UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Husitská teologická fakulta

Diplomová práce Psychosociální kontext uprchlictví se zaměřením na zátěžové životní situace v České republice Psychosocial Context of Refugees with a Focus on Stressful Life Situations in the Czech Republic

Vedoucí práce: ThD. Tereza Cimrmannová

Autor: Andrea Předotová

Praha 2010 1

Anotace Diplomová práce „Psychosociální kontext uprchlictví se zaměřením na zátěţové ţivotní situace v ČR“ se zaměřuje na proţívání zátěţových situací v ţivotě uprchlíků v České republice. Úvodní kapitola se zabývá základní terminologií, která se vztahuje k problematice uprchlictví, v dalších oddílech popisuji současnou situaci problematiky uprchlictví v České republice. Stěţejní část diplomové práce zkoumá zátěţové ţivotní situace uprchlíků v celém procesu migrace. Migrace je rozdělena do jednotlivých fází. Od doby před útěkem, první kontakt s novu zemí, pobyt v azylových zařízeních, průběh azylového řízení aţ po adaptaci v České republice. Tato kapitola je proloţena úryvky případové práce rodiny z Afghanistánu. Další kapitola se zabývá problematikou integrace uprchlíků do české společnosti. Závěr této diplomové práce je zaměřen na specifika sociální práce s uprchlíky, úlohu sociálního pracovníka a také na problémy systému pomoci uprchlíkům. Annotation This diploma thesis, entitled "The Psychosocial Context of Refugees with a Focus on Stressful Life Situations in the Czech Republic" is focused on the experiences of lifes refugees in the Czech Republic which could be said to induce stress. The opening chapter deals with the basic terminology relating to the problems of refugees. I also describe the current situation of refugees in the Czech Republic. The main part of this diploma thesis is description of the stressful life situations of refugees throughout the migration process. Migration is divided into individuals phases, from the time prior to escaping, to first contact with a new country, to stay in asylum centers, then to processing in asylum procedure and adaptation to the Czech Republic. This chapter also includes fragments of a case study featuring a family from Afghanistan. The next chapter deals with the problems of integration into Czech society. The conclusion of this paper focuses on the specifics of social work with refugees, the role of the social worker, and the problems faced by the system of refugee assistance.

2

Klíčová slova: uprchlík, azyl, zátěţové ţivotní situace, migrace, integrace, sociální práce

Keywords: refugee, asylum, stressful life situations, migration, integration, social work

3

Zkratky: EU

Evropská unie

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MV ČR

Ministerstvo vnitra České republiky

MŠMT

Ministerstvo školstvím mládeţe a tělovýchovy

OPU

Organizace pro pomoc uprchlíkům

OSN

Organizace spojených národů

PTSD

Posttraumatická stresová porucha

SOZE

Sdruţení občanů zabývajících se emigranty

SUZ

Správa uprchlických zařízení

UNHCR

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky

ZZC

Zařízení pro zajištění cizinců

4

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu.

V Praze dne 28. června 2010 Andrea Předotová

5

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala ThD. Tereze Cimrmannové za vedení mé diplomové práce, její rady a cenné připomínky. Dále bych také ráda poděkovala Organizaci pro pomoc uprchlíkům za poskytnuté materiály a informace.

6

OBSAH OBSAH ......................................................................................................................................7 ÚVOD .......................................................................................................................................10 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE ................................................................12 1.1 Uprchlík .............................................................................................................................12 1.2 Žadatel o azyl ....................................................................................................................12 1.3 Azylant ...............................................................................................................................13 1.4 Ekonomický migrant ........................................................................................................14 1.5 Nelegální migrant ..............................................................................................................14 1.6 Bezpečná třetí země ..........................................................................................................14 1.7 Bezpečná země původu .....................................................................................................15 2. PROBLEMATIKA UPRCHLICTVÍ V ČR .....................................................................16 3. ZÁTĚŽOVÉ SITUACE V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA-TYPY A REAKCE..........................19 3.1 Druhy zátěžových situací..................................................................................................19 3.1.1 Frustrace potřeb ...........................................................................................................19 3.1.2 Konflikt ........................................................................................................................21 3.1.3 Stres .............................................................................................................................24 3.1.4 Deprivace .....................................................................................................................25 3.1.5 Krize.............................................................................................................................26 3.2 Mechanismy adaptace na zátěžové situace .....................................................................27 3.2.1 Útok .............................................................................................................................28 3.2.2 Únikové obranné reakce ..............................................................................................28 4. FÁZE MIGRACE ...............................................................................................................31 4.1 Útěk ....................................................................................................................................34 4.2 První kontakt s novou zemí..............................................................................................36 4.3 Pobyt v azylových zařízeních ...........................................................................................38 4.3.1 Přijímací střediska........................................................................................................41 4.3.2 Pobytová střediska .......................................................................................................42 4.3.3 Integrační střediska a procedura ..................................................................................43 4.4 Azylové zařízení ................................................................................................................44 7

4.4.1 Důvody k udělení azylu ...............................................................................................45 4.4.2 Důvody k neudělení azylu ...........................................................................................46 4.4 Adaptace v nové zemi .......................................................................................................46 5. INTEGRACE ......................................................................................................................49 5.1 Koncepce integrace cizinců ..............................................................................................50 5.2 Státní integrační program ................................................................................................51 6. PSYCHOLOGICKÁ PROBLEMATIKA ADAPTACE .................................................53 6.1 Kulturní šok.......................................................................................................................53 6.1.1 Fáze kulturního šoku ....................................................................................................54 6.1.2 Příznaky projevu kulturního šoku a vyrovnání se s ním ..............................................55 6.2 Posttraumatická stresová reakce .....................................................................................56 7. SPECIFIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE S UPRCHLÍKY ........................................................59 7.1 Sociální práce s azylanty ..................................................................................................60 7.2 Rizikové skupiny ...............................................................................................................62 7.2.1 Děti...............................................................................................................................62 7.2.2 Ţeny .............................................................................................................................63 7.2.3 Senioři ..........................................................................................................................64 7.3 Principy práce s uprchlíky ...............................................................................................64 ZÁVĚR ....................................................................................................................................67 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ: ............................................................68 RESUME .................................................................................................................................72 SUMMARY .............................................................................................................................73 PŘÍLOHY: ..............................................................................................................................74 Příloha č. 1: Otázky k případové práci .................................................................................74 Příloha č. 2: Legislativa týkající se azylu v ČR ....................................................................76 Příloha č. 3: Organizace zprávy uprchlických zařízení ......................................................78 Příloha č. 4: Azylové řízení v České republice .....................................................................79 Příloha č. 5: Organizace zabývající se pomoci uprchlíkům ................................................80 8

Příloha č. 6: Informace o Afghanistánu ................................................................................81

9

ÚVOD „I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těţce doléhal hlad“1. Tak se píše v První knize Mojţíšově o cestě praotce Abrahama ze země Kenaanské do Egypta. Z Nového zákona je známý příběh Marie a Josefa, kteří utekli z Nazaretu rovněţ do Egypta. („Kdyţ odešli, hle anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam aţ do smrti Herodovy.“)2 Migrace prolíná celými světovými dějinami. Uprchlíci odcházejí ze svých domovů z různých příčin – kvůli vleklým válečným konfliktům, kvůli pronásledování z rasových nebo náboţenských důvodů, kvůli strachu o svůj vlastní ţivot a svých blízkých. Opouštějí své domovy, přátele a zaměstnání, a chtějí začít „nový“ ţivot v nové zemi. V socialistickém Československu bylo desítky let dostatek důvodů k emigraci a mnoho našich vynikajících osobností našlo trvalý domov v exilu. Po roce 1990 se situace obrátila a v České republice začali hledat útočiště uprchlíci z jiných částí světa. Brzy se příchod osob z jiných končin světa stal problémem pro naši obnovující se ekonomiku, i pro společnost teprve hledající vnitřní pravidla demokracie. Mnozí lidé, kteří očekávali od politických změn především rychlý vzestup ţivotní úrovně, chápali rostoucí příliv uprchlíků jako brzdu hospodářského rozvoje. Členství v Evropské unii i mezinárodní závazky ČR vyţadují, aby se problematika osudu tisíců uprchlíků, kteří ţijí v posledních letech na našem území, stala tématem odborníků z oblasti legislativy, bezpečnosti, zdravotní a sociální péče. Svou diplomovou práci zaměřím na zátěţové situace v ţivotě uprchlíků v České republice. Motivací pro volbu tohoto tématu byl i dlouhodobý zájem o tuto oblast. Problematika uprchlictví mě provází celým mým studiem, zároveň pracuji jako osobní asistent v OPU (Organizace pro pomoc uprchlíků), a proto mohu doplnit text své práce o své postřehy a zkušenosti získané při práci s uprchlíky. Cílem této práce je shromáţdění relevantních informací o zátěţových situacích, v nichţ se uprchlíci ocitají. Ráda bych v patřičné hloubce pochopila mechanismy zvládání

1 2

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Česká biblická společnost, 1996. Gn 12,10. Tamtéţ, Mt 2,13-15.

10

těţkých situací, které uprchlíci proţívají v době svého útěku, při přechodu na nové území i v období adaptace na českou kulturu. V úvodu své diplomové práce popisuji základní terminologii, která se týká uprchlictví a současnou situací problematiky uprchlictví v České republice. Dále se věnuji zátěţovým ţivotním situacím, a jak na ně lidský organismus reaguje. Stěţejním bodem mé diplomové práce je destripce zátěţových situací v celém procesu migrace, se kterými se uprchlíci v nové zemi potýkají. Tato kapitola bude proloţena úryvky z mé případové práce ţivotního příběhu. Vyuţiji zde zkušenosti a postřehy získané během dvou let práce na pozici mentora3 u jedné z rodin přistěhovalců. V závěru se zmiňuji o sociální práci s „příchozími“. Práce s touto skupinou lidí je pro jejich zranitelnost a citlivost velmi specifická. Cítí se osamoceni a často nejsou smířeni se svým osudem. Aby stávající i budoucí odborníci věděli, jak přistupovat k tak specifické skupině, je nutné mít, jak dobré teoretické základy, tak i odbornou způsobilost.

3

Program Mentoring – azylantské dvojice. Dobrovolníci se načas stanou průvodci – mentory cizincům s přidělenou mezinárodní ochranou (ale i dalším cizincům v tíţivé situaci), kteří potřebují pomoci s orientací v novém prostředí, s nácvikem češtiny v kaţdodenních situacích, organizací volnočasových a vzdělávacích aktivit. Jako mentor pomáhám se rodině integrovat do české společnosti a adaptovat se na nové prostředí. Náplň mé práce také spočívá doučovat děti v problémových předmětech a integrovat rodinu do české společnosti.

11

1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE Tato kapitola seznamuje se základními pojmy, které se vztahují k azylové politice a k oblasti celé problematiky týkající se uprchlictví. Orientace v terminologii je velice důleţitá, jelikoţ velmi často dochází k zaměňování jednotlivých pojmů. V práci není ovšem moţné vysvětlit veškeré pojmy vztahující se k dané problematice. 1.1 Uprchlík Uprchlík (refugee), je jakákoliv osoba, která vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo politického smýšlení, se nachází mimo území své státní příslušnosti a není schopna, nebo vzhledem k takovému strachu není ochotna vyuţívat ochrany této země, nebo která z důvodu, ţe nemá státní příslušnost a nachází se mimo zemi svého obvyklého pobytu, není ochotna se z důvodu některé z výše uvedených skutečností do země svého obvyklého pobytu vrátit. Tato definice vychází ze základní mezinárodní dohody o uprchlících – Úmluvy o právním postavení uprchlíků přijaté v roce 1951 Valným shromáţděním OSN.4 Rozdíl mezi definicí uprchlíka a migranta: Charakteristika

Uprchlík

Migrant

Motivace

Vytlačen

Přitahován

Zdroj

Útlak, Strach

Vlastní aspirace

Země původu

Odmítnut jí

Odmítl jí

Rozhodnutí

Nedobrovolné

Dobrovolné

Kontext

Ztráty, obavy

Očekávání a naděje

Návrat domů

Nemoţný

Moţný

Očekávání

Změna situace doma Práce a vzdělání

Tab. 1 VIZINOVÁ, D.; PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie: Psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Praha: Portál, 1999. s. 96.

1.2 Žadatel o azyl Ţadatelem o azyl se člověk stává podáním ţádosti o azyl na hraničním přechodu nebo přímo v tzv. přijímacím středisku MV ČR. V přijímacím středisku je kaţdý povinen strávit 4

OSN. Úmluva o právním postavení uprchlíků [online]. 2005 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: .

12

dobu cca 3 týdnů, během nich je ţadatel podroben zdravotním vyšetřením a absolvuje také první pohovor o důvodech své ţádosti. Poté můţe ţadatel vyuţít ubytování v pobytovém středisku MV ČR nebo si zajistit ubytování na své vlastní náklady. Dokud není ţádost prošetřena, je třeba pokládat ţadatele o azyl, za předpokládané azylanty. Ţadatel o azyl je chráněn zásadou non-refoulement (nevydání), která státům zakazuje vracet ţadatele do zemí, kde by mohli být pronásledováni.5 Dle zákona č. 359/1999 Sb., o azylu, má ţadatel o azyl v ČR tato práva: 

právo jednat při řízení ve svém jazyce, za tímto účelem mu MV bezplatně poskytne tlumočníka, nebo si ho ţadatel můţe přizvat na své vlastní náklady,



právo na bezplatnou základní zdravotní péči,



právo na bezplatné ubytování, stravu a kapesné, a to za předpokladu, ţe pobývá v přijímacím či pobytovém středisku,



právo nechat se zastupovat během řízení,



právo poţádat o pomoc fyzickou či právnickou osobu, která se zabývá poskytováním pomoci uprchlíkům,



právo nahlíţet do svého spisu, vedeného MV, a pořizovat si z něj výpisy.

1.3 Azylant Azylant, je cizinec, kterému byl podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, udělen azyl.6 Azylant má podle zákona o azylu stejná práva a povinnosti jako český občan, s výjimkou práva volebního. K přechodnému ubytování cizinců, kterým byl azyl udělen, slouţí integrační azylové středisko.7 Zde je nutné popsat rozdíl mezi uprchlíkem a azylantem. Zatímco termín uprchlík je stanoven mezinárodní dohodou a státy mají povinnost osobám spadající do této definice poskytnout odpovídající zacházení, azyl je stanoven národní legislativou, která můţe být ještě benevolentnější v definici i rozsahu podpory. V české realitě existuje výrazný přesah obou pojmů, a proto se i v odborné literatuře oba pojmy zaměňují.

5

MV ČR. Terminologický slovník. [online]. 2008 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . 6 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. s. 32. 7 KIROVOVÁ, I., MATÝSKOVÁ, D., POBOŘIL, M. Multikulturní výchova II. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003. s. 62.

13

1.4 Ekonomický migrant Ekonomičtí migranti jsou osoby, které opouštějí svou vlast ve snaze najít si v zahraničí práci, která by je a jejich rodiny zabezpečila. Chudoba není dostatečný důvod pro udělení azylu v ČR. UNHCR popisuje migranta jako osobu, která se vědomě a dobrovolně rozhodne opustit zemi svého původu. Kdykoli se tato osoba chce navrátit domů, nehrozí ji v její vlasti podmínky, které by ji přímo ohroţovaly a můţe tak na rozdíl od uprchlíků bezpečně učinit.8 Pokud neexistuje způsob, jak ţít a pracovat v nové zemi v souladu se zákonem, ţijí v zemi nelegálně. Často nemají přístup ke zdravotní péči a jsou donuceni přeţívat v nevyhovujících a nedůstojných podmínkách. Jsou leckdy zneuţíváni a vykořisťováni ze strany převaděčů i zaměstnavatelů. 1.5 Nelegální migrant Termín nelegální migrant by se mohl vztahovat na osoby, u nichţ se prokáţe, ţe vstoupily do země nelegálně, a na území ČR nadále zůstávají, aniţ by se spojily s úřady nebo podaly ţádost o mezinárodní ochranu, nebo vstoupily na území země legálně se všemi potřebnými dokumenty, ale překročily délku povoleného pobytu. Ţadatelé o azyl se registrují na MV ČR a na území ČR mohou zůstat, dokud o jejich ţádosti není rozhodnuto. Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 uznává i situaci, kdy osoba prchající před pronásledováním vstoupí do země v rozporu s jejími imigračními předpisy (například bez platného cestovního dokladu), aby zde mohla poţádat o azyl. Takové osoby pak nemají být povaţovány za „nelegální imigranty“.9 1.6 Bezpečná třetí země Podle zákona č. 359/1999 Sb., o azylu, se bezpečnou třetí zemí rozumí stát jiný, neţ stát, jehoţ je cizinec státním občanem, a zároveň takový, v němţ cizinec pobýval před vstupem na území státu, kde ţádá o azyl. Do tohoto státu se můţe cizinec vrátit a poţádat zde o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniţ by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo poniţujícímu zacházení či trestu. Přichází-li k nám ţadatel o azyl ze státu, který Česká republika povaţuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho ţádost zamítnout jako neodůvodněnou.10 8

UNHCR. Uprchlíci v ČR [online]. 2009 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . 9 Tamtéţ. 10 MV ČR. Terminologický slovník. [online]. 2008 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: .

14

1.7 Bezpečná země původu Podle zákona č.359/1999Sb., o azylu, se bezpečnou zemí původu rozumí stát, jehoţ je cizinec státním občanem, v němţ státní moc dodrţuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodrţování lidských práv a právních předpisů. Bezpečnou zemi původu neopouštějí její občané z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Jedná se o stát, který ratifikoval a dodrţuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, a který umoţňuje činnost právnickým osobám, které dohlíţejí nad stavem dodrţování lidských práv. Přichází-li ţadatel o azyl ze státu, který Česká republika povaţuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho ţádost zamítnout jako zjevně neodůvodněnou. 11 Obdobná opatření i v dalších zemích světa bývá kritizováno jako nepřípustné omezení Úmluvy, která jasně stanoví, ţe uprchlictví je nutno vyhodnocovat individuálně, nikoliv v závislosti na původu osoby.12

11

MV ČR. Terminologický slovník. [online]. 2008 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: .. 12 OSN. Úmluva o právním postavení uprchlíků [online]. 2005 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: .

15

2. PROBLEMATIKA UPRCHLICTVÍ V ČR „ Bude-li přebývat s tebou ve vaši zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako jeden z vás domorodců. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské.“13 Po roce 1989 se společenská situace v ČR zásadně změnila. Z emigrační země se stala ČR nejdříve tranzitní zemí a velmi záhy cílovou zemí, pro tisíce uprchlíků ze zemí bývalého SSSR, Balkánu a mimoevropských zemí. Vedle migrantů, kteří do ČR přicházejí za podnikáním (Němci, Rusové, Italové) či za prací (zejména Ukrajinci), se objevuje velké mnoţství uprchlíků a ţadatelů o azyl. Skladba této skupiny se proměňuje v závislosti na politickém vývoji v krizových regionech. V devadesátých létech mezi migranty přicházející do ČR převaţovali zejména lidé z Balkánu (Bosna, Kosovo), bývalého SSSSR (Arménie, Gruzie, Čečensko), ale i lidé ze vzdálenějších zemí (Irák, Afghánistán).14 O mezinárodní ochranu v roce 2009 ţádali cizinci 60 různých státních příslušností. Stejně jako v předchozím roce 2008 bylo nejvíce ţádostí podáno státními příslušníky Ukrajiny (203). Na druhém místě jsou státní příslušníci Kazachstánu (186) a následují státní příslušníci Mongolska (159). S větším odstupem následují státní příslušníci Turecka (66). Tyto čtyři státní příslušnosti se podílejí více téměř 50% na celkovém počtu podaných ţádostí.15 Od roku 2006 spravuje SUZ MV ČR zařízení pro zajištění cizinců. V roce 2006 bylo umístěno do těchto zařízení 1325 cizinců, v roce 2007 pak 729 a v roce 2008 prozatím 630. Nicméně od prvního čtvrtletí roku 2008 počet umístěných cizinců do ZZC nepatrně narůstá.

13

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha:Ekumenická rada církví v ČSR, 1979. Num. 19,33-34. UPRCHLÍK. Migrace a uprchlictví v České republice. [online]. 2004 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW: . 15 MV ČR. Výroční zpráva o mezinárodní ochraně za rok 2009. [online]. 2008 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW:. 14

16

Průměrná délka zajištění cizinců se v jednotlivých čtvrtletích pohybuje cca v rozmezí 80 110 dnů.16 Počet ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany v letech 2004-2009 Počet žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v letech 2004-2009, dle roku zahájení řízení 6 000 5 000

4 000 3 000

5 459

2 000

4 021 3 016

1 000

1 878

1 656

981

0 2004

2005

2006

2007

2008

2009 (I.-IX.)

Tab. 2 SUZ. Statistika klientů SUZ od vstupu ČR do EU [online]. 2008 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW:.

V roce 2009 Česká republika nadále zaznamenávala klesající trend v počtu ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany. V letošním roce 2010 byl zaznamenán pokles o 24%. Dominantním znakem azylového řízení byl vysoký počet ţádostí o udělení mezinárodní ochrany podaných opakovaně. V roce 2009 podalo v České republice ţádost o udělení mezinárodní ochrany celkem 1 258 osob. I nadále tak pokračuje trend poklesu, který započal v roce 2004 (po vstupu ČR do EU). Průměrný měsíční počet podaných ţádostí o mezinárodní ochranu v roce 2009 činil cca 105. Mezi pět hlavních zdrojových zemí jsou dále osoby Vietnam (63), Rusko (57), Bělorusko (54), Sýrie (45) a Nigérie (41).17 I kdyţ podle statistiky SUZ si lze všimnout, ţe počet ţadatelů neustále klesá, uprchlictví bude patřit mezi aktuální témata i v budoucnu. Ještě dnes totiţ existují státy, kde nejsou zakotvena a dodrţována základní lidská práva a svobody. Kaţdý nemá 16

SUZ. Statistika klientů SUZ od vstupu ČR do Evropské unie. [online]. 2008 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW: . 17 MV ČR. Výroční zpráva o mezinárodní ochraně za rok 2009. [online]. 2008 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW: .

17

to privilegium svobodně vyjadřovat své názory. Lidé jsou v některých státech za své myšlenky podrobováni strašlivému mučení a pronásledování. Jsou donuceni opustit svou zemi nelegálním způsobem i se svými rodinami. Osoba, která je traumatizována otřesnými záţitky a vykořeněna ze svého přirozeného prostředí, potřebuje pomoc ze strany hostitelské země. Často se však setkává s byrokracií úředníků a předsudky ze strany českých občanů. Představa obyvatel České republiky o státní či národnostní příslušnosti uprchlíků, se utváří na pozadí celkového povědomí o původu cizinců, kteří u nás ţijí bez ohledu na právní statut jejich pobytu.18 Většina českých občanů není informována o problematice uprchlictví v ČR. Obyvatelé České republiky souhlasí s pomocí uprchlíkům, ale tak, aby byla česká veřejnost co nejméně obtěţována. Lidé by sice dali přednost tomu, aby uprchlíci Českou republiku opustili, ale jsou proti tomu, aby byli vyháněni. Povaţují za správné, aby uprchlíkům poskytla naše země útočiště. S tímto obecně vstřícným byť zdrţenlivým přístupem, ostře kontrastuje výrazná neochota občanů snášet uprchlíky ve své blízkosti. Zřizování tzv. uprchlických táborů v České republice obvykle naráţí na odpor obyvatel blízkých obcí. Lidem sice většinou není jasné, čeho konkrétního by se ze strany uprchlíků mohli obávat, ale předpokládají, ţe jde o osoby s odlišnou mentalitou a zvyklostmi. Sama tato jinakost je hlavním důvodem jejich neochoty snášet uprchlíky ve své blízkosti. Velkorysost české veřejnosti vůči uprchlíkům je omezena představou o roli uprchlíka jakoţto prosebníka.19 K tomu, aby byla péče o ţadatele o azyl a azylanty skutečně zaměřena na pomoc v oblastech, které jsou pro ně nejdůleţitější, je nutné znát obecné charakteristiky zátěţových situací, se kterými se setkávají. Pouze kdyţ budou do azylového systému zahrnuty i poznatky z této oblasti, můţe dojít k úspěšnému zvládnutí této zátěţe a hladšímu souţití uprchlíků a domácí populace.

18

UNHCR Názory české veřejnosti na uprchlictví. [online]. 2004 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . 19 Tamtéţ.

18

3. ZÁTĚŽOVÉ SITUACE V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA-TYPY A REAKCE Zátěţové situace jsou takové situace, které díky ztíţeným podmínkám kladou zvýšené poţadavky na jedince. Ovlivňují člověka po psychické i tělesné stránce. Jsou to situace, které nutí k mobilizaci sil, hledání a nalézání nových způsobů řešení. Kaţdý jedinec reaguje na zátěţové situace jinak. Reakce na vnější podněty jsou determinovány vnitřními předpoklady, individuálními vlastnostmi a postoji. Existují ale i situace, náhlé traumatické události, které zasáhnou hluboce do běhu ţivota jakéhokoliv člověka. I kdyţ má kaţdá zátěţová situace svůj specifický charakter a průběh, lze popsat určité typické vzorce chování a proţívání, které tyto situace vyvolávají. Zátěţové situace mohou způsobit dlouhodobé deprese, úzkost a stres. Mezi faktory, které mají negativní dopad na duševní zdraví, je ztráta blízkých nebo příbuzných, stres způsobený jejich pobytem v azylových zařízeních, nejisté sociální postavení, sloţité hospodářské situace, napjaté vztahy s místním obyvatelstvem a nostalgie po opuštěném domově.20 To, co jeden proţívá jako traumatickou událost, druhý můţe brát s nadhledem. Uprchlíci jsou lidé, kteří za dobu svého útěku často zaţili mnoho příkoří a nespravedlností. Vzpomínky na traumatické události si ponesou celý svůj ţivot. Emigrace znamená také přerušení kontinuity ţivota. Vyvolává ambivalentní pocity dané, jak osobní potřebou uchování původní identity, tak i vnějším tlakem na její změnu. V chování uprchlíků se rovněţ mohou projevovat rysy typické pro jejich původní kulturu. 3.1 Druhy zátěžových situací 3.1.1 Frustrace potřeb Frustrující situace, je taková situace, která nám neumoţňuje uspokojit subjektivně důleţitou potřebu, ačkoliv jsme si mysleli, ţe uspokojena bude. Je to neočekávaná ztráta naděje na uspokojení. Frustrace vyvolává proţitek zklamání a stimuluje reakce zaměřené na vyrovnávání nepříznivé bilance. 21 Organismus, který je připraven bojovat s problémem, naráţí na neřešitelnost překáţky, která odsuzuje k pasivitě, nečinnosti a bezmocnému čekání. Takto nashromáţděnou energii musí nějak vybít nebo přetransformovat. Jedinec cítí vztek, napětí a zklamání z neúspěchu, 20

ISMAYILOV.N, ISMAYILOV F. Mental healt of refugees [online] 2002 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: . 21 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd.3. Praha: Portál, 2002. s. 31.

19

a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace. Organismus se frustraci brání. Nejčastěji člověk tento stav řeší agresí nebo jinými obrannými mechanismy. Pokud frustrace trvá delší dobu, můţe se přeměnit v deprivaci – strádání, coţ je závaţný psychický stav, který můţe negativně poznamenat další vývoj jedince. Obecnou míru odolnosti vůči zátěţovým situacím nazýváme frustrační tolerancí. Je to schopnost vyrovnávat se s náročnými ţivotními situacemi bez přiměřených maladaptivních reakcí, schopnost vynakládat úsilí na překonání potíţí, ale zároveň i dostatečná sebedůvěra k nalezení přijatelného řešení. Tato kompetence se u kaţdého člověka rozvíjí jiným způsobem. Závisí na vrozených dispozicích, na vývojové úrovni, individuálních zkušenostech i aktuálním stavu.22 Frustrace má také „kladný“ vliv, neboť jedince podněcuje k tomu, aby hledal jiné druhy řešení. Rozlišujeme 2 druhy frustrace: 

vnitřní frustrace – člověk si jí vyvolává sám nízkým sebevědomím, vlastními zábranami,



vnější frustrace – překáţky ze strany kolektivu, negativní reakce ostatních lidí.

Příčiny frustrace uprchlíků: 1. Nemoţnost naplnit své společenské role Status uprchlíka a omezení, které z něj vyplývají, jsou zdrojem velké zátěţe - otcové se často nejsou schopni postarat se o svou rodinu a ocitají se v situaci bez pracovní příleţitosti a naplnění svého poslání. Matky nemají dostatek soukromí a prostoru, aby naplnily svou roli manţelky a pečovatelky. Mnoho uprchlíků pochází z tradičního systému rodiny, kdy otec je ţivitel a matka pečuje o rodinu, to jim však ţivot v uprchlickém táboře neumoţňuje. Jsou frustrovaní z bezvýchodné situace a své neuspokojení z naplnění svých rolí ventilují nepřátelstvím, někdy aţ agresí vůči hostitelské zemi. 2. Ztráta zaměstnání Důleţitou změnou je ztráta zaměstnání. Muţi ztrácejí své postavení v rodině, jako ţivitele a ochránce rodiny, to sniţuje jejich sebevědomí. V kaţdodenním kontaktu jsou neustále vystavováni situaci, kdy se cítí méněcenní, nemohou dobře komunikovat s okolím a cítí se nerovnocennými partnery.

22

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2004, s. 31.

20

Práce přináší kromě finančního ohodnocení, také společenské uznání a zabere většinou podstatnou část dne. O všechny uvedené přínosy jsou uprchlíci v uprchlických táborech ochuzeni. Dostávají sice určité mnoţství peněz jako kapesné, ale to je s běţným platem nesrovnatelné. Ztráta vyuţití volného času můţe vést k tomu, ţe mají čas příliš se zabývat svými problémy.

23

Významným handicapem je zde také jazyková bariéra. Uprchlíci obtíţné vyjadřují své obavy a pocity ostatním. Potýkají se s problémy nezaměstnanosti a vzdělávacími problémy. To zvyšuje hladinu stresu, která vede k frustraci a nepřizpůsobivosti.24 3. Pokles sociálního statusu Mnohdy máme o uprchlících klamný dojem, ţe kdyţ přicházejí ze země válečného konfliktu, ţe to musí být lidé nevzdělaní. Mezi uprchlíky můţeme najít i absolventy vysokých škol. Ztráta sociálního postavení negativně ovlivňují duševní zdraví uprchlíků. Uprchlíci pocházejí ze všech oblastí povolání - učitelé, podnikatelé, zemědělci, ex-vládní ministři, a přesto se musí vyrovnat s nálepkou uprchlíků. Předchozí kvalifikace nejsou v nové zemi přijímány, takţe musí přijímat zaměstnání, které je pod jejich kvalifikaci a neslučitelné s jejich osobními hodnotami. V důsledku toho trpí pocity zklamání, méněcenností a sníţeným sebepojetím.25Původně nezávislý, soběstačný a produktivní člověk je odkázán na pomoc druhých. Vyvolává to u něj frustraci a hněv, proto se někdy setkáme s tím, ţe uprchlík nechce přijmout naší pomoc. Cítí se bezmocný a ztracený. 26 3.1.2 Konflikt Konflikt je střetnutí dvou navzájem neslučitelných tendencí. Intenzita konfliktu závisí na subjektivním, emočním i racionálním hodnocení těchto dvou motivů.27 Konflikt je něco, co všichni důvěrné známe, a s čím se poměrně často ve svém ţivotě setkáváme. Je důleţité, aby si lidé uvědomovali také pozitivní aspekty konfliktů a brali konflikt jako příleţitost. Je důleţité naučit se s nimi ţít a ne proti nim bojovat. Konflikt je 23

ČÁPOVÁ, Z. MARXTOVÁ, M. Děti z uprchlických rodin, Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí o.p.s., 2006, s. 10. 24 HIRANI, S. Displaced and dispossessed: Caring for the world’s refugees [online] 2008 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: < http://www.2010iyn.net/RNL_goal8.aspx>. 25 Tamtéţ. 26

VIZINOVÁ D, PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie: Psychologická pomoc obětem válek a katastrof, Praha: Portál, 1999. s. 99. 27

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese:Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd . 3. Praha: Portál, 2002. s. 32.

21

nesoulad ve vzájemné interakci, které jedinci s různými cíli, zájmy a představami pociťují. Máme-li tendenci konflikt hodnotit negativně, představuje to pro nás stresovou situaci. Nelze jej hodnotit jednoznačně negativně či pozitivně, záleţí na situačním kontextu, jak na aktéry působí, jak jej proţívají a hlavně, jak jej řeší. Kladné prvky konfliktu: 

konflikty poukazují na problémy,



odhalují nesrovnalosti,



nesou v sobě očistné procesy,



rozráţejí strnulé struktury,



vedou k reflexi vlastního počínání,



podněcují komunikaci, iniciují změny.28 Co vyvolává konflikt? 

osobnostní dispozice,



aktuální psychický stav,



nesplněná očekávání.



absence alternativy,



nedorozumění, chybné pochopení projevy chování partnera,



nezvládnutí aktuální role.

Konflikty existují uvnitř komunity uprchlíků v důsledku akutního stresu a odcizení. Opustili své domovy, jsou odloučeni od svých rodin a je jim odepřen přístup k odpovídajícím sociálním sluţbám a výdělečné činnosti.29 Konflikty v ţivotě uprchlíka: 1. Ţít v neustálém strachu x vstříc nejasné budoucnosti Uprchlík v průběhu migračního procesu čelí kaţdý den celé řadě konfliktů. Musí se rozhodnout mezi tím, zda ztratí svůj domov a rodinu, nebo s blízkými ve svém domově zůstane, ale bude se kaţdý den probouzet s pocitem, ţe se nemusí doţít příštího dne. Lidé opouštějí svůj domov aţ ve chvílích opravdového ohroţení. Byli v nebezpečí, ale přeţili. 28

KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Portál: Praha, 2001, s. 65. CCR ORG. A conflict resolution perspective on UNHCR [online]. 2009 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW:< http://www.ccr.uct.ac.za/archive/two/9_3/p56_no_refuge.html>.

29

22

Někteří zaţijí invazi, bombardování, ostřelování, jiní zajetí, mučení či vyvraţďování. Byli svědky smrti a utrpení svých blízkých. Jsou otřeseni v základních existencionálních jistotách a teď musejí svést tvrdý boj o znovunalezení své identity i smyslu ţivota obecně. Ztráta domova jako primárního teritoria ohroţuje jejich další ţivotní potřeby. Pocit bezpečí a jistoty se vytrácí. Situace uprchlíka neskončila tím, ţe utekl před bezprostředním nebezpečím. 2. Konflikty mezi uprchlíky a pracovníky v azylových zařízeních První dojem z uprchlického tábora je pro uprchlíky šokující. Aktuální náplň a perspektivy ţivota jsou zásadním způsobem omezeny. Ţivot v táboře vyplňuje čekání a nejistota, ty vyvolávají

nervozitu

a

podráţděnost.

Azylová

zařízení

řeší

akutní

situaci,

ale z dlouhodobého pohledu přinášejí řadu potíţí. Stojí mnoho sil a času, neţ se cizí prostředí stane přijatelným a bezpečným. Lidé si stěţují nejen na ţivotní podmínky v uprchlickém táboře, ale také na přístup a postoje české společnosti. Ţivot v azylových zařízeních nebývá snadný. Nedostatek soukromí a nemoţnost postarat se o svou rodinu ventilují uprchlíci nepříjemným chováním někdy aţ agresí vůči pracovníkům v azylových zařízeních. Uprchlické tábory poskytují pouze nejnutnější zázemí, takţe mnozí uprchlíci jsou nuceni ţít ve velmi neutěšených ţivotních podmínkách někdy aţ desítky měsíců. Řeší akutní situaci, v které se uprchlíci ocitají. Ačkoliv je v uprchlických táborech věnována značná pozornost náboţenským i jiným základním potřebám, kaţdodenní ţivot tam však s sebou přináší neustálé problémy. V prostředí uprchlického tábora je kaţdý člověk vystaven tomu, ţe musí svůj běţný denní reţim a své návyky přizpůsobovat. 3. Konflikty mezi komunitou uprchlíků Mnoho napětí způsobuje i společné souţití odlišných etnik, kteří navíc všichni bojují s následky psychických traumat. Jejich frustrace se mnohdy odráţí v agresivním chování vůči hostiteli i vlastní komunitě. Na tom všem má podíl i změna sociálního statusu. Konflikt uvnitř komunity uprchlíků je značně zvýšená, kdyţ jsou členy politické, etnické nebo náboţenské skupiny, které jsou ve válce s ostatními uprchlíky v zemi jejich původu.30

30

CCR ORG. A conflict resolution perspective on UNHCR [online]. 2009 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW < http://www.ccr.uct.ac.za/archive/two/9_3/p56_no_refuge.html>.

23

3.1.3 Stres Pojem stres je označení pro charakteristické fyziologické projevy, jimiţ jedinec reaguje na různé zátěţe. Z psychologického hlediska lze stres chápat jako stav nadměrného zatíţení či ohroţení.31 Stres je důsledkem situace, která je vnímána jako ohroţení tělesného nebo duševního blaha. Takové události bývají obvykle nazývány stresory a reakce člověka na stres jako stresová reakce.

Charakteristické znaky stresových situací: 

Neovlivnitelnost situace – uprchlíci se často ocitají v situacích, které nemohou sami ovlivnit.



Nepředvídatelnost vzniku zátěţové situace – nemoţnost předvídat události a připravit se na jejich zvládnutí zvyšuje pocit intenzity stresu, uprchlík neví, jak ho daná hostitelská země přijme.



Subjektivně nepřiměřené či nadměrné nároky – nároky určité situace mohou dosahovat aţ na hranici moţností určitého člověka, někdy bývá obtíţné se adaptovat v nové zemi a od uprchlíka jsou vyţadovány takové nároky, které jsou nad jeho síly.



Ţivotní změna - vyţaduje značné přizpůsobení, omezuje dosavadní zvyklosti a znehodnocuje dosud funkční strategie chování, nová země a nový ţivot vyţaduje mnoho energie.32

Akulturační stres Při styku příslušníků minoritní etnokulturní skupiny s dominantní kulturou dochází k celé škále změn jednotlivců minoritní skupiny, počínaje poměrně jednoduchými změnami (v oblékání, způsobů stravování, a vyjadřování) aţ po obtíţné stavy nejistoty a deprese.33 Akulturační stres je definován jako zdravotní stav (zahrnuje psychologické, somatické a sociální aspekty) jednotlivců, kteří procházejí akulturací, a pro které existují důkazy, ţe tyto zdravotní fenomény jsou spojeny s akulturačními fenomény. Kolísání intenzity tohoto napětí silně závisí na podobnosti a odlišnosti mezi hostitelskou kulturou a jinou kulturou. To vše 31

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Prah: Portál, 2002. s. 33. 32 CCR ORG. A conflict resolution perspective on UNHCR [online]. 2009 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: < http://www.ccr.uct.ac.za/archive/two/9_3/p56_no_refuge.html>. 33 PRŮCHA J. Interkulturní psychologie: Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů, Praha: Portál, 2007, s. 104.

24

ovlivňuje pohlaví, věk, vzdělání, postoje a ţivotní styl.34 Příčinou akulturačního stresu jsou rozdíly mezi hostitelskou kulturou a příchozí kulturou. Imigranti ţádající o azyl jsou vystaveni náročným podmínkám, kde mezi hlavní patří nejistota, strach z odmítnutí, vyhoštění a jazyková bariéra. Pokud mají štěstí a hostitelská země je přijme, ještě nemají vyhráno. Skoro v kaţdé společnosti existují předsudky vůči cizincům. Někteří cizinci jsou více ţádoucí, někteří méně a někteří vůbec. Z toho vyplývají projevy nepochopení a diskriminace národnostních menšin v majoritní společnosti. S příchodem do nového prostředí a kultury prodělává člověk kulturní šok. Zaţívá něco diametrálně odlišného od toho, co zaţíval doposud. Má strach, zda bude přijat, či odmítnut. Ztrácí sebedůvěru i zdánlivé maličkosti ho uvádějí do nejasných situací, protoţe neví, jak se chovat v novém prostředí bez problémů a s lehkostí. 3.1.4 Deprivace Deprivace je stav, kdy některá z objektivně významných potřeb biologických či psychických není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu. Můţe nepříznivě ovlivnit psychiku jedince. Dlouhotrvající deprivace můţe vést k narušení psychického vývoje, k nerovnoměrnému rozvoji některých sloţek osobnosti či ke vzniku specifických psychických odchylek.35

Druhy deprivace: 

Deprivace biologických potřeb – často se stává, ţe uprchlíci trpí při svém útěku na cestě do svého „nového“ domova nedostatkem jídla, pití a spánku, utíkají jen s oblečením, které mají na sobě.



Senzorická deprivace – uprchlíci mohou strádat také v oblasti stimulace, tzn., ţe jim chybí ţádoucí mnoţství a variabilita smyslových podnětů, příliš často jsou nuceni ţít v táborech, odděleně od místních obyvatel, v podmínkách.



Kognitivní deprivace – vzhledem k jazykové bariéře a rozdílným kulturním hodnotám jsou uprchlíci vystaveni deprivaci v oblasti učení a aktivit vázaných na intelekt obecně – jedinec, který je takto zanedbáván, se nemůţe rozvíjet kýţeným způsobem, protoţe nemá potřebné příleţitosti k učení.

34

BERRY, J. V. Comparative studies of acculturative stress [online]. 2009 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW:< http://www.jstor.org/pss/2546607>. 35 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2004. s. 33.

25



Citová deprivace – některé děti se mohou v hostitelské zemi ocitnout bez rodičů nebo příbuzných, chybí jim stabilní a spolehlivý vztah s rodiči – strádají citově.



Sociální deprivace – v uprchlických táborech dochází k omezení přiměřených mezilidských kontaktů a navazování nových přátelských vztahů z důvodu strachu, nejistoty a neporozumění řeči. Uprchlíci neopouštějí své domovy ani svou zemi dobrovolně. Činí tak z důvodu

konfliktu nebo perzekuce. V mnoha případech utíkají, aby si zachránili holý ţivot, snaţí se nalézt bezpečí, ochranu a způsob, jak si zajistit své nejzákladnější potřeby. Pro desítky uprchlíků znamená opuštění domova traumatizující zkušenosti spojené s nejistotou, deprivací a netolerancí. Ohroţenou skupinu tvoří především děti. Rodiče si nemohou vzhledem ke své špatné finanční situaci dovolit pořádat různé rodinné akce a výlety. Tato situace a s ní související nedostatek podnětů, ochuzenost intelektového, v některých případech i jazykového rozvoje, vedou ke zvýšenému riziku kulturní a senzorické deprivace. 3.1.5 Krize Stav krize je obvykle popisován jako emoční rozrušení, které je doprovázeno pocity zmatku, úzkosti, deprese, hněvu a dezorganizace ve vztazích a v sociálním fungování. Subjektivně je proţívána jako ohroţení identity a moţnosti svobodně utvářet svůj vlastní ţivot. Podle Kastové krize znamená pokles sebeúcty, sníţená schopnost koncentrace a narušení dosavadní psychosociální rovnováhy. Čas krize je ţivotním obdobím, které bývá většinou poznamenáno intenzivní tísni, zúţením, vlastně situací zrodu. Je pochopitelné, ţe tak velkou intenzitu úzkosti a tlaku nelze vydrţet dlouho. Krize můţe spontánně odeznít, můţe ale také vyvolat chronické psychické problémy, aniţ by dále přetrvávala naléhavá situace, která sice způsobuje nepříjemný charakter krize, zároveň však v sobě obsahuje pozoruhodnou moţnost průlomu. Jedná se o skutečnou mezní situaci, bez které není moţná ţádná proměna.36 Pod tlakem takového proţitku má člověk sklon k zastavení se, k promýšlení otázek smyslu ţivota. V takové situaci se uprchlík ocitá kaţdý den. Vţdyť celý proces od vydání se na útěk aţ po udělení azylu i ţivot v nové zemi, provází nespočet malých i větších osobních krizí. V kaţdé krizi však lze spatřit i výzvu – moţnost uchopit ţivot do vlastních 36

KASTOVÁ, V. Krize a tvořivý přístup k ní. Praha: Portál, 2001. s. 15.

26

rukou a změnit ho, i kdyţ se to v situaci, kdy je člověk odkázán na pomoc hostitelské země a sociálních pracovníků, můţe zdát velmi obtíţné a mnohdy snad i nemoţné. 3.2 Mechanismy adaptace na zátěžové situace Ţivot je neustálou adaptací na měnící se ţivotní podmínky, které jej neustále utvářejí. Adaptace člověka trvá od narození aţ do smrti a dala by se také vyjádřit jako vyrovnání se nebo jako obnovení rovnováhy. Adaptace se dá rozdělit na adaptaci pasivní - coţ je přizpůsobení se a na adaptací aktivní - coţ je přizpůsobování si. Zátěţové situace tvoří naprosto přirozenou součást našeho běţného ţivota. Zátěţ můţe pro člověka mít do jisté míry i přínos, můţe jej pozitivně motivovat a stimulovat k lepším výkonům.37 Obrany, které člověk v zátěţové situaci proţívá, vycházejí z jeho minulých zkušeností. Jestliţe, někdy v minulosti přinesly alespoň nějaký pozitivní efekt, zafixují se a člověk má tendenci je opakovat. Stanou se základem jeho obranné strategie, která má trvalejší charakter. Cílem obranných reakcí je obnovení, resp. uchování psychické pohody a rovnováhy. 38 Volba určité strategie reakce na zátěţ se nazývá coping. Tato volba je samozřejmě závislá na subjektivním vyhodnocení situace jedincem. Cílem copingu je zachování psychické rovnováhy člověka. Ve stavu zátěţe se většinou jedná o celkové zlepšení bilance. Můţeme rozlišovat dva přístupy řešení zátěţe: 1. Coping zaměřený na řešení problému - východiskem pro tuto strategii je představa, ţe všechny problémy se dají řešit. 2. Coping zaměřený na udrţení přijatelné subjektivní pohody: - zde figuruje zásadní myšlenka, ţe některý problém nelze řešit, proto je nutné k němu změnit osobní postoj a smířit se s ním.39 Obranné reakce vycházejí ze dvou základních fylogeneticky velmi starých mechanismů, kterými je únik a útok. Preference určité varianty nebývá náhodná, ale vychází ze zkušenosti i osobních dispozic kaţdého jedince (především temperamentových).

37

ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M., ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie teorie a praktická cvičení. Praha: Grada, 2007. s. 65. 38 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3Praha: Portál, 2002. s. 37. 39 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. s. 69.

27

3.2.1 Útok Útok je aktivní obranou. Znamená nějakým způsobem bojovat s nepřijatelnou a ohroţující situací. Člověk se můţe zaměřit na předpokládaný zdroj ohroţení nebo se zaměří na náhradní objekt. Můţe se objevit verbálně, v krajním případě aţ sucidiálním chováním – sebepoškozováním. S agresivním typem obrany souvisí i sklon ke zvýšené nadměrné aktivitě.40 Můţe mít různé formy a projevy: křik, zlost, záchvaty vzteku, fyzické násilí, ironie, mimická gesta, uráţky, vyhroţování, mluvení, nápadný hlasitý smích, vyrušování, nošení nápadného líčení, výstředního oblečení a účesu. 3.2.2 Únikové obranné reakce Jiným způsobem, jímţ se jedinec snaţí zbavit ohroţující situace, je úniková reakce. Jedinec uniká změnou postoje k takové situaci, hledáním podpory, nebo rezignací na uspokojení. Únik můţe být i faktický.41 Popření Člověk se brání tím, ţe přijímá jen takové informace, které pro něho nejsou ohroţující. Popření můţe mít aţ patologický charakter. Musí změnit své postoje i chování tak, aby odpovídaly jeho představě, a tím přestávají být přiměřené skutečnosti.42 Potlačení a vytěsnění Fungují spíše v oblasti vlastního vědomí. Člověk má tendenci zbavit se pocitů, pohnutek a myšlenek, které jsou subjektivně nepříjemné a nepřijatelné Vytěsněny jsou nepříjemné pocity, ambivalentní emoce, atd. Vytěsněné a nepřijatelné obsahy vědomí se projevují i nadále, ale jiţ v zastřené, pozměněné podobě, v níţ nevyvolávají tak intenzivní pocit.43

40

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2002. s. 37. 41 Tamtéţ, s. 38. 42 Tamtéţ. 43 Tamtéţ.

28

Fantazie Další funkcí obrany můţe být fantazie, která pomáhá nahradit nesnesitelné záţitky jinými, jeţ jsou uspokojující, přestoţe nejsou reálné. Člověk si vymýšlí příběhy, které kompenzují jeho problémy.44

Racionalizace Představuje pokus o zvládnutí situace, jejím zdánlivě logickým přehodnocením. Slouţí k zastření příliš traumatizující situaci tak, ţe ji vykládá přijatelnějším způsobem. Racionalizace poskytne subjektivně přijatelné zdůvodnění jinak nepřijatelné situace. Znamená to, ţe jedinec je schopen sám sobě vysvětlit, proč tak v dané situaci jedná. Můţe si sám sníţit význam cíle, kterého chtěl dosáhnout, protoţe se mu to nepodařilo. Racionalizace tedy znamená rozumové vysvětlení problému či neúspěchu, kdy sám sebe před sebou a před ostatními omlouvá. Jedinec je schopen sám sebe přesvědčit, ţe výsledky jeho vyšetření jsou v pořádku a není tedy ţádný důvod, proč by měl přestat tak jednat. Racionalizace je tedy schopna sníţit pocit neúspěchu a vinny.45 Obranou můţe být i změna postoje resp. z něho vyplývajícího chování.46 Regrese Je unikem na vývojově niţší úroveň chováni, obvykle vyjadřuje větší potřebu závislosti na podpoře okolí. Regrese můţe přinést úlevu a pomoci k dočasnému vyrovnání se situací. Pokud se zafixuje jako trvalejší postoj, můţe mít problematičtější důsledky, jak v oblasti sociálních reakci, tak pro osobnost takového jedince.

Identifikace Znamená pokus o posílení vlastní hodnoty ztotoţněním s někým, koho můţeme obdivovat. Člověk si za těchto okolnosti připisuje ţádoucí vlastnosti a úspěchy obdivované osoby či skupiny. Ztotoţnění poskytuje sebevědomí, sniţuje pocity nejistoty a méněcennosti. Můţe byt výrazem neschopnosti vytvořit si přijatelnou individuální identitu. Důsledky přijetí tohoto obranného řešení mohou byt sociálně neţádoucí. Skupina nebo osobnost, se kterými se jedinec identifikuje, jej můţe vest k asociálnímu chování. 44

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: Variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 3. Praha: Portál, 2002. s. 38. 45 Tamtéţ. 46 Tamtéţ, s. 39.

29

Substituce Znamená náhradu jednoho nedosaţitelného cíle druhým. Hledání náhradního cíle je častou reakci na nějakou frustrující překáţku, která je povaţována za nepřekonatelnou. Takový přesun zcela neodstraní pocit frustrace, ale přispěje ke sníţení intenzity zklamání a učiní situaci alespoň snesitelnou. Náhradní cíl, nemusí být vţdy cílem sociálně ţádoucím, můţe být jen snadno dosaţitelný. Rezignace Je

výrazem

takového

postoje,

k

obvykle

dlouhodobé

zátěţové

situaci,

který se uspokojení předem vzdává, protoţe ho povaţuje za nedosaţitelné. Vyjadřuje bezmocnost, pasivitu a apatii. Jedinec se braní tím způsobem, ţe rezignuje na uspokojení těch potřeb, které daná situace zablokovala. Obranný efekt spočívá v tom, ţe kdyţ nic neočekáváme, nemůţeme nic ztratit. Psychické odchylky mohou být geneticky podmíněné, ale i vyvolané vnějšími vlivy.

30

4. FÁZE MIGRACE Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.'.47 Podle odhadu UNHCR bylo na konci loňského roku 2009 na celém světě 42 milionů lidí, kteří kvůli konfliktu nebo pronásledování museli odejít z domova. Zároveň bylo zaznamenáno prudké zpomalení procesu repatriací a další vleklé konflikty, které mají za následek prodluţované situace vykořeněných lidí. Celkový počet zahrnuje 16 milionů uprchlíků a uchazečů o azyl a 26 milionů vnitřně přesídlených lidí, vykořeněných ve vlastních zemích.48 Části z nich se podaří dostat do vyspělých států světa a ještě menší části uprchlíků získat azyl nebo alespoň nějakou formu dočasné ochrany. Vlády často tvrdí, ţe obavy uprchlíků jsou přehnané či falešné. Proti těmto argumentům jsou uprchlíci chráněni organizacemi, které vyuţívají důkazy o porušování lidských práv ve výchozí zemi uprchlíků, aby přesvědčily vládu k udělení azylu. Bez nadsázky lze říci, ţe migrace a uprchlictví dnes představují jeden ze zásadních globálních problémů. V důsledku postupného utváření globální civilizace ţijeme ve světě, v němţ můţe volně obíhat zboţí, informace i finanční toky, ale svoboda pohybu je pro řadu lidí, zejména ze třetího světa, drasticky omezena.49 Migrace se stala v současné Evropě jedním z aktuálních témat veřejného ţivota a jeho důleţitost stoupá, neboť i počet migrantů se stále zvyšuje. Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje, ţe v roce 2000 ţilo mimo svoji vlast 150 miliónů osob, coţ je přibliţně 2,5% světové populace. Z toho 10% těchto migrantů ţilo v Evropě. Mezi populací Evropy, jak jsem se jiţ zmínila, sílí názory vyjadřující obavy z imigrace, které jsou z velké části dány nepříliš úspěšnou integrací mnoha menšin ţijících v západní Evropě. Obavy byly i silně podpořeny, hlavně co se týče otázky bezpečnosti, událostmi 11. září 2001, čemuţ se nelze divit.50 Tuto kapitolu rozděluji na jednotlivé fáze migrace a doplňuji úryvky z mé případové práce ţivotního příběhu (Life story) rodiny, která uprchla roku 2004 z Afghanistánu a roku 2006 47

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Česká biblická společnost, 1996. Mt 25,34-36. UNHCR. Aktuální informace. [online]. 2010 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . 49 Tamtéţ. 50 Tamtéţ. 48

31

poţádala o azyl v České republice. Jak sem se jiţ zmínila v úvodu mé diplomové práce, s rodinou pracuji přes 2 roky jako mentor. K této práci jsem se dostala přes organizaci OPU. Z důvodu obavy respondentky, ţe osobní informace budou zveřejněny, jsou všechny osobní údaje změněny. Zároveň doplňuji práci o komplexní anamnézu respondentky.

Případová studie Osobní data respondentky Jméno:

Aisha

Věk:

30 let,(narozena v roce 1980)

Rodinný stav: vdaná (3 děti – 2 synové 2 roky a 7 let a dcera10 let) Národnost:

Afghánská

Náboţenství: islám Vzdělání:

dosaţené základní

Zaměstnání: ţena v domácnosti Osobní anamnéza -

Aisha se narodila jako druhé dítě v Kábulu v Afghanistánu

-

ţila se svou sestrou, bratrem a rodiči v rodinném domě v Kábulu

-

1995 po smrti svých rodičů přerušuje studium a zůstává se svým bratrem doma

-

1999 se seznámila se svým manţelem a odchází k rodičům svého manţela

-

2000 se Aishe narodila dcera – začínají problémy s Talibanem

-

2003 se narodil syn – problémy s Talibanem začínají být neúnosné,

-

Aisha trpí zdravotními problémy – bolestmi zad, nespavostí a zdají se jí noční můry

-

2004 rodina odchází z Afghanistánu, ve stejném roce podávají ţádost o azyl v ČR

-

začínají se u Aishy objevovat psychické problémy

-

2004-2006 – Aisha bydlí se svou rodinou v azylovém zařízení – Červený Kostelec

-

2005 spolupráce s OPU

-

Aisha trpí depresemi a úzkostmi

-

2006 je Aishe udělen azyl a odchází z azylového zařízení bydlet do soukromí

-

sociální pracovnice z OPU pomohla rodině najít byt

-

po odchodu z azylového řízení všechny zdravotní problémy přestávají

-

2008 narození třetího syna 32

Sociální a rodinná anamnéza Rodiče:

Matka (ţena v domácnosti) a otec (úředník) zemřeli, kdyţ bylo Aishe 15 let

Sourozenci:

sestra (35 let) ţije v Anglii, je ţena v domácnosti bratr (26 let) ţije v Pakistánu, je dělník

- Aisha ţila se svými sourozenci – bratrem a sestrou, rodiči a matkou svého otce v rodinném domě na okraji Kábulu - vztahy uvnitř rodiny harmonické, vzájemně si pomáhali a podporovali se - otec rodinu finančně zabezpečoval a matka byla ţena v domácnosti – tradiční pojetí role - velký vliv na Aishu její otec - 1995 zemřel otec – infarkt myokardu - 1996 zemřela matka - velký zlom - Aisha a její sourozenci se stěhují ke své tetě, musí zůstat doma a starat se o svého bratra – z finančních důvodů prodávají rodinný dům - 1997 její sestra se vdává a odjíţdí do Londýna se svým manţelem, se sestrou se od té doby neviděla, udrţují telefonický kontakt - 1999 bratr se stěhuje k příbuzným do Pakistánu, kde zůstává, udrţují spolu telefonický kontakt - 1999 Aisha se vdává a odchází do centra Pakistánu - naposled se svým bratrem viděla v roce 2004 před odchodem do České republiky - Aisha má se svými sourozenci harmonický a přátelský vztah, velmi se jí po nich stýská Současné poměry -

Aisha bydlí se svými 3 dětmi a manţelem v bytě 3+kk

-

Aisha je v jednom pokoji s manţelem a nejmladším synem, děti mají kaţdý svůj pokoj

-

byt udrţovaný a čistý

-

vzhledem k jejich ekonomické situaci si manţel (34 let, základní vzdělání) musel najít druhou práci

-

Aisha pobírá dávky v mateřství, přídavky na děti a přídavky na bydlení

-

v současné době si Aisha hledá práci, aby manţelovi pomohla

-

momentálně je Aisha v domácnosti se svým nejmladším synem, v září v roce 2010 jí končí mateřská

-

trpí od porodu třetího dítěte bolestmi zad, jinak zdravotní stav je ucházející

33

-

občas bývají v rodině hádky kvůli ekonomické situaci, jinak rodina ţije v harmonickém vztahu

-

děti docházejí do české základní školy

-

do rodiny dochází dobrovolník z OPU, který pomáhá dětem s doučováním a integrovat rodinu do české společnosti

-

2010 ţádají o české státní občanství

Sociální diagnóza Hlavní závady: -

ekonomické poměry ( Aisha ţena v domácnosti, problém najít práci)

-

bytové poměry (byt pro rodinu malý a drahý, bydlí v pronájmu)

-

vztahy mezi členy rodiny (hádky kvůli penězům)

Příčinné faktory: -

odlišná kultura – tradiční postavení muţe a ţeny

-

vzhledem k dosaţenému vzdělání problém najít práci

-

hádky kvůli ekonomické situaci

Pozitivní stránky: -

rodina spolupracuje se sociálními pracovníky OPU

-

i přes odlišnou kulturu se rodina dobře přizpůsobila ţivotu v ČR

-

stále komunikují s rodinou v Pakistánu

Negativní stránky: -

problémy s manţelem- nechce Aishe dovolit jít do zaměstnání

Plán sociální terapie -

zaměřit se na hledání práce pro Aishu

-

navázání spolupráce s úřady – rekvalifikace

4.1 Útěk 1. Fáze útěk Účastnice tohoto rozhovoru je ţena, Aisha (jméno změněno), ve věku okolo třiceti let, která před několika lety uprchla se svým manţelem a svými 2 dětmi z Afghanistánu. V roce 2004 poţádali v České republice o azyl, který po dlouhém čekáni dostali. V současné době

34

bydlí v pronajatém bytě se svými 3 dětmi (po získání azylu otěhotněla). Její ţivotní příběh začíná důvody, které vedly k útěku: A: „Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, jestli vůbec odejdeme. I když většina mé rodiny žila v Pakistánu, bylo to pro mě a mého manžela velmi těžké. Já jsem se zde narodila a moji rodiče zde zemřeli (pomlka)…Z vyprávění mých rodičů vím, že v Afghanistánu se nikdy nežilo v míru. Nejdříve sem přišla sovětská armáda, pak začala občanská válka a nakonec se k moci dostal Taliban. Příchodem Talibanu se vše změnilo. Neustálé střelby v blízkosti našeho domova, pronásledování, mučení a vraždění nevinných lidí nás donutily opustit vše, na čem nám záleželo. Víte, pokud nechcete spolupracovat s Talibanem, nikdy si nemůžete být jisti, co vás čeká (pomlka). V této části je popsáno „krizové období“, kdy se manţel rozhodne k útěku z Afghanistánu. S jakými pocity se rodina musela vyrovnávat - strach, bezmoc, vinna z opuštění země, ale také plamínek naděje, ţe je čeká lepší budoucnost: A: „Jednou také přišli vojáci z Talibanu, a vyhrožovali mému muži, že pokud s nimi nebudeme spolupracovat, unesou naše děti. Cítili jsme hroznou bezmoc a beznaděj. V této chvíli se můj manžel rozhodl, že opustíme Afghanistán. Jisté je, že to vyžaduje od člověka velkou odvahu opustit vlastní zem, opustit dům mé rodiny, přátelé a hezké chvíle, které jsem zde zažila. Nezbylo nám nic jiného než se rozhodnout- zůstat nebo utéci. My jsme se museli dostat pryč a jediná cesta byla do Pakistánu. S sebou jsme si nemohli vzít vůbec nic, ani vlastní oblečení. Do Pakistánu jsme jeli náklaďákem ještě s dalšími rodinami. Cesta byla neuvěřitelně dlouhá a náročná. Doma jsem se bála smrti, ale při útěku to byl jiný strach. Strach ze ztráty svých přátel. Po cestě jsme potkali spoustu kontrol a policistů, ale nakonec jsme se dostali do Pakistánu. Bylo to pro nás velmi náročně období, hlavně pro mého manžela. Pro něj to znamenalo, že neuspěl a zklamal, protože se o mě a naše děti nedokázal postarat. Dále následuje pokračování „krizového období“ se střípky naděje: „…několik dní jsme strávili u rodiny mého manžela, neustále nás však pronásledoval strach a obavy. Manžel měl dlouholetého přítele, který se odstěhoval do Anglie. Rozhodl se, že odjedeme i s dětmi do Velké Británie. Žít v neustálém strachu, že nás jednou najdou a ztratíme děti, jsme neriskovali.“ 35

„Dvakrát jsme se pokoušeli dostat do Velké Británie, ale bezúspěšně. Na potřetí jsme získali kontakt na pána, který nám pomohl zajistit vízum do Velké Británie. Nejtěžší pro mě bylo sdělit rodině, že odjíždíme. Mysleli si, že už nás nikdy neuvidí, což se také potvrdilo (smutek). Života v cizí zemi jsme se nebáli. Když se vám podaří utéci z diktátorského režimu, nezatknou vás, ale zabijí. Tak už nemáte strach z neznámého. Utíkáte před režimem, vězením a bitím. Věřili jsme, že život pro naše děti bude kdekoliv lepší. Tohoto tématu – důvodu odchodu z cizí země, jsem se obávala, aby v Aishe nevyvolalo špatné vzpomínky. Aisha komunikovala bez problémů. Kdyţ jsme, ale došly k tématu rodina, vyvolalo to v Aishe stesk a smutek. Od odchodu ze země svou rodinu neviděla, ale komunikují spolu přes internet a telefon. Největší problém při útěku ze země je přerušení vztahů s rodinou. Ţadatelé o azyl, se cítí vinni, ţe doma zanechali svou rodinu. Nevědí, jestli jsou jejich blízcí naţivu nebo uţ zemřeli. 4.2 První kontakt s novou zemí Jak jsem uvedla v předchozím textu, uprchlík je osoba, která má oprávněné obavy z pronásledování z rasových, náboţenských či národnostních důvodů. Většina uprchlíků ţije v zemi bez základních práv a svobod. Mnoho těchto zemí je pod nadvládou totalitních reţimů a diktátorů. Vůdce tu řídí lid a ten musí být poslušný a loajální. Reţim se snaţí vyvolávat nesváry tím, ţe podporuje jednu skupinu obyvatelstva, kterou poštvává proti druhé. Mučení je povoleno a často ospravedlňováno náboţenským učením. V některých východních zemích jsou vyznání a náboţenská víra silně propojeny s politickým systémem. Některé diktátorské reţimy dokonce podporují extremistické a teroristické skupiny. A pokud je člověk jiného vyznání, je nucen se buď přizpůsobit, nebo zemi opustit. Člověk se cítí frustrován a odehrávají se v něm nekonečné vnitřní konflikty. Mnohdy jim bývá vyhroţováno mučením, vězením a dokonce i únosem a vraţdou dětí. Proto se rozhodnou zaplatit velké obnosy peněz převaděčům, aby zachránili svůj vlastní ţivot a svou rodinu. Cíl cesty nikdy nemůţe být stoprocentní. Mnohdy se první útěk nepovede, tak se snaţí utéci znovu a znovu. Nelegální způsob útěku bývá nejen nebezpečný, ale také i ten nejdraţší.

36

2. Fáze první kontakt s novou zemí Tento úryvek popisuje první zkušenosti a pocity na území České republiky: „ Ocitli jsme se v letištní hale. Nevěděli jsme, kde přesně jsme, ale byli jsme si jisti, že jsme v bezpečí. Oznámili nám, že jsme v České republice. V přijímacím středisku Ruzyně nám oznámil tlumočník, že nemůžeme dále cestovat do Velké Británie, že máme špatné vízum. V první chvíli jsme si neuvědomovali, co nás teď bude čekat. Řekl nám, že se musíme vrátit do své země nebo můžeme požádat o azyl v České republice, ale určitě nemůžeme cestovat dále. Byl to pro nás šok. Zpátky jsme se samozřejmě nemohli vrátit. Požádali jsme tedy o azyl.“ Dále příběh popisuje jednotlivé členy rodiny a jejich pocity v novém prostředí v hostitelské zemi: „Myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Děti byly vyčerpané, v noci se probouzely s křikem a plakaly. Manžel nechtěl na sobě nic znát, ale byl nervózní. Cítila jsem se bezmocná a sama. Stýskalo se mi po naší rodině. Přepadala mě úzkost. Byli jsme v cizí zemi bez přátel a bez pomoci. Nevěděli jsme, kde přesně jsme a co nás tu čeká. „ „…občas jsem se zde cítila jako vetřelec. Pořád se nás někdo na něco vyptával. Někteří lidé v přijímacím středisku byli velmi milí a ochotní. Někteří nás radši přehlíželi.“ „…a dalším problémem byl jazyk. Nevěděla jsem, kde Česká republika přesně leží, a k tomu se učit ještě nový jazyk.“ Rodina se nevyrovnala z útěku ze země a čekal je další šok. Ocitli se v zemi, kterou neznali a kam vůbec neměli doletět. Zaplatili peníze nějakému muţi v Kábulu, který tvrdil, ţe se dostanou do Anglie. To vyvolalo v Aishe velkou zlost. Největší problém viděla v jazykové bariéře. Český jazyk nikdy neslyšela a ani nevěděla, kde se Česká republika nachází. Hlavně se obávali, ţe je z letiště pošlou zpátky do Afghanistánu. Lidé se ocitají v hostitelské zemi bez finančních prostředků, rodiny a přátel. Potýkají se s odlišnou kulturou a tradicemi, které se jim mohou zdát nepochopitelné. Velkým problémem je zde také jazyková bariéra. Bez komunikace se člověk do společnosti začleňuje těţko, uzavírá se sám do sebe a komunikuje jen s vlastní komunitou. To však zabraňuje integraci cizinců do české společnosti. Po určitou dobu mohou proţívat tzv. tiché období 37

(silent period). Vlivem nového prostředí, cizích lidí a komunikace v cizím jazyce se mohou cítit unavení a stresovaní. Mohou reagovat nepřiměřeně, někdy aţ agresivně. Nevhodné chování a agresivita jsou jen jedním ze způsobů, jak na svou frustraci upozornit. Uprchlíci mnohdy nevědí, jak dlouhý proces je čeká, neţ azyl získají (pokud vůbec). Aţ do teď byli soběstačnými lidmi a nyní se stávají závislými na pomoci dané země, policie, sociálních pracovníků, neziskových organizací a v neposlední řade na pomoci českých občanů. Uprchlíci opouštějí svou zemi nedobrovolně, často nepřipraveni, bez znalosti jazyka a kontaktů. Často si v sobě nesou hrozné vzpomínky a výčitky, ţe doma zanechali svou rodinu a přátelé bez pomoci. Po příchodu do hostitelské země jsou v situaci, kdy ztratili rodnou zem, sociální postavení, svou kulturní identitu a často i rodinné vazby a zázemí. Nacházejí se ve značné tíţivé situaci, neboť opustili svůj dosavadní ţivot a nevědí, jestli je daná země přijme a dostanou zde azyl. Trvá-li azylová procedura příliš dlouho, můţe se to odrazit na fyzickém i duševním zdraví. Problémy, se kterými se musí potýkat nejen uprchlíci, ale i všichni cizinci je odlišnost kultur. Kaţdá kultura má své pravidla a systém svých hodnot. 4.3 Pobyt v azylových zařízeních Většina ţadatelů o mezinárodní ochranu k nám přichází z jiného sociálního a kulturního prostředí. Jejich představy, hierarchie hodnot a normy chování se mohou od našich výrazně lišit. Vedle pochopitelných jazykových problémů je přizpůsobení klientů ztíţeno i tím, ţe jsou vázáni na původní kulturní identitu a ocitají se v ţivotní nejistotě. Účelem azylových zařízení je poskytnout ţadateli o azyl ubytování v průběhu zkoumání ţádosti o azyl a připravit ho na ţivot v hostitelské zemi. 3. Fáze pobyt v azylových zařízeních Příběh je zde soustředěn na pobyt v azylových řízeních během azylového řízení: „Odvezli nás do uprchlického tábora. Nejdřív jsem si myslela, že jsme v nějakém vězení. Bylo to opravdu hrozný. Celý areál byl za vysokým mřížovaným plotem, odkud nikdo nemůže utéct. Byly tam čtyři budovy. Tři z nich blízko u sebe byly pro uprchlíky. A čtvrtá byla opodál pro zaměstnance. Byli jsme odstrčeni od okolního světa.“

38

„…všude byla ochranka, u východu byla kontrola, kde jsme museli odevzdávat kartičky. Všude jsme se museli zapisovat. Připadala jsem si jak opravdový vězeň. My jsme, ale nic neudělali. Jen jsme chtěli ochránit naše děti. Doma jsme měli vlastní dům, oblečení a přátelé. Tady jsme museli o všechno žádat, děkovat a byli jsme pořád na někom závislí.“ Další z problémů pobytu v azylových střediscích – sociální izolovanost: „…bydleli jsme v jednom malém pokojíku v budově s ostatními uprchlíky. V pokoji nebyl žádný nábytek a byla tam neustále zima. Asi 40 lidí, kteří tu bydleli, se dělili o jednu malou kuchyňku, 3 sprchy a tři záchody! Byla tam také místnost s židlemi a jednou malou televizí. Umíte si představit 40 lidí v jedné místnosti, jak se dívají na jeden televizní program? Bylo to nemožné, a proto také vždycky trvalo nejméně hodinu, než se všichni ti lidé dohodli, na co se vlastně chtějí dívat. Jídelna byla obrovská a všem dlouho trvalo, než si zvykli na česká jídla. Někdy z jídelny odešli, aniž by se vůbec najedli, protože se zrovna podávalo vepřové, které muslimové nejedí.“ „Neměli jsme žádné soukromí, všude byl hluk a neustálý křik. Občas to v naší rodině vyvolávalo konflikty. Byli jsme unavení, pod neustálým stresem a tlakem, závislí jeden na druhém. I když pracovníci v uprchlických táborech pořádali různé dobrovolné programy akce pro ženy, byla jsem tam asi dvakrát nebo třikrát. Český jazyk jsem moc dobře neovládala a

ani

jsem

neměla

potřebu

s nikým

jiným

komunikovat

a

žádnou

společnost

jsem nevyhledávala. Z uprchlického tábora byla možnost chodit na procházky, bez manžela jsem ovšem nikam nechodila. Měla jsem strach z nového cizího prostředí. Tábor byl pro mne takové „útočiště“.“ „Přemýšlela jsem o tom, proč jsme sem vlastně přijeli. Proč jsme utekli z domova, kde jsme měli přátele a vlastní domov. Udělali jsme dobře? Rodina měla také neustále konflikty s obyvateli uprchlického tábora: „ Vedle nás bydlela rodina z Čečenska, s kterou jsme měli neustále konflikty. I když jsme to sdělili pracovníkům uprchlického tábora, bohužel se nic nezměnilo. Začali vyhrožovat naším dětem, že je zabijí a dokonce napadli mého manžela. Po této zkušenosti, nás přesunuli

39

do Prahy, kde nás ubytovali v Klokánku51, kde jsme strávili poslední tři měsíce, než nám byl udělen azyl.“ Toto téma bylo pro Aishu obzvlášť obtíţné, patrně ze všech nejtěţší. O pobytu v azylových zařízeních nechtěla mluvit. S jídlem nebyli spokojeni, i kdyţ měli v nabídce jídlo bez vepřovéh (rodina je islámského vyznání). V táboře se konaly kurzy, kde uprchlíci mohou trávit svůj volný čas, ale podle výpovědi Aishy, tam byla malá účast. Jelikoţ jsou kurzy dobrovolné, uprchlíci nemají potřebu ani motivaci tam chodit. Nejhorší záţitek byl pro ni pobyt vedle uprchlíků z Čečenska, se kterými měli neustálé konflikty. Po opakovaných stíţnostech se nic nezměnilo. Teprve po napadení jejího manţela se rodina musela přemístit. Z výpovědí uprchlíků vyplývají následující problémy v uprchlických zařízeních tyto: 1. Nedostatek soukromí. 2. Neschopnost porozumění tradic a kultury hostitelské země. 3. Nedostatek porozumění mezi uprchlíky z odlišných kultur. 4. Jazyková bariéra. 5. Problém integrace uprchlíků. Rodiny uprchlíků jsou donuceni ţít v malém prostoru, pro vícečlennou rodinu to můţe být velmi stresující. Nemají dostatek soukromí pro odpočinek a své aktivity, jsou vyčerpaní a trpí deprivací, coţ někdy můţe vyústit aţ v agresi vůči rodinným příslušníkům a sociálním pracovníkům v azylových zařízeních. V azylových zařízeních se nachází lidé se společnými osudy, avšak odlišných národností, tradic a kultur. To vyvolává mezi uprchlíky napětí, pouţívají hrubé výrazy vůči jiným národnostem, někdy dokonce i výhruţky. Pobytové azylové zařízení je uzavřená instituce, kde ţije pohromadě nespočet lidí, kteří jsou stresováni nejasnou budoucností. Jazyková bariéra patří mezi zásadní problémy v azylových zařízeních. I kdyţ se v pobytových střediscích konají jazykové kurzy, není zde velká účast. Uprchlíci bývají uzavření a často komunikují jen mezi s sebou a s vlastní komunitou.

51

Klokánky mají pověření MPSV jako zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, proto mohou přijímat děti na základě ţádosti rodičů, soudního rozhodnutí (předběţné opatření nebo rozsudek), ţádosti orgánu sociálněprávní ochrany dětí i na základě ţádosti samotného dítěte či osoby, která malé dítě nalezne opuštěné nebo v jiné krizové situaci.

40

Velkým problémem zůstává nadále to, ţe ţadatelé jsou v pasivní pozici a při dlouhodobém pobytu v táborech u nich dochází ke ztrátě schopnosti sociální adaptace. Jejich začlenění do ţivota je pak velmi sloţité a obtíţné. I kdyţ uprchlíci mohou chodit na vycházky ven z uprchlického tábora, často jsou si nejistí z nového prostředí a nevyuţijí této šance. Tábor je umělé prostředí, je světem sám pro sebe. Ţadatelé se většinou nemusí snaţit a je jim vše „naservírováno“. Muţi ztrácejí své tradiční role v rodině, hlavní roli přebírají děti, které se velmi rychle naučí komunikovat v českém jazyce. Negativem je také to, ţe většina táborů leţí v odlehlých oblastech. V pobytových střediscích je však také moţnost volnočasových aktivit. Z důvodu špatné komunikace a ze strachu z cizího prostředí je vyuţívá malá část uprchlíků.

4.3.1 Přijímací střediska Po podání ţádosti v přijímacím středisku, musí cizinec strpět tyto nezbytné úkony: 52 1)

Lékařská vyšetření, jejichţ cílem je zjistit, zda cizinec netrpí těţkou chorobou, jeţ by ohroţovala na ţivotě jeho nebo ostatní.

2)

Dále musí dojít k sejmutí daktyloskopických otisků prstů a pořízení fotografie, tyto údaje slouţí k ověření totoţnosti cizince.

3)

Je povinen také projít osobní prohlídkou.

Cizinec nesmí opustit přijímací středisko po dobu celé této procedury (nejvýše však 120 dní).53 Jsou zde poskytnuty uprchlíkům tyto sluţby - ubytování, strava, základní hygienické potřeby a lékařská péče. Ţadatelé mají k dispozici sociální a psychologické sluţby a mohou se účastnit volnočasových aktivit, navštěvovat výtvarné dílny apod.54 V současné době existují v České republice dvě přijímací střediska:  Praha – Ruzyně  Zástávka (Jihomoravský kraj)

52

Zákon 325/1999, o azylu, ve znění pozdějších předpisů, § 47. Tamtéţ, §73. 54 SUZ. Správa uprchlických zařízení. [online]. 2008 [cit. 2010-02-01]. Dostupné z WWW: < http://www.suz.cz/pages/6.html >. 53

41

4.3.2 Pobytová střediska Po pobytu v přijímacím středisku následuje transfer do pobytového střediska, coţ je místo, kde jsou ubytování ţadatelé po celou dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, pokud si sami nezvolí odchod do soukromí. Pokud ţadatelé nemají dostatek finančních prostředků, hradí jim náklady MV. 

Zastávka u Brna



Červený Újezd



Bělá pod Bezdězem



Havířov



Seč



Bruntál



Stráţ pod Ralskem55

V pobytových střediscích jsou ubytování ţadatelé, kteří prošli vstupními procedurami v přijímacím středisku. Důraz je zde kladen na sociální práci doplněnou o volnočasové aktivity.

Jsou zde k dispozici: 

dětská centra,



výtvarné dílny,



knihovny,



čajovny,



hřiště,



sportovní vybavení.

Zvláštní pozornost je zde věnována ohroţeným skupinám, mezi které patří nezletilí ţadatelé bez doprovodu, samotné ţeny s dětmi, senioři, fyzicky, psychicky či sociálně handicapované osoby a oběti fyzického nebo psychického násilí.56

55

MV ČR. Azylová zařízení SUZ. [online]. 2008 [cit. 2010-02-01] Dostupné z WWW: . 56 SUZ. Správa uprchlických zařízení. [online]. 2008 [cit. 2010-02-01]. Dostupné z WWW: .

42

Pobývat zde mohou ţadatelé aţ do okamţiku, kdy nabude právní moci rozhodnutí o jejich ţádosti o udělení mezinárodní ochrany. Po podání ţádosti o mezinárodní ochranu obdrţí ţadatel průkaz účastníka řízení. Dále je mu uděleno vízum za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany. Vízum opravňuje ţadatele o mezinárodní ochranu k pobytu na území aţ do 90 dnů.57 Vízum je omezeno na část území, kde se ţadatel o azyl právě nachází. Při pobytu v azylovém zařízení má ţadatel o mezinárodní ochranu mj. odevzdat věci ohroţující ţivot nebo zdraví osob, alkohol, a jiné návykové látky a nově i elektronické a telekomunikační zařízení. Zároveň má právo na ubytování, stravu a základní hygienické potřeby.58 Tyto sluţby jsou bezplatné pouze tehdy, pokud ţadatel nemá finanční prostředky převyšující částku ţivotního minima. Pokud ţadatel chce ţít mimo pobytové středisko, hradí si všechny náklady sám.59 Má také právo na opuštění pobytového střediska na dobu 10 dní za kaţdý kalendářní měsíc. Pokud ţije v zařízení MV má povinnost přiznat finanční prostředky, které má k dispozici, finanční a majetkové poměry, a to jak svoje, tak i své rodiny. 4.3.3 Integrační střediska a procedura Problematika migrace a azylu je komplexním fenoménem mezinárodního významu, který má zásadní dopady na nejrůznější oblasti společenského, hospodářského a politického ţivota země. Tyto dopady mohou být, jak negativního charakteru v souvislosti s bezpečnostními riziky a nelegální migrací, tak mohou mít i pozitivní přínos, jako jeden z nástrojů řešení nepříznivého společensko-ekonomického vývoje poznamenaného stárnutím populace.60Základním cílem odboru v oblasti azylové problematiky je poskytnout účinnou ochranu a pomoc cizincům v těţké ţivotní situaci, v souladu s podmínkami vymezenými v zákoně o azylu a zároveň zabránit účelovému zneuţívání institutu azylu. Prioritou v oblasti imigrace je v souladu se Zásadami politiky vlády v oblasti migrace cizinců formulovat účinná opatření, která budou podporovat řízenou legální migraci a zároveň minimalizovat nelegální migraci. S tímto cílem také souvisí snaha zajistit účinnou ochranu státních hranic a plné zapojení České republiky do Schengenského prostoru.61 Celá azylová procedura je velmi komplikovaná a velmi náročná. Ţadatelé se ocitají před dlouhým procesem. Čekají

57

Zákon 325/1999, o azylu, ve znění pozdějších předpisů, §78 b. Tamtéţ, §42. 59 Tamtéţ, §43. 60 MV ČR Azyl a migrace. [online]. 2008 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: . 61 Tamtéţ. 58

43

na rozhodnutí státu a justice, zda jim umoţní tu zůstat nebo se budou muset vrátit do své země. 4.4 Azylové zařízení Jedním ze základních problémů české azylové politiky je především délka azylového řízení. Není-li ţádost o azyl rozhodnuta ve zkráceném řízení, tak se můţe čekání protáhnout i na dobu několika let. Navíc je procento udělených azylů velmi nízké. Průběh azylového řízení je vázán prohlášením cizince o mezinárodní ochranu. Cizinec tak musí učinit na území ČR. Do 24 hodin, kdy poţádal cizinec o azyl, se musí dostavit do přijímacího střediska. 62 V přijímacím středisku jsou s ţadatelem provedeny nezbytné pohovory, lékařské vyšetření a je mu vystaven průkaz ţadatele o mezinárodní ochranu, který slouţí k jeho identifikaci. Do přijímacího střediska mají kromě zaměstnanců MV přístup i pracovníci nevládních organizací, zabývající se sociální prácí s uprchlíky. Tyto organizace poskytují ţadateli potřebné informace o azylovém řízení a umoţňují jim konzultovat jejich situaci. Celé řízení je vedeno v mateřském jazyce ţadatele nebo s jeho souhlasem v jazyce, kterému rozumí. Náklady na tlumočníka hradí stát.63 Po ukončení pobytu v přijímacím středisku odchází ţadatel do pobytového střediska nebo do soukromí, kde čeká na rozhodnutí ministerstva o udělení či neudělení azylu. Během této doby je proveden s ţadatelem pohovor, který má přiblíţit důvodů, které byly uvedeny v jeho ţádosti. Ministerstvo by mělo rozhodnout do 90 dnů ode dne zahájení řízení, často je však tato lhůta prodluţována. Pokud je ţadateli ţádost zamítnuta, má moţnost podat odvolání ke krajskému soudu podle místa pobytu ţadatele v době podání odvolání. Pokud krajský soud potvrdí rozhodnutí ministerstva, můţe ţadatel ještě podat kasační stíţnost k Nejvyššímu správnímu soudu, pokud je stíţnost zamítnuta, celé řízení končí.64 4. Fáze azylové řízení“ „Čekali jsme skoro 2 roky, než nám byl udělen azyl. Poprvé nám azyl zamítli, i když nevím z jakého důvodu. Dva roky jsme žili v příšerných podmínkách a konečně jsme mohli jít pryč. 62

MV ČR Azyl a migrace. [online]. 2008 [cit. 2010-06-02]. Dostupné z WWW: . 63 Tamtéţ. 64 Tamtéţ.

44

Život v uprchlickém táboře byl pro nás opravdu hrozný, už bych se tam nikdy nechtěla vrátit! Cítili jsme takovou úlevu a radost. Až do poslední chvíle jsem si myslela, že nás vrátí domů.“ Dále se paní A. zmiňuje o negativní zkušenosti ze strany českých úřadů a migrační politiky: „Při zacházení s uprchlíky a vyřizování dokumentů převládá v Praze strašná byrokracie. Úřady po vás chtějí pořád nějaké doklady a dokumenty. Pořád jsme se museli něčím prokazovat. Zákony si zde každý vykládá jinak. Podle některých úřadů jsme byli s mým manželem oddáni podle jiného zase ne.“ „…byly jsme tady přes 2 roky, ale český jazyk jsem neovládala moc dobře, což byl taky velký problém při vyřizování dokumentů. Ne všichni úředníci mluvili anglicky. Někdy s námi ani nekomunikovali a radši nás přehlíželi. Vůbec nás neposlouchali. Někdy jsem si připadala, jak hračka v rukou českých úřadů. Chodili jsme z jednoho místa na druhé. Neustále nám něco chybělo a nebyli nám schopni vysvětlit co.“ „Na úřadu cizinecké policie je to velice špatné, že to člověk ani nedokáže pochopit. Pokud zde potřebujete něco vyřídit, musíte vystát dlouhou frontu, která začíná v pět hodin ráno, a to ani nemusíte přijít na řadu. Každý úředník jedná s nezájmem, jako že se ho to netýká a že je to normální.“ Zde se Aisha zmínila o předsudcích a stereotypech, které zaţila při jednání s úřady v ČR. Jednalo se především o její zevnějšek, její tradiční oblečení. Mnohokrát se setkala s lidmi, kteří se s ní ani nebavili, kdyţ zjistili, odkud pochází. Setkala se zde s názory typu, ţe islámské ţeny se mají starat jen o domácnost.

4.4.1 Důvody k udělení azylu Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, ţe cizinec: 65 a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

65

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, §12.

45

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboţenství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehoţ občanství má, nebo, v případě ţe je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 4.4.2 Důvody k neudělení azylu V zákoně jsou taxativně stanoveny důvody, pro které bude ţádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná, tedy v tzv. zrychleném (zkráceném) řízení, pokud MV dospěje k závěru, ţe ţadatel: 

uvádí pouze ekonomické důvody,



bezdůvodně uvádí nesprávné údaje o své totoţnosti,



ţádá o udělení mezinárodní ochrany pouze proto, aby unikl situaci všeobecné nouze,



v opakovaně podané ţádosti uvádí tytéţ důvody jako v předchozí,



přichází ze státu, který naše republika povaţuje za třetí bezpečnou zemi či bezpečnou zemi původu,



má více neţ jedno státní občanství a nevyuţil ochrany některého státu, jehoţ občanství má,



neuvádí skutečnosti, které by svědčily o tom, ţe by mohl být pronásledován z důvodu uplatňování politických práv, z důvodu rasy, národa, náboţenství atd.,



uvádí skutečnosti zjevně nevěrohodné,



můţe vyhledat ochranu v jiné části státu, jelikoţ jeho obava z pronásledování se vztahuje pouze na část státu, jehoţ občanství má,



zničil, poškodil, zatajil, padělal atd. svůj cestovní doklad či jinou důleţitou listinu, a to s cílem ztíţit zjištění skutečného stavu věci,



podal ţádost o udělení mezinárodní ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, nebo vydání předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl poţádat o ochranu dříve.66

4.4 Adaptace v nové zemi Proces adaptace se u jednotlivých uprchlíků velmi liší. Záleţí na osobnosti a temperamentu daného člověka.

66

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, §15 a§16.

46

5. Fáze adaptace v nové zemi „Ačkoliv jsem se na počátku potýkala s mnoha různými problémy – jazykem, zvyky, kulturou, ba dokonce i jídlem, tak po šesti letech jsem si už trochu zvykla, třeba i na knedlíky…Umím česky a s nikým nemám žádné problémy. Přesto budu samozřejmě vždycky považovaná za cizinku, protože vím, že Češi těžko přijímají nové Čechy“ „… je nám tady dobře. Děti chodí do školy, manžel si našel práci a já se starám o domácnost…jen doufám, že Češi budou vůči cizincům aspoň trošku otevřenější a upřímnější. Někdy slýchám, že uprchlíci žádají o azyl tady jenom proto, že nemůžou jít jinam.“ „ Občas jsou situace, kdy se mi zasteskne po domově. Stýská se mi hlavně po mé rodině a mám o ně strach. Přestala jsem se dívat na zprávy v televizi, neustále mě to znervózňovalo. S rodinou komunikujeme skoro denně telefonicky nebo přes počítač. Moc mi tu chybějí.“ Ţivotní postoje a hodnoty, které pramení z její kultury: „Rodina je v Afghanistánu velmi důležitá. Lidé tam drží více při sobě a pomáhají si. Vždycky se tam našel někdo, kdo nám pomohl. To tady není. Tady neznáte ani vašeho souseda. Děti se nezajímají o své rodiče. U nás, čím jsou rodiče starší, tím se o ně více staráme, dokud nezemřou. Neodkládáme je do nemocnic a na jiná podobná místa. Věci, které souvisejí se životem, se berou velmi vážně. Zde si každý hledí sám sebe a lidé se o sebe vůbec nestarají. To mi zde nejvíc chybí. Tady se všechno přepočítává na čas a peníze. Musíme si neustále dávat pozor na stav financí, co je potřebné koupit a co nutně nepotřebujeme. I navzdory materiálním problémům, které pociťujeme, jsme se přizpůsobili evropskému stylu života.“ „I když zde žijeme 6 let a naše děti, žijí odlišný život než my, nezapomněli jsme na naši kulturu a tradice. Stále našim dětem připomínáme, odkud jsme. Důležité je, aby člověk nezapomněl na svou kulturu, tradice a jazyk. Kdo jsme a odkud pocházíme.“ Jelikoţ znám rodinu delší dobu, můţu říci, ţe rodina se adaptovala v českých podmínkách velmi dobře. Děti chodí do české školy a mluví velmi dobře česky. I kdyţ občas

47

nastane nějaký konflikt mezi otcem a dětmi. Dochází k tzv. střetu kultur. Jelikoţ je otec zastánce tradičních hodnot. Z mého hlediska nejdůleţitější faktory, které ovlivňují adaptaci v nové zemi, jsou: 1. Motivace pobytu uprchlíka – zda opravdu chtějí ţít v hostitelské zemi nebo je to pouze přechodné útočiště. 2. Postoj české společnosti – cizinecká policie, úředníci, sociální pracovníci v neposlední řadě majoritní společnost v hostitelské zemi. 3. Kultura a tradice – velká část uprchlíků k nám přichází z muslimských zemí, které jsou zaloţené na jiných hodnotách, coţ můţe být problém jak pro samotné uprchlíky, tak i pro hostitelskou zemi. 4. Jazyková bariéra – pokud se jedná o vyřizování na úřadech a ţádosti o zaměstnání, představuje jazyková bariéra velký problém (některé neziskové organizace zajišťují pro uprchlíky intenzivní kurzy českého jazyka bez poplatků).

Integrace přistěhovalce do společnosti se stává stále významnějším tématem. Pro uprchlíky, kteří se rozhodnou ţít v nové zemi, je integrace podmíněna několika faktory. Jde především o azylovou a imigrační politiku hostitelského státu.

48

5. INTEGRACE Proces integrace je individuální. Závisí na fyzické a psychické kondici kaţdého jednotlivce.67 Cílem integrace je, aby azylanti s obyvateli hostitelské země koexistovali jako rovnoprávní spoluobčané, aby měli přístup k zaměstnání a vzdělání, a aby se majoritní společnost oprostila od předsudků, které ji svazují. Integrace azylantů by měla být vedena snahou, aby se v zemi, která jim azyl poskytla, cítili doma a měli pocit bezpečí. Z výzkumů prováděných v České republice v 90. letech 20. století vyplynulo, ţe Česká republika je vysoce národnostně jednotná a působí silně na asimilaci a přechod k české národnosti. Česká společnost tíhne spíše k uzavřenosti a odmítání cizinců. Proti jiným evropským národům jsou Češi velmi stabilizovaní, usedlí, nestěhují se, nejsou nakloněni změnám místa bydliště. Mají malou zkušenost sociální mobility. Jsou poměrně málo jazykově vybaveni pro komunikaci s cizinci.68 Vztahy Čechů k azylantům a cizincům jsou samozřejmě kladné i záporné. Mezi nejčastější názory patří, ţe cizinci zvyšují výskyt kriminality a berou práci místním lidem. Někteří Češi na druhou stranu připouštějí, ţe cizinci také přinášejí nové ideje a jsou přínosem pro ekonomiku.69

Teorie integrace Existuje několik teorií, popisujících jak by měl být průběh integrace na úrovni migrační a integrační politiky zajištěn. Uvádím teorie, které jsou v Evropě uplatňovány nejčastěji: 70 

Asimilační model – je otevřený vůči imigrantům a přijímá je na svém území.



Pluralitní model – odlišnost se připouští, práva jednotlivců jsou spjata s jejich příslušností k určité skupině, která pak obhajuje své kolektivní nároky.



Diferencovaná korporace – odlišnost imigrantů je chápana jako nepřekonatelná překáţka integrace, pobyt má být pouze přechodný a zakončený odchodem uprchlíků zpět do země původu.

67

DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace obyvatelstva. In: ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001, s. 25. 68 PRUDKÝ, L. Přínáležitost k národu, vztahy k jiným národnostem a k cizincům v České republice. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2004, s. 10. 69 Tamtéţ. 70 KRCHOVÁ, A. – VÍZNEROVÁ, H. Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy. Praha: Evropská kontaktní skupina, 2008, s. 17.

49

Typy souţití většiny a menšiny Rozeznáváme čtyři základní typy souţití, podle toho, zda si imigrant zachovává svou kulturní identitu či nikoli, a zda udrţuje vztahy s ostatními etnickými skupinami, nebo neudrţuje:71 

Integrace – zde si imigrant, zachovává svoji kulturní identitu, i si udrţuje vztahy s ostatními etnickými skupinami.



Asimilace – imigrant udrţuje vztahy s jinými etnickými skupinami, ale svou kulturní identitu si nezachovává.



Separace – typ souţití, kdy si imigrant zachovává svoji kulturní identitu, ale neudrţuje ţádné vztahy s jinými etniky.



Marginalizace – imigrant neudrţuje vztahy s jinými etnickými skupinami, ani si nezachovává svoji kulturní identitu. Integrace je z velké části záleţitostí individuální. Přesto existuje několik oblastí,

které jsou povaţovány azylanty za velmi důleţité. Priority integrace cizinců:72  znalost české jazyka,  ekonomická soběstačnost,  orientace ve společnosti,  vzájemné vztahy s majoritní společností. 5.1 Koncepce integrace cizinců Koncepce integrace cizinců vstoupila v platnost v roce 2000. Popisuje opatření na podporu integrace cizinců. Zabývá se prioritní oblasti a aktivity pro realizaci úspěšné integrace dlouhodobě ţijících cizinců na území České republiky. Zahrnuje rovněţ tedy skupinu azylantů.73

71

DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace obyvatelstva In: Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. 1. vyd., Praha: Portál, 2001. s. 25. 72 MV ČR. Koncepce integrace cizinců na území ČR. [online]. 2008 [cit. 2010-02-31]. Dostupné z WWW: . 73 Tamtéţ.

50

Cíle Koncepce integrace cizinců: 74  zajistit důslednou a systematickou ochranu přístupu cizinců k základním lidským právům a svobodám,  uplatňovat princip rovného přístupu a rovné příleţitosti pro cizince,  vytvoření podmínek pro integraci cizinců v ČR,  podpořit boj proti nelegální migraci a ostatním nelegálním aktivitám, které jsou spojené s migrací a integrací. Za cílovou skupinu jsou povaţováni tyto osoby:  cizinec, kterému byl udělen pobyt,  osoba, které byl udělen azyl,  cizinec, kterému bylo uděleno visum za účelem sloučení rodiny.75 5.2 Státní integrační program Státní integrační program je zakotven v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu. Předmětem úpravy je zaměření na pomoc azylantům a osobám poţívajícím doplňkové ochrany při zajištění jejich začlenění do společnosti. Součástí státního integračního programu je vytvořit předpoklady pro získání znalostí českého jazyka a v případě azylantů také zajistit bydlení.76

Bydlení Státní integrační program v oblasti zajištění bydlení realizují krajské úřady formou jednorázové nabídky bydlení azylantovi z prostředků státu. Výši prostředků stanoví vláda pro jednotlivé kraje na základě procentních kvót.77 V oblasti bydlení je tedy tento program realizován na základě usnesení vlády, přijatého vţdy na konkrétní rok. Za dobu existence tohoto programu, prošla právě tato část největšími změnami. Z původní jedné varianty, se program rozšířil na celkem tři varianty. V první variantě mají azylanti moţnost získat s přispěním státu nájemní byt formou nájmu bytu, který je v majetku obce. Ve variantě druhé mají azylanti moţnost získat formou státního příspěvku dotaci na úhradu čistého nájemného, nebo jeho poměrné části. Od roku 2005 74

MV ČR. Koncepce integrace cizinců na území ČR. [online]. 2008 [cit. 2010-02-31]. Dostupné z WWW: . 75 Tamtéţ. 76 Zákon č.325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, §68. 77 Tamtéţ, § 69.

51

se do praxe zavedla třetí varianta. V ní je moţné získat nájemní byty pro azylanty, které byly postaveny podle programu „Podpora výstavby nájemních bytů pro rok 2005“ Ministerstva pro místní rozvoj v kaţdém roce jeho vyhlášení. Tato třetí varianta by do budoucna měla, mimo jiné, usnadnit integraci i handicapovaných azylantů, kterým má umoţnit získání vhodného bezbariérového bytu.78 Český jazyk Státní integrační program v oblasti znalosti českého jazyka realizuje MŠMT. Ministerstvo musí učinit azylantovi nebo osobě poţívající doplňkovou ochranu nabídku kurzu českého jazyka nejpozději do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany.79

78

MV ČR. Archiv – červen 2008. [online]. 2008, [cit. 2010-06-05]. Dostupné z WWW: . 79 , Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, § 70.

52

6. PSYCHOLOGICKÁ PROBLEMATIKA ADAPTACE Uprchlík je normální člověk, který se ocitl v nenormální situaci, a proto je třeba mít na paměti, ţe ani v novém prostředí nepřestává mít základní lidské potřeby. Základními lidskými potřebami zdaleka nejsou jen strava, ošacení a střecha nad hlavou. Patří mezi ně také potřeba rodinného ţivota, soběstačnosti, fungující komunikace, zachování lidské důstojnosti, potřeba zaměstnání a smysluplné činnosti, a potřeba někam patřit. V českých podmínkách, kde se směřuje spíše ke zpřísňování imigrační politiky, většinou k uspokojování těchto potřeb nedochází. Uprchlík doufá, ţe v zemi, kde ţádá o azyl, bude moci začít nový ţivot. Často se však setká se zcela jinou realitou. Nejenţe jeho moţnosti uspokojování těchto potřeb jsou po dobu azylové procedury značně omezené. Uprchlík také mnohdy zjistí, ţe získat samotný azyl je velice obtíţné, stejně jako legalizovat svůj pobyt jiným způsobem. Měsíce strávené čekáním na rozhodnutí o ţádosti o azyl pak můţe být vnímat jako několik let ztraceného ţivota. Navíc v sobě nosí traumata způsobená válkou, útěkem, zkušeností nelegálního migranta či oběti organizovaného zločinu. Suţuje je strach a úzkost, mívají tíţivé sny, kolísavé nálady a jsou depresivní. Mohou být apatičtí i podráţdění. Následky válečných traumat byly označeny jako „syndrom přeţití“. 6.1 Kulturní šok Kulturní šok je psychologická dezorientace, způsobená špatným porozuměním, nebo neporozuměním vzorcům cizí kultury. Vzniká nedostatkem znalostí, omezenou zkušeností a osobní rigiditou.80 Obecným problémem, se kterým se potýkají všichni cizinci v nové zemi, je odlišnost kultur a s ní spojený „kulturní šok“. Kaţdá kultura má svůj vlastní systém hodnot, navyklé způsoby chování a neverbální komunikace, které jsou pro její příslušníky normální, ale cizincům mohou připadat nezvyklé. Mnoho rozdílů si cizinci ani neuvědomí, na nevědomé úrovni však působí. Znalostí a uvědoměním si odlišností kultur však lze některým zbytečným nedorozuměním předejít. V interkulturní komunikaci bychom proto měli být na podobné odlišnosti připraveni a nehodnotit chování, které se nám snad můţe zdá zvláštní, příliš rychle.

80

MORGENSTERNOVÁ, M. – ŠULOVÁ, L. a kolektiv. Interkulturní psychologie – rozvoj interkulturní senzitivity. Praha: Karolinum, 2007, s. 87.

53

Kaţdý dlouhodobější pobyt v cizí zemi, v cizí kultuře, snaha o přizpůsobení odlišnému ţivotnímu stylu a myšlení v profesní i soukromé sféře, patří k náročným ţivotním situacím. Mohou vyvolat strach, zmatení, dezorientaci a depresivní reakce. V extrémních případech, je- li pobyt nedobrovolný, nastoupí i psychosomatické problémy, prohloubí se sociální izolace a dojde ke ztrátě identity či k zaujetí nepřátelského postoje ke kultuře hostitelské země.81 6.1.1 Fáze kulturního šoku Jedná se o přirozenou adaptační reakci na cizí kulturu. Intenzita, doba trvání a vlivy kulturního šoku na psychiku jedince a jeho projev jako sociální bytosti závisí na stupni odlišnosti domácí a cizí kultury, na ţivotní zkušenosti příchozího a na jeho individuálních schopnostech a charakteristikách. Intenzita proţívání a délka kulturního šoku pak závisí na řadě faktorů, z nichţ jedním z nejdůleţitějších je rozdílnost domácí a cizí kultury. Kulturní šok se dostaví jiţ krátce po příjezdu do nové země, a má několik fází: 82 1. Nadšení – těsně po příjezdu do nové země přichází euforie ze všeho nového. Příchozí vnímá jen povrchní znaky, při hodnocení si vystačí s vnitřním monologem. 2. Frustrace – po prvotním nadšení přichází vystřízlivění. Člověk je psychicky vyčerpán z neustálého přílivu nových záţitků a začíná být přecitlivělý na vše, co na něj v porovnání s původní kulturou působí negativně. Začíná vše kritizovat a odsuzovat. Frustrace můţe přejít aţ do deprese. Někteří lidé mohou svůj pobyt v nové zemi v této fázi ukončit a vrátit se zpět domů. 3. Přizpůsobení – člověk začíná více pronikat pod povrch věcí, více komunikuje s místními, a realisticky vnímá kladné i záporné vlastnosti nové země. 4. Návrat – po návratu do země původu se opět objeví potíţe s přizpůsobením se kultuře, tentokrát domácí. Člověk má náhle tendenci vidět svou kulturu velmi kriticky. Délka přizpůsobení závisí na délce pobytu v cizí zemi a na síle proţitku. Někdy můţe přizpůsobování trvat několik let a někdy se stane, ţe se své původní kultuře člověk uţ nikdy zcela nepřizpůsobí.

81

MORGENSTERNOVÁ M. ŠULOVÁ L. A KOLEKTIV, Interkulturní psychologie – rozvoj interkulturní senzitivity, Praha: 2007, Karolinum, s. 88. 82 ČÁPOVÁ, Z – MARXTOVÁ, M. Děti z uprchlických rodin, Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí o.p.s., 2006, s. 8.

54

V případě uprchlíků je situace ztíţena tím, ţe se v případě špatného přizpůsobení nemohou svobodně rozhodnout, ţe se vrátí do země svého původu. Intenzita kulturního šoku můţe být různá, od pouhé rozladěnosti aţ po váţnější psychické potíţe. Záleţí na několika faktorech:  na délce trvání pobytu,  na podobnosti nové a původní kultury,  na psychickém zdraví jedince,  na typu osobnosti,  na předchozí zkušenosti s pobytem v cizí zemi,  na úrovni znalosti cizího jazyka. K překonání kulturního šoku pomáhá otevřenost novým zkušenostem, nehodnocení odlišné kultury měřítky kultury vlastní a velmi uţitečná bývá také snaha o co nejintenzivnější komunikaci s místními lidmi, která se neomezuje pouze na úředníky, nebo davy spěchajících lidí na ulici. Další podporou v této obtíţné situaci je kontakt s blízkými doma. 6.1.2 Příznaky projevu kulturního šoku a vyrovnání se s ním Příznaky se mohou u kaţdého jednotlivce lišit. U dětí probíhá kulturní šok odlišně neţ u dospělých, protoţe dítě nedisponuje tak silnými kontrolními mechanismy a dává svým emocím volnější průběh, neţ dospělí. Na druhou stranu jsou děti oproti dospělým mnohem přizpůsobivější, a tak často zvládnou pobyt a adaptaci na cizí kulturu mnohem snáze. Příznaky kulturního šoku jsou:  strach,  zmatení,  dezorientace,  deprese,  pocit ztráty a deprivace související např. s absencí přátel, kamarádů a dalších blízkých osob,  psychosomatické problémy,  přecitlivělost na vnímanou kritiku,  vzdor a agrese, 55

 u dětí i regrese ve vývoji – dítě se po delší době můţe vrátit o stupeň zpět,  pocit odmítnutí ze strany hostitelské země.83 Co pomáhá překonat kulturní šok: 

Otevřenost novým zkušenostem.



Nehodnocení odlišné kultury měřítky vlastní kultury.



Komunikace s místními lidmi.



Kontakt s lidmi z vlastní kultury.

6.2 Posttraumatická stresová reakce Lidé, kteří u nás získávají status uprchlíka, k nám přišli ze zemí zmítaných válečnými konflikty či politickou nestabilitou. Zaţili přímé ohroţení základních podmínek své existence nebo ţivota vůbec. Přicházejí s negativní zkušeností, která má velmi často charakter a intenzitu tzv. posttraumatického stresového syndromu. V případě válečných uprchlíků nebývá syndrom vázán na jednu jedinou zkušenost, ale jde zpravidla o celý komplex takových traumat a zátěţí. Posttraumatická porucha (post-traumatic disorder) je porucha, která se vyvíjí buď brzy po proţitém traumatu (např. přírodní katastrofě, znásilnění, únosu dítěte) nebo o několik týdnů, či měsíců později v souvislosti s menším stresem. K hlavním symptomům patří: pocit otupělosti, odcizení se lidem, úzkost, poruchy spánku, opakování traumatu ve vzpomínkách a snech, nesoustředěnost, zvýšená ostraţitost, pocity viny z přeţití.84 Posttraumatická stresová reakce je opoţděnou reakcí na neobvyklou ohroţující událost. Někdy se objeví aţ s půlročním zpoţděním. Typické je pro ni znovuproţívání traumatu v podobě vzpomínek, snů a nočních můr. Důsledkem můţe být odtaţení od ostatních lidí, neschopnost proţívat radost, deprese nebo vyhýbání se situacím připomínajícím zdroj traumatu. Dále se mohou vyskytnout problémy s usínáním, podráţděnost, návaly hněvu nebo poruchy soustředění.85

83

MORGENSTERNOVÁ M. ŠULOVÁ L. A KOLEKTIV, Interkulturní psychologie – rozvoj interkulturní senzitivity, Praha: 2007, Karolinum, s. 90. 84 HARTL, P., HARTLOVÁ, H: Psychologický slovník, Praha: Portál, 2000. s. 431. 85 srov. ČÁPOVÁ, Z. MARXTOVÁ, M. Děti z uprchlických rodin, Praha.: Vzdělávací institut ochrany dětí o.p.s., 2006, s. 9.

56

Posttraumatická stresová porucha se projevuje zejména: 1. V tendenci k znovuproţívání traumatického obsahu, např. v děsivých snech; v opakujících se myšlenkách a obrazech, které s událostí souvisí; v náhlých pocitech a projevech, jakoby událost znovu nastala (flashback); v intenzivní úzkosti při setkání s pozůstalými či okolnostmi, které okolnost připomínají. 2. V tendenci vyhnout se myšlenkám, či pocitům spojených s traumatem – klient se vyhýbá určitým místům; odmítá aktivity, které vyvolávají vzpomínky; je patrná amnézie, neschopnost si vybavit traumatizující události; je nápadný úbytek zájmu o dříve oblíbené aktivity; neschopnost získávat nové dovednosti a pouţívat v minulosti nabyté dovednosti; citová oploštělost, neschopnost vnímat a proţívat pozitivní emoce, zejména ve vztahu; neschopnost předjímat pozitivní moţnosti a změny v budoucnosti, přetrvávají proţitky depersonalizace a derealizace. 3. V přetrvávajících projevech zvýšené dráţdivosti – klient je nastraţen, jakoby mu stále hrozilo ohroţení; nesoustředěnost, neschopnost přenášet pozornost z podnětu na podnět; obtíţné usínání; zvýšená bdělost, která vyčerpává; hněv a podráţdění se objevuje i na malý podnět, přemrštěná úleková reakce na překvapení, či nenadálý podnět, fyziologická reaktivita na podněty, které připomínají trauma.86 Posttraumatická stresová reakce se snáze rozvine tam, kde náhlá zdrcující událost prohloubí jiţ předem přítomnou bezmoc. Velmi typickou součástí posttraumatické reakce jsou somatizace. Neproţité a nevyjádřené emoce, posilované přetrvávajícím tělesným napětím se pak projevují jako bolesti či tělesné obtíţe. Fyzické obtíţe mohou být provázeny neadekvátní únavou. Sexuální ţivot bývá velmi často narušen a omezen.87 Ţivotní situace a podmínky ţivota uprchlíků a ţadatelů o azyl hledajících ochranu v hostitelské zemi jsou takové (např. nucená nečinnost), ţe mohou snadno posilovat a potvrzovat osobní přesvědčení oběti typu „svůj ţivot nemohu nijak ovlivnit“. Pro ţivotní situaci traumatizovaných uprchlíků a ţadatelů o azyl je typický minulý proţitek minimálně dvojího stresu – biografická zkušenost extrémního stresu před i během útěku a výrazné omezení ţivotních podmínek v přijímající zemi, kde nemají ţádnou nebo téměř ţádnou 86 87

Srov. VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. Vyd.1. Praha: Portál, 2002. s. 363-364. Tamtéţ.

57

perspektivu. Úzce definovaný právní rámec a sociální vyloučení způsobené úředními předpisy často vedou k zachování minulých traumat a zvyšují riziko chronizace stavu a opakované traumatizace.

58

7. SPECIFIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE S UPRCHLÍKY Sociální práce s uprchlíky v České republice se týká především ţadatelů o azyl nebo azylantů,

ţijících

v pobytových

či

integračních

střediscích

nebo

mimo

ně,

tzv. v soukromí. To, v jaké fázi azylového řízení se klient nachází a v jakém kulturním prostředím ţil, má velký vliv na přístup, který zvolí sociální pracovník a na průběh celého procesu práce s klientem. Uprchlíci, pocházejí z nejrůznějších zemí světa, vykazují nejrůznější demografické charakteristiky: rekrutují se ze všech společenských vrstev, mají různou úroveň vzdělání, mají za sebou většinou i zcela rozdílné ţivotní příběhy a tedy i rozličné důvody, které je vedly k emigraci. Sociální práci s uprchlíky lze vymezit jako poměrně široký komplex cílených aktivit zaměřených na hledání trvalého řešení situace jednotlivců, rodin, i uprchlické komunity jako celku, tedy především jejich adaptaci a následnou integraci do nové společnosti. Při této činnosti naráţíme na celou řadu bariér brzdících proces integrace, které však současně do značné míry také vymezují jejich náplň.88 Uprchlíci by neměli být tlačeni do role obětí. Je důleţité si uvědomit, ţe se kaţdý člověk vyrovnává s nějakými nepříznivými situacemi. Charakter sociální práce by proto měl respektovat sociokulturní a psychologická specifika klientely. Mezi tato specifika patří jazyková bariéra, odlišné významy gest při nonverbální komunikaci, pojetí role muţe a ţeny v původní kultuře a také změna sociálního zařazení člověka.89 Je důleţité brát v úvahu skutečnost, ţe kaţdá emigrace je velmi stresující a traumatizující zkušenost. Na místě je proto maximální trpělivost a citlivost. Je důleţité klást důraz na důstojnost klienta, neustále vysvětlovat praktické věci, informovat o právech a povinnostech, být v kontaktu s okolním světem, pracovat na psychickém stavu klienta, popřípadě nabídnout pomoc psychologa, provádět pracovní terapii, pomoci najít práci, klást důraz na výuku jazyka a rozšiřovat klientovu sociální síť.90 Při práci s uprchlíky by neměly být opomíjeny jejich záţitky a zkušenosti z minulosti. Důleţité je, aby klient mohl mluvit o své minulosti a o změnách, které momentálně v nové zemi proţívá. Sociální pracovník je mimo jiné zprostředkovatelem kontaktu mezi společností v hostitelské zemi a nově příchozími, působí jako reprezentant hostitelského státu a současně 88

KURIC, A. Uprchlíci a sociální práce [online]. Brno: SOZE a Vzdělávací nadace Jana Husa, 1997 [cit. 2010-03-06]. Dostupné z WWW: . 89 UNHCR. Základní informace. [online] 2001–2006 [cit. 2010-03-15]. Dostupné z www: . 90 DYMEŠOVÁ, G. Sociální práce s uprchlíky: Sociální aspekty uprchlictví v teorii a praxi [online]. 2005 [cit. 2010-03-06]. Dostupné z WWW:.

59

jako obhájce klienta vůči domácí společnosti.91 Cílem sociální práce s uprchlíky je udrţet klienta v aktivitě, kterou jako ţadatel často ztratí. Sociální pracovník pomáhá klientovi řešit problémy v oblastech: 

ubytování,



zaměstnání,



zdravotní péče,



sociálního zabezpečení,



vzdělání a výchovy.

Forma sociální práce je do značné míry ovlivněna tím, je-li vykonávána v uprchlických zařízeních, nebo mimo ně. Nevládní organizace, které v ČR s ţadateli o azyl pracují, navštěvují většinou několikrát týdně uprchlická střediska, kde si mohou po dohodě se SUZ zřídit poradenská centra, nebo poskytují poradenství ve svých kancelářích v Praze a v Brně.92 Většina principů sociální práce s uprchlíky se shoduje s principy sociální práce s jakoukoli ohroţenou skupinou klientů. Hlavní snaha vţdy směřuje k ochraně práv a zájmů osob v obtíţné situaci, k respektování jejich důstojnosti, k jejich informovanosti a zapojení jich samotných do řešení problému. 7.1 Sociální práce s azylanty Při práci s azylanty je nutné dodrţovat určitý systém sociální práce. Zaměřuje se na seznámení azylanta s ţivotem v České republice a následnou integraci do české společnosti. Tento postup je pouze orientační a zaměřuje se na osoby, které právě dostaly azyl. Úloha sociálního pracovníka: 1. Seznámení se s azylantem. 2. Poskytnout poradenství. Poradenství je poskytnuto v oblasti: 91

MATOUŠEK, O. – KOLÁČKOVÁ, J. – KODÝMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 339. 92 DYMEŠOVÁ, Gabriela. Sociální práce s uprchlíky: Sociální aspekty uprchlictví v teorii a praxi [online]. 2005 [cit. 2010-03-06]. Dostupné z WWW:< http://www.opu.cz/index.>.

60

 Sociální – tj. informovat klienta o systému státní sociální podpory, coţ znamená na jaké dávky má právo a jaké sluţby můţe vyuţívat.  Právní – cílem právního poradenství je seznámit klienta se základní legislativou a podat mu takové informace, aby se orientoval v českém právním systému. 3. Poskytnout moţnosti a rady při řešení jeho situace. 4. Motivace klienta k aktivitě při řešení jeho situace. 5. Poskytování aktivní pomoci při řešení na úřadech. 6. Integrace do české společnosti. Práce s traumatizovanými azylanty Pokud sociální pracovník zjistí u azylanta trauma, které souvisí s důvodem jeho odchodu ze země původu a následným získáním azylu nebo s průběhem cesty, kterou absolvoval, je třeba se drţet těchto zásad:93 

Pomoci najít azylantovi nové bydlení, kde se bude cítit bezpečně.



Pomáhat mu vytvořit si strukturu kaţdodenního ţivota.



Pomáhat mu v navazování kontaktu s jinými lidmi a vytvářet tak sociální síť vztahů, které mu mohou pomoci situaci překonat.



Soustředit se na azylantovy osobní dispozice.



Být citlivý vůči rodině azylanta a v případě potřeby poskytnout podporu.



Být citlivý vůči symptomům u dětí i dospělých.



Informovat

azylanta

o nejběţnějších posttraumatických stresových reakcích

a moţnostech pomoci a případné léčby.  Zajímat se o ţivot klienta před příchodem do země.  Být citlivý vůči jeho ztrátám a strádání.  Aktivně naslouchat. 93

DVOŘÁKOVÁ, J. Methods of Social Work with Refugees, Immigrants and thein Children. České Budějovice, 2005a. Disertační práce.

61

 Vést s azylantem dialog o jeho snech a budoucnosti.  Spolupracovat v případě potřeby s jinými odborníky a organizacemi. Cíl práce s azylanty Práce s azylanty by měla směřovat k základnímu cíli, kterým je usnadnění integrace do české společnosti a dát mu moţnost ţít plnohodnotný ţivot. Cílem by mělo být, aby azylant získal odpovídající bydlení a zaměstnání, dokázal se orientovat ve společnosti a samostatně si vyřizovat své osobní záleţitosti při styku s úřady a jinými institucemi. 7.2 Rizikové skupiny Jsou přímo některé skupiny uprchlíků, které bychom mohli označit za více ohroţené neţ jiné. Jsou jimi ţeny, děti, mladiství a staří lidé. 7.2.1 Děti Ve válečných podmínkách jsou děti nejohroţenější skupinou obyvatelstva. Některé jsou nuceni opustit domov. Rozbita je rodina a pocit bezpečí. Často jsou děti odděleny od rodičů, nebo je dítě jen s matkou. Následkem můţe být neuspokojení základních potřeb, zodpovědnost nepřiměřená věku a otřesení bazální důvěry. Mnohé děti zaţily bombardování, střelbu, masakr, viděly zraněné a zabité, samy byly ostřelovány, nebo viděly, jak někdo páchá násilí na jejich rodičích. Děti a dospívající si teprve utvářejí svou identitu, a proto potřebují spolehlivý hodnotový systém, který však válka narušuje. Následkem je nedůvěra, negativní identifikace, krize identity. Ve válečném konfliktu se s dětmi často zachází jako s dospělými.94 Děti jsou nejzranitelnější a jsou také často prvními oběťmi násilných konfliktů, ať jiţ přímo, nebo tím, ţe ztratí některého z rodičů nebo jiné blízké příbuzné. Děti jsou také často zneuţívány, například ke sluţbě v ozbrojených silách (známý fenomén „child soldiers“), k prostituci i jiným formám deviantního jednání. Třebaţe ne vše, co podniká Česká republika ve vztahu k uprchlíkům, je ideální, v péči o děti-uprchlíky patří k zemím s lepším přístupem. Tak například nemůţeme mluvit o izolaci dětí v detenčních zařízeních či o komplikovaném přístupu ke zdravotní péči a vzdělání. Základní práva dětí uprchlíků jsou u nás respektována.

94

VIZINOVÁ, D. PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie, Psychologická pomoc obětem válek a katastrof, Praha: Portál, 1999. s. 100.

62

Pokud jde o samotné děti-uprchlíky, praxe ukazuje, ţe jsou schopné poměrně rychle si osvojit nový jazyk, vytvořit si kontakty a přátele a úspěšně se integrovat do nové společnosti.95 Na zdravém vývoji dítěte má podíl hlavně rodinné a společenské prostředí. Pomoc dětem uprchlíků musí proto mít tyto součásti: 96  Přímá pomoc dětem – působení na dítě ve škole nebo i mimo školu (pomocí různých dobrovolnických programů). Vhodné je také vytvoření prostředí pro setkávání dětí a hry. To dopomáhá k odreagování, které je právě pro uprchlické děti velmi potřebné. Při hře mají děti moţnost vzájemně se lépe poznat a vytvořit si tak vztahy mimo původní rodinu.  Pomoc dětem prostřednictvím jejich rodin – pro zdravý vývoj dítěte je nezbytné příznivé rodinné prostředí. Rodiny jsou odtrţeny od svého původního společenství, od širší rodiny, někdy můţe dojít ke ztrátě člena rodiny apod. Na novou situaci se děti musejí postupně adaptovat, coţ často nebývá lehké.  Pomoc dětem a jejich rodinám prostřednictvím komunity – komunita pro uprchlíky představuje kontakt s vlastí a zvláště v případě neúplné rodiny bývá pro jedince obrovskou oporou. 7.2.2 Ženy Ţena v situaci uprchlíka ztratila svou původní roli v rodině, coţ můţe z dlouhodobého hlediska přispívat ke vzniku různých psychických obtíţí. To zvláště platí o uprchlicích z asijských a afrických zemí. Jsou zvyklé ţít v širších rodinách, nyní jim chybí podpůrný sociální systém a často i muţ – ţivitel rodiny. Ţena je nucena převzít muţskou roli v rodině. Často jsou dlouhodobé problémy potlačovány a to můţe vést k somatickým problémům.97 Cizinky se v evropských zemích nacházejí v situaci dvojí diskriminace. Ve svých mnohdy silně patriarchálních kulturách jsou znevýhodňovány jako ţeny, a v evropské kultuře ještě navíc i jako příslušnice etnické menšiny. Přitom tvoří jednou ze skupin, která můţe v budoucnu rozhodujícím způsobem přispět k rozvoji multikulturní evropské společnosti tím, ţe sehrají klíčovou roli při výchově nových generací. Naslouchání jejich připomínkám

95

DUNOVSKÝ J. a kol. Sociální pediatrie – vybrané kapitoly. Praha: Grada, 1999. s. 257.

96

VIZINOVÁ, D. – PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie. Psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Praha: Portál, 1999, s. 100. 97

Tamtéţ.

63

k současnému vývoji i jejich svědectví o diskriminaci a nerovném postavení je důleţitým signálem pro celou společnost.98 7.2.3 Senioři Senioři mají ve válce nejméně zdrojů a sil k adaptaci a řešení problémů. Ztráta domova je pro ně velkou hrozbou, nejtěţším válečným traumatem. Jsou fyzicky slabší. Těţko snášejí změny, zpřetrhali své sociální vazby a vzdali se pro vţdy ţivotních cílů, které měli v zemích, z nichţ pocházejí. V rozhovorech uvádějí dotěrné vzpomínky a děsivé záţitky. Trpí nespavostí, vyplašeností a skleslostí.99 7.3 Principy práce s uprchlíky Pro klienta-uprchlíka můţe být často sociální pracovník jediným kontaktem s novým světem, v němţ se ocitnul. Sociální pracovníci působí jako zprostředkovatelé mezi klientem a českou společností. Uprchlík je konfrontován s novým prostředím v hostitelské zemi, její kulturou a návyky, jeţ se liší od tradic, na které je zvyklý. Sociální pracovníci musejí znát české prostředí, příslušné zákony a právní předpisy, a současně by měli ovládat alespoň jeden ze světových jazyků, aby dokázali klientovi pomoci. Znalost je předpoklad k respektu k jinakosti druhých. Jedině ve vzájemné důvěře a respektu můţe vzniknout kvalitní vztah, mezi sociálním pracovníkem a klientem-uprchlíkem. Ţadatelé o azyl i uznaní uprchlíci jsou lidé, kteří se nacházejí v jakémsi ţivotním provizoriu. Nemají se kam vrátit a mnohdy nevědí, co je čeká. Pokud jsou zajištěny základní ţivotní potřeby klientů, mělo by být hlavní náplní sociální práce poskytování kvalitního poradenství a opory po dobu vyřizování ţádosti o azyl. Sociální práce by měla směřovat k integraci uprchlíků do české společnosti. To znamená, ţe na konci procesu by měl mít uprchlík bydlení, práci, vzdělání, ovládat český jazyk, být vyrovnaný se svou minulostí, znát českou společnost a být schopen se do ní zapojit.100 Důleţitým výstupem sociální práce by měla být také informovanost státních a nestátních subjektů i české veřejnosti o problematice uprchlíků a prevence rasové nesnášenlivosti. Principy sociální práce se do určité míry shodují s principy s jakoukoliv ohroţenou skupinou. Doporučenými etickými principy přístupu k uprchlíkům jsou: 98

VIZINOVÁ, D. – PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie. Psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Praha: Portál, 1999, s. 100. 99

Tamtéţ. MATOUŠEK, O. – KOLÁČKOVÁ, J. – KODÝMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 334. 100

64

 respekt k samostatnosti, k sociálním zvyklostem jiných osob, k osobám se sníţenou samostatností,  důvěrnost,  zásada neškodit,  spravedlnost.101 Je třeba mít na paměti, ţe uprchlíci nepřestávají mít základní lidské potřeby ani v novém či nepřátelském prostředí. Podle vymezení Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN jsou to následující potřeby: 

rodinný ţivot – potřeba vychovávat své děti podle tradičních hodnot a přesvědčení,



soběstačnost – potřeba vědomí, ţe mají ţivot ve svých rukou,



komunikace – jazyk se nesmí stát překáţkou. Nemohou-li se lidé domluvit, dochází k nedorozuměním,



lidská důstojnost – jedna z nejdůleţitějších potřeb,



zaměstnání – aktivita je základním předpokladem pro tělesné i duševní zdraví člověka,



identita – patřit do společnosti znamená mít podporu kolektivu, přijímat a projevovat solidaritu a v nouzi se dočkat pomoci.102

7.3 Problémy v systému pomoci uprchlíkům Původně vybudované uprchlické tábory – pobytová a přijímací střediska, jsou dnes předmětem kritiky i ze strany jejich zřizovatelů. Pokud se na uprchlictví v České republice podíváme z pohledu legislativy – předpisů a psaných pravidel, vše se zdá být v pořádku, ale realita je bohuţel jiná. Zvenčí se zdá, ţe základní potřeby uprchlíků jsou v podstatě naplňovány, vţdyť z hlediska české společnosti uprchlíkům nic nechybí. Mají kde spát, co jíst a je-li třeba, jsou ošetřeni. Praxe se však od předpisů velmi liší: 1. Dlouhotrvající azylová procedura znamená pro mnohé ţadatele o azyl roky strávené v izolaci uprchlických zařízení, nebo nejistý ţivot v soukromí. 101

MATOUŠEK, O. – KOLÁČKOVÁ, J. – KODÝMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 335. 102 Tamtéţ, s. 341.

65

2. I ti, kteří dostanou azyl, mohou léta strávit v tzv. integračních střediscích, jeţ se od středisek pro ţadatele příliš neliší. 3. Zajištění základních ţivotních potřeb a poskytnutí materiální pomoci samo o sobě k důstojnému ţivotu nestačí.103 Uprchlíci chtějí vědět, co je čeká, pracovat a starat se sami o sebe, mít rovný přístup k pracovním příleţitostem i ke zdravotní péči. V praxi je to však velmi obtíţné.

103

MATOUŠEK, O. – KOLÁČKOVÁ, J. – KODÝMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005, s. 335., s. 341.

66

ZÁVĚR Tato práce se zaměřila na téma zátěţových ţivotních situací uprchlíků v České republice.Východiska této práce jsou zaloţena nejen na odborných publikacích, které se problematiky uprchlictví týkají, ale jsou doplněna o mé zkušenosti a postřehy, které jsem za dobu mé praxe získala. Cílem této práce bylo shromáţdění relevantních informací o zátěţových situacích, v nichţ se uprchlíci ocitají a nastínit problematiku uprchlictví v celém jeho psychosociálním kontextu. Pro pochopení určitých pojmů, které se týkají uprchlictví, je v úvodu uvedena základní terminologie. Práce se snaţí poukázat na steţejní témata, která jsou důleţitá pro pochopení zátěţových ţivotních situací uprchlíka. Dalším z dílčích cílů je představit migraci, jako proces, který má v kaţdé své fázi určitá specifika. Pro názornost tato kapitola byla doplněna o úryvky případové studie ţivotního příběhu azylantky. Případová studie byla zaměřena na jednotlivé fáze: útěk, první kontakt s novou zemí, pobyt v azylových zařízeních, průběh azylového řízení a adaptace v novém prostředí. Cílem integrace je zajistit v České republice uprchlíkům, aby zde nalezli domov plný lásky a bezpečí. V této kapitole jsem se zmínila o programech v ČR, které by měly zajišťovat uprchlíkům ţít kvalitní ţivot – mít moţnost pracovat, získat domov pro sebe a svou rodinu a odstranit problém jazykové bariéry. Člověk se těţko adaptuje v novém prostředí bez pomoci ostatních, proto bych zde zmínila důleţitost sociální práce a úlohu sociálního pracovníka při práci s uprchlíky.

67

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ: 1. Použitá literatura: Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Praha: Česká biblická společnost, 1996. ISBN 80-85810-11-5. ČÁPOVÁ, Z., MARXTOVÁ, M. Děti z uprchlických rodin. 1.Vyd. Praha: Vydal Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 20 s. ISBN 80-86991-76-8. DUNOVSKÝ J. a kol. Sociální pediatrie – vybrané kapitoly. Praha: Grada, 1999. ISBN -80-7169-254-9. DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace obyvatelstva – pohyb i pobyt (Alenky v kraji divů). In: Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Vyd. 1., Praha. Portál, 2001. 200s. ISBN 80-7178-648-9. HENDRIKS, M: Sociální práce a uprchlíci: Holland: 1994, vydalo PPU, neprodejný výtisk, přeloţila Dáša van der HORST. HARTL, P., HARTLOVÁ, H: Psychologický slovník, Praha: Portál, 774s. 2000. ISBN- 978-80-7367-569-1. KASTOVÁ, V. Krize a tvořivý přístup k ní. Praha: 167s. Portál, 2001. ISBN 7171-365- X. KIROVOVÁ, I. MATÝSKOVÁ, D. POBOŘIL, M. Multikulturní výchova II. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003.71s. ISBN 80-7042-918-6. KRCHOV, A., VÍZNEROVÁ, H. Diskriminace azylantů a azylantek v ČR z genderové perspektivy. Praha: Evropská kontaktní skupina, 2008. KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. Portál: Praha, 2002. 184 s. ISBN 80-7178-642-X. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 280 s. ISBN 978-80-7367-568-4. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0. MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODÝMOVÁ, P. Sociální práce v praxi: Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2005. 352s. ISBN 80-7367-002-X. MORGENSTERNOVÁ M., ŠULOVÁ L. a kolektiv, Interkulturní psychologie: Rozvoj interkulturní senzitivity, Praha: 2007, Karolinum, 218s. ISBN 978-80-246-1361-1. PRUDKÝ, L. Přínáležitost k národu, vztahy k jiným národnostem a k cizincům v České republice. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2004. 34s. ISBN 20-0505-25. PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie: Sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů, Vyd. 3. Praha: Portál, 2007. 280 s. ISBN 978-80-7367-709-1. 68

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd.3. Praha: Portál, 2002. 444 s. ISBN 80-7178-678-0. VODÁČKOVÁ, D. a kol. Krizová intervence. Praha: 544s. Portál, 2002. ISBN 80-7178-6969. VIZINOVÁ, D., PREISS, M. Psychické trauma a jeho terapie: Psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Praha: Portál, 1999. 160s. ISBN 80-7178-284-X. ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M., ŠRÁMKOVÁ, J. Zdravotnická psychologie teorie a praktická cvičení. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. 229s. ISBN 978-80-247-2068-5. 2. Disertační práce DVOŘÁKOVÁ, J. Methods of Social Work with Refugees, Immigrants and thein Children. České Budějovice, 2005a. 128 s. Disertační práce. 3. Zákony Zákon č.325/1999Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Elektronické zdroje BERRY, J. V. Comparative studies of acculturative stress [online]. ©2009 [cit. 2010-06-02 ]. Dostupné z WWW: < http://www.jstor.org/pss/2546607>. CCR ORG. A conflict resolution perspective on UNHCR [online]. © 2009[cit. 2010-06-02 ]. Dostupné z WWW: < http://www.ccr.uct.ac.za/archive/two/9_3/p56_no_refuge.html>. DYMEŠOVÁ, G. Sociální práce s uprchlíky: Sociální aspekty uprchlictví v teorii a praxi [online]. ©2005 [cit. 2010-03-06 ]. Dostupné z WWW: http: . HIRANI, S. Displaced and dispossessed: Caring for the world’s refugees [online] ©2008 [cit. 2010-02-06]. Dostupné z WWW: < http://www.2010iyn.net/RNL_goal8.aspx>. ISMAYILOV.N, ISMAYILOV F. Mental healt of refugees [online]. ©2002 [cit. 2010-02-06]. Dostupné z WWW:. KURIC, A. Uprchlíci a sociální práce [online]. Brno: SOZE a Vzdělávací nadace Jana Husa, ©1997 [cit. 2010-03-06]. Dostupné z WWW:. MV ČR. Archiv – červen 2008. [online]. © 2008, [ 2010-06-05]. Dostupné z WWW: . MV ČR. Azylová zařízení SUZ. [online]. ©2008 [cit. 2010-02-01] Dostupné z WWW: .

69

MV ČR Azyl a migrace. [online]. ©2008 [cit. 2010-02-06]. Dostupné z WWW: . MV ČR. Koncepce integrace cizinců na území ČR. [online]. ©2006 [cit. 2010-02-31]. Dostupné z WWW: MV ČR. Terminologický slovník. [online]. ©2008 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . MV ČR. Výroční zpráva o mezinárodní ochraně za rok 2009. [online]. © 2009 [2010-06-05]. Dostupné z WWW: http: . MV ČR. Terminologický slovník. [online]. ©2008 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . SUZ. Správa uprchlických zařízení. [online]. ©2008 [cit. 2010-02-01]. Dostupné z WWW: < http://www.suz.cz/pages/6.html >. SUZ. Statistika klientů SUZ od vstupu ČR do Evropské unie. [online]. ©2008 [cit. 2010-0125]. Dostupné z WWW: . UNHCR. Aktuální informace. [online]. ©2010 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . UNHCR. Příběhy uprchlíků v ČR. [online]. ©2009 [cit. 2010-02-06]. Dostupné z WWW: . UNHCR. Uprchlíci v ČR [online]. ©2009 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: . UPRCHLÍK. Migrace a uprchlictví v České republice. [online]. ©2004 [cit. 2010-01-25]. Dostupné z WWW: .

70

SEZNAM TABULEK: 1. Rozdíl mezi definicí uprchlíka a migranta, s. 12 (Tab. 1) 2. Počet ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany v letech 2004-2009, s. 16 (Tab. 2)

SEZNAM PŘÍLOH: 1. Otázky k případové studii 2. Legislativa týkající se azylu v ČR 3. Organizace zprávy uprchlických zařízení 4. Azylové řízení v ČR 5. Organizace zabývající se pomocí uprchlíkům 6. Informace o Afghanistánu

71

RESUME Psychosociální kontext uprchlictví se zaměřením na zátěţové ţivotní situace v ČR Psychosocial Context of Refugees with a Focus on Stressful Life situation in the Czech Republic. Andrea Předotová

Svou diplomovou práci jsem zaměřila na psychosociální kontext zátěţových ţivotních situací uprchlíků. Orientovala jsem se na celý proces migrace – od doby útěku z vlasti aţ po adaptaci v nové zemi. Tato práce byla proloţena případovou studiía komplexní anamnézu rodiny uprchliků z Afghanistánu. V první kapitole popisuji základní terminologií problemitky uprchlictví, kterou je důleţité zmínit. Ve druhé kapitole jsem se zmínila o současné situaci problematiky uprchlictví v České republice. V další kapitole popisuji zátěţové ţivotní situace – frustrace, konflikt, stres, deprivace, krize a reakce lidského organismu na ně. Stěţejním bodem je kapitola čtvrtá, kde jsem se zabývala jednotlivými fázemi migrace tj. útěk, první kontakt s novou zemí, pobyt v azylových zařízeních, azylové řízení a adaptace nové země. Zde jsem se snaţila podrobně popsat jednotlivé fáze a doplnila jsem je o úryvky případové studie. V 5. kaptitole se zabývám integrací azylantů do České republiky, v dnešni době se ukazuje jako zcela nezbytná, protoţe souţití s lidmi cizí státní přislušnosti je v dnes zcela běţně. V dalších kapitole se popisuji psychické problémy, které jsou způsobené adaptací v ČR. V závěru diplomové práce jsem se zaměřila na specifika sociální práce s uprchlíky. Popisuji zde úlohu sociálního pracovníka, jak by měl postupovat při práci s klientemuprchlíkem. Zmiňuji se zde také o rizikových skupinách uprchliků, které jsou nejvíce ohroţeny a s jakými problémy se sociální pracovníci musí potýkat při přáci s uprchlíky. Cílem práce bylo shromáţdit informace o zátěţových situacích uprchliků a v patřičné hloubce vysvětlit mechanismy zvládání zátěţových situací v procesu migrace.

72

SUMMARY I have focused my thesis on the psychosocial context of refugees’ stressful life situations. I have used the process of migration as a means of orientation – from the time of escape from the homeland to assimilation in a new country. This work includes a case study with the complex anamnesis of a refugee family from Afghanistan. The first chapter describes the basic terminology of refugee problems, which is important for understanding the following chapters. The second chapter covers the current refugee problem in the Czech Republic. The following chapter describes stressful life environments –frustration, conflict, stress, deprivation, and crisis and the response of the human organism to them. The central theme is addressed in the fourth charter, in which I have dealt with various phases of migration – escape, initial contact within a new country, housing in an asylum centre, asylum procedures, and assimilation in the new country. In this part of my thesis, I have tried to describe each phase in detail, including some passages from a case study. The fifth chapter deals with the integration and assimilation of refugees in the Czech Republic. This is essential because, nowadays, it is quite common to live with foreign nationals. The following chapter describes the psychological problems inherent in integration in our country. In conclusion, I have focused on the specifics of social work with refugees. I have described the role of the social worker and how he or she should proceed when working with refugees. I have also included the risk groups of refugees who are the most threatened and the problems social workers face in dealing with refugees. The aim of my thesis was to gather information about the stressful situations of refugees and to explain in depth mechanisms for coping with stressful situations in the migration process.

73

PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Otázky k případové práci Identifikační otázky:  věk 

rodinný stav



národnost



vzdělání



zaměstnání

Tematické otázky: 1. Útěk 

Jaký byl ţivot v Afghanistánu před útěkem?



Jaké důvody vás vedly k útěku?



Jak dlouho jste se rozhodovala o útěku a jaké pocity jste proţívala?



Jak probíhal Váš útěk?



Koho jste poţádali o pomoc při svém útěku?



Věděla jste, v jaké zemi budete ţádat o azyl?



Máte ve své zemi rodinu a přátelé? Jste s nimi v kontaktu?

2. První kontakt s novou zemí  Jak jste se do České republiky dostala a jaké první pocity jste měla z nové země? 

Česká republika byla Vaší cílovou cestou?



Věděla jste nějaké informace o České republice?



Kdy jste se rozhodla poţádat o azyl?

3. Pobyt v azylových zařízeních 

Co následovalo po podání ţádosti o azyl?



V jakém uprchlickém táboře jste pobývala?



Jak vypadal ţivot v uprchlickém táboře (pobyt, strava, vztah k ostatním uprchlíkům, sociální pracovníci)?



Měla jste nějaké problémy s ostatními uprchlíky?



Pochybovala jste někdy o svém rozhodnutí?

4. Azylové řízení 

Kdy jste poţádala o azyl? 74



Jak dlouho jste na azyl čekala?



Jak probíhala vaše komunikace s českými úřady a cizineckou policií?



Co jste proţívala při čekání na azyl?

3. Adaptace v nové zemi´ 

Jak byste popsala Váš ţivot v České republice?



Máte problémy s českou kulturou (rozdílný ţivot Česká republika x Afghánistán)?



Setkala jste se někdy s předsudky vůči cizincům v České republice



Přemýšlíte někdy o návratu do své vlasti?



Komunikujete se svou rodinou a jak často?

75

Česká republika104 Příloha č. 2: Legislativa týkající se azylu v ČR Zákon č. 325/1999 Sb.,o azylu ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců ve znění pozdějších předpisů Legislativa EU v oblasti azylu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (návratová směrnice) Směrnice rady č. 2005/85/ES ze dne 1. 12. 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka (procedurální směrnice) Směrnice rady č. 2004/83/ES o minimálních standardech pro kvalifikaci a status občanů třetích států a osob bez státní příslušnosti jako uprchlíků a jako osob jinak vyţadujících mezinárodní ochranu (kvalifikační směrnice) Směrnice rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny Směrnice rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími

104

UNHCR. Uprchlíci v ČR [online]. 2001-2009 [cit. 15. 3. 2010 ]. Dostupné z WWW: .

76

Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování ţádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států Směrnice rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání ţadatelů o azyl

77

Příloha č. 3: Organizace zprávy uprchlických zařízení

Přijímací středisko Vyšní Lhoty ( Moravskoslezský kraj) přestalo ke dni 31- listopadu 2009 fungovat jako přijímací středisko. Stávající pobytové středisko Zastávka (Jihomoravský kraj) je nyní po rekonstrukci a od 1. listopadu 2009 slouţí jako přijímací středisko. Od 1. Prosince 2009 tedy jsou ve správě SUZ dvě přijímací a dvě pobytová střediska a dvě zařízení pro zajištění cizinců. Vţdy jedno v Čechách a jedno na Moravě.105

105

SUZ: Struktura, charakteristika a základní pojmy. Online, cit. [2010-06-15]. Dostupné na .

78

Příloha č. 4: Azylové řízení v České republice

(Zdroj: MV ČR)

79

Příloha č. 5: Organizace zabývající se pomoci uprchlíkům Základní charakteristika nejvýznamnějších neziskových organizací v ČR, zaměřených na pomoc uprchlíkům, ţadatelům o azyl, azylantům:106 Název organizace

Cílová skupina

Způsob pomoci

Místo výkonu pomoci

Organizace pro pomoc uprchlíkům

ţadatelé o azyl a osoby, které v ČR poţívají dočasné ochrany – hl. zaměřeno na ţeny, děti a handicapované osoby

Rozsah působnosti

právní poradenství, sociální práce, dílny ručních prací

převáţně východní Čechy

převáţně azylová zařízení v sídle společnosti

Český helsinský výbor – poradna Pro uprchlíky

uprchlíci ţádající o azyl či povolení k pobytu

sociální, psychologická, právní pomoc

celorepubli ková

hlavně azylová zařízení v sídle společnosti

podpora integrace

převáţně Praha

v terénu

právní, sociální a psychologické poradenství

převáţně jiţní Morava

azylová zařízení v sídle společnosti

Poradna pro integraci

Sdružení občanů zabývajících se emigranty

osoby se statusem uprchlíka, osoby s dlouhodobým či trvalým pobytem, ostatní cizinci na území ČR uprchlíci, ale i další kategorie cizinců přicház. do ČR

106

ICM. Neziskové organizace. [online]. 1996-2010 [cit. 2010-18-06 ]. Dostupné z WWW: .

80

Příloha č. 6: Informace o Afghanistánu Afghanistán

(zdroj: www.afgan-web.com) 

Hlavní město: Kábul



Rozloha: 647 500 km2



Počet obyvatel: 31 889 923 (červenec 2007)



Hlavní etnické skupiny: Paštunové 42%, Tádţikové 27%, Hazárové 9%, Uzbekové 9%, Aimakové 4%, Turkmeni 3%, Balúčové 2%, ostatní 4%



Náboţenství: muslimové – sunnité 80%, muslimové – šíité 19%, jiné 1%



Střední délka ţivota při narození: 43.77(2007) 107

(zdroj: www.afgan-web.com) Islámská republika Afghánistán leţí v centru Asie. Stát nemá přístup k moři. Na severu má hranice s Tádţikistánem a Uzbekistánem, na východě s Pákistánem,

107

Afghanistan. Geography [online]. 1996-2010 [cit. 2010-18-06 ]. Dostupné z WWW: < http://www.afghan-web.com/>.

81

na severovýchodě s Čínou na západě s Íránem a na severozápadě s Turkmenistánem. Afghánistán má bohatou historii. Tamní civilizace patří k nejstarším na světě.108 Tradiční oblečení: Oblečení pro ţeny

Afghánský burgas

Perahan Tunban s Chadorem Marwa

(zdroj: www.zarinas.com) Burgas – pokrývka hlavy a obličeje, nosí ho konzervativní ţeny v silně ortodoxních rodinách Perahan Tunban- tradiční oblečení pro kaţdodenní nošení – dlouhá košile, kalhoty a šátek Marwa – formální slavnostní oblečení, který se nosí při výjimečných příleţitostech

108

Afghanistan. Geography [online]. 1996-2010 [cit. 2010-18-06 ]. Dostupné z WWW: < http://www.afghan-web.com/>.

82

Oblečení pro muţe

Payrann Tumbaan

Chapan

Hamza

(zdroj: www.zarinas.com) Payrann Tumbaab – tradiční oblečení pro muţe pro kaţdodenní nošení Chapan – slavnostní oblečení, který se nosí při slavnostních příleţitostech Hamza – vesta, která se dává přes tradiční oblečení Moderní historie v Afghanistánu Británie a Afghánistán spolu vedly poslední válku v roce 1919. Britové a Američané se celé 20. století obávali příliš velkého vlivu SSSR v zemi. Království bylo v roce 1978 moskevskou revolucí svrţeno a po období zmatků a bojů přichází v roce 1979 sovětské jednotky. Západ finančně podporoval mudţahedíny, aniţ by věděl, ţe si tak vychovává teroristy, kteří se později obrátí proti němu. Po deseti letech, kdy vojska ovládaly hlavní město a hlavní silnice, se stáhly zpět. Nastala vleklá občanská válka. Ve většině země vládli kmenoví náčelníci a vojenští velitelé. Kábul byl téměř srovnán se zemí a po celé zemi docházelo k masakrům. Není divu, ţe v takové situaci mnozí Afghánci přivítali radikální islámské hnutí Taliban, který rychle začal dobývat celou zemi. Taliban přinesl pořádek a bezpečí a brzy kontroloval 90% země.

83

Po teroristických útocích v New Yorku 11. září 2001 však přišel rychlý konec. Usáma bin Ládin se skrýval v Afghánistánu a byl pod ochranou Talibanu. Starý reţim byl svrhnut a byl nastolen nový, vedený prezidentem Karzaím, který spolupracuje v boji proti terorismu. Centrální vládě se v rámci moţnosti daří zemi stabilizovat a sjednocovat. Probíhají poměrně demokratické volby. Loajalita k rodu, klanu, kmeni a různé feudální vztahy jsou však stále rozhodující. Změnil se ţivot obyčejných lidí v Afghánistánu po americké invazi? Lidé jsou rozhodně svobodnější. Taliban padl, ale centrální vláda má jen minimální moc a v zemi rozhodně není bezpečno. Peníze na obnovu jsou ve skutečnosti mnohem menší, neţ bylo slíbeno a zčásti se „rozplynou“ cestou. Opium se pěstuje dál, více neţ za Talibanu. Je jasné, ţe změna k lepšímu nepůjde moc rychle. Nejlépe asi situaci ilustruje následující příhoda, která se stala jednomu britskému vojákovi: Při jedné akci jednotka zastavila ve vesnici uplácané z hliněných cihel na kraji Kábulu. Místní starosta ujistil vojáky, že teď se jim žije mnohem lépe než za Tálibánu. Když se ho zeptali jak, dlouho přemýšlel, než konstatoval: „Teď už se můžeme dívat na filmy.“ A potom dodal: „Pokud bychom ovšem měli televizi. A elektřinu.“ A protože chtěl opravdu potěšit své návštěvníky, znovu se zamyslel a řekl: „Naše dcery mohou chodit do školy“ a pak si znovu povzdychl „akorát, že tady není žádná škola.“109

(zdroj: Hedvábná stezka)

109

Hedvábná stezka. Afghanistán [online]. 2009 [cit. 2010-18-06 ]. Dostupné z WWW:< http://www.hedvabnastezka.cz/ >.

84

85