UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Bakalářská práce
Regenerace ve fotbale
Vedoucí práce:
Vypracoval:
Mgr. Pavel Frýbort
Vladimír Hradecký
Praha 2012
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Pavla Frýborta a uvedl všechny literární zdroje.
V Praze dne 3. 8. 2012
……….………………… podpis autora
EVIDENČNÍ LIST
Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto bakalářskou práci použil ke studiu a prohlašuje, že jí uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení: Podpis:
Fakulta / katedra:
Datum vypůjčení:
Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu práce panu Mgr. Pavlu Frýbortovi za jeho vedení této práce, odborné rady, vstřícné jednání cenné informace a konzultace, které mi poskytl. A také panu Jiřímu Formánkovi, za mnoho potřebných informací ke zpracování bakalářské práce. Další velké poděkování patří klubům, které mi poskytli potřebné informace vyplněním dotazníku ke zpracování bakalářské práce.
BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE
Název bakalářské práce: Regenerace ve fotbale Pracoviště: UK FTVS Autor: Vladimír Hradecký Studijní obor: Tělesná výchova a sport Vedoucí práce: Mgr. Pavel Frýbort Rok obhajoby: 2012
Abstrakt: Název bakalářské práce: Regenerace ve fotbale Cíl: Komparace využívání regeneračních metod a prostředků v tréninkovém procesu u vybraných družstev v profesionálním a amatérském fotbalu. Metoda: Dotazníkové šetření, kvalitativní výzkum. Výsledky: Z jedenácti druhů regenerace umožnuje profesionální klub jen devět druhů regenerace. Naopak u sledovaného týmu, který hraje nejnižší soutěž, ze čtyř dotazovaných týmů, umožňuje klub sedm druhů regenerace. 54% hráčů si vysvětluje regeneraci jako odpočinek a 7% hráčů na otázku neodpovědělo. Ze 44 hráčů provádí statický strečink po tréninku 43 hráčů. Klíčová slova: Fotbal, regenerace, regenerační prostředky.
BIBLIOGRAPHICAL IDENTIFICATION
Title of Bachelor work: Regeneration in soccer Place of work: UK FTVS Author: Vladimír Hradecký Field of study: Physical education and sport Head of work: Mgr. Pavel Frýbort Defence year: 2012
Abstract
Bachelor thesis title : Regeneration in soccer Goal : Comparison of usage regenerative methods and means in training process with chosen teams from both professional and amateur soccer. Method: Questionare survey, qualitative research Results: Of the eleven kinds of regeneration professional club allows just nine kinds of regeneration. On the other hand the monitored team, that plays the lowest competition of four respondents teams, allows seven kinds of regeneration. 54% of players call regeneration as a rest and 7% of the players did not respond to the question. After workout static stretching performed 43 players of the 44 players.
Key words: Soccer, Regeneration, Regenerative means.
Seznam obrázků, tabulek a grafů Obr. č. 1: Uvedený vztah platí obecně pro veškerou činnost člověka podle autor Jirky (1990)
13
Obr. č. 2: Graf - efekt zatížení ve sportovním tréninku – superkompenzace (Dovalil, 2005)
16
Obr. č. 3: Dělení jednotlivých forem únavy
19
Tab. č. 1: Teploty vodních procedur v regeneraci (Jirka, 1990)
29
Tab. č. 2: Doporučená doba spánkových hodin za den (NSF, 2011)
31
Tab. č. 3: Jaký druh regenerace umožňují kluby
42
Tab. č. 4: Bohemians 1905
43
Tab. č. 5: FC Hradec Králové
43
Tab. č. 6: SK Zápy
44
Tab. č. 7: FK Slavoj Vyšehrad
44
Graf č. 1: Využívané druhy regenerace
40
Graf č. 2: Využívané druhy regenerace
41
Graf č. 3: Tréninkový objem vs. biologické prostředky regenerace
45
Graf č. 4: Využití 10ti minutové masáže
45
Graf č. 5: Celkové zobrazení masáže
46
Graf č. 6: Psychorelaxační techniky
47
Graf č. 7: Účinky regenerace
47
Graf č. 8: Co znamená regenerace
48
Graf č. 9: Co znamená kompenzační cvičení
48
Graf č. 10: Statický strečink
49
Graf č. 11: Dynamický strečink
49
Graf č. 12: Typ strečinku
50
Graf č. 13: Typ strečinku
50
OBSAH 1 2
3
4
5 6 7 8 9
Úvod..................................................................................................................................... 9 Teoretická část ................................................................................................................... 10 2.1 Chatakteristika fotbalu ................................................................................................ 10 2.2 Význam a pojem regenerace sil .................................................................................. 12 2.2.1 Adaptace ............................................................................................................... 14 2.2.2 Superkompenzace ................................................................................................. 15 2.2.3 Rehabilitace versus Regenerace ........................................................................... 17 2.3 Únava .......................................................................................................................... 18 2.3.1 Formy únavy ......................................................................................................... 19 2.4 Regenerace .................................................................................................................. 20 2.4.1 Aerobní typ únavy ................................................................................................ 20 2.4.2 Anaerobní typ únavy ............................................................................................ 21 2.5 Rozdělení regeneračních forem ................................................................................... 21 2.5.1 Pasivní regenerace ................................................................................................ 21 2.5.2 Aktivní regenerace ................................................................................................ 22 2.6 Rozdělení regeneračních prostředků ........................................................................... 23 2.6.1 Pedagogické prostředky........................................................................................ 23 2.6.2 Psychologické prostředky ..................................................................................... 24 2.6.3 Biologické prostředky .......................................................................................... 25 2.6.4 Farmakologické prostředky .................................................................................. 25 2.7 Procedury regenerace .................................................................................................. 26 2.7.1 Masáž .................................................................................................................... 26 2.7.2 Vodní procedury ................................................................................................... 28 2.7.3 Spánek .................................................................................................................. 30 2.7.4 Sauna .................................................................................................................... 32 2.7.5 Kryoterapie ........................................................................................................... 32 2.7.6 Elektroprocedury .................................................................................................. 32 2.7.7 Pitný režim ............................................................................................................ 33 2.7.8 Strečink ................................................................................................................. 33 2.7.9 Výživa ................................................................................................................... 34 2.7.10 Regenerace pohybem ............................................................................................ 35 Výzkumná část ................................................................................................................... 36 3.1 Cíle práce..................................................................................................................... 36 3.2 Úkoly práce ................................................................................................................. 36 3.3 Hypotézy ..................................................................................................................... 36 Metodika práce .................................................................................................................. 37 4.1 Výzkumný soubor ....................................................................................................... 37 4.2 Použité metody ............................................................................................................ 37 4.2.1 Metoda dotazování ............................................................................................... 37 4.2.2 Způsob vyplnění dotazníku .................................................................................. 38 4.2.3 Matematicko-statistická metoda ........................................................................... 38 4.3 Grafické metody .......................................................................................................... 38 4.4 Organizace práce ......................................................................................................... 39 Výsledková část ................................................................................................................. 40 Diskuze .............................................................................................................................. 52 Kritika výzkumu ................................................................................................................ 57 Závěr .................................................................................................................................. 58 Použitá literatura ................................................................................................................ 59
10
Přílohy ............................................................................................................................ 62
1 ÚVOD Téma mé bakalářské práce je „Regenerace ve fotbale“. Toto téma jsem si vybral na základě toho, že fotbal hraji a už od svých 5 let a mám dlouholetou negativní zkušenost s nesprávně nastaveným tréninkovým procesem, kde se vyskytuje nedostatečný poměr tréninkového procesu a regenerace. Častá zranění spoluhráčů, náhlé sportovní výpadky a také dočasný pokles výkonnosti mne přivedl k otázce, jaké regenerační metody ve fotbalových klubech jsou dostupné a jak se také využívají. Regenerace ve fotbale je stejně důležitou součástí jako trénink, což si mnozí z nás neuvědomují. Dnešní vrcholové sporty a nejen fotbal spojujeme s vysokým objemem zatížení a také s řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Moje zkušenosti vycházejí z výkonnostního fotbalu, kde je zcela závažný důvod, a to nedostatek finančních prostředků na kvalitní regeneraci, neznalost trenéra a také nedostatek času na regeneraci. Tímto dochází k závažným zraněním, poklesu výkonnosti a výpadkům z tréninkového procesu. Jelikož tělo je vystavováno jednostranné zátěži a stereotypním pohybům, často má neblahý vliv na celý svalový i kosterní aparát. Tím obtížněji se s následky zátěže tělo vyrovnává a napravuje. Do budoucna bych se chtěl věnovat trénování, a proto se zajímám o téma regenerace, protože výsledek mé práce je pro mě, jako hráče a trenéra zajímavý. Zde si mohu ověřit, jak regenerace probíhá. Jelikož na regenerační prostředky nejsou finance, tak si jí nemohou dovolit některé fotbalové kluby. Jsem rád, že mi kluby, které mají a dělají regeneraci, poskytli vyčerpávající informace. Tato bakalářská práce naplnila mé očekávání a díky ní se snad zlepší regenerace ve fotbale. A zároveň bych chtěl dát důrazný podnět, hlavně trenérům k pozitivnímu přístupu regenerace.
9
2 TEORETICKÁ ČÁST
2.1
Chatakteristika fotbalu
Fotbal je sportovní, kolektivní branková hra, která patří k nejoblíbenějším týmovým hrám v naší republice. O tuto hru se zajímají milióny fanoušků, hráčů, manažerů atd. Vznikla z míčových her a první informace můžeme dohledat z období asi 3000 let př.n.l. (Čína, Japonska, Egypta atd.). Fotbal vznikl v období 18. a 19. století. Byl to moment, kdy se z Anglie postupně začínal šířit do evropských zemí a následně do celého světa. (Votík, 2005). Jeden ze zahraničních autorů Bert van Lingen (1997) popisuje fotbal jako celkovou hru. Pro tuto hru je typické, že uvnitř omezení vynucovaných pravidly, si účastníci hry mohou vybrat z nepřeberného množství variant. Tím je myšleno, že je zde velká svoboda hry a tím pádem hráči mohou být kreativní. Kopaná podle autora Vaňka (1984) pochází z anglického „football“ (noha, míč), je to kolektivní míčová sportovní hra, pro níž je typickým znakem součinnost dvou soupeřících mužstev, které probíhají za neustálých měnících se podmínek. Klade vysoké nároky na přípravu hráčů v oblasti pohybové kultury, v přesnosti ovládání míče a ve zvládnutí kolektivních akcí. Podstata této hry je soutěživá činnost dvou mužstev, které se snaží předepsanými pravidly překonat protivníka lepším ovládáním míče a vstřelením většího počtu branek a co nejméně jich obdržet, přičemž žádný z hráčů s výjimkou brankáře nesmí hrát úmyslně rukou. Dále je fotbal v současné době jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších sportů na světě, se kterým jsme v kontaktu každý den. O fotbal mají zájem nejen samotní hráči, trenéři a manažeři mužstev, ale také se o něj zajímá mnoho dalších lidí, kteří do fotbalu davájí potřebné materiály. A nedílnou součástí fotbalu, jsou diváci. Do kopané spadají všechny věkové kategorie hráčů, a to od přípravek až po dospělé muže (Bauer, 1999). Fotbal také ovlivňuje tělesný vývoj, upevňuje morální a volní vlastnosti hráče. „Charakteristické pro fotbal je to, že dva soupeřící kolektivy bojují o jeden společný předmět – fotbalový míč – na společné hrací ploše a to v těsném osobním kontaktu“ (Nápravník, 1987).
10
Na vrcholové úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může ale také plnit funkci jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání. Objem zatížení hráče v utkání je především dán dobou trvání utkaní a velikostí hřiště, je určen sumou herních činností každého hráče, kombinací i standartních situací v průběhu řešení útočných a obranných fází, jejich trvaní a počtem opakování v průbehu zápasu (Votík, 2005). Autoři Večera a Nováček (1995) určují objem zatížení hráče v utkání samotnou délkou utkání, rozměry hřiště a je také zejména určen množstvím herních činností jednotlivce bez míče i s míčem, množstvím řetězců herních činností jednotlivce, množstvím herních kombinací a standardních situací, ale také je určen v neposlední řadě množstvím útočných a obranných fází hry. Intenzita zatížení je určena nepravidelnými změnami všech jejich stupňů, jiny jsou: maximální, submaximální, střední a mírné. Proporce stupňů intenzity zatížení jsou ovlivňovány důležitostí utkání, kvalitou týmu a hráčů (Votík, 2005). Složitost zatížení nám popisuje Votík (2005) následovně. Vyplývá z obsahu hráče a jeho celkové činnosti, z neustálých nároků na hráče, a to z hlediska vnímání a rozhodování při uskutečnění herních činností jednotlivce, jejich řetězců, kombinací atd. Větší náročnost mají jednotlivé fáze hry, kladoucí nároky na součinnost skupin hráčů zvláště v podmínkách časového i prostorového deficitu. Velikost zatížení a nároky na hráče jsou ovlivněny, jak kvalitou jeho pohybových schopností, zkušenostmi a úrovní dovedností, tak i taktickými úkoly, vyspělostí soupeře a důležitostí utkání. „Současné pojetí hry je charakterizováno neustálým zvyšováním požadavků na objem a intenzitu herních činností v utkání při soušasně se zvětšující se složitosti“. Fotbal je tedy neustále náročnější jak z fyzického, tak i psychického hlediska. Klade vysoké nároky na procesy vnímání, tvůrčího myšlení, orientaci ve složitých situacích, na rozhodování a také vysoké nároky na koncentraci a vynaložené úsilí během trvaní celého utkání. Z fyziologického hlediska klade fotbal velké nároky na nervosvalové a látkové regulační systémy, jimž je pohybová činnost hráče řízena (Votík, 2005).
11
2.2
Význam a pojem regenerace sil
„Regenerace sil je biologický proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkčních schopností jednotlivých orgánů nebo celého organismu.“ (Javůrek, 1990) Autor Jirka (1990) „Pojem regenerace sil zahrnuje v sobě veškerou činnost, která je zaměřena k plnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů, jejichž klidová rovnováha byla nějakou předcházející činností posunuta do určitého stupně únavy. Regenerace není soustředěna do období po skončení zátěže, ale prolíná se trvale naší činností”. „Regenerace sil je biologický proces, který má za úkol vyrovnat a obnovit reverzibilní pokles funkčních schopností jednotlivých orgánů nebo celého organismu“ (Riegerová, 1995). Pojem regenerace sil můžeme určit jako biologický proces, který je zaměřen k plnému a rychlému zotavení všech tělesných i duševních procesů. Patří mezi základní a neoddělitelné schopnosti lidského organismu, které trvale prolíná jeho činnosti. Nebývá jen po skončení závodu, tréninku, ale také při fyzicky nebo psychicky náročných činností, uplatňuje se tedy neustále. Obecně platí, že tento stav je na vůli člověka nezávislý, ale v oblasti sportu se používají určité metody a prostředky, které nám regeneraci zkvalitňují a zkracují dobu jejího trvání. Regenerace sil obsahuje veškerou činnost, která je určena k plnému a rychlému zotavení všech tělesných a duševních procesů, jejichž klidový stav byl nějakou předcházející činností posunut do určitého stupně únavy (Pyšný, 1997). Dnešní kvality výkonů ve všech sportovních odvětvích potřebuje výborné zajištění celého komplexu podmínek, na nichž je dokonalá a úspěšná příprava přímo i nepřímo závislá. Některé složky regenerace mají jen zakladní význam a ostatní bývají méně důležité až nedůležité. Jestliže chceme dosahovat vyjímečných až vrcholových výkonu, nemůžeme zapomínat a podceňovat ani jednu z dílčích komponent (Jirka, 1990).
12
Práce
Únava
Zotavení
Obr. č. 1: Uvedený vztah platí obecně pro veškerou činnost člověka podle autora Jirky (1990) Z tohoto vztahu vyplívá, že práce, únava a zotavení na sebe vzájemě působí a ovlivňují se. U nesportujícího člověka máme většinou dostatek času na pasivní a aktivní regeneraci. Naopak v režimu komplexní přípravy sportovců je mnohem důležitější než v režimu nesportujícího člověka. Pokud jde o trénované sportovce je poměrně jinná situace především proto, že jejich tréninkový i závodní výkon se velmi často pohybuje na hranici metabolických i psychických možností. Snaha o dosažení maximálních výkonů vyžaduje rozdílný přístup. Celková hodnota kvantity i kvality nutné komplexní přípravy, tedy nejen realizace tréninku, vyžaduje také důkladnější a důslednější přístup k otázkám regenerace sil. Pokud chceme dosahovat maximálních výkonů, které se pohybují čím dál více na hranici lidských možností, potřebujeme dokonale využít všechny formy činností, které povedou ke zvyšování výkonnosti. Tuto skutečnost však nedodokážeme dosáhnout bez dokonalé a účelné regenerace (Jirka, 1990). Řízená regenerace je tedy nezbytná pro zvyšování sportovní výkonnosti. Je stejně důležitá jako zatěžování. Při regeneraci nesmíme zapomínat na oblast biologickou, ale také nesmíme zapomínat na regeneraci psychickou. Nejjednodušším prvkem zotavení je klid a pasivní odpočinek. Naopak, pro dnešní způsob tréninkové a zápasové činnosti trvá příliš dlouho a je nevhodný. Může tedy nastat situace, kdy hráč nestíhá proces zotavení regeneračními prostředky a to tím, že je špatně nastaven poměr tréninku (zápasů) a odpočinku, kdy tedy dojde k neúplnému obnovení sil. Únava se začne v těle hromadit a důsledkem je pokles výkonnosti (Votík, 2005). Autor Jirka (1990) uvádí, že komplexní regenerace má vliv na tyto složky: pozitivně ovlivňuje zdatnost, výkonnost i dosažený výkon. Regenerace má několik funkcí, a to jednak preventivní – jakožto prevence před přetížením nebo přetrénováním, popřípadě jiným škodám na zdraví člověka, které by mohly vzniknout v souvislosti s intenzivní aktivitou vrcholových sportovců. A jednak za druhé regenerace podmiňuje zvýšení trénovanosti, jelikož vliv cvičení se neomezuje pouze na dobu samotného tréninku, ale pokračuje i po jeho ukončení. Dokonce můžeme říci, že hlavní 13
přestavby organismu, podmiňující zvýšení trénovanosti, neprobíhají během pohybové činnosti, ale především po jejím skončení (obnova energie, vnitřního prostředí, změny v tkáních atd.). Odborně vedený trénink musí být proto založený na znalostech zotavení, zejména pak v případě vyšší tréninkové úrovně (např. vrcholoví sportovci), protože dokonalejší a rychlejší průběh zotavných procesů umožňuje další trénink. V současnosti je již obecně známé, že pakliže správně regenerujeme, můžeme bezpečně absolvovat náročnou sportovní přípravu a udržovat si vysokou výkonnost (Dovalil, 2005). Během trénování anebo při nepřiměřeném zatěžování se může objevit také přetrénování nebo dokonce organické poruchy, především na pohybovém aparátě, končící až chronickým onemocněním. Nevěnuje-li se regeneraci sil hráče dostatečná pozornost, vzniká nebezpečí, že neúplné zotavení se stane brzdícím faktorem dalšího zvyšování výkonnosti. „Dalšími faktory, které ovlivňují zotavné pochody v organismu hráče, jsou: dobrý zdravotní stav, dodržování zásad správného denního režimu, fyziologická periodizace tréninku včetně kvalitního spánku a respektování principů racionální výživy s přiměřeným přísunem vitamínů, solí a tekutin. Použití alkoholu po zatížení zpomaluje regenerační pochody“ (Votík, 2005).
2.2.1
Adaptace
V komplexní regeneraci hraje významnou roli adaptace. Základem každého tréninku je adaptace na maximální potřebnou zátěž. Pusobí zde pozitivní vliv. Na druhé straně však víme, že jestli se stejný podnět opakuje neustále ve stejných intervalech a i stejné intenzitě, každý organismus se na tento podmět adaptuje a postupně na tento podnět přestává reagovat. Z toho nám vyplívá, že při neustálém používání stejné metodiky nebo stejných regeneračních procedur se uplatní tento návykový efekt a účinky daných metod se začnou snižovat. Tento stav musíme včas rozpoznat a dané metody v určitých časových odstupech střídat. Adaptace nás provází celý život. V našem případě je vlastně jedním ze základních principů tréninku (Jirka, 1990). Autor Jirka (1990) adaptaci nejlépe vystihuje v jeho původní definici: „Působí-li na organismus opakovaně stejný podnět, navíc stejnou intenzitou a stejnou frekvencí, postupem času se jeho vliv oslabuje a může dojít k situaci, kdy tento podnět přestane být organismem
14
vůbec vítan. Adaptace je jednou ze základních vlastností živé hmoty, která ji umožňuje přizpůsobit se vlivům zevního prostředí, ať jsou tyto vlivy příznivé nebo nepříznivé“. V adaptaci jde o změny, které nám umožní lépe zvládat stres, pokud znovu nastane. „Tyto v zásadě fyziologické a morfologické změny, omezené genotypem individua, se projevují v mnoha systémech i úrovních, ty jsou pozorovatelné v buňkách, orgánech i organismu jako celku“ (Dovalil, 2005). Při použití regeneračních procedur může ovšem přirozená schopnost adaptace narušit jejich daný efekt. Používáme-li neustále totožný typ procedury a také neustále totožný vázaný na tréninkový nebo závodní výkon, s postupujícím opakováním nám vzroste adaptace na tento typ procedury a tím pádem klesá reakce na výkon. Výsledný regenerační proces se pak snižuje. Z tohoto důvodu je velmi důležité dbát na regenerační postupy, a zajímat se o pestrost, střídání druhů i intenzity procedur (Palát, 1984).
2.2.2
Superkompenzace
„Při vhodném zatížení organismu nastane jev zvaný superkompenzace, kdy se v opakovaně zatěžovaném svalu doplní zásoby energetických zdrojů nejen do původních mezí, ale převýší v očekávání dalšího zatížení původní zásoby. Týká se především zásob CP a glykogenu“ (Buzek, 2007).
15
Superkompenzace Zatížení
Zotavení
Energetický potenciál
100%
Štěpení
Resyntéza
Obr. č. 2: Graf - efekt zatížení ve sportovním tréninku – superkompenzace (Dovalil, 2005)
Podle Dovalila (2005) superkompenzace znamená jako zvýšená úroveň energetického potenciálu v důsledku předchozí činnosti. Ze známých informací lze odvodit obecnou zákonitost, že rychlost obnovy energetických rezerv, velikost a trvání superkompenzace závisí na intenzitě vyčerpávaných zdrojů (funkcí), tedy na intenzitě a době trvání cvičení. V zásadě platí, že s rostoucí spotřebou energie nastává rychlejší návrat k výchozímu stavu a tím časově nastává stav superkompenzace. A na druhou stranu, při déle působícím zatížení nastává superkompenzace později.
16
2.2.3
Rehabilitace versus Regenerace
Regenerace a rehabilitace jsou velmi často zaměňovány, neboť jsou považovány za totožné. Tuto záměnu zapříčiňuje pravděpodobně to, že se v některých stěžejních bodech používají podobné prostředky nebo metody používané v obou případech, tedy v rehabilitaci a regeneraci. Přes tyto všechny skutečnosti se rehabilitace a regenerace výrazně liší (Jirka, 1990). „Rehabilitace je náplní oboru rehabilitačního lékařství. Je to resocializační proces se systémem myšlení a jednání, který má za cíl navrátit jakkoli postiženého a nemocného člověka co nejoptimálněji a co nejrychleji do aktivního života ve společnosti. Tento úkol je obrovský, že jej nemohou plnit jen zdravotničtí pracovníci, ale podílí se na něm celá společnost“ (Miller a kol., 1990). Smyslem rehabilitace podle autora Jirky (1990) je rychlá léčba nemocných, tedy zkrácení doby rekonvalescence, která nastane po onemocnění nebo vzniklém úrazu a následovně zrychlenému návratu do pracovního procesu s plnými silami. Rehabilitace se zaměřuje především na nemocného a rekonvalescenta a patří zejména do kompetence státní zdravotní správy. Rehabilitace občas zasahuje do regenerace sil, například snahou po dokonalém obnovení všech funkcí již uzdraveného organismu. Rehabilitaci rozdělujeme podle autora Millera a kol. (1990) na léčebnou, pedagogickou, sociální a psychologickou. Léčebná rehabilitace se zaměřuje především na obnovu zdraví a návratem pacienta do pracovního procesu. Pedagogická rehabilitace se zaměřuje na výuku postižených specifickými prostředky. Sociální rehabilitace slouži k začlenění pacienta do společnosti. Zejména důležitá je rehabilitace psychologická, která ovlivňuje celkovou psychiku daného pacienta a tím pádem ovlivňuje výsledek celé rehabilitace. Druhým pojmem je tedy regenerace, ta se týká zdravého člověka a jejím smyslem je urychlení zotavovacích procesů a plánovaná odbourání akutní i chronické únavy, která vznikla na základě nějaké intenzivní zátěže. Regenerace občas zasáhne do rehabilitace, když se například snaží zrušit některé bolestivé syndromy, zejména na pohybovém aparátu, za nimiž místo excesivní únavy mohou být nediagnostifikovaná nebo bežnými metodami nediagnostifikovatelná poškození. Při neznalosti určitého problému je vhodná konzultace
17
s lékařem, nebo dostatečně vzdělaným a zkušeným rehabilitačním a regeneračním prcovníkem, aby náhodou nebylo dosaženo nežádoucího výsledku. Čím více se chceme věnovat sportu na profesionální úrovni, tím více musíme mít kolem sebe dostatečné množství odborných pracovíků na dané téma. V žádném případě se však neobejdeme bez regenerace: pozitivní i negativní dopad je u všech výkonnostních úrovní stejný, ale jsou odlišné jen intenzitou projevu a v rychlosti, v jaké jsme schopni je zvládnout.
2.3
Únava
„Únava je fyziologickým důsledkem práce a představuje ochrannou reakci proti přetížení, vyčerpání, případně poškození organismu. Je závislá na zdravotním stavu jedince, na druhu a kvalitě činnosti a na prostředí, v němž se činnost děje“ (Riegerová, 1995). Autor Pavlová a kol.(1998) popisuje únavu následovně: „Každá naše činnost, tělesná i duševní vyvolává únavu. Únava je přirozeným důsledkem zátěže a vede k postupnému snižování výkonnosti. Je závislá na zdravotním stavu jedince, jeho trénovanosti, na druhu a kvalitě vykonávané činnosti, na prostředí, životosprávě a dalších faktorech“. Únavu rozeznáváme postupným snižováním výkonnosti. Únava se člení podle dvou stránek, a to na subjektivní příznaky, z nichž jsou malátnost, bolesti či pnutí ve svalech, zhoršená koordinace pohybů a dále pak na objektivní příznaky což jsou například zrychlení tepové frekvence a dýchání, zhoršení výkonnosti atd. (Pilný a kol., 2007). Podle autorky Riegerové (1995) „nadměrnou únavu může vyvolat i nevhodná životospráva, dále vnější podmínky, jako je teplota, vlhkost, proudění vzduchu, hluk i intenzita osvětlení a působení barev“. Únava je záležitostí celkovou a rozvíjí se souběžně s každou činností, její projevy se stávají postupně silnějšími, až v určitém okamžiku je nutno činnost přerušit. Každý jedinec nám únavu rozeznává určitým způsobem. Únava není záležitostí jen jednoho orgánu nebo některé konkrétní funkce, ale jde pokaždé o záležitost celkovou, kdy je zasaženo nejen mnoho funkcí najednou, ale také funkce koordinační a řídící. Následkem je porušení nervosvalové koordinace, reakční a reflexní doby, zhoršuje kvality dynamického stereotypu. Únava vždy
18
ovlivňuje psychiku a ta se může ve sportu projevovat bojácností nebo agresivitou (Jirka, 1990). Únava se zvyšuje s každou další činností. Narůstá stále do větší intenzity, až v určitou chvíli je nutno činnost přerušit. Pocit únavy můžeme označit, jako určité hranice, které by neměl člověk překročit. Člověk může pracovat i ve vysokém stupni únavy z důvodu energetické rezervy. Přirozený pocit únavy je však hranicí, kterou by člověk němel překročit, jelikož si musí nechat rezervu pro životně důležité funkce, jako jsou například dýchání a činnost srdce. Únava se dá potlačit umělým nefyziologickým způsobem, a to například některými dopingovými prostředky (Jirka, 1990).
2.3.1
Formy únavy
Autor Dovalil (2005) rozděluje únavu na tělesnou a duševní, únava celková (globální) a místní. Také se nazývá jako únava periferní, která pramení z vyčerpání energetických rezerv, poklesu vody, elektrolytů a zvýšené koncentrace laktátu a na centrální, kde je snížená funkce centrální nervové soustavy (CNS). „Únava se posuzuje podle změn celkové reakce organismu, podle rychlosti zotavených procesů, směřujících k obnově rovnovážného stavu“. Únavu lze rozdělit podle autora Jirky na různé formy: ÚNAVA
místní
duševní
akutní
tělesná
chronická
celková
Obr. č. 3 Dělení jednotlivých forem únavy
duševní únava - je především o nesoustředěnosti, špatné vnímavosti, roztěkanosti a projevuje se špatným odhadem vzdálenosti. Důležitá je skutečnost, že se duševní únava negativně projevuje v tréninku i v soutěži. Tato únava se více projevuje v kolektivních sportech. S postupně narůstajicí tělesnou únavou a duševním vypětím se zhoršuje kvalita hry. Unavený sportovec není schopen dodržet taktiku hry, klesá jeho pozornost a přesnost při přihrávkách a často přihrává i do nesmyslných prostorů pro
19
kombinaci. Duševní a tělesná únava se silně ovlivňují. „Velká tělesná únava snižuje duševní výkonnost a velká duševní únava snižuje tělesnou výkonnost“ (Jirka, 1990).
akutní tělesná únava - můžeme rozdělit na místní a celkovou. Místní únava se zaměřuje na malé svalové skupiny a vyskytuje se minimálně, ale má vždy dopad na celý organismus. Pro místní únavu je typická svalová bolest, snížená síla a snížená schopnost rychlého zapojení potřebné síly. Při celkové únavě zde nalezneme všechny prvky, o nichž jsem se zmínil při charakteristice místní únavy. Navíc zde nalezneme sníženou koordinaci, sníženou kvalitu pohybových návyků a stereotypů. Tento stav nastáva v momentě, kdy dojde k vyčerpání pohotovostních energetických zásob. Oba tyto typy aktuální tělesné únavy, tedy místní únava a celková nám ovlivňují sportovní výkon.
chronická únava – považujeme z klinického hlediska za patologický stav. Zde přichází v úvahu mnoho důvodů, jako například: rýma, chřipka, záněty. Chronickou únavu nám může vyvolat také špatná životospráva a výživa (alkohol, kouření), ale také nestabilita v sexuálním životě a mnoho dalších příčin. Typickým znakem této únavy u sportovců je stav přetrénování.
2.4
Regenerace Pojem regenerace byl popsán v kapitole regenerace sil. 2.4.1
Aerobní typ únavy
U zotavení z aerobního typu únavy by měl převládat pasivní odpočinek. Zotavení pomalu vznikající únavy je delší, než z anaerobnní únavy. Resyntéza svalového glykogenu zde může trvat až dva dny, jaterního až tři dny. V tuto dobu záleží na zvýšeném dodávání cukrů. U aerobního typu únavy je glykogenová superkompenzace delší a začátek superkompenzace je pozvolný, než u anaerobního typu únavy (Havlíčková a kol., 2003).
20
2.4.2
Anaerobní typ únavy
U zotavení z anaerobního typu únavy by měl převládat aktivní odpočinek. Zotavení rychle vznikající únavy charakterizujeme rychlou resyntézou fosfagenu s jejich déle trvající fází superkompenzace, tím pádem resyntéza svalového glykogenu je v tomto případě rychlá a jaterní glykogen je resyntézován do dvou dnů bez zvýšených glycidových nároků na potravu. Nejdůležitějším prvkem resyntézy je laktát a normalizace jeho hladiny svědčí o počínající superkompenzaci CP (kreatin fosfát) a svalového glykogenu. Aktivním odpočinkem způsobujeme rychlejší odstranění laktátu z organismu (Havlíčková a kol., 2003).
2.5
Rozdělení regeneračních forem
Každá činnost se projevuje vždy větší či menší únavou a každá únava potřebuje určitou dobu a určité metody k postupnému zotavení. Snahou je použití všech dostupných metod, které mohou tyto zotavné procesy urychlit. Z tohoto pohledu dělíme regeneraci na dvě základní složky, na regeneraci pasivní a aktivní (Jirka, 1990). Z hlediska časového vztahu k zátěži pak na regeneraci časnou a pozdní (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
2.5.1
Pasivní regenerace
„Je přirozená činnost organismu bez vnějšího zásahu, probíhající již v průběhu zátěže a po zátěži, která směřuje k návratu vychýlených funkcí a hodnot vnitřního prostředí k původní rovnováze, případně na biologicky výhodnější úroveň. Základní formou je odpočinek v klidu a spánek“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Pasivní regenerací autor Jirka (1990) rozumí, že činnost organismu v průběhu a po průběhu zátěže, kdy se nevyvážená rovnováha všech fyziologických funkcí i s vnitřním prostředím, vrací na úroveň výchozích hodnot, eventuálně je superkompenzačním mechanismem posunována žádným směrem proti výchozím hodnotám. Jde tedy zcela o přirozenou vlastnost bez vnějšího zásahu. Dochází například k likvidaci metabolické acidózy, k obnově zásob energetických substrátů v buňkách, k vyrovnání hospodaření s vodou atd.
21
Pasivní regenerace zahrnuje:
sprchování
koupel
sauna
masáž (Pilný et al., 2007). 2.5.2
Aktivní regenerace
„Představuje všechny plánovité aplikované činnosti a prostředky, které zrychlují přirozený proces zotavení po zátěži“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). „Aktivní regenerace zahrnuje všechny vnější zásahy, metody a procedury, které používáme plánovitě a cíleně k urychlení celého složitého pochodu pasivní regenerace“. Hlavním cílem aktivní regenerace je tedy urychlení zotavovacích procesů a tím pádem, možnost zvýšeného tréninkového úsilí a možnost dosažení lepších sportovních výkonů (Jirka, 1990).
Aktivní regenerace zahrnuje: uvolňovací cvičení strečink plavání v bazénu (Pilný et al., 2007).
Z jiného pohledu, kde rozhoduje čas a odstup od skončení zátěže, rozdělujeme regeneraci na časnou a pozdní (Jirka, 1990).
Časná regenerace Časná regenerace sil je součástí každodenního režimu a neustále se musí prolínat
tréninkovým procesem nebo na tento proces bezprostředně navazovat. Má za hlavní cíl rychle odstranit akutní únavy. Dělí se na dvě fáze. Fáze I. trvá do jedné až jeden a půl hodiny bezprostředně po skončení záteže. Fáze II. trvá od konce první fáze do začátku dalšího zatížení (Jirka, 1990).
22
Pozdní regenerace „Pozdní regenerace sil se týká delšího časového úseku a nastupuje po delším období
intenzivního zatížení“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Je tedy součástí přechodného tréninkového období. Pro tuto formu regenerace se velmi často používá název rekondice (Jirka, 1990). Rekondice se týká zejména zdravých sportovců, kteří jsou unaveni celoročním tréninkem a závoděním. Hlavním cílem rekondice je udržet výkonnost na určitém stupni, zotavit se z celoroční zátěže a zároveň relaxovat psychicky. Těmto účelům zde vyhovuje rekondiční lázeňský pobyt. Sportovci při pobytu se změní denní režim a setká se s jinými vjemy (Jirka, 1990). Rekondiční pobyt má tyto tři hlavní úkoly: 1. fyzické zotavení a psychickou relaxaci, 2. případné doléčení následků drobných poranění a škod z přetížení, zejména na pohybovém systému (tedy kombinace regenerace s rehabilitací), 3. 2.6
udržení trénovanosti (Jirka,1990).
Rozdělení regeneračních prostředků
Regenerační prostředky jsou prevencí funkčních a organických poruch (Javůrek, 1980). Regenerační prostředky dělíme do 4 základních skupin, mezi kterými je bezprostřední návaznost (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Stejné dělení uvadí i autor Jirka (1990).
2.6.1
Pedagogické prostředky
Podle autora Jirky (1990) „pedagogické prostředky souvisí úzce s tréninkovým procesem a jsou tedy plně v kompetenci trenéra“. „Jsou v pravomoci trenéra. Na trenérovi spočívá individualizace obecného tréninkového modelu s ohledem na schopnosti, věk, vlastnosti a zdravotní stav sportovce“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
23
Tyto prostředky obsahují: interpersonální vztahy sportovce a trénéra vztahy k celému kolektivu výchova sportovce ke správnému dennímu režimu pomoci sportovci při stavbě denního režimu vytvoření tréninkového plánu metodika tréninku individualizace a variabilita tréninku variabilita zatížení (Jirka, 1990). 2.6.2
Psychologické prostředky
Psychická stránka je pro sportovce velmi důležitá, a to zejména v soutěžních utkáních. Tedy psychická příprava má za hlavní cíl, aby sportovec uplatnil svoji maximální výkonnost v soutěžích (Pavlová a kol.,1998). „Tréninkové úsilí i závod nebo utkání zatěžují nejen tělesnou složku, ale zároveň psychickou stránku osobnosti sportovce“ (Jirka, 1990). Občas býva, že trenéři se zaměřují na somatické prostředky a zapomínají na regeneraci psychiky, která je nedílnou součástí úspěšné sportovní přípravy ( Javůrek, 1980). Přesná formulace psychických prostředků v regeneraci je velmi náročná. Na základě zkušeností z praxe je potřeba věnovat pozornost těmto problémům (Jirka, 1990). Tyto prostředky obsahují: péči o odpovídající psychické a emoční napětí využívání kladného vlivu prostředí účelné hospodaření s časem péči o duševní rovnováhu a zvyšování flustrační tolerance
24
cíle snahy o redukci vnitřních konfliktů trvalou aktivní péči o upevňování mezilidských vztahů v kolektivu využívání kladného vlivu hudby výchova k umění relaxovat s využitím autoregulačních cvičení vhodné využívání sugesce a autosugesce (Jirka, 1990). 2.6.3
Biologické prostředky
Jsou nejčastěji používané. Dělí se na dvě podskupiny: a) výživa, rehydratace, remineralizace b) prostředky fyzikální, balneologické a regenerace pohybem: vodní procedury tepelné procedury světelné procedury masáže elektroprocedůry aktivní pohybová cvičení (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). 2.6.4
Farmakologické prostředky
„Farmakologické prostředky může ordinovat pouze lékař. Jejich aplikace musí být vždy řešena individuálně a musí vycházet ze závažnosti aktuálního zdravotního stavu“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). V poslední době se ve sportu využívá a používá stále větší množství preparátů, které jsou často doporučované jako účinné regenerační látky. Některé tyto látky urychlují regeneraci. Látky nedopingové v dnešní době jsou stále více užívány. Využívá a používá se stále více řada nejrůznějších doplňků stravy, nápojů, vitamínů, atd. Nesmějí se používat látky, které mají charakter dopingu. Dopingové látky mohou poškodit zdravotní stav sportovce (Jirka, 1990).
25
Tyto prostředky obsahují: léčebné rostliny odvary nebo zábaly z rostlin vitámín C (obsažen v čajích z plodu šípku, mařinky vonné, hluchavky, atd.) čajovina VALOFYT-NEO (směs vegetabilních drog se sedativním účinkem) PASSIT (sedativní účinnek) pěnová koupel CALMANOL (Jirka, 1990). 2.7
Procedury regenerace
2.7.1
Masáž
„Masáž je speciální procedura, která je využívána především k upevňování tělesného i duševního zdraví, k posilování organismu, ke zvýšení výkonnosti nebo k osvěžení po fyzické i psychické námaze či zlepšení celkového vzhledu, popřípadě k léčení nebo doléčování některých chorobných a poúrazových vztahů (Kvapilík, 1991). Podle autora Elišky (2009) je masáž mechanická a reflexní stimulace tkání pomocí rytmicky aplikovaného tlaku a hmatu. „Masáž, soustava mechanických hmatů (tření, hnětení, roztírání, tepání, chvění), jimiž se působí na tělo s cílem připravit sportovce k pohybové činnosti a urychlit a zkvalitnit zotavení po výkonu či tréninku; využívá se podle určení lékaře rovněž k doléčení některých stavů po úrazech“ (Dovalil, 2008). Masáž v oblasti sportu je oblíbená a nejpoužívanější prostředek regenerace. „Masáž můžeme charakterizovat jako působení mechanických hmatů na tělo“. Masáž ve sportu má připravit sportovce k podání co nejlepšího sportovního výkonu, urychlit a zdokonalit zotavení po výkonu nebo tréninkové činnosti. Využívá se i pro doléčení zranění (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
26
Sportovní masáž Sportovní masáž je možno pokládat za jeden z nejstarších regeneračních prostředků. Masáž ve sportu má své nezrušitelné místo. Účinky masáže jsou dnes dostatečně prozkoumány. Sportovní masáž je učinná při celkové i místní únavě (Jirka, 1990). Dělení sportovní masáže podle autora Jirky (1990) zní následovně: a) masáž přípravná, b) masáž pohotovostní, c) masáž odstraňující únavu. S uvedeným dělením můžeme souhlasit jen podmínečně. Značí nám umístění masáže z hlediska závodu nebo utkání než její skutečný efekt. Masáž můžeme rozdělit podle toho, jaký plní úkol: Kondiční masáž – je důležitá součást regenerace. V přípravném období můžeme provádět tento typ masáže denně. Provádí se jako masáž celého těla a trvá 60 – 70 minut. Používá všech masérských technik a hmatů, jejich hloubkou a intenzitou podřizujeme požadovanému cíli. Pohotovostní masáž – „Pohotovostní masáž považuje mnoho sportovců za součást přípravy na sportovní výkon. Svým charakterem uvádí organismus do stavu pohotovosti. Cílem sportovní masáže je posílit účinky rozcvičení, podpořit možnost plného zotavení a optimálně vyladit i psychiku, duševně připravit na výkon. Hlavním cílem je připravit svaly na námahu“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Masáž v přestávkách mezi výkony – provádí se v případech více kolových soutěží (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Masáž odstraňující únavu – provádění tohoto typu masáže je vždy po skončení tréninkové jednotky. Může se provádět po menším výkonu za 30 - 45 minut, po namáhavém výkonu za 3 - 6 hodin. Cílem masáže je podpořit zotavení a odplavit škodliviny ze svalů (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Masáž po cestování – tento typ masáže se používá v souvislosti s cestováním (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
27
Sportovní léčebná masáž – „Napomáhá doléčovat následky poranění a zkracuje tak dobu rekonvalescence. Použití sportovně léčebné masáže určuje pouze lékař“ (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). 2.7.2
Vodní procedury
„Všechny vodní procedury patří do širšího komplexu tepelných procedur, poněvadž činitelem při jejich efektu je teplo“ (Jirka, 1990). Vodní procedury obsahují řadu náhod, než u tepelných procedur. Jejich působení je komplexnejší než například při použití suchého tepla. Vždy využíváme teplotu vody nebo změny teploty vody. Kvalita tepelného podnětu při vodních procedurách je dána: stupněm použité teploty, časovou expozicí podnětu, rozsahem plochy, na kterou působí, momentální reaktibilitou sportovce. Obecně platí, že čím vyšší nebo nižší je použitá teplota vody, tím kratší je celkové trvání procedury. U vodních procedur, také využíváme proudění vody: mírné proudění teplé vody působí relaxačně a sedativně, procedury, při nichž se rychle střídá tlak, působí převážně dráždivě (Jirka, 1990). Při všech těchto procedurách se využívá teplota vody, případně rychlost teplotních změn (tepelný účinek), proudění vody, tlaku a vztlaku (mechanický účinek), chemického složení (chemický účinek), případně přísady do koupelí (Kvapilík, 1991).
28
Tab. č. 1: Teploty vodních procedur v regeneraci (Jirka, 1990). ºC
Pocit vnímání 1
studená
8 – 18
2
chladná
19 – 24
3
vlažná
25 – 33
4
indiferentní
34 – 36
5
teplá
37 – 39
6
horká
40 - 43
Vodní procedury dělíme tedy na studené a teplé.
Studené procedury – mají v regeneračních postupech významné místo. Tyto procedury mají okamžitý efekt, protože reakce organismu na studenou vodu je velmi rychlá. Trvání studené procedury je krátké a trvá většinou do 1 minuty. Na druhou stranu nemá tato procedura příliš dlouho trvající efekt.
Teplé procedury – jsou ty, při nichž se používá teplota vody vyšší než 36 ºC. Odpověď organismu závisí při této proceduře na teplotě vody. Teplé vodní prostředí působí hodně spazmolyticky a uvolňuje svalové napětí. Překrvení v tepelných koupelích má pro regeneraci několik dobrých účinků, a to například zvýší se resorbce a likvidace rozpadových látek, zvýší se tvorba a přísun obranných látek, které mají baktericidní účinek, atd. (Jirka, 1990).
Základní vodní procedury jsou:
Sprcha – nejjednodušší a nejrozšířenější regenerační procedura.
Koupel – malé bazény, hráč si v bazénu polehává a hýbe končetinami. Trvání koupele 15 - 20 minut. Teplota vody se pohybuje okolo 36 - 39 ºC (relaxační, regenerační). Teplota vody, která se pohybuje okolo 40 - 42 ºC působí dráždivě a je nevhodná po větším fyzickém zatížení.
Šlapací koupel – hráč střídá teplé (40 ºC) a studené (15 ºC) vaničky. Ve vaničkách přešlapuje asi 15s ve studené a 60s v teplé vodě. Střídání opakuje asi
29
6x – 10x. Při této proceduře se dobře prokrví dolní končetiny a odstraní se únava nohou.
Vířivá lázeň – mechanické víření vody ve speciálních vanách. Je doporučována v délce 5 - 10 minut.
Podvodní masáž – masáž proudem vody. Provedená ve vodním prostředí s teplotou 35 - 37 ºC. Proud vody má působit z 15cm vzdálenosti.
Vodní střiky – na tělo působí silnější proud vody než u sprchy. Ve vzdálenosti okolo 3m při tlaku okolo 3atm. Proudění vody se nesmí používat na pohlavní orgány, krk a hlavu. Začíná se proudit nejdříve teplou vodou (38 - 42 ºC) po dobu 30 - 40s a poté studenou vodou (18 - 20 ºC) po dobu 5 - 20s (Votík, 2005).
2.7.3
Spánek
„Spánek je základní fyziologický jev. Charakterizuje nervovou činnost a chování všech vyšších živočichů a zaujímá značnou část jejich života“ (Radil, 1978). Autor Lavery (1998) definuje spánek následovně. „Stav přirozeného relativního bezvědomí a mobility, kterým člověk nebo zvířata procházejí minimálně jedenkrát denně.“ Potřeba spánku je zcela individuální. Dospělý jedinec spí přibližne asi okolo 6 - 8 hodin denně, ale některým lidem stačí doba spánku 5 hodin a některým 9 až 10 hodin denně (Praško a kol., 2004). V potřebě spánku hraje důležitou roli věk. Děti mají odlišné nároky na spánek, než dospělí lidé (Dessaintová, 1999).
30
Tab. č. 2: Doporučená doba spánkových hodin za den (NSF, 2011) Kolik spánku potřebujeme Věk
Potřeba spánku
Novorozenec (0 - 2 měsíce)
12 - 18 hodin
Kojenec (3 - 11 měsíců)
14 - 15 hodin
Batole (1 - 3 roky)
12 - 14 hodin
Předškolní věk (3 - 5 let)
11 - 13 hodin
Mladší školní věk (5 - 10 let)
10 - 11 hodin
Teenagerovský věk (10 - 17 let)
8,5 - 9,25 hodin
Dospělí
7 - 9 hodin
Základní rozdělení spánku podle autora Laveryho (1998) je:
NREM spánek – bez rychlého pohybu očí. Vyskytuje se v průměru 70% z celkové doby spánku. Při této době dochází k relaxaci svalů, odpočinku tělesných soustav.
REM spánek – rychlý pohyb očí. Vyznačuje se jako hluboký spánek, který tvoří asi 25% celkové doby spaní. Při tomto druhu spánku se nám zdají sny. Tento spánek může být narušen větším množstvím kofeinu a alkoholu, a to těsně před spaním.
Spánek má pro organismus určitý význam:
umožňuje fyzickou i psychickou obnovu
zvyšuje odolnost proti nemocem
pomáhá ukládání naučeného do paměti
napomáhá emoční konsolidaci zážitků
zdravý růst organismu
regeneraci tkání a hojení
reguluje imunitní funkce
dobré zdraví, přiměřenou náladu a výkonnost (Praško a kol., 2004).
31
2.7.4
Sauna
Sauna je kombinovaná procedura, spočívající v zahřátí celého těla (organismu) a následnému rychlému schlazení. Sauna ovlivňuje termoregulaci, svalový tonus, kloubní pohyblivost, metabolismus, imunitu. Nejdříve se jde do potírny, kde dojde k zahřátí těla. Teplota se zde pohybuje okolo 90 ºC. A poté následuje ochlazovna, kde se nachází bazének se studenou vodou nebo sprcha. Bazének v rámci regenerace by měl mít teplotu vody 8 - 12 ºC. Pobyt v sauně je individuální, většinou 10 - 15 minut. Pro regeneraci je vhodné opakovat tuto proceduru 2 - 3x, poté relaxovat asi 30 minut a doplňovat tekutiny. Je vhodné absolvovat saunu 1x týdně, v den s menší intenzitou, a lépe však s žádnou tělesnou zátěží (Jirka, 1990).
2.7.5
Kryoterapie
Kryoterapie je léčení velmi nízkou teplotou. Je to moderní rehabilitačně-léčebný postup. Kryoterapie působí na celé tělo po dobu několika minut (2 - 3minuty). Teplota je extrémně nízká, okolo -110°C až -160°C, maximálně však zhruba do -150°C. Výhodou celkové kryoterapie je pak navíc její celkové působení na organismus, tedy účinná regenerace, vyplavování různých hormonů (endorfinů, katecholaminů, protizánětlivých látek) či úprava metabolických procesů (Lékařionline, 2006). Kryosauna a sport – v dnešní době je součástí při rehabilitaci vrcholových sportovců, kteří ji užívají především pro regeneraci svalů a kloubů při velké fyzické zátěži. Doporučuje se vedle léčby bolestivých stavů pohybového aparátu i na rychlejší regeneraci po sportovních výkonech, ke zvýšení výkonnosti, při léčbě zátěžových otoků kloubů, natržených šlach nebo svalů (Lékařionline, 2006).
2.7.6
Elektroprocedury
Představují využití různých forem elektrické energie. Rozděluje se podle frekvence a typu použitého proudu. Musí ji vždy provádět odborně vzdělaný lékař.
32
Lze využívat při: Galvanizaci (zvyšuje prokrvení kůže a svalů). Diatermii (tepelné procedury). Elektrostimulace (posílení oslabených svalů). Magnetické pole (Hošková, Majorová, Nováková, 2010). Účinek elektroprocedur pro regeneraci unaveného a poškozeného svalového vlákna nebo i neuron je nesporný. Elektroprocedury mají přísné indikace a kontraindikace (Jirka, 1990).
2.7.7
Pitný režim
Voda je základem všech tekutin v lidském těle. Je to tedy jeden z nejdůležitějších důvodů, proč je příjem vody důležitým faktorem. Kvalitní pitný režim zvyšuje individuální herní výkon fotbalisty. Množství tekutin u nesportujících lidí se pohybuje 2 - 3 litry za den a při sportovních výkonech se zvyšuje. S příjem vody organismus příjímá další různé látky, a to od živin, vitamínů až po minerální látky. Pitný režim nelze podceňovat. Pitný režim sportovce by měl začít před začátkem sportovního výkonu. Doporučuje se vypít maximálně 0,4 litru. V samotném zápase lze přijmout maximálně 1 až 2 litry a po zápase vypít 1 litr tekutin. Takto by se měl příjem tekutin objevovat i před tréninkem (Votík, 2005).
2.7.8
Strečink
„Strečink je progresivní metoda sloužící primárně k protažení zkrácených svalů a sekundárně k výraznému zvýšení pohyblivosti v kloubech“ (Jirka, 1990). „Pohyblivost se zvyšuje tím, že dochází k prodlužování vazivových tkání a svalů pravidelným, řádným strečinkem“ (Alter, 1999). Strečink ve fotbale je nejvíce používán při přípravě organismu na zatížení v úvodu tréninkové jednotky nebo je součástí rozcvičení před utkáním a při pozátěžové kompenzační
33
relaxaci po tréninku nebo utkání (Votík, 2005). Pravidelně opakované protažení v rámci rozcvičky i opakované pravidelné delší protahování zlepší nejen výkonnost, ale zmenšuje bolest a poranění (Stone et al., 2006). Strečink je nedílnou součástí tréninku a využíváme ho k rozcvičení. A po tréninku k uvolnění svalů, odplavení metabolitů a k urychlení regenerace. Jde o modifikaci, která je založena na principu antagonismu: izometrické napnutí svalu – dokonalé uvolnění, relaxace – natahování (Jirka, 1990). Sval, který protahujeme, se po náhlém natažení začne reflexivně zkracovat a takovéto situace se při strečinku můžeme vyhnout pomalým, citlivým postupným protahováním (Votík, 2005). Použití strečinku zde musí být podřízeno zásadám přiměřené dávky, abychom se vyvarovali nepříznivému přetažení tkáně, a s tím souvisejícími komplikacemi (Armiger, Martyn, 2010).
Dynamický strečink „Zahrnuje skoky, odrazy, nekoordinované arytmické pohyby“ (Alter, 1999). Při dynamickém strečinku se častěji objevují bolesti svalů, narušení svalu (Alter, 1999). Statický strečink „Znamená protažení svalů do krajních poloh a její udržení. Dobrým příkladem je rozštěp“ (Alter, 1999, 20). Při statickém strečinku dochází k prodloužení svalů a šlach, tedy většímu rozsahu pohybu (www.thestretchinghandbook.com). 2.7.9
Výživa
Výživa ovlivňuje zdravotní stav. Pro život potřebuje lidský organismus neustálý příjem látek umožňující růst, regeneraci tkání, fyziologické funkce, pohybová aktivita. Sportovní výživa zajišťuje přívod energie, živin a vody. Sportovní výkon a regenerace po zátěži jsou dobrou výživou výrazně ovlivněny (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
34
Součástí potravy jsou:
Živiny hlavní (základní) – bílkoviny, tuky, cukry
Další nezbytné živiny – minerální látky, stopové prvky (F, Cr, I, Mn atd.) vitamíny (A, D, E, K atd.)
Voda (Hošková, Majorová, Nováková, 2010)
2.7.10 Regenerace pohybem
Všeobecně se využívá regenerace pohybem ve formě aktivního odpočinku, regenerační trénink. Volí se různé procházky, výklus, vyplavání, jiná aktivita než fotbal. Intenzita cvičení je velmi nízka a volí se aktivita, která namáhá svaly, které nebyly namáhány předchozí činností (Dovalil, 2005).
Z pohledu pohybových regeneračních postupů je základní rozdělení svalů dle funkce:
Posturální – udržování základní polohy těla, ve stálem aktivním napětí, sklony k hypertonii a zkrácení. Hlavní posturální svaly jsou bederní oblast, prsní svalstvo, horní trapéz, flexory kyčle, zadní strana stehen a lýtka.
Fázické – vykonávání pohybů a koordinací, sklon k hypotonii a oslabení svalů.
K odhalení svalových oslabení a disbalancí se vyšetřuje pomocí svalové síly a provádí se vyšetření zkrácených svalů. Hlavní fázické svaly jsou břišní, hýždové, mezilopatkové, trojhlavý sval pažní, flexory krku. Kompenzační cvičení – jsou cvičební postupy cílené na jednotlivé svalové skupiny. Správné použití kompenzačních cvičení jsou jedinou zárukou:
správného rozvoje pohybového systému mladistvých,
udržení správné funkce pohybového systému.
Kompenzační cvičení rozdělujeme na: uvolňovací, protahovací, posilovací (Hošková, Majorová, Nováková, 2010).
35
3 VÝZKUMNÁ ČÁST
Cíle práce
3.1
Komparace využívání regeneračních metod a prostředků v tréninkovém procesu u vybraných družstev v profesionálním a amatérském fotbalu. Analyzovat poměr mezi tréninkovým objemem a biolologickými prostředky regenerace u vybraných fotbalových mužstev na profesionální a amatérské úrovni.
Úkoly práce
3.2
Z cíle práce vyplývají tyto úkoly:
Studium literatury vztahující se k tématu bakalářské práce (výzkumná data, články, zpracované diplomové a bakalářské práce).
Analyzovat možnosti a poměr mezi zatížením a regenerací u mužských fotbalových týmů 1. ligy a Divize.
Výsledky zpracovat do grafů a tabulek.
Vyvodit závěry a zhodnotit celkovou úroveň regenerace u mužských fotbalových týmů 1. ligy a Divize.
3.3
Hypotézy H1 Hráčům 1. fotbalové ligy umožňuje klub více druhů regenerace než kluby ve 2. lize, ČFL a Divizi. H2 Všichni dotazovaní hráči vědí co znamená pojem regenerace. H3 Většina hráčů provádí po tréninku statický strečink.
36
4 METODIKA PRÁCE
4.1
Výzkumný soubor
Jak bylo uvedeno již v úvodu této práce, pozorovanými soubory jsou fotbalové týmy z 1. ligy až Divize (FC Hradec Králové, Bohemians 1905, SK Zápy a FK Slavoj Vyšehrad). Tyto fotbalové týmy jsou v kategorii dospělých. Věk u dotazovaných hráčů se pohyboval od 18 let do 36 let. Za účelem získání konkrétních informací o aktuálních přístupech k uplatnění regenerace v tréninkovém procesu u těchto klubů jsem sestavil jednoduchý dotazník (viz příloha 1). Dotazník obsahuje celkem deset otázek (položek), z toho šest otázek je s možností výběru odpovědí a čtyři otázky s možností volnou odpovědí. Dotazník jsem rozdal osobně hráčům uvedených čtyř klubů. V každém klubu jsem rozdal jedenáct dotazníků a návratnost byla stoprocentní, tedy celkem jsem oslovil čtyřicetčtyři hráčů.
4.2
Použité metody
4.2.1
Metoda dotazování
Síla kvantitativních dat spočívá v tom, že jsou zcela přirozené a popisují každodenní život. Hlavní metodou sběru dat v empirickém výzkumu tvoří naslouchání vyprávění, kladení otázek lidem a získávání jejich odpovědí. Sběr kvantitativních dat pomocí dotazování obecně zahrnuje všechny typy dotazníků, rozhovorů atd. Tyto metody se mohou používat samostatně, anebo v různých kombinacích. Dotazník obsahuje několik otázek s možností výběru odpovědí a několik otázek s volnou odpovědí (Hendl, 2005).
37
4.2.2
Způsob vyplnění dotazníku
Hráči byli nejdříve s dotazníkem seznámeni a poté došlo k samotnému vyplnění dotazníku. V průběhu vyplňování dotazníků byl přítomen autor dotazníku, kdy v případě potřeby poskytl potřebné informace, anebo dovysvětlil otázky hráčům.
4.2.3
Matematicko-statistická metoda
Základní informace můžeme porovnat například pomocí čárkovací metody. Procházíme jednotlivá data a pomocí čárkování je zapisujeme do tabulky. Také se používá rozdělení četností získaných hodnot znaků. Četnost může být dvojího druhu, a to absolutní a relativní. Absolutní četnost udává, kolik hodnot daného znaku se vyskytuje v určitém souboru dat. Jde o skutečný počet jednotek. Relativní četnost dává informace o tom, jak velká část z celkového počtu hodnot připadá na danou hodnotu. Vyjadřujeme ji v procentech (Chráska, 2007). Metoda, kterou také využíváme v této bakalářské práci, je aritmetický průměr. Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle značí vodorovným pruhem nad názvem proměnné, popř. řeckým písmenem μ. Definice aritmetického průměru je:
Tzn. součet všech hodnot vydělený jejich počtem. V běžné řeči se obvykle obecným slovem průměr myslí právě aritmetický průměr. Aritmetický průměr je zřejmě nejčastěji využívaný statistický pojem, který se objevuje i v běžném lidském vyjadřování (Hendl, 2005).
4.3
Grafické metody
Grafické metody ve statistické analýze dat jsou velmi rozšířené a často používané, protože jsou přehledné a snadno interpretovatelné. Grafické zobrazení je důležité pro předběžnou analýzu dat, může pomoci k výběru lepšího modelu, k přesnějšímu výpočtu i k většímu porozumění vztahů mezi daty. Grafy jsou používány na základě už rozebraných souborů a mohou být tedy považovány za grafickou interpretaci tabulky rozdělení četností. 38
Mezi nejpoužívanější typy statistických grafů, patří zejména grafy spojnicové a sloupcové. Zobrazování rozdělení četností je obvyklé zejména pomocí spojnicových a sloupcových grafů. Grafy četností obvykle zachycují na horizontální ose jednotlivé varianty znaků a na svislé vertikální ose jim příslušející hodnoty četností (Hendl, 2005).
4.4
Organizace práce
Úvodní část bakalářské práce je založena na teoretické části, ke které byla využita dostupná literatura. Zaměřuje se na vysvětlení pojmu a charakteristiku regenerace. Základem celé práce bylo dotazovaní jednotlivých hráčů v daných klubech na pojem regenerace. Veškeré informace (data), které byly uvedeny do dotazníku byly zpracovány a převedeny do tabulek a grafů. Ze získaných hodnot a výsledků z dotazování, jsme vyvodili dané závěry, které jsou uvedené v této práci.
39
5 VÝSLEDKOVÁ ČÁST Získaná data jsem zpracoval za pomoci počítačového programu Microsoft Word a Microsoft Excel. Každou otázku z dotazníku jsem vyhodnotil samostatně. Použil jsem barevné grafy, které lépe znázorňují výsledky. 1. Označte, které z uvedených druhů regenerace využíváte před a po tréninku? a) Před tréninkem Graf č. 1: Využívané druhy regenerace
12
11
11
10
Masáž
11 10
9
Vodní procedury
9
8
Masáž
8
7 6
6
6
5 4
4
Spánek
6
3 3
4 3
4
Relaxace
4
3
Pitný režim
2 2
1 0
2 1
0
0
1
1
2 1
0
0 Bohemians 1905
FC Hradec Králové
SK Zápy
FK Slavoj Vyšehrad
Strečink Úprava stravy Výklus
Tento graf znázorňuje, jaký druh regenerace využívají hráči před tréninkem. Masáž je nejvíce využívaná u hráčů Bohemians 1905, následně u hráčů SK Záp a stejný počet mají hráči FC Hradec Králové a FK Slavoj Vyšehrad. Vodní procedury využívá jeden hráč z týmu SK Zápy. Spánek, relaxaci a pitný režim před tréninkem preferují všichni hráči. Strečink je popsán v otázce č. 10. Úpravu stravy nejvíce řeší hráči Bohemians 1905. Výklus před tréninkem provádějí hráči 3 Bohemians, 2 hráči FK Slavoje Vyšehrad a 1 hráč SK Záp.
40
b) Po tréninku Graf č. 2: Využívané druhy regenerace Masáž
12
11
11
11
11 10
Vodní procedury
10 8
Masáž
8
Spánek
7
7 6
6
5 5 4
7
6 5
5 4
5
Relaxace
5
5
4
4
4
4
Pitný režim
3 22
2
2
2
Strečink
2 2 1 0
Úprava stravy
0 Bohemians 1905
FC Hradec Králové
SK Zápy
FK Slavoj Vyšehrad
Výklus Sauna
Tento graf znázorňuje, jaký druh regenerace provádějí hráči po tréninku. Masáž po tréninku provadějí nejvíce hráči Bohemians 1905. Vodní procedury provadějí nejvíce hráči FC Hradec Králové. Spánek nejčastěji preferují SK Zápy. Relaxaci nejčastěji provádějí dva týmy Bohemians 1905 a SK Zápy. SK Zápy se nejlépe věnují pitnému režimu. Strečink je popsán v otázce č. 10. Na úpravě stravy si nejvíce dají záležet hráči Bohemians 1905. Výklus po tréninku převážně provádějí všichni hráči kromě hráčů FK Slavoje Vyšehrad. Saunu preferují v drtivé většině hráči FC Hradec Králové.
41
2. Označte, které z uvedených druhů regenerace Vám umožňuje klub? Tab. č. 3: Jaký druh regenerace umožňují kluby
Regenerace Masáž Vodní procedury Spánek Sauna Elektroprocedury Relaxace Pitný režim Strečink Úprava stravy Kyrosauna Výklus
Bohemians 1905 ANO ANO ANO ANO NE ANO ANO ANO ANO NE ANO
FC Hradec Králové ANO ANO ANO ANO NE ANO ANO ANO ANO NE ANO
SK Zápy ANO NE NE NE NE ANO ANO ANO NE NE ANO
FK Slavoj Vyšehrad ANO ANO NE ANO NE ANO ANO ANO NE NE ANO
V tabulce č. 3 se nácházejí výsledky všech čtyř fotbalových týmů. Vidíme zde, že nejvíce druhů regenerace, které hráčům umožňuje klub, jsou týmy Bohemians 1905 a FC Hradec Králové. Co se u těchto týmu nevyskytuje, jsou elektroprocedury a kryosauna. Hůře na tom je FK Slavoj Vyšehrad, který nemá místnost na spánek. Nenajdeme zde také elektroprocedury, kyrosaunu a úpravu stravy. Z daných výsledků vidíme, že nejméně druhů regenerace mají SK Zápy.
42
3. Kolik hodin v týdnu věnujete tréninku a kolik hodin v týdnu biologickým prostředkům regenerace (masáž, vodní procedury, tepelné procedury, světelné procedury, elektroprocedury)? Tab. č. 4: Bohemians 1905 Bohemians 1905 Trénink 15 Hráč 1 14 Hráč 2 15 Hráč 3 14 Hráč 4 15 Hráč 5 13 Hráč 6 14 Hráč 7 15 Hráč 8 14 Hráč 9 14 Hráč 10 14 Hráč 11 Průměr 14,3h M – průměr (jeden hráč).
Regenerace 3 3 2 1 2,5 1,5 2 1 2 2,5 1,5 1,8h
V tabulce č. 4 nalezneme hodnoty, jak se hráči často věnují tréninku a regeneraci. Průměrně se jeden hráč Bohemians 1905 věnují tréninku 14,3 hodiny a regeneraci 1,8 hodiny.
Tab. č. 5: FC Hradec Králové FC Hradec Králové Trénink 13 Hráč 1 14 Hráč 2 14 Hráč 3 15 Hráč 4 15 Hráč 5 14 Hráč 6 14 Hráč 7 15 Hráč 8 14 Hráč 9 14 Hráč 10 15 Hráč 11 Průměr 14,3 M – průměr (jeden hráč).
43
Regenerace 2 1 1,5 2,5 1 1 2 2 1 1 3 1,6
V tabulce č. 5 nalezneme hodnoty, jak se hráči často věnují tréninku a regeneraci. Průměrně se jeden hráč FC Hradec Králové věnuje tréninku 14,3 hodiny a regeneraci 1,8 hodiny. Tab. č. 6: SK Zápy SK Zápy Trénink 12 Hráč 1 12 Hráč 2 12 Hráč 3 10 Hráč 4 11 Hráč 5 7 Hráč 6 13 Hráč 7 13 Hráč 8 12 Hráč 9 15 Hráč 10 12 Hráč 11 Průměr 11,7 M – průměr (jeden hráč).
Regenerace 1 2 1 1,5 2 0 2 3 2 2,5 1 1,6
V tabulce č. 6 nalezneme hodnoty, jak se hráči často věnují tréninku a regeneraci. Průměrně se jeden hráč SK Záp věnuje tréninku 11,7 hodiny a regeneraci 1,6 hodiny. Tab. č. 7: FK Slavoj Vyšehrad FK Slavoj Vyšehrad Trénink 6 Hráč 1 7 Hráč 2 6 Hráč 3 6 Hráč 4 8 Hráč 5 6 Hráč 6 6 Hráč 7 7 Hráč 8 6 Hráč 9 6 Hráč 10 6 Hráč 11 Průměr 6,4 M – průměr (jeden hráč).
44
Regenerace 2 1 0 1 1 2 1 0,5 1 2,5 4 1,4
V tabulce č. 4 nalezneme hodnoty, jak se hráči často věnují tréninku a regeneraci. Průměrně se jeden hráč FK Slavoj Vyšehrad věnuje tréninku 6,4 hodiny a regeneraci 1,4 hodiny.
Hodiny
Graf č. 3: Tréninkový objem vs. biologické prostředky regenerace
14,3
16 14 12 10 8 6 4 2 0
14,3 11,7 6,4 1,8
1,6
Bohemians 1905
1,6 SK Zápy
FC Hradec Králové
Tréninkový objem
1,4
FK Slavoj Vyšehrad
Biologické prostředky regenerace
Na tomto grafu vidíme, jaký je tréninkový objem vs. biologické prostředky regenerace průměrně na jednoho hráče z vybraných týmů. Tento graf vyplývá z tabulek č. 4, 5, 6, 7. 4. Využíváte minimálně 10ti minutovou masáž, která je zaměřena na jednu konkrétní oblast (např. na záda, šíji nebo dolní končetiny)? Graf č. 4: Využití 10ti minutové masáže 11
12
10
Masáž
10 7
8 6 4
3
6 4
5
4 2
1
2
5
4
3 1
0
3 3
1
0 Bohemians 1905
FC Hradec Králové
Před tréninkem Po zápase
Po tréninku Nevyužívám
SK Zápy
FK Slavoj Vyšehrad
Před zápasem
Z tohoto grafu vyplývá, kolik hráčů v jednotlivém týmu se věnuje a nevěnuje masáži před a po tréninkové jednotce a zápasu.
45
Graf č. 5: Celkové zobrazení masáže
12% 36%
22% 30%
FC Hradec Králové FK Slavoj Vyšehrad
Bohemians 1905 SK Zápy
Tuto otázku jsem převedl do lepšího znázornění. Z celkového grafu je patrné, že hráči Bohemians 1905 se věnují masáži více než ostatní týmy. Na druhém místě je prvoligový FC Hradec Králové, kde hráči méně využívají masáž. Na třetím místě je tým SK Zápy a poslední je tým FK Slavoj Vyšehrad.
46
5. Využíváte psychorelaxační techniky (řízené terapeutem nebo Vámi samotnými) tzn. cvičení vedoucí k uvolnění od úzkosti nebo strachu (obavy) o výkon v utkání? Graf č. 6: Psychorelaxační techniky
12% Ano Ne 88%
Z tohoto grafu vyplývá, že z celkového počtu dotazovaných hráčů, tedy čtyřicetčtyři odpovědělo NE 36 hráčů, tedy 88% nepoužívá psychorelaxační techniky. A naopak odpovědělo ANO 5 hráčů, tedy 2% využívá psychorelaxační techniky.
6. Jaké účinky může mít regenerace? Graf č. 7: Účinky regenerace
Uvolnění
10% 12%
Předejít zranění
2%
52%
24%
Nevím Obnovení sil Zlepšení výkonu
Na tuto otázku 21 hráčů, tedy 52% napsalo, že regenerace má uvolňující účinek. Dále 10 hráčů popisovalo účinek regenerace jako, předejít zranění 24%, následovně 5 hráčů, tedy 12% obnovení sil, 4 hráči, tedy 10% tvrdí, že regenerace zlepšuje výkon a jediný hráč, tedy 2% na tuto otázku nedokázal odpovědět.
47
7. Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem regenerace? Graf č. 8: Co znamená regenerace 7% 54%
39%
Odpočinek
Uvolnění
Nevím
Více než polovina 22 hráčů, tedy 54% dotazovaných odpovědělo na tuto otázku, že si regeneraci vysvětlují jako odpočinek. Poté 16 hráčů je 39% popsalo regeneraci jako uvolnění. Zbývají nám tedy 3 hráči, a to je celkem 7%, na tuto otázku, co znamená pojem regenerace, neodpovědělo.
8. Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem kompenzační cvičení? Graf č. 9: Co znamená kompenzační cvičení Posílení 27%
22%
31%
Uvolnění Nevím
20% Procvičení méně zatížené části těla
S touto otázkou měli hráči nejvíce potíží. Kompenzační cvičení si hráči z 31% vysvětlují jako posílení, 22% hráčů na tuto otázku neodpovědělo, což byla nejvíce nezodpovězená otázka. 27% hráčů uvedlo, že kompenzační cvičení je procvičení méně zatížené části těla.
48
9. Dokážete stručně vysvětlit rozdíl mezi statickým a dynamickým strečinkem? a) Statický strečink Graf č. 10: Statický strečink Bez pohybu
8% 23% 69%
Protažení na místě (v leže, v sedě) Nevím
Z následujícího grafu výplývá, že 28 hráčů, tedy více jak polovina 69%, si vysvětlují, že statický strečink je bez pohybu oproti dynamickému. Devět hráčů popsalo otázku, jako protažení na místě (v sedě, v leže). A zase 3 hráči na otázku neodpověděli, tedy 8%.
b) Dynamický strečink Graf č. 11: Dynamický strečink
10%
V pohybu
23% Švihová cvičení 67% Nevím
Dynamický strečink se výsledkově velmi podobá statickému strečinku, a to o jednoho hráče méně, tedy 27 hráčů (67%). U této otázky jsem více čekal odpověď, která se používá při rozcvičení heslem: „a jdeme na švihová cvičení“. Celkem takto odpovědělo 9 hráčů (23%). Z celkového počtu 10% hráčů, tedy 4, neodpověděli na otázku.
49
10. Před a po tréninku provádíte, který typ strečinku? a) Před tréninkem
Strečink
Graf č. 12: Typ strečinku
11 11
12 10 8 6 4 2 0
11 11 9
Bohemians 1905
Žádny
FC Hradec Králové
9
SK Zápy
Statický strečink
8
9
FK Slavoj Vyšehrad
Dynamický strečink
Tyto výsledky jsou velice dobré. Z výsledků vidíme, že hráči první a druhé ligy se před tréninkem věnují společně organizovanému strečinku. Z 11 dotazovaných všichni hráči obou družstev před tréninkem aplikují statický a dynamický strečink. Na druhou stranu výsledky SK Záp jsou o jednoho hráče vyšší než u týmu FK Slavoj Vyšehrad.
b) Po tréninku
Strečink
Graf č. 13: Typ strečinku
12 10 8 6 4 2 0
11
0
11
0
0
Bohemians 1905
Žádný
11
0
FC Hradec Králové
Statický strečink
50
0
10
0
SK Zápy
1
1
FK Slavoj Vyšehrad
Dynamický strečink
Tyto výsledky protahování po tréninku jsou výborné. Po tréninku hráči Bohemians 1905 a FC Hradec Králové mají organizovaný statický strečink po každé tréninkové jednotce. Sám mohu říci, že jako aktivní hráč SK Záp se věnujeme všichni 5 - 10 minut statickému strečinku. FK Slavoj Vyšehrad je z výsledku na posledním místě. Jeden hráč po tréninku neprovádí žádné protahování a jeden hráč provadí statický a dynamický strečink.
51
6 DISKUZE Hypotéza 1: Hráčům 1. fotbalové ligy umožňuje klub více druhů regenerace než kluby ve 2. lize, ČFL a Divizi.
Hypotéza 1 nebyla potvrzena První hypotéza se týká, zda hráčům 1. fotbalové ligy umožňuje klub více druhů regenerace než klubům ve 2. lize, ČFL a Divizi. Z pohledu jednotlivých výsledků je patrné, že jediný dotazovaný prvoligový klub FC Hradec Králové společně s bývalým prvoligovým klubem Bohemians 1905 může nabídnout svým hráčům z 11ti drůhů regenerace jen 9. Týmem v ČFL je tým SK Zápy, který může nabídnout svým hráčům jen 5 druhů regenerace. Poslední tým, který hraje Divizi, tedy FK Slavoj Vyšehrad může nabídnout svým hráčům 7 druhů regenerace. Všechny výsledky jsou zaznamenané v tab. č. 3. Tato hypotéza nebyla potvrzena z důvodu, že druholigový tým Bohemians 1905 umožňuje stejný počet druhů regenerace, jako prvoligový tým FC Hradec Králové.
Hypotéza 2: Všichni dotazovaní hráči vědí co znamená pojem regenerace. Hypotéza 2 nebyla potvrzena Druhá hypotéza se týká, zdali všichni hráči vědí, co znamená pojem „regenerace“. Z pohledu jednotlivých hráčů na tuto otázku neodpovědělo z 44 hráčů 3 hráči, a to je z celkového počtu 7%. Což je patrné z grafu č.7. Kdo na tuto otázku odpověděl, že regeneraci chápe, jako odpočinek, bylo 22 hráčů, což z celkového počtu je 54%. Hráči, kteří odpověděli na otázku a objevilo se v odpovědi uvolnění, uvolnění svalu, uvolnění organismu, uvolnění psychické i fyzické atd., bylo tedy 16, a to je z celkového počtu 39%. Co znamená pojem „regenerace“ jsem uvedl v kapitole „Regenerace sil“. Z celkového počtu můžeme říci, že 38 (93%) hráčů vědí co znamená pojem „regenerace“, ostatní hráči na otázku nedokázali odpovědět a tím mužeme říci, že tato hypotéza nebyla potvrzena.
52
Hypotéza 3: Většina hráčů provádí po tréninku statický strečink. Hypotéza 3 byla potvrzena Třetí hypotéza se týká toho, jestli většina hráčů provádí po tréninku statický strečink. Předpokládaná hypotéza vyšla podle očekávání. Zde na základě srovnání výsledků nenalezneme výrazné rozdíly graf č. 13. Nejlepší hodnocení, kdo provádí statický strečink po tréninkové jednotce byli všichni dotazovaní hráči prvoligového týmu FC Hradec Králové, druholigového týmu Bohemians 1905 a třetiligového týmu SK Zápy. O jednoho hráče méně je na posledním místě divizní FK Slavoj Vyšehrad. Můžeme tedy říci, že hypotéza byla potvrzena, a to z toho důvodu, že z 44 hráčů provádí statický strečink po tréninku 43. Diskuse k jednotlivým otázkám v dotazníku: Otázka č. 1: Označte, které z uvedených druhů regenerace využíváte před a po tréninku? Nejčastěji používané druhy regenerace před tréninkem je pitný režim a strečink. Tyto druhy regenerace si mohou řídit sami hráči. Dnes má každý fotbalový tým k dispozici pro každého hráče něco k pití. Může to být například voda z vodovodu, jontové nápoje atd. Po tréninku je nejvíce využíván strečink. Je to z důvodu, že každý tým provádí po tréninkové jednotce pravidelný strečink. Velice jsem byl překvapen, že všechny dotazované týmy kladou veliký důraz na strečink po tréninku. Otázka č. 2: Označte, které z uvedených druhů regenerace Vám umožňuje klub? Z tabulky č. 3 vidíme, že nejvíce druhů regenerace, které hráčům umožňuje klub, jsou týmy Bohemians 1905 a FC Hradec Králové. Co se u těchto týmů nevyskytuje, jsou elektroprocedury a kryosauna. Tyto profesionální týmy mají potřebné finance na dostatečné vybavení a používání regeneračních druhů. Hůře na tom je FK Slavoj Vyšehrad, který nemá místnost na spánek. Nenajdeme zde také elektroprocedury, kryosaunu a úpravu stravy. Z daných výsledků vidíme, že nejméně druhů regenerace mají SK Zápy. Naopak tomu v nižších soutěžích nejsou finance na kvalitní regeneraci anebo klub nepoužívá regeneraci z nedostatku zmiňovaných financí. S tímto případem jsem se osobně setkal.
53
Otázka č. 3: Kolik hodin v týdnu věnujete tréninku a kolik hodin v týdnu biologickým prostředkům regenerace (masáž, vodní procedury, tepelné procedury, světelné procedury, elektroprocedury)? Z následných tabulek č. 4, 5, 6, 7 můžeme vyčíst, jak často týdně hráči trénují a kolik času věnují regeneraci. Průměrně se jeden hráč Bohemians 1905 věnuje tréninku 14,3 hodiny a regeneraci 1,8 hodin. Z profesionálního klubu FC Hradec Králové se průměrně jeden hráč věnuje tréninku 14,3 hodiny a regeneraci 1,8 hodin. Z týmu SK Záp se průměrně jeden hráč věnuje tréninku 11,7 hodin a regeneraci 1,6 hodin. A průměrně jeden hráč z týmu FK Slavoj Vyšehrad věnuje tréninku 6,4 hodiny a regeneraci 1,4 hodiny. Nepočítá se do výsledného času tréninku mistrovské utkání.
Otázka č. 4: Využíváte minimálně 10ti minutovou masáž, která je zaměřena na jednu konkrétní oblast (např. na záda, šíji nebo dolní končetiny)? Z celkového grafu č. 5 je patrné, že hráči Bohemians 1905 se věnují masáži více než ostatní týmy v celkovém počtu 36%. Na druhém místě je s 30% prvoligový FC Hradec Králové. Tyto výsledky jsou z důvodu, že v profesionálních klubech máme minimálně dva maséry, kteří na tréninku tráví spoustu času a hráči je mohou neustále a pravidelně navštěvovat. Na třetím místě je tým SK Zápy 22% a poslední je tým FK Slavoj Vyšehrad s 12%. Naopak v nižších soutěžích masér navštěvuje převážně první trénink po zápase a ostatních tréninků se nezúčastňuje. Zase si myslím, že je to z důvodu financí. V nižších soutěžích převažuje masáž před tréninkem a po tréninku, kterou si hráči provádějí sami sobě.
Otázka č. 5: Využíváte psychorelaxační techniky (řízené terapeutem nebo Vámi samotnými) tzn. cvičení vedoucí k uvolnění od úzkosti nebo strachu (obavy) o výkon v utkání? Z grafu č. 6 vyplývá, že z celkového počtu dotazovaných hráčů, tedy z čtyřiceti čtyř hráčů odpovědělo NE 36 hráčů, tedy 88% nepoužívá psychorelaxační techniky. Myslím si, že odpověď NE byla hlavně z důvodu, že hráči vůbec nevěděli, že takovýto druh regenerace vůbec existuje. A naopak 5 hráčů odpovědělo ANO, tedy 2% využívá psychorelaxační techniky.
54
Otázka č. 6: Jaké účinky může mít regenerace? První otevřená otázka v dotazníku je zřejmá z grafu č. 7. Na tuto otázku 21 hráčů, tedy 52% napsalo, že regenerace má uvolňující účinek. Dále 10 hráčů popisovalo účinek regenerace jako, předcházení zranění 24%, následovně 5 hráčů, tedy 12% obnovení sil, 4 hráči, tedy 10% tvrdí, že regenerace zlepšuje výkon a jediný hráč, tedy 2% na tuto otázku nedokázal odpovědět.
Otázka č. 7: Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem regenerace? Co znamená pojem regenerace, byla druhá otevřená otázka zaznamenaná do grafu č. 8, kde se objevovaly převážně slova odpočinek, odpočinek organismu, uvolnění, uvolnění svalu, uvolnění organismu, uvolnění psychické i fyzické atd. Toto jsem zaznamenal do výsledku pod názvem odpočinek nebo uvolnění. Tedy více než polovina 22 hráčů, což je 54% dotazovaných odpovědělo na tuto otázku, že si regeneraci vysvětlují jako odpočinek. Poté 16 hráčů je 39% popsalo regeneraci jako uvolnění. Zbývají nám tedy 3 hráči, a to je celkem 7%, na tuto otázku, co znamená pojem regenerace, neodpovědělo.
Otázka č. 8: Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem kompenzační cvičení? Odpověď zaměřená na kompenzační cvičení je patrná z grafu č. 9. S touto otázkou měli hráči nejvíce potíží. Nejvíce se na tuto otázku objevovali psané odpovědi v podobě, posílení, posílení svalstva, posílení středu těla, procvičení méně zatížené části těla. Kompenzační cvičení si hráči z 31% vysvětlují jako posílení, 22% hráčů na tuto otázku neodpovědělo, což byla nejvíce nezodpovězená otázka. 27% hráčů uvedlo, že kompenzační cvičení je procvičení méně zatížené části těla.
Otázka č. 9: Dokážete stručně vysvětlit rozdíl mezi statickým a dynamickým strečinkem? Nejdříve statický strečink. Z grafu č. 10 vyplývá, že 28 hráčů, tedy více jak polovina, tedy 69%, si hráči vysvětlují a popisují, že statický strečink je bez pohybu oproti dynamickému. Devět hráčů popsalo otázku, jako protažení na místě (v sedě, v leže). A zase 3 hráči na otázku neodpověděli, což je 8%. Nejvíce jsem tedy zaznamenal v dotazníku, že statický strečink je bez pohybu.
55
Dynamický strečink je patrný z grafu č. 11. Z 67% hráči odpověděli, že tento typ strečinku je v pohybu. Naopak u této otázky jsem více čekal odpověď, která se používá při rozcvičení heslem: „a jdeme na švihová cvičení“. Celkem takto odpovědělo 9 hráčů (23%).
Otázka č. 10: Před a po tréninku provádíte, který typ strečinku? Z grafu č. 12 vyplývá, že hráči první a druhé ligy se před tréninkem věnují společně organizovanému strečinku. Z 11 dotazovaných všichni hráči obou družstev před tréninkem aplikují statický a dynamický strečink. Po tréninku hráči převážně aplikují statický strečink, který je popsán v hypotéze č. 3.
56
7 KRITIKA VÝZKUMU
Z důvodu, že v této bakalářské práci byl při výzkumu použit nestandardizovaný dotazník, níže provedu kritiku výzkumu. Dotazovaní hráči měli dostatečný čas na vyplnění dotazníku, ale jak prokázal výzkum, někteří hráči na některé otázky nedokázali odpovědět. Nemyslím si, že by to bylo z důvodu nedostatku času, ale z toho důvodu, že hráči na danou otázku neznají odpověď anebo, že nerozumí dané otázce. Před vyplňením dotazníku od hráčů, nebyl proveden pilotní test pomocí členů populace, která je podobná zkoumané skupině. Účelem je určit adekvátnost obsahu otázek. V případě, kdy by se provedl pilotní test, mohla by se provést revize na základě pilotní studiea odstranit chyby. Poté by se znovu provedl druhý pilotní test dotazníku s jeho následnou revizí. A po dokončení těchto zásad, které doporučuje Hendl (2005), by se aplikoval dotazník u hráčů fotbalu, kteří byli vybráni pro daný výzkum v této bakalářské práci. Z výše uvedeného usuzuji, že kdyby se provedl tento daný postup při sestavování dotazníku a opravení vzniklých chyb, všichni hráči by dokázali odpovědět na všechny otázky a provedení výzkumu by bylo uspěšnější.
57
8 ZÁVĚR Tato bakalářská práce je zaměřena na regeneraci ve fotbale. Pro zpracování tohoto tématu jsem se rozhodl, protože dnes není žádným tajemství, že je regenerace nedílnou součástí sportovního tréninku v jakémkoli sportovním odvětví. Ačkoliv je tato skutečnost všeobecně známá, ne vždy se prvek regenerace ve sportovním tréninku objevuje. Tento jev můžeme spatřit už i v profesionálních nebo více v amatérských fotbalových klubech, a to z různých důvodů (nedostatečné odborné vzdělání trenérů, ekonomické důvody atd.). Každý klub však požaduje na svých hráčích nejlepší výkony a úspěšnost hráče není závislá pouze na jeho technicko-taktické či kondiční přípravě, ale také na dlouhodobé i krátkodobé psychologické přípravě, kompenzačních cvičeních, výživě apod. Počet tréninkových jednotek je v současnosti tak velký, že délka přirozeného odpočinku je mnohdy příliš krátká a nestačí k dokonalé regeneraci organismu hráče mezi dvěma tréninky. Správným použitím regeneračních postupů můžeme zvýšit intenzitu tréninku. Stejně jako zátěž je i regeneraci nutno důsledně individualizovat. Současným problémem je, že regeneraci není věnována dostatečná pozornost, což může časem vyvolat poruchy až degenerativní změny pohybového systému. Touto prací se chci pokusit co nejvíce seznámit veřejnost s možnostmi regenerace a její nutností, aby tak předcházeli zdravotním potížím, které je mohou vlivem jejich sportování potkat. A zároveň mi zpracování této bakalářské práce přineslo velké množství informací, které jsem získal na základě prostudování uvedených literárních pramenů o dané problematice regenerace sil, kde mi tyto informace budou do budoucna přínosem.
58
9 POUŽITÁ LITERATURA 1. Alter, M. J. Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada, 1999. 228 s.
2. Armigen, P., Martyn, M. A. Stretching for functional flexibility. Philadelphia, Pa: Wolters Kluwer; Baltimore, Md.: Lippincott Williams & Wilkins, 2010. 3. Bauer, G. Hrajeme fotbal. České Budějovice: KOPP, 1999.128 s. 4. Buzek, M. Trenér fotbalu „A“ licence. Praha: Olympia a. s., 2007. 324 s. 5. Dessaintová, M., P. Nezačínejte stárnout. Praha: Portál, 1999. 231 s 6. Dovalil, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. 3. dotisk 1. vyd. Praha: Olympia, 2005. 336 s. 7. Dovalil, J., & kol. Lexikon sportovního tréninku, Praha, 2008. 105 s. 8. Havlíčková, L. Fyziologie tělesné zátěže. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2003. 203 s. 9. Hendl, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 407s.
10. Hora, J. Pravidla fotbalu, futsalu a minifotbalu. 1. vyd. Praha : Olympia, 2005. 198 s. 11. Hošková, B., Majorová, S., Nováková, P. Masáž a regenerace ve sportu. Praha: Karolinum, 2010. 12. Javůrek, J. Učební texty,sportovní masáže a rehabilitace. vyd. Soukromá škola zdravého života, 1990. 36 s.
13. Jirka, Z. Regenerace a sport. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990. 254 s. 14. Kvapilík, J. Sportovní masáže pro každého. Praha: Olympia,1991. 147s.
59
15. Lavery, S. Léčivá sílá spánku. Praha: Svojtka a Vašut, 1998. 157 s. 16. Miller, M. a kol. Učební texty sportovní masáže a rehabilitace. Praha: MILLS – Soukromá škola zdravého života, 1990. 85 s. 17. Nápavník, Č. Lékař a kopaná. 1. vyd. Praha : Olympia, 1987. 102 s. 18. Eliška, O., Elišková, M. Aplikovaná anatomie pro fyzioterapeuty a maséry.1.vyd. Praha: Galén, 2009. 19. Palát, M. Šport a rehabilitácia. Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavatelstvo, 1984. 128 s. 20. Pavlová, Z., Horažďovský, J., Kobzová. J., Krejčí. J., Kursová. V., Linhartová. A., Lohonková. I. Učební texty masáže a regenerace. České Budějovice: Jihočeská univerzita,1998. 93 s. 21. Pilný, J. a kol. Prevence úrazů pro sportovce. Praha: Grada Publishing a.s., 2007. 104s. 22. Pyšný, L. Regenerace. Ústí nad Labem: PF UJEP, 1997. 57s. 23. Radil, T. Spánek a bdění. Praha: Academia, 1978. 229 s. 24. Riegerová, J. a kol. Regenerační a sportovní masáže. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1995. 82s.
25. Stone, M., Ramsey, W., M., Kinser, A. M., O'bryant,H. S., Avers, CH.,Sands, W. A. Stretching: Acute and Chronic? The Potential Consequences.National Strength and Conditioning Association, 2006. 26. Praško, J. a kol. Nespavost. Praha: Portál, 2004. 102 s.
60
27. Vaněk, K. Malá encyklopedie fotbalu. Praha: Olympia, 1984. 404 s.
28. Van Lingen, B. Coaching soccer. Spring City, Pennsylvania: Reedswain, 1997. 218 s. 29. Votík, J. Trenér fotbalu “B“ UEFA licence. 2.vyd. Praha: Olympia, 2005. 264 s. Elektronické zdroje
1. National Sleep Foundation (NSF). How Much Sleep Do We Really Need? [online]. 2011 [cit.2012-03-24].
Dostupné
z:
http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&tl=cs&u=http%3A%2F%2Fwww.sle epfoundation.org%2Farticle%2Fhow-sleep-works%2Fhow-much-sleep-do-we-reallyneed 2. LekařiOnlinecz. Kryoterapie, Kryosauna - léčba chladem [online] 2006-2012
[cit. 2012-07-31].
Dostupné
z:
http://www.lekari-online.cz/ortopedie/zakroky/kryoterapie-kryosauna-lecba-chladem
3. The stretching institute. Warm Up Exercises and Stretches [online] 2012 [cit. 2012-07-31].
Dostupné
z:
http://www.thestretchinghandbook.com/archives/warm-up.php
61
10 PŘÍLOHY Příloha č.1- DOTAZNÍK 1. Označte, které z uvedených druhů regenerace využíváte před a po tréninku? Před tréninkem Po tréninku Masáž Vodní procedury (vířivka apod.) Spánek Sauna Elektroprocedury Relaxace Pitný režim Strečink Úprava stravy (výživa) Kryosauna Výklus Jiné formy regenerace (vypiš)……………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………….. 2. Označte, které z uvedených druhů regenerace Vám umožňuje klub? Klub Masáž Vodní procedury (vířivka apod.) Spánek Sauna Elektroprocedury Relaxace Pitný režim Strečink Úprava stravy (výživa) Kryosauna Výklus Jiné formy regenerace (vypiš)…………………………………………………………………………….… ……………………………………………………………………………………… 3. Kolik hodin v týdnu věnujete tréninku a kolik hodin v týdnu biologickým prostředkům regenerace (masáž, vodní procedury, tepelné procedury, světelné procedury, elektroprocedury)? Hodin Trénink
….
Regenerace
….
62
4. Využíváte minimálně 10ti minutovou masáž, která je zaměřena na jednu konkrétní oblast (např. na záda, šíji nebo dolní končetiny)? a) b) c) d) e)
Před tréninkem Po tréninku Před zápasem Po zápase Nevyužívám (nemá pro mě význam)
5. Využíváte psychorelaxační techniky (řízené terapeutem nebo Vámi samotnými) tzn. cvičení vedoucí k uvolnění od úzkosti nebo strachu (obavy) o výkon v utkání? a) Ano
b) Ne
6. Jaké účinky může mít regenerace? …………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………... 7. Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem regenerace? …………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………... 8. Dokážete stručně vysvětlit, co znamená pojem kompenzační cvičení? .......................................................................................................................................... .......................................................................................................................................... 9. Dokážete stručně vysvětlit rozdíl mezi statickým a dynamickým strečinkem? c) Statický strečink – ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… d) Dynamický strečink – ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………
63
10. Před a po tréninku provádíte, který typ strečinku? Pře tréninkem a) Žádný b) Statický strečink c) Dynamický strečink
64
Po tréninku
