UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií, Katedra mezinárodních vztahů

Diplomová práce

2014

Rostislav Fridrich

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií, Katedra mezinárodních vztahů

Rostislav Fridrich

Dilema výstavby vševojskové armády na příkladu České republiky

Diplomová práce

Praha 2014 2

Autor práce: Rostislav Fridrich Vedoucí práce: pplk. Ing. Bohuslav Pernica, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014

3

Bibliografický záznam FRIDRICH, Rostislav. Dilema výstavby vševojskové armády na příkladu České republiky. Praha 2014. 89 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra mezinárodních vztahů. Vedoucí diplomové práce pplk. Ing. Bohuslav Pernica, Ph.D.

Abstrakt Armáda nejdůležitější

České prvek

republiky

v rámci

(AČR)

obranného

představuje

systému

České

republiky. Její primární úlohou je obrana státu proti vnějšímu napadení a tomuto účelu by také měla odpovídat její výstavba a struktura. V rámci této výstavby je z hlediska vojenské teorie definované

Carlem

von

Clausewitzem

klíčový

poměr

jednotlivých druhů zbraní a služeb. Poměr vojenských odborností odpovídajících těmto druhům zbraní a služeb, stejně jako bojovým a podpůrným částem AČR je primárním předmětem zkoumání této práce. Tento poměr je navíc komparován se skladbou ozbrojených sil Spojených států amerických, jakožto nejvýznamnějších a nejefektivnějších ozbrojených sil současnosti. Z této komparace pak mohou vyplývat určité obecně platné principy a postupy ve výstavbě ozbrojených sil, které lze uplatnit i v rámci AČR. V práci je také zohledněno specifické geopolitické postavení ČR a historický kontext tomu odpovídající.

4

Abstract The Czech Armed Forces (CAF) constitutes the most important element within defense system of Czech republic. Primary role of CAF is to defend country against foreign invasion to which purpose should its build-up and structure correspond. From the perspective of military theory defined by Carl von Clausewitz, there is pivotal component in case of composition of CAF which is porportion of individual arms and services. Proportion of military occupations matching these arms and services as well as combat and support parts of CAF is of primary concern in this work. This relationship is also compared with composition of United States Armed Forces due to fact that these are the most important and the most effective armed forces in the contemporary world. Based on this comparison, there can arise some of generally valid principles and procedures for developing the armed forces which can be also applied in case of CAF. Geopolitical position of Czech republic and its historical context is also taken into consideration in this work.

Klíčová slova Armáda České republiky, výstavba ozbrojených sil, skladba ozbrojených sil, vojenské odbornosti, obranný systém

Key words The Czech Armed Forces, development of armed forces, composition of armed forces, military occupations, defense system

Rozsah práce: 120 971 znaků 5

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne

Rostislav Fridrich

6

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce, pplk. Ing. Bohuslavu Pernicovi, Ph.D. za jeho podporu při zpracování této práce a za poskytnutí některých materiálů. Jeho vhled do problematiky jakožto vojáka z povolání pro mne jakožto civilistu, představoval neocenitelnou pomoc. 7

Institut politologických studií Teze diplomové práce Projekt magisterské diplomové práce – Bezpečnostní studia, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova Vedoucí diplomové práce: pplk. Ing. Bohuslav Pernica Ph.D. Název: Dilema výstavby vševojskové armády na příkladu České republiky

Téma práce se zaměřuje na analýzu charakteru Armády České republiky vzhledem k úkolům, které musí ozbrojené síly státu plnit. Podoba AČR a její operační schopnosti vzhledem k jejím úkolům jsou klíčové pro zabezpečení bezpečnosti České republiky a jejích občanů. Záměrem práce je analyzovat situaci Armády České republiky, její úkoly a schopnosti, které musí a které by měla plnit s ohledem na dostupné zdroje. Charakter AČR je zkoumán z hlediska základních úkolů ozbrojených sil státu a je kladen důraz na vševojskový princip budování AČR v protikladu její specializace. Výzkumná otázka zní: Armáda České republiky a její charakter představuje nejdůležitější prvek v rámci obranyschopnosti České republiky a výstavba AČR vzhledem k úkolům a z toho vyplývajícím operačním schopnostem je klíčová. Vzhledem ke zvolenému tématu práce je zapotřebí nejdříve alespoň v základních souvislostech nastínit současný stav AČR a situaci, ve které se nachází její reforma. AČR se nachází ve fázi reformování prakticky od svého vzniku a vzhledem k častým změnám v koncepčních bezpečnostních dokumentech

často

nemůže

dojít

k naplnění

původně

stanovených cílů. V práci je nutné analyzovat a zhodnotit úkoly, které má AČR plnit a schopnosti, kterými může definované úkoly naplňovat. Je také nutné zohlednit zdroje dostupné pro Českou republiku – ať již materiální, finanční či lidské – které dokážou 8

zabezpečit budování AČR v takovém rozsahu, který je třeba k naplnění definovaných úkolů. Tato analýza klade velký důraz na budování komplexní vševojskové armády, která je schopná plnit širokou škálu bojových i nebojových úkolů. V rámci této analýzy jsou také zohledněny zkušenosti především ozbrojených sil USA z novodobých válečných operací. Tyto zkušenosti totiž mají velký vliv na budování ozbrojených sil státu a vzhledem k faktu, že ozbrojené síly USA představují nejvyspělejší a nejakceschopnější ozbrojené síly světa, jsou právě jejich zkušenosti z válečných operací zohledněny

v této

práci.

Zkušenosti USA a jejich aplikace v ozbrojených silách USA jsou pak porovnány se situací v České republice. Jsou tedy zkoumány tyto prvky: -

Úkoly AČR

-

Schopnosti AČR

-

Zdroje AČR

Tyto tři základní prvky můžeme definovat jako jakousi „pyramidu“, kdy Česká republika vzhledem k dostupným zdrojům buduje AČR s takovými schopnostmi, které budou plnit úkoly (bojové i nebojové), které jí jsou zadány. polemizuje

s myšlenkou

budování

Práce

specializovaných

ozbrojených sil, neboť ty nejsou schopny působit v širokém spektru úkolů, které jsou na ozbrojené síly kladeny. V závěrečné části práce jsou zhodnoceny dosavadní poznatky a jsou doporučeny určité kroky k budování AČR. Tyto kroky jsou navíc zohledněny vzhledem k politicko-vojenským ambicím České republiky a jejím zdrojům.

Předpokládaná osnova práce: Úvod 1) Terminologické vymezení 2) Současný stav Armády České republiky 9

3) Charakter ozbrojených sil – úkoly a schopnosti 4) Doporučení pro AČR Závěr

Základní literatura BALABÁN, Miloš – DUCHEK, Jan – STEJSKAL, Libor (eds.): Kapitoly o bezpečnosti. Praha, karolinum 2007. BALABÁN, Miloš – KARAFFA, Vladimír – RAŠEK, Antonín: Vývoj bezpečnostní politiky a strategie ČR v období 1990-2009. Vojenské rozhledy, 18, 2009, č. 4, s. 5-22. BALVÍN, Pavel – PERNICA, Bohuslav: Realizace české obranné/vojenské politiky: malá stabilita vládnutí a nevhodný manažerský koncept. Vojenské rozhledy, 19, 2010, č. 1, s. 101113. BECK, Justin – NICHIPORUK, Brian – PERNIN, Christopher G. – RADAELLI-SANCHEZ, Ricky – STAHL, Dale: Unfolding the Future of the Long War. RAND 2008. Bezpečnostní strategie České republiky. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2003. BIDDLE, Stephen: The Gulf War Debate Redux: Why Skill and Technology are the Right Answer. International Security, 22, 1997, č. 2, p. 163-174. BIDDLE, Stephen: Victory Misunderstood: What the Gulf War Tells Us about the Future of Conflict. International Security, 21, 1996, č. 2, p. 139-179. Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2008. Doktrína Armády České republiky. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2004. ECHEVARRIA, Antulio J.: Globalization and the Nature of War. U.S. Army War College – Strategic Studies Institut 2003. EICHLER, Jan: Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. 10

Praha, AVIS 2006. FREEDMAN, Lawrence – KARSH, Efraim: How Kuwait Was Won: Strategy in the Gulf War. International Security, 16, 1991, č. 2, p. 5-41. GALATÍK, Vlastimil (ed.): Principy obrany České republiky „2030“. Brno, Univerzita obrany – Ústav strategických studií 2008. GALATÍK, Vlastimil – KRÁSNÝ, Antonín – ZETOCHA, Karel (eds.): Vojenská strategie. Praha, Prezentační a informační centrum MO 2008. GARDEN, Timothy: Iraq: The Military Campaign. International Affairs, 79, 2003, č. 4, p. 701-718. HUNTINGTON, Samuel P.: The Soldier and the State: The Theory and Politics of civil-military relations. Cambridge, Harvard University 2000. JANOŠEC, Josef a kol.: Bezpečnost a obrana České republiky 2015-2025. Praha, AVIS 2005. JANOŠEC, Josef – Procházka, Josef – TŮMA, Miroslav: Obranná politika Československé a České republiky (19892009). Praha, Prezentační a informační centrum MO 2009. Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2003. KOTALA, Jan: Síly 21. století – od pojmu k realitě. Vojenské rozhledy, 17, 2008, č. 1, s. 29-34. KRÁSNÝ, Antonín – SOCHA, Oldřich: Možné vlivy bezpečnostního prostředí na Českou republiku a její ozbrojené síly. Obrana a strategie, 2006, č. 1, s. 7-17. KRČ, Miroslav: Teoretické a metodologické předpoklady účelné a efektivní alokace zdrojů v obraně. Vojenské rozhledy, 15, 2006, č. 3, s. 71-86. 11

KŘÍŽ, Zdeněk: Civilní řízení a demokratická kontrola armády v České republice. Brno, Masarykova univerzita 2004. MELTZ, Steven: Rethinking Insurgency. Strategic Studies Institute 2007. PERNICA, Bohuslav: Odvětví obrany a řízení podle cílů. Vojenské rozhledy, 17, 2008, č. 3, s. 25-28. PERNICA, Bohuslav: Profesionalizace ozbrojených sil: trendy, teorie a zkušenosti. Praha, AVIS 2007. PERNICA, Bohuslav: Struktura vojenských hodností v letech 1989-2009: Příliš mnoho důstojníků? Vojenské rozhledy, 18, 2009, č. 4, s. 114-123. PLANT, John T.: Asymmetric Warfare: Slogan or Reality? Obrana a strategie, 2008, č. 1, s. 5-15. PROCHÁZKA, Josef: Koncepční přeměny v armádě po roce 1989. Vojenské rozhledy, 18, 2009, č. 4, s. 38-48. PROCHÁZKA, Josef: Budoucí úkoly ozbrojených sil České republiky. Vojenské rozhledy, 17, 2008, č. 2, s. 31-37. SABOLČÍK, Dušan: Technologie a výrobky požadované pro boj v urbanizovaném prostředí. Vojenské rozhledy, 15, 2006, č. 2, s. 52-60. ŠUTA, Josef – WARDEN, John A.: Kdo zvítězil v „Zálivu“? Teorie a praxe letecké války. Olomouc, Votobia 1998. ŠVESTKA, Jaroslav: Výzbrojní politika ozbrojených sil České republiky. Obrana a strategie, 2006, č. 1, s. 71-90. U.S. Army Combined Arms Center: Counterinsurgency Reader. Military Review – special edition, 2006. U.S. Army Combined Arms Center: Counterinsurgency Reader II. Military Review – special edition, 2008. Vojenská strategie české republiky. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2008. VOLNER, Štefan: Asymetrické války. Vojenské rozhledy, 16, 2007, č. 3, s. 15-26. 12

YARGER, Harry R. (ed.): Short of general War: Perspectives on the Use of Military Power in the 21st Century. U.S. Army War College - Strategic Studies Institut 2010.

13

Motto Na generály bývá často směřována laciná výtka, že se připravovali na válku minulou. Výtka vyřčená politiky, kteří se nepřipravovali na žádnou. (autor práce)

14

Obsah ÚVOD .................................................................................... 16 1. Teoretické ukotvení ............................................................ 20 1.1 Obecná vojenská teorie .................................................. 22 1.2 Úrovně války ................................................................. 27 1.3 Útok a obrana ................................................................ 29 1.4 Druhy vojsk a jejich poměr ............................................ 29 1.4.1 Letecké síly ............................................................. 31 1.4.2 Wardenova letecká kampaň..................................... 32 1.5 Ekonomická dimenze .................................................... 35 2. Bezpečnostní prostředí a vedení války................................ 37 2.1 Československo/Česká republika a její geopolitické postavení ............................................................................. 37 2.2 Česká republika a současné bezpečnostní prostředí........ 42 3. Legislativa a strategické dokumenty.................................... 44 3.1 Zákony .......................................................................... 44 3.2 Koncepční dokumenty obranné politiky......................... 47 3.2.1 Bezpečnostní strategie ............................................. 49 3.2.2 Obranná strategie .................................................... 50 3.2.3 Doktrína AČR ......................................................... 50 3.2.4 Bílá kniha ............................................................... 51 4. Armáda České republiky ..................................................... 56 4.1 Struktura AČR............................................................... 57 4.2 Vzdušné síly AČR ......................................................... 60 4.3 Vojenské odbornosti ...................................................... 62 4.4 Zahraniční mise ............................................................. 64 5. Komparace USA a ČR ........................................................ 66 5.1 USA .............................................................................. 66 5.2 Poměr sil – USA a AČR ................................................ 69 5.3 Poměr sil ve vztahu k důležitosti schopností definovaných Bílou knihou o obraně ......................................................... 74 ZÁVĚR .................................................................................. 75 POUŽITÁ LITERATURA...................................................... 82 15

ÚVOD Armáda demokratického státu představuje jeden z pilířů jeho

moci

a

existence.

Reprezentuje

klíčový

prvek

obranyschopnosti státu před vnějším napadením a garanci jeho bezpečnosti a nezávislosti. Zároveň představuje armáda symbol národní samostatnosti a hrdosti. Armáda, respektive ozbrojené síly však neexistují izolovaně od ostatních složek státu a jsou především částí širšího obranného systému, jehož součástí je také politická reprezentace a národ jako takový. Armáda České republiky (AČR) je podřízena civilnímu řízení a demokratické kontrole ze strany představitelů české politické reprezentace a navazuje

tak

na

tradice

demokratické

meziválečné

Československé republiky. 1 Již se nejedná o složku, která je totalitně ovládána komunistickou stranou2 a zneužívána k prosazování jak komunistických nedemokratických zájmů, tak sovětského vojenské strategie.3 Současná AČR představuje převážně moderně vyzbrojenou a vycvičenou, avšak malou sílu, která je připravována jak k obraně státního území, tak k obraně v rámci kolektivní bezpečnosti NATO. Navíc se AČR za posledních více než dvacet let účastnila mnoha zahraničních misí, ve kterých čeští vojáci dokazují svoje vysoké kvality, jenž mají také za následek značnou důvěru české veřejnosti vůči AČR.4 Nicméně bezradnost

české

nedostatek politické

finančních

prostředků,

elity

nakládat

1

jak

určitá

s novým

KŘÍŽ, Zdeněk: Civilní řízení a demokratická kontrola armády v České republice. Peripetie transformace vojensko-civilních vztahů po roce 1989. Brno, Mezinárodní politologický ústav 2004. 2 PROCHÁZKA, Josef: Dvacet let Armády České republiky. Jak dál? Vojenské rozhledy, 2013, č. 2, ročník 22, s. 49. 3 BALVÍN, Pavel – PERNICA, Bohuslav: Realizace české obranné/vojenské politiky: malá stabilita vládnutí a nevhodný manažerský koncept. Vojenské rozhledy, 2010, č. 1, ročník 19, s. 101-102. 4 SVĚTNIČKA, Lubomír: Věříme vojákům jako nikdy. Ale jak dlouho nám to vydrží? http://www.natoaktual.cz/duvera-v-armadu-je-nejvyssi-v-historiidh6-/na_analyzy.aspx?c=A131007_182528_na_analyzy_m00

16

bezpečnostním prostředím po zániku studené války a celkový nepříliš velký zájem veřejnosti o brannou problematiku představují problémy, kterým musí AČR v současnosti čelit. Především problematika finančních prostředků je tématem zřejmě nejaktuálnějším. Od roku 2003 téměř neustále klesající výdaje na obranu od vzniku samostatné České republiky5 znamenají zmenšování.

neustálé Tento

omezování fakt

schopností

potvrzuje

AČR

i současný

a

její

náčelník

Generálního štábu AČR, generálporučík Petr Pavel, který při patnáctiletém výročí členství České republiky v NATO vyjádřil svoji obavu o finanční stabilitu AČR.6 Přestože v dnešní geopolitické situaci Evropy, kdy ČR nehrozí žádné přímé ohrožení ze strany sousedního státu či států a AČR tak nečelí přímému nebezpečí, neznamená to, že by AČR musela řešit pouze nevojenské hrozby či rizika. Armáda státu je principiálně budována k boji a k obraně státu a proto i v době míru je třeba v její výstavbě zohledňovat především vojenské aspekty. Navíc aktivní účast ČR v rámci kolektivního systému obrany NATO, z čehož vyplývá aktivní participace AČR na zahraničních misích, také zavazuje český stát k důkladnému přístupu k otázkám vojenství a obrany země. Pokud je úkolem ozbrojených sil státu obrana státního území a garance bezpečnosti a nezávislosti státu, pak musí tyto ozbrojené síly a v podstatě celý obranný systém země být co nejefektivnější, což znamená, že musí být dostatečně silný natolik, aby mohl buď odstrašit protivníka od jeho potenciálních útočných úmyslů, či ho dokázat porazit v případě vojenského 5

JANOŠEC, Josef – MAREK, Jindřich – PERNICA, Bohuslav: Armáda České republiky. Symbol demokracie a státní suverenity 1993-2012. Praha, Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP MO) 2013, s. 155. 6 Pavel: Finanční situace armády je neudržitelná. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pavel-financni-situace-armady-jeneudrzitelna/1053950

17

střetnutí. Efektivitu ozbrojených sil lze spatřovat ve vyváženém poměru jednotlivých druhů zbraní a služeb v rámci AČR. Tato práce se zabývá kvalitativní metodologií. Z hlediska epistemologicko-metodologické pozice ji lze označit jako vysvětlující kvalitativní výzkum. Přestože jsou v práci použita také číselná data o jednotlivých vojenských odbornostech, počtech

různých

druhů

zbraní

či

jejich

vzájemného

procentuálního poměru, nejedná se o kvantitativní výzkum. Přestože různé početní stavy jednotlivých druhů zbraní a jejich vzájemný poměr hrají důležitou roli, jádro práce spočívá v určitých obecně platných teoretických východiscích v oblasti obrany, ze kterých pak lze odvodit principy výstavby armády, stejně jako počty jednotlivých druhů vojsk. Jde tedy o kauzální vztah mezi několika proměnnými. Nezávislou proměnnou představuje teoretické vymezení složení armády založené na práci Carla von Clausewitze – nutnost jeho obrany v případě ohrožení. Jako závislá proměnná je pak použit poměr jednotlivých druhů zbraní v armádě. Vztah mezi teorií výstavby armády a co nejefektivnějším poměrem jednotlivých zbraní je zkoumán za použití několika kontrolních proměnných. První z nich představuje specifické geopolitické postavení ČR (Československa). ČR je právě díky svému geografickému postavení v Evropě nucena zohledňovat tento fakt ve svých bezpečnostních úvahách a dokumentech. Druhou kontrolní proměnnou je složení armády Spojených států amerických. Tato země, ačkoliv je v několika ohledech v odlišné geopolitické situaci, představuje určitý armádní model, jehož základní principy je možné aplikovat i v podmínkách ČR. Třetí kontrolní proměnnou je pak složení AČR z hlediska poměru pozemních a leteckých sil v roce 1993.

18

Vztah mezi jednotlivými proměnnými je zkoumán za použití metody shody a výzkumná otázka zní: Charakter Armády České republiky vzhledem k poměru jejích jednotlivých druhů zbraní a služeb představuje nejdůležitější prvek v rámci obranyschopnosti ČR. Výstavba AČR je tudíž závislá na efektivním propojení jednotlivých druhů zbraní a služeb a komplexním pojetí sil a schopností, které jsou v principu klíčové pro obranyschopnost každého demokratického státu. Cílem práce je analyzovat současnou situaci a charakter AČR z hlediska její skladby dle vojenských odborností ze dvou hlavních perspektiv: 

poměr zbraní a služeb



poměr bojových prostředků a bojových podpůrných služeb Jedná se o instrumentální případovou studii, která má za

cíl určit některé obecně platné principy ve výstavbě armády, které lze aplikovat na současné AČR a na jejím charakteru. Co se týče dat vztahujících se k jednotlivým vojenským odbornostem AČR, tak ta jsou čerpána z Přehledu vojenských odborností vojáků a vojákyň z povolání v rezortu MO po hodnostech a hodnostních sborech k 1. 1. 2014. Tento přehled poskytl autorovi vedoucí této práce. Práce je rozdělena na pět kapitol. První kapitola se zabývá teoretickým vymezením problematiky války a válečné činnosti, založené především na práci Carla von Clausewitze. Vzhledem k tématu práce je toto teoretické vymezení nutné k pochopení širších souvislostí dané problematiky. Druhá kapitola je věnována analýze současného bezpečnostního prostředí a geopolitickému postavení ČR, což jsou konstanty, které mají důležitý vliv na formování bezpečnostní a obranné politiky státu a tudíž na výstavbu vojska. Ve třetí kapitole je 19

nastíněno legislativní ukotvení AČR a ozbrojených sil ČR. Zároveň

jsou

zde

zohledněny

nejdůležitější

strategické

dokumenty vztahující se k obranné politice ČR. Čtvrtá kapitola se pak věnuje současné situaci AČR a jejímu složení z hlediska druhů zbraní. Pátá kapitola se pak zabývá komparací AČR a jednotlivých

větví amerických ozbrojených

sil,

kdy

je

analyzován a porovnán poměr jednotlivých druhů vojsk. Důraz je kladen především na vztah pozemních sil a letectva, což jsou složky ozbrojených sil, které jsou nepostradatelné v jakémkoli válečném konfliktu současnosti. 1. Teoretické ukotvení Výstavbu ozbrojených sil, respektive armády státu je nutno posuzovat a zakládat na širším základě prvků, které jsou spojeny a působí na obrannou politiku země. Logicky nejdůležitějším prvkem, který má vliv na výstavbu armády je válka. Válka představuje hlavní účel použití armády a proto válka, její charakter a její zákony je nutno zohlednit primárně. Armádu lze samozřejmě použít i v jiných než čistě válečných operacích (pomoc při živelných katastrofách, v některých případech jako sílu plnící určité policejní úkoly či jako humanitární sílu), nicméně válečná činnost (bojová činnost) představuje ten nejdůležitější úkol armády a vojáků. Reálné využití armády na bojišti je v podstatě výsledkem mnoha předchozích kroků, které tomuto využití předcházely. Armáda na bojišti je tak výsledkem její výstavby založené na určitých teoretických základech a principech. Lze definovat čtyři hlavní pilíře a principy, ze kterých vyrůstá charakter AČR, tedy ozbrojených sil státu: 

Obrana státu



Projekce síly



Charakter současných vojenských operací a konfliktů



Historické vojenské tradice a zkušenosti 20

Obrázek č. 1: Pilíře moderních ozbrojených sil7

Úkoly

Obrana státu

Projekce síly

Charakter AČR Historické vojenské tradice Vlivy

Charakter současných a minulých vojenských operací a konfliktů

Jak je znázorněno v obrázku č. 1, tyto čtyři pilíře lze rozdělit na dvě podskupiny – úkoly, které mají ozbrojené síly státu plnit a vlivy, které ovlivňují charakter těchto sil. Mezi úkoly můžeme zařadit především obranu státu, která představuje primární a nejdůležitější úkol ozbrojených sil všude ve světě. Zároveň sem patří také projekce síly, jenž je po rozpadu bipolárního uspořádání světa zřejmě nejviditelnější aktivitou moderních ozbrojených sil demokratických států Západu. Jak v případě

vojenských operací,

stabilizačních

či

humanitárních

tak

i v případě různých

misí

v problematických

oblastech světa. Dva hlavní vlivy, které působí na charakter AČR lze spatřovat v historických vojenských tradicích, které ztělesňují ducha armády, jenž je spjat s ideály vlastenectví, historických úspěchů země a slavných vojenských osobností. Tento vliv není možné podceňovat a v podstatě se jedná o filozofickou podstatu služby vojáka, který je ochoten a připraven pro obranu těchto ideálů v případě potřeby nasadit svůj vlastní život. Druhý vliv tvoří charakter minulých a současných vojenských operací, kdy

7

Autorova analýza.

21

zkušenosti nabyté v těchto operacích jsou zužitkovávány ke zlepšování a zefektivnění působení ozbrojených sil na bojišti. Tato práce zkoumá danou problematiku ze strategického hlediska, což znamená, že je na AČR nahlíženo z perspektivy primární, obecné8 definice úkolů ozbrojených sil státu – obrana území a porážka nepřítele. Tyto úkoly stojí nejvýše v pomyslné hierarchii principů a postupů v rámci obranného systému země. Obrana státu je tak chápána jako ta nejvyšší hodnota a ten nejdůležitější úkol, který by politická elita země měla plnit především. Analyzována je tudíž primárně vojenská teorie založená na vzájemném poměru jednotlivých druhů vojsk s ohledem

na

univerzálnost

tohoto

poměru

ve

vztahu

k charakteru (nejen) minulých a současných vojenských operací a konfliktů. 1.1 Obecná vojenská teorie Tento pilíř zabývající se válkou, jejím definováním, charakterem či vymezením je možno nazvat univerzálně platným pro každý stát, který se snaží zajistit si efektivně svoji obranu. Přestože zřejmě nelze vytvořit jednu univerzální a za všech okolností platnou teorii vedení války9, je možné říci, že existují určité obecně platné postuláty, které lze použít pro výstavbu armády a pro obrannou politiku státu jako takového. Tyto obecně platné postuláty lze nalézt v několika oblastech vojenské teorie, které jsou klíčové pro pochopení dané problematiky a mezi které patří: 

úrovně války



útok a obrana



druhy vojsk a jejich poměr

8

ZEMAN, Petr a kol.: Česká bezpečnostní terminologie. Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně 2002, s. 81, 94. 9 KEEGAN, John: Historie válečnictví. Praha – Plzeň, Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík 2004, s. 54-55.

22

Všechny tyto oblasti jsou analyzovány níže, na tomto místě je však vhodné poznamenat, že představují základní stavební kameny, na kterých fakticky stojí výstavba ozbrojených sil státu. Clausewitz definuje válku jakožto akt násilí s cílem přinutit protivníka, aby se podřídil naší vůli. 10 Toto základní vymezení války představuje obecně platnou definici, která není vhodná pouze pro válku mezi státy, ale lze ji najít prakticky ve všech válečných konfliktech – vnitrostátních,

v klasických

pravidelných

znepřátelených

ať

již

válečných armád

či

mezistátních či operacích

dvou

v asymetrických

konfliktech dnešní doby. To co lze považovat za problematické a zaměřené prakticky pouze na válku

mezi státy je

Clausewitzovo rozšíření této základní definice války – a sice že „Válka je opravdový nástroj politiky, pokračováním politických styků a jejich provádění jinými prostředky.“11 Tato věta, která se často

ve

zjednodušené

formě

představuje

jako

hlavní

Clausewitzova myšlenka je nepochybně vhodnější spíše pro mezistátní konflikty, ovšem válka jako taková je ve své podstatě pouze

prostředkem

určitého

politického

záměru,

který

představuje účel. Politické styky či politický účel lze najít i v občanských

vnitrostátních

válkách,

v povstáních

či

asymetrických konfliktech. Všude tam mají znesvářené strany určité politické záměry, které často prosazují skrze násilné akty – válku. Přestože od publikace Clausewitzova nejslavnějšího díla O válce uplynula již zhruba dvě staletí, stále představuje vojensko-teoretickou práci, jejíž přínos pro naše chápání války je nezpochybnitelný i v současném globalizovaném světě.12 Clausewitzovo základní pojetí války jako násilného aktu je tedy nutné brát jakožto základní postulát pro výstavbu 10

CLAUSEWITZ, Carl von: O válce. Praha, Academia 2008, s. 23. Tamtéž, s. 36. 12 ECHEVARRIA II., Antulio J.: Globalization and the Nature of War. Strategic Studies Institute 2003, s. 7. 11

23

armády. Násilný akt vyžaduje prostředky, které budou tomuto aktu čelit a které budou stejně tak schopny násilný akt vyvinout. Jestliže je tedy válka násilný akt, který má za cíl vnutit nepříteli naši vůli, potom je také nutné disponovat dostatečnými prostředky k tomu, abychom byli schopni svoji vůli prosadit my, případně abychom byli schopni protivníkově vůli vzdorovat. Svoji vůli tudíž budeme schopni prosadit pouze za předpokladu, že zbavíme nepřítele jeho obrany. 13 Pokud tuto logiku použijeme na dnešní geopolitickou situaci ČR, jasně z toho vyplývá, že ČR vzhledem ke svým omezeným zdrojům spoléhá především

na

kolektivní

obranu

skrze

své

členství

v Severoatlantické alianci. 14 ČR tak může prosazovat svoji vůli v případném rozsáhlém válečném střetu jako součást NATO, kteréžto vůle bude obecně přijatelná pro všechny své členy. Nicméně by mohla nastat situace, kdy by ČR byla nucena nebo mohla jednat samostatně, na základě svých vlastních národních zájmů a politicko-vojenských ambicí. V takovém případě by se však muselo jednat, vzhledem k omezeným zdrojům ČR, pouze o omezený střet. Nicméně

pokud

budeme

dále

vycházet

z Clausewitzových myšlenek, pak je nutné zdůraznit, že teorie představuje abstraktní vymezení problému, zatímco reálná situace se od teoretického chápání často velmi liší. Prakticky žádný stát světa není schopen být neustále připraven na válečný střet a neustále disponovat velkou armádou, což je ekonomicky neúnosné. Proto nelze být vždy plně připraven na všechny možné varianty vývoje války. Velkou roli tak ve válečném střetnutí hrají náhoda a frikce.15 Tyto dva aspekty každého válečného střetnutí nelze sice nikdy dopředu plně odhalit, ale lze 13

CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 25. Bezpečnostní strategie České republiky. Ministerstvo zahraničních věcí 2011, s. 5. 15 CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 34, 70-72. 14

24

je skrze předchozí zkušenosti, kvalitní výcvik a kvalitní výzbroj vojska do značné míry omezit. Omylem by však bylo spoléhat pouze na náhody. Jakkoli teorie představuje abstraktní rovinu našeho chápání války a jakkoli hraje náhoda a frikce důležitou roli ve válečné činnosti, stále přetrvávají určité pevně dané aspekty, které by měla brát v potaz každá armáda. Clausewitz se tak snaží co nejvíc přiblížit teorii reálné praxi. 16 Cílem každé války je porazit protivníka a vnutit mu naši vůli, čehož lze dosáhnout skrze eliminaci jeho obrany či jeho schopnosti obranu efektivně vést. K eliminaci protivníkovi schopnosti vést obranu slouží bojové síly. Bojové síly představují souhrn prostředků, které můžeme nasadit pro svůj vlastní účel a stejně tak představují souhrn všech prostředků, které může nepřítel nasadit na svoji obranu.17 Sem tedy spadá vlastní armáda. Bojovou sílu nepřítele je třeba porazit, abychom ho připravili o možnost obrany a tím mu tak vnutili naši vůli. Přestože ne vždy musí nezbytně dojít ke zničení nepřátelské bojové síly, aby byl nepřítel poražen a přijal kapitulaci, vždy je nutné, abychom disponovali alespoň určitou bojovou silou, neboť bez ní bychom nemohli protivníka ani zastrašit, porazit či přimět ke kapitulaci. Prakticky vše co se děje ve válce provádějí bojové síly skrze bojovou činnost.18 Bojovou činností se pak rozumí uspořádání určitého počtu bojů. Boj sám o sobě k ničemu není, důležitý je jeho výsledek, kterým předpokládáme zničení nepřátelské bojové síly. Ke zbavení protivníka možnosti jeho obrany však někdy nemusí stačit zničení jeho bojové síly. Je nutné také dobýt jeho zemi, aby z ní nemohla povstat nová bojová síla, či aby ji nepřítel nemohl využívat k doplňování zbývajících zdrojů – jak 16

ECHEVARRIA II., Antulio J.: Clausewitz and Contemporary War. Oxford University Press 2007, s. 32. 17 CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 39. 18 Tamtéž, s. 44.

25

materiálních, tak lidských. Často je také nutné zlomit protivníkovu vůli k odporu, neboť teprve po podepsání míru případně po nepřátelské kapitulaci může dojít k výraznému snížení vůle státu a jeho obyvatelstva k dalšímu násilnému odporu.19 Výše zmíněné tři hlavní prvky nepřátelské obrany – bojová síla, země, vůle k odporu – jsou také seřazeny podle své důležitosti v rámci obrany. Pokud jsou totiž zničeny nepřátelské bojové síly, nemá tak protivník možnost vést efektivně vojenské operace a je mnohem pravděpodobnější, že přijme podmínky pro mír. Podle Clausewitze má válka tři hlavní tendence, které dohromady tvoří tzv. Nejsvětější trojici (trinity), jenž lze nalézt v každém konfliktu:20 

Slepý přirozený pud, jenž představuje prvotní násilnost z nenávisti a nepřátelství



Volná

duševní

činnost,

která

spočívá

ve

hře

pravděpodobností a náhod 

Rozum, který říká, že válka je podřízena politickému účelu a že je nástrojem politiky

Jednotlivé tendence lze transformovat do tří různých částí každého státu: 

Populace



Ozbrojené síly



Vláda

Toto pojetí války bylo podrobeno také kritice, především v moderní době, kdy někteří autoři argumentují tím, že válka vždy nemusí obsahovat výše zmíněné tendence a že tedy může existovat i jiná forma války než ta založená na tzv. trojici.21 19

CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 39. Tamtéž, s. 38. 21 Viz CREVELD, Martin Van: The Transformation of War: The Most Radical Reinterpretation of Armed Conflict Since Clausewitz. Free Press 1991. 20

26

Případně, že Clausewitz nepředstavuje nezpochybnitelnou autoritu na poli teorie války, za kterého je často vydáván. 22 Tato argumentace se vztahuje především na konflikty v Iráku či Afghánistánu, či na občanské války ve Rwandě nebo v Súdánu, ve kterých hrají velkou roli nestátní aktéři a kdy je velmi těžké takovéto nepřátele porážet. Nicméně pokud se podíváme na tyto konflikty optikou Clausewitzova pojetí války, tak i v nich lze identifikovat tři základní tendence války. 23 1.2 Úrovně války Válečné umění a jeho provádění se dělí na několik úrovní. Třemi hlavními úrovněmi jsou strategická, operační a taktická. Jednotlivé úrovně na sebe navzájem navazují a často se významně prolínají a někdy je těžké rozlišit jednu od druhé.24 Nic to ovšem nemění na faktu, že válka se skládá z různých úrovní a činnosti, které se na těchto úrovních provádějí, jsou rozdílné. Clausewitz definuje taktiku a strategii takto:25 Taktika je činnost, která organizuje a řídí každý jednotlivý boj zvlášť – taktika je nauka o používání bojových sil v boji. Strategie spojuje jednotlivé boje mezi sebou tak, aby byly v souladu s účelem války – strategie je nauka o používání bojů pro účel války. Clausewitz nebyl a není jediným, kdo se zabýval úrovněmi válečné činnosti. Švýcarský vojenský teoretik Antoine-Henri Jomini chápe strategii jako vytváření války na

22

OLSON, William J.: The Continuing Irrelevance of Clausewitz. http://smallwarsjournal.com/jrnl/art/the-continuing-irrelevance-ofclausewitz 23 ECHEVARRIA II., Antulio J.: Fourth-Generation War and Other Myths. Strategic Studies Institute – United States Army War College 2005, s. 4. 24 CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 82. 25 Tamtéž, s. 78.

27

mapě, což v sobě zahrnuje i kompletní prostor vojenských operací. Jomini navíc definuje pět úrovní umění války: 26 

strategie



velkotaktika



logistika



taktika



technické/stavební umění Tato dvě dělení úrovní války však nejsou jedinými.

Například současný vojenský teoretik John A. Warden III. zabývající se leteckou vojenskou teorií, která bude analyzována na následujících řádcích, identifikoval celkem čtyři úrovně:27 

velkostrategická úroveň



strategická úroveň



operační úroveň



taktická úroveň Přestože se někteří autoři vzájemně liší v počtu úrovní

války, obecně lze říci, že existují tři základní – strategická, operační a taktická. Pokud se pak podíváme na operační úroveň, tak ta pak spojuje strategickou a taktickou a určuje jednotlivým vojenským kampaním jejich úkoly a prostředky, které jsou ke splnění těchto úkolů potřebné. V rámci vojenské kampaně jsou pak ke splnění operačních úkolů bojovány jednotlivé bitvy, které představují taktickou úroveň války. 28 Lze tedy říci, že spojením několika taktických bitev v určité oblasti se splní určité operační úkoly, které mají za cíl naplnění strategických úkolů.

26

JOMINI, Antoine-Henri: The Art of War. Project Gutenberg 2004, s. 67-69. http://www.gutenberg.org/files/13549/13549-h/13549-h.htm 27 WARDEN III., John A.: The Air Campaign. Planning for Combat. National Defense University Press 1988. http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/warden/warden-all.htm 28 DUNN, Martin: Levels of War: Just a Set of Labels? http://www.clausewitz.com/readings/Dunn.htm

28

1.3 Útok a obrana Útok a obrana představují dva hlavní druhy bojové činnosti. Každá armáda pokud chce efektivně působit na bitevním poli a vítězit musí zvládat umění útoku a obrany. K tomu je nutné disponovat adekvátním složením bojových sil. Útok i obrana jsou vzájemně propojené bojové činnosti a nelze se nikdy spokojit pouze s jedním z nich. I obránce je nucen v určité chvíli útočit, stejně jako útočník je nucen být připraven se i bránit. Pokud si totiž obránce vydobyl svoji obranou nějakou výhodu a obrana tak splnila svůj účel, je nutné tuto výhodu

využít

v protiútoku.

Nicméně útok automaticky

neznamená boj. Zastrašování vlastními jednotkami vzhledem k jejich síle může vést k tomu, že protivník rezignuje na svoji obranu a přijme požadavky útočníka. Může tedy dojít k dosažení cíle, aniž by byly použity bojové síly či došlo k boji. Naproti tomu pokud se protivník odhodlá k obraně, vždy to znamená, že útočník musí použít své bojové síly a skrze boj se snažit nepřítele porazit. Clausewitz chápe obranu jako výhodnější formu boje než je útok, neboť ubránit se je snadnější než zvítězit. 29 1.4 Druhy vojsk a jejich poměr Jednotlivé druhy vojsk a jejich poměr představuje klíčovou část výstavby armády. Clausewitz definuje tři základní druhy vojsk: pěchotu, jezdectvo a dělostřelectvo.30 Každý z těchto druhů zbraní má svoje výhody – jezdectvo disponuje vysokou mobilitou, dělostřelectvo palebnou silou a pěchota je univerzální.

Podle

Clausewitze

představuje

pěchota

nejdůležitější zbraň, nicméně vždy je rozhodující vyvážený poměr jednotlivých druhů vojsk. Tento poměr však nelze přesně definovat, vždy do určité míry závisí na okolnostech. Nicméně lze říci, že nikdy není vhodné zaměřovat se a upřednostňovat 29 30

CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 311. Tamtéž, s. 237.

29

výstavbu jednoho druhu vojsk před druhým. Armáda složená pouze z jezdectva či pouze z pěchoty by nebyla schopna účinného boje. Důležité je spojení těchto tří druhů vojsk, kdy jeden doplňuje druhý, což vede k dokonalejšímu využití sil. 31 Clausewitzovo teoretické chápání jednotlivých druhů zbraní je samozřejmě ovlivněno dobou, ve které jeho práce vznikala. Technologický pokrok, který od první poloviny devatenáctého století nastal a který přinesl nové druhy zbraní – především

letectvo,

má

samozřejmě

vliv

na

chápání

Clausewitzových myšlenek a doporučení. Nicméně jeho základní princip vyváženosti jednotlivých druhů vojsk platí také dnes. Kromě přičlenění leteckých sil mezi základní druhy vojsk lze navíc chápat současné obrněné jednotky (především tankové síly) jako náhradu za jezdectvo a jeho schopnost vysoké mobility na bitevním poli. Důraz kladený na pohyblivost a rychlost postupu právě díky masivnímu nasazení tankových či mechanizovaných sil proti nepříteli je v moderních konfliktech počínajících druhou světovou válkou evidentní. Ať již německá či sovětská armáda za druhé světové války, izraelská armáda při svých válkách proti sousedním státům či americká armáda v operaci Pouštní bouře, ty všechny kladly důraz na výrazné nasazení mechanizovaných obrněných sil, které byly použity díky své rychlosti a mobilitě k velkým obchvatným operacím. Nicméně ve všech těchto konfliktech byla rychlost postupu zároveň určitým problémem, protože pěchota často nedokázala držet stejnou rychlost postupu a nedokázala tak co nejrychleji zajistit dobyté území. Z tohoto důvodu lze říci, že stále platí Clausewitzova teze o velké důležitosti pěchoty, takřka její klíčové roli mezi jednotlivými druhy vojsk.32 Pěchota je podle Clausewitze univerzální – na rozdíl od dělostřelectva 31 32

CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 238. Tamtéž, s. 243.

30

disponuje mobilitou a na rozdíl od jezdectva i palebnou silou. Přestože

v porovnání

se

současnými

mechanizovanými

jednotkami již pěchota nemusí vždy disponovat výraznou palebnou silou, stále zůstává její nezastupitelná role při zajišťování dobytého území či při boji s nepřátelskou pěchotou. Současné asymetrické konflikty jako například v Afghánistánu jsou toho důkazem. V těchto konfliktech je pěchota prakticky nejdůležitější, avšak v žádném případě jedinou zbraní, která dokáže efektivně bojovat s povstalci. Pro efektivní vedení bojové činnosti armády vyváženě složené z různých druhů zbraní je samozřejmě nezbytné disponovat také dostatečným počtem služeb, které umožní udržovat armádu při životě a starat se o její každodenní potřeby. Bez těchto podpůrných služeb by žádný armádní celek nebyl schopen efektivně působit v boji či fungovat mimo něj. Z tohoto hlediska je příznačné, že vojevůdci, kteří opomíjeli tento aspekt vedení války, často nebyli schopni konflikt dovést do vítězného stadia právě díky podcenění logistiky jako takové. Některé vojensko-historické analýzy například

identifikují slabost

logistického zabezpečení a zásobování jako jednoznačný důvod prohry německých a japonských sil během Druhé světové války. 33 1.4.1 Letecké síly Clausewitzovo dílo z devatenáctého století logicky nijak nezohledňuje použití leteckých sil v boji, nicméně letectvo představuje druh zbraně, který je od druhé světové války prakticky nepostradatelný pro úspěch jakékoli bojové operace. Historická zkušenost s užitím leteckých sil ve válečných konfliktech ukazuje, že letectvo samo o sobě není schopné vyhrávat konflikty. Názor o možnosti porazit protivníka pouze 33

KEEGAN, J.: c. d., s. 263.

31

za použití leteckých sil byl založený na práci italského generála Douheta.34 V meziválečném období a během druhé světové války byl Douhetův teoretický koncept mezi vojenskopolitickými kruhy mnoha států světa velmi populární35, především pak ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii. 36 Nicméně konkrétní bojová zkušenost nakonec nepotvrdila samostatného

výjimečnost působení

leteckých proti

sil

z hlediska

nepříteli.

jejich

Strategická

bombardovací ofenziva, tak jak byla koncipována za druhé světové války, sice významným způsobem přispěla k porážce Německa a Japonska37, nicméně sama o sobě by válku nikdy vítězně ukončit nedokázala. Tento fakt potvrzuje důležitost vyváženosti jednotlivých druhů vojsk. 1.4.2 Wardenova letecká kampaň Dominantním aktérem v oblasti leteckých sil jsou v současnosti Spojené státy americké. Nejen díky technologické vyspělosti letounů, ale také díky jejich častému použití v konfliktech,

z toho

vyplývajících

zkušeností a

na

to

navazujících teoretických konceptech o užití letectva v boji. V současnosti

představuje

především

práce

vysloužilého

plukovníka amerických leteckých sil Johna A. Wardena III. základní teoretický koncept pro úspěšné vedení letecké války. 38 Tato teorie je založena na analýze protivníka a jeho chápání jakožto komplexního systému několika klíčových prvků, které jsou vzájemně propojeny. Warden tak vytvořil pětikruhový 34

DOUHET, Giulio: The Command of The Air. Washington D. C., Air Force History and Museums Program 1998. http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/readings/command_of_the_air.pdf 35 BUDIANSKY, Stephen: Air Power. The Men, Machines, and the Ideas That Revolutionized War, from Kitty Hawk to Iraq. Penguin Books 2005, s. 168170. 36 Viz BIDDLE, Tami Davis: Rhetoric and Reality in Air Warfare. The Evolution of British and American Ideas About Strategic Bombing, 1914-1945. Princeton, Princeton University Press 2002. 37 The United States Strategic Bombing Surveys. Air University Press 1987, s. 37. 38 WARDEN III., J. A.: c. d.

32

model protivníka, kdy jednotlivé kruhy jsou odstupňované podle jejich důležitosti od nejdůležitějšího vnitřního k méně důležitým vnějším kruhům, tak jak je znázorněno v následujícím obrázku č. 2. Obrázek č. 2: Wardenův pětikruhový model protivníka 39

Politické a vojenské vedení státu Základní součásti válečné ekonomiky Infrastruktura Populace Ozbrojené síly státu

Uvnitř

každého

z těchto

pěti

prvků

protivníkovi

obranyschopnosti lze najít tzv. body zranitelnosti. Úspěšná eliminace těchto klíčových bodů zranitelnosti má za následek zhroucení konkrétního kruhu a tím pádem oslabení celé nepřátelské obrany. Navíc eliminace jednotlivých vnitřních kruhů má za následek zhroucení kruhů vnějších. Pokud tedy dojde k úspěšné eliminaci politického a vojenského vedení státu, tak existuje velká šance, že dojde i k ochromení či ke zhroucení všech ostatních kruhů v rámci Wardenova modelu. Nepřítel je tak ochromen a není schopen efektivně vést válečné operace. Letecké síly tak v tomto případě zasazují protivníkovi klíčový 39

ŠUTA, Josef – WARDEN III., John A.: Kdo zvítězil v „zálivu“? Teorie a praxe letecké války. Olomouc, Votobia 1998, s. 19.

33

avšak nikoli rozhodující úder, který předchází pozemním operacím. Mezi hlavní úkoly bojového letectva, které je určeno k provádění výše zmíněných operací za účelem eliminace jednotlivých prvků nepřátelské obrany, patří především tři úkoly:40 

Vybojování vzdušné nadvlády



Přímá letecká podpora



Operace proti zálohám a zásobování

Vybojování vzdušné nadvlády Vzdušná nadvláda nad bojištěm představuje rozhodující prvek v úspěšnosti celé letecké kampaně. Je velmi důležité, aby byly nepřátelské letecké síly eliminovány a neohrožovaly tak vlastní letectvo, které tak může bez omezení a bez výrazných ztrát provádět operace proti pozemním cílům nepřítele – ať již přímo

nad

bojištěm,

v jeho

blízkosti

či

strategické

bombardování. Vzdušná nadvláda tak představuje základní stavební kámen, který umožňuje efektivně podporovat vlastní pozemní síly v jejich operacích. Přímá letecká podpora Přímou leteckou podporu lze definovat jako leteckou operaci, která by mohla být teoreticky provedena pozemními silami, pokud by tyto síly disponovali adekvátními jednotkami (například dělostřelectvem).41 Přímá letecká podpora je tak používána především přímo nad bojištěm, na kterém probíhají konkrétní bojové akce.

40 41

WARDEN, J. A. III.: c. d. ŠUTA, J. – WARDEN III., J. A.: c. d., s. 51.

34

Operace proti zálohám a zásobování Tyto operace představují útoky leteckých sil proti zásobovacím liniím, které mohou být v blízkém sousedství bojiště či dále v nepřátelském zázemí. Jedná se o zásahy proti toku materiálu z nepřátelského zázemí k bojišti či o útoky na nepřátelské zdroje produkující například válečný materiál. Operace proti zálohám a zásobování jsou často velmi podobné přímé letecké podpoře a naopak, nicméně přesto se jedná o dva rozdílné koncepty. Bojové letecké síly jsou v současnosti také využívány k ochraně vzdušného prostoru, což je funkce, kterou mohou plnit bojové letouny především v době míru. Ochrana vzdušného prostoru (Air Policing), tak představuje v současnosti hlavní úkol českého nadzvukového letectva. Jedná se o ochranu vlastního vzdušného prostoru v rámci aliančního systému NATINAMDS.42 1.5 Ekonomická dimenze Výstavba armády a celkově obranného systému země také nevzniká a neexistuje v jakémsi abstraktním světě, odtrženém od reálných ekonomických možností a schopností státu. Vládní činitelé musí navíc vždy zvažovat efektivní poměr mezi obrannými a útočnými kapacitami ozbrojených sil, jejich složení vzhledem k dosažení požadovaných schopností a na základě toho alokovat potřebné prostředky.43 Moderní zbraňové systémy a celková „technologizace“ vedení války umožňují moderním armádám co nejvíce maximalizovat svoji bojovou efektivitu za použití čím dále menšího počtu své techniky či vojáků. Na druhé straně finanční náročnost takových technologií

42

NATO Integrated Air and Missile Defence. DUNNE, Paul J.: The Defense Industrial Base. In: HARTLEY, Keith – SANDLER, Todd (eds.): Handbook of Defense Economics Volume 1. North Holland 1995, s. 409. 43

35

neustále roste, což nutí státy, především v Evropě, důsledně zvažovat své ekonomické možnosti vzhledem k obraně země. ČR bude mít vždy problém s pokrytím soběstačnosti v obranné oblasti vzhledem ke svým ekonomickým zdrojům. Ekonomická a geopolitická realita mají vliv na to, jakým způsobem je zajišťována bezpečnost českého státu. Nicméně obecně platí, že vždy by se měl stát snažit o co největší možnou válečnou autarkii, tedy o

co

největší možné zajištění

soběstačnosti v případném konfliktu.44 Tuto soběstačnost lze zvyšovat

se

zvyšováním

hospodářské,

ekonomické

a

technologické vyspělosti státu, tudíž lze chápat i investice do vědeckého vývoje a výzkumu, který lze aplikovat i v obranné sféře jako investice do obrany země. Vojenské výdaje, které stát vynakládá na posilování svých vojenských kapacit a schopností lze rozdělit na několik skupin. Především lze vojenské výdaje rozdělit na osobní a věcné. Osobní výdaje se týkají především udržování osobních stavů (např. platů), zatímco věcné výdaje se týkají nákupu materiálů a služeb na trhu.45 Dále existují dvě kategorie vojenských výdajů – běžné a investiční výdaje. Běžné výdaje v sobě zahrnují náklady na udržování ozbrojených sil (například platy, ošacení, výživa, ubytování, školení, náklady na materiál používaný při výcviku). Investiční výdaje pak slouží k nákupu výzbroje, bojové techniky, vědecko-výzkumným či stavebním pracím. Investiční výdaje mají důležitý význam pro celkovou obranyschopnost země, neboť mají přímý vliv na růst bojové síly a schopnosti vojsk.46 Ne všechny výdaje na obranu státu však lze nalézt v obranném rozpočtu. Často lze identifikovat

44

KAPRAS, Jan a kol.: Armáda a národ. Praha, Národní rada Československá 1938, s. 359. 45 KRČ, Miroslav: Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2000, s. 20. 46 Tamtéž, s. 20.

36

výdaje, které mají vliv i na obranyschopnost státu v jiných rozpočtových kapitolách. Mezi tyto nepřímé výdaje lze zařadit například vytváření státních rezerv či výstavbu komunikací, což jsou oblasti, které jsou prospěšné i v době míru.47 2. Bezpečnostní prostředí a vedení války Kromě co nejefektivnějšího poměru jednotlivých druhů vojsk v rámci armády, založeného na teoretických základech má na výstavbu ozbrojených sil státu také vliv bezpečnostní situace, ve které se nachází a charakter konfliktů v tomto prostředí probíhajících. Samotná obrana ČR je sice klíčovým a nejdůležitějším úkolem AČR, nicméně národní zájmy ČR v různých částech světa, vojensko-politické ambice ČR a její vojenské závazky v rámci NATO také působí na definování úkolů a z toho vyplývajících schopností, které by AČR měla plnit. 2.1 Československo/Česká republika a její geopolitické postavení Obecně platné vojensko-teoretické principy, které byly popsány v teoretické kapitole, platí samozřejmě i pro ČR. Tyto vojensko-teoretické

principy

však

neexistují

samostatně

v jakémsi abstraktním světě, ale jsou propojeny s konkrétními geopolitickými, strategickými, ekonomickými či historickými aspekty každého státu. Tyto aspekty pak působí na vytváření obranné politiky země. Nicméně nikdy by nemělo docházet k jejich naprosté převaze a upozaďování či omezování vojenských schopností, které jsou definovány vojenskou teorií. V případě ČR je velmi důležitý historický aspekt a geopolitická dimenze postavení Československa v minulosti. Československo po svém vzniku v roce 1918 bylo z vojenského hlediska v poměrně složité situaci. Charakter

47

KRČ, M.: c. d., s. 21.

37

československých hranic způsoboval značnou zranitelnost státu. Kromě Polska48 a Rumunska bylo Československo obklopeno prakticky nepřátelskými zeměmi a jeho území díky své délce představovalo značný problém pro jeho efektivní obranu. V takovéto situaci si samozřejmě naše země nemohla dovolit nemít kvalitní a poměrně silnou armádu. Přestože se po vzniku samostatného Československa zvažovala i varianta miličního systému, tento návrh byl pro svoji neefektivitu nakonec zavrhnut a bylo rozhodnuto o vytvoření klasického odvodového systému.49 Kromě snahy o kvalitní a silnou armádu se Československo snažilo upevnit si svoji obrannou pozici skrze členství

v obranných

aliancích

–

v tzv.

Malé

dohodě

s Rumunskem a Jugoslávií, která byla namířena proti Maďarsku a především ve spojenectví s Francií, které mělo zajistit Československu bezpečnost proti případnému útoku ze strany Německa. Jakkoli tyto aliance vypadaly teoreticky velmi výhodně a jakkoli se jim přikládala velká důležitost, vedoucí českoslovenští činitelé si dobře uvědomovali, že samy o sobě tyto smlouvy nestačí a že je třeba mít k dispozici silnou armádu. Došlo tedy k výstavbě armády, která se opírala o profesionální jádro vojáků, které by se v případě války rozšířilo o brance povolané v rámci mobilizace. Kromě toho byl vytvořen důmyslný systém obranného opevnění, který měl za cíl zadržet nepřítele po co nejdelší dobu a spoléhat na vojenské operace Francie,

která

měla

na

základě

obranné

smlouvy

Československu pomoci a zahájit vojenské operace proti Německu.50 Vhodnost či efektivnost opevnění a celkově 48

Polsko samozřejmě nepředstavovalo díky sporu o Těšínsko spojence Československa a vzájemné vztahy byly nejen tímto sporem zatíženy. Nicméně také se až do roku 1938 nejednalo o přímo nepřátelský stát. Viz DEJMEK, Jindřich: Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století. Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2002. 49 KOLDINSKÁ, Marie – ŠEDIVÝ, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2008, s. 146-151. 50 JOHN, Miloslav: Září 1938 III. díl. Olomouc, Votobia 2000.

38

prospěšnost rozhodnutí Československa do

značné míry

spoléhat na opevnění a přijít tak o síly a prostředky, které by mohly být potenciálně použity pro mobilní síly, není předmětem této práce. Nicméně na tomto místě stačí konstatovat, že vzhledem k charakteru hranic a jejich délky bylo zvolené „pevnostní“ řešení logické. I přes spoléhání se na opevnění, disponovala československá armáda zhruba čtyřmi stovkami tanků51, které mohly být použity jako mobilní, útočná síla. Podobně armáda disponovala prakticky všemi v té době všeobecně

používanými

druhy

zbraní.

Československo

disponovalo letectvem, jakkoli představovalo zřejmě největší početní a částečně i kvalitativní slabinu a nespoléhalo pouze na případnou pomoc ve formě leteckých sil ať již ze strany Sovětského svazu či Francie. Československá armáda však nedostala příležitost bojovat proti nepříteli a prokázat tak svoje kvality. Období

komunistického

totalitního

systému

mělo

devastující vliv i na oblast armády a na obrannou problematiku vůbec.

Fyzická

československé

eliminace vojenské

či

elity,

uvěznění která

velké

nebyla

části

pohodlná

komunistickému režimu, měla za následek kvalitativní úpadek v oblasti vojenské vědy. 52 Přestože se kvalita důstojnického sboru především v šedesátých letech částečně zvýšila, stále představovala ČSLA pouze jeden z dalších nástrojů sovětské vojenské strategie v Evropě. O tom také svědčí například plán použití ČSLA v době války z roku 1964, který určoval československé armádě především útočné úkoly, jejichž časový harmonogram se z dnešního hlediska může zdát jako velmi

51

Čísla a fakta předválečné armády. Přibližné počty zmobilizované československé armády v září 1938. http://armada.vojenstvi.cz/ 52 KOLDINSKÁ, M. – ŠEDIVÝ, I.: c. d., s. 173.

39

nereálný. 53 Důraz na útok diktovaný sovětskou vojenskou strategií pro válečný konflikt v Evropě představuje významnou změnu oproti meziválečnému pojetí československé branné moci jako převážně obranné. Jestliže určité uvolnění poměrů na konci šedesátých let uvnitř Československa, které vyvrcholilo Pražským jarem, mělo i

určité

pozitivní

československého

vlivy

na

vojenského

snahu

o

osamostatnění

myšlení

a

zdůrazňování

specifických československých zájmů proti zájmům sovětským, následné období

normalizace uvrhlo

armádu

opět

pod

nezpochybnitelnou sovětskou dominanci. Teprve po pádu komunistického režimu a procesu demokratizace armády můžeme hovořit o návratu k základním kořenům, vlastními národními zájmy definované, obranné politiky.

Nicméně

dědictví

komunistického

režimu

a

sovětizované armády bylo značné – ať již v rovině materiální, či v kvalitě personálu. 54 Navíc velmi rychlá změna politického zřízení státu a z toho vyplývající důraz na ekonomickou transformaci měl za následek upozadění problematiky obrany. Nicméně v roce 1991 byla přijata Vojenská doktrína ČSFR, ve které hlavní úkolem československé armády bylo „na základě zjištění příprav k vojenskému napadení ČSFR odvrátit ohrožení suverenity ČSFR včasným přijetím nezbytných obranných opatření. V případě napadení odrazit pozemní i vzdušný útok agresora z kteréhokoliv směru a na kteroukoliv část území ČSFR. Síly, které pronikly na území republiky ničit aktivní činností

pravidelných

nebo

mobilizačně

rozvinutých

sil

k obnovení územní celistvosti a suverenity státu. Zabezpečovat 53

Viz LUŇÁK, Petr (ed.): Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950-1990. Praha, Dokořán 2007 a MINAŘÍK, Pavel – ŠTĚPÁNEK, Karel: Československá lidová armáda na Rýnu. Praha, Naše vojsko 2007. 54 BALABÁN, Miloš – KARAFFA, Vladimír – RAŠEK, Antonín: Vývoj bezpečnostní politiky a strategie ČR v období 1990-2009. Vojenské rozhledy, 18, 2009, č. 4, s. 5.

40

obranu a ochranu obyvatelstva a důležitých objektů pro funkci státu na celém území ČSFR a likvidovat následky napadení nepřítelem. Přitom vojenskopoliticky využít podpory vyplývající z evropského systému kolektivní bezpečnosti.“55 Doktrína také respektovala princip rozumné obranné dostatečnosti, který spočíval v budování takových vojenských kapacit, které jsou pouze nezbytně nutné pro obranu státu.56 Rozumná obranná dostatečnost spočívající ve výstavbě pouze nezbytně nutných sil k obraně státu byla ovlivněna celkovým snižováním vojenských kapacit na území evropských států po pádu bipolárního rozdělení světa a celkové deeskalaci vojenského napětí. Následné postupné snižování stavů ozbrojených sil se také odrazilo v debatě o potřebnosti některých druhů vojsk a vojenské techniky

vzhledem k ekonomickým

možnostem

Československa, které se týkalo například tankového vojska. 57 Profesionalizace AČR, jenž představovala řešení, které zrušilo odvodní povinnost, byla chápána politickou elitou jako krok ke kvalitativnímu posunu českých ozbrojených sil. Nicméně otázkou stále zůstává, zda procesu profesionalizace předcházela adekvátní politická diskuze založená na pečlivě analyzovaných faktech a případných dopadech tohoto procesu.58 Poloha Československa/ČR uprostřed Evropy a její charakter jako vnitrozemské země obklopené cizími státy nutně měla a má vliv na to, jakým způsobem se snaží politické elity 55

Usnesení Federálního shromáždění č. 122 k návrhu vojenské doktríny České a Slovenské Federativní republiky (tisk 366). http://www.mocr.army.cz/images/Bilakniha/CSD/1991%20Vojenska%20dok trina%20CSFR.pdf 56 JANOŠEC, Josef – PROCHÁZKA, Josef – TŮMA, Miroslav: Obranná politika Československé a České republiky. Praha, Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum MO 2009, s. 31. 57 FUČÍK, Josef: Soumrak tankového věku. Vojenské rozhledy, 1993, č. 4, ročník 2, s. 14-24. 58 PERNICA, Bohuslav: Profesionalizace ozbrojených sil: Trendy, teorie a zkušenosti. Praha, Ministerstvo obrany – Agentura vojenských informací a služeb 2007, s. 9. (a)

41

zabezpečit její obranu a bezpečnost.59 Na obranu a bezpečnost ČR má také samozřejmě vliv vztah sousedních zemí k našemu státu, který do značné míry vyplývá z charakteru jejich politického systému. Jak bylo zmíněno výše, meziválečné Československo muselo čelit ze strany sousedních států nepřátelským či alespoň velmi rezervovaným postojům, které byly dány nedemokratickými státními zřízeními v těchto zemích. Současná ČR se nepochybně nachází v mnohem lepší situaci než Československo po téměř celé dvacáté století. Se všemi sousedními státy má velmi dobré vztahy a demokratický charakter všech okolních zemí je zárukou absence řešení sporů vojenskou cestou. To však neznamená, že by měla rezignovat na snahu o obranu vlastního území. Geografické zákony jsou neúprosné a nelze je změnit. Z tohoto hlediska si ČR nemůže a zřejmě ani nikdy v budoucnu nebude moci dovolit upozadit obranou problematiku. 2.2 Česká republika a současné bezpečnostní prostředí Bezpečnostní prostředí je v současnosti charakteristické vysokým výskytem asymetrických hrozeb a konfliktů, stejně jako

působením značného

množství nestátních aktérů.60

Klasické rozsáhlé konvenční střety dvou či více států, které proti sobě nasazují regulérní armády, ustoupily se zánikem studené války do pozadí. Došlo také k určitému prolínání vnitřní a vnější bezpečnosti a k nárůstu nevojenských či transnacionálních hrozeb a rizik. 61 Rozpad bipolárního světa, ve kterém se odehrávalo množství menších konfliktů, kde ovšem existovaly 59

YESTER, Stanislav: Obrana státu. Praha, Svaz československého důstojnictva 1936, s. 180. 60 STOLBERG, Alan G.: The International System in the 21st Century. In: BARTHOLOMEES, J. Boone (ed.): The US Army War College Guide to National Security Issues. Volume II: National Security Policy and Strategy. Strategic Studies Institute 2010, s. 154-155. 61 EICHLER, Jan: Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2006, s. 86-87.

42

dvě jasně vymezené strany, často každá z nich podporovaná buď USA či komunistickým blokem, se již stal minulostí. Značné množství

vnitrostátních

v devadesátých

letech,

konfliktů, také

měly

které vliv

proběhly na

chápání

bezpečnostního prostředí určitou částí akademické sféry jako prostředí, ve kterém nehrají primární roli vojensko-politické aspekty, ale ve kterém se objevuje značné množství dalších prvků – sociálních, environmentálních či ekonomických. 62 Existuje také rozsáhlá diskuze o tom, zda současné bezpečnostní

prostředí

charakterizované

vysokou

mírou

nestátních aktérů, kteří se účastní současných vojenských konfliktů, nedalo vzniknout tzv. čtvrté generaci vedení války. Lze totiž rozlišit tři základní generace vedení války, kdy každá z nich je charakteristická určitým typickým prvkem, který do té doby nebyl masivně použit. První generace je typická masivním nasazením lidské síly, druhá palebnou silou a třetí použitím manévru.63 Čtvrtou generaci pak definuje používání mnoha

sítí

–

politických,

ekonomických,

sociálních

a

vojenských – kterými se nepřítel snaží ovlivnit protivníkovi rozhodující

činitele

v tom

smyslu,

že

dosažení

jeho

strategických cílů je buď nereálné či že náklady na dosažení těchto cílů jsou příliš vysoké. V podstatě se jedná o rozvinutou formu povstání. 64 Velká část konfliktů od roku 1945 byla navíc vedena aktéry, kteří se neorganizovali jako státy.65 V souvislosti s rozšířeným pojetím současné bezpečnosti a vedením války jakožto konfliktů převážně asymetrických, kde 62

Viz BUZAN, Barry – WAEVER, Ole – WILDE, Jaap de: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Centrum strategických studií 2005. 63 ECHEVARRIA II., A. J.: c. d. (b), s. 1. 64 HAMMES, Thomas X.: The Sling and The Stone. On War in the 21st Century. Zenith Press 2010, s. 189. 65 CREVELD, Martin Van: Technika a válka II. Od jaderné slepé uličky k terorismu. In: TOWNSHEND, Charles (ed.): Historie moderní války. Mladá fronta 2007, s. 370.

43

vojenským úkolům ozbrojených sil dominují především operace proti povstalcům či určité nevojenské úkoly, došlo také k určité proměně chápání o nejvhodnějším druhu zbraní, který je v těchto

operacích

nejefektivnější.

V současnosti

panuje

přesvědčení, že pro protipovstalecké operace je nejvhodnější pěchota66, respektive menší skupiny pěchoty, které vyhledávají a bojují s povstalci. Nicméně zkušenosti jak

z Iráku, tak

z Afghánistánu jasně dokazují, že i v takovýchto konfliktech mají své uplatnění především tanky a střední či těžká obrněná technika obecně, a to i v případě bojů v zastavěných oblastech. 67 3. Legislativa a strategické dokumenty Vzhledem k charakteru této práce je nutné nastínit v základních obrysech legislativní ukotvení AČR a Ozbrojených sil České republiky, neboť tato legislativa definuje základní úkoly ozbrojených sil. Ze stejného důvodu je také nutné analyzovat některé strategické dokumenty vztahující se k AČR, její roli a schopnostem, které by měla plnit. 3.1 Zákony Přestože ústavní pořádek ČR výslovně nevymezuje pojem „bezpečnost ČR“, v důvodové zprávě k Ústavnímu zákonu č. 110/1998 je definováno, že koncepce Ústavního zákona o bezpečnosti č. 110/1998 vychází z komplexního pojetí bezpečnosti státu. Toto komplexní pojetí v sobě zahrnuje zahraniční politiku, vojenskou obranu a vnitřní pořádek a bezpečnost.68 Hlavním dokumentem, od kterého se odvíjí další legislativa je tedy Ústavní zákon o bezpečnosti ČR č. 110/1998. Jeho

základní

ustanovení

v článku

1

zní:

„Zajištění

svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana 66

OLIVER, Irvin: Mechanized Forces in Irregular Warfare. Military Review, 2011, No. 2, Vol. 91, s. 60. 67 ZDOBINSKÝ, Michal: Nejmodernější tanky v boji 1, 2. ATM, 2009, č. 10-11, 41. 68 BALABÁN, Miloš – DUCHEK, Jan – STEJSKAL, Libor: Kapitoly o bezpečnosti. Praha, Karolinum 2007, s. 47.

44

jejich demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.“69 Stát je tedy povinen zajistit bezpečnost ČR, kterou zajišťuje pomocí ozbrojených sil. Je tedy nutné, aby tyto ozbrojené síly měly takový charakter, který by dokázal zajistit úkoly definované v článku 1. Ozbrojené síly tedy představují hlavní prvek v obranném systému ČR. Definice ozbrojených sil a jejich úkoly jsou uvedeny v Zákoně o Ozbrojených silách č. 219/1999. Ozbrojené síly slouží k zajišťování bezpečnosti ČR a jsou tvořeny Armádou České republiky, Vojenskou kanceláří prezidenta republiky a Hradní stráží. 70 Základním úkolem ozbrojených sil je příprava k obraně proti vnějšímu napadení. Navíc ozbrojené síly plní také úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků v oblasti obrany. Podílejí se také na mezinárodních operacích a činnostech na podporu a udržení míru a bezpečnosti a na záchranných a humanitárních operacích. 71 AČR pak představuje základ ozbrojených sil. Kromě hlavního úkolu – příprava k obraně proti vnějšímu napadení – může být armáda použita také pro záchranné práce, pomoc při pohromách, k přepravě ústavních činitelů, k letecké dopravě a dalším úkolům. Zákon č. 222/1999 o zajišťování obrany České republiky definuje určité úkoly vedoucí k zajištění efektivní obrany státu. Obrana státu je v tomto zákoně definována takto: „Obrana státu je souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením. Obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném 69

Zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky. Zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky. 71 Tamtéž. 70

45

systému.“72 V tomto zákoně jsou také určeny úkoly pro jednotlivé ústavní činitele – pro vládu, ministra obrany, kraje, obce s přenesenou působností a různé samosprávné celky. Hlavním

úkolem

vlády

je

v tomto

případě

vyhodnocování a určení rizik ohrožení státu a činit opatření k eliminaci nebo ke snížení těchto rizik a ministr obrany prověřuje připravenost ozbrojených sil k obraně státu. Kraje, obce a různé samosprávné celky pak mají za úkol především předávání informací a spolupráci s ostatním celky. Důležitý je paragraf 13, který říká, že „Za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu stát zajišťuje obranu především vlastními věcnými prostředky.“73 Vzhledem k dlouhodobému a poměrně složitému procesu výstavby armády a vzhledem ke složitosti moderních zbraňových systému, je tedy nutné zajistit věcné prostředky nutné k obraně státu s časovým předstihem. Pokud je tato oblast obranného plánování opomíjena či zanedbávána, může velmi snadno dojít k tomu, že v případě vzniku bezpečnostního rizika pro ČR nebude čas efektivně na toto riziko reagovat. Tím méně je pak bezpečné spoléhat na pomoc spojenců. Navíc vzhledem k paragrafu 54, který v případě potřeby plnění mezinárodních smluvních závazků ČR ukládá povinnosti

definované

v tomto

zákoně

ve

prospěch

spojeneckých ozbrojených sil, je nutné disponovat dostatečnými zdroji k plnění těchto mezinárodních smluvních závazků, aby ČR byla brána jakožto spolehlivý partner a nikoli jako někdo, kdo pouze čerpá tzv. mírovou dividendu či pouze parazituje na výhodách, které plynou z kolektivní obrany. 74

72

Zákon č 222/1999 Sb. o zajišťování obrany České republiky. Tamtéž. 74 GALATÍK, Vlastimil: Vojensko-politické ambice a principy obrany ČR. In: GALATÍK, Vlastimil (ed.): Principy obrany České republiky „2030“. Brno, Univerzita obrany 2008, s. 64. 73

46

3.2 Koncepční dokumenty obranné politiky Koncepčních dokumentů zabývajících se tématem obranné/vojenské politiky vznikla v ČR celá řada. Od roku 1992 lze vysledovat celkem šest typů strategických dokumentů:75 

Doktrína



Bílá kniha



Strategie



Koncepce



Transformace



Vize Tyto dokumenty mohou být rozděleny na ty, které se

zabývají předpokládaným vývojem v rámci bezpečnostního prostředí a na ty, které se zabývají strukturálními změnami v rámci ozbrojených sil, jenž mají za cíl zlepšení situace těchto sil, aby byly lépe schopny čelit novým i starým bezpečnostním výzvám. Tyto dokumenty však v českém případě často spíše popisují současný stav a nenabízejí analytickou část.76 Nicméně z hlediska tématu této práce je nutné ty nejdůležitější dokumenty zmínit. Strategické dokumenty přijímá vláda svými usneseními, kterými se pak ministerstvo obrany řídí spolu s ústavními a ostatními zákony. 77 Ještě před samotným představením nejdůležitějších koncepčních dokumentů je vhodné nastínit historický kontext a vývoj vzniku těchto dokumentů. Předně je třeba říci, že by v ČR neexistoval nedostatek takovýchto dokumentů. Jejich množství jakož i zaměření by mohlo napovídat, že se ČR seriozně zabývá problematikou obrany a jejího zajišťování. Nicméně pokud má strategický dokument zabývající se obrannou politikou státu 75

PERNICA, Bohuslav: Profesionální armáda v České republice: prvních pět let. Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2012, s. 12. (b) 76 Tamtéž, s. 12. 77 Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, s. 16.

47

přinášet i určitá doporučení a případné strukturální změny, jenž mají být ve prospěch ozbrojených sil země, je nutné v případě ČR konstatovat, že je spíše pravidlem než výjimkou, když se dané strategické dokumenty a jejich závěry nedodržují. Jestliže si česká politická reprezentace definuje určité priority a postupy v rámci obrany státu, tak nedodržování takovýchto priorit a postupů jde přímo proti bezpečnosti ČR a tudíž ohrožuje obranyschopnost Českých zemí a bezpečnost jejich obyvatel. Jestliže profesionalizace českých ozbrojených sil měla za cíl vytvoření plně profesionální AČR, což z hlediska způsobu zajišťování obrany země znamená zásadní změnu, měla by tedy AČR odpovídat takto pojatému chápání obranyschopnosti jak z hlediska kvantity, tak i kvality. Pokud se však podíváme například na plánovaný početní stav AČR k roku 2008, který měl odpovídat 25 tisícům vojáků z povolání, a porovnáme tento plán se skutečným početním stavem AČR, jenž představoval 22 901 vojáků, pak je nedodržování koncepčních dokumentů evidentní. Je příznačné, že i plánovaný početní stav vojáků ve výši 25 tisíc představoval redukovaný počet z původního plánu 33 600 profesionálních vojáků.78 Další příklad nedodržení vlastních obranných závazků představuje vývoj od dosažení tzv. počátečních operačních schopností, kterých bylo dosaženo v roce 2006. Avšak namísto pokračování

vývoje

a

alokace

adekvátních

prostředků

k dosažení tzv. cílových operačních schopností došlo ke snížení vojenského personálu. Takovéto snížení pak logicky vede k tomu, že vojenská jednotka, která má určitý početní stav nutný k plnění

určitých

schopností

na

určité

úrovni

nemůže

kvalitativně plnit tyto schopnosti, pokud se její početní stav neustále zmenšuje.79 Zjednodušeně řečeno, není možné plnit úkoly na stejné kvalitativní úrovni například s polovinou čety na 78 79

PERNICA, B.: c. d. (b), s. 38. Tamtéž, s. 38-39.

48

rozdíl od čety celé. Stejně jako není možné efektivně zajišťovat obranu ČR s AČR o velikosti 21 tisíc vojáků. 3.2.1 Bezpečnostní strategie Základní strategický dokument představuje Bezpečnostní strategie, kterou vláda ČR schválila svým usnesením č. 665 ze dne 8. září 2011.80 Bezpečnostní strategie rekapituluje objektivně danou základní funkci státu, která spočívá v zajištění občanů.81

bezpečnosti

jejich

Zabývá

se

bezpečnostním

prostředím,

jeho proměnou a klíčovými bezpečnostními

hrozbami pro ČR. Je zde kladen velký důraz na kolektivní zajišťování bezpečnosti v rámci NATO a uvnitř EU, ale zároveň je

zde

jasně

uvedeno,

že:

„Členství

v mezinárodních

organizacích z ČR nesnímá její prvotní odpovědnost za vlastní obranu.“82 V bezpečnostní strategii jsou také definovány životní, strategické a další zájmy ČR. Životní zájmy představují svrchovanost

existence,

územní

celistvost

a

ochranu

demokratických principů. Mezi strategické zájmy pak lze zařadit důraz na transatlantickou spolupráci a kolektivní bezpečnost, podporu demokracie a základních svobod a principů právního státu. Další zájmy se pak týkají především vnitřní bezpečnosti ČR. Vzhledem k AČR a jejím úkolům z hlediska charakteru bezpečnostního prostředí je v Bezpečnostní strategii uvedeno, že v současném bezpečnostním prostředí převažují asymetrické konflikty a že existuje patrný nárůst schopnosti nestátních aktérů ohrožovat bezpečnost států a jejich obyvatel. V tomto případě je však nutné zmínit současnou situaci na Ukrajině a okupaci Krymu ruskými vojsky. Tato okupace ukázala, že Rusko může

80

Usnesení vlády České republiky ze dne 8. září 2011 č. 665 o Bezpečnostní strategii České republiky. 81 Bezpečnostní strategie České republiky. Ministerstvo zahraničních věcí 2011. 82 Tamtéž, s. 5.

49

do budoucna pro členské státy NATO ztělesňovat bezpečnostní výzvu, která ovšem nebude představovat hrozbu asymetrickou, nýbrž konvenční. 3.2.2 Obranná strategie Dalším dokumentem důležitým z hlediska obrany ČR je Obranná strategie z roku 2012, kterou vláda ČR schválila svým usnesením č. 699 ze dne 26. září 2012. 83 Obranná strategie vychází z principů Bezpečnostní strategie z roku 2011 a definuje tři základní pilíře obrany: stát, ozbrojené síly a občana. Tyto tři pilíře

jsou

vzájemně

provázány

a

ani

profesionalizací

ozbrojených sil nezanikla v případě potřeby povinnost občana k obraně státu. Jsou zde také definovány činnosti související s obranou ČR, které by ozbrojené síly měly plnit. Sem patří obrana území ČR, vzdušného prostoru ČR a infrastruktury nezbytné pro obranu státu.84 Vzhledem k důležitosti systému kolektivní obrany a k omezeným zdrojovým možnostem ČR je v Obranné strategii také zmiňována tzv. NATO smart defense a princip pooling and sharing v rámci EU. Tyto aspekty umožňují společné sdílení určitých vojenských schopností, které si jednotlivé státy nemohou samy dovolit udržovat. 3.2.3 Doktrína AČR Ozbrojené síly státu slouží především k obraně proti vnějšímu

nepříteli.

V případě

napadení

země

je

pak

strategickým úkolem OS poražení nepřítele, kterému bude znemožněno vést bojové operace. K tomu jak nejlépe tento úkol splnit pak může sloužit doktrína, která definuje a nabízí soubor principů a postupů k co nejefektivnějšímu poražení nepřítele. Aktuální doktrína AČR je z roku 2010 a „vymezuje, definuje a objasňuje strategické a operační principy pro 83

Usnesení vlády České republiky ze dne 26. září 2012 č. 699 o obranné strategii České republiky. 84 Obranná strategie České republiky, 2012, s. 9.

50

přípravu, vedení a zabezpečení jednotlivých typů operací, na kterých

se

AČR

může

v souladu

s právními

předpisy,

mezinárodními smlouvami a řídícími akty Ministerstva obrany ČR podílet v rámci mnohonárodního uskupení nebo je může vést samostatně.“85 Obecně lze říci, že doktríny uvádějí způsob naplňování poslání AČR při realizaci operačních úkolů. V této souvislosti je důležité, že i v této doktríně AČR je definován princip, kdy kromě existence asymetricky působícího nepřítele jako nejpravděpodobnějšího protivníka českých vojáků, je nutné také počítat s možným výskytem protivníka, který bude disponovat obdobnými vojenskými schopnostmi jako AČR. Tudíž že bude AČR nucena čelit regulérním ozbrojeným silám jednoho či více států.86 Dále je zde stanoveno, že AČR se orientuje na schopnosti odpovídajícím základním úkolům ozbrojených sil stanovených zákonem, ale zároveň by měly být tyto schopnosti využitelné v zahraničních operacích. AČR by tak měla být budována jako jeden soubor univerzálně využitelných a nasaditelných sil, kdy výstavba a rozvoj jsou orientovány na požadavky nejpravděpodobnějších operací a musí být schopny reagovat na měnící se požadavky. 87 Z toho vyplývá, že výstavba AČR musí být do co největší možné míry komplexní a struktura a charakter armády by tomu měl odpovídat. 3.2.4 Bílá kniha Snaha o efektivní řízení obranné politiky v ČR a dlouhodobější pojetí výstavby AČR, měla za následek vznik tzv. Bílé knihy o obraně v roce 2011. Tento dokument představuje snahu vlády ČR o stabilizaci českých ozbrojených sil, které se dlouhodobě nacházely v nejistém finančním prostředí díky neustálým škrtům v rezortu ministerstva obrany. Úsilí o 85

Doktrína Armády České republiky. Vyškov 2010, s. 4. Tamtéž, s. 11. 87 Tamtéž, s. 65. 86

51

komplexní a dlouhodobější přístup ke stavu a budoucímu vývoji českých ozbrojených sil představuje prvek, který je nutný vzhledem k charakteru této práce zmínit. Bílá kniha o obraně, schválená vládou ČR svým usnesením č. 369 z 18. května 2011, které ukládá ministru obrany jedenkrát ročně informovat vládu ČR o realizaci závěrů Bílé knihy88, představuje poměrně rozsáhlý dokument, který hodnotí současný stav AČR a nabízí určité strukturální změny. Je vhodné nastínit základní body Bílé knihy a ukázat, zda její dílčí závěry o budoucím vývoji a výstavbě AČR korespondují s pojetím AČR z hlediska poměru jednotlivých druhů zbraní. Z hlediska zdrojových možností definuje Bílá kniha tři hlavní zjištění:89 

Díky celkovému stárnutí české populace bude stále obtížnější získávat nové rekruty a nebude možné dosáhnout ambice v podobě 26 200 vojáků



Na

základě

nekoncepčních

škrtů

v rozpočtu,

předražených zakázek a nesystémových investic došlo k nahromadění deficitu v rozmezí 80 až 90 miliard Kč. 

Mezi

lety

2015-2020

bude

existovat

potřeba

významných investic do obnovy a modernizace vojenské techniky (například v tomto období končí pronájem letounů JAS-39 Gripen)90 Na základě těchto zjištění je situace hodnocena jako kritická, nikoli však bezvýchodná. Podle Bílé knihy lze ušetřit značné

88

Usnesení vlády České republiky ze dne 18. května 2011 č. 369 o Bílé knize o obraně. 89 Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011, s. 13. 90 Otázka letounů Gripen byla v roce 2014 vyřešena prodloužením jejich pronájmu pro VS AČR na dalších 12 let. PEJŠEK, Jan: Vláda schválila prodloužení smlouvy o pronájmu letounů JAS-39 Gripen. http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/tiskove-zpravy/vlada-schvalilaprodlouzeni-smlouvy-o-pronajmu-letounu-jas-39-gripen-95209/

52

finanční prostředky jak v krátkodobém, tak i střednědobém horizontu.91 Bílá kniha se tedy v podstatě nezabývá otázkou, zda disponovat větší či menší armádou, ale jejím praktickým přežitím jako funkčního organismu. Vzhledem

k pravděpodobnému

nedostatku

finančních

prostředků nutných k plánované modernizaci techniky či k nákupu techniky nové je nutné určit priority investic. Přednost pro zachování a rozvoj tedy mají schopnosti, které odpovídají těmto kritériím:92 

Zajištěni efektivní podpory a podmínek pro přijetí spojeneckých sil na území ČR a kybernetickou obranu



Zvyšování interoperability, nasaditelnosti a udržitelnosti sil podle standardů NATO pro všechny typy krizových situací,

a

to

zejména

prostřednictvím

účasti

v mezinárodních operacích, a v silách rychlé reakce NATO a v silách EU 

Preference

materiálu

a

techniky

s největší

pravděpodobností operačního nasazení v příštích pěti letech, včetně techniky a materiálu na ochranu vojsk, dosahování vysoké přidané hodnoty, například cestou specializace v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení (OPZHN) 

Zajištění naplnění minimálních požadavků na ochranu vzdušného prostoru ČR



Zajištění prostředků (schopností) pro účinnou podporu integrovaného záchranného systému

91

Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011, s. 14. 92 Tamtéž, s. 117-118.

53

Na základě této prioritizace ministerstvo obrany identifikovalo několik opatření vztahujících se buď k zachování, omezení či zrušení některé vojenské techniky či zařízení:93 

Zachování taktického nadzvukového a podzvukového letectva,

avšak

nerozvíjet

a

nemodernizovat

protiletadlové raketové komplety 2K12 KUB, nicméně schopnost protiletadlové obrany krátkého dosahu by měla být zachována a rozvíjena 

Vyřazení bitevních vrtulníků Mi-24/35 a dále do schopnosti bitevních vrtulníků neinvestovat



Neinvestovat do rozvoje pasivních sledovacích systémů a soustředit se na stacionární a mobilní radiolokátory, které mají přímou vazbu na NATINADS94



Odstavení pásových bojových vozidel pěchoty BVP-2 a rozhodnout o modernizaci či náhradě vozidel BVP-1



Zachování tankového praporu a zvážení jeho účelnosti do budoucna



Revidování mobilizační potřeby, zachování a rozvíjení schopnosti

operační

přípravy

území

pro

přijetí

spojeneckých posil 

Zvážení adekvátního využití Centra biologické ochrany Těchonín či jeho provoz zastavit a investovat do rozvoje Centra OPZHN95

Vzhledem k výše zmíněné prioritizaci je také definována pyramida schopností a z ní vyplývající možnosti redukce některých schopností při nedostatku prostředků.96 Tato pyramida je složena ze čtyř skupin schopností – zcela nezbytné, nezbytné,

93

Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011, s. 119. 94 V současnosti již NATINAMDS alias NATO Integrated Air and Missile Defence. 95 Ochrana proti zbraním hromadného ničení. 96 Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011, s. 120.

54

potřebné a doplňující. Jak již názvy jednotlivých skupiny napovídají, dělení je založeno na jejich důležitosti pro naplnění politicko-vojenských ambicí ČR: Zcela nezbytné schopnosti 

Prvky geografické a hydrometeorologické služby



Centrum výstrahy zbraní hromadného ničení



Zapojení do aliančních programů NAEW&C, AGS, MD, SALIS



Podpora nasazených sil (stacionární logistika včetně adekvátních operačních zásob, zdravotnictví, KIS)



Schopnosti přijmout a podporovat síly Aliance na území ČR – podpora hostitelskou zemí



Dopravní letectvo – přeprava osob a materiálu do operačního prostoru nebo v rámci operačního prostoru (dopravní letouny a vrtulníky)



Zajištění schopnosti ochrany vzdušného prostoru ČR v segmentech: a) Systém velení a řízení (řešení v rámci Aliance – ACCS) b) Průzkum vzdušného prostoru c) Aktivní prostředky – využití vlastního nadzvukového letectva



Speciální síly

Nezbytné schopnosti 

Veterinární služba



Dělostřelecký oddíl



Velitelství výcviku-Vojenská akademie Vyškov



Tankový prapor



Podzvukové taktické letectvo (L-159T – výcvik)



Mobilní pasivní systémy 532. praporu elektronického boje 55



Stacionární nemocnice v současném počtu

Potřebné schopnosti 

Protiletadlové raketové vojsko (KUB)



Prapor logistiky



Bojová vozidla pěchoty



Podzvukové taktické letectvo (L-159 ALCA)



Bitevní vrtulníky

Doplňující schopnosti 

Organizační složky, činnosti a materiál, které přímo nepodporují rozvoj vojenských schopností ozbrojených sil



zásoby zastaralé techniky, krajská vojenská velitelství, nadbytečná infrastruktura, centrum biologické ochrany Těchonín, některé součásti vojenského školství, hudby a umělecké soubory, sportovní kluby a další úřady či příspěvkové organizace

4. Armáda České republiky AČR prošla od vzniku samostatné ČR mnoha změnami a dalo by se říci i značně turbulentními periodami. Obecně vzato obrannou

politiku

lze

v období od

pádu

komunismu

v Československu až do současnosti definovat v rámci čtyř na sebe navazujících období, z nichž každé je charakteristické specifickým procesem:97 

Demokratizace – období demokratizace armády od listopadu roku 1989 do rozdělení Československa na konci roku 1992.



Integrace – období příprav ČR ke vstupu do NATO až po samotný vstup do Aliance.

97

JANOŠEC, J. – PROCHÁZKA, J. – TŮMA, M.: c. d., s. 14.

56



Reformy – vytvoření plně profesionalizované armády spolu s naplněním počátečních operačních schopností v roce 2006.



Transformace – úsilí o vytvoření moderní armády s expedičními

schopnostmi

s výhledem

dosažení

cílových operačních schopností. 4.1 Struktura AČR Pro pochopení komplexnosti obranného systému ČR je nutné nastínit institucionální strukturu ministerstva obrany, ozbrojených sil ČR a AČR. Vrchním velitelem ozbrojených sil státu je prezident ČR. 98 Úkoly vlády ČR a ministra obrany byly definovány v kapitole o legislativním základu obranného systému ČR, kteréhožto ministerstvo obrany představuje vrchol a jeho součástí je také Generální štáb AČR, který zabezpečuje velení AČR. Ministru obrany je také odpovědný ředitel Vojenského zpravodajství99 a přímo podřízen náčelník Vojenské policie. 100 V průběhu roku 2013 došlo v rámci struktury AČR k důležitým změnám, když bylo například zrušeno velitelství Společných sil, které bylo do té doby tvořeno pozemními a vzdušnými silami a Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií. Společné síly byly navíc podporovány Velitelstvím sil podpory.101 Současná struktura jednotlivých sil je následující: Pozemní síly: 

Bojové síly: o 4. brigáda rychlého nasazení Žatec o 7. mechanizovaná brigáda Hranice

98

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky. 100 Zákon č. 124/1992 Sb. o Vojenské policii. 101 RŮŽIČKOVÁ, Jana: Změny v AČR k 1. červenci 2013. http://www.acr.army.cz/informacni-servis/den/zmeny-v-acr-k-1--cervenci-2013-86715/ 99

57



Síly bojové podpory: o 13. dělostřelecký pluk Jince o 15. ženijní pluk Bechyně o 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany Liberec o 53. pluk průzkumu a elektronického boje Opava o 103.

centrum CIMIC/PSYOPS

Lipník

nad

Bečvou 

Síly bojového zabezpečení: o 14. pluk logistické podpory Pardubice

Vzdušné síly: o 21. Základna taktického letectva Čáslav o 22. Základna letectva Náměšť nad Oslavou o 24. Základna dopravního letectva Praha – Kbely o 25. Protiletadlová raketová brigáda Strakonice o 26. Brigáda velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav o Správa letiště Pardubice Sekce podpory: o Agentura logistiky o Agentura komunikačních a informačních systémů o Agentura vojenského zdravotnictví Jednotlivé druhy zbraní a útvary AČR lze rozdělit do tří základních skupin, které odpovídají řetězci bojových či podpůrných úkolů. Tento řetězec na sebe navzájem navazujících schopností, které jednotlivé druhy zbraní vykonávají lze rozdělit na boj, bojovou podporu a podpůrné služby. 102

102

Joint Publication 1-02: Department of Defense Dictionary of Military and Associated Terms. 2012. http://www.dtic.mil/doctrine/new_pubs/jp1_02.pdf

58

Boj (combat) Do této kategorie spadají druhy vojsk, které se přímo účastní bojů s nepřítelem – pěchota, tankové vojsko. Bojová podpora (combat support) Sem spadají druhy vojsk, které se nemusejí přímo účastnit boje, ale poskytují přímo bojovou podporu bojujícím jednotkám – dělostřelectvo, letouny určené k přímé letecké podpoře, vrtulníkové letectvo. Podpůrné služby (combat service support) Tato kategorie obsahuje veškeré schopnosti, funkce a aktivity nutné pro zajištění operujících vojsk na všech úrovních války. Patří sem logistické zabezpečení, údržba, zdravotní služby či přeprava. Skladba AČR k 1. 1. 2014 byla následující: 21 011 vojáků z povolání; z tohoto čísla je 5 316 důstojníků (generálů, vyšších

a

nižších

důstojníků),

12

769

praporčíků

a

poddůstojníků a 787 příslušníků mužstva (svobodníci, vojíni). Dále ještě existuje celkem 2 139 příslušníků přípravného sboru a dispozice.103 Z tohoto základního rozdělení by se na první pohled mohlo zdát, že AČR disponuje příliš velkým počtem důstojníků. Nicméně vyšší počty důstojnických hodností jsou dány malou velikostí armády a také faktem, že si AČR snaží zachovat některé schopnosti i na minimálních početních stavech, tak aby nedošlo k jejich úplné absenci. A také tím, že v případě mobilizace by bylo nutné vytvářet nové vojenské útvary, na které by se přemisťovali důstojníci, kteří by pak těmto mobilizovaným útvarům veleli.

103

Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 1993-2014. http://www.mocr.army.cz/dokumenty-a-legislativa/fakta/vyvoj-skutecnychpoctu-osob-v-rezortu-mo-cr-v-letech-2011---1993-51566/

59

4.2 Vzdušné síly AČR Letecké síly představují v rámci moderního bojiště nepostradatelný prvek. Jejich účinnost a včasné použití často představují základní předpoklad k úspěšnému vedení války a k vítězství, jak to například dokázalo americké letectvo během první války proti Iráku v roce 1991.104 Proto je velmi důležité zabývat se problematikou vedení leteckého boje a širším pojetím letecké teorie. V případě ČR je však tato problematika značně opomíjena, o čemž mimo jiné svědčí fakt, že Vzdušné síly AČR jsou součástí AČR, nikoli samostatnou větví ozbrojených sil, tak jak je tomu ve většině západních zemí, především však v USA či Velké Británii. V těchto zemích se tento samostatný přístup k leteckým silám během historických zkušeností velmi osvědčil. VS AČR navazují ve svých tradicích na meziválečné československé letectvo, nicméně fakticky reprezentují velmi mladou složku armády, neboť za den jejich vzniku lze považovat 1. červen 1997, kdy došlo ke sloučení 3. sboru taktického letectva a 4. sboru protivzdušné obrany. 105 Struktura VS AČR byla nastíněna výše, nicméně v případě leteckých sil a jejich užití v boji hraje důležitou roli také množství letounů, které může stát do konfliktu nasadit. VS AČR lze v tomto směru chápat jako malou sílu, která je schopná účastnit se pouze limitovaných operací. Pokud budeme vycházet z hlediska Wardenovi letecké válečné teorie a z úkolů, které by měly letecké síly plnit, pak lze identifikovat moderní víceúčelové bojové letouny jakožto nejadekvátnější bojové prostředky schopné plnit širokou škálu úkolů. Takovýchto letounů – JAS-39 Gripen – mají VS AČR k dispozici pouhých

104

MAHNKEN, Thomas G.: Technology and The American Way of War Since 1945. Columbia University Press 2010, s. 172. 105 Vzdušné síly AČR – Ročenka 2010. Aeromedia (speciál časopisu Letectví+kosmonautika) 2010, s. 4.

60

14, z toho 2 jsou ve cvičně-bojové verzi určené především k výcviku. V souvislosti

s počty

moderních

víceúčelových

bojových letounů je vhodné zmínit příklady některých evropských zemí, které jsou ať již rozlohou či počtem obyvatelstva srovnatelné s ČR. Dánsko, Nizozemí, Belgie či Švýcarsko jsou všechno státy, které mají ve výzbroji svých letectev moderní víceúčelové letouny a s výjimkou Švýcarska je také v minulosti několikrát nasadili při mnoha vojenských operacích. Pokud tedy hodnotíme relevantní evropské státy, nikoli městské ministátečky, tak se jasně ukazuje, že žádný z nich se nezbavil a ani se nehodlá zbavovat svého taktického letectva. Pokud porovnáme počty letounů výše zmíněných evropských zemí, tak všechny mají k dispozici větší počty víceúčelových bojových letounů než ČR – Dánsko 36, Holandsko 65 a Belgie 49 letounů F-16 a Švýcarsko 26 strojů F/A-18.106 Konkrétně Švýcarsko je téměř v totožné geopolitické situaci jako ČR. Alpská země je sice neutrální, není členem NATO, a tudíž si musí zajišťovat svoji bezpečnost a obranu vlastními způsoby, nicméně je stejně jako ČR vnitrozemským státem obklopeným spřátelenými, demokratickými státy, se kterými nemá žádné významnější spory, které by ohrožovaly jeho nezávislost. Přesto si udržuje jednou takové počty víceúčelových bojových strojů. Současná převaha asymetrických konfliktů a z toho vyplývající důraz na menší, ale velmi mobilní bojové jednotky má samozřejmě i vliv na poměr jednotlivých druhů vojsk v rámci armády, což se logicky odrazuje i v počtech bojových letounů. Nicméně letectvo stále zůstává nepostradatelnou silou v jakékoli válečné operaci. 106

Flightglobal: World Air Forces 2014. http://www.flightglobal.com/airspace/media/reports_pdf/world-air-forces2014-108161.aspx

61

4.3 Vojenské odbornosti Vojenské odbornosti příslušníků armády představují jejich konkrétní specializaci a na základě analýzy těchto odborností a jejich vzájemným porovnáním lze získat komplexní obraz o struktuře AČR a jejích schopnostech. Jednotlivé vojenské odbornosti lze rozdělit do dvou základních kategorií:107 

Zbraně



Služby

Do kategorie „zbraně“ patří složky, jejímž úkolem je vést boj. Sem patří druhy zbraní, jako je pěchota, mechanizované jednotky, tankové vojsko, letectvo. Všechny ostatní odbornosti lze označit za služby. Ty mají za úkol podporovat jednotlivé zbraně vším potřebným, co potřebují k životu. Pokud se podíváme na AČR z hlediska dělení na jednotlivé vojenské odbornosti, tak má armáda k dispozici vojáky, kteří náleží k celkem 51 odbornostem. Pokud pak tyto odbornosti budeme dělit podle příslušnosti k zbraním či službám, vypadá struktura AČR následovně:108 Zbraně

–

11

mechanizovaná

odborností (3 291),

–

tanková

5 891

osob:

(123),

odbornost

vševojskového

operačního směru (132), dělostřelecká (680), výsadková a záchranná (45), výkonného letectva (402), vzdušné síly (162), protiletadlová (313), průzkumná (410), elektronický boj (209), speciální síly (124) Služby – 41 odborností – 13 807 osob: odbornost vojenskocivilní spolupráce – CIMIC (29), chemická (485), ženijní (816), leteckých provozních služeb (228), radiolokačního přehledu a řízení činnosti ve vzdušném prostoru 107

(238), technická

KAPRAS, J. a kol.: c. d., s. 194. Bez vojenské odbornosti je 697 příslušníků AČR. Přehled vojenských odborností vojáků a vojákyň z povolání v rezortu MO po hodnostech a hodnostních sborech k 1. 1. 2014. 108

62

radionavigační (222), inženýrská letecká služba (872), letecké technické a provozní zabezpečení (154), letištní zabezpečení (110), všeobecná logistika (1 562), zbrojní (319), technická strojní (812), proviantní zabezpečení (379), dopravy (1 086), ubytovací a stavební (259), výstrojní zabezpečení (70), elektronická (214), zabezpečení PHM (207), informatizace (476), spojovací vojsko (1 089), ochrana utajovaných informací (419), zdravotnická služba (1 047), veterinární služba (205), Vojenské zpravodajství (2), zpravodajské zabezpečení AČR (145), geografická služba (118), hydrometeorologická služba (117), Vojenská policie (194), dopravně pořádková a ochranná služba (656), odhalování a dokumentace trestné činnosti (110), lidské zdroje (344), právní služba (44), ekonomická služba (44), sport

a

tělovýchova

(182),

humanitní

služba

(190),

psychologická služba (22), duchovní služba (27), komunikace a vztahy s veřejností (22), bojová pohotovost, mobilizační plánování a příprava státního území (115), žáci a posluchači vzdělávacích zařízení v ČR a v zahraničí (10) Pokud rozdělíme odbornosti na základě řetězce bojbojová podpora-podpůrné služby (combat-combat supportcombat service support),109 tak bude struktura AČR vypadat takto: Boj (4 853 osob): odbornost mechanizovaná (3 291), tanková (123), vševojskového operačního směru (132), výkonného letectva

(402),

vzdušné

síly

(162),

průzkumná

(410),

elektronický boj (209), speciální síly (124)

109

SOJKA, Milan: Reakce na článek: VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI OPERAČNÍ DOKTRÍNY „POZEMNÍ SÍLY V OPERACÍCH“ VE VZTAHU K ÚKOLŮM CHEMICKÉHO VOJSKA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY, autor pplk. Ing. Pavel OTŘÍSAL, Ph.D., MBA. http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/2012_1/reakce_2.pdf

63

Bojová podpora (4 005 osob): odbornost dělostřelecká (680), chemická (485), ženijní (816), výsadková a záchranná (45), protiletadlová (313), radiolokačního přehledu a řízení činnosti ve vzdušném prostoru (238), spojovací vojsko (1 089), Vojenská policie (194), zpravodajské zabezpečení AČR (145), Podpůrné služby (10 840 osob): odbornost vojensko-civilní spolupráce – CIMIC (29), leteckých provozních služeb (228), technická radionavigační (222), inženýrská letecká služba (872), letecké technické a provozní zabezpečení (154), letištní zabezpečení (110), všeobecná logistika (1 562), zbrojní (319), technická strojní (812), proviantní zabezpečení (379), dopravy (1 086), ubytovací a stavební (259), výstrojní zabezpečení (70), elektrotechnická (214), zabezpečení PHM (207), informatizace (476), ochrana utajovaných informací (419), zdravotnická služba (1 047), veterinární služba (205), Vojenské zpravodajství (2), geografická služba (118), hydrometeorologická služba (117), dopravně pořádková a ochranná služba (656), odhalování a dokumentace trestné činnosti (110), lidské zdroje (344), právní služba (44), ekonomická služba (211), sport a tělovýchova (182), humanitní služba (190), psychologická služba (22), duchovní služba (27), komunikace a vztahy s veřejností (22), bojová pohotovost, mobilizační plánování a příprava státního území (115), žáci a posluchači vzdělávacích zařízení v České republice a v zahraničí (10) 4.4 Zahraniční mise Armáda státu slouží především k obraně země před vnějším napadením. Nicméně představuje také prvek, který je součástí širšího pojetí politicko-vojenských ambicí státu. V rámci těchto politicko-vojenských ambicí, pak může být armáda

64

použita i za hranicemi země buď jako samostatný aktér či jako součást širší koalice.110 Kolektivní bezpečnost představuje pro ČR významný prvek zajišťování její bezpečnosti. Obrana ČR v současnosti nekončí na jejich hranicích a je spojena s bezpečnostní situací celého euroatlantického regionu.111 Z tohoto hlediska je účast na vojenských operacích ať již v rámci NATO, EU či v rámci určité koalice většinou pod vedením USA, velmi důležitá. Nejen že aktivní participace AČR na těchto vojenských operacích přímo přispívá k řešení různých konfliktů, ale také představuje vůli ČR aktivně působit na mezinárodním poli jakožto relevantní a spolehlivý partner v rámci pojetí kolektivní bezpečnosti.112 Zahraniční mise navíc pro AČR představují neocenitelnou zkušenost. Přímé bojové i nebojové zkušenosti AČR představují naprosto neocenitelný zdroj zkušeností pro přípravu a bojovou efektivitu českých vojáků. Bez přímých zkušeností z oblasti bojů je mnohem komplikovanější adekvátně připravovat příslušníky AČR na samotný boj. Navíc

vzhledem k určité proměně

bezpečnostního

prostředí v posledních zhruba dvaceti letech a k vzestupu operací, které lze souhrnně označit jako protipovstalecké, je nutné se adekvátně věnovat a zvládat i tento způsob bojové činnosti. Vojenská cvičení v mírové době sice představují vhodný

prvek

jak

připravovat

vojáky

k boji,

nicméně

seberealističtější vojenské cvičení se nikdy nemůže svým přínosem vyrovnat skutečným zkušenostem z bojové oblasti. Povinností státu je tedy získávání zkušeností z oblastí bojů vysíláním svých vlastních vojáků, aby tito získali potřebné znalosti ve vedení války, která může být i odlišného druhu, než 110

BALABÁN, M. – DUCHEK, J. – STEJSKAL, L.: c. d., s. 122. Bezpečnostní strategie České republiky. Ministerstvo zahraničních věcí 2011. 112 GALATÍK, V.: c. d. In: GALATÍK, V. (ed.): c. d., s. 64. 111

65

na kterou byli cvičeni původně. I sebemenší počet důstojníků vyslaných na zahraniční misi má poté vliv na celkovou bojovou efektivitu armády, neboť jejich získané zkušenosti a znalosti pak působí na jejich podřízené. 113 5. Komparace USA a ČR 5.1 USA Pro komparaci ČR a USA je nutné nastínit alespoň v základních obrysech složení ozbrojených sil USA, které je logicky poněkud odlišné od složení ozbrojených sil ČR. Americké ozbrojené síly jsou složeny z pěti větví:114 

Armáda Spojených států (US Army, 519 786 osob)



Letecké síly (US Air Force, 330 092 osob)



Námořnictvo (US Navy, 323 529 osob)



Námořní pěchota (US Marine Corps, 192 787 osob)



Pobřežní stráž (US Coast Guard)115 Jednotlivé větve jsou pak složeny z velitelství, sborů,

divizí, brigád či nižších stupňů útvarů. Ozbrojené nejefektivnější

síly

bojovou

USA sílu

představují světa.

Jejich

v současnosti technologická

vyspělost, schopnost efektivně využívat kombinaci jednotlivých druhů vojsk k dosažení vítězství se prokázala v minulosti několikrát. Spojené státy a jejich ozbrojené síly tudíž představují v mnoha ohledech jakýsi vzor, který umožňuje inspiraci ostatním státům světa a jejich ozbrojeným silám. Přestože se USA a ČR nacházejí v odlišných geopolitických situacích, je 113

CLAUSEWITZ, C. von: c. d., s. 74. Department of Defense Active Duty Military Personnel by Rank/Grade, March 31, 2014. https://www.dmdc.osd.mil/appj/dwp/reports.do?category=reports&subCat =milActDutReg 115 Pobřežní stráž je sice formálně součástí amerických ozbrojených sil, nicméně fakticky se spíše jedná o podpůrnou složku zajišťující pouze pobřežní ochranu USA a neúčastnící se bojových operací. Z tohoto hlediska není nutné se jí v této práci více zabývat. 114

66

možno identifikovat několik styčných bodů a především lze definovat v oblasti amerických vojenských schopností několik univerzálně platných principů, které lze efektivně uplatnit i v rámci AČR. Spojené státy mají sice jako jediná supervelmoc na rozdíl od ČR odlišný vztah ke globálnímu dění a některé výzvy jsou pro ně vzhledem k jejich národním zájmům aktuálnější než pro ČR, nicméně z hlediska geografického postavení nemají USA stejně jako ČR v sousedství žádného konkrétního nepřítele, který by přímo ohrožoval jejich suverenitu a nezávislost. Například vzestup Číny jako významného světového aktéra je nepochybně pro USA v současnosti výraznější výzva než pro ČR, avšak v rámci kolektivní obrany by i tato potenciální hrozba byla hrozbou pro ČR a proto je vhodné porovnat schopnosti USA a ČR v rámci vedení válečných operací. Kromě toho současné chování Ruska na mezinárodní scéně ve spojení s Ukrajinou a Krymem jasně ukazuje, že Rusko může v blízké budoucnosti představovat konvenční hrozbu, které bude nutné čelit a která je poměrně blízko českých hranic. Kromě

americké

občanské

války

bylo

území

kontinentálních USA vždy ušetřeno válečných operací a americké ozbrojené síly tak prakticky vždy v moderních dějinách vedly expediční vojenské operace. To do značné míry formovalo i výstavbu amerických ozbrojených sil a strategii jejich použití, na rozdíl od ČR, respektive Československa, které bylo nuceno ve dvacátém století budovat své ozbrojené síly především k přímé obraně svého území. Nicméně proměna bezpečnostního prostředí po konci studené války vede i v ČR k určité proměně chápání své vlastní bezpečnosti. Expediční schopnosti AČR však nikdy nemohou převážit a nahradit primární úkol ozbrojených sil, který představuje obrana státního území, což je i případ USA, přestože u nich může expediční 67

prvek představovat větší část schopností ozbrojených sil, než je tomu v případě ČR. Pokud se podíváme detailněji na složení amerických ozbrojených

sil,

tak

nám

vyvstane

obraz

komplexně

připraveného sboru, který disponuje širokou škálou druhů vojsk. Například co se týče tankového vojska, disponuje americká armáda jednou čistě obrněnou divizí. Kromě toho samozřejmě disponují tanky i ostatní jednotky. 116 Naproti tomu ve výzbroji AČR je pouze jeden tankový prapor, jenž disponuje třiceti modernizovanými tanky T-72M4 CZ.117 Hodnota takto malého počtu tanků je spíše symbolická a nabízí se otázka, zda by nebylo efektivnější i tyto zbylé tanky vyřadit úplně. V současném počtu totiž nejsou schopny plně plnit funkci, ke které jsou tanky obecně používány. Nicméně například právě vzhledem ke zkušenostem ať již amerických či kanadských jednotek s použitím tanků v Iráku či v Afghánistánu by bylo nelogické se tankového vojska zbavovat. Z hlediska obranyschopnosti země by bylo efektivnější navýšení počtu tanků v AČR. Zároveň s navýšením a investicí do tankové techniky by bylo nutné také navýšení příslušníků armády, neboť v současnosti armáda disponuje pouze 123 vojáky s tankovou odborností.118 Podobnou situaci, která panuje u tankového vojska při porovnávání schopností americké a české armády, lze pozorovat i u leteckých sil. Zatímco americké bojové letectvo je schopno plnit veškeré úkoly, které vymezuje letecká teorie a představuje 116

The Official Homepage of The United States Army: Divisions. http://www.army.mil/info/organization/unitsandcommands/divisions/ 117 HALADOVÁ, Olga: Česká armáda má dnes jen pětinu techniky než měla před třiceti lety. Přesto jí to stačí. http://www.acr.army.cz/informacniservis/zpravodajstvi/ceska-armada-ma-dnes-jen-petinu-techniky-nez-melapred-20-lety--presto-ji-to-staci--51110/ 118 Přehled vojenských odborností vojáků a vojákyň z povolání v rezortu MO po hodnostech a hodnostních sborech k 1. 1. 2014.

68

tak v současnosti přední mocnost co se týče vzdušné moci119, české vzdušné síly jsou opět díky nedostatečným kapacitám nuceny se soustředit především na tzv. air policicng, tedy na střežení vzdušného prostoru a na přímou leteckou podporu. Počet

moderních

bojových

letounů,

které

v současnosti

představuje 14 letounů JAS-39 Gripen ani výraznější rozšíření schopností neumožňuje. 5.2 Poměr sil – USA a AČR Vzájemnou komparaci ozbrojených sil USA a ČR lze rozdělit na dvě perspektivy: 

poměr pozemních a leteckých sil



poměr bojových/bojových podpůrných sil a podpůrných služeb První komparace nám umožňuje vidět složení AČR

z perspektivy efektivně vyváženého složení sil, tak jak ho definuje Clausewitz. Druhá komparace pak ukazuje, jak konkrétně vypadá AČR z hlediska poměru bojových a podpůrných sil. Tato porovnání jsou vztahována k modelu amerických ozbrojených sil, na který je nahlíženo jako na nejefektivnější. Porovnávání poměru jednotlivých druhů sil v USA a v ČR se na první pohled může jevit nelogické vzhledem k faktu, že USA jsou země, která má přístup ke dvěma oceánům a ČR je vnitrozemským státem bez přístupu k mořím. Námořnictvo USA hraje a vždy hrálo v rámci amerických ozbrojených sil velmi důležitou úlohu nejen jako tzv. první linie obrany, ale i jako prvek uplatňovaný k prosazování amerických národních zájmů. 120 Podobně pak Námořní pěchota USA je chápána jako

119

GRAY, Colin S.: Airpower for Strategic Effect. Air University Press 2012, s.

3.

120

ROSE, Lisle A.: Power at Sea, Volume 1: The Age of Navalism, 1890-1918. University of Missouri Press 2007, s. 15.

69

jeden z prvních nástrojů, který je vržen do válečného konfliktu. Nicméně vzhledem k faktu, že v moderních konfliktech, které USA vedly (válka proti Iráku v roce 1991 i 2003, válka proti Talibanu v Afghánistánu v roce 2001 či výhradně letecké zásahy v Kosovou v roce 1999) byly použity především americké pozemní a letecké síly, lze porovnání mezi USA a ČR provádět. Každý z těchto konfliktů byl totiž rozhodnut primárně pomocí leteckých úderů a na ně navazující pozemní operace. V těchto případech čistě námořní síly hrály spíše doplňkovou roli. Navíc se často

jednalo

o

letecké

námořní

útoky prováděné

z amerických letadlových lodí. Graf č. 1:121 Poměr pozemních a leteckých sil v rámci AČR a amerických ozbrojených sil122

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

12

14

26

38 23 19

78

74

62 39

AČR 2014

AČR 1993

US Army, USAF

US celkem

Pozemní síly (US Army)

Letecké síly (USAF)

Námořní síly (USN)

Námořní pěchota (USMC)

Pokud vezmeme do úvahy hledisko základního poměru mezi pozemními a leteckými silami USA a ČR, vyplývá z něho vyšší důraz kladený na letectvo v USA. Jak vyplývá z grafu č. 1,

121

Autorův výpočet. Vojáků AČR, u nichž nelze stanovit vojenský obor či vojenskou odbornost je celkem 2 053. 122

70

americké letecké síly tvoří téměř dvě pětiny (330 092 vojáků) ze sloučených pozemních a leteckých sil (849 878 vojáků).123 Tato procentuální vyjádření v sobě zahrnují jak zbraně, tak služby. V případě AČR je pak tento poměr výrazně odlišný – letecké síly představují pouze zhruba jednu desetinu (2 701 vojáků) celkových sil. Pokud bychom se podívali na poměr složek amerických ozbrojených sil i se započítáním amerického námořnictva a americké námořní pěchoty124, tak americké pozemní síly představují v tomto celkovém součtu 31 procent a americké letectvo 19 procent125 prostředků. Z obou těchto srovnání vyplývá mnohem vyšší důraz kladený v amerických ozbrojených silách na letecké síly, které díky masivnímu nasazení a velké efektivitě představují počáteční a prakticky nepostradatelnou součást každé americké vojenské kampaně. Nicméně letecké síly nejsou používány výhradně na začátku konfliktu. I v konfliktech v Iráku (2003-2009) či v současném Afghánistánu bylo a je letectvo používáno k přímé letecké podpoře pozemních jednotek v průběhu protipovstaleckých operací. 126 Navíc prakticky samostatnou kapitolu představuje používání bezpilotních prostředků k eliminaci nejen klíčových velitelů Talibanu či teroristů z Al-Káidy v Afghánistánu nebo na Afghánsko-Pákistánském pomezí. 127

123

Department of Defense Active Duty Military Personnel by Rank/Grade, March 31, 2014. https://www.dmdc.osd.mil/appj/dwp/reports.do?category=reports&subCat =milActDutReg 124 Americká námořní pěchota je velmi specifická a komplexní složka amerických ozbrojených sil určená především k rychlým expedičním a vyloďovacím operacím. Lze říci, že v sobě vlastně zahrnuje komponenty všech tří „klasických“ složek (pozemní síly, letectvo a námořnictvo) ozbrojených sil. Proto není důvod je jakkoli započítávat například do amerických pozemních sil. 125 Zde nejsou započítány námořní letecké síly, které jsou součástí námořnictva. 126 LAMBETH, Benjamin S.: Air Power Against Terror. America´s Conduct of Operation Enduring Freedom. RAND 2005. 127 SINGER, Peter W.: Wired for War: The Robotics Revolution and Conflict in the 21st Century. The Penguin Press 2009, s. 43.

71

Díky tomu, že USAF je samostatnou složkou amerických ozbrojených sil, může být také používáno strategicky128 na základě Wardenovi teorie a může tak samostatně působit na bojišti. Historické kořeny chápání leteckých sil v anglosaském světě jsou v tomto případě evidentní. Naproti tomu v rámci AČR je na vzdušné síly nahlíženo pouze jako na podpůrnou zbraň, která představuje doplněk sil pozemních. Toto chápání leteckých sil primárně jako jakéhosi létajícího dělostřelectva je nicméně pokračováním určitého filozofického chápání vedení leteckého boje, které má své kořeny v ČSLA, jenž byla v podstatě kopií sovětských ozbrojených sil a sovětské vojenské filozofie, která v leteckých silách spatřovala především podpůrný prostředek určený primárně k ničení pozemních cílů protivníka přímo na bojišti. Takovéto pojetí sice vycházelo ze sovětských zkušeností během bojů druhé světové války, nicméně ve své podstatě bylo omezující. Naproti tomu anglosaské pojetí leteckých sil jako samostatné složky schopné působit autonomně i mimo konkrétní bojiště lze chápat jako mnohem flexibilnější. Pokud porovnáme současnou skladbu AČR z hlediska poměru pozemních a leteckých sil se skladbou AČR z roku 1993, tak zjistíme, že letecké síly byly v roce 1993 zastoupeny mnohem výrazněji, než je tomu v současnosti. Letectvo (spolu s vojskem protivzdušné obrany AČR) představovalo 26 procent (27 738 vojáků) z celkového počtu 106 197 příslušníků AČR.129 Postupné zmenšování leteckých sil bylo samozřejmě také způsobeno i zmenšováním ozbrojených sil celkově, nicméně od roku 1993 se poměr letectva vůči pozemním silám snížil zhruba o polovinu.

128

GRAY, C. S.: c. d., s. 157. Armádní ročenka 1993. Ministerstvo obrany České republiky 1994, s. 5960. 129

72

Graf č. 2: Poměr zbraní a služeb v rámci AČR a amerických ozbrojených sil130

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

15

18

83

81

39

51

AČR

US celkem

Podpůrné služby

US Army, USAF

Boj, bojová podpora

Také z porovnání skladby AČR a ozbrojených sil USA z hlediska bojových a podpůrných vojenských odborností, které je procentuálně vyjádřeno v grafu č. 2 je zřejmé, že složení obou ozbrojených složek vykazuje značné rozdíly. Procentuální poměr bojových odborností je v případě AČR značně vyšší než je tomu u amerických ozbrojených sil, kdy se v českém případě tento poměr takřka rovná dvěma pětinám celkových sil, zatímco v americkém případě to není ani jedna pětina.131 Tento rozdíl v poměru je však opět nutné zasadit do určitého kontextu. Americké ozbrojené síly se účastní primárně expedičních operací, proto lze vidět jasný důraz na podpůrné služby z perspektivy nutnosti zajištění vyslaných vojsk. Naproti tomu AČR se sice také účastní zahraničních operací ovšem v mnohem menší míře. Navíc již zmíněné neustálé finanční a tím pádem i personální omezování AČR vedlo k tomu, že byly omezovány

130

Autorův výpočet. Bureau of Labor Statistics: Occupational Outlook handbook: Military Carrers. http://www.bls.gov/ooh/military/military-careers.htm 131

73

spíše nebojové schopnosti a naopak zachovávány schopnosti bojové

i

za

předpokladu

minimálního

naplnění

těchto

schopností. Jako příklad může sloužit již zmiňované české tankové vojsko. 5.3

Poměr

sil

ve

vztahu

k důležitosti

schopností

definovaných Bílou knihou o obraně Vzhledem k důležitosti Bílé knihy o obraně z hlediska dokumentu definujícího priority vývoje a výstavby AČR do budoucna je vhodné porovnat zjištění této práce ohledně poměru bojových či podpůrných sil právě ve vztahu k Bílé knize. Bílá kniha o obraně definuje pyramidu čtyř schopností, kteréžto jsou odstupňovány od doplňujících až po zcela nezbytné:132 

doplňující schopnosti



potřebné schopnosti



nezbytné schopnosti



zcela nezbytné schopnosti

Rozdělení vojenských odborností do těchto čtyř kategorií nelze provést zcela výhrad, neboť jednotlivé vojenské odbornosti se objevují současně v několika kategoriích schopností, někdy i ve všech, což znamená, že část vojáků s určitou odborností může být považována za zcela nezbytnou schopnost, jiná za potřebnou či doplňující. Proto je celý graf znázorňující procentuální přítomnost jednotlivých skupin vojenských odborností pouze orientační. Pokud aplikujeme tuto pyramidu na skladbu AČR z hlediska vojenských odborností rozdělených v rámci řetězce boj-bojová podpora-bojové podpůrné služby, můžeme vidět, zda případná opatření směřující k omezení určitých schopností, korespondují s případnou snahou o přiblížení se ke skladbě amerických sil na základě výše zmíněného řetězce bojových a

132

Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011, s. 120.

74

podpůrných sil. Logicky nejvíce ohrožené jsou odbornosti, které spadají do kategorie doplňujících schopností a jak ukazuje graf č. 3, případná realizace rušení těchto odborností by ještě více prohloubila nedostatek AČR v rámci jejích podpůrných služeb, tudíž by se ještě vzdálila k „ideálnímu“ stavu ozbrojených sil USA. Graf č. 3: Poměr důležitosti schopností ve vztahu ke zbraním a službám v rámci Bílé knihy o obraně133

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

7 27

11 11

33

35

Doplňující schopnosti

5 8

Potřebné schopnosti

77

Nezbytné schopnosti 51

33

Boj

Zcela nezbytné schopnosti Bojová Podpůrné podpora služby

Další omezování některých schopností ať již bojových či podpůrných služeb je proto

z hlediska efektivity AČR

nepřijatelné. Armáda již v současnosti představuje soubor sil, které jsou podfinancované a jejichž schopnosti jsou velmi výrazně omezeny a oslabeny. Proto AČR nemůže efektivně plnit úkoly, které jsou jí určeny ať již Ústavou ČR či vyplývající ze závazků v rámci NATO. ZÁVĚR Obrana státu představuje nejvyšší možnou hodnotu, kterou si lze představit a která má přímý vliv na nezávislost, bezpečnost země, jejich občanů a demokratického a mírového fungování politického systému. Zajišťování obrany státu není spjato pouze s dobou války, ale je to dlouhodobý a komplexní 133

Autorův výpočet.

75

proces, který je nutno mít na zřeteli především v době míru, aby v případě ohrožení byla země adekvátně připravena k efektivní obraně a nikoli aby doplácela na zanedbávání obranných záležitostí právě v mírově době. Neustálá redukce finančních prostředků alokovaných ve prospěch českých ozbrojených sil je sice lákavá z hlediska politické elity a z perspektivy šetření v rámci státního rozpočtu, avšak vede k omezování účinné obrany státu,134 neboť tím zmenšuje počet schopností, které může AČR vykonávat. Základní a primární schopností ozbrojených sil státu je obrana státního území. Tento úkol musí skladba AČR reflektovat především. Přestože současná geopolitická situace vylučuje válečný střet se sousedními státy ČR, naše země musí zároveň plnit své závazky vyplývající z členství v NATO. Válka a bojová činnost jsou oblasti lidského konání, které není možné vždy přesně exaktně definovat a vměstnat do jedné jediné správné teorie výstavby ozbrojených sil. Nicméně jak ukázala teoretická kapitola ve spojení se skladbou ozbrojených sil USA a poměrem jednotlivých amerických druhů zbraní a služeb, existují určité obecně platné teoretické principy ve výstavbě a složení ozbrojených sil státu. Tím základním principem je vyvážený poměr sil. Každá jednotlivá zbraň či služba má svoji specifickou úlohu a plní specifické úkoly, které nelze ničím nahradit. Srovnání mezi skladbou AČR a pozemních a leteckých sil USA odhalilo dvě negativní tendence v případě AČR. Zaprvé je to výrazně poddimenzovaná letecká složka českých ozbrojených sil. Současný válečný konflikt není možno vést bez leteckých sil a ten stát, který bude tuto oblast zanedbávat, se může dostat do velmi zranitelné situace. Vzdušné síly AČR tak momentálně představují nedostatečně velkou sílu, 134

KRČ, Miroslav: Teoretické a metodologické předpoklady účelné a efektivní alokace zdrojů v obraně. Vojenské rozhledy, 15, 2006, č. 3, s. 72.

76

která není schopná plnit veškeré úkoly, které definuje letecká teorie. Zadruhé odhalila komparace AČR a ozbrojených sil USA nedostatky

v poměru

bojových,

bojových

podpůrných

prostředků a podpůrných služeb v rámci AČR. Obrovský technologický rozmach velmi výrazně proměnil způsob vedení války a vojenství jako takové. Zatímco například ještě v době americké občanské války bylo devět z deseti vojáků bojujících v poli, během první světové války se tento poměr změnil na pět bojujících ku pěti sloužícím v podpůrných bojových útvarech či službách.135 Dnes je tento poměr ještě výraznější – zatímco amerických bojových odborností je v rámci ozbrojených sil USA zhruba dvacet procent a zbytek tvoří odbornosti podpůrných služeb, v případě AČR je to zhruba čtyřicet procent odborností bojových a šedesát procent podpůrných. Jestliže koncepční dokumenty zabývající se obranou problematikou mají přispět ke zlepšení situace, je nutné tyto dokumenty dodržovat a nikoli je považovat za pouhá „slohová cvičení.“ Bílá kniha o obraně z roku 2011 nabízí určitá řešení, nicméně i ona vychází z předpokladu, že je možné ještě v rámci AČR u některých schopností škrtat. Je zajímavé porovnat definici schopností AČR z hlediska jejich důležitosti a složení v rámci řetězce boj, bojová podpora a podpůrné služby. Nejohroženější jsou logicky schopnosti spadající do kategorie doplňujících schopností. V rámci této kategorie je však až třicet pět procent vojenských odborností spadajících do podpůrných služeb. Pokud by tedy došlo ke škrtům u podpůrných služeb, ještě výrazněji by se prohloubil nedostatek AČR z hlediska zabezpečení svých bojových schopností.

135

CREVELD, Martin van: The Changing Face of War. Combat from Marne to Iraq. Presidio Press 2008, s. 130.

77

Pakliže došlo v prvním desetiletí 21. století k výrazné proměně zajišťování obrany ČR díky profesionalizaci AČR, tak je třeba, aby profesionální síly byly adekvátně zajištěny jak z hlediska finančního, tak z hlediska lidského potenciálu. Vznikem profesionální AČR nedošlo k ukončení procesu transformace AČR a celého obranného systému, ale tento proces v podstatě pokračuje neustále. Jestliže se ČR vzdala povinné základní

vojenské

služby

ve

prospěch

profesionálních

ozbrojených sil, pak je nutné vynakládat odpovídající úsilí na udržování bojeschopnosti těchto sil. Jak finanční a lidské, tak intelektuální. Toto si musí česká politická reprezentace a možná i někteří odpovědní armádní činitelé uvědomit. Pokud totiž ČR deklaruje, že hlavním úkolem AČR je stále obrana státního území, i když v rámci kolektivní obrany NATO, pak musí vynakládat odpovídající úsilí k zajištění tohoto svého

záměru

Nedodržováním

a

k odpovídajícímu

vlastních

strategických

charakteru a

AČR.

koncepčních

dokumentů a obecně platných zásad úlohy ozbrojených sil demokratického státu a tím pádem neustálým oslabováním AČR dochází k oslabování obranyschopnosti ČR jako takové, což zároveň znamená hazardování s bezpečností obyvatel ČR. Výše zmíněné nedostatky reprezentují neradostný pohled na současný stav AČR. V kombinaci se zhruba dvacetiletým nezájmem české politické reprezentace o brannou problematiku jasně vyjádřenou neustálými finančními škrty, se jedná o situaci, která je kritická. Přesto je však nutné se dívat na AČR ze dvou zorných úhlů pohledu. Předně je nutné si uvědomit, že vojenská služba, služba vlasti je tím morálně nejvyšším možným principem, který může občan demokratického státu plnit. Proto si každý český voják zaslouží úctu civilní veřejnosti za svoji ochotu bránit naši zem, její demokracii a v případě potřeby pro tyto nezpochybnitelně nejdůležitější hodnoty i položit život. 78

V tomto ohledu čeští vojáci vykazují vysoké kvality. Stejně jako v případě svého vojenského výcviku, který je, co se týče kvality jednotlivce na velmi vysoké úrovni. Bohužel se ale ukazuje, že druhý zorný úhel pohledu – celek jako takový, tedy AČR, nepředstavuje sílu, která by mohla efektivně plnit úkoly, které jsou na ni kladeny. Téměř by se dalo říci, že dvacetitisícová armáda není armádou. Lze velmi těžko stanovit přesný počet vojáků, který by dokázal přesně zabezpečit všechny úkoly, které AČR musí plnit, ovšem lze s jistotou říci, že současných dvacet jedna tisíc je nedostatečných. 136 ČR je sice v současnosti členem NATO a její bezpečnost je tak zajištěna v rámci kolektivního systému Aliance, nicméně to v žádném případě neznamená, že by měla naše země spoléhat pouze na ostatní členy, že ji v případě potřeby přijdou na pomoc a sama se podílet na obraně NATO pouze minimálně. Každý stát je totiž primárně sám zodpovědný za svoji obranu a jak nám ukazuje historie, členství v jakémkoli obranném spolku je pouze jakýmsi doplňkem. Naše členství v Severoatlantické alianci je nutno hodnotit jednoznačně pozitivně, avšak v českém prostředí je třeba se zbavit dojmu, že navždy je naše bezpečnost stejně jako nezávislost zajištěna s tím, že na obranné záležitosti budeme

vynakládat

minimální

úsilí.

Jak

finanční,

tak

intelektuální. Stále totiž platí, že NATO bude pouze silné tak, jak silní budou jeho jednotliví členové. Pokud bychom si vzali na pomoc opět Carla von Clausewitze a jeho definici úkolů bojových sil – tedy zastrašit, porazit protivníka či ho přímět ke kapitulaci, je bohužel nutné

136

DYČKA, Lukáš – FRANK, Libor – KOLKUS, Jaroslav – MIČÁNEK, František: Neradostná zpráva o skutečném stavu zabezpečení obrany České republiky. http://www.natoaktual.cz/neradostna-zprava-o-skutecnem-stavuzabezpeceni-obrany-ceske-republiky-1o4/na_analyzy.aspx?c=A140427_223022_na_analyzy_m02

79

konstatovat, že současná AČR nemůže fakticky plnit ani jeden z těchto úkolů. To znamená, že ČR v podstatě nemá žádnou možnost jak se bránit potenciálnímu ohrožení své vlastní nezávislosti.

Opět

je

nutné

zdůraznit,

že v krátkodobé

perspektivě není pravděpodobný vojenský střet ČR s některým ze sousedních či blízkých států. To je však hledisko, které není možné brát za to nejdůležitější. V současné době vysoce náročných technologicky vyspělých vojenských zbraňových systémů není často možné vybudovat určitou vojenskou schopnost v krátkém časovém období, proto je nutné tyto schopnosti udržovat i v době míru. Spoléhání se pouze na kolektivní systém obrany v rámci NATO je velmi nebezpečné. Obzvláště když je evidentní, že síla NATO je fakticky přímo závislá na vojenské síle USA a evropští členové Aliance zanedbávají své vlastní schopnosti. Vojenská slabost evropských zemí je paradoxně dána dlouhým mírovým obdobím, které na evropském kontinentu od konce druhé světové války nastalo, ještě umocněné rozpadem komunistického bloku. Evropské země tak fakticky čelily bezpečnostním hrozbám a rizikům mimo své vlastní hranice a proto používaly vojenskou sílu převážně k expedičním operacím proti protivníkům, kteří nedosahovaly ať již početně či kvalitativně úrovně západních demokratických armád. Nicméně jak ukazuje současná situace na Ukrajině, demokratické země euroatlantického prostoru již nadále nemusejí čelit pouze konfliktům nízké intenzity, 137 ale také konfliktům vysoce intenzivním a konvenčním. Z tohoto hlediska nám Rusko připomnělo, že ozbrojené síly státu v podstatě vždy byly, jsou a budou

používány

také

k prosazování

národních

zájmů

v zahraničí.

137

TOWNSHEND, Charles: Úvod: tvář moderní války. In: TOWNSHEND, Charles (ed.): Historie moderní války. Mladá fronta 2007, s. 32.

80

Nejen proto by se mělo přistupovat k výstavbě stejně jako k charakteru AČR s největší možnou mírou zodpovědnosti a odbornosti. Český stát si vzhledem ke svému geopolitickému postavení a aliančním závazkům nemůže již déle dovolit budovat AČR pouze jako malou, případně specializovanou sílu, schopnou primárně expedičních operací. Naopak je třeba AČR budovat především s ohledem na její roli při obraně státního území a s expedičními prvky jako doplňkovými schopnostmi.

81

POUŽITÁ LITERATURA Zákony, usnesení vlády ČR Zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Zákon č. 124/1992 Sb. o Vojenské policii. Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách České republiky. Zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky. Zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky. Zákon č. 222/1999 Sb. o zajišťování obrany České republiky. Usnesení vlády České republiky ze dne 18. května 2011 č. 369 o Bílé knize o obraně. Usnesení vlády České republiky ze dne 8. září 2011 č. 665 o Bezpečnostní strategii České republiky. Usnesení vlády České republiky ze dne 26. září 2012 č. 699 o obranné strategii České republiky. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Dokumenty Bezpečnostní

strategie

České

republiky.

Ministerstvo

zahraničních věcí 2011. Bílá kniha o obraně. Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP) 2011. Doktrína Armády České republiky. Vyškov 2010. Obranná strategie České republiky, 2012.

82

Usnesení Federálního shromáždění č. 122 k návrhu vojenské doktríny České a Slovenské Federativní republiky (tisk 366). http://www.mocr.army.cz/images/Bilakniha/CSD/1991%20Voje nska%20doktrina%20CSFR.pdf Monografie, sborníky, články Armádní ročenka 1993. Ministerstvo obrany České republiky 1994. BALABÁN, Miloš – DUCHEK, Jan – STEJSKAL, Libor: Kapitoly o bezpečnosti. Praha, Karolinum 2007. BALABÁN, Miloš – KARAFFA, Vladimír – RAŠEK, Antonín: Vývoj bezpečnostní politiky a strategie ČR v období 1990-2009. Vojenské rozhledy, 18, 2009, č. 4, s. 5-22. BALVÍN, Pavel – PERNICA, Bohuslav: Realizace české obranné/vojenské politiky: malá stabilita vládnutí a nevhodný manažerský koncept. Vojenské rozhledy, 2010, č. 1, ročník 19, s. 101-113. BIDDLE, Tami Davis: Rhetoric and Reality in Air Warfare. The Evolution of British and American Ideas About Strategic Bombing, 1914-1945. Princeton, Princeton University Press 2002. BUDIANSKY, Stephen: Air Power. The Men, Machines. And the Ideas That Revolutionized War, from Kitty Hawk to Iraq. Penguin Books 2005. Bureau of Labor Statistics: Occupational Outlook handbook: Military

Carrers.

http://www.bls.gov/ooh/military/military-

careers.htm BUZAN, Barry – WAEVER, Ole – WILDE, Jaap de: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Centrum strategických studií 2005. 83

CLAUSEWITZ, Carl von: O válce. Praha, Academia 2008. CREVELD, Martin van: The Changing Face of War. Combat from Marne to Iraq. Presidio Press 2008. (a) CREVELD, Martin Van: The Transformation of War: The Most Radical Reinterpretation of Armed Conflict Since Clausewitz. Free Press 1991. (b) CREVELD, Martin Van: Technika a válka II. Od jaderné slepé uličky k terorismu. In: TOWNSHEND, Charles (ed.): Historie moderní války. Mladá fronta 2007, s. 352-375. Čísla

a

fakta

zmobilizované

předválečné československé

armády.

Přibližné

počty

v září

1938.

armády

http://armada.vojenstvi.cz/ DEJMEK, Jindřich: Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století. Praha, Centrum pro ekonomiku a politiku 2002. Department of Defense Active Duty Military Personnel by Rank/Grade,

March

31,

2014.

https://www.dmdc.osd.mil/appj/dwp/reports.do?category=report s&subCat=milActDutReg DOUHET, Giulio: The Command of The Air. Washington D. C., Air

Force

History

and

Museums

Program

1998.

http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/readings/command_of_the _air.pdf DUNN, Martin: Levels of War: Just a Set of Labels? http://www.clausewitz.com/readings/Dunn.htm DUNNE, Paul J.: The Defense Industrial Base. In: HARTLEY, Keith – SANDLER, Todd (eds.): Handbook of Defense Economics Volume 1. North Holland 1995, p. 400-430.

84

DYČKA, Lukáš – FRANK, Libor – KOLKUS, Jaroslav – MIČÁNEK, František: Neradostná zpráva o skutečném stavu zabezpečení

obrany

České

republiky.

http://www.natoaktual.cz/neradostna-zprava-o-skutecnem-stavuzabezpeceni-obrany-ceske-republiky-1o4/na_analyzy.aspx?c=A140427_223022_na_analyzy_m02 ECHEVARRIA II., Antulio J.: Clausewitz and Contemporary War. Oxford University Press 2007. (a) ECHEVARRIA II., Antulio J.: Fourth-Generation War and Other Myths. Strategic Studies Institute – United States Army War

College

2005.

(b)

http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pdffiles/pub632.pd f ECHEVARRIA II., Antulio J.: Globalization and the Nature of War. Strategic Studies Institute 2003. (c) EICHLER, Jan: Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha, Ministerstvo obrany České republiky 2006. Flightglobal:

World

Air

Forces

2014.

http://www.flightglobal.com/airspace/media/reports_pdf/worldair-forces-2014-108161.aspx FUČÍK, Josef: Soumrak tankového věku. Vojenské rozhledy, 1993, č. 4, ročník 2, s. 14-24. GALATÍK, Vlastimil: Vojensko-politické ambice a principy obrany ČR. In: GALATÍK, Vlastimil (ed.): Principy obrany České republiky „2030“. Brno, Univerzita obrany 2008, s. 6373. GRAY, Colin S.: Airpower for Strategic Effect. Air University Press 2012.

85

HALADOVÁ, Olga: Česká armáda má dnes jen pětinu techniky než

měla

před

třiceti

lety.

Přesto

jí

to

stačí.

http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceskaarmada-ma-dnes-jen-petinu-techniky-nez-mela-pred-20-lety-presto-ji-to-staci--51110/ HAMMES, Thomas X.: The Sling and The Stone. On War in the 21st Century. Zenith Press 2010. JANOŠEC, Josef – MAREK, Jindřich – PERNICA, Bohuslav: Armáda České republiky. Symbol demokracie a státní suverenity 1993-2012. Praha, Ministerstvo obrany ČR – odbor komunikace a propagace (OKP MO) 2013. JANOŠEC, Josef – PROCHÁZKA, Josef – TŮMA, Miroslav: Obranná politika Československé a České republiky. Praha, Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum MO 2009. JOHN, Miloslav: Září 1938 III. díl. Olomouc, Votobia 2000. Joint Publication 1-02: Department of Defense Dictionary of mIlitary

and

Associated

Terms.

2012.

http://www.dtic.mil/doctrine/new_pubs/jp1_02.pdf JOMINI, Antoine-Henri: The Art of War. Project Gutenberg 2004.

http://www.gutenberg.org/files/13549/13549-h/13549-

h.htm KAPRAS, Jan a kol.: Armáda a národ. Praha, Národní rada Československá 1938. KEEGAN, John: Historie válečnictví. Praha – Plzeň, Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík 2004. KOLDINSKÁ, Marie – ŠEDIVÝ, Ivan: Válka a armáda v českých dějinách. Sociohistorické črty. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2008. 86

KRČ, Miroslav: Teoretické a metodologické předpoklady účelné a efektivní alokace zdrojů v obraně. Vojenské rozhledy, 15, 2006, č. 3, s. 71-86. (a) KRČ, Miroslav: Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení. Praha, Ústav mezinárodních vztahů 2000. (b) KŘÍŽ, Zdeněk: Civilní řízení a demokratická kontrola armády v České republice. Peripetie transformace vojensko-civilních vztahů po roce 1989. Brno, Mezinárodní politologický ústav 2004. LAMBETH, Benjamin S.: Air Power Against Terror. America´s Conduct of Operation Enduring Freedom. RAND 2005. LUŇÁK, Petr (ed.): Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950-1990. Praha, Dokořán 2007. MAHNKEN, Thomas G.: Technology and The American Way of War Since 1945. Columbia University Press 2010. MINAŘÍK, Pavel – ŠTĚPÁNEK, Karel: Československá lidová armáda na Rýnu. Praha, Naše vojsko 2007. OLIVER, Irvin: Mechanized Forces in Irregular Warfare. Military Review, 2011, No. 2, Vol. 91, s. 60-68. OLSON, William J.: The Continuing Irrelevance of Clausewitz. http://smallwarsjournal.com/jrnl/art/the-continuing-irrelevanceof-clausewitz Pavel:

Finanční

situace

armády

je

neudržitelná.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pavel-financni-situacearmady-je-neudrzitelna/1053950 PERNICA, Bohuslav: Profesionalizace ozbrojených sil: Trendy, teorie a zkušenosti. Praha, Ministerstvo obrany – Agentura vojenských informací a služeb 2007. (a) 87

PERNICA, Bohuslav: Profesionální armáda v České republice: prvních pět let. Národohospodářský ústav Josefa Hlávky 2012. (b) PROCHÁZKA, Josef: Dvacet let Armády České republiky. Jak dál? Vojenské rozhledy, 2013, č. 2, ročník 22, s. 49. Přehled vojenských odborností vojáků a vojákyň z povolání v rezortu MO po hodnostech a hodnostních sborech k 1. 1. 2014. ROSE, Lisle A.: Power at Sea, Volume 1: The Age of Navalism, 1890-1918. University of Missouri Press 2007. SINGER, Peter W.: Wired for War: The Robotics Revolution and Conflict in the 21st Century. The Penguin Press 2009. SOJKA, Milan: Reakce na článek: VYMEZENÍ PŮSOBNOSTI OPERAČNÍ DOKTRÍNY „POZEMNÍ SÍLY V OPERACÍCH“ VE VZTAHU K ÚKOLŮM CHEMICKÉHO VOJSKA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY, autor pplk. Ing. Pavel OTŘÍSAL, Ph.D., MBA. http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/2012_1/reakce_2.pdf STOLBERG, Alan G.: The International System in the 21st Century. In: BARTHOLOMEES, J. Boone (ed.): The US Army War College Guide to National Security Issues. Volume II: National Security Policy and Strategy. Strategic Studies Institute 2010, s. 153-166. SVĚTNIČKA, Lubomír: Věříme vojákům jako nikdy. Ale jak dlouho nám to vydrží? http://www.natoaktual.cz/duvera-varmadu-je-nejvyssi-v-historii-dh6/na_analyzy.aspx?c=A131007_182528_na_analyzy_m00 ŠUTA, Josef – WARDEN III., John A.: Kdo zvítězil v „zálivu“? Teorie a praxe letecké války. Olomouc, Votobia 1998.

88

The Official Homepage of The United States Army: Divisions. http://www.army.mil/info/organization/unitsandcommands/divis ions/ The United States Strategic Bombing Surveys. Air University Press 1987. TOWNSHEND, Charles: Úvod: tvář moderní války. In: TOWNSHEND, Charles (ed.): Historie moderní války. Mladá fronta 2007, s. 17-33. WARDEN III., John A.: The Air Campaign. Planning for Combat.

National

Defense

University

Press

1988.

http://www.au.af.mil/au/awc/awcgate/warden/warden-all.htm Vývoj skutečných počtů osob v resortu MO ČR v letech 19932014.

http://www.mocr.army.cz/dokumenty-a-

legislativa/fakta/vyvoj-skutecnych-poctu-osob-v-rezortu-mo-crv-letech-2011---1993-51566/ Vzdušné síly AČR – Ročenka 2010. Aeromedia (speciál časopisu Letectví+kosmonautika) 2010. YESTER, Stanislav (MORAVEC, Emanuel): Obrana státu. Praha, Svaz československého důstojnictva 1936. ZDOBINSKÝ, Michal: Nejmodernější tanky v boji 1, 2. ATM, 2009, č. 10-11, 41, s. 16-19, 26-30. ZEMAN, Petr a kol.: Česká bezpečnostní terminologie. Ústav strategických studií Vojenské akademie v Brně 2002.

89