UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Lucie Šplíchalová

Výtvarné časopisy v ČR v letech 1990 – 1999 Diplomová práce

Praha 2011

Diplomová práce

Autor práce: Bc. Lucie Šplíchalová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby: 2011 Hodnocení:

2

Diplomová práce

Bibliografický záznam ŠPLÍCHALOVÁ, Lucie. Výtvarné časopisy v ČR v letech 1990 – 1999. Praha, 2011. 110 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.

Anotace (abstrakt) Práce nazvaná Výtvarné časopisy v ČR v letech 1990 – 1999se zabývá analýzou čísel výtvarných časopisů Ateliér, Detail, Umělec, Umění a Výtvarné umění, která vycházela v letech 1990 – 1999. Hlavním záměrem práce je poskytnout přehled v oblasti formálních a obsahově – tematických charakteristik dané oblasti tisku. Pro výzkum byla uplatněna metoda kvantitativní obsahové analýzy vybraných čísel časopisů. Zároveň byly časopisy podrobeny chronologickému výzkumu, který sledoval vývoj formálních znaků jednotlivých periodik. Práce porovnává základní vlastnosti a specifika časopisů a sleduje jejich podobnosti či rozdíly. Popisuje historický kontext, v němž se zaměřuje na kulturu a umění. Uvádí okolnosti vzniku jednotlivých časopisů. Dává náhled na autorskou skladbu zkoumaných časopisů, tematickou i obsahovou strukturu, strukturu novinářských útvarů, skladbu publikovaných příspěvků a formální podobu časopisů.

Abstract Research paper entitled ´Artistic journals in the Czech Republic in the period 1990-1999´ analyzes artistic journals ´Ateliér´, ´Detail´, ´Umělec´, ´Umění´ and ´Výtvarné umění´, which were published between 1990 and 1999. The overarching aim of the paper is to provide readers with an overview of the formal and content-thematic characteristics of the given period as represented in the addressed journals. Quantitative content analysis of selected issues of the journals was applied as a research tool. The journals were also researched from the chronological perspective that examined the development of formal signs of each of the journals. The paper compares the basic characteristics and specifics of the journals, as well as the similarities and differences between them. Historical context of the journals with an emphasis on their beginnings, culture and art is provided for the readers. It provides the 3

Diplomová práce readers with an insight into the authorship of articles, thematic and content structure, structure of their journalistic departments, structure of publicized contributions and the formal outlook of the journals.

Klíčová slova časopis, Ateliér, Detail, Umělec, Umění, Výtvarné umění, periodický tisk, kultura, umění, kvantitativní analýza

Keywords journal, Ateliér, Detail, Umělec, Umění, Výtvarné umění, periodicals, culture, art, quantitative analysis

4

Diplomová práce

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne 14. 1. 2011

Lucie Šplíchalová

5

Diplomová práce

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mi poskytli během zpracování závěrečné práce podporu, pomoc i rady. Děkuji také Doc. PhDr. Barbaře Köpplové, CSc. za vedení práce a cenné připomínky k ní.

6

Diplomová práce

OBSAH:

1. 2.

ÚVOD ................................................................................................................................. 8 TEORETICKÝ RÁMEC PRÁCE .................................................................................... 10 2.1 Vymezení zkoumané oblasti ........................................................................................ 12 2.2 Metodologická východiska analýzy ............................................................................. 14 2.3 Výzkumné otázky ......................................................................................................... 14 3. HISTORICKÝ KONTEXT .............................................................................................. 18 3.1 70. a 80. léta ve výtvarném umění a v tisku ................................................................. 19 3.2 Oficiální kultura ........................................................................................................... 20 3.4 Neoficiální kultura a samizdatová periodika ................................................................ 23 3.5 90. léta ve výtvarném umění a v tisku .......................................................................... 24 4. VÝTVARNÉ ČASOPISY V ČECHÁCH 1990 – 1999 ................................................... 27 4.1 Ateliér ........................................................................................................................... 30 4.2 Detail ............................................................................................................................ 35 4.3 Umělec ......................................................................................................................... 37 4.4 Umění ........................................................................................................................... 41 4.5 Výtvarné umění ............................................................................................................ 46 5. SROVNÁNÍ ČASOPISŮ NA ZÁKLADĚ VÝZKUMU ................................................. 52 5.1 Tematické okruhy příspěvků ........................................................................................ 52 5.2 Novinářské útvary ........................................................................................................ 62 5.3 Skladba příspěvků ........................................................................................................ 64 5.4 Velikost příspěvků........................................................................................................ 66 6. AUTORSKÁ STRUKTURA ............................................................................................ 70 7. OBSAHOVÁ KONCEPCE ČASOPISŮ .......................................................................... 76 7.1 Atelier ........................................................................................................................ 76 7.2 Detail ......................................................................................................................... 78 7.3 Umělec ....................................................................................................................... 80 7.4 Umění ........................................................................................................................ 81 7.5 Výtvarné umění .......................................................................................................... 82 7.6 Shrnutí ........................................................................................................................ 83 8. ZÁVĚR ............................................................................................................................. 85 9. RESUMÉ .......................................................................................................................... 88 10. SUMMARY....................................................................................................................... 89 11. SEZNAM GRAFŮ A TABULEK .................................................................................... 90 12. BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................... 91 13. PŘÍLOHY.......................................................................................................................... 94 13.1 Příloha č. 1: Programová prohlášení časopisů ............................................................ 94 13.2 Příloha č. 2: Titulní strany časopisů .......................................................................... 104 13.2 Příloha č. 2: Analýza časopisů, úvod ke statistikám ................................................. 107 13.3 Příloha č. 3: Analýza časopisů - Statistiky ................................................................ 110 13.4 Příloha č. 4: Autorská skladba – Statistiky ............................................................... 110 13.5 Příloha č. 5: Analýza časopisů – Grafy …………………………………………….110 13.6 Příloha č. 6: Skladba autorů ………………………………………………………. 110

7

Diplomová práce

1. ÚVOD Odrazem dění ve společnosti jsou její texty a její tvorba. Masová média slouží v naší společnosti jako plocha pro mapování dění a společenskou výměnu pohledů. Popsání funkce médií ve společnosti poskytl ve své studii Harold Lasswell1 a o další funkce rozšířili jeho model Charles R. Wright a George Gerbner.2 Lasswellův model vymezil tři hlavní funkce médií: informační, korelační a kontinuační. Charles R. Wright jej dále jej modifikoval a představil vlastní členění funkcí médií: udržování kontinuity, korelace, socializace a funkce zábavní. Dalším relevantním myslitelem v oblasti problematiky mediologie je Denis McQuail, který přichází s funkcemi informování, korelace, kontinuity, zábavy a získávání.3 Funkci korelace, tedy předpokladu, že média by měla sloužit také jako zprostředkovatel výkladů jevů kolem nás, vyzdvihl Petr Nedoma4 na konferenci věnované časopisům, které se zabývají výtvarným uměním. Připomíná v tomto smyslu proces poznávání, kdy asociace přivolává vědomí obsahy a ponechává je, aby se připojovaly k daným jevům. Média by měla sloužit jako mezičlánek či prostředník mezi tím, co vnímáme a obsahem vědomí, které k vnímanému náleží. „Cílem je vyvolávat mentální řetězce, tj. asociace, které, vedle zmnožování obsahů, jediné vedou k vlastnímu významu…“5 Média mají za úkol pojmenovávat jevy ve společnosti a poukazovat na ně. Jakým jevům se v daném období média věnují, určuje zároveň alespoň přibližný obraz, jaký si společnost o skutečnosti utváří. V této práci jsem se rozhodla zaměřit na oblast umělecké kritiky, která referuje nejen o umění, ale také o tom, jak média formují obraz, jaký si čtenář o této oblasti má nebo může vytvářet. Jako zkoumané období jsem zvolila 90. léta a zaměřila jsem se na časopisy, které vycházely v Praze. Pro analýzu jsem si zvolila časopisy Ateliér, Detail, Umělec, Umění a Výtvarné umění, tedy ty časopisy, které vychází v letech 1990 až 1999 a věnují se programově 1

Harold Lasswell rozvinul společenské funkce médií ve studii The Structure and function of communication in society. In MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha : Portál, 2009. S. 109. ISBN 978-80-7367-574-5. 2 Více JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média ve společenském a historickém kontextu. 1. Vyd. Praha : Portál, 2009. S. 29. ISBN 978-80-7367-466-3. 3 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha : Portál, 2009. S. 110. ISBN 978-807367-574-5. 4 Petr Nedoma (nar. 1951) je fotograf, teoretik umění, galerista, odborný publicista a redaktor. Studoval dějiny umění na FF při Masarykově univerzitě v Brně. Je autorem řady katalogů k výstavám. Přispíval do Ateliéru a Výtvarného umění. V letech 1980 – 1982 vedl Galerii výtvarného umění v Hodoníně, v letech 1994 – 2009 byl ředitelem Galerie Rudolfinum. 5 NEDOMA, Petr. Přerušovaná čára. Detail, 1,2/1997. S. 35.

8

Diplomová práce kritice výtvarného umění. Má práce se zabývá koncepčními charakteristikami jednotlivých časopisů, jejich specifiky i proměnami v průběhu desetiletí. Zároveň některé z těchto charakteristik porovnává. Ač se časopisy liší jak složením redakce, tak obsahově i formálně, předpokládám jisté shody v jejich koncepci. Má analýza se snaží odhalit jak tyto shody, tak i rozdíly mezi periodiky. Má také ukázat, jaká témata v časopisech převládají a jakou formou jsou sdělována. Základní výzkumnou hypotézou práce je, že se výtvarné časopisy věnují výhradně tématům spojeným s uměním a přes vnější odlišnosti se skladba jejich témat a použitých novinářských útvarů nebude výrazněji lišit. Sleduji rovněž autorské struktury redakcí a klíčové spolupracovníky. Práce se pokusí naznačenými prostředky ukázat, jak se vyvíjela umělecká kritika a publicistika a jaké základní charakteristiky má pole umělecké kritiky v Česku 90. let. Jako zkoumané období jsem zvolila poslední desetiletí dvacátého století. V tomto ohledu jsem se rozhodla blíže specifikovat období, které bylo uvedeno v původní tezi k diplomové práci, a zúžit jej z původních 15 na 10 let. Zaměřením na kratší období a specifikováním zkoumané oblasti na periodika vycházející v Praze jsem získala 5 časopisů, které se mohly stát předmětem podrobné analýzy. Období 90. let jsem zvolila proto, že se během něj uskutečnila řada převratných změn, díky nimž by se dal očekávat „rozkvět všech uměn a věd“6. V této revoluční době došlo k přerodu celé společnosti a jejího dosavadního systému. Kromě změn v politickém uspořádání východní Evropy prochází novou vývojovou fází nejenom společnost, ale také kultura7 a umění.8 S nastalou společensko-politickou změnou úzce souvisí i celkový přerod mediálního světa. V oblasti tisku můžeme sledovat od začátku roku 1990 postupný rozvoj mediální činnosti a zakládání nových periodik. S pádem cenzury nastalo období „minimální (či nulové) samoregulace žurnalistiky“,9 po němž teprve nastává postupná profesionalizace žurnalistické i publicistické práce. Alespoň některé ze změn nastalé v tomto desetiletí mají vyplynout z mé analýzy. 6

HOROVÁ, Anděla. Střízlivá euforie let devadesátých. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění, VI/2 1958 – 2000. 1.vyd. Praha : Academia, 2007. S. 865. ISBN 978-80-2001488-8. 7 Kulturní prostředí se snoubí se společenskou atmosférou a dějinami společnosti. „Tu výtvarnou scénu nelze oddělit od společenské, politické.“ Zoubek, OLBRAM. In POTŮČKOVÁ, Alena (ed.). Umění zastaveného času. Praha : České muzeum výtvarných umění v Praze, 1996. S. 39. ISBN 80-7056-050-9. 8 „Cílem činnosti výtvarných umělců, již po mnoho desetiletí, není jen okrašlovat a zpříjemňovat životní prostředí, ale především reflektovat naši přítomnost v komplexnosti lidského prožívání, pociťování a myšlení, a to jak společnosti jako celku, tak i jednotlivých lidí.“ Více Politik-um / New Engagement. Artlist. Dostupné z: http://www.artlist.cz/?id=242 (cit. 18.10.2010). 9 MORAVEC, Václav. Proměny samoregulace médií v České republice po roce 1989. In KÖPPLOVÁ, Barbara, CEBE, Jan (eds.). Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii. Příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6. – 7. 11. 2006. Praha : Matfyzpress, 2006. S. 105. ISBN 80-86732-98-3.

9

Diplomová práce Jako dostupné informační zdroje pro vypracování této práce jsem použila publikované texty z výše uvedených časopisů. Při vytváření metodologického rámce mé práce jsem vycházela z odborných publikací, především z knihy Analýza obsahu mediálních sdělení Ireny Reifové (ed.) a z textu Jak se vyrábí sociologická znalost Miroslava Dismana. V části věnované historickému kontextu jsem čerpala z článků publikovaných v časopisech a také v Nové encyklopedii českého výtvarného umění, II, kterou editovala Anděla Horová, dále z knihy Dějiny českého výtvarného umění, VI/1 a 2, kterou editovali Rostislav Švácha a Marie Platovská. Obě publikace poskytly ucelený pohled na dějiny moderního umění v Česku a na Slovensku, který jsem porovnávala s informacemi získanými z dalších zdrojů, např. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992 Václava Průchy a kol., Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989, kterou napsal Josef Alan s kolektivem autorů, nebo Dějiny československé žurnalistiky od autorů Aleny Křivánkové a Jozefa Vatrála. Pro situaci neoficiálního tisku, konkrétně kulturních časopisů, jsem jako zdroj použila práci Johanny Posset Česká samizdatová periodika 1968 – 1989.

Studie o výtvarných časopisech v období let 1990 - 1999 zatím nebyla na půdě Univerzity Karlovy vypracována. Věřím tedy, že výsledky mého výzkumu mohou předložit odpovědi i další otázky o vývoji české umělecké kritiky.

2. TEORETICKÝ RÁMEC PRÁCE Pro dosažení cíle této práce jsem zvolila metodu kvantitativní obsahové analýzy, jíž jsem podrobila sebraná data. Práce se rozděluje na část úvodní, která představuje kontext a historii uměleckých a kulturních médií. Dále na kapitoly, jež se zabývají chronologickým vývojem formy i obsahu zkoumaných časopisů jednotlivě, a nakonec na část věnovanou výsledkům kvantitativní obsahové analýzy, vzájemnému srovnání zkoumaných parametrů a jejich interpretaci. Kvantitativní obsahová analýza slouží k vysledování určitých pravidelností i odlišností v měřitelných charakteristikách časopisů. Základy obsahové analýzy stanovily ve 30. letech 20. století Paul Lazarsfeld a Harold Lasswell. V roce 1952 Bernard Berelson publikoval první knižní popis metodologických pravidel obsahové analýzy s názvem Content analysis in communication research. Dále metodu rozvíjeli také Winfried Schulz a další autoři. 10

Diplomová práce Obsahová analýza je metoda, kterou lze obecně definovat jako rozbor obsahu záznamu určité komunikace.10 Někdy je tato metoda úžeji vymezována jako analýza textu či souboru textů. V takovém případě se lze setkat též s označením textuální analýza. Hlavním účelem této metody, která vychází z tradic pozitivistické metodologie, je vyhledávání konkrétních faktů a konceptů v analyzované komunikaci a stanovení četnosti jejich výskytu, významu, vzájemného vztahu atp. Nejčastěji je tato metoda využívána při analýze mediálních sdělení.11 Postup kvantitativní obsahové analýzy vychází ze sociálně-vědních metod měření a kvantifikace, při jehož použití se mediované obsahy zkoumají s ohledem na několik vybraných znaků. Charakteristickým rysem této metody je vysoká míra strukturovanosti a s tím je spojen i vysoký stupeň ověřitelnosti.12 Výsledné hodnoty vycházející z výzkumu se dají precizně a přehledně znázornit v číselných tabulkách a grafech, které jsou následně interpretovány, takže výsledkem je kvantitativní popis mediovaných obsahů. Tento popis má být systematický a intersubjektivně ověřitelný. „Systematický znamená, že se všechny mediální obsahy zpracují stejným způsobem. Intersubjektivně ověřitelný znamená, že všichni ostatní budou schopni při aplikaci našich výzkumných metod reprodukovat naše výsledky.“13 Splněním těchto požadavků je možné prověřit přiměřenost a spolehlivost metodického postupu. „Přiměřenost (validita) spočívá v tom, aby výzkumné metody měřily opravdu to, co zamýšlíme měřit. Spolehlivost (reliabilita) je důkazem toho, že metody využívané při šetření jsou zpracovány a zdokumentovány tak, že každý odborník, který tyto metody použije na stejném materiálu, musí dojít ke stejným výsledkům. Výsledky analýzy tedy nemohou záviset na osobách provádějících analýzu, nýbrž na metodách a analyzovaném materiálu.“14 Kvantitativní analýza jako výzkumný proces má několik etap. Je třeba stanovit rozsah souboru a zkoumaný vzorek, výzkumné otázky, jednotku analýzy obsahu a nakonec je nutno spočítat frekvenci odpovědí na výzkumné otázky a kvantifikovat výsledky. „Mezi slabiny kvantitativní analýzy patří to, že každý systém kategorií je nutně zkreslený. Dále že samotný výstup obsahové analýzy je novým textem, jehož význam se musí nezbytně 10

Více např. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2002. S. 168. ISBN 80-246-0139-7. 11 SCHULZ, Winfried; SCHERER, Helmut; HAGEN, Lutz; REIFOVÁ, Irena; KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. 2. přeprac. vyd. ISBN 80-246-0827-8. 12 Více také SCHULZ, Winfried; SCHERER, Helmut; HAGEN, Lutz; REIFOVÁ, Irena; KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. 2. přeprac. vyd. S. 29. ISBN 80-246-0827-8. 13 SCHULZ, Winfried; SCHERER, Helmut; HAGEN, Lutz; REIFOVÁ, Irena; KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. 2. přeprac. vyd.S. 34. ISBN 80-246-0827-8. 14 SCHULZ, Winfried; SCHERER, Helmut; HAGEN, Lutz; REIFOVÁ, Irena; KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. 2. přeprac. vyd.S. 33 - 34. ISBN 80-246-0827-8.

11

Diplomová práce lišit od analyzovaného materiálu. Výsledek je založen na způsobu čtení obsahu, který by žádný skutečný čtenář nepoužil. Přičemž význam nenáleží textu, podavateli, publiku, ale analytikovi, to znamená jedné konkrétní interpretaci.“15 Nevýhodou kvantitativní obsahové analýzy tedy je jisté riziko odchylek vlivem nepotlačitelného subjektivního posuzování materiálů.16

2.1 Vymezení zkoumané oblasti Zaměřila jsem se na časopisy,17 které vycházejí v Čechách, periodicky18 a věnují se výtvarnému umění. Samo vymezení pojmu výtvarného umění ale přineslo „terminologickou svízel“ vzhledem ke stírání hranic mezi jednotlivými druhy výtvarného umění. Pojem výtvarné umění zahrnuje z uměleckých druhů malířství, sochařství, grafiku, kresbu, architekturu a užité umění. Tedy umělecké druhy, jejichž výtvory jsou předmětné a vytvořené materiálem, technikou a nástroji, které těmto uměleckým druhům odpovídají.19 Specifickým rysem těchto děl je, že jako hmotný objekt trvají. V klasifikacích antického starověku byly malířství, sochařství a architektura řazeny mezi mechanická umění. Dělení převzal i středověk. V 18. století je vytvořeno dělení na umění užitá (řemesla), krásná (malířství, sochařství, grafika) a umění, jež rysy obou skupin slučuje (architektura). V 19. století pojem výtvarná umění zobecněl a jeho pojetí odpovídá označení krásná umění. Ve 20. století směřuje vývoj k užšímu chápání pojmu, který zahrnuje jen sochařství, malířství a grafiku s kresbou, zčásti také architekturu a užité umění a vyděluje scénografii, film a fotografii.20 Za výtvarná umění se ale v současné praxi považují všechna vizuální umění.21 Pojem výtvarné umění nabývá od nástupu postmoderny v sedmdesátých letech nového významu a hranice

15

LAPČÍK, Marek. Úvod do teorie masové komunikace II. Olomouc, 2001. S. 37. Více také MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha : Portál, 2009. S. 376. ISBN 978-80-7367-574-5. 17 Odborné publikace se shodují na tom, že časopis je tiskovina, která vychází pravidelně a v určitém místě. Má nejméně půlroční a nejvíce týdenní periodicitu. Svou strukturou, stavbou textů i celkovým zaměřením je časopis určen pro vyhraněný okruh čtenářů, který je již určitým způsobem do problematiky zasvěcen a hledá podrobnější informace nebo specializované údaje. Viz OSVALDOVÁ, Barbara, HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Vyd. 2. Praha : Libri, 2002. 38 s. ISBN 80-7277-108-6. 18 Periodikum vymezuje zákon o periodickém tisku 46/2000 Sb. Viz také OSVALDOVÁ, Barbara, HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Vyd. 2. Praha : Libri, 2002. S. 194. ISBN 80-7277-108-6. 19 BLAŽÍČEK, Oldřich J. Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-2070246-6. 20 BALEKA, Jan. Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997. S. 385. ISBN 80-200-0609-5. 21 CUMMING, Robert. Umění. Praha : Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-971-9. 16

12

Diplomová práce mezi jednotlivými oblastmi se postupně stírají.22 S nástupem digitálních médií navíc přibyly zcela nové směry v umění, např. digitální umění, design, videoart. Jednotným znakem soudobé tvorby české i zahraniční je eklekticismus. Autoři znají historii umění a využívají její prvky ve svých dílech, umisťují je do nových kontextů, až je současné umění podezříváno z nepůvodnosti. Nutno ovšem poznamenat, že tradiční hodnoty se nerozpadají, pouze jsou kolonizovány z nových hledisek.23 Pro generaci devadesátých let se stalo přirozeným jevem střídání výrazových prostředků nebo dokonce jejich současné použití v rámci jediné práce. Autoři tak často vytváří objekty, prostorové instalace, video i performance. Po roce 1990 se více než kdykoli předtím začal používat objekt (jako objekt slouží často také tělo), a to jako součást jedné instalace, sestavované často z izolovaných svébytných částí. Takový objekt se stal volně disponovatelným článkem v rámci širšího kontextu a představa uměleckého díla dostala novou podobu. „Původní uzavřenost a autonomie získala naprosto jiný charakter než v dobách, kdy se umění pohybovalo v rámci známého trialogu malířství, sochařství a architektury.“24 Do výzkumu jsem zařadila časopisy reflektující výtvarné, či chceme-li vizuální, umění v jeho obecném rámci, tj. věnují svůj prostor textům o všech či více oblastech současně: malbě, fotografii, performanci, videu i např. architektuře, sochařství, mnohdy se časopisy okrajově věnují i literatuře. Nevěnovala jsem další pozornost časopisům zaměřeným na specifické oblasti umění. Jednotlivé oblasti umění i jejich periodika se vyvíjely samostatně, např. architektura měla v 80. letech jiné podmínky i funkci než malba či fotografie a časopisy věnující se těmto oblastem by si zasloužily vlastní analýzu. Na základě nastíněné problematiky jsme strukturovali obsahovou analýzu, konkrétně stanovení proměnných týkajících se tematického zaměření článků.

22

PETŘÍČEK, Miroslav. Dějiny přítomnosti. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění, VI/2 1958 – 2000. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 10. ISBN 978-80-200-1488-8. Více např. ZHOŘ, Igor. Proměny soudobého výtvarného umění. 1.vyd. Praha : SPN, 1992. ISBN 80-04-255558. 24 SRP, Karel. Aktuální umění devadesátých let. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění, VI/2 1958 – 2000. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 931. ISBN 978-80-200-14888.

13

Diplomová práce

2.2 Metodologická východiska analýzy Na začátku analýzy jsem definovala soubor zkoumaných jednotek, jehož rozsah jsem nastínila v předchozí kapitole. Z něho jsem jako zkoumaný vzorek stanovila jedno až dvě čísla ročníku každého časopisu v rámci vymezeného období. Tento vzorek považuji za dostatečně reprezentativní pro poskytnutí relevantních informací k analýze. Poté jsem stanovila výzkumné otázky a vytvořila kódovací knihu (viz příloha Analýza výtvarných časopisů). Jako kódovací jednotku analýzy obsahu jsem použila jednotlivé příspěvky ze vzorku časopisů, tedy text, obraz a inzerci. Všechny jednotky obsahu jsem chápala jako rovnocenné, žádná jednotka nebyla diskriminovaná. Mezi zkoumané jednotky jsem nezařadila např. tiskovou opravu, popisky k ilustracím, tiráž, upoutávku na obsah čísla uvedenou na titulní straně, protože tyto informace nemají pro výzkumný záměr nosnou hodnotu. Tiráž byla předmětem zvláštní pozornosti, čerpala jsem z ní informace popsané podrobněji v charakteristice jednotlivých časopisů. Nakonec jsem spočítala frekvenci odpovědí na výzkumné otázky a kvantifikovala výsledky. Ty uvádím v přehledných tabulkách a grafech v kapitole č. 5 Srovnání časopisů na základě výzkumu. Při analýze textů jsem usilovala o co možná největší objektivitu. Míru subjektivity jsem se snažila snížit na nejnižší možnou míru použitím kvantifikující argumentace, testováním výzkumných otázek během předvýzkumu a kontrolou výsledků jejich ověřováním, které proběhlo po uplynutí určité doby od ukončení analýzy.

2.3 Výzkumné otázky V úvodu práce jsem nastínila hlavní hypotézu analýzy. Předpokládám, že vybrané výtvarné časopisy se věnují výhradně tématům z oblasti umění a další, např. společenská, politická, filosofická témata nejsou předmětem příspěvků. Prostředky, jimiž o tomto referují, se nebudou výrazněji lišit, předpokládám tudíž shodu ve využití novinářských útvarů a očekávám, že časopisy ponesou na svých stránkách článek, recenzi a obraz. Usuzuji tak i z vedlejší hypotézy, že časopisy určuje a vytváří určitá skupina teoretiků umění nebo přímo umělců, kteří se pohybují mezi jednotlivými redakcemi a přispívají do několika časopisů zároveň.

14

Diplomová práce Pro ověření vedlejší hypotézy jsem podrobila časopisy a složení jejich redakcí historické analýze. Její výsledky uvádím v kapitole č. 5 Srovnání časopisů na základě výzkumu a v kapitole č. 6. Obsahová koncepce časopisů. Pro ověření hlavní hypotézy jsem si po předchozím rozboru časopisů a vyhodnocení kategorií stanovila několik výzkumných otázek., které lze pokud možno co nejpřesněji aplikovat na celý zkoumaný soubor.

První otázka: Jaká jsou nejčastější témata příspěvků? Jako obsahové kategorie pro určení hlavního tématu jsem stanovila kategorie: umění, společnost, politické otázky, náboženství, historie, vzdělávání, filosofie, média a jiné (do této kategorie spadají především sumarizace, přehledy výstav, cizojazyčné anotace článků apod.). Pro upřesnění hlavní otázky analýzy a přiblížení obsahové struktury časopisů jsem stanovila podrobnější výzkumné otázky pro příspěvky, jejichž hlavním tématem je umění a dále jsem zkoumala, jaká jsou podtémata příspěvků s uměleckou tematikou. Tedy zda se příspěvky věnují konkrétnímu dílu (a jeho výstavě či prezentaci), osobnosti, prostoru, uměleckému směru či umění obecně. Dále, jaké jsou umělecké kategorie (tanec, fotografie, výtvarné umění, architektura, hudba, užité umění, objektové umění, literatura, divadlo). Zajímalo mě, zda je téma příspěvku aktuální či se věnuje historickým faktům a také jestli se týká české či zahraniční problematiky. Sledování poměru statí s tematickým zaměřením na domácí či zahraniční, případně obecná témata nás dovede k přehledu o tom, zda se časopis otevírá i evropskému a světovému dění. Jako zahraniční definujeme veškeré území mimo Českou republiku. Slovensko posuzujeme samostatně, protože k rozdělení ČSFR došlo již v první třetině zkoumaného období. Zároveň je zde nutné poznamenat, že vývoj české a slovenské společnosti, umění i dalších oblastí se vždy značně lišil.25 Již v sedmdesátých letech vytvářela Praha a Bratislava odlišnou kulturní politiku a předěl ve výtvarné kultuře obou republik byl pak stále výraznější. Bratislava „…poměrně brzy svou kulturní politiku liberalizovala, kdežto Praha byla 25

Více např. PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2.díl. Brno : Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7239-228-5.

15

Diplomová práce v pronásledování umělecké opozice důslednější a začala ji brát na vědomí teprve ve chvíli rozkladu systému průběhem osmdesátých let.“26

Druhá otázka: Jaké novinářské útvary jsou v jednotlivých časopisech nejvíce zastoupeny?27 Časopisy o výtvarném umění používají „tak zvané hybridní žánry…, které zahrnují prvky ´druhů´ různých. Takový žánr označuje materiály, kde se prolínají různé rysy, a proto je není možné ani jednoznačně definovat, ani zařadit nebo charakterizovat.“28 Tato nejednoznačnost ještě vzrůstá v naší oblasti publicisticky laděných časopisů. Žánry jsem tudíž zakódovala do několika skupin, podle nichž můžeme sledovat obsahové zaměření časopisu i odlišnosti mezi časopisy. V souvislosti s výzkumem novinářských útvarů mne také zajímalo, zda časopisy využívají obraz jako samostatné sdělení, tedy bez doprovodného textu.

Třetí otázka: Jaký rozsah dávají časopisy nejčastěji svým příspěvkům, tzn. textu, obrazu a inzerci? Kolik obrazových příloh většinou náleží k jednomu příspěvku a v jakém poměru je rozsah textu a obrazu na stránkách časopisů?

Vedlejší hypotézu jsem podrobila zkoumání pomocí historické analýzy časopisů, podložila jsem ji kvantitativní analýzou, pro niž jsem si stanovila další výzkumnou otázku:

Jací autoři a jak často do časopisu přispívají? Zde jsem také sledovala, zda jsou autoři členy redakce nebo jsou externími přispěvateli. Jako doplňující jsem hodnotila také otázku, nakolik časopisy publikují příspěvky převzaté z jiných zdrojů. 26

ŠETLÍK, Jiří. Léta sedmdesátá a osmdesátá. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 372. ISBN 978-80-200-1487-X. 27 Při výzkumu a nutném vymezení jednotlivých žánrů jsme se v celé práci jednotně řídili pojmy, jak je vymezuje Praktická encyklopedie žurnalistiky, a to z toho důvodu, abychom se vyvarovali nejednoznačného výkladu žánrů či zkoumaných oblastí. Osvaldová, Barbora; Halada, Jan (ed.). Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-108-6. 28 OSVALDOVÁ, Barbora. Proměny žánrů v novém století (máme se ještě držet žánrového dělení?) především se zaměřením na psanou žurnalistiku. In KÖPPLOVÁ, Barbara, CEBE, Jan (eds.). Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii. Příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6. – 7. 11. 2006. Praha : Matfyzpress, 2006. S. 122. ISBN 80-86732-98-3.

16

Diplomová práce

2.4 Kategorie proměnných a kódování dat Pro kódování dat jsem si stanovila proměnné (celkem 18 proměnných), které vychází z výzkumných otázek a které dělím na identifikační (datování příspěvku, autor, název příspěvku, rubrika, strana a rozsah) a systematizující (téma, novinářský útvar, vizualizace atd.). Charakteristiku proměnných jsem stanovila po předchozím průzkumu analyzovaného souboru před začátkem analýzy samotné, abych přesně vymezila jak jednotlivé proměnné tak kategorie obsahu. Pro kategorie obsahu jsem stanovila textové kódy a nakonec vypočítala četnost jejich výskytu. Do analýzy jsem zahrnula vždy dvě čísla ročně. Dá se předpokládat, že všeobecné tendence vyplývající ze statistik uvedených níže platí i pro zbylá čísla. Analýze tak podlehlo 43 čísel časopisů a v nich publikovaných 4209 příspěvků, z toho 1188 příspěvků bylo textových, ostatní byly obrazové nebo inzertní.

17

Diplomová práce

3. HISTORICKÝ KONTEXT Médiím a kultuře obvykle přikládá společnost i její političtí představitelé význam pole, na němž se střetává komunikace, a jež je velmi silným mocenským nástrojem.29 Některé z časopisů, které jsem podrobila výzkumu, vycházely již od 50. let 20. století (jde o Výtvarné umění a Umění, na konci 80. let k nim přibyl Ateliér) a jejich podobu formovaly také představy vlády tehdejšího státu. Kulturu a média pojímala totalitní moc Československa jako součást ideového působení na obyvatelstvo,30 proto vláda od svého převzetí moci usilovala o kontrolu řízení těchto oblastí. Zároveň se snažila o centralizaci a regulaci prostřednictvím národnostního, jazykového i kulturního scelování československého státu. Za velmi závažnou považoval již Košický program důslednou demokratizaci informovanosti a kultury. To znamenalo rovný přístup ke vzdělávání a ke kulturním statkům. Pojem „demokratizace“ byl ovšem chápán v souvislosti s centralizací a státním financováním stěžejních kulturních aktivit a s výchovným působením na občana státu. „Znamenalo to nepřímo i nové vymezení pojmu kultura, která měla sloužit nikoli ´úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu´.“31 Součástí zvratu při přechodu k počátečnímu období normalizace let padesátých bylo „odstraňování skutečných i 29

Pro ilustraci uvádíme část projevu Gustáva Husáka na XV. Sjezdu KSČ.…“Náš lid má náročná kritéria na kulturní a uměleckou tvorbu, chce, aby byla hluboce pravdivá a působivá.Proto při hodnocení uměleckých děl klademe vysoké požadavky jak na jejich uměleckou hodnotu, tak i jejich ideový obsah. Umění prodchnuté komunistickou stranickostí, které zobrazuje tvůrčí metodou socialistického realismu, bohatostí forem uměleckého vyjádření mnohotvárný život našeho lidu a jeho zápasy, bude mít vždy podporu strany a našeho lidu. Naléhavým úkolem je zkvalitnit uměleckou kritiku, která musí posilovat vědomí společenské odpovědnosti tvůrců.Naši pracující mají nejen široký přístup ke všem hodnotám kultury a umění, ale v mnohostranné zájmové umělecké činnosti sami se podílejí na tvorbě kulturního bohatství společnosti. Zájmová umělecká činnost je nedílnou součástí socialistického způsobu života a významným prostředkem rozvíjení tvořivých schopností lidí.“ HUSÁK, Gustáv. Výtvarná kultura. Č. 0. Roč. 1. Chybí strany. 30 Uvádíme úryvek z projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka, který se zúčastnil VI. celostátního sjezdu československé organizace novinářů (ČSSN) v květnu 1972:„… novinářská práce je práce s živými lidmi, působí na jejich vědomí, na jejich činy. Proto je to práce vysoce politická, odpovědná a složitá. Proto také považujeme novináře za přední aktiv strany, za přední politický aktiv naší socialistické společnosti, bereme je jako bojovníky za ušlechtilé, humanistické ideály socialismu, které u nás realizujeme. A s takovouto náročností k nim přirozeně také musíme přistupovat. Jde především o politickou náročnost, aby nešlo jen o povrchní přihlášení a uznávání, ale o hluboké prožití, pochopení problémů. Jde současně o náročnost profesionální…“. Ve svém vystoupení také ocenil, že sjezd věnoval velkou pozornost výchově novinářských kádrů a mladých novinářů: „… Je to jediná cesta, jak zkvalitnit celou naši žurnalistiku a jak si vychovat mladou, bojovnou a vyspělou generaci, která za starší dříve nebo později převezme štafetu této důležité práce. Často se člověk setká s tím, že mladý člověk vyšel z fakulty, má diplom a myslí si, že novinářské řemeslo ovládá dokonale. Každou profesi je třeba se učit dlouhá léta, než ji plně zvládneme. Novinář se nerodí. Ani ze školy nevychází, ale roste v dlouholeté práci. Starší garnitura má odevzdávat mladým lidem své zkušenosti a vést je k náročnosti…“ Husák, Gustav: Výbor z projevů a statí 1969 – 1981, s. 588 – 603. In KŘIVÁNKOVÁ, Alena, VATRÁL, Jozef. Dějiny československé žurnalistiky. Díl 4. Český a slovenský tisk v letech 1944 – 1987. Praha : Novinář 1989, str. 182. ISBN 80-7077-036-8. 31 JANOUŠEK, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945 – 1989 svazek I., str. 30. ISBN 978-80-200-1527-3.

18

Diplomová práce potenciálních nositelů myšlenek a aktivních účastníků reformního procesu z jejich pozic.“32 Výměny postihly především pracovníky z „ideologické fronty,“33 mezi něž režim řadil školství, výzkum, tisk a ostatní média, dále také ze společenských organizací, hospodářského a stranického aparátu. V období XIV. sjezdu Komunistické strany (KSČ) v květnu 1971 byl již v zásadě vybudován systém periodického tisku.34 Do systému spadají noviny a časopisy určené masovým nebo skupinovým čtenářům, které se navzájem odlišují funkčně typologickým zaměřením, periodicitou, nákladem, rozsahem, místem vydávání, vymezením publika nebo jazykem. Systém tisku je strukturovaný celek, v jehož rámci se jednotlivé tituly navzájem doplňují ve svém působení na publikum. V socialistické společnosti se systém tisku vytváří na základě vzájemného působení typických znaků tiskovin podle objektu a subjektu řízení. Struktura tisku musí v nezbytné míře odpovídat struktuře základních skupin čtenářů a struktuře politické organizace a řídicího systému společnosti. Uskutečnění těchto organizačních principů umožňuje tisku efektivně vyjadřovat společenské mínění různých vrstev obyvatelstva, být jedním z nástrojů lidovlády a účasti mas na formování politiky řízení společnosti. Zároveň umožňuje tisku podílet se na formování společenského mínění, komunistické výchovy pracujících, na realizaci politiky komunistické strany a socialistického státu.35

3.1 70. a 80. léta ve výtvarném umění a v tisku Jestliže v zahraničí předznamenala pozdní šedesátá léta budoucnost otevřením nových možností, v Česku následovala po potlačení Pražského jara mnohaletá deprese. Politické události roku 1968 násilně udusily výsledky společenského a kulturního rozkvětu šedesátých let a nepřirozeně rozdělily českou tvůrčí scénu na dvě základní skupiny: oficiální, prorežimní či režimem podporovanou, reprezentativní skupinu a veřejně nepřijatelnou, alternativní skupinu. Za společný atribut pro alternativní kulturu chápeme více či méně vědomý odklon od 32

PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2.díl. Brno : Doplněk, 2009. S. 896. ISBN 978-80-7239-228-5. 33 PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2.díl. Brno : Doplněk, 2009. S. 897. ISBN 978-80-7239-228-5. 34 KŘIVÁNKOVÁ, Alena. VATRÁL, Jozef. Dějiny československé žurnalistiky. Díl 4. Český a slovenský tisk v letech 1944 – 1987. S. 187. ISBN 80-7077-036-8. 35 ŠKONDIN, M.V.: Politická organizace a systém tisku socialistické společnosti. In: Sešity novináře, 1976, č. 3 – 4, S. 148.

19

Diplomová práce vládnoucích kulturních proudů, které mocensky podporoval a prosazoval totalitní režim. Tato kultura se může dále členit na undergroundovou, disidentskou, ilegální, zakázanou či opoziční, přes paralelní, nezávislou a neoficiální až po polooficiální.36 V mé práci budu pro zjednodušení uvádět pouze tyto dvě varianty kultury, zahrnuté pod pojmy alternativní a oficiální.

3.2 Oficiální kultura Oficiální výtvarnou scénu v duchu obnovené socialistické ideologie prosazované Ústředním výborem KSČ i vládní kulturní politikou vytvářely od počátku 70. let nové, národní svazové organizace. Dosavadní Svaz československých výtvarných umělců, který se stavěl otevřeně proti okupaci Československa a proti politice KSČ, v důsledku federativního uspořádání státu a zřízení samostatného Svazu slovenských výtvarných umělců v roce 1969 a Svazu českých výtvarných umělců, který byl založen roku 1972, rychle zanikl. Koncem roku 1970 oficiálně vznikl nový Svaz českých výtvarných umělců (SČVU), jehož předsedu Stanislava Gruse schválilo ministerstvo kultury a příslušné oddělení ÚV KSČ. V roce 1977 se předsedou stal Josef Malejovský. Český fond výtvarného umění přestal být samostatnou organizací Národní fronty a v roce 1969 spadl pod přímou správu ministerstva kultury. Jednou z ústředních frází programu nového výběrového svazu se stal požadavek „jednoty politického smýšlení členů, při zachování různorodosti autorských přístupů.“37 Program svazu zdůrazňoval obsahovou stránku díla, jeho angažovanost, pozitivní ladění, srozumitelnost a sepětí výtvarného umění s architekturou.38 V dalších letech se hledělo především na to, aby se výtvarné umění více propojilo s praxí a spoluprací na tvorbě materiální základny životního prostředí. Pro samostatnou uměleckou činnost vyžadoval zákon členství autora ve svazu nebo fondu. Změněná politická situace se promítla do nově vznikajících uměleckých i jiných děl a normalizace si vynutila skrývání pravého poselství do metafor, maskování pravých významů 36

Více ALAN, Josef. Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945 – 1989. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. S. 6. ISBN 80-7106-449-1. 37 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 450. ISBN 978-80200-1487-X. 38 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 451. ISBN 978-80200-1487-X.

20

Diplomová práce vedlo i k objevování významů nových pod dojmem aktuálních událostí.39 Základním rysem uměleckých akcí přelomu 60. a 70. let bylo ztišení.40 Akční umění a performance se oproti šedesátým letům uzavřely do sebe, vytratila se z nich komunikace s publikem. Umění (jeho neoficiální větev, bude upřesněno níže) se celkově stáhlo z veřejných prostor a začalo mít stále soukromější povahu, výstavy a další kulturní akce se pořádaly pro omezený okruh publika, pro členy komuny, přátele a spolupracovníky, zatímco umělecké svazy (oficiální umění) pořádaly ve spolupráci s Národní galerií, ministerstvem kultury a dalšími institucemi mohutné přehlídky ideologické tvorby. V Národní galerii sloužily k manifestaci linie sociálních a politických námětů v českém moderním umění výstavy složené především z účelově interpretovaných kvalitních děl meziválečné avantgardy a vlastenecky orientované tvorby čtyřicátých let.41 Soudobé reprezentativní výtvarné umění se dále představovalo na velikých přehlídkách, tematicky se vztahujících k politickým výročím a událostem, které se konaly ve Valdštejnské jízdárně, v domě U Hybernů a v menších fondových a svazových výstavních sálech v Praze.

3.3 Periodika oficiální kultury V České socialistické republice došlo v 70. a 80. letech k dílčím změnám u některých typologických skupin tisku. „Jedno z nejtěžších období pro české umění dvacátého století nastalo po roce 1971, kdy se naplno rozběhlo normalizační úsilí komunistických ideologů. Reorganizovaný Svaz českých výtvarných umělců začal okamžitě svými příkazy usměrňovat veškerý umělecký život.“42 Svaz zrušil v polovině roku 1971 výtvarné časopisy Výtvarné umění a Výtvarná práce, které se během šedesátých let zbavovaly cenzury, ačkoli Výtvarná práce se v posledních číslech snažila publikovat prorežimně laděné kritiky. Zároveň

39

KRATOCHVÍL, Petr. Architektura sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 387. ISBN 978-80-200-1487X. 40 SRP, Karel. Akční umění sedmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 483. ISBN 978-80-200-1487-X. 41 Šlo např. o expozice Umění a doba (Jízdárna Pražského hradu, 1971), Umění v zápasech doby (Jízdárna Pražského hradu, 1977), Umění jako svědectví dějin (Jízdárna Pražského hradu, 1981) či Boje a zápasy (Jízdárna Pražského hradu, 1982). PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 449. ISBN 978-80-200-1487-X. 42 SRP, Karel. Bez zábran. Objekty, instalace a environmenty v českém umění sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 461. ISBN 978-80-200-1487-X.

21

Diplomová práce vycházení tiskovin ovlivňuje i průběh vývoje technologií a papírenského průmyslu. „Systém periodického tisku v ČSSR v zásadě odpovídá požadavkům současné etapy. Jeho další zdokonalení je vázáno především na výraznou modernizaci polygrafické základny a řešení dlouhodobého problému – nedostatku kvalitního papíru pro periodický tisk.“43 Oficiální kulturu sledoval od začátku sedmdesátých let týdeník pro politiku a kulturu KSČ Tvorba. Časopis otiskoval demagogické útoky na protagonisty umění šedesátých let a články o ideologickém poslání kultury. Týdeník pravidelně publikoval projevy o kultuře od členů Ústředního výboru KSČ.44 V roce 1982 byl rozšířen o literární přílohu Kmen, která od ledna 1988 vycházela samostatně jako týdeník Svazu českých spisovatelů. V roce 1977 byl založen prorežimní časopis Výtvarná kultura, jenž nahrazoval zrušený časopis Výtvarné umění. Časopis se věnoval teoretickým a kulturně politickým článkům, často ideologicky laděným. Připomínal a interpretoval tvorbu oficiálního umění padesátých let, zveřejňoval medailony svazových umělců a informoval o dění ve Svazu. V editorialu prvního čísla naznačil jeho šéfredaktor Dušan Konečný vstřícnost k neoficiální tvorbě nastupující generace, s níž měl svaz zájem spolupracovat. Konkrétně uvádí, že se časopis chce věnovat výtvarnému umění v celé jeho šíři, zároveň má být jeho obsah v souladu s kulturní politikou KSČ a ideovými úkoly SČVU.45 Koncem sedmdesátých let se rámec oficiálního umění značně rozšířil, především díky tomu, že mezi umělci výrazně ubylo členů komunistické strany i Svazu.46 Od počátku osmdesátých let se instituce postupně přizpůsobovaly podmínkám, které nebyly pro ideologii docela příznivé. Ministerstvo kultury např. nakupovalo pro své potřeby i díla neoficiálních umělců. Jistý posun k uvolnění byl od poloviny osmdesátých let patrný i ze skladby článků časopisu Výtvarná kultura. Začalo zde např. vycházet množství článků o avantgardě první poloviny dvacátého století, na konci roku 1989 a začátkem 1990 otiskl časopis řadu statí pojednávajících o dosud zakázaném umění nebo reflektujících současné události.

43

KŘIVÁNKOVÁ, Alena, Vatrál, Jozef: Dějiny československé žurnalistiky. Díl 4. Český a slovenský tisk v letech 1944 – 1987. Praha, Novinář 1989, str. 189. ISBN 80-7077-036-8. 44 Týdeník vedl Jiří Hájek, pravidelnými přispěvateli byli např. Dušan Konečný, Ladislav Štoll či Luboš Hlaváček. 45 Více viz Redakce. Poslání časopisu. Výtvarná kultura, 1977. Č. 1. Roč. 1. S. 1. 46 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 454. ISBN 978-80-200-1487X.

22

Diplomová práce V červnu 1987 se konal sjezd Svazu československých výtvarných umělců, jehož zprávy nenaznačují žádnou výraznější názorovou změnu ve stanovách nebo strukturách.47 Přesto vzniklo ke sjezdu prohlášení mladých výtvarníků, jehož autoři požadovali zrovnoprávnění členů Fondu a Svazu, zřízení výstavního prostoru zaměřeného na začínající umělce a obnovu každoročně otevřené přehlídky – salonu, založení čtrnáctideníku o aktuálním dění ve výtvarném umění, vyhlašování veřejné soutěže na státní zakázky, zveřejňování informací o stipendijních pobytech v zahraničí a vyjasnění otázky sociálního zabezpečení začínajících výtvarníků.48 Roku 1988 začal vycházet časopis Ateliér,49 který přinesl požadovanou odbornou diskusi o současném vizuálním umění. Běžně se již zveřejňovaly informace o aktuálním dění v moderním západoevropském a americkém umění, a to i na stránkách Výtvarné kultury. Koncem osmdesátých let se neoficiální umění začalo vracet do veřejně přístupných prostor.50 Po roce 1989 se Svaz transformoval do Unie výtvarných umělců České republiky.

3.4 Neoficiální kultura a samizdatová periodika Od počátku 70. let, kdy došlo k zastavení několika výtvarných časopisů (jak jsem zmiňovala výše), rozvíjela se neoficiální, samizdatová publicistika. K otázce výtvarného umění a kultury obecně vycházela celá řada periodik. Mezi samizdatovými periodiky věnujícími se výtvarnému umění vycházely jednou ročně např. sborníky (jako první číslo byl publikován Sborník památce Alberta Kutala) věnující se teoretickým studiím o uměleckých směrech, otázkách a problémech moderního umění v ČSR i v cizině. Ve sborníku vycházely i recenze výstav a knih o umění, portréty, rozhovory, výtahy z výstavních katalogů. Psali do něj členové umělecké obce, kteří většinou nemohli po

47

PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 455. ISBN 978-80200-1487-X. 48 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ, Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění VI/1. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 455. ISBN 978-80-200-1487-X. 49 KŘIVÁNKOVÁ, Alena, VATRÁL, Jozef: Dějiny československé žurnalistiky. Díl 4. Český a slovenský tisk v letech 1944 – 1987. Praha, Novinář 1989, str. 188. 50 Např. výstava Tvrdohlaví /Lidový dům, 1987), Konfrontace VI (Lidový dům, 1987), 12/15 a hosté (Lidový dům, 1988) či Fórum´88 (Holešovická tržnice, 1988).

23

Diplomová práce roce 1968 publikovat.51 Vzorem sborníku bylo např. zakázané Výtvarné umění. Časopis byl také citován v oficiálních publikacích, např. výstavních katalozích. Fragment byl časopis pro kulturu, věnoval se poezii, próze, esejím, recenzím výstav či hudbě.52 Vycházel od roku 1987 jako samizdat. Po sloučení s kulturním magazínem K vychází jako Fragment K od roku 1988 do roku 1991. Od r. 1992 pokračuje opět s názvem Fragment. Vokno, s podtitulem Časopis pro druhou a jinou kulturu, věnoval jednu rubriku výtvarnému umění, vedle hudby, literatury, divadla, filmu a dalších.53 Vycházel v letech 1979 – 1989 jako samizdatový časopis, další čísla vyšla i po roce 1989. K němu vycházely Voknoviny jako aktuální zpravodajství undergroundového časopisu Vokno. Samizdatový časopis Někdo něco kolem sebe soustředil skupinu postmoderní generace historiků umění.54 Tato revue výtvarného umění s fotografiemi známá též pod názvem NN vycházela v letech 1985 až 1988. Řada samizdatových publicistů se po událostech roku 1989 přesunula do médií a zprofesionalizovala svou práci. Často na jejich samizdatovou činnost navazovala práce nově vzniklých periodik.55

3.5 90. léta ve výtvarném umění a v tisku Od poloviny osmdesátých let sílily v zemích sovětského bloku procesy, které v letech 1989 až 1992 od základu změnily jejich politické systémy.56 Zásadní změny nastaly v zákonech, z nichž se našeho tématu týkají zákony o tisku, rádiovém a televizním vysílání, svobody slova a svobody šíření informací. 51

Přispívali do něj např. V. Boštík, L. Hlaváček, J. Chalupecký, M. Knížák, J. Kroutvor, V. Navrátil, V. Nebeský, R. Němec, M. Nešlehová, J. Padrta, H. Rousová, T. Ruller, J. Sozanský, Karel Srp ml., Jiří Šetlík, Jana a Jiří Ševčíkovi, F. Šmejkal, J. Valoch, Igor Zhoř ad. 52 Mezi přispěvatele patřili Bohumil Hrabal, Milan Knížák, M. Krčma, J. Silan, J. Sojka, K. Šebek ad. 53 Vydával jej Ivan Martin Jirous. Přispívali do něj mezi jinými také J. Chalupecký, Věra Jirousová, Milan Knížák, J. Švestka ad. 54 Patřili mezi ně Ivona Raimanová, Alena Pomajzlová, Olga Malá, Karel Srp a další. 55 Autoři píšící pro samizdat často psali do periodik o výtvarném umění i nadále. Někteří se uplatnili v redakcích a redakčních radách, ve Výtvarném umění např. Mahulena Nešlehová nebo Věra Jirousová. Jana a Jiří Šetlíkovi pracovali postupně pro Výtvarné umění, Ateliér a Detail. V časopise Výtvarné umění působil Karel Srp a v Umění František Šmejkal, v nové redakci Ateliéru J. Valoch nebo Igor Zhoř. 56 Více PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2.díl. Brno : Doplněk, 2009. S. 939-1002. ISBN 978-80-7239-228-5.

24

Diplomová práce V září 1989 přijalo Federální shromáždění zákon č. 135/1989 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 100/1960 Sb. Tím se vypustil z Ústavy ČSSR článek 4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti i ve státě.57 Také na základě této změny Ústavy se sdělovací prostředky dostaly z kontroly ÚV KSČ a dalších orgánů strany a Národní fronty. V březnu 1990 přijalo Federální shromáždění zákon č. 86/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon58 o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích. Novela tiskového zákona zrušila zákon59 o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích.60 Dále novela vypustila některá ustanovení původního zákona, např. § 2 o rozvíjení socialistického vědomí občanů v duchu zásad Ústavy a idejí politiky KSČ jako vedoucí síly a o spoluvytváření socialistického veřejného mínění. Novela obnovila zákon z roku 1968,61 který stanovil nepřípustnost cenzury. Přičemž cenzurou se rozumí jakékoliv zásahy státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky. Novela dále upravila podmínky pro vydávání a rozšiřování periodického tisku na základě tzv. registrace. Nadále mohly tisk vydávat registrované právnické osoby. „Novela byla prvním projevem demokratizace legislativy sdělovacích prostředků po listopadu 1989.“62 V květnu 1990 se63 ruší Federální úřad pro tisk a informace FÚTI.64 Tento úřad byl zrušen bez náhrady, jeho práva a povinnosti z pracovně - právních vztahů přešly na Úřad předsednictva vlády České a Slovenské Federativní republiky. Na úrovni federace pak byl zřízen jediný úřad v oblasti sdělovacích prostředků, a to Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání. K 1. lednu 1993 se rozdělila ČSFR na samostatné státy Česka a Slovenska. K tomu se také vázal zákon65 o rozdělení působnosti mezi ČR a SR ve věcech tisku a jiných informačních prostředků.

57

In kol. autorů. Dějiny českých médií v datech. Praha : Karolinum, 2003, str. 398. ISBN 80-246-0632-1. č. 81/1966 Sb. 59 č. 127/1968 Sb. 60 Zákon zřídil „v zájmu dalšího pokojného vývoje“ orgány státní správy – Úřad pro tisk a informace (ÚTI) v Čechách. Na Moravě a na Slovensku byl zřízen Slovenský úřad pro tisk a informace (SÚTI). Úkolem ÚTI bylo především zajišťovat, aby v periodickém tisku ani v jiném hromadném informačním prostředku nebyly zveřejňovány informace, které by obsahovaly skutečnosti jsoucí v rozporu s důležitými zájmy vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Pokud informace podobné skutečnosti obsahovala, byl příslušný úřad pro tisk a informace nebo jeho zmocněnec oprávněn pozastavit zveřejnění informace a její další rozšiřování. Dějiny českých médií v datech, kol. autorů, Karolinum, Praha, 2003, str. 408. 61 § 17 zákona č. 84/1968 Sb. ze dne 26. Června 1968. 62 Kol. autorů. Dějiny českých médií v datech. Praha : Karolinum, 2003, str. 418. 63 zákonem č. 166/1990 Sb. 64 Zřizoval jej zákon č. 180/1980 Sb. 65 č. 136/1991 Sb. 58

25

Diplomová práce Politický převrat pozměnil uspořádání společenských vrstev a polistopadové změny mohly u mnohých, nejen publikujících a umělecky činných autorů, způsobit zmatek, skepsi či rezignaci z dalšího vývoje situace.66 Události zapříčinily náhlé změny, a to nejen politické či obchodní otevření se vůči světu a novým trendům. V umění i publikační činnosti zavládla svoboda projevu. Nové omezení začalo plynout z otázek finančního zajištění další činnosti.67 Vyvstávají potíže s nedostatkem financí v oblasti celé kulturní produkce. Mnoho galerií, kulturních center i periodik zaniklo z ekonomických důvodů.68

66

Řada umělců si např. stěžuje, že nechce být řazena do podnikatelské sféry a žádá stát, aby podporoval ochranu nad ateliéry a dílnami, také daňový systém placení záloh nehledí na občasný a nikoli pravidelný příjem malíře. Více Souček, Jan: Nářek umírající umělecké obce české. In Ateliér, č. 7/1999. S. 2. 67 O představě většinové společnosti, že umělci si stěžují na nedostatek financí neoprávněně, píše např. článek SLAVÍKOVÁ, Kateřina: Historicko-právní pojednání o ateliérech a o všem. In Ateliér, č. 7/1999. S. 2. 68 Více také o financování kultury a jejích kauzách Třešňák, Petr. Knížák: rebel, který ochutnal moc. Respekt, 2005. Dostupné z (cit. 2.1.2010). Jiný pohled na novou situaci v umění podává např. Petříček, Miroslav. Dějiny přítomnosti. In ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění, VI/2 1958 – 2000. 1. Vyd. Praha : Academia, 2007. S. 10. ISBN 978-80-200-1488-8.

26

Diplomová práce

4. VÝTVARNÉ ČASOPISY V ČR V LETECH 1990 – 1999 V Česku vycházela ve vymezeném období let 1990 – 1999 celá řada periodik, která se věnovala kultuře a umění a zmiňované finanční potíže ale i „boom“ ve vydávání časopisů se dotkly i této oblasti. S dlouholetou tradicí vycházel výtvarný časopis Umění. Některé časopisy navázaly na přerušenou tradici periodik, která vycházela v minulosti, jako např. Výtvarné umění. Mezi dlouhodobě působící periodika na výtvarné scéně, kam patří Ateliér, se v průběhu 90. let zařadil časopis Umělec. Řada časopisů vznikla a zanikla během kratšího období, např. Detail. Dlouholetou tradici měl také časopis Umění a řemesla, který vycházel po 43 let do roku 2000. V letech 1957 – 1991 nesl podtitul Časopis pro otázky lidové výroby a uměleckého řemesla a Čtvrtletník pro kulturu prostředí v letech 1992 – 2000. Původně dvouměsíčník v roce 1970 změnil periodicitu na čtvrtletní. Byl zaměřený především na klasická umělecká řemesla. Již od šedesátých let se zde objevovaly články o současném umění a v době normalizace časopis částečně suploval jiná výtvarná periodika, která byla na počátku 70. let zrušena.69 Zánik časopisu byl způsoben nedostatkem financí. Zvláštní kategorii tvoří tzv. revue vyznačující se širším tematickým záběrem napříč všemi kulturními žánry, větším rozsahem a nižší periodicitou. Revolver revue, časopis pro literaturu a výtvarné umění, vycházel samizdatově od roku 1985 a dodnes vychází jako obsáhlý čtvrtletník, v němž se příspěvky z české i světové literatury a výtvarného umění setkávají se stránkami věnovanými designu, architektuře, filmu, divadlu i kritickému myšlení. Podobně profilovaná je Labyrint revue, poprvé vyšla roku 1991 a od 1997 vychází jednou ročně jako tematicky zaměřené dvojčíslo čítající 250 - 300 stran. Je věnovaná především současné světové a české literatuře, ale také fotografii, filmu, divadlu a výtvarnému umění.

69

Více LUKEŠ, Zdeněk. Nekrolog. BBC česká redakce. Dostupné z http://www.bbc.co.uk/czech/sloupek/001218.shtml. (cit. 20.11.2010). Nebo SEKORA, Ondřej J.; FABEL,Karel. Stručný dějepis U&Ř. Umění a řemesla 2000.Č. 4.S. 2 – 19.

27

Diplomová práce Umělecká revue Divus vyšla jen ve třech číslech v rozmezí let 1995 a 1996. Publikovalo ji vydavatelství Divus, které volně přešlo k vydávání Umělce. Velkoformátová revue vzbudila velký zájem svou nekonvenční úpravou i obsahem.70 V Ostravě v letech 1995 – 1998 vycházel podobně kontroverzní, literárně - výtvarný časopis Landek, který souvisel s katedrou výtvarné tvorby na Ostravské univerzitě.71 Na tento časopis navázalo periodikum Protimluv, ostravská revue pro kulturu, v níž publikují také někteří autoři z původního Landeku. Tato revue vychází od roku 2002 a reflektuje situaci soudobých literátů a vizuálních umělců v rámci ostravské společnosti.72 Prostor Zlín, čtvrtletník Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, byl založen v roce 1992. Nulté číslo měsíčníku vyšlo ale již roku 1991 s názvem Výtvarné umění - architektura urbanismus - film - věda... V roce 1996 začal vycházet v podobě odborné revue, která se věnuje výtvarnému umění, architektuře, památkové péči, historii nebo poezii, designu a reklamě. Další galerijní iniciativou je plzeňský Pars pro toto vycházející od 2002 a nesoucí podtitul Časopis pro výtvarné umění Plzeňského kraje. Vychází dvakrát ročně a informuje o akcích iniciovaných Galerií Klatovy/Klenová. Devadesátá léta a nástup digitálních médií a internetu přinesl také nový směr v možnostech šíření mediálních sdělení. Postupně začaly vznikat elektronické verze tištěných časopisů, ale také elektronická média zveřejněná na internetu. Takovým internetovým výtvarným časopisem, který vycházel v letech 1999 až 2001, byl Bazar. Založili jej studenti dějin umění na FF UK v Praze.73 Uveřejňovali zde rozhovory, recenze výstav, knih a časopisů. Web také sloužil k prezentaci začínajících umělců. Další iniciativou studentů vysokých škol vznikl Korpus, který vycházel v letech 2002 až 2005 při VŠUP v Praze. Z iniciativy spolkového života vyšla výtvarná revue Život Umělecké besedy, která existuje již od roku 1949.

70

Více články: Bruthansová,Tereza. Divus je prostě božský. Ateliér 1995. Č. 22. S. 7. Nebo Kuneš, Aleš. Nelegitimnost Divusu potřetí. Ateliér 1997. Č. 13. S. 7. Nebo Horová, Anděla. Když vyjde Divus, nastane velké vykočičení lidí. Ateliér 1997. Č. 13. S. 7. 71 Vytvářel jej ostravský intelektuální okruh kolem performera Jiřího Surůvky a spisovatele Jana Balabána. Více LINDAUROVÁ,Lenka. Landek 3, Ostravský časopis pro kulturu a emoce. Umělec. Č. 2/97.S. 6. 72 Více MIKOLÁŠEK, Martin. Ostravská kulturní revue.A2. Č. 4/2007. 73 Hlavně okruh kolem Ondřeje Chrobáka, Pavla Kappela a Davida Kulhánka, ve spolupráci s Jaromírem Pesrem a studiem Intimate.

28

Diplomová práce Po roce 2000 začal vycházet měsíčník o výtvarném umění Art & Antiques (od roku 2002), který se profiluje spojením starého a nového umění, Kromě informací o výtvarném umění, fotografii, architektuře a designu časopis informuje také o situaci na trhu s uměním. Časopis o současném českém a světovém umění Flash art je od roku 2006 českou mutací původně italského magazínu o současném výtvarném umění, který vychází již přes 40 let.74 Z dalších časopisů věnovaných výtvarnému dění se objevily např. Revue art, čtvrtletník o současném umění z let 2004–2009, revue Artur (2000–2002), které skončily z finančních důvodů. Podobné problémy zřejmě neohrozí časopisy vědeckých pracovišť jako čtyřměsíčník Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, který v roce 2007 začalo vydávat Vědecko-výzkumné pracoviště AVU v Praze. Blíže jsem se zaměřila na charakteristiku a její vývoj u časopisů Ateliér, Detail, Umělec, Umění a Výtvarné umění. Následující kapitola poskytne přehled o samostatném chronologickém vývoji každého ze zkoumaných časopisů v průběhu vytyčeného desetiletí. Při popisu charakteristik jsem se soustředila na formální proměny časopisu. Šlo mi o uvedení a zachycení vývoje u náležitostí jako je vznik a vývoj časopisu, formát a grafická úprava a osoby za ní zodpovědné, vydavatel, periodicita a rozsah, cena a uváděné finanční zdroje, obsahové schéma (tedy pravidelné či nepravidelné rubriky) a umístění reklamy, pokud je nějaká otištěna. Sledovala jsem také složení redakce a redakční rady, tedy osob, které měly na podobu časopisu zásadní vliv. Kapitoly také uvádí záměr redakce, který vyplývá z programového prohlášení, pokud je časopis uvádí.

74

Více POSPISZYL, Tomáš. Flash Art. Týden. Dostupný z (cit. 20.12.2010).

29

4.1 ATELIÉR Ateliér vychází od 30. března 1988 s podtitulem Čtrnáctideník Svazu českých výtvarných umělců (SČVU). Začal vycházet na základě usnesení sjezdu SČVU z roku 1987, jak také vyplývá z programového prohlášení redakce. Ateliér byl tiskovým orgánem SČVU a byl tudíž sledován ÚV KSČ, Ministerstvem kultury a organizačními i politickými strukturami SČVU. Byl však zároveň jediným prostorem pro odbornou veřejnost i příznivce výtvarného umění. Na jeho stránkách se tudíž objevovaly vedle komentářů a reprodukcí oficiálního umění i úvahy o kultuře mimo Svaz, úvahy o neoficiálních akcích a nově vznikajících skupinách (např. stať Luboše Hlaváčka Smysl českého moderního umění).75 Redakce časopisu si sama klade za jeden ze svých cílů přinášet co nejúplnější přehled výstav v ČSFR. V listopadu 1989 redakce reagovala na události a rychle vyjádřila podporu studentskému hnutí, kritizovala dosavadní vývoj kulturního prostředí a zveřejnila své sympatie s Občanským Fórem (např. Provolání výtvarných umělců k vládě ČSSR, ÚV KSČ, sdělovacím prostředkům a spoluobčanům,76 Výtvarníci OF 1968 - 1989,77 ad.). Podtitul Čtrnáctideník Svazu českých výtvarných umělců nesl časopis do čísla 5/1990 (tzn. do března 1990), v tiráži byl uveden dodatek: Čtrnáctideník SČVU, řízeného akčním výborem českých výtvarných umělců. Číslo 6/1990 již nese podtitul Čtrnáctideník Unie výtvarných umělců a vydává jej nástupnická organizace SČVU, kterou je Unie výtvarných umělců (UVU). Po revolučních událostech byla Unie výtvarných umělců dne 2. května 1990 registrována Ministerstvem vnitra ČR. Registrace byla umožněna díky nabytí účinnosti zákona o sdružování občanů. Registrací byly též schváleny stanovy Unie a její emblém. Od roku 1991 nese časopis podtitul Čtrnáctideník současného výtvarného umění. Od prvního čísla 1992 přibylo časopisu anglické resumé uvedené na poslední vnitřní straně. S tím také souvisí anglický ekvivalent podtitulu, který se poprvé objevil v červenci 1992 a zněl nejprve The bi-weekly journal of contemporary art, od roku 1994 se anglický podtitul obměnil na Fortnightly Journal of Contemporary Art. V září 1992 změnil časopis vydavatele, poté, co se jej Unie zřekla. Dále jej vydává nonprofitní občanské sdružení Společnost časopisu Ateliér. Zároveň od roku 1992 vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. 75

Hlaváček, Luboš. Smysl českého moderního umění. Ateliér. Č. 20/1988. Redakce. Provolání výtvarných umělců k vládě ČSSR, ÚV KSČ, sdělovacím prostředkům a spoluobčanům. Ateliér. Č. 24/1989. S. 1. 77 Redakce. Výtvarníci OF - 1968 – 1989. Ateliér. Č. 25/1989. S. 3. 76

Diplomová práce Ateliér rozšiřuje od jeho založení PNS. Cena 2,50 Kčs se zvyšuje od 1. čísla roku 1991 na 4 Kčs, poté na 6 Kčs (od čísla 12/1992), v letech 1993 – 1994 stojí časopis 10 Kč, v roce 1995 poskočila cena na 15 Kč a o rok později na 20 Kč, 25 Kč v roce 1998 a 27 Kč v roce 1999. Od roku 1992 se k distributorovi PNS přidává Mediaprint & Kapa, Dispress a síť galerií. Původní náklad 20 000 výtisků se postupně snižoval až na 5 500 výtisků koncem devadesátých let. Ateliér vychází dodnes (tedy do konce roku 2010) a od roku 1990 až do současnosti jej vede Blanka Jiráčková. Ke všem zásadnějším změnám (ceny, redaktorů, grafiky atd.) dochází u Ateliéru vždy od nového roku.

4.2.1 Grafická koncepce Ateliér má od počátku novinový formát velikosti A4 a je barevný. Svou vnější podobu si časopis udržuje od roku 1988, změny byly jen minimální. Nová redakce v roce 1990 toto vysvětluje ve svém programovém prohlášení: „Máme vážné obavy, že v současné době, kdy došlo u nás téměř k inflaci periodických tiskovin všeho druhu, by změna poměrně vyhraněné „tváře“ Ateliéru byla změnou k horšímu. Byli bychom nuceni znovu lákat čtenáře k tomu, aby si svůj časopis hledal.“ S novou redakcí se v roce 1991 pouze zvýraznil font titulu změnou z verzálek na minusky psané tučně a tento titulek zůstal do roku 1999 beze změny. Přibyla linka ohraničující titulek. Číslo a ročník se posunuly z šedého políčka v levém horním rohu pod titul a cena se přemisťuje z titulní stránky do tiráže na poslední straně. Od poloviny roku 1992 až do konce zkoumaného období se ustálila hlavička titulní strany na titul časopisu a pod ním v menším ohraničeném řádku najdeme podtitul, číslo a datum vydání a anglický ekvivalent podtitulu. Od poloviny roku 1991 se rozšířil a ustálil rozsah stran z 8 na 16. Jednotlivé články byly ještě v ročníku 1991 odděleny tlustou linkou, od prvního čísla ročníku 1992 linka mizí a text se láme namísto do čtyř do pěti sloupců. Od roku 1993, začal časopis vycházet na světlejším papíře větší gramáže, s barevnější nabídkou ilustrací. Zatraktivnila se podoba titulní stránky tím, že je na ní otištěno více příspěvků (do té doby byl na titulní stránce většinou jen jeden velký článek), které často pokračují na dalších stranách. Narušuje se pravidelné lámání textu do čtyř sloupců, některé stránky jsou zalomeny do tří nebo i dvou sloupců. Od roku 1996 vychází časopis na lesklém papíře. Jednotlivé příspěvky jsou od sebe opticky odděleny linkou. Zůstalo zachováno lámání do sloupců, většinou do tří, ale opticky se 31

Diplomová práce stránka dělí i horizontálně – mezi články jsou ponechány vzdušnější mezery a titulky příspěvků jsou výraznější. Od ročníku 1998 se některé titulky s autorem ještě více zvýrazňují tím, že mají světle šedé pozadí v řádku, který rozděluje celou stranu. Takto oddělené jsou většinou teoretické a delší texty, recenze jsou nadále lámané ve dvou až čtyřech sloupcích a nejsou nijak vzájemně oddělené. V roce 1999 jsou některé titulky otištěné bílým písmem na černém pozadí, což zvláště na titulní straně působí jako atraktivní změna grafické úpravy. V roce 1999 se na titulní stránce objevuje upoutávka na vybrané články uvnitř časopisu. Před rokem 1990 grafiku pod vedením šéfredaktora Františka Kšajta upravoval Jan Solpera. Poté se na této pozici vystřídali Martin Pálka, Karel Ditrich a nakonec Jana Koukalová, která grafiku upravuje až do poloviny roku 1995, posléze na několik měsíců nastupuje J. Horáčková, od poloviny roku 1994 na grafice spolupracují Blanka Jiráčková a V. Plášilová a od roku 1997 grafiku dělá pouze Blanka Jiráčková. V roce 1999 na grafice krátce spolupracovali Martin Pavlík a po něm Michal Janata.

4.2.2 Redakce a spolupracovníci Časopis vedl od jeho založení František Kšajt a koncepci časopisu s ním spoluvytvářela řada teoretiků umění.78 V květnu 1990 byla Asociací teoretiků a kritiků vytvořena nová redakce. Od čísla 11/1990 nastupuje na místo šéfredaktorky Blanka Jiráčková (později Blanka Jiráčková – Poláková). V editorialu „Je třeba začít znova“79 otiskuje další směřování redakce. Jde o vnitřní proměnu a uváděnou návaznost na časopis Výtvarná práce.80 Od roku 1990 pak jako zástupce šéfredaktora pracoval až do poloviny roku 1992 Petr Nedoma, od jeho odchodu již není obsazena pozice zástupce šéfredaktora.81

78

V redakci s ním pracovali Simeona Hošková, Jaromír Adamec, Lenka Tomsová, Eva Kúnová, Pavel Štěpánek. Redakční rada od roku 1988 do změny v 1990 sestávala z členů: Luboš Hlaváček (předseda do března roku 1989), Václav Hodan, Miroslav Houra (předseda od března roku 1989), Milan Jaroš, Zdeněk Kostka, Jiří Kotalík, František Kšajt, Jiří Mikula, Arnošt Paderlík, Jana Potužáková, Pravoslav Rada, Jaroslav Rajzík, Josef Sůva, Rudolf Svoboda, Karel Sýs, Miroslav Šindler, Vratislav Šotola, Václav Špale, Rostislav Švácha, Jiří Toroň, Pavel Vavrys, Pavel Dolanský. 79 Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér 1990. Č. 11. Roč. 12. S. 1. 80 Časopis, který vycházel v letech 1953 - 1971. Jednalo se o časopis Ústředního svazu československých výtvarných umělců, měl dvoutýdenní periodicitu. 81 V redakci se pak vystřídali od roku 1990 Jaromír Adamec (1990), Eva Kúnová (1990), Petr Nedoma (1990), Lenka Tomsová (1990), Kamil Bahbouh (1990), Richard Drury (1991 - 1992), Věra Jirousová (1990 - 1992), Jiří Tichý (1992 - začátek 1997), Zuzana Fořtová (1992 - 1994), Jana Tichá (1994 – 1995), Kamila Havlíková (1996

32

Diplomová práce I přes značné finanční obtíže je Ateliér i v současnosti nadále pravidelně vycházejícím časopisem v oblasti výtvarného umění v Čechách. Jak uvádí na svých webových stránkách,82 spolupracuje s předními historiky umění, státními i soukromými galeriemi, přináší recenze aktuálních výstav, teoretické texty a studie, rozhovory, informační servis pro výtvarníky i zprávy o zahraničním dění.

4.2.3 Obsahová struktura Porovnali jsme jednotlivá čísla časopisu, jak vycházela v průběhu desetiletí, a zaznamenali jsme vývoj obsahu i jeho členění. Ročník 1990 měl spíše nepravidelné rubriky, pravidelnou byla rubrika Výstavy, která poskytovala přehled československého dění na umělecké scéně. Dále šlo o rubriky Kalendárium, Jubilanti, Představujeme o galeriích nebo školách, Výstavy s přehledem nadcházejících výstav v Československu, Jednou větou (jde o krátké zprávy), Soutěže (vyhlašované pro uměleckou veřejnost), Nejen pro filatelisty a další nepravidelné rubriky. Jak jsem uvedla v úvodní kapitole, v průběhu roku 1990 došlo k výměně celé redakce a časopis se vyslovil k pokračování koncepce časopisu Výtvarná práce. Současně přichází změny v obsahu. Od září 1990 se začal střídavě podávat v rubrice Výstavy přehled také některých zahraničních výstav (v některých číslech tento přehled zatím chybí), týká se především dění v sousedních evropských zemích. V roce 1991 vyšla tematicky zaměřená čísla (konkrétně čísla 12, 16, 21 a 26). Postupně vznikaly některé rubriky, např. zatím nepravidelná Zahraničí, která se věnuje zahraničním umělcům a aktualitám, či rubrika věnovaná teoretickým textům. Jako nová součást listů se objevuje inzerce, vždy uvedená titulem Reklama. Počínaje druhým lednovým je každé sudé číslo Ateliéru rozšířeno o 4 listy,

– 1998), Yvona Marková (1996 – začátek 1999), Ludmila Radová (1996 - začátek 1999), Michal Janata (od začátku 1999). Od roku 1990 v redakční radě postupně pracovali J. Kratochvíl (1990), Ľ. Petránsky (1990), Ivan Pinkava (1990), J. Sozanský (1990), S. Diviš (1990 – 1991), Z. Grohmanová (1990 - 1993), A. Hartmann (1990 - 1993), J. Šmíd (1990 - 1993), A. Vašíček (1990 - 1993), A. Veselý (1990 - 1993), Igor Zhoř (1990 – 1993), Vlasta Čiháková – Noshiro (1990 – 1999), Ivan Kafka (1990 - 1999), Milena Lamarová (1990 - 1999), E. Petrová (1992 - 1993), D. Srnenská (1992 - 1993), Věra Jirousová (1992 - 1995), J. Kříž (1992 - 1997), A. Střížek (1992 - 1997), Jana a Jiří Ševčíkovi (1994 – 1995), A. Brabcová (1994 - 1997), Marcela Pánková (1994 - 1997), Marta Smolíková (1994 – 1997), M. Karel (1994 - 1997), M. Vojtěchovský (1994 – 1997), V. Špale (1994 - 1997), J. Valoch (1994 - 1997), Jiří T. Kotalík (1994 – 1999), Tereza Bruthansová (1998 - 1999), Jana Claverie (1998 1999), Anna Fárová (1998 - 1999), Josef Hlaváček (1998 - 1999), Pavel Liška (1998 - 1999), Ludmila Vachtová (1998 - 1999). 82 Dostupné z

33

Diplomová práce které jsou věnované právě reklamě.83 Zpravidla se jedná o upoutávky na prostory, výstavy a další témata věnující se uměleckému dění. Výjimečně se jedná o reklamu na komerční subjekty. Od roku 1994 k časopisu vychází nepravidelně také různé přílohy. V ročníku 1992 se objevuje výběr z příspěvků a jejich zkrácený překlad do angličtiny v pravidelné rubrice Summary. Ročník 1994 přišel hned s několika změnami. Kromě těch viditelných grafických přibývají a nepravidelně se objevují nové rubriky Aktuality, Aktuální rozhovor, Teorie Příspěvky k dějinám umění, rubrika s teoretickými texty má různé tituly, nyní již pravidelná je rubrika Zahraničí. Inzerce se ustálila v rozsahu dvou stran a je uvedena titulem Inzerce. Reklamy přibylo, častěji je vidět i upoutávka na komerční subjekt. Zhruba od roku 1994 se také častěji objevují tendence věnovat se více zahraničním otázkám, a to nejen v rubrice Zahraničí. Zatímco dosud se příspěvky věnovaly hlavně českému umění, případně výstavě českých umělců v zahraničí, nově se přesouvá pozornost i na výstavy v Evropě a ve světě. V dalších ročnících struktura časopisu zůstává bez větších změn. Ateliér si uchovává i v průběhu let pravidelné uspořádání rubrik a příspěvků – na první straně jsou zpravidla otištěny jeden až dva větší příspěvky s ilustracemi, až od roku 1994 se první strana mírně dynamizuje tím, že je monolitický text rozbit do několika článků, které většinou pokračují na dalších stranách. Na druhé a dalších stránkách najdeme kratší recenze a další příspěvky. Na straně 8 obvykle najdeme rubriku Zahraničí. Dvoustrana 10 a 11 je věnovaná inzerci, která občas přesáhne na stranu 13. Následuje rubrika Výstavy, dále Summary, Představujeme po níž následující další rubriky nebo zprávy. V pravém spodním rohu předposlední strany je uvedena tiráž a poslední strana je opět věnována obsáhlejšímu tématu, zpravidla na celostraně. Časopis Ateliér se od svého vzniku v roce 1988, podle slov původní redakce, snažil o moderní formu i obsah, na jehož stránkách se pojí odborná teorie a historie s publicistikou a barevnou fotografií.84 Časopis byl určen nejen teoretikům a odborníkům, ale také širší výtvarné obci a zájemcům o výtvarné umění. Jeho hlavním konceptem bylo poskytovat dostatečný přehled o současné tvorbě, udržovat si seriózní přístup ke zpracování tématu současného umění. Nová redakce si v roce 1990 vytyčila za cíl snížit počet recenzí. V programovém prohlášení to zdůvodňuje: „Podle našeho názoru je podstatně přínosnější

83 84

Více o inzerci viz BAHBOUCH, Kamil. Inzerce a reklama v časopisu Ateliér. Ateliér. 24/1990. S. 3. Více Redakce. Na rozloučenou. Ateliér 1990. Č. 9. Roč. 12. S. 7.

34

Diplomová práce důkladně rozebrat tři až pět závažných výstav na větší ploše, než uveřejnit obligátních třicet řádků o čemkoliv.“85 Záměr redakce můžeme porovnat a prověřit s výsledky kvantitativní obsahové analýzy.

4.2 DETAIL První číslo časopisu Detail vyšlo v říjnu roku 1995. Časopis byl do poslední chvíle utajován,86 nebyl uveden žádným programovým prohlášením, pouze zveřejnil, že vychází bez finančních dotací. Časopis přestal vycházet roku 2000. Založil a redigoval jej Marek Pokorný.87 Okruh jeho tvůrců je tvořen jmény z pražské galerie MXM. Časopis se zaměřuje na výtvarné umění, film, videoart, fotografii a širší kulturu vůbec. Chtěl simulovat platformu názorů, obrazů a výkladů stavu současného umění, značný prostor byl věnován kritice. Jeho ambicí, jak uvádí Marek Pokorný v editorialu,88 nebylo dosáhnout úplnosti a všeobecného souhlasu s otištěnými názory, ale nabídnout některé možnosti pro orientaci v tomto prostoru. Deklaruje zde také otevřenost časopisu. První číslo graficky zpracovali Karel Kerlický a Antonín Kysela, od druhého čísla již jen Karel Kerlický. Sešitová podoba formátu A5 s tvrdou obálkou čítala nejprve 24 stran, od prvního čísla 1997 již 32 stran. Obálka byla celobarevná, titul časopisu je umístěn šikmo podél levého okraje vazby. Obrazová ilustrace je v malém rámečku ve spodní třetině obálky, pod ní je vytištěno číslo a ročník, včetně měsíce vydání. Podtitul Časopis pro vizuální kulturu je uveden tak, že překrývá hlavní titul časopisu. Obálka upozorňuje na titulky příspěvků uvnitř časopisu. Barva obálky se s každým číslem mění, obsah časopisu je tištěn černobíle, pouze některé titulky či popisky jsou zvýrazněny barevně. Na předsádkách je umístěna reklama. První strana časopisu nese obsah, tiráž a editorial (někdy pouze obrazový). Názvy rubrik jsou umístěny vertikálně na okraje listů v prvním ročníku, v třetím jsou názvy rubrik umístěny na dolním okraji stránky. 85

Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér 1990. Č. 11. Roč. 12. S. 1. Více BROŽ, Josef. Takový malý šedivý Detail. Ateliér. 1/1996. S. 7. 87 Marek Pokorný (nar. 1963) je novinář, výtvarný kritik, historik umění, překladatel, kurátor a editor. Vystudoval FF UK v Praze, a pak 5 let spolupracoval s fakultou estetiky. Působil v galerii MXM. Od roku 1992 pracuje jako novinář, byl vedoucím kulturních redakcí v deníku Prostor, v Lidové demokracii, působil v MFDnes, a v časopise Týden. V letech 1995 – 2000 založil a vedl časopis Detail. V roce 2003 se stal hlavním kurátorem Domu pánů z Kunštátu v Brně a od začátku roku 2004 pracuje jako ředitel Moravské galerie v Brně. 88 POKORNÝ, Marek, Je čas napsat editorial. Detail 1/1998. S. 1. 86

35

Diplomová práce V druhém ročníku (1997) se změnila se úprava obálky. S Karlem Kerlickým začal spolupracovat na grafice Radek Váňa. Titul se přesunul na horizontální rovinu k hornímu okraji obálky. Plochu dělí pruh s ilustrační fotografií, pod níž je uveden podtitul. Číslo a ročník jsou umístěny na spodním okraji v černém kruhovém piktogramu. Obálka je dvoubarevná, obsah časopisu zůstává černobílý s občasnými barevnými ilustracemi. Text je na většině stran zalomen do dvou sloupců a využívá nejrůznějších forem zvýraznění, odlišení písma popisků nebo titulků, často překrývá ilustrace nebo názvy tématu. V druhém ročníku se grafika umírnila a zvětšila se velikost písma. Třetí ročník graficky uspořádala Markéta Othová a časopis vyšel ve formátu A4 v novinové úpravě. Změnil se logotyp Detailu a také podtitul (Listy pro vizuální kulturu). Titulní strana není ničím výrazná, uvádí články a většinou jednu obrazovou přílohu. Obsah 16 stran časopisu je zalomen do čtyř nebo dvou sloupců. Ilustrace jsou graficky pravidelně přiřazeny k textu. Časopis se svou novinovou a grafickou úpravou podobá Ateliéru. Od čísla 7/III pracuje na grafice Kamera skura, poslední ročník graficky upravoval Jiří Kovanda (roč. V). V prvním roce vyšlo celkem deset čísel, v druhém roce vyšla pouze 4 čísla a v třetím jich bylo 6. Cenu 29 Kč uvádí až 4. číslo časopisu. Vydává jej nakladatelství a studio Kant v Praze a Sdružení pro vizuální kulturu (od č. 3 se jmenovalo Sdružení pro vizuální umění). Od čísla 6/1 (květen 1996) vychází za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky. Druhý ročník je již možné předplatit. Třetí ročník začalo vydávat Občanské sdružení pro vizuální umění (O.S.V.U.) ve spolupráci s Print Production a nakladatelstvím Kant. Podtitul zní Listy pro vizuální kulturu. Formát se změnil na novinový, titul je umístěn v pravém horním rohu. Grafickou úpravu dostala na starosti Markéta Othová. Kamera skura navrhuje grafiku čísla 7/III a Jiří Kovanda pátému ročníku. Není uvedena cena jednoho čísla, pouze roční předplatné 100 Kč.

4.2.1 Redakce a spolupracovníci Časopis založili lidé působící v okruhu Akademie výtvarných umění (AVU) a pražské galerie MXM. Zakladatelem a editorem po celou dobu existence časopisu je Marek Pokorný.

36

Diplomová práce Do časopisu přispívají členové redakčního kruhu89 i externí spolupracovníci.90Se změnou formátu se vyměnila také redakce,91 která působila až do zániku časopisu v roce 2000.

4.2.2 Obsahová struktura Nepravidelné rubriky časopisu napovídají o obsahu časopisu, který se dělí na: Repo, což je dvoustrana věnovaná většinou obrazové reportáži aktuálních událostí ve výtvarném světě. Recenze se snaží o originální, kritický přístup, Comics pochází z autorské dílny aktuálních umělců, Film se zaměřuje na nové snímky a Rozhovor na osobnosti současné scény. Od čísla 7/1 se na konec listu řadí Resumé, jedná se o překlad dvou až tří vybraných článků. Pravidelně v časopise vychází žebříček pražských výstav, jimž redakce přiřazuje hvězdičky jako hodnocení. V číslech Detailu jsou uváděné i další názvy rubrik, ale jedná se o témata příspěvků, která se v příštích číslech mění. Takto se například v čísle 4/1996 objevuje název rubriky O Veletržním paláci, která obsahovala několik textů různých autorů. Po změně formátu na novinový se více strukturují i rubriky a příspěvky. Pravidelnou se stávají rubriky Editorial, Výstavy, Recenze, mezi nepravidelné rubriky patří Teorie, Praxe, Text či Rozhovor.

4.3 UMĚLEC V roce 1997 vyšlo ve vydavatelství Divus, které vzniklo v Praze roku 1992, první číslo časopisu Umělec. Spolutvůrci tohoto projektu byli vydavatel Ivan Mečl92 a výtvarná kritička

89

Redakční kruh pracuje ve složení Martin Dostál, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl, Jana a Jiří Ševčíkovi, Radek Váňa. Redakční radu tvořili Martin Dostál (1995-1999), Jiří Kovanda (1995-1997), Vladimír Skrepl (19951997), Jana Ševčíková (1995-2000), Jiří Ševčík (1995-2000), Radek Váňa (1995), Tereza Petišková (19982000), Michal Koleček (1998-2000). 90 Přispívají také členové redakcí nebo přispěvatelé jiných časopisů např. Věra Jirousouvá, Tomáš Pospizsyl, Petr Nedoma, Pavel Liška, Marta Smolíková a další. 91 Nyní pracuje ve složení: Tereza Petišková, Jana a Jiří Ševčíkovi, Radek Váňa, Martin Dostál, Michal Koleček. 92 Ivan Mečl - umělec, kurátor, vydavatel, nakladatel, teoretik. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Český jazyk a výtvarná výchova. Stojí za řadou uměleckých projektů (např. projekt Nádraží nebo Eastern Alliance). Je jednatelem vydavatelství Divus a zakladatelem časopisu Umělec.

37

Diplomová práce Lenka Lindaurová. Časopis vychází v Divusu, ačkoli s jistými finančními potížemi, do současnosti. Časopis vychází v letech 1997 až 1999 s podtitulem Měsíčník současného výtvarného umění. Od prvního čísla v roce 2000 se podtitul mění na Současné umění a kultura, tato i další podstatné změny v celkové koncepci časopisu souvisely s personálními změnami ve vedení redakce (Vladan Šír se stal šéfredaktorem a Lenka Lindaurová redaktorkou). Časopis, jak napovídá jeho podtitul, měl vycházet měsíčně. V roce 1997 ale vyšlo čísel celkem 6, s tím, že poslední číslo v roce je dvojčíslo (6-7/1997). V roce 1998 vyšlo 8 čísel, číslo 6-7 je opět dvojčíslem. V roce 1999 vyšlo také 8 čísel, dvojčíslem bylo číslo 5-6. První ročník časopisu má 30 stran, pouze první dvojčíslo čítá stran 47. Počet stran postupně rostl, v roce 1998 měla čísla 38 stran včetně šesti stran přílohy, kterou od prvního čísla roku 1998 tvořilo anglické resumé a servis výstav. Druhé číslo roku 1999 znovu zvýšilo počet stran na 46 včetně šestistranné přílohy. Od třetího čísla roku 1999 má časopis stran 44 včetně přílohy. Náklad prvního čísla časopisu byl 5 000 výtisků. Od dalších čísel náklad klesl na 3 500. Cena od prvního čísla až do konce roku 1999 byla 50 Kč, pouze dvojčíslo 6-7/1997 stálo 70 Kč. Jako adresa redakce prvního čísla je uveden P.O.Box na jméno Lenky Lindaurové. V druhém čísle je již uvedena adresa vydavatele Divus, což ukazuje na to, že časopis vznikal bez předchozího zázemí kanceláře a oficiální adresy. Distribuci prvního čísla zajišťovala PNS. Od druhého čísla časopis spolu s PNS distribuuje také Maťa, ERM, Votobia a RAM. Prodejními místy v České republice jsou galerie současného umění, knihkupectví a stánky PNS. V druhé polovině roku 1998 rozšiřuje časopis distribuci na Slovensko a zakládá si internetové stránky. Od roku 2000 časopis expanduje do zahraničí a začínají vycházet další jazykové mutace (nejdříve anglická, pak i německá a španělská). V tiráži prvního ročníku a v prvních pěti číslech ročníku druhého je zmíněno: „Toto číslo nevychází za podpory státních ani jiných organizací“. Časopis byl zpočátku financován z komerční činnosti grafického studia a vydavatelství Divus. Číslo 6 – 7/1998 již vyšlo za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a Open Society Fund Praha. U ročníku 1999 není žádná finanční podpora uvedena, za což se vydavatel v čísle 7/1999 zpětně omlouvá a uvádí finanční podporovatele Ministerstvo kultury a Open Society Fund Praha. Tyto příjmy z grantů částečně pokryly náklady na vydávání časopisu (asi 40%). 38

Diplomová práce Malá část příjmů plyne také z otištěné reklamy. Reklama se nachází na celostraně obou předsádek a na zadní straně obálky. Najdeme ji v různé míře i na vnitřních stranách. Upozorňuje na kulturní akce nebo výstavy, spřízněné instituce (např. Radio Limonádový Joe) i komerční subjekty a je označena popiskem Inzerce. Vydavatelství také pomocí inzerce často upozorňuje na knižní tituly, které ve vydavatelství Divus vyšly a na nově chystané publikace. Hned od prvního čísla je součástí časopisu příloha s anglickým resumé a servisem výstav. Resumé připravuje redakce, Vladan Šír, často ve spolupráci s různými zahraničními spolupracovníky vydavatelství. Servis výstav se týká českého celorepublikového i zahraničního přehledu výstav. Příloha tvoří 6 stran, pouze u čísla 4/1997 je servis výstav a resumé otištěno přímo na stránkách časopisu.

4.3.1 Grafická koncepce

Časopis formátu A5 je barevný, tištěný na matném papíře větší gramáže, šitý, s kvalitním tiskem. Grafickou úpravu a přípravu pro tisk provedlo studio Divus, tedy vydavatel časopisu. Autorem motivu na obálce je u většiny čísel Ivan Mečl. Obálka je tvořena tvrdším papírem než vnitřní listy. Rozvržení obálky ani logo časopisu se po dobu tří let nemění. Některé obálky nesou kromě ilustrace také text, který je součástí motivu, nijak ale neodkazuje k obsahu čísla. Nad titulem časopisu Umělec je vždy menším písmem a odlišným fontem uvedeno číslo daného výtisku a anglický titul časopisu. Pod ním je uveden podtitul v češtině a angličtině. Motivy obálky jsou originální, humorně až ironicky laděné. Jejich motiv většinou nesouvisí s obsahem, jedná se čistě o vizuální zobrazení postoje vydavatele.

4.3.2 Redakce a spolupracovníci

Stálá redakce má po celé zkoumané období stejné složení. Mezi spolupracovníky se ale objevila dlouhá řada jmen. Přispěvatelé se někdy opakují pravidelně, někdy s určitým odstupem,93 někteří autoři přispěli pouze jedním aktuálním článkem. Šéfredaktorkou byla od 93

Mezi nimi např. Pavel Liška, Miloslav Petříček jr., Věra Jirousová, Jiří Surůvka, Vít Havránek, Suzi Gablik, Pavlína Morganová, Petr Pavlík ad.

39

Diplomová práce prvního čísla v roce 1997 do předposledního čísla roku 1999 Lenka Lindaurová, redaktorem Vladan Šír. Od čísla 3-4/1999 přibyli do redakce Tomáš Pospiszyl a Karel Císař. Poslední číslo v roce 1999 je uvedeno jako zvláštní. Od prvního čísla roku 2000 se změnily pozice šéfredaktora a redaktora, nastala výměna funkcí mezi Lenkou Lindaurovou a Vladanem Šírem. Editorem zvláštního čísla je autor podepisující se „bln“. V editorialu upozorňuje na změnu, která od příštího čísla nastane. Tato změna se týkala jak formální úpravy časopisu, papíru obálky i vnitřních listů, navýšení počtu stran, tak obsahu. Časopis tím dostal novou tvář. Od roku 2000 také začínají postupně vycházet další jazykové verze a speciální, tematicky zaměřená čísla. Náklad stoupl na 10 000, také v souvislosti s vydáváním dalších jazykových mutací.

4.3.3 Obsahová struktura Mezi pravidelné rubriky patří upoutávka na první straně, uvedená jako „Do čísla X připravujeme…“, v níž redakce uvádí vybraná témata příštího čísla s řadou obrazových příloh. „Umělci sobě“ je jednostránková rubrika, v níž se vždy představuje dílo vybraného umělce. Jde o ukázku z tvorby, obrazovou či textovou. Bývá řazena na 4. stranu obsahu. Stálá je rubrika „Nové tváře“, půlstránkové či celostránkové představení mladého umělce a jeho tvorby. K ukázce náleží vždy také krátký profil umělce. Častou rubrikou je „Komiks“, který se uvádí již v prvním čísle. Postava U-mana hraje hlavní roli v komiksech uvedených v prvním ročníku. Autorem námětu je Ivan Mečl. U-man, parodie na Supermana, ironizuje kritika umění i prostředí české výtvarné scény vůbec. Komiks přestal na stránkách vycházet v polovině roku 1998. V roce 1999 začal vycházet komiksový seriál. Další členění na rubriky je občasné, mezi často, nikoli však pravidelně, užívané rubriky patří Recenze, Teorie, Rozhovor, Vnitro (tj. editorial, umístěný uvnitř časopisu), Názory a další, vždy podle aktuálního obsahu čísla. Umělec se chce zaměřit na současné výtvarné umění. V editorialu uvádí: „Současné aktuální umění často splývá s jinými obory a jeho vizuální podoba se týká mnoha nových médií. Nechceme proto texty v tomto periodiku striktně vymezovat, ale spíš je uvádět do ´jiných´ souvislostí. Proto zde najdete i materiály zdánlivě nesourodé či okrajové, ale pro tuto

40

Diplomová práce chvíli zásadní.“94 Časopis se zaměřuje spíše na alternativní kulturu, s přesahy do dalších oblastí jako je filosofie, technika, hudba, film apod. Často uvádí texty či další materiály nejen do dalších souvislostí, ale, jak mu někteří autoři vyčítají, také bez souvislostí. Jeho nedostatkem je nesourodost obsahu. „Vedle seriózních textů se objevovaly i generační vtipy bez širšího přesahu.“95 Redakce na svých internetových stránkách uvádí: „Umělec odmítá popisné a bezzásadové přístupy k umění. Ukazuje, jakým způsobem se kultura zúčastňuje společenského života a kriticky se staví k tendencím vyčlenit umění svébytný prostor, do něhož veřejnost nemá přístup. Vizuální kulturu zpřístupňuje jako druh aktivity, kterou člověk nekonzumuje, ale na níž se vždy aktivně podílí.“96 Samotné stránky Umělce často poskytují nejen uměleckou reflexi ve formě kritiky, ale autorskou tvorbu samotnou (tou je např. komiks, obálky jako autorská díla redakce a spolupracovníků či samostatné autorské texty určené pro časopis). Po dobu tří let měl časopis stejnou vnější podobu, neměnila se ani koncepce. V dalších letech nastaly výraznější změny v grafické podobě i v obsahu, vždy v závislosti na změně šéfredaktora a redakce.

4.4 UMĚNÍ Dvouměsíčník Umění vychází v Ústavu dějin umění Akademie věd jako recenzované periodikum již od roku 1953 nepřerušovaně. Navázal na časopis stejného jména, který vydával Jan Štenc od roku 1918 až své smrti v roce 1949. Jan Štenc, pražský nakladatel uměleckých publikací, časopis i redigoval. Nejčastěji v něm publikovali badatelé soustředění kolem spolku Mánes.97 Po čtyřech letech byl časopis obnoven v souvislosti se založením Kabinetu, od roku 1957 Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV. Jeho první čísla od roku 1953 nesla podtitul Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění Československé Akademie věd a vyšla v Nakladatelství

94

Redakce. Milí čtenáři. Umělec : Měsíčník současného výtvarného umění 1997. Č.1/1997. S.1. HOROVÁ, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky. Praha : Academia, 2006. 1.vyd. S. 927. ISBN 80-200-1209-5. 96 Umělec. Umělec[online]. 2009. Dostupné z. 97 Více HOROVÁ, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. N – Ž. Praha : Academia, 1995. 1.vyd. S. 879. ISBN 80-200-0522-6. 95

41

Diplomová práce ČSAV, Praha. Jak se ale dočteme v programovém prohlášení98 časopisu z roku 1953, nepokračuje v tradici Štencova časopisu, zřejmě z důvodu převzetí moci komunistickým režimem. Programové prohlášení v prvním čísle prvního ročníku časopisu s názvem Kabinet pro theorii a dějiny umění šéfredaktora Vladimíra Novotného, pojednává o historii Československé akademie věd a Kabinetu pro theorii a dějiny umění. Jeho úkolem bylo dále rozvíjet teorii a dějiny umění, která se výslovně měla začít opírat o ideologii marxleninismu.99 Redakce se chce věnovat především českému a slovenskému umění, ze zahraničního umění jmenuje např. orientální, čínské umění. „Časopis chce přinášet v první řadě příspěvky, které se kladně stavějí k dnešním otázkám z oboru teorie umění. Studie z historie umění pak zejména ty, které se budou snažit rozšířit dosavadní naši znalost nejen o fakta, ale zejména názorově. Časopis nechce býti pouhým forem informativním, nýbrž chce se snažit o vytvoření kritické platformy, kde by se zaujímalo stanovisko k základním problémům současného i minulého vývoje výtvarného.“100 V roce 1990 nese Umění podtitul Časopis Ústavu dějin umění Československé akademie věd. Po rozdělení Československa změnil název na Časopis Ústavu dějin umění České akademie věd. Časopis vychází čtvrtletně, rozsah se pohybuje od 87 do 92 stran. Cena jednoho čísla v roce 1953 je 20 Kčs. Cena čísla v roce 1989 je 25 Kčs, 34 Kčs stojí od roku 1990 do 1993, kdy se zvyšuje na 39 Kč. Od roku 1998 stojí číslo 59 Kč. Vydává jej stále Ústav dějin umění ČS AV v nakladatelství Academia, Praha. Vychází za finanční podpory Nadace Českého literárního fondu. Distribuci i předplatné zajišťuje PNS.

4.4.1 Grafická koncepce

Od prvního čísla má časopis formát A5, je tištěný černobíle na lesklém křídovém papíře. Obálka je tištěna na tvrdším papíře než ostatní listy. U prvních ročníků je nenápadně kolorované pozadí reprodukce na obálce. U všech čísel zabírá většinu plochy obálky ilustrace 98

Novotný, Vladimír. Kabinet pro theorii a dějiny umění. In Umění. Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění ČS AV. Roč.I. Praha : Nakladatelství ČS AV, 1953. S. 9. 99 NOVOTNÝ, Vladimír. Kabinet pro theorii a dějiny umění. In Umění. Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění ČS AV. Roč.I. Praha : Nakladatelství ČS AV, 1953. S. 9. 100 NOVOTNÝ, Vladimír. Kabinet pro theorii a dějiny umění. In Umění. Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění ČS AV. Roč.I. Praha : Nakladatelství ČS AV, 1953. S. 9.

42

Diplomová práce – reprodukce díla, která se vztahuje k některému z článků uvnitř čísla. Do roku 1993 se změnilo pouze umístění titulku na obálce. U prvních ročníků jsou ročník a číslo uvedeny nad obrázkem, pod obrázkem je titul časopisu s podtitulem. Čísla v devadesátých letech vychází na stejném papíře a s velmi podobnou úpravou obálky. Změnil se pouze font titulu a umístil se nad titulní obrázek. Číslo časopisu, spolu s ISSN jsou umístěny pod titulní obrázek na obálce. Písmo na obálce je barevné, barvy se s každým číslem obměňují. Na zadní obálce je další reprodukce. Na přední předsádce je uveden obsah, tiráž a redakce. Na zadní předsádce je to samé uvedeno v angličtině. Až v roce 1993 se celkově změnila úprava a zmodernizovala grafika obálky. Ilustrace se zvětšila na celou stranu a má jednotný motiv pouze s barevnými obměnami pozadí. Obálka je lakovaná, první vnitřní strana vždy znovu uvádí titul časopisu a číslo ročníku. Font titulu se z kapitálek změnil na minusky a je umístěn na horní části spolu s číslem, ročníkem a ISSN kódem. Písmeno M v titulu se stalo pro ročník 1993 logem časopisu. V dalším roce se znovu změnila obálka, font titulu se zvýraznil. Pod ním je umístěn podtitul, jeho anglický překlad a vydavatel (Časopis Ústavu dějin umění, Bimonthly of the Institute For Art History, Akademie věd České republiky, of the Academy of Sciences of the Czech Republic). Pod titulem je červeným, menším písmem uveden titul v angličtině, číslo a ročník. Obálka je lesklá na tvrdším papíře, od čísla 5/1998 přední i zadní strana mění povrch na matný. Zadní strana obálky je černá, lesklá. Na přední předsádce je otištěna reprodukce, na zadní předsádce se zpravidla nachází inzerce – pozvánka na výstavu. Posledních 20 stran přílohy najdeme na hrubším papíře. Za grafickou úpravu byla jako první zodpovědná Hermína Melicharová. Po ní na grafice a obálce pracovali: Jaroslav Krouz (1953 - 1961), Bohumil Vančura (1962 – 1975), Aleš Krejča (1976 – 1977), Vladimír Bouzek (1978 – 1992), Společnost pro komerční tisk (1993 – 1995) a Robert V. Novák (od 1996).

43

4.4.2 Redakce a spolupracovníci

Z původní redakce Štencova časopisu přešli do obnoveného Umění téměř všichni redaktoři. V průběhu 50. a 70. let je doplnila celá řada dalších autorů, teoretiků umění.101 Na postu šéfredaktora časopisu se postupně vystřídalo několik teoretiků,102v námi zkoumaném období to byli Rostislav Švácha v letech 1986 – 1995, od roku 1996 vede časopis Lenka Bydžovská.

4.4.3 Obsahová struktura V devadesátých letech začal mít časopis ráz mezinárodního periodika se zaměřením na dějiny umění střední Evropy od raného středověku po 20. století a na metodologické studie. Umění je jedinečné svým zaměřením, je to jediný oborový recenzovaný časopis v České republice. Odborné příspěvky jsou opatřeny podrobným poznámkovým aparátem a odkazy na další zdroje. Z prohlášení redakce vyplývá, že časopis chce otevírat prostor pro rozmanité myšlenkové přístupy i pro zachycení vztahů mezi výtvarným uměním, filozofií a literaturou. Vedle původních studií domácích a zahraničních badatelů má také přinášet rozhovory s výraznými osobnostmi kunsthistorie a filozofie umění, neznámé archivní dokumenty,

101

např. A. Kutal, Anežka Merhautová, Eva Petrová, J. Krása, Luděk Novák, J. Krčálová, V. Kotrba, Luboš Hlaváček, K. Benda, Jarmila Vacková, Ivo Kořán, Petr Wittlich, F. Šmejkal, Tomáš Vlček ad. V průběhu let pak v redakci časopisu pracovali např. Hana Seifertová, Lubomír Konečný, Jan Sedlák, Jiří Kuthan, Anděla Horová, Klára Benešovská, Hana Hlaváčková, Lubomír Slavíček, Pavel Vlček, Vojtěch Lahoda, Lenka Bydžovská, Roman Prahl, Karel Srp, Milena Bartlová, Taťána Petrasová – redaktorka zpráv a recenzí (od 1995), Jiří Roháček (od 1998), Otto M. Urban (od 1995) aj.V redakční radě spolupracovali: Jiří Dvorský (1980 – 1990), Vladimír Fiala (1972 – 1990), Eliška Fučíková (1991 – 1995), Jindřich Gaydečka (1964), Rudolf Chadraba (1964 – 1995), Luboš Hlaváček (1981 – 1990), Jaromír Homolka (1991 – 1995), Jiřina Hořejší (1969 – 1995), Dušan Konečný (1972 – 1995), Jiří Kotalík (1956 – 1991), Viktor Kotrba (1958 – 1968), Josef Krása (1961 – 1978), Jan Krofta (1957 – 1983), Jiří Kroupa (1991 – 1995), Ivo Krsek (1972 – 1994), František Matouš (1959 – 1968), Anežka Merhautová – Livorová (1956), Dagmar Nárožníková (od 1997), Jaromír Neumann (1953 – 1972, 1984), Luděk Novák (1961 – 1968), Jaroslav Pešina (1954 – 1960, 1971 – 1993), Marie Platovská (1993 – 1995), Emanuel Poche (1953 – 1988), Friedrich Polleross (od 2006), Lubomír Slavíček (1991 – 1995), Karel Stejskal (1991 – 1995), Sáva Šabouk (1972 – 1990), Jindřich Šámal (1963 – 1967), Dušan Šindelář (1972 – 1990), Michal Šroněk (1992 – 1995), Tomáš Vlček (1993 – 1995).V roce 1996 se téměř celý tým obměnil a v redakční radě nového Umění pracují: Jiří Fajt (od 1996), Ivo Hlobil (od 1991), Kaliopi Chamonikola (od 1995), Lubomír Konečný (od 1996), Vojtěch Lahoda (od 1991), Jozef Medvecký (od 1996), Miroslav Petříček ml. (od 1996), Jan Royt (od 1996), Karel Srp (od 1996), Rostislav Švácha (od 1996), Petr Wittlich (od 1979). 102 Vladimír Novotný (1953 - 1961), František Matouš (1960), Jaroslav Pešina (1961 – 1970), Emanuel Poche (1971 – 1977) a Josef Krása (1978 – 1985).

Diplomová práce polemiky, recenze, zprávy, ankety. Časopis je určen jak odborníkům (mezi odběratele patří řada zahraničních univerzitních knihoven), tak širší kulturní veřejnosti.103 V dřívějších letech obsahovala čísla na poslední straně ruské a anglické resumé článků. Ve zkoumané dekádě je zhruba třetina textů publikována ve světových jazycích, a to především v angličtině a němčině. U některých statí je rovněž uveden překlad. Některé články104 jsou uvedeny pouze v originálním jazyce bez překladu. Řada příspěvků je překladem originálního cizojazyčného textu, který je také připojen. Na zadní předsádce se vždy uvádí obsah čísla v angličtině. Časopis dosud nečlenil svůj obsah do rubrik. Když na začátku roku 1996 odešel z pozice šéfredaktora Rostislav Švácha a na jeho místo nastoupila Lenka Bydžovská, změnil časopis nejen redakční radu, ale i grafickou úpravu a ediční politiku. Moderně graficky zpracované listy představují odborné periodikum, které chce pokračovat v dosavadní tradici důležité vědecké platformy, průběžně reflektující „stav a vývoj oboru s tolerancí a respektem vůči různosti názorů, koncepcí a metod.“105 Obsahově různorodá čísla jsou některá tematicky vyhraněná v souvislosti s novými badatelskými výsledky Ústavu dějin umění (např. čísla věnovaná modernímu umění v roce 1997, číslo 4/1998 věnované rudolfínskému umění ad.). Obsah se zaměřuje na mapování mezioborových vztahů, např. souvislostí výtvarného umění a filosofie, výtvarné teorie či literatury. Přibyly rubriky Recenze a Zprávy v příloze časopisu a rubrika Archiv, která nahradila dřívější Materiálie, v níž vychází významné přednášky a studie, které nemohly být publikovány v uplynulých letech, dále rubrika Polemika a Anketa. Nepravidelnou rubrikou je od roku 1997 Rozhovor s některou z uznávaných osobností. Od roku 1998 přibyla rubrika Dopisy redakci, v níž mohou čtenáři reagovat na otištěné texty. Čísla obsahují rejstřík nejdůležitějších hesel, obsah a také např. upozornění na další časopisy, které vydává ČS AV.

103

Redakce. Editorial. Umění. č. 1/1196. S. 2. Např. Umění, 1/1990, Haupt, Herbert, Neue ergebnisse archivalischer forschung zu kunst und handwerk am hofe Kaiser Rudolfs II., str. 27-38; Umění, 1/1997, Salinger, Arthur, Zur Problematik der Fürstentore des Wiener Stephansdomes, str. 26-31. 105 Redakce. Editorial. Umění. č. 1/1196. S. 2. 104

45

Diplomová práce

4.5 VÝTVARNÉ UMĚNÍ

První období vycházení časopisu se váže k letům 1950 – 1971. Vycházel zpočátku jako „tribuna Svazu čs. výtvarných umělců“, poté jako „časopis Svazu československých výtvarných umělců“. Nenesl žádný podtitul. Až do roku 1993 vycházelo deset čísel ročně, v letech 1994 až 1996 vyšly čtyřikrát ročně tematické sborníky, které editovala Milena Slavická,106 pak časopis kvůli finančním potížím zanikl. Cena není u prvních čísel uvedena. Od roku 1992 stojí časopis 35 Kčs, v roce 1993 zdražil na 45 Kč. V roce 1994 stojí jedno číslo 73 Kč, dvojčíslo v roce 1995 stojí 150 Kč a v roce 1996 stojí dvojčíslo 180 Kč. Předsedou redakční rady původního časopisu byl Václav Jícha. Od ročníku 1954 (do roku 1965) se stal vedoucím redaktorem Dušan Šindelář.107 Tematicky se časopis v 50. letech soustředil na české i zahraniční umění (tj. umění zemí Sovětského svazu a Čínské lidové republiky). Publikované příspěvky i reprodukce vyslovují sympatie s komunistickým režimem a politikou Sovětského svazu. Pravidelnou rubrikou je Zprávy, informace, aktuality vždy na posledních stranách, připravuje ji Václav Jícha a týká se aktuálního dění kolem výtvarné scény, tj. např. konferencí SČVU, výtvarného života v zemích východního bloku, aktuálních výstav, zveřejňuje např. dopisy redakci apod. Od roku 1956 časopis prokazuje známky mírného ideologického uvolňování.108 V roce 1965 se redakce obměnila, vedení se ujali M. Lamač a L. Novák.109 Od roku 1967 se změnila také obálka časopisu. Časopis se začal zabývat výtvarnou scénou bez ideologických omezení110 a popisuje také zahraniční umění a výstavy.111 K umění se zde vyjadřovala řada významných osobností.112 Časopis byl v červnu 1971 zastaven. Obměnilo se vedení SČVU a jeho nový 106

Milena Slavická (nar. 1949) historička umění, výtvarná teoretička, pedagožka, odborná publicistka, kurátorka, členka katedry AVU. Studovala dějiny umění na FF UK. Autorka řady katalogů k výstavám, článků, odborných textů a monografií a encyklopedie českých výtvarných umělců. Šéfredaktorka a editorka časopisu Výtvarné umění. 107 V jeho redakční radě se postupně uplatnili např. Jiří Kotalík, Adolf Hoffmeister, Karel Lidický, Jiří Šetlík, Pavel Sukdolák, R. Wiesner, M. Chlupáč ad. S redakcí časopisu průběžně spolupracovali např. M. Lamač, Josef Hlaváček, Jan Sekera, Petr Wittlich (pravidelně přispíval s výtvarnou kritikou), J. Krása, Květoslav Chvatík ad. Grafickou úpravu měli na starosti Zdeněk Sklenář (od 1955), M. Hegar a Z. Seydl (1958). 108 Např. články o moderním umění J. Padrty a M. Lamače. 109 V redakci pracovali např. A. Fišárek, B. Fuchs, Vladimír Janoušek, A. Kutal, M. Míčko, A. Paderlík, V. Preclík, Z. Sklenář nebo J. Schmidt. 110 Např. J. Chalupecký o dada, V. Zykmund o Skupině Ra. 111 Např. o ruské avantgardě, bienále v Benátkách 1968 ad. 112 Mezi nimi Josef Hlaváček, M. Grygar, J. Chalupecký, Jiří Kolář, S. Kolíbal, R. Kratina, Ladislav Novák, V. Preclík, Zdeněk Sýkora ad.

46

Diplomová práce přípravný výbor uveřejňuje normalizační kandidátku a návrh stanov. „Další osudy ´nenormalizovaných´protagonistů časopisu jsou neveselé“113 a některým z nich byla zakázaná publikační činnost. Od roku 1977 začal časopis znovu vycházet pod názvem Výtvarná kultura. Dvouměsíčník vydával opět Svaz československých výtvarných umělců v nakladatelství Panorama v Praze. Časopis se hned od první strany věnuje profilům umělců a kritikám. Reprodukce jsou převážně černobílé, jen některé jsou tištěny barevně. Na poslední straně černobílé přílohy vychází resumé v ruštině, francouzštině, němčině a angličtině. Příloha měla pravidelné rubriky: Teorie, Recenze, Kronika, Z výstav a Historie a současnost. Bez větších změn vychází až do roku 1990. V čísle 1/1990 je na poslední straně uvedeno „Stanovisko redakce“114 k listopadovému vývoji, redakce se jednoznačně staví za Provolání výtvarných umělců k vládě ČSSR a vyjadřuje nesouhlas s událostmi 17. listopadu i dosavadní kulturní politikou. Tiráž najdeme na poslední straně, stejně jako obsah čísla. Šéfredaktorem až do ročníku 1990 byl Luboš Hlaváček,115 který již nepracoval na posledním čísle.116 Grafickou úpravu zajišťoval Michal Burda a obálku Jan Solpera. Distribuci, zahraniční i domácí, a předplatné zajišťovalo PNS. SČVU byl v roce 1990 zrušen. Poslední číslo 3/1990 vyšlo po vzájemné dohodě části redakce se zástupci nově utvořeného vedení teoretické sekce Unie výtvarných umělců117 a akčního výboru českých výtvarných umělců.118 Od čísla 4/1990 se časopis přejmenoval na Výtvarné umění, tím jasně navázal na tradici časopisu, který byl v roce 1971 zastaven. Nová redakce se výslovně distancuje od koncepce, jak ji nastavila redakce Výtvarné kultury. Vyměnilo se celé její složení i redakční rada, která plánuje také celkovou změnu grafiky a programu časopisu.119

113

Horová, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. N – Ž. Praha : Academia, 1995. 1.vyd. S. 927. ISBN 80-200-0522-6. 114 Redakce. Stanovisko redakce. In Výtvarná kultura 1990. Č. 1. S. 47. 115 Luboš Hlaváček (nar. 1929) výtvarný historik a kritik českého moderního umění, publicista a spisovatel. Používal pseudonym L. H. Augustin. Je autorem řady uměleckých monografií a odborných časopiseckých statí. V letech 1975 – 1990 byl výkonným redaktorem časopisu Estetika. Psal do časopisů Tvorba, Výtvarné umění, jehož byl do roku 1990 šéfredaktorem), Ateliér (do roku 1989 byl předsedou redakční rady). 116 Odbornými redaktory byli Oldřiška Tylová a Zdeněk Pazdera. 117 Tu tvořili Milena Slavická, Ludvík Hlaváček a Karel Srp, kteří měli redakční zkušenosti ze samizdatových časopisů o výtvarném umění. 118 Tedy Jiří Nepasický.Více in Výtvarnákultura 1990. Č. 3. S. 47. 119 Redakce. Prohlášení redakce Výtvarného umění. Výtvarná kultura, 1990. Č. 3. Roč. 1990.

47

Diplomová práce V letech 1990 – 1992 vydávala nově koncipovaný časopis Unie výtvarných umělců v Praze a vydavatelství Panorama, od roku 1992 jej vydává Občanské sdružení pro podporu výtvarného umění. Nese podtitul Čtvrtletník pro současné umění, od roku 1991 s anglickým podtitulem The Magazine for Contemporary Art. Od roku 1992 se k podtitulu navíc uvádí: Dvouměsíčník pro moderní a současné umění s anglickým resumé. Periodicita prvních čísel měla být dvouměsíční, v roce 1990 ale vyšla čtyři čísla, v roce 1992 vyšlo čísel pět, z nichž poslední bylo dvojčíslo. Od roku 1993 do roku 1996 je časopis čtvrtletníkem a vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

4.5.1 Grafická koncepce Velikost časopisu až do roku 1993 byla A4, tištěný byl na křídovém papíře. Výtvarné umění si zachovalo formát a vnější úpravu svého předchůdce, Výtvarné kultury. Změnila se pouze velikost obrazu na obálce, který nyní zabírá téměř celou stranu obálky. Je to černobílá či barevná reprodukce díla, o jehož autorovi se v časopisu píše. Titul je spolu s číslem a ročníkem umístěn v horním okraji nad obrázkem a podtitul je uveden pod ním, následuje upoutávka na hlavní témata, o kterých číslo píše. Od roku 1992 je menším písmem pod českým titulem uváděn anglický titul (The Magazine for contemporary art – od 1/1992). Číslo a ročník je uvedeno na dolním okraji obálky. Zadní obálka i předsádky uvádí další reprodukce, případně je na přední předsádce uvedeno např. poděkování (v čísle 1/1992), jindy inzerce věnovaná uměleckým projektům nebo prostorům. Tato vnější úprava se měnila jen minimálně, např. změnou barevnosti písma. Vnitřní strany jsou převážně černobílé, pouze některá čísla otiskla některou z reprodukcí barevně. První strana uvádí tiráž, obsah čísla. Časopis má knižní úpravu. Text bývá zalomen do jednoho nebo do tří sloupců, vzhledem k rozsahu článků je grafická úprava jednoduchá a přehledná. Časopis od prvního čísla obsahoval 48 stran. V 90. letech měl 64 stran a přílohu o 16 stranách. Příloha je na lehčím papíře, reprodukce uvnitř přílohy jsou vždy černobílé.120 Po roce 1994 čítal přes 150 stran včetně příloh.

120

Grafiku upravují Michal Burda (1990), obálku Stanislav Zippe (1990). V roce 1991 a 1992 vytvořil novou grafickou úpravu časopisu Ondřej Grygar. Od roku 1993 spolupracují na grafice Luděk Kubík a Viktor Pivovarov, pouze číslo 2/1994 zpracoval Jiří Kovanda a číslo 3/1994 Pavel Lev.

48

Diplomová práce Od roku 1994, kdy začal časopis vycházet jako tematický čtvrtletník, vychází ve velikosti A5. Papír je stále lesklý a obálka silnější. Titulní barevná ilustrace je v rozsahu celé strany, titul i další text ji překrývají, je uveden v rámečku v horním okraji. Pod rámečkem je číslo a rok vydání, v dolním okraji strany je v jiném rámečku uveden tematický okruh, kterému se časopis v daném čísle věnuje. Na první vnitřní straně je uveden bez ilustrace znovu titul, podtitul, téma, editoři, číslo a ročník. Teprve na druhé a třetí straně je tiráž a obsah. Text je lomen do jednoho nebo dvou sloupců. Pouze rozhovory se zahraničními osobnostmi jsou v příloze uváděny v originálním znění. Příloha je na lehkém, recyklovaném papíře na konci časopisu. Nový článek je většinou uveden vždy na nové straně s úvodní celostránkovou ilustrací. Na poslední straně obálky je i nadále otištěna ilustrace k některému z článků. Publikace má knižní úpravu, je vázaná a jednotlivé články – kapitoly dělí celostránková ilustrace nebo prázdný list s nadpisem příští kapitoly. Časopis do roku 1992 distribuovala PNS, poté Vesmír spol. s.r.o. Změnila se také cena, z původních 25 Kčs (roku 1990) na 35 Kčs. Od čísla 1/1993 se zvyšuje na 45 Kč. Cena tematických výtisků stoupla na 73 Kč. V posledních číslech redakce uvádí místa, v jakých galeriích je časopis k dostání.

4.5.2 Redakce a spolupracovníci

Šéfredaktorkou časopisu od roku 1990 je Milena Slavická. Odbornými redaktory byli Ludvík Hlaváček121 a Karel Srp.122 V roce 1991 oba redakci opustili a s časopisem začala spolupracovat Věra Jirousová a další osobnosti.123Stálými přispěvateli časopisu se stali autoři

121

Ludvík Hlaváček (nar. 1940), historik umění, kurátor, publicista, absolvoval na FF UK v r. 1966 obor dějiny umění. V letech 1965-1970 pracoval pro Pražské středisko památkové péče. Mezi lety 1971 -1977 pro Ústav dějin umění ČSAV, v oddělení architektury, později metodologie. Roku 1977 byl propuštěn z ÚDU ČSAV pro podpis Charty 77. Do roku 1989 prováděl manuální práce. Mezi lety 1984 - 1989 byl co-editorem a autorem samizdatového periodika umělecké kritiky Někdo Něco. 1989 - 1992 byl zástupcem šéfredaktora časopisu Výtvarné umění a vedoucím oddělení teorie Ústavu dějin umění ČSAV. Od roku 1992 je ředitelem Sorosova centra pro současné umění Praha. 122 Karel Srp (nar. 1958), teoretik a historik umění, expert na surrealismus, autor řady monografií. Od roku 1980 zasedal v kontrolní komisi Jazzové sekce a následně se stal jejím předsedou, pracoval jako šéfredaktor na jejím bulletinu. Šéfkurátor Galerie hlavního města Prahy, poté kurátorem Galerie Městské knihovny. 123 V redakční radě od roku 1992 pracovali Jiří David, Josef Hlaváček, Vojtěch Lahoda, Mahulena Nešlehová, Jiří Ševčík, Tomáš Vlček, Petr Wittlich.

49

Diplomová práce z řad uměleckých teoretiků a kritiků působících před rokem 1989 v neoficiální kultuře124 a také kritiků, kteří z Československa v předchozích letech emigrovali.125 V roce 1993 se rozšířil stálý redakční kruh.126 Přibyli také zahraniční přispěvatelé, především z německých a amerických kritiků umění.127

4.5.3 Obsahová struktura

Programem časopisu, jak uvádí nová redakce v editorialu prvního čísla v roce 1990, bylo informovat o současném domácím i světovém dění v uměleckém světě, zařadit české umění do světového kontextu, zaplnit informační vakuum let 1970 – 1989 a obnovit kontinuitu české výtvarné kultury, vysledovat souvislosti mezi domácím a emigračním uměním a informovat o soudobé teorii a filosofii umění.128 V časopise byly publikovány profily, rozhovory, recenze, teoretické a filosofické texty. Periodikum je určeno především profesionálním výtvarníkům, odborníkům a zájemcům o umění. Redakce navázala spolupráci s rehabilitační komisí Unie a snažila se seznámit čtenáře, s významnými umělci a teoretiky, kteří byli z politických důvodů vyřazeni z veřejného života. Podle plánu nové redakce se některá čísla zaměřují na aktuální témata.129 Od čísla 2/1990 začal časopis uvádět na předsádkách reklamy či upozornění na kulturní akce, výstavy či jiné magazíny.130 Od roku 1993 je uveřejněna komerční reklama. Od roku 1992 Přibyly anglické překlady nebo resumé ke každému článku, je vždy uvedeno nadpisem Resumé. U textu resumé bývají přiřazeny ilustrace, které souvisí

124

Mezi nimi např. Vlasta Čiháková – Noshiro, Olaf Hanel, Josef Hlaváček, Ludvík Hlaváček, Anna Fárová, Jiří Olič, Jiří Šetlík a další. 125 Jako Martin Chlumský, Helena Komtová, Pavel Liška, Tomáš Štrauss, Miloš Vojtěchovský. 126 Přibyli do něj také někteří z již zmiňovaných spolupracovníků, nyní jej tedy tvořili Jiří Fiala, Ludvík Hlaváček, Jiří Kovanda, Pavel Liška, Petr Král, Petr Nedoma, Michal Nesázal, Jiří Olič, Vladimír Skrepl, Miloš Vojtěchovský. 127 J. Harten, R. Burggemeister, T. Bissel, D. Higgins, J. Jeffrey, C. Lauf a další. 128 Redakce. Prohlášení redakce Výtvarného umění. Výtvarná kultura, 1990. Č. 3. Roč. 1990. 129 Např. číslo 1/1993 nese podtitul Žádné ženské umění neexistuje. 130 Např. na italský časopis Flash Art v čísle 2/1990, jehož česká mutace začala u nás vycházet v roce 2006, číslo 3/1992 na předsádkách upozorňuje na výstavu Flexible I v Bayreuthu a v dalších číslech následují další reklamy na výstavy a kulturní akce doma i v zahraničí.

50

Diplomová práce s příspěvkem. Resumé či překlad bývá na jedné až dvou stranách menším fontem a graficky působí jako součást příspěvku. Do roku 1993 vycházelo šest čísel ročně. V letech 1994 – 1996 nastala výrazná změna a Výtvarné umění začalo vycházet z finančních důvodů v podobě tematických čtvrtletníků. Čísla vždy edituje Milena Slavická ve spolupráci s dalšími, různícími se odborníky z Česka nebo zahraničí. Upravila se celá grafická podoba, jak jsem popsala výše. Přidal se pravidelný editorial, u článků již není anglické resumé. Roku 1994 bylo číslo 1 věnované tématu Současné německé umění a číslo 2 tématu Berlín dnes a tady.131 Do tohoto čísla přispěli němečtí umělečtí kritici a teoretici či galeristé. Časopis již neobsahuje přílohu Teorie, dokumenty, recenze. Přílohou jsou nově rozhovory v originálním znění, které jsou uvedené uvnitř časopisu. Podobně je koncipované 2. číslo Berlín dnes a tady, jeho rozsah se snížil na 78 stran a přílohu s rozhovory v původním znění. Číslo 3 psalo o B. K. S. Dvacet let tajné organizace.132 Jedná se o katalog společnosti B.K.S. (Bude konec světa), jehož členové se rozhodli zveřejnit svou historii, výstavy, akce a texty. Číslo 4 neslo titul Umění instalace. Jedná se o jakousi koláž rozhovorů, úvah i výpovědí českých a slovenských umělců na téma instalace. V roce 1995 vyšla tematická čísla: č. 1-2: Art in America. Současné americké umění.133V dalším roce vyšlo dvoudílné Zakázané umění I a II.134Číslo 3-4 neslo titul: Vilém Flusser, Moc obrazu. Výbor filosofických textů z 80. a 90. let.135Toto číslo bylo poslední, redakce v editorialu žádné zdůvodnění neuvádí. Na další projekt již nesehnala finanční prostředky.

131

Připravily je Milena Slavická ve spolupráci s Dorothee Bienert, berlínskou historičkou umění. Toto číslo vyšlo za významného finančního přispění Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. 132 Připravili je Pablo Augeblau, Prof. Eckel Eckelhaft, Jirek Zlobin-Lévi Ostrowid a Dr. Škába Sklabinský s Milenou Slavickou. Obálku vytvořil Škába Sklabinský a číslo graficky upravil Pavel Lev. 133 Připravily Milena Slavická, Jo Williams a Barbara Benish za finančního přispění Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze. 134 Připravily Milena Slavická a Marcela Pánková a vyšlo za finanční podpory Open Society Fund. 135 Milena Slavická a Jiří Fiala je připraviliza finanční podpory nadace Fund for Central and East European Book Projects.

51

Diplomová práce

5. POROVNÁNÍ ČASOPISŮ NA ZÁKLADĚ VÝZKUMU V následující kapitole se budu zabývat výsledky obsahové analýzy, kterou jsem použila na vzorek zkoumaných časopisů. Jednotlivé podkapitoly uvádí výsledky tázaní na stanovené výzkumné otázky.

5.1 TEMATICKÉ OKRUHY PŘÍSPĚVKŮ

Hlavní hypotéza práce, předpokládá velmi podobnou skladbu témat u jednotlivých časopisů. Očekávala jsem tedy, že vybrané časopisy zajímá především oblast uměleckých děl a osobností. Zároveň jsem pomocí analýzy chtěla zjistit, zda a nakolik se ve výtvarných časopisech řeší rovněž otázky společenského života umělců, vzdělávání nebo organizační a politické. Pro její prověření jsem časopisy podrobila analytickému výzkumu.

5.1.1 Hlavní témata příspěvků

Graf č. 1: Poměr hlavních témat příspěvků

52

Diplomová práce Na grafu č. P1 vidíme poměr hlavních témat příspěvků, jak se vyskytovaly u zkoumaného vzorku časopisů. Časopis Výtvarné umění věnuje převážnou většinu svého prostoru tématu umění (92%), další část filosofickým tématům (7%) a na zbytku stránek najdeme minimální prostor pro texty věnující se médiím (1%). Podobný prostor věnuje umělecké tematice časopis Umění (89%). Na zbylé ploše stran nabízí témata týkající se médií (5%) a filosofie (5%). Ostatní témata jsou u obou časopisů zastoupena minimálně nebo vůbec ne. Umělec dává oproti jiným časopisům umělecké tematice prostoru nejméně, ačkoli jde stále o převážnou většinu stran časopisu (83%). Dalším tématům věnuje menší rozsah, zajímají jej politické otázky (9%) a média (7%). Jen okrajově pak společnost (1%) a filosofie (1%). Časopis Detail se věnuje převážně umění (91%), ve zbytku stran pak společenským tématům (5%). Minimální měrou také filosofii (2%) a médiím (2%). Časopis Ateliér opět poskytuje umění většinu své plochy (91%) a dále se věnuje společenským tématům (3%), politickým otázkám (3%), médiím (1%) a vzdělávání (1%).

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

filosofie

0%

2%

1%

5%

7%

média

1%

2%

7%

5%

1%

náboženství

0%

0%

0%

0%

0%

politické otázky

3%

0%

9%

0%

0%

společnost

3%

5%

1%

0%

0%

umění

91%

91%

83%

89%

92%

vzdělávání

1%

0%

0%

0%

0%

Tabulka č. 1: Hlavní téma příspěvků Na grafu č. S1 můžeme porovnat, jaká témata převládají napříč zkoumanými časopisy. Hlavním tématem zkoumaných výtvarných časopisů tedy z převážné většiny je umění (89%). Ostatní témata zaujímají v časopisech skutečně jen okrajovou roli, jde o filosofii (3%) a média (3%), ještě o něco méně zajímají časopisy společnost (2%) a politické otázky (2%). Témata týkající se vzdělávání a náboženství byly zastoupeny tak mizivě, že se do celkového vyhodnocení vlivem zaokrouhlení nominálních hodnot nedostala.

53

Diplomová práce

Graf č. 2: Hlavní téma příspěvků

5.1.2 Podtémata

Pro upřesnění a přiblížení tematického zaměření časopisů jsem podrobila příspěvky ještě dalším analýzám. Co je předmětem uměleckých textů ukazuje graf č. S6.

Graf č. 3: Srovnání podtémat příspěvků

54

Diplomová práce Největší pozornosti časopisů se dostává výsledkům umělecké činnosti, tedy dílům a jejich výstavám nebo dalším prezentacím (63%). Přibližně polovinu prostoru oproti dílům dostávají osobnosti uměleckého světa (27%). Uměním obecně se časopisy v průměru zabývají jen okrajově (5%) a na hranici minima stojí zájem o téma prostorů určených uměleckým záměrům (2%) a o umělecké směry (1%). Jakým způsobem jsou podtémata rozdělena mezi jednotlivými časopisy vidíme na dalším zobrazení.

Graf č. 4: Poměr podtémat příspěvků

Na grafu č. P6 se zobrazuje poměr, v jakém jsou jednotlivá podtémata u časopisů zastoupena. Výtvarné umění věnuje více jak polovinu svých stran osobnostem uměleckého světa (67%). Pouze dílčí měrou se věnuje uměleckým dílům (16%) a otázkám umění obecně (16%). Časopis Umění naopak věnuje podobný poměr svých stran, tedy téměř tři čtvrtiny uměleckým dílům (70%). Čtvrtinu stran pak zastává představení uměleckých osobností (26%) a minimálně se časopis věnuje výkladu uměleckých směrů (4%). Odlišné zaujetí vykazuje Umělec, na jehož stranách z více jak poloviny nacházíme články o dílech (63%), čtvrtinu stran pak věnuje osobnostem (26%). Pouze okrajově se Umělec věnuje obecným otázkám umění (7%), problematice prostorů (3%) a uměleckým směrům (1%). Časopis Detail věnuje více jak tři čtvrtiny jednoho čísla dílům umělců (80%) a zbylý prostor rozděluje mezi osobnosti (10%), prostory pro umění (5%) a obecné otázky umění (4%). Vůbec se nevěnuje představení uměleckých směrů. Ateliér také nejvíce zajímá umělecké dílo (87%). Mezi dalšími podtématy postupně figurují příspěvky o osobnostech (8%), prostorách (4%) a 55

Diplomová práce minimálně také o uměleckých směrech (1%). Ateliér vůbec neobsahuje články věnující se obecné problematice umění.

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

umění obecně

0%

4%

7%

0%

16%

osobnost

8%

10%

26%

26%

67%

prostor

4%

5%

3%

0%

0%

umělecký směr

1%

0%

1%

4%

0%

dílo

87%

80%

63%

70%

16%

Tabulka č. 2: Podtémata příspěvků

5.1.3 Umělecká kategorie

Tato analýza poskytuje výsledky o tom, na jakou oblast umění se redakce především zaměřují.

Graf č. 5: Umělecké kategorie

Z celkového srovnání vyplývá, že většina příspěvků v časopisech píše o několika uměleckých kategoriích zároveň (40%). Z celkového počtu článku věnujících se jedné 56

Diplomová práce kategorii jich pak nejvíce pojednávalo o výtvarném umění (25%). Ostatním uměleckým kategoriím se časopisy věnují v mnohem menší míře. Postupně jde o fotografii (10%), literaturu (8%), architekturu (7%), sochařství a objekty (7%), užité umění (2%) a film (1%).

Graf č. 6: Poměr uměleckých kategorií

Podle grafu č. P7 a tabulky č. 7 se pak můžeme přesněji seznámit s tím, jaké umělecké kategorie jednotlivé redakce preferují. Vidíme, že ve Výtvarném umění se největší počet příspěvků věnuje několika uměleckým kategoriím současně (67%), spíše na okraji pak stojí výtvarné umění (21%), a dále fotografie (12%). Jiné kategorie se v časopise nevyskytují vůbec nebo jen mizivě. Naproti tomu Umění rozděluje svou pozornost téměř rovnoměrně mezi tři kategorie, architekturu (30%), literaturu (28%) a výtvarné umění (22%). Poté publikuje příspěvky o několika kategoriích současně (9%). Dalším kategoriím se věnuje méně, jde o sochy a objekty (7%), užité umění (2%) a fotografii (1%). Naprostá většina příspěvků časopisu Umělec se věnuje několika kategoriím současně (68%). Již méně příspěvků se zaměřuje čistě na jednu z kategorií. Jedná se postupně o výtvarné umění (18%), fotografii (8%), architekturu (2%), objekt (2%) a užité umění (2%). Příspěvky časopisu Detail se většinou také věnují smíšeným kategoriím (40%), výraznou měrou se Detail věnuje fotografii (20%) a výtvarnému umění (20%). O něco méně pak literatuře (9%), filmu (7%), objektu (3%) a architektuře (1%). Ateliér se zaměřuje téměř polovinou příspěvků na výtvarné umění (45%), po něm jej nejvíce zajímá téma objektového umění (21%). Až na třetím místě si

57

Diplomová práce stojí příspěvky se smíšenými kategoriemi umění (16%). Na okraji pozornosti stojí fotografie (7%), užité umění (5%), literatura (3%) a architektura (2%).

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

více kategorií

16%

40%

68%

9%

67%

architektura

2%

1%

2%

30%

0%

Divadlo

0%

0%

0%

0%

0%

Film

0%

7%

0%

0%

0%

Fotografie

7%

20%

8%

1%

12%

Objekt

21%

3%

2%

7%

0%

užité umění

5%

0%

2%

2%

0%

Literatura

3%

9%

0%

28%

0%

výtvarné umění

45%

20%

18%

22%

21%

Tabulka č. 7: Umělecké kategorie

5.1.4 Dobové zařazení

Aktuálnost témat jsem prověřovala v analýze dobového zařazení tématu příspěvků. Výsledky ukazuje graf č. S8.

Graf č. 7: Dobové zařazení témat

58

Diplomová práce

Nadpoloviční většina příspěvků (60%) napříč zkoumanou oblastí časopisů se zabývá aktuálními tématy, tedy tím, co se odehrává v současné době souběžně se vznikem textu. Mnohem menší podíl mají příspěvky popisující události 20. století (21%). Zlomek příspěvků se věnuje tématům, která nelze datovat (11%) a historické tematice (7%).

Graf č. 8: Poměr dobového zařazení témat

Graf č. P8 pak přesněji popisuje, jakou měrou se jednotlivé časopisy věnují té které době. Nejsilněji jsou aktuální témata zastoupena u Ateliéru (88%). Pouze zlomek pak tvoří zájem o dobu 20. století (7%) a na okraji stojí počet nedatovaných příspěvků (4%). Historickým tématům Ateliér nevěnuje pozornost vůbec. Detail má velmi podobný zájem o současnost (85%), další témata nelze datovat (12%) a pouze zlomek článků se věnuje 20. století (3%). V Umělci převládají také témata týkající se aktuálního dění (70%) a zbylá témata nelze dobově zařadit (30%). Příspěvky většinou nevěnují pozornost době 20. století ani starší. Naopak Umění se věnuje přibližně stejnou měrou tématice současných událostí (37%) i tématům z hlubší historie (35%), o něco méně pak událostem v průběhu 20. století (27%). Nedatovaná témata příspěvků tvoří mizivý podíl (1%). Odlišně se k tématům 20. století staví Výtvarné umění, v němž právě tato doba zaujímá přední místo (68%). Pouze čtvrtina všech příspěvků pak popisuje aktuální dění (22%) a zbylá témata nelze dobově zařadit (10%). Hlubší historii se časopis nevěnuje.

59

Diplomová práce

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

současné

88%

85%

70%

37%

22%

20.stol.

7%

3%

0%

27%

68%

historické

0%

0%

0%

35%

0%

12%

30%

1%

10%

nedatované 4%

Tabulka č. 4: Dobové zařazení témat

5.1.5 Česká a zahraniční tematika

Následující grafické přehledy prezentují poměr hlavních témat, která se zabývají tematikou českou, československou, slovenskou nebo zahraniční.

Graf č. 9: Srovnání české a zahraniční tematiky

Polovina hlavních témat uměleckých příspěvků se zabývá díly, osobnostmi, prostorami či směry českého umění (49%). Třetina všech zkoumaných příspěvků byla věnovaná tématu zahraničního umění (33%). Zbylé příspěvky se věnovali umění obecně, bez nějaké zřetelné

60

Diplomová práce specifikace země (17%), pouze na okraji stojí zájem o československá (1%) a slovenská (1%) témata.

Graf č. 10: Poměr české a zahraniční tematiky

Jak lze vysledovat na grafu č. P9, jednotlivé časopisy se ve svém zaměření významně liší. Výtvarné umění věnuje téměř tři čtvrtiny svých příspěvků zahraničnímu umění (69%) a pouze částečně popisuje i umění české (17%), další články nelze podle tohoto druhu zaměření specifikovat (14%). Umění naopak zajímá především česká země (69%). Čtvrtinu svých příspěvků zaměřuje na zahraničí (24%) a minimum článků se věnuje obecné problematice (5%) nebo československému (1%) a slovenskému umění (1%). Umělec se ve většině příspěvků zabývá obecnými tématy (45%), české umění zaujímá třetinu poměru příspěvků (34%) a nemalý poměr příspěvků se věnuje zahraničnímu umění (20%), pouze minimálně však umění slovenskému (1%). Československá témata nemohou být v Umělci zastoupena, protože vznikl až v roce 1997. Ze stejného důvodu chybí československá témata i v Detailu, který polovinu příspěvků věnuje českému umění (52%), více jak třetinu umění v zahraničí (36%) a zbylá témata jsou spíše obecná (12%). Slovenské umění se u příspěvků v Detailu neprosadilo. Největší podíl českých témat zastávají příspěvky v Ateliéru (74%). Zahraniční umění je tudíž zastoupeno v naprosté menšině (14%). Přesto je jistý prostor věnován i obecným tématům (7%), československému (3%) a poté slovenskému umění (2%).

61

Diplomová práce Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

obecné

7%

12%

45%

5%

14%

Zahraniční

14%

36%

20%

24%

69%

Slovenské

2%

0%

1%

1%

0%

České a Slovenské

3%

0%

0%

1%

0%

České

74%

52%

34%

69%

17%

Tabulka č. 5: Česká a zahraniční tematika

5.2 NOVINÁŘSKÉ ÚTVARY

Při výzkumu novinářských útvarů jsem předpokládala nejsilnější zastoupení útvarů článek, recenze a obraz. Analýza tento předpoklad potvrzuje jen částečně.

Graf č. 11: Novinářské útvary

Průzkum ukázal, že daleko nejvýrazněji jsou v časopisech zastoupeny právě útvary článek (35%) a recenze (34%). S mnohem menším procentem výskytu následuje rozhovor (10%). Nezanedbatelnou plochu zaujímají další útvary jako summary, přehled výstav a podobné texty, které jsme pro výzkum zařadili do kategorie „jiné“ (8%). Další útvary mají již menší podíl, jde o zprávu (4%) a obraz, které tak stojí až na okraji (4%), minimální 62

Diplomová práce zastoupení má editorial (2%) a komiks (1%), s tím, že u časopisů Umění a Výtvarné umění se kategorie komiks nevyskytují vůbec, jak vidíme na grafu č. S1. Minimální či nulový je výskyt kategorií dopis (0%) a soutěž (0%). Graf č. P1 ukazuje poměr novinářských útvarů, jak jsou zastoupeny u jednotlivých časopisů.

Graf č. 12: Poměr novinářských útvarů

Výtvarné umění poskytuje největší prostor článkům (48%) a poté rozhovorům (32%). Menší podíl mají recenze (13%) a minimální pak editorial (3%) a jiné informativní útvary (4%). Další novinářské útvary se již v časopise Výtvarné umění neobjevují. Časopis Umění má skladbu podobnou. Ještě více prostoru poskytuje článku (61%) a recenze zaujímá polovinu prostoru (31%), co článek. Minimum plochy pak zbývá na zprávu (2%), editorial (1%) a jiné útvary (5%). Umělec je v našem vzorku časopisem žánrově nejbohatším. Pro článek i recenze je určen stejný prostor (28%). Významnou formou sdělení je obraz jako samostatný útvar (17%), který u jiných časopisů má jen malý nebo žádný prostor. Dalším častým útvarem je rozhovor (9%). Jiné informace (např. prezentace díla umělce, přehledy výstav a dění nebo anglická sumarizace) jsou sdělovány v mnohem větší míře než u předchozích dvou časopisů (12%). Spíše okrajové jsou útvary jako editorial (2%), komiks (2%), zpráva (1%) a dopis (1%). Vzájemně podobné svou skladbou útvarů jsou si časopisy Detail a Ateliér, u nichž se pouze převrací poměr nejčastějších útvarů. V Detailu zaujímá největší plochu recenze (46%), až po ní následuje článek (23%). Dalšími, avšak méně častými útvary, jsou rozhovor (8%), zpráva (7%), editorial (5%), jiné formy sdělení (5%), komiks 63

Diplomová práce (3%), obraz (2%) a soutěž (1%). Ateliér věnuje největší část své pozornosti recenzím (53%). Ostatní útvary tvoří spíše okrajovou menšinu, mezi nimi je článek (16%), jiné útvary (13%), zprávy (10%), malá plocha je věnována rozhovorům (3%). Stejně tak samostatná obrazová informace není tak častým útvarem (3%). Jako jediný časopis věnuje Ateliér prostor, ačkoli pouze omezený, dopisům (1%).

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

jiné

13%

5%

12%

5%

4%

článek

16%

23%

28%

61%

48%

dopis

1%

0%

1%

0%

0%

editorial

0%

5%

2%

1%

3%

komiks

0%

3%

2%

0%

0%

obraz

3%

2%

17%

0%

0%

recenze

53%

46%

28%

31%

13%

rozhovor

3%

8%

9%

0%

32%

soutěž

0%

1%

0%

0%

0%

zpráva

10%

7%

1%

2%

0%

Tabulka č. 6: Novinářské útvary

5.3 SKLADBA PŘÍSPĚVKŮ

Abychom mohli porovnat charakteristiky výtvarných časopisů z hlediska poměru textů k obrazům a inzerci, zaměřili jsme se v následující analýze na průměrný počet těchto příspěvků na stránkách periodik.

64

Diplomová práce

Graf č. 13: Srovnání poměru příspěvků

Z celkového srovnání jednotlivých druhů příspěvků plyne, že největší počet příspěvků je tvořen obrazem (69%). Texty tvoří čtvrtinu ze všech příspěvků (25%). Zbylé příspěvky jsou inzertní (6%).

Vzájemně se časopisy ve skladbě příspěvků dosti liší, jak vidíme na grafu č. P10.

Graf č. 14: Poměr skladby příspěvků

65

Diplomová práce Příspěvky časopisu Výtvarné umění představují v drtivé většině obrazy (86%). Počet textových příspěvků oproti obrazům je velmi malý (13%) a inzerce se v časopisu podle tohoto srovnání objevuje jen minimálně (2%). V časopise Umění počet obrazů tvoří tři čtvrtiny příspěvků (77%) a necelou čtvrtinu představuje text (21%). Také Umění publikuje inzerci jen minimálně (2%). Obdobně Umělec při srovnání počtu příspěvků publikuje větší počet obrazů (72%) než textových příspěvků (21%), ovšem mírně stoupá oproti předchozím časopisům počet inzerce (7%). Detail věnuje určitý prostor inzerci (5%) a obraz je opět ve větším poměru (62%) k textu (32%). V Ateliéru tvoří polovinu příspěvků obraz (49%) a o něco menší je počet textových příspěvků (36%). Větší počet příspěvků již zaujímá inzerce (15%).

Výtvarné Ateliér

Detail

Umělec

Umění

umění

Počet textových příspěvků

36%

32%

21%

21%

13%

Počet obrazových příspěvků

49%

62%

72%

77%

86%

Počet inzertních příspěvků

15%

5%

7%

2%

2%

Tabulka č. 7: Skladba příspěvků

Z tohoto zkoumání plyne přibližný počet obrazových ilustrací k jednomu textovému příspěvku v časopisech. V Ateliéru najdeme u jednoho textu většinou jeden někdy dva ilustrativní obrázky. V Detailu jsou k článku nebo recenzi přiřazeny průměrně obrazy dva. V časopisech Umělec a Umění najdeme u textu obvykle tři až čtyři ilustrace. Ve Výtvarném umění se k textu obvykle řadí až sedm obrazových ilustrací.

5.4 VELIKOST PŘÍSPĚVKŮ

Abychom lépe porozuměli tomu, jak vypadají stránky časopisů, podrobili jsme výzkumu také poměrnou velikost příspěvků ke straně periodika. Z tohoto šetření plyne, jak jsou nejčastěji příspěvky v časopisech veliké. U každého časopisu uvádíme tři nejčastěji zastoupené velikosti.

66

Diplomová práce

5.4.1 VELIKOST TEXTU

Graf č. 15: Velikost textu

Z grafu č. 2 vidíme, že mezi časopisy se nejčastěji vyskytuje textový příspěvek, který má rozsah 1 až 2 strany (20% u Detailu, 18% u Umělce, 22% v Umění). U dvou časopisů najdeme nejčastěji text velikosti 1/8 strany (v Ateliéru je to 21% a v Detailu 16% všech textů). Jinak se velikosti textů liší, v Ateliéru najdeme nejčastěji již zmíněnou 1/8 strany (21%), velikost 1/16 (18%) a 1/5 (12%). Detail uvádí nejčastěji texty o velikostech 1 až 2 strany (20%), ¾ (17%) a 1/8 (16%). V Umělci najdeme nejčastěji texty v rozpětí 1 až 2 stran (18 %), ½ (17%) a ¼ strany (15%). Časopis Umění nejčastěji uvádí články na několika stranách, 1 až 2 strany se přitom vyskytují nejčastěji (22%), časté jsou texty na 2 až 3 stranách (14%) a na 4 až 5 stranách (13%). Výtvarné umění má texty ještě delší, nejpočetnější jsou texty na 3 stranách (30%), následuje velikost textu na 6 stranách (10%) a na dvoustraně (9%).

5.4.2 VELIKOST OBRAZU V poměru k velikosti strany jsem zkoumala také velikost obrazu.

67

Diplomová práce

Graf č. 16: Velikost obrazu

V Ateliéru jsou obrazy veliké jako 1/16 strany (38%) nebo menší než 1/16 strany (32%), následuje velikost 1/8 strany (14%). U Detailu nacházíme především obrazy velikosti 1/8 strany (43%), ¼ strany (24%) nebo ½ strany (15%). Umělec uvádí nejvíce obrazů menších než je 1/16 strany (38%), až dalece poté velikosti 1/8 (12%) a ¼ strany (11%). V Umění jsou nejčastější obrazy na ¼ strany (48%), často jsou obrazy na celostraně (10%) a na 1/3 strany (10%). Ve Výtvarném umění jsou časté obrazy na ¼ strany (24%) a na ½ strany (14%) nebo 1/8 strany (14%). Přitom nejčastěji v časopisech nacházíme obrazy o velikosti ¼ nebo 1/8 strany.

68

Diplomová práce

5.4.3 VELIKOST INZERCE

Graf č. 17: Velikost inzerce

Ve velikostech inzertních příspěvků se časopisy shodují více. Nejčastěji uvádí inzerci na půlstraně nebo na celostraně, obvyklá je velikost 1/8 a také 1/16 strany. V Ateliéru má většina inzertních příspěvků velikost 1/16 strany (41%), 1/8 strany (25%) nebo velikost menší než je 1/16 strany (18%). Detail otiskuje především 1/8 strany (43%), dále 1/16 strany (15%) a častá je také inzerce na půl strany (14%). Umělec poskytuje inzertním příspěvkům větší plochu, hlavně ¼ strany (34%), často také celostranu (28%) a ½ strany (22%). Umění uvádí inzerci pouze na půlstraně (55%) nebo celostraně (45%). Výtvarné umění má taktéž větší formáty inzerce, především celostránkovou (56%), půlstránkovou (22%) a čtvrtstránkovou (22%).

69

Diplomová práce

1. AUTORSKÁ STRUKTURA V rámci zkoumání obsahu časopisů jsme se zaměřili i na průzkum autorských struktur časopisů. Prošetřili jsme, jaký podíl příspěvků pocházel z pera členů redakce a nakolik přispívali externí spolupracovníci nebo autoři redakcí jiných časopisů.

Graf č. 18: Autorská skladba

Z grafu č. 18 plyne, že v součtu časopisy publikovali od externíchspolupracovníků redakcí více než polovinu všech příspěvků (55%). Méně jich je odčlenů redakce (32%) a jisté procento textů či obrazů tvoří také ty, jejichž autor neníuveden (13%). Jde většinou o přehledy výstav, sumarizace, i další články, rozhovory nebo zprávy. U většiny z nich můžeme předpokládat, že pochází od redakce, propřesnost jsme je ale uvedli ve zvláštní kategorii.

70

Diplomová práce

Graf č. 19: Srovnání autorské skladby Na grafu č. 19 můžeme porovnat, jak které časopisy zveřejňují příspěvky vlastní redakce. Redakce všech časopisů přispívají do svého časopisu méně než polovinou všech textů a obrazů. Výtvarné umění publikuje velkou většinu textů od autorů, kteří nejsou členy redakce (68%). U všech svých příspěvků přitom uvádí autora, ale jen třetinu jich napsali stálí členové redakce (32%). Umění publikuje více než polovinu příspěvků mimoredakčních autorů (58%) a zbylý podíl příspěvků pochází od redakce (41%). Nejmenší prostor externím autorům dává Umělec (40%), zároveň u velkého počtu příspěvků chybí uvedení autora (28%). Autorem přibližně třetiny příspěvků je redakce (33%). Detail dělí poměr příspěvků rovnoměrně mezi redakci (43%) a externisty (42%). Zbylé příspěvky neuvádí svého autora (15%). V Ateliéru výrazně převažuje počet příspěvků mimoredakčních autorů (66%) nad malým počtem redakčních textů (14%). Určité procento příspěvků neuvádí autora (20%).

externí člen redakce přispěvatel Ateliér Detail Umělec Umění Výtvarné umění

neuveden

CELKEM:

14%

66%

20%

100%

43%

42%

15%

100%

33%

40%

28%

100%

41%

58%

1%

100%

32%

68%

0%

100%

Tabulka č. 8: Autorská skladba Tabulku č. 8 uvádíme pro představu, jak se autoři pohybovali ve zkoumané oblasti výtvarných periodik. Řada autorů působila v průběhu 90. let v několika redakcích ze 71

Diplomová práce zkoumaných časopisů. Uvádíme alespoň nejčastěji publikující autory, kteří utvářeli oblast výtvarné kritiky 90. let. Mezi těmito autory figurují manželé Ševčíkovi.136 Společně působili v redakcích časopisů Ateliér (v letech 1994 – 1995) a v Detailu po celou dobu jeho existence (tj. 1995 – 2000). Jiří Ševčík samostatně pracoval také v redakci Výtvarného umění (od roku 1992 do 1994). Jiří Kotalík137 psal pro časopisy Umění, v jehož redakci pracoval v letech 1956 – 1991. Během 50. let byl také členem redakce časopisu Výtvarné umění. Josef Hlaváček, člen redakce Ateliéru (1998 – 1999), psal v 60. letech také pro Výtvarné umění. Miloš Vojtěchovský138byl v redakci Ateliéru (v letech 1994 – 1997), předtím byl stálým přispěvatelem Výtvarného umění a v letech 1993 – 1994 i členem jeho redakce. Pavel Liška139 byl členem redakce Ateliéru (v letech 1998 – 1999), přispíval do Detailu, Umělce i Výtvarného umění. Petr Nedoma působil do roku 1990 jako stálý člen redakce Ateliéru, poté Výtvarného umění (od roku 1993), přispíval také do Umění. Karel Srp pracoval v letech 1990 – 1991 jako odborný redaktor časopisu Výtvarné umění a od roku 1996 v redakci Umění. Petr Wittlich140 působil v obnoveném časopise Umění od roku 1979. Pravidelně přispíval do Výtvarného umění, v jehož redakční radě od roku 1992 pracoval. Tomáš Vlček141 původně 136

Jiří Ševčík (nar. 1940) je historik umění, kurátor a prorektor Akademie výtvarných umění. Před rokem 1989 byl vědeckým pracovníkem Fakulty architektury ČVUT v Praze, počátkem 90. let byl hlavním kurátorem Galerie hlavního města Prahy a v letech 1993 až 1996 ředitelem Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Od roku 2003 je kurátorem Galerie Rakouského kulturního fóra v Praze. Jana Ševčíková, členka katedry teorie a dějin umění AVU. Publicistka, teoretička a historička umění, kurátorka. 137 Jiří Kotalík (nar. 1920) patří k největším českým odborníkům na moderní výtvarné umění. Přednášel na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (1954 až 1958) i na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1954 až 1960). V roce 1956 se stal docentem, v roce 1961 profesorem pražské Akademie výtvarných umění a v letech 1967 až 1970 byl jejím rektorem. Od roku 1967 do roku 1990 stál v čele Národní galerie. Od roku 1945 publikuje v denním (Mladá fronta, Práce) a odborném (např. Výtvarná práce, Výtvarné umění) tisku. Je autorem řady monografií (např. František Jiroudek, Vojtěch Tittelbach, František Gross) a studií (např. České moderní malířství, Impresionismus, symbolismus, secese, dále Česká secese, Antonín Slavíček atd. Byl autorem mnoha výstav. 138 Miloš Vojtěchovský (nar. 1955)je českým umělcem v oblasti počítačového umění a grafiky. Střídavě působil také jako kritik, teoretik a pedagog na různých vysokých školách.V letech 1974 až 1980 studoval obor Estetika a dějiny umění v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od té doby pracoval jako vrátný, doručovatel, kurátor, dopisovatel do novin, pedagog a vydavatel. Kurátorem byl v Národní galerii umění v Praze v letech 1985 až 1991. V letech 1991 až 1995 působil v Amsterdamu. Přednášel zde umění zemí východní Evropy v The Center for History of Art a provozoval výstavní galerii Oko Production. Přednášel také v New Yorku na Hofstra University a Rutgers University. Od poloviny 90. let do roku 2004 působil na FaVU VUT. Byl zde lektorem Katedry teorií a dějin umění. Od roku 2004 je interním pedagogem na FAMU, v Centru audiovizuálních studií. 139 Pavel Liška (nar. 1941) patří k uznávaným teoretikům a kurátorům současného umění. Několik let (19972001) vedl Dům umění v Brně, podílel se na řadě mezinárodních výstavních projektů a působil na vysokých uměleckých školách v zahraničí i České republice. Vystudoval jadernou techniku na ČVUT v Praze. Od února 2007 byl rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. 140 Petr Wittlich (nar. 1932) je český kunsthistorik, řádný profesor na Karlově univerzitě a člen Mezinárodní asociaci výtvarných kritiků (AICA). Na přelomu 40. a 50. let studoval na Filozofické fakultě UK, kde do roku 1990 pracoval jako odborný asistent. V roce získal 1992 profesuru. Dnes pracuje na Ústavu pro dějiny umění při FF UK. Je autorem odborných publikací, např. Česká secese ad. 141 Tomáš Vlček (nar. 1941) je český historik, teoretik umění a fotograf, působí jako ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Zajímá se o tvorbu Vojtěcha Preissiga od 60. let minulého století.

72

Diplomová práce pracoval v redakční radě Výtvarného umění (od roku 1992), poté byl členem redakce Umění (1993 – 1995). Vojtěch Lahoda142 pracoval v redakci Umění (od 1991) a také v redakční radě Výtvarného umění (1992 – 1994). Rostislav Švácha143 psal pro časopis Umění a v letech 1986 – 1995 byl jeho šéfredaktorem. Působil také v redakční radě časopisu Ateliéru v letech 1988 – 1990, kdy se obměnila redakce. Věra Jirousová144 pracovala v redakcích časopisů Výtvarné umění (1992 – 1993), s kterým již spolupracovala dříve (v letech 1966 – 1971) a Ateliér (1990 – 1992), kde pak působila také v redakční radě (1992 – 1995). Psala texty také pro časopisy Detail a Umělec. Vlasta Čiháková-Noshiro145 působila a psala pro časopis Ateliér. Petr Nedoma přispíval do Ateliéru a Výtvarného umění. Přibližně od poloviny 90. let se také v souvislosti s nově založenými časopisy Detail a Umělec pole umělecké kritiky rozšiřuje o část dalších autorů, kteří vychází většinou z mladší generace. Mezi nimi figuruje zakladatel časopisu Detail Marek Pokorný, který psal také pro Ateliér. Časopis Umělec zakládala Lenka Lindaurová,146 po odchodu z něj založila časopis Art&Antiques, který vede dodnes. V redakci Umělce působil také Vladan Šír.147 Tomáš

V období od listopadu 2004 do konce ledna 2005 byl kurátorem Preissigovy souborné výstavy v Jízdárně Pražského hradu. Pracoval pro Památník národního písemnictví. 142 Vojtěch Lahoda (nar. 1955) je teoretik a kunsthistorik se zaměřením na teorie modernismu a avantgardy v českých zemích. Vystudoval dějiny umění a estetiky na FF UK. Od roku 1980 působí na Ústavu dějin umění AV ČR, jehož byl v letech 1993-2001 ředitelem. Od roku 2007 je profesorem pro obor dějiny a teorie umění. 143 Rostislav Švácha (nar. 1952) je historik a teoretik umění a architektury, vysokoškolský pedagog (Katedra teorie a dějin umění AVU). Ve svých pracech se zaměřuje na architekturu 17. až 20. století.Roku 1976 ukončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1977 až 1984 byl redaktorem v nakladatelství Odeon. Roku 1985 se stal vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, kde působí doposud. Je autorem řady odborných publikací. 144 Věra Jirousová (nar. 1944) je básnířka, kritička umění, kurátorka výstav. Vystudovala dějiny umění na FF UKa v letech 1971– 1975 pracovala v Ústavu dějin umění ČSAV.Po podpisu Charty 77 v oboru nesměla pracovat až do roku 1989. Působila ve sféře neoficiálního umění, publikovala básně v samizdatových sbornících, v edici Petlice a Expedice, spolupracovala s undergroundovým časopisem Vokno.Po r. 1989 působila v redakcích časopisů Ateliér a Výtvarné umění, na odboru umění Ministerstva kultury ČR (1994–95), v kulturní rubrice Lidových novin (1995–98), ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze (1999– 2000), v Památníku národního písemnictví (2001–03). 145 Vlasta Čiháková – Noshiro (nar. 1944) historička umění, teoretička umění, odborná publicistka, překladatelka, kurátorka. Předsedkyně Sdružení teoretiků při UVU. V letech 1965-1967 absolvovala stáž na 2 tokijských univerzitách, obor dějin umění a architektury na fakultě umění na Japonské univerzitě a obor dějiny asijských výtvarných umění a architektury na Tokijské akademii výtvarných umění. Vystudovala FF UK obory estetika, japonština a kunsthistorie. Pracovala v redakci časopisu Ateliér v letech 1990 – 1999. 146 Lenka Lindaurová (1960) je publicistka, historička umění, kurátorka. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze. Publikovala v Lidových novinách, Mladém světě, MF Dnes, Labyrint Revue, Revue Art či Hospodářských novinách. Spoluzakládala a vedla časopis Umělec (1996 – 2000), založila roku 2002 časopis Art&Antiques, který vede dodnes. Je autorkou ideového plánu pro Expo 2010. 147 Vladan Šír je publicista. Psal pro Respekt, server ihned.cz, je editorem magazínu Hospodářských novin Proč Ne?! Je vedoucí magazínu Víkend. Působil jako redaktor časopisu Umělec (1996 – 2000) a poté jako jeho šéfredaktor (2000 – 2003).

73

Diplomová práce Pospiszyl,148 psal pro časopis Ateliér a působil v redakci Umělce. Marta Smolíková149 byla členkou redakce Ateliéru a přispívala také do Výtvarného umění. Karel Císař150 byl členem redakce časopisu Umělec a přispíval do časopisu Umění. Jana Tichá151 psala pro časopisy Ateliér a Detail. Ze zkoumaného vzorku textů vyplývá, kteří autoři ve vybraných časopisech pravidelně publikovali. Jmenujeme zde nejčastější přispěvatele. Takovým autorem textů je Jiří Tichý,152 který také často podepisuje své články zkratkou „jt“. Jeho texty, které byly podrobeny našemu výzkumu, vycházely v časopise Ateliér. Lenka Lindaurová píše v daném období jen pro časopis Umělec, jehož je šéfredaktorkou. Marek Pokorný, další velmi častý autor, psal především pro Detail, ale také pro Ateliér a Umělec. V Detailu také výrazně publikoval Radek Váňa,153 jehož text otiskl i Ateliér. Jedním z nejčastějších autorů Ateliéru je také Jiří Valoch.154 Jana Tichá publikuje v několika časopisech zároveň, její články často publikuje

148

Tomáš Pospiszyl (nar. 1967) je český publicista, teoretik výtvarného umění a pedagog. Studoval v letech 1986–1991 na FF UK teorii kultury a v letech 1989–1992 dějiny umění, mezi roky 1995–1997 studoval na Center for Curatorial Studies na Bard College v New Yorku. Pracoval mimo jiné ve Správě Pražského hradu a v Národní galerii v Praze. V roce 2000 absolvoval sedmiměsíční studijní pobyt v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Od roku 2004 spoluorganizuje Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce. Od roku 2003 působí na FAMU. Přispíval do časopisů Týden, A2, Ateliér, Cinepur, Respekt, Umělec nebo Revolver revue. 149 Marta Smolíková (nar. 1965) publicistka, odbornice na kulturní politiku a management umění. V letech 19932003 pracovala pro Sorosovu nadaci jako koordinátorka výtvarného programu, od roku 1996 jako vedoucí programu pro umění a kulturu. V roce 2003 založila a dodnes vede Otevřenou společnost o.p.s. / ProCulture, výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu, jehož posláním je podpora kulturní politiky v ČR. Věnuje se managementu umění, vyučuje tento předmět na VŠUP, řeší grantovou problematiku a kulturní politiku na DAMU. Působila v redakci časopisu Ateliér. Přispívala také do Výtvarného umění. 150 Karel Císař (nar. 1972) je filozof, kurátor, historik umění. Vystudoval obor filosofie na FF UK v Praze. Byl členem redakce časopisu Umělec (2000 – 2003). Přispíval do Labyrint Revue (od roku 1997 je jejím koediterm), Art&Antique, Filosofického časopisu,časopisu Fotograf, Umění, Flash Art ad. Od roku 2008 působí na katedře dějin umění a estetiky VŠUP v Praze. Od roku 2000 je vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR. V letech 2001 – 2008 přednášel na pražské AVU. 151 Jana Tichá (nar. 1964) je překladatelka, historička umění, publicistka. Psala pro časopisy Ateliér, členkou jehož redakce byla, Detail, Zlatý řez, jehož byla šéfredaktorkou, Fotograf. Zabývá se soudobou architekturou a vizuální kulturou. Studovala na FF UK v Praze moderní filologii, v roce 1989 absolvovala obor věda o výtvarném umění na FF JEP (nyní Masarykova univerzita) Brno. Od roku 1999 je ředitelkou nakladatelství Zlatý řez a šéfredaktorkou stejnojmenného časopisu pro architekturu 20. a 21. století. Je autorkou a spoluautorkou řady publikací z oblasti současné architektury a umění. Od roku 2005 působí na VŠUP v Praze. 152 Jiří Tichý (nar. 1924), pedagog, textilní výtvarník, grafik, malíř a publicista. Vystudoval VŠUP v Praze. Byl redaktorem Výtvarné práce, Kulturní politiky a Lidové tvorby. 153 Radek Váňa (nar. 1974), kurátor, historik umění, fotograf. Vystudoval estetiku a teorii kultury na FF UK. Kromě členství v redakci Detailu a řešení jeho grafiky pracoval také v redakcích časopisů Architekt, Stavební forum, Art & Antiques. Přispíval také do Výtvarného umění. 154 Jiří Valoch (nar. 1946), historik umění, výtvarník, básník, kurátor, konceptuální umělec, vizuální básník. Vystudoval estetiku, bohemistiku a germanistiku na Univerzitě J.E.Purkyně. Je autorem či spoluautorem dlouhé řady katalogů, publikací a článků.

74

Diplomová práce Detail, Umělec a Ateliér. Dalším často zastoupeným přispěvatelem Ateliéru je Olaf Hanel,155 jehož článek publikoval také časopis Výtvarné umění. Pavel Liška vychází v našem průzkumu jako autor, který publikoval v největším počtu periodik, a to v Ateliéru, Detailu, Umělci a Výtvarném umění. Pro Ateliér často psal Pavel Ondračka156 a Věra Jirousová, jejíž texty publikovalo také Výtvarné umění. V několika časopisech vycházely texty Anděly Horové,157 v Umění, Ateliéru a Umělci. Ateliér ve větším počtu publikoval články šéfredaktorky Blanky Jiráčkové a Radka Horáčka.158 Tomáš Pospiszyl napsal texty pro Ateliér a Umělec. Mezi dalšími, kdo podle analýzy častěji publikovali, a to v několika časopisech, jsou Karel Srp (Ateliér, Umění, Výtvarné umění), Michal Koleček159 (Ateliér, Umělec, Detail), Martin Dostál160 (Ateliér, Detail), Milena Slavická (Ateliér, Výtvarné umění), Miloš Vojtěchovský (Umělec, Výtvarné umění, Detail), Petr Nedoma (Ateliér, Detail), Petr Wittlich (Umění, Ateliér), Vít Havránek161 (Umělec, Detail) nebo Vlasta Čiháková-Noshiro (Ateliér).

155

Olaf Hanel (nar. 1943), malíř, výtvarný teoretik, grafik, kurátor, sochař, konceptuální umělec, odborný publicista, ilustrátor, fotograf. Vystudoval univerzitu v Montrealu. Publikuje také v časopise Respekt či Lidových novinách. 156 Pavel Ondračka (nar. 1954) teoretik umění, vystudoval výtvarnou teorii na FF v Olomouci. Nebyl v daném období členem žádné z redakcí analyzovaných časopisů. Publikoval kromě Ateliéru v Rudém právu či Tvorbě. 157 Anděla Horová (nar. 1944) je výtvarná teoretička, historička umění. Vystudovala výtvarnou výchovu a teorii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je autorkou a podílela se na několika odborných publikacích. 158 Radek Horáček (nar. 1959) odborný publicista a redaktor, historik umění, výtvarný teoretik. Vystudoval dějiny umění, výtvarnou výchovu a bohemistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Je autorem řady katalogů k výstavám. Publikoval také v periodiku Rovnost. 159 Michal Koleček (nar. 1966), teoretik umění, kurátor, pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu na Univerzitě J.E.Purkyně. Působil jako historik Okresního muzea Litoměřice, ředitel a kurátor Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem, kurátor Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha, nyní je děkanem Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, Katedry dějin a teorie. 160 Martin Dostál (nar. 1962), režisér, kurátor, historik umění, scenárista, publicista. Vystudoval FAMU v Praze. Vydal několik odborných publikací, katalogů k výstavám a psal také pro Respekt, Lidové noviny. Pracuje jako ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. 161 Vít Havránek (nar. 1971), historik umění, odborný publicista a redaktor. Zabývá se současným českým uměním a pohybuje se kolem nově vzniklých galerií (např. Display). Publikuje také v Labyrint Revue, Art&Antique a je autorem řady odborných článků v uměleckých publikacích.

75

Diplomová práce

7. OBSAHOVÁ KONCEPCE ČASOPISŮ Z jednotlivých zkoumání jsme získali celou řadu údajů. Uvedeme-li je do vzájemných vztahů, vyplyne nám několik zajímavých souvislostí. V následujících kapitolách uvádíme výsledky zkoumání chronologického vývoje obsahu časopisů, které porovnáváme s výsledky kvantitativní obsahové analýzy.

7.1 Ateliér Hlavním tématem příspěvků je v největší míře umění (91%), celkově Ateliér nevěnuje mnoho prostoru ostatním otázkám. Z výsledků kvantitativní analýzy plyne, že pouze minimum prostoru je věnováno politickým a společenským tématům (po 3%). Z historického šetření víme, že témata týkající se politiky výrazněji převládala v číslech na začátku desetiletí, tzn. po politickém převratu, kdy se redakce vyslovovala k aktuálnímu dění a vyjádřila podporu OF. Společenská témata se naproti tomu vyskytují kontinuálně napříč desetiletím. Jde většinou o články, které se věnují spolkům ale také zprávy ze společnosti, často jde o informaci z rubriky Úmrtí. Ostatní témata najdeme v Ateliéru také, ovšem v minimální míře. Již z podtitulu lze také očekávat náplň časopisu ve smyslu zaměření na uměleckou kategorii: Čtrnáctideník současného výtvarného umění preferuje výtvarné umění před dalšími kategoriemi, jež v časopise zaujímá téma sochařství a objektu. Převážnou většinu příspěvků věnuje rozebírání děl a výstav, o osobnostech píše jen minimálně. Jistou část příspěvků ještě zajímá téma prostorů. Tyto jsou součástí pravidelné rubriky Představujeme, v které nacházíme jeden až dva články většinou o galeriích. Převážnou většinu pak také tvoří příspěvky věnující se aktuálnímu dění. Přesahy do starších událostí 20. století jsou minimální (7%) a většinou se jedná o teoretické články věnující se umění, představení uměleckých směrů, osobností nebo i dalším tématům.162 Tři čtvrtiny příspěvků se věnují českému umění, jen malý prostor je věnovaný příspěvkům v rubrice Zahraničí, která se objevuje pravidelně od konce roku 1993 a většinou je jí vymezena jedna strana, na níž najdeme průměrně 5 příspěvků. Od roku 1996 často přispívali do této rubriky 162

Např. Seifertová, Hana. Nizozemské malířství. Ateliér 1996. Č. 1. S. 12.

76

Diplomová práce teoretici pobývající právě v zahraničí.163 Na dalších stránkách se časopis věnuje hlavně umění českému, tedy českým osobnostem a výstavám. Často se jedná také o recenze výstav českých umělců pořádaných v zahraničí, tyto jsme řadili také do kategorie českého umění. Ačkoli redakce uváděla v editorialu nazvaném Je třeba začít znova164 svůj záměr snížit počet recenzí, je právě recenze převažujícím útvarem (53%). Zprávy a informativní texty pak najdeme v odpovídajících rubrikách (např. Jednou větou, Aktuality atd.). Ateliér v průměru uvádí ke každému z příspěvků jednu, někdy dvě obrazové ilustrace. Toto jistě souvisí s velikostí textových příspěvků, které tvoří nejčastěji 1/8 či 1/16 strany. Ateliér tak ve skutečnosti uvádí na jedné své straně 8 a více obrazů. Z toho také plyne jejich velikost, která je z valné většiny 1/16 nebo menší. Podobné velikosti má inzerce, 1/16 nebo 1/8 a menší. Jedno číslo časopisu obvykle otiskne kolem 40 textových příspěvků. Z celkového počtu zkoumaných příspěvků jich přibližně třetina patří do rubrik (tedy z celkového počtu 754 zkoumaných příspěvků se jich v rubrikách nachází 213). Nejvíce z analyzovaných textů patří do rubriky Zahraničí (21%), což může znít vzhledem k malému zastoupení zahraničních témat paradoxně. Zároveň to potvrzuje naše předchozí tvrzení, že texty týkající se zahraničního umění byly většinou umístěny v této rubrice. Další častou rubrikou jsou Aktuality, která ale čítá již menší počet příspěvků (12%), a Představujeme (10%). V každém čísle najdeme rubriku Výstavy (9% příspěvků), k níž později přibyla rubrika Výběr zahraničních výstav (7%). V těchto rubrikách najdeme vždy souhrnný přehled výstav (počítali jsme jej jako jeden text). V roce 1992 se v Ateliéru začala objevovat také rubrika Summary, která čítá vždy několik textů, a proto se v počtu textů zastoupených v rubrikách umisťuje také mezi tradičními rubrikami (8%). Mezi dalšími častěji zastoupenými rubrikami jsou Aktuality / Došlo do redakce, názory, Diskuse, Došlo do redakce, Galerie, Jednou větou, Letem světem, Teorie - dějiny umění – diskuse, Úmrtí, Z krajů, Zprávy a Zprávy ze zahraničí. Z celkového počtu příspěvků v Ateliéru je převzato z jiných médií pouze malé množství (4%), zbylé texty pochází z pera redakce nebo jejích přispěvatelů. Souhrnně lze na základě výsledků analýz Ateliér charakterizovat jako časopis, který se zaměřuje především na recenze děl výtvarného umění současnosti, a to převážně z dílen českých umělců.

163

Např. z USA: Pospiszyl, Tomáš. Retrospektiva Roberta Rauschenberga. Ateliér. Č. 1/1998. S. 8. Nebo Bruthansová, Tereza. Japonské umění všudypřítomné. Ateliér. Č. 1/1999. S. 8. 164 Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér 1990. Č. 11. Roč. 12. S. 1.

77

Diplomová práce

7.2 Detail První časopis, který začal vycházet až po revoluci, je spíše publicistickým periodikem. Jeho vydávání také vzbudilo jistou pozornost mezi výtvarnými novináři a teoretiky.165 Většinu příspěvků, tedy téměř polovinu, tvoří recenze. Čtvrtinu články a další část se dělí mezi další útvary. Detail přichází s novým žánrem a tím je komiks. Bývá dílem členů redakce166 nebo jiných uměleckých osobností.167 V novém Detailu, jak začal vycházet od počátku roku 1998, už ale komiks chybí. V každém čísle také najdeme jeden nebo dva rozhovory s osobností českého i zahraničního umění.168 Kategorii jiných útvarů tvoří resumé několika textů časopisu či přehled výstav v Praze, tedy jejich úzký výběr, které členové redakce a okruhu přispěvatelů hodnotí. Výstavám přiřazují hvězdičky bez dalšího komentáře, jde tedy o jakýsi „rating“. Detail se podle analýz tematicky věnuje převážně umění (84%). Méně publikuje texty věnující se filosofii či médiím. Většinu svých stran také tematicky věnuje textům o dílech uměleckých autorů a o jejich výstavách (80%). Z dalších témat jej pak nejvíce zajímají osobnosti uměleckého světa (10%). Články věnované podtématu prostorů pro umělecké záměry se věnovaly např. kauze Veletržního paláce (byla mu věnovaná celá část nazvaná O veletržním paláci).169 Časopis (do roku 1998, poté nesl podtitul Listy) pro vizuální kulturu reflektuje ve svých textech většinou několik uměleckých kategorií zároveň (celkem 40% ze všech uměleckých témat). Svou pozornost dále dělí rovnoměrně mezi výtvarné umění a fotografii (20%). Dalšímu vizuálnímu umění, filmu, na stránkách věnuje většinou jeden příspěvek (celkem 7%). O něco více pozornosti si získala literatura a recenze publikací (9%), které vychází v téměř každém čísle.

165

Více např. Hůla, Zdeněk. Nový časopis. Ateliér. Č. 1/1996. S. 7. Brož, Josef. Takový malý šedivý Detail. Ateliér. Č. 1/1996. S. 7. 166 Např. Váňa, Radek. Těžká meta fyzika.Detail. Č. 1,2/1997. S. 52. 167 Např. Stratil, Václav. Art porno comics. Detail. Č. 6/1996. S. 16-17. 168 Např. Vána, Radek. Hussein Chalayan. Detail. Č. 1,2/1997. S. 36-41. 169 Detail. Č. 4/1996. S. 2 – 6.

78

Diplomová práce Časopis se soustředí na umění aktuální doby (85%), některé příspěvky se týkají témat bez možného dobového zařazení (12%) a pouze mizivé procento textů zasahuje do minulé doby 20. století. Detail je také prvním časopisem, který se svým pozdějším založením vyhnul době Československé federace. Československá i slovenská tematika v něm zcela chybí. Z většiny se zaměřuje na české umění (52%), ale nemalá část publikovaných příspěvků se týká umění zahraničního (36%). Zbylé články se nevztahují k zeměpisnému určení a týkají se obecných témat (12%). Stránky časopisu plní z větší části obraz (62%) spíše než text (32%). Inzerce zabírá stránky velmi málo (5%). Ke každému textu připadají průměrně dva ilustrativní obrazy. Nejčastější velikostí textu v Detailu je většinou velikost jedné až dvou stran (20%), případně ¾ strany (17%) nebo 1/8 strany (16%). Obrazy zabírají nejčastěji 1/8 strany (43%), méně pak ¼ strany (24%) a ½ strany (15%). Inzerci je věnováno méně prostoru i z hlediska velikostí stran, většinou zabírá 1/8 strany (43%). Méně často pak ½ (15%) a 1/16 (14%). V jednom čísle časopisu je otištěno průměrně 20 příspěvků, ani po přechodu na jiný formát se toto číslo nezměnilo. Některé z nich (11%) jsou texty převzatými z jiných zdrojů, většinou literatury.170 Většinu ale tvoří příspěvky vlastní, z pera redakce nebo externích přispěvatelů (89%). Do pravidelných rubrik Detailu patří např. Výstavy, která v každém čísle obsahuje zmiňovaný rating výstav (v této rubrice najdeme 14% příspěvků). Častěji zastoupená je rubrika Recenze, která v každém čísle čítá několik textů (26%). Další rubriky jsou často nepravidelné nebo se objevují jen jednou jako tematické okruhy. Patři mezi ně Bowie, Comics, Edit, Editorial, Film, Literatura, Maxisklad, Praxe, Předávkováno, Recepty, Repo, Resumé, Rozhovor, Soutěž, Téma, Teorie, Text, Texty, Video a Výstavy (zahraničí). Shrneme-li tedy charakteristiku Detailu do několika vět, jedná se o časopis, který se ve svých recenzích a článcích věnuje zejména současnému umění a jeho dílům. Zaměřuje se také na výtvarné umění a fotografii především českých, ale také zahraničních umělců.

170

Např. Benjamin, Walter. Za sociologii. Detail. Č. 6/1996. S. 12.

79

Diplomová práce

7.3 Umělec

Umělec je časopis, který na svých stránkách publikuje recenze, články i jiné útvary, velkou část z jeho příspěvků tvoří také obraz jako samostatné sdělení, tedy bez doprovodného textu. Zaměřuje se na umění, ale z dalších témat se také významně věnuje otázkám politickým a organizačním (9%). Takto se věnoval mnohačetně např. kauze Národní galerie,171 ale také dalšímu směřování české kulturní politiky172 v situaci sníženého rozpočtu na kulturu.173 Zajímá se také o téma médií, která se týkají nejen recenzí jiných časopisů174 ale také otázky digitálních médií ve spojení s kulturou.175 Svoje příspěvky pak dělí z necelých ¾ na témata děl a výstav (63%) a ze zhruba třetiny na osobnosti umění (26%). Jde většinou o příspěvky, u nichž nelze přesně vymezit uměleckou kategorii, ale zaobírají se několika kategoriemi zároveň (68%). Méně jsou příspěvky zaměřeny čistě na výtvarné umění (18%) a ještě méně na další kategorie. Jde převážně o současné umění (70%). Zbylé příspěvky se nezabývají dobou minulou, jde o dobově nevymezené texty či obrazy (30%). Umělec se mnohem méně zabývá čistě českým uměním (34%). Téměř polovina jeho publikační činnosti se týká obecných témat (45%), vysoký podíl mají také témata zahraničního umění (20%). Stránky Umělce tvoří z větší části obraz (72%) než text (21%). Inzerci věnuje menší podíl ze všech příspěvků (7%), ovšem tato je poměrně velkoformátová. Nejčastější velikostí inzerce je ¼ strany (34%), následuje velikost celostrany (28%) a půlstrany (22%). Velikost obrazu je naopak často menší než 1/16 (38%). Stejně časté jsou velikosti 1/8 (12%) a ¼ strany (11%). Text v Umělci zabírá ve většině jednu až dvě strany (18%), půlstranu (17%) nebo čtvrtstranu (15%). K jednomu textu náleží v průměru 3 až 4 obrazové ilustrace. Každé číslo uvádí přibližný počet 30 příspěvků. Převážná část z nich byla vytvořena pro časopis, pouze mizivý podíl (3%) příspěvků bylo převzatých z jiných zdrojů.176 Časopis uvádí napříč jednotlivými čísly velký počet rubrik. Mezi pravidelné patří Recenze, do které redakce zařadila největší počet příspěvků (11% z počtu příspěvků) Nové tváře (čítá 7% příspěvků), Umělci sobě (6%) a Rozhovor (6%). Komiks se v časopise objevuje 171

Např. Lindaurová, Lenka. Kormidelníci české kultury o Národní galerii. Umělec. Č. 1/1997. S. 15–17. Např. rozhovor s ministrem kultury. Lindaurová, Lenka. Barevná kultura Martina Stropnického (s ministrem kultury v přechodném období). Umělec. Č. 2/1998. S. 5. 173 Krnáčová, Ada. Snížený rozpočet a vyčerpaná svoboda umění. Umělec. Č. 2/1998. S. 6. 174 Holeček, Josef. O některých detailech v myšlení výtvarných kritiků. Umělec. Č. 1/1997. S. 20. 175 Vojtěchovský, Miloš. Mongrelská kultura a kulturní prestiž aneb ignorance a špinavost v digitálním ráji. Umělec. Č. 6-7/1998. S. 8-9. 176 Jedná se např. o ukázku ze studie Gablik, Suzi. Rozloučení s modernismem. Umělec. Č. 1/1999. S. 30-31. 172

80

Diplomová práce také pravidelně (čítá 4% příspěvků). Dalšími rubrikami se redakce příliš neomezovala, často se jedná o tematicky podobnou oblast, která se ale v každém čísle jmenuje jinak, podle aktuální potřeby (např. články věnované zahraničnímu umění). Jako rubriky jsou v Umělci uváděny Analýza, Animace, Anketa, Architektura, Berlín, Budoucnost, Cena, Čína, Debata, Informace, Instituce, Média, Moskva, Názory, Nová média, Obchod, Ohlasy, Paříž, Public art, Reportáž, Resume, Seriál, Servis výstav, Slovensko, Společnost, Téma, Teorie, Thajsko, Umělec, Vnitro či Výběr. Umělec je diverzifikovaný časopis, v němž se uplatňují různé žánry pro reflexi uměleckých děl, osobností ale i obecných otázek umění. Věnuje se také širší oblasti, která zasahuje do otázek politického zaměření nebo oblasti médií. Nevymezuje se příliš na konkrétní uměleckou oblast, jen okrajově se věnuje čistě výtvarnému umění. Jeho příspěvky se vztahují buď k době aktuální, nebo jsou obecného rázu. Podobně v otázce zaměření se na umění domácí nebo zahraniční Umělec pokrývá téměř rovnoměrně obě oblasti, částečně pak jde o příspěvky bez jasného vymezení.

7.4 Umění Umění jako odborný časopis publikuje nejčastěji články (61%) a mnohem méně recenze (31%). Jen minimálně jsou pak zastoupeny další žánry. V příspěvcích se věnuje převážně umění (89%) a ve zbytku také filosofickým úvahám (5%) či otázce médií (5%). Žádné z článků nereflektují témata politická, společenská či další. Umění popisuje převážně umělecká díla (70%) a méně se věnuje představování osobností (26%). Jen okrajově se věnuje také uměleckým směrům (4%). Toto se týká rovnoměrně oblastí architektury (30%), literatury (28%) a výtvarného umění (22%). Méně již dalším kategoriím. Podobnou měrou se zabývá současností (37%) i historickými fakty (35%), o něco méně pak obdobím 20. století (27%). Většina témat se soustředí na české umění (69%) a méně zahraniční (24%), mezi nimiž je mizivé procento i slovenského umění (1%). Textové příspěvky časopisu Umění mají rozsah jedné až dvou stran (22%), méně často pak dvou až tří stran (14%) nebo tří až čtyř stran (13%). K takto širokým textům se obvykle řadí 4 až 3 obrazové ilustrace, které mají nejčastěji velikost ¼ strany (48%), méně pak 1/3 strany (10%) nebo celostrany (10%). Celostránkovou obrazovou ilustrací je zpravidla uveden

81

Diplomová práce nový text. Inzerce se v Umění objevuje minimálně a má rozsah ½ strany (55%) nebo celostrany (45%). Časopis čítá obvykle 10 příspěvků. Všechny z nich jsou z pera redakce a jejích spolupracovníků, Umění nepublikuje převzaté texty. Objevuje se v něm jen několik rubrik, některé z nich jsou pravidelné. Nejvíce textů spadá do rubriky Články (44%) a Recenze (39%). Méně textů již najdeme v rubrice Zprávy (11%). Výjimečně se objevily Archiv, Editorial a Polemika.

7.5 Výtvarné umění

O něco více žánrů využívá Výtvarné umění. Nejčastějším novinářským útvarem je článek (48%) a velmi často publikuje rozhovory (32%). Recenze tvoří minimum ze všech příspěvků (13%) a dalece za nimi se v poměru zastoupení nachází editorial (3%). Také tento časopis zajímá především umění (92%) a ve zbytku také filosofie (7%). Mizivě jsou pak zastoupena tematicky média (1%), nikoli již jiná témata. Většina příspěvků se přitom věnuje představení osobností umění (67%), o konkrétní umělecká díla a umění obecně se časopis zajímá v menší míře (oběma kategoriím po 16%). Články a texty ve Výtvarném umění poskytují hluboký vhled do problematiky. S tím také souvisí výsledek analýzy, který ukazuje na většinové zastoupení příspěvků, jež se zaobírají několika uměleckými oblastmi zároveň (67%). Jen menší podíl se věnuje výhradně výtvarnému umění (21%) a fotografii (12%). Další oblasti v časopise nenašly své místo. Výtvarné umění se věnuje převážně době 20. století (68%) a poté době aktuální (22%). Zbylé příspěvky nelze dobově určit (10%). Valná většina textů se vztahuje k zahraničnímu umění (69%), pouze minimum k umění českému (17%) nebo k obecnému dění (14%). Nakolik široce se jednotlivé příspěvky věnují dané problematice, částečně vyplývá i z délky textů, kterou lze v časopise nejčastěji najít. Jedná se o třístranné texty (30%), často jsou v časopisu texty rozsáhlé na 6 stranách (10%) či dvou stranách (9%). Tyto texty zaujímají jen malý poměr stran časopisu (13%). Zbylý podíl je věnován obrazům (86%), které jsou zpravidla o velikosti ¼ strany (24%), ½ strany (14%) nebo 1/8 strany (14%). Inzerci je věnováno minimum prostoru (2%), ale zaujímá velké plochy, většinou celostranu (56%), méně pak ½ stranu (22%) nebo ¼ stranu (22%).

82

Diplomová práce Výtvarné umění čítalo zprvu přibližně 15, po rozšíření na tematické sborníky až 20 příspěvků. Z nich část (13%) pochází z jiných zdrojů, valná většina pak je z pera redakce nebo jejích spolupracovníků (87%). V časopise se objevovala jediná rubrika opakovaně, šlo o Teorie, dokumenty, recenze (zaujímá ale jen 27% z počtu příspěvků), ostatní rubriky se objevily jen jednou. Jedná se o Art Project, Fotografické koncepty, O umění a sběratelství, Pohled do tradice a historie.

7.6 Shrnutí Časopisy se téměř shodují v odpovědi na naši výzkumnou otázku, zda mezi jejich hlavními tématy figuruje z převážné většiny umění. Všechny časopisy v této otázce vykázali hodnotu kolem 90%. Rozdílnosti ale vyplynuly z detailního zkoumání a konkrétnějších otázek. Jestliže porovnáme skladbu hlavních témat, která v časopisech figurují po převažujícím tématu umění, nacházíme další profilaci časopisů. Všechny časopisy se po umění věnují již pouze tématu médií, největší měrou časopis Umělec, po něm Umění, ostatní jen okrajově. Dalším často se vyskytujícím tématem je filosofie. Kromě Ateliéru se jí zabývají všechny ostatní časopisy, nejvíce pozornosti jí věnuje Výtvarné umění, o něco méně Umění. Politickým otázkám dává prostor nejvíce Umělec, po něm již jen Ateliér. Téma společnosti proniklo největší měrou do Detailu, méně pak do Ateliéru a Umělce. Vzděláváním se zabýval pouze Ateliér. Téma náboženství bylo zastoupeno tak mizivě, že se v celkových statistikách nezobrazilo.177 V rámci uměleckých témat dále dominuje zaměření na výklad o dílech umělců a jejich výstavách a dalších prezentacích. Toto podtéma se objevuje ve všech časopisech ve vysoké míře, pouze ve Výtvarném umění stojí téměř na okraji zájmu a větší díl prostoru je zde věnován osobnostem umění. Přitom zájem o představení osobností u dalších časopisů hraje právě opačnou roli výrazně méně zastoupené tematiky. Nejméně pak jsou příspěvky zaměřeny na osobnosti umění v Ateliéru. Obecné otázky umění opět zajímají ve větší míře jen Výtvarné umění, dále v malé míře Detail a Umělec. Reflexe uměleckých prostorů nezaujímá žádné místo ve Výtvarném umění a v Umění, malý počet příspěvků se mu věnuje v Umělci, 177

Tématem náboženství se zabývalo několik článků v Ateliéru. Šmejkalová, Jana. Spravedlnost osvobozuje od smrti…; Tichý, Jiří. Zatím! In Ateliér. Č. 1/1993. S. 2.

83

Diplomová práce Detailu a v Ateliéru. Umělecké směry nezajímají Detail a Výtvarné umění, nejvíce Umění, poté Umělec a Ateliér. Co se týká zastoupení uměleckých kategorií, ve všech časopisech nachází místo výtvarné umění nebo příspěvky zaměřené na více kategorií současně. Kromě Ateliéru ale výtvarné umění netvoří u ostatních časopisů většinovou kategorii. Všechny časopisy zajímá také fotografie (pouze okrajově se jí věnuje Umění, u ostatních časopisů nachází větší prostor). Méně je pak v celkovém měřítku zastoupeno umění objektu, více plochy zaujímá v Ateliéru, zcela chybí ve Výtvarném umění. Architektuře se věnuje výrazněji jen Umění, v dalších časopisech figuruje minimálně nebo vůbec. Podobně literatura je reflektována převážně v Umění, méně v Detailu, v Ateliéru a v ostatních časopisech vůbec. Užité umění zajímá jen Ateliér, Umělec a Umění. Příspěvky o filmu najdeme jen v Detailu. Časopisy se různí také v zaměření se na určitá období. Historická témata, tedy starší než z doby 20. století, rozebírá na svých stránkách pouze časopis Umění. Méně jsou zastoupeny příspěvky bez jasnějšího dobového zařazení, těmto se věnuje výrazněji jen Umělec. Převažujícím u časopisů Ateliér, Detail a Umělec je téma současného umění. V časopise Umění hraje doba současná, 20. století a historická přibližně stejnou roli. Naopak Výtvarné umění zajímá především 20. století, v tomto smyslu má mezi časopisy vedoucí postavení. Výtvarné umění je také časopis, v němž lze najít největší poměr zahraničních témat. Ostatní časopisy se mu věnují méně, mezi nimi nejmenší měrou zajímá zahraniční umění časopis Ateliér. Tento časopis vede v reflexi českého umění. Kromě Výtvarného umění se českému umění věnují časopisy výrazněji než dalším tématům. Pouze Umělec v tomto ohledu zaujímá odlišné postavení a soustředí se více na tematiku obecnou. Československé a slovenské umění jen okrajově reflektuje Ateliér, Umění a mizivě Umělec. Z hlediska žánrů jsou nejvýraznějšími útvary článek a recenze. Ve využívání ostatních útvarů se již časopisy liší výrazně. Mezi dalšími časopisy se vyjímá Výtvarné umění a Umění, které nejčastěji publikují články a méně recenze. Časopisy Ateliér a Detail naopak převážně publikují recenze. Přitom je potřeba zdůraznit, že Umělec dává stejný, zhruba třetinový, prostor článkům i recenzím, vedle toho využívá všech novinářských útvarů kromě soutěže. Žánrově bohatý je také Detail, u kterého nenajdeme z vymezených útvarů pouze dopis. Méně novinářských útvarů bychom hledali na stránkách Ateliéru, kde téměř chybí editorial a dopis, zcela pak chybí komiks a soutěže. Minimálně v něm figuruje rozhovor, který naopak, po článku, převládá ve Výtvarném umění. Komiks najdeme jen v Umělci a Detailu. Malou roli 84

Diplomová práce hraje v časopisech obraz, pouze v Umělci zaujímá pozici využívaného útvaru. Okrajovým útvarem je i zpráva, kterou nejvíce využívá Ateliér, po něm Detail.

8. ZÁVĚR Cílem diplomové práce byla obsahová analýza českých výtvarných časopisů vycházejících v letech 1990 – 1999, konkrétně se jedná o Ateliér, Detail, Umělec, Umění a Výtvarné umění. Pro analýzu jsem si stanovila hlavní hypotézy, jež jsem podrobila zkoumání. Časopisy se vzájemně liší jak svými redakčními záměry, tak přístupem k problematice, které se na svých stránkách věnují. V analýze jsou srovnávány časopisy odborné a publicistické. Zároveň se jedná o periodika, která zastupují úzce vymezenou oblast umělecké kritiky. Východiskem práce tedy nejdříve bylo nastavit si správné výzkumné otázky, které bude možné aplikovat na všechny zkoumané časopisy. Záměrem pak je zmapovat oblast umělecké kritiky, vysledovat rozdíly a shody mezi časopisy, které se jí věnují a předložit jejich konkrétní charakteristiky. Hlavní hypotézou práce byl předpoklad, že se výtvarné časopisy věnují výhradně tématům spojeným s uměním a přes vnější odlišnosti se skladba jejich témat a použitých novinářských útvarů nebude výrazněji lišit. Za účelem prověření základní hypotézy práce jsem zkoumaný vzorek příspěvků (analyzované bylo vždy jedno až dvě čísla každého ročníku) podrobila kvantitativní obsahové analýze. Pro analýzu jsem stanovila hlavní otázky a několik detailnějších, vedlejších výzkumných otázek, které dále přibližují obsahovou strukturu časopisů. Dalším cílem práce bylo zmapovat autorské struktury redakcí a klíčové spolupracovníky. Pro tento záměr jsem sledovala, jak se měnili osobnosti na pozicích vedoucích redakcí i uvnitř redakcí, a také kdo byli externí přispěvatelé časopisů. K tomuto záměru sloužila hlavní, kvantitativní analýza i vedlejší, chronologická analýza jednotlivých čísel. Časopisecká tvorba je v úvodu práce zasazena do kontextu historických událostí ve společnosti a kultuře, i v oblasti tisku. V práci jsem také představila formální podobu a organizační znaky časopisů, tedy jejich grafické zpracování, cenu, distributora, periodicitu a to, jak se tyto základní znaky měnily v průběhu období. Kromě popisu formálních charakteristik časopisu jsem analyzovala také formální podobu a rozsah jednotlivých

85

Diplomová práce příspěvků u časopisů jednotlivě. Výsledky hlavních i vedlejších výzkumných otázek byly představeny graficky v kapitolách č. 5 a 6. Z celkového srovnání výsledků kvantitativní analýzy vyplývá, že hlavní hypotéza práce byla správná a časopisy se tematicky shodují, tedy hlavním tématem textových a obrazových příspěvků je z převážné většiny umění. Podobají se také skladbou nejčastěji využívaných novinářských útvarů, jimiž je článek a recenze. Z hlubší analýzy a konkrétněji nastavených vedlejších výzkumných otázek vyplývají specifika časopisů a s nimi často i výrazné rozdíly v jejich profilaci. Časopisy se vzájemně odlišují v tom, jakým dalším hlavním tématům věnují své příspěvky. O něco výraznější rozdíly také vyplývají z analýzy podtémat. Časopisy se sice věnují převážně umění a blíže pak uměleckým dílům a osobnostem, ale každý z nich rozprostírá mezi tuto problematiku jinou míru pozornosti a ve zbytku příspěvků se již každý věnuje zcela rozdílným otázkám. Velmi podobně lze shrnout výsledky analýzy uměleckých kategorií, zeměpisného určení tématu nebo jeho dobového zařazení. Nejpestřejším časopisem z hlediska žánrové skladby, hlavních témat, podtémat i dalších obsahových zvláštností je Umělec. Pouze v otázce dobového zařazení témat se soustředí převážně na jednu z kategorií, a tou je současné umění. Časopis Umělec tedy ve srovnání s analyzovanými časopisy obsahově pokrývá nejširší oblast současného uměleckého dění. Specifikem Výtvarného umění je hned několik souvisejících vlastností, jak je lze na základě analýzy sumarizovat, jeho obsah tvoří převážně rozhovory či články o zahraničních uměleckých osobnostech 20. století. Časopis Umění se jako jediný z časopisů rovnoměrně věnuje jak současnému umění, tak i starším dobám včetně 20. století a rozsah má i v oblasti uměleckých kategorií. Zároveň má nejméně pestrou skladbu novinářských útvarů. Ateliér se naopak ve všech analyzovaných oblastech soustředí výrazněji na jednu z nastavených kategorií. Publikuje z většiny recenze týkající se děl českých umělců současnosti. Další tematice se již věnuje jen okrajově. Všestranně zaměřený je i Detail s důrazem na současné umění. Výklad obsahových charakteristik a jejich dynamika souvisí s vnější úpravou časopisu, jeho grafikou i strukturou rubrik. Časopis Umění má jen malý počet rubrik a ty jsou v zásadě pravidelné. Časopisy Umělec a Detail využívají rubriky spíše jako flexibilní útvar. Dynamická je také grafická úprava stránek těchto dvou časopisů (Detail se v tomto více systematizoval po změně formátu na novinový). Ateliér je zcela výjimečný svou periodicitou a s tím souvisejícím počtem článků, které během roku publikoval. Analýza formální podoby příspěvků přinesla údaje o rozsahu příspěvků, jejich počtu a poměru textu k obrazu a 86

Diplomová práce k inzerci. Tyto charakteristiky úzce souvisí s celkovou úpravou a zaměřením časopisu, poskytují nám tedy spíše věcná fakta. Z hlediska vnějších úprav se výrazně proměňoval a vyvíjel Ateliér. Živým časopisem byl také Detail. Umělec si zachovává svou vnější úpravu, proměňuje se ale obsahově s každým číslem. Tradičními a minimálně se obměňujícími jsou Umění a Výtvarné umění. Z průzkumu autorské struktury časopisů vyplynulo, že skladba vedoucích pracovníků redakcí se během zkoumaného desetiletí výrazněji neměnila. Změna na pozici šéfredaktora proběhla u Ateliéru v polovině roku 1990, u Umění se vyměnili šéfredaktoři roku 1996. Většina příspěvků ale pochází z pera externích spolupracovníků. V rámci redakcí a redakčních rad pak probíhá průběžná fluktuace. Z hlediska autorské skladby jsou tedy zkoumané časopisy dynamickými tělesy. Jak také plyne z šetření, autoři většinou přispívají do několika časopisů zároveň nebo působí v průběhu doby v redakcích více časopisů. Autorskou základnu uměleckých časopisů tvoří teoretici a historici umění, kurátoři a často pedagogové uměleckých oborů, většinou jsou absolventy oboru dějin umění, kulturologie či filosofie. Často se také jedná o osobnosti působící ve vedení kulturních institucí nebo na vědeckých pracovištích. Z hlediska autorské skladby se podobní autoři pohybují v redakcích a mezi přispěvateli časopisů Umění a Výtvarné umění. Někteří z nich působí v redakcích, nebo přispívají, do časopisu Ateliér. Méně pak do časopisu Detail, což je také dáno tím, že tento časopis publikuje většinou články z pera členů redakce. Tribunou mladé generace teoretiků a kritiků umění je Umělec, jehož přispěvatelé jsou však často cizinci. Na závěr práce lze konstatovat, že se časopisy přes poměrně jasně vymezenou tematickou oblast věnují odlišným otázkám v rámci této oblasti a jejich konkrétní záměry se shodují (či kříží) jen minimálně. Lze ale také usuzovat, že období 90. let znamenalo pro časopiseckou tvorbu výjimečnou periodu. Bezprostředně po začátku nového tisíciletí nastala v oblasti uměleckých periodik řada výrazných změn. Některé z časopisů zanikly, mnoho jich naopak vzniká a přichází také nové, elektronické časopisy. V průběhu dalšího desetiletí se o uměleckou kritiku zajímal nepoměrně větší počet časopisů než v předchozích obdobích, mnohé z nich ale měly jen krátké trvání.

87

Diplomová práce

9. RESUMÉ Cílem diplomové práce je obsahová analýza českých výtvarných časopisů vycházejících v letech 1990 – 1999 Ateliér, Detail, Umělec, Umění a Výtvarné umění. Práce mapuje oblast umělecké kritiky, sleduje rozdíly a shody mezi časopisy, které se jí věnují a předkládá jejich konkrétní charakteristiky. Hlavní hypotézou práce je předpoklad, že se výtvarné časopisy věnují výhradně tématům spojeným s uměním a přes vnější odlišnosti se skladba jejich témat a použitých novinářských útvarů výrazněji neliší. Za účelem prověření základní hypotézy práce byl zkoumaný vzorek příspěvků (analyzované bylo vždy jedno až dvě čísla každého ročníku) podroben kvantitativní obsahové analýze. Pro ni byly před začátkem výzkumu stanoveny hlavní a vedlejší výzkumné otázky. Práce také mapuje autorské struktury redakcí a klíčové spolupracovníky. K tomuto záměru sloužila hlavní, kvantitativní analýza i vedlejší, chronologická analýza jednotlivých čísel. Práce porovnává základní vlastnosti a specifika časopisů a sleduje jejich podobnosti či rozdíly. Popisuje historický kontext, v němž se zaměřuje na kulturu a umění. Uvádí okolnosti vzniku jednotlivých časopisů. Dává náhled na tematickou i obsahovou strukturu zkoumaných časopisů, strukturu novinářských útvarů, skladbu publikovaných příspěvků a formální podobu časopisů. Z celkového srovnání výsledků kvantitativní analýzy vyplývá, že hlavní hypotéza práce byla správná a časopisy se tematicky shodují, tedy hlavním tématem textových a obrazových příspěvků je z převážné většiny umění. Podobají se také skladbou nejčastěji využívaných novinářských útvarů, jimiž je článek a recenze. Z hlubší analýzy a konkrétněji nastavených vedlejších výzkumných otázek vyplývají specifika časopisů a s nimi často i výrazné rozdíly v jejich profilaci. Z průzkumu autorské struktury časopisů vyplývá, že skladba vedoucích pracovníků redakcí se během zkoumaného desetiletí výrazněji neměnila. Většina příspěvků pochází od externích spolupracovníků. V rámci redakcí a redakčních rad pak probíhá průběžná fluktuace. Z hlediska autorské skladby jsou tedy zkoumané časopisy dynamickými tělesy. Jak také plyne z šetření, autoři většinou přispívají do několika časopisů zároveň nebo působí v průběhu doby v redakcích více časopisů.

88

Diplomová práce Na závěr práce lze konstatovat, že se časopisy přes poměrně jasně vymezenou tematickou oblast věnují odlišným otázkám v rámci této oblasti a jejich konkrétní záměry se shodují (či kříží) jen minimálně.

10. SUMMARY The aim of the research paper is content analysis of Czech artistic journals ´Ateliér´, ´Detail´, ´Umělec´, ´Umění´ and ´Výtvarné umění´ that were published between the years 1990 and 1999. The paper traces differences and similarities between the journals in the realsm of artistic critique and provides their characteristics. The main hypothesis of the paper is the following assumption: the aforementioned journals dedicate themselves exclusively to themes linked with art, but although they appear as markedly different, the structure of their themes and content is strikingly similar. In order to test the hypothesis, exemplary samples of contributions in the journals (each time one to two issues were selected per each year) were subjected to quantitative content analysis. Prior to the analysis, primary and secondary research questions were posed. The paper also maps the structure of editorial boards and their key contributors. Quantitative analysis was applied primarily in this part of the paper and chronological analysis of individual issues secondarily. The paper compares basic characteristics and specifics of the journals and highlights their similarities and differences. Historical context of the journals with an emphasis on their beginnings, culture and art is provided for the readers. It provides the readers with an insight into the authorship of articles, thematic and content structure, structure of their journalistic departments, structure of publicized contributions and the formal outlook of the journals. The hypothesis was proven correct as results of the quantitative analysis show. The journals approximate on the thematic level – the main theme of text and picture contributions is chiefly from the sphere of art. The journals have also a similar structure of the most applied content, articles and reviews. Concrete specifics and significant differences in their profile are evident after a deeper analysis. It is obvious from the authorship structure of the journals that the editorial boards have remained over the researched period moreless the same. The greatest amount of contributions are from external employees. From the perspective of the authorship structure, the journals are dynamic bodies. As the research further shows, the authors of the journals frequently contribute to several journals at the same time or hold positions in severeal editorial boards at once. Lastly, the paper shows that although the journals cover a very similar topic, they are dedicated to different issues and their focus areas converge only slightly.

89

Diplomová práce

11. SEZNAM GRAFŮ A TABULEK 11.1 GRAFY Graf č. 1: Poměr hlavních témat příspěvků Graf č. 2: Hlavní téma příspěvků Graf č. 3: Srovnání podtémat příspěvků Graf č. 4: Poměr podtémat příspěvků Graf č. 5: Umělecké kategorie Graf č. 6: Poměr uměleckých kategorií Graf č. 7: Dobové zařazení témat Graf č. 8: Poměr dobového zařazení témat Graf č. 9: Srovnání české a zahraniční tematiky Graf č. 10: Poměr české a zahraniční tematiky Graf č. 11: Novinářské útvary Graf č. 12: Poměr novinářských útvarů Graf č. 13: Srovnání poměru příspěvků Graf č. 14: Poměr skladby příspěvků Graf č. 15: Velikost textu Graf č. 16: Velikost obrazu Graf č. 17: Velikost inzerce Graf č. 18: Autorská skladba Graf č. 19: Srovnání autorské skladby 11.2 TABULKY Tabulka č. 1: Hlavní téma příspěvků Tabulka č. 2: Podtémata příspěvků Tabulka č. 3: Umělecké kategorie Tabulka č. 4: Dobové zařazení témat Tabulka č. 5: Česká a zahraniční tematika Tabulka č. 6: Novinářské útvary Tabulka č. 7: Skladba příspěvků Tabulka č. 8: Autorská skladba

90

Diplomová práce

12. BIBLIOGRAFIE 12.1 POUŽITÁ LITERATURA ALAN, Josef. Alternativní kultura: příběh české společnosti 1945-1989. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-449-1. ALAN, Josef (ed.). Dialogy o občanské společnosti. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-85850-07-9. BALEKA, Jan. Výtvarné umění. Výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0609-5. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0246-6. BREGANTOVÁ, P. a kol. Dějiny českého výtvarného umění, 6. díl, 1. část 1958-2000. Praha: Academia, 2007. ISBN 80-200-1487-X. CUMMING, Robert. Umění. Praha : Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-971-9. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80246-0139-7. DUŠKOVÁ, D.; Kovandová, J. České umění 1939-1999 : programy a impulzy: Akademie výtvarných umění 8.-9.12. 1999: sborník sympozia. Praha: Akademie výtvarných umění, 2000. ISBN 80-238-6905-1. FLUSSER, Vilém: Do univerza technických obrazů. Praha : OSVU, 2002. HOROVÁ, Anděla (ed.). Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Sv. 1 – 3. Praha 2006. ISBN 8 0-200-0536-6. CHADRABA, R. a kol. Kapitoly z českého dějepisu umění 2 : 20. Století. Praha: Odeon, 1987. JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945 – 1989 svazek I. ISBN 978-80-2001527-3 JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média ve společenském a historickém kontextu. 1. Vyd. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-466-3. Kol. autorů. Dějiny českých médií v datech. Praha : Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. KÖPPLOVÁ, Barbara, CEBE, Jan (eds.). Postavení médií v české společnosti a v Evropské unii. Příspěvky z odborného semináře konaného ve dnech 6. – 7. 11. 2006. Praha : Matfyzpress, 2006. ISBN 80-86732-98-3. KROUTVOR, Josef: Suterény: vybrané kritické texty 1963-2000. Jinočany: H &H, Galerie Gambit, Café Montmartre 2001. ISBN 80-86022-85-4. KŘIVÁNKOVÁ, Alena. VATRÁL, Jozef. Dějiny československé žurnalistiky. Díl 4. Český a slovenský tisk v letech 1944 – 1987. Praha : Novinář, 1988. ISBN 80-7077-036-8. LAPČÍK, Marek. Úvod do teorie masové komunikace II. Olomouc, 2001. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. 4. vyd. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-574-5. MUKAŘOVSKÝ, Jan: Estetická funkce a estetická norma jako sociální fakty, Praha 1935. OSVALDOVÁ, Barbara, HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Vyd. 2. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-108-6. POTŮČKOVÁ, Alena (ed.). Umění zastaveného času. Praha : České muzeum výtvarných umění v Praze, 1996. ISBN 80-7056-050-9. PRŮCHA, Václav a kol. Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 – 1992. 2.díl. Brno : Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7239-228-5. 91

Diplomová práce SCHULZ, Winfried; SCHERER, Helmut; HAGEN, Lutz; REIFOVÁ, Irena; KONČELÍK, Jakub. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. 2. přeprac. vyd. ISBN 80-246-0827-8. ŠEVČÍK, Jiří a kol.: České umění 1938 - 1989, Praha : Academia, 2001. ISBN 8 0-200-09302 ŠVÁCHA, Rostislav; PLATOVSKÁ Marie (eds.). Dějiny českého výtvarného umění, VI/2 1958 – 2000. 1.vyd. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1488-8. 12.2 POUŽITÉ ČLÁNKY BAHBOUCH, Kamil. Inzerce a reklama v časopisu Ateliér. Ateliér. Č. 24/1990. S. 3. BROŽ, Josef. Takový malý šedivý Detail. Ateliér. Č. 1/1996. S. 7. BRUTHANSOVÁ, Tereza. Divus je prostě božský. Ateliér. Č. 22/1995. S. 7. HLAVÁČEK, Luboš. Smysl českého moderního umění. Ateliér. Č. 20/1988. HOLEČEK, Josef. O některých detailech v myšlení výtvarných kritiků. Umělec. Č. 1/1997. S. 20. HOROVÁ, Anděla. Když vyjde Divus, nastane velké vykočičení lidí. Ateliér Č. 13/1997. S. 7. HŮLA, Zdeněk. Nový časopis. Ateliér. Č. 1/1996. S. 7. HUSÁK, Gustáv. Výtvarná kultura. Č. 0. Roč. 1. KUNEŠ, Aleš. Nelegitimnost Divusu potřetí. Ateliér Č. 13/1997. S. 7. LINDAUROVÁ, Lenka. Landek 3, Ostravský časopis pro kulturu a emoce. Umělec. Č. 2/1997. S. 6. MIKOLÁŠEK, Martin. Ostravská kulturní revue. A2. Č. 4/2007. NEDOMA, Petr. Přerušovaná čára. Detail. Č. 1, 2/1997. POKORNÝ, Marek, Je čas napsat editorial. Detail. Č. 1/1998. S. 1. Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér. Č. 11/1990. S. 1. Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér. Č. 11/1990. S. 1. Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér. Č 11/1990. S. 1. Redakce. Milí čtenáři. In Umělec : Měsíčník současného výtvarného umění 1997. Č. 1/1997. S.1. Redakce. Na rozloučenou. Ateliér. Č. 9/1990. S. 7. Redakce. Poslání časopisu. Výtvarná kultura. Č. 1/1977. S. 1. Redakce. Prohlášení redakce Výtvarného umění. Výtvarná kultura. Č. 3/1990. Redakce. Prohlášení redakce Výtvarného umění. Výtvarná kultura. Č. 3/1990. Redakce. Provolání výtvarných umělců k vládě ČSSR, ÚV KSČ, sdělovacím prostředkům a spoluobčanům. Ateliér. Č. 24/1989. S. 1. Redakce. Stanovisko redakce. In Výtvarná kultura. Č. 1/1990. S. 47. Redakce. Výtvarníci OF - 1968 – 1989. Ateliér. Č. 25/1989. S. 3. SEKORA, Ondřej J.; FABEL,Karel. Stručný dějepis U&Ř. Umění a řemesla. Č. 4/2000. S. 2 – 19. SLAVÍKOVÁ, Kateřina: Historicko-právní pojednání o ateliérech a o všem. Ateliér. Č. 7/1999. S. 2. ŠKONDIN, M.V.: Politická organizace a systém tisku socialistické společnosti. Sešity novináře. Č. 3 – 4/1976. 12.3 ELEKTRONICKÉ ZDROJE www.artlist.cz www.vvp.avu.cz 92

Diplomová práce http://abart-full.artarchiv.cz LUKEŠ, Zdeněk. Nekrolog. BBC česká redakce. Dostupné z http://www.bbc.co.uk/czech/sloupek/001218.shtml. Politik-um / New Engagement. Artlist. Dostupné z: POSPISZYL, Tomáš. Flash Art. Týden. Dostupný z TŘEŠŇÁK, Petr. Knížák: rebel, který ochutnal moc. Respekt, 2005. Dostupné z

93

Diplomová práce

13. PŘÍLOHY 13.1 Příloha č. 1: Programová prohlášení časopisů 13.1.1 ATELIÉR VÁŽENÝ ČTENÁŘI, 178 Dostáváte do rukou nulté číslo našeho Ateliéru, který ji od dubna začne vycházet pravidelně každých čtrnáct dní. Splňuje se tím jeden z důležitých úkolů loňského sjezdu našeho svazu. Čtrnáctideník Svazu českých výtvarných umělců dostává název Ateliér – a to znamená dílna. Ateliér takovou tvůrčí dílnou chce být! Jeho posláním – jako tiskového orgánu SČVU – bude aktuálně a kvalifikovaně informovat o výtvarné práci a otázkách všech oborů výtvarného umění a jejich uplatnění tak, jak to vyplývá z kulturní politiky Komunistické strany Československa a ideových záměrů a úkolů SČVU. Strategie urychlení sociálního a ekonomického rozvoje naší společnosti postavila nové úkoly i před uměleckou frontu. Svaz českých výtvarných umělců se staví do přední linie úsilí za rozvoj bohatého a mnohostranného duchovního života společnosti, za formování socialistického vědomí člověka, za vytváření podmínek k jeho kvalitativně hodnotnějšímu, esteticky bohatšímu způsobu života, za další prohlubování společenské a výchovné úlohy našeho výtvarného umění. Při realizaci těchto záměrů má nový čtrnáctideník nezastupitelnou a významnou roli, a to zejména v řídící, propagátorské a informační činnosti. Ateliér se jako tiskový orgán SČVU bude snažit odstranit odtrženost členů svazu od jeho aktuálních úkolů, potřeb a cílů. Prostřednictvím pestrých novinářských forem chce informovat o bohatém životě SČVU, zveřejňovat aktuální recenze o výstavách a realizacích, seznamovat čtenáře s událostmi v našem i zahraničním výtvarném dění. A jak rovněž vyplynulo z našeho sjezdu – chce poskytnout prostor diskusi, polemice i názorům. Redakce a redakční rada vynaloží všechny své síly, aby čtrnáctideník Ateliér vás, milí čtenáři, zaujal a přispěl k rozvoji výtvarného umění v naší vlasti. Je přitom zavazující, že přípravě a vydávání nového čtrnáctideníku SČVU byla vyslovena plná podpora stranických orgánů a vedení ministerstva kultury ČSR. Čtrnáctideník Ateliér je tištěn na nové barevné ofsetové rotačce v tiskárně Naše vojsko v Praze - Liboci. Na tomto místě bychom rádi poděkovali všem pracovníkům v tiskárně v Liboci, kteří k výrobě Ateliéru přistoupili s chutí, obětavostí a nezalekli se problémů, jež vždy provázejí vznik nového časopisu. Do čtenářské obce Ateliéru vás vítáme – všechny výtvarníky, především členy a kandidáty SČVU, a také členy Klubu přítel výtvarného umění a všechny další zájemce o výtvarné umění. 178

Předsednictvo ÚV KSČ. Vážený čtenáři. In Ateliér 1988. 4. 0. Roč. 1. S. 1.

94

Diplomová práce A co dát Ateliéru do vínku? Chtěli bychom při pohledu na jeho stránky pokaždé spolu s Janem Štursou říct: „Podívejte, jak proudí pod kůží krev a forma jest naplněna životem.“ Předsednictvo ÚV SČVU KONČÍCÍ REDAKCE: NA ROZLOUČENOU179 Vážený čtenáři, Po padesáti pěti vydaných číslech Ateliéru a po dvou a třech čtvrtích roku držíte v rukou číslo padesáté sedmé. Je posledním, které naše redakce připravila do tisku. S našimi jmény vyjde ještě letošní desítka – ta je „naše“ už jenom zčásti. Když se v září 1987, po pětiměsíční přípravné práci šéfredaktora PhDr. Františka Kšajta, redakce Ateliéru ustavila (PhDr. Jaromír Adamec, PhDr. Simeona Hošková, PhDr. Eva Kúnová, PhDr. Lenka Tomsová, Miroslav Khol) a podoba časopisu začala nabývat zřetelnějších rysů, bylo nám všem, novinářům i historikům a teoretikům umění, jasné, že máme jedinečnou šanci založit a vytvářet časopis, jaký tu ještě nikdy předtím nebyl. Časopis moderní formou i obsahem, na jehož stránkách se pojí odborná teorie a historie s publicistikou a barevnou fotografií. Časopis, který bude určen nejen teoretikům – specialistům, ale také nejširší výtvarné obci a milovníkům i přátelům výtvarného umění. Časopis, který bude především informovat a vzdělávat. Náklad 20 000 výtisků a zájem, který o Ateliér propukl a dodnes trvá, svědčí o tom, že se nám náš záměr dařil. Bylo nám ovšem také jasné, že nebudeme žít a pracovat ve vzduchoprázdnu či volném prostoru … Podléhali jsme, tak jako ostatní noviny a časopisy, řadě omezení a příkazů nejen ze strany proslulého oddělení ÚV KSČ, ale i tlakům bývalého SČVU, jehož orgánem jsme byli a jehož některá přání jsme tudíž museli respektovat, jinak by totiž Ateliér nevycházel. Snášeli jsme tyto handicapy těžce a někdy se stisknutými zuby a v podmínkách bývalého režimu ve většinou marných pokusech o vzpouru v mezích možností. Po sedmnáctém listopadu, ve chvílích, kdy ještě nebylo jisté, zda zvítězí naše něžná revoluce (jak se nám dnes tato doba zdá vzdálená a nebezpečí neuvěřitelné!), se Ateliér stal v rámci svých výrobních lhůt a možností tribunou akčního výboru českých výtvarných umělců a revoluce. Od toho času se na jeho stránky dostaly články do té doby neuveřejnitelné. Za ony dva a tři čtvrtě roku došlo v redakci jen k málu změn. Dr. Hoškovou vystřídal po čase prom.historik Pavel Štěpánek a jeho zanedlouho PhDr. Petr Nedoma, jenž sídlil v Brně. Na místě druhého nejdůležitějšího muže redakce, na židli hlavního sekretáře redakce, dlouho sedával PhDr. Ivo Podskalský a krátce ing. Svatopluk Mara. Celou tu dobu s námi spolupracoval i technický redaktor Jan Hejna. Redakce by nemohla fungovat bez kvalitního administrativního zázemí, o něž dobře pečovaly Irena Kuchařová a Táňa Jelínková. Od čísla jedenáct bude Ateliér připravovat redakce v jiném složení, protože po tříměsíční nevyjasněné a neřešené situace kolem postavení, zaměření a financování Ateliéru většina předlistopadové redakce odchází. Vážený čtenáři, u mnoha Vašich dopisů i osobních setkání jsme poznali, že se vám Ateliér líbil a rádi jste jej četli. Přejeme Vám proto, aby i nadále splňoval vaše nároky a přání – a novým redaktorům přejeme mnoho úspěchů v práci. Chceme rovněž poděkovat všem 179

Redakce. Na rozloučenou. In Ateliér 1990. Č. 9. Roč. 12. S. 7.

95

Diplomová práce našim spolupracovníkům i členům bývalé redakční rady. Podmínky pro práci bude mít nastupující redakce, na rozdíl od časů, kdy jsme Ateliér tvořili my – ideálnější. REDAKCE: JE TŘEBA ZAČÍT ZNOVA180 V souvislosti se změnami v organizaci výtvarníků – vznikem Unie – došlo, sice poněkud opožděně díky okolnostem, na něž jsme neměli vliv, ke změně redakce našeho časopisu. Stojíme tedy u čistého stolu s vědomím odpovědnosti a s otázkou, jak dál v mysli. Změna redakčního kolektivu proběhla téměř ze dne na den. Neměli jsme tedy možnost připravit se na nové úkoly, o nichž však s jistotou víme, že nás čekají s neodkladnou naléhavostí. V současné době neuvažujeme o zásadních proměnách koncepce Ateliéru. To, co bychom však chtěli změnit hned, je úroveň jednotlivých příspěvků. Nejsme přesvědčeni o tom, že lehké žurnalistické psaní o výtvarném umění je ta pravá poloha – distancujeme se od ní, neboť ji považujeme za záležitost periodik jiného charakteru. Tón by měl být klidný, věcný, na maximální odborné úrovni, avšak srozumitelný. Nezříkáme se i ostré kritiky, budeme se však snažit vyhýbat osobním výpadům a zveřejňování těžko ověřitelných faktů, které mohou být vysvětlovány dvojznačně. Bereme na sebe těžký úkol psát objektivně o něčem tak subjektivním, jako je výtvarné umění. Nechceme a nebudeme preferovat ani přehlížet žádný styl, směr, skupinu či názor. Rozhodujícím kritériem bude kvalita, o níž však v konečném důsledku řekne své slovo až budoucí generace. Důsledně se budeme snažit překročit dané hranice nejen v geografickém smyslu. Jsme malá redakce, a tudíž není ani v našich silách napsat všechno. Ctíme osobnost F. X. Šaldy, avšak zároveň jsme si vědomi, že jeho velikosti jsme ani zdaleka nedorostli. Budeme tedy stavět na širokém okruhu přispěvatelů, čímž bychom chtěli poskytnout prostor pluralitě názorů, kde jediným měřítkem by měla být odborná kvalita. Ve větší míře bychom chtěli věnovat pozornost obecným teoretickým a polemickým statím se snahou o nadhled a širší pohled na problematiku výtvarného umění a kritiky. Filozoficky orientované reflexe i rozbory aktuálního dění s obecně kulturním záběrem by měly být vyvažujícím protipólem ke kritikám, recenzím i glosám. Rádi bychom věnovali pozornost medailónům předních světových osobností v podobě, v jaké se to podařilo doposud v jediném případě J. Beuyse. Do jisté míry kvantitativně omezíme recenze. Podle našeho názoru je podstatně přínosnější důkladně rozebrat tři až pět závažných výstav na větší ploše, než uveřejnit obligátních třicet řádků o čemkoliv. Vyskytly se vážně míněné úvahy o změně názvu i grafické úpravy. V této otázce existuje podle našeho názoru několik determinujících faktorů. Máme vážné obavy, že v současné době, kdy došlo u nás téměř k inflaci periodických tiskovin všeho druhu, by změna poměrně vyhraněné „tváře“ Ateliéru byla změnou k horšímu. Byli bychom nuceni znovu lákat čtenáře k tomu, aby si svůj časopis hledal. To je v současné záplavě mnohdy i laciných barevných senzací titulních stran nelehký úkol, který by zákonitě stál v rozporu s naší ideou kvality. A ta nebývá nápadná navenek. Nehledě na některé administrativní, autorské a technické překážky, které jsme zdědili. Na opačné misce vah však je otázka nežádoucí kontinuity. Přikláníme se spíše k řešení cestou vnitřní proměny než k vnějškovému radikalismu.

180

Redakce. Je třeba začít znova. In Ateliér 1990. Č. 11. Roč. 12. S. 1.

96

Diplomová práce Někdy bývá zvykem čtenářům představovat novou redakci. Nemyslíme si, že by pro náš časopis bylo důležité zveřejňovat popisy životního běhu a zákrutů, kterými osud vedl jednotlivé redaktory. Připouštíme, že by to mnohdy bylo zajímavé čtení, stejně jako rozhovory, blíže osvětlující jejich názory. Myslíme si však, že důležitější je práce, kterou odvedeme a která by ve svém důsledku měla být vizitkou našich schopností. 13.1.2. DETAIL MAREK POKORNÝ: JE ČAS NAPSAT EDITORIÁL181 Detail dospěl do třetího ročníku, jehož výjimečnost je patrná už ve změně formátu, struktury a záběru časopisu. Pokusme se tedy o několik konstatování, na která bych se mohl – a zřejmě nejen já – odvolávat. Současné vizuální umění a vizuální kultura se pohybují v trojúhelníku, do kterého lze „uzavřít“ prostor mezi popkulturou, sebereferencí a sociálně-politickou angažovaností. Tyto tři oblasti patří různým vrstvám tradice a sociální praxe, a tak se jednoduchý obrazec proměňuje ve složitou síť vztahů, zpětných vazeb a diskontinuit. Časopis je prostorem, ve kterém se různí lidé s různými názory snaží o vlastní výklad, vlastní mapu a vlastní intervencí do tohoto prostoru. Časopis je fragmentem mapy map, která se navíc děje v jistém čase a nikdy čtenáři neposkytne jednoznačně a trvale použitelný názor či obraz toho, čím je současné umění. Ambicí Detailu není dosáhnout úplnosti či všeobecného konsensu se čtenářem, ale nabídnout několik výrazných, zapamatovatelných a zdůvodněných orientačních bodů v jistě nepřehledném, ale především neprohlíženém území. Mou soukromou ambicí pak je, aby podle nich mohl čtenář postupovat dále na vlastní pěst, aniž by se sám sobě ztratil. Jestliže se vůči nim naopak pokusí postavit orientační body jiné, mohu být rovněž spokojen. Časopis je ale také místem pro kritiku, o níž kdysi Sainte-Beuve prohlašoval, že je každodenní návštěvou u lože chorého. Nemám rád přirovnání z oblasti medicíny, avšak chirurgů, kteří slepé střevo operují dynamitem, či praktických lékařů věnujících větší pozornost simulantovi než evidentnímu zápalu plic máme dost a dost, mimo jiné i snaha naučit se rozlišovat tvoří důvod existence Detailu. A tak bych rád právě ve chvíli, kdy se postmoderna akademizovala i na naší výtvarné scéně coby vhodná rétorická pomůcka, připomněl článek Nové umění a kritika, ve kterém Vincenc Kramář v roce 1922 mimo jiné napsal: „Vycházejíce od poměru k novému umění mohli bychom rozděliti naši výtvarnou kritiku na několik kategorií: na konzervativní různého zabarvení, na onu, která by ráda šla s duchem doby, ale je stejně bezradná jako široká veřejnost, na pokrokovou a jejího antipoda – reakční kritiku. Přitom je nápadné, že nepřátelská kritika má svoje hlavní zástupce mezi výtvarníky…“ Detail je časopis, kterému jde – řečeno slovy modernismu – o nové umění. 13.1.3. UMĚLEC “MILÍ ČTENÁŘI,

181

Pokorný, Marek. Je čas napsat editoriál. Detail, 1998. Č. 1. Roč. 3. S. 1.

97

Diplomová práce Časopis Umělec se nezaměřuje – jak by se na první pohled mohlo zdát – pouze na výtvarné umění. Současné aktuální umění často splývá s jinými obory a jeho vizuální podoba se týká mnoha nových médií. Nechceme proto texty v tomto periodiku striktně vymezovat, ale spíš je uvádět do „jiných“ souvislostí. Proto zde najdete i materiály zdánlivě nesourodé či okrajové, ale pro tuto chvíli zásadní. Témata budeme spíš vyhrocovat než uhlazovat, budeme provokovat a ptát se. Otevřeme prostor protikladným názorům. Budeme se snažit informovat o zajímavých českých i zahraničních akcích a budeme přinášet materiály z nesnadno dostupných částí „výtvarné“ scény. Budeme se věnovat oblastem současného „mediálního“ prostoru, jehož dynamika je obrovská. Neobsáhneme široké výtvarné dění, ale chceme se soustředit na přítomnost a výhled dopředu. K obraně dobrého umění jsme přizvali U-mana, který bude naším průvodcem v komplikovaných situacích.“ Redakce182 13.1.4. UMĚNÍ EDITORIAL.183 … „Budeme proto nuceni zabývat se základními pojmy v umění a podrobiti kritice dosavadní kriteria uměleckého vývoje. A právě v tomto zápase o nové poslání a utváření naší vědy může nám nejvhodnější půdu, kde by se vykvasily všechny problémy a sporné otázky, poskytnouti nový časopis. Nový čtvrtletník, který přejímá název Štencova časopisu, nebude jeho pokračováním. Je to časopis zcela nový, který pouze svým názvem ukazuje, že dnešní naše úsilí chce navázati na vše kladné z minulosti. I když jeho stránky budou věnovány v prvé řadě českému a slovenskému umění, neuzavírá se nijak i umění světovému, ba poskytne místo i statím o umění orientálním, v prvé řadě čínském. Časopis chce přinášet v první řadě příspěvky, které se kladně stavějí k dnešním otázkám z oboru teorie umění. Studie z historie umění pak zejména ty, které se budou snažit rozšířit dosavadní naši znalost nejen o fakta, ale zejména názorově. Časopis nechce býti pouhým forem informativním, nýbrž chce se snažit o vytvoření kritické platformy, kde by se zaujímalo stanovisko k základním problémům současného i minulého vývoje výtvarného. Zve proto všechny ke spolupráci, kdo mají dobrou vůli nastoupiti na novou cestu a pracovati k dalšímu kladnému rozkvětu vědy historicko-umělecké.“184

182

Redakce. Milí čtenáři. In Umělec : Měsíčník současného výtvarného umění 1997. RoČ. 1. Č. 1. S. 1. Novotný, Vladimír. Kabinet pro theorii a dějiny umění. In Umění. Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění ČS AV. 184 Novotný, Vladimír. Kabinet pro theorii a dějiny umění. In Umění. Časopis Kabinetu pro theorii a dějiny umění ČS AV. Roč.I. Praha : Nakladatelství ČS AV, 1953. S. 9. ISSN neuvedeno. 183

98

Diplomová práce EDITORIAL.185 Časopis Umění vstupuje do nového ročníku za pozměněných okolností. Kolega Rostislav Švácha, který úspěšně vedl Umění po více než deset let, si přál být vystřídán na místě šéfredaktora, aby mu zbylo více času a energie na vlastní bohatý badatelský program. Jeho obětavá práce pro časopis by si v budoucnu zasloužila hlubší rozbor; na tomto místě bychom chtěli alespoň připomenout, že i za obtížných podmínek uhájil existenci časopisu jako důležité vědecké platformy, průběžně reflektující stav a vývoj oboru s tolerancí a respektem vůči různosti názorů, koncepcí a metod. Připravil také celou řadu zajímavých a čtenáři vyhledávaných tematických čísel, z nichž zvlášť uvádíme ta, která byla blízká jeho odborných zájmům – např. dvě čísla o Devětsilu (1987/1, 2), Umění věnované malíři Emilu Fillovi (1988/3), Staroměstské radnici (1988/5), teoretikovi a historikovi umění Františku Šmejkalovi (1989/5), dvě dietzenhoferovská čísla (1989/6; 1991/1) nebo tři čísla zaměřená na osobnost Karla Teigeho a meziválečnou avantgardu (1994/1; 1995/1-2). Dařilo se mu získávat přispěvatele nejen v Čechách a na Moravě, ale i mezi zahraničními odborníky. Přejeme si, aby se současnému Umění podařilo zdárně navázat na dosavadní tradici. Doufáme, že časopisu zachová přízeň dosavadní okruh autorů, a budeme také rádi publikovat příspěvky nové generace, která v oboru po nucené cézuře opět vzniká. Zároveň vítáme studie kolegů ze spřízněných vědních disciplín, pokud se dotýkají otázek výtvarného umění. První číslo nového ročníku je věnováno umění modernímu. Sleduje ve svých textech takové souvislosti umělecké tvorby i teorie, které se zdají být pro současnou uměnovědu aktuální. Zaměřuje se především na mapování konkrétních mezioborových vztahů, zejména souvislosti výtvarného umění a dobové filosofie, výtvarné teorie, literatury, psychologie etc. Časopis Umění se nechce stát pravidelně vycházejícím monotematickým sborníkem, jakkoli se příležitostné monografičnosti nevzdává. V některých případech se však jistá koncentrovanost výběru textů zdá být užitečná i metodologicky. Konfrontace bádání v blízké problematice jasněji odkrývá případné vztahy a vazby. Rubrika recenzí a zpráv má tvořit aktuální část časopisu, je ovšem podmíněna výrobními lhůtami, nároky odborného zhodnocení a složitými cestami, k důležitým titulům, které najdete v seznamech Přírůstků uměleckohistorické literatury, bychom se rádi vrátili též formou recenzí. Zaměření této rubriky se nemění, sledujeme především české umění ve (středo)evropském a světovém kontextu a zásadní metodologické počiny v oboru. Druhé číslo se bude zabývat starším uměním a přinese příspěvky Kláry Benešovské, Zuzany Všetečkové, Pavla Kaliny, Mileny Bartlové, Jana Royta, Mojmíra Horyny a Lubomíra Konečného. 13.1.5 VÝTVARNÉ UMĚNÍ VÁCLAV JÍCHA: NA NOVOU CESTU186 Po prvé v dějinách našeho výtvarného umění začíná vycházet časopis, který bude tlumočníkem organické potřeby doby, bude u nás bojovat o umění, které bude odrazem života 185

In Umění, č. 1/1196, redakce, Editorial, str. 2.

99

Diplomová práce v jeho historické konkretnosti, vychovávat a měnit člověka v socialistickém duchu a z každodenního života našeho lidu čerpat podněty k vytváření uměleckých děl jako obrazu jeho úsilí o vybudování socialismu v naší zemi. Časopis Výtvarné umění bude mluvčím těch snad v našem umění, které usilují o souhlasnost uměleckého projevu, s bojem pracujícího lidu o uspořádání nového života sociálně spravedlivého, o vybudování socialistického řádu, v němž všechny tvořivé síly lidu dojdou plného uplatnění. Bude usilovat o umění, které se nebude opožďovat za životem, ale postihovat skutečnost v jejím vývoji, sahat pro náměty do žhavé současnosti a ukazovat cestu k budoucnosti. Bude plnit hlavní úkol současného vývoje – chce být mluvčím snah v umění o vytvoření užšího vztahu k lidu, dát do služeb zápasu o nový život své výrazové prostředky a jimi pomáhat učinit srozumitelnými cíle socialismu. U vědomí tohoto úkolu bude pečovat o výtvarné umění, které v organické souvislosti obsahu a formy nejpůsobivěji bude vyjadřovat úsilí doby umělecky pravdivým výrazem. Z tohoto záměru vyplývá samozřejmý závazek bojovat proti přežitkům buržoazního kosmopolitismu a formalismu, který svou beznárodností a kulturním záškodnictvím dusí živé prameny národní síly. Historická minulost výtvarného umění bude nově oceňována a spravedlivě zhodnoceno to umění, které historicky podmíněno, bylo výrazem pokrokového snažení. Časopis Výtvarné umění bude hlasem naší doby. Naše doba je zaměřena vývojově k socialismu a může být vyjádřena ve své velikosti jen realistickými výrazovými prostředky, které organicky vyplývají z celého jejího realistického charakteru, který může být postižen jen methodou uměleckého poznání, socialistickým realismem. Velká doba může být postižena jen rovnoměrně velikou tvůrčí methodou. Usilovat o její uplatnění a jejího osvojení si umělci bude smyslem časopisu. Její podstata spočívá především ve znalosti života, v umění vybírat z poznané životní skutečnosti jevy nejdůležitější, nejtypičtější pro vývoj společnosti ve směru pokrokových ideí marxismu-leninismu. Socialistický realismus zobrazuje skutečnost v jejím revolučním vývoji, život komentuje, vysvětluje a do něho aktivně zasahuje a přetváří. Je tendenční a jeho tendenčnost je v tom, že usiluje o osvobození lidstva z kapitalistického otroctví. Je romantický, nikoliv však ve starém slova smyslu odvádějící od života, ale revolučně romantický, odpovídající socialistické skutečnosti. Spojuje v sobě nejstřízlivější věcnost s budovatelským pathosem a perspektivami rozvoje. Rozšiřuje thematický rámec realismu především a thema práce, organisované, socialistické, svobodné, v níž objevuje bohaté zdroje krásy. Jak uvedl ve svém projevu ministr informací a osvěty V. Kopecký na IX. sjezdu KSČ. „Socialistický realismus nechce přece nějaké „neumění“ a nechce nějaké nižší umění, nýbrž chce umění jako lidstvu daný a vedle vědy vysoce intelektuální způsob zobrazování skutečnosti, skutečnosti přírody, života a dějů včetně vyjádření jevů smyslových a citových. A socialistický realismu chce umění vyšší, krásnější, poněvadž pravdivější. Socialistická realismus nechce nějakou plochost, šeď a bezduchou předmětnost, nýbrž chce pohyb, barvitost a chce skutečnost objektu, vnímanou duchem, vyjádřenou ideově, a emocionálně umocněnou dík fantasii, řízené poznáním vývojových zákonů. Socialistický realismus se nechce zříci poezie, nýbrž chce naopak více poesie, poesie skutečnosti, poesie života; chce poesii pravdivou, krásnější, půvabnější. A socialistický realismus nechce nějakou „bezforemnost“, nýbrž chce jednotu obsahu a formy, v čemž vidí základní požadavek s hlediska hodnoty uměleckého díla.“

186

Jícha, Václav. Na novou cestu. Výtvarné umění. Č. 1/1950. S. 1.

100

Diplomová práce Aby mohli naši výtvarní umělci splnit své poslání v našem novém životě, povedeme je k poznání učení marxismu-leninismu, které jim umožní chápat souvislosti a smysl společenských jevů. To jsou zásady a kulturní hodnoty, o jejichž probojování bude usilovat časopis Výtvarné umění – spoluvytvářet naši socialistickou skutečnost. POSLÁNÍ ČASOPISU187 Časopis Výtvarná kultura je orgánem Svazu českých výtvarných umělců. posláním časopisu je seznamovat výtvarné umělce i širší veřejnost s tvůrčími výsledky výtvarné práce a teoretickými poznatky, které jsou v souladu s kulturní politikou KSČ a ideovými úkoly SČVU. Časopis se bude zabývat celou oblastí výtvarné kultury, jak se promítá a podílí v působení na člověka a životní prostředí v celé své obsahové, výrazové a druhové mnohotvárnosti. Časopis má napomáhat ideovému zápasu o další prohlubování společenské a výchovné úlohy našeho výtvarného umění a jeho socialistického charakteru. Bude propagovat díla a principy socialistického realismu jako plodné tvůrčí metody výtvarného umění, jeho stranickost, lidovost a sdělnost. Časopis bude seznamovat čtenáře s výsledky marxisticko-leninské uměnovědy, bude podporovat tvůrčí ruch v teorii a kritice výtvarného umění. Jedním z úkolů časopisu bude osvětlovat otázky ideového a uměleckého dědictví pokrokových národních a světových realistických tradic. Časopis musí působit na prohlubování socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu. Bude proto seznamovat čtenáře s tvorbou sovětské výtvarné kultury, ostatních zemí socialistického tábora a s pokrokovou realistickou tvorbou umělců na Západě. Koncepce časopisu bude rozvíjena ve spolupráci se slovenskými výtvarnými umělci a teoretiky, bude respektovat specifické rysy obou národních kultur i jejich principiální třídní jednotu. Časopis bude vycházet šestkrát do roka c rozsahu 4 archů. Bude obsahovat textovou část s kulturně politickým a výtvarně teoretickým obsahem, recenzemi význačných výstav (pražských i mimopražských) a publikací, bohatý výběr barevných a černobílých reprodukcí malířských, grafických, sochařských děla a děl užitého umění, průmyslového výtvarnictví, designu, architektury, urbanismu, životního prostředí, scénografie, výtvarných aspektů problematiky filmu, televize atd. Jednotlivá čísla budou obsahovat kroniku, seznamující čtenáře s událostmi v našem i zahraničním výtvarném životě. Kronika bude tištěna na barevném papíře a vkládána do čísel dodatečně, aby byla zajištěna aktuálnost informací. V prvních číslech bude uveřejněn v kronice na pokračování seznam výstav a nejdůležitějších publikací o výtvarném umění po roce 1969. Časopis bude obsahovat tyto části a rubriky: Stálou část věnovanou statím teoretického a kulturně politického charakteru (včetně statí o důležitých výstavách) Diskuse (návštěvy v ateliérech) – tato rubrika bude sporadická, stejně jako další rubriky Umění v architektuře Umění a divák 187

Redakce. Poslání časopisu. Výtvarná kultura, 1977. Č. 1. Roč. 1. S. 1.

101

Diplomová práce Série portrétní tvorby ve všech druzích výtvarného umění Životní prostředí (pracovní i obytné) Mladí výtvarní umělci Restaurátorství Stálá rubrika věnovaná celkovým recenzím výstav v Praze a krajích včetně důležitých výstav na Slovensku (další rubriky budou rovněž stálé) Recenze knih o výtvarném umění (stručná anotace), důležité knihy budou mít podrobnější recenze; recenze knih sovětských autorů a autorů z ostatních socialistických zemí, polemika s knihami buržoazních autorů na Západě Kronika svazového a fondového života, zprávy; kronika ze světa, informace o výtvarných časopisech socialistických zemí, vybrané informace o časopisech z ostatních států. PROHLÁŠENÍ REDAKCE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ 188 V rámci složitého a časově náročného procesu souvisejícího se vznikem Unie výtvarných umělců a zrušením Svazu výtvarných umělců, byla počátkem tohoto roku projednávána rovněž otázka nové redakce časopisu Výtvarná kultura, jehož vydavatelem byl bývalý Svaz výtvarných umělců. Akční výbor sekce teoretiků Unie pověřil tři své členy (Ludvíka Hlaváčka, Karla Srpa a Milenu Slavickou) s redakčními zkušenostmi ze samizdatových časopisů o výtvarném umění, aby externě spolupracovali se stávající redakcí a za pomoci Jiřího Nepasického, člena rady Unie, připravili čtyři čísla letošního ročníku. Prvé z nich (jde o číslo tři) vyjde během srpna. Od následujícího čísla čtyři se však již podařilo změnit název časopisu zpět na Výtvarné umění, tak jak tomu bylo v šedesátých letech, jako znak zrušení kontinuity s Výtvarnou kulturou a navázání na tradici Výtvarného umění. Omlouváme se čtenářům, že z důvodů dlouhodobých výrobních lhůt nemohlo ke změně dojít dříve. Jakmile odešel hlavní redaktor Výtvarné kultury, od jehož koncepce časopisu se nová redakce distancuje, bylo možné uvažovat o sestavení nové redakční rady a redakce i o nové vizuální podobě časopisu. Redakce a redakční rada byly jmenovány radou Unie 1. června především z těch, kteří se v průběhu pěti měsíců věnovali „záchranářským pracím“ a vytvářeli nové koncepce. Výtvarné umění chce navázat na násilně přerušenou tradici stejnojmenného časopisu jak ve smyslu odborné a výtvarné úrovně, tak mezinárodní prestiže, kterou si získal zejména koncem šedesátých let. Časopis bude určen především profesionálním výtvarníkům, odborníkům a zájemcům o umění. Bude zaměřen zejména na současnou tvorbu, v širším spektru pak na umění dvacátého století. Jeho krédem se stanou teoretické a interpretační články reagující na české a světové umění. Zařazovány budou i literární a autobiografické práce samotných výtvarníků, rozhovory s umělci, korespondence, texty dokumentující dobové souvislosti, dále kritiky a recenze na významné české a světové výstavy a publikace o výtvarném umění. Velký důraz bude kladen na vizuální podobu časopisu, na grafickou úpravu, výběr a výtvarnou úroveň reprodukcí a fotodokumentace. S novou grafickou úpravou časopisu se počítá od příštího roku.

188

Redakce. Prohlášení redakce Výtvarného umění. Výtvarná kultura, 1990. Č. 3. Roč. 1990.

102

Diplomová práce Vedle převažujícího materiálu o současném umění budou publikovány v rozsáhlém měřítku práce o umění padesátých, šedesátých a sedmdesátých let z důvodů obnovení kontinuity českého poválečného umění a vytvoření předpokladů pro úplnou interpretaci tohoto doposud nezpracovaného období. Ze stejných příčin budou zařazovány i studie o českých umělcích žijících v zahraničí. Prostor bude věnován i umění jednotlivých českých kulturních regionů. Redakce naváže spolupráci s rehabilitační komisí Unie a seznámí čtenáře, především příslušníky mladší generace, s významnými umělci a teoretiky, kteří byli z politických důvodů vyřazeni z veřejného života. Cílem Výtvarného umění je napomáhat zařazení českého umění do světového uměleckého kontextu, proto chce co nejvíce informovat o současných uměleckých směrech, názorech, událostech, přinášet překlady výtvarných prací současné evropské a americké umělecké kritiky, teorie a filozofie. Zároveň rozšíří cizojazyčné resumé a bude se snažit získat pravidelné zahraniční odběratele. Přibližně dvě čísla v roce budou tematická, věnovaná některému z aktuálních kulturních problémů naší doby. Pro rok 1991 se připravuje číslo věnované problematice postmoderní kultury. Věříme, že dokážeme tento svůj program realizovat, že uvedeme do života zajímavý a kvalitní umělecký časopis, který si najde svůj okruh pravidelných čtenářů i pravidelných přispěvovatelů. Vyzýváme ke spolupráci umělce, kritiky a odborníky v oblasti výtvarného umění dvacátého století. Redakce časopisu Výtvarné umění

103

Diplomová práce

13.2 Příloha č. 2: Titulní strany časopisů Vybíráme některé titulní strany časopisů, u nichž jsou patrné charakteristické znaky vnější úpravy časopisů případně jejich změny. 13.2.1 ATELIÉR

Ateliér č. 1/1993

Ateliér č. 1/1999

13.2.2 DETAIL

Detail č. 1/1995

Detail č. 3, 4/1997 104

Diplomová práce

Detail č. 1/1999 13.2.3 UMĚLEC

Umělec č. 1/1997

Umělec č. 1/1999

105

Diplomová práce 13.2.4 UMĚNÍ

Umění č. 1/1990

Umění č. 1/1993

Umění č. 1/1997

106

Diplomová práce 13.2.5 VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Výtvarná kultura č. 1/1990

Výtvarné umění č. 1/1990

Výtvarné umění č. 3/1991

Výtvarné umění č. 4/1994

107

Diplomová práce

13.3 Příloha č. 3: Analýza časopisů, úvod ke statistikám Vymezení proměnných: Identifikační proměnné: 1. datum vydání časopisu 2. autor příspěvku 3. název příspěvku 4. rubrika, pod kterou je příspěvek v časopise zařazen 5. strana, na které lze příspěvek najít 6. rozsah v poměru k velikosti strany Systematizující proměnné: 7. novinářský útvar – kategorie: článek (tj. diskuse, fejeton, glosa, esej, profil, biografie, autobiografie, fotoreport, reportáž) dopis editorial inzerce jiné (tj. summary, upoutávka, seznam výstav apod.) komiks obraz recenze / kritika rozhovor / anketa / diskuse soutěž zpráva, anotace, informace, nekrolog 8. původ příspěvku: vlastní (napsaný redakcí nebo jejím spolupracovníkem) převzatý (z jiného zdroje) neuvedeno 9. počet obrazových vizualizací náležejících k příspěvku 10. velikost vizualizací v poměru ke straně 11. upřesnění, zda vizualizace souvisí s textem nebo je samostatným útvarem 12. hlavní téma příspěvku – kategorie: umění společnost politické otázky náboženství historie vzdělávání filosofie média jiné 13. u příspěvků, jejichž hlavním tématem je umění dále probíhá analýza: podtéma uměleckých příspěvků – kategorie: výstava / prezentace / dílo osobnost prostor umělecký směr obecně umění 108

Diplomová práce jiné 14. umělecká kategorie, ke které se hlavní téma vztahuje: architektura divadlo fotografie hudba jiné literatura objektové umění tanec užité umění výtvarné umění 15. dobové zařazení, jehož se hlavní téma příspěvku týká: 20. století historické obecné současnost 16. zeměpisné určení, jehož se hlavní téma příspěvku týká: České Slovenské Zahraniční obecné 17. inzerce – její počet a velikost

109

Diplomová práce

13.4 Příloha č. 3: Analýza časopisů - Statistiky Statistiky kvantitativní analýzy časopisů jsou přiloženy elektronicky na CD ve formě tabulek.

13.5 Příloha č. 4: Autorská skladba – Statistiky Přehled autorů a statistiky jsou přiloženy elektronicky na CD ve formě tabulek.

13.6 Příloha č. 5: Analýza časopisů – Grafy Přehled všech tabulek a grafů je přiložen elektronicky na CD ve formě tabulek.

13.7 Příloha č. 6: Skladba autorů – celkový přehled Přehled všech autorů analyzovaných příspěvků je přiložen elektronicky na CD ve formě tabulek.

110