UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií
Bakalářská práce
2016
Romana Kábelová
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií
Romana Kábelová
Vybraná hudební periodika (počátky, vývoj a současnost) Bakalářská práce
Praha 2016
Autor práce: Romana Kábelová Vedoucí práce: Mgr. Daniel Kőppl
Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam KÁBELOVÁ, Romana. Vybraná hudební periodika (počátky, vývoj a současnost). Praha, 2016. 40 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce Mgr. Daniel Kőppl.
Anotace Bakalářská práce pod názvem Vybraná hudební periodika se zabývá zkoumáním tří titulů hudebních časopisů, které mají v naší republice tradici delší než dvacet let. Prvním, historicky nejstarším časopisem jsou Hudební rozhledy. Další titul, Rock a pop, začal vycházet teprve na počátku 90. let minulého století a věnuje se rockové a populární hudbě. Posledním periodikem je měsíčník Harmonie, který je převážně zaměřen na vážnou a jazzovou hudbu, a také na world music a tanec. Všechny zmiňované tituly mají své pevné místo na trhu hudebních časopisů a jejich čtenáři jsou zaměřeni na obsahovou stránku jednotlivých titulů. Kromě obsahového zaměření se jednotlivé časopisy vzájemně odlišují hlavně ekonomickou podporou svých vydavatelství. Anotation Bachelor thesis called the selected music periodicals examines the three titles of music magazines that have a tradition in our country for more than twenty years. First, historically the oldest magazine are Musical (Hudební rozhledy). Another title, Rock and Pop, began to appear only in the early 90s and is involved in rock and pop music. The last is a monthly journal of Harmony, which is largely focused on classical and jazz music and world music and dance. All titles mentioned have a firm place in the market of music magazines and their readers are focused on the content of individual titles. In addition to the content focus of the individual journals they differ from each other mainly economic support from their publishers.
Klíčová slova Hudební časopis, Harmonie, Hudební rozhledy, periodika, Rock & pop, redakce Keywords Music Magazine, Harmony, Musical, periodicals, Rock & Pop, editors Rozsah práce 65 310 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 3.5.2016
Romana Kábelová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce Mgr. Danielu Kőpplovi za odborné rady a cenné připomínky. Dále bych ráda poděkovala redakcím časopisů Hudební rozhledy a Rock & Pop za poskytnuté informací.
Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze BAKALÁŘSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Romana Kábelová Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2012 E-mail diplomantky/diplomanta:
[email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální studia/ kombinovaná forma Předpokládaný název práce v češtině: Vybraná hudební periodika (počátky, vývoj a současnost) Předpokládaný název práce v angličtině: The selected music periodicals (beginning, development and present) Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013): (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) LS 2014/2015
Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce (max. 1000 znaků): V první části samotné bakalářské práce se budu věnovat zmapování a obecnému přehledu hudebních periodik na českém trhu, stručně nastíním i vývoj hudebních časopisů od 18. století. Dále uvedu stručné informace o větších vydavatelských společnostech. Další kapitoly budou věnovány jednotlivým vybraným titulům. Samotné podkapitoly pak jejich vzniku, historickému vývoji s důrazem na zlomové okamžiky, ale především vývoji a změnám, které se udály za posledních deset let. Součástí podkapitol bude i žánrové zaměření každého z titulů, složení redakcí. Každá z kapitol o jednotlivém titulu bude uzavřena podkapitolou věnovanou současnému postavení na trhu daného periodika a jejich internetové podobě, tato část bude obsahovat i přehledy o čtenosti, nákladech, možnostech financování a marketingových strategiích. V předposlední kapitole se budu věnovat porovnání vybraných titulů na základě získaných informací a provedených analýz. Závěr práce bude zaměřen na budoucnost periodik na českém trhu dle současných tendencí. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. Úvod 1.1 Charakteristika, přehled a stručná historie hudebních periodik 2. Hudební rozhledy 2.1 Počátky a vývoj 2.2 Obsahové zaměření 2.3 Redakce a její proměny za posledních deset let 2.4 Současné postavení na trhu, čtenost, cílové skupiny, náklady, financování, marketing, internetová podoba časopisu 3. Rock and Pop 3.1 Počátky a vývoj
3.2 Obsahové zaměření 3.3 Redakce a její proměny za posledních deset let 3.4 Současné postavení na trhu, čtenost, cílové skupiny, náklady, financování, marketing, internetová podoba časopisu 4. Muzikus 4.1 Počátky a vývoj 4.2 Obsahové zaměření 4.3 Redakce a její proměny za posledních deset let 4.4 Současné postavení na trhu, čtenost, cílové skupiny, náklady, financování, marketing, internetová podoba časopisu 5. Harmonie 5.1 Počátky a vývoj 5.2 Obsahové zaměření 5.3 Redakce a její proměny za posledních deset let 5.4 Současné postavení na trhu, čtenost, cílové skupiny, náklady, financování, marketing, internetová podoba časopisu 6. Porovnání zmíněných periodik 6.1 Rozdíly ve vývoji 6.2 Rozdíly v cílových skupinách 6.3 Rozdíly v současném postavení na trhu, oblíbenosti, financování 7. Budoucnost hudebních periodik Vymezení zpracovávaného materiálu (např. konkrétní titul periodika a období jeho analýzy): Hudební rozhledy (2004-2014) Rock and Pop (2004-2014) Muzikus (2004-2014) Harmonie (2004-2014) Postup (technika) při zpracování materiálu: analýza formálních a obsahových prvků sledovaných periodik, následná komparační metoda Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a způsobu jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ B. Masová média. Praha: Portál 2009. 413 s. ISBN 97880-7367-466-3(Autoři nabízejí podrobné uvedení do studia médií z hlediska sociálněvědní disciplíny mediální studia. Ústředním zájmem je mediální komunikace jako obecný pojem, který zahrnuje institucionalizovanou symbolickou interakci a složky, které se na ní podílejí – tedy média, publikum, společenský kontext) Osvaldová, B., HALADA J. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri 2007 (Užitečná příručka, kterou připravil autorský kolektiv pracovníků FSV UK Encyklopedia je obohacena o nový obor, který se týká marketingu, jeho strategie i každodenní praxe v médiích. SVOBODOVÁ, Marie. Hudební periodika v českých zemích 1796-1970 a na Slovensku 1871-1970. Praha : Státní knihovna ČSR, 1979. (Dílo věnované hudebním periodikům v Čechách i na Slovensku ve vymezených období. Jde o historický přehled jednotlivých titulů, jejich vznik, vývoj a případný zánik. ČERNUŠÁK, Gracian, et al. Československý hudební slovník osob a institucí : díl A – L. 1. vyd. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. (Hudební slovník, který se věnuje všem
pojmům a definicím (skladatelé, hudební formy, díla, nástroje, hudební periodika apod.) z oblasti hudby od písmene A po písmeno L.) ČERNUŠÁK, Gracian et al. Československý hudební slovník osob a institucí : díl M-Ž. 1. vyd. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. (Hudební slovník, který se věnuje všem pojmům a definicím z oblasti hudby (skladatelé, hudební formy, díla, nástroje, hudební periodika apod.) od písmene M po písmeno Ž.) Datum / Podpis studenta/ky ……………………… TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce. ……………………… Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga pedagožky/pedagoga
Datum / Podpis
Obsah ÚVOD……………………………………………………………….…………………...2 1
MASOVÁ MÉDIA................................................................................................... 4 1.1 1.2 1.3 1.4
2
VÝVOJ MASOVÝCH MÉDIÍ ....................................................................................... 5 MASOVÁ MÉDIA A MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE............................................................ 5 CHARAKTERISTIKA HUDEBNÍCH PERIODIK .............................................................. 8 PŘEHLED A STRUČNÁ HISTORIE HUDEBNÍCH PERIODIK ........................................... 9
VYBRANÁ HUDEBNÍ PERIODIKA ................................................................. 11 2.1 HUDEBNÍ ROZHLEDY ............................................................................................ 11 2.2 HUDEBNÍ ROZHLEDY - OBSAH 4. ČÍSLA ROKU 2015 .............................................. 13 2.3 HUDEBNÍ ROZHLEDY NA INTERNETU .................................................................... 15 2.4 ROCK & POP ......................................................................................................... 16 2.5 ROCK & POP - OBSAH 4. ČÍSLA ROKU 2015 ........................................................... 20 2.6 ROCK & POP NA INTERNETU ................................................................................. 21 2.7 NAKLADATELSTVÍ A VYDAVATELSTVÍ MUZIKUS A HARMONIE ............................ 22 2.8 HARMONIE ........................................................................................................... 22 2.9 HARMONIE - OBSAH 4. ČÍSLA ROKU 2015.............................................................. 24 2.10 WEB MUZIKUS.CZ A HARMONIE NA INTERNETU ............................................... 25
3
KOMPARACE VYBRANÝCH TITULŮ ........................................................... 27 3.1 HUDEBNÍ ROZHLEDY ............................................................................................ 27 3.2 ROCK & POP ......................................................................................................... 28 3.3 HARMONIE ........................................................................................................... 29
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 32 SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ .............................................. 33 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 34 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 35
1
Úvod Bakalářská práce na téma Vybraná hudební periodika je rozdělena do dvou částí, které však obsahově nejsou rovnoměrné. První, teoretická část, se zabývá masovými médii, jejich vývojem historií a definicemi. Další část teorie patří charakteristice hudebních periodik a jejich stručné historii. Už od druhé kapitoly jsou však zpracována jednotlivá vybraná hudební periodika, z nichž by měla v poslední kapitole být vytvořena komparace - porovnání jednotlivých periodik z hlediska jejich vývoje, zaměření na cílové skupiny čtenářů, postavení na trhu, jejich oblíbenosti a zdrojích financování, včetně reklamy. Tímto způsobem se teoretická i analytická část vzájemně prolínají a logicky na sebe navazují. Závěrečné hodnocení, respektive celý závěr bakalářské práce, odhaduje budoucnost hudebních periodik na našem časopiseckém trhu, kdy jejich postavení lze předvídat pouze ze statistických údajů o výši jejich prodejnosti, ale také např. cenami za inzerci. Hlavním cílem bakalářské práce bylo provedení komparace analyzovaných hudebních periodik, která se zabývají jak klasickou, tak populární (rockovou) hudbou, ale jejich obsahové portfolio muselo být v průběhu 25 let od sametové revoluce rozšířeno o další specifické rubriky, které výrazně s hudební produkcí nesouvisejí, avšak vzhledem k potřebám čtenářů (a hudebních fanoušků) chtěly jednotlivé redakce tato organizační opatření provést. V případě časopisu Hudební rozhledy, nejstaršího hudebního časopisu svého zaměření vycházejícího v republice, dlouholetý historický vývoj a potřeba udržení titulu na trhu za každou cenu, mu předurčily zařazení divadelní scény a úzkou odbornou spolupráci (včetně recenzí, glos atd.) právě s ní. Podobné opatření musel provést časopis Rock & Pop, za svoji krátkodobou historii – a pravidelnou část jeho obsahu se stala pojednání o taneční scéně. Stejně na potřeby čtenářů reagoval i další hudební titul Harmonie, který vedle recenzí klasické hudby se začal zabývat i jazzovou hudbou a world music a své místo v něm nalezly rovněž divadelní představení a další kulturní podniky. Pro dosažení hlavního cíle bakalářské práce byly stanoveny vedlejší cíle, které se zabývaly hlavně studiem vybraných titulů časopisů, a to nejen z konkrétních čísel
2
jednotlivých vydání, ale také zdrojů z příslušných webových stránek. Pro objektivní provedení komparace byla zvolena čísla vydání z každého zmiňovaného titulu, která se vzájemně přibližovala obdobím, přesněji měsícem roku 2015. Na analýzu jednotlivých titulů ihned navazuje hodnocení obsahu každého konkrétního čísla a jednotlivých rubrik. Při studiu zmiňovaných zdrojů jsem přihlížela k hodnocení webových stránek, které jsou odrazem sledování veškerého dění kolem hudby, divadla, tance i filmu a s nimi souvisejícími obory. Velmi pozitivní bylo např. zjištění, že časopis Harmonie dokonce zařadil rozhovor s divadelním scénografem a režišérem Matějem Formanem, kdy především scénografie představuje velmi specifický obor divadelního a filmového umění a diváci mu nevěnují tolik náležité a zasloužené pozornosti, jak by bylo zapotřebí.
3
1 Masová média Masová média jsou významnou součástí života všech moderních společností. Svým způsobem se dnes nedá přesně rozlišovat a přikládat význam jednotlivým médiím, ať už se jedná o noviny, časopisy, rozhlas nebo televizi, film, případně Internet nebo zcela jiné nosiče (billboardy, cd, flash disky apod.). Ty všechny tvoří součást našeho každodenního života a vytvářejí potřebu každého z nás je vnímat. Mimo zpravodajskou a zábavní funkci mají podstatný vliv na ekonomickou a politickou existenci společnosti, ve které žijeme. Společenský význam masových médií je v tom, že jsou k dispozici neustále velkému počtu uživatelů, v pravidelných intervalech (tiskoviny, rozhlas, televize) nebo na vyžádání (internet, mobilní operátoři, a díky internetu také další programy rozhlasu nebo televize), a to vzhledem k možnosti sledovat kterýkoliv zvolený program nazpět (i po jeho odvysílání). Média jsou důležitým a významným projevem sociální komunikace, ale také důležitým
průmyslovým
odvětvím,
protože
prostřednictvím
nich
se
dostává
k respondentům další svébytný prvek, kterým je reklama. Masová média mají své vlastní ekonomické a politické zájmy, protože svým působením mohou ovlivňovat dění ve společnosti, posilovat vlastní postavení a díky tomu i působení na politickou sféru. „Proto je zapotřebí média chápat nejen jako zdroj sdělení a součást sociálně komunikačních aktivit, ale i jako významnou politickou a ekonomickou entitu s vlastním vývojem a vlastními, původními zájmy“ (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 9). Díky rozsáhlým změnám v celé společnosti se počátkem 90. let minulého století a především rozvoji nových technologií a techniky podařilo médiím proniknout do celého světa. Média se stala hegemonem globalizované ekonomiky a globalizující se politické komunikace a kulturní produkce. Média jsou součástí politických, sociálních a ekonomických dějin celé společnosti (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 10).
4
1.1 Vývoj masových médií Na vývoji masových médií, až do podoby jak ji známe dnes, se podílely měnící se společenské a politické podmínky, které byly dány každému světadílu specificky, ale především nové technologie, jejich rozvoj a současně s nimi i obměny v organizaci. Za období vzniku skutečně masových médií moderní společnosti jsou považována 30. léta 19. století, kdy se v USA a Velké Británii objevily první noviny s vyšším nákladem, tzv.penny press- např. the Morning Post, the New York Sun. Další se domnívají, že rozvoj médií nastal teprve s obdobím rozvoje dělnického tisku – rovněž v 19. století. Jiní považují za jejich počátek období na počátku 20. století, kdy se rozhořel první konkurenční boj mezi vydavateli novin v USA, a to mezi Josephem Pulitzerem a Williamem Hearstem (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 14). Do začátku nového 20. století významně zasáhl i film a o pár desítek let později i rádio. Díky technickému pokroku byl zanedlouho němý film nahrazen zvukovým a na počátku 40. let 20. století byl dokonce barevný. Přenos lidského hlasu na dálku byl po čase doplněn o přenos obrazu na dálku vynálezem televize.
1.2 Masová média a mediální komunikace Média a mediální komunikace jsou dobově podmíněné formy sociální – konkrétně veřejné – komunikace, jejichž společnými charakteristickými rysy jsou:
potenciální fyzická i psychická (intelektuální) dostupnost jejich produkce
neomezenému množství adresátů/uživatelů a reálné užívání této produkce relativně velkým počtem příjemců;
disponování technickým, organizačním a distribučním zázemím, které výše
zmíněnou dostupnost umožňuje, tedy dovoluje vyrábět velký počet identických kopií nebo šířit týž signál po velkém a obydleném území;
nabídka obsahů, které jsou obecně srozumitelné a mohou být z různých důvodů
použitelné (pro poučení, orientaci ve světě, potvrzení politického názoru jako návody na jednání, pro zábavu, pro zaplnění volného času, pro rituální strukturaci každodenního běhu života apod.);
průběžnost nebo pravidelnost obměňované produkce a vůle po její aktualizaci,
případně atraktivizaci. (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 15).
5
Za masová média se dají považovat ta, která jsou určena a dostupná neuzavřené množině uživatelů (široké veřejnosti, respektive „mase“ lidí). Média byla formována za konkrétních historických podmínek a to v procesu modernizace, přesněji v kontextu průmyslové revoluce. Jejich nástup a rozvoj je spjat s:
procesy industrializace, urbanizace a alfabetizace modernizujících se společností;
procesem sociální stratifikace těchto společností a dichotomií elity na jedné straně a
střední a nižší (dělnické) třídy na straně druhé;
procesem demokratizace těchto společností (např. rozšiřování volebního práva);
formováním a uvědomováním si národní identity těchto společností, tedy
s moderním nacionalismem (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 15). Jako masová média jsou označovány: - tištěná média a další zobrazovací techniky – např. mědirytiny, litografie a další reprodukční techniky, včetně fotografie, - film, - rozhlasové a televizní vysílání, Všechna veřejně dostupná sdělení na Internetu (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 16). Tištěná média Názvem tištěná média jsou označována periodika, jejichž periodicita je alespoň 2 x do 1 roku, všechny takové tiskoviny jsou určeny „široké veřejnosti“ a v omezenější míře i tiskoviny neperiodické (jedinečné nebo vydávané pouze příležitostně – např. katalogy k různým výstavám). (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 16). Tištěná média se řídí tiskovým zákonem: Předpis č. 46/2000 Sb.Zákon o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších. Mezi tištěná média řadíme časopisy. Časopisy jsou periodické tiskoviny, vycházející v pravidelných intervalech, nejméně však 2x do roka pod stejným názvem, který má předem stanovené zaměření a neslouží k aktuálnímu zpravodajství. Časopisy dělíme na týdeníky, čtrnáctideníky, měsíčníky a ostatní časopisy. Dále časopisy rozeznáváme podle tematického hlediska, tj. jakému účelu slouží a kterým čtenářům je určen. Existují časopisy zábavné, kulturní, odborné, cizojazyčné, pro mládež apod. Podle textové skladby dělíme časopisy na textové, obrazové a ilustrované. Tematická rozmanitost časopisů se promítá v jejich grafické úpravě.
6
Pojem časopis specifikuje Osvaldová jako: „Časopis - tiskovina vycházející pravidelně, v určitém místě, která má nejméně půlroční a nejvíce jednotýdenní periodicitu. Svou strukturou, stavbou textů i celkovým zaměřením je určena vyhraněnému okruhu čtenářů, který je již zpravodajsky informován a hledá detailnější nebo specializované údaje. Časopisy se zaměřují na recipienty vymezené např. sociálním zaměřením nebo zájmem, jejich okruh čtenářů je sourodější.“ (Osvaldová, Halada, 2007, s. 17). Rozvoj časopisů je datován v 2. pol. 17. stol., k plnému prosazení pak došlo v 18. stol. Časopisy se staly prostředkem diskuze názorů a idejí, nejprve v oblasti vědy, literatury a morálky, později v celé společenské a politické oblasti. V roce 1665 byl založen 1. časopis Journal des Scavans. Jednalo se o odborně zaměřený časopis pro určenou veřejnost, zveřejňoval i recenze na nové knihy. Journal des Scavans začal vycházet v období vzniku Akademie věd a od této doby se rozvíjely i další časopisy zaměřené na vyšší vrstvy (od 18. stol. došlo k rozvoji i pro jiné skupiny, období moralistických časopisů, vydavateli byli hlavně spisovatelé). Plakát je nejrozšířenější tiskovina. Jedná se o rozměrný list papíru, který je vystavován na veřejných místech. Za předchůdce plakátu jsou považovány kamenné nebo meděnné destičky, do kterých byl obsah tesán či ryt. První takové destičky vznikaly v Egyptě, Řecku a Římě. První tištěné plakáty vznikly v Anglii roku 1480. Největší rozmach se odehrál díky vynálezu vhodné reprodukční techniky – litografie – vynalezl Alois Senefelder roku 1798. Film a kinematografie. Oba fenomény se dají považovat za určitý doplněk masových médií, je zapotřebí je zmínit, protože část filmové produkce nese některé rysy masové komunikace – jedná se především o zpravodajské (filmové týdeníky) a dokumentární filmy. Produkce může být doplněna dlouhometrážními filmy, které zastávají zábavní funkci (ale i naučnou a mohou ovlivňovat veřejné mínění). Vysílací média. V tomto případě se jedná především o rozhlas a televizi – oba fenomény jsou vymezitelné jako masová média. Jejich vznik a vývoj byl umožněn technologickým pokrokem, a proto zpočátku plnila spíš funkci zábavní. Např. rádio sloužilo zpočátku k přímým přenosům koncertů, divadelních her a sportovních utkání, teprve později mu byla přisouzena zpravodajská a propagandistická funkce; stejný historický vývoj o pár desítek let později zaznamenalo i televizní vysílání.
7
Internet. Nejmladším distribučním masovým médiem se v novém 21. století stal Internet. Technologický pokrok rozvinul počítačovou techniku, na kterou si veřejnost přivykala koncem minulého století, a současně s modernizací PC se začaly vyvíjet jejich nové formy, které umožňují – dnes nejrychlejší – podávání a zprostředkování jakéhokoliv obsahu. Díky současnému dominantnímu postavení Internetu byly téměř zcela ze svých pozic vytlačeny telegraf a dálnopisy. Stejně by se dalo hovořit o nahrazování „pevných“ telefonních stanic moderními mobilními telefony, tablety a dalšími technologickými „vynálezy“ (Bednařík, Jirák, Köpplová, 2011, s. 18). K vlastnostem Internetu patří jeho aktuálnost, rychlost a pestrost předkládaných sdělení (např. běžná novinová zpráva na internetu je doplněna barevnými fotografie a videozáznamem). Konkurenční boj o technologie přináší řadu inovací, jako jsou CD nosiče. Jejich trh v zahraničí v letech 1987–1994 pomalu předčil trh s kazetami. Trend komputerizace společnosti se pak šířil společně s vypalováním CD. Digitální technologie umožnily i transformaci systémů, které zachycovaly prodej nosičů či hranost skladeb na masmédiích (Kouřil 2001).
1.3 Charakteristika hudebních periodik V předcházející kapitole byla představena tisková média a jejich rozdělení na periodická a neperiodická. Mezi ně patří teoreticky zaměřené časopisy, které jsou zacíleny na specializovaný okruh čtenářů. Jedním z oborů těchto periodik jsou hudební noviny, hudební časopisy a další tiskoviny – např. plakáty, booklety apod., která sledují a dotvářejí dění na naší hudební, ale i divadelní nebo filmové scéně. Z významu zaměření vyplývá, že v případě hudebních časopisů bude hlavním tématem jejich obsahu hudba. V současnosti procházejí hudební časopisy, stejně jako ostatní segmenty, určitou „transformací“, a to díky jejich internetové podobě. Některé časopisy tuto formu distribuce nepřijaly, čímž se jejich zisk vzhledem ke stoupajícímu trendu snížil. Všechna hudební periodika mají na současném trhu poměrně složitý život. Musejí mít informační hodnotu a hlavně zaujmout svým obsahem co nejširší okruh
8
čtenářů. Proto se některá hudební periodika rozhodla nezaměřovat se pouze na hudbu a novinky z hudebního dění, ale i na další odvětví, která se s hudbou nějakým způsobem spojují. A tak se v hudebních časopisech objevují módní nebo technické rubriky, recenze filmů a knih. Přesto hlavní obsahovou stránku hudebních časopisů tvoří hudba, hudební kritiky a recenze; ty se stylově zcela odlišují od těch, které byly psány na počátku 20. století v odborných hudebních časopisech (Osvaldová, Halada, 2007, s. 17).
1.4 Přehled a stručná historie hudebních periodik Počátky hudební tématiky se datují již v 17. století v Le Mercure Galant či The Gentleman´s Journal. První čistě hudební periodikum Critica Musica bylo vydáno J. Matthesonem, a to v letech 1722–1725. Počátky psané hudby se pak začínají vyvíjet od konce 18.století. Jednalo se především o německé spisy, které byly předchůdcem hudebních časopisů. K prvním pokusům o český hudební časopis patří literární příloha Věnce z roku 1843, redigovaná Františkem Škroupem a J.K. Chmelenským. Historie českého hudebního tisku začíná až v roce 1858, kdy vychází časopis Dalibor (Svobodová 1971, s. 5–6). V 19.století přichází díky technologickému rozvoji a změně životního stylu nová vlna časopisů, rozdělených podle stylů, institucí, společností hudebních vědců nebo stavů. Hudební publicistika vzniká od 2.poloviny 19.století, kdy se všechny rozvinuté země vyznačují velkým množstvím hudebních periodik, která se odlišují obsahem a funkcí. Jak bylo uvedeno – česká odborná hudební publicistika může být rovněž datována do poloviny 19. století. Některé hudební časopisy však dosáhly většího významu teprve v letech 1918 – 1939. Jednalo se především o periodika, která splňovala základní kritéria: a) reflexe celonárodní hudební kultury b) několikaleté trvání c) české časopisy Zpočátku se hudební publicistika v Čechách prosazovala nejen v novinách, ale i kulturních a odborných vědeckých časopisech (Národní listy – do kterých přispíval i Bedřich Smetana, Literární příloha k Věnci – redigoval František Škroup). Tato dvě
9
periodika jsou považována právem za základní kameny českého hudebního časopisectví. Vlastní hudebně-časopisecká produkce se začala rozvíjet v Praze, ale i v dalších regionech a dala se dělit do několika skupin (Vičar, 1997, s. 49). První skupinu tvoří časopisy sledující hudbu a hudební kulturu. Do této skupiny se dají zařadit časopisy Cecilie, Dalibor, Hudební listy, Smetana, Hudební revue nebo Listy Hudební matice. Druhou skupinu tvořily časopisy specificky zaměřené (Cecilie na církevní hudbu, později např. Gramorevue, Hudební nástroje nebo Taneční listy – oba tituly už zanikly). Třetí skupinu zastupovaly časopisy, jejichž obsah měl v mezinárodním měřítku propagovat československou hudební kulturu (Československá hudba – vydávaná v anglické, francouzské a polské mutaci). Čtvrtou skupinu tvořila periodika speciálně muzikologická – např. Hudební sborník (1912-1914), Musikologie (Vladimír Helfertet, 1938-1958), Miscelanea musicologica (1964) – neperiodický muzikologický sborník založený Miroslavem (Mirko) Očadlíkem; sborník Hudební věda (1964) vydávaný Ústavem pro hudební vědu ČSAV v Praze. V 60. letech minulého století byl představen nový hudební časopis Melodie (1963), který se zpočátku orientoval pouze na taneční a jazzovou hudbu, teprve v polovině 60. let s nástupem Beatles a dalších kytarových skupin přijal novou, „bigbítovou“ filosofii. S koncem řízeného systému tisku došlo podobně jako v jiných segmentech k nárůstu hudebních a kulturních periodik. Jedním z prvních po revoluci vycházejícím hudebním periodikem byl časopis Rock & Pop. Později začaly vycházet i další tituly jako např. Rock Report (dnešní Report), Rolling Stone apod. Vybrané hudební časopisy budou představeny v následující kapitole.
10
2 Vybraná hudební periodika V této, a následujících kapitolách, budou představena vybraná hudební periodika, která začala vycházet (s výjimkou Hudebních rozhledů) teprve po roce 1989. Mnou zvolená periodika jsem vybrala především proto, abych co nejlépe ilustrovala vývoj hudebních časopisů. U každého periodika jsem pro ukázku popsala obsah 4.čísla roku 2015.
2.1 Hudební rozhledy Časopis Hudební rozhledy, jehož vydavatelem je Společnost Hudební rozhledy, člen Asociace hudebních umělců a vědců, s podtitulem měsíčník skladatelů a hudebních vědců Československa. Nejprve byl časopis vydáván jako orgán Syndikátu československých skladatelů a osmé číslo prvního ročníku vyšlo pod vedením Svazu československých skladatelů. První dva ročníky měly navíc podtitul Měsíčník skladatelů a hudebních vědců Československa. Později byl přidán další podtitul – Časopis Svazu československých skladatelů. (Tamtéž). První číslo I. ročníku bylo vydáno 15. října 1948 v Praze a redakci tvořili Antonín Balatka, Miroslav Barvík (šéfredaktor), Konstantin Hudec, Ludvík Kundera, Josef Otesánek, Antonín Sychra a Jaroslav Tomášek. Tajemníkem redakce a odpovědným redaktorem byl (Dr.) Lubomír Dorůžka, později známý jako redaktor a hudební kritik časopisu Melodie (žánr jazzová hudba). Tehdejší Hudební rozhledy byly největším hudebním periodikem, které svým zaměřením představovalo odborný hudební časopis, v němž byly zveřejňovány nejen informace týkající se hudby, ale také hudební kritiky a byl určen široké obci čtenářů. Obsah tvořily kulturně-politické, estetické a teoretické stati, pravidelné koncertní a operní kritiky z celé ČSSR, referáty a kritiky o gramofonových deskách, knihách a hudebninách, o hudebním vysílání Čs. rozhlasu a později i televize, o filmové hudbě atd. Jedna ze samostatných rubrik byla věnována „malým žánrům“ a také byly do jeho obsahu zařazeny informace ze zahraničí. K časopisu byla v roce 1955 přičleněna Knižnice Hudebních rozhledů. V současné době vycházejí Hudební rozhledy šestkrát do roka v rozsahu 88 stran.
11
Pokud zhodnotíme Hudební rozhledy za období od roku 1948 – 1989, jejich obsah byl tvrdě podřizován politické linii KSČ (s výjimkou I. ročníku – kdy byly ještě zařazeny referáty o XXII. ročníku Festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Amsterdamu) a veden ideově ke kulturně-politické hudební revue. Vrcholem ideologického fanatismu byly události roku 1953, kdy svoje 75. narozeniny slavil tehdejší „nositel kultury“ – ministr Zdeněk Nejedlý a především úmrtími J. V. Stalina a Klementa Gottwalda a také zvolením Antonína Zápotockého prezidentem republiky (Tamtéž). V hudební oblasti byl časopis nejvíce zaměřen na masovou píseň související s nástupem dobové socialistické poezie, folklórní inspirace, sovětskou hudbu, hudbu lidově-demokratických republik atd. Naše společnost tak ztratila zcela přehled o kulturním dění (a hudební oblasti) na západ od našich hranic a současně byli „odsouzeni a odstaveni“ skladatelé Bohuslav Martinů i soudobí umělci jako Alois Hába nebo Ervín Schulhoff. Veřejnost měla zapomenout na prvorepublikovou avantgardu, hudebního skladatele Jaroslava Ježka nebo Voskovce s Werichem a další. Sovětská hudební kultura se stala základem „hudební ideologie“; důraz byl kladen na interprety spřátelených národů a rozvoj smetanovského kultu, který vybudoval tehdejší ministr školství a kultury Zdeněk Nejedlý. Antonín Dvořák nebo Josef Suk byli jako skladatelé zcela zatraceni a kult vybudovaný B. Smetanovi ministrem klasikovi české hudby spíše uškodil. Celkové uvolnění nastalo teprve koncem 50. let, což se projevilo v obsahu Hudebních rozhledů určitou liberalizací. Časopis přinášel vědecké stati o skladatelích (o kterých se do té doby nesmělo psát) Stravinském, Hindemithovi a dalších; kritika začala věnovat pozornost i nesocialistické tvorbě a jejím autorům (Kabeláč, Vostřák, Klusák). Na počátku 60. let byla sestavena nová redakce. Šéfredaktorem se stal Bohumil Karásek a jeho spolupracovníky např. hudební skladatel a klavírista Ilja Hurník, hudební teoretikové Jaroslav Šeda, Jaroslav Volek a další. V období 70. let, kdy nastoupila normalizace, byly v Hudebních rozhledech zachyceny dva protikladné momenty. V roce 1969 – 1970 byl šéfredaktorem prof. Ivan Vojtěch a časopis pod jeho vedením uvedl řadu materiálů z oblasti filozoficko-estetické a moderní hudby. Tímto způsobem tehdejší vedení oddálilo postupující vlivy normalizace. Na druhou stranu začaly Hudební rozhledy vycházet jako měsíčník (oproti
12
původnímu čtrnáctideníku). Výrobní lhůta se začala prodlužovat a do normálu se vše opět dostalo teprve v letech 1989 – 1990. Hudební časopis mimo jiné šéfredaktoroval hudební teoretik Jan Vičar. Po listopadu 1989 odstoupil Jan Vičar společně s celým Ústředním výborem SČSKU a do jeho funkce se dostal Jan Šmolík, který převzal časopis s kulturní úrovní a také v nových politických a ekonomických podmínkách. Časopis dostal další podtitul – Měsíčník pro hudební kulturu. Z Hudebních rozhledů se stal nový, nezávislý časopis. Koncepce Hudebních rozhledů se postupně dostávala do podoby aktuálního měsíčníku,
který sleduje
hudební
život
v celé
republice,
přináší
rozhovory
s významnými kulturními osobnostmi, seriály a aktuální komentáře, recenze gramodesek (později CD) a knih, referáty o zahraniční hudební kultuře a dění, a směruje se dokonce na regionální hudební kulturu, jazzovou a populární hudbu. Jako jediný hudební časopis u nás se věnuje přehledu celé operní produkce v naší republice a v nových rubrikách jsou otevírána témata související s tancem nebo výrobou hudebních nástrojů (původně Taneční listy a Hudební nástroje, oba tituly zanikly). Počet stran měsíčníku je rozšířen ze 48 na 64, kvalita papíru se zvýšila a rovněž grafická úprava zaznamenala mnoho změn (Tamtéž). Hudební rozhledy jsou časopis, který je určen těm, kteří se zajímají především o oblast vážné hudby, aktivně se hudbě věnují, ale také příznivcům divadla. Poučení v něm najdou začínající hudebníci, autoři hudby, dirigenti, divadelní režiséři, herci a další umělci a příznivci této oblasti kultury. Z obsahu jednotlivých příspěvků vyplývá, že je zpracovali velmi fundovaní hudební a divadelní odborníci a současně i redaktoři, kteří poutavou formou dokáží přinést svědectví o dění v naší kultuře, přestože by se mnohá témata mohla zdát svým obsahem velmi nudná a nezáživná.
2.2 Hudební rozhledy - obsah 4. čísla roku 2015 Dubnové číslo Hudebních rozhledů přináší Úvodník šéfredaktorky Hany Jarolímkové, který se zabývá dubnovými výročími v hudební oblasti a především tematikou filmové hudby, kdy Symfonický orchestr hl. města Praha FOK nastudoval a přednesl hudební složku k Hitchcockovu kultovnímu filmu Psycho. Druhým významným momentem, kterým se autorka úvodníku zabývá, je 12. duben 1909, kdy měl v New Yorku premiéru film The Climax (Vyvrcholení) a hudbu
13
k němu složil americký pěvec, skladatel a dirigent Joseph Carl Breil. Jarolímková podotýká, že film jako samostatné umění nikdy nebyl „němý“, protože jeho produkce vždy doprovázela hudba přímo v promítacím sále, ať v podání pianisty nebo dokonce za doprovodu velkých orchestrů. V jiných zemích např. filmová představení doprovázeli zpěvem pěvci. S nástupem „zvukového“ filmu se na hudební scéně etablovali skladatelé filmové hudby a z ní se stalo specifické hudební odvětví, bez kterého si dnes film nedovedeme představit. Jako příklad uvádí Ennia Morriconeho nebo Vangelise (Hudební rozhledy, č. 4/2015). V rubrice Rozhovory je interview se švédskou sopranistkou Lisou Larsson, se kterou hovořila Anna Šerých. Trochu odlehčení přináší další rozhovor Jitky Slavíkové se skladatelem a dirigentem Janem Kučerou, který je autorem komorní opery o slavné rozhlasové rodince Tlučhořových. Rozhovor má titul Rudá Marie Jana Kučery na Nové scéně (Tamtéž). V pravidelné rubrice Události představuje Ivan Žáček letošní XXII. ročník operního bienále Festival Opera, který mimo českých umělců nabídnul pohostinství i slovenským operním divadlům (Tamtéž). Rubrika Festivaly, koncerty recenzuje poslední únorový abonentní koncert České filharmonie, která mimo jiné doprovodila ruského pianistu Melnikova v Rachmaninově Klavírním koncertu č. 5. Autorem recenze je Vít Roubíček. Další recenze redaktora Petara Zapletala se týká koncertu v Rudolfinu, na kterém vystoupil společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vynikající český pianista Ivo Kahánek v Schumannově Klavírním koncertu. Třetí recenze Ivana Žáčka má titul I přes indispozici vynikající Kirill Gerstein Praha, Rudolfinum. Vynikajícího ruského pianistu doprovázela Česká filharmonie. Recenze celého koncertu je psána velmi odlehčeně, až zábavnou formou, o čemž svědčí už její samotný titulek (Tamtéž). Julius Hůlek pod titulkem Koncert vítězů soutěže Nadace Bohuslava Martinů přináší reportáž z pátého koncertu Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu, který se uskutečnil 25. února a jeho hlavními účinkujícími se stali vítězové soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2013 v oboru housle (Tamtéž). Další rubrika Horizont nabízí článek Vladimíra Říhy nazvaný Psycho s živou hudbou FOK, kdy slavný americký horor Psycho doprovázel živě právě Symfonický orchestr FOK.
14
Pravidelnou rubrikou je Divadlo-opera-balet-muzikál. V příspěvku Heleny Havlíkové Cura? Ano, ale…, se jeho autorka zabývá koncerty argentinského pěvce na naší scéně. V recenzi pod názvem Když je něčeho příliš aneb Kouzelná flétna v Národním divadle kritizuje Helena Havlíková nové nastudování Mozartovy opery pod vedením Vladimíra Morávka, který původní nastudování z roku 1993 „vylepšil“ svým osobitým autorským přístupem. První „mimopražský“ příspěvek je recenze Karly Hofmannové pod názvem Ohnivý anděl zazářil na scéně ostravské opery. Poslední recenze opět pochází od Heleny Havlíkové a má název Paruky Lady Macbeth. Tentokrát je hodnoceno podání Verdiho Macbetha Slezským divadlem v Opavě (1. 3. 2015), které si vysloužilo velké uznaní za provedení Janáčkovy Její pastorkyně na pražském festivalu Opera 2015 (Tamtéž). Rubrika Zahraničí představuje v reportáži Karly Hofmannové provedení Paisiellova Lazebníka sevillského ve vídeňské opeře. Další zahraniční příspěvek autora Rafaela Broma nazvaný Tanzsignale 2015 se týká odborného sympozia s titulem Johann Strauss syn a jeho libretisté, které se uskutečnilo v březnu ve Vídni. Současné provedení operního díla Claude Debussyho Pelléas et Mélisande v Paříži přibližuje reportážní článek autora Romana Dykasta. V rubrice Studie, komentáře jsou uvedena pokračování seriálů Čeští pěvci v zahraničí, Nejvýznamnější zahraniční festivaly a Portréty velkých klavíristů 20. století. Velmi zajímavé je IV. pokračování pravidelné rubriky Z historie muzikálu nazvané Muzikálový boom 60. let (v ČSSR). Následují další pravidelné rubriky: Knihy a notoviny; Svět hudebních nástrojů – o historii loutny a Revue hudebních nosičů, včetně recenzí nových CD.
2.3 Hudební rozhledy na internetu Hudební časopis je sice prezentován na vlastních webových stránkách, ale jejich obsah tvoří pouze články a fotografie zveřejněné v jednotlivých číslech letošního (i předcházejících let) roku. V úvodu jsou pravidelně zařazovány Editorialy šéfredaktorky. Důležitou součástí „orientační lišty“ je záložka Archiv, který čtenářům umožňuje navštívit pozpátku
15
jednotlivá čísla až do roku 2001. Další záložka informuje o možnostech distribuce a předplatného časopisu v České republice. Redakční záložka uvádí jednotlivé členy redakčního kolektivu a v záložce Inzerce je uveden ceník včetně návodu, jak postupovat při zadávání inzerce. Záložka O nás uvádí základní charakteristiku hudebního měsíčníku. Boční lišta na pravé straně webových stránek vytváří sloupec, ve kterém jsou uváděny obálky (1. strana) aktuálního vydání měsíčníku a jsou zde představeni partneři časopisu. Posledním důležitým zdrojem informací je vyhledávač, který při zadání potřebného hesla nebo klíčového slova uvede návštěvníka k hledaným informačním zdrojům.
2.4 Rock & Pop Prvním hudebním periodikem, které začalo vycházet po revoluci 1989 jako absolutně svobodný časopis o rockové scéně a dění před ní, na ní i za ní, byl Rock & Pop. Loni v květnu (2015) to bylo přesně 25 let, kdy byl založen hudební časopis – měsíčník Rock & Pop. „Původní kvality zapadají pomalu do zapomnění a důraz je kladen na ekonomickou stránku. Přesto se rozumní redaktoři snaží bránit.“ Tak by se dala několika větami hodnotit situace posledního desetiletí, kdy Rock & Pop musel čelit silné konkurenci tištěných médií a od počátku nového tisíciletí také silné konkurenci různých webových hudebních portálů. První velká krize hudebního periodika nastala v letech 2002 a 2003 a někteří znalci ji považovali za odraz celkové krize hudebního průmyslu. Periodikum hledalo svoje místo na trhu a jak se zdá, našlo ho a jeho vydávání stále pokračuje. První číslo s podtitulem Časopis pro rock, pop, jazz, folk a jiné, vyšlo už 8. května 1990 a stálo 4,70 Kč. Na titulní stránce byl detail tváře Franka Zappy (Rock & Pop, 1990, č. 1, s. 1). Historicky první editorial napsal hudební publicista Jiří Černý, který konstatoval: „Prodáme-li pokaždé všech 120.000 výtisků, bude to hračka. Bude-li R&P ležet na stáncích, ámen s námi.“ (ČERNÝ, J. in Rock & Pop, 1990, č. 1, s. 3). Časopis začal vycházet ve správné době, kdy přestala existovat cenzura, a dalo se psát o všem. Čtenáři hltali každé slovo, každou recenzi, každou reportáž nebo rozhovory a stále byli lační po novém a novém materiálu, po fotografiích. Konečně mohli vidět na vlastní oči, jak vypadají jejich idoly ve skutečnosti a co dělají. A kritika byla tvrdá –
16
pozitivní i negativní. První ročník se prodával velmi dobře a teprve doba ukázala, že to bylo vlastně historické maximum. Náklad se pohyboval okolo 120 tisíc výtisků (ČERNÝ, J. in Rock & Pop, 1990, č. 1, s. 3). Hudební periodikum dlouhou dobu drželo svoje výsadní postavení na trhu. První redakci vedl Jiří Černý, kterému dělal zástupce Vojtěch Lindaur a v redakci byli hudební publicisté Jaroslav Špulák, Jan Rejžek a Josef Vlček a především Lubomír Dorůžka. Černý a Dorůžka po čase z redakce odešli a na jejich místo nastoupili: Tomáš Komárek, Martin Hošna, Kid A a další mladí redaktoři, kteří teprve sbírali zkušenosti s hudební publicistikou. Časopis vydávalo Nakladatelství a vydavatelství Lidových novin. Jiří Černý dal v době svého šéfredaktorování periodiku tvář a vtiskl mu charakter odborného časopisu, v němž byly uváděné reportáže, recenze a kritiky na vysoké odborné úrovni. Když se Černý rozhodnul v roce 1992 odejít (dnes na volné noze), na jeho místo nastoupil další významný publicista Vojtěch Lindaur. I ten střídavě odcházel a přicházel. V současné době je znovu šéfredaktorem a jeho články nic neztrácejí na kvalitě. Kromě Rock & Pop má Lindaur svůj pravidelný pondělní hudební blok v Rádiu Beat a dál píše knihy nebo je překládá, spolupracuje s televizí, kde rovněž zaujímá post hudebního publicisty. S velkým úspěchem se u televizních diváků setkal třicetidílný televizní pořad, který mapoval československou rockovou scénu Bigbít. Oba zmiňovaní šéfredaktoři se na něm autorsky podíleli. Lindaur odešel z časopisu v roce 2003 a to s celým redakčním kolektivem. Na jeho místo zasednul Pavel Skala, bývalý dramaturg hudebního pořadu Eso (TV Nova). Po nedlouhém působení ho vystřídal Tomáš S. Polívka. Dokonce bylo období, kdy redakce byla úplně bez šéfredaktora a její chod zajišťovala pouze osoba pověřená vedením redakce. Pestrá historie Rock & Pop Po pětadvaceti letech působení se dá provést hodnocení úrovně hudebního časopisu Rock & Pop. Některá jeho období byla velmi silná, jiná slabší a některá zcela nejslabší. Za vedení Jiřího Černého vycházel hudební časopis v novinovém formátu a tištěn byl na novinovém papíře jako čtrnáctideník. Právě jeho zásluhou byl v prvním roce jeho vydávání po něm velký hlad. V barvě se poprvé objevil časopis v roce 1993, kdy na titulní straně byla uveřejněna fotografie britského rockového zpěváka Meat Loaf.
17
Časopis byl postupně rozšiřován o nové rubriky, kdy od roku 1992 v něm začaly vycházet příspěvky Petra Dorůžky (syn Lubomíra Dorůžky) s aktualitami z World Music. Pravidelná rubrika existovala deset let. Dorůžka přinášel příspěvky a reportáže z festivalů world music, které se konaly po celé Evropě. Pravidelnost a pestrost jeho příspěvků doplnila a zkvalitnila i tak už dost kvalitní obsah a především čtenářům začala rozšiřovat hudební obzory o jiné žánrové skupiny, které jim prozatím nebyly natolik známé a blízké. Další pravidelnou rubrikou se stala Vlčkova Novinky z dovozu. Také Josef Vlček svými recenzemi zajišťoval čtenářům perfektní servis, stále nové zážitky a otevíral jim žánrově pestré hudební obzory. Od roku 1993, kdy byla nejdříve barevná pouze první stránka, se začaly objevovat i barevné fotografie uvnitř listu. Novinový formát však přetrvával až do roku 1996. Radikální řez v grafickém ztvárnění periodika provedl šéfredaktor Vojtěch Lindaur a časopis změnil i svoji čtrnáctidenní periodicitu na měsíčník. Z Rock&Pop se stal stostránkový měsíčník; většina stránek už byla barevná a svým pojetím byl blízký tomu, jak ho známe dnes. Pravidelně byly zařazovány přehledy umístění jednotlivých skladeb na žebříček popularity, výsledky aktuálních hitparád i ze světových periodik (Melody Maker, New Musical Expres). Rubriky vznikaly a zanikaly. Velmi zajímavá byla rubrika Profily, kterou připravoval Josef Vlček. Objevovaly se v ní různé hudební osobnosti: Kim Wilde, Senseless Things a další zpěváci a hudební skupiny. Novinky byly v časopisu vedeny v rubrice HOT. Především tato rubrika představovala nově vydaná CD, singly a další krátké zprávy, jak se také říká „na poslední chvíli.“ Grafické pojetí časopisu bylo ovlivňováno potřebami jeho prodejnosti, a proto nebylo příliš stálé. Stejně tak se měnily rubriky a celý obsah časopisu, podobně jako jednotliví redaktoři. Jako dobrý příklad proměn jednotlivých rubrik může posloužit ta, nazvaná Vibes and Grooves, která se týkala novinek z tanečního dění. Původní název byl po čase změněn na Dance and Vibes and Grooves a nakonec na Trance and Dance (v tomto okamžiku se stala u čtenářů velmi neoblíbenou) a zanikla. Rock & Pop vždy reagoval na měnící se hudební styly a současně ho neustále jeho grafici a redaktoři inovovali. V roce 1998 byl hlavní titul doplněn podtitulem: úplný průvodce moderní hudbou. Přes všechny inovace, obměnu redaktorů začal časopis ztrácet u veřejnosti dřívější popularitu. Částečně to bylo díky zvýšené konkurenci jiných hudebních časopisů, částečně také proto, že v redakci zavládla nejistota. Její hlavní
18
příčinou byly ekonomické poměry. Časopis byl zadlužen, a proto muselo dojít k razantním změnám jeho koncepce. Redakce začala omlazovat. Byl rozšířen název. K původnímu Rock & Pop přibylo další slovo &MusiQ. Dominantou nového názvu se však stal MusiQ a Rock & Pop bylo zmenšeno na nejmenší možný rozměr. V podstatě jakýsi - alespoň opticky nový název - měl přilákat také nové čtenáře. První strana pod novou hlavičkou přinesla foto hudební skupiny Gorillaz. Měnil se i obsah. Z „rockové klasiky“, kterou byl hudební časopis až do té doby, se stal hudební magazín, který nabízel všehochuť nejširší hudební veřejnosti s tím, že jeho obsahovou náplň začaly plnit články o silně komerčních skupinách. Snahou redakce bylo přiblížit se co nejmladší skupině čtenářů (do 20 let věku). Stále šéfredaktor Vojtěch Lindaur k tomu uvádí: „Hledali jsme kompromisy také sami mezi sebou, mezi našimi názory na hudbu a na způsoby psaní o ní, které jsou, jak patrno, velmi různé. Přes vražedné pochybnosti rozhodli jsme se nakonec, v tomto roce už podruhé, k dalším změnám, z nichž nejzávažnější je variace názvu časopisu.“ (LINDAUR, V. Rock & Pop & MusicQ 7/2002). Radikální změny však nenastaly v koncepci celého časopisu. Stěžejní rubriky zůstaly, stejně jako původní schéma. Pozměnila se (vedle názvu) i grafická úprava. Záměr o zvýšení prodejnosti časopisu se však nepovedl. Mezi šéfredaktorem a vydavatelem Danielem Andelem se začaly vyhrocovat spory. V lednu 2003 byl Lindaur odejit a s ním kolegiálně odešla celá redakce. Lindaur zdůvodňoval svůj odchod neshodami ohledně obrany původního Rock&Pop a jeho obsahu. Snažil se udržet rozjetý vlak na kolejích. Obsahově byl časopis velmi kvalitní, ale zřejmě nebyl tak atraktivní, aby si ho kupovala široká hudební veřejnost a fandové jednotlivých žánrů. Ty jim mohly přiblížit i ostatní hudební časopisy. Velkou konkurencí se staly webové stránky s hudební tematikou a to díky své rychlosti a operativnosti. Fandové kvalitní muziky neváhají a sáhnou po nich kdykoliv, než aby putovali do nejbližší trafiky a tam si koupili hudební časopis. Bohužel, nikdo z nich tam nenalezne natolik kvalitní recenze, jejichž podstatou je návrat k nim kdykoliv, kdy otevřete stránky svého oblíbeného časopisu. Časopis vycházel dál a jeho čtenáři pomalu zestárli, také začínali mít jiné starosti, než shánět informace z hudební oblasti. Vydavatelství mělo neustálou snahu získat nové, mladé čtenáře (cílit na nízkou
19
věkovou skupinu). V tomto okamžiku se tematicky začalo rozcházet se staršími, původními čtenáři. Opět nastal rozpor. Lindaur se znovu k situaci v R & P vrátil v roce 2008, kdy na webových stránkách uvedl: „Daniel Andel nám v posledních dvou letech vytýkal, že píšeme až příliš intelektuálně. Představoval si, že by z Rock & Popu měl vzniknout takový trošku bulvár, kde bude většina textů tvořena pouze nějakými zvýrazněnými citáty a výkřiky. Na to jsem pochopitelně nechtěl přistoupit. Vždy jsem se snažil vycházet z dorůžkovské tradice hudební publicistiky, tzn. nezávislost, orientace ve světové i domácí populární hudbě napříč žánry a v různých souvislostech, kritický duch a lehké pero.“ (LINDAUR, V. 2008). Po odchodu Lindaura převzal časopis Pavel Skala. Pod jeho vedením se časopis velmi změnil a to jak graficky, tak svým obsahem. Grafika byla až agresivní a divoká a měla navrch nad psaným textem. Absolutní bezvládí v redakci nastalo opět v roce 2008, kdy šéfredaktorský post nebyl obsazen. Postupně byli vedením redakce pověřováni jednotliví redaktoři. V současné době (od roku 2014) vykonává funkci šéfredaktora opět Vojtěch Lindaur. V posledním čísle z dubna 2015 uvádí: (viz Příloha č. 1).
2.5 Rock & Pop - obsah 4. čísla roku 2015 V Úvodníku šéfredaktor Vojtěch Lindaur vzpomíná, co všechno jeho věkově stejné ročníky „prošvihly“ v době Husákovy normalizace. Podnětem jeho zamyšlení byl odložený koncert v pražské 02 Aréně dvou protagonistů Stinga a Paula Simona, který byl nakonec k časovým plánům obou zcela zrušen. Neviděli jsme ani Beatles, ani Doors nebo Hendrixe s Joplinovou, Led Zeppelin atd. Ti všichni už buď spolu neexistují, mnozí z nich zemřeli a pokud spolu hrají, už to nejsou sestavy, z oněch mladých let a čas se podepíše na všem – nejen na fyzickém vzhledu, ale také na muzikantské opotřebovanosti. Přesto se toto konkrétní číslo, podle Lindaura, věnuje nejen legendám (Lynyrd Skynyrd nebo Spirituál kvintet) ale i mladým a nadějným kapelám, které třeba za rok… Následující články rubriky Recenze jsou věnovány Davidu Kollerovi a jeho nové desce ČeskosLOVEnsko, americkým Modest Mouse – Strangers to Ourselves,Tobiasu Jesso Jr. – Goon, As It Is – Never Happy, Ever After, Citizien37 nebo Blur.
20
V pravidelné rubrice Umělci jsou představeni Lynyrd Skynyrd, která je vlastně pozvánkou na květnový koncert skupiny v Praze, další článek popisuje těžkosti před připravovaným rozhovorem se skupinou, ale také vyhlašuje fotosoutěž o vstupenku na jejich koncert. Vedle zmiňovaných recenzí časopis dál uvádí články a reportáže např. o nestárnoucích The Prodigy, Spirituál kvintet, Dry The River, Dánské plusy a mínusy, Mabel Greer´s Toyshop (Kořeny Yes znovu ožívají), Hardcore Superstar (Otevřeni všem stylům), The Crunch (Muzika dělaná s láskou), Cris Cornell dokončil nahrávání sólovky, Queens Of The Stone Age si dávají pauzu, Neck Deep – největší poppunková událost posledních let, Papa Roach, Apocalyptica – životně důležitá pauza, Soilwork – na vzedmuté vlně, Kdo je David Andersson, Moonspell – vymírající druh, Agnostic Fron – konec amerického snu? Pravidelná rubrika představuje v krátkých zprávách dění z oblasti rocku – Mick Thompson pobodán, Amy Winehouse v dokumentu, Wayne Static – poslední svědectví. Vedle tohoto sloupku jsou tipy na desky, které budou vydány v dubnu. Následuje zamyšlení nad desetiletím svébytné hudební řezničiny nazvané Atari Terror a článek o české skupině Kurtizány z 25. avenue. Dubnové číslo přináší opravdovou všehochuť pro milovníky folkové hudby, až po nejtvrdší metalovou muziku.
2.6 Rock & Pop na internetu Stránky jsou velmi přehledné, utříděné a téměř kopírují obsah a řazení časopisu. V tom si můžete číst, pokud kliknete na složku Časopis. Při zadání hesla Rock a pop do vyhledávače se vám objeví nabídka jednotlivých webů časopisu. Také další hudební periodika mají své webové stránky. Na sociální síti Facebook je časopis připojen od roku 2009. Redakce má zajištěno, že každý uživatel, který klikne na odkaz, bude mít možnost zaregistrovat se přes uživatele Časopis Rock & Pop do sociální sítě a být tak členem velké skupiny lidí, která má společné nebo podobné zájmy. Podle sociologického průzkumu, který nechal udělat vydavatel časopisu, čtenářská obec se pohybuje ve věkovém rozpětí 17 – 40 let, většinou muži z větších měst; převážná většina respondentů má střední vzdělání. Mezi čtenáře a sledovatele webu jsou však i muži věkové kategorie 40+. Webové stránky jsou přehledně děleny do jednotlivých rubrik a jednotlivé příspěvky vhodně – a především aktuálně - doplňují články, které by v tištěném časopisu byly už staré a tedy neaktuální.
21
2.7 Nakladatelství a vydavatelství Muzikus a Harmonie MUZIKUS s. r. o. je nakladatelství a vydavatelství v Praze. V současné době zahrnuje i hudební portál muzikus.cz. Jeho redakce vydávají časopisy Muzikus, Harmonie, mGuide a katalog Muzikontakt. Důležitou součástí práce společnosti je knižní produkce. V roce 2015 mělo nakladatelství v průměru 4 zaměstnance, tržby se blížily ke 2 milionům korun. Časopis Muzikus je na trhu od roku 1991 a jeho hlavní obsahovou náplní se staly přehledy „hudebních výrobků“ na českém trhu, testy jednotlivých nástrojů, workshopy, rozhovory s hudebníky, reportáže ze studiových nahrávání, zákulisí koncertů, ale i domácích producentů hudebních nástrojů i jejich sériových velkovýrobců. Muzikus lze považovat za hudební tiskovinu s tradicí, která slouží jak amatérským, tak i profesionálním hudebníkům a jejich manažerům (www.muzikus.cz). Pravidelnou součástí časopisu Muzikus se stala příloha na CD. VE svém portfoliu redakce uvádí, že časopis je určen aktivním hudebníkům všech věkových kategorií. Podobným, stručným způsobem je představen i další časopis nakladatelství Muzikus – měsíčník Harmonie, který je ovšem zaměřen na klasickou hudbu, jazz a world music. Jemu je věnován prostor v následující kapitole.
2.8 Harmonie Hudební časopis – měsíčník Harmonie vyšel poprvé v roce 1993. Z pohledu nakladatelství Muzikus se mělo jednat o periodikum, které by v České republice bylo jedinečné a svým obsahem, ale i úrovní, odpovídalo předním hudebním časopisům typu Le Monde de la Musique, BBC Music Magazine nebo Gramophone. Hlavní obsahovou náplň od samého počátku tvoří převážně vážná hudba, jazz a worldmusic. Redakční plán vždy kladl velký důraz na recenze hudebních nosičů, rozhovory s umělci jednotlivých sledovaných žánrů a také různé typy článků týkající se samotného zaměření časopisu. Harmonie je svým způsobem velmi unikátním časopisem, který za více než dvacet let dokázal vytvořit obrovskou sbírku původních recenzí gramodesek, CD a DVD, ale také obrovské množství rozhovorů s domácími i zahraničními umělci žánrů jeho zorného spektra. Harmonie přináší kromě již zmiňovaných recenzí odborné
22
názory a poznatky svých redaktorů a přispěvatelů a také nové informace o celém hudebním děním v republice i za jejími hranicemi (www.harmonie.cz). Od počátku 90. let, kdy došlo k výraznému boomu českého nahrávacího průmyslu, začala Harmonie pořádat soutěž z oblasti klasické hudby pod názvem Zlatá Harmonie, později tato byla přejmenována na Ceny Harmonie. Udělovaná ocenění se netýkala pouze tuzemských umělců (Dagmar Pecková, Magdalena Kožená, Ivan Moravec, Zuzana Růžičková) ale i zahraničních představitelů vážné hudby A. S. Mutter, J. E. Gardinera a dalších. Hlavním stavebním kamenem obsahu jednotlivých čísel časopisu se staly vícedílné projekty (seriály), z nichž byl po celou dobu působení časopisu vytvářen již zmiňovaný archiv, který nemá v hudebně-časopisecké oblasti v naší republice konkurenci. Vedle zmiňované klasické hudby je časopis zaměřen na hudbu jazzovou i world music. Šéfredaktor časopisu Luboš Stehlík konstatuje, že v oblasti jazzové hudby je časopis dokonce jediným médiem – s výjimkou stanice Českého rozhlasu 3, který sleduje v této oblasti aktuální jazzové dění v celé její šíři i hloubce. „Díky dostatečnému počtu spolupracovníků redakce můžeme sledovat hudební život nejen v regionech, ale i v zahraničí.“ (www.harmonie.cz). Časopis má významné postavení nejlepších domácích orchestrů, festivalových organizátorů, souborů i divadel. Za zmínku stojí Česká filharmonie, MHF Pražské jaro nebo Janáčkův máj, MOF Smetanova Litomyšl, MTF Zlatá Praha, Národní divadlo Praha nebo Pražský filharmonický sbor a další. Největší podíl na vydávání časopisu a jeho dlouholeté tradici však má finanční podpora, kterou společně přidělují Ministerstvo kultury ČR, Nadace Český hudební fond, Nadace L. Janáčka a Nadace B. Martinů. Ta je pro udržení časopisu se zaměřením na vážnou a jazzovou hudbu, zcela rozhodující (www.harmonie.cz). Šéfredaktor Luboš Stehlík považuje úroveň časopisu Harmonie za zcela srovnatelnou s většinou evropských hudebních periodik a podle jeho mínění je svým působením velmi užitečný nejen pro svoji informační hodnotu, ale také pro vytváření názorové tribuny autorů jednotlivých příspěvků a současně i čtenářů.
23
2.9 Harmonie - obsah 4. čísla roku 2015 Harmonii, na jejíž obálce je fotografie dirigenta Antonia Pappana, otevírá Editorial šéfredaktora Luboše Stehlíka. Ten v něm upozorňuje čtenáře na vynikajícího soudobého britského houslistu Daniela Hopea, který svoji hru přizpůsobuje tempu moderní doby, v níž všichni žijeme a je proto neobyčejně kreativní. Hope je vedle sólového vystupování s orchestry organizátorem multižánrového festivalu, pořádá sólové recitály s doprovodem klavíru, diriguje, ale je také literátem. Stehlík upozorňuje čtenáře na vynikající Hopeovu nahrávku Mendelssohnova koncertu pro housle. Vedle dalších informací o dubnovém programu vážné hudby je zde nabídka dirigenta Antonie Pappana, ale také doporučení rozhovorů s Dagmar Peckovou, Václavem Riedlbauchem nebo Matějem Formanem. Přitom obsah tohoto čísla přináší další množství rozhovorů např. s ředitelem hudebního festivalu Pražské jaro Romanem Bělorem, již zmiňovaným Antoniem Pappanem nebo esej Daniela Hopea Zakázaná hudba, která přibližuje hudbu tří skladatelů uvězněných nacisty v koncentračních táborech. Další rozhovor je s Lukášem Vasilkem – sbormistrem Pražského filharmonického sboru a týká se největší události sezóny – vystoupení na Pražském jaru. Rozhovor s Václavem Riedlbauchem – ředitelem Nadace Bohuslava Martinů, přináší nové postřehy o tomto vynikajícím (ale často zatracovaném v době komunistické totality) komponistovi. Posledním příspěvkem k vážné hudbě je konfrontace Desetiletí v hudbě a dění okolo ní nazvaná Šestkrát deset. Další část vydání je věnována opeře a to v příspěvcích Opera: pod smrtícími víry ženských těl; Matěji Formanovi, který hovoří o scénografii jako prostředku vyprávění. Seriálům: Historie a současnost FOK, Rudolfu Firkušném, pianistovi v emigraci a jeho prvním vystoupení na domácí půdě. Další část se věnuje premiéře baletu G. Nedbala Z pohádky do pohádky, která bude uvedena na Slovensku u příležitosti 95. výročí založení slovenského baletu. Redaktoři Harmonie připravili rozhovor se sbormistryní Věrou Hrdinkovou, která přibližuje historii sboru Carmina Bohemica, ale také spolupráci s houslistou Jurou Pavlicou. Nechybějí pravidelné kritiky na jednotlivé hudební nosiče s vážnou hudbou. Další část tvoří Svět opery a na ní navazující jazzové stránky. Spolupracovník redakce Milan Tesař představuje americké kontrabasistu a baskytaristu Bena Williamse, který vystoupí na JazzFestu Brno. Jiří Moravčík uvádí Bluesovou zvonkohru a rock
24
z Mali (world music) a v dalším příspěvku se Milan Tesař zamýšlí nad historií kolekce písní, instrumentálních skladeb i mluveného slova z doby než byla zahájena výroba vinylových gramodesek v článku Historie psaná šelakem. Další zamyšlení Tomáše Polívky se týká reedic monofonních verzí jazzových alb. Jeho příspěvek má název Když jazz, tak mono? Vydání uzavírají recenze na jazzové a world music nahrávek na CD, které se objeví na našem trhu v květnu letošního roku.
2.10 Web Muzikus.cz a Harmonie na internetu Webové stránky Muzikus.cz, které je využíváno všemi tituly nakladatelství a vydavatelství uvádí, že denní čtenost přesahuje v počtu návštěvníků 3 tisíce a tak patří mezi přední internetové hudební portály v ČR. Webových služeb využívá i hudební časopis Harmonie. Obsahová náplň webových stránek je zaměřena především na informace z hudební světa – o připravovaných albech, koncertech, ale také reportáže a foto z nejrůznějších akcí, profily hudebníků, široké festivalové zpravodajství i speciální sekce orientovaná na aktivní hudebníky a příznivce klasické hudby (www.muzikus.cz). Velkou výhodou portálu jsou čtenářské profily a blogy, takže se čtenáři mohou připojit přímo do vedených diskusí a poznámek k danému tématu. Stránky on-line mají hudební adresář s kontakty na jednotlivé skupiny, hudebníky, nahrávací studia, hudební kluby a firmy, které rovněž působí v hudební sféře. Oproti všem předchozím webovým stránkám, je tato zcela jedinečná, především pokud se týká jejího rozsahu. Vedle Homepage, jsou zde následující rubriky: Aktuálně, Pro muzikanty, Kapely, Koncerty, Festivaly, Klasická hudba, Jazz, Hudební adresář, Eshop, Info a dál pokračují: Bazar, Soutěže, MPE, Výročí, Blogy, Fotogalerie, E-knihy, Časopis Muzikus, E-muzikus, Časopis Harmonie, E-Harmonie a Rock. „Otvírák“ webových stránek zajišťují čerstvé reportáže doplněné fotografiemi z posledních hudebních událostí. Pod ním jsou ve sloupcích uvedeny: Novinky, Tiskové zprávy, Muzikantské a Publicistika. Některé články jsou doplněny fotografiemi, jiné videozáznamy. Další rubriky webových stránek tvoří: Soutěže, Song dne, Echo, Vybrané články z posledního vydání časopisu Muzikus, Nejčtenější články, Hudební adresář, Živě, Pro muzikanty. Zcela pravý sloupec tvoří upoutávky na nově vydaná čísla časopisů
25
Muzikus a Harmonie. Pod nimi pokračují další rubriky: Výročí a Koncertní tipy. Muzikus.cz je nejkoncepčnější webová stránka vybraných hudebních titulů. Samotný titul Harmonie na liště uvádí rubriky: Domů, Články, Archiv, eHarmonie, Přehled akcí a O nás. Nejdůležitější pro čtenáře je rubrika Články, kde může nalézt vše, co vyšlo tiskem v měsíčníku. Pro fajnšmekry je důležitá rubrika Archiv, v níž jsou přehledně – až do roku 2001 archivována veškerá vydání časopisu Harmonie. V přehledném plánu akcí je zařazeno kalendárium, kde lze podle oborů vyhledat jednotlivá představení, koncerty a další společenské akce. Návštěvník se může orientovat v oddílech: Balet, Jazz a Blues, Klasická hudba, Muzikály, Opera a Opereta, Taneční představení, World Music. Rozkliknutím zvoleného žánru se dostává k dalším podrobnostem o konání jednotlivých akcí v daném měsíci. Webové stránky Harmonie jsou přehledné a vhodně doplňují časopis (opět o aktuální informace, které by v tiskovině ztrácely na své časové účinnosti). Pravý sloupec webových stránek slouží pro upoutávky nejbližších koncertních událostí, obálky aktuálního čísla Harmonie a tipům časopisu na jednotlivé akce.
26
3 Komparace vybraných titulů Na počátku celé bakalářské práce stál úkol – provést komparaci vybraných titulů. Úmyslně byly zvoleny již představené tituly, které zahrnují svým obsahovým zaměřením různé hudební žánry, ale jako doplněk využívají i možností představovat další kulturní odvětví, která např. s rockovou hudbou ne vždy souvisejí (tanec, divadlo apod.).
3.1
Hudební rozhledy
Prvním titulem byly Hudební rozhledy. Časopis, který je historicky nejstarší v Československu i současné ČR. Od doby svého založení prošel mnoha peripetiemi, ale více méně všechna úskalí byla překonána poměrně úspěšně. V 90. letech minulého století dostaly Hudební rozhledy novou koncepci, ale pořád zůstávají časopisem pro hudební odborníky, v jehož obsahu převládají vědecké stati a recenze na vysoké odborné úrovni. Přes specifické zaměření se dá konstatovat, že Hudební rozhledy jsou velmi žánrově pestrý a čtivý časopis. Recenze a reportáže se netýkají pouze vážné hudby, ale v portfoliu celé redakce jsou i divadelní a muzikálová představení, opera nebo opereta. Tematickou monotónnost jednotlivých odborných statí vyvažují rozhovory s umělci, které mnohdy skýtají dostatek prostoru i pro humorný nadhled některých interpretů nebo dirigentů. Dobrým příkladem je uvedení opery Jana Kučery Rudá Marie, jemuž jako předloha posloužil rozhlasový seriál Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera o žižkovské rodině Tlučhořových. Komponista přitom zpracoval díl Staliňák z roku 1992, kdy hlavní představitel odchází na konspirační schůzku své milicionářské party, aby společně vymysleli plán politické diverze a narušili tak současnou společnost pod heslem: „Čím hůř, tím lépe!“ Rudou Marii uvedla Nová scéna Národního divadla v Praze v premiéře 7. května 2015. Je tedy důležité, aby recenzenti nesahali pouze o osvědčených materiálech z hudební nebo divadelní scény, ale dokázali lidem otevřít i další z možných cest ke kultuře, jako to udělala redaktorka Anna Šerých v případě Rudé Marie. Hudební rozhledy v žádném případě nejsou jakýmsi zkostnatělým periodikem, ale snahou celé redakce je informovat prostřednictvím předních českých muzikologů,
27
vědců a publicistů co nejširší okruh čtenářů a to nejen profesionálů, ale i amatérů o nejvýznamnějších počinech v hudební oblasti nejen v České republice, ale i v zahraničí, sledovat kompoziční tvorbu současných skladatelů, nové skladebné směry, interpretaci, a hudební pedagogiku; zabývat se problematikou hudebních nosičů a oblastí výroby hudebních nástrojů. Výše bylo zmíněno, že rozhovory jsou určitým odlehčením poměrně náročného odborného materiálu, který Hudební rozhledy přinášejí. Dobrým příkladem jsou seriály, které tvoří cyklus o světových operních divadlech, dvanáct rozhovorů s významnými představiteli zlaté éry českého divadla, články věnované starší české hudbě nebo některé analýzy významných premiér soudobých skladatelů (viz předchozí zmínka o Rudé Marii skladatele Jana Kučery). Hudební rozhledy dokonce suplují denní tisk, který jen málokdy přináší zmínku o současných mladých představitelích a interpretech vážné hudby, recenze jejich koncertních vystoupení nebo soutěžních úspěchů. Proto je pro redakci výhodná spolupráce s řadou pedagogických institucí, základními uměleckými školami, Pražskou konzervatoří a dalšími – zaměřenými na hudební vzdělání. Každé nové číslo Hudebních rozhledů je vlastně důležitým historickým pramenem, který přibližuje mnohem více hudební kulturu, i když úzce specifikovanou, stále širšímu okruhu čtenářů.
3.2 Rock & Pop Druhým titulem s nejdelší historií je hudební časopis Rock & Pop. I on si prošel za dobu 25 let své existence mnoha vývojovými peripetiemi. Dnešní „konzumní doba“ a především nový nosič informací, jakým je Internet, tiskovinám v žádném případě nenahrává. Časopis se však ubránil se ctí a i když jeho náklad poklesl z původních 120 tisíc na pouhých 17 tisíc, dá se říct, že v období posledních tří let vstal téměř z mrtvých a žije dál… Především ekonomické problémy, které nejsou dodnes vyřešeny, vůbec nepřidávají na klidu všem členům redakce. O šéfredaktorovi Vojtovi Lindaurovi je známo, že je srdcař, zapálený pro věc a tak jeho návrat po předchozím odejití byl jediným možným řešením, jak zachránit celý Rock & Pop a tradici, kterou si za oněch 25 let vybudoval. K tomu bylo zapotřebí rozhodujících organizačních a redakčních zásahů, kdy Lindaurovou snahou byl návrat k původnímu obsahu, který by nijak
28
nepodléhal módním výstřelkům západní provenience. Lindaur vsadil na články, které jsou sice odborné, ale čtivé i pro čtenáře – hudební laiky. Časopis pod jeho vedením dospěl k jistým změnám, kdy redaktoři-sólisté začali pracovat týmově v kolektivním duchu pro společnou věc. Co na tom, že některé rubriky z období „temna“ zůstaly. Lindaur správně nezavrhnul rubriku věnovanou tanci, která už si našla čtenářský okruh, což je zřejmé i z reakcí na webových stránkách časopisu. O Lindaurovi je rovněž známo, že není příliš technický typ. Přesto i on podlehl rychlosti a především aktuálnosti, se kterou může předávat svoje zprávy a názory čtenářům, fandům ale i pouhým návštěvníkům webových stránek a redakčního Facebooku. Z analýzy 4. čísla časopisu (duben 2015) je zřejmé, že omlazený kolektiv redaktorů nemá problémy se psaním článků, i když by se mohlo zdát, že mnohdy sahají do hluboké historie, kdy byl rock teprve v plenkách. Přesto se se svěřenými úkoly vyrovnávají se ctí, odborností a zápalem pro věc, aby články byly čtivé i pro mladé, kteří příliš zkušeností s rockovou historií nemají. Přestože čtenářská obec časopisu věkově stárne, snaží se redakce vychovávat novou čtenářskou generaci, která se však prozatím více projevuje při návštěvnosti webových stránek.
3.3 Harmonie Posledním, a také nejmladším hudebním periodikem, je Harmonie. I tento časopis dělá velmi záslužnou práci při propagaci naší hudební a divadelní kultury. Přestože první číslo vyšlo teprve v roce 1993, může veřejnost jeho zásluhou získat informace o kulturním dění v oblasti vážné hudby, jazzu, blues nebo world music. Záslužnou činnost vykonává periodikum při recenzování všech existujících hudebních nosičů s vážnou hudbou i slovesnou tvorbou. V takovém rozsahu nikdo podobnou činnost z ostatních vybraných periodik nevykonává. Oproti Hudebním rozhledům není Harmonie natolik vědecky a odborně pojímána a její redaktoři se odlehčeným stylem psaní snaží především o to, zaujmout čtenáře. Proto se v časopise objevují např. rozhovory, které jakoby se svým obsahem zcela vymykaly původní ideové náplni. To svědčí o dobrém přístupu šéfredaktora k redakčnímu plánu, jehož základem je přivést k „vážné“ kultuře další novou generaci, kterou by svými interpretačními výkony zaujali jejich vrstevníci. Pokud sáhneme hlouběji do minulosti, šéfredaktor Luboš Stehlík,
29
napsal v roce 2001 reportáž z koncertu České filharmonie, která doprovázela houslistu Pavla Šporcla. Ten vystoupil (snad poprvé) s modrými houslemi, šátkem na hlavě a kožených kalhotách. Jeho nekonvenční vizáž ohromila všechny přítomné v koncertním sále, ale nakonec zvítězila jeho mistrovská houslová hra nad kritikou jeho vzhledu. Díky přístupu Pavla Šporcla se o vážnou hudbu začala zajímat mládež, která v interpretovi spatřovala rebela proti konzumní a konvenční společnosti. Velmi příznivě jsou čtenáři přijímány i kritiky, recenze a reportáže nebo rozhovory z okrajové hudební oblasti, kterou v českém pojetí představují hudební žánry jazz a world music. Dá se opět konstatovat, že si lidé začínají zvykat na možnosti vyjádřit svoje pocity jiným způsobem, než jen vážnou hudbou. Odlehčení přinášejí rozhovory s různými interprety a umělci, kteří mají blízko nejen k hudbě, ale také k divadlu a jeho různým formám. Díky práci redakce se tak čtenářům otevírají nové pohledy na umění, kterému kdysi nepřikládali takovou váhu a důležitost a pomalu se začínají stávat jejich příznivci. Souhrnně by se u všech tří zvolených hudebních periodik dalo hovořit jen v superlativech. Přesto mají jednu společnou vlastnost, kterou je nevyrovnané ekonomické zázemí. Oba časopisy Hudební rozhledy i Harmonie jsou dotovány. Rock & Pop je financován především z reklamy a prodeje. Další finance přinášejí webové stránky. Zatímco první dva uvedené časopisy zveřejňují na svých stránkách (především webových) ceníky za inzerci, Rock & Pop představuje na webu pouze modifikace inzertních ploch, ale bez udání ceny. Jednáním je v tomto případě pověřen zástupce inzertního oddělení osobně, a proto se dá uvést, že ceny jsou smluvní. Časopis Harmonie má poměrně stabilní zázemí v nakladatelství Muzikus, které svými obchodními aktivitami ve všech oblastech populární, rockové i další žánrové hudbě dokáže zajistit dostatek financí nejen pro vlastní hudební časopis Muzikus a Harmonii, ale i další tiskoviny. Za zmínku stojí, že nakladatelem časopisu Rock & Pop bylo v letech 2004 – 2008 právě nakladatelství Muzikus. Oba hudební tituly určené pro vážnou hudbu jsou navíc dotovány ministerstvem kultury a dalšími nadacemi. Alespoň v tomto ohledu existuje tedy pro jednotlivé redakční kolektivy určitá jistota. Obsahově lze všechny vybrané tituly zařadit mezi prestižní evropské tiskoviny, které snesou srovnání s nejtvrdší konkurencí svého žánru. Jejich vydávání by nemělo být ohroženo konkurencí nebo komerční převahou Internetu nad tištěnými médii. Bohužel není možné diktovat nakladatelům, zda budou ve vydávání hudebního periodika pokračovat nebo se
30
rozhodnou ho ukončit. Takový Damoklův meč visí neustále nad prvním porevolučním hudebním časopisem Rock & Pop.
31
Závěr Bakalářská práce pod titulem Vybraná hudební periodika je u svého konce. Mohu konstatovat, že v průběhu přípravy všech materiálů pro analytickou část, ať se jednalo o jednotlivá čísla Hudebních rozhledů, Harmonie nebo časopisu Rock & Pop, jsem narazila na články, od kterých jsem nemohla odtrhnout oči a mnohdy jsem musela sáhnout po internetových archivech, abych mohla dál – nebo i zpětně – sledovat dění, které bude následovat nebo mi uniklo. Takovou čtenářskou kvalitou se vyznačují všechny tři hudební tituly, které jsem využila k analýze pro tuto bakalářskou práci. Je velmi zajímavé, jak jednotliví redaktoři nebo redakční spolupracovníci pracují s češtinou – hravě, věcně, a přitom zcela jasně zřetelně dokáží vyjádřit svůj názor nebo postoj, případně komentovat událost, jejíž obsah by se mnohým zdál nudný a raději se takové akce vůbec neúčastnili. Při analýzách jsem si všímala nejen jazykové stránky, ale také grafického ztvárnění jednotlivých časopisů. Rock & Pop se od ostatních dvou odlišuje výrazně, a to určitou divokostí svého obsahu, který velmi funkčně doplňují fotografie k jednotlivým popisovaným událostem. Harmonie i Hudební rozhledy zachovávají ve své grafice určitou vážnost a společenskost, někdy až přílišnou, kdy se mi např. fotografie umělců a umělkyň zdály až příliš vyumělkované a čišel z nich určitý chlad. Přitom se jednalo pouze o profesionálně odvedenou studiovou práci na objednávku samotných umělců nebo zařízení, v němž se jejich vystoupení uskuteční. Zřejmě by v tomto ohledu neškodil vyšší náhled redakce. Časopis Muzikus jsem analýze nepodrobila, protože by se rozsah bakalářské práce rozšířil nad únosnou mez. Přesto patří moje ocenění stejnojmenným webovým stránkám, které jsou v hudebním žánru zřejmě ty nejzdařilejší a je na nich vidět poctivá práce grafiků i celé redakce, která svoje čtenáře zásobuje nejčerstvějšími aktualitami z hudebního dění. V tomto ohledu se dá ocenit přístup redakce Hudebních rozhledů, která rovněž připravila a teprve nedávno spustila vlastní webové stránky, které by měly přinášet ještě více poutavých odborných článků a recenzí z oblasti vážné hudby. Věřím, že moje bakalářská práce splnila svůj účel, a její hlavní cíl byl rovněž naplněn, přestože předvídat budoucnost některých periodik je velmi složitou záležitostí a v dnešní komerční době na jejich existenci mohou mít vliv i zcela zdánlivě malicherné faktory.
32
Seznam literatury a použitých zdrojů BEDNAŘÍK Petr – JIRÁK Jan – KÖPPLOVÁ Barbara. Dějiny českých médií. Od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011. ČERNÝ, Jiří In Rock & Pop 1, č. 1, s. 3. ISSN 47256 FUKAČ, Jiří a kolektiv: Hudba a média. Rukověť muzikologa. Brno, Masarykova univerzita 1998, 258 s. JAROLÍMKOVÁ, Hana: Hudební rozhledy jubilující, 2014.
www.hudebnirozhledy.scena.cz,
OSVALDOVÁ, Barbora; HALADA Jan a kol.: Encyklopedie praktické žurnalistiky a marketingové komunikace. Praha: Libri, 2007. VIČAR, Jan: Hudební kritika a popularizace hudby. Praha, Koniasch Latin Press 1997. SVOBODOVÁ, M.: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796-1970, Olomouc 1971. Hudební rozhledy, č. 4/2015 LINDAUR, Vojtěch: Rock&Pop&MusicQ 7/2002 LINDAUR, Vojtěch: Zůstávám připraven (online) 25.2.2008 (cit. 2015-04-25). Dostupné z URL http://musicserver.cz/clanek/5942/Vojtech-Lindaur-Zusavampripraven. Rock & Pop, 1990, č. 1, s. 1. ISSSN 47256 www.braillnet.cz www.digibooks.cz www.hudebnirozhledy.cz www.rock&pop.cz www.muzikus.cz www.harmonie.cz http://www.wikiwand.com
33
Seznam příloh Příloha č. 1: Úvodník časopisu Rock & Pop (text) Příloha č. 2: Ceník inzerce- Hudební rozhledy (tabulka) Příloha č. 3: Ceník inzerce- Harmonie (tabulka) Příloha č. 4: Informace k jednotlivým časopisům (text)
34
Přílohy Příloha č. 1 Rock & Pop 05/15 27. 4. 2015 - Je to tady! Tímto číslem se časopis Rock & Pop dožívá čtvrtstoletí své existence. Třikrát hurá, chtělo by se zvolat, kdyby... Kdyby jeho budoucnost nenesla tíhu otazníků. Rock & Pop za ta léta prošel mnohými proměnami: od onoho „mladosvětského“ formátu přes ty velké noviny typu někdejšího New Musical Expressu a Melody Makeru, tedy naše tehdejší vzory, se čtrnáctidenní periodicitou až po měsíčník, který se zprvu, asi od roku 1996, snažil být českým Q, až po dnešní podobu: luxusní lakovaná obálka, dlouhé články, exkluzivní rozhovory. Míníme malinko (v našich poměrech) směřovat do vod, po nichž plují vlajkové britské lodi pod prapory Uncut či Mojo, tedy časopisy, které v poslední době jasně prokázaly, že navzdory všem webovým stránkám má tištěný časopis své nezastupitelné místo. Co tím míníme, můžete vytušit z posledních ročníků Rock & Popu – tj. především kritický názor na to, co se v současném hudebním Babylonu děje, umění zakomponovat nové trendy a žánry do souvislostí a zasvěceně vzpomínat na staré časy, kdy „světu vládnul beat“. Však si toto „slavnostní“ číslo prolistujte (za všechny materiály alespoň skvělý Vlčkův Clapton – ostatně fenomenálnímu kytaristovi bylo sedmdesát, zatímco nám, tedy Rock & Popu, teprve pětadvacet). A tady jsme u kořene onoho úvodního „kdyby“. V první řadě mám subjektivní a poněkud hořký pocit, že jsme vždycky přišli lehce s křížkem po funusu. Zadruhé, zatřetí a tak dále nás dosti silně válcuje už nejméně deset let vyvinutá situace na hudební scéně, kde velká vydavatelství až na výjimky přestávají mít všechna ta dřívější privilegia, kvůli rozprostřeným sítím na internetu se z vydávání alb stává čím dál víc „soukromá záležitost“, která se nezaobírá třeba inzercí, zejména v tištěných médiích. A nakonec a pochopitelně: proměnila se duše možných čtenářů. Někdejší teenageři považovali rockovou hudbu za jakýsi postoj ke světu, ti dnešní už ji mají (pokud vůbec) jen jako součást zábavy. A jak to bude dál? Ano, „kdyby“ s tisíce otazníky. Držme si palce. Vojtěch Lindaur
35
Příloha č. 2 Ceník inzerce – Hudební rozhledy Typ Popis plnobarevný Typ A (2., 3. anebo 4. strana obálky) typ B plnobarevný typ B černobílý
Cena smluvní cena smluvní cena od 16.000,– Kč smluvní cena od 12.000,– Kč
typ C, C+
plnobarevný
smluvní cena od 8.000,– Kč
typ C, C+
černobílý
smluvní cena od 6.000,– Kč
typ D, D+
plnobarevný
smluvní cena od 8.000,– Kč
typ D, D+
černobílý
smluvní cena od 6.000,– Kč
typ E, E+
plnobarevný
4.000,– Kč
typ E, E+
černobílý
3.000,– Kč
typ F
plnobarevný
4.000,– Kč
typ F
černobílý
3.000,– Kč
typ G
plnobarevný
2.800,– Kč
typ G
černobílý
2.000,– Kč
typ H
plnobarevný
2.000,– Kč
typ H
černobílý
1.500,– Kč
36
Příloha č. 3 Ceník inzerce - Harmonie
Kód A1 A2 A3 A4 A5 A6 B1 B2 C1 C1 C2 C2 D1 D2 D3 E ROH KLIN TUNEL
Formát Šířka Výška 1.I 202 285 1.I 202 285 1.I 202 285 1.I 202 285 1.I 202 285 1.I 202 285 1.II 202 141 1.II 100 285 1.III 55 249 1.III 67 285 1.III 115 121 1.III 129 141 1.IV 84 121 1.IV 172 59 1.IV 202 50 1.VI 55 121 1.X 104 104 1.X 90 120 1.X 83 42
Umístění zadní str. obálky 2. str. obálky 3. str. obálky 1. inzertní strana 2. inzertní strana uvnitř uvnitř na šířku uvnitř na výšku uvnitř na výšku Muzikus uvnitř na výšku Harmonie uvnitř výsek Muzikus uvnitř výsek Harmonie uvnitř na výšku uvnitř na šířku uvnitř podval uvnitř na výšku
Ceník inzerce Rock & Pop není stanoven
37
HARMONIE hudební komerční celobarevná celobarevná Cena Cena 21000 35000 17000 30000 16000 25000 15500 25000 0 0 13700 20000 6900 12000 6900 12000 0 0 4600 8000 0 0 4600 8000 3500 6000 3500 6000 3500 6000 2400 0 0 0 0 0 0 0
Příloha č.4 Informace k jednotlivým časopisům Hudební rozhledy Šéfredaktorka: PhDr. Hana Jarolímková, tel: 251 550 208, tel/fax: 251 554 088 Tajemnice
redakce:
Marcela
Šlechtová,
tel:
251
554
089,
251
552 425
Redakční rada: Jan Baťa, Lucie Dercsényiová, Roman Dykast, Jiří Štilec, Ivan Štraus, Jan Vičar Externí spolupráce: Jitka Slavíková Výtvarné řešení: František Štorm Adresa redakce: Radlická 99, 150 00 Praha 5 Email:
[email protected] Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Sazba: Studio Togga, Praha Evidenční číslo: MK ČR E1244; ISSN: 0018-6996 Distribuce a předplatné hudebního periodika se v ČR provádí prostřednictvím firmy SEND Předplatné. Přitom cena 1 výtisku je stanovena na Kč 50,- (pro předplatitele Kč 40,-. Celoroční předplatné je za 480 Kč). Distribuci a předplatné hudebního periodika na Slovensku řeší firma Magnet-Press Slovakia, s.r.o., kdy cena 1 výtisku je stanovena na 2,60 Eur a celoroční předplatné na 30 Eur (Hudební rozhledy, č. 4/2015). Velkým pozitivem hudebního časopisu Hudební rozhledy je vydávání speciální mutace jednotlivých čísel pro potřeby zrakově postižených. Jeho šíření je zajištěno prostřednictvím internetového serveru www.braillnet.cz v České republice a na Slovensku Digitální knižnicou Digibooks na serveru www.digibooks.cz, kterou spravuje Občanské sdružení Infoblind (www.hudebnirozhledy.cz). Rock&Pop redakce (at) rockandpop.cz Šéfredaktor: Vojtěch Lindaur Zástupce šéfredaktora: Michal Husák | dtp (at) rockandpop.cz Editor: Petr Korál
38
Redakce: Petr Adamík, Michal Bystrov, Thomas Clausen, Petr Dorůžka, Michael Gamböck, Michal Husák, Martin Hošna, Ivan Ivanov, Milan Janeček, Roman Jireš (ČTK), Leoš Kofroň, Ilija Kučera ml., Michael Kyselka, Roman Lipčík, Zuzana Macháčková, Vít Malinovský, Jaromír Merhaut, Bohouš Němec, Petr Nožička, Petr Jediný Novotný, Jan Petričko, Tomáš S. Polívka, Jakub Poštolka, Tashi Erml, Vojtěch Tkáč, Josef Rauvolf, Jaroslav Riedel, Milan Říský, Milan Slezák, Dan Sywala, Jan Šída, Jan Tesař, Pavel Víšek, Pavel Zelinka Foto: Michal Straka, Jakub Deml, Tomáš Břínek, Jan Šída, Lenka Tarkayová, Milan Říský, Kateřina Motýlová Web: On-line redakce www.rockandpop.cz online (at) rockandpop.cz On-line šéfredaktor: David Nguyen nguyen (at) rockandpop.cz Zástupce on-line šéfredaktora: Jakub Poštolka jakub (at) rockandpop.cz Patrik Fiala, Petra Poláková, Milan Slezák, Milan Šída, Jaroslav Korel, Milan Říský, Jiří Mohl, Mejra Drkal, Ondřej Platzer, Tashi Erml, Daniela Šafaříková, Martin Hrych, Daniela Brodcová, Michaela Matušková, Simona Gulisová, Jindřich Švehla, Vojtěch Tkáč , Lufi, Meluzínová, Adéla Lněničková, Dominika Mňuková, Pavla Hartmanová, Matěj Chalupa, Nikola Halmová, Gabriela Stašová, Jan Kubát, Jola Humpalová PR + Inzerce: Pavel Schuster (pavel.schuster (at) oneandone.cz), tel.: +420 604 282 742 Adresa redakce: Redakce Rock & Pop U Průhonu 466/22 170 00 Praha 7 TEL: +420 220 870 068 Webmaster: SHERWOOD Media s.r.o. Vydavatel: One&One Company spol. s r.o. U Průhonu 466 170 00 Praha 7 Email: pavel.schuster (at) oneandone.cz IČO: 25005006
39
DIČ: CZ 25005006 Zapsána v obchodním rejstříku MS v Praze, oddíl C, vložka 48792 Harmonie Harmonie – vydává Nakladatelství Muzikus a vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Bohuslava Martinů, Nadace Leoše Janáčka a Nadace Český hudební fond. Adresa redakce: Novákových 8, 180 00 Praha-8 Telefon/fax/e-mail: 266 311 701, 266 311 703/ 284 820 127/
[email protected] Šéfredaktor: PhDr. Luboš Stehlík (
[email protected]) Zástupce šéfredaktora: Mgr. Michaela Vostřelová (
[email protected]) Jazz a world music: Petr Vidomus Grafická úprava (vyjma inzerce): Jiří Vašíček, Studio N.R. Sazba: Lukáš Havlíček Logo časopisu navrhl: Paul Schenzer Placená inzerce: Michaela Hoppeová (
[email protected]) Distribuce: Josef Mansfeld Tisk: Tiskárna Kavka
40
