UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu Trenérská škola

ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Organizace hry mužstva v obraně v kategorii staršího dorostu

Vypracoval:

Miroslav Táborský

Vedoucí práce:

PhDr. Zdeněk Vojta

Čestně prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracoval sám s použitím literatury uvedené v seznamu literatury, eventuelně v seznamu internetových zdrojů.

Datum

podpis

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci vypracoval samostatně a uvedl veškeré literární prameny, které byly během této práce použity. Zároveň souhlasím se zveřejněním této práce jak v tištěné, tak v elektronické podobě. V Karlových Varech dne: 26. 1. 2015

Miroslav Táborský

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval panu PhDr. Zdeňkovi Vojtovi za odborné vedení a podporu při tvorbě závěrečné práce a za mnoho podnětných informací týkajících se zvolené problematiky.

Svoluji k zapůjčení své závěrečné práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musejí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení:

Číslo obč. průkazu:

Datum vypůjčení:

Poznámka:

1.

Úvod ...................................................................................................................................... 8

2.

Cíle a úkoly práce ................................................................................................................ 10

3.

2.1

Cíle práce .................................................................................................................... 10

2.2

Úkoly práce ................................................................................................................. 10

Teoretická východiska ......................................................................................................... 12 3.1

Dostupná literatura ...................................................................................................... 12

3.2

Historie ledního hokeje ............................................................................................... 13

3.2.1 3.3

Defenzivní hra v obranném pásmu ............................................................................. 15

3.4

Organizace hry mužstva v obraně ............................................................................... 16

3.4.1

Zónová obrana ....................................................................................................... 16

3.4.2

Osobní obrana ........................................................................................................ 16

3.4.3

Zónový presink ...................................................................................................... 17

3.4.4

Kombinovaná obrana ............................................................................................. 17

3.5

Charakteristika obranné hry v obranném pásmu ......................................................... 17

3.6

Obrana v obranném pásmu – požadavky na hráče ...................................................... 18

3.6.1

Faktory ovlivňující strategii obrany v obranném pásmu. ....................................... 19

3.6.2

Pronikání soupeře středem do obranného pásma .................................................... 19

3.6.3

Pronikání soupeře podél hrazení ............................................................................. 20

3.6.4

Pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště ............................................................ 20

3.6.5

Nastřelení kotouče .................................................................................................. 21

3.7

4.

Vývoj obranné hry .................................................................................................. 14

Trénink obranné hry v obranném pásmu podle složek sportovního tréninku ............. 22

3.7.1

Kondiční příprava ................................................................................................... 22

3.7.2

Technická příprava.................................................................................................. 24

3.7.3

Taktická příprava .................................................................................................... 25

3.7.4

Psychologická příprava ........................................................................................... 26

Praktická část ....................................................................................................................... 28 4.1 4.1.1 4.2

Stanovená kritéria pro analýzu organizace hry v obranném pásmu staršího dorostu . 28 Videoanalýza organizace hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu ...... 29 Metodický postup tréninku dovedností staršího dorostu............................................. 32

4.2.1

Individuální taktická vědomost ............................................................................... 32

4.2.2

Drill dovednosti mimo led ...................................................................................... 32

4.2.3

Drill dovedností na ledě .......................................................................................... 34

4.2.4

Transfer dovedností do hry na malém prostoru ...................................................... 34

4.2.5

Transfer dovedností do průběhu utkání .................................................................. 34

4.3 4.3.1 4.4 4.4.1

Propojení kondice s dovednostmi ............................................................................... 34 Příklad propojování kondice s dovedností .............................................................. 35 Technická příprava hry v obranném pásmu ................................................................ 39 Specializovaný trénink obránců a útočníků se zaměřením na herní činnosti

jednotlivce obranné .......................................................................................................................... 39 4.5

Zaměření přípravy na hru v obranném pásmu v ročním tréninkovém cyklu .............. 43

4.5.1

Přípravné období ..................................................................................................... 43

4.5.2

Předzávodní období ................................................................................................ 49

4.5.3

Závodní období ....................................................................................................... 52

4.5.4

Přechodné období.................................................................................................... 52

4.6

Organizace hry mužstva v obranném pásmu HC Energie Karlovy Vary ................... 53

4.6.1

Prostorová přečíslení boxu ...................................................................................... 53

4.6.2

Sestupný box ........................................................................................................... 54

4.6.3

Vytažení tvaru k modré čáře ................................................................................... 55

4.6.4

Přečíslení situací u mantinelu ................................................................................. 56

4.7

Organizace hry v obranném pásmu z pohledu ofenzivy ............................................. 58

4.7.1

Založení útoku proti forčekujícímu soupeři ............................................................ 58

4.7.2

Založení útoku proti pasivnímu soupeři.................................................................. 60

5.

Diskuze ................................................................................................................................ 63

6.

Závěr .................................................................................................................................... 66

7.

Použité grafické značení ...................................................................................................... 67

8.

Seznam použité literatury .................................................................................................... 68

9.

Příloha ................................................................................................................................. 69 9.1

Příklady tréninkových cvičení pro hru v obranném pásmu......................................... 69

9.2

Zásobník cvičení pro posílení tělesného středu........................................................... 69

9.3

DVD materiál – metodická řada dovednostního tréninku ........................................... 69

9.4

DVD analýza hry v obranném pásmu ve sledovaných utkáních ................................. 69

1.

ÚVOD Utkání v ledním hokeji je základní konfliktní situací, kde se střetávají zájmy soupeřů. Hokej

chápeme jako multifaktoriální výkon, tj. výkon, na kterém se podílí množství různých faktorů, které jsou schopny se do určité míry vzájemně nahradit. O úspěchu ve střetnutí dvou týmů rozhoduje efektivita ve finální fázi v kooperaci s defenzivní činností. V naší práci se tedy budeme zabývat organizací hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu. Zaměříme se na obě fáze hry v obranném pásmu. Tedy fázi defenzivní, kdy mužstvo není v držení kotouče, a ofenzivní, kdy mužstvo je v držení kotouče a zakládá útočnou akci. Cílem koordinovaného defenzivního úsilí v obranném pásmu je zamezit soupeři vstřelení branky, nejlépe kotouč konstruktivně odebrat a založit ofenzivní protiakci. V práci se zaměříme na rozdílné situace, které závisí na číselné struktuře přechodu modré čáry či situace, které následují po vhazovaní v krajním pásmu. Základním determinantem úspěšnosti hry mužstva v obranném pásmu z hlediska defenzivy jsou obranné dovednosti, jimiž se v práci budeme také detailně zabývat. V práci uvedeme nutné požadavky na připravenost hráče pro efektivní organizaci hry v obranném pásmu, způsob tréninku našeho mužstva mimo led, způsob tréninku na ledě s ohledem na obrannou hru, nezbytnou technicko-taktickou přípravu. Jako efektivní vidíme tréninkovou metodu specializovaného tréninku jednotlivých postů, tedy trénink obránců a útočníků. Nejen v těchto trénincích může trenér kromě nutných individuálních dovedností rozvíjet i svou filozofii o organizaci hry mužstva v obranném pásmu. Jsme přesvědčeni, že každý hokejový odborník bude mít jiný pohled na to, kolik času v této věkové kategorii organizaci hry mužstva v obranném pásmu věnovat. Je nezpochybnitelné, že „tvář mužstva“ ovlivní i fakt, na kterém postu trenér během své hráčské kariéry působil. Domníváme se, že v závislosti na moderním pojetí hry je nutné vychovávat hráče, kteří nebudou hrát pouze destruktivně. Současný hokej vyžaduje z hlediska defenzivy hráče plnící prioritní cíl obrany, tj. zamezit soupeři vstřelení branky a současně se snažit konstruktivně odebírat kotouč. K odebrání kotouče může dojít na základě individuální defenzivní taktiky nebo v lokalizovaných prostorech určených týmovou taktikou. Jako klíčovou dovednost vidíme úroveň bruslařských dovedností, především pak agility na malém prostoru a defenzivní bruslení. Je nezpochybnitelné, že hráči pro úspěšnou organizaci hry v obranném pásmu musí být výborně kondičně připraveni. Kondiční úroveň chápeme jako nezbytný fundament výkonnostního růstu hráče a následně mužstva. V naší práci se budeme zabývat pouze situacemi, kdy jsou obě mužstva v plném počtu 8

hráčů. Post brankáře budeme vnímat s rolí komunikátora s mužstvem, případné chyby tohoto hráče nebudeme v naší práci zohledňovat.

9

2.

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

2.1 Cíle práce Prací chceme sledovat následující cíle:

-

Rozbor organizace hry mužstva v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu: o sledovat organizaci hry mužstva v obranném pásmu o ukázat trénink obranné hry mužstva podle složek sportovního tréninku o ukázat technickou přípravu organizace hry mužstva v obranném pásmu o ukázat přípravu hráče v ročním tréninkovém cyklu s ohledem na organizaci hry mužstva v obranném pásmu

-

Pochopit význam a účel organizace hry mužstva v obranném pásmu

-

Nabídnout zkušenosti z organizace hry mužstva v obranném pásmu

V práci předložíme zkušenosti s organizací hry mužstva v obranném pásmu podložené dlouholetou praxí u nejstarších žákovských kategorií, dvouletou praxí v pozici hlavního trenéra extraligy mladšího dorostu a čtyřletým trenérským působením u kategorie staršího dorostu.

2.2 Úkoly práce Úkolem závěrečné práce bylo nabídnout model přípravy na organizaci hry mužstva v obranném pásmu staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Pro splnění uvedených cílů jsme plnili následující úkoly:

-

Shromáždění dostupných videozáznamů ELSD

-

Rozbor a vyhodnocení videozáznamů s ohledem na organizaci hry mužstva v obranném pásmu

-

Popsat pravidla a způsob hry mužstva v obranném pásmu

-

Předložit model soutěžního mikrocyklu s tréninkem herních činností jednotlivce obranných, herních kombinací obranných 10

-

Popsat model kondičního mikrocyklu v přípravném období

-

Předložit videoukázky cvičení z tréninku mimo led determinující obrannou činnost mužstva (agility, čti a reaguj)

-

Předložit tréninková cvičení pro organizaci hry mužstva v obranném pásmu

-

Diskuze a závěr pro praxi

11

3.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA Mezi základní teoretická východiska řadíme obecně rozšířené zásady a principy

obranné hry mužstva v obranném pásmu. Tedy fáze hry, kdy není mužstvo v držení kotouče a se snahou pomocí koordinovaného úsilí nebo individuálně zabránit vstřelení branky. Dalším teoretickým východiskem je fáze hry mužstva po zisku kotouče v obranném pásmu, tedy založení útočné akce pomocí koordinovaného úsilí všech hráčů. Transition v obranném pásmu se v naší práci budeme také věnovat. Kapitoly práce mají sloužit jako možnost a určitý návod pro trénink a rozvoj organizace hry mužstva v obranném pásmu. Další teoretická východiska souvisí s uceleným pohledem na způsob rozvoje organizace obranné hry mužstva v ročním tréninkovém cyklu složek sportovního tréninku a technické přípravy.

3.1 Dostupná literatura Podle nás publikace, která se zabývá striktně pouze organizací hry mužstva v obranném pásmu, nebyla dosud vydána. Přesto naši přední hokejoví odborníci na zmíněnou problematiku v některých svých dílech poukazují. Uvádíme některé jejich postřehy související s hrou v obranném pásmu. Podle Bukače (1) závisí účinnost bránění v obranném pásmu na rychlosti a proměnlivosti vytváření silné a slabé strany, kdy jako nejobtížnější vnímá situace, při kterých je kotouč za vlastní brankou, uprostřed pásma, podél hrazení a při pronikání soupeře z rohů. Je-li soupeř v těchto postaveních v jakékoliv tísni, rychlý přístup a fyzický kontakt zhoršuje jeho orientaci. Pavliš (8) uvádí, že obranná hra vytváří morálku mužstva a ukazuje jeho charakter. Pozitivní postoj hráče k obranné hře se stává prvním předpokladem úspěchu. Lze říci, že účinnost týmové hry v obraně je taková, jaká je úroveň obranné hry nejslabšího hráče. Mníšek (12) ve svém pozorování potvrzuje, že nejúspěšnější týmy na mezinárodní úrovni mají vždy statisticky nejvyšší počet úspěšně vedených defenzivních osobních soubojů. Bukač (4) upozorňuje na nutnost tréninku bruslařských dovedností plně reflektujících celost herních činností útočných i obranných tak, aby byla zachována autenticita reflexe děje 12

utkání do tréninku. Obrannou hru holí chápe jako trénovatelný návyk. Pavliš (8) vidí ve hře v obranném pásmu jako prvořadý rychlý přístup k soupeři s kotoučem. Nedat soupeři čas k orientaci a mít ve hře velkou frekvenci osobních soubojů. Doporučuje nacvičovat obranu v obranném pásmu bez rozdílu toho, který hráč je ve funkci bránícího útočníka. Již Kostka (12) vypozoroval některé prvky platné i v současné hře v defenzivní zóně a popsal je jako zónový presing využívající principů zónové obrany s prvořadým úkolem co nejrychleji napadnout protihráče s kotoučem a obsadit ostatní jeho spoluhráče v určených území tak, aby nebyli schopni převzít kotouč. Chambers (6) představuje defenzivního hráče jako výjimečně kvalitního bruslaře, schopného pracovat v opakovaných startech, jako hráče připraveného v oblasti agility, rovnováhy a síly. Upozorňuje na důležitou dovednost získávat kotouč v situacích jeden na jednoho pod svou kontrolu. Bowman (5) podmiňuje úspěšnost mužstva v utkání přijmutím rolí v mužstvu. Míní, že všichni hráči by měli vědět, jaká jejich role je pro úspěch klíčová, ať je velká nebo malá. Zvláště defenzivním formacím pak trpělivě definovat jejich úkoly a dávat kredit při jejich splnění. Defenzivním formacím pak při taktických poradách dávat instrukce odděleně, protože pokud se mluví před celým týmem například o přesilovkách, pak tito hráči vědí, že se jich to netýká a snižuje to jejich koncentraci.

3.2 Historie ledního hokeje Kanada je pokládána za kolébku této hry. Za předchůdce je považován bandy-hokej nebo pozemní hokej ze Skotska (Shinty) a také indiánské hry na ledě zvané Shinny. V roce 1853 byl uspořádán ve městě Halifaxu v Kanadě zápas podobný dnešnímu lednímu hokeji, který hráli tamější vojáci anglického pluku Royal Canadien Riffles. Seznámili se také s indiánskou hrou Shinny, kterou hrávali Indiáni Severní Ameriky na zmrzlých jezerech. Dne 3. března 1875 se hrál v Montrealu v hale Victoria Skating Ring údajně první oficiální hokejový zápas. Hřiště mělo rozměry asi 60 na 26 metrů, které má spousta severoamerických kluzišť dodnes. Branky byly široké 243 centimetrů a mužstva nastoupila s devíti hráči. Největší zásluhu na rozvoji pravidel historici přisuzují Williamu Fleetu Robertsonovi, 13

studentu práv a umění McGillovy univerzity v Montrealu. Robertson je také s největší pravděpodobností otcem gumového puku. První zápasy se totiž hrály s dřevěným kotoučem, který zejména při prudkých střelách na branku praskal. V Evropě byl lední hokej zaveden v roce 1894 kanadským profesionálním hráčem Geo Maegherem. Paříž představila první evropské mužstvo Hockey Club de Paris. Tento příklad následoval Londýn, hrálo se i ve Skotsku. Roku 1894 se střetli v Bruselu Francouzi s Belgičany, což je první mezistátní zápas. V Čechách se v tomto roce hrálo stále pouze bandy. Rozmach hokeje v Čechách je spjat se jménem Emila Procházky, iniciátora založení Českého svazu ledního hokeje z roku 1908. V lednu roku 1909 odehrály Čechy v Chamonix svá první mezistátní utkání s Francií, Švýcarskem, Anglií a Belgií. Lední hokej je nejrychlejší kolektivní sport naší planety. Vliv na dynamiku hry mělo postupné snižování počtu hráčů až do současné podoby. V průběhu doby prošel lední hokej několika etapami, které ovlivňovaly různé hokejové školy a světové hokejové velmoci.

3.2.1 Vývoj obranné hry Na začátku 60. let vznikla v proudu profesora Vladimíra Kostky varianta obranného systému zdůrazňující význam levého křídelního útočníka. Někteří hráči tuto roli ztvárnili ve velmi účinnou taktickou modifikaci. Motivem přerozdělení úloh levého křídelního útočníka a středního útočníka byla dynamizace Středního útočníka a pravého křídelního útočníka. Stažení levého křídla přineslo jistotu v bránění středního pásma. Tradiční funkce středního útočníka spočívala v rozrážení útoku soupeře. V tomto rozestavení fungovalo levé křídlo jako postranní zástrčka při bránění středního pásma. Zabezpečování obránců levým křídelním útočníkem umožňuje držení pozic. Závazná výpomoc levým křídelním útočníkem spolu s vzniklým přehledem a směrem pohybu za obránci často vyúsťuje ve sbírání kotoučů. V systému 2-1-2 v obranném pásmu levý křídelní útočník spolupracuje s obránci. Střední útočník pak kryje pravého obránce soupeře a pravé křídlo levého obránce soupeře. Československý hokej s touto obrannou taktikou získal několik titulů mistrů světa a významných úspěchů. Současný trend ledního hokeje smazává specifika jednotlivých postů a spěje k čím dál vyšší univerzálnosti. Post bránícího útočníka ve většině týmů přebírá střední útočník, případně se praktikuje hra s neurčeným bránícím hráčem. Funkci bránícího hráče přebírá první bekčekr a střední útočník zaujímá pozici prvního bekčekujícího hráče v obranném 14

pásmu. Odkaz profesora Kostky však nevymizel a je praktikován v různých modifikacích především u seniorských týmů.

3.3 Defenzivní hra v obranném pásmu Defenzivní hru v obranném pásmu mužstva ovlivňuje především kvalita herních činností jednotlivce obranných, herních kombinací obranných. Herní činnosti jednotlivce jsou výsledkem motorického učení, které by mělo směřovat k automatizaci a excelentnosti provedení. Kvalita výuky nejen obranných dovedností v žákovských kategoriích pak zásadně ovlivňuje individuální herní výkon jednotlivce a tím i celého mužstva. Výrazným determinantem úspěšnosti obranné hry mužstva je kvalita a organizace hry soupeře v útočném pásmu. Současné pojetí defenzivní hry v obranném pásmu je založeno na bruslařské mobilitě hráčů, úspěšnosti v osobním souboji, dochází k propojování osobní a zónové obrany, důležitým faktorem defenzivy v obranném pásmu je hra takzvaně spolu, u sebe, dohromady. Klíčovým determinantem týmové organizace hry v obranném pásmu je prostor, kde se nachází kotouč. Jak v práci uvedeme, budeme se snažit ukázat hru v boxu našeho týmu při kotouči v rohu, za bránou, na modré čáře. V dnešním moderním pojetí se jako zapovězené jeví možnost, že by se některý z pětice hráčů nezapojil a nepracoval ve své zóně v obranném pásmu. Problematická je i hra „v oblouku“, kterou v minulosti hráči rádi používali, neboť šetřila síly. Rychlostně silové aspekty hry zdaleka nebyly na dnešní úrovni a nehrozilo tak bleskové zakončení z nevykrytého prostoru. V současném intenzivním hokeji vidíme jako jediné možné tzv. “stiga“ pohyby při krytí prostoru či hráče v prostoru. Nezbytnou taktickou vědomostí hráče pro obrannou hru v obranném pásmu 21. století je neustálý vizuální přehled o kotouči a o hráči v jeho defenzivní pracovní zóně. Zámořské vnímání defenzivní zóny jako „home“ (domov) je nám velmi blízké a snažíme se hráče formovat tak, aby každý věděl, kde je jeho „pokoj“ a jak se v něm chovat. V zásadě platí, že obranná výbava hráče a organizace hry mužstva v obranném pásmu musí vycházet z kooperace trenér – hráč. Úkolem trenéra je co nejlépe připravit hráče podle všech složek sportovního tréninku.

15

3.4 Organizace hry mužstva v obraně V minulosti byl cíl obrany chápán v rovině koordinovaného úsilí mužstva zabránit soupeři vstřelit branku. Jsme přesvědčeni, že podobný pohled je v současném pojetí hry nedostatečný. Je potřeba pracovat s hráči a týmem tak, aby cíle byly v logické herní posloupnosti. Omezit čas a prostor hráči s kotoučem, vytlačit soupeře do předem lokalizovaných pozic a získat kotouč zpět pod svoji kontrolu. Dosažení těchto cílů je výsledkem následujících faktorů: -

individuálních technicko-taktických kvalit hráčů

-

taktického výkonu celého družstva

-

kondiční úrovně hráčů celého týmu

-

mentální připravenosti

Výsledný výkon týmu v obraně je dán součtem individuálního a týmového herního výkonu. Vycházíme-li ze systematiky ledního hokeje, rozeznáváme tyto obranné herní systémy: -

zónová obrana

-

osobní obrana

-

zónový presink

-

kombinovaná obrana

3.4.1 Zónová obrana Jedná se o pasivní obranný systém, který klade vysoké nároky na disciplínu a menší nároky na kondici. Častou kombinací je přebírání hráčů. Každý hráč má určenou zónovou odpovědnost. Klade důraz na trpělivost, vyčkávání. Záměrem je zpomalení útoku soupeře. Nejčastěji se uplatňuje v číselných strukturách 1-2-2.

3.4.2 Osobní obrana Cílem je zamezit přihrávce. Klade vysoké nároky na kondici, bruslení a způsob vedení osobního souboje v četných situacích 1-1. Obtížně se praktikuje celohřišťově. Praktikuje se nejčastěji v číselné struktuře 2-1-2.

16

3.4.3 Zónový presink Cílem je zamezit přihrávce a zpracování kotouče. Neustálý časový a prostorový tlak na soupeře ve všech pásmech. Klade vysoké nároky na čtení hry, na kondici a bruslení. Neustále se uplatňují obranné herní kombinace zdvojování, zajišťování a přebírání. Vhodný proti kombinačně vyspělému soupeři. Praktikuje se v číselné struktuře 2-1-2.

3.4.4 Kombinovaná obrana Jedná se o syntézu osobní a zónové obrany. Klíčový je trvalý tlak na hráče s kotoučem. Podmínkou účinnosti kombinované obrany je správné obranné postavení, udržení defenzivní strany. Tento způsob obrany je vhodný pro přechod do útoku.

3.5 Charakteristika obranné hry v obranném pásmu Bruslařská vyspělost, obranné postavení, defenzivní hra holí, dovednost blokovat střely, specifická kondice, těsnost obsazování patří mezi základními faktory ovlivňující obrannou hru v obranném pásmu. V současném pojetí situací 5-5 v krajním pásmu dochází vlivem těsného osobního bránění ke kumulaci hráčů v rozích, za brankovou čarou a podél hrazení. Čtveřice 2-2 jsou běžným jevem. Shluk je velmi pohyblivý a proměnlivý. Prostor za brankovou čarou se jeví jako velmi výhodný pro vytváření zakončení, proto je nutná týmová taktická vědomost pro eliminaci finální přihrávky a zakončení. Za brankou soupeře se často dostávají všichni dva útočníci, což s sebou zákonitě nese vytříbenou dovednost krytí kotouče a udržení se na kotouči. V těchto situacích z hlediska obrany rozhoduje opět mnoho faktorů jako například, zda má hráč kotouč na forhendu či přes ruku, zda již křídelní útočníci zaujali postavení ve vhodném odstupu, jak dlouho je formace v defenzivě a další. Domníváme se, že i pro tyto situace je třeba hráče vzdělávat. Hlavní komunikační zodpovědnost by měl na sebe brát brankář. Řada trenérů začíná stírat rozdíl mezi obránci a útočníky zcela ve shodě se současným progresivním trendem. Defenziva je orientována na dovednosti bez kotouče, kdy cílem je jeho získání pod kontrolu. Účinnost a podoba obranné činnosti jedince podléhá plynulosti řetězení dovedností. Činnosti bez kotouče v obranném pásmu v sobě nesou prvky vytváření změn a zvratů vyžadující charakter, připravenost a mentální odolnost. Po zisku kotouče pak plán a 17

sebevědomí na útočnou protiakci či v případě krizové situaci zklidnění hektické situace po souvislém tlaku soupeře. Bruslařská technika při hře v obranném pásmu dosáhla nápadných změn. Nejvýraznější korekturou je bruslařská silová obratnost. Bruslařská agilita na malém prostoru je transparentní dovedností současné obranné hry jako zbraň pro zachycení pohybu ofenzivního hráče. Jsme toho názoru, že v současnosti nelze vzhledem k rozšíření krajních pásem tolerovat sebemenší neochotu blokovat střely. Tato obranná dovednost výrazně posiluje morální kredit mužstva a dodává mu pozitivní energii a naopak. Přijímáme současnou tendenci, aby nízké střely blokovali útočníci výklekem nebo v brankářském postoji a vysoké střely blokovali obránci horní částí těla.

Z trenérského pohledu bychom měli hráčům s

vysokou četností zblokovaných střel vystavovat stejně pozitivní hodnocení jako střelcům rozhodujících gólů. V dalších kapitolách budeme předkládat možnosti zefektivnění i těchto obranných dovedností v tréninku mimo led, jak to praktikujeme v HC Energii K. Vary. Výrazné rezervy vidíme v tréninku obranných dovedností v žákovských kategoriích.

3.6 Obrana v obranném pásmu – požadavky na hráče Přestože vnímáme, že individuální defenzivní činnost má v hokejové veřejnosti stále o něco menší prestiž a kredit než ofenzivně viditelní hráči, zaznamenáváme v poslední době zvýšení zájmu o defenzivně úspěšné hráče. Pozitivně kvitujeme například zavedení Radegast indexu v naší extralize. Samozřejmě nejprestižnější liga naší planety NHL je v této oblasti výrazně před námi. Frank J. Selke Trophy je cena pro nejlépe bránícího útočníka NHL, která byla zavedena Radou guvernérů, tedy nejvyšším kolektivním orgánem, již v roce 1977. Doposud ji nezískal žádný z českých hráčů. V této souvislosti nás napadá, že by stálo za odbornou analýzu zjistit procentuelní zastoupení tréninku obranných dovedností v žákovských kategoriích běžně praktikovaném v tréninku. Současnou obrannou hru v obranném pásmu vnímáme na základě koordinovaného defenzivního úsilí celé formace, proto uvedeme naše obecné požadavky na hráče. Přesto připouštíme, že většinou výrazně vyšší energetický výdej bychom naměřili u obránců a bránícího útočníka, než u hráčů, kteří v boxu hrají blíže modré čáře. Požadavky na defenzivní výbavu hráče pro hru v obranném pásmu: 18

-

bruslařské dovednosti, bruslařské agility

-

kondiční připravenost

-

kvalitní úroveň obranných dovedností

-

charakter hráče

-

myšlení vítěze v osobních soubojích

-

situační čtení a reagování

-

transition hru

-

komunikační dovednosti

3.6.1 Faktory ovlivňující strategii obrany v obranném pásmu. V průběhu utkání rozlišujeme pro následné varianty defenzivy v obranném pásmu způsob pronikání soupeře do obranného pásma. Vnímáme jako důležitý prvek organizovaného bránění defenzivní úsilí před obrannou modrou čárou, kde řešíme následující situace: -

pronikání soupeře středem

-

pronikání soupeře podél hrazení

-

pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště

-

nastřelení kotouče

Další strategickou situací, kterou se snažíme řešit, je hra po vhazování v našem krajním pásmu. Tato standartní situace v sobě skrývá několik variant: vyhrané vhazování, prohrané vhazování, neutrální kotouč, odražený kotouč a další. Jak dále v naší práci uvedeme, snažíme se pracovat tak, aby naši hráči nebyli nastalými situacemi překvapeni.

3.6.2 Pronikání soupeře středem do obranného pásma Průnik středem do našeho krajního pásma chápeme jako nejproblematičtější variantu přechodu obranné modré čáry. Do jisté míry lze postup soupeře osou vnímat jako prohru systému, neboť jsme soupeři přenechali strategicky nejvýhodnější území. V přechodově nerovnovážné situaci a útoku 3-2 s bekčekujícím hráčem do 3-3 mají naši hráči následující taktické instrukce: -

pohybem a postavením v kontaktním odstupu (gap control) na vzdálenost hole, donutit soupeře vést útok mimo osu hřiště

-

vytvořit tlak na hráče s kotoučem na silné straně, druhý defenzivní hráč (obránce) 19

těsně obsadit čepel hráče na ose s neustálou vizuální kontrolou kotouče -

první bekčekr přebere pak hráče na slabé straně nebo ve druhé vlně, podle způsobu vedení útočné akce

-

druhý a třetí forčekr dobruslí do obranného tvaru (boxu) podle momentální pozice kotouče v defenzivní zóně

Pokud se jedná o přechodově rovnovážnou situaci 3-3, pak se snažíme vytvořit okamžitý tlak na hráče s kotoučem z kontaktního odstupu na vzdálenost hole, kdy další hráči z rovnovážné situace zaujmou postavení v zajištění pod situací tlaku na kotouč. V principu se snažíme držet pravidla, abychom na obranné modré měli vždy více hráčů než náš soupeř.

3.6.3 Pronikání soupeře podél hrazení Pokud soupeř proniká do defenzivní zóny podél hrazení a útočí v linii v nerovnovážné situaci 3-2 s bekčekujícím hráčem do 3-3 snažíme se situaci řešit následovně: -

na silné straně vytvořit situaci 2-2, klíčovou pozicí je situace 1-1 na kotouči

-

v situaci 1-1 na kotouči mít kontaktní odstup s bruslemi mírně pod úrovní čepele hráče na kotouči s defenzivním atakem čepel-čepel

-

obránce, který není v situaci 1-1 na kotouči, přebere hráče na ose

-

třetího ofenzivního hráče na slabé straně necháváme volného s jasnou instrukcí pro prvního bekčekujícího hráče, aby se snažil dobruslit právě na slabou stranu

-

stejně jako další herní situace úspěšnost řešení výrazně podpoří komunikační signály

Připouštíme, že se můžeme v pohledu na řešení pronikání soupeře do obranného pásma s kolegy názorově rozcházet. Víme, že například zámořská filosofie defenzivního řešení přechodu modré čáry při útoku v linii i naopak pokrývá hráče na slabé straně a blíže ke kotouči řeší situaci 2-1 a blíže k bráně někdy pouští soupeře do 1-0 (1-1), kdy situaci vyrovnává klasickým „ face to face „ střelec-brankář.

3.6.4 Pronikání soupeře uvolněním do osy hřiště V současném pojetí je častým ofenzivním manévrem uvolnění ofenzivního hráče z prostoru od hrazení do osy hřiště, které se uskutečňuje často v dvouoporové bruslařské pozici. Cílem manévru je momentální vytvoření prostoru na ose hřiště, z kterého uskutečňuje 20

finální ofenzivní řešení. Jsme přesvědčeni, že defenzivním hráčům výrazně pomáhá informace trenéra, zda soupeř toto řešení ve větší frekvenci používá. Naše zkušenost potvrzuje, že hráči jsou často v situaci mentálně fixováni především na řešení úniku do bekhendu nebo úniku do forhendu. Časoprostorová zpomalení úhybem na střed, pak ohrožuje včasnou defenzivní reakci. Z pohledu defenzivní hry řešíme situaci následovně: -

obránce, který je v situaci 1-1 s kotoučem, po manévru ofenzivního hráče provede bruslařskou dovednost přestup z vnější nohy na vnitřní, aby co nejrychleji zachytil pohyb

-

po zachycení pohybu následuje defenzivní atak čepel-čepel s útokem, hůl v jedné ruce, aby omezil manévrovací prostor

V řešení situace musíme počítat i s variantou, že obránce v situaci 1-1 na kotouči pohyb nezachytí, pak se snažíme postupovat tak, že situaci přebere obránce z osy a ten který byl v situaci 1-1 zajistí akci pohybem pod situaci. Vycházíme ze základního pravidla nezakrývat vlastními hráči hledí našemu brankaři, což by při pasivitě obránce na ose hrozilo. Výrazně vstupují do situace bekčekující hráči, u kterých je podmínkou adresný bekčekink. Dále jsme přesvědčeni, že bez komunikační aktivity nelze situaci úspěšně zvládnout.

3.6.5 Nastřelení kotouče Nastřelení kotouče do našeho krajního pásma ať už přímé, úhlopříčné či podélné nepovažujeme za prohru systému. Snažíme se, aby naši hráči byli na situaci a polohu kotouče připraveni. Jako výrazný faktor další strategie v obranném pásmu je fakt, zda po nastřelení je na kotouči soupeř, náš hráč nebo se o kotouč bojuje v rovnovážné situaci. Pokud se na kotouč dostane náš hráč, pak postupujeme ve snaze o zakládání útoku proti forčekujícímu soupeři, jak uvedeme v další části naší práce. Pokud je na kotouči soupeř nebo se o kotouč bojuje, postupujeme hrou v boxu podle prostoru, ve kterém se kotouč nachází. Naší prioritní snahou je pak defenzivní přečíslení situace, jak následně uvedeme v další části naší práce.

21

3.7

Trénink obranné hry v obranném pásmu podle složek

sportovního tréninku Výkonnost hráče ledního hokeje je nutné rozvíjet s respektem ke všem složkám sportovního tréninku. Jako trenéři nesmíme zpochybňovat multifaktoriální vliv na individuální herní výkon jednotlivce s ohledem na specifika v provázanosti složité pohybové struktury praktikované v ledním hokeji. Jsme přesvědčeni, že v případě nedostatečného propojení čtyř základních složek (kondiční, technická, taktická a psychologická) dojde narušení podstaty tréninkového procesu a tím i výkonnostního růstu hráče.

3.7.1 Kondiční příprava Kondiční příprava, jedna ze složek tréninku, se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností hráče. Pohybové schopnosti patří k významným faktorům většiny sportovních výkonů. Ve svém celku mají také podstatný význam jako kondiční základ sportovní výkonnosti vůbec. V současnosti se v ledním hokeji preferuje speciální kondiční příprava, která spočívá v maximálním uplatnění pohybových schopností v propojení s dovednostmi, což vede ke speciálně vytvářené struktuře pohybu. Dosažený stav trénovanosti je ve hře jedním z faktorů, které ukazují, jak je hráč z tréninku připraven. V tréninku se stimulují všechny zóny energetického zabezpečení pohybové činnosti. Znalost energetických systémů, jejich pozitiv i negativ, je z trenérského pohledu dominantní. Pokud se podíváme blíže na způsob hry v obranném pásmu, hráči často používají silově-obratnostní bruslení na malém prostoru, podstupují množství osobních soubojů, musí udržet potřebnou intenzitu pohybu po celé střídání, být připraveni na transition po zisku kotouče a na opakované intenzivní osobní souboje na malém prostoru se značným energetickým výdejem. Tato variabilita struktury hry dokazuje zásadu propojenosti zón energetického krytí. Bruslařská agilita a jakýkoliv rozvoj rychlosti a síly patří mezi klíčové úkoly dnešního tréninku. Znovu připomínáme vhodnost jejich propojení s dovednostmi. 22

Rozhodující úlohu přebírá ATP-CP systém. Hlavními energetickými zdroji jsou makroergní fosfáty, tj. zejména adenosintrifosfát (ATP) a kreatinfosfát (CP). Ty jsou uloženy v každé živé buňce. Při štěpení ATP se současně aktivuje reakce zajišťující resyntézu ATP ze svalových rezerv CP. Aktivace nastává velmi rychle, rezerva zdrojů vystačí na 10 – 15 s práce maximální možnou intenzitou. ATP-CP systém ovlivňuje určitou „jiskru hráče“. Je zcela jasné, že nejen kvůli kvalitě a možné intenzitě hry v obranném pásmu energeticky zajišťují výkon hráče další systémy. Přes to se ve hře objevují sporadicky varianty, kdy by teoreticky ATP-CP systém potřebnou energii uhradil. Jako příklad uvádíme situaci, kdy se pětice zformuje na vhazování v obranném pásmu. Po vhazování všichni hráči pracují s maximální intenzitou a po 15 s práce dojde k přerušení hry a formace střídá. Pokud již kreatin fosfát nezabezpečí energetické krytí, úlohu přebírá LA systém. Jedná se rovněž o anaerobní způsob energetického krytí, při kterém se energie získává štěpením glykogenu. Konečným produktem reakcí této anaerobní glykolýzy je kyselina mléčná – laktát, tj. sůl kyseliny mléčné. LA zóna se uplatňuje při organizaci hry v obranném pásmu například v situaci, kdy mužstvo po nastřelení kotouče ze středního pásma čelí agresivnímu forčekinku s přechodem na soupeřovu nátlakovou hru. Vysoké tempo střídání v délce např. 45 s zapříčiní produkci laktátu. Z tohoto pohledu musí být hráč na možnost zakyselení co možná nejvíce adaptovaný. Většinou pouhou vizuální analýzou pohybu hráče a jeho herního projevu lze poznat negativní vliv laktátu. Hráč snižuje svoji rychlost, neuspokojivě plní technicko-taktické požadavky herních situací, snižuje vnímání a reakci na průběh hry. Domníváme se, že trénink v kyselém prostředí je v našich zeměpisných šířkách ne vždy vhodně využívaný. Obecně platí, že zámořští hráči prokazují vyšší adaptaci na laktát. Acidóza vnitřního prostředí a tvorba kyseliny mléčné mohou podporovat až „patologickou agresivitu hráče“, která se ve hře může transformovat ve prospěch mužstva například při opakovaném chekovaní . Jsme toho názoru, že uvedený způsob tréninku pozitivně ovlivňuje i charakter hráče, vůli pracovat a hrát v únavě. Odhaduje skryté rezervy jednotlivce i schopnost rvát se s nekomfortním prostředím. S tréninkem v LA zóně souvisí i potřeba regenerace, aby po tréninku či utkání došlo k co nejrychlejšímu odplavení nežádoucích metabolitů. Vhodná úroveň oxidativní zóny umožňuje dohrát utkání bez fatálních ztrát sil. Systém funguje při štěpení cukrů, tuků a kyselin za přítomnosti kyslíku. Dominantně se v této zóně 23

praktikuje vytrvalostní trénink. Vytrvalost chápeme jako schopnost využít kyslík v činných svalech. Odpovídající dosažená úroveň aerobního systému má rovněž značný vliv na stabilizaci sportovní formy, neboť hráč nepropadne tolik únavě. Úroveň O2 systému se promítá do hry rovnoměrně s narůstajícím časem utkání, nebo množstvím zápasů. V této zóně probíhá také zotavný trénink zaměřený na odbourávání laktátu. Víme, že žádný z uvedených systémů nepracuje při pohybové činnosti izolovaně. V závislosti na době trvání činnosti, která současně určuje její možnou intenzitu, tj. dosažení možného energetického výdaje v určitém čase, se průběžně aktivuje více ten či onen systém. V moderním pojetí způsobu hry v obranném pásmu jsou kladeny vysoké nároky na kondiční připravenost hráče, tedy i na úroveň energetických systémů. Jsme přesvědčeni o pozitivním dopadu na agresivní projev hráče v závislosti na tréninku v anaerobním prostředí.

3.7.2 Technická příprava Technická příprava je chápána jako složka sportovního tréninku, která se zaměřuje na osvojování pohybových a sportovních dovedností. V ledním hokeji, zvláště v nejmladších kategoriích, by nácvik herních, bruslařských dovedností a činností jednotlivce měl být prioritou pro většinu tréninkových jednotek. V kategorii staršího dorostu již technickou úroveň podmiňují další činitelé jako kondiční připravenost, nervosvalová koordinace, vnitřní i vnější motivace a samozřejmě kvalita dovednostního základu z minulosti. Zaměřujeme se především na nácvik otevřených dovedností, tzn. dovedností, které jsou realizované v proměnlivém prostředí za aktivní činnosti soupeře. Ve hře v obranném pásmu jsou hráči nuceni užívat dovednosti a vybírat varianty techniky pod časoprostorovým tlakem. Uvádět veškeré dovednosti používané pro současnou hru v obranném pásmu by bylo nereálné, neboť škála dovedností používaná ve hře je živým progresivním materiálem, který se neustále aktivně vyvíjí. Přesto při analýze nejlepších hráčů můžeme některé dovednosti pro hru v obranném pásmu zobecnit: -

defenzivní bruslení na malém prostoru, zrcadlové a stínové bruslení

-

dvouoporová defenzivní pozice při vedení osobního souboje

-

defenzivní zachycení pohybu při změně směru

-

obranná hra holí v pokynech „hraj čepel na čepel“ a zavírání prostoru holí

-

“stiga“ pohyby při vykrývání defenzivní zóny

-

chytání a blokování střel 24

-

komunikační dovednost

Uvedli jsme pouze základní dovednosti související s činnostmi jednotlivce. Herních kombinací útočných. Z trenérského pohledu nesmíme opomíjet fakt, že u tréninku techniky jde o jasnou dominanci provedení nikoli intenzity.

3.7.3 Taktická příprava Pokud hráči dosáhli jisté kondiční a technické připravenosti, pak se jako další složka sportovního tréninku uplatňuje taktická příprava. V taktické přípravě se uplatňují především trenéři, kteří vychází z reálných možností svých svěřenců, z dostupných znalostí o hře soupeře. Trenéři předkládají pedagogickým způsobem taktické znalosti svým svěřencům, kteří by se měli pokusit o co nejefektivnější realizaci ve hře. Metodou pro získání taktických informací je pozorování. Objektivita trenéra jako pozorovatele se zvyšuje rovnoměrně s jeho zkušenostmi. Většinou jde o analýzu videozáznamů. Jako názorný příklad uvádíme data z taktické zprávy k soupeři. Zprávu jsme používali v předzápasové týmové poradě: -

soupeř

-

poslední tři zápasy

-

průměr vstřelených a inkasovaných branek na utkání

-

způsob založení útoku z OP proti forčekujícímu soupeři

-

způsob založení útoku z OP proti pasivně bránícímu soupeři

-

vzor přesilové hry

-

obrana oslabení

-

způsob forčekinku a hry v útočném pásmu

-

individuality

Pokud jsme měli k dispozici videozáznam, využili jsme subjektivní pozorování z předchozího utkání. Zvláště způsob forčekinku a způsob hry v útočném pásmu vykazuje zřetelnou souvislost s tématem naší práce. Snažili jsme se i pedagogickým způsobem pracovat s hráči ve smyslu: “Najděme společně protizbraň, jak překonávat forčekink soupeře“… Zapojení samotných hráčů do taktické přípravy hodnotíme pozitivně. Samozřejmě jsme brali zřetel i na další situace, jako zda soupeř hraje postavení vysokého hráče mezi obránci na modré čáře, zda používá například přihrávku před první tyčí a další. 25

V naší práci se zabýváme organizací hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu. Měli jsme ve hře určité zásady a principy, které jsme se snažili dodržovat bez ohledu na taktiku soupeře, ale v detailech jsme reagovali podle výše zmíněné zprávy. Uvedeme v další části práce.

3.7.4 Psychologická příprava Už podrobně víme, jak pracuje pohybový aparát, jak kardiovaskulární systém, a naučili jsme se také, jak efektivně zabudovat dané informace do tréninku. Fyziologie nám vysvětluje energetické krytí procesů, které mají být hlavní podmínkou sportovních výkonů. Podle toho pak stanovujeme tréninkové dávky a kontrolujeme dopad na lidský organismus. Když si myslíme, že jsme udělali maximum, čekáme na okamžik zúčtování, tzn. zpětnou vazbu v podobě úspěchu utkání. Podle nás mají trenéři právě v psychologické přípravě nemalé rezervy dané nedostatkem informací, znalostí, dovedností. Psychologická příprava je dlouhodobým procesem, ve kterém se formuje osobnost hráče vytvářením a stálým upevňováním žádoucích vlastností pro lední hokej. V kategorii staršího dorostu se prakticky projevují dva stavy mezi hráči v podobě konkurence a spolupráce. Ideálem nás trenérů je budovat co nejvíce vítězných typů. Hráčů, kteří s rostoucím tlakem podávají lepší výkon. Psychická odolnost je skutečným problémem dnešních dorostenců. Dovednost emočně zvládat pocity vzniklé při odezvách úspěchu a selhání podporuje růst hráče. Podle M. Jelínka je sportovní výkon syntézou tří základních faktorů: buněčného těla (kondice, dovednosti), stavu mysli (daného okamžiku) a nefyziologických energií (mimosmyslového vnímání). Uvádí, že žádný z faktorů nemůže být plně rozvinut, je-li některý z druhých aspektů příliš zakrnělý. Lední hokej je jednou z nejemociogennější zájmovou činností člověka a přináší s sebou psychicky těžké prostředí. Velké množství krizových situací se odehrává právě v obranném pásmu, především v závěru utkání při dotahování výsledku. Podle nás je závažnou chybou paušalizovat špatný výkon, chybu v závěru do hodnocení: „Je potřeba více trénovat.“ Neměli bychom v těchto situacích zapomínat na vliv psychických dovedností. Klíčovou dovednost pozitivně myslet i pod velkým tlakem lze formovat dlouhodobým procesem. Nemůžeme se bránit myšlenkám, aby nás napadaly, ale můžeme ovlivnit to, které nám mají zůstat v hlavě. 26

Domníváme se, že jednání v krizových situacích je potřeba otáčet do pozitivní roviny. Představit si budoucí úspěšný výsledek, návrat k pozitivní zkušenosti z minulosti. Hráče dostat do pozitivního stavu mysli například při blokování střely: „Ukaž myšlení. Pojď a tref mě.“ Snažit se krizovou situaci hrozby obracet ve výzvu. Marian Jelínek uvádí, že strach je přítel vítězů. Víme, že v mentální oblasti jsou největší rezervy, jak posunout hráče výkonnostně víše. Dostat hráče blíže k zóně optimálního fungování pravděpodobně nejcennější dovednost trenéra, kouče. V psychologické přípravě mužstva jsme sázeli na individuální pohovory. Pokud se nějakému z hráčů povedlo utkání nadstandardně, chtěli jsme „amatérsky“ zaznamenat jeho stav mysli v nejbližších uplynulých hodinách. V případě, že se pak stejnému hráči dlouhodobě nedařilo, předložili jsme mu zpětně jako určité vodítko odpovědi na následující otázky: -

Měl jsi ze sebe dobrý pocit na předzápasovém tréninku?

-

V kolik hodin jsi šel před utkáním spát?

-

Dělal jsi něco neobvyklého po probuzení?

-

Na co jsi ráno myslel?

-

Cítil jsi, že máš formu?

-

Máš nějaký předzápasový rituál?

-

Jaké byly tvé myšlenky při oblékání výzbroje?

-

Cítil ses silný na začátku utkání?

-

Uvědomil sis, že vyhráváš osobní souboje v průběhu utkání?

-

Tvá první myšlenka při střelách soupeře, které jsi zblokoval?

Znovu uvádíme, že se jedná o „amatérsky“ zpracovaný dotazník, jehož smyslem je hledání cesty k psychické pohodě hráčů. Bereme v úvahu veškeré pochybnosti o relevantnosti dotazníku. Podle slov M. Jelínka je nutné z hlediska psychologické přípravy v některých případech upřednostnit fyziologické ztráty před psychologickými, tzn. nebrat hráčům prvky z přípravy, kterým věří, přestože zcela nerespektují zásady fyziologického zatěžování. Úkolem nás trenérů je hledat zónu optimálního fungování v závislosti na výkonu a motivaci.

27

4.

PRAKTICKÁ ČÁST

4.1 Stanovená kritéria pro analýzu organizace hry v obranném pásmu staršího dorostu Na základě videoanalýzy jsme se zaměřili na situace determinující úspěšnost hry v obranném pásmu v několika sledovaných utkáních staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Celé pozorování jsme rozdělili do několika oblastí, které uvádíme v následujících bodech. Jedná se především o dovednost použitou v defenzivní zóně vedoucí k eliminaci útočného snažení soupeře, způsob vedení osobního souboje v obranném pásmu, dodržení defenzivního postavení, obrannou kombinaci a dále transition po zisku kotouče. Dále chceme v práci ukázat možnosti založení útoku z obranného pásma na základě koordinovaného úsilí hráčů nebo individuální akce. Vnímáme jako velice podstatné, zda po vyjetí z obranného pásma jsme v držení kotouče a můžeme pronikat přes střední pásmo do útočného, nebo zda jsme kotouč pouze dostali z defenzivní zóny a odevzdali k další akci soupeři. Pro analýzu jsme sestříhali ve sledovaných utkáních veškeré situace odehrávající se v naší defenzivní zóně a stanovili následující kritéria: -

defenzivní bruslení, tzn. zachycení pohybu soupeře

-

defenzivní hra holí

-

hra tělem

-

blokování střel

-

zajištění

-

zdvojení

-

přečíslování

-

hra v boxu (v rohu, při kotouči za bránou, při kotouči u modré čáry)

-

založení útoku v obranném pásmu

-

způsob přechodu obranné modré čáry

V úvahu jsme museli vzít odlišnou výkonnost jednotlivých mužstev, jejich typický herní projev a zejména momentální formu. Naše práce obsahuje statistické údaje, které byly zachyceny na základě subjektivního pozorování a následné analýzy. Pokud se daná situace, potažmo herní činnost jednotlivce v úspěšné obranné nebo transition akci objevila, zaznamenali jsme ji do tabulky pomocí částice „ano“. 28

Jednotlivé situace jsou zaznamenány v posloupnosti podle soupeře. Jako přílohu k práci nabízíme videosestřih uvedených situací a také video z tréninku mužstva mimo led podporující kvalitu defenzivních dovedností. V této souvislosti upozorňujeme na metodickou pětistupňovou řadu nácviku dovedností, kterou v další části naší práce uvedeme. Na tréninkové videoukázce jsou k dispozici cvičení se zaměřením na nácvik defenzivních dovedností a uvolňování proti forčekujícímu soupeři, tedy činnosti přímo související s organizací hry v obranném pásmu. Podobným způsobem se snažíme praktikovat i dril ofenzivních dovedností, které však nejsou tématem naší práce.

4.1.1 Videoanalýza organizace hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu Úkolem pozorování bylo zjistit, jaké herní situace a činnosti se podílejí na úspěšné organizaci hry v obranném pásmu. Jako potvrzení snahy o transfer defenzivních dovedností a defenzivního koordinovaného úsilí hráčů uvádíme statistický údaj. Po skončení základní části extraligy staršího dorostu jsme ve 28 kolech inkasovali 48 branek. Průměr 1,7 inkasované branky na zápas je nejnižším v základní části extraligy staršího dorostu. Samozřejmě vnímáme další souvislosti jako například vynikající a stabilní forma našeho brankáře. Analyzovali jsme šest utkání staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary. Přehled analyzovaných utkání je uveden v tabulce č. 1, kde uvádíme i četnost transition situací objevujících se v zápase. Tabulka číslo 2 představuje výskyt nejčastějších defenzivních dovedností determinujících efektivitu hry v obranném pásmu. Tabulka č. 3 analyzuje týmovou organizaci hry v defenzivní zóně z hlediska koordinovaného úsilí celé formace. Komentář uvádíme v diskuzi naší práce.

29

Číslo

Soupeř

utkání

Transition

Čas hry

Výsledek

v OP

utkání

1.

Letňany-KV

79

22,00

0-1

2.

KV-Plzeň 1

64

19,00

3-4

3.

Litvínov-KV

96

21,00

2-1

4.

Plzeň 2-KV

57

10,00

2-5

5.

KV-Slavia Praha

109

11,00

3-2 PP

6.

KV-Plzeň 3

112

14,00

2-1 PP

517x

97x

CELKEM

Tabulka č. 1 Přehled sledovaných utkání

DEFENZIVNÍ DOVEDNOSTI Číslo utkání

Soupeř

Hra tělem a defenzivní

Blokování střel

hra holí

úspěšné

neúspěšné

% úspěšnost

1.

Letňany

30x

10x

0x

100%

2.

Plzeň 1

29x

30x

4x

88%

3.

Litvínov

30x

10x

3x

77%

4.

Plzeň 2

19x

6x

1x

86%

5.

Slavia Praha

27x

7x

3x

70%

6.

Plzeň 3

19x

5x

5x

50%

154X

68X

16X

CELKEM

Tabulka č. 2 Defenzivní dovednosti

30

ORGANIZACE HRY MUŽSTVA V OBRANĚ Přečíslení(zdvojov.,ztrojov.) Přechod obranné modré čáry Číslo

Soupeř

utkání

Prostorové přečíslení

situací u hrazení

koordinované

defenzivní

3-5 boxu

úspěšné

neúspěšné

úsilí

opuštění OP

1.

Letňany

36x

12x

0x

24x

19x

2.

Plzeň 1

28x

12x

9x

26x

25x

3.

Litvínov

21x

7x

0x

27x

22x

4.

Plzeň 2

31x

5x

0x

26x

19x

5.

Slavia Praha

30x

6x

2x

45x

17x

6.

Plzeň 3

24x

7x

4x

26x

16x

CELKEM

170x

49x

15x

174x

118x

Tabulka č. 3 Organizace hry mužstva v obraně

31

4.2 Metodický postup tréninku dovedností staršího dorostu Již dříve jsme v naší práci uvedli, že trénink dovedností vnímáme jako základní fundament integrující se do průběhu utkání zcela zásadně. O potřebě tréninku dovedností se v poslední době v hokejové odborné veřejnosti vedou seriózní diskuze. Dovednostní výbava hráče je dle našeho názoru prioritním tématem tréninku v žákovských kategoriích, na kterou je třeba navázat v dorosteneckých týmech. Dlouho jsme si kladli otázku, jak co nejefektivněji dosáhnout dovednostního kódu, tedy excelentního provedení dovednosti a využití v průběhu utkání. Zcela respektujeme metodické řady prezentované ČSLH, dovolíme si však nabídnout náš pětistupňový metodický postup tréninku dovedností, který lze praktikovat s úpravami přiměřenými věku jak v kategoriích žáků, tak v kategoriích vyšších.

4.2.1 Individuální taktická vědomost Jsme přesvědčeni, že je nutné hráče vzdělávat i v teoretické rovině. Našim prvním stupněm v metodice tréninku dovedností je individuální taktická vědomost. Sledujeme tím apel na mentální oblast hráče. Domníváme se, že pak hráč dovednost lépe vnitřně uchopí a přijme. Jedná se o instrukce ve smyslu „kdy a jak“. Tedy v jaké situaci dovednost použít a v jaké technice provedení. Jako neodmyslitelný pomocník v této fázi slouží video. Efektivní se nám jeví, pokud dovednost provádí špičkový hráč, který inspiruje a zároveň motivuje. Domníváme se, že motivaci a vnitřní uchopení dovedností zvyšuje jejich pojmenování, které uplatňujeme při komunikaci s mužstvem. Jako příklad uvádíme clonění v ose střely, což označujeme jako Zatterberg na brankovišti. Právě útočník Detroitu je pro tuto dovednost zcela nepochybně inspirací. Pro blokování střel, abychom zůstali v defenzivních dovednostech, používáme označení Šmídova práce. Český obránce si touto dovedností vydobyl vysoký kredit v NHL.

4.2.2 Drill dovednosti mimo led Ve druhém stupni naší metodické řady vidíme výrazné rezervy v tréninkovém procesu. Záleží na vnitřní invenci a fantazii trenéra, jak čas mimo led uchopí. Jsme přesvědčeni, že většinu dovedností lze drillovat mimo led. Náš způsob tréninku dovedností mimo led nabízíme v přiloženém DVD materiálu. Výhodou drillu dovedností mimo led je četnost provádění a dostatek času na korekci 32

hráčů. Například defenzivní hru holí jsme díky drillu mimo led pozitivním způsobem posunuli. Jako příklad možností učení dovedností v tréninku mimo led uvádíme defenzivní hru holí, při které hráči dostávají následující pokyny: atakuj soupeře čepel na čepel, jde to tvého bekhendu-pusť hůl do jedné ruky, jde do tvého forhendu-uchop hůl do obou a útoč pod čepel. Dalším příkladem je dovednost blokování střel. Učíme hráče blokovat v bočném výkleku (obr. č. 1) i v technice brankářského postoje (obr. č. 2) a pak je na jejich volbě, jakou techniku použijí v utkání. Základní pokyny jsou: buď široký dole, drž postavení proti čepeli soupeře nikoliv proti tělu, volnou ruku použij jako vyrážečku, nezavírej oči.

Obrázek č. 1 Blokování střel – bočný výklek

Obrázek č. 2 Blokování střel – „brankařský postoj“ 33

4.2.3 Drill dovedností na ledě Třetí stupeň posiluje a kóduje fundament dovedností získaných mimo led. Právě v této fázi se snažíme hrubá motorická cvičení determinovat správnými detaily. Práce s detailem je kritérium kvality a excelentního provedení dovedností.

4.2.4 Transfer dovedností do hry na malém prostoru Hlavní aspekty proměnlivosti situací a časoprostorový tlak je základem her na malém prostoru. Z praxe víme, že značné penzum hráčů není schopno dosáhnout transferu kvality dovedností do hry. Doporučujeme hry na malém prostoru modifikovat a modelovat s ohledem na učenou dovednost. Efektivita se zvyšuje, pokud hráčům vysvětlíme záměr hry na malém prostoru se snahou o integraci dovednosti. Pozitivní okamžitá zpětná vazba při kaučování hry na malém prostoru také podporuje automatizmus dovedností do individuálního herního výkonu. Zásobník her na malém prostoru, kde lze vysledovat četnost dovedností ve hře, uvádíme v příloze naší práce a také na DVD.

4.2.5 Transfer dovedností do průběhu utkání Poslední pátý stupeň podle nás efektivního učení dovedností chápeme jako společný úspěch hráče a trenéra. Pokud hráč automaticky použije dovednost v utkání, pak dosáhl dovednostního kódu. Tedy stavu, kdy docilita slaví úspěch. Avšak v přiměřené časové dotaci je potřeba dovednosti drillovat neustále a systematicky. Klíčovým faktorem je přístup trenéra. Důležitá je trpělivost. Nečekat výsledek hned a věřit cestě a směru, kterým výuku dovedností vedeme. Nepochybně větší šanci na úspěch má vnitřně motivovaný trenér v kooperaci s vnitřně motivovaným hráčem.

4.3 Propojení kondice s dovednostmi PhDr. Luděk Bukač ve své odborné knize „Intelekt, učení, dovednosti a kaučování v ledním hokeji“ mluví o tréninku herně dovednostního základu. Mimo jiné uvádí, že výkon jednoho segmentu (bruslení) je spřaženým členem činnosti ostatních tělesných segmentů (klamání, kličkování, přihrávání, střelba atd.). Záměrně jsme tuto kapitolu uvedli myšlenkami doktora Bukače, neboť se domníváme, že do moderní přípravy hráče propojení kondiční složky s dovednostmi patří jako součást 34

komplexního tréninkového procesu. Neznamená to však, že bychom zanevřeli na rozvoj pohybových schopností monotématicky. Pokud pomineme aktivaci zón energetického krytí, vnímáme oddělený rozvoj pohybových schopností jako prostředek rozvoje morálně volných vlastností hráče pozitivně formulující jeho charakter. Logika současného individuálního herního výkonu hráče nám velí zmíněné postupy kombinovat.

4.3.1 Příklad propojování kondice s dovedností Jako příklad propojování kondiční složky s dovedností předkládáme cvičení, které nazýváme power skating na suchu. Jedná se o imitaci bruslařské techniky v kombinaci s modifikacemi driblinku. Samozřejmostí je obtížnost přiměřená věku. Silový vklad zajišťuje nákleková pozice (90° v kolenním kloubu), ve které hráč pracuje. Níže se pokusíme šest základních pozic popsat s upozorněním na klíčové body cvičení. Bruslařský krok s driblinkem – hlavní zásadou je nákleková pozice (90° v kolenním kloubu), zpevněný tělesný střed a vizuální kontrola prostoru před sebou. Nohy jsou v pozici šířky ramen. Střídavě levá a pravá dolní končetina se dostává do bruslařského kroku pod úhlem 45°, za trojího aktivního kloubního propnutí – kyčel, koleno, kotník (obr. č. 3, 4, 5). Zastavení na jednu sekundu je na „palcové hraně“, tak jak je veden závěrečný odraz na ledě. Celé cvičení probíhá s driblinkem podle dovednostní vyspělosti hráčů.

Obrázek č. 3 Bruslařský krok – levá noha

Obrázek č. 4 Bruslařský krok – základní poloha 35

Obrázek č. 5 Bruslařský krok – pravá noha Hrany s driblinkem – v náklekové pozici se hráči vyosením tělesného středu dostávají střídavě na vnitřní a vnější hranu chodidla. Nohy jsou opět v šíři ramen, pevný tělesný střed a vizuální kontrola prostoru (obr. č. 6, 7, 8).

Obrázek č. 6 Hrany- základní poloha

Obrázek č. 7 Hrany – pravá strana

Obrázek č. 8 Hrany – levá strana 36

Bruslařský krok třídobý s driblinkem – hlavní zásady jsou totožné s bruslařským krokem. Rozdílem je výdrž v rovnovážné pozici „pata za patou“. Sledujeme tím transfer na led při bruslařské technice návrat pro bruslařský krok. Třídobý krok probíhá ve fázích propnutí - rovnovážné pozice „pata za patou“ – návrat (obr. č. 9, 10, 11, 12).

Obrázek č. 9 Bruslařský krok na tři doby -

Obrázek č. 10 Bruslařský krok – poloha 1

základní poloha

Obrázek č. 11 Bruslařský krok – poloha 2

Obrázek č. 12 Bruslařský krok – poloha 3

Překládání s driblinkem – v náklekové pozici, zpevněném tělesném středu, vizuální kontrola prostoru dochází k přeložení střídavě levé a pravé nohy za tělo pod úhlem 45°. Opět aktivní trojí kloubní propnutí. Finální zastavení probíhá na malíkové hraně obuvi (obr. č. 13, 14, 15).

37

Obrázek č. 13 Překládání – základní poloha

Obrázek č. 14 Překládání – levá noha

Obrázek č. 15 Překládání – pravá noha

Výpony v nákleku s driblinkem – při totožných hlavních bodech dochází v náklekové pozici k výponu. Ve výponu pak výdrž dvě vteřiny (obr. č. 16, 17). Driblink opět s možností modifikace.

Obrázek č. 16 Výpony v nákleku – základní

Obrázek č. 17 Výpony v nákleku - výpon

poloha 38

Výskoky z nákleku s driblinkem – z náklekové pozice dochází k výskoku s aktivním propnutím kyčel – koleno – kotník. Následný dopad je zabržděn svalovou kontrakcí a po trojím driblinku následuje další odraz (obr. č. 18, 19, 20) Více ukázek propojení kondice s dovedností je v DVD materiálu, který je součástí přílohy naší práce.

Obrázek č. 18 Výskoky z nákleku - základní

Obrázek č. 19 Výskok

poloha

Obrázek č. 20 Základní poloha

4.4 Technická příprava hry v obranném pásmu Každá tréninková jednotka má své úkoly, které jsou plněny hráči a trenéry ve vzájemné kooperaci. Pokud se zaměříme na technickou přípravu útočné hry v obranném pásmu, jde nám o vytváření a drilování komplexu herních dovedností, které efektivně determinují obranné herní kombinace.

4.4.1 Specializovaný trénink obránců a útočníků se zaměřením na herní činnosti jednotlivce obranné Systematika ledního hokeje rozeznává základní herní činnosti jednotlivce obranné, 39

kterými se trénink herních činností jednotlivce obranných zabývá. Jsou to: -

obsazování hráče s kotoučem

-

obsazování hráče bez kotouče

-

bodyčekování

-

blokování střel

Domníváme se, že technická příprava v tréninku by měla být orientována k těm nejlépe technicky vybaveným hráčům a současně reagovat na progres hry v obranném pásmu směrem k mezinárodnímu trendu. Jednou z hlavních priorit trenéra kategorie staršího dorostu je připravit co nejvíce hráčů na přesun do juniorů, kde se logicky případné technické nedostatky transparentně projeví. V současnosti je potřeba hráče v tréninkovém procesu vést k dodržování všech zásad a poznatků, které s sebou moderní pojetí světového hokeje přináší. Domníváme se, že specializovaný trénink obránců a útočníků kritérium takové zásady splňuje. Doporučujeme praktikovat v kategorii dorostu jednu specializovanou tréninkovou jednotku obránců a útočníků v délce trvání 45 minut v úvodu soutěžního týdenního mikrocyklu. V našem případě praktikujeme trénink postů v úterý. Zaměření specializovaného tréninku obránců a útočníků pro hru v obranném pásmu v kategorii dorostu nezačínáme od samotných základů. Ve většině klubů jsou trenéři nejstarší žákovské a dorostenecké kategorie v neustálém dialogu o náplni tréninkových jednotek. To se týká i specializovaných tréninkových jednotek obránců a útočníků. Ve specializovaných tréninkových jednotkách obránců a útočníků nám jde o zdokonalení útočných herních činností jednotlivce a zároveň o jejich směřování k účinnosti v utkání. Zdůrazňujeme technické detaily, které se snažíme postupně dostávat do intenzity. Právě v dovednostech v rychlosti vidíme největší rezervy našeho týmového herního výkonu. Defenzivní hru v obranném pásmu oživují a k její účinnosti vede úspěšnost v osobních soubojích, bodyčekování, chytání a blokování střel, koordinované kombinace, komunikace, týmová organizace a rychlá transition po zisku kotouče. Uvedené prvky neustále posilují morální stav mužstva. Cílů pro specializovaný trénink hráčských postů si dáváme hned několik. Přednostně se zaměřujeme na technickou přípravu, neboť u hráčů dorostu dochází k prudkému nárůstu svalové hmoty, a proto je podle nás nutností sílu dokonale kompenzovat tréninkem techniky a koordinačních schopností, protože nesmíme dopustit, aby síla potlačila dosaženou techniku a 40

navíc ji chceme dále rozvíjet. Jako náplň specializovaně vedených tréninků dle hráčských postů užíváme obsáhlou a pestrou škálu všech obranných i útočných dovedností. Jako příklad ofenzivní dovednosti v obranném pásmu uvádíme škálu uvolňování hráče proti forčekujícímu soupeři ze zadního mantinelu. Organizace hry v obranném s sebou nese i koordinované zakládání útoku v držení kotouče nebo po zisku kotouče. Ať při založení jednotlivcem nebo při koordinovaném úsilí, je třeba klást důraz na dovednosti umožňující kontrolované opuštění obranného pásma umožňující progresivní přechodovou fázi. Mezi ně řadíme dovednosti následující: -

bruslení se změnami směru a rytmu na malém prostoru

-

přechody z jízdy vpřed do jízdy vzad a naopak

-

řazení klamání do mnoha činností jako je samotný pohyb, přihrávka

-

kličkování při bruslení, změnách směru a po příjmu přihrávky

-

manévrování s kotoučem ve všech prostorech obranného pásma, na malých prostorech

-

v plné rychlosti

-

krytí kotouče tělem v návaznosti na tlak soupeře a podél hrazení a přímý tah před tělo

-

soupeře

-

technika obsazování hráče s kotoučem a bez kotouče

-

chytání a blokování střel

-

přihrávání a zpracování kotoučů u hrazení, zpracování nepřesných přihrávek

-

stimulace koordinačních schopností ve spojení se správným čtením hry

-

techniky obranné hry holí

Cennou dovedností obránců a útočníků, která často rozhoduje o konečném stavu utkání, je správné zvládnutí transition pohyb a postavení. Velký důraz klademe na procvičování postavení v obranném pásmu při akcích “zisk-ztráta“, protože při současné rychlosti přechodů a změn útok-obrana je především pohyb s neustálou vizuální kontrolou kotouče důležitým faktorem progresivní hry v obranném pásmu. Ve specializovaném tréninku obránců se zaměřením na herní činnosti jednotlivce obranné i útočné praktikujeme v tréninkové jednotce následující model: 41

Úvodní část / 10 minut Bruslení obránců Bez kotouče jízdou vzad, s přechody z jízdy vpřed do jízdy vzad a naopak, se starty, zastavením, laterálními pohyby a obraty s vedením kotouče jízdou vzad, s přechody z jízdy vpřed dojezdy vzad a naopak, se starty, zastavením, laterálními pohyby a obraty s přihrávkami s přechody z jízdy vpřed dojezdy vzad a naopak, laterálními pohyby, starty, zastavením a obraty

Průpravná část / 15 minut

-

uvolnění obránců ze zadního mantinelu proti forčekujícímu soupeři

-

komunikace brankář a obránce na zadním mantinelu, činnost po komunikačním signálu: posuň-mám-sklo

-

obsazování hráče s kotoučem, bodyčekování

-

obsazování hráče bez kotouče

-

defenzivní hra holí

-

konstruktivní činnosti po zisku

-

chytání a blokování střel

rychlostní vstup provedený:

-

bruslením s přechody z jízdy vpřed do jízdy vzad a naopak a laterálními pohyby a následnými směrovými starty

Hlavní část / 20 minut -

spolupráce obránců pro hru v obranném pásmu přenesením kotouče za brankou, 42

zpracováním nastřeleného kotouče a jeho přehráním za brankou, při založení útoku přes opěrné body a osu hřiště po zpracování nastřeleného kotouče a při založení útoku kyvadlem -

hra na malém prostoru zaměřená na defenzivní hru holí či defenzivní pohyb a postavení (další náplň má již souvislost s neutrální nebo ofenzivní zónou)

4.5 Zaměření přípravy na hru v obranném pásmu v ročním tréninkovém cyklu V kategorii staršího dorostu se snažíme o zastoupení všech složek sportovního tréninku v ročním tréninkovém cyklu. Mívá zastoupení kondiční, technické, taktické a psychologické. Složky se mění podle období, ve kterém se tréninkový proces nachází.

4.5.1 Přípravné období Toto období se stává klíčovým fundamentem pro výkonnost jednotlivce i mužstva v závodním období. Základním úkolem přípravného období je stimulace kondičních schopností v propojení s pohybovými dovednostmi. Podcenění a zkrácení přípravného období může vést ke stagnaci či poklesu výkonnosti. Ve starším dorostu HC Energie Karlovy Vary jsme se drželi následujícího schématu týdenního mikrocyklu. Pondělí První fáze – délka tréninkové jednotky 140 – 150 minut

-

Úvodní část / 7 minut o Zapracování formou modifikace přihrávek s plnými míči v propojení s prvky běžecké abecedy, výpadových kroků (úhel v kolenním kloubu 90°), klamných pohybů

-

Průpravná část / 7 minut o Dynamický strečink (švihová cvičení) 43

-

Hlavní část / 75 minut o Síla tělesného středu s využitím plných míčů = 1. skupina, agility – žebřík (20 minut) o Suchá střelba = 2. skupina (20 minut) o Posilovna – síla dolních končetin metodou opakovaných úsilí, zapojení balančních pomůcek (balance boardy, vodní bagy, gymbally) – 40 – 45 minut o Dlouhodobá silová vytrvalost střídavou metodou – ergometry 40 – 45 minut

-

Závěrečná část o Uvolnění, regenerační strečink

Úterý První fáze – délka TJ: 90 minut

-

Úvodní část / 10 minut o

Zapracování formou švihadla a techniky hole (kulička a zásobník cvičení)

-

Průpravná část / 10 minut o Protažení – dynamický strečink (švihová cvičení)

-

Hlavní část / 65 minut o Rozvoj explosivní síly DK – překážky, švédské bedny, vlastní vahou – především plyometrická metoda (20 minut) o Rozvoj specifického bruslařského pohybu v různých formách vytrvalosti ( in line brusle) o Rozvoj vytrvalosti – velmi krátký interval, přeběhy se silovým prvkem, přeběhy s prvky agility, přeběhy s dovedností

44

-

Závěrečná část o Uvolnění, protažení

Druhá fáze – délka TJ: 135 minut

-

Úvodní část / 10 minut o Zapracování herní formou – kopaná na malém prostoru, rugby, kopaná s více míči / 10 minut

-

Průpravná část / 5 minut o Protažení – dynamický strečink, švihová cvičení

-

Hlavní část / 100 minut o Rozvoj rychlostních a explosivních schopností – agility, rychlost v herním pohybu, překážky / 20 minut o Rozvoj síly DK v pozici „bruslařského nákleku“ slideboardy s využitím vodních bagů, medicinbalů, hokejky/ 40 minut o Posilovna /40minut

-

Závěrečná část / 10 minut o Uvolnění, regenerační cyklus

Středa První fáze – délka TJ: 130 minut

-

Úvodní část / 10 minut o Zapracování formou honiček nebo teambuildingu

-

Průpravná část / 10 minut o Protažení – dynamický strečink, švihová cvičení

-

Hlavní část / 120 minut 45

o Rozvoj rychlostních schopností – agility (v propojení s dovedností ) / 25 minut o Rozvoj odrazové síly dolních končetin – kruhový provoz, velmi krátký interval / 25 minut o Rozvoj síly horní části těla – kruhový provoz – vlastní vahou, jádro / 25 minut o Sportovní hry – basketbal / 25 minut

-

Závěrečná část o Uvolnění, protažení / 10 minut

Čtvrtek První fáze – délka TJ: 60 minut -stabilita, síla tělesného středu (trénink vedla profesionální fitness instruktorka) -bosu bally, gymbally Druhá fáze-délka TJ:130 minut Úvodní část-zapracování formou atletické abecedy a švihadel/10min -

Protažení – dynamický strečink, švihová cvičení

-

Hlavní část o Rychlost reakce / 10 minut o Rozvoj stability – bagy, balance boardy + jádro / 15 minut o Rozvoj síly dolních končetin v pozici „bruslařského nákleku „ s využitím vodních bagů / 15 minut o Rozvoj vytrvalosti – atletická dráha-běhy (švédská metoda, klasická metoda, krátkodobá vytrvalost…) / 45 minut

-

Závěrečná část o Uvolnění, protažení / 10 minut

46

Pátek První fáze – délka TJ :135 minut

-

Úvodní část / 10 minut o Zapracování formou herních cvičení se čti a reaguj

-

Průpravná část / 10 minut o Protažení – dynamický strečink, švihová cvičení

-

Hlavní část / 105 minut o Rozvoj rychlosti v herním pohybu / 20 minut o Silově – vytrvalostní zatížení, žebříky-US fitness/ 35 minut o Rozvoj rychlostní vytrvalosti / 30 minut o Sportovní hry – kopaná / 20 minut

-

Závěrečná část o Uvolnění, protažení / 10 minut

Neděle První fáze – délka TJ: 90 minut

-

Sportovní hry – florbal, hokejbal, kopaná, basketbal formou dvou playoff utkání

Do tréninkového procesu v přípravném období řadíme individuální trénink střelby. Sledujeme tím především rozvoj kondiční a technické složky střelby, o kterých jsme přesvědčeni, že hráče v oblasti střelby posunují vpřed. Zároveň se domníváme, že střelba patří mezi naše největší rezervy v porovnání se severoamerickými hráči. Pro organizaci hry v obranném pásmu během přípravného období z rychlostních schopností považujeme za velmi opodstatněnou rychlost reakce, která se pozitivně projevuje 47

ve finálních pasážích herních situací v obranném pásmu v předbrankovém prostoru. Často se jedná o desetiny, možná setiny sekundy, které předcházejí realizaci motorického úkolu a rozhodují o včasnosti a současně o úspěšnosti celé herní situace. Rychlost reakce má v porovnání s ostatními rychlostními schopnostmi zcela specifickou úlohu, která spočívá v tom, že její úroveň nesouvisí s rychlostí lokomoce. Tím spíše si myslíme, že je třeba rychlosti reakce věnovat určitou pozornost, i když míra jejího ovlivnění je do určité míry limitována vrozenými dispozicemi, ale víme, že jistá možnost zdokonalení existuje. Jednoznačně dáváme přednost cvičením, v nichž jakákoliv pohybová činnost začíná na podkladu zrakového signálu. Jako nejčastěji užívaný zrakový signál užíváme spoluhráče v roli soupeře, míče, medicinbaly, tyče, hole, změnu probíhající situace nebo postavu nás trenérů. Jako možnosti rozvoje rychlosti reakce uvádíme následující cvičení, která lze libovolně modifikovat. Ze zkušenosti můžeme doporučit zahajovat cvičení na vizuální signál tzv. semafor, což je otevřená dlaň.

-

Zrcadlový pohyb s obratnostními, běžeckými a skokovými prvky na základě napodobování, sledování pohybu a signálů

-

Sledování pohybu spoluhráče v roli soupeře se změnou rytmu a směrů

-

Starty na vzdálenost do 20 metrů na signál trenéra, který hráči přijímají jako zrakový podnět

-

Sportovní hry v rovnovážném i nerovnovážném počtu hráčů na zmenšených prostorech

-

Cvičení s míči a medicinbaly jednotlivců s jeho vyhazováním a chytáním v neobvyklých polohách nebo po zadané sestavě cviků jednotlivých částí těla

-

Cvičení s tyčí a holemi jednotlivců a dvojic

Pro organizaci hry v obranném pásmu v kategorii staršího dorostu v přípravném období doporučujeme zařazovat rychlost lokomoce s reakcí na činnost soupeře, což může přinést příznivý transfer na defenzivní zachycení pohybu například v rohu krajního pásma. Cvičení uvádíme v příloze. Současně vidíme jako efektivní lokomoční rychlost s akcelerací a decelerací. Pro úspěšné řešení herních situací v obranném pásmu z našeho schématu přípravného období vyzdvihujeme ze silových schopností především rozvoj síly dolních končetin, síly jádra, předloktí a zápěstí. Dvakrát týdně aplikujeme explosivní sílu dolních končetin a ve 48

stejném objemu používáme pro rozvoj síly dolních končetin metodu opakovaných úsilí. V kategorii staršího dorostu neprovádíme pro rozvoj síly jakékoliv části lidského těla metody s maximálním odporem. Rozvoj tělesného středu zařazujeme z důvodu stability pod tlakem soupeře a malého prostoru při hře v krajním pásmu a také jako nezbytnou prevenci možných zranění. Důležitou částí tréninku je rozvoj síly předloktí a zápěstí, která pozitivně podporuje kondiční složku defenzivní hry holí v situacích čepel na čepel. Z oblasti koordinačních schopností se snažíme samozřejmě v rámci všestrannosti ovlivnit hráče maximálním záběrem různých cviků, neboť nechceme dopustit, aby hráči tím, že se neučí novým pohybům, ztratili schopnost učit se a přijímat nové pohyby. Nicméně k úspěšnosti útočné hry v útočném pásmu, se domníváme, že nejvíce přispívá rozvoj rovnováhy, na který se cíleně zaměřujeme dvakrát týdně. Před a při tréninku rovnováhy klademe hráčům za úkol maximálně se soustředit a tím vnitřně propojovat činnost mozku s činností svalů. Tento druh koordinačních schopností si nárokuje poměrně vysoké podmínky na tréninkové vybavení. V našem klubu je možnost tréninkových pomůcek na velmi dobré úrovni. V tréninku využíváme balance boardy, gymnastické míče, pomůcky bosu, rotační válce, trampolíny, obrácené lavičky. V maximální možné míře se snažíme ovlivňovat stabilitu hráčů v pozici 90° v kolenním kloubu, abychom současně rozvíjeli lokální statickou silovou vytrvalost, a tím dosáhli adaptace hráče na „bruslařský náklek „ při rozvoji rovnováhy.

4.5.2 Předzávodní období Předzávodní období v kategorii staršího dorostu čerpá z kondičního fundamentu období přípravného. Přidávají se úkoly specializace, které se zaměřují na rozvoj speciálních pohybových schopností, ve vlastní technicko – taktické přípravě a psychologické přípravě směřované ke vstupu do závodního období. U dorosteneckých extraligových mužstev obvykle trvá předzávodní období 6 týdnů s 10 – 12 přípravnými utkáními. My rozdělujeme předzávodní období do těchto mikrocyklů:

-

kondiční mikrocyklus – první týden

-

herně – rozvíjející mikrocyklus – druhý a třetí týden

-

kontrolní mikrocyklus – čtvrtý týden

-

vylaďovací mikrocyklus – pátý týden

-

soutěžní mikrocyklus – šestý týden 49

V přípravě mužstva nelze opomenout fakt, že v extralize staršího dorostu v uplynulých sezónách převažovalo útočné myšlení hráčů. Na tento trend je potřeba reagovat i v tréninkovém procesu, a proto se snažíme zařazovat metody potřebné směrem k charakteru hry v obranném pásmu. K dosažení tohoto cíle nám slouží tréninky celého mužstva, ale i specializované tréninky jednotlivých postů. V předzávodním období praktikujeme jedenkrát týdně po celých 6 týdnů 60ti minutový trénink specializace obránců a útočníků. Ve

specializovaných

trénincích

postů

se

v počátku

předzávodního

období

soustřeďujeme na základní činnosti, které hráči po náročném přípravném období musí po vstupu na led zvládnout. Především se jedná o základní bruslařské techniky na malém prostoru využitelné pro hru v útočném pásmu a základní herní činnosti jednotlivce útočné prováděné opět na zmenšených prostorech, hrou připomínajících útočné pásmo. Musíme si uvědomit, že u hráčů v dorosteneckém věku dochází během přípravného období k růstovým a silovým změnám, tudíž je potřeba, aby se dostali do správného technického provádění bruslařských technik a technicky správného provedení herních činností jednotlivců útočných. Od vylaďovacího mikrocyklu v trénincích procvičujeme všechny činnosti, které jsme nacvičovali od příchodu mužstva na led a navíc vkládáme do tréninku obránců jejich spolupráci při v obranném pásmu, defenzivní dovednosti. Samozřejmou součástí výuky našich obránců jsou ofenzivní dovednosti a ofenzivní spolupráce, což však v naší práci nezmiňujeme, neboť prioritně nesouvisí s tématem. Trénink síly probíhá na počátku předzávodního období až po specializovaném tréninku na ledě, ve kterém dáváme přednost rozvoji síly dolních končetin, břišního a zádového svalstva, předloktí a zápěstí. Od vylaďovacího mikrocyklu spojujeme trénink silových schopností s tréninkem rovnováhy a hráči ho postupují před tréninkem obránců a útočníků. Velkým pozitivem je možnost spolupráce s klubovou fyzioterapeutkou. V trénincích celého mužstva se se vstupem na led vzhledem ke hře v obranném pásmu věnujeme základním herním činnostem jednotlivců útočných i obranných. Ve druhé polovině kondičního mikrocyklu se na hru v defenzivní zóně zaměřujeme vložením jednoho průpravného cvičení v každé tréninkové jednotce. Ve dvou herně – rozvíjejících mikrocyklech používáme pro rozvoj hry v obranném pásmu čtyři až pět průpravných cvičení a dvě až tři herní cvičení nerovnovážná, tři až čtyři herní cvičení rovnovážná a dvě až tři herní cvičení rovnovážná formou hry na malém prostoru. Zásadní úlohou, kterou chceme naplnit, se 50

stává spojení technické a taktické složky tréninku se složkou kondiční. Kontrolní mikrocyklus vykazuje nejnižší procento herního tréninku, hlavní roli v tréninku na ledě sehrává nácvik, který uplatňujeme i pro hru v obranném pásmu, která nesmí vykazovat otazníky. Vylaďovací mikrocyklus přináší ladění sportovní formy cestou zdůraznění rychlosti, tempa a kvality provedení cvičení. V tréninku využíváme dvě až tři průpravná cvičení, dvě herní cvičení nerovnovážná a dvě herní cvičení rovnovážná. Předzávodní období zakončujeme soutěžním mikrocyklem, kterým zajišťujeme udržení sportovní formy, regeneraci po utkání a přípravu na utkání následující. Do tréninku zařazujeme dvě až tři průpravná cvičení, dvě až tři herní cvičení nerovnovážná, dvě herní cvičení rovnovážná a výrazný prostor věnujeme hrám na malém prostoru s různými modifikacemi zaměření (viz příloha). Herní cvičení rovnovážná i nerovnovážná neaplikujeme v tréninkovém procesu pouze izolovaně obranném pásmu jako jedno cvičení, ale často v souvislosti s transition, neboť i naše pozorování potvrdilo vysokou četnost přechodů útok-obrana, a proto na tento fakt reagujeme v tréninku. Trénink síly mimo led probíhá do kontrolního mikrocyklu předzávodního období třikrát týdně. Dáváme v něm přednost rozvoji síly dolních končetin, břišního a zádového svalstva, předloktí a zápěstí. Jeden ze tří tréninků síly koncipujeme na nestabilních plochách, jako jsou balanční desky, gymnastické míče, rotační válce a rukojetě hokejových holí. Od kontrolního mikrocyklu vkládáme do tréninkového procesu silový trénink mimo led dvakrát týdně Již od přípravného období zařazujeme jednou denně před tréninkem na ledě 15 – 20 minutový trénink explosivní síly dolních končetin. Využíváme překážky, skruže či skoková cvičení vlastní vahou se zaměřením na 90° v kolenním kloubu. Jsme přesvědčeni, že současná organizace hry v obranném pásmu se neobejde bez progresivního kontaktního způsobu hry, který bere soupeři herní jistotu a nutí ho k chybám. Technickou složku hry do těla a vedení osobních soubojů uplatňujících se především u hrazení zařazujeme dvakrát týdně v kondičním a herně – rozvíjejícím mikrocyklu. Inspirací k baterii cvičení se nám stalo video z tréninku mimo led představené ČSLH na semináři v Břeclavi v srpnu 2010. Hráči v kompletní výzbroji (pouze bez bruslí) absolvují přibližně 40 ti minutový trénink techniky hry tělem v rozcvičovně našeho klubu a pak následuje trénink na ledě, kde se snažíme transferovat jeden ze způsobů vedení osobního souboje do výukového bloku na led. Dvakrát týdně držíme trénink techniky hole, pro který jsme si vytvořili interní zásobník cvičení.

51

4.5.3 Závodní období Závodní období trvá od zahájení mistrovské soutěže do jejího zakončení. V ročním tréninkovém cyklu začíná tato etapa soutěžním mikrocyklem, v jehož průběhu se již odehrávají první mistrovská utkání extraligy staršího dorostu. Důraz klademe hlavně na udržování sportovní formy a důslednou přípravu na utkání. Dalšími úkoly se stávají udržování funkční a psychické připravenosti, nácvik a zdokonalování techniky a taktiky hry a reagování na aktuální stav mužstva z hlediska nejen herního projevu, ale i kondice, psychiky, aktuálních výsledků v soutěži. Z pohledu organizace hry v obranném pásmu volně navazujeme na předzávodní období. Specializovaný trénink postů praktikujeme jedenkrát týdně, převážně v úterý jako první fázi v soutěžním mikrocyklu, v délce trvání 45 minut na celém hřišti. Hlavními cíli specializovaných tréninků postů se stává zdokonalování technik bruslení a všech základních herních činností jednotlivců útočných i obranných obsažených v systematice ledního hokeje s využitím koordinačních prvků. Neopomínáme samozřejmě ani zaměřovat se na součinnost obránců a útočníků při obranné hře v obranném pásmu. Hráči mají také možnost navštěvovat individuální tréninky, do kterých se hráči sami nominují s ohledem na vytyčená klubová nominační kritéria. Jedná se o individuální trénink střelby, situací 1 – 1 s ofenzivním zaměřením a individuální trénink bruslení.

4.5.4 Přechodné období Přechodné období tvoří zvláštní část ročního tréninkového cyklu. I velmi mladé lidské organismy hráčů dorosteneckého věku potřebují po sezónním namáhavém psychickém a fyzickém zatížení dostatečné zotavení. Na řadu tudíž přichází změny v obsahu tréninku. Po skončení play - off dáváme hráčům 7-10ti denní volno a pak pokud byl k dispozici „dubnový led“ jsme praktikovali dvě až tři tréninkové jednotky na ledě. Zaměření jsme měli následující 1/3 trénink bruslařské techniky, 1/3 ofenzivní i defenzivní dovednosti,1/3 hry na malém prostoru. Po skončení přechodného období dostávají hráči opět týdenní volno a následuje přechod k přípravnému období.

52

4.6 Organizace hry mužstva v obranném pásmu HC Energie Karlovy Vary Pod pojmem organizace hry mužstva v obranném pásmu chápeme jako koordinované úsilí celé formace v situacích, kdy je soupeř v držení kotouče. Tuto část defenzivní hry se snažíme eliminovat osobními souboji a týmovou hrou v boxu. V ofenzivní části hry v našem krajním pásmu se snažíme rozlišovat založení útoku proti forčekujícímu soupeři a proti pasivnímu soupeři. Individuální vyvezení kotouče v práci rozebírat nebudeme. V naší práci se potvrdily časté změny útok – obrana odehrávající se v krajním pásmu. Jsme přesvědčeni, že i volba systémových cvičení by měla tomuto faktu odpovídat. Tedy cvičení, kde například je potřeba nejprve získat kotouč a pak založit ofenzivní akci. Případně naopak. Mužstvo myslí ofenzivně a bleskově musí přepnout na defenzivní organizaci. Transition cvičení jsou také součástí přílohy práce.

4.6.1 Prostorová přečíslení boxu Naše mužstvo brání se středním útočníkem. V souladu se současným defenzivním pojetím se snažíme dosáhnout časoprostorového tlaku na útočníky soupeře. Základním principem je soupeře v prostoru přečíslit 5-3 a uzavírat pohybem a postavením jeho možné úniky a přihrávky. Postavení formace do pozice box+1 používáme za předpokladu, že soupeř je čelem do hry a má vizuální kontrolu nad situací (obr. č. 21).

Naši hráči pak mají

následující úkoly. Hráč nejblíže ke kotouči (obránce nebo střední útočník) zahajuje obranu. Při vedení osobního souboje se snaží rozlišit, zda má protihráč kotouč pod kontrolou či nikoliv. V prvním případě se snaží soupeře zachytit z dvouoborového postavení dolních končetin při neustálém ataku čepel-čepel. Pokud nemá kotouč pod kontrolou, chceme přistupovat agresivně. Zcela transparentně musí být vždy zachováno postavení z defenzivní strany, tedy mezi hráčem a naší bránou. Druhý hráč (obránce nebo střední útočník) situaci zajišťuje v pozici „za soubojem“ a je připraven zdvojit, v případě prohraného osobního souboje přebrat, v případě přihrávky zahájit „první osobní souboj“. Právě úspěšnost „prvních osobních soubojů“ ovlivňuje defenzivní efektivitu. Hráč na silné tyči (obránce nebo střední útočník) reaguje postavením na pozici třetího hráče soupeře. Postavení by mělo vykrývat možnou dráhu přihrávky. Defenzivní hráč na silné tyči eliminuje čepel třetího hráče soupeře do prostoru úrovně kruhů v těsném obsazení. Pokud soupeř postaví třetího útočníka do výše 53

lokalizované pozice, přebere zodpovědnost slabé křídlo. Křídelník na silné straně v bočném postavení kryje holí přihrávku na svého obránce. Křídelník na slabé straně koriguje své postavení v rozsahu hlubokého odstupu až k vytažení proti svému obránci podle pozice hráče s kotoučem. Hráče se snažíme nabádat k neustálé komunikaci, která usnadňuje týmové defenzivní úsilí v obranném pásmu. Opakovaně připomínáme dvě hlavní zásady. Mít neustálý přehled o kotouči a o hráči ve své defenzivní zóně. Častým problémem ve hře je zahleděnost hráčů na kotouč, tedy ztráta přehledu o pozicích protihráčů bez kotouče. Pohyby v boxu chceme provádět ve „stiga liniích“, nikoliv v obloucích od hry.

Obrázek č. 21 Box + 1

4.6.2 Sestupný box Sousloví sestupný nebo nízký box používáme v naší terminologii v situacích, kdy je soupeř v držení kotouče za naší bránou (obr. č. 22) Obránci pak zaujímají bočné postavení na tyčích s následujícími pravidly: -

atakuj agresivně, pokud má protihráč kotouč na bekhendu

-

atakuj agresivně, pokud nemá protihráč kotouč pod kontrolou

-

atakuj, jakmile můžeš dostat rameno před hráče

Střední útočník v těsném obsazení eliminuje čepel hráče na ose hřiště. Prostorově u takzvaných „fousů“. Křídelníci pak odstoupí až k úrovni či pod úroveň „fousů“, v bočném 54

postavení jsou připraveni čepelí hole vykrývat dráhu přihrávky na svého obránce. Důležitou souvislost při variantě sestupného boxu vidíme v neustálé vizuální kontrole hráčů v prostoru.

Obrázek č. 22 Sestupný box

4.6.3 Vytažení tvaru k modré čáře Je nezpochybnitelné, že je potřeba hráče připravovat i na situace, ve kterých je soupeř svou protiakcí úspěšný. Tedy znát plán „B“. Pokud protihráči ze spodních zón obranného pásma přihraje na obránce k modré čáře, dochází k vytažení tvaru (boxu) se snahou eliminovat střelu na bránu (obr. č. 23) Pro vytažení tvaru máme následující pravidla: -

křídelník na silné straně se co nejrychleji dostává do postavení v ose střely, postavení útočníka musí být proti čepeli soupeřovi hole (nikoliv proti tělu)

-

křídelník na slabé straně odstupuje níže a je připraven pracovat ve „stiga pohybu“ proti svému obránci

-

při blokování střel soupeřových obránců se snažíme nízké střely pochytat křídelníky v bočném výkleku nebo v brankařském postoji, vysoké střely pak chytají obránci a střední útočníci se snahou o předskočení protihráčů

-

pravidlo o postavení hráčů při předskočení v předbrankovém prostoru je takové, 55

aby protihráče cítil náš obránce na zádech pro případ neúspěchu chytání střel a mohl tak okamžitě eliminovat soupeřovu hůl.

Obrázek č. 23 Vytažení tvaru

4.6.4 Přečíslení situací u mantinelu V naší hře chceme aktivně reagovat na současný trend hry v obranném pásmu a to přečíslování situací u mantinelu. Jedná se o situaci, kdy protihráči ztratili vizuální přehled o spoluhráčích a celkovému dění (obr. č. 24, 25). Z pohledu naší defenzivy musí být splněné následující podmínky: -

protihráči jsou paralyzováni u mantinelu, ztratili přehled o hře, obličej mají na skle, příkladem je počáteční situace 2-2

-

třetí hráč z předbrankového prostoru situaci analyzuje a přistupuje ke shluku hráčů s cílem vydolovat kotouč, důležitým detailem při zisku kotouče je pevná spodní ruka

-

křídelník na silné straně zavírá holí přihrávku na obránce

-

slabé křídlo přechází do osového odstupu a hraje dočasně prostorově 1-2

Po zisku kotouče přechází okamžitě útočník ze slabé strany na silnou, abychom 56

ofenzivně přečíslili situaci a mohli hrát tzv. spolu. Vytváření mikrosituací 2-1 je důležitým faktorem útočných akcí.

Obrázek č. 24 Přečíslení zabrankového prostoru

Obrázek č. 25 Přečíslení v rohu hřiště

57

4.7 Organizace hry v obranném pásmu z pohledu ofenzivy V naší práci se zabýváme především defenzivními situacemi odehrávajícími se v defenzivní zóně. Částečně chceme poukázat, jakými instrukcemi jsou vedeni hráči, pokud získáme kotouč pod svou kontrolu. Prioritně se snažíme, aby se hráči nespokojovali s destruktivním myšlením. Mentální apel směrem k našim svěřencům je v následující rovině: „zabraň inkasování branky, konstruktivně založ útok“. Často na mítinku klademe hráčům otázku: „Co je cílem obranné hry?“ Správná odpověď pro nás: „Založit útok“. Připomínáme tím, že pouze defenzivní destrukce v obranném pásmu není pro individuální rozvoj hráče a přeneseně týmu námi požadována. V týmové organizaci hry rozlišujeme založení útoku proti forčekujícímu soupeři a založení útoku proti pasivnímu soupeři.

4.7.1 Založení útoku proti forčekujícímu soupeři V současné době v extralize staršího dorostu převládají tendence, že mužstva jakmile je to možné, aktivně forčekují. Uvedeme zásady založení útoku proti forčekujícímu soupeři: -

komunikace, hlavním komunikátorem je brankař

-

obránce, který jde pro kotouč na zadní mantinel, provádí „pohled přes rameno“, aby analyzoval situaci za ním s ohledem na pohyb a postavení spoluhráčů a tlak soupeře

-

obránce na slabé straně zaujímá postavení čelem do hry, zády k hrazení

-

křídelní útočníci jdou v začátku akce do hloubky, prostorově máme pravidlo do pozice k „fousům“ bodů na vhazování, neustálá vizuální kontrola činnosti obránce na modré čáře

-

střední útočník v hlubokém náběhu na ose hřiště kopíruje dráhu kotouče

Naším záměrem je, aby jeden hráč věděl, co udělá druhý. Nechceme, aby se hráči na ledě vzájemně překvapovali. Není to potlačení kreativity, ale snaha o koordinované úsilí celé formace. Buďme kreativní v systému. Výrazným determinantem efektivity překonávání forčekujícího soupeře je opět dovednostní výbava. Bruslařské dovednosti, dovednost uvolnění na malém prostoru, krátké výpomocné přihrávky a další mají vliv na překonání forčekujícího soupeře. Koordinované úsilí formace proti forčekujícímu soupeři popíšeme z pohledu kotouče 58

nacházejícího se v zóně pravého obránce. Obránce na zadním mantinelu má vždy následující možnosti:

-

individuální uvolnění úhybným manévrem a vyvezení

-

krátkou přihrávku na hlubokého středního útočníka

-

posun na silný mantinel na křídelního útočníka

-

v krajním případě razantní ometení na slabou stranu

-

krátká přihrávka na druhého obránce v zabrankovém prostoru

Právě poslední varianta se odehrává ve vysoké četnosti řešení. Levý obránce pak analyzuje situaci a volí následující řešení:

-

individuální postup vpřed

-

posun na levého křídelního útočníka

-

krátká přihrávka na středního útočníka

Důležitou součástí úspěšného založení je pohyb slabého křídla (PK) na silnou stranu, abychom prostor na kotouči přečíslili. Zvýšili možnosti spolupráce a ziskovost kotoučů při dílčím neúspěchu akce. Varianty řešení, zda využít mantinel nebo osu pak necháváme na volbě hráčů (obr. č. 26, 27).

Obrázek č. 26 Založení útoku proti forčekujícímu soupeři 59

Obrázek č. 27 Založení útoku proti forčekujícímu soupeři - utkání

4.7.2 Založení útoku proti pasivnímu soupeři V menší míře se objevují situace, kdy soupeř agresivně neforčekuje a odstoupí do výše lokalizovaných pozic. Ať už do číselné struktury 1-2-2 nebo 1-4. Proto je naším záměrem, aby hráči věděli, jak zmíněnou odstoupenou či předstoupenou obranu překonávat. Velmi důležitým kritériem je tajmink pohybu hráčů. V naší organizaci hry vycházíme ze stejného schématu založení útoku proti pasivnímu soupeři, které pak měníme v detailech podle defenzivní činnosti našeho protivníka. Založení útoku proti odstoupené obraně dle činnosti postů:

-

levý obránce vyváží osou těsně kolem tyče kotouč a vyhodnocuje situaci pro možnost první přihrávky

-

pravý obránce jde na jeho úrovni prostorově v linii bodů na vhazování

-

střední útočník nabíhá do mezery mezi hrot trapu soupeře a hráče na mantinelu

-

levé křídlo drží linii se středním útočníkem na mantinelu

-

pravé křídlo vytváří opěrný bod ve své zóně na útočné modré čáře 60

Možnosti dalších akcí jsou znázorněny na obrázku. Pokud soupeř odstoupí vysoko do středního pásma, pak levý obránce vytáhne kotouč výše, střední útočník přebruslí na pravý mantinel a pravé křídlo mu otevře prostor pohybem do osy (obr. č. 28).

Obrázek č. 28 Založení útoku proti pasivnímu soupeři – odstoupená obrana

Pokud soupeř zahajuje předstoupenou obranu, tak hrotový hráč jde až na úroveň brankoviště a znemožňuje vyvezení kotouče naším levým obráncem, měníme způsob založení útoku následovně: -

levý obránce dělá manévr na levou stranu, aby dostal hrotového hráče do oblouku, a tím mu znevýhodnil pozici

-

přihrává pak na pravého obránce, který je v postavení pod brankovou čarou pod bodem na vhazování

-

pravý obránce pak razantní dlouhou přihrávkou oslovuje vysoké pravé křídlo

-

střední útočník nejde do hloubky, ale časuje svůj pohyb tak, aby doplnil situaci u vysokého pravého křídla

-

levé křídlo se snaží dostat do osy k útočné modré čáře 61

Naším záměrem je prostorově přečíslit situaci v zóně vysokého pravého křídla. Popisujeme prioritní variantu našeho založení proti předstoupené obraně soupeře. Další možnosti opět uvádíme na obrázku (obr. č. 29).

Obrázek č. 29 Založení útoku proti pasivnímu soupeři – předstoupená obrana

62

5.

DISKUZE V práci jsme v šesti sledovaných utkáních extraligy staršího dorostu sledovali příklady

defenzivních dovedností, ze kterých jsme vybrali hru tělem v kombinaci s defenzivní hrou holí a blokování střel. Přičemž za úspěšné blokování jsme považovali situaci, pokud hráč v držení kotouče musel změnit svůj ofenzivní záměr. Domníváme se, že frekvence dovedností může být pro trenérskou veřejnost určitým vodítkem k zodpovězení časté otázky: „Kolik času věnovat v tréninku jednotlivým dovednostem?“ Logika velí, věnovat se dovednostem, které se ve vysoké četnosti objevují v utkání. Samozřejmě by bylo velice zjednodušené tvrdit, dělejme tyto dovednosti a jiné ne. Tímto směrem nehledíme. Ambice naší práce směřuje spíše k zamyšlení, abychom se věnovali dovednostem, které se ve vysoké četnosti objevují ve hře. Tabulka analýzy defenzivních dovedností vypovídá o vysoké četnosti osobních soubojů v kombinaci s defenzivní hrou holí. Jsme přesvědčeni, že je potřeba vést hráče k vhodné technice osobních soubojů a dokončování krátkého tlaku na hráče. Jak uvádíme v příloze naší práce, detaily defenzivní hry holí jsou často rozhodující pro zisk kotouče v obranném pásmu a následné možnosti zakládat útočnou akci. Hráči jsou vedeni k tomu, aby v osobním souboji neustále útočili na soupeřovu čepel. Pokud jde do bekhendu, hraj s holí v jedné ruce, pokud se tlačí do forhendu bránícího hráče, chyť hůl do obou a útoč pod ní. Pokud se hráč bez kotouče zapojuje od bočního hrazení, chceme, aby hráči (nejčastěji obránci) zachytili pohyb v úchopu oběma rukama s čepelí těsně nad ledem. Blokování střel při současné velikosti pásem vnímáme jako klíčovou dovednost pro hru v defenzivní zóně. Dovednost, která má blahodárný morální efekt na mužstvo. Lze s ní úspěšně přejít do protiútoku. Soupeř musí měnit svůj ofenzivní záměr, často vytváří fundament úspěchu mužstva. V tabulce dovedností jsou hodnoty z utkání Plzeň1, kde naše mužstvo třicetkrát pozměnilo záměr soupeře. Dalším faktorem úspěšného blokování je příliv pozitivních emocí na mužstvo. Při nácviku blokování střel učíme hráče brankařský postoj i boční výklek. V utkání necháváme na intuici hráče, aby zvolil správnou techniku. Doporučujeme proti manévrování ofenzivního obránce na útočné modré čáře boční výklek z důvodu větší mobility v defenzivní pozici. V šesti sledovaných utkáních 154 krát objevila hra tělem v kombinaci s defenzivní hrou holí, což činí dvacet šest situací na utkání. Zmíněnou četnost vidíme jako jasný argument, na čem postavit základ defenzivních dovedností pro hru v obranném pásmu směrem k tréninku. Nezbytnou součástí je mobilita a defenzivní bruslení! Blokování střel ať úspěšné či neúspěšné se v šesti sledovaných zápasech objevilo celkem 84 krát, což činí průměr čtrnáct na utkání. Zřetelnou převahu úspěšného blokování vidíme při 63

pohledu z druhé strany v nedostatečné kvalitě ofenzivního manévrování proti blokujícímu soupeři, což je společný jmenovatel většiny utkání extraligy staršího dorostu. V tabulce organizaci hry mužstva v obraně uvádíme hodnoty zjištěné analýzou hry celé formace v defenzivě a následnému přechodu do ofenzivního snažení. Prostorová přečíslení 3-5 v boxu se objevilo celkem 170 krát, průměr 28 krát za utkání. Potvrdila se hypotéza, že defenzivní přečíslení v prostoru je účinné z pohledu defenzivní organizace. Jako efektivní se nám jeví nácvik pohybu boxu bez odporu podle pohybu kotouče v prostoru defenzivní zóny s postupným přidáváním odporu. Doporučujeme z postavení v boxu začínat i nácvik založení útoku v obranném pásmu, neboť si hráči fixují pohyb a postavení ve své pracovní zóně. Přečíslování po paralyzování soupeře hledím do mantinelu vykazuje četnost jedenácti opakování na utkání s vysokou úspěšností zisku kotoučů. Klíčovým předpokladem je udržení defenzivní strany, dovednost přečíslujícího hráče najít kotouč a následně postupovat přímo vpřed. V přímé kooperaci pak musí být odstup slabého křídla a zavření koridoru přihrávky křídla na silné straně. Z našich zkušeností potvrzujeme, že jde o obrannou herní kombinaci dobře trénovatelnou, navíc vykazující vysokou efektivitu zisku kotoučů. Záměrem všech mužstev by měla být v souvislosti s organizací hry v obranném pásmu transition po zisku kotouče, tedy defenzivně ofenzivní přepínání. Z 292 situací v šesti utkáních jsme jich 174 vyřešili pomocí vědomé spolupráce a 118 krát přešel kotouč obrannou modrou čáru pouze jako defenzivní osvobození. Naše 60% vědomá úspěšná přechodovost je určitou rezervou, přesto ji vnímáme, jako solidní ukazatel koordinovaným pohybům po zisku kotouče se v tréninku věnujeme ve vysokém objemu. Hlavním znakem je posílení slabého křídla na silnou stranu, protože díky tomuto pohybu lze z pohledu ofenzivy prostorově přečíslit situaci a hrát spolu na malém prostoru. Samostatným tématem a impulzem do denní praxe trenéra je transition v obranném pásmu. V průměru na jedno utkání se vyskytlo 86 transition situací. Tato hodnota dává sama o sobě odpověď na nutnost tréninku. Aby hráči byli vedeni vhodným zásobníkem cvičení k situacím ztráta – zisk. Cvičení s filozofií vyvinutí defenzivního úsilí, zisku kotouče a založení útočné akce uvidíme jako správnou cestu současné hry v současném pásmu. Dnešní rychlostně silové aspekty hry kladou na hráče vysoké nároky směrem k bleskovému přepínání myšlení útok – obrana. V mnoha případech rozhodují vteřiny či desetiny. Zásobník našich cvičení pro tréninkovou praxi uvádíme v příloze. Hodnotu 16 minut hry v krajním pásmu uvádíme pouze s informativního charakteru, neboť přesilové hry a oslabení nejsou tématem naší práce. Zhruba třetinový čas hry je podle nás odpovídající hodnotou. 64

V práci a analýze pozorování sledovaných utkání jsme chtěli poukázat na výskyt jednotlivých situací odehrávajících se v krajním pásmu. Pokud bude náš text sloužit jako zamyšlení trenérů, případně k určité korekci trenérské praxe, budeme rádi. Jsme přesvědčeni, že o většině námi vysledovaných hodnotách trenéři vědí, avšak potvrzení a připomenutí transféru tréninkového drillu směrem k zápasu má smysl, zvláště když se pak při pozorování objeví v pozitivních statistických hodnotách.

65

6.

ZÁVĚR Hlavním cílem naší práce byl rozbor organizace hry mužstva v obranném pásmu

v kategorii staršího dorostu. Zaměřili jsme se na činnosti a situace, kdy nebylo mužstvo v držení kotouče, ale také na transition po zisku kotouče jako koordinované týmového úsilí s cílem přecházet obrannou modrou čáru vědomou spoluprací. Nabídli jsme koncept tréninkového procesu mužstva staršího dorostu HC Energie Karlovy Vary zaměřeného na trénink organizace defenzivní hry v obranném pásmu. Uvedli jsme příklady jak tréninku na ledě, tak i tréninku mimo led. Představili jsme náš metodický postup dovednostního tréninku. Právě v tréninku mimo led spatřujeme značné rezervy pro možný rozvoj kvality defenzivní hry, hlavně z důvodu prakticky neomezených časových možností práce s hráči. Z našeho pozorování vyplynulo, že kvalitu organizace hry v defenzivní zóně nejvíce ovlivňuje technická vybavenost hráčů, herní transfer dovedností pod časoprostorovým tlakem do utkání, transition myšlení. Dále se potvrdilo, že v dnešním pojetí hokeje již nelze bránit pouze nahodile, ale že výrazným determinantem kvality je vědomá spolupráce hráčů v obranném pásmu. Individuální taktická vědomost v kooperaci s týmovou spoluprací ovlivňuje efektivitu hry v defenzivní zóně. Naší snahou bylo také nabídnout zásobník praktických cvičení použitelných pro širokou trenérskou veřejnost tak, aby bylo možné se inspirovat nejen pro kategorii dorostu, v některých případech i pro starší žákovské kategorie. Domníváme se, že pokud by trenéři na základě čtení naší práce získali do své práce jakýkoli impuls či podnět, tak naše snažení mělo svůj význam.

66

7.

POUŽITÉ GRAFICKÉ ZNAČENÍ

Útočící hráč Bránící hráč Jízda vpřed Jízda vpřed s kotoučem Jízda vzad Jízda vzad s kotoučem Přihrávka Střelba Napadání Clonění Kotouče Trenér Kužel

67

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. BUKAČ, L. Intelekt, učení, dovednosti a koučování. Komprehenzivní pohled na utkání, trénink a rozvoj individuálního herního výkonu. Praha: Olympia, 2005 2. BUKAČ, L. DOVALIL J. Lední hokej. Trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia, 1990. 3. FRÝZEK, V. Zrcadlo hokeje. Názorná metodika ledního hokeje. Praha: ÚV ČSTV,1961. 4. KOSTKA, V., BUKAČ L., DOVALIL J. Vrcholový trénink ledního hokeje. Systém tréninku vrcholových mužstev. Praha: ÚV ČSTV ,1978. 5. BOWMAN, S. Trenérské listy č. 35. Vedení mužstva během utkání. Praha: Olympia 2008 6. CHAMBBERS, D. The Hockey dril book. Champaing, 2008 7. PAVLIŠ,Z. et al. Příručka pro trenéry ledního hokeje-II. část. Příprava na ledě. Praha: ČSLH, 2000. 8. PAVLIŠ,Z. et al. Příručka pro trenéry ledního hokeje-III. Část. Příprava na ledě. Praha: ČSLH, 2002. 9. PAVLIŠ, Z. Přednášky Trenérská škola FTVS UK PRAHA, 2011-2013. 10. SÝKORA, V., LENER, S., KOSTKA, V. Celoroční program přípravy žactva v oddílech TJ. Lední hokej. Praha: ÚV ČSTV, 1983. 11. JELÍNEK, M., KUCHAŘ, J. Poznej sám sebe. Tajemství těla, duše a mysli. Praha: Eminent 2006. 12. PERGL, R., BERGER, S. Metodický dopis. Praha: ÚV ČSTV 1987

68

9.

PŘÍLOHA

9.1 Příklady tréninkových cvičení pro hru v obranném pásmu 9.2 Zásobník cvičení pro posílení tělesného středu 9.3 DVD materiál – metodická řada dovednostního tréninku 9.4 DVD analýza hry v obranném pásmu ve sledovaných utkáních

69

Příklady cvičení – obranné pásmo

1-1 hra tělem, vedení osobního souboje

2x 1-1 defenzivní hra holí – zachycení náběhu ofenzivního hráče

1 – 1 chytání vysokých střel předstoupením před soupeře

70

Příklady transition cvičení pro hru v obranném pásmu

1-1

zisk

využití hlubokého

středního útočníka, který rozehraje do křídla, obránce přechází do obrany

2-2 z SP

2-2 z OP

založení po zisku do obrany přicházejí obránci z červené čáry

5-2 založení útoku proti forčekujícímu soupeři

přihrávka

na trenéra, což představuje „ztrátu“, trenér posílá za bránu na F3

a

zakládající

formace

„transition“ změna do obrany

71

Příklady cvičení na přečíslení situací v obranném pásmu

1-0

1-2 přečíslení, zdvojování

v rohu, hráč, který zdvojoval navazuje další akci

2-3 přečíslení rohů

útočníci

snaha držet kotouč v rohu-bránící trojice „paralyzovat“a po zisku vyjetí osou a přihrávka trenérovi a pokračuje druhá strana

2-5 přečíslení 5-2 útok z OP v linii

72

Příklady her na malém prostoru – obranné pásmo

1-1 na malém prostoru Defenzivní hra holí „čepelčepel

defenzivní hráč

po zisku přihrává zpět trenérovi, který vrací ofenzivnímu

4-2 „blokovaná“

def.hráči

se snaží zblokovat střely obránců, obránci na modré čáře ofenzivně manévrují a snaží se dostat kotouč do předbrankového prostoru „motivovat“,“soutěžně“

4-2 „herní překonávání“ forčekujícího soupeře v pásmu bez branek 2 forčekují,4 hráči zakládají, spolu, po založení ze středu pásma nahodí kotouč na útočnou polovinu a forčekují opět 2 hráči obránci jsou pouze na svých polovinách

73

Příklady cvičení – hra v boxu

5 – 0 strukturovaný nácvik pohybu v boxu -trenéři „zastavují“ v klíčových bodech

2–2

2–5

5–2 transition

dobruslení do tvaru zisk

transition založení 5-2

Po zisku obrat a 5-2 proti obráncům,

kteří

se

zapojí

z červené čáry

5 – 5 v krajním pásmu „sestupný box“ = kotouč za bránou

74

CVIKY NA POSÍLENÍ TĚLESNÉHO STŘEDU

Zpátky do základní polohy

Základní poloha: leh na zádech, ruce podél těla, nohy pokrčené

Zvedáš boky s pevnými chodidly, opíráš se do lopatek

Základní poloha: leh na zádech, jedna noha pokrčená, druhá natažená

Zvedáš boky s jednou nohou nataženou, opíráš se do lopatek

Zpátky do základní polohy. Cvičení provádíš na pravou i levou nohu

Základní poloha: leh na zádech, jedna noha pokrčená, druhá vztyčená

Zvedáš boky se vztyčenou nohou, opíráš se do lopatek

Zpátky do základní polohy. Cvičení provádíš na pravou i levou nohu

75

Základní poloha: leh na zádech, noha pokrčená s chodidlem na zemi, druhá mírně pokrčená

Základní poloha: leh na břiše, ruce pod čelem

Základní poloha: leh na boku, opíráš se o předloktí, druhá ruka před tělem, spodní noha pokrčená, horní natažená

Zvedáš boky, současně vztyčíš nohu, opíráš se do lopatek

Zvedáš nataženou nohu co nejvýše, druhá noha na zemi

Zvedáš horní propnutou nohu, bez položení na pokrčenou

76

Zpět do základní polohy. Cvičení provádíš na pravou i levou nohu

Zpět do základní polohy. Cvičení provádíš na obě nohy

Cvičení provádíš na pravém i levém boku

Základní poloha: leh na boku, opíráš se o předloktí, druhá ruka před tělem, nohy natažené u sebe

Držíš nohy chodidly u sebe a zvedáš co nejvýše při mírném prohnutí v břiše

Nohy zastavuješ těsně nad zemí, cvičení provádíš na pravý i levý bok

Základní poloha: leh na zádech, ruce podél těla (nebo za hlavou).

Zvedáš současně nohu a tělo, pravou poté levou nohu, popřípadě střídáš.

Zpět základní poloha. Pro ztížení nepokládej nohu na zem.

Základní poloha: vzpor na předloktí, nevysazuješ zadek.

Přetáčíš se při správném držení těla.

Zpět základní poloha, cvičíš střídavě levou a pravou stranu, popřípadě střídáš.

77

Základní poloha: vzpor na boku na natažené ruce, druhá podél těla

Rukou jdeš za hlavu, bok co nejvýše (prohneš tělo)

Základní poloha: vzpor na boku s rukama nataženýma

Přetočíš se do vzporu na jedné ruce, druhá co nejdál za opěrnou rukou

Zpátky do základní polohy. Cvičení provádíš na obě strany.

Kmitáš pravou a poté levou propnutou nohou bez položení na zem.

Možno cvičit se statickou výdrží.

Základní poloha: vzpor na předloktí.

78

Zpátky s prohnutím boku k podložce, výměna stran

Základní poloha: Vzpor na levé ruce, pravá v bok.

Zdviháš pravou nohu co nejvýše.

Základní poloha: vzpor zády k podložce, prsty směřují k nohám, boky nahoru

Zdviháš jednu nohu co nejvýše, boky se snažíš udržet v rovině, neprohýbat se

Základní poloha: polo sed s pokrčenýma nohama, ruce podél těla

Zdviháš a pokrčuješ nohy při stálém držení polo sedu

79

Zpět základní poloha, nepokládat nohu na nohu opěrnou

Cvičení provádíš, jedna noha, poté druhá nebo střídavě

Zpět základní poloha

poloha. na obě

Zdviháš levý k pravému kolenu

Základní poloha: leh na zádech, LHK za hlavou, PHK podél těla, LDK natažená nad podložkou, PDK opřená o koleno

Zdviháš levý loket k pravému kolenu, PHK šikmo podél těla

Zpět základní poloha. Cvičení provádíš na obě strany.

Základní poloha: vzpor

Klik se zdviháním dolní končetiny popř. držení dolní končetiny

Zpět základní poloha, výměna nohou, znovu, klik

80

loket

Zpět základní Cvičení provádíš strany.

Základní poloha: leh na zádech, LHK za hlavou, PHK podél těla, levá noha pokrčená, pravá opřená o koleno

Základní poloha: vzpor na předloktí levého boku, LDK pokrčená, PDK natažená nad podložkou, PHK v bok

Zdviháš propnutou končetinu s rukou v bok bez položení na podložku

Základní poloha: leh na zádech, nohy natažené, hlava a nohy mírně nad zemí

Zdviháš levou nohu a současně ruce a hlavu ke kolenu

Základní poloha: vzpor, nohy v úrovni ramen

Přetáčíš se za pravou rukou při rovném držení těla, nohy se překlápí ze špiček na bok

81

Zpět základní poloha, cvik provádíš na obě strany

Zpátky základní výměna nohou

poloha,

Přetáčíš se za levou rukou při rovném držení těla, nohy se překlápí ze špiček na bok

Základní poloha: vzpor na předloktí, nohy v úrovni ramen

Přetáčíš se na pravý bok bez položení na zem, při stálém držení vzporu

Přetáčíš se na levý bok bez položení na zem, při stálém držení vzporu

Základní poloha: leh na zádech s rukama podél těla, LDK pokrčená, PDK opřená o koleno LDK

Zdviháš boky bez položení (s položením) na podložku

Zpět základní výměna stran

Základní poloha: vzpor na předloktí, ruce k sobě

PHK opisuješ kružnici střídavě vpravo a vlevo

82

poloha,

Cvik provádíš na LDK poté PDK