UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií

Diplomová práce

2015

Bc. Jana Kotasová

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií

Bc. Jana Kotasová

Povstání Zapatistů a jeho vliv na politickou transformaci v Mexiku Diplomová práce

Praha 2015

Autor práce: Bc. Jana Kotasová Vedoucí práce: PhDr. et Mgr. Kryštof Kozák, PhD.

Rok obhajoby: 2015

Bibliografický záznam KOTASOVÁ, Jana. Povstání Zapatistů a jeho vliv na politickou transformaci v Mexiku. Praha, 2015. 76 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Katedra amerických studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. et Mgr. Kryštof Kozák, PhD.

Abstrakt Diplomová práce pojednává o povstání Zapatovy armády národního osvobození a jeho vlivu na demokratizaci a politickou transformaci v Mexiku. Práce nejprve uvádí do kontextu politické situace v Mexiku před rokem 1994, historie vzniku Zapatovy armády a volebního roku 1994. Důvodů k povstání bylo několik, od neoliberalismu mexické ekonomiky a ukončení pozemkové reformy až po vstup Mexika do Severoamerické zóny volného obchodu. V době povstání bylo Mexiko autoritativním režimem s vládou jedné strany - Revoluční institucionální strany. Zapatisté se snažili proklamovat změnu směru mexické politiky. Samotné povstání trvalo pouze 12 dní, než byla zahájena jednání mezi vládou a povstalci. Díky médiím a široké mezinárodní podpoře se povstání vyvinulo v levicové hnutí, bojující za práva indiánského obyvatelstva a chudší mexické populace. V průběhu let se Zapatistům podařilo dosáhnout dílčích úspěchů a mnohdy udávat směr politické transformaci. Zkoumání vlivu Zapatistů na demokratizaci v Mexiku je hlavním předmětem práce.

Abstract The thesis discusses the uprising of Zapatista Army of National Liberation and its impact on democratization and political transformation in Mexico. First, it looks into the context of the political situation in Mexico before 1994, history of Zapatista army and the election year of 1994. The reasons for the uprising were several - from neoliberalism in the Mexican economy and the completion of the land reform until the joining of NAFTA. During the uprising, Mexico was an authoritarian regime with a government of one party - the Institutional Revolutionary Party. The Zapatistas have tried to proclaim the change of direction of Mexican politics. The actual rebellion

lasted only 12 days before the start of negotiations between the government and rebels. Thanks to the media and broad international support, the uprising evolved into a leftwing movement, fighting for the rights of the Indian population and the poorer Mexican inhabitants. Over the years the Zapatistas have achieved partial success and often provide direction for the political transition. The main subject of this thesis is examining the impact of democratization on the Zapatistas in Mexico.

Klíčová slova Zapatova

armáda

národního

osvobození,

demokratizace,

Mexiko,

politická transformace, neoliberalismus, prezidentské volby v Mexiku, rok 1994 v Mexiku

Keywords Zapatista

Army

of

National

Liberation,

democratization,

Mexico,

political transformation, neoliberalism, presidential elections in Mexico, 1994 in Mexico

Rozsah práce: 125 275 znaků

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 15. 5. 2015

Jana Kotasová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce a svým nejbližším za cenné rady, připomínky a korekturu.

TEZE Diplomové práce Jméno: Jana Kotasová E-mail: [email protected] Semestr: LS Akademický rok: 2013/2014 Název práce: Povstání Zapatistů a jeho vliv na politickou transformaci v Mexiku Předpokládaný termín ukončení (semestr, školní rok): LS 2014/2015 Vedoucí diplomového semináře: PhDr. et Mgr. Kryštof Kozák, Ph.D. Vedoucí práce: PhDr. et Mgr. Kryštof Kozák, Ph.D. V čem se oproti původními zadání změnil cíl práce? Cílem práce původně bylo se zaměřit na více událostí roku 1994 v Mexiku, a jak spolu souvisely, případně na ně nahlížet z politické i ekonomické stránky. Oproti tomuto záměru jsem se rozhodla věnovat pouze jednomu hlavnímu tématu roku 1994 - povstání Zapatistů a z politického úhlu pohledu se zaměřit na vliv, který povstání mělo a na jeho ohlasy. Jaké změny nastaly v časovém, teritoriálním a věcném vymezení tématu? Časově se stále hodlám zabývat převážně a primárně rokem 1994, věcně je téma zúženo (viz popis výše) a teritoriálně hlavní téma zůstává v Mexiku, ale ráda bych analyzovala dopad povstání v médiích USA. Jak se proměnila struktura práce (vyjádřete stručným obsahem)? Zapatova armáda národního osvobození a její historie Politický systém v Mexiku Ohlasy v Mexiku - vláda a opozice Vliv na prezidentské volby a politickou transformaci? Jakým vývojem prošla metodologická koncepce práce? Práce by se měla pokusit analyzovat povstání Zapatistů a položit si výzkumnou otázku - do jaké míry povstání Zapatistů ovlivnilo politickou transformaci v Mexiku? Práce bude kompilací a bude vycházet z primární a sekundární americké a mexické literatury. Které nové prameny a sekundární literatura byly zpracovány a jak tato skutečnost ovlivnila celek práce? KHASNABISH, Alex. Zapatismo beyond borders: new imaginations of political possibility. Toronto: University of Toronto Press, 2008, 300 s. RAMIREZ, Gloria Munos. The fire and the word : a history of the Zapatista movement. San Francisco : City Lights Books, 2008, 339 s. MENTINIS, Mihalis. Zapatistas: the Chiapas revolt and what it means for radical politics [online]. London: Pluto Press, 2006, 201 p. Rebel Leader Says Zapatistas Won't Disarm Yet. New York Times. March 18, 1994. Převážně mi literatura pomohla zúžit téma a ujasnit si, o čem chci psát. Stále

zpracovávám literaturu a hledám další vhodné zdroje. Charakterizujte základní proměny práce v době od zadání projektu do odevzdání tezí a pokuste se vyhodnotit, jaký pokrok na práci jste během semestru zaznamenali (v bodech): - zúžení tématu - vymezení tématu - hledání literatury Během semestru jsem splnila to, co jsem si předsevzala - hlavním cílem bylo téma práce zúžit a to se mi, myslím, povedlo. Podpis studenta a datum: 14. 3. 2014 Schváleno: Datum Podpis Vedoucí práce Vedoucí diplomového semináře

Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 1 1.

POLITICKÁ SITUACE V MEXIKU PŘED ROKEM 1994........................................................ 4 1.1 REVOLUČNÍ INSTITUCIONÁLNÍ STRANA (PRI) .................................................................................... 4

2.

1.1.1

Historie PRI ......................................................................................................................... 4

1.1.2

Opozice ................................................................................................................................ 7

1.2

POKUSY O POLITICKOU TRANSFORMACI ......................................................................................... 9

1.3

PREZIDENT SALINAS..................................................................................................................... 11

1.4

EKONOMICKÁ SITUACE A VSTUP DO NAFTA ............................................................................... 14

1.4.1

Ekonomická situace v Mexiku před rokem 1994 ................................................................ 14

1.4.2

Severoamerická dohoda o volném obchodu ....................................................................... 16

ZAPATOVA ARMÁDA NÁRODNÍHO OSVOBOZENÍ........................................................... 21 2.1 HISTORIE ZAPATOVY ARMÁDY NÁRODNÍHO OSVOBOZENÍ ............................................................... 21 2.2 EZLN A DOMORODÉ OBYVATELSTVO .............................................................................................. 25 2.3

EZLN A PRI ................................................................................................................................. 27

2.4

EZLN A POZEMKOVÁ REFORMA ................................................................................................... 30

2.5

EZLN A NAFTA .......................................................................................................................... 32

2.6 POVSTÁNÍ EZLN .............................................................................................................................. 33 2.6.1 Průběh povstání ....................................................................................................................... 33 2.6.2 Požadavky EZLN – počátky jednání ........................................................................................ 36 3. 1994 V MEXIKU – ROK MNOHA UDÁLOSTÍ .............................................................................. 39 3.1 VOLEBNÍ ROK ................................................................................................................................... 39 3.1.1 Volební kampaně ..................................................................................................................... 39 3.1.2 Prezidentské volby ................................................................................................................... 41 3.1.3 Prezident Zedillo ..................................................................................................................... 43 3.2 EZLN V ROCE 1994 ......................................................................................................................... 44 3.3 KRIZE PESA ...................................................................................................................................... 46 4. OHLASY NA POVSTÁNÍ ZAPATISTŮ........................................................................................... 49 4.1

REAKCE MEXICKÉ VLÁDY............................................................................................................. 49

4.2

REAKCE MEXICKÉ OPOZICE .......................................................................................................... 51

4.3

REAKCE VEŘEJNOSTI – MEDIÁLNÍ SMRŠŤ...................................................................................... 53

5. VLIV ZAPATISTŮ NA DEMOKRATIZACI V MEXIKU ............................................................. 56 5.1

DEMOKRATIZACE ......................................................................................................................... 56

5.2

VLIV ZAPATISTŮ NA DEMOKRATIZACI.......................................................................................... 58

5.3

ZHODNOCENÍ POHLEDŮ NA DEMOKRATIZACI V MEXIKU .............................................................. 64

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 67 SUMMARY .............................................................................................................................................. 70 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 71 PRIMÁRNÍ ZDROJE .................................................................................................................................. 71 SEKUNDÁRNÍ LITERATURA ..................................................................................................................... 71 Knihy ................................................................................................................................................ 71 Odborné články ................................................................................................................................ 73 Kvalifikační práce ............................................................................................................................ 74 Internetové zdroje ............................................................................................................................. 74

1

Úvod O existenci Zapatovy armády národního osvobození (EZLN) se svět dozvěděl 1. ledna 1994. Pro své ozbrojené povstání v mexickém státě Chiapas si Zapatisté nevybrali datum

náhodou.

Mělo

symbolickou

přidanou

hodnotu

–

vstup

Mexika

do Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA). Zapatisté vytvořili armádu složenou převážně z indiánského obyvatelstva, ale také z mnohých mexických levicových intelektuálů a revolucionářů. Příčin, proč k povstání došlo, je několik. Kromě zmíněného vstupu do NAFTA a neoliberálních vládních politik existuje množství dalších domněnek. Hovoří se o manipulaci domorodého obyvatelstva „bílými“ profesionálními

revolucionáři,

o

staletích

útisku

indiánské

populace,

jejich

marginalizaci a opomíjení sociálních rozdílů. Povstání trvalo pouhých 12 dní, než bylo vládou jednostranně vyhlášeno příměří. Z jakého důvodu došlo k zastavení bojů? Proč dobře vyzbrojená mexická armáda nepotlačila a nezlikvidovala povstání tak marginální a nevýznamné v porovnání s celým mexickým státem? Jedná se o pouhý zlomek otázek, které jsou nasnadě. Mexiko v době povstání bylo autoritativním režimem jedné strany. Revoluční institucionální strana (PRI) vládla v Mexiku až do roku 2000 nepřetržitě, tedy 71 let. Praxí při povstáních a protestech v autoritativních režimech většinou bývá potlačení těchto povstání, jež následují rozsáhlé represe. Mexiko se ale ukázalo jako jiný případ. Tímto je celý problém povstání posunut na vyšší stupeň. Jedním z mnoha důvodů, proč mexická vláda rozhodla o příměří, byla široká medializace povstání a povstalců samotných. Zapatisté uměli média správně využít a díky tomu můžeme začít mluvit o zapatistickém hnutí, tedy širší komunitě nevládních organizací a podporovatelů EZLN. Často se dokonce hovoří o „novém sociálním“ nebo „prvním postmoderním“ hnutí. Vyvinulo se z původně socialisticky, marxisticko-leninsky orientovaného hnutí v moderní hnutí, které bojuje za práva indiánského obyvatelstva, za demokratizaci mexického politického systému a proti neoliberalismu. Tématem diplomové práce není jen povstání Zapatistů a hnutí na něj navazující. Jak vyplývá z výše zmíněného, přesah hnutí je mnohem větší než jen klasické ozbrojené povstání malé skupiny obyvatel a „volání“ po jejích právech. Zasahovalo do mexického

2 demokratizačního procesu. Právě propojení těchto dvou zpočátku odlišných aspektů – povstání Zapatistů a politické transformace, tedy demokratizace systému – činí téma diplomové práce zajímavějším. O samotném povstání byly popsány tuny papíru, dokonce i v české literatuře. To platí i o demokratizaci v Mexiku, často diskutované zejména ve spojitosti s volební výhrou Národní akční strany (PAN) ve volbách v roce 2000. Důvodem, proč jsem si téma vybrala, je zajímavá otázka propojení povstání s jeho vlivem na demokratizaci, o kterém toho překvapivě není mnoho napsáno nebo je tato otázka zmiňována jen okrajově. Práci jsem rozdělila do 5 kapitol. První z nich se zabývá politickým systémem Mexika a situací před rokem 1994, která je dle mého názoru naprosto stěžejní pro hlubší pochopení povstání EZLN. Zabývám se v ní jednotlivými politickými stranami, pokusy o politickou transformaci před rokem 1994, osobou prezidenta Salinase a ekonomickou situací. Vyvrcholením kapitoly je samotný vstup do NAFTA. Druhá kapitola je potom věnována Zapatistům samotným. Snaží se nahlížet na EZLN z různých úhlů pohledu, od její historie, přes indiánské obyvatelstvo, vztah s PRI, pozemkovou reformu a NAFTA až po samotný průběh povstání. Třetí kapitola popisuje stěžejní rok 1994 a zabývá se jeho nejdůležitějšími událostmi, průběhem vyjednávání mezi vládou a EZLN, prezidentskými volbami a ekonomickou krizí. Kapitola čtvrtá následně reflektuje ohlasy na povstání, a to jak mezi vládními představiteli a opozicí, tak ze strany médií. Zde je kladen důraz na výrazný aspekt povstání, a sice mediální kampaň, takzvanou „netwar“. V poslední páté kapitole se práce zabývá již samotným vlivem Zapatistů na demokratizaci. Nejprve je v ní definován demokratizační proces obecně, posléze jsou zdůrazněny nejdůležitější události, které jsou považovány za největší úspěchy EZLN. Závěr patří zhodnocení přínosu zapatistického hnutí a jeho vlivu. Cílem mé práce je souhrnně, systematicky, uceleně a přehledně podat vysvětlení důvodů a průběhu povstání EZLN, politického systému v Mexiku a následně zanalyzovat vliv, který Zapatisté měli na demokratizaci. Výzkumnou otázkou diplomové práce je, zda Zapatisté ovlivnili demokratizaci v Mexiku, a pokud ano, do jaké míry. Mou hypotézou a předpokladem je, že Zapatisté určitý vliv měli, ale zjištění, zda byl tento vliv konkrétní a projevil se na demokratizačním procesu, nebo byl pouze symbolický a formální, je cílem této práce. Výsledky se budu snažit zjistit na základě faktů o povstání a průběhu vyjednávání, o mexickém politickém systému

3 a v neposlední řadě také díky analytickému zhodnocení vědeckých článků zabývajících se daným tématem. Diplomová práce je deskriptivní analýzou. Co se týče literatury k danému tématu, jak jsem již zmínila, k jednotlivým částem mé práce existuje poměrně velké množství zdrojů. Na podobné, i když poněkud širší téma, byla napsána v roce 2011 disertační práce na Univerzitě Karlově, která se pro mne stala užitečnou z hlediska čerpání zdrojů a inspirace. Na dílčí témata související s mou prací bylo napsáno i množství bakalářských a diplomových prací v České republice. Pro psaní teoretického rámce povstání jsem čerpala převážně ze dvou knih, Máchovy Plamínek v horách, požár v nížině a knihy The Fire and The Word od mexické novinářky Ramírez žijící na zapatistickém území. Obě se pro mne staly užitečnými zdroji pro pochopení motivů povstání a následného vyjednávání s vládou, včetně širších souvislostí a přesahů povstání. Pro část o mexickém politickém systému a roku 1994 jsem využívala převážně knih psaných mexickými nebo americkými autory, které se zabývaly mexickou transformací, volbami a politickým systémem. Materiál pro poslední 2 kapitoly jsem čerpala především z článků z tisku a odborných článků z internetových databází, které se zabývají nejen povstáním, ale jeho širšími souvislostmi s demokratizačním procesem. Důležitým zdrojem je také primární literatura – internetové stránky EZLN, jejich Prohlášení z lakandonského pralesa, Revoluční zákony, komuniké a množství videí a filmů zabývajících se touto problematikou. Je potřeba se na ně ovšem dívat s nadhledem a kriticky, neboť jejich autory jsou většinou podporovatelé EZLN, kteří je mnohdy až příliš „uctívají“.

4

1. Politická situace v Mexiku před rokem 1994 V první kapitole diplomové práce se podíváme podrobněji na politickou situaci v Mexiku. Pro porozumění povstání Zapatistů i politické transformace, se musíme nejprve zaměřit na mexickou minulost a pochopit, jak fungoval a funguje politický systém Mexika. Po nahlédnutí do systému vlády jedné strany se zaměříme na to, jak probíhaly pokusy o alespoň částečnou politickou transformaci před rokem 1994. Tato kapitola by ovšem nebyla úplná, aniž bychom se zabývali také stěžejní postavou – samotným prezidentem Salinasem. Závěrem nesmíme opomenout též transformaci ekonomickou a připomeneme si důležitý historický mezník, vstup Mexika do Severoamerické zóny volného obchodu, který měl přímý vliv na povstání Zapatistů.

1.1 Revoluční institucionální strana (PRI) 1.1.1 Historie PRI

Spojené státy mexické, zkráceně Mexiko, jsou federativní republikou skládající se z 31 států a federálního distriktu hlavního města. Prezident, který zároveň plní i funkci předsedy vlády, je volen na šestileté funkční období. Legislativní moc je zastoupena Kongresem, který se skládá ze Senátu a Poslanecké sněmovny. Každý stát má také svůj vlastní Kongres a v čele guvernéra. Dále se státy dělí na municipios libres neboli samosprávné obce, které se skládají z jednoho centra a několika závislých obcí. Paralelně s nimi v Mexiku existují také ejidos – samosprávná družstva a agrární komunity. Tyto nepodléhají obecním autoritám a jsou založeny na kolektivním vlastnictví půdy.1 Revoluční institucionální strana (PRI, Partido Revolucionario Institucional), je dominantní vládní stranou v Mexiku. Byla u moci nepřetržitě 71 let – od roku 1929 do roku 2000, kdy byla její vláda přerušena na 12 let, ovšem v roce 2012 byl její

1

MÁCHA, Přemysl. „Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu.“ Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2003. S. 21-22.

5 představitel Enrique Peña Nieto zvolen současným mexickým prezidentem.2 Strana byla založena jako Národní revoluční strana (PNR), v roce 1929 prezidentem Plutarco Callesem. Byla to jediná politická strana, která tehdy v Mexiku existovala a shromažďovala všechny vládní představitele, vojenské činitele, stejně jako odbory, rolnické organizace a místní politické strany. Měla za cíl sjednotit porevoluční náladu a rozptýlené revoluční názory a představitele. I po oficiálním ukončení revoluce v roce 1920 totiž situace nebyla zdaleka stabilizovaná.3 Strana zpočátku nebyla žádnou politickou platformou ani politickou stranou v dnešním slova smyslu. Byla spíše fórem, ve kterém se generálové, regionální mocnáři a další významné osobnosti byli schopní dohodnout bez zbytečného násilí.4 Ve třicátých letech dvacátého století vypukl mocenský souboj mezi bývalým prezidentem Callesem a tehdejším novým prezidentem Lázarem Cárdenasem. Cárdenas reprezentoval více radikální politické skupiny, zatímco Calles spíše konzervativní.5 Cárdenasovi se podařilo Callese nejprve politicky izolovat a posléze v roce 1935 dokonce vypudit ze země. Jeho politika se dále zaměřila hlavně na ideovou stránku, kterou vládní program do té doby postrádal. Ideologie, kterou Cárdenas navrhl, byla socialistická, ale přesto stále ústavní. Ústava se stala velmi flexibilním a reformovatelným dokumentem. Oficiální rétorika byla částečně nacionalistická, populistická i sovětská, ale přesto Cárdenas nedopustil nástup komunismu a snažil se nedostat do větších sporů s církví.6 Cárdenas vytvořil dvě nové sjednocené skupiny – Rolnickou národní konfederaci a Konfederaci mexických pracujících, ze kterých čerpal podporu. V roce 1938 nechal stranu přejmenovat na Stranu mexické revoluce (Partido de la Revolución Mexicana, PRM), která byla organizována do sektorů: pracovního, zemědělského, lidového a vojenského. Tímto se z původně elitní politické strany stala strana masová čítající zhruba 4,3 milionů členů. V roce 1946 prezident Manuel Ávila Camacho zrušil vojenský sektor a stranu

2

„Mexiko. Vnitropolitická charakteristika.“ BusinessInfo. Http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mexikovnitropoliticka-charakteristika-19361.html (staženo 4. 2. 2015). 3

„Institutional Revolutionary Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/84.htm (staženo 6. 2. 2015). 4

HABER, Stephen. KLEIN, Herbert S. MAURER, Noel. MIDDLEBROOK, Kevin J. „Mexico Since 1980.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 26. 5


KAŠPAR, Oldřich. MÁNKOVÁ, Eva. „Dějiny Mexika.“ Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. S. 253.

6 přejmenoval na PRI – Revoluční institucionální stranu. Tento název nese strana do dnešních dnů.7 Strana zajistila politický mír téměř po celou dobu trvání její vlády. Po roce 1946 žádné revoluční hnutí nenabylo větší lidové podpory a organizované násilí se objevovalo také jen zřídka. Tento „mír“ měl ale několik důvodů. Jedním z nich byla střední třída, jež obvykle organizovala rebelie v minulosti, a které strana zajistila postup v politické nebo ekonomické sféře. Bylo to umožněné díky ekonomické stabilitě a prosperitě v 50. a 60. letech a také díky tomu, že nebylo možné znovuzvolení v rámci politických postů. Pro rolníky a pracující byla strana zase jediným politickým aktérem schopným splnit jejich požadavky na poli půdní reformy nebo práv odborů. Dalšími důvody potom byla korupce, volební podvody, podplácení a různé formy represe, pokud strana potřebovala udržet pořádek a svou moc nad jednotlivci a skupinami. Metody korupce se lišily napříč politickou hierarchií. Zatímco na nejvyšších příčkách to bylo nejčastěji nelegální držení půdy a manipulace se státními podniky, na úrovni nižší potom šlo převážně o úplatky, služby a zneužívání veřejných peněz. Korupce dosáhla svého vrcholu v 70. letech hlavně kvůli objevu ropných polí a státnímu monopolu v ropném průmyslu, který měla společnost PEMEX. Většina peněz, které stát díky ropě získal, šla do zbytečných investicí a do kapes vysokých úředníků a politiků. Moc strany začala pomalu, ale jistě upadat a bylo potřeba udělat velké změny.8 Nasnadě je otázka, jak je možné, že PRI si udržela své hegemonické postavení tak dlouho a stále měla podporu lidí. Například politicky aktivní činitelé podporují stranu z toho důvodu, že je velká šance, že budou zastávat úřad v průběhu svého života, neboť u žádné z politických funkcí neexistuje možnost znovuzvolení – prezidentem počínaje a členem městské rady konče. Dalším významným faktorem pro udržení moci byly časté volební podvody a politické násilí, kterým strana dokazovala a udržovala své hegemonní postavení. Například již v roce 1940 se v den voleb aktivisté, podporující tehdy PRM, vloupali do sídla opozice a ukradli volební urny. Způsobili smrt více než

7


Tamtéž.

7 30 lidí a zajistili vítězství kandidáta PRM Manuela Ávila Camacho s neuvěřitelnými 94,6 procenty hlasů.9 Ovšem na začátku své vlády měla strana podporu díky vytvoření řady institucí, které se podílely na veřejném životě a působily pro blaho lidu. Avšak autoritativní režim vlády jedné strany v Mexiku byl specifický tím, že lidé sice neměli rádi korupci a nekompetentnost strany, ale vědomě hráli roli v její podpoře. Můžeme to vidět na příkladu voleb, ať už lokálních nebo národních: lidé si netroufli volit opozici, protože PRI by je „potrestala“ zrušením finanční podpory a fondů pro jejich komunitu či municipalitu. Zvolením PRI se jim naopak dostalo štědré finanční částky. Podobný mechanismus platil i u celonárodních voleb a vlastně i u tvorby opozičních stran – i když se obecně ví, že lidé by rádi opozici zvolili a věří, že by byla efektivnější, nikdo nechce být onou první „vlaštovkou“, která tak doopravdy učiní.10

1.1.2 Opozice

Politické spektrum Mexika nebylo ovšem vždy jen černobílé. Opoziční strany se ve větší či menší míře objevovaly v průběhu 20. století, ale většinou měly zanedbatelnou roli a PRI neměly šanci porazit. Situace se ale začala obracet v 80. letech. Nejvlivnější opoziční stranou je Národní akční strana (Partido Acción Nacional, PAN), která byla tradičně považována za „loajální opozici“. Byla založena již roku 1939, ale výrazněji do dění na mexické politické scéně zasáhla až v osmdesátých letech dvacátého století, aby nakonec roku 2000 dosáhla mety nejvyšší – prezidentského postu, kdy Vicente Fox porazil kandidáta PRI po 71 letech. PAN zůstala u moci po 12 let.11

9


DIAZ-CAYEROS, Alberto. MAGALONI, Beatriz. WEINGAST, Barry R. „Democratization and the Economy in Mexico: Equilibrium (PRI) Hegemony and its Demise.“ Stanford, 2000. S. 2-4. 11

„PAN.“ The Mexico Institute’s Elections Guide. Https://mexicoinstituteonelections.wordpress.com/theparties/247-2/ (staženo 13. 2. 2015).

8 PAN nejprve vystupovala jako konzervativní opozice vůči Cárdenasově politice znárodňování a konfiskace půdy ve 30. letech. Její původní program byl konzervativnější než program PRI a měla zastánce hlavně mezi příslušníky římskokatolické církve a byznysmeny. Postupně se ale její program stal téměř nerozlišitelným od vládnoucí strany, neboť PAN propagovala menší zásahy státu do ekonomiky, což později přejala i PRI. PAN rovněž vždy trvala na zrušení ejidos, komunálního vlastnictví půdy, na větší demokratizaci státu, volebních reformách a boji proti korupci vlády. PAN měla podporu v nejbohatších částech země – severu a středu – ve státech jako Baja California Norte nebo Federální distrikt hlavního města. Od roku 1946 měla PAN téměř každé prezidentské volby připraveného opozičního kandidáta a byla tedy hlavním konkurentem a vyzyvatelem vládnoucí PRI. V průběhu 80. a 90. let se karty pomalu začaly obracet a PAN získala větší množství křesel v lokálních parlamentech a také několik guvernérských postů.12 Druhá důležitá opoziční strana, Demokratická revoluční strana (Partido Revolucionario Democrático, PRD), vznikla v podstatě odštěpením levicové části PRI. Její vznik je datován rokem 1989, kdy Cuauhtémoc Cárdenas, syn bývalého prezidenta Cárdenase, byl nespokojen s nominací Salinase v roce 1988 v rámci PRI a nejprve založil opoziční skupinu v rámci strany samotné, aby se po volbách odtrhli a založili PRD. PRD je opozicí PRI převážně v ekonomické sféře. Vystupuje proti neoliberálnímu směru ekonomiky, kterým se Mexiko začalo ubírat v průběhu 80. let a stále zastává znárodňování a vetší zásahy vlády do ekonomiky. PRD je stranou levicovou, podporující sociální zabezpečení občanů – jejími členy jsou ze 70 procent bývalí členové PRI, často bývalí političtí lídři a 30 procent tvoří bývalí komunisté a socialisté.13

12

„National Action Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/85.htm (staženo 17. 2. 2015). 13

„Democratic Revolutionary Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/86.htm (staženo 17. 2. 2015).

9

1.2 Pokusy o politickou transformaci Až do 80. let se v Mexiku nedá mluvit o demokratickém politickém zřízení, a ani po volbách v roce 1988 se toho prakticky mnoho nezměnilo. Nicméně tyto volby se staly zlomovým okamžikem v politické transformaci a zažehly jiskru demokratizace. Jedním z mocenských politických nástrojů PRI byla schopnost rozhodnout, která z opozičních stran se může legálně podílet na moci. Volební zákon z roku 1946 stanovil, že strany se musí registrovat a pro splnění podmínek musí mít více než 300 000 členů celostátně a více než 1 000 členů v nejméně dvou třetinách států. O registraci rozhodovala komise složená převážně ze členů PRI – nejméně 5 z jejích 7 členů. Tyto podmínky ztěžovaly a téměř znemožňovaly registraci opozičních stran. Dalším významným nástrojem politiky PRI byla kontrola médií. Až do roku 1993 existovala pouze jedna soukromá televizní společnost, Televisa, která si udržovala faktický monopol nad televizním vysíláním. Výměnou za toto postavení spolupracovala úzce s PRI a podporovala její kandidáty, což mělo obrovský vliv na veřejné mínění. Stejným způsobem fungovala většina novin, které byly úzce propojené s členy PRI.14 Nicméně v roce 1977 se požadavky pro registraci stran snížily a více stran mohlo vyslat své kandidáty do boje o křesla politických úřadů. Výsledkem této volební reformy byly parlamentní volby v roce 1979, kdy se do účasti ve volbách dokonce kvalifikovaly strany jako Mexická komunistická strana, Mexická demokratická strana a Socialistická dělnická strana. Tyto strany byly ovšem velmi malé a postupně zanikly nebo se spojily s jinými stranami, později s PRD. Většinou jejich vznik a kandidatura měly jen podpořit PRI a vnější „fasádu“ demokracie.15 V roce 1982 poprvé v historii získala PRI méně než 80 procent křesel v Poslanecké sněmovně, v roce 1988 již měla jen 72 procent, ale stále všechna křesla v Senátu. A v roce 1989 poprvé PRI neobsadila všechna guvernérská křesla. V žádném případě ale nemůžeme mluvit o demokracii a svobodných volbách, jak se také ukázalo

14


DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. S. 16-17.

10 na příkladu prezidentských voleb z roku 1988. Staly se opravdovým mezníkem v novodobé mexické politické historii, protože se poprvé jasně zformovala opozice, aby vystoupila proti hegemonii PRI.16 Prezidentských voleb v roce 1988 se účastnili 3 kandidáti – Carlos Salinas de Gortari za PRI, Manuel Clouthier za PAN a za nově zformované PRD Cuauhtémoc Cárdenas, bývalý guvernér státu Michoacán za PRI a syn bývalého prezidenta Lázara Cárdenase. 17 Jejich politické kampaně se v lecčem překrývaly, PRI i PAN byly pro uvolnění trhu, PAN a PRD zase společně vystupovaly proti PRI. Dokonce Salinas, který chtěl pokračovat v nastoleném trendu uvolnění ekonomiky a otevření mexického trhu, v prezidentské kampani tvrdil, že není pro vstup do Severoamerické zóny volného obchodu (North American Free Trade Area, NAFTA), aby odlákal některé voliče PRD, která byla proti NAFTA.18 V den prezidentských voleb, 6. července 1988, došlo k volebnímu podvodu. Ve chvíli, kdy přišly první výsledky sčítání hlasů z Tuly, kousek od Mexico City, a ukázaly vítězství Cárdenase, „spadl“ systém hlavního počítače. Alespoň tak to bylo prezentováno veřejnosti o několik hodin později, spolu s „oficiálními“ výsledky sčítání. Volby vyhrál Salinas a pokažený systém počítače se stal symbolem volebního podvodu.19 Salinas získal přes polovinu hlasů, Cárdenas 32 procent a Clouthier 17 procent. Obě strany se proti „oficiálním“ výsledkům ohradily a prohlásily volby za podvod PRI.20 Volební podvod samotný nebyl ničím novým v mexickém politickém systému. Nová ale byla silnější a politizovanější opozice i veřejnost, která o podvodu informovala, protestovala proti němu a vyžadovala nápravu celého systému voleb.21 V roce 1990 PRI představila novou volební reformu – posílila federální volební soud, který vznikl v roce 1987, a vytvořila novou volební agenturu – Federální volební institut (IFE), která měla za úkol dohlížet na volby. Institut byl oficiálně nezávislý na vládě,

16

Tamtéž, s. 2-3.

17

Tamtéž, s. 3.

18

Tamtéž, s. 81-83.

19

Tamtéž, s. 151.

20

Tamtéž, s. 3.

21

Tamtéž, s. 173.

11 měl vlastní rozpočet a zaměstnance, ale PRI si v něm zajistila většinu, a tak byl de facto kontrolován Ministerstvem vnitra. I přesto ale rok nato opoziční strany získaly v parlamentních volbách pouze 11 křesel z 300. Demokratizace měla pomalý průběh. Prezident Salinas prosadil v roce 1993 další volební reformu. Zabraňovala opozičním stranám vytvářet volební koalice a „schovávat“ se pouze za jednoho prezidentského kandidáta pro více stran. Reforma také zdvojnásobila počet křesel v Senátu, čímž vytvořila více příležitostí pro opoziční strany, ale zároveň zajišťovala místa pro členy PRI. Systém se tedy pomalu začal demokratizovat, ale cesta měla být ještě dlouhá.22

1.3 Prezident Salinas Prezidentské volby roku 1988 byly jedny z nejkontroverznějších voleb v moderních mexických dějinách. Vítězně z nich nakonec vyšel prezident Carlos Salinas de Gortari, za stranu PRI. Prezident sám je postavou více než kontroverzní a zajímavou. Období jeho vlády, 1988 – 1994, se neslo ve znamení ekonomických i politických změn, které navždy změnily tvář Mexika. Salinas se narodil roku 1948 v Mexiko City. Jeho otec byl také politik, ministr průmyslu. Salinas vystudoval ekonomii v Mexiku a následně absolvoval doktorské studium v oborech veřejná správa a politická ekonomie na Harvardově univerzitě ve Spojených státech. Se svou první manželkou, se kterou měl 3 děti, se rozvedl a oženil se znovu. Než se začal věnovat politické kariéře, působil několik let jako profesor na univerzitě. Spolu se svým bývalým profesorem Miguelem de la Madridem působil na Ministerstvu plánování a rozpočtu. Během de la Madridova funkčního období vykonával ministerský úřad. De la Madrid jej vybral jako kandidáta do voleb roku 1988.23 Salinas byl zástupcem „mladé“ mexické generace. Obklopen svými vrstevníky se stal prezidentem reformním, naslouchajícím „hlasu budoucnosti“ jako byl v minulosti

22

HABER, Stephen. KLEIN, Herbert S. MAURER, Noel. MIDDLEBROOK, Kevin J. „Mexico Since 1980.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 134-136. 23

„Carlos Salinas de Gortari.“ Economia. Http://www.economia.com.mx/carlos_salinas_de_gortari.htm (staženo 5. 3. 2015).

12 Porfirio Díaz, Calles nebo Miguel Alemán. Stejně jako oni Salinas věřil a spoléhal spíše na ekonomické reformy než na ty politické. Stal se „osvíceným absolutistou“ moderní doby.24 Salinas věřil, že bylo nezbytné oddálit politickou transformaci, aby se mohla podařit ekonomická. Podle jeho názoru se zemím, které se pokouší o politickou i ekonomickou transformaci ve stejnou dobu, nepodaří dosáhnout ani jedné. Z jeho pohledu měla po ekonomické konsolidaci politická změna sama následovat. Salinasovo jednání je případ technokrata, který sice může dosáhnout ekonomických výsledků, ale protože se chová jako autokrat, tedy nezodpovídá se ze svého jednání, podkopává tím vyhlídky na zavedení demokracie s účastí lidu a se systémem brzd a rovnovah. V takovém případě mohou být výsledky katastrofální, což je vidět i na příkladu Mexika v roce 1994.25 Prezident se obklopil týmem schopných technokratů, z nichž většina byli jeho kamarádi z dětství nebo spolužáci, s nimiž sdílel stejné názory na ekonomickou transformaci. Jeho ekonomické zájmy nad politickými vešly ve známost také jako Salinastrojka.26 Vyznačovala se odmítnutím revolučních principů, které do té doby PRI zachovávala, a obnovením

například

vztahů

s církví

a

oficiálních

diplomatických

konexí

s Vatikánem.27 Dalším z jejích cílů bylo začlenit mexickou ekonomiku do celosvětové. Do roku 1991 se Salinasovi podařilo částečně otevřít mexickou ekonomiku, snížit celní bariéry a investiční podmínky pro cizince, privatizovat vybrané státní podniky a banky a také snížit zásahy státu do ekonomiky. Všechny tyto změny měly pozitivní dopad na image Mexika v zahraničí – investorů začalo přibývat a zvýšila se důvěra v mexickou ekonomiku. Také vztahy s USA zaznamenaly vzestup a zůstávaly na velmi dobré úrovni. Nejdůležitějším a zároveň nejdiskutovanějším počinem Salinasovy administrativy se nicméně stal vstup do NAFTA.28

24

KAŠPAR, Oldřich. MÁNKOVÁ, Eva. „Dějiny Mexika.“ Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. S. 276. 25

MENOCAL, Alina Rocha. „The Myth of the Infallible Technocrat: Policy-Making in Mexico Under the Salinas Administration.“ Journal of Public and International Affairs. Princeton University: Volume 9, 1998. S. 168. 26

Tamtéž, s. 169.

27

„High hopes, baffling uncertainty: Mexico nears the Millenium.“ Mexconnect. Http://www.mexconnect.com/articles/315-high-hopes-baffling-uncertainty-mexico-nears-the-millennium (staženo 9. 3. 2015). 28

MENOCAL, Alina Rocha. „The Myth of the Infallible Technocrat: Policy-Making in Mexico Under the Salinas Administration.“ Journal of Public and International Affairs. Princeton University: Volume 9, 1998. S. 169-171.

13 I přes inaugurační slib o konci vlády jedné strany a otevření mexické politické scény, prezidentu Salinasovi o přílišnou politickou demokratizaci nešlo. Volby se i po roce 1988 nesly ve znamení falšování a podvodů, a to na všech úrovních politického systému. Během jeho funkčního období také stoupala míra korupce. Ukázkou může být incident, ke kterému došlo v roce 1993, kdy v průběhu večeře bylo 30 nejmocnějších byznysmenů požádáno o dar v hodnotě 25 milionů dolarů na nadcházející prezidentskou kampaň PRI. Tento případ ukazuje na úzké spojení vlády s elitou národa, která prosperovala ze Salinasových privatizací.29 Prezident Salinas se snažil o zlepšení image PRI také vytvářením sociálních programů. Příkladem je PRONASOL, vládní program Solidarity, který měl podporovat chudé rolníky, kteří byli zasaženi zavedením tržních mechanismů do ekonomiky. Komunity, kterých se to týkalo, byly do programu zapojeny aktivně, aby se i ony podílely na fungování projektu a převzaly za něj zodpovědnost. Tento sociální program byl i účinným politickým nástrojem, neboť měl za úkol zvýšit popularitu prezidenta a získat voliče pro PRI.30 Až do roku 1993 se zdálo, že se Salinasovi daří. Inflace byla snížena na 10 procent, stejně tak klesal státní dluh. Salinas se rozhodl udělat historický krok pro Mexiko a podepsat dohodu NAFTA.31 Vzápětí po přelomu roku 1994 se ale začalo pro Salinase všechno postupně hroutit.32 V průběhu roku 1994 se stal terčem kritiky národa, a to nejen za dohodu NAFTA, ale také za ekonomickou krizi na konci roku, tedy těsně před koncem svého funkčního období. Již v průběhu roku 1994 se zdálo nutné, že vzhledem k ekonomickému vývoji a tlaku na národní měnu, bude potřeba peso devalvovat. Prezident Salinas s tím nicméně otálel, protože nechtěl negativně ovlivnit prezidentské volby pro PRI a nechtěl, aby jeho osoba byla s krizí spojována. Podařil se mu

29

Tamtéž, s. 171-173.

30

Tamtéž, s. 173.

31

Severoamerická dohoda o volném obchodu, jejímž podpisem vstoupilo Mexiko do Severoamerické zóny volného obchodu, obě mají zkratku NAFTA, použití vyplývá z kontextu. 32

„High hopes, baffling uncertainty: Mexico nears the Millenium.“ Mexconnect. Http://www.mexconnect.com/articles/315-high-hopes-baffling-uncertainty-mexico-nears-the-millennium (staženo 9. 3. 2015).

14 ale opak.33 Čekal ho ještě jeden šok. Jeho bratr Raul byl obviněn z vraždy svého švagra, politika Josého Francisca Ruiz Massieu. Vyšlo najevo, že Raul byl známý „praním špinavých peněz“. Salinas byl také kritizován, že v průběhu jeho vládnoucího období vzrostla kriminalita, korupce a vliv drogových kartelů.34 Je jisté, že Salinasovo prezidentské období nebude zapomenuto jako mnohá jiná a že jeho jméno bude spojováno s množstvím ekonomických reforem a především s NAFTA. Zůstává i nadále klíčovou a kontroverzní postavou v mexických dějinách. Brzy po předání prezidentského úřadu svému nástupci Salinas odjel na několik let do zahraničí.35

1.4 Ekonomická situace a vstup do NAFTA Podpis Severoamerické dohody o volném obchodu (North American Free Trade Agreement, NAFTA), byl pro Mexiko důležitým krokem a historickým mezníkem v novodobé ekonomické historii. Stejně tak byl bezprostřední příčinou pro povstání Zapatistů. Proto je nezbytné, abychom se v této kapitole na něj podívali podrobněji. Pro pochopení NAFTA potřebujeme také znát ekonomický vývoj před rokem 1994, na který se v této kapitole rovněž zaměříme.

1.4.1 Ekonomická situace v Mexiku před rokem 1994 Jedním ze zlomových roků v ekonomice byl rok 1982, kdy bylo Mexiko zasaženo ekonomickou krizí. Mexiko po mnoho let udržovalo nízké daně a vysoké vládní

33


„High hopes, baffling uncertainty: Mexico nears the Millenium.“ Mexconnect. Http://www.mexconnect.com/articles/315-high-hopes-baffling-uncertainty-mexico-nears-the-millennium (staženo 9. 3. 2015). 35

„Salinas: The Mystery and the Controversy: Perhaps only history will fully judge Mexico’s expresident.“ Los Angeles Times. Http://articles.latimes.com/1995-03-15/local/me-42845_1_salinas-years (staženo 9. 3. 2015).

15 náklady, čímž se dostalo do deficitu. Snahou, jak jej vyrovnat, mělo být půjčování od zahraničních bank a investorů. V polovině 70. let byly v Mexiku objeveny nové zásoby ropy a pro zahraniční pozorovatele se Mexiko okamžitě stalo vhodným kandidátem pro investice a půjčky. Jenomže ani investoři nehlídali množství peněz, které Mexiko získalo a dluh tak stoupl do roku 1982 na neuvěřitelných 60 miliard dolarů. Před zmiňovaným rokem se stalo několik věcí – celosvětové ceny ropy klesly o 10 procent, Mexiko již nenalézalo nové ropné zásoby a Spojené státy zvedly úroky na splácení dluhu. Mexiko se ocitlo v krizi, kdy nebylo schopno své dluhy splatit. Prvním krokem, který ale vše zhoršil, byla devalvace měny. V den devalvace kleslo mexické HDP o 42 procent. Vláda se snažila udržet dolary v zemi a hlídala občany, aby neodcházeli do USA, ne však zcela úspěšně. Prezident José López de Portillo se rozhodl znárodnit banky. To byl ale poslední hřebíček do pomyslné rakve. Všechny tyto faktory způsobily vleklou krizi, která přinesla růst nezaměstnanosti, inflace (jejíž hodnota přesáhla i 100 procent), a pokles HDP a investic. Situace se nelepšila ani v roce 1983.36 Volby roku 1982 proběhly ještě před znárodněním bank, a proto byl zvolen Miguel de la Madrid za PRI. De la Madrid, Salinasův předchůdce a učitel, patřil k mladé elitě vystudované v USA. Tato elita se začala zabývat myšlenkou liberalizace mexické ekonomiky jako pravděpodobně jediného možného řešení nastalé krize. Nápad otevření mexického trhu zahraničním investorům se zdál být prospěšným. V roce 1986 tedy Mexiko vstoupilo do Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Mexiko už se dále nemohlo orientovat jen na svůj vlastní ekonomický vývoj, nýbrž také na významná světová ekonomická centra. Orientace na otevření mexického trhu měla mimo jiné za následek také rozkol ve straně PRI – Cuauhtémoc Cárdenas a další příznivci zachování tradičních zásahů vlády do ekonomiky vytvořili vlastní politickou skupinu uvnitř PRI, ze které se vyvinula strana PRD.37 V roce 1985 začala mexická ekonomika dostávat nový směr – neoliberalismus. Z ekonomiky, která se vyznačovala častými zásahy státu, vysokou ochranou a exportem

36


KOZÁK, Kryštof. „Facing Asymmetry. Bridging the Peripheral Gap in U.S.-Mexican Relations.“ Praha, 2008. Univerita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra amerických studií. S. 44.

16 ropy, se stala ekonomika více otevřená, zaměřená na export manufakturních výrobků. Typickým znakem byla také privatizace dříve státních firem a podniků. Z více než 1 000 v roce 1983 jich v rukou státu zbylo pouhých 209 v roce 1993. Významně byly také

sníženy

dotace

do

zemědělského

sektoru.

Nejdůležitější

a

zároveň

nejkontroverznější změnou v zemědělství bylo zrušení společných statků, ejidos, a možnost jejich prodeje. Tato Salinasova reforma rozproudila mnoho negativních emocí, hlavně mezi chudšími rolníky.38 Vláda také po roce 1986 zavedla tvrdé stabilizační programy a škrty v rozpočtu, aby dosáhla lepších ekonomických výsledků. Vládní deficit, který v roce 1986 činil 15 procent HDP, byl téměř srovnán již v roce 1991. Po vstupu do GATT začala klesat cla. Roku 1988 byla již na 10 procentech a 96 procent importů nepotřebovalo povolení.39

1.4.2 Severoamerická dohoda o volném obchodu Investice ze zahraničí nicméně nestoupaly tak, jak bylo po otevření ekonomiky očekáváno. Přímé zahraniční investice rostly velmi pomalu, průměrně stejným tempem jako na začátku 80. let, což nebylo velkým úspěchem neoliberalismu. Prezident Salinas se proto rozhodl k odvážnému kroku, jak obnovit důvěryhodnost mexické ekonomiky i vlády – navrhl dohodu o volném obchodu se Spojenými státy.40 Spojené státy a Mexiko se nacházely pravděpodobně v nejlepším bodě, pokud mluvíme o vzájemných vztazích. Prezident Salinas i prezident Bush se často scházeli a společně diskutovali o společném řešení mnoha problémů. USA se snažily získat Mexiko na svou stranu v boji za demokracii a lidská práva ve Střední a Jižní Americe. Byla to poněkud paradoxní situace, protože Mexiko samo nebylo zdaleka demokratické a lidská práva byla porušována velmi často. Ale v rámci americké snahy o lepší vztahy a pomoc se americká veřejnost, tisk a nejvyšší političtí představitelé snažili o Mexiku mluvit co 38

TEICHMAN, Judith. „Neoliberalism and the Transformation of Mexican Authoritarianism.“ York University, Ontario: CERLAC Working Paper Series, 1996. S. 3-4. 39 40

Tamtéž, s. 4.

HABER, Stephen. KLEIN, Herbert S. MAURER, Noel. MIDDLEBROOK, Kevin J. „Mexico Since 1980.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 75-76.

17 možná nejpozitivněji, aby si získali mexické představitele na svou stranu. 10. června 1990 Salinas navrhl Bushovi jednání o dohodě o volném obchodu. Prezident Bush přislíbil, že se pokusí dohodu v Kongresu „protlačit“. Salinas se několikrát ujistil, že se bude jednat pouze o dohodu o volném obchodu, která nebude mít žádné další podmínky – jako například demokratizaci. Tato podmínka se stala trnem v oku skupinám bojujících za lidská práva a mnoha demokratů ve Spojených státech. Snažili se přesvědčit Kongres, že by neměl vstupovat do dohody se státem, který není demokratický, protože to porušuje základní principy americké demokracie. Nicméně i přesto se dohodu podařilo schválit. Po nástupu prezidenta Clintona se začalo diskutovat o vedlejších dohodách, které zahrnovaly ochranu životního prostředí a ochranu práv pracujících. Díky těmto dohodám byla nakonec NAFTA schválena.41 Na rozdíl od USA, v Mexiku žádné veřejné diskuze neprobíhaly a NAFTA byla v podstatě

„soukromým“

projektem

prezidenta

Salinase

a

skupinky

jeho

spolupracovníků. Dokonce ani Kongres mnohdy nevěděl, jak jednání pokračují.42 NAFTA šla dále než jen ke snížení vývozních a dovozních cel – měla za úkol také chránit zahraniční investice. Již před projednáváním dohody byla cla výrazně snížena a tento proces pokračoval i nadále. To byl také jeden z důvodů snazšího jednání s USA – potenciálně malý dopad další liberalizace obchodu na mexickou ekonomiku. Mexiko přislíbilo Spojeným státům a Kanadě, že s jejich firmami na mexickém území bude zacházet stejně jako s firmami mexickými. Spolu s dohodami NAFTA byly vytvořeny také nezávislé instituce a tribunály, které posuzovaly a soudily porušování těchto dohod.43 Mexiko dále přislíbilo otevření finančního sektoru zahraničním investorům v roce 2000 a po 15 letech měla být zrušena celní ochrana na produkci kukuřice.44

41

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 62-100. 42



TEICHMAN, Judith. „Neoliberalism and the Transformation of Mexican Authoritarianism.“ York University, Ontario: CERLAC Working Paper Series, 1996. S. 5.

18 Vstupem do NAFTA si Mexiko slibovalo také vstup do „států prvního světa“ a snížení rozdílů v životním standardu v Mexiku a Spojených státech. Předpokládalo se, že příliv amerického kapitálu ve spojení s levnou mexickou pracovní silou pozvedne celou mexickou ekonomiku. Dohoda a její předpokládaný výsledek byly kroky velmi odvážné a v mnoha případech nepromyšlené – rozdíly mezi Mexikem a USA byly příliš velké, než aby to mohlo bezvadně fungovat. Bohužel součástí dohody nebyla žádná finanční podpora mexické infrastruktury a regionů, která by rozdílnost alespoň trochu snížila. Z těchto a dalších důvodů byly dohody kritizovány ze strany mexických intelektuálů. I přesto byla NAFTA schválena v listopadu 1993. Mexičtí představitelé dokonce lobbovali i v americkém Kongresu. Bylo to v kontrastu s politikou, kterou se Mexiko snažilo do té doby zachovávat, a sice co nejméně amerických zásahů do své politiky.45 Dohody NAFTA byly v krátkodobém horizontu úspěšné. Do roku 2001 stále stoupal příliv přímých zahraničních investic. Ihned po ratifikaci se investice ze Spojených států zdvojnásobily. V roce 2001 začaly nicméně klesat, až se dostaly roku 2005 znovu na úroveň roku 1994. Přímé zahraniční investice tvořily ovšem jen 15 procent z celkových investic do mexické ekonomiky. Tento pomalý růst nesplňoval očekávání mexické vlády a veřejnosti. HDP rostlo v průměru o 1,3 procenta za rok. V porovnání s růstem HDP v letech 1950 až 1980, který činil 2,8 procent ročně, je to méně, než bylo předpokládáno. Růst HDP je ale ovlivněn mnoha faktory a nedá se takto jednoduše srovnávat napříč dekádami. Ovlivňuje jej například růst pracovních příležitostí, který nestíhá pokrýt poptávku v nově rozrostlé pracovní síle při zvyšování počtu obyvatel. I přesto byla liberalizace a otevření mexického trhu dobrou volbou pro mexickou ekonomiku za předpokladu, že pokles HDP mezi lety 1982 a 1986 byl tak významný, že by pokračoval i v následujících letech.46 Specifickým sektorům, jako byla manufakturní výroba, NAFTA pomohla. Mezi lety 1994 - 2005 bylo z přímých zahraničních investic 53 procent do manufakturní výroby, 1 procento do konstrukcí a také do elektrické energie a hornictví, do zemědělství téměř

45

KOZÁK, Kryštof. „Facing Asymmetry. Bridging the Peripheral Gap in U.S.-Mexican Relations.“ Praha,2008. Disertační práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra amerických studií.. S. 45-46. 46

HABER, Stephen. KLEIN, Herbert S. MAURER, Noel. MIDDLEBROOK, Kevin J. „Mexico Since 1980.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 77-82.

19 nula, 6,8 procent do dopravy a 11 do turismu a jiných sektorů. Díky dohodám NAFTA se uvolnily podmínky pro investice ze zahraničí, ale energetický sektor zůstal i nadále nepřístupný soukromým investicím. Některé podniky byly privatizovány tak, aby byly vytvořeny lukrativní monopoly, vlastněné Mexičany. Příkladem mohou být firmy v odvětvích elektrické energie a produkce ropy – firma PEMEX (Mexická ropná společnost) v 90. letech stagnovala, protože neměla dostatek finančních prostředků pro rozvoj a inovaci.47 Ropný průmysl byl stěžejním průmyslovým odvětvím a jedním z pilířů mexické revoluce a Mexiko se jej přijetím dohod NAFTA nechtělo tak jednoduše „vzdát.“48 Přijetí

dohod

NAFTA

ovšem

automaticky

neznamenalo

úplnou

liberalizaci

a demokratizaci mexického politického a ekonomického systému. Kanada a USA trvaly na tom, aby Mexiko spíše než změnu politického kurzu, podporovalo právní a administrativní normy, které chránily zaměstnance a podněcovaly environmentální změny. Pro Mexiko se tímto otevřely i nové obory, ve kterých se učilo od svého silnějšího souseda – mezinárodní ekonomika, mezinárodní obchod a mezinárodní právo. Všechny tři státy musely po vstupu dodržovat dohody, jinak se dostaly před soudní tribunál NAFTA, kde neplatilo právo dané země, nýbrž arbitrážní právo ustanovené v rámci dohody NAFTA.49 Prezident Salinas po 10 letech od vstupu do NAFTA prohlásil, že hlavním cílem dohod byl stálý přístup k americkým a kanadským trhům pro mexické zboží a přísun finančních prostředků ostatních států do Mexika. Zdůraznil, že mělo jít o obchod a ne zahraniční pomoc. Podle něj bylo těchto dvou cílů po 10 letech dosaženo. NAFTA vytvořila 2 miliony pracovních míst, Mexiko se stalo méně závislé na exportu ropy, dosáhlo 6. místa ve vývozu automobilů, ale na druhou stranu utrpěly firmy, které byly závislé na podpoře státu, a které nebyly dostatečně efektivní. Salinas tvrdil, že od začátku bylo jasné, že zde budou jak vítězové, tak poražení, ale v konečném důsledku podle něj převáží pozitivní výsledky. Salinas také vyvrátil kritiku ze strany

47

Tamtéž, s. 82-89.

48

CLARKSON, Stephen. „NAFTA and the WTO in the Transformation of Mexico’s Economic System.“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. S. 238. 49

Tamtéž, s. 245-248.

20 zemědělců, že NAFTA je poškozuje, prohlášením, že problém s neefektivním zemědělstvím a chudobou byl v Mexiku dávno předtím a je důsledkem špatné domácí politiky, ne vstupu do NAFTA, pod kterou naopak byli zemědělci chráněni po dobu 15 let od vstupu. V závěru rozhovoru o zhodnocení situace v Mexiku po 10 letech od přijetí NAFTA pronesl Salinas, že v podstatě ničeho nelituje a že si nemyslí, že Mexiko vstoupilo do volného obchodu příliš brzy.50

50

„15 minutes with…Carlos Salinas de Gortari: controversial ex-President defends Nafta legacy, evaluates nation’s position in cutthroat global marketplace.“ The Free Library. Http://www.thefreelibrary.com/15+minutes+with+...+Carlos+Salinas+de+Gortari%3A+controversial...a0113848634 (staženo 26. 3. 2015).

21

2. Zapatova armáda národního osvobození Druhá kapitola diplomové práce se bude zabývat tématem Zapatistů. Od povstání Zapatovy armády národního osvobození uplynulo přesně 21 let. Bohužel ani za takto poměrně dlouhou dobu není ještě otázka demokratizace a zrovnoprávnění indiánského obyvatelstva vyřešena. V této kapitole se tedy důkladně zaměříme na historii Zapatovy armády národního osvobození, její postoj k indiánské populaci a hlavně k vládnoucí straně v Mexiku – PRI. Dále se budeme zabývat aspekty vedoucími k povstání, a sice ukončením pozemkové reformy a vstupem do NAFTA. V závěru kapitoly se blíže podíváme na povstání samotné, jeho průběh a bezprostřední důsledky.

2.1 Historie Zapatovy armády národního osvobození Zapatisté, členové Zapatovy armády národního osvobození, jsou lidé indiánského nebo bělošského původu sjednocení v boji za práva a důstojnost domorodého obyvatelstva Mexika. Jejich hlavní pole působnosti je ve státě Chiapas, nejjižnějším a nejchudším mexickém státě, kde žije procentuálně největší indiánská menšina, složená převážně z Mayů.51 Povstání Zapatistů v roce 1994 je součástí dlouhé, 500 let trvající historie povstání a odporu domorodého indiánského obyvatelstva na území dobytém kolonisty po objevení Ameriky Kolumbem. Zapatova armáda národního osvobození, ve španělštině známá pod názvem Ejercito Zapatista de Liberación Nacional nebo zkráceně EZLN vznikla mnohem dříve, než oficiálně vystoupila z džungle v roce 1994.52 Existuje mnoho domněnek o vzniku EZLN a samotní Zapatisté toho moc neprozradí kvůli ochraně

51

SOLORZANO, Marcel. „The Struggle of the EZLN in Modern Mexico.“ EDGE Report, 2004. Http://web.stanford.edu/class/e297a/The%20Struggle%20of%20the%20EZLN%20in%20Modern%20Me xico.doc (staženo 8. 1. 2015). 52

„Zapatismo.“ Mexico Solidarity Network. Http://www.mexicosolidarity.org/programs/alternativeeconomy/zapatismo/en (staženo 12. 1. 2015).

22 totožnosti členů. Nejpravděpodobnější se zdá být původ z FLN, v jejíchž statutech je EZLN zmiňována jako vojenský orgán.53 Síly národního osvobození (Fuerzas de Liberación Nacional, FLN), byly založeny 6. srpna 1969 v Monterrey ve státě Nuevo León. Zakladateli se stali bratři Cesar Germán a Fernando Muñoz Yáñez, Alfredo Zárate a Raúl Pérez Vázquez. Byla to forma reakce na studentský masakr v říjnu 1968.54 Hnutí v tichosti shromažďovalo své síly a v roce 1972 byl založen v nejjižnějším mexickém státě Chiapas tábor El diamante (Diamant), ze kterého hnutí operovalo. I přesto, že se členové řídili marxistickoleninskou filozofií, jejich hnutí nebylo dogmatické a vyjadřovalo jej motto: „Žij pro mateřskou zemi nebo zemři za svobodu.“55 V únoru 1974 bylo hnutí napadeno policií a vojenskými jednotkami na jedné ze základen v Nepatle, 5 členů bylo zabito, několik dalších zatčeno a na základě získaných informací bylo zjištěno umístění dalších táborů, včetně centrály v Chiapasu, které byly posléze také napadeny. Mnoha členům se však podařilo uniknout.56 Od této chvíle až do roku 1983 se mnoho záznamů o činnosti FLN nedochovalo. Nicméně zbylí členové se zdržovali převážně v Chiapasu v lakandonském pralese a snažili se rekrutovat nové posily, zejména z univerzit, kde silně převažoval vliv marxismu. V roce 1977 založili tábor v Huitiupánu a o rok později v San Cristóbalu de las Casas. Během těchto let organizace FLN postupně navázala spolupráci ve jménu solidarity s místními skupinami v Chiapasu. Byly to skupiny domorodého obyvatelstva (Mayové) a skupiny, které spolupracovaly s katolickou církví, zastoupenou zejména biskupem Samuelem Ruízem. Po zkušenostech ze sousedních zemí Střední Ameriky a

53

MÁCHA, Přemysl. „Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu.“ Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2003. S. 94-95. 54

V roce 1968 se v Mexiku konaly olympijské hry. Tento rok byl bouřlivý stejně jako v jiných zemích. Studenti protestovali, že chtějí revoluci místo olympijských her a bouřili se proti systému. 2. října se konala velká demonstrace, při které zasáhla armáda, a bylo zabito mnoho studentů. Neoficiální čísla mluví až o 300 ztrátách na životech. 55

„The Guerilla Nucleus.“ Upside Down World. Http://upsidedownworld.org/main/mexico-archives79/4611-the-ezln-a-look-at-its-history-part-1-the-guerrilla-nucleus (staženo 12. 1. 2015). 56

SERGI, Vittorio. „Zapatistas, EZLN, and the Chiapas Uprising.“ International Encyclopedia of Revolution and Protest. Ed. Immanuel Ness. Blackwell Publishing, 2009. S. 3714–3719.

23 po guerillových povstáních a bojích zatoužila organizace FLN po založení své vlastní armády. A tak se od počátku osmdesátých let začíná hovořit a psát o FLN-EZLN.57 17. listopadu 1983 byla oficiálně založena Zapatova armáda národního osvobození dohromady třemi indiánskými obyvateli a třemi mestici.58

59

Jméno, které si vybrali,

není náhodné. Odkazuje na Emiliana Zapatu, hrdinu mexické revoluce ze začátku 20. století, který bojoval za stejná práva a stejné lidi – tedy chudé mexické obyvatelstvo, jejich půdu a svobodu. A půda a její užití se stala jedním z klíčových bodů Zapatistů a důvodem odkazu na Zapatu samotného. Zapatisté však nebojují pouze na lokální úrovni, ale ztotožňují se se všemi chudými obyvateli Mexika. Žádají na vládě právo na zdravotní péči, vzdělání, jídlo, přístřešek a hlavně půdu. Ale pravděpodobně nejdůležitějším cílem jejich boje je snaha o to, aby byli viděni a slyšeni nejen v Mexiku.60 I přesto, že zakladatelé EZLN pocházeli z měst a byli bílí, získali si důvěru indiánského obyvatelstva.

Jedna

z hlavních

postav

EZLN,

jejich

mluvčí,

subkomandant

(Subcomandante) Marcos o tomto procesu řekl, že to byl pocit, jako by je Indiáni odzbrojili od všeho, co znali do té doby, ale vyzbrojili je novými zbraněmi. Byl to proces, kdy se znovu učili. Podle Marcose také existují 3 nejdůležitější komponenty nebo skupiny EZLN: politicko – vojenská skupina, dále politizovaná a velice zkušená skupina domorodého obyvatelstva a domorodé obyvatelstvo z Pralesa (myšleno lakandonského pralesa v Chiapasu). Tuto třetí skupinu označuje za nejdůležitější během fáze budování armády po roce 1983. Druhá zmiňovaná skupina sloužila jako jakýsi most mezi mestici a domorodými nepolitizovanými skupinami, které měly ze začátku velké problémy s důvěrou vzhledem k předchozím staletím útisku.61 Posléze dokázali Indiáni ocenit, že s nimi Zapatisté zacházeli jako se sobě rovnými, že někdo naslouchal jejich potřebám. Zapatisté sami tvrdí: "Nechceme moc pro sebe, protože nikde

57

„The Guerilla Nucleus.“ Upside Down World. Http://upsidedownworld.org/main/mexico-archives79/4611-the-ezln-a-look-at-its-history-part-1-the-guerrilla-nucleus (staženo 13. 1. 2015). 58

Míšenec domorodého obyvatele Latinské Ameriky a bělocha, nejčastěji evropského (španělského) původu. Obyvatelé Mexika. 59

„Timeline of Zapatista Movement.“ Casa. Http://www.casacollective.org/content/timeline-zapatistamovement (staženo 13. 1. 2015). 60

SOLORZANO, Marcel. „The Struggle of the EZLN in Modern Mexico.“ EDGE Report, 2004. S. 1011. 61

„The Guerilla Nucleus.“ Upside Down World. Http://upsidedownworld.org/main/mexico-archives79/4611-the-ezln-a-look-at-its-history-part-1-the-guerrilla-nucleus (staženo 13. 1. 2015).

24 neexistuje žádná záruka, že neskončíme jako naši utlačovatelé. Chceme moc naopak decentralizovat, rozředit, méně moci a více podílení se.“62 Zapatisté vytvořili samosprávnou strukturu jejich hnutí, která se inspirovala indiánskými tradicemi a kombinovala je s moderní přímou demokracií: „Základem této struktury jsou obecní shromáždění, která vysílají své zástupce do Tajných revolučních indiánských výborů (těch je podle různých údajů pět nebo šest podle hlavních indiánských jazykových skupin). Tyto výbory pak zase vysílaly své delegáty do Generálního štábu tajných revolučních indiánských výborů. Ten je nejvyšším orgánem revoluční armády.“63 Na obecních shromážděních s delegáty byly přímo projednávány politické otázky a delegáti mohli být kdykoliv odvoláni a nahrazeni, pokud se své funkci jakkoliv zpronevěřili.64 Marcos, jedna z ikon EZLN, na veřejnosti vystupuje vždy jako zakuklený muž s dýmkou. Je o něm známo, že je běloch, pochází z učitelské rodiny a sám studoval a posléze působil jako profesor designu pro grafickou komunikaci na Národní metropolitní univerzitě v Xochimilcu. Podle vlády je jeho pravé jméno Rafael Sebastián Guillén Vicente. Do Chiapasu přišel na začátku 80. let s úmyslem pomoci Indiánům, kteří mu ale zpočátku příliš nevěřili a pomoc odmítali. Posléze si získal jejich důvěru a spolu s dalšími svými přáteli začal s Indiány spolupracovat. Marcos nese titul subcomandante insurgente, což mu poskytuje určité vojenské pravomoci, ale musí se zodpovídat velení indiánských comandantes, neboli velitelů. Působí jako mluvčí a to zejména proto, že na rozdíl od většiny Indiánů mluví španělsky. Comandantes mu ale určují, co smí a nesmí říkat. Marcos samozřejmě není jedinou tváří EZLN, jako další můžeme zmínit Ramonu, Indiánku, která trpěla rakovinou prsu a po celou dobu se jí EZLN snažila zajistit adekvátní léčbu a přístup k ní.65 Nicméně EZLN nebyla vytvořena, aby bojovala jen za práva Indiánů, ale obyvatel celého Mexika. Bojuje proti kolonialismu a dobývání v moderním slova smyslu, za

62

„Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 9. 1. 2015).

63

Tamtéž.

64

Tamtéž.

65

Tamtéž.

25 svobodné a nezávislé Mexiko, proti kapitalismu v jeho imperialistické podobě. EZLN může být chápana jako hnutí, které volá po národním osvobození, jež by umožnilo spravedlivý rozvoj. Nesmíme také zapomenout na jeden z dalších hlavních bodů jejich programu, a sice boj za demokratické Mexiko, zbavené vlády jedné strany, která se držela u moci více než 70 let. Když se na to podíváme z těchto úhlů pohledu, můžeme říci, že EZLN je jakousi syntézou: je to sociální proces, který dokázal spojit širokou škálu sociálních požadavků s tradicemi boje a odporu, a současnou kritikou Mexika a světa.66

2.2 EZLN a domorodé obyvatelstvo Zapatova armáda národního osvobození by nevznikla bez tolik důležité podpory a zapojení domorodého indiánského obyvatelstva. Jak již bylo zmíněno, soužití mezi Indiány a bílými přistěhovalci z měst nebylo zpočátku jednoduché a prošlo dlouhým vývojem. Nicméně do roku 1994 byla jejich spolupráce na takové úrovni, že si dnešní EZLN nedokážeme představit jinak než jako jejich spojenectví. Právě v něm se totiž nachází nezvyklá síla tohoto hnutí. Geograficky patří mexický stát Chiapas již do Střední Ameriky. Centrální část státu tvoří Chiapaské výšiny, na jihozápadě od nich se rozkládá úrodná pacifická nížina, na východě se nachází lakandonský prales a na jihovýchodě Guatemala. Úrodná nížinatá oblast byla již od nepaměti jednou z kolébek starých amerických civilizací, žili zde Mayové.67 Mayové, kteří žili na území dnešní Guatemaly a jižního Mexika, se objevili kolem roku 300 př. n. l. Převzali písmo a kalendář od olmécké kultury, která je předcházela a silně ovlivnila. Po výbuchu sopky v roce 250 n. l. se většina Mayů přesunula do nížin, kde založili městské státy, mezi nimi i Palenque na území dnešního Chiapasu, které se stalo významným střediskem kultury. V 9. století začali do těchto oblastí pronikat Toltékové

66

„A Brief History of the Zapatista Army of National Liberation.“ Reflections on a Revolution Magazine. Http://roarmag.org/2014/01/brief-history-ezln-uprising/ (staženo 15. 1. 2015). 67

„The Zapatista Uprising.“ Chiapas support. Http://www.chiapas-support.org/main.htm (staženo 16. 1. 2015).

26 a mayská kultura v jižních nížinách zanikla. Později byla znovu vzkříšena a okolo roku 1200 vzniklo hlavní město na poloostrově Yucatán, bylo však roku 1461 dobyto poddanými knížaty a mayský stát byl roztroušen do několika menších městských států. Roku 1511 na Yucatán dorazili první Španělé. Na dobytí mayských měst měl podíl Francisco de Montejo, veterán ze skupiny Hernána Cortése. Roku 1550 byl sice již celý Yucatán ve španělských rukou, ale na venkově se stále uchovaly mayské tradice, které přetrvaly do dnešních dnů.68 Diego de Mazariego dobyl Chiapas v roce 1528 a založil město Ciudad Real (dnešní San Cristóbal de las Casas) v Chiapaských výšinách. Vicekrálovství, která vznikla na Španěly dobytém území, se dále dělila na audience nebo kapitanáty, menší správní jednotky. Rozdíl byl v tom, že kapitanáty vznikaly tam, kde hrozilo nebezpečí vzpour domorodého indiánského obyvatelstva. Chiapas tímto spadal pod Generální kapitanát Guatemala. Zkrotit místní obyvatelstvo, mayskou jazykovou skupinu žijící v lakandonském pralese, se ale podařilo až na konci 17. století, kdy bylo dobyto jejich hlavní město uprostřed džungle. Nově dobytá území byla postupně christianizována. Conquistadoři si po dobytí rozdělili indiánskou půdu a nutili domorodce na ní pracovat bez nároku na mzdu. Tato obdoba evropské roboty se nazývá encomienda. Největším bojovníkem za práva Indiánů a proti encomiendě byl biskup Bartolomé de las Casas z Chiapasu, díky němuž byla nakonec encomienda zrušena. Byla ovšem nahrazena systémem podobným, repatrimientos, kdy Indiáni za odvedenou práci dostávali nepatrnou mzdu a začali se zadlužovat na celé generace, čímž se úplně zhroutil celý systém indiánské sociální struktury.69 Po revoluci a vyhlášení republiky roku 1821 usiloval Chiapas o nezávislost, ale nakonec byl v roce 1824 připojen k Mexiku. I poté ale vedl hraniční spory s Guatemalou o některá území jako Soconusco, které bylo připojeno až o 18 let později. Od roku 1892 je hlavním

městem

státu

město

Tuxtla Gutiérrez. Celý stát

je rozdělen

na 118 samosprávných obcí, tzv. municipios.70

68

„ Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 9. 1. 2015).

69

MÁLKOVÁ, Eva. „Sociální a politické konflikty v Chiapasu.“ Olomouc, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. S. 17-19. 70

Tamtéž, s. 20.

27 Domorodé indiánské obyvatelstvo v Chiapasu jsou převážně potomci Mayů. Tvoří asi 30 procent populace Chiapasu, což je třikrát více než mexický průměr. Indiáni na tomto území mluví mnoha rozličnými jazyky - tzotzilsky, tzeltalsky, č'olsky, tocholabalsky, lakandonsky nebo mamsky. Mezi bílými a indiánskými obyvateli Chiapasu panují předsudky převážně kulturního a sociálního charakteru. Indiáni jsou stále vnímáni jako méněcenní a je jim například přidělována půda horší kvality. Indiáni se stále potýkají s diskriminací, porušováním lidských práv a marginalizací – často jsou vyloučeni z podílu na politickém rozhodování nebo je k nim nerovně přistupováno ve vzdělávacím sektoru. V roce 1993, tedy rok před povstáním, trpělo 70 procent dětí podvýživou a dětská úmrtnost zde byla nejvyšší v celém Mexiku. V roce 1992 nemělo 1,5 milionu lidí přístup k základní zdravotní péči; kvůli tomu velké množství Indiánů zemřelo na běžně léčitelné choroby.71 V Chiapasu je 21,3 procenta obyvatel negramotných, což je nejvíce v celém Mexiku. Průměrná doba školní docházky zde činí 6 let a mezi domorodými obyvateli dokonce jen 2 roky. Vyučovacím jazykem je španělština, ale tou většina indiánské populace nemluví, což je jednou z příčin tak vysoké negramotnosti v regionu. Další faktor, kterým se Chiapas liší od zbytku Mexika, je náboženství. Pouze dvě třetiny jeho obyvatel se hlásí ke katolicismu, který je v Mexiku velmi rozšířen. Příčinou je chudoba oblasti a misie protestantských kněží ze Severní Ameriky, které si získávají nové stoupence.72

2.3

EZLN a PRI

Hnutí Zapatistů je mimo jiné hnutím za zachování indiánských tradic, lepší životní podmínky a možnost být slyšet a vidět. Je také bojem proti marginalizaci domorodého obyvatelstva. Proto důležitým vnějším podnětem, který formoval tvář EZLN v minulosti i dnes, je mexická vláda.

71 72

„Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 9. 1. 2015).

MÁLKOVÁ, Eva. „Sociální a politické konflikty v Chiapasu.“ Olomouc, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. S. 23.

28 Většina obyvatel Chiapasu jsou zemědělci a rolníci a jsou závislí na zemědělské produkci. Se Salinasovými neoliberálními reformami se situace v Chiapasu začala zhoršovat. Přispěl k tomu také kolaps Mezinárodní dohody o kávě v roce 1989, kdy celosvětově cena kávy spadla na téměř polovinu ceny předchozí. Průměrný příjem pěstitelů kávy klesl o 70 procent mezi lety 1989 a 1993. V 80. letech dramaticky narostl počet lidí pod hranicí chudoby, nejen v Chiapasu, ale v celém Mexiku.73 Salinas vymyslel chytrý nástroj, jak si zajistit podporu rolníků a zemědělců. Byl jím veskrze prezidentský program PRONASOL – národní program solidarity, který byl založen v roce 1988. Tento program měl za úkol shromažďovat prostředky a fondy na podporu komunit, které byly nějakým způsobem zasaženy novými neoliberálními reformami. Salinas navrhl v rámci vymýcení populismu a klientelismu, aby tento program byl veden místními komunitami. I přesto byl PRONASOL převážně programem, který měl zajistit podporu a volební hlasy pro PRI – mnohdy byly prostředky posílány ne tam, kde byly nejvíce potřeba, ale do oblastí, kde hrozilo, že PRI bude poražena opoziční PRD.74 Projekt měl za cíl zlepšit životní podmínky těch nejchudších členů společnosti a Salinas dokonce rozhodl, že peníze plynoucí z privatizací půjdou do fondů PRONASOLu. V rámci podpory své a PRI strávil Salinas vždy jeden den v týdnu návštěvou některé z místních komunit. V roce 1993 vznikl obdobný program, PROCAMPO, který podporoval přímo rolníky a zemědělce pěstující kukuřici, rýži či fazole, a kteří byli zasaženi novými reformami.75 Stát Chiapas získal více podpory z programu PRONASOL než kterýkoli jiný stát, ale i přesto prostředky nebyly dostatečné a většina z nich plynula do sociální podpory a veřejných prací a pouhých 12 procent na podporu zemědělců v ejidos. Dalším problémem s těmito fondy v Chiapasu byla manipulace místních úředníků a lokální vlády. Mnohdy peníze

73

JUNG, Courtney. „The Moral Force of Indigenous Politics. Critical Liberalism and the Zapatistas.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 138-139. 74


TEICHMAN, Judith. „Neoliberalism and the Transformation of Mexican Authoritarianism.“ York University, Ontario: CERLAC Working Paper Series, 1996. S. 9.

29 na podporu zemědělců končily v rukou guvernéra, který je použil jako odměny pro své přátele v PRI.76 Salinas se také snažil zajistit popularitu mezi domorodým obyvatelstvem zavedením programu INI-Solidaridad, jehož úkolem byla podpora kulturních programů a technická podpora domorodého obyvatelstva. INI byl Národní institut pro domorodé obyvatelstvo, skrz který Salinas podporoval indiánské skupiny. Salinas v průběhu svého sexenia, tedy období vlády, navýšil rozpočet institutu a jmenoval ředitelem vyhlášeného antropologa, který se zasazoval za práva domorodého obyvatelstva. Tímto a programem Solidarity chtěl Salinas nejen získat podporu, ale ukázat, že stát je připraven uznat kulturní pluralitu Mexika.77 Ukázkou může být také reforma Článku 4 mexické ústavy, kterou se kulturní pluralita potvrdila.78 I přesto se v březnu 1992 vydaly stovky domorodých obyvatel Chiapasu na více než tisícikilometrový pochod do Mexika City, aby protestovaly proti útlaku, korupci a reformě Článku 27 mexické ústavy. Pochod trval 6 týdnů a získal pozornost a podporu široké veřejnosti. Podobné protestní akce se konaly i později, a sice přímo v srdci Chiapasu, ve městě San Cristóbal de las Casas, kde Indiáni svrhli sochu španělského dobyvatele ze 16. století. Zpětně bylo na tuto událost nahlíženo jako na jakousi předehru k povstání Zapatistů. Byla ukázkou toho, jak dobře byli Indiáni v Chiapasu organizovaní, aniž se tomu dříve přikládal hlubší význam nebo pozornost.79

76

HARVEY, Neil. „Resisting Neoliberalism, Constructing Citizenship: Indigenous Movements in Chiapas.“ In: Subnational Politics and Democratization in Mexico. Eds: CORNELIUS, Wayne A. EISENSTADT, Todd A. HINDLEY, Jane. San Diego: The Center for U.S.-Mexican Studies at the University of California, 1999. S. 254-255. 77

JUNG, Courtney. „The Moral Force of Indigenous Politics. Critical Liberalism and the Zapatistas.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 168-169. 78

HARVEY, Neil. „Resisting Neoliberalism, Constructing Citizenship: Indigenous Movements in Chiapas.“ In: Subnational Politics and Democratization in Mexico. Eds: CORNELIUS, Wayne A. EISENSTADT, Todd A. HINDLEY, Jane. San Diego: The Center for U.S.-Mexican Studies at the University of California, 1999. S. 248-249. 79

JUNG, Courtney. „The Moral Force of Indigenous Politics. Critical Liberalism and the Zapatistas.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 173-174.

30

2.4

EZLN a pozemková reforma

Cesta k samotnému povstání Zapatistů byla trnitá a vedlo k němu mnoho faktorů a událostí. Nejdůležitějšími faktory bylo jednání vlády a neoliberalismus. Salinasovy reformy pokračovaly privatizací státních firem a postupně se přesunuly také do oblasti zemědělství. Jednou z těchto reforem bylo de facto ukončení reformy pozemkové, které mělo neblahý dopad i na situaci v Chiapasu. Rok 1992 byl pro mexické domorodé obyvatelstvo obzvláště významný, neboť na tento rok připadalo 500. výročí Kolumbova objevení Ameriky. Indiáni výročí pojmenovali „500 let odporu proti útlaku“ a v průběhu roku probíhalo mnoho akcí za zviditelnění indiánského obyvatelstva a zpolitizování jejich otázky.80 Prezident Salinas v roce 1992 změnil Článek 27 mexické ústavy, který v sobě nesl revoluční tradici v redistribuci zemědělské půdy, což bylo velkým zásahem do zemědělství. Prezident touto změnou umožnil finanční podíl domácích i zahraničních investorů na zemědělství v Mexiku. Zrušil podíl rolníků a zemědělců v ejidos – společných zemědělských družstvech – a umožnil v podstatě jejich privatizaci.81 Principem ejidos bylo společné vlastnictví komunitou zemědělců – každá rodina měla část půdy, kterou dědila z generace na generaci, a která nebyla v jejich vlastnictví, ale ve vlastnictví celé komunity – tudíž se tato půda nedala prodat. Tato změna, která byla de facto ukončením pozemkové reformy trvající od dob prezidenta Cárdenase, byla pravděpodobně nejvýznamnější z reforem, které předcházely mexickému vstupu do NAFTA. Znamenala přesun značné zemědělské populace do industriálního sektoru.82 Podle Článku 27 mexické ústavy má mexický národ nárok na veškerý majetek na mexické půdě a vodách. Tento majetek, myšleno půdu, může distribuovat

80

Tamtéž. S. 172-173.

81

CLARKSON, Stephen. „NAFTA and the WTO in the Transformation of Mexico’s Economic System.“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. S. 236. 82

„Zapatismo.“ Mexico Solidarity Network. Http://www.mexicosolidarity.org/programs/alternativeeconomy/zapatismo/en (staženo 30. 3. 2015).

31 soukromým osobám, aby vytvořil soukromá majetková práva.83 Tento článek byl jedním ze základních bodů mexické revoluce roku 1910. Právo rolníků na půdu a její metody distribuce byly pevně zakotveny v ústavě. Salinas svým dodatkem z roku 1992 chtěl

dosáhnout

efektivnějšího

tržního

systému

půdy

a

podpořit

investice

do zemědělství tím, že pozemky zprivatizoval a každý z rolníků půdu vlastnil – což znamenalo, že ji mohl i prodat. Program, který byl legislativním ukotvením této reformy, se nazýval PROCEDE a měl za úkol definovat vlastnická práva na jednotlivé pozemky vzniklé z ejidos a nároky vlastníků na ně. Program byl spuštěn roku 1993 nově jmenovanou Zemědělskou prokuraturou (Procuraduría Agraria). Program čelil důležité výzvě v řešení mnoha konfliktů a sporů o vlastnictví půdy a zemědělských práv.84 Tato reforma měla obzvlášť velký dopad ve státě Chiapas, kde žije nejpočetnější indiánská komunita. Ejidos a zemědělské komunity tvořily 57 procent využitelné půdy v Chiapasu. Celá třetina obyvatel žila z ejidos, ačkoliv obecně půda v Chiapasu nebyla nejvyšší kvality. Většina ejidos byla situovaná přímo v lakandonském pralese, kde je zemědělství náročnější nejen kvůli půdě, ale také kvůli environmentálním kampaním za zachování deštného pralesa. Ve skutečnosti nebyl dopad reformy nijak dramatický – i v roce 2006 bylo stále 48 procent půdy ve formě ejidos. Nehledě na reálný dopad měla reforma velké sociální a morální důsledky. Klesla podpora PRI od rolníků a zemědělců, kteří s ní měli tradiční pouto již od dob vzniku masové strany.85 Změna ústavy vzala poslední naději rolníkům, kteří čekali na přidělení nebo legalizaci půdy a vedla přímo k radikalizaci hnutí EZLN. Ve východním Chiapasu se zapojili do řad EZLN noví dobrovolníci, povětšinou mladí lidé z lakandonských vesnic, na které nezbyla půda. Podle odhadů mohla mít EZLN na konci roku 1992 až 12 000 členů.86

83

MEXIKO. Článek 27 ústavy upraven dne 6 .1. 1992. In: Mexická ústava, 1917. Dostupné také z: http://www.diputados.gob.mx/LeyesBiblio/htm/1.htm. 84

„Land Regularization and Conflict Resolution: the Case of Mexico.“ Fao.org. Http://www.fao.org/docrep/005/y3932t/y3932t04.htm (staženo 31. 1. 2015). 85

JUNG, Courtney. „The Moral Force of Indigenous Politics. Critical Liberalism and the Zapatistas.“ New York: Cambridge University Press, 2008. S. 141-142.

32

2.5 EZLN a NAFTA Posledním a pravděpodobně tím nejdůležitějším „spouštěčem“ povstání byl vstup Mexika do NAFTA. Liberalizace a otevření mexické ekonomiky a jeho trhu mělo velký emocionální a reálný dopad hlavně na zemědělce a chudou populaci Mexika, což byli převážně Indiáni v Chiapasu. Zapatisté kritizují nejen NAFTA, ale obecně také neoliberalismus a volný trh. Tvrdí, že je příčinou „drancování životního prostředí a špatných pracovních podmínek, protože dochází ke snižování požadavků a rušení zákonů a tedy snižování výdajů při produkci, což bývá jedno z hlavních lákadel pro zahraniční investory, obyčejně nadnárodní korporace.“87 Mimo to je také problémem chudoba, zvyšující se nezaměstnanost a špatné životní podmínky převážně domorodého obyvatelstva – v důsledku toho mizí jejich jazyky a kultura. V neposlední řadě také kritizují nadnárodní organizace, jako GATT, později WTO, a Mezinárodní měnový fond, které jsou podle Zapatistů neprůhledné a nedemokratické a jsou to západní a vyspělé státy, které rozhodují o osudech těch méně vyspělých.88 Původně byl termín povstání naplánován již na rok 1993, ale hnutí bylo zaskočeno mexickou armádou, která objevila jeden z jeho skladů a výcvikových táborů poblíž Ocosinga. Po přestřelce a ztrátách na obou stranách, se povstalci stáhli do pralesa. Po tomto incidentu začaly čistky a rabování indiánských vesnic a bylo zatčeno mnoho lidí, včetně těch, kteří tvrdili, že s hnutím nemají nic společného. Aby nebylo ohroženo v té době právě probíhající vyjednávání NAFTA, byly incidenty veřejnosti zatajeny a operace byly popsány jako klasický zátah na pašeráky drog. Po těchto útocích vypuklo velké množství protestních akcí a přesunů povstalců, až místní politici začali přiznávat, že přítomnost povstalců je veřejným tajemstvím. V důsledku těchto čistek se členská základna EZLN snížila na 9000 povstalců.89

86

MÁCHA, Přemysl. „Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu.“ Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2003. S. 111. 87

„Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 30. 3. 2015). 88 89

Tamtéž.


33 17. listopadu 1993 schválil americký Kongres NAFTA a jako termín vstupu byl zvolen 1. leden nadcházejícího roku. Tento den byl také stanoven jako den povstání EZLN, a to nejen z hlediska jeho velkého symbolického významu – dne vstupu do NAFTA jako dne boje na obranu rolnické produkce mexických Indiánů – ale také z hlediska čistě pragmatického, neboť koncem prosince je již po sklizni a většina povstalců bude mít „volné ruce“ k boji a zároveň dostatek zásob pro nouzové případy.90

2.6 Povstání EZLN Samotné povstání, i přesto, že nebylo vojensky úspěšné, přitáhlo pozornost široké veřejnosti a prakticky celého světa. Svými prohlášeními se povstalci z EZLN jasně oddělili od jakýchkoli předchozích guerillových skupin a levicových marxisticky orientovaných povstání. Celé hnutí tím získalo sociálně-kulturní rozměr.91

2.6.1 Průběh povstání Poté, co bylo stanoveno datum povstání, snažili se povstalci na svou stranu získat okolní vesnice a družstva. Z 385 komunit se 67 vyjádřilo pro válku, 21 proti a zbylé vesnice nedopěly k žádnému rozhodnutí kvůli vnitřním rozporům. 28. prosince 1993 se EZLN začala přesouvat na výchozí pozice pro povstání.92 V průběhu uplynulých 10 let, tedy mezi lety 1983 a začátkem roku 1994, se EZLN organizovala a připravovala k boji. Dle vlastních slov jednotlivých členů a vůdců se z původního nízkého počtu povstalců stalo masové hnutí, které bylo opravdovou povstaleckou armádou vycvičenou k boji. Ze začátku sami Indiáni nevěděli, za co by měli bojovat, ale Marcos a další „bílí“ intelektuálové a revolucionáři jim vysvětlili, že vláda s nimi nezachází tak, jak by měla, jsou opomíjeni, nedostává se jim dostatečné lékařské péče a vzdělání, a že jedinou možnou cestou je organizovat se jako armáda a povstat v boji. Tehdy se jim to jevilo jako jediné možné řešení, protože vláda 90

Tamtéž, s. 112.

91

Tamtéž, s. 115.

92

Tamtéž, s. 112.

34 neodpovídala a nereagovala dostatečně na pokusy o mírové vyjednávání. Povstalci tedy strávili 10 let plánováním a výcvikem a podle jejich vlastního vyjádření ani příliš nepřemýšleli, co bude následovat po povstání. To se stalo jedinou – v jejich očích vítěznou – metou.93 První den roku 1994 to všechno vypuklo a EZLN vyhlásila válku vládě Mexika.94 Původní plán povstání počítal se zapojením 5 000 povstalců do boje a zbylých 4 000 do zálohy. Mělo je vést 130 důstojníků a k dispozici bylo 200 samopalů a 2 000 útočných pušek, ostatní povstalci obdrželi pouze lovecké nože a pistole. Souběžně měly proběhnout 4 operace – zlikvidovat armádní posádku a postoupit k ropným polím v Tabascu, obsadit Ososingo, zaútočit na vojenskou základnu Rancho Nuevo a při průchodu několika dalšími městy se dostat až na hlavní vojenskou základnu v Tuxtle. Plán ovšem počítal i se zapojením civilního obyvatelstva a s obdobnými povstáními po celé zemi a následným obsazením hlavního města Mexico City při malém odporu armády. Tento plán byl však až moc ideální na to, aby mohl vyjít. Armádní posádku se nepodařilo zajistit, a proto byli povstalci útočící na Ocosingo překvapeni mexickou armádou a již 2. ledna se stáhli do pralesa. Útok na vojenskou základnu Rancho Nuevo zprvu vypadal úspěšněji, ale i tam se museli po několika hodinách stáhnout.95 Nicméně i přesto se Zapatistům podařilo alespoň na krátkou chvíli obsadit několik významných center v Chiapasu – Las Margaritas, Altamirano, Ocosingo a hlavně San Cristóbal de las Casas. Zde Marcos z balkonu radnice přečetl deklaraci a Zapatisté spálili obecní archiv a propustili vězně. Dokonce se jim podařilo unést i bývalého guvernéra státu Chiapas, člena PRI, Castellanose Domíngueze, kterého za trest donutili pracovat na kukuřičném poli. Ovšem brzy po obsazení měst poslala mexická vláda 12 000 vojáků do boje proti Zapatistům. Vojáci měli podporu letectva a obrněných transportérů, díky čemuž brzy povstalce zahnali.96 Mexická armáda bohužel příliš nerozlišovala mezi povstalci a civilisty. Podpalovala domy, bombardovala vesnice a dokonce mučila zajatce. Čísla hovoří, že zemřelo přibližně 50 vojáků, 70 povstalců

93

RAMÍREZ, Gloria Muoz. „The Fire and the Word: A History of the Zapatista Movement.“ San Francisco: City Lights Books, 2008. S. 73-96. 94

„1994.“ Sipaz.org. Http://www.sipaz.org/en/chiapas/peace-process-war-process/334-1994.html (staženo 3. 4. 2015). 95


Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 2. 4. 2015).

35 a téměř 270 civilistů. Avšak i přesto bylo krátké obsazení důležitých center Chiapasu, které tvořily téměř 25 procent rozlohy, významným úspěchem a zároveň ostudnou ranou lokální vládě.97 Bezprostředně po povstání a v průběhu několika prvních dní se nejprve Mexikem šířila až panická hrůza. Civilisté i Indiáni, kteří o povstání neměli potuchy, utíkali ze svých domovů a ukrývali se. Opravdový strach ovšem dostali členové samosprávy a státní správy v oblastech Chiapasu, protože byli napojeni na PRI a obávali se odplaty Zapatistů. Po prvotním šoku ale strach, zejména mezi vrstvami chudšího a domorodého obyvatelstva, postupně opadal a místo něj přišlo nadšení a naděje. Široká veřejnost začala povstání podporovat, hlásit se o svá práva u mexické vlády, požadovat zlepšení životních podmínek a hlavně žádala klid zbraní. To byla těžká rána zejména pro prezidenta Salinase, který se chtěl „chlubit“ na mezinárodní scéně podpisem NAFTA, ale místo toho se dočkal mezinárodního ohlasu povstání EZLN. Vláda dostala strach. Prezident Salinas se snažil o některé změny, odvolal ministra vnitra, bývalého guvernéra Chiapasu. Avšak ani to mu k naklonění mezinárodního veřejného mínění nepomohlo.98 Dokonce ceny akcií od začátku povstání klesly o 6,2 procenta.99 12. ledna tedy prezident vyhlásil příměří. Nicméně vojáci v Chiapasu zůstali a stále „prozkoumávali“ území, docházelo dokonce k menším přestřelkám, ale největší boje tímto nadobro utichly. Hlavními důvody, proč mexická armáda nezničila Zapatisty i přes svou početní a technickou převahu, byla obava z mezinárodního i domácího tisku, mnohé protesty převážně nevládních organizací, podpora široké veřejnosti a kritika zahraničních vlád.100

97


Tamtéž, s. 115-117.

99

„A Commune in Chiapas? Mexico and the Zapatista Rebellion, 1994-2000.“ Libcom.org. http://libcom.org/library/commune-chiapas-zapatista-mexico (staženo 3. 4. 2015). 100


36

2.6.2 Požadavky EZLN – počátky jednání Po vyhlášení příměří Zapatisté vstoupili do nové fáze svého hnutí – mírových jednání. Tuto fázi původně nepředpokládali, nicméně poté, co si uvědomili sílu podpory nejen mezi mexickými občany, ale také na mezinárodní půdě, se rozhodli jít touto cestou a zbraně složit pouze do zálohy. Ještě před vyhlášením příměří vydali prohlášení, že nebojují za politické vítězství žádné ze stran, ale že bojují pouze za spravedlnost, svobodu a demokracii. Žádají vládu, aby se stala legitimní, po řádných a absolutně svobodných volbách a začala řešit problémy obyvatel Mexika a to převážně těch indiánských.101 Již v prosinci 1993, tedy před vypuknutím samotného povstání, vydali Zapatisté Revoluční zákony. Tyto stanovily například naprostou rovnost žen nejen v práci a běžném životě, ale také v rámci armádních funkcí v EZLN. Dále zákony určovaly fungování společnosti v oblastech, ve kterých případně měla zvítězit EZLN a obsadit je. Zabývají se placením daní, reformou zákoníku práce, kde navrhují zvýšení mezd a bezplatnou zdravotní péči, sociálním zabezpečením opuštěných dětí, důchodců a válečných invalidů a v neposlední řadě revolučním agrárním zákonem, který se vymezuje proti změně Článku 27 mexické ústavy. 102 Z balkonu radnice v San Cristóbal de las Casas přečetl Marcos první Prohlášení z lakandonského pralesa, v němž byly vyjádřeny konkrétní požadavky EZLN, které měla slyšet široká veřejnost a mexický lid. Nejprve byla vyjmenována všechna utrpení prostého lidu a domorodého obyvatelstva v průběhu 500 let útlaku bez jakýchkoliv práv na demokraticky zvolené zástupce. Poté se obrací na vládu a zdůrazňuje její zkorumpovanost a zkaženost. Tímto prohlášením se členové EZLN odkazují na Článek 39 mexické ústavy, ve kterém stojí, že národní suverenita pochází z lidu a vyzývají občany, aby povstaly spolu s nimi proti federální vládě a svrhli diktátora. Obrací se také k mezinárodním organizacím a Červenému kříži, aby jejich boje usměrňoval tak, aby nedošlo ke zranění civilistů. Odmítají jakoukoliv spojitost s drogovými kartely.

101

RAMÍREZ, Gloria Muňoz. „The Fire and the Word: A History of the Zapatista Movement.“ San Francisco: City Lights Books, 2008. S. 112. 102

„Leyes, 1993.“ Cartas y comunicados del EZLN. Http://palabra.ezln.org.mx/ (staženo 3. 4. 2015).

37 Na závěr deklarují, že válka, kterou zvolili je spravedlivá a je jejich poslední možností. Jejich programem je boj za práci, půdu, jídlo, zdraví, vzdělání, nezávislost, svobodu, demokracii, spravedlnost a mír.103 Většina

dokumentů

EZLN

jako

jsou

„Prohlášení

z lakandonského

pralesa“

nebo pozdější „komuniké“ a prohlášení pro tisk, je zřejmě dílem Marcose. Naskýtá se otázka, nakolik se jeho politické přesvědčení a názory shodují s názory ostatních členů EZLN. Bohužel stále neexistuje dostatek dalších materiálů, proto se požadavky a prohlášení posuzují na základě právě těchto dokumentů. Je vidět zejména ideologický posun od původní organizace FLN, která vyznávala klasický marxisticko-leninský pohled na svět. Na základě dokumentů je zřejmé, že pohled EZLN na společnost je spíše postmoderního charakteru, zaměřeného sociálně a kulturně a zejména na domorodé obyvatelstvo. Právě Revoluční zákony jsou jakýmsi můstkem mezi těmito pohledy na společnost. Vyjadřují komplexní názorovou platformu a vývoj požadavků EZLN, ale neobsahují ještě žádné požadavky pro Indiány, což může značit, že byly napsány mnohem dříve.104 Zapatisté považují svůj boj za národní a pro dobro celého Mexika. „Horizont Zapatistů ale národním státem nezačíná ani nekončí, Mexiko pro ně není alfou ani omegou. Velmi dobře chápou, že je třeba působit v nižším i ve vyšším měřítku. Pokud jde o to nižší, jejich cílem není převzetí státní moci, ale vytváření samosprávných vesnic a jejich sítí na místní úrovni. Pokud jde o vyšší měřítko, snaží se Zapatisté poměrně úspěšně mobilizovat celosvětovou podporu k boji proti společnému nepříteli - neoliberalismu a ekonomické globalizaci.“105 Jednání mezi mexickou vládou a EZLN začala brzy po vyhlášení příměří. Povstalci požadovali propuštění zajatců a stažení vojsk z Chiapasu. Vláda se snažila naopak hrát o čas, ale koncem ledna prezident vydal amnestii a nařídil stažení vojsk ze zóny konfliktu. Prostředníkem v jednání se stal biskup Samuel Ruiz ze San Cristóbalu, který byl navržen Zapatisty a nakonec schválen i vládou. Podstatnou roli v celém procesu

103

„Declaración de la Selva Lacandona.“ Cartas y comunicados del EZLN. Http://palabra.ezln.org.mx/ (staženo 3. 4. 2015). 104


Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 3. 4. 2015).

38 hrála média a převážně internet. Fungovala i jako jakási záruka, protože vše bylo okamžitě zveřejněno celému světu a mexická vláda tak neměla prostor manévrovat, aby neohrozila svou reputaci na mezinárodní scéně.106

106


39

3. 1994 v Mexiku – rok mnoha událostí Rok 1994 byl rokem bohatým na důležité události. Dokonce již první den nového roku byl zvěčněn nejen vstupem Mexika do NAFTA, ale také povstáním Zapatistů. Událostem však zdaleka nebyl konec. Salinas doufal v poklidný rok, kterým úspěšně se vstupem do NAFTA ukončí svou prezidentskou éru. Rok 1994 byl tedy rokem voleb – prezidentských i guvernérských. Celý první půlrok se nesl ve znamení předvolebních kampaní, z nichž jedna skončila tragicky – vraždou kandidáta PRI Colosia. K dovršení všeho nový prezident Zedillo na konci roku 1994 zahájil své funkční období jednou z největších ekonomických krizí, jakou Mexiko zažilo.

3.1 Volební rok Nejdůležitější politickou událostí roku 1994 měly být bezpochyby volby plánované na srpen. Do té doby se ale stalo tolik událostí, že se zdaleka nedá mluvit pouze o volebním roce. Mnoho lidí doufalo, že po povstání Zapatistů a Salinasových ekonomických reformách by volby roku 1994 mohly být pro změnu demokratické, svobodné a nezatížené žádnými politickými skandály a podvody.

3.1.1 Volební kampaně Volby byly naplánované na 21. srpna 1994. Salinas si přál, aby jím navržený nástupce za PRI byl zvolen čestně a spravedlivě a byl tak uznán i opozicí, aby mohl pokračovat v ekonomické transformaci započaté Salinasem. Otázka ovšem zněla, zda obyvatelé Mexika budou volit PRI jako tradiční stranu, která sice udělala velké množství ekonomických změn, bohužel však příliš nepomohly zlepšení životních podmínek obyčejných občanů, a které se projeví až v dlouhodobém měřítku.107

107

DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. S. 176-178.

40 28. listopadu 1993 v procesu známém jako destape prezident Salinas určil jako svého nástupce a kandidáta do prezidentských voleb Luise Donalda Colosia. Jak bylo v PRI tradicí, nekonaly se žádné stranické volby a prezidentova volba byla respektována. Ne ovšem jednohlasně. Starosta Mexika City Manuel Camacho se proti Colosiově volbě ohradil a rezignoval. Jako zadostiučinění mu byl nabídnut post ministra zahraničí, ze kterého však brzy odešel, aby reprezentoval vládu ve vyjednávání se Zapatisty. Byl natolik známý, že celá chiapaská situace zastínila i samotnou Colosiovu kampaň a Camacho začal uvažovat o své vlastní kampani, nezávislé na PRI. Chvíli to dokonce vypadalo, že Colosio bude oficiálně odvolán a Camacho jej nahradí. Nestalo se tak a Colosio byl jediným oficiálním kandidátem za PRI. Colosio byl předsedou strany a od roku 1992 také řídil program PRONASOL. Colosio ve své prezidentské kampani přislíbil větší dohled nezávislé mexické komise na volby a volební kampaně a také jako vůbec první kandidát zveřejnil své zdroje financování a jejich útratu.108 Colosiova kampaň ovšem netrvala dlouho. Byla tragicky přerušena 23. března 1994 atentátem v Tijuaně, na jehož následky Colosio na místě zemřel. I přesto, že domnělí útočníci byli zatčeni, vražda zůstává dodnes záhadou a je kolem ní množství konspiračních i možných teorií. Některé mluví o spiknutí vysokých kruhů v PRI, jiné o politicích v Tijuaně nebo o drogových kartelech. PRI ale znovu stála před rozhodnutím, kdo nahradí prezidenta Salinase. Dalším kandidátem se stal Ernesto Zedillo, který byl ve vedení Colosiovy kampaně.109 PRI nebyla jedinou kandidující stranou. Po nechvalně proslulých volbách v roce 1988, ve kterých byl Cárdenas poražen, založil stranu PRD a rozhodl se kandidovat znovu. V roce 1994 byl rozhodnut neprofilovat se pouze jako odpůrce PRI, ale jako silný opoziční kandidát s vlastními ekonomickými názory. Z ostré kritiky vstupu do NAFTA přešel ke kritice mírnější a tvrdil, že po zvolení prezidentem by NAFTU podporoval. Díky této změně názoru byl Cárdenas téměř nerozlišitelný v ekonomických postojích od ostatních kandidátů – pro voliče by to byla těžká volba, pokud by rozhodovali podle názorů na ekonomickou změnu. Za stranu PAN kandidoval její lídr v Kongresu, Diego Fernández de Cevallos s mottem „Za Mexiko bez lží“. Jeho kampaň byla založena

108

Tamtéž, s. 178-182.

109

Tamtéž, s. 182-184.

41 na dlouholeté opozici vůči PRI a odhodlání plně demokratizovat mexický politický systém. Cevallos se to snažil ukázat na příkladu těch států, kde PAN vládla – Chihuahua, Baja California Norte a Guanajuato. S ekonomickými změnami, až na některé výhrady, Cevallos v podstatě souhlasil. PAN spoléhala na ty voliče, kteří si přejí změnu a zároveň věří v tržní ekonomiku.110 12. května 1994 se odehrála historicky první televizní debata mezi prezidentskými kandidáty. Během ní se ukázal kandidát PAN Cevallos jako velmi dobrá konkurence Zedillovi, který naopak působil nejistě. Po debatě to vypadalo, že se z něj stane hlavní „anti-PRI“ kandidát, který má šanci odlákat množství voličů a poprvé se objevila myšlenka na koaliční vládu.111 Nicméně i přes značný nárůst hlasů pro Cevallose, jak ukázala většina agentur pro předvolební výzkum, kandidát za stranu PAN se po debatě odmlčel a jeho kampaň pokračovala jen velmi nevýrazně. Zda to byl jeden z důvodů jeho neúspěchu u voleb, se můžeme dnes už jen dohadovat.112

3.1.2 Prezidentské volby Spojené státy se obávaly opakování volebního podvodu z roku 1988, obzvláště proto, že Mexiko bylo jejich novým partnerem v rámci NAFTA. Již od podzimu 1993 se proto USA snažily přesvědčit Mexiko, aby připustilo mezinárodní dohled nad nadcházejícími volbami. Mexiko však na mezinárodní dohled nechtělo přistoupit. Postupem času a po mnohých vyjednáváních ale slevilo na mezinárodní dohled nad mexickým dohledem. Dalo by se tedy hovořit o jistém kompromisu. Přestože v USA se jednalo spíše o minoritní problém v Kongresu, celá tato záležitost měla velký dopad v Mexiku, které se důrazně ohrazovalo vůči americkému zasahování do jeho politiky a voleb.113

110

Tamtéž, s. 186-189.

111

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 114. 112

DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. S. 191. 113

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 106-112.

42 Spravedlivější a demokratičtější volby měla zajistit nová reforma volebního zákona. Její projednávání začalo již 27. ledna 1994 jako jeden z přímých důsledků povstání v Chiapasu. Na jednáních se podílely všechny strany a jejich kandidáti do voleb. Výsledkem měla být spravedlivá účast všech – strany měly získat stejný přístup k volebním registrům, vládní média měla poskytnout stejný prostor pro všechny a veřejné zdroje nesměly být použity k propagaci jedné strany. Národní volební institut snížil stranické volební výdaje z původních 220 milionů na 42 milionů dolarů. Nově byl také ustanoven Úřad speciálního prokurátora pro volební zločiny. Volební lístky nesměly být zničeny do 6 měsíců po volbách a voliči dostali speciální volební karty se svým jménem a otiskem prstů, aby se zabránilo falšování. Volební komise měly být náhodně vybrány a voliči měli dostat speciální inkoust na prst, pokud již byli volit. Nicméně i přesto, že tyto reformy byly naprosto stěžejní a důležité, jejich implementace těsně před volbami mnohdy vedla k jejich neefektivitě, jako v případě Úřadu prokurátora, který neměl dostatek prostředků k vyřešení stížností před volbami. Nevládní organizace Civic Alliance, která byla vyškolena OSN, vznesla několik stížností a nespokojeností s předvolební atmosférou - jednou z nich bylo, že dotace kampaní jsou netransparentní.114 V předvečer voleb si kromě Civic Alliance ani Spojené státy stále nebyly jisté spravedlností voleb, protože prezidentský kandidát Zedillo dostával v televizi a tisku mnohem více prostoru než ostatní kandidáti.115 Den voleb, 21. srpen 1994, proběhl překvapivě klidně. Nebyl zaznamenán žádný výpadek počítačového systému jako v roce 1988, ani žádné větší násilné incidenty. Volební účast byla neuvěřitelných 78 procent. Nicméně nevládní organizace a opozice zaznamenaly několik volebních podvodů – jeden z nich byl nedostatek volebních lístků pro ty Mexičany, kteří volili mimo své okrsky a nebyli tak k volbám připuštěni. Oba opoziční kandidáti – Cevallos i Cárdenas – se proti výsledkům ohradili a volby prohlásili za nespravedlivé. Civic Alliance potvrdila nespravedlivost voleb ne kvůli sčítání hlasů a volbám samotným, které byly v podstatě „čisté“, ale vzhledem

114

DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. S. 191-195. 115

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 118.

43 k předvolebnímu chování PRI – zaujatosti médií, nelegálním vládním prostředkům na podporu PRI nebo poskytováním jídla pro potenciální voliče.116 Volby vyhrál Zedillo s 48,8 procenty, za ním se umístil Cevallos s 25,9 procenty a Cárdenas skončil třetí s 16,6 procenty. Co se Kongresu týče, v Poslanecké sněmovně získala PRI 300 křesel, PAN 119 a PRD 71 a v Senátu se počty ustálily na těchto číslech: 96, 24 a 8.117 Povolební výzkumy ukázaly, že volební podvody (jako bylo zmiňované nepřipuštění k volbám nebo naopak povolení volit dvakrát nebo v jiném okrsku) se týkaly až 1,5 milionů obyvatel. Na několika místech vypukly po volbách protesty a došlo dokonce k obsazení radnic, zejména sympatizanty s PRD nebo PAN. V listopadu po zasedání nově zvolené Poslanecké sněmovny se hlasovalo o potvrzení Zedilla jako prezidenta. Všichni členové PAN i PRD byli proti. I přesto byly volby roku 1994 uznány za do té doby nejdemokratičtější, ale cesta k opravdové demokracii byla ještě dlouhá.118

3.1.3 Prezident Zedillo Zedillo byl nejmladším kandidátem na prezidenta, stal se jím ve věku 42 let. Ale také, dle jeho vlastních slov, byl kandidátem s nejdelšími zkušenostmi ve vládě. Do veřejného sektoru vstoupil již jako teenager a postupně se propracoval až na ministra plánování a rozpočtu a ministra školství.119 Ernesto Zedillo Ponce de León se narodil v roce 1951. Do PRI vstoupil již roku 1969. Studoval ekonomii v Mexiku, Anglii a Spojených státech, ze kterých si odnesl titul Ph.D. Do vládní politiky vstoupil za prezidentství Salinase jako jeden z mladých technokratů, kterým byl i sám Salinas. Oba ministerské posty zastával v průběhu Salinasovy vlády.120

116

Tamtéž, s. 118-119.

117


Tamtéž, s. 198-201.

119

Tamtéž, s. 184.

120

„Ernesto Zedillo Ponce de León.“ Economía. Http://www.economia.com.mx/ernesto_zedillo_ponce_de_leon.htm (staženo 13. 4. 2015).

44 Svou prezidentskou kampaň postavil na čtyřech pilířích. Prvním z nich byl zákon a pořádek – boj proti násilí. Za druhý pilíř by se dala označit jeho otevřenost vůči inovacím, ale zároveň dlouholetá vládní zkušenost. Třetím pilířem potom byla samotná strana PRI – vyzvedával její funkci jako revoluční strany, která vedla Mexiko napříč stoletím. A konečně tím čtvrtým byly ekonomické reformy započaté Salinasem.121 Stal se prezidentem pro funkční období 1994-2000. Doba jeho vlády byla zatížena jednou z největších ekonomických krizí v Mexiku hned od počátku nástupu do funkce. Snažil se pokračovat v Salinasových stopách a řešit nejen ekonomickou krizi, ale také krizi politickou a sociální – vyjednávání se Zapatisty.122

3.2 EZLN v roce 1994 Ozbrojeným povstáním, kterým měla podle původního plánu Zapatistů skončit etapa útlaku, to naopak všechno teprve začalo. Povstalci i vláda se pod nátlakem veřejnosti rozhodli složit zbraně a začít mírová jednání. Vyjednávání trvají v různých podobách až dodnes, neboť otázka domorodých obyvatel a EZLN není do dnešních dnů ani zdaleka uzavřená. Prvním mezníkem v jednáních byl 20. únor 1994. V tento den se prostřednictvím biskupa Ruize sešlo 18 indiánských delegátů spolu s Marcosem s představiteli vlády, tisku i mezinárodní veřejnosti. Do San Cristóbalu je přivezly vozy Mezinárodního červeného kříže. Podle Zapatistů měl tento dialog sloužit hlavně k tomu, aby veřejnost poznala EZLN a naopak, aby vznesli své požadavky a vysvětlili, zač bojují. Byl to také začátek politizace hnutí. Setkání Zapatisté využili také ke zviditelnění, čímž započal jejich úspěch s médii a internetem.123 Začátkem března předložila vláda Zapatistům kompromisní dohody a EZLN souhlasila, že je vezme do indiánských vesnic ke schválení. V lakandonském pralese začaly tedy

121

DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. S. 184-186. 122

„Ernesto Zedillo Ponce de León.“ Economía. Http://www.economia.com.mx/ernesto_zedillo_ponce_de_leon.htm (staženo 15. 4. 2015). 123

RAMÍREZ, Gloria Muňoz. „The Fire and the Word: A History of the Zapatista Movement.“ San Francisco: City Lights Books, 2008. S. 117-118.

45 schůzky nejen mezi Zapatisty a indiánskými vesnicemi, ale také s tiskem a širší veřejností. Schůzky byly přerušeny vraždou Colosia, ale později pokračovaly dále. V květnu se EZLN sešla s Cuauhtémocem Cárdenasem z PRD, a pokračovala se schůzkami se zástupci levicového politického spektra. Tehdy se zformovala nová dimenze povstání – už to nebyl jen boj za práva indiánského obyvatelstva, ale také proti autoritativnímu režimu a jeho sociální a ekonomické politice.124 Červen se nesl ve znamení odmítnutí vládních dohod zapatistickými vesnicemi. EZLN vydala Druhé prohlášení z lakandonského pralesa, ve kterém se psalo, že přes 90 procent vesnic bylo proti dohodám. EZLN se začala více orientovat na širokou veřejnost a média a nespoléhat se jen na vyjednávání s vládou. Svolala proto Národní demokratické shromáždění (CND) do Chiapasu, které se mělo konat v srpnu, tedy těsně před prezidentskými a guvernérskými volbami. Sešlo se více než 6000 lidí z neziskového sektoru, nevládních organizací, sdružení a dalších skupin mexické občanské společnosti, kteří byli vyzváni, aby se ve volbách obrátili k opozici a ukončili monopol PRI. Avšak těsně před konferencí vláda oznámila, že hodlá investovat 5 miliard do rozvoje Chiapasu a vytvářet tak nová pracovní místa. Tohle a strach mnoha lidí z velké změny, vedlo nakonec přece jen k vítězství PRI. V Chiapasu s 50 procenty, i když kandidát PRD Amado Avendaňo získal 35 procent.125 I přesto, že shromáždění v Chiapasu bylo, co se počtu týče, úspěchem a důkazem, že EZLN má velké množství podporovatelů, žádná konkrétní strategie z něj nevzešla – pouze ujištění o nenávisti k PRI.126 V průběhu dalších měsíců se konala množství protestů proti výsledkům voleb a EZLN se rozhodla v listopadu svolat další Národní shromáždění, na kterém vyzvala obyvatelstvo k mobilizaci a vytvoření široké opozice. Došlo pouze k dalším demonstracím a obsazování radnic, ale i přesto v prosinci prezident Zedillo i guvernér za PRI v Chiapasu Eduardo Robledo Rincón nastoupili na vládnoucí posty.127 V tento den vydala EZLN komuniké nazvané Vítejte v noční můře, ve kterém prohlásila směrem k PRI, že to byli oni, kdo umožnili vznik EZLN a její růst

124

Tamtéž, s. 118-119.

125


„A Commune in Chiapas? Mexico and the Zapatista Rebellion, 1994-2000.“ Libcom.org. http://libcom.org/library/commune-chiapas-zapatista-mexico (staženo 7. 4. 2015). 127

MÁCHA, Přemysl. „Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu.“ Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2003. S. 123.

46 a pokud si přejí, aby zmizela, musí nejdříve zmizet oni. Neoficiálním guvernérem Chiapasu, který byl uznán Zapatisty a kterému byla svěřena vláda nad indiánskými komunitami, se stal Amado Avendaňo z PRD.128 Všechny zmíněné události způsobily, že rolnické organizace v Chiapasu znovu rozpoutaly svůj boj za půdu a začaly okupovat radnice, žádat vyplácení dotací a zabírat půdu. Významným počinem se stalo zakládání autonomních vesnic, nezávislých na mexické vládě a napojených většinou na EZLN, i když některé vznikly i nezávisle na Zapatistech. Nastalá situace vedla ke zvýšení počtu vojáků mexické armády v regionu, zakládání nových táborů a základen, většímu počtu hlídek na komunikacích a k mnoha vraždám rolníků a rolnických vůdců.129 Závěrem roku 1994, den po devalvaci pesa, vyhlásili rebelové 30 autonomních obcí, bez jediného výstřelu. Biskupu Ruizovi se o pár dní později podařilo vyjednat schválení Národní komise pro mediaci, jakožto vyjednávacího orgánu v otázce otevřené rebelie a možného dialogu, což bylo považováno za velký úspěch.130

3.3 Krize pesa Krize roku 1994, nazývaná krizí pesa nebo také tequilovou krizí, byla již třetím kolapsem mexické měny v průběhu 18 let. Pozorovatelé, převážně ve Spojených státech, si tedy logicky kladli otázku, zda jsou reformy vedoucí k tržní ekonomice v Latinské Americe udržitelné a možné, když Mexiko, zdaleka nejvyspělejší a nejvíce předurčené k úspěchu, se ukázalo jako slabší hráč.131 20. prosince 1994, tedy na začátku Zedillova funkčního období, musel prezident devalvovat peso o 15 procent. Následující dny jeho hodnota klesla dokonce na 50 procent hodnoty původní. Důvodů, proč ke krizi došlo, bylo mnoho. Patřily k nim 128




EDWARDS, Sebastian. „The Mexican Peso Crisis: How Much Did We Know? When Did We Know It?“ NBER Working Paper No. 6334. Cambridge: National Bureau of Economic Research, 1997. S. 1.

47 jak ekonomické faktory, tak politické. Mezi ty politické řadí analytici především autoritářský režim a „interní“ rozhodovací pravomoc – pouze úzký okruh politických činitelů. Zmíněné procesy umožnily množství rychlých ekonomických změn, které ale nebyly vždy „domyšlené“.132 Kvůli nedostatečné kontrole kapitálu, který proudil do Mexika po otevření jeho ekonomiky, zahraniční investoři „přesouvali“ velké sumy do a z Mexika. Jen v roce 1993 činil čistý příliv kapitálu do země 8 procent HDP. Většina příjmů měla být ale krátkodobá – povětšinou putující na trh s akciemi nebo do soukromého sektoru.133 Schodek běžného účtu platební bilance v Mexiku stoupl z 6 miliard dolarů v roce 1989 na 20 miliard v roce 1993. Sám o sobě byl ukázkou přílivu investic do Mexika stimulovaného ekonomickými reformami. Někteří experti se již začali obávat, že peso bude nadhodnoceno a povede zemi do krize. Vláda pomocí intervenční politiky udržovala výměnný kurz pesa vůči dolaru pod kontrolou, ale každý den jeho horní hranici navýšila o minimální částku, což vedlo k postupnému nominálnímu znehodnocení měny.134 Divoký rok 1994 příliš nepřispěl k ekonomické situaci v Mexiku. Prvním šokem pro zahraniční investory bylo povstání Zapatistů, které mimo jiné upozornilo na vnitřní nestabilitu mexické politiky. Čísla nicméně ukázala, že reakce trhu na povstání nebyla tak dramatická a rebelie neovlivnila chování investorů tolik, jako politická vražda Colosia. Mexiko v průběhu následujících měsíců ztratilo 11 miliard dolarů rezerv kvůli intervencím a jejich snižování pokračovalo až do prosince roku 1994. Proč ovšem došlo v půlce prosince k devalvaci, není zcela zřejmé. Pravděpodobně to byla souhra několika faktorů – neudržitelnost schodku běžného účtu platební bilance v nadcházejícím roce, negativní efekt růstu úroků a špatný vývoj v jednáních v Chiapasu. V průběhu 3 dní Mexiko ztratilo dalších 1,5 milionu dolarů rezerv a 20. prosince došlo k devalvaci

132

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 125. 133

EDWARDS, Sebastian. „The Mexican Peso Crisis: How Much Did We Know? When Did We Know It?“ NBER Working Paper No. 6334. Cambridge: National Bureau of Economic Research, 1997. S. 10. 134

WHITT, Joseph A., Jr. „The Mexican Peso Crisis.“ Federal Reserve Bank of Atlanta: Economic review, 1996. S. 1.

48 měny, která vedla k největší mexické krizi. Mexiko se muselo obrátit na mezinárodní scénu o pomoc.135 Počátkem ledna 1995 měl Kongres USA schválit půjčku v hodnotě 40 miliard dolarů, která měla Mexiku pomoci z krize. Kongres se shodl, že Mexiko je pro USA klíčové a jeho ekonomika důležitá. Zároveň chtěli kongresmani podpořit další demokratizaci a reformní procesy, které probíhaly v Mexiku v posledních letech, a nechtěli, aby byly touto krizí ohroženy. V Kongresu a na veřejnosti se nicméně rozpoutala debata, zda by půjčka měla být Mexiku dána i s podmínkami, ekonomickými i politickými. Do konce ledna se Kongres nebyl schopný dohodnout a veřejnost projevovala s půjčkou nespokojenost, kvůli čemuž měli kongresmani obavu ji podpořit. Prezident Clinton tedy rozhodl, že poskytne Mexiku peníze z Ekonomického stabilizačního fondu, na které nepotřeboval schválení Kongresu. Mexiko bylo celým jednáním pobouřeno, protože podmínky považovalo jako zásah do své vnitřní politiky. Nicméně nakonec bez podmínek přijalo Mexiko 12 miliard od USA a další půjčky od Mezinárodního měnového fondu a některých evropských států. Mexiku se podařilo část půjčky USA vrátit již v roce 1995 a splatit celou do roku 1997.136 Krize nejvíce zasáhla finanční sektor a mnoho bank zkrachovalo. Lidem, kteří nebyli schopni splácet úvěry kvůli vysokým úrokům, které ještě narostly, byly zabaveny domy. HDP v roce 1995 klesl o 6,2 procenta. Převážně díky NAFTA se podařil mexické ekonomice v letech 1995-1998 růst o 5 až 6 procent. Reálné mzdy ale klesly až o 20 procent a akciový trh nabyl zpátky hodnotu z roku 1994 až po 10 letech.137

135

Tamtéž, s. 1-3.

136

MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. S. 126-141. 137

„ Tequila Slammer: Mexico has still not fully recovered from its worst financial crisis.“ Economist. Http://www.economist.com/node/3524948 (staženo 19. 4. 2015).

49

4. Ohlasy na povstání Zapatistů Ve 4. kapitole práce se dostáváme do její více analytické části. V následujících dvou kapitolách se budu snažit odpovědět na výzkumnou otázku, zda povstání Zapatistů mělo přímý vliv na demokratizaci v Mexiku a pokud ano, jakým způsobem a do jaké míry. Další otázkou, kterou si musíme klást, je, zda tento vliv byl pozitivní nebo negativní. Ve čtvrté kapitole se nejprve zaměříme na bezprostřední ohlasy po povstání a zkusíme se na ně podívat z několika různých úhlů pohledu. Nejprve se budeme zabývat reakcemi a ohlasy v samotné vládě, tedy ve straně PRI – jakým způsobem ji povstání a následné vyjednávání se Zapatisty zasáhlo a zda díky němu změnila některé své zažité principy vlády. Neméně důležitá je samozřejmě také reakce opozičních stran, obzvláště PRD, která se Zapatisty mnohdy spolupracovala. Ve třetí části kapitoly se podrobněji zaměříme na veřejnost a její reakce na povstání, zejména na „vztah“ EZLN a médií.

4.1 Reakce mexické vlády Prvotní reakci mexické vlády již samozřejmě známe. Vyslala armádu, aby povstání potlačila. Po nátlaku veřejnosti, médií a mezinárodního společenství však změnila názor a rozhodla se vyhlásit příměří a začít mírová jednání. Vláda se nejprve snažila povstání zdiskreditovat různými prohlášeními. Snažila se například dokázat, že počet členů hnutí a jejich sympatizantů je naprosto marginální a pohybuje se okolo čísla 200. Později se samozřejmě toto tvrzení ukázalo jako nepravdivé. Dalším vládním pokusem, jak nepřitáhnout k povstání pozornost, byla snaha dokázat, že povstání bylo vedeno „zvenčí“, tedy cizinci. V neposlední řadě se projevil také vládní postoj k indiánskému obyvatelstvu, které bylo podle ní „málo vyspělé“ a neschopné samo za sebe rozhodovat, tedy náchylné k manipulaci.138

138

HRUŠKA, Pavel. „Vztahy mezi vládami a guerillovými hnutími v Latinské Americe na příkladu EZLN.“ Praha 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra politologie.

50 Brzy ale vláda byla nucena obrátit a zvolit nový směr. V proslovu, který prezident Salinas pronesl k obyvatelům Chiapasu dne 25. ledna 1994, sděluje: „(…) sledoval jsem bedlivě události, které se v Chiapasu odehrály, a od doby, kdy vypukly, jsou mou hlavní starostí. S odhodláním otevírám cestu pro mírová vyjednávání. Rolí mexické armády bylo zabránit rozšíření konfliktu do dalších oblastí. Armáda splnila svou ústavní povinnost a nadále bude pokračovat v ochraně měst. Hlavním úkolem dneška je hledat mír všemi způsoby. (…) Nejdůležitějším faktorem by měla být změna vztahů na státní úrovni. (…) Vaše plány a nejdůležitější potřeby budou podpořeny federálními institucemi. Spolu se splněním vašich potřeb budeme hledat také řešení problémů státu, které půjde do hloubky. (…) Za úkol, který leží před námi, neseme všichni odpovědnost…včetně vládních zaměstnanců…a také obyvatelé Chiapasu a všechny komunity. My všichni, spolu s obyvateli Chiapasu sjednocenými za bezpečnost, spravedlnost a mír, musíme zlepšit naše vztahy s indiánskými komunitami tím, že změníme priority a akceptujeme jejich rozhodnutí. (…) Společně sjednoceni, jsem si jist, že to dokážeme.“139 Z výše zmíněného prezidentova proslovu jasně vyplývá, že by rád podobným konfliktům do budoucna předcházel. Je patrné, že měl snahu situaci nějakým způsobem začít řešit, protože povstání ohrožovalo jeho postavení a jeho poslední rok v úřadě. Důležitým aspektem byl nátlak veřejnosti a mezinárodního prostředí. Požadovali mírové řešení celého konfliktu a prezident měl tímto ruce velmi svázané a nechtěl ohrozit svou do té doby dobrou zahraniční reputaci. Ve svém posledním proslovu k mexické veřejnosti prezident Salinas znovu obhajoval státní zásah do povstání v Chiapasu. Mimo jiné také prohlásil, že během jeho vlády to byl právě Chiapas, kam proudila nejvyšší federální podpora. Byl přesvědčen, že všechny tyto snahy daly Chiapasu naději, ale stále to nestačilo. Na jednu stranu tím rostla očekávání, ale na druhou stranu stále zůstávaly velké rozdíly a neefektivita.140

139

„President Salinas‘ address to the people of Chiapas, 25 January 1994.“ Https://teachwar.wordpress.com/resources/war-justifications-archive/chiapas-rebellion-1994/#address (staženo 29. 4. 2015). 140

„Salinas‘ Last Major Speech Notes Upheavel in Mexico: Politics: Outgoing president reflects upon violence, economic reforms in final ‚state of the nation‘ address.“ Los Angeles Times. 2. 11. 1994. Http://articles.latimes.com/1994-11-02/news/mn-57797_1_political-upheaval (staženo 29. 4. 2015).

51 Povstáním byla poškozena nejen Salinasova image, ale také ekonomika Mexika. Investoři se začali obávat nestability v zemi a toho, že by mohla vypuknout občanská válka. Salinas proto musel zachovat tvář a investory přesvědčit, že má situaci pod kontrolou.141 Ze strachu před ohrožením svých investic v Mexiku zareagovaly USA dokonce prodejem zbraní do Mexika v průběhu roku 1994 a „vyhrožovaly“ militarizací své jižní hranice.142 Prezident Salinas tak byl pod velkým tlakem z mnoha různých stran. První vlaštovkou, která přinesla změnu do zažité politické struktury a začala tak narušovat vládu PRI, byla volební reforma v roce 1994, zmiňovaná v předchozí kapitole. Mnoho odborníků se shodlo, že povstání (respektive vyjednávání po něm) a rozhovory mezi politickými stranami o volební reformě spolu přímo souvisely.143 Povstání bylo stěžejním katalyzátorem této reformy, která přispěla k demokratizaci.144

4.2

Reakce mexické opozice

Pokud mluvíme o mexické politické opozici, máme převážně na mysli 2 hlavní opoziční strany – PAN a PRD. K povstání se vyjadřovala hlavně PRD, neboť zastávala podobné názory jako EZLN a stejně tak podobný postoj k PRI. Jak se postavila k zapatistickému povstání? Viděla jej spíše pozitivně nebo negativně? Je možné, že jí povstání a hnutí EZLN nějak „pomohlo“? PRD se stala jednoznačně největším podporovatelem EZLN mezi hlavními stranami. Jak bylo zmíněno v předchozích kapitolách, také pro EZLN představovala „nejschůdnější řešení“ pro nadcházející volby roku 1994. Na Shromáždění, které EZLN

141

„Peace discussions start in Mexico.“ The New York Times. 21. 2. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/02/22/world/peace-discussions-start-in-mexico.html (staženo 29. 4. 2015). 142


„Mexico’s Chance for Fair Elections.“ The New York Times. 26. 2. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/02/26/opinion/mexico-s-chance-for-fair-elections.html (staženo 30. 4. 2015). 144

BIZBERG, Ilán. „Transition or Restucturing of Society?“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. S. 164.

52 uspořádala těsně před volbami, apelovala na budoucí potenciální voliče, aby dali svůj hlas PRD. A opravdu, Cárdenas, jakožto představitel PRD a volební kandidát, se s lídry EZLN několikrát sešel. První schůzka byla uskutečněna týden po televizní debatě mezi kandidáty, která byla pro Cárdenase poměrně neúspěšná. Většina Cárdenasových podporovatelů byla přesvědčena, že návštěva povstaleckého teritoria mu ve volbách spíše uškodí. PRI se totiž snažila zobrazovat Cárdenase jako násilného radikála, jehož případné zvolení by uvrhlo zemi do chaosu. Cárdenas byl nicméně ochoten riskovat ztrátu své image prohlášením, že pokud má být zvolen a vládnout Mexiku, měl by mluvit se všemi občany. Cárdenas se sešel s 1 200 Zapatisty v květnu 1994 a vyjádřil jim svou podporu slovy, že za stejná práva se on a jeho strana snaží bojovat už léta a že věří, že jich lze dosáhnout mírovou cestou. I přesto si ale vyslechl od Marcose množství nelichotivých slov, ve kterých vyzdvihoval, že PRD se příliš neliší od ostatních stran a přijala ekonomické reformy prezidenta Salinase. Marcos zdůraznil, že Zapatisté „neprosí“ o demokracii, ale jednoduše ji vyžadují.145 Většina Mexičanů předpokládala, že Cárdenas bude kandidátem, jemuž povstání Zapatistů pomůže. Ale ve skutečnosti volební průzkumy ukázaly, že po povstání získal pouze malé procento nových hlasů. I přesto ale povstání v Chiapasu podpořilo jeho názory a „útoky“ na vládu, takříkajíc se mu „hodilo do krámu“. Obviňoval vládu, že za povstání nese částečnou zodpovědnost. V rozhovoru dokonce Cárdenas prohlásil, že povstání jasně ukázalo na selhání Salinasova politického a ekonomického projektu. Zdůraznil také významný posun obyvatelstva k demokratickému hnutí a podpoře politických reforem.146

145

„Mexican Candidate Meets Chiapas Rebels: Politics: Cardenas is first presidential rival to visit leaders of uprising. Move is seen as risky for his flagging campaign.“ Los Angeles Times. 17. 5. 1994. Http://articles.latimes.com/1994-05-17/news/mn-58826_1_mexican-presidentialcandidatehttp://articles.latimes.com/1994-05-17/news/mn-58826_1_mexican-presidential-candidate (staženo 29. 4. 2015). 146

„Mexican Uprising Gives No Lift to Left’s Champion.“ The New York Times. 7. 3. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/03/08/world/mexican-uprising-gives-no-lift-to-left-schampion.html?pagewanted=1 (staženo 29. 4. 2015).

53

4.3

Reakce veřejnosti – mediální smršť

EZLN se dostala do povědomí celého Mexika, a dokonce světa, velmi rychle. Získala si velké množství „fanoušků“ a podporovatelů po celém světě, zejména na levicové straně politického spektra, ale také mezi menšinami a chudšími obyvateli, jakkoliv utiskovanými. V průběhu let se těšila podpoře i mnoha významných světových osobností. Můžeme zmínit například manželku bývalého francouzského socialistického prezidenta Mitteranda, která se zúčastnila v dubnu 1996 Prvního kontinentálního setkání za lidskost a proti neoliberalismu v Chiapasu.147 Mezi dalšími známými osobnostmi můžeme jmenovat Noama Chomského nebo hudební skupinu Rage Against the Machine, jež má symbol EZLN, červenou hvězdu v černém poli, ve svém znaku. Povstání Zapatistů bylo pravděpodobně jedním z mediálně nejvíce úspěšných povstání moderní historie. V den povstání již o něm věděl prakticky celý svět. EZLN má svoje internetové stránky, přeložené i do dalších jazyků, které se těší vysoké návštěvnosti. O povstání a hnutí samotném bylo napsáno desetitisíce článků. V roce 1999 dokonce studie americké armády došla k závěru, že v Mexiku existuje nový typ ozbrojeného povstání, který může mít dopad na obranu USA. EZLN využila této pozornosti médií a pracuje s nimi na vybudování široké sítě podporovatelů. Odborníky je tento typ „boje“ nazýván „netwar“, tedy „síťovou válkou“. Dá se říci, že díky mediální pozornosti se EZLN zachránila před okamžitým zlikvidováním armádou. Avšak tím, že má velkou podporu v zahraničí a soustředí se na mezinárodní scénu, ztrácí část podporovatelů v Mexiku a hlavně v samotném Chiapasu. Ale naopak právě díky této mediální revoluci získala EZLN mnohdy i tak potřebnou finanční podporu, které se jí nedostávala od státu a bez které by nemohla fungovat.148 Pro pochopení vzniku „netwar“ je důležité si uvědomit, že významnou roli sehrály převážně různé neziskové a nevládní organizace. Ty nebyly žádnou novinkou, jejich počty a rozmanitost zažily boom hlavně v 70. letech. V 80. letech potom rozvinuly svou technologickou a informační síť pro lepší komunikaci. Proto netrvalo dlouho

147



54 a v Mexiku i v Chiapasu se brzy vytvořila síť organizací na podporu a lepší komunikaci EZLN s veřejností. Není jasné, zda povstalci s touto podporou počítali nebo ji až posléze přijali jako „bonus“. Nicméně situace v Chiapasu byla mnohými organizacemi (jako Amnesty International) sledována již v 80. letech, a to kvůli porušování lidských práv.149 Po stažení povstaleckých vojsk do pralesa se do propagace hnutí EZLN zapojilo množství organizací, které využívaly své emailové a telefonické kontakty, aby povědomí o povstání rozšířily. Kromě toho pořádaly různé demonstrace, tiskové konference, veřejná shromáždění a kampaně na podporu EZLN a proti vojenskému zásahu státu. Organizace požadovaly demokracii dosaženou nenásilnými prostředky, svobodu informací, respektování lidských práv a mírová jednání. Nevládní organizace podporující EZLN můžeme rozdělit do dvou typů. Prvním z nich jsou organizace, které bojují za určitý problém – lidská práva, práva indiánů nebo demokracii. Tím druhým typem organizací jsou podpůrné organizace, které se nespecifikují na konkrétní lidskoprávní oblast, ale spíše pomáhají budovat infrastrukturu a komunikaci. Většina organizací měla sídlo nebo podporovatele v Mexiku City. Hrálo v tom roli jednak lepší připojení k internetu (v Chiapasu nebylo mnohdy žádné nebo jen pomalé, v pralese vůbec žádné), tak rovněž větší síť kontaktů a spojení.150 Během pár dnů se zapatistické povstání, tedy Zapatova armáda národního osvobození, vyvinulo v zapatistické hnutí. Hnutí zahrnovalo kromě samotných Zapatistů také organizace a podporovatele. Stalo se velmi flexibilním a proměnlivým, záviselo na tom, které organizace byly zrovna přítomny událostem v Chiapasu a které se daly rychle, i na dálku, „zmobilizovat“. Také „členská základna“ hnutí byla rozmanitá, různorodá a často se měnila.151 Samotný Marcos se v celé „netwar“ stal naprostým fenoménem. Byl mluvčím EZLN pro média nejen díky svému charismatu, sečtělosti a výřečnosti, ale také díky své

149

RONFELDT, David. ARQUILLA, John. „Emergence and Influence of the Zapatista Social Netwar.“ In: Networks and Netwars: The Future of Terror, Crime, and Militancy. Eds: RONFELDT, David. ARQUILLA, John. Rand Corporation, 2001. S. 175-176. 150

Tamtéž, s. 181-185.

151

Tamtéž, s. 187-188.

55 znalosti španělštiny a angličtiny. V očích mnoha lidí a médií se stal novodobým hrdinou a hvězdou revolučního hnutí, často byl srovnáván s Che Guevarou.152

152


56

5. Vliv Zapatistů na demokratizaci v Mexiku Abychom mohli problém správně uchytit, musíme si jej vhodně vymezit. V této poslední kapitole se podíváme na konkrétní události, díky kterým můžeme mluvit o vlivu Zapatistů na změnu politické struktury a její částečnou demokratizaci. Období, na které se zaměříme, si vymezíme dvěma důležitými mezníky, a sice povstáním v roce 1994 a volbami v roce 2000, které vyhrála PAN po 71 letech vlády PRI. Abychom mohli jednotlivé důležité události vymezit, musíme nejprve definovat demokratizaci – její různé formy a podoby a ukázat je na příkladu Mexika. V úplném závěru bych ráda shrnula vědecké pohledy na povstání Zapatistů a roli, kterou sehrálo v demokratizačním procesu.

5.1

Demokratizace

Definovat demokratizaci je velmi snadné. Je to proces implementace demokratického režimu. Ovšem v praxi je její pochopení a samotný proces mnohem komplexnější a složitější. Demokratizace je jeden z nejdůležitějších konceptů a trendů moderní politické vědy, jejíž význam se snaží pochopit většina současných politologů a vědců. 153 Vyvstávají 3 základní otázky: Jaký je význam demokracie, která vzešla z tohoto procesu? Jaký je samotný proces, který vede k tomuto závěru? A jak se dá tento závěr vyhodnotit? Základní stavební kámen demokracie je vláda lidu, ať už přímá nebo nepřímá. Dalším znakem demokracie v jejím moderním slova smyslu je všeobecné a rovné volební právo. To je záležitostí veskrze moderní, neboť než se toto právo rozšířilo na všechny i v současných demokratických státech, uplynula více než polovina 20. století. Neodmyslitelně k demokracii patří také právo na organizování politických stran a svoboda tisku, stejně jako volby složené z více kandidátů a zákony, které určují politické chování a chování vlády.154

153

HAUSS, Charles. „Democratization.“ August 2003. Http://www.beyondintractability.org/essay/democratization (staženo 24. 4. 2015). 154

RUMMEL, R. J. „Democratization.“ 1996. Https://www.hawaii.edu/powerkills/DEMOC.HTM (staženo 27. 4. 2015).

57 Proces, jenž k takové demokracii vede, je povětšinou velmi složitý, často dlouhotrvající a liší se v jednotlivých částech světa. Velmi zjednodušeně jej můžeme rozdělit na demokratizační proces podnícený „zdola“, tedy od lidu, nebo „shora“, od vládních představitelů. Nezřídka se objevuje taktéž proces ovlivněný zahraničními vládami nebo představiteli. Demokratizace „zdola“ mívá dlouhodobý charakter a často bývá výsledkem revolucí a povstání – příklady jsou Americká nebo Francouzská revoluce. Opačný proces, tedy „shora“, oblíbený právě v Jižní Americe, většinou končí nestabilními vládami a často se vrací k autoritativním režimům, pokud vláda neodpovídá na demokratizační nebo revoluční snahy „zdola“. Bývalé Západní Německo a poválečné Japonsko jsou příklady zahraničně-implementované demokracie, která fungovala. Takovým příkladem jsou i některé bývalé kolonie, ve kterých byla demokracie zavedena – Nový Zéland, Austrálie nebo Kanada. Jako podmínky pro to, aby se demokracie udržela, bývá nejčastěji uváděn ekonomický vývoj, který přispívá k demokratizaci, vzdělanost voličstva, vysoká míra gramotnosti obyvatelstva obecně, malá míra chudoby a nerovnosti a moderní komunikační prostředky. Mnoho teoretiků demokracie ale připouští, že stejně důležitá je také politická kultura, která podporuje vyjednávání, kompromis a ochotu připustit si porážku.155 Podle Bogaardse má demokratizace v širším slova smyslu mnoho významů. V podstatě znamená jakoukoli změnu, byť malou, směrem k demokracii. To může kupříkladu znamenat pouze drobnou změnu v autoritářském režimu, která bývá označována jako „liberalizace“ nebo naopak to může značit změnu i v demokratickém režimu, nazvanou „prohlubování demokracie“.156 Podle Fukuyamy jsou demokratizace a liberalizace dva odlišné pojmy: „Liberalismus a demokracie, přestože úzce spjaty, jsou rozdílnými pojmy. Politický liberalismus lze definovat prostě jako právní řád, který uznává jistá individuální práva neboli svobody od vládní kontroly…Na druhé straně, demokracie je právo, přiznané obecně všem občanům, mít účast na politické moci, tedy právo všech občanů volit a podílet se na politice. Právo podílet se na politice lze chápat jen jako další liberální právo – samozřejmě to nejdůležitější -, a proto je liberalismus historicky úzce spojen s demokracií.“157

155

Tamtéž.

156

BOGAARDS, Matthijs. „Measures of Democratization: From Degree to Type to War.“ Political Research Quarterly. Vol. 63., No. 2., 2010. S. 476. 157

FUKUYAMA, Francis. „Konec dějin a poslední člověk.“ Praha: Rybka Publishers, 2002. S. 60.

58 V literatuře ale obvykle panuje konsenzus, že existují obě zmíněné fáze přechodu k demokracii – liberalizace i demokratizace. Liberalizace přichází většinou jako první a přináší s sebou postupné otevírání režimu iniciované nejčastěji ze strany vládnoucích elit. Na základě vnějších popudů (společnost, špatná ekonomická situace) nebo vnitřních stimulů (zájmy elit) může dojít ke kontrolovanému otevření režimu. Celý tento proces často doprovází vznik občanských struktur. Režim má potom několik možností, jak s danou situací naložit. Má možnost vzniklá občanská hnutí přijmout, potlačit nebo nastoupit cestu k demokratizaci, která je požadována. Pokud je první fáze – liberalizace – úspěšná, nastupuje fáze demokratizační, která se vyznačuje rozšiřováním občanských práv a vznikem demokratických institucí.158 Pokud bychom chtěli výše popsané odstavce aplikovat na situaci v Mexiku, troufám si tvrdit, že do roku 1994, tedy do povstání, prošla země alespoň částečnou liberalizací. Liberalizace byla podnícena ekonomickou krizí v roce 1982. Kvůli krizi a díky nově nastupující mladé generaci technokratů můžeme mluvit o počátku demokratizace „shora“,

tedy

liberalizaci

podporované

vládní

elitou.

Liberalizace,

přesněji

neoliberalismus, se týkala jen části společnosti a pouze určitých aspektů, v mexickém případě to byla ekonomika. Podle mého názoru bylo jen otázkou času, kdy si lid uvědomí svou sílu a demokratizační snahy začnou být podněcovány „zdola“. Zmíněná situace nastala v roce 1994, kdy EZLN povstala a přihlásila se o svá práva. Zda a jak uspěla, se dozvíme v následující podkapitole.

5.2

Vliv Zapatistů na demokratizaci

V následujících několika řádcích se zaměříme na konkrétní výsledky vyjednávání mezi EZLN a mexickou vládou v průběhu let 1994-2001. Zmíněné roky jsem zvolila jako stěžejní, rok 1994 je rokem povstání, tedy prvním vystoupením EZLN na veřejnosti. Naproti tomu rok 2001 je dalším velkým mezníkem v mexické historii. Volby roku 2000 poprvé vyhrála PAN. Výhra PAN sice nemá přímou souvislost se Zapatisty, ale je to posun v demokratizaci, která je neméně důležitým tématem práce. Roku 2001 byly

158

PETŘÍČEK, Martin. „Sociální hnutí a jejich dopady na přechod k demokracii v Mexiku: případ zapatistů.“ Praha, 2011. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, Katedra politologie. S. 58-59.

59 schváleny ústavní změny, které se staly velkým pokrokem ve vyjednávání. Za nejdůležitější události, o kterých bude pojednávat tato podkapitola, jsou považovány Dohody ze San Andrés, autonomní vesnice a v neposlední řadě volby v roce 1997 a 2000 a ústavní změny. Autonomní vesnice Velkým úspěchem povstání bylo vytvoření autonomních vesnic na konci roku 1994. Comandante Samuel tento krok shrnul následovně: „Tento nápad se vynořil v roce 1994, byl to způsob, jak se vyhnout styku s vládními institucemi. Řekli jsme 'dost!' jejich kontrole všech záležitostí našich komunit. Vytvořením autonomních obcí jsme si určili vlastní prostor, kde se můžeme chovat podle našich politických a sociálních zvyků bez zásahů vlády, která na nás nikdy nebere ohled a jedná pouze ve vlastní prospěch.“159 Některé velké okresy (např. Ocosingo) se rozdělily do několika menších autonomních okresů. Obce jsou sice považovány za úspěch, ale ve skutečnosti autonomie znamená samosprávu na všech úrovních. To znamená, že obyvatelé vesnic odmítají jakoukoliv pomoc ze strany státu a musí být tedy soběstačné, často jsou závislé na mezinárodní pomoci nebo podpoře od nevládních organizací. Místní obyvatelé tak mají sami na starosti školství, zdravotnictví, místní obchod, zemědělství, kulturu a správu. Ve školství prosazují výuku španělštiny spolu s místními indiánskými jazyky a výuku podle místních kulturních tradic s vlastními jmenovanými učiteli. Ve zdravotnictví aplikují staré indiánské léčebné metody. Centry se stalo 5 Aguascalientes.160 Problémem ale je nedostatek zdrojů a znalostí. Kromě toho je také velké množství lidí i v rámci autonomních obcí, kteří s tímto zřízením nesouhlasí a vznikají různé frakce a rozpory v rámci komunit. Mnoho obyvatel se postupně od EZLN odvrací. 161 Na jaře 1998 se vláda spolu s ozbrojenými jednotkami armády snažila obsadit autonomní vesnice. Celá akce byla široce medializovaná a setkala se s odporem veřejnosti. Vládě tedy nezbylo nic jiného než se stáhnout.162

159

„Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html (staženo 30. 4. 2015). 160

Název pro shromáždiště, jež pochází z názvu města, ve kterém se potkal Zapata a Villa v průběhu mexické revoluce. 161 162

Tamtéž.


60 Dohody ze San Andrés Na začátku roku 1995 situace znovu vypadala špatně. Vláda s novým prezidentem Zedillem v čele vydala zatykač na vůdce EZLN a odhalila identitu Marcose. Ze strany vlády vypukly nové vojenské akce, bombardování vesnic donutilo 20 000 lidí opustit své domovy. Vláda byla kritizována veřejností a znovu se rozhodla přistoupit k jednání. Na základě Zákona pro dialog, usmíření a důstojný mír v Chiapasu byla vytvořena Komise pro usmíření a mír (COCOPA), která měla jednat s již dříve vytvořenou Národní komisí pro mediaci (CONAI), vedenou biskupem Ruizem. V dubnu začala tedy mírová jednání v San Andrés Sacam Ch’en de los Pobres, které se stalo trvalým místem vyjednávání. Jednání byla zdlouhavá a velice se protahovala, strany si odporovaly v otázce reformy mexického politického systému, na které EZLN trvala, vláda naopak preferovala řešení místních problémů.163 V září 1995 se obě strany shodly na 6 okruzích: 1. indiánská práva a kultura, 2. demokracie a spravedlnost, 3. blahobyt a rozvoj, 4. usmíření v Chiapasu, 5. práva žen v Chiapasu, a 6. ukončení násilí. O těchto okruzích se mělo postupně jednat. Na Nový rok 1996 vydala EZLN již Čtvrté prohlášení z lakandonského pralesa, ve kterém oznámila vznik Zapatistické fronty národního osvobození (Frente Zapatista de Liberación Nacional, FZLN), jakési politické platformy, nestranické a neusilující o moc, ale o vyjednávání na politické úrovni.164 Bodem zlomu v únoru roku 1996 bylo uzavření dohod o právech indiánských obyvatel a kultuře. Dohody ze San Andrés (tohoto názvu se začalo používat) byly velkým úspěchem pro EZLN a ukázaly snahu vlády a posun k větší demokratizaci. Staly se symbolem boje Zapatistů za indiánská práva. Veřejnost byla překvapena rozhodnutím mexické vlády formálně schválit text dohod, ve kterých mimo jiné stálo, že mezi práva Indiánů patří jejich politická a ekonomická autonomie. Měli dostat právo sebeurčení v rámci mexického národa, vytvořit si vlastní soudy, instituce a politické struktury. Dále dohody zaručovaly zajištění základních potřeb, ochranu životního prostředí nebo účast na politickém životě. Nadšení z dohod však bylo brzy vystřídáno zklamáním. Druhý

163


RAMÍREZ, Gloria Muňoz. „The Fire and the Word: A History of the Zapatista Movement.“ San Francisco: City Lights Books, 2008. S. 129-133.

61 okruh jednání, demokracie a spravedlnost, se ukázal jako slepá ulička kvůli neshodám mezi vyjednávacími stranami. Implementace dohod na státní úrovni se dlouho neuskutečnila a EZLN ztrácela trpělivost. Až v listopadu se strany znovu sešly, aby vypracovaly zákon o právech indiánských obyvatel, jenž v podstatě kopíroval původní dohody. Ale vláda návrh zamítla a vytvořila vlastní, který se s dohodami neshodoval. EZLN jej odmítla a zklamána se téměř na 2 roky stáhla do ústraní.165 Jednání pokračovala znovu v roce 1998. Na začátek roku 1999 EZLN naplánovala referendum, v němž se měli občané a nevládní organizace vyjádřit k Dohodám ze San Andrés a otázkám demokratizace. EZLN se podařilo zmobilizovat širokou veřejnost v Mexiku i v zahraničí. Během příprav probíhalo množství kulturních akcí, kterých se účastnily i známé osobnosti. V samotném referendu odpovídalo 2,5 milionu Mexičanů a z 90% dali za pravdu požadavkům Zapatistů. Byl to samozřejmě jen zlomek populace a ne příliš reprezentativní, neboť referenda se povětšinou účastnili sympatizanti EZLN, ale přesto referendum ukázalo velkou morální sílu Zapatistů a rozproudilo diskuzi o demokratizaci. V červenci roku 1999 chiapaský parlament schválil Zákon o právech a kultuře indiánských obyvatel, díky němuž získali určité autonomie při zachování státní integrity.166

Volby 1997 Rok 1997 se stal dalším volebním rokem, tentokrát šlo o doplňující volby do Kongresu. Voliči v červenci ukázali, že si nepřejí žádný další konflikt a vojenské násilí a PRI ztratila velké množství hlasů. Poprvé v historii tak nezískala parlamentní většinu v Poslanecké sněmovně. Z 500 křesel připadlo PRI pouhých 239. Ztráty čekaly PRI také na státní i regionální úrovni. PRD slavila naopak úspěchy, neboť se jí podařilo získat nejlukrativnější a nejstrategičtější post v Mexiku, místo starosty hlavního města. Stal se jím po téměř 10 letech snažení v různých volbách Cuauhtémoc Cárdenas. Opozice i veřejnost získaly díky volbám novou naději, že přece jen může být demokracie dosaženo i mírovými a legálními metodami. EZLN měla na úspěchu opozice velký podíl, neboť zmobilizovala veřejnost na několika úrovních a podněcovala diskuze o demokracii a občanských právech. Paradoxně ale právě proto, že demokracie mohlo 165


Tamtéž, s. 134-137.

62 být dosaženo i volbami, ztratila EZLN velkou část podpory v Mexiku, neboť obyvatelé neviděli žádný důvod pro pokračování ozbrojených konfliktů. V Chiapasu probíhaly volby s mnoha násilnými činy a místy se setkaly s nedostatkem voličů kvůli jejich bojkotu ze strany EZLN.167

Volby 2000 Před volbami EZLN vydávala mnohá prohlášení a snažila se apelovat na mexické občany, aby nevolili PRI a ukončili tak její monopol. Odmítla také vytvořit předvolební koalici s PRD, kterou žádal Cárdenas. Zapatisté byli obviněni vládou, že nechtějí jednat a že se snaží ovlivňovat volby. Nelze přesně určit, jaký vliv měli Zapatisté na porážku PRI, ale s jistotou můžeme říci, že jejich dlouholetý boj za otevřenější Mexiko, mobilizace obyvatelstva a morální vliv k této změně přispěly.168 Volby roku 2000 poprvé po 71 letech vyhrála opozice. Prezidentem se stal Vicente Fox za stranu PAN. Vzápětí po své inauguraci obdržel Fox dopis od EZLN, ve kterém stálo, že jeho důvěryhodnost je nulová. To ovšem znamenalo, že má v podstatě „čistý“ štít, se kterým začíná své sexenio a může se prokázat důvěryhodnějším než předchozí prezidenti.169 K výhře PAN zajisté přispěl i fakt, že celá strana byla svým způsobem „podobnější“ straně PRI a lidé se obávali větší změny. To byl také jeden z důvodů, proč již potřetí v řadě neuspěl Cárdenas jako prezidentský kandidát. Lidé si spojují levici s radikálními hnutími, guerillami a od roku 1994 také s EZLN. Fox, na rozdíl od Cárdenase, nesliboval radikální změny, které požadovala EZLN, a i proto jej lidé volili. Předvolební průzkumy ukázaly, že více než 70% obyvatel si ale přeje ukončit monopol PRI. I v Chiapasu guvernérské volby vyhrála PAN. Rok 2000 byl zlomovým rokem pro celé Mexiko. Můžeme směle říci, že to byl rok, kterým vyvrcholily demokratizační snahy, jež začaly již za vlády Salinase. Povstání Zapatistů je rozhodně urychlilo. Vidět

167



HIGGINS, Nicholas P. „Mexico’s Stalled Peace Process: Prospects and Challenges.“ International Affairs. Vol. 77, No. 4, 2001. S. 895.

63 je to i na příkladu množství dalších hnutí a organizací, jejichž vznik povstání podnítilo.170 Ústavní změny Velkým úspěchem ve vyjednávání byly změny ústavy v roce 2001, i přesto, že Zapatisté se vůči nim ohrazují. Prezident Fox ve své volební kampani slíbil, že zákon, který několik let předtím navrhla COCOPA, dá ke schválení Kongresu. Učinil tak hned na jaře 2001. Poslanci i Senátoři se shodli na změnách některých ústavních článků, podporoval je i pochod EZLN do Mexika City. V Článku 1 oproti poslední změně v roce 1991 přibyla definice všech negativních diskriminací, včetně rasové a etnické. Článek 2 obsahuje novou definici termínu pueblo, kterým označuje domorodé obyvatelstvo, jež patří k mexickému národu, ale má své zvyky, kulturu a vědomí o své vlastní identitě. Zároveň bylo ponecháno uznání statutu domorodého obyvatelstva na legislativě jednotlivých států, která jej ale nakonec ani nemusí uznat nebo může celý proces významně pozdržet.171 Zákon nicméně nebyl schválen v původní podobě. Oproti ní bylo vyškrtnuto právo přijímat rozhodnutí v indiánské komunitě a kolektivní právo na vlastnění a užívání přírodních zdrojů na určitém území. Největším a nejkontroverznějším se stal spor ohledně interpretace principu práva na sebeurčení. Liberální koncept, který vyznával Kongres, vysvětloval právo na sebeurčení pouze z kulturního hlediska. Naopak koncept EZLN se liší v celém politickém, ekonomickém a sociálním uspořádání, neboť sebeurčení jen v kulturní rovině nestačí. Indiánské komunity mají rozdílné hodnoty, vlastnické systémy a ekonomické modely. Z tohoto důvodu EZLN zákon nepřijala a byl pro ni velkým zklamáním.172 Z pohledu demokratizace to ale přesto byl velký úspěch, neboť indiánské komunity získaly své „zastoupení“ v ústavě, byly vyslyšeny v Kongresu a alespoň některé z požadavků EZLN byly formálně ukotveny v zákoně.

170


DE LA PEŇA, Guillermo. „A new Mexican nationalism? Indigenous rights, constiturional reform and the conflicting meaning of multiculturalism.“ Nations and Nationalism. Vol. 12, No. 2, 2006. S. 291-292. 172

HRUŠKA, Pavel. „Vztahy mezi vládami a guerillovými hnutími v Latinské Americe na příkladu EZLN.“ Praha 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra politologie. S. 42.

64

5.3 Zhodnocení pohledů na demokratizaci v Mexiku Poslední podkapitola práce bude zaměřena na analytické zhodnocení různých pohledů na demokratizační proces v Mexiku, na Zapatisty a na míru jejich vlivu. Primárně je velmi těžké určit, v jakém okamžiku k demokratizaci v Mexiku došlo. Mexiko je velmi specifická země a demokracie se nezrodila přes noc ani zrušením autoritativního režimu nebo nějakou revolucí, ale její vývoj byl pomalý a postupný. Také demokratické instituce nevznikly na mexickém území nově, ale spíše byly „znovuobjevené“, neboť existovaly již od dob porevoluční ústavy, ale některé jejich funkce byly omezovány. Odborníci se neshodují v přesném časovém vymezení demokratizačního procesu. Někteří uvádějí vymezení lety 1988 a 2000, jiní kladou začátek již do roku 1977, kdy díky volební reformě měla opozice zaručeno 100 křesel v Poslanecké sněmovně. Konec demokratizačního procesu bývá kladen také do roku 1996 nebo 1997, tedy let, kdy byla schválena další volební reforma, podle které se volilo, a PRI ztratila většinu. V čem ale panuje shoda, je to, jak k přechodu k demokracii došlo. Odborníci tvrdí, že největší podíl na ní mají volební reformy, a tím pádem otevření systému natolik, aby opoziční strany mohly demokratickou formou získat zastoupení.173 Lorenzo Meyer uvádí, že EZLN působila na mexické politické scéně v dvojí roli. Jako samotný herec a jako faktor, který ovlivňoval další „herce“ v politické transformaci mexické politiky.174 Samotné povstání a následné požadavky EZLN měly s největší pravděpodobností přímý vliv na volební reformu, na čemž se shoduje většina autorů. Podle některých z nich byla EZLN katalyzátorem volební reformy v roce 1994, která vytvořila Federální volební

173

PETŘÍČEK, Martin. „Sociální hnutí a jejich dopady na přechod k demokracii v Mexiku: případ zapatistů.“ Praha, 2011. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, Katedra politologie. S. 158-162. 174

MEYER, Lorenzo. „Agenda Ciudadana. El EZLN como actor y como entorno.“ http://www.lorenzomeyer.com.mx/documentos/pdf/060112.pdf (staženo 4. 5. 2015).

65 institut a otevřela tím cestu k demokratizaci.175 Díky této reformě byly volby roku 1994 svobodnější, samotné povstání tedy přes volební reformu až k volbám podnítilo plamínek demokratizace.176 Podle Gilbretha a Otera bylo sociální hnutí, které vzniklo povstáním Zapatistů, hnací silou v mexické demokratizaci. Dokonce se domnívají, že tato síla byla mnohem významnější než opoziční strany, které většinou fungovaly v jakési alianci s vládnoucí PRI a prosazovaly jen takové změny, které významně neovlivnily její autoritativní režim. Dokazují to na příkladu, že EZLN dokázala zmobilizovat společnost a podnítit debatu o demokratizaci. Na rozdíl od politických stran, které se o ni snažili „shora“, EZLN podporovala demokratizaci „zdola“, což bylo podle autorů efektivnější.177 Mnoho autorů mluví o paradoxu v souvislosti s EZLN a jejím povstáním. Podle nich paradoxně povstání, ač považováno za nedemokratické a násilné, otevřelo cestu k demokratizaci.178 Přispění EZLN k transformaci nebo souboru „malých transformací“ je dnes nepopiratelným historickým faktem.179 Pravděpodobně nejvýraznější změnou, kterou povstání a následné hnutí Zapatistů přineslo, byla otázka práv a sebeurčení indiánského obyvatelstva. Před rokem 1994 byly jakékoliv požadavky domorodého obyvatelstva, obzvláště ten na jejich sebeurčení, přehlíženy. Posléze se ale stal důležitým hnacím motorem indiánského a zapatistického hnutí a přispěl k demokratizaci systému. Práva Indiánů se stala klíčovým komponentem v reformulaci mexického politického systému. Povstání EZLN vytvořilo možnost

175

BIZBERG, Ilán. „Transition or Restucturing of Society?“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. S. 164. 176


GILBRETH, Chris. OTERO, Gerardo. „Democratization in Mexico: The Zapatista Uprising and Civil Society.“ Latin American Perspectives. Vyd. 119, Vol. 28, č. 4, 2001. S. 7. 178

MENDEZ ASENSIO, Luis. CANO GIMENO, Antonio. „La guerra contra el tiempo: Viaje a la selva alzada.“ Mexico City: Ediciones Tema de Hoy, 1994. S. 1. 179

GARCÍA DE LEÓN, Antonio. „Prólogo“ in „EZLN: Documentos y comunicados.“ Mexico City: Ediciones Era, 1995. S. 17.

66 nového typu demokracie, ve které jsou vytvářeny podmínky pro rovnost a vzájemný respekt různých kulturních skupin.180 I přes evidentní vliv na demokratizaci nemůžeme ozbrojené povstání schvalovat. Jeho násilný začátek a počáteční redukce na pouze vojenský charakter dramaticky snížila možnost rozšířit se na občanskou společnost a stát se otevřeným sociálním a politickým hnutím.181 Většina autorů se nicméně shoduje, že Zapatisté měli velký vliv na média, nevládní organizace, sociální hnutí a širokou politickou mobilizaci. Harry Cleaver to nazývá Zapatistickým efektem. Argumentuje tím, že pokud je vytvořena dobrá mezinárodní elektronická síť mezi opomíjenou, malou skupinou a nevládními organizacemi, tak je možné velice efektivně protestovat proti sociálním a ekonomickým politikám.182 Pokud bychom předcházející řádky chtěli shrnout, můžeme jednoznačně konstatovat, že většina

odborníků

mluví

o

pozitivním

a

prokazatelném

vlivu

Zapatistů

na demokratizaci v Mexiku. S jistotou můžeme říci, že EZLN měla přímý vliv na implementaci volební reformy v roce 1994, a tím nepřímo na demokratičtější volby. Je důležité zdůraznit, že vliv Zapatistů byl převážně v morální a symbolické rovině, která je ovšem neméně důležitá, mnohdy dokonce směrodatná. Není také možné podceňovat vliv médií, která v celém povstání i demokratizačním procesu sehrála stěžejní roli a posunula zapatistické hnutí na jeho postmoderní úroveň. Směle tedy můžeme konstatovat, že Zapatisté měli velký vliv na transformaci mexického politického systému, a to zejména na kulturně-sociální úrovni.

180

HARVEY, Neil. „Resisting Neoliberalism, Constructing Citizenship: Indigenous Movements in Chiapas.“ In: Subnational Politics and Democratization in Mexico. Eds:CORNELIUS, Wayne A. EISENSTADT, Todd A. HINDLEY, Jane. San Diego: The Center for U.S.-Mexican Studies at the University of California, 1999. S. 241. 181

BIZBERG, Ilán. „Transition or Restucturing of Society?“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. S. 164. 182

CLEAVER, Harry. „The Zapatista Effect: the internet and the rise of an alternativa political fabric.“ Journal of International Affairs. Vol. 51, č. 2, 1998. S. 621-640.

67

Závěr Povstání Zapatistů mělo daleko větší přesah než jen jako ozbrojené povstání. Postupem času a převážně díky mediálnímu ohlasu se vyvinulo v zapatistické hnutí, jež zahrnovalo širokou škálu podporovatelů a zároveň neziskového, nevládního sektoru. Proběhlo v Mexiku ve stejnou dobu, v jakou stát vstoupil do NAFTA a probíhal liberalizační proces transformace mexického ekonomického a politického systému. Z tohoto důvodu se musíme sami sebe ptát, zda povstání EZLN, následné vyjednávání a etablované hnutí, nemohlo nějakým způsobem do tohoto demokratizačního procesu zasáhnout nebo jej dokonce ovlivnit. Má práce si kladla za cíl co nejúplněji a nejpřehledněji představit příčiny a průběh povstání EZLN a jeho vliv na demokratizaci. Postupně jsem nastínila politický systém Mexika, jednotlivé politické strany, pokusy o demokratizaci systému před rokem 1994 a ekonomickou situaci spolu se vstupem do NAFTA. Neméně důležité bylo zabývat se Zapatovou armádou národního osvobození, konkrétně její historií, vztahem k domorodému obyvatelstvu, k PRI a příčinami vzniku povstání, ukončením pozemkové reformy a NAFTA. Postupně jsme se dostali k samotnému průběhu povstání a následnému vyjednávání. Rok 1994 přinesl také množství důležitých událostí, od prezidentských voleb až po ekonomickou krizi. V posledních 2 kapitolách práce jsem se zaměřila na ohlasy na povstání z pohledu vlády, opozice a médií, na definici demokratizace a vlivu Zapatistů na její průběh v Mexiku. Výzkumná otázka, na kterou se snažila tato práce odpovědět, byla, zda povstání a hnutí Zapatistů mělo vliv na demokratizaci v Mexiku a pokud ano, do jaké míry. Mým hypotetickým předpokladem bylo, že určitý vliv EZLN měla. Ale jaký? Závěrem je důležité říci, že má hypotéza se ukázala jako správná. EZLN měla vliv na demokratizaci v Mexiku. Jak se shodla většina vědců, dokonce již samotné povstání ukázalo přímý vliv na změnu volebních struktur a pravidel, jež vedly k nové volební reformě. V praxi to znamená, že v podstatě povstání Zapatistů přímo ovlivnilo volby v roce 1994, které byly do té doby nejdemokratičtějšími. Vliv EZLN je považován za téměř nezpochybnitelný a přímý. Do roku 2001 slavila EZLN množství dalších

68 úspěchů, které přispěly nejen k demokratizaci, ale také k jejímu částečnému uspokojení. Za jednu z nejlepších ukázek demokratizace na omezeném prostoru je možné považovat snahy o autonomní společenství v Chiapasu, samosprávné jednotky EZLN, které se snažily být na vládě nezávislé. V autoritativním režimu, jakým bylo i Mexiko, můžeme za úspěch považovat jistě již fakt, že povstání nebylo zcela potlačeno a vláda byla ochotná s povstalci vyjednávat a dokonce po 3 letech dospěla k Dohodám ze San Andrés. I přes protesty EZLN a odmítavý postoj k neúplnému prosazování dohod, se jedná o úspěch velkých rozměrů. Prosazení diskuze o indiánských právech a jejich následná implementace do právních systémů a dokonce ústavy, je stěžejním bodem zlomu ve vyjednávání mezi vládou, EZLN a indiánskými obyvateli. Naopak za nejdůležitější zlom v novodobém politickém vývoji Mexika je zřejmě považováno vítězství PAN ve volbách v roce 2000 po 71 letech vlády PRI. Vítězstvím PAN je de facto ukončen proces demokratizace neboli politické transformace. Jakým způsobem souvisí tato změna s EZLN? S největší pravděpodobností je zde souvislost nepřímá a spíše zprostředkovaná. EZLN měla nesporný vliv na změny ve volebním zákoně v roce 1994, stejně jako na mobilizaci národa. Pravidelně apelovala na Mexičany, aby nevolili PRI, podněcovala veřejné diskuze na téma demokratizace a pořádala množství akcí s tím souvisejících. Z toho můžeme soudit, že rozhodně nepřímý vliv na vítězství PAN měla, a to i přesto, že tuto stranu nepovažovala, na rozdíl od voličů, za dobrého kandidáta na prezidentský post. Hnutí EZLN bývá mnohdy označováno jako postmoderní. V praxi to mimo jiné znamená, že umí perfektně využívat internet a další média pro své potřeby. Již v den povstání o něm věděl prakticky celý svět. Říká se, že internet a mezinárodní podpora byla také jedním z důvodů, proč se vláda držela zpátky a hnutí nezničila. Neobvyklá je také široká síť nevládních organizací a podporovatelů, bez nichž by EZLN pravděpodobně nemohla ani fungovat, neboť je na jejich podpoře závislá, obzvlášť v autonomních

vesnicích.

Tento

mediální

přesah

je

považován

za

jeden

z nejvýznamnějších aspektů povstání vůbec. Díky němu má celé hnutí nejen podporu, ale dostalo se do povědomí široké veřejnosti a jeho dosah je tak maximální. Můžeme zde mluvit o převážně morálním vlivu celého povstání a následného hnutí, který je stěžejní a naprosto nepopiratelný. EZLN podnítila vznik množství sociálních hnutí, neziskových a nevládních organizací, občanských hnutí, indiánských skupin a diskuzí

69 o demokratizaci. Jasně zde vidíme nepřímý vliv na demokratizaci politického systému v Mexiku. Závěrem nezbývá než říci, že povstání Zapatistů a následné hnutí, jež se z něj vyvinulo, mělo jak přímý, tak nepřímý vliv na demokratizaci mexického politického systému. Ale jaký bude další vývoj Mexika a EZLN ukáže až čas.

70

Summary The Zapatista uprising was more than just an armed rebellion. Over time and thanks largely to the media response, it has evolved into the Zapatista movement which covered a wide range of supporters within the non-profit, non-governmental sector. The uprising hit Mexico at the same time when the state had joined the NAFTA and ran the liberalization process of transformation of the Mexican economic and political system. For this reason, we must ask ourselves whether the EZLN uprising, subsequent negotiations and established movement could intervene or even influence in some way this process of democratization.

My research question which I was trying to find an answer to was whether the insurgency movement and the Zapatistas had an impact on democratization in Mexico and, if so, to what extent. My hypothetical assumption was that the EZLN had some influence.

Finally, it is important to say that my hypothesis proved to be correct. EZLN had influence on democratization in Mexico. As most scientists agreed, already the uprising itself proved a direct impact on changing the electoral rules and structures which led to the new electoral reform. EZLN had an undeniable influence on changes in the electoral law in 1994, as well as on mobilizing the nation. They regularly asked Mexicans to vote for the opposition, stimulated public debate on democratization and organized a number of events related to this topic.

The EZLN has initiated a number of social movements, non-profit and nongovernmental organizations, civic movements, indigenous groups and discussions about democratization. Clearly, in this we can see also indirect influence on the democratization of the political system in Mexico.

71

Použitá literatura Primární zdroje 

„15 minutes with…Carlos Salinas de Gortari: controversial ex-President defends Nafta legacy, evaluates nation’s position in cutthroat global marketplace.“ The Free Library. Http://www.thefreelibrary.com/15+minutes+with+...+Carlos+Salinas+de+Gortar i%3A+controversial...-a0113848634.



„Declaración de la Selva Lacandona.“ Cartas y comunicados del EZLN. Http://palabra.ezln.org.mx/.



MEXIKO. Článek 27 ústavy upraven dne 6 .1. 1992. In: Mexická ústava, 1917. Dostupné také z: http://www.diputados.gob.mx/LeyesBiblio/htm/1.htm.



„Leyes, 1993.“ Cartas y comunicados del EZLN. Http://palabra.ezln.org.mx/



„President Salinas‘ address to the people of Chiapas, 25 January 1994.“ Https://teachwar.wordpress.com/resources/war-justifications-archive/chiapasrebellion-1994/#address.

Sekundární literatura Knihy 

BIZBERG, Ilán. „Transition or Restucturing of Society?“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. 372 s.



CLARKSON, Stephen. „NAFTA and the WTO in the Transformation of Mexico’s Economic System.“ In: Mexico’s Politics and Society in Transition. Eds: TULCHIN, Joseph S. SELEE, Andrew D. Boulder: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2003. 372 s.



DIAZ-CAYEROS, Alberto. MAGALONI, Beatriz. WEINGAST, Barry R. „Democratization and the Economy in Mexico: Equilibrium (PRI) Hegemony and its Demise.“ Stanford, 2000.



DOMÍNGUEZ, Jorge I. McCANN, James A. „Democratizing Mexico. Public Opinion and Electoral Choices.“ Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1996. 269 s.

72 

FUKUYAMA, Francis. „Konec dějin a poslední člověk.“ Praha: Rybka Publishers, 2002. 464 s.



GARCÍA DE LEÓN, Antonio. „Documentos y comunicados.“ Mexico City: Ediciones Era, 1995. S. 17.



HABER, Stephen. KLEIN, Herbert S. MAURER, Noel. MIDDLEBROOK, Kevin J. „Mexico Since 1980.“ New York: Cambridge University Press, 2008. 244 s.



HARVEY, Neil. „Resisting Neoliberalism, Constructing Citizenship: Indigenous Movements in Chiapas.“ In: Subnational Politics and Democratization in Mexico. Eds:CORNELIUS, Wayne A. EISENSTADT, Todd A. HINDLEY, Jane. San Diego: The Center for U.S.-Mexican Studies at the University of California, 1999. 369 s.



JUNG, Courtney. „The Moral Force of Indigenous Politics. Critical Liberalism and the Zapatistas.“ New York: Cambridge University Press, 2008. 350 s.



KAŠPAR, Oldřich. MÁNKOVÁ, Eva. „Dějiny Mexika.“ Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999.



MAZZA, Jacqueline. „Don’t Disturb the Neighbors. The United States and Democracy in Mexico, 1980-1995.“ New York: Routledge, 2001. 202 s.



MÁCHA, Přemysl. „Plamínek v horách, požár v nížině. Indiánské povstání v mexickém Chiapasu.“ Brno: Nakladatelství DOPLNĚK, 2003. 209 s.



MENDEZ ASENSIO, Luis. CANO GIMENO, Antonio. „La guerra contra el tiempo: Viaje a la selva alzada.“ Mexico City: Ediciones Tema de Hoy, 1994. 283 s.



RAMÍREZ, Gloria Muňoz. „The Fire and the Word: A History of the Zapatista Movement.“ San Francisco: City Lights Books, 2008. 339 s.



RONFELDT, David. ARQUILLA, John. „Emergence and Influence of the Zapatista Social Netwar.“ In: Networks and Netwars: The Future of Terror, Crime, and Militancy. Eds: RONFELDT, David. ARQUILLA, John. Rand Corporation, 2001. 380 s.

73

Odborné články 

BOGAARDS, Matthijs. „Measures of Democratization: From Degree to Type to War.“ Political Research Quarterly. Vol. 63, No. 2., 2010. S. 475-488.



CLEAVER, Harry. „The Zapatista Effect: the internet and the rise of an alternativa political fabric.“ Journal of International Affairs. Vol. 51, č. 2, 1998. S. 621-640.



DE LA PEŇA, Guillermo. „A new Mexican nationalism? Indigenous rights, constiturional reform and the conflicting meaning of multiculturalism.“ Nations and Nationalism. Vol. 12, No. 2, 2006. S. 279-302.



EDWARDS, Sebastian. „The Mexican Peso Crisis: How Much Did We Know? When Did We Know It?“ NBER Working Paper No. 6334. Cambridge: National Bureau of Economic Research, 1997. 33 s.



GILBRETH, Chris. OTERO, Gerardo. „Democratization in Mexico: The Zapatista Uprising and Civil Society.“ Latin American Perspectives. Vyd. 119, Vol. 28, č. 4, 2001. S. 7-29.



HIGGINS, Nicholas P. „Mexico’s Stalled Peace Process: Prospects and Challenges.“ International Affairs. Vol. 77, No. 4, 2001. S. 858-903.



MENOCAL, Alina Rocha. „The Myth of the Infallible Technocrat: PolicyMaking in Mexico Under the Salinas Administration.“ Journal of Public and International Affairs. Princeton University: Volume 9, 1998. S. 167-182.



SERGI, Vittorio. „Zapatistas, EZLN, and the Chiapas Uprising.“ International Encyclopedia of Revolution and Protest. Ed. Immanuel Ness. Blackwell Publishing, 2009. S. 3714–3719.

 SOLORZANO, Marcel. „The Struggle of the EZLN in Modern Mexico.“ EDGE Report, 2004. 20 s. 

TEICHMAN, Judith. „Neoliberalism and the Transformation of Mexican Authoritarianism.“ York University, Ontario: CERLAC Working Paper Series, 1996. 17 s.



WHITT, Joseph A., Jr. „The Mexican Peso Crisis.“ Federal Reserve Bank of Atlanta: Economic review, 1996. 20 s.

74

Kvalifikační práce 

HRUŠKA, Pavel. „Vztahy mezi vládami a guerillovými hnutími v Latinské Americe na příkladu EZLN.“ Praha 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra politologie.



KOZÁK, Kryštof. „Facing Asymmetry. Bridging the Peripheral Gap in U.S.Mexican Relations.“ Praha,2008. Disertační práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra amerických studií.

 MÁLKOVÁ, Eva. „Sociální a politické konflikty v Chiapasu.“ Olomouc, 2007. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie.  PETŘÍČEK, Martin. „Sociální hnutí a jejich dopady na přechod k demokracii v Mexiku: případ zapatistů.“ Praha, 2011. Disertační práce. Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, Katedra politologie.

Internetové zdroje 

„1994.“ Sipaz.org. Http://www.sipaz.org/en/chiapas/peace-process-warprocess/334-1994.html.



„A Brief History of the Zapatista Army of National Liberation.“ Reflections on a Revolution Magazine. Http://roarmag.org/2014/01/brief-history-ezln-uprising/.



„A Commune in Chiapas? Mexico and the Zapatista Rebellion, 1994-2000.“ Libcom.org. http://libcom.org/library/commune-chiapas-zapatista-mexico.



„Carlos Salinas de Gortari.“ Economia. Http://www.economia.com.mx/carlos_salinas_de_gortari.htm.



„Democratic Revolutionary Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/86.htm.



„Ernesto Zedillo Ponce de León.“ Economía. Http://www.economia.com.mx/ernesto_zedillo_ponce_de_leon.htm.



HAUSS, Charles. „Democratization.“ August 2003. Http://www.beyondintractability.org/essay/democratization.

75 

„High hopes, baffling uncertainty: Mexico nears the Millenium.“ Mexconnect. Http://www.mexconnect.com/articles/315-high-hopes-baffling-uncertaintymexico-nears-the-millennium.



„Institutional Revolutionary Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/84.htm.



„Land Regularization and Conflict Resolution: the Case of Mexico.“ Fao.org. Http://www.fao.org/docrep/005/y3932t/y3932t04.htm.



„Mexican Candidate Meets Chiapas Rebels: Politics: Cardenas is first presidential rival to visit leaders of uprising. Move is seen as risky for his flagging campaign.“ Los Angeles Times. 17. 5. 1994. Http://articles.latimes.com/1994-05-17/news/mn-58826_1_mexicanpresidential-candidatehttp://articles.latimes.com/1994-05-17/news/mn58826_1_mexican-presidential-candidate.



„Mexican Uprising Gives No Lift to Left’s Champion.“ The New York Times. 7. 3. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/03/08/world/mexican-uprising-givesno-lift-to-left-s-champion.html?pagewanted=1.



„Mexico’s Chance for Fair Elections.“ The New York Times. 26. 2. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/02/26/opinion/mexico-s-chance-for-fairelections.html.



„Mexiko. Vnitropolitická charakteristika.“ BusinessInfo. Http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/mexiko-vnitropoliticka-charakteristika19361.html.



MEYER, Lorenzo. „Agenda Ciudadana. El EZLN como actor y como entorno.“ http://www.lorenzomeyer.com.mx/documentos/pdf/060112.pdf.



„National Action Party.“ Country studies. Http://countrystudies.us/mexico/85.htm.



„PAN.“ The Mexico Institute’s Elections Guide. Https://mexicoinstituteonelections.wordpress.com/the-parties/247-2/.



„Peace discussions start in Mexico.“ The New York Times. 21. 2. 1994. Http://www.nytimes.com/1994/02/22/world/peace-discussions-start-inmexico.html.



RUMMEL, R. J. „Democratization.“ 1996. Https://www.hawaii.edu/powerkills/DEMOC.HTM.

76 

„Salinas‘ Last Major Speech Notes Upheavel in Mexico: Politics: Outgoing president reflects upon violence, economic reforms in final ‚state of the nation‘ address.“ Los Angeles Times. 2. 11. 1994. Http://articles.latimes.com/1994-1102/news/mn-57797_1_political-upheaval.



„Salinas: The Mystery and the Controversy: Perhaps only history will fully judge Mexico’s ex-president.“ Los Angeles Times. Http://articles.latimes.com/1995-03-15/local/me-42845_1_salinas-years.



Tequila Slammer: Mexico has still not fully recovered from its worst financial crisis.“ Economist. Http://www.economist.com/node/3524948.



„The Guerilla Nucleus.“ Upside Down World. Http://upsidedownworld.org/main/mexico-archives-79/4611-the-ezln-a-look-atits-history-part-1-the-guerrilla-nucleus.



„The Zapatista Uprising.“ Chiapas support. Http://www.chiapassupport.org/main.htm.



„Timeline of Zapatista Movement.“ Casa. Http://www.casacollective.org/content/timeline-zapatista-movement.



„Zapatismo.“ Mexico Solidarity Network. Http://www.mexicosolidarity.org/programs/alternativeeconomy/zapatismo/en



„Zapatisté v Mexiku: 10 let revoluce.“ Britské listy. Http://blisty.cz/art/16316.html.

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents