UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Katedra německých a rakouských studií

Michal Dimitrov

Integrace imigrantů v Rakousku po roce 1990 na příkladu spolkového hlavního města Vídně Diplomová práce

Praha 2009

Autor práce: Bc. Michal Dimitrov Vedoucí práce: PhDr. Ota Konrád, PhD. Oponent práce: PhDr. Miroslav Kunštát, PhD. Datum obhajoby: 2009 Hodnocení:

3

Bibliografický záznam DIMITROV, Michal. Integrace imigrantů v Rakousku po roce 1990 na příkladu spolkového hlavního města Vídně. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra německých a rakouských studií. 2009. 128 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Ota Konrád, PhD.

Anotace Diplomová práce „Integrace imigrantů v Rakousku po roce 1990 na příkladu spolkového hlavního města Vídně“ pojednává o integrační politice Rakouska resp. hlavního města Vídně směrem k přistěhovalcům. První část vymezuje základní pojmy (integrace, integrační politika a její aktéři, cílová skupina). Dále jsou nastíněny základní vývojové trendy v integrační politice rakouského spolku s důrazem na změny v posledních letech. Jádro práce se zaměřuje na opatření hlavního města Vídně na poli začleňování imigrantů do většinové společnosti. Nejprve je na příkladech dvou klíčových institucí, Vídeňského integračního fondu (WIF) a Magistrátního oddělení 17 (MA 17), popsána činnost města na poli podpory sociální integrace imigrantů, následně je shrnuta diskuse politických stran o klíčových otázkách spojených se strukturální integrací (státní občanství, volební právo na komunální úrovni, segregace či školská politika). Cílem práce je odpovědět na otázku, jak je strana SPÖ, která ve Vídni vládne s absolutní většinou mandátů, aktivní na poli integrace a jaké jsou meze této aktivity.

Annotation The diploma thesis „Integration of Immigrants in Austria after 1990 on the Example of the Capital City of Vienna” deals with the Austrian integration policy towards immigrants. In the first part, integration, integration policy and the target group of integration are defined. Trends in the policy on the level of the central government since 1990s are described in the following section. The main part of the thesis deals with the integration policy in Vienna, analyzing the activities of the two key institutions of the municipal policy (Vienna Integration Fund and the Municipal Department 17) and summarizing the political discussion on key problems of the Vienesse integration policy (like citizenship, political participation, segregation or education policy) to answer the question, how active is the governing party in Vienna – SPÖ – in this area field and what are the limits of this policy.

Klíčová slova Rakousko, Vídeň, integrace, integrační politika, imigranti, diverzita, SPÖ, Vídeňský integrační fond, segregace

Keywords Austria, Vienna, integration, integration policy, immigrants, diversity, SPÖ, Vienna Integration Fund, segregation

4

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. V Praze dne 16. ledna 2009

Michal Dimitrov

5

Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval Dr. Konrádovi za ochotu při konzultování práce a věcné připomínky. Zároveň chci touto cestou vyjádřit dík všem, kdo mě při psaní diplomové práce i během celého studia podporovali.

6

Obsah 1. ÚVOD.......................................................................................................................9 1.1 ZÁKLADNÍ TEZE A CÍLE PRÁCE.............................................................................12 1.2 STRUKTURA PRÁCE .............................................................................................14 1.3 KRITIKA LITERATURY A METODOLOGIE ...............................................................15 2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ.................................................................22 2.1 INTEGRACE A INTEGRAČNÍ POLITIKA ...................................................................22 2.1.1 Integrace jako analytický koncept ...............................................................22 2.1.2 Integrace jako normativní koncept ..............................................................27 2.2 HLAVNÍ AKTÉŘI INTEGRAČNÍ POLITIKY V RAKOUSKU...........................................30 2.2.1 Rozdělení kompetencí na poli integrace mezi spolek a země .......................31 2.2.2 Vliv EU na rakouskou integrační politiku....................................................33 2.3 CÍLOVÁ SKUPINA INTEGRAČNÍ POLITIKY ..............................................................35 3. VÝVOJ INTEGRAČNÍ POLITIKY RAKOUSKÉHO SPOLKU.......................39 3.1 „GASTARBEITERSKÝ“ MODEL A JEHO PROMĚNY...................................................39 3.2 INTEGRACE PŘED NOVOU IMIGRACÍ?....................................................................43 3.3 INTEGRAČNÍ POLITIKA ZA VLÁDY ÖVP-FPÖ/BZÖ 2000-2006.............................45 3.3.1 „Integrační dohoda“ jako ústřední integrační opatření .................................46 v Rakousku (spolek) ............................................................................................46 3.3.1.1 Cíl opatření a cílová skupina................................................................46 3.3.1.2 Realizace kurzu (organizace, náplň, náklady a sankce) ........................47 3.3.1.3 Reakce na „integrační dohodu“ ...........................................................47 3.3.1.4 Rozšíření „integrační dohody“ v roce 2005..........................................49 3.3.2 Další právní normy přijaté za vlády ÖVP a FPÖ a jejich vliv na..................50 přistěhovalectví resp. integraci.............................................................................50 3.4 NEJNOVĚJŠÍ VÝVOJ V INTEGRAČNÍ POLITICE RAKOUSKÉHO SPOLKU ......................52 4. INTEGRAČNÍ POLITIKA VE VÍDNI PO ROCE 1990 .....................................55 4.1 INTEGRAČNÍ POLITIKA VÍDEŇSKÉHO MAGISTRÁTU ...............................................55 4.1.1 Počátky vídeňské integrační politiky ...........................................................55 4.1.2 Vídeňský integrační fond, WIF (1992-2005) ...............................................56 4.1.3 Cesta k „politice rozmanitosti“ („Diversitätspolitik“) .................................61 4.1.4 Magistrátní oddělení 17, MA 17 (od roku 2004)..........................................65 4.1.4.1 Úkoly a cíle MA 17...............................................................................66 4.1.4.2 Organizační struktura MA 17 ...............................................................67 4.1.4.3 Činnost MA 17 .....................................................................................67 4.1.4.4 Financování MA 17..............................................................................70 4.1.5 Nejnovější vývoj v integrační politice města Vídně a diskuse o ...................71 jejím směřování ...................................................................................................71 4.2 INTEGRAČNÍ POLITIKA JAKO TÉMA DISKUSÍ VE VÍDEŇSKÉ OBECNÍ .........................75 RADĚ A VÍDEŇSKÉM ZEMSKÉM SNĚMU .......................................................................75 4.2.1 Politika udělování státního občanství ..........................................................75 4.2.1.1 „Státní občanství jako zakončení integrace“ ........................................76 4.2.1.2 Politika udělování státního občanství ve Vídni......................................78 4.2.2 Politická participace imigrantů – volební právo na komunální.....................81 úrovni ..................................................................................................................81 4.2.2.1 Diskuse o komunálním volebním právu pro občany třetích států...........82 4.2.2.2 Imigranti jako aktéři rakouské, resp. vídeňské politiky..........................86 4.2.3 Přístup cizinců k obecní bytové výstavbě ....................................................87 4.2.3.1 Prostorová koncentrace resp. segregace imigrantů ve Vídni.................87 7

4.2.3.2 Struktura vídeňského bytového trhu a jeho vliv na prostorovou ............88 koncentraci imigrantů......................................................................................88 4.2.3.3 Diskuse o otevření komunální výstavby pro cizince a další opatření .....90 vídeňského magistrátu ke zlepšení bytové situace imigrantů.............................90 4.2.4 Přístup k sociální podpoře ...........................................................................92 4.2.5 Zemská školská politika ..............................................................................94 4.2.6 Integrační a jazykové kurzy.........................................................................96 5. ZÁVĚR ................................................................................................................100 6. RESÜMEE...........................................................................................................105 7. SEZNAM ZKRATEK .........................................................................................108 8. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY ..........................................................109 8.1 PRIMÁRNÍ LITERATURA A PRAMENY ..................................................................109 8.2 SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ................................................................................113 8.3 INTERNETOVÉ PORTÁLY ....................................................................................119 9. PŘÍLOHY............................................................................................................120 9.1 SEZNAM OTÁZEK PRO POLOSTRUKTUROVANÉ EXPERTNÍ INTERVIEW ...................120 9.2 VIZITKY POLITIKŮ, KTEŘÍ SE ZÚČASTNILI EXPERTNÍHO INTERVIEW .....................123 9.3 STATISTICKÁ ČÁST ...........................................................................................124 9.4 ELEKTRONICKÁ PŘÍLOHA ..................................................................................128

8

1. Úvod Evropa je v posledních desítkách let konfrontována se stále rychlejším a početně rozsáhlejším fenoménem globální migrace. V roce 2005 žilo ve státech EU/EHP a Švýcarsku přibližně 474 miliónů lidí. Přibližně 42 miliónů z nich se narodilo v jiné zemi, než ve které trvale pobývalo, a okolo 26 milionů nemělo státní občanství země svého bydliště.1 Během posledních desítek let se řada dříve národních států proměnila ve státy přistěhovalecké.2 Mediálně známé události z posledních let, z nichž patrně nejvýznamněji se do obecného povědomí zapsaly opakované nepokoje na pařížských předměstích, signalizují potřebu kvalitní integrační politiky, která by pomohla k úspěšnému začlenění imigrantů do přijímající společnosti. Rakousko patří mezi evropské státy s nejvyšším podílem cizinců resp. obyvatel s migračním pozadím na celkovém obyvatelstvu: 10 % jsou cizinci a 16 % se narodilo v jiné zemi.3 Nejpatrnější je etnická proměna rakouské společnosti na hlavním městě Vídni, které vykazuje nejvyšší koncentraci cizinců ze všech spolkových zemí: ačkoliv se rakouská metropole podílí na celkovém počtu obyvatel z 20 %, žije v ní téměř 40 % všech cizinců v Rakousku. Vídeň má ze všech spolkových zemí nejvyšší podíl cizinců na svém obyvatelstvu (19 %), resp. počet obyvatel s migračním původem (29 %). Každý pátý obyvatel je tedy cizinec a téměř každý třetí (tedy skoro půl miliónu obyvatel Vídně) se v cizině narodil.4 Přistěhovalectví přitom pro Vídeň jako někdejší metropoli podunajského soustátí není nic nového. Dodnes je živé rčení, podle něhož „musí mít každý správný Vídeňan jednu českou babičku a jednoho uherského dědečka“.5 Dnešní etnická struktura přistěhovalců se však od éry Vídně jako „tavícího kotle“ (Schmelztiegel Wien)6 národů

1

http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?ID=402 (7. 12. 2008) srov. např. FASSMANN, Heinz; MÜNZ, Rainer (Hrsg.): Einwanderungsland Österreich? Historische Migrationsmuster, aktuelle Trends und politische Maßnahmen. Wien: Jugend & Volk, Wien, 1995. 3 V rakouské literatuře je obyvatelstvo s migračním pozadím definováno jako součet státních občanů dané země, kteří se narodili v cizině a cizinců. Srov např. LEBHART, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund, s. 165. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Klagenfurt: Drava Verlag s. 165-182. 4 K vysvětlení pojmu migrační původ blíže viz kap. 2.3. 5 KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Zuwanderung und Segregation in Wien, s. 181. In FASSMANN, Heinz; KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula (Hg.) Zuwanderung und Segregation. Europäische Metropolen im Vergleich. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2002, s. 181-196. 6 Okolo roku 1900 pocházela přibližně jedna třetina obyvatel města, zhruba půl milionu Vídeňanů, z neněmecky hovořících oblastí monarchie. Přistěhovalé obyvatelstvo z korunních zemí bylo přitom na konci 19. a na počátku 20. století vystaveno silným asimilačním tlakům; proto se v této souvislosti hovoří 2

9

habsburské monarchie výrazně odlišuje. Hlavními zeměmi původu imigrantů už nejsou korunní země rakousko-uherské monarchie, byť v Rakousku stále žijí desetitisíce Čechů, Slováků, Maďarů nebo i Poláků a Chorvatů. Pro alpský stát i jeho metropoli je charakteristický vysoký počet obyvatel, pocházejících ze zemí mimo Evropskou unii; na celkovém počtu cizinců v Rakousku i ve Vídni se občané třetích zemí (k roku 2007) podílejí více než ze 70 %. Téměř polovina všech cizinců v Rakousku i ve Vídni pochází z bývalé Jugoslávie a Turecka, na počtu občanů třetích zemí (tedy zemí mimo EU) se cizinci z těchto dvou oblastí podílí ze 70 %.7 Vedle imigrantů z těchto dvou skupin však v posledních letech stoupá počet přistěhovalců, kteří do Rakouska přicházejí z oblastí mimo evropský kontinent, zejména z Afriky a Asie. Fenomén přistěhovalectví ze třetích zemí vnímá rakouská veřejnost zejména prostřednictvím nejnápadnějších znaků v každodenním životě. Vývěsní štíty a výlohy obchodů v městech nejsou pouze v němčině, ale také v srbštině, turečtině nebo polštině. Na ulicích je zcela běžné potkávat ženy s šátky na hlavě či kolportéry periodického tisku asijského původu, vedle katolických kostelů vyrůstají stánky ortodoxní církve či mešity s minarety, za rakouské národní mužstvo hrají fotbalisté se srbskými nebo tureckými příjmeními, imigranti se pomalu začínají objevovat i v politice. Rakousko a zejména Vídeň se staly místem, kde se homogenní společnost proměnila v heterogenní společenství mnoha národností a kultur. Tento proces přinesl řadu pozitivních jevů i komplikací. Především imigranti pocházející ze zemí mimo EU se při začleňování do většinové společnosti potýkají s problémy, jejichž výsledkem je nadprůměrné zastoupení ve statistikách chudoby, kriminality či nezaměstnanosti, nedostatečná znalost německého jazyka, horší výsledky dětí přistěhovalců ve školách, a tedy nižší šance dosáhnout sociálního vzestupu. Koncentrace imigrantů do relativně malého množství vídeňských okrsků a s ním větší šance tematizovat odlišnosti ve způsobu života mezi určitými skupinami imigrantů a Rakušany tvoří živnou půdu pro pravicový extremismus a populismus. Svobodní (FPÖ) – a od roku 2005 také jejich odštěpek BZÖ – se na svých mítincích už téměř dvě desítky let pohoršují nad záplavou cizinců (Ausländerflut či Überfremdung), své volební kampaně zakládají na sloganech jako „Rakousko

o tavícím kotli. Více viz JOHN, Michael, LICHTBLAU, Albert: Schmelztiegel Wien – einst und jetzt. Wien: Böhlau, 1990. 7 Po odečtení státních občanů Slovinska, které v roce 2004 přistoupilo k EU.

10

Rakušanům“ („Österreich den Österreichern“), „Teď jde o nás Rakušany“ („Jetzt geht´s um uns Österreicher“) či „My jsme Rakousko“ („Wir sind Österreich“). Často se jednotlivé slogany vyznačují protiislámskou rétorikou: např. „Pummerin místo muezzina“ („Pummerin statt Muezzin“) či „Vídeň se nesmí stát Istanbulem“ („Wien darf nicht Istanbul werden“). Úspěch těchto stran8 – jakkoliv se jistě nezakládá výhradně na tomto tématu – je do velké míry odrazem skutečnosti, že se významná část rakouské společnosti těžce srovnává s fenoménem přistěhovalectví a z něho vyplývajících změn a často se vyznačuje negativními až nepřátelskými názory vůči cizím kulturním vlivům, označovanými v němčině slovem Fremdenfeindlichkeit. Rakousko se, jak již v roce 1995 poznamenal Heinz Fassmann, stalo přistěhovaleckou zemí „proti své vůli“.9 Vysoká popularita těchto stran je toho výmluvným dokladem. Místo označování přistěhovalců jako viníků různých negativních procesů, které Rakousko v souvislosti s krizí sociálního státu prodělává, je třeba aktivní integrační politika, která bude reagovat na skutečnost, že se Rakousko ani v budoucnosti bez přistěhovalectví neobejde, pokud si bude chtít udržet svůj vysoký hospodářský standard. Úspěšná integrace imigrantů je pro alpskou zemi nesporně jedním z největších úkolů pro 21. století, a proto toto téma zasluhuje pozornost. O tom, zda integrace10 do společnosti probíhá s úspěchem, či selhává, se rozhoduje především na komunální úrovni, v každodenním soužití obyvatel různého etnického a kulturního původu. Z regionálního hlediska je v Rakousku pro analýzu integrační politiky zajímavá především Vídeň, a to nejenom kvůli zmíněnému vysokému počtu imigrantů a jejich procentuálnímu podílu na vídeňském obyvatelstvu, ale také vzhledem k dlouholeté činnosti města v oblasti integrace. Rakouská metropole, jedna z devíti spolkových zemí a zároveň největší obec, totiž již v raných devadesátých letech začala s vlastní integrační politikou, když v roce 1992 založila Vídeňský integrační fond. Po jeho rozpuštění se pak vídeňská radnice v roce 2004 přihlásila k principům „politiky rozmanitosti“ (Diversitätspolitik) a integraci začlenila přímo do městské správy zřízením samostatného magistrátního oddělení s cílem etnicky a kulturně pestrou strukturu města přenést i do magistrátu a úřadů.

8

Na spolkové úrovni zejména 27,4 % hlasů pro FPÖ ve volbách do Národní rady v roce 1999 či 28,2 % v roce 2008 (v součtu FPÖ a BZÖ), na zemské úrovni např. 20,2 % hlasů ve volbách do vídeňského zemského sněmu resp. obecní rady v roce 2001. 9 FASSMANN, Heinz; MÜNZ, Rainer (Hrsg.): Einwanderungsland Österreich?, s. 7. 10 K pojmům integrace a integrační politika blíže viz kap. 2.1.

11

Komplexní pohled na vídeňskou politiku ve vztahu k imigrantům a pokus o její zhodnocení ovšem – i v rakouské literatuře – zatím chybí. Téma vlivu federální struktury politického systému na integraci přistěhovalců, resp. integrační politika na úrovni nižších správních celků byla obecně dosud na okraji zájmu.11 Vzhledem k rostoucímu počtu imigrantů nejenom v západoevropských, ale stále více i východoevropských metropolích a velkých městech (včetně Prahy) je přitom pohled na postup a řešení ve Vídni bezesporu přínosný.

1.1 Základní teze a cíle práce Vídeňská vláda SPÖ, která s výjimkou let 1997–2001 disponuje od konce druhé světové války v zemském sněmu absolutní většinou mandátů, a má tak rozhodující vliv na integrační politiku ve Vídni, prezentuje svoji činnost na tomto poli za posledních dvacet let jako „úspěšný příběh“ („Erfolgsgeschichte“).12 Tento výrok a jemu podobné je nutné chápat spíše jako politická prohlášení směrem k veřejnosti; vybízí ovšem k otázce, zda vídeňská radnice vedená SPÖ svou integrační politikou po roce 1990 skutečně přispívá k co nejhladšímu začlenění imigrantů do společnosti na základě svého cíle „zajistit sociální smír, k němuž je nezbytné, aby měli všichni lidé v Rakousku stejné šance.“13 Při studiu integrační politiky se přitom nelze omezit pouze na popis činnosti příslušných institucí, jako byl městem v roce 1992 zřízený a financovaný Vídeňský integrační fond (Wiener Integrationsfonds, WIF) či v současnosti jeho nástupce, Magistrátní oddělení 17 (Magistratsabteilung 17, MA 17). Je třeba zabývat se také nejdůležitějšími integračními tématy, na jejichž provádění zemská resp. komunální politika má (či se snaží mít) bezprostřední vliv, jako je např. politika udělování státního občanství, politická participace imigrantů na komunální úrovni, přístup cizinců k obecní bytové výstavbě a sociální podpoře či problematika jejich jazykové vybavenosti jako základního předpokladu pro úspěšnou integraci. Další oblastí zájmu bude otázka, do jaké míry se strany zastoupené ve vídeňské obecní radě v těchto klíčových tématech 11

BAUBÖCK, Rainer: Föderalismus und Immigration: Fragen an die komparative Forschung, s. 250. In THRÄNHARDT, Dietrich (Hrsg.): Integrationspolitik in föderalistischen Systemen. Münster/Hamburg: LIT-Verlag, 2001, 249-272. 12 Tisková zpráva městské radní pro integraci ze 14.2.2007: Frauenberger: Arbeitsschwerpunkte in Integrations- und Frauenpolitik. In http://www.sandra-frauenberger.at/pressetext.php?id=78 (29.12.2008) 13 Program vídeňské SPÖ, heslo „Miteinander“. In http://www.wien.spoe.at/online/page.php?P=10275 (15. 10. 2008)

12

shodují či rozcházejí, nakolik je vídeňská integrační politika výsledkem konsensu politických stran zastoupených v obecní radě a do jaké míry socialistická vláda prosazuje svou vůli na základě svého většinového postavení nehledě na postoje ostatních stran. Při hledání odpovědi na tuto otázku se přitom obzvlášť zajímavě jeví období let 2000–2006, během něhož na spolkové (tedy centrální) úrovni postupně vládly dvě pravicové koalice ÖVP-FPÖ/BZÖ pod vedením lidoveckého kancléře Wolfganga Schüssela, zatímco ve Vídni byla u moci většinová vláda SPÖ v čele se starostou Michaelem Häuplem (od roku 2001). Na půdě vídeňské obecní rady a vídeňského zemského sněmu14 docházelo k živým debatám o integrační politice spolkové vlády, zejména v souvislosti s tzv. „integrační dohodou“. Socialistická15 vláda ve Vídni zaujala vůči opatřením lidovců a svobodných kritickou pozici a prezentovala se jako zastánce liberálního přístupu v integrační politice, který na bázi bohaté nabídky integračních programů a vytváření rovnosti šancí mezi většinovou společností a přistěhovalci přispívá k jejich integraci. Kombinací popisu činnosti vídeňské radnice a jejích institucí v oblasti integrace cizinců a analýzy postojů většinové socialistické vlády ke klíčovým integračně relevantním tématům na zemské i komunální úrovni lze zhodnotit míru aktivity a motivy a meze jednání vídeňské vlády v oblasti integrační politiky. Cílem práce je vytvořit případovou studii, která by mohla sloužit pro porovnání činnosti na poli integrace na úrovni evropských metropolí a velkoměst. Vzhledem k tomu, že v posledních letech rapidně stoupá podíl cizinců i v Praze a dalších větších českých městech, získává téma integrační politiky na stále větší důležitosti a v dalších letech se stane jednou z hlavních politických priorit. Jedním ze záměrů práce je poskytnout politikům, úředníkům a dalším lidem, kteří jsou v českém prostředí činní v oboru migrační politiky, pohled na to, jak problém s integrací imigrantů v Rakousku vznikl a jakým způsobem a za jakých okolností rakouská politika tuto situaci řeší. 14

Spolkové hlavní město Vídeň je jednou z devíti spolkových zemí Rakouska a zároveň největší obcí v tomto státě. Každé čtyři roky probíhají volby do obecní rady (Wiener Gemeinderat), v nichž je voleno 100 poslanců, kteří jsou zároveň členy vídeňského zemského sněmu (Wiener Landtag). Také vídeňská zemská vláda (Wiener Landesregierung) a vídeňský městský senát (Wiener Stadtsenat) se skládají ze stejných členů. Zatímco zemský sněm a zemská vláda vykonají legislativu resp. exekutivu na úrovni Vídně jako země, obecní rada a vídeňský magistrát se zabývají tématy Vídně jako obce. Srov. čl. 108 a 109 Spolkového ústavního zákona. Český překlad rakouské ústavy in KLOKOČKA, Vladimír; WAGNEROVÁ, Eliška: Ústavy států Evropské unie. Díl 1. (2. vydání). Praha: Linde, 2004, s.422-503. 15 Socialistická strana Rakouska (Sozialistische Partei Österreichs) byla v roce 1991 přejmenována na Sozialdemokratische Partei Österreichs. Správně by se tak mělo říkat „sociální demokraté“, a ne „socialisté“. Termín socialisté se však dodnes v běžném slovníku používá, zvláště pak ve spojení s Vídní, kde SPÖ po roce 1945 vždy byla u moci. Vzhledem k tomu bude tento termín využíván i v této práci, a sice v synonymním významu se spojením sociální demokraté.

13

1.2 Struktura práce Dříve, než se budeme zabývat samotnou problematikou na vídeňské úrovni, je třeba vymezit základní pojmy (kapitola 2), tzn. představit integraci jednak jako analytický, jednak jako normativní koncept, a tím nastínit možnosti a cíle, ke kterým může integrační politika směřovat. Dále je třeba představit hlavní aktéry integrační politiky, především s ohledem na nejdůležitější pravomoci spolkových zemí a obcí, a také cílovou skupinu, která je předmětem integrační politiky. Obecně jsou to lidé s migračním původem, avšak pro účel práce je třeba alespoň rámcově identifikovat ty etnické skupiny, které mají se začleněním do většinové rakouské společnosti největší potíže a na něž se integrační politika primárně orientuje. Integrační politiku města Vídně nelze vyjmout z kontextu spolkové migrační politiky, která určuje základní zákonný rámec, na jehož základě má začleňování do většinové společnosti probíhat. Přitom je třeba sledovat nejenom integrační politiku, ale též – jako její časový předstupeň – imigrační politiku, která se na integraci taktéž podílí, např. pravidly, na jejichž bázi se imigrant může v Rakousku usídlit apod. Kapitola 3 se tak zabývá popisem vývoje rakouské integrační politiky na úrovni spolku a charakteristikou základních zákonů a opatření na poli integrace. Detailněji bude představeno období spolkové vlády ÖVP-FPÖ/BZÖ let 2000-2006, kdy byla zavedena tzv. „integrační dohoda“ jako první významné integrační opatření spolku a uzákoněny další relevantní, dodnes platné normy. Opatření země/obce Vídně na poli integrační politiky pak budou sledována ze dvou perspektiv. Nejprve bude představena činnost dvou klíčových institucí města, jejichž úkolem byla/je pomoc imigrantům při začleňování do rakouské, resp. vídeňské společnosti: WIF (1992-2005) a MA 17 (od roku 2004). Přitom půjde nejen o popis činnosti těchto dvou různých institucionálních forem, ale též o zhodnocení jejich předností a nevýhod. Posléze budou na základě nejčastěji diskutovaných témat ze zasedání vídeňského zemského sněmu/obecní rady (udělování státního občanství, komunální volební právo pro cizince, zpřístupnění trhu s obecními byty a sociální podpory cizincům, školská politika a jazykové kurzy) představeny postoje jednotlivých stran k těmto klíčovým otázkám na vídeňské a v širším ohledu i na celorakouské úrovni.

14

1.3 Kritika literatury a metodologie Problematice migrace a integrace je v rakouském vědeckém diskurzu v posledních letech věnována stále větší pozornost, která odráží v úvodu nastíněný význam tohoto tématu. Pro výzkum v oblasti migrace a integrace (tzv. Migrationsforschung, Integrationsforschung) je charakteristická jeho multidisciplinarita, která vychází z toho, že se jedná o průřezovou matérii, která zahrnuje nejrůznější aspekty života společnosti – na migraci a integraci je možné nahlížet z hlediska demografie, ekonomie, sociologie, právní vědy, geografie, politologie či sociálních dějin.16 Roztříštěnost migračního výzkumu do množství oborů ztěžuje jeho etablování na rovnocenné úrovni s ostatními disciplínami: na akademické půdě v Rakousku až donedávna nefungoval institut, který by se zaměřoval výhradně na výzkum v oblasti migrace a integrace, dodnes kvůli nedostatečnému finančnímu zajištění neexistuje žádný časopis, který by se věnoval výlučně tomuto tématu.17 V rámci různých institucí je pak oblast migrace a integrace spíše na okraji zájmu a často je sledována pouze z perspektivy daného oboru. To je také příčinou toho, že se migračním výzkumem v Rakousku zabývá relativně úzká skupina lidí: na plný úvazek se mu věnuje maximálně 15 vědců, dalších 20-30 pracuje v této oblasti pouze nepravidelně.18 V roce 2004 vznikla při rakouské Akademii věd Komise pro migrační a integrační výzkum (Kommission für Migrations- und Integrationsforschung), jejímž cílem je položit základ pro pevnější institucionální zakotvení této disciplíny v Rakousku a propojit jednotlivé odborníky na migraci a integraci. Činnost komise je do velké míry nezávislá na veřejných financích, neboť většinu jejího rozpočtu pokrývá soukromá švýcarská nadace.19 Financování jednotlivých výzkumných projektů přitom představuje velký problém, neboť drtivá většina z nich probíhá na zakázku vládních institucí. Podle Bernharda Perchiniga jednotlivá ministerstva „často zabraňují publikování nežádoucích

16

Srov. Bauböck, Rainer, Perchinig, Bernhard (Hrsg.): Migrations- und Integrationsforschung in Österreich – Ansätze, Schnittstellen, Kooperationen, Kommision für Migrationsforschung, Österreichische Akademie für Wissenschaften. Wien: 2003. In http://www.oeaw.ac.at/kmi/Bilder/kmi_WP1.pdf (30. 12. 2008) 17 Např. ze zamýšleného odborného periodika Wiener Hefte zu Migration und Integration in Theorie und Praxis bylo v roce 2003 realizováno pouze jediné číslo. 18 Perchinig, Bernahrd: Migration Studies in Austria – Research at the Margins? KMI Working Paper Series. Wien, 2004, s. 12. In http://www.oeaw.ac.at/kmi/Bilder/kmi_WP4.pdf (30. 12. 2008) 19 Tamtéž., s. 12

15

závěrů a tlačí na vědce, aby své výstupy přeformulovali“, což vede k tomu, že mezi politiky a vědci v Rakousku existují napjaté vztahy.20 K jednotlivým publikačním výstupům je tak třeba přistupovat velmi obezřetně a s ohledem na to, kdo je zadával a kryl náklady na jejich realizaci. Např. vydání integrační zprávy spolkového ministerstva vnitra Gemeinsam kommen wir zusammen21 v lednu 2008 s cílem vytvořit bázi pro novou orientaci rakouské integrační politiky provázely kontroverze, neboť v týmu expertů, kteří zprávu vypracovali, chyběli někteří přední odborníci, kteří dříve kritizovali politiku minstra vnitra Plattera (ÖVP).22 Tato vládní integrační zpráva byla přitom v Rakousku vůbec první svého druhu, což jednak ukazuje deficit této země oproti jiným státům,23 jednak potvrzuje „tradici výrazně zpolitizovaného výzkumu, který reaguje na vládní imigrační a integrační politiku (…) Dodnes je diskurz migračního výzkumu rozdělen mezi spíše demograficky a ekonomicky orientovaný výzkum, který se snaží vyhnout politickým konotacím, a výzkum, který kriticky poukazuje na stav migrační politiky v Rakousku“.24 Dvě rozsáhlé migrační a integrační zprávy však již v Rakousku existují a představují základní literaturu, která z komplexního hlediska zachycuje různá témata spojená s migrací a integrací. V roce 2003 vydal kolektiv autorů pod vedením předního geografa a odborníka na migraci Heinze Fassmanna Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht,25 který představuje pomyslný průsečík celého migračního výzkumu v Rakousku, neboť do něj přispěli v podstatě všichni významní odborníci v této oblasti a přiložený seznam literatury lze do velké míry chápat jako bibliografii k tématu.26 Vzhledem ke snaze autorů o politickou neutralitu se ve sborníku, který byl téměř 20

Perchinig, Bernahrd: Migration Studies in Austria – Research at the Margins? KMI Working Paper Series. Wien, 2004, s. 12. In http://www.oeaw.ac.at/kmi/Bilder/kmi_WP4.pdf (30. 12. 2008) 21 Bundesministerium für Ineres (Hrsg.):Gemeinsam kommen wir zusammen. Expertenbeiträge zur Integration. Wien, 2008. 226 s. In http://www.bmvit.gv.at/ministerium/bures/programm/gesamt.pdf (29. 12. 2008) 22 Srov. Die Presse: „Integration: Grenzen der Verschiedenheit nicht überdehnen“, (22. 1. 2008) In http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/356959/index.do?direct=356959&_vl_backlink=/home/pol itik/innenpolitik/356982/index.do&selChannel (7. 1. 2009) 23 Např. v Německu vydává vláda (resp. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky) migrační zprávu každoročně od roku 2001. 24 Perchinig, Bernahrd: Migration Studies in Austria – Research at the Margins? KMI Working Paper Series. Wien, 2004, s. 15. 25 Fassmann, Heinz, Stacher Irene: Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Drava Verlag: Klagenfurt/Celovec, 2003. 26 Zpráva obsahuje 20 kapitol od 32 autorů a autorek, které jsou rozčleněny do pěti volně na sebe navazujících tematických okruhů: demografické a socioekonomické struktury (vývoj přistěhovalectví, pozice imigrantů na pracovním a bytovém trhu, jejich hospodářská a sociální situace a vzdělání), životní situace (ženy, rodina a zdraví), právní rámec v oblasti imigrace a integrace (podmínky pro přistěhování, usídlení a integraci), xenofobie a sebeorganizování imigrantů a činnost ve spolcích.

16

výhradně financován z rozpočtových kapitol různých spolkových ministerstev, lze v jednotlivých příspěvcích jen ojediněle setkat s normativními soudy a hodnocením rakouské imigrační a integrační politiky. Hlavním posláním zprávy je na základě statistických dat (založených na statistikách sčítání lidu v roce 2001 a řadě dílčích studií) podat informaci o stavu imigrace a integrace v Rakousku. Vzhledem k tomu, že cílem diplomové práce je popsat rakouskou integrační politiku, využil jsem pro potřeby diplomové práce zejména studii Karin Königové a Bettiny

Stadlerové

Entwicklungstendenzen

im

öffentlich-rechtlichen

und

demokratiepolitischen Bereich,27 která podrobně popisuje vývoj a obsah relevantních zákonů na poli imigrace a integrace do roku 2002. O důležitém tématu přístupu ke státnímu

občanství

pojednává

stať

Haralda

Waldraucha

a

Dileka

Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich.

28

Cinara

Z hlediska

problematiky bytové situace imigrantů a jejich prostorové koncentrace v Rakousku jsou významné práce Josefa Kohlbachera a Ursuly Reegerové Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich29 a studie Rudolfa Giffingera a Hannese Wimmera Kleinräumige Segregation und Integration,30 které poukazují na obecně vnímaný problém nadměrné koncentrace přistěhovalců v některých rakouských městech, zejména ve Vídni, kde na ni má vliv mj. struktura bytového trhu a donedávna vyloučení cizinců z některých jeho segmentů. Vývoj přistěhovalectví do Rakouska ve spojení se základními právními normami podrobně zachycují Rainer Münz, Peter Zuser a Peter Kytir v příspěvku Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung: Struktur und Entwicklung.31 V roce 2007 vyšel 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht 2001–2006,32 jehož vydání již připravila výše zmíněná Komise pro migrační a integrační výzkum (KMI). Druhá zpráva aktualizuje předchozí svazek o nejnovější data 27

KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2003, s. 226-260. 28 WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich. Tamtéž, s. 261-283. 29 KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich. Tamtéž, s. 87-108. 30 GIFFINGER, Rudolf; WIMMER, Hannes: Kleinräumige Segregation und Integration. Tamtéž, s. 109119. 31 MÜNZ, Rainer; ZUSER, Peter; KYTIR, Josef: Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung: Struktur und Entwicklung. Tamtéž, s. 19-61. 32 FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht 2001–2006. Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien : Drava Verlag, 2007.

17

a vývoj v oblasti zákonodárství. Z tohoto pohledu jsou pro diplomovou práci přínosné zejména statě Mathiase Vogla Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechts33 a Sebastiana Schumachera Die Neurganisation der Zuwanderung durch das Fremdenrechtspaket 2005,34 které zachycují zákonné úpravy přijaté v období spolkové vlády ÖVP-FPÖ/BZÖ v letech 2000-2006, včetně tzv. „integrační dohody“ a zákona o usídlení a pobytu (Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz), tedy klíčových norem pro integraci nových přistěhovalců. Velmi důležitý pro předkládanou práci je také text Rudolfa Thienela Integration als rechtliche Querschnittsmaterie,35 který je prvním rozsáhlejším zachycením rozdělení kompetencí v integrační politice mezi jednotlivé aktéry (především spolek a spolkové země). Thienel poukazuje na rozdrobenost pravomocí v této oblasti, takže dochází k nedostatečné harmonizaci opatření jednotlivých aktérů a tím i k neefektivní integrační politice. Významným aktérem v této oblasti je také EU, která se snaží o vytvoření jednotné imigrační a integrační politiky. Vliv EU zkoumá Berhard Perchinig ve studii Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik36 a ukazuje, že Rakousko mezi členskými státy EU patří mezi konzervativní země, které se snaží bránit procesu postupného zrovnoprávňování občanů třetích států s občany jiných členských států EU. Jak již bylo řečeno, obě obsáhlé zprávy se snaží působit politicky neutrálně, což se projevuje i na tom, že ani v jedné publikaci není podrobněji definován pojem integrace, s nímž si v Rakousku různé politické strany a společenské skupiny spojují různé významy. Zpráva se tak vzdává ambice definovat cíle integrační politiky. Její vydavatel Heinz Fassmann se přitom touto problematikou dlouhodobě zabývá; různé přístupy k integraci jako analytickému i normativnímu konceptu shrnuje jeho stať Der Integrationsbegriff: missverständlich und allgegenwärtig – eine Erläuterung.37 Často citovaným autorem k tomuto tématu je také Rainer Bauböck, pro něhož je, stejně jako pro Fassmanna a pro drtivou většinu rakouských odborníků, kteří se věnují normativní

33

VOGL, Mathias: Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechts. Tamtéž, s. 19-40. SCHUMACHER, Sebastian: Die Neurganisation der Zuwanderung durch das Fremdenrechtspaket 2005. Tamtéž, s. 74-82. 35 THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie. Tamtéž, s. 83-126. 36 PERCHINIG, Bernhard: Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik. Tamtéž, s. 131-144. 37 FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: missverständlich und allgegenwärtig – eine Erläuterung. In: OBERLECHNER, Manfred (Hrsg.): Die missglückte Integration? Wege und Irrwege in Europa. Wien: Braumüller-Verlag, s. 225-238. 34

18

rovině pojmu integrace, důležitým předpokladem pro úspěšné začlenění imigrantů do většinové společností vytvoření rovnosti šancí včetně možnosti politické participace.38 Vedle obou integračních zpráv samozřejmě existuje množství sborníků, které se věnují dílčím integračním aspektům; samostatná monografie, která by se podrobně a komplexně zabývala různými rovinami integrační politiky zejména s přihlédnutím k procesu jejího utváření, však zatím chybí. Základní přehled nabízí alespoň stať Rainera Bauböcka a Bernharda Perchiniga Migrations- und Integrationspolitik z roku 2006, která je součástí pravidelně aktualizované příručky Politik in Österreich. 39 Podobně i na úrovni Vídně dosud neexistuje publikace, která by se pokusila o komplexní pohled na tamější integrační politiku. Výjimku představuje deset let stará diplomová práce Jana Kollera Kommunale Integrationspolitik: eine Analyse des Wiener Integrationsfonds im Kontext sozialdemokratischer Interessenpolitik,40 která podrobně zpracovává okolnosti vzniku Vídeňského integračního fondu (WIF) a jeho činnost. Koller se přitom soustředí na politickou diskusi stran zastoupených ve vídeňské obecní radě o integrační politice a ukazuje snahu vládnoucí strany SPÖ ovládnout WIF a jeho prostřednictvím získat plnou kontrolu nad tímto tématem. Vzhledem k nedostatku sekundární literatury o integrační politice ve Vídni diplomová práce využívá zejména primární literatury a pramenů. O činnosti hlavního města Rakouska na poli integrace se lze dozvědět z výročních zpráv a dalších publikací WIF a MA 17. Přitom je třeba k těmto materiálům přistupovat kriticky, neboť je zřetelné, že zejména od vzniku MA 17 v roce 2004 tyto podklady slouží především k mediální prezentaci domnělých úspěchů města Vídně (resp. SPÖ) v oblasti integrace. Dalšími důležitými prameny jsou stenografické protokoly ze zasedání obecní rady a zemského sněmu a tiskové zprávy vídeňského magistrátu (tzv. Rathauskorrespondenz), dostupné na webové stránce města Vídně. Významnou součástí metodologie práce je expertní interview. Na základě polostrukturovaného dotazníku s 25 otázkami41 autor práce v listopadu roku 2007 a na podzim roku 2008 podnikl rozhovory se čtyřmi politiky ze všech politických stran 38

Srov. např. BAUBÖCK, Rainer: Gleichheit, Vielfalt und Zusammenhalt – Grundsätze für die Integration von Einwanderern. In: VOLF, Patrick; BAUBÖCK, Rainer: Wege zur Integration. Was man gegen Diskriminierung und Fremdenfeindlichkeit tun kann. Bundesministerium für Bildung, Wissenschaft und Kultur, Bd. 4. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, s. 7-41. 39 BAUBÖCK, Rainer; PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik. In DACHS, Herbert u. a. (Hg.): Politik in Österreich. Das Handbuch.. Wien: MANZ, 2006, s. 726-742. 40 KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik: eine Analyse des Wiener Integrationsfonds im Kontext sozialdemokratischer Interessenpolitik. Diplomarbeit Universität Wien, 1998. 41 Seznam otázek viz příloha 9.1.

19

zastoupených ve vídeňské obecní radě (Wiener Gemeinderat), vesměs členy integračního výboru a dlouholetými experty v této oblasti – výjimku tvořil pouze zastupitel za vládnoucí stranu SPÖ, který je ve výboru činný teprve jeden rok, což se také projevilo na kvalitě získaných odpovědí.42 Ve všech případech se autor setkal s pozitivním přijetím od poslanců, byť poslední rozhovor s expertkou na integraci ze strany ÖVP se podařilo uskutečnit až v říjnu roku 2008. Nejkratší interview trvalo 53 minut (s poslankyní za FPÖ), nejdelší 84 minut (s poslankyní za stranu zelených). Expertní interview je teoretiky sociálních věd zařazováno mezi varianty kvalitativní metody, ačkoliv o jeho relevantnosti se v odborné obci vedou diskuse a často je mu vzhledem k obtížnému vyhodnocování získaných dat přisuzována pouze explorativní funkce.43 Na rozdíl od biografických interview není hlavním předmětem zájmu osoba dotazovaného, nýbrž jeho odborné kompetence a znalosti. Podle Meusera a Nagelové je expertem ten, „kdo (…) nese odpovědnost za návrh, realizaci či kontrolu řešení problému, nebo ten, kdo má privilegovaný přístup k informacím o skupinách lidí či rozhodovacích procesech“.44 Právě privilegovanost či odpovědnost dotazovaných expertů s sebou přináší nároky na odborné znalosti a zkušenosti badatele, aby byl pro dotazovaného pokud možno rovnocenným partnerem. V opačném případě totiž může interview přejít takřka do monologu, během něhož expert říká pouze to, co sám považuje za důležité a může se – ať vědomě či nevědomě – vyhýbat otázkám důležitým pro účel interview.45 Dalším často diskutovaným úskalím expertního interview je tak pravdivost a úplnost jeho výpovědí – tím spíše, jedná-li se o politika. Určitou zárukou „pravdomluvnosti“ je však podle Meusera a Nagelové skutečnost, že experti počítají s tím, že jsou dotazování i jejich další kolegové: „V tom vidíme podstatný tlak na pravdu a k tomu, že např. raději mlčí, než lžou. Vyjádření vlastních hodnotících soudů přitom není zabráněno.“46 Přesto je namístě fakta pokud možno důsledně ověřovat, k hodnotícím soudům přistupovat kriticky a s odstupem, a sledovat nejenom to, co experti říkají, ale také to, co zdůrazňují a čemu se vyhýbají. Vzhledem k nastíněným problémům expertního interview je často používanou formou získávání dat polostrukturované interview (Leitfadeninterview). Orientace na 42

Stručné vizitky všech poslanců viz příloha 9.2. Srov. např. BOGNER, Alexander; MENZ, Wolfgang: Das theoriegenerierende Experteninterview. Erkenntinsinteresse, Wissenformen, Interaktion, s. 34. In: BOGNER u.a. (Hrsg.): Das Experteninterview. Theorie, Methode, Anwendung (2. Auflage). Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften, 2005, s. 33-68. 44 MEUSER, Michael; NAGEL, Ulrike: ExpertInneninterviews – vielfach erprobt, wenig gedacht. Ein Beitrag zur qualitativen Methodendiskussion , s. 73. In: tamtéž, s. 71-93. 45 BOGNER, Alexander; MENZ, Wolfgang: Das theoriegenerierende Experteninterview, s. 35. 46 MEUSER, Michael; NAGEL, Ulrike: ExpertInneninterviews – vielfach erprobt, wenig gedacht, s. 91. 43

20

předpřipravenou strukturu rozhovoru pomáhá předejít tomu, že „se rozhovor ztratí v tématech, které s věcí nesouvisí, a zároveň umožňuje expertovi prezentovat své vědění a svůj pohled na něj“.47 Struktura dotazníku umožnila rozdělit interview na tři hlavní tematické okruhy. Cílem rozhovoru bylo nejprve zjistit, jak rozdílně či podobně jednotliví politici (resp. jejich strany) vnímají integraci imigrantů a kam až sahá politický konsensus v této problematice. V další části se pak autor pokoušel získat postoje a argumentaci dotazovaných

expertů

k nejdiskutovanějším

tématům

v souvislosti

s integrací.

Závěrečný okruh otázek pak směřoval k hodnocení integrační politiky města Vídně, zejména v souvislosti s činností Vídeňského integračního fondu (WIF) a Magistrátního oddělení č. 17 (MA 17). Ze všech interview byl pořízen zvukový elektronický záznam a získaný materiál byl následně přepsán.48 Doslovné transkripce rozhovorů ze zvukových nahrávek jsou ve formě datového souboru součástí elektronické přílohy práce (CD). Získané výpovědi a informace k jednotlivým otázkám byly porovnány, vyhodnoceny a použity jednak jako základ pro další rešerši, jednak přímo v diplomové práci. Dále bylo v září 2008 provedeno expertní interview s Goranem Novakovičem, který od roku 1994 pracoval ve WIF a v současnosti je tiskovým mluvčím MA 17. Na základě popsaného metodologického postupu je cílem předložené práce vytvořit případovou studii o rakouské integrační politice na příkladu spolkového hlavního města Vídně. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je syntéza na bázi sekundární literatury, tištěných pramenů (resp. pramenů dostupných na internetu) a expertních interview.

47

MEUSER, Michael; NAGEL, Ulrike: ExpertInneninterviews – vielfach erprobt, wenig gedacht, s. 77. Podle Meussera a Nagelové při expertních interview není třeba udělat přepis s transkripčními značkami, neboť jde pouze o výpovědi dotazovaného, a ne jeho emoční pochody. Proto tyto značky v transkribovaném textu nejsou použity. Srov. MEUSER, Michael; NAGEL, Ulrike: ExpertInneninterviews – vielfach erprobt, wenig gedacht, s. 91. 48

21

2. Vymezení základních pojmů 2.1 Integrace a integrační politika V okamžiku, kdy se člověk rozhodne (či je přinucen) opustit svou zemi a trvale se usídlit v zemi jiné, je postaven před nevyhnutelný a často náročný úkol začlenit se do nové společnosti, integrovat se. V migračním výzkumu je integrace49 zastřešujícím termínem pro různé analytické či normativní koncepce, čímž také získává různé významy. Integrace může být chápána jako perfektní přizpůsobení imigrantů, stejně jako volné soužití více etnických (či obecně společenských) skupin vedle sebe. Vzhledem k tomu, že neexistuje jednoznačná definice pojmu integrace, dochází často k jeho nesprávnému či nesystematickému užívání. Proto je třeba tento pojem přesně vymezit. Úskalí společenské debaty o integraci výstižně shrnuje jeden z nejvýznamnějších odborníků na fenomén migrace Heinz Fassmann: „Každý mluví o integraci a každý tím míní něco jiného. Snad právě v tom spočívá to zvláštní politické kouzlo, neboť názoroví vůdci a političtí činitelé se rychle domluví na nutnosti integrace přistěhovalců, aniž musí přesně říci, co vlastně chtějí.“50 Dokladem jeho slov může být leitmotiv rakouské migrační politiky 90. let 20. století „integrace před novou imigrací“ (Integration vor Neuzuzug), který se stal jakousi magickou formulí, aniž byl jeho obsah zprvu jasněji definován.51 Právě kvůli odlišným výkladům je třeba nejprve se pokusit o přesnější vymezení pojmů integrace a integrační politika.

2.1.1 Integrace jako analytický koncept V odborné literatuře lze nalézt řadu rozdílných modelů, které popisují proces začleňování přistěhovalců do společnosti. Nejčastěji zmiňované základní protipóly jsou asimilace a koncept multikulturní společnosti. Zatímco obecným cílem asimilace je v širším smyslu dokonalé začlenění přistěhovalců, kteří musí zcela odmítnout kulturu

49

Integrace, původně pojem z matematiky, který latinsky znamená: sjednocení, ucelení, splynutí, proces spojování ve vyšší celek, začlenění, zapojení, zařazení. 50 FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: missverständlich und allgegenwärtig – eine Erläuterung. S. 227. In: OBERLECHNER, Manfred (Hrsg.): Die missglückte Integration? Wege und Irrwege in Europa. Wien: Braumüller-Verlag, s. 225-238. 51 Podrobněji viz kapitola 3.2.

22

země původu, aby se stali plnohodnotnými členy nové společnosti, v multikulturním konceptu je naopak uchování identity možné a žádoucí.52 Na základě těchto dvou základních konceptů bylo rozpracováno mnoho teorií o integraci, které se snaží postihnout různé varianty začleňování imigrantů do společnosti, ke kterým může dojít, či jejich dílčí aspekty.53 Většina konceptů sleduje integraci – ve smyslu vytváření celku – ze dvou základních, vzájemně ovšem souvisejících perspektiv:54 1)

systémová integrace: na úrovni společnosti je možné analyzovat, do jaké míry dochází k zapojení osob a skupin do stávajícího institucionálního rámce – např. pracovní a bytový trh, politická participace apod.

2)

sociální integrace: sleduje individuální začlenění jedince do celospolečenských vztahů

Z hlediska sociální integrace je specifikem přistěhovalectví skutečnost, že se imigrant ocitá na rozhraní dvou společností: té, ze které vzešel (Herkunftsgesellschaft), a cílové společnosti (Aufnahmegesellschaft, Zielgesellschaft). Tím je postaven před úkol utvořit si vztah hned ke dvěma rozdílným společenským systémům, které se od sebe v oblasti způsobu života a hodnotového systému často výrazně liší. V migračním výzkumu tento rozpor (s drobnými obměnami) shrnuje dnes již klasický model německého sociologa Hartmuta Essera, který ve zjednodušené formě nastiňuje čtyři rozdílné možnosti vztahů imigranta k oběma společnostem:

52

FASSMANN, Heinz: Zehn Anmerkungen zum Begriff und Konzept der Integration, 64. In: Bundesministerium für Inneres (Hrsg.): 50 Jahre Genfer Flüchtlingskonvention in Österreich. Wien/Graz: Neuer Wiss.Verlag, 2005, s. 57-78. 53 V literatuře se tak lze setkat s řadou pojmů jako např. asimilace, segmentová asimilace, akulturace, akomodace, adaptace, inkorporace, marginalizace, inkluze, exkluze, inzerce, usídlení (settlement) či koncepty občanství (citizenship), resp. domovských práv (denizenship) atd. Srov. CASTLES, Stephen u.a.: Integration: Mapping the field. Oxford: University of Oxford, 2002, s. 116-118. Ke stažení in http://forcedmigrationguide.pbwiki.com/Integration:-Mapping-the-Field (24. 9. 2008) 54 FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 227.

23

Tabulka 1: Čtyři varianty sociální integrace podle H. Essera55 Sociální integrace do „většinové“ společnosti ano Sociální integrace do původní etnické skupiny

ne

ano

Vícenásobná integrace

Segmentace

ne

Asimilace

Marginalizace

Marginalizace (Marginalität) vzniká v případě, kdy zatím nedošlo k sociální integraci přistěhovalců do většinové společnosti a zároveň již vymizel vztah k výchozímu etnickému kontextu. Imigrant tak zůstává na okraji společnosti, vykořeněný, dezorientovaný a odcizený, je dezintegrován.56 Segmentace

(Segmentation)

popisuje

situaci,

kdy přetrvává

integrace

do původní společnosti, aniž (prozatím) proběhlo začlenění do společnosti přijímající. Celá společnost se tak dělí do různých podskupin, které jsou v minimální interakci. Tato skutečnost vede k separaci (segregaci), resp. k vytvoření paralelní společnosti vůči společnosti většinové. Na rozdíl od marginalizace přistěhovalci ovšem nejsou na okraji, naopak jsou silně zakořeněni ve svém (původním) etniku, tzv. ethnic community.57 Vícenásobná integrace (Mehrfachintegration) odpovídá konceptu multikulturní společnosti, kdy došlo k sociální integraci do většinové společnosti při zachování vazeb k výchozí společnosti; v anglicky mluvícím prostoru se hovoří též o konceptu „salátové mísy“ (salad bowl). Projevem vícevrstvé integrace je schopnost imigranta domluvit se v obou (resp. více) společnostech, přičemž ve vztahové rovině (rodina, přátelé, zaměstnání) je přistěhovalec začleněn do více společností a má více identit. Podle Fassmanna tak vícenásobná integrace „neznamená dezorientaci či jednostrannou orientaci, nýbrž vícečetnou orientaci, kterou je možné v závislosti na sociálním kontextu aktivovat podobně jako světelný spínač“.58

55

ESSER, Hartmut: Welche Alternativen zur „Assimilation“ gibt es eigentlich?, s. 47. In: BADE, Klaus J.; BOMMES, Michael (Hrsg.): Migration – Integration – Bildung. Grundfragen und Problembereiche. IMIS-Beiträge, Heft 23/2004, s. 41-62. In http://www.imis.uni-osnabrueck.de/pdffiles/imis23.pdf (24.9. 2008). 56 FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 228. 57 Tamtéž. 58 Tamtéž.

24

Asimilace předpokládá přerušení vazeb mezi výchozí společností na jedné straně a úspěšnou sociální integraci do většinové společnosti na straně druhé. Z přistěhovalců se tak stávají „domorodci“ (Einheimischen), obyvatelé většinové společnosti, přičemž jejich původní etnický kontext přestává mít jakýkoliv význam. Přitom je možné odlišit asimilaci dobrovolnou a vynucenou – integrační politika v tomto ohledu sehrává rozhodující roli.59 Esserův koncept nabízí možné způsoby začlenění jednotlivce do společnosti. Důležité je ovšem uvědomit si, že proces integrace probíhá na základě mnohovrstevné interakce individua v rámci celospolečenského kontextu. Esser tak ve své již téměř třicet let staré studii odlišuje asimilaci kognitivní (vědění a znalosti, především jazykové kompetence), strukturální (začlenění se do pracovního procesu, řešení bytové situace), sociální (rovina mezilidských vztahů uvnitř vlastního etnika i mezi etniky dalšími) a identifikativní (citová identifikace).60 Další neopomenutelnou součástí začleňování imigrantů do většinové společnosti je skutečnost, že integrace je dlouhodobým procesem, který může trvat až několik generací. Faktor času odráží již teorie o cyklickém vývoji vztahů mezi rasami (RaceRelation-Cycle).61 Podle této teorie probíhá proces asimilace ve čtyřech fázích: Po přistěhování se imigrant pohybuje především ve své etnické komunitě, která mu usnadňuje prvotní orientaci v novém prostředí a pomůže mu zprostředkovat první práci či bydlení. Ve druhé fázi imigranti získávají první kontakty s většinovou společností v rámci konkurenčního boje na pracovním či bytovém trhu, přičemž znalost jazyka a kulturních zvyklostí je základním předpokladem úspěchu. Imigrant tak postupně přechází na třetí stupeň cyklu, jímž je postupná kulturace, resp. akomodace: stále více se přizpůsobuje většinové společnosti, osvojí si její jazyk a kulturu. Pokud je úspěšný, dosáhne sociálního vzestupu a opouští svou etnickou čtvrť. V závěrečné fázi pak dochází k perfektnímu přizpůsobení (ve smyslu asimilace). Etnický původ přistěhovalce ztrácí ve společenském kontextu na významu, přistěhovalec svou původní identitu 59

Tamtéž, s. 229. Srov. ESSER, Hartmut: Aspekte der Wanderungssoziologie. Assimilation und Integration von Wanderern, ethnischen Gruppen und Minderheiten. Eine handlungstheoretische Analyse. Darmstadt: Neuwied, 1980. Citováno in. FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 228. Esser pracuje s pojmem asimilace, neboť chce vyjádřit proces přibližování, „zestejňování“ imigranta ve vztahu k lidem ve většinové společnosti. 61 Teorii „Race-Relation-Cycle“ vypracovala ve 20. letech 20. století tzv. Chicagská škola, založená sociology Robertem E. Parkem a Williamem I. Thomasem, která se mj. zabývala růstem a rozvojem amerických velkoměst a důsledky přistěhovalectví. Přestože pojem rasa je zejména po zkušenostech s německým nacismem značně zdiskreditován a evokuje rasismus, v anglosaském prostoru se slovo „race“ stále ještě používá např. při sčítání lidu. 60

25

definitivně ztrácí a stává se součástí kulturního kontextu většinové společnosti. V rámci asimilace dochází k rozpuštění etnických čtvrtí, protože o místě bydliště už nerozhoduje etnický původ, ale sociální status.62 Přes osmdesát let stará teorie Race-Relation-Cycle samozřejmě není v plném souladu s dnešními empirickými poznatky i novějšími teoriemi. Asimilaci chápe jako jedinou, lineární cestu úspěšné integrace, navíc začleňování do většinové společnosti popisuje jako jednostranný proces a opomíjí změny v přijímací společnosti samotné. Podle Rainera Bauböcka je integrace procesem „vzájemného přizpůsobování a proměňování přijímané a přijímající skupiny“.63 Zároveň je ovšem nutné zdůraznit, že asimilace – jakkoliv je v současné diskusi vnímána spíše negativně – stále zůstává jedním z možných výsledků integrace imigrantů. Např. Bauböck poukazuje na to, že asimilace „může být individuální volbou imigranta či výsledkem neřízeného společenského procesu, který automaticky probíhá po mnoho generací“.64 Vzhledem k zavedení neopomenutelného faktoru času je ovšem teorie Chicagské školy přínosná i dnes, jakkoliv je nutno ji aktualizovat. Fassmann propojuje teorii Race-Relation-Cycle s modelem Hartmuta Essera, a do třetí, resp. čtvrté fáze cyklu začleňuje možné odchylky od asimilace, ať už se jedná o segmentaci, neúspěšnou asimilaci, vícečetnou integraci (Mehrfachintegration) či návrat k původní etnicitě (viz Tabulka 2).65 Na základě předchozího výkladu je proces integrace možné chápat jako dlouhodobě trvající vzájemné působení zpravidla dvou různých společností, přijímající a přijímané, které může v závislosti na řadě faktorů vyústit v různou míru a intenzitu začlenění imigrantů do sociálních vazeb a struktur většinové společnosti.

62

FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 232ff. BAUBÖCK, Rainer: Gleichheit, Vielfalt und Zusammenhalt – Grundsätze für die Integration von Einwanderern, s. 10.In: VOLF, Patrick; BAUBÖCK, Rainer: Wege zur Integration. Was man gegen Diskriminierung und Fremdenfeindlichkeit tun kann. Bundesministerium für Bildung, Wissenschaft und Kultur, Bd. 4. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, s. 7-41. 64 BAUBÖCK, Rainer: Gleicheit, Vielfalt und Zusammenhalt, s. 25. 65 FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 234. 63

26

Tabulka 2: Sociální integrace podle H. Fassmanna66 Race-Relation-Cycle Fáze 1

Rozvětvení (Verweigungen)

Proces Přistěhování a navázání

Typ sociální integrace Segmentace

kontaktu 2

Konkurence a konflikt

Segmentace

3

Přizpůsobování se většinové

Klesající

Odmítnutí / neúspěch

společnosti

segmentace

přizpůsobení

Zánik etnicity

Asimilace

Uchování etnicity /

4

Segmentace / izolace Vícevrstvá integrace

ethnic revival

2.1.2 Integrace jako normativní koncept Předchozí snaha objasnit dimenze pojmu integrace a s ním spojenými koncepty neobsahují žádné hodnocení, který výsledek integrace je dobrý či žádoucí. V každé diskusi o integraci – ať už ve vědecké obci, na politické úrovni či v široké veřejnosti – přitom nutně

dochází k normativním

výpovědím –

asimilace

je

špatná a

multikulturalismus dobrý – či naopak. Podle známého výroku Maxe Webera sice „nesmí nikdy být úkolem vědy, stanovovat závazné normy a ideály a odvozovat z nich recepty pro praxi“,67 v rakouském vědeckém diskursu lze však nalézt řadu návodů, podle nichž by Rakousko mohlo/mělo dosáhnout úspěšné integrace imigrantů. V předmluvě k první rakouské migrační a integrační zprávě její vydavatelé Fassmann a Stacherová definují integraci imigrantů jako „proces společenského začleňování a participace přistěhovalého obyvatelstva,“ přičemž kladou důraz především na účast imigrantů na rozhodovacích procesech ve společnosti: teprve tehdy podle nich může integrace proběhnout úspěšně. 68 Podle Rainera Bauböcka zase v rámci dvoucestného chápání integrace „stojí rakouská společnost před neméně velkou výzvou, proměnit své politické, právní a kulturní instituce tak, aby se z cizinců stali rovnoprávní občané“.69 Bauböck dále varuje, 66

FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 233. Výrok Maxe Webera citován in FASSMANN, Heinz: Zehn Anmerkungen zum Begriff und Konzept der Integration, s. 69. 68 FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene: Vorwort. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene: Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2003, s. 12. 69 BAUBÖCK, Rainer: Gleicheit, Vielfalt und Zusammenhalt, s. 14. 67

27

že exkluze imigrantů by mohla ohrožovat sociální kohezi celé společnosti: „Pokud je otázka soudržnosti zodpovězena tak, že přistěhovalci sem jako cizinci nezapadají, pak to nutně vede k dezintegraci celé společnosti: sociální integrace je pohřbena předepsáním nerovných šancí, kulturní integrace vytvořením bariéry vůči menšinám, právní a politická integrace zafixováním statutu cizince.“70 Rakouská společnost se podle

něj

musí

naučit

chápat

sebe

samu

jako

přistěhovaleckou

zemi

(Einwanderungsland).71 Při definování pojmu integrace je třeba nejprve stanovit cíl integračního procesu, neboť, jak už bylo popsáno výše, integrace je také normativním konceptem, který je závislý na politických, sociálních či kulturních hodnotách společnosti. Přestože je (západo)evropská společnost založena na společných hodnotách jako jsou demokracie, liberalismus, či relativně vysoká úroveň sociálního státu,72 lze se na evropském kontinentu setkat s různými integračními koncepty, které vycházejí z různých tradic. V republikanismu, jehož představitelem je např. Francie, se prosadil ideál „republikánské rovnosti“, který je spojen s myšlenkou „universalismu“, tedy stejných práv a povinností pro všechny občany, přičemž se dbá na oddělení veřejné a soukromé sféry. Zákaz šátků a dalších náboženských symbolů na francouzských školách v tomto ohledu představuje jistý vrchol odmítání viditelných rozdílů ve veřejném prostoru. Naopak Velká Británie či Kanada se oficiálně definují jako multikulturní společnosti, v nichž jsou rozdíly mezi jednotlivými etniky nejen zcela legitimní, ale dokonce propagované jako „rovnocennost v jinakosti“. V Německu či Rakousku byl dlouhá léta aplikován model rotačního principu zahraniční pracovní síly (Gastarbeitermodell), který se de facto integraci snažil vyhnout.73 Nezávisle na jednotlivých modelech však v posledních letech dochází ke sbližování integračních opatření ve Francii, Nizozemsku, Švédsku, Německu, Rakousku a dalších zemích, které jsou často v obecném povědomí spojovány s různými integračními koncepty. Nejvýznamnějším příkladem je přitom zavádění integračních programů či „smluv“, jejichž cílem je vedle výuky národního jazyka přiblížit přistěhovalcům kulturu dané země včetně základních norem a hodnot většinové společnosti. Integrační modely jsou použitelné k deskripci i ke koncipování integrační 70

BAUBÖCK, Rainer: Gleicheit, Vielfalt und Zusammenhalt, s. 15. Tamtéž. 72 Tamtéž, s. 16. 73 MICHALOWSKI, Ines: Vom nationalen Integrationsmodell zum europaweiten Pragmatismus?, s. 35f. In WOYKE, Wichard (Hrsg): Integration und Einwanderung. Eine Einführung. Schwalbach: Wochenschauverlag, 2007. s. 33-58. 71

28

politiky jen částečně, neboť integrační politiky v evropských zemích „jsou dnes podstatně více pragmatické a orientované na konkrétní problémové oblasti“.74 Podle Heinze Fassmanna je ovšem možné hodnotit integrační politiku většiny států ze dvou základních perspektiv: v rovině systémové integrace na celospolečenské úrovni je to vytvoření sociální koheze (soudržnosti), jejímž cílem je předejít konfliktům ve společnosti a dosáhnout sociálního smíru. Druhým měřítkem je strukturální integrace – tzn. taková politika, která umožní imigrantům snazší uplatnění na pracovním či bytovém trhu a dá jim možnost politické participace – tedy opatření, která by zajistila, že měřítkem úspěchu bude lidský a sociální kapitál a která se dají shrnout do slov rovnost šancí (Chancengleichheit).75 Význam rovnosti šancí pro integraci, jejž vyzdvihuje již definice integrace OBSE z roku 1981, přitom sehrává v rakouském vědeckém diskursu klíčovou roli.76 Bernhard Perchinig definuje integrační politiku jako trojúhelník, který vzniká propojením zrovnoprávnění, rovnosti šancí a kulturní rozmanitosti. Nabízí přitom řadu hodnotících kritérií integrační politiky: od otázek trvalosti povolení k pobytu, přes přístup k pracovnímu a bytovému trhu, antidiskriminační opatření až k podpoře vícejazyčnosti a kulturní diverzity.77 Maria Zwickelhuberová chápe integraci jako dvojstranný proces a nabízí následující definici integrační politiky: „V tomto ohledu je integrační politiku nezbytné chápat jako průřezový úkol, jehož cílem je zrovnoprávnění domácího a přistěhovalého obyvatelstva. Úkolem integrační politiky je vytvořit struktury, které přistěhovalému obyvatelstvu umožní politickou participaci.“78 Rainer Bauböck vidí dvě možnosti aktivní integrační politiky, které popisuje anglickými termíny boundary blurring a boundary crossing. Boundary blurring stírá hranice občanských práv rozšířením okruhu jejich nositelů na všechny „Wohnbürger“ („denizens“, volně přeloženo obyvatele s domovskými právy), kteří se po určitou dobu 74

MICHALOWSKI, Ines: Vom nationalen Integrationsmodell zum europaweiten Pragmatismus?, s. 35. FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: vielfältig, missverständlich und allgegenwärtig, s. 235. 76 Definice integrace OBSE z roku 1981 o úkolech integrační politiky říká, že „rovnost šancí (a další cíl: využitelnost rovnosti šancí) k účasti na hospodářském, sociálním a kulturním vývoji společnosti má být pokud ne garantována, tak o ni (má být) alespoň neustále usilováno.“ Cit in CSERJAN Karoly, LABURDA Angelika (Hrsg.): Aktionen zur Integration von Ausländern. Wien : Österreichisches Institut für Raumplanung, 1989, s. 5. 77 PERCHINIG, Bernhard: Einwanderung und Integrationspolitik in Europa, s. 12. In: ZWICKLHUBER, Maria: Interkulturelles Zusammenleben und Integration als kommunalpolitische Herausforderung. Handbuch für interkulturelle Gemeindearbeit. Wien: Interkulturelles Zentrum, 2003. s. 12-16. 78 ZWICKLHUBER, Maria: Interkulturelles Zusammenleben und Integration als kommunalpolitische Herausforderung. Handbuch für interkulturelle Gemeindearbeit. Wien: Interkulturelles Zentrum, 2003, s. 19. 75

29

legálně zdržují v zemi. Boundary crossing naproti tomu znamená individuální překročení hranice prostřednictvím naturalizace, systému dvojího státního občanství či udělením občanství následující generaci.79 V praxi se většinou obě možnosti objevují kombinovaně: nejprve dochází k postupnému stírání hranic mezi většinovou společností a přistěhovalým obyvatelstvem, které může být následně dokončeno v okamžiku, kdy imigrant získá státní občanství dané země. Vzhledem k tomu, že rakouské zákonodárství je v otázce udělení státního občanství cizincům velmi přísné a chápe jej jako „poslední krok“ v procesu „úspěšné integrace“,80 bude hlavní část práce sledovat zejména oblast boundary blurring, tzn. jaké předpoklady rakouská i vídeňská politika vytvářejí pro sociální a strukturální integraci imigrantů předtím, než získají státní občanství. Pro účel této práce lze při hodnocení integrační politiky a jejích cílů použít jako základní měřítko vytváření podmínek pro rovnost šancí mezi většinovou společností a imigranty.

2.2 Hlavní aktéři integrační politiky v Rakousku Integrační politika je zpravidla stanovována na celostátní úrovni a následně implementována v regionech. Ve federálních státech převládá rozdělení kompetencí a úkolů v oblasti začleňování přistěhovalců do většinové společnosti mezi centrální vládu a spolkové země, které tak částečně mohou svými opatřeními integraci imigrantů ovlivňovat. Rainer Bauböck v této souvislosti poznamenává, že integrační indikátory jako vzdělání, příjem či bytová situace imigrantů závisí nejenom na přistěhovalcích samotných, ale také na regionálním a lokálním kontextu státu, který imigranty přijímá.81 V případě Rakouska zákonodárné pravomoci v souvislosti s integrací v naprosté většině spočívají v rukou spolku. V otázce uvádění zákonů do praxe a dalších integračních opatření jsou však kompetence rozděleny mezi řadu aktérů. V posledních letech se snaží integraci členských států regulovat také EU, která sleduje cíl jednotné integrační politiky. Vedle těchto aktérů zasahují do integrace také sociální partneři –

79

BAUBÖCK, Rainer: Gibt es ein Recht auf Einwanderung? Forschungsberichte des Instituts für Höhere Studien, Reihe Politikwissenschaft, Nr.18, 1994. Citováno in ROHSMANN, Katarina: Die „Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002 Integrationsförderung durch Sprach(kurs)zwang? Diplomarbeit Universität Wien, 2003, s. 3. 80 Podrobněji viz kapitola 4.2.1. 81 Podle Rainera Bauböcka je „státní správa v těchto oblastech zpravidla neefektivní. Spolkové země a obce jsou v zavádění a vývoji integračních programů pro určité cílové skupiny schopnější.“ Srov. BAUBÖCK, Rainer: Föderalismus und Immigration: Fragen an die komparative Forschung, s. 252.

30

odbory

(Österreichischer

Gewerkschaftsbund,

ÖGB)

či

hospodářská

komora

(Wirtschaftskammer Österreich, WKÖ) – a také řada nevládních a neziskových organizací, např. církevní charitativní organizace Caritas či Diakonie.82 Rozdrobenost kompetencí vyplývá zejména z toho, že v rakouské legislativě neexistuje zákon, který by integraci reguloval souhrnně. Integrace je tak podle stávajícího stavu průřezovou materií jednotlivých úřadů na různých úrovních, často pouze v souvislosti s jejich konkrétním zaměřením jako doplněk běžné agendy.83 Přestože je např. na úrovni spolku hlavním aktérem v oblasti integrace spolkové ministerstvo vnitra, do procesu začleňování imigrantů do rakouské společnosti zasahují i další ministerské úřady, zejména rezorty hospodářství, školství, práce a sociálních věcí a zdravotnictví.84 Rovněž v jednotlivých spolkových zemích neexistuje jediný úřad, který by otázky spojené s integrací reguloval centrálně – určitou výjimku představuje vídeňské magistrátní oddělení MA 17, které však rovněž nepřebírá veškerou integrační agendu a jeho úkolem je vedle podporování projektů relevantních pro integraci hlavně koordinovat činnost dalších referátů, které jsou příslušné pro integrační témata. Podle Thienela tato rozmanitost kompetencí a aktérů ztěžuje „koherentní a systematickou integrační politiku: komplikace mohou vycházet na jedné straně z toho, že různí aktéři (spolek, země, obce, ale také nevládní organizace) mají různé představy o integraci do společnosti, zároveň také z toho, že nedochází k harmonizaci opatření různých aktérů“.85

2.2.1 Rozdělení kompetencí na poli integrace mezi spolek a země Podle čl. 15 rakouské ústavy (Bundes-Verfassungsgesetz, B-VG) spadají zákonodárné a výkonné kompetence do samostatné působnosti spolkových zemí (Bundesländer), pokud ústava nezařadí danou otázku výslovně do kompetence spolku

82

Podrobné představení množství aktérů v oblasti integrace a jejich činnosti není již z důvodu rozsahu práce možné. Základní přehled aktérů nabízí International Organisation for Migration (IOM) (Hg.): Integrationspraktiken in Österreich. Eine Landkarte über Integrationspraktiken und –philosophien von Bund, Ländern und Sozialpartnern, Wien: IOM, 2005. In http://www.emn.at/modules/typetool/pnincludes/uploads/Integrationsbericht_Juni%202005_web.pdf (7. 1. 2009) 83 THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 126. 84 Srov. IOM (Hg.): Integrationspraktiken in Österreich, s. 36-71. 85 THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 126.

31

(Bund).86 Zákonodárné kompetence spolku jsou přitom tak rozsáhlé, že zemím je v legislativní oblasti přenecháno jen velmi málo pravomocí, což se týká i klíčových oblastí integrační politiky. Tím jsou autonomii jednotlivých zemí na poli systémové integrace nastaveny poměrně vysoké překážky. Spolek je mj. rozhodujícím aktérem v otázkách politických práv, ochrany před diskriminací, regulace přistěhování a pobytu v Rakousku, pracovního práva (přístupu na pracovní trh pro zaměstnance i samostatně výdělečné osoby), sociálního zabezpečení (zejména co se týče pojištění zdravotního, úrazového, důchodového, proti nezaměstnanosti a řady dalších sociálních dávek) a do velké míry také školství.87 Zároveň však existuje systém, podle něhož sice zákonodárná kompetence spočívá v rukou spolku, provádění zákonů však mají na starosti země (čl. 11 B-VG). Z hlediska integrace je v tomto ohledu důležitá zejména pravomoc k udělování státního občanství – země se sice musejí řídit spolkovým zákonem i jeho prováděcím nařízením, zároveň však mají (byť minimální) možnost množství naturalizovaných cizinců ovlivňovat.88 Další druh rozdělení kompetencí popisuje čl. 12 B-VG: Spolek stanovuje všeobecné zásady, spolkové země na jejich základě vydávají vlastní zákony a jsou zodpovědné za jejich provádění. V této oblasti je pro integraci významná především péče o chudé (Armenwesen), tedy především sociální podpora.89 Školská politika je samostatně řešena v čl. 14 B-VG. Spolek zde má v zákonodárné oblasti (s výjimkou zemědělských a lesnických škol) rozhodující pravomoci. Přesto mohou spolkové země do této – pro integraci klíčové – oblasti v určitých oblastech zasahovat. Do zákonodárné i výkonné kompetence spolkových zemí mj. patří záležitosti mateřských škol a družin (čl. 14 odst. 4 písm. b B-VG). Navíc v působnosti spolkových zemí je na základě spolkem stanovených zásad vydávání prováděcích předpisů a výkon moci v záležitosti vnější organizace veřejných povinných škol, který zahrnuje mj. jejich zřizování a výstavbu, počet žáků ve třídě či vyučovací dobu (čl. 14 odst. 3 B-VG). Z hlediska zákonodárných kompetencí, které přísluší zemím a jež jsou významné pro integraci imigrantů, je také významná kompetence v otázce podpory bytové výstavby, která má ve Vídni vzhledem k významného podílu sociálních 86

K rakouskému federalismu blíže viz FALLEND, Franz: Bund-Länder-Beziehungen. In DACHS, Herbert u.a. (Hg.): Politik in Österreich. Das Handbuch. Wien: Manz, 2006, s. 1024-1040. 87 Srov. čl. 10ff B-VG. Blíže k jednotlivým kompetencím na poli integrační politiky srov. THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 83-126. 88 Srov. čl. 11 odst. 1a čl. 11 odst. 3 B-VG. Více viz kapitola 4.2.1. 89 Srov. čl. 12 (1) B-VG. Více viz kap. 4.2.5.

32

bytů velký význam,90 a přirozeně také rozhodovací pravomoci v oblasti služebního práva, které se týká zaměstnanců zemské resp. obecní správy – země či obce tak mají např. právo ovlivňovat etnické složení zaměstnanců na úřadech. 91 Výše naznačené rozdělení kompetencí se ovšem vztahuje zásadně na zákonodárství a provádění zákonů: příslušnost zemí jako nositelů soukromých práv touto úpravou není dotčena (čl. 17 B-VG), takže spolek, země a podle čl. 116 B-VG i obce jsou oprávněny proces začleňování imigrantů na svém území významně ovlivňovat, např. prostřednictvím fondů, dotováním nejrůznějších projektů apod.92

2.2.2 Vliv EU na rakouskou integrační politiku Vedle výše popsaných aktérů má na rakouské zákonodárství vliv i Evropská unie, která se svými zákony a směrnicemi snaží o vytvoření jednotných pravidel a práv pro všechny unijní občany. V posledních letech ovšem roste také zájem Bruselu o práva občanů třetích zemí ve snaze usnadnit této skupině systémovou integraci do společnosti v členských státech. Na základě principů volného pohybu zboží, práce, kapitálu a osob (čl. 28, 39, 43, 49, 56 Smlouvy o Evropské unii) po vstupu Rakouska do EU v roce 1995 došlo k podstatnému zrovnoprávnění občanů členských států EU – tedy od Amsterdamské smlouvy z roku 1997 „občanů EU“ – pohybujících se a pobývajících na území Rakouska s rakouskými občany. Analogická práva navíc mají také státní příslušníci EHP (Island, Lichtenštejnsko a Norsko) a Švýcarska.93 Pro občany třetích zemí však tato ustanovení neplatí.94 Podstatným krokem ke sbližování členských států EU v oblasti imigrační a integrační politiky jako jádra státní suverenity bylo podepsání Amsterdamské smlouvy v roce 1997, v níž byla azylová a imigrační politika přesunuta ze třetího do prvního pilíře evropské spolupráce. Smlouva zavazovala členské státy k tomu, aby do 1. května 2004 vytvořily společnou vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku. Vyvrcholením

90

Čl. 11. odst. 1 B-VG. Více viz kap. 4.2.3. Čl. 11. odst. 2 B-VG. Více viz kap. 4.1.4. 92 THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 87. 93 THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 83. 94 Výjimkou je např. Turecko, jehož občané mají na základě asociační dohody s EU určitá, byť mnohem menší práva v oblasti volného pohybu osob. THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie, s. 83. 91

33

„liberální čtvrthodinky“95 byly závěry jednání Evropské rady v Tampere v říjnu roku 1999, které mj. požadovaly „energickou integrační politiku“ vůči přistěhovalcům ze zemí mimo EU, jejichž práva měla být přiblížena právům občanů EU – integrace tak byla chápána především jako zrovnoprávnění dlouhodobých rezidentů ze třetích států, např. na poli vzdělávání, bydlení a přístupu k pracovnímu trhu.96 Evropská komise sice vypracovala návrhy směrnic, které principy z Tampere reflektovaly, avšak mezitím vůle členských států k liberálnímu přístupu integrační politice polevila,97 což se projevilo i na jejich spíše umírněném tónu. Směrnice, která upravovala společná pravidla pro přistěhování a pobyt v jednotlivých zemích, v Radě EU nenašla podporu, nařízení o právu na slučování rodin98 a právním postavení občanů třetích zemí99 se nakonec po masivních změnách podařilo prosadit, avšak s takovými změnami, „že se o dalekosáhlém zrovnoprávnění mezi usídlenými občany třetích zemí a občany Evropské unie nedá hovořit“,100 navíc existují možnosti, jak lze za určitých okolností omezit přístup k pracovnímu trhu i sociálnímu systému.101 Přesto se všechny členské státy – včetně v této věci zdrženlivého Rakouska, které zastupovali ministr vnitra Strasser (ÖVP) a ministr spravedlnosti Böhmdorfer (FPÖ) – zavázaly k jejich implementování do svých právních řádů do 26. ledna 2006, což se konkrétně ve Vídni projevilo např. na 95

PERCHINIG, Bernhard: Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik,s. 132. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 131-144. 96 Tamtéž, s. 133. 97 Hlavními důvody této změny byly podle Perchiniga posun v pozicích řady států po volbách, po nichž se dostaly ke vládě strany, které nebyly přistěhovalectví nakloněny, zhoršená bezpečnostní situace po teroristických útocích v New Yorku a Madridu a hospodářská recese. Proti liberálnímu pojetí byly zejména Rakousko, Německo a Nizozemsko. Tamtéž, s. 134. 98 Překlad Směrnice 2003/86/ES z 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny in http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1957401 (7. 10. 2008) Směrnice povoluje slučování rodin v případě, kdy byl alespoň jednomu členovi rodiny udělen statut uprchlíka či kdy alespoň jeden člen rodiny pobývá legálně v jednom z členských států EU nejméně jeden rok a má velkou šanci dostat povolení k trvalému pobytu. Práva, která lidé nabývají v důsledku sloučení rodiny, se však ve výše zmíněných případech liší. Pokud má rodinný příslušník za sebou alespoň rok legálního pobytu v členské zemi, může za ním do země přicestovat manžel/manželka a jeho děti (do určitého věku, kdy věkovou hranici určuje členský stát). V případech, kdy by sloučení zahrnovalo jiné členy rodiny, je rozhodnutí ponecháno jednotlivým členským státům. 99 Překlad Směrnice 2003/109/ES z 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty in http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A6-20080148+0+DOC+XML+V0//CS#title2 (7. 10. 2008) . Podle této směrnice musí členské státy přiznat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta po pěti letech legálního a nepřetržitého pobytu. Jakmile zájemce získal právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, má právo na řadu příspěvků za stejných podmínek jako státní příslušníci členského státu, zejména pokud jde o podmínky přístupu k zaměstnání, vzdělání a odborné přípravě, o sociální ochranu, sociální podporu, volný přístup na celé území příslušného členského státu atd. 100 PERCHINIG, Bernhard: Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik s. 134. 101 Tamtéž.

34

povinnosti zpřístupnit komunální bytovou výstavbu a řadu sociálních dávek také občanům ze třetích zemí.102

2.3 Cílová skupina integrační politiky Jeden ze základních problémů při studiu integrace imigrantů spočívá v definici cílové skupiny, tedy lidí, kteří mají být do většinové společnosti začleněni. V každodenním životě v Rakousku dochází k používání slov imigrant (MigrantIn) a cizinec (AusländerIn) v synonymním významu, přičemž klíčovým parametrem je zde státní občanství.103 Na základě statistik žilo v lednu roku 2007 na území Rakouska 826 013 cizinců, což činí cca 10 % z celkového počtu jeho obyvatel. Tento údaj ovšem nepostihuje skutečnost, že téměř polovina z přistěhovalců – tedy těch, kteří se narodili v jiné zemi – už získala rakouské občanství, a tím ztratila status cizince. To, že např. Srb, Turek nebo Afghánec získají rakouský pas, neznamená, že ztrácejí svou původní identitu a stávají se „stoprocentními Rakušany“. Přitom se nejedná o zanedbatelnou skupinu: rakouské státní občanství mělo v roce 2007 43 % ze všech obyvatel Rakouska narozených v cizině, přičemž většina z nich v běžném styku se svým okolím hovoří jiným jazykem než němčinou.104 Na základě součtu všech obyvatel, kteří se narodili v cizině – bez ohledu na to, že určitá část z nich již byla v Rakousku naturalizována – lze definovat cílovou skupinu s „primárním migračním původem“ (primärer Migrationshintergrund), která činí 15 % z celkového obyvatelstva. Vedle v cizině narozených obyvatelů Rakouska je však možné ke skupině s migračním původem připočíst také osoby se „sekundárním migračním původem“ (sekundärer Migrationshintergrund),105 tedy dalších 116 000 osob, které se narodily na území Rakouska, avšak nemají rakouské státní občanství, neboť v Rakousku platí princip „ius sanguis“ a osoby narozené na území Rakouska mají 102

Více viz kap. 4.2.3 a 4.2.4. LEBAHRT, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund, s.165. 104 Při sčítání lidu v roce 2001 uvedlo 250 000 občanů Rakouska, kteří se narodili v cizině, jiný hovorový jazyk (Umgangssprache) než němčinu. Statistik Austria 2001: Volszählung, Hauptergebnisse I, Österreich, s. 76. Ke stažení in http://www.statistik.at/web_de/dynamic/statistiken/bevoelkerung/volkszaehlungen/bevoelkerung_nach_d emographischen_merkmalen/publdetail?id=34&listid=34&detail=30 (7. 12. 2008) 105 Lebhart a Marik-Lebeck u sekundárního migračního původu předpokládají socializaci – tedy školní docházku a začátek pracovního procesu – již v Rakousku. Význam původu imigranta tak postupně klesá. V této souvislosti autoři hovoří také o pojmu „terciární migrační původ“, který zahrnuje naturalizované bývalé cizince, u nichž je vzhledem k délce pobytu v Rakousku a jejich začlenění do rakouské společnosti vliv jejich původu druhořadý. Srov. LEBAHRT, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund, s. 171. 103

35

stejné občanství jako jejich rodiče. Na základě statistického součtu tak na území Rakouska mělo k 1. lednu 2007 celkem 1 353 000 osob (16 % obyvatelstva) migrační původ.106 Při pohledu na statistiky je patrná výrazná heterogenita přistěhovalého obyvatelstva, takže nelze hovořit o „typickém“ přistěhovalci. Při pohledu na země původu vynikají tři skupiny imigrantů: přistěhovalci ze zemí bývalé Jugoslávie (297 000 cizinců, resp. 430 000 obyvatel s migračním původem), Německa (113 000, resp. 190 000) a Turecka (109 000 resp. 177 000). Je logické, že integrace druhé největší přistěhovalecké skupiny, Němců, bude už vzhledem k absenci jazykové bariéry zpravidla probíhat jinak než integrace např. Srbů, Turků nebo i přistěhovalců z Afriky či Asie. Rakouským specifikem, které je z hlediska integrace důležité, je vysoký počet přistěhovalců ze zemí mimo EU. Na celkovém počtu cizinců v Rakousku se podílejí z více než 70 % (580 087 osob), přičemž každý druhý cizinec je občan bývalé Jugoslávie a Turecka. Vedle těchto dvou tradičních „gastarbeiterských“ skupin je v posledních letech patrný nárůst občanů ze zemí asijského a afrického kontinentu, kteří tvoří již 13 % (108 119 osob) všech cizinců v Rakousku. Podobná situace je i ve Vídni, kde podíl cizinců ze třetích zemí činí rovněž přibližně 70 %. Nejvíce je občanů ze zemí bývalé Jugoslávie (bez Slovinska téměř 100 000 lidí) a Turků (cca 40 000) osob. Přitom je třeba zohlednit skutečnost, že zhruba třetina obyvatel pocházejících z těchto zemí již získala rakouské občanství. Při započtení naturalizovaných přistěhovalců z těchto zemí tak ve Vídni žije téměř 150 000 obyvatel z bývalé Jugoslávie a 63 000 lidí, kteří se narodili v Turecku. Zároveň stoupá počet cizinců, kteří pocházejí z neevropských zemí: v roce 2006 se přistěhovalci z Asie, Afriky a Ameriky podíleli na počtu cizinců v rakouské metropoli z 20 %, nejčetnějšími zeměmi původu byly Egypt, Nigérie, Čínská lidová republika, Indie, Írán a Filipíny. 107 Pro rakouskou integrační politiku je obyvatelstvo pocházející ze třetích států hlavní cílovou skupinou nejenom z hlediska svého počtu, ale také kvůli horšímu právnímu postavení vůči občanům členských států EU a míře problémů, se kterými se při integraci do rakouské společnosti setkává. V roce 2004 bylo 28 % imigrantů ze třetích států ohroženo chudobou, přičemž riziko chudoby u přistěhovalců, kteří již získali státní občanství, nebylo výrazně nižší (23 %). Tím je nebezpečí zchudnutí pro 106 107

Viz Tabulka 4 a Tabulka 5 v příloze 9.3. Viz Tabulka 6 v příloze 9.3.

36

tento okruh osob přibližně dvakrát vyšší než u zbytku obyvatel v Rakousku. Mezi jednotlivými skupinami imigrantů byla hrozba finanční nouze patrná zejména u občanů Turecka, z nichž každý třetí (34 %) vydělával méně než 60 % průměrného měsíčního platu v Rakousku.108 Z hlediska „manifestní chudoby“ byli přistěhovalci – jak cizinci, tak i naturalizovaní imigranti – ohroženi dokonce třikrát více než ostatní obyvatelstvo v Rakousku.109 Vysoký podíl na této skutečnosti má postavení imigrantů na pracovním trhu: téměř dvě třetiny cizinců ze třetích států pracují jako nekvalifikovaná síla a většina je zaměstnána v nízkopříjmových odvětvích (např. stavebnictví, zpracování kovů, cestovní ruch, opravárenské služby, pouliční pohostinství apod.)110 Segregace na pracovním trhu (s ohledem na výši příjmu) do velké míry koresponduje se segregací v oblasti bydlení, neboť většina cizinců ze třetích států bydlí v privátních, substandardně vybavených bytech s menší obytnou plochou – vzhledem k tomu, že velké množství těchto bytů je často koncentrováno v určitých městských čtvrtích, dochází k segregaci nejen na úrovni kvality, ale také prostoru. Nejvíce je tato tendence patrná ve Vídni.111 Prostorová koncentrace imigrantů se zákonitě promítá i v rakouském školství. V některých vídeňských školách tvoří děti s migračním původem až 80 % všech žáků. Přestože se v posledních letech situace zlepšuje, stále ještě polovina dětí z cizí státní příslušností končí své vzdělání v Rakousku absolvováním povinné školní docházky.112 Každý pátý potomek cizinců chodí – zejména kvůli nedostatečné znalosti německého jazyka – do zvláštní školy (Sonderschule), ačkoliv podíl cizích žáků na všech školácích je přibližně 10 %; tento problém se dotýká především dětí tureckých imigrantů. Za posledních 20 let podíl dětí s cizím pasem, které docházejí do zvláštní školy, stoupl čtyřikrát. Zároveň se ovšem zvyšuje procento dětí, které po ukončení povinné školní docházky pokračují v dalším vzdělávání, mnoho imigrantů z druhé generace získává

108

HEITZMANN, Karin; FÖRSTER, Michael: Armutsgefährdung, manifeste Armut und Einkommenschancen von MigrantInnen in Österreich, s. 292. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006).Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 291-302. 109 V roce 2004 žilo v Rakousku 460 000 „manifestně“ chudých obyvatel, což představuje zhruba 6 % obyvatelstva. Pojem „manifestní chudoba“ odráží nejenom vysoce podprůměrný příjem, ale též citelné omezení při pokrývání základních životních potřeb jako je nájem a další poplatky spojené s bydlením, schopnost splácet dluhy či nenadálé finanční výdaje apod. Tamtéž, s. 294. 110 Tamtéž, s. 297. 111 Blíže viz kapitola 4.2.3. 112 WEISS, Hilde; UNTERWURZACHER, Anne: Soziale Mobilität durch Bildung? – Bildungsbeteiligung von MigrantInnen, s. 237. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 227-241.

37

vyšší vzdělání než jejich rodiče a dosahuje sociálního vzestupu. Podíl žáků s migračním původem na středních školách je však stále výrazně nižší než u dětí rakouských.113 Nižší vzdělání a sociální statut může být jedním z důvodů vyšší kriminality cizinců v poměru k obyvatelstvu s rakouským státním občanstvím. Podle policejních statistik má v posledních letech počet vyšetřovaných trestných činů v Rakousku stoupavou tendenci a zvyšuje se i podíl podezřelých cizinců. K roku 2005 tvořili cizinci 30 % všech podezřelých osob ze spáchání trestného činu v Rakousku a stejný díl ze všech odsouzených, což výrazně převyšuje podíl cizinců na rakouském obyvatelstvu a odpovídá všeobecné představě o nadměrné kriminalitě přistěhovalců.114 Podle Arno Pilgrama analýza počtu podezřelých cizinců ze spáchání trestné činnosti podle právního statutu jejich pobytu ukazuje, že se na kriminální činnosti významně podílejí turisté, nelegálně pobývající cizinci, žadatelé o azyl a také nezaměstnaní cizinci: „Pokud shrneme všechny trvale usídlené cizince (…) do jedné kategorie a porovnáme je s podílem cizího obyvatelstva, pak nadprůměrná trestná činnost cizinců téměř zmizí“.115 S ohledem na kriminalitu nezaměstnaných cizinců (18 % ze všech podezřelých) je však třeba porušování rakouských zákonů ze strany cizinců rovněž vnímat jako jeden z hlavních problémů integrace. Statistiky navíc rozdělují podezřelé resp. odsouzené pouze na základě státního občanství, a nikoliv podle země narození, takže je pravděpodobné, že absolutní počet trestných činů lidí s migračním původem je o něco vyšší, než ukazují dostupná data. Na základě předchozího stručného výkladu lze definovat cílovou skupinu integrační politiky. Obecně jsou to všechny osoby s migračním původem, které dlouhodobě pobývají nebo mají záměr pobývat v Rakousku; v užším smyslu pak přistěhovalci ze zemí, které nejsou členskými státy EU/EHP, zejména pak ti, kteří ještě nezískali rakouské státní občanství, neboť právě tato skupina se při sociálním i strukturálním začleňování do společnosti potýká s relativně největšími problémy, které za určitých okolností mohou znamenat nebezpečí pro sociální smír.

113

WEISS, Hilde; UNTERWURZACHER, Anne: Soziale Mobilität durch Bildung? – Bildungsbeteiligung von MigrantInnen, s. 239. 114 PILGRAM, Arno: Migration und innere Sicherheit, s. 358. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 357-376. 115 Tamtéž, s. 363.

38

3. Vývoj integrační politiky rakouského spolku V řadě studií, které se zabývají strukturální integrací přistěhovalců v mezinárodním srovnání, Rakousko dlouhodobě zaujímá dolní pozice v poskytování práv imigrantům v oblastech jako jsou podmínky pro usídlení, pevnost povolení k pobytu, přístup na pracovní trh, slučování rodin či přístup ke státnímu občanství.116 Podle migračního a integračního indexu EU z roku 2006 Rakousko zaujímá předposlední místo z 28 porovnávaných států.117 Pro pochopení tohoto nelichotivého postavení je třeba alespoň stručně nastínit základní vývojové trendy v rakouské imigrační a integrační politice a blíže představit a charakterizovat klíčové

právní

normy, které vytvářejí (či mají vytvářet) předpoklady pro integraci imigrantů v Rakousku.

3.1 „Gastarbeiterský“ model a jeho proměny Ve většině odborné literatury je zastoupen názor, podle něhož integraci imigrantů v Rakousku dlouho bránila především skutečnost, že se Rakousko navzdory demografickým

faktům,

které

nastínila

předchozí

kapitola,

nechápe

jako

přistěhovalecká země. Fassmann a Münz v tomto smyslu poznamenávají, že „rakouská imigrační politika je charakterizována rozporem mezi realitou jako de facto přistěhovaleckou zemí a vlastní představou, která tuto skutečnost neuznává, a tím brání tomu, odpovídajícím způsobem reagovat na skutečnost.“118 Tento postoj se odráží i v přístupu Rakouska k integraci imigrantů. Proměna rakouského státu z národního v přistěhovalecký měla dvě základní příčiny. Rakousko se stalo vyhledávanou azylovou zemí, když (zprvu otevřeně a později se zmenšujícím se nadšením) přijímalo vlny politických uprchlíků – ať už v rámci 116

Srov. např. DAVY, Ulrike; CINAR, Dilek: Die Integration von Einwanderern. Rechtliche Regelungen im europäischen Vergleich. Frankfurt/New York: Campus Verlag, 2001; WALDRAUCH, Harald: Die Integration von Einwanderern. Ein Index der rechtlichen Diskriminierung, Frankfurt/New York: Campus Verlag, 2001; Migration and Integration Index 2006 in http://www.integrationindex.eu/ (2.12.2008) 117 MIPEX (Migrant Integration Policy Index) měří v celkem 28 zemích (EU 25, Kanada, Švýcarsko a Norsko) celkem 144 indikátorů v 6 oblastech: přístup k pracovnímu trhu, slučování rodin, trvalý pobyt, politická participace, přístup ke státnímu občanství a antidiskriminační politika. V celkovém hodnocení je Rakousko na předposledním místě před Kyprem. Viz http://www.integrationindex.eu/integrationindex/2299.html (2.12.2008) 118 FASSMANN, Heinz, MÜNZ, Rainer: Österreich – Einwanderungsland wider Willen., s. 209. In: FASSMANN, Heinz, MÜNZ Rainer (Hg.): Migration in Europa : historische Entwicklung, aktuelle Trends und politische Reaktionen. Frankfurt am Main, New York: Campus Verlag, 1996. s. 209-229.

39

konfliktu mezi Západem a Východem či následně po rozpadu Jugoslávie. Mnoho z nich v alpské republice zůstalo.119 Hlavní podíl na zvyšování počtu cizinců v Rakousku však měla aktivní imigrační politika, která reagovala na potřebu importovat pracovní sílu, tzv. „gastarbeitery“, kteří se oproti očekávání v Rakousku usídlili a přivedli i své rodiny. Podobně jako další západoevropské státy bylo i Rakousko od konce 50. let konfrontováno s nedostatkem pracovních sil, které by uspokojily poptávku rapidně rostoucího hospodářství. Nábor zahraničních pracovníků umožnila tzv. Smlouva RaabOlah z roku 1961.120 Na jejím základě Rakousko v následujících letech uzavřelo bilaterální smlouvy se Španělskem, Jugoslávií a Tureckem o sezónním využití FremdarbeiterInnen z těchto zemí. Zatímco příchod pracovních sil ze Španělska byl pro další vývoj nevýznamný, začal počet „gastarbeiterů“ z ostatních dvou zemí rychle stoupat. Jestliže v roce 1961 činil jejich podíl na rakouském obyvatelstvu 1,4 % (cca 100 000), na vrcholu náboru zahraničních pracovníků v letech 1973/1974 žilo v Rakousku už přes 300 000 cizinců (4,1 %).121 Trvalému usídlení těchto imigrantů v Rakousku a potřebě je integrovat měl předejít princip rotace zahraničních pracovníků (tedy jejich sezónní výměna), nemožnost volného pohybu na pracovním trhu, nedostatečně pevný status trvalého pobytu či absence politických (nemožnost politické participace) a sociálních práv (např. nerovnoprávné postavení při pobírání řady sociálních dávek, nemožnost přístupu ke komunální bytové výstavbě apod.).122 Tento ve své podstatě antiintegrační plán však selhal. Přestože po zastavení náborů v roce 1974 v souvislosti s ekonomickou krizí počet „gastarbeiterů“ do roku 1984 klesl o 40 %,123 počet cizinců stále mírně rostl. Zaměstnavatelé měli zájem na udržení již osvědčených a zaškolených pracovníků a prostřednictvím finančních podnětů podporovali přistěhování také blízkých příbuzných 119

Vzhledem k tomu, že azylanti v porovnání s pracovní migrací představují jen malé procento všech přistěhovalců a o jejich integraci se již od roku 1960 stará zvláštní, státem zřízený fond (dnes Österreichischer Integrationsfonds), bude azylová politika v této práci pojednávána pouze okrajově. 120 Smlouva Raab-Olah z prosince 1961 byla dohodou mezi sociálními partnery (hospodářskou komorou a odbory), která regulovala podmínky, za nichž mohli do země přicházet zahraniční pracovníci. Srov. MÜNZ, Rainer; ZUSER, Peter; KYTIR, Josef: Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung: Struktur und Entwicklung. , s. 20. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 19-61. 121 Tamtéž, s. 20. 122 MÜNZ, Rainer; ZUSER, Peter; KYTIR, Josef: Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung, s. 24. 123 Prostředkem ke snížení počtu zahraničních pracovníků v zemi se stal Zákon o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz, AuslBG) z roku 1975, který předepisoval přednost Rakušanů na pracovním trhu. Tamtéž, s. 25

40

svých zaměstnanců.124 Bauböck s Perchinigem hodnotí přistěhování rodin jako „rozhodující krok od dočasné práce v zahraničí k trvalému usídlení v Rakousku“.125 Rozhodující proměna Rakouska v přistěhovaleckou zemi však nastala teprve v letech 1989–1993. Během čtyř let se počet cizinců téměř zdvojnásobil na 690 000 a jejich podíl na rakouském obyvatelstvu stoupl z 5,1 % na 8,6 %.126 Cizinecká otázka se stala jedním z nejdiskutovanějších témat nejen mezi politiky, ale také v široké veřejnosti. Vedle zvyšujícího se počtu cizinců na tom měly rozhodující podíl i změny ve stranickém systému: v roce 1986 se předsedou FPÖ stal Jörg Haider, který začal získávat pozornost rakouských voličů proticizineckou rétorikou, v témže roce vstoupili do Národní rady zelení. Obě politické strany, které stály mimo tradiční, o sociální partnery se opírající „konkordanční demokracii“ (Konkordanzdemokratie) mezi socialisty (SPÖ) a lidovci (ÖVP), se začaly – byť z diametrálně odlišných pozic – k cizinecké problematice hlasitě vyjadřovat, čímž „se toto téma stalo prostředkem symbolické politiky a ideologického profilování v politickém boji“.127 Vrcholným důkazem této polarizace se stala lidová iniciativa (Volksbegehren) Österreich zuerst („Rakousko nejdřív“) v lednu roku 1993, kterou pod vedením Jörga Haidera prosadili někteří poslanci FPÖ s cílem výrazně zpřísnit politiku vůči přistěhovalcům, a proti níž se zvedla vlna odporu.128

124

Příbuzní zahraničních pracovníků zpravidla přicestovali do Rakouska jako turisté a potom zažádali o trvalý pobyt a snažili se uspět na rakouském pracovním trhu. Pracovní povolení zpravidla platilo pouze na jeden rok a muselo být neustále prodlužováno. Tím byla vytvořena silná závislost zahraničních pracovníků na jejich zaměstnavatelích, neboť prodlužování povolení k pobytu souviselo s doložením příjmu. Teprve po osmi letech legální pracovní činnosti mohl zahraniční pracovník získat pevnější povolení k pobytu (tzv. Befreiungsschein), které platilo pět let. Srov. KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich., s. 228. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 226-260. 125 BAUBÖCK, Rainer, PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik, s. 731. In DACHS, Herbert u. a. (Hg.): Politik in Österreich. Das Handbuch. Manz: Wien, 2006, s. 726-743. 126 V literatuře jsou zmiňovány tři základní příčiny tohoto vzestupu: pád komunistických režimů v zemích středovýchodní Evropy a otevření hranic, občanská válka v Jugoslávii a konjunktura rakouského hospodářství, která vyžadovala přísun nových pracovních sil. Srov. např. FASSMANN, Heinz: Einwanderungsland Österreich, s. 44. 127 BAUBÖCK, Rainer, PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik, s. 732. 128 Předmětem hlasování byl 12tibodový program, který požadoval např. zakotvení věty „Rakousko není přistěhovalecká země“ do rakouské ústavy, zastavení přistěhovalectví, povinnost cizinců nosit na pracovišti průkazy, posílení ochrany hranic či zavedení kvót pro počet nerakouských dětí ve třídách. Při nízké účasti (7,35 %) se pro iniciativu vyslovilo 416 531 lidí, což nakonec znamenalo neúspěch. Tři dny po hlasování došlo v FPÖ k rozkolu: ze strany vystoupila místopředsedkyně Heidi Schmidtová a založila Liberální forum (LIF). Proti hlasování proběhla řada demonstrací, při největší z nich v jeho předvečer utvořilo více než 200 000 demonstrantů ve Vídni světelné moře ze svíček a pochodní, čímž se stala největší demonstrací v dějinách druhé rakouské republiky. Blíže viz SCHARSACH, Hans-Henning (Hg.): Haider. Österreich und die rechte Versuchung. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt, 2000.

41

Iniciativa FPÖ přitom přišla v okamžiku, kdy i ze strany velké koalice už docházelo k postupnému zpřísňování imigrační legislativy. Po novele zákona o zaměstnávání cizinců z roku 1990 (Ausländerbeschäftigungsgesetz 1990), která zavedla systém kvót a hranic pro množství zahraničních pracovníků v Rakousku,129 a restriktivním azylovém zákoně (Asylgesetz 1991)130 se vyvrcholením tohoto období stal nový zákon o pobytu (Aufenthaltsgesetz 1992), který byl velkou koalicí schválen v roce 1992 a jenž znamenal „drastickou změnu a přechod z po několik desetiletí praktikovaného systému do velké míry flexibilního reagování na potřeby pracovního trhu k systému přísně regulované a omezované imigrace“. 131 Pobytový

zákon,

který

se

původně

měl

jmenovat

přistěhovalecký

(Zuwanderungsgesetz), avšak kvůli veřejnému mínění zůstalo u starého názvu,132 rozšířil kvótu pro zahraniční pracovníky z roku 1989 na všechny přistěhovalce. Počet osob, které se směly přistěhovat, každoročně stanovovala nařízením spolková vláda, přičemž zohledňovala požadavky jednotlivých spolkových zemí. O přísnosti zákona hovoří např. skutečnost, že až do jeho novely v roce 1995 se do této kvóty započítávaly i děti narozené přistěhovalcům v Rakousku, zpočátku nebyla odlišena kvóta pro slučování rodin (a později byla vzhledem k počtu žádostí stanovena příliš nízko), žádost o vízum resp. povolení k přistěhování navíc musela být zásadně podána v zahraničí apod. Největší problémy vznikly v souvislosti s prodlužováním povolení k pobytu u již dlouhodobě usídlených imigrantů, kteří museli pro jeho znovuzískání mj. doložit, že jejich ubytování odpovídá v místě obvyklým standardům („ortsübliche Unterkunft“), což velké množství z nich nemohlo splnit a hrozila jim ztráta legálního postavení, a tím i vyhoštění. Ke změnám nedošlo ani v otázce přístupu k řadě sociálních služeb ani v zajištění statutu dlouhodobého rezidenta.133 Přijaté zákony ze začátku 90. let splnily své hlavní poslání, když došlo k výraznému omezení počtu nových imigrantů. Jestliže v roce 1993 činil přírůstek 129

Podle nové úpravy nesměl celkový součet všech cizinců s pracovním povolením (zaměstnaných i nezaměstnaných) překročit 10 % z celkové pracovní síly v Rakousku. 130 Nová právní norma, která vstoupila v účinnost 1. června 1992, znamenala podstatné zpřísnění rakouské azylové politiky. Umožňovala totiž úřadům zamítnout žádost o azyl v případě, že se běženec dostal do Rakouska přes jiný stát, kde byl v bezpečí před pronásledováním (tzv. Drittstaatenklausel). Z rakouské perspektivy to byly všechny sousedící státy s Rakouskem včetně Slovinska, neboť všechny podepsaly Ženevskou konvenci. Rakousko se tak svou azylovou politikou zařadilo mezi nejpřísnější státy v Evropě. srov. BAUBÖCK, Rainer, PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik, s. 733. 131 KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich., s. 229. 132 FASSMANN, Heinz; MÜNZ, Rainer: Österreich – Einwanderungsland wider Willen. s. 220. 133 KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich., s. 229.

42

obyvatelstva z ciziny 44 100 osob, v roce 1997 byl šestkrát nižší (7 140 osob).134 Z hlediska zlepšení podmínek pro začlenění cizinců do většinové společnosti zákonné úpravy žádný posun nepřinesly a znamenaly pokračování antiintegrační politiky. Nové právní normy vyvolaly masivní kritiku ze strany humanitárních organizací a rakouský ústavní soud (Verfassungsgerichtshof) v roce 1995 zrušil řadu zamítavých rozhodnutí o prodloužení povolení k pobytu, když je označil za protiústavní a potlačující lidská práva.135 V situaci, která v Rakousku vznikla na začátku 90. let, bylo politikům stále jasnější, že samotné omezení nové imigrace cizinecký problém nevyřeší.

3.2 Integrace před novou imigrací? Jednou z příčin postavení Rakouska na chvostu srovnávacích analýz je bezesporu skutečnost, že první konkrétní integrační opatření na úrovni rakouského spolku vzniklo až v roce 1995, a sice především jako reakce na kritiku přijatých zákonů a vzestup FPÖ ve volbách v roce 1994 (22,5 % hlasů). Cílem „integračního balíčku“ (Integrationspaket) spolkového ministra Einema (SPÖ) bylo přepracovat cizinecký zákon pod mottem „integrace před novým přistěhovalectvím“ („Integration vor Neuzuzug“) a sjednotit ho se zákonem o pobytu. Nová úprava však ztroskotala na odporu koaličního partnera (ÖVP) a pořádání předčasných voleb na konci roku 1995.136 O dva roky později byl přepracovaný balíček zákonů přijat pod názvem Integrationspaket 1997.137 Tato nová legislativní úprava reagovala na vstup Rakouska do EU a rozdělila cizince na dvě skupiny: na jedné straně občany EU resp. EHP, kteří byli z hlediska možnosti usadit se v Rakousku (a i v dalších ohledech) do velké míry zrovnoprávněni s rakouskými občany a přestaly se na ně vztahovat kvóty pro přistěhovalectví, na straně druhé přistěhovalce ze třetích zemí, pro něž byly kvóty ještě zpřísněny, a tím jim byla možnost přesídlit do Rakouska ztížena.138 Z integračních 134

MÜNZ, Rainer u.a.: Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung, s. 28. BAUBÖCK, Rainer, PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik, s. 734. 136 Tamtéž. 137 Součástí „integračního balíčku“ z roku 1997 byl nový cizinecký zákon (Fremdengesetz 1997) a dále tři novely: zákon o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetznovelle 1997), Bundeshöchstzahlenüberziehungverordnung 1997 a Arbeitslosenversicherungsgesetz.1997). 138 S účinností integračního balíčku v roce 1998 klesl celkový počet imigrace ze třetích zemí pod 9 000 osob ročně, přičemž především kvóta pro slučování rodin byla redukována o jednu polovinu. KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich., s. 236. 135

43

opatření toho nový řád obsahoval velmi málo: ke zlepšení situace imigrantů přispělo zavedení systému stupňovitého upevnění statutu trvalého rezidenta s rostoucí délkou jejich pobytu v Rakousku (Aufenthaltsverfestigung). V případě nepřetržitého pětiletého resp. osmiletého pobytu v Rakousku tak byli občané z třetích zemí více chráněni před vyhoštěním. Došlo také ke zlepšení postavení rodinných příslušníků imigrantů ze třetích zemí, kteří přišli do Rakouska v rámci slučování rodin a neměli pracovní povolení; podle nové úpravy jej mohli získat po čtyřech letech nepřetržitého pobytu v Rakousku.139 O vztahu rakouského státu k integraci hovoří skutečnost, že cizinecký zákon z roku 1997 sice v § 51 předjímal možnost poskytnout cizincům, kteří získali povolení k usídlení v Rakousku, podporu v integraci (např. formou jazykového kurzu či informováním o možnostech přístupu k bytovému trhu), zároveň však požadoval, aby se „do provedení těchto opatření pokud možno zapojily soukromé, humanitární, církevní, dobročinné organizace a obce“,140 což de facto stát k ničemu (ani finančně) nezavazovalo.141 Také novela Zákona o státním občanství z roku 1998 korespondovala s trendem zpřísňování cizinecké politiky. V prováděcím nařízení k zákonu bylo konstatováno, že udělení státního občanství není prostředkem k integraci, nýbrž závěrem integračního procesu. Důraz byl přitom kladen na dostatečnou znalost německého jazyka a minimální lhůta pro získání státního občanství byla „při prokázání trvalé osobní i pracovní integrace“ posunuta ze čtyř na šest let.142 Ve druhé polovině devadesátých let se do povědomí veřejnosti stále intenzivněji začal dostávat pojem integrace, aniž spolková vláda v této oblasti učinila významnější integračně-politické opatření, které by začlenění imigrantů do rakouské společnosti usměrňovalo a usnadňovalo; a to v období, kdy FPÖ stupňovala svoji permanentní předvolební kampaň proti cizincům a stala se ve volbách do Národní rady v roce 1999 se ziskem 27 % hlasů druhou nejsilnější stranou v rakouském parlamentu. Když na začátku roku 2000 Haiderova strana vytvořila s lidovci koalici pod vedením kancléře

139

Nová lhůta sice trochu zlepšila jejich postavení, celkově však stále v praxi působila spíše antiintegračně a diskriminačně, neboť rodiny přistěhovalců byly často odkázány na jediný příjem, což ztěžovalo jejich sociální vzestup, a navíc zejména v případě žen vedlo k silné závislosti na manželovi. Tamtéž, s. 236. 140 Zákon v úplném znění in SCHUMACHER, Sebastian: Gesetzessammlung Fremdenrecht. Stand 1. November 2002. Wien: (Eigenverlag), 2002, s. 119-222. 141 Čl. 51 odst. 3 novely cizineckého zákona z roku 2002 (Fremdenrechtsnovelle 2002). 142 Podrobněji viz kapitola 4.2.2.

44

Wolfganga Schüssela (ÖVP), zdálo se, že dojde ještě k dalšímu zpřísnění stávající legislativy.

3.3 Integrační politika za vlády ÖVP-FPÖ/BZÖ 2000-2006 Po utvoření koaliční vlády mezi ÖVP a FPÖ v únoru 2000 se Rakousko na půl roku ocitlo na půdě Evropské unie v izolaci: ostatních čtrnáct členů Unie proti němu, resp. jeho černomodré vládě vyhlásilo sankce. Hlavním důvodem tohoto opatření byly přitom obavy z účasti pravicových populistů u moci a očekávaného zhoršení na poli imigrační a integrační politiky, které slibovalo předvolební heslo FPÖ Stop přelidnění cizinci!.143 Ve skutečnosti znamenala spolupráce mezi lidovci a svobodnými v migrační politice spíše pokračování trendu z druhé poloviny 90. let, když koalice podobně jako předchozí spolková vláda SPÖ-ÖVP zdůrazňovala přednost podpory integrace stávajících cizinců před příchodem nových přistěhovalců. 144 Z hlediska černomodré vlády byla integrace spojena především se schopností imigrantů ovládnout německý jazyk. Program v podkapitole „rozsáhlá integrace“ předjímal zavedení povinných kurzů německého jazyka pro nově se přistěhovavší imigranty.145 Předpokladem pro zisk státního občanství se měl stát „ověřitelný doklad znalosti německého jazyka a základních vědomostí o Rakousku a Evropské unii, který může být získán absolvováním certifikovaného jazykového kurzu nebo úspěšným složením testu“.146 „Integrační dohoda“ – jak byl nakonec povinný kurz německého jazyka eufemisticky pojmenován147 – byla nakonec v březnu roku 2002 uzákoněna v rámci tzv. „cizineckého balíčku“ (Fremdenrechtspaket 2002), který prosadila vláda ÖVP-FPÖ a jenž novelizoval dosavadní cizinecký zákon (Fremdengesetz, FrG), zákon o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz) a azylový zákon (Asylgesetz). 143

Plakát FPÖ pro volby do Národní rady doslova zněl: „Wir garantieren: Stop der Überfremdung – Österreich zuerst!“ (Garantujeme: Stop přelidnění cizinci – Rakousko nejdřív!) 144 Vládní program koalice ÖVP-FPÖ, kapitola Integrace, s. 56-60. Text v úplném znění ke stažení in http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,62888,00.html (2. 12. 2008) 145 „Ústřední otázkou (integrace – pozn. M.D.) je získání dobrých jazykových znalostí v němčině. Intenzita podpory jazyka musí být rozšířena. Prostřednictvím aktivních integračních programů, které začnou již brzy po přistěhování do Rakouska a které také předpokládají povinné kurzy německého jazyka, má být garantována jazykově-společensko-kulturní integrace „od samého počátku“.“ Tamtéž, s. 58. 146 Tamtéž, s. 59. 147 Původní označení „integrační smlouva“ (Integrationsvertrag), navrhované FPÖ, bylo lidovci změněno na „integrační dohoda“ (Integrationsvereinbarung) – hlavní motivací zdá se být snaha zastřít povinný charakter tohoto opatření. Srov. ROHSMANN, Katarina: Die „Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002, s. 71.

45

Rakousko se tím zařadilo po bok řady dalších evropských přistěhovaleckých států, které „integrační kurzy“ na celostátní úrovni zavedly již dříve.148 Vůbec poprvé došlo k vyhlášení konkrétního opatření, které nesměřovalo pouze k usměrňování resp. omezování přistěhovalectví do Rakouska, nýbrž mělo cílit na skutečné začlenění imigrantů do rakouské společnosti, včetně těch, kteří v zemi již delší dobu žili.

3.3.1 „Integrační dohoda“ jako ústřední integrační opatření v Rakousku (spolek) „Integrační dohoda“ (Integrationsvereinbarung, IV) představuje jádro novely cizineckého zákona (Fremdengesetznovelle 2002), která byla schválena v Národní radě hlasy vládní koalice v roce 2002. Opatření vstoupilo v účinnost 1. ledna 2003.149 3.3.1.1 Cíl opatření a cílová skupina Cílem „integrační dohody“ podle zákona z roku 2002 byla „integrace trvale usídlených cizinců. Směřuje k dosažení základních znalostí německého jazyka k nabytí schopnosti k účasti na společenském, hospodářském a kulturním životě v Rakousku. Této schopnosti může být dosaženo účastí na integračním kurzu německého jazyka.“150 Po absolvování kurzu mělo být výsledkem získání znalostí na úrovni A1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Podle zákona museli „integrační dohodu“ povinně splnit všichni imigranti ze třetích států, kteří získali první povolení k usídlení v Rakousku (tzv. Niederlassungsbewilligung) po 1. lednu 1998, resp. bylo jim uděleno od 1. ledna 2003. Zákon však definoval řadu výjimek, takže se původní cílová skupina tohoto opatření, cca 118 000 osob, zmenšila téměř o 90 %.151 148

Ze zemí EU 15 k roku 2003 „integrační kurzy“ fungovaly ve Švédsku, Nizozemí, Finsku a Dánsku. ROHSMANN, Katarina: Die „Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002, s. 53. 149 Úplné znění „integrační dohody“ in SCHUMACHER, Sebastian: Gesetzessammlung Fremdenrecht. Stand 1. November 2002. s. 170-175. 150 Novela cizineckého zákona 2002, BGBl. I 126/2002, čl. 50a odst. 2 novely cizineckého zákona 2002. 151 Tamtéž, čl. 50b odst. 2. „Integrační dohodu“ nemuseli splnit majitelé povolení k pobytu (Aufenthaltserlaubnis), žadatelé o azyl a azylanti; obyvatelé ze zemí EHP a jejich blízcí příbuzní (resp. příbuzní Rakušanů); malé a školou povinné děti; klíčové pracovní síly u mezinárodních koncernů a mezinárodních vědeckých institucí a jejich rodinní příslušníci, kteří zamýšlejí v Rakousku zůstat více než 24 měsíců; staří lidé, u nichž je vzhledem k jejich věku či zdravotnímu stavu předpoklad, že by kurz nemohli absolvovat; dále držitelé dokladu o požadovaných znalostech (úroveň A1), studenti, kteří v rámci svého studia budou v Rakousku pobývat kratší dobu než 36 měsíců; osoby, které „s ohledem na své životní podmínky doloží odpovídající znalosti německého jazyka“. Poslední kategorie dávala úředníkům teoretickou možnost případ od případu požadovat účast na kurzu i na osobách, které již v Rakousku dlouhodobě žijí, zároveň ale nedostatečně dobře německý jazyk ovládají – toto ustanovení směřovalo především k těm imigrantům, u nich znalost jazyka pro jejich práci v Rakousku není rozhodující.

46

3.3.1.2 Realizace kurzu (organizace, náplň, náklady a sankce) Imigranti, jichž se právní úprava týkala, byli podle zákona povinni podpisem potvrdit, že se zapojí do „integrační dohody“ a do jednoho roka (nejpozději však do 18 měsíců) absolvují integrační kurz v rozsahu 100 vyučovacích hodin (o délce 45 minut, s povinnou prezencí) a složí závěrečnou zkoušku. Po splnění této povinnosti rakouský stát (spolek) uhradil imigrantovi 50 % nákladů, maximálně však 182 eur na osobu. Imigrant s mírně pokročilými znalostmi mohl absolvovat nižší počet hodin, avšak v tom případě mu odpadal nárok na spoluúčast spolku na nákladech. V případě odkládání nástupu do kurzu se spoluúčast spolku snižovala, po 24 měsících od vzniku povinnosti kurz absolvovat si musel imigrant celé náklady na kurz uhradit sám. V případě, že by kurz neabsolvoval do čtyř let od podpisu smlouvy, hrozilo by mu vyhoštění ze země. „Integrační dohoda“ byla považována za splněnou, pokud účastník kurzu úspěšně absolvoval závěrečný test a získal potvrzení o nabytí znalostí německého jazyka v požadované úrovni.152 Z hlediska náplně kurz musel ze zákona obsahovat tři základní okruhy: 1) základní znalosti německého jazyka pro komunikaci a porozumění jednoduchých textů; 2) témata každodenního života, 3) témata, která zprostředkovávají evropské, demokratické hodnoty. Udělováním licencí k organizování kurzů byl pověřen Fond pro integraci

uprchlíků

(dnes

Rakouský

integrační

fond,

Österreichischer

153

Integrationsfonds).

3.3.1.3 Reakce na „integrační dohodu“ Rakouská vláda zveřejnila návrh na zavedení „integrační dohody“ na podzim roku 2001. Od té chvíle provázely předlohu novely cizineckého zákona na politické scéně i v odborné veřejnosti bouřlivé diskuse. Téměř všechny významné nevládní instituce, které se zabývají otázkami spojenými s integrací imigrantů, zveřejnily svá kritická stanoviska, jež vládou prosazovanou koncepci „integrační dohody“ i celou novelu cizineckého zákona odmítaly.154 Celkem 25 vůdčích organizací angažujících se

152

Tamtéž, čl. 50c odst. 3. Tamtéž, čl. 50d odst. 1. 154 Podrobně viz ROHSMANN, Katarina: Die „Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002, s. 79-85. 153

47

na poli integrace imigrantů v Rakousku (včetně Vídeňského integračního fondu) v březnu 2002 sepsalo petici, která plánovanou úpravu ostře kritizovala a požadovala pro přistěhovalce rovná práva a šance v Rakousku nezávisle na státním občanství.155 K těmto iniciativám se připojila také parlamentní opozice (SPÖ a zelení) a o tématu se diskutovalo i na úrovni zemské politiky, zvláště živé byly v tomto ohledu debaty na půdě vídeňské obecní rady.156 Mezi hlavní body kritiky patřila skutečnost, že „integrační dohoda“ ve skutečnosti není dohodou, neboť dotčené osoby, které již několik let v Rakousku žijí, jsou povinny na ní přistoupit pod hrozbou vyhoštění, zároveň však po jejím splnění nezískávají žádná práva navíc. Vzdělávací instituce poukazovaly na to, že donucení je z pedagogického hlediska pro úspěch kontraproduktivní, navíc podle nich bylo 100 hodin k dosažení úrovně A1 nedostačující, přičemž tato úroveň sama o sobě nestačí k úspěšnému začlenění do společnosti. Zákon navíc nepočítal s lidmi, kteří nevyrůstali v prostředí, kde se používá latinka, a nepředjímal vytvoření nabídky, která by se více orientovala na potřeby různých skupin přistěhovalců. Časté výtky směřovaly také k výši nákladů: účastník kurzu musel – bez ohledu na svoji finanční situaci – uhradit celou částku a teprve v případě úspěchu mu spolek vrátil 50 % nákladů. Vzhledem k tomu, že povinnost absolvovat kurz spadala pouze na občany třetích zemí, docházelo tak podle kritiků k nerovnému postavení mezi občany EU resp. EHP a ostatními cizinci.157 Přes všechny tyto výtky byl však návrh novely cizineckého zákona přijat bez významnějších změn. Vzhledem k řadě výjimek se povinnost splnění „integrační dohody“ v okamžiku, kdy vstoupila v platnost, týkala cca 12 500 osob.158 V letech 2003-2005 splnilo „integrační dohodu“ dohromady 3 715 lidí z 18 412 imigrantů, kteří byli v daném období povinni integrační kurz absolvovat – podle spolkového ministerstva vnitra dosud nedošlo k žádnému případu vyhoštění ze země.159 155

Petici s názvem „Integration bedeutet: Gleiche Rechte und Chancen unabhängig von der Staatsangehörigkeit“ podepsaly mj. křesťanské humanitární organizace Caritas a Diakonie, Vídeňský integrační fond či další významné nevládní organizace jako např. SOS Mitmensch, ZEBRA či Helping Hands. Organizace požadovaly pro občany ze třetích států upevnění statutu trvalého rezidenta, volný pohyb na pracovním trhu, rovnoprávné sociální zajištění, politická práva, opatření k orientaci ve společnosti a jazykové kurzy na bázi dobrovolnosti a ulehčení přístupu ke státnímu občanství. Text v plném znění viz SCHUMACHER, Sebastian: Gesetzessammlung Fremdenrecht, s. 481-489. 156 Blíže viz kapitola 4.2.7. 157 Shrnutí diskuse viz ROHSMANN, Katarina: „Die Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002, s. 78-85. 158 Der Standard, 30.12.2004: Fast 90 Prozent ausgenommen. Citováno podle http://www.sprachenrechte.at/cgi-bin/TCgi.cgi?target=home&P_Txt=67 (2.12.2008) 159 Srov. odpověď spolkového ministerstva vnitra z 19.6.2007 na interpelaci parlamentní frakce zelených. In http://www.parlament.gv.at/PG/DE/XXIII/AB/AB_00675/fname_081002.pdf (29. 12. 2008)

48

3.3.1.4 Rozšíření „integrační dohody“ v roce 2005 Rakouská „integrační dohoda“ ve srovnání s ostatními kurzy v Evropě zaostávala jak v rozsahu a obsahu kurzu (resp. požadované výsledné úrovni znalostí), tak i v jeho finančním pokrytí.160 V roce 2005 tak došlo v rámci rozsáhlých úprav v přistěhovaleckém zákonodárství k významnému rozšíření integračního kurzu. Podle čl. 14 zákona o usídlení a pobytu (Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz 2005, NAG)161 z roku 2005 a s účinností od 1.1. 2006 „integrační dohoda“ nově obsahuje dva moduly: první modul v rozsahu 75 vyučovacích hodin je určen pro analfabety (resp. osoby bez znalosti latinky) a slouží k osvojení základní schopnosti číst a psát v němčině, druhý modul v rozsahu 300 hodin směřuje k osvojení znalostí německého jazyka na úrovni A2 evropského referenčního rámce.162 U prvního modulu stát (spolek) platí náklady na kurz maximálně do výše 375 eur (pokud jej účastník splní do jednoho roku od vzniku povinnosti) u druhého modulu 50 % nákladů, maximálně však 750 eur (pokud jej účastník splní do dvou let). Absolvováním druhého modulu dojde k naplnění požadavků daných „integrační dohodou“. V rámci nové úpravy došlo také k výraznému rozšíření okruhu cizinců ze třetích zemí, kteří „dohodu“ musí splnit. Výjimku totiž mají pouze děti do věku 9 let a staří a nemocní lidé. Lhůta pro splnění „integrační dohody“ byla prodloužena ze čtyř na pět let a může být na základě žádosti s ohledem na životní podmínky prodloužena až o dva roky.163 Stejně jako v případě zavedení „integrační dohody“ v roce 2002 byly i tentokrát reakce ze strany expertů převážně negativní, neboť bylo poukazováno především na neúnosné navýšení finančního zatížení imigrantů a zároveň na nedostačující rozsah 160

např. Švédsko v roce 2003 vydávalo na jednoho účastníka kursu až 15 000 eur, Nizozemí 6 000 eur, Německo předpokládalo s cca 1 180 eur na osobu, Rakousko pouze 128 eur. In MITIS, Irene: Die östereichische „Integrationsvereinbarung“ im Vergleich mit Integrationskursen in anderen europäischen Staaten. Wien: Diplomarbeit Universität Wien, 2003, s. 75. 161 Zákon o usídlení a pobytu (Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz), BGBl. I. Nr. 100/2005. 162 de CILLIA, Rudolf: Sprachförderung, s. 254. In In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006).Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 251-257. K „integrační dohodě“ bylo vydáno nařízení (BGBl. II Nr. 449/2005), které konkretizuje obsahovou náplň kurzu, jež se dělí do dvou částí: „všední den“ (vlastní identita, bydlení, stravování, zdraví, doprava, vzdělání, práce a povolání, volný čas) a „stát a správa“ (základní hodnoty evropské demokratické společnosti, státní forma, politické instituce, spolkové země, zvládnutí kontaktu s byrokracií, sociální systém v Rakousku, smlouvy). Podle novely Zákona o státním občanství z roku 2005 jsou zároveň znalosti v rozsahu „integrační dohody“ jedním z předpokladů pro udělení státního občanství. 163 VOGL, Mathias: Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechtes, s. 34. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 251-257.

49

kurzu k dosažení znalostí na úrovni A2.164 V roce 2006 absolvovalo integrační dohodu 5 795 imigrantů z 23 178 osob, které se k jejímu splnění svým podpisem zavázaly.165

3.3.2 Další právní normy přijaté za vlády ÖVP a FPÖ a jejich vliv na přistěhovalectví resp. integraci Diskuse o „integrační dohodě“ poněkud zastínila další významné změny obsažené v balíčku novel z roku 2002 (Fremdenrechtspaket 2002), které směřovaly k další regulaci přistěhovalectví. Nově se do Rakouska mohli přistěhovat pouze klíčoví pracovníci (tzv. Schlüsselkräfte). Kvůli kompenzaci hospodářské potřeby pracovní síly byla v cizineckém zákoně rozšířena možnost sezónní práce v klasických sezónních odvětvích jako např. zemědělství, lesnictví, stavebnictví, turistika apod. Ministr hospodářství a ministr práce a sociálních věcí mohli prodloužit pracovní povolení k sezónnímu zaměstnání až na jeden rok a – po dvouměsíční pauze – o další rok, aniž by ovšem pracovníkovi vznikal nárok na trvalý pobyt a přistěhování rodiny.166 Tímto opatřením byl de facto položen základní kámen k obnovení „gastarbeiterského“ modelu, který je založen na principu rotace pracovní síly: kvantitativně se sezónní práce stala zdaleka nejdůležitější formou pracovní imigrace (v roce 2002 bylo uděleno 56 500 dočasných pracovních povolení).167 Snahu vlády ÖVP-FPÖ o co největší omezení počtu nových přistěhovalců dokumentuje i kontroverzní novela azylového zákona z roku 2003.168 Další podstatné změny na poli integrační politiky se uskutečnily v roce 2005. Jednak byla schválena novela zákona o státním občanství (Staatsbürgerschaftsgesetznovelle 2005), která ještě zvýšila nároky na získání rakouského pasu,169 jednak

164

Srov. např. http://www.sprachenrechte.at/ (sekce Integrationsvereinbarung). (29. 12. 2008) Srov. odpověď spolkového ministerstva vnitra z 19.6.2007 na interpelaci parlamentní frakce zelených. In http://www.parlament.gv.at/PG/DE/XXIII/AB/AB_00675/fname_081002.pdf (29. 12. 2008) 166 KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich., 237. 167 BAUBÖCK, Rainer, PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik, s. 737. 168 V novele azylového zákonu z roku 2003, která reagovala na stoupající počet žádostí o udělení azylu v Rakousku, došlo v rozporu s Ženevskou konvencí k rozšíření počtu bezpečných zemí, jejichž občany Rakousko odmítlo brát v ochranu – směrnice ministerstva vnitra byla do zákona včleněna, ačkoliv Nejvyšší soudní dvůr rozhodl o její protiprávnosti. Podstatnou část zákona včetně tohoto ustanovení pak zrušil ústavní soud svým rozhodnutím z 15. 10. 2004, k němuž podaly žádost o přezkoumání hornorakouská vláda, složená z lidovců a zelených, a socialistická vláda ve Vídni. Na základě kritiky novely z roku 2003 byl v roce 2005 přijat nový zákon, který harmonizoval rakouské právo s evropským. Podrobněji viz VOGL, Mathias: Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechtes, s. 19f. 169 Blíže viz kap. 4.2.1. 165

50

byla vzhledem k povinnosti přizpůsobit rakouské právo s legislativou EU170 provedena další

rozsáhlá

reforma

cizineckého

práva.

Součástí

nového

balíčku

(Fremdenrechtspaket 2005) byly tři nové zákony: azylový zákon (Asylgesetz 2005), zákon o cizinecké policii (Fremdenpolizeigesetz 2005), který reguluje veškerá záležitosti spojené s pobytem cizinců kratším než šest měsíců, a zákon o usídlení a pobytu (Niederlassungs- und Aufenthlatsgesetz 2005). Na rozdíl od předchozích úprav přijatých za vlády ÖVP-FPÖ od roku 2000 byl celý balíček po procesu intenzivní diskuse, do které se zapojily země, města a obce či řada nevládních organizací, schválen širokou parlamentní většinou (ÖVP, SPÖ, BZÖ a část poslanců za FPÖ); pouze zelení hlasovali jednotně proti.171 Zákon o usídlení a pobytu (NAG 2005) znamenal zcela novou úpravu v oblasti imigrační a integrační politiky, stále však v duchu základního motta „integrace před novým přistěhovalectvím“, na jehož základě je množství nových přistěhovalců do Rakouska pokud možno omezováno. Vedle již zmíněného rozšíření „integrační dohody“ došlo ke změně systematiky různých druhů povolení k pobytu. V zásadě se nyní

rozlišují

tři

základní

druhy

povolení

k

pobytu:

pobyt

dlouhodobý

(Niederlassungsbewilligung), který platí max. na 18 měsíců a musí být znovu prodlužován, pobyt trvalý (Dauerafenthalt – EG), který cizinec může získat nejdříve po pěti letech,

a pobyt

dočasný

na přechodnou

dobu

delší

než 6

měsíců

(Aufenthaltsbewilligung) pro cizince bez záměru trvale se v Rakousku usídlit (např. klíčové pracovní síly, studenti, umělci apod.).172 Na základě směrnice EU o slučování rodin173 došlo k významnému zlepšení postavení blízkých rodinných příslušníků (Familienangehörige) cizinců ze třetích států na pracovním trhu. V případě, že osoba, za kterou se přistěhovali, má pracovní povolení, získají neomezený přístup k pracovnímu trhu již po 12 měsících pobytu na území Rakouska (před úpravou to byly čtyři roky). Dále byla pro tuto skupinu snížena minimální lhůta pro získání trvalého pobytu na 5 let nepřetržitého života v Rakousku. Zároveň byla v souladu s evropským právem stanovena maximální čekací doba na udělení prvního povolení k pobytu pro rodinné příslušníky na tři roky od podání žádosti,

170

Blíže viz kap. 2.2.2. VOGL, Mathias: Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechtes, s. 24. Strana BZÖ se po vnitrostranickém sporu v dubnu 2005 oddělila od FPÖ. Do nové strany přešli i všichni tři za FPÖ, takže od až do voleb na podzim roku 2006 fungovala na spolkové úrovni koalice ÖVP-BZÖ. 172 Tamtéž, s. 30. 173 Blíže viz kap. 2.2.2. 171

51

bez ohledu na to, zda je k dispozici místo v roční kvótě pro počet nových přistěhovalců.174 Hlavními výsledky zákonných úprav z roku 2005 z hlediska integrace jsou tedy rozšíření „integrační dohody“ na 300 hodin německého jazyka, zpřísnění zákona o státním občanství a usnadnění začlenění rodinných příslušníků cizinců ze třetích států do rakouské společnosti, neboť je jim umožněn dřívější vstup na pracovní trh a snazší získání trvalého pobytu v Rakousku.

3.4 Nejnovější vývoj v integrační politice rakouského spolku Do konce roku 2008 i přes změnu vládní koalice k dalším podstatným zákonným úpravám na poli integrační politiky nedošlo. A to i přesto, že se na některá ustanovení cizineckého a azylového zákona již od samého počátku snášela hlasitá kritika, a to nejenom ze strany zelených či vídeňské SPÖ,175 ale také např. od předsedy ústavního soudu Korineka.176 Hlavní příčinou nespokojenosti byly množící se případy, kdy cizincům hrozilo vyhoštění nebo dokonce byli vyhoštěni, ačkoliv v Rakousku dlouhodobě žili a byli do společnosti integrováni.177 Podle Korineka je největším problémem cizineckého a azylového práva to, že se řada ustanovení mezi jednotlivými zákony vylučuje, což přispívá k právní nejistotě imigrantů.178 Přes nátlak ke změnám však vládní koalice SPÖ a ÖVP setrvává na svém plánu provést evaluaci cizineckého

174

SCHUMACHER, Sebastian: Die Neuorganisation der Zuwanderung durch das Fremdenrechtspaket 2005, s. 80. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001– 2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 74-82. 175 Městská radní pro integraci ve Vídni Sandra Frauenbergerová (SPÖ) od svého nástupu do funkce v roce 2007 opakovaně označovala zákon za „nelidský a antiintegrační a kypějící byrokratickými překážkami“. Frauenberger: Fremdenrecht unmenschlich und integrationsfeindlich. In Rathauskorrespondenz Wien (dále RKW), 10. 7. 2007 http://www.wien.gv.at/vtx/rk?DATUM=20070710&SEITE=020070710015 (7. 1. 2009) 176 Korinek prohlásil, že cizinecké právo „potřebuje opravu“ a z hlediska ústavy je „pochybné“. Korinek: Fremdenrecht reparaturbedürftig In Die Presse, 4. 11. 2007; http://www.oe24.at/zeitung/oesterreich/politik/article154977.ece (7. 1. 2009) 177 Mediálně nejznámějším se stal případ Arigony Zogajové z podzimu roku 2007. Rodina kosovské dívky byla vyhoštěna, ačkoliv obec, ve které žila, celou rodinu pokládala za integrovanou a postavila se proti postupu úřadů (otec legálně pracoval, rodina nepobírala sociální dávky a všech pět dětí chodilo do školy). Důvodem pro vyhoštění byla skutečnost, že rodina v roce 2001 přišla do Rakouska nelegálně, a přestože se několikrát proti zamítnutí žádosti o udělení azylu či povolení k pobytu odvolala, rozhodnutí úřadů to nezměnilo. Dívka v den vyhoštění zmizela a objevila se až o několik dní později. Zatímco otec se čtyřmi dětmi byli odsunuti zpět do Kosova, matka s Arigonou mohly dočasně zůstat. Případ nebyl do konce roku 2008 uzavřen. Viz Entscheidung über Zogaj-Geschwister in zwei Wochen. In Die Presse, 29. 12. 2008; http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/440635/index.do (7. 1. 2008) 178 Fremdenrecht. Ruf nach Totalreform. In: Die Presse, 17. 4. 2008. http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/377686/index.do?from=suche.extern.google.at (7. 1. 2009)

52

práva nejdříve v roce 2009, jak bylo dohodnuto již v koaliční smlouvě obou partnerů z roku 2006.179 Problematika integrace imigrantů zůstává v Rakousku jedním z nejdiskutovanějších

témat.

Krokem

vpřed

bylo

svolání

integrační

platformy

(Integrationsplatform) spolkovým ministrem vnitra Platterem (ÖVP) v říjnu roku 2007, jejímž cílem bylo vyvolání široké diskuse o integraci a koordinaci integračních opatření hlavních aktérů. Dílčím výsledkem integrační platformy se stala první integrační zpráva spolkového ministerstva vnitra z ledna 2008, de facto první pokus ze strany spolku o komplexní zachycení problematiky integrace imigrantů a pokus o možný návrh jejího řešení. 180 Ministru Platterovi bylo však vyčítáno, že se v kolektivu autorů zprávy neobjevili někteří renomovaní experti, kteří dříve jeho politiku kritizovali, a že se tak Platter snaží prosadit svůj pohled na věc.181 V létě 2008 ministr vnitra představil svou „integrační strategii pro Rakousko“, která zrcadlila závěry integrační zprávy. Tento dokument obsahoval patnáct bodů, které měly přispět ke zlepšení integrace imigrantů, včetně rozšíření „integrační dohody“ na 600 hodin a požadavku, aby ji imigranti splnili již v zahraničí před přicestováním do Rakouska, či zavedení kvót pro maximální počet dětí imigrantů ve školních třídách. Právě tyto pro SPÖ nepřijatelné teze byly hlavní příčinou, proč se dokument nakonec nedostal ani na pořad jednání vlády.182 Vládní program nového kabinetu kancléře Faymanna předjímá vytvoření národního integračního plánu pro integraci (Nationaler Aktionsplan für Integration), jinak se však k tomuto tématu vyjadřuje velmi povrchně a nepřichází s žádnými velkými inovacemi. Mnohem více prostoru je zde věnováno myšlence reformovat systém kvót a zavést tzv. „červeno-bílo-červenou kartu“ („RotWeiß-Rot Card“), která by měla efektivněji vybírat nové přistěhovalce s ohledem na jejich předpoklady rychle a bez problémů se do rakouské společnosti integrovat.183 Přestože je heslem rakouské politiky již od roku 1995 integrace usídlených imigrantů před novou imigrací, stále je v politické diskusi i zákonných úpravách hlavní 179

Tamtéž. Bundesministerium für Inneres (Hg.): Gemeinsam kommen wir zusammen. Wien : BMI, 2008. http://www.bmvit.gv.at/ministerium/bures/programm/gesamt.pdf (29. 12. 2008) 181 Integration: Grenzen der Verschiedenheit nicht überdehnen. In Die Presse, 22. 1. 2008; http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/356959/index.do?direct=356959&_vl_backlink=/home/pol itik/innenpolitik/356982/index.do&selChannel (7. 1. 2009) 182 Koalition streitet über Integrations-Strategie. In oe24.at, 25. 6. 2008; http://www.oe24.at/oesterreich/politik/Koalition_streitet_ueber_Integrations-Strategie_322063.ece (7. 1. 2009) 183 Regierungsprogramm für die XXIV. Gesetzgebungsperiode, s. 101ff. Text vládního programu in http://www.bmvit.gv.at/ministerium/bures/programm/gesamt.pdf (7. 1. 2009) 180

53

pozornost věnována omezování nového přistěhovalectví. Integrační strategii Rakouska je tak možné definovat především jako snahu zamezit usídlení těm osobám, u nichž se předpokládají problémy se začleňováním do rakouské společnosti. K tomuto cíli částečně slouží i „integrační dohoda“, do které se musí zapojit hlavní cílová skupina rakouské integrační politiky, tedy přistěhovalci ze třetích států: sice se jedná o první opatření na spolkové úrovni, které má přispět k jejich integraci, zároveň však v sobě má potenciál množství lidí ze zemí mimo EU od přicestování do Rakouska odradit, např. finanční zátěži na absolvování kurzu či hrozbě vyhoštění při nesplnění nároků „dohody“. O nedostatečné aktivitě v řešení integrační otázky svědčí i skutečnost, že dodnes při spolkové vládě neexistuje funkce státního tajemníka či pověřence pro imigraci a integraci ani neexistuje spolkový úřad, který by se zabýval výhradně integrační otázkou.

54

4. Integrační politika ve Vídni po roce 1990 Integrační politika ve Vídni má za sebou už téměř dvacetiletý vývoj. Prvním důležitým krokem bylo založení městem dotovaného Vídeňského integračního fondu (Wiener Integrationsfonds, WIF) v roce 1992. Dalším významným milníkem byl rok 1996, kdy byla ve vídeňské radnici zřízena městská rada pro integraci a radní Renate Braunerová (SPÖ) se stala prezidentkou WIF. Proces postupného začleňování tématu integrace přímo do struktur vídeňského magistrátu byl završen v roce 2004, kdy bylo na místě Fondu zřízeno samostatné magistrátní oddělení „pro záležitosti integrace a rozmanitosti“ MA 17 (Integrations- und Divesitätsangelegenheiten). Vídeňská radnice tak pokračuje v činnosti započaté WIF a navíc se přihlásila k principům „politiky rozmanitosti“, jejímž cílem je mj. působit dovnitř magistrátu a postupně přizpůsobovat složení personálu takovým způsobem, aby více zrcadlil etnickou strukturu obyvatelstva rakouské metropole.

4.1 Integrační politika vídeňského magistrátu 4.1.1 Počátky vídeňské integrační politiky Myšlenka aktivního přístupu k integraci imigrantů ve Vídni vznikla na půdě klubu socialistické strany ve Vídni v únoru 1988 v souvislosti se vzrůstajícím počtem trvale usídlených cizinců v rakouské metropoli a nutností „opustit paletu programových prohlášení a politických hodnocení otázky cizinců a přijít s konkrétními návrhy na zlepšení životní situace cizích spoluobčanů“,184 neboť „cizinecká otázka je dlouhodobě řešitelná pouze v kontextu takové politiky, která obecně pomáhá sociálně slabým a jež se pokouší odstranit sociální nespravedlnost a nerovnost. Cizinecká politika neznamená pouze omezení se na jednotlivá opatření, nýbrž musí být zařazena do konceptu sociálnědemokratické politiky, v níž má sociální otázka stále tu největší prioritu“.185 Ústředními body závěrů pracovní skupiny, zveřejněnými ve zprávě pod názvem „Společný život ve městě – cizinci ve Vídni“, byly požadavky na liberální udělování státního občanství jako „nejdůležitějšího nástroje“ integrační politiky, zavedení

184

Sozialistische Fraktion im Wiener Landtag und Gemeinderat (Hg.): Gemeinsam Leben in der Stadt. Ausländer in Wien. In SPÖ Kommunal, Nr. 9/1988. s. 3. 185 Tamtéž, s. 9.

55

volebního práva na komunální úrovni, změnu platných spolkových zákonů týkajících se cizinecké otázky, či návrhy na zlepšení bytové situace imigrantů (mj. zrovnoprávnění cizinců při rozdělování městem dotovaných bytů).186 I přes to, že SPÖ vládla ve Vídni s absolutní většinou a mohla uplatnit v těchto otázkách svoje rozhodující slovo, však kromě ulehčení podmínek pro zisk státního občanství dlouhé roky k podstatným změnám nedošlo.187 Posun však nastal v otázce zřízení samostatného úřadu, který by fungoval jako servisní služba pro cizince a pomáhal jim v jejich integraci do rakouské společnosti: v roce 1990 byla z pověření Kulturního úřadu města Vídně (Kulturamt der Stadt Wien) zformována pracovní skupina „Kulturní politika a xenofobie“ (Kulturpolitik und Fremdenfeindlichkeit), která doporučila využít model aplikovaný ve Frankfurtu nad Mohanem.188 V rámci následující interní debaty v SPÖ však byla myšlenka městského radního pro multikulturní záležitosti s jediným podřízeným magistrátním oddělením opuštěna a klub socialistické strany ve Vídni se nakonec přiklonil k variantě vytvoření úřadu „pro multikulturní záležitosti“ mimo magistrátní strukturu na bázi městského fondu.189

4.1.2 Vídeňský integrační fond, WIF (1992-2005) K urychlení příprav na vznik nové instituce, které měla za úkol přispět k lehčímu začlenění cizinců do vídeňské společnosti, bezesporu přispěly výsledky obecních voleb na podzim roku 1991, v nichž SPÖ poprvé od roku 1945 získala méně než 50 % hlasů, 186

Sozialistische Fraktion im Wiener Landtag und Gemeinderat (Hg.): Gemeinsam Leben in der Stadt. Ausländer in Wien. In SPÖ Kommunal, Nr. 9/1988. s. 13. 187 KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik : eine Analyse des Wiener Integrationsfonds im Kontext sozialdemokratischer Interessenpolitik. Diplomarbeit Universität Wien, 1998, s. 63. 188 Ve Frankfurtu nad Mohanem od července roku 1989 fungoval Úřad pro multikulturní záležitosti (Amt für multikulturelle Angelgenheiten), který podléhal nově zřízenému referátu (Dezernat) ve frankfurtském magistrátu. Prvním čestným městským radním pro integraci byl jmenován dnes známý politik a poslanec Evropského parlamentu Daniel-Cohn Bendit. Podle vedoucí vídeňské pracovní skupiny Andrey Kuntzlové byla výhodou frankfurtského řešení skutečnost, že funkce čestného městského radního resp. vedoucího integračního referátu umožňovala činnost uvnitř městské správy a také účast na politických rozhodováních týkajících se otázky integrace cizinců. KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 65. 189 Frankfurtské řešení předpokládalo zvýšení úřadujících radních z devíti na deset či přeskupení jednotlivých resortů, což nebylo v danou chvíli politicky reálné – po vídeňských volbách v roce 1991 byl navíc počet městských radních snížen na osm. Navíc varianta s čestným radním, kterému by podléhalo pouze jediné magistrátní oddělení, nebyla slučitelná s vídeňskou ústavou, která předepisuje, že každý radní musí mít svůj rezort. Pro zřízení Fondu nakonec rozhodla vyzkoušená praxe – ve Vídni existují např. Vídeňský fond pro obnovu města (Wiener Stadteneuerungsfonds), Vídeňský fond pro podporu zaměstnanců (Wiener Arbeitnehmerförderungsfonds) či Vídeňský fond pro podporu hospodářství (Wiener Witschaft-sförderungsfonds). Jednotlivé fondy podléhají příslušným městským radním. In KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 67f.

56

zatímco podpora FPÖ, která založila svou předvolební kampaň především na proticizinecké rétorice, stoupla z 10 % v roce 1987 na 22,5 %. Svobodní se tak stali druhou nejsilnější stranou ve Vídni, protože přízeň voličů k lidovcům klesla na 18,1 %. Pod vlivem těchto okolností starosta Vídně Helmut Zilk vyhlásil ve svém vládním prohlášení z 9. listopadu 1991 úmysl založit koordinační úřad pro multikulturní záležitosti.190 Dne 27. března 1992 byl vznik Vídeňského integračního fondu schválen v obecní radě s širokou podporou SPÖ, ÖVP a zelených (tehdy ještě pod názvem Grüne Alternative); FPÖ se vyslovila výhradně proti návrhu. Starosta Zilk se stal prvním prezidentem WIF, aby byl zdůrazněn význam tématu integrace imigrantů pro vídeňskou vládu.191 Podle designované ředitelky fondu Andrey Kuntzlové bylo hlavním cílem WIF „sledovat dnešní době odpovídající imigrační a integrační politiku, která by odvrátila na základě stoupající imigrace hrozící „etnickou ghettoizaci“ a dosáhla „hospodářské a sociální integrace přistěhovalců bez nátlaku na jejich kulturní přizpůsobení“.192 Fond se přitom neměl obracet pouze na imigranty, nýbrž také na Rakušany, což mělo vyjadřovat motto „My všichni jsme Vídeň“ (Wir alle sind Wien). Hlavním cílem jeho činnosti tak bylo – jak stálo na jeho webových stránkách – „přispívat k mírovému soužití Vídeňanů a přistěhovalců“.193 Vídeňský integrační fond se tak stal první politickou institucí na úrovni spolkových zemí, která se zabývala integrací imigrantů. Jeho výroční zpráva z roku 1993 byla první obsáhlou, veřejnou správou iniciovanou publikací, která na příkladu Vídně mapovala situaci imigrantů v Rakousku a tematizovala problémy, se kterými se potýkali.194 K relativní nezávislosti na vídeňském magistrátu a jím ovládané SPÖ měla přispět skutečnost, že WIF – narozdíl od magistrátních oddělení – neměl žádné zákonem předepsané úkoly a organizačně nebyl s magistrátem spojen. Jak ovšem bude dále ukázáno, ve skutečnosti vládnoucí socialisté činnost Fondu významně ovlivňovali, až se de facto stal nástrojem jejich integrační politiky.195

190

KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 25. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 2002, s. 8. Wien, 2003. 192 Tisková zpráva APA z 26. 3. 1992. Citováno in KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 25. 193 Citováno podle SANTATIC-ZVONCSITS, Marica: Der Wiener Integrationsfonds. Wien : Projektarbeit BHAK., 2003, s. 30. 194 Wiener Integrationsfonds (Hg.) Integrationsbericht 1993. Wien, 1994. 195 Viz kapitola 4.2.3. 191

57

K úkolům Vídeňského integračního fondu podle jeho stanov patřilo:196 •

evidovat a koordinovat všechny iniciativy, skupiny a spolky, které se snaží o soužití různých skupin obyvatelstva, jakož je i finančně podporovat

•

vyhotovovat podklady pro tvorbu integrační politiky města Vídně

•

pomáhat všem obyvatelům Vídně, domácím i přistěhovalým, při problémech a konfliktech v každodenním soužití a při kontaktu s úřady

•

spolupracovat s orgány městské správy a s politiky s rozhodovacími pravomocemi, jakož i se skupinami, spolky a iniciativami činnými v oblasti integrace

•

odevzdávat posudky a doporučení k zemským zákonům a nařízením zemské vlády, jakož i k plánům města, které se týkají integrace

•

informovat veřejnost

•

vyhotovovat roční zprávu a dát jí k dispozici všem členům Vídeňské obecní rady.

Na základě těchto principů WIF definoval cíl své činnosti na poli integrace jako „vytvoření rovnosti šancí a rovnoprávnosti, umožnění účasti na společenských a politických rozhodovacích procesech, zajištění přístupu ke společenským zdrojům jako práce, vzdělání a bydlení, rozšíření individuálních a kolektivních prostorů k jednání a kompetencí s cílem podporovat oboustranné uznání a kulturní rozmanitost (…) WIF je tu pro přistěhovalé i domácí vídeňské obyvatelstvo – partnery a spolupracovníky WIF jsou organizace imigrantů, nevládní organizace a iniciativy v oblasti integrace, náboženské společnosti, politici, veřejná správa, zájmové skupiny, vídeňské školy, policie, vědecké ústavy a mezinárodní organizace.“197 Ve srovnání s původní frankfurtskou předlohou měl WIF relativně složitou a nejasnou organizační strukturu.198 Výkonný orgán, který se skládal z managementu Fondu (Geschäftsführung) a zaměstnanců, podléhal hned třem grémiím: prezídiu, kuratoriu a radě, která byla v roce 1998 nahrazena tzv. „integrační konferencí“. Podle stanov Fondu se přitom měly o plnění úkolů a cílů WIF starat všechny čtyři orgány.199

196

Stanovy WIF z roku 2000. Citováno in HAMMER, Elisabeth: Teilhabe an öffentlichen Einrichtungen am Beispiel des Wiener Integrationsfonds. Wien: GBBW, 2000, s. 4. 197 SANTATIC-ZVONCSITS, Marica: Der Wiener Integrationsfonds, s. 30. 198 KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 39. 199 HAMMER, Elisabeth: Teilhabe an öffentlichen Einrichtungen am Beispiel des Wiener Integrationsfonds, s. 5.

58

Kuratoriu příslušelo plánovat a většinovým rozhodnutím také schvalovat činnost WIF, jako bylo např. stanovit cíle Fondu, schválit hospodářský plán, závěrečný účet, závěrečnou zprávu o činnosti, jmenování/odvolání výkonného ředitele a prokuristů apod. Dále kuratorium schvalovalo svůj jednací řád a mohlo dvoutřetinovou většinou hlasů změnit stanovy či rozhodnout o rozpuštění Fondu.200 Prezídium stálo na vrcholu organizační struktury WIF. Skládalo se z prezidenta a dvou, od roku 1996 pěti viceprezidentů. Vliv prezídia spočíval především v tom, že podle stanov mělo pravomoc stanovovat program jednání kuratoria, dávat kuratoriu k jednotlivým bodům doporučení a po reformě stanov v roce 1996 také s konečnou platností rozhodovat o udělení finanční podpory jednotlivým projektům. V případě „naléhavé nutnosti“ přitom prezident spolu s jedním viceprezidentem mohli rozhodovat místo kuratoria. Kuratorium tak „postupně ztrácelo politickou váhu a bylo degradováno na orgán, který čistě formálně schvaloval rozhodnutí prezídia“.201 Další součástí WIF byla rada, která se skládala ze zástupců všech důležitých spolků, organizací či iniciativ, které se svou činností aktivně podílely na integraci imigrantů. Dále do rady patřili členové kuratoria, starostové jednotlivých vídeňských okrsků a vybraní odborníci a osobnosti veřejného života. Úkoly rady, která měla podle stanov mít maximálně 80 členů, se omezovaly pouze na poradenství Fondu v zásadních záležitostech a stanovení konkrétních cílů a přezkoumání jejich realizace.202 V roce 1998 byla rada pod tlakem silným tlakem spolků migrantů na prezidentku Fondu a radní pro integraci Braunerovou nahrazena tzv. Vídeňskou integrační konferencí (WIK), která imigrantům „umožnila když ne podíl na moci, tak alespoň účast na mocenských

200

Sbor kuratoria (minimálně 18 členů), volený (kromě prezídia) městským senátem, se skládal z členů prezídia Fondu, ze zástupců města Vídně, z politických stran zastoupených v obecní radě, Vídeňské komory pro zaměstnance, Vídeňské hospodářské komory, katolické organizace Caritas, Rakouského červeného kříže, Vídeňské advokátní komory, Vídeňského policejního ředitelství, vídeňské Městské školské rady a Tiskové rady. Až do změny stanov v roce 1998 se tak členy kuratoria de facto nemohli stát zástupci migrantů. KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 46. 201 HAMMER, Elisabeth: Teilhabe an öffentlichen Einrichtungen am Beispiel des Wiener Integrationsfonds, s. 5; 14. 202 Po změně stanov v roce 1994 však došlo k omezení jejích pravomocí, neboť ztratila oprávnění k tvorbě usnesení a navíc už se neměla scházet čtyřikrát do roka, ale pouze jednou. Ani periodicita jednání rady však nebyla dodržována, protože prezídium, v jehož kompetenci bylo svolání rady, naposledy zorganizovalo její setkání v roce 1994. Přestože tedy byla rada jediným grémiem, do něhož byli přímo zapojeni zástupci migrantů a měli tím mít možnost zasahovat do dění ve WIF, byla v podstatě nefunkční. Podle Kollera mohlo být hlavním důvodem, proč se rada do roku 1998 sešla pouze čtyřikrát, skutečnost, že opakovaně vznášela požadavek na otevření komunálních bytů pro cizince a zavedení „městského občanství“ (Wohnbürgerschaft), s nímž byla spojena práva na politickou participaci na komunální úrovni. KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 48.

59

strukturách“ WIF. 203 Konference totiž mohla podávat prezídiu vlastní návrhy a žádosti k různým integračním tématům a mohla do kuratoria Fondu nominovat až tři své zástupce.204 Podle stanov byl WIF v první řadě spravován a zastupován na veřejnosti výkonným

ředitelem

(Geschäftsführer),

který

byl

jmenován

kuratoriem.205

Managementu (Geschäftsführung) jako výkonnému orgánu Fondu příslušela kontrola nad vykonáváním úkolů a cílů, které byly vytýčeny v kuratoriu, resp. radě. Úkolem výkonného ředitele bylo předpřipravovat usnesení kuratoria a následně je provádět, každoročně vypracovat účetní závěrku a závěrečnou zprávu o činnosti WIF.206 Ředitel byl hlavou výkonného oddělení WIF, které se skládalo z několika desítek zaměstnanců. Zpravidla se přitom nejednalo o úředníky v klasickém slova smyslu, nýbrž o sociální, charitativní, vědecké pracovníky či znalce bezprostředního okolí imigrantů.207 Výkonné oddělení se skládalo z ústředí (Innnestelle) a sedmi poboček (Aussenstellen), které WIF postupně otevřel do konce roku 1998 ve všech vídeňských okrscích, v nichž počet cizinců přesahoval 25 %.208 Práce v terénu patřila – vedle pořádání jazykových kurzů, o nichž podrobně pojednává kap. 4.2.6 – mezi nejdůležitější součásti činnosti Fondu. Úkolem pracovníků bylo zejména podávat obyvatelům informace, radit jim v situacích relevantních pro kvalitní integraci, pomáhat při řešení konfliktů a propojovat jednotlivé spolky a skupiny. Jestliže v roce 1993 byly první dvě místní pobočky WIF v Brigittenau a v okrsku Rudolfsheim-Fünfhaus kontaktovány dohromady 1 251krát a na servisní linku 203

HAMMER, Elisabeth: Teilhabe an öffentlichen Einrichtungen am Beispiel des Wiener Integrationsfonds, s. 6. 204 Stenografický protokol z jednání vídeňské obecní rady o přidělení dotace WIK ze dne 24. 1. 2008 ke stažení in http://www.wien.gv.at/infodat/advgliwww/ergdt?detvid=71601 (11. 1. 2009) 205 Do roku 1998 byl jednatelem WIF Max Koch, od roku 1998 až do rozpuštění Fondu Johannes Seitner. 206 Ředitel mohl zpočátku sám rozhodovat o finanční podpoře projektů do výše 50 000 šilinků (cca 3 600 eur). Na základě kritiky kontrolní zprávy z roku 1997 byl však zřízen výbor pro udělování dotací (Subventionsausschuss), jehož členy byl výkonný ředitel a vybraní členové kuratoria. Rozhodnutí výboru o udělení dotací v jakékoliv výši pak ještě muselo potvrdit prezídium. Okleštění rozhodovací pravomoci v oblasti financování ještě prohloubilo podřízenost managementu v organizační hierarchii fondu. KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 32. 207 Počet zaměstnanců se každoročně měnil. Např. v roce 1997 měl WIF 53 pracovníků, z nichž 33 pracovalo v sedmi místních pobočkách WIF v okrscích s největším podílem přistěhovalého obyvatelstva. V roce 2002 dosáhl počet pracovníků ve WIF svého maxima, z celkového počtu 78 zaměstnanců pracovalo v ústředí 33, v místních pobočkách 31 pracovníků, dalších 14 v externím pracovním poměru v rámci školské poradenské činnosti a 3 na projektu pro podporu mladých imigrantů „interface“, přičemž dohromady spolupracovníci WIF ovládali 26 různých řečí. Report, 1998, s. 5. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 2002. Wien, 2003, s. 46. 208 Pobočky se nacházely ve 2. (Leopoldstadt), 5. (Margareten), 10. (Favoriten), 15. (RudolfsheimFünfhaus) a 20. (Brigittenau) okrsku, pro okrsky 16. (Ottakring) a 17. (Hernals), resp. 3. (Landstraße) a 11. (Simmering) byly zřízeny pobočky společné.

60

WIF volalo v průměru 50 lidí týdně, v následujících letech zájem občanů o pomoc a informace prudce rostl, zejména v souvislosti se zvyšováním počtu poboček a stále větším povědomí o existenci Fondu: v roce 1995 byly regionální kanceláře kontaktovány ve více než 20 000 případech, o rok později se na Fond obrátilo již 32 000 lidí (z 80 % cizinci) a v roce 2002 to bylo již 73 305 obyvatel Vídně.209 Finanční rozpočet WIF, který výhradně tvořila dotace od města Vídně, každoročně schvalovaná obecní radou, kontinuálně rostl. V roce 1992 získal Fond počáteční dotaci ve výši 30 miliónů šilinků (cca 2,18 miliónu eur), v roce 1997 už se rozpočet navýšil na 70 mil. šilinků (cca 5,10 mil. eur)210 a v roce 2002 WIF obdržel na své fungování od města Vídně 6,18 mil. eur – z toho více než polovina z těchto peněz plynula na personální výdaje (3,29 mil. eur), dalších 38 % na jazykové kurzy a realizaci 92 různých projektů.211 Dalšími položkami v rozpočtu pak byly správní náklady (0,68 mil. eur), náklady na styk s veřejností včetně informačních materiálů (223 000 eur) a dokumentaci (66 000 eur).212

4.1.3 Cesta k „politice rozmanitosti“ („Diversitätspolitik“) V říjnu roku 2002 představila integrační radní a prezidentka WIF Renate Braunerová studii „Migration, Integration, Diversität“, kterou si u institutu Europaforum Wien objednal magistrát města Vídně. Tím byl „vypálen startovní výstřel pro změnu paradigmat ve vídeňské integrační politice směrem k politice rozmanitosti a rovnoprávnosti“.213 Nejdůležitějším poznatkem studie byl požadavek na nové definování úkolů integrační politiky, která se dosud zaměřovala především na odbourávání konfliktů, vývoj strategií k řešení problémových oblastí integrace na komunální úrovni a podporu

209

Wiener Integrationsfonds: Integrationsbericht 1993, s. 65; KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 48; Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 2002, s. 7. V roce 2002 se zhruba polovina ze 73 000 kontaktů týkala informací o záležitostech souvisejících s pobytem v Rakousku, pracovním právem a možností získat rakouské občanství, třetina dotazů se týkala oblasti bydlení, 6 826 školy a cca 1 000 záležitostí ve veřejném prostoru. Pracovníci místních poboček WIF navštívili celkem v 976 případech přímo byty a domy osob, které je kontaktovaly. 210 KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, 54. 211 V roce 2002 WIF podpořil celkem 92 projektů finanční částkou 1 172 056 eur. Z toho 46 % prostředků plynulo na projekty v oblasti sociálních služeb, 28 % na projekty podporující vzdělávání, 10 % na opatření v oblasti sdružování a politické participace, 6 % na antidiskriminační a osvětovou činnost, 4 % na právní poradenství a 3 % na projekty ve veřejném prostoru. Těžištěm 40 % projektů byly ženy a 32 % projektů se orientovalo na mládež. Viz Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 2002, s. 17. 212 Wiener Integrationsfonds (Hg.) Report 2002, s. 46. 213 Tamtéž, s. 9.

61

sociálního začleňování cizinců do společnosti. Největší výzvou pro nadcházející léta byla podle studie taková politika, která „sází na rovnost šancí a využití rozmanitosti ve městě a soustředí se na aktivní rozvoj mezinárodních kontaktů“.214 Radnice, které se hlásí k politice rozmanitosti (Diversitätspolitik) „nechápou přistěhovalce primárně jako cílovou skupinu sociálně-politických opatření, nýbrž v první řadě jako své občany (…) Rozumí také tomu, že městská společnost je formována na základě nevyhnutelně vzrůstajícího podílu multietnického obyvatelstva a že tato městská rozmanitost představuje enormní kulturní a socioekonomický zdroj bohatství. V poslední řadě chápou, že je na ně samotné – jako obecní správu – kladen požadavek, aby na tuto proměnu ve městě reagovaly a změnily se.“215 Přínos nového přístupu k integrační politice spočívá v tom, že „může zabránit tomu, aby velká část obyvatelstva ztratila spojení ke své politické reprezentaci a odcizila se svému městu. Vytváří podmínky, za nichž se také u imigrantů může vyvíjet společenské vědomí, které se vztahuje na místo jejich přistěhování. Na druhé straně zajišťuje legitimitu města a jeho správy v očích veškerého obyvatelstva. (…) Největší přínos politiky rozmanitosti spočívá v překonání chápání integrace jako problému: sice nezastírá, že pro imigranty existují různá znevýhodnění a může docházet k obtížím v soužití, zároveň však odmítá předem přistěhovalce definovat jako problémovou skupinu.“216 Studie,

která

vychází

z analýzy

integračních

politik

řady

velkoměst

v přistěhovaleckých zemích západní Evropy, navrhovala jako nejefektivnější řešení pro aplikaci politiky rozmanitosti zřízení samostatného oddělení pro integraci a diverzitu přímo v městské správě: „Úkolem takového oddělení je vyhotovovat expertízy, iniciovat a rozvíjet nová opatření ve spolupráci se všemi ostatními odděleními městské správy, schvalovat aktivity magistrátu v nejrůznějších oblastech jeho činnosti na poli integrace, vyhodnocovat dosažené pokroky a identifikovat nedostatky. (…) Dalším cílem magistrátního oddělení je zvyšovat počet imigrantů zaměstnaných uvnitř městské správy a stanovovat konkrétní závazný plán, který je třeba průběžně vyhodnocovat na půdě obecní rady, a tím vytvářet tlak na jeho dodržování.“217

214

Europaforum Wien (Hg.): Migration, Integration, Diversität. Wien, 2002, s. 7. In http://www.europaforum.or.at/data/media/med_binary/original/1074260161.pdf (24. 10. 2008) 215 Tamtéž, s. 4. 216 Tamtéž, s. 8. 217 Tamtéž, s. 25.

62

V následujících měsících po zveřejnění výsledků studie, která vybízela k novému přístupu k integrační politice ve Vídni, byla v magistrátu ustavena pracovní skupina složená ze zástupců města, institutu Europaforum Wien a Vídeňského integračního fondu s cílem vytvořit plán na realizaci politiky rozmanitosti. Stále začínalo být zřejmější, že existence WIF znamenala pro plánované magistrátní oddělení konkurenci, a tak bylo rozhodnuto o přípravách na rozpuštění Fondu a přenesení všech jeho úkolů na nový referát v městské správě.218 Vedle zrušení WIF jako konkurence pro nově plánovaný referát byla jedním z hlavních důvodů k ukončení činnosti Fondu také snaha sociální demokracie zmírnit kritiku opozičních stran, které vládnoucí SPÖ vytýkaly, že využívala složitou a nepřehlednou organizační strukturu WIF k tomu, aby si zajistila v instituci, která byla formálně na vládě nezávislá, rozhodující slovo. ÖVP a zejména zelení od samého počátku kritizovali stanovy WIF, které nejasně rozdělovaly kompetence mezi jednotlivými orgány, což spolu s většinovou pozicí SPÖ v kuratoriu i prezídiu znamenalo, že Fond „nemá šanci na samostatnou politiku“.219 Také podle FPÖ byl WIF příliš spojen s politikou sociální demokracie, když byl nazírán jako „čistě politický instrument SPÖ“, jímž si tato strana „vytesává na zádech cizinců za pomoci našich daní vlastní stranickopolitickou agitku“.220 Kritika opozičních stran zesílila v okamžiku, kdy „jsme zjistili, že SPÖ má zájem pouze o jí vedený WIF“, což „ukázal vnitřní vývoj ve Fondu a způsob, jakým byla schvalována jednotlivá řešení“.221 Hlavní příčinou nespokojenosti ÖVP, zelených, ale také Liberálního fóra,222 byla osoba Renate Braunerové, která se v roce 1996 stala prezidentkou WIF a zároveň městskou radní nově zřízeného rezortu pro integraci, čímž došlo ke zvýšení závislosti Fondu na vídeňském magistrátu. Podle opozičních stran i některých pracovníků Fondu se klub SPÖ v obecní radě prostřednictvím prezídia definitivně stal „neoficiálním orgánem WIF“.223

218

Kontrollamt der Stadt Wien (Hg.): MA 17, Prüfung der Einrichtung und Organisation. Tätigkeitsbericht. Wien, 2006. In http://www.kontrollamt.wien.at/berichte/2006/lang/5-02-KA-I-17-17.pdfKontrollamtsbericht (20. 11. 2008) 219 Projev zastupitele Petra Pilze (Grüne Alternative) na zasedání obecní rady dne 27. 3. 1992. Citováno in KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 30. 220 Projev zastupitele Hilmara Kabase (FPÖ) na zasedání obecní rady ze dne 27. 3. 1992. Citováno in KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik , s. 28. 221 Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. 222 Liberální fórum bylo zastoupeno ve vídeňské obecní radě a vídeňském zemském sněmu v letech 1996– 2001, kdy mělo 6 mandátů. 223 Interview s nejmenovanou zaměstnankyní WIF z roku 1997. Citováno in KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 31. Koller v této souvislosti poznamenává, že utvoření integračního rezortu mělo

63

Nejpříznačnějším projevem vlivu SPÖ na WIF byly zásahy Braunerové do výroční zprávy WIF za rok 1996, jejíž vyhotovení bylo v kompetenci výkonného ředitele a prezidentka Fondu na její podobu neměla mít žádný vliv. O definitivním znění zprávy ještě před jejím zveřejněním však pod vedením Braunerové jednal vídeňský klub SPÖ (!), který následně požadoval významné změny včetně seškrtání mnoha pasáží. Teprve po hlasitých protestech zelených a liberálů, kteří se o intervenci Braunerové včas dozvěděli, bylo většině zásahů v textu výroční zprávy zabráněno.224 Renate Braunerová se kritice ohledně nelegitimních zásahů do činnosti Fondu snažila čelit tím, že – zejména pod tlakem skutečnosti, že SPÖ po volbách v roce 1997 ztratila většinu mandátů a byla nucena utvořit koalici s lidovci – prosadila reformu složení prezídia, do něhož byli od roku 1997 přizváni členové opozičních stran s výjimkou FPÖ. Nespokojenost s přílišnou kontrolou SPÖ nad WIF však neutichla, což vyvrcholilo na přelomu let 1998 a 1999, kdy postupně zástupci ÖVP, zelených a LIF rezignovali na svoje posty v prezídiu i kuratoriu WIF. Tento krok zvolily všechny strany na protest proti způsobu, jakým Fond vedla prezidentka Braunerová, která si vzhledem k převaze SPÖ v prezídiu i kuratoriu vždy prosadila svou, bez ohledu na názory a návrhy opozičních stran – podle členky prezídia Marie Vassilakou (zelení) „nebyl nikdy hledán konsensus a jiná strana než SPÖ neměla na dění ve Fondu žádný vliv“.225 Stažením se z WIF a distancováním se od politiky SPÖ se tak tehdy koaliční ÖVP i opoziční LIF a zelení až do rozpuštění Fondu v roce 2004 vzdali možnosti mít na jeho chod jakýkoliv vliv. Po volbách v roce 2001, v nichž SPÖ ve volbách získala zpět většinu mandátů a sestavila většinovou vládu, ztratily opoziční strany možnost přehlasovat sociální demokraty i v otázce financování WIF; každoročně udělovanou dotaci z rozpočtu města totiž musela schvalovat obecní rada.

převážně strategické důvody: „Zatímco jeho zřízením mohla SPÖ kritické veřejnosti navenek ukázat, že téma integrace bere vážně, uvnitř dostala instituci WIF prostřednictvím této konstrukce ještě pod větší kontrolu“. Tamtéž, s. 32. 224 KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 49. 225 Grüne und LIF ziehen sich aus Integrationsfonds zurück. In RKW, 1. 3. 1999; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1999%2F0301%2F007.html (29. 12. 2008) Hlavní příčinou jednání ÖVP, LIF a zelených bylo odvolání Maxe Koche z funkce výkonného ředitele a jeho nahrazení Johannesem Seitnerem, kterého přes hlasité námitky všech ostatních stran zastoupených ve Fondu prosadila právě Braunerová. Seitnerovi byla vytýkána nejmenší kompetentnost k vedení WIF ze všech kandidátů, což bylo spojováno s obavami, že nový výkonný ředitel se lehce podřídí mocenskému tlaku ze strany Braunerové, jejíž vliv na činnost Fondu ještě vzroste. Srov též Görg: Integrationspolitik der SPÖ inakzetabel. In RKW, 20. 8. 1998; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F1998%2F0820%2F007.html (29. 12. 2008)

64

Dvojí funkce Renate Braunerové jako prezidentky WIF a zároveň městské radní pro integraci se skutečně na směřování Fondu výrazně odrážela, což způsobovalo střet zájmů mezi WIF jako zástupcem imigrantů a politikou města (resp. SPÖ). Podle dlouholetého zaměstnance WIF Gorana Novakoviče tak měla tato instituce „nevděčnou roli mezi strukturami městské správy a politikou na jedné straně a nevládními organizacemi a přistěhovalci na straně druhé“.226 Přestože se WIF ústy svých výkonných ředitelů Kocha a později Seitnera snažil formulovat svoje názory, jeho vlastní iniciativa byla často umlčována v okamžiku, kdy se neslučovala s politikou SPÖ.227 Pro SPÖ tak znamenal příklon k politice diverzity, která předpokládala vznik samostatného magistrátního oddělení, příležitost, jak ještě posílit svou kontrolu nad integrační politikou ve Vídni a zároveň otupit kritiku opozičních stran z nelegitimního ovlivňování činnosti Fondu ve snaze učinit z něj svůj mocenský nástroj. V rétorice SPÖ byla hlavním argumentem pro rozpuštění WIF skutečnost, že se jeho „jednotlivé části vzájemně ochromovaly, což nemohlo být v zájmu vídeňské integrační politiky (…) V novém systému jsou odborníci koncentrováni v magistrátu a podléhají přímo radní pro integraci, což umožňuje činit rychlejší rozhodnutí a koordinovat integrační politiku i uvnitř magistrátu mezi jednotlivými odděleními“.228

4.1.4 Magistrátní oddělení 17, MA 17 (od roku 2004) Po více než ročních přípravách bylo většinou hlasů SPÖ dne 1. 7. 2004 na zasedání obecní rady schváleno zřízení magistrátního oddělení MA 17, čímž došlo k završení procesu přesunutí integrační politiky města Vídně „z okraje do centra“ zájmu.229 Nový referát spadal pod rezort radní pro integraci, kterou byla na tomtéž zasedání zvolena Sonja Wehselyová (SPÖ), která ve funkci nahradila Renate

226

Interview s Goranem Novakovičem (MA 17), 26. 9. 2008. Zcela rozhodující vliv sociální demokracie na chod WIF dokládá např. postoj Fondu ke zpřístupnění komunální výstavby a sociální podpory imigrantům: přestože Koch a po něm i Seitner v řadě prohlášení požadovali aktivní politiku SPÖ v této oblasti, po nástupu Braunerové se tento přístup ke zlepšení bytové a sociální situaci imigrantů ve výročních zprávách WIF, tedy jakési hlavní vizitce činnosti a postojů Fondu, přestal objevovat. Stanovisko WIF k zpřístupnění komunální bytové výstavby cizincům viz např. Integrationsfonds: 10 Argumente für offenen Gemeindebau. In RKW, 6. 7. 2001; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2001%2F0706%2F005.html (28. 11. 2008) 228 Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007. 229 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Aufgaben – Projekte – Arbeitsschwerpunkte. Wien, 2005, s. 2. 227

65

Braunerovou.230 Tímto krokem došlo k faktickému přenesení kompetencí Vídeňského integrační fondu na MA 17 a tím k rozhodnutí o ukončení jeho činnosti. K definitivnímu rozpuštění WIF došlo rozhodnutím kuratoria z 2. 2. 2005. Jeho majetek ve výši cca 2 miliónů eur byl převeden na město Vídeň (resp. MA 17) a nově založený, městem financovaný spolek Interface, který převzal úkoly WIF v oblasti práce s mládeží.231 4.1.4.1 Úkoly a cíle MA 17 Při pohledu na cíle MA 17 je patrné, že nové magistrátní oddělení ve velké míře navazuje na předchozí činnost WIF, kterou doplňuje o rozměr působení dovnitř magistrátu v rámci politiky rozmanitosti. Dvěma hlavními cíli MA 17 jsou podpora imigrantů (zejména nově přistěhovalých) v integraci, aby se mohli rovnoprávně a se stejnými šancemi účastnit společenského a hospodářského života, a podpora magistrátu v realizaci politiky rozmanitosti ve všech jeho oblastech jako součást poskytování kvalitních služeb.232 Na základě těchto cílů je těžištěm činnosti MA 17: •

prosazování „rozmanitosti“ na vídeňském magistrátu, do něhož spadá navrhování

opatření,

vzdělávání

zaměstnanců

magistrátu,

podpora

vícejazyčnosti ostatních oddělení a pomoc při řešení konkrétních problémů souvisejících s integrací či vypracovávání odborných analýz a studií •

činnost v terénu v jednotlivých okrscích, která zahrnuje zejména posilování komunikace mezi místní správou a spolků imigrantů, podporu těchto spolků a dalších integračních iniciativ a modelových projektů, prevenci a řešení konfliktních situací a informování veřejnosti

•

grantová podpora projektů, které slouží ke vzdělávání a informování imigrantů a pomáhají k jejich účasti na společenském životě a jež podporují multikulturalitu a mírové soužití všech obyvatel Vídně; přitom jsou důležité zejména nabídky v oblasti jazykových kurzů a dalších vzdělávacích programů. 233

230

Do integračního rezortu spadají také ženské otázky, ochrana spotřebitelů a personál vídeňského magistrátu (Geschäftsgruppe für Integration, Frauenfrage, Konsumentenschutz und Personal). 231 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Aufgaben – Projekte – Arbeitsschwerpunkte , s. 6f. 232 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007. Aufgaben und Tätigkeiten der MA 17. Wien, 2007, s. 16. 233 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Aufgaben – Projekte – Arbeitsschwerpunkte , s. 3.

66

4.1.4.2 Organizační struktura MA 17 V porovnání s relativně složitou strukturou WIF došlo v organizaci MA 17 ke značnému zjednodušení, neboť magistrátní oddělení je součástí rezortu pro integraci a podléhá přímo kanceláři městské radní, jejíž rozhodující pravomoc ve vídeňské integrační politice se tím po zrušení WIF zvětšila.234 Organizace samotného magistrátního oddělení do velké míry navazuje na strukturu managementu WIF, avšak nepřevzala složitý rozhodovací systém prezídia, kuratoria a rady (resp. integrační konference). Vedení MA 17 podléhá kancelář pro udělování grantů a odborná pododdělení pro personál, rozpočet, styk s veřejností, elektronické zpracovávání dat, granty a právo. Činnost pracovníků v hlavním sídle MA 17 je rozdělena do čtyř tématických oblastí:235 1) bydlení, sousedské vztahy, konflikty 2) vzdělávání, školská politika, mládež 3) záležitosti trvalého pobytu a pracovní kvalifikace 4) sociální otázky, zdraví, kulturní otázky. Přímý kontakt s obyvateli probíhá převážně v terénu v místních pobočkách, které založil WIF. Po reorganizaci ze strany MA 17 dnes existují dvě regionální centra. Západní část města pokrývá kancelář v 16. okrsku, pod níž spadají i menší pobočky v 5. a 15. okrsku, ústředí pro východ Vídně je umístěno ve 3. okrsku, který má pod sebou ještě menší kanceláře ve třech dalších okrscích (2. ,10. a 20.). V roce 2006 v MA 17 pracovalo 53 zaměstnanců, z nichž většina již dříve pracovala ve WIF. Dvě třetiny z nich jsou imigranti první nebo druhé generace, kteří pocházejí ze 14 zemí a hovoří 23 jazyky.236 4.1.4.3 Činnost MA 17 Vzhledem k mnohovrstevné a široké činnosti se v této práci nelze podrobně věnovat všem projektům v rámci činnosti MA 17. Cílem následujících odstavců je na několika příkladech alespoň stručně představit těžiště práce integračního oddělení.

234

Ve funkci městského radního pro integraci byli dosud tři ženy, všechny z SPÖ: Renate Braunerová (1996-2004), Sonja Wehselyová (2004-2007) a Sandra Frauenbergerová (od roku 2007). 235 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Aufgaben – Projekte – Arbeitsschwerpunkte, s. 4. 236 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007. s. 18.

67

V oblasti šíření diverzity ve strukturách vídeňského magistrátu se MA 17 od počátku zaměřuje především na podporu integračních projektů ve spolupráci s dalšími magistrátními odděleními. Do roku 2007 tak MA 17 realizovala celkem 25 projektů ve spolupráci s 13 různými referáty. Nejvýznamnějším partnerem přitom bylo magistrátní oddělení pro otázky přistěhovalectví a státního občanství MA 35, s nímž integrační referát spolupracuje na aktualizaci „uvítacího balíčku“ pro nové imigranty jak ve fyzické podobě, tak i na internetu v srbštině/chorvatštině/bosenštině a turečtině, na vydávání poukázek na jazykové kurzy, vydávání časopisu Welt & Stadt, přípravě vícejazyčného slovníku základních pojmů pro prvotní orientaci imigrantů ve styku se státní správou či pořádání přednášek o tématech souvisejících se získáním dočasného a trvalého pobytu a státního občanství. Spolu s tiskovým oddělením magistrátu (MA 53) vydává MA 17 řadu vícejazyčných informačních brožur a stará se také o vícejazyčnost internetového portálu města Vídně: v roce 2007 bylo v provozu již přes dvě stě stránek v srbštině/chorvatštině/bosenštině a turečtině s nejrůznějším obsahem od překladu právních ustanovení po možnosti trávení volného času. S dalšími odděleními MA 17 spolupracuje zejména na přípravě přednášek podle tématického zaměření jednotlivých referátů, jejichž cílem je informovat jejich pracovníky o politice rozmanitosti a předcházet vzniku komunikačních bariér ve styku úředníků magistrátu s imigranty z důvodu kulturních odlišností.237 Ve snaze zvýšit počet pracovníků s migračním původem ve vídeňském magistrátu byla jako pilotní projekt vytvořena společná akce vídeňské policie a městské radní pro integraci Frauenbergerové nazvaná „Vídeň tě potřebuje!“ (Wien braucht dich!). Jejím cílem je významně zvýšit počet policistů-imigrantů, jichž na konci roku 2007 bylo v policejních sborech města Vídně pouze 19.238 MA 17 zde působí především jako prostředník. Využívá přitom svých kontaktů na 600 spolků a iniciativ imigrantů, kterým předává informace o náborech lidí s migračním původem k vídeňské policii. V tomto ohledu je úkolem MA 17 vytvářet propojení mezi magistrátem a imigranty a usnadňovat komunikaci mezi nimi.239 Dosud však neexistuje žádná statistika počtu lidí s migračním původem zaměstnaných ve vídeňské městské správě, oficiálním

237

Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007, s. 21ff. Tamtéž, s. 27. 239 Interview s Goranem Novakovičem, 26. 9. 2008. 238

68

stanoviskem MA 17 je tvrzení, že diverzitu lze jen těžce měřit a „že nelze očekávat revoluci, která by strukturu zaměstnanců města Vídně přes noc změnila“.240 Práce MA 17 v terénu přímo navazuje na projekty iniciované a financované Vídeňským integračním fondem. MA 17 převzala od WIF projekt Rada a pomoc (Rat und Hilfe), který běží již od roku 1997 a v jehož rámci jsou organizována pravidelná společná setkávání přistěhovalců s místními politiky, policisty a pracovníky magistrátu. Od roku 2005 se projekt zaměřuje zejména na zlepšování vztahů mezi imigranty a policisty s cílem zabránit kriminalitě a přispět k bezproblémovému soužití obyvatel Vídně; v rámci tzv. community policing, tedy chápání imigrantů jako „normální samozřejmosti“, policisté pravidelně navštěvují spolky imigrantů a náboženská centra a diskutují s přistěhovalci na nejrůznější témata (např. hluk, organizace náboženských svátků, ochrana před vloupáním, obchod s drogami, vztah k sousedům apod.)241 Od roku 2006 pracovníci MA 17 pořádají v rámci projektu Stammtisch (volně přeloženo Stůl stálých hostí) setkávání s imigranty také v hospodách, kde s pravidelnými i náhodnými hosty probíhá diskuse o vídeňské integrační politice a o problémech, se kterými se obyvatelé Vídně ve vzájemném soužití setkávají.242 Důležitou součástí práce v terénu je síť neplacených mediátorů konfliktů (ehrenamtliche KonfliktarbeiterInnen), tedy dobrovolníků, jejichž úkolem je ve spolupráci s terénními pracovníky MA 17 předčasně rozpoznat nebezpečí konfliktu a v případě vzniku sporu zprostředkovat kontakt mezi oběma stranami a pomoci najít řešení. Informace o konfliktních případech mediátoři získávají od policie, místního úřadu, samotných poškozených, školy apod.243 Finančně nejnákladnější součástí činnosti integračního oddělení je každoroční podpora integračních projektů. V roce 2007 bylo realizováno celkem 150 projektů (70 „malých“ do finanční výše 5 100 eur a 80 „velkých“, které tuto částku přesahovaly). Velká část z peněz na tyto projekty plyne na organizaci jazykových kurzů a jiné vzdělávací projekty.244 Podle informační brožury dostupné na webových stránkách MA 17 město Vídeň podporuje tři základní okruhy projektů:245 240

Interview s Goranem Novakovičem, 26. 9. 2008. Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007, s. 41. 242 Tamtéž, s. 57. 243 Tamtéž, s. 55. 244 Tamtéž, s. 62. 245 MA 17: Informationsblatt für Subventionsanträge. Stav: leden 2008. Ke stažení in http://www.wien.gv.at/integration/pdf/informationsblatt.pdf (29. 12. 2008) 241

69

1) projekty na podporu multikulturní sensibility a kompetence – podpora dobrého soužití lidí rozdílného původu, spolupráce různých skupin, utváření povědomí v oblasti imigrace, integrace a diverzity; 2) doprovázení přistěhovalců během jejich usídlování a integrace – opatření na podporu znalosti německého jazyka; vzdělávání a orientace v základních a klíčových kompetencích a opatření ulehčující vstup na rakouský trh práce; poradenství v příslušných právních předpisech, které souvisí se statutem nových přistěhovalců (pobyt, zaměstnání, občanství); 3) participace – opatření, která zvyšují připravenost a schopnost imigrantů k účasti a podílu na společenském, sociálním, hospodářském a politickém životě; podpora spolků a iniciativ ve smyslu „pomoci k svépomoci“. V neposlední řadě se město Vídeň prostřednictvím MA 17 snaží navazovat mezinárodní kontakty s dalšími městy s vysokým počtem imigrantů s cílem výměny zkušeností o úspěšných integračních projektech a postupech, tzv. best-practices. V lednu 2007 obecní rada hlasy SPÖ, ÖVP a zelených schválila přístup Vídně k Evropské síti měst pro komunální integrační politiku pro imigranty (European Network of Cities for Local Integration Policy for Migrants, CLIP), která v současnosti čítá 30 větších i menších měst mj. včetně Prahy. Vídeň se účastní množství konferencí a setkání mezi jednotlivými městy a sama pořádá každoročně alespoň jednu mezinárodní konferenci k různým tématům (role gender v migraci, měřitelnost integrace a diverzity apod.).246 4.1.4.4 Financování MA 17 Podobně jako dříve WIF je také magistrátní oddělení pro integraci financováno čistě ze zdrojů hlavního města Vídně. V posledních letech finanční podpora integračních opatření v rozpočtu MA 17 stoupala. Jestliže v prvním úplném roce fungování MA 17 (2005) výše přímých výdajů na integrační činnost (tzn. částka, v níž nejsou zahrnuty personální výdaje) odpovídala rozpočtu WIF na projekty a další integrační opatření v roce 2002 (2,9 miliónu eur), v roce 2006 rozpočet MA 17 stoupl na 4,5 miliónu eur a v roce 2007 již na 7,3 miliónu eur. Z této částky připadalo cca 6,5 miliónu eur na podporu projektů neziskových organizací, 370 000 eur na finanční 246

Více viz Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007, s. 82.

70

převody ve prospěch dalších soukromých organizací a 54 000 eur na vydávání informačních letáků, časopisů a brožur.247 Při započtení personálních nákladů a věcných nákladů MA 17 a dalších magistrátních oddělení, jejichž činnost přímo s integrací souvisí (zejména MA 35, které má v kompetenci otázky přistěhovalectví a udělování státního občanství), vydalo město Vídeň na integraci v roce 2007 celkem 28 miliónů eur.248 Ve schválených návrzích rozpočtu MA 17 na roky 2008 a 2009 se očekává ještě větší zvýšení přímých výdajů na integrační opatření (8 miliónů eur, resp. 8,7 miliónů eur).249

4.1.5 Nejnovější vývoj v integrační politice města Vídně a diskuse o jejím směřování V lednu roku 2007 se novou radní pro integraci stala Sandra Frauenbergerová (SPÖ). Její integrační koncept navazuje na předchozí činnost města Vídně v oblasti integrace. Mezi základní cíle stanovila pokračování podpory diverzity ve vídeňském magistrátu a prohloubení opatření pro okamžitou integraci nově příchozích imigrantů.250 V říjnu roku 2008 představila integrační radní Frauenbergerová veřejnosti pětibodový program pro integraci „Start Wien“, který se má stát „dalším integračněpolitickým milníkem, jenž podstatnou měrou přispěje k podpoře soužití imigrantů a Vídeňanů, kteří zde žijí už po generace“.251 Program, jehož hlavní cílovou skupinou je zhruba 4 500 každoročně nově příchozích imigrantů do Vídně, podle Frauenbergerové prohlubuje již dříve vypracovaná opatření pro podporu integrace nových obyvatelů města s imigračním původem. Hlavním cílem programu je tzv. „startcoaching“, tzn. idea od prvního okamžiku doprovázet imigranty při jejich

247

Závěrečný účet magistrátu města Vídně z let 2005-2007 ke stažení na http://www.wien.gv.at/finanzen/budget/index.htm (27. 12. 2008) 248 Z hlediska ropočtu města Vídně tato suma představuje pouze kapku v moři; v roce 2007 město hospodařilo s rozpočtem cca 10,1 miliard eur. Brauner: Budget 2008 setzt auf nachfragewirksame Ausgaben. In Rathauskorrespondenz Wien (dále RKW), 18. 11. 2007; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F2007%2F1118%2F001.html (29. 12. 2008) 249 Detailní rozbor jednotlivých rozpočtových kapitol, zejména pak výše finanční podpory u jednotlivých projektů včetně jazykových kurzů, však není zveřejňován ani v rozpočtu, ani v podrobné zprávě o činnosti MA 17 z roku 2007. Návrh rozpočtu města Vídně na rok 2009 ke stažení in http://www.wien.gv.at/finanzen/budget/index.htm (29. 12. 2008) 250 Frauenberger: Arbeitsschwerpunkte in Integrations-& Frauenpolitik. In RKW, 14. 2. 2007; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2007%2F0214%2F013.html (29. 12. 2008) 251 Frauenberger präsentiert Start Wien, RKW, 21. 10. 2008 In http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F2008%2F1021%2F008.html (29. 12. 2008). Mezi pět bodů konceptu patří: 1) Revize pohledu na nové přistěhovalce, kteří mají ze 2/3 kvalitní vzdělání; 2) Vysvětlení práv a povinností; 3) Cílená podpora imigrantů od prvního okamžiku; 4) Řec jako klíč k integraci nejen pro nově příchozí přistěhovalce; 5) Informační ofenzíva ve spolupráci s komunitami a spolky imigrantů.

71

integračním procesu, především je s ohledem na jejich vzdělání a profesní zkušenosti podrobně informovat o možnostech, které jim vídeňský magistrát nabízí, jako jsou jazykové kurzy, pomoc při shánění práce, informace o vzdělávání pro děti či orientace na vídeňském bytovém trhu. Vedle konzultací a předávání tištěných materiálů MA 17 zprovoznilo webovou stránku, která obsahuje informace o „počátečním coachingu“ v 15 jazycích.252 Integrace je však chápána jako dvojstranný proces, a tak se od imigrantů čeká vlastní aktivita: uznání rakouského právního a společenského systému včetně ženských práv a nezbytnosti znalosti německého jazyka pro úspěšné zapojení do společnosti. K tomu má přispět také účast imigrantů na minimálně třech seminářích, která podmiňuje získání tří poukázek na návštěvu jazykového kurzu v celkové hodnotě 300 eur.253 Dalším reformním krokem iniciovaným radní Frauenbergerovou je zřízení Vídeňské komise pro přistěhovalectví (Wiener Zuwanderungskommision), která byla po vzoru Německé komise pro přistěhovalectví (Deutsche Zuwanderungskommission) ustavena na zasedání obecní rady v prosinci 2008 za podpory SPÖ, ÖVP a zelených. Komise, která má být složena ze zástupců města, politických stran, expertů a zástupců imigrantů, se bude zabývat definováním rakouské přistěhovalecké politiky z vídeňského pohledu, přičemž se bude věnovat především třem okruhům: vedle návrhů opatření ke zlepšování pravidel o slučování rodin a modelů pro imigraci vysoce kvalifikovaných pracovníků má být důležitým bodem také imigrace lidí z členských států EU.254 Zakotvení tématu integračního tématu do struktury magistrátu a příklon k politice rozmanitosti se setkává u opozičních stran s různým hodnocením. Zatímco FPÖ nové oddělení i myšlenku diverzity, podobně jako víceméně všechny integrační iniciativy ve Vídni, striktně odmítá s argumentem, že se SPÖ snaží svou činností na poli integrace „rekrutovat nové voličstvo“,255 mezi ÖVP a zelenými je v této otázce rozpor. Obě strany sice hodnotí jednoznačně kladně přesun priorit k politice rozmanitosti, tedy zvyšování počtu zaměstnanců s migračním původem v magistrátu, zároveň se však neshodnou v otázce přínosu založení samostatného magistrátního oddělení.

252

Portál http://www.startwien.at/ je v němčině, angličtině, srbštině, chorvatštině, turečtině, albánštině, ruštině, čínštině, španělštině, francouzštině, albánštině, arabštině, perštině, hindštině a pandžábském jazyce. 253 Frauenberger präsentiert „Start Wien“. In RKW, 21. 10. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F2008%2F1021%2F008.html (29. 12. 2008) 254 Wiener Modell für die Zuwanderung. In Kurier, 19. 12. 2008; http://www.kurier.at/nachrichten/wien/279066.php (29. 12. 2008) 255 Interview s Veronikou Matiasekovou, 27. 11. 2007.

72

Zelení hodnotí zakotvení integrační politiky do struktur magistrátu pozitivně, neboť tak podle nich byla jednoznačně uznána důležitost tohoto tématu pro celé město; zřízení MA 17 v roce 2004 podpořili, a to i „při vědomí, že bude opět pod kontrolou SPÖ, dokud bude SPÖ mít ve Vídni absolutní většinu“.256 Lidovci naopak označují nové oddělení jako „absolutně špatný krok“, neboť v porovnání s prací WIF nemají zaměstnanci MA 17 žádnou vlastní iniciativu, protože jsou svazováni příkazy shora (tedy z kanceláře městské radní pro integraci Frauenbergerové či přímo od starosty Häupla).257 Hlavním důvodem

k rozpuštění Fondu „takřka přes noc“ byl podle

Ekiciové (ÖVP) konflikt mezi výkonným ředitelem Seitnerem a tehdejší prezidentkou WIF a integrační radní Braunerovou v otázce kompetencí a zastupování Fondu na veřejnosti.258 Společným terčem kritiky ze strany zelených a ÖVP ohledně činnosti MA 17 je absence plánu s předem definovanými cíli, kterých chce politika vídeňského magistrátu dosáhnout, a nedostatek evaluací jednotlivých opatření a projektů včetně pokroků v oblasti zvyšování počtu zaměstnanců s migračním původem ve vedoucích funkcích. Podle Korunové (Die Grünen) skutečnost, že Vídeň tři roky od vzniku MA 17 „nemá či nechce mít údaje o počtu svých zaměstnanců s migračním původem“,259 dokládá, že činnost SPÖ na poli integrace je třeba hodnotit jako nedostatečnou a snaha o vytváření rovnosti šancí je pouze „simulována“: „SPÖ dělá především politiku velkých slov, která se na první pohled může zdát skvělá, ale pokud se člověk v této problematice vyzná, rychle vidí, že tu je nedostatek investic, příliš málo zájmu se tímto tématem vážně zabývat a málo snahy vytvořit skutečnou rovnost šancí“.260 Podobně vidí aktivitu Vídně na poli politiky rozmanitosti i Ekiciová, která upozorňuje na to, že v řadě evropských měst je běžné, aby lidé s migračním původem byli ve vedoucích pozicích: Nurten Yilmazová (SPÖ), která se narodila v Turecku, se podle ní stala předsedkyní integračního výboru ve vídeňské obecní radě pouze na nátlak zelených, jinak v tomto ohledu není vidět žádná aktivita a imigranti mezi úředníky a zaměstnanci magistrátu obecně nadále zastávají nejnižší pozice. Z tohoto pohledu by se Ekiciová nebránila zavedení kvót a pozitivní diskriminace.261 Korunová připomíná britské město Birmingham, kde na zvyšování počtu imigrantů v magistrátu závisí 256

Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007 Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 258 Tamtéž. 259 Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. 260 Tamtéž. 261 Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 257

73

hodnocení vedoucích jednotlivých oddělení, což představuje pobídku pro jejich větší aktivitu, neboť na tom závisí jejich další kariéra. Podle Korunové se však někteří z těchto lidí ve vídeňském magistrátu obávají konkurence a strategii města se brání.262 Dalším bodem kritiky ze strany ÖVP je příliš malé množství publikačních výstupů MA 17. Zatímco WIF dříve prováděl vlastní výzkumy a měl vlastní publikační výstupy, které byly veřejně přístupné v rozsáhlé knihovně Fondu,263 integrační oddělení k vydání podrobné zprávy o své činnosti a statistické publikace o vývoji na poli imigrace a integrace ve Vídni musel donutit až opakovaný tlak opozice v obecní radě.264 WIF tyto dvě základní publikace připravoval každý rok automaticky. Podle Ekiciové tak vzniká dojem, že „je momentálně všechno vědomě zastíráno, aby se o to nikdo nestaral“,265 a proto se vyslovuje pro znovuzřízení Vídeňského integračního fondu.266 Přes tuto kritiku vídeňská SPÖ svoji činnost na poli integrační politiky označuje jako úspěch, a sice „vzhledem ke skutečnosti, že v tomto městě žije tolik lidí s migračním původem a nemáme tu žádné sociální bouře jako v jiných zemích.“267 Přes sociální problémy, které ve Vídni jsou, „je možné v míru a v klidu podporovat přistěhovalectví a integraci, aniž dochází k nějakým nepokojům.“268 Podle BacherLaglera (SPÖ) je velkou předností Vídně rozvinutá síť kontaktů mezi spolky imigrantů a platformami v různých oblastech na jedné straně a magistrátem na straně druhé; referát MA 17 a Vídeňská integrační konference představují koordinátory diskusí mezi jednotlivými zástupci zájmů imigrantů a zapojují je do rozhodování o integrační politice a jejím utváření.269 Při sledování původu jednotlivých opatření a projektů je přitom zřetelný vliv zelených a ÖVP na činnost MA 17. Obě strany při jednáních v integračním výboru či plénu obecní rady aktivně navrhují svá řešení, která jsou později často realizována. Ekiciová s Korunovou se shodují, že si SPÖ v řadě případů jejich inovace přivlastňuje jako vlastní nápady, aniž však poukazuje na to, že původcem návrhu byla jedna

262

Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. Po rozpuštění WIF byla jeho knihovna začleněna do městské knihovny ve Vídeňské radnici (Wiener Bibliothek im Rathaus). Součástí sbírky je více než 4 000 odborných knih a časopisů se zaměřením na imigraci a integraci. 264 Tamtéž. 265 Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007; Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 266 Wiener ÖVP fordert mehr Engagement bei Integration. In RKW, 14. 7. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2008%2F0714%2F011.html (29. 12. 2008) 267 Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 22007. 268 Tamtéž. 269 Tamtéž. 263

74

z opozičních stran.270 Přestože má SPÖ ve Vídni většinu a bez jejího souhlasu nelze na půdě obecní radě nic prosadit, je třeba zvýraznit činnost opozičních stran (s výjimkou FPÖ), která je z hlediska nových řešení a inovací pro vídeňskou integrační politiku rovněž velmi významná.

4.2 Integrační politika jako téma diskusí ve vídeňské obecní radě a vídeňském zemském sněmu Jak už bylo řečeno v úvodu, vídeňskou integrační politiku nemá smysl omezit pouze na činnost obou jmenovaných institucí (WIF a MA 17), které se angažují především na poli sociální integrace. Vídeň má jako spolková země také zákonodárné a výkonné kompetence, které jí v řadě oblastí umožňují vytvářet předpoklady pro strukturální integraci přistěhovalého obyvatelstva, ať už se to týká přístupu k udělování rakouského státního občanství, volebního práva pro obyvatele třetích států na komunální úrovni, otevření komunální bytové výstavby a zpřístupnění sociální podpory pro obyvatele třetích zemí či školské politiky. Přestože SPÖ po většinu sledovaného období měla v obecní radě resp. zemském sněmu většinu mandátů, a měla (resp. stále má) na integraci ve Vídni rozhodující vliv, je třeba integrační politiku chápat jako výsledek vzájemného působení různých politických sil, které nabízejí různá řešení nastalé situace. Sledování debaty o klíčových tématech, na něž má Vídeň z pozice spolkové země vliv umožňuje zhodnotit konání SPÖ na poli integrační politiky a definovat jeho motivy a meze.

4.2.1 Politika udělování státního občanství Vzhledem k tomu, že úplného zrovnoprávnění s Rakušany mohou cizinci dosáhnout teprve získáním rakouského státního občanství, má otázka pravidel a předpokladů pro jeho získání v oblasti systémové (resp. strukturální) integrace imigrantů zcela klíčový význam. Nejedná se přitom pouze o politickou participaci;

270

Obě poslankyně jmenují řadu opatření, která byla prosazena na jejich návrhy, např. vydání zprávy o činnosti MA 17 a statistické brožury o imigrantech ve Vídni, zřízení nouzové linky resp. navýšení počtu mediátorů řešení konfliktů, dřívější zápis do první třídy povinné školní docházky kvůli zjištění případných jazykových nedostatků apod. Srov. Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008; Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007.

75

občanství je důležité také např. v otázce přístupu ke komunální bytové výstavbě či řadě sociálních služeb.271 O významu této oblasti integrační politiky hovoří i teze o existenci tzv. „bonusu státního občanství“ (Staatsbürgerschaftsbonus), která vychází z toho, že naturalizovaní imigranti dosahují v průměru lepších výsledků na pracovním trhu a ve školství (druhá generace) než cizinci.272 Kompetence v oblasti zákona o státním občanství spadá do pravomoci spolku, v praxi však udělování resp. odnímání státního občanství provádějí spolkové země. Přestože jsou relativně těsně vázány na prováděcí nařízení, které vydává též spolek, mají spolkové země určitou – byť velmi omezenou – možnost množství naturalizovaných osob ovlivňovat v rámci tzv. Ermessenseinbürgerung, tedy udělení občanství na základě posouzení příslušného úřadu. Pro pochopení manévrovacího prostoru spolkových zemí je nejprve třeba popsat vývoj rakouského zákonodárství v posledních letech s ohledem na tendenci zamezit nadměrnému počtu udělených státních občanství. 4.2.1.1 „Státní občanství jako zakončení integrace“ Rakouské zákonodárství v oblasti státního občanství vykazuje vysokou kontinuitu. Jeho základní principy pocházejí už z období první rakouské republiky. Již zákon o státním občanství z roku 1925 se stejně jako ten dnešní zakládal na principu ius sanguinis273, odmítal možnost dvojího občanství, právní nárok na jeho nabytí vznikal po 30 letech trvalého pobytu v Rakousku a předpokladem pro udělení občanství byl minimálně 10letý pobyt, ačkoliv tato lhůta mohla být se souhlasem spolkového kancléřství a spolkového ministerstva vnitra snížena až na čtyři roky.274 Po několika novelách byl v roce 1985 schválen dodnes platný zákon, který se však v základních parametrech od předchozí úpravy příliš nelišil. K významným změnám došlo až v jeho novele z roku 1998, která reagovala na ostré vnitropolitické kontroverze v souvislosti se vzrůstem pozitivně vyřízených žádostí o udělení státního 271

Srov. kap. 4.2.3 a 4.2.4. HERZOG-PUNZENBERGER, Barbara: Gibt es einen Staatsbürgerschaftsbonus? Unterschiede in der Bildung und auf dem Arbeitsmarkt anhand der österreichischen Volkszählungsdaten 2001 – Ergebnisse für die zweite Generation der Anwerbegruppen, s. 243. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 242-246. 273 Podle „zákona krve“ nabývá v Rakousku narozené dítě státní občanství svých rodičů. 274 WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 261. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 261-283. 272

76

občanství. Zatímco SPÖ k této otázce mlčela, zelení a Liberální fórum se ve svých návrzích novely zákona zasazovali o zjednodušení přístupu k občanství zkrácením čekacích lhůt či umožněním dvojího občanství. Na druhou stranu lidovci spolu s FPÖ požadovali restriktivnější přístup k předčasnému udělování občanství a kodifikování dostatečných znalostí němčiny jako jednoho z předpokladů k pozitivnímu vyřízení žádosti.275 Nakonec se tehdejší velká koalice dohodla na zpřísnění platných opatření, když byly nově stanoveny předpoklady a lhůty pro získání občanství na základě zásady, podle níž je „udělení státního občanství posledním krokem úspěšné integrace cizinců v Rakousku.“276 Hlavním výsledkem byla přísnější regulace předčasného udělování občanství. Mezi zákonem stanovenými předpoklady pro udělení občanství totiž přibyla znalost německého jazyka, která odpovídá „životním podmínkám“ žadatele. Dále zákon nově předpokládal zkrácení 10leté lhůty na čtyři, resp. šest let pouze při „obzvlášť zohlednitelných důvodech“.277 Tím došlo k omezení naturalizace po čtyřech letech pouze na konvenční uprchlíky, občany EU a v Rakousku narozené nezletilé děti a po šesti letech na žadatele, kteří mohli prokázat „trvalou pracovní a osobní integraci“.278 Přes zpřísnění podmínek i na začátku nového století počet naturalizovaných lidí v Rakousku rostl. Cinar mezi hlavní důvody řadí skutečnost, že stále více imigrantů, kteří přišli do Rakouska ve velké vlně na začátku 90. let, postupně splňovalo podmínky pro minimální lhůtu pobytu v Rakousku, navíc částečně v zemích původu imigrantů – zejména v některých oblastech bývalé Jugoslávie – docházelo k politickému vývoji, který usnadnil rozhodnutí zažádát o rakouské občanství. Dále stále více imigrantů využívalo možnost spolu s vlastní žádostí podat žádost o udělení státního občanství i pro své manželské partnery a děti. V neposlední řadě k množství pozitivně vyřízených žádostí přispívala i liberální politika některých zemí, zejména Vídně.279 Na základě těchto skutečností se černomodrá koalice v roce 2003 rozhodla pro další zpřísnění stávající legislativy: v novele zákona o státním občanství, která byla nakonec schválena v roce 2005 hlasy vládnoucích stran a za hlasité kritiky opozice

275

CINAR, Dilek: Integration vor Einbürgerung: die Staatsbürgerschaftsnovelle 2005, s. 41. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 41-46. 276 WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 262. 277 Tamtéž, s. 263. 278 CINAR, Dilek: Integration vor Einbürgerung: die Staatsbürgerschaftsnovelle 2005, s. 41. 279 Tamtéž.

77

(SPÖ a zelených),280 došlo k dalšímu navýšení překážek pro získání státního občanství: jednak byl nově zaveden písemný test k ověření dostatečných znalostí jazyka a rakouských reálií v rozsahu „integrační dohody“ a osnov pro výuku dějepisu a občanské nauky pro děti ve 4. třídě základní školy, jednak byla zvýšena lhůta pro předčasné udělení státního občanství na šest let. K regulérní 10leté lhůtě byla navíc doplněna i podmínka minimálně pětiletého statutu dlouhodobého rezidenta a ustanovení, podle něhož při delším než dvouletém pobytu v zahraničí začíná běžet lhůta pro udělení státního občanství znovu.281 Zpřísnění legislativy se okamžitě projevilo na snížení počtu žádostí a následně také na počtu naturalizací. Zatímco v roce 2005 úřady udělily v celém Rakousku občanství 35 417 lidem, v roce 2007 jich bylo již jen 14 014.282 Zatímco ve většině dalších zemích EU po roce 1990 docházelo spíše k ulehčování podmínek pro zisk státního občanství, vydalo se Rakousko opačným směrem a v tomto ohledu „stojí stranou evropského mainstreamu: zatímco zde je udělení státního občanství nadále chápáno jako určitá odměna za již dosaženou integraci, řada dalších států uznala zrovnoprávnění prostřednictvím naturalizace jako hlavní prostředek či předpoklad pro integraci ve všech společenských oblastech“.283 Ve srovnávacích analýzách se Rakousko z hlediska množství překážek pro udělení státního občanství dostalo až na poslední místo mezi státy EU.284 4.2.1.2 Politika udělování státního občanství ve Vídni Jako jeden z hlavních důvodů výše popsaného zpřísňování legislativy byla ze strany lidovců a FPÖ (resp. později i BZÖ) uváděna příliš liberální politika některých

280

Tisková zpráva Parlamentskorrespondenz č. 994 z 6. 12. 2005. In http://www.parlament.gv.at/PG/PR/JAHR_2005/PK0994/PK0994.shtml (29. 12. 2008) 281 V neposlední řadě došlo i ke zpřísnění podmínek pro cizince, kteří chtějí přijmout občanství svého rakouského manželského partnera, či cizinci, kteří chtějí podat žádost o naturalizaci svou nebo svého dítěte společně se svým partnerem, který je rovněž cizincem: dříve bylo možné zažádat o občanství při manželství trvajícím dva roky už po třech letech pobytu a v případě, že žadatel pobýval na území Rakouska minimálně pět let a jeho manžel/ka měl/a rakouské občanství nejméně 10 let, nehrála délka pobytu žadatele žádnou roli; podle nové úpravy mohou obě skupiny zažádat o občanství nejprve po šestiletém pobytu a pětiletém trvání sňatku. In CINAR, Dilek: Integration vor Einbürgerung: die Staatsbürgerschaftsnovelle 2005, s. 43f. 282 Statistik Austria, In http://www.statistik.at/web_de/statistiken/bevoelkerung/einbuergerungen/index.html (29. 12. 2008). 283 WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 270. 284 Srov. Migrant Integration Policy Index (MIPEX) 2006; http://www.integrationindex.eu/integrationindex/2291.html (29. 12. 2008)

78

spolkových zemí, které údajně vydávaly občanství předčasně a lehkovážně a ještě před ukončením procesu integrace – jako hlavní příklad byla přitom označována zejména Vídeň, kde bylo dlouhodobě udělováno nejvíce rakouských pasů.285 Z dlouhodobé perspektivy proběhla mezi lety 1946 a 2001 více než třetina všech naturalizací (34,6 %) v Rakousku ve Vídni. Mezi lety 1986 a 1998 byl podíl udělených státních občanství v rakouské metropoli s výjimkou roku 1995 vždy vyšší než 50 %. Na počátku 90. let dokonce dosahoval až dvou třetin.286 Přestože faktorů, které tyto statistické údaje ovlivňují, je mnoho,287 k dlouhodobě vysokým číslům ve Vídni bezesporu přispěl i liberální přístup této spolkové země v první polovině 90. let. Podle Korunové existovala ve Vídni interní směrnice, na jejímž základě měly úřady udělovat žadatelům při splnění ostatních standardních zákonných povinností (zejména pravidelný příjem, trestní bezúhonnost a vzdání se původního občanství) rakouský pas už po čtyřech letech jejich pobytu v Rakousku.288 V roce 1994 tak ve Vídni získalo občanství po čtyřech letech 2 028 z celkem 2 684 žadatelů o předčasnou naturalizaci v celém Rakousku, což zároveň představovalo 25 % ze všech pozitivně vyřízených žádostí na udělení občanství v rakouské metropoli.289 Na

liberální

přístup

Vídně

poukazuje

také

tzv.

naturalizační

míra

(Einbürgerungsrate), tedy přírůstek udělených státních občanství za rok v poměru k aktuálnímu stavu počtu cizinců v zemi. Také z tohoto hlediska byla spolková země Vídeň vysoko nad rakouským průměrem.290 V neposlední řadě byly pak dalším důvodem pro vyšší podíl naturalizací i relativně nižší poplatky spojené s vyřízením žádosti, byť větší díl nákladů při podání žádosti se zakládá na poplatcích, které

285

CINAR, Dilek: Integration vor Einbürgerung: die Staatsbürgerschaftsnovelle 2005, s. 42. WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 266. 287 Waldrauch a Cinar rozlišují tři základní proměnné, které ovlivňují počet naturalizací: 1) úroveň státu (např. zákonné předpoklady pro udělení státního občanství, praxe úřadů, výše poplatků, právní postavení cizinců); 2) úroveň vztahu k dosavadní státní příslušnosti (např. politický a hospodářský vývoj v zemi původu, okolnosti, za nichž je možné se z původního občanství vyvázat); 3) úroveň potenciálního žadatele (např. délka pobytu, velikost etnické skupiny v nové zemi, emocionální vztah k zemi původu apod.) Srov. WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 265-267. 288 Interview s Alev Korunovou, 29.11. 2007. 289 Vlastní přepočet podle WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 273.; Wiener Integrationsfonds (Hg.): MigrantInnen in Wien 2002. Wien, 2003, s. 41. 290 V letech 1986-1998 bylo ve Vídni každoročně uděleno občanství v průměru 3,5 % cizího obyvatelstva, zatímco celorakouský průměr byl 2,5 %. Srov. WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 271. 286

79

vyměřuje spolek jednotně pro všechny spolkové země. 291 Přestože novela zákona z roku 2005 spolkem vyměřované poplatky zvýšila, poplatky vyměřované spolkovými zeměmi zůstaly na stejné úrovni.292 Politika vídeňské SPÖ v oblasti udělování státního občanství – byť již není na poli předčasných naturalizací tak aktivní – je dodnes opozičními stranami ostře kritizována. Z hlediska vídeňské ÖVP je naturalizace pro imigranty „stimul“ a „měřítko“ toho, zda je „pro mě Rakousko domovem, jestli zde chci vidět vyrůstat svoje děti“.293 Liberální přístup Vídně v 90. letech k udělování státního občanství dělal podle lidovců z pasu „kus papíru, který nemá žádnou cenu“, zvláště s ohledem na imigranty, kteří v minulosti získali občanství, aniž dobře uměli německy.294 Podobně argumentuje také FPÖ, podle níž je naturalizace až na konci integračního procesu a je třeba požadovat, aby se imigranti „prokazatelně přihlásili k naší kultuře, k našemu společenskému systému; v posledních patnácti letech jsme ve Vídni měli v průměru 10 000 naturalizací ročně, aniž tito lidé doložitelně znali řeč nebo mohli dokázat, že tu mohli ve veškeré míře přizpůsobeně žít“.295 Po imigrantech, kteří chtějí získat rakouské občanství, „je třeba požadovat, aby se prokazatelně přihlásili k naší kultuře, k našemu společenskému systému“.296 Proto FPÖ požaduje ještě větší zpřísnění stávajícího zákona a zvýšení standardní lhůty pobytu v Rakousku z 10 na 15 let.297 Zatímco pro FPÖ a ÖVP představuje naturalizace zakončení integračního procesu, zelení ji chápou jako velmi důležitou „etapu“ integrace, neboť úplné zrovnoprávnění je pro imigranty dosažitelné teprve se získáním státního občanství – „vše, co je předtím, je zčásti příliš pozdě, příliš neúplné, příliš slabé a nenabízí zabezpečení“.298 Proto zelení dlouhodobě požadují snížení standardní hranice pro udělení státního občanství z 10 na 5 let.299

291

Např. v roce 2001 činily náklady na zisk občanství ve Vídni po deseti letech pobytu v Rakousku maximálně 958 eur, v ostatních spolkových zemích se náklady pohybovaly mezi 1 168 eury (Tyrolsko) a 1 878 eury (Voralrbersko). Srov. WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich, s. 277. 292 Informace o správních poplatcích na žádost k udělení státního občanství in https://www.wien.gv.at/verwaltung/personenwesen/ahs-info/kosten.html (29. 12. 2008) 293 Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 294 Tamtéž. 295 Interview s Veronikou Matiasekovou, 27. 11. 2007. 296 Tamtéž. 297 Viz Program FPÖ na http://www.fpoe.at/ (29. 12. 2008) 298 Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. 299 Viz např. volební program zelených z roku 2006. In http://www.gruene.at/uploads/media/GruenesWahlprogramm2006_04.pdf (29. 12. 2008)

80

SPÖ chápe možnost naturalizace jako cíl a perspektivu, na jejímž základě „každý, kdo se chce ve Vídni usadit a získat státní občanství, aby ho také v určité lhůtě získal“.300 Přitom se vídeňská SPÖ, která zpřísňování legislativy v roce 2005 kritizovala,301 podle Bacher-Laglera snaží spolkovým zákonem předepsané lhůty co možná zkracovat a při splnění rámcových podmínek ho udělovat v co nejkratší době.302 Přes toto tvrzení se právě ve Vídni zpřísnění legislativy v letech 1998 a 2005 projevilo nejvíce ze všech zemí v Rakousku, přičemž je třeba poukázat především na poměrný i absolutní pokles počtu předčasně udělených občanství. Přestože i po novele zákona v roce 1998 počet vydaných rakouských pasů přistěhovalcům stoupal,303 podíl počtu občanství udělených po čtyřech nebo šesti letech se snižoval až na 4 % v roce 2007 v porovnání s 25 % v roce 1994 a 16 % v roce 1998.304 Zákonná úprava v roce 2005 se tak ve Vídni promítla na výrazném snížení naturalizací. Vedle dalších překážek pro získání státního občanství se na tom podílel i fakt, že velké množství imigrantů zažádalo o státní občanství ještě před tím, než zákon vstoupil v účinnost. Jestliže v roce 2005 bylo naturalizováno 12 240 lidí, v roce 2007 to bylo už jen 5 200 osob; naturalizační míra dokonce klesla pod celorakouský průměr.305 Zpřísnění legislativy a sjednocení pravidel pro všechny spolkové země se promítlo na omezení možností jednotlivých zemí počet udělených občanství z vlastní iniciativy ovlivňovat. Zároveň však klesla i vůle Vídně k předčasnému udělování občanství. Tím lze de facto hovořit o konci vlastní, liberálnější cesty Vídně v této otázce.

4.2.2 Politická participace imigrantů – volební právo na komunální úrovni Mezi klíčová integrační témata, o nichž se ve Vídni dlouhodobě diskutuje, patří politická participace imigrantů na komunální, resp. zemské úrovni. SPÖ jej dokonce

300

Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007. Wehsely: Einürgerungen rückläufig, Verschärfungen unnötig. RKW, z 25. 1. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?DATUM=20060125&SEITE=020060125004 (29. 12. 2008) 302 Interview s Norbertem Bacher-Laglererm z 20. 11. 2007 303 Hlavní příčinou této tendence byl větší počet žadatelů, neboť podmínku 10letého pobytu v Rakousku postupně plnili přistěhovalci, kteří do Rakouska přišli v letech 1987–1993. Počet naturalizací tak ve Vídni až do roku 2003 kontinuálně stoupal (z 9 350 v roce 1998 na 18.085 v roce 2003). Magistratsabteilung 17 (Hg.) MigrantInnen in Wien 2007, s. 75. 304 Wiener Integrationsfonds (Hg.) MigrantInnen in Wien 2002, s 41; Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007, s. 70. 305 Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007, s. 76. 301

81

označuje jako „téma číslo 1, které podporujeme“.306 Cizinci – i ti, kteří na území Rakouska žijí již několik let, ale ještě nezískali rakouské občanství (či ho získat nechtějí) – musí dodržovat zákony, zároveň však nemají možnost je spoluutvářet – „tím dochází k porušování principu quod omnes tangit ab omnibus approbetur“.307 Po vstupu do Evropské unie v roce 1995 muselo Rakousko harmonizovat svůj právní řád s Evropskou unií a udělit občanům EU volební právo na komunální úrovni.308 Od implementace příslušné směrnice z roku 1994 mohou unijní občané volit do obecních zastupitelstev. Protože je však Vídeň zároveň obec (Gemeinde) i jedna z devíti spolkových zemí (Bundesland), mají občané EU volební právo pouze na úrovni městských okrsků, čímž jsou de facto „vyloučeni z voleb v s odstupem největší obci v Rakousku“.309 Na rozdíl od ostatních obcí mají unijní občané pouze aktivní volební právo.310 Občané třetích zemí jsou na všech úrovních v Rakousku (spolek, země, obce) z politické participace jako jedné z nejdůležitějších součástí systémové integrace vyloučeni.311 Ve snaze změnit tuto skutečnost Vídeň sehrála v posledních letech významnou roli, když v roce 2002 volební právo na komunální úrovni pro cizince zavedla, byť bylo nakonec na základě rozhodnutí ústavního soudu následně zrušeno. 4.2.2.1 Diskuse o komunálním volebním právu pro občany třetích států V polovině 90. let byla otázka politické participace cizinců na komunální úrovni spojována především se zřizováním rad cizinců (např. Ausländerbeirat ve Štýrském Hradci v roce 1995 či Ausländer-Integrationsbeirat v Linci v roce 1996) – tyto poradní sbory dávaly cizím státním příslušníkům možnost formulovat jejich názory a návrhy k otázkám integrační politiky, avšak neměly na půdě obecní rady hlasovací právo. O 306

Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007. Co se týká všech, má být rozhodnuto všemi. In BAUBÖCK, Rainer: Wesen Stimme zählt? Thesen über demokratische Beteiligung in der Einwanderungsgesellschaft, 27. In: Defizitäre Demokratie – MigrantInnen in der Politik. Wiener Hefte zu Migration und Integration in Theorie und Praxis. Heft 1/2003. Klagenfurt/Celovec : Drava Verlag, 2003. 26-44. 308 Právo volit na komunální úrovni zavedla Maastrichtská smlouva z roku 1992 spolu s unijním občanstvím. Komunální právo je chápáno jako doplnění právo na volný pohyb a volný pobyt v Evropské unii ve smyslu rovnosti a nediskriminace mezi občany daného státu a občany jiného státu EU. Blíže viz VALCHARS, Gerd: Wahlrechte von NichtstaatsbürgerInnen in Österreich. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 127-131. 309 Podobná ustanovení platí i ve třech německým městech se statutem spolkové země Berlíně, Brémách a Hamburku. In Tamtéž, s. 128. 310 Tamtéž, s. 129. 311 Viz Tabulka 3. 307

82

zavedení podobné instituce se uvažovalo i ve Vídni. SPÖ i zelení sice v roce 1997 představili své modely pro radu cizinců, avšak nakonec v diskusích převážila varianta zavedení volebního práva.312 Tabulka 3: Volební práva v Rakousku313 Instituce

Rakušané

Občané EU

Občané třetích zemí

Národní rada

aktivní/pasivní

-

-

Zemský sněm

aktivní/pasivní

-

-

Obecní rada

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní*

-

Okrsková rada**

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

-

Evropský parlament

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

-

Spolkový prezident

aktivní/pasivní

-

-

Starosta

aktivní/pasivní

aktivní

-

Lidová hlasování

aktivní/pasivní

-

-

Podniková rada

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

Dělnická komora

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

Hospodářská komora aktivní/pasivní

aktivní/pasivní

aktivní/(pasivní)***

Pozn. * kromě Vídně; ** pouze ve Vídni a Štýrském Hradci; *** pasivní pouze občané EHP či při reciprocitě

Volební právo pro cizince na komunální úrovni jako „podstatný předpoklad pro integraci“ požadoval vídeňský klub SPÖ již v roce 1988: „Většinová společnost by tak (…) těmto lidem signalizovala, že jim na jejich názoru, na jejich spoluúčasti záleží.“314 Tento požadavek však v následujících letech zůstal pouze na papíře. Tématu se ale na počátku 90. let aktivně chopili zelení. Po vstupu Rakouska do EU a rozdělení cizinců na dvě kategorie jejich tlak na zavedení volebního práva pro 312

SPÖ i zelení představili model 15členné rady cizinců (AusländerInnenbeirat), která by se skládala z cizinců starších 18 let a s minimálně šestiměsíčním pobytem ve Vídni. Zatímco však sociální demokraté chápali radu pouze jako poradní orgán, který měl být pouze začleněn do struktur Vídeňského integračního fondu, požadovali zelení, aby tato rada měla navíc právo aktivně se účastnit jednání výborů i pléna obecní rady (tzn. podávat návrhy a mít řečnické právo) Srov. SPÖ präsentiert Modell für AusländerInnenbeiräte. In RKW, 10. 7. 1997; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1997%2F0710%2F007.html (20. 12. 2008); Grüne stellen Modell zu AusländerInnenbeiräte vor. In RKW, 31. 7. 1997; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1997%2F0731%2F009.html (20. 12. 2008) 313 zpracováno podle VALCHARS, Gerd: Wahlrechte von NichtstaatsbürgerInnen in Österreich , s 128. 314 Sozialistische Fraktion im Wiener Landtag und Gemeinderat (Hg.): Gemiensam Leben in der Stadt. Ausländer in Wien. In SPÖ Kommunal, Nr. 9/1988. s. 13. Aktivní volební právo – při zachování souladu s rakouskou ústavou – měli na základě návrhu vídeňské SPÖ získat cizinci, kteří mohli doložit minimálně čtyřletý pobyt ve Vídni. Zároveň byl směrem ke spolkové SPÖ vznesen požadavek na změnu ústavy, která by umožňovala zavedení pasivního a aktivního volebního práva k volbám do obecní rady a zemského sněmu.

83

občany třetích zemí zesílil: v roce 1996 zelení vyjednali s SPÖ pracovní dohodu, podle níž měly obě strany společně usilovat o zavedení volebního práva cizinců. Mezi zelenými a socialisty však nepanovala shoda v délce pobytu cizince ve Vídni před získáním

práva

volit:

zelení

prosazovali

model

„městského

občanství“

(„Stadtbürgerschaft“), který navrhoval udělení práv k politické participaci na komunální úrovni už po třech letech; tak krátká lhůta byla však pro socialisty nepřijatelná.315 V období velké koalice na vídeňské radnici v letech 1997-2001 navíc zavedení volebního práva selhávalo na tom, že strana ÖVP svůj souhlas s tímto opatřením spojila s otevřením trhu s obecními byty pro cizince, což nejsilnější strana v obecní radě, SPÖ, odmítala.316 Zelení sice v říjnu roku 2000 podali v zemském sněmu návrh na zavedení komunálního volebního práva ještě před volbami v následujícím roce, to však socialisté odmítli: podle starosty Häupla (SPÖ) toto téma nebylo předmětem koaliční smlouvy mezi SPÖ a ÖVP.317 Zároveň však socialisté povýšili otázku komunálního volebního práva pro cizince na předvolební slib a poté, kdy po pětileté pauze znovu získali ve Vídni absolutní většinu mandátů, nestálo prosazení tohoto slibu nic v cestě. Ve vládním prohlášení zahrnul starosta Häupl tuto otázku do celkového programu reformy volebního práva ve Vídni, tzv. demokratického balíčku (Demokratiepaket), která mj. požadovala snížení aktivního volebního práva na 16 let. Spornou však zůstávala především otázka, jak dlouho musí cizinec v Rakousku resp. ve Vídni žít, aby získal právo volit. Zatímco zelení svůj požadavek vystupňovali a zasazovali se o zrovnoprávnění s občany EU, což by znamenalo šestiměsíční lhůtu, socialisté navrhovali pět let.318 Strana zelených nakonec na základě úvahy „pět let je lepší než nic“319 s reformou volebního práva souhlasila, jakkoliv se politická participace cizinců vztahovala pouze na volby do okrskových zastupitelstev, a ne na volby do obecní rady. Návrh zákona pak 13. prosince schválil zemský sněm. K urychlení celého procesu bezesporu přispěla tehdejší vyostřená diskuse o povinných kurzech pro nově přistěhovalé cizince v rámci tzv. „integrační dohody“, 315

GRASL, Alexandra: MigrantInnen als Akteure der österreichischen Politik. Diplomarbeit Universität Wien, 2002. s. 62. 316 Tamtéž, s. 63. 317 Wiener Landtag (5). RKW, 20. 10. 2000; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F2000%2F1020%2F014.html (23. 12. 2008) 318 GRASL, Alexandra: MigrantInnen als Akteure der österreichischen Politik. Diplomarbeit Universität Wien, 2002. s. 63. 319 Inerview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. Zelení na protest proti pětileté lhůtě hlasovali proti příslušnému paragrafu, nový volební zákon jako celek však podpořili.

84

kterou zavedla novela cizineckého zákona z června 2002. WIF již v únoru téhož roku představil proti „integračnímu diktátu desintegračního balíčku“ jako protimodel koncept tzv. „domovského občanství“ (Wohnbürgerschaft), jehož cílem bylo poskytnout imigrantům více práv včetně volebního práva na komunální úrovni.320 Schválením opatření, které umožnilo pokrok v politické participaci imigrantů, tak vídeňská SPÖ mohla získat pozornost veřejnosti jako strana, která zastává liberální přístup k integrační politice, jakkoliv bylo stále pravděpodobnější, že otázka komunálního volebního práva skončí až před ústavním soudem. ÖVP, v níž delší dobu probíhala o tomto tématu diskuse, se totiž již po volbách v roce 2001 definitivně rozhodla komunální volební právo cizinců striktně odmítnout s argumentem, že by toto opatření jednak téměř znehodnotilo státní občanství, jednak by „s jistotou napomohlo k utváření etnických volebních listin, následkem čehož by vznikly volební boje skupin cizinců na rakouské půdě.“321 Lidovci pak spolu s FPÖ, která celý proces odmítala ze stejných pozic („volební právo je právo státních občanů“322), splnili své dřívější hrozby a spolková vláda vídeňské rozhodnutí odvolala. Když SPÖ a zelení ve vídeňském zemském sněmu v dubnu 2003 v opakovaném hlasování volební právo pro cizince potvrdili (tzv. Beharrungsbeschluss), následovalo šetření Spolkového ústavního dvora. Jeho rozsudek z 30. června 2004 volební právo pro cizince zrušil, aniž došlo k jeho využití. Ústavní soudní dvůr ve svém rozsudku vyšel ze základního principu v čl. 1 B-VG, podle něhož vychází právo rakouské demokratické republiky z lidu; pojem lid je dle ústavního soudu „bezpochyby spojen s rakouským občanstvím“, čímž je rozšíření komunálního volebního práva na občany jiných než členských států EU protiústavní.323 Tím se Rakousko zřetelně distancovalo od závěrů jednání Rady EU v Tampere v roce 1999 a odlišuje se tak od většiny zemí států Evropské unie.324

320

Integrationsfonds: WohnbürgerInnenschaft statt Integrationsdiktat. RKW, 25. 2. 2002. http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0225%2F012.html (23. 12. 2008) 321 Die Forderungen der Wiener ÖVP an das Wahlrecht. In RKW, 25. 1. 2002; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0125%2F014.html (22.11.2008) 322 Wiener FPÖ-Kampagne gegen das Ausländerwahlrecht. In RKW, 24. 4. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F0424%2F005.html (22. 11. 2008) 323 Rozhodnutí Spolkového ústavního dvora z 30. června 2004. VfGH-Erkenntnis G 218/03-16. http://www.vfgh.gv.at/cms/vfgh-site/attachments/0/7/4/CH0006/CMS1108472136136/g218-16-03.pdf (ověřeno 22. 11. 2008) 324 Komunální volební právo pro občany třetích zemí ovšem neplatí také v dalších devíti zemích EU-25: v Německu, Francii, Itálii, Polsku, České republice, Lotyšsku, Řecku, na Kypru a na Maltě. Srov. MIPEX 2006 http://www.integrationindex.eu/mapscharts/ (29. 12. 2008)

85

Komunální volební právo pro občany třetích zemí je tak možné realizovat jedině změnou ústavy, k níž je potřeba dvoutřetinová většina hlasů v Národní radě. V listopadu 2007 byla sice na zasedání vídeňské obecní rady na návrh zelených a za podpory SPÖ schválena rezoluce, která vyzývá spolkovou vládu k zahájení příprav na změnu ústavy v této oblasti,325 konsensus napříč politickým spektrem však v této otázce chybí. Proti této reformě se totiž vyslovují nejenom FPÖ, BZÖ a ÖVP, ale na spolkové úrovni ji odmítají také socialisté, kteří tak nesouhlasí s postojem vídeňské SPÖ. K tomu, že SPÖ se k reformě odhodlala, přispěla řada faktorů: vedle pokusu přispět k integraci imigrantů to byla také snaha získat nové voliče, nátlak zelených a pokus liberálně se vymezit vůči pravicové spolkové vládě ÖVP-FPÖ.326 Ať už však byly motivy socialistů jakékoliv, z hlediska integrace by volební právo znamenalo velký krok směrem k větší rovnosti šancí mezi občany třetích států a Rakušany resp. občany EU, byť pouze na nejnižší správní úrovni. V současné době se pro jeho zavedení v Národní radě otevřeně vyslovují pouze zelení, a tak změna stávajících ustanovení v blízké budoucnosti není reálná, tím spíše, že ve volbách do Národní rady v září 2008 posílili populisté (FPÖ a BZÖ) a socialisté s lidovci poprvé ztratili ústavní většinu mandátů. 4.2.2.2 Imigranti jako aktéři rakouské, resp. vídeňské politiky Vzhledem k tomu, že občané třetích zemí, kteří tvoří většinu cizinců usídlených ve Vídni, nemají volební právo, mohou imigranti volit a být voleni – a tím se účastnit politických procesů – až po získání státního občanství. Z tohoto důvodu zatím politické zastoupení imigrantů neodpovídá jejich podílu na obyvatelstvu, což se projevuje na jejich absenci v politických špičkách. Teprve v roce 2008 se imigranti prosadili do Národní rady, resp. do Spolkové rady. V říjnových parlamentních volbách získala jako první politička s migračním původem mandát v Národní radě v Turecku narozená Alev Korunová, jež předtím působila ve Vídeňské obecní radě, za zelené pracuje od dubna 2008 ve Spolkové radě (Bundesrat) rovněž politik tureckého původu Efgani Dönmez. Postupně však roste počet imigrantů v zemských sněmech: nejvíce jich je v tom vídeňském, kde po odchodu Korunové působí šest v cizině narozených poslanců, 325 326

Návrh rezoluce in http://www.wien.gv.at/infodat/advgliwww/ergdt?detvid=71331 (29.12.2008) srov. např. VALCHARS, Gerd: Wahlrechte von NichtstaatsbürgerInnen in Österreich , s 130.

86

Nurten Yilmazová (SPÖ) je zde předsedkyní výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitelů a personál. Jedinou stranou, která nemá v obecní radě (resp. zemském sněmu) jediného zastupitele s migračním původem, je FPÖ.327

4.2.3 Přístup cizinců k obecní bytové výstavbě 4.2.3.1 Prostorová koncentrace resp. segregace imigrantů ve Vídni Jedním z nejdiskutovanějších témat v politice i na veřejnosti je prostorová koncentrace (räumliche Konzentration) imigrantů. Z hlediska sociální integrace přistěhovalců do většinové společnosti může být tento jev významným problémem, neboť nadměrná koncentrace přispívá k tomu, že se imigranti pohybují především v okolí své etnické skupiny a nemají tolik kontaktů se starousedlíky, což v důsledku může vést až k jejich segregaci (Segregation)328. V hlavním městě Rakouska dochází k relativně silné koncentraci obyvatelstva. Více než polovina cizinců (52 %) žije v 7 z 23 vídeňských okrsků. V některých z nich se přitom podíl cizinců blíží ke třiceti procentům, patnáctý okrsek Rudolfheim-Fünfhaus tuto hranici dokonce překračuje (31,8 %).329 Pohled na počet obyvatel s migračním původem nabízí mnohem vyšší čísla: hned čtyři okrsky (Leopoldstadt, Margareten, Rudolfsheim-Fünfhaus a Brigittenau) vykazují více než 40% podíl obyvatel, kteří se narodili v cizině nebo v Rakousku osobám s cizím státním občanstvím.330 Přesto v souvislosti s vídeňskou situací nelze hovořit o vytváření ghett331 srovnatelných s některými etnickými čtvrtěmi amerických („čínskými městy“ a „malými Itáliemi“) či některých západoněmeckých měst (např. Berlín-Kreuzberg).332 Výraznou koncentraci cizinců lze vysledovat teprve na úrovni ulic resp. domovních 327

Ein Türke als Kanzler? Utopie Ballhausplatz, Alltag im Landtag. In Die Presse, 7. 11. 2008; http://diepresse.com/home/import/thema/428757/index.do?direct=428668&_vl_backlink=/home/politik/u swahl/428668/index.do&selChannel= (29. 12. 2008) 328 Segregatio (lat.) = odlučování, oddělování. 329 Viz Tabulka 7 v přílozě 9.3. 330 Statistika k 31.12.2007 http://www.wien.gv.at/statistik/daten/pdf/ausland-bezirk.pdf (27. 11. 2008) 331 Z hlediska problematiky integrace imigrantů je třeba „ghetto“ definovat jako homogenní prostředí jednoho etnika, v němž se většina nerozhodla žít dobrovolně, ale byla k tomu donucena na základě sociálních okolností. Velká část obyvatelstva se do ghetta již narodí a má malou šanci ho v průběhu života opustit, zejména kvůli nedostatku financí a sociálním vazbám. Srov. SANTATIC-ZVONCSITS, Marica: Der Wiener Integrationsfonds, 84 s. 332 Srov. KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Zuwanderung und Segregation in Wien, s. 192. In: FASSMANN, Heinz; KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula (Hg.): Zuwanderung und Segregation. Europäische Metropolen im Vergleich. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2002. s. 181-196.

87

bloků. Na základě dat z roku 1996 od Kohlbachera a Reegerové333 existovalo ve Vídni 269 domovních bloků, v nichž cizí státní příslušníci tvořili alespoň polovinu obyvatel. Tyto bloky jsou relativně disperzně rozptýleny po celém městě; nacházejí se v hustě zastavěné oblasti především vně Gürtelu (de facto vídeňské magistrály) v okrscích 15, 16 a 17, podél frekventovaných komunikací, ale také v několika blocích na jihozápadě a jihovýchodě města. Celkem v 35 domovních blocích (13 %) tvořili cizinci více než 70 % obyvatel, pouze 6 bloků (2,2 %) bylo možné označit jako „přistěhovalecká ghetta“ (Zuwanderungghettos), kde se počet cizinců pohyboval mezi 90 a 100 %. Přestože jsou tato data více než deset let stará, dávají alespoň rámcovou představu o síle prostorové koncentrace cizinců ve Vídni, která se nezvyšuje; podle týchž autorů dokonce došlo na základě šetření z roku 2001 k jejímu lehkému poklesu.334 Nedostatkem těchto dat je skutečnost, že sledují pouze cizince, a ne obyvatele s migračním původem. Při zohlednění imigrantů v širším slova smyslu by totiž výsledná čísla i procenta byla bezesporu mnohem vyšší. Vedle socioekonomického statutu cizinců (kupní síla) je klíčovým faktorem, který ovlivňuje jejich bytovou situaci, struktura vídeňského bytového trhu. V tomto ohledu přitom politika sehrává významnou roli, neboť až donedávna bránila cizincům v přístupu k obecní bytové výstavbě jako jednom z pilířů systémové (resp. strukturální) integrace, což nepochybně přispívalo k jejich koncentraci a místy i segregaci. 4.2.3.2 Struktura vídeňského bytového trhu a jeho vliv na prostorovou koncentraci imigrantů Vídeňský bytový trh je v mnoha ohledech velmi specifický. Na jedné straně jednotlivé stavební fáze dodnes formují tvář města do „kruhů“ a „segmentů“, jednak přes řadu deregulačních opatření v posledních letech (viz níže) je stále pravděpodobně „nejsocialističtějším trhem v Evropě“.335 Přibližně čtvrtina bytů pochází z komunální výstavby – majitelem a nájemcem každého čtvrtého bytu ve Vídni je tedy městský 333

KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Zuwanderung und Segregation in Wien, s. 193. KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Wohnverhältnisse und Segregation, s. 309. In FASSMANN, Heinz (Hg.) 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 305-327. 335 DANGSHAT, Jens. S.: Segregation und dezentrale Konzentration von MigrantInnen und Migranten in Wien, s. 164. In SCHMALS, Klaus M. (Hrsg.): Migration und Stadt. Entwicklungen, Defizite, Potenziale. Opladen: Leske + Budrich, 2000,. s 155-189. Už od 20. let 20. století je k užívání bytového prostoru vybírána daň (Wohnbausteuer), která kryje výstavbu obecních bytů, které jsou pak rozdělovány na obyvatele Vídně podle sociální potřeby. 334

88

magistrát, který rozhoduje o podmínkách pro přidělení bytu v této zástavbě. Právě z tohoto segmentu, který se vyznačuje nízkými nájmy a je důležitý zejména pro příjmově slabší část obyvatelstva, byli přitom cizinci ze třetích států až do začátku roku 2006 vyloučeni, neboť jednou z podmínek pro získání bytu bylo vedle doložení určité výše příjmu také rakouské nebo po roce 1995 unijní občanství. Vzhledem k tomu, že byty v osobním vlastnictví a rodinné domy (2001: cca 200 000 bytů / 20 % bytové zástavby ve Vídni) patří spíše do finančně náročného segmentu a i dotované družstevní byty (cca 121 000 bytů / 15 %) jsou zejména pro občany třetích zemí vzhledem k vysokým členským podílům často nedostupné,336 byli cizinci až do roku 2006 odkázáni především na sektor nájemních bytů v privátním vlastnictví, který se na vídeňském bytovém trhu podílí zhruba z jedné třetiny (2001: cca 271 000 bytů).337 Tento segment ve Vídni sestává především z bytů postavených v době stavebního rozmachu města před rokem 1918 (tzv. gründerzeitliche Altbauten), což je téměř třetina všech bytů ve Vídni. Již v první přistěhovalecké generaci v 60. letech byla tato kategorie „gastarbeitery“ preferovaná, což se dodnes výrazně nezměnilo: Turci a občané bývalé Jugoslávie se téměř z 80 % koncentrují právě na tento nejsnadněji dostupný segment ve staré zástavbě, v němž jsou často substandardně vybavené byty. V roce 2000 bydlelo pouze 5,7 % obyvatelů s rakouským pasem v bytech kategorie C a D (tedy v bytech bez ústředního topení, v horším případě i bez zdroje vody a toalety v bytě), zatímco u cizinců to byla téměř jedna třetina (30,4 %).338 Pro většinu privátních bytů ve staré zástavbě je charakteristická všeobecně horší kvalita oproti jiným typům bytů (malé rozměry, poloha u frekventovaných silnic, špatné světelné podmínky, problémy s topením apod.) Na základě různých studií se imigranti potýkají také s „neformálním rasismem“, když platí za nájem ve srovnatelných bytech více než rakouští občané a mají nájemní smlouvy na dobu určitou, takže je musejí pravidelně prodlužovat apod.339

336

V roce 2001 žilo v družstevních bytech ve Vídni pouze 2,8 % cizinců. Srov. KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich, s. 96. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 87-108. 337 KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula: Zuwanderung und Segregation in Wien, s. 194. In FASSMANN, Heinz; KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula (Hg.) Zuwanderung und Segregation. Europäische Metropolen im Vergleich. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2002, s. 181-196. 338 KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich, s. 97. 339 Tamtéž, s. 97.

89

Řada cizinců na základě své bytové i sociální situace již před rokem 2006 měla nárok na komunální byty – je nesporné, že právě jejich vyloučení z tohoto segmentu na trhu přispívalo k sociální segregaci a koncentraci, některé studie v této souvislosti hovoří o jejich marginalizaci.340 4.2.3.3 Diskuse o otevření komunální výstavby pro cizince a další opatření vídeňského magistrátu ke zlepšení bytové situace imigrantů Všechny strany zastoupené v obecní radě se sice vyslovují proti příliš vysoké koncentraci imigrantů a vzniku čistě etnických čtvrtí, v důležité otázce zpřístupnění komunální bytové výstavby cizincům ze třetích států, tedy zhruba čtvrtiny vídeňského bytového trhu, jsou však patrné rozdílné přístupy jednotlivých stran. Zelení označují prostorovou koncentraci jako „jednoznačný důsledek bytové politiky vídeňské sociální demokracie, která po mnoho desetiletí obecní výstavbu bránila jako bílé ghetto“.341 Hlavním problémem vysoké koncentrace přitom podle nich není etnický původ, nýbrž segregace chudých obyvatel různého etnického původu v určitých čtvrtích.342 Také ÖVP viní z klíčového podílu na vzniklém problému vídeňskou vládu SPÖ, která odmítala imigranty do svého „výsostného území“ vpustit. Důvodem odmítavého přístupu sociálních demokratů byl podle Ekiciové „očividně strach ze ztráty voličů“.343 Lidovci, vládnoucí od roku 1997 ve Vídni se sociálními demokraty v koalici, byli ještě na konci 90. let ochotni nabídnout výměnou za zpřístupnění komunálních bytů cizincům svůj souhlas se zavedením volebního práva pro cizince na komunální úrovni.344 Tlak na SPÖ byl o to větší, že obě opatření prosazovali nejenom zelení a LIF, ale také magistrátem zřízený WIF.345 Vídeňská SPÖ byla ovšem dlouho proti a poukazovala na to, že magistrát investuje stamiliónové částky do sanací starých bytů ve čtvrtích s vysokou koncentrací imigrantů, financuje modelové projekty interetnického bydlení (interethnisches

340

srov. GIFFINGER, Rudolf; WIMMER, Hannes: Kleinräumige Segregation und Integration, s. 117. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 109-119. 341 Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007. 342 Tamtéž. 343 Inteview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 344 KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich, s. 104. 345 Integrationsfonds: 10 Argumente für offenen Gemeindebau. In RKW, 6. 7. 2001; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2001%2F0706%2F005.html (28. 11. 2008)

90

Wohnen), díky němuž získávaly nový byt desítky až stovky imigrantů ročně,346 a také vyzdvihovala skutečnost, že přistěhovalci, kteří již získali státní občanství, tvoří až polovinu lidí, kteří každým rokem získají obecní byt.347 Socialisté argumentovali, že jejich politika celkově přispívá ke zlepšení bytové situace imigrantů a že je potřeba pouze postupné zpřístupnění komunální bytové výstavby cizincům.348 V září roku 2000 vídeňský magistrát vyčlenil ze svého bytového fondu 2 000 tzv. „nouzových bytů“ (Notfallswohnungen); 600 z nich bylo ve vlastnictví města a 1 400 spadalo do kategorie družstevních bytů s městskou dotací. Pro imigranty tak poprvé existovala možnost zisku komunálního bytu, pokud mohli před expertní komisí prokázat sociální či zdravotní potřebu – stísněné prostory samy o sobě nebyly dostatečným argumentem. Jednou ze základních podmínek byl minimálně pětiletý trvalý pobyt v Rakousku.349 Vzhledem k velkému zájmu došlo během následujících třech let k navýšení počtu nouzových bytů na 3 000, přičemž do tohoto čísla byly zahrnuty i privátní nájemní byty, které město Vídeň prostřednictvím své holdingové firmy Wiener Wohnen skupuje a sanuje.350 Dalším krokem ke zlepšení integrace imigrantů na bytovém trhu bylo zavedení všeobecné podpory na bydlení (allgemeine Wohnbeihilfe) k 1. červnu 2001, která rozšířila své příjemce také o nerakouské státní občany s minimálně pětiletým trvalým pobytem v Rakousku.351 V roce 2003 pobíralo tuto dávku již 13 000 rodin včetně řady imigrantů.352 Přes všechna tato dílčí opatření však socialistická vláda ve Vídni neprovedla celkové otevření vídeňského bytového trhu dříve, než ji k tomu přiměla unijní směrnice ES 2003/109 z 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.353 Členské státy se zavázaly k

346

Pilotním projektem „interetnického bydlení“ bylo 141 obecních bytů v jednom domovním bloku v Liesingu (Anton-Baumgartner-Straße 127-129), kde od roku 2000 žilo 300 obyvatel pocházejících ze 24 etnik. Srov. Faymann präsentiert Studie „Interethnische Nachbarschaft“. RKW, 28. 4. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F0428%2F017.html (29. 12. 2008) 347 Např. v roce 1999 získali 4 000 z 9 500 obecních bytů naturalizovaní Rakušané. Integrationsmaßnahmen durch Wohnbau und Stadterneuerung. In RKW, 14. 12. 1999; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1999%2F1214%2F009.html (28. 11. 2008) 348 Tamtéž. 349 KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich, s. 108. 350 Tamtéž, s. 108. 351 Tato dávka spadá do oblasti sociální podpory, která je v kompetenci spolkových zemí, a vztahuje se pouze na byty dotované nebo sanované městem Vídní. KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich, s. 108. 352 Faymann präsentierte Studie „Interethnische Nachbarschaft“. RKW, 28. 4. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F0428%2F017.html (29. 12. 2008) 353 viz kap. 2.2.2

91

jejímu implementování do 26. ledna 2006.354 Po jejím schválení se proti otevření komunální výstavby vedle SPÖ ostře postavila také vídeňská FPÖ, která chápala směrnici jako další důkaz vměšování EU do záležitostí členských států a diskriminaci Rakušanů a občanů ze zemí EU.355 Dne 23. ledna 2006, tři dny před vypršením termínu, byla ve Vídni komunální výstavba otevřena pro všechny cizince, kteří mají v Rakousku statut trvalého rezidenta (tzn. žijí v Rakousku minimálně 5 let). Zároveň mají všichni občané třetích států, kteří mohou doložit pětiletý legální pobyt v Rakousku, nadále přístup k „nouzovým bytům“.356 Klíčem k otevření obecní bytové výstavby tak byl tlak ze strany EU, bez něhož by ke zpřístupnění tohoto významného segmentu patrně dodnes kvůli zamítavému postoji většinové vlády socialistů ve Vídni nedošlo. Lze očekávat, že v následujících letech bude počet imigrantů obývajících vídeňské komunální byty stoupat, což by se mělo projevit na mírném snížování prostorové koncentrace přistěhovalců ve Vídni.

4.2.4 Přístup k sociální podpoře Podobný průběh jako u otevření komunální výstavby cizincům měla i další důležitá otázka strukturální integrace přistěhovalců: zpřístupnění sociální podpory (Sozialhilfe) cizincům ze třetích států. Tato otázka rovněž spadá do kompetence zemí. I zde sehrála klíčovou roli již několikrát zmiňovaná směrnice ES 109/2003. Socialistická vláda, podporovaná v tomto ohledu ÖVP a FPÖ, se dlouho bránila tomu, aby nejen rakouští a unijní občané, ale též cizinci ze třetích zemí mohli pobírat tuto sociální dávku, na základě argumentace, podle níž mají imigranti při „řádném pobytu“ přístup k dostatečnému množství jiných sociálních dávek.357 ÖVP se obávala „exportu sociálních služeb“358 a nejdále v negativním stanovisku k tomuto opatření zašla FPÖ, která hovořila o „bruselském diktátu“ a varovala před tím, že dojde

354

PERCHINIG, Bernhard: Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik. S. 139. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001– 2006).. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 131-144. 355 Veronika Matiaseková k tomu poznamenává: „Byli jsme proti, protože nemusejí umět jazyk, nemusejí být integrovaní do společnosti, nemusejí doložit víc než svůj pobyt a sociální potřebu, která je u nich rychle daná (…) U občanů z nových členských zemí EU je ta potřeba také, takže vzniká nerovnováha.“ Interview s Veronikou Matiasek, 27. 11. 2007. 356 Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007, s. 51. 357 Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007. 358 Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008.

92

„k nespravedlivému přerozdělení sociálních dávek, které jsou tu v první linii především pro rakouské občany“.359 Vídeňský zákon o sociální podpoře360 byl od roku 2003, kdy byla směrnice schválena, dvakrát novelizován, aniž do něj směrnice byla zahrnuta. V lednu 2006 byla vydána vyhláška MA 15, do jehož agendy spadá zdraví a sociální věci, podle níž byl přístup cizinců k pobírání sociální podpory přechodně zajištěn, a sice do provedení reformy příslušného zákona. K novele zákona o sociální podpoře došlo až v prosinci 2006. Podle nové úpravy mají právo „na pomoc k zajištění životních potřeb“ nově také občané

ze

třetích

zemí

s trvalým

pobytem

(statut

Daueraufenthalt–EG

a

Daueraufenthalt-Familienangehöriger), což znamená, že se jedná o lidi, kteří „mohou doložit legální pětiletý pobyt, mají zdravotní pojištění, mají (resp. měli) dostatečný příjem, nepředstavují žádné nebezpečí pro veřejný pořádek a bezpečnost a splní podmínky „integrační dohody“.361 Přijatý zákon byl kritizován nejenom lidovci a FPÖ, nýbrž také zelenými, kteří viděli úpravu jako nedostatečnou a v podstatě anti-integrační: podle nich měla vliv pouze na malý okruh imigrantů, neboť jednou z podmínek pro získání statutu trvalého rezidenta je právě nezávislost na sociální podpoře (resp. trvalý, dostatečně vysoký příjem), navíc všichni občané třetích zemí, kteří žijí v Rakousku kratší dobu než pět let, nejsou do této úpravy zahrnuti.362 Dalším bodem kritiky – a to i u ÖVP – bylo zrušení povinnosti úřadů písemně zdůvodnit zamítnutí žádosti o sociální podporu, což podle představitelů

obou

stran

dávalo

prostor

k možnému

zneužití

nedostatečné

informovanosti imigrantů o jejich právech.363 Vzhledem k tomu, že podle nové úpravy mohou sociální podporu z řad cizinců ze třetích států pobírat pouze ti, kteří mají statut trvalého rezidenta, nedošlo – navzdory obavám SPÖ, ÖVP i FPÖ364 – k vysokému nárůstu obyvatel závislých na podpoře: v roce 2007 pobíralo sociální podporu cca o tři tisíce cizinců (včetně občanů EU) více

359

Wiener Landtag (3). In RKW, 6. 10. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?DATUM=20061006&SEITE=020061006011 (29. 12. 2008) 360 Wiener Sozialhilfegesetz, aktuální znění LGBI. Nr. 58/2006 z 1. 12. 2006. 361 Stenografický protokol ze zasádání Vídeňského sněmu, 6. 10. 2006, s. 31; http://www.wien.gv.at/mdb/ltg/2006/ltg-006-w-2006-10-06-031.htm (29. 12. 2008) 362 Interview s Alev Korunovou (29. 11. 2007) 363 Stenografický protokol jednání vídeňského zemského sněmu z 6. 10. 2008, s. 20-35. http://www.wien.gv.at/mdb/ltg/2006/ltg-006-w-2006-10-06-023.htm (29. 12. 2008) 364 FPÖ varovala předtím, že by v případě schválení zákona mohl stoupnout počet cizinců, kteří by měli nárok na sociální dávku, až na 100 000. Srov. Projev Heinze-Christiana Stracheho ve vídeňském zemském sněmu. In Stenografický protokol ze zasedání vídeňského zmeského sněmu z 6. 10. 2003, s. 23; http://www.wien.gv.at/mdb/ltg/2006/ltg-006-w-2006-10-06-023.htm (29. 12. 2008)

93

než v předchozím roce, což znamenalo nárůst o 16 %. Celkem se ve stejném období zvýšil celkový počet příjemců sociální podpory o 6 % na 88 629 Vídeňanů, kteří pobírali dávky v celkové výši 248 miliónů eur.365

4.2.5 Zemská školská politika Vzrůstající počet obyvatel s migračním původem se stále výrazněji projevuje na stále vyšším počtu dětí, které mají jiný mateřský jazyk než němčinu. Vídeň je v tomto ohledu vysoko nad celorakouským průměrem: zatímco v Rakousku činil v roce 2006 podíl dětí imigrantů na všech žácích ve školách 14,2 %, ve Vídni to bylo téměř 35 %.366 V důsledku silného přistěhovalectví v posledních letech, zejména na počátku 90. let, a vyšší fertility přistěhovalých žen počet dětí s migračním původem stále roste. Ve vídeňských školách s povinnou docházkou má již téměř polovina dětí jinou mateřskou řeč než němčinu.367 Vzhledem k prostorové koncentraci imigrantů v některých okrscích existují školy s více než 80% podílem dětí s migračním původem,368 což učitelům často ztěžuje efektivní výuku, neboť řada z těchto dětí při nástupu do základní školy (Volksschule) nedostatečně ovládá německý jazyk a nestačí nárokům osnov. Znalost jazyka zde přitom sehrává klíčovou roli: v roce 2006 byly při zápisu dětí do první třídy základní školy u 17 % dětí (ovšem včetně těch s německým mateřským jazykem) zjištěny významné deficity v potřebných znalostech němčiny, 30 % z dětí, které v tomtéž roce nastoupily do prvního ročníku (často děti čerstvě přistěhovalé), měly statut zvláštního žáka (ao – außerordentlicher Schüler), u něhož byla třeba zvláštní péče.369 Vzhledem k tomu, že srovnávací studie (např. PISA či IGLU) dlouhodobě poukazují na horší znalosti dětí imigrantů v porovnání s Rakušany (a obecně i horší výsledky rakouského školství jako celku),370 zabývá se diskuse na půdě obecní rady – 365

Statistisches Jahrbuch der Stadt Wien 2008, s. 146; http://www.wien.gv.at/statistik/pdf/menschen08.pdf (29. 12. 2008) 366 SIMONITSCH, Günther, BIFFL, Gudrun: Nachfrage nach höheren Qualifikationen. Bildung und Sprache, s. 38. In Bundesministerium für Inneres (Hrsg.): Gemeinsam kommen wir zusammen. Wien: 2007.In http://www.integration.at/downloads/P08_060_Bericht_Webversion_gesamt.pdf (29. 12. 2008) 367 Zatímco v roce 2001 mělo ve Vídni jiný mateřský jazyk než němčinu 38,8 % všech školou povinných dětí, v roce 2006 už to bylo 48,4 %. In Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007, s. 72. 368 Ausländeranteil an Schulen in Wien. In Der Standard, 22. 5. 2006; http://derstandard.at/?url=/?id=2254816%26sap=2%26_seite=0 (29. 12. 2008) 369 Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007, s. 17. 370 Srov. např. KHAN-SVIK: „Anderssprachige“ SchülerInnen: aktuelle Studien 2000–2005, s. 257. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 257-261.

94

s přihlédnutím ke kompetencím Vídně jako spolkové země – především otázkou, jak podporovat výuku německého jazyka již v předškolním věku. S podporou vzdělávání dětí imigrantů začala Vídeň již v polovině 80. let, kdy byla při vídeňské Městské školní radě (Stadtschulrat) zřízena sekce, jejímž úkolem bylo pomáhat dětem při jejich problémech ve školní sféře. V roce 1994 byl do této činnosti zapojen

WIF.

Jedním

z nejvýznamnějších

projektů

Schulberatungsstelle

für

MigrantInnen bylo zavedení tzv. předškolní podpůrné skupiny, kde byly děti, které nenavštěvovaly mateřskou školu, připravovány na zahájení povinné školní docházky, včetně výuky němčiny. Během prvních pěti let tak bylo v péči WIF 2 700 dětí, během roku 2001 přes jeden tisíc.371 Přesto se stále více ukazovalo, že řada dětí má problém úspěšně se začlenit do vzdělávacího procesu, protože – často z ekonomických důvodů – nechodily do mateřské školy. 372 V roce 2000 tak byl tak podíl dětí s migračním původem ve školkách pouze 21 %, ačkoliv jejich podíl na počtu žáků v základní škole byl 34 %.373 Všechny opoziční strany včetně FPÖ tak postupně začaly požadovat zavedení bezplatného posledního roku mateřské školy pro všechny vídeňské děti. Zatímco zelení navrhují, aby všechny tři roky mateřské školy byly bezplatné a byl zvýšen počet míst v městem zřizovaných školkách s důrazem na vícejazyčnou výuku, lidovci se dlouhodobě zasazovali o zavedení posledního bezplatného roku s důrazem na výuku němčiny.374 K bezplatným mateřským školám pro pětileté děti dospěla také FPÖ, ovšem pouze pro Rakušany a cizince „svolné k integraci“.375 Přestože SPÖ zpočátku na požadavky v tomto směru odmítala přistoupit, neboť podle ní do posledního ročníku mateřské školy nechodilo pouze 5 % dětí a navíc existuje dostatečná nabídka kurzů organizovaných MA 17,376 nakonec se v roce 2007 vyslovila pro zavedení bezplatného, ovšem povinného posledního roku před nástupem 371

De CILLIA, Rudolf: Sprach- und Bildungspolitische Rahmenbedingungen, s. 136. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, 131-142. 372 Alev Korunová v tomto ohledu poznamenává, že častou praxí při rozdělování dotovaných míst v městem zřizovaných školkách jsou upřednostňovány děti, jejichž oba rodiče pracují. Vzhledem k tomu, že v řadě rodin imigrantů ženy, které přišly do Rakouska v rámci slučování rodin, nemají po určitou dobu pracovní povolení, jsou imigranti při nedostatku míst ve veřejných školkách odkázáni na privátní školky, které si často z ekonomických důvodů nemohou dovolit. Srov. Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2008. 373 De CILLIA, Rudolf: Sprach- und Bildungspolitische Rahmenbedingungen, s. 136. 374 Srov. Interview s Alev Korunovou 29. 11. 2007; Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 375 V případě, že se rodiče-cizinci zavážou k účasti svého dítěte na kurzu němčiny, budou také pro ně mateřské školy zadarmo. Srov Program vídeňské FPÖ in http://www.fpoe-wien.at/index.php?id=8023 (29. 12. 2009) 376 Projev Heinze Vettermanna (SPÖ). In Stenografický protokol zasedání Vídeňské obecní rady, 24. 5. 2006, s. 78. In http://www.wien.gv.at/mdb/gr/2006/gr-009-w-2006-05-24-078.htm (29. 12. 2008)

95

do základní školy,377 a to v okamžiku, kdy se o tomto opatření začalo diskutovat na celorakouské úrovni. Povinné školství totiž spadá do rámcové zákonodárné kompetence spolku, a tak se čeká na rozhodnutí spolkové vlády. Před koncem roku 2008 však k definitivní shodě o tomto tématu nedošlo.

4.2.6 Integrační a jazykové kurzy Podpora organizování jazykových kurzů pro imigranty byla již od založení WIF nedílnou součástí vídeňské integrační politiky. V roce 1993 se např. se jazykových kurzů pro imigranty v různém stadiu pokročilosti účastnilo téměř 2 000 lidí. Třetina z nich (661 lidí) byli bosenští uprchlíci.378 Boom jazykových kurzů financovaných městem Vídní prostřednictvím WIF nastal v roce 1998, kdy byla provedena první „jazyková ofenzíva“ (Sprachoffensive, SPROFF). Celkem bylo uspořádáno 229 různých kurzů (pro začátečníky a pokročilé, zaměřené na konverzaci, gramatiku, kurzy pro ženy, kurzy s odborným zaměřením apod.), jichž se zúčastnilo 3 330 lidí. Vedle nově příchozích imigrantů byly hlavní cílovou skupinou kurzů ženy s dětmi, které v Rakousku žily již delší dobu, avšak kvůli nedostačujícím či zcela chybějícím znalostem němčiny – což bylo často způsobeno tím, že nechodily do práce nebo do ní kvůli tomu, že neměly pracovní povolení, chodit nemohly – měly problém se úspěšně zapojit do života ve Vídni. Podle evaluační zprávy k první SPROFF (1998) bylo sice vidět, že se vzrůstající délkou pobytu v Rakousku rostl počet těch, kteří navštěvovali kurzy pro pokročilé, zároveň však bylo zřetelné, že délka pobytu nutně neznamenala větší znalost německého jazyka: 48 % z lidí s pobytem v Rakousku v délce mezi 5 a 10 lety byli začátečníci, mezi ženami, které žily v Rakousku více jak deset let, bylo dokonce 63 % začátečnic.379 Orientaci na ženy potvrzuje i skutečnost, že hned v prvním roce SPROFF uspořádaly místní odbočky WIF ve spolupráci se spolky imigrantů a náboženskými organizacemi 17 kurzů s cílem dosáhnout na ženy i muže z tradičně orientovaných (často muslimských) rodin s minimálními znalostmi, přičemž řada kurzů nabízela zdarma péči o děti v době 377

Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007. Polovinu nákladů na kurzy pro uprchlíky z Bosny hradilo spolkové ministerstvo vnitra, zbytek pokryl z městské dotace WIF včetně jízdenek pro veřejnou dopravu a zřízení poradenské kanceláře ve spolupráci s katolickou humanitární organizací Caritas, která na základě přezkoumání jazykových znalostí a odborné kvalifikace snažila imigrantům zprostředkovat práci. In Wiener Integrationsfonds (Hg.) Integrationsbericht 1993, s. 63. 379 Wiener Integrationsfonds (Hg.): Endbericht der Sprachoffensive 1. Wien, 1999. s. 14 . 378

96

vyučování. Celá akce měla za cíl přispět k integraci v každodenním životě imigrantů: „Šance na uskutečnění osobních cílů jsou zvyšovány podporou sociálních, interkulturálních, psychologických a komunikativních kompetencí“.380 K vysoké pozornosti, které se kurzy mezi imigranty těšily, přispěla především jejich finanční dostupnost, a to i pro chudé obyvatele s migračním původem: WIF totiž kryl minimálně 80 % nákladů na uspořádání kurzu – konečná cena kurzu pro jeho účastníky v délce 60 vyučovacích hodin se např. v roce 2000 pohybovala v průměru okolo 350 šilinků (cca 25 eur).381 Během následujících let WIF pokračoval v rozšiřování jazykových kurzů, kterých se mezi lety 1998 a 2003 při každoročně převyšující poptávce nad nabídkou zúčastnilo přes 25 000 imigrantů, přičemž podíl žen se podařilo zvýšit až na 70 %.382 Jazykové ofenzívy se postupně staly jedním z nejvýznamnějších a také nejviditelnějších opatření WIF na poli integrace. K rozvoji a medializaci SPROFF bezesporu přispěla skutečnost, že se jejím prostřednictvím vídeňská SPÖ (za podpory zelených) začala aktivně vymezovat vůči „integrační dohodě“, kterou v roce 2002 schválila spolková vláda ÖVP-FPÖ. Prezidentka WIF a integrační radní Braunerová toto opatření novely cizineckého zákona při jakékoliv příležitosti s poukazem na „úspěšnou vídeňskou cestu“ ostře odsuzovala: „Naše zkušenosti s jazykovou ofenzívou v posledních pěti letech více než zřetelně ukazují, jak falešný je zde malovaný obraz imigrantů, kteří sami od sebe nechtějí navštěvovat kurzy německého jazyka (…) Nezbytné nejsou sankce a tresty, nýbrž dostatečná nabídka, která odpovídá potřebám těchto lidí.“383 Jedním z největších problémů „integrační dohody“ byla podle Braunerové skutečnost, že spolková vláda stanoví povinnosti, zároveň však – na rozdíl od Vídně – nenabídne dostatečný počet odpovídajících kurzů.384 Dalším významným opatřením, které bylo přímo motivováno snahou vymezit se vůči „integrační dohodě“, se stalo vydávání dvou poukázek na jazykové kurzy ve výši 100 eur jako finanční podpora všem nově příchozím imigrantům do Vídně v rámci slučování rodin (tzv. „Integrationsgutschein–Sprache“). Osoby, které poukázku získaly, 380

Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 98, s. 18. Vlastní propočty podle informační brožury o nabídce kurzů v rámci SPROFF 2000. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Sprachoffensive 2000. Das Kursangebot der Sprachoffensive des Wiener Integrationsfonds. Wien, 2000. 382 Brauner: Mehr Geld für Wiener Sprachoffensive beschlossen. In RKW, 17. 10. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F1017%2F016.html (29. 12. 2008) 383 Integration: Brauner: Verschlechterungen für In- und Ausländer. In RKW, 7.6.2002; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0607%2F020.html (29. 12. 2008) 384 Tamtéž. 381

97

ji mohly použít až na dva jakékoliv jazykové kurzy na úrovni svých znalostí, tzn. nejen na kurzy certifikované ÖIF v rámci „integrační dohody“, které měly během 100 vyučovacích hodin připravit imigranty na zkoušku znalostí v rozsahu A1.385 Tímto krokem chtěla vídeňská radnice potvrdit, že vsází na dobrovolnost vůči donucovacím prostředkům ze strany spolku. V reakci na rozšíření „integrační dohody“ v roce 2005, které přineslo zvýšení finančních nákladů na absolvování integračního kurzu, se vídeňská vláda se souhlasem zelených a ÖVP na konci roku 2006 rozhodla hodnotu poukázky zvýšit na 300 eur.386 Poukázku mohou nově získat všichni noví přistěhovalci ze třetích států. Tím Vídeň jako dosud jediná spolková země v Rakousku podstatně pomáhá snižovat náklady imigrantů na splnění „integrační dohody“, neboť při ceně 1 500 eur za kurs v rozsahu 300 vyučovacích hodin imigrant po odečtení spolupodílu spolku (max. 750 eur) nezaplatí 750 eur jako v ostatních spolkových zemích, nýbrž 450 eur. V roce 2007 získalo poukázku ve výši 300 eur cca 4 000 nově přistěhovalých imigrantů, kteří podléhají ustanovením „integrační dohody“, zároveň město Vídeň připravilo kurzy pro více než tři tisíce imigrantů, takže dohromady z opatření profitovalo více než 7 000 lidí, především ženy v rámci kurzu Mama lernt Deutsch (Máma se učí německy)387 a mládež do 18 let v rámci projektu Start Wien.388 Město Vídeň od zavedení SPROFF v roce 1998 nabízí imigrantům relativně širokou paletu opatření pro zvyšování jejich jazykové kvalifikace. V současné době zahrnují opatření ke zvyšování jejich jazykových znalostí poukázku ve výši 300 eur pro nově příchozí imigranty, základní kurzy pro dospělé přistěhovalce (zejména ženy), kurzy pro příjemce sociální podpory, matky dětí (viz Mama lernt Deutsch), mládež (vedle kurzů němčiny také kurzy s různým zaměřením) a děti školou povinné (odpolední kurzy doplňující pravidelnou školní výuku či kurzy pořádané během letních prázdnin).389

385

Ab sofort Integrationsgutschein-Sprache bei der MA 17. In RKW, 1. 6. 2005; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2005%2F0601%2F016.html 386 Wehsely: Künftig 300 Euro fürs rache Deutschlernen. In RKW, 6. 12. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2006%2F1206%2F013.html (29. 12. 2008) 387 Kurz Mama lernt Deutsch byl zaveden v roce 2006/2007 a nabízí ženám s dětmi ve více než 100 místech po celé Vídni výuku němčiny v celkovém rozsahu 150 hodin za cenu 1 eura za hodinu. Vyučování se koná dvakrát týdně ve školách nebo v jejich blízkosti, přičemž v nabídce je i péče o děti po dobu kurzu. Srov. de CILLIA, Rudolf: Sprachförderung, s. 256. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 251-257. 388 de CILLIA, Rudolf: Sprachförderung, s. 256 389 Magistratsabteilung 17 (Hg.) Integration und Diversität in Wien 2007, s. 47.

98

Přestože zelení i ÖVP v diskusích na půdě obecní rady financování jazykových kurzů ze strany města Vídně podporují, zároveň protestují proti tomu, že integrační radní odmítá zveřejňovat vyhodnocovací zprávy, ačkoliv je – stejně jako u každého městem dotovaného projektu – musí mít k dispozici. Zatímco WIF v letech 1998-2003 vydával obsáhlé evaluační výstupy na základě kvantitativních a kvalitativních metod, v současnosti jsou zveřejňována pouze data o množství absolventů. Podle Alev Korunové takové jednání potvrzuje domněnku, že SPÖ „jde především o to říct: Udělali jsme tolik a tolik kurzů Mama lernt Deutsch!, a dělat, jako by všechny tyto ženy najednou skvěle mluvily německy, což ale tak není,“ neboť úspěch projektu „závisí na kvalitě kurzů a jejich zaměření s ohledem na využitelnost nabytých znalostí v praxi a také na tom, zda se podaří dosáhnout na cílovou skupinu, která podporu skutečně potřebuje“.390 Vídeňská ÖVP v tomto kontextu vyzdvihuje „integrační dohodu“ jako „bod obratu v rakouské integrační politice“, neboť právě tímto opatřením „jsou dosaženy ty skupiny lidí, které jinak dosaženy nejsou, především ženy“.391 Podle Ekiciové, která se vyslovuje pro zvýšení počtu hodin na 600, přičemž druhá polovina „dohody“ by byla dobrovolnou nástavbou povinného kurzu a zdarma, je kombinace spolkového („integrační dohoda“) a vídeňského opatření (poukázka na 300 eur) „perfektní“, neboť snižuje náklady imigrantů na povinný kurz až na 450 eur, což je z jejího pohledu „únosné“.392 Stále však preferuje „integrační dohodu“, protože „trocha tlaku“ navíc přináší lepší výsledky.393 Vláda SPÖ ve Vídni nadále staví svou politiku podpory imigrantů v získávání jazykových znalostí do ostrého kontrastu s „integrační dohodou“. Městská radní pro integraci Frauenbergerová v červnu 2008 ostře kritizovala záměr spolkového ministra vnitra Plattera (ÖVP), podle něhož měli zájemci o získání víza a usídlení v Rakousku doložit své znalosti německého jazyka v rozsahu „donucovacích kurzů“ již v zemi svého původu: „Místo toho než nutit k jazykových kurzům imigranty, kteří se chtějí za svými příbuznými přistěhovat, ještě před jejich příjezdem, je zapotřebí snadno přístupných a především finančně dostupných kurzů německého jazyka, které si lidé také mohou dovolit.“394

390

Interview s Alev Korunovou, 29. 11. 2007 Interview se Sirvan Ekiciovou, 7. 10. 2008. 392 Tamtéž. 393 Tamtéž. 394 Frauenberger: Scharfe Kritik an Platters Integrationsstrategie. In RKW, 24. 6. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2008%2F0624%2F012.html 391

99

5. Závěr Hlavním cílem předložené práce bylo popsat integrační politiku města Vídně po roce 1990 a odpovědět na otázku, zda SPÖ jako rozhodující politická síla ve sledovaném období svou činností skutečně přispívala a přispívá k deklarovanému cíli „zajistit sociální smír, k němuž je nezbytné, aby měli všichni lidé v Rakousku stejné šance.“ 395 Opatření vládnoucí SPÖ na poli integrační politiky byla sledována ze dvou často se vzájemně doplňujících perspektiv. Nejprve byl popsán vývoj integrační politiky vídeňského magistrátu s přihlédnutím k cílům, organizaci, činnosti a financování dvou městem zřízených integračních institucí WIF a MA 17 (kap. 4.1). Následně byla představena nejčastější a nejdůležitější témata politické diskuse na půdě vídeňské obecní rady resp. zemského sněmu. Přitom se práce neomezila pouze na sledování diskuse o činnosti SPÖ na vídeňském magistrátu na poli „politiky rozmanitosti“, ale zaměřila se také na klíčové oblasti integrace, které může spolková země resp. obec jako aktér integrační politiky ve federálním státě ovlivňovat, jako je např. praxe při udělování státního občanství, politická participace imigrantů či přístup ke komunální bytové výstavbě nebo sociální podpoře, ale také některé oblasti školství či nabídka jazykových kurzů. Přestože má SPÖ z pozice držitele absolutního počtu mandátů v obecní radě i zemském sněmu zcela rozhodující slovo, nevzniká její politika ve vakuu. Pozorování interakce SPÖ s ostatními stranami ve střetu návrhů a argumentů umožňuje zhodnotit aktivitu vládnoucí strany a stanovit její motivy a meze (kap. 4.2). SPÖ označuje integraci imigrantů do vídeňské společnosti – a tím i svou činnost – jako úspěšný příběh („Erfolgsgeschichte“), přičemž za měřítko tohoto úspěchu považuje absenci sociálních konfliktů v ulicích Vídně, které by připomínaly nedávné výbuchy nespokojenosti imigrantů v Paříži nebo Berlíně.396 Cílem této práce není potvrdit, či vyvrátit toto tvrzení, je však patrné, že se vídeňský magistrát aktivním přístupem k podpoře integrace snaží této situaci – v duchu základních ideologických principů strany, která tradičně klade důraz na sociální otázku – předejít: Vídeňský integrační fond vznikl v roce 1992 v období masivního přílivu přistěhovalců v souvislosti s otevřením hranic po pádu železné opony a válkou v Jugoslávii a krátce 395

Program vídeňské SPÖ heslo „Miteinander“ na http://www.wien.spoe.at/online/page.php?P=10275 (15. 10. 2008) 396 Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, 20. 11. 2007.

100

poté, co populistická strana s proticizineckou rétorikou dosáhla prvních velkých úspěchů ve volbách do Národní rady v roce 1990 (16,6 %) a do vídeňské obecní rady v roce 1991 (22,5 %). Na základě těchto skutečností bylo primárním cílem WIF, slovy designované ředitelky WIF Andrey Kuntzlové, „přispívat k mírovému soužití Vídeňanů a imigrantů“, odvrátit „hrozící etnickou ghettoizaci“ a dosáhnout „sociální integrace přistěhovalců bez nátlaku na jejich přizpůsobení“.397 Současná činnost MA 17 v oblasti informačních a poradenských služeb imigrantům, řešení místních konfliktů a podpory řady projektů k sociální integraci imigrantů včetně jazykových kurzů do velké míry vychází z tradice, kterou v průběhu 90. let vybudoval a postupně zdokonaloval WIF. Systém místních poboček v problémových okrscích a terénní práce, která má za úkol předejít konfliktům či zprostředkovat jejich řešení, finanční podpora velké řady projektů včetně kurzů německého jazyka či propojování jednotlivých spolků a iniciativ, to vše jsou opatření, která by mohla být uplatněna i v řadě jiných měst, která zatím nemají s integrací imigrantů takové zkušenosti. Příklon k politice rozmanitosti v roce 2002 navíc znamenal další významný krok vpřed směrem ke kvalitnějšímu začlenění imigrantů do vídeňské společnosti. Importovaná myšlenka působení dovnitř struktur městské správy a navyšování počtu personálu s migračním původem, aby magistrát vytvořil určité „zrcadlo“ multikulturní vídeňské společnosti, našla silnou podporu nejenom u SPÖ, ale i u zelených a ÖVP. Přesunem integrační agendy zvenku (WIF) dovnitř magistrátu (MA 17) navíc SPÖ deklarovala, že vláda bere problém integrace na vědomí a toto téma má v politice města nejvyšší prioritu. Tím byl završen proces, který začal již v roce 1996, kdy se městská radní pro integraci Renate Braunerová stala prezidentkou WIF, a během něhož se integrační politika města Vídně stávala čím dál tím více především integrační politikou SPÖ, bez ohledu na názory ostatních stran. Rozpuštěním WIF a založením MA 17 sice socialisté získali nad integračním tématem větší kontrolu, zároveň však jejich činnost na tomto poli ztratila vlastní dynamiku, kterou jí dávala – byť omezená – pluralita názorů v integračním fondu. SPÖ z tématu integrace do velké míry učinila reklamu vlastního domnělého úspěchu, kterou vyjadřují čísla o počtu zorganizovaných kurzů němčiny pro imigranty, množství kontaktů s přistěhovalci v místních pobočkách MA 17 v jednotlivých okrscích či stoupající výše finančních dotací od města Vídně do tohoto sektoru. Problémem se

397

Tisková zpráva APA z 26. 3. 1992. Citováno in KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik, s. 25.

101

ukazuje být absence konkrétního plánu cílů a prostředků k jeho dosažení, které by vytvářely tlak na jeho splnění – přihlášením se k politice rozmanitosti uvnitř vídeňského magistrátu sice vídeňská SPÖ udělala důležitý krok k naplnění svého cíle přiblížit se rovnosti šancí, zároveň však po pěti letech nepředložila podrobné výsledky své činnosti s argumentem, že se jedná o dlouhodobý a těžko měřitelný proces,398 a odmítá opozici předkládat evaluace jednotlivých projektů či podrobnou zprávu o činnosti podloženou relevantními statistickými údaji. Ústředním bodem integrační politiky vídeňské SPÖ je snaha prezentovat se jako zastánce rovnosti šancí všech obyvatel. Bližší pohled na postoje strany ke klíčovým tématům integrace na úrovni Vídně jako země a obce však ukazuje, že v některých případech SPÖ zrovnoprávnění jako základnímu předpokladu pro systémovou, resp. strukturální integraci naopak zabraňuje. Nejpříznačnějším příkladem je dlouholeté odmítání zpřístupnit komunální bytovou výstavbu, tedy zhruba jednu čtvrtinu bytového trhu ve Vídni, občanům ze třetích států, kteří tvoří 70 % všech imigrantů ve Vídni. A to přesto, že by tento krok přispěl ke snížení prostorové koncentrace cizinců, kterou SPÖ vnímá negativně, i ke zlepšení jejich sociální situace, neboť by mohli vydávat méně finančních prostředků na bydlení (kap. 4.2.3). SPÖ se bránila otevření tohoto segmentu až do posledního okamžiku lhůty pro implementování příslušné směrnice EU v roce 2006 v obavě z možné ztráty velké části své tradiční „rakouské“ voličské klientely, která z komunálních bytů s regulovaným nájemným profituje. V případě rozšíření okruhu příjemců sociální podpory na občany třetích zemí byl zase hlavním důvodem pro zamítavý postoj strany strach z rapidního nárůstu počtu obyvatel, kterým by Vídeň musela tuto dávku vyplácet, a tím i nadměrného zatížení městského rozpočtu (kap. 4.2.4). Na druhé straně ovšem SPÖ – byť pod velkým tlakem zelených – prosadila v roce 2002 volební právo pro občany třetích zemí na komunální úrovni, ačkoliv bylo již předtím pravděpodobné, že vídeňský zákon ztroskotá na zamítavém rozhodnutí ústavního soudu (kap. 4.2.2). Nejvyšší soudní instance v Rakousku nakonec normu o ustanovení zrušila s odůvodněním, že právo volit a být volen je podle ústavy pouze právem rakouského občana, resp. na komunální úrovni občana EU. Komunální volební právo, od něhož si socialisté jistě slibovali rozšíření voličské základny, se spolu s rozsáhlou nabídkou kurzů německého jazyka pro (nejen) nové přistěhovalce (kap.

398

Interview s Norbertem Bacher-Laglerem.

102

4.2.6) stalo po roce 2000 hlavním tématem vídeňské SPÖ ve snaze vymezit se vůči politice spolkové vlády ÖVP-FPÖ. Socialisté se pokoušeli prezentovat jako zastánce přívětivějšího přístupu k integraci imigrantů. Koncept „domovského občanství“ postavili proti „integračnímu diktátu“ (WohnbürgerInnenschaft statt Integrationsdiktat), širokou nabídku finančně dostupných kurzů němčiny s účastí na bázi dobrovolnosti proti „desintegračnímu“ jazykovému nátlaku „integrační dohody“.399 V této snaze se odrážela také závislost Vídně jako spolkové země na vývoji na úrovni rakouského spolku, který je v oblasti integračního a imigračního zákonodárství hlavním aktérem a vytváří rámcové podmínky pro integraci. Ilustruje to např. stále se zužující manévrovací prostor Vídně v praxi udělování státního občanství (kap. 4.2.1). Jestliže na počátku 90. let bylo hlavní město Rakouska proslulé liberálním přístupem k naturalizaci cizinců, s postupným zpřísňováním zákona o státním občanství (novely z let 1998 a 2005) se již omezená možnost spolkové země mít na počet naturalizovaných obyvatel vliv ještě zmenšovala (spolek vydává zákon i prováděcí nařízení), což se projevilo na snížení počtu předčasných naturalizací na minimum. V současné době se tak o samostatné vídeňské politice v oblasti udělování státního občanství prakticky nedá hovořit. Zpřísňování zákona o státním občanství jde ruku v ruce s celkovým trendem zpřísňování celé rakouské imigrační politiky (kap. 3). Všechny spolkové vlády od poloviny 90. let se sice řídily zásadou „integrace před novým přistěhovalectvím“, v praxi je ale kontinuálně kladen důraz spíše na stále přísnější regulaci nové imigrace než na rozšíření podmínek pro trvalou integraci imigrantů. „Integrační dohoda“ (kap. 3.3.1), která rozděluje rakouskou politickou scénu na dva tábory, dosud zůstává jediným významným opatřením ze strany spolku, které má přispět k začlenění přistěhovalců do společnosti. Ve srovnání s ostatními členskými státy EU-25 vykazuje Rakousko (s výjimkou Kypru) nejpřísnější imigrační a integrační politiku.400 K posunům v otázce systémové integrace imigrantů dochází pod tlakem zvenčí. Evropská unie sehrává v této oblasti stále významnější roli, když se pokouší harmonizovat politiky všech členských států v integrační politice, zejména s ohledem na právní postavení občanů třetích zemí. Jednotný postup se výrazně projevil nejen na úrovni spolku na nové organizaci cizineckého práva v roce 2005 (kap 3.3.2), ale také ve 399

Integrationsfonds: WohnbürgerInnenschaft statt Integrationsdiktat. In RKW, 25. 2. 2002; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0225%2F012.html 400 srov. Migrant Integration Index 2006; http://www.integrationindex.eu/ (2.12.2008)

103

Vídni na zpřístupnění komunální bytové výstavby a sociální podpory pro občany třetích států (kap. 4.2.3 a kap. 4.2.4) Přestože se vídeňská SPÖ snaží prezentovat jako zastánce liberálnějšího, k imigrantům vstřícnějšího proudu rakouské integrační politiky, také ona odkládala implementování unijních směrnic co nejdéle. Základním rakouským problémem je skutečnost, že v politice ani ve společnosti neexistuje v otázce integrace imigrantů širší konsensus, který je potřebný pro dalekosáhlé změny v integrační politice, které Rakousko potřebuje. Sledovaná diskuse k integračním tématům ve Vídni ukázala, že mezi jednotlivými stranami jsou v tomto ohledu výrazné rozdíly. Zatímco extrémně pravicové strany (FPÖ resp. BZÖ) upřednostňují model asimilace a lidovci (ÖVP) se k němu přibližují, zelení preferují model mulitikulturalismu (resp. vícenásobné integrace) a požadují zrovnoprávnění občanů třetích zemí s občany EU. Socialisté se pohybují někde mezi těmito dvěma póly, i když je třeba rozlišovat mezi spolkovou stranou, která také dost hlasitě zdůrazňuje povinnosti imigrantů, a SPÖ vídeňskou, jež se snaží zaujmout liberálnější pozici. Jak ovšem ukázala tato práce, je integrační politika SPÖ ve Vídni značně ambivalentní. Není totiž motivována pouze upřímnou snahou přispět k integraci imigrantů a zlepšit jejich sociální situaci (a tím předejít potenciálním sociálním konfliktům), ale též řadou dalších faktorů, ať už je to pokus vymezit se v tomto sledovaném tématu vůči konzervativnímu až nepřátelskému přístupu pravicových stran či snaha získat nové voliče a pokud možno neztratit ty stávající. Komplexní pohled na integraci imigrantů ve Vídni ukazuje, že otevřenost vůči přistěhovalcům a politika rovných šancí v případě SPÖ končí v okamžiku, kdy se zájem imigrantů dostává do střetu s jinými zájmy strany a jejích voličů. Hlavním zájmem Vídně ale musí být především aktivnější a důslednější integrační politika, která bude reflektovat skutečnost, že každý třetí obyvatel hlavního města Rakouska se narodil v cizině. Pro další vývoj ve Vídni budou klíčové volby do obecní rady v roce 2010, neboť je možné, že SPÖ ztratí většinu mandátů a bude muset utvořit koalici buď se zelenými, nebo s lidovci. Důležitý bude také výsledek populistických stran, jejichž ústředním tématem je trvalá kampaň proti cizincům. Pokud FPÖ a BZÖ potvrdí či ještě zvýrazní svůj úspěch z voleb do Národní rady ze září 2008 (kdy obš strany ve Vídni v součtu získaly 25 % hlasů), bude na místě otázka, zda je vídeňská integrační politika skutečně tak úspěšná, jak se veřejnosti snaží prodat s absolutní většinou mandátů vládnoucí SPÖ.

104

6. Resümee Statistischen

Angaben

nach

gehört

Österreich

zu

den

größten

Einwanderungsländern Europas: 10 % der Bevölkerung sind AusländerInnen, 16 % der EinwohnerInnen

wurden

im

Ausland

geboren

und

haben

sogenannten

Migrationshintergrund. Zu den größten ethnischen Gruppen gehören ZuwandererInnen aus den traditionellen Herkunftsregionen, die seit Mitte der 1960er Jahren für Österreich als eine Quelle von GastarbeiterInnen dienten: fast 70 % MigrantInnen stammen aus exJugoslawien und der Türkei. Das Rotationsprinzip, das die Niederlassung von den GastarbeiterInnen verhindern sollte, scheiterte. Österreich wurde in ein paar Jahrzehnten von einem Nationalstaat zum Einwanderungsland. Die österreichische Migrationspolitik reagiert auf diese Tatsache eher zurückhaltend: seit Mitte der 1990er Jahren wird in Österreich zwar über Integration vor Neuzuzug gesprochen, bis heute liegt aber der Schwerpunkt der österreichischen Politik eher in einer möglichst großen Beschränkung der Zuwanderung als in weitgehenden integrationsfördernden Maßnahmen. Die Integrationsvereinbarung, die im Rahmen der Fremdenrechtsnovelle 2002 beschlossen wurde und die DeutschIntegrationspflichtkurse für neue Zuwanderer aus Drittstaaten im Ausmaß von 100 (und seit 2006 im Ausmaß von 300 Stunden) vorsieht, bleibt bis heute im Wesentlichen die einzige bedeutende Integrationsmaßnahme auf der Bundesebene. In der österreichischen Gesetzgebung gibt es andererseits viele Bereiche, welche die Integration von Zuwanderern, vor allem der aus Drittstaaten, eher erschweren, wie etwa beschränkter Zugang zu manchen Sozialleistungen oder zum Arbeitsmarkt. In den letzten Jahren wurde auch das Staatsbürgerschaftsrecht verschärft und es ist für die MigrantInnen schwieriger geworden, die Einbürgerung als Mittel zur völligen rechtlichen Gleichstellung zu erreichen. Im Vergleich zu anderen EU-Staaten praktiziert Österreich eine der restriktivsten Integrationspolitiken Europas. Ob Integration gelingt, oder nicht, wird vor allem vor Ort entschieden. Die Kommunalpolitik spielt also im Prozess der Integration eine wichtige Rolle. Die längste Tradition in der Integrationspolitik besteht in der Bundeshauptstadt Wien, der mit Abstand größten Kommune Österreichs und einem der neun Bundesländer. In Wien werden 40 % aller MigrantInnen in Österreich konzentriert, jeder fünfte Einwohner Wiens ist Ausländer, jeder dritte wurde im Ausland geboren.

105

Im Jahre 1992 wurde der Wiener Integrationsfonds gegründet mit dem Ziel, angesichts der steigenden Zahl der neuen Zuwanderern nach dem Fall des Eisernen Vorhangs und des Aufstiegs der ausländerfeindlichen Partei FPÖ die Integration in der Bundeshauptstadt zu fördern und Fremdenfeindlichkeit zu unterbinden. Im Laufe der Jahren wurde von dem WIF ein System von vielen Maßnahmen entwickelt, wie etwa kostengünstige Deutschkurse für verschiedenen Zielgruppen (vor allem Frauen und Kinder), Stadtteilarbeit direkt in Bezirken, Konfliktvermittlung, Informations- und Beratungsservice usw. Im Jahre 2002 hat sich die Stadt Wien zur Diversitätspolitik bekannt und nach der Auflösung des WIF und der Gründung der Magistratsabteilung 17 im Jahre 2004 wurde die Integration in die Stadtverwaltung stärker verankert. Die MA 17 soll auf andere Magistratsabteilungen im Sinne einer diversitätsorientierten Politik wirken und den Anteil von Beschäftigten mit Migrationshintergrund erhöhen, damit der Magistrat mehr die ethnische Vielfalt Wiens spiegelt. Die in Wien mit absoluter Mehrheit regierende Partei SPÖ bezeichnet ihre Politik in diesem Bereich als Erfolgsgeschichte. Diese Aussage wirft die folgenden Fragen auf: Wie aktiv ist die Wiener SPÖ in der Integrationspolitik, wie wird diese Politik motiviert und welche sind ihre Schranken? Eine Analyse anhand von Auswertung von Tätigkeitsberichten vom WIF und MA 17, stenographischen Protokollen von Gemeinderats- und Landtagssitzungen, Presseaussendungen des Wiener Rathauses und ExpertenInneninterviews mit je einem/einer PolitikerIn aus allen im Wiener Gemeinderat vertretenen Parteien (SPÖ, ÖVP, FPÖ und Grüne) zeigt, dass diese Aussage nur beschränkt gilt. Die SPÖ ist zwar im Bereich der Sozialintegration ziemlich aktiv (z. B. durch Förderung von Sprachkursen und vielen Projekten, Niederlassungsbegleitung von neuzugewanderten MigrantInnen, Konfliktvermittlung usw.), in manchen wichtigen Themen der Systemintegration – die in der Kompetenz der Bundesländer sind – handelt sie aber eher integrationshemmend: z. B. hat sich die Partei lange Jahre geweigert, den Zugang der Drittstaatsangehörigen zum kommunalen Wohnbau zu öffnen, obwohl diese Maßnahme die in einigen Bezirken starke räumliche Konzentration

abschwächen

und

zur

Verbesserung

der

sozialen

Lage

der

AusländerInnen beitragen konnte. Auch von dem Bezug der Sozialhilfe wurden die AusländerInnen bis der Umsetzung der entsprechenden EU-Richtlinie im Jahre 2006 ausgeschlossen. Diese Politik widerspricht der Rhetorik der SPÖ über gleiche Chancen für alle. In der Diplomarbeit wird die These vertreten, dass die SPÖ zwar auf dem Feld der Sozialintegration aktiv ist und dazu beiträgt, dass es in Wien keine großen 106

Sozialkonflikte gibt, wie in machen anderen Städten Europas, auf der anderen Seite endet ihre quasi liberale Politik dort, wo sie die Wählergunst und mit ihr auch die absolute Mehrheit in Wien verlieren könnte.

107

7. Seznam zkratek B-VG

Bundes-Verfassungsgesetz

BZÖ

Bündnis Zukunft Österreich

CLIP

European Network of Cities for Local Integration Policy for Migrants

FPÖ

Freiheitliche Partei Österreichs

FrG

Fremdengesetz

IGLU

Internationale Grundschul-Lese-Untersuchung

IV

Integrationsvereinbarung

KMI

Kommission für Migrations- und Integrationsforschung

LIF

Liberales Forum

MA 17

Magistratsabteilung 17

MIPEX

Migrant Integration Policy Index

NAG

Niederlassungs- und Aufenthaltsgesetz

ÖGB

Österreichischer Gewerkschaftsbund

ÖIF

Österreichischer Integrationsfonds

ÖVP

Österreichische Volkspartei

PISA

Programme for International Student Assessment

SPÖ

Sozialdemokratische Partei Österreichs

SPROFF

Sprachoffensive

WIF

Wiener Integrationsfonds

WIK

Wiener Integrationskonferenz

WKÖ

Wirtschaftskammer Österreich

108

8. Seznam pramenů a literatury 8.1 Primární literatura a prameny a) Právní literatura, zákony Bundesverfassungs-Gesetz, úplné znění z 14. 1. 2009 (on-line) In http://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?QueryID=Bundesnormen&Gesetzesnu mmer=10000138 (14. 1. 2009) KLOKOČKA, Vladimír; WAGNEROVÁ, Eliška: Ústavy států Evropské unie. Díl 1. (2. vydání). Praha: Linde, 2004. SCHUMACHER, Sebastian: Gesetzessammlung Fremdenrecht. Stand 1. November 2002. Wien: (Eigenverlag), 2002. Směrnice 2003/109/ES z 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty; http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A62008-0148+0+DOC+XML+V0//CS#title2 (7. 10. 2008) Verfassungsgreichtshof-Erkenntnis G 218/03-16 vom 30. Juni 2004. In http://www.vfgh.gv.at/cms/vfghsite/attachments/0/7/4/CH0006/CMS1108472136136/g218-16-03.pdf (22. 11. 2008) b) Oficiální dokumenty, výroční zprávy a statistické publikace Bundesministerium für Inneres: Anfragebeantwortung 675/AB XXIII. GP vom 19. 6. 2007 675/AB XXIII. GP In http://www.parlament.gv.at/PG/DE/XXIII/AB/AB_00675/fname_081002.pdf (29. 12. 2008) Kontrollamt der Stadt Wien (Hg.): MA 17, Prüfung der Einrichtung und Organisation. Tätigkeitsbericht. Wien, 2006. In http://www.kontrollamt.wien.at/berichte/2006/lang/502-KA-I-17-1-7.pdfKontrollamtsbericht (20. 11. 2008) Magistratsabteilung 17 (Hg.): Aufgaben – Projekte – Arbeitsschwerpunkte. Wien, 2005 Magistratsabteilung 17 (Hg.): Integration und Diversität in Wien 2007. Aufgaben und Tätigkeiten der MA 17. Wien, 2007. Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007. Daten, Fakten, Recht. Wien, 2007.

109

Magistratsabteilung 5 (Hg.): Statistisches Jahrbuch der Stadt Wien 2008. Wien, 2008. In http://www.wien.gv.at/statistik/pdf/jahrbuch08.pdf (29. 12. 2008) Regierungsprogramm für die XXIV. Gesetzgebungsperiode. http://www.bmvit.gv.at/ministerium/bures/programm/gesamt.pdf (30. 12. 2008) Statistik Austria (Hg.): Volszählung, Hauptergebnisse I, Österreich. Wien: Statistik Austria, 2002. Ke stažení na www.statistik.at (29. 12. 2008) Sozialistische Fraktion im Wiener Landtag und Gemeinderat (Hg.): Gemeinsam Leben in der Stadt. Ausländer in Wien. In SPÖ Kommunal, Nr. 9/1988. s. 3. Stenografický protokol jednání vídeňského zemského sněmu z 6. 10. 2008, s. 20-35. http://www.wien.gv.at/mdb/ltg/2006/ltg-006-w-2006-10-06-023.htm (29. 12. 2008) Stenografický protokol zasedání Vídeňské obecní rady, 24. 5. 2006, s. 78; http://www.wien.gv.at/mdb/gr/2006/gr-009-w-2006-05-24-078.htm (29. 12. 2008) Volební program zelených pro volby do Národní rady v roce 2006. In http://www.gruene.at/uploads/media/GruenesWahlprogramm2006_04.pdf (29. 12. 2008) Wiener Integrationsfonds (Hg.): Integrationsbericht 1993. Wien: 1993. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 98. Wien, 1999. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Report 2002. Wien, 2003. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Endbericht der Sprachoffensive 1. Wien: Wiener Integrationsfonds, 1999. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Sprachoffensive 2000. Das Kursangebot der Sprachoffensive des Wiener Integrationsfonds. Wien, 2000. Wiener Integrationsfonds (Hg.): MigrantInnen in Wien 2002. Wien, 2003. Wiener Integrationsfonds (Hg.): Endbericht der Sprachoffensive 1. Wien, 1999. c) Periodický tisk a tiskové zprávy (na internetu) Ausländeranteil an Schulen in Wien. In Der Standard, 22. 5. 2006; http://derstandard.at/?url=/?id=2254816%26sap=2%26_seite=0 (29. 12. 2008) Brauner: Budget 2008 setzt auf nachfragewirksame Ausgaben. In RKW, 18. 11. 2007; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2007%2F1118%2F001.html (29. 12. 2008) Brauner: Mehr Geld für Wiener Sprachoffensive beschlossen. In RKW, 17. 10. 2003. http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F1017%2F016.html (29. 12. 2008)

110

Entscheidung über Zogaj-Geschwister in zwei Wochen. In Die Presse, 29. 12. 2008; http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/440635/index.do Faymann präsentiert Studie „Interethnische Nachbarschaft“. RKW, 28. 4. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F0428%2F017.html (29. 12. 2008) Die Forderungen der Wiener ÖVP an das Wahlrecht. In RKW, 25. 1. 2002; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0125%2F014.html (22.11.2008) Frauenberger: Arbeitsschwerpunkte in Integrations-& Frauenpolitik. In RKW, 14. 2. 2007; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2007%2F0214%2F013.html (29. 12. 2008) Frauenberger: Fremdenrecht unmenschlich und integrationsfeindlich. In RKW, 10. 7. 2007; http://www.wien.gv.at/vtx/rk?DATUM=20070710&SEITE=020070710015 (29. 12. 2008) Frauenberger präsentiert „Start Wien“. In RKW, 21. 10. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2008%2F1021%2F008.html (29. 12. 2008) Frauenberger: Scharfe Kritik an Platters Integrationsstrategie. In RKW, 24. 6. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2008%2F0624%2F012.html (29. 12. 2008) Fremdenrecht. Ruf nach Totalreform. Die Presse, 17. 4. 2008; http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/377686/index.do?from=suche.extern.goo gle.at (29. 12. 2008) Grüne stellen Modell zu AusländerInnenbeiräte vor. In RKW, 31. 7. 1997; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1997%2F0731%2F009.html (20. 12. 2008) Grüne und LIF ziehen sich aus Integrationsfonds zurück. In RKW, 1. 3. 1999; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1999%2F0301%2F007.html (29. 12. 2008) Görg: Integrationspolitik der SPÖ inakzetabel. In RKW, 20. 8. 1998; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1998%2F0820%2F007.html (29. 12. 2008) Integration: Brauner: Verschlechterungen für In- und Ausländer. In RKW, 7.6.2002; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0607%2F020.html (29. 12. 2008)

111

Integration: Grenzen der Verschiedenheit nicht überdehnen. In Die Presse, 22. 1. 2008; http://diepresse.com/home/politik/innenpolitik/356959/index.do?direct=356959&_vl_ba cklink=/home/politik/innenpolitik/356982/index.do&selChannel (7. 1. 2009) Integrationsfonds: 10 Argumente für offenen Gemeindebau. In RKW, 6. 7. 2001; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2001%2F0706%2F005.html (28. 11. 2008) Integrationsfonds: WohnbürgerInnenschaft statt Integrationsdiktat. RKW, 25. 2. 2002. http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2002%2F0225%2F012.html (23. 12. 2008) Integrationsmaßnahmen durch Wohnbau und Stadterneuerung. In RKW, 14. 12. 1999; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1999%2F1214%2F009.html (28. 11. 2008) Kritik an Staatsbürgerschaftsrechts-Novelle auch aus dem F-Klub. In Parlamentskorrespondenz Nr. 994., 6. 12. 2005; http://www.parlament.gv.at/PG/PR/JAHR_2005/PK0994/PK0994.shtml (29. 12. 2008) SPÖ präsentiert Modell für AusländerInnenbeiräte. In RKW, 10. 7. 1997; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F1997%2F0710%2F007.html (20. 12. 2008) Wehsely: Einürgerungen rückläufig, Verschärfungen unnötig. In RKW, z 25. 1. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?DATUM=20060125&SEITE=020060125004 (29. 12. 2008) Wehsely: Künftig 300 Euro fürs rache Deutschlernen. In RKW, 6. 12. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2006%2F1206%2F013.html (29. 12. 2008) Wiener FPÖ-Kampagne gegen das Ausländerwahlrecht. In RKW, 24. 4. 2003; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2003%2F0424%2F005.html (22. 11. 2008) Wiener Landtag (3). In RKW, 6. 10. 2006; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?DATUM=20061006&SEITE=020061006011 (29. 12. 2008) Wiener Landtag (5). RKW, 20. 10. 2000; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rkxlink?SEITE=%2F2000%2F1020%2F014.html (23. 12. 2008) Wiener ÖVP fordert mehr Engagement bei Integration. In RKW, 14. 7. 2008; http://www.wien.gv.at/vtx/vtx-rk-xlink?SEITE=%2F2008%2F0714%2F011.html (29. 12. 2008) d) Expertní interview

112

Interview s Alev Korunovou, dne 29. 11. 2007 v budově Vídeňské radnice (Klub der Grünen im Wiener Rathaus). Archiv autora (zvuková nahrávka ve formátu .wma; přepis rozhovoru viz elektronická příloha diplomové práce) Interview s Goranem Novakovičem, dne 26. 9. 2008 v budově Vídeňské radnice (Wiener Rathaus, MA 17). Archiv autora (zvuková nahrávka ve formátu .wma) Interview s Norbertem Bacher-Laglerem, dne 20. 11. 2007 v budově Vídeňské radnice (SPÖ-Klub im Wiener Rathaus). Archiv autora (zvuková nahrávka ve formátu .wma; přepis rozhovoru viz elektronická příloha diplomové práce) Interview se Sirvan Ekiciovou, dne 7. 10. 2008 v budově Vídeňské radnice (ÖVPKlub im Wiener Rathaus) Archiv autora (zvuková nahrávka ve formátu .wma; přepis rozhovoru viz elektronická příloha diplomové práce) Interview s Veronikou Matiesekovou, dne 27. 11. 2007 v budově Vídeňské radnice (FPÖ-Klub im Wiener Rathaus). Archiv autora (zvuková nahrávka ve formátu .wma; přepis rozhovoru viz elektronická příloha diplomové práce)

8.2 Sekundární literatura a) Monografie, studie ve sbornících, diplomové práce BAUBÖCK, Rainer: Gleichheit, Vielfalt und Zusammenhalt – Grundsätze für die Integration von Einwanderern. In: VOLF, Patrick; BAUBÖCK, Rainer: Wege zur Integration. Was man gegen Diskriminierung und Fremdenfeindlichkeit tun kann. Bundesministerium für Bildung, Wissenschaft und Kultur, Bd. 4. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, s. 7-41. BAUBÖCK, Rainer: Föderalismus und Immigration: Fragen an die komparative Forschung. In Dietrich Thränhardt (Hrsg.): Integrationspolitik in föderalistischen Systemen. Münster/Hamburg: LIT-Verlag, 2001: 249-272. BAUBÖCK, Rainer; PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationspolitik. In DACHS, Herbert u. a. (Hg.): Politik in Österreich. Das Handbuch.. Wien: MANZ, 2006, s. 726-742. BAUBÖCK, Rainer: Wesen Stimme zählt? Thesen über demokratische Beteiligung in der Einwanderungsgesellschaft, 27. In: Defizitäre Demokratie – MigrantInnen in der Politik. Wiener Hefte zu Migration und Integration in Theorie und Praxis. Heft 1/2003. Klagenfurt/Celovec : Drava Verlag, 2003. 26-44. BOGNER, Alexander; MENZ, Wolfgang: Das theoriegenerierende Experteninterview. Erkenntinsinteresse, Wissenformen, Interaktion, s. 34. In: BOGNER u.a. (Hrsg.): Das Experteninterview. Theorie, Methode, Anwendung (2. Auflage). Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften s. 33-68.

113

CSERJAN Karoly, LABURDA Angelika (Hrsg.): Aktionen zur Integration von Ausländern. Gutachten. Wien : Österreichisches Institut für Raumplanung, 1989, s. 5. CINAR, Dilek: Integration vor Einbürgerung: die Staatsbürgerschaftsnovelle 2005. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 41-46. DANGSHAT, Jens S.: Segregation und dezentrale Konzentration von Migrantinnen und Migranten in Wien, s. 164. In SCHMALS, Klaus M. (Hrsg.): Migration und Stadt. Entwicklungen, Defizite, Potenziale. Opladen: Leske + Budrich, 2000, s 155-189. DAVY, Ulrike; CINAR, Dilek: Die Integration von Einwanderern. Rechtliche Regelungen im europäischen Vergleich. Frankfurt/New York: Campus Verlag, 2001. de CILLIA, Rudolf: Sprach- und Bildungspolitische Rahmenbedingungen. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2003, 131-142. de CILLIA, Rudolf: Sprachförderung. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 251-257. FALLEND, Franz: Bund-Länder-Beziehungen. In DACHS, Herbert u.a. (Hg.): Politik in Österreich. Das Handbuch. Wien: Manz, 2006, s. 1024-1040. FASSMANN, Heinz, MÜNZ, Rainer: Österreich – Einwanderungsland wider Willen. In FASSMANN, Heinz, MÜNZ Rainer (Hg.): Migration in Europa : historische Entwicklung, aktuelle Trends und politische Reaktionen. Frankfurt am Main, New York: Campus Verlag, 1996. s. 209-229. FASSMANN, Heinz: Der Integrationsbegriff: missverständlich und allgegenwärtig – eine Erläuterung. In: OBERLECHNER, Manfred (Hrsg.): Die missglückte Integration? Wege und Irrwege in Europa. Wien: Braumüller, 2006, s. 225238. FASSMANN, Heinz: Zehn Anmerkungen zum Begriff und Konzept der Integration. In: Bundesministerium für Inneres (Hrsg.): 50 Jahre Genfer Flüchtlingskonvention in Österreich. Wien/Graz: Neuer Wiss.Verlag, 2005, s. 57-78. FASSMANN, Heinz; MÜNZ, Rainer (Hrsg.): Einwanderungsland Österreich? HistorischeMigrationsmuster, aktuelle Trends und politische Maßnahmen. Wien: Jugend & Volk, 1995. FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2003

114

FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007. FASSMANN, Heinz; KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula (Hg.): Zuwanderung und Segregation. Europäische Metropolen im Vergleich. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2002. GIFFINGER, Rudolf; WIMMER, Hannes: Kleinräumige Segregation und Integration. FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 109-119. GRASL, Alexandra: MigrantInnen als Akteure der österreichischen Politik. Diplomarbeit Universität Wien, 2002. HEITZMANN, Karin; FÖRSTER, Michael: Armutsgefährdung, manifeste Armut und Einkommenschancen von MigrantInnen in Österreich. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 291-302. HERZOG-PUNZENBERGER, Barbara: Gibt es einen Staatsbürgerschaftsbonus? Unterschiede in der Bildung und auf dem Arbeitsmarkt anhand der österreichischen Volkszählungsdaten 2001 – Ergebnisse für die zweite Generation der Anwerbegruppen. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 242-246. JOHN, Michael, LICHTBLAU, Albert: Schmelztiegel Wien – einst und jetzt. Zur Geschichte und Gegenwart von Zuwanderung und Minderheiten. Wien: Böhlau, 1990. KHAN-SVIK: „Anderssprachige“ SchülerInnen: aktuelle Studien 2000–2005. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 257-261. KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula: Zuwanderung und Segregation in Wien. In FASSMANN, Heinz; KOHLBACHER, Josef, REEGER, Ursula (Hg.) Zuwanderung und Segregation. Europäische Metropolen im Vergleich. Klagenfurt/Celovec: Drava Verlag, 2002, s. 181-196. KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Die Wohnsituation von Ausländern in Österreich. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 87-108.

115

KOHLBACHER, Josef; REEGER, Ursula: Wohnverhältnisse und Segregation. FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 305-327. KOLLER, Jan: Kommunale Integrationspolitik : eine Analyse des Wiener Integrationsfonds im Kontext sozialdemokratischer Interessenpolitik. Diplomarbeit Universität Wien, 1998. KÖNIG, Karin; STADLER, Bettina: Entwicklungstendenzen im öffentlich-rechtlichen und demokratiepolitischen Bereich. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2003, s. 226-260. LEBHART, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrationsund Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 165-182. MEUSER, Michael; NAGEL, Ulrike: ExpertInneninterviews – vielfach erprobt, wenig gedacht. Ein Beitrag zur qualitativen Methodendiskussion. In BOGNER u.a. (Hrsg.): Das Experteninterview. Theorie, Methode, Anwendung (2. Auflage). Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften, 2005, s. 71-93. MICHALOWSKI, Ines: Vom nationalen Integrationsmodell zum europaweiten Pragmatismus? In WOYKE, Wichard (Hrsg): Integration und Einwanderung. Eine Einführung. Schwalbach: Wochenschauverlag, 2007. s. 33-58. MITIS, Irene: Die östereichische „Integrationsvereinbarung“ im Vergleich mit Integrationskursen in anderen europäischen Staaten. Wien: Diplomarbeit Universität Wien, 2003. MÜNZ, Rainer; ZUSER, Peter; KYTIR, Josef: Grenzüberschreitende Wanderungen und ausländische Wohnbevölkerung: Struktur und Entwicklung. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 19-61. PERCHINIG, Bernhard: Die Europäisierung der österreichischen Migrations- und Integrationspolitik. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 131-144. PERCHINIG, Bernhard: Einwanderung und Integrationspolitik in Europa. In: ZWICKLHUBER, Maria: Interkulturelles Zusammenleben und Integration als kommunalpolitische Herausforderung. Handbuch für interkulturelle Gemeindearbeit. Wien: Interkulturelles Zentrum, 2003, s. 12-16.

116

PILGRAM, Arno: Migration und innere Sicherheit. In FASSMANN, Heinz (Hg.) 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klagenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 357-376 ROHSMANN, Katarina: Die „Integrationsvereinbarung“ der Fremdengesetznovelle 2002. Integrationsförderung durch Sprach(kurs)zwang? Diplomarbeit Universität Wien, 2003. SANTATIC-ZVONCSITS, Marica: Der Wiener Integrationsfonds. Wien: Projektarbeit BHAK Wien, 2003. SCHARSACH, Hans-Henning (Hg.): Haider. Österreich und die rechte Versuchung. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt, 2000. SCHUMACHER, Sebastian: Die Neurganisation der Zuwanderung durch das Fremdenrechtspaket 2005. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 74-82. THIENEL, Rudolf: Integration als rechtliche Querschnittsmaterie. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 83-126. VALCHARS, Gerd: Wahlrechte von NichtstaatsbürgerInnen in Österreich. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 127-131. VOGL, Mathias: Die jüngere Entwicklung im Bereich des Asyl- und Fremdenrechts. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 19-40. WALDRAUCH, Harald: Die Integration von Einwanderern. Ein Index der rechtlichen Diskriminierung. Frankfurt a. M.: CampusVerlag, 2001. WALDRAUCH, Harald; CINAR, Dilek: Staatsbürgerschaftspolitik und Einbürgerungspraxis in Österreich. In FASSMANN, Heinz; STACHER, Irene (Hg.): Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht. Demographische Entwicklungen – sozioökonomische Strukturen – rechtliche Rahmenbedingungen. Wien/Klagenfurt : Drava Verlag, 2003, s. 261-283. WEISS, Hilde; UNTERWURZACHER, Anne: Soziale Mobilität durch Bildung? – Bildungsbeteiligung von MigrantInnen. In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche

117

Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 227-241. ZWICKLHUBER, Maria: Interkulturelles Zusammenleben und Integration als kommunalpolitische Herausforderung. Handbuch für interkulturelle Gemeindearbeit. Wien: Interkulturelles Zentrum, 2003.

b) Studie a články z internetu BAUBÖCK, Rainer; PERCHINIG, Bernhard: Migrations- und Integrationsforschung in Österreich – Ansätze, Schnittstellen – Kooperationen. KMI Working Paper 1/2004. In http://www.oeaw.ac.at/kmi/Bilder/kmi_WP1.pdf (7. 1. 2008) Bundesministerium für Inneres (Hg.): Gemeinsam kommen wir zusammen. Wien : BMI, 2008. http://www.bmvit.gv.at/ministerium/bures/programm/gesamt.pdf (29. 12. 2008) CASTLES, Stephen u.a.: Integration: Mapping the field. Oxford: University of Oxford, 2002. Ke stažení in http://forcedmigrationguide.pbwiki.com/Integration:-Mapping-theField (24. 9. 2008) ESSER, Hartmut: Welche Alternativen zur „Assimilation“ gibt es eigentlich?, s. 47. In: BADE, Klaus J.; BOMMES, Michael (Hrsg.): Migration – Integration – Bildung. Grundfragen und Problembereiche. IMIS-Beiträge, Heft 23/2004, s. 41-60. http://www.imis.uni-osnabrueck.de/pdffiles/imis23.pdf (24. 9. 2008) Europaforum Wien (Hg.): Migration, Integration, Diversität. Wien, 2002. In http://www.europaforum.or.at/data/media/med_binary/original/1074260161.pdf (24. 10. 2008) HAMMER, Elisabeth: Teilhabe an öffentlichen Einrichtungen am Beispiel des Wiener Integrationsfonds. Wien: GBBW, 2000, s. 4. In http://www.gbwwien.at/documents/documents/integrat.pdf (7. 1. 2009) International Organisation of Migration (ed.): Integrationspraktiken in Österreich. Eine Landkarte über Integrationspraktiken und- philosophien von Bund, Ländern und Sozialpartnern. Wien, 2005. In http://www.emn.at/modules/typetool/pnincludes/uploads/Integrationsbericht_Juni%202 005_web.pdf (7. 1. 2009) PERCHINIG, Bernhard: Migration Studies in Austria – Research at the Margins? KMI Working Paper.4/2005. In http://www.oeaw.ac.at/kmi/Bilder/kmi_WP4.pdf (7. 1. 2009) SIMONITSCH, Günther, BIFFL, Gudrun: Nachfrage nach höheren Qualifikationen. Bildung und Sprache, s. 38. In Bundesministerium des Inneren (Hrsg.): Gemeinsam kommen wir zusammen. Wien: 2007.In http://www.integration.at/downloads/P08_060_Bericht_Webversion_gesamt.pdf (29. 12. 2008)

118

8.3 Internetové portály http://www.europarl.europa.eu http://www.fpoe.at/ http://www.gruene.at http://de.wikipedia.org http://www.integrationindex.eu http://www.startwien.at http://www.migraceonline.cz http://www.migrationinformation.org http://www.oe24.at http://www.parlament.gv.at http://www.sandra-frauenberger.at http://www.statistik.at http://www.wien.gv.at http://www.wien.spoe.at http://www.spiegel.de http://sprachenrechte.at

119

9. Přílohy 9.1 Seznam otázek pro polostrukturované expertní interview Fragen (Leitfaden) (Otázky pro polostrukturované expertní interview) 1) Wie lange und in welchen Funktionen beschäftigen Sie sich mit der Integrationspolitik? (Jak dlouho a v jakých funkcích se zabýváte integrační politikou?) 2) Was verstehen Sie unter dem Begriff „Integration“? (Co si představujete pod pojmem „integrace“?) 3) Was ist das Ziel der Integration von Zuwanderern aus der Sicht Ihrer Partei? Wann ist ein/e MigrantIn integriert? (Co je z hlediska Vaší strany cílem integrace imigrantů / Kdy je imigrant integrován?) 4) Welche Voraussetzungen sind wichtig für die Integration von MigrantInnen? (Co je důležitým předpokladem pro integraci imigrantů?) 5) Welche Problemfelder sieht Ihre Partei im Zusammenhang mit Migration bzw. Integration? (Jaké problémy vidí Vaše strana v souvislosti v migrací, resp. integrací?) 6) Gibt es in der österreichischen Politik bzw. Gesellschaft Konsens betreffend der Integration der Zuwanderer? Wenn ja, wie würden Sie diesen Modell beschreiben? Bzw. welche unterschiedlichen Modelle werden in Österreich wahrgenommen? (Existuje v rakouské politice, resp. společnosti konsensus v otázce integrace imigrantů? / Pokud ano, jak byste tento model popsal/a? Resp. které rozdílné modely integrace v Rakousku existují?) 7) Welche Rolle spielen Gemeinden, Länder, der Bund bzw. die EU im Prozess der Integration von Zuwanderern? (Wie viel ist die Bewegungsfreiheit der Landesund Gemeindeintegrationspolitik durch die Bundespolitik bzw. EU-Politik bestimmt?) (Jakou roli hrají obce, země, spolek resp. Evropská unie v procesu integrace imigrantů? Jak spolková politika, resp. politika EU ovlivňují manévrovací prostor pro zemskou, resp. obecní integrační politiku?) 8) Welche Themen sind für Ihre Partei im Hinblick auf Integration der Zuwanderer wichtig und warum? (Jaká témata jsou pro Vaši stranu v souvislosti s integrací imigrantů důležitá a proč?) 8.1) Welche Stellung hat Ihre Partei zur Einbürgerungspolitik? Welche Rolle hat die Einbürgerung im Prozess der Integration?

120

(Jaký postoj má Vaše strana k politice udělování státního občanství cizincům? Jakou roli má udělení občanství v integračním procesu?) 8.2) Seit Jahren wird über Ausländerwahlrecht diskutiert. Wie könnte es (nicht) zur Integration beitragen? (Mnoho let se diskutuje o volebním právu pro cizince. Jak může (či nemůže) přispět k integraci imigrantů?) 8.3) Seit dem Jahre 2003 gibt es verpflichtende Deutsch-Integrationskurse. Welche Stellung hat Ihre Partei zu dieser integrationspolitischen Maßnahme? (V roce 2003 byly zavedeny povinné integrační kurzy německého jazyka a reálií. Jaký postoj má Vaše strana k tomuto integračně-politickému opatření?) 8.4) Ein anderes heftig diskutiertes Thema war die Öffnung des Gemeindewohnbaus für MigrantInnen – wie kann der Zugang zu Gemeindewohnungen der Integration helfen? Was halten Sie von der räumlichen Konzentration der MigrantInnen – ist sie positiv, oder negativ zu bewerten? (Dalším živě diskutovaným tématem bylo otevření komunální bytové výstavby imigrantům. Jak může přístup ke komunální výstavbě pomoci v integraci imigrantů? Co si myslíte o prostorové koncentraci imigrantů – hodnotíte ji pozitivně, či negativně?) 8.5) Für die Integration von Zuwanderern ist sicherlich auch die Schulpolitik wichtig. Was sollte Wien in diesem Bereich tun? (Pro integraci imigrantů je důležitá také školská politika. Co by měla Vídeň v této oblasti dělat?) 8.6) Sollen die MigrantInnen Ihrer Meinung nach mehr in der Stadtverwaltung präsent sein, damit die Stadtverwaltung die heutige Bevölkerungsstruktur mehr spiegeln würde? (Měli by být imigranti podle Vašeho názoru více zastoupeni v městské správě, aby více zrcadlila strukturu obyvatelstva?) 8.7) Es wird auch über gleichberechtigtem Zugang zu sozialen Leistungen diskutiert. Was halten Sie davon? (Diskutuje se také a rovnoprávném přístupu k sociálním službám. Jaký je Váš názor k této problematice?) 8.8) Gibt es andere Themen, die wichtig für die Integration in Wien sind, die z.B. wenig thematisiert werden? (Existují další témata, která jsou důležité pro integraci ve Vídni a o nichž se málo hovoří?) 9) Welche konkrete integrationsrelevanten Maßnahmen will Ihre Partei bis die nächste Gemeinderatswahl bzw. in einem längeren Zeithorizont durchsetzen? / Wie groß ist die Möglichkeit, dass die Politik Ihrer Partei in dem heutigen Gemeinderat durchgesetzt wird? (Jaká konkrétní opatření v rámci integrační politiky chce Vaše strana prosadit do příštích voleb do obecní rady, resp. v delším časovém horizontu? / Jak velká je možnost, že se Vaši politiku v aktuální obecní radě podaří prosadit?)

121

10) Die SPÖ-Mehrheitsregierung in Wien bezeichnet die Integrationspolitik in Wien als „Erfolgsgeschichte“. Wie würden Sie (ihre Partei) die Integrationspolitik der letzten Jahre in Wien bewerten? Welche Tatsachen sprechen aus Ihrer Sicht für oder gegen den angeblichen Erfolg der Integrationspolitik? (Většinová vláda SPÖ ve Vídni označuje svou integrační politiku ve Vídni jako „úspěch“. Jak Vaše strana hodnotí vídeňskou integrační politiku? Jaké skutečnosti z Vašeho pohledu hovoří o domnělém úspěchu, či neúspěchu integrační politiky?) 11) In dem Jahre 1992 gründete die Stadt Wien den Wiener Integrationsfonds. Wie bewertet Ihre Partei seine Tätigkeit? Welche Vorteile/Nachteile hatte dieser Fonds aus der Sicht Ihrer Partei? Wie groß war die Einflussmöglichkeit Ihrer Partei auf den Wiener Integrationsfonds? (V roce 1992 založilo město Vídeň Vídeňský integrační fond. Jak Vaše strana hodnotí jeho činnost? Jaké výhody/nevýhody měl tento fond z pohledu Vaší strany? Jaký vliv měla Vaše strana na jeho činnost?) 12) Im Jahre 2004 wurde der Wiener Integrationsfonds aufgelöst und die MA 17 als direkter Teil der Stadtverwaltung gegründet. Wie bewertet Ihre Partei diesen Schritt? Warum hat die SPÖ diese Maßnahme durchgesetzt und wie hat sich die Einflussmöglichkeit Ihrer Partei auf die Integrationspolitik geändert? (V roce 2004 byl Vídeňský integrační fond zrušen a bylo založeno Magistrátní oddělení č. 17 jako přímá součást městské správy. Jak Vaše strana hodnotí tento krok? Proč podle Vás SPÖ toto opatření prosadila a jak se změnily možnosti Vaší strany ovlivňovat integrační politiku?) 13) Was sollen die MigrantInnen selbst für ihre Integration tun? Wie groß ist das Integrationspotenzial der MigrantInnen selbst? (Co mají dělat sami imigranti pro svou integraci? Jak velký je jejich integrační potenciál?) 14) Wird die Integrationspolitik Ihrer Partei mit den Vertretern der MigrantInnen koordiniert? (Koordinuje Vaše strana svou integrační politiku se zástupci imigrantů?) 15) Was kann/soll die österreichsiche Gesselschaft füt die Integration von Zuwanderern tun? (Co může/má pro integraci imigrantů učinit rakouská společnost?) 16) Wie wird sich Ihrer Meinung nach die Migration nach Österreich in den kommenden Jahren entwickeln und wie wird diese Entwicklung die Integrationspolitik Österreichs bzw. Wiens beeinflussen? (Jak se podle Vás bude v následujících letech vyvíjet imigrace do Rakouska a jak tím bude ovlivněna integrační politika Rakouska, resp. Vídně?)

122

9.2 Vizitky politiků, kteří se zúčastnili expertního interview Norbert Bacher-Lagler (SPÖ) Interview s poslancem vídeňské obecní rady a vídeňského zemského sněmu Norbertem Bacher-Laglerem proběhlo dne 20. listopadu 2007 v klubu SPÖ v budově vídeňské radnice a trvalo 75 minut. Norbert Bacher-Lagler se narodil v roce 1965, od roku 1985 je členem Rakouského odborového svazu (ÖGB). V roce 1997 se stal předsedou Odboru železničářů pro země Vídeň, Dolní Rakousko a Burgenland. Od roku 2006 je členem předsednictva ÖGB a viceprezidentem Arbeiterkammer Wien. Na začátku roku 2007 se stal jako náhradník členem vídeňské obecní rady a zemského sněmu a pracuje ve výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitele a personál. Sirvan Ekici (ÖVP) Interview s poslankyní vídeňské obecní rady a vídeňského zemského sněmu Mag. Sirvan Ekiciovou proběhlo dne 7. října 2008 v klubu ÖVP v budově vídeňské radnice a trvalo 84 minut. Ekiciová se narodila v roce 1973 v Turecku, celé vzdělání od základní školy absolvovala již v Rakousku. Vystudovala politologii a komunikační studia na Universität Wien. Od roku 1999 je členkou ÖVP. Mezi lety 2000-2005 vykonávala funkci pověřence ÖVP pro integrační otázky. V roce 2005 byla zvolena do vídeňské obecní rady / vídeňského zemského sněmu a je členkou výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitele a personál. Je integrační mluvčí vídeňské ÖVP. Alev Korun (Grüne) Interview s Mag. Alev Korunovou se uskutečnilo dne 29. 11. 2007 ve stranickém klubu ve vídeňské radnici a trvalo 84 minut. Korunová se narodila v roce 1969 v Turecku a v roce 1988 se přistěhovala do Rakouska. Vystudovala politologii na Vídeňské univerzitě. Mezi lety 1999–2005 byla referentkou pro otázky menšin a integraci v parlamentním klubu zelených v Národní radě. V letech 2002-2005 vykonávala funkci druhé mluvčí vídeňské strany Die Grünen a byla členkou jejího předsednictva. Od roku 2005 zastupovala zelené ve vídeňské obecní radě a vídeňském zemském sněmu, byla činná ve výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitele a personál. Ve volbách v roce 2008 byla zvolena do Národní rady, a stala se tak vůbec prvním členem rakouského parlamentu s migračním původem v novodobé historii. Veronika Matiasek (FPÖ) Interview s poslankyní Veronikou Matiasekovou se uskutečnilo dne 27. listopadu 2007 v klubu FPÖ-Wien na vídeňské radnici. Matiaseková se narodila v roce 1958, od roku 1987 byla členkou zastupitelstva v 17. okrsku (Hernals) za FPÖ, mezi lety 1991–2005 zde vykonávala funkci místostarostky. V roce 1997 se stala předsedkyní FPÖ v okrsku Hernals. Od roku 2000 je členkou vedení FPÖ a od roku 2002 zástupkyní předsedy vídeňské zemské organizace FPÖ. V roce 2005 byla Matiaseková zvolena do vídeňské obecní rady a zemského sněmu, kde pracuje ve výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitele a personál a ve výboru pro životní prostředí.

123

9.3 Statistická část Tabulka 4: Obyvatelstvo s migračním původem v Rakousku (2007) Státní příslušnost Místo narození

Rakousko

Celkem Rakousko Cizina

Celkem

Jiná státní příslušnost

7 472 910

826 013

8 298 923

90 %

10 %

100 %

6 946 309

116 332

7 062 641

98 %

2%

100 %

526 601

709 681

1 236 282

43 %

57 %

100 %

401

Zdroj: Statistik Austria

401

Tabulka zpracována podle LEBHART, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund, s. 170.In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 165-182.

124

Tabulka 5: Cizinci a obyvatelstvo s migračním původem v Rakousku (2007) Země narození

Celkem

Celkem Země narození Rakousko Cizina (vybrané země) Evropa Srbsko a Černá Hora Německo Turecko Bosna a Herceg. Chorvatsko Polsko Rumunsko Česká republika Maďarsko Itálie Ruská federace Slovensko Makedonie Slovinsko Švýcarsko Afrika Egypt Nigérie Tunisko Ghana JAR Střední Amerika Dominikánská rep. Mexiko Severní Amerika USA Kanada Jižní Amerika

1.352.614

709.681

V Rakousku narození cizinci 52 116.332

116.332 1.236.282

709.681

57

1.164.140 207.744 190.466 177.669 127.747 70.571 56.528 50.145 50.039 34.943 28.708 23.017 20.611 20.414 17.110 14.679 38.949 12.936 8.013 3.039 2.399 2.056 5.270 2.462 1.085 13.057 10.594 2.463 9.992

609.438 112.248 101.577 86.265 70.755 44.296 31.965 20.998 7.821 17.285 11.697 17.031 14.141 13.581 5.888 5.355 19.602 4.661 5.851 1.316 1.036 497 2.918 1.333 627 7.864 6.628 1.236 4.814

52 54 53 49 55 63 57 42 16 49 41 74 69 67 34 36 50 36 73 43 43 24 55 54 58 60 63 50 48

Brazílie Peru Kolumbie Argentina Asie Čína Írán Indie Filipíny Afgánistán Oceánie Austrálie Ostatní

Cizinci

%

116.332

3.715 2.087 56 1.248 600 48 1.141 567 50 1.019 320 31 97.828 52.074 53 14.024 8.736 62 12.908 5.785 45 11.580 5.823 50 11.511 3.991 35 4.611 3.006 65 2.569 1.141 44 2.170 923 43 20.808 11.830 57 2.329

Zdroj: Statistik Austria402

402

% 9

Naturalizovaní cizinci 526.601

39

100 526.601

43

108.456 25.041 12.091 22.543 15.672 12.807 2.711 2.050 456 850 1.744 1.866 709 2.741 970 1.728 1.295 390 265 105 105 25 107 67 14 1.025 800 225 170

9 12 6 13 12 18 5 4 1 2 6 8 3 13 6 12 3 3 3 3 4 1 2 3 1 8 8 9 2

446.247 70.455 76.798 68.861 41.320 13.468 21.852 27.097 41.726 16.808 15.267 4.120 5.761 4.092 10.252 7.596 18.052 7.885 1.897 1.618 1.258 1.534 2.245 1.062 444 4.168 3.166 1.002 5.008

38 34 40 39 32 19 39 54 83 48 53 18 28 20 60 52 46 61 24 53 52 75 43 43 41 32 30 41 50

67 34 13 9 2.781 417 181 286 266 153 169 146

2 3 1 1 3 3 1 2 2 3 7 7

1.561 614 561 690 42.973 4.871 6.942 5.471 7.254 1.452 1.259 1.101

42 49 49 68 44 35 54 47 63 31 49 51 32

11

6.649

Tabulka zpracována podle LEBHART, Gustav; MARIK-LEBECK, Stephan: Bevölkerung mit Migrationshintergrund, s. 172.In FASSMANN, Heinz (Hg.): 2. Österreichischer Migrations- und Integrationsbericht (2001–2006). Rechtliche Rahmenbedingungen, demographische Entwicklungen, sozioökonomische Strukturen. Wien/Klegenfurt: Drava Verlag, 2007, s. 165-182.

125

%

Tabulka 6: Obyvatelstvo s migračním původem ve Vídni (2006)

Státní příslušnost Země narození

Celkem rakouská

Celkem 1.346.155 Rakousko 1.141.245 Cizina 204.910 (vybrané země) Srbsko a Černá Hora 34.700 Turecko 30.101 Polsko 13.214 Německo 15.135 Bosna a Hercegovina 12.822 Česká republika 18.655 Rumunsko 6.846 Maďarsko 7.279 Írán 4.734 Chorvatsko 3.215 Ruská federace 2.665 Egypt 5.247 Filipíny 5.329 Čína 3.082 Indie 3.652 Makedonie 2.116 Bulharsko 2.132 Nigérie 1.119 USA 1.174 Zdroj: MigrantInnen in Wien 2007,403 vlastní přepočty

403

%

jiná 317.991 37.169 280.822 64.192 32.920 22.851 19.346 19.778 3.120 7.894 5.701 4.423 5.846 6.385 3.095 2.879 5.120 4.460 5.558 4.328 3.300 2.936

1.664.146 1.178.414 485.732 485.732 98.892 63.021 36.065 34.481 32.600 21.775 14.740 12.980 9.157 9.061 9.050 8.342 8.208 8.202 8.112 7.674 6.460 4.419 4.110

100,0 70,8 29,2 100,0 20,4 13,0 7,4 7,1 6,7 4,5 3,0 2,7 1,9 1,9 1,9 1,7 1,7 1,7 1,7 1,6 1,3 0,9 0,9

Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007. Daten, Fakten, Recht. Wien, 2007, s. 68;

72.

126

Tabulka 7: Cizinci a obyvatelé s migračním původem ve Vídni podle okrsků (1991, 2001, 2006)

Okrsek

Počet cizinců

Podíl cizinců na obyvatelstvu (%)

1991 2001 1991 2006 2.045 2.728 11,4 1. 3.314 18.352 22.335 19,6 2. 26.177 12.554 15.515 14,9 3. 18.336 4.340 4.494 13,8 4. 6.394 10.244 11.540 19,9 5. 13.789 5.033 5.192 16,6 6. 5.969 5.135 5.809 16,9 7. 6.615 3.194 3.536 13,4 8. 5.208 5.977 7.138 14,8 9. 9.047 18.106 25.673 12,3 10. 35.131 5.800 10.155 8,7 11. 13.191 10.919 13.167 13,7 12. 17.360 3.316 4.261 6,0 13. 5.451 8.374 10.378 10,4 14. 12.944 16.356 20.380 23,6 15. 22.384 16.922 21.096 19,0 16. 24.186 9.676 10.985 19,0 17. 13.257 6.850 7.754 13,8 18. 8.646 5.925 7.583 8,8 19. 10.159 12.921 17.996 18,0 20. 21.528 5.626 10.537 4,7 21. 15.024 3.902 10.360 3,7 22. 14.408 5.085 6.081 6,2 23. 8.203 196.652 254.693 12,8 Vídeň 317.991 Zdroj: MigrantInnen in Wien 2007,404 vlastní přepočty

2001 15,8 24,7 18,9 15,7 23,4 18,4 20,3 16,1 18,8 16,8 12,9 16,7 8,5 13,2 30,5 24,2 22,8 17,3 11,7 23,5 8,2 7,5 7,1 16,3

2006 19,2 27,5 21,7 21,1 26,4 20,2 22,1 21,8 23,0 20,7 15,9 20,7 10,7 15,6 31,8 25,8 25,2 20,4 15,0 26,2 11,0 9,7 9,1 19,1

Podíl obyvatel s migračním původem (%) 2007 33,4 41,9 34,6 34,8 41,3 34,0 34,1 33,3 34,6 34,9 30,1 35,3 20,9 26,9 46,7 39,5 37,5 31,4 27,3 41,2 22,7 21,9 19,5 32,1

Pozn.: Vídeňské okrsky: 1. Innere Stadt, 2. Leopoldstadt, 3. Landstraße, 4. Wieden, 5. Margareten, 6. Mariahilf, 7. Neubau, 8. Josefstadt, 9. Alsergrund, 10. Favoriten, 11. Simmering, 12. Meidling, 13. Hietzing, 14. Penzing, 15. Rudolfsheim-Fünfhaus, 16. Ottakring, 17. Hernals, 18. Währing, 19. Döbling, 20. Brigittenau, 21. Floridsdorf, 22. Donaustadt, 23. Liesing.

404

Magistratsabteilung 17 (Hg.): MigrantInnen in Wien 2007. Daten, Fakten, Recht. Wien, 2007, s. 68;

73.

127

9.4 Elektronická příloha Součástí diplomové práce je CD, ne němž jsou uloženy přepisy expertních interview s členy výboru pro integraci, ženské otázky, ochranu spotřebitele a personál, Norbertem Bacher-Laglerem (SPÖ), Sirvan Ekiciovou (ÖVP), Alev Korunovou (Grüne) a Veronikou Matiasekovou (FPÖ)

128