UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Katedra Obecné antropologie

Bc. Marek Řápek

Tetování a jeho význam v hardcore subkultuře Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Heřmanský

Praha 2012

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem.

V Praze, dne 12. 9. 2012

Bc. Marek Řápek

2

Poděkování : Zde bych chtěl velmi poděkovat vedoucímu práce Mgr. Martinovi Heřmanskému za odborné rady a připomínky, které provázely vznik této práce.

3

Obsah Abstrakt

.......................................................................................................

6, 7

1. Úvod

.......................................................................................................

8

TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................

10

2. Reflexe literatury ............................................................................................

10

3. Výzkum subkultury ........................................................................................

12

3.1. Počátky výzkumu – Chicagská škola ..............................................

12

3.2. Birminghamská škola – CCCS ........................................................

15

3.2.1. Subkulturní styl v CCCS...................................................

17

3.3. Postsubkulturní teorie ......................................................................

18

3.3.1. Subkulturní kapitál ............................................................

20

3.3.2. Muggleton a jeho pojetí stylu………………………..……. 22 4. Hardcore .......................................................................................................

23

4.1. Historie hardcoru .............................................................................

23

4.2. Hardcore v Československu a České republice......................

24

4.3. Hardcore jako hudba ..............................................................

26

4.4. Hardcore jako subkultura .......................................................

28

4.4.1. Politické směřování .............................................................

28

4.4.2. D.I.Y ....................................................................................

29

4.4.3. Práva zvířat ..........................................................................

29

4.4.4. Straight edge ........................................................................

30

5. Tetování .......................................................................................................

31

5.1. Předmoderní doba ..................................................................

31

5.2. Moderní doba – první renesance ............................................

31

5.3. Zlatý věk tetování ...................................................................

33

5.4. Éra rebelie (1950 – 1970) .......................................................

33

5.5. Východní blok – situace u nás................................................

34

5.6. Druhá renesance – současnost ................................................

35

5.7. Funkce a významy tetování v kontextu druhé renesance .......

36

5.7.1. Tetování a identita ...............................................................

37

5.7.2. Společenské vnímání tetování .............................................

39

EMPIRICKÁ ČÁST .................................................................................................

41

6. Kvalitativní výzkum .......................................................................................

41

4

6.1. Cíl výzkumu a výzkumné otázky ....................................................

43

6.2. Vstup do terénu ................................................................................

44

6.3. Sběr dat a jejich analýza ..................................................................

46

6.4. Zkoumaný vzorek ............................................................................

47

7. Hardcore a subkulturní ideologie ...................................................................

48

7.1. Hudba...............................................................................................

49

7.2. Antifašismus, Antirasismus .............................................................

50

7.3. Práva zvířat .....................................................................................

51

7.4. D.Y.I. – etika ..........................................................................

51

7.5. Tolerance a netolerance ..........................................................

52

7.6. Postoj k většinové společnosti................................................

53

8. Hardcore a tetování.........................................................................................

55

8.1. Tetování, vstup do skupiny ....................................................

56

8.2. Tetování, móda a motivace ....................................................

57

8.3. Tetování a jeho společenské vnímání.....................................

59

8.4. Tetování jako výraz odporu k většinové společnosti .............

60

8.5. Tetování jako výraz individuality ..........................................

62

8.6. Tetování jako výraz individuality nebo jako kolektivní styl?

64

8.7. Tetování jako součást identity ................................................

65

8.7.1. Rodina .................................................................................

66

8.7.2. Zájmy ..................................................................................

67

8.7.3. Tetování jako deník .............................................................

68

9. Závěr ...................................................................................................

70

LITERATURA (BIBLIOGRAFIE ...............................................................................

73

PŘÍLOHY

79

.......................................................................................................

5

Abstrakt Tato práce se zabývá fenoménem tetování v hardcore subkultuře. V teoretické části reflektuje proměnu konceptu subkultur v kontextu jeho historického vývoje, přičemž důraz je kladen na koncept stylu v pojetí Centra pro současná kulutrální studia a post subkulturních teorií, především díle Davida Muggletona. V diachronní perspektivě se tato práce zabývá také fenoménem tetování a jeho funkcemi a významy, které jsou mu v současné společnosti připisovány. Nedílnou součástí teoretické části je deskripce hardcoru nejen z hlediska jeho vývoje v USA a také Československé, respektive České republiky, ale také z hlediska hudební stránky a sdílené ideologie, která je klíčových rysem této subkultury. Koncepty popsané v teoretické části jsou poté využity v samotném výzkumu, který je veden pomocí kvalitativní metodologie. Zkoumání si klade za cíl popsat významy a funkce v hardcore subkultuře a zjistit, zda-li jsou obsahy a motivace připisované tetování ovlivněny subkulturní ideologií, nebo jestli se především jedná o výraz soudobého individualistického diskurzu. Tetování je tedy v této práci zkoumáno z hlediska jeho individuální podstaty s přihlédnutím na subkulturní, respektive širší, celospolečenský kontext, který spolu definuje jeho podstatu a společenské vnímání.

6

Abstract This work deals with the phenomenon of tattoo in hardcore subculture. In the theoretical part it reflects the transformation of the concept of subcultures in his historical progress, with an emphasis on the concept of style in the connection of the Center of contemporary culture Studies and post subcultural theory, especially the writing of David Muggleton. The diachronic perspective, this work also deals with the phenomenon of tattoo and its functions and meanings to it in today's society ascribed. An integral part of the theoretical part is to describe hardcore only in terms of its progress in the USA and in Czechoslovakia or Czech Republic, but also in terms of the side of music and shared ideology, which is the main key featuring to this subculture. Concepts described in the theoretical part are then used in actual research, which is conducted by using qualitative methodology. Exploration aims to describe the meanings and functions of the hardcore subculture and determine whether they are content and motivation ascribed to tattoo influenced subcultural ideologies, or whether it is primarily an expression of the contemporary individualistic discourse. In this work tattooing is examined in terms of its individual nature with regard to the subcultural, or wider, societal context, which together define its essence and social perception.

Klíčová slova : hardcore, punk, subkultura, tetování, historie,tělesná modifikace, kvalitativní výzkum, styl, Hebdige, Muggleton, tělesný projekt, rozlišujcí jedinečnost

Key words: hardcore, punk, subculture, tattoo, history, body modification, qualitative research, style, Hebdige, Muggleton, body project, distinctive individuality

7

1. Úvod Následující práce, jak již napovídá název, se bude týkat fenoménu tetování v hardcore subkultuře. Jedna z motivací, která mě vedla k rozhodnutí zabývat se tímto tématem, je přesvědčení, že oba jevy, tedy jak existence subkultur, tak zájem permanentně zdobit své tělo pomocí tetování jsou vysoce aktuálními tématy, ve kterých se odráží povaha současné společnosti. Subkultury poutají pozornost sociálních vědců ve větší míře od druhé poloviny 20. století a jejich povaha stejně jako pohled na ně se mění v závislosti na společenském kontextu, ve kterém jsou zkoumány. Nehledě na tuto skutečnost ale vždy platilo a platí, že takovéto skupiny jsou prostorem pro záměrné vyjádření odlišnosti a konstrukci sociálních identit odlišných od většinové společnosti. V dnešním globalizovaném prostředí, ve kterém se stírají kulturní rozdíly a které má tendenci směřovat k uniformitě, se tato možnost, kterou nabízejí, ukazuje jako velmi důležitá. Dle mého názoru, jsou subkultury jakýmsi odrazem či zrcadlem většinové společnosti a jsou velmi zajímavé jako výzkumné prostředí, ve kterém se dají zkoumat nekonformní názorové trendy či netradiční vizuální styl a vizáž. Za podobně inspirativní sociální fenomén je možné považovat tetování. Tato tělesná zdobící praktika, která se vyskytuje ve většině společností během celé lidské historie je opravdu velmi mnohovrstevnatý jev, který je možné zkoumat z mnoha úhlů pohledu. Za nejzajímavější rovinu považuji tu, na které se ukazuje vztah mezi osobním rozhodnutím každého jedince doživotně modifikovat své tělo a sociální a kulturní podmíněnost tohoto aktu. Jinými slovy, tetování je jev, ve kterém se střetává individuální a sociální, kolektivní a osobní. Tímto se také dostávám k podstatě této práce. Cílem je deskripce tetování u skupiny lidí, kteří sdílejí společné názory a těmito názory stojí v opozici k většinové společnosti. V této práci se pokouším popsat jaké významy připisují příslušníci této subkultury tetuáži, a jakou hraje v jejich životě roli. Důraz bude kladen na to, zda-li jejich rozhodnutí nechat se tetovat, je ovlivněno jejich členstvím v subkultuře a pokud ano tak jak, a také na to, jak se na jejich tetování podílí širší sociální kontext, ve kterém se nacházejí. Pokusím se také prozkoumat, zda-li se do této formy tělesné modifikace nějakým způsobem může promítat subkulturní ideologie, tedy kolektivní sdílení určitých myšlenek, nebo zda převládá individualistický diskurz tolik charakteristický pro současnou post moderní společnost. Tato diplomová práce je logicky rozdělena do dvou částí. První je možné nazvat teoretickou a druhou empirickou. Každý z těchto velkých bloků je členěn na kapitoly, které jsou dále pro přehlednost tématicky rozděleny na podkapitoly. První kapitola se kriticky zabývá dosavadním stavem bádání jak v oblasti subkultur tak i tetování a to v českém i ve 8

světovém prostředí. Je nutné podotknout, že ačkoliv existují práce jak o hardcore subkultuře, tak o tetování, v českém kontextu práce na toto konkrétní téma neexistuje. Druhá kapitola se zabývá konceptem subkultury. Pokouší se popsat vývoj myšlení o subkulturách jako o analytickém konceptu, který umožňuje

pochopit důvody vzniku, fungování a vztahy

s většinovou společností v těchto sociálních formacích. Pro účely této práce je kladen větší důraz na pojetí stylu v dílech vycházející z britského Centra pro současná kulturální studia a postmoderních autorů, kteří na ně v kritickém duchu navazují. Třetí kapitola se zabývá hardcorem. Pokouší se mapovat vznik a vývoj hardcoru jak na územní USA a posléze také jeho pronikání do Československé, respektive České Republiky a ustanovení hardcoru jako samostatné subkultury. Na následujících stránkách se práce pokouší čtenáře stručně seznámit s hardcorem jako hudebním směrem a také jako se subkulturou, jinými slovy, jsou zde popsány nejdůležitější sdílené myšlenkové celky tvořící základ tzv. hardcorové subkulturní ideologie. Čtvrtá kapitola se zabývá fenoménem tetování. Stejně jako v předchozí kapitole začíná historickým přehledem tetování, který má za cíl ukázat jak se v průběhu doby měnil náhled na tento fenomén. Kapitola je zakončena popisem soudobého vnímání tetování a jeho významů, které plní a které jsou mu v současnosti připisovány. Pátá kapitola představuje kvalitativní metodologii, pomocí které byl prováděn samotný výzkum. Data získaná tímto výzkumem jsou prezentována v kapitole šest, přičemž jejich interpretace a vztažení k teoretickým konceptům popsaných v kapitolách dvě a čtyři se nachází v závěru, tedy kapitole sedm.

9

TEORETICKÁ ČÁST 2. Reflexe literatury Nezbytnou součástí psaní diplomové práce je kritická analýza stavu literatury pojednávající o tématech, kterými se bude práce zabývat. V tomto ohledu je možné identifikovat dva základní tématické okruhy. Za prvé se jedná o literaturu týkající se subkultur mládeže, respektive hudebních subkultur. Druhým okruhem je literatura zabývající se tělesnými modifikacemi, přesněji řečeno tetováním. Na začátek je nutné poznamenat, že literatury pojednávající o subkulturách pocházející z českého prostředí, není příliš mnoho. V 90. letech minulého století se objevily publikace pojednávající o vývoji (nejen) rockové hudby na českém území, které se okrajově dotýkají i subkultur jako kniha Bigbít nebo Beaty, Bigbeaty a Breakbeaty, tyto knihy jsou ale více zaměřené muzikologicky a postrádají ukotvení v subkulturních teoriích. Z jiného úhlu pohledu se subkultur týká kniha Ostrůvky svobody: kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu, v tomto případě se jedná o publikaci především historického charakteru, mapující subkultury hlavně v kontextu komunistické represe. Literatura týkající se přímo, nebo alespoň okrajově hardcorové subkultury je také velmi skrovná, je možné uvést pouze anonymně publikovanou knihu Kytary a Řev a Excentrici v Přízemí autorů Konráda a Vlčka. Jednu z mála výjimek z akademického prostředí přímo v oblasti subkulturních studií tvoří kniha Josefa Smolíka Subkultury Mládeže: Uvedení do problematiky, která obsahuje přehled nejvýznamnějších subkulturních teorií a typologii vybraných subkultur. Téma subkultur (a hardcoru nevyjímaje) bylo tedy doposud v českém prostřední poměrně málo reflektovaným tématem, více zájmu se mu dostává od studentů prostřednictvím jejich kvalifikačních prací. Rozsah i kvalita zahraniční literatury na toto téma je zcela odlišná. Historie subkulturních studií sahá až do 20. let 20. století k chicagské sociologické škole, která na subkultury nahlížela z kriminologického pohledu jako na deviantní skupiny. Jako nejvýznamnějšího představitele lze uvést Alberta. A. Cohena. V evropském kontextu je pro výzkum subkultur zcela klíčové Centrum pro současná kulturální studia, tzv. birminghamská škola (CCCS). Jako jejího čelního představitele je nezbytné uvést Dicka Hebdige, jehož kniha Subculture: Meaning of Style se stala inspiračním zdrojem pro mnoho dalších děl, ale také předmětem kritiky. Na výzkumníky z CCCS kriticky navazuje mnoho autorů rozvíjející tzv. post-subkulturní studia, přičemž v této práci bude čerpáno především z knih Davida

10

Muggletona: Inside Subkultur – Postmodern Meaning of Style a Sarah Thornton Club Culture: Music, Media, and Subcultural Capital. Nejvýznamější články subkulturních studií jsou shrnuty ve sborníku Subculture Reader, který byl editován Sarah Thorntonovou a Kenem Gelderem, podobnou publikací shrnující články z “postsubkulturního” období

je Post-

Subculture Reader, který editoval David Muggleton a Rupert Weinzierl. Pokud se jedná o publikace týkajíci se konkrétně hardcore subkultury, je možné zmínit především knihy publicistů Stevna Blushe American Hardcore: A Tribal History a Sober Living For The Revolution od autora Gabriela Kuhna. Zatímco tyto dvě publikace jsou souborem názorů, reskektive rozhovorů s příslušníky hardcore subkultury a podávají tak více méně emický1 pohled na danou problematiku, Ross Heanfler v knize Straight Edge: CleanLiving Youth, Hardcore Punk, And Social Change mapuje a analyzuje názory a postoje ze sociologické perspektivy příslušníků subkultury

Straight Edge, která má své kořeny

v subkultuře hardcorové. Jak je zmíněno výše, literatura českého původu v oblasti subkulturních studií je poměrně nepočetná. Toto platí ještě ve větší míře o literatuře týkající se tetování. Je až překvapivé, jak málo pozornosti je v českém akademickém prostřední věnováno tomuto fenoménu. Jako jediný autor, který se této problematice dlouhodobě věnuje je etnolog Martin Rychlík, jehož dizertační práce byla v rozšířeném provedení vydána pod názvem Tetování skarifikace a jiné zdobení těla. Tato práce podává jistý výčet funkcí tetování a historickogeografické vymezení jednotlivých kulturních areálů spjatých s tetováním a tělesnými modifikacemi. Tato kniha je bohatě ilustrována, a vyznačuje se poměrně populárně naučným jazykem. Další odborná literatura zabývající se tetováním je opět omezená na vysokoškolské kvalifikační práce, které se tento jev pokouší zkoumat a uchopovat z různých úhlů pohledu. Zahraniční literatura k tomuto tématu je opět velmi obsáhlá. Z tohoto důvodu se zmíním pouze o studiích, které jsou využity v této práci. Jednou z nejcitovanějších autorek zabývající se tetováním je Margo deMello a její kniha Bodies of Inscription. Tato autorka se v komunitě lidí zabývající se body artem dlouhodobě pohybuje a její práce poskytuje jak historický exkurz do vývoje tetování tak i etnografická data vzešlá z jejího terénního výzkumu. Dalším autorem, který je sám vyznavačem body artu, respektive tetování je kanadský sociolog Michael Atkinson. Tento autor mapuje subkulturu lidí vyznávající tetování 1

Pojmy emický a etický mají své kořeny v teorii lingvistiky. Do antropologie se dostaly především prostřednictvím díla Marwina Harrise. Jedná se o dva odlišné přístupy ke zkoumání a popisu reality. Zatímco etický popis vychází z hlediska pozorovatele a objektivující vědy, emická perspektiva je popisem, který vychází z představ a kategorií aktérů jednání, příslušníků daného společenství z jejich vlastního chápání a rozlišování. Je tedy závislý na kontextu dané kultury.

11

z pozic eliasovské figurativní sociologie. V této práci bude využívána jeho publikace Tattooed: Sociogenesis of Body Art. Dalším sociologem zabývajícím se tetováním je Clifford R. Sanders, který ve své knize Customizing the Body: The Art and Culture of Tattooing vidí v soudobém tetování proměnu od (obecně nedoceněné) dovednosti k (částečně legitimní) umělecké formě, ale také odlišení od konformity societálních norem“, vědomé přestoupení kulturních pravidel, jež s sebou může přinášet společenskou i mravní ostrakizaci (Sanders 1989:2 in Rychlík 2003:25). Z hlediska vztahu společnosti a ne–mainstreamových tělesných modifikací se tetováním zabývá kniha In the Flesh: Cultural Politics of Body Modification vycházejíc z post–modernismu a post-strukturálního feminismu autorky Victorie Pitts.

3. Výzkum subkultur Subkultury jsou

v sociálních

vědách

nejobecněji

definovány jako

skupiny

charakteristické specifickým souborem norem, hodnot, vzorů chování a životního stylu. Svým členům slouží jako důležité prvky identity. Charakteristické pro subkultury je jejich vymezení se vůči většinové společnosti. Soubor specifických hodnot, které nositelé subkultur vyznávají, norem, kterými se řídí, a postojů, jež vyjadřují, bychom mohli nazvat subkulturní ideologií. Tyto hodnoty nacházejí svůj výraz v subkulturním stylu, který vyjadřuje subkulturní ideologii svého nositele, ale zároveň demonstruje jeho identitu jako člena subkultury (Heřmanský, Novotná 2012). V následující kapitole se pokusím popsat vývoj myšlení o konceptu subkultury právě s důrazem na téma subkulturního stylu. Nejprve bude mou snahou charakterizovat chicagskou sociologickou školu, poté Birminghamskou školu kulturálních studií (CCCS) a nakonec část současné, široké, nehomogenní post-subkulturní teorie. V jednotlivých podkapitolách se budu zabývat teoretickými východisky jednotlivých škol, ale také metodologickými postupy, které tyto školy užívaly, v neposlední řadě nejvýznamnějšími autory a jejich zásadními koncepty a přínosem ve výzkumu subkultur. Domnívám se, že takovýto historický přehled může pomoci vytvořit analytický rámec, který poté může být aplikován při samotném výzkumu. 3.1. Počátky výzkumu – Chicagská škola Počátky výzkumu subkultur je možné hledat již ve 20. letech 20. století v USA. První díla mapující tuto problematiku jsou spojeny s tzv. chicagskou sociologickou školou. Slovní spojení chicagská škola se používá k neformálnímu označení několika generací sociologů,

12

kteří sdíleli podobné zájmy a perspektivy týkající se kultury a společnosti a kteří buď učili, nebo své akademické vzdělání získali na fakultě sociologie Chicagské Univerzity (Gelder, Thornton, 1997:11). Výzkumy prováděné vědci z této školy měly interdisciplinární charakter a i tématický záběr byl velmi široký. Obecně je možné říci, že se jednalo o mikro-sociologii města (Gelder, Thornton 1997:11), v níž dominoval zájem o témata zločinnosti, prostituce, tuláctví či přistěhovalectví. Prostor byl věnován tedy především lidem na okraji společnosti, respektive deviantním jedincům - neúspěšným outsiderům, životním ztroskotancům a kriminálním živlům (Smolík, 2010:58). Zájem chicagské školy o tyto skupiny lidí byl dán několika faktory. Jako první je možné jmenovat jistý pragmatismus, který panoval ve 20. a 30. letech na Chicagské Univerzitě a jež měl za následek úsilí o přiblížení sociologie všednímu životu (Smolík, 2010:58). Za druhé, teoretická východiska, ze kterých sociologové chicagské školy vycházeli. Jednalo se především o funkcionalismus a funkcionalistický model společnosti jako ekvilibria. Podle něj se společnost jako systém snaží dosáhnout stabilního stavu, který právě subkultury narušovaly. Chicagská škola proto nahlíží na subkultury primárně skrze prizma deviace. Aby se s problémem ekvilibria vyrovnali, vymezili tito badatelé subkultury jako relativně distinktivní sociální subsystémy v rámci většího sociálního systému a kultury, v jejichž rámci panuje požadované ekvilibrium (Heřmanský, Novotná 2010:2). V tomto přístupu byla odmítnuta jakákoliv psychologizující vysvětlení deviace, důraz byl kladen na sociální či strukturální důvody. Teoretici této školy tvrdili, že deviace studovaná v sociokulturním kontextu může být normální reakcí determinovanou kulturními normami a nikoliv symptomem psychologické vady (Bennett - Kahn-Harris, 2004:3). K chicagské škole, která se zformovala v roce 1882 a až do 20. let 20. století byla synonymem pro americkou sociologii (Gelder, Thornton, 1997:11), patřila za celou dobu jejího působení celá řada autorů, kteří jsou významní v oblasti výzkumu subkultur. Na tomto místě je možné jmenovat Roberta Ezru Parka či Miltona Gordona a v neposlední řadě asi nejvýznamnějšího autora chicagské školy zabývajícího se subkulturami, Alberta K. Cohena. Tento autor na základě zkoumání delikventních gangů vytvořil v roce 1955 obecnou subkulturní teorii. Cohen částečně vycházel se strukturálního funkcionalismu, především pak z teorie vnitřního napětí Roberta K. Mertona. Motivaci k delikventnímu chování však nespatřoval v durkheimovském konceptu anomie2, ale ve statusových problémech adolescentů

2

Situace, ve které se v důsledku společenských změn hroutí hodnoty a měřítka, což má za následek pocit, neřízenosti bezradnosti individua, nedostatek společenské integrace a konečném důsledku sociální rozklad (Gidden, 2001).

13

(Brake, 1980:42). Tato teorie spočívá v předpokladu, že některým jedincům je sociální strukturou znemožněno dosahovat cílů a hodnot (statusů), které jsou většinovou společností vysoce hodnocené. Jedinci s takovýmito problémy jsou frustrováni a toto napětí si kompenzují vytvářením nových sociálních skupin, v nichž se setkávají lidé s podobnými problémy. Uvnitř těchto skupin se vytváří formy a vzory chování, které jsou většinovou společností považovány za deviantní. Podle Cohena je toto princip vzniku subkultur. Konkrétně říká, že zásadní podmínkou pro vytvoření nové kulturní formy (subkultury) je existence většího počtu jedinců se stejnými problémy přizpůsobení se společnosti, kteří mezi sebou vytvářejí efektivní interakce“ (Cohen, 1955 in Gelder, Thornton 1997:48). Subkultura pak znamená kolektivní reakci na problém vznikající ze sociální nerovnosti, kdy společnost není s to jedinci nabídnout uspokojení jeho situace podmíněné sociálními důvody (Smolík, 2010:64). V takovéto situaci, jak říká Smolík, prostřednictvím interaktivních procesů vznikají v těchto skupinách homogenní, normativní systémy výrazně se odlišující od obecně uznávaných pravidel chování, jež ospravedlňují deviantní formy chování (Smolík, 2010:64). Je jasné, že tyto

problémy spojené s deviantními subkulturami

nejsou rozvrstveny ve

společnosti rovnoměrně (Gelder, Thornton, 1997:6). Vstup do deviantních skupin se v Cohenově pojetí týká především jedinců z nižších tříd, neboť mají těžkosti s adaptací na prostředí, ve kterém jsou hodnoceni podle měřítek a standardů, ve kterých nebyli socializováni. Jinými slovy, adolescentní dělnická mládež je vystavena paradoxu, neboť navzdory tomu, že patří k dělnické kultuře, musí čelit statusovým kritériím střední třídy, která vyžaduje internalizaci hodnot vlastních střední třídě. Protože jsou tito lidé omezenými strukturálními možnostmi vyčleněni ze soutěže o to, co střední střída považuje za úspěch, delikventní subkultura se stává kolektivním řešením (Brake, 1980:42). Obecně je tak možné říci, že Cohenova teorie deviantní subkultury vysvětluje deviantní (subkulturní) chování jako způsob řešení kulturně podmíněných adaptačních problémů určitých jedinců a skupin. Důležité je, že se v tomto pojetí jedná o kolektivní (nikoliv individuální) adaptaci na strukturální zátěž (…) a subkultury představují protestní nebo obranné reakce proti dominantní kultuře (Smolík, 2010:65) Chicagská škola byla z hlediska sociální teorie velmi přínosná, neboť dala vzniknout symbolickému interakcionismu a etnometodologii. Na poli výzkumu subkultur byla vyvinuta a používána tzv. labelling theory3. Z hlediska metodologie se chicagská škola opírala o

3

Labelling theory je možné přeložit jako etiketizační teorie. V tomto přístupu není deviace vnímaná jako soubor charakteristických rysů určité skupiny či jednotlivce, ale jako proces interakce mezi deviantní a nedeviantní částí populace. Určití jedinci, kteří porušují sociální normy se stávají deviantními na základě toho, že je tak někdo

14

etnografický výzkum s důrazem na zúčastněné pozorování a využití biografického narativního rozhovoru. Důraz byl kladen na empirickou analýzu toho, jak je zakoušen život členů subkultur, tedy na tzv. emickou perspektivu - pohled samotných aktérů (Heřmanský, Novotná 2010:2). Ačkoliv nahlížení na subkultury primárně jako na skupiny lidí s deviantními sklony postupně vedlo k posunutí perspektivy od sociologie ke kriminologii, a tak k odklonu od holistického zkoumání specifických kulturních systémů ve prospěch zájmu o kriminální aspekty jednání, chicagská škola hrála ve výzkumu subkultur významnou roli. Především je její zásluhou vytvoření klíče k používání termínu subkultura a vytvoření teoretického rámce pro jeho používání (Smolík, 2010:72) 3.2. Birminghamská škola – CCCS Zvětšený zájem o studium subkultur je možné časově situovat do období po druhé světové válce. Geograficky se toto téma nejvíce uplatňovalo ve Velké Británii. Příčiny zvýšeného zájmu o subkultury je možné hledat ve změněné sociální situaci v poválečné Evropě, která dala vzniknout novým, do té doby neznámým subkulturám mládeže s výrazným, kulturně specifickým charakterem. Sociální procesy jako zvýšená mobilita, industrializace, změněná demografická situace, zlepšené finanční podmínky a rozvoj masmédií (Smolík, 2010:72) hrály roli ve formování poměrně autonomních subkultur jako byli mods, skinheads či punks, jež se staly centrem zájmu výzkumných institucí, z nichž nejvýznamnější byla Birmingham Centre for Contemporary Cultural Studies (CCCS). Birminghamská škola, respektive Centrum pro současná kulturální studia při Birminghamské univerzitě ve Velké Británii, byla založena v 1964 jako středisko postgraduálního vzdělávání nejprve pod vedením Richarda Hoggarta (1964 – 1968) a později Stuarta Halla (1968 – 1979) (Smolík, 2010:72). S příchodem Halla na místo ředitele této instituce je možné hovořit o vzniku zcela nového interdisciplinárního projektu s názvem kulturální studia. Tento interdiciplinární projekt lze definovat jako výzkum kultury tvořené významy a reprezentacemi generovanými v procesu praktik označování a kontextu jejich vzniku se zvláštním zájmem o vztahy moci a politické důsledky, které jsou v těchto praktikách zabudovány (Barker, 2006:99). Ačkoliv v jistém ohledu CCCS navazovalo na Chicagskou školu a v oblasti výzkumu subkultur zrcadlilo práci Chicagské školy v britském kontextu (Bennett, Kahn-Harris, 2004:4), lze tyto dva přístupy považovat za dva rozdílné označil. Zdroje těchto etiket rozhodujících o konformitě či deviaci jsou zpravidla držitelé formální moci ve společnosti (Giddens, 2001).

15

kořeny, které se od sebe odlišují nejen prostorově, ale také teoreticky i metodologicky (Heřmanský, Novotná 2010:1). Birminghamská škola se odklonila od pozitivisticky laděného sociologické výzkumu převládajícího v chicagské škole a její práce byla ovlivněna metodologií sociální antropologie. Analytickou preferencí využívanou CCCS byl naturalismus, který Gubrium a Holstein charakterizují jako neochotu vůči podsouvání významů a upřednostnění vpadnutí do terénu a jeho pozorování (Silverman, 2005:90 in Lojdová, 2008). Ačkoliv je v CCCS patrná inspirace antropologií, na rozdíl od chicagské školy výzkumníci z birminghamské školy nekladli primárně důraz na etnografický výzkum, ale spíše na sémiotickou analýzu stylu a mediální analýzu. V důsledku toho pak preferovali etickou perspektivu před perspektivou emickou. (Heřmanský, Novotná 2010:2). Co se týká teoretického zakotvení, CCCS se odklonila od strukturálního funkcionalismu chicagské školy k výše zmíněnému kulturalismu či později

ke strukturalismu či poststrukturalismu, a to především v jeho marxistické

(neomarxistické) podobě. Vzhledem k teoretickému ukotvení CCCS v marxismu, respektive neomarxismu, ke klíčovým nástrojům patřily text, ideologie a hegemonie prozkoumávané kultury jako oblast sociální kontroly a rezistence. Mezi základní témata výzkumu se řadila masová média, subkultury mládeže, výchova a vzdělávání, gender, rasa a autoritářský stát (Barker, 2006:30). Z tohoto paradigmatického posunu vyplývá také změna náhledu na subkultury. Subkultury již nebyly považovány za skupiny lidí sdružující jedince s deviantními a asociálními sklony v chování, ale byly chápány jako forma odporu, která reflektuje nově vznikající napětí mezi třídami. Autoři hlásící se k CCCS viděli subkultury jako symbolický důsledek strukturálních problémů tříd, které se snaží vyřešit vytvářením kolektivní a individuální identity (Smolík 2010:75). Vznik subkultur v pojetí CCCS lze také označit za indikátor třídních nepokojů v britské společnosti“ (Bennett, Kahn-Harris, 2004:5). Marxistické zaměření birminghamské školy mělo, jak je výše uvedeno, za následek zkoumání otázek ideologie, hegemonie, třídy a rezistence. Na vztah mezi dominantní kulturou a kulturou podřízenou (subkulturou) bylo nahlíženo optikou třídní příslušnosti. Subkultury byly vnímány jako doména mládeže z dělnické třídy. Tyto subkultury pak představovaly pro autory z CCCS výraz vzdoru dělnické třídy proti dominantním hegemonním institucím britské společnosti (Smolík, 2010:77). Subkultury mládeže se z této perspektivy vyznačovaly rozvojem specifických stylů, což bylo pokládáno za dobytí „vlastního prostoru“ a oddělení od rodičovské i třídně hegemonní kultury.

16

3.2.1. Subkulturní styl - CCCS Birminghamská škola se ve svých výzkumech považovala za významné otázky módy, stylu a image jednotlivých příznivců subkultur. Například v díle jednoho z nejvýznamnějších zástupců CCCS Dicka Hebdige Subculture: Meaning of Style (1979) hraje otázky stylu klíčovou roli. Styl byl podle Hebdige označující praktika, která může fungovat jako semiotická rezistence proti dominantnímu řádu (Barker, 2006:65). Podle D. Hebdige je každý atribut stylu nutno chápat jako znak (kód), skrze který subkultura komunikuje se svým okolím. Styl, poskládaný z těchto znaků, je zprávou. Při popisu vytváření stylu Hebdige zmiňuje princip brikoláže4. Pomocí brikoláže může být každý kulturní prvek převeden do odlišného kontextu, ve kterém nabývá zcela nový, v případě některých subkultur, záměrně subverzivní význam. Ať je již za formu subkulturního stylu považována image, vystupování či způsob komunikace, je důležité poznamenat, že se vždy jedná o proces. Co dělá styl stylem je tzv. stylizace. Pouze určité, záměrné a aktivní užívání předmětů (ať již k určitým činnostem, či jako součásti vizáže) vytváří pocit sdílené kolektivní identity se sdílenou ideologií a odpovídajícím chováním. Žargon, hudbu nebo třeba formy tance jednotlivých subkultur je možné pochopit pouze jako produkt stylizace (Heřmanský, Novotná, 2012:5). Na bázi

tohoto

přístupu a semiotiky Hebdige zkoumal například styl punkové

subkultury. Ačkoliv punkový styl se mohl na první pohled zdát jako chaotický, Hebdige v něm nacházel smysluplnost a řád. Punk jako revoltující styl, který tvořil soubor perverzit a abnormalit (spínací špendlíky, pytle na odpadky, odbarvené vlasy, ikonografie sexuálního fetišismu) nebyl podle Hebdige obyčejnou reakcí na britský úpadek projevující se nezaměstnaností, chudobou a měnícími se morálními standardy, ale dramatizací a inscenací těchto jevů přímo do podoby vzteklé, rozvrácené, ale sebereflektující a ironické signifikace (Barker, 2006:183). Tento příklad částečně ukazuje, že vědci z CCCS považovali subkultury za rebelantsky politické se schopností rituálně vzdorovat kapitalistickému začlenění (Muggleton, Weinzierl, 2003:8), přičemž toto řešení společenské podřízenosti se nedělo na rovině materiální, ale imaginární či symbolické.

4

Pojem brikoláž se vztahuje k přeskupení a novému spojení (juxtapozici) původně nepropojených označujících objektů tak, aby vytvářely nový význam v neotřelém kontextu. Brikoláž zahrnuje proces resignifikace, jímž se kulturní znaky s ustavenými významy přeorganizují do nových významových kódů. Objekty, které již nesly usazený symbolický význam, se tedy za nových okolností nově označí ve vztahu k jiným artefaktům (Hebdige 1979).

17

3.3. Post-subkulturní teorie Navzdory tomu, že CCCS se se svým subkulturálním přístupem stalo na dlouho dobu respektovanou a v podstatě nejvlivnější institucí na poli výzkumu subkultur, nevyhnula se ani tato škola řadě kritických připomínek a přímé kritiky. CCCS bylo terčem kritiky v prvé řadě za to, že jeho koncept byl vytvořen s ohledem pouze na britskou společnost s její specifickou sociální a ekonomickou situací 70. let. Primární zájem vědců z této školy o mladé bílé muže z dělnické třídy diskvalifikoval jejich subkulturní teorii v otázce aplikace do jiných společenských či geografických kontextů. Z této pozice vyplývá další kritická připomínka, která se týká skutečnosti, že CCCS nevěnovalo dostatečnou pozornost ženám v otázce subkultur (Smolík, 2010:78). Předmětem kritiky se také stal pro CCCS klíčový koncept rezistence. V tomto ohledu byl například kritizovaný Hebdige a jeho výzkum stylu. Hebdigovy kritici tvrdí, že v jeho interpretaci stylu převládla rezistence, a naopak rezistence se zredukovala na záležitost stylu. Styl tak podle nich přišel o složky zábavy a byl minimalizován na otázku politiky (Pyšňáková, 2007:244) V obecnější rovině kritika směřovala ke skutečnosti, že CCCS nikdy nezkoumala subkultury mládeže, která subkulturní role převzala z pouhé legrace, z pouhé touhy být chvíli in (Smolík 2010:79). Někteří autoři jako Firth si například povšimli faktu, že většina dospívajících, pocházejících z dělnické třídy, často prošla více subkulturními skupinami, změnila identitu a více než o skutečné dlouhodobé členství se jim spíše jednalo o hru na subkulturní členství (Firth 1983 in Bennth, Kahn Harris 2004 in Pyšňáková, 2007:224). Hlavní kritika, které se dostalo CCCS z řad zastánců tzv. post–subkulturních teorií spočívá ve skutečnosti že strukturální analytický model vypracovaný CCCS není schopen popisovat změněnou realitu postmoderní doby. Kritici CCCS modelu subkultur zdůrazňují, že složitost a přesouvání současných kulturních praktik mládeže nelze vysvětlit pomocí teoretického rámce, který připisuje rozličným formám přímočarou časovou logiku (Muggleton, Weinzierl, 2003:6). Subkultury v současnosti nejsou jednotné a vyznačují se vnitřními rozpory (Barker, 2006:186). Jak uvádí Muggleton a Weinzierl, již není možné vysvětlovat současnou subkulutrní scénu pomocí koncepce, která stojí na předpokladu homologické5 jednoty třídně zakotvených sociálních praktik. Dále je subkulturní teorii 5

Myšlenka homologie odkazuje k synchronnímu vztahu mezi sociálními strukturami, hodnotami a kulturními symboly, u nichž se předpokládá, že se k sobě „hodí“. Koncept je používán k popisu souladu mezi strukturní pozicí v rámci sociálního řádu, sociálními hodnotami příslušníků subkultur a kulturními symboly či styly, jimiž se vyjadřují. Teorie homologie zejména propojuje žitou kulturu jakožto soubor konstitutivních vztahů s předměty, artefakty, institucemi a praktikami, které ji obklopují. Zajímá se o to, do jaké míry struktura a obsah

18

pocházející ze školy CCCS vyčítáno, že stojí na neudržitelných binárních opozicích – konkrétně na opozicích hlavní proud – subkultura, rezistence – podrobení se, dominantní – podřízený (Barker, 2006:186 -187). Muggleton k tomu dodává, že koncept subkultury se stává méně použitelným v období postmodernity, protože již neexistuje koherentní dominantní kultura vůči které by se mohla subkultura vymezovat (Muggleton, 2000:48). Nástup post-subkulturních přístupů je spojen se změnou situace ve společnosti, kterou je možné vysledovat již od 80. let 20. století. V tomto období vzniká obrovské množství jak již zcela nových subkultur a stylů, tak takových, které jsou výsledkem kombinace stylů již dříve definovaných. Subkultury se začali vzájemně prolínat, což vedlo k situaci, ve které vzhledem k množství subkultur a jejich odnoží není možné jasně určit subkulturní hranice. Sociální svět se stává stále více fragmentárním a podle představitelů post-subkulturního přístupu se koncept subkultur stává problematickým. Hlavní problém spočívá ve skutečnosti, že jednotlivá subkulturní dělení selhávají ve vysvětlení vztahu mezi styly, hudebními žánry a identitou, která postupně slábne a stává se flexibilnější (Benneth, Kahm Harris, 2004 in Smolík, 2010:80). Za hlavní představitele post subkulturního přístupu lze považovat Steava Redheada a Sarah Thornton z MIPC (Manchester Institut for Popular Culture) a Davida Muggletona, který koncept post-subkultur dále rozpracoval na základě kritiky Hebdigova, potažmo celého konceptu CCCS. Steave Redhead přišel s konceptem klubové kultury (club culture), která je typická pro post-moderní industriální společnost, ve které enormně narostlo množství nestrukturovaného volného času. Tato klubová kultura je místem trávení času a střetávání se mladých lidí, přičemž v ní přestávají být klíčovými a distinktivními aspekty rasa, pohlaví či třída (Smolík, 2010:81). Sarah Thornton se zaměřila na výzkum role médií a mainstreamu při konstrukci subkultur a subkulturních identit a to za pomocí z Bourdieuho vycházejícího konceptu subkulturního kapitálu a sociálně sdíleného vkusu. Pro všechny autory zastávající post-subkulturální přístup je typické, že je nesjednocuje jednotné teoretické východisko či metodologie. Jednotícím prvkem je dekonstrukce konceptu subkultur jako statických sociálních struktur ve prospěch konstrukce nových, více dynamických konceptů. Ať již je mezi post-subkulturními autory využíván koncept postsubkultury (Muggleton), kmene (Maffesoli)

nebo scény6 (Bennett), všichni tito autoři

konkrétního kulturního prvku odpovídá struktuře, stylu, typickým zájmům, postojům a pocitům sociální skupiny nebo je reflektuje (Hebdige, 1979). 6 Scéna je v tomto pojetí vnímána jako koncept nahrazující v jistých ohledech koncept subkultury. Podle Bennetta je scéna sociální a kulturní kontext, ve kterém jedinci kolektivně sdílejí hudební vkus a kolektivně se odlišují od ostatních (Bennett, Petrson 2004). Toto pojetí scény nezahrnuje pouze sociální a kulturní formace, ale

19

zaměřují svoji pozornost na stále větší hybriditu a pružnost subkulturních hranic a identit a snaží se najít nové rámce vysvětlující způsoby vytváření sociálních formací mládeže.

3.3.1 Subkulturní kapitál Teorie subkulturního kapitálu vychází především z Bourdieuho knihy Distincion (1984). Kapitál lze v sociologii Pierra Bourdie chápat obecně jako cokoliv, co má v příslušném sociálním poli či prostoru diferencující (resp. stratifikační) efekt, to jest jako to, co způsobuje nerovnou distribuci uznání a moci . Vlastnictví člověka různých kapitálů a jejich různého objemu definuje jeho sociální pozici v sociálním prostředí a sociální struktuře, tedy to, co spoluutváří jeho společenský status. Bourdieu rozlišuje čtyři základní typy kapitálu – ekonomický, kulturní, sociální a symbolický. Subkulturní kapitál Sarah Thornton je originální inovativní aplikací Bourdieuho koncepce na oblast subkultur či obecně na výzkum skupin mládeže. Pro Thorntona je zásadní především kapitál kulturní, ze kterého vychází. Stejně jako Bourdieuho koncepce je subkulturní kapitál analytickým nástrojem pro výzkum sociálních hierarchií, vkusu a jejich vztahu k sociální struktuře. Thornton používá pojmu subkulturní kapitál ve smyslu toho, co poskytuje jedinci status v rámci jeho sociálního světa. Jejími vlastními slovy je subkulturní kapitál to, co uděluje status svému držiteli v očích relevantního pozorovatele. Ovlivňuje postavení mladého člověka v mnoha ohledech, stejně jako kulturní kapitál u dospělých. Subkulturní kapitál může být objektivizován nebo internalizován. Stejně jako kniha nebo malba hraje roli kulturního kapitálu v domě rodičů, subkulturní kapitál je objektivizován ve formě módního účesu nebo pečlivě střádané sbírky nahrávek. Stejně jako je kulturní kapitál personifikován v dobrých mravech a vybrané konverzaci, subkulturní kapitál je internalizován ve formě „být ve známosti, být in“ (Thornton, 1995:202). Subkulturní kapitál jsou tedy předměty, znalosti, symboly, či kulturní praktiky, které jsou oceňované v dané subkultuře a jejichž kumulace zvyšuje prestiž člena subkultury. Vzhledem k jeho specifičnosti, má subkulturní kapitál distinktivní charakter a umožňuje odlišit člena subkultury od mainstreamové společnosti, stejně jako od členů jiných subkultur. Jeho přítomnost nebo naopak absence odlišuje člena od nečlena dané subkultury, v rámci subkultury pak míra subkulturního kapitálu vytváří hierarchii mezi jednotlivými členy (Heřmanský, Novotná, 2011:6). Subkulturní kapitál tedy funguje v rámci subkultur stejným

také prostor ve kterém scéna působí. Podle Heřmanského a Novotné je jeho zásadním problémem, že na jedné straně označuje hudební (a s hudbou spojené) praktiky v rámci konkrétního geografického prostoru, na straně druhé pak kulturní prostor, který překračuje lokalitu (Heřmanský, Novotná 2012:11).

20

způsobem jako Bourdieuho kapitál ekonomický, kulturní, sociální a symbolický v rámci mainstreamové společnosti, avšak s tím rozdílem, že není ve většinové společnosti nijak oceňován a není možné jej jako kapitál kulturní či sociální konvertovat do kapitálu ekonomického. Podle Talcotta Parsonse, se mladí lidé hlásí k odlišnému řádu prestižních symbolů, protože nemohou soupeřit s dospělými o pracovní postavení či o postavení sociální (Parsons, 1964: 94 in Thornton, 1995:100). Subkulturní kapitál v tomto ohledu umožňuje utvářet sociální hierarchie na bázi zcela odlišných prvků, než které jsou používány ve světě dominantní kultury. Je to nástroj, díky němuž mladí lidé mohou vytvářet svůj sociální svět, který nebude kontaminován již existujícími hodnotami a kulturními normami dospělých a uvnitř těchto světů usilovat o strategické výhody (Leonard, 2008:237). Thornton uvádí, že subkulturní kapitál je znakem toho mít „hippness“. Ve svém výzkumu, který se primárně zabýval klubovou kulturou ve Velké Británii se soustředí na to, jak zastánci „clubbingu“ využívají subkulturní kapitál jako ideologický zdroj, skrze který narůstá „hip“ nebo „cool“ status – získaný skrze povědomí o tom, co je na subkulturní scéně „in“ nebo „out“. (Thornton, 1995:11 in Weinzerl, Muggleton, 2003:5). Jedná se o hlavní indikátor toho být vnímán buď jako příslušník mainsteamu, nebo autentický „clubber“ respektive příslušník subkultury (Thornton, 1996:101, 110 – 111 in Pyšňáková 2011:34). Thornton v odklonu od starší tradice zkoumání subkultur nevidí tyto skupiny jako definované a fungující na bázi třídy, ale na půdorysu sdíleného vkusu. V návaznosti na teorii Pierra Bourdieu, vkus není považován za cosi individuálního, ale je vnímán jako kulturní a sociální konstrukt, který vzniká internalizací vjemů z prostředí nebo na základě explicitní výuky. Vkus tedy je možné považovat za něco, co je koncipováno a udržováno v sociální skupině ve snaze odlišit se a udržet si distanci od ostatních skupin. Důležité je zmínit, že tento estetický cit (vkus) a s ním spojené životní styly různých skupin se definují ve vzájemné opozici: vkus je především a převážně nevkusem druhých (Wacquant, 2002). Subkultury, respektive klubové kultury, jak je nazývá Thotnton, jsou v jejím pojetí kultury vkusu – subkulturní kapitál nebo vkus sdílený danou skupinou slouží k odlišení se od ostatních subkultur či k distinkci od mainstreamové společnosti. Na rozdíl od dřívějších výzkumů, především těch vycházející ze školy CCCS, Thornton odmítá pro výzkum subkultur dichotomní model, jež je tvořen opozicemi avantgardní – buržoazní, podřízený – dominantní a subkulturní – mainstreamový (Pyšňáková, 2007:255). Celkově zamítá koncept mainstreamu jako vhodnou analytickou kategorii, přičemž tvrdí, že pojem mainstream funguje pouze jako etiketa, jíž jsou členy subkultury označeni ti, kteří mají 21

nedostatek subkulturního kapitálu (Thornton, 1996 in Pyšňáková, 2011:34). Jak sama Thornton poznamenává, „clubeři“ byli většinou schopni identifikovat homogenní skupinu, ke které nepatří a většina z nich viděla sebe sama mimo tuto skupinu a v opozici proti mainstreamu, nicméně, typicky mainstreamovou skupinu jsem nebyla schopná najít a nenašla (Thornton, 1996 : 114 in Pyšňáková, 2011:34).

3.3.2 Muggleton a jeho pojetí stylu

Hlavním teoretikem post-subkulturálních studií je David Muggleton, který v roce 2000 vydal knihu Inside Subculture: The Postmodern Meaning of Style (2000). V této práci, jak je patrné z názvu, se Muggleton nejen vymezuje vůči dílu Dicka Hebdige a celkově teoretickým východiskům CCCS, ale konstruuje novou subkulturní teorii. Muggleton uvádí, že postmoderna přinesla zhroucení hranic a hierarchií pocházejících z moderny a jako důsledek vznikla povrchní a vysoce fragmentovaná kultura (Muggleton, 2000:158). Muggleton tak svoji práci staví na hypotéze, podle níž se subkultury proměňují – a subkulturní život přijímá stále více charakteristik spojovaných spíše s postmodernitou, než s obdobím modernity. Základními rysy postmoderní subkultury – či post-subkulturalismu – jsou dle Muggletona rozmlžení jejích demarkačních linií, odklon od třídního zakotvení, depolitizace, individualizace (spojená s fragmentarizací – příslušnost k subkultuře je osobním projektem, prostupujícím jen některými rovinami života jedince) na jedné straně a estetizace a úmyslná deautentizace zážitku (členství v subkultuře jako úmyslná diskurzivní, sebeironizující hra) na straně druhé (Macek, 2006). Post-subkultury, respektive post-subkulturalisté sdílejí na rozdíl od moderních subkultur jiné, weberiánsky ideálně typické znaky7. například uvést

V tomto ohledu lze

subkulturní členství, které je vnímané jako přechodné (oproti vnímaní

členství jako něčeho permanentního) nebo fragmentárnost a roztříštěnost identity (oproti jasně definované skupinové identitě), stylovou pluralitu a heterogenitu (oproti stylové homogenitě) a postmoderní fascinaci stylem (oproti důrazu na přesvědčení a hodnoty) (Muggleton, 2000 :52). Pro post-moderní subkultury, na rozdíl od subkultur z dob CCCS, je hra se stylem typická. Styl již není vnímán jako kolektivní výraz třídního vzoru a nemusí být v rámci jedné subkultury homogenní. Jednotliví členové dané subkultury si mohou v postmoderním

7

Ideální typ je uměle vytvořená sociologická konstrukce, která umožňuje zřetelný popis toho, co je na dané třídě jevů pokládáno za charakteristické. Ideálními vlastnostmi jsou ty, které jev definují, přičemž jev v takto čisté, respektive ideální podobě ve skutečnosti nemusí existovat (Giddens, 2001).

22

kontextu logicky zcela volně v rámci stylu vybrat z různých prvků, které navíc mohou díky brikoláži rekontextualizovat. Styl tak podle Davida Muggletona umožňuje tzv. distinktivní individualitu (rozlišující jedinečnost), tedy odlišení člena subkultury nejen od mainstreamové společnosti a jiných subkultur, ale zároveň od sebe navzájem v rámci stejné subkultury (Heřmasnký, Novotná, 2012:5). V tomto ohledu je Muggletonova tematizace stylu podobná koncepci Sarah Thornton. Muggleton k tématu stylu říká, skrze něj je možné dovolávání se referenční skupiny, což umožňuje určitým jednotlivcům podtrhnout jejich status „insidera“, tedy zasvěcence do skryté, tajné oblasti, tím, že sám sebe vyloučí z větší skupiny nezasvěcených outsiderů (Muggleton, 2000:47). Jinými slovy, distinktivní individualita umožňuje jednotlivcům sdílet skupinovou příslušnost (konformitu se skupinou), a zároveň prostor pro jedinečné vyjádření osobnostní jedinečnosti (individuality). Na základě postmoderní logiky, která určuje, že členové subkultur se angažují v radikálním pluralismu stylů,

a oslavě prchavosti různých subkulturních identit, Muggleton ohledně stylu jako

vyjádření subkulturní ideologie říká, že mu lze rozumět jako kolektivně vyjádřené oslavě individualismu (Muggleton, 2002:57).

4. Hardcore 4.1. Historie hardcoru

Hudební styl hardcore se vyvinul na začátku 80. let v USA jako reakce na vlnu britského punku z let 1976 – 1977. Jak uvádí Blush, hardcore je jasnou americkou reakcí na punkovou revoluci z pozdních 80. let (Blush, Petros, 2001:12). Hardcore byl kritickou odezvou na punkovou subkulturu 70. let, neboť ta se postupně stala v očích pravověrných punkerů „obětí“ gramofonových firem a vydavatelství. Pro tyto ortodoxní punkery se hudba, móda i myšlenky, tedy celá subkulturní ideologie i subkulturní styl, stala předmětem mediálního zájmu a tak i komerčního využití, což volalo po návratu ke kořenům. Hardcore se stalo pro tyto punkery možným východiskem (Smolík 2010:182). Lze se setkat také s označením hardcore/punk, což odkazuje ke skutečnosti, že punk je jakýmsi inspiračním zdrojem hardcoru a hudebním základem, z něhož ve své podstatě vychází. Samotný pojem hardcore byl v souvislosti s hudbou použit pravděpodobně poprvé v názvu alba Vancouverské punkové kapely D.O.A Hardcore 1981 (Blush, Petros, 2001:11). Jeho význam objasňuje publicista dlouhodobě se zabývající rockovou hudbou Petr Hrabalik,

23

když říká, že slovo ´hardcore´ není podmět. V angličtině je to původně přívlastek, to znamená hardcore + něco. Toto adjektivum odkazuje k tvrdosti, drsnosti, ale také neoblomnosti a nepoddajnosti. V tomto významu ´hardcore punk´ vlastně znamená ´ten nejtvrdší z punku (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Za jednu z nejvýznamnějších kapel, jejíž členové jsou také označováni jako „Otcové zakladatelé“ hardcore punku je možné považovat Dead Kennedys pocházející z Kalifornie. Tato skupina se se svými politicky angažovanými a provokativními texty stala inspirací mnohým dalším. Z východního pobřeží USA pocházejí také další, pro vznik tohoto stylu klíčové skupiny jako Black Flag nebo Circle Jersks. Centry rozvoje hardcore punk se dále stala města Washington s kapelami Bad Brains či Minor Threath a Denver, kde vznikly skupiny Negative FX, Jerry´s Kids či Siege. Velmi významné místo v dějinách této hudby na počátku 90. lety získala New Yorská hard core scéna reprezentována kapelami jako jsou Agnostic Front, Biohazard, Madball či Sick of It All. Hardcore punk se tedy postupně šířil nejen po USA, ale také do Evropy a dále na ostatní kontinenty. S tímto rozšiřováním do celého světa postupně přicházela hudební fúze s dalšími styly, ale také vznik myšlenkových hnutí spojených s hardcore punkovou hudbou, o kterých bude stručně pojednáváno níže v této kapitole. 4.2. Hardcore Punk v Československu a České republice Vývoj hardcore punku v tehdejším Československu je zcela pochopitelně a logicky spojen se situací punkového hnutí a hudby u nás. Punk se k nám začal dostávat různými kanály někdy v roce 1978 (Nečas, 2006), hardcore, respektive hardcore punk jako jedna z jeho hudebních součástí se začíná objevovat kolem roku 1986, přičemž jeho kořeny a inspirační zdroje lze hledat v amerických a britských hardcore punkových skupinách. Ačkoliv byla punková hudba svoji podstatou pro komunistický režim zcela nepřijatelnou formou uměleckého vyjádření, v počátcích nebyla státní mocí příliš reflektována. Tuto situaci ilustruje výrok Petra Růžičky uvedený v knize Ostrůvky Svobody: "Myslím si, že státní úředník nejdřív dost zachrápal. Napřed vůbec nevěděli, o co v punku jde, tak jsme byli spíše protěžovaní, protože jsme byli nakrátko ostříhaní" (Vaněk, 195 in Nečas, 2006). Tato nedostatečná pozornost ze strany státní moci byla dána dvěma faktory. Prvním byla zaneprázdněnost státních orgánů bojem proti undergroundové tvorbě, která byla považována za velkého nepřítele režimu. Za druhý důležitý faktor lze jmenovat jistou krátkozrakost státního aparátu, který se zpočátku domníval, že hnutí, které protestuje proti západní kapitalistické společnosti a konzumní kultuře, není nebezpečím (Nečas, 2006). Tato první 24

vlna punku na československém území navzdory svým inspiračním zahraničním zdrojům, které byly velmi politicky angažované, opravdu nenesla příliš znatelné ideologické poselství. Jak uvádí Vaněk, punk v době svého importu do českého prostředí, adaptace v tomto prostředí, ani v době prvních českých kreativních pokusů a výsledků nebyl politickým fenoménem (Vaněk, 2002:231). Tato situace se však během 80. let změnila. Jakmile se totiž státní moci podařilo ve větší míře potlačit undergroundové hnutí, pozornost se přesunula na punkovou hudbu a tzv. novou vlnu. Tyto režimní snahy se projevovaly nejen nepovolováním, respektive

zakazováním

koncertů,

ale

také

ideologickými

útoky

prostřednictvím propagandistických článků8. Jak uvádí Vaněk, během

na

posluchače

desetiletí

se

komunistické státní moci podařilo punk svým způsobem zpolitizovat (Vaněk 2002). Hardcore se v podobě samostatné scény na československém území etabloval kolem roku 1989. Je možné konstatovat, že tato hudební scéna

v postatě vznikla na základě

vymezení se na jedné straně od vlny punku, které se hlavně po roce 1989 dostává mediální pozornosti a stává se z ní módní trend, na druhé straně se silně vymezuje i vůči metalu, který někteří členové subkultury označují za „primitivní“, zatímco hardcore je podle nich záležitostí kultivovaných jedinců (Vlček, 2001 in Kumová 2012:19). Je možné říci, že celé období

první poloviny 90. let se v hardcore subkultuře

vyznačovalo velkou aktivitou. S rozvíjející se klubovou rostl i počet pořádaných koncertů K jistému útlumu dochází v druhé polovině 90. let. Od roku 1997 značně poklesl zájem o hardcore, který se projevil zejména rapidním snížením návštěvnosti na koncertech. Podle Vlčka došlo ke klasickému "efektu kyvadla", kdy se trend vychyluje z jednoho extrému do druhého - od stavu, kdy nebýt nějakým způsobem aktivní bylo mezi mládeží považováno za podivínské až podezřelé, do protipólu - totálně pasivního prožívání volného času, kde jsou za asociální považováni ti, kteří se chtějí zabývat něčím pestřejším (Vlček in Nečas, 2006). V současné době se na hardcorové scéně pohybují jak kapely z tzv. první vlny hardcoru, které začínaly na počátku 90. let ať jsou to již Insania, Michael Unce, tak kapely nové, které nekonzertují pouze v České republice, ale v podstatě celé Evropě ať již to jsou Flowers for Whores, Daydream či You Fucking Nigtmare. Na tomto místě je nutné poznamenat, že dnešní hardcore se rozštěpil do mnoha různých subžánrů, co se týká nejen

8

22. března 1983 vyšel v časopise Tribuna článek Nová vlna se starým obsahem, jež odstartoval masové pronásledování české rockové hudby ze strany státní bezpečnosti. Pod tímto článkem, který měl za následek perzekuci, likvidaci profesionálních rockových souborů a také emigraci některých hudebníků do zahraničí, byl podepsán Jan Krýzl, což se později, ukázalo byla fiktivní postava. Více k této kauze na http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/vyhledavani/nov%C3%A1%20vlna/clanky/188-nova-vlna-sestarym-obsahem/

25

hudby, ale i textových obsahů9. Dnešní hardcorová scéna v Praze je integrováno okolo klubů 007 na Strahově, Cafe na Půl cesty a dříve klubu v Jelení. Zároveň fungují webové portály a osobní blogy, ze kterých je možné jmenovat stránky www.czechcore.cz a www.periferia.cz, které informují o konaných akcích, poskytují recenze desek, ale i články týkající se práv zvířat, antifašismu, feminismu a dalších sociálních témat, která jsou v hardcore scéně reflektována. Kromě koncertů a benefičních akcí10 napojených na hardcore scénu probíhá setkávání například na hudebním festivalu Fluff Festu, který je prezentován jako jeden z největších DYI festivalů ve střední Evropě11.

4.3. Hardcore jako hudba

Z hudebního hlediska je hardcore velmi široký pojem, ale je možné říci, že na začátku se jednalo o rychlejší verzi punku (Haenfler, 2006:9). Kromě větší rychlosti se hardcore od punku začal odlišovat vymizením melodických linek, stejně jako nepoužíváním kláves. Pro hardcore, alespoň v jeho „oldschool“ začátcích je typická jednoduchost, přímočarost a expresivní projev zpěváka, který více křičí nežli zpívá (Haenfler, 2006:9). Jak uvádí Hrabalík, vokál je většinou křičený, vzteklý, často s ironickým šklebem. Písně jsou krátké – od několika vteřinových běsů do zcela výjimečných tří minut (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Další patrný rozdíl mezi punkem a hardcorem lze nalézt v oblasti témat, kterými se kapely zabývaly. Zatímco pro punk byla typická jakási destrukce z principu, pro hardcore se stalo klíčové angažované odmítání konzumu (Smolík, 2010:182). Tam, kde některé britské punkové skupiny (…) sklouzávaly programově do deziluze, destrukce a nihilismu – viz. No Future12 pocházející od skupiny Sex Pistols, které pak jako základní atributy módy, jíž pomáhaly rozvíjet, prodávaly velkým gramofirmám, tak americké (neo) punkové skupiny

9

Například skupina Insanie vychází hudebně z heavy metalu a ve svých textech řeší i okultistická témata. Jak uvádí publikace Kytary a Řev, pro některé punkáče a hardcoristy moc metal a pro metalisty zase moc hardcore“ (Kytary a řev, 2002 : 162). Micheal Unce například podle svého profilu na stránkách hudebního serveru bandzone http://bandzone.cz/michaelsuncle?at=info, přerušily činnost kvůli problémům s drogami a alkoholem, další uvedené kapely se naopak prezentují jako Straight Edge. 10

Jak jednu z benefičních akcí, nebo aktivit, která je často podporována členy hardcore subkultury, je možné například označit Food not Bombs Více informací na http://food-not-bombs.cz/co-je-food-not-bombs 11

V hardcore subkultuře se objevily hlasy kritizující stále více komerční charakter tohoto festivalu, tedy odklonění se od jeho DIY podstaty http://www.silver-rocket.org/news/338 12

Jedná se o emblematické punkové heslo, vyjadřující skepsi, rezignaci a pesimismus ohledně budoucnosti a celkovou nihilistickou povahu této subkultury.

26

volily jiný slovník a jinou strategii (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Tématicky se tedy texty v hardcoru posunuly od okázalé a v podstatě principielní provokace, která byla pro punk typická, k otevřené a přímé kritice problémů západní konzumní společnosti. Texty hardcore skupin byly celkově velmi sociálně a politicky angažované, konkrétně se například týkaly aktivního boje proti systému a jeho pravicové politice, militantnímu konservatismu, rasismu, sexismu, konzumu, nadnárodním společnostem, dále třeba do boje za dodržování lidských práv, za ochranu životního prostředí či za práva zvířat (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Hardcore je po hudební i historické stránce spojen nejvíce s punkem, během jeho vývoje ale postupně fúzoval i s ostatními styly. Nejvýraznější ovlivnění probíhalo ze strany metalu, postupem času však i s dalšími styly od hip hopu, funku až po elektronickou hudbu. Jak říká Hrabalik, vývojové linie stylů (…) se vzájemně proplétaly, ještě dále dělily, radikalizovaly, dávaly vzniknout dalším odnožím, takže na konci 80. let lze hovořit o hardcore jako o totálním terminologickém chaosu, kde si už nikdo není ničím jistý (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Pro lepší orientaci byly ale vytvořené jisté rámcové „škatulky“ a tak je možné rozlišovat mezi melodickým hardcorem, punk corem, crustem, skate corem, grind corem, trash corem či nejrůznějšími crossovery s dalšími, mnohdy nemyslitelnými žánry (Smolík 2010:182). Pro zajímavost, na začátku 90. let hardcore popisoval hudební publicista Petr Korál takto - Jaký je hardcore dnes? Má znázorňovat velkoměsto, evokovat atmosféru a život v něm, proto je to hudba (někdy už spíše ´hudba´…) do nejzazší míry agresivní, zběsilá, ohlušující, zdánlivě chaotická – takové je totiž každé větší město. Sound HC tomu odpovídá: vytváří jej silně zkreslené kytarové šlehy, hřmotná baskytara bezohledně valící před sebou vše silou rozjetého buldozeru, místy přímo sebevražedná palba bicích a extatický řev až „chropot“ vokalisty… Sóla prakticky nenajdeme (život přece také nepřináší mnoho parádiček) a melodie bývá nemilosrdně rozdrcena destruktivní zvukovou mašinérií… (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Zhruba o 10 let později, hudební publicistka Veronika Handlířová píše o rozrůzněnosti hardcore scény tímto způsobem: dodnes nemluvíme o hnutí homogenním, s jasně danými principy a vymezenými pravidly; tato scéna je naopak velmi dynamická, v jejím rámci neustále vznikají a zanikají nové směry, s čímž ostatně koresponduje i stylová roztříštěnost a nevyjasněnost stejnojmenného hudebního žánru. HC hudba devadesátých let je stejně těžko definovatelná, jako byla už ve svých ranných fázích, kdy celému světu, omráčenému divokostí a rychlostí punku, dokázala, že lze hrát ještě divočeji, rychleji, hlasitěji a zuřivěji (Handlířová in Dorážka, 1998:189). Navzdory široké paletě stylů a žánrů, které se 27

na hardcore scéně potkávají a prolínají je možné, s jistou mírou zjednodušení říci, že hardcore je stále maximálně expresivním, na energii a výrazu bazírujícím hybridem punku, hard rocku a heavy metalu (Smolík, 2010:198).

4.4. Hardcore jako subkultura

Jak je uvedeno výše, hardcore vznikl jako vymezení se proti punkové subkultuře, která se v pojímaná některých punkerů stala příliš komerční a nedostatečně autentickou. Hudba se stala ještě agresivnější, texty se posunuly od punkové pasivity a programového nihilismu k podpoře aktivního myšlení a participace na okolním světě. Vzhledem ke skutečnosti, že okolní svět byl považován za ovládaný komercí, hardcore se proti konzumní společnosti začal kriticky a angažovaně vymezovat. Z tohoto pohledu je možné hardcore považovat za proud subkultury mládeže, která se staví jako reálná a stabilní alternativa vůči tomu, co zábavný průmysl předkládá mladým (Svítek, 1991 in Smolík, 2010:182). 4.4.1 Politické směřování Z tohoto základního ideového předpokladu, tedy vymezování se proti mainstreamové společnosti, vyplývají charakteristické znaky typické pro hardcore subkulturu. Hardcore jako hnutí lidí na okraji společnosti nikdy nebyl rasově či nábožensky definován či ohraničen, z politického hlediska nebyl nijak vyhraněn, převládalo však levicově anarchistické smýšlení. Adjektivum anarchistické je podle Kumové myšleno ve významu absolutní svobody, z čehož vyplývá odpor zejména k represivním institucím (policie, armáda), státu, kapitalismu, i globalizaci (Kumová, 2012:16). Vzhledem k punkovým kořenům hardcoru a spíše levicovému směřování, je pro hardcore ideologii

významný také antifašismus a odpor

k veškerým formám totalitních ideologií. Tento postoj se také projevuje spoluprácí některých hardcoristů a v některých případech celé scény s antifašistickými organizacemi13. Antifašismus jako celek je možné považovat za integrální součást subkulturní ideologie v oblasti politického směřování.

13

Typickým příkladem propojení hardcorové subkultury a antifašistických organizací je kampaň Good Night White Pride z roku 2005, která reaguje na situaci, kdy neonacisté začali přebírat image z různých subkultur i politických hnutí včetně HC scény či antifašistického a autonomního hnutí, nové hudební i životní styly i nová politická témata jako straight edge, práva zvířat, ochrana přírody či boj proti globalizaci (Kuřík, 2011 :309). Více informací o této kampani je dostupných na http://gnwp.cz/.(cit. 12. 09. 2012)

28

4.4.2 D.I.Y

Pro hardcore je také charakteristický étos D.I.Y. (Do It Yourself), která se vyvinula taktéž z odmítnutí komercionalizované okolní kultury (Smolík, 2010:182). Tento princip se projevoval ve vydávání vlastních, autonomních, na mainstreamu nezávislých časopisů (zinů), budování distribuční sítě, výroby nahrávek a pořádání koncertů. Pro hardcore je také charakteristické, že nepřiznává hierarchii, centralizaci a neuznává tak v podstatě ani vztah tvůrce spotřebitel. Ideálně je každý příslušník hardcoru účastníkem nějaké z existujících forem komunikace, hraní v hudební skupině, psaní do fanzinů, organizace koncertů, nahrávání a podobně (Svítek, 1991 in Smolík, 2010:183). Hardcore je tak jediná scéna, v níž neexistuje výrazná dělící čára mezi kapelami a fanoušky. Z toho plyne i závěr, že hardcore je hnutím, které tvoří kapely i obecenstvo rovným dílem (Handlířová in Dorážka, 1998:189). Tato součást subkulturní ideologie je podle hardcoristů jediným možným východiskem, jak udržet hardcore stranou od vnějšího vlivu (Peterson, 2009 in Kumová, 2012:16 ). Výše zmíněné prolínání hudebníků s publikem se projevuje také při samotných koncertech, neboť na hardcore akcích se začal provozovat tzv. „stage diving“, tedy skok z pódia na ruce ostatních diváků, přičemž někdy se těchto skokanů objevilo na pódiu tolik, že v okamžiku kdy skákali jeden přes druhého vznikl takový chaos, že občas šlo jen těžko poznat kdo je divák a kdo vystupující hudebník. (Hrabalik, nedatováno, nestránkováno). Vzhledem k fyzické náročnosti tance (pogo, v U.S.A používané názvy slamming, trashing, moshing14) i hudební produkce, koncerty nezřídka, kdy končí vysvlečením do půl těla, což publikum a vystupující sjednocuje na symbolické rovině. 4.4.3. Práva zvířat Nedílnou součástí hardcorové subkulturní ideologie je zájem o práva zvířat. Tyto otázky týkající se vegetariánství, veganství, testování kosmetiky na zvířatech, či speciesismu15 a

používání kožešin v oděvním průmyslu jsou velmi reflektované. Na koncertech či

festivalech jsou podporovány organizace zabývající se těmito tématy, někteří členové 14

Ačkoliv se může nedostatečně informovanému pozorovateli zdát, že se jedná o hromadnou fyzickou potyčku mající za cíl zranit ostatní tancující, jedná se o konkrétní styly tance, se svými specifickými krokovými variacemi, a také nepsanými pravidly bezpečnosti směřujícími ke zmírnění rizik. O fenoménu moshingu poměrně obšírně referuje stránka anglické Wikipedie http://en.wikipedia.org/wiki/Moshing. (cit. 12. 09. 2012) 15

Termín je odvozen od slova species = biologický druh nebo třída, český doslovný překlad by proto asi zněl jako „druhismus“, za vhodnější a výstižnější považují tento termín překládat jako druhová diskriminace.

29

deklarují i svůj nesouhlas se zacházením se zvířaty i nelegálnimi akcemi směřujícími k osvobozování zvířat z velkochovů. Důležitost práv zvířat v hardcore subkultuře vyjadřuje i Peterson, když říká, i když ne všichni se zajímali o práva zvířat, těžko najdeme jiné téma, které prostupuje všechny, někdy oblastní a lišící se pod-scény uvnitř hardcoru tak jasně (Peterson, 2009:104 in Kumová, 2012:17).

4.4.4. Straight edge Vymezení se oproti punku a jeho ideovým předpokladům v hardcoru projevilo také vznikem hnutí

Straight Edge16 (zkráceno SXE). Již výše zmíněné odmítnutí nihilismu,

inklinace k drogám a alkoholu, příležitostnému sexu, násilí a sebedestrukci, se v straight edge projevilo vyznáváním pravého opaku. Ačkoliv si Straight Edge z punku odnesla odkaz k ateismu, anarchismu, anti-rasismu a DIY etice (Haenfler, 2006:7), důraz SXE ideologie je kladen na programovém odmítání drog (včetně legálních jako jsou cigarety), alkoholu a promiskuity (Haenfler, 2006). Vznik a šíření myšlenek tohoto hnutí je pevně spojen s hardcorovými kapelami. Za zakladatele SXE je považována skupina Minor Threat. Tato skupina ve svých textech propagovala hodnoty jak sebekontroly, osobní odpovědnosti a sociálního povědomí (Atkinson, 198:2002). Krédem příslušníků hnutí SXE se stalo heslo don´t smoke, don´t drink, don´t fuck, přičemž za touto invertovanou punkovou ideologií stál předpoklad, že pokud mladí lidé budou schopni kontrolovat své tělesné potřebu a impulsy, mohou kolektivně stimulovat sociální změnu (Irwin, 1999 in Atkinson, 2002:198). Ve vizuálním stylu tato ideologie našla vyjádření v písmenu X, které si příslušníci SXE hnutí kreslí či tetují na svá těla. Jeho původ leží ve zvyklosti označovat mladistvým při vstupu do amerických klubů ruce velkým písmenem X, aby zaměstnanci klubu poznali, že jim nesmí nalít alkohol. Z písmena X se namísto stigmatu stal symbol hrdosti (Heřmanský, Novotná, 2012:19).

16

Pojem Straight Edge je možné přeložit z angličtiny jako čistá hrana nebo výstižněji jako čistý štít.

30

5. Tetování 5.1. Předmoderní doba Tetování, ačkoliv ho není možné považovat za absolutní kulturní univerzálii17, je fenoménem, který se vyskytoval a vykytuje u mnoha kultur napříč geografické a časové situovanosti. V prostoru Evropy tento jev jako první dokládají nepřímé archeologické důkazy v podobě misek a červeného okru, kterým se lidé malovali, či zvláštní šídla z oblasti Francie, Portugalska a Skandinávie, o nichž se mnozí odborníci domnívají, že nejspíše sloužila k propichování kůže (Blatová, 1995:10 in Rychlík, 2003:83). Za nejstarší přímý důkaz modifikace těla pomocí tetování lze považovat nález těla neolitického lovce, pro kterého se vžila přezdívka Ötzi, jehož stáří se odhaduje na 5300 let (Gay, Whittington, 2002:20). Výskyt tetování v Evropě dokládají také písemné prameny z období antiky, ze kterých je možné jmenovat díla Plútarcha, Aristofana, Senecy, či Galéna, kteří píší vedle trestaneckých tetování také o zkrášlování u Ilirů, Galů, Dáků či Britů (Rychlík, 2005:204). Evropské povědomí o tetování dokládají také Kolumbovy rozsáhlé zápisky referující o permanentím zdobením pohanských domorodců, či skutečnost, že Evropané sami svá těla kolem roku 1600 často zdobili náboženskou ikonografií v touze ukázat své náboženské vyznání (Atkinson, 2003:30-31).

5.2. Moderní doba - První renesance Moderní historie tetování se bezpochyby váže a má kořeny, jak uvádí mnoho sociálních historiků a sociologů (Brain 1979, Ebin 1979, Sanders 1989 in Atkinson 2003) v evropských zámořských plavbách. Tato první renesance tetování, jak uvádí DeMello, je tedy spojena s objevitelskými, kolonialistickými a misionářskými aktivitami na ostrovech v Pacifiku v 17. a 18. století. Právě v tomto období, kapitán James Cook a další evropští objevitelé navštívili pacifické ostrovy, na kterých se setkali s tetovanými domorodci. Ačkoliv tetování v Evropě existovalo dávno před koloniálními cestami, jako je uvedeno výše, právě tyto plavby znamenaly pevné zakotvení tetování v moderním evropském povědomí (DeMello, 2000:43). Právě kapitánu Jamesi Cookovi, který v roce 1769 objevil Tahiti a v roce 1778 navštívil Hawai, je připisováno, že jako první obyvatel západu začal používat původně

17

Součásti kultury vyskytující se ve všech společnostech, třebaže ve své kulturně specifické podobě. Zatímco zdobení těla jako takové za kulturní univerzálii považovat lze, pouze samotné tetování nikoliv.

31

Tahitské slovo ta-tu nebo tatou při popisu tetovací praxe, zatímco do té doby bylo zvykem hovořit o pricks nebo marks – tedy o „píchání“ nebo „značení18 (DeMello, 2000:43). Pro námořníky bylo setkání s tetováním pravděpodobně fascinujícím zážitkem. Setkali se s pro ně cizím, děsivým a profánním rituálem, který transformoval tělo velmi bolestivým způsobem (Atkinson, 2003:31). Tato fascinace měla dva klíčové důsledky. Za prvé, obdiv k tetování rostl do takové míry, že od konce roku 1770 byli tetovaní „divoši“ exportováni do Evropy jako živoucí důkaz primitivismu Nového Světa (Atkinson, 2003:31). Jako příklad lze uvést rok 1755, kdy Sir James Cook přivezl do Evropy tetovaného chlapce, tahitského prince Omaie, jenž byl předváděn jako atrakce a zkoumán anglickými vědci (Rychlík, 2003:95). Tohoto příkladu následovali další a tetovaní domorodci byli ukazováni v hospodách, šestákových muzeích (dime muzeum) a obludáriích a během 18. a 19. století se předvádění tetovaných domorodců stalo velmi výnosným obchodem pro evropské businessmany (DeMello, 2003:47). Druhým důsledkem této fascinace byla skutečnost, že samotní námořníci začali svá těla zdobit vzory na základě domorodých tetování. Právě díky těmto kulturním výpůjčkám se evropská civilizace dostávala do stále většího kontaktu s tetováním a to se (znovu) začalo stávat nedílnou součástí evropských kulturních praktik. Fenomén tetování se může ve své fázi první renesance zdát jako fenomén paradoxní. Na tento jev bylo nahlíženo se směsí

fascinace, znechucení, neuctivosti a obdivování

(Atkinson, 2003:32). Předvádění tetovaných domorodců, kteří byli nahlíženi jako pohanští divoši na jedné straně nepochybně sloužilo k upevňování koloniální ideologie a konstrukce méněcenného jiného. Tetování bylo pojímáno jako známka necivilizovanosti, primitivismu a s tím spojené psychologické marnivosti a nezvladatelné sexuality (Atkinson, 2003:31) . Jak dále uvádí Atkinson, takové tělesné znaky (tetování) stály v dramatickém kontrastu ke kulturním kódům týkajících se těla, které byly zakořeněny v evropských habitusech (Elias, 1983 in Atkinson, 2003:31). V mnoha ohledech tedy tetovaná těla znovu upevňovala evropské porozumění své vlastní kultuře jako progresivnější a vyspělejší oproti navenek nekontrolovatelným a libidu podléhajícím tělům „zpátečnických“ kmenových kultur (Atkinson, 2003:31) . Na druhou stranu je možné říci, že se postupem času díky námořníkům a životnímu stylu, který reprezentovali, význam tetování začal transformovat a ze znaku 18

Před uvedením slova tetování do slovníku západní civilizace se tato praxe opisovala slovy “vypichování“ nebo “bodání“. Třeba staří Řekové užívali základ slovesa stizein (píchat), z čehož vzniklé podstatné jméno stigma zprvu značilo vpichy po uštknutí hada, později tečku, skvrnu nebo jakoukoliv značku včetně tetováže. Etymologickou souvislost lze pak najít i u anglického sting (bodnutí), stick (propíchat) a stitch (píchání, steh). Totéž platí pro německé stechen (bodat, rýpat) a sticken (vyšívat). Dostupné online http://www.rychlik.wz.cz/cook.htm (cit. 12. 09. 2012). Od neutrálního významu slova stigma se jeho význam posunul k označení nějaké fyzické nebo sociální vlastnosti, která je zdrojem hanby (Giddens, 2001).

32

primitivismu se začal stávat symbol dobrodružství, cestování, exotických zemí, lidí a svobodného ducha (DeMello, 2000 : 49). 5.3. Zlatý věk tetování S rozvojem námořních plaveb a zámořského obchodu počátkem 19. století začala v přístavech kvést nová profese, specializovaná výhradně na zdobení těla tetováním. V největších světových přístavních městech vznikaly první tetovací salony – nejslavnější byly v Antverpách, Londýně, Jokohamě, Bombaji, Šanghaji, Buenos Aires, Hamburku či v Marseille (Nováček, 1937:9 in Rychlík, 2003:97). K velkému rozvoji tetování nemalou měrou přispěl také vynález tetovacího strojku, který si patentoval „profesor“ Samuel O’Raily roku 1891 v New Yorku (DeMello, 2000:50). Díky tomuto vynálezu se rychlost tetování výrazně zvýšila a počty tetovaných lidí velkou měrou rostly. Tetování postupně přestávalo být pouze doménou námořníků, vojáků a lidí z dělnické třídy, ale stalo se módou mezi výstřední evropskou „vyšší společností“, která se setkávala s tetováním na svých cestách na Blízký východ (DeMello, 200:50). Jako příklad lze uvést britskou královskou rodinu, konkrétně Eduarda VII., prince z Walesu, který se nechal potetovat roku 1862 (Rychlík, 2005:217). Na počátku 20. století se tetování rozvíjelo především v USA, kde mělo tradici profesionálních studií již od roku 1846, ve kterém si v New Yorku zřídil studio Martin Hildebrandt (DeMello, 2000:49). Ten o sobě například prohlašoval, že potetoval tisíce vojáků a námořníků, když cestoval mezi konfederačními a unijními vojsky během občanské války. (Sanders, 1989:16). Po první světové válce se tetování etablovalo také v Evropě, kde ale stále až na výjimky zůstávalo maskulinní doménou příslušníků nižších sociálních tříd. K opravdovému rozvoji tetování co se týká jak kvantity tak i společenské prestiže dochází v období mezi světovými válkami. Jak uvádí DeMello, časový úsek dějin mezi první a druhou světovou válkou známý jako „Zlatá éra tetování“ je obdobím, kdy tetování požívalo největší míru sociální akceptace a prestiže díky spojení s patriotismem a nacionalismem (DeMello, 2000:63). 5.4. Éra rebelie (1950 – 1970 ) V poválečném období se společenské přijímání tetování radikálně proměnilo. Zatímco v meziválečném období bylo nahlíženo jako výraz vlastenectví, v poválečné vypjaté situaci 50. let začalo získávat špatnou pověst. Tetování jako zdobící praktika začala být populární

33

mezi lidmi pohybující se na okraji společnosti (Govenar, 1988 in Atkinson, 2003:38) a postupem času se upevňovala kulturně vnímaná asociace mezi tetováním a periferními sociálními elementy. Atkinson uvádí, že celé spektrum sociálních deviantů přijalo tetování jako metodu permanentního vyjádření politického odcizení vůči svému kulturnímu okolí (Atkinson, 2003:38). V této éře tedy začalo být tetování spojováno s vězni, příslušníky minorit, subkultur a gangů a toto vnímání bylo upevňováno díky působení médií, vědeckých publikací19 a lidové představivosti. Pokud bychom použili slova Cliforda Sanderse, tetované osoby byly vnímány v druhé polovině 20. století jako marginální, vykořenění a nebezpečně nekonvenční a tetování tak začalo být vnímáno mainstreamovou společností jako symbolický trn v oku (Sanders in Pitts, 2003:5). 5.5. Východní blok – Situace u nás Tetování se stalo zavrženíhodným a tabuizovaným jevem v poválečném období i v zemích východního bloku. Tetování bylo označeno za „buržoazní nešvar“ (Rychlík, 2005:226), profesionální linie byla oficiálně zakázána a dodala tetování punc zakázaného ovoce a přispěla k rozvoji strašlivě nevkusné, primitivně provedené tetováže, spojené s rizikem přenosu chorob a dalšími možnými komplikacemi“ (Blatová, 1995:18 in Rychlík, 2003:101). Tetování bylo v rámci prosazování státní ideologie spojováno s asociálností, nízkou inteligencí a iracionalitou, psychickou labilitou či dokonce s psychopatologií (Michálková 2009 : 17 – 20). Asociálnost tetovaných se například snaží dokázat ve svém článku doktor Šnajdr, ve kterém píše že, tetovaní mají sklon k asociálnosti, končí často negativním přístupem k současné společenské situaci a nezájmem k pokrokovému rozvoji společnosti. Tak se tito lidé pomalu, ale jistě vyřazují z řad společensky ukázněných pracujících a zařazují se do podskupiny, kterou nazýváme „živly“ (Šnajdr, 1894 in Michálková, 2009:17). Podobně ideologicky hodnotí tetování z psychologického hlediska Velkoborský, který tvrdí, že kdybychom se pokusili hodnotit obsah tetování z hlediska psychopatologického, pak v tetovážích odsouzených osob silně vystupují prvky fetišismu, sadismu a exhibicionismu. Obsah ovšem ovlivňují i sklony k alkoholismu (Velkoborský, 1966 in Michálková, 2009 : 20). Tetování jako forma zdobení těla prakticky přetrvala pouze v uzavřených komunitách, které se nacházely ve vězeních nebo vojenských posádkách. Tento stav, ve kterém

se státní moc pokoušela tetované stigmatizovat a marginalizovat a z tetování učinit tabu se 19

Sociologové řazeni do Chicagské školy zkoumali subkultury jako deviantní společenské formace. Například v subkultuře motorkářů, která byla vnímána jako zločinecká, bylo tetování považováno za nástroj sociální identifikace.

34

mění v České republice po roce 1989, přičemž prvním otevřeným salónem se stalo pražské UZI v roce 1992 (Rychlík, 2005:227). 5.6. Druhá renesance – současnost Zatímco ve východním bloku bylo tetování po celou druhou polovinu 20. století tabuizováno a vytlačováno na okraj společnosti, v západním světě se vývoj ubíral odlišným směrem. Od šedesátých let 20. století docházelo k tzv. druhé renesanci tetování. Pro období, které je takto pojmenováno, je v oblasti tetování charakteristická, technologická, umělecká a sociální změna. Podle DeMello v této době členové kontrakultur20 začali nosit svá tetování jako symbol odporu vůči hodnotám, které zastávali bílí, heterosexuální příslušníci střední třídy tyto nové motivy a začali se líbit mladšímu publiku. Proměňovala se také komunita tatérů, ve které se vedle starých, tradičně orientovaných, začali objevovat mladí muži a ženy s akademickým výtvarným vzděláním. Nováčci se nechávali inspirovat „exotickými“ kulturami (zpočátku Japonsko, později Borneo a Samoa, či nativní Amerika) spíše než-li tradičními, do té doby užívanými vzory, což mělo za následek zvýšený zájem mezi středostavovským publikem (DeMello, 2000 : 71–72). Zájem střední třídy o tetování je celkově napojen na společenskou náladu 70. let. Touha po sebe-objevování, zájem o fyzické experimenty a rozšiřování mysli, stejně jako koketérie se sociální avantgardou, kam patří i tetovací praktiky, se staly chic pro střední a vyšší třídu. Když poté v tomto společenském nalazení začali nosit tetování výše zmíněné

kontrakulturní ikony, populární rockoví

muzikanti a soudobé kulturní hvězdy, mladí lidé ze střední třídy začali v mnohem větší míře navštěvovat tetovací salóny (Atkinson, 2003:44). Druhá renesance tetování je charakteristická postupnou profesionalizací a posunem vnímání tetování ve směru od řemesla k autonomnímu umění. S tím jak rostla řada zájemců z řad lidí pocházejících ze střední třídy, tetovací praxe se stala vysoce konkurenční tržní oblastí (Atkinson, 2003:47) a zájemci o tetování - klienti, mohou dnes vybírat z mnoha tatérů – umělců, produkujících velké množství stylů21. Samotní tatéři, jak bylo již uvedeno výše,

20

Jako kontrakultura je označována taková subkultura, jejíž hodnoty nejsou pouze odlišné od většinové společnosti, ale jsou s nimi přímo v konfliktu. Takové pojetí vychází z prací J. M. Yingera, který tvrdí, že o kontrakultuře lze hovořit, pokud normativní systém skupiny obsahuje jako primární element téma konfliktu s hodnotami celé společnosti, kde jsou osobní proměnné přímo zapojeny do rozvoje a udržování skupinových hodnot a kde mohou být její normy pochopeny pouze s přihlédnutím ke vztahu skupiny k dominantní kultuře, která ji obklopuje (Yinger, J. Milton. Contraculture and subculture. American Sociological Review, říjen 1960, roč. 25, č. 5, s. 629)

35

často umělecky vzdělaní, přestali brát tetování jako pouhou formu obživy, ale stalo se pro ně formou sebevyjádření (Sanders, 1989:19). S tímto postojem koresponduje, že tatéři začali preferovat vlastní práci, to znamená, používat designy, které sami vytvořili, nebo které vytvořili s pomocí klientů, raději než-li motiv vybraný z katalogu (DeMello, 2000:92). V tomto ohledu je tedy možné říci, že během druhé renesance tetování prochází proměnou od (obecně nedoceněné) dovednosti k (částečně legitimní) umělecké formě (Sanders, 1989:24) a postupem času se stává formou sociálního umění jež má hluboké vnitřní obsahy, ale přitom (někdy) disponuje i nespornou uměleckou kvalitou (Rychlík 2003 : 104).

5.7. Funkce a významy tetování v kontextu druhé renesance Jak je uvedeno výše, druhá renesance v tetování znamenala rozšíření počtu tetovacích salónů, ale také zvýšený zájem o tento fenomén mezi střední vrstvou, včetně žen (Pitts, 2003 :3). Neproměnil se ale pouze celkový počet tetovaných a jejich sociální skladba a preferovaná estetika, ale s měnícím se sociokulturním kontextem se také redefinoval význam a smysl, který je tetování připisován. V období před renesancí, jako důvod a motivace nechat, se tetovat převládala touha zvěčnit na svém těle lásku k milované osobě, či nákladnost k sociální skupině, památku na důležitý životní okamžik nebo cestu, reprezentaci aspektu identity nebo jednoduše za rozhodnutím nechat se tetovat stály estetické důvody (DeMello, 2000:137). Tyto důvody do jisté míry přetrvali v období renesance i po něm, ale přibyly k nim také další, specifické, vyplývající ze společenské situace. Je patrné, že k rozhodnutí modifikovat své tělo pomocí tetování kromě individuální volby přispívá také širší sociální kontext obklopující ty, kteří se pro tetování rozhodli. Druhá renesance tetování přinesla nové významy, které jsou velmi podmíněné socio – kulturními okolnostmi. Tetování přestalo být vnímáno jako impulzivní a nedomyšlená rozhodnutí, naopak se z něj stala nová umělecká kulturní forma. Tato forma je podle DeMello odvozena ze sociálních hnutí, které se objevily během období, kdy se tetování dostalo do ohniska zájmu střední třídy a právě tato hnutí a ideologie s nimi spojené poskytly intelektuální základy nové komunitě lidí se zájmem o tetování (DeMello, 2000:142). Mezi tato hnutí patří například

21

Stylů tetování lze identifikovat velké množství.V hardcore subkultuře je velmi oblíbené tetování v old school stylu a old school motivy a´jako jsou srdce, kotvy, majáky, vlaštovky a podobně. Jako další styly zle jmenovat tribal, biomechanika či tebory. Nejzákladnější typologii podává http://www.roucetattoo.cz/o-tetovani/tattoostyly?showall=&start=2(cit. 12. 09. 2012)

36

New Age22 a ekologické hnutí, silným inspiračním zdrojem se stal také rostoucí zájem o spiritualitu. Právě na základě ideologií spojených s těmito hnutími, která začala být populární mezi střední třídou od 70. let, se tetování začalo stávat nástrojem individuální sebeaktualizace, sebevyjádření, díky němuž mohou jedinci dát najevo svoji identitu, individualitu, sociální a personální závazky a úsilí o personální a spirituální růst (Pitts, 2003:32). Ačkoliv Turner uvádí, že zatímco tradiční tělesné modifikace symbolicky umísťovaly a kotvily člověka v kmeni nebo komunitě a současné tělesné modifikace (a tedy i tetování), které jsou více povrchní, konzumní, hravé, dionýské, nereflektující tradiční kosmologii a neplnící tak svoji sociální funkci (Turner in Pitts, 2003:33), vztah mezi tetováním a identitou je velmi zřejmý.

5.7.1 Tetování a identita Featherstone (2003) pokládá tetování za jednu z mnoha forem tělesné modifikace. Pod tento termín spadá podle tohoto autora dlouhý seznam praktik, jako je například cutting23, branding24 či vkládání implantátů, přičemž všechny tyto úkony mají za cíl pozměnit vzhled a formu lidského těla. Tyto praktiky jsou mnoha autory považovány za post moderní fenomén, neboť v západní společnosti tělo není již vnímáno jako něco pevně daného a fixovaného, ale spíše převládá fascinace manipulací s tělem, jeho možnostmi a normami (Pits 2003:29). Změna pojímání těla vedoucí od těla jako biologicky daného faktu k tělu jako projektu, který může vyjadřovat identitu je spojena se změnami, které přináší pozdní nebo jinak řečeno reflexivní modernita25. Zásadní roli mezi těmito změnami hraje postupná „desakralizace“

22

Pod pojmem New Age je myšlena forma individualizované religiozity, která se vyznačuje se synkretickým čerpáním z mnoha náboženských tradic nenáboženských systémů. Strukturu New Age lépe vystihuje pojetí sítě složené z komunit, center, seminářů, festivalů, obchodů, škol, skupinek, vztahů dvojic (například léčitel–klient) i jednotlivců. Všechny spojuje určitá náboženská či světonázorová orientace, ale jasně definovaná nauka nebo praxe zde chybí. Základními rysy jsou usilování o radikální osobní či kolektivní transformace či probuzení potenciálních sil lidského Já (Doležalová, 2010). 23 Cutting (z angl. cut = řezat), je způsob vytváření uměleckých jizev za použití skalpelu. Tento způsob je vhodný pro detailnější motivy. Při jakékoliv formě skarifikace ovšem nelze docílit takové míry detailů jako například u tetování. U cuttingu je možné kůži buď naříznout, tzn. vytvořit pouze lineární obrysy motivu. Jiným způsobem je plošné odstranění kůže. To znamená, že poté, co je vyřezán obrys se kůže uvnitř motivu "podřízne" a zcela odstraní. Dostupné online http://www.hell.cz/skarifikace/cutting---rezani/(cit. 12. 09. 2012) 24 Branding (z angl. brand = značkovat teplem) je způsob vytváření jizev za použití tepla. Nejčastěji tak, že se nažhaví forma vytvořená z plechu z chirurgické oceli, která se poté přiloží na kůži. Jizvy, které se při brandingu vytvoří jsou obvykle silné cca 0,5 cm až 1 cm, což nedovoluje vytváření příliš detailních motivů. Dostupné online http://www.hell.cz/4/skarifikace/branding---paleni/18/ (cit. 12. 09. 2012) 25 Dle Giddense je reflexe základem lidského jednání, kdy lidé neustále přezkoumávají své činy na základě nově dostupných informací. Takovéto jednání není podle Giddense důsledkem modernizace, ale je jejím nezbytným předpokladem. V tradičních kulturách je reflexivní monitorování začleňováno do tradice dané komunity, což je dáno omezeními vyplývajícími z neznalosti písma, respektive z malé gramotnosti. Tradice, tedy minulost, převažuje nad budoucností. S nástupem modernity se z reflexivity stává určující prvek jednání. Sociální jednání

37

sociálního života, eroze velkých politických narativů a jistot a vzestup individualismu a konzumerismu (Shilling, 1993 in Gill, Henwood, McLean, 2005:5). Giddens argumentuje, že toto rozpuštění tradic v pozdní modernitě doprovází ontologická nejistota a reflexivní zájem o identitu a tělo. Bezpečná a stabilní identita není automaticky odvozena z pozice v sociální struktuře. Oslabení trans-osobních významových struktur, které dříve identitu zakládaly, vede k tomu, že v situaci, ve které sdílené systémy významů, které vytvářely

a upevňovaly

existenciální a ontologické jistoty nacházející se mimo osobnost člověka, se individua obracejí k tělu jako základu, na kterém rekonstruují spolehlivý smysl sebe sama (Negrin, 2002:37). Pozdní modernita tak produkuje bezprecedentní „individualizaci“ těla, ve které jsou významy zcela privatizované a tělo se stává nosičem symbolických hodnot. V konzumní společnosti je tělo, v termínech Bourdieuho, zdrojem symbolického kapitálu, a to ne pro to, čeho je schopno, ale proto, jak vypadá (Gill, Henwood, McLean, 2005:5). Spojení a vztah těla a identity je tedy v soudobé literatuře velmi reflektováno. Na tělo je v současné době nahlíženo jako na symbol kulturní identifikace (Featherstone 2003) a jako na něco, co může být používáno jako prostředek formování identity a sebe vyjádření. Sebepojetí může být na povrch těla promítáno a sdělovat tak světu konkrétní identitu. Jak uvádí Gross, těla jsou jistou formou textu, který může být čten okolím jako vnější vyjádření vnitřního psychického stavu (Gross, 1995). Výzkum těla, tělesnosti a jejího vztahu ke konstrukci identity je spojen se jménem sociologa Chrisse Shillinga. Ve své knize Body and Social Theory (2003) Shilling argumentuje, že nejvhodnější je konceptualizovat tělo jako nedokončený biologický a sociální fenomén, přičemž říká, že tělo je viděno jako entita, která se nachází v procesu stávání se - jako projekt, který může být vypracován a zkompletován jako část individuální sebeidentity (Shilling, 2003:4). Termín body project podle Shillinga odkazuje k úmyslným změnám fyzického vzhledu, které mohou být povrchní a přechodné, jako jsou účesy a make up, nebo více invazivní a trvalé, jako jsou prsní implantáty, tetování a piercing (Shilling, 2003). Atkinson (2002) interpretuje pojem body project jako použití tělesných modifikací ke komunikaci

širokého spektra zpráv osobního a kulturního

charakteru. Podle Sweetmana mohou být současná tetování a piercingy viděny jako určité formy body projects, které slouží k budování smyslu vlastní identity (Swettman, 2003:71). Jinými slovy je možné zopakovat, že body projects jsou chápané jako pokusy konstruovat a je neustále přezkoumáváno na základě aktuálního vědění o tomto jednání samotném. Reflektováno není jen existující, ale i povaha samotné reflektující reflexe (Giddens, 2003:39 – 41). Součástí této každodenní reflexe jednání není jen jednání samotného individua, ale zahrnuje i chování ostatních, u kterých předpokládá totéž (Giddens, 2001: 5–6). Tato činnost souvisí se skutečností, že samotné individuum, respektive jeho osobnost, je produktem svého vlastního reflexivního projektu (Biler, 2008).

38

udržovat koherentní a životaschopný smysl sebeidentity skrze pozornost věnovanou tělu, zvláště pak tělesnému povrchu (Featherstone, 1991 in Gill, Henwood, McLean, 2005: 6). Co se tetování týká, to může být používáno jako prostředek komunikace, kterým může dotyčný sdělovat něco o sobě, svých vášních či jedinečnosti své individuality (Perry, 2009 in Doran 2010 : 11). Tetování, kromě těch, které jsou umístěna v privátních partiích, jsou určena k tomu, aby byla ostatními viděna a „čtena“. Tetování jako znak identity je tedy komunikací, která nemusí být založena na faktických informacích, ale na touze jednotlivce vylíčit se ostatním určitým způsobem (Doran, 2010). Tetování nesouvisí pouze se sebepojímáním, ale také s tím, jak člověk chce, respektive je vnímán okolím. Tetování tedy může být bráno jako nástroj vytváření či udržování identity, ale také jako kulturní praktika, která může identitu proměňovat. Jak například ukazuje Vail, vycházející z Matzovy teorie deviace, shromažďování tetování je transformační proces, který má tři fáze: sympatie (affinity), přidružení (affiliation) a označení (signification).

První fáze, sympatie,

spočívá v

trvalém závazku pozměnit vzhled svého těla pomocí tetování. Druhá fáze, tedy přidružení, je procesem během kterého se jedinec učí být „sběratelem tetování“ což zahrnuje především přijetí nového sebe sama. Ve třetí fázi, označení, je přijata nová identita a chování, které je považováno za vhodné pro „takovéto individuum“ (Vail, 1999:258–269). Jiní autoři naopak naznačují, že lidé, kteří se nechávají tetovat se pokouší změně svého já vyhnout. Například Atkinson a Irwin zkoumali legitimizační praktiky, které lidé používají k tomu, aby se zabránili změně sociálního vnímání své nové identity tetované osoby. Jako příklad uvádějí, že ženy si častěji vybírají pro tetování motivy květin či ptáků, neboť tyto motivy jsou vnímany více žensky, než-li tetování tradičně spojena s námořníky či motorkáři (Atlinson, Irwin 2002 in Doran 2010:12). 5.7.2. Společenské vnímání tetování Popularita tetování v současné společnosti je na vzestupu. Tento trend ilustruje množství celebrit z oblasti hudebního a filmového průmyslu či sportu, které tetování mají. Tyto známé osobnosti jsou inspiračním zdrojem pro nové trendy v tetování, které nahrazují tradiční motivy jako je kotva či lebka současnými vzory (Kingston, 1998 in Doran, 2010:17). Pro mnohé lidi dnes není tetování tak ničím jiným než módním výstřelkem, který je inspirován hvězdami zábavního průmyslu (Kosut, 2005 in Doran, 2010:17) . Ačkoliv je dnes tetování možné považovat za módní trend, v poměrně nedávné minulosti byla tato tělesná modifikace vnímána jako doména lidí na okraji společnosti . Tato „deviantní“ stránka vnímání 39

tetování do jisté míry stále přetrvává. Fyzický vzhled jako výraz identity může být měněn mnoha způsoby, které společnost vnímá jako normativní a rutinní: sem patří holení, stříhání vlasů či aplikace kosmetiky. Na druhé straně, extrémní změny identity skrze tělesné modifikace jako je branding, tetování či piercing, mohou být přijímány negativně. Jak například Wesely tvrdí, tělesné modifikace že jsou přijímány jako "přirozené", pouze pokud jsou v souladu se společenskými normami a očekáváním (Wesely, 2003). Ačkoliv je tělo v západní společnosti obecně přijímáno jako prostor pro vyjádření sebe – identity, tetování či piercing může být interpretován jako viditelné, sebepoškozující porušení sociálně definovaných standardů krásy, které s sebou nese sociální reakci (Stern, 2003). Z výše uvedeného je patrné, že tělesné modifikace mohou být používány jako nástroj záměrného odmítnutí sociálních očekávání, limitů a norem. Tímto způsobem může být pochopitelně používáno i tetování. „Deviantním způsobem“ modifikované tělo může být koncipováno jako nástroj vyjádření sociálního odcizení a rebelie. Jak například uvádí Vail, mít několik tetování je stále za sociálními normami (Vail, 1999), nicméně je nutné rozlišovat mezi pozicí „mít tetování“ a „být potetovaný“. Zatímco sociální pozice „mít tetování“ zahrnuje jedno či dvě tetování na lehko zahalitelných místech, „být potetovaný“ znamená vlastnit několik tetování na viditelných místech a hluboké ponoření do subkulturního světa tetování (Bell 1999, Vail 1999 in Doran 2010:22). Jinými slovy, člověk který „má tetování“ bude většinově společensky vnímán jako někdo, kdo své tělo ozdobil sociálně akceptovatelnou zdobící praktikou, u „potetovaného“ jedince se do popředí může dostat asociace tetování se společensky nepřijatelným chováním.

40

EMPIRICKÁ ČÁST 6. Kvalitativní výzkum Nezbytnou součástí každého výzkumu je zvolení vhodné výzkumné strategie, respektive metodologie, pomocí níž bude realizován. V sociálně vědním výzkumu se badatel může rozhodovat mezi kvantitativním a kvalitativním přístupem. Na začátku této kapitoly bych se rád pokusil pomocí vymezení kvalitativní strategie ukázat, z jakého důvodu byla zvolena a jaké jsou motivy jejího použití v tomto konkrétním výzkumu. Kvalitativní výzkum jako takový představuje poměrně rozsáhlý soubor různých výzkumných přístupů, které lze jen obtížně popsat jednou výstižnou definicí. K pochopení podstaty kvalitativního výzkumu přispívá znalost jeho teoretických předpokladů. Jak uvádí Hendl, kvalitativní výzkum se vyvinul z kritiky pozitivistického přístupu, hlásí se k hermeneutice a fenomenologii, dostal podstatné impulsy z působení Chicagské školy (Hendl, 1997:20). Disman pak tvrdí, že zatímco v pozadí kvantitativního výzkumu je obvykle stojí pozitivismus, který se snaží o kauzální vysvětlení sociálního fenoménu,

symbolický

interakcionismus vedle fenomenologie a etnometodologie může figurovat v teoretickém pozadí výzkumu kvalitativního (Disman, 2002:294-295). Konkrétněji se k tomuto tématu vyjadřuje Loučková, když říká že, kvalitativní strategie je odvozená z prací Diltheye (1977) a Feyerabenda (1975) a je v ní věnována pozornost významům, které jsou přisuzovány jednání a které jsou brány v úvahu samotnými subjekty. Potřeba identifikovat a interpretovat význam lidského jednání předpokládá, že sociální skutečnost je zásadně konstruovaná a rekonstruovaná svými subjekty a nemůže být redukovaná na apriorní platné zákony (nebo množinu proměnných determinující prostředí) tak, jak je

tomu v přírodních vědách

(Loučková, 2010:46). Je tedy možné říci, že kvalitativní výzkum směřuje tedy v duchu odkazu hermeneutiky k porozumění, tj.rekonstrukce toho, jak někdo druhý propojuje skutečnosti pomocí jím uznávaných zákonitostí, aby vyřešil svůj problém (Hendl, 1997:13). Ještě jinými slovy, v kvalitativním výzkumu se badatel snaží rozklíčovat jak lidé chápou a konstruují sociální realitu, pokouší se rozkrýt to, jak sami aktéři, rozumějí sociálním situacím, jak si je vykládají, jak na ně reagují a jaké fenomény vedou zkoumané subjekty k určitým prvkům v jejich jednání.

41

V tomto ohledu je možné říci, že kvalitativní výzkum je svojou podstatou méně reduktivním26 způsobem zkoumání sociální reality, než-li výzkum kvantitativní. Zatímco v kvantitativním výzkum je patrná snaha sbírat pouze ta data, která jsou potřebná k testování hypotéz, v kvalitativním výzkumu se badatel pokouší nalézt „všechna“ data a nalézt struktury a pravidelnosti, které v nich existují (Disman, 2002:287). Díky tomuto přístupu je možné komplexněji analyzovat určité sociální situace. Výsledkem kvalitativního výzkumu jsou tzv. měkká data27. Takto nastaveným zaměřením kvalitativní výzkum prakticky vylučuje možnost zobecnitelnosti dat. Co se týká reliability28, ta je kvůli poměrně slabé standardizaci výzkumu nízká, naopak volná forma otázek a odpovědí nevynucuje taková omezení, jaká existují v kvantitativním výzkumu. Potenciálně proto může mít kvalitativní výzkum vysokou validitu29 (Disman,2002:287). Jednoduše řečeno, kvalitativní výzkum je takovým typem výzkumu, který se zaměřuje na pochopení toho, jakým způsobem jedinci a skupiny prožívání, vnímají a interpretují svůj sociální svět. Ačkoliv někteří autoři jako například Strauss a Corbinová hovoří o tom, že kvalitativní výzkum je jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace, lze identifikovat určité rysy, které jsou pro takovýto typ výzkumu charakteristické (Strauss, Corbinová, 1999:11). Loučková (Loučková, 2010:48) v tomto ohledu hovoří o čtyřech charakteristikách: 

Emický aspekt, tj. subjektivní dimenze, která zdůrazňuje zaměřenost na sdělovanou

26

Spíše než méně reduktivnín způsobem zkoumání reality je možné mluvit o jiném způsobu redukce dat. Výzkumník například redukuje data už konstrukcí zkoumaného vzorku, či během analýzy, při které vytváří určité kategorie, přičemž data, která do těchto kategorií nespadají nereflektuje. 27 Měkká data jsou podle Touška jedním pólem dichotomie měkká versus tvrdá data, která odpovídá dichotomii kvalitativní oproti kvantitativnímu výzkumu. Za tvrdá data jsou považována data v podobě čísel, přesněji data, která lze na čísla převést a měřit je. Toušek tvrdí, že někteří kvantitativní pozitivisté se domnívají, že vše lze vyjádřit pomocí čísel a žádná kvalitativní data neexistují. S tímto názorem lze podle tohoto autora polemizovat. Jeho argument vychází z předpokladu, že jedinou možnou udržitelnou definici kvalitativních dat, je ta, která tvrdí, že za kvalitativní data lze považovat cokoli, co má význam. Kvalitativními daty jsou zvuky, slova, věty, stejně jako fotografie nebo film, zkrátka jakýkoli znak nebo systém znaků. Tedy i čísla. A každý kvantitativní výzkum je pak i výzkumem kvalitativním, protože žádná kvantifikace, žádná operacionalizace, žádné indikátory a kódování proměnných se neobejde bez kvalitativních soudů. Stručně řečeno, kvantitativní data jsou vždy i daty kvalitativními, kdežto opačně tomu tak nutně není (Toušek, 2012). 28 Kritérium reliability pak můžeme spolu s Gavorou (2001) vyložit jako spolehlivost, či přesnost užitého výzkumného nástroje. Dosahuje-li badatel vysoké míry reliability, ukazuje se tím spolehlivost výzkumného nástroje, který zvolil. Jako jisté kritérium reliability lze v rámci kvalitativního přístupu považovat také konzistenci, soudržnost (nerozpornost) zvolených výzkumných kroků a postupů. To pak může zvýšit i spolehlivost získaných dat a konceptů, které na jejich základě badatel vystaví. 29 Hendl uvádí, že validita je míra schopnosti daného výzkumného nástroje měřit to, co zamýšlí měřit. Jinými slovy, otázka validity se týká toho, zda vědec vidí to, co si myslí, že vidí (Hendl, 1997). V otázce validity v kvalitativním výzkumu jde tedy o to, jak přesně zkoumaný případ reprezentuje sociální jevy, o kterých badatel referuje. Hendl v otázce zajištění validity hovoří o důvěryhodnosti, přenositelnosti, spolehlivosti a potvrditelnosti (Hendl, 2007).

42

(ohlašovanou) zkušenost nebo vnímání. 

Holistický aspekt, který představuje kontextualizovanou povahu výzkumného subjektu

a prostředí. 

Techniky získávání dat, které obsahují pozorování, interview a lingvistickou a kulturní

analýzu (Morse 1992). 

Teorie je odvozena induktivně nebo interaktivně; badatel se opakovaně přesouvá ze

specifického subjektivního pozorování do obecných konceptů a tak tvoří teorii (Strauss a Corbinová, 1990). Jak je uvedeno výše, cílem kvalitativního výzkumu je prozkoumat sociální skutečnost prostřednictvím odkrytí subjektivních

významů (Loučková, 2010:46).

Tato výzkumná

strategie tedy dovoluje nahlížet sociální skupiny ve světle vnitřních interpretací, které sami členové těchto skupin zkoumaným fenoménům přikládají. Domnívám se, že v případě zaměření této práce, je kvalitativní výzkum vhodně zvolenou strategií. V souladu s cíly této práce kvalitativní výzkum totiž umožňuje nahlédnout sdílenou subkulturní ideologii, zároveň provést deskripci významů a funkcí, které příslušníci dané subkultury tetování přikládají. Vhodnost tohoto přístupu k takto zvolenému tématu, dokládá například také Gavora, když říká že, kvalitativní výzkum poskytuje údaje, které při své interpretaci podávají popis, jež je výstižný, plastický a podrobný (Gavora, 2000 : 31).

6.1. Cíl výzkumu a výzkumné otázky

Jak již je naznačeno v úvodu celé této práce, stejně jako v předchozí kapitole týkající se povahy kvalitativního výzkumu, mojí snahou je popsat význam fenoménu tetování v hardcore subkultuře. Cílem je deskripce smyslu a obsahu, který hardcoristé tetování přikládají. Zároveň se pokouším zkoumat, zdali jsou tyto významy ovlivněny specifickou subkulturní ideologií, v jejíž základu stojí odmítání většinové společnosti, nebo se jedná o individuální rozhodnutí, ve kterém nehraje subkuluturní příslušnost významnou roli. Dílčím cílem je zasadit fenomén tetování do širšího sociokuluturního kontextu současné společnosti, který povahu a vnímání této tělesné modifikace spoluvytváří. Pro přehlednost jsem formulovat následující 2 široké výzkumné otázky :

43



Jaký význam připisují hardcoristé svým tetováním?



Jak je tetování hardcoristů ovlivňováno subkulutnrím kontextem, respektive širšími okolnostmi, ve kterých zniká?

6.2. Vstup do terénu Počátky mého výzkumu se datují od poloviny roku 2011. V té době, jsem vzhledem k mému hudebnímu vkusu a preferencím neměl přílišné povědomí o hardcoru ani jako hudbě, ani jako subkultuře. Impulsem pro psaní diplomové práce na téma hardcore a tetování byla návštěva několika koncertů, na kterých vystupovaly hudební skupiny, které deklarovaly, že hudební styl hardcore hrají. Hned na první akci, které jsem se účastnil, mou pozornost zaujal kvantitativně odlišný výskyt tetování a piercingů mezi (především flashů a plugů30) publikem i vystupujícími muzikanty. Vzhledem ke skutečnosti, že celková atmosféra mě zaujala, a mezi hudebníky jsem měl známého, domníval jsem se, že jsem nalezl téma i terén, který mě oslovuje, a zároveň nebude neřešitelné ho zkoumat. Známý projevil ochotu být tzv gatekeeprem31, jehož významnou roli reflektují mnohé etnografické studie. Po počátečním nadšení, se ale vyskytly komplikace, které při vstupu do terénu mohou nastat. Při hlubších rozhovorech jsem zjistil, že mnozí z těchto jedinců nepřijímají indentitu hardcoristů a sami sebe považují spíše za muzikanty, kteří hardcore pouze hrají. „Hardcore buď máš rád, nebo jím žiješ, já ho mám rád“, toto je výrok, který může charakterizovat postoj většiny lidí, které jsem nejprve považoval za budoucí účastníky výzkumu. V tomto duchu jsem byl informován, že hardcore sice scéna32 existuje, ale je poměrně uzavřená a elitářská. Navzdory této separaci, která má sociální, ale i prostorový charakter (koncerty „pravé hardcore“ scény se odehrávají většinou v jiných klubech33) jsem nakonec získal docela komplikovaným způsobem kontakt na poměrně významnou postavu pražské hardcore subkulutry. Tento kontakt, Adam, k mé radosti souhlasil s rozhovorem a dalo by se říci, že se stal mým druhým gatekeeprem. Díky němu, a dost možná, díky jeho prestiži, které se v rámci pražské hardcore subkultury těší, se 30Flash nebo li tunel – ozdoba ve tvaru krátké, ohnuté trubice s konci buď ohnutými vně (připomíná cívku od niti) nebo s jedním ohnutým koncem a gumovým těsnícím krouţkem na konci druhém Plug – v českém prostředí označován jako zátka nebo kolík, jedná se o krátký propracovaný kus kovu, skla, dřeva, slonoviny, který je v piercingu jištěn pomocí těsnících gumových kroužků (Fiksa, 2005) 31Gatekeeper, neboli dveřník je osobou, která je obeznámena se zkoumaným prostředním a pohybuje se v něm – je tzv. insiderem. Tato osoba umožňuje a napomáhá výzkumníkovi ve vstupu do terénu a zprostředkovává přístup k dalším kontaktům (Hendl, 2005) 32 Pojem scéna, který je v sociálních vědách spojen se jménem Andyho Bennetta je často používán samotnými participanty výzkumu. V přepisech rozhovorů zcela pochopitelně ponechávám tento jejich „emický“ pojem, jako analytické kategorie se ale přidržuji konceptu subkultury. 33Jedná se především o klub 007 a Cafe na Pul Cesty, dříve klub V Jelení

44

mi podařilo na počátku na základě jeho doporučení pomocí níže zmíněné metody sněhové koule získávat další informátory. Navzdory doporučení, které jsem měl, získávání respondentů neprobíhalo zcela hladce. Jako první úskalí

se ukázala nechuť mnoha

hardcoristů jakkoliv svoji subkulturu medializovat, jinými (jejich) slovy, neměli zájem aby se o jejich scéně psalo, což by mohlo vést k postupnému posunu scény k masovosti a mainstreamovému způsobu zábavy. Jako druhé úskalí se ukázala nevhodnost koncertů (hlavního místa setkávání hardcoristů) jako místa pro provádění rozhovorů. Velká hlučnost hudební produkce a zájem slyšet oblíbené kapely téměř znemožňovala nahrávání na diktafon. Poměrně velká neochota jakkoliv prezentovat hardcore subkulturu se také projevila v neochotě k fotografování tetování. Tato rozhodnutí jsem musel pochopitelně respektovat, neboť u některých informátorů (vzhledem k jejich poměrné známosti v rámci subkultury) by zveřejnění snímků jejich tetování mohlo vést k ohrožení jejich anonymity. Hardcorová subkultura, podobně jako jiné hudební subkultury, je integrovaná okolo hudebních skupin a koncertů. Musím přiznat, že první návštěva hardcore koncertu ve strahovském klubu 007 pro mne byla velkým zážitkem, který bych mohl, s trochou nadsázky označit za kulturní šok. Ačkoliv jsem dříve navštěvoval punkové koncerty, způsob hardcorového tance, respektive tanců a fyzické nasazení při jejich praktikování mě velmi překvapil. Podobným způsobem zapůsobila i skutečnost, že se jednalo o striktně veganský straight edge koncert, o čemž jsem díky své nedostatečné přípravě nevěděl. Tato nevědomost se projevila tím, že jsem si po vstupu koupil pivo, ale především zapálil cigaretu. Na nekuřáckou povahu konzeru jsem byl poměrně rychle (nutno ale podotknout, že velmi slušně) upozorněn, a byl odeslán kouřit před klub. Tato epizoda dle mého názoru dobře ilustruje nesnadnost naplňování kulturních norem cizí skupiny a problémy či nedorozumění, se kterými se etnograf může při vstupu do terénu setkat. Tímto se dostávám ke svému postavení v rámci hardcore subkultury. Jak uvádím v předcházejí podkapitole, jako součást výzkumu bylo prováděno pozorování. Nejednalo se ale o klasické etnografické zúčastněné pozorování, při kterém "výzkumník

žije delší dobu

(několik týdnů i měsíců) v dané komunitě" (Vodáková, 1996: 823 in Jakoubek, Nešpor, 2004 ), ale spíše podle Dismanovy klasifikace pozorování z pozice úplného pozorovatele či pozorovatele jako participanta. Pro tento typ ztotožnění se zkoumaným prostředím je charakteristické odhalení identity výzkumníka zkoumaným subjektům. V takovémto případě může výzkumník věnovat všechen svůj čas pozorování, jeho přítomnost může ovšem ovlivnit chování zkoumaných osob (Disman, 2008:306). Domnívám se, že moje pozice outsidera, kterou jsem po celou dobu zastával, sice zhoršovala přístup do terénu, při samotné interpretaci 45

mohla být výhodou, neboť jsem se snázeji mohl pokusit vyhnout se subjektivně zabarveným interpretací vycházející z předchozí teoretické znalosti problematiky a prostředí. Na druhé straně jsem si vědom, že v kvalitativním výzkumu jsou data a jejich interpretace

vždy do

určité míry konstruovány výzkumníkem a je nutné mít tento fakt neustále na zřeteli. Abych se kontaminaci ze strany výzkumníka v co největší míře vyhnul, pokoušel jsem se celý výzkum a následnou analýzu dat provádět reflexivním způsobem. Tato má snaha o sebereflexivitu se neměla týkat pouze mého statusu výzkumníka, respektive percepce tohoto postavení ze strany participantů, ale také mé osoby jako subjektu. Jinými slovy, pokoušel jsem se reflektovat svoje předpoklady, ať se již jednalo o teoretické etnografické znalosti, politické či hudební preference, nebo jisté naučené před porozumění tetování a body artu. Jinými slovy, pokoušel jsem se řídit slovy Bourdieuho, který ve své přednášce o vědecké subjektivizaci upozorňuje na to, že není nic falešnějšího v sociálních vědách, než téměř univerzálně přijímaná maxima, že výzkumník nemá do své práce vkládat nic ze sebe samého. Měl by naopak neustále odkazovat na své vlastní zkušenosti. Dodává, však, že by tak neměl činit provinile, nevědomě či nekontrolovatelně (Bourdie, 2003:10). 6.3. Sběr dat a jejich analýza Vzhledem k povaze zkoumaného problému, byl jako hlavní nástroj získávání dat zvolen rozhovor podle návodu (Hendl, 2005). Ten je podle Dismana vedle zúčastněného pozorování a analýzy osobních dokumentů nejčastější metodou získávání dat v kvalitativním výzkumu (Disman, 2007:208). Pozorování bylo v rámci výzkumu využito spíše okrajově jako doplňujícího zdroje informací k rozhovorům. O této metodě se podrobněji zmiňuji v podkapitole Vstup do terénu. Rozhovor jako takový je zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat, což vlastně znamená, že výzkumník (tazatel) se se subjektem (informátorem) setkává tváří v tvář (Ferjenčík, 2000:171). Polostrukturovaný rozhovor má takovou podobu, že má tazatel předem připravené otázky (ještě lépe spíše hesla či témata), během rozhovoru však pořadí otázek, jejich formulaci, apod., může podle potřeby měnit. Tento design rozhovoru umožňuje přizpůsobovat průběh rozhovoru situaci, maximálně využívat dobu interview, stejně jako dotazovanému uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti (Hendl, 2005:174). Tento typ rozhovoru se v případě mého výzkumu ukázal jako užitečný. Na jedné straně dával možnost, aby respondenti reflektovali témata, která jim připadala důležitá a kterým jsem sám před začátkem rozhovorů nepřikládal váhu nebo mě nenapadla, na druhé

46

straně jistá kostra rozhovoru mi v případě nutnosti umožňovala vrátit směřování rozhovoru k otázkám, které byly pro výzkum směrodatné. Co se týká technické stránky, rozhovory byly po souhlasu informátora nahrávány na diktafon. Prvním krokem analýzy byla doslovná transkripce získaných rozhovorů. Tento vzniklý text v podstatě reprezentující sociální zkušenosti aktérů výzkumu byl rozčleněn na různě obsáhlé segmenty, respektive tématické jednotky, které reprezentují jednotlivá témata. Tento první krok měl na jedné straně za cíl roztřídění získaných dat, na druhé straně se jednalo o jejich nutnou redukci, umožňující další analýzu. Takto vzniklé segmenty byly poté okódovány, aby bylo možné rozkrýt jejich význam, identifikovat relevantní jevy a následně provést jejich rozbor. Tento proces je možné označit za otevřené kódování, při němž vznikají kódy induktivní metodou během analýzy. Na základě tohoto postupu vznikly kódy na třech úrovních konkrétnosti. Prvním typem kódů byly kódy deskriptivní, neboli popisné, které sloužily k označení explicitního významu daného segmentu. Druhý typ je možné označit jako kódy interpretativního charakteru, které umožnily odkrývat implicitní obsahy. Tato označení byla sloučena do kódu strukturálního typu, který dovolal identidikaci opakujících se témat, vzorců, pravidel či významných motivů (Miles, Hubermann, 1994 : 53 – 58) Co se týká etiky výzkumu, všichni respondenti byli informováni o záměrech výzkumu, anonymizaci získaných a možnosti si výsledky přečíst. V obecné rovině jsem se během celého výzkumu snažil dodržovat čtyři základní principy etiky: princip dobrovolné participace, důvěryhodnosti, neubližování, správnosti a integrity.

6.4. Zkoumaný vzorek Pro konstrukci vzorku byla zvolena tzv. metoda záměrného (účelového) výběru kombinovaná s metodou sněhové koule (snowball sampling). charakteristické, že výzkumník

Pro účelový výběr je

vyhledává účastníky podle jejich určitých vlastností.

Kriteriem výběru je právě vybraná (určená) vlastnost (či projev této vlastnosti) nebo stav (např. příslušnost k určité sociální nebo jiné skupině). Znamená to, že na základě stanoveného kritéria cíleně vyhledáváme pouze ty jedince, kteří toto kritérium (nebo soubor kritérií) splňují a současně jsou ochotni se do výzkumu zapojit (Patton, 1990 in Miovský 135 : 2006). Technika sněhová koule se dá jednoduše definovat jako způsob konstrukce vzorku, ve kterém informátor, či skupina informátorů vede k jiným členům cílové skupiny (Disman, 2008:114). K problematice účelového výběru vzorku Disman dodává, že cílem konstrukce vzorku v

47

kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí. Výzkumný vzorek je pak teoreticky saturován, pokud další informace již nepřinášejí nové poznatky či nové roviny zkoumaného problému (Disman, 2008:304). V případě mého výzkumu jsem při vytváření vzorku zvolil následující

kritéria.

Prvním z nich je vědomé přihlášení se k hardcore subkultuře, respektive scéně a aktivní participace na ní. Druhým kritériem byla změna fyzického vzhledu díky tělesné modifikaci, přičemž primárním hlediskem bylo tetování. Piercing či jiný typ modifikace byl nahlížen jako druhotný a sám o sobě nedostačující k zařazení do zkoumaného vzorku. Na základě respektování výše zmíněných kritérií, výzkumný vzorek tvoří heterogenní skupina 11 osob. Z genderového hlediska se jedná o osm můžu a tři ženy. Domnívám se, že tento nepoměr může odrážet postavení žen uvnitř hardcore subkultury34. Věkové rozmezí je vzorku poměrně široké. Nejmladšímu informátorovi je 19 let, nejstaršímu 41. Dva z účastníků (v tomto případě účastnic) výzkumu má dokončené vysokoškolské vzdělání, další dva vysokou školu nedokončili. Jeden informátor je vyučen, zbytek informátorů má vzdělání středoškolské. Profesní zaměření je také velmi variabilní. Veškeré tyto biografické informace jsou uvedeny v příloze u přespisu rozhovorů.

7. Hardcore a subkulturní ideologie Aby bylo možné prozkoumat, jakou roli hraje tetování v hardcore subkultuře a jaké významy mu příslušníci této skupiny přikládají, je nejprve nutné odhalit, co pro ně znamená samotná hardcore subkultura, jinými slovy, jak formuje jejich názory a hodnoty. Hardcore je typickým příkladem hudební subkultury, přičemž subkulturní identita je konstruována na základě sdílené hudby, která v sobě, v tomto případě, nese i ideologické poselství. Respondenti, se kterými jsem vedl rozhovory, se v hardcore subkultuře pohybují od 3 do 20 let a navzdory tomuto velkému časovému rozpětí, je možné ve výpovědích rozeznat určitou subkulturní ideologii, která je sdílená a artikulovaná bez ohledu na věk či pohlaví. V této subkulturní ideologii je možné identifikovat několik klíčových myšlenek od kterých se odvíjí určité postoje či výkon konkrétních sociálních praktik.

34 Tento nepoměr dokládá rozhovor sjedním příslušníkem hardcore subkultury. Dostupné online http://www.advojka.cz/archiv/2009/5/outsiderem-jsi-kdyz-punkac-nejsi (cit. 12. 09. 2012)

48

7.1. Hudba Jak uvádí norský antropolog T. H. Eriksen, hudební diskurz je prostorem, kde se utvářejí identity, a z tohoto důvodu může být globální proud populární hudby úrodným polem pro studium soudobé kulturní dynamiky (Eriksen, 2008: 358 in Heřmanský, Novotná, 2012: 12). Hudba může sloužit jako nástroj přenosu myšlenek, nebo jak ukazuje následující výrok, jako prostředek identifikace, či socializace do určité skupiny. K hardcoru jsem se dostal přes metal, tak že v pubertě sem se hledal, v 16, v 15 no a metal mi přestal kromě muziky dávat nějakej větší rozměr (…)no a pak sem viděl plakát na HC koncert a mě uchvátila, vůbec se neřešila image, dneska je to už trochu jinak, byla to scéna taková víc multikulturní, byli tam punkáči, metalisti, skini nepravicový, kdežto ten metal to bylo jen vymlátit si hlavu, navíc v tý době když sem byl metalista, já tak chodilo na metal hrozný kvanta nácků, mnohem víc než dneska což mi začalo vadit, takže sem se přeorientoval na HC a od tý doby jsem nebo se cejtim součástí HC scény… (Igor 37) Výše uvedená slova jsou pro hardcoristy a jejich vztah k hudbě charakteristická hned z několika důvodů. Následně uvádím dva klíčové. Hardcore hudba

na jedné straně

představuje bránu pro vstup do subkultury. Skrze poslech hudby, respektive návštěvu koncertů je možné získat nebo upevnit subkulturní členství. Hudební preference může mít význam ve dvou rovinách: za prvé pomáhá formovat identitu a za druhé, umožňuje vlastní identitu vyjadřovat. Druhým důležitým momentem je v předchozím odstavci věta „metal mi přestal kromě muziky dávat nějakej větší rozměr“. Tato slova blížeji vysvětluje další úryvek. …tak pro mě je to jednak muzika jako taková, jako ten hudební styl, což je celkem nic neříkající že někdo nějak hraje, ten styl nic moc neznamená, ale spíš spolu s tou muzikou to nese určitý poselství ať už je to taková soudržnost, lidí, třeba v tom hc je to hodně o to, že se lidi podporujou, že si pomáhaj, chodí na koncerty nejenom proto aby člověk moshoval celej večer a nějak se vyřádil, ale kvůli tomu aby podporoval ty kapely, který maj nějaký názory, takže je to hodně o podpoře tý scény, těch myšlenek jako jsou práva zvířat což je spjatý s vegetariánstvím a veganstvím, antifašismem, DIY principama… (Filip 22) Ukázka části rozhovoru s Filipem ukazuje, že hardcoristé považují hudbu za součást subkultury, zároveň ale zaujímají stanovisko, které lze charakterizovat větou hardcore is more than music35, tedy hardcore je více než hudba. Identita hardcoristy tak není založena

35

Podle Stephena Blushe je hardcore punk, kromě hudby, také sociální a politické hnutí (Blush, 2001 : 9). Tento názor se stal heslem charakterizujícím hardcore punk nejen jako hudbu, ale komplexní přístup k životu, stojící na základech specifické ideologie. Tímto názvem byla také v České republice nazvána osvětová antifašistická

49

pouze na sdílení hudebního vkusu, ale také na sdílení určité ideologie. Z uskutečněného výzkumu je patrné, že nejvýznamnější prvky této ideologie jsou výše zmíněný antifašismus, zájem o práva zvířat, DIY a dále tolerance k odlišným názorům, ale také určitý odpor k jistým rysům současné společnosti. 7.2. Antifašismus, antirasismus Vztah hardcorové subkultury k jakýmkoliv formám totalitní ideologie či netolerance k náboženským si sexuálním menšinám je pevně dán již od jejích počátků. …hudebně je to hodně různorodý, jedna jde trochu do metalu, jedna má zase víc z punku, ale názory společný, určitě tam je odpor k náckům, to myslim najedeš fakt u každý hardcorový kapely, třeba náš postoj k náckům je uplně jasnej, to je bulšit, kterej vůbec nebudu komentovat… (Libor,29) …feminismus, tam je samozřejmě, pohlavní identity, moje klapky na očích je přirozeně antifašismus, propagovat antifašismus a dostávat ty informace mezi lidi… (Igor,37) Tento odpor vůči totalitnímu smýšlení je dán do jisté míry historicky. Hardcore vychází z punku nejen po hudební stránce, ale také přejímá některé rysy punkové ideologie i když v modifikované podobě. Konfliktní povaha vztahu mezi hardcore – punkovou subkulturou a subkulturou pravicových rasistických radikálů má v České republice vývoj, který popisuje Novotná (2012)36. Odpor vůči rasistickým nebo fašistickým myšlenkám se projevuje nejen v ideologické rovině, ale ovlivňuje také životní praxi některých aktérů hardcorové subkultury. …ale pak je tam (na scéně) samozřejmě hodně chlapů naopak, který to maj založený na tom že choděj do fitka, chtěj vypadat namakaně, některý, který znám , kámoši, to maj i z praktickejch důvodů, protože chtěl mlátit nácky… (Cecýlie 19) …podporuju antifu hodně, pořádám konzerty pro kapely, který si to podle mě zasloužej, antifašistický kapely… (Igor 37)

kampaň, mající za cíl zamezit pronikání neonacistů a neonacistických názorů do hardcore punkové subkultury. Více info. na http://gnwp.cz/content/hardcore-je-vic-nez-hudba (cit. 12. 09. 2012) 36 Novotná, Hedvika – Dvořák, Jiří. Punks vs. skinheads – historie jednoho vztahu. In Bittnerová, Dana – Heřmanský, Martin. Kultura českého prostoru, prostor české kultury. Praha: Ermat 2008, 261-288

50

7.3. Práva zvířat Jednou ze stěžejních součástí hardcorové ideologie je bezpochyby zájem o práva zvířat. …mě zajímá třeba antifašismus, dál potom podle mě k hardcoru hodně patří vegetariánství nebo práva zvířat… (Cecílie, 19) … pro mě k hardcoru určitě patří nějaký prostě práva zvířat, vegetariánství, veganství, protože to je vlastně jako nesnášení jiný rasy že jo…

(Bedřich, 19) Jak je patrné z ukázek, práva zvířat jsou vnímána jako zásadní součást hardcoru. Ukázky také dosvědčují, že tato otázka je spojována s vegetariánstvím a veganismem. Důraz v tomto ohledu není kladen pouze na teoretickou rovinu, na nesouhlas s podmínkami, ve kterých jsou zvířata držena, ale také na praktickou stránku věci, tedy odmítání testování kosmetiky na zvířatech, nošení koženého oblečení, nebo právě nekonzumaci živočišných produktů. Tento důraz na praxi dle mého názoru jasně dokládá názor Cecílie: …předtím sem byla vegetariánka, sem si vždycky řikala že to stačí, že nikomu neubližuju a pak se přes další kamarády z HC vegany dostala k v veganimsu,(…) je to pro mě už něco přirozeného, protože si myslim že lidi jsou všichni stejně cenný, ale jsme taky uplně stejně cenný jako ty zvířata, který většina z vás konzumuje, je to prostě nepřípustný v jakejch podmínkách se zvířata chovaj, připomíná mi to nějaký náckovský koncentráky, masový chovy, týrání zvířat, testování na zvířatech…i tim jak se ty zvířata chovaj v těch velkochovech nemaj prakticky žádnej život, slouží jenom k tomu aby byly prodaný, to už nejsou zvířata, živý bytosti, ale jen komerční produkt… (Cecílie, 19) Výše uvedená citace jasně ukazuje motivaci, která může stát za rozhodnutím stát se veganem, či vegetariánem. Zároveň z ní, dle mého názoru vyplývá, jakou centrální roli hraje důraz na práva zvířat v celé subkulturní ideologii. V této otázce se totiž střetávají témata rovnosti, nesouhlasu se společenskou praxí v oblasti zacházení se zvířaty a konzumerismu většinové společnosti. Tyto související myšlenky potom splňují kritéria definice ideologie ve smyslu víceméně koherentních a vzájemně propojených idejí, kterými pak člověk vysvětluje a zdůvodňuje cíle i prostředky svých aktivit (Heywood, 1992).

51

7.4. DIY- etika G. Kuhn popisuje DYI jako princip nezávislosti a udržování kontroly nad vlastní prací. Toto heslo (zkrácené Do It Yourself – udělej si sám) podle Kuhna definuje originální hardcore punkovou etiku a pro mnohé zůstává rozlišujícím kritériem pro „pravý37“ hardcore punk. Nejdůležitějšími aspekty hardcore punkové DIY kultury jsou nezávislé hudební labely, samostatná organizace hudebních vystoupení, vydávání zinů

a využívání či vytváření

nekomerčních sociálních sítí (Kuhn, 2009:15). S tímto vymezením korespondují i názory mých respondentů. A:…je super, že se můžeš potkat s lidma z kapel, který si třeba poslouchal před x lety, dneska třeba fakt velký kapely a dneska jim třeba uděláš koncert tady a můžeš si s nima normálně pokecat jo a jsou to uplně v pohodě lidi, tohle se ti prostě může stát akorát v hardcoru. T: jak to že akorát v HC? A:…no protože je to pořád vlastně punk, funguje to na principu DIY, neserou se do toho nějaký vydavatelství, jestli si byl na našem koncertě tak si viděl, že vlastně není rozdíl mezi publikem a těma co hrajou…takže se s těma lidma potkáváš, to je vlastně princip Hc, nějaký setření rozdílu mezi tim, kdo je z kapely a kdo přišel na koncert… (Adam, 32). Princip Do It Yourself etiky je pevně spjat s pojímáním hardcoru jako subkultury vymezující se proti většinové společnosti. DIY je tedy jakýmsi ideologickým nástrojem k vytváření opoziční kultury fungující nezávisle na vnějších vlivech. Hardcoristé vnímají tento koncept jako základ jejich subkultury, zároveň jako způsob její konstrukce a udržování a to vše pouze na základě osobní aktivity jednotlivých členů. Vnímání DIY jako prostředku vytváření autonomního prostoru vně mainstreamovou společnost reflektují i následující ukázka. …tak pro mě je to hodně pořád nějaká DYI subkultura a o tom dělat věci nějakym svým způsobem a hledat cesty ať už k vytváření nějaký alternativní zábavy nebo životního stylu, jak to třeba vidíš tady na tom festivalu že se nám daří mít tu furt veganský jídlo, bez sekuritek, velkejch omezeních, nějakech sponzorskejch věcí, všechno si děláme nekomerčním způsobem sami … (Hanka, 26)

37

Slovo pravý, je zde myšleno jako synonymum ke slovu autentický a stejně tomu tak bude v dalším užívání tohoto slova, pokud je uvedeno v uvozovkách.

52

7.5. Tolerance a netolerance Hardcorová subkulturní ideologie je nebo by měla být podle informátorů účastnících se výzkumu založena na toleranci a respektu. Touto tolerancí je myšlena ochota přijímat odlišné názory, postoje, vzhled či hudební vkus. Tebto respekt stojící v základech celé ideologie, je zároveň ale touto ideologií limitován a vytváří jeho mantinely. Jsou tolerovány či respektovány pouze názory, jak ukazuje následující příklad, které nejsou v příkrém rozporu s jejími principy. …no a já myslim že by měl bejt nějakej respekt a tolerance, že by každej v tom HC měl mít právo na vlastní názor a mít vlastní názor a stát si za nim, bejt individualita….tak ale neřikám že jeden bude podporovat nácky, to je zas něco jiného, to vůbec do týhle scény nepatří, tyhle idioti, ale přece to nemůže bejt, tak že jeden řekne, mě se nelíbí co dělá ta kapela a ty řekneš mě to nevadí tak seš pro něj uplnej odpad, to je uplnej nesmysl…. (Daniel, 23) Tolerance je hardcore subkultuře velmi reflektovaným tématem. Přijímání odlišných názorů je bráno, jak je uvedeno výše, jako základ ideologie a jako jakýsi ideální stav, ke kterému by měli všichni směřovat, ale také jako velký problém, se kterým se celá scéna potýká. Hardcoristé vnímají, že nedostatek tolerance vede k problémům celé scény jako je uzavření se do sebe či její rozklad. …ale ono se (scéna ) to vždycky podle mě názorově rozejde, hlavně v HC ve kterym jsou ty názory dost důležitý a některý lidi jsou jakoby radikální, ostřejší, takže to vždycky skončí v nějakejch výčitkách…já sem tomu vždycky řikal elitáři… hc je podle mě v některejch polohách docela elitářská záležitost a těm lidem chybí elementární tolerance, (:) ty lidi sami sobě nastavili mantinely, v kterech se držej, ale je to vlastně kazajka a oni se z toho svýho názoru nedokážou vymanit, oni vlastně paradoxně tu svobodu, který stojí v základě toho hardcoru, tak jí popíraj timhle tim… (Karel, 42) Obě ukázky také dokládají, že v hardcoru není důležité pouze odlišné názory respektovat, ale také je zastávat. Pevné lpění na názorech udržuje v hardcore subkultuře jakousi ideovou homogennost umožňující hovořit o konkrétní subkuluturní ideologii. Takto pevně stanovená a prosazovaná stanoviska ale také mohou vést ke konfliktním situacím uvnitř scény, týkající se otázky výše zmíněného elitářství38.

38

Na tento problém poukazují i rozhovory s hardcoristy prezentované v subkultrních médiích. Domnívám se, že jejich odpovědi na otázky elitářství jasně dokládají paradoxní vztah k této problematice. Na jedné straně elitářství reflektováno jako jasně negativní jev, ve druhém případě je pojímána jako sebezáchovný subkulturní mechanismus. Dostupné online http://www.periferia.cz/rozhovory/vizitka-jana-cezara-dil-devaty-137/ ,http://www.hard-core.sk/rozhovory/ivan-flowers-for-whores-cz.html (cit. 12. 09. 2012)

53

7.6. Postoj k většinové společnosti Hardcore je na několika místech definován jako subkultura, tedy jako dílčí skupina lidí pro kterou jsou charakteristické určité znaky - hodnoty, symboly, chování, zvyky, vzhled a která záměrně udržuje svou odlišnost vůči dominantním normám, z nichž některé zcela vědomě neguje. Domnívám se, že data získaná z rozhovorů dokládají, že subkulturní ideologie hardcoru je založena právě na odmítání většinové společnosti jako celku, nebo alespoň některých jeho částí. …tak pro mě je to o těhle věcech hledat životní alternativu k mainstereamový, konzumní společnosti se kterou v mnoha ohledech nesouhlasim a nelíbí se mi…vytvářet si jakoby takovej malej svět, když to řeknu idealisticky ve kterym budou panovat hezký vztahy, což taky nemůže uplně fungovat, ale je to asi o tomhle, je to nějaký opoziční hnutí nebo subkultura proti většinový společnosti…. (Hanka, 26) …no tak je to nějaká subkultura, není to uplně běžnej způsob života, jak žijou tisíce jinejch lidí(…)ty lidi dávaj ostatním na vědomí jak jsou spokojený s tim světem tady okolo, jak ten člověk působí tady na tu planetu, jak jí ničí a ničeho si dneska už neváží, pro mě je to tohle, prostě odmítnutí toho nejvíc konzumního způsobu života… (Honza,24) …bejt aktivní v tom co děláš a v tom co si myslíš, jako nebejt victim, jak se to řekně česky--oběť tady toho konzumního světa plnýho předsudků, prostě nebejt další kolečko tady v tom soukolí, který samo o sobě nic neznamená… nebejt součást stáda... (Cecílie, 19) Úryvky rozhovorů s Hankou, Bedřichem a Cecílií ukazují, že hardcoristé mají k většinové společnosti, zde doslova k mainstreamu, konzumní společnosti či konzumnímu světu negativní vztah. V tomto případě je patrné, že konzumní společnost je ztotožněná se mainstreamem a obojí hardcoristům slouží jako referenční skupina vůči které je potřeba se vymezit, tedy jako příklad Out skupiny39, která je vnímána jako homogenní a konformní. Pyšňáková tvrdí, že v širokém povědomí je mainstream vnímán jako antiteze individuality se silně pejorativním podtextem (Pyšňáková, 2007:240). Ukázky rozhovorů s Bedřichem a Cecílií

referují o dalších charakteristikách, které jsou připisovány Out skupině, tedy

většinové společnosti. Jedná se o pasivitu, respektive stádní myšlení. Tyto názory korespondují s charakteristikami mainstreamu, které uvádí ve své práci Pyšňáková s odkazem na Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007–201340. Tato koncepce 39

Koncept Out a In skupiny pochází z díla sociologa W.I.Thomase (1931), přičemž tato dichotomie je základem vytváření skupinové identity. Takováto identita může vznikat pouze na základě protikladu k jiné skupině. Podle Baumana příslušníci Out skupin představují určitou imaginární opozici, kterou každá skupina potřebuje pro svoji vlastní sebe identitu, vnitřní soudržnost, vzájemnou solidaritu a emocionální jistotu (Bauman, 1996) 40 Koncepce čerpá ze sociologické studie Petra Saka Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže od roku 2007, výzkumu Tomáše Houšky Účast mladých lidí na politickém a společenském životě a kontinuálních

54

popisuje současnou mainstreamovou mládež jako jedince snadno manipulovatelné mediálním průmyslem, neschopné reflexivního myšlení (…), mládež je asociována se stádním chováním a pasivním konformismem (Pyšňáková, 2007:258). Individualita založená na aktivním prosazování názorů je podle hardcoristů nutným předpokladem k tomu být „pravý“ hardcorista. Velký důraz je kladen na pozitivní kritické myšlení. Nestačí poslouchat hudbu, či splňovat nějaké vizuální atributy, důležitá je naopak ideologie. Hardcore scéně podle informátorů škodí, pokud se stává součástí mainstreamu, který je vnímán jako komerční, přičemž tato komerčnost je pevně asociována s ideovou vyprázděněností. …v případě že je ta kapela udělaná tim způsobem, že si jich někdo všimnul a někam je vecpal tak je to nesmysl, je to potom komerční nesmysl a asi se tomu dá dost těžko říkat hardcore, tyhle kapely jezděj festivaly kde maj spoustu lidí ale v případě že se tam dostala tak že dřeli, tak je to naprosto v pořádku, nesmí jim to ovšem stoupnout do hlavy, v tom případě začnou psát nesmysly a muzika je vo hovně ….jak sem řikal, pokud to maj vydřený a není to žádnej komerční kalkul, tak je dobře že ty kapely maj možnost rozšiřovat ty myšlenky a hrát pro co nejvíc lidí… (Filip,20) …to podobnej příklad jak hip hop, nebo mě to tak přijde, že velká část těch HC kids už s těma ideálama nemá moc společnýho, s tou komercí to jakoby mizí, je to třeba pro ně spíš jenom forma zábavy, nějaká forma identifikace s davem, s něčim co jim přijde cool, máš nějaký atributy jako vzhled který bys měl sdílet, ale myslim že to začíná bejt čim dál tim víc mainstream, což mě mrzí… (Hanka, 26) Předchozí úryvky jasně ukazují, že v očích hardcoristů spojování hardcoru s komercí vede k opuštění ideologie a tím pádem ke ztrátě statusu autentického hardcoru. Komercionalizace, či komodifikace je tedy zcela v souladu s logikou výše popsané ideologie odmítána a „autentickém“ případě nahrazována DYI etikou. Domnívám se, že odmítání hodnot většinové společnosti, je jakýmsi zastřešujícím tématem, ve kterém se setkávají ostatní otázky, které dohromady tvořící celistvý myšlenkový systém. Vzhledem k tomu, že většinová společnost je vnímaná jako pasivní a vnějšími vlivy manipulovatelná, hardcore subkultura reaguje na tuto její domnělou povahu důrazem na aktivitu a autonomní styl myšlení. Tato nezávislost názorů

se projevuje v odmítnutí

předsudků a netolerance v oblasti lidských práv stejně jako v oblasti konzumního přístupu k otázce práv zvířat. Všechny tyto postoje jsou poté vyjádřeny ve využívání principu DIY jako protikladu k většinově přijímanému konzumnímu vztahu ke světu. výzkumů Národního institutu dětí a mládeže založených na srovnání v dlouhých časových řadách (Pyšňáková, 2007: 258)

55

8. Hardcore a tetování Na předchozích stránkách jsem se pokusil ukázat

pro hardcore specifickou

subkulturní ideologii a popsat její jednotlivé segmenty. V dalším pokračování se tato práce bude zabývat možným vlivem této subkulturní ideologie na tetování jako jednu z forem tělesné modifikace. Otázkou bude, zdali se v pojímání tetování odráží sdílené myšlenky a názory, nebo se jedná o čistě individuální zdobící praktiku. Následující stránky by také měly podat odpověď na otázku, jaké motivace vedou hardcoristy k rozhodnutí nechat se tetovat, a také jaké významy své tatuáži přikládají. 8.1. Tetování a vstup do skupiny Jak vyplývá z uskutečněných rozhovorů, drtivá většina informátorů

měla vztah

k tetování již dříve, než-li vstoupili do hardcorové subkultury, respektive dříve, než-li sebe sama začali považovat za hardcoristy. Tento vztah ve většině případů trval již od dětství a byl nesen různými typy motivace zahrnující vzor v otci (Karla), vzor v hudebním interpretovi (Bedřich, Daniel, Filip), zálibě v kreslení (Karel) či jednoduchém konstatování, že se tetování dotyčnému vždy líbilo. Interpretace rozhovorů nicméně ukázala, že onen deklarovaný vztah se proměnil v praxi až po vstupu do subkultury. …tak nejdřív sem se začala vídat s těma lidma, ale kérky se mi líbily už mnohem dřív, vlastně už od dětství, od 13 let, moje první zkušenosti s potetovanýma lidma byly právě v HC a moje rekace byla taková „ Ty máš kérku?“ a musela jsem si na to šáhnout..možná, že až na základě toho jsem se k tomu odhodlala… (Cecílie, 19) …a asi to jde jakoby ruku v ruce, seš mezi lidma který takhle vypadaj tak ti to přijde normální, prostě přijdeš domu a máma ti říká, ty ses počmáraném jako šašek, tak to by se ti jakoby mezi tady těma lidma nikdo neřiká jak máš vypadat a navíc dost z nich to má…takže možná že kdybych znal jiný lidi. Vůbec nebyl v týhle scéně punku nebo hc tak bych ty kérky vůbec neměl.. (Bedřich, 19) …moje první kérka byla vytetovaná ve sklepě na jižňáku, taková značka skupiny Prong jestli znáš, taková HC kapela, vlastně první kterou sem začal poslouchat, v tý době to byla nejoblíbenější kapela, tak to mám pořád vytetovaný na stehně, je to hrozný, vypadá to hrozně, ale když se na to podívám tak si uplně vzpomenu na tu situaci jak mi to ten Had udělal, jo, pro mě to byl tenkrát fakt silnej zážitek… (Igor, 37)

56

Výše uvedené úryvky ukazují dva zajímavé momenty. Prvním je váha, kterou tetovaní přikládají svým prvním tetováním ve vztahu k okolí. Jak dokládá Sanders, sociální kontext ve které tetování vzniklo bývá podobně důležité jako tetování samo, neboť je prvním a často nejvíce trvalým dojmem, který se k němu váže. (Sanders, 1989 in DeMello 2000:138). Toto Sandersovo tvrzení dokládá Igorův popis prvního tetování. Druhým zajímavým momentem je skutečnost,

že rozhodnutí se tetovat je spojené se začleněním se do subkultury. Margo

DeMello k tomuto tématu poznamenává, že lidé se nenechávali, nebo nenechávají tetovat v sociálním vakuu a volba či rozhodnutí je často vedle osobního rozhodnutí motivována tlakem vrstevníků (DeMello, 2000:138). Z předchozích ukázek je ale patrné, že v hardcore subkultuře nedochází i vzhledem k deklarované toleranci

k explicitnímu tlaku vnějšího

prostředí na změnu vizáže pomocí tetování, jak ukazuje Bedřichova věta „mezi tady těma lidma nikdo neřiká jak máš vypadat“, ale jedná se spíše o dobrovolné přijetí tetování jako součásti sociálně sdíleného vkusu v oblasti zdobení těla, což dokládá také Bedřich, když říká že „ navíc dost z nich to (tetování) má“. Jinými slovy, rozhodnutí nechat se tetovat spojené se vstupem do subkultury je více či méně vědomou internalizací subkulturního stylu, nebo alespoň jeho části.

8.2. Tetování jako móda, motivace Jak dokládají následující úryvek, tetování je ve zkoumané skupině bráno jako součást subkulturního stylu. …Podle mě jsou hardcoristi zkérovaný stejně jako jiný subkultury, je to takovej styl, možná že se dá říct, že ještě o něco víc než ostatní… (Karla, 24) …že se to celý někam posunulo a to do roviny jako by módy, jo, jak už sem řikal, dneska v HMku můžeš koupit trika Ramones, tetování se stalo mainstramovou věcí, každej fotbalista nebo popová hvězda to má, každéj má pocit že ví, jak má vypadat opravdovém rebel, takže se z toho stylu stala taková schizofrenie… (Adam, 32) …nejdřív ta muzika, ty lidi, to co maj společnýho a pak možná nějaká fashion – jak zpívaj H2O - passion before fashion, je to uplně jedno jak člověk vypadá,tetování asi jakoby patří do toho hardcore stylu, ale kérky, hadry, já to takhle neřešim….nezájem… (Daniel, 23) První ukázka reflektuje tetování v hardcore subkultuře jednak jako jeho běžnou součást, jednak z hlediska jeho kvantitativního výskytu. Druhé dva úryvky jsou odlišného charakteru. Tetování je v nich identifikováno s módou a mainstreamem. Jak je uvedeno

57

v předchozí kapitole, mainstreamová společnost je na základě subkuturní ideologie vnímaná jako ideově prázdná. Pokud jsou tetování „používána“ jako móda, respektive pokud jsou vytvářena pod tlakem módních trendů41, jsou charakterizována jako neautentická a ve své podstatě nesmyslná. Tento pohled blížeji ukazují následující ukázky. …takhle se třeba hodně z mýho pohledu zkazilo tetování….MTV všechno v tomhle ohledu zničilo….Pink začala bejt tetovaná a všichni začali bejt tetovaný, protože se to jakoby už může, ale to potom nevyjadřuje osobnost toho člověka….ale zase samozřejmě, opět, at si každej dělá co chce, ale ztrácí se ta výjimečnost toho člověka, dost často to nevyjadřuje individualitu toho člověka což by myslim mělo…pokud si necháš vytetovat něco, co si viděl na nějaký hvezdě, a jenom z toho důvodu, tak je to podle mě blbost… (Karel, 42) …obecně si myslim, že tetování se stává hodně populární mezi hodně lidma,už to není takový stigma a hodně se ted dělaj tribaly, ale to přesně myslim že v HC moc nenajdeš, protože, nevim pro mě to symbolizuje tři cm vysoký čírko, zlatej řetez kolem krku, prostě diskotéku a tak, ale nemusí, samozřejmě že nemusí, pokud si to ten člověk nechá udělat a má to pro něj nějakej význam a ten symbol něco znamená a on ví co, tak je to naprosto v pořádku, čínskej znak nebo něco jiného a když si to nechá udělat jen proto že se mu líbí ten tvar, nebo že si chce mezi kámošema připadat drsně tak mi to přijde uplně nesmyslný nechat se tetovat jenom pro to, že je to v módě, ten symbol s sebou něco nese, takže by asi člověk měl vědět co to znamená… (Filip, 22) Části rozhovorů s Karlem a Filipem jsou dokladem toho, že hardcoristé pojímají tetování jako módní formu zdobení těla negativně. Toto souvisí se skutečností, že jsou pro tento akt vytvářeny určité hierarchie motivací. Jako zcela nepřijatelná a nevhodná motivace pro rozhodnutí nechat se tetovat je viděna nápodoba mediálních vzorů (pokud si necháš vytetovat něco, co si viděl na nějaký hvězdě a jenom z toho důvodu, tak je to podle mě blbost), touha po zlepšení statusu ve své sociální skupině (nebo že si chce mezi kámošema připadat drsně ) nebo povrchní přijetí módního trendu jak ukazují obě ukázky. Pokud za rozhodnutím o tetování stojí takovéto motivace, je řečeno Karlovými slovy zkaženo a tím, že se stalo estetickou formou bez jakéhokoliv symbolického obsahu byl pokřiven jeho „pravý“ význam. Tento pravý význam může obsahovat pouze za předpokladu, je-li vytvořeno ze „správných“ pohnutek. Podle členů hardcore subkultury by mělo být tetování především autonomní aktivitou s personálním významem pro jeho nositele a nemělo by být ovlivněno jinými vlivy. Jako „správné“ tetování je tedy vnímáno takové, které nese nějaký význam, a které odráží

individualitu jeho vlastníka.

Takovýto postoj jasně dokládá celý úryvek

41

Pojmu móda je zde rozuměno jako sociálnímu fenoménu, jako dočasné, obecně nebo určitou skupinou přijímané normě chování v oblasti odívání a celkové úpravy zevnějšku.

58

rozhovoru s Filipem a konkrétně také Karlova věta, ve které říká, že tetování, dost často to nevyjadřuje individualitu toho člověka což by myslím mělo. V očích hardcorisů tedy tetování má vyjadřovat osobnost nositele a jeho jedinečnost. K tomuto ústřednímu tématu bude věnován prostor na dalších stránkách. Na výše uvedených ukázkách je ale nyní nutné si povšimnout ještě jedné věci. Karel o tetování říká, že „už se to může“a Filip, že se již nejedná o „stigma“. Tato slova jasně dokládají percepci tetování jako součásti širšího sociálního kontextu, řečeno jinak, výroky z obou úryvků ukazují, že hardcoristé vnímají změnu ve vnímání tetování ve většinové společnosti. 8.3. Tetování a jeho společenské vnímání Jak přesvědčivě dokazuje mnoho studií, popularita tetování v několika posledních dekádách stále vzrůstá. To, co bylo dříve považováno za deviantní formu sebeprezentace, se v naší konzumní společnosti stává populárním nástrojem k vyjádřené individuality jednotlivce (Stroehecker, 2011:10). Ačkoliv lze tedy tetování považovat za fenomén, který je právě „in“ a jehož popularita stále roste, zůstává pro mnoho příslušníků střední třídy prostředkem k zahrávání si se zakázaným ovocem (Oksanen, Turtianen, 2005:116). Navzdory komodifikaci a komercionalizaci tetování, jeho stigmatizující charakter zůstává důležitým prvkem v mnoha ohledech. Tento stále vnímaný rys tetování ovlivňuje rozhodování zdali si lidé nechávají tetovat, místa, která pro svá tetování vybírají, stejně jako ovlivňuje konstruování významů, které tetování přikládají. Tuto skutečnost dokládají i uskutečněné rozhovory. …tak já to mám naopak na místech, kde to není vidět schválně, protože máma má problém s kérkama stejně jako většina normální společnosti a ona o kérkách neví, na tu za krkem reagovala tragicky (…). Druhý aspekt je práce, dělám hostesku v jedné restauraci, třeba kvůli tomu jsem musela vyndat piercingy a ta práce mi vyhovuje, je dobře placená, můžu tam chodit kdy chci, ale ty kérky kdyby byly vidět tak by to asi nešlo… (Cecílie, 19) Když pracuješ jako doktor nebo manažer tak asi jo, to se to spíš tetuje někam, kde to zamaskuješ. Já to spíš řeším esteticky, co se mi kam a k čemu hodí. Ale je fakt že se taky oblíkám podle situace, na pohovor do práce si vezmu sáčko, kde nebude nic vidět, když jdu na koncert, tak to neřešim možná si vezmu spíš něco, kde to vidět bude … (Karla, 24) …idkyž je to ofiko posvěcený hvězdama showbussinesu, tak se mi třeba hodně často stává, že třeba jedu tramvají, a lidi se na mě dívaj jako dost divně, co sem to asi za exota, zločince nebo nevim, ale mě to vlastně baví… (Karel, 42)

59

Jak uvádí Atkinson, pro mnohé lidi je předvádění tetování veřejnosti problematickou sociální praktikou. Tato problematičnost spočívá v předpokladu, že okolí bude tetovanou kůži vnímat jako porušení sociálně definovaného zacházení s tělem. Jinými slovy, tyto obavy pramení ze skutečnosti, že tetování bude interpretováno jako neschopnost dostát sociálním normám a mravům nebo jejich záměrné porušení (Atkinson, 2003:207). Uvedené ukázky předvádějí, že předsudky vůči tetování a problémy s tím spojené hardcoristé vnímají na třech základních rovinách. Jednou rovinou jsou bezpochyby vztahy v rodině. Druhou rovinu tvoří předpokládané nebo skutečné problémy vznikající na pracovišti důsledkem viditelného tetování. Třetí rovina tvoří běžné každodenní sociální interakce. Tyto problémy jsou řešeny individuálně, lze ale vysledovat obecné strategie k zvládání těchto situací. První strategií je selektivní zahalování tetování vzhledem k sociálnímu kontextu. Tímto způsobem, tedy udržováním konformního vzhledu, si tetovaní snaží udržet svůj status vzhledem k většinové společnosti. Tento postup ilustrují první dva úryvky. Cecílie svoje tetování skrývá jak před matkou, protože se chce vyhnout její negativní reakci, stejnou strategii volí v zaměstnání. Karla svá tetování také odhaluje a zahaluje podle situace. Třetí úryvek je příkladem opačného přístupu. Karel se domnívá, že je na základě svých tetování vnímán jako deviant a tato situace mu do značné míry vyhovuje.

Negativní reakce okolí je v tomto případě

pojímána jako triviální nepříjemnost spojená s tetováním nebo dokonce určitý přínos (Atkinson, 2003:208). Tento druhý přístup je základem specifického subkulturního přístupu některých hardcoristů k této sociální praktice. 8.4. Tetování jako výraz odporu k většinové společnosti Předchozí podkapitola ukazuje, jak ve společenském vnímání stále rezonuje představa, která pojímá tetování jako doménu deviantních vrstev společnosti. Tento názor hardcoristé reflektují

na dvou úrovních. Za prvé,

podléhají, stejně jako ostatní sociální skupiny,

společenskému tlaku a svá tetování veřejně ukazují a zahalují s ohledem na kontext, ve kterém se nacházejí. Za druhé, tento „předsudek“ zdánlivě paradoxně přijímají a využívají jej ke svému vymezení se vůči většinové společnosti. …u mě jsou ty kérky na těch viditelnejch místech (hovoří o tetování na krku a obou rukou a koubech) proto, že jsem se chtěl jako by vyautovat ze systému, vim že nějakou práci, nějakou úředničinu, nikdy nedostanu, že jo, a je mi to jedno vlastně chci aby to tak bylo…vlastně moje pohnutky jsou někdy uplně opačný než u ostatní spousty lidí – musim si nechat udělat to tetování tak abych kdykoliv dostal jakoukoliv práci..tak já sem k tomu v určitym pohledu

60

přistoupil, že si to tetování musim nechat udělat tak, abych nějakou práci nikdy nemusel řešit, když to stejně dělat nechci…a má to tak plno lidí co znám, třeba ze scény….prostě jakmile někdo řeší jak vypadám tak fuck off prostě…se můžeš se těma kérkama distancovat do jistý míry od lidí, nebo společnosti, která by tě akorát srala… (Adam, 32) …abych řekl upřímně, je to tak že sem si to dal sem (zápěstí a klouby), na místo abych tomu věřil, nechci bejt nějakej závislej na tomhle zkurvenym systému, nechci bejt takovej ten, kterej si to dá jenom sem (ukazuje na lopatku) protože si říká, ty lidi na tebe budou divně koukat a takovýhle kecy, kdyby někdo v práci na mě řek nějaký kecy blbý, tak mu řeknu, sory no, prostě nezájem, když mě někdo soudí podle vzhledu tak je to pro mě debil, takhle stejně se už nedá nic dělat a to mě baví když takovýhle lidi blbě čuměj (Filip, 23) Tyto ukázky dokládají, že hardcoristé používají svá tetování jako nástroj, který jim umožňuje udržovat svoji identitu a i svoje praktické fungování mimo většinovou společnost. Atkinson k tomuto tématu uvádí, že tetování může stále být zkoumáno jako metoda, kterou jednotlivci používají ke sjednocení identity s ne – normativními formami chování či ideologiemi (Atkinson, 2003:164). Tetování je v tomto ohledu vnímáno jako záměrné porušení kulturních norem a standardů týkajících se těla a tělesnosti, které vede k ostrakizaci a vyčlenění ze „slušné“ společnosti. Atkinson dodává, že tetování může být interpretováno jako neslušné gesto k převládajícím a kulturně akceptovatelným formám tělesných modifikací. (Atkinson, 2003:164) Tato snaha o to nebýt součástí společnosti je výrazem sdílení subkulutrní ideologie. Na základě této ideologie se hardcoriské snaží odmítnout nejen předsudky panující okolo tělesného vzhledu, ale společnost jako takovou. Tato Out skupina je ve výše uvedených ukázkách vnímána jako předsudečná, nerespektující individualitu a zotročující a jako takovou je nutné ji jako celek odmítnout. V tomto případě lze tetování harcoristů interpretovat také v pojmech CCCS. Tetované tělo v tomto teoretickém přístupu je možné brát za reprezentaci kulturního vymknutí a sociální rezistence. Okázalé a spektakulární ztvárnění těla je znakem sociálního protestu a rozhodnutí nechat se tetovat je motivováno touhou vést kulturní nesouhlas skrze změny vzhledu kůže (Atkinson, 2003:169). Důležité je na tomto místě poznamenat, že nesouhlasné reakce na tetování v tomto případě nezpůsobují negativní sebedefinici, naopak, jak poznamenává Sanders, mají za následek strategii, která vede k negativnímu vnímání zdroje této reakce (Sanders, 1998). Tento postoj například dokládá první část Filipovy věty „když mě někdo soudí podle vzhledu, tak je to pro mě debil, takhle stejně se už nedá nic dělat a to mě baví když takovýhle lidi blbě čuměj“. Druhá její část je dokladem toho, že odsouzení vzhledu ze strany většinové společnosti vede k potřebě se vůči

61

ní vymezit a v důsledku vede k posílení subkulturní identity. Takovýto deviantní vzhled je tedy vnímán v pozitivním světle a slouží k provokaci lidí, kteří jej neakceptují. Důležitý je v přecházejících úryvcích ještě jeden moment. Oba respondenti hovořili o svých tetováních na nezakrytelných částech těla, na zápěstích, respektive na zápěstí a kloubech obou rukou. Tohoto jevu se týkají i následující ukázky. …jako já je neodsuzuju že maj motýlka, nebo něco, ale to že je to módní, že jim to připadá nějak cool tak si to nechaj udělat a je to uplně prázdný, bez názoru(…).ale když máš nějakej velkej oldschool, rukáv, tak si pro ně pořád asi nějakej kriminálník…ale tak to je to mainstream, móda…. (Karel, 42) …no zrovna teď jsem si nechala potetovat celý ruce a řikala jsem si že to už je možná moc, člověk dělá různé věci a pak už se třeba tolik neidentifikuje s tou subkulturou, s tim prostředím, kde je to uplně běžný tak to někdy může bejt limitující…kdybych třeba měla jen kytičku na lopatce, tak to je něco jiného, ale takhle už to někdy může trochu překážet… (Hanka, 26) Z předchozích řádků je zřejmé, tetování jako nástroj rezistence lze použít pouze za určitých okolností. Tetování samo o sobě není deviantní, zcela záleží na tom, jak jej vnímá okolí. Zatímco malé dekorativní tetování je

hardcoristy vnímáno jako společností

akceptovatelná zdobící praktika, mohutné tetování, či tetování na rukou či krku může být již asociované s deviantním chováním. Frank v tomto ohledu tvrdí, že subkulturní skupiny musí neustále inovovat svoji image, by mohly udržovat svoji pozici mimo mainstreamovou společnost. (Frank, 1997)) Ačkoliv se tedy některá tetování stala mainstreamem, subkultury neustále přetváří svůj styl a využívají ještě společensky

neakceptovaných tělesných

modifikací (v oblasti tetování zdobení rukou, krku, obličeje, celého těla) ke své distinkci na základě vizuálního stylu.

8.5. Tetování jako výraz individuality Na základě sociálních a kulturních změn, které přinesla druhá polovina 20. století, došlo ke společenskému posunu ve vnímání tetování. Je do důsledek tzv. druhé renesance (Atkinson 2003, DeMello 2000). Většina lidí, se zálibou v tetování, jej nepřijímá jako výraz odporu ke společnosti, ale naopak používají své tělesné modifikace k pozitivním, posilujícím a pro – sociálním účelům (Stroehecker, 2011:18). Jedním z těchto cílů je vyjádření individuality. Podle Bella je současné tetování

projevem zápasu o vlastní osobnost ve

společnosti, která je stále více neosobní (Bell, 1999:54). Stejně jako oblečení a účes lidem dovoluje sebedekoraci na základě osobního vkusu

a vyjádření individuality, podobnou

62

motivací může být neseno rozhodnutí o permanentním ozdobení těla pomocí tetování. Tento důraz na individuální povahu tetování se objevuje u respondentů, kteří byli součástí výzkumu. …tetování je pro mě způsob sebevyjádření… (Karla, 24) …je to něco co mám rád, co se mi líbí, co si myslim jakoby sem já, asi to jde říct, že je to nějaký vyjádření mý osoby, osobnosti… (Karel, 42) …já si nechávám dělat věci, který pro mě něco znamenaj, jsou to obrázky který vyjadřujou moje myšlenky, symbolický vyjádření myšlenek a mejch postojů… (Cecílie, 19) Výše uvedené úryvky dokládají, že hardcoristé považují svá tetování za způsob vyjádření svých myšlenek, postojů, osobnosti, jednoduše řečeno, jsou zobrazením jejich individuality a jedinečnosti. Jak je uvedeno v podkapitole o tetování a módě a motivaci, obraz na kůži bez hlubšího významu je považován za nesmyslný. tyto parametry smysluplnosti

Aby tedy tetování splňovala

a mohla plnit individualizační funkci, je nutné, aby byla

vytvářena na základě promyšleného nápadu a ve vztahu s tatérem, ke kterému bude jeho zákazník cítit důvěru a sympatie. …že bych šel do toho salonu a tam si vybral z toho katalogu, protože to mi přijde takový (…)já si velkou většinu těch návrhů dělám sám a je to pro mě docela důležitý, takhle přesnějc dokážu vystihnou, jak by to mělo vypadat, ale přijde mi že, pokud je to na člověku, já bych asi nechtěl mít obrázek kterej má někdo jinej protože prostě bych byl kopie někoho jiného, když jich budu mít takhle po těle spoustu, tak jako bych to třeba už nebyl úplně já, ale nějaká divná kopie… (Filip, 20) …no já nejsem ten typ, co by přišel do tetovacího salonu, otevřel katalog a řekl, tohle chci, tohle mi udělej, většinou je to fakt věc, která se mě týká hodně osobně (…)chodim k xxx xxx, pracoval v xxx, teď má studio v xxx, přišel sem a řikám mu, potřebuju Xko na ruce, mělo by to vypadat jako zatlučená brána, joo, nakreslil to, my si hrozně sedíme, sme spřízněný duše v tomhle tom, v podstatě ví, nebo takhle: vždycky se mu povede to udělat tak, jak já si představuju… (Igor, 37) Ukázky z rozhovorů s Filipem a Igorem ukazují, že motiv tetování je vytvářen přímo zákazníkem (Filip), popřípadě je vyjednáván v komunikaci s tatérem (Igor). Filip tím, když říká, že nechce být kopie, dává implicitně najevo, že se považuje na základě tetování za originál. V druhé ukázce je řečeno, že „je to fakt věc která se mě týká hodně osobně“. Tímto výrokem Igor jasně vyjadřuje hluboce osobní charakter tetování. Odmítnutí praxe vybírání motivů z předem připravených katalogů, je tedy přesně ve smyslu této logiky nahrazena

63

tetováními, která jsou designována individuálně, lze říci, doslova přímo na tělo. Takováto tetování berou v potaz požadavky klienta, jeho specifickou biografii, tvar a velikost těla a v neposlední řadě estetické cítění. Pouze takové to výtvory mohou mít ambici ztvárňovat jedinečnost jeho nositele, neboť jsou sama o sobě jedinečná a unikátní. Zajímavou a důležitou se zde ukazuje otázka, jakým způsobem obrazy a symboly vytetované v kůži propůjčují svému nositeli pocit vyjímečnosti a individuality. Toto se především týká motivů, které jsou v určité skupině obvyklé a opakují se. Tento problém se v hardcore subkultuře objevuje poměrně často. K tomuto tématu se vyjadřovali i někteří z respondentů. …na břiše mám vlaštovky, pro někoho klišé, pro mě jedna za mámu, jedna za tátu, symbol návratu, k nim se budu jakoby vracet vždycky… (Karla, 24) …mám třeba draka, tradiční japonský tetování, není to žádnej velkej nápad, žádnej výbuch originality, ale pro mě znamená, to sem řikal a to je důležitý, že to pro mě má osobní význam… Karel, 42) …mě nevadí když má někdo stejnou kérku jako já, já nevim co je na tom divnýho, když je něco hezký, tak proč by mě rozčiloval, že má třeba někdo stejný tričko jako já, když ví proč to nosí, tak je to dobrý… (Adam, 32) Všichni tři respondenti se v tomto případě shodují, že jejich tetování není, respektive ani nemusí být vizuálně originální, ale tato skutečnost nemá vliv na to, že mohou být vnímána jako prostředek k vyjádření jedinečné osobnosti. Tento zdánlivý rozpor vysvětluje Atkinson, když říká, že to, co dělá tetování unikátním (a tím pádem i co z něj dělá symbol unikátního Já), je fakt, že ačkoliv konkrétní obrázek může být vybrán kýmkoliv, člověk, který si daný motiv vybere, mu připisuje vysoce osobní význam se strukturou ochranné známky (Atkinson, 2002:202). Jednoduše řečeno, tetování se stává originálním, až když je naplněno specifickým a originálním významem.

8.6. Tetování jako výraz individuality nebo kolektivní styl? Vyjádření individuality se nemůže dít v sociálním vakuu. Stejně jako je individualitu možné získat pouze v sociálním kontextu, osobní pocit jedinečnosti krystalizuje ve vztahu k odlišným ideologiím, praktikám a identitám (Atkinson, 2002:202). Na tomto místě je nutné se zastavit a prozkoumat, jak kolektivně sdílený styl, respektive jeho část, umožňuje svým nositelům ztvárnění individuality. Informátoři se k tomuto tématu vyjadřovali takto:

64

…ale není to tim, že sem si řekl, já chci bejt strašnej hárdcorák, musim bejt celej skérovanej, takhle to u mě nebylo,ty kérky k HC stylu nebo módě jak si řikal asi patřej, mě se ten styl líbí, já chci bejt celej skérovanej, protože se mi to hrozně líbí, ale budu to dělat postupně až na to budu mít prachy a s rozvahou, jako sám za sebe, věci který budou mít význam pro mě a ne proto aby ve mně někdo něco viděl, nebo a abych si připadal nějak že někam patřím…. (Filip, 20) …pro mě je kérování naprosto individuální záležitost, ikdyž si uvědomuju že je to mezi hardcoristama dneska dost populární, já to mám jako nějaký zaznamenávání zážitků do kůže, třeba mám stejný obrázky spojený s hardcorem jako někdo jinej, ale ten význam maj jen pro mě… (Adam, 32) …je to určitě nějaká identifikace s tou scénou, když chci bejt true HC tak se popetuju protože všichni kámoši to maj…budu se tam cítil líp (…)já si myslim že jo, že se tim dá získat nějakej respekt, nebo postavení . že si potom člověk připadá o ostatníma je branej že je v tom hc opravdu navážno, je to takovej atribut, ostatní si řeknou, ten je v tom fakt srdcem… (Hana, 26) Ukázka rozhovoru s Filipem jasně ukazuje, že tetování je spojováno se stylem. Ačkoliv tento styl vyznává a líbí se mu, nemá tetování z důvodů přičlenění k subkultuře Adam doslova říká, že tetování je pro něj zcela individuální záležitostí, ačkoliv je v subkultuře, které se cítí členem velmi populární a sdílí s jinými členy stejné motivy. Podle Hany může být tetování nástrojem k získání kolektivního respektu, nebo ale alespoň dojmu tohoto respektu skrze individuální rozhodnutí nechat se tetovat. Takovéto spojení tetování jako vyjádření individuality a zároveň vyjádření příslušnosti ke nějaké skupině se zdá paradoxní. Rozhodnutí nechat se tetovat tedy v sobě nese dva faktory. Na jedné straně se jedná o přijetí určitého aspektu subkulturního stylu, tedy kolektivního vyjádření subkulturní identity, na druhou stranu dává možnost svému nositeli projevit a ukázat okolí svojí jedinečnou osobnost. Tento rozpor je možné pochopit z pohledu Brewera a Milera, kteří říkají, že lidé fungují na různých úrovních identity a snaží se dát smysl její individuální i kolektivní podobě (Brewer, Miller 1995 in Foster, Nichols 2005), přičemž tetování v tomto případě může hrát roli zprostředkovatele mezi sebepojetím a sociální identitou za účelem konstruovat jedinečnou verzi sebe sama (Shilling, 1993) 8.7. Tetování jako součást identity Předchozí kapitola se pokusila ukázat, že tetování může svým nositelům sloužit jako prostředek v vyjádření individuality a jedinečnosti. Význam tetování může ale být ještě hlubší. Lze jej totiž nahlížet jako součást a vyjádření sebepojetí, tedy identity. Podstata tetování podle DeMello spočívá v jeho schopnosti popsat svého nositele a zároveň být čteno ostatními (DeMello, 2000:12). Klíčové v tomto ohledu je, že mění fyzický vzhled. Vzhled 65

nám podle Goffmana pomáhá kategorizovat ostatní a tak předvídat a interpretovat jejich chování (Goffman, 1959:24). Sanders k tomuto tématu uvádí, že fyzický vzhled ovlivňuje sebedefinici, identitu a sociální interakce s ostatními (Sanders, 1989:47). Tetování je podle Blancharda forma vizuální komunikace a zároveň nástroj používaný za účelem vytvoření požadovaného obrazu sebe sama před pohledy ostatních a lze jej interpretovat také jako pokus vytvořit vnější vzhled shodný s vnitřním identitou (Blanchard, 1994:294 in Foster, Nichols 2005:5) Tetování je v kontextu druhé renesance tedy vnímáno jako nástroj reprezentace vnitřního Já svého nositele. Tetování může reflektovat určité aspekty a rysy osobnosti a umožňuje vyjádřit různé psychické obsahy, které jeho nositel považuje za důležité. Takovéto pojímání tetování se objevuje i u respondentů. …a tady na tý ruce mam napsaný pozitive, to ještě není dodělaný, ale bude tam pozitive mental attitude, a mělo by to znamenat směr, kterým se chci jako ubírat, jakej chci bejt – bejt pozitivní prostě, nebejt nácek, nebejt prostě nenávistnéj zmrd prostě, mít otevřenou mysl… (Daniel, 23) …na stehně mám něco, tam mám třeba otevřenou knihu a lidský anatomický srdce a willing to learn, což má symbolizovat moje myšlení, vlastně mě jaká chci bejt, protože se snažim se neustále bejt schopná se učit nový věci, si myslim že vždycky je plno věcí co se můžeš naučit nebo dozvědět, co můžeš přemyslet, protože je dobrý kritizovat sám se, člověk sám o sobě není nikdy perfektní… (Cecílie, 19) …No jasně, to asi víš, Xka jsou jako symbol straight edge…to bylo tenkrát, to bylo v roce 2003, sem procházel takovym docela těžkým obdobím, osobnim v životě, skoro sem začal chlastat(…)A následně sem si nechal vytetovat ty xka protože sem to bral jako že sem prošel nějako zkouškou a teprv teď je to něco za čim si můžu stát. Mít to jakoby v kůži, teda natrvalo… je to pro mě připomenutí toho závazku, že nechci už nikdy pít ani kouřit,prostě že jsem SXE… (Adam, 32) Jak je ukázáno výše, pro Daniela, Cecílii i Adama je tetování vyjádřením toho, jací chtějí být nebo toho, jak sebe sami pojímají. Pomocí této tělesné modifikace tedy na své tělo zvěčňují určité části své osobnosti jako pozitivní myšlení u Daniela,

otevřenou mysl a

sebereflexivitu u Cecílie, v případě Adama se jedná o symbolickou zprávu o přijetí životního stylu či nové sociální identity. Tetování jsou tedy prostředkem, pomocí kterého je možné vepsat do tělesného povrchu vnitřní sebepojetí, a zároveň tyto aspekty osobnosti manifestovat sociálnímu okolí.

66

8.7.1 Rodina Identitu netvoří pouze osobnostní charakteristiky, ale také personální vazby, záliby a vzpomínky. Všechny tyto tři okruhy jsou velmi

oblíbenými tématy, které si nechávají

hardcoristé tetovat. Následující ukázky se týkají personálních vazeb. …tady mám Elko, jako Lukáš, jako muj mladší brácha, to snad ani nemusim vysvětlovat proč to mám udělaný… (Cecílie, 19) …tady mam jakoby loď…to je takový spojený strašně, tady mám (ukazuje na prsa) family and friends napsáno, vzadu mám never give up, to je vlastně takový propojení těch tetování(…),je to prostě propojený s tou rodinou a s těma přátelema, protože jakoby na tý lodi držeji všichni spolu, neopustěj, že jo a never give up, to je jasný…vůbec jakoby, bez rodiny a bez kamarádů bych byl uplně někdo jinej… (Bedřich, 19) …tohle je srdce a familia a tohle má reprezentovat dvě tůje který rostly u nás na chatě a prostě to už symbolizuje muj vztah k rodině, že je mi velmi blízká – myslim si totiž rodina je jedna z nejvíc důležitejch věcí, kterejch v tomhle vesmíru máme, takže sem to chtěl mít vytetovaný… (Filip, 20) Z ukázek je zřejmé, že vztah k rodině, nebo k přátelům je natolik důležitým aspektem života a identity že je nutné jej natrvalo vytetovat do těla. Pro Cecílii je rozhodnutí nechat si vytetovat iniciály svého bratra natolik samozřejmé, že nepovažuje za nutné tento čin dále vysvětlovat. Podle Filipa je rodina „jedna z nejvíc důležitejch věcí která v tomhle vesmíru máme“. Bedřich svoji současnou osobnost a identitu v podstatě odvozuje ze sociálních vazeb, které má se svými přáteli a rodinou, když říká, že „bez rodiny a bez kamarádů bych byl uplně někdo jinej“.

8.7.2. Zájmy Druhým

a velmi oblíbeným námětem pro tetování

jsou zájmy a záliby. Jejich

tematickou různorodost, ale také podobnost ukazují následující úryvky. …tady ty tetování jsou moje záliby vlastně – konspirační teorie, odpor k autoritám a nějaký hierarchii, láska k mořskejm zvířatům,(…),láska ke kafi,(…) tady jsou zase Misery Index, jedna z mejch nejoblíbenějších kapel se kterou sem jezdil, je to taková vzpomínka na ně, tenhle krab je taky odkaz na Misery, protože jsou z Baltimore a krab je znak Baltimore… (Igor, 37)

67

…na stehnech vlaštovky, jednu s notou a jednu s basketovým míčem, pták je jakoby volnost a tu právě vidim v hudbě a sportu, v hudbě si děláš to co chceš protože tě to baví a nenecháš si do toho někým kecat a sport děláš protože tě baví (…), pak mám vlastně ještě na celý lejtko od xxxx právě žižkovskou věž a báračky s textem od jedný hardcore kapely a k tomu mám ještě srdíčko z druhý strany a je to jakoby spojení s mym městem a rodinou a hardcorem… (Bedřich, 19) …tady mam kapelu MASP Jako její logo, ten obličej, taky logo další kapely MXPX, jo jako kdyby si ty kapely znal, tak ti to bude hned jasný, že se jedná vo ně…. tady mám jakoby znázorněnou mámu, tady mám nápis Terror – to je název mojí hodně oblíbený HC kapely (…)taky mam baseballovém míček protože miluju baseball, kromě hudby a je super sport, kterej mám fakt rád… (Daniel, 23) Jak je patrné, zájmy, které účastníci výzkumu považují za součást své osobnosti se velmi různí a vytváří široký rozptyl. Jednotlivci v hardcore subkultuře zcela pochopitelně netvoří natolik homogenní skupinou, aby sdíleli stejné záliby, integrujícím prvkem je však sdílení hudebního vkusu. Hubení skupiny jako nositelé subkuluturní ideologie jsou častým motivem pro tetování. Tetují se názvy a loga kapel, za druhé části textů jednotlivých písní jak dokládají všechny tři úryvky. Tímto způsobem lze na jedné straně vyjádřit přijetí subkulturní ideologie, na druhé umožňuje takovéto tetování manifestovat v subkulturní identitu a to především v očích insiderů, protože ti jsou schopní rozpoznat jednotlivé názvy a loga či slogany a správě interpretovat jejich význam. Tento názor ilustruje Bedřich, když odpověděl na moji otázku co znamenají jeho tetování, že „kdyby si ty kapely znal, kdyby si se v tom hardcoru pohyboval dýl, tak ti to bude hned jasný, že se jedná vo ně…

8.7.3. Tetování jako deník Pro budování a udržování lidské identity je bezpochyby klíčovým nástrojem paměť. Jako základní lidská vlastnost nám dovoluje vnímat náš život jako smysluplné kontinuum a ne pouze jako sled navzájem nesouvislých událostí. Tetování jako

permanentí tělesná

modifikace umožňuje trvale zachovávat vzpomínky a konstruovat, ale i udržovat identitu v průběhu času. Tetování je respondenty považováno za nástroj uchovávání vzpomínek a doslova jej identifikují s deníkem. …když mě něco napadne a přijde mi to dobrý, tak si to nechám udělat a přijde mi to reálný v tuhletu chvíli, je to ta věc která vystihuje ten konkrétní čas, je to takovej deník vlastně, jo, jako že na každou kérku se podívám a přesně vim kdy vznikla a za jakejch okolností mě to jako napadlo a budu si to pamatovat do života… (Adam, 32)

68

…Tetování je pro mě způsob sebevyjádření, někdo si píše deník, někdo bloguje, fotí fotky, já si pro mě významný myšlenky, vzpomínky nebo zkušenosti nebo tak jakoby zapisuju do kůže, je to vlastně něco jako takovej můj j trvalej deník… (Karla, 24) …mám na těle spoustu věcí který souvisej s turné, si to nechám udělat jako vzpomínku na to turné na ty lidi který mám rád,který už třeba nikdy fyzicky nepotkám, plno věcí zmizí, ale takhle ti ta vzpomínka zůstane… pro mě to dneska už více méně funguje jako deník… (Igor, 37) Všechny tři úryvky ukazují, že pro respondenty představuje tetování možnost, jak trvale uchovávat své vzpomínky. Oksanen a Turtiainen ve svém článku tvrdí, že tetování slouží jako jakási paměťová mapa a souprava nástrojů pomáhající subjektu strukturovat jeho zkušenosti. Tetování může pro svého nositele fungovat také jako připomenutí jeho osobní historie a vzpomínek vepsaných do povrchu těla (Oksanen, Turtiainen, 2005:121). Kromě interpretace tetování jako způsobu uchovávání a prezentace vzpomínek je na výše uvedených úryvcích zásadní ještě jeden aspekt. Všechny tři zmiňují permanentní povahu tetování. Zatímco v období před renesancí bylo tetování se svojí permanencí považováno příslušníky střední třídy za nedostatek sebedisciplíny, sebekontroly a schopnosti plánovat život do budoucnosti, dnes je tato jeho povaha interpretována v pozitivních termínech (DeMello, 2000: 140). Této změně ve vnímání tetování odpovídají také úryvky rozhovorů s Adamem, Karlem i Igorem, které ukazují, že tato stálost je vnímána kladně. S tímto pozitivním pojímáním trvalosti tetování souvisí také skutečnost, že respondenti neuvažují v žádném případě o odstranění svých obrázků a symbolů, maximálně přemýšlí o přetetování. …spousta věcí jsou kérky od kámošů a to vzniká třeba tak, že společně něco zažijem tak si to necháme vykérovat, památka na to, a ty mám jakoby nejraděj, že tělo se ti vlastně stane deníkem, a mám je radši než ty rozmyšlený…já mam tetování jako záznam nějaký doby, dneska bych si to třeba nenechala udělat, ale mám je ráda protože to jsou památky právě na ty věci co staly…byly pro mě důležitý třeba nějaký texty kapel, dneska sem už jinde, takže dneska už bych si třeba nenechala udělat, ale v tý době důležitý byly takže sem ráda že je mám… (Hana, 27) …Přetetování, o tom takhle neuvažuju, maximálně změnim ty hvězdičky, ale nechci je přetetovat, jen zakomponovat do rukávu, chci je tam, aby mi to připomínalo mladickou nerozvážnost a blbost, přece jen je to taky zkušenost a taky vzpomínka… (Karla, 24) Oba úryvky dokládají stejnou a výše uvedenou interpretaci tetování. To je používáno jako deník, do kterého se zaznamenávají životní události. Pozitivní i negativní zážitky jsou zaznamenány do kůže a ačkoliv se například změnila sociální pozice, jako například u Hany,

69

která tuto změnu popisuje slovy „dneska sem už jinde“ či úhel pohledu (aby mi to připomínalo mladickou nerozvážnost-Karla), kterým je daný problém nahlížen, ten zůstává permanentně zaznamenán jako důležitá životní zkušenost. Takovéto nakládání s tetováním napomáhá konstruovat a rekonstruovat životní příběh jako koherentní vyprávění a jak uvádí Langellier, tetování lze považovat za narativní performaci identity (Langellier, 2001 in Foster, Nichols 2005:17)

9. Závěr Analýza rozhovorů ukázala, že za jednotící prvek hardcorové subkultury je jejími členy považována ideologie. Tento koherentní soubor myšlenek skládající se z několika navzájem propojených částí je jedním z pilířů subkulturní identity, která se projevuje nejen v postojové rovině, ale i v životní praxi. Jednotlivé části se protínají v odmítání většinové společnosti. Vůči jejím částem nebo mainstreamu jako celku se hardcoristé vymezují a pokouší distancovat. Z tohoto úhlu pohledu, tedy v zaměření na kolektivní myšlenky a hodnoty v rozporu s většinovou společností, je možné hardcore považovat za tradiční subkulturu, která ale nevznikla jako reakce na sociálně třídní problémy, jak by jí měla tendence interpretovat optika CCCS, ale je spíše vyjádřením kulturních hodnot (Muggleton, 2000:30) v pojetí

post subkulturální teorie. Tato skutečnost nic nemění na tom, že

subkulturní ideologie je vizuálně vyjadřována subkulturním stylem a hardcoristy je tetování jako součást tohoto stylu vnímáno. Z této logiky vyplývá, že významy, které jsou tetování přičítány, jsou kromě širšího sociokulturního kontextu ovlivňovány také touto ideologií. Nejvýrazněji se hardcorová subkulturní ideologie projevuje ve využívání tetování jako výrazu rezistence vůči společnosti. Hardcoristé vnímají stále přetrvávající stigmatizující charakter tetování a tento stereotyp využívají ve prospěch konstrukce své nekonformní identity. Tetování jako součásti stylu je

využito jako prostředku k vepsání opoziční

subkulturní ideologie do vlastního těla, respektive k vyjádření znechucení a odmítnutí mainstreamové kultury (Atkinson, 2003:99). Takováto tělesná modifikace je tedy vnímána jako porušení ustavených kulturních standardů ohledně těla a jeho zdobení a napomáhá tak ve vymezení se vůči referenční Out skupině a zároveň potvrzení subkulturní identity. Pro konstrukci takovéto nekonformní identity jsou nezbytné dva předpoklady. Za prvé, tělesná modifikace nesmí být vnímána jako společensky přijatelná, za druhé, musí být na viditelném místě. Tyto dva požadavky reflektují hardcoristé tím způsobem, že jako nositelé zprávy o své

70

kulturní rezistenci považují velká barevná tetování, či tetování na kloubech, dlaních a hřbetech ruky, stejně jako na krku. Tyto modifikace jasně splňují druhý předpoklad, ale také první, neboť takováto tetování nejsou viděna jako součást mainstreamové komodifikované zdobící praktiky, která na základě svého rozšíření do většinové společnosti z principu ztrácí svůj subverzivní či rezistencí potenciál. Rozhovory ukázaly, že mezi hardcoristy existuje jistá hierarchie motivací pro tetování. Na nejnižším stupni se nachází takové, které je pojímáno jako pouhá módní ozdoba. Takovéto tetování hrající roli šperku bez hlubšího významu je spojováno s Out skupinou a hardcoristy je odmítáno jako nesmyslné a prázdné. Jako smysluplné tetování je bráno členy hardcore subkultury pouze takové, které má symbolický význam a odráží individualitu a osobnost jeho nositele. Tento důraz na individualistickou povahu tetování se může zdát v jistém rozporu s kolektivním přijímáním tetováním jakou součásti subkulturního stylu, ale tato rozpornost je pouze zdánlivá. Rozhodnutí nechat si zvěčnit na tělo název hudební skupiny, její logo nebo část textu, stejně jako obrazec v hardcore subkultuře preferovaném oldschool stylu je možné vnímat jako přihlášení se ke kolektivně sdílené subkulturní identitě, na druhé straně, takovéto tetování (ačkoliv se motiv například opakuje), je vždy vysoce individuální záležitost s konkrétním a specifickým obsahem, které mu udělil jeho nositel. Tato tělesná modifikace tedy může být vnímána jako nástroj toho, čemu Muggleton říká rozlišující jedinečnost (Muggleton, 2000). Tetování jako součást stylu tedy umožňuje vymezení se vůči Out skupině, a zároveň dovoluje jednotlivci svobodné

sebevyjádření v rámci subkulturně

sdílené

představy o nakládání s tělem, která může být ve svých mezních pozicích v rozporu s mainstreamovými standardy. Zálibu v tetování je také možné vidět v širším sociokulturním kontextu. V současné konzumní společnosti, pro kterou je charakteristická neosobnost, nestabilita nejen společenských pozic a jakási roztříštěnost sociálních identit, tetování může být nástrojem pro upevnění autenticity a sebedefinice skrze její trvalé vepsání do těla (Atkinson, 2003 :200). Výzkum ukázal, že hardcoristé vnímají svá výhradně custom made tetování jako reflexi konkrétních životních zkušeností nebo postojů a jsou zaznamenáním vysoce osobních vzpomínek, díky čemuž hrají roli nositele individuality a identity a prezentace tohoto sebe pojetí širšímu okolí. Na rozdíl například od oblečení a módy, které také může symbolizovat osobnost jejího vlastníka, má tetování permanentní charakter. Tato jeho povaha, pro kterou je v očích mnoha lidí považováno za stigma, je v hardcore subkultuře naopak interpretována v pozitivním světle. Tetování je bráno jako praktika, skrze níž člověk ukazuje, že je ochoten viditelně a trvale přijmout určitou identitu či myšlenky, a to bez ohledu na případné důsledky. 71

Tetování není nahlíženo jako pouhá ozdoba či módní doplněk, spíše je vnímáno jako důležitá součást identity. U potetovaných respondentů, jak uvádí Vail (v distinkci od lidí s tetováním) je tato praktika využívána jako nástroj k vytváření jistého typu deníku, do kterého zaznamenávají svoje zážitky a celkovou životní trajektorii (Vail, 1999). Ze širšího úhlu pohledu je možné jej interpretovat jako trvalou připomínku identity a individuality a jakési pevné ukotvení pocitu Já ve stále měnící se pozdně moderní společnosti, která je dobou přinášející nejistotu, rozpory a nestabilitu (Sweetman 1999 in Stroehecker, 2011:25). Podle Bryana S. Turnera dnes žijeme ve tzv. tělesné společnosti, kde jsou osobní i sociální otázky stále více vyjadřovány pomocí těla. Tetování v tomto ohledu neslouží k zakrývání identity, právě naopak jej jedinci využívají k vyjádření toho kým jsou (Turner 1999 in Oksanen, Turtiainen, 2005:128). Právě v tomto ohledu je tetování možné považovat za jednu z forem tělesného projektu (Shilling, 1993, Giddens, 1991), skrze který jedinec nevyjadřuje pouze své osobní ideály, hodnoty a přesvědčení, ale jeho tělo se stává předmětem soustavné a záměrné péče, která má vést k jeho kultivaci a ke získání pocitu ovládání vlastního života (Stroehecker, 2011:25). Jak ukázal příklad příslušníků hardcore subkultury, tetování je tělesným projektem se svými specifiky, který nejen že umožňuje vnější prezentaci vnitřních psychických obsahů (mimo jiné i ideologie), ale má i sociální relevanci, neboť dává možnost zároveň vyjádřit individualitu a kolektivní sociální příslušnost, stejně jako odmítnutí norem ohledně zdobení těla Out skupiny a konformitu s těmito normami skupiny vlastní. Výše uvedené dle mého názoru velmi přesně shrnuje Atkinson, když říká, že tetování jako forma zdobení těla pomocí nesmazatelného vkládání inkoustu do kůže je hluboce individualistické rozhodnutí, které je ale také vysoce sociálním aktem (Atkinson, 2003:216).

72

LITERATURA (BIBLIOGRAFIE) Atkinson, Michael. (2003). The civilizing of resistance: Straightedge tattooing. Deviant Behavior, Vol 24(3), May-Jun 2003, 197-220 Atkinson, Michael. (2003), Tattooed. The Sociogenesis of a Body Art. Toronto: University of Toronto Press ISBN 0-8020-8777-9 Barker, Chris. (2006). Slovník kulturálních studií. Praha: Portál ISBN 80-7367-099-2 Bauman, Zygmunt.(1997). Myslet sociologicky; Netradiční uvedení do sociologie. Praha: Slon 1997 ISBN 80-85850-14-1 Bell, Shannon.(1999). Tattooed: A participant observer’s exploration of meaning. Journal of American Culture 22 (2): 53-58 Bennett, Andy, Kahn-Harris, Keith. (2004) After subculture: critical studies in contemporary youth culture. New York: Palgrave Macmillan ISBN 0333977114 Bennett, Andy, Peterson, Richard, A.(2004). eds. Music Scenes: Local, Translocal, and Virtual. ISBN 0-82-56-1451-0 Biler, Stanislav. (2008). Sociální a politické konsekvence procesu indivudulizace, Brno: Diplomová práce obhájená na Masarykově Univerzitě Blush, Steven, Petros, Georgie. (2001) American hardcore : a tribal history; Los Angeles, CA : Feral House ISBN 0-922915-71-7 Bourdieu, Piere. „Zúčastněná objektivace: Huxleyho přednáška“. Biograf. č. 30, 2003, s. 3-17 Brake, Mike.(1980). The sociology of youth culture and youth subcultures. London: Routlege ISBN 0-7100-0364-1 DeMello, Margo. (2000), Bodies of Inscription. A cultural history of the modern tattoo community. DurhamLondon: Duke University Press ISBN Disman, Miroslav. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost : Příručka pro uživatele. Praha: Regleta, ISBN 80-246-0139-7 Doležalová, Hana. (2007). Individuální a kolektivní uvnitř spirituality New Age: terapeutické praktiky, Brno : Diplomová práce obhájená na Masarykově Univerzitě Dorůža, Petr, Weiss, Tomáš.(1998). Beaty, bigbeaty, breakbeaty. 1. vydání. Praha: Maťa ISBN 80-85905-37-X Featherstone, Mike. (2000), Body Modification. London: Sage Publication ISBN 07-6196796-6 Ferjenčík, Ján. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál ISBN:80-7178-367-6

73

Fiksa, Radomír.(2005) Piercing. Žďár nad Sázavou : Sowulo Press ISBN 80-903618-0-3 Frank, Thomas. (1997) The Conquest of Cool: Business Culture, Counterculture, and the Rise of Hip Consumerism. Chicago: The University of Chicago Press, ISBN 0-226-25991-9 Gavora, Peter.(200). Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido ISBN 80-8593179-6 Gay, Kathlyn, Whittington, Christiane. (2002), Body Marks, Tattoing, Piercing and Scarification. Brookfield: Twenty First Century Books ISBN 076132352X Gelder, Ken, Thornton, Sarah. (1997) The subcultures reader. London: Routledge ISBN 0415-12727-0 Giddens, Antony. (2001), Sociologie. Praha : Argo ISBN 80-7203-124-4 Giddnes, Antony. (1991), Modernity and Self Identity : self and society in the late modern age. Cambridge: Polity Press ISBN 0-8047-1943-8 Gill, Rosalind and Henwood, Karen and McLean, Carl (2005) Body projects and the regulation of normative masculinity. Body & society, 11 (1). pp. 37-62. ISSN 1357-034X Gofflamn, Erwin, The Presentation of Self in Everyday Life, University of Edinburgh Social Sciences Research Centre. ISBN 978-0-14-013571-8. Grosz, Elizabeth. (1995) Space, time and perversion: essays on the politics of bodies. New York & London: Routledge ISBN 0-415-911-36-2 Haenfler, Ross. (2006). Straight Edge, Clean Living Youth, Hardcore Punk, and Social Change. New Brunswick: Rutgers University Press ISBN 0-8135-3852-1 Hebdige, Dick. (1979): Subculture: The Meanig of Style. London, Routledge. . ISBN 0-81956310-2. Hendl, Jan .(2005) Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, s. ISBN 80-7367-040-2 Heřmanský, Martin – Novotná, Hedvika (v tisku): Hudební subkultury. In: Janeček, Petr (ed.): Folklor atomového věku? Neformálně šířené prvky expresivní kultury v soudobé české společnosti. Praha: Národní muzeum a Fakulta humanitních studií UK, 20 s. rkp. Heywood, Andrew. (1992). Politické ideologie. Praha: Victoria Publishing, ISBN 80-8586510-6 Hubermann, Michael, A, MILES, Mathew, B.(1994): Qualitative Data Analysis: A Sourcebook of New Methods. Beverly Hills: Sage ISBN-10: 0803955405 Chair, Teri Doran. The Cultural Influences That Create Self-Identity Through Inscribing the Body. May 2010. Department of Communication Studies, IUPUI identity. In Featherstone, M.(Eds). (2003).Body Modification. London: Sage Publications. ISBN 0415127270

74

Jakoubek, M., Nešpor R. Z. 2004. „Co je a není kulturní/sociální antropologie. Námět k diskusi“. Český lid 91 (1): 53-79. Macek, Jakub. (2006). Fandom a text. Praha : Triton ISBN 80-7254-856-5 Kuhn, Gabriel (2010). Sober Living for the Revolution: Hardcore Punk, Straight Edge, and Radical Politics. PM Press. ISBN 1604860510 Kumová, Petra. (2012). Vliv subkulturní ideologie hardcoru na výběr zaměstnání hardcoristů – veganů, Praha: Bakalářská práce obhájená na Karlově Univerzitě Leonard, Madeleine. (2008), Social and Subcultural Cupital Among Teenagers in Northern Ireland.Youth & Society December 2008 40:224-244, Youth Society 2008 40: 224 Loučková, Ivana. (2010) Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Praha: Sociologické nakladatelství ISBN 978-80-86429-79-3. Loydová, Kateřina. (2008). Od skinheads k extrémní pravici : socializace do tabuizované subkultury, Brno : Diplomová práce obhájená na Masarykově Univerzitě Michálková Ivana. (2009), Tetování u Romů v České Republice. Pardubice: Bakalářská práce obhájená na Univerzitě Pardubice Miovský, Michal. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, Muggleton, David, Weinzierl, Rupert. (2004). The Post-Subcultures Reader Oxford, New York: Berg ISBN 1-85973-688-8 Muggleton, David. (2000). Inside Subculture: The Postmodern Meaning of Style. Oxford: Berg ISBN 1-85973-347-3, Nashville (TN): Vanderbilt University Press ISBN 0 – 8265 – 1451 -0 Nečas, Michal. (2006). Česká punková a HC/punková kultura po roce 1989, Brno : Bakalářská práce obhájená na Masarykově Univerzitě Negrin, L. (2002), Cosmetic Surgery and the Eclipse of Identity. Body and Society. 8 (4): 2124. Nettleton, Sarah. (2006), The Sociology of Healt and Illnes. Cambridge: Polity Press ISBN 07456-2827-1 Nichols, Halley, Foster, Don.(2005). Emodied identities and positional choices: How tattooes contruct identity and negotiate a tattooed status within society. Psychology in society, 2005, 32, 1-23 Oksanen, Atte, Turtiainen, Jussi. (2005). A Life Told in Ink: Tattoo Narratives and the Problem of Self in Late Modern Society. Auto/ Biography 13: 111-130

75

Pyšňáková Michaela. (2007), Mainstreamová kultura mládeže, Sociální studia 1-2, ročník 4 Rychlík, Martin. (2003), Tetování – variabilní univerzálie zdobení lidského těla. Praha: Diplomová práce obhájená na Univerzitě Karlově Sanders, Clinton R. (1989). Customizing the Body: The Art and Culture of Tattooing, Philadelphia: Temple University Press 1989 ISBN 13-978-1-59213-887-6 Shilling, Chris. (1993), The Body and Social Theory. London: Sage Publication ISBN 07619-4258-8 Smolík, Josef. (2010). Subkultury mládeže, Uvedení do problematiky. Brno: Grada ISBN 978-80-247-2907-7 Stirn, Aglaja. (2003). Body piercing: medical consequences and psychological motivations. TheLancet. 361(9364), 1205-1219 Strauss, Anselm L. a Corbin, Juliet. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. . Boskovice : Albert, 1999. ISBN 808583460X. Stroehecker, David, Paul.(2011).Towards a pro-social conception of contemporary tattooing: The psychological benefits of body modification. The Rutgers Journal of Sociology Mind, Body and Society Volume I, 2011, 10 -36 Sweetman, P. (2003). Anchoring the (postmodern) self? Body modification, fashion and and Identity.” Body and Society 5: 51-76 Thornton, Sarah. (1996) Club Cultures : Music, Media and Subcultural cupital. Hannover: University of New England ISBN 0 – 819- 56297 - 1 Toušek, Laco. (2012). Vybrané aspekty metodologie aplikované antropologie. In: Hirt, T. (a kol.): Vybrané kapitoly z aplikované sociální antropologie , pp. 25-106. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. Vail, D. Angus. 1999. “Tattoos are like Potato Chips… You Can’t Have Just One: The Process of Becoming a Collector.” Deviant Behavior 20: 252-273. Vaněk, Miroslav a kol. (2002). Ostrůvky svobody. Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha: Votobia. ISBN 80-7285-016-4 518, Vladimir a Veselý, Karel (2011). Kmeny: současné městské subkultury. 1. vyd. Editor Karel Veselý. Praha: Yinachi ISBN 978-809-0397-323

Pitts.Victoria. (2003), In the Flesh. The Cultural Politisc of Body Modification. New York: Palgrave Macmillan Press ISBN 0-312-29310-0 Wacquant, Loicq. (2002) Pierre Bourdieu. Biograf 27, 46 odst

76

Wesely, J. K. (2003) Exotic Dancing and the Negotiation of Identity: The Multiple Uses of Body Technologies, in Journal of Contemporary Ethnography, Vol. 32, No.6, p.643-669 Yinger, J. Milton. Contraculture and subculture. American Sociological Review, říjen 1960, roč. 25, č. 5, s. 629

Internetové odkazy Hrabalík, Petr: Bigbít 1956 – 1989. Historie české a slovenské rockové hudby podle dokumentárního cyklu ČT. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit, (cit. 12. 09. 2012) Bandzoene.cz (online), dostupné z http://bandzone.cz/michaelsuncle?at=info (cit. 12. 09. 2012)

Wikipedia.org (online), dostupné z http://en.wikipedia.org/wiki/Moshing (cit. 12. 09. 2012)

Food not Bombs.cz (onlive), dostupné z http://food-not-bombs.cz/co-je-food-not-bombs (cit. 12. 09. 2012)

Gwnp.cz (onlive), dostupné z http://gnwp.cz/content/hardcore-je-vic-nez-hudba (cit. 12. 09. 2012) Dvojka.cz(online), dostupné z http://www.advojka.cz/archiv/2009/5/outsiderem-jsi-kdyzpunkac-nejsi (cit. 12. 09. 2012) Hrabalík, Petr: Bigbít 1956 – 1989. Historie české a slovenské rockové hudby podle dokumentárního cyklu ČT. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/vyhledavani/nov%C3%A1%20vlna/clanky/188nova-vlna-se-starym-obsahem/ (cit. 12. 09. 2012)

Hard-core.sk(online), dostupné z http://www.hard-core.sk/rozhovory/ivan-flowers-forwhores-cz.html (cit. 12. 09. 2012)

Hell.cz(online), dostupné z http://www.hell.cz/4/skarifikace/branding---paleni/18/ (cit. 12. 09. 2012)

Hell.cz(online), dostupné z http://www.hell.cz/skarifikace/cutting---rezani/ (cit. 12. 09. 2012)

77

Periferina.cz(online), dostupné z http://www.periferia.cz/rozhovory/vizitka-jana-cezara-dildevaty-137 (cit. 12. 09. 2012)

Roucetattoo.cz(online), dostupné z http://www.roucetattoo.cz/o-tetovani/tattoostyly?showall=&start=2(cit. 12. 09. 2012)

Rychlik.wz.cz(online), dostupne z http://www.rychlik.wz.cz/cook.htm(cit. 12. 09. 2012)

Silver-rocket.cz(online), dostupné z http://www.silver-rocket.org/news/338(cit. 12. 09. 2012)

78

PŘÍLOHY 1. Návod k rozhovoru 2. Přepisy rozhovorů

1. Návod k rozhovoru Tetování a hardcore- Rozhovor

Minulost V kolika letech a jak ses k tetování – body artu dostal ? Jaká byla reakce okolí, rozmlouval ti rozhodnutí začít s body artem někdo? Motivace – význam Můžeš mi povědět něco o těch tetováních co máš? Můžeš o nich vyprávět od prvního k poslednímu? Proč sis vybral ty motivy, co máš. Popiš, jaký pro tebe mají význam, případně jaký mají teď, a jaký měly, když sis je nechal/a udělat. Jsou motivy vzájemně propojené? Navazují nějak na sebe? Nechal/a sis někdy něco přetetovat? U přetetování co na co? Nebo o tom uvažuješ? Co pro tebe tetování – body art znamená, jaký má význam, proč sis ho nechal udělat? Jakou hraje v tvém životě roli? Jak dlouho ti trvalo se rozhodnout, jak velmi si zvažoval motiv, který si necháš udělat ? Podle čeho sis motivy vybíral – někdo poradil, sám navrhnul, vybral z katalogu? Je důležité, aby bylo pro tebe tetování originální?

Hardcore Jak si se dostal k hardcoru? Co to pro tebe znamená? Jak ho chápeš? Je něco jako hardcore scéna? Je účast na hardcore scéně životní styl, zábava, otázka image? Sdílejí lidé v hardcore scéně nějaký názory, hodnoty? Existuje specifická móda? Byl jsi nejdřív potetovaný, nebo si dříve vstoupil do harcore scény? Hrál vstup na hardcore scénu nějakou roli v tvém rozhodování?

79

Tetování - hardcore Myslíš si, že existují mezi lidmi v hardcore scéně nějaké motivy tetování, které se opakují? Je tetování podle tebe pouze individuální záležitostí, nebo se jedná o něco, co vyjadřuje sdílené hodnoty, normy, názory? Je důležitém na kterém místě těla tetování je? Má někdo koho znáš vytetované něco, co by ty sis nikdy nenechal udělat? Myslíš si, že pro jiné subkultury jsou nějaká tetování typická? Je důležité kdo tetování udělal? Jsou nějací tatéři lépe hodnocení nežli jiní? Existuje nějaký vztah mezi hardcore hudbou a tetováním, body artem?

Obecné informace Věk Pohlaví Vzdělání Zaměstnání

80

2.Přepisy rozhovorů 1. rozhovor Adam T: Tak první otázka by asi byla jak si se vlastně k Hc dostal? B: Hmm. No jasně, takže já se dostal k HC když mi bylo asi 15, Byl jsem v prváku na střední a dost jsem zlobil takže mě ze školy mě vyrazili a pak přišlo léto 95, kdy jsem díky kámošovi z vedlejšího baráku sylšel poprvé Kritickou Situaci, takhle kapela mě hrozně dostala, si pamatuju jak se, to ve walkmanovi poslouchal furt do kolečka a krátce na to byl na svém prvním hc koncertě. No a ten konzert pro mě byl hroznej zážitek, že jo… Bylo tam asi 1000 lidí, skvělá atmosféra a lidi se k sobě chovali fajn, navzdory tomu že to bylo jako hodně divoký joo….Se mi hrozně líbilo, zě mě hned od začátku brali takovýho jakej jsem, sem si totiž vždycky připadal trochu jako outsider, nikdo moc neřešil, kdo jak vypadá a v tom byla tenkrát obrovská síla celé scény, dokázala opravdu fungovat na těhle principech, nebo mě to tak aspon přišlo. No a potom sem se začal vídat s dalšíma lidma, který se v tom pohybovali a bylo to jasný…pak už pro mě nebylo cesty zpět, věděl jsem, že tohle je prostředí do kterého chci patřit a podílet se na něm  T: takže kamarádi… B: no, jasně, ti kluci byli vesměs starší a brali mě a možná že to bude znít pateticky, ale vlastně díky HC si myslim, že se ze mě stal hodnej kluk  T: takže co to pro tebe, Hc jako myslim, znamená dneska po těch letech… B: No , Znamená pro mě i po 17ti letech pořád můj život. Je to všechno, co mam, je to moje důležitá součát, vlastě asi všechno no Poslední roky se sice hodně snažím, abych si udržel nadhled a trochu odstup, třeba se snažim sportovat, dělat i jiný věci, nno jinak je to cesta do pekla, ale pořád je to vlastně jako prostředí, ve kterém trávím 90% svého času a jsem jeho aktivní součástí, protože mi na něm záleží.Mě to vlastně i živí že jo, mám obchod s deskama, sem vždycky chtěl obchod s deskama, mám pořad v rádiu, kde pouštim HC, pořádám konzerty, takže jak řikám, je to vlastně jako muj život no… 81

T: a co teda vlastně je HC scéna, nebo subkultura, existuje tady něco takovýho? B: jojo.. Určitě existuje hc/punková scéna/subkultura. Spousta lidí to označení scéna nemá rádo a říkaj, že žádná neexistuje, ale na druhou stranu jako chodí na koncerty, hrajou v kapelách, jezdí na turné, vydávaj desky atd a to vše jim vlastně umožňujou ty lidi z hc scény. Ale přesně říct co to je, to nevim no, to není uplně jednoduchý odpovědět, Hácéčko dává od počátku velkej důraz na osobní svobodu a nikdy v něm neexistovalo moc pravidel si myslim, takže jo, jako, spíš jde jako o ,,,důležitý je nějaký takový povědomí o tom, jak by měli lidi fungovat mezi sebou a ve vztahu k okolnímu světu mimo tu scénu… T: a to povědomí se teda týká čeho,,,? B: jasně no, jako Spousta věci je daná tím, že je to podzemní, v podstatě punkové prostředí, kde hraje vekou roli hudba, ale stejnou roli tam hrají i texty, nebo jak chceš, jako názory…Ty texty těch kapel bejvaj hodně angažovaný, Důležitý je tam aspekt tolerance, solidarity, co já vim, rovnosti, ale taky vymezení např. vůči xenofobii, hodně se v těch textech třeba řeší práva zvířat, životní prostředí a tak..když ty kapely posloucháš, znáš tak máš třeba i podobný názory na věci vo kterejch zpívaj…ale jako za těch víc jak 30 let se opravdu nedá nějak obecně odpovědět na to, co to vlastně je. Pro mě osobně je to pak kromě muziky a názorů hodně i o kamarádech, bez nich by to bylo pro mě osobně prázdný a bezcenný… ty lidi jsou pro mě stejně důležitý jako ty myšlenky, jo to sem vlastně chtěl říct že je super, že se můžeš potkat s lidma z kapel, který si třeba poslouchal před x lety, dneska třeba fakt velký kapely a dneska jim třeba uděláš konzert tady a můžeš si s nima normálně pokecat jo a jsou to uplně v pohodě lidi, tohle se ti prostě může stát akorát v hardcoru. T: jakto že akorát v HC? B: no protože je to pořád vlastně punk, funguje to na principu DIY, neserou se do toho nějaký vydavatelství, jestli si byl na našem konzertě tak si vyděl že vlastně není rozdíl mezi publikem a těma co hrajou…takže se s těma lidma potkáváš, to je vlastně princip Hc, nějaký setření rozdílu mezi tim kdo je z kapely a kdo přišel na konzert…

82

T: a jak to teda potom je se vztahem k mainstreamu? Chápeš jako když se kapela stane slavná, známá, může bejt potom pořád HC v tom pravym slova smyslu? B: hmmm, to je fakt těžký to nějak obecně vyjádřit, hele jako jde o lidi jako všude, já třeba uznávám kapely, který začinali někde v garáži a dneska sou slavný, třeba FOO Fighters, ale to není uplně hardcore, ale třeba jiný kapely se kterejma sem se potkal a jsou uplně v pohodě i když třeba hrajou pro ticíce lidí a jiný jsou zase debilové…to je těžký…Hlavně asi proto, že zmizela jasná hranice, co je mainstream a co ne A taky proto, že punk a hc je obecně zrovna v tuhle chvíli zpátky v módě i v mainstreamu…. V HM můžeš koupit roztrhaný trika Ramones nebo Misfits, což je fakt vtipný. Já bral hc vždy jako opozici proti mainstremu a existuje část hc scény, která v tomhle pořád jasně vymezená, ale hlavně v dnešní době se to celý kvůli internetu posunulo, ty hranice jsou takový pomíchaný…internet vlastně jako otupil ty hrany z obou stran a když mě to může třeba srát, že se to jakoby komercializuje, a pro některý lidi je hardcore už jen produkt, tak je to jako nevyhnutelnej proces…. T: a kdybych se vrátil k těm myšlenkám, jsou teda nějaký názory, který lidi na HC scéně sdílej.. B: no to už sem řikal, třeba u steight edge, tam je to jasný, že, tam se řeší práva zvířat, příroda a takovýhle věci, ale celkově třeba nasranost na společnost, komerci, prostě bejt sám sebou, dost často je to levicově zaměřený. Tak já doufám že tam něco takovýho je, ale i když i tady se to nedá říct. Lidi jsou pořád lidi, měli by být individuality. Jak jsem řikal no, jako, je tam nějaký kolektivní povědomí u lidí co znám ale nakonec už je to na každym. Docela mě ale , že dost lidi ty idee sdílí jenom jako navenek, ale když dojde na lámání chleba, nejsou moc schopný to uvést do praxe pak je to jenom póza…. T: a co timhle třeba myslíš? B: no tak toho je hodně žejo, jde o nějakou angažovanost v určitejch věcech, ale to je každého věc, ale tak třeba jako vevaň nebudu chodit do mekáče joo, asi tak prostě no ..:) T: Dál sem se tě chtěl zeptat, jestli existuje něco jako móda, nějakej rozpoznatelném vizuální styl?

83

B: Jo, jasný, no dřív to tak určitě bylo, ta identita byla hodně o tom vizuálnu, jako punx že jo, je to jasný, takový ty úplně původní punx, to je stejný jako co sem říkal o tý muzice, lidi chtěli šokovat, odlišit se. S tím nástupem hardcoru už to bylo takový střízlivější…tam…jak to říct, prostě začlo to bejt spíš o těch myšlenkách samotnejch, že ty lidi už nemaj potřebu šokovat svým zevnějškem, ale spíš pro ně začlo bejt důležitý co chtěl sdělit. Ale tak jako i dneska je ta móda dneska hrozně důležitá, jako ve všem, já osobně jí ale nepřikládám takovej význam. Často to asi i podceňuju a nějaký věcí spíš nechci vidět, než že by neexistovali. Něco mi dost leze na nervy, když se někdo snaží za každou cenu vypadat tak jak si myslí že by měl vypadat. I když je vtipný že to řikám zrovna já (pozn: ukazuje na sebe – tričko s názvem HC kapely, vyholená hlava, dlouhé vousy, potetovamé obě ruce a krk), ale souvisí to hodně s tim, že se to celý někam posunulo a to do roviny jako by módy, jo, jak už sem řikal, dneska v HMku můžeš koupit trika Ramones,tetování se stalo mainstramovou věcí, každej fotbalista nebo popová hvězda to má, každém má pocit že ví jak má vypadat opravdovém rebel, takže se z toho stylu stala taková schizofrenie, celý se to nějak promíchalo dohromady a každej si dneska hledá způsob jak se v tom zorientovat a ty mladý lidi se snažej kopírovat nějaký trendy jak si myslej že to má vypadat ale to je asi přirozený a bylo to tak vždycky. Co já sleduju tak ty starší to maj většinou na háku protože to maj vyřešený a nemusej si nic dokazovat tady tim, jako módou. Nevim já sem vlastně nad timhle nikdy moc nepřemejšel, jako mám trika HC kapel, ale já si většinou oblečená vůbec nekupuju, já ty věci dostávám nebo je měnim za desky, jediný co mám Nového jsou trika a mikiny HC kapel ale ty sem dostal třeba za to když pořádám konzert nebo tak. U mě to funguje takhle takže já to moc neřešim. Mě to přijde spíš divný to nějak moc řešit. Někdo se určitě převlíká několik hodin když jde na konzert, češou si patky, malujou se, a znám i takový lidi, ale nechci aby to…kdybych dělal rozhovor, do nějakého mainstreamovýho média tak to určitě překroutěj, že hlavní myšlenka HC je převlíkat se před zrcadlem několik hodin před každym koncertem. To tak neni jo, já třeba nosim, tenisy, tričko, mikinu, bundu někdy tepláky (hahaha) T: No jasný, tomu rozumim…. B: Dneska se to prostě všechno hrozně promíchalo, dřív to bylo jasný, ta HC scéna byla vždycky hodně antifašistická a dneska potkáš nácka a ten vypadá jako hardcorista.

T: A jak takovej nácek potom vypadá ?

84

B: Kérky, flashe v uších, prostě paktku klidně i, kérky, třeba jako mám já, triko klidně nějaký HC kapely, klidně i antifašistický…. T: sem slyšel že dneska ale existujou i náckovský HC kapely.. B: no jasný, dneska je to velká věc, jo jako dneska je to fakt promíchaný, složitý, potkáš kluka na ulici a řikáš si, to je hardcorista a von je to nácek že jo… T: to mi přijde docela divný, o čem potom taková HC náckovská kapekla zpívá… B: není to tak divný, pro ně je to vo kamarádství, když si vezmeš texty takovej těch tvrdších HC kapel, jako jsou třeba Teror, Madball, tak jako vlastně tak ta levicová politika tam není tak důležitá, zpívaj vo tom jak chtěj s těma kámošema, jak vyrostli na ulici a jak si chtěj žít svůj život, s tim se můžou docela snadno identifikovat, naopak pro ně je to velmi atraktivní věc tohleto, ale pak je fakt vtipný že 99 procent fakt nejsou náckové a dokážou to dát najevo a ty náckové je na těch koncertech serou a dokážou to dát najevo. Teror který jsou mezi náckama neskutečně populární je skvělej příklad a přitom je to kapela která se jim i tady v Praze na konzertě dokázala fyzicky postavit. Zajímavý věci se dějou na tý HC scéně … T: A jak se to vědělo, nebo jak je poznali? B: Tak Fb je mocný médium, prostě se to vědělo dřív a ta kapela stála na vstupu a řekla jim prostě NE! Ale to jak zajímavý, to se ti stane taky akorát na HC scéně, poměrně velká kapela, respektovaná, dostaneš se ale přímo k nim, můžeš přijít za tim člověkem a bavit se s tim, ale je to tim že ty lidi maj zdravý kořeny v HC scéně kdy nejsou zavřená někdy v autobusech a jako a když hrajou pro tisíce lidí jako třeba Madball tak maj zdravý kořeny na ulici, v punku prostě. Pro plno lidí jsou tyhle kapely vysmívaný, protože na tom vydělávaj prachy, ale pro mě, pro mě je to jako dost pravej hardcore. Pakliže někdo tvrdě dře a vyroste a nedělá nic jiného a zůstane furt stejnej tak naprosto v pořádku. O tom mainstreamu sem vlastně už mluvil no… T: jasný, tak ještě bych se vrátil na chvíli k tomu stylu, respektive k těm kerkám co máš…. B: jo klidně můžem… 85

T: takže jak ses k nim dostal, byl si nejdřív na HC scéně nebo byly nejdřív kérky… B: k tomu se váže taková vtipná historka, že já se odmalička bojim jehel, kdykoliv když mi berou krev, prostě fobie, mentální problém velkej, ale když sem to viděl na lidech okolo, tak sem samozřejmě kérku hrozně chtěl…takže sem se fakt dlouho nemohl odhodlat, sem se různě vyptával, všichni mi řikali, jo jako to fakt bolí, né tohle, Tataři : no není to nic příjemného, ale pak sem se potkal s xxx, chlápek se kterym hraju v kapele shodu okolností teďka jo, a tem mi jako řek, já sem věděl že taky tetuje, větu která to celý zlomila : Přinejhorším omdlíš. Tě proplesknu a pojedem dál. To je fakt. Tak sem k němu vyrazil. Na tohle rozhodnutí taktní nikdy nezapomenu.Tak sme teda udělali tuhle první kérku tyhle Xka tady. Ale musim říct že mi to do dneška není nějak moc příjemný. Sere mě to, nebaví mě to, ale stejně to není důvod abych za nim nejezdil… T: Takže si řikal že ty Xka byly první…. B: No jasně, to asi víš, Xka jsou jako symbol straight edge…to bylo tenkrát, to bylo v roce 2003, sem procházel takovym docela těžkým obdobím, osobnim v životě, skoro sem začal chlastat, teda nezačal nakonec…je to pro mě připomenutí toho závazku, že nechci už nikdy pít ani kouři T: a ty jsi předtím někdy pil ? B: nepil, teda já nepiju od roku 1995…ááá v roce 2003, když se na to podívám dneska tak to bylo celý takový dětinský celej ten problém, v tý době to pro mě bylo důležitý, ale pochopil sem proč lidi začnou pít. A následně sem si nechal vytetovat ty xka protože sem to bral jako že sem prošel nějako zkouškou a teprv ted je to něco za čim si můžu stát. Mít to jakoby v kůži, teda natrvalo… je to pro mě připomenutí toho závazku, že nechci už nikdy pít ani kouřit,prostže že jsem SXE

T: si byl teda streight egde už předtím…. B: jo a tohle byl prostě takovej štempl, takový potvrzení se si za tim můžu stát… 86

T: a ty další? B: pak už to jelo no…ovce pak Blafl Flag, tady mam kapely který pro mě byly nějak důležitý, Blafl Flag, Tragedy, Minor Threath, (pozn : pak něco čemu nerozzumim), ta je vtipná v tom že je to vlastně banán, tedai moje přezdívka, ten obrázek se mi hrozně líbí… Princ tady, to mam hrozně rád tu knížku… T: není to teda nějak propojený? B: ne, není….tady je to třeba ( pozn : na druhé ruce)

celý Pán Prstenů – Galadriel,

společenstvo Prstenu, nápis, prstenu, černá věž, Bílý město, mám rád Pána prstenů, hodně… T: a je to teda pro tebe nějaká estetická záležitost, když máš něco rád, tak si to necháš udělat…? B: jako jasně, jako že párkrát se mi stalo že sem jel na kérku a ještě ve vlaku sem nevěděl co si nechám vytetovat prostě…takže jako hodně (pozn : luská ) nápad, ale vždycky vim proč to mám…poslední věc je třeba tahle, to sem tam jel s kámoškou jako doprovod, vlastně a řikal sem si že když už tam budu tak si něco malýho nechám, ještě to teda není hotový …(pozn : obrázek z bookletu oblíbený kapely). Pak tady je obrázek z knížky cesta, tady had protože mám rád hady hodně jako, tohle je od Čapka Kavárna, to máme s kámošem stejnou, to inspirovaný tady Mama Coffe, sme tady často máme to tu rádi…tady to je název kapely… T: a nechal sis někdy něco předělat ? B: ne, to ne… T: a je důležitý pro tebe na kterym místě na tělo to máš? B: Není, já sem jako začínal těma rukama, ty chci zaplnit, ale mám i krk, protože se mi hodně líběj kérky na krku… T: krk taky nemusí bejt úplně příjemnej…. 87

B: to není no, ale hrozně záleží v jakym rozpoložení tam přijedeš, jak seš unaveném, jak seš na tom fyzicky, jak seš vyspalej, jakou máš náladu, strašně na tom záleží, někdy mi to nevadí, někdy trpim strašlivým způsobem…. T: a jak dlouho trvá třeba tenhle Malej Princ? B: On ten xxx je rychlej…jak já tam většinou nevydřím dýl něž hodinu, některý lidi tam vydržel pět hodin, to já určitě nejsem, já sem dal maximálně hodinu a půl, rekord, proto mám spoustu malej věcí. T: takže od nikoho jiného by ses nenchal tetovat… B: ale jo, klidně jo, ale nemám důvod, nemam to zase tak že od někoho jiného nééé, nic nechci od nikoho jiného, já to zas tak nehrotim….spousta lidí to jako hrozně řešej, fotěj si to, tak i ten můj přístup k tomu že někam jedu a vlastě nevim co si nechám vytetovat asi není uplně obvyklej, pro hodně lidí i cpo znám tak je to uplně nepochopitelný, musej mít všechno naplánovaný, někdo řeší dva roky koncepci nějaký kérky… T: takže nějaký rozhodovaní… B: no já k tomu mám takovej ten krimošskej přístup, takže když mě něco napadne a přijde mi to dobrý, tak si to nechám udělat a přijde mi to reálný v tuhle tu chvíli, je to ta věc která vystihuje ten konkrétní čas, je to takovej deník vlastně, jo, jako že na každou kérku se podívám a přesně vim kdy vznikla a za jakejch okolností mě to jako napadlo a budu si to pamatovat do života , ne že prostě sem nad něčim přemejšlel dva roky…je to jenom obrázek v kůži ve finále….podle mě to lidi v určitym ohledu moc hrotěj, já ale nehrotim spoustu věcí a spousta věcí je pro mě zase důležitá….tohle totiž podle mě není věc která ti může jak spousta lidí řiká zničit život…jo spousta lidí lituje, u mě jsou ty kérky na těch viditelnejch místech proto že jsem se chtěl jako by vyautovat te systému, vim že nějakou práci, nějakou úředničinu, nikdy nedostanu, že jo, a je mi to jednovlastně chci aby to tak bylo…vlastně moje pohnutky jsou někdy uplně opačný než u ostatních spousty lidí – musim si nechat udělat to tetování tak abych kdykoliv dostal jakoukoliv práci..tak já sem k tomu v určitym pohledu přistoupil že ti to tetování musim nechat udělat tak abych nějakou práci nikdy nemusel řešit, 88

když to stejně dělat nechci…a má to tak plno lidí co znám, třeba ze scény….prostě jakmile někdo řeší jak vypadám tak fuck off prostě…se můžeš se těma kérkama distancovat do jistý míry od lidí, nebo společnosti, která by tě akorát srala… T : A jsou nějaký motivy který se opakujou mezi tvejma kámošem nebo mezi lidma na HC scéně ? B: Hmmm, jo třěba tady ta vrána je hodně populární, to je kapela Tragedy, taková hodně populární HC kapela, ale to je takovej vděčnej motiv, hezky to vypadá docela jakoby, vim třeba o Pěti lidech který to maj…a nevadí mi to, no a to je další věc, mě nevadí když má někdo stejnou kérku jako já, já nevim co je na tom divnýho, když je něco hezký, tak proč by mě rozčilovalo že má třeba někdo stejný tričko jako já,když ví proč to nosí, tak je to dobrý, tak to prostě někdo má, proč by mi to mělo vadit, proč by mě to mělo srát, fakt jako nechápu…toho Malého prince má taky hodně lidí co vim, to je takové populární věc na tý HCscéně…ty hardcoristi jsou jako velká emaři, v tomhle ohledu co jako týče toho vnitřního nastavení a to se projevuje i v těch kérkách, vůbec jsou populární takovýto patetický citáty třena z Orwela, to mi přijde docela vtipný… T: to bych teda ani nečekal .. B: no prostě různý citáty, texty kapel, srdce propíchlý, rozpadlý, to jsou tam jako docela častý věci… T: ale pro tebe je to teda čistě individuální záležitost… B: jo, pro mě je kérování naprosto individuální záležitost, ikdyž si uvědomuju že je to mezi hardcoristama dneska dost populární, já to mám jako nějaký zaznamenávání zážitků do kůže, třeba mám stejný obrázky jako někdo jinej, ale ten význam maj jen pro mě T: ale dostal ses k tomu jak jsi řikal skr Hc… B: jo jasný, přirozenéj vývoj, tam to má kde kdo, tak sem se o to taky začal zajímat…ale taky mam pocit že to dneska není takový tabu jako to bylo dřív, dneska i z mainstreamu to mám kde kdo …je to populárnější a populárnější … 89

T: a myslíš si že třena pro nějaký subkultury nebo scény jsou nějaký kérky typický… B: no to asi ne, ale třena tedka na HC konzertě potkáváš lidi z různejma kérkama, jsou různý trendy, pořdá jede klasickém oldschool, ted třeba je hodně populární taková abstrakce., kterou dělá Musa,Petr Bobek do určitý míry, ale ten hodně univerzální, jo třeba někdo dá volavku (ukazuje na krk), jo to už dneska nikdo neřeší, v tomhle se to posunulo, možná dřív to bylo takový striktnější,,,ale to asi platá furt že i ti harcoristi dobře znaj ty trendy, který zrovna letěj, to je docela zajímavá věc, velmi dobře se orientujou, tim pádem i moc dobře vědí co si nechaj dělat aby to bylo in a co ne, ale já se o tohle moc nezajímám…já jako moc neřešim tatérskou scénu.vim který Tataři jsou dobrý protože jsou to mý kámoši, mám je ale jako kamarády, ale žádný kérky od nich nemám a moc neřešim co dělaj…a že za mnou spousta lidí chodí abych jim poradil za kym jít tak to já neumim, už jenom proto že sem nikdy nebyl u nikoho jiného než u Gisberna…spousta lidí na scéně to řeší co je cool, takže to asi musej okamžitě mít a co ne ale to jde nějak okolo mě,,, T: a co třeba je ted teda cool?  B: no jak sem řikal, třeba ta abstrakce, Musa a takový styly tedka hodně letěj, hodně mladejch si to nechává dělat…ale co mi na to přijde takový vtipný tak já sem ho znal dřív, když se doma sestavil strojek a začal tetovat pomeranč, a pak vidíš jak se zněl stane během roku a půl v podstatě ikona, dveře se u něj netrhnou, každém chce od něj kérku, nechci říct že je to jakoby šílený, nebo špatný, ale je na tom dobře vidět jak to funguje…najednou někdo řekne tohle je cool a má to a potom to chce každej a je z toho hroznej trend… Věk – 32 Vzdělání – střední Povolání – obchod s deskami, rádio

2. rozhovor Bedřich T: hele, takže úplně na začátek bych se tě zeptal jak si se vlastně k Hc dostal ?

90

P: no tak já sem to měl hlavně že sem se nedostal hned k Hácéčku. To bylo přes punk rock, kamarád mi dal poslechnout Blink 182 že jo, to sem začal poslouchat, pak sem poznal kámoše, jiného, kterej k tomu ještě poslouchal jinej jakoby hardcore , v tý době jsme si řikali jak je to tvrdý strašně a pak sme pochopili že to vlastně vůbec není tvrdý. No takhle no. Pak sem začal poznávat ty kapely, český hlavně kamarády nynější, přes ty jsem se vlastně dostal k hardcoru jakoby takovýmu. Vtipný že sem začal na pop – punku a pak nějakej grind – core a pak nějak sem se teprv dostal nějak mezi ke klasickýmu hardcoru – hardcore punku, normálnímu klasickýmu… Takže asi tak… T: takže někdy na základce … P: no jako jo, ale není to žádný aktivní, třeba od čtrnácti, patnácti už jsem chodil na konzerty, poznával se s lidma s tý scény n a tak sem pomalu začal chápat jako to chodí… T: a co teda pro tebe Hc jako vlastně je ? P: ty vole, pro mě je Hc uplně všechno, nebo jako nemůžu říct hardcore ale ta komunita hardcorová, protože to je uplně ty vole, takovej, taková alternativa k tý běžný společnosti prostě, to je jako že čumíš jen dopředu, ni tě nezajímá, tady v tý komunitě tě zajímá uplně všechno, nebo většimu lidí , všechno řešej, všechno hrotěj, je tam spousta aktivistů a tak, což mě teda fakt baví, vidíš spoustu názorů, prostě a hlavně ta hudba, ta je super, energie, konzerty… T : a jak si řikal že lidi všecho řešej, co jako třeba? P: tak jakoby je tam, jakoby bych řekl větší procento lidí jako vegani, streight edge, který nepijou, a jakoby se vůbec zajímaj o nějakej antifašismus, antirasismus víc prostě, jsou takový víc aktivnější si vem takový to akce jako třeba May Day, to dělá antifa, ale většina lidí co tam vidíš to jsou nějaký punkáči nebo hardcoristi…že jo, takže prostě v tomhle smyslu hrotěj, nemyslim to v nějakym špatnym smyslu, jsou prostě aktivní, zajímaj se o tyhle věci, samozřejmě všude jsou extrémy…

91

T: a ty se taky nějak angažuješ v něčem…respektive jako se prakticky třeba projevuje že je Hc celej tvuj život… P: no jako snažim se…no snažim, tak hlavně s kapelou se snažíme,hrajem na různej akcích,třeba takovejch který jsou antifašistický, hádám se o tom i s lidma, třeba na facebooku , ale jako jsem jako vegetarián, chvilku teda jenom, jsem byl dřív už v těch patnáci když jsem začal vlastně rok a půl, pak sem se někdy vožral o prázdninách, mi narvaly do huby koleno nějaký, sem to zase začal jíst, sem si řikal sem kretén, ale jako jedl sem to a ted jsem s tim zase seknul, protože náš zpěvák před rokem začal bejt vegan tak sem si řikal že bych to měl taky zkusit zase a cejtim se fakt líp, je to příjemnější, hlavně najdeš mnohem víc jídel než normálně, není to jakoby že by si jedl furt jen zelí, jak si všichni myslej, ale najednou zjistíš že je tam toho hrozně moc, a jakoby si to musíš jakoby aktivně hledat, se zajímat o to jídlo, ne že jen žereš, co vidíš, taky jako řízek, dobrý, beru, musíš to prostě řešit nějak a to přijde dobrý T: tak to respekt já bych to asi nedal…a proč vlastně to maso nejíš? P: no jakoby mi to přijde jako by nějaká lenost, že využíváš a zotročuješ spoluobyvatele planety abys je mohl žrát, jakoby sápání se po nějakym luxusu, kdybych jakoby ty zvířata lovit, vstával, celej den, řešil co najdeš a zabiješ abys jako dal jídlo svý smečce tak neřeknu asi ani slovo , ale jakoby myslim, že člověk není původně predátor a lidstvo neni dávno v tomhle stadiu…a chutná mi to a tělu to jako by nevadí T: jasný..a kdyby si měl říct, co je podle tebe scéna, Hc scéna… P: konkrétně říct co je scéna, no jak to myslíš, to je těžký….prostě lidi co choděj na konzerty, co něco takovýho dělaj, co poslouchaj tu hudbu, co organizujou konzerty, vždycky to bude asi o tý hudbě, takže bych to řekl asi tak…tak ale zase bych řek pro mě hardcore neni jenom hudba a přijde mi že pro, to je strašně blbý to tahle řikat jako pro true hardcoristy to není jenom hudba ale celej jejich život, že to berou prostě vážně, že to maj jako životní styl, ne jakoby jsem tvrdej, poslouchám tvrdou hudbu, ale prostě uplně naopak poslouchaj tuhle hudbu a jsou to hrozně hodný lidi a ohleduplný prostě no..ale scéna nevim no jak to říct… T: a je teda něco co maj ty lidi na týhle scéně společnýho, názory co já vim…

92

P: no to jako rozhodně, to je asi to nejpodstatnější, to je to co nás tam vlastně všechny spojuje, že prostě jdeš proti náckům, propaguješ antifašismus, antirasimus dejme tomu,

cokoliv

takovýho dle, pro mě k hardcoru určitě patří nějaký prostě práva zvířat, vegetariánství, veganství, protože to je vlastně jako nesnášení jiný rasy že jo, a jako by to nepití to už je uplně jiná něc, ale spousta lidí jako je taková, to já jakoby konkrétně nejedu, ale docela to obdivuju, jsem si vždycky řikal že nebudu pít, pak sem nějak přišel, dám si pivo, ty vole, ale jako nevožírám se radši, jako by…sem zapomněl tu otázku, jo jako co ty lidi spojuje…hlavně je tam všecko takový čistý, rovný mezi těma lidma, no prostě nedělaj se rozdíly mezi lidma, Romama, Čechama, Američanama, celkově mezi národama a to je super prostě T: A vy v kapele taky řešíte v fechtech takovýhle věci … P: no máme jakoby texty o ekologických problémech, tak třeba o válce, já třeba texty sám neskládám, samozřejmě je znám jako, třeba na novym Ep je první písnička o válce, ty vojáci jakoby….my sme byli dřív se zpěvákem hrozně militaristiky zaměřený, on chtěl bejt policajt, já sem chtěl vždycky do armády a pak mě vzali k policajtům a já sem si zkurvil nějak na podzim záda, takže jsem zjistil že tam nemůžu jít a vlastně v poslednim půlroce se mi jakoby změnilo uplně všechno, jakoby že sem začal bejt neřeknu aktivnější protože nevim jestli jsem se zaktivnil, ale snažim se bejt jakoby víc otevřenej jinejm věcem a názorům a dávat ty svoje myšlenky víc najevo, jakoby ven, takže vlastně sme se stali z takovejch opaků právě takový jakoby že jsem proti vraždění zvířat, proti násilí že jo a tak…

T: a na tom má Hc teda podíl… P: tak v podtatě asi jo, protože jinak bysme se s tomhle kámošem ani asi neznali, no asi jo, určitě, protože poznáš v hácéčku spoustu lidí a spoustu názorů a každej názor tě trošku změní a mě to posunulo jakoby nějak takhle… T: jasný, rozumim….pak bych se tě chtěl ještě zeptat, jestli si myslíš, že existuje nějako jako specifická móda, nebo nějakej styl typickém pro lidi z HC… P: jakoby fakt je, že si vždycky řikáš že je uplně jedno co jako nosíš, ale jakoby je fakt, že když jdeš na ten konzert,já nevim jak je to ted, ale třeba dřív když sem začínal chodit na 93

konzerty, tedy všichni měli ty černý mrkváče, vansky nebo něco takovýho, tričko s kapelou, železnéj pásek, čepici, bekovku nebo něco takovýho, ale dneska mám pocit že ty lidi nosej uplně všechno, ale jakoby jo, vždycky poznáš že je to jakoby jiný než to normální, to co to choděj ty lidi jakoby běžný a lidi co přijdou na konzert jsou jakoby jiný lidi, vypadaj jinak, ale težko říct jako v čem,,,se snažil vlastně jakoby nesoudit lidi podle toho co maj na sobě nebo jako vypadaj… T: jasně, rozumim…a ještě bych se vrátil k tomu jak si řikal, že v hardcoru jde nějak o odlišném pohled na svět, jakej je vztah mezi hc, nebo punkem a mainstreamem, jako rozumíš, jestli může bejt Hc kapela mainstream… P: no, hlavně jde o ten vnitřek, o ty texty, že do jich jakoby dáváš tu svoji myšlenku, ale ne třeba takovou která jakoby každýho baví, ale většinou jsou tam věci, který hodně lidí spíš naserou, si plně lidí řekne ježiš pro to řešej a nikdy to nevyřešej, to je zbytečný to řešit…takže hc jakoby těžko může bejt o mainstreamu, taky dost těžko v hardcoru to máš jakoby tak že si tim vyděláváš a žiješ z toho, tak někomu se poštěstí , no ty vole to by byslo super… T: a to potom jako lidi nesere když na tom někdo začně vydělávat… P: jako určitě někoho jo, to je stejný jako v punku, jako legendy jako Sex Pistols, Ramones, Rancid, tom žili, jako žili z toho punku, jsou lidi který je obdivujou a jsou lidi který na ně nadávaj že jsou mainsteam, ale to přece vůbec není pravda, prostě měli štěstí.nevim, ale možná bych řekl že v tom hc se to tolik neřeší, ale jo, vlastně taky jo, všude jsou takový lidi který řeknou ty máš, klip, ty seš teda mainstream…důležitý ale je že se nesnažíš se někam procpat, nějak se podbízet, jakoby frčí tohle, tak uděláme takovouhle pecku, prostě jakoby se snažíš aby si to dělal aby tě to bavilo a podle toho jak to cejjtíš a ne se měnit kvůli prachům… T: a je třeba místo kde byste nehráli? P: to jakoby asi nemám, kdyby to byl třeba nějakej známej fašistickém klub tak tam bych určitě hrát nechtěl, ale jinak nevim, na nějaký ultra komerční akci bych asi taky hrát nechtěl jakoby, ale nevim no,,,

94

T: a pak bych se tě zeptal ještě tady na tu kérku co vidim, co nějak souvisí s hc, nebo si to měl už dřív,,,, P:tak jakoby v 15 sem nebyl potetovanej, ale určitě to s tim nějak souvisí, ale začlo to tak že sem už od mala měl rád Blink 182 a jejich bubeník Travis Barker je celej sjetej, a asi to jde jakby ruku v ruce, seš mezi lidma který takhle vypadaj tak ti to přijde normální, prostě přijdeš domu a máma ti říká, ty ses počmáraném šašek, tak to ti jakby mezi tady těma lidma nikdo neřiká jak máš vypadat a navíc dost nich to má…takže možná že kdybych znal jiný lidi. Vůbec nebyl v týhl scéně punku nebo hc tak bych ty kérky vůbec neměl.. T: a můžu se zeptat co tam teda máš vlastně ? P: tady mam jakoby loď…to je takový spojený strašně, tady mám (ukazuje na prsa) family and friends napsáno, vzadu mám never give up, to je vlastně takový propojení těch tetování, mělo to vypadat uplně jinak, mělo to bejt takový hrozně temný, ale vypadalo by to uplně debilně kdyby to bylo temný, takže je to radši veselý, to vymyslel tatér, Lukáš právě, a to je prostě propojený s tou rodinou a s těma přátelema, protože jakoby na tý lodi držel všichni spolu, neopustěj, že jo a never give up, to je jasný, to je to samý vlastně , vůbec jakoby, bez rodiny a bez kamarádů bych byl uplně někdo jinej a celá ta tématika je protože mě jakoby hrozně fascinuje moře, ani ne tak jak jak vypadá, ale jakoby na povrch je ta takový nic a pod hladinou se skrývá hrozně moc věcí… T: a ještě něco máš? P: na stehnech vlaštovky, jednu s notou a jednu s basketovým míčem, pták je jakoby volnost a tu právě vidim v hudbě a sportu, v hudbě si děláš to co chceš protože tě to baví a nenecháš si do toho někým kecat a sport děláš protože tě baví, takže jakoby vlastně to samý….. T: a jak dlouho se tak rozhoduješ jestli si něco necháš udělat? P: to záleží jak kdy, a tak o tom prvnim sem se rozmejšlel relativně dlouho, ale třeba na prdeli mám jakoby lednici od xxx a to sem byl jen s kamarádkou která si nechávala něco dělat a tak sem si nechal udělat jakoby ledicnici a jakoby sem nad tim vůbec moc nepřemýšlel ´…

95

T: a je důležitá od koho to tetování máš? P: no tak jasný, asi by sis měl jakoby s tim člověkem hlavně sedět, měl by ti bejt sympatickej, třeba xxx, ten je uplně skvělej, hrozně optimistickej, měla by tam bejt nějaká jakoby důvěra že ti neudělá nějakej šmejd, aby si měl jistotu že to dopadne dobře, já sem rád že ty tatéry znám, jakoby teda jenom dva, a chodim k nim protože vim že jsou jakoby dobrý… T: a řešíš kam si to necháš dát nebo je to jedno? P: hlavně spíš jakoby aby tam ten motiv vypadal dobře, třeba to never give up jsem chtěl takhle na břicho, ale tatéř řikal že by to tam vypadalo blbě, že tam mam jakoby svaly, tak sem mu věřil a mám to na zádech, tady v těch věcech se neorientuju, oni to vědí líp tak to nechávám na nich, oni jsou ti profíci….a pak mám vlastně ještě na celý lejtko od Poláčka právě žižkovskou věž a báračky s textem od jedný hardcore kapely a k tomu mám ještě srdíčko z druhý strany a jeto jakoby spojení s mym městem a rodinou a hardcorem…a a to je vlastně všechno….zatim  T: takže je ti jedno jestli je to na první pohled vidět nebo ne… P: jako je hustý když si někdo vytetuje to X na ruku jako náš zpěvák, to já jakoby obdivuji, že sere na to že to někdo bude jakoby řešit, protože v práci to potom může bejt problém, ale prostě ti lidi tim dávaj najevo že si za tim stojej, nebojej se… no já zatím to mám takhle, protože nevim vůbec co se mnou do budoucna bude  T: a jsou mezi lidma co se pohybuješ nějaký motivy nebo styly který se opakujou? P: to jakby ty motivy nevim uplně, ale tak třeba názvy kapel si lidi nechávaj dělat, srdíčka jakoby kvůli rodině si lidi mívaj, to je logicky pro každého asi to nejdůležitější co má, nejsou asi žádný jenom Hc tetování, každej si nechává tetovat co chce, je to jakoby individuální, nejsou pravidla, ale některý tetování s tim souvisej třeba jako ty streight xka, nebo jiný straight tetování, ale je taky pravda že v tom Hc hodně jede oldschool tetování takový ty hustý barvy, tlustý linky a tak…ne jakoby nějaká biomechanika a takhle ale jakoby není to žádný pravidlo, kamarádi se nechávaj tetovat od xxx, protože je to hezký….

96

T: a co originalita? Je to pro tebe důležitá abys to tetování měl jenom ty ? P: to fakt ne, to je pro mě fakt důležitý abych měl to jakoby co pro mě něco znamená, takže bych určitě nechtěl kopírovat něco co už někdo jakoby nosí, inspiruju se, kouknu se na nějaký kérky, ale chci aby to bylo originální… T: a kdyby si měl nějak shrnout co teda pro tebe tetování je, proč ho vlastně máš? P: no mám to protože se mi tatování jako takový jakaby líbilo jakoby už od mala, mám na sobě obrázky, který se mi líběj, to je důležitý a jsou prostě jakoby pro mě s nějakym významem, něco důležitého vyjadřujou co chci vědět jakoby na furt, proto to mám v kůži,,,,,as i tak no….:) Věk – 19 Vzdělání – střední Povolání – brigády

3. rozhovor Cecílie

T: Jak si se teda dostala k HC? G: k hc, no jako přes nějaký rock, šlo pomalu přes nějaký nu metaly k metalu a pak sem se právě přes metal dostala k Hc. Trvalo mi to od nějakých mých 14 do, do 16, ted je mi 19. T: takže přes nějaký kámoše… G: to ne, spíš sama, já sem vyrůstala na venkově, nejsem teda z Prahy, takže sem se k tomu dostala vlastně přes internet. Sem si vlastně vyhledala vždycky, třeba přes Last Fm kapelu a pak sem našla další kapelu, která se mi třeba nelíbila a tak sem se vyvíjela dál a dál… T: až si nakonec skončila u Hc..nebo pořád hledáš ?

97

G: no, ted už ne, ted se v tom cítím dobře. Sem se hrozně dlouho zasekla u toho metal coru a nebylo to to pravý, furt jsem hledala, v tom hardcoru je totiž taková ta komunita, to v tom metalu nebo metal coru není a taky nějakej ten smysl za tim, ten politickém kontext, ktrej sem v jiný hudbě moc neviděla, takže to je to co mě nejvíc oslovuje na tom Hc, ty lidi, ta komunita, dneska jsou to už kamarádi a ty myšlenky… T: a co to teda pro tebe vlastně dneska Hc znamená ? G: hardcore, no, když se to tak vezme, tak hlavně jakoby to není něco jako méda, je to teoreticky jen hudební styl, kterej se vyvinul z prostě z punku, vlastně je po punk, ale já to beru tak že to není jen hudba, je to vlastně životní styl spojenej s politickym postojem když se to tak vezme, není to konkrétní, ale je to nasměrovaný určitym směrem, co se tý politiky týká, máš tam hodně věcí, ale mě zajímá třeba antifašismus, dál potom podle mě k hardcoru hodně patří vegetariánství nebo práva zvířat, pak taky to že člověk se snaží přemýšlet sám za sebe o tom co říká, co by měl říkat, nebo co by měl dělat a nenechává si to diktovat od okolní konzumní společnosti, hlavě je to místo, komunita kde je jedno jak vypadáš, odkud jsi ale je důležitý co máš hlavě co si myslíš a jak se chováš… je to vlastně subkultura, je to něco co se s většinou lidí pak táhne strašně dlouhou dobu a buď v tom člověk zůstane krátkou dobu nebo pak už navždy, si myslim… T: a u tebe to vypadá že spíš nadýl nebo…. G: u mě určitě nadýl, je to taková srdeční záležitost  T: sem se teda chtěl právě zeptat jestli je tady něco jako HC scéna nebo subkultura… G: určitě….nedá se to jakoby definovat uplně přesně , dá se to definovat různě…jsou to hlavně lidi co chodí pravidelně na konzerty, lidi který se hodně zajímaj o tu hudbu, píšou recenze, co se týče takový tý teoretický části, potom se lidi podílej na určitých věcech co ty lidi ze scény pořádaj, je to prostě taková komunita…můžu i mimo ČR? T: no určitě…

98

G: člověk si tak jede na konzert do uplně jiného města nebo státu a tam ty lidi tě akceptujou a zajímaj se o tebe, odkud jseš a proč si právě přijel do Německa na konzert, nebo do Švedska, HC je vlastně hodně internacionální a ty lidi držej pospolu a i jako mezi státama….když to pak převedeš na tu lokální scénu, tak to ještě někteří rozdělují na podskupinky a jsou spory v mezi lidma v Hc scéně, ale to je asi všude mezi lidma, já to třeba moc rozdělovat nechci, ale třeba se to rozděluje podle toho,

kdo chodí do jakého klubu na konzerty, k jakýmu

promotérovi na konzerty,…no…takže tu scému tvořek lidi co choděj na konzerty i lidi co kupujou cérečka, co píšou o koncertech a nevim jak bych to dál rozvíjela, nejsou prostře pravidla, proto abys tam patřil, to se asi nedá definovat kdo tam ještě patří a kdo ne, spíš jestli se s tim ti lidi identifikujou sami.. T: a ty bys o sobě řekla, že tam patříš, že jsi hardcoristka? G: jo, rozhodně, ja si tám připadám, myslim že jsem členem hardcore subkultury. Já se mezi těma lidma pohybuju, chodim na konzerty, kupuju u Banána desky, nebo taky a to myslim je taky důležý tak když přijede třeba nějaká kapela, tak se u sebe nechávám přespat, třeba i u sebe v posteli, to je ta internacionalita tý scény, nebo se vařim, vařim třeba veganský jídla když je to nějaká straight kapela nebo veganská..když to tak vezmu, tak lidi co patří do Hc scény nemusí poslouchat jenom Hc hudbu, znám hrozně moc lidí, kteří vedle HC poslouchaj hip hop, písničkáře, uplně šílený experimentální věci nebo třeba Lady GaGa  dej mi další otázku, už nevim co odpovídat… T: ještě bych se vrátil k těm názorům, co z toho třeba konkrétně sdílíš ty…rozumíš… G: tak u mě je to určitě antifašišmus, odpor k rasismu, sexixmu, jako holku mě docela zajímá feminismus, je třeba součást Hc i takovej ten taft? Hc kde sexismus je docela tolerovaném, to se mi nelíbí, kdežto další kapely proti tomu bojujou, pak na hc scéně se pohybuje střašně moc vegetariánů a veganů, já sema teda jsem veganka, s sHC je taky spojený téma DIY, jako udělej si sám, jako celkově ve smyslu nespoléhat se někoho jiného, bejt aktivní v tom co děláš a v tom co si myslíš, jako nebejt victim, jak se to řekně česky---oběť tady toho konzumního světa plnýho předsudků, prostě nebejt další kolečko tady v tom soukolí, který samo o sobě nic neznamená…nebejt součást stáda…

T: a jak dlouho si veganka, mohl bych se zeptat ? 99

G: předtím se byla vegetariánka, sem si vždycky řikala že to stačí, že nikomu neubližuju a pak se se přez další kamarády z HC vegany dostala k v veganimsu, zjistila sem jako to teda je, nevim co o tom víš a něco ti o tom řeknu….je to pro mě už něco přirozeného, , protože si myslim že lidi jsou všichni stejně cenný, ale jsme taky uplně stejně cenný jako ty zvířata, který většina z Vás konzumuje, je to prostě nepřípustný a nechci podporovat u účastnit se toho v jakejch podmínkách se zvířata chovaj, připomíná mi to nějaký náckovskýký koncentráky, masový chovy, týrání zvířat, testování na zvířatech…i tim jak se ty zvířata chovaj v těch velkochovech nemaj prakticky žádnej život, slouží jenom k tomu aby byly prodaný, to už nejsou zvířata, živý bytosti,

ale jen produkt, veganismus je vedle nesouhlasu s timhle

zacházení se zvířatama i odmítnutí konzumerismu, kterej s tim hodně souvisí a nejde jenom o to to hlásat a to se táký třeba i toho antifašismu, když v každodenním životě slyšíš rasistický hlášky tak, ne jenom tom mluvit, ale snažit se to i dělat,..asi tak…

T: a jak si řikala na žačátku, že žádná móda, nebo vzuální styl neexistuje….. G: noo, jakoby je, ale podle mě to není důležitý, já to neřešim, pro mě to není důležitý…mě na tom nezáleží T: tak jestli jo, tak jak to teda vypadá, dá se popsat co ty lidi nosej třeba…. G: no, podle mě se dá takhle hodně rozlišovat v těch jednotlivejch subkultura pod tim hardcorem…když si vezmeš třeba, hardcore se člení, pod to patří víc, máš třeba, řeknu ti crusteři, tam se hodně drží podle mě do dneška hodně v té černé, když to vezmeš stručně, pak trička kapel, to podle mě letí všude, pak máš třeba oldschool, tam jednou tenisky, jeansy, flanelový košile, čepice, spíš takovej sportovní styl, takový ty typický newyorský lopaty nosí takový ty volnější kalhoty, holky v hc se třeba dost často oblíkaj, jak to říct, maskulinně nebo přirozeně, asi aby nezastupovaly takovej ten obraz co společnost chce po ženský jak má vypadat, hezká, namalovaná, velký rty, velký oči, takový to typický beauty standarts když to tak řeknu, hodně holek zkouší jít proti tady tomu, se zkouší vypadat krásná sama, sama jak soi myslí ty holky, že to nemusí být jako z časopisu, že to může být i jinak… T: a to je třeba i tvuj případ….že na ty standarty kašleš… 100

G: tak jako já se třeba ráda namaluju, udělám si obočí, už si třeba nebarvim vlasy protože na to seru, zkoušim vypadat ne tak jak mi někdo řekně že bych měla, ale tak jak to cítím, že bych měla vypadat, ale nemám problém jít někam bez make upu, třeba na konzert, tam je to uplně jedno, jsem tam mezi kamarádama, nebo lidma který znám, takže vim že mě nebudou soudit podle toho že nejsem namalovaná, nebo když to řeknu blbě, tak že mám beďar na nose, na ksichtě, ale jdu do toho bez obav, na tý scéně jsem doma, takže tohle neřešim…takže ženský ideál není v Hc podle mě moc důležitém…nějaký chlapi zase vypadaj dost femininně, nosí úzká kalhoty, patky, ale pak je tam samozřejmě hodně chlapů naopak, který to maj založený na tom že choděj do fitka, chtěj vypadat namakaně, některý, který znám, kámoši, to maj i z praktickejch důvodů, protože chtěl mlátit nácky třeba nebo nevim co a nějakejm to dělá dobře…no pak je třeba uplně běžná věc jako jsou tunely, piercingy, ale jak řikám, dost lidi si na tý image dost zakládaj, ale podle mě to není důležitá věc…není to nutný to mít, je to dost obvyklý to mít, ale když to nemáš nic se neděje, ty kérky jsou taky hodně častý…budem mluvit o kérkách? T: no určitě, právě koukám co to máš třeba za tim uchem,,, G: tady mám Elko, jako Lukáš, jako muj mladší brácha, to snad ani nemusim vysvětlovat proč to mám udělaný, pak po celym těle jich mám ještě pár… T: a co to teda je…. G: na stehně mám něco, tam mám třeba otevřenou knihu v lidský anatomický srdce a willing to learn, což má symbolizovat moje myšlení,vlastně jaká chci bejt, v protože se snažim se neustále bejt schopná se učit nový věci, si myslim že vždycky je plno věcí co se můžeš naučit nebo dozvědět,,,co můžeš přemylet, protože je dobrý kritizovat sám se, člověk sám o sobě není nikdy perfektní, další kérku mám páva tady na pravym boku a vlastně přes celý žebra – to je spíš z toho estetického hlediska, protože se mi líbí ptáci sami o sobě a páv je krásný zvíře, v nějakejch kulturách reprezentuje vznešený zvíře který je laskavý, v druhé kultuře ti řeknou že je to blbej pták kterej nestojí za nic, takže je to uplně jedno, jde o to jakej význam tomu dáš ty sám…ted sem byla na kérkce, tu mám na celjech zádech, mam tam klícku, tam je ptáček a celý je to ozdobený šípkovou růží, je to takový romantický což mě nevadí jako holce, tam to má reprezentovat větu some birds are meant to be caged, je to osobní, má to 101

reprezentovat, že když sem byla mladší, tak sem nesměla nikam chodit, byli na mě opatrní, ale až jako moc opatrní, sem si nesměla chodit hrát s nikym ven, nesměla sem chodit na konzerty bez dozoru, proti čemu sem začala hodně rychle bojovat, to má spíš reprezentovat, že bych to neměla nikdy tohle zkoušet na někom jiným, protože vim, že mě to asi někdy přistihne, ten moment, že si někoho budu chtít držet u sebe v klícce, ale měla bych ho spíš nechat jít ven z tý klícky a dát mu svobodu.. a další tetování už nemám.,,,no raz, dva, tři, čtyři.. T: a jak dlouho ti trvá než se třeba rozhodneš než si něco necháš udělat…. G: tetování, to je různý, třeba to za uchem to sem byla s přítelem, kterej si nechával potetovat celej krk, cem řikala, hele Keclo, Origin tattoo, nemáš čas ještě na jednu kérku? Tak to prostě udělal, nad tim pávem sem třeba přemýšlela co bych tam chtěla, trvalo mi to asi měsíc dva,tahle konkrétní myšlenka ale měla sem plán se nechat pokérovat a ten motiv jsem měla už docela rozmyšlenej, měla sem práci a peníze. Ta kniha, to zase bylo uplně spontánní, sem byla s kámošem Tatarem, AXEl je z Argentiny, hostoval v ONE Love tattoo a to sme vymysleli během večeře v Loving Hutu, veganský restautaci, no a ta klícka, to kamarádka, ta už taky docela dlouho tetuje řekla že potřebuje něco do portfolia, tak sem řekla jo hele, chci něco k větě some birds are maned to by caget, mám v hlavě ptáčka a klícku, udělej z totho něco, přijela sem za ní. To byla věc dvou týdnů, protože předtím neměla čas, ale dohodly jseme se běhěm 30 minut. T: a ty máš tu myšlenku a jak to bude potom vypadat, ty si to třeba nakreslíš nebo to necháš uplně na tatétovi… G : já si myslim že by se Tatarovi nemělo dávat moc jasný zadání, předloha, sama jsem chodila na uměleckou školu a vim jaký to je když člověk si něco představuje uplně přesně a chce po tobě abys to zrealizoval, to je skoro nemožný, je lepší si spíš vymyslet nějaký elementy, nějakou myšlenku a nechat to na tom Tatarovi. Třeba i konkrétní obrázek nebo věc ale ten celek by si měl nechat na měl, je to taky podle mě trochu umění .. T: takže potom je asi důležitá důvěra..

102

G: no já si vybírám tatéri, jejichž práci jsem si předtimprohlížela, který mám ráda, třeb u toho Keclíka, ten tetoval kamarádky, mýho bejvalýho, dělá spíš oldschool, znám jeho práci a libí se mi…taky je vegan a SXE …u tý marie kraus co mi dělala ty záda, nebo u toho axela ti vlastně sami přišli jestli nechci něco udělat tak to jim potom neřekneš ne,,,mě se líbí pší takový oldschool věci, T : a co místa, jsou důležitý místa kam to necháváš dávat? G : ani né, já sem třebu tu klícku chtěla na břicho, ale ona mi řekla že to né kvůli těhotenství, zhubneš a ztloustneš a máš tu klícku křivou, u toho elka tam za ucho, nad tim jsem přemýšlela dlouho, tak tři roky, ale tak mám to třeba na levý straně protože je to strana u srdce T: Mě třeba Banán říkal, že má potetovaný ruce, ale nějaký práce už v životě nemusel řešit… G: tak já to mám naopak na místech kde to není vidět schválně protože mámá má problém s kérkama stejně jako většina normální společnosti a ona o kérkách neví, na tu za krkem reagovala tragicky, já jsem ve svých 19 víceméně na rodičích závislá finančně, a nejde mi jen o tu finanční stránku, když mi tedka zrovna nevycházejí brigády, ještrě studuju, ale že kdyby to věděla, tak si se mnou asi nebude mít moc co říct…ona je taková docela hrdá, hodně to kontrolovala, takže to neví a než odmaturuji tak plánuju aby to nevěděla. Druhý aspekt je práce, dělám hostesku v jedné restauraci, třeba kvůli tomu jsem musela vyndat piercingy a ta práce mi vyhovuje, je dobře placená, můžu tam chodit kdy chci, ale ty kérky kdyby byly vidět tak by to asi nešlo..takže zatím je mám na místech kde nejsou vidět, ale jednou bych si třeba nechala udělat něco na viditelnym místě.. T: janý, ale jsou třeba nějaký styly nebo motivy, který se opakujou, který vidíš u kámošů ze scény,… G: u tetování? V tom HC maj lidi různý tetování, spíš se to drží konkrétního oldschoolu, nebo abstrakce, takovejch věcí, ale u mě to nebylo že bych u někoho něco viděla a pak to chtěla taky…. T : a byla si nejdřív potetovaná, nebo si se nechala potetovat až potom co si se stala hardcoristkou… 103

G: tak nejdřív sem se začala vídat s těma lidma, ale kérky se mi líbily už mnohem dřív, vlastně už od dětství, od 13 let, moje první zkušenosti s potetovanýma lidma byly právě v HC a moje rekace byla taková „ Ty máš kérku?“ a musela jsem si na to šáhnout..možná že až na základě toho jsem se k tomu odhodlala…. T : no právě zajímalo, jestli se opakujou nějaký motivy nebo tak G: takže chceš řešit SXE nebo kérky…. T : no tak třeba SXA, jak to že nemáš nikde Xko?  G: no protože jsem se k tomu ještě nedostala  ale nějakou SXE kérku určitě plánuju, ale nevim co to bude, kam to bude…ale určitě bych to chtěla do budoucna udělat, protože je to pro mě hodně důležitá věc, téma, který je pro mě fakt důležitý, takže bych chtěla nějakou takovou kérku T: a co je třeba SXE kérka? G: může to být něco symbolického, třeba sem viděla rozbitou vlašku alkoholu která hoří nebo rozlámaný cigára a nápis my way of life, dá se to interpretovat různě…. T: a celkově ty kérky, proč je máš, co to pro tebe znamená…. G: no asi to není otázka imaga, když pro někoho možná jo, pro mě ne, já si nechávám dělat věci, který pro mě něco znamenaj, jsou to obrázky který vyjadřujo moje myšlenky, symbolický vyjádření myšlenek a mejch postojů….a celkově se mi to líbí už od malička jak sem ti už řikala T? jasný a takže zpátky SXE,,,,odmalička?  G: to ne,ve 13 sem docela pila, teda ve 13 člověk zas tolik nepije, ale byli sme se školou na výletě v Polsku a tam sem se uplně odrovnala, nevěděla sem kde sem byla a co provádim, nějakou trávu jsem si taky zkusila, takovýto typický ve třetí třídě, kouření za keřem, pozor 104

máma jde, taky jsem si to prošla ale prostě jsem se v tom neviděla, jeden čas jsem žila s dědou alkoholikem a žít s nim mě definitivně presvědčilo že nechci pít alkohol, myosám si že to lidi mění, neodsuzuju lidi co kouří nebo pijou alkohol, to ne, sama bydlim s kuřákama a lidma co pijou, takže mi to nevadí, ale na druhou stranu se cejtim spojená s k tý SXE scéně, k tý myšlence… T: a sxe je nějaká součást HC nebo to stojéí uplně vedle toho,,,, G : ono to z toho vznikl, minor threat, z hardcorovž kapely, dneska je hodně lidí kteří nemaj s hc nic společnýho a nazývaj se SXE a to mi přijde uplně v pohodě…….Náckové 19 50 …..taky sem se ale potkala s kámošem, kterejm jsem vyprávěla proč SXE co a jak a oni na to „ hele já sem ted dva tejdny nepil, nekouřil, budu pít málo, to jsem asi taky SXE ne? No to ne no, takhle to fakt nefunguje….. T: proč ? G: je to tak že ti člověk řekně že to tak nechce dělat a dělá to, protože tomu věří a ne proto, že že mu někdo nebo něco, třeba kocovina řekne že by to neměl dělat, je to přesvědčení, si o tom přesvedčenej, ne že ti to někdo zakazuje, se budu opakovat, je to prostě o tom, že si přesbědčenej, že to k životu nepotřebuješ, tečka – je to celoživotní závazek, může přijít chvíle, kdy si řeknu, seru na to, jdu se vožrat, ale ted si to nedokážu představit, nikdy nevíš co se stane, ale doufám že to takhle zůstane a chci se podle toho řídit… T: víš co mě zajímalo, jak funguje vztah mainsteram vs HC…. G: když si vezmeš takový REfusee,

taková starší kapela, která předtím byla taková

undergroundová, ale jak to vnímám ted, dřív jezdili po klubech, a ted hrajou velký festáky rfp, který jsou absolutně jenom na zisk a to už je jenom byznys, těm už zjevně nejde vo to bejt součást týhle scény, tam ta myšlenka už není a to potom už vůbec není o HC, můžeš tomu řikat jak chceš, ale ne HC….. Věk 19 Studium . střední škola Zaměstnání : brigády, doučování 105

4 rozhovor Daniel T : hele tak jo, uplně na začátek bych se zeptal, jak si se dostal k HC ? R: tak od malička sem ho začal poslouchat, začínalo to, no je nevim , v nějaký ty 7. 8. třídě když sme poslouchali s klukama ve třídě Korn a Sepultura a takovýhle věci starý, straž desky Korn, Limp Bizkit, takový ty straší kapely jako Agnostic Front a tak, ty legendy oldschoolový, tak prostě sme to začali poslouchat no… T: v 8 třídě…. R: no jasně, poslouchali sme i rap, jezdili sme na skatu, no tohle no, mě odmalička táta vychovával na Iron Maizen, Haloween, takže tam u mě ta kytarová muzika si vznikla,,,,pak sem si řekl, že chcoi hrát na basu a začal sem hledat kytarovou muziku a dostal sem sem se k HC…

T: jasný, a co to teda dneska pro tebe je HC? Co to pro tebe znamená? R: nějakej životní styl, že to není jen styl muziky, protože do HC spadá sousta pod stylů, prostě tady ty show nejsou uplně HC je to spíš metal core, ale řadí se to do HC, jsme prostě HC kids který se bavěj na konzertě společně, to my přijde prostě super… T: si řikal životní styl, můžeš mi to nějak víc popsat, jakej je ten styl? R: životní styl…no nevim no, prostě máš hromadu životní stylů, tak někdo chodí na diskotéky, žije jako by timhle životnim stylem, každej víkend vá že jde na tuhle diskotéku, tak my chodíme na tyhle ty konzerty, chodíme Na HC konzerty když jsou, je to prostě takovej styl no…nevim jestli přímo životní styl ,jak pro koho asi ….

T: a pro tebe? R: pro mě určitě jo… 106

T: takže HC je pro tebe chození na konzerty, poslouchání tý hudby? R : no určitě…podporování tý muziky a těch myšlenek a hlavně respekt....a to i vůči jinejm stylům, třeba tomu metal coru – je to všechno punk tahle ta muzika, všichni by měli držet spolu a společně chodit na ty konzerty, což se uplně neděje ale… T: nedějě, nějak se to dělí jo… R: no dělí se to v čr podle mě hodně…na skupiny, ty na sebe navzájem ukazujou…myslim si že ta scéně by měla držet víc pohromadě, tak jako není to příjemný když někdo poslouchá death core, což já třeba poslouchám taky, a ukazuje si na ty, který poslouchaj HC že je to hrozně jednoduchý, a ty zas na ty druhý, že je to zas jen blití, nemusí to toho člověka bavit, ale myslim že nějakej respekt tady prostě chybí na tý scéně… T: ty řikáš HC scéna, je tady teda něco jako HC scéna jo? R: jo, určitě, v Praze si myslim je hodně slušní scéna, drží to pohromadě Pavel Nezval a Na půl cesty, tam pořádá uplně skvělý konzerty, je tam super zázemí pro kapely, ta kavárna prostě vychází vstříc těm kapelám, už se to prostě stalo legendou ta kavárna, ty kapely už vědí do čeho jsou, že jsou tam nejlepší konzerty a tam je to super… T: a kdyby si měl říct nějak obecně co ta scéna je? R: jak sem řikal, společný lidi, kamarádi, HC kids který společně choděj na konzerty, nemusej bejt uplně společný názory, o tom si myslim že to taky je….je třeba kapela, Hc, Deffeeter, že podporovali, teda nevim jak podporovali, nechci to nějak to…psalo se někde něco, někdo něco jinak, někomu to vadí to mu druhýmu to třeba nevadí, ale už je prostě zmetek tim že mu to nevadí… T: já sem tedka trochu mimo, o čem se psalo ? R: oni nějak z konzretu peníze dávali na na válečný veterány no a právě jak hodně lidí v týhle scéně jak nenáviděj válku, válka je blbost že jo, bejt voják, vraždit za mír a takovýhle

107

nesmysly to prostě nedává smysl, tak to hodně lidí sralo že dělaj takovýhle věci….no a já myslim že by měl bejt nějakej respekt, že by každej v tom HC měl mít právo na vlastní názor a mít vlastní názor a stát si za nim….tak ale neřikám že jeden bude podporovat nácky, to je zas něco jiného, to vůbec to týhle scény nepatří, tyhle idioti, ale přece to nemlže bejt tak že jeden řekne, mě se nelíbí co dělá ta kapela a ty řekneš mě to nevadí tak seš pro něj uplnej odpad, to je uplnej nesmysl…. T: takže respekt…. R: jo, si myslim že ty lidi by měli mít společném respekt k různem názorům a sylům který do toho HC zapadaj…. T: to je právě vono, sem se chtěl zeptat, jestli jsou nějaký společný myšlenky, názory, který HC kids nebo lidi který choděj na tyhle konzerty maj společný …. R: tak lidi v týhle scéně tak třeba na tý Půlce se zajímaj o práva zvířat a takovýhle, veganství se drží, ale právě by tam podle mýho měl bejt respekt vůči těm, co nejsou vegani, ale taky by to mělo fungovat opačně, od těch co nejsou vegani k těm co jsou ….já sem třeba vegan, ale vyrůstal jso uplně normálně, není to tak dlouho co nejim maso, ale prostě mi vadí takovýto „ty nejsi vegan – sem nepatříš“ , to je furt ten respekt, co si myslim že by mělo bejt v tom HC hodně důležitý … T, takže chybí nebo tam jen respekt spí je mezi těma lidma se kterejma se potkáváš …? R: jak kdo, jasně, někdo jo, někdo… T: takže ještě jednou se zeptám, ty společný myšlenky jsou… R: no může to bejt to veganství, SXE, určitě antifašismus, to je určitě společný hodně lidem, antifašišimus nebo nějaký nepodporování nácků na koncertech HC a tak protože to tam fakt nepaří, to vůbec nedává smysl, to je uplně ujetý začli dělat hip hop, náckové z Pelhřimova tokaj že jsou SXE ale klidně si daj pivo a do toho jsou vegani ale občas si daj maso, to je prostě úplněk nesmysl

108

T: a ty jsi vegan dlouho? R: nene, krátce, třeba třičtvrtě roku, málo ale vnímal sem to už dlouho že je to něco dobrýho, ale až když sem se dostal tak nějak mezi tyhle lidi, nebo jak chceš na scénu tak sem s tim navážno začal…tak sem si řekl že by se to nemělo podporovat to co se děje a cejtim se dobře a uplně v klidu…. T: a když se zeptám uplně blbě, tak proč ? ? R: no je to prostě nechci podporovat to co se děje okolo, na jatkách, na plynování vajíček, kohoutků ,slepic, umělý oplodňování krav, to je hrozná úchylárna – já sem to dřív vnímal taky, ale nějak sem to zas tak neřešil,maximálně sem se o tom s někym bavil, kluci z kapely kde sem začal hrát jsou taky vegani, tak sem si potom jednou řekl že to prostě zkusim a cejtim se prostě dobře a přijde mi to jako v pohodně a je to podle me dobrá věc a zhubnul jsem a tak  T: a ty seš i SXE? R: jo, sem i SXE ale to už dýl, asi 3, 5 roku…. T: no super a ještě by mě zajímalo, jetli je nějaká,něco jakoby móda – nějakej vizuální styl mezi těmahle lidma… R: móda, tvl, no, když to řeknu jakoby uplně lajcky tak asi jo, že se to třeba dá nějak poznat, ale fakt to o tom není – nejdřív ta muzika, ty lidi, to co maj společnýho a pak možná nějaká fashion – jak zpívah H2O - passion before fashion, je to uplně jedno jak člověk vypadá, kérky, hadry, já to takhle neřešim….nezájem

T: a lidi okolo tebe ? R: no tak řešem samozřejmě takovej tem extrémní styl – nebo to, já třeba dělám v práci v Liberci . tetování a tak koukaj lidi, nějaký předsudky tam určitě jsou, dělám pod starostou a není to uplně košer že takhle vypadám když přijdu na zastupitelstvo a vypadám takhle, tunely,

109

košile, čepice – kšiltovka, kérky – jako it jim tam pomáhám s kompama, respekt v tomhle mezi lidma vůbec neni, ty politicy na tebe koukaj jako na exota, jako na odpad  T: a aty kérky, ty si měl dřív než si se začal pohybovat na HC scéně? R: neměl jsem je určitě dřív, první sem měl v 18, to už sem hrál s první HC kapelou, pak sem se rozhodl na loket a jakmile si necháš udělat první, tak už v tom jedeš  T: a co že to tam teda máš? R: na lokti mám jenom pavučinu. Klasicky ta byla první, tady mam kapelu Masp? Jako její logo, ten obličej, taky logo další kapely MXPX, jo jako kdyby si ty kapely znal, kdyby si se v tom hardcoru pohyboval dýl tak ti to bude hned jasný, že se jedná vo ně…. tady mám jakoby znázorněnou mámu, tady mám nápis Terror – to je název mojí hodně oblíbený HC kapely, taky mam baseballovém míček protože miluju besaball, kromě hudby a je super sport, kterej mám fakt rád a tady na tý ruce mam napsáný pozitive, to ještě nění dodělaný, ale bude tam pozitive mental attitude, a mělo by to znamenat směr, kterým se chci jako ubírat, jakej chci bejt – bejt pozitivní prostě, nebejt nácek, nebejt prostě nenávistnéj zmrd prostě, mít otevřenou mysl, když bych měl říct vzor, tak určitě Toby z H2O, zpěvák, odmalička SXE, jede one live one chance, dělá přednášky o tom že mladý nemusej pít a že se můžou bavit i bez toho, tak tem mě hodně inspiruje a nějak tam bych se to snažil směřovat… T: a trvá ti to dlouho než se rozhodneš si něco udělat…? R: máme v liberci takérku a ona otevřela studio, to už sem hrál s HC kapelou a ona nám nabídla, že když budem vozit její banner tak nám udělá kérku zadarmo a pak už to jelo samo… T: a řešil si kam si necháš udělat? R: no jasný, já mám doma návrhů, chci pokračovat s tim loktem ale nemám čas, sem furt v práci, potřebuju dodělat ty prsty, ale furt nosim nějaký věci a ty prsty musej bejt alepon 5 dní v klidu aby se to nerozpilo, takže je s tim i sraní…

110

T: mě by zajímalo jestli si řešil kam si to dáš aby to bylo vidět, nebo nebylo vidět, rozumíš…. R: hele řešil sem, já sem začínal od loktu a pak sem vlastně dal ty prsty abych se pojistil že prostě nechci bejt, že si nechci říct, udělám si to jenom po rukáv protože pak nenajdu práci… T: takže je v tom nějakej záměr … R: určitě, abych řekl upřímně, je to tak že sem si to dal sem, na místo abych tomu věřil, nechci bejt nějakej závislej na tomhle zkurvnym systému, nechci bejt takovej ten, kterej si to dá jenom sem protože si říká, ty lidi na tebe budou divně koukat a takovýhle kecy, kdyby někdo v práci na mě řek nějaký kecy blbý, tak mu řeknu, sorry no, prostě nezájem, když mě někdo soudí podle vzhledu tak je to pro mě debil, takhle stejně se už nedá nic dělat a to mě baví když takovýhle lidi blbě čuměj a když sem byl na pohovoru, tak ty lidi to viděli a přesto řekli v pohodě, což mi prostě přišlo skvělý, že tam ty předsudky který lidi mívaj nebyly…

T: a ty flashe ? R: to bylo jenom tak že sem to roztahoval  já sem měl dřív náušnice, a pak se to začalo nějak roztahovat  je to taková ta image, asi to k tomu trochu patří, má to tady hodně lidí… T: a jsou třeba nějaký motivy těch kérek který se opakujou, nebo styly tetování ? R: no hodě tedka letech takový ty tetování jakoby naschvál hnusný ty čáry, to mě třeba moc nebaví ale viděl sem to tady v Praze na hodně lidech, protože tady máte toho týpka co to dělá , Músu, mě baví spíš takovej ten old schoul, ten má podle mě hodně lidí co poslouchá HC, pak u nás Bára to dělá uplně jinak, každej ten ten tatér má svůj styl, ale myslim že převažuje hodně ten old school a ta moderna…no a ty témata já sem svůj celej život v muzice, je to moje dost zásadní součást, takže mam udělaný věci co s tim souvisej – názvy a loga kapel který jsou moje vzory a kterejch si vážim, který mě nějak ovlivnily, jak muzikou tak textama, nějakym postojem a třeba ta kapela kterou mam tady Terror - ty pro mě znemanej strašně hodně ta kapela…. T: to mi třeba někdo říkal že Terror se na nějakym konzertu postavili náckům….

111

R: no hele asi na třech koncertech – v čechách na dvou, v německu na jednom a tedka v Brně jak hráli na jednom konzertě tak nechali ze svejch peněz asi 30 litrů GNWP český aby to použili na organizaci nějakejch věcí proti náckům, takže ta kapela ačkoliv je realtivně velká, choděj na ně mraky a lidí a v německu ještě víc, ty show jsou narvaný strašně, hrajou ty fesťáky, a přesto se drží na nějaký tý úrovni toho undergroundu a těhle jakoby Hc myšlenek a určitě jsou strašně v pohodě…. T: takže jako může Hc kapela vyprodávat velký fesťáky a bejt v pohodě…rozumíš nějakej mainstream x Hc R: no tak Terror jsou toho určitě příkladem…to už je velká kapela se dá říct určitym způsobem a furt se držej toho svýho názoru na kterym ta kapela vznikla, toho punku, antifašismu a tak,no, asi záleží na tý osobnosti, někdo to dělý pořád takhle a někdo se promění v mainstream sračku, stanou se z nich totální debilové, to záleží na těch lidech taky… T: jasně no…a ty kérky sis teda nechal dělat až když si začál hrát…. R: dá se říct, postupem času, sme dostali ten sponzoring tak sem si dal prní tetování a pak už sem chodil dál a bavilo mě to T: np já se na to ptám právě proto že tady vidim docela dost potetovanejch lidí, takže myslíš že je tam nějakej vztah mezi tim… R: no tak patří to tam si myslim, stejně jak ty tunely, timhle jsou si ty lidi podobný, ty lidi co se potkávaj se navzájem se ovlivňujou, něco se jim líbí, je to nějakej styl , jako lidi na disko nosej bílý hadry, protože to tam patří do tý módy, tak sem patřej ty kérky, je to určitě nějaká móda ale určitě to není to základní, ty lidi všichni se stylizujou do toho stylu jak si myslej jak to má vypadat a to platí určitě i pro HC, většinou jsou to ale něký věci s významem, málo kdy myslim moji kámoši maj třeba nějaký tribaly aniž by věděli co to je, ale proč ne…taky nepřijde na HC konzert člověk v bílejch disko hadrej a nebude to znát všechno nazpaměť, alekdyby přišel tak to bude uplně super, protože to nebude takovej ten stereotyp a kterym sem mluvil…ale asi těžko se to stane noje to docela nereálný,,,, T: a myslíš že potom by ten respekt k takovýmu týokovy fungoval ---112

R: no z mý strany určitě , nemůžu mluvit za ostatní, ale mě by to přišlo uplně super  T: a je pro tebe důležitý, aby bylo to tetování individuální – jako že ho máš jenom ty ….? R: ani né, třeba teb míček sem našel na netu, sem si ho nechal překreslit torchu jinak, ale ten původní obrázek basedbalovýho míčku v komixovym stylu je z netu, ale ten význam je jenom pro mě, proto ho mám… T: takže ty kérky pro tebe něco symbolizujou…. R: no jasně, jsou to takový symboly, akorát ta první kérka, ta pavučina symbolizuje akorát tom že byla první  T: a sory, že se k tomu ještě vracim, ale jsou teda pro HC nějaký typický tetování? R: v pohodě, no já myslim, že hlavně názvy těch kapel, obaly desek, názvy, nebo nějaký hesla, části textů, takovýto hlavní slogany, to myslim že se hodně dává a potom je to hodně individuální, jak to ten člověk cejtí, nějakej ten respekt k rodině si myslim že bejvá taky často, ale to zas asi taky není uplně HC si myslim že normální člověk by měl, s mozkem by měl mít respekt ke svý rodině, tajže je to takový že sice řknu že to má hodně lidí z hardcoru, ale jestli kvůli tomu že ten vztah víc vnímaj a víc to řešej a víc si to uvědomujou nebo ne, to fakt nevim Věk – 23 Vzdělání – střední – nedokončená VŠ Povolání – kulturní pracovník – pořadatel, zvukař

5. rozhovor Filip

T: Tak jak si se dostal k HC?

113

K : Tak já sem se k HC dostal tak že jsem už delší dobu s bráchou hráli písničky a s kamarádama, ale hráli sme dřív punk rock a punk a postupem času jak sme začali poslouchat jiný kapely a jinou muziku tak sem začali hodně poslouchat i hc, protože ten je hodně spojenen s punkem, takže prostě že sem to začal poslouchat protože sem objevil nějakou kapelu které se mi líbila nebo možná že jsem se začal pohybovat v tom prostředí a v tý scéně mezi těma lidma…no a pak sme se i rozhodli s kapelou že začneme hrát víc HC no a tak se to stalo…

T: a to je jak dlouho? K: hele takhle hrajeme tak 2 roky, takže na těch HC akcích se pohybuju dva roky ale už dřív sem chodil na tokový konzerty, třeba Come Back kids, ty tady byly, to už je třeba 5 let, co byly na tý sedmičce…

T : a co to pro tebe dneska je, HC? K: tak pro mě je to jednak muzika jako taková, jako ten hudební styl, což je celkem nic neříkající že někdo nějak hraje, ten styl nic moc neznamená, ale spíš spolu s tou muzikou to nese určitý poselství ať už je to taková soudržnost, lidí, třeba v tom hc je to hodně o tom že se lidi podporujou, že si pomáhaj, chodí na konzerty ne jenom proto aby člověk moshoval celej večer a nějak se vyřádil, ale kvůli tomu aby podporoval ty kapely, takže je to hodně o podpoře tý scény, těch myšlenek jako jsou práva zvířat což je spjatý s vegetariánství a veganstvím ale hlavně to pro mě znamená tu muziku, protože jsem muzikant, takže ten HC hraju, ale taky se v tom pohybuju takže je to celá ta scéna…

T: a co to je ta scéna? K: je určitě, je jednak po celym světě, protože se HC hraje po celym světě, v Čechách je taky, je maličká protože sme malá země, je tu mín tech HC kapel, těch kapel který jsou spjatý s tou scénou je víc, když nehrajou čistej Hc, maj tam třeba trochu metalu, ale mě nepřijde důležitý to takhle oddělovat, protože kromě tý muziky je důležitý v tom HC to poselství a tim mi přijde, idkyž je kapela, která nehraje čistej HC, ale nějak z něj vychází a nese to poselství HC tak tam patří…

114

T: a scéna je teda co? K: jsou to kapely, lidi co na ty kapely choděj, jednak který jakoby podporujou tu scénu, jednak promotéři, ty co pořádaj konzerty, jsou to lidi, který dělaj nějaký charatitavivní věci, nějaký neziskový organizace, který můžou fungovat v rámci tý scény, lidi a skupiny který fiungujou na tom DIY principu, co nejvíc nezávisle na tom systému, ale třeba i ty místa jako je je Na půl cesty nebo sedmička tam podle mě taky patřej….je to spousta lidi, který dělaj rlzný věci, ale všechny vlastně spojuje nakonec ta muzika… T: a ty ty názory taky sdílíš… K: no jasně, taky tam ještě patří antifašismu, náckové jsou fakt kreténi, jsem vegan, nejim maso ani jiný živočišný produkty, snažim se angažovat že hraju v kapele, snažim se vysvětlovat nějakym způsobem proč třeba nejim to maso, snažim se to do nikoho necpat, protože mě je taky příjemný když do mě někdo cpe něco svýho…spíš ou kapelou se snažíme tu myšlenku dostat mezi lidi a někoho tim třeba oslovit…. T: a je třeba něco co tě štve na tý scéně? K: třeba m štve jedna věc: mě přijde že ta scéna by měla byejt postavená na toleranci a respektu, na tom že si lidi pomáhaj a tolerujou se a svý názory…třeba já sem vegan, a přijde mi dost často nějaký vegani a jiný jsou v rámci toho svýho postoje takový agresivní, já prostě přestože si nemylsim že je správný jíst maso, tak si nemyslim že člověk co ho jí je apriori zmrd, si myslim že je lepší mu to zkusit vysvětlit a třeba to pochopí a nebude to dělat, ale třeba to ještě ted neví tak o něm nemůž u řikat takový věci…celkově mě sere, nebo mi vadí takový ta netolerance v HC, a to se týká jednak tohohle třeba, nebo přesně jak sem o tom mluvil, když někdo řeší ty hudební škatulky, ty sem nepatříš protože už je to moc metal, maj tam dovjšlapku, nebo podobně, HC byl mělo bejt podle mě o toleranci k cizích názorům….ce kově to škatulkování mi přijde jako uplnej nesmysl, podle mě i rap může bejt HC, nevim jak to přesně říct, ale když jsou tam ty myšlenky, může bejt HC prostě klidně konzert rapový, metalový nebo punkový kapeley, všechny tyhle styly jsou v pořádku když jsou dobře zahraný a není to nesmyslnej bordel který mu není rozumět tak je to uplně v pohodě…. T: a může bejt třeba HC kapela komerční ? 115

K: hmmm, težko říct, ale v podstatě si myosám proč ne. Pokud a kapela začla tak že hrála malý konzerty, jezdila po celym světě a prodělávala strašný peníze jo ale nějakym způsobem šla nahoru a dostala se takhle vysoko, tak to bylo tim že byly dobrý a lidem se to líbilo, tim pádem když vyprodaj stadion tak jsou asi dobrý, v případě že je ta kapela udělaná tim způsobem že si jich někdo všimnul a někam je vecpal tak je to nesmysl, je to potom komerční nesmysl a asi se tomu dá dost těžko říkat H, tyhle kapely jezděj festivaly kde maj spoustu lidí ale případě že se tam dostala tak že dřeli, tak je to naprosto v pořádku, nesmí jit to ovšem stoupnout do hlavy, v tom případě začnou psát nesmysly a muzika je vo hovně ….jak sem řikal pokud to maj vydřený a není to žádnej komerční kalkul, tak je dobře že ty kapely maj možnost rozšiřovat ty myšlenky a hrát pro co nejvíc lidí…v tom případě si myslim že to může bejt pořád dobrej HC a není důvod si myslet něco jiného…. T: a je třeba nějaká HC móda, nějakej specifickém vizuální styl? K: no, poslední dobou si myslim že je, ačkoliv si myslim že je to uplnej nesmysl, nebo vlastně možná není, ale ty lidi, který se na tý scéně pohybujou si myslej že je ….lidi nosej Vans authtentic, ůzký džíny, košile, patky, kšiltovky dejme tomu tak si myslej žeje to strašlivém HC a všichni to nosej i mimo ti scénu a přitom HC o tom fakt není podle mě co máš na sobě….a ačkoliv si to asi hodně lidí ten hardcore s nějakou módou spojuje, tak si myslim že na tom vůbec nezáleží…je třeba hrozná móda a což mě teda nějak vůbec nevadí, naopak ale přijde mi, že si některý lidi myslej, že když nejsi potetovanej tak nejsi dost HC…. T. to mě docela zajímá, je to teda tak? K: no samozřejně že ne, to je jen ta móda, to ti takle nikdo nepřizná, ale myslim si, že hodně lidí si myslí, že když nebudou mít dost kérek a ne dost viditelný, tak nebudou braný jako dost HC, je to ale otázka nějaký image, snažej se tim ukázat jak jsou drsný, když to maj všichni okolo tak to potom třeba máš pocit že bys měl taky nějaký mít …. T: a tys měl kérky dřív než si se dostal na scénu nebo později? K:  ne  ale tak budiž at to platí i pro mě  ale potom je ještě jedna věc – nějaký lidi jdou když na to maj dost peněz nebo když maj známého tatéra tak nechtě se potetujou celý a je to 116

jejich věc ale potom když si tam vytetujou nesmysly, který nic neznamenaj tak je to píčovina…at si každej na sebe nechává čmárat co chce ….

T: a ty tvoje kérky? K : tohle je obrázek, kterej jeden neznámej člověk namaloval k povídkám mýho dědy, jsou o vychovávání Malého chlapce, takový krátký úsměvný povídky, pro znamenaj vlastně památku na dědu…. Přišlo mi v pořádku ho na sobě mít, jednak toi souvisí s dědou, jednak je to hezkej obrázek, a jednak tohle je srdce a familia atohle má reprezentovat dvě tůje který rostly u nás na chatě a prostě to už symbolizuje muj vztah k rodině, že je mi velmi blízká – myslim si totiž rodina je jedna z nejvíc důležitejch věcí která v tomhle vesmíru máme takže sem to chtěl mít vytetovaný… T: a to si měl vymyšlený už předtím než si se dostal k HC…. K: no to asi jo, ale tenkrát sem ještě neměl prachy a poslouchal sem rodiče a vlastně tak si sem se k tomu odhodlal až v době kdy sem se dostal k HC, ale není to tim, že sem si řekl, já chci bejt strašneh hárdcorák, musim bejt celej skérovanej, takhle to u mě nebylo,ty kérky k HC stylu nebo módě jak si řikal asi patřej, mě se ten styl líbí, já chci bejt celej skérovanej, protože se mi to hrozně líbí, ale budu to dělat postupně až na to budu mít prachy a s rozvahou, jako sám za sebe, věci který budoumít význam pro mě a ne proto aby ve mně někdo něco viděl, nebo a abych si připadal nějak že někam patřím…. T, a co ty další kérky? K : no tak tady to je hubbblevův teleskop a místo tady těch dvou zrcadel jsou vlastně obličeje bráchů a táty a mámy, tohle je vlastně z Malého prince planeta s těma dvěma baobabama, takže to je loket a celý je to vlastně jakoby vesmír a plánuju ještě nějaký věci ze Star Wars když máme kapelu Skywalker… T: a řešil si místa kam si to necháš udělat? K : řešil sem, já sem si řkal že všichni strašně řešej kam si to necha dát kvůli práci a já sem si schválně nechal dát tetování sem na zápěstí protože sem si řek, že asi s tim budu mí problém, 117

ale stejně do budoucna se schci věnovat muzice, chci dělat ve studiu, chci fungovat sám za sebe, nehci dělat práci kam bych musel ráno chodit, ve 4 vypadnout, dát si housku s margarínem a jít spát, nebo nevim, to se mi prostě nechce dělat a přijde mi to jako strašně otrocká práce a možná je to utopie a budu muset nastoupit nějak do fachy kam budu muset chodit každý ráno, ale dělat to fakt nechci tak sem si řekl, si udělám tetování, tak si to udělám na místě abych si pojistil, že takovou jakoby normální práci dělat nechci a nebudu ! takže první bylo tady, pak sem pokračoval na tý ruce…. T: a co to pro tebe vlastně jako je ty tetování? K : no tak jednak to může bej jak sem řikal připomínka toho co nehci dělat, taky to má to pro mě nějakej osobní význam, pak je to taky hezký a jednak je to vlastně takovej koníček, necháváš si měnit tělo a kůži, natrvalo se měníš tim co si necháš udělat za obrázek…. T: a jsou nějaký motivy, který se na HC scéně opakujou? Nebo motivy? K: jsou určitě….spousta lidí si nechává dělat pavučiny, růže, pany marie, když je věřící, názvy kapel a nebo nějaký texty od oblíbenejch kapel, rodiče,vztahy k rodině a blízkejm lidem, obecně si myslim že tetování se stává hodně populární mezi hodně lidma, už to eni takový stigma a hodně se ted dělaj tribaly, ale to přesně myslim že v HC moc nenajdeš, protože, nevim pro mě to symbolizuje tři cm vysoký čírko, zlatej řetez kolem krku, prostě diskotéku a tak, ale nemusí, samozřejmě že nemusí, pokud si to ten člověk nechá udělat a má to pro něj nějakej význam a ten symbol něco znamená a on ví co, tak je to naprosto v pořádku, čínskej znak nebo něco jiného a když si to nechá udělat je proto že se mu líbí ten tvar tak mi to přijde uplně nesmyslný nechat se tetovat, ten symbol s sebou něco nese takže by asi člověk měl vědět co to znamená….podlě mě není tetování jen estetická věc, ale mělo by to i něco symbolizovat… T: a pro tebe je důležitý aby to tetování bylo originální, aby si ho měl jenom ty? K: eee, no tak si bych nešel do toho co tak lidi dělaj , že bych šel do toho salonu a tam si vybral z toho katalogu, protože to mi přijde takový…. No když má člověk představu že chce něco, co symbolizuje něco a chce to mít na tělě takovej symbol něčeho co je mu blízký, tak je to v pořádku asi, ale já si velkou většinu těch návrhů dělám sám a je to pro mě docela 118

důležitý, takhle přesněj dokážu vystihnout jak by to mělo vypadat, ale přijde mi že, pokud je to na člověku, já bych asi nechtěl mít obrázek kterej má někdo jinej protože prostě bych byl kopie někoho jiného, když jich budu mít takhle po těle spoustu, tak jako bach to třeba už nebyl uplně já ale nějaká dvná kopie, mě to přijde absurdní kopírovat třeba obrázky který maj nějaký hvězdy nebo celebrity….ale zase no, necht si to někdo udělá když chce… T: hele a je nějakej vztah mezi HC a tetovánim? K: tak jako vztah tam je, protože většina hardcoráků to tetování má, tak tam asi bude, ale já moc nevim jak ho popsat, ale fakt nevim jak to vzniklo, tetování tady v tý evropský historii nemá zas takovou tradici, asi ani v Americe, ale třeba to souvisí s tim že se dřív nechávali tetovat námořníci a lidi na okraji společnosti, kriminálníci, že jo, tak třeba hodně lidí s HC scény si taky třeba taky připadá, nesouhlasej s timhle systémem, nevim no a nebo je to třeba jen ta otázka image a nějaký stylizace jak sem o tom už mluvil….ale prostě v tom HC se lidi tetinou… T: a ty plugy a ty náušnice ? K: no to má spousta lidí no, to myslim že je stejnej případ jako to tetování, ale jak se to do HC dostalo to nevim , já to prostě mam protože se mi to líbí, mám rdá Travice Bariera, akorát mám to mám v hubě, nevim no, pro některý lidi to může bejt forma protestu, způsob jak se odlišit, protože ostatní lidi to nemaj tim pádem sem jinej, já sem to kvůli tomu nedělal, to vim, prostě sem ti to udělal protože se mi to líbí, jako vyčlenit se je jako podle mě dobrý a v pořádku, bejt individualita,ale je naprosto fungovat v celku sál za sebe a bejt nějak výjimečném a bejt individualita a to ne tim, že má tunely a kérku, nebo půlku hlavy, ale tim co dělá , jak je, to co z něj jde ostatním lidem, prostě ne jenom tim jak vypadá…. Věk : 20 Studia : vysoká škola, nedokončená Práce : zvukař, nahrávací studio

6. rozhovor Honza

119

T: Tak jak si se dostal k HC? K: no mám kapelu, hrajem to, vlastně od staršího bráchy, posloucháš další kapely, pak se začneš pohybovat mezi těma lidma na koncertech….nejdřív posloucháš takový ty komerční věci, pak si každej najde to svoje, postupně přitvrzuje až potom poslouchám hard core…furt posloucháš to co si poslouchal, to ne že ne, ale začínáš poslouchat věci co ti víc dávaj, třeba ne tak komerční, tamty věci jsou třeba moc jednoduchý, hledáš v tom víc, třba nějaký myšlenky, jo jako, třeba v tom hardcoru jsou…to je jak s filmama, nejdřív pohádky, pak akční věci, a když si starší, tak tě taky začneš zajímat o čem ten film jako, tak s tou hudbou je to stejný…zajímá tě o čem to je….ted je to tak pět šest let co sem v tom…

T: a co to pro tebe dneska znamená? K: jako hardcore, já mám hrozně rád to prostředí, ty lidi, tu muziku i když poslouchám i jiný věci, mnohem větší brutality,máme konzerty hardcorový i s dalšíma jako skupinami jako jsou metalisti, grind core, hip hop, to je podobný, tady je hlavně sůelžitej ten postoj, ten životní styl, co je s tim spjatém… T: a jakej životní styl? K: no tak je to nějaká subkultura, není to uplně běžnej způsob života, jak žijou tisíce jinejch lidí, je to spjatý s sxe, s veganismem, ty lidi dávaj ostatním na vědomí jak jsou spokojený s tim světem tady okolo, jak ten člověk působí tady na tu planetu, jak jí ničí a ničeho si dneska už neváží, pro mě je to tohle, prostě odmítnutí toho nejvíc konzumního způsobu života… T: to sem se chtěl právě zeptat, jestli jsou nějaký společný myšlenky nebo postoje… K: no já myslim že je to jedno, to máš od nějakého punkáče nebo metalistu, pokud teda nejde o nějaký satanisty, ale i u nich je to v 90 % fraška si z toho dělaj prdel, a přitom plno lidí si řekne, to jsou nějaký satani, ty žerou děti a fetujou a přitom polovina těch lidí jsou vegetariáni a ani nepijou, je to prostě uplně obráceně, ty lidi se často mnohem víc zajímaj o to v čem žijou a jak si to tady ničíme, potom je sranda když čteš někde na netu, jak nějěkej reportér, pitomeček, napíše o někom protože vypadá takhle jako já třeba, nebo nějak ne uplně běžně, že je feťák a sataniska…je to prostě jedna komunita která se třeba liší v tý hudbě, ale je tam 120

společný to, že ty lidi vypadaj jinak a nevadí jim to…jo, je to prostě nekomerční, tady je hodně kvalitních kapel, třeba i pop, ale nikdy o nich nikdo neuslyší, protože je nikdo nikam nedotáhne, nemaj za sebou nějakou firmu, někoho kdo by si na nich mohl namastit kapsu…tuhle hudbu, tu naší neděláš pro prachy, ale protože tě to baví, protože tim těm lidem chceš něco říct…kdybys to dělal pro prachy tak ti do toho stejně bude někdo kecat a už to bude vo hovně…. T: a ja tedy něco jako scéna v hardcoru? K: jo určitě…to jsou ty lidi, který to poslouchaj, ty kapely, ale dneska je to takový promíchaný,mi hrajem třeba i s hip hopovou kapelou když není komerční, potom jsou to takový to organizace jako třeba práva zvířat a potom určitě taky určitě ta corová scéna, ty moderní styly a ty lidi taky určitě držej pospolu, jo kolem grind coru je taky scéna, ty kapely všechny potom, nikdo o tom neví, jezděj po celym světě, v Brazílii, ale tady to lidi tak chtěj, se jim to hodí, že jsou lidi jako stádo, který poslouchá co se mu řekne….je to škoda no, ale prostor pro mladý kapely tady není vůbec žádnej… T: a vy třeba o čem zpíváte? K: no taky o tý beznaději, hodně tady o tom lidstvu jak to tady vedeme k zániku, jak se silnější snažej vydělávat na těch slabších, ty korporace jak to tady všechno ovládaj, je to vo tom, že si tady pod sebou řežeme větev, ty jo, všechno si to tady ničíme, peníze spolknou všechno, přitom jsou to jenom věci, který nejsou ve svý podstatě vůbec důležitý, člověk se toho nenají, tak to je no, myslim že kdyby lidi trochu přemejšleli, tak tu nemusí bejt hladomor, nebo tady ne, ale v Africe, a tak dále, ale museli bysme víc chtít, kdybychom nedělali zbraně a podobný věci, ale to by lidi museli bejt nastavený jinak, jiným způsobem, ale to je vývoj tak uvidíme…se snažíme lidem předávat tyhle myšlenky, jako nejsem tak naivní, že tom něco převratného změnim, ale sem rád když někdo ty naše myšlenky poslouchá a i me můžem takhle poslat mezi co nejvíc lidí…potom taky máme texty o vzazích, proč to někdy tak blbě dopadá, to je podobný, že prostě lidi se nechal ovlivňovat a nejcou schopná žít podle svýho, samostatně… T: a existuje v Hc nějaký móda, nějakej vizuální styl?

121

K: určitě, všude je něco, punkáči maj kohouty, metalisti dlouhý vlasy, nášivky, ale to vlastně tady frčí taky, na coreový scéně jedou flanelky, patičky, většinou to zač nou nějaký ty kapely a pak to ty lidi napodobujou, potom se to rozšiřuje, nenosej se kožený věci pochopitelně, se to furt točí dokolečka, hodně se nosej trička s názorama, nosej se ty trička těch kapel, moc se nenosej ty provařený značky, nike, puma, to je asi spíš pro nějaký sportovce nebo diskanty, jo a vlastně tim že si koupíš tričko z názvem kapely, nebo jako tričko, který ta kapela udělala, tak jí tim vlastně vyjadřuješ podporu a podporuješ jí tim, že jí dáš ty prachy za to a vona potom může jet třeba to turné, některý jsou fakt pěkný, designový, máš to originální… T: a já sem si všim, že třeba tady jednou hodně ty flashe… K: flashe, piercingy, kérky, to se rozjelo fakt hodně, mladý lidi se dneska nechávaj pokérovat uplně celý, pak už jim zbyde jen ten ksicht  T: a ty si byl pokérovanej dřív než si začal hrát? K: já ne, tak je to o tom, sme nějaký hardcore kids ne , když na tom vyrůstáš, tak si to chceš nechat na památku, připadáš si víc cool, v tý pubertě tě víc berou, můžeš machrovat, je to jako když si koupíš nový boty, machruješ mezi těma lidma co je nemaj, ty který je maj tak se s nima můžeš bavit vo tom co a jak, co to je a kolik to stálo a u koho si byl a tak..

T: a ta první byl která? K: no tady ta, (ukazuje na rameno), to je takovej dráček,.... T: a znamená to něco? K: ne, to já sem v tý době prostě chtěl kérku, tak mám z tý doby památku tady toho dráčka, ale v tý době sem to neřešil,já vlastně chtěl mít kérku fakt abych mohl machrovat, pak sem šel třeba i na branding, a řekl sem tomu týpkovy že chci něco vypálit a on na mě jak jako něco vypálit, to přece musíš vědět co, tě nevopálim jako zvíře, tak mi to rozmluvit vlastně, sem byl docela hovado, sem se hodně uklidnil od tý doby…dneska už nad tim mnohem víc přemejšlim, už to nechci mít jenom jako obrázek, samolepku…

122

T: a co třeba ty ruce ? K: no to je vlastně strom života, do kterého jdou duše, z nich o žije a ony z něj zase odcházejí, je to takovej koloběh života, že tady prostě jsme a ne na pořád, takže jeto vlastně taková připomínka, že by se člověk měl nějak snažit ten život žít, aby se za něm nemusel stydět, nebo jako tak jak chce, aby si potom jako starej něřikal tohle sem mohl a tohle a tamto a neudělal sem to…tady jsou potom dvě holubice, jedna jako smrt, jedna jako život, to samý vlastně…

T: a ta druhá ruka? K: no tu mám zprasenou za celej život, tam se mi vystřídalo asi pět tatérů, tak to nechávám dotáhnout jenom tak barvami aby to nějak vypadalo, ta je zprasená, to budu muset vymyslet ještě co stim….na tý noze mám taky dalšího draka a gejšu, to je proto, že mám japonsko a vůbec Asii, pak je tam ten nápis tady, to je vlastně něco ve smyslu takovýho amuletu co by ti měl dodávat sílu, to je spojený s tim drakem, to je taky symbol síly, ta gejša je tam jenom tak, ta to jakoby dotváří…. T: takže to s HC nijak nesouvisí… K: no takhle asi ne,,,,možná akorát že sem začal s kérováním když sem tady ty lidi poznal, dřív sem o tom jeun uvažoval, když to maj potom všichni tvoji kámoši, tak sem se taky odhodlal, ale jinej vztah tam asi nebude,,, T: a ty motivy, ty si vymejšlíš sám, nebo katalog? K: to ne, katalog ne, to sem udělal tady u toho dráčka, to už ne, takovejch lidií je hrozně moc lýho pořád ale, to měl chlap na celejch zádech zrovna v tom studiu a já měl akorát málo peněz, takže mám tohle, ale ted už jdeš a víš co chceš, po těch letech už sem si našel skvělého tatéra, vegetarián, chlap kterej to má v hlavě hodně srovnaný, tak jak si to jako předstravuju, správným způsobem, já mu něco naznačim, on se podivá, vidí řekne mi to a já většinou hned souhlasim, už mě taky zná za ty roky, takže to je potom dobrý, já mu důvěřuju, takže v pohodě….

123

T: takže je důležitá aby si to měl originální? K: no když sem byl mladej, tak sem to vůbec neřešil, dráček že jo, ale postupem času je to pro mě důležitý, nebo jako když si nechal dřív jeden kámoš vytetovat něco podobného co mám já, tak mě to sralo, ale dneska, si to stejně nechávám dělat pro sebe, takže to už vůbec neřešim, já bych nikoho nevykrádal, nebo nekopíroval, jsou to prostě moje tetování… T: a řešili ste třeba kam si to necháte udělat? K: no jako to řešíš, ale nakonec dojdeš k tomu, že kdyby si měl prachy, tak už jsi pokérovanej celej, je to jen otázka času, já musim opravit tu ruku… T: jestli třeba řešíš aby to bylo vidět nebo ne…. K: některý lidi to dělaj jenom kvůli tomu, kvůli tomu funguj hena, že si to nechat udělat takhle do plavek aby s tim mohli machrovat, ale myslim že to už ustupuje, že se lidi nechávaj tetovat protože se jim to líbí a ne na machrování, já třeba v práci, sem obchodí zástupce, tak když jdu na jednání, takj si vezmu košili, nebo třeba mikinu a neřešim to jestli bych to měl všem cpát že sem pokérovanej, když je teplo, mám krátký rukávy, ale je fakt že já jednám s docela mladejma lidma, tam je to asi už takový víc tolerantnější, než u tý starší generace…. T: a jsou nějaký motivy, který se opakujou v HC scéně? K: v hardcoru se jede hodně oldschool, takový ty znaky tý muziky nebo jako, neno toho postoje, respekt, a takovýto pozivitve mind a pozitive mental, vegani hodně jedou ty svoje, prostě aby se jako vědělo s kym maj lidi tu čest, ale vždycky je to jako v dobrym, v pozitivnim smyslu slova, tyhle lidi většinou nebejvaj žádný vymaštěný agresivní palice,,,jo jako se říká že jinou hudbu, třeba metal poslouchaj dospělý lidi a na těch akcích se chovaj jako děti, tak hardcore poslouchaj kids, hardcore kids, který se chovaj jako dospělý  takže asi tak… Věk : 24 Škola – střední Povolání – obchodní zástupce 124

7. rozhovor Hana Jak si se dostala k HC ? S – skrze, punk, táta míval doma nějaký desky visáků a tak apk v 18 sem začala víc poslouchat hard core, klasick, prostě přez punk, takže tak 10 let se pohybuju mezi těmahle lidma

T : a co to pro tebe dneska je ? S: ty jo, no, nějaká jako scéna, tim že se v tom člověk pohybuje, tak to má skoro charakter rodiny…kamarádi, pořád v tom má člověk nějaký ideály, pro mě je to hodně spojený s těma ideálama, veganstvim, SXE, s nějakejma těma hodnotami který doufám že ty lidi pořád maj, je to taky samozřejmě o hudbě, o zábavě, nemůže to bejt zas tak vážný jenom uplně… T: sem se právě chtěl zeptat jestli jsou nějaký hodnoty, ideályy, který ty lid maj společný…. S: hmm, pro mě je to s tim hodně spojený, i pto ty lidi který se k tomu dostali nějak přes ten punk, tak pro mě je to hodně pořád nějaká DYI subkultura a o tom dělat věci nějakym svým způsobem a hledat cesty ať už k vytváření nějaký alternativní zábavy nebo životního stylu, jak to třeba vidíš tady na to festivalu že se nám daří mít tu furt veganský jídlo, bez sekuritek, velkejch omezeních, nějakejcch sponzorskejch věcí, všechno si děláme nekomerčním způsobem sami, taky tady nemáme trdej alkohol, tak pro ně je to o těhle věcech hledat životní alternativu k mainstereamový, konzumní společnosti se kterou v mnoha ohledech nesouhlasim a nelíbí se mi…vytvářet si jakby takovej malej svět, když to řeknu idealisticky ve který budou panovat hezký vztahy, což taky nemůže uplně fungovat, ale je to asi o tomhle, je to nějaký opoziční hnutí nebo subkultura proti většinový společnosti….takže asi tak

T: a tohle je teda HC scéna?

125

S: jo, určitě..tak je to nějaká subkultura, která si myslim že je v dnešní době taková docela rozmělněná, je to podobnej příklad jak hip hop, nebo mě to tak přijde, že velká část těch HC kids už s těma ideálama nemá moc společnýho, s tou komercí to jakoby mizí, je to třeba pro ně spíš jenom forma zábavy, nějaká forma identifikace s davem, s něčim co jim přijde cool, máš nějaký atributy jako vzhled který bys měl sdílet, ale myslim že to začíná bejt čim dál tim víc mainstream, což mě mrzí, já sem taková idealistka, ale to je asi vývoj… T: takže myslíš že pro hodně lidí až je to spíš zábava a ne ty ideály…. S: no mě Hc subkultura začíná čim dál tim víc připomínat hip – hop, ta se stala hrozně populární, když třeba ta čeká vyšla z nějakejch undergroundovejch kořenů a furt to tam jako je, BIG Boss, to asi ale není zastavitelný….to se asi děje všem těm subkulturám, že začnou bej tpopulární a pak už je to víc a móda a o image než o tom o čem to bylo původně… T: a je nějaká specifická móda, S: tak bezesporu, tak jako v každý subkultuře máš nějakou módu, nějakej styl kterym se ti lidi odlišujou od většinový kultury, v tý HC scéně můžeš vidět že ty lidi vypadaj hodně rozdílně a obsahuje to nějaký lidi co jsou v džínech a triku a zároveň když se podíváš tak hodně lidí nosí nějaký placky a nášivky a trička kapel, nějakým způsobem tim chce ukázat tohle poslouchám a tohle mám rád, tam třeba jakoby patřim, tak to je asi specifická HC móda, nějaký trendy taky asi v tom fungujoou T.a ty? Ty set im necháváš ovlivnit? S: no já spíš pozoruju, většinu času nechodim oblečená tak že bych se dala identifikovat s nějakou subkulturou T: a co třeba ty kérky? Sem si všiml že to tady má spousta lidí S: kérky má tady asi spousta lidí, ale já myslim že jsou v tom dvě věci – na jednu stranu se v tom promítá že ted je to hrozně módní na tý scéně tak si to lidi pořizujou, nakolik seš ovlivněném že se pohybuješ mezi lidma, který jsou potetovaný nebo na druhý straně si to ty lidi dělaj protože to maj rádi a líbí se jim to, a měli by kérky kdyby se pohybovali upěl 126

jinde…já myslim že je v tom oboje a navzájem se to ovlivňuje….jsou lidi který si to děla protže je to cool, jsou jak přes kopírák, pak jsou lidi, který k tomu získaj nějakej vztah a maj to jako deník a získali k timu vztah skrze tu HC scénu… T: a ty to máš jak? S: tak já sem taky nejdřív měla HC a potom kérky, když se mi to vždycky líbílo už v tý punkový éře…první sem měla takovou lebku s plamenama, hrozně dlouho sem řešila, jak bude vypadat a kam si jí nechám dát, fakt hrozně dlouho, nakonec když sem tetování viděla všude okolo sebe tak sem se rozhodla taky, na to si fakt pamatuju ….vtipný na tom je, že jí ted nechám asi jako jedinou předělat protože je fakt hnusná  T: a budeš mít nějaký další, chceš pokračovat? S: ty jo, no zrovna ted jsem si nechala potetovat celý ruce a řikala jsem si že to už je možná moc, člověk dělá různá věci a pak už se třeba tolik neidentifikuje s tou subkulturou, s tim prostředím kde je to uplně běžný tak to někdy může bejt limitující…kdybych třeba měla jen kytičku na lopatce, tak to je něco jiného, ale takhle už to někdy může trochu překážet.. T: takže si třeba řešila kam si to necháš dát? Aby to bylo vidět nebo nakpak? S: já sem hrozně dloho měla kérky na místech kde když není 4O stupňů tak jsou bez problémů zakrýt, takže a myslim si že ano nechci si nechat tetovat viditelný místa jako je krk, spodní část rukou a nějaký takový věci,,,, T.: a z jakého důvodu? S: to je právě ono, že jsou věci, který si můžeš nějakým způsobem rozmyslet a některý ne, a ted mi přijde že jsou věci kterejma se zbytečně limituješ, ve chvíli kdy splňuješ nějaký subkulturní atributy nebo něco co ještě nei tak uplně přijímaný většinovou společností tak je třeba těžší dokazovat že jsi kompetentní třeba právě práci nebo nějakej věcech co děláš pokud zrovna nesměřuješ pracovně někam do umělecký sféry, jsi třeba, plácnu, jsi právník, děláš na úřadě nebo jsi učitel, tak musíš o to víc dokazovat že jsi kompetentní k tomu tomu to dělat, že ty kérky nic neznamenaj, že ty kérky neznamenaj že jsi nějakej feťák nebo 127

kriminální živel, ale to je muj pohled že si nechci ve 40 řikat, tohle sem nemusela dělat,,,,a někdy mě rozčilujou lidi, reagujou na ty kérky strašně, a ne vždycky pozitivně a ne vždycky na to má člověk náladu bejt středem pozornosti, si řikáš kurva je to moje tělo, nechtě mě bejt…je to taková daň…tak já už mám těch kérek hodně, když si necháš udělat kytičku na rameno, tak tě asi nikdo k nějaký subkultuře připisovat nebude, ale tolik tetování je už asi braný jako takovej subkulturní atribut…. T: a jak dlouho ti trvá se rozhodnout než si necháš něco udělat? S: hele jak kdy, ty první mi trvaly hrozně dlouho než sem si nechala něco udělat, strašně nad tim přemejšlela, a pak se to nějak rozjelo a ted je to psíš takovej deník, spousta věcí jsou kérky od kámošů a to vzniká třeba tak, že společně něco zažijem tak si to necháme vykérovat, památka na to, a ty mám jakoby nejraděj, že tělo se ti vlastně stane deníkem, a mám je radši než ty rozmyšlený…já mam tetování jaok záznam nějaký doby, dneska bych si to třeba nenechala udělat ale mám je ráda protož jstou to památyk právě na ty věci co staly…jsou pro mě důležitý třeba nějaký texty kapel, který dnes už bych si třeba nenechala udělat, ale v tý důbě důležitý byly takže sem ráda že je mám… T: a jsou nějaký kérky který se na HC scéně opakujou? S: mě přijde že jsou hrozně populární oldchool motivy, že jo, to jako vládne, myslim si že spusta lidí ani neví jakej to má pro ně význam, ale je to pro ně prostě hezký takový ty pin up holky a hvězdy a kytky a vlaštovky a kotvičky tak to je styl kterej je hrozně populární….pak si myslim že je ještě hodně populární nápisy na hrudi a nositr trička do véčka aby byly vidět…a třeba i stejnym písmem, pak taky jsou hodně populární právě texty kapel nebo názvy alb, ty lidi dáváj najevo nějaký myšlenky těch kapel….si myslim že to člověk může pozorovat že je to často jako přes kopírák T: a pro tebe je důležitý aby to aby byla ta kérka originální ? abys jí měla jenom ty? S: o já bych si asi nenechala udělat něco co bych viděla u někoho jiného, ale je pravda že mám kérky stejný se svejma blízkejma přátelema, což je ale ůmyslně, aby nás to jako spojovalo, máme stejný texty a obrázky moji přátelem ale já mám jenom věci který pro mě maj nějakej význam jako jsou texty knih , většinu jsou si nakreslila sama nebo moji kamarádi, 128

takovej ten custom mada, ani bych nechtěla něco co sem na někom viděla, nebo bych něhctěla kérku z katalogu, jo tak tuhle chci, třeba se tim katalogem neo tim obrázkem inspiruješ, ale pak si to upravíš podle svýho…. T. a je nějakej vztah mezi HC a tetováním? S: asi určutě, bych to dala na hc nebo na punk celkově, je to nějaká subkultura, která se chce vymezovat proti většinový kultuře, a třeba nejen těma názorama, ale i tim jak ti lidé vypadají, je to v tom běžn, takže je to v tý subkultuře představitelnější a dostupnější a je to určitě nějaká identifikace s tou scénou, když chci bejt true HC tak se popetuju protože všichni kámoši to maj…budu se tam cítil líp…ale pak znám kluka, kterýmu je 17, je potetovaje od prstů ke krku a to si řikám, tomu to bude v 25 líto…. T. takže myslíš že někoho motivuje to, že do tý subkultury chce patřit tak se potetuje? S. já si myslim že jo, že se tim dá získat nějakej respekt, nebo postavení . že si potom člověk připadá o ostatníma je branej že je v tom hc opravdu navážno, je to takovej atribut, ostatní si řeknou, ten je v tom fakt srdcem… Věk : 24 Škola – střední Povolání – obchodní zástupce

8. Igor

T: jak si se dostal k hardcoru? TM: Přez metal, takže v pubertě sem se hledal, v 16, v 15 no a metal mi přestal kromě muziky dávat nějakej větší rozměr a v tý době needitovala nějaká větší propagace po internetu, si vlastně všechno hledal manuálně, plakáty, letáky a tak..no a pak sem viděl plakát na HC konzert a mě uchvátila, vůbec se neřešila imagae, dneska je to už torchu jinak, byla ta scéna taková víc multikulturní, byli tam pupkáči, metalisti, skini nepravicový, kdežto ten matal to 129

bylo jen vymlátit si hlavu, navíc v tý době když sem byl metalista já tak chodilo na metal horzný kvanta nácku, mnohem víc než dneska což mi začlo vadit takže sem se přeorientoval na hC a od tý době jsem nebo se cejtim součástí HC scény…potom se na to nabalily nějaký aktivity, Fančiny, první kapely a tak

T: a jak se tohle dlouho? TM: no to bylo tak rok 91 – 92 takže docela dlouho 

T: No co pro tebe HC znamená ? TM: Pro mě vždycky byl a bude nějaký opoziční hnutí a nato jsou nabalený další věci, jako feministykcý organizace, práva zvířat, přirozeně antifašismus, antifa jako taková, to tam nějka zaobal, nechci aby se v tom nějak rejpali fízlové, dneska vlastě stratil takový to kouzlo co měl v 90. letech, dneska ty lidi který jsou nějak aktivistický nefungujou v rámci skupin, ale jako individua, ale hodně těch kapel je dneska pšír orientovaná na byznys a na jenom zábavu a show…no Hc by prostě podle mě měl bejt aktivistickém, měl by tě motivovat bejt lepšé člověk, víš jako, nikomu neeru když to má jinak, ale od tý doby co tady bala taková exploze HC, na přelomu roku 2000, HC byl víc motivovaném těmahle aktivitama, lidi víc podporovali AID First nebo anuitu nebo tak, dneska prostě u plno kapel kromě toho atitudu že jsou chlápci z ulice a drsný a bla bla blba tak tam nei nic než ta muzika, Já bevru HC že v tom žiješ každej den, každen den tomu něco dáváš, něco pro u scénu dělá a to můžeš dělat třeba jen tim že jsi vegetarián nebo vegan, nebo antifašista až po vytváření nebo podporu nějakejch organizací, každej nemá na to 24 hodin bejt součástí nějaký organizace, ale třeba aspon se může člověk snažit to nějak podporovat, my s kapelou hrejem na rlznej benefičních akcích, ty benefity potom dáváme do různej projektů …. T: a jak se ještě angažuješ? TM: podporuju antifu hodně, pořádám konzerty pro kapely který si to podle mě zasloužen a ještě teda hraju v kapele…hrajem pro Půlku, Pro Green Dors, ted budem hrát pro jeden útulek pro pejsky

T: a ta scéna je teda co? Ty lidi, konzerty? 130

TM: když to bereš takhle tak scéna není vůbec nic, pro moji mámu není scéna vůbec nic…pro mě je to propojená skupina nějakejch lidí, který jsou nějakym způsobem aktivní, je to pro mě politický hnutí víc levicově zaměřený, a všechno o čem sem mluvil vlastně proopjujou ty kapel ya ta muzika… T.: a jsou teda nějaký společný názorym myšlenky – antifašismus, práva zvířat…. TM: feminismus, tam je samozřejmě, pohlavní identity, moje klapky na očích je přirozeně antifašismus, propagovat antifašismus a dostávat ty informace mezi lidi je pro mě hodně důležitý, třeba moje matka nebo i další lidy který maj zaběhnutý ty schémata, cikáni kradou, arabové prodávaj drogy, lidi co vypadj takhle, nějak jinak než je běžný, maj třeba ty kérky nebo piercingy jsou feťáci a kriminálníci, což prostě není pochopitelně pravda tak je potřeba proti těmhle stereotypum bojovat, šířit ty myšlenky mezi lid…o tom je pro mě HC taky hodně, boj proti zaběhnutejm stereotypum, který ti servírujou média, politici …. T: a co je pravdy na tom že náckové poslouchaj, nebo začlo poslouchat HC? TM :  oni ho poslouchaj dlouho, ale jako poslední kampaň si snažej nebo snažili přivlastnit SXE co eště, je spoustu kapel je ideologicky proti nim a jim se asi asi líbí hudebně, nebo když se podíváš na kampaň good night left side, tak to celý ukradli, nejsou schopný vymyslet něco vlastního, oni vlastně uplně opustili tu skinheadskou imagem hodně se jim líbí metal, metal core, hledaj v tom třeba tu vikingsou mytogii, která u těch kapel ze severu může fungovat, idkyž třeba vůbec náckové nejsou jak vim třeba z vlastní zkušenosti…

T: a ty sám jsi vegan ? a SXE? TM : já sem vegetarián a sxe sem taky….od roku 1995, určitě, no to už sem byl na HC scéně, ale já bych končil jako abstinent i kdybych na HC scéně nebyl protože sem měl telecí léta který nepomohly mým ledvinám, takže kdyby mě k tomu nenasměrovala HC scéna, nějaký kapely, který sem začal poslouchat, nebo kdybych nemluvil s nějakema lidma z tehle kapel, se kterejma sem dělal rozhovory do zinu tak by mě k tomu asi nasměrovam někdo jinej, táta třeba, nebo někdo, ze začátku to bylo ze zdravotních důvodů, třeba ze začátku sem se třeba vůbec nanazíval SXE, pak teprv přišly ty XKa… 131

T? takže sis začal připadat jako SXE až když sis to vytetoval? TM: tone, já sem abstinoval nějakou dobu a až pak sem si to nechal tady udělat, to už sem věděl že budu absitonovat pořád, když už sem si byl jistej, ale to označení SEX není důležitý , ty exka jsou nějaká moje památka na to rozhodnutí, ale je to jen pro mě, co řeknou xka tobě nebo mý mámě….pro většinu lidí to nic neznamená, pro někoho je to značka že se identifikuje s tim hnutim, pro mě akorát připomínka osobního rozhodnutí pro životní styl… T: a jak si řikal že náckové kradou imahe, je něco jako HC image? TM: dřív si myslim že byla, když se podíváš na nějaký stereotypy ve HC scéně, tak HC bl spojenej se skateboardingem, dneska u žeje to tak rozmělnění že dneska každej poslouchá cokoliv, ale tenkrát se nosily dlouhý vytahaný trika, nejměnší bylo Xko ,dneska když se podíváš tak je to tak rozmělněný, že každej nosí cokoliv , dřív tam byla větší unoformita, ale pořád se držej takový ty krátký ustřižený kalhoty, tenisky…. T: a co třeba ty kérky? nebo ty flashe? TM: ty flashe byly velký v HC třeba kolem roku 2005, jako fakt velký, v SEX to taky frčelo, ty lidi se s tim docela daly poznat, ale mě flashe nabavěj, já to nesleduju, mě nevyhovuje jakýkoliv implantáty do těla, já sem měl piercing v jazyku a už ho nemam, takže já to nereflektuju jako součást subkultury…jendu dobu to byl velkej deal ale já to moc nesleduju…. T: a ty kérky? tys měl dřív než si se dostal do HC? TM: neměl, to prostě jde samo, mám na těle spoustu věcí který souvisej s turné, si to nechám udělat jako vzpomínku na to turné na ty lidi který mám rád, který sem oznal a možná už třbe nauvidim…..jako ono to k tomu Hc určitě patří, ale kdo dneska nemá kérky, já do toho někdy mám takový narážky že to lidi maj jenom proto že se to nosí a vo tom pro mě ta scéna není, takhle od začítku : v tý době sem měl na střední škole hrozný problémy na střední škole protože sem byl metalista, měl sem dlouhý vlasy, a vlastně díky tomu sem to tam nenáviděl a odešel sem sám z tý školy , sem tam zažíval hrozný pekla, taková ta generace těch 132

komoušskejch učitelek, pro který když si měl dlouhý vlasy tak to ti to dávali hrozně sežrat….koho dneska zajímaj dlouhý vlasy, nebo i to tetování, nějaký má dneska každej druhej, ale v tý době to byla víc revolta, že sem měl to tetování, sem chtěl ukázat že sem jinej než ostatní, že sem něco jiného než je ta klasická společnost, taky že mě šikanovali tak to byla motivace, na druhý straně ty lidi v tom hardcoru mě brali uplně v pohodě, a idkyž v tý době tak ještě kérky nejely tak sem si připadal že mezi ty lidi budu víc patřit, že prostě budu drsnej, taková rebelie to byla….

T: a jaká byla první? TM: na noze na lejtku, mam úzky kalhoty takže ti to neukážu, ale jsou to takový lidi v plamenech, taková unity kérky, že jsem všichni …jakoby antirasistická, že jsme všichni jakoby kost a kůže a nezáleží na tom jako barvu ta kůže má, to souviselo vlastně s tim že sem už přstvál bejt metalista, protože tam bylo hodně těch nácků a začal sem se pohybovat mezi hardcoristama…vlastně ne, moje první kérka byla vytetovaná ve sklepe na jižňáku, taková značka skupiny Prong jestli znáš, taková HC kapela, vlastně první kterou sem začal poslouchat, v tý době to byla nejoblíbenější kapela, tak to mám pořád vytetovaný na stehně, je to hrozný, vypadá to hrozně, ale když se na to podívám tak si uplně vzpomenu na tu situaci jak mi to ten Had udělal, jo, pro mě to byl tenkrát fakt silnej zážitek,…….. T: a nechal sis někdy něco předelat? TM: ted si nechám předělám ty plameny, protože se ze mě stal nácek  ne dělám si prdel, nesedí mi to k druhý noze vizuálně kde mám kde mám sxe tetování tak chci aby se to k sobě nějak hodilo

T: jaký SXE kérkry?

TM : until i DIE sxe, srdce v plamenech

T: a tedy na tý ruce ?

133

TM: tady jsou moje záliby vlastně – konspirační teorie, odpor k autoritá,m nějaký hierarchii, láska k mořskejm zvířatům, tohle to je jedna kapela kterou bukjovalo avokádo booking, tam se posralo uolně všechno co mohlo, tak to mám jako památku, seriál lost, čísla z toho seriálu,m tohle je celý připomínka mýho tripu po státech na východnim pořeží, láska ke kafi, tohle je takovej příbeh stracený lásky, to jsou takový to období kdy máš deprese, tady jsou zase Misery Index, jedna z mejch nej oblíbenějších kapel se kterou sem jezdil, tenhle krab je taky odkaz na Misery, protože jsou z Baltimore a krab je znak Baltimore, tohle to je symbol veganství, nějakou dobu sem byl vegan tak sem chtěl mít na sobě nějakou veganskou kérku, tohle je to vlastne inspirovaný deskou Bad Religion Against the Brain, tady je datum mýho narození, SXE…. T: a j to jedno že si ted vegetarián… TM : jo jasně, já to beru jako památku na to když jsem byl i vegan… T: takže se to většinou týká nějakech kapel , zážitků…. TM : no já nejsem ten typ co by přišel do tetovacího salonu otevřel katalog a řekl tohle chci,m tohle mi udělejm většinou je to fakt věc která se mě týká hodně osobně, to je takovej vzkaz na těle prostě, vzpomínky…a nechávám si i věci který třeba nevypadaj moc pekně, ty prong jsou dost hnusná kérka, ale je to pro mě prostě vzpomínka… T : a jak dlouho ti trvá než se rozhodneš něco si nechat udělat ? TM: vůbec, to je hrozně impulzivní, prostě mě to napadne a vim jak to má vypadat, chodim k P. Bobkovi, pracoval v Tribu, ted má studio v Myslíkový, přišel sem a řikám mu, potřebuju Xko na ruce, mělo by to vypadat jako zalučená brána, jjjoo, nakreslil to, my si hrozně sedíme, sme spřízněný duše v tomhle tom, v podstatě ví, nebo takhle : vždycky se mu povede to udělat tak jak já si představuju… T: a ted chodíš jenom k němu? TM : ted už jenom k němu, dřív sem jezdil ke xxxi, basák z xxx…

134

T: hele a ty místa si nějak řešil když si měl ještě dost místa? ( je někdo líp hodnoceném než jinej ? ) TM: tak nejdřív byly nohy, pak ruce, potom hrud….to přišlo samo, ted už to vůbec neřešim….nebo takhle, před rokem sem si řikal že si nechám udělat krk, ale pak sem si řekl že už sem takovej starej, oblíkám se už normálně víš co, jako ty ideály a ten zápal mi zůstal, ale ta touha šokovat někoho svou image už mě jako uplně nebere, prostě jakoby vzpomínka, já už prostě nemám potřebu někoho šokovat tim ,že sem pokérpovanej uplně celej, že mam slzy… T: ale stejně lidi koukaj ne? TM: jo spíš na malym městě, v Praze moc, ale mě je to už nepříjmený když na mě lidi čuměj, třeba vrstevnici, nebo mladší, když tě nějak hodnotě pohledem, mě to rozčiluje, proto sem radši když můžu bejt oblečenej, vim o zěch kérkách sám, nebo na konzertě, tm to nikdo neřeší… T: a může bejt HC kapela si stim vydělávat, bejt jakoby mainstream? Jestli jsou pořád HCm jestli to není v rozporu TM: asi, třeba Madball to maj srovnaný tim že podporujou antifu, ty jsou aktivní v kappani GOOD Night white Pride, to samý třeba Terror, těch kapel je dost, ale ty chlapi nemaj nic jiného, ty hrajou uplně od malička, neměl bych jim to za zlý že si tim vydělávaj…jak který, to je věc osobního…takhle : třeba Madball podpořim protože podporujou antifu, třeba Refuse nepodpořim hrajou na Rock for People, to je uplně jinej typ skupiny, Refeuse, dneska jedou uplně brutální turné, kde maj několika milionový garance, jedou tady ty největší korporátní festivaly, jako tvrděj že využívaj mainstream aby šířili tyhle myšlenky a penězma podpořili nějaký důležitý věci, ale otázka je, jestli to fakt dělá, Hc je pro mě o tom, jestli tohle podporuješ nebo ne….já třeba ale nemám rád mainstreamový festivaly, ani jiný vlastně, já si to tam neužiju mezi dalšíma 1000 lidma, mam radši když stojim před tou kapelou v malym klubu, ale to je muj naturel, festivaly když někoho bavěj tak to nikomu neberu… T: a je něco co tě sere?

135

TM: ani nevim, asi je mi to jedno, já prostě s Ondrou benešem děláme konzerty který nás bavěj. Ale tedko nějakejch 14 let, ta scéna se rozdělila do několika hudebních subkultur, je to takovej pavouk, který se vzájemně osočujou, jo, ale my smě většinou zaměstnaný svejma věcma že nemáme čas na to, řešit jiný věci, nebo když tam jdem tak propagovat naše věci, takže i taková ta rivalita mezi promotérama mě moc nebere, protože čim sem starší, tak toho času je čim dál tim míně a snažim se koncetrovat na věci, který maj přo mě smysl …

Věk – 37 Vzdělání – střední Povolání – lisovna labelů

9. rozhovor –Karel

T: tak jak si se dostal k hardcoru? E: To je dobrá otázka ty vole, jak sem se dostal k hardcoru…skrz muziku, to je jasný, jak jinak… T: jako že si hrál?

E: ne, já sem nikdy na nic nehrál..jakoby první kontakt byl Hungers Ball na MTV, tam vždycky\ dávali a tam se viděl jeden z prvních HC kapel naživo, respektive ty klipy, a přesto sem se k tomu víc dostal…v tý době sem poslouchal i jiný věci, jako nějakej punk rock, začal sem chodit na konzerty, v tý době tady ani moc Hc kapel nebylo….

T: jak se to dlouho? E: no, ty vole, to bude víc než dvacet let už  T: a dneska je to pro tebe co, po těch 20 letech?

136

E: no tak kromě hudby je to samozřejně taky názor….jakoby zůstala po těch letech hudba, kamarádi, ale ten názor určitě taky…

T: a názor teda jakej? E: svoboda  svoboda projevu , tak zvířata jak sme se bavili, ale já to mám spíš přez ty lidi, mě zajímaj spíš ty lidi názorově, respektuju když pro někoho znamená Hc starost o práva zvířat, ale mě zajímaj spíš lidský práva….takže pro je v HC důležitá svoboda, to zní naivně já vim, ale taková ta myšlenka rovnosti, že sme si všichni rovni, i když jak říkám, je ottakový bylbý o tom mluvit, to je spíš takovej ten vnitřní pocit svobody, když chodíš třeba do práce, tak je to dobře že jo, hardcore se právě liší od punku v tomhle, ne se válet někde ve škarpě, hardcore právě nikdy nebyl no future, naopak jsou to lidi, který to chtěj někam dotáhnout, mít svůj pevnej názor, kterej byl podloženej prací na sobě, nebo třeba na svý firmě, žádný no future, ale neuhnou z tý svý cesty a snažit se vyjadřovat z tý svý cetsy, mít ten postoj, může o tom napsat blog dneska, můžeš o tom kecat v hospodě, ale důležitá je nebejt v tom davu, v tom stádu, který se o nic nezajímá, můžeš dikutovat s těma lidma, je to pro mě hodně o diskusi, vlastně to beru jako takovou protiváhu tý mainstreamový, někdy jakoby stádový společnosti T: a je něco jako HC scéna? E: ta je uplně posraná, nevim no, jako něco takovýho tady je, já některý ty lidi znám, možná na začátku tady ta scéna byla lepší, ale nějak se to celý rozemlelo, rozpustilo, ale to je asi jako s každou scénou nebo subkulturou, na jedná straně se to stalo docela komerční záležitostí, třena jako punk nebo hip hop, ty původní ideály se uplnbě vytratily a zůstala jen nějaká slupka, vnějšek, na druhá straně ty lidi který to berou vážne jako underground, tak se spolu hádaj, jeden jí maso, druhej si o něm myslí proto že je debil, takže se to rozemele do nějakejch podnoží tý scény a pak se ti lidi začnou nenávidět nějaká jednotná Hc scéna tady podle mě dneska není a je to z mýho pohledu škoda…v těch 90, to bylo lepší… T: a když byla tak co teda bylo? E: hmm….ty kapely, lidi se snažili zakládat ty kapely, nějaký fanziny, ale ono se to vždycky podle mě názorově rozejde, hlavně v HC ve kterym jsou ty názory dost důležitý a některý lidi 137

jsou jakoby radikální, ostřejší, takže to vždycky skončí v nějakejch výčitkách…já sem tomu vždycky řikal elitáři… hc je podle mě v některejch polohách docela elitářská záležitost atěm lidem chybí elementární tolerance, což je podle základ hardcoru….třeba SXE je podle mě docela dost takový, ty lidi tu svobodu dohnaly tak daleko, že pokud si na sebe upletly hrozný biče, na jednu stranu se osvobodily z otěží společnosti tim že na rozdíl od ostatních nechlastaj a nekouřej, ale nerespektujou to, že to někdo dělá a už pro ně potom není dost hardcore,,,,ty lidi sami sobě nastavili mantinely, v kterech se držej, ale je to vlastně kazajka a oni se z toho svýho názoru nedokážou vymanit, oni vlastně paradoxně tu svobodu, který stojí v základě toho hardcoru, tak jí popíraj timhle tim…takže oni budovali nějakej názor a vlastě tim názorem umíraj, protože se neposouvaj nikam dál…už to není o těch ideálech, ale o tom co žereš a co chlastáš a o tom co máš na sobě,,,, T: to by mě taky zajímalo, existuje nějaká móda ? E: no jasně,,,těch je Mcnath, to je třeba veganská značka, nesmíš mít trička z číny, nic koženého , nesmíš mít nic, ale to se dostáváme do nějakejch extrémů, to vůbec nemá smysl řešit, móda v hard coru mě fakt nezajímá,….at si každej nosí co chce…mě to jako nezajímá, ale je jasný že to funguje jako to čeho si první všimneš, takže ten styl je to čim se vymezuje vůči společnosti když je oblečenej nějak jinak, tim ti dává najevo co poslouchá, jak přemejšlí, to je samozřejmě, to je ten prvotní impuls toho, aby se ten člověk začal oblíkat jinak…ale potom je težký rozlišit kdo kam patří, navíc, když si na akci, kde jsou tyhle kapely, jsou všichni oblečení stejně, tak jsou i ty lidi taky oblečený stejně a je z toho vlastně uniforma…zcela logiky, když je potkáš ty lidi na ulici, tak si všimneš, že vypadaj jinak protože je nepotkáváš tolik…jednoduše maj akorát jiný uniformy než ty druhý, jak ty z tý většinový společnosti, pro mě se o tom dost težko mluví, protože pro mě byl hc spíš vždycky v hlavě nebi v srdci, jo ta první myšlenka je at si každej dělá nebo nosí co, chce, spíš mě jakoby zajímalo, když si ten člověk vezme něco na sebe a ví že tim bude pro určitý lidi něco vyjadřovat, tak jak to myslí…. T: jak to myslíš…. E: no jestli to myslí vážně, nebo to akorát od někoho odkoukal, nebo zdědil od svýho bratra…takhle se třeba hodně z mýho pohledu zkazilo tetování….MTV všechno v tomhle ohledu zničilo….Pink začala bejt tetovaná a všichni začali bejt tetovaný, protože se to jakoby 138

už může, ale to potom nevyjadřuje osobnost toho člověka….ale zase samozřejmě, opět, at si každej dělá co chce, ale ztrácí se ta výjimečnost toho člověka, dost často to nevyjadřuje individualitu toho člověka což by myosám mělo…. T: a ty si měl dřív tetování, nebo si nejdřív poslouchal hardcore? E: no, já sem chtěl kéru od malička…ale počkal sem si, já to mám spojený ještě s tim že maluju a kreslim, sem chtěl něco co člověka vyjadřuje, já sem měl první až v 35  T: takže to s HC nesouviselo? E: no já nevim, sem chodil na konzerty kde byli všichni uplně pokérovaný, a brali mě uplně normálně stejně jako já je…sem to nehrotil, sem si prostě chtěl počkat až budu mít pocit že je to ta správná věc a doba…sem to prostě nechtěl hrotit a udělat si nějakou píčovinu, myslim že právě hodně lidí se třeba nechává tetovat aby zapadli, třeba v 18 jim to přijde dobrý, pak začnou třeba poslouchat jinou hudbu a už jim to přijde blbý ale maj smůlu…já sem to nikdy nechtěl jako nějakej způsob někam zapadnout, to je podle mě blbost, pro mě je osobní záležitost a ne nějaká snaha zapadnou, pro mě vlastně ty tetování s tim že mám rád hc nějak moc nesouvisí….já sem ty lidi znal, oni znali mě a nikdy sme neřešili co má kdo na soběm jaký má boty, řešili sme jaká byla muzika, jak sme si zapařili… T a co se teda stalo v 35 že do toho pujdeš? E: sem si řikal že na to už mám věk, a že se mi to líbí už dost dlouho na to, abych si něco nechal udělat…

T: a která byla první?

E: ten drak.. T: a proč drak?

139

E: sem si řikal, že japonsko je taký tradiční a že drak, že mě třena odnese do nebe  ale poslouchám ted hc, ale taky rock a billy a rokenrol a vždycky se mi líbili takový to oldschool kérky, srdce, nože, pin uppky takže takhle to pokračovalo… E: tady to je břitva, protože břitva symbolizuje rodinu, břitva je rodina, taky to může znamenat že se někdo vyléčil z drog  ale pro mě je to rodina, každej si to může interpretovat jak chce, záleží jak to mu chceš rozumět…a na druhý ruky mám Sennu, to je trojnásobném mistr světa ve formuli jedna, toho sem od dětství mioval, náhraval si jeho závod, co se samozřejmě s HC vůbec neslučuje, formule je nejvíc komerční sport ze všech, ale to je právě to, co sem řikal na začátku, mě toho vždycky bavilo víc než jen HC, takže sport, box, takže sem naštěstí, pro mě si myslim, sem nikdy nezapadal do tý škatulky jedný, ted to považuju za dobře že sem nikdy nezapadl do škatulky hard core a neviděl nic jiného… T: a řešil si kam si do dáš? E: tak ty ruce byly prvotní…ale bude se to rozšiřovat,chci celej rukáv a záda.. T: takže takovýto řešení aby to bylo vidět nebo nebylo …. E: ani moc ne, je dobrý že třeba v létě, když člověk jde, i dkyž je to ofiko posvěcený hvězdama showbussinesu, tak se mi třeba hodně často stává že třeba jedu tramvají, a lidi se na mě dívaj jako dost divně, co sem to asi za exota, zločince nebo nevim, ale mě to vlastně baví  ale víš co, je to moje tělo a když má někdo pořád takovýhle předsudky, ať klidně čumí…vlastn mě to baví i mym věku bejt pro tyhle lidi vyrhel ale mám kámošku, fakt krásná holka, pokérovaná od hlavy k patě a jdem třeba na Žlutky do dětského koutku a ona říká, nebojte se vedle mě si sednete….a pointa tohohle povídání je to, že dneska má kéru skutečně každej, my tumu řikáme povinný kéry, máj ty motýlky, tribaly, všechyt maminky to maj a my jdes tim ferdou, jejim synem brouzdalištěm a maminky tahaj ty děti z toho brouzdaliště…ale přitom ty maminky ty kéry maj taky, motýlka, tribal na zadkem, ale tyhle stereotypy pořád nějak fungujou… T: to je divný no,,,nebo divný…

140

E. jako já je neodsuzuju že maj motýlka, nebo něco, ale to že je to módní, že jim to připadá nějak cool tak si to nechaj udělat a je to uplně prázdný, bez názoru..Pink nebo jakej koliv zpěvák to má tak já si to taky nechám udělat ale nic to o těch lidech neřiká….ale když máš nějakej velkej oldchool, rukáv, tak si pro mě pořád asi nějakej kriminálník…ale tak to je je to mainstream, móda…. T: a nějaká se opakujou? E: oldchool kéry – srdce, vlaštovky, kotvy a lodě, pin uppky, hvězdy, majáky, to ale prostě má svoje daný významy, nebo si ty lidi v tom ten význam najdou, ale zase jak kdo, jestli to ty lidi vědi nebo ne, to já už nevim samozřejmě….já když sem se nechal kérovat, tak a zažil sem to víckrát, tak do toho studia přišly lidi, holky většinou a udělaly takhle…to chci…. A kdyby tam bylo i hovno na tom obrázku, tak si ho nechá vykérovat, protože dneska se to uý může…a ještě si to nechaj natříkat sprejem aby je to nebolelo, tekže potlaček i tu bulest, která k tomu podle mýho jasně patří…z mýho pohledu je to potom nesmysl a má to jenom proto že je to m=da… T : takže ty řešíš aby ta kérka byla originální…. E: no samozřejmě…když budu mít nějakou stejnou jako někdo jinej, tak to bude proto že dva lidi měli stejnej nápad, ale ne že bych někoho kopíroval to by nedávalo smysl, ale tak jako mám třeba draka, tradiční japonský tetování, není to žádnej velkej nápad, žádnej výbuch originality, ale pro mě znamená to sem řikal a to je důležitá, že to pro mě má osobní význam…samozřejmě že se mi ten obrázek nebo motiv musí líbit, ale předevšim je toto že mě třeba vezme do nebe  T: co pro tebe celkově ty kérky znamenaj ? E: je to něco co mám rád, co se mi líbí, co si myslim jakoby sem já, asi to jde říct že je to nějaký výjádření mý osoby, osobnosti… Věk 41 Vzdělání : učení Povolání : vedoucí prodejny 141

10. rozhovor Karla

T: V kolika letech a jak ses k tetování ? B: K tetování mě přivedl táta on je motorkář, takže si noic moc nedělá z toho člověk, který si co si o něm lidi myslej a taky podle toho taky žije vlastně, takže on mě k tomu přivedl, divný co,?  to tam ještě určitě nemáš…Bylo mi asi 15 a na první tetování jsme šli společně, vlastně takovej vzájemném support, teda víc on muj než já jeho, on už jich měl hodně v tý době… T: Jaká byla reakce jako dalšího okolí, rozmlouval ti rozhodnutí začít ? B: tak to víš že jo, mamina nadávala, jak mě, tak tátovi, docela se kvůli tomu hádali ve škole se to taky moc nelíbilo,přece jen je to 9 let zpátky a navíc jsem si to dala rovnou na krk), babička, ta mi to rozmlouvá dodneška, že si ničím život, budoucnost a tak dál..a tak dál…

T: Můžeš mi povědět něco o těch tetováních co máš? B: No jasně, Snažím se, aby to nebyly nesmysly, ale víš co, co si budeme povídat, hodně lidí sijako já si nechá udělat nějakou blbost který potom lituje, , já mám třeba takhle ty hvězdičky, ty se vlastně táhnou od zápěstí až sem…. To bylo jedno z prvních věcí a za ty bych si dneska nafackovala T: můžu se zeptat proč? B : no tak předevšim nemaj žádnej význam, sem to na někom viděla, já už ani pořádně nevim kde, tak sem je taky chtěla, prostě blbost, ale naštěstí, už to mám vymyšlený , na podzim budu mít celej rukáv, na to se hodně těšim,ten už bude mít význam, bude to asi tak že polovina ruky bude na motivy naděje a druhá jakoby na motivy beznaděje, ty části budou skoro stejný jo, ale na jedný straně budou věci jakože v dobrym stavu, jako naděje, a ta druhá část ruky budou ty samý věci ale zničený, prostě beznadej…a tim vlastně zakreju ty blbý hvězdičky… Tady mam potom to srdíčko na prstu, to je parafráze na tetování True Love, co nosí lidé na

142

prstech, já mám jen jedno srdíčko, to asi mluví snad za všecho…Tady na tý levý ruce mám tohle srdce propletený s klíčem a s nápisem Rodina nadevše, rodina navždy – k tomu ani nic dodávat nemusím, to je jasný, snad jen že to mám česky, já mám všecho česky, vlastně vůbec nechápu proč má někdo ty nápisy anglicky, to mi přijde docela bylbý, ale co to je každého věc… T: a co teda máš dál? B: Na dekoltu mám diamant s citátem, jehož druhou část má můj přítel, je to vlastně symbol naší lásky a i kdyby jednou třeba skončila, tak to bude taková vzpomínka na to jaký to bylo když sme se měli rádi…celý je to dodělaný růžema, chtěla sem aby to bylo křehký a ženský takový, pak tam mám okolo tahy štětcem, to je zase kvůli tomu, že se těmahle věcm zabejvám, jako že sem výtvarník… …pak mám tady ten nápis Simplicity of Being, jednoduchost bytí, na břiše mám vlaštovky, pro někoho klišé, pro mě jedna za mámu, jedna za tátu, symbol návratu, k nim se budu vracet vždcky. A potom ještě stehno, to ti ted asi neukážu tam mám sovu, ne proto že je to že to je cool, ale protože celá moje pravá noha bude jednou jakoby v duchu českýho lesa, to bude připomínka tomho kde jsem vyrostla, já pořád mam hrozně ráda lesní zvířata, lišky, medvědy, kance, srnečky, veverky : ) takže doufám ž jednou budu mít takovou oboru : hele já ano nevim jestli je to všechno, ono mi to už nějak splývá :D T: takže všechny ty motivy maj jakoby nějakej osobní význam pro tebe… B: Vždycky je to aktuální událost, kterou si chci nějak natrvalo zaznamenat, ať už to třeba byly nějaký problémy v rodině, to byl docela extrém ale nakonec to naštěstí dopadlo dobře, nebo jsou to třeba nějaký vzpomínky na dětství, to je zatím ta sova…potom výtvarný umění, to je zatím moje cesta předevšim studijní a doufám že se to mu budu moc věnovat naplno i v pracován životě, zatím dělám ty designy pro ty longboardy... Vždy tam něco je, ten rukáv bude vo tom jak už sem řikala, že prostě někdy ta naděje nestačí a nejsou jen happy endy, život je prostě takhle nastavenej….hodně patetický  T : a teda nějaký přetetování ? ty hvězdičky pujdou pryč…

143

B: no uplně přetetovat to ne, to nehci, maximálně změnim ty hvězdičky, ale nechci je přetetovat, jen zakomponovat do rukávu, chci je tam, aby mi to připomínalo mladickou nerozvážnost a blbost, přece jen je to taky zkušenost a taky vzpomínka… T: A kdyby si měla říct, tak nějak obecně, co to pro tebe tetování znamená? B: Tetování je pro mě způsob sebevyjádření , někdo si píše deník, někdo bloguje, fotí fotky, já si pro mě významný myšlenky, vzpomínky nebo zkušenosti nebo tak jakoby zapisuju do kůže, je to vlastně něco jako takovej muj trvalej deník…asi tak… T:Ale hraje nějakou roli zásadní v t vym životě? Ty reakce dneska? B: V životě asi žádnou, někdy je to příjemný, když mě někdo zastaví, pochválí, jindy si vyslechnu poznámky o hnusu a tak podobně. Ale s tím musíš počítat, s tetováním si pořizuješ pořád nějakejch cejch, pořád ty předsudky fungujou a musíš s tim počítat, nic není zadarno…No a ta role, momentálně v tomhle oboru pracuju, takže i součást obživy trochu…. T: a jak dlouho ti třeba trvá než se rozhodneš pro nějakej motiv ? B : Je to různý, některý motivy mi doma visely na nástěnce a rok jsem kolem nich chodila, než jsem si řekla že jo, že to je vono, jiné byly dost spontánní, hlavně ty který souvisej nějak si rodinou… T: a vymejšlíš si je teda sama? B: no jasně, vymejšlim sama, samozřejmě se inspiruju světem vokolo a dalo by se říct že potom mi je zpracovává můj tatér na vlastně míru. Katalog né, to fakt ne, to je pro mě jako si třeba půjčit cizí oblečení a potom dělat že je moje.. to bych fakt na sobě nosit na furt něchtěla… . T: Jak si se dostal k hardcoru?

144

B: Táta mě učil na tvrdou muziku, ale spíš na tu starší klasiku typu Black Sabbath. Takže jsem měla namířeno spíš tímhle směrem, ale asi okolí, lidi se kterýma člověk chodí ven, partneři, něco si člověk najde sám.

T: a co to pro tebe dneska znemaná? B: V první řadě je to muzika, dobrá hc muzika a je mi celkem jedno, jak ty lidi vypadají. Jsou to dobrý koncerty, velký nebo malý v Plzni, pořádají je lidi, který člověk chce vidět, podpořit, takže pro mě to už není jen muzika, ale hodně kamarádi, který i hrajou v různej kapelách, takže odtud se to přesune k podpoře kapel, kupuješ desky, ziny. Scéna tady určitě je, ale spíš jsou to partičky, jedna partičky Praha, další sever, další Plzeň, ty partičky se mezi sebou nějak znají, registrujou se, ví o sobě, někdo to prožívá, někdo ne, jo, někdy jsou i určitý hádky mezi těma skupinkami, kvůli různej věcem, kdo hraje ještě hc, kdo už je víc metal, kdo co udělal, kdo co nedělá, jsou nějaký společný názpory ..ale já to moc neprožívám, kdo je ze scény a kdo ne nebo ty hádky, pak se všichni stejně potkáme na Fluffu a je to,,,, T: A je pro tebe teda hc, nějakej životní styl nebo image, nebo co to je… B: jako obecně je to dneska všechno dohromady, je těžký odhadnout kdo co myslí vážně, kdo si na tom staví jenom nějakou image, koho to skutečně baví a koho vlastně ani ne. Dneska je skoro až nutný někam patřit, kdo nepatří do nějaký scény, je divnej, ne? Takže se lidi škatulkujou, mezi skejťáky, mezi diskopeople, mezi hardcoristy. Je to dost o tom někam patřit. Pro mě je to jak sem řikala vo kamarádech o lidech se kterejma je mi dobře, já ty škatulky fakt moc neřešim…bavim pochopitelně i s lidma, který pravděpodobně nikdy hardcore neslyšeli a vůbec netušej že já mám s touhle scénou něcou společnýho… T:a máte s těma tvejma kamarádama nějaký společný myšlenky, nebo existujou pro HC nějaký společný myšlenky? B: No tak to určitě, ať je to veganství, vegetariánství, dál potom animal a human liberation, myšlenky ekologie, fair trade, straight edge, odmítání rasismu, násilí, xenofobie, je to fatk hodně, v tomhle jsou ty lidi, asi trochu jiný než většina společnosti, řeší se nebo angažujou se lidi v plno věcech, který by chtěli změnit…

145

T: a ty? B: Tak mě taky tyhle věci zajímaj, samozřejmě…ale třeba maso pořád jim i kdyý uvažuju o tom že to taky zkusim omezit…no a že nemám ráda netoleranci a nějaký nácky nebo tak něco, to podle mě měl mít každej člověk, a nemusí to vůbec souviset s nějakym hardcorem, když mám možnost tak nakupuju fairt trade, nekupuju si kožený oblečení… T : a co nějaká specifická hardcore móda, exituje něco takovýho? B: A móda, já nevim tyjo, jako asi určitě, jako všude. Jsou to trička vyjadřující názory, třeba právě Animal Liberation a podobně, jsou to trička kapel, někdo nosí mikinu ala baseball, někdo džísku a nášivky, někdo černočernou mikinu s kapucou k nosu, někdo to neřeší někdo jo,… Asi to není tak na první pohled jasný, jako třeba hiphopeři nebo motorkáři, ty se poznají snáz., myslim že v tomhle ta uniformita jako moc není …možná ty kérky jsou takový docela typický…. T: a ty jsi je měla dřív než si začla poslouchat HC…. B: no tak nějaký jo, to sem už měla když sem začla poslouchat nějakej Nu-.metal,v těch 15, ale pořádně se to rozjelo až s tim hardcorem, taky na to už mám víc peněz dneska….

T: Myslíš si, že existují mezi lidmi v hardcore scéně nějaké motivy tetování, které se opakují? B: Jo, o to určitě, hlavně to jsou takový to oldchool motivy, jsou to motivy zvířátek, pro sxe jsou to ty různý xka, true till death a já nevim co všech, vegani maj zase zvířátka nebo kytičky třeba, pak taky ale takový ty diamanty, pavučiny, pro někoho jsou zase dobrý nápisy, texty kapel… T: a pro tebe je to teda čistě individuální záležitost, nemá co s HC nic poslečnýho… B:Pro mě je to určitě otázka nějakého individuální volby, když si ale někdo nechá udělat exka, nebo nápis tak tim asi dává najevo že sdílí nějakou normu, že má určitý hodnoty…když si na celý záda vytetuješ třeba Hatebreed, tak tim asi taky řikáš že máš rád určitou hudbu nebo

146

kapelu…já žádný jako přímo hardcore kérky, nemám ale někdo je třena mít může…já sem řikala, pro mě jsou to hlavně vzpomínky… T: Je důležitý pro tebe na kterém místě těla tetování je? B: Když pracuješ jako doktor nebo manažer tak asi jo, to se to spíš tetuje někam, kde to zamaskuješ. Já to spíš řeším esteticky, co se mi kam a k čemu hodí. Ale je fakt že se taky oblíkám podle situace, na pohovor do práce si vezmu sáčko, kde nebude nic vidět, když jdu na konzert, tak to neřešimm možná si vezmu spíš něco, kde to vidět bude  T: A je třeba něco, co by sis nikdy nenechala udělat? B: to je jasný, jo těch je Určitě bych nikdy nechtěla ostnatý dráty kolem paží, tribal nějakej , jak maj třeba ty disko slečny tribaly nad zadkem , to samý je delfínek co skáče z lokty do moře…A taky bych nikdy nechtěla pavouka, ale to proto, že mám z pavouků fakt fobii,… T: a ty tribaly, proč ti toak vadí? B: tak to se nedá říct, vadí, ty ses ptal c bych si nikdy nenechala vykérovat, ať si každej pro mě za mě nosí co chce na svým těle, mě jen ty tribaly přijdou, stejně jako delfíni a podobně takovž hrozně prázdný, jako že když nevíš co si nechat udělat, tak si necháš udělat tribal u kterého nemusíš, nebo neřešíš co znamená, prostě máš kérku…

T: a je důležitý kdo to tetování dělal ? B: no jasně pro mě je důležitý aby sem si s tim tatérem dobře rozuměla nebo jako věřila mu…aby to to udělal tak jak to odpovídá mejm představám… T: jasně, ale je to tak že někdo, nějakej tatér líp hodnoceném než jinej? B: No, jasně, já s v tom pohybuju, takže mi věř že světem běhá tolik špatnejch tatérů, že bys nevěřil, takže určitě je důležitý kdo tetoval, pokud chceš aby výsledek odpovídal tvoji představě, takže některý, ty, no těm bych to normálně zakázala dělat, ale když k nim lidi

147

choděj, jejich věc a pak je plno tatérů, na který se stojej fronty když to tak řeknu, maj plno dlouho do předu nebo si i vybíraj věci u kterejch vědi žeje to bude bavit dělat… T: a nakonec, myslíš se že existuje nějaký vztah mezi hardcore hudbou a tetováním, body artem? B: Podle mě jsou hardcoristi zkérovaný stejně jako jiný subkultury, je to to takovej styl, možná že se dá říct, že ještě o něco víc než ostatní 

Věk 24 Vzdělání . Vysoká škola Zaměstnání redaktorka tattoo magazínu, designér

Rozhovor 11 – Libor

T: jak si se dostal k hardcoru? G: tak klasika, hodně muziky, od heavy metalu přes já nevim co, první kapela co se mi dostala pod ruku hardcorová byla Biohazard, Urban Disciplin a od tý doby asi poslouchám hardcore…v tý tobě sem to registroval, od tý doby tam pochopitelně bylo hodně dalších kapel, Agnostic Front, ale to promě znělo spíš jako puk, takže to mě hudebně zase tolik neoslovovalo…spíš takovej ten metalovej hardcore mě bavil vždycky, Pro – Pain a takovýhle ty věci… T: a to bylo ještě někdy na základce nebo na střední? G: no jasně, nějakej ten přechod když se hledáš, víš co, já sem hltal všechno nový, čet sem časáky a jakmile vyšla nějaká dobrá recenze, tak sem se hned pokoušel tu desku sehnat, taky sem koukal na MTV, tam běžel jeden takovej pořad v neděli, tam pouštěli tohle tuhle tvrdou muziku, takže tam sem viděl i klipy, takže asi takhle sem se k tomu dostal…

T : a co to pro tebe dneska znamená? Jako hardcore myslim? 148

G: no jako víš co, je to muzika ale kromě muziky je to takovej postoj, dalo by by se to asi vyjádřit tou klasickou hláškou, kterou ti asi řekne každej hardcorista, friends and familly forever…takže asi tohle…. T: životní postoj… G: no není to nejen hudba, ale patří k tomu i ten postoj, i ty kámoši, konzerty, třeba i ty kérky, všecko….ty mladý kapely co hrajou ten post hardcore, ty emo patky, to už jde uplně mimo mě, ty to myslim maj spíš jako zábavu na chvíli, já už v tom jsem víc než 10 let…ty patky jsou hodně v módě, i veganimus je hodně v módě, já proti tomu nic nemám, ale práva zvířat asi do toho harcoru patřej, ale já mám rád maso , ty mladý kapelky inspirujou ty mladý lidi a ty jsou potom taky vegani, ale myslim že to nevydržej, že je to jenom móda u hodně lidí… T: a je v Praze něco jako hardcore scéna? G: jo tak lidi se navzájem znaj, těch lidí co to poslouchá nebo se o tu scénu stará je málo, takže když se tady nějakou dobu pohybuješ tak ty lidi znáš, potkáváme se na koncertech, ale hodně mejch kámošů už jsou starý psi, maj svoje rodiny, když třeba hraje na sedmičce nějaká velká kapela, ted třeba Integrity, tak se tam sejde hodně lidí, ale jinak myslim, že už to není takový jako dřív, každej si hraje na vlastim písečku, těch akcí je hodně, je to takový rozmělněný, hodně se do toho míchaj dneska i jiný styly jako hudební a to mě už moc neabaví jak sem řikal…třeba Flowers for Whores jsou dobrý, to je taková nová kapela, která mě baví, takovej metal core, ale jinak ty nový pražský kapely mě ani moc nenapadaj…mě baví hlavně ten NYHC T: a jsou nějaký společný myšlenky, nebo názory o kterejch třeba ty kapely zpívaj, nebo který právě maj ty lidi, který je poslouchaj, rozumíš… G: no právě, hudebně je to hodně různorodý, jedna jde trochu do metalu, jedna má zase víc z punku, ale názory společný, určitě tam je odpor k náckům, to myslim najedeš fakt u každý hardcorový kapely, třeba náš postoj k náckům je uplně jasnej, to je bulšit, kterej vůbec nebudu komentovat, my sme v tomhle složení měli asi jenom čtyři konzerty, takže sme zatím žádný problémy neměli, ale byl sem třeba na Hatebreed a tam vůbec nebyli puštěný do sálu, to samý 149

na Terror, voni podle mě vůbec nevědi o čem se tam zpívá, sem jim to líbí hudebně, ale že by řešili nějaký názory, to určitě ne, fakt je že skoro každá ta velká

kapela má nějakej

antifašistikej text,…na co ses to ptal ? T: na nějaký společný názory…. Jo, jasně tak tohle sem řikal, ale jinak se jedou v textech takový ty klasický hc klišé, jak sem řikal, rodina, integrita…hodně lidí to potom spojuje s nějak politickym postojem, lidský práva, my třeba zpíváme o běžnejch věcech co nás serou na tomhle světě, vlastně jakoby o těch problémem co se nás týkaj, jak se celá společnost řítí do prdele a lidi se chovaj jako stádo a nechaj se vláčet politikama a média, hele kdybych měl hodně peněz, nemusel bych řešit svoji existenci, tak bych fušoval taky asi do ledas čeho, ale když řešíš základní věci, práci., jak zaplatíš účty, tak řešíš prostě v textech to co se tě bezprostředně týká…jo my sme taková party kapela, pijem, kouříme, třeba by nás plno lidí potom ani neposlouchalo, že nejsme dost „true hardcore“  T: a je nějaká móda? Nějakej vizuální styl? G: no to já nevim to je dobrá otázka, já nevim, já bych řek že ani ne, ale dneska je v módě hodně věcí, takže vlastně asi možná jo, dneska je v hardcoru podle mýho hodně lidí jenom proto že je to dneska docela móda, nosej ty hadry, ty muzice přitom kulový rozuměj, ale přijdou na konzert, trochu si tam za blbnou a jinak to moc neřeší, ale mě je tohle uplně jedno kdo co nosí, já mám třeba takováhle dready, to k hardcoru nějak asi moc nejde, bych asi měl spíš poslouchat reggea, ne ?  ne,mě je to jedno, já mám v hardcoru prostě hodně dobrech kámošů a třeba každej se oblákáme uplně jinak… T: a co ty kérky, ty maj všichni ty tvoji kámoši?  G: no….všichni asi ne, ale určitě jich většina nějakou má když nad tim tak přemejšlim… T: a tys je měl dřív než si začalposluchat nebo hrát HC, asi ne co podle toho co si řikal… G: no já sem docela všestranej muzikant, já sem už hrál rock a metal, víš co ve vesnici na východnim Slovensku, tak si moc nevybereš, ale hardcore mi byl vždycky tak nějak nejbližší, 150

pak sem se dostal do Prahy a tady to tak nějak začalo, potkal sem lidi co hráli hardcore a tak se to nějak stalo…poznal sem skrz tyhle lidi i nějaký tatéry, takže potom mi to třeba dělali jako kámošovi levnějc, nebo že si třeba chtěli něco zkusit…. T: a jak je to dlouho co si měl první…? G: no asi těch deset let…co sem v Praze…

T: a co to bylo? G: no jasně tohle tady na tý ruce, je to obal od DVD Jeepers, Creepers takže to nemá s hardcorem nic společnýho….a tady na tý druhý ruce mám takovej klasickej oldschool, nebo vlastně je to taky trochu japonsko, draci, to ještě není hotový, bude celá ta ruka, mám to rád takovej základ prostě… T: a proč draci ? G: no tak symbolizuje sílu, schopnost bránit se, lidi co máš rád, je to takový silný zvíře, tohhle je vlastně tim kanji písmem taky napsáno drak…prostě mám draky rád a taky se mi líbí tenhle styl….

T: a co ta noha? G: no to vlastně dělal kámoš na soutěži ve Strakonicích 7 hodin, chyběl nám jeden bod abychom vyhráli, v porotě byl jeho šéf a ten mu nemohl dát podle pravidel plnej počet bodů, takže pech, to nebyla jeho chyba…sem mu prostě nechal svoji kůži, na tu soutěž…jo vlastně pak tady mám ještě tenhle obrazec, to je vlastně jakoby logo, nebo jak to říct, to jsou prostře Biohazard… T: aha,aha…a jak dlouho ti trvá než se rozhodneš si nechat něco udělat? G: no moc dlouho ne, já to mám vždycky rozmyšlený dopředu, už ted vim jak bude pokračovat ta ruka, i záda, většinou to záleží na to mak mám, nebo spíš nemám prachy na to…všechny prachy sypu do kapely, nemít to, tak už asi celej modrej… 151

T: a jsou to teda věci, který pro tebe maj nějakej význam…něco co máš rád… G: no jasně, tak ty draci jsou jasný, ten obal toho dvd, taky sem měl nebo pořád mám ten film hodně rád, ale kdyby si měl mít na celym těle jenom věci,který maj nějakej hlubokém obsah, tak to nevim, co všechno by sis, musel vymyslet, třeba ta noha, to sem fatk nechal kámošovi, protože se mi líbí co dělá, ten olschool a on potřeboval někoho na koho by to moh udělat…je to prostě o tom co se komu líbí, mám pocit že ale dneska jsou kérky obecně hodně v módě, to dřív nebejvalo, dleska má každej majáčky, kotvičy, srdíčka.. T: mě se zdá že hodně lidí v hc má kérky, myslíš že je to pravda? G: no to myslim že se nedá říct, třeba metlošové maj taky kérky, ale hardcoristi bejvaj dost šílenci, takže maj pokérovaný, ruce, krky, kcichty, metlošovy stačí nějakej viking na rameni, ale v tom hardcoru to bejvá víc vidět takže si toho víc všimneš, myslím že nějaký disko lidi maj taky kérky, ale to budou takový to motýlci a takový ty ornamenty, blbosti, ale tak u nějaký se na to hezky kouká ne? T: no to jasně, mě se libí, ale myslíš že jsou teda pro nějaký skupiny lidí nějaký tetování typický? Nebo že se v hc nějaký kérky opakujou? G: jo, oldchool, new school, tady ty blbosti v hardcoru jedou…. T: a jaký máš reakce okolí? G: tady v Praze je to v pohodě, tady už každej všechno viděl. Tady už nikoho nepřekvapí takovej zjev jako sem já, doma, když tam náhodou jedu, tak ty lidi pořád koukaj, je to díra, buranov, znáš to…malý město přeci jen, tam jsou lidi pořád naučený že kérky mají pasáci, nebo krimoši… T: odkud vlastně jsi… G: Knín, jedna z nejvíc východních vesnic na Slovensko, tam máš potom už jen pár dědin a pak už jen Ukrajina…tam ani nikdo nechce jezdit hrát jaká je to prdel  152

T: a řešil si třeba kam si to necháš dát? G: ruce, nohy, když se dožiju, tak i záda… T? já sem myslel jestli si třeba řešil aby to bylo vidět, nebo nebylo…. G: tak tady v Praze už né, tady to myslim nikdo moc neřeší, u nás by to asi bylo jiný, ale mám to udělaný ještě pořád jako zatím  tak že to niko neuvidí když nebudu chtít, když někde nebudu běhat jen v trenýrkách..já myslim že u mě je to už jedno, já sem starej pes, ale u mladejch lidí, je celkem rozumný si to nejdřív dát někam kde to není uplně vždycky vidět, když ještě nevědi co a jak budou dělat, nevědi kam je ten život vyplivne, tak si to nějakou takovou kérkou myslim můžou celkem solidně dojebat…ruce, prsty, tim si zavřeš nějaký pracovní příležitosti určitě, spousta lidí se tim odpíše, když už to máš uplně jasný co budeš dělat, tak je to jiná, věc, ale když je někdo mladej a blbej, dá si kérku na krk a pak nemůže sehnat robotu, tak už je to horší potom… T: a tys to neřešil před těma 1O lety? G: no tak to sem dělal ve skladě, tam to vůbec nikdo neřeší, pak sem měl lepší pozice, tam mi dívli třeba i najevo že to není uplně vono, takže sem to řešil tak, že sem nosil dlouhý rukávy, takže potom nějak už nevadilo…pak sem se na ty vysral uplně, robim na živnost a můžu si nosit co kdy chci, kam kdy chci a nikdo mi do toho nekecá a je to uplně nejlepší….dělám si co chci … T: A kdybys měl řít co to pro tebe vlastně znamená ty kérky? G: no mám to rád, vždycky sem měl, nevim co ti vo tom říct, bez toho bych se dneska už cejtil divně, takový nepopsaná knížka, nepopsaném list, a když jích máš potom hodně tak si mezi ty věci,m který fakt něco znamenej tak si necháš udělat jenom takový kravinky z legrace, si to uděláš sám nebo necháš frajerku aby ti něco vykérovala..mít jenom to by asi byla dobrá blbost... T: a ty si teda začal obalem z dvd… 153

G: jo a druhá byla tady ta, ten nápis, ruthless, to znamená ničema, slovensky naničhodník sem si tak prostě připadal, tak sem si to nechal vykérovat…to většinou dělaj kámoši, ten jeden se na mě vlastně učil, takže tu ruku asi nechám trochu předělat, ne proto že by mě to nebavilo, ale jsou tam nějaký detaily…mám bohužel spusty nápadů a málo peněz… T: no tak ty máš kliku, že si docela velkej…ale každej skoro s kym sem mluvil tak řikal, že mít víz peněz, tak už je skérovanej celej…. G: no jakmile jednou začne, tak už nemá cenu přestávat  chlapící který maj už celej rukáv, to už to maj většinoi uv piči, těm už je to jedno jak na ně kdo kouká,,,,nějaký holky co si daj třeba nějakej tribal na záda, kde není vidět, tak ty třeba zůstanou u jednoho… T: a je něco co by sis nikdy nenechal udělat? G: no jasnéé, třeba ten tribal, to si dává člověk když neví co chce, potom taky vim že nikdy nebudu mít vetřelce, predátora, ani vikinga…já si ten motiv taky hledám třeba někde na netu, deviantart, com jestli znáš, tam jsou miliony obrázků, ale pak nechám toho Tatra to udělat podle toho jak on to cejtí a když znám ty jeho práce co dělal předtím, tam vim, že to bude dobrý…. Věk : 29 Vzdělání : průmyslovka Povolání : živnostník

154