Univerzita Karlova v Praze

Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií

Kulturní střet v česko-muslimských partnerstvích/manželstvích z pohledu českých manželek/partnerek

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Mirjam Moravcová DrSc. Vypracovala: Aneta Poklopová

Praha 2012

Bibliografický záznam POKLOPOVÁ, A. (2012): Kulturní střet v česko-muslimských partnerstvích/manželstvích z pohledu českých manželek/partnerek, Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 71 stran. Vedoucí práce PhDr. Mirjam Moravcová DrSc. Anglický název práce Cultural conflict in Czech-Muslim partnerships / marriages from the perspective of Czech wives/partners Anotace Tato práce si klade za cíl zjistit náboženskou podstatu kulturního střetu v česko– muslimských manželstvích a partnerstvích z pohledu českých žen. Teoretická část práce představuje pojmy kulturní konflikt, multikulturní společnost, heterogamní manželství. Věnuje se také pojetí manželství v křesťanské a islámské kultuře. Výzkumná část práce potom nabízí sedm případových studií, které umožňují zjištěné informace zařadit do sociálních a kulturních souvislostí a také poskytují odpověď na otázku, které konflikty vychází z ryze náboženských souvislostí a které z kulturních modelů společností, v nichž byli partneři muslimové socializováni. Abstract This thesis aims to determine the religious essence of cultural conflict in the Czech - Muslim marriages and partnerships from the perspective of Czech women. The theoretical part of this thesis introduces the conception of cultural conflict, multicultural society, heterogeneity marriage. This part of the thesis also addresses the conception of marriage in the Christian and Islamic culture. The research part of this thesis offers seven case studies that allow to categorize the findings to social and cultural context and also provide the answer to the question, which conflicts are based on a purely religious context and which ones are based on the cultural models of societies in which muslim partners were socialized. Klíčová slova Kulturní konflikt, multikulturní společnost, islám, partnerské vztahy, manželství Keywords Cultural conflict, multicultural society, Islam, partnerships, marriages

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a souhlasím s jejím eventuálním zveřejněním v tištěné nebo elektronické podobě. Práce nebyla použita k získání stejného či jiného titulu. V Praze dne 27.6.2012 ..................................................... Aneta Poklopová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem respondentkám za poskytnuté rozhovory, bez nichž by práce nevnikla, a PhDr. Mirjam Moravcové DrSc. za její pomoc, odborné rady, ochotu a nekonečnou trpělivost.

Obsah 1

ÚVOD ..................................................................................................................................................... 1

2

VÝZKUMNÁ OTÁZKA, CÍL PRÁCE, ZÁMĚR A ZÁKLADNÍ KONCEPČNÍ PŘÍSTUP ............... 2

3

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................................ 4

4

3.1

KULTURNÍ KONFLIKT ............................................................................................................................. 4

3.2

MULTIKULTURNÍ SPOLEČNOST ............................................................................................................... 7

3.3

HETEROGAMNÍ MANŽELSTVÍ, PARTNERSTVÍ ......................................................................................... 10

3.4

MANŽELSTVÍ V PERSPEKTIVĚ KŘESŤANSKÉ TRADICE ........................................................................... 11

3.5

MANŽELSTVÍ V PERSPEKTIVĚ ISLÁMSKÉ TRADICE ................................................................................ 16

METODOLOGIE VÝZKUMU ............................................................................................................ 22 4.1

VÝZKUMNÁ STRATEGIE ........................................................................................................................ 22

4.2

TECHNIKA SBĚRU DAT .......................................................................................................................... 24

4.3

SOUBOR RESPONDENTEK; VÝBĚR VZORKU ........................................................................................... 26

4.4

ANALYTICKÉ POSTUPY ......................................................................................................................... 27

4.5

HODNOCENÍ KVALITY VÝZKUMU.......................................................................................................... 27

4.6

ETIKA VÝZKUMU .................................................................................................................................. 28

5

LIMITY PARTNERSKÉHO SOUŽITÍ ČEŠKY/ČECHA S CIZINCEM-MUSLIMEM ................... 30

6

PŘÍPADOVÉ STUDIE ......................................................................................................................... 32 6.1

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ SEKULARIZOVANÉ ČEŠKY A IRÁČANA MUSLIMA ................................................ 32

6.2

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ SEKULARIZOVANÉ ČEŠKY A PÁKISTÁNCE MUSLIMA ........................................... 36

6.3

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ ČEŠKY KŘESŤANKY A GHAŇANA MUSLIMA ........................................................ 39

6.4

PŘÍPAD PARTNERSTVÍ ČEŠKY KŘESŤANKY A OBČANA MALI MUSLIMA ................................................ 42

6.5

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ SEKULARIZOVANÉ ČEŠKY KONVERTITKY A EGYPŤANA MUSLIMA ...................... 46

6.6

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ SEKULARIZOVANÉ ČEŠKY KONVERTITKY A TUNISANA MUSLIMA ....................... 49

6.7

PŘÍPAD MANŽELSTVÍ SEKULARIZOVANÉ ČEŠKY KONVERTITKY A ALŽÍŘANA MUSLIMA ....................... 52

7

KULTURNÍ KONFLIKT V PARTNERSTVÍ: PŘÍČINY A ŘEŠENÍ ................................................ 55

8

ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 63

9

ZDROJE ............................................................................................................................................... 67

1

Úvod Téma vztahu českých žen a imigrantů muslimů je dosud neprobádanou oblastí. Mnohé

publikace se věnují imigrantům muslimům jako menšině, kterou je potřeba integrovat do českého prostředí, ale tomu, jak zde tito lidé navazují vztahy a jakou roli v těchto vztazích hraje náboženství, se věnují autoři většinou jen okrajově. Myslím si, že v dnešní době, kdy přibývá těchto smíšených sňatků, je potřeba se tomuto tématu věnovat. Nejlépe můžeme poznat realitu těchto partnerství a manželství skrze aktéry samotné. Proto jsem se rozhodla, že se pokusím o vhled do domácností, jež obývají Češky nemuslimky a imigranti muslimové, nebo české konvertitky a imigranti muslimové.

1

2

Výzkumná otázka, cíl práce, záměr a základní koncepční přístup Má bakalářská práce se zabývá kulturním střetem v česko–muslimských manželstvích

a partnerstvích. Výzkum je cíleně orientován na manželství/partnerství, v nichž žena je Češka, vychovaná v české nemuslimské rodině a v českém sekulárním prostředí, a muž je imigrantem z mimoevropské země a praktikujícím muslimem. Ve své práci chci ukázat soužití partnerů vyrostlých v kontrastních kulturních prostředích, jejichž postoje k partnerskému soužití jsou determinovány dvěma východisky: a) jednak odlišnou náboženskou, případně sekulární ideologií, b) jednak osobitými kulturními tradicemi země původu. Abych mohla nalézt náboženskou podstatu kulturního střetu v česko-muslimských manželstvích a partnerstvích, záměrně se orientuji na ženy, které si za partnery zvolily muže z různých etnických a kulturních prostředí Afriky, Předního a Středního východu. Abych zjistila, do jaké míry je pro porozumění partnerů důležité stejné náboženství, pracuji jednak s ženami, které buď na základě vlastního rozhodnutí, nebo na přání partnera konvertovaly k islámu, tak s ženami, které si zachovaly svou vlastní víru, případně zůstaly ateistkami. V rámci své práce se snažím odpovědět na takové výzkumné otázky, které pomohou zjistit, jak fungují multikulturní partnerství, ve kterém je muž muslimem a žena nemuslimkou nebo konvertitkou. Snažím se o osvětlení způsobu, jakým lze v manželství muslima s Češkou nemuslimkou nebo Češkou konvertitkou nalézt partnerský konsenzus, a do jaké míry se partnerka musí přizpůsobit partnerově kultuře, aby takovéto partnerství bylo funkční a nekonfliktní. Předpokládám, že největším problémem v těchto soužitích bude jednak víra a její praktikování, a jednak různé pojetí vztahu muže a ženy zakotvené v kultuře, v níž byli partneři vychováni. V rámci výzkumu také zjišťuji, zda si ženy již před sňatkem či partnerstvím s muslimem uvědomovaly možná rizika multikulturního manželství/partnerství. Položila jsem si tuto výzkumnou otázku a výzkumné podotázky: Výzkumná otázka: Kulturní konflikt v partnerském soužití Češek s imigranty muslimy. Podotázky: •

Výchozí očekávání českých žen od partnerství s muslimem-cizincem a znalost rizik

tohoto manželství/partnerství před jeho uzavřením/vstupem do něj a pohled rodiny a okolí českých žen i mužů muslimů na jejich partnerství 2

•

Konflikt dvou pojetí vztahu muže a ženy v rodině a ve společnosti

•

Konflikt dvou náboženských vyznání v rodinném soužití

•

Konflikty vycházející z praktikování víry a respektování/nerespektování náboženských

symbolů druhého Záměrem je vypracovat případové studie, které jednak umožní zjištěné informace zařadit do sociálních a kulturních souvislostí, jednak umožní hledat odpověď na otázku, které konflikty vychází z ryze náboženských souvislostí a které z kulturních modelů společností, v nichž byli partneři socializováni.

3

3

Teoretická část V této části práce se pokusím o stručné teoretické ukotvení tématu. Budu se věnovat

pěti bodům, které považuji za nutné rozebrat. Konkrétně se bude jednat o tyto body: kulturní konflikt, multikulturní společnost, heterogamní manželství, manželství v perspektivě islámské tradice, manželství v perspektivě křesťanské tradice.

3.1 Kulturní konflikt Téma práce je vymezeno dvěma pojmy, a to sice pojmem muslim (příslušník druhého nejrozšířenějšího náboženství na světě) a kulturní střet (kulturní konflikt). V této části práce se budu zabývat kulturním konfliktem. Než tato dvě slova spojím dohromady, podívám se na každé zvlášť. Kevin Avruch (autor mnoha publikací a článků o kultuře, kulturních konfliktech) definuje konflikt takto: „Konflikt je boj mezi skupinami nebo jednotlivci kvůli odlišným cílům, vzácným zdrojům, nebo boj o moc potřebnou k jejich získání. Tento boj je určen také tím, jak jednotlivci vnímají cíle, zdroje a moc. Pohled jednotlivce na věc se může od člověka k člověku velmi lišit. Jedním z určujících faktorů pohledu je kultura, sociálně zděděné, sdílené a naučené způsoby žití, které si jedinci nesou ze svého členství v nějaké sociální skupině. Konflikt, který přejde kulturní hranice, tím přechází i kognitivní a percepční hranice a je obzvláště náchylný k problémům mezikulturní komunikace a mezikulturního nedorozumění. Tyto problémy způsobují konflikty nehledě na to, jaké jsou jejich základní příčiny, i kdyby to byly ryze materiální zájmy. V tomto smyslu je kultura důležitým faktorem v nejrůznějších konfliktech, které se zprvu mohou jevit jako boj o materiální zdroje nebo střet obchodních zájmů.“1 Definici kultury si vypůjčím od Roberta F. Murphyho, který ji ve své knize Úvod do kulturní a sociální antropologie definuje takto: „Kultura je integrovaný systém významů, hodnot a norem chování pocházejících ze společnosti a předávaný z generace na generaci prostřednictvím socializace.“2

1

AVRUCH, K. (1998): Culture and Conflict Resolution. USA: Institute for Conflict Analysis and Resolution, George Mason Universtiy. [online]. [cit. 2012-04-23] Dostupné z: < http://www.eolss.net/samplechapters/c14/e1-40-01-01.pdf > 2 MURPHY, R.F. (2006): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon, str. 227, [online]. [cit. 2012-0423]. Dostupné z:

4

Arie N. J. den Hollander, který se zabýval problematikou kulturních konfliktů, navrhl používat výraz kulturní konflikt pro případ, kdy dominantním aspektem konfliktu je střet celého souboru kulturních prvků, tzn. systémů hodnot různých skupin a jejich náboženské, politické či ekonomické ideologie.3 Hollander rozlišoval tři formy kulturního konfliktu: za prvé konflikty mezi kulturami, za druhé konflikt uvnitř jedné kultury a za třetí konflikty, které se v důsledku různých kulturních vlivů projevují v samotném člověku.4 Co se týče mého výzkumu, budou se ho týkat první a poslední forma konfliktu, tedy konflikt mezi kulturami a konflikt, který se projevuje v člověku samotném. První forma konfliktu je forma konfliktu mezi příslušníky kulturně odlišných skupin5 (tedy v našem případě muslimů a Čechů, vychovaných v českém sekulárním prostředí), které vnímají určité prvky své kultury jako ohrožené. První (agresivní) skupina usiluje o potlačení druhé (slabší) skupiny. 6 V mém výzkumu se tento konflikt může projevit při snaze začlenit muslimského partnera do české společnosti, do své rodiny a skupiny přátel, která může partnera muslima zcela odmítnout. Třetí forma kulturního konfliktu podle Hollandera je psychologický proces uvnitř jednotlivců. Pojem kulturního konfliktu v tomto smyslu podle den Hollandera označuje rozpory v osobnosti a jednání jednotlivců, které vznikají v důsledku střetu kultur, transformace kultur a napětí uvnitř kulturních skupin. Pokud jednotlivec jako příslušník určité komunity přijal konkrétní kulturní hodnoty za své, je nepravděpodobné, že je zase úplně opustí. V situacích, kdy se musí přizpůsobit novému sociálnímu prostředí a jeho odlišným normám, narazí na vnitřní konflikty, které se mohou projevovat jako pocity viny či špatné svědomí.7 Jedním z velkých vnitřních konfliktů muslima v našem prostředí může být střet na jedné straně mezi povinností živit rodinu, jak káže Korán, a na druhé straně nemožností se v cizojazyčném prostředí uplatnit na trhu práce. Při značném zjednodušení by se dalo říci, že kulturní a náboženské konflikty pramení z odlišných pohledů na některé zásadní otázky týkající se lidské existence.8 Harald Christian Scheu se ve své knize Migrace a kulturní konflikty věnuje i menšinám na území České republiky. Část patří i menšině muslimské. Ráda bych zde zmínila i několik jeho dalších postřehů a myšlenek, které budu moci v závěru konfrontovat s výsledky mého vlastního výzkumu. 3

SCHEU, H.CH. (2011) :Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 22 SCHEU, H.CH. (2011) :Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 22 5 SCHEU, H.CH. (2011) :Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 22 6 SCHEU, H.CH. (2011) :Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 22 7 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 23 8 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 241 4

5

Podle Scheua nemá přítomnost muslimů na území České republiky na rozdíl od mnoha jiných evropských zemí v historii pevnou oporu.9 „Navíc historická zkušenost obyvatel Českých zemí s cizí nadvládou a pokusy eliminovat českou kulturu poznamenala jejich povahu uzavřeností a nedůvěrou vůči cizím, neznámým produktům.“10 Scheu ve své knize zmiňuje, že v Čechách je okolo 300-400 (a jejich počet stále stoupá) konvertitů. Jedná se především o ženy provdané za muslimy nebo ty, kdo natolik obdivovali kulturu muslimských zemí, že sami přijali islám jako svou víru.11 „V poslední době roste podíl těch, kteří se přijmout víru rozhodli primárně, a ne jako sekundární produkt jiného pohnutí.“12 Co se týče etnického složení komunity muslimů v České republice, tak jej tvoří lidé převážně ze států Afriky, Blízkého východu, Balkánu, Turecka, ruských autonomních republik a v posledních letech přichází do České republiky kvůli práci také mnoho lidí z kavkazských republik a ze států bývalého SNS.13 Právě kvůli této etnické pestrosti je jediným pojítkem mezi přistěhovalci muslimy jejich víra. Nepříliš velký počet muslimů na území Čech a jejich vzájemná vzdálenost způsobují, že se muslimské rodiny realizují spíše v soukromí. „Muslimové se v české společnosti necítí dobře. Mají dojem, že Češi žijí velmi uzavřeně a nenavazují příliš pevné vazby v širší společnosti. Dalším důvodem je také již zmiňovaný negativní pohled na islám.“14 Pro muslimy je též velmi důležitý pocit uznání, což vychází z tradičního blízkovýchodního pojetí lidské cti. V České republice se jim ho ale nedostává. Nedočkají se kolikrát ani uznání jako rovnocenní obyvatelé země, ale navíc se setkávají s nedůvěrou a cílenými překážkami.15 Co se týče českých konvertitů a konvertitek, tak v jejich situaci hraje etnicita také znatelnou roli. „Touha definovat svoji identitu ve světě, jehož kulturní a myšlenkové pozadí český muslim svojí konverzí opustil, je zcela pochopitelná a nutná.“16 Příchozí muslimové se v českém sekulárním prostředí setkávají s mnoha situacemi, které jsou pro ně složité a nepříjemné. Tyto situace jsou vesměs čistě kulturního rázu, ale 9

SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 194 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 194 11 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 197 12 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 197 13 SNS je organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu: Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Turkmenistán přerušil své stálé členství 26. srpna 2005 a je v současné době přidruženým členem. 14 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 197 15 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 198 16 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 200 10

6

někdy se dotýkají i legislativy.17 Tomu se ale věnovat nebudu. Spíš bych chtěla ještě přiblížit nějaké zajímavé příklady kulturního nesouladu, které budu moci porovnat s tím, co vzejde z případových studií. Jako např. naše pověstná uzavřenost a chladná a neosobní povaha, díky které nejsme příliš přívětiví ke společenským a otevřeným osobnostem imigrantů z muslimských zemí. „Na druhou stranu může dojít k přehmatům ze strany nemuslimů – nevědomě nevhodnou poznámkou nebo dotazem (často zaměřeným právě na kulturní zvláštnosti, jako je mnohoženství, postavení ženy v rodině, pohlavní zdrženlivost apod.) nebo společenským faux pas, když se nevhodně dotknou příslušníků opačného pohlaví, nabídnou muslimovi alkohol nebo pozvou na oběd v období ramadánu apod.“18 V současné době roste muslimská komunita tzv. sňatkovým proselytismem, kdy si muslim pocházející ze zahraničí vezme za manželku Češku. „Může to být způsobeno čistě vzájemným pocitem exotičnosti toho druhého, pro mnoho cizinců sňatek s Češkou znamená mnohá ulehčení v kontaktu s úřady.“19 Dalším problémem může být to, že imigrantovi muslimovi chybí rodina a to nejen ve smyslu jeho vlastní, ale ve smyslu velkorodiny, kdy se začlení do příbuzenských vztahů své manželky. Může ho šokovat fakt, že mnoho z nás se nestýká s bratry či sestrami svých rodičů a ani s jejich potomky a že je mnohdy ani neznáme. „Islám je jako náboženství velmi prosociální. Život muslima se v jistém smyslu točí především kolem poslušnosti Bohu, ale také pomoci druhým. Ta není zakotvena pouze v jednom z tzv. hlavních pilířů víry, v náboženské dani zvané zakát, ale hlavně v neustálém zájmu o svou rodinu, sousedy či přátele, v úctě ke stáří. V muslimských zemích jsou stále zvykem velkorodiny, které svým členům vypomáhají. V evropských zemích tato struktura chybí, což muslimských imigrantům může působit existenční i sociální těžkosti.20

3.2 Multikulturní společnost V tomto teoretickém bodě se pokusím o stručné shrnutí pojmu multikulturní společnost. Nejprve se zaměřím na slovo multikulturní: „Multikulturní znamená pouze koexistenci alespoň dvou kultur (resp. sociokulturních skupin, minorit a majorit) vedle sebe, ale

17

Scheu, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 202 Scheu, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 204 19 Scheu, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 204 20 Scheu, H.CH: (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 206 18

7

neimplikuje jejich vzájemné vztahy. Z tohoto pohledu je již dnes každá společnost, každý stát, multikulturní.“21 Multikulturní společnost je potom podle prof. PhDr. Rudolfa Kohoutka CSc. taková „společnost, kde menšiny mají stejná práva jako majorita a nemusí se vzdávat většiny specifických a tradičních rysů své kulturní identity, ale jinakost, odlišnost je dokonce někdy společností (státem) podporována.“22 Existuje mnoho koncepcí multikulturalismu, ale všechny tyto multikulturalistické koncepce spojuje snaha o soužití majoritní a minoritní složky společnosti. Všechny tyto složky by měly být považovány za součást bohatství společnosti.23 „Interakce mezi majoritní a minoritní skupinou mohou být pozitivní, žádoucí a prospěšné - založené na vzájemném obohacování, spolupráci a dialogu, ale také negativní - spočívající v segregaci, diskriminaci některých skupin (menšin) a dalších nežádoucích jevech, které nejsou prospěšné pro žádnou ze zúčastněných skupin a přinášejí velké celospolečenské problémy. Aby byly interakce pozitivní, prospěšné a docházelo ke vzájemnému obohacování, jsou kladeny velké nároky jak na majoritní, tak minoritní skupiny.“24 Mezi tyto nároky patří tolerance majoritní složky společnosti a požadavek na značnou přizpůsobivost složky minoritní. Podle Thomase Hyllanda Eriksena má každá multikulturní ideologie dvě roviny. Na jedné straně multikultura umožňuje lidskou rozmanitost, na druhé straně brání tomu, aby se s přistěhovalci zacházelo stejným způsobem jako s ostatními. Obecně lze říct, že si lidé nárokují svou kulturní osobitost jen ve chvíli, kdy tím něco získají, v opačných případech se snaží o rovnocenné zacházení. Jako příklad uvádí Eriksen situaci černých Jihoafričanů, kteří trvají na tom, aby se jako ostatní Jihoafričané mohli učit anglicky. Naproti tomu Bretonci ve Francii se chtějí učit bretonštinu, protože francouzsky už umí a bretonštinu by mohli využít, kdyby si nárokovali regionální samosprávu na kulturním základě. Proto multikulturní ideologie podle Eriksena vytváří „svůj vlastní kulturní terorismus, svoje vlastní představy kultury a svoji vlastní variantu názvů hranic a čistoty. Mnoho členů minorit by upřednostnilo, aby kontinuálně nevystupovali jako členové minorit. Avšak ve společnosti charakterizované 21

ŠVINGALOVÁ, D. (2007): Multikulturní výchova. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: 22 KOHOUTEK, R. (2005-2006): Multikulturní společnost. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z 23 JUŘÍKOVÁ, J. (2010): Multikulturní společnost v ČR. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, str. 11, [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z < http://is.muni.cz/th/219906/fss_b/> 24 ŠVINGALOVÁ, D. (2007): Multikulturní výchova. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z

8

kulturním relativismem a multikulturní ideologií opakovaně slyší, že mají svoji kulturu a tradici, a proto mají být na co hrdí.“25 „Lidské bytí v multikulturních společnostech stojí na požadavku uznání. Rovné uznání však lze uchopit více způsoby, stejně jako je více způsobů multikulturních společností. Liberálně-demokratické principy, ke kterým se hlásí i ČR, vyžadují, aby veřejné instituce státu respektovaly a reprezentovaly každého jejího člena. K tomu se v zásadě lze postavit dvěma způsoby: buď zohledňovat etnickou, náboženskou, národní, „rasovou“ či sexuální identitu, anebo od ní odhlédnout a chápat občany pouze jako nositele jediné lidské přirozenosti.“26 Každý člověk je jedinečná a neopakovatelná bytost, která se od ostatních v mnoha ohledech liší a zároveň se jim v mnohých charakteristikách podobá. Na základě těchto podobností potom lidé mohou lidé vytvářet určité skupiny - ať již většinové nebo menšinové. Úskalí menšinových skupin potom tkví v tom, že jsou v mnoha situacích „znevýhodňovány, stereotypizovány, stigmatizovány a v mnoha případech jsou předmětem segregace, diskriminace nebo dokonce rasismu.“27 Protože, jak již bylo výše řečeno, je v podstatě každá společnost multikulturní, dochází tedy v každé společnosti k řadě kulturních konfliktů. Proto je důležitá tzv. multikulturní výchova. „Základním cílem MKV a její podstatou je naučit se porozumět lidem s odlišností, jinakostí (která může být dána sociálně, rasou, národností, jazykem, kulturou, náboženstvím, zkušeností, apod.) a vytvářet prostor pro tolerantní a vstřícné soužití s nimi.“28 Interkulturní výchova se stává aktuálnější a vstupuje do popředí v souvislosti s globalizací a migrací obyvatelstva a s potřebou připravit mladé lidi na život v multikulturní společnosti, tedy v prostředí, kde se budou setkávat s příslušníky různých národů, etnik či náboženství. 29

25

ERIKSEN, T.H. (2007): Antropologie multikulturních společností – Rozumět indentitě. Praha: Triton, str. 26, [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupný z: 26 JUŘÍKOVÁ, J. (2010): Multikulturní společnost v ČR. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, str. 11, [online.] [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: 27 ŠVINGALOVÁ, D. (2007): Multikulturní výchova. [online]. [cit. 2012- 04-11]. Dostupné z: 28 ŠVINGALOVÁ, D. (2007): Multikulturní výchova. [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: 29 MARÁDOVÁ, E. (2005): Multikulturní porozumění. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, str. 5, [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z: < http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/multikulturni.pdf>

9

3.3 Heterogamní manželství, partnerství Pro vymezení pojmu heterogamní manželství je důležité vysvětlit každé slovo zvlášť. „Hetero- je první část složených slov mající význam jiný, různý.“30 Heterogamní (exogamní) manželství v tomto smyslu různosti definuje např. Tomáš Katrňák; o heterogamii se mluví u manželství/partnerství osob různého věku, vzděláni, sociálního a etnického původu, různé národnosti, náboženství či jiné skupinové příslušnosti (např. geografická příslušnost).31 S vymezením pojmu manželství a partnerství to bude složitější, protože existuje nesčetně mnoho definic tohoto slova a stavu. Zvláště pro slovo manželství nalezneme spoustu různých výkladů. Lenka Šulová mluví o partnerských vztazích jako o soužití dvou jedinců. Manželství je potom jen určitým typem partnerského vztahu. Manželství je partnerství, jež je společností nějakým způsobem legalizováno.32 Vlasta Fišerová, autorka hesla Manželství ve Velkém sociologickém slovníku definuje manželství jako „společensky uznaný, legalizovaný sexuální vztah mezi dvěma nebo více partnery, o kterém se předpokládá, že se dříve nebo později stane základem rodiny.“33 Manželství je tedy buď monogamní – vztah mezi jednou ženou a jedním mužem, nebo polygamní – vztah mezi jednou ženou a více muži (polyandrie), vztah mezi jedním mužem a více ženami (polygynie). V. Fišerová seznamuje čtenáře ještě s dalšími typologiemi manželství, totiž typologiemi manželství podle výběru partnera, podle vnitřního uspořádání vztahů a podílu parterů na moci ve společnosti, podle dědění jména a majetku a podle toho, kde se nový pár po svatbě usadí a založí rodinu. Legalizace manželství se běžně provádí sňatkem, jenž je zpravidla spojen s mnoha rituály a zvyklostmi (zásnuby, svatba), které jej předchází. Manželé se sňatkem stávají příbuznými na nepokrevním základě a každý z nich získává nové příbuzné ze strany svého partnera. Společenským smyslem manželství je založení rodiny, v níž manželství zůstává jedním z jejích nosných vztahů. „Na manželství se lze dívat také jako na proces permanentního vzájemného přizpůsobování partnerů, kteří se učí 30

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ ENCYKLOPEDICKÉHO DOMU, SPOL. S.R.O. (1998): Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o., str. 132 31 KATRŇÁK, T. (2008): Spříznění volbou? : Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství, str. 1, 10-12 32 ŠULOVÁ, L. (2007): Partnerské vztahy, manželství a rodičovství. Pardubice: Sborník z kongresu Pardubice 2007, [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z: 33 FIŠEROVÁ, V.: Manželství. In: MAŘÍKOVÁ, H.,PETROUSEK, M., VODÁKOVÁ, A., (1996): Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, str.590, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z:

10

svým rolím, modifikují je, přijímají nové role (zejm. roli rodičů a později prarodičů).“

34

Manželská soudržnost může být narušena. Poté dochází k rozpadu manželství (rozvodu) ale také k rozpadu rodiny. S manželstvím vzniká nová ekonomická jednotka - domácnost, která vyžaduje společné hospodaření. Tato jednotka někdy přerůstá ve výdělečnou jednotku, která vyžaduje dělbu pracovních rolí manželů. Ta je ovšem nezbytná i v běžných rodinách. Dnešní manželství je založeno na individuální volbě partnera, která je většinou motivována citovým vztahem, tedy láskou. Vliv rodičů na výběr partnera je dnes již potlačován. Mezi vzájemná práva a povinnosti partnerů patří vzájemný monopol nad sexuálním životem a legalita otcovství a mateřství. Z tradičního pohledu získává muž právo na služby partnerky v domácnosti a manželka naopak na ekonomické služby a zajištění živobytí. Lidé dnes vyhledávají spíše právně legalizované manželství, které jim zajistí větší záruku vzájemné odpovědnosti, životní jistoty a ekonomickou a společenskou základnu pro výchovu dětí. 35 V souvislosti s pojmem manželství musím vysvětlit i pojem sňatek, který s ním souvisí a provází jej. Sňatek je jednorázový formální akt, kterým manželé společnosti dávají najevo souhlas se vznikem manželství a se založením rodiny. Sňatek bývá doprovázen obřademsvatbou a je důležitým mezníkem v rodinném i životním cyklu jedince. Manželství je potom závazná forma partnerství a očekává se, že oba manželé v něm budou uskutečňovat všechna svá práva a povinnosti. 36

3.4 Manželství v perspektivě křesťanské tradice Křesťanská církev se vždy věnovala rodinnému životu a instituci manželství, které bylo ve 12. století s konečnou platností prohlášeno za svátost.37 Mnozí autoři hovoří o vlivu křesťanské církve na utváření rodiny a manželství. Jedním z autorů, kteří se zabývají tímto vlivem je Jack Goody, který tvrdí, že po nástupu křesťanství se rodina radikálně změnila.

34

FIŠEROVÁ, V.: Manželství. In: MAŘÍKOVÁ, H., PETROUSEK, M., VODÁKOVÁ, A., (1996): Velký sociologický slovník, Praha, Karolinum, str.590, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: 35 FIŠEROVÁ, V.: Manželství. In: Maříková, H., Petrousek, M., Vodáková, A., (1996): Velký sociologický slovník, Praha, Karolinum, str.591, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: 36 BARTUŠKOVÁ, J. (2009): Motivy manželství a motivy nesezdaného soužití. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, Filosofická fakulta, str. 9, [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 37 KASPER, W. (1997): Teologie křesťanského manželství. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, str.30

11

První velkou změnou byl zákaz sňatků blízkých příbuzných a to nejen pokrevních, ale i sešvagřených a později též duchovních příbuzných, kmotrů. Manželství mezi příbuznými vytvářela široké příbuzenské vazby, což chtěla církev oslabit proto, aby nemohly ohrožovat její dohled nad věřícími, a aby nebránily věřícím odkazovat majetek církvi. Dodnes přetrvává zákaz incestu.38 Velký majetek církvi poskytovaly zejména vdovy, které už nemusely znovu uzavřít sňatek, a svůj majetek často využívaly ve prospěch církve.39 Církev usilovala o kontrolu nad životem věřícího. Rituály, které doprovázely zrození, sňatky a smrt poskytovaly duchovním, kostelu a církvi obecně velkou moc.40 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že křesťanská církev má od prvopočátku vliv na rodinu a manželství a že významně ovlivňovala jejich formy. To, že římskokatolická církev povýšila manželství na jednu ze svátostí, ukazuje, jak velkou váhu této instituci přikládá. Podle Ježíšova učení manželství muže a ženy vzniklo z boží vůle.41 Prvním účelem manželství z pohledu Bible (Starého zákona) jsou plození a výchova dětí.

42

„Boží požehnání první lidské dvojici v příběhu šesti dní, „Ploďte a množte se“ (Gn

1,28), slibuje plodnost manželství po všechny věky. Boží požehnání pro manželství vyjadřuje víru Izraele, že děti jsou Boží dar a že v Božím plánu slouží manželství předávání života a rozmnožování lidského rodu.“43 Druhým účelem manželství je vzájemná pomoc manželů a jejich doplňování v lásce.44 „V manželství si muž a žena prokazují „důvěrným spojením svých osob a činností vzájemnou pomoc a službu.“(GS 28) Podle 2. vatikánského koncilu není tento účel podřízen dříve uvedenému účelu manželství, nýbrž je stejně významný (GS 50). Muž a žena se v tomto svazku velmi náležitě doplňují svými rozmanitými dary a schopnostmi. Vzájemná pomoc a přátelství

38

GOODY, J. (2006). Proměny rodiny v evropské historii. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, str.16, 39-40 GOODY, J. (2006). Proměny rodiny v evropské historii. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, str. 51 40 GOODY, J. (2006). Proměny rodiny v evropské historii. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, str. 43, 41 NEŠPOR, Z., VÁCLAVÍK, D. (2008): Příručka sociologie náboženství. Praha: SLON, str. 214 42 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 416, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: 43 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 416, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: 44 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 417, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: 39

12

byly důvodem, proč Bůh daroval muži ženu.“45 Vzájemnou pomoc si partneři neposkytují jen v radostných a šťastných chvílích, ale také v utrpení a bolesti.46 Třetím údělem manželství je utišení a uspokojení sexuální žádosti. „Obě pohlaví jsou ustrojena tak, že se nejen vzájemně doplňují, ale také po sobě sexuálně touží. Tímto způsobem (neustále obnovovanou žádostí partnerů) příroda posiluje stabilitu manželství, kterou děti potřebují a která dává také manželům větší jistotu trvalé pomoci.“47 Normou pro křesťanské sňatky je monogamie tedy manželství mezi jedním mužem a jednou ženou. „Křesťané se hlásili k manželské monogamii po všechna staletí, jak si to přál Pán. Zákaz polygamie je pro katolickou církev dogmatem od Tridentského koncilu.48 Ovšem křesťanství oběma manželům, tedy muži i ženě, zároveň dávalo prostor pro vstup do přátelských vztahů „Manželská monogamie nesmí být chápána jako společenství ve dvou v tak výhradním smyslu, že nezbude místo pro přátelské vztahy a kamarádství s jinými.“49 Dalším důležitým faktem, který je potřeba zmínit je, že zatímco v judaismu a islámu (a ovšem také v protestantském křesťanství50) se za určitých okolností můžeme setkat s možností zrušení manželství, v římskokatolickém křesťanství je tato možnost prakticky vyloučena.51 „Křesťanství koncipovalo manželství jako instituci, která je těmi, kdož byli jednou sezdáni, nezrušitelná. Rodinu jednou založenou považovalo za doživotní. Trvalost rodiny byla garantována transcendentním imperativem: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“52 „Jedinou formou odluky, kterou katolická církev z vážných důvodů svým věřícím dovoluje, je odluka od stolu a od lože (soudní odluka církevním dekretem) tj. přerušení manželského soužití, při kterém manželský svazek trvá dále.“53 Jakmile pominou důvody, které vedly k rozluce, musí se partneři k sobě opět vrátit. Občanské rodinné právo ČR poskytuje možnost 45

PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 417, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: 46 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 417, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: 47 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 418, [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: 48 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 420, [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: 49 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 421, [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: 50 V protestantském křesťanství je manželství „smlouvou“, lze je tedy zrušit. Srov. MALÝ, Karel, et al. (1999): Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. upr. vyd., Praha: Linde Praha a.s., Právo rodinné a manželské, str. 105. 51 NEŠPOR, Z., VÁCLAVÍK, D. (2008): Příručka sociologie náboženství. Praha: SLON, str. 215 52 MOŽNÝ, I. (2002): Sociologie rodiny. Praha: SLON, str. 20 53 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 429, [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z:

13

rozvodu a dalšího sňatku.54 Katolická církev ovšem neuznává další manželství katolíků, kteří již byli rozvedeni.55 Z jejího názoru je neplatný také sňatek čistě civilní bez kanonické formy.56 Nepřijatelným sňatkem je sňatek mezi dvěma osobami různého vyznání nebo mezi věřícím a ateistou, pokud se partner-nekatolík nezaváže, že jeho děti budou pokřtěny. V takovýchto partnerstvích může, podle názoru duchovních katolické i protestantských církví, docházet ke konfliktům a k rozporům v důležitých životních hodnotách.57 „V dnešní otevřené společnosti se smíšeným manželstvím téměř nelze vyhnout. Avšak katoličtí i protestanští duchovní se shodují na tom, že tato manželství jsou často škodlivá pro víru a mnohdy i pro rodinný soulad. Ještě kritičtější jsou manželství mezi křesťany a muslimy. V muslimském prostředí jsou křesťanské dívky, které uzavřely takovéto manželství, téměř vždy pro víru ztraceny.“58 Křesťanské církve kladou velký důraz na vzájemnou věrnost manželů a zákaz cizoložství. Cizoložství je podle sv. Pavla jedním z hříchů, kvůli kterým nesmí hříšník do království Božího. „Při cizoložství hrozí zejména nebezpečí, že bude zplozeno dítě, o které nebude možné se vhodně postarat, protože jeho rodiče nejsou trvale sezdáni.“59 „Cizoložství má dále škodlivý vliv na lásku, soulad a stabilitu v rodině sezdaného partnera. Cizoložství je zjevným porušením slibu věrnosti a závazku, který si manželé navzájem dali ve svátosti manželství.“60 Jak jsme si již řekli dříve, manželství a rodina vytváří podmínky nezbytné pro plození a výchovu dětí. Proto jsou pohlavní vztahy dovoleny jen v rámci manželského svazku.61 Předmanželský pohlavní styk byl křesťanskou etikou vždy odmítán i přesto, že k němu dochází čím dál tím častěji. Žena by měla být o svatební noci pannou, a pokud to tak

54

HADERKA, Jiří. (1995) K dějinným základům právní úpravy rozvodu na území Československa. Právny obzor, č. 5, str. 420 55

PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 429, [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: 56 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 436, [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: 57 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 437-439, [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: 58 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 438, [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 59 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 398, [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: 60 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 398, [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: 61 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 417, [online]. [cit. 2012-04-06]. Dostupné z:

14

není, má být potrestána. Nepřijatelné je i nemanželské soužití, kterým se rozumí pevný vztah a sexuální pouto mezi mužem a ženou bez vstupu do manželství.62 Pro křesťanskou církev (křesťanské církve) je normativní lidská sexualita heterosexuální a manželská. Tato sexualita je závazná, s vnitřním vztahem k lásce a plození dětí. Z této normy potom vyplývá odmítání homosexuality, jakožto odporování smyslu lidské a křesťanské sexuality.63 Významnou otázkou soužití manželů, kterou ovlivňuje náboženská etika, je i postavení muže a ženy v rodině. „Rodinné role jsou též utvářeny na základě určitých náboženských norem, které

jsou zakotveny v náboženských textech. Judaismus, křesťanství a islám považují za normu patriarchální a patrilineární rodinu. Svrchovanou roli v rodině má jednoznačně muž, jemuž má být žena podřízena a poslušna. Neděje-li se tak, je muž oprávněn ženu trestat. Muž plní úlohu chlebodárce, žena se má především starat o děti a domácnost.64 „Podřízenost“ ženy muži je ovšem v pojetí islámu a křesťanských církví odlišná a zejména v praktikování se různí. Krátce ještě pohovořím o postavení ženy v křesťanství. „Setkání v pravé lásce a šťastný rodinný život bytostně závisí na postavení ženy. Dějiny dokládají, že ke spravedlivému ocenění žen často chybělo velmi mnoho. O to více je nutné, aby si křesťané připomínali, že Kristův postoj k ženám se vyznačoval upřímnou úctou.“65 V křesťanství mají ženy i muži stejnou důstojnost. Základ křesťanské úcty k ženě najdeme v příběhu stvoření. V genesis je řečeno, že bůh stvořil člověka ku obrazu svému a že jej stvořil jako muže a ženu. Žena byla stvořena stejným způsobem a se stejnou důstojností jako muž. Ježíš se ve svých kázáních choval se stejnou úctou jak k muži tak ženě a svým kázáním nedělal mezi nimi rozdíly. Od mužů i manželek vyžadoval naprostou věrnost a upíral mužům právo na rozvod zakotvené v židovském právu. Přijímal ženy jako své učednice a využíval jejich pomoci. Ježíš projevoval soucit i k zavrženým ženám, prostitutkám a hříšnicím. „Ježíšovo faktické uznání žen jako lidí stejné důstojnosti a jako Božích dětí muselo mít z dlouhodobého pohledu zásadní vliv na

62

PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 386-397, [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 63 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 402-410, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: 64 NEŠPOR, Z., VÁCLAVÍK, D. (2008): Příručka sociologie náboženství. Praha: SLON, str. 215 65 PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 363, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z:

15

společenské postavení žen v křesťanství i mimo něj. Z velkých náboženských vůdců jedině Ježíš pokládal ženy za rovnocenné mužům.“66 Hlavní zásady manželství podle Církve římskokatolické, jsou tyto: shodné náboženské vyznání manželů (katolické), manželství vzniká uzavřením církevního sňatku, hlavním účelem manželství je plození a výchova dětí, zásada věrnosti v manželství, manželství je nerozlučitelné (nemožnost rozvodu), zakázané jsou všechny předmanželské sexuální vztahy, v manželství jsou zachovány tradiční manželské role, kdy muž je živitelem rodiny a žena se stará o domácnost.67

3.5 Manželství v perspektivě islámské tradice Islám podobně jako křesťanství upravuje podobu instituce manželství. „Islám je celistvým životním stylem, ve kterém nic nechybí. Je to kompletní systém, který řídí všechny aspekty lidské existence na individuální i společenské úrovni.“68 Islám má i svůj systém náboženského práva nazývaného šaría. Podstatnou část právních předpisů, které se opírají přímo o podrobné pokyny v Koránu, tvoří rodinné právo.69 Muž a žena jsou v Koránu chápani jako výtvory Boží, předurčené k životu v páru. „Pár a z něj vzešlá rodina jsou základními buňkami muslimské obce.“ 70 Muslimská rodina je patriarchální a patrilineární. Manželství se uzavírá smlouvou, zpravidla písemnou, mezi ženichem a zákonným zástupcem nevěsty za přítomnosti dvou plnoprávných svědků.71 „Souhlas ženy je základní podmínkou pro platnost manželství.“72 Takto o vzniku manželství mluví odborná literatura. Příručka Islám a muslimové, kterou vydala Muslimská obec v Praze, se vyjadřuje k tomu bodu takto: „V islámu není manželství obchodní dohodou sjednanou mezi dvěma smluvními stranami, ale je to něco posvátného a vážného. Je to smlouva, jejímž prvním 66

PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, str. 366, [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: 67 ORINIČOVÁ, P. (2011): Proměna hodnot vztahujících se k manželství a partnerskému soužití u katolických věřících a nevěřících. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: 68 SYED, R.A., (2011): Islám a muslimové. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 44 69 KROPÁČEK, L., (2011): Duchovní cesty Islámu, Praha, Vyšehrad, str. 127, [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: 70 KŘIKAVOVÁ, A., Mendel, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 142 71 KROPÁČEK, L., (2011): Duchovní cesty Islámu. Praha: Vyšehrad, str. 127, [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: 72 SYED, R.A., (2011): Islám a muslimové. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 37

16

svědkem je samotný Bůh, uzavírá se v Jeho jménu, v poslušnosti a v souladu s Jeho přikázáním. Stojí na manželské věrnosti, pozitivním přínosu společnosti i jednotlivci, duchovním povznesení, lásce, míru a milosrdenství. „A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (Korán 30:21)“73 „Manželství je muslimům v podstatě nařizováno jako bohulibý stav utužující obec. Staromládenectví je chápáno jako prohřešek proti etickým normám, jako úchylka, z níž může nakonec vzejít i hřích v podobě mimomanželského styku. Dobrovolné staropanenství je chápáno jako harám, neboť žádná muslimská žena nemá právo zříci se svého základního poslání – stát se matkou.“74 Islám tedy velmi silně podporuje rodinný život. Podporuje mladé, aby uzavírali manželství, a zrazuje od rozvodu (i přesto, že je v islámu povolen). Téměř všechny ženy a muži jsou ve věku, který je vhodný pro uzavření manželství, již sezdáni.75 Manželství není možné uzavřít s příbuznými tzv. po mléce nebo po krvi. Korán přesně vymezuje, o které příbuzné se jedná. „A jsou vám zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše neteře z bratrovy a sestřiny strany, vaše kojné a soukojenky a matky vašich žen a nevlastní dcery, jež jsou ve vaší péči a jež se narodily z žen, s nimiž jste již vešli – však jestliže jste k nim nevešli, není to pro vás hříchem – a manželky vašich synů, narozených z vašeho ledví, a dále dvě sestry současně, ledaže se to stalo již v minulosti. A bůh je věru odpouštějící a slitovný.“76 Šaría nestanoví nejnižší věk, kdy se žena muslimka může vdát. Zpravidla je ale nejnižší věková hranice pro sňatek ve většině islámských zemí šestnáct let.77 Manželství by mělo být, co se materiální stránky týče, rovnocenné. Rodina dívky očekává, že dívka bude mít v rodině svého manžela stejné existenciální zázemí, jako v rodině z níž vzešla. Jak jsme se již dozvěděli výše, právně je sňatek chápán jako kontrakt mezi dvěma jedinci, v němž je obsažen i článek o výkupném, které je rozděleno na dvě části nestejně velké. První část je zaplacena před svatbou jako část nevěstina vkladu a druhá část se

73

SYED, R.A., (2011): Islám a muslimové. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 44 KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 142 75 AL-AZÍM, Š. A. (2011): Ženy v Islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 49 76 HRBEK, I. (1972): Vznešený korán (4, 23). [online]. [cit. 2012-04-29]. Dostupné z: 77 KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 143 74

17

vyplatí nevěstě pouze v případě, je-li zapuzena manželem. Diskuse o výkupném se odehrává bez zásahu nevěsty, která věří, že rodina vyjednává v jejím zájmu.78 Oproti křesťanství, kde manželskou formou je monogamie, islám dovoluje muži mít hned několik manželek. Islám tedy toleruje tzv. polygynii, což je vztah jednoho muže s více ženami. Svobodný muž se smí oženit až se čtyřmi ženami. Tyto sňatky jsou vázány podmínkou, že je muž schopen všechny své ženy přiměřeně ke své finanční situaci uživit a že se ke všem bude chovat stejně.79 Muž musí své ženy zahrnovat stejným množstvím materiálních prostředků, ale také se musí do každého vztahu citově angažovat na stejné úrovni. „Oženit se s více než jednou ženou není povinností ani požadavkem. Je to povolení či ústupek, který platí za určitých podmínek (např. spravedlivé jednání s každou z nich oblasti jídla, bydlení, oblečení, pozornosti atd.), jež musí splnit každý muž, který si chce vzít víc než jednu ženu. Nepanuje zde tedy naprostá volnost, protože existují omezení, jak počtu žen (nejvýše čtyři), tak celkového rámce. Islám je jediným náboženstvím, které vymezilo hranice polygamního manželství a zároveň doporučuje manželství jen s jednou ženou. „… berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedlivý, tedy vezměte si jen jednu…“ (Korán 4:3)“80 Manželství zaniká smrtí, rozvodem, vykoupením se z manželství, nebo prohlášením soudce, že manželství je neplatné. Nejčastější podobou rozvodu je zapuzení ženy mužem. Podle toho, jak je zapuzení formulováno, je odvolatelné nebo konečné. Zapuzující výrok musí být pronesen třikrát, nejlépe vždy až po měsíci, aby se omezil škodlivý účinek prchlivého jednání. Znovu se může muž se zapuzenou manželkou oženit jen tehdy, pokud byla mezi tím vdaná za někoho jiného. V takovýchto případech dostane žena druhou část výkupného. Druhá část výkupného se vyplácí někdy dodatečně. Po dobu čekací lhůty se manželka nesmí vdát za jiného a manžel ji musí živit a má případně nárok na dítě, které by se ženě v tomto období narodilo. Manželství může také skončit, když jeden z manželů odpustí víru v islám.81 „Právo na rozvod má i žena. Důvodem může být zlé zacházení s ní a jejími dětmi ze strany muže, špatné zacházení ze strany členů mužovy rodiny, jestliže tomu muž nechce nebo nemůže zabránit. Důvodem je též delší nezdůvodněná nepřítomnost manžela, stejně jako 78

KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 143 KROPÁČEK, L., (2011): Duchovní cesty Islámu. Praha: Vyšehrad, str. 127, [online]. [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: 80 SYED, R.A., (2011): Islám a muslimové. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 44 81 KROPÁČEK, L., (2011): Duchovní cesty Islámu. Praha: Vyšehrad, str. 128-129, [online]. [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: 79

18

impotence.“82 Podle Koránu je ale rozvod v očích boha nedobrým činem a je velkou zátěží pro svědomí člověka.83 V tomto případě je rozhodně na místě zmínit ještě několik skutečností ohledně podoby vztahů v rodině a o postavení příchozí manželky do mužovy rodiny. Od mladé ženy, která přichází do manželovy rodiny, se očekává, že zajistí kontinuitu rodu po mužské linii. Pokud žena porodí alespoň jednoho syna, má zajištěnou úctu do budoucnosti. Synové jsou totiž na rozdíl od dcer nadějí na materiální prosperitu rodiny. Mezi další povinnosti manželky patří, poskytnout manželovi sex, pokud jsou oba doma, žena je tohoto úkonu fyzicky schopna a pokud ji manžel o to požádá. Další povinností ženy je poslouchat svého muže. Zároveň však muž a žena mají povinnost chovat se k sobě laskavě. Je nezákonné, aby manželka opouštěla bez svolení muže domov. Může tak učinit pouze v případě nutnosti.84 Zvláštní podobu a pevně stanovená pravidla má vztah mezi matkou a snachou. Matka je ženou, kterou by její syn měl bezmezně uctívat, obdivovat a zahrnovat rozhodně větší pozorností než svou manželku. Synova matka má právo podle Koránu vstupovat do citového vztahu syna a snachy a vstupovat do jejich soukromí.85 „Právě tento stav je často kamenem úrazu při adaptaci evropských dívek, jež se provdají do arabských a jiných islámských zemí. Muž se často upřímně snaží svou ženu cizinku zahrnovat láskou a dary, ale není prostě schopen postavit se na odpor své matce, jíž patří neskonalá a společensky kontrolovaná míra úcty a jež má právo hovořit do života mladého páru a disponovat pracovní silou své snachy. V souladu s mravním kodexem matka vyžaduje od syna povinnou pozornost a od snachy pokoru.“86 Manželka se stěhuje do domu svého manžela. Není příliš časté, že by muž žil s rodinou své ženy. I zde je nutné krátce pohovořit o postavení ženy. „Muslimská společnost se jeví jakoby rozdělena na dva zvláštní světy, mužů a žen, což se projevuje v tradiční architektuře domu i ve vžitých formách společenského styku. Korán dává v zásadě mužům i ženám tytéž pokyny,

82

KŘIKAVOVÁ, A., Mendel, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 146 KŘIKAVOVÁ, A., Mendel, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 147 84 ISLAMINFO (2007): Šaría – manželství. [online]. [cit. 2012-05-01]. Dostupné z: 85 KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 148-149 86 KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 149 83

19

přestože nemají stejné právní postavení, před Bohem jsou si obě pohlaví rovna.“87 V Koránu jsou oslovováni věřící jak muži, tak ženy bez rozdílu. Přesto je ale muži udělena jakási nadřazenost nad ženou, protože muž má větší rozumové schopnosti. Ženy jsou v islámské společnosti závislé na mužích. To je příčinou jejich menší odpovědnosti a důvěryhodnosti. Jejich názor nemá stejnou váhu jako názor muže a např. svědectví jednoho muže se rovná svědectví dvou žen.88 „Koránem a tradicemi je prostoupena jistá míra nadřazenosti muže nad ženou. Vyplývá však spíše z preference mužovy fyzické síly a některých jeho sociálních rolí, převzatých z předislámského období. Žena však v žádném případě není hodnocena jako méněcenná a nezpůsobilá plnoprávné společenské interakce. Islám tedy v zásadě uznává společenskou úlohu ženy.“89 Často kritizovaný verš, týkající se postavení ženy a bití žen, je tento: „Muži zaujímají postoj nad ženami proto, že dal Bůh přednost jedněm před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte, vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený a veliký.“90 Příznivci islámu často kritizují překlad tohoto verše a tvrdí, že původní význam slova bít je pouze udeřit či klepnout. Udeřit může podle výkladu Koránu muž ženu teprve po slovním napomenutí, po tom co ji vykáže z lože a ona je stále neposlušná a vzpurná.91 Ženy muslimky by měly chodit zahalené. Korán zahalování nenařizuje, pouze jej doporučuje. Oblečení by nemělo zvýrazňovat tělesnou krásu a tělesné tvary. Ženě se doporučuje, aby měla zakryto vše kromě tváře, rukou a nohou. V islámu je důležitá předmanželská čistota, cudnost a slušné oblékání. Důvodem pro zahalování je ochrana. Zahalená žena se mezi muži může cítit bezpečněji, jelikož jimi není vnímána jako erotický objekt.

92

Žena by neměla vycházet z domu nezahalená. Zabraňuje se tak pokušení. V islámu

je nezákonné, aby se muž díval na cizí ženu, která není jeho manželkou, nebo která nepatří do

87

Dvořáková, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 6., [online]. [cit.2012-05-03] Dostupné z: 88 ISLAMINFO, (2010): Ženy a jejich postavení v islámu. [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: 89 Dvořáková, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 8., [online]. [cit. 2012-05-03] Dostupné z: 90 HRBEK, I. (1972): Vznešený korán (4, 34). [online]. [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: 91 ISLAMINFO, (2006): Bití žen v islámu. [online]. [cit. 2012-05-05] Dostupné z: 92 ISLAMINFO, (2010): Ženy a jejich postavení v islámu. [online]. [cit. 2012-05-05]. Dostupné z:

20

okruhu jeho příbuzných, které si nemůže vzít. To stejné platí i pro ženu. Tato nařízení mají chránit jak muže, tak ženy před jejich vlastním chtíčem.93„Moderně smýšlející muslimové zdůrazňují, že islám má vždy na mysli především ochranu důstojnosti ženy. Takový smysl mají třebas i zvláštní dámská oddělení ve vlacích nebo autobusech, která mají ženy chránit. Mnohé muslimky skutečně soudí, že islámská pravidla chování slouží ochraně jejich důstojnosti lépe než západní morálka.“94 „Ustanovení Koránu potvrzují podřízenost a poslušnost ženy vůči otci, manželovi, bratrovi nebo strýci podle toho, kdo je právě jejím živitelem. Ten má pravomoc rozhodovat o jejím osudu, především o vzdělání, svatbě, cestování, návštěvách a vycházkách za nákupy. O životě ženy rozhoduje stále někdo jiný, i když se jí často podaří dosáhnout svého záměru důvtipem, mazaností a skrytým uměním přesvědčovat obratnými argumenty. Tyto vlastnosti mazané manipulace získaly ženy díky nemožnosti přímé konfrontace s muži. Žena nesmí mužovi nikdy odporovat, vyvolávat hádky ani zvyšovat hlas. Většina žen má před muži strach a respekt, což je důsledkem ekonomické závislosti.“95 Tradiční islámská společnost ženu spojuje s domácím prostředím. Žena by se měla starat o dům, kde tráví většinu času a o rodinu, které by měla být naprosto oddána. Žena muslimka získává společenský status a právo na volný vstup mezi muže až v období klimakteria. Ženy po padesátce už nemusí být hlídané.96

93

ISLAMINFO (2007): Šaría – manželství. [online]. [cit. 2012-05-07]. Dostupné z: 94 DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 9 – 10., [online]. [cit. 201205-03]. Dostupné z: 95 DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 8., [online]. [cit. 2012-0503]. Dostupné z: 96 DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 9., [online]. [cit. 2012-0503]. Dostupné z:

21

4

Metodologie výzkumu V této části práce shrnu všechny kroky, které jsem během svého výzkumu musela

podniknout, abych se dopracovala k výsledkům uvedeným v závěru práce. Postupuji chronologicky od volby výzkumné strategie až po otázku etiky a postupně se snažím osvětlit čtenáři, které úkoly bylo nutné v rámci výzkumu splnit a která rozhodnutí bylo nutné učinit.

4.1 Výzkumná strategie

Jako výzkumnou strategii jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu, která je podle mě pro zvolené téma nejvhodnější, jelikož jsem se omezila na úzkou skupinu žen, které žijí s muži muslimy a které mi pomohly udělat si o problému celistvý obraz. S respondentkami (jak bude ještě níže podrobněji popsáno) jsem pracovala v jejich přirozeném prostředí, scházely jsme se na místech, která samy určily. „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří kompletní holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“97 V rámci kvalitativního výzkumu je mi blízký směr, který formulovali Lincolnová a Guba98. Protože je pro mě v rámci výzkumu důležité, jak kulturní střet v česko – muslimských partnerstvích vnímají samy respondentky, které jako jediné nahlíží tomuto problému zevnitř. Toto odpovídá konstruktivistickému pohledu, „který se zajímá o způsoby, jakým lidé individuálně nebo kolektivně interpretují nebo konstruují sociální a psychologický svět ve specifických lingvistických, sociálních nebo historických kontextech. Všem variantám konstruktivismu je společný předpoklad, že žádné tvrzení o světě se netýká přímo ,,skutečnosti an sich“. Nelze totiž obejít význam individuální a kolektivní tvorby znalostí a závislost tohoto procesu na daném kulturním a historickém kontextu.“

99

Pro můj výzkum bylo velmi důležité, abych si

jako výzkumník vytvořila s respondentkami vztah založený na důvěře, protože se jedná o poměrně citlivé téma a ženy mnohdy měly zpočátku potíže se o něm rozpovídat. Proto jsem 97

HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 50, [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z: 98 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum, Praha, Portál s.r.o., str. 92, [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z: 99 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 91, [online]. [cit. 2012-04-15] Dostupné z:

22

usoudila, že se jim se o něm bude lépe hovořit s někým, s kým budou v osobním kontaktu a budou ho alespoň trochu znát. Proto jsem si jako techniku sběru dat zvolila rozhovor, který je pro kvalitativní výzkum typický. Bohužel některé ženy nebyly z okolí Prahy a dostat se za nimi by bylo velmi obtížné. Využila jsem programu Skype, díky kterému jsme mohly vést telefonický rozhovor přes internet, přičemž tento hovor získal osobnější ráz díky webové kameře, pomocí níž jsme se mohly vidět. Protože některé z respondentek upřednostnily písemné zodpovězení otázek, vytvořila jsem dotazník s otevřenými otázkami, které byly totožné s dotazy, které jsem pokládala respondentkám osobně nebo přes Skype. V rámci výzkumu jsem se snažila zjistit, zda jsou si jednotlivé vztahy respondentek s manžely muslimy něčím podobné a zda v nich partneři řeší totožné problémy. V duchu induktivní metody jsem se pokusila nalézt ve vztazích určité pravidelnosti. 100 Jak jsem se již výše zmínila, záměrem mého výzkumu je vypracovat případové studie. „V případové studii jde o detailní studium jednoho případu, nebo několika málo případů.“101 V mém výzkumu jde konkrétně o sedm případů. Podle J. Hendla „…v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti. Předpokládá se, že důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se zkoumaný případ vřazuje do širších souvislostí.“

102

Od každé z respondentek jsem se

snažila získat maximální množství informací o jejích zkušenostech se vztahem s muslimem, abych si dokázala o každém případu vytvořit komplexní obrázek. V tomto případě půjde o „kolektivní případovou studii.“103 „Kolektivní případová studie znamená zkoumání více instrumentálních případů. Přitom jde o teoretizování v širším kontextu. Výzkumník věří, že sledováním více případů získá větší vhled do dané problematiky.“ 104Co se týče struktury mnou zpracované kolektivní případové studie, zvolím tzv. narativní strukturu. „Jestliže se

100

DISMAN, M. (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum., str. 287, [online]. [cit. 2012-04-13]. Dostupné z: 101 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 104, [online]. [cit. 2012-04-15] Dostupné z: 102 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 104, [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z: 103 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 105, [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z: 104 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 107, [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z:

23

analyzovalo více případů, každému se věnuje zvláštní sekce, pak následuje sekce s přehledem a porovnáním všech případů.“ 105

4.2

Technika sběru dat

Jako techniku sběru dat jsem si zvolila rozhovor, což je dle mého názoru v tomto případě nejpříhodnější, protože rozhovor mi umožnil osobní kontakt s respondentkami a dovolil mi získat komplexnější informace o celém problému. V případech, kdy jej nebylo možné uskutečnit, jsem využila otevřený dotazník. Pokud to bylo možné, tak jsem jako první provedla narativní rozhovor, díky kterému jsem získala komplexní vyprávění respondentek o jejich vztahu s mužem muslimem. Po narativním rozhovoru následoval rozhovor polostrukturovaný. Pro polostrukturovaný rozhovor, který Hendl nazývá rozhovorem pomocí návodu106, bylo důležité mít poznamenaná všechna témata, která jsem chtěla při rozhovoru obsáhnout, proto jsem si před rozhovorem vypracovala osnovu otázek. Totožné otázky jsem potom pokládala respondentkám i v dotazníku s otevřenými otázkami. Respondentkám jsem na vyplnění dotazníku poskytla dostatečně dlouhou dobu, aby měly čas na otázky odpovědět co možná nejpodrobněji. Dotazy jsem rozčlenila do tří tematických okruhů: 1) První okruh otázek byl zaměřen na dobu před tím, než vstoupili partneři do manželství/partnerství. V rámci tohoto okruhu jsem se respondentek ptala na tyto otázky: na lokální původ partnera, na jeho výchozí rodinu a rodinné poměry,107 na okolnosti seznámení,108 na kontakty s partnerovou rodinou a příbuzenskou skupinou a jejich reflexi snachy nemuslimky,109 na důvod a dobu příjezdu partnera do Evropy, jeho uplatnění na trhu práce, na způsob hospodaření s rodinnými financemi,110 na vztahy před uzavřením manželství a průběh známosti s

105

HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 322[online]. [cit. 2012-04-17] Dostupné z: , 106 HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 174, [online]. [cit. 2012-04-17] Dostupné z: 107 Z jaké rodiny váš partner pochází? Kolik má sourozenců? Co o nich víte? Co víte o rodičích? 108 Kde a kdy jste se seznámili? Co vás na partnerovi zaujalo? 109 Setkala jste se s jeho rodinou někdy, a jak vás jeho rodina přijala? Jak jeho rodina přijímá fakt, že nejste muslimka? (v případě, že se jednalo o ženu nemuslimku) 110 Kdo finančně zajišťuje rodinu? Kdo spravuje finance?

24

partnerem,111 důvod uzavření manželství, na kontakty s přátelským okruhem partnera,112 postoj vlastní rodiny a kamarádské skupiny k jejímu manželství s muslimem.113 2) Druhý okruh otázek se zaměřil na problematiku odlišného náboženství a jeho dopadu na vztah muže a ženy. V rámci tohoto okruhu jsem se respondentek ptala na tato témata: výchozí očekávání českých žen od vztahu s mužem muslimem,114 proměna partnerova postoje k víře po příchodu do Evropy,115 skutečnosti, které respondentky překvapily na vztahu s mužem muslimem,116 otázka konverze k islámu117 3) Třetí okruh otázek se zaměřil na nejčastější kulturní střety a na konflikty, které partneři řeší, jakým způsobem je řeší

118

a na rozdíl v chování partnera na

veřejnosti a v soukromí.119 Stěžejní bylo, získat si hned zpočátku důvěru žen, protože potom byly otevřenější a neměly již obavu, se mi jako výzkumníkovi svěřit. Když respondentky souhlasily, rozhovor jsem si nahrála na diktafon, abych si co nejvíce usnadnila práci při následné analýze dat a aby nebyl rozhovor rušen neustálým zapisováním poznámek. Diktafon byl umístěn tak, aby na něj respondentka viděla. Zpočátku jsem si všímala, že se některé respondentky soustředily na přítomnost nahrávacího zařízení, ale jak se náš rozhovor rozvíjel, postupem času na něj zapomněly. Vždy jsem se snažila navodit příjemnou atmosféru. Jen jednou se mi stalo, že respondentka nesouhlasila s pořízením audiozáznamu rozhovoru, proto jsem si dělala poznámky, které jsem poté přepsala a rekonstruovala. Místo setkání bylo přizpůsobeno potřebám a přáním respondentek, aby se cítily co nejlépe a byly při rozhovoru uvolněné.

111

Měla jste již někdy dříve vztahy s cizinci (případně s muslimy)? Jak dlouho jste s partnerem chodila, než jste se rozhodli pro společné soužití? Jak dlouho jste chodila s partnerem, než jste se rozhodli vstoupit do manželství? 112 Pohybovala jste se ve společnosti, z níž váš partner pochází, již dříve, nebo vás do ní přivedl až on (myslím tím společnost cizinců, muslimů)? 113 Jak partnera přijala vaše rodina? 114 Uvědomovala jste si již před vztahem s muslimem rozdíly v pojetí morálky a podoby partnerství v islámské a křesťanské kultuře? 115 Zůstal váš partner u své víry, když přišel do Evropy, nebo nějakým způsobem polevil v jejím praktikování? 116 Co vás na vztahu s muslimem nejvíce překvapilo? 117 Uvažovala jste někdy o konverzi k islámu? Kdy jste začala uvažovat o konverzi k Islámu? (v případě, že se jednalo o ženu konvertitku) Konvertovala byste k Islámu i bez toho, aby Váš partner byl muslim? Přál si váš partner, abyste přestoupila k jeho víře? 118 S jakými kulturními rozdíly bylo nejtěžší se vyrovnat? Jaké konflikty v partnerství nejčastěji řešíte a jakým způsobem je řešíte? (hlavně konflikty spojené s kulturou) 119 Vnímáte někdy rozdíly v chování svého partnera k vám v soukromí a na veřejnosti? Chová se k vám váš partner jinak ve společnosti stejně nábožensky orientovaných mužů?

25

4.3

Soubor respondentek; výběr vzorku

Výzkum jsem provedla se sedmi ženami, které uzavřely manželství/partnerství s imigrantem a praktikujícím muslimem a byly jednak nemuslimky, které uzavřely manželství/partnerství s imigrantem a praktikujícím muslimem, nebo muslimky konvertitky. Rozhovory byly průběžně pořizovány od ledna do dubna letošního roku (2012). Abych získala tento vzorek, využila jsem kromě vlastních kontaktů také sociální sítě Facebook. Na ní je několik uzavřených skupin, kde se schází jak příznivci islámu, tak všichni, kdo jsou s ním nějakým způsobem spojení. Jednou takovou skupinou je skupina s názvem Čeští muslimové. Nejprve jsem zažádala o přístup do skupiny, který mi byl po nějaké době udělen. Na „zeď“ této skupiny jsem umístila příspěvek, ve kterém jsem se snažila co nejpodrobněji vysvětlit potenciálním účastnicím výzkumu, o co se jedná a jakým způsobem bude výzkum probíhat. Také jsem s prosbou o pomoc obrátila na Islámskou nadaci v Praze. S jednou s respondentek jsem navštívila pražskou modlitebnu, která se nachází kousek od Václavského náměstí, kde jsem měla to štěstí, že byl zrovna přítomen pan RNDr. Vladimír Sáňka, který od roku 1999 pracuje v Islámském centru v Praze jako jeho ředitel. Je také členem správní rady Islámské nadace v Praze a zastupujícím předsedou Ústředí muslimských obcí a organizací v České republice.120 Pan Sáňka mi poskytl velké množství knižního materiálu a přislíbil pomoc, kdybych cokoliv potřebovala. Tímto způsobem jsem získala prvních několik respondentek, které mi posléze doporučily další. Této metodě, kdy se na původní vzorek nabalují další a další respondentky, se říká sněhová koule neboli „snowball“. Kritériem při výběru respondentek bylo, aby pocházely z české nemuslimské rodiny, deklarovaly se jako Češky, prožily nebo zrovna prožívaly dlouhodobý (alespoň roční) vztah s mužem imigrantem muslimem. Toto se mi až na jeden případ podařilo dodržet. V jednom případě se manžel společně s respondentkou teprve chystal přestěhovat natrvalo do České republiky. Kritérium kulturních východisek respondentek a jejich dlouhodobého vztahu s muslimským partnerem se podařilo dodržet u všech žen.

120

BRITSKÉ LISTY, (2011): Dr. Vladimír Sáňka: Proč jsem konvertoval k islámu. [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z:

26

4.4

Analytické postupy

Prvním mým úkolem po zaznamenání narativního i polostrukturovaného rozhovoru na diktafon bylo přepsat jej do písemné podoby, což jsem na radu své vedoucí práce učinila vždy hned po příchodu ze schůzky s respondentkou, tedy dokud jsem měla rozhovor v čerstvé paměti. Abych si tuto činnost co nejvíce usnadnila a nestrávila s ní příliš mnoho času, použila jsem k přepisování program Listen N Write. V tomto případě jsem provedla doslovnou transkripci, aby mi neunikly žádné důležité informace. Vzhledem k tomu, že mi šlo především o obsahovou stránku, převedla jsem text do spisovného jazyka, aby se mi s ním lépe pracovalo a nerušil mě dialekt či chyby ve větné skladbě. Takto jsem upravila i dotazníky, které mi respondentky poslaly. Vzhledem k velkému množství informací v rozhovorech a dotaznících jsem musela data přehledně organizovat a redukovat je. Přepisy rozhovorů i dotazníky bylo nutné si znovu důkladně pročíst. Při pročítání jsem provedla tzv. otevřené kódovaní, které mi pomohlo v textu rozkrýt jednotlivá témata, jako např. důvody vstupu do manželství. Jednotlivé informace jsem si barevně potrhala a očíslovala, abych je později mohla zařadit do textové tabulky na příslušné místo. Dále jsem provedla tzv. rámcovou analýzu. Vytvořila jsem si textovou tabulku. V levém svislém sloupci jsou jednotlivá témata. Ve vodorovném řádku čísla, která jsem přiřadila respondentkám. Poté už jsem už jen vyjmula potřebné informace z každého rozhovoru a vložila je k jednotlivým tématům. Podle Hendla „Provedené zobrazení datového materiálu usnadňuje návrh nové typologie nebo pokus o vysvětlení určitých asociací.“

121

Postupně se mi tedy rozkrývala jednotlivá témata i

obecnosti, které se ve výpovědích respondentek objevily.

4.5

Hodnocení kvality výzkumu

Kvalitativní výzkumná strategie, kterou jsem si pro tento výzkum zvolila, předpokládá vysokou validitu a nízkou reliabilitu. Není totiž vyloučeno, že bude-li někdo výzkum opakovat, může dojít k odlišným výsledkům. Aby validita byla vysoká, nesmí být zkresleny žádné získané informace. Kvalitu výzkumu jsme já i vedoucí práce sledovaly hned od prvopočátku práce. Snažila jsem se při svých rozhovorech nikdy nezapomenout na to, o co mi

121

HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 219, [online]. [cit. 2012-04-17] Dostupné z:

27

ve výzkumu jde a pokud se respondentka vzdálila od tématu, nenásilných způsobem jsem jí vmanévrovala zpět k otázkám, které byly pro výzkum stěžejní. U všech respondentek jsem se ptala na totožná témata, protože jedině tak je možné vysledovat obecnosti a společné znaky. Jako výzkumník jsem mohla výrazně ovlivnit průběh výzkumu i jeho závěrečné výsledky, protože do výzkumu mohu vnést své subjektivní názory a pohledy na věc. Abych předešla vysoké reaktivitě, požádala jsem vedoucí práce, aby zkontrolovala postupy výzkumu. Pomohlo mi též to, že jsem téměř všechny rozhovory nahrála a tak jsem mohla kontrolovat, zdali je po formální stránce dotazování vše v pořádku a zdali přespříliš nezasahuji do výpovědi respondentky, nebo do otázek nepřenáším nějaké subjektivní pocity. Výzkum mohl být ovlivněn i tím, v jakém prostředí jsem vyrůstala já. Tato okolnost pro mě nehrála jakoukoliv roli, neboť moje rodinné prostředí bylo absolutně tolerantní ke všem ideologiím a také ke všem náboženstvím a církvím. A z této pozice jsem přistupovala ke všem respondentkám. Dalším kritickým bodem, kterého jsem se před započetím výzkumu obávala, bylo zatajování informací ze strany zkoumaných osob. Neměla jsem ani jedenkrát pocit, že by snad respondentky měly potřebu představit svůj vztah v lepším světle, nebo případně zatajovat některé nepříjemné momenty jejich soužití s mužem muslimem. Naopak mě překvapovala a někdy až dojímala jejich otevřenost. Samozřejmě záleželo na obratnosti mého dotazování, která se postupem času zlepšovala a také na tom, jaký jsem udělala na respondentky dojem. Chtěla jsem, aby respondentky hned od začátku znaly mé úmysly, aby věděly, že informace, které mi dají, nebudu v žádném případě zneužívat a že přímý přístup k nim budu mít jen já a má vedoucí práce. Abych mohla provést kvalitní výzkum, bylo nutné se orientovat v základních normách a příkazech islámů ke vztahu muže a ženy, které jsem si před tím, než jsem se pustila do výzkumu, poctivě načetla.

4.6 Etika výzkumu

Důležité bylo, abych jako výzkumník dodržela čtyři základní pilíře etiky v sociálních vědách.122 V prvé řadě byly tedy respondentky seznámeny s výzkumem a průběhem

122

EZZEDDINE, P., HEŘMANSKÝ, M., NOVOTNÁ, H., SEIDLOVÁ, G., ŠŤOVÍČKOVÁ, M., VAŇKOVÁ, M.: Etika výzkumu, e- learningový kurz. Praha: Univerzita Karlova, Úvod do společenskovědních metod, [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z:

28

dotazování. Všechny respondentky byly ubezpečeny, že výzkum je anonymní a že se jejich osobní údaje nikde neobjeví. Poté všechny respondentky dali informovaný souhlas s výzkumem, ve kterém bylo jasně vymezeno, za jakým účelem je výzkum prováděn. Před respondentkami jsem nezatajila žádné skutečnosti ohledně výzkumu a informovala jsem je o všech jeho krocích. Respondentky byly také ujištěny, že z výzkumu mohou kdykoliv odstoupit, čímž jsem dodržela princip dobrovolné participace. Nejdůležitější pro mě v tomto výzkumu bylo zachovat soukromí jednotlivých žen a ničím jim neublížit, nedotknout se jich a neohrozit je. Rozhovory s respondentkami mám uloženy v zaheslované složce ve svém osobním počítači, do něhož je přístup též opatřený heslem. S přepisy rozhovorů byla seznámena jako další jen vedoucí práce. Respondentky jsem si evidovala pod číselnými kódy a pro zachování stoprocentního soukromí nikde neuvádím jejich jména ani iniciály. Vlastně mohu říci, že až na respondentky, které znám již nějakou dobu osobně, ani já sama neznám jejich pravá jména. Musela jsem dodržet princip důvěryhodnosti, kdy jsem se v rámci tohoto principu snažila nenarušovat soukromí respondentek více, než bylo potřeba a především jsem zajistila, aby nebyla odhalena identita aktérek výzkumu. Jak se ve své knize zmiňuje Hendl: „Při kvalitativním rozhovoru je mnoho příležitostí, kdy se účastník musí vyjádřit k emočně citlivé záležitosti.“123 Věděla jsem, že do takovéto situace se mohu během rozhovorů dostat velmi snadno, protože jsou v rámci něj rozebírána relativně citlivá témata. Snažila jsem se proto zdržet jakýchkoliv soudů a hodnocení jejich jednání a jak mi poradila má vedoucí práce, snažila jsem se zkrátka být především dobrým posluchačem. Třetím principem je princip neubližování, tzn., že respondentky nesměly utrpět žádnou fyzickou a v tomto případě především psychickou újmu. Věřím, že se mi podařilo zachovat příjemnou atmosféru během rozhovorů a že žádné z respondentek nebyl rozhovor nepříjemný. Princip správnosti, mě jako výzkumníka zavazuje k tomu, že data z výzkumu jsou přesná a nezkreslená a že jsem dohlédla na to, aby nedošlo k chybám či přehlédnutím při analýze dat. Všechny mé kroky v rámci výzkumu byly v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů (Zákon č. 101/2000 Sb.).

123

HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., str. 156, [online]. [cit. 2012-04-20] Dostupné z:

29

5

Limity partnerského soužití Češky/Čecha s cizincem-muslimem

Výzkum, jak jsem výše avizovala, si klade za cíl nalézt náboženskou podstatu kulturního střetu v česko-muslimských partnerstvích. Abych mohla nalézt tuto náboženskou podstatu, bylo potřeba provést rozhovory se ženami, jejichž muži pochází z různých kulturních a etnických prostředí. „Islám je druhé největší světové náboženství. Jako svou významnou součást zahrnuje také propracovaný právní systém a rozsáhlý soubor kulturních vzorců, které přes bohatství místních variací, dávají příznačný muslimský charakter životnímu stylu a hodnotovým orientacím obyvatel rozložených v širokém zeměpásu od západoafrických břehů Atlantiku až po Indonésii, popřípadě až po jižní ostrovy Filipín.“124 Respondentky, se kterými jsem výzkum prováděla, byly sekularizované Češky nemuslimky, Češky křesťanky nebo sekularizované Češky konvertitky, které si za svého partnera zvolily imigranty muslimy, kteří pocházeli z Afriky, Předního a Středního východu. Konkrétně jejich partneři pocházeli ze zemí: Tunisko, Egypt, Alžírsko, Mali, Ghana, Irán, Pákistán. U každého případu krátce pohovořím o zemi původu partnera, o jeho národnosti a etnické příslušnosti. „Historické okolnosti způsobily, že islám už od samých počátků své existence formoval nejenom etický a náboženský kodex, ale též jako právní a politický systém. Zaplnil všechny póry společnosti, určil charakter ekonomických vztahů i formy politické administrace, sociální strukturu, kulturu i obsah duchovního života. Na rozdíl od jiných náboženství, požaduje islám od svých věřících „komplexní přístup“, jenž neodlišuje sekulární a náboženskou sféru.“125 Na základě těchto informací a toho, co jsme se již dozvěděli o postavení žen v islámu, manželství a o základních právních normách upravujících rodinu, lze předpokládat, že Česka nemuslimka bude mít zprvu problém porozumět partnerově kultuře a jeho víře. Lze také očekávat, že si muž muslim bude přát, aby jeho manželka sekularizovaná Češka bez vyznání konvertovala k islámu, protože „podle práva šari´a si muslim smí vzít nemuslimku (ovšem alespoň

věřící

jiného

vyznání).“126

monoteistického

V pořadu

České

televize

EASTSIDESTORY – Romeo a Julie 3. tisíciletí, který si klade za cíl představit střet křesťanského a islámského světa na příběhu páru Egypťana a Evropanky se zároveň 124

NEUŽIL, O., MITZEROVÁ, A. (1995): Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, str. 11 KROPÁČEK, L., GOMBÁR, E., MARKOVÁ, D., OBUCHOVÁ, L. (1999): Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav akademie věd v ČR, str. 8 126 SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 204 125

30

dozvídám, že pokud se muslim ožení s křesťankou, přiměje ji, aby konvertovala k islámu, má přislíbeno, že v ráji dostane zámek.127 Podobnými mýty se muži muslimové snaží své ženy přimět ke konverzi. „V Evropském, sekularizovaném prostředí se však partnerky muslimů, často nevěřící dívky, musí rozhodnout, zda se nechají pokřtít a alespoň formálně se stanou křesťankami, nebo přijmou islám a podřídí se jeho pravidlům podle přání manžela či spíše častěji rodiny.“128 Mezi respondentkami byly dvě ženy praktikující křesťanky, takže uvidíme, zdali vztah fungoval za předpokladu, že oba partneři byli věřící různých monoteistických náboženství. U vztahů Češka konvertitka a imigrant muslim lze očekávat, že porozumění bude větší, jelikož se předpokládá žena i muž stejného vyznání sdílí tytéž životní hodnoty a postoje k životu vůbec. Očekává se, že tato partnerství budou stabilnější a trvalejší. Co se týče očekávání žen, či přemýšlení o rozdílu v pojetí morálky a podobě partnerství v muslimské a křesťanské kultuře, lze očekávat, že ženy před vstupem do takového partnerství budou o tomto rozdílu přemýšlet. Jak jsem se již v textu zmínila, Češi nejsou příliš přívětiví k cizincům a cizím národnostem. Proto nebudou pravděpodobně partnerství s muslimem sekularizovanou rodinou respondentek dobře přijímána. Jelikož v islámu je velkým hříchem, pokud žijí partneři pohromadě ještě před svatbou, lze očekávat, že muslimské páry budou vstupovat do manželství rychle. Ráda bych ještě v pár větách přiblížila strukturu, pro kterou jsem se rozhodla při představování jednotlivých případů. Nejprve uvádím případy sekularizovaných Češek bez vyznání, poté případy Češek křesťanek a poté případy Češek konvertitek. Dvě z těchto konvertitek již byly muslimkami před tím, než se setkaly se svými partnery a jedna konvertovala po svatbě. Proto řadím tento případ mezi věřící Češky křesťanky a Češky konvertitky, které konvertovaly ještě předtím, než se setkaly se svými nynějšími partnery. (Do výzkumu jsem se pokusila zahrnout i ženu, která od islámu odstoupila, ale její zkušenost s tímto náboženství a se vztahem s mužem muslimem byla podle jejích vlastních slov natolik negativní, že účast ve výzkumu odmítla, jelikož se ke špatným zážitkům již nechtěla vracet). V rámci každého případu před vlastním výkladem nejprve přiblížím původ manžela/partnera a uvedu několik málo informací o jeho zemi původu.

127

KOPÁČOVÁ, T. (2010): EASTSIDESTORY – Romeo a Julie 3. Tisíciletí, Česká televize Jacket Bros., [online]. [cit. 2012-05-04]. Dostupné z: <www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10099469376-eastsidestory-romeo-julie-3-tisicileti> 128 Scheu, H. CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 204

31

6

Případové studie

6.1 Případ manželství sekularizované Češky a Iráčana muslima Respondentka č.: 01 Státní příslušnost manžela: Iráčan Etnická příslušnost: šítský Arab Krátká informace o zemi původu manžela: Irák, oficiálním názvem Irácká republika, je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Na jihu sousedí s Kuvajtem a Saúdskou Arábií, na západě s Jordánskem, na severozápadě se Sýrií, na severu s Tureckem, na východě s Íránem, na jihovýchodě je pak Perský záliv. Podle odhadů z roku 2011 žije v Iráku 32 847 000 lidí, z nichž většinu (75–80 %) tvoří Arabové a zbytek převážně Kurdové. Naprostá většina Iráčanů (97 %) je muslimského vyznání, z toho 60–65 % tvoří ší'ité a 32–37 % sunnité.129 Na respondentku číslo 01 jsem získala kontakt od známého, který s její dcerou navštěvoval gymnázium. Respondentka byla velmi ochotná poskytnout mi informace o svém vztahu, který je bohužel nyní již před rozpadem. Partner respondentky 01 se narodil v Iráku, ale než přišel do České republiky, žil dlouhodobě v Kuvajtu. Partneři se seznámili krátce po revoluci na diskotéce. Budoucí manžel respondentky byl v Čechách jako turista. Jeho rodiče jsou negramotní, ale všechny jejich děti díky nim měly šanci vystudovat vysokou školu. Jedna ze sester se jako třetí žena provdala v poměrně pozdním věku, jeden z bratrů je hluchoněmý a pracuje jako krejčí. Druhá sestra vystudovala pedagogickou školu a stala se učitelkou a další tři bratři mají též vysokoškolské vzdělání. Respondentka toho o rodině partnera ví poměrně hodně i přesto, že manžel byl od emigrace do České republiky s příbuznými v kontaktu jen výjimečně a pokud rodina nekontaktovala jeho, tak o ní nevěděl vůbec. Respondentka se nikdy nesetkala s celou rodinou pohromadě, protože členové jsou rozmístěni různě po světě. Rodina, se kterou se měla možnost setkat, ji vždy přijala velmi přívětivě. Např. u stolu měla čestné místo v čele a nikdy nepociťovala z jejich strany žádné negativní chování vůči ní ani faktu, že nekonvertovala 129

IRÁK. (2012), [online]. [cit-2012-05-03]. Dostupné z:

32

k islámu. Respondentka si rodiny podle vlastních slov velmi váží. Nikdy s manželem do Iráku ani do Kuvajtu nevycestovala. Rodina přijela na návštěvu do České republiky. Rodina respondentky a i okruh nejbližších přátel jí partnera velmi rozmlouvala a všichni byli proti jejímu sňatku s mužem muslimem. Podle respondentky ale měli její rodiče výhrady proti všem jejím vztahům s cizinci. Jak již bylo řečeno, partner přijel do České republiky jako turista. Vracel se sem později i kvůli práci a především kvůli respondentce. Nicméně na otázku, zda partner zůstal v České republice kvůli ní, respondentka odpovídá: „Nezůstal kvůli mně, my jsme spolu udržovali čtyři roky vztah na dálku a zůstal tu, až když Irák napadl Kuvajt. On tím, že dlouhodobě žil v Kuvajtu, ale měl irácký pas, tak se neměl kam vrátit. Pro mě to bylo vlastně velmi dobře, protože já bych s ním tehdy nejspíš odjela do Kuvajtu.“ Respondentka dále přiznává, že si svého partnera vzala i proto, že díky sňatku s občankou České republiky mohl v zemi zůstat. Zajímalo mě, zda byl tento „exotický“ vztah pro respondentku 01 první takovou zkušeností, nebo zda se v prostředí cizinců, případně muslimů pohybovala již dříve. Na tuto otázku respondentka odpověděla následovně: „Já jsem na vysoké škole bydlela na koleji. Studovala jsem VŠE a bydlela jsem na Jarově, kde ta komunita těch lidí byla opravdu velice různá, a já jsem se seznámila ve druhém ročníku na vysoké škole s člověkem, který pocházel z Etiopie, chodili jsme spolu asi 3 roky, byla to moje velká láska, když odjel, tak už jsem znala celou komunitu etiopskou tady a mezi mé nejlepší kamarádky patřily dvě Etiopky, pomáhala jsem jim s diplomovými pracemi a celkově jsem se jim snažila pomáhat. Potom jsem měla další velkou lásku, což je člověk z Nigerie a prostě mám celkově slabost pro cizince. Líbí se mi víc černoši a Asiaté než třeba běloši.“ Na současném partnerovi respondentku nejvíc zaujala jeho společenská povaha, inteligence a smysl pro humor. Vztah na dálku partneři udržovali čtyři roky a poslední léto, které trávil partner respondentky v České republice, v zemi už zůstal a vzali se. Respondentka přiznává, že kdyby neotěhotněla, pravděpodobně by se s ním to léto rozešla. Začaly se objevovat náznaky chování, které se respondentce nelíbily. Partner se nikdy nesnažil v České republice najít práci. Celých dvacet let, co zde žije, je finančně závislý na své manželce. Finance tedy spravuje také ona, i když je její muž velmi hrdý a závislost si nepřipouští. Partner zde měl možnost jít učit do egyptské školy, ale měl pocit, že je tato práce pro něj nedostatečně finančně ohodnocena, proto jí odmítl. 33

Na otázku, zdali si respondentka 01 uvědomovala již před vztahem s muslimem rozdíly v pojetí morálky a podobě partnerství v islámské a křesťanské kultuře, odpověděla, že ano, ale že doufala, že manžel bude výjimka. Zároveň podotkla, že je v tomhle ohledu nepoučitelná. Ptala jsem se také, zda partner po emigraci polevil v praktikování své víry, začal ji skrývat, nebo zůstal muslimem „jak se patří“. „Když tady v tom 90 roce zůstal, tak nedržel vůbec ani Ramadán. Nejedl teda nikdy vepřové maso, ale to nebylo až tak zlé a dokonce pil i alkohol. Potom začal občas držet Ramadán a v roce 89 nebo 90130 se mu podařilo dostat do Iráku v rámci nějaké delegace, kterou organizoval buď UNICEF nebo OSN, to už nevím, ale prostě zaplatil jen letenku, a potom už jim hradili ubytování a mohli se ty lidi, co měli nějaké problémy podívat domů, aniž by jim hrozil trest smrti, který by tedy normálně mému muži hrozil, protože nenastoupil vojenskou službu. A když se vrátil z toho Iráku tak se nám vrátil tedy už ortodoxní muslim, což je pro mě i pro dceru čím dál tím těžší. On vlastně čím dál tím víc inklinuje k náboženství a dneska vlastně už celý jeho den spočívá v tom, že buď spí, nebo poslouchá Imám.“ Respondentka byla s náboženskými normami seznámena ještě před tím, než si svého manžela vzala. Korán četla čistě jen ze zájmu také ještě dříve. Respondentka o konverzi k islámu nikdy nepřemýšlela a ani jejich jediná dcera není muslimka. Manžel se ji zpočátku snažil ke konverzi přimět. Od těchto snah později ustoupil, ale z vyprávění je evidentní, že by si přál, aby jeho manželka i dcera muslimkami byly. „On se nijak nesnaží nás přesvědčovat, abychom přestoupili k jeho víře, to snad už vzdal, protože já jsem velmi silná osobnost. Zezačátku se ale snažil. Já mam křesťanskou i muslimskou svatbu, která byla úplně první a vlastně až když mu hrozilo vyhoštění z republiky, tak jsem si ho vzala u nás úředně. A to měl zprvu tendence pořizovat mi knihy, jak se správně modlit a tak dále. Jednou mi ale řekl, že kvůli mně má ztíženou cestu do ráje, protože jeho žena tedy není muslimka, a co horší, jeho dítě není muslim a obvinil mě z toho, že jeho dcera není muslimka. On se o to ani nikdy nesnažil. Nenaučil ji ani arabsky.“ Další série otázek se točila okolo nejvýraznějších kulturních střetů, na které manželé během společného soužití narazili. Ptala jsem se též na konflikty, které řešili a jakým způsobem je řešili. „Můj muž je, jak jsem řekla, ortodoxní muslim a až takový, že je to až teatrální. V našich podmínkách toto zkrátka nelze takto praktikovat. U nás je to až tak, že se 130

Zde doslovně cituji respondentku. Jsem si vědoma, že se respondentka pravděpodobně spletla a uvádí špatný rok partnerovi návštěvy v Iráku. Faktem zůstává, že se z respondentčina partnera po návratu stal ortodoxní muslim dodržující všechny Koránem stanovené svátky a dodržující Koránem nastavená pravidla.

34

všechno přizpůsobuje tomu jeho modlení. On to tedy může praktikovat jen proto, že je doma. Rituál té očisty je vlastně poměrně složitý, potom tedy musíte mít někde nějaké klidné místo, které je stoprocentně čisté a modlí se pětkrát denně. Dnes, jak už se brzy rozednívá, tak vlastně vstává někdy v půl šesté, aby se pomodlil, a potom si jde ještě lehnout. On prostě vůbec nic nedělá. Ale jakože opravdu nic s velkým ň. Můj muž si prodlužuje i Ramadán o jeden týden, byť je to diabetik a má velké zdravotní problémy. Další věc je, že už když jsme spolu chodili, tak chtěl, abych si zakrývala ramena, postupně abych nenosila nic, co by mě mohlo odhalovat a začal si mě velmi přivlastňovat. Třeba u nás, když se zdravíme s někým, koho jsme dlouho neviděli, tak si podáme ruku a políbíme se i třeba jen na tvář. No to můj partner absolutně nesnesl. Moji přátelé, protože tedy vědí, jaký je, mi tedy na uvítanou líbají ruku. Nebo když se měli setkat naše rodiny, tak třeba jeho sestra nešla ani podat ruku mému otci a ani jinak se s ním nešla pozdravit, protože pro ně je to neslušné a pro nás je zase neslušné to neudělat. Jednou jsme třeba přišli do ZOO, a protože byl čas modlitby, tak jsme nejdřív museli najít místo relativně čisté, kde by se on mohl pomodlit. Lidi chodí okolo a dívají se na vás, což je hrozně nepříjemné. On, jak už tu žije dlouho, tak není ani Kuvajťan, ani Iráčan, ani Čech… On je zkrátka především muslim, který žije v prostředí, které není uzpůsobeno k takovému životu.“ Jako další překvapující skutečnost ve vztahu s muslimem, respondentka zmínila pocit nesvobody, který ve vztahu se svým mužem pociťovala. Doslova říká, že se z ní stala „naprosto nesvobodná žena.“ Na otázku, jaké nejčastější konflikty v manželství s partnerem řešili, odpovídá respondentka takto: „Za 22 let se vůbec nenaučil česky a komunikujeme spolu anglicky, nikdy se nesnažil nějak přizpůsobit. Je nesmírně pohodlný. Nedělá tedy nic jiného, než se modlí. Je majetnický. Vlastně jsem totálně ztrácela jako člověk svobodu. Kontroloval mě, co dělám, kdy to dělám. Konflikty byly třeba kvůli tomu, že můj gynekolog je muž, což můj manžel nemohl snést. Je nesmírně žárlivý. Těžce nesl mojí práci, protože se stýkám s muži jako se svými obchodními partnery. Konflikty s ním řešit není vůbec lehké a je to vlastně skoro nemožné. I když já samostatně řídím firmu a všechno tedy dělám sama, tak to pro něj musí vypadat tak, že on to všechno řídí, jinak je arogantní a zlý. Nejhorší bylo období, kdy na mě vztáhl ruku. Protože jsem kdysi byla na nějaké recepci a nějak se to protáhlo. Člověk musí pořád být ve střehu, zda si dobře sedám, jestli mám dopnutou košili až ke krku. Další konflikty vznikají kvůli dceři. Ona nikam nesmí, nemá žádného kamaráda. Problém byl i vysvětlit maturitní ples, protože podle mého manžela to není slušné, aby někam chodila a aby třeba měla nějaké šaty. Nesmí nosit, kraťasy. Prostě nic nedělá.“ Pokud chce respondentka vyřešit 35

nějaký problém, musí tak učinit na veřejnosti, protože jedině tam se s jejím mužem dá hovořit, protože z něj před lidmi nemá takový strach. Nicméně její partner se chová se všude stejně. Ukazuje jak doma, tak na veřejnosti, že on je pán a velitel domácnosti. Také jsem se zeptala, zdali respondentka musela přizpůsobit styl stolování a vaření (protože muslimové nesmí jíst vepřové). Respondentka odpověděla takto: „To jsem musela, ale nevadilo mi to. To byl zdaleka nejmenší problém v tom všem. On je navíc skvělý kuchař, takže když někdy něco uvaří, tak je to výborné.“ Jak jsem řekla na začátku, vztah respondentky číslo 01 a Iráčana muslima je momentálně u konce. Respondentka by se ráda rozvedla, ale vzhledem k tomu, že je na ní manžel stoprocentně závislý, neví, jak rozvod zrealizuje. Jako hlavní příčinu rozpadu vztahu považuje respondentka manželovu přehnanou náklonost k islámu, který je podle ní v našich podmínkách v takové míře, v jaké jej praktikuje její muž, nepraktikovatelný. S muslimem by již nikdy vztah nenavázala.

6.2 Případ manželství sekularizované Češky a Pákistánce muslima Respondentka č.: 02 Státní příslušnost manžela: Pákistánec Etnická příslušnost manžela: Pandžábec Krátká informace o zemi původu manžela: Pákistán (oficiálním názvem Islámská republika Pákistán) je federativní republika ležící v jižní Asii. Na jihovýchodě hraničí s Indií, na severovýchodě s Čínou, na severozápadě s Afghánistánem, na jihozápadě s Íránem, na jihu s Arabským mořem. Pákistán je druhou nejlidnatější muslimskou zemí na světě. Pákistán obývají čtyři hlavní etnika; Paňdžábci (44.68 %), Paštunové (15.42 %), Sindhové (14.1 %) a Balúčové (3.57 %). Pákistánci jsou z 98 % muslimové.131 Respondentka číslo 02 se mi ozvala na sociální síti Facebook, kde jsme se po mnoha rozhovorech dohodly, že se zúčastní výzkumu. Problémem byl ale fakt, že respondentka žije

131

PÁKISTÁN. (2012), [online]. [cit. 2012-05-17]. Dostupné z:

36

ve Skotsku a má malé dítě, kvůli kterému nebylo možné zavolat si přes Skype. Proto respondentka přislíbila, že otázky zodpoví písemně. Partner respondentky pochází z Pákistánu. S respondentkou se seznámili v roce 2007 v červenci, ale vztah navázali až v záři. Seznámili se ve Skotsku ve městě Dundee, kde respondentka pracovala v rychlém občerstvení. Její nastávající manžel rozvážel jídlo a staral se o chod restaurace. „V té době jsem tam byla jen na letní brigádě, a jakmile jsem ho uviděla, řekla jsem si, ten musí být můj!!“ Podle slov respondentky je společnost v Pákistánu dělena na kasty a její manžel pochází z kasty nejvyšší. Finančně ale na tom jeho rodina momentálně není moc dobře. Matka manžela respondentky je celý život v domácnosti, kde jí pomáhala řada pomocnic. Manžel respondentky má dva bratry. Starší z nich pracuje pro NATO (ale respondentka si touto informací nebyla jistá) a druhý studuje. Respondentka přiznává, že se o manželovu rodinu příliš nezajímá, jelikož on se nezajímá o tu její. S manželovou rodinou se respondentka setkala před svatbou, ale teď je již přes čtyři roky neviděla. Vídá se s nimi pouze přes Skype, skrz nějž je s nimi v kontaktu její manžel. Manžel respondentky 02 rodině zatajil skutečnost, že se svou ženou sdílel jednu domácnost ještě předtím, než se vzali a tvrdil, že už jsou dávno svoji. Manžel respondentky zatajil také vyznání své ženy. Rodina si tedy myslí, že respondentka je muslimka. „Oni to nevědí, že nejsem muslimka, prostě jim manžel hned na začátku zalhal, že muslimka jsem. Já mu to i na začátku vztahu slíbila, ale to bylo opravdu v milostné nerozvážnosti. Pak jsem se z toho vykroutila, ale on to ode mě bere stále jak podraz. Dnes už mi to nevyčítá, ale není tomu dlouho, co ano.“ Respondentka si myslí, že partnerův tatínek ji přijal velmi kladně a má ji rád. Má ale zároveň pocit, že manželova maminka s výběrem životní partnerky svého syna příliš spokojená není. „A z čeho tak usuzuju? No, jsou to maličkosti, ale já to tak cítím. Např.: jednou jsme šly s mamkou do krámu pro maso a já tam náhodně potkala našeho bývalého kuchaře z toho fast foodu, kde jsme společně pracovali. Vyměnili jsme si pár slov, taková zdvořilostní konverzace, jak se máš, co děláš, co manžel atd...rozloučili jsme se a každý si šel svou cestou...než jsem došla domu, tak jsme na to zapomněla a jeho matka? Honem utíkala do obýváku a manželovi řekla, že jsem mluvila s chlapem. Manžel za mnou přišel do kuchyně a ptal se mě, koho jsem to potkala, tak jsem mu to řekla, jen řekl hm jojo a bylo to. Taky jeho maminka donášela, co jsem dělala celý den. Oni tu byli dva měsíce a manžel chodil normálně do práce, takže jsem s nimi v podstatě celé dny byla já sama. Takže jsem trávila čas převážně úklidem, vařením a taky na počítači... Jeho máti z toho udělala, že sedím 37

celý den na počítači, ale to, že oni koukali celý den na televizi, to už nikoho nezajímalo. Manžel mi samozřejmě vynadal, já čuměla jak puk, protože jak se mam bránit před jeho matkou, ta je přece svatá.“ Zde respondentka nepřímo naráží i na některé kulturní střety např., že v islámu je nepřijatelné, aby se žena bavila s cizím mužem, což je v naší kultuře zcela běžné. Zde se potvrzuje také fakt, který jsem uvedla v teorii a to sice, že muž muslim musí respektovat svou matku a věnovat jí dostatečnou pozornost. Respondentčino okolí nepřijalo manžela dobře. Na otázku, jak jej přijali její přátelé, odpovídá takto: „No, tak přátelé asi všelijak. Média mají velkou sílu, takže jsem podle nich bita, musím chodit zahalená, nic nesmím atd....V podstatě se přátele za tu dobu už vyselektovali a takových těch opravdových přátel zůstalo už jen poskrovnu, ale nestěžuju si, jsem za to i ráda...ten kdo mi neukázal záda, vidí, že jsem spokojená.“ Partner přijel do Evropy spíše pro zábavu. Jelikož jeho otci se tehdy dařilo v podnikání, poslal ho studovat do Evropy. Manžel ale školu nedodělal a začal pracovat v obchodě svého bratrance. V Evropě zůstal partner kvůli respondentce. Respondentka potvrzuje, že již dříve měla podobné vztahy (vztahy s cizinci). V prostředí cizinců a muslimů se pohybovala již nějakou dobu před tím, než se seznámila se svým budoucím manželem, protože s nimi pracovala. Respondentku nejvíc na manželovi zaujalo jeho charisma. S partnerem chodila respondentka rok na dálku (respondentka tehdy ještě studovala v České republice), než se rozhodli pro společné soužití, a po roce a půl se vzali. O manželství mluvil partner od začátku vztahu, takže se pro sňatek partneři rozhodli velmi brzy. Zpočátku manželovi v uplatnění na trhu práce pomohl jeho bratranec, který mu nabídl práci. Později byl partner zaměstnán v Tescu, které opustil, když se mu naskytla možnost dělat taxikáře. Co se týče práce, podle slov respondentky, manžel problém neměl. Finančně zajišťuje rodinu výhradně manžel a o finance se stará také především on. Manželce poskytuje peníze kdykoliv potřebuje. Respondentka číslo 02 si již před vztahem s muslimem uvědomovala jisté rozdíly v pojetí morálky a podobě partnerství v křesťanské a islámské kultuře, ale nenechala se tím odradit. Manžel po příchodu do Evropy výrazně polevil v praktikování své víry. Respondentka vypovídá, že se manžel nemodlí tak, jak by podle koránu měl a občas se napije i alkoholu. Vepřové maso ale nejí. Největší hřích, kterého se manžel jako muslim dopustil, je, že spolu s partnerkou sdílel společnou domácnost ještě před svatbou. „No, tak u své víry samozřejmě zůstal, ale prostě se nemodlí tak, jak by měl a nedělá vše, co by měl. Žili jsme 38

spolu před svatbou, což je asi největší hřích. Také předtím pil (dnes nepije, ale když má příležitost, tak si panáka dá – což ovšem není moc často, ani ne jednou do roka).“ Respondentka četla Korán, ale jak sama přiznává, o konverzi k islámu přemýšlela jen v začátcích vztahu. Nyní konverzi rezolutně odmítá: „Ne!! Já koránu absolutně nevěřím.“ Manžel se jí snažil přesvědčit, aby konvertovala, což bylo příčinou řady konfliktů mezi partnery, ale respondentka podle vlastních slov ustoupit nehodlá. Respondentka tvrdí, že kromě několika kulturních odlišností, o kterých jsem se zmínila v souvislosti s rodinou a muži, příliš rozdílů nepociťuje. Myslí si, že je to hlavně tím, že manžel není ortodoxní muslim. Mezi největší konflikty přesto patří dohady o respondentčině konverzi k manželovu náboženství. I této respondentky jsem se zeptala, zdali musela přizpůsobit vaření a styl stolování manželovi. Respondentka odpověděla, že kromě toho, že nevaří vepřové, se nijak přizpůsobovat nemusela. Manžel se k respondentce na veřejnosti chová odtažitěji než doma. Respondentka údajně ví, proč tomu tak je a respektuje to. Podobné chování vychází z víry. Respondentka přes všechny peripetie vztahu žije se svým mužem dodnes ve spokojeném manželství.

6.3 Případ manželství Češky křesťanky a Ghaňana muslima Respondentka č.: 03 Státní příslušnost manžela: Ghaňan Etnická příslušnosti manžela: Ašant Krátká informace o zemi původu manžela: Ghana (Republika Ghana) je stát v západní Africe. Sousedí na severu s Burkina Faso, na východě s Togem, na západě s Pobřežím slonoviny, jeho jižní pobřeží omývají vody Guinejského zálivu. Nejrozšířenějším jazykem je Či (Twi), jímž hovoří obyvatelstvo Ašanti soustředěné v centrální a severní části země. Střediskem ašantské kultury je město Kumasi. Vedle akanských kmenů (44% obyvatel) tvoří významnou část kmeny Moshi-Dagomba na severu země (16% obyvatel), Ewe (13%

39

obyvatel) a Ga (8% obyvatel) oba soustředěné na jihovýchodě země. Domorodá náboženství vyznává 38% obyvatel, dále následují křesťané (34%) a muslimové (30%).132

Respondentku číslo 03 znám osobně, takže nebylo těžké získat kontakt a téměř okamžitě a velmi ochotně kývla na účast v mém výzkumu. Toto manželství je v rozvodovém řízení. Respondentka je křesťanka. Partner respondentky pochází z Ghany z hlavního města Kumasi. Do Evropy asi přijel proto, aby si tu vydělal nějaké peníze a má pravděpodobně v úmyslu se vrátit zpět domů. Respondentka přiznala, že se ho vlastně nikdy nezeptala, proč do České republiky přijel. Otec manžela respondentky vozil zboží a dnes je již v důchodu. Matka je negramotná a po celý život je v domácnosti. Respondentka zná bratra a bratrance svého manžela, kteří jsou také v České republice a s nimiž vychází velmi dobře. S ostatními členy rodiny neměla možnost se setkat, protože do České republiky nikdy nepřijeli. O tom, že respondentka není muslimka, jeho rodina pravděpodobně neví. Rodina respondentky přijala partnera zprvu rozpačitě, ale později se již s jejich vztahem smířila. Problémy začaly opět ve chvíli, kdy v manželství respondentky začaly četné neshody. Na otázku, zda je respondentka důvodem partnerova setrvání v Čechách, razantně odpovídá, že určitě není. Respondentka již dříve měla vztahy s cizinci a v prostředí imigrantů se pohybovala ještě před sňatkem se svým současným manželem. „Pohybovala. Znala jsem jich hodně. Vždycky jsem se mezi nimi pohybovala, protože jsem chodila s černochem a ten mě s nimi seznámil a uvedl mě mezi ně.“ Na otázku, co ji na partnerovi nejvíce zaujalo, odpověděla, že se jí vždy líbily tmavší typy mužů a ocenila také jeho smysl pro humor. S partnerem chodila respondentka zhruba rok, než se rozhodli pro společné soužití a necelý měsíc před svatbou spolu začali žít ve společné domácnosti. Také jí jsem se zeptala, proč se rozhodli vstoupit do manželství: „On mluvil o sňatku od začátku, že bychom se vzali a měli bychom děti. Já jsem z křesťanské rodiny, takže pro mě tohle byl ideál. Brala jsem to docela automaticky, že se prostě jednou vezmeme. Nejprve jsem ale váhala. On mi začal říkat, že by ho mohli vyhostit a tak dále, čímž mě asi přesvědčil.“ Zde se ukazuje, že jelikož jsou oba partneři věřící, sňatek je pro oba logickým vyústěním vztahu. 132

GHANA. (2012), [online]. [cit. 2012-05-20]. Dostupné z:

40

Když partner přijel do České republiky, očekával, že práci sežene velmi rychle. „Když sem přijel, tak si myslel, že mu budou tady všichni zobat z ruky. Jenže to byl problém. Nejdřív dělal naháněče na diskotéku. Jenže mu to nepřišlo jako dobrá práce a bylo to za málo peněz, tak bohužel začal dělat dealera drog.“ Nicméně finančně zajišťoval rodinu partner a o financích měl přehled taky jen on. Rozdíl v pojetí morálky a v podobě partnerství v islámské a křesťanské kultuře si respondentka uvědomovala, ale nebála se toho, protože partner tvrdil, že bude všechno v pořádku a ubezpečoval ji, že mu nevadí, že není muslimka. Tvrdil, že je pro něj především důležité, že věří v boha. S touto myšlenkou jsme se již setkali v knize Haralda Scheua. Partner v praktikování své víry po příchodu do Evropy zprvu polevil, ale později se k úplnému praktikování zase vrátil. „Chvíli trochu polevil. Nikdy nějak nepil, ale nějakou tu lehčí drogu si třeba dal, ale později se zase vrátil ke všem zásadám. On si tu víru vykládal dost po svém. Ale je hodně ortodoxní muslim. Pětkrát denně se modlí, dodržuje všechny svátky a já jsem křesťanka, takže je problém skloubit tyhle dvě víry.“ Tímto narazila respondentka na další otázku, která směřovala k tomu, zdali někdy uvažovala o konverzi k islámu. Respondentka tvrdí, že ano, ale jen v době, kdy byla hodně zamilovaná. Korán četla. Na otázku, zda se ji partner snažil přesvědčit, aby konvertovala, reagovala takto: „Ano. Nejdřív tvrdil, že není problém, že nejsem muslimka, ale netrvalo dlouho, a začal mi nosit knihy o islámu a snažil se mě přesvědčit, abych konvertovala. Věřil, že dřív nebo později k tomu dojde.“ Za největší kulturní střet považuje respondentka rozdílnost ve vyznání, ze kterého pramenily mnohé konflikty. „Když jsme se poznali, tak říkal, že nemá žádný problém s tou mojí vírou, ale později se ukáže, že to problém je. Také musel mít pořád navrch. To je zkrátka všechno dané tou jejich výchovou.“ Zároveň říká, že ji nejvíc překvapilo jeho arogantní a agresivní chování. Sama o konfliktech hovoří takto „On měl práci po nocích a přes den buď spal, nebo se modlil. Takže to byl velký problém. A také si mě přivlastňoval. Záleželo mu velmi na to, co si řeknou lidi. Co si myslí okolí a tak dále. Kontroloval mi telefon, abych si náhodou nepsala s nějakým chlapem. Několikrát mě zbil. Jednou když jsem se mu smála, že neumí házet, tak mě uhodil botou, tehdy jsem byla těhotná.“ Jako další problém, který musela partnerka řešit, bylo partnerovo „záletnictví“. „Už na naší svatbě byla tenkrát jeho milenka, se kterou je dodnes, ale to jsem tehdy nevěděla. Je to taky Ghaňanka.“ Respondentky jsem se

41

zeptala i na konflikty ohledně jejího odívání. Respondentka odpověděla, že v tomto směru ji partner nijak neomezoval. Ve společnosti se partner k respondentce nijak výrazně jinak nechoval, ale muselo být stále vidět, že je to on, kdo má ve vztahu poslední slovo. Ve vaření a stolování respondentka problém neviděla, jen nevařila pokrmy z vepřového masa. Vztah respondentky číslo 03 a muslima Ghaňana je před rozvodem. Rozvod neprobíhá klidně, jelikož vztahy jsou mezi partnery velmi narušené. Rozvod, který iniciovala respondentka ze zřejmých důvodů, trvá již velmi dlouho.

6.4 Případ partnerství Češky křesťanky a občana Mali muslima Respondentka č.: 04 Státní příslušnost: občan Mali Etnická příslušnost: Bambar Krátká informace o zemi původu manžela: Mali je poloprezidentská republika, nacházející se v oblasti Sahelu a jižní Sahary. Hraničí na severu s Alžírskem, na východě s Nigerem, na jihu s Burkinou Faso a Pobřežím slonoviny, na západě s Guineí, Senegalem a Mauritánií. Žije zde 10 mil. obyvatel na ploše 1,2 mil. km². Populace Mali se dělí do několika kmenů, z nichž jsou nejvýznamnější Bambarové, kterých je rovná třetina, ostatních je méně nebo okolo 10 %. Jen třetina obyvatel je gramotná. Kolem 90 % Malijců vyznává islám. Jediným neislámským (převážně animistickým) etnikem jsou Dogoni obývající jihozápadní část země při hranicích s Burkinou Faso.133 Respondentku číslo 04 znám již dlouho a jsme dobré přítelkyně. Proto nebyl, podobně jako v případě respondentky číslo 03, problém se získáním kontaktu a respondentka se mi nabídla sama, že se stane součástí výzkumu. Jako jediná nebyla se svým partnerem vdaná. Respondentka je křesťanka. Partner této respondentky pochází z Mali a přijel do České republiky kvůli studiu. Podle respondentky partner pochází na tamní poměry z relativně zámožné rodiny. Jeho otec měl dvě ženy. Druhá žena ho po nějaké době opustila a zůstala s ním jen matka 133

MALI. (2012), [online]. [cit. 2012-05-25] Dostupné z:

42

respondentčina partnera. Partner pochází z jedenácti dětí a všichni jsou roztroušeni po světě a studují. Respondentka nezná povolání otce, ale ví, že matka je v domácnosti a celý život se starala o početnou rodinu. S rodinou svého partnera neměla možnost se setkat. Partner se občas se svým otcem scházel ve Francii. Respondentka na otázku, zda rodiče ví, že není muslimka, odpověděla, že to s největší pravděpodobností rodina neví. Na otázku, jak partnera přijala její rodina a přátelé odpovídá takto: „Rodičům se můj partner hned nezdál a nebyli z toho dvakrát nadšení. Já jsem s ním ještě chodila v době, kdy moje sestra měla problémy s tím svým, takže tím se to umocnilo. Nicméně co se týče kamarádek, tak těm jsem se se špatnými zážitky nikdy nesvěřovala…“ Respondentčina sestra je respondentka číslo 03. Partner respondentky přišel do Evropy kvůli studiu. Respondentka si nemyslí, že by pro něj byla důvodem, aby zůstal v České republice. Naopak říkala, že když se s partnerem bavili o budoucnosti, tvrdil, že by chtěl Českou republiku opustit. Ve společnosti cizinců se respondentka pohybovala ještě před tím, než se dala dohromady se svým partnerem a vztah s cizincem již také prožila. „Do společnosti tohoto typu lidí mě vlastně zavedla má sestra, která též prožívala vztah s mužem muslimem, takže jsem se v ní pohybovala ještě dřív, než jsme se dali s partnerem dohromady. Na partnerovi ji nejvíc zaujal jeho temperament a odlišnost od typických českých mužů. To, že byl jiný, se podle respondentky později ukázalo být spíše na škodu. „Byla s ním zábava. Tito lidé jsou mnohem temperamentnější než Češi a dokáží zaujmout tím, jak jsou jiní. Jen už teď vím, že si člověk nemůže myslet, že je to s nimi na celý život.“ Jak jsem již řekla na začátku, respondentka s partnerem nevstoupila do manželství, protože v době, kdy s ním vztah prožívala, byla velmi mladá, ale přiznává, že kdyby byla tehdy o něco starší, pravděpodobně by se za něj provdala. Co se týče partnerova uplatnění na trhu práce, respondentka vypověděla, že si zaměstnání našel poměrně rychle. Práci si našel tak rychle především proto, že jej zaměstnal jeho kamarád, který zde v České republice žije již přes dvacet let a vlastní masážní salon. Protože spolu respondentka s partnerem nesdíleli jednu domácnost, staral se každý o své peníze sám. Pokud ale byli někde spolu, partner chtěl mít peníze pod kontrolou. „Protože jsme spolu nežili, tak jsme většinu věcí platili napůl. Na dovolené jsem mu dala peníze a on se o ně staral a dával mi je. Dal mi z nich nějakou část a řekl mi, že až je utratím, tak si mám říct o další. Když jsme si ale řekla o další peníze, chtěl, abych mu udělala výčet toho, za co jsem je

43

utratila, a tvrdil, že jsem je ještě nemohla utratit, tak že mi další peníze dávat nebude. Takže ve finále mě vlastně obíral o moje peníze.“ I v tomto případě padla otázka, zda si partnerka uvědomovala ještě před započetím vztahu rozdíl v pojetí morálky a podoby partnerství v islámské a křesťanské kultuře. „Já jsem křesťanka, takže otázka náboženství je pro mě do jisté míry hodně důležitá a věděla jsem, že on je muslim. Nicméně jsem to neřešila v tu chvíli. Bylo mi to jedno. Říkala jsem si, že každý člověk je jiný a že on bude nějaká výjimka. Člověk tak obecně zná příběhy o tom, jak dopadají taková multikulturní partnerství, ale když jste zamilovaná, tak to neřešíte. Hlavně i on mi napovídal spoustu věcí, kterým jsem uvěřila. Snažil se mě přesvědčit, že jsme na tom všichni stejně, že křesťanství a islám vychází ze stejného pramene a že to není důležité, že každý vyznáváme jinou víru.“ Po příchodu do Evropy se podle slov respondentky stal z partnera ještě zarputileji praktikující muslim. „Když přišel partner do Evropy, tak se z něj stal ještě kontroverznější muslim, než kdy býval. Vyprávěl mi, že byl často zavřený doma a četl Korán. Řekl mi dokonce, že se snažil být tím nejlepším muslimem na světě a tak dále. I když jsme byli, spolu tak se modlil několikrát denně. Potom ale začal pít alkohol a začal žít velmi divoký sexuální život.“ Zde můžeme pozorovat opačnou tendenci, než u předchozích dvou případů, kdy příchozí muži muslimové nejprve pod tlakem sekularizovaného prostředí Čech ve své víře polevili. Ale potvrzuje se fakt, že když muslim není v prostředí spjatém s islámem, jeho víra prochází určitou proměnou. Respondentku se partner otevřeně nesnažil přesvědčovat, aby konvertovala k islámu, ale ke konverzi se ji nejspíš snažil donutit nenápadně častým napadáním jejího náboženství, což bylo také častou příčinou konfliktů. Respondentka Korán nečetla, ale se základními normami tohoto náboženství obeznámena byla. Mezi nejvýraznější kulturní rozdíly řadí respondentka poníženou pozici ženy v partnerství a také to, že partner nebyl velkým příznivcem monogamie. „Asi nejtěžší bylo, že moje postavení jako postavení ženy bylo pod ním. Já jsem nikdy nemohla být lepší než on. Já jsem musela potřebovat jeho, přičemž on se mi neustále snažil dokazovat, že on mě nepotřebuje, že má svůj život. Taky mi vadilo, že byl hodně na holky. My jsme monogamní většinou, nebo je to tady u nás nějaká hodnota ten monogamní vztah. V jejich kultuře ne.“ O nejčastějších konfliktech v partnerství respondentka mluvila takto: „Co se týče náboženství tak někdy měl nepříjemné poznámky, když jsem třeba chodila v neděli do kostela. V tu chvíli začal říkat, že by do něj nikdy nevstoupil a že je tam spousta věcí, která v tom 44

našem náboženství nesedí. Celkově měl docela zlé řeči na křesťany. Nicméně já jsem předtím radši zavírala oči a příliš často jsme se o tom nebavili. Bylo to tabu. Měl taky takovou potřebu ukazovat mi, že on má svůj život beze mě a že je nezávislý a že mě vlastně nepotřebuje. Nesměla jsem ho jakýmkoliv způsobem omezovat. Pro něj vztah neznamenal žádná omezení. Také nesnášel, když jsem v něčem byla lepší, když se mi dařilo a jemu ne. Třeba když jsme byli na horách a já jsem jezdila na snowboardu líp než on, tak to nenáviděl. Odešel ze sjezdovky a dva dny se mnou nemluvil, protože to bylo naprosto nepřípustné, abych já byla v něčem lepší. V tom vztahu jsem neměla možnost se nějak prosadit. On mi neustále dodával pocit, že ho potřebuji a že bez něj jsem nic, což mi potom dodávalo pocit závislosti na něm. Jednou mi dokonce řekl, že neví, jestli mě miluje, ale že nechce, aby mě měl někdy někdo jiný.“ Co se odívání týče, partner respondentku nijak neomezoval. Jako problém v jejich vztahu vidí respondentka i partnerovo časté modlení, které jí podle jejích slov přišlo směšné. „Já jsem vždycky musela odejít, když se modlil, abych se mu nesmála.“ Ve společnosti se partner k respondentce choval odlišně než v soukromí. Snažil se ukázat, že je on ten, kdo má ve vztahu poslední slovo. Respondentka byla prý často terčem narážek jeho přátel, kteří ji uráželi proto, že je „bílá a křesťanka“. Když měla respondentka shrnout, co ji na vztahu s muslimem nejvíc překvapilo, odpověděla, že určitě to, že si jí partner přivlastňoval. Na otázku ohledně přizpůsobení stolování a vaření odpověděla takto: „Nějak tak jsme se sehráli. Já mam ráda cizokrajné chutě a nejíst vepřové mi nevadilo.“ Za hlavní příčiny rozpadu vztahu považuje respondentka časté partnerovy nevěry a fakt, že pro něj monogamní partnerství nic neznamenalo. Nepříjemně ji přikvapilo také časté omezování svobody ze strany jejího partnera. Přesto však vztah ukončil on. Rozchod neprobíhal klidně. Do vztahu s muslimem by respondentka už nešla.

45

6.5 Případ manželství sekularizované Češky konvertitky a Egypťana muslima Respondentka č.: 5 Státní příslušnost: Egypťan Etnická příslušnost: egyptský Arab Krátká informace o zemi původu manžela: Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. V Egyptě žije téměř 82 milionů lidí (2008). Většinu tvoří egyptští Arabové (84,1%), súdánští Arabové (5,5%). Co se týká náboženství, téměř všichni egyptští muslimové (84%) jsou sunnité, menšinoví jsou křesťané, z toho tradiční Koptové (13,6%).134 Na respondentku číslo 05 jsem získala kontakt přes sociální síť Facebook, kde reagovala na můj příspěvek na zdi skupiny Čeští muslimové. Bohužel nebylo možné, abychom si zavolaly přes Skype, proto respondentka vyplnila dotazník. Respondentka je konvertitka a žije ve spokojeném manželství se svým manželem muslimem Egypťanem. K islámu konvertovala až po svatbě. Partner respondentky se narodil v Egyptě a do Evropy se manželé teprve přestěhovat chystají. Partner pochází podle respondentky ze střední třídy. Má dva bratry a dvě sestry. Všichni mají vysokoškolské vzdělání v Egyptě. Tatínek respondenta je již po smrti a maminka je v důchodu. S rodinou se setkává skoro pořád, protože žijí v Egyptě. Rodina respondentku zprvu nepřijala dobře. „No ze začátku to byl boj, Evropanka, nemuslimka, s dítětem, rozvedená.... Odmítali mě, maminka mu vyhrožovala, že mě zabije, když si mě vezme, volala mu, že měla sen a že nejsem dobrá, že nebude šťastný. Měla jsem to hodně ztížené tím, že jejich strýc odešel do Itálie a v podstatě se 100% adaptoval na evropský styl života bez víry.“ To, že nebyla respondentka muslimkou, rodině velmi vadilo, i když to respondentce přímo nikdy nepřiznali. „No myslím, že manžel si vyposlechl dost, mě to nikdy do očí přímo neřekli, že to vadí. Oni měli větší strach, že vezmu manžela do Evropy a už ho nikdy nepustím na návštěvu, že třeba když se rozvedeme, seberu mu možnost vídat naše děti (to mě tenkrát rozesmálo, víme jak to je ve skutečnosti) ale to jsou věci, které řešila i moje rodina.“

134

EGYPT. (2012), [online]. [cit. 2012-05-26]. Dostupné z:

46

Respondentka má jen maminku. Matka se zprvu vztahu obávala, ale doufala, že bude respondentka rozumná a poučená z prvního manželství. Jak jsem se již zmínila na začátku, respondentka číslo 05 se svým manželem teprve chystá přijet do Evropy. Rozhodli se přestěhovat do České republiky především kvůli nynější situaci v Egyptě a proto, že manžel chce poznat zemi, ze které respondentka pochází. Pro respondentku podobný vztah není prvním takovým. Již dříve se ve společnosti cizinců a muslimů pohybovala. Na současném partnerovi ji nejvíc zaujalo, že jako Arab uměl plynně anglicky. Poznali se na sociální síti Facebook, kde si nějakou dobu psali. „Po dlouhé době Arab, co psal bezchybně anglicky a vynadal mi, že se s ním nechci seznámit, protože je muslim a nechci mu dát šanci na rozhovor a pak mě vymazal z přátel. Dala jsem si ho zpátky a sem tam jsme si spolu povídali, já v tu dobu měla něco jako vztah, měla sem jít do Egypta a taky tam na mě někdo čekal, žádná velká láska, ale bylo mi s ním tenkrát dobře. Takže ke kontaktu na skypu (a to jsem byla ztracená) došlo asi až o půl roku později.“ Na otázku, jak dlouho spolu byli, než se rozhodli pro společné soužití a sňatek odpověděla respondentka následovně: „Vzhledem k tomu, že manžel je praktikující muslim, tak šlo všechno hrozně rychle. Ale tak to já jsem věděla, že spolu nebudeme chodit roky už z dřívějška. A on mluvil na rovinu, řekl: já tě miluji, ale jsem takovej a takovej, od manželky budu vyžadovat tohle, tohle a tohle a je na tobě jestli to budeš respektovat. A já to riskla“ Manžel respondentky si uvědomuje, že uplatnění na trhu práce v České republice bude složité, protože neumí ani náš jazyk. Je realistický a „nesní o bohaté Evropě“. V Egyptě finančně zajišťuje rodinu manžel, ale respondentka má o financích také přehled. Respondentce číslo 05 jsem také položila otázku (vzhledem k tomu, že konvertovala až po svatbě) zda si uvědomovala zřejmé rozdíly v pojetí morálky a manželství v křesťanské a islámské kultuře. Respondentka odpověděla na tuto otázku takto: „Ano a hodně jsem nad tím přemýšlela, ono to snad ani jinak nejde, když v tomhle manželství chcete uspět, hlavně se musíte připravit, že vy budete ta, co bude muset respektovat a ustoupit víc (myslím oblečení, žádní mužští přátele, alkohol, naprostá upřímnost, kam jdete s kým jdete a tak) ale mě třeba tohle manžel hrozně zjednodušil, že mě nemazal hlavu sladkýma řečma, jak je třeba u Egypťanů a Tunisanů zvykem, že se nic po svatbě nezmění, že budeme žít v Evropě a já si dál budu nosit tílka a šortky, každý týden sama pařit s kamarádkami. Tak to prostě není a jen

47

opravdu zaslepená tomuhle může věřit. Ale na druhou stranu i jim se do hlavy musí vtlouct, že nikdy nebudete jako Arabka. Ano, já ustoupím, respektuji, ale ta svoboda ve mě je.“ Protože je respondentka konvertitkou, zeptala jsem se jí na několik otázek ohledně její konverze. První otázka, kterou tento okruh otázek začínal je, kdy začala uvažovat o konverzi k islámu. „Já ani nevím, možná ještě před svatbou, ale tak já věděla, že v životě potřebuji víru, někam se posunout, islám mě fascinoval od první návštěvy v Egyptě někdy v roce 2007, strašně mě uklidňovalo svolávání k modlení, když se to postupně neslo celou Hurghadou a v Kahiře to bylo znát ještě víc.... Ale byla to dlouhá cesta, hodiny a hodiny hovorů a hledání, hodně výměn názorů protože ne vše je na islámu na první pohled ok. Musíte se dostat pod povrch.“ Zeptala jsem se jí, zdali by konvertovala k islámu, i kdyby si nevzala svého manžela. Odpověděla, že pravděpodobně ano, ale že by to trvalo mnohem déle. Dále vypověděla, že její partner chtěl, aby konvertovala. Podle jejího názoru si konverzi své partnerky přeje každý muslim. Ani u této respondentky jsem nemohla opomenout otázku konfliktů a nejčastějších kulturních střetů, se kterými se partneři vychovaní v jiných kulturních prostředích museli vyrovnat. O kulturních střetech hovoří respondentka takto: „Se vším co je pro vás normální a pro ně ne. My hodně řešili, že já jsem s ním byla schopná diskutovat na veřejnosti a když se mi něco nelíbilo tak jsem to řekla – to nesnášel, říkal, že ukazuji, jak ho nerespektuji, že si to mam nechat na doma. Pak podání ruky, tady jsme zvyklí při seznamování a tak – tam neexistuje, ne že by mi vadilo, že to nemůžu dělat, ale zvyknout si na to když 20 let to děláte.“ Nejvýraznější konflikty museli manželé překonat v těchto situacích: „Nejhorší bylo asi řešit přístup jeho rodiny, oni mě fakt zezačátku odmítali, já to nemohla pochopit, neznali mě, já pak odmítala je. Sem tam jsme řešili moje oblečení – co pro mě bylo konzervativní, jemu přišlo ještě sexy – tak to jsem se párkrát nafoukla a on mě v tom nechal jít, abych sama, viděla, jak chlapi zírají. Pak byla pro manžela nepochopitelné, jak Evropané mohou žít bez víry v boha, to byly sáhodlouhé diskuze. Společně se žárlivostí přišel pro něj kulturní šok, ale to jsem si udělala sama, byla jsem až příliš upřímná v počtu mých sexuálních partnerů, z mého pohledu jich nebylo mnoho. Ale pro muslima docela darda a už vůbec pro panice (jenže to já tenkrát nevěděla).“ Nejvíc respondentku na vztahu s muslimem překvapila manželova žárlivost. Chtěla jsem také vědět, zdali se manžel k respondentce chová jinak v soukromí a jinak na veřejnosti. „V Egyptě jsou prostě nastavená určitá pravidla a vy se jimi musíte řídit, takže 48

pro mě jako pro holku z Evropy bylo hrozné, když mě na letišti vítal podáním ruky, zavřely se dveře a on by mě láskou snědl. Bylo hrozné, když jsme byly na večeři, já dostala dárek a mohla jsem jen říct, děkuji, a usmát se, maximálně nenápadně pohladit po ruce. I když jsem věděla, že mě miluje, tak stejně se vkrádal ten pocit, že se snad za vás stydí. A mohl mi 100x vysvětlovat, že jestli chci, aby mě respektovali, tak to takhle musí být, ale jestli chci, aby mě měli za šarmutu135, tak ok budeme se líbat, plazit se po sobě na veřejnosti.“ Vzhledem k tomu, že respondentka konvertovala k islámu, tak se ve vaření a stolování musela přizpůsobit víře i kvůli sobě. Proto ani jeden z partnerů nejí vepřové a nepije alkohol. Jinak ale respondentka žije ve spokojeném manželství, které i přes všechny překážky, které manželé museli překonat, trvá.

6.6 Případ manželství sekularizované Češky konvertitky a Tunisana muslima Respondentka č: 6 Státní příslušnost manžela: Tunisan Etnická příslušnost manžela: Arab Krátká informace o zemi původu manžela: Tunisko (oficiálně Tuniská republika) je převážně muslimský stát v severní Africe. Hlavní etnickou skupinou, asi 98 % populace, jsou arabsko-berberští míšenci, z toho méně než 10 % jsou čistě Arabové. Zbytek populace tvoří Berbeři, Židé, Evropané. Hlavními oblastmi berberského osídlení jsou jižní část ostrova Džerba, horské osady v jižním Tunisko je arabská země s islámskou kulturou. 98 % obyvatel Tuniska se hlásí k islámu, který je oficiálním státním náboženstvím, zbylá 2 % představují židé a křesťané. Více než 95 % Tunisanů je ortodoxního sunnitského vyznání, v zemi žije několik malých komunit hlásících se k muslimské sektě cháridža.136 Respondentku číslo 06 jsem získala na sociální síti Facebook, kde mě kontaktovala po zveřejnění mého příspěvku na zeď již zmiňované skupiny Čeští muslimové. Respondentka žije se svým mužem v Irsku, takže jsme hovor uskutečnily přes Skype. Jako jediná odmítla, aby byl hovor nahrán, a proto jsem si dělala během rozhovoru poznámky. S respondentkou

135 136

Slovo šarmuta znamená Arabštině lehká dívka. TUNISKO. (2012), [online]. [cit. 2012-05-29]. Dostupné z:

49

jsme navázaly bližší vztah, a když přijela navštívit svou rodinu do České republiky, sešly jsme se osobně a společně navštívily modlitebnu, kde mi ukázala, jak modlitebna funguje a mohla jsem být přítomna i při modlitbě. Partner respondentky přišel do Evropy po svatbě s respondentkou. Chvíli společně žili v Tunisku, které opustili, kvůli tamním poměrům a tehdejší situaci, která nebyla pro muslimy příliš příznivá a také proto, že toužili po lepší životní úrovni. Manžel respondentky pochází ze čtyř sourozenců. Jeho rodina na tom zprvu nebyla finančně dobře, ale později se jejich situace zlepšila. Manželův otec byl uvězněn, protože šířil osvětu islámu, který byl tehdy zakázaný. Proto mu ani nedovolili vykonávat povolání, které vystudoval na vysoké škole. Dnes je ale situace již příznivější. Rodina respondentku přijala dobře. Na otázku, jak přijalo respondentčino okolí a její rodina vztah s Tunisanem muslimem odpověděla respondentka takto: „No tak samozřejmě jak je obecně známo. U nás ale maminka byla přístupnější, protože její sestra má dceru v Tunisku, takže ten strach o mě nebyl tak velký.“ Protože respondentčina sestřenice žije v Tunisku, pohybovala se respondentka v prostředí cizinců a muslimů ještě dříve, než se dala dohromady se svým partnerem. Žádný vztah s cizincem muslimem, ale respondentka před tím neměla. Na manželovi respondentku nejvíce zaujalo, že je „skvělý člověk“. Seznámili se na sociální síti Facebook a setkali se, když přijela respondentka do Tuniska za svou sestřenicí. Na dálku spolu partneři chodili rok a půl. Rozhodli se vzít z tohoto důvodu: „Protože jsme chtěli být spolu. V islámu člověk nemůže druhého ani políbit před svatbou, takže když se dva zamilují, ke svatbě dojde poměrně rychle.“ To potvrzuje výše stanovený předpoklad, že do manželství muslimské páry vstupují brzy po zjištění vzájemné náklonosti. Partner respondentky si v České republice našel práci do dvou týdnů. Protože umí dobře jazyky, pracoval v obchodě pro turisty, kde se prodávalo sklo. Po přestěhování manželů do Irska byla situace složitější. Později ale práci našel, zatímco respondentka práci sehnat nemohla. Nyní je situace opět opačná, protože manžela respondentky z práce propustili. Finančně tedy rodinu zajišťují střídavě oba dva. Finance však má pod kontrolou manžel, protože tak je to psáno v Koránu. V Koránu stojí, že finančně by měl zajistit rodinu muž. Rozdíl v pojetí morálky a podobě partnerství v křesťanské a islámské kultuře si respondentka uvědomovala, protože jako muslimka ví, jak taková partnerství fungují. Respondentka začala uvažovat o konverzi a také konvertovala k islámu dávno před tím, než se 50

poznala se svým partnerem. „Když mi bylo 17 let. Poznala jsem jednu ženu z Alžírska…vyprávěla mi o islámu, vysvětlovala mi ho a mě to prostě chytlo. Po nějaké době jsem s ní do Alžírska odjela a potom jsem konvertovala.“ Respondentka si tedy svého partnera brala už jako muslimka. Nejvýraznější kulturní střety popisuje takto: „Oni jsou hodně spjati s rodinou. My na to nejsme zvyklí. Tráví spolu hodně času a veškerá zábava se děje v kruhu rodinném. Mě to připadalo zvláštní. Kolikrát když jsme se pohádali, tak jsem pak našla manžela, jak si stěžuje mamince. Také měl manžel představu, že budu sedět doma, nebudu chodit do práce a nebudu nic dělat. Budu jen poslušná ženuška. Také je u nich zvykem, že chlapi doma vůbec nic nedělají. Přijdou domů a čekají, kde je teplá večere. Nezvednou po sobě ani drobek.“ Největším konfliktem je, že si manžel myslel, že jeho žena bude doma a nebude pracovat. „A největší konflikt je ten, že měl pocit, že budu nějaká puťka a všechno v domácnosti pojede v jeho režii.“ Toto je zároveň i věc, která respondentku na vztahu s muslimem nejvíc překvapila. Její partner očekával, že se stane ženou v domácnosti. Dále ji překvapilo, že její muž muslim nesnese po svém boku autoritativní ženu. „Také partner nemá rád, když se rozčiluju a házím rukama, protože to pak vypadá, že já jsem ta, kdo má ve vztahu navrch.“ Na veřejnosti se partneři neobjímají, nelíbají a nevodí se za ruku. Respondentka to jako muslimka naprosto chápe a ani by to nechtěla jinak. Protože jsou oba muslimové, mají každý svou skupinu přátel. Respondentka se nebaví a nestýká se s jinými muži a její manžel se nebaví se ženami a ani nezná osobně manželčiny kamarádky. Oběma tento stav vyhovuje a považují jej za samozřejmý. Protože jsou partneři oba muslimové, sdílí i stejná pravidla ohledně stravy, proto v tomto směru žádný konflikt neřeší. Respondentka číslo 06 žije ve spokojeném manželství, pro které je víra velmi důležitá. Díky tomu, že sdílí stejné náboženství, vyhnuli se partneři některým problémům, které jsme mohli vidět u předchozích partnerství. Takovým problém je např. to, že manželům vadilo, když se respondentky bavily s jinými muži.

51

6.7 Případ manželství sekularizované Češky konvertitky a Alžířana muslima Respondentka č.: 07 Státní příslušnost manžela: Alžířan Etnická příslušnost manžela: arabsko-berberská Krátká informace o zemi původu manžela: Alžírsko je největší stát Afriky, který leží na severu Afriky a má 998 km dlouhé pobřeží Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na východě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km), na jihozápadě s Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a s Marokem (1559 km). Mozabitů a Tuaregů. Naprostá většina Alžířanů jsou Arabové nebo původní Berbeři. Druzí jmenovaní tvoří odhadem celou jednu třetinu obyvatelstva a do 7. století, kdy oblast ovládli Arabové, byli majoritním etnikem. Státním náboženstvím je sunnitský islám, vyznává ho přes 99% obyvatel.137 Respondentka číslo 07 se k výzkumu také přihlásila na sociální síti Facebook po zveřejnění mého příspěvku ve skupině Čeští muslimové. Protože respondentka nežije v Praze a má malé děti, nemohl se náš hovor uskutečnit osobně ani přes Skype. Respondentka tedy vyplnila dotazník. Manžel respondentky pochází z Alžírska a do České republiky přicestoval kvůli respondentce a kvůli ní i zůstal. Seznámili se přes internet. Rodiče partnera jsou negramotní, protože kvůli francouzské okupaci Alžírska neměli možnost navštěvovat základní školu. Manžel má jedenáct sourozenců. Rodina respondentku přijala velmi dobře a několikrát se sešli. Co se týče respondentčina okolí a rodiny, opět se nejdřív prokázala počáteční zdrženlivost a podezřívavost. Rodiče se respondentky např. ptali, kolik má manžel ještě dalších manželek. Nyní se situace zlepšila, protože rodina vidí, že je respondentka spokojená. „rodiče manžela normálně, ti moji zpočátku zdrženlivost, nyní naprosto v pohodě, vidí, že to je normální člověk. První otázka mamky, když jsem jí řekla o svatbě: Kolik má manželek, a známí, no někdo vzal, někdo nevzal. Vím, že v práci nějaké řeči byly.“ Respondentka se ve společnosti cizinců, muslimů pohybovala již dříve, jelikož je muslimka, ale podobný vztah před tím neměla. Na současném partnerovi ji nejvíc zaujaly 137

ALŽÍRSKO. (2012), [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z:

52

životní hodnoty, které vyznával, což potvrzuje domněnku, že v tomto směru budou partneři stejného vyznání sehranější. Partneři spolu udržovali vztah na dálku zhruba rok. Po této době přijel partner do Čech a s partnerkou se oženil. V našich poměrech toto není příliš časté. Většinou spolu partneři nejprve nějakou žijí a poté se teprve berou, což je (jak jsme se již dozvěděli) v islámu nemožné. Partneři se rozhodli vzít proto, že chtěli být spolu. Manžel nemohl v České republice sehnat práci především kvůli jazykové bariéře. Proto se manželé dohodli takto: „Vyřešili jsme to nakonec tak, že je s malým doma a já jsem v práci, čeština už mu jde, tak snad najít práci bude jednodušší.“ Finančně tedy zajišťuje rodinu partnerka, ale finance spravují manželé společně. Rozdíl v pojetí morálky a podobě partnerství v odlišných náboženských kulturách si respondentka uvědomovala a často o tom s manželem před svatbou mluvili. Nicméně situace byla jednodušší proto, že respondentka je muslimka. K islámu partnerka konvertovala ještě dříve, než se seznámila s manželem, který ji již jako muslimku poznal. Zeptala jsem se, jaké nejvýraznější kulturní střety partnerka pocítila. „Tím, že jsem už muslimka byla, věděla jsem, do čeho jdu. Vtipný kulturní střet byl nedávno, Adam mi po příchodu z práce ukazoval v knížce obrázek, tatínek tam začmáral královi kříže na koruně a žezle, prý král může být i bez toho. Ještě si vybavuju jednu historku, kdy jsem se chtěla jít podívat na atletické závody na stadion, děsný problém, proč bych tam chodila, že mám být doma, že správná muslimka by neměla courat atd, tak jsem se urazila, protože to bylo poprvé takové omezení a řekla jsem, že v tom případě nebudu chodit ani do práce, protože to má být na chlapovi a pokud dělá ústupky tady, tak potřebuju ústupky i jinde, odmítala jsem s ním jít i do krámu, přiznávám, že schválně jsem mu psala na seznam věci na nákup, které nevěděl, kde hledat, odmítala jsem chodit s malým ven.“ O konfliktech, které v jejich partnerství nastaly, se vyjadřuje respondentka takto: „Tím, že máme stejnou víru, tak ty naše střety se týkají maličkostí. Já osobně si neumím představit, jak může fungovat manželství, kdy každý má víru jinou. Tam to musí být problém. Velký problém vidím i v tom, když žena konvertuje jen kvůli manželovi, kolikrát se neseznámí ani s rodinným právem v jeho zemi, musí znát jeho víru pořádně, musí vědět, jak praktikuje, jaké má hodnoty. Tohle všechno je třeba vědět, než se člověk provdá za muslima. Láska je krásná věc, ale vždy (a kor pokud se jedná o manželství s cizincem) je třeba myslet dopředu.“ 53

Touto odpovědí respondentka sama poukazuje na to, že jejich partnerství je díky společné víře uchráněno před řadou konfliktů, které mohou nastat v partnerstvích věřícího muslima a nevěřící nemuslimky. Respondentka neuvádí, že by se ve stolování a vaření musela přizpůsobit svému partnerovi. Tato skutečnost vyplývá z toho, že partneři mají stejné náboženství. Na veřejnosti si partneři neprojevují přehnanou náklonost podobně jako v případě respondentky číslo 06. Respondentka číslo 07 podotýká ještě fakt, že tato zdrženlivost je patrná i před rodinnými příslušníky partnera, před kterými ji nevezme manžel ani za ruku. Respondentka žije ve spokojeném manželství, které je pevné a které ještě více stmeluje společná víra obou partnerů.

54

7

Kulturní konflikt v partnerství: příčiny a řešení Díky případovým studiím, jsme mohli nahlédnout do sedmi vztahů mezi Češkami a

imigranty muslimy tak, jak je ze svého pohledu interpretovaly samy aktérky. Seznámili jsme se s výkladem osobní zkušenosti, kterou Češky zpracovaly vlastním hodnotícím postojem, bez nároků na srovnání se zkušenostmi jiných žen, které se rozhodly uzavřít heterogamní manželství s cizincem-muslimem. V této části práce chci porovnat zkušenosti jednotlivých žen získané dlouhodobým partnerským životem s cizincem-muslimem. Chci nalézt kauzality kulturního střetu heterogamního manželství/partnerství, které jsou vázané a) na náboženskou ideologii a příkazovost, b) na model rodiny a postavení jednotlivých členů v ní a c) na mentalitu a kulturní zvyklosti, získané socializací v zemi původu. Současně se pokusím fakta vzešlá z výzkumu konfrontovat s fakty uvedenými v literatuře. Partneři: postoj k česko-muslimskému manželství Všech

sedm

Češek,

které

uzavřely

heterogamní

česko-muslimská

manželství/partnerství, vstupovalo do tohoto partnerství ze své vůle, s vědomím kulturní odlišnosti partnera a s alespoň základním povědomím o myšlenkovém základu islámu. Kulturní odlišnost partnera, ukotvená v muslimství, byla pro všechny respondentky jedním ze základních podnětů navázání známosti a vstupu do partnerských vztahů předností a uzavření manželského svazku. Všechny respondentky hledaly „jinakost“. Tu obdivovaly, chtěly s ní žít a spatřovaly v ní své obohacení a příslib pro svou budoucnost. V tomto postoji se neodlišovaly – bez ohledu zda získaly středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, bez ohledu na intenzitu předchozích kontaktů s muslimskými přáteli a kamarády138 a bez ohledu na národnost a místo původu manžela/partnera. Pro všechny bylo partnerství s cizincemmuslimem vyústěním představ o ideálním muži. Manželé/partneři respondentek pochází z různých zemí a různých sociálních zázemí. Společným pro všechny však je nezpochybnitelné vědomí jejich muslimství, vůle zůstat ukotveni a nevystoupit z tradice této víry, přesvědčení o dominantním postavení muže v rodině a rozhodnutí žít v České republice. Důvody tohoto rozhodnutí byly ovšem různé. 138

Všechny respondentky se pohybovaly ve společnosti cizinců a imigrantů ještě před tím, než vytvořili páry se svými pozdějšími manželi. S výjimkou konvertitek již prožily vztah s cizincem. Ženy konvertitky naproti tomu respektovaly pravidla islámu, který soužití dvou lidí opačného pohlaví před svatbou odmítá.

55

Někteří do České republiky přijeli kvůli studiu, práci či turistice; zde se seznámili s českými dívkami, oženili se (i proto, aby získali trvalý pobyt) a zůstali. Manželé Češek konvertitek přišli naproti tomu do České republiky buď s manželkami na základě společného rozhodnutí (podmíněného i ekonomicky a vůlí trvale žít v ČR) nebo proto, aby se zde oženili a mohli být se svou ženou (viz. manžel respondentky č. 07). V prvních případech partneři nezůstali ani nepřišli do České republiky kvůli svým partnerkám, v dalších případech české manželky zásadně ovlivnily jejich volbu. Postoj rodičů a příbuzenské skupiny Rodiny manželů respondentek přijaly evropské manželky různě. V několika případech se respondentky s rodinou manžela buď nikdy neviděly, nebo se setkaly jen nárazově a nakrátko s několika členy manželovy rodiny, nikdy s rodinou celou. Zůstaly nepoznány a i pro ně zůstala rodina manžela neznámá. Prostorová vzdálenost země původu manžela a finanční nákladnost cesty do Evropy byla zdůvodněním této izolace. Záměrem však v některých případech byla i snaha manžela-muslima zamezit seznámení a tím i odhalení názorů a ideových postojů manželky a také vlastních přestupků proti normám výchozí společnosti. Potencionální konflikt řešili manželé respondentek zatajováním nepřijatelného. Např. manžel jedné respondentky své rodině nepřiznal, že jeho žena není muslimka a tento fakt zatajuje dodnes. Své rodině také neřekl, že žili jako manželé ještě před sňatkem. Ani v jednom z těchto případů proto nebyl dán prostor, aby došlo k nějakým konfliktům. Respondentky konvertitky byly přijaty rodinami svých manželů dobře, pokud je rodiny poznaly již jako muslimky. Muslimství bylo pro rodinu manžela garancí; národní příslušnost ani evropský původ v těchto souvislostech nevadily. Tohoto přístupu rodičů a příbuzenské skupiny jsou si muži-muslimové zřejmě vědomi. Z toho vyplývá, že rodičům vadí nejen skutečnost, že jejich syn si vzal za manželku nemuslimku, navíc pokud by nebyla ani křesťanka, nepřijali by ani soužití manželů bez sňatku, což je pro muslimy jeden z největších hříchů. Odmítavý postoj ze strany rodičů a příbuzenské skupiny zažila i respondentka-muslimka, která konvertovala až po svatbě, byla rozvedená a měla z prvního manželství dítě. I tyto skutečnosti byly pro muslimskou rodinu manžela neakceptovatelné. A v této souvislosti byl pak i evropský původ ženy odmítnut a vyložen jako znak morálního úpadku. V kapitole číslo 5 jsem se zmínila, že si muslim smí vzít za ženu nemuslimku, ale jen pokud je věřící jiného monoteistického náboženství. I můj výzkum prokázal, že skutečnost, že 56

nastávající synova žena není muslimkou, byla pro manželovu rodinu zásadním problémem. Naproti tomu evropský původ ženy-manželky byl problémem pouze tehdy, když byl spojen s jinou nepřijatelností (nemuslimství, bezvěrectví, dítě z předchozího partnerského vztahu). Pohled rodičů respondentek na vztahy jejich dcer s cizinci-muslimy byl v podstatě shodný. Bez ohledu na vzdělání, názorovou orientaci, vztah k víře a náboženství rodiče takovýto sňatek problematizovali. Upozorňovali na odlišnou mentalitu a hodnotové orientace. Obávali se i možného ekonomického propadu svých dcer. Jak jsem již psala v teoretické části práce, Scheu ve své knize zdůraznil, že Češi nejsou příliš otevření čemukoliv cizímu, muslimy nevyjímaje. Tuto skutečnost autor zdůvodňuje historickými událostmi, které se odehrály v České republice a také tím, že výskyt muslimů v Čechách nemá pevnou oporu v dějinách země. Tento postoj se projevil a potvrzuje i v pohledech rodin respondentek na jejich „exotické“ sňatky. Všechny respondentky přiznávají prvotní obavy rodičů a některé dokonce připouští, že počáteční postoj rodičů a okolí k jejich partnerskému vztahu a k uzavření manželství s imigrantem muslimem, byl velmi negativní. V postoji rodičů, okruhu přítel a známých ovšem hrála úlohu nejen náboženská příslušnost, ale i národnost manžela-muslima a země jeho původu. Kulturní konflikt v česko-muslimských manželstvích Víra a náboženství Všechny dotázané Češky počítaly při vstupu do manželství/partnerství s muslimem s jeho náboženskou příslušností i s tím, že tato příslušnost nese s sebou transparentní kulturní charakteristiky. I když žádnou z nich uvědomovaný kulturní rozdíl mezi křesťanstvím a islámem neodradil od sňatku, jejich reakce byly odlišné – v době uzavření sňatku i v následném soužití. Pro konvertitky partner-muslim znamenal jedinou volbu. Při uzavření partnerství přinášel posílení jejich víry a zadostiučinění z naplnění údělu stát se manželkou. Respondentky muslimky (konvertitky) oceňují hodnoty, které jejich muži vyznávají a přitažlivost muže vidí především v jeho vnitřních kvalitách. Konflikt, který by vycházel z různého náboženského vyznání a jeho praktikování, mezi nimi a jejich manžely nenastal. Pro respondenty, které neopustily křesťanství, byla situace složitější. Vyjednávání vzájemných pozic k víře druhého započalo ještě před uzavřením manželství. Iniciovali je 57

muži-muslimové. Svou budoucí manželku buď touto otázkou nezatěžovali, nebo ji přesvědčovali o své náboženské toleranci. Pak vysvětlovali, že nezáleží na druhu náboženství, nýbrž na víře jako takové; argumentovali, že je důležitá víra v boha, a není podstatné, zda v něj věří jako křesťanky nebo muslimky. Tuto strategii však záhy po svatbě opustili a zvolili přesvědčování o nutnosti konvertovat k islámu. Pak dokazovali, že islám je lepší náboženství než křesťanství a křesťanství napadali. Období „přesvědčování“ vnášelo do manželství napětí; přimělo manželky křesťanky k váhání a úvahám o konverzi. Pouze jediná konvertovala. Ostatní islám nepřijaly a muži-muslimové své úsilí posléze vzdali. Scénář tohoto nábožensky motivovaného střetu (konfliktu) byl analogický: ubezpečování o toleranci k víře a ideologické pozici ženy, úsilí o její konverzi k islámu a smíření se s neúspěchem. Tento konflikt byl konfliktem závažným, avšak dočasným. Ani v jediném případě nevedl k rozpadu manželství, bez ohledu na vítěze tohoto konfliktu. Druhý konflikt mezi manžely, jehož podstata vycházela z náboženské orientace, se vázal k transformaci vztahu muže k islámu a především k praktikování víry. Tento konflikt se neomezil pouze na manželství křesťansko-muslimská; poznamenal i manželství konvertitek. Všechny respondentky byly s pravidly islámu obeznámeny (některé více, některé méně) ještě před vstupem do manželství/partnerství s mužem muslimem. Počítaly s tím a respektovaly, že po vstupu do manželství budou jejich muži nadále praktikovat svou víru. V průběhu manželství však někteří posílili svou víru a zejména manželky-křesťanky její praktikování začaly pociťovat pro sebe a své děti jako jisté omezení a na veřejnosti nežádoucí zviditelnění. I manželé konvertitek, kteří se přistěhovali do ČR se svými ženami, tedy jako ženatí muži, po příchodu do Evropy v praktikování víry pokračovali. V případech mužů z Ghany, Iráku a Pákistánu sice zprvu polevili v jejím praktikování, ovšem postupně se ke své víře vraceli a někteří z nich se stali v českém prostředí dokonce ortodoxnější muslimové, než byli před imigrací (obdobně jako imigrant z Mali). Posilování víry manžela, provázené zintenzívněním jejího praktikování, manželky-konvertitky sice registrovaly a komentovaly, avšak nezhodnotily jako narušující ani pro chod manželství ani pro vzájemné vztahy v rodině. Naproti tomu manželky-křesťanky mu přikládaly vysoký význam a označovaly za jednu ze zásadních příčin nesouladu.

58

Model rodiny a postavení muže a ženy v ní Všechny respondentky vypověděly, že si již před vztahem s muslimem uvědomovaly rozdíl v pojetí morálky a podobě manželství v křesťanské a islámské kultuře. Respondentky nemuslimky ale zároveň odpovídají, že je tyto zjevné rozdíly neodradily. Některé tvrdí, že doufaly, že jejich partnerství bude výjimkou. Respondenty konvertitky, které byly již před sňatkem muslimkami, si své partnery braly také hlavně proto, že byli muslimové. Muslimka si smí vzít zase jen pouze muslima. Konvertitka, která konvertovala k islámu až po svatbě kvůli svému manželovi, přijala pravidla islámu a to s pocitem svobodné volby, zaštítěné přesvědčením, že by konvertovala i pokud by se neprovdala za muslima. Vstupní pozice všech respondentek k manželovi/partnerovi byla více než vstřícná. Na svých partnerech většinou oceňovaly, že jsou jiní než čeští muži. Že jsou zajímavější a zábavní. Dále se výpovědi o tom, co je zaujalo, různí. Respondentky muslimky (konvertitky) si váží především hodnot, které jejich muži vyznávají a přitažlivost svého muže vidí především v jeho vnitřních kvalitách. Ostatní ženy svůj obdiv budují i na kulturní jinakosti a antropologickém typu muže. Připouští, že měly vždy slabost pro „exotické“ muže. Ve všech mnou sledovaných případech česko-muslimských manželství došlo k uzavření sňatku zpravidla poměrně rychle. Češky konvertitky, které byly muslimkami ještě před vztahem s mužem muslimem, se svými partnery před svatbou nežili. Jejich důvod k sňatku byl tedy jasný. Chtěli být spolu. Partneři se před svatbou nesmí ani políbit a jakýkoliv fyzický kontakt nebo případně pohlavní styk je před svatbou zapovězen, proto si své partnery vzaly, aby s nimi mohly být. Krátkou dobu mezi seznámením a sňatkem u žen nekonvertitek inicioval muž muslim; ženy však jeho iniciativu přijaly a pochopily ji právě v kulturní různosti. Některé ženy dokonce vysloveně hovoří o tom, že pokud je muž muslim, jde všechno velmi rychle. Přestože všechny mnou dotázané ženy si uvědomovaly různost přístupu k instituci manželství a odlišnost postavení muže a ženy v křesťanské (středoevropské) a muslimské rodině a přestože byly rozhodnuty odlišnosti překonat a řešit, realita je do značné míry zaskočila. Překvapila je nejen sama četnost růzností, ale i změna přístupu manžela k nim. Významnými konflikty a zároveň kulturními střety jsou problémy s partnerovou rodinou, a to nejen pokud respondentku nepřijímá dobře. Problémem pro Češky je vazba jejich manžela na jeho matku. Často zmiňovaný je zvláštní vztah mezi syny a matkami, na 59

který v Čechách nejsme zvyklí. Muslimští muži (alespoň z perspektivy jejich českých manželek) jsou na matky velmi fixovaní a mnohdy např. v hádce matku upřednostní před partnerkou. O tomto jevu se zmiňuje i odborná literatura, kterou jsem uvedla v teoretické části. Vztah úcty k matce a její upřednostňování před manželkou vadí i konvertitkám, tedy ženám, které rodina manžela přijímá a uznává. I konvertitky tvrdí, že věděly, do čeho jdou. Nicméně obě připouští, že pokud by neměly stejné náboženství jako jejich manželé, snad si ani vztah s nimi nedokáží představit. Konflikty, které vycházejí z různého pojetí postavení ženy v rodině a její úlohy v manželství, se promítaly i do každodenního chodu domácnosti. Respondentky-konvertitky hovořily o tom, že je jejich manželé poučovali o místě muslimky v rodině. Dali jim najevo, že by jako správné muslimky měly být doma, starat se o rodinu a především o svého manžela. Výjimečně respondenty upozornily i na domácí násilí. Zmínily, že je manželé opakovaně bili. Respondentky, které žily s partnery z Ghany a Mali zmiňují mezi nejčastějšími konflikty také četné zálety a nevěry, ostatní respondentky se o nich nezmiňují. Další otázkou, vnímanou respondentkami v její konfliktnosti, jsou finance. Z teoretické části víme, že Korán káže, aby ekonomicky zajišťoval rodinu muž. V cizím prostředí je ale pro muslimy daleko složitější sehnat práci, která by uživila rodinu. Nahlíženo perspektivou mnou sledovaných česko-muslimských manželství je zařazení na českém trhu práce jak z pozice muže, tak a především z pozice jeho české manželky problémem, který musí heterogamní česko-muslimská rodina řešit. Ve dvou případech zaměstnali imigranty muslimy známí, které zde měli. Využili tedy při hledání práce vlastních sociálních sítí. V dalších dvou případech si manželé práci našli sami. V manželství respondentky číslo 07 manžel přistoupil na to, že rodinu bude živit manželka a on bude na mateřské dovolené. Manželé, kteří se teprve chystají do Evropy přestěhovat z Egypta, počítají s tím, že uplatnění muže na trhu práce bude složité. Extrémní je situace v případě vztahu Iráčana a respondentky číslo 01. Muž odmítl pracovat a celých dvacet let ho živí manželka. V konkrétních sledovaných českomuslimských manželstvích se na finančním zabezpečení několika rodin podílí manželka Češka. Realizuje roli, která je pro ženu běžná v českém kulturním prostoru a která ji zajišťuje rovnocenné rozhodování o rodinných financích. Přesto se všichni manželé, pokud neživí rodinu výhradně oni, na správě financí chtějí podílet, a odmítají závislost na své ženě alespoň „na oko“. Trvají na své důstojnosti a na své tradičním postavení muže-muslima v rodině protože podle Koránu má finančně zajišťovat rodinu muž. Z této své pozice neustupují. 60

Mentalita a kulturní zvyklosti Odkazy na odlišnou mentalitu manželů se všemi rozhovory. Všechny respondentky, pokud tento problém přímo nedefinovaly, ve svých příbězích naznačily, že muž muslim chce mít vždy poslední slovo, nad ženou převahu a trvale zaujmout povýšené postavení. Relativně často respondentky zmiňovaly konflikty, které vyplývaly z jiného chápání postavení muže ve společnosti. Dotýkaly se zejména tří situací: vystupování manželů ve společnosti a na veřejnosti, komunikace ženy s jinými muži a oblečení ženy mimo domov. Všechny dotázané respondenty v mírnější či kritičtější podobě upozorňovaly na odlišný přístup a chování manželů/partnerů v soukromí a na veřejnosti. Intimnosti podle manželů-muslimů patří do soukromí, na veřejnosti jsou tabu. Ve společnosti vyžadují manželé-muslimové od ženy zjevné projevy úcty, nesnesou, aby je nerespektovala. Nepřijmou, aby např. s nimi žena na veřejnosti diskutovala. Striktně oddělují mužskou a ženskou část společnosti, přičemž tyto části nepovažují za sobě rovné. Zbavení rovnocennosti ve veřejném prostoru pociťují české manželky jako zásadní kulturní konflikt, jemuž jsou opakovaně vystavovány. Tento problém zmiňují i konvertitky. I jich se dotýká. Konfliktní situace mezi manžely opakovaně vyvolával majetnický přístup muže k ženě a jeho žárlivost. V interpretaci respondentek si je muži „přivlastňovali“ a toto přivlastnění, na které nebyly zvyklé, odsuzovaly a považovaly za nepřijatelné. Neváhaly uvádět konkrétní příklady zásahu do svého soukromí. Obě vlastnosti, majetnický přístup k ženě a žárlivost, respondentky označovaly za charakteristický rys muslima; v jejich výkladu se tato charakteristika stala stereotypním soudem. Jako pro sebe nepřijatelné vnímaly respondentky i manželovu kritiku svého oděvu. Co jim přišlo normální, manželům přišlo příliš vyzývavé. Pokud o této kritice hovořily, označovaly manželova upozornění a doporučení jako intervenci, kterou musely od svých mužů snášet. Vnímaly ji tedy jako konflikt. Všechna partnerství

jsou

prostoupena kulturními

střety vycházejícími

jednak

z manželova/partnerova muslimství, a jednak z kultury země, z níž manžel pochází. Muži muslimové se v mnoha případech projevují v partnerství stejně, ale objevilo se i několik rozdílností, kterými se muži muslimové od sebe liší. Tyto odlišnosti potom vychází z modelů kultur, v nichž byli partneři vychováni, nebo z jejich vlastních povahových rysů. Manželé se např. liší ve způsobu, jakým se v Evropě uplatnili na trhu práce. Partneři z Ghany 61

a z Tuniska si práci našli sami. Manžel Alžířan i přesto, že jako správný muslim má živit rodinu, přistoupil na to, že bude na mateřské dovolené, jelikož by pro něj jako pro cizince bylo těžší nalézt práci. Manželům s Mali a Pákistánu pomohli v uplatnění na trhu práce jejich příbuzní nebo přátelé pocházející ze stejného prostředí. Manžel pocházející z Iráku zde naopak nikdy nepracoval a ani se nesnažil práci najít. Dále se potom partneři respondentek odlišují v nazírání na odívání své ženy. Zde se vymykají muži z Mali a Ghany, kteří na zahalování nelpí. V partnerství respondentek s muži z Iráku a z Ghany došlo opakovaně k domácímu násilí, o kterém se jiné respondentky nezmínily. Kulturní konflikty poznamenaly život všech sledovaných česko-muslimských manželství. Ovlivnily soužití manželů a staly se také jednou z hlavních příčin rozpadu manželství. Pouze jedno manželství ze čtyř, kde žena není muslimkou, trvá i nadále. Ženy z rozpadnuvších partnerství si již nedokáží představit, že by ještě někdy měly vztah s cizincem muslimem. Manželství mužů muslimů a Češek konvertitek jsou stabilnější a spokojenější. Potvrzuje se tedy, že společné náboženství je v tomto případě hlavním klíčem k přežití v multikulturním partnerství.

62

8

Závěr V rámci své práce jsem se snažila vyzkoumat náboženskou podstatu kulturního střetu

v česko – muslimských partnerstvích. Proto jsem volila respondentky, které žijí nebo žily s muži muslimy pocházejícími z různých zemí. Mezi respondentkami byly i tři konvertitky. Ukázalo se že, tato manželství jsou stabilnější, vyrovnanější a především všechny tři stále trvají, což dokazuje, že kulturní rozdíly, které pramení pouze z různé národnosti, nejsou nepřekonatelné, a že pokud spolu manželé sdílí jednu víru a tím pádem i životní postoj a pohled na svět, může i takovéto multikulturní manželství fungovat. Jaká je tedy náboženská podstata kulturního střetu v multikulturním partnerství Češky a imigranta muslima? Předpokládám, že do každého partnerství se promítla jednak národnost, která do značné míry povahu člověka ovlivňuje, a jednak náboženství. Konflikty a kulturní střety, které se výpovědích respondentek opakovaně vyskytly, tedy vychází z náboženství, protože každý muž muslim je jiné národnosti, a tudíž střety, které se opakují, nemohou vycházet ze zvyklostí země, protože tu nemají imigranti společnou. Společný je jim pouze islám. V úvodu jsem si položila čtyři výzkumné otázky. Nyní se pokusím definovat odpověď na každou z nich. V druhé části závěru se pokusím odpovědi konfrontovat s fakty vzešlými z teoretické části.

1. Závěry vycházející z výzkumu První výzkumná otázka zní: Výchozí očekávání českých žen od partnerství s muslimemcizincem, znalost rizik tohoto manželství/partnerství před jeho uzavřením/vstupem do něj a pohled rodiny a okolí mužů i žen na jejich manželství/partnerství Z výzkumu vyplynulo, že všechny ženy nehledě na to, zda jsou to ženy bez vyznání, křesťanky nebo konvertitky, si rozdíl v pojetí morálky a podobě partnerství v křesťanské a islámské kultuře uvědomovaly ještě před vstupem do manželství s mužem muslimem. Češky bez vyznání nebo Češky křesťanky zároveň vypověděly, že ani tak je tento rozdíl od vstupu do partnerství neodradil. Češky konvertitky s tímto rozdílem samozřejmě počítaly a byly s ním jako muslimky dobře obeznámeny. Je třeba zdůraznit, že všechny ženy, kromě konvertitek, které byly muslimkami ještě před vztahem s nynějším partnerem, měly již dříve 63

vztahy s cizinci a téměř všechny přiznaly svou slabost pro cizince a pro exotické muže. Co se týče postoje rodin respondentek, všechny respondentky vypověděly, že jejich rodiny byly z jejich vztahu s muži muslimy nejprve rozpačité a v řadě případů respondentkám rodiny sňatek rozmlouvaly. Pohled rodin partnerů na vztah s Češkou se různí. Obecně lze ale říci, že Češky, které rodiny poznaly již jako muslimky, byly přijaty dobře. Respondentky křesťanky rodiny partnerů vůbec nepoznaly, takže nemůžeme odhadnout, jak by byly přijaty, ale obě vypověděly, že o jejich náboženském vyznání rodiny partnerů pravděpodobně neví, což napovídá, že by jejich nemuslimství hrálo roli v nahlížení rodin partnera na partnerku. Další dvě Češky nemuslimky rodiny partnerů nepřijaly dobře. V prvním případě o tom, že respondentka není muslimka, rodina věděla a nepřijímala tento fakt dobře, a v druhém případě vyznání manželky partner zatajil, protože by ji rodina nepřijala. Z toho lze vyvodit, že pro rodiny partnerů je náboženská otázka, neboli v této souvislosti zmiňované muslimství, velmi důležitá. Druhá výzkumná otázka zní: Konflikt dvou pojetí vztahu muže a ženy v rodině a ve společnosti Všechny respondentky daly ve svých výpovědích najevo, že jejich pozice ženy je ve vztahu s mužem muslimem podřízená. Obzvláště na veřejnosti nesnesou partneři, aby to vypadalo, že je jejich žena nerespektuje. Na veřejnosti muži vyžadují, aby jim jejich ženy prokazovaly náležitou úctu a nediskutovaly s nimi. Všichni muži zároveň chtějí nebo chtěli mít přehled o financích, i když peníze vydělává jejich žena. Pokud se respondentky setkaly s rodinami svých partnerů, zmínily se o problematických vztazích s matkami svých manželů, kteří k nim chovali velkou úctu a často je upřednostnily před svými partnerkami, což je v našem prostředí v takovéto míře nezvyklé. Třetí výzkumná otázka zní: Konflikt dvou náboženských vyznání v rodinném soužití Respondentky vypověděly, že pokud již nebyly muslimkami před vstupem do manželství s mužem muslimem, snažili se je jejich partneři ke konverzi přimět. U všech respondentek nemuslimek se vyskytl stejný jev, a to ten, že jejich partneři je ze začátku vztahu přesvědčovali, že stejné náboženství není ve vztahu důležité, v případě křesťanek partneři tvrdili, že je podstatné, aby jejich partnerky věřily v boha, a nezáleží na tom, zda jsou křesťanky nebo muslimky. Ve všech případech ale došlo na konflikty ohledně víry a ukázalo se, že stejné náboženství je pro partnery muslimy, navzdory počátečnímu přesvědčovaní, že

64

tomu tak není, důležité. Po čase od nátlaku na partnerku muži upustili ovšem skutečnost, že partnerka nepřestoupila k jejich víře, vnímají dodnes velmi negativně. Čtvrtá

výzkumná

otázka

zní:

Konflikty

vycházející

z

praktikování

víry

a

respektování/nerespektování náboženských symbolů druhého (oděv, stravování) Praktikování víry se ukázalo jako problém ve třech případech, kdy respondentky uvádí, že časté modlení je v českém prostředí nepraktikovatelné. V případě konvertitek se tento problém samozřejmě neobjevuje, jelikož manželé víru sdílí. Pouze jedna respondentka, nemuslimka, praktikování jako problém neuvádí. Zároveň ale přiznává, že její manžel se nemodlí podle přesných pravidel, která káže Korán. Co se stravování týče, neprokázalo se, že by úprava jídelníčku podle partnera byl pro respondentky velký problém, a že by jej respondentky vnímaly jako výrazný kulturní střet. Všechny respondentky vypověděly, že to je v soužití s muslimem ten nejmenší ústupek. Větší problém Češky nemuslimky vidí v nutnosti přizpůsobit svůj oděv partnerovu přání. Partneři respondentek nesnesou odhalující oblečení. Přizpůsobení oděvu je samozřejmostí opět pouze pro konvertitky. Oděv naopak není problém pro partnery z Ghany a z Mali, kteří své partnerky v tomto směru nijak neomezují. Dalším konfliktem je v našem prostředí běžný kontakt s jinými muži, který Korán zakazuje. Češky konvertitky tento problém nemají, jelikož pravidla islámu dobře znají. Ostatní respondentky se setkaly s žárlivostí a s hádkami kvůli promluvě s jiným mužem. Pro muže muslimy je nepřípustné i políbení tváře na pozdrav, což je v našem prostředí běžný jev.

2. Závěry vycházející z výzkumu versus odborná literatura Christian Harald Scheu ve své knize Migrace a kulturní konflikty vypovídá o tom, že Češi nejsou nakloněni cizincům a cizím kulturám. Uzavřenost vůči muslimům je historicky daná, jelikož výskyt muslimů v České republice nemá historický základ.139Chladný a rozpačitý postoj k cizincům muslimům se potvrdil, jelikož všechny respondentky vypověděly, že jejich rodiny zprvu partnery imigranty muslimy nepřijímaly dobře. Chování partnerů muslimů (zatajování náboženského vyznání partnerek) potvrzuje, že pro jejich rodiny je víra při výběru partnerky zásadní. Zároveň se však nepotvrdila tolerance, která by měla vycházet z faktu, že

139

SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 194

65

muslim si smí vzít nemuslimku ovšem alespoň věřící jiného monoteistického náboženství.140 I přesto, že obě respondentky křesťanky jsou věřícími monoteistického náboženství, jejich partneři se je i tak snažili přimět ke konverzi. Všechny respondentky potvrdily, že jejich postavení ve vztahu je podřízené, nebo by alespoň podle jejich partnera mělo být. Toto vyplývá i z literatury, která vypovídá, že jednou z povinností manželky je poslouchat svého partnera.141 Nadřazenost muže nad ženou prostupuje, jak jsem se zmínila v teoretické části práce, i Koránem.142 Prokázalo se, že na veřejnosti muži nesnesou jakýkoliv projev neúcty ze strany své ženy. Tuto skutečnost potvrzuje i literatura, kde je jasně řečeno, že žena nesmí se svým mužem diskutovat a zvyšovat hlas.143Respondentky mezi konflikty řadily i konflikt s matkami manželů, kteří matkám v rozepři dávali přednost, nebo je po manželské hádce vyhledávali jako oporu. Toto vyplývá i z literatury, která udává, že matka manžela má právo vstupovat do jeho soukromí a právo zasahovat do jeho vztahů. Zároveň si jako žena, která porodila syna, zaslouží úctu a pozornost.144 Z výše uvedených odpovědí na výzkumné otázky vyplývá, že partneři některých respondentek mají problém s oděvy, které respondentky nosí nebo nosily. Je to proto, že muslimky by měly chodit zahalené. Partneři se pravděpodobně, když už nepřesvědčily své ženy ke konverzi, alespoň snaží, aby ženy plnily některá základní pravidla islámu. Muslimky by měly chodit zahalené a nemělo by jim být vidět nic kromě nohou, rukou a obličeje.145

140

SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 204 ISLAMINFO (2007): Šaría – manželství. [online]. [cit. 2012-05-1]. Dostupné z: 142 DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 9 – 10., [online]. [cit. 201205-03]. Dostupné z: 143 DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 8., [online]. [cit. 2012-0503]. Dostupné z: 144 Křikavová, A., Mendel, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost, Praha, Baset, str. 149 145 ISLAMINFO, (2010): Ženy a jejich postavení v islámu. [online]. [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: 141

66

9

Zdroje

AL-AZÍM, Š. A. (2011): Ženy v Islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici. Praha: Muslimská obec v Praze

ALŽÍRSKO. (2012), [online]. [cit.2012-06-01]. Dostupné

z:

AVRUCH, K. (1998): Culture and Conflict Resolution. USA: Institute for Conflict Analysis and Resolution, George Mason Universtiy. [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z:

BARTUŠKOVÁ, J. (2009): Motivy manželství a motivy nesezdaného soužití. Diplomová práce. Brno: Masarykova Univerzita, Filosofická fakulta, [online]. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z:

BRITSKÉ LISTY, (2011): Dr. Vladimír Sáňka: Proč jsem konvertoval k islámu. [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: < http://blisty.cz/art/9324.html>

DISMAN, M. (2002): Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, [online]. [cit. 2012-04-13]. Dostupné z:

DVOŘÁKOVÁ, M. (2008): Rodina v islámské tradici. Praha: Univerzita Karlova, str. 6., [online]. [cit.2012-05-03] Dostupné z:

EGYPT. (2012), [online]. [cit.2012-05-26]. Dostupné z:

ERIKSEN, T.H. (2007): Antropologie multikulturních společností – Rozumět indentitě. Praha: Triton, [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: 67



EZZEDDINE, P., HEŘMANSKÝ, M., NOVOTNÁ, H., SEIDLOVÁ, G., ŠŤOVÍČKOVÁ, M., VAŇKOVÁ, M.: Etika výzkumu, e- learningový kurz. Praha: Univerzita Karlova, Úvod do společenskovědních metod, [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z:

FIŠEROVÁ, V.: Manželství. In: MAŘÍKOVÁ, H.,PETROUSEK, M., VODÁKOVÁ, A., (1996): Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, [online]. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z:

GOODY, J. (2006). Proměny rodiny v evropské historii, Praha: Nakladatelství Lidové noviny

HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Praha: Portál s.r.o., [online]. [cit. 2012-04-16] Dostupné z:

HRBEK, I. (1972): Vznešený korán (4, 23). [online]. [cit. 2012-04-29]. Dostupné z:

IRÁK. (2012), [online].[cit-2012-05-03]. Dostupné

z:

ISLAMINFO, (2006): Bití žen v islámu. [online]. [cit. 2012-05-05] Dostupné z:

ISLAMINFO (2007): Šaría – manželství. [online]. [cit. 2012-05-1]. Dostupné z: http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2007/05/30/saria-manzelstvi/

ISLAMINFO, (2010): Ženy a jejich postavení v islámu. [online]. [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: 68

JUŘÍKOVÁ, J. (2010): Multikulturní společnost v Čr. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, str. 11 [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:

KASPER, W. (1997): Teologie křesťanského manželství. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury

KATRŇÁK, T. (2008): Spříznění volbou? : Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice. Praha: Sociologické nakladatelství

KOHOUTEK, R. (2005-2006): Multikulturní společnost. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:

KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ ENCYKLOPEDICKÉHO DOMU, SPOL. S.R.O. (1998): Slovník cizích slov. Praha: Encyklopedický dům, spol. s.r.o.

KOPÁČOVÁ, T. (2010): EASTSIDESTORY – Romeo a Julie 3. Tisíciletí, Česká televize Jacket Bros., [online]. [cit. 2012-05-04]. Dostupné z: <www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10099469376-eastsidestory-romeo-julie-3-tisicileti>

KROPÁČEK, L., (2011): Duchovní cesty Islámu, Praha: Vyšehrad, [online]. [cit. 2012-3102]. Dostupné z:

KROPÁČEK, L., GOMBÁR, E., MARKOVÁ, D., OBUCHOVÁ, L. (1999): Islám v diaspoře. Praha: Orientální ústav akademie věd v ČR

KŘIKAVOVÁ, A., MENDEL, M. (2002): Islám, ideál a skutečnost. Praha: Baset, str. 142

MALI. (2012), [online]. [cit. 2012-05-25] Dostupné z:

69

MARÁDOVÁ, E. (2005): Multikulturní porozumění. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, str. 5, [online].[cit.2012-04-17]. Dostupné z:

MOŽNÝ, I. (2002): Sociologie rodiny. Praha: SLON, str. 20

MURPHY, R.F. (2006): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon., str. 227, [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z:

NEŠPOR, Z., VÁCLAVÍK, D. (2008): Příručka sociologie náboženství. Praha: SLON

NEUŽIL, O., MITZEROVÁ, A. (1995): Islám a jeho svět. Brno: Moravské zemské muzeum, str. 11

ORINIČOVÁ, P. (2011): Proměna hodnot vztahujících se k manželství a partnerskému soužití u katolických věřících a nevěřících. Bakalářská práce. Brno: Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z:

PÁKISTÁN. (2012), [online]. [cit.2012-05-17]. Dostupné

z:

PESCHKE, K.H. (1999): Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z:

SCHEU, H.CH. (2011): Migrace a kulturní konflikty. Praha: Auditorium s.r.o., str. 241

SYED, R.A., (2011): Islám a muslimové. Praha: Muslimská obec v Praze, str. 44

70

ŠULOVÁ, L. (2007): Partnerské vztahy, manželství a rodičovství. Pardubice: Sborník z kongresu Pardubice 2007., [online]. [cit. 2012-04-28]. Dostupné z:

ŠVINGALOVÁ, D. (2007): Multikulturní výchova. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:

TUNISKO. (2012), [online]. [cit.2012-05-29]. Dostupné z:

71