UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Ústav ošetřovatelství

Veronika Krmenčíková

Edukační proces u pacienta s diagnózou diabetes mellitus Bakalářská práce

Praha 2015

Autor práce: Veronika Krmenčíková Vedoucí práce: PhDr. Šárka Tomová PhD. Oponent práce: PhDr. Daniel Jirkovský Ph.D. MBA Datum obhajoby: 2015

Bibliografický záznam KRMENČÍKOVÁ, Veronika. Edukační proces u pacienta s onemocněním diabetes melitus. Praha: Univerzita Karlova, 2. Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2015.116 s., přílohy. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Šárka Tomová PhD.

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou edukace pacientů s onemocněním diabetes mellitus. Skládá se z teoretické a empirické části. Teoretická část je rozdělena na dvě kapitoly. V první kapitole teoretické části je přehledně popsána problematika onemocnění diabetes mellitus včetně komplikací, léčby. V druhé části jsou vypsány základní pojmy vztahující se k edukaci a edukačního procesu u pacienta s onemocněním diabetes mellitus. Stěžejní je empirická část práce, pro kterou byla zvolena metodika kvantitativního dotazníkového šetření na interních klinikách lůžkových částí v Thomayerově nemocnici, Fakultní nemocnici Motol a Nemocnici Nymburk. Cílem práce bylo zjištění úrovně edukačního procesu a spokojenost s

proběhlou edukací o onemocnění diabetes mellitus nejen u pacientů i sester. Dále je práce zaměřena na zjištění míry znalostí a pochopení problematiky pacientem a uspokojení sester z proběhlé edukace pacientů s diagnózou diabetes mellitus. V závěru práce jsou prezentovány výsledky šetření a potvrzení či vyvrácení pracovních hypotéz a z nich vyplývající návrhy na zlepšení edukace pro pacienty s onemocněním diabetes mellitus.

Abstract This Bachelor's thesis covers the topic of Diabetes Mellitus patient education. It consists of a theoretical and a practical part. The theoretical part is further divided into two sections. The first theoretical section describes the condition of Diabetes Mellitus, including possible complications and treatment. The second theoretical part contains a list of basic concepts of patient education and the terms related to the patient education process. The quintessential part of the thesis is the practical part. It applies the method of quantitative research interview. The interview was carried out in the internal medicine inpatient wards of the Thomayer Hospital, University Hospital in Motol and in the Nymburk Hospital. The aim of the thesis is to determine

the quality of patient education process and the level of satisfaction of patients and nurses with the process of Diabetes Mellitus patient education. Another aim of the thesis is to determine the level of knowledge and understanding of the topic in patients and the satisfaction of nurses from the Diabetes Mellitus patient education. The thesis further introduces the results of the research including the confirmation or rejection of hypotheses, resulting in a proposal on how to improve the Diabetes Mellitus patient education process.

Klíčová slova Diabetes mellitus - komplikace diabetu - léčba diabetu- edukace - edukační proces

Keywords Diabetes Mellitus – diabetes-related complications – treatment of diabetes – education – education process

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením PhDr. Šárky Tomové PhD, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. Dále prohlašuji, že stejná práce nebyla použita pro k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze 2015

Veronika Krmenčíková

Poděkování Touto cestou bych chtěla vyjádřit poděkování své vedoucí bakalářské práce, paní PhDr. Šárce Tomové PhD., za poskytnutí cenných rad a připomínek, a zároveň za projevenou ochotu, trpělivost, milý a vlídný přístup nejen při konzultacích.

Bakalářská práce

Edukační proces u pacienta s diagnózou diabetes mellitus

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 1

CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ DIABETES MELLITUS ...................................... 8 1.1 FYZIOLOGICKO-PATOLOGICKÝ ÚVOD .................................................................................... 8 1.2 DĚLENÍ DIABETES MELLITUS ................................................................................................. 9 1.2.1 Diabetes mellitus I. typu (DM1) .................................................................................. 9 1.2.2 Diabetes mellitus II. typu (DM2) ............................................................................... 10 1.2.3 Sekundární diabetes mellitus ..................................................................................... 11 1.2.4 Gestační diabetes mellitus .......................................................................................... 11 1.2.5 Snížená glukózová tolerance ...................................................................................... 12 1.3 KLINICKÝ OBRAZ................................................................................................................. 12 1.4 DIAGNOSTIKA ...................................................................................................................... 13 1.5 TERAPIE............................................................................................................................... 14 1.5.1 Self-monitoring .......................................................................................................... 16 1.5.2 Inzulín a inzulinoterapie............................................................................................. 16 1.6 KOMPLIKACE ....................................................................................................................... 18 1.6.1 Akutní komplikace ..................................................................................................... 18 1.6.2 Pozdní komplikace specifické .................................................................................... 19 1.6.3 Pozdní komplikace nespecifické a jiné orgánové komplikace onemocnění DM ....... 20 1.7 PSYCHOSOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA PACIENTŮ S DM ............................................................ 21 1.8 OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O PACIENTA S DG. DIABETES MELLITUS ........................................ 22

2

EDUKACE DIABETIKA ........................................................................................................ 25 2.1 VÝZNAM EDUKACE U DIABETU ............................................................................................ 25 2.2 ZÁKLADNÍ POJMY SOUVISEJÍCÍ S EDUKACÍ........................................................................... 25 2.2.1 Fáze edukace .............................................................................................................. 27 2.2.2 Formy edukace ........................................................................................................... 27 2.2.3 Edukační proces ......................................................................................................... 28 2.2.4 Bariéry v edukaci ....................................................................................................... 30 2.3 NÁPLŇ EDUKACE DIABETIKŮ LÉČENÝCH INZULÍNEM ........................................................... 32

3

EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 35 3.1 ORGANIZACE A REALIZACE VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ ............................................................ 35 3.2 CÍLE A HYPOTÉZY ................................................................................................................ 35 3.3 CHARAKTERISTIKA A KRITÉRIA A PRO VÝBĚR ZKOUMANÉHO VZORKU ................................ 36 3.4 ANALÝZA A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ............................................................................... 36 3.4.1 Analýza faktografických a identifikačních údajů ....................................................... 36 3.4.2 Analýza dat vztahující se k průběhu edukace u onemocnění diabetes mellitus ......... 41 3.4.3 Analýza dat vztahující se ke znalostem respondentů ................................................. 52

4

DISKUZE .................................................................................................................................. 56

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 68 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................................. 70 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................................ 73 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................................... 77 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 78 PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 79



ÚVOD Diabetes mellitus je závažnou civilizační chorobou, jejíž výskyt se zvyšuje, u všech věkových skupinách pacientů. Je to onemocnění charakteristické nadměrným množstvím cukru v krvi a porušeného metabolismu glukózy v těle. Diabetes může vypuknout náhle, nebo se přítomnost tohoto onemocnění zjistí při preventivní prohlídce u praktického lékaře z rozboru krve. Významně zasahuje do života pacientů, ať už jde o nutnou změnu životních návyků a zvyklostí, stravy, selfmonitoringu a dodržování léčby. Nevyléčitelnost a dlouhotrvající omezení vznikající následkem léčby i komplikacemi tohoto onemocnění může

pacienta

přivést do složitých životních situací. Zákeřnost této nemoci je dána i tím, že pacienta nic nebolí, nemá často ani žádné příznaky onemocnění, z toho důvodu mnohdy vede pacienta k bagatelizaci onemocnění a nedodržování léčebného plánu, který se může stát zdrojem závažných komplikací. V tomto onemocnění je edukace, ať sesterská, či lékařská nezastupitelná a její důležitost se odráží ve výsledcích úspěšného selfmonitoringu a úspěšné léčby s minimálním výskytem komplikací. Toto téma jsem si vybrala proto, že se domnívám, že edukace a co nejlepší informovanost pacienta vede k celkově lepšímu stavu a větší odpovědnosti pacienta za své zdraví. Jsem přesvědčena, že i sestry jsou s edukačním procesem spokojenější, pokud pacientovi dají možnost zpětné vazby a vědí, že svou práci odvedly dobře. Tato práce je zaměřena na zjištění, jaká je úroveň edukace a to jak z pohledu sester, tak z pohledu pacientů. Teoretická část je zaměřena na popis onemocnění diabetes mellitus a popis základních pojmů edukace. V empirické části je kvantitativním výzkumem zkoumána nejen spokojenost, ale i úroveň edukace z pohledu pacientů i sester. V neposlední řadě je na tomto místě porovnávána závislost vzdělání a pracovní praxe sester na úroveň vzdělání a jestli je autoevaluace závislá na poskytnutí zpětné vazby pacientovi. Dále závislost věku a umožnění zpětné vazby při edukaci na spokojenost pacientů s edukací a úroveň jejich znalostí problematiky.

7



1 CHARAKTERISTIKA ONEMOCNĚNÍ DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus neboli úplavice cukrová, lidově cukrovka, je porucha metabolismu

cukrů.

Podstatou

onemocnění

je

snížená

sekrece

inzulínu

v Langerhansových ostrůvcích pankreatu a nedostatečný účinek inzulínu ve tkáních, způsobený sníženou citlivostí inzulínových receptorů na buněčných membránách (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 55). První písemné doklady o tomto onemocnění pocházejí z roku 1550 před Kristem z Egypta. Diabetes je zde popsán jako nemoc, při které „se maso a kosti ztrácejí do moče.“ (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 55). Podle Scobiese a Amarase (2012, s. 10) onemocnění diabetes mellitus nejvíce postihuje osoby v Číně a Indii. Pro přehlednost viz příloha D. Data jsou z roku 2011.

1.1 Fyziologicko-patologický úvod Glukóza je pro tělo zcela nepostradatelná. Slouží jako hlavní energetický zdroj pro buňku. Molekuly glukózy jsou však hydrofilní a proto nemohou volně prostupovat buněčnou membránou. Odsun glukózy z plasmy a její vstup do buněk je zprostředkován speciálními proteiny (Pelikánová, Bartoš, 2011, s. 14). Nejvýznamnější zprostředkovatel přesunu glukózy do buňky je inzulín, který je tvořený dvěma peptidickými řetězci spojenými disulfidickými můstky a spojovacím peptidem. Je to jediný hormon, který účinně a rychle snižuje hladinu glukózy v krvi a umožňuje její využití (Mourek, 2012, s. 121). Inzulín se tvoří v beta buňkách Langerhansových ostrůvků v pankreatu. Umožňuje vazbu na inzulínový receptor na buněčné membráně a tím vstup glukózy do buněk. Tímto je pak následně snížena glykemie (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 55). Množství syntetizovaného a uvolňovaného inzulínu je řízeno hladinou glykémie. Překročí-li hladina glykémie přibližně 5,5 mmol/l, dochází ke zvýšené sekreci inzulínu. Glukagon je rovněž hormon, tvořený v Langerhansových ostrůvcích pankreatu, a to v alfa-bukách. Při hypoglykémii dojde mechanismem jednoduché zpětné vazby k jeho sekreci. Hlavní účinek glukagonu je stimulace enzymů, které 8



štěpí jaterní glykogen na glukózu, která po uvolnění normalizuje stav glykémie (Mourek, 2012, s. 121-122). V literárních pramenech existují různé definice normoglykémie. Podle Pelikánové a Bartoše (2011, s. 13) je glykemie u zdravého člověka udržována v rozmezí 3-8 mmol/l. Podle Mourka (2012, s. 68) jsou v kapilární krvi referenční hodnoty glykemie nalačno uváděny mezi 3,3-5,6 mmol/l. Podle Šafránkové a Nejedlé je toto rozmezí v normě v oblasti 3,3- 5,9 mmol/litr. I přesto, že se mnohdy definice liší, ať už v desetinných, či celých hodnotách, lze z těchto zdrojů vyvodit, že glykemie nad 8 mmol/l v kapilární krvi je hyperglykémie a pod 3 mmol/l hypoglykémie.

1.2 Dělení diabetes mellitus Diabetes mellitus je vyvolán absolutním nebo relativním nedostatkem inzulínu (Silbernagl, Lang, 2012, s. 308). Podle příčin se dělí diabetes mellitus na dva základní typy: diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu. Dále pak na tři podtypy: sekundární diabetes, gestační diabetes, snížená glukózová tolerance (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 56).

1.2.1 Diabetes mellitus I. typu (DM1) „Diabetes mellitus 1. typu je onemocnění charakteristické různě rychle probíhajícím zánětem β-buněk, který vede k absolutnímu nedostatku inzulínu, což podmiňuje nutnost jeho substituce.“ (Rybka, 2007, s. 11). Podle Rybky (2007, s. 14) je pro tento typ typický rychlý klinický obraz, který je způsoben absolutní inzulinopenií. Onemocnění je spojeno s přítomností tří vzájemně provázaných faktorů. Prvním z nich jsou genetické dispozice (Mačák, Mačáková, Dvořáčková, 2012, s. 270). Ty ve své knize popisuje i Scobies a Amaras (2012, s. 20), kdy při rodinném výskytu diabetu I. typu je průměrné riziko vzniku diabetu u sourozence ve výši 6 % ve srovnání s přibližně 0,4% rizikem v běžné populaci. U jednovaječných dvojčat je pak riziko o 30-50% vyšší.

9



Druhým faktorem je přítomnost autoimunity. U nemocných jsou přítomny protilátky namířené selektivně proti β-buňkám Langerhansových ostrůvků. Posledním jsou faktory zevního prostředí, které nejsou jednoznačně určeny. Ty se jeví jako spouštěcí mechanismus autoimunitního procesu. Mohou to být mnohdy banální infekční virová onemocnění, různé chemické a toxické látky (Mačák, Mačáková, Dvořáčková, 2012, s. 270). Rybka (2006, s. 21) ve své knize uvádí i možný vliv konzumace kravského mléka v dětském věku a zmiňuje se také o možnosti preventivního kojení novorozenců. Přestože se tento typ vyskytuje častěji u mladších jedinců do 40 let, není vyloučený ani v pozdějším věku pacienta. Tento typ diabetu je vždy závislý na léčbě inzulínem, proto se v některých pramenech nazývá jako „inzulin dependentní“. Nemocný s tímto typem má velký sklon ke ketoacidóze (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 56-57). Pro diabetes 1. typu je také častá přítomnost dalších autoimunitně podmíněných chorob. Nejčastěji jde o celiakii a poruchy štítné žlázy. (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 11) Z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (dále jen ÚZIS) bylo v České republice ke konci roku 2012 s diabetem I. typu celkem 28 219 mužů a 28 295 žen. Z celkového počtu diabetických pacientů je diabetes mellitus I. typu přítomen v 6,7 %.

Více

informací

na:

www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-

statistika/diabetologie-pece-diabetiky.

1.2.2 Diabetes mellitus II. typu (DM2) Diabetes mellitus II. typu je nejčastější formou diabetu. I přesto, že je častější, není jeho patogeneze tak jasně známa jako u prvního typu diabetu. Podle Silbernagla a Langa (2012, s. 308) je zde významnější podíl genetické dispozice než u prvního typu diabetu. Šafránková a Nejedlá (2006, s. 57) uvádějí, že se vyskytuje hlavně „familiárně u osob dospělých a obézních“. I Silbernagl a Lang (2012, s. 308) dávají tomuto výroku zapravdu, když uvádějí, že nadváha je jedním z hlavních počátečních vyvolávajících impulzů. Upozorňují však, že se nejedná o jedinou příčinu. V krvi pacientů bývá 10



zvýšená hladina inzulínu (hyperinzulinémie), která sama o sobě vede k obezitě, zvýšení hladiny lipidů v krvi, hyperrurikémii, hypertenzi a výraznému riziku ischemické choroby srdeční (Mačák, Mačáková, Dvořáčková, 2012, s. 270). U tohoto typu diabetu je pouze relativní nedostatek inzulínu, který vede v organismu k nedostatečnému zpracování glukózy. Není zde zánik schopnosti β-buněk slinivky břišní syntetizovat inzulín tak jako u prvního typu diabetu. Objevují se zde nejčastěji dvě základní poruchy. První je porucha inzulínové sekrece (projevuje se opožděnou a nedostatečnou sekrecí inzulínu do krve), druhou poruchou je neschopnost periferních tkání odpovídat na inzulín. Tato porucha se nazývá inzulínová rezistence (Mačák, Mačáková, Dvořáčková, 2012, s. 270). Nemocní nejsou ze začátku životně závislí na podávání exogenního inzulínu. Následně mohou důsledkem progrese onemocnění přejít z perorálních antidiabetik postupně na inzulín v rámci uspokojivé kompenzace. Tento typ diabetu mají nejčastěji osoby po 40. roce života. Ačkoli není vyloučený ani mladší věk, je v takových případech diagnostikován většinou náhodně, již s klinickými projevy mikroangiopatie, viz Kapitola 1.6 (Rybka, 2006, s. 26). Podle dat z ÚZIS bylo v České republice v roce 2012 celkem 364 080 mužů a 408 505 žen s tímto druhem diabetu celkově tedy 91,8 % pacientů diagnostikovaných s diabetem. Diabetes 2 typu je tak z nejčastější formou diabetu.

Více viz:

www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/diabetologie-pecediabetiky.

1.2.3 Sekundární diabetes mellitus Vzniká druhotně při jiných onemocněních, kde následně vzniká hyperglykémie. Například v důsledku destrukce tkáně pankreatu při pankreatitidě, při karcinomu pankreatu, u endokrinních onemocnění atd. Může se však vyskytnout i po některých lécích patřících do skupin kortikoidů a diuretik (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 57).

1.2.4 Gestační diabetes mellitus Nazývá se také „těhotenský diabetes“. Vzniká v průběhu těhotenství, nejčastěji kolem 25. týdne. Podle Rybky (2006, s. 185) je gestační diabetes definován jako 11



„jakýkoliv stupeň glukózové intolerance s prvními projevy gravidity.“ Za vznik mohou některé placentární hormony působící proti inzulínu a následnou inzulínovou rezistencí podobnou diabetu II. typu. V rizikové skupině jsou ženy s obezitou, s velkým přírůstkem hmotnosti během těhotenství a s rodinnou dispozicí (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 57). Podle Rybky (2006, s. 186) je gestační diabetes spojen i s věkem matky (nad 30 let), anamnéza recidivujících infekcí močových cest a porod dítěte o větší hmotnosti nad 4 000g v minulé graviditě. Gestační diabetes může v graviditě vyvolat preeclampsii až předčasný porod. Po porodu gestační diabetes nejčastěji vymizí, je však možné, že se ve vyšším věku rozvine diabetes II. Typu (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 57).

1.2.5 Snížená glukózová tolerance Snížená glukózová tolerance je stav charakterizovaný hyperglykémii mezi 8-11,1 mmol/l za 2 hodiny po jídle (zdravý jedinec má glykemii pod 8mmol/l). Bývá opět spojena s obezitou. U třetiny pacientů se sníženou glukózovou tolerancí do několika let propukne diabetes II. typu (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 57).

1.3 Klinický obraz Jelikož je díky této nemoci v těle nemocného porušené využití glukózy, má za následek sérii klinických příznaků. „Klinické příznaky znamenají pouze podezření na diabetes mellitus a nelze z nich stanovit diagnózu.“ (Rybka, 2006, s. 14). Vlivem nedostatku inzulínu nepřestupuje glukóza do buněk a zvyšuje se její hladina extracelulárně v krvi. Důsledkem toho tak vzniká hyperglykémie, která se projevuje svěděním a jinými nepříjemnými kožními projevy. U žen se svědění nejčastěji projevuje v oblasti genitálu (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 58). Podle Rybky (2006, s. 27) se mohou projevit i kožní infekce. Dalším typickým příznakem je glykosurie, kdy je glukóza přítomna v moči. Jelikož glukóza je osmoaktivní, váže na sebe vodu z krve. Tímto pak následně vyvolává osmotickou diurézu (osmotický charakter diurézy znamená, že moč má vyšší specifickou hmotnost, moč je tzv. „sladká“) tím dochází k polyurii (nadměrné močení nad 2 l denně.) Ztrátu vody se tělo snaží nahradit zvýšenou žízní – 12



polydipsií. I tak je však nemocný často dehydratovaný a hypotenzní, někdy se až rozvine hypovolemický šok (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 58). Tělo nemůže pro energetické účely využívat glukózu, je tedy často přítomné rychlé snížení váhy nemocného (Rybka, 2006, s. 14). Místo glukózy využívá tělo jako energii bílkoviny a tuky, stoupá tím množství ketokyselin a acetonu v krvi. Ketokyseliny snižují pH v krvi a vyvolávají tak metabolickou acidózu (pH 6,8) která dráždí dýchací centrum v prodloužené míše a vede ke Kussmaulovu dýchání s acetonovým zápachem z dechu (foetor acetonemicus). Metabolická acidóza zhoršuje vědomí a objevuje se somnolence až sopor. Při těžké dekompenzaci diabetu nastává až hyperglykemické kóma (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 58-59).

1.4 Diagnostika Z diagnostických metod se využívá důsledná anamnéza, kde se zjišťují symptomy nemoci, rizikové faktory (jako je kouření, hypertenze) a výskyt diabetu v rodině. Dále pak dietní návyky a stav výživy nemocného (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 6162). Nejčastěji je ale diabetes mellitus zjištěn nálezem náhodné zvýšené glykémie v kapilární krvi. Diagnózu diabetu lze podle Pelikánové a Bartoše (2011, s. 66-67) stanovit až po náhodné glykémii, která je rovna nebo vyšší než 11 mmol/l, nebo pokud je glykémie nalačno rovna nebo vyšší než 7 mmol/l, popřípadě v OGTT testu (orální glukózový toleranční test). Diagnózu nelze stanovit na základě nálezu glykosurie ani na základě intravenózního glukózového tolerančního testu. Stejně tak k určení diagnózy nelze využít glykémii naměřenou glukometrem. Podle Šafránkové a Nejedlé (2006, s. 61-62) se dále využívají i další laboratorní vyšetření krve jako glykemický profil, glykovaný hemoglobin, zjištění hodnoty pH v krvi, zjištění množství lipidů a laboratorní vyšetření moče, při němž je zjišťována přítomnost glykemie, bílkovin či ketolátek,

13



1.5 Terapie Cílem terapie je snaha o co největší snížení pozdních i akutních cévních komplikací. Základním léčebným opatřením je nefarmakologická léčba, kde jako hlavní dominuje diabetická dieta (č. 9). Podle Štechové, Perušičové at al. (2014, s. 36) patří do základní nefarmakologické léčby i pravidelná dávka fyzické aktivity střední intenzity trvající 150-240 minut týdně. Takto aktivní jedinec má nižší riziko kardiovaskulárních chorob a vede k lepší kompenzaci diabetu. Dle Rušavého a Brože (2012, s. 11-13), který sport u diabetiků taktéž doporučuje, navíc dodává, že účinek fyzické aktivity u diabetiků snižuje inzulínovou rezistenci, zlepšuje psychický stav pacienta a celkově zlepšuje kvalitu života. Dodává však, že sport nevede k zlepšení kontroly diabetu I. typu, naopak, při přílišné intenzitě může vést k hypoglykémii. I podle Scobiese a Amanarase (2012, s. 75) je zvýšená fyzická aktivita a snížení sedavého života zásadní nejen pro normální hmotnost ale i pro duševní zdraví jedince. Z farmakologické léčby DM 1 je inzulinoterapie „jedinou a nezastupitelnou léčbou nemocných s DM1, která je život zachraňující.“ (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 37). Způsobů podávání inzulínu je několik. V domácím prostředí pacienta je nejčastěji využíváno inzulínové pero, popřípadě inzulínová pumpa (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 38). V praxi je snaha terapií napodobit přirozenou sekreci inzulínu. Bazální sekrece inzulínu je asi 15-10j. za den a dávka stimulovaná potravou stejně tolik. K zajištění bazální dávky se podává 20-28 j. Dlouhodobého inzulínu ráno a večer. K napodobení stimulované dávky se používá krátkodobý inzulín. K napodobení přirozené sekrece inzulínu lze také využít systém „bazálních bolusů“, kdy si pacient ráno a večer aplikuje dlouhodobě působící inzulín a ke každému jídlu si přidá inzulínový „bolus“ (jde přibližně o 6-12 jednotek). Další možností je kontinuální subkutánní inzulínová infuze inzulínovou pumpou, před jídlem se přidává zmáčknutím tlačítka bolus (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 63-64).

14



U DM druhého typu je v případě obézních pacientů nutnost snížit váhu a upravovat další symptomy metabolického syndromu, kterými jsou nejčastěji hypertenze a dyslipidemie (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 44). Cílem dietní léčby diabetu je hlavně zlepšení kompenzace, která je sladěna s vlastní produkcí inzulínu, s podáváním exogenního inzulínu nebo s perorálními antidiabetiky. Je zde i snaha o zachování přiměřené hmotnosti (Rybka, 2006, s. 31). Teprve po 8 týdnů trvající důsledné terapii a cvičení (výjimkou jsou osoby starší 75 let) se u pacientů začíná s medikací PAD (perorální antidiabetika). Používají se nejčastěji deriváty sulfonylurey, biguanidy (nesmí se kombinovat s alkoholem, protože ve spojení s ním vyvolávají těžkou acidózu) a inhibitory trávení škrobu (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 63). Dietoterapie je, jak již bylo řečeno, základním prvkem léčby. Vypočítává se množství přijaté glukózy i ostatních složek potravy podle odhadu energetické potřeby pacienta na den, podle jeho zátěže a zaměstnání. Při vypočítávání se využívá tzv. výměnná jednotka, která obsahuje množství jednotlivých potravin, které obsahuje cca 10-12 g sacharidů. Díky znalosti výměnných jednotek je možné snadno potraviny vyměňovat a kombinovat (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 62-63). Podle Rybky (2006, s. 50) má mít diabetik ideálně dietu, která má nejen nízký obsah cukrů ale i tuků a soli. V potravě se také zjišťuje glykemický index, který určuje, jakou mají dané potraviny schopnost zvyšovat glykémii. Čím vyšší je číslo glykemického indexu, tím rychleji bude stoupat i glykémie. Mezi potraviny s nízkým indexem patří například: brokolice, paprika, salát, zelí, špenát, česnek, fazole, bílý jogurt, oříšky…aj. Mezi potraviny naopak s vysokým glykemickým indexem patří například: bramborová kaše, brambory, cukr, sušenky, pivo, bageta, meloun, kukuřice…aj. (Rybka, 2006, s. 51-5). Jako náhradu diabetici mohou používat alternativní sladidla, která se řadí do dvou základních skupin- chemicky připravovaná umělá sladidla a náhradní cukry. Chemická umělá sladidla jsou neenergetická, mají vyšší sladivost než sacharóza. Protože jde o chemické látky, je pro každou z nich určen tzv. AID, neboli limitní dávka, která je bezpečná i při dlouhodobém užívání. Mezi tato sladidla patří 15



Sacharin, Acesulfam K, Cyklamáty a jiné látky. Všechny vyjmenované se však nedoporučují těhotným ženám a dětem do 3 let věku. Mezi náhradní cukry neboli náhradní přírodní sladidla patří z nejznámějších Sorbitol a Fruktóza (Perušičová, Piťhová, Račická, 2013, s. 72-80). Potraviny pro diabetiky značené „DIA“ neléčí diabetes, jak se někteří pacienti domnívají. Podle Rybky (2006, s. 62) jsou tyto potraviny mnohdy dražší a obsahují mnohem více kalorií a tuků, než obyčejné potraviny. Diabetičtí pacienti podle Rybky nepotřebují zvláštní potraviny, mohou jíst to, co ostatní lidé, jen v omezených dávkách.

1.5.1 Self-monitoring Podle Gatsbyho (2012, s. 71) je self-monitoring důležitý již brzy po stanovení diagnózy. Podle Rybky (2006, s. 88-90) jde především o monitorování glykémie, ketolátek v krvi, množství cukru a ketolátek v moči. Sledování těchto údajů se nejčastěji provádí testovacími proužky v případě moči a ketolátek a glukometrem, na zjištění glykémie z kapilární krve. Monitorování glykémie nalačno by mělo být prováděno v průběhu zátěže i po zátěži. Důležité je to u diabetika I. typu, kdy je potřebné znát i vývoj glykémie během zátěže. Glukometr má až 20% odchylku v naměřených hodnotách. Slouží spíše jako nástroj ke sledování vývoje glykémie, a tím lepší úpravě inzulínového režimu (Rušavý, Brož, 2012, s. 50).

1.5.2 Inzulín a inzulinoterapie Inzulíny se dělí podle způsobu, délky účinku, čistoty preparátů či složení. Podle způsobu se inzulíny dělí na humánní, které se vyrábějí synteticky a mají stejné složení jako lidský inzulín a na analoga inzulínu, která se vyrábějí biosynteticky. (Jirkovský a kol. 2012, s. 269). Podle délky účinku se dělí na velmi rychle působící, krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé inzulíny. Velmi rychle působící inzulíny, mezi které patří i rychle působící analoga začínají působit už od 5 minut po podání. Těmito preparáty jsou: Humalog, Novorapid či Apidra.

16



Mezi krátkodobé řadíme takové inzulíny, které mají začátek účinku po 30 minutách po aplikaci a trvá přibližně 8-9 hodin v závislosti na jednotlivém preparátu. Patří sem inzulínové preparáty s názvy Inzulin-HMR, Actrapid HM, Humulin R a další. Ze střednědobých inzulínů, které začínají účinkovat přibližně po 1-2 hodinách po aplikaci a mohou působit až 20 hodin (závisí na jednotlivém preparátu) je vhodné zmínit asi nejznámější preparáty s názvy Inzulín-HM NPH, Insulatard HM, Humulin N. Z dlouhodobých inzulínů je nejznámější název preparátu Ultratard HM, který začíná účinkovat po 4 hodinách a může účinkovat až 32 hodin. Velmi přehledně jsou inzulíny znázorněny v tabulce, viz Příloha E zpracované Jirkovským a kol (2012, s. 270). Podle čistoty se inzulíny dělí na ty, které v sobě mají malé či větší množství neinzulínových proteinů; purifikované (neboli čištěné), které mají množství těchto částic v preparátu 10ppm; a vysoce purifikované, které mají množství 1ppm (Rybka a kol. 2006, s. 65-70). Zásobních inzulín by mělo být skladován v rozmezí teplot 2-8 °C, inzulíny v dávkovačích se již do lednice nedávají, měly by totiž při podání teplotu lidského těla. Nesmí však být při pokojové teplotě takto uskladněny více než 6 týdnů a v dávkovači ne více než 28 dní (Rybka a kol. 2006, s. 86). Aplikace je možná buď inzulínovou stříkačkou, inzulínovým perem či inzulínovou pumpou. Inzulínová pera jsou pro pacienta pohodlnější a jednodušší než aplikace inzulínovou stříkačkou. V peru je uložena náplň s inzulínem a dávka se nastavuje snáze díky „cvakavému“ zvuku, takže nastavení zvládnou i pacienti se špatným zrakem, ať z důvodu retinopatie, či stáří (Rybka, 2006, s. 87). Na trhu je mnoho druhů per, ať již jednorázových či s možností výměny náplně. Inzulínová pumpa je přístroj, který pravidelně dávkuje inzulín v malých dávkách do organismu. Inzulín je aplikován do podkoží kontinuálně avšak s možností okamžité změny dávky v případě příjmu sacharidů, zvýšené glykémie, konzumace jídla, zvýšené fyzické aktivity. V České republice pumpy využívá přibližně 5 % nemocných. Hlavní výhodou inzulínové pumpy je zlepšení kompenzace diabetu díky kontinuálnímu bazálnímu 17



režimu, možnosti velmi jemné úpravy bazálních dávek během dne a malé podkožní zásoby inzulínu, které snižují variabilitu glykémií. Z rizik této léčby je hlavní možnost vzniku ketoacidózy u neprůchodnosti kanyly, či jinak přerušené dávky inzulínu v důsledku špatné edukace pacienta. Další komplikací je váhový přírůstek pacienta, který lze řešil edukací a správnou životosprávou. Inzulínová pumpa však není vhodná pro každého pacienta. Pacient musí být dobře edukovaný, spolupracující a důsledný v self-monitoringu. Musí mít dobrou motoriku a v případě samostatného ovládání pumpy bez jiné osoby i neporušený zrak a motivaci k tomuto způsobu léčení, protože léčba vyžaduje zavedení kanyly do podkoží, trvalé nošení pumpy. Kontraindikována je u osob s psychosomatickým onemocněním, závislosti na drogách a všech jiných onemocnění, kdy pacientovi znemožňuje spolehlivému a správnému ovládání pumpy, se špatným self-monitoringem, špatnou motorikou a vízem, pokud není přítomna jiná pečující osoba o pacienta (Štechová, Perušicová, Honka, 2014, s. 104-108).

1.6 Komplikace Komplikace diabetu jsou velmi rozsáhlé. Dělí se na akutní komplikace a chronické komplikace. Níže je výčet těch nejčastějších a v literatuře nejvíce zmiňovaných. Diabetes mellitus může mít v souvislosti se špatnou léčbou, či chybnou péčí a nedostatečným self-monitoringem různé kombinace zmíněných komplikací.

1.6.1 Akutní komplikace U hypoglykemického kóma, klesá hladina glykemie v krvi do dolní hranice normy. Příčinou je buď podání velké dávky inzulínu, nebo pokud se diabetik po podání inzulínu (popřípadě perorálních antidiabetik) nenají. Příznaky se rozvíjejí velmi rychle během minut. Pacient má třes, potí se, má hlad (někdy až „vlčí hlad“), je přítomna tachykardie, nervozita. Pacient se při mluvení často přeříkává, není koncentrovaný, může být agresivní, zmatený. Později může hypoglykémie připomínat až epileptický záchvat a přejít až do kómatu. Pokud je pacient při vědomí, může připomínat opilého jedince (ebrietu). První pomocí je podání kostky cukru, sladký čaj, nebo jiný sladký nápoj (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 59).

18



Hyperglykemické kóma, nazývané také „diabetické kóma“ je pomalejší než hypoglykemické komplikace. Příznaky nastupují až po překročení glykemie 15mmol/l v krvi. Příčinou může být buď vynechání dávky inzulínu, nízká dávka inzulínu, porušování diety, nedostatek pohybu, akutní infekce, CMP, AIM. Příznaky se projevují pomaleji než u hypoglykémie a to až několik dnů. Nejčastějšími příznaky je žízeň, polyurie, nauzea až zvracení, slabost, suchost kůže a sliznic, mlhavé vidění. Jak se pH krve snižuje pod 7,0, tak je moč cítit po „shnilých jablkách“ v důsledku ketonurie, je přítomno Kussmaulovo dýchání a dech je cítit po acetonu. Terapií je podání inzulínu, avšak až po kontrole glykemie, aby nedošlo se záměnou s hypoglykemií (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 59). Diabetická ketoacidóza je definována jako kombinace hyperglykémie, ketonemie a acidózy. Je typická pro diabetes I. typu, je však přítomna i u II. typu. Je často důsledkem nesprávné úpravy dávek inzulínu. Vyvíjí se v průběhu několika hodin až dnů. Typickými příznaky jsou nauzea, zvracení, Kussmaulovo dýchání a porucha vědomí. V léčbě je hlavní tekutinová intervence, podáním nejčastěji fyziologického roztoku a doplněním minerálů. Dále podáním krátkodobého inzulínu i. v. Prevencí je správná edukace pacienta, tak, aby pacient pochopil léčbu, dodržoval selfmonitoring glykémie a ketolátek a zvládnout samostatné úpravy dávek inzulínu (Rušavý, Brož, 2012, s. 96-103).

1.6.2 Pozdní komplikace specifické Diabetická angiopatie která znamená postižení cév všech velikostí aterosklerózou v důsledku dlouhotrvající hypertenze a hyperglykemie. Všechny pozdější postižení orgánů vznikají hlavně v důsledku postižení cév příslušného orgánu. V případě postižení malých cév se mluví o mikroangiopatii, v případě velkých cév o makroangiopatii (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 59-60). Diabetická retinopatie je typickou mikrovaskulární komplikací u DM1, kdy následkem chronické hyperglykémie a genetických faktorů nastává postižení cév sítnice. Diabetická retinopatie se dělí na několik druhů podle charakteru a dynamiky sítnicových změn (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 50). Na sítnici je nejčastěji patrný edém, hemoragie, mikroaneurismata a další postižení, která mohou vést až ke ztrátě zraku (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 60). 19



Další pozdní komplikací je diabetická nefropatie, kterou lze charakterizovat jako „chronické progredující onemocnění ledvin vznikající na základě metabolické odchylky u diabetu.“ (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 60). Jde o postižení kapilár glomerulu a postupným rozvojem renální insuficience. S kombinací s častými infekcemi močových cest a vysokým tlakem může vést až k selhání ledvin (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 60). Diabetická neuropatie je „nezánětlivé poškození funkce a struktury periferních somatických či autonomních nervů na podkladě metabolicko-vaskulárních poruch u diabetu.“ (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 62). První příznaky se nejčastěji projevují paresteziemi, hypesteziemi, někdy až bolestivého charakteru na dolních končetinách. Nejvíce se projevují v nočních hodinách. Ztráta citlivosti se rozšiřuje z akrálních do proximálních oblastí. S neuropatií je také spojena ulcerace nohou, tzv. „syndrom diabetické nohy“ kdy se v kombinaci s již zmíněnou neuropatií, lokální ischemií a infekcí rozvine ulcerózní stav. Pro léčbu je zásadní velikost rozsahu infikované tkáně (Štechová, Perušičová, Honka, 2014, s. 62-69).

1.6.3 Pozdní komplikace nespecifické a jiné orgánové komplikace onemocnění DM U pacientů je přítomna hlavně ateroskleróza, sklon k infekcím a mykotickým onemocněním a zhoršená motilita orgánů trávicího traktu v důsledku neuropatie gastrointestinálního traktu (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 60-61). Štechova a kol. (2014, s. 75-79) zmiňuje dále také zvýšené riziko cévních mozkových příhod, ischemické choroby dolních končetin a ischemické choroby srdeční z důvodu arteriálních změn ve stěně, které nastávají již krátce po vzniku DM. U závažně dekompenzovaných osob s DM je také přítomnost elevace LDL cholesterolu a triglyceridů. Podle Rybky (2006, s. 203-217) mezi výše uvedené komplikace patří i porucha motility v oblasti ezofagu, která vede k pyróze, dále gastroparéza, kde je porušená funkce vyprazdňování žaludku, diabetický průjem, či zácpa a atonie žlučníku. Udává i časté kožní infekce, kvasinkové infekce způsobené Candidou albicans v oblasti

20



glans penis, či vaginy a častější infekce obecně (močové cesty, respirační ústrojí, gastrointestinální infekce), zvláště u pacientů se špatnou kompenzací diabetu.

1.7 Psychosociální problematika pacientů s DM Z důvodu chronického rázu onemocnění a řady nových situací, které s tímto onemocněním souvisejí, je pro pacienta mnohdy velmi obtížné tyto změny zvládnout. Mezi základní změny patří časté návštěvy u lékaře, a tím i čas, který pacient u lékaře stráví. Nutnost celkové změny způsobu života, je zvláště u obézních pacientů stresové a náročné a v kombinaci se špatnou kompenzací diabetu vede až v 50% k depresi. Tak se projevuje poruchou spánku, únavností, smutkem, úzkostí, ztrátou zájmu o péči zdraví a léčbu diabetu, nebo nezájem o edukaci. Jelikož deprese může významně ovlivnit stav, je často nutné zavést účinnou antidepresivní léčbu (Rybka, 2006, s. 218-219). Další z této problematiky se až u 30 % mladých dívek s DM1 vyskytuje dietní porucha ve smyslu vynechávání dávek inzulínu, aby se u nich nezvyšovala váha. V krajních případech může jít až o mentální anorexii (Rybka, 2006, s. 218). U mužů je zde pak i porucha sexuálního života, ve smyslu erektilní dysfunkce. Jelikož jde o velmi citlivé téma, pacienti se s ním jen velmi málo svěřují a často přichází až po dlouhém časovém období. U diabetiků se erektilní dysfunkce projevuje až u 75 % pacientů – buď jako první příznak dosud nediagnostikovaného DM, nebo kdykoli v průběhu léčby (Rybka, 2006, s. 219-220). Podle Gatsbyho (2012, s. 72) je erektilní dysfunkce u diabetu II. typu přítomna až u 60 % pacientů nad 50 let s onemocněním diabetes. Příčiny jsou vaskulární, cévní, neurogenní, nervové společně s psychogenními faktory, jako je strach ze selhání, úzkost, deprese atd. Čím dříve se započne léčba, tím větší je šance na úspěšnou léčbu, je však nutno zdůraznit, že před léčbou je důležitá kompenzace diabetu (Rybka, 2006, s. 219-220). Cestování s diabetem do zahraničí je taktéž větší zátěž. Protože diabetik může v případě komplikací nucen v cizině vyhledat lékařskou pomoc, je adekvátní pojištění téměř nutností. Před cestou by se měl informovat o nejbližší lékařské 21



pomoci. Nezbytností je také mít dostatečnou zásobu inzulínu, pomůcek pro aplikaci inzulínu a ostatních léků a diabetickou kartu ve světovém jazyce (Rybka, 2006, s. 220-222). V oblasti zaměstnání „správně léčený nemocný s diabetem 1. i 2. typu může vykonávat jakoukoli práci, pro kterou má kvalifikaci a kterou vykonávat chce.“ (Rybka, 2006, s. 223). Jsou zde však jistá omezení v oblasti sladění podmínek s léčebným režimem, jako je stravování, self-monitoring, který u některých profesí není možný. Z tohoto důvodu není doporučena práce v zásahových útvarech (armáda, hasiči, horníci, potápěči, piloti, práce ve výškách) trvale sedavá práce, a provoz na směny (Rybka, 2006, s. 222-223). Pacienti s diabetem mellitus jsou také více ohrožení nehodovostí při řízení dopravních prostředků při stavech přechodné hypoglykémie a komplikací diabetu. Z tohoto důvodu je třeba zhodnotit úroveň schopnosti řízení, například postižení zraku při retinopatii, možné snížení citlivosti plosek nohou u neuropatie a hlavně včasné rozpoznání hypoglykémie, která snižuje schopnost pozornosti. Před jízdou by se měl diabetik ideálně změřit glykémii, která by neměla být nižší než 4,5 mmol/l. (Rušavý, Brož a kol. 2012, s. 163-170).

1.8 Ošetřovatelská péče o pacienta s dg. diabetes mellitus Z hlediska plánované ošetřovatelské péče je hlavní pacienta dostatečně informovat a přesvědčit o nutné změně životosprávy, životního stylu a diety. Naučit pacienta rozpoznávat komplikace a předcházet jejich vzniku. V akutní péči jsou pak z ošetřovatelského hlediska plněny intervence vztahující se k onemocnění, problematice a komplikacím, se kterými pacient přišel do ambulance či byl přijat k hospitalizaci. V České republice jsou platná doporučení péče o diabetiky České diabetologické společnosti (ČSD), která představuje diagnostické a terapeutické postupy, které pozitivně ovlivňují výsledky péče o nemocné s tímto onemocnění (Rybka a kol., 2006, s. 231). 22



O pacienty s DM je většinou pečováno na specializovaných diabetologických ambulancích, kde je sledován jejich stav při pravidelných kontrolách. Hospitalizace nemocného s diabetem v souvislosti s příhodami spojenými s diabetem, například nově diagnostikovaný DM, akutní a chronické komplikace, apod. (Rybka, 2006, s. 231-247). Podle Rybky (2006, s. 248) by sestra v nemocniční péči o pacienta s DM měla zvýšeně pečovat hlavně v oblasti sledování změn stavu, aplikace inzulínu a diety. Podle Slezákové a kol. (2010, s. 84-87) je ošetřovatelská péče u hospitalizovaného diabetika s nekomplikovaným průběhem následující. Z hlediska vnímání zdravotního stavu sestra sleduje základní příznaky onemocnění, zajímá se o subjektivní pocity pacienta, sleduje jeho projevy, chování i psychický stav. V případě vyšetření zajišťuje sestra přednostní vyšetření pacienta, aby tak předcházela dlouhému čekání, a tím i nedodržení léčebného režimu. Sestra taktéž zajistí dostatečnou informovanost o onemocnění, o stavu pacienta a léčebných opatřeních a postupech. V oblasti polohy a pohybového režimu sestra zhodnotí stupeň soběstačnosti. U nekomplikovaného diabetu je (pokud tomu nebrání jiné zdravotní komplikace) nejčastěji volný pohybový režim. Je zde důraz na význam procházek a jiných aktivit, které ovlivňují hladinu glykémie v krvi. Hygienická péče o pacienta by měla být v rámci jeho soběstačnosti samostatná, či s dopomocí. Pacient by měl být sestrou informován o problematických oblastech péče o kůže (nejčastěji kožní záhyby, které jsou zejména u obézních pacientů. U žen pod prsy, oblast genitálu, meziprstní prostory zejména na dolních končetinách). Sestra by měla zajistit dokonalé vysušení těchto míst a každodenní kontrolu spojenou s promazáním kůže. U pacientů s poruchou hybnosti by se sestra měla zaměřit i na pečlivou prevenci opruzenin a dekubitů. U pacientů staršího věku se doporučuje kontrola stavu hygienické péče. Pacient by měl být informován o vhodném osobním prádle, které nikde není příliš těsné, nedělá otlaky a je z vhodného materiálu, který saje pot a je dostatečně vzdušný. Jako prevence vzniku poranění na dolních končetinách by sestra měla v případě nutnosti pacientovi zopakovat i riziko při nošení nevhodné obuvi, která může způsobovat otlaky na kůži. V poslední řadě je 23



nutné pacienta upozornit na velkou opatrnost při manikúře a pedikúře na dolních končetinách a při jakémkoliv poranění zajistit odborné ošetření sterilním krytím. V oblasti výživy sestra musí zhodnotit přiměřenost stavu výživy a zhodnotit vědomosti pacienta o diabetické dietě. Při hospitalizaci se v nemocničním prostředí podává dieta dle ordinace lékaře jako různé speciální kombinace s diabetickou dietou. Strava by se pacientovi měla podávat pravidelně šestkrát denně a sestra by měla kontrolovat zvláště pacienty, kteří chronicky nedodržují léčebnou dietu, a v případě nutnosti zajistit konzultaci s nutričním terapeutem, který může pomoci sestavit vhodný jídelníček. U diabetických pacientů se denně sleduje i stav vyprazdňování moče a stolice. Hlavně u pacientů se sníženou mobilitou by sestra po vyprázdnění pacienta měla zajistit správnou hygienu genitálu a podle ordinace lékaře odebírat pravidelně moč na přítomnost cukru a acetonu. Spánek a odpočinek pacienta je pro pacienta při hospitalizaci velmi důležitý. Sestra by měla zhodnotit kvalitu, zjistit spánkové návyky, které by mohly spánek podpořit. Z hlediska pravidelného sledování by sestra měla dbát na monitoring příznaků komplikací, dodržování diety, výsledky laboratorních hodnot, dodržování správné životosprávy a hmotnosti pacienta. Dále dodržování hygieny, veškeré změny na kůži, zvládání self-monitoringu a schopnost samostatné aplikace inzulínu.

24


2


EDUKACE DIABETIKA

2.1 Význam edukace u diabetu Edukaci diabetika můžeme definovat jako výchovu k samostatnější péči o vlastní zdraví a zvládání diabetu. Je nezbytnou a nenahraditelnou součástí úspěšné léčby nemocného s diabetem. Edukace začíná prvním kontaktem pacienta s lékařem či sestrou a nekončí nikdy (Pelikánová, Bartoš, 2011 s. 268). Jelikož vznik onemocnění může nastat v jakémkoli věku a trvá pak zbytek života, je pro pacienta velmi zátěžové. Má velký dopad na budoucnost nemocného, kvalitu života i životní styl. Zpočátku se u pacientů často objevuje bagatelizace onemocnění. Zvláště u diabetu druhého typu nemá z počátku mnoho potíží a nemá pocit, že by musel dodržovat doporučení léčby a léčebného režimu. Zvláště i proto, že necítí žádné bolesti, které by pacienta „ujišťovaly“ že „není něco s jeho stavem v pořádku“. Smyslem edukačního procesu je systematické vedení pacienta k osvojení si potřebných dovedností, k vytvoření hodnotových, postojových a volních struktur osobnosti, které vedou k vyvolání a postupnému změny chování. Edukace nemá být jen o předání „nějakých“ informací od sestry. Sestra by měla vést a připravit edukační program na základě poznatků z psychologie, pedagogiky, sociologie, etiky a hlavně správné komunikace. Sestra by neměla zapomínat, že pacient, který informace přijímá, je již nějakým způsobem poznamenán nemocí samotnou. Dříve spíše paternalistický přístup k pacientům v ošetřovatelství, kdy pacient musel pouze poslechnout doporučení je dnes přístup jiný. Je snaha o co největší spolupráci s pacientem, která ho vede k větší odpovědnosti za zdraví (Svěráková, 2012, s. 24-27).

2.2 Základní pojmy související s edukací Slovo edukace je odvozeno z latinského slova educatio, educare, které je překládáno jako vést ke vzdělání, vzdělávat (Juřeníková, 2010, s. 25). Edukace patří do sekundární prevence, a slouží k předávání informací pacientům, kteří již nějakou chorobou trpí. Slouží jako celoživotní rozvíjení osobnosti učením, ať již v institucích, neformálních zájmových vzdělávání nebo i výchovným vlivem určitého 25



prostředí. Cílem je přispět k vyléčení nemoci a zamezit případnému rozvoji komplikací (Svěráková, 2012, s. 23). Didaktika ošetřovatelství se zabývá vyučováním a uplatněním didaktiky při edukaci v ošetřovatelství. Je teorií správného vyučování. Protože se všechny způsoby edukace, učení či vyučování zaměřují na nejcitlivější oblasti lidského života – zdraví, jeho zachování a léčbu – neměla by být edukace podceňována, nebo vynechána (Kuberová, 2010, s. 21-22). Vzdělávání je proces, který rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti a návyky u vzdělávaného jedince (Juřeníková 2010, s. 9). Podle Svěrákové (2012, s. 25) jde o „záměrné a cílevědomé působení na jedince, směřující k formování jeho všestranně a harmonicky rozvinuté osobnosti.“ Lze tedy vyvodit, že jde o proces, který nejenže rozvíjí vědomosti a dovednosti jedince, ale vede i ke kontinuálnímu rozvoji celé osobnosti. Edukant je osoba, která je edukována. Edukátor je osoba, která edukuje (Kuberová, 2010, s. 49). Ke správné edukaci musí edukátor znát nejen základy edukace, didaktiky i celou problematiku, ale mít i vrozené vlohy a kompetence a celoživotní vzdělání v ošetřovatelství, pedagogice a psychologii. Sestra by měla být pro pacienta motivujícím prvkem, měla by ho podporovat v činnosti a chápat jeho problémy i etické normy. Jsou zde zapotřebí i základní znalosti z multikulturního ošetřovatelství. Z kompetencí pak vlohy k výuce a vedení osob, správné jazykové schopnosti (je nevhodná vada řeči), dále osobnostní předpoklady, jako vlídnost, trpělivost a ochota, zvláště u problémových pacientů (Svěráková, 2012, s. 36-37). Aby byla edukace co nejvíce přínosná, mela by podle Kuberové (2010, s. 23) „dodržovat základní didaktické zásady, které vycházejí ze základních pedagogických principů.“ Svěráková (2012, s. 23) stejně tak zmiňuje, že v edukaci je nejen „důležité znát lékařské medicínské poznatky, ale také poznatky pedagogické, jelikož při předávání informací a nácviku dovedností se edukace řídí stejnými zásadami a pravidly jako jakýkoliv jiný výukový proces.“

26



Lze tedy shrnout, že edukace by měla být nejen odrazem vědomostí sestry z dané problematiky, ale také by měla mít náležitosti z pedagogiky a didaktiky. Jen tak může být co nejvíce holistická a přínosná pro pacienta. Z pedagogického hlediska můžeme uvést deset zásad efektivní výuky (viz příloha F). V edukačním procesu by měly být tyto zásady ve vzájemné shodě. Žádná by neměla být preferována, nebo opomenuta (Juřeníková, 2010, s. 31).

2.2.1 Fáze edukace Náplň edukačních programů je přizpůsobena období, ve kterém se pacient nachází od první diagnostiky onemocnění. V počátečních fázích je edukace zaměřena přednostně na nejdůležitější informace. V dalších částech je pak sdělováno více podrobností. Dle Bartoše a Pelikánové (2011, s. 269) se náplň edukace dělí na základní, specializovanou (komplexní) a reedukaci. Základní (počáteční) edukace má hlavně zajistit vyrovnání se s chorobou. Měl by ji zajišťovat ošetřující lékař, eventuálně specialista. Je zde důraz na naučení hlavních znalostí a dovedností (Pelikánová, Bartoš, s. 268-270). Edukace specializovaná (komplexní) vyžaduje alespoň 16-20 edukačních hodin. Je realizována nejčastěji edukačním týmem a je nejčastěji skupinová. Je rozdělena podle způsobu terapie na diabetiky léčené inzulínem a diabetiky neléčené inzulínem. Pacienti si osvojují akutní i chronické komplikace onemocnění, je zde podrobný přehled dietních opatření, inzulínová terapie a self-monitoring (Pelikánová, Bartoš, s. 268-270). Reedukace je stav, kdy edukačního proces probíhá opakovaně. Jeho cílem je rozšiřovat a aktualizovat již dosažené znalosti (Světáková, 2012). Informuje pacienta hlavně o změnách a novinkách v léčbě a léčebných doporučeních (Pelikánová, Bartoš, s. 268-270).

2.2.2 Formy edukace Nejvíce užívanou formou je individuální forma edukace. Její hlavní výhodou je možnost individuálnějšího přístupu k pacientovi. Je zde možnost upravit tempo učení podle potřeby a stavu pacienta a tím je zvýšena efektivita učení. Je snadnější navázat 27



zpětnou vazbu a více zapojovat edukanta do samotné edukace. Nevýhodou oproti skupinové formě zde není možná spolupráce s ostatními nemocnými, kteří by se mohli podělit o své zkušenosti a přispět tak k pochopení nemoci. Dále pak je individuální forma edukace velmi náročná na čas edukátora (Juřeníková, 2010, s. 35). Naopak skupinová forma edukace má oproti individuální formě výhodu ve spolupráci pacientů a sdělení si nejen zkušeností, ale i zážitků s nemocí. Hlavní nevýhodou je, že méně aktivní edukanti se nemusí zapojit do edukace. Není zde možnost tak velkého individuálního přístupu a přizpůsobení se tempu, které pacientovi vyhovuje.

2.2.3 Edukační proces Je metodikou při poskytování výchovně vzdělávací činnosti zdravotnických pracovníků. Podle Juřeníkové (2010, s. 21) se edukační proces z hlediska edukátora člení na pět specifických částí: 1. Fáze počáteční diagnostiky 2. Fáze projektování 3. Fáze realizace 4. Fáze prohlubování a upevňování učiva 5. Fáze zpětné vazby

Ve fázi počáteční diagnostiky má být podle Svěrákové (2012, s. 33) prvním krokem posouzení pacienta. Klade důraz na pečlivou přípravu, která jednak usnadní práci a hlavně proto, že „když pacient vidí, že mu ošetřovatelský personál věnuje velkou pozornost, tak přistupuje k edukaci odpovědněji.“ Podle Juřeníkové (2010, s. 21) by se edukátor měl snažit i odhalit úroveň vědomostí, dovedností, návyků a postojů edukanta. Z těchto pramenů lze tedy vyvodit, že podstatou počáteční fáze je sběr, třídění a analýza údajů o daném jedinci – jinými slovy anamnézy pacienta (Kuberová, 2010, s. 25). Hodnotí se i připravenost a ochota pacienta přijmout změnu. Je zde tedy velmi důležitá motivace pacienta ke změně (Svěráková, 2012, s. 33).

28



Motivace je podle Svěrákové (2012, s. 32) „souhrn činitelů ovlivňujících rozhodování a chování pacienta.“ Podle Šulistové a Trešlové (2012, s. 49) „Motivovat znamená poskytnout člověku motiv, či určitý stimul k tomu, aby něco dělal.“ Lze také definovat jako „hybnou sílu“ která pacienta k cíli. Sestra by se měla pokusit vzbudit v pacientovi zájem o nové informace, ať již motivačním rozhovorem, či v průběhu edukace pochvalou a oceněním pacienta. Motivovaný pacient má nejen lepší výsledky učení, ale i pozitivnější přístup k učení samotnému a z vlastní potřeby se aktivně zapojuje do procesu edukace (Juřeníková, 2010, s. 14-33). Motivace směřuje a vede také k seberealizaci, tvořivosti a k pocitu osobního naplnění (Šulistová, Trešlová, 2012, s. 50). Fáze projektování, podle Juřeníkové (2010, s. 25) v sobě zahrnuje nejen proces plánování, ale i proces samostatné přípravy. Výsledkem projektové části procesu má být zhotovený edukační plán. Plán by měl být vytvořen formou doporučení, nikoliv zákazů, které odrazují. Náplň edukace by také měla být co nejvíce zajímavá a dynamická, avšak natolik výchovná, aby se splnily cíle a měla logickou návaznost (Kuberová, 2010, s. 79). Edukátor by také měl plánovat učivo s ohledem na pedagogické principy a zásady. (viz kap. 2. 1. 1) Kuberová (2010, s. 25) zde zmiňuje i stanovení cílů edukace, které by měly vycházet z edukační diagnózy. Jsou definovány jako „očekávaný výsledek, kterého chceme u jedince dosáhnout“ (Juřeníková, 2010, s. 27). Cíle musí být měřitelné, reálné a realizovatelné a musí se vztahovat k samotnému edukantovi a zaměřovat se na jeho kognitivní, afektivní a psychomotorické složky osobnosti (Svěráková, 2012, s. 34- 47). Cíle by se měly tvořit společně s klientem, jinak jde převážně o cíle edukátora samotného. Zároveň spolupráce při vytváření cílů vede edukanta k samostatné aktivitě ve vzdělávání a větší odpovědnosti za své zdraví (Kuberová, 2010, s. 79). Ve fázi realizace a fázi prohlubování a upevňování učiva se edukace aplikuje dle edukačního plánu, tak aby bylo dosaženo požadovaných výsledných cílů edukace. V této fázi je kladen na sestru největší důraz pro individuální přístup k pacientovi a 29



jeho výuce. Na místě je i taktní přístup, trpělivost a empatie. Je nutné i brát ohled na současný stav pacienta, podle kterého se řídí délka a čas edukace. Sestra by se měla snažit o odstranění rušivých elementů v prostředí, které mohou mít dopad na edukaci. Nejčastěji je to hluk, málo nebo příliš světla, přílišné horko nebo zima, zápach atd. Je také vhodné při edukaci využití co nejvíce názorných pomůcek (Svěráková, 2012, s. 34-35). Jako poslední je fáze zpětné vazby neboli zhodnocení, ve kterém dochází ke zjištění, zda bylo dosaženo stanovených cílů edukace. Podle Šulistové a Trešlové (2012, s. 45) by „rozdíl mezi dosaženým výsledkem a edukačním cíle měl být minimální“. Podle Svěrákové (2012, s. 35) jde o „klíčový moment edukace“. Znalosti pacienta jsou zjišťovány formou písemného testu, kladením kontrolních otázek, popřípadě provedení daného ošetřovatelského výkonu. Nutná je celá dokumentace edukace, která zabraňuje nejen duplicitě jednotlivých lekcí. Dokumentovat by se měly všechny fáze edukačního procesu, které poskytují informace o provedených lekcích, jejich obsahu, a chrání tak sestru před případnými stížnostmi. Je vhodné nechat pacienta podepsat se pod dané téma, které absolvoval (Svěráková, 2012, s. 35-36).

2.2.4 Bariéry v edukaci Probíhající edukaci i její přípravu mohou ovlivňovat různé faktory, a to jak pozitivně, tak negativně. Působí buď ze strany zdravotnického personálu a prostředí nemocnice, či ambulance, nebo ze strany pacienta, nebo jeho rodiny (Svěráková, 2012; Juřeníková, 2012). Faktory působící ze strany zdravotnického personálu jsou spojeny hlavně s osobností edukátora a jeho přístupu k edukaci i samotnému pacientovi. Zásadní roli zde hraje komunikace s pacientem, absence lidského přístupu či ignorování potřeb pacienta. Výrazně ovlivňující faktor je i „roztříštěnost“ edukace, kdy edukátor nemá ucelené jednotlivé části a pacient se v edukaci „ztrácí“, nebo podceňování edukačního procesu ze strany edukátora, neschopnost týmové spolupráce na daném pracovišti a edukace ve stresu a spěchu. Do celého procesu vstupuje jako ovlivňujíc í faktor i

30



prostředí a jeho vliv na pacienta. Například ostré barvy, hluk, světlo svítící do očí, přílišné horko nebo zima, zápach a jiný diskomfort (Svěráková, 2012, s. 35-38). Ze strany pacienta je ovlivňujícím faktorem jeho zdravotní stav a změny z něj plynoucí (například bolest, dušnost, únava). Dále pak nízká motivace, popření potřeby edukace či špatná adaptace na nemoc. Sestra by neměla opomenout ani jeho současný emocionální stav a osobnostní rysy pacienta. Důležitý je i věk pacienta a správná funkce jeho smyslových analyzátorů (Svěráková, 2012, s. 38). Další výrazný faktor ovlivňující edukaci je stres, definovaný podle Kuberové jako „psychofyziologická reakce organismu na vnější a vnitřní zátěž“ (2012, s. 69). Podle Nakonečného (2003, s. 342-347) je definován také jako „tělesné, resp. duševní přetížení“, které se označuje jako distres, pokud je prožíváno negativně. Pokud je naopak spojeno s pozitivními emocemi, je nazýváno eustres. Podnět, který stres vyvolal, se nazývá stresor. Podle Raudenské a Javůrkové (2011, s. 28) jsou stresory v nemoci nejen závažné životní události, ale také běžné denní starosti, které se postupně hromadí. Reakcí na stres je pokus o zvládání stresu spočívající v „nasazení kognitivního, emocionálního a behaviorálního potenciálu stresovaného subjektu“. Stav člověka, žijícího v dlouhodobém stresu může vést až k syndromu vyhoření. U pacientů s diabetem se může objevit velmi brzy po zahájení léčby. Projevem může být nedisciplinovanost při dodržování léčebného režimu, nezájem o edukaci. Pacient je za to často kritizován, aniž by bylo zjištěno, že trpí tímto syndromem. Diabetes je celoživotní, velmi náročné onemocnění na dodržování režimů, počítání stravy a velkou psychickou zátěží. Hlavní stresor je dodržování diety a jídlo samotné, kde je stále nutné plánovat dopředu, vše komplikují i časté návštěvy u lékaře, případné těhotenství, operace. Syndrom vyhoření podporuje i frustrace, kdy se i přes správný self-monitoring a péči projeví komplikace (Rybka, 2006, s. 115-116). Pelikánová a Bartoš (2011, s. 273) ve své knize zmiňují nejzávažnější problémy samotné edukace. Pro přehlednost a aktuálnost jsou tyto problémy uvedeny níže: 1. Jelikož edukace není součástí terapie, tak se při stanovení léčebného plánu opomíjí. 31



2. Dosud není plně zajištěna možnost edukace specializovanou sestrou. 3. Edukace není chápána jako dlouhodobý proces, chybí tak proto nutné opakování. 4. Nejsou často ověřeny vhodně znalosti a porozumění pacientů. 5. Edukace je mnohdy málo názorná a praktická 6. Pacient není chápán jako partner 7. V edukaci nejsou stanoveny cíle. 8. Málo času sester na edukaci

2.3 Náplň edukace diabetiků léčených inzulínem „Známá edukační zásada říká, že jestliže něco pacientům radíme, neznamená to automaticky, že vše poslouchají a že tomu rozumějí, ale ani pokud radám rozumějí, není samozřejmé, že je budou ve svém životě dlouhodobě aplikovat.“ (Pelikánová, Bartoš, 2011, s. 272) Česká diabetologická společnost vypracovala standardy edukace diabetika, kterými by se měla řídit všechna pracoviště v České republice. Materiály jsou na stránkách www.diab.cz kde jsou volně ke stažení. Podle těchto doporučení jsou níže vypsána témata určená pro diabetika léčeného inzulínem. Podle čísel je určená vhodnost pořadí při edukaci. 1. První edukace by měla být zaměřena na vznik a projevy nemoci. Pacient se informuje o druzích léčby a mechanismu účinku inzulínu. Tuto edukaci provádí

většinou

ošetřující

lékař,

rozhovorem

doplněným

ideálně

informačními letáky či brožurkou o DM 2. V této fázi se edukuje o léčbě inzulínem. Informuje se, jak se inzulín uchovává, jaké jsou druhy, a způsob i technika dávkování, dále místa vpichu, konvenční či nekonvenční inzulínové režimy, praktický nácvik aplikace včetně zacházení s pomůckami aplikace a doba působení jednotlivých inzulínů. Edukaci provádí nejčastěji sestra, nejlépe výkladem spojeným s instruktáží a praktickým nácvikem. 32



3. V této části se soustředí edukace na self-monitoring pacienta, ve kterém se informuje o samostatné kontrole glykemie, glykosurie, měření krevního tlaku a povědomost o fyziologických hodnotách u všech výše uvedených položek. Vedení záznamů glykémií a dávek inzulínu včetně případných změn dávek v závislosti na glykémii. Je zde vhodný výklad spojený s instruktáží a praktickým nácvikem. 4. Akutní komplikace diabetu- hypoglykemie, hyperglykemie, ketoacidóza. Jejich příčiny, prevence, příznaky a léčba. Je prováděna ideálně výkladem včetně informačních letáků, nebo jiných materiálů s touto tématikou. 5. Pozdní komplikace diabetu (diabetická noha, možná kožní onemocnění spojená s DM, retinopatie, nefropatie, mikroangiopatie) jejich rozpoznání, možná léčba, ale hlavně důraz na prevenci a rozpoznávání prvních příznaků. Je zde i vhodné zdůraznit nutnost odvykání kouření. Edukace probíhá nejčastěji výkladem spojeným s textem, nebo informačními letáky. 6. Tato část je zaměřena na dietní léčbu a její hlavní zásady, jako je rozdělení potravin podle obsahu sacharidů, sestavování jídelníčku, náhradní sladidla, alkohol, tuky, ukázky jídelníčku. Probíhá způsobem výkladu spojeného s instruktáží v oblasti sestavování jídelníčku. 7. Léčebný režim a jeho dodržování. Informace o možnostech eliminace rizikových faktorů jako je obezita, kouření, málo pohybu. Význam fyzické aktivity. Edukace probíhá formou výkladu 8. Správná péče o dolní končetiny, jak provádět hygienu, kontrola nohou, správná obuv a oblečení. Vhodná pedikúra od odborníka, popřípadě gymnastika. Edukace probíhá formou výkladu 9. Psychologické problémy spojené s diabetem. Probíhá formou výkladu. 10. Sociální problémy spojené s dodržováním léčebného režimu, problémy v oblasti zaměstnání, informace o organizacích diabetiků. Opět pomocí výkladu. 11. Těhotenství a diabetes (u žen ve fertilním věku), možné sexuální problémy spojené s diabetem. Výklad.

33



12. Novinky v diagnostice a léčbě diabetu (hlavní náplň reedukací) pomocí výkladu popřípadě spojeného s instruktáží a praktickým nácvikem u novinek v aplikaci či pomůcek. (Šafránková, Nejedlá, 2006, s. 64-69; Svěráková, 2012, s. 48-50; Česká diabetologické společnost - www.diab.cz).

34


3


EMPIRICKÁ ČÁST Empirická část obsahuje dotazníkové výzkumné šetření, které se zabývá

zjištěním úrovně edukačního procesu prováděného sestrami u pacientů s diagnózou diabetes mellitus a spokojeností s proběhlou edukací jak sester, tak pacientů na interních odděleních, lůžkové části.

3.1 Organizace a realizace výzkumného šetření Průzkumné šetření jsem prováděla v období července 2014 na interních odděleních, lůžkových částech ve Fakultní nemocnici Motol, v Thomayerově nemocnici a Nemocnici Nymburk. Výběr respondentů jsem konzultovala se staničními sestrami. Šetření se zúčastnilo 56 pacientů s onemocněním diabetes mellitus, nově edukovaných i pacientů po proběhlé reedukaci. V oblasti zdravotnického personálu se zapojilo do šetření 50 sester, které se účastní nebo provádí sesterskou edukaci (i reedukaci) pacientů s onemocněním diabetes mellitus. Dotazníkové šetření bylo anonymní a zcela dobrovolné. Dotazník obsahuje osmnáct otevřených i uzavřených otázek týkajících se problematiky edukace zvolené skupiny pacientů.

3.2 Cíle a hypotézy Pro empirickou část byly stanoveny tři stěžejní cíle: 1. Zjistit úroveň edukačního procesu a spokojenost s proběhlou edukací o onemocnění diabetes mellitus u pacientů i sester. 2. Zjistit míru znalostí a pochopení problematiky pacientem z proběhlé edukace. 3. Zjistit míru uspokojení sester z proběhlé edukace pacientů s diagnózou diabetes mellitus (dále DM). K cílům se váží hypotézy, vytvořené pro potřeby šetření. 1. Domnívám se, že sestry s pracovní praxí delší než 6 let (včetně) budou mít lepší úroveň edukace než sestry s praxí kratší než 6 let. 35



2. Domnívám se, že sestry s vysokoškolským vzděláním mají lepší teoretické schopnosti v provádění edukace, než sestry s nižším vzděláním. 3. Předpokládám, že pacienti mladší 65 let budou více spokojeni a mít pocit dostatečné informovanosti než pacienti nad 65 let. 4. Předpokládám, že pacienti, kteří byli edukováni v časové tísni s větší mírou stresu, mají méně znalostí a menší pochopení problematiky než pacienti, kteří byli edukováni v delším časovém období bez stresu. 5. Předpokládám, že pacienti, kteří měli možnost během edukace navázat zpětnou vazbu s edukátorem, mají lepší znalosti a pochopení problematiky, než pacienti bez možnosti zpětné vazby. 6. Domnívám se, že sestry, které vyžadují zpětnou vazbu z proběhlé edukace, mají častější pocit uspokojení, než sestry, které zpětnou vazbu neprovádějí.

3.3 Charakteristika a kritéria a pro výběr zkoumaného vzorku Dotazníkové šetření probíhalo u pacientů a sester Interní kliniky 2. LF UK a FN Motol, Thomayerově nemocnici a Nemocnici Nymburk na lůžkových částech. Šetření se zúčastnilo 56 pacientů a 50 sester s různým stupněm vzdělání. Dotazníkového šetření se účastnili pouze pacienti se stanovenou diagnózou diabetes mellitus I. typu.

3.4 Analýza a interpretace výsledků Pro přehlednost jsou data rozdělena do tří základních souborů: analýza faktografických a identifikačních údajů, analýza dat vztahujících se k průběhu edukace o onemocnění DM a analýza dat vztahující se ke znalostem respondentů.

3.4.1 Analýza faktografických a identifikačních údajů Pohlaví respondentů Šetření se zúčastnilo celkem 56 pacientů a 50 sester. U pacientů i sester převažuje počet žen. U sester jsou ženy zastoupeny v počtu 45 respondentů, což je 90 %, u pacientů v počtu 29 respondentů, což je 51,79 %. U sester jsou pak muži přítomni pouze v počtu 5 mužů (10 %). U pacientů je procento mužů vyšší v zastoupení 48,21 %, tedy 27 respondentů.

36



V oblasti šetření pacientů je zkoumaný vzorek respondentů relativně vyvážený, zatím co u sester je značně nevyvážen, jak je znázorněno na obrázku 1.

100,00%

90,00%

90,00% 80,00% 70,00% 60,00%

51,79%

48,21%

50,00%

pacienti sestry

40,00% 30,00% 20,00%

10,00%

10,00% 0,00% muž

žena

Obrázek 1: Pohlaví respondentů

Věk respondentů Pro přehlednost byly výsledné hodnoty věku pacientů shrnuty do věkových kategorií, jak je znázorněno na obrázku 2a. U pacientů i sester je věkové rozložení nestejnoměrné, jak je znázorněno na obrázku 2b a 2c. Sestry měly největší zastoupení ve věku od 20 do 40 let, u pacientů je největší počet respondentů naopak ve věku nad 65 let.

45,00% 40,00%

40,00%

38,00%

37,50%

35,00% 30,00%

26,79%

25,00% 20,00%

pacienti sestry

17,86%

15,00%

12,50%

12,00% 10,00%

10,00% 5,36%

5,00% 0,00%

0,00% Do 30 let

31-40 let

41-50 let

Obrázek 2a: Věk respondentů

37

51-64 let

65 let a více



Hi stogram : Věk K-S d=,13586, p> .20; Li l l i efors p<,05 Oč ekávané norm ál ní 22 20 18

Počet pozor.

16 14 12 10 8 6 4 2 0 10

20

30

40

50

60

70

80

90

x <= hrani ce kategori e

Obrázek 2b: Věkové rozložení pacientů

Hi stogram : Věk K-S d=,08793, p> .20; Li l l i efors p> .20 Oč ekávané norm ál ní 12

10

¨ Počet pozor.

8

6

4

2

0 15

20

25

30

35

40

45

50

55

60

x <= hrani ce kategori e

Obrázek 2c: Věkové rozložení sester

Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů U pacientů je nejvyšší dosažené vzdělání znázorněno na obrázku 3a. Je zřejmé, že nejvíce respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání na středních odborných školách s maturitou, které získalo 16 respondentů odpovídajících 28,57 % ze všech pacientů. Nejméně bylo u pacientů s vysokoškolským vzděláním, kdy jich ve zkoumaném vzorku bylo přítomno 7, tedy 12,50 %. O necelé 4 % více bylo pacientů absolvujících gymnáziu, v počtu 9 respondentů, tedy 16,07%. Necelých 20 % pacientů, v počtu 11 respondentů se základním vzděláním a 23,21 % pacientů v počtu 13 respondentů se středoškolským vzděláním.

38



35,00% 28,57%

30,00% 25,00% 20,00%

23,21% 19,64% 16,07%

15,00%

12,50%

pacienti

10,00% 5,00% 0,00% Základní škola

Střední odborná škola

SOŠ s maturitou

Gymnázium

Vysokoškols ké vzdělání

Obrázek 3a: Nejvyšší dosažené vzdělání u pacientů U sester je vzdělání znázorněno na obrázku 3b. Nejvíce byly ve zkoumaném vzorku zastoupeny sestry se středoškolským vzděláním a to ve 22 případech, což je 44 %. Ve 30 % v celkovém počtu 15 respondentů, bylo vzdělání bakalářské, ve 24 % s 12 respondenty vzdělání na vyšší odborné škole a pouze ve 2 % (1 respondent) vysokoškolské magisterské vzdělání. 50,00% 45,00%

44,00%

40,00% 35,00% 30,00%

30,00% 24,00%

25,00%

sestry

20,00% 15,00% 10,00% 5,00%

2,00%

0,00% SZŠ

VOŠ

VŠ- bc

Vš- mgr

Obrázek 3b: Nejvyšší dosažené vzdělání sester

Od koho pacient získal prvotní informace o onemocnění DM V této otázce byla možnost vybrat i více možností odpovědí. Pacientům nejčastěji informace podávala sestra, a to ve 100 % případů (56 respondentů), jak je znázorněno v obrázku 4a. V 37 případech, což je 66,07 % tyto informace podával lékař. Jako další v procentuálním pořadí byl internet se zastoupením 28 respondentů, tedy 48,21% a nejmenší zastoupení v získávání informací měla literatura v počtu 18

39



respondentů, tedy 32,14% a informace od příbuzných v počtu 15 respondentů tedy 26, 79%.

120,00% 100,00%

100,00% 80,00% 66,07%

60,00%

pacienti

48,21%

40,00%

32,14% 26,79%

20,00% 0,00% Lékař

Sestra

Příbuzný

Internet

literatura

Obrázek 4a: Od koho pacient získal prvotní informace o onemocnění DM

Délka praxe ve zdravotnictví u sester Praxe u sester byla nejdelší v rozmezí 11-15 let a to v počtu 12 respondentů (24%). 11 respondentů, tedy 22% pak má praxi kratší než 6 let a stejnou hodnotu udaly v odpovědích i sestry s praxí ve zdravotnictví od 16 do 20 let. Sestry s délkou praxe od 6 do 10 let jsou ve zkoumaném vzorku zastoupeny v počtu 9 respondentů, což odpovídá 18% a sestry s praxí delší než dvacet let v počtu 7 respondentů (14%). 30,00% 24,00%

25,00% 22,00%

20,00%

22,00% 18,00% 14,00%

15,00%

sestry

10,00% 5,00% 0,00% 0-5 let

6-10 let

11-15 let

16-20let

Obrázek 4b : Délka pracovní praxe sester ve zdravotnictví

40

více



3.4.2 Analýza dat vztahující se k průběhu edukace u onemocnění diabetes mellitus V této skupině jsou porovnávány otázky, které byly ve stejném znění položeny oběma skupinám respondentů a následně vyhodnoceny. Je zde prokazatelné, kde se skupina pacientů a sester shodují a kde se jejich odpovědi rozcházejí.

Jak dlouho probíhala první edukace o onemocnění DM Jak lze vyčíst z obrázku 5, z odpovědí pacientů lze vyvodit, že nejvíce pacientů v hodnotě 33,93% (19 respondentů) mělo první edukaci o onemocnění DM v časovém rozsahu 20 minut. Druhá největší skupina s 30,36% (17 pacientů) absolvovala edukaci s časovou délkou 30 minut. Stejný počet pacientů pak měl prvotní edukaci o diabetu v délce patnáct a čtyřicet minut v hodnotě 14,29% (8 pacientů). Nejmenší zastoupení pak bylo v časové délce edukace kolem 10 minut a poté v délce více než 40 minut. Sestry podle získaných údajů nejčastěji edukují pacienta o onemocnění DM dvacet minut, čímž se shodují s údaji získanými od pacientů. Jako druhý nejčastější údaj je však na rozdíl od pacientů edukace trvající 40 minut. Počet 9 sester, tedy 18% edukuje nového pacienta v čase třiceti minut, 16% sester (8 respondentů) edukuje pouze 10 minut a 8% sester (4 respondenti) provádí edukaci v čase patnácti minut. Nejméně je zastoupena skupina sester, které edukují déle než čtyřicet minut a to v hodnotě dvou procent ze zkoumaného vzorku (1 respondent).

41



40,00% 33,93% 32,00%

35,00%

30,36%

30,00% 24,00%

25,00% 20,00%

pacienti sestry

18,00% 16,00% 14,29%

15,00% 10,00%

14,29%

8,00% 5,36%

5,00%

1,79%2,00%

0,00% 10minut

15minut

20minut

30minut

40minut

více

Obrázek 5: Délka první edukace pacienta o DM

Jak dlouho trvala reedukace o onemocnění DM Z pohledu pacientů byla reedukace nejčastěji prováděna v čase patnácti minut v počtu 22 pacientů, tedy 39,29% respondentů. Jak je znázorněno na obrázku 6, druhým nejčastějším časem uváděným při reedukaci je deset minut. Zastoupení v hodnotě 13 pacientů, tedy 23,21% je u času trvání v hodnotě dvaceti minut. Jen necelých jedenáct procent dotázaných (6 pacientů) mělo reedukaci dlouhou třicet minut. Žádný z dotázaných pacientů neměl reedukaci s časovou hodnotou delší než třicet minut.

42



Sestry se shodují s pacienty v nejčastější době trvání reedukace v čase 20 minut. Poté je ale podle nich nejčastější dobou v počtu 16 respondentů, tedy 32%, desetiminutová reedukace. V čase 20 minut edukuje pouze 8% (4 respondenti) dotázaných sester, naopak 22% (11 respondentů) dotázaných sester reedukuje 45,00% 39,29%

40,00% 35,00% 30,00%

34,00% 32,00% 26,79% 23,21%

25,00%

22,00%

pacienti

20,00%

sestry

15,00%

10,71%

10,00%

8,00% 4,00%

5,00% 0,00% 10minut

15minut

20minut

30minut

0,00%

40minut

0,00%0,00%

více

pacienta až 30 minut. Reedukaci v delší než 30 minut odpověděly pouze 4% dotázaných sester (2 respondenti). Obrázek 6: Délka reedukace

Jaké metody jsou nejčastěji používány k edukaci Metody edukace jsou z hlediska častosti téměř vyrovnané, jak je znázorněno na obrázku 7. Nejčastěji jsou pacienti edukováni formou vysvětlování v počtu 42 respondentů, tedy 75%. Druhou nejčastější formou edukace je instruktáž, která je zastoupena v necelých 61%, tedy celkem 34 dotázaných. S nejmenším počtem odpovědí je edukace prostřednictvím informačních letáků v počtu 32 respondentů, což odpovídá 57,14% dotázaných. Žádný pacient nebyl edukován jinými formami.

Sestry při edukaci dle odpovědí nejčastěji využívají informační letáky, a to v počtu 37 respondentů, tedy 74%. Druhou nejčastější metodou využívanou sestrami při edukaci je vysvětlování v počtu 36 respondentů, tedy 72% a na posledním místě využívají sestry instruktáž ve 27 případech, tedy 54% z dotázaných sester.

43



80,00%

74,00%

75,00%

72,00%

70,00% 60,71%

60,00%

57,14%

54,00%

50,00% 40,00%

pacienti sestry

30,00% 20,00% 10,00% 0,00% informační letáky

vysvětlování

0,00% 0,00%

instruktáž

jiné

Obrázek 7: Nejčastěji využívané metody edukace

Jaké formy edukace jsou nejčastěji využívány Jak je znázorněno na obrázku 8, nejčastěji je využívána individuální forma edukace a to v počtu 39 pacientů, tedy 69,64% z dotázaných. Jen v 17,89% (10 pacientů) je u pacientů využívána skupinová forma edukace a ve 12,50% (7 pacientů) kombinace obou forem edukací. Dotázané sestry v 90% (45 sester) využívají individuální edukaci pacientů. Jiné formy využívají dohromady v 10%. Z větší části kombinací skupinové a individuální edukace a z menší části skupinovou edukaci.

100,00%

90,00%

90,00% 80,00% 69,64%

70,00% 60,00% 50,00%

pacienti sestry

40,00% 30,00% 20,00% 10,00%

17,86% 12,50% 6,00%

4,00%

0,00% Skupinová

individiální

Obrázek 8: Nejužívanější formy edukace

44

kombinace obou



Sdělení cílů edukace Tato otázka byla soustředěna na to, zda sestra sděluje pacientům, co je cílem edukace a zároveň zde bylo zjišťováno, zda pacienti znají cíl edukace. Výsledky jsou znázorněny na obrázku 9. Sestry v 70% případů (35 respondentů) zmiňují, že v edukaci dávají pacientovi i informaci, co je cílem edukace. Avšak pouze 20 pacientů, tedy v 35,71% dotázaných udává, že v edukaci byl edukační cíl zmíněn. 10 sester, tedy 20% zmiňuje cíl edukace jen někdy, podle pacientů je tato odpověď zvolena počtem 21 respondentů, tedy 37,50%. Edukační cíl nezmiňuje dle výsledků pět sester, tedy 10% dotázaných sester a nebyl sdělen 15 pacientům, tedy 26,79% dotázaných.

80,00% 70,00%

70,00% 60,00% 50,00% 40,00%

37,50%

35,71%

pacienti sestry

26,79%

30,00%

20,00%

20,00% 10,00%

10,00% 0,00% ano

ne

někdy

Obrázek 9: Sdělení cíle edukace

Odpovědi na otázky pacienta V otázce číslo 10 bylo od obou skupin respondentů zjišťováno, zda se domnívají, že sestra odpovídá na všechny pacientovy dotazy. Jak je zmíněno na obrázku 10, deset pacientů, tedy 17,86% a osm sester, tedy 16%, si myslí, že jsou všechny pacientovy otázky zodpovězeny. V počtu osmnáct, tedy 32,14% dotázaných pacientů a dvacet jedna sester odpovídající 42% si myslí, že edukující sestra spíše stíhá odpovídat na dotazy. Sedmnáct pacientů v procentuálním zastoupení 30,36% a patnáct sester v procentuálním zastoupení 30% si myslí, že pacientovi spíše sestra nestíhá odpovídat na dotazy a 19,64% pacientů, tedy 11 dotázaných a 12% sester, 45



tedy 6 dotázaných sester si myslí, že pacientovi na jeho dotazy nestíhá odpovídat vůbec.

45,00%

42,00%

40,00% 35,00%

32,14%

30,36% 30,00%

30,00% 25,00% 20,00%

pacienti sestry

19,64%

17,86% 16,00%

15,00%

12,00%

10,00% 5,00% 0,00% ano

spíše ano

spíše ne

ne

Obrázek 10: Zodpovězení otázek pacienta

Oznámkování edukace V této otázce bylo srovnání obou skupin respondentů ve známkování proběhlé edukace. Známkování je ve stupnici jako ve školní docházce (jednička jako nejlepší výsledek a tudíž nejlepší edukace a známka 5 jako nejhorší). Jak je na obrázku 11 patrné, 30,36% pacientů (17 respondentů ze skupiny pacientů) a 38% sester (v počtu 19 respondentů), hodnotilo proběhlou edukaci známkou jedna, tedy výborně. 26 pacientů, tedy 46,43% pacientů a 16 tedy 32% sester hodnotilo edukaci známkou dvě. Známkou tři ohodnotilo edukaci 13 pacientů, tedy 23,21% a 14 sester tedy 28% a pouze jedna sestra (2%) se ohodnotila známkou 4.

46



50,00%

46,43%

45,00% 40,00% 35,00%

38,00% 32,00%

30,36%

28,00%

30,00%

23,21%

25,00%

pacienti sestry

20,00% 15,00% 10,00% 5,00%

2,00%

0,00% 1

2

0,00%

3

4

0,00% 0,00%

5

Obrázek 11: Oznámkování edukace Zpětná vazba v edukaci Pacienti udávají ve svých odpovědích, že v edukaci zpětná vazba byla poskytnuta v 17,86% (10 pacientů) a spíše byla v 42,86% (24 pacientů). 30,36% tedy 17 pacientů zpětnou vazbu spíše nemělo a 8,93%, tedy 5 pacientů bylo zcela bez zpětné vazby. Sestry naopak měly nejvíce odpovědí u varianty, že zpětnou vazbu pacientovi poskytují a to ve 42% případů odpovídajících odpovědi 21 sester. 34% (17 sester)spíše zpětnou vazbu pacientovi poskytne. Naopak 24%, tedy dvanáct sester udává, že zpětnou vazbu spíše neposkytuje. Žádná sestra neudává, že by pacientovi nikdy nedala žádnou zpětnou vazbu.

50,00% 45,00%

42,00%

42,86%

40,00% 34,00%

35,00%

30,36%

30,00% 24,00%

25,00% 20,00%

pacienti sestry

17,86%

15,00% 8,93%

10,00% 5,00%

0,00%

0,00% ano

spíše ano

spíše ne

ne

Obrázek 12: Byl v edukaci i prostor pro zpětnou vazbu?

Jakou formou bylo v edukaci zjištěno porozumění pacienta 47



Jak je znázorněno na obrázku 13, 35,71% pacientů ze zkoumaného vzorku, tedy v počtu 20 pacientů, bylo dotazováno kontrolními otázkami na obsah edukace. 39,29% pacientů (22 respondentů) bylo pouze dotázáno, jestli problematice porozuměli, bez zjištění znalostí i potvrzení, že je pacient pochopil a porozuměl jim správně. 19,64% tedy 11 pacientů pak odpovědělo, že byli dotázáni, co si pamatují a měli základní informace zopakovat. Nejmenší počet pacientů v hodnotě 5,36%, celkem tedy tři pacienti, nebyli vůbec dotázáni a jsou tudíž bez kontrolní zpětné vazby. Sestry ve svých odpovědích udávají, že 40% z nich (20 respondentů) se pacientů ptá formou kontrolních otázek, jen 16% sester tedy v počtu 8 sester, se ptá pacienta, jestli dané problematice porozuměl a 34% (17 respondentů) jich využívá formu kontrolní zpětné vazby, kdy pacient zopakuje, co si pamatuje. Jen 5 sester, tedy 10% v odpovědích udalo, že se pacientů neptá na žádné kontrolní otázky.

45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

40,00%

39,29%

35,71%

34,00%

19,64% 16,00% 10,00% 5,36%

Formou kontrolních otázek

Dotaz, jestli pacient problematice porozuměl

Formou dotazu, co si pacient pamatuje

pacienti sestry

bez kontrolní zpětné vazby

Obrázek 13: Forma zpětné vazby Hodnocení edukačních prostředků V této otázce bylo u respondentů zjišťováno, zda si myslí, že jsou edukační prostředky o onemocnění DM dostatečné. Nejvíce respondentů z obou skupin odpovědělo, že edukační prostředky jsou spíše dostatečné a to odpovědí 25 pacientů tedy 44,64% a 24 sester, tedy 48%. Dále se 21,43% pacientů (12 respondentů) domnívá, že jsou zcela dostatečné a 32,14% (18 pacientů) se naopak domnívá, že spíše dostatečné nejsou. Jen jeden pacient, tedy 1,79% se domnívá, že jsou zcela nedostatečné.

48



Sestry se naopak od pacientů ve 40% (20 sester) případů domnívají, že edukační prostředky jsou zcela dostatečné a jen ve 12% případů (6 sester), že jsou prostředky spíše nedostatečné.

60,00% 48,00%

50,00%

44,64% 40,00%

40,00% 32,14%

30,00%

pacienti sestry

21,43%

20,00% 12,00%

10,00% 1,79%

0,00% ano

apíše ano

apíše ne

0,00%

ne

Obrázek 14: Hodnocení dostatečnosti edukačních prostředků, Časový prostor pro edukaci Jak je znázorněno na obrázku 15, sestry se až ve 40% (20 sester) domnívají, že je čas dostatečný a ve 28% (14 sester), že je spíše dostatečný. Oproti tomu pacienti se domnívají, že je čas zcela dostatečný jen v 19,64% (11 pacientů) a ve 42,86 % (24 pacientů) že je spíše dostatečný. 26% tedy 13 sester se domnívá, že čas na edukaci pacienta je spíše nedostatečný, stejně jako 32,14% tedy 18 pacientů. Za zcela nedostatečný čas pro edukaci hodnotí 5,36% tedy 3 pacienti a 6% sester v celkovém počtu 3 sestry.

49



50,00% 45,00%

42,86% 40,00%

40,00% 35,00%

32,14%

30,00%

28,00%

26,00%

25,00% 20,00%

pacienti sestry

19,64%

15,00% 10,00%

5,36% 6,00%

5,00% 0,00% spíše ano

ano

spíše ne

ne

Obrázek 15: Časový prostor pro edukaci Jaký časový prostor je podle respondentů nutný k prvotní edukaci Tato otázka byla v dotazníku s možností volné odpovědi. Odpovědělo 100%, tedy 50 sester. U pacientů neodpovědělo na tuto otázku dva pacienti, tedy 3,57%. Pacienti nejčastěji považují za ideální čas jednu hodinu edukace a to ve 21,43% dotázaných, tedy v počtu 12 pacientů., stejně jako sestry, které však měly až 28% (14 sester) zastoupení v této odpovědi. Nejméně pacientů i sester se domnívá, že stačí k prvotní edukaci 35 minut.

28 ,0 0%

Výsledky jsou podrobně znázorněny na obrázku 16.

30,00%

21 ,43 %

17 ,8

16 ,07 %

10 ,71 %

pacienti sestry

0, 00 %

3,5 7%

4, 00 %

3,5 7% 6

,0 0%

,0 0%

7,1 4%

1,7 9 2 %

5,00%

10 ,0 0%

15,00% 10,00%

16 6% ,0 0%

,0 0%

17 ,8 18 6%

20,00%

16 ,0 0%

25,00%

0,00% 20 min 30 min 35 min 45 min 40 min

50min

60min

více min

neodpo vědělo

Obrázek 16: Kolik času je nutné věnovat prvotní edukaci diabetika Návrhy na zlepšení edukace diabetiků samotnými pacienty: Tato otázka byla rovněž s možností volné odpovědi. Odpovědělo na ni 5 pacientů, tedy 8,93% a 8 sester, tedy 16%, jak je znázorněno na obrázku 17.

50



Mezi návrhy na zlepšení pacienti udávali následující: „Více obrázků, návodů v obrázkách a velkými písmeny.“ „Delší čas na edukaci.“ „Více opakovat informace.“ „Více času, více zkoušení.“ „Více obrázkových návodů.“ Návrhy na zlepšení edukace diabetiků u sester: „Více personálu na pracovišti.“ „Více bloků edukace, časté opakování, více personálu.“ „Nelze splnit minuty pro časovou tíseň.“ „Specialista na odd.“ „Není čas, nejlépe přítomnost edukační sestry na odd. Stejně jako nutriční terapeut.“ „Více personálu na službě aby bylo více času.“ „Individuální edukátoři, hodně edukovat a často.“ 100,00%

91,07%

90,00%

84,00%

80,00% 70,00% 60,00% 50,00%

pacienti sestry

40,00% 30,00% 16,00%

20,00% 10,00%

8,93%

0,00% odpovědělo

neodpovědělo

Obrázek 17: Počet odpovědí na otázku ohledně zlepšení Doporučení dalších zdrojů, kde hledat kvalitní informace Sestry udávají, že v 74% (37 sester) prováděné edukace dávají pacientovi i informaci, kde hledat adekvátní informace o onemocnění a 26% (13 sester) tuto informaci ve své edukaci nepodává. Třicet dva pacientů, tedy 57,14% ví, kde další informace hledat, protože jim tato informace byla podána, avšak oproti tomu 24 pacientů, tedy 42,86% tuto informaci nemá. 51



80,00%

74,00%

70,00% 60,00%

57,14%

50,00%

42,86%

40,00% 30,00%

26,00%

pacienti sestry

20,00% 10,00% 0,00% ano

ne

Obrázek 18: Další zdroje

3.4.3 Analýza dat vztahující se ke znalostem respondentů Pacienti Místo aplikace inzulínu V první části devatenácté otázky bylo u pacientů zjišťováno, zda znají místo aplikace inzulínu v domácím prostředí. Jak je znázorněno na obrázku 19a, většina pacientů v počtu 47 respondentů, tedy 83,93% odpověděla správně, tedy subkutánně. 9 pacientů, tedy 16,07% odpovědělo intramuskulárně a žádný nezvolil jinou metodu.

90,00%

83,93%

80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00%

pacienti

30,00% 20,00%

16,07%

10,00% 0,00%

0,00% subkutánně

intramusulárně

Obrázek 19a: Místo aplikace inzulínu

52

jinak



Kdy se po podání inzulínu ideálně najíst Více než polovina pacientů v hodnotě 55,38% (31 pacientů) odpověděla, že za 20-30 minut. Osm pacientům, tedy 14,29% odpovědělo, že za deset minut a stejný počet pacientů zvolilo i odpověď že se mohou najíst až za hodinu po aplikaci. Pět pacientů, tedy 8,93% se domnívá, že se může najíst kdykoliv po podání a dva pacienti, tedy 3,57% se domnívá, že se může najíst za 2 hodiny, nebo vůbec. Více podrobností je na obrázku 19b.

60,00%

55,36%

50,00% 40,00% 30,00% pacienti 20,00% 10,00%

14,29%

14,29%

8,93% 3,57%

3,57%

Za 2 hodiny

nemusím se najíst

0,00% kdykoliv

za 10minut

Za 20-30 minut

za hodinu

Obrázek 19b: Znalosti o časové prodlevě jídla po podání inzulínu

Doporučení ohledně prevence diabetické nohy V této otázce měli pacienti zakroužkovat, či jinak označit, co se domnívají, že je správné a prospěšné v oblasti předcházení diabetické nohy. Jako chyba byla vyhodnocena špatně označená odpověď, ale i správná odpověď, která nebyla pacientem označena. Pokud by pacient označil všechny správné odpovědi, měl by 0 chyb. Výsledky viz obrázek 19c. Průměrný počet chyb, byl 9,05 chyb na osobu.

53



40,00% 35,71%

35,00% 30,00% 25,00% 20,00%

23,21% 19,64%

pacienti

16,07%

15,00% 10,00% 5,36%

5,00% 0,00% 1-4 chyby

5-8 chyb

9-11 chyb

12-15 chyb

16-17 chyb

Obrázek 19c: Chybné odpovědi

Sestry Kdy u krátkodobých inzulínů nastane doba „maximálního účinku“ Jak je znázorněno na obrázku 19d, nejvíce sester v počtu 21 respondentů tedy 42% označili jako správnou dopověď, že krátkodobé inzulíny mají maximální účinek za 2-3 hodiny po aplikaci, což je správná odpověď. Druhá nejvíce zastoupená skupina v počtu 11 sester se domnívá, že maximální účinek nastává za hodinu po podání. 8 sester tedy 16 % se pak domnívá, že maximální účinek nastává za 30-40 minut. 6 sester tedy 12% považuje za správnou dopověď, že krátkodobý inzulín mám maximální účinek již 20 minut po podání a jen 4 sestry v hodnotě 8% vybralo za správnou odpověď, že maximální účinek nastává za 10 minut. 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

42,00%

22,00%

sestry 16,00% 12,00% 8,00% 0,00%

za 10minut za 20minut Za 30-40 minut

za hodinu

Za 2-3 hodiny

Za 4-5 hodin

Obrázek 19d: Znalosti o dosažení maximálního účinku inzulinu

54



Jak dlouho působí střednědobé inzulíny Jak lze vyčíst z obrázku 19e, nejvíce, tedy19 sester (38%) se domnívají, že střednědobé inzulíny působí 12-24 hodin, což je správná odpověď. Patnáct sester, tedy 30 % se domnívá, že střednědobý inzulín působí 15-17 hodin. 18%, tedy 9 sester se domnívá, že střednědobé inzulíny účinkují pouze 7-9 hodin a 12% tedy 6 sester se domnívá, že účinek je 9-11 hodin. Nejméně je zastoupena skupina s účinkem 10-11 hodin, kde tuto možnost vybrala pouze jedna sestra odpovídající 2%. 40,00%

38,00%

35,00% 30,00%

30,00% 25,00% 18,00%

20,00%

sestry

15,00%

12,00%

10,00% 5,00%

2,00%

0,00% 12-24 hodin

9-11 hodin

7-9 hodin

15-17 hodin

10-11 hodin

Obrázek 19e: Jak dlouho působí střednědobé inzulíny.

Jako cestou se aplikují střednědobé inzulíny V této otázce všech 50 sester odpovědělo, že střednědobý inzulín je možno aplikovat pouze subkutánní cestou. 120,00% 100,00%

100,00% 80,00% 60,00%

sestry

40,00% 20,00% 0,00%

0,00%

0,00%

i.v.

i.m.

0,00%

s.c

p.o

Obrázek 19f: Znalosti sester o způsobu aplikace střednědobých inzulinů

55


4


DISKUZE Metoda porovnávání skupin byla o něco málo náročnější než výzkum

realizovaný jen u jedné skupiny. Výzkum jsem měla v plánu provést s větším počtem pacientů i sester, aby byly výsledky přesnější, avšak i přes veškerou snahu jsem při sběru dat setkala spíše s nezájmem jak ze strany sester, tak i ze strany pacientů. Největší zastoupení v tomto průzkumu má proto překvapivě oproti oběma velkým komplexům Nemocnice Nymburk, která se velikostí a možnostmi nemůže rovnat dvou předešlým, avšak odezva sester i pacientů zde byla větší, snad i proto, že tu dotazníkové akce nebývají moc často prováděny. Myslím, že se tato nerovnováha v jistém směru může být přínosná, protože jsou ve zkoumaném vzorku přítomny i sestry a pacienti mimo velké pražské nemocnice a ukazuje tak i pohled na ošetřovatelskou edukaci z okresní nemocnice. Rozdáno bylo přes 150 dotazníků pro sestry a 150 dotazníků pro pacienty z čehož se navrátilo 56 dotazníků od pacientů a žádný nebyl vyřazen. Dotazníky byly rozdány na lůžkových odděleních interních klinik Fakultní nemocnice Motol, Thomayerovy nemocnice a Nemocnice Nymburk. Sesterských dotazníků bylo původně vyplněno 54 na stejných pracovištích a ve stejných nemocnicích jako u pacientů, nicméně ve 4 dotaznících byla vyplněna jen jedna strana, nebylo možné je proto zařadit do výzkumu. Třemi hlavními cíli práce bylo zjistit úroveň edukačního procesu prováděného sestrami u pacientů s diagnózou diabetes mellitus, Zjistit míru znalostí a pochopení problematiky pacientem z proběhlé edukace a zjistit míru uspokojení sester z proběhlé edukace pacientů s diagnózou diabetes mellitus. Díky rozsáhlosti a mnoha typů onemocnění se výzkum zaměřoval pouze na diabetes prvního typu, kdy je nemocný závislý na aplikaci inzulín. Edukace je v tomto typu DM náročnější, a klade se větší důraz na dobrou informovanost pacienta, který musí zvládat selfmonitoring a domácí aplikaci inzulínu. Z těchto cílů bylo vyvozeno šest pracovních hypotéz, u nichž pomocí testu nezávislosti (Pearsonova chí kvadrátu), bylo určeno, zda je lze přijmout jako alternativní hypotézy, či zamítnout. Na hypotézy není jako odpověď jen jedno porovnávání neznámých. Zaměřovala jsem se na porovnávání více souvislostí s jednou hypotézou, proto jsou některé kontingenční tabulky a tabulky s výpočty Pearsonova chí.kvadrátu vloženy v příloze A. 56



Všechny tabulky jsou pro přehlednost barevně označeny jako grafy, tedy modře pacienti a červeně sestry. Hypotéza 1 - Domnívám se, že sestry s pracovní praxí delší než 6 let (včetně) budou mít lepší úroveň edukace než sestry s praxí kratší než 6 let Z hlediska úrovně edukace byla zkoumána délka prvotní edukace, délka reedukace, sdělování pacientovi, co je cílem edukace a doporučení, kde a z jakých zdrojů by měl hledat adekvátní informace o onemocnění DM. Pro tyto porovnávané možnosti byly zvoleny jednotlivé statistické hypotézy ke všem zkoumaným možnostem (viz. Příloha A u kontingečních tabulek 20,22,24) a v závěru po prozkoumání všech těchto možností byla následně přijata nulová či alternativní hypotéza. Vypočítané hodnoty Pearsonova chí-kvadrátu u jednotlivých výše uvedených možností výpočtů byly výsledné hodnoty p = 0,71800, p = 0,30469, p = 0,37759 p = 0, 86855 >0,05 (podrobněji výsledky viz tabulky 20-27 příloha A) vyšší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout nulovou hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe ve zdravotnictví a úrovní edukace ve smyslu délky edukace, délky reedukace sdělování pacientovi, co je cílem edukace a doporučení, kde a z jakých zdrojů by měl hledat adekvátní informace o onemocnění DM. V odpovědích znázorněných v kontingenčních tabulkách 20 a 22 (viz příloha A) však vyplynul jiný fakt a to ten, že sestry s prodlužující se praxí délku edukace a reedukace spíše vylepšují a časově prodlužují. Po desátém roce pracovní praxe však u sester nastává jakýsi zlom a tyto sestry mají zcela jiné výsledné hodnoty než sestry v předchozím časovém období. Sestry s praxí nad 20 let mají poté celkové hodnoty většinou na obou hranicích, ať již dolních, či horních pro danou otázku. Hypotéza 2 - Domnívám se, že sestry s vysokoškolským vzděláním mají lepší teoretické znalosti v provádění edukace, než sestry s nižším vzděláním.

57



V této hypotéze jsem porovnávala rozdíly mezi sestrami s vysokoškolským vzděláním a sestrami bez vysokoškolského vzdělání. Zajímalo mne, zda sestry s vyšším vzděláním používají při edukaci delší časové úseky, jaké používají materiály v edukaci, zda dávají pacientovi prostor pro zpětnou vazbu, jakou formu zpětné vazby využívají a jejich chybovost v otázkách ohledně inzulinoterapie na konci dotazníku Statistické hypotézy na toto téma byly zvoleny ke každému z porovnávaných faktorů a poté byl zhodnocen celkový výsledek. Kontingenční tabulky k druhé hypotéze s pracovními hypotézami a vypočteným Pearsonovým chí-kvadrátem jsou pro velké množství porovnávaných hodnot umístěny v příloze A, kde jsou u příslušných tabulek 26-36 vypsány i jednotlivé nulové a alternativní hypotézy. Z výsledků jsou v tabulce 38 vybrány zásadní průměrné hodnoty vztahující se k porovnávání sester bez a s vysokoškolským vzděláním pro přehlednější srovnání. Tabulka 40: Hypotéza 2: Srovnávání výsledků sester s vysokoškolským a bez vysokoškolského vzdělání Proměnná

Počet sester

Bez vysokoškolského

S vysokoškolským

vzdělání (procentuální

vzděláním (procentuální

zastoupení ve skupině)

zastoupení ve skupině)

34

16

Využití letáků v edukaci

67,65%

81,25%

Využití vysvětlování

67,65%

87,50%

Instruktáž v edukaci

41,18%

81,25%

37,5 minut

20,59 minut

28,75 minut

13,08 minut

26,47%

75%

17,65%

81,25%

Průměrný čas prvotní edukace Průměrný čas reedukace Kdy u krátkodobých inzulínů „maximální účinek“ (% správných odpovědí) Jak dlouho působí střednědobé inzulíny? (% správných odpovědí)

58



Jakým způsobem se

100%

100%

aplikuje střednědobý inzulín? (%správných odpovědí)

Z výsledků Pearsonova chí-kvadrátu v hodnotách p=0,04433; p=0,00003; p= 0,00023; p= 0,00749; p= 0,00124 < 0,05 menších, než 0,05, lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester, teoretickými znalostmi a úrovní v oblasti edukace až na odpověď na otázku maximálního účinku krátkodobých inzulínů, kdy je hodnota nevýznamná s hodnotou Pearsonova chí-kvadrátu p=0,07311. Hypotéza se ale přijímá, tedy sestry s vysokoškolským vzděláním mají lepší teoretické znalosti v provádění edukace, než sestry s nižším vzděláním.

Hypotéza 3 – Domnívám se, že pacienti mladší 65 let budou více spokojeni a mít pocit dostatečné informovanosti než pacienti nad 65 let. V této hypotéze jsem se zaměřila na otázky týkající se hodnocení proběhlé edukace, představa pacientů o ideální délce edukace a otázky hodnotící časovou dotaci určenou k edukaci. Věk pacientů, věkové rozvržení společně s rozptylem, směrodatnou odchylkou a variačním koeficientem jsou znázorněny v tabulce 41 v příloze A. Pro přehlednost byly výsledky zaokrouhleny na dvě desetinná čísla. Pro zjištění hypotézy, byli pacienti rozděleni do dvou skupin. První skupina jsou pacienti do věku 64 let včetně a druhá skupina jsou pacienti ve věku 65 let a více. Pro přehlednost byly výsledky průměrných hodnot několika ukazatelů shrnuty do tabulky 42. Pacienti nad 65 let požadují až v průměru 66,19 minut edukace oproti pacientům do 64 let, kteří v průměru požadují v průměru pouze 39,84 minut.

59



Průměrná známka hodnocení proběhlé edukace je pak u pacientů nad 65 let téměř o jeden stupeň horší než u pacientů do 64 let. Přesnější hodnoty ve známkování jsou zvýrazněny v tabulkách 43 a 44 v příloze A. Tabulka 42: Srovnání pacientů s věkem do 64 let včetně a nad 65 let Věk nad 65 let včetně

Věk do 64 let včetně

(vyjádřeno v procentech

(vyjádřeno v procentech

dané skupiny)

dané skupiny)

21

35

Průměrný věk skupiny

70,33

46,97

Kolik času je dle jejich

66,19 minut

39,84 minut

2,14

1,82

Počet respondentů v dané skupině

názoru nutné při prvotní edukaci? (průměr skupiny) Jakou známkou by ohodnotili proběhlou edukaci? (průměr skupiny) Statistickou významnost jsem vypočítala, dle mého názoru, u stěžejního ukazatele a to u spokojenosti s délkou času na edukaci. Tabulka 45: Hypotéza 3: kontingenční tabulka

2-rozměrná tabulka: hodnotíte čas jako dostatečný Věk Spíše ano

ano Do 64 let (abs. četnost)

spíše ne

Řádkové součty

ne

10

17

8

0

Sloupcová četnost

90,91%

70,83%

44,44%

0,00%

Řádková četnost

28,57%

48,57%

22,86%

0,00%

1

7

10

3

Sloupcová četnost

9,09%

29,17%

55,56%

100,00%

Řádková četnost

4,76%

33,33%

47,62%

14,29%

11

24

18

3

Nad 65 let (abs. četnost)

Celkem

60

35

21

56



H0- Neexistuje statisticky významný mezi vztah věkem pacientů a hodnocením dostatečnosti časového prostoru při edukaci HA- Existuje statisticky významný vztah mezi věkem pacientů a hodnocením dostatečnosti časového prostoru při edukaci Tabulka 46: Hypotéza 3: Pearsonův chí kvadrát Věk x Hodnotí časový prostor jako dostatečný? Chí-kvadr.

Statist. Pearsonův chí-kv.

12,00269 df=3

sv

P p=,00737

p: 0, 007370 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,007370 je nižší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi věkem pacientů a hodnocením dostatečnosti časového prostoru při edukaci. Pacienti nad 65 let mají nejen menší spokojenost s délkou edukace, ale i hodnocení proběhlé edukace je horší, než u pacientů do 65 let. Srovnání s bakalářskou prací prací Tkadlecové z 2. lékařské fakulty UK z roku 2014 s názvem „Kvalita života vybraných skupin kliedntů s Diabetem mellitem“ ukázalo, že v otázce 6, kdy zkoumala spokojenost s informovaností, že v 85,37% (35 pacientů ze 41) jsou pacienti spokojeni s poskytnutými informacemi, zatím co v mém výzkumu se ukázalo, že pacienti jsou zcela spokojeni jen v celkové hodnotě 30,36%, pokud nejsou rozděleni dle věku. Odkazuji se na otázku hodnocení, kdy hodnotili edukaci známkou 1. Rozdíl v těchto výsledcích je možný z důvodu toho, že věkový rozptyl odpovídajících pacientů je v mém výzkumu vyšší než ve výzkumu Tkadlecové. Rozdíl však již nelze dopočítat, vzhledem k tomu, že Tkadlecová ve své práci znázorňuje již jen udání procentuálního zastoupení pacientů rozdělených do věkových skupin.

61



Z výsledků je patrné, že průměrné hodnoty délky prvotní edukace, kterou pacienti považují za ideální se výrazně liší. Je tedy nutné v sesterské praxi nezapomínat na to, že pacienti nad 65 let potřebují častější opakování a delší dobu na pochopení celé problematiky, věnovat jim větší pozornost. Hypotéza 4 - Předpokládám, že pacienti, kteří byli edukováni v časové tísni s větší mírou stresu, mají méně znalostí a menší pochopení problematiky než pacienti, kteří byli edukováni v delším časovém období bez stresu V této hypotéze bylo hlavní zaměření na čas, kterým byli pacienti edukováni v porovnání s výsledky v kontrolních otázkách na znalosti v konečné části dotazníku. Za časovou tíseň považuji stav, kdy prvotní edukace trvala 20 minut a méně. Stresový stav ve chvíli, kdy měl pacient pocit, že mu sestra nestíhá odpovídat na všechny jeho dotazy a kdy měl pocit, že měl omezeně poskytnutou, nebo neposkytnutou zpětnou vazbu. Dle výsledků, jak je znázorněno v tabulce 47, jsou počty pacientů téměř vyrovnané. V kontrolních otázkách měli pacienti s kratší edukací více chyb. Pacienti s délkou edukace nad dvacet minut mají

lepší znalosti v otázkách na konci

dotazníku. Mají i větší spokojenost s odpovídáním sestry na jejich dotazy. Mají pocit, že většinou spíše stíhají odpovídat na dotazy a mají i častěji poskytnutou zpětnou vazbu při edukaci Tabulka 47: Srovnání pacientů Počet pacientů

Edukace do 20 minut včetně

Edukace nad 20 minut

30

26

Byla poskytnuta zpětná

20% ano

16% ano

vazba?

36,67% spíše ano

52%spíše ano

26,67% spíše ne

36% spíše ne

26,67% ne

0% ne

Stihla sestra odpovídat

16,67% ano

20% ano

na dotazy?

23,33% spíše ano

44% spíše ano

33,33% spíše ne

28% spíše ne

26,7% ne

12% ne

62


Jak se aplikuje inzulín


80% správně

92% správně

43,33% správně

68% správně

9,27

8,81

v domácím prostředí? Kdy se po aplikaci ideálně najíst? Průměrný počet chyb v doporučení ohledně prevence diabetické nohy Dle výsledků výpočtů Pearsonova chí-kvadrátu ke všem výše uvedeným proměnným v tabulce 42: p=0,38987; p=0,66595; p=0,18979; p=0,58059; p=0,32194 >0,05

Podrobnější výsledky Pearsonova chí-kvadrátu jsou v příloze A v tabulkách 48-52 Dle výsledků Pearsonova chí kvadrátu, je přijata nulová hypotéza, to znamená, že na 5 % hladině významnosti neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou edukace a znalostmi pacientů i když dle výsledků můžeme pozorovat mírné zhoršení znalostí, nicméně statisticky je to nevýznamné. V práci Moniky Krejčové z lékařské fakulty v Hradci Králové z roku 2008 s názvem „Edukace diabetiků o vzniku možných komplikací související s DM“ je podobná otázka jako v mém výzkumu zajímající se o znalost prevence diabetické nohy. U otázky 12, kdy 26% (7 z 27 pacientů) diabetiků neví, že si má stříhat nehty rovně, 11% (3 z 27 paientů) volí špatnou obuv, až 19% (5 z 27 pacientů) chodí v létě bos a až 44% (tedy 12 z 27 pacientů) si nohy denně nekontroluje. V mém výzkumu byla tato otázka volně výběrová a má tedy pouze určenou chybovost, nicméně podle průměrné chybovosti viz výše v tabulce a v empirické části analýzy dat, je chybovost pacientů ohledně otázky prevence diabetické nohy vysoká a sestry by se v edukci na tuto problematiku měly více zaměřovat a co nejvíce ji opakovat. Hypotéza 5 - Předpokládám, že pacienti, kteří měli možnost během edukace navázat zpětnou vazbu s edukátorem, mají lepší znalosti a pochopení problematiky, než pacienti bez možnosti zpětné vazby.

63



Byla zkoumána zpětná vazba v edukaci a otázky znalostí pacientů na konci dotazníku. Výsledné výpočty u těchto proměnných pomocí Pearsonova chí-kvadrátu byly zaznamenány v hodnotách, jež jsou podrobně uvedeny v tabulkách 53-55 v příloze A. p=0,93401; p=0,93549; p=0,58059

>0,05

Dle výsledků Pearsonova chí kvadrátu v tabulkách, je přijata nulová hypotéza, to znamená, že na 5 % hladině významnosti neexistuje statisticky významný vztah mezi zpětnou vazbou v edukaci a znalostmi pacientů i když dle výsledků můžeme pozorovat mírné zhoršení znalostí, nicméně statisticky je to nevýznamné. Tato hypotéza by byla dle mého názoru vhodná pro další a podrobnější výzkum. Hypotéza 6 - Domnívám se, že sestry, které vyžadují zpětnou vazbu z proběhlé edukace, mají častější pocit uspokojení, než sestry, které zpětnou vazbu neprovádějí. Tabulka 56: Hypotéza 6 - Kontingenční tabulka pozorované četnosti

Dáváte pacientům prostor pro zpětnou vazbu?

2-rozměrná kontingenční tabulka: Autoevaluace sester

1 Ano (abs. četnost) Sloupcová relativní četnost Řádková relativní četnost Spíše ano (abs. četnost) Sloupcová relativní četnost Řádková relativní četnost Spíše ne (abs. četnost) Sloupcová relativní četnost Řádková relativní četnost Ne (abs. četnost) Sloupcová relativní četnost

2 12

3

4

Průměrná Řádkové známka Součty 0 1,57 21

9

0

63,16% 56,25%

0%

0%

57,14% 42,86% 5 4

0% 8

0% 0

26,32% 25,00% 57,14%

0%

29,41% 23,53% 47,06% 2 3 6

0% 1

10,53% 18,75% 42,86%

100%

16,67% 25,00% 50?00% 8,33% 0 0 0 0 0%

0%

64

0%

0%

2

17

2,16

12

0

0



Řádková relativní četnost Celkem

0% 19

0% 16

0% 14

0% 1

-

50

H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi poskytnutím zpětné vazby pacientovi a autoevaluací sester HA- Existuje statisticky významný vztah mezi poskytnutím zpětné vazby pacientovi a autoevaluací sester Tabulka 57: Hypotéza 6: Pearsnův chí-kvadrát

Statististika

Pearsonův chí-kv. p: 0, 00519 < 0,05

Zpetná vazba pacientovi a autoevaluace Chíkvadr.

sv

P

18,4571

6

0,00519

Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,00519 je nižší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi poskytnutím zpětné vazby pacientovi a autoevaluací sester Hypotézu lze tedy přijmout. Sestry se zpětnou vazbou z proběhlé edukace, mají častější pocit uspokojení, než sestry, které zpětnou vazbu neprovádějí. Pro praxi sester z toho vyplývá, že by měly více poskytovat pacientům zpětnou vazbu, která u některých sester významně chybí a ovlivňuje tak nejen sestry, ale i pacienty a jejich spokojenost. Výsledky celého průzkumu jsou dle mého názoru překvapivé, nejen u sester, které k edukaci občas využívají jen zlomek času a mnohdy se spoléhají pouze na monolog bez ujištění, že pacient vůbec chápe, co je mu sdělováno, ale i u pacientů, u kterých určité procento neví, kdy se po aplikaci inzulínu najíst. Tato informace byla pro mne nejvíce zarážející a vzhledem k následným komplikacím, které z tohoto postoje pro

65



pacienta vyplývají, také nebezpečná. U některých pacientů v odpovědi nešlo jen o několik minut, ale i o hodiny. Další zajímavý poznatek u pacientů jsou odpovědi na doporučení ohledně prevence diabetické nohy, kdy je dle výsledných dat zřejmá častá neinformovanost pacienta. Edukace diabetika by neměla být jen sesterskou činností, ale výsledkem spolupráce lékaře a sestry. Oproti výsledkům Tkadlecové, kdy u 65,85 % (27 z 41 respondentů) informace o onemocnění poskytl pouze lékař. Všeobecná sestra a lékař informovali o onemocnění 13 respondentů (31,71 %) a 1 respondent (2,44 %) si sám vyhledal potřebné informace v literatuře. V mém výzkumu vystupuje v 100% v edukaci sestra a lékař je

až v mírném odstupu za ní a je i nahrazován internetem, příbuzným pacienta či literaturou. Ani jedno není ideální, zvláště pak internetové stránky, kde nejsou ověřené informace a pacient může mít poté zkreslený pohled na celé onemocnění. Literatura (se správnými a ověřenými informacemi), případně uklidnění od příbuzné osoby, které pacient důvěřuje a s onemocněním má zkušenosti i zjišťování informací na internetu, to vše by mělo být spíše doplňkem edukace, ne její hlavní náplní. Pacient by měl být jistý s informacemi co má, ne znejistělý a odcházet od doktora s myšlenkou, že klíčové informace si dohledá sám. V porovnání s jinými výzkumy jsem našla největší srovnání s prací Krejčové v její bakalářské práci „Edukace diabetiků o vzniku možných komplikací související s DM“. Ve své práci se zaměřila hlavně na znalosti pacientů a sester ohledně diabetu. Největší podobnost jsem shledala s její otázkou ohledně prevence diabetické nohy. Pro další srovnání bych mohla použít bakalářskou práci Kateřiny Havlínové s názvem „Ošetřovatelská péče o nemocného s diagnózou diabetes mellitus“ ze 3. lékařské fakulty UK, ve které se taktéž autorka zabývala z části edukací diabetiků, nicméně se nezabývala edukací samotnou, ale spíše ošetřovatelským plánem. Další podobná práce je již zmiňovaná bakalářská práce autorky Tkadlecové z 2. lékařské fakulty UK z roku 2014 s názvem „Kvalita života vybraných skupin klientů s Diabetem mellitem“ a autorky Petříčkové z lékařské fakulty UK v Hradci Králové v práci s názvem „Edukace diabetiků v oblasti selmomitoringu.“ Všechny tyto práce se však spíše zabývaly znalostmi, nikolik průběhem edukace diabetiků, její délkou a kvalitou. Myslím, že výzkum byl přínosný nejen pro mou další ošetřovatelskou praxi, ale i pro ostatní sestry, jako ukázka, kde je potřeba se zlepšit a kde je největší chybovost. Věřím, že předložená práce neslouží jen jako zajímavost co vše pacienti a sestry 66



znají a neznají, ale průzkumné šetření by se dalo použít opakovaně za účelem zjištění, zda se například situace znalostí zhoršuje, či zlepšuje. Zajímavé by také jistě bylo sestavení dotazníku, který by obsahoval více kontrolních otázek, jak pro sestry, tak pro pacienty a zjistit, v jakých oblastech se vyskytují nejčastější neznalosti a na ty se poté více zaměřit v edukaci.

67



ZÁVĚR V teoretické části jsem shrnula všechny základní informace o onemocnění diabetes mellitus. Čerpala jsem nejen z výběru české literatury, ale i z literatury zahraniční a v omezené míře z relevantních internetových stránek. Jelikož je téma diabetu velmi rozsáhlé, pokusila jsem se spíše vystihnout základy a případná aktuální znění jednotlivých rozdělení i komplikaci diabetu. Mými hlavními cíli bylo zjistit dostatek relevantních informací k problematice týkající se onemocnění diabetes mellitus, ale i edukace, jejího průběhu a zásad. Průběh edukace o onemocnění diabetes mellitus jsem poté zkoumala u pacientů a sester. Otázky v dotaznících byly až na faktografické údaje a konečné otázky týkající se znalostí stejné, aby se výsledná data mohla porovnat mezi sebou. Provedený průzkum tak není omezen jen na hypotézy, ale ukazuje i jinou rovinu této problematiky – tedy, jak se liší informace, které podávají sestry jako sebehodnocení, od těch informací, co udávají pacienti v hodnocení sesterské edukace. Základní informace o onemocnění diabetes mellitus a základy ošetřovatelské edukace jsem uvedla v teoretické části mé práce, která se skládá z charakteristiky onemocnění, fyziologicko-patologického úvodu, rozdělení onemocnění diabetes mellitus, klinického obrazu, diagnostiky, terapie, komplikací, psychosociální problematiky pacientů a ošetřovatelské péče o pacienta. Dále v druhé části teoretického bloku popisuji význam edukace, základní pojmy související s edukací diabetika a samotnou náplň edukace diabetika. V empirické části jsem kvantitativní metodou hodnotila výsledky dotazníkového šetření, kterého se účastnilo celkem 106 respondentů, z čehož je 56 pacientů a 50 sester Respondenti jsou z lůžkových oddělení interních klinik Thomayerovy nemocnice, Fakultní nemocnice Motol a Nemocnice Nymburk. Data jsou v analýze rozděleny do třech celků, kdy první je analýza faktografických a identifikačních údajů, druhý jsou data vztahující se k se k průběhu edukace u onemocnění diabetes mellitus, kdy sloupce v grafu jsou vždy označeny příslušnou barvou pro přehlednost. Odpovědi pacientů jsou modře a odpovědi sester červeně vyznačené pro větší přehlednost. Toto barevné rozlišení je zachováno i u všech souvisejících tabulek práci. Mnohdy se

68



odpovědi diametrálně liší, což vede k zamyšlení. A třetí a poslední částí je analýza dat vztahující se ke znalostem respondentů. V diskuzi se nachází i porovnání s jinými pracemi, výsledky však mnohdy nejsou příznivé a proto by se hlavně sestry měly zaměřit ve své práci na lepší edukaci diabetiků Touto prací bych chtěla hlavně poukázat na závažnost tohoto onemocnění a inspirovat nejen všeobecné sestry, aby edukaci pacientů byla věnována větší pozornost, zvláště pak kontrole, co si pacient z edukace doopravdy pamatuje, a jak předané informace od sestry pochopil. Doufám, že výsledky z mého průzkumného šetření pomohou všeobecným sestrám lépe pochopit, jak je úspěch léčby této nemoci závislý na jejich edukaci, protože z velké míry je to právě pacient, kdo rozhoduje o úspěchu léčby.

69



REFERENČNÍ SEZNAM GADSBY, Roger. The 10-minute consultation: type 2 diabetes mellitus. 2nd ed. London: Cedilla Pub., 2012, 92 p. ISBN 978-1-905982-15-8. JIRKOVSKÝ, Daniel. a kol.. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. Vyd. 1. Praha: Fakultní nemocnice v Motole, 2012, 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3. JUŘENÍKOVÁ, Petra. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010, 77 s. ISBN 978-80-247-2171-2. KUBEROVÁ, Helena. Didaktika ošetřovatelství. Vyd. 1. Překlad Dagmar Pilařová. Praha: Portál, 2010, 246 s. ISBN 978-80-7367-684-1. MAČÁK, Jiří, Jana MAČÁKOVÁ a Jana DVOŘÁČKOVÁ. Patologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2012, 347 s. ISBN 978-802-4735-306. MOUREK, Jindřich. Fyziologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-2473918-2. NAKONEČNÝ, Milan. Úvod do psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2003, 507 s. ISBN 80-200-0993-0. PELIKÁNOVÁ, Terezie a Vladimír BARTOŠ. Praktická diabetologie. 5.vyd. Praha: Maxdorf, 2011, 742 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-244-5. PERUŠIČOVÁ, Jindra, Pavlína PIŤHOVÁ a Eva RAČICKÁ. Diabetes mellitus a doplňky stravy: vitaminy, náhradní sladidla, rostlinné produkty, káva, čaj, alkohol. Praha: Maxdorf, 2013, 120 s. Současná diabetologie, sv. 6. ISBN 978-80-7345-3374. RAUDENSKÁ, Jaroslava a Alena JAVŮRKOVÁ. Lékařská psychologie ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 304 s. ISBN 978-80-247-2223-8.

70



RUŠAVÝ, Zdeněk a Jan BROŽ. Diabetes a sport: příručka pro lékaře ošetřující nemocné s diabetem 1. typu. Praha: Maxdorf, 2012, 183 s. Jessenius. ISBN 978-807345-289-6. RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus - komplikace a přidružená onemocnění: diagnostické a léčebné postupy. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 317 s. ISBN 978-8024716-718. RYBKA, Jaroslav. Diabetologie pro sestry. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-16127. SCOBIE, Ian N a Katherine SAMARAS. Fast facts: diabetes mellitus. 4th ed. Oxford: Health Press, 2012, 128 p. Fast facts. ISBN 978-1-908541-24-6. SILBERNAGL, Stefan a Florian LANG. Atlas patofyziologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3555-9. SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. dotisk Praha: Grada, 2010, 188 s. Sestra. ISBN 978-80-247-1775-3. SVĚRÁKOVÁ, Marcela. Edukační činnost sestry: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Galén, 2012. 63 s. ISBN 978-80-7262-845-2. ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1777-7 ŠTECHOVÁ, Kateřina, Jindra PERUŠIČOVÁ a Marek HONKA. Diabetes mellitus 1. typu. Praha: Maxdorf, 2014, 136 s. Současná diabetologie, sv. 10. ISBN 978-807345-377-0. ŠULISTOVÁ, Radka a TREŠLOVÁ, Marie. Pedagogika a edukační činnost v ošetřovatelské péči pro sestry a porodní asistentky. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2012. 191 s. ISBN 978-80-7394-246-5 www.diab.cz

71



www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/diabetologie-pecediabetiky.

72



SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Pohlaví respondentů Tabulka 2: Věk respondentů Tabulka 3A: Nejvyšší dosažené vzdělání u pacientů Tabulka 3B: Nejvyšší dosažené vzdělání u sester Tabulka 4A: Od koho pacient získal informace o nemoci Tabulka 4B: Jak dlouhá je praxe ve zdravotnictví u sester Tabulka 5A: Jak dlouho trvala edukace poprvé (pacienti) Tabulka 5B: Jak dlouho trvá edukace poprvé (sestry) Tabulka 6A: Jak dlouho trvala reedukace (pacienti) Tabulka 6B: Jak dlouho trvala reedukace (sestry) Tabulka 7A: Jakými metodami jste byl nejčastěji edukován (pacienti) Tabulka 7B: Jakými metodami nejčastěji edukujete? (sestry) Tabulka 8A: Jakou formu edukace sestra nejčastěji použila (pacienti) Tabulka 8B: Jakou formu edukace nejčastěji používáte Tabulka 9A: Sdělila sestra co je cílem edukace? Tabulka 9B: Sdělujete pacientovi co je cílem edukace? Tabulka 10A: Domníváte se že sestra stihla odpovědět na všechny Vaše dotazy? Tabulka 10B: Domníváte se, že stíháte odpovídat pacientovi na všechny dotazy? Tabulka 11A: Jak byste oznámkoval/la proběhlou edukaci (pacienti) Tabulka 11B: Jak byste oznámkovala svou edukaci (sestry) Tabulka 12A: Dala vám sestra prostor pro zpětnou vazbu Tabulka 12B: Dáváte pacientovi prostor pro zpětnou vazbu Tabulka 13A: Jakou formu zpětné vazby sestra použila

73



Tabulka 13B: Jakou formou si ověřujete, že pacient problematice rozumí Tabulka 14A: Hodnotíte edukační prostředky jako dostatečné (pacienti) Tabulka 14B: Hodnotíte edukační prostředky jako dostatečné (sestry) Tabulka 15A: Hodnotíte časový prostor jako dostatečný (pacienti) Tabulka 15B: Hodnotíte časový prostor jako dostatečný (sestry) Tabulka 16A: Kolik času je dle vašeho názoru nutné k prvotní edukaci (pacienti) Tabulka 16B: Kolik času je dle vašeho názoru nutné k prvotní edukaci (sestry) Tabulka 17A: Návrhy na zlepšení edukace (pacienti) Tabulka 17B: Návrhy na zlepšení edukace (sestry) Tabulka 18A: Bylo v edukaci i doporučení, kde hledat další informace o onemocnění? Tabulka 18B: Sdělujete v edukaci i doporučení, kde hledat další informace Tabulka 19A: Jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí (pacienti) Tabulka 19B: Jak dlouho po aplikaci byste se měl ideálně najíst (pacienti) Tabulka 19C: Jak předcházet diabetické noze (pacienti) Tabulka 19D: Kdy u krátkodobých inzulínů nastane doba maximálního účinku (sestry) Tabulka 19E: Jak dlouho působí střednědobé inzulíny (sestry) Tabulka 19F: Jakou cestou se aplikuje střednědobý inzulín (sestry) Tabulka 20: Hypotéza 1- kontingenční tabulka pozorované četnosti :Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé Tabulka 21: Hypotéza 1: Pearsonův chí-kvadrát : Délka pracovní praxe x délka prvotní edukace Tabulka 22: Hypotéza 1: Kontingenční tabulka pozorované četnosti- délka reedukace Tabulka23: Hypotéza 1: Pearsonův chí kvadrát délky praxe ve zdravotnictví x délka reedukace Tabulka 24: Hypotéza 1: Kontingenční tabulka pozorované četnosti co je cílem edukace 74



Tabulka 25: : Hypotéza 1: Pearsonův chí-kvadrát- délka pracovní praxe x sdělování cílů edukace pacientovi Tabulka 26: Hypotéza 1- kontingenční tabulka pozorované četnosti, kde má pacient hledat další informace Tabulka 27: Hypotéza 1: Pearsonův chí kvadrát- délka pracovní praxe x Sdělení pacientovi kde hledat další informace Tabulka 28: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti edukace poprvé Tabulka 29: Hypotéza 2: Pearsonův chí kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé Tabulka 30: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti- reedukace Tabulka 31: Hypotéza 2: Pearsonův chí-kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta při reedukaci Tabulka 32: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti- zpětná vazba Tabulka 33: Hypotéza 2: Pearsonův chí kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Dáváte pacientovi prostor pro zpětnou vazbu Tabulka 34: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti jaký druh zpětné vazby Tabulka 35: Hypotéza 2: Pearsonův chí.kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Jak se ujišťujete, že pacient danou problematiku chápe Tabulka 36: Hypotéza 2: kontingenční tabulka pozorované četnosti: Z ajak dlouho nastane u krátkodobých inzulínů maximální účinek Tabulka 37: Hypotéza 2: Pearsonův chí-kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Za jak dlouho u nastane u krátkodobých inzulínů doba „maximálního“ učínku Tabulka 38: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti: Jak dlouho působí střednědobé inulíny Tabulka 39: Hypotéza 2: Pearsonův chí.kvadrát: Nejvyšší ukončené vzdělání x Jak dlouho působí střednědobé inzulíny Tabulka 40: Hypotéza 2: Srovnávání výsledků sester s a bez vysokoškolského vzdělání Tabulka 41: Hypotéza 3: Věk pacientů detailně Tabulka 42: Srovnání pacientů s věkem do 64 let včetně a nad 65 let

75



Tabulka 43: Hypotéza 3: Detailní výsledky zaznamenaných časových hodnot a známkování u pacientů do 64 let včetně Tabulka 44: Hypotéza 3: Detailní výsledky zaznamenaných časových hodnot a známkování u pacientů nad 65 let Tabulka 45: Hypotéza 3: kontingenční tabulka: Věk a hodnocení dostatečnosti času Tabulka 46: Hypotéza 3 Pearsonův chí-kvadrát: Věk a hodnocení dostatečnosti času Tabulka 47: Hypotéza 3: srovnání pacientů podle věku Tabulka 48: Hypotéza 4: Srovnání pacientů se zpětnou vazbou a bez zpětné vazby Tabulka 49: Hypotéza 4: Pearsonův chí-kvadrát : Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí Tabulka 50: Hypotéza 4 :Pearsonův chí-kvadrát: Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Za jak dlouho po aplikaci inzulínu by se měl ideálně najíst Tabulka 51: Hypotéza 4: Pearsonův chí-kvadrát: Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Diabetická noha (počet chyb) Tabulka 52: Hypotéza 4: Pearsonův chí-kvadrát: Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Domnívá se, že sestra při edukaci O DM stihla odpovědět na všechny dotazy Tabulka 53: Hypotéza 5: Pearsonův chí-kvadrát: Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Domnívá se, že sestra při edukaci O DM stihla odpovědět na všechny dotazy Tabulka 54: Hypotéza 5: Pearsonův chí-kvadrát: Dala sestra prostor pro zpětnou vazbu x Ví jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí Tabulka 55: Hypotéza 5: Pearsonův chí-kvadrát: Dala sestra prostor pro zpětnou vazbu x Za jak dlouho po aplikaci inzulínu by se měl ideálně najíst Tabulka 56: Hypotéza 6: Kontingenční tabulka: Zpětná vazba a autoevaluace u sester Tabulka 57: Hypotéza 6: Pearsonův chí.kvadrát: Zpětná vazba a autoevaluace u sester

76



SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Pohlaví respondentů Obrázek 2a: Věk respondentů Obrázek 2b: Věkové rozložení pacientů Obrázek 2c: Věkové rozložení sester Obrázek 3a: Nejvyšší dosažené vzdělání u pacientů Obrázek 3b: Nejvyšší dosažené vzdělání sester Obrázek 4a: Od koho pacient získal prvotní informace o onemocnění DM Obrázek 4b: Délka pracovní praxe sester ve zdravotnictví Obrázek 5: Délka první edukace pacienta o DM Obrázek 6: Délka reedukace Obrázek 7: Nejčastěji využívané metody edukace Obrázek 8: Nejužívanější formy edukace Obrázek 9: Sdělení cíle edukace Obrázek 10: Zodpovězení otázek pacienta Obrázek 11: Oznámkování edukace Obrázek 12: Byl v edukaci i prostor pro zpětnou vazbu? Obrázek 13: Forma zpětné vazby Obrázek 14: Hodnocení dostatečnosti edukačních prostředků Obrázek 15: Časový prostor pro edukaci Obrázek 16: Kolik času je nutné věnovat prvotní edukaci diabetika Obrázek 17: Počet odpovědí na otázku ohledně zlepšení edukace Obrázek 18: Další zdroje Obrázek 19a: Místo aplikace inzulínu Obrázek 19b: Znalosti o časové prodlevě jídla po podání inzulínu Obrázek 19c: Chybné odpovědi Obrázek 19d: Znalosti o dosažení maximálního účinku inzulínu Obrázek 19e: Jak dlouho působí střednědobé inzulíny Obrázek 19f: Znalosti sester o způsobu aplikace střednědobých inzulínů

77



SEZNAM PŘÍLOH Příloha A: Tabulky Příloha B: Dotazník pro sestry Příloha C: Dotazník pro pacienty Příloha D: Frekvence onemocnění DM ve světě (tabulka) Příloha E: Rozdělení inzulínů (tabulka) Příloha F: Pedagogické zásady Příloha G: Povolení dotazníkového šetření

78



PŘÍLOHY Příloha A : Tabulky Poznámka: Pro větší přehlednost jsou tabulky s modrou barvou pacienti a tabulky s červenou barvou jsou sestry. Tabulka 1

Proměnná muž žena celkem

Pohlaví respondentů pacienti n % 27 48,21% 29 51,79% 56 100,00%

Sestry %

n 5 45 50

10,00% 90,00% 100,00%

Tabulka 2

proměnná Do 30 let 31-40 let 41-50 let 51-64 let 65 let a více celkem

Věk pacienti %

n 3 7 10 15 21 56

Sestry n 5,36% 12,50% 17,86% 26,79% 37,50% 100,00%

% 19 20 6 5 0 50

38,00% 40,00% 12,00% 10,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 3A Nejvyšší dosažené vzdělání u pacientů Proměnná Základní škola Střední odborná škola SOŠ s maturitou Gymnázium Vysokoškolské vzdělání Celkem

n

% 11 13 16 9 7 56

19,64% 23,21% 28,57% 16,07% 12,50% 100,00%

Tabulka 3B Nejvyšší dosažené vzdělání sestry proměnná SZŠ VOŠ VŠ- bc Vš- mgr celkem

n

% 22 12 15 1 50

79

44,00% 24,00% 30,00% 2,00% 100,00%



Tabulka 4A Od koho pacient získal informace o nemoci? Proměnná n Lékař Sestra Příbuzný Internet Literatura celkem

% 37 56 15 27 18 56

66,07% 100,00% 26,79% 48,21% 32,14% 273,21%

Tabulka 4B Jak dlouhá je praxe ve zdravotnictví: proměnná 0-5 let 6-10 let 11-15 let 16-20let více celkem

n

% 11 9 12 11 7 50

22,00% 18,00% 24,00% 22,00% 14,00% 100,00%

Tabulka 5A Jak dlouho trvala edukace poprvé? Proměnná 10minut 15minut 20minut 30minut 40minut více celkem

n

% 3 8 19 17 8 1 56

5,36% 14,29% 33,93% 30,36% 14,29% 1,79% 100,00%

Tabulka 5B Kolik času potřebujete k edukaci nového pacienta? proměnná n % 10minut 8 15minut 4 20minut 16 30minut 9 40minut 12 více 1 celkem 50

80

16,00% 8,00% 32,00% 18,00% 24,00% 2,00% 100,00%



Tabulka 6A Jak dlouho trvala reedukace? Proměnná 10minut 15minut 20minut 30minut 40minut více celkem

n

% 15 22 13 6 0 0 56

26,79% 39,29% 23,21% 10,71% 0,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 6B Kolik času potřebujete k reedukaci pacienta? proměnná n 10minut 15minut 20minut 30minut 40minut více celkem

% 16 17 4 11 2 0 50

32,00% 34,00% 8,00% 22,00% 4,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 7A Jakými metodami jste byl nejčastěji edukován? proměnná Informační letáky Vysvětlování Instruktáž Jiné celkem

n

% 32 42 34 0 56

57,14% 75,00% 60,71% 0,00% 192,86%

Tabulka 7B Jakými metodami nejčastěji edukujete? proměnná Informační letáky Vysvětlování Instruktáž Jiné celkem

n

% 37 36 27 0 50

81

74,00% 72,00% 54,00% 0,00% 200,00%



Tabulka 8A Jakou formu edukace sestra nejčastěji použila? proměnná Skupinová Individuální Kombinace obou celkem

n

% 10 39 7 56

17,86% 69,64% 12,50% 100,00%

Tabulka 8B Jakou formu edukace nejčastěji používáte? proměnná Skupinová Individuální Kombinace obou celkem

n

% 2 45 3 50

4,00% 90,00% 6,00% 100,00%

Tabulka 9A Sdělila vás sestra co je cílem edukace? proměnná n Ano Ne Někdy celkem

% 20 15 21 56

35,71% 26,79% 37,50% 100,00%

Tabulka 9B Sdělujete pacientovi co je cílem edukace? proměnná n Ano Ne Někdy celkem

% 35 5 10 50

70,00% 10,00% 20,00% 100,00%

Tabulka 10A Domníváte se, že sestra stihla zodpovědět všechny vaše dotazy? proměnná n % Ano 10 Spíše ano 18 Spíše ne 17 Ne 11 celkem 56

82

17,86% 32,14% 30,36% 19,64% 100,00%



Tabulka 10B Domníváte se, že stíháte zodpovědět všechny dotazy pacienta? proměnná n % Ano 8 Spíše ano 21 Spíše ne 15 Ne 6 celkem 50

16,00% 42,00% 30,00% 12,00% 100,00%

Tabulka 11A Jak byste oznámkoval/a proběhlou edukaci? proměnná n 1 2 3 4 5 celkem

% 17 26 13 0 0 56

30,36% 46,43% 23,21% 0,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 11B Jak byste oznámkoval/a proběhlou edukaci? proměnná n 1 2 3 4 5 celkem

% 19 16 14 1 0 50

38,00% 32,00% 28,00% 2,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 12A Dala Vám sestra prostor pro zpětnou vazbu? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

% 10 24 17 5 56

17,86% 42,86% 30,36% 8,93% 100,00%

Tabulka 12B Dala Vám sestra prostor pro zpětnou vazbu? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

% 21 17 12 0 50

83

42,00% 34,00% 24,00% 0,00% 100,00%



Tabulka 13A Jakou formu zpětné vazby sestra použila? proměnná Formou kontrolních otázek Dotaz, jestli pacient problematice porozuměl Formou dotazu, co si pacient pamatuje Bez kontrolní zpětné vazby celkem

n % 20 22 11 3 56

35,71% 39,29% 19,64% 5,36% 100,00%

Tabulka 13B Jak se ujišťujete, že pacient danou problematiku chápe? proměnná Kontrolní otázky Zeptám se, jestli porozuměl Co si pamatuje Neptám se celkem

n

% 20 8 17 5 50

40,00% 16,00% 34,00% 10,00% 100,00%

Tabulka 14A Hodnotíte edukační prostředky jako dostatečné? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

% 12 25 18 1 56

21,43% 44,64% 32,14% 1,79% 100,00%

Tabulka 14B Hodnotíte edukační prostředky jako dostatečné? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

% 20 24 6 0 50

40,00% 48,00% 12,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 15A Hodnotíte časový prostor jako dostatečný? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

84

% 11 24 18 3 56

19,64% 42,86% 32,14% 5,36% 100,00%



Tabulka 15B Hodnotíte časový prostor jako dostatečný? proměnná n Ano Spíše ano Spíše ne Ne celkem

% 20 14 13 3 50

40,00% 28,00% 26,00% 6,00% 100,00%

Tabulka 16A kolik času je dle vašeho názoru nutné? proměnná 20 min 30 min 35 min 45 min 40 min 50min 60min více min neodpovědělo celkem

n

% 4 10 1 2 9 6 12 10 2 56

7,14% 17,86% 1,79% 3,57% 16,07% 10,71% 21,43% 17,86% 3,57% 100,00%

Tabulka 16B kolik času je dle vašeho názoru nutné? proměnná 20minut 30minut 35minut 45minut 40minut 50minut 60minut více minut neodpovědělo celkem

n

% 8 9 1 3 5 2 14 8 0 50

16,00% 18,00% 2,00% 6,00% 10,00% 4,00% 28,00% 16,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 17A Měl byste nějaký návrh na zlepšení? proměnná Odpovědělo Neodpovědělo celkem

n

% 5 51 56

85

8,93% 91,07% 100,00%



Tabulka 17B Měl byste nějaký návrh na zlepšení? proměnná Odpovědělo Neodpovědělo celkem

n

% 8 42 50

16,00% 84,00% 100,00%

Tabulka 18A Sdělení i doporučení hledání dalších zdrojů proměnná n Ano Ne celkem

% 32 24 56

57,14% 42,86% 100,00%

Tabulka 18B Sdělení i doporučení hledání dalších zdrojů proměnná n Ano Ne celkem

% 37 13 50

74,00% 26,00% 100,00%

Tabulka 19.A Jakým způsobem aplikovat inzulín v domácím prostředí Proměnná n Subkutánně Intramuskulárně Jinak Celkem

% 47 9 0 56

83,93% 16,07% 0,00% 100,00%

Tabulka 19.B Jak dlouho po aplikaci byste se měl ideálně najíst Proměnná Kdykoliv Za 10minut Za 20-30 minut Za hodinu Za 2 hodiny Nemusím se najíst Celkem

86

n

% 5 8 31 8 2 2 56

8,93% 14,29% 55,36% 14,29% 3,57% 3,57% 100,00%



Tabulka 19.C Počet chyb u prevence diabetické nohy Proměnná 1-4 chyby 5-8 chyb 9-11 chyb 12-15 chyb 16-17 chyb Celkem

n

% 9 13 20 11 3 56

16% 23% 36% 20% 5% 100%

Tabulka 19.D Za jak dlouho u krátkodobých maximální účinek proměnná Za 10minut Za 20minut Za 30-40 minut Za hodinu Za 2-3 hodiny Za 4-5 hodin celkem

n

% 4 6 8 11 21 0 50

8,00% 12,00% 16,00% 22,00% 42,00% 0,00% 100,00%

Tabulka 19.E Jak dlouho působí střednědobé inzulíny? proměnná 12-24 hodin 9-11 hodin 7-9 hodin 15-17 hodin 10-11 hodin cekem

n

% 19 6 9 15 1 50

38,00% 12,00% 18,00% 30,00% 2,00% 100,00%

Tabulka 19.F jakou sestou aplikovat střednědobý inzulín Proměná n i.v. i.m. s.c p.o Celkem

87

% 0 0 50 0 50

0,00% 0,00% 100,00% 0,00% 100,00%



Tabulka 20: Hypotéza 1- kontingenční tabulka pozorované četnosti Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé

Délka pracovní praxe

2- rozměrná kontingenční tabulka: Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé? 10minut

0-5 let (abs. četnost) Sloupcová četnost Řádková četnost

6-10 let (abs. četnost)

2

15 minut

20minut 30minut 4

Řádkové součty 0

25,00%

0,00% 25,00% 22,22% 25,00%

0,00%

18,18%

0,00% 36,36% 18,18% 27,27%

0,00%

2

0

Sloupcová četnost

12,50% 50,00% 12,50% 22,22% 16,67%

0,00%

Řádková četnost

11,11% 22,22% 22,22% 22,22% 22,22%

0,00%


2

2

2

více minut

3

1

0

40 minut

2

0

2

2

3

4

1

Sloupcová četnost

25,00%

0,00% 12,50% 33,33% 33,33% 100,00%

Řádková četnost

16,67%

0,00% 16,67% 25,00% 33,33%

16-20 let (abs. četnost) Sloupcová četnost Řádková četnost

1

2

6

1

0

12,50% 50,00% 37,50% 11,11%

8,33%

0,00%

9,09%

9,09%

0,00%

1

2

0

Nad 20 let (abs. četnost) Sloupcová četnost

25,00%

0,00% 12,50% 11,11% 16,67%

0,00%

Řádková četnost

28,57%

0,00% 28,57% 14,29% 28,57%

0,00%

Celkem

2

8

0

2

4

16

9

12

9

12

8,33%

1

9,09% 18,18% 54,55%

11

1

11

7

50

H0 - Neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a délkou prvotní edukace HA - Existuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a délkou prvotní edukace tom smyslu, že sestry s pracovní praxí delší než 6 let včetně budou mít delší časové úseky, než sestry s pracovní praxí kratší než 6 let. Tabulka 21: Hypotéza 1- Pearsonův chí-kvadrát délky pracovní praxe a délky prvotní edukace

Statistika

Pearsonův chí-kv.

Délka pracovní praxe ve zdravotnictví x délka prvotní edukace Chísv kvadr. 15,97773 df=20

88

p p=,71800



Tabulka 22: Hypotéza 1: Kontingenční tabulka pozorované četnosti- délka reedukace Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví?

2-rozměrná kontingenční tabulka: Délka reedukace 10minut


15 m inut

2

20 minut 0

30 minut

4

40 minut

2

Více minut

Řádkové součty

3

0

Sloupcová četnost

25,00%

0,00% 25,00% 22,22% 25,00%

0,00%

Řádková četnost

18,18%

0,00% 36,36% 18,18% 27,27%

0,00%


2

0

Sloupcová četnost

12,50% 50,00% 12,50% 22,22% 16,67%

0,00%

Řádková četnost

11,11% 22,22% 22,22% 22,22% 22,22%

0,00%


1

2

2

2

0

2

2

3

4

1

Sloupcová četnost

25,00%

0,00% 12,50% 33,33% 33,33% 100,00%

Řádková četnost

16,67%

0,00% 16,67% 25,00% 33,33%

16-20 let (abs. četnost) Sloupcová četnost

1

2

6

1

0

12,50% 50,00% 37,50% 11,11%

8,33%

0,00%

9,09%

9,09%

0,00%

1

2

0

Řádková četnost Nad 20 let (abs. četnost) Sloupcová četnost

25,00%

0,00% 12,50% 11,11% 16,67%

0,00%

Řádková četnost

28,57%

0,00% 28,57% 14,29% 28,57%

0,00%

Součet

2

0

8

2

4

16

9

12

9

12

8,33%

1

9,09% 18,18% 54,55%

11

1

11

7

50

H0 - Neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a délkou reedukace HA - Existuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a délkou reedukace tom smyslu, že sestry s pracovní praxí delší než 6 let včetně budou mít delší časové úseky, než sestry s pracovní praxí kratší než 6 let. Tabulka 23: Hypotéza 1: Pearsonův chí kvadrát délky praxe ve zdravotnictví x délka reedukace

Statistika

Délka praxe ve zdravotnictví x délka reedukace Chíkvadr.

Pearsonův chí-kv.

18,33425

sv

p

df=16 p=,30469

89



Tabulka 24: Hypotéza 1: Kontingenční tabulka pozorované četnosti co je cílem edukace

Délka praxe ve zdravotnictví

2-rozměrná kontingenční tabulka: Sdělujete pacientovi cíl edukace?

Ano

Někdy

Ne

Řádk. součty


10

0

1

Sloupcová četnost

28,57%

0,00%

10,00%

Řádková četnost

90,91%

0,00%

9,09%

5

1

3

Sloupcová četnost

14,29%

20,00%

30,00%

Řádková četnost

55,56%

11,11%

33,33%

9

1

2

Sloupcová četnost

25,71%

20,00%

20,00%

Řádková četnost

75,00%

8,33%

16,67%

5

2

4

Sloupcová četnost

14,29%

40,00%

40,00%

Řádková četnost

45,45%

18,18%

36,36%

6

1

0

Sloupcová četnost

17,14%

20,00%

0,00%

Řádková četnost

85,71%

14,29%

0,00%

35

5

10





Součet

11

9

12

11

7

50

H0 - Neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a sdělováním pacientovi co je cílem edukace HA - Existuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a sdělováním pacientovi co je cílem edukace tom smyslu, že sestry s pracovní praxí delší než 6 let včetně pacientovi častěji sdělují co je cílem edukace, než sestry s pracovní praxí kratší než 6 let.

90



Tabulka 25: Hypotéza 1: Pearsonův chí-kvadrát- délka pracovní praxe x sdělování cílů edukace pacientovi Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví x Sdělujete pacientovi, co j cílem edukace? Statistika Pearsonův chí-kv.

Chí-kvadr.

Sv

8,595135 df=8

p p=,3775 9

Tabulka 26: Hypotéza 1- kontingenční tabulka pozorované četnosti, kde má pacient hledat další informace

2-rozměrná kontingenční tabulka: Sdělujete pacientovi kde hledat další informace? Délka praxe ve zdravotnictví ano

Řádk.

Ne

součty 0-5 let (abs. četnost)

8

3

Sloupcová četnost

21,62%

23,08%

Řádková četnost

72,73%

27,27%

7

2

Sloupcová četnost

18,92%

15,38%

Řádková četnost

77,78%

22,22%

10

2

Sloupcová četnost

27,03%

15,38%

Řádková četnost

83,33%

16,67%

7

4

Sloupcová četnost

18,92%

30,77%

Řádková četnost

63,64%

36,36%

5

2

Sloupcová četnost

13,51%

15,38%

Řádková četnost

71,43%

28,57%

37

13





Součet

11

9

12

11

7

50

H0 - Neexistuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a sdělováním pacientovi, kde hledat adekvátní informace. HA - Existuje statisticky významný vztah mezi délkou pracovní praxe a sdělováním pacientovi kde hledat adekvátní informace v tom smyslu, že sestry s pracovní praxí 91



delší než 6 let včetně pacientovi častěji kde hledat adekvátní informace, než sestry s pracovní praxí kratší než 6 let. Tabulka 27: Hypotéza 1: Pearsonův chí kvadrát- délka pracovní praxe x Sdělení pacientovi kde hledat další informace

Statistika

Pearsonův chí-kv.

Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví x Bylo součástí edukace i doporučení, kde hledat další informace? ChíSv kvadr. 1,257451 df=4

p p=,86855

Tabulka 28: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti Nejvyšší ukončené vzdělání

2- rozměrná kontingenční tabulka: Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé? 10minut

SZŠ (abs. četnost)

20 minut

Více minut


Sloupcová četnost

75,00% 50,00% 43,75% 33,33%

33,33%

0,00%

Řádková četnost

27,27%

18,18%

0,00%

1

0

0

Sloupcová četnost

25,00% 50,00% 43,75% 11,11%

0,00%

0,00%

Řádková četnost

16,67% 16,67% 58,33%

8,33%

0,00%

0,00%

5

7

1

VŠ-BC (abs. četnost)

0

7

40 minut 4

2

2

30 minut 3

VOŠ (abs. četnost)

6

15 minut

9,09% 31,82% 13,64% 2

7

0

2

Sloupcová četnost

0,00%

0,00% 12,50% 55,56%

58,33% 100,00%

Řádková četnost VŠ-MGR (abs. četnost) Sloupcová četnost

0,00%

0,00% 13,33% 33,33%

46,67%

6,67%

Řádková četnost Celkem

0

0

0

0

1

0

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

8,33%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00% 100,00%

0,00%

8

4

16

9

12

1

22

12

15

1

50

H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou prvotní edukace HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou prvotní edukace.

92



Tabulka 29: Hypotéza 2: Pearsonův chí kvadrát

Statistika

Nejvyšší ukončené vzdělání x Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta poprvé? Chíkvadr.

Pearsonův chí-kv.

Sv

p

25,44034 df=15

p=,04433

p: 0,04433 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,4433 je nižší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou prvotní edukace v tom smyslu, že sestry s vysokoškolským vzděláním budou mít zvolené delší časové úseky při prvotní edukaci než sestry s nižším vzděláním. Tabulka 30: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti 2-rozměrná kontingenční tabulka- délka reedukace Nejvyšší ukončení vzdělání 10minut

15 m inut

20 minut 30 minut 40 minut


11

8

3

0

0

Sloupcová četnost

68,75%

47,06%

75,00%

0,00%

0,00%

Řádková četnost

50,00%

36,36%

13,64%

0,00%

0,00%

5

7

0

0

0

Sloupcová četnost

31,25%

41,18%

0,00%

0,00%

0,00%

Řádková četnost

41,67%

58,33%

0,00%

0,00%

0,00%

0

2

1

10

2

Sloupcová četnost

0,00%

11,76%

25,00%

Řádková četnost

0,00%

13,33%

6,67%

66,67%

13,33%

0

0

0

1

0

Sloupcová četnost

0,00%

0,00%

0,00%

9,09%

0,00%

Řádková četnost

0,00%

0,00%

0,00% 100,00%

0,00%

16

17



VŠ-MGR (abs. četnost)

Celkem

93

4


12

15

90,91% 100,00%

11

2

1

50



H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou reedukace. HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou reedukace. Tabulka 31: Hypotéza 2: Pearsonův chí-kvadrát

Statistika

Pearsonův chí-kv.

Nejvyšší ukončené vzdělání x Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta při reedukaci? ChíSv kvadr. 42,5103 df=12

P p=,00003

p: 0, 00003 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,00003 je nižší než 0,05 hladina významnosti.Lze proto přijmout aletrnativbí hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a délkou reedukace v tom smyslu, že sestry s vysokoškolským vzděláním budou mít zvolené delší časové úseky při prvotní edukaci než sestry s nižším vzděláním.

Tabulka 32: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti

Nejvyšší ukončené vzdělání

2-rozměrná kontingenční tabulka: Poskytnutí pacientovi prostor pro zpětnou vazbu Ano

Řádkové součty

Někdy

Ne


6

11

5

Sloupcová četnost

28,57%

64,71%

41,67%

Řádková četnost

27,27%

50,00%

22,73%

1

4

7

Sloupcová četnost

4,76%

23,53%

58,33%

Řádková četnost

8,33%

33,33%

58,33%

13

2

0

Sloupcová četnost

61,90%

11,76%

0,00%

Řádková četnost

86,67%

13,33%

0,00%

1

0

0

4,76%

0,00%

0,00%

100,00%

0,00%

0,00%

21

17

12



VŠ-MGR (abs. četnost) Sloupcová četnost Řádková četnost Celkem

94

22

12

15

1

50



H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a poskytnutím zpětné vazby pacientovi HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a poskytnutím zpětné vazby pacientovi. Tabulka 33: Hypotéza 2: Pearsonův chí kvadrát

Statistika

Pearsonův chí-kv.

Nejvyšší ukončené vzdělání x Dáváte pacientovi prostor pro zpětnou vazbu? ChíSv P kvadr. 25,93196 df=6 p=,00023

p: 0, 00023 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,00023 je nižší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a poskytováním zpětné vazby pacientovi v průběhu edukace Tabulka 34: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti 2-rozměrná kontingenční tabulka: Jak se sestra ujišťuje že pacient danou problematiku chápe Nejvyšší ukončené vzdělání Formou kontrolních otázek

Dotaz, jestli Dotaz, co pacient si pacient porozuměl pamatuje

Neptá se


8

5

8

1

Sloupcová četnost

40,00%

62,50%

47,06%

20,00%

Řádková četnost

36,36%

22,73%

36,36%

4,55%

0

2

6

4

Sloupcová četnost

0,00%

25,00%

35,29%

80,00%

Řádková četnost

0,00%

16,67%

50,00%

33,33%

11

1

3

0

Sloupcová četnost

55,00%

12,50%

17,65%

0,00%

Řádková četnost

73,33%

6,67%

20,00%

0,00%

1

0

0

0




95

Řádkové součty

22

12

15

1



Sloupcová četnost Řádková četnost

5,00%

0,00%

0,00%

0,00%

100,00%

0,00%

0,00%

0,00%

20

8

17

5

Celkem

50

H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester formou ujištění, jak pacient danou problematiku chápe HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a formou ujištění jak pacient danou problematiku chápe. Tabulka 35: Hypotéza 2: Pearsonův chí.kvadrát

Statistika

Nejvyšší ukončené vzdělání x Jak se ujišťujete, že pacient danou problematiku chápe?

Pearsonův chí-kv.

ChíSv kvadr. 22,47393 df=9

p p=,00749

p: 0, 00749 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,00749 je nižší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a formou, jakým způsobem se sestra dotazuje pacienta, zda danou problematiku chápe. Tabulka 36: Hypotéza 2: kontingenční tabulka pozorované četnosti

Nejvyšší ukončené vzdělání

2-rozměrná kontingenční tabulka: Za jak dlouho nastane u krátkodobých inzulínů maximální účinek

10 minut 20 minut

30-40 minut

za 1 hodinu

Řádkové součty

2-3 hodiny


3

4

4

4

7

Sloupcová četnost

75,00%

66,67%

50,00%

36,36%

33,33%

Řádková četnost

13,64%

18,18%

18,18%

18,18%

31,82%

1

1

3

5

2

25,00%

16,67%

37,50%

45,45%

9,52%

VOŠ (abs. četnost) Sloupcová četnost

96

22

12


Řádková četnost


8,33%

8,33%

25,00%

41,67%

16,67%

0

1

1

1

12

Sloupcová četnost

0,00%

16,67%

12,50%

9,09%

57,14%

Řádková četnost

0,00%

6,67%

6,67%

6,67%

80,00%

0

0

0

1

0

Sloupcová četnost

0,00%

0,00%

0,00%

9,09%

0,00%

Řádková četnost

0,00%

0,00%

0,00% 100,00%

0,00%

4

6



Celkem

8

11

21

15

1

50

H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v otázce maximálního účinku krátkodobých inzulínů HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v otázce maximálního účinku krátkodobých inzulínů Tabulka 37: Hypotéza 2: Pearsonův chí-kvadrát

Statistika

Pearsonův chí-kv.

Nejvyšší ukončené vzdělání x Za jak dlouho u nastane u krátkodobých inzulínů doba „maximálního“ účinku? ChíSv kvadr. 19,69332 df=12

p p=,07311

p: 0, 07311 > 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,07311 je vyšší než 0,05 hladina významnosti. Lze proto přijmout nulovou hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v otázce maximálního účinku krátkodobých inzulínů

97



Tabulka 38: Hypotéza 2: Kontingenční tabulka pozorované četnosti 2-rozměrná kontingenční tabulka: Jak dlouho působí střednědobé inzulíny Nejvyšší ukončené vzdělání 12-24 hod.

9-11 hod.

7-9 hod.

15-17 hod.

Řádkové součty

10-11 hod.


6

2

4

10

0

Sloupcová četnost

31,58%

33,33%

44,44%

66,67%

0,00%

Řádková četnost

27,27%

9,09%

18,18%

45,45%

0,00%

0

4

5

3

0

Sloupcová četnost

0,00%

66,67%

55,56%

20,00%

0,00%

Řádková četnost

0,00%

33,33%

41,67%

25,00%

0,00%

12

0

0

2

1

Sloupcová četnost

63,16%

0,00%

0,00%

13,33% 100,00%

Řádková četnost

80,00%

0,00%

0,00%

13,33%

6,67%

1

0

0

0

0

5,26%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

100,00%

0,00%

0,00%

0,00%

0,00%

19

6

9

15

1



VŠ-MGR (abs. četnost) Sloupcová četnost Řádková četnost Celkem

22

12

15

1

50

H0- Neexistuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v otázce délky působení střednědobých inzulínů HA- Existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v v otázce délky působení střednědobých inzulínů Tabulka 39: Hypotéza 2: Pearsonův chí.kvadrát

Statistika

Nejvyšší ukončené vzdělání x Jak dlouho působí střednědobé inzulíny?

Pearsonův chí-kv.

ChíSv kvadr. 32,31543 df=12

p p=,00124

p: 0, 00124 < 0,05 Vypočítaná hodnota Pearsonova chí-kvadrátu p = 0,00124 je nižší než 0,05 hladina významnosti.

98



Lze proto přijmout alternativní hypotézu, to znamená, že na 5 % hladině významnosti existuje statisticky významný vztah mezi vzděláním sester a chybovostí v jak dlouho působí střednědobé inzulíny. Tabulka 41 :Hypotéza 3: Věk pacientů detailně Věk responde ntů Počet

Celko vý Průměr Medi Minimu Maximu počet ný věk án m m pacien tů 56 55,79 60,5 24 82

Věko vý rozpty l

Směrodat ná odchylka ve věku

Variačn í koeficie nt

225,26

15,01

26,9

Tabulka 43: Hypotéza 3:Detailní výsledky zaznamenaných časových hodnot a známkování u pacientů do 64 let včetně Průměr

Modus

263,60

Směrodatná Variační odchylka Koeficient 16,24 0,41

30

Mediá n 40

0,58

0,76

2

2

Rozptyl

Kolik času 39,84 by chtěli při minut edukaci Jakou 1,82 známkou by ohodnotili edukaci

0,42

Tabulka 44: Hypotéza 3: Detailní výsledky zaznamenaných časových hodnot a známkování u pacientů nad 65 let

Kolik času by chtěli při edukaci Jakou známkou by ohodnotili edukaci

Průměr

Rozptyl

Modus

Medián

197,39

Variační koeficient 0,21

60

60

Směrodatná odchylka 14,05

66,19 minut

2,14

0,5

0,33

2

2

0,71

99



Tabulka 48: Hypotéza 4: Srovnání pacientů se zpětnou vazbou a bez zpětné vazby Pacienti

Se zpětnou Spíše se vazbou

zpětnou

Spíše bez zpětné vazby

Bez zpětné vazby

vazbou Počet respondentů Jak se aplikuje

10

24

17

5

20%

12,5%

17,65%

20%

40%

45,83%

41,18%

60%

9,3 chyb

8,63 chyb

9,06 chyb

10,6 chyb

inzulín (chybovost v procentech ze skupiny) Kdy se po aplikaci inzulínu najíst (chybovost v procentech ze skupiny) Počet chyb u prevence diabetické nohy (průměrný počet chyb skupiny)

Tabulka 49: Hypotéza 4: Pearsonův chí.kvadrát

Statistika Pearsonův chí-kv.

Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí ChíSv p kvadr. 0,73933 p=,3898 df=1 4 7


Statist. Pearsonův chí-kv.

Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Za jak dlouho po aplikaci inzulínu by se měl ideálně najíst ChíSv p kvadr. 3,22104 p=,6659 df=5 2 5

100



Tabulka 51: Hypotéza 4: Pearsonův chí.kvadrát Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Diabetická noha (počet chyb) Statistika. Pearsonův chí-kv.

ChíSv kvadr. 19,5521 df=15 4

p p=,1897 9

Tabulka 52: Hypotéza 4: Pearsonův chí.kvadrát Statistika

Pearsonův chí-kv.

Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Domnívá se, že sestra při edukaci O DM stihla odpovědět na všechny dotazy Chí-kvadr. 1,960772

sv df=3

p p=,58059


Pearsonův chí-kv.

Dala sestra prostor pro zpětnou vazbu x Ví jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí Chí-kvadr. sv p ,4298707 df=3 p=,93401


Pearsonův chí-kv.

Dala sestra prostor pro zpětnou vazbu x Za jak dlouho po aplikaci inzulínu by se měl ideálně najíst Chí-kvadr. sv p 7,693336 df=15 p=,93549


Statistika

Pearsonův chí-kv. M-V chí-kvadr.

Jak dlouho probíhala edukace o DM poprvé x Domnívá se, že sestra při edukaci O DM stihla odpovědět na všechny dotazy Chí-kvadr. sv p 1,960772 df=3 p=,58059 1,971229 df=3 p=,57840

101



Příloha B: Dotazník pro sestru DOTAZNÍK PRO SESTRU Dobrý den, jmenuji se Veronika Krmenčíková a jsem studentkou bakalářského studijního programu oboru Všeobecná sestra na 2. lékařské fakultě UK. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce na téma „Edukační proces u pacienta s diagnózou diabetes mellitus“ Na základě tohoto průzkumu bych ráda zmapovala problematiku edukace o tomto onemocnění jak z pohledu pacientů, tak sester. Výsledky tohoto šetření budou využity výhradně pro účely bakalářské práce. Dotazník je zcela anonymní a dobrovolný. Předem děkuji za Váš čas a vstřícnost. Veronika Krmenčíková

1  

Jste (prosím zaškrtněte) muž žena

2 

Kolik je Vám let? …......................................

3     

Jaké máte vzdělání? SZŠ VOŠ VŠ- bakalářský titul VŠ- magisterský titul jiné.........................

4     

Jak dlouhá je Vaše praxe ve zdravotnictví? 0-5 let 6-10 let 11-15 let 16- 20 let více

5

Kolik času potřebujete k edukaci diabetického pacienta na oddělení?

Nově diagnostikovaný pacient:  10 minut  15 minut  20 minut

Reedukace: • 10 minut • 15 minut • 20 minut 102



  

30 minut 40 minut více

6 1. 2. 3. 4.

Jakými metodami pacienty s diabetes melitus (dále jen DM) nejčastěji edukujete? pomocí odborných informačních letáků vysvětlováním instruktáží jiné (jaké)………………………………………….

7 1. 2. 3.

Jaké formy edukace u pacientů s DM nejčastěji používáte? skupinová individuální kombinace obou

8   

Sdělujete pacientovi, co je cílem edukace? ano ne někdy

9

Domníváte se, že máte časový prostor odpovídat na všechny dotazy pacienta při edukaci o DM? ano spíše ano spíše ne ne

   

• 30 minut • 40 minut • více

10 Jak byste oznámkoval/a Vaši edukaci pacienta o diabetes mellitus? (oznámkujte se jako ve škole)  1  2  3  4  5 11    

Dáváte pacientovi prostor pro zpětnou vazbu? ano spíše ano spíše ne ne

12    

Jak se ujišťujete, že pacient danou problematiku chápe? pomocí kontrolních otázek zeptám se ho/jí, jestli dané problematice porozuměl zeptám se ho /jí co si pamatuje neptám se

13 Hodnotíte

edukační

prostředky 103

(např.:

odborné

informační

letáky,



   

vysvětlování, instruktáž, názorné filmy, literatura...) o DM jako dostatečné? ano spíše ano spíše ne ne

14    

Hodnotíte Váš časový prostor pro edukaci pacienta o DM jako dostatečný? ano spíše ano spíše ne ne (proč)…………………………………………………………………...

15 Kolik času, je podle Vašeho názoru nutné věnovat prvotní edukaci pacienta o DM?  ….......................................................................... 16 Měl/a byste nějaký návrh na zlepšení edukace o DM?  …......................................................................................................................... ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. ........................................... 17 Sdělujete v edukaci i doporučení, kde by měl pacient hledat další informace o DM?  ano  ne 18 A) Za jak dlouho nastane u krátkodobých inzulínů (např. Actrapid, Humulin R) doba „maximálního účinku“?  za 10 minut  za 20 minut  za 30-40 minut  za hodinu  za 2-3 hodiny  za 4-5 hodin B) Jak dlouho působí střednědobé inzulíny? (např.: Insulatard HN, Humulin N)     

12-24 hod. 9-11 hod. 7-9 hod. 15-17 hod. 10-11 hod.



C) Jakou cestou můžete aplikovat střednědobý inzulín? i.v. 104


  


i.m. s.c. p.o.

105



Příloha C: Dotazník pro pacienta DOTAZNÍK PRO PACIENTA Dobrý den, jmenuji se Veronika Krmenčíková a jsem studentkou bakalářského studijního programu oboru Všeobecná sestra na 2. lékařské fakultě UK. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který je součástí mé bakalářské práce na téma „Edukační proces u pacienta s diagnózou diabetes mellitus“ Na základě tohoto průzkumu bych ráda zmapovala problematiku edukace o tomto onemocnění jak z pohledu pacientů, tak sester. Výsledky tohoto šetření budou využity výhradně pro účely bakalářské práce. Dotazník je zcela anonymní a dobrovolný. Předem děkuji za Váš čas a vstřícnost. Veronika Krmenčíková 1. Jste (prosím zaškrtněte)  muž  žena 2. Kolik je Vám let?  ….............................................................. 3.     

Jaké je Vaše nevyšší ukončené vzdělání? Základní škola Střední odborná škola Střední odborná škola s maturitou Gymnázium Vysokoškolské vzdělání

4. Od koho jste získal informace o onemocnění Diabetes mellitus (dále jen DM)? (můžete označit i více odpovědí)  lékař  sestra  příbuzný/známý  z internetu  z literatury  jiné............................................ 5. Jak dlouho probíhala Vaše edukace sestrou o DM? Poprvé:  10 minut  10 minut  15 minut  15 minut  20 minut  20 minut  30 minut  30 minut  40 minut  40 minut  více  více Opakovaná edukace: 106



6.     7.   

Jakými metodami jste byl edukován o DM? pomocí odborných informačních letáků vysvětlováním instruktáží jiné (jaké)................................ Jaké formy edukace o DM sestra nejčastěji použila? individuální skupinová kombinace obou

8.   

Sdělila Vám sestra co je cílem edukace? ano ne někdy

9. Domníváte se, že Vám sestra při edukaci o DM stihla odpovědět na všechny Vaše dotazy?  ano  spíše ano  spíše ne  ne 10. Jak byste oznámkoval/a proběhlou edukaci o DM? (oznámkujte jako ve škole)  1  2  3  4  5 11. Dala Vám sestra prostor pro zpětnou vazbu?  ano  spíše ano  spíše ne  ne 12. Jakou formu zpětné vazby sestra použila?  Pomocí kontrolních otázek  zeptala se Vás, jestli jste dané problematice porozuměl  zeptala se Vás, co si pamatujete  neptala se Vás 13. Hodnotíte edukační prostředky (např.: odborné informační letáky, vysvětlování, instruktáž, názorné filmy, literatura...) o DM jako dostatečné?  ano  spíše ano 107


 


spíše ne ne

14. Hodnotíte časový prostor pro edukaci o DM jako dostatečný?  ano  spíše ano  spíše ne  ne (proč)........................................................................ 15. Kolik času, je podle Vašeho názoru nutné věnovat prvotní edukaci pacienta o DM?  ….............................................................

16. Měl/a byste nějaký návrh na zlepšení edukace o DM?  ….................................................................................................................................................... ........................................................................................................................................................ ........................................................................................................................................................ ...................................................................................... 17. Bylo součástí edukace i doporučení, kde hledat další informace o DM?  ano  ne

18. Víte: A) jakým způsobem se aplikuje inzulín v domácím prostředí?  subkutálně (pod kůži)  intramuskulárně (do svalu)  jinak.............................................................. B) za jak dlouho po aplikaci byste se měl/la ideálně najíst?  kdykoliv  za 10 minut  za 20-30 minut  za hodinu  za 2 hodiny  nemusím se najíst C) Jak předcházet tzv. diabetické noze a jiným defektům na dolních končetinách? (zaškrtněte vše co považujete za správné)  správná obuv odpovídající tvaru nohy  pedikúra od odborníka  šetrná manikúra  upnuté ponožky  jakákoliv obuv, nejlépe sandály  obuv z umělých nepropustných materiálů 108


           


chození bosky po rovném terénu chození bosky po nerovném terénu horká koupel studená koupel manikúra doma neočištěnými nástroji dámské boty na vysokém podpatku vlažná koupel pravidelný pohyb denní kontrola nohou poctivé a důkladné ošetření každého defektu ponožky s volným lemem obuv z kůže

109


Edukační proces u pacienta s diagńozou diabetes mellitus

Příloha D: Frekvence výskytu onemocnění pode Scabieho a Samase (data z International Diabetes Federation z roku 2011) ZEMĚ S NEJVĚTŠÍM POČTEM NEMOCNÝCH VE VĚKU 20-79 LET S DIABETEM Země

Počet nemocných (v milionech)

Čína

90,0

Indie

61,3

USA

23,7

Rusko

12,6

Brazílie

12,4

Japonsko

10,7

Mexiko

10,3

Bangladéš

8,4

Egypt

7,3

Indonésie

7,3

Příloha E: Rozdělení inzulínů

Inzulíny

Krátkodobá analoga

Krátkodobě působící

Střednědobě působící

Nástup účinku

Za 15 minut

Za 30 minut

Za 1-2,5 hodiny Za 2-3 hodiny

Maximální účinek

Za 1-2 hodiny

Za 2-3 hodiny

Za 6-8 hodin

Za 8-10 hodin

Doba působení

4,5 -5 hodin

6-8 hodin

12-14 hodin

20-24 hodnin

Zástupci

Humalog

Humulin R

Insulatard HM

Lantus (analog)

Novorapid

Actrapid

HumulinN

Levemir (analog)

Apidra Způsob

s.c., i.v., i.m.

Dlouhodobě působící

Insuman Basal s.c, i.v., 110

Pouze s.c.

Pouze s.c.



aplikace

Příloha F: Pedagogické zásady

1. Zásada názornosti znamená, že do edukace by mělo být zahrnuto co nejvíce analyzátorů. Nejvíce si pamatujeme, pokud si danou věc vyzkoušíme. Proto je zvláště v edukaci pacientů tolik potřebný i nácvik aktivit. Dle Kuberové (2010, s. 50) si edukovaný pacient pamatujeme: 10% z toho co čte -20% z informací co pouze slyším -30% toho co pouze vidí -40% toho co vidí a slyší zároveň -90% toho, co si pacient sám zkusí a dělá 2. Zásada spojení teorie s praxí je velmi důležitá, protože edukant musí být chopen poznatky využít v praxi. 3. Zásada vědeckosti a aktuálnosti znamená sledovat nejen nové objevy v oblasti látky, kterou edukuje, ale také o nových přístupech v oblasti způsobu vyučování a edukace. Všechny informace by měly být podloženy věrohodnými zdroji. 4. Zásadou přiměřenosti je v edukaci nemocných myšleno, že je nutné edukovat vhodným způsobem, který je přiměřený pro edukanta podle věku, míry dosaženého vzdělání a jiných individuálních faktorů, hlavně ale podle aktuálního zdravotního stavu. 5. Zásadou uvědomělosti a aktivity se edukátor snaží edukanta co nejvíce motivovat ke spolupráci a vlastní aktivitě v oblasti zjišťování informací a zapojení do procesu edukace.

111



6. Zásada zpětné vazby je v edukaci zcela nepostradatelná. Zpětná vazby by měla být po celou dobu, ať už formou kladení otázek, popřípadě zjištěním, jakým má edukant z edukace pocit. 7. Zásada trvalosti znamená, že informace by měly být předány v takové formě, aby je edukant co nejvíce pochopit a dokázal si je vybavit i po delším časovém období. 8. Zásadou soustavnosti je myšleno, že informace by měly být předávány a edukovány v logických celcích, nejlépe navazujících na sebe. 9. V zásadě kulturního kontextu je dáno respektování odlišných kultur a jejích zvyklostí. Je zde vhodný citlivý přístup a znalosti z multikulturního ošetřovatelství. 10. Individuálním přístupem je možné docílit větší kvality edukace. Každý pacient je jiný, s jinými zkušenostmi a charakterem a temperamentem. Nelze tedy jeden způsob edukace volit pro všechny pacienty, ale přizpůsobovat ho v rámci edukantů.

Příloha G: Povolení dotazníkového šetření

112



113



114



115



116

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents