UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra občanského práva

Vylučovací žaloba ve výkonu rozhodnutí, v exekuci a v insolvenčním řízení (komparace)

Diplomová práce

Andrea Straková

Vedoucí diplomové práce: Prof. JUDr. Alena Winterová, CSc.

Praha, prosinec 2009

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

V Praze dne 15. prosince 2009

Andrea Straková 2

Poděkování Děkuji Tímto paní Prof. JUDr. Aleně Winterové, CSc., vedoucí mé diplomové práce, za cennou pomoc, poskytnuté rady a vhodné připomínky při zpracovávání mé diplomové práce.

V Praze dne 15. prosince 2009

Andrea Straková

3

Obsah Obsah ....................................................................................................................... 1 1 Úvod ........................................................................................................................ 4 2 Pojmy ...................................................................................................................... 6 2.1 Výkon rozhodnutí .............................................................................................. 6 2.2 Exekuce.............................................................................................................. 7 2.2.1 Exekuce v širším pojetí................................................................................. 7 2.2.2 Exekuce v užším pojetí ................................................................................. 7 2.3 Insolvenční řízení .............................................................................................. 8 2.4 Vlastnické právo ................................................................................................ 8 2.5 Třetí osoba ......................................................................................................... 9 3 Historie excindační žaloby ................................................................................. 11 3.1 Římskoprávní úprava ....................................................................................... 11 3.2 Česko-rakouská právní úprava......................................................................... 12 3.3 Právní úprava za první republiky a v období nesvobody................................. 13 3.4 Socialistická právní úprava .............................................................................. 14 4 Excindační žaloba ve výkonu rozhodnutí ......................................................... 16 4.1 Účel a povaha excindační žaloby..................................................................... 16 4.2 Pravomoc a příslušnost k projednání ............................................................... 17 4.3 Projednání a rozhodnutí o excindační žalobě .................................................. 18 4.4 Náležitosti excindační žaloby .......................................................................... 19 4.4.1 Účastenství organizačních složek státu ...................................................... 20 4.5 Náklady............................................................................................................ 21 4.6 Práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí ......................................................... 22 4.6.1 Vlastnické právo a spoluvlastnické právo .................................................. 22 4.6.2 Odporovatelné a neúčinné právní úkony .................................................... 23 4.6.3 Držba........................................................................................................... 25 4.6.4 Zadržovací právo ........................................................................................ 26 4.6.5 Zástavní právo............................................................................................. 27 4.6.6 Zajišťovací převod práva ............................................................................ 28 4.6.7 Další práva, která nepřipouští výkon rozhodnutí ....................................... 28 4

4.6.8 Práva, která připouští výkon rozhodnutí..................................................... 29 4.7 Nařízení výkonu rozhodnutí ............................................................................ 29 4.8 Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 1 o.s.ř. ................................................... 32 4.9 Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 o.s.ř. ................................................... 33 4.9.1 Vymezení společného jmění manželů ........................................................ 33 4.9.2 Důvody pro vyloučení majetku .................................................................. 35 4.9.3 Nemožnost podání excindační žaloby ....................................................... 36 4.9.4 Mzda a peněžní prostředky na účtu ............................................................ 37 4.9.5 Pohledávky vzniklé po zániku SJM............................................................ 39 4.10 Žaloba z „lepšího práva“................................................................................ 41 4.11 Postup soudu výkonu rozhodnutí po podání excindační žaloby.................... 42 5 Excindační žaloba v exekučním řízení .............................................................. 44 5.1 Vymezení ........................................................................................................ 44 5.2 Generální inhibitorium..................................................................................... 44 5.3 Nařízení exekuce.............................................................................................. 46 5.4 Pravomoc a příslušnost k projednání. .............................................................. 46 5.5 Náklady. ........................................................................................................... 47 5.6 Postup soudu a exekutora po podání žaloby.................................................... 47 5.7 Vyškrtnutí ze soupisu....................................................................................... 48 6 Excindační žaloba v insolvenčním řízení .......................................................... 50 6.1 Incidenční spory podle IZ ................................................................................ 50 6.2 Excindační žaloba podle § 225 IZ ................................................................... 51 6.2.1 Vymezení .............................................................................................. 51 6.2.2 Soupis majetkové podstaty .................................................................... 52 6.2.3 Náležitosti žaloby .................................................................................. 54 6.2.4 Právní domněnka oprávněnosti.............................................................. 55 6.2.5 Postup insolvenčního správce v období projednávání žaloby ............... 56 6.2.6 Postup vylučovatele po zpeněžení majetku a jeho nároky..................... 57 6.2.7 Žaloba z „lepšího práva“........................................................................ 58 6.2.8 Práva vylučující soupis .......................................................................... 58 6.2.9 Neplatnost a neúčinnost právních úkonů ............................................... 59 7 Shody..................................................................................................................... 61

5

7.1 Spor.................................................................................................................. 61 7.2 Legitimace k žalobě ......................................................................................... 61 7.3 Péče řádného hospodáře................................................................................... 62 8 Rozdíly .................................................................................................................. 63 8.1 Povaha řízení.................................................................................................... 63 8.2 Pravomoc a příslušnost soudu.......................................................................... 63 8.3 Lhůta ................................................................................................................ 64 8.4 Dispozice s majetkem ...................................................................................... 65 8.5 Výsledek řízení o žalobě.................................................................................. 66 9 Srovnání české a slovenské právní úpravy ........................................................ 67 10 Případy................................................................................................................ 68 10.1 Vylučovací žaloba dle o.s.ř............................................................................ 68 10.2 Vylučovací žaloba dle IZ ............................................................................... 69 11 Závěr ................................................................................................................... 70 Přílohy...................................................................................................................... 71 Příloha č. 1 ................................................................................................................ 71 Příloha č. 2 ................................................................................................................ 73 Abstract.................................................................................................................... 75 Seznam zkratek ....................................................................................................... 77 Seznam použitých právních zdrojů....................................................................... 78 Key words ............................................................................................................... 81

6

1 ÚVOD Cílem této práce je komplexně popsat současnou právní úpravu vylučovací žaloby ve výkonu rozhodnutí, exekuci a insolvenčním řízení a porovnat jednotlivé shody a rozdíly de lege lata, část práce je věnována i úpravě de lege ferenda. Vylučovací žaloba, někdy také označovaná jako žaloba excindační, příp. exscindační (z latinského excindere, exscindere = vytrhnout), se jako institut sloužící k ochraně třetích osob vyskytuje v právní úpravě již od dob římského práva. Pojmy vylučovací / excindační budou v této práci používány promiscue. Podstatou této žaloby je vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nebo exekuce, případně ze soupisu majetkové podstaty z důvodu, že žalobce má k tomuto majetku právo, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, exekuci nebo pojmutí do soupisu majetkové podstaty. Vylučovací žaloba je řazena mezi incidenční spory. Tyto spory vznikají v souvislosti s hlavním řízením (exekučním, vykonávacím, insolvenčním) a jejich podstatou je, že jde o spor o právo mezi dvěma spornými stranami. Vylučovací žaloba je svou povahou žalobou procesní. Jejím prostřednictvím se pro dobu trvání výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení do zpeněžení majetku konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku. Soud se v rozhodnutí o této žalobě vyjadřuje o právu založeném předpisy práva hmotného pouze jako o otázce předběžné.1 Exekuční právo obecně je právo na nucený výkon přiznaného plnění. Nucený výkon následuje po dobrovolném nesplnění oprávněně přiznaného plnění, a to jakýmkoli exekučním titulem. Právní úprava nuceného výkonu spočívá nejen v ochraně práv věřitelů, zejména tím, že jim není umožněno domáhat se uspokojení svých práv svépomocí, ale slouží k i posílení autority nejen samotných soudů, ale i správních orgánů, rozhodčích komisí a k respektování jejich rozhodnutí. Právo na nucený výkon přiznaného plnění je považováno za součást práva na spravedlivý proces, o čemž svědčí i konstantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva. ESLP tuto nezbytnou komponentu práva na spravedlivý proces dovodil z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, v našem právním řádu můžeme tuto komponentu dovodit z čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle Listiny má každý právo „domáhat se 1

Viz. usnesení NS ČR 29 Odo 394/2002, in: Soudní judikatura č. 9/2004, SJ 180/2004, s. 738

7

stanoveným způsobem svého práva“, což znamená i práva na nucený výkon rozhodnutí, je-li věřiteli odňata možnost svémocných zásahů vůči dlužníkovi. Právo na spravedlivý proces je pokládáno za jeden z pilířů demokratického právního státu. Česká republika jako právní stát musí tento postulát nejen deklarovat, ale zejména naplňovat, a to nejen možností nechat o svém právu rozhodnout, ale zejména jeho splnění vynutit. Řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení představují procesy vedoucí k nucenému vymožení subjektivních práv uložených exekučním titulem a dobrovolně nesplněných. Exekuční právo vychází z principu, že oprávněný má být uspokojen pouze z majetku patřícího povinnému a toto uspokojení se musí dít postupem exekučním právem dovoleným.2 Insolvenční právo také vychází z principu, že do soupisu majetkové podstaty patří pouze majetek úpadce. Dojde-li k porušení tohoto principu, musí být zakotvena zákonná možnost daná třetím osobám, aby se domohly svých práv. Touto možností je právě institut vylučovací žaloby. Její podstatou je, že slouží k ochraně práv třetích osob, které se domáhají ve sporu svého práva na osobách, které jsou svým způsobem také v pozici osoby „domáhající se svých práv“ na přiznané plnění. Oprávněný je postižen touto žalobou, aniž by úmyslně někoho na jeho právech poškodil. Insolvenční správce je taky pasivně věcně legitimovanou osobu z důvodu zodpovědnosti za zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty. Úspěšné rozhodnutí o vylučovací žalobě předpokládá aktivní činnost osob, k jejichž ochraně je určena, vynaložení nutných nákladů, zejména nákladů na zaplacení soudního poplatku, odměny zástupci, případně dalších nákladů, jejichž vrácení se mohou v žalobě domáhat. Výsledkem řízení o žalobě je vydání rozhodnutí, na jehož podkladě bude majetek vyloučen a navrácen třetí osobě.

Tato práce je zpracována k právnímu stavu platnému ke dni 1. listopadu 2009.

2

Srov. též FIALA, J. Spory vznikající z podnětu výkonu rozhodnutí (exekuční spory). Acta Universitatis Carolinae – Iuridica. Monographia XVI. Praha : UK, 1972. s. 60 an.

8

2 POJMY 2.1 Výkon rozhodnutí Výkon rozhodnutí je upraven v části šesté o.s.ř., který nabyl účinnosti 1. dubna 1964. Tvůrci nového o.s.ř. upustili od pojmu „exekuce“, jež vzhledem ke svému latinskému původu figuroval v právnické i laické mluvě od nepaměti, a nahradili jej názvem „výkon rozhodnutí“. Důvodem byla především nutnost nahrazení pojmu exekuce, s nímž byl spojen tvrdý postup buržoazního státního aparátu proti dlužníkům, novým vhodnějším pojmem. Avšak pojem exekuce je až do současnosti nejen laickou veřejností používán jako synonymum pro výkon rozhodnutí. Výkon rozhodnutí spočívá v nuceném výkonu plnění přiznaného soudem nebo jiným orgánem a dobrovolně nesplněného. Vykonatelná rozhodnutí, na něž se použije o.s.ř. jsou blíže uvedeny v § 274 o.s.ř. Vykonávací řízení následuje pouze po pravomocném přiznání práva a je jednou z možností „domáhání se svých práv“. Nenásleduje však automaticky jako běžné vyústění nalézacího řízení, ale jen pokud dlužník nesplní dobrovolně. Sama právní regulace takovéto možnosti působí na dlužníky preventivně. Ovšem ne všechna rozhodnutí je možné nuceně vykonat, tak tomu je v případě rozhodnutí o osobním stavu, rozhodnutí o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není a rozhodnutí konstitutivních. Výkon rozhodnutí se liší od řízení nalézacího, avšak obě tato řízení jsou komplexně upravena v o.s.ř., na rozdíl od předchozí právní úpravy. Ve vykonávacím řízení platí zásada dispoziční, zásada vyhledávací, zásada formální pravdy, zásada rovnosti účastníků, platí zde i další zásady, které se primárně uplatní v řízení nalézacím jako je zásada ústnosti a veřejnosti při projednání. Zákon také chrání práva dlužníka i třetích osob stanovením určitých principů specifických pro vykonávací řízení. Mezi ně zejména patří princip, že řízení lze provádět jen z důvodu uspokojení skutečně existujících a trvajících práv, způsoby uvedenými v zákoně, v rozsahu, který postačí k uspokojení oprávněného a pouze z majetku dlužníka. Výkon rozhodnutí je prováděn soudem a způsoby jeho provedení jsou uvedeny v o.s.ř. Návrh na soudní výkon rozhodnutí podává osoba oprávněná z vykonatelného rozhodnutí, v něm také uvede, jaký způsob výkonu navrhuje. 9

Vykonávací řízení je dvoufázové. Prvou fází je nařízení výkonu, popř. zamítnutí návrhu. Druhou fází je samotné provedení nařízeného výkonu.

2.2 Exekuce 2.2.1 Exekuce v širším pojetí Pojem exekuce nenajdeme definovaný v žádném právním předpisu. Určitým vodítkem pro nás může být § 1 odst. 2 EŘ, který za „exekuční činnost“ pokládá „nucený výkon exekučních titulů“. Jedná se o výraz, který je ve všeobecném povědomí chápán jako nucený výkon dobrovolně nesplněného přikázaného plnění, a to k tomu oprávněnými orgány. V rámci této činnosti existuje několik „typů exekucí“, které odpovídají diverzifikaci právních odvětví, v jejichž rámci je daná exekuce vykonávána. Můžeme rozlišovat exekuci trestněprávní, správněprávní, daňovou a exekuci civilněprávní, jíž je věnována tato práce. Exekuce trestněprávní je upravena ve zvláštním kodexu, a to v trestním řádu. Správní exekuce je upravena v hlavě XI správního řádu. Daňová exekuce je upravena v zákoně o správě daní a poplatků3 s tím, že se pro její výkon použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř.

2.2.2 Exekuce v užším pojetí Je upravena v EŘ. Jedná se o typ civilněprávní exekuce nařizovaný soudem a prováděný soudními exekutory. EŘ byl přijat v roce 2001 jako alternativa k soudnímu výkonu rozhodnutí a upravil institut soukromých exekutorů. Cílem nové právní úpravy bylo vytvořit efektivnější způsob vymáhání povinností. Přiřadili jsme se tak k dalším evropským zemím s takovouto možností výkonu přiznaného plnění. Soudním exekutorem může být dle § 1 EŘ pouze fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Došlo tak k přenesení části veřejné moci soudní na zvlášť pověřené fyzické osoby, které mají povinnost vykonávat tuto přenesenou soudní moc nezávisle, přičemž mohou činit 3

Zákon č 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ze dne 5. května 1992

10

všechny úkony, s výjimkou taxativně vyjmenovaných, potřebné k provedení exekuce.4 Tyto úkony jsou podle § 28 EŘ považovány za úkony soudu. Exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle a za úplatu. Exekutor je tedy zainteresován na rychlém, efektivním provedení exekuce odměnou z vymožené částky, což je pro něj dostatečným motivem k tomu, aby bylo vymáhání přiznaných plnění co nejúspěšnější a nejrychlejší. EŘ neupravuje exekuce komplexně, v mnohém odkazuje na použití o.s.ř. a až do poslední novely EŘ byla pravomoc soukromých exekutorů omezená a svázána se soudem. Novela EŘ jim poskytla více pravomocí. Činnost soudu se omezuje až na řešení sporných případů.

2.3 Insolvenční řízení Insolvenčním řízení je podle znění § 2 písm. a) IZ soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení. Je komplexně upraven v IZ. IZ rozlišuje dvě formy úpadku dlužníka, a to platební neschopnost a předlužení, obligatorním předpokladem obou forem je pluralita věřitelů. Charakteristickým rysem insolvenčního řízení je, že se děje prostřednictvím řízení před soudem a slouží pouze k řešení úpadku, nikoli k jinému ulehčenému vymáhání pohledávek. Jeho cílem je co nejvyšší, ale poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů. Stát prostřednictvím IZ vykonává působnost nad všemi fyzickými i právnickými osobami nacházejícími se na území ČR, výjimka z působnosti je uvedena v § 6 IZ. IZ klade důraz na pluralitu způsobů řešení úpadku, přičemž se nově objevují i sanační způsoby, mezi něž patří reorganizace a oddlužení. Nově se připouští možnost řešit hrozící úpadek dlužníka.

2.4 Vlastnické právo Právo každého vlastnit majetek je ústavněprávně upraveno v Listině základních práv a svobod5 v čl. 11 odst. 1. Listina zaručuje rovnost všech vlastníků tak, že vlastnické právo každého má stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnické právo je záměrně 4

Srov. VESELÝ, J. – RAKOVSKÝ, A. – ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy, 2001, č. 6, s. 255 5 Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ze dne 16. prosince 1992

11

zařazeno do oddílu základních lidských práv a svobod jako základní a nejdůležitější věcné právo. V právní teorii i praxi se používá pojmů „vlastnické právo“ a „vlastnictví“ promiscue. Velmi zjednodušeně by se pojem „vlastnické právo“ dal vyložit jako právo vlastnit majetek a pojem „vlastnictví“ jako předmět vlastnického práva. Předmětem vlastnického práva mohou být jen věci v právním smyslu.6 Věcmi v právním smyslu rozumíme věci hmotné, včetně bytů a nebytových prostor, nikoli práva majetková. Pojem vlastnictví se rozšířil a začal hojně používat ve spojení s vlastnictví intelektuálním a průmyslovým. Intelektuálním vlastnictvím se rozumí práva k výsledkům tvůrčí duševní lidské činnosti, jež jsou výsledkem činnosti fyzických osob a které jsou nezávislé na hmotném podkladě, s nímž jsou spojeny, zejm. právo autorské. Průmyslové právo je výsekem vlastnictví intelektuálního. Lze jím rozumět práva k nehmotným součástem obchodního majetku ve smyslu § 6 odst. 1 ObZ, kromě pohledávek, např. právo k vynálezu, průmyslovému vzoru, know-how, goodwill. Z hlediska práva občanského tu jde nikoli o právo vlastnické, ale o práva k nehmotným statkům.7 V současném OZ je vlastnické právo definováno výčtem oprávnění vlastníka v § 123. Vlastník má právo předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Tato oprávnění nejsou výčtem končeným. Vlastník má oprávnění předmět svého vlastnictví také neužívat, zcizit jej nebo také zničit, může tak činit konáním nebo opomenutím. Nesmí však bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných. Výkon vlastnického práva tak nesmí překročit zákonnou mez, po jejímž překročení se jeho výkon stává nedovoleným. Omezení vlastníka jsou dána zákonem, soudním nebo úředním rozhodnutím, případně právním aktem samotného vlastníka.

2.5 Třetí osoba Obecně lze shrnout, že třetí osoba je ve vykonávacím a exekučním řízení osobou odlišnou od oprávněného a povinného a v insolvenčním řízení osobou odlišnou od 6

FIALA, J. – HURDÍK, J. – KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část II. Věcná práva. Hlava I. Vlastnické právo. § 125. ASPI, 9. srpna 1999 7 Srov. KNAPPOVÁ, M. – ŠVESTKA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Věcná práva. Vlastnictví. ASPI. 1. května 2002

12

dlužníka a věřitelů, kteří jsou hlavními účastníky řízení. Není účastníkem vykonávacího, exekučního a insolvenčního řízení, ale je pouze osobou na řízení zúčastněnou. Podle § 255 odst. 1 o.s.ř. jsou při výkonu rozhodnutí účastníky oprávněný a povinný, totéž podle § 36 odst. 1 EŘ. Účastníky insolvenčního řízení jsou podle § 14 IZ dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Tato vymezení účastníků je nutno chápat procesně. Oprávněný a povinný / dlužník a věřitelé jsou hlavními účastníky řízení. Třetí osoby se mohou stát, v případě zásahu do jejich práv, účastníky řízení jen na jeho určitý úsek. Oprávněným je ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce a vystupuje v řízení jako osoba domáhající se nuceného uspokojení svých práv. Povinným je osoba, která je donucována návrhem ke splnění povinnosti, jež nevykonala dobrovolně. Dlužníkem může být jakákoli osoba fyzická nebo právnická, na niž se nevztahuje výjimka uvedená v § 6 IZ. Věřitelem může být jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která se domáhá uspokojení své pohledávky vůči dlužníku formou přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení. Pro potřeby této práce je třetí osoba osobou, která má k majetku, jež byl pojat do soupisu movitých věcí v rámci vykonávacího nebo exekučního řízení nebo do soupisu majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení, právo, které tato řízení nepřipouští. Při výkonu rozhodnutí a exekuci se třetí osoba v případě, že bylo zasaženo do jejích práv, stává účastníkem nikoli exekučního nebo vykonávacího řízení, ale řízení sporného. V tomto řízení má stejná práva a povinnosti jako ostatní účastníci sporného řízení. Účastníkem exekučního nebo vykonávacího řízení se může stát, pokud podá návrh na odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. V insolvenčním řízení se spor třetí osoby projednává a rozhoduje u insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení, pro něž IZ stanoví také přiměřené použití o.s.ř. Zvláštním případem účastníka řízení při výkonu rozhodnutí a exekuci je manžel povinného. Manžel povinného se stává účastníkem řízení na straně povinného ze zákona, aniž by bylo zapotřebí speciálního exekučního titulu vůči němu nebo návrh oprávněného, jsou-li postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů. I on může být v určitých případech uvedených dále v postavení třetí osoby s možností podat vylučovací žalobu.

13

3 HISTORIE EXCINDAČNÍ ŽALOBY Historie excindační žaloby je velmi dlouhá a stabilní. Vyskytuje se od dob práva římského až do současnosti.

3.1 Římskoprávní úprava Prvým procesem upraveným civilním právem procesním je římský civilní proces. Nucené vymáhání plnění nazývali Římané exekucí, kterýžto termín se užívá i v současnosti.8 V římském civilním právu existovaly dva typy exekucí - exekuce personální a později s rozvíjejícím se principem ochrany dlužníka, který je dodnes vůdčím exekučním principem, vznikla exekuce reální. Při exekuci reální byl postihován celý majetek dlužníka, proto se někdy hovoří o exekuci generální. Měl-li dlužník více věřitelů, vypracoval prétor podle vzoru administrativního práva postup pro zpeněžení celého dlužníkova majetku a uspokojení všech věřitelů. Můžeme zde sledovat vnik zvláštního vykonávacího civilního procesu, který se nazývá procesem konkursním, zkráceně konkursem. „Bylo-li při exekuci nebo konkursu zasaženo do práva třetí osoby, které nepřipouštělo prodej věcí, mohly se tyto třetí osoby domáhat vyloučení věcí z exekuce žalobou u prétora. Tak vzniká počátek vylučovací nebo-li excindační žaloby.“ (Fiala, 1974). V této době dokonce byla ochrana práv třetích osob tak silná, že exekučním prodejem jejich věcí nepřecházelo vlastnické právo k takové věci na kupce a třetí osoba se mohla na kupci domáhat vydání této věci reivindikační žalobou. Další významná etapa vývoje exekučního práva pokračuje za vlády císaře Josefa II., jež v roce 1781 vydal obecný soudní řád, který platil až do roku 1895. Exekuční a konkursní řízení ve středověkém právu bylo ovládáno zásadou formálnosti. V Německu v 19. století platil jednotný civilní soudní řád z r. 1877 ve znění novel, který upravoval exekuční řízení. Exekuce byla legislativně nazvána jako nucený výkon – Zwangsvollstreckung, avšak v praxi se dále používalo označení

8

Srov. FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova (Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. Monographia. sv. 21/1974). s. 74-88

14

exekuce.9 Právní úprava rozeznávala exekuce reální a personální, exekuce na movité a nemovité věci, exekuce speciální a generální neboli konkurs. Civilní soudní řád upravoval i institut vylučovací žaloby. Třetí osoby, jejichž právo k věci nepřipouštělo exekuci, jej mohly uplatňovat vylučovací žalobou.

3.2 Česko-rakouská právní úprava Josefinský a Západohaličský soudní řád s novelami platily téměř po celé 19. století. Doba si však vyžádala změny, a tak byly v druhé polovině 19. století vydány dva zákony. Nový zákon o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád) č. 79/1896 ř. z. s uvozovacím zákonem č. 78/1896 ř. z., jež nabyly účinnosti 1. ledna 1898. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení svou povahou není řízení kontradiktorní, převzal exekuční řád žalobu nutnou k tomu, aby bylo dosaženo výroku o nepřípustnosti exekuce, jestliže byla vedena na věci, které nebyly v majetku povinného. Projednávala se a rozhodovala v řízení sporném, nikoli v řízení exekučním. Na základě § 37 exekučního řádu mohla podat třetí osoba odpor proti exekuci, jestliže měla k předmětu exekucí dotčenému, k jeho části nebo k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti do exekuce vzaté právo, které nepřipouštělo výkon exekuce. Odpor se uplatňoval žalobou, která mohla zároveň směřovat proti vymáhajícímu věřiteli a proti dlužníku, kteří by v tomto případě byli posuzováni jako společníci v rozepři (podle dnešního práva by měli postavení nerozlučných společníků). Pro tuto žalobu byl příslušný exekuční soud. Vyhověl-li soud žalobě, byla exekuce zrušena. Konkursní právo nebylo upraveno exekučním řádem, byl vydán samostatný zákon č. 1/1869 ř.z., jímž se zavádí konkursní řád, účinný od 1. dubna 1869 do 1. ledna 1915, kdy byl nahrazen novým konkursním řádem č. 337/1914 ř. z., který byl nahrazen zákonem č. 64/1931 Sb. Podle zákona č. 1/1869 ř.z. se konkursní podstata nazývala konkursní masa. Podle autentického znění § 26 byly-li v mase konkursní jisté věci, které zcela nebo z části obecnému dlužníku nenáležejí, uvažováno buď, zdali má kdo právo žádati, aby byly navráceny nebo aby byla čásť do masy konkursní nenáležitá vyloučena, dle obecných pravidel právních. Byla-li věc taková po prohlášení konkursu prodána, 9

Viz. n8

15

nastoupí na její místo peníze za ni stržené. Ten, kdo věci žádá nazpět, má právo, žádati peněz buď z masy, když do ní již byly odvedeny, anebo na tom, kdo je ještě jest dlužen. Podle § 27 citovaného zákona věc nazpět žádaná může se žádajícímu vrátiti nebo z masy vyloučiti, peníze do masy za ni zapravené, též listy dlužní na peníze ještě nezapravené mohou se mu vydati jen tehda, když zapraví výlohy, od obecného dlužníka nebo od masy konkursní v příčině věci, která se má vrátiti nebo peněz za ni stržených učiněné, kteréž výlohy nahraditi povinen jest. Podle znění § 159 jakmile jest s konečnou platností rozhodnuto, že se má věc nějaká v mase konkursní se nacházející, která ani zcela ani z části nenáleží dlužníkovi obecnému, tomu, kdo jí nazpět žádá, navrátiti nebo že se má podíl, který v této věci má, k jeho dobrému odděliti, má se věc tato vydati nebo čásť její odděliti, nehledíc, jak daleko jednání konkursní postoupilo, proti tomu, že se zapraví, čeho má konkursní masa ze své strany pohledávati. Konkursní řád byl nahrazen Císařským nařízením č. 337/1914 ř.z, jímž se zavádí řád konkursní, řád vyrovnávací a řád odpůrčí. Podle § 6 tohoto konkursního řádu právní spory o nárocích na vyloučení věcí nenáležejících ke konkursní podstatě mohou být po prohlášení konkursu zahájeny proti správci a taktéž v nich může být pokračováno. Podle § 8 tohoto řádu odepře-li správce vstoupit do sporu o vyloučení věci z konkursní podstaty, vystoupí nárok nebo věci žalované z konkursní podstaty. Byla-li podle § 44 odst. 2 věc zcizena po prohlášení konkursu, může oprávněný žádat vyloučení již dané úhrady z podstaty, nebyla-li však ještě úplata dána, může žádat postoupení práva na nezaplacenou úplatu, náhrada škody tím není dotčena

3.3 Právní úprava za první republiky a v období nesvobody V roce 1918 vznikla Československá republika, která svým prvním zákonem č. 11/1918 Sb. recipovala pro české země rakouský a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus uherský právní řád. Vzhledem k tomu nastal i v oblasti civilního procesního práva právní dualismus. Od počátku zde byla snaha o jeho unifikaci. V roce 1931 vypracovalo na základě návrhů příslušných komisí Ministerstvo unifikací text, který uveřejnilo pod názvem Návrh zákona o soudní příslušnosti a civilním řádu procesním. Avšak do konce první republiky se osnovu v parlamentu nepodařilo prosadit, a tudíž k unifikaci procesních předpisů nedošlo. 16

V poválečném Československu platil právní řád z první republiky, neboť na základě ústavního dekretu prezidenta republiky č. 11 Úř. věstníku z 3. srpna 1944 o obnovení právního pořádku a vládního nařízení č. 31/1945 Sb., předpisy vydané v době od 30. září 1938 do 4. května 1945, tedy za období nesvobody, nejsou součástí československého právního řádu. V tomto období bylo vydáno několik norem civilněprocesního obsahu, avšak vzhledem k výše uvedenému se jimi nebudu zabývat.

3.4 Socialistická právní úprava Ústavou z 9. května 1948 byla vyhlášena právnická dvouletka, v jejímž průběhu mělo ministerstvo spravedlnosti zlikvidovat dosavadní právní řád a vytvořit základy tzv. socialistického právního řádu. Výsledkem bylo přijetí zákona č. 142/1950 Sb., občanského soudního řádu, který nabyl účinnosti 1. ledna 1951. V rámci občanského soudního řádu bylo konečně upraveno i exekuční řízení v §§ 427 až 605. Občanský soudní řád upravoval exekuci speciální i generální, kterou nazval exekuční likvidací. Účastníky speciální exekuce byli vymáhající věřitel a dlužník, zákon tak převzal pro exekuční řízení strukturu řízení sporného. Excindační žaloba je upravena v § 442. Tvrdí-li třetí osoba, že má k předmětu exekuce právo, které nepřipouští výkon exekuce, může proti vymáhajícímu věřiteli podat žalobu o vyloučení věci z exekuce. Příslušným pro řízení je exekuční soud. Bylo-li pravomocně vyhověno žalobě o vyloučení věcí z exekuce, soud exekuci zruší. Exekuční likvidace se zahajovala na návrh osobního věřitele nebo dlužníka samého nebo na návrh okresního národního výboru příslušného podle bydliště dlužníka, případně bez návrhu z úřední povinnosti. Předpokladem exekuční likvidace bylo podle § 574, že byl dlužník předlužen nebo neschopen platit a měl více věřitelů. Tento občanský soudní řád a úprava excindační žaloby v této podobě platily až do vydání současného občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963, s účinností od 1. dubna 1964. Na první pohled je patrné, že současný o.s.ř. upustil od pojmu „exekuce“ a nahradil ho pojmem „výkon rozhodnutí“, který je upraven v části páté. Podle důvodové zprávy byl pojem „exekuce“ spjat s představou tvrdého postupu buržoazního státního aparátu proti dlužníkům, kterými byli ve většině případů dělníci, drobní rolníci a nevýznamní příslušníci inteligence, zatímco jako

17

věřitelé vystupovali především příslušníci vládnoucí třídy kapitalistické.10 Občanský soudní řád byl mnohokrát novelizovaný, z mnoha novelizací se týká excindační žaloby pouze novelizace provedená zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ze dne 12. ledna 2000. Podle důvodové zprávy11 došlo v odst. 1 § 267 k nahrazení slova „věci“ slovem „majetek“, protože „právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, může existovat nejen k věci, ale i k jiným majetkovým hodnotám, které mají být výkonem postiženy.“ Tímto zákonem došlo také k nahrazení odst. 2 § 267 novým odst. 2. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že tento nový odstavec „představuje způsob obrany proti postižení majetku, který podle hmotného práva nemůže být použit k uspokojení pohledávky oprávněného.“

10

Viz. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, KANCELÁŘ POSLANECKÉ SNĚMOVNY. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online], c1995-2009, <1963> [cit. 15. října 2009], http://www.psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0147_10.htm 11 Viz. PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY, KANCELÁŘ POSLANECKÉ SNĚMOVNY. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna [online], c1995-2009, <2000> [cit. 15. října 2009] http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=257&CT1=0

18

4 EXCINDAČNÍ ŽALOBA VE VÝKONU ROZHODNUTÍ 4.1 Účel a povaha excindační žaloby „Smyslem excindační žaloby je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí, takové právo, které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí byl proveden a aby tak postižený majetek byl zdrojem pro uspokojení oprávněného.“12 V důsledku ochrany práv třetích osob se tak umocňuje princip, že oprávněný může být v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí uspokojen pouze z majetku povinného. Excindační žalobu lze v jistém smyslu považovat za žalobu na určení podle § 80 písm. c) o.s.ř. Rozdílem však je, že u excindační žaloby zákon nepožaduje, aby osoba domáhající se žalobou svých práv, prokazovala naléhavý právní zájem. Excindační žalobou se nelze domáhat vyslovení nepřípustnosti výkonu rozhodnutí jako takového nebo jeho zastavení. Oprávnění zastavit výkon rozhodnutí má pouze soud výkonu rozhodnutí na základě pravomocného rozhodnutí vydaného soudem v nalézacím řízení, kterým byl určitý majetek vyloučen z výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř.).13 Vylučovací spor se člení na dvě fáze. Prvou fází je podání vylučovací žaloby. Po právní moci rozhodnutí o vylučovací žalobě následuje druhá fáze, jíž je podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Výkon rozhodnutí tak bude zastaven až na základě pravomocného rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí. Právní mocí usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí je věc definitivně vyloučena z výkonu rozhodnutí.14 Excindační žalobu lze podle části teorie podat nejdříve v den, kdy bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým byl postižen majetek, k němuž má žalobce právo, jež nepřipouští provedení výkonu rozhodnutí.15 Podle jiného názoru je okamžikem, od něhož lze podat vylučovací žalobu okamžik, kdy byly věci pojaty do

12

KURKA, V. – DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha : Linde, 2004. 854 s. ISBN 80-7201-443-9. Žaloby související s výkonem rozhodnutí, 1. Excindační (vylučovací) žaloba, s. 822 13 Viz. n12 14 Srov. n2 s. 67 15 Srov. n12 s. 824

19

soupisu.16 Dovolím si souhlasit s druhým názorem. Sepsání je prvním exekučním úkonem. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému nakládat s věcmi uvedenými v soupise a současně je takové usnesení doručováno až při provádění soupisu, logicky až od tohoto okamžiku se věc dostává do exekučního postihu. Prekluzivní lhůta pro podání vylučovací žaloby není v o. s. ř., na rozdíl od IZ, stanovena. Navrhovatel je k jejímu podání omezen trváním výkonu rozhodnutí. Nelze jí však vyhovět, byla-li podána v době, kdy již věc, právo nebo jiná majetková hodnota, byla v probíhajícím výkonu rozhodnutí prodána nebo jinak zpeněžena, a také v případě, byla-li podána včas, avšak věc, právo nebo jiná majetková hodnota byly prodány nebo jinak zpeněženy dříve, než soud o žalobě rozhodl. Soud v takovém případě žalobu zamítne, nevezme-li ji navrhovatel zpět, odpadne totiž předmět sporu a v důsledku toho nemůže dojít k zastavení řízení podle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Žalobce se v takovém případě může domáhat prostřednictvím žaloby z lepšího práva, o níž bude pojednáno níže, vydání výtěžku prodeje nebo jiného výtěžku zpeněžení na oprávněném nebo jiném věřiteli, které obdrželi na uspokojení své pohledávky.

4.2 Pravomoc a příslušnost k projednání Projednávání a rozhodování o excindační žalobě patří do výlučné pravomoci soudu, bez ohledu na exekuční titul, na jehož základě byla exekuce nařízena. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 216/2004 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, nemá rozhodčí soud pravomoc projednávat incidenční spory. Věcně příslušnými v prvním stupni pro projednání a rozhodnutí o excindační žalobě jsou okresní soudy. Místně příslušným je ten okresní soud, u něhož je prováděn výkon rozhodnutí dle § 88 písm. ch) o.s.ř., tedy obecný soud povinného podle § 252 odst. 1 o.s.ř. obecný soud povinného.

16

Srov. n2 s. 66

20

4.3 Projednání a rozhodnutí o excindační žalobě Excindační žalobu soud projednává a rozhoduje ve sporném řízení. Na řízení o excindační žalobě se tedy použijí ustanovení části třetí o.s.ř. Podstatou sporného řízení je, že skutečnosti, které jsou důvodem k vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, tvrdí a prokazuje žalobce, který v tomto směru nese také procesní odpovědnost za výsledek řízení. Soud může provést i jiné než účastníky navržené důkazy, pokud jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu věci a vyplývají-li z obsahu spisu. Případně může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Pro rozhodnutí o excindační žalobě je vždy rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku, nikoli v době nařízení výkonu rozhodnutí (§ 154 o.s.ř.). Platí to i v těch případech, v nichž je pro nařízení výkonu rozhodnutí rozhodující stav v době zahájení řízení, jako je tomu při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti (§ 335a odst. 1 o.s.ř.), zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech (§ 338b odst. 2 o.s.ř.) nebo při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku (§ 338g odst. 1 o.s.ř.).17 Soud při rozhodování o excindační žalobě zohlední skutečnosti, k nimž nebylo možno přihlédnout při nařízení výkonu rozhodnutí, neboť tu v době zahájení řízení ještě nebyly. Příkladů je možné uvést hned několik. Prvým může být prodej movité věci, který vlastník uskutečnil před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, avšak věc nepředal nabyvateli. Nový nabyvatel se tak může domáhat s poukazem na své právoplatně nabyté vlastnické právo vyloučení movité věci z výkonu rozhodnutí. Neplatí to v případě, že nabyl vlastnictví na základě neúčinného nebo odporovatelného právního úkonu. Druhým případem může být prodej nemovitostí, který uskutečnil povinný před tím, než podal oprávněný návrh na zahájení řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Podal-li kupující návrh na vklad vlastnického práva u příslušného katastrálního úřadu a nedošloli ke vkladu před nařízením výkonu rozhodnutí, byl tu v době nařízení výkonu rozhodnutí stav, že nemovitost byla ve vlastnictví povinného. Kupující, který nabyl své vlastnické právo k nemovitosti, která se stala předmětem výkonu rozhodnutí, se může domáhat vylučovací žalobou vyloučení této nemovitosti z výkonu rozhodnutí s odkazem na své zpětně (tedy ke dni podání návrhu na vklad) nabyté vlastnické právo. 17

Viz. n12 s. 825

21

Dalším příkladem může být naopak odstoupení prodávajícího od kupní smlouvy na nemovitost poté, co byl u kupujícího nařízen výkon rozhodnutí prodejem předmětné nemovitosti. Kupující nabyl předmětnou nemovitost na základě platné smlouvy od prodávajícího před nařízením výkonu rozhodnutí a byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí před nařízením výkonu rozhodnutí. Odstoupením se prodávajícímu s účinky ex tunc obnovilo vlastnické právo k dané nemovitosti a může se domáhat jejího vyloučení z výkonu rozhodnutí excindační žalobou.18

4.4 Náležitosti excindační žaloby Předmětem excindační žaloby je vyloučení majetku (a to majetku v jeho širokém pojetí – movitých a nemovitých věcí, podniku, spoluvlastnického podílu na těchto věcech, práv nebo jiných majetkových hodnot) z již nařízeného výkonu rozhodnutí. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí jméno a příjmení, bydliště účastníků, příp. rodná čísla, obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, vylíčení rozhodných skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, musí z ní být patrno, čeho se navrhovatel domáhá, musí být podepsána a datována. V žalobním petitu musí být přesně identifikován majetek a řízení o výkon rozhodnutí s uvedením spisové značky a soudu, u něhož je vedeno řízení, kterého se vyloučení týká. V právní teorii se můžeme setkat s různými názory na formulaci žalobního petitu. Avšak i v případě jeho nesprávné formulace, soud sám upraví výrok rozsudku, pokud je z návrhu zcela zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá. Podle starší literatury19 má petit vylučovací žaloby znít nikoli na vyloučení, ale na „nepřípustnost výkonu rozhodnutí na určitou věc“. Autor to dovozuje z formulace ustanovení § 267 odst. 1 v souvislosti s ustanovením § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. – výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí. V jiných právních zdrojích se lze setkat s názorem poněkud odlišným.20 Tento názor vychází z čistě jazykového 18

Srov. také rozsudek NS, 17. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 318/2006, www.nsoud.cz Viz. n2 s. 68 20 Viz. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vyd. Linde Praha. 2008. 751 s. ISBN 97819

80-7201-726-3

22

výkladu § 267 odst. 1 o.s.ř., podle něhož by měl petit znít na „vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí“. Prostudujeme-li judikaturu týkající se vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, zjistíme, že značně převažuje výrok formulovaný podle druhého prezentovaného názoru. Další podstatnou náležitostí žaloby je vylíčení rozhodných skutečností, čímž plní žalobce svou povinnost tvrzení, a uvedení žalobního důvodu s odkazem na důkazy. Za důkaz mohou podle § 125 o.s.ř. sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Nejvhodnějšími důkazními prostředky v řízení o vylučovací žalobě budou listiny prokazující původ věci a jiných práv – zejména doklady o zaplacení nebo zakoupení věci. Důležitým a používaným důkazním prostředkem budou také svědecké výpovědi osob blízkých, zejména u věcí se starším datem pořízení. Vzhledem k tomu, že soudní exekutoři při provádění soupisu movitých věcí zpravidla doklady neodebírají a díky snadné převoditelnosti některých typů dokladů, zejména dokladů o nákupu, na kterých většinou nebývá uvedeno jméno kupujícího, se v praxi často stává, že povinní předají doklady o nákupu věcí jiným osobám, aby tyto podaly u soudu svým jménem excindační žalobu a domohly se tak vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. Důkazem může být také rozhodnutí soudu o určovací žalobě, že určitý subjekt je vlastníkem určité věci, nebo že mu patří předmětná práva nebo jiné majetkové hodnoty, vydané před nařízením výkonu rozhodnutí. Vzor excindační žaloby je uveden v příloze č. 1.

4.4.1 Účastenství organizačních složek státu Organizační složky státu jsou demonstrativně vymezeny v § 3 zákona o majetku ČR.21 Z hlediska soudního výkonu rozhodnutí a způsobilosti být účastníkem řízení se dále budeme zabývat postavením správních úřadů. Konstantní soudní praxe dovozuje 21

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích ze dne 27. června 2000 – podle § 3 jsou organizačními složkami ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon

23

způsobilost správních úřadů být účastníkem řízení o výkon rozhodnutí na straně oprávněného na základě § 19 o.s.ř. věta za středníkem. Pasivně věcně legitimovaným v řízení o excindační žalobě je oprávněný. Je-li správní úřad oprávněn navrhnout soudní výkon rozhodnutí a tudíž být v postavení oprávněného, musí být způsobilý být účastníkem řízení o vylučovací žalobě na straně žalovaného. Důvodem je zachování totožnosti účastníků – oprávněného a žalovaného a nutnost, aby výrok rozhodnutí o excindační žalobě zavazoval právě oprávněného.22

4.5 Náklady Náklady řízení jsou upraveny v o.s.ř. v §§ 137 – 151a. Soudní poplatek za podání žaloby je upraven v zákoně č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, konkrétně v sazebníku poplatků, který je přílohou zákona, pod položkou č. 2. Každý z účastníků platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, příp. jeho zástupci. Navrhovatel si může podle § 138 odst. 1 o.s.ř. podat návrh na osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O osvobození rozhoduje předseda senátu. Náhrada nákladů je upravena v §§ 142 – 150 o.s.ř. Uplatní se zde zásada úspěchu ve věci. V případě výkonu rozhodnutí platí exekuční právní domněnka, že věci nacházející se v bytě, sídle nebo místě podnikání patří povinnému a oprávněný se nechová protiprávně, navrhne-li provedení výkonu rozhodnutí prodejem těchto věcí. Domněnka platí až do doby, dokud není prokázán opak. Žalobce se tedy nechová protiprávně, navrhne-li prodej movitých věci nacházejících se na výše uvedených místech, k uspokojení své vymahatelné pohledávky. Cílem žalobce je dokázat v řízení o vylučovací žalobě, že vlastnické právo, resp. právo vylučující výkon rozhodnutí nesvědčí povinnému, ale samotnému žalobci. V okamžiku, kdy se oprávněný poprvé objektivně dozví, že majetek nepatří povinnému, ale jiné oprávněné osobě a nepodá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., zavdává příčinu k podání vylučovací žaloby (§ 143 o.s.ř.). Náhrada nákladů tak bude odviset od každého konkrétního případu, zda zavdá oprávněný příčinu k podání vylučovací žaloby a bude povinen hradit náklady navrhovateli a na určení, od kterého okamžiku se 22

Srov. také rozsudek NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1293/2004 Sb.r.civ. č. 3/2006

24

oprávněný mohl důvodně domnívat, že majetek není ve vlastnictví povinného. Za určitých podmínek bude jistě možná i aplikace § 150 o.s.ř. Zde je upravena možnost soudu náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. V řízení o excindační žalobě by to bylo tam, kde věřitel vznik nákladů řízení nezavinil, např. brání-li třetí osoba svá práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí z důvodu jednání soudního vykonavatele.

4.6 Práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí Právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, je v především takové právo, které jeho nositele opravňuje požadovat od každého, aby do něho neoprávněně nezasahoval, tedy věcné právo, v určitých případech také práva obligační povahy, např. právo výpůjčky. Právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí musí existovat již v okamžiku rozhodném pro nařízení výkonu rozhodnutí.23

4.6.1 Vlastnické právo a spoluvlastnické právo Nejdůležitějším právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, je vlastnické, příp. spoluvlastnické právo. Osoba, která má k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě, postižené nařízením výkonu rozhodnutí, vlastnické právo, může se domáhat, aby do něj nebylo neoprávněně zasahováno, a zabránit tak, aby jeho majetek byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí a byl použit ke splnění vymáhané povinnosti povinného.24 Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je i spoluvlastnické právo. Práva spoluvlastníka jsou v obsahové míře totožná s právy vlastníka a z pohledu exekučního práva se se spoluvlastnickým podílem nakládá jako s vlastnictvím k hmotné věci. Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se použijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí.

23

GOTTWALD, J. K některým otázkám řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí. Soudce. č. 7, r. 2003, s. 6 24 Viz. n12 s. 826

25

Právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí, může být za jistých podmínek i společné jmění manželů.25

4.6.2 Odporovatelné a neúčinné právní úkony Vlastnické právo je právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí jen představuje-li nařízení výkonu rozhodnutí neoprávněný zásah do tohoto práva, tedy pokud třetí osoba nemá zákonnou či obligační právní povinnost zásah strpět.26 Právní povinnost strpět úhradu dluhu povinného ze svého majetku postiženého výkonem rozhodnutí má vlastník pouze tehdy, získal-li své vlastnictví na základě neúčinného nebo odporovatelného právního úkonu, tyto právní úkony nejsou neplatné. Vyvolávají pouze relativní neúčinnost dotčených právních úkonů ve vztahu k osobám, v jejichž prospěch byla neúčinnost nebo odporovatelnost založena, hledí se na ně potom tak, jakoby jejich právní účinky nenastaly, avšak obecně v právních vztazích mají sledované právní účinky. Neúčinné právní úkony upravuje o.s.ř. v § 260h. Právní úkony povinného týkající se jeho majetku, které učinil poté, co bylo předvolanému doručeno předvolání k prohlášení o majetku, jsou vůči oprávněnému neúčinné. Neúčinnost právních úkonů nastává přímo ze zákona. Oprávněný se tak může domáhat uspokojení své pohledávky z majetku, který na základě neúčinného právního úkonu přešel na jiného, přímo vůči tomu, kdo majetek na základě neúčinného právního úkonu nabyl. Odporovatelnost je v českém právním řádu komplexně upravena v § 42a OZ. Podle § 42a OZ se může věřitel domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný nebo byl-li již uspokojen. Takto je možno odporovat jednak právním 25

usnesení NS ČR 21 Cdo 1467/2004, in: Soudní judikatura č. 2/2005, SJ 16/2005, s. 92 – v řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy je právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí i společné jmění manželů. Na nemovitosti v SJM nevzniklo zástavní právo, protože zástavní smlouva byla podle § 145 odst. 2 OZ neplatná, jelikož nemovitost, která byla v SJM a byla zastavena bez souhlasu manželky; manželka se může domoci vyloučení společné nemovitosti z výkonu rozhodnutí žalobou dle § 267 odst. 1 o. s. ř. 26 Viz. n12 s. 826

26

úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a dále i právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami dlužníku blízkými ve smyslu ustanovení § 116 a § 117 OZ nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, kdy druhá strana tehdy dlužníkům úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Věřitel je oprávněn odporovat právním úkonům proti osobě, v jejíž prospěch byl učiněn nebo jíž z něj vznikl prospěch. Důsledkem úspěšně odporovaného právního úkonu je relativní bezúčinnost právního úkonu vůči věřiteli. Věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným úkonem ušlo z majetku dlužníka anebo má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z takového právního úkonu prospěch. Nabyla-li tedy třetí osoba své vlastnické právo na základě odporovatelného nebo neúčinného právního úkonu, má oprávněný nebo jiný věřitel povinného právo požadovat, aby byl dluh povinného uspokojen z věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které tímto způsobem ušly z majetku povinného. V takových případech pak vlastnické právo není právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Ve vztahu k § 42a OZ řešila judikatura i otázku, zda vztah dlužník a osoba blízká, vůči níž byl odporovatelný právní úkon učiněn nebo která z něj měla prospěch, představuje i vztah osoby fyzické a právnické. Nejvyšší soud v této situaci dovodil27, že právnická osoba je ve smyslu § 42a OZ osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem, resp. jeho členem, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah, a současně kdyby újmu, kterou by utrpěla právnická osoba, považoval za újmu vlastní. Tak jako ve vztazích mezi fyzickými osobami není z hlediska ustanovení § 116 OZ podstatná jakákoliv jejich vzájemná vazba, ale jen vztah určité kvality založený na poměru rodinném nebo obdobném poměru rodinnému, musí i vztah této další fyzické osoby k právnické osobě - má-li mít v právu význam vykazovat určité vlastnosti. Neúčinnost právního úkonu nastává ex lege, lze ji tedy uplatnit pouhou námitkou ve sporu. Soud zamítne vylučovací žalobu, kterou podal navrhovatel z důvodu, že bylo nařízeným výkonem rozhodnutí zasaženo jeho vlastnické právo, jestliže žalovaný 27

Srov. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 2192/2001, in: Soudní judikatura č. 6/2004, SJ 53/2004, s. 249

27

důvodně namítne nebo kdykoli za řízení vyjde najevo, že navrhovatel získal své vlastnické právo na základě neúčinného právního úkonu. Odporovatelnost však nelze uplatnit pouhou námitkou ve sporu, ale pouze žalobou podle § 79 a násl. o.s.ř., popřípadě vzájemnou žalobou. Je-li zahájeno řízení o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí z důvodu ochrany vlastnického práva navrhovatele, může být účinnou obranou žalovaného pravomocné rozhodnutí soudu, jímž je právní úkon, na jehož základě navrhovatel nabyl vlastnické právo, vůči němu určen podle § 42a OZ právně neúčinným. Nebylo-li takové rozhodnutí dosud vydáno, musí žalovaný v řízení o excindační žalobě podat žalobu, příp. vzájemnou žalobu na určení právní neúčinnosti právního úkonu podle § 42a OZ, na jehož základě nabyl navrhovatel vlastnické právo. Soud vyhoví vylučovací žalobě, bude-li žaloba na určení, příp. vzájemná žaloba zamítnuta. Excindační žalobě může být z důvodu ochrany vlastnického práva vyhověno, jen jestliže třetí osoba nabyla své vlastnictví na základě platného právního úkonu. Převedeli osoba své vlastnické právo, ačkoli jí v tom brání zákaz, vyslovený například v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí podle § 324 o.s.ř., aby povinný nakládal s věcmi, v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí podle § 335b odst. 1 písm. a) o.s.ř., aby povinný nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil nebo v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku podle § 338h odst. 1 písm. a) o.s.ř., aby povinný podnik nebo jeho část převedl na někoho jiného, jedná se o neplatný právní úkon, na základě kterého nemohla třetí osoba získat vlastnické právo k daným věcem a nemůže se ani účinně bránit provedení výkonu rozhodnutí a musí strpět provedení výkonu rozhodnutí prodejem předmětného majetku.

4.6.3 Držba Dalším právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí vedle vlastnického práva je právo držby. Podle ustanovení § 129 odst. 2 OZ lze držet věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V

28

pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (§ 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 OZ). Oprávněný držitel má obdobná práva jako vlastník (§ 130 odst. 2 a § 126 odst. 1 OZ). Může se stejně úspěšně jako vlastník domáhat vyloučení věci nebo práva, které drží, z výkonu rozhodnutí. Obdobně jako oprávněný držitel je k excindační žalobě aktivně věcně legitimován i nepravý dědic podle § 485 OZ. Oprávněný držitel i nepravý dědic mohou důvodně podat excindační žalobu nezávisle na vlastníkovi, i souběžně s ním, protože mají aktivní věcnou legitimaci od vlastníka neodvozenou. Naproti tomu, neoprávněný držitel, který drží věc nebo právo připouštějící opětovný nebo trvalý výkon a není v dobré víře, že mu patří, aktivní věcnou legitimaci k podání excindační žaloby nemá a k jejímu podání je oprávněn pouze vlastník.

4.6.4 Zadržovací právo Za určitých podmínek může být právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí také zadržovací právo. Předmětem zadržovacího práva mohou být pouze movité věci a vzniká tak, že osoba, která má movitou věc u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byla povinna věc vydat. Zadržovací právo trvá až do doby, dokud nebude splatná pohledávka uspokojena nebo dokud nezanikne jinak (§ 175 a násl. OZ). Do ledna 2009 byla právní úprava taková, že podle § 55 vyhlášky č. 37/1992 Sb.28 je-li věc povinného u někoho jiného a ten není ochoten ji vydat, nesmí ji vykonavatel pojmout do soupisu. Vydá-li však věřitel zadrženou věc dobrovolně k dražbě, nemůže se již bránit excindační žalobou vyloučení takové věci z výkonu rozhodnutí, protože jeho zadržovací právo mu zajišťuje při výkonu soudního rozhodnutí přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním. Avšak podle § 326 odst. 3 o.s.ř., který byl novelizován zákonem č. 7/200929 s účinností od 23. ledna 2009, je osoba oprávněná ze zadržovacího práva povinna na základě výzvy soudu vydat věc soudu k sepsání. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání doručí osobě 28

Vyhláška č. 37/1992 Sb. Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ze dne 23. prosince 1991 29 Zákon č. 7/2009 ze dne 11. prosince 2008, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

29

oprávněné ze zadržovacího práva do vlastních rukou upozornění podle § 328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. Upozornění je součástí dražební vyhlášky a jeho podstatou je informování věřitelů, že se mohou domáhat uspokojení pohledávek zajištěných zadržovacím právem, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražby. Došlo-li k prodeji movité věci, která byla zadržena, vyplatí soud výtěžek zpeněžení nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem (§ 179 OZ a § 331a o.s.ř.). Jestliže se dostane zadržená věc z moci věřitele neoprávněně, například následkem protiprávního jednání, tj. bez výzvy soudu nebo na základě jiného protiprávního úkonu, má právo mít řádně zadrženou věc u sebe a nemá povinnost ji dobrovolně vydat do dražby, za těchto podmínek brání zadržovací právo tomu, aby byl ohledně zadržené věci proveden výkon rozhodnutí. Za těchto podmínek může osoba, která měla mít zadrženou věc u sebe, podat žalobu na vyloučení dané věci z výkonu rozhodnutí.

4.6.5 Zástavní právo Provedení výkonu rozhodnutí zásadně nebrání práva, která slouží k zajištění závazků. Právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, proto ve většině případů není ani zástavní právo. Může však nastat situace, že zástavní právo bude důvodem k vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, jako je tomu výše v případě zadržovacího práva. Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (§ 152 OZ). Vzniklo-li zástavní právo k movité věci jejím odevzdáním zástavnímu věřiteli nebo předáním do úschovy či ke skladování u třetí osoby, může být taková věc pojata do soupisu na základě § 326 odst. 3 o.s.ř. Zástavní věřitel je povinen vydat takovouto věc na základě výzvy soudu; soud po jejím odevzdání a sepsání doručí zástavnímu věřiteli do vlastních rukou dražební vyhlášku s upozorněním, že se může při rozvrhu podstaty domáhat uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem, přihlásí-li ji nejpozději do zahájení dražby. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli se postupuje podle pořadí. Pokud by se však dostala z detence zástavního věřitele nebo třetí osoby protiprávně, může se v takovém případě zástavní věřitel, stejně jako je tomu u zadržovacího práva,

30

bránit vyloučení movité věci z výkonu rozhodnutí vylučovací žalobou. V ostatních případech nebrání zástavní právo provedení výkonu rozhodnutí.

4.6.6 Zajišťovací převod práva Pohledávka může být zajištěna dalším institutem, kterým je zajišťovací převod práva (§ 553 OZ). Spočívá v tom, že dlužník převádí na základě platné písemné smlouvy na věřitele za účelem zajištění svého závazku své právo. Pro platnost smlouvy je nutná identita dlužníka a převodce. Ohledně právní povahy zajišťovacího převodu práva panují dva názory. Převod práva s rozvazovací podmínkou, že zajišťovaný závazek bude splněn. Následkem splnění je automatický přechod převedeného práva zpět na převodce – dlužníka. Tento názor se v praxi pokládá za převažující. Můžeme se však setkat i s názorem, který pokládá zajišťovací převod práva za fiduciární právní úkon. „Fiduciární pojetí vychází z jednoty dvou právních úkonů, kdy dlužník převádí své právo věřiteli a tento se zavazuje převést původně převedené právo zpět, jakmile bude účel převodu splněn.“30 Určitá nejistota zpočátku panovala v otázce možnosti zajišťovacího převodu práva vlastnického. Nyní je zastáváno stanovisko, že předmětem převodu může být jak právo vlastnické, tak i některá jeho složka. Věřitel se tedy podmínečně stává vlastníkem. Převede-li dlužník na věřitele k zajištění svého závazku vlastnické právo k věci, může se věřitel z titulu vlastnického práva domáhat vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Dojde-li ke splnění závazku a uplatní-li se rozvazovací podmínka, vlastnické právo přejde zpět na dlužníka a zajišťovací převod práva není způsobilým důvodem k vyloučení věci z výkonu rozhodnutí.

4.6.7 Další práva, která nepřipouští výkon rozhodnutí Nařízený výkon rozhodnutí vyklizením nemovité věci, stavby, bytu nebo jiné místnosti se vztahuje pouze na povinného, nikoli na osoby, které vyklizovaný objekt užívají na základě vlastního práva od povinného neodvozeného, takovým právem může být vlastní právo užívací, samostatné právo nájemní, případně se může jednat o 30

DRASTÍKOVÁ, J. – OSIČKA, T. Několik poznámek k zajištění převodem práva. Právní fórum, 28. července 2004, č. 2, s. 58

31

společné nájemce, jimž nebyla uložena povinnost vyklidit byt.31 Soudní judikatura32 opravňuje takovéto osoby k podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., zároveň právo užívat vyklizený objekt je v takovém případě právem, které nepřipouští provedení výkonu rozhodnutí vyklizením. Jeho nositel je tedy legitimován k podání excindační žaloby podle § 267 odst. 1 o.s.ř.

4.6.8 Práva, která připouští výkon rozhodnutí Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nevylučují práva odpovídající věcnému břemenu, nájemní práva a jiná práva (věcné nebo obligační povahy), která umožňují užívání věcí určité osobě výlučně nebo spolu s vlastníkem a také překupní právo věcněprávní nebo smluvní povahy.33 Uvedená práva vzhledem k tomu, že nepředstavují omezení pro vlastníka při nakládání s jeho věcí, nebrání prodeji věci v dražbě. V případě předkupního práva jej jeho nositel může uplatnit pouze v dražbě jako dražitel nemovitosti a udělením příklepu předkupní právo zaniká (§ 336b odst. 2 písm. l) o.s.ř.). Své předkupní právo musí prokázat soudu nejpozději před zahájením dražebního jednání (§ 336e odst. 2 o.s.ř.). Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, soud udělí příklep tomu, komu svědčí předkupní právo (§ 336j odst. 1 o.s.ř.). Předkupní právo zaniká dnem, kdy se stal vydražitel vlastníkem nemovitosti (§ 336l odst. 3 o.s.ř.).

4.7 Nařízení výkonu rozhodnutí Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu oprávněný uvede, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Pro oprávněného to tedy znamená jisté, mnohdy nutně i konkrétní a přesné povědomí o majetku dlužníka a jeho lokaci. Oprávněný může navrhnout provedení výkonu rozhodnutí několika způsoby zároveň. Soud v takovém případě nařídí výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného. Navrhne-li oprávněný způsob zřejmě nevhodný, soud po slyšení oprávněného nařídí provedení výkonu rozhodnutí jiným způsobem. 31

Srov. též BUREŠ, J. – DRÁPAL, L. – KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád : komentář. Díl II. § 267. 7. vyd. Praha : Beck, 2006. 1046 s. ISBN 80-7179-378-7. s. 1453 32 Viz. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. Cpj 40/83 Sb.r.civ. č. 27/1984 33 Srov. n12

32

Oprávněný může navrhnout výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí s výslovným určením, které věci navrhuje prodat anebo bez takového určení. Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc mimo svůj byt, uvede takovou skutečnost v návrhu. Vykonavatel je oprávněn učinit prohlídku bytu, sídla a místa podnikání a jiných místností povinného, jeho skříní i schránek. Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna místa, kde má své movité věci umístěny. Soud v bytě (sídle, místě podnikání) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány v takovém rozsahu, aby výtěžek postačil k uspokojení vymáhané pohledávky spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe i někdo jiný, jestliže mu budou současně odevzdány. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí povinného, sepíšou se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Pro vymezení pojmu byt používá soudní praxe definici ze zákona o vlastnictví bytů34. Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Pojem byt je dále upřesněn v Řádu pro soudní vykonavatele35. Z Řádu vyplývá, že není směrodatný právní titul, na jehož základě povinný byt užívá, případně užívá-li jej bez právního titulu, důležité je, zda povinný byt skutečně užívá a v bytě se trvale zdržuje. Nejen povinný je povinen umožnit soudnímu vykonavateli přístup na všechna místa, kde má umístěny své věci, ale i každý, v jehož objektu má povinný svůj byt, sídlo nebo místo podnikání nebo jiné své místnosti, je povinen strpět prohlídku bytu a jiných místností povinného. Při soupisu věci musí soudní vykonavatel správně posoudit rozsah zapsaných věcí, aby byl přiměřený nařízenému výkonu rozhodnutí a zároveň stačil k uspokojení oprávněného i nákladů výkonu rozhodnutí a nedocházelo tak k dodatečným nákladům při dodatečném soupisu. Soudní vykonavatel je při soupisu věcí omezen i zákonnými ustanoveními. Do soupisu není možné pojmout věci, které nepodléhají výkonu rozhodnutí dle § 321 a 322 o.s.ř., sepsány tak nemohou být ani movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti, věci, o nichž oprávněný prohlásí, že si nepřeje, aby byly sepsány. Zároveň by měl soudní vykonavatel respektovat pravidlo 34

Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) ze dne 24. března 1994 35 Instrukce č. 1360/95-OOD Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává Řád pro soudní vykonatele ze dne 21. srpna 1996

33

sepisovat takové věci, které budou snadno zpeněžitelné. Při soupisu věcí manželů se za věci, s nimiž může povinný volně nakládat, považují věci, které jsou ve společném bytě nebo ve společných prostorách. Sepíše-li vykonavatel věc, o níž oprávněný ve shodě s třetí osobou, která k ní uplatňuje svá práva nepřipouštějící výkon rozhodnutí, prohlásí, že nemá být pojata do soupisu, může být náprava provedena předsedou senátu dle § 265 odst. 2 o.s.ř., v jiných případech je nutno tyto osoby poučit o možnosti podat žalobu dle § 267 odst. 1 o.s.ř.36 Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí se doručí povinnému až při samotném provedení výkonu, aby tak nedošlo ke zmaření jeho provedení. Povinnému i manželovi soud doručí také vyrozumění o soupisu. V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému nakládat s věcmi, které vykonavatel sepíše, dojde tedy pouze k omezenému zákazu nakládat s majetkem neboli k „částečnému inhibitoriu“. Povinný je informován o zákazu a následcích jeho porušení, který se týká jen věcí sepsaných vykonavatelem. Částečné inhibitorium proto může být pro dlužníka impulsem pro zbavení se ostatních věcí výkonem nepostižených. Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, musí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, přesně označit a doložit listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popř. též veřejnými listinami notáře, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Nejčastějším způsobem doložení vlastnického práva povinného je výpis z katastru nemovitostí. Tyto zápisy nemusí vždy korespondovat se skutečností, proto zákon nabízí další alternativy listin, jimiž může být doloženo vlastnictví. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí se také doručuje povinnému, i manželovi, pokud je účastníkem řízení nebo byly-li postiženy věci ve společném jmění, i v případě, že není účastníkem řízení. Dojde-li ke střetu soudní exekuce s jinou, i souběhu výkonu rozhodnutí podle o. s. ř. a exekuce nařízené soudy a prováděné soudními exekutory stanoví zákon č. 119/2001

36

Srov. též usnesení NS ČR 21 Cdo 1950/99, in: Soudní judikatura č.3/2001, SJ 42/2001, s. 135

34

Sb. pravidla pro tyto případy.37 Podle novely EŘ došlo k novelizaci zákona č. 119/2001 Sb. v tom smyslu, že bylo postaveno najisto, že se vztahuje i na střet výkonu rozhodnutí prováděného soudem a výkonu rozhodnutí. Postihují-li exekuce souběžně stejnou movitou věc povinného, provede se ta exekuce, v níž byla nejdříve sepsána a řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují. Byla-li tatáž movitá věc sepsána v týž den ve více exekucích, rozhodne obecný soud povinného, kterou z exekucí provede.

4.8 Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 1 o.s.ř. K jejímu podání je aktivně věcně legitimována třetí osoba neúčastnící se vykonávacího řízení jako oprávněný, další oprávněný, povinný, popř. manžel povinného, která má právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí k věci, právu nebo jiné majetkové hodnotě postižené výkonem rozhodnutí. O možnosti podat excindační žalobu, je soud povinen aktivně věcně legitimované osoby poučit. Poučovací povinnost vyplývá z § 254 odst. 3 o.s.ř. a vztahuje se nejen na účastníky řízení, ale i na všechny další osoby, kterých se výkon rozhodnutí týká, tj. i osoby, které mohou podat excindační žalobu. Pasivně věcně legitimován při excindační žalobě podle § 267 odst. 1 o.s.ř. je vždy oprávněný – osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, příp. další oprávněný – osoba, jejíž návrh na nařízení výkonu rozhodnutí se považuje za přistoupení k řízení. Vystupuje-li na straně oprávněného více osob, musí být excindační žaloba podána proti všem. Tyto osoby mají v řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o.s.ř.). Oprávněný je pasivně legitimovaný z důvodu, že procesně odpovídá za to, že bylo zasaženo do práva třetí osoby, jeho návrhu je totiž třeba k zahájení výkonu rozhodnutí. Povinný nebo jeho manžel nevystupují jako účastníci v řízení o excindační žalobě. Mohou se stát pouze vedlejšími účastníky, a to na straně žalobce, příp. žalovaného, podle toho na jakém výsledku řízení mají zájem (§ 93 o.s.ř.). Osoby, které přihlásily svou pohledávku do řízení (podle § 328b odst. 4 písm. g) o.s.ř. do zahájení dražby, 37

Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí ze dne 22. února 2001

35

podle § 336f odst. 1 o.s.ř. do zahájení dražebního jednání nebo nejpozději do 5 dnů před zahájením dražebního jednání podle § 338s odst. 1 o.s.ř.) nejsou k excindační žalobě pasivně věcně legitimováni. Avšak i tyto osoby se mohou stát vedlejšími účastníky, neboť mají nepochybně zájem na výsledku řízení o excindační žalobě, tedy na výsledku žalovaného.

4.9 Vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 o.s.ř. K jejímu podání je aktivně věcně legitimován manžel povinného. Podle názorů části teorie38 i v případě, že je podle § 255 odst. 2 o.s.ř. účastníkem řízení o výkon rozhodnutí. Dá se ale spíše soudit, že v takovém případě by manžel jako účastník řízení byl procesně legitimován k podání odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Podáním excindační žaloby tak manžel povinného uplatňuje svá práva k majetku, který patří do společného jmění manželů nebo který se podle § 262a odst. 1 o.s.ř. považuje za součást společného jmění manželů, jestliže tato práva vylučují, aby byl daný majetek použit k úhradě pohledávky oprávněného. O možnosti podat excindační žalobu je soud povinen manžela povinného poučit (§ 254 odst. 3 o.s.ř.). I ve sporu podle § 267 odst. 2 o.s.ř. je manžel povinného považován za třetí osobu odlišnou od oprávněného a povinného, ale se zvláštními právy a povinnostmi na druhé straně, jež pramení z institutu společného jmění mezi manželi. Pasivně věcně legitimovaný je oprávněný, popřípadě další oprávněný. Více oprávněných má v řízení o excindační žalobě postavení nerozlučných společníků. Povinný a osoby, které přihlásily svou pohledávku do řízení, se mohou řízení o excindační žalobě zúčastnit pouze jako vedlejší účastníci, stejně jako je tomu u excindační žaloby podle § 267 odst. 1 o.s.ř.

4.9.1 Vymezení společného jmění manželů Právní režim hmotněprávní úpravy SJM vychází z §§ 143 – 151 OZ. Svou podstatou jde o modifikaci obecné úpravy vlastnického práva a práva závazkového mezi

38

Srov. n31 s. 1452

36

manžely.39 Manželé se nestávají podílovými vlastníky, ale každý se stává vlastníkem celé věci zahrnuté do SJM. Ze zákona jsou manželé také pasivně solidárně zavázáni ke splnění závazků zahrnutých do SJM podle § 145 odst. 3 OZ. Skutečnost, že majetek nabytý a závazky získané za trvání manželství patří do SJM, je navíc vyvratitelnou právní domněnkou podle § 144 OZ. Společné jmění vzniká pouze mezi manžely, a to uzavřením manželství. V průběhu manželství (bez ohledu na to, zda spolu manželé žijí či nikoli) může dojít k jeho modifikaci způsoby uvedenými v § 143a OZ, tj. manželé mohou smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu zúžit nebo rozšířit SJM, vyhradit jeho vznik ke dni zániku manželství anebo mohou uzavřít smlouvu předmanželskou. Zákon však relativizuje právní důsledky těchto smluv vůči třetím osobám. Manželé se na ně mohou dovolat pouze, pokud je jejich obsah třetí osobě znám. Důkazní břemeno nesou v tomto případě manželé. K tomuto navazující právní úprava v § 262a odst. 1 o.s.ř., jak uvedeno níže. SJM může být zúženo i rozhodnutím soudu v případech uvedených v § 148 OZ. K zániku SJM dochází rozvodem, příp. smrtí nebo prohlášením manžela za mrtvého, avšak až do doby, než bude vypořádáno, příp. než nastane fikce vypořádání, se právní vztahy mezi manžely řídí přiměřeně ustanoveními o SJM. Do SJM náleží majetek nabytý některým nebo jimi oběma za trvání manželství, s výjimkou majetku uvedeného v § 143 odst. 1 písm. a) OZ. Společné jmění tvoří závazky, které vznikly jednomu anebo oběma manželům společně za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se výlučného majetku a závazků, které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého a jež přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Za závazky tvořící SJM jsou manželé pasivně odpovědni v mezích veškerého svého majetku, nejen SJM, ale i majetku výlučného. Vznikne-li jednomu z manželů v průběhu manželství jakýkoli platný závazek, může věřitel požadovat plnění nejen na něm, ale i na druhém manželu. Na tuto úpravu reagoval o.s.ř. tak, že považuje za účastníka vykonávacího řízení i manžela povinného, mají-li být nařízeným výkonem postiženy majetkové hodnoty nebo práva patřící do SJM.40 Pro soud není technicky proveditelné nejdříve rozhodovat o tom, zda 39

Srov. LORENC, M. Spory vyvolané výkonem rozhodnutí, konkursem a vyrovnáním. Praha. 2008. s. 59. Diplomová práce na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, katedra občanského práva. Vedoucí diplomové práce Prof. JUDr. Alena Winterová, CSc. 40 Srov. i § 36 odst. 2 EŘ

37

jsou věci výkonem rozhodnutí postižené v SJM a zda pohledávka vznikla za trvání manželství. § 255 odst. 2 o.s.ř. je nutno vykládat tak, že se manžel povinného stává účastníkem řízení, když výkonem rozhodnutí postižené věci – objektivně posuzováno – mohou být potenciálně součástí SJM.41 „I když zákon zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků, nelze na podkladě exekučního titulu, jenž jako povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit (a provést) výkon rozhodnutí (exekuci) proti druhému manželu.“42 Na hmotněprávní úpravu závazků v SJM reagovali zákonodárci úpravou § 262a odst. 1 o.s.ř. věta první, že výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.43

4.9.2 Důvody pro vyloučení majetku „Právo manžela povinného nepřipouštějící výkon rozhodnutí není, na rozdíl od práva třetích osob, vymezeno hmotným právem.“44 Skutečnosti, pro něž se může domáhat vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, jsou taxativně vyjmenovány v § 267 odst. 2 o.s.ř. Manžel povinného se může domáhat excindační žalobou vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela nebo majetek, který se považuje za součást společného jmění manželů podle § 262a odst. 1 o.s.ř. (tj. majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manželství) za následujících podmínek: a) vymáhaná pohledávka vznikla za povinným před uzavřením, nebo b) vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, ale pouze povinnému, nikoli oběma manželům společně, při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, jestliže uvedené smlouvy byly uzavřeny a staly se účinné před vznikem 41

Srov. n2 Viz. usnesení NS ČR 20 Cdo 2304/2002, in: Soudní judikatura č. 11/2003, SJ 205/2003, s. 916 43 Srov. i § 42 odst. 1 EŘ 44 Viz. n12 s. 833 42

38

vymáhané pohledávky a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky obsah smlouvy znám, anebo c) vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství jen povinnému při používání majetku, který náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před uzavřením manželství, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě. Vznikla-li vymáhaná pohledávka za povinným před uzavřením manželství, může manžel povinného podat excindační žalobu podle § 267 odst. 1 o.s.ř., v ostatních výše uvedených případech ad b) a c) se postupuje obdobně podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Od majetku ve společném jmění manželů nebo majetku, který se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje podle § 262a odst. 1 o.s.ř. za součást tohoto společného jmění je třeba odlišovat majetek ve výlučném vlastnictví jen jednoho z manželů. Vůči tomuto majetku přísluší manželu povinného podat excindační žalobu podle § 267 odst. 1 o.s.ř. za stejných podmínek jako každé jiné osobě.

4.9.3 Nemožnost podání excindační žaloby Při výkonu rozhodnutí se podle ustanovení § 262a odst. 2 o.s.ř. nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky, nepřihlíží se ani ke smlouvě, jíž byl rozšířen zákonný rozsah společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Právní úprava v odst. 2 daného paragrafu platí jak při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí, tak při provedení nařízeného výkonu rozhodnutí. S poukazem na existenci a dobu vzniku smluv uvedených v § 262a odst. 2 o.s.ř. tak nemůže manžel povinného dosáhnout rozhodnutí, aby byl vyloučen z výkonu rozhodnutí jimi dotčený majetek. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že z výkonu rozhodnutí nemůže být na základě excindační žaloby podle § 267 odst. 2 o.s.ř. vyloučen majetek, který patří do společného jmění povinného a jeho manžela a majetek, který se pro účely nařízení výkonu

39

rozhodnutí považuje podle § 262a odst. 1 o.s.ř. za součást tohoto společného jmění, jestliže vymáhanou pohledávku jsou povinni uhradit oprávněnému oba manželé společně jako dlužníci podle hmotného práva, jestliže oprávněnému nebyl znám v době vzniku vymáhané pohledávky obsah smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo obsah smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství jen vůči povinnému při používání majetku, který skutečně tvořil součást společného jmění. Ke splnění podmínky, aby byl oprávněnému nebo třetí osobě znám obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitosti, nestačí pouhá skutečnost, že je smlouva součástí sbírky listin katastru nemovitostí a je vyznačena na příslušném listu vlastnictví.45 Manžel povinného se nemůže domáhat vyloučení majetku patřícího do společného jmění manželů z výkonu rozhodnutí, s odkazem na to, že pohledávka vznikla tak, že se povinný zavázal bez souhlasu manžela k plnění, které přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Výše uvedené platí i přes to, že pro účely vymezení rozsahu společného jmění manželů není taková pohledávka považována za společný závazek manželů podle § 143 odst. 1 písm. b) OZ, protože podle § 262a odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů nařídit i tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.

4.9.4 Mzda a peněžní prostředky na účtu Ohledně možnosti provést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu, jehož majitelem není povinný, nalezneme v právní teorii dva protichůdné právní názory. Prvý vychází z toho, že přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze postihnout pouze pohledávku povinného, nikoli jeho manžela, což plyne ze samotné povahy právního vztahu založeného smlouvou o běžném účtu. Tento názor vychází z osobního nároku majitele, který má pohledávku za peněžním ústavem. Jen on jako majitel se může domáhat vyplacení peněžních prostředků, bez ohledu na to, čí peněžní prostředky byly na účet vloženy – předmětem exekuce totiž nejsou peněžní prostředky,

45

Viz. rozsudek NS, 22. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 612/2005, ASPI

40

ale nárok na jejich vyplacení.46 Citovaný judikát uvádí, že peněžní prostředky povinného uložené na účtu jeho manžela lze postihnout přikázáním jiné peněžité pohledávky podle § 312 o.s.ř., příp. postižením jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř. Jestliže byly tyto nároky postiženy nařízením výkonu rozhodnutí, manžel povinného není ani účastníkem řízení a ani se nemůže domáhat vyloučení těchto nároků z výkonu rozhodnutí. Podle judikátů vyslovujících tento názor patří do SJM až peněžní prostředky z účtu již vybrané, jestliže byly nabyty některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství.47 Druhý protichůdný názor vychází z novelizované úpravy SJM provedené zákonem č. 91/1998 Sb. s účinnosti od 1. srpna 1998. Podle novelizovaného § 143 odst. 1 písm. a) OZ tvoří SJM majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma za trvání manželství, s výjimkou majetku uvedeného v daném ustanovení (viz. výše). Majetkem se rozumí věci a jiná majetková práva, především pohledávky a penězi ocenitelné hodnoty.48 V praxi se často stává, že jeden z manželů je majitelem účtu a druhý manžel má dispoziční oprávnění, na základě kterého je oprávněn s peněžními prostředky na účtu nakládat a jeho příkazy jsou pro banku závazné. Je-li účet veden pouze na jednoho z manželů, neznamená to, že nepatří do SJM. Pokud jsou peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem pohledávkou a ta je součástí SJM, je možné tento účet exekučně postihovat i v případě, že je vedena exekuce formálně jen na druhého manžela.49 Na možnost postižení mzdy manžela povinného soudním výkonem rozhodnutí existují v praxi i teorii rovněž protichůdné názory. Převažující názor soudní praxe vychází z argumentu, že nárok povinného na mzdu, plat nebo jiná obdobná plnění z pracovněprávních vztahů nepatří do společného jmění manželů a tudíž nelze nařídit ani provést výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy manžela. Osoba, jejíž mzda byla takto neoprávněně postižena, se může bránit žalobou na zaplacení dlužné části mzdy přímo proti svému zaměstnavateli. Tyto právní závěry vyvodila nejen soudní praxe za existence bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale i 46

Srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 29. září 2005, 1 Afs 111/2004, č. 1077/2007 Sb. NSS a v něm uvedená rozhodnutí a teorie civilního soudnictví 47 Srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1774/99 Sb.r.civ. č. 4/2001 48 FIALA, KINDL A KOLEKTIV. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. § 143. 1. vyd. Wolters Kluwer ČR, a.s. 2009. s. 509 49 Srov. CHMELÍK, M. Daňová exekuce a manželé. Právní rozhledy, 2001, č. 5, s. 216

41

soudní praxe současná.50 Třetí zmíněný judikát vychází z toho, že mzda za vykonanou práci náleží zaměstnanci a jemu se také vyplácí (podle současného ZP lze mzdu vyplatit i manželu na základě písemné plné moci). „Právo na mzdu, musí – aby mohlo být exekucí postiženo – náležet povinnému, proti němuž směřuje exekuční titul, že do SJM náleží jen vyplacená a převzatá mzda, a že způsob exekuce srážkami ze mzdy vylučuje, aby k takovému vyplacení a převzetí mzdy zaměstnanci došlo. Kromě toho se v rozhodnutí připomíná, že nárok na mzdu vzniká teprve za vykonanou práci, a že tudíž teprve v budoucnu očekávaný opakovaný nárok manželky povinného na mzdu součástí SJM být nemůže.“ Ústavní soud51 v podobné věci judikoval, že mzdový nárok je osobním nárokem zaměstnance, jemuž vznikl, a nemůže ho uplatnit jiný subjekt. K ochraně práva na mzdu poskytuje zákon vylučovací žalobu podle § 267 odst. 1 o.s.ř. či žalobu o zaplacení dlužné mzdy.

Existují také názory opačné.52 Podle tohoto článku není po hmotněprávní novele § 143 OZ možné použít judikáty, z nichž vyplývalo, že právo na vyplacení mzdy nebo platu není věcí a nemůže tvořit součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Do SJM totiž spadají i jiná majetková práva, tedy i právo na mzdu. Právo na mzdu vzniká v okamžiku splatnosti mzdy po provedení určité stanovené činnosti. Podle předchozí úpravy patřila do bezpodílového spoluvlastnictví manželů až mzda vyplacená, podle současné novelizované tam může patřit i právo na mzdu. Právo na mzdu by tudíž, pokud by bylo součástí SJM, bylo exekučně postižitelné stejně jako každá jiná součást SJM.

4.9.5 Pohledávky vzniklé po zániku SJM Jestliže vznikl jednomu z manželů závazek až po zániku společného jmění manželů, např. po rozvodu, ač ještě nebylo vypořádáno společné jmění manželů, jde o výlučný

50

Srov. stanovisko NS ČR sp. zn. Cpj 86/71 Sb.r.civ. č. 42/1972; rozsudek NS, 30. května 2007, sp. zn. 21 Cdo 2045/2006, www.nsoud.cz; rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2003 sp. zn. 17 Co 46/2003. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. ASPI. Praha. 2005. poř. č. 186 s.170 51 Viz. usnesení ÚS, 16. října 2007, sp. zn. I. ÚS 728/06, www.nalus.usoud.cz 52 DVOŘÁK, J. Exekuční postih pohledávek, tvořících společné jmění manželů a nabytých manželem povinného po nabytí účinnosti novely občanského soudního řádu – část II. ASPI. 2001

42

závazek manžela, i přesto, že vznikl při používání majetku, který náležel do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Pokud by manželu vznikla po zániku společného jmění manželů, avšak v době kdy ještě nebylo vypořádáno, pohledávka za druhým manželem, nelze nařídit výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů. Nejde o vydobytí závazku, který podle § 262a odst. 1 o.s.ř. vznikl za trvání manželství, ale jde o závazek, který vznikl až po zániku manželství, pokud by v tomto případě byl nařízen výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů, musel by být podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastaven z důvodu nepřípustnosti. Získal-li manžel povinného do svého výlučného vlastnictví věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů, není to bez dalšího důvodem k jejich vyloučení z výkonu rozhodnutí. Podle § 150 odst. 2 OZ nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena práva věřitelů. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů se dotýká práva věřitele tehdy, jestliže vede ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v jejím důsledku věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoli nebýt takové dohody, by se z majetku dlužníka uspokojil. Zásah do práv věřitelů ve smyslu § 150 odst. 2 OZ nezpůsobuje neplatnost, ale relativní bezúčinnost právního úkonu. Judikatura53 podává k § 150 odst. 2 OZ výklad, podle něhož zásah do práv věřitelů má za následek bez dalšího neúčinnost dohody o vypořádání společného jmění manželů. Neúčinnost tedy vyplývá přímo ze zákona a na rozdíl od odporovatelnosti ji lze ve sporu uplatnit pouhou námitkou. Věřitel vymahatelné pohledávky, jež vznikla před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, ji může vymoci i z majetku patřícího (původně) do společného jmění a vypořádaného dohodou tak, že jeho výlučným vlastníkem se stává manžel dlužníka. Jeho postavení se dohodou o vypořádání společného jmění manželů nemůže zhoršit. Oprávněný může za řízení navrhnout podle § 107a o.s.ř., aby do řízení nastoupil na místo dosavadního povinného manžel, který se stal výlučným vlastníkem majetku na základě neúčinné dohody o vypořádání společného jmění manželů.

53

Srov. rozsudek NS ČR 20 Cdo 2085/2006, in: Soudní judikatura č. 5/2008, SJ 72/2008, s. 398

43

4.10 Žaloba z „lepšího práva“ Vylučovací žalobu může oprávněná osoba podat pouze od okamžiku sepsání věci do doby, než dojde k dražbě nebo zpeněžení postižené věci ve výkonu rozhodnutí. Vlastnické právo k movitým věcem přechází na nabyvatele zaplacením nejvyššího podání zpětně ke dni udělení příklepu. Vydražitel se stává vlastníkem nemovitosti, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu (§ 336l odst. 2 o.s.ř.). Tímtéž způsobem přechází do jeho majetku vydražený podnik. Byl-li majetek prodán v dražbě, může oprávněná osoba podat pouze žalobu z lepšího práva. Nemůže se ani žalobou na určení podle § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat, že novému nabyvateli nevzniklo vlastnické právo. Žalobu z lepšího práva projednává soud též ve sporném řízení podle části třetí o.s.ř. Věcně příslušným soudem je okresní soud (§ 9 o.s.ř.). Místně příslušným je obecný soud žalovaného (§ 84 o.s.ř.), popřípadě se příslušnost určí podle §§ 86 a 87 o.s.ř. Jedná se o žalobu na plnění podle § 80 písm. b) o.s.ř., jejíž podstatou je domoci se na osobě, které byl neprávem (míněno podle hmotného práva) vyplacen výtěžek z prodeje movité věci, nemovitosti nebo podniku, popř. z jiného zpeněžení, zaplacení částky rovnající se neoprávněně přijatému plnění. Důvodem žaloby je, že žalobci svědčilo lepší právo k věci než žalovanému. Nejde zde již o žalobu procesní, ale o spor hmotněprávní. Z hlediska hmotného práva jde o nárok z bezdůvodného obohacení, když žalovaný získal na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný tak získal prospěch z majetku osoby odlišné od povinného. K přijetí plnění bez právního důvodu by tak došlo, i kdyby byl nařízený a prováděný výkon rozhodnutí v souladu s procesními normami. Žalovaný je proto povinen přijaté plnění vrátit a domáhat se na povinném znovu splnění dluhu, protože k jeho splnění s poukazem na § 559 OZ nedošlo. Soud může o žalobě rozhodnout až poté, co bude výtěžek zpeněžení žalovanému skutečně vyplacen, v tomto okamžiku dochází k bezdůvodnému obohacení.

44

4.11 Postup soudu výkonu rozhodnutí po podání excindační žaloby Osoba, která podala u soudu excindační žalobu, je povinna oznámit to soudu výkonu rozhodnutí. Při realizaci výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí anebo prodejem podniku je v dražební vyhlášce výslovně uvedena výzva pro každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267 o.s.ř.), aby je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění prokázal nejpozději před zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo (§ 336b odst. 2 písm. k) a § 338o odst. 2 písm. j) o.s.ř.). Dozví-li se soud výkonu rozhodnutí z oznámení toho, kdo excindační žalobu podal nebo i jinak, že byla podána, odročí dražební jednání až do pravomocného rozhodnutí o žalobě (§ 336i odst. 1 a § 338v odst. 1 o.s.ř.). V ostatních případech soud výkonu rozhodnutí odloží provedení výkonu rozhodnutí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě podle § 266 odst. 2 o.s.ř. i bez návrhu, lze-li očekávat, že bude výkon rozhodnutí zastaven. Z výše uvedeného vyplývá, že až do pravomocného rozhodnutí o excindační žalobě nesmí být žalobou dotčený majetek prodán, vybrán nebo jinak při provedení výkonu rozhodnutí zpeněžen. Výjimku z tohoto pravidla tvoří ustanovení § 338v odst. 2 o.s.ř., jež se týká výkonu rozhodnutí prodejem podniku. Byl-li podán návrh na vyloučení pouze jednotlivých věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot patřících k podniku, soud podle okolností případu posoudí, zda je třeba jednání odročit až do pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí k dražbě, upozorní soud dražitele na sporné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Podaná excindační žaloba může vést k odročení dražebního jednání nebo odložení provedení výkonu rozhodnutí pouze, pokud na jejím základě může dojít k vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí. V případě, kdy by žalobu podala osoba, která k ní není aktivně věcně legitimována, jestliže by v ní byl uveden důvod, který nemůže vést k vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, nebo jestliže by z jiných důvodů byla žaloba zjevně věcně neopodstatněná, soud dražební jednání neodročí nebo neodloží provedení výkonu rozhodnutí, neboť je zjevné, že žalobě nebude vyhověno a odročení jednání nebo odložení provedení výkonu rozhodnutí by představovalo jen neodůvodněný průtah.

45

V případě pravomocného zamítnutí excindační žaloby, provede soud výkon rozhodnutí i ohledně majetku, jehož vyloučení bylo navrženo. Pravomocné rozhodnutí soudu, kterým rozhodl o tom, že určitá věc, právo nebo majetková hodnota je vyloučena z výkonu rozhodnutí, je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř., odpadl-li celý předmět výkonu rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí o vyloučení jen určitých věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot z výkonu rozhodnutí je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí jen zčásti § 268 odst. 4 o.s.ř. Zastavení výkonu rozhodnutí je druhou fází, která nastane až po právní moci rozhodnutí o vylučovací žalobě.

46

5 EXCINDAČNÍ ŽALOBA V EXEKUČNÍM ŘÍZENÍ 5.1 Vymezení Excindační žaloba není v EŘ upravena zvlášť, pouze § 52 stanoví, že nestanoví-li EŘ jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení o.s.ř., tudíž i § 267 a násl. O procesním právu podat excindační žalobu, musí exekutor osobu, jež uplatňuje k majetku právo nepřipouštějící exekuci, poučit dle § 254 odst. 3 o.s.ř. Na postup při podání, projednání a rozhodnutí o vylučovací žalobě se použije ustanovení § 267 a násl. o.s.ř., jak je uvedeno v kapitole 4. Dnem 1. listopadu 2009 nabyla účinnosti novela exekučního řádu54. Přínosem této novely má být nejen zkvalitnění exekuční činnosti, přenesení více pravomocí na exekutory a zrychlení a zefektivnění vymáhání pohledávek, aniž by došlo k ohrožení práv povinných, ale rovněž si novela klade za cíl posílení práv třetích osob. Účelem novely bylo zejména umožnit exekutorovi vyřizovat nesporné věci a otázky organizační. Sporné záležitosti i nadále rozhodují soudy. Hlavní výhodou novely je zcela nová formulace přiměřenosti exekuce, jak bude dále blíže rozvedeno.

5.2 Generální inhibitorium Na rozdíl od úpravy výkonu rozhodnutí v o.s.ř. je exekuce soudem nařízena proti majetku povinného obecně, tj. na veškerý (současný i budoucí) majetek dlužníka. Podle § 44a odst. 1 novelizovaného EŘ je po doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému zakázána dispozice s veškerým jeho majetkem, včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů (dle § 42 EŘ), vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, k nimž má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Jde o tzv. „generální inhibitorium“. Dlužníkovi je tak znemožněno zbavit se svého majetku. Veškeré právní úkony, kterými by povinný porušil tuto povinnost, byly před novelou neplatné. Novela EŘ zmírnila tvrdost generálního inhibitoria a umožnila výjimku. Podle novelizovaného § 44a odst. 4 54

Zákon č. 286/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 22. července 2009

47

EŘ může povinný s písemným souhlasem exekutora, oprávněného a všech přihlášených věřitelů k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů exekuce či nákladů oprávněného prodat majetek nebo jednotlivé majetkové hodnoty, které byly postiženy inhibitoriem, nejsou-li postiženy jinou exekucí, nejméně za cenu obvyklou stanovenou znaleckým posudkem, splatnou při podpisu smlouvy k rukám exekutora. Právní úkony, kterými by povinný porušil generální inhibitorium, se považují od novely EŘ za platné, pokud se neplatnosti nedovolá exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel. Dovolání se neplatnosti může exekutor provést vydáním a doručením exekučního příkazu. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz všem účastníkům právního úkonu. Další výjimku z generálního inhibitoria představuje § 44a odst. 2 EŘ. Dlužník se může vymanit z generálního inhibitoria, složí-li částku ve výši vymáhané pohledávky, nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekutor na návrh povinného zruší rozhodnutím zákaz nakládat s veškerým majetkem. Generální inhibitorium se může zdát vůči povinnému tvrdým opatřením, právem respektovaným, ale z hlediska sociálního státu možná až finančně paralyzujícím. Na druhé straně představuje účinný institut, který přispívá k vyšší efektivitě exekucí v porovnání s výkonem rozhodnutí a představuje účinnou ochranu oprávněného a přihlášených věřitelů. Možnost povinného prodat po novele část majetku z volné ruky přispívá k ochraně jeho a věcí, na kterých mu záleží. Můžeme zde vidět humanizační trend a rovněž stále se zvýrazňující zásadu proporcionality. EŘ připouští existenci i speciálních inhibitorií a arestatorií. Generální inhibitorium počíná doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému. Doručením exekučního příkazu povinnému exekutor projevuje vůli výběru způsobu exekuce a do jisté míry tím upřesňuje rozsah generálního inhibitoria. Vydáním exekučního příkazu tak nedochází k omezení zákazu dispozice povinného s veškerým majetkem. Lze však dovodit, že věci vyloučené z výkonu rozhodnutí podle § 321 a § 322 o.s.ř. nebudou spadat pod zákaz dispozice z důvodu, že nemohou být předmětem výkonu rozhodnutí.

48

5.3 Nařízení exekuce Podle novely EŘ podává oprávněný návrh na nařízení exekuce již soudnímu exekutorovi a nikoli soudu, který zajistí, aby návrh splňoval všechny náležitosti, a postoupí podání soudu s žádostí o pověření. Exekutor, na rozdíl od výkonu rozhodnutí, sám posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena. EŘ stanoví pravidlo v § 47 odst. 1 tak, že exekutor zvolí způsob exekuce, aby tento nebyl zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Exekutor může také vyzvat oprávněného, aby ten navrhl, jakým způsobem má exekuci provést. Exekutor je podle § 58 odst. 1 EŘ oprávněn zajistit majetek k provedení exekuce nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství a pravděpodobných nákladů exekuce a oprávněného. Novelou tak došlo k legislativnímu zakotvení zásady proporcionality a zvýraznění ochrany dlužníka. Zakotvení proporcionality exekucí jistě bude jedním z pilířů právního státu. Přiměřenost se v zákoně projevuje v také v tom, že prioritním způsobem provedení exekuce na peněžitá plnění, bude přikázání pohledávky z účtu.

5.4 Pravomoc a příslušnost k projednání Věcně příslušným exekučním soudem k projednání a rozhodnutí o excindační žalobě je podle § 45 EŘ okresní soud. Místně příslušným je exekuční soud, který nařídil exekuci. Podle § 45 EŘ je exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou nebo sídlo, je-li právnickou osobou, případně majetek, jestliže nemá povinný bydliště nebo sídlo v České republice. Stejně jako ve výkonu rozhodnutí i v exekuci je úspěšné pravomocné rozhodnutí vydané v nalézacím řízení o excindační žalobě důvodem k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Soud exekuci zastaví ohledně majetku, o němž bylo pravomocně rozhodnuto, že se vylučuje z exekuce. Soud rozhoduje ve věci samé rozsudkem.

49

5.5 Náklady O nákladech řízení o vylučovací žalobě platí to, co je uvedeno výše u výkonu rozhodnutí. Náhrada nákladů je upravena v §§ 142 – 150 o.s.ř. a i zde se uplatní zásada úspěchu ve věci. Náhrada nákladů tak bude odviset od každého konkrétního případu, zda zavdá oprávněný příčinu k podání vylučovací žaloby a bude povinen hradit náklady navrhovateli a na určení, od kterého okamžiku se oprávněný mohl důvodně domnívat, že majetek není ve vlastnictví povinného. Za určitých podmínek bude jistě možná i aplikace § 150 o.s.ř., jež zakotvuje možnost soudu náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele.

5.6 Postup soudu a exekutora po podání žaloby Dozví-li se exekutor, že byla podána žaloba na vyloučení nemovitosti z exekuce podle § 267 o.s.ř., odročí dražební jednání až do pravomocného rozhodnutí o žalobě (§ 336i odst. 1 o. s. ř.). Zjistí-li exekutor, že byl podán návrh na vyloučení podniku nebo jeho části z exekuce, dražební jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o žalobě (§ 338v odst. 1 o.s.ř.). Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot patřících k podniku, exekutor podle okolností jednotlivého případu posoudí, zda odročí nebo provede dražební jednání. Přistoupí-li k dražbě, upozorní dražitele na sporné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. V jiných případech, kdy je podána vylučovací žaloba, je na soudu, zda posoudí takovouto žalobu jako dostatečný důvod pro odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. a exekuci odloží. Rovněž sám navrhovatel může spolu s vylučovací žalobou podat soudu návrh na odklad exekuce. Soud musí zkoumat, zda je podaná žaloba dostatečným důvodem pro zahájení řízení, na jehož základě by mohlo dojít k zastavení exekuce, v takovém případě soud i bez návrhu povinného může exekuci odložit. Novela EŘ poskytla exekutorovi další oprávnění, jímž je možnost odložit exekuci podle § 54 EŘ. Exekutor může exekuci odložit na návrh nebo i bez návrhu, lze-li očekávat, že bude exekuce zastavena. Dozví-li se exekutor o podané excindační žalobě, která je způsobilá být důvodem k zastavení exekuce, je oprávněn, nikoli povinen, exekuci odložit. 50

Byl-li majetek prodán v dražbě a výtěžek zpeněžení vyplacen věřitelům, nemůže se třetí osoba domáhat vyloučení majetku z exekuce, ale může se žalobou z lepšího práva domáhat na věřiteli vyplacení výtěžku z prodeje movité věci, nemovitosti nebo podniku, které byly ve vlastnictví třetí osoby a jež nabyla třetí osoba. Podstatou žaloby je, že žalobci svědčilo lepší právo k věci než žalovanému. Žalobu z lepšího práva projednává soud též ve sporném řízení podle části třetí o.s.ř. Věcně příslušným soudem je okresní soud (§ 9 o.s.ř.). Místně příslušným je obecný soud žalovaného (§ 84 o.s.ř.), popřípadě se příslušnost určí podle §§ 86 a 87 o.s.ř. Prodá-li exekutor věc v dražbě, ač bylo rozhodnuto o excindační žalobě ve prospěch žalobce, může se žalobce domáhat náhrady škody na soudním exekutorovi, která je legislativně zakotvena v § 32 EŘ.

5.7 Vyškrtnutí ze soupisu Na základě novely EŘ byl do exekučního řádu vložen zcela nový § 68 s příznačným názvem vyškrtnutí věci ze soupisu. Podle odst. 1 daného paragrafu může ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci, podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do 30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který věc do soupisu pojal. Navrhovatel bude povinen prokázat dodržení zákonné lhůty, jinak návrh exekutor odmítne. O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem. Po dobu řízení o návrhu na vyškrtnutí nemůže exekutor dotčenou věc zpeněžit. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během provádění exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže. Proti kladnému rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu není přípustné odvolání (§ 55c odst. 3 písm. a) EŘ). Nevyhoví-li exekutor podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, byť i jen zčásti, může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora vylučovací žalobu podle § 267 o.s.ř. O tom musí být navrhovatel exekutorem

51

poučen. Po dobu řízení o žalobě také nemůže exekutor sepsané movité věci prodat. Zákon přesně nedefinuje nevyhovění návrhu. Otevřenou otázkou tedy zůstává, zda lze za nevyhovění návrhu považovat odmítnutí. Exekutor odmítne návrh, byl-li podán opožděně. Odmítnutím návrhu však nerozhoduje exekutor o meritu věci. Podle jazykového výkladu předpokládám, že vyhovění návrhu přichází v úvahu pouze, pokud se jím exekutor meritorně zabýval. Nezabýval-li se meritem věci, nelze rozhodnutí o odmítnutí považovat za nevyhovění. Tato novinka nejen, že má zvýšit ochranu třetích osob, ale zejména by měla přispět k transparentnosti exekucí a aktivnímu přístupu třetích osob, které nebudou brzdit provádění exekuce podáváním excindačních žalob, ale tuto situaci mohou vyřešit přímo u exekutora. Exekutor sám vede exekuční spis a vyškrtnutí ze soupisu se tak určitě stane běžnou a jednoduchou součástí exekuční činnosti a ulehčí tak postavení třetích osob. Na druhou stranu můžeme polemizovat o „kvalitě a odbornosti“ takovýchto rozhodnutí. Zejména, když není možné proti kladnému rozhodnutí podat odvolání.

52

6 EXCINDAČNÍ ŽALOBA V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ 6.1 Incidenční spory podle IZ Excindační žaloba stejně jako podle o.s.ř. patří i podle IZ mezi tzv. incidenční spory. Incidenční spory jsou taxativně vymezeny v § 159 IZ. Podle § 159 odst. 1 písm. b) jsou incidenčními spory také spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5. Na projednání a rozhodování incidenčních sporů se použijí ustanovení § 160 až § 164 IZ. Incidenční spory se dle ustanovení § 160 odst. 1 IZ projednávají a rozhodují na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby dle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. Žaloba musí obsahovat stejné náležitosti jako jsou uvedeny v kapitole 4.4. Specifickým rysem incidenčních sporů je, že se projednávají v rámci insolvenčního řízení – zde je vyjádřena zásada jednotnosti insolvenčního řízení. Podle ustanovení § 7 IZ se nejen na insolvenční řízení, ale i na incidenční spory, na rozdíl od minulého zákona o konkursu a vyrovnání, přiměřeně použijí ustanovení o.s.ř., nestanoví-li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Přiměřeným užitím o.s.ř. v souvislosti s incidenčními spory nemohou být dotčeny základní procesní instituty upravující průběh incidenčních sporů. Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu podle ustanovení § 160 odst. 2 IZ. Pro incidenční spory se z ustanovení části první, hlavy třetí IZ použijí pouze ustanovení o doručování. Účastníkům řízení ve věcech incidenčních sporů se ve všech případech bude doručovat zvlášť dle ustanovení § 75 IZ a rozhodnutí ve věci samé bude doručováno písemně do vlastních rukou. Pro případ neúspěšného doručení účastníkům incidenčního sporu bude použito ustanovení § 80 IZ, podle něhož se písemnosti doručí znovu vyhláškou. Insolvenční

soud

přistoupí

k projednání

žaloby

po

ověření

formálních

podmínek vedení sporu. Těmito podmínkami jsou, že žaloba je podána včas a k tomu oprávněnou osobou. V případě, že není žaloba podána včas nebo oprávněnou osobou, 53

soud žalobu odmítne. V této úpravě je odklon od obecné úpravy soudních sporů v o.s.ř., kdy opožděně podanou žalobu a žalobu podanou neoprávněnou osobou soud zamítne. Insolvenční soud má zjednodušené postavení, nemusí rozhodovat ve věci samé, ale odmítnutím procesně. Stejně postupuje insolvenční soud, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat. Brání-li projednání žaloby nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví. Insolvenční soud projednává incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení, zcela se použijí procesní pravidla uvedená v o.s.ř. Podle § 162 IZ rozhoduje insolvenční soud v incidenčním sporu rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru rozhoduje usnesením. Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem může insolvenční soud schválit, jen jestliže s ním souhlasí věřitelský výbor. O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhoduje insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení o.s.ř., není-li v IZ uvedeno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) IZ. Podle § 170 písm. f) IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení, není-li dále stanoveno jinak. Při rozhodování o nákladech řízení o excindační žalobě postupuje insolvenční soud přímou aplikací § 137 a násl. o.s.ř. Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je dle § 164 IZ závazný pro všechny procesní subjekty, kterými jsou sám insolvenční soud, dlužník, věřitelé uplatňující svá práva proti dlužníku, insolvenční správce, státní zastupitelství a likvidátor dlužníka.

6.2 Excindační žaloba podle § 225 IZ 6.2.1 Vymezení Excindační žaloba jako taková je upravena v § 225 IZ. „Bez ohledu na právní důvod vylučovacího nároku, je jeho povaha vždy veřejnoprávní, neboť předpokládá prohlášení

54

a trvání insolvenčního řízení“.55 Před prohlášením a po skončení insolvenčního řízení existuje jako soukromoprávní nárok osoby na vydání věci, který není obsahově shodný s vylučovacím nárokem, neboť ten je uspokojen již vyloučením z majetkové podstaty, nikoli až vydáním vylučovateli. Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. V již zrušeném ZKV jsme se mohli setkat nejen s institutem vylučovací žaloby, ale i s jinými možnostmi vyloučení majetku ze soupisu konkursní podstaty. Osoba, které svědčilo právo, jež nepřipouští soupis určité věci, mohla uplatnit své námitky proti soupisu vůči správci konkursní podstaty nebo se mohla domáhat vyloučení určitých věcí ze soupisu mimosoudní dohodou uzavřenou se správcem konkursní podstaty a správce na základě námitek, kterým dobrovolně vyhověl nebo na základě dohody věc ze soupisu vyřadil. K tomu si mohl vyžádat pokyn konkursního soudu nebo stanovisko věřitelského výboru.56 Insolvenční správci převzali tuto praxi a i za účinnosti současného IZ je možné uplatnit námitky proti soupisu věcí do majetkové podstaty, případně se s insolvenčním správcem mimosoudně dohodnout na jejich vyloučení. Tato dohoda však nesmí obcházet ustanovení § 164 IZ, bylo-li o vylučovací žalobě rozhodnuto soudně.

6.2.2 Soupis majetkové podstaty Soupis majetkové podstaty je listinou, do které se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Insolvenční správce zařadí do soupisu každou věc, pohledávku nebo právo mající majetkovou hodnotu, o nichž má za to, že patří nebo mohou patřit do majetkové podstaty. Soupis provádí bezprostředně poté, co je rozhodnuto o úpadku dlužníka a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení z úřední povinnosti.57 Po soupisu majetku do soupisu majetkové podstaty se insolvenční správce stává, jako osoba s dispozičním oprávněním, jediným, kdo je oprávněn s majetkem disponovat. Do soupisu se dle ustanovení § 224 odst. 1 IZ zapisují i věci, 55

SCHELLOVÁ, I. Vyloučení věcí z podstaty. Ekonom, prosinec 1995, roč. 1995, č. 51, s. 61-62 Viz. stanovisko NS ČR sp. zn. Cpjn 19/98 Sb.r. civ. č. 52/1998 57 Viz. stanovisko NS ČR Cpjn 19/98 Sb.r.civ. č. 52/1998 56

55

práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáležejí dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné proto, že k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení, které musí obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Z uvedeného tedy vyplývá, že insolvenční správce k soupisu přistoupit musí a následnou otázku ponechání či vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty bude řešit až soud v řízení o excindační žalobě. Insolvenční správce může zjistit, zda určitý majetek je či není ve vlastnictví dlužníka např. vlastní dohlédací činností prostřednictvím zkoumáním seznamu dlužníkova majetku, účetní a jiné evidence nebo z podnětu dlužníka či osoby, která k majetku v dlužníkově detenci uplatňuje práva vylučující jeho sepsání.58 Ve vyrozumění přesně identifikuje majetek a důvody, které vedly insolvenčního správce k jeho soupisu. Tyto informace spolu s termínem provedení soupisu by měly být obsaženy i v osvědčení vydávaném na žádost třetí osoby. Insolvenční správce ve vyrozumění také poučí třetí osobu o možném postupu k podání excindační žaloby. Vyrozumění o soupisu majetku by mělo obsahovat informaci o osobě, jíž je adresováno, přesné označení majetku s tím, že byl sepsán do majetkové podstaty určitého dlužníka, poučení o možnosti domáhat se vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, poučení o způsobu a lhůtě pro podání excindační žaloby, sdělení, který soud je věcně a místně příslušný k jejímu podání a projednání a poučení o důsledcích nepodání žaloby. Z ustanovení § 224 InsZ není zcela zřejmé v souvislosti s § 71 odst. 1 a § 75 odst. 1 IZ, zda se vylučovateli vyrozumění o majetku doručuje zvláštním způsobem nebo postačí doručení vyhláškou.59 Podle ustanovení § 71 odst. 1 IZ se vyrozumění účastníkům v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tedy doručení vyhláškou. Podle § 75 odst. 1 IZ jde o zvláštní způsob doručení, jestliže zákon ukládá, aby byla písemnost doručena zvlášť nebo do vlastních rukou. V případě vyrozumění zákon zvláštní způsob doručení neukládá, jako je tomu např. v § 160 odst. 3 58

Srov. RICHTER, T. Insolvenční právo. Praha : ASPI – Wolters Kluwer. 2008. s. 471. ISBN 97880-7357-329-4 59 Viz. n58

56

IZ. Dá se ale spíše usuzovat, vzhledem k zachování právní jistoty a ochrany práv třetích osob, že bude vhodnější vyrozumění doručovat třetím osobám zvlášť, protože by jim jinak byla uložena zatěžující povinnost kontrolovat insolvenční rejstřík, zda nedošlo k zahrnutí jejich majetku do majetkové podstaty dlužníka. Praxí insolvenčních správců je zasílat vyrozumění do vlastních rukou. Způsob doručení by ale bylo vhodné pro příště legislativně zakotvit. V původním zákoně o konkursu a vyrovnání, bylo s pojmem vyrozumění spojeno v § 66c vyrozumění na úřední desce soudu a současné zveřejnění v OV. Za den vyrozumění se pak považoval den zveřejnění v OV.

6.2.3 Náležitosti žaloby Žaloba musí být dle ustanovení § 225 odst. 2 IZ podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě, která tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje její právo k majetku nebo že je tu jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut, bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Tato lhůta je lhůtou hmotněprávní, je tudíž zachována, pokud žaloba dojde nejpozději poslední den lhůty insolvenčnímu soudu.60 Pro zachování lhůty je nutno žalobu podat nejen u soudu věcně, ale i místně příslušného pro konkrétní insolvenční řízení. Pro běh lhůt je nutno odkázat na obecnou úpravu lhůt. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. K tomu, aby žaloba byla úspěšná, je potřeba podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 61

ČR , aby byly splněny následující podmínky: 1) příslušný majetek byl skutečně sepsán do soupisu majetkové podstaty, 2) excindační žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka a došla soudu nejpozději poslední den uvedené zákonné lhůty, 3) žalovaným je insolvenční správce, 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci z majetkové podstaty, trvá insolvenční řízení a příslušný majetek je sepsán v majetkové podstatě a

60

Viz. stanovisko NS ČR Cpjn 19/98 Sb.r.civ č. 52/1998 a také nález I. ÚS 230/98, Sb.n.u. sv. 11, s.

61

Viz. rozhodnutí NS ČR, 29. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1103/2004, www.nsoud.cz

351

57

5) osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že příslušný majetek neměl nebo nemá být ke dni rozhodnutí o žalobě do soupisu majetkové podstaty sepsán, ale i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí. Za podání žaloby na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty se podle položky č. 10 přílohy sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vybírá poplatek 1.000,- Kč. Pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu o vylučovací žalobě je podkladem pro insolvenčního správce, aby předmětný majetek vyloučil ze soupisu majetkové podstaty.

6.2.4 Právní domněnka oprávněnosti Nebyla-li žaloba podána včas, platí podle ustanovení § 225 odst. 3 IZ, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. Zákon takto koncipuje podmínky, podle nichž je dána právní jistota ve vztahu k majetku pojatém do soupisu. Jestliže je třetí osoba vyrozuměna o soupisu majetku, musí své stanovisko nesouhlasu ve formě excindační žaloby podat v zákonné lhůtě, nepodá-li ji nebo podá-li ji po uvedené lhůtě, platí nevyvratitelná právní domněnka, že majetek je do soupisu pojat oprávněně. Nárok třetí osoby domáhat se vyloučení majetku z majetkové podstaty tedy uplynutím zákonné lhůty prekluduje. Tentýž následek má zamítnutí insolvenční žaloby, její odmítnutí nebo zastavení řízení o excindační žalobě. „Vylučovatel za trvání konkursu již nemá možnost vynutit si zákaz zpeněžení takového majetku a zabránit rozdělení výtěžku mezi úpadcovy věřitele, je po dobu trvání účinků konkursu zbaven práva s tímto majetkem nakládat a dojde-li k jeho zpeněžení, nemůže úspěšně zpochybnit vlastnictví osoby, která majetek zpeněžením nabyla.“62 Podle již zrušeného zákona o konkursu a vyrovnání judikoval Nejvyšší soud63, že „správce konkursní podstaty může vyloučit majetek z konkursní podstaty, i když žalobce v mezidobí neuspěl s vylučovací žalobou nebo lhůtu k jejímu podání zmeškal. Podstatné je, že skutečnosti vylučující soupis vyšly v konkursním řízení jednoznačně najevo, a že tím byly definitivně rozptýleny pochybnosti o příslušnosti 62 63

Viz. rozhodnutí NS ČR, 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, www.nsoud.cz Viz. n62

58

majetku ke konkursní podstatě.“ Předpokládám, že vzhledem k ustanovení § 164 IZ nebude možno tento judikovaný názor v současnosti použít.

6.2.5 Postup insolvenčního správce v období projednávání žaloby Od počátku běhu 30 denní lhůty až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. Tento zákaz je vysloven v ustanovení § 225 odst. 4 IZ vůči insolvenčnímu správci, který je po sepsání majetku do soupisu majetkové podstaty jedinou osobou s dispozičním oprávněním k majetku, je však pochopitelné, že tento zákaz platí i pro osobu, která se domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty. Ze zákazu existují dvě výjimky. Prvou možností, kdy lze majetek zpeněžit je odvracení újmy tomuto majetku bezprostředně hrozící. Na insolvenčním správci v takovém případě spočívá povinnost jasně prokázat existenci bezprostředně hrozící újmy, např. formou svědeckých výpovědí, znaleckých posudků nebo jiných důkazů. Bezprostředně hrozící újmou může být krátká doba trvanlivosti u rychle se kazícího zboží. Druhou zákonnou možností je prodej majetku na základě souhlasu žalobce s postupem insolvenčního správce. Souhlas by měl mít formu písemné dohody žalobce s insolvenčním správcem o podmínkách prodeje konkrétního majetku, dohoda by měla být projednána s věřitelským výborem a insolvenčním soudem.64 Insolvenční správce by po celou dobu, kdy je osobou s dispozičními oprávněními, měl zachovávat péči řádného hospodáře v rámci hospodaření s majetkem náležejícím do majetkové podstaty, protože musí své konání zaměřit tak, jako by daný majetek měl součástí majetkové podstaty zůstat i nadále.

64

Srov. KOZÁK, J. – BUDÍN, P. – DADAM, A. Insolvenční zákon a předpisy související : nařízení Rady ES o úpadkovém řízení : komentář. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008. 928 s. ISBN 978-80-7357-375-1

59

6.2.6 Postup vylučovatele po zpeněžení majetku a jeho nároky Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze podle ustanovení § 225 odst. 5 IZ ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě. Podle § 225 odst. 6 IZ byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno. Právo na vydání výtěžku zpeněžení může třetí osobě vzniknout v následujících situacích. 1) Odvracel-li insolvenční správce prodejem majetku bezprostředně hrozící újmu v době, kdy ještě nebylo o excindační žalobě pravomocně rozhodnuto. 2) Zpeněžil-li insolvenční správce majetek poté, co vylučovatel neuspěl v prvním stupni s vylučovací žalobou, zatímco vylučovatel podal odvolání k nadřízenému soudu. 3) Nebyla-li třetí osoba vyrozuměna insolvenčním správcem o soupisu majetku do majetkové podstaty, anebo vyrozuměna byla a vylučovací žalobu nepodala. Ve všech výše uvedených případech se vylučovatel může podle § 225 odst. 6 IZ domáhat toho, aby z majetkové podstaty byl vyloučen majetek nabytý jeho zpeněžením či jiným převodem – typicky kupní cena zaplacená nabyvatelem při zpeněžení předmětného majetku.65 Zde se bude také jednat o incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. b) IZ. Ustanovením § 225 odst. 6 není dotčeno právo na náhradu škody proti insolvenčnímu správci. Podle § 37 IZ insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. „Ten, na koho insolvenční správce převedl v rámci zpeněžování majetek sepsaný do majetkové podstaty jako vlastnictví úpadce, se stává vlastníkem takového majetku bez 65

Viz. n58

60

zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení fakticky náležel někomu jinému.“66 Proto nemůže třetí osoba, která se považuje za vlastníka majetku prodaného v rámci zpeněžení, uspět s podanou žalobou na určení vlastnického práva podle § 80 písm. c) o. s. ř. vůči tomu, kdo majetek zpeněžením nabyl.

6.2.7 Žaloba z „lepšího práva“ Byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do majetkové podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, zůstává vylučovateli zachována možnost žaloby z tzv. lepšího práva. Žaloba o vydání výtěžku zpeněžení směruje proti osobám, mezi které byl výtěžek rozdělen. Je založena na argumentu, že tento výtěžek jim byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl vylučovatel ke zpeněženému majetku lepší právo než úpadce. Tato žaloba o vydání bezdůvodného obohacení je založena na nároku, který vychází z hmotného práva. Podle ustanovení § 451 OZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. V tomto případě plnění přijímal věřitel, ale od osoby, která nebyla povinným, ani dlužníkem. Žaloba z lepšího práva není zařazena mezi incidenční spory podle § 159 IZ, soudní pravomoc se bude řídit obecnými pravidly o.s.ř. Lhůta k podání žaloby se odvíjí od promlčecí doby, která je dle § 107 OZ dva roky ode dne, kdy se vylučovatel dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

6.2.8 Práva vylučující soupis Právem, které vylučuje možnost zahrnutí majetku do soupisu je v prvé řadě právo vlastnické, také spoluvlastnictví, držba věci nebo její detence z důvodu práva věcného nebo obligačního. V tomto směru lze uvést např. nárok ze smlouvy o výpůjčce, smlouvy o úschově, smlouvy o uskladnění, nárok manžela na vyloučení věcí z majetkové podstaty, které získal do svého výlučného vlastnictví vypořádáním společného jmění manželů po prohlášení konkursu. Předmětem mohou být nejen hmotné věci, ale i např. právo na jméno (firmu), právo autorské, patentní. To však neplatí v případě, nabyla-li

66

Viz. rozhodnutí NS ČR 29 Odo 394/2002, in: Soudní judikatura č. 9/2004, SJ 180/2004, s. 738

61

třetí osoba majetek do svého vlastnictví na základě neplatného nebo neúčinného právního úkonu.

6.2.9 Neplatnost a neúčinnost právních úkonů Neplatnost je upravena v §§ 231 – 234 IZ. Insolvenční soud není vázán rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, kterým byla v průběh insolvenčního řízení zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, což je výjimkou z obecného pravidla o závaznosti soudních rozhodnutí pro všechny orgány podle § 159a o.s.ř. Insolvenční soud tuto otázku posuzuje jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu podle § 159 odst. 1 písm. f) IZ. Avšak byla-li neplatnost právního úkonu zjištěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, považuje se právní úkon za neplatný i v insolvenčním řízení. Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu (§ 233 odst. 1 IZ). Získá-li dlužník na základě neplatného právního úkonu majetek, který bude zahrnut do majetkové podstaty, je insolvenční správce povinen tento majetek vydat na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu. Subjekt, kterému svědčí pravomocné rozhodnutí o neplatnosti právního úkonu, vyzve písemně insolvenčního správce k vydání majetkového prospěchu. Insolvenční správce je povinen na žádost reagovat písemně v „přiměřené lhůtě“. Tato lhůta není v zákoně nijak konkretizována. Kritérium „přiměřené lhůty“ je subjektivním pojmem, který se bude lišit podle povahy jednotlivých případů. Oprávněná osoba by kupř. mohla v žádosti uvést lhůtu, v níž by měl insolvenční správce na žádost reagovat. Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li žádost o jeho vydání v přiměřené lhůtě, lze se podle ustanovení § 233 odst. 2 IZ jeho vydání domáhat vylučovací žalobou podle insolvenčního zákona, která musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání majetkového prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti. Neúčinnost právních úkonů je upravena v §§ 235 – 243 IZ. Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé

62

věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům. Neúčinnost podle současného znění insolvenčního zákona tedy nenastává ex lege, ale až rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě. V již zrušeném zákoně o konkursu a vyrovnání nastávala neúčinnost právních úkonů stejně jako v o.s.ř. přímo ze zákona. Zcizil-li tedy dlužník věci, které by mohly patřit do majetkové podstaty, na základě neúčinného právního úkonu, náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty, jinak je nutno vydat rovnocennou náhradu. Odpůrčí žalobu podává insolvenční správce proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, nepodá-li ji, nárok zanikne. Neúčinnými právními úkony jsou úkony bez přiměřeného protiplnění, zvýhodňující právní úkony a úmyslně zkracující právní úkony. Při hodnocení právních úkonů z hlediska neúčinnosti musí být naplněna obecná definice v § 235 IZ a jedna ze zmíněných tří „skutkových podstat“.

63

7 SHODY 7.1 Spor Vykonávací, exekuční a v jistém smyslu ani insolvenční řízení nejsou ucelenými a sjednocenými procesy. V jejich průběhu může vznikat celá řada situací, které řízení určitým způsobem rozštěpují. Těmito situacemi jsou zejména spory, které vznikají v souvislosti s hlavním řízením a mezi které patří i spor o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, exekuce nebo soupisu majetku v insolvenčním řízení. Tyto spory se souhrnně označují jako tzv. incidenční spory. Spory vznikající ve zmiňovaných řízeních rozhodují soudy. Podstatou takovýchto sporů je, že jde o spor o právo, který vzniká mezi dvěma spornými stranami, jež proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného. Na každé straně může stát i více subjektů, jež jsou v postavení nerozlučných společníků. Spornou povahou řízení je odůvodněno i připuštění vedlejšího účastenství. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy účastníci mají procesní odpovědnost za doložení a označení důkazů k prokázání svých tvrzení. Ve sporném řízení se projednávají záležitosti na základě návrhu na zahájení řízení podle § 79 a § 42 o.s.ř.

7.2 Legitimace k žalobě K podání žaloby je aktivně věcně legitimována vždy třetí osoba, jež má k věci, která byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, exekucí nebo jež byla sepsána do majetkové podstaty právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí nebo exekuci, případně její zahrnutí do soupisu majetkové podstaty. Zvláštním subjektem aktivně věcně legitimovaným k podání vylučovací žaloby je v určitých případech manžel povinného. Manžel povinného může podat excindační žalobu v případech uvedených v § 267 odst. 2 o.s.ř. Podle části teorie i v případě, že je účastníkem exekučního řízení67. Pasivně věcně legitimovanou osobou je v řízení vykonávacím a exekučním oprávněný. V řízení insolvenčním je pasivně věcně legitimovaný insolvenční správce.

67

Srov. n31 s. 1452

64

Oprávněný je osobou, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, tudíž osobou, která je podle části teorie zodpovědná za to, že byl postižen majetek třetí osoby. Zodpovědnost je, podle mého názoru ve vztahu k oprávněnému pojem relativní, protože skutečně zodpovědnou osobou za to, že byl zařazen do soupisu majetek jiné osoby než povinného je soudní vykonavatel nebo exekutor. Pasivní věcná legitimita insolvenčního správce vychází z toho, že on je tím, kdo provádí z úřední povinnosti soupis majetku v insolvenčním řízení a je tak zodpovědná za to, jaký majetek do soupisu zařadí.

7.3 Péče řádného hospodáře Soudní vykonavatel i exekutor, pokud zajistili majetek, který sepsali do soupisu majetku povinného, by měli v průběhu projednávání žaloby o vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nebo exekuce zachovávat péči řádného hospodáře. Totéž se týká insolvenčního správce, který pořídil soupis majetkové podstaty úpadce, byla-li v zákonné lhůtě podána žaloba na vyloučení věci ze soupisu. V průběhu projednávání žaloby je insolvenční správce povinen zachovávat péči řádného hospodáře, majetek nejen udržovat, ale zejména zabránit jeho poškození a zničení. Musí své konání zaměřit tak, jakoby k vyloučení majetku ze soupisu nemělo dojít.

65

8 ROZDÍLY 8.1 Povaha řízení Excindační žalobu podanou v řízení vykonávacím a exekučním soud neprojednává v těchto řízeních, ale v řízení sporném. Na řízení se použijí ustanovení části třetí o.s.ř. Skutečnosti, které jsou důvodem k vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí, tvrdí a prokazuje žalobce, který v tomto směru nese také procesní odpovědnost za výsledek řízení. To, že je excindační žaloba projednávána v řízení sporném, odlišném od řízení exekučního a vykonávacího, neznamená, že nemá na tato řízení dopad. Účastníkem exekučního nebo vykonávacího řízení se může žalobce stát, podá-li návrh na odklad exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. Dopadem excindační žaloby na exekuční a vykonávací řízení je její výsledek. Vyhoví-li soud excindační žalobě, je toto rozhodnutí podkladem pro vyloučení předmětného majetku z výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Specifickým rysem incidenčních sporů podle IZ, mezi které řadíme v § 159 odst. 1 písm. b) i excindační žalobu, je jejich projednávání a rozhodování v rámci insolvenčního řízení. Tedy přímo insolvenčním soudem. I pro projednávání těchto sporů určuje zákon přiměřené použití o.s.ř., které nebude v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. O excindační žalobě bude rozhodováno v samostatném řízení, avšak řešeném v rámci řízení insolvenčního insolvenčním soudcem. Vedlo-li by projednávání a rozhodování o excindační žalobě k průtahům insolvenčního řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu. Projednávání vylučovací žaloby přímo insolvenčním soudem v rámci insolvenčního vychází z principu jednotnosti, na které je založen náš IZ. V předchozím ZKV byla vylučovací žaloba samostatnou právní věcí, která nebyla navázána na insolvenční soud.

8.2 Pravomoc a příslušnost soudu Excindační žaloba se projednává pouze na základě návrhu podle § 79 a § 42 o.s.ř. podaném aktivně legitimovanou osobou. K projednání a rozhodnutí je příslušný jako jediný oprávněný orgán soud. Jeho rozhodnutí je pro všechny účastníky a státní orgány závazné. Pro projednání excindační žaloby ve výkonu rozhodnutí a exekuci je věcně 66

příslušný okresní soud podle § 9 odst. 1 o.s.ř a § 45 odst. 1 EŘ. V insolvenčním řízení a o incidenčních sporech rozhodují v prvním stupni krajské soudy § 9 odst. 4 o.s.ř. Místní příslušnost soudu pro projednání žaloby je ve výkonu rozhodnutí výlučná, podle § 88 písm. ch) o.s.ř. je to soud, u něhož je prováděn výkon rozhodnutí. Místně příslušným soudem pro projednání vylučovací žaloby v exekuci je soud, který nařídil provedení exekuce. Podle § 45 EŘ je exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou nebo sídlo, je-li právnickou osobou, případně majetek, jestliže nemá povinný bydliště nebo sídlo v České republice. Místně příslušným soudem pro projednání vylučovací žaloby v insolvenčním řízení je insolvenční soud, kterým je obecný soud úpadce podle § 84 o.s.ř.

8.3 Lhůta Žalobce domáhající se vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nebo z exekuce podle o.s.ř. není omezen zákonnou lhůtou pro podání excindační žaloby. Z průběhu exekučního a vykonávacího řízení vyplývá, že žalobu je možné podat v době od provedení soupisu majetku, do doby než dojde k dražbě nebo jinému zpeněžení postiženého majetku. Byl-li již vyplacen výtěžek zpeněžení věřiteli, nelze se na něm domáhat jeho vydání vylučovací žalobou, ale žalobou z lepšího práva. Žalobce bude věřitele žalovat na zaplacení částky ve výši, jež odpovídá přijatému výtěžku. Žalobním důvodem bude, že žalobci svědčilo lepší právo, než žalovanému věřiteli, tj. věřiteli byl neoprávněně, míněno podle hmotného práva, vyplacen výtěžek zpeněžení. Z hlediska hmotného práva jde o nárok z bezdůvodného obohacení, když žalovaný získal na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, protože získal prospěch z majetku osoby odlišné od povinného. Podle IZ je případný vylučovatel omezen zákonnou lhůtou 30 dnů ode dne doručení vyrozumění o soupisu majetku. Tato lhůta je prekluzivní. Zákon tak koncipuje nevyvratitelnou právní domněnku, že je majetek do soupisu pojat oprávněně, není-li v uvedené lhůtě podána excindační žaloba u místně a věcně příslušného soudu. Chce-li vylučovatel zachovat svá práva k předmětné věci, je povinen konat. I po prodeji věci má, stejně jako v exekučním a vykonávacím řízení, právo domáhat se na věřiteli vydání

67

výtěžku zpeněžení z důvodu bezdůvodného obohacení, tedy podat žalobu z lepšího práva. Zajímavou odlišností je také pojetí lhůt pro podání žaloby v o.s.ř. a IZ. Podle § 57 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Jde o lhůtu procesněprávní. Lhůta pro podání vylučovací žaloby podle IZ je lhůtou hmotněprávní. V zákonné 30 denní lhůtě musí být totiž žaloba doručena věcně i místně příslušnému insolvenčnímu soudu. Rozdíl je dán odlišnou povahou právních předpisů. O.s.ř. je čistě procesní normou, zatímco IZ je kombinací hmotněprávní a procesněprávní úpravy.

8.4 Dispozice s majetkem Majetek sepsaný do soupisu majetku v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, který byl napaden vylučovací žalobou, není soudní vykonavatel nebo soudní exekutor oprávněn prodat, vybrat nebo jinak zpeněžit až do pravomocného skončení řízení o excindační žalobě. Soud výkonu rozhodnutí ohledně žalobou dotčených věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot může odložit provedení výkonu rozhodnutí nebo odročit dražební jednání, pokud je podaná žaloba dostatečným důvodem pro zahájení řízení, na jehož základě by mohlo dojít k zastavení výkonu rozhodnutí. Návrh na odložení provedení výkonu rozhodnutí může podat i žalobce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. Podle novely EŘ může soudní exekutor odložit exekuci na návrh nebo i bez něj, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena. Dozví-li se soudní exekutor o tom, že byla podána vylučovací žaloba, která je způsobilým důvodem pro zastavení exekuce, může ji odložit. Výjimkou je jediná možnost uvedená v § 338v odst. 2 o.s.ř. Byl-li podán návrh na vyloučení jen jednotlivých věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot patřících k podniku, soud podle okolností posoudí, zda je třeba jednání odročit až do pravomocného skončení řízení nebo zda přistoupí k dražbě. Přistoupí-li k dražbě, upozorní dražitele na sporné věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Podle IZ insolvenční správce také nesmí od počátku běhu lhůty pro podání vylučovací žaloby až do skončení jejího běhu a po dobu řízení o podané žalobě až do jejího pravomocného skončení zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním

68

jinak nakládat. Zákon připouští dvě výjimky z toho pravidla. Prvou výjimkou je případ, kdy prodejem nebo jiným nakládáním insolvenční správce odvrací újmu majetku bezprostředně hrozící. Újma musí být jasně deklarovaná, neodvratitelná a bezprostřední. Příkladem je rychle se kazící zboží, které insolvenční správce prodá během řízení o žalobě, aby se vyhnul jeho úplnému zničení. Druhou možností manipulace s majetkem po podání vylučovací žaloby je prodej majetku se souhlasem žalobce. Souhlas žalobce by měl mít formu bezpodmínečné a písemné dohody, kterou insolvenční správce projedná s věřitelským výborem a insolvenčním soudem.

8.5 Výsledek řízení o žalobě Pravomocné rozhodnutí o tom, že určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota je vyloučena z výkonu rozhodnutí nebo exekuce, je podkladem pro zastavení exekuce, a to buď zčásti dle § 268 odst. 4, nebo celé § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Pravomocné rozhodnutí je výsledkem první fáze vylučovacího řízení. Druhou fází je podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, případě exekuce, o kterém rozhoduje také soud. Pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, že určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota jsou neoprávněně sepsány v soupisu majetkové podstaty, je podkladem pro insolvenčního správce k vyloučení ze soupisu. Ohledně takové věci, případně souboru věcí, nedojde k zastavení, ani částečnému, insolvenčního řízení, ale pouze k vyloučení ze soupisu.

69

9 SROVNÁNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Rozdíl mezi naší a slovenskou úpravou vylučovacího a exekučního řízení spočívá v tom, že těžiště právní úpravy u nás leží v o.s.ř., na jehož subsidiární použití EŘ odkazuje. Slovenští zákonodárce vsadili na opačné právní zakotvení. Zákonem č. 341/2005 Sb. došlo ke zrušení §§ 259 – 267 (tedy mimo jiné ustanovení, které upravovalo vylučovací žalobu). Novela upustila podle důvodové zprávy68 od dualismu výkonu rozhodnutí a exekuce. V OSP ponechala pouze ustavení o výkonu rozhodnutí o výchově a výživě nezletilých dětí, ustanovení o srážkách ze mzdy a přikázání pohledávky pro účely vymáhání soudních pohledávek. Právním předpisem, který na Slovensku komplexně upravuje oblast exekucí je tedy exekuční řád. Vyloučení věci z exekuce upravuje v § 55. Právo uplatňuje třetí osoba návrhem podle § 79 OSP a rozhoduje o něm soud. Vylučovací žalobu v konkursu upravuje § 78 zákona č. 7/2005 Z.z. o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Slovenská právní úprava se od české úpravy určitým způsobem odlišuje. Sepíše-li správce do soupisu majetek, který je sporný, uvede důvod sporného zápisu a osobu, v jejíž prospěch pochybnosti sporného zápisu svědčí a tento sporný zápis zveřejní v OV. Po zveřejnění sporného zápisu vyzve osobu, aby do 30 dnů od doručení výzvy uvedla důvody a předložila důkazy, které zápis majetku do soupisu vylučují. Správce důvody posoudí a svědčí-li vyzvané osobě právo na vyloučení zápisu majetku do soupisu, vyloučí jej po souhlasu příslušného orgánu. Nezjistí-li správce třetí osobu, poznámku o sporném zápisu vymaže po uplynutí 30 dnů od zveřejnění zápisu v OV. Nevyloučí-li správce majetek, vyzve třetí osobu, aby do 30 dnů od doručení výzvy podala proti němu vylučovací žalobu u soudu, jinak právo zanikne. Vylučovací žalobu podává třetí osoba proti správci nejpozději do 30 dnů od zveřejnění zápisu v OV a to buď u správce, nebo u soudu. Po dobu zápisu majetku v soupisu s poznámkou a po dobu řízení o vylučovací žalobě, nesmí správce majetek zpeněžit, ledaže by byl bezprostředně ohrožený zkázou, zničením nebo podstatným znehodnocením, věřitel má právo na vydání výtěžku zpeněžení. 68

Viz. ÚRAD VLÁDY SLOVENSKEJ REPUBLIKY. ÚRAD VLÁDY SLOVENSKEJ REPUBLIKY. [online], <2009> [cit. 1. prosince 2009], http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/04F1EC0EE28721F6C125700400473486/$FILE/Zdroj.html

70

10 PŘÍPADY 10.1 Vylučovací žaloba podle o.s.ř. Manželé Anna a Milan Novákovi z Kladna uzavřeli 1. ledna 2005 manželství, společné jmění manželů nemodifikovali žádným ze způsobů uvedeným v zákoně. Milan zdědil dne 1. prosince 2007 po zesnulém otci nemovitost, rodinný dům v obci Kladno. Milan se v roce 2008 rozhodl pro kompletní rekonstrukci rodinného domu a 1. června 2008 uzavřel s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 200.000,Kč na rekonstrukci domu s měsíční splátkou 10.000,- Kč. Koncem roku 2008 se dostal do platební neschopnosti a přestal úvěr splácet. Česká spořitelna, a.s. pana Nováka zažalovala. Okresní soud v Kladně vydal dne 5. ledna 2009 rozhodnutí č.j. 5 C 2/2009 – 12, na jehož základě měl pan Novák zaplatit 150.000,- Kč i s úroky z prodlení do 15 dnů

od právní moci rozhodnutí. Pan Novák povinnost nesplnil a Okresní soud v Kladně nařídil usnesením č. j. 1 E 38/2009 výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.

Řešení: Věřiteli (bance) vznikla vůči M. Novákovi pohledávka z titulu nezaplaceného úvěru a následně získal exekuční titul v nalézacím řízení. Věřitel po dobrovolném nesplnění, podal proti dlužníkovi a současně povinnému návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí na základě nezaplacení vzniklé a v nalézacím řízení přisouzené pohledávky ze smlouvy o úvěru. Soudní vykonavatel sepsal do soupisu majetku také osobní automobil zn. ŠKODA SUPERB, který manželka získala během manželství darem od svého otce, byl tudíž jejím výlučným majetkem. Manželka se tak může domáhat vyloučení osobního automobilu z výkonu rozhodnutí vylučovací žalobou podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Aby byla vylučovací žaloba manželky úspěšná, musí prokázat, že pohledávka manželovi vznikla sice za trvání manželství, avšak při použití majetku, který náležel výhradně mu, protože jej nabyl děděním a soudní vykonavatel pojal do soupisu majetku majetek, který byl výlučným majetkem manželky povinného. Vylučovací žaloba viz. příloha č. 1.

71

10.2 Vylučovací žaloba podle IZ Dne 26. července 2009 byl usnesením Krajského soudu v Brně zjištěn úpadek dlužníka ZOB, s.r.o., IČ 88599433, Důlní 23, Brno, byl jmenován insolvenční správce a současně byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správce byl jmenován JUDr. Ing. Petr Kocián, advokát, Ivančice. Insolvenční správce provedl 30. srpna 2009 soupis majetkové podstaty úpadce. Do majetkové podstaty zařadil také nákladní automobil TATRA 815 S3 6x6, rok výroby 2004. Tento nákladní automobil byl převeden kupní smlouvou z 6. srpna 2008 na spol. Agropol, s.r.o. za cenu ve výši 1.500.000,- Kč, faktura byla zaplacena 20. srpna 2008. Vyrozumění o soupisu bylo spol. Agropol, s.r.o. doručeno 25. září 2009. 10. října 2009 podala spol. Agropol, s.r.o. žalobu na vyloučení nákladního automobilu ze soupisu majetkové podstaty. Žalovaný insolvenční správce navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na vlastnické právo žalobce.

Řešení: Úpadce uzavřel kupní smlouvu o prodeji předmětného nákladního automobilu s žalobcem 5 měsíců před prohlášením insolvenčního řízení za cenu 1.500.000,- Kč. Insolvenční správce namítal, že nákladní automobil je podle evidence motorových vozidel ve vlastnictví dlužníka a kupní smlouvu a fakturu dlužník neeviduje. Žalobce namítne přechod vlastnického práva předáním nákladního automobilu s odkazem na platnou kupní smlouvu. Shledá-li soud, že je žalobce vlastníkem nákladního automobilu, má žalobce právo, které nepřipouští zařazení nákladního automobilu do majetkové podstaty. Soud rozhodne o jeho vyloučení ze soupisu majetkové podstaty a o nákladech řízení. Vylučovací žaloba viz. příloha č. 2.

72

11 ZÁVĚR Ve své práci jsem zhodnotila právní úpravu de lege lata a částečně i de lege ferenda. Tři kapitoly jsou věnovány rozboru institutu vylučovací žaloby podle úpravy zakotvené v o.s.ř., EŘ a IZ. V dalších dvou jsou popsány základní shody a rozdíly. Většina tohoto srovnání je provedena přímo v jednotlivých předchozích kapitolách a účelem těchto dvou kapitol bylo zejména připomenutí a zdůraznění základních shod a rozdílů. Uvedla jsem také, že se můžeme v praxi setkat s různými možnostmi, které umožňují třetím osobám vyloučení jejich majetku z výkonu rozhodnutí, exekuce nebo majetkové podstaty. Třetí osoba může dosáhnout vyloučení na základě námitky, souhlasí-li s vyloučení majetku oprávněný. Případně v insolvenčním řízení na základě námitek nebo mimosoudní dohody, s níž souhlasí insolvenční správce, nesmí však obcházet § 164 IZ. Také zakotvení nového institutu vyškrtnutí ze soupisu je novou alternativou pro třetí osoby, jak se domáhat vyloučení neprávem sepsaného majetku, na jejíž praktický přínos si budeme muset ještě chvíli počkat. V závěru bych se jen krátce zmínila o úpravě vykonávacího a exekučního řízení de lege ferenda. Myslím, že do budoucna by bylo vhodné legislativně zakotvit přísnější podmínky pro provádění soupisu majetku, zejména, aby bylo postaveno na jisto, že určitá věc je dlužníka a nedocházelo k soupisu věcí mu nepatřících. Třetí osoby jsou tím postaveny do role, kdy musí vynaložit zbytečné náklady, aby se domohly zpět toho, co jim po právu patří. Vhodnou alternativou bylo zakotvení institutu vyškrtnutí ze soupisu, který zjednoduší proces navrácení zabavené věci zpět třetí osobě. Oprávněný je de lege lata pasivně věcně legitimovanou osobou z vylučovací žaloby. Dle mého názoru je to trochu tvrdým opatřením, protože oprávněný se také jen „domáhá svých práv“, stejně jako ve vylučovací žalobě třetí osoba a je postihován za toto právoplatné domáhání se možností být žalován na vyloučení majetku, ačkoli on není tou osobou, která by byla podle mého názoru úplně zodpovědná za zařazení majetku do soupisu. Dalo by se proto de lege ferenda uvažovat o pasivní věcné legitimaci soudního vykonavatele nebo exekutora místo oprávněného, který je skutečně tou osobou, jež je schopna ovlivnit, který majetek bude sepsán a který nikoli.

73

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 Okresní soud v Kladně Nám. E. Beneše 1997 272 55 Kladno

V Kladně dne 15. prosince 2009 Ke sp. zn. 1 E 38/2009

Žalobkyně:

Anna Nováková narozená: 10. října 1980 trvale bytem: Třída T.G.M. 5, Kladno

Právně zastoupená:

________________

Žalovaná:

Česká spořitelna, a.s. IČ: 452 44 782 sídlo: Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4

Právně zastoupená:

_________________

Návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí

Dvojmo

Soudní poplatek zaplacen vylepením kolkových známek na originálu tohoto podání.

74

I. Na návrh oprávněné Česká spořitelna, a.s., IČ: 123456789, se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha proti povinnému Milan Novák, bytem Třída T.G.M. 5, Kladno je Okresním soudem v Kladně prováděn výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Výkon byl nařízen usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 3. 2009, č.j. 1 E 38/2009 k vydobytí pohledávky České spořitelny, a.s. ve výši 150.000,-Kč podle rozsudku téhož soudu ze dne 5. 1. 2009, č. j. 5 C 2/2009 – 12. Důkaz: Usnesení Okresního soudu v Kladně 1 E 38/2009 II. Soudním vykonavatelem byl dne 10. 3. 2009 proveden soupis movitého majetku v bytě povinného Milana Nováka. Mezi zabavenými věcmi bylo zapsáno pod položkou č. 2 také osobní auto tov. zn. ŠKODA SUPERB, rok výroby 2007, registrační značka 2S3 98-89. Důkaz: Soupis movitého majetku ze dne 20. 3. 2009 III. Výše uvedený automobil nabyla žalobkyně na základě darovací smlouvy od svého otce 1. května 2008. Automobil tak podle zákonného ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) OZ nepatří do společného jmění manželů. Důkaz: Darovací smlouva IV. Povinnému vznikl závazek vůči žalované při používání majetku, který byl jeho výlučným vlastnictvím a nepatřil do SJM, protože jej nabyl děděním od svého otce. Povinný uzavřel smlouvu o úvěru bez vědomí žalobkyně a jejím předmětem bylo poskytnutí peněz na rekonstrukci domu, který je výlučným vlastnictvím povinného. Důkaz: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 o vypořádání dědictví č. j. 28 D 2/2007 Smlouva o úvěru z 1. června 2008 IV. Navrhuji proto, aby soud po provedeném dokazování vydal následující rozsudek: Z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeného oprávněnou Českou spořitelnou, a.s. proti povinnému Milanu Novákovi pod sp. zn. 1 E 38/2009 u Okresního soudu v Kladně, se vylučuje osobní automobil tov. zn. ŠKODA SUPERB, rok výroby 2007, registrační značka 2S3 98-89 sepsaný pod položkou č. 2 v soupisu věcí ze dne 20. 3. 2009. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení. Anna Nováková 75

Příloha č. 2 Krajský soud v Brně Rooseveltova 16 601 95 Brno

V Brně dne 10. října 2009

Ke sp. zn KSBR 39 INS 2109/2009-A-11

Dlužník:

ZOB, s.r.o. IČ: 88599433 sídlo: Důlní 23, 601 95 Brno

Žalobce:

Agropol, s.r.o. IČ: 12312323 sídlo: Cihlářská 8, 601 95 Brno

Právně zastoupen:

Mgr. Pavel Holásek, advokát IČ: 99044566 se sídlem: Chvalovská 15, 601 95 Brno

Žalovaný:

JUDr. Ing. Petr Kocián, advokát IČ: 64642642 sídlo: Ivančice 37, Ivančice jako insolvenční správce dlužníka ZOB, s.r.o., IČ: 88599433, se sídlem Důlní 23, 601 95 Brno

Žaloba na vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty

Dvojmo

Soudní poplatek uhrazen vylepením kolkových známek na originálu podání. 76

I. Dne 6. srpna 2008 byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem kupní smlouva, jejímž předmětem byl nákladní automobil TATRA 815 S3 6x6, rok výroby 2004, za kupní cenu ve výši 1.500.000,- Kč. Kupní cena byla zaplacena fakturou z 20. srpna 2008. Důkaz: Kupní smlouva z 6. srpna 2008 Faktura z 20. srpna 2008 II. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2009 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně byl prohlášen konkurs. Dne 25. září 2009 obdržel žalobce od žalovaného vyrozumění o soupisu uvedeného nákladního automobilu do majetkové podstaty dlužníka pod položkou č. 10. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že považuje nákladní automobil podle evidence motorových vozidel za vlastnictví dlužníka a také, že dlužník kupní smlouvu a fakturu v účetnictví neeviduje. Důkaz: Usnesení Krajského soud v Brně z 26. července 2009 Vyrozumění o soupisu ze dne 25. září 2009 III. Kupní smlouva byla platně uzavřena dne 6. srpna 2008 a následujícího dne došlo k předání nákladního automobilu žalobci. Dlužník však neposkytl potřebnou součinnost k vyznačení změny vlastníka v registru vozidel a ve velkém technickém průkazu. Avšak vozidlo platně přešlo do vlastnictví žalobce jeho předáním dne 7. srpna 2008. Důkaz: Protokol o předání vozidla IV. Žalobce navrhuje, aby insolvenční soud po provedeném dokazování vydal následující rozsudek: Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka ZOB, s.r.o. IČ: 88599433, se sídlem Důlní 23, 601 95 Brno se vylučuje nákladní automobil TATRA 815 S3 6x6, rok výroby 2004 sepsaný pod položkou č. 10. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení. Agropol, s.r.o. Josef Novák, předseda představenstva

77

ABSTRACT

„Action for exemption of property from the judicial execution of decision, execution and insolvency proceedings“ The purpose of my thesis is to analyse the action for exemption of a claim from the judicial execution of decision, execution or insolvency proceedings and make a comparison. I examined relevant Czech legislation and outlined relevant case law. This study is composed of 11 different chapters, each of them dealing with another aspects of this type of action. Chapter One is introductory and defines the purpose of the paper and explains the nature of the action. Following Chapter briefly characterises main legal terms used in this paper. Chapter Three describes historical development and aspects of this action. Chapters Four, Five and Six are main parts of my study. Chapter Four deals with the action in the judicial execution of decision carried out by the judicial executors. It is subdivided into 11 parts. Particular parts describe the purpose of an action, relevant court, elements of an action and the costs of civil proceedings. Part six outlines the rights causing the exemption of the property from the judicial inventory. Part nine focuses on the posibility of a spouse to file an action, it deals with the term community property. Chapter Five examines the action in the execution carried out by the executors. Legal regulation is almost the same as in the Chapter Four. Part seven surveys new legal institut called crossing the item from the execution inventory. This is valid only from 1 November 2009 and should make the way to exempt the property from the invetory easier. Chapter Six analyses the posibility to exempt the property from an inventory made in the insolvency proceedings by the insolvency trustee. I described the position of a trustee, his posibility to deal with the property during civil proceedings regarding the exemption and his duties in insolvency proceedings. Conclusions and the goal of my study are in Chapters Seven and Eight. Chapter Seven discusses identical or similar elements regarding this action. I found three similar elements. First - dispute. Entitled person has to file an action before the court. The court 78

hear a case in compliance with part three of Civil Procedure Code. Second - right of action. The third person is entitled to sue a beneficiary or an insolvency trustee, who are entitled to be sued. Third - due care. The insolvency trustee and executors have to act with due care not to destroy the property. Chapter Eight discusses main differences. Action is tried by the execution court or insolvency court. There are differences regarding local jurisdiction and subject-matter jurisdiction. According to the Act on Insolvency and Its Resolution there is time-limit for exercising the right, there is no time-limit in Civil Procedure Code. In the part four I outlined the diference regarding handling with the property. Final and conclusive decision is a ground to stop the execution or exempt the property from an inventory in insolvency proceedings. Chapter Nine points out briefly main elements of legal regulation of action for exemption in Slovak law. Two examples of action are drawn in Chapter Ten with appendices. The goal of this thesis was to analyse the action in three different proceedings and make a comparison. I provided two practicle examples and appendices.

79

SEZNAM ZKRATEK EŘ

zákon č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)

o.s.ř.

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

novela EŘ

zákon č. 286/2009 Sb., kterým se mění exekuční řád

ZKV

zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání

IZ

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

OZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ObZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

správní řád zákon č. 500/2004 Sb., správní řád trestní řád

zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád

ZP

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

OSP

zákon č. 99/1963 Z.z., občiansky súdny poriadok

SJM

společné jmění manželů

80

SEZNAM POUŽITÝCH PRÁVNÍCH ZDROJŮ

LITERATURA 1)

BUREŠ, J. – DRÁPAL, L. – KRČMÁŘ, Z. Občanský soudní řád : komentář. Díl II. § 267. 7. vyd. Praha : Beck. 2006

2)

FIALA, J. – HURDÍK, J. – KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část II. Věcná práva. Hlava I. Vlastnické právo. § 125. ASPI. 1999

3)

FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova. (Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. Monographia. sv. 21/1974)

4)

FIALA, KINDL A KOLEKTIV. Občanský zákoník. Komentář. I. díl. § 143. 1. vyd. Wolters Kluwer ČR, a.s. 2009. s. 509

5)

KOZÁK, J. BUDÍN, P. DADAM, A. PACHL, L. Insolvenční zákon a předpisy související: komentář. 1. vyd. Praha : ASPI. 2008

6)

KURKA, V. – DRÁPAL, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha : Linde, 2004

7)

SCHELLOVÁ, I. a kol. Civilní proces, 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia. 2006

8)

TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha : Beck, 2006

9)

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 5. vyd. Linde Praha. 2008

10)

DRASTÍKOVÁ, J. – OSIČKA, T. Několik poznámek k zajištění převodem práva. Právní fórum, č. 2/2004

11)

DVOŘÁK, J. Exekuční postih pohledávek, tvořících společné jmění manželů a nabytých manželem povinného po nabytí účinnosti novely občanského soudního řádu – část II. ASPI. 2001

12)

GOTTWALD, J. K některým otázkám řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí. Soudce. č. 7/2003. s. 6

13)

CHMELÍK, M. Daňová exekuce a manželé. Právní rozhledy. č. 5/2001

14)

SCHELLOVÁ, I. Vyloučení věcí z podstaty. Ekonom, prosinec 1995, roč. 1995, č. 51, s. 61-62

81

15)

VESELÝ, J. – RAKOVSKÝ, A. – ŠIMKOVÁ, R. Soudní exekutoři – alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy. č. 6/2001

ZÁKONY 1)

Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky

2)

Zákon č. 11/1918 Sb., recepční norma

3)

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

4)

Zákon č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)

5)

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

6)

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

7)

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

8)

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

9)

Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích

10)

Vyhláška č. 37/1992 Sb. Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy

11)

Zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů

12)

Instrukce č. 1360/95-OOD Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává Řád pro soudní vykonatele

13)

Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí

14)

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích

15)

Zákon č. 7/2005 Z.z. o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov

16)

Zákon č. 99/1963 Z.z. občianský súdny poriadok

JUDIKATURA 1)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 394/2002

82

2)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 318/2006

3)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1467/2004

4)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001

5)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 40/83

6)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2304/2002

7)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 612/2005

8)

Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 111/2004

9)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1774/99

10)

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpj 86/71

11)

Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 46/2003

12)

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. října 2007 sp. zn. I. ÚS 728/06

13)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2045/2006

14)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2085/2006

15)

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98

16)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1293/2004

17)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1950/99

ELEKTRONICKÉ ZDROJE 1)

http://www.psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0147_10.htm

2)

http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=257&CT1=0

3)

www.nsoud.cz

4)

http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/04F1EC0EE28721F6C1257004004 73486/$FILE/Zdroj.html

83

KLÍČOVÁ SLOVA - KEY WORDS

Žaloba Výkon rozhodnutí Exekuce Insolvenční řízení

Complaint / Action Judicial execution of a decision Execution Insolvency Proceedings

84