UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií
Večeřová Eliška
Souvislosti důchodového systému a chudoby ve stáří v ČR
Bakalářská práce
Praha 2010
Autor práce: Eliška Večeřová Vedoucí práce: Ing. Bohumila Čabanová PhD. Oponent práce: Datum obhajoby: 2010
Hodnocení: -2-
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM Večeřová, Eliška. Důchodový systém a jeho vliv na chudobu ve stáří v ČR. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, 2010. 87 s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Bohumila Čabanová, PhD.
-3-
ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá problematikou důchodového systému v ČR a jeho vlivem na chudobu seniorů. V prvních částech práce je popsán koncept stáří a stárnutí, dále pak koncept chudoby seniorů, způsob jejího měření a objektivní a subjektivní pohled na ni. Ve čtvrté části práce jsou uvedeny nejdůležitější demografické ukazatele a jejich vliv na budoucí vývoj věkové struktury obyvatel v ČR. Další část popisuje současný
důchodový
systém
v ČR
a
jeho
možné
problémy
v souvislosti
s demografickými změnami. V poslední části práce je zdůrazněna nutnost reformy důchodového systému, důvody pro finanční neudržitelnost současného systému a dosavadní průběh a možné pokračování důchodové reformy.
ABSTRACT This bachelor work deals with the issue of the pension system in the Czech Republic and its influence on poverty of Czech pensioners. The concept of old age and the ageing process is described in the first parts of the work. The concept of poverty of pensioners, the method of its measurement and the objective and subjective perspective on the poverty follows. The most important demographic indicators and their influence on the future development of the age structure in the Czech Republic are dealt with in the fourth part of this work. Next chapters describe the current pension system in the Czech Republic and its potential problems in connection with demographic changes. Last chapter points out the necessity of the reform of the pension system, the reasons of financial indefensibility of the current system and existing course and potential continuation of reform.
KLÍČOVÁ SLOVA Důchodový
systém,
chudoba,
stáří,
stárnutí
populace,
důchodová
reforma,
demografický vývoj.
KEYWORDS Pension system, pocerty, old age, aging of population, pension reform, demographic development.
-4-
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou práci na téma „Souvislosti důchodového systému a chudoby ve stáří v ČR“ zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny literatury. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v Ústřední knihovně UK a používána ke studijním účelům.
V Praze dne 6. ledna 2010
Eliška Večeřová
-5-
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala paní Ing. Bohumile Čabanové PhD. za všechny cenné rady, připomínky a odborné vedení, které mi poskytla během vzniku této práce.
-6-
OBSAH ABSTRAKT.........................................................................................................................4 1
2
3
ÚVOD .................................................................................................................................. 9 1.1
VYMEZENÍ POZNÁVACÍHO PROBLÉMU ......................................................................... 9
1.2
CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ............................................................................. 9
1.3
METODICKÝ PŘÍSTUP................................................................................................... 9
1.4
TEORETICKÁ VÝCHODISKA........................................................................................ 10
1.4.1
Sociální solidarita ............................................................................................... 10
1.4.2
Kvalita života ...................................................................................................... 12
1.4.3
Lidská práva........................................................................................................ 14
STÁŘÍ A STÁRNUTÍ ...................................................................................................... 16 2.1
VYMEZENÍ SENIORSKÉHO VĚKU ................................................................................ 16
2.2
ODCHOD DO DŮCHODU.............................................................................................. 17
CHUDOBA ....................................................................................................................... 20 3.1
4
5
MĚŘENÍ CHUDOBY .................................................................................................... 21
3.1.1
Absolutní versus relativní chudoba ..................................................................... 22
3.1.2
Objektivní a subjektivní chudoba ........................................................................ 23
3.2
OBJEKTIVNÍ CHUDOBA SENIORŮ ................................................................................ 23
3.3
SUBJEKTIVNÍ CHUDOBA SENIORŮ .............................................................................. 29
PROGNÓZY STÁRNUTÍ POPULACE V ČR ............................................................. 32 4.1
VÝVOJ PORODNOSTI .................................................................................................. 33
4.2
VÝVOJ ÚMRTNOSTI A NADĚJE DOŽITÍ ........................................................................ 34
4.3
MIGRACE .................................................................................................................. 34
4.4
STÁRNUTÍ POPULACE ................................................................................................ 35
STRUKTURA DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V ČR .................................................. 38 5.1
STÁTNÍ PENZIJNÍ SYSTÉM .......................................................................................... 38
5.1.1
Financování důchodového systému v České republice ....................................... 39
5.1.2
Výše důchodů ...................................................................................................... 39
5.1.3
Vznik nároku na důchod ...................................................................................... 40
5.1.4
Důchodový věk .................................................................................................... 40
5.1.5
Zvyšování důchodů .............................................................................................. 40
5.1.6
Důchod a chudoba .............................................................................................. 41
5.2
SYSTÉM PENZIJNÍHO PŘIPOJIŠTĚNÍ ............................................................................. 41
5.2.1
Druhy dávek z penzijního připojištění ................................................................. 42
5.2.2
Principy penzijního připojištění .......................................................................... 43
5.2.3
Stav penzijního připojištění ................................................................................. 44
-7-
5.3
6
PERSPEKTIVY STÁTNÍHO DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU .................................................. 45
5.3.1
Dosavadní vývoj důchodového pojištění ............................................................. 46
5.3.2
Budoucí vývoj důchodového pojištění ................................................................. 48
DŮCHODOVÁ REFORMA ........................................................................................... 51 6.1
DOSAVADNÍ PRŮBĚH DŮCHODOVÉ REFORMY ............................................................ 51
6.2
DALŠÍ NAVRHOVANÉ MOŽNOSTI REFORMY .............................................................. 55
6.2.1 7
Varianty důchodové reformy předložené politickými stranami ........................... 55
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 59 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ.............................................................60 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK..............................................................................61 POUŽITÁ LITERATURA...............................................................................................62 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................65 PŘÍLOHY PROJEKT
-8-
1
ÚVOD
1.1
Vymezení poznávacího problému Důchodový systém každé země, ať již přímo či nepřímo ovlivňuje životní
úroveň seniorů, kteří v ní žijí. Smyslem tohoto systému je nejen ochrana starších lidí před chudobou, ale také zajištění možnosti nabýt nárok na takový důchod, který lidem umožní zachovat si v přiměřeném rozsahu svou životní úroveň po odchodu do důchodu. Český důchodový systém se však v posledních letech dostává do značných problémů a to hlavně vzhledem k demografickým změnám ve věkové struktuře. Hlavním problémem je, že český důchodový systém je stále vysoce mezigeneračně solidární, což se pro něj v poslední době stává, vzhledem k těmto změnám, velikým problémem. Český důchodový systém je v současné době finančně neudržitelný a žádá si reformu, nikoliv však reformu dílčí, ale komplexní.
1.2
Cíle práce a výzkumné otázky Cílem mé bakalářské práce je analýza důchodového systému v České
Republice a zjištění, jak tento systém souvisí s chudobou ve stáří. Formulace výzkumných otázek:
1.3
•
Jak souvisí důchodový systém s chudobou ve stáří?
•
Kde začíná hranice chudoby a co ji určuje?
•
Jaké jsou současné demografické prognózy?
•
Jaký je důchodový systém v ČR?
•
Jak souvisí demografické faktory s udržitelností důchodového systému?
•
Jsou čeští senioři chudí?
Metodický přístup Pro svoji práci jsem zvolila metodu sekundární analýzy dostupných výzkumů a
studium
literatury,
periodik
a
internetových
problematikou.
-9-
serverů
zabývajících
se
touto
1.4
Teoretická východiska
1.4.1
Sociální solidarita „Termíny sociální soudržnost, solidarita a sociální vyloučení jsou v současné
době běžně používány bez toho, že bychom si uvědomili jejich skutečný význam“ (Barták, 2008, s. 41). Pojem solidarita znamená soudržnost, pospolitost, vzájemnou podporu a úctu. Solidarita je chápána jako vzájemné porozumění, podpora slabých a potřebných,
podíl
odpovědnosti
a
závazek
ke
společnému
dobru (Knobloch, 2008, s. 65). Sociální solidarita souvisí především s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin a vztahuje se ke způsobu tvorby prostředků potřebných pro realizaci dávek poskytovaných ze systému
sociálního
zabezpečení
i
ke
způsobu
jejich
vydávání (Gregorová, 1998, s. 76). Z pohledu důchodového systému můžeme zásadu sociální solidarity spatřovat i ve způsobu jeho financování. Pokud je totiž systém důchodového zabezpečení založen na tzv. průběžném financování, projevuje se zde zcela markantně právě zásada sociální solidarity – ekonomicky aktivní obyvatelstvo svými platbami (pojistným) vytváří zdroje, z nich jsou vypláceny důchody obyvatelstvu již ekonomicky neaktivnímu (Gregorová, 1998, s. 78). Přitom předpokládají, že po odchodu do starobního důchodu projeví produktivní společnost stejnou míru solidarity vůči nim.
Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje, můžeme hovořit o solidaritě mezinárodní,
celostátní,
regionální
či
místní
a
solidaritě
jednotlivců
a rodin (Krebs, 2005, s. 33). U mezinárodní solidarity jde především o aktivity světových
organizací,
jako
jsou
například
ES
(Evropské
Společenství),
WHO (Světová Zdravotnická Organizace), nebo ILO (Mezinárodní organizace Práce). U celostátní solidarity jde pak o širší celospolečenskou solidaritu, která je organizována státem, např. spoluúčast jedinců a institucí na tvorbě zdrojů pro financování společensky významných aktivit, jako je např. rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně slabým atd. Regionální či místní solidarita je tvořena v rámci určitých užších sociálních skupin, např. podniků, firem, obcí, církví, charit apod. O solidaritě jednotlivců a rodin (vnitrorodinná solidarita) lze z hlediska řešení sociálních událostí hovořit jako o solidaritě mezigenerační, o solidaritě ekonomicky aktivních
- 10 -
s ekonomicky neaktivními, o solidaritě zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnanými, bezdětných občanů s rodinami s dětmi.
Sociální solidarita ve vztahu k sociálnímu zabezpečení je definována na základě souhlasu s tím, že každý přijímá finanční spoluúčast a organizuje se v pojistném systému, který garantuje rovný přístup k sociálnímu zabezpečení ve stáří pro všechny členy společnosti. Je nepochybné, že solidarita znamená sociální přístup k potřebným, k bezbranným a chronicky nemocným lidem. Podle Knoblocha je výrazem péče a odpovědnosti společnosti vůči těm, kteří jsou na této pomoci životně závislí (Knobloch, 2008, s. 65). Keller k tomu dodává, že určitá míra solidarity je jedním z předpokladů fungování společnosti, ba je přímo předpokladem její pouhé existence (Keller, 2009, s. 91).
„Politika solidarity však v poslední době ztrácí legitimitu a podporu většiny občanů“ (Kofroň, 2001, s. 33). Ochota českých občanů sdílet a přerozdělovat individuálně různá rizika v rámci opatření sociální politiky je skutečně nízká (Kofroň, 2001, s. 38). Solidarita se dostává pod tlak vzhledem k tomu, že se zvyšují požadavky na kvalitu života ve stáří a rostou nároky starobních důchodců, tím dochází k potenciálnímu ohrožení stěžejních konceptů solidarity (Knobloch, 2008, s. 65). Kuchařová upozorňuje na to, že stát na sebe v minulosti převzal nemalou část rodinných funkcí a rodiny se naučily na jeho pomoc spoléhat, takže staří lidé „s úlevou osvobozují“ své děti ze závazků vůči nim a střední generace necítí vždy náležitou míru odpovědnosti za péči o své stárnoucí rodiče (Kuchařová, 2002, s. 65).
Podle Knoblocha (Knobloch, 2008, s. 66-67) toto způsobují tři hlavní faktory. Prvním je nepříznivý demografický vývoj a jeho důsledky. Proces stárnutí populace klade vyšší nároky na kvalitu života ve stáří a tím se stává finančně náročnější. Tím vzniká tlak od společnosti na snižování společenských výdajů. Nedostatek zdrojů pak vyvolává napětí mezi generacemi, odlišný názor na výši výdajů mají mladí a staří, nicméně břemeno vždy nesou ti mladí. Za druhé je to fenomén, kdy se přesouvá odpovědnost za život ve stáří z tzv., kolektivní péče na individuální odpovědnost každého z nás. Jako třetí faktor pak Knobloch uvádí pokračující individualizaci společnosti, která je způsobena dlouhým procesem od tradiční společnosti k moderní společnosti (rozpad klasické rodiny, emancipace žen), lidé tak mají více prostoru - 11 -
pro rozhodnutí jen sami za sebe, narůstá důležitost individuální autonomie, a to pak směřuje k větší seberealizaci a individuální odpovědnosti. Solidarita je pak tímto trendem oslabována.
Solidarita v pravém slova smyslu je založena na dobrovolném přístupu, na rozhodování jednotlivce o tom, s kým, v čem a jak chce být solidární. Nelze ji nařídit, neboť by tak ztratila svůj smysl. Přesto je však systém sociálního zabezpečení v ČR založen na principu povinného sociálního pojištění, z nařízení státu. V tomto případě se jedná o tzv. nedobrovolnou solidaritu, jejímž smyslem je přerozdělování ve společnosti a to jak ve vertikální rovině (chudí, bohatí), tak i v rovině horizontální (uvnitř jednotlivých příjmových skupin) (Knobloch, 2008, s. 67).
1.4.2
Kvalita života Staří lidé jsou stejně jako děti, rodiny mladí lidé atd. přirozenou součástí
společnosti a vznikají jim během života obdobné nároky jako jiným věkovým kategoriím. V důsledku stárnutí populace se ve společnosti zvyšuje zájem o kvalitu života seniorů. Předpokládá se nárůst úrovně vzdělání, a s tím související změna struktury potřeb u seniorské populace s větším zaměřením na potřeby duševního rázu. Vzhledem ke stoupající životní úrovni současné populace v produktivním věku se očekává nárůst nároku na životní úroveň budoucích seniorů (Kopecká, 2002, s. 71 - 74).
„Kategorie kvality života nespočívá kvůli svému multidimenzionálnímu, kulturně
podmíněnému,
dynamickému
a
značně
subjektivnímu
charakteru
na jednoznačném teoretickém základu“ (Vaďurová, 2005, s. 11). Existuje mnoho konceptů kvality života, všechny mají však jedno společné, a to, že pojem „kvalita života“ zahrnuje poznatky o fyzickém, psychickém a sociálním stavu jedince.
WHO definuje kvalitu života jako jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o široký koncept, který je ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí (Vaďurová, 2005, s. 11).
- 12 -
Kvalita života je ovlivněna potřebami, které se každý člověk snaží ve svém životě uspokojit. A. H. Maslow1 vypracoval stupňovité řazení potřeb, které je hierarchické a skládá se z pěti základních typů potřeb. Nejprve jsou uspokojovány základní potřeby, které jsou v základu pyramidy, když jsou uspokojeny, nastupuje uspokojování další (vyšší) a další (vyšší) potřeby.
Obr. 1. Maslowova pyramida potřeb.
Maslowova pyramida potřeb je tvořena potřebami: fyziologickými (jíst, spát), potřebou
bezpečí
a
jistoty,
sociálními
potřebami
(potřebou
lásky,
přijetí,
spolupatřičnosti), potřebou uznání, úcty a na vrcholu je pak potřeba seberealizace (snaha naplnit své schopnosti.) Toto pěti stupňové rozlišení potřeb se pohybuje mezi dvěma
extrémy
a
to
života (Vaďurová, 2005, s. 32).
od
zajištění
Většina
existence
potřeb
je
k dosažení v moderní
kvality
společnosti
zprostředkovávána v takové míře, že původní biologický základ ztrácí na významu a do popředí tak vstupují nové potřeby, které vedou ke zvýšení kvality života seniorů, jako potřeba řízení, seberealizace.
Na kvalitu života můžeme pohlížet ze dvou hledisek, objektivního a subjektivního. Objektivní kvalita života sleduje materiální zabezpečení, sociální podmínky, sociální status a fyzické zdraví. Můžeme ji tedy vymezit jako souhrn ekonomických, sociálních, zdravotních a enviromentálních podmínek, které život člověka ovlivňují. Subjektivní kvalita života se pak týká jedincova vnímání svého 1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida – 5.12.2009
- 13 -
postavení
ve
společnosti
v kontextu
jeho
kultury
a
hodnotového
systému
(Vaďurová, 2005, s. 17).
1.4.3
Lidská práva Lidská práva mohou být definována jako základní standardy umožňující všem
lidem uplatnění lidské důstojnosti.2 Jsou základním předpokladem pro vytváření sociální a právní jistoty člověka (Gregorová, 1998, s. 15).
Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata společně s Chartou OSN Valným shromážděním OSN dne 10. prosince 1948. Deklarace lidských práv byla zprvu pouhým prohlášením, a aby vstoupila v platnost, musela být ratifikována, tj. přijata jednotlivými členskými státy OSN. Státy ratifikací přijímají, že budou dodržovat lidská práva a mohou být podrobeny kontrole expertních orgánů OSN.3
V České republice jsou lidská práva obsažena v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy. Její první článek říká, že: „lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“, a článek 30 říká, že: “ občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele“. Dále pak říká: „každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“.4
Právo na důstojný život je v ČR zajišťováno prostřednictvím systému sociální ochrany, který je pak zajišťován systémem sociálního zabezpečení. Stát je povinen realizovat je tak, aby naplněním ekonomických, sociálních a kulturních práv zajistil důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti člověka. Toto právo vychází z myšlenky, že je třeba donutit občany postarat se o sebe v době výdělečné činnosti odložením části spotřeby, a tak omezit rozsah sociální solidarity jen na ty, kteří se o sebe takto postarat nemohou (Halásková, 2003, s. 50).
2
http://www.amnesty.cz/vychova/cast.php?idPart=1 – 14.9.2009
3
http://antropologie.zcu.cz/clanek/lidska-prava – 14.9.2009
4
http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html – 14.9.2009
- 14 -
Základním cílem sociální politiky jsou rovné příležitosti a vytvoření lidsky důstojných podmínek života. Rovné příležitosti znamenají rovný přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči na dostatečně kvalitní úrovni, rovný přístup k pracovním příležitostem, rovný přístup k možnostem zajištění bydlení a garanci dostatečného minimálního
příjmu
v definovaných
sociálních
situacích.
Zvláštní
pozornost
při prosazování rovných příležitostí musí být věnována spoluobčanům znevýhodněným zdravotním stavem, věkem (Halásková, 2003, s. 70).
- 15 -
2
STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Stáří je chápáno v jednotlivých společnostech a dobách různě. „Stáří je ve své
podstatě sociální konstrukt a neexistuje jako specifický stav na základě biologického nebo chronologického vývoje“ (Vidovičová, 2003, s. 43). Stuart – Hamilton ve své knize. „Psychologie stárnutí“ (1999, s. 13) uvádí, že stárnutí není záležitostí moderní doby, pouze se v posledních letech stalo běžnou zkušeností. Existují poznatky, podle nichž se v dřívějších dobách věku nad 65 let nedožíval nikdo, a až do 17. století se ho dožívalo pouze 1 % populace. Do 19. století to pak byla 4 %.
V dnešní době se toto číslo v ČR pohybuje kolem 14,5 % a bude se i nadále zvyšovat a to až na 22 % v roce 20305. Existenci stárnutí populace lze přičítat spíše vítězství nad dětskými nemocemi, které již nejsou takovou hrozbou jako kdysi, než zkvalitnění způsobu jakým lidé stárnou. Vzhledem k tomu je tedy zjevné, že stárnutí je dnes spíše zkušeností většiny než menšiny a to se bude do budoucna ještě rozšiřovat (Hamilton, 1999, s. 13). Díky stále se prodlužující střední délce života představuje etapa stáří v moderní společnost časově delší a tím i významnější fázi lidského života (Vohralíková, Rabušic, 2004, s. 4).
2.1
Vymezení seniorského věku Jednoznačné vymezení seniorské populace je pro společnost velice důležité.
Je však velice obtížné, vzhledem k tomu, že je stárnutí součástí kontinuální proměny, nalézt uspokojivou definici okamžiku, ve kterém končí střední věk a začíná stáří. Proto existuje
řada
přístupů
a
metod
konstrukce
objektivního
měřítka
stáří
(Hamilton, 1999, s. 18).
Nejběžněji používaným měřítkem je chronologický (kalendářní) věk. Toto měřítko je však samo o sobě bez informace, neboť jde o náhodně zvolenou míru. V pozdně moderních západních společnostech se za znak počátku stáří mnohdy považuje ukončení pracovního poměru a odchod do důchodu, tento zlom bývá chápán jako rituál přechodu jedince do stáří. K takovéto definici stáří však neexistuje žádné
5
http://www.zivotnizajisteni.cz/zivotni_starnuti.html
- 16 -
odůvodnění. „Určení věkové hranice stáří je konvencí a sociálním konstruktem, který vznikl z potřeb administrativy sociálního státu“ (Vohralíková, Rabušic, 2004, s. 6). Tím je utvořena zvláštní sociální kategorie – kategorie starých osob, definovaných jako závislá skupina, jejíž členové již nepracují, ale naopak potřebují ekonomickou a společenskou asistenci, kterou jim mají poskytnout mladší členové společnosti. Věk vymezující
odchod
do
důchodu
se
většinou
pohybuje
v rozmezí
60 – 65
let (Nešporová, Svobodová, Vidovičová, 2008, s. 9).
Ohledně určení hranice stáří však nepanuje jednoznačná shoda. Konkrétní okamžik, v němž člověk zestárne, v zásadě nelze určit a kalendářní věk je pouze arbitrární a nepříliš přesnou mírou (Hamilton, 1999, s. 34). Podle kritérií OSN se obyvatelstvo dělí na tři hlavní věkové skupiny: 0 -14 let, 15 – 64 let a 65 let a více. Staré obyvatelstvo pak OSN definuje hranicí minimálně 7 % osob starších 65 let v populaci.
Názory samotných lidí na stáří se výrazně liší. Podle výzkumu Population Policy Acceptance II (PPA II), který proběhl v ČR v roce 2001, se ukazuje, že česká veřejnost vnímá lidi jako staré především na základě fyzického stavu, věku, ztráty duševní svěžesti a ztráty autonomie. „V Česku je starý především ten, kdo jako starý vypadá a kdo není v dobrém fyzickém stavu“ (Vidovičová, Rabušic, 2003, s. 11). Odchod do důchodu považovalo za důvod vnímat člověka jako starého pouze 17 % respondentů.
Stejný názor zastávali i lidé starší 60 let, kteří zhodnotili váhu
jednotlivých faktorů na vnímání stáří stejným způsobem.
2.2
Odchod do důchodu Odchod do důchodu bývá společností vnímán jako rituální přechod jedince
do stáří. „Z hlediska sociálního konstruktivismu je ovšem odchod do důchodu výrazným faktorem,
který
jednoznačně,
neboť
statusově,
mění
člověka
na starého“ (Rabušic, 1995, s. 8). Vzhledem k prodlužující se délce života se stále prodlužuje doba prožitá v důchodu. Odchodem do důchodu tedy musí člověk změnit svůj životní styl, jelikož se objevuje nadbytek volného času a především nestrukturovaného času (pracovní stereotyp přestává být funkční). S odchodem do důchodu
se
zcela
mění - 17 -
prožívání,
vnímání
i chování (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 54). Stárnoucí člověk má proto podle Haškovcové (1990, s. 84) opodstatněný strach vstoupit do období stáří, kde pro něj již neplatí programové jistoty a kde je jeho sociální role garantována převážně formálně.
„Velkým rizikem je odchod do důchodu bez náhrady dosavadního rytmu života, bez konkrétního programu a perspektivy“, proto radost z přechodu do důchodu velmi rychle vystřídá poznání, že pokud si člověk nevytvořil potřebné zájmy, kterým se chce věnovat,
má
problémy
s využitím
náhle
získaného
volného
času (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 54). Proto se se vstupem do penze pojí nutnost zvolit si druhý životní program.
Senioři si musí nalézt takové aktivity, které by vyplnily jejich volný čas a současně jim daly pocit užitečnosti. Měly by to však být činnosti, které jsou společností uznávané, a člověk by s nimi měl začít ještě před odchodem do důchodu. Odchod do důchodu podle výzkumu „život ve stáří“ (Kuchařová, 2002, s. 16) přijímají lidé spíše kladně. Celých 41 % respondentů uvedlo, že odcházeli do důchodu rádi. U 29 % pak tento odchod vyvolal váhání, u 9% byl vynucen zdravotním stavem, u 17 % ztrátou zaměstnání a u 4 % byla důvodem nutnost starat se o rodinu. Ti, kteří s odchodem do důchodu váhají, se v podstatě jen bojí změny, která nastane. Tento názor zastává i Stuart – Hamilton (1999, s. 162), který tvrdí, že většina lidí hodnotí odchod do důchodu pozitivně.
Kuchařová (2002, s. 17) však v souvislosti s tímto výzkumem také píše o těch, kteří odcházejí do důchodu nedobrovolně a ti pak „vnímají tento životní přechod jako vnucenou volbu a již na startu své seniorské životní fáze prožívají individuálně diferencovaným způsobem jistý konflikt se společností.“
Podle výsledků výzkumu PPA II, který zkoumal, co si respondenti myslí, že jim bude nejvíce scházet po odchodu do důchodu uvedli jak muži, tak ženy všech věkových skupin, že jim bude nejvíce scházet finanční rozdíl mezi platem a penzí, pocit užitečnost a kontakt s kolegy (Vidovičová, Rabušic, 2003, s. 32). Ve většině vyspělých zemí je základním zdrojem příjmů mzda z práce, jelikož však lidé
- 18 -
po odchodu do důchodu o tento zdroj příjmů přicházejí, zvyšuje se u nich riziko chudoby. Přechod do důchodu sebou tedy nese nutnost adaptace jedince na nižší příjem.
- 19 -
3
CHUDOBA „Stáří a chudoba jsou dva fenomény, mezi nimiž byla vždy a v každé
společnosti poměrně úzká korelace.“ (Rabušic, 1998, s. 304). Pojem chudoba nemá vzhledem ke své mnohovrstevnatosti žádnou obecně přijímanou definici. V České republice se pojetí toho, co je chudoba a kdo je chudý odvíjí od veřejné, politické a odborné diskuse (Barták, 2008, s. 58). Lze vyslovit hypotézu, že chudoba je jevem, který bude naší civilizaci provázet neustále – již proto, že chudoba ve vyspělém světě je relativní. (Mareš, Rabušic, 1996, s. 298). Rada Evropy charakterizuje jako chudé ty jedince, kteří mají k dispozici výrazně omezené množství prostředků (materiálních, kulturních, sociálních) a jsou tím vyloučeni ze společenských aktivit, typických pro většinu společnosti daného státu. Každá společnost si pak sama určuje, co považuje za nezbytné minimum (Barták, 2008, s. 58). Chudoba je spojována s hmotnou nouzí, deprivací, s vyloučením přístupu jedinců či určitých sociálních skupin k materiálním zdrojům.6
Mareš s Rabušicem (1996) uvádějí, že jedním ze způsobů jak stanovit hranici chudoby je: „určit minimální množství peněz potřebných pro chod domácnosti, pro uspokojení jejich základních potřeb“. Zákonné životní minimum tak činí prostřednictvím expertů, kteří rozhodnou – za celou veřejnost – „s jakým příjmem se dá ještě přežít“. Problém však může nastat v tom, zda s tím souhlasí také veřejnost. Chudoba není pouze fenoménem ekonomickým, ale také sociálním a psychologickým. Nedostatek ekonomických a materiálních prostředků souvisí s nedostatkem životních šancí, což vede až k vyloučení jedince z ekonomického, společenského, politického a kulturního života (Barták, 2008, s. 58).
Chudoba v České republice neznamená chudobu absolutní, ale chudobu relativní. Jinými slovy chudoba není v ČR zpravidla otázkou fyzického přežití, ale otázkou důstojného života (Barták, 2008, s. 58). Hranici chudoby v ČR pak vymezuje životní minimum a je kritériem pro poskytování pomoci v případě chudoby.
6
www.fse1.ujep.cz/materialy/KLZS_jirova_prednaska06.pdf – 16.11.2009
- 20 -
3.1
Měření chudoby Abychom mohli ve společnosti určit, kdo je chudý, musíme si nejprve říct,
jakým způsobem je možné chudobu měřit. Na indikaci chudých a monitorování chudoby závisí efektivita každodenní redistribuce (kdo je oprávněným příjemcem a kolik těchto příjemců vlastně je), ale i efektivita preventivních a kurativních opatření proti vzniku a přetrvávání chudoby či proti sociálnímu vyloučení (kam směřovat úsilí – jak je chudoba rozložena ve fyzickém i sociálním prostoru). Má-li sociální politika eliminovat rizika chudoby, musí dokázat identifikovat chudé i bod, ve kterém se lidé chudými stávají. „Neexistuje „správná“ či „vědecká“ definice chudoby, o níž by se dosáhlo obecného konsensu, stejně jako neexistuje jediný obecně přijatý způsob jejího měření“ (Mareš, Rabušic, 1996, s. 298). V průmyslově vyspělých zemích se dnes chudobou míní především omezení schopnosti jedinců plně participovat na životě společnosti v důsledku nedostatečných ekonomických zdrojů (Mareš, 2004, s. 3).
Způsobů jak měřit chudobu a následně ji monitorovat je mnoho a to z toho důvodu, že chudoba je sociální konstrukt, jehož obsah může být odlišně vymezen. To potom vede k různému nastavení kritéria určujícího „kdo je chudý“. Neměříme tedy chudobu jako takovou, ale její jednotlivé koncepty. Použití konkrétního konceptu závisí na přijaté společenské ideologii, která pracuje se širšími koncepty, kterými jsou například sociální nerovnost, sociální spravedlnost, sociální soudržnost, sociální solidarita nebo sociální vyloučení (Mareš, 2004, s. 4).
Jedním z problémů monitorování chudoby je volba konceptu chudoby. Především je nutno jinak měřit chudobu, přijmeme-li její absolutní koncept, a jinak pokud přijmeme koncept relativní chudoby. Dalším problémem je pak volba hranice chudoby,
což
může
být
dáno
nejen
na
základě
ideologických
východisek (hodnot a představ), ale i možností společnosti na chudobu – jako na nežádoucí jev – reagovat. Existují především tyto protikladné kategorie chudoby: •
absolutní versus relativní chudoba,
•
objektivní a subjektivní chudoba.
- 21 -
3.1.1
Absolutní versus relativní chudoba Absolutní chudoba Vychází ze stanovení absolutní hranice chudoby. V rámci konceptu absolutní
chudoby je za chudého považován ten jednotlivec, který má k dispozici pouze prostředky (potraviny, oblečení, přístřeší, zdravotnickou péči), které jsou nutné k pouhému přežití nebo tuto hranici pouze nevýrazně přesahují. Pokud je jedinec v těchto podmínkách po delší dobu, může to vést k jeho smrti v důsledku hladu, nebo například v důsledku neléčených onemocnění (Barták, 2008, s. 59). Koncept absolutní chudoby uvažuje pouze to, co je nezbytné k udržení pouhé existence člověka v dané společnosti, a to v míře co nejjednodušší a nejekonomičtější. V České republice je touto hranicí životní minimum, od kterého se odvíjí nárok na sociální dávky podle platných pravidel stanovených zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Vedle životního minima je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima. V současné době činí životní minimum domácnosti jednotlivé osoby 3126 Kč měsíčně a existenční minimum 2020 Kč měsíčně.
Relativní chudoba Je definována ve vztahu k celkové úrovni prosperity v dané zemi, neboli vychází z naměřené příjmové nerovnosti. Obvykle je určena vzdáleností od jistého, zpravidla průměrného životního standardu ve společnosti.
Tzn., že člověk
uspokojuje své zkladní potřeby, které jsou v dané společnosti běžné, ale současně se cítí v jistém smyslu deprimován a ze společnosti vyloučen. Je mu umožněno žít, ale přesto není schopen zabezpečit své životní potřeby v míře, která je ve společnosti, v níž žije obvyklá. Za chudého se v členských zemích Evropské unie považuje ten, jehož měsíční příjem nedosahuje 60 % mediánu čisté mzdy v daném státě. V České republice podle těchto kritérií spadají do kategorie sociálně slabých lidé, jejichž příjem je nižší než 7 143 Kč měsíčně. „Evropská chudoba“ se tedy v Česku týká zhruba osmi procent populace. V EU to je 15 %, z toho tedy vyplývá, že Česká republika patří mezi země s nízkou mírou chudoby. V případě osob starších 60 let jsou pod touto hranicí pouze 4 % osob, i když se stoupajícím věkem se ohrožení chudobou mírně zvyšuje.7
7
http://www.mpsv.cz/cs/5405 – 12.12.2009
- 22 -
3.1.2
Objektivní a subjektivní chudoba Objektivní chudoba Objektivní míry jsou ty, kde je chudoba vymezena faktory nezávislými
na mínění těch, kdo jsou pak za chudé považováni (Mareš, Rabuši, 1996 s. 301). Chudoba je v tomto případě stanovena zvenčí, určitou autoritou, zpravidla státem a respektuje i makroekonomické souvislosti. Chudoba je v tomto případě sociálním konstruktem (Krebs, 2005, s. 109).
Subjektivní chudoba Je založena na hodnocení vlastních zkušeností jednotlivých domácností. Do subjektivních konceptů se promítají i aspirace těchto domácností (z tohoto hlediska jsou i relativními) (Mareš, Rabušic, 1996, s. 299 – 300). K zjištění subjektivní míry chudoby slouží například otázka „Cítíte se být chudá rodina?“ nebo „Máte problém vyjít se svými příjmy?“ Tyto míry nevypovídají ani tak o konkrétním stavu člověka jako spíše o pocitech, jež tento stav doprovázejí. Nejsou vztaženy jen k příjmové a majetkové situaci a k životní úrovni jedince či domácnosti, ale promítají se do nich i minulá zkušenost, aspirace, očekávání a životní standard referenčních skupin (Mareš, 2004, s. 10).
3.2
Objektivní chudoba seniorů Současná ekonomická situace dnešních důchodců je ovlivněna několika
specifickými faktory. Které jsou úzce provázeny s politickou situací, která zde panovala před rokem 1989. Hlavním z nich však je, že čeští důchodci byli neustále ujišťování, že důchod je zaslouženým odpočinkem, během něhož se stát o důchodce kompletně postará a vrátí mu to, co za celý život vykonal pro společnost. Pod vlivem tohoto přesvědčení se lidé o svou budoucnost v důchodu příliš nezajímali a také míra jejich úspor nebyla nijak velká (Rabušic, 1998, s. 305).
Kuchařová (2002) ve své práci „Život ve stáří“ uvádí, že 54 % osob ve věku 60 a více let udává pouze jediný zdroj svých příjmů, jímž je jen u 3 % z nich pracovní příjem, u 94 % je to pak starobní důchod, pro 2 % invalidní důchod a 1 % pobírá pouze pozůstalostní důchod. Celkově je tak mezi důchodci 70 % těch, pro něž je starobní - 23 -
důchod jediným zdrojem příjmu.
Tyto proporce se budou zatím měnit jen velmi
pozvolna, neboť ještě nějaký čas potrvá, než se k starobní penzi přidruží příjmy z dodatečného
důchodového
připojištění,
nebo
příjmy
z kapitálových
výnosů (Rabušic, 1998, s. 306). Z výzkumu Kuchařové dále vyplývá, že v případě kombinace více zdrojů jsou kombinace důchodu a výdělků častější pro muže a pro ženy je pak častější kombinace starobního a vdovského důchodu.8 Pracovní a jiné příjmy pak mají častěji důchodci ve městech a také vysokoškoláci.
Příjmová stránka životní úrovně seniorů je silně závislá na jejich vlastních příjmech, jelikož variabilita domácností, v nichž žijí je velmi omezena. Spolu s rozhodující rolí důchodů v příjmech seniorů to znamená, že v domácnostech důchodců a v těch, kde je důchodce hlavou domácnosti nebo jejím partnerem, je příjmová situace přímo (pouze důchodci) nebo nepřímo (důchodcem je jeden ze členů domácnosti zajišťujících její hlavní příjmy) určována výši důchodů. „U současných generací nelze spoléhat, na to, že nedostatečnost důchodů pro zajištění životní úrovně by byla významně
korigována
jinými
příjmovými
zdroji
nebo
rodinným
zázemím
jedince“ (Kuchařová, 2002, s. 32).
Příjmová chudoba osob může být zjišťována porovnáním jejich příjmu s různými příjmovými hranicemi, jako jsou životní minimum nebo stanovené procento mediánu příjmového rozložení v dané společnosti.
Kuchařová (2002) ve svém výzkumu „Život ve stáří“ zkoumá příjmy důchodců z hlediska jejich vztahu k životnímu minimu. Podle jejích výsledků průměrný individuální příjem osob žijících v jednočlenných domácnostech dosahuje 1,8 násobku životního minima takovýchto osob. V případě dvoučlenné domácnosti je to 2,3 násobek, jde-li o manželský pár a 2,1 násobek v ostatních případech.
8
Podle Kuchařové je to podmíněno různým věkem odchodu do důchodu mužů a žen a větším podílem ovdovělých žen.
- 24 -
Tab. 1. Osobní příjmy jako násobky životního minima v domácnostech jednotlivců a dvojic** podle vybraných charakteristik dotázaného. Ukazatel Pohlaví
Vzdělání
Věk
Sociální postavení
Celkový osobní příjem jedince v tis. Kč
Velikost místa bydliště v tis. obyvatel
Skupiny žena muž základní vyučení - SO úplné střední vysokoškolské 60 - 64 65 - 70 71 - 74 75 + důchodce nepracující ostatní -6 6 - 6,5 6,5 - 7 7 - 7,6 7,6 - 9 9+ do 2 2 - 20. 20 - 100 nad 100
Celkem
Typ domácnosti N٭
Jednotlivec
N٭
Dvojice
83 264 97 152 69 26 84 96 108 59
2,03 1,73 1,68 1,71 1,91 2,51 2,05 1,77 1,67 1,75
223 237 83 184 150 42 175 139 99 47
2,57 2,00 2,00 2,13 2,49 2,74 2,54 2,13 2,14 2,00
313
1,68
379
2,00
34 76 61 61 51 64 34 86 107 76 78 374
2,97 1,35 1,55 1,68 1,80 2,02 3,10 1,73 1,77 1,85 1,90 1,80
81 119 48 76 57 77 83 132 135 97 96 460
3,73 1,56 1,83 1,98 2,10 2,36 3,88 2,10 2,30 2,23 2,52 2,28
* počet respondentů ** u dvojic jde o polovinu celkového ŽM dvoučlenné domácnosti Zdroj: Kuchařová, 2002, s. 35.
Z tabulky výše je patrné, že podle osobních příjmů jednotlivce a příjmů na hlavu se všechny uvedené sociální skupiny pohybují nad hranicí 1,3 násobku životního minima a jen výjimečně se k ní blíží. Pokud se na tytéž ukazatel podíváme podle vybraných typů domácností a počtu ekonomicky aktivních členů (viz. Tab. č. 2), tak zjistíme, že ani podle těchto dat nehrozí v průměru seniorům v různých formách rodinného soužití chudoba.
- 25 -
Tab. 2. Průměrné celkové osobní příjmy a příjmy na hlavu jako násobky životního minima podle základních typů domácností. Domácnost
Osobní příjmy jako násobek životního minima jednotlivce
Osobní příjmy jako polovina násobku životního minima dvojice
Příjmy na hlavu jako polovina násobku životního minima
Příjmy na hlavu jako polovina násobku životního minima dvojice
1,68
–
1,71
–
2,97
–
3,00
–
–
1,95
–
1,89
–
2,90
–
2,49
–
3,53
–
2,78
Sám neaktivní Sám, aktivní Pár, 0 aktivních Pár, 1 aktivní Pár, 2 aktivní
Zdroj: Kuchařová, 2002, s. 36.
Zjištění, že čeští důchodci nejsou nijak výrazně ohroženi chudobou potvrzuje i Mareš ve svém výzkumu „Chudoba v České republice v datech“. Pokud bychom jako hranici chudoby uvažovali hranici stanovenou Eurostatem, který za hranici chudoby považuje 60 % mediánu příjmového rozložení (používá také 40 % či 50 % mediánu, které představují hranici „extrémní chudoby“ a sleduje se tak hloubka chudoby a také 80 % k identifikaci osob pohybujících se na hranici chudoby), tak bychom zjistili, že v ekonomicky aktivních domácnostech (včetně domácností starobních důchodců) žije pod hranicí příjmové chudoby 43 % domácností, kde jsou oba partneři nezaměstnaní, ale pouze 1,6 % domácností, kde oba partneři pracují, nebo oba pobírají starobní důchod (viz. Tab. č. 3) (Mareš, 2004, s. 18).
Tab. 3. Roční ekvivalizovaný příjem jako podíl mediánu příjmového rozložení (domácnosti) v jednotlivých typech domácností dle ekonomické aktivity partnerů – řádková %. Ekvivalizovaný příjem jako násobek mediánu příjmového rozložení - ČSÚ Méně než 61 - 80 81 - 100 101 - 130 131 - 160 161 - 200 Nad 200 60 % % % % % % % Oba pracující Oba nezaměstnaní Pracující muž - žena důchod Nezaměstnaný muž žena důchod Muž důchod pracující žena Muž důchod nezaměstnaná žena Oba důchod
1,6
8,4
14,7
27,6
14,5
22,2
11,0
43,1
43,1
2,0
2,0
5,9
3,9
–
1,0
6,2
17,4
32,0
17,7
18,9
6,9
18,8
18,8
18,8
37,5
–
6,3
–
2,5
11,2
15,5
37,2
16,6
13,4
3,6
50,0
27,3
4,5
13,6
–
4,5
–
1,6
18,0
45,5
28,1
3,2
3
0,7
Zdroj: Mareš, 2004, s. 18.
- 26 -
Co se týče vybavenosti domácností, nejsou na tom čeští důchodci v porovnání s ekonomicky aktivní populací nijak špatně, i když stále zaostávají za vybavením domácností zaměstnanců (viz. Tab. č. 4). Největší rozdíly jsou pochopitelně zaznamenány u modernějších výrobků, které si své místo v domácnostech seniorů teprve hledají (mikrovlnná trouba, počítač, atd.). S posunem mladších kohort do důchodového věku se však vybavenost domácností těmito předměty bude zvyšovat (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 52).
Tab. 4. Vybavenost domácností důchodců a zaměstnanců v roce 2002*. Předmět Chladnička s mrazničkou Mobilní telefon Automatická pračka Barevný televizor Mikrovlnná trouba Osobní počítač Automobil Chata, Chalupa Videorekordér
Důchodci 41,3 31,9 70,4 107,1 31,8 2,4 37,0 15,7 19,7
Zaměstnanci 65,5 122,7 95,4 125,2 16,0 36,1 71,3 12,1 65,6
10,3
48,0
Hi-fi souprava
* počet předmětů na 100 domácností Zdroj: ČSÚ
Je třeba také dodat, že podle výsledků sčítání lidů v roce 2001 žilo 40,7 % českých důchodců ve vlastních rodinných domcích a 11,5 % jich pak žilo v bytech v osobním vlastnictví.
Z hlediska objektivních ukazatelů na tom tedy nejsou čeští senioři ve srovnání s normální českou populací nijak hůř a se svými příjmy propadají pod hranici oficiálního životního minima jen výjimečně, z pohledu oficiálně stanovené hranice chudoby
lze
tedy
konstatovat,
že
čeští
důchodci
objektivně
chudí
nejsou (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 52). Jediným jasným a zřetelným rozdílem ve srovnání s ekonomicky aktivní populací je úroveň příjmů (Rabušic, 1998, s. 311).
Musíme však vzít v potaz, že domácnosti důchodců jsou již materiálně zajištěny a že senioři jsou skupinou, která již nemusí dělat žádné velké investice a že i jejich úroveň spotřeby je nižší. Podle některých odhadů dokonce potřebují senioři
- 27 -
ve srovnání s produktivní populací menší příjem k tomu, aby si udrželi srovnatelnou životní úroveň (Rabušic, 1998, s. 311).
Jinak se na tuto situaci však dívají senioři samotní. V důchodu se obecně zvyšuje pocit deprivace a to z několika důvodů: vznik pestřejších možností spotřeby, nárůst příjmové nerovnosti, díky níž začínají být majetkové rozdíly více zřetelné, a také vývoj relace důchodů ke mzdě, kdy příjmové rozdíly mezi ekonomicky aktivními a důchodci narůstají, protože vývoj důchodů neudržel krok s vývojem mezd. Toho si můžeme všimnout v následující tabulce (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 52).
Tab. 5. Relace průměrného důchodu k průměrné mzdě (včetně SVP). Průměrný důchod*
Průměrná mzda čistá**
hrubá
Relace důchodu ke mzdě (%) hrubé čisté
1988
1 496
3 095
2 451
48,3
61,0
1989
1 598
3 170
2 504
50,4
63,8
1990
1 731
3 356
2 726
51,6
63,5
1991
2 176
3 932
3 232
55,3
67,3
1992
2 413
4 644
3 563
52,0
67,7
1993
2 734
5 904
4 682
46,3
58,3
1994
3 059
7 004
5 484
43,6
55,7
1995
3 578
8 307
6 446
43,0
55,5
1996
4 213
9 825
7 654
42,8
55,0
1997
4 840
10 802
8 436
44,8
57,3
1998
5 367
11 801
9 228
45,4
58,1
1999
5 724
12 797
10 033
44,7
57,0
2000
5 962
13 614
10 660
43,7
55,9
2001
6 352
14 793
11 583
42,9
54,8
2002
6 830
15 866
12 432
43,0
54,9
2003
7 071
16 917
13 212
41,7
53,5
2004
7 256
18 041
14 036
40,2
51,7
2005
7 728
18 992
14 377
40,7
53,8
2006
8 173
20 219
15 620
40,4
52,3
2007
8 736
21 694
17 115
40,3
51,0
2008
9 347
23 542
17 912
39,7
52,2
* starobní důchody vyplácené samostatně (bez pozůstalostních) ** průměrná čistá mzda je průměrná hrubá mzda snížená o této mzdě odpovídající daň z příjmu a o pojistné zdravotního a Zdroj: MPSV, ČSÚ
Stáří jako životní etapa také nabývá v posledních letech nových rozměrů. Generace nově příchozích důchodců již nechtějí být po odchodu do důchodu odsunuti z aktivního společenského dění a nechtějí mít za smysl svého života podporu rodin - 28 -
svých potomků a péči o vnoučata, chtějí prožít svůj důchodový věk aktivněji. Období stárnutí již pro ně nebude jenom fází pouhého dožívání, nebo dokonce čekání na smrt, nýbrž obdobím uvolnění k realizaci různých zájmů, na které jim dříve nezbýval čas (cestování, kultura, kutilství, atd.) (Rabušic, Vohralíková, 2004, s. 80). Tyto změny však sebou přinesou i jiné změna a to hlavně v požadavcích na peněžní příjem ve stáří.
3.3
Subjektivní chudoba seniorů „Chudobu je možno chápat jako jeden ze sociálních problémů a teorie
sociálních
problémů
objektivní stránku,
již
praví,
že
tvoří
jakýkoliv
skutečně
sociální
existující
problém podmínky
má
vždy
svou
definované
jako
problematické, a svou stránku subjektivní, tedy percepci těchto podmínek sociálními aktéry“ (Rabušic, 1998, s. 305).
Senioři se svými příjmy propadají pod hranici oficiálního životního minima jen výjimečně a z pohledu oficiálně stanovené hranice chudoby lze konstatovat, že Čeští senioři nejsou v objektivním pohledu chudí. Co na to však říkají samotní senioři?
Subjektivní chudobu můžeme měřit několika postupy. Od prostého dotazu, zdali se člověk cítí být chudý či bohatý až po složitější stanovenou subjektivní příjmovou hranici chudoby. To, že je tato hranice subjektivní neznamená, že je vymyšlená. Subjektivní chudoba je pro jedince i pro společnost stejně tíživá jako chudoba objektivní. V žádném případě tedy nemůžeme tvrdit, že je subjektivní chudoba méně reálná než chudoba objektivní (Mareš, Rabušic, 1996, s. 302).
Podle výzkumů STEM, roste nespokojenost s výší důchodů. Podle více než čtyř pětin lidí nejsou současné důchody vyplácené starým lidem přiměřené a systém důchodového
zabezpečení
neumožňuje
důstojné
stáří.
Bezmála
tři
čtvrtiny
občanů (72 %) jsou navíc přesvědčeny o tom, že průměrný starobní důchod nepokryje základní potřeby českých důchodců. Samotní důchodci, kterých se tyto otázky bezprostředně týkají, jsou ještě nespokojenější: 92 % důchodců tvrdí, že současné důchody nejsou přiměřené a téměř 90 % důchodců má za to, že dnešní systém
- 29 -
důchodového zabezpečení jim neumožňuje strávit důstojné stáří, čtyři pětiny penzistů pak tvrdí, že průměrný starobní důchod nestačí na pokrytí základních potřeb důchodců.9
V roce
1996
se
ve
výzkumu
subjektivní
percepce
chudoby
(Rabušic, 1998, s. 313-315) označilo za chudé celých 48 % důchodců (v poměru k 26 % mezi ekonomicky aktivními a 29 % mezi pracujícími důchodci) a za bohaté pouze 2 % důchodců. Na otázku „jak vycházíte se svými příjmy?“ pak odpovědělo 31 % důchodců, že se svými příjmy vychází obtížně a 25 % jich uvedlo, že se svými příjmy vycházejí dobře. 36 % důchodců je pak subjektivně chudých v tom smyslu, že musí velmi šetřit než si koupí drahé věci. Důchodci se cítí být z pohledu chudoby nejvíce frustrováni o Vánocích, kdy se cítí být chudými více než polovina z nich. V ostatních situacích jako před letní dovolenou, při nákupu oblečení a při nákupu potravin se pocit chudoby pohybuje kolem 40 %. Vavrečková (1997, s. 105 – 106) navíc doplňuje informace o regionálním rozložení s tím, že největší četnost rodin považujících se za chudé byla vysledována v Praze a dalších velkých městech.
Mareš a Rabušic (1996, s. 308 – 311) ve svém výzkumu také zkoumali subjektivní hranici životního minima, která je podle nich daleko vytříbenějším indikátorem
subjektivní
chudoby.
Podle
jejich
výsledků
můžeme
zjistit,
že pod subjektivně stanovenou hranici chudoby (kterou si určili sami dotázaní) žilo v roce 1996 67 % důchodců jednotlivců a 16 % důchodců ve dvojicích.
Podíl
domácností, jejichž skutečný příjem byl nižší než subjektivní hranice chudoby a které měly současně potíže vyjít se skutečným příjmem, byl však už podstatně nižší, u jednotlivců to bylo 25 % a v případě dvojic pouze 15 % domácností.
Zvláštní kategorií v tomto průzkumu byli podle Rabušice (1998, s. 317) pracující důchodci, u nichž jejich pocit chudoby byl mnohem nižší než u důchodců a někde byl i nižší než u ekonomicky aktivní populace. To může být způsobeno hlavně prostředím světa práce, kontakty na pracovišti a strukturací týdne, což má na seniory blahodárný vliv. Podle Rabušice je možné s jistou dávkou licence konstatovat, že prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu může mít v českém prostředí veskrze pozitivní výsledek. 9
http://www.stem.cz/clanek/1552 – 10.11.2009
- 30 -
„Česká objektivní tvrdá data ukazují, že čeští senioři by měli být schopni uspokojovat všechny své základní potřeby a že z hlediska majetku na tom nejsou podstatně hůře, než je průměrný stav v populaci. Nicméně jejich pocity deprivace jsou relativně vysoké. Pocity chudoby zaznamenané prostřednictvím různých indikátorů permanentně naznačují, že její výskyt se pohybuje v rozmezí 30 – 50 % českých domácností důchodců. Tato data by mohla být sociálně významná, neboť signalizují, že část českých důchodců nemusí mít daleko k pocitům sociální exkluze, sociálnímu vyloučení“ (Rabušic, 1998, s. 316).
- 31 -
4
PROGNÓZY STÁRNUTÍ POPULACE V ČR10 Problematika důchodového systému je v poslední době velmi často
diskutovaným tématem a to jak na úrovni národní, tak i na úrovni nadnárodní. Důvodem je hlavně změna v demografické struktuře obyvatel (Příloha č. 1). Tato změna velkou měrou ovlivňuje rovnováhu penzijních systémů. PAYG systém je ve velké míře závislý na poměru počtu důchodců a plátců příspěvků. „Rostoucí počty stárnoucích obyvatel vzbuzují obavy, zda ekonomická zátěž ze zvyšujících se objemů starobních důchodů a výdajů na zdravotní zabezpečení bude vůbec zvládnutelná.“ (Rabušic, 1995, s. 91). Pokud by se tento poměr i nadále zvyšoval, hrozí, že současní plátci nebudou mít jistotu, že se jim zaplacené příspěvky vrátí. Problémy spojené s demografickým vývojem je třeba řešit již dnes a je třeba znát budoucí vývoj. Předpokládaný vývoj poskytují demografické prognózy (projekce). Hlavním problémem je proces stárnutí populace, který postihuje ve větší či menší míře všechny země západního světa. V procesu stárnutí populace se postupně mění věková struktura obyvatelstva tak, že se zvyšuje podíl osob starších 60 let a podíl osob mladších 15 let se snižuje (Rabušic, 1995, s. 12).
Jedním z podkladu pro provádění projekcí systému důchodového pojištění je i budoucí vývoj demografické situace.11 Věková struktura obyvatelstva se v každé populaci vytváří dlouhodobým vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrace. V České republice byla struktura obyvatelstva ovlivněna nejvíce výkyvy porodnosti během celého předchozího století, méně ji pak ovlivnil vývoj úmrtnosti a pouze okrajově migrace. Po celá devadesátá léta mírně vzrůstal podíl nejstarší generace a zůstalo tomu tak i po roce 2000. Budoucí vývoj můžeme sledovat v populační prognóze České Republiky, kterou sestavil Český statistický úřad v polovině roku 2009. Pramenem této projekce se stala demografická struktura obyvatelstva ČR k 1.1.2009, podle výsledků bilance navazující na Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Prognóza byla zpracována ve třech základních variantách, a to nízké, střední a vysoké. V nízké variantě bylo zakomponováno nejmenší očekávané zvýšení úrovně porodnosti, nejméně výrazné zlepšení úmrtnosti a nejnižší zisk zahraniční migrací. Pro vysokou variantu to pak
10
ČSÚ – Populační prognóza 2009.
11
www.mpsv.cz/files/clanky/2237/srovnani-demografie.pdf – 13.12.2009
- 32 -
platilo obráceně. Střední varianta je považována za nejpravděpodobnější, nicméně i tak je třeba výsledky interpretovat spíše ve smyslu vymezení očekávaného vývoje daného extrémními variantami. Horizont Projekce 2009 byl stanoven na rok 2065. Nadále budu používat pouze střední variantu a to z důvodu její největší pravděpodobnosti.
4.1
Vývoj porodnosti Vývoj porodnosti byl ve 20. století na území České Republiky velmi
nerovnoměrný a proto i struktura obyvatel je velmi nerovnoměrná (viz. Příloha č. 1). Od roku 1980 porodnost v ČR již pouze klesala a v roce 1990 se tento pokles ještě urychlil a to hlavně v důsledku změny životního stylu mladých lidí. V roce 2000 porodnost dosáhla nejnižších hodnot v celé své historii. Od roku 2001 začala porodnost v ČR opět pomalu stoupat a bude tomu i nadále. Aby se však zajistila dlouhodobá početní reprodukce, musela by úhrnná plodnost stoupnout na 2,1 – 2,2, což je záchranná hranice reprodukce12. Jak však můžeme vidět z projekce porodnosti ČSÚ, pak v nejbližších dvou letech se předpokládá stagnace úhrnné plodnosti na úrovni 1,5 a poté plynulý růst plodnosti na úroveň 1,65 v roce 2025 a dále pak na 1,72 v roce 2050 se současným posunem průměrného věku matek do vyššího věku (z nynějších 29,3 na 31,0 let). Po zbývající období se pak počítá se stagnací na úrovni roku 2050.
Tab. 6. Vývoj plodnosti, naděje do žití a migrace dle střední projekce ČSÚ z roku 2009. Rok
Plodnost
Naděje dožití Muži
Ženy
Migrace
2008
1,5
74,0
80,1
25000
2009
1,5
74,2
80,3
25000
2010
1,5
74,5
80,6
25000
2020
1,6
77,0
82,8
25000
2030
1,66
79,5
85,1
25000
2040
1,69
81,5
86,8
25000
2050
1,72
83,5
88,4
27500
2065
1,72
86,5
91,0
25000
Zdroj: ČSÚ
12
http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2006011603 – 5.12.2009
- 33 -
4.2
Vývoj úmrtnosti a naděje dožití Na věkové struktuře se také významně podepsala postupně klesající úmrtnost a
zvyšující se naděje dožití. Naděje dožití při narození udává věk, kterého se průměrně dožije osoba právě narozená za předpokladu setrvání úmrtnostních poměrů platných v roce, ve kterém se osoba narodila a pro který je konstruována úmrtnostní tabulka. Společnosti v předmoderní době byly doprovázeny nízkou nadějí dožití. Například v dobách starověkého Říma se naděje dožití pohybovala na úrovni dvaceti dvou let, tato doba se v průběhu let postupně zvyšovala a v 19 století byl tento věk již kolem 37 let. Plynulejší zvyšování bylo zaznamenáno v druhé polovině 19. století. Na zvyšování naděje dožití mělo velký vliv snižování novorozenecké, kojenecké a dětské úmrtnosti a zlepšování zdravotní a sociální péče (Rabušic, 1995, s. 30). Obecně klesly také počty zemřelých a to i přes to, že populace stárne a přibývá osob ve vyšším věku a vysokému riziku úmrtí je tak vystaveno více osob. Naděje dožití u mužů i žen pro nejbližší dva roky byla odhadována podle regresního modelu na základě vývoje v letech 2001 až 2008, dále předpokládá růst střední délky života na hodnotu 79,5 let u mužů a 85,1 let u žen v roce 2030 a následný pozvolnější růst na 86,5 let u mužů a 91,0 let u žen v roce 2065. Celkové zvýšení střední délky života představuje u mužů 12,5 let, u žen 10,5let. Nadúmrtnost mužů se sníží na 4,5 let.
4.3
Migrace Migrace je obecně považována za nejméně problematickou oblast populačních
projekcí, která se nejméně podepisuje na změně věkové struktury. Vlivem vnějších podmíněností je vývoj zahraniční migrace velmi těžko předvídatelný. Proto projekce ČSÚ předpokládá v zásadě konstantní saldo zahraniční migrace s tím, že Česká republika zůstane migračně ziskovou zemí. V roce 2005 dosáhlo saldo (rozdíl počtu vystěhovalých a přistěhovalých) zahraniční migrace nejvyšší úrovně a to 36,2 tisíc osob. V České republice prozatím převládá pracovní forma migrace, která se odráží ve struktuře salda podle pohlaví i věku. V současné době tvoří zhruba 60 % migrantů muži a pouze 40 % ženy. Nejvíce migrantů míří do České republiky z Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu, Polska a Ruska. Migrace v průběhu nadcházejících let bude kolísat okolo 25 tisíc osob.
- 34 -
4.4
Stárnutí populace Z hlediska podílu obyvatel starších 65 let začala česká populace stárnout již
po roce 1950, kdy podíl osob starších šedesáti pěti let překročil 8 % hranici, která je považována za hranici populačního stáří. Podle výsledků projekce Českého statistického úřadu dojde do roku 2066 k významným demografickým změnám ve struktuře populace ČR. Tyto změny budou zapříčiněny hlavně dalším pokračováním stárnutí populace, které jsou důsledkem nízké porodnosti spolu s přibývajícími podíly starých lidí (Rabušic, 1995, s. 8). Z níže uvedeného grafu je zcela zřejmé, kterým směrem se budou změny ve věkové struktuře ubírat. Nadále porostou počty osob starších 65 let a dojde k významnému poklesu počtu osob v produktivním věku.
Graf 1. Očekávaný vývoj počtu obyvatel podle hlavních věkových skupin do roku 2066 (střední varianta projekce; k 1.1.).
Zdroj: ČSÚ
V následujících letech dojde také ke změně počtu osob v jednotlivých věkových skupinách obyvatelstva. Dojde k výraznému růstu podílu osob starších 65 let, a to až na jednu třetinu populace. Absolutně jejich počet vzroste ze současných 1,56 mil. na 3 – 4 mil. osob. Podíl dětské složky naopak v horizontu projekce poklesne.
Od roku 2006 v České republice početně převažují osoby starší 65 let nad dětmi ve věku 0 až 14 let. Poměr těchto dvou složek populace, tzv. index stáří, i nadále výrazně poroste a v polovině 20. let 21. století překročí hranici 150 seniorů na 100 dětí, na sklonku 30. let hranici 200. Nevyhnutelný je také trend zvyšujícího se indexu - 35 -
ekonomického zatížení, porovnávající počet osob v ekonomicky neaktivním věku (zde zahrnující věk 0-19 let a 65+ let) a v ekonomicky aktivním věku (zde 20-64 let), který podle všech variant směřuje k hodnotě 100, tedy k početnímu vyrovnání obou skupin.
Průměrný věk populace ČR činil k 1.1.2009 celkem 40,5 let. Střední varianta zaznamenává k 1.1.2066 průměrný věk populace ČR na úrovni 49,0 let (muži 47,8 a ženy 50,2 let).
Tab. 7. Charakteristika věkového složení dle střední varianty projekce ČSÚ z roku 2009.
2008
40,3
Index ekonomického zatížení 102 54
2009
40,5
105
54
2010
40,6
107
55
2020
42,7
129
67
2030
45,2
167
73
2040
47,0
208
80
2050
47,9
225
97
2065
49,0
244
101
Průměrný věk
Rok
Index stáří
Zdroj: ČSÚ
Celkový počet obyvatel by měl podle této prognózy dále růst až do roku 2030, kdy bude v ČR žít 10,91 mil. obyvatel. Od tohoto roku však začne celkový počet žijících osob pomalu klesat a to až na hodnotu 10,67 mil obyvatel.
- 36 -
Graf 2. Počet obyvatel (k 1.1. daného roku).
Zdroj: ČSÚ
- 37 -
5
STRUKTURA DŮCHODOVÉHO SYSTÉMU V ČR „Všechny vyspělé země se v dnešní době potýkají s problémem vytvoření
adekvátního penzijního systému, který je schopen se vypořádat s reálným trendem stárnutí populace a současně vyhovuje ekonomickým požadavkům a je v souladu se základními principy sociální sounáležitosti“ (Dobešová, 2006, s. 27). Současné uspořádání českého důchodového systému začalo vznikat v devadesátých letech minulého století, kdy byly postupně přijímány dílčí reformní kroky. Penzijní systém v České republice se skládá ze dvou pilířů. Tím prvním je povinné státní, průběžně financované dávkově definované schéma. Druhý pilíř je představován soukromými penzijními fondy. Účast v nich je pro obyvatele dobrovolná.
5.1
Státní penzijní systém Je průběžně financovaný (PAYG) a dávkově definovaný.
Tento pilíř je
charakterizován jako všeobecný (univerzální). Jeho všeobecnost (univerzálnost) pak spočívá v tom, že tento pilíř zahrnuje všechny ty, kteří jsou ekonomicky aktivní anebo se nachází ve věku ekonomické aktivity, ale tuto činnost nevykonávají ze společensky akceptovatelných důvodů (Gregorová, 1998, s. 128). Jestliže je základní důchodový systém označen jako povinný, znamená to, že účast oprávněných osob vzniká nezávisle na jejich vůli, na základě zákonem stanovených právních skutečností (Gregorová, 1998, s. 128). Pro jednotlivé skupiny pojištěnců platí jednotná právní úprava podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který byl Poslaneckou sněmovnou Paramentu schválen dne 30. června 1995. Tento zákon byl již několikrát novelizován.
Z tohoto systému jsou vypláceny čtyři duhy penzijních dávek: starobní důchody, invalidní důchody, vdovské a vdovecké důchody a sirotčí důchody. Z hlediska výše vyplácených dávek jsou nejvýznamnější důchody starobní (v roce 2008 bylo na starobní důchody vyplaceno 72 % ze všech dávek státního systému).
Základní důchodové pojištění je ekonomicky i právně garantováno státem, protože nelze ponechat důchodce bez zdroje příjmu, na kterém jsou existenčně závislí. (MPSV, 2008)
- 38 -
5.1.1
Financování důchodového systému v České republice Státní důchodový systém je průběžně financovaný. Průběžný systém
financování je charakteristický tím, že příspěvky plynoucí od aktivních účastníků se okamžitě rozdělí a vyplatí oprávněným poživatelům dávek dle jejich okamžitých nároků. Podstata systému je tedy v tom, že dávky vyplácené v daném období se hradí z příspěvků v tomto období získaných. Jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký fond. Průběžné financování tedy spoléhá na solidaritu mezi generacemi. Dnešní aktivní účastníci financují dnešní penzisty s tím, že spoléhají na podobnou podporu od příští generace aktivních účastníků. Fungování tohoto systému je tedy závislé na větší míře pojištěnců než příjemců. Z toho vyplývá, že je velmi citlivý na demografický vývoj a vývoj produktivních schopností aktivní populace, nelze zde počítat se zhodnocováním prostředků plánu pomoci kapitálových výnosů, ale na druhé straně lze flexibilně vyrovnávat inflaci apod.13
Výhodou průběžně financovaného systému je, že zahrnuje ochranu všech jednotlivců, snižuje administrativní náklady, snižuje rizika ztráty prostředků nebo jejich hodnoty, ale současně stimuluje nižší odpovědnost jednotlivce. Systém je závislý na demografickém vývoji, na politickém vývoji a ovlivnitelnosti politiky věkovým spektrem voličů (Dobešová, 2006, s. 27).
5.1.2
Výše důchodů Celková výše důchodů je dána součtem tzv. procentní a základní výměry.
Procentní výměra je závislá na délce doby pojištění a výši příjmů dosažených v rozhodném období před přiznáním důchodu (nejméně 770 Kč měsíčně),14 výše procentní výměry činí za každý rok pojištění do vzniku nároku na důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně, po vzniku nároku na důchod se zvyšuje za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu, zatímco základní výměra důchodu je pro všechny důchodce stejná bez ohledu na výši jejich příjmů v ekonomicky aktivním věku. Tato výše činí od 1. srpna 2008 2170 Kč měsíčně.
13
http://finance.cz/duchody-a-penze/informace/duchodovy-system/zpusoby-financovani – 10.10.2009
14
MPSV, stránky Ministerstva práce a sociálních věcí – 12.10.2009
- 39 -
5.1.3
Vznik nároku na důchod Při splnění zákonem stanovených podmínek vzniká právní nárok na důchod.
Aby člověk nabyl nároku na starobní důchod, musí buď: přispívat do systému po dobu alespoň 25–ti let a dosáhnout věku potřebného pro odchod do důchodu nebo platit příspěvky do systému alespoň 15 let a být starší 65 let. Příspěvková sazba do systému činí 26 % hrubé mzdy a je placena jak zaměstnanci (6,5 %), tak i zaměstnavateli (19,5 %). Příspěvky jsou daňově odečitatelná položka ze základu daně z příjmů (právnických i fyzických osob). Státní penzijní systém je povinný a míra pokrytí dosahuje prakticky 100 %.
5.1.4
Důchodový věk Podle předpisů před 1.1.1996 důchodový věk činil u mužů 60 let a u žen podle
počtu dětí od 53-57 let. Od tohoto data se za každý kalendářní rok přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce. Postupné zvyšování bude pokračovat až do 31.12.2012, kdy důchodový věk u mužů a u žen, které nevychovaly žádné dítě, bude činit 63 let. Za každé vychované dítě se odchod do důchodu žen snižuje o jeden rok, maximálně však o 4 roky.
5.1.5
Zvyšování důchodů Dnešní zvyšování důchodů se řídí v závislosti na růstu maloobchodních cen a
životních nákladů a v závislosti na růstu mezd ekonomicky aktivních osob. Od roku 2003 se důchody valorizují pravidelně každý rok v lednu. Pokud však je inflace nižší než 2 %, valorizace se odkládá. Pokud je inflace vyšší než 10 %, dochází k valorizaci i v mimořádném termínu, který určuje vláda do 50 dnů od zjištění skutečnosti.15 Základní pravidla, která jsou platná pro zvyšování vyplácených důchodů jsou právně upravena
v § 67 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění s účinností
od 1.7.2002.
15
http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=154&typ=r&levelid=SZ_646.HTM – 20.10.2009
- 40 -
5.1.6
Důchod a chudoba Důchodový systém se značnou měrou podílí na snižování potenciální chudoby.
„Míra chudoby ve společnosti je ovlivněna především rozsahem primárních nerovností ve společnosti a vlastnostmi daného sociálního systému, který prostřednictvím svých nástrojů v podobě transferů přispívá k redukci těchto nerovností a redukci chudoby vzniklé tržní redistribucí příjmů.“ V podstatě se jedná o proces snižování míry chudoby ve společnosti navyšováním příjmů chudých skupin pomocí „balíku“ sociálních dávek (Trbola, Sirovátka, 2006, s. 9). Mezi nejchudší sociální skupiny ve společnosti před distribucí sociálních transferů patří skupiny osob starších 65 let. Míra chudoby u osob starších 65 let před sociálními transfery dosahuje téměř 90 %. Po distribuci sociálních transferů podíl chudých v této kategorii chudých klesá na necelá 3 %. Nejvyšší a tudíž rozhodující dávkou jsou u této skupiny osob v procesu distribuce sociálních transferů především důchody, které díky svému nivelizujícímu charakteru snižují míru chudoby až o 91 % (Trbola, Sirovátka, 2006, s. 10).
5.2
Systém penzijního připojištění Penzijní připojištění se státním příspěvkem je velmi výhodná forma spoření,
podporovaná státem, která má umožnit zajistit si zajímavý objem prostředků pro zabezpečení ve stáří.16 Hlavním důvodem proč využít systém penzijního připojištění je riziko nízkého státního důchodu vypláceného v budoucnu.
Vzhledem
k nepříznivému demografickému vývoji se dá očekávat snižování státního důchodu, který nepokryje ani základní potřeby občana. Penzijní připojištění by tak mělo být dalším zdrojem pravidelného příjmu v důchodovém věku.17
Penzijní připojištění je upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem v platném znění. Penzijní připojištění je zákonem definováno jako shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění.17 Penzijní připojištění vzniká na základě smlouvy mezi fyzickou osobou a penzijním fondem. Probíhající změny v důchodovém 16
http://www.apfcr.cz/cs/co-je-penzijni-pojisteni/ – 20.10.2009
17
http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/penzijni-pripojisteni/co-to-je/ – 20.10.2009
- 41 -
systému mohou být penzijním připojištěním zmírněny, díky doplňkovým příjmům, které si pojištěnec sám vytvoří. Tímto také dochází k eliminaci důsledků zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu, dále nabízí řešení při tzv. profesní invaliditě pomocí výsluhové penze (Krebs, 2005, s. 223). Penzijní fond poskytuje tři hlavní druhy dávek, které si může účastník vybrat. Druh dávky se zpravidla upřesňuje již ve smlouvě s penzijním fondem. Jedná se o jednorázové vyrovnání, odbytné, a penze.18
5.2.1
Druhy dávek z penzijního připojištění Z penzijního připojištění pak lze poskytovat tyto penze:19 •
starobní penze,
•
invalidní penze,
•
výsluhová penze,
•
pozůstalostní penze.
Starobní penze Je považována za stěžejní dávku penzijního připojištění. Tato penze je vyplácena doživotně účastníkovi nejdříve při dosažení věku 60 let, za předpokladu, že splnil pojištěnou dobu v rozmezí 5 až 10 let. Přesnou pojištěnou dobu stanoví konkrétní penzijní fond ve svém penzijním plánu.
Invalidní penze Je
vyplácena
účastníkovi
po
přiznání
plného
invalidního
důchodu
ze zákonného důchodového pojištění. Doba pojištění nutná k získání nároku jsou 3 roky. Způsob jakým je penze vyplácena závisí na ustanoveních penzijního plánu nebo na dohodě penzijního fondu s účastníkem.
Výsluhová penze Tato penze je fakultativní záležitostí. Penzijní fond ji tedy může (a nemusí) do svého penzijního plánu zahrnout. Účastník si ji musí sjednat ještě před vznikem 18
Zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem § 20
19
http://finance.cz/duchody-a-penze/informace/penzijni-pripojisteni/vyplacene-davky/ – 28.11.2009
- 42 -
nároku na starobní penzi a je povinen vyčlenit na spoření na tuto dávku část svého příspěvku, tato dávka však nesmí převyšovat podíl určený na starobní penzi. Výplata výsluhové penze je podmíněna také splněním minimální pojištěné doby 15 let.
Pozůstalostní penze Je vyplácena fyzické osobě, kterou účastník určil ve smlouvě o penzijním připojištění. Účastník může stanovit vyšší počet oprávněných příjemců, ale musí zároveň s tím rozhodnout o tom, jakým podílem se nashromážděné prostředky na jeho kontě rozdělí. Nárok na dávku vznikne pouze v případě, že připojištěný platil příspěvky do penzijního fondu po dobu 3 – 5 let. Rozhodnutí o délce pojištěné doby, stejně jako o způsobu výplaty dávky je ponecháno na penzijním fondu nebo na dohodě s účastníkem.
5.2.2
Principy penzijního připojištění „Systém penzijního připojištění je dobrovolný, plně fondově financovaný,
soukromě provozovaný a účastnit se ho mohou lidé starší 18 let.“ (Bezděk, 2000, s. 73).
Penzijní připojištění je zcela dobrovolné, a je proto na každém jedinci, zda se rozhodne pro tuto formu spoření. Z důvodu této dobrovolnosti pak každý účastník penzijního připojištění může připojištění vypovědět. Zákon o penzijním připojištění nestanovuje žádné výpovědní důvody. Penzijní fond pak může penzijní připojištění vypovědět pouze účastníkovi, který podobu alespoň 6 kalendářních měsíců neplatil příspěvky (musí být upozorněn písemně), nebo pokud při uzavírání smlouvy uvedl nepravdivé údaje nebo zamlčel skutečnosti rozhodné pro uzavření smlouvy (Krebs, 2005, s. 224).
Aktivní účastí v systému penzijního připojištění má každý nárok na státní příspěvek. Tento příspěvek zvyšuje motivaci k účasti jedince na penzijním připojištění a také zvyšuje možnost kontroly penzijních fondů státem. Další výhodou pak může být to, že zaměstnavatel může odečíst příspěvek zaměstnanosti do výše tří procent z vyměřovacího základu na sociální a zdravotní pojištění, což se zdá být výhodnější, než zvyšování platů (Krebs, 2OO5, s. 225). - 43 -
Tab. 8. Státní příspěvek penzijního připojištění. Měsíční platba
Státní příspěvek
100 - 199
50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč
200 - 299
90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč
300 - 399
120 Kč + 20 % z částky nad 300 Kč
400 - 499
140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč
500 a více
150 Kč
Zdroj: Zákon č.42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem.
Penzijní fond spadá do soukromé sféry, ale i přesto je mu ze strany státu poskytován nadstandardní státní dohled dle zákona. Tento státní dohled je mu poskytován hlavně z toho důvodu, že stát má zájem na správném fungování tohoto systému. Stát si ze zákona klade podmínku, že základní kapitál penzijního fondu musí činit nejméně 50 000 000 Kč, musí být tvořen pouze peněžitými vklady a ty musí být splaceny před podáním žádosti o povolení. Stát také zaručuje maximální ochranu účastníků tím, že zákonem ovlivňuje hospodaření penzijních fondů. Penzijní fond je tak podle zákona nucen rozdělovat zisk tak, že nejméně 5 % připadá do rezervního fondu a nanejvýš 10 % se rozděluje podle rozhodnutí valné hromady zakladatelům. Zbytek zisku je pak povinen rozdělit mezi účastníky. Skončí-li hospodaření penzijního fondu ztrátou, pak ke krytí ztrát použije právě rezervní fond.20
5.2.3
Stav penzijního připojištění21 V České republice je v současné době na trhu 10 penzijních fondů, z nichž
nejvíce účastníků má penzijní fond České pojišťovny.
V roce 2008 vzrostl počet účastníků na penzijním připojištění na 4 295 603, což je o 8,4 % více než ke konci roku 2007. To znamená, že míra zapojení obyvatelstva v penzijním připojištění výrazně převyšuje 60 % práce schopných v ČR a to bez zápočtu penzijně připojištěných nad 60 let, kteří tvoří cca 23 % z celkového počtu spořících. Můžeme tedy říci, že se zvyšuje zájem občanů o penzijní připojištění a mají vyšší zájem na tom, aby si zajistili své stáří vlastními prostředky a nespoléhali se pouze na státní penze. V roce 2008 také vzrostl v systému počet cizinců. K 31.12.2008 jich 20
Zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem
21
http://www.apfcr.cz/cs/o-nas/publikace/ – 15.11.2009
- 44 -
bylo připojištěno 11 293 což je o 2 550 více než k 31.12.2007. Nejvíce jsou zde zastoupeni občané Slovenska a to v míře překračující 91 % všech účastníků – cizinců.
Průměrná
výše
měsíčního
účastnického
příspěvku
(bez
příspěvků
zaměstnavatelů) činila v roce 2008 cca 450Kč, což je stejná částka jako v roce 2007. tato výše není příliš uspokojivá, jelikož se pohybuje zhruba na úrovni 2 % průměrné hrubé mzdy a nemůže tak nabídnout výrazné vyrovnání poklesu příjmů při odchodu do důchodu. Za těchto okolností nelze počítat s tím, že by soukromý pilíř mohl v budoucnosti poskytovat výraznější penzijní dávky. Tento problém je způsoben hlavně nedostatečnou efektivností státních podpor.
Nejčastějšími účastníky penzijního připojištění jsou lidé ve věku 50 až 59 let, kterých je 24,2 %, počet penzijně připojištěných ve věku nad 60 let dosahuje 23,4 %. Z těchto údajů vyplývá, že celých 50 % účastníků penzijního připojištění je starších 50 let, což znamená, že mladší generace se příliš nezajímají o dobrovolné penzijní úspory a starší generace zase (logicky) spoléhají hlavně na státní důchodový systém.
Politika penzijních fondů se v roce 2008 příliš nezměnila a nejvíce prostředků účastníků bylo uloženo do dluhopisů (78,8 %), v pokladničních poukázkách (3,5 %), na termínovaných vkladech a účtech (9,6 %) a do akcií (3,1 %). Aktiva penzijních fondů k 31.12.2008 činila 191,7 miliard Kč, což odpovídá zhruba 5 % HDP v ČR. Provozní náklady penzijních fondů k celkovým aktivům v roce 2008 opět klesly, a to na 1,49 %. Tyto výsledky tedy dokazují stále stoupající efektivitu penzijních fondů.
5.3
Perspektivy státního důchodového systému Financování důchodového pojištění v České Republice je, jak již bylo řečeno
značně ovlivněno poměrem počtu důchodců a plátců příspěvků. Celý systém je tak založen na průběžných platbách, kdy nynější ekonomicky aktivní, v rámci sociální solidarity (mezigenerační smlouvy), financují dnešní důchodce a věří, že příští ekonomicky aktivní generace zase bude financovat je (Rabušic, 1995, s. 101). Mezigenerační smlouva je podložena státní garancí a povinnou účastí zaměstnanců ve většině průběžných penzijních systémů (Tomeš, 2005, s. 22). - 45 -
Poměr mezi ekonomicky aktivními a ekonomicky neaktivními je v současné době poznamenán demografickým vývojem, který mění rozložení četnosti věkových skupin
a
vytváří
zářezy
a
výstupy
v demografické
struktuře
stárnutím
populace (viz. Příloha č. 1). PAYG systém může tedy fungovat pouze v případě, kdy podíly ekonomicky aktivní populace jsou ve výrazné převaze k podílům populace ekonomicky neaktivní. Nejvýhodnější pro účastníka průběžného penzijního systému je, když generace +1 je méně početná a generace -1 více početná než jeho vlastní (Tomeš, 2005, s. 22).
5.3.1
Dosavadní vývoj důchodového pojištění22 Poměr počtu důchodců a počtu plátců pojistného, který je významný pro
vyrovnanou finanční bilanci důchodového pojištění, se příznivě vyvíjel v letech 2003 a 2004. Počet plátců pojistného se v těchto letech zvyšoval rychleji, než se zvyšoval počet důchodců.
Tab. 9. Podíl počtu důchodců a počtu pojištěných osob.
Rok
Počet Počet pojištěných důchodců (v tis.) (v tis.)
Podíl počtu důchodců k počtu pojištěných (v %)
2003
4 666
2 591
55,5
2004
4 767
2 626
55,1
2005
4 826
2 645
54,8
2006
4 876
2 684
55
2007
4 968
2 719
54,7
Zdroj: Pojistněmatematická zpráva o soc. poj. 2008
Příjmy a výdaje důchodového pojištění jsou vidět v tabulce č. 9. Výdaje na důchody převyšovaly příjmy v letech 1999 – 2003. Ke změně pak došlo v roce 2004 a to v důsledku zvýšení sazby důchodového pojištění z 26 % na 28 %. Výrazně nižší převýšení příjmů nad výdaji v roce 2006 bylo způsobeno tím, že v tomto roce došlo k nižšímu nárůstu počtu pojištěných osob a k výraznějšímu nárůstu počtu důchodců.
22
Pojistně matematická zpráva o soc. poj. 2008
- 46 -
Tab. 10. Příjmy důchodového pojištění a výdaje na důchody v mld. Rok
Příjmy
Výdaje na dávky
Příjmy - výdaje
2003
202,8
220,3
-17,6
2004
235,8
225,2
10,6
2005
250,1
241,2
8,9
2006
268,4
266,2
2,2
2007
295,9
282,6
13,3
Zdroj: Pojistněmatematická zpráva o soc. poj. 2008
Nejvyšší podíl na výdajích důchodového pojištění mají výdaje na starobní důchody. Tento fakt je dán tím, že z celkového počtu důchodců je nejvíce důchodců starobních a úroveň starobních důchodů je nejvyšší ze všech druhů důchodů. Zatímco v období 2003 – 2004 se výdaje zvýšily meziročně o 3,7 %, v období 2005 – 2007, kdy došlo k vyšší valorizaci důchodů, to bylo o 7,4 %, 7,3 % a 8,2 %. Meziroční nárůst výdajů v roce 2007 tak byl nejvyšší po roce 1998. Výdaje na důchodové pojištění nejvíce ovlivňuje počet důchodců. (resp. důchodů) a výše důchodů ovlivňovaná především valorizacemi důchodů.
Tab. 11. Výdaje* na důchody podle druhu důchodu. Rok
Důchod Celkem částečný vdovský vdovecký sirotčí invalidní Výdaje v mld. Kč 31,5 9,1 17,3 1,5 2,5 218,3 32,7 9,6 17,4 1,5 2,6 226,9 35 10,6 18 1,7 2,7 243,6 37,2 11,8 18,9 1,8 2,7 261,5 40,4 13,3 20,4 2 2,9 282,9 Výdaje v % z celkem 14,4 4,2 7,9 0.7 1,1 100,0 14,4 4,2 7,7 0,7 1,1 100,0 14,4 4,3 7,4 0,7 1,1 100,0 14,2 4,5 7,2 0,7 1,0 100,0 14,3 4,7 7,2 0,7 1,0 100,0
plný starobní invalidní
2003 2004 2005 2006 2007
156,3 163 175,7 188,9 203,9
2003 2004 2005 2006 2007
71,6 71,9 72,1 72,3 72,1
* Čisté výdaje bez záloh poštám na výplatu důchodů. Zdroj: Pojistněmatematická zpráva o soc. poj. 2008
Růst průměrné výše vyplácených důchodů byl, s výjimkou roku 2005, pomalejší než růst průměrné mzdy, a proto další ze dvou parametrů působících na finanční bilanci důchodového pojištění, náhradový poměr, meziročně klesal a
- 47 -
průměrný starobní důchod dosáhl v roce 2007 hodnoty 40,6 % hrubé mzdy a 52,9 % čisté mzdy.
Tab. 12. Relace průměrného vypláceného starobního důchodu k průměrné mzdě. Rok
Průměrný důchod* (v Kč)
Relace průměrného důchodu k průměrné mzdě čistá** (v Kč) hrubé (v %) čisté (v %)
Průměrná mzda hrubá (v Kč)
2003
7 071
16 769
12 807
42
55
2004
7 256
17 882
13 601
41
53
2005
7 728
18 809
14 252
41
54
2006
8 173
20 050
15 506
41
53
2007
8 736
21 627
16 509
41
53
* Průměrný důchod je měsíční průměr sólo vyplácených starobních důchodů v roce. ** Průměrná čistá mzda je průměrná hrubá mzda snížená o této mzdě odpovídající daň z příjmu a pojistné zdravotního a sociálního pojištění. Zdroj: Pojistněmatematická zpráva o soc. poj. 2008
Vývoj relace průměrného vypláceného starobního důchodu ke mzdě lze považovat za „příznivý“ z hlediska jejího vlivu na vývoj bilance příjmů a výdajů na důchody (při stejné sazbě pojistného rostou příjmy důchodového pojištění rychleji než výdaje), nikoliv však z hlediska vývoje životní úrovně důchodců, a to zejména ve srovnání s vývojem životní úrovně ekonomicky aktivních. „Vývoj reálné hodnoty důchodů zaostává za vývojem reálné hodnoty mezd. Takovýto vývoj je sice obvyklý i v důchodových systémech jiných států, ale v ČR je tato skutečnost pro životní úroveň důchodců významnější, neboť důchody jsou zde téměř výhradním zdrojem příjmů důchodců.“ (Pojistněmatematická zpráva o soc. poj. 2008).
5.3.2
Budoucí vývoj důchodového pojištění23 Pokud by se neuskutečnila žádná reforma, nebo zásadní změna současného
státního penzijního systému a vláda by se i nadále snažila zachovat v čase konstantní RR (relace důchodů ke mzdě) cca 45 %, což by v praxi obnášelo mzdovou indexaci důchodů. Pak by se státní penzijní systém vyvíjel asi takto (Bezděk, 2000, s. 74).
V projekci jsou vzaty v úvahu tři možné scénáře vývoje. Základní scénář předpokládá po roce 2002 průměrný ekonomický růst po celé sledované období ve výši 23
Bezděk 2000
- 48 -
3,5 % ročně a 10 % nezaměstnanost. Optimistický scénář pracuje s vyšším ekonomickým růstem 5 % a s nižší nezaměstnaností 8 %. Pesimistický scénář pak počítá s nízkým růstem 2 % a vyšší nezaměstnaností 12 %. Všechny ostatní parametry (postupně klesající inflace, fixní příspěvková sazba 26 % hrubých mezd, reálný růst průměrné mzdy ve výši dvou třetin růstu produktivity práce a 3 % reálná úroková míra na vládní obligace) jsou stejné u všech třech scénářů.
Graf 3. Implicitní dluh státního penzijního systému do roku 2071.
Zdroj: Bezděk, 2000
Udržování průměrného RR na konstantní úrovni (tzv. mzdová indexace důchodů) by za jinak nezměněných okolností vedla k prohlubujícím se deficitům penzijního systému. Podle základního scénáře by deficit v roce 2000 dosáhl výše 0,8 % HDP, 2010: - 1,6 % HDP, 2020: - 3,5 % HDP, 2050: - 7,3 % HDP a 2070: - 5,3 % HDP. Rostoucí deficity by vzápětí způsobily kumulaci zadlužení celého systému, které by rostlo a v základním scénáři přesáhlo v roce 2035 výši 100 % HDP a dále se rychle zvyšovalo.
Podle předních českých odborníků je zřejmé, že takové zatížení náš dosud existující systém sociálního zabezpečení neunese. Závislost naší ekonomicky neaktivní populace na její aktivní složce je obrovská. Podle zahraničních ekonomů je řešení tohoto demografického problému v podstatě trojí: (1) prostřednictvím vyššího ekonomického růstu, (2) prostřednictvím snížení reálné výše důchodů a redukce životní
- 49 -
úrovně důchodců, (3) prostřednictvím zvýšení důchodového věku, které povede k vyššímu podílu starých osob v ekonomicky aktivní populaci (Rabušic, 1995, s. 103).
- 50 -
6
DŮCHODOVÁ REFORMA Nejdůležitějším cílem všech penzijního systému je poskytovat stabilní,
předvídatelný a adekvátní zdroj důchodových příjmů pro každého účastníka (Bezděk, 2000, s. 30) Proces důchodové reformy byl v České republice zahájen ihned po politických změnách v roce 1989, které sebou přinesla listopadová revoluce. V systému tak byla odstraněna diskriminace, zavedena univerzálnost, byla zavedena pravidelná valorizace důchodů, bylo zavedeno pojistné, přijat zákon o penzijním připojištění (Český důchodový systém tak tvoří dva pilíře) a hlavně byl v roce 1995 přijat zákon o důchodovém pojištění (Pojistněmatematická..., 2008, s. 93). Důchodové systémy vzhledem ke svému charakteru vyžadují provádění změn postupně a nelze udělat pouze část reformy a pak s ní přestat, nebo provést pouze takové změny, které by řešení problému pouze odsunuly. Nutnost důchodové reformy vyplývá především z demografických prognóz (Bezděk, 2000, s. 34). Z negativních dopadů populačního stárnutí na současné ekonomiky je vyvozována nutnost zásadních reforem. Jak uvádí například review Mezinárodního měnového fondu: „Většině zemí Evropské unie způsobí populační stárnutí závažné fiskální problémy. Nejvýznamnější z nich pak fiskálně nerozumně nastavené penzijní systémy. Bylo dosaženo všeobecného konsenzu, že je nutností zásadní penzijní reforma. Veřejné penze financované na principu pay-as-you-go (PAYG) převažují v současnosti ve většině zemí. Tyto systémy vyplácí penze ze současných příspěvků a daní. Problém spojený s PAYG spočívá v tom, že se ocitá v nebezpečí masivního podfinancování, když se počet osob pobírajících dávky začne silně zvyšovat v relativním poměru k počtu osob v aktivní pracovní síle, kteří do systému platí“ (Tomeš, 2005, s. 9).
6.1
Dosavadní průběh důchodové reformy Současná podoba českého základního důchodového pojištění začala vznikat
začátkem 90. let a plně byla zavedena v roce 1996. I poté však docházelo k dalším reformním krokům.
V letech 1990 – 1992 – odstranění diskriminace OSVČ, došlo k sjednocení provádění důchodového pojištění a nemocenského pojištění a zavedení pravidelných - 51 -
valorizací důchodů. V roce 1994 – přijetí zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem, český důchodový systém tak tvoří dva pilíře. V roce 1995 – přijetí zákona o důchodovém pojištění. V roce 1996 – zaveden zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv. V roce 1997 – omezen zápočet většiny druhů náhradních dob pojištění. V roce 2001 – snížení motivace k předčasnému odchodu do důchodu. V roce 2002 – zavedeno pravidelné zvyšování důchodů od ledna každého roku. V roce 2003 další zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod, další omezení odchodu do předčasného důchodu, omezen zápočet doby studia, zrušení omezení výplaty starobního důchodu výší výdělku, rozdělení samostatně výdělečné činnosti, novela zákona o penzijním připojištění, zrušen institut krácení částečných invalidních důchodů. V roce 2006 – byla upravena výše vdovských důchodů nebo uvolnění jejich výplaty. V roce 2007 – zavedení toho, že doba péče se u všech pojištěnců prokazuje stejně (čestným prohlášením). V roce 2008 – změněna podmínka pro valorizaci důchodů v mimořádném termínu (již při růstu cen alespoň o 5 %) a byl zřízen
jednotný
účet
rezervy
pro
důchodovou
reformu
(Pojistněmatematická…, 2008, s 93 – 95).
K 1.1.2010 pak došlo k dalším parametrickým změnám. Ve znění zákona 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
ve
znění
pozdějších
předpisů,
a
některé
další
zákony
(Pojistněmatematická..., 2008, s. 9). Tato novela představuje první etapu důchodové reformy, která obsahuje soubor opatření, která by měla přispět k lepší finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a je výsledkem koaliční dohody mezi ODS, KDU-ČSL a SZ po volbách do poslanecké sněmovny v roce 2006. Celá reforma by se podle této dohody měla uskutečnit ve třech etapách. Nejdůležitějšími změnami jsou:24 •
postupné prodloužení doby potřebné pro vznik nároku na starobní důchod z 25 na 35 let včetně náhradních dob pojištění nebo na 30 roků bez náhradních dob pojištění,
•
postupné omezení zápočtu náhradních dob pojištění i pro nárok na starobní důchod
24
Zákon č. 306/2008 Sb.
- 52 -
•
plynulé pokračování v postupném zvyšování důchodového věku na 65 let u mužů a žen, které nevychovaly žádné dítě nebo jedno dítě a 62 až 64 let u žen (podle počtu vychovaných dětí),
•
postupné prodloužení období pro předčasný odchod do starobního důchodu ze tří na pět roků,
•
zrušení podmínky pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti, která spočívá ve sjednání pracovního vztahu nejdéle na jeden rok,
•
zvyšování procentní výměry starobního důchodu za dobu výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod,
•
změna plného invalidního důchodu na důchod starobní ve stejné výši při dosažení věku 65 let,
•
Sjednocení dosavadní pevné věkové hranice pro „trvalý“ nárok žen a můžu na vdovecký a vdovský důchod,
•
nové vymezení invalidity,
•
sjednocení věkové hranice, ke které se zjišťuje tzv. dopočtená doba pro výši procentní výměry invalidního důchodu,
•
zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění,
•
zvýšení redukce procentní výměry při předčasném odchodu do důchodu a to od třetího roku.
- 53 -
Tab. 13. Odhad počtu osob s nárokem na starobní důchod do roku 2066 (střední varianta projekce; k 1.1.)
Zdroj: ČSÚ
Jak ukazují projekce sociálního pojištění, tak je důchodový systém v nastavení parametrů před realizací kroků obsažených v první etapě důchodové reformy dlouhodobé finančně neudržitelný a i při splnění relativně restriktivních předpokladů by se již kolem roku 2020 propadl do permanentních deficitů, které by dlouhodobě dosahovaly úrovně 4 % HDP. Změny obsažené v první etapě důchodové reformy reagují na očekávaný demografický vývoj a posilují krátkodobou a dlouhodobou udržitelnost. I po těchto změnách však zůstává důchodový systém dlouhodobě neudržitelný s očekávanými deficity kolem 3 % HDP. Je tedy zcela zřejmé, že parametrické úpravy nejsou z dlouhodobého pohledu dostačující a nutně na ně budou navazovat další změny
V rámci II. etapy důchodové reformy byly připraveny a dále se připravují změny týkající se jak veřejného základního důchodového pojištění (zejména vytvoření rezerv pro důchodovou reformu, zavedení plateb státu za náhradní doby pojištění, odvod plateb za náhradní doby pojištění, oddělení financování základního důchodového pojištění od státního rozpočtu a vytvoření „důchodového fondu“.), tak i důchodů soukromích (oddělením majetku akcionářů od majetku klientů, zavedení možnosti poskytovat různé zaměřené penzijní plány, zvýšení motivace k vyšším příspěvkům, zvýšení participace zaměstnavatelů, podpora čerpání doživotních penzí z penzijního připojištění (Pojistněmatematická…, 2008, 11).
- 54 -
V rámci třetí etapy bude řešena diversifikace zdrojů pro příjmy ve stáří s možnosti částečně se vyvázat ze základního důchodového pojištění (opt – out) do soukromého systému. Pojištěncům bude dána možnost volby, zda jejich důchod bude plynout ze základního důchodového pojištění, nebo částečně i ze spořícího pilíře důchodového systému. Pojištěnci by si tedy nevolili, zda budou či nebudou platit příspěvky na důchodové pojištění, ale pouze jaké budou zdroje financování jejich budoucích důchodů (Pojistněmatematická…, 2008, 11).
Od vytvoření současného důchodového systému tedy zatím došlo v rámci první etapy pouze k parametrickým změnám. Tyto změny pak stabilizovaly systém na zhruba dalších dvacet let. Jak můžeme vidět v grafu výše. Ale vzhledem k výrazné míře budoucí finanční nerovnováhy státního penzijního systému, lze očekávat, že vláda bude nucena, zejména v dlouhém období, učinit více než jen parametrické změny, což by obnášelo komplexnější reformu celého penzijního systému (Bezděk, 2000, s. 84).
6.2
Další navrhované možnosti reformy 25 26 Na podzim roku 2004 se předsedové politických stran zastoupených
v poslanecké sněmovně dohodli na ustanovení tzv. Týmu expertů (dále TE) pro rozhodnutí o důchodové reformě, ve kterém byli zastoupeni zástupci politických stran, ministerstva práce a sociálních věcí, financí a také premiéra. Tento tým měl za úkol připravit odborné materiály týkající se důchodového systému vycházející ze zadání politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
6.2.1
Varianty důchodové reformy předložené politickými stranami Varianta ČSSD - systém pomyslných individuálních účtů (NDC) Podle této varianty by důchodové zabezpečení zůstalo na průběžném
financovaném státním systému, ale nově by byly vytvořeny pomyslné individuální účty, na kterých by měl každý přehled o svých odvodech na důchodové zabezpečení. Statutární věková hranice pro odchod do důchodu by byla společná pro muže i ženy, a to 65 let (muži by této hranice dosáhli v roce 2040 a ženy podle počtu vychovaných 25
Závěrečná zpráva výkonného týmu
26
http://www.mpsv.cz/cs/2231#US – 29.11.2009
- 55 -
dětí v letech 2033 – 2043). Minimální důchod by byl do roku 2040 garantován ve výši 1,2 násobku životního minima. Od roku 2040 by došlo ke snížení na 1,1 násobku životního minima. Od roku 2010 dochází k převodu příspěvků na státní politiku zaměstnanosti do důchodového systému. Příspěvková sazba tak bude z 22,6 % resp. 29,6 % hrubé mzdy. Valorizace bude odvozována dle inflace a ½ růstu průměrné reálné mzdy a stejně tak i minimální garantovaný důchod). Starobní důchod z NDC systému je vypočten jako doživotní anuita podle tzv. unisex úmrtnostních tabulek. Od roku 2010 se do celkového důchodu započítává 3,3 % za každý rok váhy NDC systému, až do roku 2040 (což je konec transformačního období). Postupný přechod na NDC eliminuje nárůst výdajů. V polovině transformace výdaje dosahují 10,5 % HDP, dále však výdaje klesají až na 8,1 procent, kdy saldo je v přebytku asi do roku 2070. Tato eliminace jde na úkor náhradového poměru, který klesá ze současných 42 % na 27 % na konci století.
Varianta KDU-ČSL – částečné dobrovolné vyvázání (OPT – OUT) Tato varianta je založena na vícezdrojovém financování důchodového zabezpečení. Systém opt–out je založen na upraveném státním pilíři, který umožňuje převedení části prostředků ze státního systému na vlastní kapitálový účet. Toto částečné vyvázání je možné do věku 50 let. Odchod do důchodu je stanoven na 65 let a ženy podle počtu dětí. Pojistná sazba bude 28 % hrubé mzdy, z čehož jde 20 % na starobní důchody a zbytek na ostatní důchody. Nově příchozí na trh práce si mohou snížit sazbu pojistného až o 8 % (tu spořit do penzijních fondů), kde pak 12 % jde do státního pilíře, 8 % na nestarobní důchody a 8 % do fondového pilíře. Valorizace je určena podle cen. V tomto systému existují skupiny, které mají sníženou sazbu do státního pilíře (přesluhující penzisti, rodiče dětí do určitého věku atd.) Důchod se vyplácí v doživotní anuitě a je kombinací státního a fondového příspěvku podle doby účasti ve starém a reformovaném systému. Saldo se po celou dobu pohybuje kolem 0 a výdaje se po stabilizaci budou pohybovat pod hranicí 8 % HDP. Příjmy však začnou později klesat z důvodu různých zvýhodnění. Náhradový poměr ze státního pilíře pro nevyvázané jedince klesá ze 41,9 % hrubé mzdy na 26,3 %, pro vyvázané je to 32,8 %. Státní pilíř posiluje redistribuci, fondový naopak ekvivalenci pro vyvázané.
- 56 -
Varianta KSČM V této variantě bude zachován PAYG důchodový systém s parametrickými změnami. V roce 2012 bude příspěvek na státní politiku zaměstnanosti převeden do systému důchodového zabezpečení a sazba důchodového pojištění bude 29,6 %. Důchodový věk poroste od roku 2030 na 65 let, u žen bez ohledu na počet dětí. Příjmy důchodového systému budou posíleny o zrušený příspěvek státu na penzijní připojištění od roku 2007. Od roku 2020 se do systému převede 10 % spotřebních daní a od roku 2040 se ještě zvýší pojistná sazba na 32,6 % a od roku 2060 na 33,5 %. Výdaje dlouhodobě porostou až na 12 % HDP.
Varianta ODS Státní pilíř zde bude zajišťovat rovný důchod (stejný pro všechny) ve výši 20 % průměrné mzdy, sníží se platy do průběžného systému, klesne váha státního pilíře a zvětší se prostor pro soukromé zabezpečení. Na rovný důchod by se přecházelo postupně. Pro ročníky narozené v roce 1945 a dříve se důchod vyplácí podle současných pravidel s valorizací podle cen. Pro ročníky narozené v roce 1946 až 1975 bude důchod vypočítán kombinovaně. Od ročníku 1975 bude již vypočítán plně rovný důchod s valorizací podle mezd. Pojistná sazba se sníží na 20 %, z toho jde 12 % na starobní důchody a 8% na ty ostatní. Věková hranice se bude zvyšovat na hranici 65 let pro mže a ženy. Její zvyšování však bude pokračovat na koncových 71 let pro muže a ženy v roce 2100. Předčasné starobní nebudou prakticky umožňovány.
Varianta US-DEU Hlavní roli zde bude hrát reformovaný státní PAYG pilíř. Dojde ke zvýšení ekvivalence současného systému v kombinaci s parametrickými změnami a k posílení individuálního soukromého důchodového pojištění. Start reformy byl plánován na rok 2007. Statutární věková hranice pro odchod do důchodu bude postupně zvýšena na 65 let. Od roku 2032 se věková hranice u obou pohlaví zvyšuje o dva měsíce za každý kalendářní rok. Růst věkové hranice se zastaví v roce 2043 na úrovni 67 let pro muže i ženy. Parametrické změny PAYG pilíře spočívají v následujících opatřeních. Prodloužení rozhodného období pro stanovení vyměřovacího základu na 40 let. Zvýšení ekvivalence u nově přiznaných starobních důchodů: Zvýšení sankcí u předčasných - 57 -
důchodů na 1,5 % výpočtového základu za každých započatých 90 dnů před dosažením statutární věkové hranice. Snižování náhradového poměru u nově přiznaných starobních důchodů mezi roky 2010 a 2030 tak, aby v roce 2030 činil náhradový poměr u nově přiznaných důchodů 30 % průměrné hrubé mzdy. Za tímto účelem se do systému zavede demografický faktor, který indexuje výdělky pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu podle meziročního růstu objemu pojistného vybraného na jednoho důchodce. Do roku 2009 včetně jsou výdělky pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu indexovány mzdově. Snížení zápočtu náhradních dob pojištění pro účely stanovení procentní výměry důchodu ze současných 80 % (resp. 100 %) postupně na cílových 50 % s výjimkou doby péče o dítě a péče o bezmocnou osobu. Od 1.1.2007 se zápočet snižuje každý rok o 10p.b. až do dosažení hranice 50 %. Počínaje rokem 2007 je uplatněna mzdová valorizace vyplácených důchodů, čímž se zachovává konstantní životní úroveň důchodce ve vztahu k průměrné mzdě v průběhu pobírání jeho důchodu. Sníží se výše nestarobních důchodů: Reforma umožňuje převést 3 % z vyměřovacího základu pojištěnce na individuální kapitálový účet za podmínky, že pojištěnec dodá dalších 6 % vlastních úspor. Budoucí důchod ze státního pilíře je pojištěnci adekvátně snížen. Rozhodnutí o částečném opt–out je plně dobrovolné a lze je učinit kdykoliv před dosažením statutární věkové hranice pro odchod do důchodu. Z fondového
pilíře
se
vyplácí
důchod
v podobě
doživotní
anuity
(s různými úmrtnostními tabulkami pro muže a ženy) s uvažovanou mzdovou valorizací. Na důchod je nárok po dosažení statutárního důchodového věku, existuje taktéž možnost odejít do předčasného důchodu (obdobně jako u PAYG pilíře). Pojistná sazba důchodového systému činí 28 %, z toho na financování starobních důchodů je určeno 20p.b. Občané, kteří se rozhodnou pro částečné dobrovolné vystoupení ze státního systému, musí spořit dodatečných 6 % jejich mezd a jejich celková příspěvková sazba je tak 34 %. Na odvod pojistného je stanoven strop ve výši trojnásobku průměrné hrubé mzdy a s tím související nezohledňování výdělků přesahujících tuto hranici při stanovení osobního vyměřovacího základu. Je také umožněn souběh pracovní aktivity a pobírání starobního důchodu.
- 58 -
7
ZÁVĚR Životní úroveň seniorů v každé zemi je ovlivněna jejím důchodovým
systémem. V České republice o to více, jelikož je důchod pro většinu seniorů jediným zdrojem příjmů, na kterém jsou zcela závislí. Dá se tedy říci, že systém důchodového zabezpečení má významný vliv na chudobu seniorů.
Důchodový systém v České republice, je založen na principu průběžného financování (PAYG), které je silně závislé na demografickém vývoji věkové struktury obyvatel. Tento systém se však v posledních letech ukazuje jako dlouhodobě finančně neudržitelný. Jeho nestabilita se stává nebezpečnou i z pohledu dostatečného finančního zabezpečení seniorů ve stáří. Pro zachování jeho rovnováhy je tedy nezbytně nutné, aby byl zreformován. V současné době již byly učiněny jisté kroky, které však problém neřeší, ale pouze oddalují.
Většina českých seniorů zastává názor, že jejich důchodový příjem je nedostačující. Podle objektivních měřítek reprezentovaných zejména životním minimem, tomu tak však není. Zjištěná data ukazují, že by měli být schopni uspokojovat všechny své potřeby, a že z hlediska vlastnictví majetku jsou na tom srovnatelně se zbytkem populace. Jejich pocit chudoby se bude v budoucnu ještě prohlubovat s tím, jak budou do důchodu vcházet mladší ročníky s vyššími nároky na životní úroveň.
- 59 -
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ Tabulky Tabulka č. 1: Osobní příjmy jako násobky životního minima v domácnostech jednotlivců a dvojic podle vybraných charakteristik dotázaného................................25 Tabulka č. 2: Průměrné celkové osobní příjmy a příjmy na hlavu jako násobky životního minima podle základních typů domácností....................................................26 Tabulka č. 3: Roční ekvivalizovaný příjem jako podíl mediánu příjmového rozložení (domácnosti) v jednotlivých typech domácností dle ekonomické aktivity partnerů – řádková %....................................................................................................................27 Tabulka č. 4: Vybavenost domácností důchodců a zaměstnanců v roce 2002.............27 Tabulka č. 5: Relace průměrného důchodu k průměrné mzdě (včetně SVP)...............29 Tabulka č. 6: Vývoj plodnosti, naděje do žití a migrace dle střední projekce ČSÚ z roku 2009.....................................................................................................................33 Tabulka č. 7: Charakteristika věkového složení dle střední varianty projekce ČSÚ z roku 2009.....................................................................................................................36 Tabulka č. 8: Státní příspěvek penzijního připojištění................................................44 Tabulka č. 9: Podíl počtu důchodců a počtu pojištěných osob....................................46 Tabulka č. 10: Příjmy důchodového pojištění a výdaje na důchody v mld................47 Tabulka č. 11: Výdaje na důchody podle druhu důchodu.............................................47 Tabulka č. 12: Relace průměrného vypláceného starobního důchodu k průměrné mzdě..............................................................................................................................48
Grafy Graf č. 1: Očekávaný vývoj počtu obyvatel podle hlavních věkových skupin do roku 2066 (střední varianta projekce; k 1.1.)......................................................................35 Graf č. 2: Počet obyvatel (k 1.1. daného roku)...........................................................37 Graf č. 3: Implicitní dluh státního penzijního systému do roku 2071.........................49
Obrázky Obrázek č. 1: Maslowova pyramida potřeb.................................................................13
- 60 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK WHO (World Health Organization: Světová Zdravotnická Organizace OSN: Organizace Spojených Národů ČR: Česká Republika PPA II: Population Policy Acceptance II PAYG: Pay As You Go ČSÚ: Český Statistický Úřad MPSV: Ministerstvo Práce a Sociálních Věcí HDP: Hrubý Domácí Produkt RR: Hrubý průměrný náhradový poměr OSVČ: Osoba samostatně výdělečně činná TE: Tým expertů ČSSD: Česká Strana Sociálně Demokratická KSČM: Komunistická Strana Čech a Moravy ODS: Občanská Demokratická Strana US – DEU: Unie Svobody – Demokratická Unie Sb.: Sbírky p.b.: Procentních bodů
- 61 -
POUŽITÁ LITERATURA BARTÁK, Miroslav. Sociální soudržnost, solidarita, sociální vyloučení – od teoretických konceptů k veřejné politice. In Spravedlnost a solidarita v oblasti sociálně zdravotnických služeb. ČABANOVÁ, Bohumila; HÁVA, Petr. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., 2008. s. 41-62. ISBN 978-80-8697313-5. BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem). Díl. 1. Praha, 2000: VP č. 25. BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (Současný stav a potřeba reforem). Díl. 2. Praha, 2000: VP č. 25. DOBEŠOVÁ, Dana. Důchodový systém v ČR. Národohospodářský obzor. 2006, č. 1, s. 27 – 36. GREGOROVÁ, Zdeňka. Důchodové systémy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 212 s. ISBN: 80-210-2003-2. HALÁSKOVÁ, Renáta. Kapitoly ze sociální politiky. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita Ostrava - Filozofická fakulta, 2003. 139 s. ISBN: 80-7042-639-X. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 1. vyd. Praha : Panorama, 1990. 407 s. ISBN: 80-7038-158-2. KNOBLOCH, František. Analytická Studie - ,,Spravedlnost a solidarita v oblasti zdravtnictví a poskytování zdravotní péče“. In Spravedlnost a solidarita v oblasti sociálně zdravotnických služeb. ČABANOVÁ, Bohumila; HÁVA, Petr. 1. vyd. Praha : Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i., 2008. s. 63-83. ISBN 978-80-86973-13-5. KOFROŇ, Pavel ; SIROVÁTKA, Tomáš ; HORA, Ondřej. Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice s důrazem na situaci dětí podle výsledků šetření SILC. [Income poverty and material deprivation in the Czech Republic with with focus on children by SILC surveys results.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2008 [cit. 17. 11. 2009]. 65 s. Dostupný z:
. KOPECKÁ, Petra. Koncept kvality života seniorů v České Republice. Zdravotnictví v České republice. 2002, roč. 5, č. 1-2, s. 71 – 75. ISSN 1213-6050KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 3. vyd. Praha : ASPI, 2005. 502 s. ISBN: 80-7357-050-5. KUCHAŘOVÁ, Věra; RABUŠIC, Ladislav; EHRENBERGEROVÁ, Lucie. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích empirického šetření. [Living in oneĺs old age. A report on a Survey Results.]. [PDF dokument]. Praha: VÚPSV – výzkumný ústav Brno, 2002 [cit. 10. 9. 2009]. 89 s. Dostupný z: .
- 62 -
MAREŠ, Petr. Chudoba v České republice v datech (šetření sociální situace domácností). Dílčí studie projektu o možnostech monitorování chudoby v ČR. [Poverty in the Czech Republic in statistics (survey of the social situation of households). A partial study of the project on poverty monitoring in the Czech Republic.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2004 [cit. 13. 11. 2009]. 57 s. Dostupný z: < http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_146.pdf >. MAREŠ, Petr; RABUŠIC, Ladislav. K měření subjektivní chudoby v české společnosti. Sociologický časopis. 1996, roč. 32, č. 3, s. 297 – 315. NEŠPOROVÁ, Olga; SVOBODOVÁ, Kamila; VIDOVIČOVÁ, Lucie. Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru. [Securing of seniors´ needs with an emphasis on the role of the nongovernmental sector.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2008 [cit. 17. 11. 2009]. 85 s. Dostupný z: . ISBN 978-80-87007-96-9. POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha : Slon, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01. RABUŠIC, Ladislav; VOHRALÍKOVÁ, Lenka. Čeští senioři včera, dnes a zítra. [The Czech elderly yesterday, today and tomorrow.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2004 [cit. 13. 11. 2009]. 90 s. Dostupný z: . RABUŠIC, Ladislav. Jsou čeští senioři chudí? Sociologický časopis.1998, roč. 34, č. 3, s. 303 – 320. RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost stárne. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1995. 192 s. ISBN: 80-210-1155-6. STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. [The psychology of ageing.]. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 319 s. ISBN: 80-7178-274-2. TOMEŠ, Zdeněk. Je stárnutí populace výzvou pro hospodářskou politiku? [PDF dokument]. Brno : Centrum výzkumu konkurenční schopností české ekonomiky. 2005 [cit. 12. 11. 2009]. 29 s. Dostupný z: . TRBOLA, Tomáš; SIROVÁTKA, Tomáš. Efektivnost sociálních transferů při eliminaci chudoby v České republice. [The effectiveness of social transfer payments in the course of poverty elimination in the Czech Republic.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2006 [cit. 19. 11. 2009]. 66 s. Dostupný z: < http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_184.pdf >. ISBN 80-87007-02-6. VAĎUROVÁ, Helena; MÜHLPACHR, Pavel. Kvalita života : teoretická a metodologická východiska. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 143 s. ISBN: 80-210-3754-7.
- 63 -
VAVREČKOVÍ, Jana; ZIKA, David. Postoje domácností k dosahované životní úrovni, chudobě a příjmu. Paha: VÚPSV, 1997. s. 32. VIDOVIČOVÁ, Lucie; RABUŠIC, Ladislav. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti. Zpráva z empirického výzkumu. [Elderly and social policy measures in the field of ageing - public opinion view. The empirical study report.]. [PDF dokument]. Praha : VÚPSV – výzkumné centrum Brno, 2003 [cit. 12. 11. 2009]. 67 s. Dostupný z: . Pojistněmatematická zpráva o sociálním pojištění. sociálních věcí, 2008, s. 100. ISBN: 80-86552-52-7.
Praha : Ministerstvo práce a
Populační prognóza ČR do roku 2065. Zpracoval Odbor statistiky vývoje obyvatelstva. Praha : Český statistický úřad, 2009. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Závěrečná zpráva výkonného týmu Bezděkovi komise.
Internetové zdroje www.amnesty.cz www.antropologie.zcu.cz www.apfcr.cz www.csu.cz www.finance.cz www.fsel.ujep.cz www.genderonline.cz www.mpsv.cz www.psp.cz www.sagit.cz www.stem.cz www.wikipedia.cz www.zivotnizajisteni.cz
- 64 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Věková struktura obyvatelstva ČR v letech 2010, 2030 a 2060.
- 65 -
PŘÍLOHY Příloha č. 1:
- 66 -
- 67 -
PROJEKT Projekt bakalářské práce 1. Předpokládaný název práce. 2. Námět práce zahrnující formulaci a vstupní diskusi poznávacího problému. 3. Předpokládané metody zpracování a předběžnou strukturu práce. 4. Orientační seznam literatury. 5. Jméno konzultanta a jeho písemný souhlas se spoluprací.
Jméno autora: Večeřová Eliška
Název práce: Souvislosti důchodového systému a chudoby ve stáří v České republice
Formulace problému: Důchodový systém každé země, ať již přímo či nepřímo ovlivňuje životní úroveň seniorů, kteří v ní žijí. Smyslem tohoto systému je nejen ochrana starších lidí před chudobou, ale také zajištění možnosti nabýt nárok na takový důchod, který lidem umožní zachovat si v přiměřeném rozsahu svou životní úroveň po odchodu do důchodu. Český důchodový systém se však v posledních letech dostává do značných problémů a to hlavně vzhledem k demografickým změnám ve věkové struktuře. Hlavním problémem je, že český důchodový systém je stále vysoce mezigeneračně solidární, což se pro něj v poslední době stává, vzhledem k těmto změnám, velikým problémem. Český důchodový systém je v současné době finančně neudržitelný a žádá si reformu, nikoliv však reformu dílčí, ale komplexní.
Cíl práce: Cílem mé bakalářské práce je analýza důchodového systému v České Republice a zjištění, jak tento systém souvisí s chudobou ve stáří.
- 68 -
Metoda práce: Metodou mé práce bude studium dokumentů, analýza statistických ukazatelů, sekundární analýza příslušných výzkumů, analýza knih, periodik a internetových serverů.
Předběžná struktura práce: I.
Úvod (Vymezení problému, cíle, metody, otázky)
II.
Stáří a stárnutí (pojem stáří, vymezení seniorského věku)
III.
Chudoba (měření chudoby, koncepty chudoby, subjektivní a objektivní chudoba seniorů)
IV.
Demografické prognózy (vývoj věkové struktury obyvatel, vybrané demografické ukazatele)
V.
Struktura důchodového systému v ČR (základní důchodové pojištění, penzijní připojištění)
VI.
Důchodová reforma
VII.
Závěr
Literatura: Základní literatura: KREBS,V.(2002). Sociální politika. Praha. POTŮČEK, Martin: sociální politika, Slon Praha 1995, ISBN 80-85850-01. ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. Praha : Panorama, 1989 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha : Panorama, 1990 STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. Praha : Portál, 1999. VIDOVIĆOVÁ, Lucie - Rabušic, Ladislav - Mazáčová, Martina. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu veřejnosti. Zpráva z empirického výzkumu. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2003. 67 s. Výzkumné zprávy. KUCHAŘOVÁ, Věra - RABUŠIC, Ladislav - Ehrenbergerová, Lucie. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích empirického šetření. Praha : VÚPSV, Socioklub, 2002. 89 s. RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost stárne. 1. vyd. Brno : Georgetown, Masarykova univerzita, 1995. 192 s. Spisy Masarykovy univerzity, Filozofické fakulty. Opera - 69 -
Universitatis Masarykianae Brunensis, Facultas Philosophica; č. 303. Rubikon; Sv. 1. Spisy Masarykovy university v Brně., filosofická fakulta; č. 303. ISBN 80-210-1155-6. RABUŠIC, Ladislav. Časové aspekty českého důchodového věku. Sociologický časopis, Praha : Sociologický ústav AV ČR, 34, 3s. 267-284. ISSN 0038-0288. 1998. RABUŠIC, Ladislav. Jsou čeští senioři chudí? Sociologický časopis, Praha : Sociologický ústav AV ČR, 34, 3s. 303-320. ISSN 0038-0288. 1998. Česká společnost a senioři : sociální, ekonomické a politické aspekty demografického stárnutí české společnosti : texty celostátní konference konané 16. - 17. října v Brně. Edited by Ladislav Rabušic. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 189 s. ISBN 80-210-1729-5. Ostatní zdroje: Internet http://www.cssz.cz – česká správa sociálního zabezpečení. http://www.finance.cz http://www.czso.cz http://www.demografie.info/ http://www.vupsv.cz/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana http://www.mpsv.cz/cs/ http://www.stem.cz/ http://www.socioweb.cz/ Periodika Sociální politika, měsíčník Ministerstva práce a sociálních věcí, Praha od roku 1975, 1 x měsíčně. Demografie, vydává český statistický úřad, Praha 1958, 4 x ročně. Zelená kniha „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny“.
Konzultant bakalářské práce: Ing. Bohumila Čabanová, Ph.D. - 70 -