UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Renata Ptáčková

Pošta pro tebe – reality TV a sociální motivace participantů Diplomová práce

Praha 2011

Autor práce: Renata Ptáčková Vedoucí práce: PhDr. Irena Reifová, Ph.D. /PhDr. Petr Bednařík, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: 2011 Hodnocení:

Bibliografický záznam PTÁČKOVÁ, Renata. Pošta pro tebe – reality TV a sociální motivace participantů. Praha: Universita Karlova, Fakulta sociálních věd, katedra mediálních studií, 2011. 96 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Irena Reifová, Ph.D. / PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.

Anotace Diplomová práce „Pošta pro tebe – reality TV a sociální motivace participantů“ se zaměřuje na sociální užití televize. Popisuje podrobně žánr reality TV, zmiňuje jeho krátkou historii vysílání a soustředí se na motivační prvky jednotlivých participantů pořadu Pošta pro tebe. Zkoumá vliv a účinek médií a vztah mediovaných obsahů ke společnosti a realitě. Za pomoci dotazníků a rozhovorů analyzuje diváckou základnu a zkoumá důvody návštěvy diváků v televizním studiu a důvody televizních diváků, proč pořad vyhledávají v televizním programu a sledují ho. Zkoumá důvěryhodnost pořadu a ptá se diváků, zda by se oni sami stali účastníky pořadu. Dále práce zachycuje diváckou sledovanost a oblíbenost v jednotlivých letech svého vysílání. V neposlední řadě popisuje tvorbu pořadu, jeho zákulisí. Práce je členěna do 4 kapitol: Teoretický úvod práce (objasňuje pojmy, které jsou pro práci klíčové z hlediska tématu), Sledovanost (analyzuje žebříčky sledovanosti prvního kanálu České televize a demografickou skladbu publika), Zákulisí pořadu (popisuje průběh natáčení, role jednotlivých zúčastněných participantů, technické zázemí pořadu), Publikum (definuje, kdo je publikum a interpretuje dotazníky a rozhovory s publikem učiněné). Samozřejmostí je Úvod a Závěr práce. Na samotný konec jsou zařazeny fotografie z natáčení pořadu. Pro přiblížení současných moderátorů je zařazen rozhovor s Pošťákem Ondrou (Martinem Kavanem), stručný životopis Ester Janečkové a její Příběh, který sice nebyl odvysílán, avšak souvisí s příběhy, které jsou často v televizi k vidění.

Annotation The diploma thesis “Pošta pro Tebe - reality TV and social motivation of participants” focus on the use of social television. It describes in detail the reality TV genre, its brief history of broadcasting, focusing on the motivational elements of the program participants Pošta pro Tebe. It investigates the impact and effect of media and mediated

relationship to the contents of a reality. It analysis the audience base, explores reasons for visiting the TV studio spectators, why people looking for this TV show and why they watch it by questionnaires, interviews. It’s looking for the credibility of the program and asking whether the audience would become program participants. Further, the work captures the audience ratings and popularity in each year of its broadcast. Finally, describes the creation of the show and behind the scenes. The diploma thesis is divided into 4 chapters: Theoretical introduction thesis (clarifying the concepts that are crucial for the work related), Ratings (analyzing rating charts of the first channel of Czech Television and the demographic composition of the audience), Behind the Scenes program (described shooting of, the role of interested participants, technical background of the show), Audience (defines who is the audience and interpret the questionnaires and interviews made with the audience). Matter of course is that the thesis has oddments. The conclusion is enhanced by photos from the recording of the show and for some approach of anchormen. There is interview with Postman Ondřej (Martin Kavan), curriculum vitae of Ester Janečková and her Story, which wasn’t been shown in TV but it’s one of the stories which are openly communicated there.

Klíčová slova Reality TV, motivace, Pošta pro tebe, divák, účastník, publikum, sledovanost

Keywords Reality TV, Motivation, Pošta pro tebe, Viewer, Audience, Participant, Ratings

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně pod vedením PhDr. Ireny Reifové, Ph.D. / PhDr. Petra Bednaříka, Ph.D. a že jsem použila jen uvedené prameny a literaturu. Zároveň prohlašuji, že tato práce nebyla v minulosti použita k získání jiné atestace. Vlastní text práce bez anotací a příloh má rozsah celkem 135 090 znaků s mezerami, tj. 79 normostran. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia. V Praze dne 6. ledna 2011

Renata Ptáčková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem lidem, kteří se podíleli na tvorbě této Diplomové práce. V prvé řadě profesorce PhDr. Ireně Reifové, Ph.D., která byla mou vedoucí práce. Následně pak panu PhDr. Petru Bednaříkovi, Ph.D., který převzal v samotném závěru vedení práce a v krátkém čase dopomohl tomu, aby spatřila světlo světa v řádný čas. Oběma děkuji za konstruktivní připomínky, které mou práci posunuly blíže k cíli. Děkuji Ester Janečkové, která mi umožnila zúčastnit se natáčení pořadu a provedla mě zákulisím. Potažmo pak děkuji všem jejím kolegům ze štábu, kteří mě přijali mezi sebe a pozvali mě do míst, kam se běžný návštěvník nedostane a podělili se se mnou o své dojmy a zážitky z natáčení pořadu. V neposlední řadě děkuji své rodině, která mě podporovala v průběhu celého studia a měla se mnou svatou trpělivost. Děkuji všem za duševní a materiální podporu, za čas, který strávili přečtením si pár řádků a vyjádřili svůj názor.

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................................................................... 10 1

TEORETICKÝ ÚVOD PRÁCE..................................................................................................................... 13 1.1 1.2 1.2.1 1.2.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.4 1.4.1 1.4.2 1.4.3 1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3 1.5.4 1.6 1.6.1 1.6.2 1.6.3

2

VYMEZENÍ POŘADU .................................................................................................................................. 13 REALITY TV ............................................................................................................................................ 14 Historie......................................................................................................................................... 15 Typy reality show......................................................................................................................... 19 MOTIVACE ............................................................................................................................................... 22 Vymezení základních motivačních pojmů.................................................................................... 22 Motivace jako psychický proces a jako psychická dispozice ....................................................... 26 Druhy motivace ............................................................................................................................ 29 SOCIÁLNÍ MOTIVACE ................................................................................................................................ 30 Základní motivační zdroje a jejich sociální povaha...................................................................... 30 Motiv společné činnosti................................................................................................................ 37 Teorie vnímaného sebeuplatnění .................................................................................................. 37 ONTOLOGICKÉ BEZPEČÍ ............................................................................................................................ 39 Důvěra a ontologické bezpečí, tradice.......................................................................................... 39 Televize a ontologické bezpečí..................................................................................................... 40 Televize a rituály času .................................................................................................................. 40 Televize a rituály prostoru............................................................................................................ 41 MEDIOVANÉ OBSAHY A JEJICH VZTAH KE SPOLEČNOSTI A REALITĚ ............................................................ 41 Faktičnost a fiktivnost v mediálním produktu .............................................................................. 41 Vliv a účinek médií ...................................................................................................................... 42 Typy předpokládaného působení médií........................................................................................ 44

VZNIK A VÝVOJ SLEDOVANOSTI ........................................................................................................... 45 2.1 2.2 2.3 2.4

3

ROK 2007 ................................................................................................................................................ 49 ROK 2008 ................................................................................................................................................ 51 ROK 2009 ................................................................................................................................................ 52 ROK 2010 ................................................................................................................................................ 54 ZÁKULISÍ POŘADU...................................................................................................................................... 56

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 4

JAK PROBÍHÁ NATÁČECÍ DEN?................................................................................................................... 56 KDO JE ÁČKO A KDO BÉČKO? ................................................................................................................... 56 MAŠINÉRIE POŘADU – KDO, CO, KOLIK, KDE? ............................................................................................ 57 UTAJOVANÉ ZÁKULISÍ .............................................................................................................................. 59 POUŽITÍ MATERIÁLU ................................................................................................................................. 60 PUBLIKUM ..................................................................................................................................................... 62

4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Z DOTAZNÍKŮ A ROZHOVORŮ ........................................................................... 63 Dotazníky ..................................................................................................................................... 63 Diváci v publiku ........................................................................................................................... 63 Televizní diváci ............................................................................................................................ 67 Rozhovory s televizními diváky – Face to Face ........................................................................... 74

ZÁVĚR ....................................................................................................................................................................... 81 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ....................................................................................................................... 83 POUŽITÁ LITERATURA ........................................................................................................................................ 84 INTERNETOVÉ ADRESY A ZDROJE .................................................................................................................. 86 ZDROJE ..................................................................................................................................................................... 86 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................................... 87 RESUMÉ .................................................................................................................................................................... 88 SUMMARY ................................................................................................................................................................ 88 PŘÍLOHY................................................................................................................................................................... 89

ÚVOD Téma své diplomové práce Pošta pro tebe – reality TV a sociální motivace participantů jsem zvolila proto, že jsem nesčetněkrát sledovala tento pořad a při něm si kladla otázku, co vede participanty k tomu, že předstoupí před televizní kamery a ventilují své emoce. Položila jsem si otázku, zda já osobně bych do pořadu Pošta pro tebe šla, ať již jako osoba, která hledá své blízké či jako osoba, která je hledána, tedy na základě vyzvání, že mě někdo chce ve studiu vidět. Jak silná motivace a potřeba by to pro mě musela být, abych předstoupila před televizní kamery a vyprávěla svůj příběh před televizními diváky? Zvědavost mě zavedla tak daleko, že jsem se rozhodla, že právě tyto sociální motivace participantů budu zkoumat a sledovat. O tématu definitivně rozhodla má letní dovolená v roce 2009, kdy jsem se na zahraniční dovolené náhodně potkala s Ester Janečkovou, moderátorkou pořadu. Hned po návratu mě pozvala na natáčecí víkend do České televize, kde jsem měla možnost vidět a zažít celou mašinérii kolem natáčení, seznámit se s jednotlivými členy štábu a poznat jejich práci. V této diplomové práci budu tedy sledovat i zákulisí tvorby pořadu. Tato magisterská diplomová práce se zaměřuje na sociální užití televize, coby zprostředkovatele mezi jedincem, kterému přítomnost médií pomáhá spoluurčovat další směr ve svém životě a mezi veřejností, kterou svým vystoupením ovlivňuje prostřednictvím televizní obrazovky. Spojení se zajímavým a dojímavým příběhem umocňuje vnímání médií coby sociálního spojovatele (sociální koheze). Média pomáhají rozvíjet v lidech komunikaci – lidé diskutují o tom, co viděli, slyšeli a zaujímají vlastní stanoviska. Práce se soustředí na tři základní momenty: motivace (očekávání, důvody, naděje, proč za pomoci televize?…) – realizace pořadu (distribuce moci – setkání představ participantů a producentů) a zážitky z účasti na realizaci pořadu (srovnání představ a reálných zkušeností). Práce přiblíží prolínání každodennosti a účasti v reality TV. Reálné sociální motivace participantů pro účast na reality TV, dále vlastní realizaci pořadu, zda odpovídá představám obou zúčastněných stran – participantů a tvůrců pořadu a vlastní postřehy z realizace a tvorby pořadu. Práce taktéž sleduje, za jakých okolností a potřeb pořad vznikl, pohlédne do zákulisí a porovná, jaký je poměr času mezi tvorbou příběhu a jeho reálným odvysíláním.

10

Pro metodiku práce a zpracování byla použita forma zúčastněného pozorování při tvorbě a realizaci pořadu, rozhovory „face to face“ s tvůrci, moderátory i aktéry a v neposlední řadě za využití dotazníků, jak diváků u televizních obrazovek, tak diváků v sále. Koncepce práce je členěna tak, že se nejprve provází přes teoretické kapitoly až po praktické, tedy z účasti na natáčení a rozhovory s diváky. Oproti tezím jsem musela upustit od rozhovorů s přímými aktéry (tedy těmi, co hledají či jsou hledáni), neboť nebylo vhodné a možné s nimi rozhovor učinit. Příběhy, s nimiž přicházejí do televize, jsou pro ně natolik emotivní, že dvojí převyprávění příběhů (před dramaturgyní pořadu a pak znovu při natáčení) je maximum, které mohou v daný moment podstoupit. Z tohoto důvodu jsem upustila od jejich zpovídání a nahradila jsem tuto část rozhovory s televizními diváky, které jsem požádala o vyjádření pocitů a aby se podělili o to, za jakých okolností bychom je mohli vidět na místě hostů ve studiu. V určitých částech se nedaly uveřejnit úplné informace ze zákulisí pořadu, neboť produkční štáb je vázán mlčenlivostí. V těchto úsecích bude vždy uveřejněn původní zkoumaný záměr a informace o tom, že v této části nemohly být informace plně poskytnuty právě z tohoto důvodu. Diplomová práce je členěna do 4 hlavních kapitol, pokud pomineme Úvod a Závěr. První kapitola Teoretický úvod práce objasňuje pojmy, které jsou pro práci klíčové z hlediska tématu, a zabývá se jednotlivými oblastmi, které jsou pro diplomovou práci stěžejní. Vymezuje pořad Pošta pro tebe, objasňuje pojem reality TV, včetně její historie a dělení. Velká část kapitoly je věnována tématu motivace a sociální motivace a v neposlední řadě se kapitola věnuje vlivu a účinku médií. Ve druhé kapitole s názvem Sledovanost se věnuji, jak už název sám vypovídá, oblíbenosti a s tím spojené sledovanosti pořadu. Analyzuji žebříčky sledovanosti prvního programu České televize. Tato část je graficky vyjádřena přehlednými grafy, které jsou doplněny slovními komentáři. Třetí kapitola představí čtenáři Zákulisí pořadu. Vysvětluje, jak natáčení probíhá, jaké jsou role jednotlivých zúčastněných participantů, co vše stojí za pořadem z hlediska technické podpory apod. Poslední kapitola pojednává o publiku, což dokresluje i její název – Publikum. Ve své úvodní části definuje, kdo je publikum, následně pak publikum oslovuje formou dotazníků a rozhovorů a interpretuje výsledky z těchto nasbíraných ohlasů. Tato kapitola je taktéž doplněna o grafická znázornění, čtenář si tak může sumarizovat doposud přečtené a získané poznatky o jednotlivých jevech. Malým doplňkem na závěr 11

diplomové práce jsou fotografie, které přibližují dění během natáčecího dne. Pro bližší přiblížení hlavních aktérů pořadu, tedy moderátorů, je zde uveden rozhovor s pošťákem Ondrou a stručný životopis Ester Janečkové, včetně jejího vlastního příběhu, který nebyl odvysílán v televizi, ale je součástí knihy Pošta pro tebe – Příběhy, které vás pohladí po duši.

12

1 TEORETICKÝ ÚVOD PRÁCE 1.1 Vymezení pořadu Pošta pro tebe je zábavný pořad, který spojuje talk show s prvky reality. Je určen nejširšímu rodinnému publiku a přináší jímavé lidské příběhy, ve kterých jde především o usmíření, nalezení příbuzných, přátel či o poděkování. To vše se odehrává přímo před zraky milionů diváků, kteří se tak stávají přímými svědky opravdových projevů emocí participantů. A právě emoce jsou základním rysem tohoto nového zábavního formátu. Jedná se o emoce skryté v lidských osudech, emoce vyvolávající slzy dojetí nejen u diváků ve studiu a u obrazovek, ale i u samotných účastníků.1 Příběhy jsou často odrazem smutných lidských osudů, ne jedenkrát však měl pořad čistě pozitivní atmosféru. Díky své kombinaci prvků reality show a talk show, je Pošta pro tebe v současné době jednou z nejvíce oblíbených show vysílaných na českých televizích. Publikum nachází v celém spektru televizních diváků, snad jen s výjimkou malých dětí, které z principu nemohou pořadu tohoto typu rozumět (o demografické skladbě publika více v kap. 2). Nejedná se o vlastní formát České televize, nýbrž o koupený zahraniční formát. Právě proto, že jde o koupený formát, musí se tvůrci držet podmínek licence – dekorace, grafika pořadu apod. U našich sousedů na Slovensku patří tamější Pošta pre teba dlouhodobě k nejúspěšnějším pořadům. První díl byl odvysílán v únoru 2004 a tvůrci slovenské verze pracovali dle italské licence (v originále Posta per te). Pořad je natolik úspěšný, že jej první kanál slovenské televize (STV 1) vysílá v sobotu večer v hlavním vysílacím čase (od 20:00) a v některých obdobích dokonce vysílali prodlouženou variantu (80 minut) se čtyřmi příběhy. Moderátorkou Pošty pre teba je Katarína Brychtová, pošťákem je Janko Gordulič. Nejčastěji je pořad rozdělen do tří částí, jen v případě rozsáhlého a více komplikovaného příběhu do dvou delších celků. Samostatný díl trvá necelých 60 minut, vysílaných přímo v prime time a to vždy ve středu od 20:00 na prvním programu České televize. Díky tomuto času přináší pořad velkou sledovanost (viz kapitola 2).

1

http://www.ceskatelevize.cz/program/10079901208.html (7. 2. 2010)

13

Samotný pořad má v hlavní vysílané relaci dva účinkující na straně moderátorů – Ester Janečkovou, coby moderátorku provázející příběhem a pak Pošťáka Ondru (Martin Kavan), který pomáhá hostům pořadu nelézt své blízké. Na druhé straně pak stojí hosté. O režii se starají Igor Chaun a Miroslav Dvořáček. Vedoucím projektu je Aleš Ulm, dramaturgem Josef Viewegh a vedoucím výroby je Alexander Nardelli.2 Nutno poznamenat, že se pořad v průběhu let, co je na obrazovkách, vyprofiloval. Z počátku do něj přicházeli lidé za účelem zviditelnění se, ale tito „exhibionisti“ ustoupili do pozadí a dnes do pořadu přicházejí lidé, kteří chtějí někoho skutečně hledat a berou tento způsob jako jedinou možnou cestu nalézt druhé. Pořad se stal sociologicky velmi významným a jak sám režisér Miroslav Dvořáček tvrdí, pořad má „edukativní charakter“.3 Lidé vidí, že někdo někoho hledá, posléze že ho našel, a tak se odváží sami někoho hledat či kontaktovat a obnovují tak zpřetrhané vztahy.

1.2 Reality TV Čím dál tím více pořadů si poslední dobou klade za cíl, že chtějí zobrazovat „skutečné příběhy, skutečné lidi, skutečné dění…“ s prvky autenticity a odrážet tak každodenní dění kolem nás. Pro tyto typy pořadů se postupem času vžilo označení „reality TV“, což je odvozené od označení „reality show TV“ pro soutěžní pořady s prvkem autenticity. Na principu autenticity jsou založeny nejen rekonstrukce skutečných událostí, ale i nejrůznější druhy soutěží, včetně těch, které využívají principu porušování některých společenských norem – například respektování soukromí (VyVolení, Big Brother, Výměna manželek), úcta k druhému (Nejslabší! Máte padáka!) nebo veřejné probírání citových vztahů (Pošta pro tebe). Dochází k určitému stírání hranic mezi faktičností a fiktivností.4 Reality TV

je

žánr

televizních

programů,

které

představují

údajně

improvizované dramatické nebo humorné situace, dokumentují aktuální události a obvykle nabízejí obyčejné lidi namísto profesionálních herců.5 Žánr jako takový v té či oné podobě existoval již v raných letech televize (především v podobě soutěžních pořadů), ale výrazně se rozšířil s první řadou Big Brother, která byla vysílána v roce

2

http://posta-pro-tebe.info/ (7. 2. 2010)

3

Miroslav Dvořáček, režisér dokumentárních filmů a od roku 2005 Pošty pro tebe

4

Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 297

5

Hill, A. (2005). Reality TV: Audiences and Popular Factual Television. Routledge.

14

1999 v Nizozemí na televizním kanálu TV Veronica.6 Programy žánru reality TV se běžně nazývají „reality show“ a často jsou vyráběny v sériích. Žánr zahrnuje širokou škálu programových formátů, od her či vědomostních soutěží, které se podobají zoufalé, často ponižující show vyráběné v osmdesátých a devadesátých letech v Japonsku, až po pořady typu „špionování a voyeurismus“, jakým je například Big Brother.7 Účastníci reality TV jsou často situováni do exotických míst nebo výjimečných situací a jsou zkoušeni z toho, jak v daných situacích jednají. Reality TV často líčí upravenou a ovlivňovanou formu reality, využívají přitom senzacechtivosti k přilákání diváků a tím generují zisky z reklamy.

1.2.1 Historie

1.2.1.1

40. a 50. léta 20. století

Precedens pro televizi, která líčí lidi v improvizovaných situacích, začal ve 40. letech 20. století. V roce 1948 přichází debutující skrytá kamera Allena Funta (na základě jeho rádio show Candid Microphone)8, která zobrazovala nic netušící lidi, kteří reagovali na žerty přímo na ulicích (v Čechách známe například z krátkých spotů s názvem Šprťouchlata). Tyto počátky nesou příznačný název – „dědeček žánru reality show“.9 V 50. letech se objevuje soutěžní hra Beat the Clock and Truth or Consequences, která zapojuje soutěžící do bláznivých soutěžních kousků, včetně kaskadérských, nebo využívá kanadských žertíků. Další pořad s názvem You Bet Your Life (představovaný Groucho Marxem) byl založený na přímých rozhovorech se soutěžícími, ačkoli někteří „soutěžící“ byli herci. Jak vtipný životopisný obsah, tak i iluzorní „skuteční“ lidé ohlašovali nástup pozdější formy zvané „reality TV“. V roce 1948 se objevuje nový formát, který zapojuje televizní diváky a to formou přímého hlasování v soutěžních pořadech při hledání talentů – Original Amateur Hour (představovaná Tedem Mackem) a Arthur Godfrey's Talent Scouts. V roce 1954 pak průvod Miss Amerika přinesl vítězce takový status, jako by byla národní celebritou. Rozhlasový seriál Nightwatch, vysílaný v letech 1954–1955, zaznamenával denní činnosti kalifornských policistů a připravil tak 6

http://en.wikipedia.org/wiki/Big_Brother (7. 11. 2010)

7

Hill, A. (2005). Reality TV – Audiences and Popular Factual Television. Routledge.

8

Čerpáno z [online] (4. 1. 2011) Rowen, Beth. Reality TV Takes Hold - Infoplease.com. [online]. 21. 7. 2000, [cit. 2. 1. 2011]. 9

15

cestu pro reality show. Série You Asked For It (1950–1959)10, v níž diváci určovali obsah, byl předchůdcem dnešního publika, v němž diváci hlasují a mohou tak ovlivnit průběh událostí.

1.2.1.2


První vysílání reality show ve Velké Británii přichází v roce 1964 s televizní sérií Seven Up! Ukazovala rozhovory s tuctem obyčejných sedmiletých dětí, průřezově z celé společnosti, ptala se jich na různé situace a zkoumala jejich reakce na každodenní život. Každých sedm let film dokumentoval život stejných osob v mezidobí, nazvané 7 Plus Seven, 21 Up apod. Série pořadů byla koncipována jako série rozhovorů bez jakéhokoliv prvku spiknutí. Nicméně to vedlo k postupnému přetváření obyčejných lidí v celebrity. Za první reality show v moderním slova smyslu může být považována 12tidílná série An American Family (1973), která zobrazovala rodinu, která procházela rozvodovým řízením. Na rozdíl od dalších reality show, které následovaly v pozdějších letech, byla více či méně dokumentární v účelu a stylu. O rok později (1974) přichází podobný pořad ve Velké Británii – The Family, který zobrazoval rodiny dělnické třídy. Mezi ostatní předchůdce moderních reality byly v 70. letech považovány díla z produkce Chucka Barrise: The Dating Game, The Newlywed Game, The Gong Show. Uváděly všechny účastníky, kteří byli dychtiví obětovat část svého soukromí a důstojnosti v televizní soutěži. One Man and His Dog byl britský seriál, který začal v roce 1976, představoval účastníky se svými psími miláčky. V roce 1978 přichází pořad, který zobrazoval život v obci v době železné Anglie – Living in the Past.11

1.2.1.3


U reality TV, tak jak je chápána v dnešní době, můžeme hledat kořeny v několika televizních estrádách na přelomu 80. a 90. let 20. století. Americká dokumentární televize COPS představila v roce 1988 pořad Writers Guild of America strike12, který zobrazuje policisty při výkonu služby, kdy dopadají zločince. Tento pořad představil videokameru, která byla později využívána v mnoha reality show.

10

Čerpáno z [online] (4. 1. 2011) Tamtéž 12 Peterson, Karla. SignOnSanDiego.com News Features -- With writers on strike, expect more reruns and dose of reality [online]. 6.11.2007, [cit. 2.1.2011]. 11

16

Série Nummer 28, která byla vysílána holandskou televizí v roce 199113, představila poprvé koncept cizinců, žijících na jednom místě, v jednom prostředí a pocházejících z různých sociálních podmínek. Tento typ reality TV propagoval některé konvence, které se později v rámci reality show objevovaly jako automatická součást – hudební doprovod či „zpovědnice“, ve které účastníci reality show hovoří o svých pocitech, ventilují své názory a emoce. O rok později stejný koncept použila televize MTV v sérii The Real World a je otázkou, zda tato série byla inspirována právě předcházející sérií Nummer 28 či jiným pořadem. Příchodem nové počítačové éry koncem 80. let dochází ke změně zpracovávání formátů formou střihů apod. Tyto systémy snadno a rychle upravily hodiny záznamu do použitelné a vysílatelé podoby. V listopadu 1989 přichází nová obdoby reality show – domácí videa. Tento formát je oblíbený dodnes a základem úspěchu je domácí video vtipné, úžasné, které dokáže zaujmout a které pobaví. Mnoho domácích videí jsou však předem připravené a sehrané scénky, většinou improvizované nehody apod. Televizní show Expedition Robinson, vytvořená producentem Charliem Parsonsem, která byla poprvé vysílána v roce 1997 ve Švédsku14 (a později rozšířená do mnoha dalších zemí) se zařadila do programové nabídky stejně jako Nummer 28 nebo The Real World. Princip této soutěže založený opět na principu eliminace jednoho člena za druhým, až zůstává poslední – vítěz.

1.2.1.4

2000s

Televizní reality show zaznamenala světovou explozi v létě roku 2000, s úspěchem pořadů Big Brother (Velká Británie) a Survivor (USA). Zejména Survivor a Americal Idol se opakovaně dostaly na vrchol sledovanosti. Survivor vedl žebříčky v letech 2001–02, Americal Idol se zas udržel na žebříčcích sledovanosti v šesti, po sobě jdoucích letech (od sezóny 2004–05 až do 2009–10). Americké pořady typu Survivor, The Idol Series, The Amazing Race, The America's Next Top Model Series, The Dancing With The Stars Series, The Apprentice, Fear Factor and Big Brother měly globální dopad a začaly se mnohdy publikovat v desítkách dalších zemí. Tou dobou existovaly přinejmenším tři televizní kanály zaměřené výhradně na televizní reality show: Fox Reality ve Spojených státech (zahájen v roce 2005), Global Reality v Kanadě (zahájen 1. července 2010) a Zone Reality ve Velké Británii 13 14

http://en.wikipedia.org/wiki/Reality_television (2. 1. 2011) Tamtéž

17

(zahájen v roce 2002). Kanadský a britský kanál stále existuje, Fox Reality byla oficiálně ukončena 31. března 2010. Kromě toho několik dalších kabelových kanálů udržuje reality show za svůj základ (MTV ze skupiny Viacom a Bravo z produkce NBC). V roce 2001 americká Akademie televizních umění a věd zařadila žánr reality show do nominací Emmy Awards v kategorii „Outstanding reality program“. V následující tabulce (Tab. 1) jsou uvedeni vítězové jednotlivých let, od počátku vyhlašování cen Emmy v této kategorii. Outstanding reality program rok pořad televize 2001 American High Fox 2002 The Osbournes MTV 2004 Queer Eye for the Straight Guy Bravo 2005 Extreme Makeover : Home Edition ABC 2006 Extreme Makeover: Home Edition ABC 2007 Kathy Griffin: My Life on the D-List Bravo 2008 Kathy Griffin: My Life on the D-List Bravo 2009 Intervention A&E Network 2010 Jamie Oliver's Food Revolution ABC 15 Tab. 1: Vítězové kategorie Outstanding reality program

V roce 2003 byla přidána druhá kategorie, aby docházelo k lepšímu rozlišení mezi soutěžní a informační reality show – „Outstanding reality-competition program“. Vítězové v jednotlivých letech jsou uvedeni v tabulce 2. Outstanding reality-competition program rok pořad televize 2003 The Amazing Race CBS 2004 The Amazing Race CBS 2005 The Amazing Race CBS 2006 The Amazing Race CBS 2007 The Amazing Race CBS 2008 The Amazing Race CBS 2009 The Amazing Race CBS 2010 Top Chef Bravo 16 Tab. 2: Vítězové kategorie Outstanding reality-competition program

15

http://en.wikipedia.org/wiki/Primetime_Emmy_Award_for_Outstanding_Reality_Program (21. 12.

2010) 16

http://en.wikipedia.org/wiki/Primetime_Emmy_Award_for_Outstanding_Reality-

Competition_Program (21. 12. 2010)

18

Optimistický pohled na reality TV hovoří o tom, že v očích některých analytiků představovaly reality TV globální úspěch, důležitý politický fenomén. V některých autoritářských zemích znamenalo hlasování v rámci reality TV pro mnoho občanů první možnost svobodného hlasování a vyjádření svého názoru. Hlasování mělo široké měřítko, byla odbourána určitá tabu, která přetrvávají v ortodoxních kulturách. V pořadu Star Academy v arabském světě (vysílaná v roce 2003) byl zobrazen mužský a ženský svět, žijící společně.17

1.2.2 Typy reality show Není předmětem zájmu této diplomové práce procházet do detailu jednotlivé typy reality show, avšak protože reality show pokrývá velký úsek jednotlivých televizních pořadů s určitým zaměřením, v následující kapitole se zaměřím na základní specifikaci typů pořadu reality show. První oblastí reality show je dokumentární styl. V mnoha programech reality TV se potkáme s tím, že díky „správnému“ pohybu kamery a střihu záběrů, nabývá divák představy, že je pasivním pozorovatelem těch, kteří dělají svou denní práci, profesi. Tento styl natáčení se často označuje jako „moucha na zdi“ či „televize faktu“. Příběhy spiknutí jsou často vyrobeny pomocí editace nebo plánovaných situací, s výsledky připomínajících mýdlové opery – proto vzniklo označení docusoap a docudrama. Dokumentární styl zachycuje hned několik oblastí lidského života. Můžeme se setkat s umisťováním členů do zvláštního životního prostředí, které předtím neznali. Lidé tak žijí v nepřirozených životních podmínkách, zažívají dosud nepoznané životní situace. Původcem tohoto stylu je Real World. Z českého prostředí můžeme zmínit například oblíbený pořad TV Nova Výměna manželek. Tento typ se lehce prolíná s dalším druhem reality programu, kterým je sociální experiment. Ten produkuje drama, konflikt a někdy transformaci. Lidé s různými hodnotami souhlasí, že budou dočasně vsazeni do zcela jiného prostředí, jiných rodin apod. Někdy se v podobných experimentech jednalo i různé pokusy, např. v britské sérii Shattered (vysílána v roce 2004), kde se soutěžící překonávali, jak dlouho by mohli vydržet bez spánku. Příklady z českého prostředí: Udělám cokoli a znovu zmiňovaná Výměna manželek…

17

Lynch, Marc. TBS 15 Reality is Not Enough: The Politics of Arab Reality TV by Marc Lynch [online]. 2006, [cit. 2.1.2011].

19

Dále můžeme v rámci dokumentárního stylu spatřit celebrity, tedy známé osobnosti, které jsou zobrazovány v jejich každodenním životě a v rámci některých pořadů jsou vystavováni konkrétním úkolům (např. pořady Celebrity Big Brother nebo I'm a Celebrity…). Tento formát zatím do českého prostředí příliš nepronikl. Taktéž se můžeme setkat z reality show v podobě vykonávání odborných činností. Tento dokumentární styl zobrazuje odborníky, jak den po dni dělají svou činnost nebo zobrazuje provedení celého jejich projektu v průběhu série. Na obrazovce se neobjeví žádný externí odborník, aby poradil či posoudil výsledky. Z českého prostředí můžeme uvést právě probíhající projekt pořadu o vaření Na nože. Dalším podtypem reality TV je „reality soutěž“, někdy nazývána také jako „reality game show“. Soutěžící jsou natočeni, jak bojují o hlavní cenu, zatímco musí vydržet nějaké úskalí, například že jsou nuceni koexistovat společně v uzavřeném prostředí. Postupně jsou ze soutěže odstraňováni jeden za druhým, až zůstane poslední – výherce. Typickým příkladem, známým z českého prostředí, jsou Vyvolení či Big Brother. V těchto typech soutěže nejde o žádné prokazatelné a skutečné schopnosti účastníka. Jedná se o typ soutěže, kdy stačí diváka zaujmout a ten svému „vyvolenému“ zašle hlas. Podobný rys lze nalézt u seznamovacích soutěží. V českém prostředí není tento formát příliš zažitý, ale opět je tento typ pořadu založený na vyřazování jednotlivých nápadníků, až zůstane poslední, tedy favorit. Příklady z našeho kulturního prostředí: Farmář hledá ženu, Vem si mě… Na druhé straně sem spadají pořady, kdy se jedná o talentu, tedy o prokázání nějaké schopnosti. Diváci opět mohou vyřazovat jednoho kandidáta na vítězství po druhém, až nakonec zůstane vítěz. Z českého prostředí sem můžeme zařadit: StarDance, aneb když hvězdy tančí, Česko-Slovensko má talent, Talentmania, Duety apod. Svůj talent mohou uchazeči předvést také v reality show při hledání práce. Uchazeči předvádějí své umění, jakoby byli na trhu práce a na vítěze čeká smlouva o provedení daného díla či pracovní kontrakt. V České republice není zatím příliš zažité. Některé reality show jsou postavené na tom, že se daná osoba či skupina osob snaží zlepšit svůj dosavadní život, tedy určitá forma sebezlepšení. Může se jednat o dovednosti profesionálního charakteru, tak i o vizáž. Přes rozdíly v obsahu je formát obvykle stejný: první přehlídka představí osoby v jejich současném, ne příliš ideálním, 20

prostředí/postavení. Pak se dotyčný setkává se skupinou odborníků, kteří dávají návod, jak stav zlepšit, nabízejí pomoc a povzbuzení na cestě za úspěchem. Nakonec se televizní kamery opět podívají do prostředí, z něhož daný člověk pochází a spolu s přáteli, rodinou a odborníky posuzují změny, které nastaly. Jako příklad uveďme pořad Jste to, co jíte, vysílaný televizí Prima či svého času probíhající pořad o proměně image Vypadáš skvěle. Dalším typem reality show je renovace, která je českému divákovi velmi dobře známá (pořad TV Prima Jak se staví sen). Ukazuje předělávky, renovace bytů či domovních prostorů v určitém čase, za dopomoci týmu odborníků. Jako první měla premiéru americká verze show s názvem This Old House v roce 1979. Ukazuje se, že renovace začleněná do televizí měla úspěch a tak se k tomu začaly postupem času přidávat prvky soutěžení – známe zejména v podobě „zápas s časem“. Mediální kritik, Jeff Jarvis spekuloval, že právě pořad o renovaci bydlení This Old House je „původní reality show“.18 Za určitých okolností se dá do reality programu zařadit i skytá kamera. Někdy je používaná pro pobavení diváků, jindy pro odhalování trestných činů v rámci investigativní žurnalistiky. Skrytá kamera se poprvé objevila v televizi v roce 1948.19 Na hraně toho, co je a co není nebezpečné, se pohybují pak pořady typu extrémní počiny, v nichž se často jedná o scény, které přímo děsí a divák slabší povahy si při nich zakrývá oči. S tímto formátem začala MTV v roce 2000 a to pořadem s příznačným názvem Fear. Představili jsme si základní typy reality show. Účast lidí v těchto show má zcela určitě několik podnětů, každý jedinec bude motivován něčím jiným. A proto následující kapitola bude věnována motivaci.

18

Jarvis, Jeff. Tag the greatest - but not obvious - TV shows. BuzzMachine [online]. 6. 8. 2005, 8.5.2007, [cit. 2. 1. 2011]. 19 Hill, A. (2005). Reality TV – Audiences and Popular Factual Television. Routledge.

21

1.3 Motivace S pojmem „motivace“ se nejčastěji setkáváme ve smyslu toho, co člověka motivuje k práci (finanční ohodnocení, uznání apod.), či ve smyslu co člověka motivuje k vykonání nějakého činu (upoutání pozornosti, lítost, edukativní charakter apod). Motivací rozumíme hybné síly psychického charakteru. Hybné proto, že uvádějí do pohybu lidské chování a činnost. Síly proto, že mají jednak směr, jednak intenzitu. Jako aktuální síly se projevují v motivaci jako psychickém procesu. Jako potenciální síly vystupují v podobě psychických motivačních dispozic.20 Slovo motivace pochází z latinského výrazu moveo, což znamená, hýbám.21 V odborné literatuře je možné najít velké množství definic motivace. Motivace jako proces, který energizuje chování, a i když vychází z biologických zdrojů, je především procesem psychickým. Motivaci můžeme považovat za psychikou řízený druh regulace.22 Gauman zase vymezuje motivaci jako „to v nás a kolem nás, co nás vede, žene, nutí, abychom se chovali tak, a ne jinak“.23 Pojem motivace vyjadřuje skutečnost, že v lidské psychice působí specifické, ne vždy zcela vědomé či uvědomované vnitřní hybné síly – pohnutky, motivy.24 “ Dle této definice můžeme předpokládat, že ne vždy je motivace vědomou činností a je tedy třeba rozlišovat mezi plánovaným a neplánovaným jednáním. Navíc motivace je proměnlivá v čase, není stálá. Podstatným způsobem ovlivňuje lidské chování, může vést k vyššímu výkonu (zejména v pracovním procesu) a protože se motivace odehrává v podvědomí, můžeme ji definovat jako vnitřní stav organismu.

1.3.1 Vymezení základních motivačních pojmů Motivace úzce souvisí s pojmem motiv, který můžeme považovat za nejzákladnější jednotku motivace. Kdybychom hovořili mluvou matematika, řekli bychom, že motivace je množinou několika motivů. Motiv je jakousi základní jednotkou motivace a ta je tvořena působením těchto motivů. Zatímco motivace představuje ucelený psychologický proces, motiv je příčinou tohoto procesu a je 20

Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 147

21

Hartl, P. & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál, s. 328

22

Nakonečný, M. (1998). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, s. 105

23

Gauman (1969) in Nakonečný, M. (1998). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, s. 102

24

Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2002). Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press, s. 241

22

zaměřen na dosažení určitého cíle či výsledku. Po dosažení cíle motivy většinou pomíjí, ale existují i takové motivy, které působí dlouhodobě (např. zájmy). Ty nebývají vázány na dosažení konkrétního cíle. Motiv neboli pohnutka, určuje směr a intenzitu chování v dvojím smyslu. Jednak jako právě působící síla, to je aktualizovaný motiv, jednak jako dispozice k jejímu vzniku a uplatnění. V prvním případě je motiv prvkem motivační dynamiky, v druhém náleží do motivační struktury osobnosti.25 U člověka se vytváří složitá struktura motivačních dispozic, jež jsou částečně vrozené a částečně získané. K vrozeným motivačním dispozicím patří biologické (primární) potřeby, k získaným sociální (sekundární) potřeby, dále zájmy, hodnotové orientace, a částečně postoje. Získané motivační dispozice se vytvářejí na základě sociální zkušenosti. Nabývají generalizované podoby, což znamená, že určitá tendence se projevuje v různorodých situacích. Jsou značně interindividuálně rozdílné svým zaměřením i intenzitou.26 O získaných motivačních dispozicích, které vystupují jako motivační faktory a zároveň jsou sociálně podmíněné, budeme hovořit podrobněji dále. Motivy, resp. motivační stavy lze chápat jako psychologické příčiny chování a motivaci jako proces, v němž se tyto příčiny konstituují.27 Významnou charakteristickou vlastností motivace, kterou se liší od jiných psychologických procesů, je skutečnost, že působí ve třech dimenzích. Můžeme je označit jako:  směřování chování k určitému cíli (motivace zaměřuje člověka určitým směrem nebo naopak od jiných směrů jej odvrací),  energetizace chování, které určuje sílu chování,  udržování chování, které trvá až do dosažení cíle.28 Člověk může být v jednu chvíli ovlivňován celou řadou motivů. Tyto motivy mohou působit stejným nebo podobným směrem, čímž se jejich účinek zesiluje. Mohou však být orientovány i protichůdně a tím se jejich účinek zeslabuje a v konečném důsledku nemusí vést k dosažení cíle. Výsledné jednání člověka je zpravidla závislé na působení

25


26


27

Nakonečný, M. (1992). Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha:

Management Press, s. 102 28

Nakonečný, M. (1998). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia.

23

celé řady motivů, které mohou mít různý směr, sílu a stálost.29 Typická je substituce motivů. Pokud člověk nemůže dosáhnout vytyčený cíl, hledá a stanovuje si nový cíl tak, aby dosáhl uspokojení aktuálního motivu. Výstižnou charakteristiku motivů podává Hilgard:30  projevy lidských motivů se v různých kulturách liší, i v rámci stejné kultury jsou různé u jednotlivých osob,  stejné motivy se mohou projevovat různými způsoby chování,  ve stejném chování mohou být obsaženy různé motivy,  motivy se mohou projevovat i ve skryté formě,  každý jednotlivý akt může být projevem i několika motivů najednou. K pojmu motiv se velmi úzce pojí pojem stimul. Na rozdíl od motivu se u stimulu jedná pouze o vnější působení, záměrné či nezáměrné ovlivňování člověka. Vhodnou stimulací je možné ovlivnit jednání a chování člověka prostřednictvím motivace. Psychika jedince pak určuje míru ovlivnitelnosti a vlivu působení stimulů na jednání. Existuje množství forem a podob stimulů, přičemž jejich společným jmenovatelem je snaha ovlivnit činnost druhého člověka vnějšími zásahy. Za stimul je považován jakýkoliv podnět, který vyvolá změnu v motivaci. Stimulace je vnější působení na psychiku jednotlivce. Důsledkem jejího působení jsou změny v činnosti jednotlivce, především jeho motivace.31

STIMULACE

PSYCHIKA JEDNOTLIVCE

MOTIVACE

CHOVÁNÍ

Obr. 1: Struktura působení na jednotlivce

Je nutné rozlišovat mezi motivací a motivováním. Motivace je vnitřním procesem, který není možné sledovat, motivování představuje určitý druh vnější

29

Tománková, G. (2006). Účinné formy motivace v organizaci. Brno: Fakulta sociálních věd, Katedra

sociální politiky a sociální práce, s. 9 30

Hilgard (1962) in Nakonečný, M. (1997). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.

31

Bedrnová, E., Nový, I. a kol. (2002). Psychologie a sociologie řízení. Praha:

Management Press, s. 52

24

stimulace, která má vyvolat motivační proces. Motivujícím stimulem se může stát pouze takový podnět, který osloví již existující motivy.32 V souvislosti se stimuly jsou uváděny často termíny impuls a incentiv. Impulsy představují podněty vnější, zatímco incentivy jsou vnitřní podněty. Impulsem či incentivem může být v podstatě cokoliv, ale právě jen může, tj. nemusí. To, co bude skutečně vystupovat jako impuls nebo incentiv, záleží především na motivační struktuře konkrétního člověka…33 Motivační dispozice se stává aktualizovaným motivem bud‘ jako důsledek změn vnitřního prostředí, podmíněný především fyziologickými procesy, ale i psychickými stavy, nebo působením podnětu z vnějšího prostředí. Tyto podněty představují základní vnější zdroj motivace a označují se jako incentivy (pobídky). Zda se podnět stane incentivem (pobídkou) záleží na tom, jak jedinec podnět ocení, ohodnotí, jaký má pro něj význam především ve vztahu k aktuálnímu stavu ale i budoucím cílům.34 S pojmem motivace se pojí termín aktivace. Společným základem obou pojmů je skutečnost, že dodávají energii chování. Aktivace vyjadřuje intenzitu psychických procesů, postrádá však vlastnosti motivace a není konkrétně zaměřena. Je jakýmsi druhem přípravy na určitou činnost, přičemž každý člověk má jinou optimální úroveň aktivace.35 Oproti tomu motivace je zaměřena k určitému konkrétnímu cíli. Jiná definice hovoří o aktivaci jako o nespecifické mobilizaci energie organismu, tj. mobilizaci, nabuzení či vzrušení.36 Zmínili jsme, že motivace je zaměřena ke konkrétnímu cíli. K dosažení takového cíle je třeba vyvinout velké úsilí a mnohdy překonat překážky. Pokud se však překážky nedaří

32

Nakonečný, M. (1995) in Tománková, G. (2006). Účinné formy motivace v organizaci. Brno: Fakulta

sociálních věd, Katedra sociální politiky a sociální práce, s. 9 33


Management Press, s. 243 34

Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 147–148

35

Nakonečný, M. (1998). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia.

36



25

zdolat, dochází mnohdy ke frustraci. Míra frustrace je u každého jedince jiná. V případě, kdy dochází k frustrujícím událostem dlouhodobě, mluvíme o deprivaci. Pocit frustrace může být způsoben dvěma základními typy frustračních situací:  nepřítomností předmětu, který by umožnil dosažení cíle a uspokojení potřeby, ke které směřovalo úsilí,  existencí překážky, která brání dosažení cíle, tyto překážky mohou být vnější (objektivní) nebo vnitřní (subjektivní); dále mohou být pasivní (pouze existují) a aktivní (působí proti úsilí jedince).37

1.3.2 Motivace jako psychický proces a jako psychická dispozice Každé chování člověka je motivované, i když samotným člověkem nemusí být motivy zcela nebo vůbec uvědomovány. Někdy si člověk uvědomuje vnější cíl, ne však samotné motivy, které ho k němu podněcují nebo ho od něho odrazují. Někdy si uvědomuje část motivů určitého chování či činností, a nemusí to být právě ty hlavní, kdežto jiné motivy si neuvědomuje. Může se stát i to, že není ochoten připustit některé motivy před druhými lidmi i sám před sebou, protože jsou v rozporu s jeho jinými motivy a s požadavky společnosti. Projevy motivů se liší nejen v různých kulturách, ale mohou se lišit i rámci jedné kultury, zejména vlivem tradic, obyčejů, náboženských představ a podobně. Stejné motivy se mohou projevovat různými způsoby chování, například motiv bezpečí se může projevovat jako vyhnutí se ohrožení nebo odstranění nebezpečí. Člověka může vést k určitému jednání současně několik motivů. Například v umělecké tvorbě to může být motiv samotné práce, která přináší člověku uspokojení, a vedle toho také snaha o uznání a ocenění i finanční zisk. Přitom stejné jednání jednoho člověka může být výsledkem jiné kombinace motivů než u druhého. V průběhu života se také u téhož jedince může změnit motivace k určité činnosti.38 Cílem se rozumí obraz budoucího stavu, kterého se snaží člověk dosáhnout nebo kterému se snaží vyhnout. Motivovaná činnost vzniká za určitého stavu a směřuje k dosažení jiného stavu, který je právě stavem cílovým. Tato snaha bude tím silnější, čím intenzivnější bude motivovanost člověka. Cíl vyjadřuje směr motivace, snaha 37


Management Press. 38


26

o jeho dosažení intenzitu motivace. Intenzita motivace závisí na aktivační úrovni, to je na tělesné a psychické připravenosti k dosažení cíle. Cíl má kromě motivační charakteristiky také poznávací a emocionální aspekt. Poznávací aspekt je dán více či méně jasnou představou toho, čeho chce člověk dosáhnout. Emocionální aspekt je spjat s předpokládaným uspokojením, které člověk od dosažení cíle očekává. Cíl je na rozdíl od motivu vždy vědomý.39 Vztah motivu k cíli, který je pro motivaci klíčový, se projevuje ve vědomí podle A. N. Leonťjeva40 jako smysl. Smysl je vytvářen vztahem toho, co podněcuje člověka k činnosti, k tomu, nač je jeho činnost zaměřena jako na svůj bezprostřední výsledek. Struktura vědomí je potom charakterizována vztahem mezi smyslem a významem. Význam jako zobecnění objektivní skutečnosti, jako krystalizace společenské zkušenosti ve formě poznatku, pojmu, dovednosti, normy aj. patří především ke společenskému vědomí, zároveň je však reálnou „jednotkou“ vědomí individuálního, které se osvojováním těchto významů rozvíjí. Vztah smyslu a významu ve struktuře vědomí je dán tím, že smysl je vždy smyslem něčeho, a proto musí být konkretizován ve významech. Na druhé straně významy se stávají vnitřní složkou vědomí, je-li v nich konkretizován smysl vlastní činnosti.41 Vyvstává otázka rozdílu mezi motivací a vůlí. S. L. Rubinštejn42 charakterizuje volní jednání jako cílevědomé jednání, při kterém si člověk jasně uvědomuje následky, které z dosažení cíle vyplynou, a také motivy, které jej k tomuto jednání nutí.43 V této souvislosti rozlišuje M. Brichcín44 cílesměrné a cílevědomé chování. Cílesměrné chování je regulováno podle předem určeného programu. U cílevědomého chování není program předem pevně určen, ale je sestavován jen pro dané chování a s ohledem na dosažení žádoucího cíle. Při cílevědomém chování člověka

39


40

Alexej Nikolajevič Leonťjev (1903–1979), sovětský marxistický psycholog, zabývající se vývojovou

psychologií a teoretickými otázkami psychologie 41 42

Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 148 Sergej

Leonidovič

Rubinštejn

(1889–1960),

ruský

psycholog,

zabýval

se

filozofickými

a metodologickými základy psychologie a problematikou poznávacích procesů 43

Rubinštejn, S. L. (1964). Základy obecné psychologie. SPN, s. 537

44

Milan Brichcín (1930), český psycholog, emeritní ředitel Psychologického ústavu FF UK. Autor více

než 70 publikací.

27

je záměrně řízen nejen „směr“ budoucí tělesné činnosti, ale je „programována“ zčásti také aktivita vnitřních orgánů, zajišťujících „energetickou“ stránku chování. Tato aktivační komponenta cílevědomé regulace činnosti člověka vystupuje jako volní úsilí, případně síla vůle.45 Člověk se ujímá většinou takových úkolů a vstupuje do takových situací, o nichž se domnívá, že je svými schopnostmi zvládne; ostatním úkolům a situacím se vyhýbá. Důvěra ve vlastní schopnosti pomáhá člověku překonávat těžkosti. Síla důvěry je dána minulými úspěchy a neúspěchy. Dosažený úspěch obvykle posiluje sebevědomí a víru ve vlastní schopnosti, neúspěch naopak sebevědomí snižuje. V reálném životě je často nemožné, aby člověk dosáhl uspokojení všech aktivovaných motivů současně. Proto se musí některých vzdát ve prospěch jiných. Pro dosažení cíle je vedle motivace nezbytná znalost způsobů a prostředků, jakými lze cíle dosáhnout. Člověk zvažuje reálnost úspěchu, protože selhání by naopak mělo negativní dopad na jeho sebepojetí.46 Komplex vztahů a přechodů v uvedeném příkladu se stal do jisté míry předmětem experimentálního výzkumu při analýze tzv. aspirační úrovně (J. Janoušek, 2005). Byla zkoumána v Lewinově škole nejprve v Německu (F. Hoppe, 1930), potom v USA (K. Lewin et al., 1944). Aspirační úroveň je rovina výkonu, kterou si proband vnitřně stanovuje k dosažení při zvládání určitého úkolu. Obvykle jde o úkol středního stupně obtížnosti nebo se volí úkoly různého stupně obtížnosti. Fungování aspirační úrovně má čtyři fáze. V první fázi je proveden výchozí výkon. V druhé fázi má proband na základě zkušenosti se svým výkonem v prvním pokusu odhadnout rovinu svého výkonu v následujícím pokusu. Stanoví si tak aspirační úroveň týkající se dalšího výkonu. Ve třetí fázi se vykoná další pokus. Ve čtvrté fázi reaguje proband na tento nový výkon pocitem úspěchu či neúspěchu spojeným se sebehodnocením. Výkon závisí jednak na subjektivně vnímané obtížnosti úkolu, jednak na aspirační úrovni, kterou si proband stanovil. Pocit úspěchu či neúspěchu závisí na tom, zda bylo aspirační úrovně při novém výkonu dosaženo či nikoliv.47 Proces fungování aspirační úrovně se může opakovat. Úspěch a neúspěch v předchozím procesu ovlivňuje zpravidla stanovení aspirační úrovně v dalším procesu. Úspěch obvykle vede ke zvýšení následující aspirační úrovně, neúspěch k jejímu 45

Brichcín, M. (1999). Vůle a sebekontrola (Teorie, metody, experiment). Praha: Univerzita Karlova,

Karolinum, s. 98 46


47

Tamtéž

28

snížení, přičemž intenzita úspěchu či neúspěchu tento efekt zvýrazňuje. Trvalé stanovování vyšší či nižší úrovně aspirace, než byl předtím dosažený výkon, je potom trvalým individuálním rysem daného probanda. Aspirační úroveň souvisí s očekáváním. Jak však ukázal L. Festinger již v roce 1942, úroveň aspirace je obvykle vyšší než očekávání samo o sobě. To znamená, že lidé obvykle „chtějí‘ více, než co racionálně očekávají. Při ovlivňování aspirační úrovně může působit řada jak intraindividuálních, tak skupinových faktorů. K intraindividuálním faktorům patří například míra osobního významu úkolu pro jedince nebo nereálná přání místo realistického očekávání aj. Jako skupinové faktory mohou působit: konflikt mezi standardní normou výkonu referenční skupiny a individuální normou výkonu, přítomnost, prestiž a chování experimentátora nebo publika a další. Pod vlivem takových faktorů může docházet k rozštěpení aspirační úrovně na veřejně a soukromě zastávanou.48

1.3.3 Druhy motivace Na motivace se dá pohlížet z různých úhlů pohledu a typy motivací jsou oblasti zcela individuálního rázu. Přesto vše směřuje k dvojímu hlavnímu dělení, a to na motivaci „materiální“ (peníze apod.) a pak jakési „vnitřní uspokojení“ (práce, ocenění, úspěch apod.). F. Herzberg (1959) ve své dvoufaktorové teorii rozděluje motivace na: a) hygienické faktory – motivace je spojována s faktory pracovního prostředí, jako jsou odměňování a vztahy na pracovišti b) motivátory – motivace je spjata s vnitřními pocity, které vznikají při vykonávání práce. Tímto vnitřním zdrojem motivace je především práce sama, pocit odpovědnosti, uznání a možnosti kariérního postupu. Herzberg říká, že přítomnost hygienických faktorů motivaci nevytváří. Pokud nejsou hygienické faktory přítomny, způsobují nespokojenost. Lidé je totiž berou jako samozřejmost. Jsou-li motivátory přítomny, vyvolávají vysokou míru motivace, jejich nepřítomnost ovšem nevyvolává velkou nespokojenost.49

48


49

Charvát, J. (2006). Firemní strategie pro praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., s. 54

29

1.4 Sociální motivace Problematika sociální motivace je kombinací dvou, vzájemně na sebe působících disciplín – psychologie a sociologie. Na jedné straně využívá obecně-psychologických poznatků, na straně druhé vystihuje sociálně-psychologická specifika. V předcházející kapitole jsme se věnovali stručnému vymezení základních pojmů a pojmů blízkých či souvisejících s motivací. Tato kapitola tvoří přehled základních motivačních faktorů a poukázání na jejich sociální povahu (potřeby, zájmy, hodnoty a hodnotové orientace, postoje).

1.4.1 Základní motivační zdroje a jejich sociální povaha Zdroje motivace vysvětlují, co je příčinou motivace a jak vzniká. „Jako zdroje motivace označujeme ty skutečnosti, které motivaci vytvářejí“.50 K základním zdrojům motivace člověka patří především:  potřeby  zájmy  hodnoty (hodnotové orientace)  postoje (jen zčásti) Potřeby jsou považovány za nejčastější a nejvýznamnější zdroj motivace. Jedná se o subjektivně pociťovaný nedostatek něčeho, co je pro život jedince nezbytné. Podstatnou stránkou potřeby je její subjektivní prožívání, nejčastěji jako pocit napětí, nelibosti, strádání. Potřebou se může stát i to, co objektivně potřebou není, nebo co dokonce organismu škodí, jako je kouření, alkohol, drogy. V tomto smyslu potřeby vyjadřují závislost na životních podmínkách. Zároveň však potřeby podněcují k dosažení příslušných životních podmínek. V tomto ohledu jsou potřeby hybnou silou lidské činnosti. Odtud plyne elementární dynamika aktualizace potřeby, činnosti zaměřené na její uspokojení a výsledného ukončení činnosti spolu s uspokojením příslušné potřeby. Uspokojování potřeb probíhá v určitých společenských podmínkách, které určují požadované způsoby tohoto uspokojování. Osvojování způsobů

50



30

uspokojování potřeb v souladu s tradicí dané kultury je jednou z podstatných složek socializace.51 Pociťovaného napětí, které je spouštěcím mechanismem motivačního procesu, vede k vyvinutí činnosti zaměřené na odstranění napětí a tím k naplnění potřeby. Uspokojením potřeby vzniká prostor pro potřebu novou. „Potřeby představují onen fundament, na němž se vytváří veškeré chování a veškerá psychická činnost člověka včetně myšlení, emocí a vůle… Motivace neexistuje bez potřeb, které spočívají v jejich základech.“52 Z potřeby jako zdroje motivace vychází řada motivačních teorií. V psychologii rozlišujeme dvě základní skupiny potřeb – biologické a psychologické. V jiných děleních se setkáme s klasifikací potřeb rozšířenou o potřeby ekonomické: 1) biologickými (hlad, žízeň) 2) ekonomickými (vlastnictví) 3) psychologickými (sociální kontakty, uznání).

Obr. 2: Maslowova pyramida potřeb53

Obvyklým vodítkem pro klasifikaci potřeb je jejich Maslowova hierarchická klasifikace54. Pyramidu potřeb definoval americký psycholog Abraham Herold Maslow

51


52

Simonov (1975) in Nakonečný, M. (1998). Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia, s. 110

53

http://www.volny.cz/zsdrozdin/bk.html (11. 12. 2010)

54


31

v roce

1943

a

dle

této

teorie

definoval

pět

základních

lidských

potřeb

od nezákladnějších (nejnižších) po nejvyšší. První čtyři kategorie (zdola) Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako existenční potřeby (bytí) nebo růstové potřeby. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Za nejvyšší považuje Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Paradoxem, je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem a pohodlím. Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, tj. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K naplnění a uspokojení většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu.55 Nejnižší patro pyramidy tvoří fyziologické potřeby. Jedná se o základní tělesné potřeby lidského organismu a mají nejvyšší prioritu v rámci celé pyramidy. Řadíme sem potřebu vody, přijímání potravy, dýchání, vylučování a vyměšování, dále potřebu tělesné regulace, pohlavního styku, spánku apod. Druhé patro pyramidy tvoří potřeby bezpečí, jistoty, které vznikají v situacích ohrožení. Potřeby bezpečí nevznikají samostatně, vždycky jejich potřeba začne narůstat ve chvíli, kdy jsou naplněny potřeby fyziologické. Mezi tyto potřeby řadíme jistotu rodiny, zdraví, zaměstnání, příjmu, fyzické bezpečnosti (ochrana před násilím a agresí). Ve chvíli, kdy jsou uspokojeny potřeby fyziologické a bezpečí, přichází na řadu třetí vrstva – sociální potřeby. Jedná se o potřeby sounáležitosti a lásky, to znamená být akceptován, někomu patřit, být milován. Jedná se tedy převážně o citové vztahy, jakými jsou přátelství, partnerský vztah a potřeba mít rodinu. Dalším, velmi důležitým, patrem pyramidy je potřeba uznání, úcty. Sem řadíme potřeby dosažení respektu, důvěry, souhlasu. S tím již úzce souvisí další stupeň pyramidy potřeb, a tím je potřeba seberealizace, uplatnění svých schopností. Jedná se o existenční potřeby a vychází z toho, že člověk chce být vždy lepším a lepším, překonává sám sebe a díky svým schopnostem naplňuje tuto potřebu. 55

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida (11. 12. 2010)

32

Maslow definoval seberealizované osoby takto: 

Přijímají okolnosti života (včetně sebe sama) namísto toho, aby je odmítali nebo se jim vyhýbali.



Jsou spontánní v tvorbě svých myšlenek a činů.



Jsou tvořiví.



Zajímají se o řešení problémů, často i o řešení problémů jiných lidí. Řešení těchto problémů hraje v jejich životě často klíčovou roli.



Cítí blízkost jiných lidí a všeobecně si váží života.



Mají vnitřní etiku, která je nezávislá od vnější autority.



Posuzují jiné lidi bez předsudků, způsobem, který je možné považovat za objektivní.56

Názory z pozdější doby (R. Baumeister, M. Leary, 1995) považují za základní lidskou potřebu – potřebu sociálního kontaktu. Ta může zahrnovat Maslowovu potřebu bezpečí, sounáležitosti i uznání. Patrně je možné chápat ji jako nadřazenou potřebu, jejíž uspokojování plní několik důležitých funkcí. R. Baumeister a M. Leary hovoří o fundamentální potřebě náležet nebo patřit někomu. Potřeba sociálního kontaktu může však mít různé podoby. Může jít například o potřebu sdružování, kdy se lidé stýkají na základě stejných zájmů, sdílení stejných náboženských či politických idejí a podobně. Jinou podobu potřeby sociálního kontaktu mají interpersonální vztahy, které mohou být náhodné, krátkodobé až dlouhodobé a s různou mírou důvěrnosti a těsnosti vztahu. Zvláštní případ představuje potřeba participace druhých osob na vlastní činnosti a na různých událostech našeho života, například pomoc při různých pracích, účast na oslavě narozenin, ale také při nešťastných událostech a jiné. Uspokojení přináší nejen samotná přítomnost blízké osoby a společné prožitky, ale také očekávané pozitivní odezvy ze strany druhých osob. Tato potřeba se utváří patrně již v dětství, kdy dítě vyžaduje participaci například při hře.57 Samostatné téma tvoří potřeba navazovat pozitivní a blízké vztahy, jejichž základ je spatřován v citové vazbě, připoutání (attachement). Na počátku 50. let začal attachement

zkoumat

J. Bowlby,

později

proslula

srovnávacím

výzkumem

56

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida (11. 12. 2010)

57


33

M. Ainsworthová.58 Attachement vyjadřuje těsnou vazbu partnerů, charakterizovanou pocitem jistoty a bezpečí. K sociálním potřebám se dále řadí potřeba moci, která může být silnější než touha po finančním zisku. Je to potřeba ovlivňovat a ovládat jiné lidi, určovat jejich osudy, řídit jejich činnost, mít převahu nad okolím a mít ho pod kontrolou. Potřeba moci, jak upozornil již A. Adler, je kompenzací pocitu méněcennosti. Při uspokojování této potřeby je patrně nejdůležitější snaha o zvyšování vlastní hodnoty.59 Vlastní vývojovou dynamiku potřeb lze postihnout teprve tehdy, když se analyzuje v širším společenském kontextu. Konkrétní mechanismy vývoje potřeb lze potom rozlišit přibližně v trojí podobě. Především je to transformace nových produktů a nových sociálních a kulturních podmínek v nové potřeby. Pro nové potřeby je zpravidla charakteristické, že se přesouvá jejich těžiště od sebeuspokojovací funkce k vytváření podmínek pro rozvinutější činnost člověka a odpovídající změnu životního způsobu. Druhý mechanismus spočívá v aktivaci vývojových potřeb. Je dosud předmětem výzkumu, zda vývojové potřeby projevující se ve hře, učení, tvořivé činnosti jsou samostatným druhem potřeb nebo zda jde o vývojové dispozice vlastní všem lidským potřebám. K tomu, aby se tyto potřeby mohly plně aktivovat, jsou nutné kromě vnitřních předpokladů určité vnější podmínky. Zároveň jsou pro aktivaci těchto potřeb zvlášť vhodná určitá období v individuálním životě člověka. Třetím mechanismem je motivační přesun z cíle činnosti na samotnou činnost, která k němu vede. Provádění činnosti se tak stává z prostředku cílem, z prostředku uspokojování potřeby se stává samo potřebou. Člověk postupně přestává být motivován vztahem výsledku činnosti k uspokojování výchozích potřeb a je motivován vykonáváním činnosti samotné. Patří sem zvyšování tvořivých momentů a kulturnosti v práci, ve způsobu trávení volného času a podobně. I na tomto motivačním posunu se zřejmě podílejí vývojové potřeby.60 Dalším významným zdrojem motivace jsou zájmy. Zájmy jsou specifickým druhem motivace a jsou významné především při volbě způsobu trávení volného času.

58


59

Tamtéž

60


34

Představují různorodou kategorii, společným prvkem je upřednostňování určité poznávací aktivity. Zájem směřuje k vyhledávání takových předmětů, aby činnost s nimi spojená vedla k uspokojení. Zájmy mohou být krátkodobé i dlouhodobé (i celoživotní). Za charakteristické jsou považovány tři prvky: 1) mobilizace pozornosti, 2) citový vztah, 3) snahové poznávání.61 I když mezi zájmem a potřebou nejsou ostré hranice, zájem je vědomě aktivnější a zároveň výrazněji vázán na určitý konkrétní předmět.62 Návaznost zájmu na potřebu je dána tím, že člověk má především zájem o předmět, který je pro něho potřebný. Zároveň se větší „předmětnost“ zájmu projevuje v tom, že člověk může mít zájem o předměty a jevy, které přesahují okruh jeho potřeb.63 Přejděme nyní od zájmů k hodnotám. Hodnoty jsou objektivní přírodní a společenské jevy hmotné či duchovní povahy, které slouží k uchování a rozvoji základních vztahů mezi člověkem a společností, člověkem a přírodou, k uchování a rozvoji samotného lidského života. Objektivní jevy jsou však hodnotami nejen proto, že život člověka udržují a v jeho nejvlastnějších dimenzích obohacují. Člověk o ně musí zároveň usilovat, případně je vytvářet. Z toho důvodu se hodnoty projevují ve specifické motivační podobě hodnotových orientací, úzce spjatých s potřebami a zájmy.64 Hodnoty mají hlubší význam mezi motivačními zdroji. Jako podstatný rozdíl mezi zájmy a hodnotami uvádějí Bedrnová a Nový ve své knize Psychologie a sociologie řízení skutečnost, že hodnoty mají normativní charakter. V každé společnosti existují obecně platné hodnoty. Hierarchie hodnot souvisí s typem osobnosti a hodnotou může pro člověka být cokoliv, čeho si cení a váží. Každý člověk si vytváří svůj hodnotový systém a v jeho rámci pak určuje, co je pro něj zásadní a co podružné. Hierarchie hodnot se u lidí liší, např. někdo preferuje práci jako hlavní zdroj seberealizace, jiný klade důraz na rodinu. Hodnotové zaměření člověka se projevuje v různosti vnímání důležitosti motivačních faktorů. Pokud je způsob života v souladu s hodnotovým systémem, přináší člověku spokojenost. Je však pravděpodobné,

61

Lacerbeau (1955) in Nakonečný, M. (1997). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.

62

Rubinštejn, S. L. (1964). Základy obecné psychologie. SPN, s. 666

63


64


35

že člověk bude více motivován k činnostem, které jsou v souladu s jeho hodnotovým systémem.65 Posledním motivačním zdrojem jsou postoje. Postoje jsou osvojené psychické dispozice, které trvale charakterizují výběrovost člověka při přijímání vlivů zvnějšku a při činnosti vůči okolnímu prostředí. U postojů lze rozlišit poznávací a emocionální stránku a dále vázanost na určitý druh činností, aniž se ovšem s činnostmi ztotožňují. To podstatné však je, že poznávací a emocionální stránka, jakož i vázanost na určitý druh činností, jsou podřízeny hodnocení. Postoj je především hodnotící vztah, a proto také pro každý postoj je charakteristická určitá míra pozitivnosti či negativnosti vztahu vůči danému předmětu. Na rozdíl od hodnot je ovšem postoj primárně psychickým jevem.66 Jaký je vztah postojů k motivům? Jak postojům, tak motivům je společné to, že se vztahují k zaměřenosti lidského chování, případně činnosti. Odlišnosti jsou však dány následujícími rozdíly:  konstrukt postoje odlišuje od motivu za prvé tím, že postoj není charakterizován nějakým pudovým stavem, ale jen odkazuje na pravděpodobnost, že daný motiv a jeho doprovázející pud může být vyvolán  postoj je označován svým objektem a může být posuzován jako objektově specifický, zatímco motivy jsou označovány svými cíly a jsou cílově specifické (motiv je zaměřen na dosažení cíle, kdežto postoj je zaměřen na svůj objekt)  motiv navozuje vždy aktuální motivační stav, kdežto postoj jako ustálený vztah jedince k jeho předmětnému a přírodnímu prostředí navozuje možnost příslušných motivací. Tím se postoj odlišuje od všech motivačních faktorů ve vlastním slova smyslu, ať to jsou potřeby, zájmy či hodnotové orientace. Vezměme jako příklad vztah k práci. Ať již jde o potřebu pracovat, zájem o práci či orientaci na práci jako hodnotu, při všech rozdílech mezi těmito motivačními faktory je jim společné kladné přijímání práce. Na rozdíl od toho postoj k práci může být kladný či záporný, má širší hodnotící spektrum.67 65

Tománková, G. (2006). Účinné formy motivace v organizaci. Brno: Fakulta sociálních věd, Katedra

sociální politiky a sociální práce, s. 105 66


67


36

1.4.2 Motiv společné činnosti Mnohdy dochází k motivaci provádět společné činnosti. Co je na provádění společné činnosti přitažlivější oproti provádění činnosti individuální? Druhá osoba může motivovat jedince k tomu, aby se naučil to, co umí či získal druhý, tak aby se mu vyrovnal. Společná činnost je tedy potenciálním prostředkem k vyrovnání se druhému. Druhá osoba se může taktéž stát hodnotitelem či nositelem poznatků a pomáhá tak svému partnerovi k uspokojení jeho potřeby sociálního souhlasu, shody s druhými, ověření si názorů, postojů, hodnot a podobně. Skupinová činnost má svou specifiku a totéž platí o skupinové motivaci. Vedle individuálního „já“ (self) může existovat také sociální „já“. Toto sociální „já“ může mít zase

dvojí

podobu.

Jedna

podoba

tohoto

sociálního

„já“

se

odvozuje

od interpersonálních vztahů, jako jsou vztahy mezi dítětem a rodičem, milenci, přáteli, je spojena s interpersonální identitou. Po motivační stránce sem patří výše uvedená potřeba interpersonálního kontaktu. Druhá podoba sociálního „já“ se odvozuje od společné identifikace s nějakou symbolickou skupinovou či sociální kategorií. Odpovídající skupinová či sociální identita vyžaduje určité odosobněné sebepojetí. Někteří autoři hovoří o kolektivním „já“, které reflektuje internalizaci norem a charakteristických rysů referenční skupiny.68 Soudržnost skupiny je v přímé souvislosti s přijímáním skupinového cíle za svůj. Čím soudržnější je skupina, tím více přijímají její členové skupinový cíl, což souvisí s tím, že členové soudržné skupiny jsou na sobě značně závislí, a může tak být vykonán tlak na ty, kteří se odchylují. Na druhé straně individuální uspokojení skupinovým cílem soudržnost skupiny posiluje. Vztah individuální potřeby a skupinového cíle se mění v závislosti na dosahování tohoto cíle. Jestliže skupina je trvale neúspěšná, jedinec na její cíle rezignuje. Jestliže naopak je skupina úspěšná, individuální potřeby jsou s jejími cíli stále více spjaty.69

1.4.3 Teorie vnímaného sebeuplatnění Všechny uvedené druhy motivace, individuální, interpersonální a skupinové, a rovněž propojení motivace s procesy kognitivními, afektivními a selektivními jsou

68

M. Brewerová a W. Gardnerová (1996) in Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie.

Praha: Grada Publishing, a.s., s. 156 69


37

zahrnuty do teorie vnímaného sebeuplatnění (perceived self-efficacy, 1997) Alberta Bandury. A. Bandura vymezuje vnímané sebeuplatnění jako víru lidí ve vlastní schopnosti organizovat a provádět aktivity, které jsou potřebné k dosažení daných výsledků. Moment zaměřenosti na dosažení cíle, který je tu obsažen, připomíná aspirační úroveň. Tím se však vnímané sebeuplatnění nevyčerpává. Patří sem i uplatnění, efektivnost. Vnímané sebeuplatnění považuje za komplexnější, než je motivace. Pokud jde speciálně o motivaci, rozlišuje Bandura tři druhy kognitivních motivátorů. Dva z nich působí anticipačně – to jsou uvědomované cíle a očekávané výsledky. Třetí působí retrospektivně, jsou to vnímané příčiny úspěchu a neúspěchu. A. Bandura dále nastiňuje souvislost mezi osobním uplatněním, efektivností, kolektivním uplatněním a sociální změnou. Silný smysl pro osobní uplatnění, efektivnost, je podstatný pro úspěšnou adaptaci a změnu bez ohledu na to, zda je dosahována individuálně nebo členy skupiny, kteří nasazují své osobní schopnosti pro nejlepší kolektivní využití.70 V předcházejících kapitolách o motivacích jsme si představili, jaké jsou motivátory a potřeby lidí, které je ženou kupředu a realizují tak své cíle. Můžeme nacházet stejné paralely i v tom, co člověka motivuje k tomu, aby přišel do pořadu Pošta pro tebe ventilovat svůj příběh. Co je jejich motivátorem? Jaký k tomu mají vnější impuls? Mají nějaký zájem na tom, aby našli osobu, kterou hledají? Nebo někteří chtějí vyjádřit úctu druhému? Někteří aktéři vstupují do pořadu s pocitem jakési seberealizace, upozornění na sebe samé. Zkrátka motivačních vlivů na účast v pořadu je hned několik. Jak pro člověka, který si někoho nechává najít a zve do pořadu, tak pro ty, kteří pozvání přijímají. A v neposlední řadě i pro diváky jak v televizním studiu, tak doma u televizních obrazovek. Co všechny tyto aktéry a diváky vede k účasti na vysílání a sledování pořadu? Na tyto otázky a motivační vlivy se pokusím částečně odpovědět v kapitole 4, která analyzuje odpovědi diváků pořadu.

70

A. Bandura (1997) in Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing,

a.s., s. 157–158

38

1.5 Ontologické bezpečí 1.5.1 Důvěra a ontologické bezpečí, tradice Ontologické bezpečí je určitá forma pocitů bezpečí v širokém slova smyslu. Tento výraz se týká důvěřivosti, kterou má většina lidských bytostí v trvalosti své vlastní identity a ve stálosti sociálního a materiálního prostředí svého jednání. Pocit spolehlivosti osob a věcí je základem pocitů ontologického bezpečí. Ontologické bezpečí má co do činění s „bytím ve světě“. Je však spíše emocionálním než kognitivním jevem a je zakořeněno v nevědomí. Je to jakýsi pocit důvěry v trvalost vlastní

identity

a

stabilitu

okolního

materiálního

a

sociálního

prostředí.71

V předmoderním světě musí být ontologické bezpečí pochopeno zejména ve vztahu ke kontextům důvěry a k formám rizika nebo nebezpečí, které jsou zakotveny v místních okolnostech. V předmoderních kulturách většinou převládaly čtyři lokalizované kontexty důvěry: příbuzenské vztahy, místní komunikáty, náboženské kosmologie, tradice. Výraz tradice v nejobecnějším slova smyslu odkazuje ke slovu traditum – což znamená všechno, co je přenášeno nebo předáváno z minulosti.72 Tradice může zahrnovat prvky normativní povahy (zvyky z minulosti mohou sloužit jako návod pro budoucí jednání).73 Tradice slouží jako prostředek spojení přítomnosti a budoucnosti; orientovaný na minulost v reverzibilním čase. Tradice odráží určitou podobu strukturace času, která má rovněž přímý vliv na jednání v prostoru.74 Tradice sice zachovává svůj význam, ale zásadním způsobem se proměňuje: přenos symbolických materiálů, které tvoří tradici, je stále více odtržen od společenské interakce na sdíleném místě. Tradice nemizí, ale ztrácejí svoje zakotvení ve společném prostředí každodenního života.75 Lévi-Straussův pojem „reverzibilního času“ má pro pochopení časovosti ústřední význam. Reverzibilní čas je časem opakování a je řízen logikou opakování – minulost je prostředkem uspořádání budoucnosti. Tradice je rutina. Významy rutinních činností pramení ze všeobecného respektu, či dokonce úcty, k tradici a ze spojení tradice s rituálem. Rituál má často charakter nátlaku, ale přináší hluboké uspokojení, neboť daný soubor praktik naplňuje posvátným rozměrem. Obecně tradice přispívá 71

Giddens, A. (2003), Důsledky modernity, 2. vydání, SLON, Praha, s. 85

72

Shils in Thompson, J. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum, s. 150

73

Thompson, J. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum, s. 152

74

Giddens, A. (2003). Důsledky modernity, 2. vydání, SLON, Praha, s. 92–96

75

Thompson, J. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum, s. 152

39

základním způsobem k ontologickému bezpečí tou měrou, jak udržuje důvěru v kontinuitu

minulosti,

současnosti

a budoucnosti

a

spojuje

tuto

důvěru

s rutinizovanými sociálním praktikami.76

1.5.2 Televize a ontologické bezpečí Roger Silverstone ve svém článku Television, Ontological Security and the Transitional Object popisuje, jaký vliv mají média na ontologické bezpečí jedinců. Odvracejí jejich pocity úzkosti a strachu a pomáhají vytvářet pocit bezpečí v rámci každodennosti. Taktéž eliminují paniku a chaos a udržují rituály a rutiny. Pomáhají organizovat sociální vztahy v čase a prostoru a oddělují soukromou sféru od veřejné. Bezpochyby jsou tedy média jako jeden ze zdrojů ontologického bezpečí.77 V čem ono ontologické bezpečí spočívá, uvádí Anthony Giddens ve své knize Důsledky modernity. Dodává pravidla a pocity řádu v rámci každodennosti. Kromě řádu a pravidel dává všednímu dni strukturu, aby nedocházelo k pocitům chaosu, strachu a úzkosti. Dáme-li každodennosti strukturu, bude snesitelnější. Pokud hovoříme o televizi, coby zdroji ontologického bezpečí, je to dáno několika vlivy: 

je vždy dostupná, slouží jako tranzitní objekt



je nezničitelná (nelze ji zlikvidovat, jen přerušit (pokud ji vnímáme jako proud televizního vysílání)



vysílání je vždy přítomné (tím, že stále je, zvyšuje pocit bezpečí)



pravidelná (má stálé vzorce ve vysílacím schématu, které se opakují)



kolem televize se tvoří rituály času a prostoru

1.5.3 Televize a rituály času Televize stanovuje časová pásma, čímž dochází ke strukturalizaci všedního dne. Toto rozfázování vyplývá s televizního rytmu, který ovlivňuje televizní pořady (například večer v televizi začíná ve 20:00). Lidé se fixují k určitému pořadu, což je pro ně „uklidňující“. Jako příklad může posloužit relace Počasí – i když bude předpověď nepříznivá, divák počasí bude spokojen, neboť v daný čas byla odvysílána jeho relace,

76

Giddens, A. (2003). Důsledky modernity, 2. vydání, SLON, Praha, s. 92–96

77

Silverstone, R. (1993). Television, ontological security and the transitional object. London: Sage, s.

577–580

40

na níž se těšil či byl zvědavý.78 Podobně tomu je již pátý rok s Poštou pro tebe, která stabilně zaujímá své místo v televizním programu každou středu po dobu školního roku (září-červen).

1.5.4 Televize a rituály prostoru Hovoříme-li o rituálech prostoru, máme tím na mysli prostorové uspořádání bytu či domova. Rozložení nábytku a jiných předmětů v místnosti je závislé na umístění televize, popř. naopak. Dochází k oddělení soukromého a veřejného prostoru. Za soukromou sféru považujeme svůj domov, místo, kde nejsou žádní cizinci, zkrátka opak toho, co vidíme v televizi.79

1.6 Mediované obsahy a jejich vztah ke společnosti a realitě Vztah mezi mediální produkcí a realitou patří k základním otázkám studia médií. Na jedné straně stojí mediální skutečnost, tedy vše, co se objevuje v médiích a co se stává součástí naší zkušenosti, a na druhé straně sociální skutečnost, tedy to, co každému svému příslušníkovi nabízí společnost jako představu o světě, podle čeho jedinec zakotvený v určité společnosti vykládá svět kolem sebe. Obě tyto „skutečnosti“ jsou neustále vytvářené, potvrzované a opravované společenskou praxí, jsou podmíněny kulturně a historicky. Navzájem se doplňují, ovlivňují, popírají, konkurují si – a ve svém úhrnu tvoří základ zkušenosti, s jejíž pomocí se člověk vztahuje ke svému okolí, formuluje si soudy o ostatních lidech, odhaluje svoje šance na uplatnění ve společnosti, rizika, perspektivy apod. Mediální skutečnost má přitom stále významnější postavení, neboť lze předpokládat, že právě média poskytují stále větší díl „reality“, která se nachází za hranicemi bezprostřední osobní zkušenosti člověka.80

1.6.1 Faktičnost a fiktivnost v mediálním produktu Součástí vytváření významu v procesu mediální komunikace je i to, do jaké míry je publikum schopno rozeznat, co se mu předvádí, jako součást jemu známé skutečnosti a ztotožnit se tím – akceptovat to jako „reálné“ či „pravdivé“. Publikum předpokládá, 78

Winnicott in Silverstone, R. (1993). Television, ontological security and the transitional object.

London: Sage, s. 577–578 79

Winnicott in Silverstone, R. (1993). Television, ontological security and the transitional object.

London: Sage, s. 577–578 80


41

že to, co vidí, čte či slyší, má nějakou souvislost se světem, v němž žije a že tato souvislost odpovídá tomu, jak svět vnímá, tedy že odpovídá akceptované sociální konstrukci reality. To se týká jak obsahů „fiktivních“ (seriálů, inscenací, filmů), tak obsahů „faktických“ (zpravodajství, publicistiky a dokumentů).81 Přijímaná a ceněná fakticita některých mediálních produktů se sama o sobě stává faktorem, který ovlivňuje mediální produkci, a to v několika směrech. Především je terčem manipulace a snah o ovlivnění obsahu „věcných“ mediálních produktů zvenku (ze strany politických a ekonomických elit, celebrit, lobbyistů apod.). Dále se může stát předmětem „komunikační hry“ zvané mystifikace ze strany samotných médií. A konečně se hranice mezi faktickým a fiktivním rozostřují a stírají původní protikladnost faktu a fikce.82 A právě poslednímu zmíněnému faktoru se budu věnovat detailněji v kapitole 4, v návaznosti na Poštu pro tebe, kdy se ptám diváků na jejich názory.

1.6.2 Vliv a účinek médií O vlivu a účincích médií na jedince či společnost bylo napsáno nespočet knih a článků. Účinky jsou jednoznačné a působení na chování taktéž. Už jenom to, jak často lidé přejímají zážitky z televize za své, ztotožňují se s nimi a těší se na pokračování. Média působí na čtyřech různých úrovních současně: jako společenská instituce, jako organizační mašinérie, jako způsob umísťování obsahu na scéně a jako prostor, kde recipienti nabývají zkušeností.83 Média jsou všeprostupující a jsou všude kolem nás jako počasí. A jako počasí je i vlivy médií těžké předvídat, jelikož těchto vlivů je velký počet a jejich vzájemné vztahy velmi složité.84 Média jsou významnou společenskou institucí a jsou natolik provázána s dalšími institucemi, že jejich podíl na stavu společnosti či rozpoložení jedince prakticky není možné od společnosti izolovat a zkoumat samostatně.85 V anglosaské literatuře, týkající se médií a jejich podílu na stavu a proměnách společnosti a rozpoložení a jednání jedince, se vcelku zaměnitelně a jen s nepatrnými významovými rozdíly používají pojmy impact (dopad, působení), influence (vliv) 81


82


83

Krotz (2009) in Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 321

84

Potter (1998) in Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 322

85


42

a effect (účinek), které se všechny vztahují k působení médií na jednotlivce a jeho postoje, pocity a chování, skupiny či celou společnost. Podobně se v německy psané literatuře objevují synonyma: die Auswirkung (dopad, působení), der Effect (účinek) a die Influenz (vliv).86 V českém prostředí se objevují výrazy vliv, dopad, role, účinek, což taktéž poukazuje na nejednotnost terminologie. Působení, role a dopad médií lze chápat jako pojmy nejobecnější, které v sobě zahrnují jak vlivy, tak účinky médií, i když role má blíže k vlivu než k účinku. Vliv může označovat zobecněné, uvažované působení médií, nebo dlouhodobější, trvalejší působení médií, a to jak nabízených obsahů, tak samotné existence médií. Účinek médií odkazuje častěji ke specifické reakci na určité typy nabízených obsahů, a to především k reakci bezprostřední a krátkodobě. Vliv a role odkazují více k myšlenkovému rámci sociální teorie, tedy k přístupu historickému a teoreticko-spekulativnímu. Účinek a efekt inklinovaly původně spíše k tradici behavioralismu, tedy hledání vazby mezi konkrétním podnětem (mediálním produktem) a konkrétní odezvou (v jednání, postojích, emocích apod.). Úvahy o vlivu a roli médií častěji počítají s nezáměrným působením médií jako produktem či aspektem společenského vývoje a společenských změn, politického uspořádání, ekonomických vztahů apod. Vliv médií se jeví jako součást komplexnějších sociálních, ekonomických, kulturních a politických procesů. Zjišťování účinku a efektu v sobě nese možnost měření také plánovaného působení médií a tím vnáší do úvah o působení médií také prvek komunikační strategie a měření její efektivity. Obě roviny úvah o působení médií mohou zahrnovat jak obavy z médií, tak naděje s médii spojované.87 Výrazy účinek a efekt signalizují optiku přenosového modelu komunikace, která vykládá komunikační procesy především z perspektivy podavatele88 a často připomíná Lasswellovu definici masové komunikace: kdo říká – co – jakým kanálem – komu – s jakým účinkem. Podavatel může mít zcela jasnou představu o tom, čeho chce komunikačním úsilím dosáhnout (zamýšlený účinek), a výsledek (pozorovaný účinek) svého snažení může poměřovat vytyčeným cílem a hodnotit jako úspěšný či neúspěšný.89 86


87

Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 325–6

88

Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 326–7

89


43

Se vzrůstajícím rozvojem masových médií začal sílit zájem o dopad těchto masových médií na psychiku člověka, na jeho rozvoj a docházelo k různým psychologickým výzkumům témat souvisejících s médii a jejich produkcí. Vznikla tak tradice empirického výzkumu témat souvisejících s médii a jejich vlivů a účinků na život

jednotlivce,

jednak

soubor

pokusů

nabídnout

aplikaci

obecných

90

psychologických teorií (např. psychoanalýzy) na působení médií.

Tzv. psychologie médií zkoumá různé důsledky při zkoumání určitých jevů, ať již se jedná o násilí či silné emocionální momenty, vliv reklamy apod. Velký důraz je kladen na vývojovou psychologii, která sleduje zejména u dětí, jak jsou schopny rozlišit mezi mediální realitou a svou fantazií a jaká je role médií v procesu socializace dítěte. Sociální psychologie má k mediálním studiím nejblíže. Zkoumá vliv mediálních reprezentací (např. mužských a ženských rolí) nebo psychologickou rovinu vztahu uživatelů k médiím (např. tzv. parasociální interakce umožňované a podporované médii – např. intenzivně prožívané emoce s celebritami).91

1.6.3 Typy předpokládaného působení médií Média mají tu moc, že dokáží vyvolávat reakce a v lidech pěstovat určité postoje a jednání. Reakce vyvolané médii mohou být jak kladné, tak záporné a v procesu mediální komunikace zaujímá prvek aktivního činitele právě publikum, které vyhodnocuje sílu a konotace sděleného mediálního sdělení. Každý jedinec pracuje při výběru nabízených mediálních sdělení se svým kulturním prostředím, z něhož vychází či z různých dalších pozic, například antropologických, etnografických92 apod. Dále si vybírá dle svého životního stylu, osobních zájmů, momentální nálady. A protože mediální produkty se stávají součástí stejného sociálního kontextu jako publikum (a média jsou navíc na přízni publika do značné míry ekonomicky závislá), musí se tomuto kontextu a aktivitě publika přizpůsobovat, nebo s ní přinejmenším musí počítat, popř. se ji snaží ovlivňovat ke svému prospěchu. Podle této představy nepůsobí média jen na publikum, ale také publikum a další faktory na média a fakticky publikum samo na sebe prostřednictvím médií.93

90

Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 327, Box 5.1

91

Jirák, J., Köpplová, B. (2009). Masová média. Portál, s. 327, Box 5.1

92


93


44

2 VZNIK A VÝVOJ SLEDOVANOSTI Pořad Pošta pro tebe je vysílán od roku 2005 dodnes. První díl byl vysílán 12. května 2005 na ČT1. Moderátorkou byla Barbora Kodetová. Avšak po dvou měsících moderování ukončila Česká televize s touto moderátorkou spolupráci a do Pošty pro tebe přichází nová moderátorka – Ester Janečková. Důvodem výměny moderátorek byla relativně nízká sledovanost a odlišné představy tvůrčího týmu v čele s dramaturgem a režisérem pořadu. Pořad se šestým rokem těší velké přízni a oblíbenosti u televizních diváků. Sama moderátorka pořadu, Ester Janečková, říká: „Když jsem začínala Poštu pro tebe moderovat, vůbec jsem nedoufala, že by mohla mít tak dlouhé trvání. Jak je vidět, naše diváky přitahují příběhy, které mají tak blízko k životům nás všech, jsou velmi reálné, skutečné. Pro mě jsou vždy upozorněním, že stačí opravdu málo, abych ztratila někoho blízkého, že stačí jedno neuvážené slovo, třeba i malé nedorozumění a celý život se může ubírat jiným směrem. Pokud se ovšem nepokusíme si to vyříkat. A o tom, podle mě, celý náš pořad je. O komunikaci. Učme se jí dřív, než bude pozdě. A pokud by se snad zdálo, že už pozdě je, naštěstí je tu stále ještě pro nás Pošta pro tebe.“ 94 Česká televize je součástí TV metrového šetření, které platí televize z Asociace televizních organizací (ATO). Ta zajišťuje elektronické měření sledovanosti a poskytuje jednotná data o sledovanosti televizních stanic v České republice koncovým uživatelům. Řádnými členy jsou všechny programy České televize – celoplošná ČT1 a ČT2, digitální ČT4 a ČT24. Na rozdíl od komerčních televizí má Česká televize i vlastní výzkumy, které „deníčkovou metodou“ přinášejí informace o spokojenosti diváků se sledovanými pořady. V rámci vlastních výzkumů se Česká televize zaměřuje v rámci měření na kategorie 15+ obecně, dále rozdělené dle pohlaví: 15+ ženy, 15+ muži a jako poslední sledovanou skupinou je rozpětí 4–14 let. Sledovanými proměnnými jsou: a) sledovanost, tedy procento z potenciálního publika celé sociodemografické skupiny (tzv. TVR) b) podíl na publiku, tedy procento z diváků konkrétní sociodemografické skupiny v dané době u televizorů (tzv. share) 94

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10079901208-posta-pro-tebe/2108-100-vydani-poradu/ (19. 9.

2010)

45

Již ve svém prvním vysílacím roce, kdy Česká televize zařadila pořad Pošta pro tebe mezi zábavné cykly, mu patřilo 10. místo95 z celkových 15. nejsledovanějších zábavných cyklů. Pošta pro tebe byla srovnávána například s Hodinou pravdy, Uvolněte se prosím, Tak neváhej a toč! – speciál, Banánové rybičky, Všechnopárty. Porazila pak pořady, jakými byly Manéž Bolka Polívky, Tak neváhej a toč!, AZ – Kvíz, Na kus řeči či Věšák. Data pocházejí z vlastních měření České televize (využívá TV metrů) a pořadí je určeno v rámci pořadů ČT1, v roce 2005–2007 děleném dle žánrů (v našem případě „zábava“). Žebříček sledovanosti v této kategorii zahrnuje cykly o sledovanosti 5 a více procent. Desáté místo znamenalo podíl téměř 19% dospělých, kteří tou dobou seděli u televizních obrazovek. Podíl mužů a žen, sledujících Poštu pro tebe, byl tehdy téměř vyrovnaný.96 Podíl na publiku v Poště pro tebe (2005)

muži 48% ženy 52%

Graf 1: Podíl na publiku z hlediska pohlaví v roce 2005

O rok později, tedy v roce 2006 se Pošta pro tebe umístila již na 7. místě (v kategorii Nejsledovanější zábavné cykly) a její procento sledovanosti rostlo, stejně tak jako podíl na publiku (share). Pořad si začal nacházet stále více televizních diváků, o čemž svědčí i fakt, že jeden květnový díl přilákal k televizním obrazovkám téměř 34% dospělých diváků (31% mužů a 39% žen)97. Zde se začíná více profilovat ženské publikum, avšak 95

http://img8.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/sledovanost/zebricky/2005_celkove/nejsled_zabava_20 05.pdf (28. 12. 2010) 96

Tamtéž (28. 12. 2010)

97

http://img2.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/sledovanost/zebricky/2006_celkove/nejsled_zabava_20 06.pdf (28. 12. 2010)

46

ne nijak výrazně. O rok později je nárůst Podílu na publiku patrný u obou pohlaví, a to u žen o téměř 10%, u mužů o 4,5%98 a rozdíl mezi mužským a ženským publikem je již více patrný. Pořady podobného ladění, tedy zaměřené na emoce a rozkrývání životních příběhů, lákají diváky, zejména pak v ženských řadách. Jak rostl podíl na publiku, stejným trendem rostla i sledovanost pořadu. Porovnání je možné sledovat na následujících dvou tabulkách. Vývoj Podílu na publiku Pošty pro tebe u jednotlivých pohlaví (2005-2007) 70,00

35,44

podíl na publiku

60,00 50,00 19,64

40,00

25,23 ženy

30,00 17,90

20,00

muži

21,56

25,97

10,00 0,00 2005

2006

2007

rok

Graf 2: Vývoj podílu na publiku u jednotlivých pohlaví v letech 2005–2007 Vývoj sledovanosti Pošty pro tebe u jednotlivých pohlaví (2005-2007) 18 16

15,4

sledovanost (%)

14 13,5

12 10,7

10

9,2

8 6

7,2

8,7

muži ženy

4 2 0 2005

2006

2007

rok

Graf 3: Vývoj sledovanosti pořadu u jednotlivých pohlaví v letech 2005–2007

98


47

Když pořad v roce 2005 začínal, patřilo mu místo v televizním programu v úterý, v čase 20:35 na programu ČT1. Nejhlavnějšími konkurenty tohoto pořadu byly dva seriály – na Nově vysílaný seriál z lékařského prostředí Ordinace v růžové zahradě a na Primě rodinný seriál Rodinná pouta. O rok později byl pořad vysílán ve stejný den, avšak čas byl v průběhu roku změněn – na jaře stejný jako v roce 2005 (20:35), na podzim pak došlo k jeho posunu na 21. hodinu. V první části roku Poště pro tebe i nadále konkurovala Ordinace v růžové zahradě a Rodinná pouta, v druhé části roku byly hlavními konkurenty na Nově seriál Kriminálka Las Vegas a na Primě reality show Chůva v akci. Rok 2007 přinesl Poště pro tebe 3. místo mezi Nejsledovanějšími zábavnými cykly. Premiéru v tomto roce zažily i tzv. letní Návraty (celým názvem Pošta pro tebe – Návraty), které zaujaly diváky natolik, že jim nakonec patřilo 6. místo mezi zábavnými cykly.99 Měření „Zábavy“ v rámci Nejsledovanějších pořadů tímto rokem končí, avšak Česká televize zpřístupnila od tohoto období jiné typy měření sledovanosti a podílu na publiku Podíl na publiku Pošty pro tebe 45

Podíl na publiku

40 35 30 25 20 15 10 5

0 V. 10

0

9

.1 III

I.1

.0 XI

9 IX .0 9

I. 0

VI

9

8

.0 9 V. 09

III

I.0

.0 XI

8 IX .0 8

VI I. 0

8

.0 8 V. 08

III

I.0

7

7 XI .0 7

.0 IX

VI I. 0

7 .0

07 V.

III

I.0

7

0

Měsíc

Graf 4: Vývoj podílu na publiku celkově

– Měsíční žebříčky. Bude zajímavé sledovat vývoj v jednotlivých měsících, jak se vývoj odehrával v rozpětí let 2007–2010. Obecně můžeme hodnotit, že trend vývoje sledovanosti má stejný vývoj jako trend Podílu na publiku. 99


48

Při detailnějším rozpadu je možné sledovat, jak vývoj probíhal v jednotlivých letech. Podíl na sledovanosti Pošty pro tebe

Podíl na sledovanosti

18 15 12 9 6 3 0 1.07 3.07 5.07 7.07 9.0711.071.08 3.08 5.08 7.08 9.0811.081.09 3.09 5.09 7.09 9.0911.091.10 3.10 5.10 Měsíc

Graf 5: Vývoj podílu na sledovanosti celkově

2.1 Rok 2007 Rok 2007 ukazuje vývoj od ledna do prosince na podílu publika (obr. 8) a podílu sledovanosti (obr. 9). Podíl na publiku Pošty pro tebe (2007) 45

Podíl na publiku

40 35 30 25 20 15 10 5

pr os in ec

pa d lis to

ří j en

zá ří

sr pe n

če rv en ec

če rv en

n kv ět e

du be n

bř ez en

ún or

le de n

0

Měsíc

Graf 6: Podíl na publiku v roce 2007100

100

http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/divacky-ohlas-a-statistiky-vysilani/zebricky-nej-poradu/2007/

(28. 12. 2010)

49

Ve sledované kategorii 15+ sedělo u televizních obrazovek od 30% diváků (v lednu) po 40% v prosinci, což byl absolutně největší počet televizních diváků za celou dobu Podíl na sledovanosti Pošty pro tebe (2007)


15 14,4

14,2

14 13,2

13

13,0

13,3

13,1

13,0

13,2

14,7

13,3

12,6 12 11

10,9

pr os in ec

lis to pa d

ří j en

zá ří

sr pe n

če rv en ec

rv en če

kv ět en

du be n

bř ez en

ún or

le de n

10

Měsíc

Graf 7: Podíl na sledovanosti v roce 2007101

vysílání pořadu. Poklesy jsou patrné v měsících květen, červen a pak září, říjen. Vysvětlením by mohl být faktor počasí a délky trvání denního světla. Co se týká počasí, v květnu den končí výrazně později, je již teplo a stejně tomu bývá i v září, proto lidé tráví svůj čas více na čerstvém vzduchu. Nesmíme zapomenout v těchto letních měsících na faktor chalupaření a zahradničení, který taktéž velkou měrou přispívá nižšímu počtu diváků u televizních obrazovek. V tomto roce dochází k přesunu pořadu v rámci televizního programu na středeční den. Čas zůstává zachován z předchozího roku, tedy 21. hodina, před létem dokonce ještě na pozdější čas – 21:40, avšak po letních prázdninách se opět ukotvuje na 21. hodině. A které pořady mohly Poště pro tebe odebírat diváky? Na Nově z trvalých konkurentů stojí za zmínku publicistický pořad Na vlastní oči, od září pak Pojišťovna štěstí a Útěk z vězení. U posledních dvou zmiňovaných hrála hlavní roli situace, že Pojišťovna štěstí začínala již ve 20:00 a měla přesah až času, kdy již Pošta pro tebe začala, čímž zcela určitě odebírala ČT1 diváky. Podobně tomu tak bylo na Primě, kdy probíhala úspěšná reality show Jste to, co jíte, v létě pak Poště pro tebe – Návratům konkuroval kriminální seriál Sběratelé kostí a na podzim Vyvolení.

101


(28. 12. 2010)

50

2.2 Rok 2008 Silným rokem, ale zároveň pak rokem přelomovým, z hlediska Pošty pro tebe, byl rok 2008. Pokud se podíváme detailně, měsíc březen byl vrcholem z hlediska jak podílu na publiku, tak sledovanosti. A právě sledovanost drží v tomto měsíci (březen 2008) zatím největší procento od počátku vysílání pořadu (15,5%).102 Podíl na publiku Pošty pro tebe (2008) 40

Podíl na publiku

35 30 25 20 15 10 5 0 leden

únor

březen

duben

květen

červen

červenec

srpen

září

říjen

listopad

prosinec

Měsíc

Graf 8: Podíl na publiku v roce 2008103 (nula je sledovanost nižší než 10 procent)

Česká televize v rámci měsíčního měření zobrazuje ve svých výstupech pouze takové pořady, které splňují stopáž 10 a více minut a sledovanost 10 a více procent. Protože Pošta pro tebe nedosáhla sledovanosti vyšší 10 procent, z toho důvodu se srpen 2008 zobrazuje s nulovými hodnotami, ačkoli skutečná sledovanost a podíl na publiku nulový nebyl. Neznamená to, že by Pošta pro tebe tento měsíc vůbec neběžela – Česká televize měla nasazenou letní verzi pořadu Pošta pro tebe – Návraty, avšak ve stejnou dobu probíhaly letní Olympijské hry v Pekingu, což považuji za hlavní příčinu propadu sledovanosti tohoto zábavného rodinného pořadu. Pokud pohlédneme od olympijských her, v průběhu roku se o diváka dělil pořad s následujícími konkurenty: na Nově zejména se seriálem Místo nahoře, později navázali krimiseriály Beze stopy a Odložené případy a ke konci roku úspěšná série životních příběhů Soukromé pasti. Na Primě pak o přízeň diváka bojovaly nejčastěji zábavné pořady: Hádej, kdo jsem a TOP STAR magazín, v jednom čase (podzim 2008) pak seriál Ošklivka Katka. Poště pro tebe patřil v první půli roku v televizním programu

102

http://img8.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/sledovanost/zebricky/2008/50_nejsled_03_2008.pdf

(28. 12. 2010) 103


(28. 12. 2010)

51

čas 20:45 a již standardně program ČT1. Od září se poprvé ve své historii dostává na hlavní prime time – 20:00, kterému dodnes dominuje. Podíl na sledovanosti Pošty pro tebe (2008)

15,5

15 12

12,1

12,5 10,8

9

11,7

10,3

12,6 11,1

12,3

13,2 11,4

6 3

pr os in ec

lis to pa d

ří j en

sr pe n

če rv en ec

rv en če

kv ět en

du be n

bř ez en

0,0 ún or

le de n

0

zá ří


18

Měsíc


2.3 Rok 2009 Pošta pro tebe se vůbec poprvé objevuje mezi TOP 50 nesledovanějšími pořady ČT1. Umístila se na 44. místě. To vše díky listopadovému dílu z 11. 11. 2009, který tvořil share (tedy podíl na publiku) celkem 35,06% a sledovanost byla 15,2%.105 Ačkoli to nebyla maximálně nejvyšší dosažená hodnota v rámci tohoto pořadu, stačilo to na umístění se mezi TOP 50 nesledovanějšími pořady ČT1.

104


(28. 12. 2010) 105

http://img8.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/sledovanost/zebricky/2009_celkove/50_nejsled_ct1_200 9.pdf (28. 12. 2010)

52

Podíl na publiku Pošty pro tebe (2009) 40

P o d íl n a p u b liku

35 30 25 20 15 10 5 0 leden

únor

březen

duben

květen

červen

září

říjen

listopad

prosinec

Měsíc


Tento rok i nadále pořad zaujímá hlavní vysílací čas ve středeční večer. A kdo sváděl boj o televizního diváka? Televize Nova s pořady: Beze stopy (krimiseriál), od března velmi úspěšný sitcom Comeback. A Prima s pořady: Hádej, kdo jsem, na podzim pak Přešlapy. Podíl na sledovanosti Pošty pro tebe (2009)


16 15

14,8

14 13,2

13 12

14,4

13,7

13,3 12,8

12,7 11,9

15,2

12,2

11 10 leden

únor

březen

duben

květen

červen

Měsíc

září

říjen

listopad

prosinec

v červenci a srpnu pořad neprobíhal


106

http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/divacky-ohlas-a-statistiky-vysilani/statistiky-vysilani/2009/ (28.

12. 2010) 107

Tamtéž

53

2.4 Rok 2010 Pošta pro tebe zaznamenala v dubnu a květnu naprosté prvenství z hlediska sledovanosti pořadů na prvním kanálu České televize. Se svými 13,5% a 14,8% dosáhl prvního místa Podíl na publiku Pošty pro tebe 40

Podíl na publiku

35 30 25 20 15 10 5 0 leden

únor

březen

duben

květen

červen

září

říjen

Měsíc


v TOP 50 nejsledovanějších a celkově všechny čtyři vysílané díly v daných měsících obsadily první čtyři místa z žebříčku TOP 50 pořadů ČT1.109 Ačkoli procentuálně to nebyl „top“ výsledek, v poměru s ostatními vysílanými pořady v daném období stačilo na prvenství. Podíl na sledovanosti Pošty pro tebe

Po d íl n a sled o van o sti

16 15

14,8 14,2

14 13,2

13

13,6

13,5

13,3

12,3

12

11,5

11 10 leden

únor

březen

duben

květen Měsíc

červen

září

říjen

v červenci a srpnu pořad neprobíhal

Graf 13: Podíl na sledovanosti v roce 2010110 108


12. 2010) 109

http://img2.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/sledovanost/zebricky/2010/nejsled_04_ct1_2010.pdf

(28. 12. 2010) 110


12. 2010)

54

Rok 2010 není zohledněný úplně celý, neboť v čase dokončování diplomové práce nebyly ještě dostupné statistiky sledovanosti ze poslední dva měsíce roku. Následující tabulky zobrazují umístění nejsledovanějších TOP 50 pořadů na prvním programu České televize v měsících duben a květen, kdy Pošta pro tebe zaujala první místa. Pošta pro tebe porážela i seriály a jiné zábavné pořady, jakými byl hned v pořadí druhý Jan Kraus se svou talkshow Uvolněte se prosím, či Všechnopárty Karla Šípa.

Tab. 3: Duben 2010, TOP 50 nejsledovanějších pořadů ČT1111

Tab. 4: Květen 2010, TOP 50 nejsledovanějších pořadů ČT1112

Ráda bych také upozornila na to, že Pošta pro tebe sice dominovala prvnímu místu, ale se všemi svými odvysílanými díly! Tedy tzn., že v obou měsících patřila k totálním favoritům v rámci sledovanosti a obsadila tak hned první čtyři místa z TOP 50 nejsledovanějších pořadů na ČT1. Pošta pro tebe na jaře roku porážela televizi Nova i Prima se seriály Comeback (Nova) či Přešlapy a Hádej, kdo jsem (Prima). Na podzim pak Česká televize porážela konkurenci se svými nově nasazenými seriály. Nova vsadila na hvězdně obsazený Dokonalý svět, Prima na Cesty domů. 111


(28. 12. 2010) 112


(28. 12. 2010)

55

3 ZÁKULISÍ POŘADU (Osobní účast na natáčení) Jednou měsíčně se hlavní budova České televize rozdělí na dvě poloviny. Celý víkend tam totiž probíhá natáčení Pošty pro tebe. Každý den se natáčí ve dvou blocích – dopoledním a odpoledním. Každý natáčecí blok se stává ze tří až čtyř příběhů. Cílem je, aby se v ideálním případě setkaly obě strany, jak hledající, tak hledaní.

3.1 Jak probíhá natáčecí den? Dopolední část začíná kolem deváté hodiny, kompars a zvaní hosté se tedy musejí dostavit s dostatečným časovým předstihem. Nejprve do studia přichází skupinka těch, kdo někoho zvou, následně osob zvaných. Režisér společně s dramaturgyní pořadu, za spolupráce asistentek jednotlivých stran, vysvětlují hostům celý průběh natáčení. Nacvičuje se vstup do studia, pozdrav, kam se má host posadit (na pohovce jsou umístěné značky), zkouší se ozvučení, postavení osob, aby je dobře snímala televizní kamera a odsun stěny, která odděluje dvě strany mezi sebou. Televizní studio je pozitivně laděné a to do barvy žluté, oranžové a červené. Dopisní „obálka“, která je symbolem pořadu je promítána na zadní stěnu za diváky a taktéž můžeme vidět obrysy poštovních známek promítané na zem před ty osoby, které jsou do studia České televize zváni. Asistentka s každým hostem probere, kudy přijde, kam se posadí a kde uvidí toho, koho si pozval. Režisér společně s dramaturgyní vyberou archivní fotografie, které si hosté (tzv. Áčka) donesli a předá je kameramanům, aby je nasnímali na záznam. Dramaturgyně a scenáristka v jedné osobě, Renata Řeháková, vyzývá hosty: „řekněte všechno, co máte na srdci, nezapomeňte na to, že to, co si neřeknete dnes, si už možná nikdy nebudete mít možnost vysvětlit“.113 Skupina Áček poté odchází ze studia. Po krátké chvíli je pozvána skupina tzv. Béček, kterým je stejným způsobem vysvětlen průběh natáčení.

3.2 Kdo je Áčko a kdo Béčko? Áčka, takto jednoduše označují tvůrci pořadu ty, kteří sem přišli někoho hledat. Ať již své bývalé lásky, zapomenuté sourozence, kamarády z vojny, či někoho, s kým se před dlouhými lety rozešli, mnohdy kvůli naprostým malichernostem, a nyní by to 113

Rozhovor uskutečněný dne 13. 6. 2009

56

chtěli vše dát do pořádku. Na druhé straně „Béčka“ jsou ti, kteří jsou někým zváni a ti, kteří jsou více v očekávání a napjatí, kdo si je mohl pozvat. Obě skupiny hostů mají nástup v jinou hodinu, aby se zaručilo, že se nepotkají. Jsou od sebe odděleny v jiné části budovy, mají k dispozici dvě maskérny a dvě čekací místnosti. Na striktní oddělení obou skupin od sebe dohlíží de facto celý štáb. Tyto dvě strany se za žádných okolností nesmějí potkat dříve, než je odstraněna stěna mezi nimi ve studiu! Až ve chvíli, kdy jsou stoprocentně obě skupiny od sebe odděleny a produkční se ujistí, že tomu tak skutečně je, začíná technická zkouška. Do studia je pozvána skupinka Áček. Vlastní vysílání naostro pak probíhá tak, že jakmile Áčko, tedy kdo si zve hosta, vstoupí do studia a začne vyprávět svůj příběh moderátorce Ester Janečkové, odvede asistentka účastníka „Béčko“ do místnosti, sousedící se studiem, která připomíná spíše velký sejf. V této místnosti není slyšet jediné slovo a dveře se dají otevřít jen zvenčí. Chvíli před vstupem do studia dostávají na uši discman se zcela náhodným hudebním výběrem a Pošťák Ondra (Martin Kavan) si pak jde pro svého svěřence, kterému nikdy, ani náznakem, neprozradí, kdo si je zve. Následně zvaný host vchází do studia skleněnými dveřmi a zahajuje rozhovor s moderátorkou pořadu. Z velké části na něm je, zda stěnu mezi ním a osobou, která ho hledá, nechá odstranit.

3.3 Mašinérie pořadu – kdo, co, kolik, kde? Při jednom natáčecím víkendu jsem měla možnost shlédnout polyfunkčnost jednotlivých členů štábu. Miroslav Dvořáček, režisér pořadu (střídá se s režisérem Igorem Chaunem), nejen že sedí v režii a soustředí se na průběh celého příběhu při natáčení, ale před započetím vlastního natáčení je na „place“ a osobně se setkává se všemi účastníky příběhů. Podrobně jim vysvětluje scénář a průběh příběhu a s jakoukoli změnou, která nastane, pracuje velmi promptně a operativně. O dramaturgyni a scenáristce v jedné osobě, paní Renatě Řehákové, jsem již zmínila, že hovoří s hosty a vyzývá je k otevřenosti. Oběma skupinám vysvětluje průběh příběhu – nejprve A (těm, co si zvou), následně B (těm, co jsou zváni). Dbá na naprostý dohled nad jejich soukromím. Její role začíná už mnohem dříve, a to když se setkává se svými hosty ještě před vlastním natáčecím dnem. Vyslechne celé jejich příběhy, osudy a dělá si poznámky, ze kterých pak vytváří scénáře pro natáčení. V den, kdy se natáčení koná, ví již dopředu, komu hledaný host (tedy „Béčko“) dorazil a komu nikoli. Tyto informace pak předává moderátorce, Ester Janečkové, a ostatním kolegům 57

ve štábu, protože pak je zapotřebí dialog s hostem natáhnout apod. Kromě toho předává před vlastním natáčením příběhu stručné poznatky o hostech – nemoci, povaha, minulost, očekávání, styl komunikace apod. Dramaturgyně pořadu má zkrátka na starost kompletní záležitosti kolem příběhu. Dalším členem štábu je produkční, u tohoto pořadu paní Zuzana Větrovcová. Její hlavní úlohou je neustálé organizování, koordinování souběžně všech složek, které se dané akce účastní, administrativní práce apod. Hlídá, zda je na place přítomný každý, kdo tam má být, dává pokyn do režie, koordinuje dění. V úvodu jsem zmiňovala asistentky, které jsou přiděleny jednotlivých stranám. Celkem se na „place“ vyskytují čtyři, pro každou skupinu hostů dvě. Jejich úlohou je dbát na pohodlí hostů a na pečlivé oddělení účastníků, aby se skutečně nepotkali v zákulisí. Celý příběh by neexistoval, nebýt moderátorky. Pro Ester Janečkovou vysílací den začíná mezi sedmou a půl osmou hodinou ranní, kdy se dostaví do maskérny a začíná příprava. Na každý den jsou připravené minimálně tři variace oděvů, dle kterých se pak uzpůsobuje líčení. Krom toho je třeba každý model vyzkoušet před kamerou, z důvodu odlesků, prosvítání apod. Když je moderátorka upravená, začíná zkouška příběhu, kdy si ji režisér staví na různá místa na scéně, označená předem značkou a zaostřují se na ní kamery. Dohlíží se bedlivě na časování, tak aby nedocházelo ke skluzu v začátku natáčení či přílišně dlouhým příběhům. Pokud je příběh příliš vleklý, režisér dává pokyn k rychlejšímu ukončení, naopak pokud není host sdílný, dává pokyn, ať ještě moderátorka zkouší pracovat s otevřenými otázkami, které by mohly hosta rozpovídat. Před každým příběhem dramaturgyně pořadu dokresluje rámec příběhu a pomáhá tak lepšímu zorientování se moderátorky v tom, co jí čeká. Ta si pak nahlas předříkává text, který má připravený od scénáristky, čímž si memoruje údaje o hostu do paměti, neboť při natáčení nemá u sebe žádný „tahák“. Mimoto se setkává osobně s účastníky, než jdou na scénu, nechá si od nich vysvětlit, koho hledají, případně se orientuje ve fotografiích, které s sebou nesou. Po skončení příběhu se s účastníky jde opět osobně rozloučit. Ester Janečkové práce by nebyla kompletní, kdyby nebylo Pošťáka Ondry. Během natáčecího víkendu byla jeho role méně znatelná – jeho rolí je uvést (popř. neuvést) hosta, ale jeho hlavní díl práce je před vysíláním. Spolu se štábem Pošty pro tebe najezdí tisíce kilometrů po celé České republice, ale i Slovenské a hledají osoby, které si někdo přeje vidět. Nejednou se štáb vydal i za hranice jiných zemí – například 58

Rakousko či Podkarpatskou Rus. Cestovatelský štáb je zcela určitě tvořen minimálně čtyřmi lidmi – Pošťákem Ondrou (který moderuje), kameramanem, zvukařem a řidičem (přesný počet mi nemohl být prozrazen, z důvodu mlčenlivosti, kterou je produkce a celý štáb vázán). Technické zázemí je rozsáhlé a představuje mašinérii hned několika kamer a obsluhujícího personálu. Na „place“ je celkem 6 kamer, které snímají prostor: 2 nalevo – strana pro hosty A, 2 napravo – strana pro hosty B, 1 přímá na středu a 1 pojízdná. Dále je na zem promítáno logo pořadu – Obálka, což představuje práci pro dalšího technika. Aby celé vysílání fungovalo z hlediska zvuku, je přítomna asistentka zvuku, která se stará o porty pro všechny účastníky, kteří mají být slyšeni (tedy i doprovod v hledišti, u něhož se počítá s tím, že bude promlouvat k dění). Krom toho sleduje celkový rámec pořadu na obrazovce v zákulisí. V prvním patře nad studiem se nachází režie. Probíhá zde obrazová a zvuková kontrola, kterou zajišťuje celá řada odborníků. Jen čtyři lidi obsluhují pulty, sledují a přepínají kamery z hlediska různých záběrů. V režii je patnáct televizních obrazovek, na každé z nich běží příběh z určitého úhlu a která kamera dostává přednost, to je už na práci režiséra a střihače. Režisér pokyny řídí kameramany na place, případně moderátorku. Dalším personálem jsou zvukaři, ostatní střihači a dále jedna osoba, která má na starost sledování a zápis průběhu příběhu, včetně všech detailů (oblečení Ester, kdo byl na place, jaký host, co se dělo). Umožňuje to pak rychlejší orientaci v příběhu a jeho zpracovávání pro účely odvysílání do televize. Posledním článkem je osoba vyčleněná pro obsluhu plazmy, tedy televizní obrazovky, která je na předělové stěně oddělující stranu A a B.

3.4 Utajované zákulisí Na tomto místě bych ráda více rozvedla, jakým způsobem probíhá výběr příběhů do natáčení, kolik zvaných svou účast přijme a kolik odmítne, jaká jsou pravidla pro skládání příběhů k sobě, jsou odvysílány všechny příběhy, které dorazí na adresu České televize apod.? Avšak, jak jsem zmínila již výše, štáb kolem pořadu je vázaný mlčenlivostí a tak se mi dostalo jen částečných informací. Víme tolik, že osoba, která někoho hledá, zašle svůj požadavek na adresu České televize na Kavčí hory a popíše svůj příběh. Z velkého množství příběhů jsou pro televizní diváky vybírány jen ty nejzajímavější. V případě, že příběh je zajímavý pro natáčení, je hledající osoba pozvána do televize, kde se schází s dramaturgyní 59

pořadu a společně procházejí příběh do detailu, tak aby se bylo čeho chytit a dle indicií hledat postrádanou osobu. Ve chvíli, kde jsou již konkrétnější obrysy toho, kde se hledaná osoba nachází, rozjíždí se po vlastech českých i cizích pošťák Ondra s natáčecím štábem a doručí jí pozvánku na natáčení. Nikdy není prozrazen důvod a původce pozvání. Většina lidí pozvání přijímá, ale přibližně 20%114 svou účast odmítne. Důvody bývají nejrůznější, ale nejčastěji odmítnutí je z důvodu špatného zdraví. Když je už jasné, zda hledaná osoba dorazí do pořadu, popřípadě zda hostů dorazí více, přizpůsobuje se tomu řazení příběhů do natáčení. Natáčí se s určitým předstihem, nic tedy neběží živě. Je prostor pro sestříhání či úplné vynechání příběhu do vysílání. O vlastním oddělení skupiny „Áček“ a „Béček“ na místě natáčení jsme již hovořili. Avšak před tím, než dorazí na místo natáčení, se musí organizační tým postarat také o to, aby se lidé nesešli třeba ve stejném vlaku či autobuse, při cestě do Prahy, aby nebydleli ve stejném hotelu apod. Pak je už zajištěn téměř hladký průběh natáčení. I když… U některých příběhů je již předem předpoklad, že jejich vývoj bude kritický. Přesto však ve studiu není přítomna žádná ochranka. Dramaturgyně to vysvětluje slovy: „Ještě se nám tady nikdo nepopral. Oni se k sobě fakticky ani nedostanou. Když nenechá host - Béčko - odtáhnout stěnu, každý odchází jiným východem na úplně opačnou stranu budovy. Ochranka? Ta není nutná.“115 Stejně tak tomu je s lékařským odborníkem. Jediná osoba, která zde disponuje zdravotním vzděláním je samotná moderátorka, Ester Janečková. Mnohdy do pořadů přicházejí lidé s bypassem či po operacích oslabení, emočně labilnější apod. Sama jsem byla svědkem, kdy se paní, která šla coby „Áčko“ hledat ztracenou osobu, podlomila kolena a moderátorka jí musela pomoci. Nemusí vždy jít o fyzické omezení, avšak účast v takovémto pořadu skutečně je velkou psychikou zátěží, a pokud není člověk necita, s každým to lehce „zamává“. Přesto v Poště není účasten žádný lékař, ani psycholog.

3.5 Použití materiálu Jak jsem již v úvodu zmínila, během jednoho natáčecího dne jsou příběhy rozdělené do dvou vysílaných bloků, po třech až čtyřech příbězích. Stejně tak tomu je i druhý 114

viz rozhovor s pošťákem Ondrou, resp. Martinem Kavanem

115

http://prepni.centrum.cz/reportaze/154250-exkluzivne-posta-pro-tebe-utajovane-zakulisi.aspx (28. 2.

2010)

60

natáčecí den, tzn., že během víkendu se předtočí standardně 14–15 příběhů. Dvanáct z nich se použije, dva jsou do rezervy. Jeden cyklus, obvykle 3 příběhů se natáčí v jednom oblečení, ale na televizních obrazovkách je vysíláno pak různě sestřihané, tedy mnohdy se během jednoho vysílacího večera objeví více oděvních kreací. Jaké je vůbec využití natočeného materiálu? Průměrný čas natáčení jednoho bloku o třech příbězích je přibližně hodinu a půl (Dopolední část sobota – 1:27:02), což vychází na příběh půl hodiny. Samozřejmě se jedná o čistý čas, tedy jen samotné natáčení, bez předem natočených úvodních a závěrečných znělek a titulků. Televize pak divákům předloží tři příběhy během 52 minut, což je průměrně na jeden příběh 17 minut. Tedy práce týmu ve střižně vyžaduje zkrácení pořadu o cca 46% na jednom příběhu, před tím než půjde do vysílání.

61

4 PUBLIKUM Koho můžeme označit za publikum? Jedná se o soubor jedinců, kteří soustavně nebo příležitostně užívají média, přičemž se liší stupněm aktivity jako formy odstupu od médií a sklonu k vlastnímu způsobu recepce, tvorbě vlastního výběru a užití mediálních obsahů. Pohlédneme-li na publikum ze strany působení médií na příjemce, pak se jedná o skupinu, složenou víceméně ze vzájemně si neznámých jedinců, na které se obracejí média. Označení publikum se původně týkalo relativně omezené a na veřejnosti působící skupiny posluchačů či diváků. Uvedený fenomén byl zpočátku spojován s aktem interpersonální komunikace, ve které jsou komunikující přítomni a poslouchají se vzájemně v jednom společně sdíleném fyzickém prostoru. Teprve později bylo toto označení použito pro konzumenty masově sdělovaných obsahů, které jsou ovšem šířeny v obtížně definovatelném prostoru, v rámci kterého lze jen stěží určit, kde dané publikum začíná a končí. O prvních typech publika tak můžeme hovořit v souvislosti s davem shromážděným na jednom místě sledujícím zde společnou performanci. Toto seskupení postupně rostlo a stalo se mnohem více heterogenním a nutně i neosobním. Na konci tohoto procesu kvantitativní i prostorové extenze stojí publikum masové, které již není omezeno prostorem společně sdílené události.116 Pošta pro tebe má dva typy publika. Hlavní publikem jsou televizní diváci, jež jsou těmi, kdo určují podíly na sledovanosti a podílu na publiku. O jejich vlivu a přízni k pořadu Pošta pro tebe jsme hovořili v kapitole věnované Sledovanosti, kde jsme podrobně prošli vývojovými křivkami za posledních několik měsíců a let. Druhou skupinou jsou však ti diváci, kteří vytvářejí publikum při natáčení v televizním studiu, tzv. kompars. Skladba tohoto publika jsou převážně starší občané, kteří spojují své působení coby kompars tohoto pořadu se dvěma, pro ně důležitými, faktory – přivýdělek a zviditelnění se. Vlastní příběhy však prožívají také a na příběhy reagují velmi spontánně – tleskají či s údivem vyjadřují své překvapení či pohoršení. Snaha zviditelnit se je patrná v momentech, kdy se kamera natočí do publika a dámy se předhánějí, která bude více vidět. Je na nich patrný taktéž pocit důležitosti

116

Reifová, Irena & kol. (2004). Slovník mediální komunikace, Portál, s. 200

62

a sounáležitosti, neboť přesně tyto dámy už ve studiu diskutují o příběhu a netají se tím, že „tohle musím v pondělí vyprávět…“. Cítí se být součástí děje.

4.1 Interpretace výsledků z dotazníků a rozhovorů Co člověk, to originál. A co člověk, to názor. Musím se přiznat, že když jsem s psaním práce začínala, nejprve mi vůbec nepřišlo na mysl zaměřit se na diváky i od televizních obrazovek. Ne, že bych to považovala za bezpředmětné, ba naopak, ale byla jsem zcela zaujata publikem z natáčení ve studiu České televize. Některé názory těchto účastníků byly pro mě takovým překvapením, že jsem se jimi zabývala více do detailu a na analýzu diváků u televizních obrazovek došlo až o něco později.

4.1.1 Dotazníky V rámci dotazníkového šetření jsem oslovila 10 diváků z publika přímo z natáčecího studia a 33 televizních diváků. Výběr byl zcela náhodný. Oslovila jsem náhodných deset lidí v publiku na natáčení a požádala je o vyplnění dotazníku. U diváků televizních jsem vytvořila vzorek ve dvou hlavních lokalitách – malé město (7 respondentů), hlavní město (zbývajících 26 respondentů). V hlavním městě jsem rozložila vzorek do podniku státní správy, na oddělení, kde pracuje zastoupení téměř všech věkových kategorií (celkem osloveno 13 respondentů), ve sféře soukromé jsem pak požádala své kolegy a kolegyně na pracovišti (13 respondentů). Tento vzorek zahrnuje spíše mladší diváky. Z 33 diváků jsem 3 požádala o rozsáhlejší rozhovor „face to face“, který byl přenesen bez jakýchkoli úprav a zásahů. Tyto rozhovory proběhly jen s televizními diváky a to proto, že přímí aktéři pořadu (tedy Áčka či Béčka) nechtěli poskytnout výpověď. Již jedenkrát svůj příběh vyprávěli před dramaturgyní pořadu, posléze v televizním studiu a přiznám se, že jsem je ani nechtěla mnohdy zpovídat, když jsem viděla, s jakými emocemi a napětím přicházeli do vysílání. Proto jsem zpovídané požádala o zodpovězení otázky „Jak vnímají pořad a zda oni sami by do pořadu šli a za jakých okolností?“.

4.1.2 Diváci v publiku V rámci natáčecího dne jsem sama měla možnost sedět na dva příběhy v publiku a byla jsem naprosto fascinována sledováním zákulisí. Při pohledu na ostatní diváky jsem se zařadila mezi jednu z nejmladších účastnic. V publiku sedí přibližně 60 lidí, z čehož první řady na středu jsou vyčleněné pro rodinné příslušníky, kteří doprovázejí

63

hosty. Ti jsou zváni až v průběhu, co se příběh vypráví, tak aby neovlivnili příliš samotný děj odehrávání příběhu. Zpět však k vlastním divákům v publiku, tedy komparsu. Svých spolusedících v publiku jsem se zeptala na následující otázky: 1) Pohlaví a) žena b) muž 2) Věk a) 0 – 18 b) 18 – 25 c) 25 – 35 d) 35 – 50 e) 50 – 65 f) 65 + 3) Jste častými diváky zde v televizním studiu? a) ano, chodím na každé natáčení b) občas, nejsem na každém natáčení c) ne, jsem zde poprvé 4) Proč sem chodíte, co vás láká na natáčení? (možno více odpovědí) a) vědět jako první, co se stane, ještě než bude pořad odvysílán b) zájem o zákulisí pořadu c) přivýdělek d) oběd zdarma e) vidět na živo „celebrity“ 5) Obdivujete účastníky, kteří do pořadu přijdou? a) ano b) ne c) nevím 6) Šla/Šel byste za pomoci tohoto pořadu vy někoho hledat? a) ano, určitě b) ne, vůbec ne c) možná, záleželo by na okolnostech 7) Přijal byste pozvání do studia, s tím, ze vás někdo hledá? a) ano, určitě 64

b) ne, vůbec ne c) možná, záleželo by na okolnostech 8) Na kolik hodnověrně hodnotíte účastníky? a) zcela, věřím, že příběhy jsou pravdivé b) jak co, něco vnímám jako smyšlené, ale ne všecko c) vůbec ne, myslím si, že je to zcela vymyšlené jen za účelem zaujetí diváků d) nevím, nemám vyhraněný názor Interpretace výsledků: Z oslovených 10 diváků v publiku, byl poměr 7 žen a 3 muži. Vzorek je relativně malý, avšak je to z důvodu, že celkově není v hledišti zas tolik diváků, aby se dal uskutečnit rozsáhlejší průzkum, který by nebyl vzájemně ovlivněný. Tím reflektuji situaci, že mnoho komparsistů chodí ve skupinkách se svými přáteli a bylo znatelné, že názory mají vzájemně ovlivněné. Proto jsem při výběru požádala o vyplnění dotazníku 10 lidí, sedících každý na jiném místě, abych získala lepší výstupy o vnímání příběhů na tyto participanty. Věkové zastoupení komparsistů, poskytující údaje, bylo rozlišné, od 18 po 65+. věk 18–25 25–35 35–50 50–65 65+

počet 2 1 3 2 2

Tab. 5: Diváci v publiku – věkové zastoupení

Někteří účastníci chodí na natáčení pořadu opakovaně, či občas, a pohybují se zde zcela suverénně. Avšak z mnou oslovených se jednalo o polovinu, druhou polovinu tvořili diváci, kteří zde byli poprvé. účast počet pravidelně 2 občas 3 poprvé 5 Tab. 6: Diváci v publiku – četnost sledovanosti

65

Důvodů účasti na natáčení bylo v dotazníku vydefinováno pět, přesto se v odpovědích opakovaly jen tři odpovědi (možnost obědu zdarma a vědět dopředu co bude vysíláno, tak zůstalo jen v ústní podobě, formou diskuzí mezi účastníky na natáčení pořadu). Na otázku se dalo odpovědět více než jednou odpovědí, této možnosti využil pouze jeden respondent. Důvod účasti na natáčení

přivýdělek 27% zájem o zákulisí pořadu 55%

vidět na živo „celebrity“ 18% zájem o zákulisí pořadu

vidět na živo „celebrity“

přivýdělek

Graf 14: Diváci v publiku: důvod účasti na natáčení

Většina z dotazovaných obdivuje účastníky pořadu, bez ohledu na to, zda sedí na straně těch, co přicházejí někoho hledat, nebo zda jsou na straně druhé, těch, co jsou hledáni. Jeden jediný respondent se vyjádřil negativně, tři byli bez názoru a na otázku odpověděli „nevím“. Šli byste za pomoci tohoto pořadu vy někoho hledat?

Přijali byste pozvání do počet studia, že vás někdo hledá?

počet

určitě ano

2

určitě ano

4

možná, záleželo by na okolnostech

2

možná, záleželo by na okolnostech

3

určitě ne

6

určitě ne

3

Tab. 7: Diváci v publiku: názor na osobní účast v pořadu

Zajímavé bylo sledovat přístup diváků k tomu, zda by se oni sami mohli stát účastníky televizního pořadu „naživo“, tedy zda by někoho sami hledali a využili by tak Pošty pro tebe či zda by přijali pozvání do studia, s tím, že je někdo hledá.

66

Ze všech odpovídajících 60% razantně odmítá představu, že by někoho nechali hledat, avšak už jen 30% odmítlo přijmout pozvání do studia. Poslední oblast, kterou jsem zkoumala u diváků v publiku, byl postoj k důvěryhodnosti příběhů a účastníků. Proč jsem otázku vůbec položila? Často jsem ze svého okolí slýchala „to snad ani není možné“ a rozhodla jsem se prozkoumat, zda jsou podobné pochybnosti i v lidech, kteří sedí tak blízko od dění. Nikdo se nevyjádřil zcela zamítavě, ale u některých byli znát určité pochybnosti. Na kolik hodnověrně hodnotíte účastníky a jejich příběhy? 20%

20%

60%

zcela, věřím, že příběhy jsou pravdivé jak co, něco vnímám jako smyšlené, ale ne všecko nevím, nemám vyhraněný názor

Graf 15: Diváci v publiku: hodnocení hodnověrnosti pořadu

4.1.3 Televizní diváci Televizní diváci, jsou ti, kdo určují další průběh pořadu, díky sledovanosti. Oni jsou ti, kteří volají, píší a projevují tak svou náklonnost. Televizních diváků jsem se ptala na podobné otázky, jako u diváků v publiku, avšak dávala jsem větší prostor pro rozvedení otázek, zda by oni sami šli před televizní kamery. Diváků jsem se ptala na otázky: 1) Pohlaví a) Muž b) Žena 2) Věk a) 0 – 18 b) 18 – 25 c) 25 – 35 d) 35 – 50 e) 50 – 65 d) 65 + 67

3) Sleduješ/-te Poštu pro tebe? a) ano b) ne 4) Jak často? a) 1x za měsíc b) 2x za měsíc c) pravidelně každý týden d) nepravidelně e) vůbec 5) Proč sledujete? (možno více odpovědí) a) zájem o soukromí druhých b) mám rád/-a pořady podobného typu c) mám rád/-a moderátory pořadu d) nic jiného v televizi není z mého pohledu v danou dobu e) „studijní materiál“ 6) Na kolik hodnověrně hodnotíte účastníky? a) zcela, věřím, že příběhy jsou pravdivé b) jak co, něco vnímám jako smyšlené, ale ne všecko c) vůbec ne, myslím si, že je to zcela vymyšlené jen za účelem zaujetí diváků d) nevím, nemám vyhraněný názor 7) Stal/-a by ses někdy účastníkem na straně „hledajících“? a) ano b) ne důvod: ______________________ 8) Přijala bys pozvání na stranu „hledaných“? a) ano b) ne důvod: _____________________ Již v úvodu kapitoly jsem uvedla, že v rámci dotazníkového šetření bylo osloveno 33 televizních diváků. Větší počet z toho důvodu, aby byla zajištěna rozsáhlá škála odpovědí, názorů, dle pohlaví a zastoupení v různých věkových skupinách apod.

68

Z celkového počtu oslovených odpovědělo 18% mužů (na počet 6) a 82% žen (na počet 27). Důvod většího zastoupení žen je z důvodu toho, že osobně se pohybuji více v kolektivu ženském a vím, že mnohé o pořadu hovoří na pracovišti či při volných chvílích, proto jsem na ně zejména zacílila svůj „výzkum“. Zastoupení sledovanosti Pošty pro tebe z hlediska pohlaví muži 18%

ženy 82% Graf 16: Televizní diváci: zastoupení pohlaví při sledování pořadu

S výjimkou nejmladší věkové kategorie (0–18 let) a úplně nejstarší (65+) jsou v určité míře zastoupeny všechny ostatní věkové kategorie. Věkové zastoupení při sledování Pošty pro tebe

18-25 6%

50-65 30%

25-35 55%

35-50 9%

Graf 17: Televizní diváci: věkové zastoupení

Věkové zastoupení versus pohlaví ukazuje, že muži se vyskytují pouze ve dvou věkových kategoriích: 25–35 let a 50–65 let, v nichž jsou zastoupeny přesně z 50% (tedy 3 muži v kategorii první, tři muži v kategorii druhé). Ženy jsou pak zastoupeny ve všech 4 již zmiňovaných kategoriích.

69

Zastoupení žen ve sledování Pošty pro tebe 18-25 7%

50-65 26% 35-50 11%

25-35 56%

Graf 18: Věkové zastoupení divaček pořadu

Třetí otázka, která byla účastníkům položena, zněla: „Sledujete pořad Pošta pro tebe“? Více jak ¼ pořad vůbec nesleduje, ačkoli vědí, o jaký pořad se jedná. Následující tabulka zobrazuje sledovanost na vybraném vzorku jak z hlediska hodnot, tak procentuálního zastoupení. Sledujete Poštu pro tebe? ano 24 73% ne 9 27% Tab. 8: Televizní diváci: sledování pořadu ano/ne

Z těch, co se vyjádřili negativně je 6 žen a 3 muži. Znamená to tedy, že 50% námi oslovených mužů pořad nesleduje, i když jeden přiznal, že ví, o co jde a že by se dal spíše klasifikovat do kategorie občasného diváka. Avšak sám uvedl, že nesleduje, budeme tedy s tímto tvrzením pracovat. U žen je procento nesledovanosti nižší – 22%, tedy pětina z dotázaných. Z těch, co pořad sledují, bylo zajímavé dostat odpověď na to, jak často. Zda jsou jen občasnými diváky, či zda nevynechají jediný díl. Z celkových 24 dotázaných respondentů je pravidelným divákem skupina o 17%, naopak nepravidelné diváky tvoří 67% respondentů.

70

Nyní se více podíváme na důvody sledování pořadu Pošta pro tebe. Respondenti měli možnost uvést i více než jednu odpověď, což bylo nejednou využito. Nejčastější kombinací odpovědí byly: „mám rád/-a pořady podobného typu“ a „mám rád/-a moderátory pořadu“. Připomínám, že v nabídce kromě těchto dvou odpovědí byly ještě: 1) zájem o soukromí druhých, 2) nic jiného v televizi není z mého pohledu v danou dobu a 3) „studijní materiál“. Jak často sledujete poštu pro tebe?

pravidelně každý týden

17% 8% 8%

2x za měsíc 1x za měsíc

67% nepravidelně

Graf 19: Televizní diváci: četnost sledování pořadu

Ti, kteří sebe samé označili za pravidelné diváky, uvádějí 3 hlavní důvody: 1) zájem o soukromí druhých 2) oblíbenost pořadů podobného typu 3) oblíbenost moderátorů pořadu U těch, kteří sledují pořad 1x-2x za měsíc, převládá důvod zalíbení v pořadu tohoto typu, jeden respondent uvedl jako druhý důvod, že v danou chvíli ho v televizi nic více nezaujalo, a proto výběr padl na Poštu pro tebe, druhý pak přidal oblíbenost moderátorů pořadu. Pestřejší škálu odpovědí naskýtá skupina nepravidelných diváků. Od nejčastějšího důvodu „mám ráda pořady podobného typu“ po „zájem o soukromí druhých“. Z nabízených možností bylo použito všech odpovědí.

71

Proč sledujete Poštu pro tebe? 5% 29%

42%

10%

14%

mám rád/-a pořady podobného typu mám rád/-a moderátory pořadu „studijní materiál“ nic jiného v televizi není z mého pohledu v danou dobu zájem o soukromí druhých

Graf 20: Důvod sledování pořadu

Další oblastí, na kterou jsem já osobně byla velmi zvědavá, a již jsem tak předeslala v kapitole 4.1.2. Diváci v publiku, byla hodnověrnost tvrzeného, a jak tuto skutečnost vnímají mí spoluobčané. Zda přistupují k celé záležitosti negativně, a tedy pochybují o tom, co účastník tvrdí, či naopak bezmezně věří obsahu? Na kolik hodnověrne hodnotíte účastníky pořadu Pošta pro tebe? 16%

4% 48%

32% zcela, věřím, že příběhy jsou pravdivé jak co, něco vnímám jako smyšlené, ale ne všecko nevím, nemám vyhraněný názor vůbec ne, myslím si, že je to zcela vymyšlené jen za účelem zaujetí diváků

Graf 21: Televizní diváci: hodnocení hodnověrnosti pořadu

Téměř polovina dotázaných, z těch, co sledují pořad, odpověděli kladně, tedy, že zcela věří v pravdivost příběhů. Jeden respondent se vyjadřoval odmítavě, věří, že vše je smyšlené a slouží jen za účelem zaujetí diváků.

72

Poslední část mého dotazování směřovala k otázkám účasti při hledání někoho druhého či zda by respondent přijal pozvání do pořadu, za účelem, že je někým druhým hledán. Nejprve k prvé otázce – tedy, zda Byste se někdy stal/-a účastníkem na straně „hledajících“? Z grafu je patrný postoj většiny, tedy, že by tuto formu nevyhledávali, a proto jsem je žádala o stručný důvod, proč tomu tak je? Šli byste Vy někoho hledat do pořadu Pošta pro tebe?

ano 12%

ne 88%

Graf 22: Názory televizních diváků na osobní účast v pořadu

Nejčastějšími důvody jsou (řazeno dle četnosti): 1) ochrana soukromí (svého, své rodiny…) 2) obava a stud z vystupování v televizi 3) nikoho nehledám 4) poradila bych si sama (např. Facebook…) Opačný průběh by pak měla druhá strana mince a to, zda by respondent přijal pozvání coby hledaný. Více lidí by pozvánku přijalo, méně pak odmítlo. Hlavními důvodu pro nepřijetí pozvánky jsou opět: 1) ochrana soukromí 2) stud z vystupování před televizními kamerami Zazněl taktéž jeden velmi silný argument proti, který odcituji přesně: „nepřišla bych, nemám tenhle typ pořadu ráda, myslím si, že je to ovládání lidí“.

73

Z těch, co by pozvání přijali a poskytli nám důvod, můžeme lehce vysledovat, že převládá zejména zvědavost nad tím, kdo „si mě to asi tak zve“. Druhým nejčastějším argumentem je pak slušnost přijít, pokud mě někdo chce vidět. Přijal/-a byste pozvání na stranu "hledaných"?

ne 41% ano 59%

Graf 23: Pozvání do pořadu ano/ne?

Zvláštní je, že u trémistů a stydlivých lidí není pokaždé stud tak silný a v tomto případě, kdy si je někdo zve, zvědavost či slušnost k druhému převáží nad tímto „handicapem“ a pozvání do televize by i přesto přijali.

4.1.4 Rozhovory s televizními diváky – Face to Face Jak jsem již zmínila v úvodu kapitoly, rozhovory s televizními diváky probíhaly ve stylu toho: „Jak vnímají pořad a zda oni sami by do pořadu šli a za jakých okolností.“ Na základě toho jsem pak interpretovala poznatky toho, co by lidi vedlo k účasti ve studiu, pokud vůbec něco. Jana 27 let, Praha, Call centrum Team leader, vysokoškolské vzdělání (Bc.) Pošta pro tebe je televizní pořad, který velice ráda sleduji. Neustále mě dojímají příběhy, které se v něm odehrávají. Mnohdy přemýšlím nad osudy lidí, kteří v něm vystupují. Je zajímavé, že většinou mi hlavě zůstanou hlavně trapasy, zmatky a neshody, které v tomto pořadu dokáží vygradovat do extrémních rozměrů. Například: Jak je možné, že otec, který nevídal celý život svou dceru, nevěnoval se jí a nevěděl, že existuje, má tu drzost jít do televize a udělat před celou republikou show k dojmutí? Často se sama sebe ptám, co mě na tomto pořadu láká? Proč jej sleduji? Myslím, že je to především proto, že mám ráda psychologii a ta je obsažena v celém tomto pořadu. Také velmi citlivou a milou osobou je Ester Janečková. Myslím, že je člověkem

74

na správném místě. Ví, jak by měla zareagovat, dokáže dát najevo soucit, který nesčetněkrát zúčastnění potřebují. Někdy ji obdivuji, jak je schopná a pohotová vést rozhovor s plačícími lidmi, nebo s lidmi, kteří jsou nervózní natolik, že nejsou schopni odpovídat ve větách. Ester je skutečná profesionálka. Někdy by bylo milé vidět i do zákulisí Pošty pro tebe. Jak se natáčí, jaká je režie, celý štáb, protože hlavně ten má velký podíl na tomto pořadu a zasloužil by pochvalu. Koho mám opravdu ráda je Pošťák Ondřej. Je velice sympatický. Cítím, že mnohdy umí rozveselit dusnou atmosféru, a to zejména ve chvíli, kdy přichází pozvaný host do studia. Oznámení, zda dotyčný přijel či ne, nejsou mnohdy lehkým úkolem. Ondřej vše dokáže vyřídit s lehkostí a vtipem. Zamyslím-li se občas nad tím, zda bych přijala pozvání do studia, tak má odpověď zní: nevím. Nevím, protože co když se objeví někdo, kdo mi chce ublížit, nebo mě nemile překvapit, a to před celou republikou? Nevím, jak bych potom něco tak nepříjemného před mnoha televizními diváky zvládala. Na druhou stranu, pokud by tam byl někdo, kdo by mě hledal, protože mě chce vidět a nemohl mě jinak najít, bylo by milé jej vidět a nenechat ho s nepříjemnou informací, že jsem nedorazila. Nevím, asi by záleželo na době, kdy bych pozvání dostala. Sama bych však touto cestou nikoho nevyhledávala, neboť si myslím, že to není jediné řešení, jak někoho najít. Možná, pokud bych byla v zoufalé situaci, dotyčného by se mi nedařilo najít a potřebovala bych jej co nejrychleji zkontaktovat, pak bych se na Poštu pro tebe obrátila. Jsem ráda, že pořad Pošta pro tebe je a doufám, že dlouho bude. Vlasta, 59 let, ekonomka, vysokoškolské vzdělání (Ing.) Poštu pro tebe nesleduji zcela pravidelně, ale jak mi čas dovolí, ráda se podívám. Vždy jsem měla ráda psychologii a tento pořad je takovou psychologickou studnicí různých životních příběhů a osudů. Nejde jen o příběhy, ale mám velice ráda milou sympatickou a empatickou moderátorku Ester Janečkovou i milého a pohotového Ondru, který v pravý čas dokáže uvolnit napětí. Obdivuji Ester, jak za všech okolností dokáže zachovat profesionální odstup, ale zároveň dát najevo soucit, povzbudit lidi, kteří to potřebují i takticky zmírnit vášně. Dík patří i celému štábu tohoto pořadu. Uvědomuji si, že na televizní obrazovce se jedná o výsledek celého realizačního týmu. Zamýšlím se, proč lidé hledají blízké či jiné osoby tímto způsobem. Dnes je tolik možností, internet, matriky atd.

75

Naprosto chápu lidi z adoptivních rodin či dětských domovů, že chtějí poznat svoje biologické rodiče, to se opravdu nehledá snadno. Ale i tak bych měla obavy, zda tím neublížím rodičům, kteří mě vychovali. Rovněž chápu lidi, kteří se snaží poděkovat někomu, kdo jim v životě významně pomohl (např. učitel, vychovatel v dětském domově, dobrý kamarád, zachránce atd.). Jsem na rozpacích v případech, kde si do studia zvou rodinné příslušníky, se kterými navíc společně přijedou, aby poděkovali před celým národem, to můžou zrealizovat doma. Připadá mi to trochu jako exhibicionismus. Vůbec nechápu rodiče, kteří celý dětský život nejevili o své potomky žádný zájem a v pokročilém věku, když potřebují pomoc, je najednou začnou vyhledávat. Přesto jsem potěšena, že i přes spáchaná příkoří se dospělé děti většinou snaží chovat jako k zodpovědným rodičům. Při sledování některých až tragických příběhů, si člověk uvědomí, že jeho problémy jsou v porovnání s nimi malicherné. Přesto si myslím, že tento pořad má svůj význam zejména pro skupinu lidí z první kategorie – pátrající po své skutečné minulosti. Jistě potěší i hledající ze druhé kategorie, kteří chtějí veřejně poděkovat za pomoc. Zamýšlela jsem se i nad tím, jaká by musela nastat situace, abych touto cestou někoho hledala. Zatím mně nenapadlo, kdo by mně tak strašně moc chyběl, abych ho hledala tímto způsobem. Snažila bych se vyhledat jinými způsoby a tuto možnost bych zvolila až jako poslední. A to také z toho důvodu, že bych před kamerou měla asi velikou trému. Pokud bych já sama byla hledána, asi bych ze zvědavosti a slušnosti k tomu, kdo mě hledá, přišla. Ale stejně bych se trémy nezbavila. Vadil by mi rovněž krok do neznáma, měla bych strach, kdo bude za oponou a co provede. Důvodem není, že bych neměla čisté svědomí, že jsem někomu ublížila. Ale důvodem je, že i v rodině se vyskytují křiví lidé, bez špetky svědomí, kteří se neštítí žádných podrazů. Každopádně obdivuji lidi, kteří překonají sami sebe a najdou odvahu vystoupit nejen před kameru, ale potencionálně i před miliony diváků a odhalit své soukromí. Plně chápu lidi, kteří odmítnou pozvání, ale zanechají na sebe kontakt, přejí si sejít se s hledajícím v soukromí bez záře reflektorů a pozornosti televizních diváků. Věřím, že pořad Pošta pro tebe ještě dlouho bude mít svoje místo na televizní obrazovce.

76

Tomáš, 34 let, IT analytik, středoškolské vzdělání Musím se přiznat, že nepatřím k lidem, kteří cíleně vyhledávají tento druh pořadu, ale když jsem poprvé při náhodném přelaďování televizních kanálů zahlédl příběh starší dámy, která hledala nevlastního bratra, se kterým ztratila na dlouhou dobu kontakt, svého přelaďování jsem zanechal a shlédl pořad až do konce aniž bych se vrátil zpět k již rozkoukanému programu. Velmi mne zaujal nejen příběh samotný, ale I citlivý přístup moderátorky a pošťáka Ondry. Nemůžu o sobě prohlásit, že bych se stal věrným divákem a vyhledával každou příležitost tento pořad shlédnout, ale pokud jsem na něj mimoděk narazil, tak jsem pár zajímavých osudů lidí vyslechl až do úplného konce. Při sledování příběhů, které měly někdy více a někdy méně dramatický příběh jsem si začal více všímat nejen moderátorky a pošťáka Ondřeje, ale také skladby diváků. Nejdříve mi přišlo divné, že se v obecenstvu nachází převážné diváci v důchodovém věku (zejména ženy), ale protože jsem tomuto pořadu nevěnoval pravidelnou pozornost, nepřikládal jsem tomu až tak velký význam. I když jsem si říkal, co přimělo ženy dívat se, jak se jiní lidé trápí svými smutnými příběhy? Vždyť mnohé z nich prožily svá malá trápení a mnohý příběh může u nich otevřít staré rány. Jsou to snad ty šťastné konce, které i jim otevírají naději, že svět, v němž žijí, není tak zkažený. Nebo (a doufám, že tomu tak není) tam sedí a v koutku duše se radují, pokud některý z příběhů neskončí dobře a hledaná osoba odmítne přijmout pozvání či po vyslechnutí příběhu se odmítne s dotyčným setkat a vystaví ho tak jakémusi typu ponížení. Je mi jasné, že stejně tak, jako u jiných pořadů, je zde kompars placený, ale opravdu jim to stojí za to dívat se na ty skutečné příběhy, které rozhýbají emoce každého diváka? Taktéž mě napadlo něco více úsměvného a to, že se dámy přišly do televize jen ukázat doufajíce, že kamera zabere právě je a budou tak moci vyprávět kamarádkám u kávy, jak byly v televizi nebo jak některý z přítomných pánů bude mít páté eso v mariáši při povídaní si s kamarády v některé hospůdce. Při otázce, zda bych se já mohl stát divákem přímo ve studiu, bez možnosti přepnout na jiný televizní program, odpověď byla naprosto jednoznačná – NE. Když už jsem si tedy odpověděl, že bych se nechtěl stát divákem, stejné NE zaznělo při pomyšlení, jestli bych se někdy stal tím, který by hledal ztracenou osobu. Velmi nerad mluvím o svém soukromí s lidmi, kteří jsou mi blízcí, natož s lidmi cizími, a tak se obávám, že odhalení se do kamery před potencionálních deset milionů diváků je tak velkým balvanem, který bych nedokázal odvalit. Ti lidé však tu odvahu našli 77

a do pořadu přišli odhalit své soukromí. Kdo jsou ti lidé? Chtějí opravdu nalézt hledanou osobu? Chtějí ukázat svou tvář v televizi? Jsou jejich příběhy pravdivé? To je jen zlomek otázek, které se mi pokaždé vkrádaly do hlavy, když jsem jednotlivé příběhy sledoval. Nutno říct, že pokaždé mi na stejné otázky vyvstaly nejrůznější odpovědi. U některých dílů mi přišlo, že se jedná o lidi, kteří již začali se svým životem bilancovat, chtějí očistit své myšlenky od trápení, která je životem provází. Ať jsou to příkoří, která způsobily osobě, kterou díky svým počinům ztratili, nebo je to jen vyhledání příležitosti dát poděkování někomu, koho třeba nemusí ani osobně znát. Velkou skupinou jsou pak rozdělené rodiny, ale tam i přes smutek, který je s tím většinou spojený, mě napadlo, jak by takový pořad musel vypadat v zemích, které v nedávné době sužovala opravdová válka. To pak zejména v kontrastu s příběhy, které neměly tak výraznou hloubku, a z kterých malinko čpěla pachuť před připraveností příběhu, tak aby se oba aktéři mohli objevit na obrazovkách televize a nabídnout velkolepé shledání, kterému se pak někde v koutku zasmějí. Neříkám, že to tak musí být, možná ti lidé se jen pokoušeli skrýt své opravdové emoce. Možná jen čekali někoho jiného. To já nevím a vlastně ani vědět nechci. Stejně jako divák takového pořadu nechci znát, jestli opravdu do setkání před kamerami přicházejí obě strany s momentem překvapení či již znají, co je za stěnou čeká. Zda ten dotyčný, který sebral odvahu a udělá krok do neznáma a jde před kamery vstříc setkání s osobou, která je zahalena oparem neznalosti, opravdu nedostane byť jen jediný náznak toho, kdo by to mohl být? Je tedy setkání, a to co vidíme pak na kamerách, opravdu tak autentické nebo je to jen dobrá práce scénáristy pořadu? Rozhodně však lidé, kteří sebrali tu odvahu a využili nabídky České Televize pomocí pořadu Pošta pro Tebe k tomu, aby našli někoho, koho jakýmkoliv způsobem opravdu v minulosti ztratili, mají můj neskonalý obdiv. Pokud bych opravdu někoho hledal, tak bych se rozhodně nespoléhal na pomoc České Televize a pokusil se toho jednotlivce či skupinu najít sám. Je pravdou, že patřím do generace lidí, kteří svůj osobní život úzce propojili s internetem, a tedy informace o nich jsou daleko dostupnější a stále nemám tolik odžito, abych mohl tolik ztratit, abych to zase musel hledat. Všechny tyto aspekty vedou k rozhodnutí, že jsem v tuto chvíli naprosto přesvědčený, že bych pomoc v tomto pořadu nehledal, ale nevím, co se stane za 30 let, třeba i já v podobném pořadu skončím. Daleko delší rozhodování jsem měl u toho, když jsem se pokoušel si představit, že jsem se dostal do situace, že za mnou přišel pošťák Ondřej, přinesl mi pozvání 78

a nechce ani koutkem oka prozradit, kdo mě to tedy hledá. Zde nastává totiž obrovský boj mezi ochranou mého soukromí a mé velké zvědavosti. Velmi rád bych věděl, kdo mě hledal, ale nerad bych se ukazoval před televizní kamerou navíc s vědomím toho, že bude odhalena část mého soukromí a já netuším jaká. Proto se ani nedivím lidem, kteří ze stejného důvodu odmítají pozvání přijmout. Mé pochopení, že pozvání odmítnou, mají také všichni ti, kteří již vědí, kdo si je pozval a jejichž rány se ještě zcela nezacelily. A opět obrovský obdiv všem, kteří nakonec do studia přišli. Velikou odvahu prokázali i ti, kteří až na místě poznali, kdo si je pozval, a odmítnou setkání před zraky diváků. Kde tedy je ta pomyslná tenká hranice mezi zbabělstvím a odvahou odmítnout setkání? Těžko mohu soudit, ale když už bych došel tak daleko a ocitl se před kamerami, tak já osobně bych setkání přijal, i když by mohlo být velmi chladné. Opravdu velkou poklonu musím „vyseknout“ Ester Janečkové za její citlivý přístup ke všem účinkujícím, za to jakým způsobem klade otázky i za to jak dokáže projevit svou účast na radosti či smutku druhých. A pokud by v Plzni zase rozdávali nějaké tituly, tak za mě by jí patřil doktorát z psychologie. Klobouk dolů také před Ondřejem, který velmi často přináší v pořadu odlehčení, avšak i on se někdy stává vážným a to zejména v situacích, kdy je nositelem špatné zprávy. Samozřejmě nesmím zapomenout na ty, kteří jsou v pozadí celého příběhu a to ti, kteří opravdu po ztracených pátrají. Někdy si říkám, že je možná lepší nevědět jak celé zázemí funguje a věřit všemu, co nám kamera dovolí vidět. Pak takový pořad pomáhá vidět své vlastní problémy v jiném světle a pousmát se nad těmi drobnějšími. Jedno vím však jistě. Tento pořad mě vždy donutí popřemýšlet nad tím, co a komu jsem i třeba nevědomky udělal špatného, kde se to dá napravit, kde by měla přijít omluva anebo jaký kontakt je nenávratně pryč a chtěl bych ho obnovit. Děkuji za Poštu, která je pro tebe i pro mě. Ze všech učiněných rozhovorů vyplývá jedno společné. Nikdo z dotázaných by nevyužil hledání osoby blízké prostřednictvím pořadu Pošta pro tebe. Přesto kdyby pozvání od pošťáka Ondry obdrželi, ač s velkými rozpaky, přijali by jej a do televizního studia by přišli. Důvodem rozpaků je stud předstoupit před televizní kamery a obava z rozkrývání svého soukromí. Z ohlasů respondentů je patrné, že právě proto, že sami mají stud, obdivují ty, kteří našli odvahu a před kamery předstoupili. Avšak důvody toho, proč přicházejí někteří hledat druhou osobu, vyvolávají u našich dotazovaných různé otázky a názory. 79

Obecně mohu zhodnotit, že všichni oslovení odsuzují formy exhibicionismu, se kterým je možné se občas setkat. Na druhou stranu oceňují vlídná přijetí od „zapomenutých“ dětí nebo ocenění práce těch, kteří pomohli v těžké životní situaci právě hledajícímu hostovi. Všichni se shodují v tom, že pořad je jedinečný svým obsahem a formou a ačkoli nepatří mezi pravidelné diváky, věří v jeho dlouhé trvání.

80

ZÁVĚR Otázky vyplívající ze stanovených cílů diplomové práce, zejména více přiblížit čtenářům oblast reality TV a sociální užití televize, zejména pak otázky každodennosti prolínání s účastí v reality TV či otázky motivace participantů účastnit se takovýchto pořadů, byly v diplomové práci detailně zodpovězeny. Zaměření diplomové práce vychází ze studia Mediálních studií na Fakultě sociálních věd a zahrnuje poznatky získané během studia i samostudiem a řeší problematiku danou uvedenými cíli stanovených v úvodu a přináší jasně definované odpovědi. Zároveň však nechává čtenáři místo pro vlastní zamyšlení a nestaví se k množině problémů spojených s reality TV jako pevná autorita. V úvodu diplomové práce, při stanovení cílů, bylo již ze začátku jasné, že odpovědi na stanovené otázky přinesou nutnost osobní účasti přímo na místě realizace takových pořadů, které jsou v diplomové práci řešeny. Zkrátka být přímo v místě dění. Chtít opravdu sledovat a analyzovat problematiku spojenou s reality TV jinak, než osobní účastí by neodpovídalo požadavku na kvalitu diplomové práce a na záběr stanovených cílů. Díky pochopení a velkého zájmu štábu pořadu Pošta pro tebe o tématiku řešenou touto prací se tento krok, přímá účast při natáčení reality TV, podařil. Nejenže se napomohlo tímto krokem ke splnění uvedených požadavků, ale navíc je v této práci čtenáři předávána osobní zkušenost z místa natáčení, objasněn vznik pořadu a odtajnění nejedné zajímavosti ze zákulisí. Diplomová práce nabízí pohled na motivaci a její složky a propojuje tak každodenní poznatky s teorií. Definuje očekávání jedince, důvody, které se stávají hybnou silou k výkonu či samotné činnosti. Dále práce srovnává představy a reálné zkušenosti z osobní účasti na realizaci pořadu. Za pomoci zúčastněného pozorování, rozhovorů „face to face“ s tvůrci, moderátory pořadu a samotnými diváky jak u televizních obrazovek, tak diváků v sále, přináší diplomová práce výpovědi a ucelený komplex poznatků. Práce odpovídá na otázky, jak se diváci staví k účasti v pořadu naživo, nakolik hodnověrně hodnotí příběhy a proč pořad sledují. Jedním z poznatků na základě uvedeného je fakt, že lidé mají obecně stud předstoupit před televizní kamery a ventilovat tak svůj příběh, avšak pozvání by přijali, aby nezklamali osobu, která je hledá. Taktéž vyzněla spokojenost s pořadem tohoto formátu a jeho místem v televizním programu. - 81 -

Diplomová práce je členěna do kapitol, ve kterých je postupně rozebírána problematika oblasti reality TV a sociálního využití televize. A jelikož technologie spojená s televizí a novátorské nápady tvůrců televizních programů se neustále vyvíjejí, je jisté, že i vývoj v oblasti reality TV není u konce. Tento směr je třeba sledovat i nadále, nejen z hlediska vývoje tohoto televizního formátu, ale také z hlediska sledovanosti takových pořadů a jejich podílu na televizním trhu. Brzy bude třeba přinést odpovědi, zda navyšování počtu pořadů jde ruku v ruce se zájmem diváků apod. Je zřejmé, že i když práce odpovídá na otázky vyplývající ze stanovených cílů, řešená problematika s sebou přináší postupně další a další otázky. Čtenáři je otevřena brána do uvedené problematiky a dle okřídleného Sokratova „vím, že nic nevím“ je každému nabídnuta možnost rozvíjet znalost o problematice reality TV. A třeba právě některý ze čtenářů naváže na tuto diplomovou práci a provede analýzu reality TV, nebo i přímo pořadu Pošta pro tebe. Z jiného úhlu, jinou metodou, jiným přístupem. Téma je otevřené.

- 82 -

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Tab. 1: Vítězové kategorie Outstanding reality program

18

Tab. 2: Vítězové kategorie Outstanding reality-competition program

18

Tab. 3: Duben 2010, TOP 50 nejsledovanějších pořadů ČT1

55

Tab. 4: Květen 2010, TOP 50 nejsledovanějších pořadů ČT1

55

Tab. 5: Diváci v publiku – věkové zastoupení

65

Tab. 6: Diváci v publiku – četnost sledovanosti

65

Tab. 7: Diváci v publiku: názor na osobní účast v pořadu

67

Tab. 8: Televizní diváci: sledování pořadu ano/ne

70

Obr. 1: Struktura působení na jednotlivce

24

Obr. 2: Maslowova pyramida potřeb

31

Graf 1: Podíl na publiku z hlediska pohlaví v roce 2005

46

Graf 2: Vývoj podílu na publiku u jednotlivých pohlaví v letech 2005–2007

47

Graf 3: Vývoj sledovanosti pořadu u jednotlivých pohlaví v letech 2005–2007

47

Graf 4: Vývoj podílu na publiku celkově

48

Graf 5: Vývoj podílu na sledovanosti celkově

49


49


50


51


52


53


53


54


54

Graf 14: Diváci v publiku: důvod účasti na natáčení

66

Graf 15: Diváci v publiku: hodnocení hodnověrnosti pořadu

67

Graf 16: Televizní diváci: zastoupení pohlaví při sledování pořadu

69

Graf 17: Televizní diváci: věkové zastoupení

69

Graf 18: Věkové zastoupení divaček pořadu

70

Graf 19: Televizní diváci: četnost sledování pořadu

71

Graf 20: Důvod sledování pořadu

72

Graf 21: Televizní diváci: hodnocení hodnověrnosti pořadu

72

Graf 22: Názory televizních diváků na osobní účast v pořadu

73

Graf 23: Pozvání do pořadu ano/ne?

74

- 83 -

POUŽITÁ LITERATURA ANDREJEVIC, Mark. Reality TV: The Work of Being Watched. Lanham, MD: Rowman. and Littlefield. 2004. ISBN 0-7425-2747-6 (cloth), ISBN 0-7425-2748-4 (pbk.) BECKER, Karin. Media and Ritual Processes. Pp. 629–646 in Media Culture & Society, vol. 17, no. 4. 1995. BEDRNOVÁ, Eva; Nový, Ivan a kol. Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press. 2002. BIRD, Elizabeth. The Audience in Everyday Life: Living in a Media World. London: Routledge. 2003. ISBN 0-4159-4259-4 (hb), ISBN 0-4159-4258-6 (pb) BRICHCÍN, Milan. Vůle a sebekontrola - Teorie, metody, experiment. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 1999. COULDRY, Nick. The place of media power: pilgrims and witnesses of the media age. New York: Routledge. 2002. ISBN 0-415-21314-2 (hbk), ISBN 0-415-21315-0 (pbk) FLICK, Uwe. An Introduction to Qualitative Research. Sage Publications. 2002. ISBN 978-1-84787-323-1, ISBN 978-1-84787-324-8 (pbk) GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity, 2. vydání, Praha: SLON, 2003. GRAY, Ann. Research practice for cultural studies: ethnographic methods and lived cultures. Sage. 2003. ISBN 0-7619-5174-I, ISBN 0-7619-5175-X (pbk) HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál. 2000. ISBN 978–80-7367–569-1 HILL, Annette. Reality TV – Audiences and Popular Factual Television. New York: Routledge. 2005. ISBN 0–415-26151-I (hbk), ISBN 0–415-26152-X (pbk) CHARVÁT, Jaroslav. Firemní strategie pro praxi. Praha: Grada Publishing, a.s. 2006. ISBN 80–247-1389–6 JANEČKOVÁ, Ester. Pošta pro tebe – Příběhy, které vás pohladí po duši. Nakladatelství XYZ, s.r.o. 2009. ISBN 978–80-7388–227-3 JIRÁK, Jan, KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média. Praha: Portál. 2009. ISBN 978–807367–466-3 LINDLOF, Thomas & TAYLOR, Bryan. Qualitative Communication. Research Methods. Thousand Oaks, CA: Sage. 2002. ISBN 0-7619-2493-0 (c), ISBN 0-76192494-9 (p)

- 84 -

MOORES, Shaun. Interpreting audiences: the ethnography of media consumption. Sage. 1993. ISBN 0-8939-8447-2 (pbk) NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: Academia. 1998. NAKONEČNÝ, Milan. Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha. 1992. NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Praha: Academia. 1995/2009. ISBN 978–80-200–1680-5 PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří a kol. Akademický slovních cizích slov A-Ž, Praha: Academia. 2000. POTTER, James. An analysis of Thinking and Research about Qualitative Methods. Mahwah, NJ Erlbaum. 1996. IBSN 0-8058-1750-6, IBSN 0-8058-1751-4 (pbk) REIFOVÁ, Irena & kol. Slovník mediální komunikace, Praha: Portál. 2004. ISBN 80– 7178-926–7 ROBBINS, Tim. TV Times Time, Space and Television Scheduling. Pp. 397–407, in Time & Society, vol. 4, no. 3. 1995. RUBINŠTEJN, Sergej Leonidovič. Základy obecné psychologie. SPN. 1964. SILVERMAN, David. Doing Qualitative Research. Sage. 2005. ISBN 978-1-84860033-1, ISBN 978-1-84860-034-8 SILVERSTONE, Roger. Television, ontological security and the transitional object. London: Sage. 1993. THOMPSON, John. Média a modernita. Praha: Karolinum. 2004. TOMÁNKOVÁ, Gabriela. Účinné formy motivace v organizaci. Brno: Fakulta sociálních věd, Katedra sociální politiky a sociální práce. 2006 VÝROST, Jozef & SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978–80-247–1428-8

- 85 -

INTERNETOVÉ ADRESY A ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Maslowova_pyramida http://en.wikipedia.org/wiki/Big_Brother_(TV_series) http://en.wikipedia.org/wiki/Reality_television http://posta-pro-tebe.info/ http://prepni.centrum.cz/reportaze/154250-exkluzivne-posta-pro-tebe-utajovanezakulisi.aspx http://www.ceskatelevize.cz/program/10079901208.html http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/divacky-ohlas-a-statistiky-vysilani/zebricky-nejporadu/2010/ http://www.vedeme.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=85&Itemid=18 0 http://www.volny.cz/zsdrozdin/bk.html

ZDROJE Rowen, Beth. Reality TV Takes Hold - Infoplease.com. [online]. 21. 7. 2000, [cit. 2. 1. 2011]. Peterson, Karla. SignOnSanDiego.com News Features -- With writers on strike, expect more reruns and dose of reality [online]. 6.11.2007, [cit. 2.1.2011]. Lynch, Marc. TBS 15 Reality is Not Enough: The Politics of Arab Reality TV by Marc Lynch [online]. 2006, [cit. 2. 1. 2011]. Jarvis, Jeff. Tag the greatest - but not obvious - TV shows. BuzzMachine [online]. 6. 8. 2005, 8. 5. 2007, [cit. 2. 1. 2011].

- 86 -

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Fotografie z natáčení (fotografie) Příloha č. 2: Ester Janečková – cesta k Poště pro tebe (text + fotografie) Příloha č. 3: Martin Kavan: Příběhy mě dojímají (text + fotografie) Příloha č. 4: Osobní příběh Ester Janečkové

- 87 -

RESUMÉ Diplomová magisterská práce stručně a přehledně analyzuje problematiku reality TV a sociální užití televize. Čtenáři přináší poznatky z oblasti motivace a sociální motivace, zkoumá vliv a účinek médií na jedince a společnost. Podrobně definuje žánr reality TV, věnuje se jeho historii, členění. Za pomoci dotazníků a rozhovorů pak analyzuje diváckou základnu a zkoumá nejčastější důvody návštěvy diváků v televizním studiu a důvody televizních diváků, proč pořad sledují. Jednotlivé kapitoly jsou souhrnně okomentovány, upozorňuje se v nich na dominantní prvky či problematiku. Stav dokreslují přehledné grafy a tabulky, které mají za úkol sumarizovat získané poznatky o jednotlivých oblastech zkoumání a dokreslovat jejich vývoj. V závěru diplomové práce rozvíjím potřebu sledování vývoje v oblasti reality TV jakožto z hlediska vývoje tohoto formátu, tak i jeho podílu na televizním trhu a sledovanosti. Brzy bude třeba přinést odpovědi, zda navyšování počtu pořadů jde ruku v ruce se zájmem diváků apod.

SUMMARY Diploma’s thesis briefly and tabulary analyses problems of reality TV and social use of television. To the writer brings grand summary of motivation area and social motivation, investigate the influence and effects on individual person and on society. In detail describes the genre of reality TV, attend to history and division. With the help of questionnaires and interviews analyses the spectator base and investigate the main reason of participation the viewers in television studio and the reasons of TV spectators, why the are watching this program. Each chapter is collectively commented and advert to the dominant parts and problems. The situation is touched in tabular graphs and tables, that have summarize the taken knowledge about particular areas of investigation and illustrate their progress. In the conclusion of diplomas’s thesis I talk about the need to follow the next progress of reality TV formats and their ratings and share in the next term. And I open the question, if the increase in programs is going hand in hand with the interest of audience.

- 88 -

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Fotografie z natáčení (fotografie)

Obr. 1: Logo pořadu

Obr. 2: Pohled na pohovku pro hledající „Áčka“

Obr. 3: Pohled na pohovku pro hledaná „Béčka“

Obr. 4: Pohled na pohovku pro hledající „Áčka“

Obr. 5: Náhled na kamery a odsouvací stěnu

Obr. 6: Náhled na technické zázemí

- 89 -

Obr. 7: V režii – pohled na obrazovky

Obr. 8: V režii – práce režiséra a střihače

Obr. 9: Režisér (vlevo) se střihačem (vpravo) Obr. 10: Produkční a moderátorka pořadu

Obr. 11: Ester Janečková před započetím pořadu117 117

Obr. 12: Ideální konec – odstranění stěny a shledání118

http://prepni.centrum.cz/reportaze/154250-exkluzivne-posta-pro-tebe-utajovane-zakulisi.aspx

(16. 2. 2009) 118


(16. 2. 2009)

- 90 -

119

Obr. 13: Nácvik nástupu do studia119

Obr. 14: Pošťák Ondra s tahákem120

Obr. 15: Úvodní schůzka celého štábu121

Obr. 16: první moderátorka Pošty pro tebe – Barbora Kodetová122


(16. 2. 2009) 120

Tamtéž

121

Tamtéž

122

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publ_izurnal/_zprava/170552 (21. 12. 2010)

- 91 -

Příloha č. 2: Ester Janečková – cesta k Poště pro tebe123 (text + fotografie) ESTER JANEČKOVÁ Herečka a moderátorka (* 15. 12. 1972). V roce 1991 odmaturovala na střední zdravotnické škole a stala se diplomovanou sestrou. V souvislosti se svým středoškolským studiem se objevila jako jedna z hlavních protagonistek ve sběrném dokumentu Heleny Třeštíkové „Sestřičky“. Následoval její půlroční pobyt v Anglii (jako au-pair) a poté externí spolupráce s pořadem Mikrofórum ČRo. V roce 1992 byla přijata na Divadelní fakultu AMU, kterou ukončila v roce 1999. Během studií hostovala v divadle Na Zábradlí a v manželství s chirurgem Zdeňkem Janečkem porodila syny Krištofa (1996) a Cyrila (1999) a v dohledné době porodí třetího potomka – dceru. Po vysoké škole se stala stálou členkou souboru Divadla Miriam, kterou je dosud. Čtyři roky se zabývala úpravami dialogů českého znění televizních seriálů a filmů, v období 2003–2005 moderovala kulturní magazín ČRo „Spektrum“. Její televizní angažmá začalo vítězstvím v konkurzu na moderování pořadu ČT „Politikon“ v roce 2004, ve stejném tvůrčím týmu pak působila autorsky a jako spolumoderátorka v pořadu „Za zdí“. Na jaře roku 2005 přijala nabídku moderovat pořad ČT „Sama doma“ a v létě téhož roku zde převzala moderování pořadu „Pošta pro Tebe“.

123

http://www.ceskatelevize.cz/program/10266724883-10.02.2010-20:00-1-posta-pro-

tebe.html?deid=1165 (7. 2. 2010)

- 92 -

Příloha č. 3: Martin Kavan: Příběhy mě dojímají124 (text + fotografie) Jak jste se dostal k pořadu Pošta pro tebe, ve kterém hrajete pošťáka? Bylo to díky seriálu Rodinná pouta. Oba programy totiž připravuje stejná produkce. Režisér, který konkurs na pošťáka řídil, stále nebyl spokojený. Hledal takového normálního, obyčejného kluka, který bude jezdit po republice a zvát lidi do pořadu, nic víc, nic míň. Pak jeden z jeho spolupracovníků řekl, že by to měl být někdo jako třeba Martin Kavan. A tak jsem byl pozván do České televize a po hodině kamerových zkoušek jsem tu roli získal. Kolik lidí vaše pozvání do pořadu přijímá? Pozvání přijímá 80 procent lidí. Ti, kdo ho odmítnou, k tomu mají nejrůznější důvody. Nejčastěji je to špatné zdraví. Někteří tuší, kdo je do pořadu zve, a protože se s tím člověkem setkat nechtějí, pozvání odmítají. Jak dlouho lidé o vaší nabídce přemýšlejí? To je velmi individuální. Někteří lidé jsou za pozvání do pořadu velmi rádi a na mou nabídku okamžitě přikývnou. Většina si však svou účast rozmýšlí. Především pro lidi z vesnice je to hodně zásadní rozhodnutí. Každý si tam vidí do talíře a objevit se z ničeho nic na televizní obrazovce není jednoduché. Dotýkají se vás životní příběhy lidí, které díky pořadu potkáváte? Nemohu říct, že mne dojímají, někdy však mám slzy na krajíčku. Když třeba vidím, jak dospělá dcera po několika dlouhých letech vidí svého tátu, dospělého chlapa, kterému se naráz dojetím klepe brada, a ona mu představuje svou rodinu, své děti… To jsou příběhy, které zahřejí u srdce a které mohou lidi kolem povzbudit.

124

http://www.tvrevue.cz/scripts/detail.php?id=22034 (7. 2. 2010)

- 93 -

A máte nějaký zvlášť oblíbený příběh? (Po chvilce přemýšlení) Takových příběhů je několik. Rád vzpomínám na jeden starý manželský pár. Bylo jim asi sedmdesát let a manželé byli už několik desetiletí. Starý pán pozval do studia svoji manželku, aby jí řekl, jak moc ji miluje a poděkoval jí tak za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Stará paní až do poslední chvíle vůbec netušila, kdo ji do pořadu zve, protože ten její manžel měl být v té době někde pryč. Natáčení se jim líbilo natolik, že pak spolu chodili do komparsu a poslouchali příběhy ostatních. A máte vy nějaký příběh nebo někoho, koho byste do pořadu pozval? Ne, to nemám. Jsem hodně komunikativní, takže nemám problém si s kýmkoliv sednout a o čemkoliv si povykládat. Většinu věcí řeším na místě, v soukromí. Takovou mám povahu, kterou už nejspíš nezměním. Ani nevím, jestli bych do toho pořadu dokázal jít, kdyby mne tam někdo pozval. Jsem si ale jistý tím, že jsem nikomu v životě neublížil, takže se nemám čeho obávat.

- 94 -

Příloha č. 4: Osobní příběh Ester Janečkové MÍŠA (můj vlastní příběh)125 Příběh Marie a Andělky mi od samého začátku připomínal Míšu. Stejně jako Marie i já jsem si kdysi brala z dětského domova holčičku. Mně tehdy bylo pouhých patnáct let a mé Míše dva. Říkala mi máma. Dlouho jí trvalo, než pochopila, že její mámou nejsem. Moje máma pro ni ale celou dobu, kdy byla u nás, zůstala babičkou. Míšu jsem poznala jako studentka prvního ročníku zdravotnické školy. Byla to láska na první pohled. Prostě se mě v dětském domově chytla a už mě nepustila. Bylo rozhodnuto. Moje máma mě v tom naštěstí obětavě podporovala. Absolvovaly jsme spolu návštěvy sociálních pracovnic, které posuzovaly, jestli je naše rodina dost vhodná pro hostitelskou péči. Měla jsem veliký strach, že to nevyjde. Máma byla chartistka, navíc rozvedená. Kupodivu nám to povolili. Nikdy nezapomenu na ten první den, kdy jsem si vezla Míšu autobusem domů. Byla nádherná. Oblékla jsem ji do růžové kombinézy, kterou, stejně jako kočárek, zdědila po mé neteři. Když autobus zastavil na semaforu a bylo v něm dost ticho, otočila se na mě z kočárku, usmála se a šťastně řekla: „Máma." Bylo to první slovo, které jsem od ní slyšela. Rozbrečela jsem se. Míšu jsme si brali domů přes rok. Trávila s námi všechny víkendy, svátky, celé prázdniny. V sobotu jsem občas jezdila na výlety s turistickým oddílem, což byl vlastně za totality zakázaný skaut. Někdy jsem si brala malou Míšu s sebou, jindy zůstala doma s mojí mámou. Večer mi pak máma vyprávěla, kde všude s Míšou byly a co spolu prožily. Jednou mi líčila, s jakou chutí se Míša při obědě pustila do nakládané červené řepy, takže snědla sama téměř celou sklenici. Máma ji upozornila: „Míšo, musíme nechat taky něco Ester, vždyť je naše!" Míša se k ní přitulila a řekla: „Já jsem taky naše." A zbytek červené řepy posunula na místo, kde jsem u stolu sedávala já. Když pak Míša po pohádce usnula, řekly jsme si s mámou: „Míša je naše a naše zůstane." A zažádaly jsme si o pěstounskou péči. Chtěla jsem mít Míšu u sebe pořád. Obě jsme brečely každou neděli, kdy jsem ji musela odvézt do dětského domova a nechat ji tam. Jednu neděli, byla tehdy dost zima, jsem Míšu stejně jako každý týden odvážela autobusem na Vinohrady. Celou cestu jsme si povídaly. Míša se za ten rok neuvěřitelně 125

Janečková, E. (2009). Pošta pro tebe – Příběhy, které vás pohladí po duši. Nakladatelství XYZ, s.r.o.

s. 245–249

- 95 -

rozmluvila. Stejně jako jindy jsem s ní zůstala, než usnula. Pomohla jsem jí i ostatním dětem s večeří, vyprávěla jsem pohádku a v postýlce ji učila počítat do pěti. Přesně pět dní nás dělilo od doby, kdy se zase uvidíme. Slíbila jsem jí, že až se pětkrát vyspinká, budu zase u ní. Svůj slib jsem nesplnila. V úterý ráno, ještě než jsem šla do školy, zvonil telefon. Vzala ho moje máma a mně bylo hned jasné, že se děje něco špatného. „Míšu odvezli," řekla mi s brekem. Nechápala jsem to. Pověděla mi všechno, co se dozvěděla z telefonu. Míšinu mámu pustili z vězení. Byla odsouzená za přepadávání. Protože napsala potřebný dopis jednou za půl roku, získala Míšu zpátky domů. Nechápala jsem to. Proč nám to neřekli?! Museli to přece vědět už dávno! Připravila bych na to Míšu, i sebe. Vždyť jsem jí lhala! Věřila jsem, že se to vysvětlí, že se ještě setkáme. Od té doby už uběhlo dvacet let a já stále dlužím Míše vysvětlení. Mám strach. Jsem si totiž jistá, že si nic nepamatuje. Když jsme se viděly naposledy, byly jí pouhé tři roky. Druhý den po tom smutném telefonátu jsme jely obě s mámou do dětského domova. Chtěly jsme znát místo, kde Míša je, chtěly jsme nabídnout její matce pomoc. Možná bychom mohly zůstat Míšinou babičkou a tetou. Nic z toho nešlo. Vysvětlili nám, že to není možné. Že už nikdy nemůžeme navázat s její rodinou kontakt. Jediné, co jsme se dozvěděly, bylo město, kam odjela. Chomutov. Blížil se Mikuláš. Už druhý, který jsme měly prožít společně s Míšou. V dětském domově jsme nechaly čokoládový adventní kalendář s dopisem a fotografiemi. Psaly jsme Míšině mamince. Představily jsme se jako vychovatelky z domova a nabízely jsme, že by k nám Míša občas mohla na víkend. Nevím, jestli ten dopis ředitelka domova odeslala. Když o tom dnes přemýšlím, řekla bych, že určitě ne. Kuchařka z domova mi později vyprávěla, jak probíhal Míšin odjezd. Brečela. Nechtěla ke své mámě. Pořád dokola křičela moje jméno a volala babičku. Sociální pracovnice, se kterou jsme byli v kontaktu, nám slíbila, že kdyby se Míša ještě někdy v průběhu života ocitla v dětském domově, určitě se o tom dozvíme. Se ztrátou naší Míši jsem se velmi dlouho nemohla vyrovnat. Přesvědčovala jsem samu sebe, že je to dobře, že má mámu, že je určitě šťastná. Pokouším se tomu věřit stále. A to je asi důvod, proč jsem dodnes nenašla tu odvahu, kterou měla paní Marie. Každopádně, kdykoliv prohlížím rodinné fotografie, nejdéle se zastavím u těch Míšiných.

- 96 -

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents