28. února 2015. Při zpracovávání se bral ohled nejen na momenty, při kterých došlo k již zmíněné úpravě, ale také na eticky sporné situace, kdy úprava byla na místě, ale chyběla. První část této kapitoly nabídne kompletní statistiky – tedy v číslech ukáže, kolikrát a v jakých případech došlo k úpravám u jednotlivých televizních stanic. Druhá část blíže představí některé konkrétní případy – ať už vzorové příklady správných zásahů do vizuálních, auditivních či obou složek, některé eticky sporné situace nebo další zajímavé případy. Třetí část této kapitoly analyzuje podle mého názoru klíčové momenty, ve kterých jednotlivé televizní stanice volí odlišnou strategii. Nabídne také vysvětlení některých redaktorů, kteří se na tvorbě daných reportáží podíleli.

2.1 Souhrn úprav v analyzovaném období V konečných číslech bezpochyby hraje roli stopáž jednotlivých zpravodajských relací a vysílací časy. V analyzovaném období Události České televize mají stopáž v přibližné délce 50 minut s pravidelným začátkem v 19:00. Zprávy FTV Prima začínají o pět minut dříve, tedy v 18:55, a trvají přibližně půl hodiny. Na ně navazují Krimi zprávy s patnáctiminutovou stopáží. Nejpozdější začátek mají Televizní noviny TV Nova – diváci na ně mohou přepnout přesně v půl osmé. Jejich stopáž se pohybuje přibližně kolem 40 minut. Nejvíce úprav za analyzované období použila Prima (203), za ní následuje Nova (150), poté Česká televize (58). V naprosté většině případů šlo o úpravy obrazové složky – tedy použití zejména rastrování (rozostření) k zakrytí obličeje či celého těla osob vyskytujících se záběru. Zvuk (tedy hlas aktérů) byl v poměru s obrazovou složkou upraven v zanedbatelné míře.

43

Prima i Nova mají co do počtu úprav nad Českou televizí náskok. Je to dáno především obsahem a povahou reportáží zpravodajských relací. Obě komerční televize věnují více času takzvaným krimi tématům, které mají své pachatele i oběti. Obě role (a zvláště druhá jmenovaná) vyžadují úpravu před vpuštěním do vysílání. Podrobnější přehled nabídnou následující řádky i následující podkapitoly. Zajímavý je také počet dnů, kdy daná televizní stanice nepoužila ve své zpravodajské relaci ani jednu úpravu. Události se obešly bez zásahu ve střižně celkem osmkrát. Redaktoři a reportéři na Nově nepoužili ani jeden rastr pouze jeden den v analyzovaném období. Obsah zpráv na Primě podstoupil úpravy s cílem znesnadnění identifikace osob každý den – minimálně alespoň jednou.

Tabulka č. 1: Absolutní počty úprav vizuální i auditivní složky v analyzovaném období Televizní stanice

Úpravy obrazu

Úpravy zvuku

Průměrný počet úprav na den

Počet dnů bez úprav

Česká televize

56

2

2,1

8

FTV Prima

203

0

7,25

0

TV Nova

147

3

5,4

1

Poznámka: Počítání úprav probíhá následovně: zobrazí-li se daná osoba s upraveným obličejem v dané reportáži či daný den vícekrát, počítá se jen jednou. Zobrazí-li se tatáž osoba další či jiný den, započítá se znovu podle stejných pravidel.

Oběti trestných činů či nehod a jejich blízcí Jak již bylo zmíněno, do počtu úprav se promítá především tematické zaměření zpráv. Informování o trestných činech většinou přináší také zobrazování jejich obětí. Praktická část ukázala, že tyto osoby (společně s jejich příbuznými) byly po dětech upravovány nejčastěji vzhledem k počtu celkových úprav. Napříč analyzovanými stanicemi tvoří téměř pětinu ze všech úprav. Bližší třídění ukazuje tabulka č. 2. Ta rozlišuje, zda vysílané obrazy informují o obětech násilí a jiných trestných činů či o obětech dopravních nehod. Dále rozlišuje, zda tyto osoby násilný čin přežily či nikoliv. Zatímco

44

Nova použila nejvíc úprav u obětí násilných činů, Prima zase drží prim u obětí jiných (nenásilných) trestných činů. To je dáno především častým používáním policejních záběrů, které většinou už nějakou formu úpravy obsahují. Tabulka č. 2 zohledňuje také to, jestli byly záběry na oběti pořízeny v zahraničí – další řádky ukážou, zda televizní stanice dělají nějaké rozdíly mezi oběťmi českých občanů a cizinců. Česká televize má jako jediná více úprav tváří u zahraničních obětí než u tuzemských. To neznamená, že veřejnoprávní televize nerastruje tváře obětí v České republice – zkrátka tyto osoby zobrazuje minimálně (například oběť střelby v Uherském Brodě z 24. února).

Tabulka č. 2: Absolutní počty úprav vizuální složky u obětí a jejich blízkých v analyzovaném období Televizní stanice

Oběti násilí – mrtvé

Oběti násilí – živé

Oběti jiných trestných činů

12 (12)

1 (1)

1 (0)

0 (0)

0 (0)

FTV Prima

5 (2)

4 (1)

15 (0)

1 (0)

11 (0)

TV Nova

12 (2)

4 (0)

3 (0)

2 (0)

9 (0)

Česká televize

Oběti dopravních nehod

Rodiny a blízcí obětí

Poznámka: Čísla uvedená v závorce znamenají, kolik úprav z předchozí hodnoty se týká osoby (často cizí národnosti) natočené mimo území České republiky.

Pachatelé, podezřelí, obvinění a obžalovaní Pachatelé

se

objevují

v televizním

zpravodajství

především

díky

záběrům,

které poskytuje policie. Zveřejnění může přispět k dopadení viníka. Proč se ale zakrývá obličej někoho, kdo spáchal trestný čin? Na to odpovídá tiskový mluvčí Policejního prezídia České republiky poručík David Schön: „V případě, že dochází k zadržení osoby, která je pachatelem konkrétního trestného činu, tak již obličej musíme zakrýt, neboť už nejsou důvody ho zveřejnit.“ Mluvčí Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje major Ivana Ježková dodává: „Výjimkou je, když nám je totožnost pachatele známá, nepátráme po ní, protože je v jakémkoliv režimu omezení 45

osobní svobody, ale pro účely rozkrývání další trestné činnosti potřebujeme další svědectví veřejnosti.“ Pachatelé s upraveným obličejem tak, aby nedošlo k jejich identifikaci, se objevují ve vysílání tedy zejména proto, že média už takto upravený materiál převzala od policie. K úpravám vlastního materiálu se televizní stanice v této oblasti uchylují minimálně. K zakrytí obličeje u pachatele, podezřelého, obviněného či obžalovaného nejčastěji dochází v případě, kdy se trestný čin týká osob mladších 18 let. Zveřejněné údaje o údajném viníkovi by totiž mohly vést k identifikaci nezletilé oběti. Největším protagonistou v této oblasti jsou Zprávy FTV Prima a především Krimi zprávy.

Tabulka č. 3: Absolutní počty úprav vizuální složky u pachatelů, podezřelých, obviněných, obžalovaných a jejich blízkých v analyzovaném období Televizní stanice

Pachatelé

Podezřelí, obvinění, obžalovaní

Rodiny a blízcí podezřelých či pachatelů

Česká televize

1

3

0

FTV Prima

22

10

6

TV Nova

9

5

8

Policejní záběry a skrytá kamera V počtu zveřejněných policejních záběrů, na kterých jsou obličeje některých aktérů upraveny, vévodí Prima – především zásluhou Krimi zpráv. Česká televize vysílala takový materiál jen jednou. Rastrování obličejů na záběrech obstarávají většinou policejní složky ještě před tím, než dají materiál médiím k dispozici. Potvrzuje to mluvčí Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje poručík Josef Bednařík: „Materiál, který poskytujeme, samozřejmě upravujeme tak, aby nedošlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů nebo narušení trestního řízení.“ Nelze ale vyloučit, že k některým úpravám sahají sama média (například Krimi zprávy z 9. února). Skrytou kameru současně s úpravou obličejů aktérů použila média za analyzované období pouze dvakrát. Jednou Česká televize (4. února) a jednou Prima (14. února). 46

V obou případech podle mého názoru byla skrytá kamera použita oprávněně – rovněž rastrování obličejů některých aktérů bylo korektně použito. V tabulce č. 4 nejsou započteny takové situace, kde kameraman televizního štábu drží kameru dole a redaktor či redaktorka s rovněž skloněným mikrofonem vyzpovídává nějakého člověka. Ač je optikou kodexu České televize nahlíženo na takové natáčení jako na natáčení skrytou kamerou, neřadím tyto případy (hojně vyskytované především na Primě) do tabulky č. 4, řadím je mezi eticky sporné momenty, neboť dané osoby pravděpodobně ani netušily, že jsou nahrávány.

Tabulka č. 4: Absolutní počty policejních záběrů a záběrů ze skrytých kamer s upraveným obsahem v analyzovaném období Televizní stanice

Policejní záběry

Skrytá kamera

Česká televize

1

1

FTV Prima

31

1

TV Nova

9

0

Poznámka: Čísla odpovídají počtu zobrazených policejních záběrů a záběrů ze skrytých kamer, ve kterých došlo k úpravě jednoho či více aktérů. Číslo tedy neodpovídá v tomto případě počtu osob – ty jsou souhrnně započteny v tabulce č. 1.

Děti a mladiství Diváci tří televizních stanic viděli v únoru nejvíce rastrovaných či jinak upravených dětí na Primě, v těsném závěsu poté na Nově. Česká televize nezveřejnila jediný upravený záběr či fotografii dítěte, které se stalo obětí trestného činu. Na pomyslném stupni vítězů v této kategorii stojí znovu nejvýše Prima. Na konečných číslech se velkou měrou podílejí synové Evy Michalákové. Dva bratři, kteří byli odebráni norskou sociální službou, vzbuzovali v únoru v médiích opakovaný zájem. Na obrazovkách se často objevovaly jejich fotografie, na kterých měli zakryté obličeje.

47

Tabulka č. 5: Absolutní počty úprav vizuální složky u dětí a mladistvých v analyzovaném období Televizní stanice

Děti a mladiství – podezřelí

Děti a mladiství – oběti

Děti a mladiství – další

Česká televize

0

0

15

FTV Prima

3

11

28

TV Nova

0

7

32

Poznámka: Počítání úprav probíhá následovně: zobrazí-li se daná osoba s upraveným obličejem v dané reportáži či daný den vícekrát, počítá se jen jednou. Zobrazí-li se tatáž osoba další či jiný den, započítá se znovu podle stejných pravidel. Děti a mladiství se nezapočítávají do jiných kategorií v tabulkách 2, 3, 6 a 7.

Další členění Předmětem zájmu analýzy se také staly další zranitelné osoby. Příručka pro novináře z dílny ministerstva vnitra řadí mezi takové osoby seniory, handicapované a postižené lidi, zraněné a nemocné osoby a lidi, kteří jsou vážným způsobem psychicky traumatizováni.140 Samozřejmě do této sekce patří také děti a oběti trestných činů, ale ty už jsou započítány ve výše uvedených tabulkách, proto do tohoto čísla nijak nezasahují. Nejvíce záběrů s těmito lidmi upravenými tak, aby nedošlo k jejich identifikaci, použila s velkým předstihem před zbylými znovu Prima. Samostatnou jednotkou jsou osoby v roli svědků nějaké události. Tito lidé s upraveným obličejem nejsou přímo oběťmi trestného činu či tragické události, a nepatří ani do nezúčastněných osob, kterých se událost vůbec netýká. Rastrování obličeje se nevyhýbá ani policistům či kriminalistům. Většinou jde o zasahující členy speciální jednotky (kteří zrovna odložili kuklu) nebo vyšetřující kriminalisty. Chráněna identita policistů není jen na některých policejních záběrech, ale také na záběrech pořízených štábem televize (viz reportáž Primy z 8. února). _____________________________ 140


48

Důležitá je komunikace mezi televizní stanicí a policejními složkami. Obsah zpravodajských relací v analyzovaném období staví také na synchronech lidí, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Je vždy na posouzení daných redaktorů a případně jejich nadřízených, jestli zaručí anonymitu výměnou za informace. V této sekci se v některých případech uplatňuje nejen úprava obrazu, ale také i hlasu dané osoby. Nejvíce takových osob měla v únorových reportážích Česká televize.

Tabulka č. 6: Absolutní počty úprav vizuální složky u zranitelných osob, svědků, policistů a anonymních zdrojů v analyzovaném období Televizní stanice

Další zranitelné osoby

Svědkové

Zasahující policisté

Anonymní zdroj

Česká televize

1

0

0

6

FTV Prima

18

4

13

2

TV Nova

4

4

9

3

Do statistik rastrovaných osob promlouvají také takzvané nezúčastněné osoby, tedy lidé, kteří nemají z pohledu zpráv žádný význam – jen ten, že se objevují na záběru, kde se z pohledu zpráv něco děje. K zakrývání takových osob dochází jen na policejních záběrech. Pokud televizní stanice neměly dostatek záběrů na pokrytí zpráv, uchýlily se k použití ilustračních záběrů. I na nich se našly osoby s upraveným obličejem, aby nedošlo k jejich identifikaci. Zpravidla jde o archivní záběry z podobných událostí, které pomáhají ilustrovat aktuální zprávu. Na Primě se objevily také dvakrát sehrané scénky, na kterých mají její aktéři rastrovaný obličej.

49

Tabulka č. 7: Absolutní počty úprav vizuální složky u dalších osob v analyzovaném období Televizní stanice

Nezúčastněné osoby

Ilustrační záběry

Další*

Česká televize

0

2

14

FTV Prima

26

8

4

TV Nova

1

5

28

Poznámka: Čísla odpovídají počtu zobrazených ilustračních záběrů, ve kterých došlo k úpravě jednoho či více aktérů. Číslo tedy neodpovídá v tomto případě počtu osob. Do sekce „další“ patří lidé, kterým byla nějakým způsobem upravená tvář, aby nešlo k jejich identifikaci, zároveň je ale nelze zařadit mezi výše uvedené.

Eticky sporné momenty Za celý únor se ve zpravodajských relacích Novy, Primy i České televize objevilo podle mého názoru několik reportáží z etického hlediska na hranici, ne-li za samou hranicí. Autoři reportáže přímo či nepřímo porušují etické kodexy, nebo alespoň balancují na hranici a nemají daleko k takovému porušení, či se dopouští chyb zaviněných nedůsledností

a

nepozorností.

Eticky

sporné

momenty

jsem

vypozoroval

i v reportážích, které správně upravují obličej aktérů, ale podle mého názoru se takové záběry do vysílání ani dostat neměly. Svá tvrzení se snažím v podrobnějším popisu (viz kapitola 2.2 či 2.3) opřít o etické kodexy či odbornou literaturu. Na Televizní noviny TV Nova musím nahlížet optikou kodexů České televize nebo Asociace televizních organizací, neboť kodex této komerční televize není veřejně dostupný. Nejvíce eticky sporných momentů se podle mého názoru objevilo na Primě, Nova o mnoho nezaostávala. I Česká televize jednou svojí reportáží balancovala podle mého úsudku na hranici.

50

Tabulka č. 8: Počet eticky sporných momentů z pohledu úprav audiovizuálního obsahu v analyzovaném období Televizní stanice

Eticky sporné momenty – bez úprav

Eticky sporné momenty – s úpravami

Česká televize

1

0

FTV Prima

10

12

TV Nova

15

4

Poznámka: Eticky sporné momenty se počítají vždy s ohledem na celou reportáž. Objeví-li se tedy více takových momentů v jedné reportáži, počítá se to jen jednou.

2.2 Analýza den po dni Veškeré níže uvedené reportáže a další typy zpráv obsahující úpravy obrazu i zvuku s cílem znesnadnění identifikace osob či obsahující eticky sporné momenty jsou k dispozici na přiloženém elektronickém nosiči.

1. února Bezpochyby nejspornějším tématem dne je zabití japonského rukojmího rukou maskovaného radikála z takzvaného Islámského státu. Video se na internetu objevilo už 31. ledna. Vzhledem k tomu, že se začíná šířit až ve večerních hodinách, tak se do analyzovaných zpravodajských relací dostává až tento den. Jak se k tomu postavily jednotlivé televizní stanice?

Česká televize (Události) Česká televize věnuje vraždě japonského rukojmího druhý headline a reportáž. Obličej Kendžiho Gotoa byl v obou případech rozrastrován. Jeho tvář se sice v reportáži několikrát objevuje – nikoli však v nejaktuálnějším videu, které zachycuje jeho poslední okamžiky. O tom, že se Česká televize snaží zacházet s materiálem zachycujícím stětí Japonce opatrně, svědčí i délka záběrů pocházející z tohoto videa. V reportáži s bezmála 51

dvouminutovou stopáží se z něj objevily dva záběry (vždy s rozrastrovaným obličejem oběti), které trvaly celkem šest vteřin. Česká televize tím podle mého názoru ctí svůj kodex (článek 17.5), ve kterém říká, že vzdálenost země, kde se děj odehrává, nehraje roli a že by oběť měla být zobrazovaná podle stejných zásad a pravidel, jako kdyby se ten násilný čin stal v tuzemsku.141 Názorným příkladem, jak postupovat při zobrazování zranitelných osob (dle dělení příručky z dílny ministerstva vnitra a Bílého kruhu bezpečí142), může být reportáž z nemocničního prostředí. Důležitý moment nacházíme během synchronu lékaře – za ním leží na nemocničním lůžku muž v bezvědomí. Česká televize v souladu s článkem 17.6 etického kodexu („…lidé v bezvědomí… mají nárok na zvláštní ochranu a ohled“)143 jeho obličej v odvysílané části rozrastruje.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Prima vyhranila v hlavním vysílacím čase událostem kolem zavražděného Japonce podobně dlouhou stopáž jako Česká televize. Na rozdíl od ní ale nezakryla obličej oběti na zveřejněné nahrávce, na které je zachycena jeho smrt. Na televizních obrazovkách se objevily záběry z této scény po dobu 22 vteřin. Moderátorka před samotnou reportáží ve studiu říká: „Záznam z etických důvodů nepustíme celý.“ Nicméně oběť zůstává bez jakékoliv úpravy. Je Česká televize příliš opatrná a po etické stránce příliš vzorná? Nebo se Prima pohybuje na hraně novinářské etiky? Kodex Asociace televizních organizací, který by měla Prima dodržovat, sám říká, že reportáže nesmí obsahovat hrubé samoúčelné násilí nebo nesmí bezdůvodně zobrazovat umírající osoby či osoby vystavené těžkému duševnímu a tělesnému utrpení snižujícím lidskou důstojnost. Za bezdůvodné ale na druhou stranu nebere takové zobrazení, které je vzhledem _____________________________ 141

ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: ©1996 – 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/index.php 142


ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: ©1996 – 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/index.php

52

ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu. 144 Otázkou je, jestli je veřejný zájem dostatečným argumentem. A zda vůbec splňuje kritéria veřejného zájmu. Zvláště když takových vražd rukou takzvaného Džihádisty Johna bylo zveřejněno už několik. Pro diváky to tudíž není nic nového. Krimi zprávy řeší útok mačetou na souseda. Redaktorka při snaze získat co nejvíce výpovědí chodí ode dveří ke dveřím (nezúčastněných) sousedů. Sama v asynchronu říká: „Sousedé z něho (útočníka) mají strach a málokdo se chtěl vyjadřovat přímo před kamerou.“ I přesto se sousedé v reportáži objevují. Mezi nimi jedna žena, která přímo říká, že se k události nechce vyjadřovat. Kamera byla zjevně držená tak, aby lidé nevěděli, že je zapnutá. Redaktorka navíc drží mikrofon dole v „netradiční poloze“ pro rozhovor. Z mého pohledu není útěchou, že má jedna osoba rozrastrovaný obličej a že druhé ženě není vidět do obličeje. Spolupráce médií a policejních složek je vidět na další reportáži Krimi zpráv. Policisté poskytli záznam z bezpečnostní kamery, která zachytila zlodějku v akci. Prima nechala její obličej bez úpravy, aby pomohla při pátrání. Naopak tváře obsluhy jsou rastrované.

TV Nova (Televizní noviny) Téma vraždy japonského rukojmího dostalo na Nově prostor ve třetím headlinu, reportáži a následně i živém vstupu autorky reportáže. Celková stopáž činí něco málo přes dvě minuty – z toho přibližně 50 vteřin se na obrazovce objevují záběry, které předcházely vraždám jednotlivých rukojmích – nejen Japonce, ale i předchozích obětí. Všechny oběti zůstávají bez jakýkoliv úprav. Stejně jako u Primy tedy zůstává otázka, zda takový přístup není za hranou. Na Nově je tento den ale tématem číslo jedna případ rodiny z Nýrska. Otec spáchal sebevraždu krátce potom, co byl nařčen ze zneužití jedné ze svých dvou dcer. Reportáž je doplňována fotografiemi rodiny – všechny obličeje na nich jsou upravené tak, aby nebyly rozpoznatelné. _____________________________ 144


53

Eticky sporný moment se objevuje v reportáži o muži, který neprávem strávil ve vazbě rok a půl. Před vynesením rozsudku byl zproštěn viny. Nejenže reportáž pouští archivní záběry nevinného muže, kde ho ač s rozrastrovaným obličejem policisté doprovázejí v poutech, ale také redaktor navštívil dotyčného přímo v místě jeho bydliště. Muž odmítá dát vyjádření, i přesto se záběry (opět s rozrastrovaným obličejem) na obrazovkách objevuje. Pouštění takových záběrů může vést k sekundární viktimizaci muže (viz kapitola 1.1.3).

2. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Reportáž FTV Prima se zajímá o městského policistu, který má minulost údajně spojenou s neonacisty. Dokazovat to má několik let stará fotografie na jednom z pochodů extrémistů. Jeho tvář se objevuje na různých fotografií – i v policejní uniformě. Na jedné z fotek má rozrastrovaný obličej jeho bývalá přítelkyně. Celá reportáž víceméně polemizuje nad tím, jestli sympatizoval nebo stále sympatizuje s pravicovými extremisty. Strážník není za nic stíhaný, i přesto se jeho obličej v reportáži objevuje. Domnívám se, že v tomto případě může být veřejný zájem adekvátním důvodem, proč tento příběh údajného neonacisty s takovou mocí a se služební zbraní zveřejnit. Krimi zprávy řeší násilnosti (rvačka a střelba) v baru – celou reportáž provází výpovědi svědků či napadených. Jen jediná majitelka podniku má upravený obličej tak, aby nedošlo k její identifikaci. Pravděpodobně o natáčení ani nevěděla, protože kamera je položená na stole a redaktor si s ní povídá v nestandardním postavení (opřený o židli – viz obrázek č. 1). Redaktor dokonce na samém začátku ukazuje z venku na bar, kde se násilnosti odehrály. Divák už si může spojit danou restauraci s její majitelkou. Rastr tedy s největší pravděpodobností použit jen proto, že žena o natáčení nevěděla. Pokud je tomu opravdu tak, redaktor se dopouští porušení etického kodexu Asociace televizních organizací. Skrytá kamera by se podle něj měla využívat jen v nezbytném

54

případě s ohledem na veřejný zájem. Výpověď majitelky podniku podle mého názoru taková kritéria nesplňuje.145

Obrázek č. 1: Atypicky vedený rozhovor. Skrytá kamera?

Případem znásilnění se zabývá další reportáž Krimi zpráv. Obviněný muž ale zůstává divákům neznámý, protože se na obrazovkách objevují jen záběry, kde se muž zakrývá papíry či oblečením. Redaktor v asynchronu vysvětluje: „Přestože vám obvykle tváře obviněných lidí, které policejní eskorta přivádí k soudu, ukazujeme, dnes musím udělat výjimku.“ Muž měl totiž opakovaně znásilnit čtyřletou holčičku. Z reportáže vyplývá, že se jednalo o blízkou osobu dotyčného dítěte. Prima správně uplatňuje článek 5.1 etického kodexu Asociace televizních organizací, že nezveřejňuje žádné informace o účastnících trestního řízení, které by vedly k identifikaci osoby mladší 18 let.146 Kauza údajného zneužití dcery vlastním otcem z Nýrska řeší po včerejším vysílání na Nově také Krimi zprávy. Hned v úvodu se ale podle mého názoru dopouští hrubé chyby. Na začátku reportáže je detailní záběr na fotografii otce, který spáchal sebevraždu, i jeho dětí (včetně dcery, která údajně byla otcem zneužita). Fotografie je položená společně se svíčkami a květinami u stromu. Obličeje lze snadno rozpoznat (viz obrázek č. 2). Došlo ke zveřejnění identity nejen otce, který není v té době ani stíhán, ale také dvou dívek – včetně potencionální dětské oběti. Porušeny byly mimo _____________________________ 145

ASOCIACE TELEVIZNÍCH ORGANIZACÍ. Etický kodex ATO [online]. Asociace televizních organizací: ©2008 – 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://www.ato.cz/pravniagenda/samoregulace 146

tamtéž

55

jiné články 2.13, 5.1, 5.2 nebo 17.3 kodexu Asociace televizních organizací. Ostatní fotografie, které se připojují při tvorbě reportáže až ve střižně, identitu otce i dětí skrývají.

Obrázek č. 2: Ve vysílání se objevují obličeje údajné dětské oběti a jejího otce

Poslední reportáž zaznamenává policejní zásah na pěstitelku marihuany. Policejní záběry rastrují obličej pachatelky i zasahující policistky. Redaktor v reportáži zpovídá sousedku pachatelky. Žena s rastrovanou tváří je kamerou snímána z neobvyklého úhlu – kameraman držel kameru dole. Je tedy pravděpodobné, že žena o natáčení ani nevěděla. V tom případě by nastal eticky sporný moment. Její výpověď nebyla pro reportáž ani stěžejní, ani podle mě nenaplňovala kritéria veřejného zájmu.

TV Nova (Televizní noviny) Případ znásilnění čtyřleté holčičky řeší také reportáž Televizních novin. Obviněnému muži stejně jako na Primě není vidět do obličeje (muž si ho zakrývá papíry a kapucí). Nova navíc zařazuje archivní synchron onoho obviněného. Povídá o tom, jak v minulosti zachránil opuštěné mimino v kontejneru. I v tomto případě použil redaktor rastr obličeje a zachoval se z etického hlediska správně.

3. února Radikálové z takzvaného Islámského státu zveřejnili nahrávku se smrtí zajatého jordánského pilota. Video se od ostatních vražd západních a japonských rukojmích liší – 56

– Jordánec je zavřený v kleci, kterou následně teroristé zapálí. Nahrávku radikálové publikovali na svých stránkách pár desítek minut před hlavními zprávami. Zatímco Česká televize a Nova o události informovaly, Prima reagovat nestihla.

Česká televize (Události) Česká televize nezveřejňuje žádný záběr na Jordánce v kleci – místo toho ve čtené zprávě používá jeho archivní fotografie (to už bez úprav). Pokračují snahy omezit publikování materiálů Islámského státu s brutálním obsahem.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Případ městského policisty s údajnou neonacistickou minulostí (viz reportáž z předchozího dne) nabírá na obrátkách. Redaktorům se podařilo zjistit, že muže policie prý několik let řadila do nejmilitantnějšího křídla extrémistů. Jeho fotografie bez jakékoliv úpravy mají podle mého ještě větší opodstatnění, neboť splňují kritéria veřejného zájmu. Prima řeší údajnou spojitost smrti osmnáctiletého mladíka se zdravotním zákrokem doktora Havránka. Na kameru vypovídá matka zesnulého. Sama se rozhodla případ zveřejnit. Fotografie zesnulého syna nejsou nijak upraveny. Vzhledem k tomu, že dosáhl plnoletosti a matka zjevně dala souhlas, tak to podle mého názoru neporušuje žádný článek etického kodexu. Její další dvě děti (mladší 18 let) jsou už rastrem chráněny. Na televizní obrazovce se objevuje v další reportáži (označeno archivními záběry) teprve tříletý kluk, který osvobodil svázané rodiče při loupežném přepadení v rodinném domě. Kameraman ho snímá zezadu, tudíž mu není přímo vidět do tváře. Je situace z etického hlediska v pořádku? Dítě muselo vzpomínat na traumatický zážitek. Rodiče k tomu ale dali zjevný souhlas (na kameru vypovídá i sám otec dítěte). Proti přehnanému zobrazování dětí v televizi brojí příručka pro novináře zaštítěná ministerstvem vnitra a Bílým kruhem bezpečí. Samotná publikace ale uvádí, že výjimkou „mohou být reportáže, které se zaměřují na dobré zvládání situace dětskou

57

obětí, vyvyšují hrdinské stránky, jsou výlučně pozitivní a ukazují dobrý příklad.“147 Což tento případ splňuje. Další reportáž pojednává o pohřešované matce čtyř dětí. Už jsou to dva roky, kdy žena zmizela. Její fotka z pochopitelných důvodů upravována nijak není. Může pomoct při objasnění jejího zmizení. Rastr je použit až u otce pohřešované. Jak už začíná být (s ohledem na předchozí reportáže pro Krimi zprávy) typické – rozhovor se odehrává u dveří domu dotyčného a kamera ho snímá zezdola. Je tedy otázkou, zda muž o natáčení vůbec věděl.

TV Nova (Televizní noviny) Zatímco Česká televize nezveřejnila záznam z upálení jordánského pilota – Nova tak učinila. Fotografie zachycují přímo momenty, kdy je rukojmí v plamenech. V tomto případě Nova celou postavu Jordánce rozrastrovala. Z etického hlediska se zachovala alespoň částečně správně. Druhou otázkou je, zda je etické takové záběry teroristů šířit. Na to se pokusí odpovědět další podkapitola.

4. února Česká televize (Události) Druhý den od zveřejnění nahrávek z upálení jordánského pilota věnuje Česká televize této události reportáž. V ní se sice objevují záběry z oné nahrávky – Jordánec ale na nich není v kleci, tudíž se neobjevují ani momenty, kdy ho zasahují plameny. Zajímavé je, že jeho obličej je rastrován úplně na každé fotografii a to i na těch, kde měl tvář včera v Událostech normálně vidět. Důvodem může být úmysl autora reportáže – za tou více upravenou verzí stojí blízkovýchodní zpravodaj Jakub Szántó, kterého mohla ovlivnit jeho geografická blízkost daným událostem. _____________________________ 147


58

Události dále uvádí reportáž, ve které se používá skrytá kamera. Skryté zařízení mají dvě figurantky. Obě zkouší zapsat své dítě do první třídy školy, která je mimo okruh jejich trvalého bydliště. Reportáž má ukázat rozdílné chování vedení škol na základě barvy pleti, neboť jedna z figurantek je Romka. Ve třech školách se jednalo s ženami stejně, v jedné nikoliv. Reportér Richard Samko ředitelku a zástupkyni školy konfrontuje – obě přitom mají zakrytý obličej. Záběry skryté kamery jsou vždy příslušně otitulkovány. Etický kodex České televize 16.14 říká, že je možné použít skryté zařízení bez vědomí snímaných osob, jen pokud jde o téma veřejného zájmu a pokud nelze materiál získat jinak.148 Dále upozorňuje na dodržení ochrany soukromí. Podle mého názoru všechny tyto náležitosti reportáž splňuje.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Smrtí jordánského pilota se tentokrát zabývají i Zprávy FTV Prima. Stejně jako v případě zavražděného Japonce, i v tomto případě Prima pouští záběry předcházející smrt.

Do

vysílání

se

dostává

dokonce

i

záběr,

kdy

se

oheň

dostává

do klece, ve které byla oběť uvězněná. Otazníky nad sporností z etického hlediska narůstají, když k tomu ještě přidáme fakt, že pilot není ani na jednom ze záběru rozrastrován. Je společenská závažnost tématu dostatečným důvodem? Eticky sporný moment se nachází také v reportáži Krimi zpráv. Záběry z bezpečnostní kamery zachycují přepadení trafiky u stanice metra. To, že pachatel rastr nemá, je vzhledem k prosbě policie o pomoc při pátrání pochopitelné. Ale obličej nemá zakrytý ani přepadená prodavačka. Etický kodex Asociace televizních organizací sice přímo nezakazuje opatrného zacházení s informacemi o obětech trestného činu krádeže, nicméně v článku 4.6 vyzývá k omezování bezdůvodného zobrazování osob vystavenému duševnímu utrpení.149 Věřím, že loupežné přepadení dokáže pohnout s lidskou psychikou. Zvlášť když v samotné reportáži zazní, že se žena ze strachu _____________________________ 148


ASOCIACE TELEVIZNÍCH ORGANIZACÍ. Etický kodex ATO [online]. Asociace televizních organizací: ©2008 – 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://www.ato.cz/pravniagenda/samoregulace

59

už nechce nikdy do této práce vrátit. Navíc obličej prodavačky nehraje žádnou velkou roli. Není důvod ho ukazovat divákům. V reportáži se ještě objeví její kolegyně, která vzhledem k postavení kamery pravděpodobně nevěděla, že je nahrávána. Její obličej zakrytý je. Na obrazovky se vrací tvář zlodějky z obchodního domu, o které Krimi zprávy referovaly 1. února. Redaktor v asynchronu a policistka v synchronu říkají, že ženu už dopadli – a to právě díky reakcím diváků Krimi zpráv. Záběry z bezpečnostní kamery tedy pomohly k identifikaci pachatelky. V reportáži znovu ukázali záběry ženy bez rastrování, protože policie potřebuje pomoc při hledání její kolegyně.

TV Nova (Televizní noviny) Také

Televizní

noviny druhý den od

smrti

jordánského

pilota

informují

o podrobnostech činu radikálů Islámského státu. Nova ale na rozdíl od včerejšího vysílání zařazuje záběry z upálení bez rastrování obličeje Jordánce. Diváci mohou na obrazovkách také vidět, jak se plameny dostávají až do samotné klece, ve které byla oběť uvězněna. Tím vším se řadí bok po boku Primy – v protipólu se nachází Česká televize. Další reportáž avizuje příjezd dánských, norských a švédských studentů do Prahy. Záběry ukazují radovánky omladiny z minulých let. Jen jeden mladík má při policejní kontrole rozrastrovaný obličej. Vzhledem k povaze reportáže nelze určit, zda jde o nezletilé či nikoliv. A znesnadnit identifikaci každého mladého člověka pomocí rastru by podle mě nebylo ideální řešení.

5. února Česká televize (Události) Kritické ohlasy prezidenta Miloše Zemana určené norským úřadům jsou pro média impulsem, aby divákům znovu přiblížila kauzu odebraných synů Evy Michalákové. Proto se objevují i fotografie matky s dětmi, které se v dobu vysílání nacházejí v pěstounské péči. Děti mají na obličejích přidělané černé obdélníky. 60

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Jeden otazník možného hraničního momentu z etického hlediska visí nad reportáží o vynesení rozsudku nad traťovým komisařem. Ten se u soudu zpovídal za to, že čtyři dívky stály při závodech rallye mimo vyhrazený prostor – tam je srazilo a usmrtilo závodní auto. V reportáži divák vidí fotografie všech dívek. Otázkou je, zda rodiče dali souhlas ke zveřejnění. Zprávy znovu nabídly kauzu doktora Havránka, rastr přes obličej měla tentokrát jedna z matek. Podle ní lékař neprofesionálně odvedenou prací týral její dítě. Stejně jako v České televizi se i zprávy na Primě věnují kritice norských úřadů ze strany prezidenta Zemana. Čtená zpráva má v podstatě totožné fotografie, jen jsou obličeje chlapců zakryté jiným způsobem.

TV Nova (Televizní noviny) Vynesení rozsudku nad traťovým komisařem je tématem i reportáže na Nově. Nova se na rozdíl od Primy zachovala z etického hlediska správně, protože fotografie zesnulých dívek upravila. Na druhou stranu zveřejnila archivní záběry z jejich pohřbu a smutkem zarmoucené lidi. Stejně rozpolcená z etického hlediska je i další reportáž, která řeší rok a půl starý případ útoku kyselinou na ženu. Obviněný je její bývalý přítel, kterého zachycují kamery štábu Novy – redaktorka se podle mého správně rozhodla zakrýt obličej muže. Jednak tím ctí presumpci neviny a jednak zveřejněním jeho identity by došlo k identifikaci napadené. V reportáži padla několikrát zmínka o jejich společné minulosti. Na druhou stranu divák vidí fotografie oběti (pravděpodobně stáhnuté z jejího osobního profilu na nějaké sociální síti), leč upravené. Zvláště fotografie v plavkách jsou podle mého názoru nevhodné, až za hranicí etiky. Pro dotyčnou ženu může být velmi těžké vidět své tělo, jak vypadalo před útokem – vzhledem k tomu, jaký rozsah zranění způsobila kyselina na jejím obličeji i těle.

61

6. února Česká televize (Události) Zavražděný jordánský pilot se znovu objevuje na obrazovkách České televize – tentokrát zase s fotografiemi bez úpravy. Žádný snímek ale není pořízený z nahrávky, ve které byl upálen. Reportáž reportéra Richarda Samka divákům ukazuje, jaké je to být zavřený ve vězení. Vězeň Petr v roli „průvodce“ má rozrastrovaný obličej. Při rozhovoru s reportérem je kamera postavená za jeho zády. V reportáži není vysvětleno, proč pan Petr, ač vypovídá na kameru dobrovolně, nechce být viděn. Anonymita má být podle článku 16.11 kodexu České televize zaručena dané osobě v případě, že dává takové informace, které jsou předmětem veřejného zájmu, nebo případně, že se dotyčný bojí o bezpečnost, obživu či uchování důstojnosti.150 Otázkou je, jestli něco z toho pan Petr splňuje.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Na obrazovkách se objevuje další z řady sporných momentů Krimi zpráv. Policejní záběry zobrazují loupežné přepadení zastavárny – jak už bývá zvykem prodavačka má „kostičkovaný“ obličej. Později se odehrává rozhovor mezi ní a redaktorkou – soudě podle polohy mikrofonu redaktorky a kamery se znovu nabízí otázka, jestli žena o natáčení vůbec věděla. Její obličej nicméně vidět není.

TV Nova (Televizní noviny) V utajení nezůstávají jen kriminalisté na některých policejních záběrech, ale také zaměstnanci České obchodní inspekce. Dokazuje to reportáž, ve které rozrastrovaní inspektoři kontrolují kvalitu nafty. Záběry jsou otitulkovány zdrojem ČOI – takže je pravděpodobné, že o úpravu při předávání materiálu požádali, nebo tak rovnou sami udělali. _____________________________ 150


62

Také v Televizních novinách se objevuje sporný styl pořizování synchronu lidí, při kterém je kamera umístěná dole a redaktor není v klasické poloze, která by respondentovi naznačovala, že je kamera zapnutá. Tentokrát jde o svědka, který popisuje požár domu. Jeho obličej sice není na záběru vidět, ale podle mého názoru výpověď „Vyběhl z baráku, hořela mu záda.“, není natolik klíčová, aby se kvůli ní pořizovala a zveřejňovala výpověď tímto způsobem.

7. února Česká televize (Události) Česká televize i v případě nepravomocně odsouzené ženy používá rastr u její fotografie. Dotyčná podle obžaloby prodávala ve svém obchodě toxický alkohol, který měl na svědomí život jedné žena. Jeden muž trvale oslepl.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Prima informuje o přerovské ubytovně, která podle úřadů nesplňuje řádné podmínky pro důstojný život obyvatel. V budově se nachází staří nebo mentálně postižení lidé. Redaktor se zachoval podle mě z etického hlediska správně a všechny natočené obyvatele rozrastroval. Naopak podle mého názoru za hranou je reportáž o přepadení dvou seniorek – redaktorka obě ženy navštívila v místě bydliště. Jedna seniorka dveře neotevírá se slovy, že je nemocná. Druhá sice ze dveří vyjde, ale říká: „Nechci být někde vidět, nezlobte se.“ Přesto jsou obě „výpovědi“ zveřejněny – ač není ani jedna z přepadených vidět (u druhé ženy kamera nezabírala hlavu), tak je to podle mého porušení článku 17.4 kodexu Asociace televizních organizací, který říká: „Redaktor respektuje soukromí osob, které nejsou osobami veřejného zájmu.“151 Výpovědi nemají absolutně žádný přínos a už vůbec podle mého nesplňují kritéria veřejného zájmu. Reportáž ještě _____________________________ 151


63

porušila minimálně článek 7.1, který vylučuje nahrávání pomocí skryté kamery kohokoliv, pokud k tomu není dán nezbytný důvod.

TV Nova (Televizní noviny) Na hraně z etického hlediska je podle mého názoru zveřejněný příběh svobodné matky tří dětí, která má problém s vybíráním alimentů. Příběh doplňuje hned několik fotografií dětí bez jakékoliv úpravy. I přes souhlas matky je eticky sporné, zda v takovém případě děti zobrazovat. Zpětnou vazbou nám může být například stanovisko Komise pro etiku Syndikátu novinářů ČR z roku 2006, to přímo hovoří o zveřejňování fotografií nezletilých ve sporech, které se týkají dospělých. „Vystavují tak děti psychickému tlaku. Omluvou není ani to, pokud některý z rodičů s fotografovaním nebo natáčením dětí souhlasí. Z hlediska etiky žurnalistické práce jsou práva dítěte prvotní.“ 152 Jordánská odplata v podobě leteckých útoků nepolevuje – tak zní téma další reportáže. V ní se objevují už tradičně záběry nejen na jordánského pilota v kleci, která je v plamenech, ale také archivní záběry na zavražděného rukojmího v momentech, kdy mu terorista z Islámského státu přikládá nůž na krk. Divák to sleduje bez jakéhokoliv rastru.

8. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Tento den se setkáváme s rastrováním policistů. Muži zákona odvádí zadrženého muže. Dva kriminalisté mají rozrastrovaný obličej – na tom není nic neobvyklého. Na policejních záběrech se tak stává často. Tentokrát jde ale o záběry televizní stanice. I přesto byl obraz upraven. Fyzicky i psychicky týranou mladou ženu zachytila kamera televize Primy před soudní síní i v ní. Na záběrech jí redaktor ve střižně upravil tvář, aby ji divák nemohl _____________________________ 152

Syndikát novinářů, komise pro etiku, únor 2006. In: VYMĚTAL, Štěpán a VITOUŠOVÁ, Petra. Novináři a oběti trestných činů. vyd. 1. Praha: Themis, 2008. 80 s. ISBN 80-7312-052-6. s. 40.

64

identifikovat.

Jinak

vždy

stojí

zády ke

kameře

a

to

včetně

rozhovoru,

který redaktorovi dává. Ač by bylo za normálních okolností zobrazování oběti takových trestných činů neetické, její účast na natáčení vypadá jako zcela dobrovolná. Navíc její identita zůstala pro diváky neznámá. S otazníkem míříme k další reportáži Krimi zpráv – podnapilý muž ohrožoval svým agresivním chováním cestující v metru. Zatímco někteří lidé mají rozrastrovaný obličej, jiní ho nemají. Záběry zveřejnili městští policisté, kteří mají podle odpovědi tiskové mluvčí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje majora Petry Ledabylové povinnost upravovat materiály tak, „aby nebylo možné z obrazového záznamu identifikovat osoby nezúčastněné na trestní věci, kteří například jen procházejí, protože u nich není zákonný důvod zveřejnění jejich osobních údajů, čímž je i zveřejnění jejich podoby.“ U všech osob se tak ale nestalo – takže se nabízí odpověď, že v tomto případě policisté zveřejnili materiál ledabyle.

9. února Česká televize (Události) Na obrazovkách České televize se znovu objevují synové Evy Michalákové. Pokaždé, když se řeší toto téma, tak se nehledě na televizní stanici vysílají stále stejné fotky synů – vždy se zakrytými obličeji.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Není běžné, že by podezřelému či obviněnému v reportážích redaktoři zakrývali obličej pomocí rastrování. Pokud se nějaký takový případ najde, je to většinou práce policistů, kteří již upravený materiál zveřejní, a redaktoři si ho tak převezmou. Reportáž Krimi zpráv ale tentokrát obviněnému muži anonymitu zachovala, ač jde o materiál natočený štábem televizní stanice. Muž venku sexuálně obtěžoval ženy. Možná je to jeden z důvodů, proč jeho tvář redaktor neukázal – aby nezpůsobil druhotnou viktimizaci dotyčných žen. Možná redaktor musel muži přislíbit anonymitu, aby rozhovor poskytl.

65

„Tyto záběry jsme vám ukazovali ještě nerozmazané. Po pachateli se pátralo. Když se ale viděl v televizi, nakonec se sám přišel udat na policejní oddělení na pražské Palmovce.“ Začíná krátkou zprávu redaktor Krimi zpráv. Záběry ukazují přepadení trafiky u stanice metra vysílané 4. února. Zloděj sice už obličej rozpoznatelný nemá, ale za to prodavačka ho paradoxně stále má rozpoznatelný. Přepadená žena už byla na televizní obrazovce vidět dvakrát, ač není žádného důvodu.

Obrázek č. 3 a 4: Rozdíl ve vysílání po pár dnech. Eticky sporný moment ale dále trvá

TV Nova (Televizní noviny) Případ vyšetřování některých zaměstnanců České obchodní inspekce z korupce a výpověď jedné z krajských ředitelek řeší reportáž Televizních novin. Kromě několika rozrastrovaných inspektorů v akci (záběry jsou zdrojovány přímo ČOI nebo Českým rozhlasem), se také poprvé v analyzovaném období objevuje ve vysílání upravený hlas s cílem znesnadnění identifikace osob. Dva ženské hlasy hovoří o poměrech v instituci. Není jasné, zda jde o telefonát nebo redaktorka s dotyčnými natočila rozhovor, který pak překryla jinými záběry. V titulku mají obě ženy: „Hovoří inspektorka ČOI“. Redaktorka respektovala anonymitu zdroje jak pohledem kodexu Asociace televizních organizací, tak kodexu České televize.

10. února Česká televize (Události) Události popisují dění na východě Ukrajiny, kde probíhá boj mezi vládními vojsky a separatisty. V reportáži zpravodaje a bývalého moderátora Horizontu ČT24 Václava 66

Černohorského se objevují dvě těla civilních obětí – záběry nejsou detailní a rastrují oba mrtvé. Později v reportáži se rastruje ještě ležící zraněný ukrajinský voják, do kterého kopají separatisté. Česká televize splnila úpravou obrazu článek 17.5 svého etického kodexu – tedy že se zachycené utrpení lidí ve vzdálených zemích má zobrazovat podle stejných zásad, jako kdyby se událost stala v tuzemsku.153 I v dalším příspěvku se ukazuje, že se v etice nedělají rozdíly kvůli stokilometrovým vzdálenostem. V reportáži (o návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Jordánsku) se objevil jeden záběr na upáleného jordánského pilota. Ten na snímku stojí mimo klec s rozrastrovaným obličejem. V Událostech dostává prostor téma nuceného odchodu policistů kvůli nedostatečnému vzdělání. Jeden ze strážníků, který se snaží ještě na poslední chvíli odmaturovat, je zároveň respondentem redaktorky. Ta muži zjevně slíbila anonymitu vzhledem k tomu, jak probíhal rozhovor. Z muže je vidět jen silueta. V podkresových obrázcích je rozrastrován. Splňuje muž kritéria nutná k zaručení anonymity? Podle článku 16.11 etického kodexu téma musí mít vztah k veřejnému zájmu nebo respondent musí mít vážný důvod, jako jsou obavy o bezpečnost, obživu nebo uchování důstojnosti zdroje či jemu blízkých.154 Těžko odhadovat.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy), TV Nova (Televizní noviny) Televizní noviny a Krimi zprávy shodně informují o kauze kněze, který měl sexuálně zneužívat ženy, dokonce i nezletilou dívku. Obě komerční televize kněze nijak neupravují. Rozchází se pak v rastrování stejných respondentek (viz Příloha č. 3). V reportážích se o nich mluví jako o věřících. Zatímco Prima zakrývá obličej jen jedné starší paní a ostatním ne, Nova rastruje všechny tři přítomné ženy. Jde o tatáž osoby. Důvod rastrování mi není znám – reportáže nemluví o tom, že by měly být poškozené, svědkyně nebo příbuzné účastníků trestního řízení. Všechny se ve výpovědích faráře zastávají. Stejné respondenty s odlišným přístupem ke zveřejnění spojuje i další reportáž obou _____________________________ 153


tamtéž

67

komerčních televizních stanic. Ty řeší brutální napadení dvojicí mužů. Na kameru povídá napadený mladík, který je postavený zády a navíc ještě zahalený kapucí. Zatímco na Primě k úpravám u této oběti nedochází, redaktor na Nově upravil i jeho hlas. Podrobnosti mi opět nejsou známy – jestli to bylo o domluvě mezi redaktorem a respondentem, nebo redaktor na Nově chtěl být korektnější, co se ochrany anonymity zdroje týká, to je otázka.

11. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Prima divákům ukazuje situaci v boji zmítané Ukrajině. Projevuje stejnou úctu k mrtvým jako Česká televize. Bezvládně ležící tělo uprostřed sídliště je celé rozrastrováné. Ač nemá Asociace televizních organizací v kodexu popsanou oblast, jak eticky správně pracovat se záběry na oběti v zahraničí, tak se s tím vypořádala dle mého názoru správně. Krimi zprávy řeší v reportáži soudní řízení se dvěma muži, kteří si chtěli vyřídit účty se svým sousedem. Místo toho ve zmatku pobodali a vážně zranili jeho známého. Právě jeho výpověď zaznívá na kameru. Redaktor by podle kodexu Asociace televizních organizací (článek 5.2) neměl odhalovat totožnost oběti trestného činu proti zdraví – proto správně ve střižně jeho obličej upravil.155 Identifikaci neumožní divákům ani u muže, který měl být původním cílem útoku.

TV Nova (Televizní noviny) V Televizních novinách se objevily hned dva případy, kdy se použily archivní záběry jako ilustrační pro aktuální reportáže s jinými aktéry. Rozrastrovaní kriminalisté eskortují z letadla rovněž rozrastrovaného muže v želízkách – takové záběry (správně označené jako ilustrační) doprovázely zprávu o zatčení stíhaného Čecha. Druhou zprávu _____________________________ 155


68

o údajném zneužití pravomoci bývalého ředitele brněnských strážníků doprovází záběry nejen samotného aktéra, ale také záběry brněnských strážníků, kteří sedí v kanceláři a mají rastrované obličeje. K tomu došlo pravděpodobně z důvodů, aby si diváci nespojovali údajné prohřešky s řadovými policisty, kteří s případem nemají nic společného.

12. února Česká televize (Události) Bezpečnostní kamera majitelů domu zachytila podvodného prodejce, který se odvolával na skutečnou energetickou firmu a nabízel výhodnější koupi elektřiny. Přitom se chtěl podle mluvčího Energetického regulačního úřadu dostat pouze ke smluvním údajům, aby s nimi pak mohl nakládat po svém. Za zajímavé pokládám, že na začátku reportáže muž měl rozrastrovaný obličej. Zatímco na dalších záběrech už nikoliv (viz Příloha č. 4). Je to problém? Článek 14.4 kodexu České televize hovoří pouze o nezveřejňování příjmení, „informuje-li o podezření ze spáchání méně závažného trestného činu.“156 To tam nezaznělo. Navíc muž je na kameře zachycen z velké vzdálenosti, takže divák moc šancí mu vidět do obličeje nemá.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Reportáž Krimi zpráv ukazuje rozdílný přístup v nakládání pořízených materiálů policejními složkami a médii. Zatímco na policejních záběrech má nepravomocně odsouzený muž zakrytý obličej, záběry televize Prima z budovy soudu nijak jeho identitu nezakrývají. Policisté materiál médiím poskytují již v upravené formě. V tomto případě lze uplatnit tvrzení tiskového mluvčího Policejního prezídia České republiky poručíka Davida Schöna, který všeobecně říká k podobným situacím, že pokud „dochází k zadržení osoby, která je pachatelem konkrétního trestného činu, tak již obličej musíme zakrýt, neboť už nejsou důvody ho zveřejnit.“ _____________________________ 156


69

TV Nova (Televizní noviny) Nakonec i Televizní noviny se přidávají k České televizi a Primě a svým divákům ukazují zoufalou situaci obyvatel na východě Ukrajiny. Také Nova se zachová z etického hlediska správně, když se na záběru uprostřed sídliště objeví mrtvé tělo. Redaktoři ho nechali ve střižně upravit tak, aby oběti nebylo vidět do tváře. Na samé hranici novinářské etiky považuji reportáž, ve které figuruje Petr Kramný – údajně zodpovědný za smrt své manželky a dcery během dovolené v Egyptě. Na televizní obrazovce se hned několikrát objevují fotografie ženy a dívky bez jakékoliv úpravy. Nova se může hájit mimořádně silným veřejným zájmem – v takových momentech povoluje zveřejnit některé informace vedoucí k identifikaci dospělé oběti i oběti mladší 18 let v článku 5.3 a 5.4 například kodex Asociace televizních organizací.157 Mezi takové informace patří i fotografie. Otázkou je, jestli oním veřejným zájmem není v tomto případě spíše bulvárnost a snaha šokovat. Podle profesora Colina Sparkse se bulvarizace zpráv pozná právě tím, že se klade důraz na soukromý život aktérů.158 Ukazování fotografií z dovolené je názorným příkladem.

Obrázek č. 5: Oběti (včetně jedné nezletilé) bez úpravy

_____________________________ 157


SPARKS, Colin. Tabloid Tales: Global debates over Media Standards. Boston: Rowman and Littlefield, 2000. 336 s. ISBN 0-8476-9572-7.

70

13. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Reportáž Krimi zpráv reaguje na nález tří dětských ostatků v rodinném domě exkurzí do minulosti, ve které připomíná další případy vražd dětí rukama matek. Na archivních záběrech se objevují tři ženy – všechny mají po celou dobu zakryté tváře. Proč? Odsouzení vrazi většinou bývají svými obličeji pro diváka rozpoznatelní. Vzhledem k tomu, že se první úprava obličeje matky liší od zbylých dvou, připadá v úvahu varianta, že redaktor našel v archivu televizní stanice záběry již upravené (jinak by pravděpodobně úpravy vypadaly stejně u všech žen).

TV Nova (Televizní noviny) O policejním nálezu tří mrtvých dětí v rodinném domě informuje také Nova. Čtyři mladíci (podle mého názoru věkem nezletilí) redaktorovi odpovídají na otázky týkající se sousedství domu. Všichni mají rozrastrované obličeje. I kdyby byli respondenti nezletilí, tak například kodex Asociace televizních organizací (článek 10.1) umožňuje vyzpovídání dítěte či mladistvého bez souhlasu rodičů, zda je dotyčný „schopen s ohledem na charakter pořadu a podmínky natáčení vždy posoudit podstatné aspekty své účasti.“159 Reportáž stejně jako Krimi zprávy vzpomíná na jeden z podobných případů. Matka z Vlasatic si od předchozího roku ve vězení odpykává dvaadvacetiletý trest. Na archivních záběrech má stejně jako na Primě upravený obličej tak, aby nebyla pro diváky podle obličeje identifikovatelná.

14. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Na předváděcí akci takzvaných šmejdů si posvítila redaktorka Monika Zajícová. Na skryté kameře se objevují mimo samotných „šmejdů“ také senioři. Jejich tváře se ale _____________________________ 159


71

díky úpravě ve střižně na televizní obrazovky nedostaly. Stejně jako u postarších respondentek, které poté povídaly na kameru. Obličeje „šmejdů“ naopak vidět byly. Redaktorka podle mého názoru svou práci z etického hlediska vyřešila správně. Zvláštní příklad způsobu zobrazování respondenta předvedla redaktorka Lucie Chytilová. Senior na kameru povídá o tom, jak pobodal mladíka, který podle něj v opilosti ohrožoval jeho samotného i jeho vnučku. Na prvním synchronu má obličej zakrytý, na druhém ne a na třetím zase ano (viz Příloha č. 5). Na vině je pravděpodobně nedostatečná pozornost při kontrolování finální podoby reportáže. Jiné logické vysvětlení to podle mého názoru nemá.

TV Nova (Televizní noviny) Je ve zpravodajství přistupováno ke známým osobnostem stejně jako k „obyčejným“ lidem? Televizní noviny nepředvedly z etického hlediska zářný příklad. V Reportáži o řidiči jedoucím v protisměru se redaktor dostává větou „Obětí nehod řidičů v protisměru jsou i známé osobnosti.“ k nehodě z roku 2001, ve které figuruje vážně zraněný herec Oldřich Kaiser. Detailní záběry ukazují jeho obličej a krk zafixovaný krčním límcem (viz Příloha č. 6). Podle mého názoru to není správné. Známé osobnosti sice mají v médiích jakýsi zvláštní status – například jejich soukromí je běžně narušováno objektivy fotoaparátů a kamer. Koneckonců například v kodexu Asociace televizních

organizací

jsou

herci

zařazeny

v článku

pojednávajícím

o veřejném zájmu. Veřejný zájem je vysvětlen jako „obecný zájem společnosti na tom, aby obdržela určitou informaci. Jedná se např. o informace týkající se činnosti veřejně činných osob (politici, herci, zpěváci, sportovci apod.).“160 Na veřejný zájem se odkazuje v rovině soukromí nebo soudního řízení, ale nikoliv u zraněných osob.

_____________________________ 160


72

15. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy), TV Nova (Televizní noviny) Na obou komerčních televizích se objevuje zpráva o mladém řidičovi, který usmrtil cyklistku. Muž byl podle zjištění policie opilý a pod vlivem drog. Zatímco Nova obličej řidiče natočeného po nehodě rastruje, Prima se k tomuto kroku neodhodlala (viz Příloha č. 7). I když v tomto případě Nova volí opatrnější přístup, Prima odhalením tváře opilého řidiče neudělala nic v rozporu s kodexem Asociace televizních organizací.

16. února Česká televize (Události) Ve vysílání se poprvé v období podrobeném analýze objevuje úprava rovnou celého obrazu. Rozostřená scéna ve čtené zprávě doprovází informace o tom, že radikálové z takzvaného Islámského státu zavraždili Egypťany. Je to další z řady záznamů cíleně publikovaných teroristy. Prima i Nova navazují na trend z předchozích dnů a nahrávky nijak neupravují. Přerovská ubytovna, která podle úřadů nesplňuje řádné podmínky pro důstojný život obyvatel, se vrací na televizní obrazovky. Tentokrát o ní informují Události v souvislosti s vyplácením sociálních dávek. Na záběrech jsou obyvatelé ubytovny, kterými jsou senioři, invalidové a mentálně postižení lidé. Zatímco Prima 7. února všechny tyto lidi rastrovala, Česká televize se k tomuto kroku neuchyluje. Je zřejmé, že televizní štáby měly povolení od majitele ubytovny natáčet ve vnitřních prostorách (sám poskytl uvnitř budovy rozhovor) – měly štáby povolení i od zobrazovaných lidí? Dalším případem, kdy Prima i Nova na rozdíl od České televize upravily obličej aktérky, jsou archivní záběry ze soudní síně. V té se nachází žena obžalovaná ze zabití svých novorozených dětí. Na událost z Vlasatic na Brněnsku se vzpomíná v souvislosti s aktuálním vyšetřováním podobného případu. Česká televize zveřejněním obličeje odsouzené ženy neporušuje svůj kodex.

73

TV Nova (Televizní noviny) Předchozí den Nova informovala o případu zdrogovaného a opilého řidiče, který zavinil smrt cyklistky. Záběry na mladíka byly upraveny tak, aby ho divák nemohl identifikovat. Den poté, 16. února, zveřejňuje stejné záběry stejně jako Prima již bez úpravy.

17. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Prima ve zpravodajské relaci názorně ukazuje, jak se úpravou obrazové složky vysílaného obsahu chrání identita oběti mladší 18 let. Záběry na muže, který měl podle vyšetřovatelů zavraždit a znásilnit dívku, jsou upravené tak, aby nebyla zjistitelná jeho totožnost. Z reportáže totiž vyplývá, že jde o vzdáleného příbuzného oběti. Tato reportáž splňuje článek 5.1 kodexu Asociace televizních organizací, který zakazuje uveřejňovat takové informace o kriminální činnosti a pachatelích, které by vedly k identifikaci nezletilých.161

TV Nova (Televizní noviny) Televizní noviny ukazují další případ, kdy chtěl člověk poskytující synchron zůstat v anonymitě. V tomto případě jde o majitele vykradené směnárny. Při výpovědi je zády ke kameře a navíc má i rastrovanou hlavu. Optikou kodexu České televize redaktor podle mého názoru vyhověl majiteli žádosti o zachování anonymity oprávněně. Splňuje článek 16.11, který uvádí vážné důvody udělení anonymity – mezi ně patří i obavy o bezpečnost. A to je podle mě oprávněné vzhledem k tomu, že ozbrojený pachatel je stále na útěku.

_____________________________ 161


74

18. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Na hraně novinářské etiky se pohybuje reportáž Krimi zpráv o pornoherečce, kterou policisté přistihli, jak řídí pod vlivem drog. Záběry z policejního auta rastrují dotyčnou i jednoho ze zasahujících kriminalistů. Krimi zprávy obličej pornoherečky zveřejňují následně v pornografickém materiálu (zdrojováno: Redtube.com). Jediný rastr, který redaktoři použili, byl ten, který zakrýval intimní partie dotyčné. Odvysílaný obsah naráží

na článek 4.4

kodexu Asociace televizních organizací,

který říká,

že „reportáže „nesmí obsahovat pornografii.“162 Z pohledu úpravy obrazu s cílem znesnadnění identifikace osob je vysílaný obsah v pořádku. Rozporuplná situace se stala v krátké zprávě o odloženém případu údajného znásilnění dvou nezletilých dívek. Podle obžaloby je pachatelem jejich nevlastní otec, který má na záběrech upravený obličej tak, aby ho nešlo identifikovat. K identifikaci ale přesto dochází. Redaktor v asynchronu říká jeho celé jméno i s bydlištěm. Úprava obrazu splnila článek 5.1 kodexu Asociace televizních organizací, který zakazuje zveřejňování takových informací, které by vedly k identifikaci dětských obětí.163 Nicméně zveřejněním celého jména a bydliště údajného viníka tím redaktor ustanovení v článku porušil. V reportáži o smrti důchodkyně se znovu objevuje sporný způsob natáčení výpovědí osob. Redaktorka zjišťovala u sousedů v panelovém domě podrobnosti týkající se oběti. Kamera i mikrofon zůstávají při natáčení dole, proto jsou podle mého názoru oprávněné domněnky, že sousedi o natáčení nevěděli. Všechny zpovídané osoby, kterým bylo vidět do tváře, byly rozrastrovány.

_____________________________ 162


tamtéž

75

20. února Česká televize (Události) Ve zpravodajských relacích tří zkoumaných televizních stanic není mnoho případů, kdy reportér či reportérka upraví hlas aktérů. Jeden z mála příkladů si můžeme ukázat na reportáži redaktorky Kateřiny Jirovské. Bývalý vězeň je otočený zády ke kameře a upraveným hlasem povídá o svém pobytu ve vazbě (nikoliv ve vězení). Takovýmto způsobem mu je zaručena anonymita. Podle mého názoru oprávněně – muž odpykáním trestu ve vězení svůj dluh společnosti splatil a mohl se obávat například o reakci lidí ze svého okolí, pokud by se dozvěděli, že byl trestancem.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Zvláštní případ pochybení můžeme sledovat v reportáži o padělání pasů. Rodiče prodali pasy jejich dětí dvěma uprchlíkům, kteří si pak natiskli na identifikační stranu svou fotku s údaji. Redaktorovi se podařilo získat dva takové pasy. Zatímco v reportáži redaktor nechal fotografie dětí rozrastrovat, na obrazovce za moderátorem, který reportáž uvádí, divák může obličej dívky vidět.

Obrázek č. 6 a 7: Nedomyšlená úprava obrazu

Další hraniční moment se objevuje v reportáži Krimi zpráv. V ní se redaktor zajímá o muže, který z mostu házel polena na jedoucí auta na dálnici. Na konci zprávy přijíždí do místa bydliště údajného viníka a chce po sousedech nějakou výpověď. Jeden muž mu řekne: „Neřeknu vám vůbec nic.“ Druhý muž povídá: „Já nebudu mluvit nic. Nechci.“ Oba sice mají upravený obličej tak, aby nedošlo k identifikaci, ale přesto mi výpovědi

76

přijdou naprosto bezvýznamné. Není důvod, aby je redaktor do reportáže zařazoval. Muži si nepřáli mluvit na kameru – přesto se na televizní obrazovce objevují i s jejich bydlištěm.

21. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Reportáž Primy připomíná loňské demonstrace Ukrajinců v Kyjevě – krvavé střety s policií a speciálními jednotkami nepřežilo přibližně sto lidí. Archivní záběry mimo jiné ukazují raněné demonstranty. Jeden z nich má obličej upravený. Není jasné, jestli je muž mrtvý, zraněný či v bezvědomí. U ostatních zraněných žádných úprav nebylo použito.

23. února Česká televize (Události) Do Událostí se dostává případ zbrojaře, který použil v reklamě fotografii z vraždy britského rukojmího rukou radikálem z takzvaného Islámského státu se sloganem „S holýma rukama můžete být brzy na kolenou“. Fotografie z reklamy se objevují jako podkresový obrázek pod živý vstup. I v tomto případě Česká televize rastruje obličej Brita. Prima ve stejném případě obraz nijak neupravuje.

24. února Do popředí tuzemských médií se dostává střelba v Uherském Brodě. Muž v restauraci nejdříve zastřelil osm lidí a pak obrátil zbraň i proti sobě. Jedna žena je v péči lékařů. Jde o nejtragičtější střelbu v České republice a jednu z nejhorších událostí tohoto druhu.

Česká televize (Události) Události věnují střelbě přibližně 21 minut vysílacího času – ať už informacím týkajících se přímo oné události, nebo sestřihem podobných událostí v Čechách i ve světě. Nikde 77

nedošlo k úpravě zvuku nebo obrazu s cílem znesnadnění identifikace osob – nebyl totiž důvod.

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Zprávy FTV Prima a Krimi zprávy se nevěnují ničemu jinému než Uherskému Brodu a podobným událostem z minulosti. Celková stopáž věnující se této události činí přibližně 49 minut. Prima se uchýlila k použití rastrování v jednom případě. Na kameru se jim totiž podařilo zachytit manželku střelce procházející kolem okna ve svém domě. Žena nechce pustit policisty dovnitř, aby mohli prohledat byt. Její obličej zůstal pro diváky skrytý. Tímto krokem se Prima podle mého názoru zachovala eticky správně.

TV Nova (Televizní noviny) Nova ze všech analyzovaných televizí věnuje střelbě nejmenší prostor. Jestli za to mohou technické výpadky (spojení s redaktorem v Uherském Brodě) nebo to byl editorský záměr – to je otázka. K tomuto tématu žádný rastr Nova nepoužila. Kde k úpravě ale podle mého názoru mělo dojít, je u reportáže o smrti a znásilnění devítileté dívky. O tomto případu už informovala Prima 17. února. Ta ale na rozdíl od Novy zakryla obličej údajného pachatele. Nemám přístup k etickému kodexu této komerční televize, ale například optikou právě kodexu Asociace televizních organizací jde o jednoznačné pochybení. Zveřejněné fotografie totiž identifikovaly údajného pachatele a tím umožnily divákovi identifikovat i dětskou oběť.

25. února Hlavní zpravodajské relace tří analyzovaných televizních stanic se věnují dění v Uherském Brodě i další den. Vyplouvají na povrch nejen podrobnosti o útočníkovi, ale také přímá svědectví z místa činu, spekulace nad rychlostí policejního zásahu, diskuze o legálně držených zbraních nebo piety. Největší prostor tomu věnuje znovu Prima – opět rovnou celé vysílání (s tím, že se tam objevuje reportáž o jiné střelbě 78

v Česku). Naopak více času s ohledem na včerejšek vyhradily pro tuto událost Nova i Česká televize. Televizní noviny tentokrát využily dvojnásobně dlouhou stopáž (skoro 36 minut), Události necelých 29 minut.

Česká televize (Události) V Událostech se objevuje reportáž redaktora Michala Cagaly, která je podle mého názoru v jednom momentě v rozporu s kodexem. Policisté zasahují u střelce doma, protože se tam nachází jeho manželka, která nechtěla nikoho pustit dovnitř. Z domu ji poté odvádí zdravotníci. Žena ale neměla nijak zakrytý obličej. Ač jí kamera snímá z dálky, pozornější divák její obličej vidět může. Nepoužití rastru také podle mě naráží na článek 14.5 kodexu České televize, který pojednává o ochraně identity příbuzných pachatelů.164 Manželka se podle policistů nepodílela nijak na trestní činnosti. Navíc v reportáži několikrát zaznělo, že je pravděpodobně psychicky nemocná. Tím by se dala řadit podle jistých měřítek mezi zranitelné osoby, které zasluhují zvláštní ochranu. 165 Svědectví člověka, který se nacházel v době střelby v restauraci, přináší reportáž redaktora Josefa Kvasničky. Ve stand-upu říká: „Vzhledem k prožitému šoku ale trval na zachování anonymity.“ Na zachování anonymity použil redaktor úpravu rovnou celého záběru (celý záběr je rozostřený), hlas nijak upravený není. Stejná pasáž z výpovědi tohoto svědka je vysílána v Událostech ještě jednou později. Tentokrát to uvádí ve studiu moderátorka Marcela Augustová slovy: „…přestože ho policie zavázala mlčenlivostí, o tragédii promluvil.“ Další reportáž už řeší zcela jinou záležitost – a to nařčení ombudsmanky Anny Šabatové, že sociální a zdravotní centrum Letiny ohrožuje svým současným stavem zařízení a stavem personálu životy jejich obyvatel. Redaktor v reportáži použije synchron bývalé zaměstnankyně, která ale chtěla zachovat anonymitu. Před synchronem redaktor říká: „Špatné podmínky potvrzují i bývalí zaměstnanci. Svůj obličej ale _____________________________ 164



79

na kameru ukázat nechtějí.“ Žena stojí zády ke kameře a její obličej společně s hlasem jsou upraveny ve střižně. Podle mého názoru udělení anonymity bylo oprávněné. Podle článku 16.11 kodexu České televize naplňuje důvody k jejímu udělení – ať už jde o obavy o obživu, o uchování důstojnosti ženy (například by jí mohly vzniknout problémy, kdyby se lidé dozvěděli, že pracovala v takových podmínkách, ač ředitel centra vše popírá) nebo dokonce i o veřejný zájem. 166

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy), TV Nova (Televizní noviny) Prima i Nova na rozdíl od České televize manželku střelce rastrují. Podle mého názoru se v tomto případě obě komerční televize zachovaly z etického hlediska korektněji. Kodex Asociace televizních organizací přitom o takto citlivém přístupu k příbuzným pachatelů přímo nehovoří.

26. února I tento den přibývají další příběhy obětí i přeživších střelby v Uherském Brodě. Prima si drží stále prvenství v délce stopáže věnované tomuto útoku. Věnuje události přibližně 39 minut vysílání. Televizní noviny se umísťují na druhém místě s 18 minutami a následuje Česká televize s 12 minutami. V médiích se také objevuje zpráva o odhalení totožnosti takzvaného džihádisty Johna.

Česká televize (Události) Česká televize už tradičně u zveřejňování záběrů z vražd západních i japonských rukojmích rastruje obličeje obětí. Nicméně se mírně odchyluje od svého dosavadního trendu „pouštět takové záběry co nejméně“. Dokonce se dostává do vysílání moment, kdy takzvaný džihádista John začíná nožem řezat hlavu jednomu z rukojmích. Byť je dané místo rastrované, tak si myslím, že je to už za hranou. _____________________________ 166


80

FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) V Krimi zprávách se objevují výpovědi svědka střelby v restauraci Družba a bratra útočníka. Oba jsou natočeni tak, aby nebyl jejich obličej vidět – úprava ve střižně proto nebyla nutná. V podkresových obrázcích se mimo jiné opakují záběry na střelcovu manželku. Jsou stejně upravené jako předchozí den.

TV Nova (Televizní noviny) Televizní noviny informují o obětech střelby v Uherském Brodě. Štáb natáčí u nástěnky, kde se vyvěšují parte zemřelých občanů města. Mezi nimi bylo parte se jménem a fotografií mimo jiné zastřelené servírky. Záběry jsou rozrastrované tak, že lze přečíst jen křestní jméno a smuteční oznámení. Další parte s obětí už rastr nemá, posléze se vysvětluje proč. Na dalších záběrech totiž mluví jeho manželka. Ta poté ukazuje další jeho fotografie. Další oběť střelby (muž byl představen jako organizátor kulturních a folklorních akcí v regionu) rastr na fotografiích má. Zajímavé je, že o stejném muži informuje i Česká televize, dokonce na něj v reportážích vzpomíná stejný muž, ale zatímco Nova jeho obličej zakrývá, Česká televize tak nečiní. V takovýchto případech sehrává největší roli domluva s příbuznými obětí. Zpráva o zveřejnění totožnosti takzvaného džihádisty Johna se ani na Nově neobchází bez záznamů předchozích vražd rukojmích. Televizní noviny jimi nešetří a tradičně ani nerastrují obličeje obětí.

27. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) V Krimi

zprávách

se

objevují další

svědci

střelby z Uherského

Brodu

–

nad nakresleným plánkem ukazují, co se dělo. Vidět jsou jen ruce. Úprava ve střižně tak nutná není.

81

TV Nova (Televizní noviny) Nova v reportáži po živém vstupu z místa piety postupně vyjmenovává křestní jména a

první

písmeno

z příjmení

všech

dosud

známých

obětí

střelby

v uherskobrodské restauraci. Na záběrech se objevují stejné fotografie obětí jako předchozí den – jsou i stejně upraveny.

28. února FTV Prima (Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy) Na televizní obrazovky Primy se dostává vražda opozičního lídra v Rusku Němcova. Dva záběry jsou upraveny, neboť se na nich nachází přímo mrtvé tělo oběti. Například Česká televize použila záběry, kde je jeho tělo zakryté černou plachtou.

2.3 Komparace rozdílného zpracování vybraných reportáží Vybral jsem dva případy, kde je podle mě znát nejcitlivější rozdíl v úpravě analyzovaných televizních stanic. Shodou okolností se proti sobě vždy postavily na jedné straně Česká televize a na druhé straně Prima a Nova. V jednom případě se podle mého názoru zachovala správně veřejnoprávní televize, v druhém případě ty komerční.

Islámský stát a jeho natočené materiály s násilným obsahem Jak přistupovat k vraždám natočených a zveřejněných radikály z takzvaného Islámského státu? Česká televize, Prima a Nova volily v únoru 2015 odlišnou strategii. Na jedné straně Česká televize vysílala minimum záběrů z natočené vraždy a ještě k tomu rastrovala obličeje obětí, na straně druhé obě komerční televize záběry nešetřily a ponechávaly obličeje obětí bez jakékoliv úpravy. Nutno připomenout jednu výjimku Televizní noviny 3. února upáleného jordánského pilota rastrovaly. V předchozích i v dalších únorových reportážích ale už tak nečinily. Ať už se jednalo o vraždu japonského rukojmího Kendžiho Gotoa, upálení jordánského pilota Maáze Kasásby, 82

hromadnou vraždu zajatých koptských křesťanů či o ukazování archivních záběrů z vražd západních rukojmích – televizní stanice od své strategie ve vysílání daných záběrů neustupovaly. Divákovi ale neukázaly přímo momenty, kde byla vražda prováděna. Opět nutno dodat, že se Události 26. února dopustily podle mého názoru velké chyby, když zveřejnily záběry, na kterých takzvaný džihádista John začíná řezat hlavu jednomu z rukojmích. Ač celá scéna byla rastrována – neměla se podle mě vůbec dostat na obrazovky. Nova i Prima divákům mnohokrát pouštěly záběry až do poslední možné chvilky. Terorista na nich chytá za hlavu rukojmí a přikládá nůž ke krku – v tom momentě přichází stmívačka nebo střih. Podobný průběh je i u jordánského pilota – plameny se blíží ke kleci, ve které byl uvězněný, dokonce začínají pronikat i do ní a v tom přichází střih. Co vedlo Primu a Novu ke zveřejňování tolika záběrů a ještě k tomu bez rastrování obětí? Chtějí tím vzbudit emoce? Šokovat? Německý sociolog Dieter Prokop potvrzuje, že média mají dlouhodobý záměr vzbudit v recipientech dojetí nebo strach. 167 Podle španělského spisovatele a novináře Ignacia Ramoneta se televize nesnaží předat divákovi informaci, ale nabídnout mu co nejvíce událostí. „Cílem není vysvětlit nám nějakou situaci, nýbrž učinit z nás svědky nějaké příhody.“168 Redaktorka zahraniční redakce FTV Prima a zároveň autorka analyzovaných reportáží o brutálních vraždách na Blízkém východě Anna Kadavá říká: „Rozrastrování obličeje obětí jsme opravdu neřešili. Důvod byl zřejmě ten, že ostatní zpravodajské weby, teď myslím hlavně ty zahraniční, z nichž jsem čerpala, také nerastrovaly. Netýkalo se to ani přímo naší země, tam bychom byli obezřetnější.“169 Hraje vzdálenost opravdu takovou roli? Ne optikou kodexu (článek 17.5) České televize, který přímo říká, že vzdálenost země, kde se děj odehrává, nehraje roli a že by oběť měla být zobrazována podle stejných zásad, jako kdyby se daný násilný čin stal v Česku.170 Citlivý přístup k zahraničním obětem potvrzuje redaktorka zahraniční redakce České televize Kateřina Etrychová. Vzpomíná _____________________________ 167

PROKOP, Dieter. Boj o média. Praha: Karolinum, 2005, 406 s. ISBN 80-246-0618-6. s. 353.

168

RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80-204-1037-6. s. 52. 169

celý rozhovor s redaktorkou Annou Kadavou v Příloze č. 8

170


83

na dění přímo v redakci během první vraždy amerického novináře Jamese Foleyho: „První nařízení znělo tak, že budeme obličeje zajatců v oranžovém rozkostičkovávat, abychom tyto lidi nezobrazovali v dehonestující pozici, ve které jsou, a o tom není sporu, zcela nedobrovolně. Druhé nařízení znělo tak, že tyto záběry pořízené samozvaným Islámským státem nebudeme zobrazovat vůbec, protože jsou součástí propagandy tohoto radikálního uskupení a skupina se tímto způsobem snaží dostat své poselství do médií. Naším cílem rozhodně není dávat jí prostor.“ 171 U Novy stejně jako u jejího interního kodexu zůstává záhadnou i vyjádření k tomuto tématu.172 Natočené vraždy se daří dostávat do médií tak, jak uváděli v své typologii zpráv američtí sociologové Harvey Molotch a Marilyn Lesterová. Daří se to díky tomu, že aktéři „vytvoří překvapivou událost na základě principu narušujícího řád, narušit běžný život společnosti, způsobit šok (…) Nahlédnuto prizmatem zpravodajských hodnot, jedná se o využívání faktoru překvapivosti, jedinečnosti (a) negativity.“173 Média by se měla zamyslet nad tím, kdo nahrávky cíleně zveřejňuje. Profesor Lutz Hagen tvrdí, že „výběr zdrojů silně ovlivňuje konečnou podobu zpravodajství.“ 174 Problematikou zdrojů se zabýval také Paul Manning. Podle něj „studium zpravodajských zdrojů a jejich vztahů se zpravodajskými organizacemi je zcela ústřední pro rozkrývání zpráv a měla by být jádrem uvažování o zpravodajském novinářství.“ 175 Konkrétně k šíření materiálů Islámského státu se vyjadřuje předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý: „Já sám se spíše kloním k názoru, že by se to nemělo zobrazovat, a když už, tak pouze vzdáleně. (…) Smysl prezentace těch videí je (…) šířit _____________________________ 171

celý rozhovor s redaktorkou Kateřinou Etrychovou v Příloze č. 9

172

Kontaktoval jsem autorky daných reportáží v analyzovaném období Martinu Nášelovou, Mariu Jevstafjevu a Petru Matýskovou. Jen poslední zmíněná mě odkázala na šéfredaktora zahraniční redakce Vladimíra Koubu. Odpovědi od něj a ostatních jsem se bohužel nedočkal. 173

MOLOTCH, Harvey, LESTEROVÁ, Marilyn: News as Purposive Behavior. In BERKOWITZ, A. Daniel. Social Meanings of News: a text-reader. London: Sage, 1997, 535 s. ISBN 0-7619-0075-4. 174

HAGEN, M. Lutz. Opportune Witnesses: an Analysis of Balance in the Selection of Sources and Arguments in the Leading German Newspapers Coverage of the Census Issue. European Journal of Communication, 1993. s. 317. 175

MANNING, D. Paul. News and News Sources. London: Sage, 2001. 251 s. ISBN 0-7619-5796-0.

84

obrazy, které mají vyvolat v lidech pocity hrůzy a děsu.“176 Ač úprava obličejů obětí těsně před jejich smrtí nehraje až takovou roli v zakrytí jejich identity, je použití rastru podle mě klíčové v etické rovině. Divák sice může vědět, kdo se skrývá pod „rozkostičkovanou skvrnou“ na obrazovce, ale v ten moment by měla být znesnadněna identifikace minimálně s ohledem na důstojnost obětí a s ohledem na blízké. Právě argument „divák stejnak ví, kdo je obětí“ použila při popisování zpracování únorových reportáží redaktorka zahraniční redakce FTV Prima Kadavá: „Scénář byl téměř vždy stejný, nejprve IS oběť ukázal, pak po nějakém čase sťal. A v mezičase se samozřejmě ozývaly dotčené rodiny, země, vycházely najevo osobní příběhy těch lidí, tudíž lidí s jistou tváří.“ Naopak k argumentu „zachovat důstojnost oběti“ alespoň na záběrech, které zachycují minuty a vteřiny před smrtí se přiklání blízkovýchodní zpravodaj České televize Jakub Szántó: „Je správné rastrovat obličeje obětí. Stejně tak jsem přesvědčený, že zobrazení okamžiku smrti musí být i nadále tabu. Je třeba, aby obrazové médium udělalo maximum pro alespoň částečnou ochranu důstojnosti oběti.“ Szántó zaznamenává jakýsi mezník právě u vraždy jordánského pilota. Česká televize od té doby prý zpřísnila již striktní nařízení: „Upálení Moáze Kasásby bylo dalším předělem. Právě u něj jsme se rozhodli, že budeme ukazovat pouze pečlivě vybrané snímky či fotografie z videa IS, navíc rastrované. To bylo rozhodnutí redakce České televize, které od té doby dodržujeme.“177 Jak přistupovala k vraždám rukou teroristů z Islámského státu zahraniční média? Můžeme zmínit dva protipóly. BBC v televizním vysílání použila ve zprávě o upálení jordánského pilota tři rastrované fotografie. Na druhé straně Fox News na svých internetových stránkách zveřejnil celý záznam bez jakéhokoliv zásahu. Právě druhý případ vzbudil mezi novináři a odborníky nevoli. Někteří lidé tvrdili, že tím akorát hráli do karet teroristům. Výkonný viceprezident Fox News John Moody v tu dobu hájil rozhodnutí slovy: „Po pečlivém uvážení jsme se rozhodli, že možnost čtenářů FoxNews.com

vidět

na

vlastní

oči

barbarství

Islámského

státu

převážila

_____________________________ 176

ČESKÁ TELEVIZE. Newsroom ČT24: Média a propaganda IS [ online ]. aktualizováno 22. února 2015 [cit. 2015-11-17]. Dostupné z WWW: . 177

celý rozhovor se zpravodajem České televize Jakubem Szántém v Příloze č. 10

85

nad oprávněnými obavami z toho, co video ve skutečnosti ukazuje.“178 Zajímavostí může být zobrazování vražd médii pocházejících z oblasti, kde Islámský stát působí. Zpravodaj České televize Szántó uvádí, že se „standardy velice liší – od řady perských, arabských nebo kurdských médií, která dala tato videa v celé délce na své weby, po mezinárodně působící a izraelské stanice, které je využily více méně v souladu se západními standardy.“ Jak se na problematiku zobrazování materiálů s násilným obsahem pořízených takzvaným Islámským státem dívají pracovníci analyzovaných médií tři čtvrtě roku po odvysílání reportážích o vraždách japonského či jordánského rukojmích? Například redaktorka Kadavá po únorových událostech chtěla prosadit změnu dosavadní strategie Primy: „Velice záhy jsem začala razit názor, abychom ty záběry hráli co nejméně, neb to jen přispívalo k možnému verbování dalších potenciálních členů IS. Ne vždy jsem však s touto snahou uspěla i u vedení.“ Podobný názor zastává i její kolega ze zahraniční redakce Josef Kluge.179 V České televizi došlo podle redaktorky Etrychové ještě k většímu zpřísnění: „Aktuálně nepoužíváme žádná videa samozvaného Islámského státu se zajatci v oranžovém. Pokud o těchto věcech informujeme a je nutné je obrazově pokrýt, používáme jiný adekvátní obrazový materiál. Záběry islamistických bojovníků, případně dostupné jiné fotografie a videa zajatců – civilní snímky, které médiím někdy poskytuje sama rodina, profesní materiál (například v případě novinářů) a tak podobně.“ Etická komise Syndikátu novinářů ČR a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neshledala nic nesprávného, co se týká zveřejňování materiálů radikálů z takzvaného Islámského státu Českou televizí, Primou a Novou v analyzovaném období. Předseda Syndikátu novinářů ČR Černý to potvrzuje v pořadu Newsroom ČT24 vysílaném 22. února: „Co se týká těch posledních měsíců ve spojitosti s Islámským státem, tak jsem (…) nezaznamenal nějaké opravdu zásadní porušení.“180 Podle mého názoru se _____________________________ 178

BBC. Fox News explains why it showed Jordan pilot video [ online ]. aktualizováno 5. února 2015. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z WWW: . 179

celý rozhovor s redaktorem Josefem Klugem v Příloze č. 11

180

ČESKÁ TELEVIZE. Newsroom ČT24: Média a propaganda IS [ online ]. aktualizováno 22. února 2015. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z WWW: .

86

Prima (i Nova – pokud zavedu stejný metr pro obě komerční stanice) minimálně pohybovala na tenkém ledě, co se etického pohledu týká – kodex Asociace televizních organizací, kterému se Prima zodpovídá, říká v článcích 4.5 a 4.6, že vysílaný obsah nesmí zahrnovat hrubé samoúčelné násilí a nesmí bezdůvodně zobrazovat umírající lidi nebo osoby vystavené těžkému tělesnému či duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost.181 Rukojmí klečící na zemi nebo zavřené v kleci, bezmocné něco udělat, zachycené těsně před svou smrtí – to si myslím, že je nedůstojné. Ani nemluvě o utrpení, které museli prožívat. Kodex dodává, že „bezdůvodným zobrazením však není takové zobrazení, které je vzhledem ke společensky závažné příčině ve veřejném zájmu.“182 Je veřejným zájmem ukázat obličeje lidí, kteří za pár vteřin zemřou? Zvláště když takový způsob vraždy není pro diváky nový? Informativní hodnotu by to mělo podle mě stejnou, i kdyby byl obličej oběti rastrován. Navíc sama autorka některých reportáží s touto tématikou na Primě Kadavá sama argumentovala inspirací ze zahraničí, vzdáleností od místa dění a znalostí diváků – nikoliv však veřejným zájmem.

Uherský Brod – střelcova manželka Dění kolem střelby v uherskobrodské restauraci si vyžádalo ve vysílání tří analyzovaných stanic několik úprav – ať už u obětí a jejich blízkých, nebo svědků. Prima i Nova podle mého názoru zvládly několik dní o této tragické události referovat bez chyb – co se do úprav obrazu a zvuku týká. Česká televize se podle mého názoru pohybovala na hranici etické korektnosti v jednom momentě. Zatímco obě soukromé televize rozrastrovaly útočníkovu manželku ve chvíli, kdy jí záchranáři odváděli z domu do sanitky, veřejnoprávní televize tak neudělala (viz Příloha č. 12). Je to chyba? Kodex České televize přikazuje článkem 14.5 chránit identitu příbuzných pachatelů. Redaktoři se při informování „o trestné činnosti nebo přestupcích zdrží identifikace příbuzných podezřelého nebo odsouzeného, ledaže by svoji totožnost před veřejností _____________________________ 181


tamtéž

87

neskrývali nebo se svým jednáním podíleli na závadné činnosti, měli z něho prospěch, případně by mohli uplatňovat faktický vliv na průběh trestního či přestupkového řízení.“183 V reportáži redaktora České televize Michala Cagaly zaznělo, že je žena pravděpodobně psychicky nemocná. Tím pádem by spadala podle dělení příručky pro novináře z dílny ministerstva vnitra do skupiny zvlášť zranitelných osob, na které by měla brát média zvláštní ohledy.184 Redaktor Cagala vysvětluje své počínání: „Žena byla točená z velké dálky. Nesouhlasím, že jí bylo vidět do tváře. Byla schovaná za záchranáři a následně krytá stromem. Nova či Prima mohly mít odlišné, detailnější záběry.“ Kameraman České televizi opravdu natočil ženu z dálky, přesto si myslím, že pozornější divák její tvář mohl rozpoznat. Obě komerční televize měly detailnější záběry na ženu – s rozostřeným obličejem. Cagala se dále zastává svého rozhodnutí nedat rastr: „Nezmiňovali jsme ve vysílání jméno ženy, ani přesnou adresu, a co je nejdůležitější – nijak jsme ji nespojovali s činy střelce. Vzhledem k tomu, že střelce v Uherském Brodě všichni znali, a permanentně jsme ukazovali ve vysílání jeho dům, na její identifikaci by rastr neměl žádný vliv. A to je podle mého soukromého názoru hlavní důvod, proč se rastr používá, tedy znemožnění identifikace.“185 V České televizi musí reportáže shlédnout a zkontrolovat (takzvaně „zkoprovat“) minimálně jeden editor Událostí. Cagala říká, že ani on nezmiňoval potřebu ženu rastrovat. Nakonec dodává, že pokud by s manželkou útočníka dělal například rozhovor, tak by k rastrování zřejmě přistoupil. Argumenty uvedené redaktorem Michalem Cagalou stojí na logických základech. V dané problematice se díky svým zkušenostem orientuje lépe než já. Podle mého osobního názoru se zkrátka Nova i Prima zachovaly o něco korektněji. Reportáž Událostí z 25. února se podle mě pohybovala na hraně, ale redaktor by si své rozhodnutí dokázal obhájit. V jeho prospěch také mluví fakt, že jeho reportáž neřešila ani etická komise Syndikátu novinářů ČR, ani Rada pro rozhlasové televizní vysílání. _____________________________ 183



celý rozhovor s redaktorem Michalem Cagalou v Příloze č. 13

88

Závěr Diplomovou práci jsem vypracoval za pomoci odborné literatury, etických kodexů analyzovaných televizních stanic a jejich zpravodajských relací – jednotlivé reportáže a další typy zpráv obsahující úpravy obrazu i zvuku s cílem znesnadnění identifikace osob či obsahující eticky sporné momenty jsou k dispozici na přiloženém elektronickém nosiči. Teoretická část se stala rámcem a měřítkem pro praktickou část – etické kodexy České televize a Asociace televizních organizací určují, jak se redaktor má chovat a jak má reportáž vypadat. S ohledem na téma práce teoretická část obsahuje situace, ve kterých by měli redaktoři sáhnout k úpravě obrazu či zvuku, aby byla zachována anonymita aktéra zachyceného na kameře. Jak ukázala praktická část, ne vždy se dařilo plnit tento rámec vzorově. Na televizní zpravodajství Novy bylo nahlíženo optikou již zmíněných kodexů – neboť tato komerční televize nemá svůj etický kodex veřejně dostupný. Teoretická část naznačuje, že by nejchráněnějšími (co se zachování anonymity týká) měly být především oběti násilných trestných činů a děti. To potvrzuje i praxe. V analyzovaném období, tedy od 1. do 28. února, tyto „role“ tvořily přibližně třetinu (33 %) všech úprav v hlavních zpravodajských relacích České televize, TV Nova a FTV Prima. Konkrétně v Událostech to byla přesně polovina (50 %) případů, v Televizních novinách přibližně třetina (37 %) a ve Zprávách FTV Prima a Krimi zprávách čtvrtina (25 %). Započteme-li k těmto rolím ještě úpravy audiovizuálního obsahu u blízce spjatých rolí – tedy u obětí jiných trestných činů a příbuzných a blízkých osob všech zobrazovaných obětí, dostáváme se na 43% podíl ze všech úprav. Oběti násilných a jiných trestných činů, jejich příbuzní a blízké osoby a osoby mladší 18 let se tedy stávají nejpočetnější skupinou, která podstoupila úpravu ve střižně. Na druhé místo patří pachatelé, podezřelí, obvinění či obžalovaní a jejich blízcí. Úpravy této skupiny tvoří 16 % z celkového množství zásahů. Praktická část ukázala, že se tyto osoby většinou neupravovaly kvůli jim samotným. Televizní stanice zachovaly anonymitu u těchto lidí kvůli jiným lidem. Redaktoři přistoupili k rastrování obličeje pachatelů, podezřelých, obviněných a obžalovaných například kvůli ochraně dětí. Zachováním anonymity údajného viníka chce redaktor docílit zachování anonymity i u údajné dětské oběti. Úpravami tváří pachatelů přispívají také policejní složky. Záznamy z bezpečnostních 89

kamer totiž předávají médiím v již upravené podobě. Podle výpovědí mluvčích jednotlivých krajských policejních ředitelství už není například důvod zveřejňovat obličej pachatele, který byl dopaden. Materiál v takových případech zveřejňují neupravený jen tehdy, pokud potřebují pomoc s dalším rozkrýváním trestné činnosti (například pátrání po komplicích nebo svědcích). Policejní záběry používala zejména Prima. Do dalších skupin, u kterých redaktoři použili rastr či jinou úpravu s cílem znesnadnit jejich identifikaci, patří nezúčastněné osoby (7% podíl ze všech úprav), další zranitelné osoby (5 %), policisté (5 %) a anonymní zdroje (3 %). Nejvíce úprav audiovizuálního obsahu s cílem znesnadnění identifikace osob v analyzovaném období podnikla Prima (203), poté TV Nova (150) a nejméně Česká televize (58). Šlo s naprostou většinou o úpravu obrazu, zvuk redaktoři upravili jen v pěti případech. Klíčové jsou především náměty reportáží – například už název „Krimi zprávy“ vypovídá o tom, co je ústředním tématem reportáží. Zprávy FTV Prima, Krimi zprávy, ale i Televizní noviny jsou častými nositelkami informací o vraždách, zneužívání dětí, autonehodách, krádežích, podvodech a podobně. Tyto události mají své oběti, údajné viníky, svědky i rodiny poškozených či pachatelů. Je proto logické, že se ve vysílání objeví více úprav obrazu i zvuku. Čím větší je výskyt těchto událostí, tím větší prostor se nabízí pro případné chyby. Pořadí v počtu eticky sporných momentů (podle mého uvážení s odkazem na teoretickou část práce) zůstává stejné jako v celkovém počtu úprav, tedy následovně: Prima (22), Nova (19), Česká televize (1). Tato čísla potvrzují hypotézu zmíněnou v úvodu diplomové práce. Hypotéza byla taková, že bude viditelný rozdíl ve vysílání veřejnoprávní a komerčních televizních stanic – zejména v laxnějším přístupu k úpravě obrazu a zvuku a z toho vyplývající náklonnosti k častějšímu přiblížení k eticky sporné hranici. Mezi nejčastější prohřešky zejména u Primy byl způsob získávání výpovědí některých osob. Kamera snímala takové osoby z netradičního úhlu pro rozhovor – kameraman ji pravděpodobně držel dole. Rovněž mikrofony redaktorů byly skloněné dolu. Taková konstelace napovídá, že sám respondent neměl tušení o tom, že je nahráván. Dotyční často jen řekli, že se nechtějí k danému tématu vyjadřovat. I přesto se objevili ve vysílání. Výpovědi přitom často nebyly klíčové pro zpracování reportáže, nebo dané osoby nebyly osobami veřejného zájmu, aby panoval důvod je ukázat divákům i přes jejich nesouhlas. Několik

90

takových situací se nachází rovněž v Televizních novinách. Druhým nejčastějším prohřeškem u obou komerčních televizí se podle mého názoru stalo zveřejňování obličejů rukojmích radikálů z takzvaného Islámského státu z nahrávek zaznamenávající jejich poslední okamžiky před smrtí. Prima i Nova na rozdíl od České televize nepoužívaly rastr v žádné nahrávce (s jedinou výjimkou v Televizních novinách) a pouštěly takové záběry víceméně co nejvíce. I když se na televizní obrazovky nedostaly záběry přímo zachycující vraždu, komerční stanice zacházely do posledních možných momentů. Z etického hlediska jde stále o oběť násilného trestného činu a je zapotřebí brát ohled nejen na důstojnost oběti, ale také na příbuzné zavražděných. Tím podle mého názoru Nova a Prima překročily z etického hlediska pomyslnou hranici, ač například Syndikát novinářů ČR nebo Rada pro televizní a rozhlasové vysílání neřešily v této oblasti žádné porušení novinářské etiky. Sama autorka některých sporných reportáží a redaktorka zahraniční redakce Primy v rozhovoru s časovým odstupem přiznává, že by se mělo s takovými materiály zacházet citlivěji. Její změna v přístupu, ale podle ní často naráží na názor vedení. Redaktoři a zpravodajové České televize od začátku říkali, že úpravami obličejů rukojmích a omezováním publikování takových záběrů ctí důstojnost obětí a také zabránit šíření propagandistických materiálů teroristů. Diplomová práce také odpovídá na otázku, zda televizní stanice řeší stejné události jinak. Praktická část práce několik takových případů ukázala. Ač Prima, Nova i Česká televize několikrát shodně informovaly o stejné události a vybraly do reportáží stejné aktéry, tak se několikrát stalo, že redaktoři jedné stanice přistoupili k úpravě obrazu či zvuku, ale další dvě stanice stejný krok neučinily. Záleží především na domluvě mezi redaktory a danými aktéry, ale i na zkušenostech jednotlivých redaktorů a postojích jejich nadřízených. Při zpracování diplomové práce jsem si také uvědomil, jak důležité je médium, ze kterého zprávy sleduji. Podle mého názoru je rozdíl, pokud sleduji televizní zpravodajství klasicky v televizi nebo na počítači. Televizní stanice s ohledem na moderní dobu publikují své zpravodajství na internetu, a to buď až po odvysílání (Prima a Nova), nebo paralelně (Česká televize). Divák televizního zpravodajství na internetu má podle mě větší prostor k tomu, aby byl kritičtější (v oblasti etiky). Má 91

k dispozici více nástrojů, které mohou odhalit více sporných momentů. Může zprávy zastavit, vrátit, zpomalit, přiblížit záběry a podobně. Některé „chytřejší“ televize už toto také zvládají, ale ne v takové míře. Sám jsem některé spornější momenty či pochybení objevil až po druhém či třetím zhlednutí, musel jsem nějakou sekvenci vrátit zpět a zastavit nebo přiblížit. Příkladem může být reportáž Primy z 15. dubna informující o sebevraždě třináctileté dívky. Reportáž obsahuje několik fotografií dívky – všechny jsou rastrované. Při sledování jsem si všiml nepatrného probliknutí při přechodu mezi fotografiemi. Sekvenci jsem zpomalil – dívce je v jednom okamžiku obličej vidět (viz Příloha č. 14). Pro diváka u televizní obrazovky je to jen probliknutí – pouhým okem nelze rozpoznat, co se pod ním skrývá. Divák u počítače má možnost okamžitě zjistit, oč jde. A v tomto případě jde o to, že Prima svojí nepatrnou nedůsledností zveřejnila obličej mrtvého dítěte. Koneckonců podle mého (jediná) sporná reportáž Událostí v analyzovaném období se dotýká tohoto tématu. Redaktor Michal Cagala sám odkazuje na to, že divák nemůže vidět manželku střelce z Uherského Brodu, protože je natočená z dálky. Tento argument platí pro klasického televizního diváka, zatímco divák u počítače si může obličej ženy přiblížit a dál s ním pracovat (zaostřit apod.). Téma „rozdílné nároky po etické stránce zpravodajství u televizního diváka a diváka televizního zpravodajství na internetu“ otevírá prostor pro další bádání a podle mě by si zasloužilo minimálně samostatnou diplomovou práci.

92

Summary The Diploma Thesis reflected necessity of adjusting the television picture and sound in newscast to make it more difficult to identify involved persons. First part analysed situations at theoretical level in cooperation with ethics codes of analysed television stations, relavant studies, reference books, laws and edicts. Conversion of audiovisual content is necessary – speaking of victims of crime (mainly violent or sexual offense) and theirs relatives, children, suspects and theirs relatives, anonymous sources, some criminalists or other vulnerable persons. The main goal of practical part of this thesis is comparing explicit conversions of audiovisual recordings – broadcasted by Czech TV (Česká televize), TV Nova and FTV Prima. Work showed us the differences between television of public service (Czech TV) and commercial television (Nova and Prima). Both commercial TVs had much more pixelated faces than Czech TV. Nova and Prima dedicated more broadcasting time to murders, rape, violation, car crashes etc. These incidents increasing number of victims, witnesses, etc. – so local employees have to more frequently pixelate faces. Interenst thing is frequency of adjusting frames with suspects. Usually media don´t pixelate their faces, but with reference to analysed period they do this often. Why? Crime is often related with underage victims. So reporters were trying to protect children´s identity. Television stations (mainly commercial TVs) had many problematic moments in ethical way. In many situations respondents obviously didn´t know, that they were filmed. Their statement had no value, they refused participating – yet, reporters include them in their news. Second controversial moment is related to publicize violent recordings made by terrorists from Islamic state. Nova and Prima showed hostages in undignified situation shortly before they were killed. Czech TV at least pixelated their faces. Actually, working with terrorist´s violent material was the main reason why I chose this theme.

93

Použitá literatura BERKOWITZ, A. Daniel. Social Meanings of News: a text-reader. London: Sage, 1997, 535 s. ISBN 0-7619-0075-4. BURNSOVÁ, S. Lynette. Žurnalistika. Praha: Portál, 2004. 186 s. ISBN 80-7178-8716. BYSTŘICKÝ, Jiří; MUCHA, Ivan. K filosofii médií. Praha: 999 Pelhřimov, 2007. 167 s. ISBN 978-80-86391-23-6. ČÍRTKOVÁ, Ludmila; VITOUŠOVÁ, Petra a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Praha: Grada, 2007. 192 s. ISBN: 97880-247-2014-2. HAGEN, M. Lutz. Opportune Witnesses: an Analysis of Balance in the Selection of Sources and Arguments in the Leading German Newspapers Coverage of the Census Issue. European Journal of Communication, 1993. HALADA, Jan; OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3. rozšířené vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277266-7. HERETIK, Anton. Základy forenznej psychológie. Bratislava: SPN, 2004. 376 s. ISBN: 80-10-00341-7. HRADISKÁ, Elena; BREČKA, Samuel; VYBÍRAL, Zdeněk. Psychológia médií. Bratislava: Eurokódex, 2009. 416 s. ISBN 978-80-89447-12-1. JIRÁK, Jan a kol. 10 let v českých médiích. vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 142 s. ISBN 807178-925-9. Kolektiv autorů. O reportáži, o reportérech. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 130 s. ISBN 978-80-246-1781-7. KUNCZIK, Michael; BLEH, Wolfgang. Kriminalitätsopfer in der Zeitungsberichterstattung. Folgen der Berichterstattung aus der Perspektive der Opfer. Mainz: Weisser Ring, 1995. LIPOVETSKY, Gilles. Soumrak povinnosti: Bezbolestná etika nových demokratických časů. Praha: Prostor, 1999. 312 s. ISBN 80-7260-008-7. LULE, Jack. Daily News, Eternal Stories: The Mythological Role of Journalism. New York: Guilford Press, 2001. 245 s. ISBN 1572306068. MANNING, D. Paul. News and News Sources. London: Sage, 2001. 251 s. ISBN 07619-5796-0. 94

NOVOTNÝ, Oto; ZAPLETAL, Josef. a kol. Kriminologie. Praha: ASPI Publishing, 2004. 452 s. ISBN 80-7357-026-2. PERSEOVÁ, M. Elizabeth. Media Effects and Society. London: LEA, 2001. 304 s. ISBN: 978-14-106-0082-0. PROKOP, Dieter. Boj o média. Praha: Karolinum, 2005, 406 s. ISBN 80-246-0618-6. RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 226 s. ISBN 80-204-1037-6. REMIŠOVÁ, Anna. Etika médií. Bratislava: Kalligram, 2010. 310 s. ISBN 978-8081013-768. SPARKS, Colin. Tabloid Tales: Global debates over Media Standards. Boston: Rowman and Littlefield, 2000. 336 s. ISBN 0-8476-9572-7. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178806-6. TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 191 s. ISBN 80-7367096-8. VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2011. 127 s. ISBN 978-80-7394-272-4. VYMĚTAL, Štěpán; ŠINDELÁŘOVÁ, Bára: Novináři a neštěstí. 1. vyd. Praha: Themis, 2006. 58 s. ISBN 80-7312-039-9. VYMĚTAL, Štěpán; VITOUŠOVÁ, Petra. Novináři a oběti trestných činů. 1. vyd. Praha: Themis, 2008. 82 s. ISBN 80-7312-052-6. WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. 320 s. ISBN 0-415-11598-1.

Internetové zdroje AKTUALNE.CZ. Přežil útok Charlie Hebdo, teď žaluje francouzská média [ online ]. aktualizováno 18. srpna 2015 [cit. 2015-09-21]. Dostupné z WWW: . BBC. Fox News explains why it showed Jordan pilot video [ online ]. aktualizováno 5. února 2015. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z WWW: . 95

ČESKÁ TELEVIZE. Kauza Morava vyvolala diskuze o etické stránce žurnalistiky [ online ]. aktualizováno 9. září 2008. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: . ČESKÁ TELEVIZE. Newsroom ČT24: Média a propaganda IS [ online ]. aktualizováno 22. února 2015. [cit. 2015-11-18]. Dostupné z WWW: . IDNES.CZ. Terorista by zajásal, kritizuje ministr starostu. Prozradil muže na WC. [ online ]. aktualizováno 25. února 2015 [cit. 2015-09-21]. Dostupné z WWW: . IHNED.CZ. Nova stále není zpět v Asociace televizních organizací [ online ] aktualizováno 26. ledna 2015 [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: . IHNED.CZ. Tomáš Němeček, Petr Kamberský: Jak média Tlustému posloužila [ online ]. aktualizováno 8. září 2008 [cit. 2015-10-10]. Dostupné z WWW: . LIDOVKY.CZ. Drsné klipy bez cenzury. Na ČT [ online ]. aktualizováno 17. prosince 2009 [cit. 2015-09-20]. Dostupné z WWW: . LIGA LIDSKÝCH PRÁV. Legislativní ochrana obětí trestných činů před druhotnou viktimizací a práva obětí na soukromí během trestního řízení [ online ]. aktualizováno 11. listopadu 2007 [cit 2015-09-24]. Dostupné z WWW: . NOVINKY.CZ. Dlabaja: Doufal jsem, že mě jenom seřvou do bezvědomí [ online ]. aktualizováno 5. května 2009 [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: . ÚSTAVNÍ SOUD. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 1521/12-1 [ online ]. Ústavní soud © 2014 [cit. 2015-10-18]. Dostupné z:

96

Kodexy ASOCIACE TELEVIZNÍCH ORGANIZACÍ. Etický kodex ATO [online]. Asociace televizních organizací: ©2008 – 2015. [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: ©1996 – 2015. [cit. 2015-09-12]. Dostupné z WWW: SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: ©2015 [cit. 2015-09-13]. Dostupné z WWW: < http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex/>

Články a komentáře SMITH, A. Jeffery. Moral Guardians and the Origins of the Right to Privacy. Journalism & Communication Monographs, 2008. ŠÁMAL, Pavel; VÁLKOVÁ, Helena a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 992 s. ISBN 978-80-7400-350-9. VÁLKOVÁ, Helena. Ochrana soukromí a osobnosti mladistvého versus právo na informace, svoboda projevu a zásada veřejnosti. Trestněprávní revue. 2006, roč. V, č. 4, s. 98.

Zákony a směrnice Mezinárodní příručka pomoci obětem v rámci aplikace Deklarace OSN o základních principech spravedlnosti ve vztahu k obětem trestných činů a obětem zneužiti moci (IKSP, 1997 – ISBN 80-86008-46-0) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Řím, 4.XI, 1950. Zákon 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů Zákon 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů Zákon 89/2012 Sb., občanského zákoníku Zákon 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)

97

Seznam příloh Příloha č. 1: Rozhovor s reportérkou domácí redakce České televize Pavlou Kubálkovou (text) Příloha č. 2: Rozhovor s policejními mluvčími (text) Příloha č. 3: Rozdílná úprava stejných respondentek (obrázek) Příloha č. 4: Stejná reportáž ve stejný den s jinou úpravou v České televizi (obrázek) Příloha č. 5: Stejná reportáž ve stejný den s jinou úpravou na Primě (obrázek) Příloha č. 6: Zobrazování známé osobnosti ve zranitelné situaci (obrázek) Příloha č. 7: Rozdílný postup komerčních televizí (obrázek) Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou zahraniční redakce FTV Prima Annou Kadavou (text) Příloha č. 9: Rozhovor s redaktorkou zahraniční redakce České televize Kateřinou Etrychovou (text) Příloha č. 10: Rozhovor s blízkovýchodním zpravodajem České televize Jakubem Szántém (text) Příloha č. 11: Rozhovor s redaktorem zahraniční redakce FTV Prima Josefem Klugem (text) Příloha č. 12: Rozdílný přístup ve zpracování záběrů na manželku střelce z Uherského Brodu (obrázek) Příloha č. 13: Rozhovor s redaktorem České televize Michalem Cagalou (text) Příloha č. 14: Jeden nepatrný okamžik odhaluje tvář dětské oběti (obrázek)

98

Přílohy Příloha č. 1: Rozhovor s reportérkou domácí redakce České televize Pavlou Kubálkovou

1) Je složité přesvědčit člověka, aby mluvil na kameru, když nechce být v televizi vidět? Tohle je hodně různé a samozřejmě se to liší respondent od respondenta. Také záleží na tématu a problematice, o které má dotyčný či dotyčná mluvit. Někdy pomůže, když se s tím člověkem potkám několikrát před natáčením a to bez kamery. Pomůže, když se maličko poznáme a získám si jejich důvěru. Někdy si to rozmyslí i sami pár minut před natáčením, protože opadne strach, nebo nervozita, nebo se rozhodnou, že chtějí, aby byla jejich tvář vidět. Nutno ale říct, že anonymita respondenta či respondentky se užívá jen minimálně a to u závažných témat. Nepřipadá v úvahu, abych skryla tvář někomu, kdo má mluvit třeba o tom, kam pojede na dovolenou nebo že si hledá práci.

2) Je takové natáčení, kdy daná osoba zůstane na záběrech anonymní, domluvené předem, nebo až na místě? Většinou to víme dopředu, protože s každým člověkem si rozhovor musíme nejprve domluvit. Občas se stane, že potřebujeme narychlo třeba vězně a to se moc domlouvat dopředu nedá, tam pak taková "dohoda" vznikne na místě. Ale často, právě díky tomu, jaké téma točím, už tuším, že respondent nebo respondentka mi na kameru bude chtít mluvit anonymně.

3) Jakým způsobem se zachovává anonymita respondentů? Těch možností je několik. Buď je člověk zády ke kameře, někdy má na hlavě třeba i kapuci, a vidět je redaktor či redaktorka, která s ním rozhovor dělá. Je možné také postavit dotyčného do světla (třeba proti oknu) a je tak vidět jen černá silueta. Nebo kameraman či kameramanka natočí rozhovor jen přes záběry na ruce. Někdy se stane 99

i to, že ještě ve střižně, třeba záběr točený proti oknu, trochu upravíme, aby byla silueta ještě tmavší. Ještě je jedna varianta – ta se používá v případě, že klíčový a důležitý respondent, který nám mluvil původně na kameru, své rozhodnutí změní – můžeme ve střižně obličej rozrastrovat. Tedy rozkostičkovat tak, aby nebyl poznat. Toto se ale používá spíš, pokud jde třeba o záběry dětí z dětských domovů či jiných zařízení, kdy nemáme povolení rodičů nebo opatrovníků k tomu, abychom ukázali jejich tvář.

4) Můžete přiblížit nějaký takový případ z Vaší vlastní zkušenosti? Těchto případů jsem točila už opravdu hodně, ale napadají mě dva příklady. První je nedávný – točila jsem o problémech klientů s úřadem práce v Praze. Měla jsem několik respondentek, které jsem neměla domluvené dopředu. Jedna z nich, taková rázná dáma, která mi přišla nejzajímavější, i tím svým příběhem, mi ale těsně před rozhovorem řekla, že tam nechce být vidět. Tak jsem zjišťovala důvody – jestli to není třeba proto, že by se bála, že by pak mohla mít na tomto úřadu práce problémy. Nakonec se ale ukázalo, že paní nechce mluvit na kameru proto, že jí chybí v puse zuby. To ovšem moc důvod na anonymitu není, takže jsem ji s kameramanem přemluvila, aby na kameru promluvila. Snažila jsem se jí vysvětlit, že kvůli chybějícím zubům ji točit anonymně nemohu. Nakonec ji přesvědčil hlavně kameraman, který vymyslel záběr tak, aby jí ty chybějící zuby nebyly vidět příliš. Druhý příklad je kauza doktora Bartáka, který šikanoval, sexuálně obtěžoval, zastrašoval a znásilňoval své asistentky. Točila jsem rozhovory s pěti dívkami. Protože šlo o velmi citlivé a nepříjemné téma, měla jsem hned od začátku jasno, že je natočím anonymně a tuto možnost jsem každé navrhla hned na začátku, kdy jsem se s nimi bez kamery potkala. Toto bylo jedno z nejtěžších domlouvání natáčení, protože dívky si zažily hrozné věci a bály se msty od doktora Bartáka. S každou jsem se viděla několikrát, než k samotnému natáčení došlo. Jednu jsme točili proti oknu, dvě zády ke kameře a poslední mi dala rozhovor na kameru, ale obličej jsme ve střižně rozrastrovali. Všem dívkám jsem ještě ve střižně pozměnila hlas, aby nebyly identifikovatelné ani podle něj. Jasné je, že vzhledem k tomu, co každá vyprávěla, tak je Jaroslav Barták stejně poznal. Tady šlo hlavně o to, abych jim zaručila anonymitu

100

před ostatními médii, přáteli i rodinou, kteří v několika případech o jejich zážitcích ani netušili, před kolegy v práci, či spolužáky a sousedy.

Rozhovor s Pavlou Kubálkovou se uskutečnil v listopadu 2015

Příloha č. 2: Rozhovor s policejními mluvčími

1) Proč předáváte médiím pořízené materiály (fotografie, videa apod.), které zachycují událost trestného činu, popřípadě časový úsek těsně před či po oné události?

Takové materiály se předávají v případě nutnosti spolupátrání po osobách a věcech u událostí, kde je možné vyzvat případné svědky k poskytnutí součinnosti. Zároveň je toto možné učinit v případě, že se jedná o skutek, který může na spoluobčany působit preventivně. Aby věděli, že nemají dělat tyto věci, které se ukazují, aby nedošlo ke stejnému negativnímu výsledku jako autonehoda, krádež a podobně. mjr. Petr Voldán, vrchní komisař, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje

Činíme tak z důvodů uvedených v ustanovení § 81 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. mjr. Petra Ledabylová, tisková mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje

Informace mediím podáváme na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. por. Josef Bednařík, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje

101

Poskytování informací Policií České republiky upravují některá vybraná ustanovení trestního řádu, konkrétně § 8a až § 8d a dále pak zákon o policii především § 81. Informace se poskytují také v souladu s občanským zákoníkem a ústavou. mjr. Jana Slámová, vedoucí oddělení, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje

Trestní řád policii přímo ukládá povinnost informovat veřejnost prostřednictvím médií o své činnosti. Fotografie a videa z akce se poskytují jen u některých případů a to většinou u dopravních nehod nebo realizací jako zadržení pachatelů či domovní prohlídky – a to z důvodu preventivního působení. mjr. Jiří Matzner, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje

Policie ČR informace z trestního řízení, včetně fotografií či záznamů z kamer, zveřejňuje prostřednictvím médií na základě § 8a trestního řádu v rámci pátrání po svědcích trestných činů, dalších poškozených či přímo osob podezřelých ze spáchání těchto činů. mjr. Andrea Zoulová, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy

Důvody jsou v podstatě dva. Jednak události zveřejňujeme z informativních důvodů, tedy abychom veřejnost informovali o aktuální bezpečnostní situaci v daném regionu, a jednak pro účely pátrání po pachatelích, případně svědcích konkrétního trestného činu. mjr. Ivana Ježková, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje

Obrazové i jiné materiály jsou takzvaně medializovány výhradně v intencích zákonů a jiných právních norem upravující tuto oblast. Dovolím si Vás odkázat na nejdůležitější

102

používané

předpisy,

zveřejněny

na http://www.policie.cz/clanek/policie-ceske-

republiky-pravni-predpisy.aspx. por. Soňa Štětínská, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje

2) Dochází z Vaší strany k nějaké úpravě materiálu před předáním médiím? V případě pátrání po osobách a věcech se materiály nerozrastrují. V případě kontrol řidičů a dalších preventivních snímků ano, pokud se identita osoby nemá zveřejnit a není souhlas osoby. mjr. Petr Voldán, vrchní komisař, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje

Materiál vždy upravujeme tak, aby nebylo možné z obrazového záznamu identifikovat osoby nezúčastněné na trestní věci, kteří například jen procházejí, protože u nich není zákonný důvod zveřejnění jejich osobních údajů, čímž je i zveřejnění jejich podoby. mjr. Petra Ledabylová, tisková mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje

Materiál, který poskytujeme, samozřejmě upravujeme tak, aby nedošlo k porušení zákona o ochraně osobních údajů nebo narušení trestního řízení. por. Josef Bednařík, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje

Všechny poskytované materiály médiím se upravují tak, aby nedošlo ke zneužití osobních údajů, a také tak, aby z důvodu presumpce neviny nebyla zjistitelná či odvoditelná totožnost pachatele, oběti a podobně. mjr. Jiří Matzner, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje

103

Při zveřejňování musí Policie ČR dbát zejména ochrany osobních údajů (zákon č. 101/1999 Sb.), dále ochrany zvlášť zranitelných obětí, nezúčastněných osob a rovněž dbát presumpce neviny (tj. rozlišovat termíny pachatel/podezřelý). mjr. Andrea Zoulová, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy

K činnosti policejních orgánů se přímo vztahuje § 81 zákona č. 273/2008 sb., o Policii České republiky, který stanoví, že policie může zveřejňovat osobní údaje v rozsahu nezbytném k plnění úkonů policie v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti České republiky, s pátráním po osobách nebo s předcházením trestné činnosti, nebo pro účely předcházení a zamezování závažných ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Ve všech dalších případech, jako je pozitivní PR policie, informace o dobré praxi atd., jsme povinni zajistit skrytí identifikačních údajů (osobní údaje, obličej, SPZ vozidla). Jedná se samozřejmě o materiál, který PČR poskytuje médiím ke konkrétním kauzám, případně i ilustračně. mjr. Ivana Ježková, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje

Pokud upravujeme jakýmkoli způsobem obrazové i jiné materiály určené ke zveřejnění prostřednictvím sdělovacích prostředků, potažmo na internetových stránkách, konáme tak výhradně v intencích zákonů a jiných právních norem upravující tuto oblast. por. Soňa Štětínská, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje

Zakrývání obličeje je nutné k ochraně osob. Pokud zveřejníme záběry z místa činu, tak pátráme po někom neznámém a logicky tedy obličej pachatele nezakrýváme. To platí i při pátrání po svědcích, kteří mohou být pro vyšetřování důležití. Zároveň na těchto záběrech nejsou rozpoznatelné nezúčastněné a poškozené osoby. por. David Schön, tiskový mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Policejní prezídium České republiky

104

3) Záleží to případ od případu, nebo upravujete obličeje cíleně vždy „stejným osobám“ (např. vždy obětem, vždy pachatelům apod.)? Obličej nezakrýváme osobě, po níž pátráme, která je hledaná nebo pohřešovaná, nebo jsou důvody pátrání uvedené v § 81 zákona o PČR. Naopak oběti trestného činu jsou více chráněny jak trestním řádem, tak zákonem o obětech trestných činů. mjr. Petra Ledabylová, tisková mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje

Chrání se totožnost pachatele, oběti, svědků. Totožnosti těchto osob se poprvé zveřejňují až při soudním líčení, které je veřejné. mjr. Jiří Matzner, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje

Velmi obecně řečeno, je to případ od případu. Policie tyto informace z vyšetřování zveřejňuje vždy se souhlasem státního zástupce. Postupuje tak nejen dle pokynu státního zastupitelství ale mnohdy i s ohledem na jedinečnost či specifikum konkrétního případu. Například pokud se jedná o pátrání po dalších poškozených v případě mravnostní trestné činnosti, často postačuje samotný popis skutku tzv. modus operandi. Zveřejnění konkrétního útočníka by mohlo být pro poškozené traumatizující a mohlo by to zbytečně vyvolat viktimizaci oběti. Stejný postup se volí v případech, kdy je podezřelý natolik specifický, že samotné zveřejnění jeho podoby je nadbytečné – jiná barva pleti, osoba s handicapem a podobně. mjr. Andrea Zoulová, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy

Identitu zakrýváme: 1. dětem a mladistvým – podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže nelze zveřejňovat jejich identitu, a to z žádných důvodů, 2. osobám, jejichž identitu známe a není již účelné prozrazovat, nepátráme po ní. Výjimkou je, když nám je totožnost pachatele známá, nepátráme po ní, protože je 105

v jakémkoliv režimu omezení osobní svobody, ale pro účely rozkrývání další trestné činnosti potřebujeme další svědectví veřejnosti, 3. policistům, kteří pracují v jakémkoliv režimu utajení, 4. nezúčastněným osobám. mjr. Ivana Ježková, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje

Nelze odpovědět konkrétně, každý případ může být jiný, takže obecně – pokud tak konáme, je to výhradně v intencích zákonů a jiných právních norem upravující tuto oblast. por. Soňa Štětínská, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje

V případě, že dochází k zadržení osoby, která je pachatelem konkrétního trestného činu, tak již obličej musíme zakrýt, neboť už nejsou důvody ho zveřejnit. V těchto případech přistupujeme i k tomu, že se z taktických důvodů zakrývají tváře kriminalistů. por. David Schön, tiskový mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Policejní prezídium České republiky

4) Máte nějakou negativní zkušenost s konkrétní televizní stanicí, která by materiál nějak zneužila, jak by neměla? Nebo převládají ryze pozitivní zkušenosti? Zkušenosti s masmédii jsou různé, ale do současné doby jsme nemuseli řešit nějaké velké selhání jakéhokoli média. Tyto okolnosti vždy záleží na profesionalitě obou stran a vzájemné spolupráci. Vše je v lidech. por. Josef Bednařík, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje

Preferujeme dobré vztahy s médii a negativní zkušenosti nám nejsou známy. mjr. Petr Voldán, vrchní komisař, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje

106

Vzhledem k tomu, že materiály dáváme redaktorům již upravené, tak jsme se nesetkali s jejich zneužitím. mjr. Petra Ledabylová, tisková mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje

Nejsme oprávněni hodnotit činnost sdělovacích prostředků. mjr. Jana Slámová, vedoucí oddělení, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje

Ve většině případů nejde o zneužití konkrétní informace. Pokud reportéři zjistí totožnost nebo bydliště oběti nebo rodiny, jedou na místo a snaží se o získání rozhovorů. Pokud je dotyčný poskytne, je to jeho svobodné rozhodnutí. Ke zneužití totožnosti dochází v případech, kdy reportéři najdou poškozeného, nebo oběť nebo rodinu pachatele a snaží se o rozhovor. Dotyčný odmítne a reportér stejně toto odmítnutí s obličejem dotyčného zveřejní v reportáži. Pokud osoba odmítne rozhovor, reportér by měl tuto skutečnost respektovat. V některých případech pak samozřejmě zveřejnění totožnosti podezřelého je uspěchané, soud může podezřelého po měsících osvobodit, ale nikdy se už takto veřejně „vymáchaný“ člověk nedočká žádné omluvy, ani zveřejnění informace, že vše dopadlo nakonec jinak. mjr. Jiří Matzner, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje

Naše zkušenosti v tomto ohledu jsou veskrze pozitivní. Média vnímáme jako velmi významný nástroj, který sehrává důležitou roli v odhalování pachatelů trestné činnosti a identifikaci svědků i obětí. Nicméně čas od času se setkáváme i s problémy a to v případech, kdy redaktoři a reportéři nepoužívají správnou terminologii a nechtěně zaměňují podezřelého za pachatele či nerespektují, že v případě vypátrání hledané či pohřešované osoby má tato osoba právo na ochranu osobních údajů, tedy i stažení fotografie z médií.

107

mjr. Andrea Zoulová, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy

Podle našich zkušeností vždy záleží na konkrétních vztazích, důvěře a solidnost mezi oběma subjekty – tedy novinářem a tiskovým mluvčím. Naše zkušenosti jsou víceméně pozitivní. mjr. Ivana Ježková, vedoucí, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje

Nepřísluší nám hodnotit konání jiného subjektu, bylo by to ryze subjektivní. Pokud je porušen zákon, Policie ČR samozřejmě koná, a to rovněž v oblasti ochrany osobnostních práv. por. Soňa Štětínská, komisař, Oddělení tisku a prevence, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje Spolupráce s médii má velký význam při vyšetřování trestné činnosti. Medializace nám pomáhá při pátrání po pachatelích, či svědcích. por. David Schön, tiskový mluvčí, Oddělení tisku a prevence, Policejní prezídium České republiky Rozhovor s policejními mluvčími se uskutečnil v říjnu a listopadu 2015

Příloha č. 3: Rozdílná úprava stejných respondentek (obrázek)

108

Příloha č. 4: Stejná reportáž ve stejný den s jinou úpravou v České televizi (obrázek)

Příloha č. 5: Stejná reportáž ve stejný den s jinou úpravou na Primě (obrázek)

Příloha č. 6: Zobrazování známé osobnosti ve zranitelné situaci (obrázek)

109

Příloha č. 7: Rozdílný postup komerčních televizí (obrázek)

Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou zahraniční redakce FTV Prima Annou Kadavou

1) Záběry z poprav jste z pochopitelných důvodů nevysílali celé. Nicméně například Česká televize ještě navíc zakrývala obličeje dotyčných rukojmích. Řešili jste na Primě něco podobného? Rozrastrování obličeje obětí jsme opravdu neřešili. Důvod byl zřejmě ten, že ostatní zpravodajské weby, teď myslím hlavně ty zahraniční, z nichž jsem čerpala, také nerastrovaly. Netýkalo se to ani přímo naší země, tam bychom byli obezřetnější.

2) Bylo použití zahraničních zdrojů opravdu dostačujícím argumentem? Scénář byl téměř vždy stejný, nejprve IS oběť ukázal, pak po nějakém čase sťal. A v mezičase se samozřejmě ozývaly dotčené rodiny, země, vycházely najevo osobní příběhy těch lidí, tudíž lidí s jistou tváří, jestli mi rozumíte.

3) Jak se na to díváte s odstupem nyní? Velice záhy jsem začala razit názor, abychom ty záběry hráli co nejméně, neb to jen přispívalo k možnému verbování dalších potenciálních členů IS. Ne vždy jsem však s touto snahou uspěla i u vedení. Rozhovor s Annou Kadavou se uskutečnil v listopadu 2015 110

Příloha č. 9: Rozhovor s redaktorkou zahraniční redakce České televize Kateřinou Etrychovou

1) Vzpomenete si, jak přibližně znělo první nařízení týkající se zveřejňování záběrů radikálů z IS? Já si pamatuji, že se vše řešilo krátce poté, co se problematika zajatců v oranžovém objevila. Ke mně jako k redaktorce se toto nařízení dostalo od Michala Kubaly (pozn. autora: Michal Kubal byl a je v současnosti šéfredaktor zahraniční redakce), který je mým přímým nadřízeným. První – a téměř okamžité – nařízení znělo, že je nutné vždy rozkostičkovat obličeje klečících zajatců před zabitím. Krátce poté následovalo nařízení, že tyto záběry samozvaného Islámského státu vůbec zveřejňovat nebudeme.

2) Zdůvodnil Vám šéfredaktor Kubal nějak své rozhodnutí? Samozřejmě. Redaktorům Michal vždy taková rozhodnutí zdůvodňuje – a je to důležité! Pokud něco děláme, musíme vědět, proč tomu tak je. První nařízení znělo tak, že budeme obličeje zajatců v oranžovém rozkostičkovávat, abychom tyto lidi nezobrazovali v dehonestující pozici, ve které jsou, a o tom není sporu, zcela nedobrovolně. Druhé nařízení znělo tak, že tyto záběry pořízené samozvaným Islámským státem nebudeme zobrazovat vůbec, protože jsou součástí propagandy tohoto radikálního uskupení a skupina se tímto způsobem snaží dostat své poselství do médií. Naším cílem rozhodně není dávat jí prostor. Navíc, jak už jsem uvedla, takové záběry jsou dehonestující vůči zajatcům. Zároveň s tím vším přišlo už v počátku nařízení, že nikdy nebudeme v souvislosti se zabíjením zajatců používat slovo „poprava“, protože poprava je výsledkem soudního procesu, což není tento případ. Možná se to zdá samozřejmé, ale řada médií toto označení stále používá.

3) Jaké je aktuální nařízení v souvislosti s používáním materiálu IS? Aktuálně nepoužíváme žádná videa samozvaného Islámského státu se zajatci v oranžovém. Pokud o těchto věcech informujeme a je nutné je obrazově pokrýt, používáme jiný adekvátní obrazový materiál. Záběry islamistických bojovníků, 111

případně dostupné jiné fotografie a videa zajatců – civilní snímky, které médiím někdy poskytuje sama rodina, profesní materiál (například v případě novinářů) a tak podobně.

Rozhovor s Kateřinou Etrychovou se uskutečnil v listopadu 2015

Příloha č. 10: Rozhovor s blízkovýchodním zpravodajem České televize Jakubem Szántém

1) Česká televize pouštěla záběry (alespoň co se týká vražd prvních západních, japonských i kurdských rukojmích) přímo s oběťmi těsně oním činem – obličeje přitom byly rastrovány. Je to podle Vás správný kompromis? Ano, myslím si, že je správné rastrovat obličeje obětí. Stejně tak jsem přesvědčený, že zobrazení okamžiku smrti musí být i nadále tabu. Je třeba, aby obrazové médium udělalo maximum pro alespoň částečnou ochranu důstojnosti oběti.

2) Jak by se všeobecně mělo podle Vás s takovými materiály ve vysílání zacházet? Můj soukromý názor je takový, že nejlepší by bylo nezobrazovat taková to videa vůbec. Pokud by bylo možné dosáhnout na celosvětové, či alespoň celonárodní, úrovni dohody médií nezobrazovat takovéto materiály, pozbyly by ty svého raison d´etre. Světová média by se zároveň vyvázala z nechtěného podílu na propagandě teroristických skupin. Vzhledem k tomu, že takováto dohoda je nemožná, je třeba zobrazovat jen části, navíc upravené, takovýchto materiálů.

3) V jedné Vaší reportáži o upálení jordánského pilota jste rastroval jeho obličej i na fotografiích, u kterých běžně Česká televize rastr nepoužívala. Vzpomenete si na důvod? Zjevně jste měl jiný názor na přístup k takovým fotografiím. Upálení Moáze Kasásby bylo dalším předělem. Právě u něj jsme se rozhodli, že budeme ukazovat pouze pečlivě vybrané snímky či fotografie z videa IS, navíc rastrované. To bylo rozhodnutí redakce České televize, které od té doby dodržujeme. 112

4) Jak o vraždách informovala izraelská média nebo všeobecně média na Blízkém východě? Blízkovýchodní média se samozřejmě nemohla tématice vyhnout. Působí přece v oblasti, kde k takovým zvěrstvům dochází. Standardy se velice liší – od řady perských, arabských nebo kurdských médií, která dala tato videa v celé délce na své weby, po mezinárodně působící a izraelské stanice, které je využily více méně v souladu se západními standardy. Rozhovor s Jakubem Szántém se uskutečnil v listopadu 2015

Příloha č. 11: Rozhovor s redaktorem zahraniční redakce FTV Prima Josefem Klugem

1) Záběry z poprav jste z pochopitelných důvodů nevysílali celé. Nicméně například Česká televize ještě navíc zakrývala obličeje dotyčných rukojmích. Řešili jste na Primě něco podobného? Popravy jsme nevysílali celé, jak píšete, s ohledem na hrůzu, kterou jsme ukazovat nechtěli. Obličeje jsme nerastrovali, stejně jako většina médií.

2) Je to dostatečný argument, že většina to také nedělá? Jaký je Váš osobní názor? Obecně platí, tedy alespoň co se týče zahraničí, to co je choulostivé, brutální, vždy rozrastrujeme. V případě poprav navíc šlo Islámskému státu právě o medializaci. Osobně se tedy domnívám, že není dobré jim dávat velký prostor. Rozhovor s Josefem Klugem se uskutečnil v prosinci 2015

113

Příloha č. 12: Rozdílný přístup ve zpracování záběrů na manželku střelce z Uherského Brodu

Příloha č. 13: Rozhovor s redaktorem České televize Michalem Cagalou 1.) Proč jste žádným způsobem nezakryl obličej manželky střelce? Přeci jen jde o citlivé téma. Navíc komerční Nova i Prima jí tvář zakryly. Žena byla točená z velké dálky. Nesouhlasím, že jí bylo vidět do tváře. Byla schovaná za záchranáři a následně krytá stromem. Nova či Prima mohly mít odlišné, detailnější záběry. Nezmiňovali jsme ve vysílání jméno ženy, ani přesnou adresu, a co je nejdůležitější – nijak jsme ji nespojovali s činy střelce. Vzhledem k tomu, že střelce v Uherském Brodě všichni znali, a permanentně jsme ukazovali ve vysílání jeho dům, na její identifikaci by rastr neměl žádný vliv. A to je podle mého soukromého názoru hlavní důvod, proč se rastr používá, tedy znemožnění identifikace.

114

2.) Takže byste ženě nezakryl obličej za žádné situace? Pokud bych s ní dělal rozhovor či ji točil v detailnějším záběru, k rastru bych zřejmě přistoupil.

3.) Konzultoval jste Vaše rozhodnutí nějak s vedením? Editoři při obrazové kontrole nijak nezmiňovali rastrování. Rozhovor s Michalem Cagalou se uskutečnil v listopadu 2015

Příloha č. 14: Jeden nepatrný okamžik odhaluje tvář dětské oběti (obrázek)

115

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents