UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií
Bakalářská práce
2013
Veronika Martinovská
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií, Katedra politologie
Veronika Martinovská
Nacionalismus na příkladu Skotska a možnost samostatného skotského státu? Bakalářská práce
Praha 2013
Autor práce: Veronika Martinovská Vedoucí práce: Doc. PhDr. Tomáš Lebeda, Ph.D.
Rok obhajoby: 2013
Bibliografický záznam
MARTINOVSKÁ, Veronika. Nacionalismus na příkladu Skotska a možnost samostatného skotského státu?. Praha, 2013. 44 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra politologie. Vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Tomáš Lebeda, Ph.D.
Abstrakt Práce mapuje proces vývoje nacionalismu ve Skotsku. Klade si otázku, zda existuje skotský národ a případně čím se vyznačuje a jak daleko sahá jeho historie. Tato práce bere v potaz možnost vzniku Skotska jako samostatného státu a zkoumá, jaká by byla případná podoba nově vzniklého nezávislého subjektu po stránce nejen politické a ekonomické. V první části se budeme snažit o přehledný vývoj skotského nacionalismu až do dnešní podoby s detailnějším zaměřením na vznik a vývoj Skotské národní strany (SNP), na období od 60. a 70. let, kdy strana zaznamenala velký nárůst voličské základny, na proces devoluce a vznik skotského autonomního parlamentu po vítězství SNP ve volbách 2007 a 2011. Ve druhé části se zaměříme na pravděpodobnost vzniku Skotska jako autonomního státu. Nejprve shrneme představu SNP ohledně budoucí podoby Skotska, poté nahlédneme na to, jak probíhala cesta k finální podobě referenda na základě debat mezi oběma stranami. Důležitým bodem této části je i zkoumání veřejného mínění a jeho závěrů. Výsledkem je porozumění skotskému národu a jeho historii, stejně tak jako postoji skotských obyvatel k problematice osamostatnění.
Abstract The thesis presents the process of evolution of nationalism in Scotland. The question is asked whether a Scottish nation exists and what features characterise it and how far its history goes back. This thesis considers the possibility of establishment of Scotland as an independent state and examines the prospective form of that subject from the political and economical points fo view. The first part examines the evolution of Scottish nationalism mainly focusing on the formation and progression of the Scottish National Party, especially during 1960s and 1970s as the period of significant growth of its voters, on the process of devolution and institution of the Scottish Parliament after the SNP´s victory in the elections in 2007 and 2011. The second part is focusing on the probability of formation of the independent Scottish state. Firstly, the SNP´s conception of the prospective Scotland is summed up and then the final version of the planned referendum is described. The important parts of this account also include research into public opinion and its conclusions. The result of this thesis is understanding of the Scottish nation and its history as well as of the attitudes of Scotsmen to the issue considering their independence.
Klíčová slova nacionalismus, národ, Skotsko, referendum, nezávislost, devoluce, Skotská národní strana
Keywords nationalism, nation, Scotland, referendum, independence, devolution, Scottish National Party Rozsah práce: 75991 znaků
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 14. 5. 2013
Veronika Martinovská
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především svému vedoucímu práce doc. PhDr. Tomáši Lebedovi, Ph.D. za užitečné rady, jak téma co nejlépe uchopit, a za samotné vedení mé práce. Zároveň bych chtěla vyjádřit díky i Tomáši Brunerovi, který mi pomohl s korekturou textu.
Institut politologických studií Projekt bakalářské práce
Vymezení tématu: V minulém století, hlavně po skončení světových válek a později rozpadu sovětského bloku, jsme byli svědky vzniku několika nových a „staronových“ států. Za posledních několik desítek let, zvláště pak od let šedesátých, můžeme pozorovat sílící národní hnutí, uvědomování si národní identity, požadavky na autonomii a vlastní stát pro určitý národ. V souvislosti s tím se objevuje mnoho prací na toto téma, které se dotýkají témat národa a nacionalismu. Fenomén národního vědomí, sílícího nacionalismu a dokonce myšlenka samostatného státu se projevil i v části Velké Británie, ve Skotsku. Svou práci dělím do dvou hlavních oddílů. V první části, která bude více teoretická, se budu snažit o přehledný vývoj skotského nacionalismu až do dnešní podoby, s detailnějším zaměřením na vznik a vývoj Skotské národní strany (dále jen SNP), na období od 70. let (Zákon o Skotsku, referendum 1979), přes proces devoluce, vznik skotského autonomního parlamentu až po vítězství SNP ve volbách 2007 a 2011. Teoreticky se budu opírat o koncept nacionalismu tak, jak ho chápe Ernest Gellner, tedy, že to byl právě nacionalismus, co vytvořilo moderní národy. Za okolnosti, které „zrodily“ nacionalismus pak považuje sociální, ekonomické a kulturní procesy, jež označuje jako industrializaci. K aplikaci této teorii na případu Skotska je potřeba podívat se více do minulosti, kdy průmyslová revoluce pomohla ekonomickému rozvoji Skotska, které se tím stalo méně závislé na dovozu. Skotsko se rovněž vyznačuje vlastní specifickou kulturou, kterou se mu podařilo uchovat. Mezi oficiální jazyky patří vedle angličtiny i skotština a skotská gaelština. Skotsko se rovněž vyznačuje několika kvalitními univerzitami jako je University of Edinburgh nebo University of Glasgow. Ve druhé části se zaměřím na pravděpodobnost vzniku Skotska jako autonomního státu. Důležitým prvek je zde samotná možnost referenda a jeho podoba. Podrobně se pokusím nahlédnout na to, jaké představy by měli jednotlivé strany (myšleno skotská a centrální britská) ohledně podoby referenda, jaké by byly jejich podmínky a v neposlední řadě, jak by se vše realizovalo v případě úspěchu, tedy souhlasu s oddělením Skotska, jakou formu a další náležitosti by měl mít nově vzniklý subjekt.
Důležitým bodem této části je i zkoumání veřejného mínění a postoje samotných obyvatel, kteří by měli v referendu rozhodovat. Cíl práce, výzkumná otázka: Cílem práce je přehledně vymezit proces sílícího nacionalismu ve Skotsku, bere v potaz možnost vzniku Skotska jako samostatného státu, především si však klade otázku, jak dlouho by takovýto subjekt byl schopen existence (hlavně po stránce ekonomické a jako subjekt mezinárodních vztahů) a zda je samostatnost opravdu zájmem skotských obyvatel. Je skotský nacionalismus opravdu tím typem, kdy je hlavním cílem oddělení od země, jejíž je daný národ doposud součástí?
Metodologie: Celkově bych chtěla práci pojmout jako případovou studii. Ve své práci budu vycházet z analýz volebních výsledků, výsledků veřejného mínění, předchozích referend, popřípadě rozhovorů nebo dotazníků adresovaných přímo obyvatelům Skotska. K posouzení ekonomické zdatnosti a vyspělosti regionu budu vycházet z ekonomických ukazatelů, jako je např. míra nezaměstnanosti, HDP, kvalita životních podmínek. Postoje jednotlivých politických stran k problému budu zkoumat rozborem politických programů jednotlivých stran, ideálně budu vycházet přímo rozhovorů se zástupci stran a jejich vyjádření v médiích. Na základě těchto výzkumných metod bych měla být schopna zodpovědět výzkumné otázky. Očekávaným výsledkem práce je však skutečnost, že Skotsko jako samostatný stát nevznikne, přestože by na to po ekonomické stránce mělo, avšak obyvatelé Skotska nakonec dají přednost tradici a zůstanou pod Korunou. Orientační seznam literatury: DAVIDSON, Neil. The Origins of scottish nationhood. London: Pluto Press, 2000, VII, 264 s. ISBN 0-7453-1609-3. GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. 2. vyd. Praha: Hříbal, 1993, 158 s. ISBN 80-901381-1-x. HASSAN, Gerry. The Scottish Labour Party. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2004, ix, 255 s. ISBN 0748617841. HENDERSON, Ailsa. Hierarchies of belonging: national identity and political culture in Scotland and Quebec. Montreal: McGill-Queen's University Press, c2007, xiii, 250 s. ISBN 978-0-7735-3268-7.
HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 451 s. ISBN 80-86429-20-2. HUTCHISON, I. Scottish politics in the twentieth century. Houndmills: Palgrave, 2001, XVI, 190 s. ISBN 0-333-58874-6. KIDD, Colin. Union and unionisms: political thought in Scotland, 1500-2000. Cambridge: Cambridge University Press, 2008, ix, 312 s. ISBN 978-0-521-88057-2. MITCHELL, James. Constitutional conventions and the scottish national movement: origins, agendas and outcomes. Glasgow: University of Strathclyde, 1991, 47 s. PITTOCK, Murray G. Scottish nationality. Houndmills: Palgrave, 2001, XII, 187 s. ISBN 0-333-72663-4. Elektronické zdroje: http://www.parliament.uk/ http://ukpollingreport.co.uk/
1
Obsah ÚVOD.............................................................................................................................. 2 1. SKOTSKÝ NACIONALISMUS.............................................................................. 7 1.1. Teoretické pozadí konceptu .................................................................................7 1.2. Nacionalismus na příkladu Skotska................................................................. 10 1.2.1. Skotská národní strana (SNP).................................................................17 1.2.2. Devoluce a vznik skotského autonomního parlamentu.........................20 2. SAMOSTATNÉ SKOTSKO.............................................................................. 22 2.1. Podoba samostatného Skotska (představa SNP).............................................23 2.1.1. Ústava......................................................................................................23 2.1.2. Obrana..................................................................................................25 2.1.3. Ekonomika a měna..................................................................................25 2.2. Skotsko jako aktér mezinárodních vztahů..........................................................27. 2.3. Diskuze o podobě referenda a jeho konečná podoba........................................28 2.4. Veřejné mínění....................................................................................................29 2.4.1. Výzkum číslo 1 – Podoba Skotska ..........................................................30 2.4.2. Výzkum číslo 2 – Otázka nezávislosti ......................................................31 ZÁVĚR.......................................................................................................................... 33 SUMMARY........................................................................................................... 35 POUŽITÁ LITERATURA...........................................................................
36
SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................... 38 PŘÍLOHY...............................................................................................................39
2
Úvod Vymezení tématu: V minulém století, hlavně po skončení světových válek a později rozpadu sovětského bloku, jsme byli svědky vzniku několika nových a „staronových“ států. Za posledních několik desítek let, zvláště pak od let šedesátých, můžeme pozorovat sílící národní hnutí, uvědomování si národní identity, požadavky na autonomii a vlastní stát pro určitý národ. V souvislosti s tím se objevuje mnoho prací, které se dotýkají tohoto tématu, tedy národa a nacionalismu. Fenomén národního vědomí, sílícího nacionalismu a dokonce myšlenka samostatného státu se projevil i v části Velké Británie, ve Skotsku. Svou práci dělím do dvou hlavních oddílů. V první části, která bude více zaměřena teoreticky s cílem najít co nejvhodnější teorii aplikovatelnou na skotský případ, se budu snažit o přehledný vývoj skotského nacionalismu až do dnešní podoby, s detailnějším zaměřením na vznik a vývoj Skotské národní strany (SNP), na období od 60. a 70. let, kdy strana zaznamenala velký nárůst voličské základny, na proces devoluce a vznik skotského autonomního parlamentu po vítězství SNP ve volbách 2007 a 2011. Teoreticky se budu opírat o definici národa tak, jak ho chápe Anthony Smith. Zaměříme se tedy na jednotlivé prvky definice: na společné území, historii, kulturu, ekonomiku a právní systém. S prvkem historie souvisí i otázka, zda je skotský národ a národ obecně výsledkem moderní doby, jak tvrdí Gellner, či může mít kořeny sahající daleko do minulosti. Později v práci zmíním svůj souhlas s druhým tvrzením a budu se snažit na základě primordialistického pohledu dokázat proč. Ve druhé části se zaměřím na pravděpodobnost vzniku Skotska jako autonomního státu. V úvodu představím představu SNP ohledně budoucí podoby Skotska se zaměřením na právní systém, ekonomiku, obranu a jeho členství v mezinárodních organizacích. Důležitým prvkem je zde samotné referendum a jeho podoba. Podrobně se pokusím nahlédnout na to, jak probíhala cesta k finální podobě referenda na základě debat mezi oběma stranami. Důležitým bodem této části je i zkoumání veřejného mínění a postoje samotných obyvatel, kteří by měli v referendu rozhodovat.
3 Téma skotského osamostatnění a referenda jako takového nebylo doposud uceleně zpracováno, jedná se o vcelku nové téma. V současné době, na základě probíhajících debat mezi lídry jednotlivých stran zastupujících obě části, tedy jak centrální britskou (s premiérem Davidem Cameronem včele), tak skotskou (s Alexem Salmondem za SNP), došlo k dohodě o podobě referenda, které se má konat v následujícím roce 2014. Zhodnocení literatury Co se týče problematiky skotského nacionalismu, jehož zařazení v mé práci více spadá do její první teoreticky zaměřené části, existuje několik publikací, které se zabývají historickým, kulturním a společenským vývojem skotského národa. Mezi hlavními bych zmínila The identity of the Scottish nation: an historic quest od Williama Fergusona, která podává podrobný historický přehled společně s kořeny budování skotské národní identity, či C.Harvie v knize Scotland and Nationalism: Scottish Society and Politics, 1707 to the Present. Podobnou tematikou, tedy kořeny identity Skotů, se zabývá ve svém díle The Origins of Scottish nationhood Neil Davidson, který přispívá svou marxistickou perspektivou. Na vývoj skotského národa v britském kontextu a na vzájemné vztahy, stejně jako na události roku 1997 a jejich důsledky pro rozvoj skotského patriotismu se zaměřuje v knize Scottish Nationality Murray G.H. Pittock. Autor knihy The national movement in Scotland Jack Brandt zkoumá, jak kulturní ukazatele jako role církve, národních sportů, literatury či médií, dále skotská ekonomika a politika (hlavně vývoj SNP) ovlivnily rozvoj skotského národního hnutí. Dalším příkladem zabývajícím se národním hnutím ve Skotsku je kniha Constitutional conventions and the scottish national movement: origins, agendas and outcomes od J. Mitchella. Příkladem práce, která podává spíše přehled z politického hlediska, je Scottish politics in the twentieth century. Autor knihy I. G. C. Hutchison zkoumá vývoj v oblasti politických stran, témat v politice a také roli skotského parlamentu spojeného s procesem devoluce ve Velké Britanii. Postoj k Evropě a Evropské Unii ve své práci Scottish Nationalism and the Idea of Europe: Concepts of Europe and the Nation zkoumá Atsuko Ichijo. Práce je koncipována na základě analýzy rozhovorů s představiteli skotské elity z oblasti akademické, novinářské, politické a dalších. Z hlediska teoretického se také zabývá zasazením skotského nacionalismu do širšího teoretického rámce a hledáním pro něj
4 vhodné teorie. Tuto knihu považuji za zdroj autentického pohledu na skotskou problematiku a budu z ní čerpat z důvodu získání informací o teoretickém kontextu. Jedním z nejdůležitějších hybatelů pro ‘probuzeni skotského národního vědomí’ je bezpodmínečně Skotská národní strana SNP. Existuje několik prací popisujících vývoj této strany, podávajících různé teorie snažící se vysvětlit, co stálo za nárůstem politického úspěchu a síly této strany v rámci nejen Skotska, ale i celého Spojeného království. Peter Lynch a jeho SNP: the history of the Scottish National Party, kterou ve své práci často uvádím jako zdroj informací, podává přehlednou historii strany, především co se výsledků voleb týče, od jejích prvopočátků do konce 20. století s náhledem do století současného. Vývojem strany se rovněž zabývá The Modern SNP: From Protest to Power od G. Hassana. Volby 2007, které byly zlomové pro SNP, když vyhrála ve Skotsku, a zároveň byly prvními volbami, kdy bylo užito volebního systému STV (single transferable vote), ve své práci Revolution or evolution?: the 2007 Scottish elections zkoumá John Curtice. Cestou ke skotské nezávislosti a nezávislostí jako takovou se zabývají ve svých pracích například autoři J. E. Murkens, P. Jones a M. Keating, jejichž kniha Scottish independence: a practical guide, jak už sám název napovídá, má být jakýmsi průvodcem k pochopení této problematiky osamostatnění, nebo M. Pittock v díle The Road to Independence?: Scotland Since the Sixties. Tyto poslední zmíněné tituly nabízejí relativně aktuální pohled na momentální situaci, vykreslující současně pohledy na problematiku nezávislosti, nebo většího zisku pravomocí, co se charakteristicky skotského nacionalismu týče. Cíl práce, výzkumná otázka: Cílem práce je přehledně vymezit proces vývoje nacionalismu ve Skotsku. Hlavními otázkami je zodpovědět otázku, zda existuje skotský národ a případně čím se vyznačuje a jak daleko sahá jeho historie. Tato práce bere v potaz možnost vzniku Skotska jako samostatného státu, především si však klade otázku, jaká by byla případná podoba nově vzniklého nezávislého subjektu po stránce nejen politické a ekonomické. Největší zaměření by pak bylo na postoj k Evropské Unii. V současnosti je stav takový, že tato organizace je vnímaná ze strany Velké Británie jako spíše negativní, projevující se výroky významných představitelů britských stran o možném vystoupení z této organizace.
5 Kritiku sklízí především díky snahám o radikální změnu podoby k vytvoření „Spojených států evropských“, tedy jakéhosi federativního uspořádání. Dále si práce klade otázku, zda je samostatnost opravdu zájmem skotských obyvatel. Je skotský nacionalismus opravdu tím typem, kdy je hlavním cílem oddělení od země, jejíž je daný národ doposud součástí?
Metodologie: Celkově bych chtěla práci pojmout jako případovou studii. Ve své práci budu vycházet v první části z analýzy přečtené literatury, jejímž výsledkem bude podložení stanovené hypotézy týkající se existence a vývoje skotského národa díky aplikaci vhodné teorie. V druhé části bude užita metoda analýzy oficiálních vyjádření představitelů stran a dokumentů stran, zpráv vydaných vládními institucemi, které budou podkladem pro porozumění problematiky týkající se podoby nezávislého Skotska. Současně bude použita srovnávací analýza v případě výsledků referend a především výsledků veřejných průzkumů, na kterých budu stavět svoji hypotézu týkající se postoje obyvatel k otázce samostatnosti. Na základě výše vymezených výzkumných metod bych měla být schopna zodpovědět výzkumné otázky potvrzením hypotéz. Očekávaným výsledkem práce je však skutečnost, že Skotsko jako samostatný stát nevznikne, přestože by na to po ekonomické stránce mělo, avšak obyvatelé Skotska nakonec dají přednost tradici a zachování současného stavu. Ve svojí práci jsem se výrazně odchýlila od původního projektu, jelikož v průběhu zkoumání zvoleného tématu a rozpracování bakalářské práce došlo k významným krokům týkajících se této problematiky. Dne 15. října 2012 došlo k dohodě mezi britským premiérem Davidem Cameronem a lídrem Skotské národní strany Alexem Salmondem. Bylo schváleno, že v roce 2014 se uskuteční referendum o nezávislosti Skotska. Otázka referenda bude položena následovně a to nejjednodušším možným způsobem, zda by Skotsko mělo být nezávislou zemí. S ohledem na tento vývoj bych se ve druhé části své bakalářské práce vedle představy o podobě samostatného Skotska (s menším zaměřením na jeho ekonomiku a na budoucnost jeho fungování jako nezávislého subjektu, než bylo původním záměrem) rovněž ráda s
6 větším důrazem věnovala konečné podobě referenda, oproti původnímu návrhu, kdy jsem zamýšlela porovnávat návrhy obou stran. Další velkou změnou je stanovení výzkumných otázek a s tím i volba teorie. Místo původní Gellnerovy teorie jsem se rozhodla pro účely mé práce použít teorii, jejímž autorem je A. Smith. Hlavním důvodem změny je jiný náhled na problematiku, kterého jsem dosáhla podrobným studiem literatury k psaní práce použité. Se všemi těmito kroky souvisí i úprava obsahu a použitých zdrojů. Všechny výše uvedené změny vedly k lepšímu uchopení tématu a tím i k větší kvalitě práce.
7
1. Skotský nacionalismus Skotský nacionalismus je tématem, které provází celou první část této bakalářské práce. Tento úsek je rozdělen do 2 větších úseků. V prvním z nich se budeme zabývat vymezením teoretického konceptu nacionalismu, tedy jak je chápán v různých dobách různými autory. Je zároveň nutné si uvědomit, že samotný pojem “nacionalismus” je interpretovaný jinak v závislosti na tom, jak je chápán termín “národ” v jazykové tradici daných národů, proto možná ještě větší pozornost bude věnována právě tomuto pojmu. Výčtem jednotlivých pohledů a definic se tím otvírá cesta k výběru teorie, která je nejlépe aplikovatelná na vysvětlení problematiky navazující části. Ta je pak konkrétní ukázkou nacionalismu na příkladu Skotska a jeho vývoje na skotském území. Na základě zvolené Smithovy definice1 se budu snažit obhájit její použitelnost pro účely práce, a to vymezením typických rysů skotského národa. Cílem je tedy odpovědět na otázku specifikace Skotů jako národa a jejich odlišností od ostatních národů, hlavně těch, u kterých se projevil nacionalismus v plné síle v nedávné době. Důraz je kladen především na racionalitu oproti emocionalitě „nezápadního“ typu. Zde se také zaměřím na dva dle mého názoru stěžejní faktory v posilování skotského nacionalismu, tedy Skotskou národní stranu (SNP) a její cestu na vrchol a na proces devoluce a následně vznik autonomního skotského parlamentu se všemi jeho pravomocemi. Využívat budu hlavně výsledků analýzy přečtené literatury, jedná se tedy o historicko-popisné části, a volebních výsledků, které dokazují vývoj SNP.
1.1 Teoretické pozadí konceptu Existuje nespočetné množství definic, kterými se autoři různých národností snaží vymezit pojem “národ” a na základě toho, jak je chápán, pak i pojem “nacionalismus”. Hroch2 podává se své knize celkem ucelený přehled vývoje jednotlivých přístupů k chápání pojmu „národ“. Zdůrazňuje, že společný většině prací v období poloviny 19. století byl tzv. primordialistický přístup, který chápal národ jako „odvěkou kategorii, jejíž objektivní existenci je možno a nutno oživovat, obrozovat, poněvadž je
1
podrobněji viz pozn. 5 HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 451 s. ISBN 80-86429-20-2. 2
8 specifickou hodnotou lidského rodu.“3 Různé pojetí národa je ovlivněno rovněž tím, na základě jakých rysů je národ definován. Dle tohoto kritéria tedy hovoříme o rozdělení literatury do dvou základních proudů. První z nich popisuje termín za pomoci objektivních, ověřitelných charakteristik (ve střední a východní Evropě šlo o jazykové, kulturní, politické, územní či „pouto krve“). Brzy si však někteří autoři uvědomili, že snahy o vytvoření jednotné definice platné pro všechny národy jsou odsouzeny k neúspěchu; Friedrich Meinceke přišel s rozlišením pospolitostí na „Staatsnation“ opírajících se o státní celek a „Kulturnation“ fungujících na společném jazyku, kultuře; Otto Bauer přispěl teorií, že charakteristika národa je utvářena rolí společných dějin. Příkladem druhého proudu jsou například myšlenky Maxe Webbera, podle nějž je k sobě skupina vázaná „specifickým pocitem solidarity“. Druhý subjektivní proud je tedy zastáncem teorie, že každá určitá skupina si svoji příslušnost uvědomuje a přeje si ji, čímž vytváří národ. V literatuře se postupně od pojmu „národ“ přešlo ke snaze vymezit pojem „nacionalismus“. Paralelně se snahami evropských autorů definovat národ se v americkém prostředí poprvé objevuje termín nacionalismus, kdy M. S. Handmann rozlišuje nacionalismus utiskovaných skupin, iredentistický a prestižní nacionalismus. Významnějším autorem je však Carlton Hayes, který zprvu považoval nacionalismus za „hrdé a vychloubačné smýšlení o svém vlastním národě, doprovázené nepřátelským postojem k jiným národům.“4 I on přichází s typologií nacionalismu; podle něj existuje humanistický, jakobínský, tradicionalistický, liberální a integrální typ. Určitý posun ve vnímání národa a nacionalismu přišel po 2. světové válce; autoři již nechápali národ jako odvěkou kategorii (primordialistický názor), či jako koncept založený na „pospolitosti krve“, kulturních a jazykových rysech, ale více se zabývali nacionalismem jako podmínkou pro národ tím, že si skupina uvědomuje svoji sounáležitost. Výrazným autorem tohoto období, který tvrdil, že národ nepotřebuje definici, protože je vlastně výtvorem nacionalismu, byl Hans Kohn. Kohl rozlišil 2 póly nacionalismu. První pól je „pokrokový“, jeho kořeny Kohl nachází v myšlenkách anglického liberalismu a Velké francouzské revoluce, symbolizuje boj za svobodu a práva a je typický pro západní státy, jejichž politické hranice téměř korespondovaly s těmi národními. Druhým pólem je nezápadní typ, charakteristický iracionalitou, 3 4
HROCH, Miroslav, ref. 2, s. 18 HROCH, Miroslav, ref. 2 s. 20
9 mytologickým a autoritativními pojetím odmítajícím cizí vlivy (typickým příkladem je německá jazyková definice národa). S touto dichotomií budeme dále pracovat v příspěvcích, kde porovnávám skotský nacionalismu s „nezápadním“ typem. Důraz na to, že národy nejsou dány pevným souborem vztahů, ale spíše kombinací několika vazeb, stejně tak jako nutností národního vědomí občanů pospolitosti, kladl A. Smith, podle něhož je národ souborem obyvatelstva, „který sdílí historické území, společné mýty a historické vzpomínky, masovou kulturu, společnou ekonomii a společná zákonná práva a povinnosti závazná pro všechny jeho členy.“5 Autoři postupem času rezignovali na definici národa založenou na vymezení konkrétních rysů. Stěžejní je pak dílo K. W. Deutsche a jeho definice národa pomocí komunikace; pokud jsou totiž členové jedné skupiny schopni mezi sebou komunikovat snáze než se členy jiných skupin, je tím dán určitý základ pro národní uvědomění a společnou kulturu, tedy nacionalismus. S prvkem komunikace pak pracuje i Carl Friedrich, který však klade důraz i na spojení s prvkem státnosti. Stejně tak E. Gellner zahrnuje státnost do své definice, vnímá tedy nacionalismus jako úsilí o ni, později však přidává důraz na nutnost sdílené kultury. Gellnerovo dílo je však i důležité v návaznosti na Kohnovu myšlenku o národu jako o pouhém produktu nacionalismu. Je však nutné si uvědomit, že Gellner se zabýval i kořeny nacionalismu, které pozoroval s modernizací a industrializací společnosti. Radikální koncepty, které vycházely z pojetí „národa jako konstruktu“6, dokonce označovaly národ za něco umělého, vytvořeného zájmovými skupinami, jehož pravá podoba zůstala utajena. Pokud se podíváme, jak byl vnímán nacionalismus všeobecně mezi autory, zjistíme, že přes neutrální snahy se ve většině případů setkáváme spíše s negativním citovým zabarvením pojmu, vycházejícím z dichotomie položené H. Kohnem. Jako pozitivní označení jsou některými navrhovány pojmy jako národní cítění, patriotismus či identita. S posledním z těchto pojmů pracoval ve svém díle A. Smith, dle jehož názoru je národní identita jen jedním z typů identit (vedle např. regionální, třídní). Národní identita má v sobě představu o společném prostoru, tradicích, historii či zákonech. To znamená, že odpovídá přesně Smithově definici národa, a výslednou podobu dotváří identita osobní a sociální7. Přesto i tento problém představuje nevýhodu při použití k analýze tím, že nepopisuje aktivizační proces formování národa.
5
SMITH, Anthony. National Identity. Harmondworth : Penguin Books, 1991. s. 14 GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. 2. vyd. Praha: Hříbal, 1993, s. 67 7 SMITH, Anthony, ref. 5, kap. 1 6
10 Stejně jako je tedy problém s definicí národa a nacionalismu, obnáší rovněž obtíže naleznout vhodný a neutrální pojem, který by byl vhodný pro analýzu procesu formování moderních národů. Závěrem této kapitoly si dovoluji použít shrnutí koncepcí, které ve své knize nabízí M. Hroch. Vymezuje několik daností souvisejících s formováním národa; minulost (tedy události, které předcházely vzniku moderního národa), jazyk a etnicita (nutnost komunikace mezi členy), modernizace (s tím související např. industrializace zmíněná u Gellnera nebo sociální reformy), zájmový rozpor (mezi třídami, centrum versus periferie) a emoce a identita (přijetí národní identity v masách)8. Při zkoumání národa, nacionalismu či národní identity je tedy především nutné vyvarovat se toho, že se bude pracovat pouze s jedním pohledem na jednotlivé pojmy, s přesvědčením, že kterýkoliv z nich lze snadno a se stejným efektem aplikovat na všechny případy bez výjimky.
1.2 Nacionalismus na příkladu Skotska Při bližším zkoumání nacionalismu na skotském příkladu je třeba na začátku vymezit, co ho dělá nejvíce specifickým. Na tomto místě bych opět zdůraznila svou hypotézu, že na základě teorie, která je nejvhodnější pro použití v případě zkoumání skotského nacionalismu a jeho charakteru a kterou budu dále rozebírat v tomto oddíle, je nutné si uvědomit, že Skotsku nejde o totální odtržení a odcizení od tradice Spojeného království a královské autority, ale spíše o rovné postavení v rámci tohoto celku. Zde bych ráda odkázala na knihu Murraye Pittocka, který zmiňuje dvě legendy z rané historie britského území. První verze legendy vypráví o tom, že Brutus rozdělil oblast mezi své tři syny, Locrina (Anglie), Kambera (Wales) a Albanacta (Skotsko). Protože Locrinus byl nejstarší, Anglie měla právo být nadřazená zbylým dvěma. Pro Skotsko je však důležitější druhá verze, která mluví o Brutovi a Albanactovi jako o bratrech, a proto i Skotsko a Anglie by si měly být rovny na stejné úrovni9. Výsledkům různých průzkumů, které v současnosti probíhají s ohledem na blížící se referendum a které jsou podkladem pro ověření mé hypotézy, se věnuji v poslední části mé bakalářské práce. 8 9
HROCH, Miroslav. ref. 2, s. 44-45 PITTOCK, Murray G. H. Scottish Nationality. Houndmills: Palgrave, 2001, XII, s. 32-33
11 Pro tento oddíl je nejdůležitější vymezit hlavní rysy skotského národa a nacionalismu, které je dělají do určité míry jedinečnými, dále teorii a s tím i definice, které jsou v tomto případě aplikovatelné. Jak jsem již v úvodním slovu k této části zmínila, nejde mi v této práci o detailní přehled vývoje skotských dějin, přestože historie je jedním ze stěžejních rysů uvědomění si příslušnosti ke skotskému národu, nicméně pro účely mé práce jsem se rozhodla pouze zdůraznit ty nejdůležitější události skotských dějin, které nějak souvisí a mají vliv na skotský národ, jeho budování, nacionalismus a identitu. V největší míře budu vycházet z práce Atsuko Ichijo10, která je primárně studií o Skotsku a jeho vztahu k Evropě, avšak představuje i teoretický koncept, který je i dle mého názoru nejvhodnější pro skotský případ a ze kterého jsem se proto rozhodla v této části čerpat. Pokud si klademe otázku, kdo jsou vlastně Skotové jako národ, použila bych k vysvětlení tu definici národa, kterou představuje Anthony Smith (zmíněna již výše v oddíle zabývajícím se teoretický konceptem obecně). Podle Smíthe se jedná o „lidskou populaci sdílející historické území, společné mýty a historické vzpomínky, masovou kulturu, společnou ekonomii a společná práva a povinnosti pro všechny její členy“11. Tato definice v sobě obsahuje všechny důležité rysy, kterými je definován i skotský národ. Za prvé, historické území souvisí s vymezením prostřednictvím hranic a utvořením tak teritoriální jednotky a státního útvaru. Jak William Ferguson12 ve svém rozsáhlém díle argumentuje, hlavním hnacím motorem pro vytvoření Skotska byla síla skotského království, kdy byl po celou dobu od sjednocení Piktů a Skotů v 9. století našeho letopočtu kladen důraz na královskou linii. Ferguson dále uvádí, že hranice oddělující anglické a skotské území byly vymezeny ve 13. století smlouvou z Yorku, která uznávala Skotsko jako samostatný a svobodný celek13. Za druhé, Skotové jsou charakterističtí svým vzhlížením k mýtu a k uznávání vlastních národních hrdinů a hrdinek. Z mytologie můžeme zmínit legendární korunovační místo (v originále Stone of Scone14), které sloužilo ke korunovaci skotských králů, či mýtus o Skotech jako o potomcích dcery egyptského faraona Scoty, 10
ICHIJO, Atsuko. Scottish Nationalism and the Idea of Europe: Concept of the Europe and the Nation. London : Frank Cass, 2004, xiii, 176 s. ISBN 0-714-65591-0 11 SMITH, Anthony, ref. 5 12 FERGUSON, William. The identity of the Scottish nation: an historic quest. Edinburgh: Edinburgh University
Press, 1998, s. 13 13 FERGUSON, William, ref. 12, s. 29 14 ICHIJO, Atsuko, ref. 10, s. 21
12 která Skoty přivedla na dnešní území přes Španělsko a Irsko. Vzhledem k významu skotské církve nesmíme opomenout ani svatého Niniana, který rozšířil křesťanství, a samozřejmě patrona Skotska, svatého Ondřeje. Výčet nejvýznamnějších skotských postav zakončují královna Marie Stuartovna, král Robert I. Skotský, hrdina z bitvy u Bannockburnu v roce 1314, kde si Skotové pojistili nezávislost na Anglii. Tento moment je pro Skoty velmi důležitou událostí. Mohlo by se tedy zdát, že právě 700leté výročí tohoto vítězství bylo zvoleno jako stěžejní pro konání referenda v roce 2014. Jako zástupce z řad obyčejného lidu je nejvíce uctíván William Wallace, hrdina ze skotských válek o nezávislost. Třetí rys, masová kultura, neobnáší jen stereotypní představu typického Skota jako dudáka oděného v tradičním kiltu (kilt je navíc pouze mužským oděvem, proto jsou z této neúplné představy vyloučeny ženy). Tuto charakteristiku je možno demonstrovat na knize Jacka Branda15, zvláště pak na kapitole zabývající se vlivem skotské církve. Podle něj byla skotská církev vždy reprezentantem skotského názoru, svůj význam potvrdila hlavně po vytvoření Unie v roce 1707, kdy byla jediným možným místem k shromažďování a diskuzi, svou roli měla i ve vládním rozhodování16. Rovněž vzdělávací systém a existence kvalitních skotských univerzit hraje roli. Jak Pittock ve své práci uvádí17, Skotové raději studují na skotských univerzitách, než aby navštěvovali anglické nebo jiné. Do kategorie kultury samozřejmě spadá i role literatury; Skotsko se hrdě hlásí k odkazům Jamese Macphersona či Waltera Scotta, představitele historického románu, ekonoma Adama Smitha, filosofa Davida Huma, dále k osvícenskému dílu Encyclopaedia Britannica a ze současnějších postav k dílu Arthura Conana Doyla či Irvine Welsche. Za zmínku jistě stojí i role národních sportů ve Skotsku jako pojítka národa a buditele národního vědomí; mezi nejoblíbenější sporty patří curling, golf, rugby a samozřejmě fotbal. Poslední dvě charakteristiky se týkají ekonomie a právního systému. Na jednu stranu je nutno podotknout, že rozvoj skotské ekonomiky začal v období, kdy Skotsko spadalo pod Unii, na druhou stranu industrializace a modernizace probíhala téměř ve stejném období globálně, takže členství v Unii nebylo primárním důvodem, avšak síla a pozdější postavení britského impéria tomu určitě napomohlo. Dnes je Skotsko ekonomicky silným regionem Spojeného království a podle posledních údajů i lépe se 15
BRAND, Jack. The National Movement in Scotland. Routledge, 1978. 330 s. BRAND, Jack, ref. 15, s. 127-128 17 PITTOCK, Murray G. H., ref. 9, s. 135 16
13 vyvíjejícím. Dle zprávy z oficiálních internetových stránek skotského parlamentu18 skotská ekonomika za poslední tři měsíce roku 2012 vzrostla o 0,5%, což představuje na celoroční bázi (tedy myšleno v porovnání se stejným obdobím v roce 2011) růst o 0,4%, zatímco ekonomika Spojeného království jako celku klesla o 0,3%, což v celoročním měřítku dělá 0,1procentní růst. Mezi hlavní ekonomické produkty a odvětví patří bezesporu ropný, strojírenský a dřevařský průmysl nebo rybolov. Co se týče právního systému, za zmínku stojí existence právního dokumentu již ve 14. století, tzv. Deklarace z Arbroathu, která umocnila skotský národ v tom, že deklarovala nezávislost a suverenitu tohoto celku19. Již ve 13. století také poprvé zasedal skotský parlament, který s přestávkou existuje až dodnes (jeho autonomie byla obnovena s procesem devoluce, o které pojednávám v pozdější části). Závěrem k dokončení výčtu hlavních rysů skotského národa bych rovněž ráda zdůraznila, že skotský národ nikdy nebyl homogenní, a to ani etnicky, ani jazykově, liší se tedy od „nezápadního typu“ pojetí nacionalismu stavěného na rase a jazyku. Tak jako byla nejprve galština nahrazena skotštinou, tak skotština podlehla vlivům angličtiny, hlavně v oblasti skotské nížiny. Se zmínkou o této oblasti se dostávám k dalšímu heterogennímu rysu, a sice k tomu, že existovaly rozdíly a i jistá míra nevraživosti mezi obyvateli skotské nížiny a vysočiny. To, že není ve skotském národním vědomí jasně vymezena rasa či etnikum jako stěžejní rys, otevírá možnost být nakloněn konceptu multikulturalismu. Tím se skotský nacionalismus zbavuje nutnosti být striktně či dokonce radikálně zaměřen. Po aplikaci vhodné teorie na případ Skotska přichází na řadu zodpovězení otázky, do jakého období spadá vznik skotského národa. Již výše v kapitole věnované teoretickému konceptu obecně jsem zmínila rozdělení na dva proudy v definování pojmu národ. Jednalo se o primordialistický přístup a modernistický přístup. Z pohledu modernisty by odpověď na tuto otázku zněla tak, že národ jako takový je spojen s moderní érou, s dobou modernizace, industrializace a s fenoménem nacionalismu, bez něhož by nebylo možno, aby nějaký národ byl vytvořen. Jak Ernest Gellner ve svém stěžejním díle tvrdí, „je to nacionalismus, který plodí národy, a nikoli obráceně“20. A jelikož nacionalismus je fenoménem moderní doby, není ani možno, aby národ existoval před moderní dobou. Ani skotský národ podle něj nelze datovat do dob
18
The Scottish Parliament. scottish.parliament.uk [online]. © 2013 [cit. 2013-03-29]. Dostupné také z: http://www.scotland.gov.uk/Topics/Statistics/Browse/Economy 19 PITTOCK, Murray G. H., ref. 9, s. 28-29
14 minulých, byť je založen na historických událostech, avšak chyběla mu v té době záštita formální instituce a míra homogenity, která dle něj patří k rysům národa. Stejně tak dle Neila Davidsona21 nelze nazývat skotským národem pospolitost, která existovala před rokem 1707. Jako hlavní důvod uvádí rozpolcenost mezi oblastní skotské nížiny a vysočiny. Rovněž podle něj nelze nazývat skotský národ 20. století jako obnoveným, nýbrž jde o docela nový útvar22. Na základě těchto názorů je tedy rysem národa míra homogenity založená na jednotném etniku a názoru ve společnosti, což dle mého názoru je velice rozporné tvrzení, jak lze potvrdit, pokud budeme vycházet z definice platné pro Skotsko. S výše uvedenými názory nesouhlasí primordialistický proud, který je reprezentován hlavně historiky. Jako příklad lze uvést autory jako William Ferguson či Hugh Seton-Watson. Oba z nich zastávají názor, že skotský národ byl vytvořen dávno před tím, než se zrodil koncept nacionalismu, který stejně jako modernisté označují za produkt moderní éry, s odkazem na války o nezávislost, které potvrdily existenci národa. Ichijo ve své práci dodává, že rysem skotského národa a jeho středověké podoby sice byla nesourodost v etniku a jazyku, avšak to nebránilo tomu, aby se všichni tito sloučili na základě společně obývaného území a úctě ke království a projevili tak společné národní vědomí23. Dle mého názoru je vhodnější odpověď na otázku ohledně vzniku skotského národa z pohledu primordialistů. Svůj názor dokládám na historických momentech, území a mýtech, které spojují skotský národ a které spadají do období středověku, kdy si Skotové již uvědomovali jistou míru sounáležitosti. Nabízí se i otázka, proč by Skotové jako celek bojovali za nezávislost na Anglii, která se snažila ovládnout jejich území, a spojili se v jedno v období válek za nezávislost, kdyby je nepojilo společné pouto a uvědomění si sebe samých jako celku, za který je třeba bojovat. Dalším důkazem, že Skotsko bylo schopno samo za sebe vystupovat už ve středověku, je fakt, že se zapojilo jako člen mezinárodních vztahů, když samo za sebe jako samostatnou územní jednotku uzavíralo pakty, nejdůležitější z nich byla smlouva s Francií z roku 1295, čímž byla zároveň odstartována válka s Anglií. Výše zmíněné důvody mě vedou k tomu, abych vyjádřila nesouhlas s tím, že je to nacionalismus, který konstruuje národy. Souhlasím však s tím, že nacionalismus byl a 20 21 22
GELLNER, Ernest André, ref. 6, s. 67 DAVIDSON, Neil. The Origins of scottish nationhood. London: Pluto Press, 2000, VII, s. 3 DAVIDSON, Neil, ref. 21, s. 4
15 je v průběhu dějin jakýmsi „spouštěčem“ národních hnutí a uvědomění si sounáležitosti s podmínkou toho, že je vyvinuta dobrá strategie, která napomáhá jeho dokonalému rozšíření celospolečensky mezi všechny vrstvy obyvatel a k jejich dokonalému ztotožnění s tímto konceptem. Nicméně, dovolila bych si poupravit konstruktivistické pojetí a navrhovala bych jako vhodnější to, že nacionalismus nevytváří, nýbrž posiluje myšlenky uvnitř národa a s tím i hnutí za nezávislost. V této části bych se ráda věnovala také stěžejním momentům v historii, které nejvíce posílily skotský národ, a vývoji nacionalismu od objevení se tohoto konceptu. Většinu z historických okamžiků jsem zmínila již výše při dokládání rysu dějinných událostí a mýtů jako důležitých pro definici skotského národa, ty tedy zmíním jen okrajově. O to více bude pozornost soustředěna na Skoty pod Unií, tedy de iure od 18. století až po současnost. Kořeny skotského národa, jak dokládá ve svém historickém díle William Ferguson24, jsou spojeny s irským kmenem Skotů z Dalriady, kteří se zasloužili o sjednocení s Pikty v 9. století a položily tak základy pro skotské království. Za nejdůležitější období pro skotský národ je považován přelom 13. a 14. století, kdy probíhaly války o nezávislost (1296-1328). Anglie se snažila využít situace, která nastala po smrti krále Alexandra III., a prosadili na trůn Johna Balliola, který však brzy přestal být vůči Anglii loajální a uzavřel spojenectví s Francií. S těmito válkami se rozšiřuje skotská soudržnost o rozměr zapojení obyčejných lidí do procesu boje za nezávislost. V tomto období se totiž projevuje postava Williama Wallace, skotského hrdiny, který pocházel z řad neurozených. Zlomovou událostí je pak bitva u Bannockburnu v roce 1314 a oficiální potvrzení nezávislosti Skotska prohlášené v Deklaraci z Abroathu v roce 1320. Již před oficiálním přidružením Skotska k Anglii a vytvořením Unie probíhaly snahy ze strany Anglie o ovládnutí Skotska (např. snaha o vytvoření společné jednotky již v roce 1603), avšak až v roce 1707 k tomuto sloučení skutečně dochází. Mnozí autoři si kladou otázku, kde byl tenkrát ten silný skotský národ, který vždy bojoval za nezávislost, a proč zrovna u něj neprobíhaly nacionalistické myšlenky, když pro ostatní národy bylo 18. a 19. století v tomto ohledu stěžejní. Skotsko by všechny podmínky pro rozvoj nacionalismu splňovalo, docházelo k industrializaci, urbanizaci i dalším projevům souvisejícím s příchodem moderní doby. Skotské osvícenství dalo světu
23
ICHIJO, Atskuko, ref. 10, s. 26
16 takové postavy, jakými byl filosof Davida Hume či ekonom Adam Smith, rovněž tak ze světa literatury básníka Roberta Burnse a romanopisce Waltera Scotta. Vysvětlení, proč se neprojevovala žádná hnutí za nezávislost až do doby založení politického hnutí Scottish Home Rule Association v roce 1886, které se snažilo o decentralizaci systému, spočívá v argumentu T. Nairna, který vyzdvihuje existenci vzrůstající střední třídy a inteligence, která však neměla důvod se bouřit proti britskému státu, protože Skotsko netrpělo žádnými nedostatky a bylo dobře rozvinutou oblastí, tudíž nebyl třeba ani žádný politický nacionalismus25. Stejně tak ještě dodává, že ostatní evropské národy byly ovlivněny romantickým směrem (př. německý romantismus) a myšlenkami americké a francouzské revoluce. V případě Skotska však musíme mít na paměti, že skotská, rovněž tak britská kultura (nejen politická) je ovlivněna jistým pragmatismem a racionalitou a nespadá k nepromyšleným jednáním, které by mohlo nějakým radikálním způsobem ohrozit tradici. Navíc, pod Unií bylo Skotsko po dlouhé období součástí i jednoho z nejmocnějších celků v historii, jakým britské impérium v době své největší slávy jistě bylo, nebyl proto žádný racionální důvod se od tohoto celku výrazně distancovat. Přestože byl se vznikem Unie zrušen i skotský parlament, jehož kořeny můžeme spatřovat již ve 13. století, i tak si Skotsko zanechalo do jisté míry specifika právního systému, vzdělávacího systému či dominanci skotské církve na území. To přesně dle mého názoru dokládá i argumentace autorů Mortona a Petersona, dle nichž neprobíhalo nic jako hnutí za nezávislost, ale něco, co nazývají „unionistickým nacionalismem“26. Přesněji řečeno, skotská občanská společnost netrpěla zásahy ze strany Anglie, naopak těžila ze svého statusu pod Impériem. Jakmile však pocítila, že je jejich autonomie ohrožena centralistickými snahami ze strany britské vlády, dožadovala se své nezávislosti. V tomto momentě pak nastupovala hnutí za decentralizaci jako například již výše zmíněná Skotská asociace za vlastní samosprávu. Po tomto stručném přehledu se v následujících dvou částech podrobněji zaměřím na moderní dobu a to na SNP a vývoj národních iniciativ za Skotsko v moderní době až po proces devoluce z konce 20. století.
24 25 26
FERGUSON, William, ref. 12, s. 301 ICHIJO, Atsuko, ref. 10, s. 35 ICHIJO, Atskuko, ref. 10, s. 36
17
1.2.1 Skotská národní strana (SNP) Historie Skotské národní strany (SNP) sahá do roku 1934, kdy byla oficiálně založena, avšak samotnému vzniku předcházely události s pozdějším založením související. Jak lze na základě obrázku27 vidět, o prosazení skotské samosprávy se již ve 20. letech minulého století snažila sdružení jako Skotské národní hnutí (Scottish National Movement) nebo Asociace skotských nacionalistů pod univerzitou v Glasgow (Glasgow University Scottish Nationalist Association), které později vstoupily do Národní strany Skotska (National Party of Scotland) a společným spojením se Skotskou stranou (Scottish Party) konečně vytvořily SNP. Je nutné si však uvědomit, že strana až prakticky do 60. let neměla požadovanou podporu voličů, svoji roli hrála také rozpolcenost strany, v důsledku čehož vznikaly její odnože (hlavně ve 40. a také 50. letech). Jak Peter Lynch28 uvádí, nejdůležitějším měřítkem síly a vlivu politické strany byl fakt, jak je strana úspěšná a schopna dosáhnout toho, aby nejsilnější politické subjekty centrální vlády vzaly v potaz skotskou problematiku a zahrnuly ji do své agendy. Tím se vysvětluje neúspěšnost strany po celé toto období, která byla nejvíce způsobena neschopností shody na uceleném programu a směřování strany, stejně tak jako nedostatkem členů a samozřejmě finančních prostředků. Prvním úspěchem pro SNP můžeme nazývat vítězství parlamentního křesla v doplňovacích volbách v roce 1945, a to i přes fakt odloučení Skotského shromáždění (Scottish Convention), které mělo tehdy SNP spíše oslabit. Nicméně přes tento jeden úspěch zůstávala SNP stále stejně slabá a neschopna dosáhnout větší podpory v hlavních volbách. Počínaje 60. lety SNP zaznamenala obrovský nárůst úspěšnosti ve volbách. Lynch29 shrnuje hlavní příčiny úspěchu do několika bodů; roli hrály nejen lepší ekonomické podmínky, ale i pokrok uvnitř strany týkající se vedení kampaně a financování, stejně tak jako začlenění požadavku na samosprávu do politické agendy se ziskem podpory představitele konzervativců Edwarda Heatha. Strana tak konečně začala být brána vážněji. V souvislosti s tématem této práce, tedy skotským národem a nacionalismem, je nutné také vyzdvihnout, že již v 60. letech bylo sloganem SNP
27
viz příloha č. 1; LYNCH, Peter. SNP: the history of the Scottish National Party. Cardiff: Welsh Academic Press, c2002, vi, s. 6 28 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 1 29 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 93-94
18 „Scotland first“ a ne „Scots first“(tedy v překladu „Skotsko na prvním místě“ a ne „Skotové na prvním místě“), čímž se měla vyjádřit podpora nejen Skotů narozených na území Skotska, ale i přistěhovalců žijících na tomto území, kteří podporovali myšlenku nezávislosti30. Znovu se tedy potvrzuje hypotéza, že pro iniciativy za skotskou nezávislost nebyl důležitý původ nebo rasa, ale spíš faktor společného obývaného území. Stejně tak můžeme od tohoto období pozorovat sociálně-demokratické směřování strany, které se projevilo v 80. letech označením za stranu levicového středu31. Volební úspěchy pokračovaly i v 70. letech. Zvýšil se počet poslanců v centrálním britském parlamentu, což však na druhou stranu znamenal i problém v tom, že SNP neměla zkušenosti z koordinací větší skupiny v parlamentu a docházelo k problémům. Strana v tomto období do svého programu zahrnula také nutnost vyřešit problematiku skotské ropy, ze které více benefitovalo Spojené království jako celek. SNP nasadila do oběhu letáky hlásající hesla typu „It’s Scotland’s Oil“ nebo „Scotland’s Oil – To London With Love“32. V rámci politiky devoluce a požadavky na samosprávu pro Skotsko, jež byly oficiálně zahrnuty do programu SNP s podporou labouristů, se navrhovala změna v spravování skotské ekonomiky nebo daňového systému. Dle návrhu mělo dojít k vytvoření Skotského shromáždění, které mělo být pokrokem v devoluční politice. Jeho vytvoření bylo podmíněno implementací Zákona o Skotsku, o čemž mělo být rozhodnuto v referendu konaném v březnu 1979. Referendum však skončilo pro SNP a devoluční iniciativy neúspěchem a rok 1979 byl završen nástupem konzervativců včele s Margaret Thatcher k moci. Po celá 80. léta se SNP vymezovala svojí anti-konzervativní politikou směřovanou proti vládě Thatcher a upevnila svoje postavení na levicovém středu. Centrální vláda byla napadána za způsobení špatné ekonomické situace ve Skotsku a neschopnost jejího řešení či za návrh poll tax (daň na hlavu), která měla být ve Skotsku zavedena o rok dříve než v ostatních částech Spojeného království. Tímto volebním programem mohla SNP dobře konkurovat labouristům33. V tomto období se SNP také vyjadřovala pozitivně na stranu Evropského společenství, čímž vyjádřila svůj proevropský postoj, a podporovala nezávislost v Evropě, což trvá prakticky dodnes.
30
LYNCH, Peter, ref. 27, s. 4-5 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 14 32 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 126 33 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 187 31
19 V posledním desetiletí 20. století se SNP otevřely nové možnosti díky dalšímu vývoji vpřed. Tak jako v 90. letech labouristy dostal k moci novátorský přístup Tonyho Blaira, to stejné znamenalo pro SNP zvolení Alexe Salmonda jako jejího lídra v roce 1990. O jeho osobě se často mluví v souvislosti s modernizací strany, která spočívala v určité profesionalizaci a držením kroku s dobou, která zažívala boom v oblasti nových médií a s tím spojeného úspěšného vedení kampaně díky vystupování v televizi. S rozšířením povědomí o straně se dostávalo SNP také větší míry finančních darů od sponzorů. Důležitým bodem programu bylo prezentování Skotské národní strany navenek jako otevřené vůči multikulturalismu, popírající skotský nacionalismus založený na rase34. Strana se tak otevřela i podpoře ze strany hlavně asijských a také katolických komunit, které do té doby patřily do voličské centrály labouristů 35. Nová, moderní tvář SNP se setkala s úspěchem, což bylo následně potvrzeno ve volbách 1997, a společně s vítězstvím labouristů bylo schváleno konání dalšího referenda, které mělo být významným krokem za úspěšnou politikou devoluce, jelikož mělo rozhodnout i o vzniku skotského parlamentu. Druhé devoluční referendum skončilo tentokráte pozitivním výsledkem pro SNP a v roce 1999 proběhly první volby do nově vzniklého skotského parlamentu. SNP představila pro tyto volby program, ve kterém řešila, jak přistupovat k oblastem jako vzdělávání, životní prostředí, zdravotnictví, místní samospráva, ekonomický rozvoj, zemědělství a rybolov přeneseným do rámce skotského parlamentu a jak získat moc i nad ostatními nepřenesenými pravomocemi jako obrana, zahraniční vztahy, daňový a důchodový systém, řízení celé ekonomiky, obchod a sociální bezpečnost36. Ve volbách 1999 do skotského parlamentu SNP získala 35 mandátů a skončila na druhém místo po Labouristické straně37, avšak za úspěch to nepovažovala. V roce 2000 ze své pozice lídra strany odstoupil Alex Salmond a novým se stal John Swinney, který ovšem nebyl tak charismatickou postavou jako jeho předchůdce, což mohlo být důvodem pro další zklamání pro SNP ve volbách 200338. Roku 2007 došlo k velkému návratu v podobě Alexe Salmonda jako lídra strany. Do voleb 2007 šli s programem, který představoval vizi o efektivní vládě Skotska a možnost referenda, avšak s podmínkou doložení
34 35
tuto problematiku můžeme vidět již v 60. letech, jak je uvedeno výše v textu
LYNCH, Peter, ref. 27, s. 212 LYNCH, Peter, ref. 27, s. 226 37 Tabulka 9.2. LYNCH, Peter, ref. 27, s. 233 36
20 schopnosti vládnout Skotsku po 3 roky úspěšně39. Pro SNP dopadly volby 2007 vítězstvím a pro Skotsko se tak otevřela možnost zisku větší míry nezávislosti. Svou sílu a efektivitu strana potvrdila a vítězství obhájila ještě s větším úspěchem v posledních volbách 2011. S tímto vítězstvím současně Alex Salmond potvrdil i to, že referendum ohledně nezávislosti proběhne v druhé polovině volebního období40.
1.2.2 Devoluce a vznik skotského autonomního parlamentu Jak již bylo zmíněno dříve, Skotsko se během 18. a 19. století výrazněji nacionalisticky nijak neprojevovalo. Spouštěčem hnutí za nezávislost však byly události, které určitým způsobem omezovaly autonomii Skotska a zasahovaly do jeho jedinečných pravomocí. V roce 1843 došlo k oddělení části z oficiální skotské církve kvůli neshodě ohledně problematiky patronátu a vznikla odnož Svobodná skotská církev. Toto rozdělení mělo nacionalistický podtext v tom, že britská centrální legislativa nemá právo zasahovat do skotských záležitostí. Na základě ochrany před zásahy ze strany britského parlamentu vznikala různá sdružení jako National Association for the Vindication of Scottish Rights (NAVSR), která se snažila o zvýšení počtu skotských poslanců zasedajících v britském parlamentu a která dokonce již usilovala o obnovení skotského parlamentu, nebo již zmíněná Scottish Home Rule Association (SHRA) podporující proces devoluce. Vývoj těchto hnutí ve své knize srozumitelně popisuje Pittock41. SHRA byla zčásti ve svých snahách podporována Liberální stranou, později byla v parlamentu v roce 1910 vytvořena skupina „Skotských nacionalistů“42, a také s jejich rostoucí politickou silou i labouristy (pod jejich záštitou vznikla Nezávislá labouristická strana ILP). Začátkem 20. století se rovněž objevuje snaha hnutí o oživení původní keltské kultury a systému vlády. Hlavními představiteli jsou například Theodore Napier nebo Ruaridh Erskine, kteří působili v mnoha důležitých uskupeních na podporu skotských práv nebo i dalších projektů jako výuka skotské historie na skotských školách. Při všech iniciativách samozřejmě nechybělo 38
CURTICE, John. Revolution or evolution?: the 2007 Scottish elections. Edinburgh: Edinburgh University Press, s.
5
39
CURTICE, John, ref. 38, s. 6 The Scottish Parliament. scottish.parliament.uk [online]. © 2011 [cit. 2011-05-10]. Dostupné také z: http://www.scottish.parliament.uk/parliamentarybusiness/28683.aspx 41 PITTOCK, Murray G. H., ref. 9 42 PITTOCK, Murray G.H., ref. 9., s. 97 40
21 odkazování na skotské dějiny, významné události a osobnosti, autonomní postavení a specifika skotského systému. Politika devoluce má tedy kořeny již v 19. století, nicméně o úspěšném prosazování a pokrocích v zisku větší míry autonomie pro Skotsko nelze mluvit ani tehdy, dokonce ani v průběhu první poloviny 20. století až na několik výjimek (v roce 1936 došlo v rámci ministerstva pro Skotsko k vytvoření oddělení pro oblast zemědělství a rybolovu, vzdělání, zdravotnictví a bydlení). V roce 1934 také došlo k významné události pro Skotsko, když byla vytvořena Skotská národní strana (SNP), která má dnes významnou zásluhu v boji za skotskou nezávislost. Zastánci politiky devoluce usilovali o nátlak na všechny strany v parlamentu. V 50. letech se vyjádřila i Konzervativní strana s podporou na zachování skotské odlišnosti, což bylo však výjimečným stavem, protože poté nadále byla v otázce této problematiky kvůli proklamované ideologii v opozici. Skotové rovněž začali bouřit i pro to, že ekonomická situace byla po válkách v katastrofálním stavu a centrální vláda dle jejich názoru nedělala dost, aby ji zlepšila. V 70. letech pak probíhaly snahy o vytvoření návrhů na řešení politiky devoluce v rámci celého Spojeného království. Z návrhu ustavené královské komise vyplývalo, že by měl vzniknout orgán (Skotské národní shromáždění), kterému by byla svěřena část pravomocí centrálního parlamentu. Roku 1978 byl po dlouhém vyjednávání schválen zákon o Skotsku, který zaručoval referendum, kde se mělo rozhodovat o vytvoření národního shromáždění pro Skotsko. Referendum v roce 1979 však dopadlo negativně, jelikož bylo třeba 40 % všech oprávněných voličů. Ačkoliv necelých 52 % skotských voličů hlasovalo ve prospěch zákona, po přepočtu to znamenalo pouhých 33 % 43. Jak uvádí Kasáková ve své práci, důvodem mohla být i nevhodně položená otázka, která ani tak nemířila na devoluci, jako spíš na realizaci zákona o Skotsku44. Silné projevy skotského nacionalismu se projevily v 80. letech s nástupem vlády konzervativců včele s Margaret Thatcherovou. Nacionalistická hnutí byla podporována i skotskou církví, která svým zapojením přispívala k zaručení devoluce a kritizovala přístup konzervativců v otázkách sociální a ekonomické politiky aplikované na Skotsko45. Po celou dobu konzervativní vlády probíhaly snahy o řešení problematiky devoluce, bylo ustaveno shromáždění, které mělo připravit půdu pro budoucí oficiální
43
HUTCHISON, I. Scottish politics in the twentieth century. Houndmills: Palgrave, 2001, XVI, s. 138 KASÁKOVÁ, Zuzana. Vliv devoluce na politiku a fungování Skotské národní strany. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011. s. 84 44
22 skotské shromáždění. To řešilo volební systém pro skotský parlament nebo postavení Skotska a jeho pravomoci v rámci nejen Spojeného království, ale i EU46. Po dlouholetých snahách a překážkách, kterým musela hnutí za lepší postavení pro Skotsko v rámci Spojeného království čelit, se politika devoluce konečně vyřešila s nástupem labouristů a Tonyho Blaira k moci v roce 1997. Jim se konečně podařilo prosadit vznik autonomního parlamentu Skotska. Na základě referenda v roce 1997, které schválilo vznik skotského parlamentu výsledkem 74 % pro a 63 % i pro jeho kompetenci měnit základní sazbu daně z příjmu47, byl roku 1998 přijat zákon, který vymezoval jeho pravomoci. V roce 1999 bylo zahájeno fungování skotského parlamentu prostřednictvím voleb do něj konaných.
2. Samostatné Skotsko V této části bakalářské práce se konečně dostáváme k nejaktuálnějšímu problému, o němž diskutuje centrální britská vláda a vláda Skotska. Vývoj těchto debat bedlivě sledují média a vycházejí i různé informační materiály, aby byli obyvatelé Skotska, ale také Spojeného království, informováni o aktuálním dění v problematice, která se jich bezprostředně dotýká. Hned v úvodu bych ráda vyjasnila nesrovnalosti, které mohou plynout z používání pojmů autonomie a nezávislost. Název tohoto oddílu je pojmenován „Samostatnost Skotska“ a druhá část názvu práce pak „možnost samostatného skotského státu“. Oba pojmy – autonomie a nezávislost – jsou v práci použity ve smyslu samostatnost, ale s tím rozdílem, že autonomie popisuje stav, kdy si celek sám spravuje své vnitřní záležitosti, avšak v rámci federace (v tomto případě v rámci Unie), tudíž tedy svrchovaný. Dosažení nezávislosti dělá z celku svrchovaného aktéra mezinárodních vztahů. Na skotském případu lze toto aplikovat tak, že v případě autonomie mluvíme o dalším stupni devoluce, tzn. rozšíření pravomocí pro skotský parlament, kdežto nezávislost by znamenala pro Skotsko odloučení od zbytku Spojeného království se všemi náležitostmi suverénního aktéra. SNP a finální otázka referenda pracují s výslednou podobou Skotska jako s nezávislým státem.
45 46
HUTCHISON, I., ref. 43. s. 143 KASÁKOVÁ, Zuzana, ref. 44, s. 89
23 V tomto oddílu si tedy primárně klademe otázku, do jaké míry si Skotsko, respektive obyvatelé Skotska, kteří v referendu rozhodují, přeje být samostatným. V první podkapitole bude hlavním úkolem popsat představu SNP ohledně budoucí podoby Skotska jako nezávislého státu. Tohoto bude dosaženo studiem oficiálních prohlášení a zpráv vydaných SNP, protože ta je nyní u moci ve skotském prostředí. Největší pozornost bude věnována ústavě, otázce obrany a ekonomiky. V další části se budeme věnovat nezávislému Skotsku jako aktérovi mezinárodních vztahů, tedy jeho členství v EU a dalších mezinárodních organizacích. Ve zbylých částech se budeme konečně zabývat referendem samotným, vyjednáváním referenda, otázkou referenda a jeho podobou na skotském případu. Poslední část je věnována výsledkům veřejného mínění, kterými se budeme snažit potvrdit stanovenou hypotézu týkající se možnosti samostatného Skotska.
2.1 Podoba samostatného Skotska (představa SNP) Jak Alex Salmond48 ve své řeči z ledna 2013 prohlásil, cílem SNP, pokud by v referendu byla schválena skotská nezávislost, která by vstoupila v platnost v březnu 2016, je na základě diskuze s britskou vládou přesun suverenity z Westminsteru do Holyroodu a uznání mezinárodním společenstvím. To by mělo proběhnout do května 2016, tedy termínu nejbližších voleb. Do té doby by však vše zůstalo beze změny.
2.1.1 Ústava Co se právního pramene s nejvyšší silou týče, Salmond v oficiální řeči49 vyjadřuje postoj SNP k psané ústavě. Pokud se podíváme dál do historie, zjistíme, že Skotsko má zkušenost s tradicí ústavy ve formě Deklarace z Arbroathu. V současnosti platí suverenita skotského lidu, což je rozdílné od suverenity parlamentu ve Spojeném království. Po schválení referenda by byla vytvořena pro Skotsko psaná ústava, která by dle návrhu SNP obsahovala zákaz vlastnit nukleární zbraně, což by znamenalo konec 47
The Scottish Government scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2012-06-26]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/About/Factfile/18060/11550 48 The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/News/Speeches/constitution-rights-16-01-2013
24 britských základen na území Skotska. Nová ústava Skotska by měla v otázce suverenity poskytnout například následující:
zmocnit skotský parlament k vyhlášení nezávislosti ve jménu
suverenity obyvatel Skotska;
zrušit účinky Smlouvy o Unii z roku 1707 a ukončit moc
Westminsteru; vytvářet zákony pro Skotsko;
zajistit suverénní moc skotského lidu na určení nejlépe vyhovující
rozšířit moc skotského parlamentu a vlády do všech politických
vlády;
oblastí se zachováním rozdělení na výkonnou a zákonodárnou moc;
poskytnout Skotsku přechod z pozice člena EU v rámci
Spojeného království do pozice nezávislého člena EU;
zachovat monarchii ve Skotsku;
zavést skotské ministerstvo financí a umožnit tak skotské vládě
kontrolovat a spravovat skotské veřejné výdaje, vycházející z již probíhající práce Revenue Scotland50. Další funkcí skotského ministerstva financí by bylo zajistit vhodný makroekonomický rámec pro nezávislé Skotsko připravený efektivně jednat od vyhlášení nezávislosti;
definovat nároky na skotské občanství v den nezávislosti a
následně;
umožnit Skotsku plnou účast v mezinárodních vztazích a
poskytnout Skotsku pokračování v mezinárodních organizacích a dohodách s ostatními zeměmi;
umožnit Skotsku vstupovat do mezinárodních organizací a dát
skotskému parlamentu moc podepisovat mezinárodní smlouvy;
49
The Scottish Government. scotland.gov.uk [online], ref. 48 autorita zodpovědná za správu skotského daňového systému přeneseného mezi pravomoci skotského parlamentu; The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/Topics/Government/Finance/scottishapproach/revenuescotland 50
25
zajistit Nejvyšší soud pro Skotsko51
2.1.2 Obrana Tomuto sektoru je věnována obzvláště velká pozornost ze strany centrální vlády, a to kvůli nukleárním zbraním. Na území Skotska se totiž nachází několik základen, kde jsou nukleární zbraně umístěny. Pokud by se Skotsko stalo nezávislým, nastala by situace, kdy by tyto zbraně musely být přemístěny. Salmond se při návštěvě Washingtonu vyjádřil ke členství v organizaci NATO, kdy potvrdil zájem Skotska jako nezávislého státu o pokračující členství se všemi jeho náležitostmi jako zachování míru a vojenskými operacemi v souladu s vyhláškami organizace52. Dále pokračuje stanoviskem ohledně bezpečného odstupu od Tridentského systému a konec existence základen na skotském území, tedy základny v Coulportu a námořní základny Clyde, což by proběhlo v rámci debat a vyjednávání s centrální britskou vládou. V otázce vlastní skotské armády bylo výzkumem instituce pro britskou obranu a bezpečnost53 navrženo pro účely nezávislého skotského státu, že by měl disponovat armádou, která je srovnatelná s dalšími menšími státy Evropy jako Dánsko nebo Norsko. Budoucí skotské obranné složky by měly být složeny z námořnictva, leteckých jednotek a armády. S nukleárními zbraněmi se tedy nepočítá. Náklady na skotskou armádu jsou odhadovány na 1,8 miliardy liber ročně, což odpovídá 1,3 % skotského HDP a zároveň představuje o 1,5 miliardy nižší výdaje než doposud na centrální britskou armádu.
2.1.3 Ekonomika a měna Otázka měny je důležitá v tom, že ovlivňuje každodenní životy obyvatel Skotska, stejně tak jako obchod ať už se zbytkem Spojeného království, či mezinárodní
51
Scotland’s Future: from the Referendum to Independence and a Written Constitution, bod 2.14. The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-02]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/Resource/0041/00413757.pdf 52
The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-04-09]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/News/Speeches/scotland-global-citzen
26 obchod s ostatními zeměmi. Dle zprávy publikované skotskou vládou54 by přicházely v potaz čtyři možnosti:
sterling;
euro;
skotská měna vázaná na sterling; a
pevná skotská měna.
Jako nejvhodnější je navrhováno zachování současné situace, protože „libra je skotskou měnou, stejně jako Bank of England je skotskou centrální bankou“55. Důvodem je hlavně to, že by zůstal zachován obchod se zbytkem Spojeného království a chod institucí se stejnou efektivitou jako doposud, pokud vezmeme v potaz, že dle této zprávy 45,5 miliard liber z celkového skotského exportu směřovalo právě na území Spojeného království (tedy přibližně dvě třetiny). Skotské HDP na hlavu odpovídá přibližně 99 % průměru Spojeného království, a pokud se započítá i podíl na ropě v Severním moři představuje 118 % průměru56. Skotská ekonomika tedy těží ze zásob ropy a zemního plynu. Doklad o tomto faktu poskytl ve své řeči John Swinney57, když uvedl, že podle údajů z roku 2010 Skotsko zajišťovalo 64 % produkce ropy v rámci Evropské Unie s možností získat 41 – 57 miliard liber příjmů na daních v letech 2012 – 13 a 2017 – 18. Navíc je dle údajů pravděpodobnost, že bude objeveno až 24 miliard barelů ropy a zemního plynu, jejichž hodnota by mohla dosáhnout až 1,5 bilionu liber. Nezávislost by pro Skotsko také byla výhodná z toho důvodu, že zatímco v letech 2011 – 12 skotský příspěvek do celkových příjmů Spojeného království představoval 9,9 %, obdrželo pouze 9,3 % z celkových výdajů58. Přestože tento úsek se věnoval vymezení představy SNP o podobě Skotska, bylo by na místě dodat i stručnou poznámku ze strany centrální britské vlády, která
53
Royal United Service Institute. rusi.org [online]. © Copyright © 2012 RUSI Registered Charity (no. 210639) [cit. 2012-10-15]. Dostupné z: Institutehttp://www.rusi.org/news/ref:N507BDE949F81D/#.UYq4VKIj10G 54 The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-04]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/Resource/0042/00420804.pdf 55 ref. 54, úsek 2 56 ref. 54, úsek 4 57 The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/News/Speeches/macro-framework-swinney-18032013 58
ref. 57
27 vypracovala vlastní analýzu skotské nezávislosti59. Ve zprávě je hned úvodem zmíněno, že centrální vláda by si přála, aby byl zachován současný status quo. Přestože uznává, že Skotsko je schopno být nezávislým fungujícím státem, pro obě strany by bylo výhodnější zůstat jako jeden suverén.
2.2 Skotsko jako aktér mezinárodních vztahů Pokud by Skotsko schválilo v referendu nezávislost, stalo by se novým státem, kdežto zbytek Spojeného království by byl označován jako pokračující stát (continuing state60). To by znamenalo znovu podepsat všechny mezinárodní smlouvy a nové projednávání vstupu do mezinárodních organizací včetně podání přihlášky. Skotsko je nyní v rámci Spojeného království členem organizací jako například EU, NATO, OSN, Commonwealth či IMF. Jak již bylo výše naznačeno, Skotsko jako nezávislý stát by projevilo svůj zájem o pokračující členství v NATO. To stejné platí i v případě ostatních institucí a v souvislosti s přáním ponechat monarchii by pod Commonwealthem nadále uznávalo autoritu královny. V této části se nejvíce zaměříme na jeho budoucí členství v EU. SNP vystupuje proevropsky, a proto je samozřejmé, že členství v EU je i jeho prioritou. Představa SNP je taková, že po schválení nezávislosti v referendu by začala vyjednávání o přístupu s tím, že v roce 2016, kdy je plánované vyhlášení nezávislosti, by již bylo oficiálním členem EU. Dle představy SNP by v případě Skotska mohla být udělena výjimka a umožněn rychlejší proces. Skotsko bez problému splňuje kodaňská kritéria, kterými jsou stabilita institucí zaručujících demokracii, právní stát, dodržování lidských práv, úctu k menšinám a jejich ochranu, dále funkční tržní hospodářství i schopnost vyrovnat se s konkurenčním tlakem a tržními silami v Unii a nakonec schopnost plnit závazky vyplývající z členství, včetně podpory cílů Unie – veřejnou správu, která dokáže provádět a spravovat právní předpisy EU v praxi, Skotsko splňuje.
59
Scotland analysis: Devolution and the implications of Scottish independence. Inside Government. gov.uk. [online]. © Crown copyright [cit. 2013-02]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/uploads/system/uploads/attachment_data/file/79417/Scotland_analysis_Devolution_ and_the_implications_of_Scottish_Independan...__1_.pdf 60 Inside Government. gov.uk [online]. © Crown copyright [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: https://www.gov.uk/government/policies/informing-the-debate-on-scotlands-constitutional-future
28 Největším problémem by mohlo být přijetí společné měny euro, protože platí povinnost pro nové členy přijmout společnou měnu. Jak však již bylo zmíněno výše, zájmem SNP je zachování sterlingu jako měny. Podle SNP by si však Skotsko jako nezávislý stát polepšilo, co se reprezentace v rámci EU týče. Jak dokládá tabulka předpovědí vypracovaných SNP61, Skotsko by mohlo nominovat komisaře, jako člen by mělo garantované místo v Radě ministrů s právem mluvit a silou 7 hlasů, 13 poslanců v Evropském parlamentu, bylo by mu umožněno nominovat členy Evropského soudního dvora, mít členy v Evropské investiční bance či COREPERu, což je výbor stálých zástupců.
2.3 Diskuze o podobě referenda a jeho konečná podoba Na základě vyjednávání mezi zástupcem skotské a zástupcem centrální britské strany došlo k dohodě o konání referenda o skotské nezávislosti v roce 2014. Než se dostaneme k tomu, co vlastně bylo v tomto případě dohodnuto a jaká je finální podoba referenda, vymezíme zde možnosti referenda obecně, tedy kdo může hlasovat v referendu, jaké jsou možnosti položení otázky/otázek referenda, jaký musí být výsledek ke schválení referenda a zda je nastavena nějaká hranice. V otázce voličstva se nabízí možnost, zda budou volit pouze Skotové, nebo všichni občané Spojeného království. V rámci referenda mohou voliči odpovídat buď na jednu otázku s možnými odpověďmi buď ano, nebo ne, nebo jedna otázka s několika možnými odpověďmi. Rovněž však může v rámci jednoho referenda být položeno více otázek, jako tomu bylo například v případě referenda v roce 1997. Otázka nebo otázky musí být položeny jasně srozumitelně a přístupně. Cíleného výsledku může být dosaženo schválením prostou většinou, nebo zde může být nastavena určitá hranice, která se pak určuje poměrem odevzdaných hlasů nebo poměrem všech registrovaných voličů. Hranice byla nastavena v referendu 1979, kde bylo třeba dosáhnout 40 % ze všech registrovaných voličů, kvůli čemuž nakonec referendum dopadlo neúspěchem.
61
viz příloha č. 2; MURKENS, Jo Eric, Peter JONES a Michael KEATING. Scottish independence: a practical guide. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2002, XVII, s. 147
29 V případě nadcházejícího skotského referenda byla podepsána dne 15. října 2012 tzv. Edinburghská dohoda mezi současným premiérem Davidem Cameronem a skotským premiérem Alexem Salmondem. Jak je v dohodě uvedeno,62 referendum by mělo proběhnout formou jedné otázky, a to do konce roku 2014. Legislativa referenda stanoví datum referenda, volební právo, otázku, podmínky financování kampaně. Dohoda zdůrazňuje, že otázka týkající se nezávislosti musí být srozumitelná. Skotská vláda navrhla rozšíření volebního práva o 16 a 17leté voliče, je na skotském parlamentu, aby toto schválil. Konečná podoba referenda je navržena dle zákona o referendu ohledně skotské nezávislosti63. Voličem by měl být každý starší 16 let, kdo žije ve Skotsku. Jak BBC News64 specifikuje, v praxi to znamená, že na 800 tisíc Skotů žijících v jiné části Spojeného království než ve Skotsku o volební právo přijde, zatímco 400 tisíc nenarozených ve Skotsku, ale v současnosti zde žijících, mohou volit. Otázka referenda je položena v podobě, zda by Skotsko mělo být nezávislou zemí. Původní záměr stanovený skotskou vládou zněl, zda voliči souhlasí s tvrzením, že Skotsko by mělo být nezávislou zemí, avšak na návrh volební komise, která argumentovala tím, že spojení „souhlasíte“ by mohlo evokovat odpověď ano65. Datum referenda bylo určeno na 18. září 2014.
2.4 Veřejné mínění Výzkumy veřejného mínění jsou klíčovým ukazatelem názoru společnosti. Jejich výsledky bývají podnětem k dalšímu vývoji či směřování. Není proto překvapivé, že většinou každé novince (ať už se jedná o nový produkt na trhu či změnu v dosavadním systému), která má být zavedena, předchází určitý výzkum veřejného mínění, který napoví, jak se společnost k této věci staví. V britském prostředí se setkáváme s různými typy průzkumů, nejčastěji se však konají před důležitým hlasováním či volbami, nebo právě referendem. 62
The Scottish Government. scotland.gov.uk [online]. © Crown copyright 2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/Resource/0040/00404789.pdf 63 The Scottish Parliament. scottish.parliament.uk [online]. © Parliamentary copyright 2013 [cit. 2013-03-21]. Dostupné také z: http://www.scottish.parliament.uk/S4_Bills/Scottish%20Independence%20Referendum%20Bill/b25s4-introd.pdf 64 BBC News. bbc.co.uk [online]. BBC © 2013 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/ukscotland-13326310 65 ref. 64
30 V tomto závěrečném oddílu se podrobněji podíváme na průzkumy provedené průběžně v poslední době (chronologicky od nejstaršího po nejaktuálnější), vyzývající respondenty k vyjádření svého postoje k referendu obecně i se zaměřením na konkrétní oblasti. Na základě výsledků vyplývající z průzkumů budeme demonstrovat, jaká je pravděpodobnost, že referendum dopadne úspěšně či neúspěšně.
2.4.1 Výzkum číslo 1 – Podoba Skotska Cílem těchto průzkumů66, které byly provedeny v letech 2011 – 12, bylo zjistit, jakou podobu Skotska by si respondenti nejvíce přáli, přičemž zvolit si mohli ze tří následujících možností. Zaprvé možnost nezávislosti Skotska (independence) a oddělení od zbytku Spojeného království. Zadruhé tzv. možnost devo-max, která by znamenala, že Skotsko zůstane součástí Spojeného království, ale skotský parlament obdrží více pravomocí (v oblasti správy daňového systému a výdajů, ale bez posílení v oblasti obrany a zahraničních vztahů). Poslední možnost představoval souhlas se stávajícím statusem Skotska. Dle výzkumu z listopadu roku 2011 provedeným agenturou TNS BMRB pro BBC nejvíce, tedy 33% získala možnost devo-max, pro status quo volilo 29% respondentů a o procento méně možnost nezávislosti. Výzkum agentury ICM pro Sunday Telegraph z ledna roku 2012 poskytl následující výsledky: 33 % respondentů by volilo pro status quo, zatímco jak pro nezávislost, tak devo-max se vyjádřilo 26 % odpovídajících. Poslední výzkum k tomuto tématu byl proveden v červnu 2012 agenturou Ipsos/MORI pro institut Reform Scotland. Toto referendum ukázalo výraznou změnu v percentuálním zastoupení respondentů, kteří v minulých průzkumech nebyli rozhodnuti. Jejich počet se totiž zmenšil z 10 % na 4 %. Tento rozdíl se ukázal jako výhodný pro možnost devo-max, pro kterou se kladně vyjádřilo 41 % odpovídajících. Na druhém místě s 29 % pro stojí status quo a následuje možnost nezávislosti s 27 %. Z analýzy těchto průzkumů vyplývá, že nejvíce odpovídajících by si přálo zůstat pod Spojeným královstvím pod podmínkou posílení pravomocí skotského parlamentu. 66
viz příloha č. 3; UK Polling Report. ukpollingreport.co.uk [online]. Dostupné z: http://ukpollingreport.co.uk/scottish-independence
31
2.4.2 Výzkum číslo 2 – Otázka nezávislosti V roce 2012 provedla agentura Ipsos-Mori tři průzkumy na základě otázky, zda by Skotsko mělo být nezávislé. Na stejnou otázku budou voliči odpovídat v referendu 2014. První dva výzkumy si objednaly noviny The Times67. Lednový průzkum ukázal, že 50 % respondentů by bylo proti nezávislosti Skotska, zatímco 39 % by bylo pro. O necelých pět měsíců později, tedy v červnu, se tento počet ještě zvýšil na 55 %, zatímco podpora nezávislosti klesla o 4 % na 35 %. Průzkum, konaný ve stejný den jako byla podepsána Edinburghská dohoda, tedy v říjnu 2012, vyústil dalším poklesem podpory pro skotskou nezávislost; proti hlasovalo 58 % a pro 30 % z respondentů. Počet nerozhodnutých vzrostl z 11 % v prvních dvou provedených průzkumech na 12 % v posledním. Za rok 2012 tedy podpora nezávislého Skotska neustále klesala. V roce 2013 byly agenturou Ipsos-MORI pro The Times provedeny prozatím dva průzkumy, v únoru a v květnu, které jsou následně srovnávány68. V únoru 2013 podpora pro nezávislost ze strany respondentů mírně stoupla a to na 34 %, stále však dost zaostává za jejími odpůrci, kteří přestavují 55 %. O tři měsíce později pak počet respondentů nesouhlasících s nezávislostí pro Skotsko opět vzrostl na 59 %, přičemž podpora klesla na 31 %. Na základě výsledků tohoto posledního průzkumu se rovněž zaměříme na preference respondentů s ohledem na jejich zařazení do určitých podskupin dle pohlaví, věku a podpory dané politické strany. Zkoumaný vzorek čítá 1001 skotských respondentů starších 18 let včetně. Zde je třeba dodat, že v nadcházejícím referendu však bude umožněno volit i obyvatelům Skotska ve věku již od 16 let. Z výsledků průzkumu vyplývá, že nezávislost je podporována více mezi muži (39 %) než ženami (23 %), které se naopak vyjádřily 66 % proti v porovnání s 52 % proti u mužů. Nezávislost má nejvíce podporovatelů ve věkové kategorii od 18 do 24 let (45 %), následuje kategorie 35 – 54 let (35 %), poté věková skupina od 25 do 34 let (27 %) a nakonec respondenti starší 55 let (26 %). Největší nesouhlas s nezávislostí vyjádřili dotazovaní mezi 25 a 34 lety (63 %), těsně za nimi nejstarší věková kategorie (62 %), poté respondenti ve věku 35 až 54 let (57 %) a na závěr nejmladší kategorie (51 %). 67
viz příloha č. 4; ref. 66 Ipsos-MORI. www.ipsos-mori.com [online]. © Ipsos MORI 2013 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/3172/Support-for-Scotland-remaining-part-of-the-UK-increases.aspx 68
32 Největší míra podpory je prezentována voliči SNP (69 %). Z ostatních dotazovaných vyjádřilo nezávislosti podporu 11 % z voličů labouristů, 4 % z voličů liberálních demokratů a 3 % z voličů konzervativců. Největší nesouhlas byl projeven ze strany voličů konzervativců (95 %), v těsném závěsu za nimi jsou voliči Liberální demokratické strany (94 %), poté voliči labouristů (81 %) a jsou zastoupeni i samotní voliči SNP (17 %)69. Pokud všechny tyto skutečnosti shrneme, dojdeme k závěru, že na základě tohoto výzkumu je typickým podporovatelem muž ve věku 18 – 24 let, který je voličem SNP. Naopak typickým oponentem nezávislosti je žena ve věku 25 až 34 let volící konzervativce.
69
pro ilustraci viz přílohy č. 5 až 7; zdroj viz ref. 68
33
Závěr Skotská národní identita, jak bylo v práci na základě zvoleného teoretického podkladu ukázáno, existuje a skotský národ, jehož existence se týkala má první hypotéza, je pojen několika rysy, ať už se jedná o společnou historii, kulturu či specifický právní systém. Jeho historie sahá do minulosti daleko před dobu, která je dnes označována jako moderní a spojována se vznikem národa jako takového některými teoretiky. Jak zde bylo doloženo, skotské povědomí o tom, že lidé obývající skotské území jsou něčím spojeni, můžeme demonstrovat například na válkách, které symbolizují společný odporu vůči Anglii a její snaze o zabrání skotského území. Od té doby Skotsko prošlo určitým vývojem až po vytvoření Unie v roce 1707. Přestože toto spojení by mohlo působit jako oslabení Skotů v jejich snahách o zachování vlastního státního celku, ve skutečnosti jde spíše o symbol racionality a pragmatismu, což je typické pro britské prostředí. Spojenectví s Unií pro Skoty znamenalo ekonomický a společenský rozvoj a navíc Skotsku bylo umožněno uchovat si určité specifické postavení představované odlišností právního a vzdělávacího systému nebo církve. S posledním stoletím můžeme pozorovat snahy o další posílení Skotska a jeho pravomocí nejprve v rámci Unie a nyní dokonce snahy představitelů SNP o úplnou nezávislost na Spojeném království, doprovázené argumenty, že Skotsko je schopno přežít jako samostatně fungující stát, který by znamenal pro obyvatele Skotska výhodnější podmínky než za ponechání současného stavu pod Unií. Tyto snahy lze pozorovat výrazněji již od ustavení skotského autonomního parlamentu, hlavně však se sílící mocí SNP a jejího vítězství ve volbách do skotského parlamentu v letech 2007 a hlavně v posledních volbách z roku 2011, kdy byla slíbena možnost vyjednávání referenda. Nutno dodat, že v této oblasti bylo dosaženo velkého pokroku, neboť v říjnu minulého roku byla oběma stranami, tedy skotskou a centrální britskou, podepsána Edinburghská dohoda a potvrzení konání referenda. Jedná se významný krok pro skotské obyvatele, kteří dostanou právo vyjádřit se k současné situaci a projevit svůj souhlas či nesouhlas s podobou Skotska tak, jak je vykreslena SNP a následně i v této práci. S blížícím se referendem je prováděno několik pravidelných výzkumů, které ukazují momentální názor respondentů v otázce problematiky samostatného Skotska. Analýzou výsledků průzkumů bylo v práci zjištěno, že tendence podpory nezávislého
34 Skotska je spíše klesající než rostoucí, pohybující se mezi 30 a 40 % podporujících. V minulých letech byly rovněž provedeny průzkumy, které mimo možnosti nezávislého Skotska a zachování současného stavu nabízely tzv. možnost devo-max, tedy rozšíření pravomocí pro skotský parlament se zachováním Skotska pod Unií. Tato možnost by obyvatelům Skotska vyhovovala nejvíce. Díky analýze výsledků můžeme rovněž potvrdit stanovenou hypotézu a odpověď na otázku týkající se vytvoření skotského nezávislého státu. Skotové si prozatím samostatný stát nepřejí. Jedním z důvodů může být skotský respekt k autoritám, v tomto případě ke královně, která se stala i skotským symbolem, a spokojenost se současnou situací v rámci Spojeného království, které se snaží, jak lze vidět i na probíhajících diskuzích mezi oběma stranami, vyjednávat řešení, které by bylo vyhovující jak pro Spojené království jako celek, tak pro jeho část Skotsko.
35
Summary Scottish national identity, as shown by this thesis on the basis of the chosen theoretical basis, does exist and the Scottish nation, whose existence is my first hypothesis, has a couple of typical features, whether linked to its history, culture or specific legal system. The history of Scottish nation goes back far beyond the beginning of the era today identified as modern, which some theoreticians link to the origins of nations as such. As documented by this thesis, awareness of the Scots that people living in a certain territory do have something in common, can be demonstrated for example by wars symbolising common defiance of the Scots to England and its efforts to seize the Scottish territory. The past century was marked by efforts to further strengthen Scotland and its powers first within the Union and now even transformed to the efforts of the Scottish National Party (SNP) to achieve complete independence on the United Kingdom, accompanying with the argument that Scotland is able to survive as an independently functioning state creating for its inhabitants better conditions than in the case of preservation of the current status within the Union. An important step towards this objective certainly has been the referendum agreement. The approaching referendum is connected with several regular surveys showing current opinions of the respondents concerning the question of an independent Scottish state. In the context of analysis of the survey results I have found out that the trends of support for independent Scotland are rather decreasing than increasing, with the percentage of the adherents ranging between 30 ad 40 %. Surveys performed in the recent years have offered another option in addition to independent Scotland, namely the devo-max, meaning extended powers of the Scottish parliament with preservation of the existence of Scotland as member of the Union. This option seems to be most favoured by the Scots. Thanks to the analysis of the survey results I can also confirm the expressed hypothesis and answer the question concerning establishment of an independent Scottish state. The Scots do not wish to live in an independent state right now. One of the reasons may be the respects of the Scots towards authorities, in this case towards the Queen, the symbol even accepted by the Scottish, and satisfaction with the current condition within the United Kingdom, which tries, as can be seen from the ongoing discussions between the two parties, to negotiate a solution beneficial for the United Kingdom as a whole as well as for Scotland as its part.
36
Použitá literatura BRAND, Jack. The National Movement in Scotland. Routledge, 1978. 330 s. CURTICE, John. Revolution or evolution?: the 2007 Scottish elections. Edinburgh:
Edinburgh
University
Press,
©2009.
Dostupné
také
z:
http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10391731&ppg=4 DAVIDSON, Neil. The Origins of scottish nationhood. London: Pluto Press, 2000, VII, 264 s. ISBN 0-7453-1609-3. FERGUSON, William. The identity of the Scottish nation: an historic quest. Edinburgh: Edinburgh University Press, 1998, v, 341 s. ISBN 0-7486-1072-3. GELLNER, Ernest André. Národy a nacionalismus. 2. vyd. Praha: Hříbal, 1993, 158 s. ISBN 80-901381-1-x. HROCH, Miroslav. Pohledy na národ a nacionalismus: čítanka textů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 451 s. ISBN 80-86429-20-2. HUTCHISON, I. Scottish politics in the twentieth century. Houndmills: Palgrave, 2001, XVI, 190 s. ISBN 0-333-58874-6. ICHIJO, Atsuko. Scottish Nationalism and the Idea of Europe: Concept of the Europe and the Nation. London : Frank Cass, 2004, xiii, 176 s. ISBN 0-714-65591-0 LYNCH, Peter. SNP: the history of the Scottish National Party. Cardiff: Welsh Academic Press, c2002, vi, 267 s. ISBN 1-86057-004-6. MURKENS, Jo Eric, Peter JONES a Michael KEATING. Scottish independence: a practical guide. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2002, XVII, 318 s. ISBN 0-7486-1699-3. PITTOCK, Murray G. Scottish nationality. Houndmills: Palgrave, 2001, XII, 187 s. ISBN 0-333-72663-4. SMITH, Anthony D. National Identity. Harmondworth : Penguin Books, 1991. 227 s. Internetové zdroje: www.bbc.co.uk www.ipsos-mori.com/ www.gov.uk www.rusi.org www.scotland.gov.uk
37 www.scottish.parliament.uk ukpollingreport.co.uk/scottish-independence Kvalifikační práce: KASÁKOVÁ, Zuzana. Vliv devoluce na politiku a fungování Skotské národní strany. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011. 281 s. Vedoucí práce Lenka Rovná.
38
Seznam příloh Příloha č. 1: Vývoj SNP od 1918 po současnost (obrázek) Příloha č. 2: Předpověď SNP týkající se skotského zastoupení v rámci EU v případě vytvoření skotského nezávislého státu (obrázek) Příloha č. 3: Výzkum veřejného mínění – nezávislost, devo-max, status quo (obrázek) Příloha č. 4: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti (obrázek) Příloha č. 5: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – rozdělení dle skupin (obrázek) Příloha č. 6: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – vývoj 2011-13 (obrázek) Příloha č. 7: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – vývoj od 1978 (obrázek)
39
Přílohy Příloha č. 1: Vývoj SNP od 1918 po současnost (obrázek)
Zdroj: LYNCH, Peter. SNP: the history of the Scottish National Party. Cardiff: Welsh Academic Press, c2002, vi, s. 6
40
Příloha č. 2: Předpověď SNP týkající se skotského zastoupení v rámci EU v případě vytvoření skotského nezávislého státu (obrázek)
Zdroj: MURKENS, Jo Eric, Peter JONES a Michael KEATING. Scottish independence: a practical guide. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2002, XVII, s. 147
41 Příloha č. 3: Výzkum veřejného mínění – nezávislost, devo-max, status quo (obrázek)
Zdroj: UK Polling Report. ukpollingreport.co.uk [online]. Dostupné z: http://ukpollingreport.co.uk/scottish-independence Příloha č. 4: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti (obrázek)
Zdroj: UK Polling Report. ukpollingreport.co.uk [online]. Dostupné z: http://ukpollingreport.co.uk/scottish-independence
42 Příloha č. 5: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – rozdělení dle skupin (obrázek)
Zdroj: Ipsos-MORI. www.ipsos-mori.com [online]. © Ipsos MORI 2013 [cit. 2013-0509]. Dostupné z: http://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/3172/Support-forScotland-remaining-part-of-the-UK-increases.aspx
43 Příloha č. 6: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – vývoj 2011-13 (obrázek)
Zdroj: Ipsos-MORI. www.ipsos-mori.com [online]. © Ipsos MORI 2013 [cit. 2013-0509]. Dostupné z: http://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/3172/Support-forScotland-remaining-part-of-the-UK-increases.aspx
44 Příloha č. 7: Výzkum veřejného mínění – otázka nezávislosti – vývoj od 1978 (obrázek)
Zdroj: Ipsos-MORI. www.ipsos-mori.com [online]. © Ipsos MORI 2013 [cit. 2013-0509]. Dostupné z: http://www.ipsosmori.com/researchpublications/researcharchive/3172/Support-forScotland-remaining-part-of-the-UK-increases.aspx