UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních teritoriálních studií
Bakalářská práce
2016
Tereza Chábová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních teritoriálních studií
Tereza Chábová
Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova Bakalářská práce
Praha 2016
Autor práce: Tereza Chábová Vedoucí práce: Mgr. Jan Váška
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam
CHÁBOVÁ, Tereza. Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova. Praha, 2016. 44 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jan Váška.
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vstupem Kypru do Evropské unie a zaměřuje se na to, jak tento vstup ovlivnil možnost vyřešení kyperského problému. Cílem práce je zodpovědět otázku, jestli a jak vstup Kypru do EU ovlivnil možnost sjednocení ostrova a jakou roli hrála samotná Evropská unie při řešení kyperské otázky. Práce se zaměřuje na vývoj sjednocovacího procesu před samotným vstupem Kypru do EU, na Annanův plán sjednocení a následné referendum, ve kterém jej kyperští Řekové odmítli. Práce analyzuje vývoj na Kypru po kyperské integraci do EU bez severní tureckokyperské části ostrova, kde se Evropská unie po řadu let snaží postupně odstranit mezinárodní izolaci tureckokyperské komunity. Práce neopomíjí ani analýzu vztahů Turecka a Kypru, které mají velký vliv na politiku Evropské unie a na samotné vyřešení kyperského problému. Práce došla k závěru, že vstup Kypru do Evropské unie spíše pozdržel sjednocovací proces, a to i přes snahy Evropské unie postupně odbourat izolaci severního Kypru a připravit ho tak na integraci do Evropské unie. Fakt, že Kypr je v roce 2016 nejblíže svému sjednocení od dob referenda o Annanově plánu, není bezprostředně dán členstvím Kypru v Evropské unii či snahou EU, ale spíše momentální vnitropolitickou situací na Kypru.
Abstract This bachelor thesis examines the Cyprus' accession to the European Union and focuses on how this accession influenced a possible solution of the Cyprus question. The objective is to find an answer to the question how the accession influenced a possible reunification of the island, and what the significance of the European Union in the prospects on solving the Cyprus issue was. The thesis focuses on the development of the reunification process before the accession, on the Annan plan and on the following referendum, in which Greek Cypriots voted against the reunification of Cyprus. The thesis analyzes the development after the Cyprus' integration into the EU without the northern part of the island, where the European Union has been trying for many years to end the international isolation of the Turkish Cypriot community. This paper also analyzes the relations between Turkey and Cyprus, which significantly affect the European politics and the Cyprus issue itself. The thesis concludes that the Cyprus' accession set back the reunification process despite the efforts made by European Union to end the isolation of Turkish Cypriots, and to prepare the northern part of Cyprus for future integration into the EU. The fact that in 2016 Cyprus has again a good chance at uniting northern and southern part of the island is due to changes Cyprus' domestic politics, rather than due to the EU membership or the efforts made by the EU to reunite the island.
Klíčová slova Kypr, „Severokyperská turecká republika“, Evropská unie, sjednocení, evropská integrace, referendum
Keywords Cyprus, “Turkish Republic of Northern Cyprus”, European Union, reunification, European integration, referendum Rozsah práce: 57 701 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne …
Tereza Chábová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Janu Váškovi za čas věnovaný konzultacím, při kterých mi bylo poskytnuto mnoho cenných rad a nápadů ke zpracování této práce.
Institut mezinárodních studií Teze bakalářské práce
TEZE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno: Tereza Chábová E-mail:
[email protected] Studijní obor: Mezinárodní teritoriální studia Semestr a školní rok zahájení práce: ZS, 2015/2016 Semestr a školní rok ukončení práce: LS, 2015/2016 Vedoucí bakalářského semináře: doc. PhDr. Michal Kubát, Ph.D. Vedoucí práce: Mgr. Jan Váška Název práce: Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova Charakteristika tématu práce (max. 10 řádek): Práce se zabývá vstupem Kypru do Evropské unie a vlivem tohoto vstupu na možné sjednocení ostrova, stejně tak rolí Evropské unie při pokusech o vyřešení kyperského problému, který na ostrově trvá již přes 40 let. Práce se zaměřuje na vývoj událostí před samotným vstupem Kypru do EU, na Annanův plán na sjednocení ostrova a na referendum, při kterém obyvatelé řecké části ostrova odmítli znovusjednocení se severní tureckou částí. Problematika Kypru je specifická tím, že celý ostrov se stal v roce 2004 de iure členem Evropské unie, avšak jelikož oficiální kyperská vláda nemá nad severem ostrova reálnou kontrolu, není na této části aplikován acquis communautaire. Práce analyzuje vývoj po kyperském vstupu do EU, kdy se EU zavázala poskytnout finanční pomoc „Severokyperské turecké republice“ a kdy vztahy s Tureckem, vzhledem k turecké žádosti o vstup do EU, sehrály též velkou roli. Zdůvodnění úprav a změn tématu od zadání projektu do odevzdání práce (max. 10 řádek): Práce se do odevzdání změnila nepatrně v tématu, kdy předmětem zkoumání byla nejdříve pouze role Evropské unie při pokusech o sjednocení Kypru, avšak po prozkoumání většího množství sekundární literatury jsem dospěla k názoru, že vhodnější formulací pro název a i cílovou otázku mé práce bude vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možné sjednocení ostrova.
Struktura práce (hlavní kapitoly obsahu): Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol, kdy první kapitola nastiňuje vývoj událostí před vstupem Kypru do Evropské unie, společně s Annanovým plánem na sjednocení ostrova. Druhá kapitola se zabývá referendem na Kypru o přijetí Ananova plánu a reakcemi na řeckokyperské odmítnutí sjednocení se severem ostrova. Evropská unie byla stejně jako Turecko důležitým aktérem při pokusu o sjednocení v roce 2004, o čemž blíže pojednává třetí kapitola. Ve čtvrté kapitole se práce zaměřuje na severní část ostrova neboli na "Severokyperskou tureckou republiku", které Evropská unie slíbila ukončení mezinárodní izolace a poskytla jí finanční pomoc. V poslední kapitole se práce zabývá vývojem na Kypru po jeho vstupu do EU včetně aktuálního vývoje ve sjednocovacích rozhovorech, které přibližují ostrov sjednocení nejvíce od roku 2004. Prameny a literatura (výběrová bibliografie, max. 30 hlavních titulů): - Frank Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession (Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006), 304 s. - George Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, Eastern Journal of European Studies 3, č. 1 (2012): 87-99, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 3. 2016). - James Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus (New York: Palgrave Macmillan, 2005) 214 s. - James Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" in The European Union as a global conflict manager., ed. Richard Whitman and Stefan Wolff (London: Routledge, 2012), 53 - 65. - James Ker-Lindsay, Hubert Faustmann a Fiona Mullen, An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011), 196 s. - Michael Stephen, The Cyprus question: a concise guide to the history, politics, and law of the Cyprus Question (London: Northgate Publications, 2001), 154 s. - Nathalie Tocci, „The missed opportunity to promote reunification in Cyprus“, in The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard ed. Nathalie Tocci. (London: Routledge, 2007), 202 s. - „Secretary-General’s video message to the People of Cyprus“, Permanent Mission of the Republic of Cyprus to the United Nations, http://www.cyprusun.org/?p=1677 (staženo 3. 4. 2016). - Pavel Hradečný, Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? (Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000), 226 s. - Pericleous Chrysostomos, The Cyprus referendum: a divided island and the challenge of the Annan Plan (London: I.B. Tauris, 2009), 430 s. Podpis studenta a datum Schváleno Vedoucí práce Vedoucí bakalářského semináře Garant oboru
Datum
Podpis
1
Obsah
ÚVOD ............................................................................................................................... 2 1.
CESTA KYPRU KE VSTUPU DO EU A ANNANŮV PLÁN ............................ 6 1.1 KYPERSKÁ ŽÁDOST O VSTUP DO EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ .............................. 6 1.2 CESTA K PŘIJETÍ KYPRU DO EVROPSKÉ UNIE ......................................................... 7 1.3 ANNANŮV PLÁN A NÁSLEDNÉ REFERENDUM .......................................................... 9
2.
REFERENDUM O SJEDNOCENÍ KYPRU ...................................................... 11 2.1 PŘÍSTUP KYPERSKÝCH ŘEKŮ A TURKŮ K REFERENDU O SJEDNOCENÍ OSTROVA ... 11 2.2 REAKCE NA ŘECKOKYPERSKÉ ODMÍTNUTÍ ANNANOVA PLÁNU ............................ 13 2.3 HISTORICKÉ TRAUMA JAKO JEDNA Z PŘÍČIN NEÚSPĚCHU ANNANOVA PLÁNU ...... 14
3. ROLE EVROPSKÉ UNIE A TURECKA V OTÁZCE SJEDNOCENÍ OSTROVA ..................................................................................................................... 16 3.1 VÝHODY VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE .................................................................. 16 3.2 VLIV EVROPSKÉ UNIE NA SJEDNOCOVACÍ PROCES V ROCE 2004 .......................... 17 3.3 TURECKO JAKO DŮLEŽITÝ AKTÉR V KYPERSKÉ OTÁZCE V ROCE 2004 ................. 18 4.
EVROPSKÁ UNIE A „SEVEROKYPERSKÁ TURECKÁ REPUBLIKA“ .. 20 4.1 „SEVEROKYPERSKÁ TURECKÁ REPUBLIKA“ V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE ................. 20 4.2 POMOC EVROPSKÉ UNIE SEVERNÍ ČÁSTI KYPRU................................................... 20 4.3 POSTOJ KYPERSKÝCH TURKŮ K EVROPSKÉ UNII .................................................. 22
5.
VÝVOJ V REGIONU PO ROCE 2004............................................................... 24 5.1 POLITIKA KYPERSKÉ REPUBLIKY VŮČI KYPERSKÝM TURKŮM V LETECH PO VSTUPU DO EU .......................................................................................................................... 24 5.2 PŘÍSTUP KYPERSKÉ REPUBLIKY JAKO ČLENSKÉHO STÁTU EU K TURECKU .......... 25 5.3 NOVÉ NADĚJE NA SJEDNOCENÍ OSTROVA ............................................................. 26
ZÁVĚR........................................................................................................................... 29 SUMMARY ................................................................................................................... 31 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................... 33
2
Úvod Kypr jako samostatný stát figuruje na mezinárodní scéně teprve něco málo přes půl století. Před tím, než byla v roce 1960 oficiálně vyhlášena nezávislost Kyperské republiky, byl ostrov od roku 1878 pod vládou Britské koruny, která na základě obranné aliance převzala moc nad tímto ostrovem od Osmanské říše. Pouhé čtyři roky od vzniku samostatnosti propukly na ostrově mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky1 etnické války a o deset let později zde došlo k řecké invazi následované invazí tureckou, jež zapříčinila rozdělení ostrova na severní a jižní část. Demarkační linie, která označuje nejzazší postup tureckých vojsk v roce 1974, dodnes rozděluje ostrov na dvě části, přičemž severní je obývána kyperskými Turky a jižní kyperskými Řeky. Demarkační, neboli zelená linie, jež měla za cíl oddělovat obě znepřátelené komunity, byla svěřena pod kontrolu OSN, která je v důsledku vývoje kyperského problému přítomna na ostrově dodnes. V severní části ostrova byla v roce 1983 vyhlášena nezávislá „Severokyperská turecká republika“ (SKTR)2, jejíž suverenita je však uznávána pouze Tureckem. Kyperský problém, který na ostrově trvá už přes 40 let, ustrnul na dlouhá léta na mrtvém bodě a jeho řešení bylo v nedohlednu. Velkou změnu v otázce rozdělení ostrova znamenala až žádost o vstup Kypru do Evropské unie v roce 1990. Zpočátku Evropská unie v rámci přijímacích rozhovorů s Kyprem požadovala vyřešení kyperské otázky sjednocením ostrova, postupně však od tohoto požadavku začala odstupovat. Annanův plán na sjednocení ostrova byl předložen obyvatelům Kypru pouhý měsíc před vstupem Kypru do EU, tento plán byl však většinou kyperských Řeků odmítnut. V roce 2004 byla kyperská otázka díky Annanově plánu nejblíže svému vyřešení od dob rozdělení ostrova. Otázka sjednocení Kypru je především od roku 2015 velmi diskutovaným a aktuálním tématem; ostrov se momentálně zdá být od roku 2004 nejblíže svému sjednocení. Vyřešení kyperské otázky
V mé bakalářské práci budu pro obyvatele severní části Kypru používat označení „kyperští Turci“ a pro obyvatele jižní části ostrova „kyperští Řekové“. V anglickém jazyce se používá označení pro obyvatele Kypru „Turkish Cypriots“ a „Greek Cypriots“, stejně tak v řečtině „Έλληνες Κύπριοι“ a „Τουρκοκύπριοι“, neboli řečtí Kypřané a turečtí Kypřané. V českém jazyce jsou však obyvatelé Kypru označováni jako kyperští Řekové a Turci, proto jsem se rozhodla i přes jeho nepřesnost použít toto označení. 2 Oficiálním názvem severního Kypru vyhlášeným tamní vládou je „Severokyperská turecká republika“; jelikož však mezinárodní společenství uznává vládu Kyperské republiky jako jedinou legitimní vládu na ostrově a neuznává nezávislost tureckokyperského státu, není tento název oficiálně přijímán. OSN oficiálně uznává severní Kypr jako „území Kyperské republiky pod tureckou okupací“ („territory of the 1
3 je pro Evropskou unii důležité z mnoha ohledů. Sjednocení ostrova by jednak zvýšilo stabilitu ve východním Středomoří, jednak zlepšilo spolupráci mezi Evropskou unií a NATO. Ta je poznamenána složitými vztahy mezi Tureckem a Kyprem, kdy Turecko jako člen NATO odmítá rozšíření spolupráce s EU, jejímž je Kypr členským státem, a Kypr na druhou stranu jako člen Evropské unie blokuje zapojení Turecka do Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Sjednocení řeckokyperské a tureckokyperské části Kypru by zajistilo zlepšení vztahů s Tureckem a otevřelo nové možnosti spolupráce EU a NATO. Cílem této bakalářské práce bude odpovědět na výzkumnou otázku, jakým způsobem ovlivnil vstup Kypru do Evropské unie v roce 2004 vyhlídky na sjednocení ostrova. Dále se pokusí najít odpověď na s tím související otázku, a to, jakou roli, co se týče snah o dosažení sjednocení ostrova, sehrála sama Evropská unie. Práce pracuje s tezí, že i přes počáteční podnět ze strany Evropské unie a její pozitivní přístup k integraci celého Kypru do EU, nakonec možnost sjednocení ostrova Evropská unie svojí politikou spíše oddálila; vliv vstupu Kypru do EU na možnost sjednocení ostrova byl tedy významný, avšak vyhlídky na jeho sjednocení ovlivnil spíše negativně. Z metodologického hlediska se jedná o případovou studii, kdy práce zpracovává téma jako historickou analýzu vývoje Kypru s ohledem na možné sjednocení ostrova v souvislosti se vstupem do EU a to v chronologickém pořadí, kdy práce nejdříve analyzuje události do roku 2004, a to zejména referendum o sjednocení Kypru, a následně postupně analyzuje vývoj obou komunit na Kypru z pohledu členství v Evropské unii. Téma práce je časově vymezeno od podání žádosti o vstup Kypru do Evropského společenství v roce 1990 až po současnost. Práce je členěna do pěti hlavních kapitol. První kapitola se věnuje událostem, které předcházely vstupu Kypru do Evropské unie včetně plánu na sjednocení ostrova, jež byl předložen obyvatelům Kypru v referendu v roce 2004. Podrobnější náhled na referendum a přístup k Annanově plánu ze strany obou etnických komunit na Kypru nastiňuje druhá kapitola, která se zároveň pokouší zaměřit na důvody neúspěchu tohoto plánu na sjednocení ostrova. Třetí kapitola analyzuje roli Evropské unie při pokusech o sjednocení v roce 2004, kdy byla důležitým aktérem, který ovlivnil výsledek referenda v mnoha ohledech. Na konci třetí kapitoly se práce podrobněji věnuje i roli Turecka v kyperské otázce v období vstupu Kypru do EU. Čtvrtá kapitola se zabývá severním Republic of Cyprus under Turkish occupation“). V práci budu pro okupované území severního Kypru používat označení „Severokyperská turecká republika“, neboli zkráceně SKTR.
4 Kyprem jako mezinárodně izolovaným územím, které bylo významně ovlivněno vstupem Kypru do EU. Podrobněji je zde popsán přístup Evropské unie vůči SKTR po roce 2004, ale také změna postoje kyperských Turků vůči EU v průběhu let následujících. Poslední kapitola se zabývá politikou oficiální řeckokyperské vlády ostrova vůči tureckokyperské komunitě, ale také vůči Turecku, které v celé kyperské otázce hraje významnou roli jakožto stát ucházející se o členství v EU a stát okupující severní část Kypru. Poslední část páté kapitoly se zaměřuje na aktuální vývoj jednání o sjednocení ostrova. V závěru práce odpoví na položené otázky a pokusí se shrnout vývoj kyperské otázky v posledních 20-ti letech především z hlediska členství Kypru v Evropské unii. Tématu kyperského problému nebyla doposud v české literatuře věnována velká pozornost; jedinou výjimkou je autor Pavel Hradečný, který se podílel na publikaci Dějiny Řecka a je autorem knihy Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci?; tyto publikace jsem použila ke zpracování první části své bakalářské práce, která se zabývá událostmi před vstupem Kypru do EU. Obě díla však pojednávají o probírané problematice pouze do konce 20. století; novodobá problematika kyperského problému není v české literatuře zpracována. Zdroje k mé práci jsou tvořeny jednak primárními prameny, kdy jsem čerpala například ze zprávy Evropské komise Closer to the European Union, EU assistance to the Turkish Cypriot community či z oficiální prezentace publikované vládou Kyperské republiky The Alleged „Isolation“ of Turkish Cypriots; myth and reality; k takovému pramenu je však potřeba přistupovat obezřetně z důvodu možného jednostranného přístupu k problému. Co se týče další sekundární literatury, patrně nevýznamnějším autorem, který se věnuje kyperské otázce, je James Ker-Lindsay. Tento autor působí v Evropském institutu na London School of Economics a také v Centru pro mezinárodní studia na Oxfordské univerzitě; jeho výzkum se zaměřuje především na otázky týkající se konfliktů a bezpečnosti ve východním Středomoří a na Balkáně. Jeho specializací je mimo jiné právě kyperské otázka. Stěžejním zdrojem pro podstatnou část této práce byly tedy publikace tohoto autora; jeho kniha EU accession and UN peacemaking in Cyprus byla přínosná především v kapitolách o vstupu Kypru do EU. James KerLindsay je také autorem kapitoly „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" v knize The European Union as a global conflict manager, kde zajímavě nastiňuje problematiku přístupu Evropské unie ke kyperskému konfliktu. Podstatnou sekundární literaturou byl pro moji práci titul An island in Europe: the EU and the transformation
5 of Cyprus, na které se James Ker-Lindsay také spolupodílel. Přínosné byly zejména kapitola „The EU and the Turkish Cypriots“ od autorky Derya Beyath či kapitola „The Cyprus issue after accession“ od Huberta Faustmanna. Kyperskou otázkou ve vztahu k Evropské unii se dále také zabývá například George Kyris, který je autorem článku The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, který byl publikován v Eastern Journal of European Studies v roce 2012. Dalším textem důležitým pro porozumění kyperskému problému je kapitola „The missed opportunity to promote reunification in Cyprus“ v knize The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard z roku 2007, kde Nathalie Tocci podrobněji analyzuje vstup Kypru do Evropské unie a dopady tohoto vstupu na Kypr. Pro poslední část mé práce jsem jako sekundární zdroje použila též články o aktuálním vývoji vyjednávání o sjednocení Kypru, a to především z britského časopisu The Economist či z amerického zpravodajství Stratfor. Tyto články jsou částečně také analýzou událostí souvisejících s možným sjednocením a vztahují se k aktuálnímu dění na Kypru až do dubna 2016.
6
1. Cesta Kypru ke vstupu do EU a Annanův plán 1.1 Kyperská žádost o vstup do Evropského společenství Kyperská republika podala žádost o vstup do Evropského společenství 3. července 1990. Toto rozhodnutí kyperské vlády však jen vyostřilo vztahy mezi tureckou a řeckou stranou na Kypru, neboť kyperští Turci označili uvedenou žádost o vstup do ES za ilegální, protože tento krok nebyl konzultován s tureckokyperskou stranou. Podle nich řeckokyperská vláda neměla právo reprezentovat tímto rozhodnutím kyperské Turky a porušila tím londýnsko-curyšskou smlouvu z roku 1960.3 Argument, podle kterého bylo podání žádosti o vstup do ES ilegální, byl založen na článku 1 výše uvedené smlouvy, kde se obě strany ostrova zavazují, že se Kypr nebude podílet na politické či ekonomické unii s žádným státem. Zmiňovaná část článku je následujícího znění: „Zavazuje se, že se zdrží účasti v jakémkoli politickém nebo ekonomickém svazku, úplném nebo částečném, s jakýmkoli jiným státem.“4 Podle autora knihy The Cyprus Question Michaela Stephana není Evropská unie de facto stát, avšak země, které do této Unie vstoupí, se podílí na spojenectví s každým členským státem.5 Prezident „Severokyperské turecké republiky“ prohlásil, že podáním žádosti o vstup do ES se kyperský problém jen prohloubil a že bude o to těžší dosáhnout kompromisu. Podle průzkumu veřejného mínění však bylo roku 1991 76 % kyperských obyvatel toho mínění, že vstup Kypru do ES napomůže vyřešit otázku rozděleného Kypru.6 Po podepsání Maastrichtské smlouvy roku 1992 se zástupci Komise vydali na ostrov, aby zhodnotili podmínky a celkovou situaci na Kypru; vláda „Severokyperské turecké republiky“ odmítla jakoukoli spolupráci. Evropská komise neměla žádné námitky proti faktu, že řeckokyperská vláda podala žádost o vstup do ES za celek bez souhlasu severní části ostrova.7
3
Frank Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession (Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006), 86. 4 Why Cyprus entry into the European Union would be illegal: proceedings of a panel discussion held at the Turkish Embassy in London, 8 november 2001. London: Turkish Embassy, 2001, 47. 5 Michael Stephen, The Cyprus question: a concise guide to the history, politics, and law of the Cyprus Question (London: Northgate Publications, 2001), 130. 6 Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 85. 7 Ibid., 87.
7
1.2
Cesta k přijetí Kypru do Evropské unie
Evropská komise dospěla k názoru, že integrační proces Kypru do EU je z ekonomického a sociálního hlediska možný, avšak Kypr musí dospět k uspokojivému řešení kyperské otázky. Postupem času však začala od svého požadavku ustupovat, protože podle Evropské komise nebyla řeckokyperská vláda zodpovědná za selhání hovorů pod patronací OSN, které v té době probíhaly.8 Proto roku 1994 Evropská rada na svém vrcholném zasedání na Korfu prohlásila, že příští fáze rozšiřování Evropské unie bude zahrnovat mimo jiné i Kypr. To znamenalo, že Kyperská republika v čele s řeckokyperskou vládou vstoupí do Evropské unie, kdežto tureckokyperský vstup do EU závisel na dohodě s Kyperskou republikou na vytvoření společné konfederace, která by se poté stala jako celek součástí integračních procesů spojených se vstupem do EU.9 Vnitropolitická situace na ostrově se poté začala opět horšit, což bylo dáno také změnou struktury obyvatelstva na severní části Kypru, kde se začalo usazovat velké množství osadníků z Turecka. Vláda Kyperské republiky uváděla, že na Kypr přišlo až 100 000 tureckých přistěhovalců, naproti tomu turecká vláda tvrdila, že nově příchozích z Turecka je pouze 30 000. Řecká strana to viděla jako násilný pokus o změnu demografické struktury obyvatelstva ostrova a požadovala jejich návrat zpět do Turecka. Dalším důvodem zhoršování vnitropolitických vztahů byla přetrvávající přítomnost početné turecké armády na severní části ostrova.10 V prosinci roku 1997 byla zahájena přístupová jednání s Polskem, Českou republikou, Maďarskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem. Co se týče Kypru, Evropská rada prohlásila, že přístupová jednání pozitivně přispějí k dosažení řešení kyperské otázky díky jednáním pod patronací OSN. Tato jednání musejí podle Evropské rady pokračovat a postupně dospět až k vytvoření kyperské federace.11 Zahájení přístupových jednání s řeckokyperskou vládou opět vyvolalo pobouření jak v turecké části ostrova, tak v samotném Turecku. Turecká vláda prohlásila, že se jedná o způsob, jakým chtějí kyperští Řekové dosáhnout enosis, neboli sjednocení Kypru s Řeckem. Turecký ministr zahraničních věcí dokonce varoval Evropskou unii, že evropské jednání
8
Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 89. George Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, Eastern Journal of European Studies 3, č. 1 (2012): 89, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 3. 2016). 10 Pavel Hradečný, Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? (Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000), 162. 11 Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 90. 9
8 s Kyperskou republikou jako s reprezentantem celého ostrova, tedy i turecké severní části, může způsobit nebezpečné napětí ve východním Středomoří.12 Pod tlakem EU byla kyperským Turkům ze strany řeckokyperské vlády nabídnuta možnost reprezentovat severní část ostrova na jednáních o vstupu Kypru do EU. Vláda „Severokyperské turecké republiky“ tuto nabídku opět odmítla s tím, že žádost o vstup do EU je ilegální, protože porušuje podepsané londýnsko-curyšské dohody z roku 1960. Prezident kyperských Turků Denktaş následně odmítl federální model sjednocení ostrova a navrhl vytvoření „Kyperské konfederace“, která však byla zcela nepřijatelná pro řeckokyperskou stranu.13 Prezident kyperských Turků Denktaş posléze vyzval kyperského prezidenta Kleridise, aby spolu prodiskutovali možné dopady vstupu Kypru do Evropské unie. Tato jednání započala na začátku roku 2002 a k přijatelným řešením kyperské otázky měli představitelé dospět podle svých prohlášení ještě téhož roku. Počáteční nadšení však postupně opadlo, když vyšlo najevo, že jednání jsou zčásti pouze pokusem o zpomalení vstupu Kypru do EU ze strany Denktaşe. Situaci na Kypru značně ovlivnily turecké volby, které proběhly v listopadu roku 2002 a které s přehledem vyhrála Strana spravedlnosti a rozvoje v čele s Recepem Erdoğanem. Ten oznámil, že jeho zahraniční politika se bude mimo jiné řídit cílem vyřešení kyperské otázky. V reakci na to generální tajemník OSN Kofi Annan přišel s plánem sjednocení ostrova, ke kterému mělo dojít ještě před zasedáním Evropské rady v Kodani v prosinci 2002, kde se mělo definitivně rozhodnout o vstupu Kypru do EU.14 Po zveřejnění plánu na sjednocení ostrova se k němu Kofi Annan poprvé veřejně vyjádřil a prohlásil, že „bude to těžké rozhodnutí, které bude vyžadovat odvahu, moudrost a vizi, avšak jsem si jistý, že jsou [představitelé řeckokyperské a tureckokyperské vlády] toho schopni. Myslím si, že si uvědomují, že příležitost, která se nám naskýtá při našem postupu vpřed, je omezena, a že načasování, pokud jde o to umožnit vstup sjednoceného Kypru do Evropské unie, je jedinečné; a doufám, že této možnosti využijí.“15
Derya Beyath, „The EU and the Turkish Cypriots“, in An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011), 136. 13 James Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" in The European Union as a global conflict manager., ed. Richard Whitman and Stefan Wolff (London: Routledge, 2012), 57-58. 14 Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 58-59. 15 James Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus (New York: Palgrave Macmillan, 2005), 38. 12
9
1.3
Annanův plán a následné referendum
Tzv. Annanův plán navrhoval vytvoření volné konfederace, která by se skládala ze dvou rovnocenných států. Co se týče území, plán počítal se snížením tureckého území na ostrově z 36% na 28,5% rozlohy ostrova. Tato změna by umožnila velké části řeckých uprchlíků vrátit se do svých domovů pod vládou řecké Kyperské republiky. Vojenskou bezpečnost ostrova by podle Annanova plánu zajišťoval stejný počet řeckých a tureckých vojáků na ostrově, s tím že by dlouhodobým cílem řecké a turecké vlády byla demilitarizace ostrova. Na ostrově by též zůstaly v omezené míře síly OSN, které by zde udržovaly mír. Avšak obě strany nedošly ani přes přijaté i požadované změny v roce 2002 ke shodě; to bylo dáno především negativním přístupem ze strany kyperských Turků, kteří zatvrzele odmítali Annanův plán.16 Sjednocený ostrov by se podepsáním Annanova plánu zavazoval k dodržení smlouvy z roku 1960, podle které se Kypr nesmí podílet na unii s žádným jiným státem. Podle požadavku EU by se sjednocený Kypr vyjadřoval v evropských institucích jedním hlasem, a to za obě části ostrova. Přestože k dohodě o sjednocení ostrova před zasedáním Evropské rady nedošlo, bylo v Kodani na konci roku 2002 definitivně rozhodnuto, že Kypr vstoupí do Evropské unie 1. května 2004 spolu s dalšími státy. Ani přes četná jednání během následujícího roku, která se konala z iniciativy OSN, nedošli představitelé obou částí ostrova k žádným výsledkům.17 Na začátku roku 2004 generální tajemník OSN Kofi Annan znovu zahájil jednání o sjednocení ostrova a pozval kyperského prezidenta Papadopulose a prezidenta kyperských Turků Denktaşe na jednání do New Yorku. Během jednání se však ukázalo, že ani jeden z představitelů nemá na sjednocení veliký zájem a ani ve druhé fázi jednání, která se konala ve Švýcarsku, nedošlo mezi řeckou a tureckou stranou ke shodě. Evropská unie však byla mnohem více nakloněna přijetí Kypru jako sjednoceného celku, než přijetí Kypru jako rozpolceného ostrova, který byl rozdělen demarkační linií; ta by ostatně představovala de facto vnější hranici Evropské unie. Proto generální tajemník OSN Kofi Annan předložil oběma stranám 31. března 2004,
16
Nathalie Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard (London: Routledge, 2007), 36. 17 Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 59.
10 v podstatě jen měsíc před plánovým vstupem Kypru do Evropské unie, hotový plán na sjednocení ostrova, tzv. Annan V.18 Tři dny před referendem generální tajemník OSN pronesl prohlášení k obyvatelům Kypru, ve kerém ujišťuje Kypřany, že svět je připraven pomoci při implementaci
Annanova
plánu
v případě
schválení
v nacházejícím
referendu.
Zdůrazňuje, že nejen Evropská unie, ale i Rada bezpečnosti OSN je připravena zajistit, že plán bude plně implementován. Kofi Annan zakončuje svůj proslov větou „Vize tohoto plánu je jasná: sjednocení a usmíření, v bezpečí a zabezpečení, v rámci Evropské unie“.19 24. dubna 2004 proběhlo zmíněné referendum o přijetí Annanova plánu o sjednocení ostrova, ve kterém však návrh na vyřešení kyperského problému neprošel. 65 % kyperských Turků hlasovalo pro, avšak 76 % kyperských Řeků se vyslovilo proti a Kyperská republika se tak stala 1. května 2004 členem Evropské unie de facto bez severní části ostrova.20
18
Ibid., 60. „Secretary-General’s video message to the People of Cyprus“, Permanent Mission of the Republic of Cyprus to the United Nations, http://www.cyprusun.org/?p=1677 (staženo 3. 4. 2016). 20 Pericleous Chrysostomos, The Cyprus referendum: a divided island and the challenge of the Annan Plan (London: I.B. Tauris, 2009), 273. 19
11
2. Referendum o sjednocení Kypru 2.1
Přístup kyperských Řeků a Turků k referendu o sjednocení ostrova
Plán sjednocení ostrova a vytvoření „the United Cyprus Republic“, byl přijat každou stranou velmi rozdílně a jejich přístupy se během času podstatně měnily. Co se týče kyperských Řeků, byl plán z jejich strany zprvu vítán jako uspokojivé řešení kyperského problému. Na začátku roku 2003 se však prezidentem Kyperské republiky stal Tassos Papadopulos, který byl silně proti myšlence sjednocení s tureckou částí ostrova.21 Přístup kyperských Turků byl po většinu jednání spíše negativní; jednání v roce 2002 a v březnu 2003 ztroskotala především kvůli nesouhlasu tureckokyperského představitele. Velký obrat nastal na konci roku 2003, kdy v parlamentních volbách zvítězila umírněná tureckokyperská strana (Cumhuriyetçi Türk Partisi, CTP) a premiérem se stal Mehmed Ali Talat, který Annanův plán na sjednocení podporoval. 22 Myšlenku sjednocení ostrova začala vláda kyperských Turků (spíše než široká populace na turecké straně ostrova) podporovat v posledním roce před vstupem Kypru do Evropské unie také proto, že turecká vláda si dala za cíl vyřešení kyperské otázky, a to především z toho důvodu, že Kyperská republika bez severní části ostrova by mohla použít právo veta při přijímacích rozhovorech EU s Tureckem. Pro kyperské Turky to však byla také myšlenka ukončení izolace, která je vedla k podporování sjednocovacích procesů. Kdyby byli jako součást Kyperské republiky přijati do Evropské unie, neznamenalo by to jen získání velké finanční podpory a konec mezinárodní izolace, ale především by to otevíralo obrovské možnosti pro tureckokyperskou komunitu do budoucna. Z toho důvodu to byla právě tureckokyperská strana, která v roce 2004 podporovala obnovu jednání o sjednocení na základě obdobného plánu, který rok předtím odmítala. 23 Jak jsem již zmínila, ochota ke smíření s jižní řeckou částí ostrova byla zčásti dána velkou podporou ze strany nové turecké vlády v čele s Erdoğanem, a to i přes to, že tureckokyperský prezident Denktaş stále zaujímal ke sjednocení negativní postoj. Ten zůstal v úřadě i poté, co ve volbách v prosinci 2003 zvítězila umírněná strana CTP, Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 91. Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 37. 23 Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 64. 21 22
12 a nadále se sjednocením za daných podmínek nesouhlasil.24 Denktaş se mimo jiné snažil mařit jednání o sjednocení ostrova například častým svoláváním tiskových konferencí, na kterých prozrazoval obsah a podrobnosti jednání o Annanově plánu.25 Když byl 31. března představen finální plán na sjednocení tzv. Annan V., představitelé kyperských Turků tento plán velmi kladně přijali; to se projevilo také v tom, že tureckokyperský premiér silně podporoval myšlenku sjednocení. Na rozdíl od premiéra kyperských Turků konzervativní prezident Denktaş prohlásil, že bude v referendu hlasovat proti sjednocení ostrova. Prezident Kyperské republiky Papadopulos byl stejně jako prezident Denktaş silně proti sjednocení Kypru a s nadcházejícím referendem přímo vyzval řecké obyvatele Kypru, aby hlasovali pro odmítnutí Annanova plánu. Učinil tak v televizním vysílání, kde prohlásil: „…Vyzývám vás, abyste odmítli Annanův plán. Vyzývám vás, abyste řekli 24. dubna hlasité ne. Vyzývám vás, abyste bránili svou čest, historii a to, co je správné.26 Řeckokyperský prezident měl, co se týče postoje k Annanově plánu, plnou podporu své politické strany DIKO (Dimokratiko Komma), ale také jiných politických stran, jako například socialistické strany EDEK (Eniea Dimokratiki Enosis Kyprou) nebo levicové strany AKEL (Anorthotiko Komma Ergazomenou Laou). Na jeho straně stála také média či pravoslavná církev, a také proto byla jeho kampaň nakonec velmi úspěšná - v den referenda se vyslovilo 76% kyperských Řeků proti sjednocení jižní a severní části Kypru. Naopak dvě třetiny kyperských Turků nakonec hlasovalo pro sjednocení ostrova.27
Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 91. Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 119. 26 „Address to Cypriots by President Papadopoulos“, Cyprus News Agency: News in English, 04-04-08, http://www.hri.org/news/cyprus/cna/2004/04-04-08.cna.html. (staženo 21. 3. 2016). 27 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 37. 24 25
13
2.2
Reakce na řeckokyperské odmítnutí Annanova plánu
Konečné odmítnutí Annanova plánu většinou kyperských Řeků bylo nepochybně z velké části ovlivněno politickými aktéry na jižní části ostrova, kteří v době referenda vedli de facto kampaň proti sjednocení. Názor prezidenta Kyperské republiky Papadopulose byl veřejnosti známý, avšak očekávalo se, že ve svém finálním proslovu občanům řecké části ostrova označí klady i zápory plánu sjednocení a buď vyzve občany, ať hlasují dle svého uvážení a svědomí, anebo se mírně přikloní k odmítnutí Annanova plánu. Místo toho ale zkritizoval všechny aspekty tohoto plánu a jasně vyzval občany ke „zvučnému NE“ v nadcházejícím referendu. Jako jeden z důvodů pro odmítnutí Annanova plánu Papadopulos uvedl, že Kypr může docílit výhodnější dohody pro kyperské Řeky po vstupu Kypru do Evropské unie. Ve svém projevu například také zmínil, jak ostrov trpěl pod koloniální nadvládou Britské říše, či jak Řekové na ostrově museli bojovat proti turecké invazi v roce 1974. Část obyvatel na jižní části ostrova tak nakonec mohla odmítnout sjednocení z bezpečnostních důvodů a z obavy z politických rizik, která by ostrovu mohlo sjednocení s kyperskými Turky přinést. Nepochybně v tom hrál roli i fakt, že mnoho kyperských Řeků vidělo kyperské Turky spíše jako soupeře než jako spojence, se kterými by měli sdílet společný stát.28 Prohlášení prezidenta Kyperské republiky bylo zveřejněno jen pár dní před vyjádřením komisaře pro rozšíření EU Günthera Verheugena, který vyzval řecké a turecké představitele na ostrově, aby ukázali svoji silnou politickou vůli a oficiálně podpořili Annanův plán na sjednocení ostrova; rázné odmítnutí prezidentem Papadopulosem bylo pro evropské představitele velkým zklamáním. Evropská komise ale nebyla jediná, která se snažila řeckou a tureckou stranu ostrova přesvědčit o sjednocení. Další členské státy Evropské unie, jako například Velká Británie, ale i země mimo EU, jako Spojené státy, se snažily přesvědčit vlády obou částí ostrova, aby podpořily referendum, a slibovaly finanční podporu, pokud by byl plán přijat. Tato finanční podpora by byla poskytnuta navíc k již přislíbeným 300 milionům dolarům od Evropské unie.29 Evropská komise se dokonce jednu chvíli snažila najít způsob, jak přijetí Kypru do EU odložit, popřípadě zpomalit, aby bylo nejdříve dosaženo vyřešení kyperské otázky. To však nebylo možné kvůli již podepsané Smlouvě o přistoupení k EU; buď by přistoupilo společně všech deset zemí, které podepsaly tuto smlouvu, anebo Niels Kadritzke, „Cyprus: Saying no to the future“ Le monde diplomatique, květen 2004, https://mondediplo.com/2004/05/07cyprus (staženo 14. 3. 2016). 29 Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 103-107. 28
14 žádná. Dalším důvodem, proč by zpomalení vstupního procesu Kyperské republiky do EU nebylo možné, by bylo řecké veto, které by Řecko jako člen EU mohlo použít proti rozšíření EU o další státy, pokud by Kypr nebyl v tomto rozšíření zahrnut.30 Výsledek referenda na řeckokyperské straně, kde sjednocení odmítlo 76% obyvatel, se na mezinárodní scéně nesetkal s nadšením. Komisař pro rozšíření EU v reakci na odmítnutí sjednocení prohlásil, že kyperští Řekové si tímto rozhodnutím politicky uškodili a že „padl stín na kyperské přistoupení do EU“. V reakci na výsledek referenda Evropská unie prohlásila, že po vstupu Kyperské republiky do Evropské unie budou následovat opatření, která budou postupně ukončovat izolaci turecké části ostrova. To se týkalo především obchodu, který by se na Kypru otevřel - například produkty z turecké části ostrova by se směly bezcelně dovážet na celé území ostrova. Nová opatření se podle Evropské unie měla také týkat volného pohybu na ostrově.31 Opatřeními Evropské unie, která následovala po vstupu Kyperské republiky bez severní turecké části ostrova do EU, se budu podrobněji zabývat v následující kapitole.
2.3
Historické trauma jako jedna z příčin neúspěchu Annanova plánu
Historické události ze 70. let 20. století jistě též sehrály svoji roli v odmítnutí Annanova plánu kyperskými Řeky. V roce 1974 se řecká vláda rozhodla, že svrhne tamního představitele vlády Makariose III. a sjednotí Kypr s Řeckem. V reakci na to se turecká armáda vylodila na severovýchodním pobřeží ostrova a začala obsazovat kyperské území. Turecká vláda se snažila vzbudit dojem, že cílem této „mírové operace“ je nejen ochránit kyperské Turky, ale především hájit suverenitu Kyperské republiky, a odvolávala se přitom na texty dokumentů o vzniku Kyperské republiky z roku 1960, v souladu se kterými se Turecko podle svého názoru snažilo o obnovení příměří.32 Měsíc po turecké invazi bylo 36% kyperského území pod tureckou kontrolou; během tohoto období byly tisíce kyperských Řeků a Turků zabity či zraněny, přes dva tisíce kyperských obyvatel bylo nezvěstných a 200 000 kyperských obyvatel bylo
Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 61. Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 113. 32 Pavel Hradečný et al., Dějiny Řecka (Praha: Lidové noviny, 1998), 518-519. 30 31
15 donuceno uprchnout ze svých domovů. Konkrétně pro kyperské Řeky byly ekonomické dopady konfliktu zničující, neboť velký počet úrodných oblastí byl obsazen tureckým vojskem. Stejně tak bylo obsazeno důležité přístavní město Famagusta, které bylo původně obýváno kyperskými Řeky. Od roku 1974 je tak Kypr rozdělen linií nejzazšího postupu tureckých vojsk, která rozděluje Kypr na severní a jižní část.33 Po rozdělení ostrova následovaly nucené přesuny obyvatelstva, aby bylo docíleno homogenizace obou částí ostrova. Na základě tohoto rozhodnutí bylo nuceno (často nedobrovolně) opustit své domovy okolo 150 000 kyperských Řeků a zhruba 60 000 kyperských Turků. Turecká vláda pak také dále podporovala imigraci tureckých obyvatel na severní část ostrova. Vznik kyperského problému v této podobě, ztráty na životech a nucené přesuny obyvatel byly řeckými obyvateli ostrova (a také Řeckem) prezentovány jako výsledek turecké invaze. Kyperská vláda neopomněla tyto historické události řeckokyperským obyvatelům připomenout a v souvislosti s nadcházejícím referendem upozorňovala na to, že souhlas s Annanovým plánem by se rovnal legalizaci turecké invaze. Trauma z událostí 70. let je stále v povědomí obyvatel Kypru a fakt, že plán na sjednocení ostrova byl pár let před vstupem do EU silně podporován tureckou vládou v čele s Erdoğanem, stejně jako vládou kyperských Turků, mohl taktéž zapříčinit nechuť k vyslovení souhlasu s Annanovým plánem.34
33 34
Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 55. Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 32.
16
3. Role Evropské unie a Turecka v otázce sjednocení ostrova 3.1
Výhody vstupu do Evropské unie
Pro kyperské Řeky budoucí vstup do Evropské unie znamenal mnoho výhod; tyto výhody byly přislíbeny Evropskou unií nezávisle na tom, jestli vstoupí Kyperská republika do EU sjednocená či ne. Šlo především o výhody spojené s bezpečností země, kdy by Kyperská republika byla chráněna členstvím v Evropské unii proti svému potencionálnímu nepříteli Turecku, který by tak na Kypr nezaútočil, neboť by se v takovém případě dostal do konfliktu s celou Unií. Tlak na Turecko ze strany Kypru jako členského státu EU byl dalším z velkých výhod vstupu Kypru do EU, protože takto by měla Kyperská republika páku vůči Turecku jakožto člen EU, který může vetovat jakákoli rozhodnutí ohledně turecké žádosti o členství v EU.35 Kyperským Turkům by se vstupem do Evropské unie v rámci sjednoceného Kyperského státu konečně dostalo mezinárodního uznání jejich státu, a to právě ve společné federaci. „Severokyperská turecká republika“ není mezinárodně uznána jako stát od roku 1983 (jedinou výjimkou je Turecko), kdy došlo k jejímu vzniku na severní části ostrova. Další velkou výhodou sjednocení s kyperskými Řeky a vstupu do EU by bylo nevyhnutelné odpoutání od Turecka. Kvůli mezinárodní izolaci byli kyperští Turkové čím dál tím více odkázáni na Turecko a jejich závislost na Turecku neklesala; členství v EU byla jasná možnost, jak se oprostit od vlivu Ankary. Co se týče ekonomiky severní části Kypru, budoucnost v rámci Evropské unie by zajišťovala obrovský ekonomický rozvoj. Pro kyperské Turky byly ekonomické výhody spojené se členstvím v EU důležité o to více po roce 2001, kdy došlo k výraznému zhoršení ekonomické situace v severní části Kypru.36
Christalla Yakinthou, „The EU's Role in the Cyprus Conflict: System Failure or Structural Metamorphosis?“ Ethnopolitics 8, č. 3 – 4 (listopad 2009): 313, http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17449050903086922 (staženo 23. 4. 2016). 36 Kadritzke, „Cyprus: Saying no to the future“, 2004. 35
17
3.2
Vliv Evropské unie na sjednocovací proces v roce 2004
Kyperský problém se významně týká Evropské unie, neboť neschopnost členského státu vyřešit svoji vnitropolitickou otázku negativně ovlivňuje celkový pohled na EU. Zájem Evropské unie na nalezení řešení kyperské otázky také souvisí se snahou EU o udržení míru a stability ve východním Středomoří, které se nachází v bezprostřední blízkosti hranic vnějších Evropské unie, ale také v blízkosti neklidného Blízkého Východu. Dalším důvodem, proč EU měla velký zájem na vyřešení kyperské otázky, bylo urovnání vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Pokud by byl kyperský konflikt jednou provždy sjednocením vyřešen, promítlo by se to jistě pozitivně ve vztazích mezi členskou zemí Řeckem a kandidátskou zemí Tureckem, které jsou mimochodem také společně členy Severoatlantické aliance.37 Evropská unie zásadně ovlivnila sjednocovací proces jižní a severní části ostrova právě svým slibem Kyperské republice daným v roce 1994 na vrcholném zasedání na Korfu, že se Kyperská republika stane členem Evropské unie nezávisle na tom, jestli se vlády obou stran dohodnou na uspokojivém řešení kyperské otázky. Kyperští Řekové tak nemuseli vynaložit úsilí na dosažení dohody o vytvoření společného státu s kyperskými Turky, a přesto získali to, po čem nejvíce toužili, totiž členství v EU. Kyperští Řekové pak mnohdy zastávali názor, že z pozice Kyperské republiky jako člena Evropské unie dosáhnou lepšího kompromisu a budou moci docílit daleko výhodnější smlouvy o sjednocení, než jim byla nabízena před vstupem do EU v rámci Annanova plánu.38 V zájmu Evropské unie tedy bylo přijetí Kypru jako celku společně se severní tureckou částí ostrova, avšak svým postojem dosáhla ve skutečnosti přesného opaku. Kyperští Řekové navíc viděli členství v Evropské unii jako upevnění svého diplomatického postavení vůči Turecku i kyperským Turkům, se kterými Kyperská republika odmítla v referendu vytvořit společnou konfederaci. Na druhou stranu Evropská unie dosáhla úspěchu, pokud jde o přístup kyperských Turků, který se vůči myšlence sjednocení poprvé v historii pozitivně změnil – „Severokyperská turecká republika“ byla nyní ochotna přistoupit ke kompromisu s kyperskými Řeky. Tato změna byla dána především četnými výhodami, které Evropská unie může nabídnout svým
37 38
Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 29. Ibid., 43.
18 členským státům, a „Severokyperská turecká republika“ by těchto výhod mohla dosáhnout jen v rámci společného státu s Kyperskou republikou.39 James Ker-Lindsay ve knize The European Union as a global conflict manager uvádí, že Evropská unie neudělala chybu v tom, že souhlasila se vstupem Kypru do EU bez ohledu na to, jestli bude Kyperská republika sjednocená s kypersko-tureckou částí či ne. Chybou byl podle autora spíše fakt, že Evropská unie nedokázala motivovat stejnou měrou ke sjednocení ostrova řeckou i tureckou část Kypru. Motivace k dosažení dohody ohledně sjednocení Kypru byla pro tureckokyperskou část podstatně větší, protože jak jsem již zmínila, v jejich případě šlo o samotný vstup do EU. Evropská unie však nedokázala učinit potřebná opatření, aby řeckokyperská strana chtěla spolupracovat na sjednocovacím procesu a dosáhnout tak vyřešení kyperské otázky. Co se týče finanční motivace, Evropská unie hrála důležitou roli, vzhledem k tomu, že oběma stranám nabídla v případě sjednocení podstatnou finanční pomoc; suma však podle některých mohla být ještě daleko vyšší. To se týkalo především kyperských Turků, kterým byla sice přislíbena velká finanční pomoc, avšak výsledná suma by byla menší než ta, kterou dostávali kyperští Turkové od Turecka každý rok. 40 Je důležité zmínit, že Evropská unie oficiálně nevedla vyjednávací procesy mezi řeckou a tureckou částí ostrova; ve skutečnosti byla role Evropské unie při samotných rozhovorech poměrně omezená: nebyla to EU, kdo vedl sjednocovací procesy a přicházel postupně s plány sjednocení, ale OSN. Evropská unie byla spíše vnějším aktérem, což může být dalším důvodem, proč Evropská unie nakonec neuspěla ve svých snahách přijmout Kypr sjednocený.41
3.3
Turecko jako důležitý aktér v kyperské otázce v roce 2004
Je zjevné, že kyperský problém se úzce týká Turecka, a o to více je pro Turecko důležitý od doby, kdy samo začalo usilovat o vstup do Evropské unie. Turecko se v posledních dvou letech vyjednávání o Annanově plánu před konečným referendem a následným vstupem Kypru do EU snažilo podporovat sjednocení turecké a řecké části ostrova. Pro Turecko by bylo velmi nevýhodné, kdyby Evropská unie přijala Kyperskou Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 92. Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 63 - 64. 41 Ibid., 53. 39 40
19 republiku jako nesjednocený stát, protože by se tak dostalo do situace, kdy by neuznávalo jeden ze států Evropské unie; unie, ke které se už několik desítek let snaží připojit. V tom případě by Turecko nemohlo být přijato do EU, neboť neuznáním jednoho ze členů EU by bylo v rozporu s acquis communautaire, neboli s právním řádem Evropské unie. Druhým problémem by byl fakt, že Turecko by de facto okupovalo část území členského státu Evropské unie, vzhledem k tomu, že na ostrově má stále své vojáky, které tam umístilo z důvodu ochrany tureckého obyvatelstva na Kypru.42 Především však byla otázka sjednocení Kypru pro Turecko důležitá z toho důvodu, že Kyperská republika (bez turecké části ostrova) by jako člen Evropské unie měla právo veta ohledně rozhodnutí, zda zahájit přijímací rozhovory s Tureckem. Tento fakt také zdůraznil tehdejší řecký premiér Kostas Simitis, který prohlásil, že bez nalezení řešení kyperského problému Turecko nemůže očekávat přijetí do Evropské unie. Prezident Erdoğan dal jasně najevo, že jeho cílem, co se týče kyperské otázky, je urovnání vztahů a nalezení řešení. V souvislosti s tím Erdoğan přišel s návrhem konference, která by projednávala kyperskou otázku a které by se účastnily tři garanční mocnosti, Velká Británie, Řecko a Turecko, a představitelé obou kyperských komunit. Podle Turkish Daily News (10.duben, 2003) však tento návrh řecký premiér Simitis odmítl, neboť by se podle něj mohlo zdát, že je tureckokyperský stát rovnocenný s Kyperskou republikou.43
42 43
Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 121. Ibid., 58.
20
4. Evropská unie a „Severokyperská turecká republika“ 4.1
„Severokyperská turecká republika“ v rámci Evropské unie
„Severokyperská turecká republika“ byla po mnoho let politicky a ekonomicky izolována, což bylo z velké míry dáno rezolucí Rady Bezpečnosti z roku 1983, která reagovala na vyhlášení nezávislosti „Severokyperské turecké republiky“. Tato rezoluce vyzvala členské státy, aby neuznaly nově vytvořený tureckokyperský stát a požadovala, aby mu neposkytovaly žádnou podporu. Lodě a letadla proto neměly povolení opouštět tureckokyperské území. Jedinou zemí, která uznala suverenitu „Severokyperské turecké republiky“ a která přijímala lodě a letadla ze severní části ostrova, bylo Turecko.44 Přestože celý ostrov de iure vstoupil do Evropské unie, acquis communautaire neboli právní řád Evropské unie, byl suspendován na severní části ostrova v souladu s Protokolem č. 10 Smlouvy o přistoupení, která byla podepsána v Aténách 16. dubna 2003. Pozastavení platnosti evropského práva na severu ostrova je dáno faktem, že Kyperská republika nemá nad tímto územím reálnou kontrolu. Evropská komise však zdůraznila, že suspendování evropského práva se netýká osobních práv tureckých Kypřanů. Ti sice žijí na území, které není spravované Kyperskou republikou, ale jakožto oficiální občané členského státu mohou uplatňovat práva evropského občanství.45
4.2
Pomoc Evropské unie severní části Kypru
Evropská unie projevila snahu přiblížit tureckou část ostrova k EU a připravit ji tak na vstup do EU už v roce 2003, kdy nabídla „Severokyperské turecké republice“ finanční pomoc v hodnotě 12 milionů eur. Bylo to ze strany Evropské unie vůbec poprvé, kdy byla finanční pomoc namířena pouze na severní část ostrova. Prezident Denktaş však tuto finanční pomoc odmítl s tím, že EU se tímto způsobem snaží dostat „Severokyperskou tureckou republiku“ pod správu Kyperské republiky, s čímž zásadně nesouhlasil.46 Hubert Faustmann, „The Cyprus issue after accession“, in An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011), 156. 45 Beyath, „The EU and the Turkish Cypriots“, 142. 46 Ibid., 139. 44
21 Po vstupu Kyperské republiky do EU v roce 2004 dala Evropská unie jasně najevo své odhodlání finančně pomoci kyperským Turkům a především se zavázala pomoci s ukončením dlouhotrvající mezinárodní izolace „Severokyperské turecké republiky“. Tento aktivně pozitivní přístup bezprostředně v následujících letech po vstupu Kypru do EU byl založen na výsledku referenda, ve kterém bylo 65 % kyperských Turků pro sjednocení ostrova, a tímto výsledkem také vyjádřili své přání připojit se k Evropské unii. Evropská komise v reakci na referendum prohlásila, že „tureckokyperská komunita jasně vyjádřila touhu po budoucnosti v rámci Evropské unie. Rada je odhodlána skoncovat s izolací tureckokyperské komunity a usnadnit sjednocení Kypru pomocí podpory tureckokyperského ekonomického rozvoje.“47 Evropská rada v rámci podpory tureckokyperské komunity schválila dne 29. 4. 2004, čili pouhé dva dny před vstupem Kyperské republiky do EU, tzv. „the Green Line Regulation“. Toto nařízení Evropské rady se zaměřuje na usnadňování obchodu mezi severní a jižní částí ostrova. Druhé nařízení, které bylo schváleno Evropskou radou, bylo „the Financial Aid Regulation“, jež se zaměřuje na sociální, ekonomický a politický rozvoj, a také na implementaci práva Evropské unie na severní části ostrova. Toto nařízení se podařilo zrealizovat až v roce 2006, kdy bylo kyperským Turkům poskytnuto 259 milionů eur. Třetí nařízení, které chtěla Evropská rada prosadit, tzv. „the Direct Trade Regulation“, neprošlo kvůli vetování Kyperskou republikou. Toto nařízení navrhovalo obchodní smlouvu mezi Evropskou unií a severní částí Kypru. 48 Kyperská republika zablokovala „the Direct Trade Regulation“ z toho důvodu, že podle kyperské vlády by byla tato obchodní smlouva ilegální; obchod mezi tureckokyperskou částí ostrova a EU by probíhal přes oficiálně zavřené přístavy a letiště, nad kterými nemá Kyperská republika kontrolu, a tudíž je uzavřela mezinárodnímu obchodu. „The Direct Trade Regulation“ by proto porušil uvedený zákaz, a tím by ohrozil suverenitu Kyperské republiky49 – stejně tak by tuto suverenitu ohrozil fakt, že Evropská unie by tím de facto uznala „Severokyperskou tureckou republiku“. Toto nařízení tím pádem nikdy nevešlo v platnost a vývoz zboží ze severu musí být veden přes přístavy a letiště na jižní části ostrova.50 Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 93. Ibid., 93. 49 „The Alleged „Isolation“ of Turkish Cypriots; myth and reality“, The Public Information Office of the Republic of Cyprus, 2007, http://www.moi.gov.cy/moi/pio/pio.nsf/All/91A95C3BAE730030C2257594002498FB?OpenDocument (staženo 3. 5. 2016). 50 Beyath, „The EU and the Turkish Cypriots“, 143. 47 48
22 Finanční podpora, která byla prostřednictvím tzv. „EU Aid Programme“ poskytnuta kyperským Turkům v roce 2006, přináší podle Štefana Füleho, bývalého evropského komisaře pro rozšíření a politiku sousedství, hmatatelné výsledky. Ve zprávě Evropské komise z roku 2012 označil Štefan Füle tuto finanční pomoc ze strany EU za katalyzátor snah o budoucí členství tureckokyperské komunity v Evropské unii. „EU Aid Programme“ je zaměřen na studenty, zemědělce, školy či vesnice. Podporuje také investice, které pomáhají tureckokyperskou legislativu sjednotit s právními předpisy Evropské unie, například v oblasti životního prostředí. Füle uvádí, že cílem tohoto programu je pomoci kyperským Turkům v přípravách na sjednocení Kypru, které přinese vyřešení kyperského problému. Podle něj pomáhá tato podpora budovat i mír a usmíření na ostrově mezi oběma komunitami.51 Jak se ale podrobněji zmiňuji v nadcházející podkapitole, ne všichni kyperští Turkové jsou spokojeni s průběhem evropské pomoci, protože mnoho slibů ze strany Evropské unie nebylo nakonec splněno. Shovívavost Evropské unie k řešení kyperského problému a nejistá budoucnost v rámci EU postupně zapříčinily pokles proevropských nálad na severu ostrova. 52
4.3
Postoj kyperských Turků k Evropské unii
Co se týče přístupu k Evropské unii, dá se říct, že tureckokyperská komunita zažila v nadcházejících letech po referendu jisté zklamání v podobě neochoty Evropské unie postavit se na tureckokyperskou stranu. Kyperští Turkové mohli očekávat, že se EU přikloní v nadcházejících jednáních o sjednocení na jejich stranu vzhledem k pozitivnímu výsledku referenda na severní části ostrova. Jak ale úředník Evropské komise Georg Ziegler poznamenal, není to role Evropské unie zastávat pozici zprostředkovatele mezi kyperskými Turky a Řeky v budoucích jednáních o sjednocení ostrova. Zástupce v jednáních za řeckokyperskou stranu je zároveň také prezidentem Kyperské republiky, a tudíž prezidentem členského státu EU; už jen tento fakt zabraňuje Evropské unii v nezaujatosti. Evropská unie má podle George Zieglera za úkol spíš
„Closer to the European Union, EU assistance to the Turkish Cypriot community“, by Task Force Turkish Cypriot community, Enlargement Directorate-General, European Commission, http://ec.europa.eu/cyprus/documents/2012/eu_assistance_to_tcc_brochure.pdf (staženo 25. 4. 2016). 52 Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 95. 51
23 podporovat snahy OSN na dosažení dohody a popřípadě by měla kontrolovat, jestli tato dohoda není v rozporu s evropským právem.53 Během následujících let po ztroskotání Annanova plánu se však mezi kyperskými Turky začaly objevovat nacionalistické tendence a prvotní nadšení z vyhlídky na členství v Evropské unii částečně vyprchalo. Bylo to dáno jednak zklamáním z přístupu Evropské unie, které jsem zmínila v předchozím odstavci, a dále také ztroskotáním plánu Evropské unie ukončit tureckokyperskou izolaci, za které mohlo blokování nařízení ze strany Kyperské republiky. Dalším důvodem by mohlo být právo každého kyperského Turka získat pas Kyperské republiky, díky němuž mohou využívat hlavních výhod členství v EU, co se týče volného pohybu po Evropě; členství v Evropské unii, kterému by muselo předcházet sjednocení s jižní částí ostrova, by už nemuselo být pro některé tak atraktivní.54 Proevropské tendence mezi kyperskými Turky podle průzkumu na severu ostrova zásadně poklesly - v roce 2005 bylo pro vstup do Evropské unie 71 % kyperských Turků, kdežto v roce 2011 už to bylo pouhých 48 %.55
Beyath, „The EU and the Turkish Cypriots“, 149. Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 63. 55 Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 94. 53 54
24
5. Vývoj v regionu po roce 2004 5.1
Politika Kyperské republiky vůči kyperským Turkům v letech po vstupu do EU
V letech následujících po kyperském vstupu do EU se kyperská vláda snažila dosáhnout výhodnějšího postavení vůči kyperským Turkům, a to právě díky členství v EU. Spíše než o dosažení řešení kyperské otázky se Kyperská republika snažila zajistit, aby se Evropské unii nepodařilo ukončit tureckokyperskou izolaci.56 Kyperští Řekové vnímali snahy Evropské unie o ukončení tureckokyperské izolace zčásti jako trest za odmítnutí Annanova plánu před vstupem Kyperské republiky do EU. Také to bylo některými řeckokyperskými představiteli vnímáno jako evropská snaha podkopat autoritu Kyperské republiky na ostrově. Kyperští Řekové nabyli přesvědčení, že dosáhnutí dohody o sjednocení ostrova bude z těchto důvodů ještě složitější. Díky odbourání izolace a samostatného navazování vztahů s vnějším světem by severní část ostrova mohla upustit od myšlenky sjednocení s jihem, protože by dosažení dohody již nemuselo být v jejím zájmu.57 Přístup kyperských Řeků ke sjednocení ostrova se v letech po vstupu do EU příliš nezměnil. V roce 2008 byl sice na jižní části ostrova zvolen umírněný prezident Demetris Christofias, který znovu zahájil jednání s tureckými představiteli severního Kypru, ale tato změna v přístupu ke sjednocení nebyla dána vlivem Evropské unie, ale právě změnou ve vnitřní kyperské politice. Jak bylo řečeno, Kyperská republika neměla po roce 2004 obecně příliš zájem na dosažení dohody s kyperskými Turky a spíše využívala svého postavení členského státu EU, který může případná důležitá rozhodnutí Evropské unie blokovat díky právu veta. Kyperské členství v EU bylo tím pádem využito kyperskou vládou na posílení vyjednávacího postavení vůči kyperským Turkům.58 Řešení kyperské otázky kyperští Řekové po několik let odmítali především proto, že v nově vytvořené konfederaci by kyperští Řekové museli sdílet vládu nad ostrovem rovným dílem s kyperskými Turky. Podle kyperských Řeků mělo složení vlády ostrova odpovídat poměru počtu řeckých a tureckých obyvatel na Kypru, tudíž by podle Faustmann, „The Cyprus issue after accession“, 155. Ibid., 159. 58 Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, 92. 56 57
25 kyperských Řeků v nově vzniklé vládě měli mít většinu právě kyperští Řekové. 59 Další podmínky sjednocovacích dohod byly pro kyperské Řeky také dlouho nepřijatelné; to se týká především přítomnosti tureckých vojsk na ostrově, či nenavrácení kyperským Řekům veškerého majetku, o který přišli po rozdělení ostrova.60
5.2
Přístup Kyperské republiky jako členského státu EU k Turecku
Po vstupu Kyperské republiky do EU se kyperská vláda pokusila využít svého postavení členského státu a vyvinout nátlak také na Turecko v rámci tureckých snah o vstup do EU. Především se kyperská vláda snažila docílit tureckého uznání Kyperské republiky, což by znamenalo velký zlom v tureckém přístupu ke kyperskému problému, a především by to pak také de facto znamenalo turecké oduznání „Severokyperské turecké republiky“ jako státu. Kyperská vláda využila svého členství v EU jako páky na Turecko nejvíce v roce 2005, kdy byla zahájena přístupová jednání s Tureckem a kdy kyperská vláda požadovala po Turecku uznání a normalizaci vztahů s Kyperskou republikou. Vyvíjení tlaku na Turecko ze strany Kyperské republiky tak zastínilo snahy o obnovení jednání na samotném ostrově o vytvoření federální dohody prostřednictvím OSN.61 Kyperští Řekové jsou si dobře vědomi svého výhodného postavení vůči Turecku, kdy mohou využít právo veta; v roce 2006 ve veřejném průzkumu na jižní části ostrova tři čtvrtiny kyperských Řeků hlasovalo pro použití veta proti Turecku a pouhých 11 % bylo proti.62 Kyperští Řekové nepožadovali po Turecku jen uznání suverenity Kyperské republiky, ale mezi jejich požadavky patřilo například otevření tureckých přístavů a letišť kyperské dopravě. Dále Kyperská republika požadovala konec turecké imigrace na sever ostrova a navrácení osadníků do Turecka, úplné stažení tureckých vojsk z ostrova, či aby Turecko odvolalo své veto proti účasti Kyperské republiky v mezinárodních organizacích jako NATO, Partnership for Peace nebo OECD. S tímto dlouhým seznamem kyperských požadavků silně nesouhlasila Evropská unie včetně Řecka, které uznalo, že Turecko splnilo všechny povinnosti, aby s s ním mohly být V roce 2014 na ostrově pobývalo 77 % kyperských Řeků a 18 % kyperských Turků. „Cyprus Demographics profile“, http://www.indexmundi.com/cyprus/demographics_profile.html (staženo 25. 4. 2016). 60 James Ker-Lindsay, „The Policies of Greece and Cyprus towards Turkey’s EU Accession“, Turkish Studies 8, č. 1 (2007): 76, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 4. 2016). 61 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 42. 62 Ker-Lindsay, „The Policies of Greece and Cyprus towards Turkey’s EU Accession“, 76. 59
26 zahájeny přístupové rozhovory. Tento přístup ze strany Kyperské republiky mohl také negativně ovlivnit samotné vztahy mezi Evropskou unií a Tureckem, kdy by pak někteří mohli namítat, že Evropská unie přijala Kyperskou republiku z toho důvodu, že věděla, že v budoucnu bude blokovat integraci Turecka do EU.63 Především se však Kyperská republika těmito požadavky dostala do rozporu s evropskou politikou, kdy požadavek členského státu EU na splnění požadavků po partnerovi EU výměnou za nepoužití veta je v rozporu s evropskými normami vyjednávání. Takovéto rozhodnutí, jako je zveřejnění těchto požadavků, se v rámci Evropské unie dosahuje za normálních okolností společným konsenzem, a tento přístup Kyperské republiky byl tudíž vnímán státy Evropské unie jako nepřijatelný. Někteří pozorovatelé si toto jednání vyložili jako důkaz, že bylo od počátku chybou přijímat ostrov do Evropské unie. Požadavky byly dle očekávání odmítnuty ostatními členskými státy EU a prezident Papadopulos nakonec stáhl všechny požadavky až na jeden, a to uznání Kyperské republiky Tureckem, kterého se však také nakonec nedočkal.64 Své výhodné pozice Kyperská republika využila také například v roce 2011, kdy se objevily spory ohledně řeckokyperské těžby ropy ve vodách v okolí Kypru, proti kterým Turecko silně protestovalo, protože podle turecké vlády přírodní zdroje v okolí ostrova patří oběma komunitám na Kypru, čili i té turecké. V reakci na turecké protesty Kyperská republika pozastavila jednání o tureckém členství v EU a oznámila, že bude blokovat vstupní rozhovory s Tureckem, pokud bude turecká vláda odporovat kyperským plánům na těžbu ropy. Ředitel Mezinárodní krizové skupiny (International Crisis Group, ICG) Hugh Pope prohlásil, že tento spor je dalším „hřebíkem do rakve“ pro urovnání kyperského sporu.65
5.3
Nové naděje na sjednocení ostrova
Podstatná změna v otázce sjednocení nastala na jaře roku 2015, kdy byl zvolen nový prezident „Severokyperské turecké republiky“ Mustafa Akinci, který stejně jako prezident Kyperské republiky podporuje vyřešení kyperského problému. Mustafa Akinci společně s řeckokyperským prezidentem Nikosem Anastasiadisem zahájil Faustmann, „The Cyprus issue after accession“, 160. Ibid., 161-162. 65 „UPDATE 3-Turks:navy may escort exploration ships off Cyprus“, Reuters, (19. 9. 2011), http://www.reuters.com/article/2011/09/19/turkey-cyprus-idUSL5E7KJ11H20110919 (staženo 7. 4. 2016). 63 64
27 v průběhu roku 2015 nová jednání o sjednocení ostrova; oba prezidenti se tak od té doby setkali nejméně 25krát, aby prodiskutovali případnou podobu nově vzniklého federálního státu na Kypru. Oba dokonce prohlásili, že by mohli dospět k dohodě už na konci roku 2016.66 Ale i přes pozitivní přístup obou představitelů jsou zde zásadní otázky, které je potřeba vyřešit ještě před tím, než by byl nový plán předložen obyvatelům Kypru při novém referendu o sjednocení ostrova. Zásadní otázkou zůstává kompenzace kyperských Řeků a Turků, kteří byli nuceně vyhnáni ze svých domovů po turecké invazi roku 1974 a přišli tak o svůj majetek. Odškodnění ztracených pozemků a domů by mělo probíhat vyplácením peněžní kompenzace, kterou však budou muset financovat vlády obou částí ostrova. Jedná se přibližně o 160 000 kyperských Řeků a 40 000 kyperských Turků; restituce takovémuto počtu obyvatel by novou vládu stály několik miliard eur. Další zásadní otázkou je přítomnost tureckých vojsk na severu ostrova, kdy řeckokyperská vláda požaduje jejich kompletní stažení; jedná se přibližně o 40 000 tureckých vojáků. Dalším sporným bodem jednání je status tureckých osadníků v nově vzniklé kyperské federaci. Od turecké invaze roku 1974 jich z Turecka přišlo odhadem na 250 000 a tito turečtí obyvatelé Kypru spíše podporují řešení kyperské otázky v podobě dvou rozdělených států, než v podobě společné federace.67 Ale i přes tyto sporné body usilují oba prezidenti o dosažení společné dohody, neboť sjednocení ostrova by přineslo oběma částem velké výhody. Výhody sjednocení se především týkají ekonomického sektoru, neboť podle nedávné studie výzkumného centra Cyprus Centre of the Peace Research Institute Oslo by se průměrný roční příjem Kypřanů zvedl za prvních pět let od sjednocení o 1 700 eur. Sjednocení by vytvořilo nová pracovní místa a ekonomický rozvoj by se týkal také například turistického sektoru; oživení ekonomiky je pro kyperskou vládu velkým lákadlem, a to zvláště po ekonomické krizi v roce 2013, kdy byla Kyperská republika nucena přijmout finanční pomoc od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu.68 Sjednocení ostrova by také umožnilo Kypru těžbu zemního plynu u pobřeží ostrova a jeho vývoz do zahraničí, především do Evropy a Egypta. V blízkosti
„Why there are fresh hopes of a united Cyprus“, The Economist, (25. 4. 2016), http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2016/04/economist-explains-17 (staženo 28. 4. 2016). 67 „Cyprus Makes Progress on Reunification Talks“, Stratfor, (7. 12. 2015), https://www.stratfor.com/analysis/cyprus-makes-progress-reunification-talks (staženo 28. 4. 2016). 66
28 kyperského pobřeží se nachází pole zemního plynu zvané Afrodita, které by podle kyperské vlády mohlo obsahovat až 40 bilionů metrů krychlových zemního plynu. Turecko však neuznává kyperské právo na těžbu zemního plynu v námořních vodách, ve kterých se pole Afrodita nachází, sjednocení by však mohlo tuto situaci vyřešit.69 Prezident tureckokyperského území Akinci prohlásil, že zisk z těžby zemního plynu ve vodách blízko pobřeží by mohl zčásti financovat sjednocovací proces; podle prezidenta Akinciho by totiž dohoda o sjednocení mohla být ve výsledku nákladnější, než stanovovaly původní odhady.70 Obecně lze říci, že Turecko podporuje probíhající rozhovory a je, stejně jako Řecko, pro vyřešení kyperského problému sjednocením ostrova. Pro Turecko by to znamenalo lepší podmínky pro zahájení přijímacích rozhovorů s Evropskou unií, neboť Kypr jako federace s kyperskými Turky by s malou pravděpodobností použil právo veta na blokování těchto rozhovorů.71 Pravděpodobnost, že se Kypr sjednotí pod společnou vládu kyperských Řeků a Turků, je nejvyšší od jara 2004, kdy se o sjednocení ostrova hlasovalo v referendu před vstupem Kyperské republiky do EU. Od té doby neměla Kyperská republika primární zájem na sjednocení s tureckou částí ostrova a její politika se zaměřovala jiným směrem. Nyní jsou však podmínky pro sjednocení daleko příznivější, s čímž souvisí také fakt, že dvě největší politické strany v Kyperské republice, demokraté (Dimokratikos Sinagermos, DISY) a komunisté (Anorthotiko Komma Ergazomenou Laou, AKEL), podporují myšlenku sjednocení. Kdyby obyvatelé Kypru vyslovili v novém referendu souhlas se sjednocením ostrova, v první fázi sjednocení by byl Kypr pod vnějším dohledem Evropské unie a OSN. Po návštěvě Kypru v listopadu roku 2015 britský ministr zahraničních věcí Philip Hammond prohlásil, že Velká Británie, stejně jako Evropská unie, je připravena poskytnout Kypru finanční podporu, pokud to bude při sjednocovacím procesu zapotřebí. I přes pozitivní vývoj posledních let není reálné dosažení dohody a vypsání referenda již v roce 2016, protože vlády obou částí ostrova by se musely nejprve dohodnout na finální podobě federace či na tom, jak budou obě etnika v rámci této federace reprezentována.72 „You say raki, I say ouzo“, The Economist, (23. 4. 2016), http://www.economist.com/news/europe/21697230-greek-and-turkish-cypriots-close-deal-may-yet-callwhole-thing-you-say-raki-i-say (staženo 24. 4. 2016). 69 „Cyprus Makes Progress on Reunification Talks“, Stratfor, 2015. 70 „Akinci: Cost of Cyprus reunification may top estimates“, Ekathimerini, (4. 4. 2016), http://www.ekathimerini.com/207621/article/ekathimerini/business/akinci-cost-of-cyprus-reunificationmay-top-estimates (staženo 3. 5. 2016). 71 „Cyprus Makes Progress on Reunification Talks“, Stratfor, 2015. 72 Ibid. 68
29
Závěr Vstup Kypru do Evropské unie, stejně tak jako politika samotné Evropská unie vůči Kypru, měly velký vliv na možnost sjednocení ostrova, avšak míra vlivu a úspěšnost evropských snah v průběhu let značně kolísaly. Vstup Kypru do EU měl největší vliv na možnost znovusjednocení v letech před samotným přijetím Kypru do Evropské unie, neboť ta původně kladla důraz na vyřešení kyperské otázky před tím, než se Kypr stane jedním ze členských států. Hlavním aktérem ve sjednocovacích procesech před rokem 2004 však nebyla Evropská unie, ale OSN; role EU v těchto procesech byla tudíž limitována a spočívala pouze v poskytování technických rad a dohlížení na průběh procesů. Ale i přes to, že Evropská unie žádala po vládách obou kyperských „republik“ vyřešení kyperského problému, již v roce 1994 přislíbila Kyperské republice členství i v případě, že by se nepodařilo dojít ke společné dohodě o vzniku kyperského státu. Evropská unie tímto rozhodnutím podstatně ovlivnila průběh sjednocovacích snah ze strany kyperských Řeků, kteří sice v počátcích byli pro vyřešení kyperského problému pomocí Annanova plánu, později však začali tento plán odmítat. Jedním z hlavních důvodů bylo právě slíbené členství v EU, které kyperským Řekům slibovalo mnohem výhodnější pozici při vyjednávání o podobě dohody o sjednocení ostrova s kyperskými Turky. Evropská unie v tomto smyslu negativně ovlivnila sjednocovací snahy, neboť kyperští Řekové dospěli k názoru, že jako členové Evropské unie budou moci vyjednat mnohem výhodnější plán sjednocení Kypru, než byl finální Annanův plán V., který jim byl předložen v roce 2004. Na druhou stranu vyhlídka připojení „Severokyperské turecké republiky“ v rámci sjednoceného Kypru k Evropské unii byla obrovskou motivací pro kyperské Turky. Evropské unii se tak poprvé v historii povedlo změnit postoj tureckokyperské vlády, která v posledních letech před vstupem Kypru do EU sjednocovací proces podporovala. I přes snahy Evropské unie, která podporovala vyřešení konfliktu například i slíbenou finanční pomocí oběma částem ostrova v případě sjednocení, to byli právě kyperští Řekové, kteří nakonec v referendu o sjednocení Annanův plán odmítli. Je však nutno říci, že vyjednávací procesy pod vedením OSN byly zahájeny právě na popud Evropské unie, a kdyby nebylo kyperského vstupu do Evropské unie, jednání o sjednocení by nikdy nedospěla takto daleko.
30 Po vstupu Kypru do Evropské unie se řeckokyperská vláda přestala už definitivně soustředit na vyřešení kyperského problému, neboť největšího cíle, a to členství v Evropské unii, bylo dosaženo. Evropská unie se na druhou stranu zavázala postupně
zrušit
mezinárodní
izolaci
severního
Kypru
a
finančně
pomoci
tureckokyperské komunitě za účelem připravit „Severokyperskou tureckou republiku“ na budoucí integraci do Evropské unie. EU tak svým snažením ve velké míře přispěla k rozvoji tureckokyperské komunity a přiblížila tak sever ostrova k potenciální integraci do Evropské unie. Avšak i přesto, že EU hraje v tomto směru na ostrově důležitou roli, její politika nepřispěla po vstupu Kyperské republiky do EU k vyřešení kyperského problému. Práce tedy potvrzuje tezi, že vliv vstupu Kypru do EU byl významný, ale možnost jeho sjednocení ovlivnil ve svém důsledku spíše negativně. Role Evropské unie při řešení kyperského problému po vstupu Kypru do EU zůstává podstatně limitována. Kypr se díky událostem v roce 2015, kdy byli do čela obou kyperských vlád zvoleni prezidenti, kteří upřednostňují vyřešení kyperského problému, dostal nejblíže ke svému sjednocení od doby referenda v roce 2004. V současnosti probíhají jednání o sjednocení ostrova a podle kyperské vlády je možné dosáhnout společné dohody o vytvoření státu již na konci roku 2016; zdá se tedy, že pokud bude opravdu zmíněné dohody dosaženo a pokud bude tato dohoda v referendu přijata kyperskými Turky i Řeky, ostrov tak bude po více než 40-ti letech opět sjednocen. Pro severní Kypr je členství v EU motivací k jednání a řeckokyperský prezident se jednání o sjednocení nebrání, protože vyjednávací pozice Kyperské republiky jakožto člena Evropské unie je lepší než před vstupem do EU. Více než politika samotné Evropské unie zde však hraje roli fakt, že sjednocení by přineslo velké výhody oběma částem ostrova v podobě rozvoje ekonomického sektoru, například těžbou zemního plynu.
31
Summary Cyprus' accession into the EU together with the European politics towards Cyprus played a major role in the reunification efforts; the influence of the EU however changed throughout the years before and after the accession. Before the Cyprus' accession in 2004 the EU influence was the greatest, because the European Union put emphasis on solving the Cyprus issue before Cyprus joined the EU. Role of the EU in reunification talks before 2004 was however limited, and consisted mostly of providing advice and supervising over the negotiations under the UN. In 1994 the European Union promised Cyprus the membership in the EU even if the solution of the Cyprus issue would not be found. Greek Cypriots in the years before the referendum on reunification of the island started to express disagreements over the Annan plan; they were aware of the fact that as a member of the EU they would have much better position in the negotiations on reunification. The EU has influenced the reunification talks in a rather negative way since the Greek Cypriots had the perspective of a much better solution, which would favor the Greek Cypriots once they join the EU. The vision of the EU membership within united Cyprus Republic was for the Northern Cyprus a great motivation; the EU has managed to change their stance - for the first time the Turkish Cypriots were in favor of the reunification of the island. Despite the efforts made by European Union on solving the Cyprus issue, the Greek Cypriots refused the reunification; negotiation talks under the UN were however opened on the impetus of the European Union and if it were not for the Cyprus' accession into the EU, reunification talks would never get that far as they did with the Annan plan. Greek Cypriots did not have the motivation to continue with negotiating since they achieved the goal of becoming an EU member. The Turkish Cypriots were on the other hand promised financial help from the EU, an end of international isolation and also the EU promised to prepare them for the future integration into the EU. The European Union has helped with the efforts in Northern Cyprus to bring Turkish Cypriots closer to the integration into the EU and therefore to the reunification with the southern part. Despite the European efforts the EU did not succeed to bring closer the island to its reunification. The bachelor thesis confirms the hypothesis that the influence of Cyprus' accession was significant but the possibility of the reunification of Cyprus has been influenced rather negatively. In the year 2015 Cyprus has become closest to its
32 reunification since the Annan plan in 2004, but it is due to the change in presidency in both parts of the island, where both presidents want to solve the Cyprus issue. The negotiation talks still continue and according to the Cyprus government the solution to the Cyprus issue could be reached at the end of 2016; but it is more due to the economic advantages such as an exploitation of natural gas reserves, than due to the politics of the European Union.
33
Použitá literatura Primární zdroje „Address to Cypriots by President Papadopoulos“, Cyprus News Agency: News in English, 04-04-08, http://www.hri.org/news/cyprus/cna/2004/04-04-08.cna.html. (staženo 21. 3. 2016). „Closer to the European Union, EU assistance to the Turkish Cypriot community, by Task Force Turkish Cypriot community, Enlargement Directorate-General, European Commission, http://ec.europa.eu/cyprus/documents/2012/eu_assistance_to_tcc_brochure.pdf (staženo 25. 4. 2016). „Secretary-General’s video message to the People of Cyprus“, Permanent Mission of the Republic of Cyprus to the United Nations, http://www.cyprusun.org/?p=1677 (staženo 3. 4. 2016). „The Alleged „Isolation“ of Turkish Cypriots; myth and reality“, The Public Information Office of the Republic of Cyprus, 2007, http://www.moi.gov.cy/moi/pio/pio.nsf/All/91A95C3BAE730030C2257594002498FB? OpenDocument (staženo 3. 5. 2016).
Why Cyprus entry into the European Union would be illegal: proceedings of a panel discussion held at the Turkish Embassy in London, 8 november 2001. London: Turkish Embassy, 2001.
Sekundární literatura Frank Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession (Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006).
34 George Kyris, „The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus“, Eastern Journal of European Studies 3, č. 1 (2012): 87-99, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 3. 2016). Christalla Yakinthou, „The EU's Role in the Cyprus Conflict: System Failure or Structural Metamorphosis?“ Ethnopolitics 8, č. 3 – 4 (listopad 2009): 307 – 323, http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17449050903086922 (staženo 23. 4. 2016).
James Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus (New York: Palgrave Macmillan, 2005). James Ker-Lindsay, „The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" in The European Union as a global conflict manager., ed. Richard Whitman and Stefan Wolff (London: Routledge, 2012), 53 - 65. James Ker-Lindsay, „The Policies of Greece and Cyprus towards Turkey’s EU Accession“, Turkish Studies 8, č. 1 (2007): 71-83, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 4. 2016).
James Ker-Lindsay, Hubert Faustmann a Fiona Mullen, An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011). Kurt Engelen, „The Reunification of Cyprus and its Influence on NATO–EU Relations“, Centre Européen de Recherches Internationales et Stratégiques (1. 6. 2014), https://www.academia.edu (staženo 10. 5. 2016).
Michael Stephen, The Cyprus question: a concise guide to the history, politics, and law of the Cyprus Question (London: Northgate Publications, 2001). Nathalie Tocci, „The missed opportunity to promote reunification in Cyprus“, in The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard ed. Nathalie Tocci. (London: Routledge, 2007), 28 – 52.
35 Pavel Hradečný et al., Dějiny Řecka (Praha: Lidové noviny, 1998). Pavel Hradečný, Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? (Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000).
Pericleous Chrysostomos, The Cyprus referendum: a divided island and the challenge of the Annan Plan (London: I.B. Tauris, 2009).
Webové stránky „Akinci: Cost of Cyprus reunification may top estimates“, Ekathimerini, (4. 4. 2016), http://www.ekathimerini.com/207621/article/ekathimerini/business/akinci-cost-ofcyprus-reunification-may-top-estimates (staženo 3. 5. 2016). „Cyprus Demographics profile“, http://www.indexmundi.com/cyprus/demographics_profile.html (staženo 25. 4. 2016). „Cyprus Makes Progress on Reunification Talks“, Stratfor, (7. 12. 2015), https://www.stratfor.com/analysis/cyprus-makes-progress-reunification-talks (staženo 28. 4. 2016). „Cyprus: Saying no to the future“, Le monde diplomatique, květen 2004, https://mondediplo.com/2004/05/07cyprus (staženo 14. 3. 2016). „UPDATE 3-Turks:navy may escort exploration ships off Cyprus“, Reuters, (19. 9. 2016), http://www.reuters.com/article/2011/09/19/turkey-cyprusidUSL5E7KJ11H20110919 (staženo 7. 4. 2016). „Why there are fresh hopes of a united Cyprus“, The Economist, (25. 4. 2016), http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2016/04/economist-explains-17 (staženo 28. 4. 2016).
36 „You say raki, I say ouzo“, The Economist, (23. 4. 2016), http://www.economist.com/news/europe/21697230-greek-and-turkish-cypriots-closedeal-may-yet-call-whole-thing-you-say-raki-i-say (staženo 24. 4. 2016).
