UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra biologie a environmentálních studií

Zjišťování početního stavu populace městského holuba

(Columba

livia

vybraných lokalitách

a

f.

domestica)

v letovém

koridoru

Radlického údolí v Praze Diplomová práce

Autor: Jiří Štěpán

Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jan Řezníček, Ph.D.

Praha 2014

ve

ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá zjišťováním počtu letících holubů (Columba livia f. domestica) koridorem Radlického údolí, průzkumem dalších letových tras holubů, dále inventarizací početního stavu v lokalitách Smíchovské nádraží a Na Knížecí a závislostí počtu holubů na abiotických podmínkách, ročním období, denní době a období jarní setby a sklizně. V rámci inventarizace v lokalitě Na Knížecí byla zkoumána i potravní ekologie holubů. Závěrečná kapitola je zaměřena na zbarvení jedinců v různých pražských lokalitách. Výzkum probíhal od července 2012 do listopadu 2013. Bylo použito několik metod zkoumání: pozorování, značkování křídelními páskami a modifikovaná liniová metoda sčítání. Výsledky práce naznačují, že počty holubů se na sledovaných lokalitách mění hlavně v období setby a sklizně. Početní výkyvy nejsou tak extrémní, protože ve městě vždy zůstává skupina rezidentních holubů. Spektrum poskytované potravy od místních obyvatel tedy nepokrývá jejich potřeby. Klíčová slova: holub domácí (Columba livia f. domestica), početnost, koridor, plemena

ABSTRACT Census of the feral pigeon (Columba livia f. domestica) population in the selected localities and flying through the corridor of the Radlické valley in Prague.

The diploma thesis is dealing with the research of the number of the pigeons (Columba livia f. domestica) flying through the corridor of the Radlické údolí, with the exploration of the next pigeons' flying routes, with inventorying of the number of pigeons in the localities Smíchovské nádraží and Na Knížecí and with dependece of the number of pigeons on the abiotical conditions, season, day time and the time of the spring seeding and harvest. The food ecology of pigeons was also investigated within the process of inventorying in the locality Na Knížecí. The final chapter is focused on coloring of the individuals in the different Prague localities. The research was realised from July 2012 to November 2013. The folowing methods of research were used: observation, marking with the wing tapes, modified linear method of addition. The results of the diploma thesis indicate that number of pigeons in the observed localities change especially in the time of seeding and harvest. Numerical fluctuations are not so extreme because the group of the resident pigeons always stays in the city. The spectrum of the food offered by local inhabitants doesn't cover pigeons' needs.

Key words: domestic pigeon (Columba livia f. domestica), abundance, corridor, breeds

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Jana Řezníčka, Ph.D. a uvedl v ní veškerou použitou literaturu i ostatní zdroje. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla používána ke studijním účelům.

V Praze dne

Podpis: .................................

Poděkování Na tomto místě bych především rád poděkoval RNDr. Janu Řezníčkovi, Ph.D., nejen za jeho cenné rady a odbornou pomoc v terénních pracích, ale také za ochotu a trpělivost během vedení mé diplomové práce. Za pomoc s určováním zbarvení vyfotografovaných holubů děkuji Ing. Juraji Kafkovi a Ing. Františku Hercovi. Poděkování náleží i Mgr. Marii Tošovské za velkou podporu a kritické hodnocení vznikajícího textu.

OBSAH 1

ÚVOD ............................................................................................................................. 8

2

CÍLE A HYPOTÉZY.................................................................................................... 9

3

PROBLEMATIKA SLEDOVANÉHO DRUHU...................................................... 10 3.1 Systematické zařazení .................................................................................................. 10 3.2 Fylogenetický původ holuba domácího ....................................................................... 10 3.3 Základní charakteristika ............................................................................................... 11 3.3.1 Velikost ................................................................................................................ 11 3.3.2 Zbarvení ............................................................................................................... 11 3.3.3 Vliv pohlavního výběru na zbarvení holubů ........................................................ 13 3.4 Ferální holubi ............................................................................................................... 15 3.5 Potrava holubů ............................................................................................................. 16 3.5.1 Polaření domácích holubů .................................................................................... 16 3.5.2 Potravní migrace ferálních holubů ....................................................................... 18 3.5.3 Stavba a funkce trávicí soustavy holubů .............................................................. 19 3.5.4 Složení potravy holubů ........................................................................................ 19 3.5.5 Druhy potravy a jejich charakteristika ................................................................. 20 3.5.6 Vitamíny a jejich vliv na holubí organismus ....................................................... 24 3.5.7 Minerální látky, stopové prvky, voda a grit ......................................................... 25 3.5.8 Moření osiva ........................................................................................................ 25 3.5.9 Důsledky otrav holubů mořidly ........................................................................... 27 3.6 Orientace holubů .......................................................................................................... 27 3.7 Migrace ptáků .............................................................................................................. 29 3.8 Letové koridory holubů ................................................................................................ 30 3.9 Vztah člověka a holubů ................................................................................................ 30 3.10 Vybraná česká tradiční plemena holubů .................................................................... 32 3.11 Etologie ...................................................................................................................... 34 3.12 Etologie domácích holubů ......................................................................................... 35 3.13 Sociální chování holubů ............................................................................................. 36 3.14 Komunikace holubů ................................................................................................... 38 3.15 Reprodukční chování holubů ..................................................................................... 39 3.16 Učení, paměť a inteligence ........................................................................................ 41 3.17 Výzkumy prováděné na holubech v Praze ................................................................. 41

4

METODIKA PRÁCE ................................................................................................. 43 4.1 Charakteristika sledovaného území ............................................................................. 43 4.2 Metody výzkumu ......................................................................................................... 47

5

VÝSLEDKY ................................................................................................................ 53 5.1 Lokalita U Zvonu ......................................................................................................... 53 5.2 Lokality Na Knížecí a Smíchovské nádraží ................................................................. 54 5.2.1 Roční období ........................................................................................................ 55 5.2.2 Setba a sklizeň ...................................................................................................... 56 5.2.3 Denní doba ........................................................................................................... 57 5.2.4 Teplota vzduchu ................................................................................................... 58 5.2.5 Oblačnost a srážky ............................................................................................... 59 5.2.6 Potravní ekologie holubů v lokalitě Na Knížecí .................................................. 60 5.2.7 Vyhledávání označených holubů ve městě .......................................................... 61 5.2.8 Zásypy krmiva...................................................................................................... 61 5.2.9 Komentáře k pozorování Na Knížecí ................................................................... 63 5.2.10 Zbarvení holubů ................................................................................................. 66 5.3 Letový koridor Radlického údolí ................................................................................. 68 5.3.1 Počty letících holubů koridorem .......................................................................... 68 5.3.2 Oblačnost a srážky ............................................................................................... 69 5.3.3 Teplota vzduchu ................................................................................................... 70 5.3.4 Roční období ........................................................................................................ 71 5.3.5 Období jarní setby a sklizně ................................................................................. 72 5.3.6 Denní doba ........................................................................................................... 74 5.4 Zjištěné letové koridory ............................................................................................... 79 5.5 Pozorování holubů na polích za městem...................................................................... 83 5.6 Zbarvení holubů a čistokrevná plemena ...................................................................... 90

6

DISKUZE..................................................................................................................... 94

7

ZÁVĚR ....................................................................................................................... 105

Seznam literatury ............................................................................................................. 109 Seznam tabulek, diagramů, grafů a obrázků ................................................................. 117 Seznam příloh ................................................................................................................... 121

1 ÚVOD Holubi jsou pozoruhodní ptáci, přesto bývají neprávem opomíjeni a dokonce nenáviděni laickou i odbornou veřejností. Vysoké počty holubů způsobují potíže ve městech, proto sílí snahy ze strany městské správy nebo samotných obyvatel o početní omezení jejich populací. Nejúčinnější metodou minimalizace způsobených škod, případně samotného množství městských holubů, na přijatelnou úroveň je změna našeho chování. Málokdo si totiž uvědomuje, že za dnešní početnější stavy zdivočelých holubů jsme zodpovědní my sami, neboť jim svým chováním vytváříme vhodné podmínky pro přežití. Holubi jsou známí odolností a vysokou schopností přizpůsobení měnícím se podmínkám prostředí. Již v minulosti byli pro svoji inteligenci, schopnost orientace na dlouhé vzdálenosti a další vlastnosti využíváni k mnoha účelům, namátkou k posílání zpráv, později také ke studiu inteligence, etologie, ad. I v dnešní době mohou být holubi pro člověka užiteční. Z mnoha důvodů je lze stále považovat za modelový organismus nejen pro studium ptačí migrace, ale i potravní ekologie, etologie a dokonce i genetiky. Mnozí holubáři při vedení svých chovů využívají genetických zákonitostí přímo v praxi a často objevují nové aspekty dědičnosti zbarvení peří, tělesné konstituce, fyzické odolnosti, orientace a dokonce i povahových vlastností. Bohužel jsou tyto nově nabyté poznatky z praxe dostupné jen nevelké skupině odborníků z řad holubářské veřejnosti. Úzké soužití holubů a člověka, případně znalost aktuální potravní strategie tohoto druhu může být dalším aspektem pohledu na užitečnost holubů, která spočívá i v hypotetické predikci přítomnosti toxických látek v životním prostředí a potažmo jejich případného vlivu na zdraví člověka. Všechny zmíněné důvody byly pro mě motivací při výběru tématu diplomové práce.

8

2 CÍLE A HYPOTÉZY Cíle − C1: Inventarizovat početní stav městského holuba (Columba livia f. domestica) v lokalitách městské části Praha Smíchov – Smíchovské nádraží a Na Knížecí. − C2: Zjistit počty holubů létajících koridorem Radlického údolí v Praze a prozkoumat další pravděpodobné letové koridory holubů. − C3: Popsat potravní ekologii holubů v lokalitě Na Knížecí a najít cíl letu holubů z městské části Praha 5. − C4: Určit nejčastěji zastoupená zbarvení městských holubů a potvrdit výskyt čistokrevných jedinců holuba domácího ve vybraných lokalitách Prahy.

Hypotézy H1: Počet jedinců z části pražské populace zdivočelého holuba domácího (Columba livia f. domestica), která využívá letový koridor Radlického údolí, se mění v závislosti na abiotických podmínkách (teplota vzduchu a oblačnost), ročním období a denní době. H2: Počet jedinců z části pražské populace zdivočelého holuba domácího (Columba livia f. domestica) létající koridorem Radlického údolí je nejvyšší v době setby a sklizně plodin na zemědělských plochách v okolí města Prahy. H3: Holuby v lokalitě Na Knížecí lze rozdělit na 2 podskupiny – rezidentní holuby a holuby létající na zemědělské plochy za město především v období jarní setby a sklizně zemědělských plodin. H4: V hejnech pražských zdivočelých holubů se vyskytují jedinci čistokrevných plemen.

9

3 PROBLEMATIKA SLEDOVANÉHO DRUHU 3.1 Systematické zařazení Říše: živočichové (Animalia) Oddělení: Triblastica Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: čelistnatci (Gnathostomata) Třída: ptáci (Aves) Podtřída: praví ptáci (Ornithurae) Nadřád: letci (Neognathae) Řád: měkkozobí (Columbiformes) Čeleď: holubovití (Columbidae) Podčeleď: Columbinae Rod: holub (Columba) Druh: holub skalní (Columba livia Gmelin, 1789) Forma: holub domácí (Columba livia f. domestica) (Roček, 2002)

3.2 Fylogenetický původ holuba domácího Fylogenetickým původem holubů se zabýval již Charles Darwin ve svém díle O vzniku druhů přírodním výběrem, kde se domnívá, že všechna plemena domácích holubů jsou potomky holuba skalního (Columba livia). Domněnku dokládá např. tím, že člověk nemohl docílit křížení více různých druhů holubů (7 nebo 8 druhů) v zajetí. Předpokládaní předci by museli vykazovat některé odlišné znaky od znaků jiných holubovitých a zároveň se v mnoha znacích shodovat s fenotypem holuba skalního. Takoví předci však nejsou známi. Správnost domněnky naznačuje i dalšími skutečnostmi. Např. u všech plemen a jejich kříženců se občas objevuje modrá barva a černá kresba peří. Všichni hybridi domácích holubů jsou plodní. Holub skalní se fenotypem, tělesnou stavbou a etologií velmi podobá většině domestikovaných plemen holubů (Darwin, 2007).

10

3.3 Základní charakteristika 3.3.1 Velikost Holub domácí (Columba livia f. domestica) je forma holuba skalního (Columba livia). Jedná se o suchozemského ptáka střední velikosti (hmotnost kolem 400 g, délka těla 30 až 35 cm, rozpětí křídel 62 až 68 cm) s krátkýma nohama (Svensson, Grant, 2004). Všeobecně se předpokládá, že velikostní pohlavní dimorfismus je důsledkem průběhu sexuálního výběru, kdy se páří pouze větší dominantní samci. U samic velikost těla ovlivňuje jejich reprodukční schopnosti, přičemž větší samice mají při rozmnožování oproti menším výhodu při kladení vajec (Johnston, Janiga, 1995). Tělesná konstituce holubům umožňuje poměrně rychlý let. Mohou vyvinout rychlost až 120 km/h, za běžných podmínek však dosahují průměrné rychlosti do 60 km/hod. Při dostatku potravy je přebytečná energie ukládána do tukových zásob, které mohou být využity pro lety na větší vzdálenosti. Dospělí jedinci jsou schopni odolávat útokům malých dravců, což mimo jiné zvyšuje šance na úspěšné hnízdění. (Johnston, Janiga, 1995).

3.3.2 Zbarvení Městské populace holubů pocházejí z domácích chovů. Z toho vyplývá značná morfologická nejednotnost především ve zbarvení původních zdivočelých jedinců, která však v průběhu feralizace postupně zaniká a je nahrazena zbarvením divokého předka. (Haag-Wackernagel, 1998). Vysoký počet takto zbarvených holubů dokládá genetickou stabilitu populace (Leiss, Haag–Wackermann, 1999). I přes tuto skutečnost je pro populace zdivočelých holubů typická relativně vysoká variabilita nejen ve velikosti těla, ale i ve zbarvení peří, duhovky, zobáku a nohou (Johnston, Janiga, 1995). Nejčastěji jsou holubi v tzv. divokém zbarvení, tedy břidlicově modří s bílým kostřecem a dvěma černými páskami v křídle, mnohdy doprovázené černými skvrnami. Charakteristická jsou také bíle lemovaná krajní ocasní pera a příčný tmavý pruh přes ocas. V hejnech se objevují i jedinci vícebarevní, celí černí nebo bílí, se skvrnami a pruhy, i bez nich.

11

Zbarvení holuba je dáno barvou peří a kresbou (Bureš, Zavadil, 1974). Barva pera závisí na obsahu pigmentu melaninu a jeho rozmístění. Na barvě se podílí také jeho struktura, množství pudru a mastnota. Různě barevná pera na těle holuba tvoří v kombinaci s bílými pery tzv. kresbu (Havlín, 1991). V holubím peří se nacházejí tři druhy melaninu. Jedná se o červený a hnědý pheomelanin a černý eumelanin. Červená pigmentace je z genetického hlediska dominantní vůči oběma zbývajícím, hnědá je naopak ve vztahu k červené a černé v recesivním postavení. Výsledné zbarvení peří a jeho vzorky (další typy kontrastního zbarvení okrsků peří, nejčastěji křídelních štítů) jsou dány celkem 38 různými geny, přičemž každý gen může mít i několik rozdílných dvojic alel neboli alelických sérií. Dědičnost zbarvení potom ovlivňují vzájemné genetické interakce (epistáze, aj.), které mají účinek na intenzitu projevu znaku ve fenotypu. Bílé zbarvení je způsobeno absencí pigmentu v peří holubů (Tyller, 2010). Velkou roli hraje také rozložení pigmentu. To může být buď intenzivní, nebo rozředěné. V prvním případě vzniká barva shodná s barvou pigmentu, v druhém případě vznikají ze základních barev žlutá, šedohnědá a hnědožlutá. Pokud pigment není rozložen rovnoměrně a nachází se ve shlucích, dochází ke vzniku tzv. plavých barev, které se projeví zesvětlením peří daného jedince. V takovém případě vzniká např. z červené barvy červeně plavá, z černé černě plavá. Černě plavá barva je v odborné praxi označována také jako modrá (převládající zbarvení městských holubů). Seskupení světlých a jim kompatibilních tmavších okrsků dává vznik již výše zmíněným geneticky podmíněným vzorkům. Tyto vzorky zahrnují kombinace plavého a jim příslušného intenzivního nebo rozředěného zbarvení. U holubů se nejčastěji objevuje vzorek bezpruhý, pruhový, kapratý, tmavý a plnobarevný (Petržílka, Tyller, 2001). U kresby hraje roli velikost plochy bílých okrsků peří vůči velikosti ploch barevného peří. Tzv. sedlatou kresbou je míněno rovnoměrné zastoupení barevných a bílých úseků v opeření. Jinými variantami jsou kresby, kde převládá barevné peří nad bílým nebo opačně. Stříkaná kresba je označení pro nepravidelné střídání barevného a bílého peří. Pokud převažuje bílá, jde o stříkanou kresbu světlou, pokud barevná, jedná se o stříkanou kresbu tmavou. Kresba holuba označovaná jako straka se podobá zbarvení straky obecné. Holub v této kresbě má bílá křídla, část hrudi a břicho. Nepravidelná straka (neboli strak) je kresba, ve které barevné a bílé peří dosahuje většího pokrytí 12

(Havlín, 1991). Nejčastější barevné a kresebné varianty městských holubů shrnuje tabulka č. 1. Tabulka č. 1: Nejčastější zbarvení městských holubů a jejich popis. Zbarvení holuba

Popis ředěná černá barva s pruhy na křídlech a ocase ředěná černá barva bez pruhů skvrnitá kresba na zádech a křídlech (oválná skvrna vždy ve středu praporu), pruhy na křídlech i ocase, občas bílé lemy krajních letek (špic) plnobarevné opeření, plavý jen ocas, často bronz na hrudi plnobarevný černý pigment po celém těle převládá ředěná červená barva s pruhy na křídlech a ocase kombinace celých bílých per s barevnými (zbarvení straky obecné), věkem neměnná bílé a barevné peří na většině těla (nepravidelné uspořádání barevných ploch na bílém základě) rovnoměrné střídání celých barevných per s celými bílými, s věkem neměnné jednotlivá barevná pera probělená, letky a ocas zůstávají barevné, s věkem se může zbarvení měnit absence pigmentu v opeření červený pigment po celém těle

modrý pruhový modrý bezpruhý modrý kapratý (světlý, tmavý)

modrý tmavý plnobarevně černý červeně plavý pruhový (žanžík) modrá straka (kamzl) nepravidelná straka (strak) stříkaný grizzly (modrý bělouš, šiml) bílý (recesivní bílá barva) červený (recesivní červená barva) Zdroj: Petržílka, Tyller, 2001; Kafka, 2014.

3.3.3 Vliv pohlavního výběru na zbarvení holubů Ve městech převládají tmavě zbarvení holubi nad světlými. Melanin, který tmavší zbarvení způsobuje, je schopen navazovat ionty některých těžkých kovů. Vědci proto předpokládali, že zmíněná vlastnost melaninu je významná pro detoxikaci holubího těla prostřednictvím ukládání těchto škodlivin do opeření, u něhož dochází k periodické výměně. Tmavší ptáci by tak mohli být evolučně zvýhodněni nad světle zbarvenými jedinci. Pro podporu této teorie bylo v únoru roku 2009 odchyceno 97 městských holubů na dvou místech pařížského předměstí. Po odchytu u nich provedli chemickou analýzu zaměřenou na obsah zinečnatých a olovnatých kationtů ve velkých křídelních 13

letkách a poté je umístili do voliér, kde probíhal chov za standardních podmínek (krmení hrachem, pšenicí a kukuřicí). Holubům během jednoho roku vyrostla ze stejných folikulů nová pera, která byla opět podrobena chemické analýze. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že v době odchytu se u různě zbarvených holubů vyskytovalo přibližně stejné množství těžkých kovů. Po přepeření se ukázalo, že hladina toxických kationtů v peří klesla. Tmavě zbarvení holubi však měli v opeření větší množství zinku než světlí holubi, což dokazuje, že pigment melanin se na detoxikaci podílí a v důsledku toho může předurčovat častější zastoupení melanických forem holubů ve městech (Chatelain, 2014). Stabilní poměry jednotlivých zbarvení jsou také udržovány výběrem partnerů. Samice dávají přednost spíše samcům jinak zbarveným, než jsou samy. Samci naopak upřednostňují velikost a hnízdní zkušenosti, neselektují samice v takové míře podle peří. Ve městech se objevuje více různě zbarvených párů, než odpovídá náhodnému výběru v populaci. Pro některá zbarvení a vzory byly nalezeny určité výhody, které jsou značně podmíněné prostředím. Modří holubi mají více potomků na předměstích a na venkově, tmaví převládají ve středu měst. Modří holubi se vyskytují v menších uskupeních a létají dále za potravou. Melaničtí jedinci mají větší varlata, více spermií, větší vejce a vyšší produkci mláďat. Modří samci lépe chrání svá hnízda, obě pohlaví navíc dobře pečují o mláďata. Náhodný výběr by měl za následek vyšší počet potomků podobných ostatním členům populace. Zřejmě tedy existuje tendence vedoucí k variabilitě v populaci. V případě poklesu početnosti výskytu jednoho určitého zbarvení pravděpodobně dochází v pohlavním výběru k častější preferenci právě tohoto mizejícího zbarvení na úkor ostatních. To u něho udržuje mírně kolísající rovnováhu v populaci. Výběr nepodobných partnerů má za následek vyšší variabilitu zbarvení v různých lokalitách (The Kansas School Naturalist, 1998).

14

3.4 Ferální holubi Holubi domácí byli v minulosti často drženi ve volných chovech, pouze na noc se zavírali do holubníků z důvodů ochrany před predátory. Stejně jako holubi určení pro doručování zpráv žili v kontaktu s volnou přírodou a mohli v porovnání s ostatními domácími ptáky lehce zdivočet (Gaisler, 2007). Feralizace (dedomestikace, zdivočení) je proces, při kterém dochází k vymizení některých znaků přítomných u domestikovaných jedinců. Tyto znaky byly výhodné pro život v zajetí. Typické je např. zkrácení některých kostí končetin a lebky (brachymelie, brachycefalie). Ve volné přírodě však už význam nemají (Majzlík, 2000). Ferální populace zahrnují v obecném slova smyslu zástupce původně domestikovaných druhů, kteří náhodě unikli z řízených chovů nebo byli člověkem úmyslně vypuštěni a opět žijí ve volné přírodě, kde se rozmnožují (biolib.cz; Majzlík, 2000). Městští holubi jsou tedy typičtí ferální živočichové, kteří pochází z populací domácích holubů (Columba livia f. domestica). Podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání je na ně nahlíženo jako na opuštěná zvířata se synantropními znaky a chováním. Jejich předek holub skalní (Columba livia) nikdy nebyl ve střední Evropě původním druhem, proto nepodléhá ochraně ve smyslu zákona na ochranu přírody a krajiny (Rödl, 2011). V současnosti mnoho holubářů provozuje tzv. voliérový chov, který už neposkytuje holubům tolik možností uniknout do volné přírody. K únikům však nejčastěji dochází v případě neúspěšného usazení nových holubů ve volném chovu nebo z důvodů zvýšené agrese dominantních jedinců v nedostatečně prostorném holubníku. Genofond ferálních populací obohacují také unavení poštovní a dezorientováni

např.

respiračním

holubi.

onemocněním

Ti nebo

mohou být právě

zdrženi

probíhajícím

přepeřováním. Velkým rizikem pro polařící hejna domácích holubů může být i přelet nadzvukového letadla, které ochromí sluch těchto ptáků. V poslední době se ve ferálních populacích vyskytují i tzv. svatební holubi. Často se jedná o holuby se špatnou orientací. Z praktických zkušeností holubářů však vyplývá, že se tito holubi přednostně stávají kořistí dravců, případně hynou v důsledku chorob, vůči kterým jsou jedinci městských holubů odolní (Matula, 2013 − ústní sdělení).

15

K zvýšení počtu zdivočelých holubů došlo v Evropě po druhé světové válce. Hlavní příčinou byly relativně nízké ceny potravin a nezabezpečená likvidace odpadů. Na krmení se velkou měrou podíleli obyvatelé měst (Johnston, Janiga, 1995).

3.5 Potrava holubů Volně žijící holubi ve městech mají v zásadě dvě hlavní strategie získávání potravy. Jedna spočívá v adaptaci na urbánní prostředí, které jim v podobě odpadků a úmyslného přikrmování ze strany lidí nabízí kvalitní potravní zdroje. Druhou strategií jsou pravidelné lety za potravou na zemědělské plochy a komplexy (sila a doky). Holubi se případně živí i v okolí železničních tratí. Výsledky mnohých studií naznačují různou míru zastoupení těchto strategií u holubů z konkrétních měst. Sběr potravy na zemědělských plochách je považován za hlavní potravní strategii většiny zdivočelých holubů. Johnston a Janiga (1995) dokonce uvádějí, že přikrmování holubů v mnoha městských lokalitách nemá významný vliv na jejich početnost. Oproti tomu při výzkumu v Miláně v roce 2002 bylo zjištěno, že přibližně 50 % holubů létalo na pole a zbytek se krmil ve městě. Studie prováděné v 90. letech v Curychu, Římě, Salzburgu a Barceloně naopak neprokázaly potravní lety na zemědělské plochy. Holubi se tedy zřejmě živili přímo ve městě (Rose et al. 2005).

3.5.1 Polaření domácích holubů U řady plemen domácích holubů ve volně vedeném chovu se udržel instinkt pro vyhledávání a sběr potravy na blízkých polích a loukách. Takové chování je holubáři obecně označováno jako polaření. Existují plemena, která polařením pokrývají většinu krmné dávky a potřebné množství minerálů, vitamínů a dalších látek. Pro jiná plemena je polaření jen doplňkovou činností. Výjimkou nejsou ani plemena holubů ve volném chovu, u nichž polaření zcela vymizelo nebo je přítomné jen v některých chovech různých holubářů (Matula, 2013 – ústní sdělení). Přechod od volného chovu k uzavřenému má své důsledky i v krmné strategii chovatelů holubů. Holubi voliérových chovů nemají možnost rozšířit si spektrum potravy polařením a jsou zcela potravně závislí na člověku. Holubáři proto přidávají k běžným krmným dávkám doplňkové látky (vitamíny, minerály, grit a sůl, ad.) (Petrovský, 2010).

16

V literatuře je popisována podobnost složení potravy nalezené v trávicí soustavě polařících domácích holubů a divokých holubů skalních. V tabulce č. 2 jsou uvedeny výsledky srovnávací analýzy obsahu volat 127 polních a 121 poštovních holubů z roku 1889 a 1960. Tabulka č. 2: Složení potravy ve volatech polních a poštovních holubů. U polních holubů nalezeno Druh semena

Počet semen

žito pšenice ječmen oves luštěniny jetele řepka jiná kulturní semena semena plevelů 15 druhů

8095 6506 6524 3162 1685 1 4934

U počtu holubů 35 55 57 49 57 1 6

551 22 927

U poštovních holubů nalezeno

5237 3112 990 156 168 272 1310

U počtu holubů 61 78 46 18 25 5 46

14

-

-

127

4974

121

Počet semen

Zdroj: Petrovský, 2010, str. 130. Z dalších výsledků těchto studií vyplývá, že holubi příležitostně na polích konzumovali hmyz a drobné měkkýše. Zajímavá je skutečnost, že samice polařily intenzivněji než samci, což je dáváno do souvislosti s vyššími potravními nároky na snášku vajec (Petrovský, 2010). V jarních měsících holubi velmi rádi ozobávají listy rajčat a působí škody zahrádkářům. Ve velké oblibě mají také ptačinec žabinec (Stellaria media) a peťour maloúborný (Galinsoga parviflora). Holubi na polích nesbírají jen semena obilovin a plevelů. Na zemědělských plochách bývá odkrytá vrstva jílu, který holubi potřebují k rozmělnění potravy. Ze stejných důvodů hledají písek vzniklý zvětráváním odkrytých pískovců při obdělávání půdy. Významnou dusíkatou látkou pro holuby je močovina používaná pro hnojení. (Matula, 2013 – ústní sdělení)

17

3.5.2 Potravní migrace ferálních holubů Pro holuba skalního je tedy typická potravní migrace, která spočívá v přeletech z místa výskytu dané populace do míst s potravní nabídkou (Goodwin, 1983). Přestože došlo v důsledku evolučního tlaku k přizpůsobení zdivočelých holubů městskému prostředí, některé prvky potravního chování zůstaly zachovány a ferální populace holubů vyletují na sousední zemědělské plochy za městem podobně jako holub skalní (Havlín, 1979). Sezónní nebo denní charakter těchto přeletů je silně ovlivněn dostupností zdrojů potravy a jejich rozmístěním (Johnston, Janiga, 1995). Jarní pšenice se seje v průběhu března do hloubky 2-3 cm (Křen, 2011). U jarního ječmene setba probíhá od konce března do poloviny dubna do hloubky seťového lůžka 3-5 cm (www.agromanual.cz). Agrotechnická lhůta pro setbu ozimé pšenice je stanovena od 15. září do poloviny října (www.odrudynickerson.cz). Termín setí ozimého ječmene spadá do období od 15. do 25. září (www.selgen.cz). Potravní migrace byla pozorována i u holubů v Káhiře, Bratislavě, Moskvě nebo ve městech na východním pobřeží Anglie. Intenzitu krmení na zemědělských plochách okolo Bratislavy ovlivňuje nástup pravidelného ročního cyklu hnízdění (Johnston, Janiga, 1995). K tomuto jevu dochází i na jižní polokouli, kdy na vrcholu převládá hrách a kukuřice (Dilks, 1975). Hejna holubů ve městech jsou teritoriální a obhajují si svá krmiště a zdroje potravy proti jiným holubům (Rödl, 2011). Při výzkumu prostorové aktivity zdivočelých holubů v Basileji v roce 2006 bylo využito zařízení s integrovaným Global Positioning System (GPS). Z výsledků vyplývá, že sledované skupiny holubů obývaly území o rozloze mezi 32,9 až 306,3 ha. Jejich aktivita se překrývala. Jedinci se pak pohybovali na území o rozloze 2,9 – 150,6 ha. Vyhodnocením dat bylo dále zjištěno, že holubi jedné skupiny dlouhodobě preferovali i dvě krmná místa a příležitostně získávali potravní zdroje z dalších 33 míst, na nichž také často odpočívali. Jednotliví holubi navštívili i 10 různých stanovišť. Závěry této studie naznačují, že ferální holubi jsou schopni se díky své flexibilitě a individuální potravní strategii přizpůsobit různým prostředím a nejsou tak závislí na úmyslném krmení obyvateli měst (Rose et al. 2006).

18

3.5.3 Stavba a funkce trávicí soustavy holubů Trávicí soustava holubů je přizpůsobena granivorii. Začíná zobákem a pokračuje jícnem. Jícen vytváří dvoudílný zásobní vak nazývaný vole (ingluvies). V této části trávicí trubice dochází v případě plného žaludku k akumulaci a změkčení potravy. V době krmení mláďat se u dospělců tvoří výživná tekutá hmota, kterou jsou krmena holoubata. Žaludek se skládá ze dvou částí. V žláznatém žaludku dochází k chemickému rozkladu přijaté potravy vlivem trávicích šťáv. Trávenina je poté přesunuta do svalnatého žaludku, kde je mechanicky rozmělněna a promíchána. Toto mechanické zpracování, jehož se účastní kamínky, zrnka písku a grit, umožní snazší přístup trávicích enzymů. Na žaludek navazuje dvanáctník a tenké střevo. Ve dvanáctníku jsou s pomocí slinivky břišní štěpeny složky potravy. Játra jsou tvořena dvěma laloky. Zde dochází k látkovému metabolismu, tvorbě bílkovin, glykogenu, kyseliny močové a dalších látek. Žlučník holubům chybí. Vstřebávání látek do krve probíhá v lačníku. Střevní obsah dále prochází kyčelníkem do tlustého střeva. Mezi kyčelníkem a tlustým střevem se nacházejí dvě zakrnělá slepá střeva, která mohou i chybět. Poslední částí trávicí trubice je kloaka. Do její dutiny ústí močová a pohlavní soustava. Odtud jsou nestravitelné zbytky potravy vypuzovány činností kruhového svěrače (Gaisler, 2007).

3.5.4 Složení potravy holubů Holubí potrava se skládá ze sacharidů, tuků a bílkovin. Její nedílnou součástí jsou však také voda, vitamíny, minerální látky a grit. Holubi sbírají takový druh potravy, který jsou schopni sezobnout a spolknout. Měkkozobí nemají dobře rozvinutou chuť, proto se při krmení orientují pomocí zraku. Nejprve sezobnou oblíbenější druhy zrnin, méně oblíbené až nakonec. U holubů převládá zrnožravost (granivorie) doplněná příjmem dalších složek potravy. V domácích chovech bylo zjištěno, že holubi vědomě preferují zrnité krmivo v sestupném pořadí: konopné semeno, řepka olejka, řepice, proso, slunečnicové semeno, kukuřice, pšenice, vikev, rýže, bob obecný, ječmen, žito, oves (Bauer, 2010). Množství a složení potravy závisí na nutričních požadavcích jedinců a dostupnosti zdrojů v průběhu roku. Zvýšené nároky na kvalitu a kvantitu potravy časově odpovídají době rozmnožování, přepeřování a přečkávání nepříznivých podmínek v zimě. 19

V horkých dnech naopak množství přijaté potravy obvykle klesá. Holub denně spotřebuje 15 – 70 g potravy (Mrštík, 2009). V zimě při sněhové pokrývce holubi často navštěvují obilní sila. Hlavní složkou potravy je v prosinci a v lednu kukuřice. Silážová kukuřice a proso jsou důležité i v únoru. Během února se někteří jedinci živí v ulicích chlebem a odpadky. U těchto holubů se ve voletech nenachází semena prosa. Únorový pokles zrn ve stravě byl zaznamenán také v Praze a Brně. Měsíc únor lze považovat za nejnáročnější z hlediska výživy holubů. V severním Německu a Velké Británii příjem potravy u holubů reflektuje místní závislosti na pěstovaných plodinách. Na středním Slovensku jsou pro holuby v zimním období dostupné jeřabiny (Johnston, Janiga, 1995). Na jaře holubi z Bratislavy přecházejí na čerstvě zasetá zrna, včetně hrachu a jiných luštěnin. Obdobný trend je možno pozorovat také v Brně a Praze. Opět jsou v tomto období zřetelné geografické závislosti na typu pěstovaných plodin. V pozdním jaru již zemědělské plodiny intenzivně rostou a semena na polích nejsou pro holuby dostupná. V květnu se ve střední Evropě seje kukuřice, což se projevuje v potravním spektru zdivočelých holubů. V létě holubi preferují vysoký obsah proteinů. Vrhají se na hrachová pole poškozená bouřkami. Silná preference hrachu byla pozorována v srpnu také v Praze. Na podzim v potravě převažuje zrno pšenice, později holubi preferují olejnatá semena. Holubi se v každém ročním období přizpůsobují dostupnosti potravních zdrojů v daném kraji. Hledají takovou potravu, která splňuje jejich sezónní nutriční požadavky na energetickou potřebu před zimou a potřebou bílkovin pro rozmnožování. Nedostatek bílkovin se může také projevit v patologii stavby kostí zejména starších holubů, kteří jsou pak neschopni delších letů a jsou pak závislí na potravních zdrojích ve městech (Johnston, Janiga, 1995).

3.5.5 Druhy potravy a jejich charakteristika Velmi častou potravou holubů je pšeničné pečivo, nejčastěji rohlík a houska. Hmotnost těchto druhů pečiva se pohybuje v rozmezí 39 – 43 g. Pečivo se vyrábí z pšeničné mouky, pitné vody, rostlinného tuku, pekařského droždí, pekařského přípravku, margarínu, jedlé sody, cukru a soli. Při výrobě bílé mouky dochází ke ztrátě minerálů

20

a vitamínů. Rohlíky také neobsahují téměř žádnou vlákninu (www.kaloricketabulky.cz). Složení popisuje tabulka č. 3. Tabulka č. 3: Zastoupení chemických látek v 100 g rohlíku (jedlého podílu). Název nutrientu energie bílkoviny lipidy sacharidy vláknina voda thiamin riboflavin pyridoxin retinol vápník sodík hořčík fosfor NaCl jód

Množství (v 100 g) 1492 kJ 11, 4 g 1,4 g 73,1 g 0g 12 g 0,09 mg 0,08 mg 0,06 mg 7 mg 48 mg 603 mg 21 mg 123 mg 1,5 g 2,8 μg

Převzato a upraveno z: www.czfcdb.cz/potraviny/?id=196#tab-2. Pšeničnožitný chléb se vyrábí z pšeničné a žitné mouky,

vody a droždí

(www.czfcdb.cz). Pečením těsta dochází k přeměně škrobu na dextrin, který je důležitou složkou holubí potravy (Mrštík, 2009). Chemické složení chleba popisuje tabulka č. 4. Tabulka č. 4: Zastoupení chemických látek v 100 g chleba Šumava (jedlého podílu). Název nutrientu energie bílkoviny lipidy sacharidy vláknina voda thiamin riboflavin pyridoxin

Množství (v 100 g) 1050 kJ 6g 1,7 g 54,5 g 5,1 g 36,4 g 0,20 mg 0,05 mg 0,11 mg 21

retinol vápník sodík hořčík fosfor NaCl jód

27 mg 515 mg 38 mg 143 mg 1,3 g -

Převzato a upraveno z: www.czfcdb.cz/potraviny/?id=195#tab-2. Pšenice (Triticum) je velmi hodnotným krmivem. Obsahuje velké množství polysacharidů, včetně škrobu a vlákniny. Mimo to je v zrnech zastoupeno malé množství tuků, minerálních látek a vitamínů (skupiny B a vitamíny rozpustné v tucích). Pšenice je také významným zdrojem bílkovin. V endospermu je však obsažen lepek (gluten), který představuje cca 1/3 všech bílkovin v pšenici (Příhoda, 2004). Tato bílkovina je pro holuby v případě dlouhodobé konzumace nebezpečná, neboť vyvolává průjmy a zažívací potíže (Mrštík, 2009). Holubi mohou bez problémů samotnou pšenici konzumovat

pouze v naklíčeném stavu, kdy se gluten mění na sacharidy

(www.tipplerklub.cz). V době žní je pšenice pro holuby velmi důležitá, neboť obsahuje velké množství aminokyseliny methioninu a cysteinu, které mají kladný vliv na průběh pelichání (Bauer, 2010). V ječmeni se nachází 75 – 85 % sacharidů, až 13 % bílkovin, 2 – 3 % tuků a dále vitamíny skupiny B, tokoferoly, biotin, kyselina pantothenová a kyselina listová. Ječmen také obsahuje četné stopové prvky. Konzumace staršího ječmene má vliv na snížení pohlavní aktivity, kdežto naklíčené obilky v jarních měsících rozmnožování podporují. Holubi ječmen nemají příliš v oblibě pro špičatá zrna, nabobtnalý je však stravitelnější a obsahuje hodnotné látky (www.kotrlak.estranky.cz). Krmné ječmeny dále obsahují velký podíl hrubé vlákniny a tzv. antinutriční polysacharidy (zejména βglukany). Tyto látky způsobují zvýšení viskozity střevního obsahu a zadržování vody v trusu, což je prospěšné pro trávicí soustavu holubů. Oves (Avena) má oproti ostatním obilovinám více tuku. Je zdrojem vlákniny, bílkovin a aminokyselin. Významné je zastoupení lysinu, které má vliv na kvalitu opeření holubů. Oves je důležitý hlavně v době rozmnožování. Holubi z něho přijímají alkaloid avenin podporující ochotu k páření samců. Účinky tohoto alkaloidu se promítají i ve 22

vyšší pravděpodobnosti oplodnění vajec (www.tipplerklub.cz). Oves podporuje růst holoubat. Některé látky v něm přítomné se přeměňují na slizy kladně působící na trávení mláďat. Karoten a ergosterol ovlivňují strukturu, barvu a lesk peří. Opět platí, že nabobtnalý oves je lépe stravitelný (www.kotrlak.estranky.cz). Kukuřice (Zea mays L.) je vydatným zdrojem tuku, proto je velmi kvalitním zdrojem energie v chladném zimním období. V pozdějších jarních a v letních měsících ji holubi nepotřebují. Obsahuje větší množství karotenu, malý podíl vápníku a hrubé vlákniny. Je náchylná na napadení plísní. Po konzumaci plesnivé kukuřice mají holubi zažívací potíže a průjmy. Rýže (Oryza sativa L., 1753) neobsahuje lepek. Loupaná rýže je téměř bez vlákniny a minerálních látek. Řepka olejná (Brassica napus) je významná pro svůj obsah tuku (až 40 %), dusíkatých látek (20 %) a hrubé vlákniny (7 – 12 %). Její součástí jsou i antinutriční polysacharidy, které snižují stravitelnost živin. Při dlouhodobé konzumaci se u holubů mohou objevit poškození štítné žlázy a jater, případně i krvácení z jater. V naklíčeném stavu jsou semena řepky vhodná pro vysoký obsah vitamínu E rozpustného v tucích. Semeno slunečnice olejné (Helianthus annuus) je bohaté na tuky (30 – 40 %), dusíkaté látky (okolo 20 %) a na nerozpustnou vlákninu (24 %). Z minerálních látek jsou zastoupeny ve větším množství prvky fosfor, draslík a hořčík (www.tipplerklub.cz). V holubí potravě má své místo i zelené krmivo, které zahrnuje pampelišky, kopřivy, salát, zelí, kapustu a další rostliny (Bauer, 2010). V jarních měsících byla u domácích polařících holubů pozorována konzumace listů rajčat na zahrádkách, ozobávání ptačince žabince a ostatních plevelů (Matula, 2013 – ústní sdělení). Hlavní složkou podzemnice olejné (Arachis hypogea) jsou tuky a oleje. Mezi více zastoupené látky patří kyselina linolová a bílkoviny. Nezanedbatelný je také obsah vitamínů a minerálů (vitamíny A, E, H, minerály Na, K, Ca, P, I). V semenech se nachází velké množství antioxidantů (www.tipplerklub.cz). Holubi mají tato semena ve velké oblibě. Při jejich konzumaci ztrácejí plachost. Majitelé domácích chovů s pomocí burských oříšků ochočují nově pořízené holuby (Bauer, 2010). Holubi mají v oblibě i hrách, který obsahuje okolo 25 % dusíkatých látek a velké množství bílkovin. Oproti obilovinám je příznivější i zastoupení aminokyselin. V hrachu jsou přítomny vitamíny skupiny B a minerální látky s obsahem fosforu, 23

draslíku, vápníku a hořčíku. Z toho důvodu je tato luštěnina důležitá pro zdravý vývoj holoubat (www.tipplerklub.cz).

3.5.6 Vitamíny a jejich vliv na holubí organismus Vitamíny je označení pro skupinu různých nízkomolekulárních látek, které zastávají významné funkce katalyzátorů biochemických reakcí v živých organismech. Hrají důležitou roli v metabolismu bílkovin, tuků a sacharidů. Nedostatek vitamínů v organismu

(hypovitaminóza,

avitaminóza),

případně

jejich

nadbytek

(hypervitaminóza) mají za následek vážné poruchy životních funkcí. Živočichové si neumí tyto esenciální látky až na výjimky ve svých tělech vytvořit a nutně je musí přijímat nejčastěji v rostlinné potravě, a to ve finální podobě či ve formě provitamínů. Vitamíny patří k různým látkám s nepodobnou chemickou strukturou. Z toho důvodu se při klasifikaci využívá jejich rozpustnosti. Vitamíny je tak možno rozdělit na dvě kategorie – vitamíny rozpustné ve vodě a rozpustné v tucích. Do první skupiny spadají vitamíny, jejichž nadměrné množství v potravě nemůže způsobit zdravotní komplikace, neboť jsou z těla odstraňovány močí. U druhé skupiny vitamínů může předávkování vést k hypervitaminózám, které u některých vitamínů (A a D) mohou způsobit poškození organismu (Vodrážka, 2002). Nejdůležitějším vitamínem pro holuby je lipofilní vitamín A (retinol). Podílí se na velké většině dějů v metabolismu. Ovlivňuje růst, rozmnožování, odolnost sliznic, vidění, ad. Je důležitý pro správnou funkci nervové a kosterní soustavy. Holubi ho získávají především konzumací zeleného krmiva ve formě provitamínů, které ovšem nedokážou zcela přeměnit. Nedostatek tohoto vitamínu se může projevit propuknutím respiračních onemocnění, nesprávnou funkcí trávicího ústrojí a sníženou odolností vůči chorobám. Avitaminóza má za následek snížení líhnivosti, vyšší úmrtnost holoubat, případně jejich pomalý růst. Typické bývají i změny na sliznicích trávicí soustavy. V semenech rostlin není retinol významně zastoupen, ferální holubi jsou tedy ohroženi hypovitaminózou. Vitamín D3 (kalciferol, rozpustný v tucích) působí jako antagonista vitamínu A. Hraje důležitou roli v metabolismu vápníku a v jeho vstřebávání ze střeva do krve. Kromě toho zajišťuje stálý poměr vápníku, fosforu a manganu. Při jeho hypovitaminóze se objevuje měknutí kostí, deformace běháků, žeber, hrudní kosti a zobáku. Dalším projevem jsou snesená vejce bez skořápky. Samice mnohdy po snesení takového vejce 24

není schopna pohybu. U holubů dochází k tvorbě tohoto vitamínu působením slunečního záření. Zvýšená potřeba kalciferolu se objevuje v předjaří. Posledním z významných lipofilních vitamínů je vitamín E (tokoferol), který podporuje ukládání retinolu a brání jeho oxidaci. Holubi ho mohou získat např. ze semen slunečnice a pšeničných klíčků. Nedostatek tokoferolu má za následek úhyn zárodků. Z vitamínů rozpustných ve vodě mají značný význam vitamíny skupiny B (B 1, B2, B6, B12) a vitamín C. Riboflavin (B2) podporuje líhnivost a vitalitu mláďat. Jeho hypovitaminóza se projevuje deformací prstů holoubat, která pak dlouho sedí na patních kloubech a tím je přetěžují. B2 je obsažen ve větší míře v zelených částech rostlin. Ochrnutí svalstva nervového původu může způsobit nedostatek thiaminu (B 1). V obilovinách se významnější množství vitamínů B vyskytuje pouze v klíčcích a nabobtnalých zrnech (Petrovský, 2010).

3.5.7 Minerální látky, stopové prvky, voda a grit Holubi potřebují především vápník a fosfor. Samice v době kladení vajec a holoubata jsou přímo citlivá na jejich nedostatek. Samicím se v takovém případě podstatně odvápňují kosti. Fosfor se uplatňuje při tvorbě kostí a v metabolismu sacharidů a tuků. Ve vaječné skořápce se vyskytuje hořčík. Sodík a chlor v podobě soli jsou nezbytnou složkou potravy holubů. V případě nedostatku chloridu sodného dochází k nevratnému poškození patních kloubů, na které trpí hlavně holoubata. Nadměrný příjem způsobuje trvalé průjmy. Složení vaječné skořápky ovlivňuje mangan obsažený např. v pšeničných otrubách. Stopové prvky (Fe, Zn, Cu, Mo, Co, Cr, Se, I, ad.) získávají holubi převážně z půdy. Významnou součástí holubí potravy je voda, sůl a grit. Holubi mají sůl ve velké oblibě. Grit je tvořen jílem a drobnými kaménky, které holubům umožňují rozmělnit potravu v žaludku (Petrovský, 2010).

3.5.8 Moření osiva Moření osiva je v dnešní době z pohledu intenzivního zemědělství nutnou podmínkou pro zdravý a zapojený porost obilovin. Mořící látky prokazují nejen pesticidní účinky, ale plní i ochrannou funkci proti různým chorobám, které se přenáší osivem a viry. Mořidla jsou také aplikována pro stimulaci růstu mladého porostu a mají vliv na 25

hmotnost kořenů a nadzemních zelených částí rostlin, což se projeví zvýšením výnosu při sklizni. Z celkové spotřeby mořidel v České republice připadalo v roce 2002 na ochranu obilnin až 63 %. Zbytek byl aplikován na cukrovku (21 %), kukuřici (10 %) a olejniny (6 %) (Vaňatová, 2002). Počátky systematického moření osiv spadají do roku 1920. Původně bylo moření určeno k ochraně zemědělských plodin proti mykózám. V roce 1940 byla syntetizována první insekticidní a zároveň fungicidní mořidla, která byla později nahrazena přípravky s obsahem carboxinu, carbofuranu, metalaxylu a triadimenolu (Hofmanová, 2002). Nejvíce využívanými mořícími prostředky v Československu do roku 1995 byly fungicidní přípravky na bázi organo-rtuťnatých sloučenin (Agronal a Panogen). V 80. letech 20. století se průměrně aplikovala rtuťnatá mořidla na 85 % obilovin. Na jejich výrobu bylo za rok spotřebováno 20 tun rtuti. Samotnou aplikací těchto látek, ale také nedodržením bezpečnostních postupů (např. nezabezpečeným uchováváním, nevhodnou manipulací a nepovoleným skládkováním použitých obalů), docházelo k znečišťování vody a půdy, což následně vedlo k občasným intoxikacím zvířat a lidí. V roce 1979 byl zdokumentován první případ otravy rtutí hospodářských zvířat po zkrmování mořeného obilí. Ohrožení se týkalo i lidí, kteří s kontaminovaným osivem přišli do styku (obsluha mořiček, dělníci na sile). Chemickým rozborem bylo u všech zvířat zjištěno vysoké množství rtuti v játrech a ledvinách. V souvislosti s odhalením negativních dopadů moření na životní prostředí, zdraví lidí a zvířat byla rtuťnatá mořidla v roce 1980 zakázána v Evropské unii. V České republice byla však navzdory tomu používána až do vyčerpání zásob. V 90. letech 20. století se na trhu objevila mořidla nové generace s obsahem účinných látek působících nejen proti mykózám (např. fludioxonil, difenoconazole, tiram, tebuconazol, ad.) ale také proti škůdcům (např. imidacloprid, fipronil, ad.). Mezi preventivní postupy proti výskytu houbových a virových chorob patří setí ozimů na počátku října a časný osev jařin v březnu. Další doporučení zemědělských odborníků se týká dostatečných izolačních vzdáleností od trvalých travních porostů, minimalizace plevelů na ruderálech (včetně tzv. zelených mostů) a aplikace insekticidů proti mšicím (uroda.cz).

26

3.5.9 Důsledky otrav holubů mořidly Ačkoliv je v bezpečnostních listech pro některá mořidla obilovin s obsahem fungicidů (např. Raxil 515 FS) uvedeno, že nejsou toxické pro volně žijící ptáky, případně že je pro ně zdravotní riziko přijatelné za předpokladu dodržení aplikačních dávek (www.agromanual.cz), holubáři přesto poukazují na příležitostné zdravotní následky u polařících holubů, kteří byli vystaveni náhodné konzumaci mořeného osiva. Zejména se jedná o poruchy reprodukce. U postižených jedinců dochází k útlumu rozmnožování. Jejich vejce mají nízkou líhnivost a vysokou mortalitu zárodků (www.ceskystavak.cz). Případná toxicita vybraných účinných látek obsažených v mořidlech byla testována v roce 2010 v Turecku. Z výsledků testování vyplývá, že účinná látka thiram (běžná součást fungicidních mořidel obilovin) v množství 100 – 500 ppm (v přepočtu k hmotnosti krmné dávky) brání kladení vajec u slepic a koroptví. Thiram u drůbeže dále způsobuje měknutí vaječných skořápek, zpomalení růstu a deformace končetin (Hasan, 2010).

3.6 Orientace holubů Objev ptačí orientace závislé na poloze Slunce je přiznán německému ornitologovi G. Kramerovi, který studoval orientaci holubů skalních v Řecku. Sérií pokusů na holubech a špačcích se zjistilo, že posunem vnitřního režimu těchto ptáků o 12 hodin umělým světlem bylo docíleno shodných migračních pohybů v 6 ráno a v 18 hodin večer (Veselovský, 2001). „Holubi, jimž umělý světelný režim posunul cirkadiánní rytmus o 12 hodin, byli převezeni jižním směrem od holubníku a tam vypuštěni. Zamířili na jih, tedy opačným směrem, zatímco jedinci z kontrolní skupiny, jejichž biorytmus nebyl uměle ovlivněn, letěli správně na sever. Tyto a další pokusy ukazují, že někteří ptáci mají sluneční kompas vrozený. Poštovní holubi jím určují hledané místo s velkou přesností“ (Gaisler, 2007, str. 468). Ptáci se mohou orientovat podle magnetického pole Země. Tato vlastnost je jim geneticky vrozená (Veselovský, 2001). Současné poznatky dosud neobjasňují mechanismus vnímání jeho intenzity. Studie uveřejněná v časopise Naturwissenschaften z roku 2007 popisovala umístění nanočástic obsahující železité kationty v horní části zobáku poštovních holubů, kterým byla přiřazena funkce magnetoreceptorů. Tým vědců pod vedením Ch. D. Treibera však tuto domněnku vyvrátil, neboť analýzou horní části 27

zobáku holuba domácího zjistil, že tyto útvary jsou součástí makrofágů a nemohou tedy plnit funkci senzorů magnetického pole (Gregorová, 2012). V pokusech s holuby bylo dokázáno, že vnímání magnetického pole Země souvisí se světelnými podmínkami, protože pokusní holubi v naprosté tmě ztratili svůj orientační smysl (Veselovský, 2001). „Asi nejrozšířenější způsob orientace byl obrazně nazván koncept mapy a kompasu. Ptáci si kompasem určí směr a ten pak upřesní podle konkrétních orientačních bodů, které si pamatují“ (Gaisler, 2007, str. 469). Z vědeckých poznatků dále vyplývá, že ptáci jsou schopni určovat směr s pomocí polarizovaného světla, které vzniká interakcí slunečního záření s částicemi v atmosféře. Toto světlo umožňuje ptákům zjistit polohu Slunce i za špatných světelných podmínek, jako je např. zatažená obloha nebo západ Slunce (Veselovský, 2001). O holubí orientaci byly zjištěny i další skutečnosti. „U poštovních holubů se potvrdilo, že se v určitých oblastech orientují podle pachu kvetoucích stromů a podle dalších čichových vjemů. Holoubata vychovaná v pachově izolovaných prostorách vykazovala po dospění značně zhoršený orientační smysl. Podobně měli velmi špatnou orientaci i holubi, kterým byl anestetikem na několik hodin vyřazen čichový epitel“ (Veselovský, 2001, str. 304). V rámci výzkumu úlohy čichu v orientaci ptáků byly holubům ucpávány nosní dírky. S pomocí systému GPS připevněnému na tělo ptáka pak byl sledován jejich let. Výsledky naznačují, že holubi pro orientaci využívají přednostně pravou nosní dírku. Holubi s ucpanými levými nosními dírkami často bloudili a přerušovali let (Gagliardo, 2011). Ptáci bezesporu využívají k orientaci i nápadné prvky v krajině. Nezanedbatelnou úlohu při určování směru hraje učení se od zkušenějších ptáků. „Předpokládá se, že ptáci mají vrozený požadovaný směr k cíli a dovedou ho integrovat se zděděným časem a dobou migrace. Tomuto způsobu, který se podařilo potvrdit zejména sérií pokusů na pěnicích (P. Berchtold, 1988), říkáme vektorová navigace“ (Veselovský, 2001, str. 304). V neposlední řadě existují domněnky, že se poštovní holubi orientují pomocí vestibulárního aparátu ve vnitřním uchu. Tento orgán registruje pohyb, směr a rychlost jejich těla při transportu. Propojením těchto informací je holub schopen najít cestu domů. Ptačí navigace zřejmě souvisí i s vnímáním infrazvuků a orientací podle noční oblohy (Veselovský, 2001). 28

3.7 Migrace ptáků Životní prostředí ptáků má zásadní vliv na jejich biorytmy. Mimo vnější vlivy působící na metabolismus hrají důležitou roli i vrozené faktory. Různé charakteristické projevy ptáků jsou potom důsledkem všech těchto působení. „Vnitřní biologické hodiny pomocí nervových i humorálních cest synchronizují jednotlivé rytmy, měří i délku světelného dne a vytvářejí základní jednotku řídícího komplexu denní aktivity a mají významný vliv na biologii živočichů.“ (Veselovský, 2001, str. 306). Migrace ptáků závisí nejen na periodických změnách poměru trvání dne a noci, ale i vnitřních hodinách organismu a možnostech orientace ptáků v daném prostředí. Ptáci se podle druhu migrace rozdělují na tři základní skupiny. První tvoří stálí ptáci, kteří se celý rok nevzdalují od svého hnízdiště a jeho blízkého okolí. Typickým zástupcem této skupiny ptáků je vrabec domácí, chocholouš, brhlík, puštík nebo koroptev. Potulné ptáky (přelétavé) je možno mimo dobu hnízdění zastihnout i ve vzdálenosti do 500 km od regionu hnízdění. V této skupině jsou často zastoupena mláďata vychovaná v daném roce. Mezi potulné ptáky je možno zařadit např. zvonka, stehlíka, konopku, ale také sýkorku. Směr migrace těchto ptáků je různý. Největší vzdálenost uletí zástupci poslední skupiny, tažní ptáci. U tohoto typu migrace ptáci odlétají z areálu hnízdišť a v jarním období se do něj vracejí zase zpět. Mezi tažné ptáky je možno zařadit špačka, skřivana, konipasa, vlaštovku, čápa bílého i černého, kukačku, rorýse ad. Většina zástupců těchto tří skupin často spadá do dvou, případně všech tří skupin nebo se u nich vyskytují zvláštní typy migrace (Gaisler, 2007). Při výzkumu migrací, ekologie a etologie ptáků se často provádí jejich značkování. První doložené značkování ptáků bylo provedeno v roce 1890 dánským učitelem Ch. C. Mortensenem, který použil zinkové kroužky pro označení špačků. Kroužkování se potom rozšířilo do celého světa (Veselovský, 2001). Nejčastěji se používá nožních kroužků ze slitin kovů s požadovanými vlastnostmi (tvrdost, lehkost). Jinou variantou je značkování křídelními páskami. Touto metodou je možno zjišťovat prostorovou aktivitu ptáků, jejich potravní strategii, rozmnožovací chování, hierarchii ve skupině a další skutečnosti. Značkování ptáků se v České republice provádí od roku 1934 (Gaisler, 2007).

29

3.8 Letové koridory holubů Ze zkušeností chovatelů vyplývá, že polařící holubi létají za potravou vždy na stejné zemědělské plochy. Letící hejna kopírují veřejné komunikace a upřednostňují přelet nad loukami a poli, přičemž se lesům a volně stojícím stromům vyhýbají (Bukovská, Bukovský, 2010). Výše uvedené zkušenosti potvrzuje analýza 216 kompletních GPS záznamů letových tras poštovních holubů z let 2001-2003 v Itálii. Holubi k orientaci využívali významné kulturní dominanty, jako jsou dálnice, železnice, rozvody elektrické energie, supermarkety, vesnice a města. V mnohých případech letěli podél dálnice bez zjevné příčiny i na úkor zvyšující se vzdálenosti do domovského holubníku. Pravděpodobnost letu holubů podél těchto kulturních dominant se zvětšovala v závislosti na počtu absolvovaných letů jednotlivých holubů. Vědci se domnívají, že výhodou preference letu podél dálnic je úspora energie při orientaci v terénu, která pak může být věnována např. sledování potenciálních dravců (Lipp et al. 2004). Zajímavé výsledky byly také získány spoluprácí vědců z Oxfordské univerzity v Londýně a University Uppsala ve Švédsku. V rámci výzkumu holubí orientace vypouštěli 31 holuba ze čtyř míst v okolí Oxfordu. Každý holub v průměru absolvoval 20 letů. Vyšlo najevo, že holubi se mnohem snáz orientovali v členité krajině, než v krajině jednotvárné. Dokonce si lépe pamatovali letové trasy, které takovým typem krajiny vedly. Pro jejich orientaci byla důležitá venkovská sídla, města, stromořadí, keře, osamocené budovy a další vizuální prvky krajiny až 250 m pod nimi. Holubi si hůře pamatovali trasy nad rozlehlými poli, lesy nebo městy (www.ox.ac.uk).

3.9 Vztah člověka a holubů Podle Darwina (2007) je první zpráva o holubech známa z Egypta v době asi 3000 let před naším letopočtem. Jiný literární zdroj pokládá za první zmínku už sumerskou báseň O Dilmunu zachovanou na hliněné destičce z doby asi 5000 let před naším letopočtem (Kramer, 1961). Bauer (2010) uvádí, že domestikace holubů začala již před 6000 lety na území dnešního Iráku, Sýrie a Turecka. Soužití holubů s člověkem napomohl rozvoj zemědělství, který umožnil usídlení populací holuba skalního v blízkosti lidských obydlí.

30

Vztah lidí k holubům se formoval od domestikace těchto ptáků. Holubi primárně sloužili jako zdroj potravy. „Z podobnosti řady životních projevů holubů a lidí lze odvodit mimořádné postavení holubů v náboženské, kulturní a umělecké symbolice již u starověkých a středověkých civilizací a také jejich oblíbenost a zvláštní vztah lidí k holubům. To přetrvává až do dnešních dob“ (Petrovský, 2010, str. 124). Ve starověku se holubi často chovali v klášterech, kde byli považováni za posvátné ptáky. Uctívání holubů se rozšířilo do různých oblastí tehdejšího civilizovaného světa. Velký význam byl holubům připisován v Bibli. Holubi v ní byli považováni za symboly mravní čistoty, pokory a křesťanské lásky. Texty Starého i Nového zákona je uvádějí jako obětní dary nebo jako symbol Ducha Svatého. V 5. století před naším letopočtem začali být využíváni pro přenos zpráv v Sýrii a Řecku. Z období středověku pocházejí záznamy o různých plemenech holubů. V té době existovala i tzv. daň v holubech, kterou platili poddaní. Později ve středověku byl chov holubů výsadou bohatých převážně ve městech a v sídlech šlechty. Do širších vrstev obyvatelstva se holubářství v Evropě a potažmo i na českém území rozmohlo až po zrušení roboty, což dalo vznik starobylým holubářským cechům (Mrštík, 2009). V důsledku industrializace krajiny a modernizace bytové výstavby ve městech a později i na venkově po druhé světové válce se výrazně změnil chov holubů a vztah člověka k těmto ptákům. Holubi byli i v dřívějších dobách vnímáni negativně, neboť byli považováni za škůdce zemědělských plodin a znečišťovatele veřejných prostranství. Po rozšíření zdivočelých holubů ve městech a jejich přemnožení se však negativní postoj lidí k holubům ještě prohloubil. Přesto však v současnosti existuje mnoho lidí, kteří mají k holubům a holubářství kladný vztah nebo je alespoň tolerují (Bauer, 2010). Poštovní holubářství jako sport Sportovní poštovní holubářství se začalo rozvíjet od roku 1810 na území Belgie. Odtud se rozšířilo do celého světa. V roce 1860 vznikly první chovatelské kluby poštovních holubů. V současné době je největším klubem American Racing Pigeon. Další velké kluby jsou v Austrálii a Anglii, významná je i Mezinárodní federace chovatelů poštovních holubů. Závodní trasy holubů bývají dlouhé do 1000 km. Výjimkou nejsou i větší vzdálenosti – v USA např. 1800 km. Průměrná rychlost poštovního holuba na střední vzdálenost je kolem 80 km/hod, sprinteři jsou však schopni dosáhnout rychlosti 31

až 177 km/hod. Časy holubů jsou již měřeny pomocí automatické elektronické časomíry a čipu na těle holuba (Pangrác et al. 2011).

3.10 Vybraná česká tradiční plemena holubů Benešovský selský holub Benešovský holub vznikl náhodným křížením modrých černoprsých holubů, poštovních holubů a bezpruhých moravských pštrosů světlé barvy. Plemeno bylo uznáno v lednu roku 1948. Původně se chovalo pouze v okolí Benešova u Prahy. Mezi lety 1955-1960 došlo k dalšímu křížení s pomocí kingů, červených pštrosů a poštovních holubů. Výsledkem bylo bílé zbarvení plemene, růžový zobák a červené obočnice. Bílá varianta po svém uznání v roce 1964 vytlačila původní modré holuby a rozšířila se po území celého Československa. Jde o holuba polního typu se silnou tělesnou stavbou. Plemeno je charakteristické dobrou užitkovostí a leteckými schopnostmi. Často se u něj objevuje polaření (Petrovský, 2010). Pražský rejdič krátkozobý Pražský rejdič krátkozobý pochází z Prahy. Byl vyšlechtěn už ve středověku (okolo roku 1800) křížením malých pražských a saských indiánů se středozobými rejdiči. Některé znaky tohoto plemene je možno najít také u rakovnického kotrláka a českého staváka. Je příbuzný ostatním evropským rejdičům, což dokazuje propojení středověkého evropského holubářství (Petrovský, 2010). U plemene se zachovaly červené obočnice. Jde o drobného holuba se třemi hrbolky na hlavě (2 očnicové, 1 tylní) a s krátkým klopeným zobákem, který znesnadňuje odchov holoubat. Holubáři proto hojně využívají tzv. chůvky z příbuzného plemena středozobých rejdičů. Plemeno se chová v různých barevných variantách (bělouši, modří, červenopruzí, žlutopruzí, bělopruzí, mramorovaní, grošovaní) v Praze, vzácně na jiných místech v ČR a na Slovensku (Petržílka, Tyller 1995). Pražský rejdič středozobý Pražský rejdič středozobý náleží do skupiny vysokoletců. Pochází ze středoevropských rejdičů (původem z Prahy) a je tedy příbuzný výše uvedenému plemenu. Z toho důvodu

32

má stejné barevné a kresebné rázy. Holubáři je využíván jako tzv. pomocné plemeno ke krmení holoubat krátkozobých rejdičů. Tento rejdič byl uznán až v roce 1953. Zástupci jsou schopni středně vysokého letu, který může trvat 3 hodiny. Holub v těchto výškách urazí vzdálenost 10 km, přičemž velmi často provádí prudké obraty. Má vysokou plodnost. Rodičovský pár se dobře stará o holoubata. Typickými znaky jsou opět 3 hrbolky na hlavě, oči s perlovou duhovkou a zobák střední délky (10 -14 mm). Ocas přesahuje křídla o 1,5 cm. Na křídlech je patrná skupina čtyř pozdvižených per, které tvoří tzv. štítky. Letky se v klidovém postoji nekříží (Petržílka, Tyller 1995). Poštovní holub Za předky poštovního holuba jsou považováni zástupci různých skupin bradavičnatých holubů, mezi něž patří bagdety, kariéři, dragouni, rackové a mnohá další plemena (Petržílka, Tyller 1995). Poštovní holub moderního typu byl vyšlechtěn v 19. století v Belgii. Historie jeho vzniku se předávala pouze ústně, písemných záznamů se zachovalo z důvodů utajení velmi málo. V Belgii v té době existovala dvě centra, ve kterých se vyvinuly dvě linie poštovního holuba – antverpský a vervierský holub. Vzájemným křížením a cílenou selekcí z nich vznikl poštovní holub dnešního typu. Chovatelé si jedince navzájem vyměňovali a dále zušlechťovali. Kmeny holubů s dobrou plodností a úspěšností na závodech byly často pojmenovány po svých chovatelích – Bricoux, Tremery a mnohé další (Vráblík, 1991). V současném šlechtění je kladen důraz na letové a orientační schopnosti. Zbarvení nehraje žádnou roli. Poštovní holubi dokážou najít správný směr do svého domovského holubníku a překonat vzdálenost přes 1000 km. Plemeno je typické dobře stavěným osvaleným trupem, jehož těžiště se nachází v přední části těla. Nápadná jsou silná křídla a široké loketní letky. U zástupců poštovních holubů se objevují všechny dosud známé varianty barev a kreseb opeření. Poštovní holubi se na výstavách hodnotí ve 2 kategoriích – Standard a Sport. První kategorie se mohou zúčastnit pouze holubi, kteří mají v závodech nalétané tzv. vítězné kilometry. U nich se posuzuje exteriér. Ve 2. kategorii se holubi hodnotí pouze dle dosažených výkonů v závodech (Petržílka, Tyller 1995).

33

3.11 Etologie Etologie se začala v Evropě rozvíjet až v 1. polovině 20. století. Základy tohoto vědního oboru položil Rakušan Konrad Zacharias Lorenz (1903−1989), který spolu s dalšími vědci později získal Nobelovu cenu za objevy v oblasti etologie a zoopsychologie. Studie byly v počátku tohoto oboru prováděny většinou na vybraných ptačích druzích (Petrovský, 2010; Lorenz, 1993). Za zakladatele české etologie je považován jeden z nejvýznamnějších světových zoologů, prof. Zdeněk Veselovský, dlouholetý ředitel Zoo Praha a Československé společnosti ornitologické (www.zoopraha.cz). Menší druhy ptáků jsou velmi vhodným objektem etologických zkoumání, neboť jejich chov v zajetí často umožňuje namodelovat přirozené prostředí. Výhodami etologické práce v terénu jsou také převažující denní aktivita, nápadné prostorové a rozmnožovací chování a zvuková komunikace. Pozorováním ptáků byly získány některé modelové poznatky, které je možno najít i u zástupců savců (Gaisler, 2007). Holubi provázejí člověka po dlouhou dobu, a tedy jistě patřili k jedněm z prvních etologických objektů nejen vědců, ale i laických chovatelů, kteří přispěli k poznání těchto ptáků (Petrovský, 2010). Chování živočichů je možno klasifikovat podle očekávaných cílů na apetenční chování a konečné chování. První z nich zahrnuje činnosti směřující k nalezení spouštěcího podnětu, který zahájí soubor projevů spadajících do druhého typu chování. Charakteristickým apetenčním chováním je např. vyhledávání potravních zdrojů, které vyústí do konečného chování jejich následným využitím. Z toho vyplývá, že apetenční chování bývá na rozdíl od konečného proměnlivé, neboť se do strategie vyhledávání potravy promítá zkušenost a učení (Veselovský, 2001). „Většina projevů ptáků se dá přiřadit ke čtyřem hlavním motivačním systémům čili ke čtyřem klasickým instinktivním okruhům: 1) potravní chování, 2) rozmnožování, 3) útočné, agresivní chování, 4) obranné a ochranné chování“ (Veselovský, 2001, str. 192). Mimo tyto čtyři hlavní systémy je možno vyčlenit další prvky chování související se spánkem, odpočinkem, migrací, hledáním potravních zdrojů a hrou. Velmi důležitou roli hraje sociální motivace v příbuzenských vztazích (Veselovský, 2001).

34

3.12 Etologie domácích holubů Z výsledků etologických studií vyplývá, že domácí holubi se v mnoha znacích a životních projevech shodují s holuby skalními. U domácích holubů je možno pozorovat flexibilní přizpůsobování novým podmínkám, které se odráží právě v jejich životních projevech. Nejdůležitější roli v tomto procesu hrají klimatické jevy, strategie vedení chovu, počet holubů v holubníku, celkový počet holubů v hejnu, kvalita krmení, prevence výskytu chorob v chovu a veterinární péče. Z hlediska působení se zmíněné faktory rozdělují na fyziologické, tedy ty, které působí kontinuálně a přirozeně, a tzv. stresory vyvolávající za určitých podmínek stresový stav. Stresový stav vzniká zejména náhlou změnou životních podmínek, na něž holubi nejsou schopni adekvátně reagovat, neboť jim to znemožňují geneticky podmíněné vzorce chování získané v průběhu několika staletí. Opakovaný či déle trvající stres má vliv na vyšší výskyt zdravotních komplikací a úhyn jedinců v chovu. Do rizikových situací spadá např. časově náročný převoz, náhlá změna prostředí, prostorově neodpovídající holubníky, hrubé zacházení nebo nadměrná manipulace. Nevhodnou skladbou krmiva, jeho nedostatkem, či přebytkem se rozvíjí nutriční stres. Spouštěčem bývá i zdravotně závadné krmivo a voda. Holubi v důsledku působení stresových faktorů unikají do více vyhovujících stanovišť (Petrovský, 2010). Smysly Holubi se převážně orientují pomocí výborného zraku. Oční kouli mají z přední i zadní strany oploštělou. Prostorové vidění je omezeno pouze v oblasti osy zobáku. Pohybem očí a hlavy je kvalita prostorového vidění dále zvyšována. Zorný úhel oka má rozsah až 160 º, celkové zorné pole je poměrně velké. Holub nevidí tedy jen do stran, ale i dozadu (Petrovský, 2010). Z vědeckých výzkumů a chovatelských zkušeností vyplývá, že holubi jsou schopni rozpoznat větší množství zrn kukuřice ze vzdálenosti 6 metrů, samotná zrna potom na vzdálenost cca 4 metry. Jsou známy i situace, kdy holubi identifikovali mořenou kukuřici a její konzumaci se vyhnuli. Výborný zrak více jedinců v hejnu se uplatňuje při odhalování dravců kroužících ve výšce až 1 km. Holubi mají, stejně jako většina ptáků, velmi dobře vyvinutý sluch. Jsou schopni registrovat infrazvukové signály pro člověka neslyšitelné. Některá plemena poštovních 35

holubů sluch využívají pro změnu trasy při nebezpečí vzniku bouří nad oceány (Petrovský, 2010). U zrnožravých ptáků se smyslové receptory nacházejí nejen na zobáku a jazyku, ale také na patře a v dolní části ústní dutiny. V těchto oblastech jsou lokalizována sídla chuti, která však u ptáků není příliš rozvinuta (Gaisler, 2007). Poznatky z domácích chovů však naznačují, že holubi vnímají a preferují slanou chuť (Mrštík, 2009). Petrovský (2013) uvádí, že holubi jsou v omezené míře citliví na kyselou, sladkou a hořkou chuť, což jim ovšem nebrání v pití vody kontaminované močůvkou. Ptáci mají vyvinuty i čidla bolesti, tlaku a teploty (Gaisler, 2007).

3.13 Sociální chování holubů „Ptáci se mohou chovat buď jako lovci, nebo jako kořist“ (Veselovský, 2001, str. 209). Potravní a ochranná strategie jsou hlavními faktory ovlivňující výběr teritoria živočišného druhu. Od toho se odvíjí i vzájemné vztahy mezi jedinci dané populace. Živočichové mohou být sociální, asociální, kooperativní nebo soupeřiví. Za sociální živočichy lze považovat jedince, kteří žijí v dlouhodobých párech nebo v menších či větších skupinách s rodinnými vazbami, ale i bez nich. V roce 1941 švýcarský zoolog H. Hediger vypozoroval dva typy sociálního chování ptáků. Tzv. kontaktní ptáci vyhledávají tělesný kontakt dalších jedinců druhu např. při odpočinku, distanční ptáci se tělesnému kontaktu naopak vyhýbají. Výjimkou je páření, zahřívání a spánek (Veselovský, 2001). Holubi patří mezi sociální ptáky, kteří tvoří hejna. Tato uskupení jsou teritoriální a pravidelně využívají jen určité části obývaného území, které obhajují proti jiným skupinám holubů (Rödl, 2011). Sociální struktura hejna holubů Sociální struktura hejna je udržována různými projevy sociální komunikace. Mezi ně je možno zařadit nejen sexuální atraktivitu jednotlivých členů – samců a samic, ale především agresivní chování, případně jeho ritualizovanou podobu, doprovázenou zvukovými a optickými signály. Samotná hierarchie je u ptáků docílena tzv. klovacím pořádkem. Mechanismus tohoto agresivního chování byl poprvé objeven při pozorování vzájemných vztahů domácích slepic v roce 1935. Sociální status každého jedince je určován a udržován intenzitou klování členů hejna ve vzájemné interakci. V hejně se 36

tedy vždy vyskytují dominantní a subordinátní jedinci, což má za následek útlum projevů agresivity ve skupině (Veselovský, 2001). Sociální hierarchie hejna holubů není stabilní, statut jedinců se často mění. Agresivní chování samců bývá četnější. Samci také výrazněji obhajují teritorium, čímž se často posouvají stanovené hranice individuálních teritorií (Ritchey, 1951). Osamocení jedinci instinktivně vyhledávají hejno. Byly pozorovány případy, kdy se konkrétní holubi krmili v jednom hejnu a hřadovali v hejnu jiném. Jednotliví holubi jsou nuceni si neustále obhajovat místo pro hřadování (Beach, 2012). Původní holub skalní kladl vejce do hnízd v dutinách stromů a hnízdil v koloniích. V rámci kolonie si partneři brání nejbližší prostor hnízda před protivníky. Nejčastěji využívají silných úderů křídel a klování zobákem do hlavy útočníka. Rozsah obývaného území se významně promítá v sociálním postavení jedince (Bauer, 2007). Holubi sbírají potravu nejčastěji v kruhové formaci. Dominantní jedinci se ve středu hejna začnou krmit, zatímco většina ostatních vyčkává. Zbývající holubi (menšina) se neustále pohybují směrem ke zdroji a zase zpět, ale potravu při tom nesbírají. Ke sběru se celé hejno odhodlá až ve chvíli, kdy nejsou centrální ptáci vyrušeni. Holubi potravu nikam neodnášejí a konzumují ji na místě. Ptáci na okraji se snaží co nejvíce přiblížit ke zdroji, zřídka ale bývají ve sběru úspěšnější než ptáci uprostřed. Centrální ptáci se obvykle zdržují v místech, kde se pravidelně vyskytují dostupné zdroje potravy a mají tak před ostatními výhodu. Tito holubi bývají v hejnu dominantní a hmotností převyšují ostatní členy. Nejsilnější jedinci se pro velkou efektivitu při sběru potravy v hejnech neobjevují tak často jako ti méně úspěšní. Mladí jedinci se proto krmí spíše samostatně (Murton et al. 1972). Studie provedená v Barceloně v 90. letech se zabývala vnitrodruhovou potravní konkurencí městských holubů. Z výsledků vyplývá, že mladí jedinci nejsou tak efektivní při sběru potravy. Často jsou totiž terčem agonistického chování dospělých holubů. V důsledku toho mají menší hmotnost a jsou náchylnější k hladovění a nemocím. Autoři studie se domnívají, že tyto faktory mají vliv na vyšší úmrtnost mladých jedinců (Sol et al. 1998). Ostatně velmi podobné sociální vztahy lze pozorovat i u holubů v domácích chovech. Silní samci si nárokují velký prostor kolem svého hnízda a svou dominanci uplatňují

37

i v místě krmení. Chovají se útočně, hlasitě vrkají a klovou slabší jedince, kteří potom mají omezený přístup k potravě (Petrovský, 2010). Hierarchické vztahy letících holubů se liší od vztahů mezi jedinci v hejnu při sběru potravy a odpočinku. S využitím GPS trackerů bylo zjištěno, že se na ovlivnění směru letu hejna holubů mohou podílet i sociálně níže postavení jedinci, což může souviset s větší pravděpodobností jejich přežití (Nagy et al. 2010). Holubi preferují sběr potravy v době, kdy jsou lidmi nejméně rušeni. V blízkosti zdrojů se vyskytují v průměru okolo 6 hodin denně, vlastnímu krmení se v průběhu dne věnují asi 60 min. Tato doba závisí na množství a kvalitě potravy a energetických požadavcích každého jedince v průběhu roku. Pokud holubi dobře znají krmná místa, nevadí jim blízkost člověka. Naučí se tato místa pravidelně navštěvovat, a dokonce jsou lidmi krmeni i z ruky (Beach, 2012).

3.14 Komunikace holubů Ptáci se projevují různými způsoby. Jejich komunikace je důležitá nejen pro udržení sociálních vztahů v hejnu, ale také pro vyhledávání partnerů k rozmnožování a v neposlední řadě i pro varování před nebezpečím (Veselovský, 2001). “Každá zpráva probíhá k příjemci určitým informačním kanálem, a to akustickým, optickým nebo i pachovým. Smyslové orgány příjemce nejprve zprávu zachytí, dekódují a předají příslušným mozkovým centrům” (Veselovský, 2001, str. 223). Ptáci vysílají signály dvou typů. Tzv. digitální signály ptákům slouží k velmi rychlé identifikaci ostatních příslušníků druhu, včetně potenciálních sexuálních partnerů při toku. K tomuto typu je možno přiřadit např. žadonící hlasy mláďat. Oproti tomu analogové signály jsou mnohem komplexnější, neboť vyjadřují i pohnutky ptáků, kteří je vysílají. Do této kategorie spadají např. výstražná volání využitelná i jinými druhy živočichů (Veselovský, 2001). Pro holuby je typická jejich zvuková komunikace v podobě vrkání, houkání, vrčení, pištění, tleskání křídly a vábení. Vrkání samci využívají především k obraně teritoria a při namlouvání. Samice vrkáním odpovídají samci, případně obhajují teritorium. Táhlým a hlasitým houkáním holubi vábí partnera. Podobné houkání samce se ozývá na hnízdišti. Časté je také tzv. zahoukávání v různých formách a frekvencích, kterého se účastní oba partneři. Při nebezpečí v podobě letícího dravce se z holubího hejna ozve 38

krátké jednorázové houknutí. Hejno po takovém signálu velmi rychle vyhledává úkryt. Vrčení je opět defenzivního charakteru. Uplatňuje se při obraně hnízda před vetřelcem. Při něm holub používá křídla a zobák. Obdobné vrčení mohou slyšet chovatelé u chycených holubů, kteří tak vyjadřují svoji úzkost. Pištění se objevuje u holoubat snažících se upoutat pozornost rodičů. Jejich syčení slouží k zastrašení nepřítele. Někteří holubi dovedou v letu tleskat křídly. Tleskání může být slyšitelné na velkou vzdálenost. Tato vlastnost se zřejmě vyvinula ze sexuálního chování, kdy se samci předváděli holubicím při námluvách. Tleskání je typické pro akrobatická plemena holubů. V domácích chovech ji mohou předvádět i samice (www.ifauna.cz).

3.15 Reprodukční chování holubů Začátek rozmnožování ptáků závisí na několika faktorech. Náleží sem především dostupnost potravních zdrojů, možnost krytu hnízda před predátory a další příznivé okolnosti. Nejvhodnější doba pro rozmnožování je u živočichů dána geneticky. Tím je docíleno úspěšné odchování mláďat až do pohlavní zralosti. Délku rozmnožovacího období řídí činnost pohlavních žláz, nepřímý vliv má i pelichání. Reprodukce ptáků začíná námluvami, pokračuje inkubací vajec, krmením a výchovou mláďat. U samic menších druhů ptáků se během hnízdění nezastavuje činnost vaječníků, z toho důvodu jsou tito ptáci schopni hnízdit opakovaně ve stejném roce. Od této skutečnosti se také odvíjí agresivní chování rodičovských párů k odrostlejším mláďatům. Období námluv a hnízdění předchází zrání pohlavních buněk a příprava pohlavních orgánů k rozmnožování. Tyto procesy jsou v mírném pásmu vyvolány vzrůstající délkou denního světla a snadnou dostupností potravy. Samice si v této době před snůškou vytvářejí zásoby energie. U ptáků hnízdících v koloniích se také uplatňuje tzv. Franzer-Darlingův efekt, kdy se ptáci vzájemně stimulují k toku a páření (Veselovský, 2001). „V době rozmnožování životní projevy samičího i samčího organismu vrcholí. Ptáci, kteří do té doby žili pokojně v hejnech, jsou den ode dne nesnášenlivější, protože vysoká hladina pohlavních hormonů v krvi zvyšuje jejich agresivitu. Vnitrodruhová agresivita se vyskytuje u obou pohlaví, a tak k dosažení cíle, kterým je oplodnění samičí pohlavní buňky samčí a spojením poloviny dědičných vlastností matky s polovinou otcovou, se u ptáků neobejde bez velmi složitého řetězce vzájemných sexuálních projevů“ (Veselovský, 2001, str. 270). 39

Při toku jsou vyhledáváni sexuální partneři. Aktivnější bývají ve většině případů samci snažící se různými způsoby zaujmout samici, která má rozhodující roli ve výběru partnera. Pro samici je výhodné námluvy prodlužovat a zaručit si tak jistotu nejlepšího výběru. Velmi často se stává, že samice tokajícího samce odmítne. Samci zvyšují svou prestiž předváděním svatebního letu, ale také např. předáváním potravy, což může hrát roli ve výživě samice při produkci vajec. Potenciální partneři při námluvách vůči sobě ztrácejí agresivitu a postupně synchronizují svoje chování, které případně vyúsťuje v kopulaci. Genetickým určováním paternity mláďat bylo zjištěno, že u ptáků žijících v párech dochází k častým mimopárovým kopulacím nejen ze strany samců, ale i samic. Mimopárové kopulace samcům zvyšují reprodukční zdatnost a úspěšnost. Samci touto strategií přivedou na svět více potomků a sníží jejich mortalitu způsobenou predací. Samice si mimopárovou kopulací zajišťují vyšší pravděpodobnost oplození svých vajec v případě neplodnosti partnera. Mimopárové aktivity skýtají pro obě pohlaví i další výhody, např. kvalitnější genotyp mláďat, snazší náhradu uhynulého partnera, ad. (Veselovský, 2001). Rozmnožování holubů je vůči jiným ptákům specifické. Holubi vychovávají mláďata v párech, přičemž samec se velmi aktivně zapojuje do stavby hnízda – přináší samici materiál, obrany hnízdiště, sezení na vejcích a krmení mláďat (Bauer, 2010). Holubi nemusí vždy tvořit celoživotní páry. Ke změně partnera dochází v případě jeho úmrtí či neschopnosti rozmnožování (Ritchey, 1951). Byly dokonce pozorovány případy, kdy holubice velmi brzy zahnízdila u kadaveru bývalého partnera. U holubů se, stejně jako u jiných ptáků, vyskytuje značná promiskuita. Předpokládá se, že 2 až 5 % holoubat není potomkem samce, který je vychovává (Komárek, 2000). U chovných holubů se silně dominantní samci páří s více samicemi i v případě, kdy mají stálou partnerku. Holubice jsou často promiskuitní před snášením vajec (Mrštík, 2009). Při toku samec holubici pronásleduje, dvoří se jí, sklání hlavu, hlasitě vrká a naplňuje vole vzduchem. V další fázi rozprostře ocas a vykonává rychlé obraty. Během námluv holub předává holubici dárek v podobě potravy (Bauer, 2010). Po páření samice snese jedno nebo dvě vejce během tří dnů. Na inkubaci vajec, krmení a výchově mláďat se podílí holub i holubice. Samec sedí na hnízdě přes den, holubice v noci. Ke střídání 40

dochází v dopoledních hodinách a v podvečer. Samice tak má možnost přijímat dostatek potravy a je schopna znovu zahnízdit v době, kdy jsou holoubata stále závislá na potravě poskytované samcem. Právě samec hraje velkou roli ve výchově odrostlých mláďat, neboť jim přestane předkládat potravu a agresivním chováním je donutí se osamostatnit (Mrštík, 2009).

3.16 Učení, paměť a inteligence Holubi jsou ptáci s pozoruhodnou pamětí, schopností učení a inteligencí. Dokladem je experimentální studie provedená v Japonsku, ve které se ukázalo, že holubi jsou schopni podstoupit tzv. Gallupův zrcadlový test a poznat sami sebe v zrcadle a to s 5 až 7 sekundovým zpožděním (ScienceDaily, 2008). Další studie potvrdily, že holubi dokážou určit fotografie obličejů různých osob a dokonce i obrazy malířů. Velmi zajímavým zjištěním se také stala skutečnost, že holubi identifikovali i ostatní jedince a v některých případech rozpoznali holuby, kterým byla aplikována stimulační droga (Toda, Watanabe, 2008). V letech 2009 – 2010 byly prováděny experimenty potvrzující výše zmíněné objevy. Holubi v nich rozpoznali nejen identitu obličeje na fotografii, ale i úsměv a zamračený výraz. Prostřednictvím vnímání rozdílů v emocích obličejů byli schopni fotografie roztřídit. Je tedy zřejmé, že holubi nejspíše používají k určení obličeje podobné vizuální podněty jako lidé a velmi dobře si pamatují nejen konkrétní osoby, ale i holuby ze svého hejna (ScienceDaily, 2011). Poslední zde uvedenou studií vědci dokázali schopnost holubů rozlišovat přátelské a nepřátelské osoby při krmení a to i v případě, kdy si vyměnily oblečení (Belguermi et al. 2011).

3.17 Výzkumy prováděné na holubech v Praze Problematika městských holubů Rödl (2008) uvádí, že téměř 90 % zdivočelých holubů ráno odlétá na skládky a zemědělské plochy za potravou. Hlavní složkou potravy jsou v době setby a sklizně obiloviny, luštěniny a směsky, kterými se holubi krmí na polích za Prahou ve vzdálenosti okolo 15 km. Důležitou složkou jsou také odpadky a zbytky lidské potravy ve městě. Holub spotřebuje denně 20 až 70 g potravy.

41

Využití letového koridoru Motolského údolí Z výsledků diplomové práce z období 2007 – 2009 vyplývá, že průměrně létalo koridorem Motolského údolí 960 jedinců holuba domácího. Maximální zjištěný počet při jednom počítání činil více než 6550 letících holubů. V závislosti na denní době létalo více holubů dopoledne (téměř 1176 jedinců) než odpoledne (pouze 593 jedinců) a to ve směru z centra i do centra. Nejvyšší počet letících holubů byl zaznamenán v zimních měsících (více než 1300 holubů). Nejméně holubů letělo koridorem na jaře (310 jedinců). V období žní došlo k mírnému nárůstu počtu holubů létajících koridorem. Nebyla potvrzena hypotéza o závislosti počtu letících holubů koridorem na abiotických podmínkách. Tyto faktory tedy podle autora nemají zásadní vliv na vytížení koridoru (Primas, 2009). Výsledky inventarizací počtu holubů na vybraných lokalitách v Praze V průběhu let 2008 a 2009 probíhala inventarizace početního stavu zdivočelého holuba domácího na vybraných lokalitách v Praze (Malostranské, Hradčanské a Loretánské náměstí, Nerudova ulice, ad.). Jitka Mikulášová zjistila, že v zimě se na těchto místech vyskytuje oproti jiným ročním obdobím nejvíce holubů. Vyšší počet holubů byl také zaznamenán při zvýšené oblačnosti a v teplotním rozmezí 6 až 10°C. V této práci byl dále prokázán významný vliv počasí a denní doby na počet holubů ve městě. Na Hradčanském náměstí bylo průměrně napočítáno 34 holubů, na Loretánském a Malostranském náměstí 31, resp. 21 holub (Mikulášová, 2009). Prostorová aktivita holubů z vybraných lokalit v Praze V rámci sledování změn početního stavu a denní aktivity holubů v Holečkově ulici v Praze bylo zjištěno, že v zimním období část populace zůstává na stanovišti a část se každý den vydává na zemědělské plochy za městem. V období setby však vyletují do polí všichni holuby ze sledované lokality (Šimánek, 2012). Kanov (2011) a Šimánek (2012) potvrdili již zmíněnou rezidenci u dvou vybraných jedinců telemetrickým sledováním. Tito holubi se prokazatelně pohybovali v blízkosti nocoviště.

42

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika sledovaného území Pozorování, inventarizaci a odchyt holubů jsme prováděli převážně v katastrálním území městského obvodu Prahy 5. Jedná se o lokality Smíchovské nádraží, Na Knížecí, U Zvonu, Radlické údolí (stanice metra linky B − Radlická, Jinonice, Nové Butovice), pole u Záchranné stanice handicapovaných živočichů v Jinonicích a zemědělské plochy v okolí Třebonic, Řeporyjí a Slivence. Městská část Praha 5 je rozsáhlé území hlavního města. Jejím centrem je křižovatka u Anděla, kde se stýkají tramvajové linky z několika směrů, včetně centra města. Dopravní spojení zajišťuje především linka B pražského metra a nedaleký autobusový terminál Na Knížecí. Z této křižovatky vycházejí ulice Plzeňská (k západu), Štefánikova, Nádražní, Strakonická (podél Vltavy na jih) a dále Radlická a Barrandovská (na jihozápad). Okolí křižovatky je významným společenským centrem, kterým denně prochází mnoho lidí. Stanoviště Smíchovské nádraží Nádraží Praha Smíchov je výchozí stanicí železničních spojů do Plzně a Písku a zároveň představuje frekventovaný uzel veřejné dopravy v hlavním městě, neboť tvoří přestupní stanici pro systém metra, tramvajových a autobusových linek zajišťujících dopravu osob do sousedních i vzdálenějších městských částí. Významná je i blízkost autobusového terminálu Na Knížecí, který cestující využívají k dálkové přepravě. Nádraží se nachází na levém břehu Vltavy (Temelová, 2006). Budova nádraží, autobusové terminály, starší domovní zástavba s množstvím krytů, blízký park a zvýšený pohyb lidí poskytují holubům optimální životní podmínky. V lokalitě se nachází několik obchodů s potravinami, kde cestující velmi často nakupují. Zakoupené potraviny konzumují na terminálech nebo na lavičkách v blízkém parku. Tam také dochází k občasnému krmení holubů pečivem místními obyvateli. Holubi hřadují převážně na střechách budov v Nádražní ulici. Nejoblíbenějším stanovištěm zdejšího hejna čítajícího až 25 jedinců je střecha domu s č. p. 42. Odtud mají holubi přehled o veškerém dění v ulici. Po zpozorování potravy slétají na terminály nebo do parku. Potravu sbírají i uvnitř budovy vlakového nádraží a jeho nástupištích. V okolí 43

Smíchovského nádraží je mnoho hnízdních příležitostí, např. v opuštěných budovách bývalého lihovaru a mnohé další. Stanoviště Na Knížecí Před budovou Ženských domovů se nachází terminál městské i dálkové autobusové dopravy, na kterou navazuje linka metra B (stanice Anděl). V přímém sousedství procházejí dvě tramvajové tratě. K terminálu se sbíhají ulice Nádražní, Stroupežnického (směrem od Anděla), Ostrovského a Za Ženskými domovy (směrem z Radlické ulice). I toto prostranství je místem hojně využívaným lidmi, kteří terminálem procházejí nebo tráví čas před odjezdem. Autobusový terminál a jeho blízké okolí se staly stěžejní lokalitou našich pozorování a odchytů. Z předchozích průzkumů a sčítání totiž vyplynulo, že tu žije poměrně početná stálá populace holubů až o 45 jedincích, kteří hřadují na budově Ženských domovů, případně na římsách sousedního domu (ulice Ostrovského, č. p. 10) a velmi často se pohybují nebo odpočívají na chodníku mezi procházejícími lidmi. Zdejší holubi nejsou omezováni téměř žádnými mechanickými zábranami na budovách, vyjma úzkých ochranných sítí na balkonech Ženských domovů. Konzumují nejen zbytky potravy na nástupištích od cestujících městské hromadné a dálkové autobusové dopravy, ale jsou také úmyslně a pravidelně podporováni některými obyvateli této části Prahy (dokonce i řidiči autobusů) ztvrdlým pečivem, kroupami, různými druhy obilí, vločkami a vařenou rýží. Podle dosud prováděného pozorování je toto přikrmování nejdůležitějším potravním zdrojem sledované populace. Prakticky v průběhu každého odchytu či sčítání bylo zaznamenáno opakované úmyslné přikrmování, což se v horizontu i jen několika dní projevilo nadbytkem potravy holubů na sledovaném území. V ulici Nádražní naproti autobusovému terminálu se rozkládá komplex domů společnosti Pivovary Staropramen s.r.o. Na střechách těchto budov se vždy nachází několik desítek holubů, kteří hřadují, sledují provoz na dvoře pivovaru a v zimních měsících využívají vydatných úniků tepla z tohoto komplexu. V ulici Pivovarská se v horní části budovy pivovaru nachází dlouhodobě otevřená ventilace okna, odkud vychází pára. V těchto místech jsme ráno a večer v průběhu února a začátkem března

44

zaznamenali vždy několik hřadujících holubů. Zástupci společnosti pivovaru ovšem naši žádost o bližší zjištění stavu zamítli. Stanoviště U Zvonu Košíře jsou městská čtvrť, která se nachází v údolí Motolského potoka mezi Smíchovem, Motolem, Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části i městského obvodu Praha 5. Lokalitu U Zvonu jsme vybrali pro kontrolní pozorování. Konkrétně jsme zvolili neprůjezdnou část ulice Mahenova sloužící jako parkoviště. Ulice v místech tramvajové zastávky kolmo protíná frekventovanou plzeňskou magistrálu a sousedí s ulicí Holečkovou. V této pěší spojce se nachází několik patrových činžovních domů z 1. poloviny 20. století s typickými římsami. V ranních hodinách bývají tyto římsy intenzivně ozářeny slunečními paprsky. Podle sdělení dr. Řezníčka, které potvrdil i místní domovník, zde pravidelně hřaduje hejno o 20 – 40 jedincích (Řezníček, 2013 – ústní sdělení). Mezi 7. a 9. hod ranní prochází ulicí desítky lidí mířících na tramvajovou zastávku, což se nakonec ukázalo jako jedna z příčin neúspěšného odchytu. Z toho důvodu byly další pokusy prováděny v sousední Holečkově ulici na zahradě činžovního domu. Stanoviště Radlická Sledování leteckého koridoru Radlického údolí bylo ze začátku nejvhodnější zahájit na prostranství před stanicí metra linky B Radlická. K tomuto rozhodnutí jsme se přiklonili na základě polohy pozorovacího stanoviště, které podle našich předpokladů leželo v trase letu holubů z lokalit Smíchovské nádraží, Na Knížecí, případně Anděl. Ukázalo se, že zde jsou vhodné světelné podmínky a optimální výhled. Navíc je toto místo časově velmi dobře dostupné z lokality Na Knížecí (metro linky B – cca 8 min), což zvyšovalo pravděpodobnost správného určení směru letu ptáků. Pozorování letících holubích hejn se zde však nakonec ukázalo jako ojedinělé, proto jsme nakonec k počítání holubů upřednostnili pozorovací stanoviště u vchodu do vestibulu stanice metra B Jinonice.

45

Stanoviště metro B Jinonice Stanoviště nad povrchovým vestibulem metra poskytuje velmi dobrý výhled na celé údolí. Při optimálních rozptylových podmínkách jsme s dalekohledem dosáhli uspokojivé dohlednosti. Na tomto stanovišti jsme zaznamenali nejvíce letících holubů koridorem. Stanoviště metro B Nové Butovice Autobusový terminál a prostranství před vestibulem metra linky B Nové Butovice nabyl na významu po roce 2000. Před stanicí metra vyrostl komplex 4 výškových budov Office park Nové Butovice a později přilákalo návštěvníky i otevření nákupního centra Galerie Butovice. V současné době tato střediska navštěvuje denně tisíce lidí. Směrem na východ od vestibulu metra se otevírá pohled do Radlického údolí. Na sledovaném území však žije hejno cca 30 holubů, kteří příležitostně zaletují na nedaleké sídliště a mohli by tak být započítáni do součtu holubů letících koridorem. Z toho důvodu bylo toto místo vybráno pouze pro bližší určení cíle letících holubů. Zemědělské plochy u Záchranné stanice Jinonice Zemědělská pole u záchranné stanice jsou stranou dopravního ruchu. V souvislosti s předpokládaným výskytem krmících se hejn holubů byla monitorována zemědělská plocha s ozimým ječmenem podél cyklostezky spojující Jinonice a Hlubočepy. Druhou oblastí monitoringu bylo pole opět s ozimým ječmenem ležící jihozápadně od záchranné stanice. Za tímto polem směrem od kostela k Prokopskému údolí byla zaseta pšenice. Zemědělské plochy u Třebonic Pozorování holubů probíhalo také na jihozápadním okraji Prahy. Výskyt krmících se holubů zde předpověděl již výzkum Karla Primase v roce 2009, který potvrdil Jakub Šimánek v roce 2012. Rozsáhlé sledované území se nachází v okolí Třebonic mezi Pražským okruhem, Řeporyjemi, Stodůlkami a Rozvadovskou spojkou. V průběhu pozorování jsme zmenšili sledovanou oblast pouze na lokality, kde byli krmící se holubi nalezeni v jarních měsících. V září byli holubi nalezeni také na polích západně od Jinočan.

46

Zemědělské plochy ve Slivenci Zemědělská pole s ozimým ječmenem a pšenicí podél frekventované Barrandovské spojky naproti aquaparku byly posledním sledovaným územím s potvrzeným výskytem krmících se holubů. Pravidelnost příletů hejn potvrdili i místní obyvatelé. Kontrolována byla i pole v okolí Lochkova a Holyně.

4.2 Metody výzkumu Pro účely tohoto výzkumu jsme zvolili především metodu pozorování. Sledovali jsme početnost a potravní ekologii holubů v lokalitách Smíchovské nádraží a Na Knížecí (těžiště výzkumu). V okolí terminálu Na Knížecí a v lokalitě U Zvonu jsme prováděli odchyty za účelem připevnění křídelních značek na těla holubů, které nám umožnily jejich pozdější identifikaci ve městě i na poli. Dále jsme zjišťovali počty holubů létajících koridorem Radlického údolí a počty jedinců sbírajících potravu na vybraných zemědělských plochách v okolí Prahy. V rámci sledování na polích byly také vyhledávány další letové trasy pražských holubů. Pro určování zachovaných charakteristických znaků čistokrevných plemen jsme pořizovali fotografie holubů v lokalitě Na Knížecí a ve vybraných částech Prahy. Charakteristika terénního pozorování holubů Výskyt, početnost a další ekologické charakteristiky populace ferálního holuba lze na vytipovaných lokalitách vysledovat během několika pozorování. V jeho průběhu se z přehledného stanoviště zjišťují místa, která holubi využívají k odpočinku a sběru potravy. Pozorným sledováním holubího hejna na stanovišti lze získat celkový přehled o vletových otvorech v okolních budovách a případně nalézt úkryty a hnízdiště holubů. V místech, kde jsou holubi pravidelně krmeni, se velmi často nachází větší množství jedinců. Tato krmiště jsou využitelná pro odchyt (Rödl, 2011). Zjišťování počtu holubů létajících koridorem Radlického údolí Před vlastním pozorováním jsme vytipovali 3 nejvhodnější stanoviště, která umožňovala určit co nejpřesněji počet letících holubů koridorem. Z těchto stanovišť pak bylo vybráno stanoviště „vestibul Jinonice“, neboť odtud bylo v přípravné fázi zjištěno nejvíce letících holubů. Sčítání jsme prováděli pomocí dalekohledu (zvětšení 10x50) v různých částech dne vždy po dobu jedné hodiny. Zaznamenávali jsme také oblačnost, 47

teplotu vzduchu a dva směry letu holubů. V návaznosti na výzkum Karla Primase provedeném v blízkém koridoru Motolské údolí v letech 2007-2009 byla pro vyjádření směru letu holubů převzata terminologie z jeho práce. Termínem „směr z centra“ je tedy míněn směr letu holubů z města. Opačný směr je formulován jako „směr do centra“ (Primas, 2009). Inventarizace počtu holubů v lokalitách Smíchovské nádraží a Na Knížecí Pro sčítání holubů jsme využili liniovou metodu, kdy pozorovatel prochází po vytyčené trase a sčítá ptáky v pásu určité šířky (Janda, Řepa, 1986). Vzhledem k charakteru lokalit Smíchovské nádraží a Na Knížecí jsme tuto metodu upravili a sčítali ptáky v dohledové vzdálenosti pouze z několika stálých pozorovacích stanovišť, která poskytovala přehled o celém sledovaném území. Sčítání jsme prováděli v různých částech dne. Opět byla zaznamenávána oblačnost, teplota vzduchu a přítomnost označených jedinců, případně pozice holubů, nabídka potravy a další ekologické faktory. Odchyt a značkování holubů Odchyt holubů byl prováděn pomocí dvou typů odchytových zařízení:  1. typ: se stanovou celtou mezi rameny z ocelových drátů – parametry: délka ramena 46 cm, šířka rozteče mezi rameny 77 cm.  2. typ: se sítí mezi rameny z ocelových drátů: šířka rozteče 70 cm. K identifikaci jedinců v hejnu ve městě a na poli byly použity plastové červené značky, které jsme připevnili holubům vždy na levé křídlo podle následujícího postupu: „Pomůcky: Trn z plastové struny, štítky z plastové folie, křídelní značka z měkkého plastu, plynový vařič. Holubům byly přiděleny křídelní značky. Křídelní značky byly vyrobeny z měkké plastové folie na rozměry přibližně 1 x 3 cm. Dobře posloužily a v praxi se osvědčily nastříhané barevné neprůhledné kancelářské folie. Značky se na holuba připevňovaly následujícím způsobem. Z ohebné, ale pevné plastové folie (v praxi byla použita slabší autoplachta) se vysekne kulatý štítek o průměru 1 cm, který má zajišťovat trn proti uvolnění se z křídla. Na trn byla nejprve použita plastová párátka, jež se však neosvědčila. Jako vhodnější trn se osvědčila středně silná struna do zahradního 48

křovinořezu. Z hlediska manipulace bylo vhodné použít delší kus, který se po aplikaci zkrátil na míru. Plastová struna se na jednom konci zabrousí do špičky pro snadnou aplikaci. Na druhém konci se roztaví nad plamenem a vyformuje do plošky, jež slouží jako zarážka proti vypadnutí. Na trn se navleče kulatý štítek. Nyní se křídelní značka aplikuje do křídla holuba. Vpich se provede v místě křídelní blány mezi humerem a ulnou. Toto místo není inervováno, proto holub necítí žádnou bolest a zároveň je to místo, kde bude holubovi nejméně překážet jak při letu, tak při jakékoli jiné činnosti. (Řezníček – ústní sdělení) Vpich se provádí z vnitřní strany křídla směrem ven. Následně se navleče křídelní značka a druhý kulatý štítek. Poté se trn zkrátí na vyhovující délku a špička se zataví zapalovačem, přičemž prstem se vyformuje ploška, která slouží jako konečná zarážka“ (Šimánek, 2012, str. 38). Popsaným způsobem bylo v lokalitě Na Knížecí 19. a 22. února označeno 6 holubů, v ulici Holečkova pak v průběhu března 2013 dalších 20 holubů (obrázek č. 1). Odchyt a označování holubů prováděl vedoucí mé diplomové práce RNDr. Jan Řezníček, Ph.D., který je oprávněn k odchytu, manipulaci, kroužkování a značkování ptáků na území České republiky podle zákona 114/1992 Sb. Tuto výjimku uděluje Ministerstvo životního prostředí.

Obrázek č. 1: Holub modrý kapratý s křídelní značkou, Na Knížecí. Foto Blažka, 2013.

49

Vyhledávání holubů na zemědělských plochách a průzkum dalších koridorů Odchyt a značkování byly prováděny za účelem zmapování potravní ekologie holubů z lokalit Na Knížecí a U Zvonu. Značky byly viditelné na vzdálenost cca 80 m. Lokality výskytu krmících se holubů byly vybrány na základě výsledků výzkumů Karla Primase (2009) a Jakuba Šimánka (2012), kteří potvrdili přítomnost holubů v okolí Třebonic v jarních měsících. Ostatní lokality byly do výzkumu zahrnuty na základě zvýšené pravděpodobnosti nalezení holubů vyplývající z jejich vhodné polohy vzhledem ke zkoumaným lokalitám. Katastrální území Jinonice, Jinočany a Slivenec jsou pro pražské holuby časově dobře dostupné, neboť se nacházejí na okraji města v doletové vzdálenosti. Holubi ve městech mají krátkou útěkovou vzdálenost, tolerují krmení i v bezprostřední blízkosti člověka. Pokud se cítí ohroženi, často jen popolétnou a pokračují ve sběru potravy. Na zemědělských plochách se však k holubímu hejnu není snadné přiblížit. Při vyplašení se hejno zpět již nevrátí (Roller, Motyčková, 1992). Z našich zkušeností vyplývá, že útěková vzdálenost holubů na polích je minimálně 200 m. Této skutečnosti bylo přizpůsobeno pozorování. Využit byl i stativový dalekohled s dostatečným zvětšením. Při přesunech na zemědělské plochy také probíhalo vyhledávání dalších letových tras pražských holubů. Z vhodných stanovišť pak byla prováděna krátká sčítání letících holubů za účelem přesnějšího odhadu vytížení takto nově objevených letových koridorů. Vyhledávání označených holubů ve městě V souladu s položenou hypotézou se přítomnost holubů v jarním období očekávala na zemědělských plochách v okolí Třebonic, Rudné a Slivence. Pro vyloučení možnosti krmení holubů na jiných místech v Praze bylo provedeno během dubna, května a června 2013 celkem šest, vždy nejméně tříhodinových, pozorování na blízkých i vzdálenějších lokalitách (Výtoň, Smíchovské nádraží, Anděl, Arbesovo náměstí, náměstí Kinských, Malostranské náměstí, Pražský hrad, Pohořelec, Hradčanská, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí, I. P. Pavlova, Karlovo náměstí a Palackého náměstí). Do vyhledávání označených holubů byla prostřednictvím informačního měsíčníku Pětka

50

zapojena veřejnost (Pětka pro vás, 2013) a vybraní žáci a učitelé Základní školy Petřiny-sever, Na Okraji 305/43, Praha 6 Veleslavín. Určování zbarvení a plemen holubů V populaci pražských holubů se vyskytují jedinci s nápadně odlišným zbarvením (barvou peří a kresbou), tělesnou konstitucí a velikostí. Tyto znaky jsme využili k identifikaci čistokrevných plemen. Pro pořízení fotografií jsme v červnu 2013 provedli pozorování v různých částech Prahy s početně silným zastoupením holubů. Jednalo se o tyto lokality: Pražský hrad, Malostranské náměstí, Karlův most, Staroměstská, Staroměstské náměstí, Hlavní nádraží, Václavské náměstí, ulice Vodičkova, Karlovo náměstí, Palackého náměstí, Anděl, Na Knížecí a Výtoň. Od června jsme zaznamenávali odlišně zbarvené holuby již jen v lokalitě Na Knížecí. Z této lokality jsme také zpětně vyhodnotili fotografie z některých předchozích pozorování. Metodika vyhodnocování výsledků Počty holubů získané sčítáním z lokalit a koridoru byly společně s dalšími údaji (teplota vzduchu, oblačnost, denní doba, roční období, období setby a sklizně, případně směr letu z centra/do centra) uspořádány do tabulek. Z těchto údajů byly vytvořeny grafy a diagramy, které lépe vystihují významné závislosti. Ve výsledcích jsou kromě hodnot průměrných počtů často vyjádřeny i hodnoty počtů maximálních, neboť tyto snižují zkreslující vliv vysoké variability hodnot jednotlivých měření na početnost letících jedinců. Maximální hodnoty uvedené pro celý koridor nebyly získány sečtením maximálních počtů holubů letících v obou směrech, protože se nejedná o hodnoty získané v jednom počítání, ale byly stanoveny až nalezením nejvyššího počtu holubů, kteří koridorem prolétli v obou směrech v průběhu jednoho konkrétního sčítání. Obdobně bylo postupováno při výpočtech maximálních hodnot pro početnost holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží. Období zemědělských činností uvedených v tabulkách a diagramech jsou seřazeny v následující tabulce č. 5.

51

Tabulka č. 5: Období zemědělských činností. Zemědělská činnost

Období

před setbou

5. 1. – 27. 2. 2013

setba

6. 3. – 30. 4. 2013

po setbě

3. 5. – 15. 7. 2013

sklizeň

16. 7. – 17. 9. 2012 a 25. 7. – 28. 9. 2013

po sklizni

1. 10. – 16. 11. 2013

Zjišťování přítomnosti označených holubů ve městě a na poli probíhalo buď přímým pozorováním, nebo zpětným vyhodnocením pořízených fotografií. Fotografie holubů z různých míst v Praze, včetně fotografií z lokality Na Knížecí v zimním období, byly vyhodnoceny ve spolupráci s odbornými posuzovateli holubů, Ing. Františkem Hercem a Ing. Jurajem Kafkou. Získaných poznatků pak bylo využito i při samostatném vyhodnocování následujících pozorování v lokalitě na Knížecí. Data o množství krmiva, které holubům nosili lidé, byla zapsána společně s počty holubů při jednotlivých pozorováních do tabulky. Z těchto údajů bylo vypočítáno průměrné množství krmiva připadající na jednoho holuba a také procentuální podíl z celkového denního příjmu. Seznam použitých pomůcek při terénním výzkumu binokulární dalekohled (zvětšení 10x50), stativový dalekohled (zvětšení 35x) Garmin connect 210 s integrovaným GPS přijímačem (pro záznam trasy pozorování) a teplotním čidlem fotoaparát Canon EOS 1000D, fotoaparát Olympus VH-520 zápisník

52

5 VÝSLEDKY V lokalitách a koridoru byl v souladu se stanovenými cíli a hypotézami vyhodnocován počet jedinců, čas pozorování, oblačnost, teplota vzduchu a u holubů letících koridorem i předpokládaný směr jejich letu z centra města nebo naopak do centra. Pro přehlednější interpretaci vybraných výsledků byly vytvořeny dílčí tabulky, grafy a diagramy. Popisy dalších letových koridorů a pozorování zemědělských lokalit jsou doplněny mapkami a tabulkami s přibližnými počty pozorovaných holubů. Součástí výsledků jsou také komentáře o průběhu některých pozorování a odchytů v lokalitě Na Knížecí. Dále je ve formě tabulky a komentářů vyhodnoceno zbarvení holubů a výskyt čistokrevných plemen ve vybraných lokalitách Prahy. V neposlední řadě jsou zpracována data o zdrojích potravy pro holuby v lokalitě Na Knížecí.

5.1 Lokalita U Zvonu 6. února 2013, 8.00 – 9.30, Mahenova ulice V rámci sledování holubů na polích jsme první pokus o odchyt provedli v ulici Mahenova, kde jsou holubi pravidelně krmeni některými obyvateli. Na začátku pozorování hřadovalo 19 holubů na římse domu č. p. 105. Po nastražení sklopné pasti s návnadou (vařená rýže, ovesné vločky) se holubi okamžitě slétli na parkoviště a sbírali návnadu v okolí pasti. Do těsné blízkosti se však neodvážili. Bylo zřejmé, že past prohlédli. Jejich nedůvěru prohlubovali i procházející lidé, kterým za jiných okolností nevěnovali významnou pozornost. Při vyrušení vždy vzlétli zpět na římsu. Před dalšími pokusy jsme zajistili nerušený průběh krmení. Ve chvíli, kdy se již holubi velmi obezřetně blížili k pasti, byli opět vyrušeni chodcem nerespektujícím naši výzvu. Od toho okamžiku už na zem neslétli. Většina holubů preferovala při sběru návnady ovesné vločky před vařenou rýží. V této lokalitě došlo v průběhu března roku 2013 k odchytu 20 holubů, kterým byla připevněna červená značka na levé křídlo.

53

5.2 Lokality Na Knížecí a Smíchovské nádraží Průměrné a maximální počty holubů, kteří byli zaznamenáni v okolí Smíchovského nádraží a Na Knížecí v letech 2012 a 2013, jsou uvedeny v tabulce č. 6 a vyjádřeny v diagramu č. 1. Tabulka č. 6: Základní hodnoty pro průměrné, maximální a minimální počty holubů v lokalitách Smíchovské nádraží a Na Knížecí. Počet

Na Knížecí

průměrný maximální minimální minimální nenulový

23,26 45,00 8,00 8,00

Smíchovské nádraží 13,16 25,00 0,00 2,00

Diagram č. 1: Srovnání průměrného, maximálního a minimálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží. Z tabulky č. 6 i diagramu č. 1 vyplývá, že v lokalitě Na Knížecí se průměrně vyskytuje 23 holubů, na Smíchovském nádraží o 10 holubů méně. Nejvyšší zjištěný počet 45 jedinců byl zaznamenán Na Knížecí 17. února 2013. V blízkém okolí Smíchovského nádraží bylo napočítáno maximálně 25 holubů (6. a 19. února 2013). Dále je patrná odlišnost průměrných a maximálních počtů v obou lokalitách. Na Knížecí bylo při každém pozorování přítomno alespoň 8 holubů (viz příloha č. I), kdežto u vlakového nádraží se ve dvou případech nevyskytovali žádní holubi (viz příloha č. II). 54

5.2.1 Roční období Měnící se maximální a průměrné počty holubů v obou lokalitách v jednotlivých ročních obdobích představuje tabulka č. 7. Z průměrných hodnot v tabulce je sestaven diagram č. 2 a graf č. 1. Z nich vyplývají hledané závislosti. Tabulka č. 7: Průměrné a maximální zjištěné počty holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na ročním období. Roční období

Počet

Smíchovské nádraží 8,50 17,00 8,67 11,00 –* –* 21,78 25,00

Na Knížecí

průměrný maximální průměrný Léto maximální Podzim průměrný * maximální průměrný Zima maximální Jaro

21,14 32,00 18,90 26,00 20,43 36,00 31,73 45,00

* Pro tuto lokalitu nejsou zaznamenána data z důvodu krátkého průběhu pozorování.

Diagram č. 2: Srovnání průměrného počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v různá roční období. Z tabulky a diagramu je patrné, že nejvyšší počet holubů se v obou lokalitách vyskytoval v zimě. V okolí terminálu Na Knížecí se v období leden – únor 2013 pohybovalo průměrně téměř 32 holubů, u vlakového nádraží o 10 méně. Průměrné počty holubů ve zbytku roku se v obou lokalitách téměř shodovaly. 55

Na grafu č. 1 je možno vidět Na Knížecí mírné zvýšení počtu holubů na podzim a strmý nárůst početních stavů v zimním období. Závislost počtu holubů na ročním období však není nijak veliká.

Graf č. 1: Závislost průměrného počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží na ročním období.

5.2.2 Setba a sklizeň Pro nalezení závislostí počtu holubů na nabídce potravy mimo město v různá období zemědělské činnosti byla sestavena tabulka č. 8 a diagram č. 3. Tabulka č. 8: Průměrné a maximální počty holubů v jednotlivých lokalitách v závislosti na nabídce potravy za městem. Období před setbou (5. 1. – 27. 2. 2013) setba (6. 3. – 30. 4. 2013) po setbě (3. 5. – 15. 7. 2013) sklizeň (16. 7. – 17. 9. 2012 a 25. 7. – 28. 9. 2013) po sklizni * (1. 10. – 16. 11. 2013)

Počet

Na Knížecí

průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

31,73 45,00 20,88 32,00 22,00 30,00 22,29 36,00 11,50 13,00

Smíchovské nádraží 21,78 25,00 11,43 17,00 4,40 9,00 7,75 11,00 –* –*

* Pro tuto lokalitu nejsou zaznamenána data z důvodu krátkého průběhu pozorování.

56

Diagram č. 3: Srovnání průměrného počtu holubů v lokalitě Na Knížecí v různá období zemědělské činnosti. Před setbou bylo Na Knížecí zaznamenáno průměrně téměř 32 holubů. V období setby, sklizně a po setbě se průměrný počet snížil na 22 a 21 holubů. V posklizňovém období klesl ještě téměř o polovinu. Podobný trend vykazují i maximální hodnoty (viz příloha č. V).

5.2.3 Denní doba V tabulce č. 9 jsou uvedeny průměrné a maximální počty holubů obou lokalit v dopoledních a odpoledních hodinách. Denní doba zřejmě nemá velký vliv na početnost holubů Na Knížecí, průměrné počty se totiž liší pouze o 5 jedinců. Zato na Smíchovském nádraží je možno o vlivu denní doby uvažovat, neboť se v odpoledních hodinách snížil počet holubů téměř o polovinu. S uvedeným trendem na Smíchovském nádraží však nekorespondují maximální hodnoty. Tabulka č. 9: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží dopoledne a odpoledne. Část dne

Počet průměrný dopoledne maximální průměrný odpoledne maximální

Na Knížecí 26,16 45,00 20,87 42,00

Smíchovské nádraží 15,41 25,00 8,38 25,00 57

5.2.4 Teplota vzduchu Závislost průměrného a maximálního počtu holubů na teplotě ilustruje tabulka č. 10 a diagram č. 4. Tabulka č. 10: Průměrné a maximální počty holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na teplotě vzduchu. Teplota vzduchu (°C) -10 – 0 1 – 10 11 – 20 21 – 30

Počet

Na Knížecí

Smíchovské nádraží

průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

22,60 42,00 29,00 45,00 20,00 36,00 20,70 30,00

24,00 25,00 17,00 25,00 6,00 11,00 4,25 10,00

Diagram č. 4: Srovnání maximálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na teplotě vzduchu. V obou lokalitách se holubi vyskytovali v nejvyšším počtu při teplotách -10 – 10 °C. Maximální počty za těchto podmínek přesáhly hodnotu 40 pro lokalitu Na Knížecí. Na Smíchovském nádraží potom bylo při stejném teplotním rozmezí napočítáno až 25 holubů. V okolí terminálu se při vyšších teplotách maximální počty holubů mírně 58

snížily, stále v něm ale setrvávalo nejméně 30 holubů. Na vlakovém nádraží došlo se vzrůstem teploty vzduchu (v rozmezí 21 – 30 °C) k významnému poklesu maximálního počtu holubů až na 10 jedinců.

5.2.5 Oblačnost a srážky Diagram č. 5 vytvořený z tabulky č. 11 ilustruje srovnání počtu holubů při různých stupních oblačnosti a srážkách. Pro tvorbu grafu byly upřednostněny maximální hodnoty (součty z obou lokalit), neboť lépe vystihují hledané závislosti. Maximální počet (70 jedinců) byl zjištěn při zatažené obloze. Při polojasnu činil součet maxim obou lokalit 51 jedinců. Za jasné a oblačné oblohy a při srážkách bylo přítomno maximálně 41 holubů. Tabulka č. 11: Průměrné a maximální zjištěné počty holubů v jednotlivých lokalitách v závislosti na oblačnosti a srážkách. Počasí jasno polojasno oblačno zataženo srážky

Počet průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

Smíchovské nádraží 4,25 10,00 15,00 15,00 5,75 9,00 18,15 25,00 11,50 23,00

59

Na Knížecí 22,75 30,00 32,67 36,00 20,00 30,00 24,08 45,00 16,67 18,00

Diagram č. 5: Srovnání maximálních počtů holubů v obou lokalitách při různých stupních oblačnosti a srážkách.

5.2.6 Potravní ekologie holubů v lokalitě Na Knížecí V této lokalitě bylo zaznamenáno až 45 holubů (17. února 2013 v 9.00). Nejméně holubů (8 jedinců) se vyskytovalo na terminálu a blízkých budovách 2. dubna 2013. Holubi byli vitální, bez zjevných známek úrazu nebo onemocnění. V několika případech se objevila nekróza prstů dolních končetin způsobená nitěmi, provázky nebo vlasci, které se holubům při sběru potravy omotávají kolem prstů (Řezníček 2013 – ústní sdělení). Ve dvou případech byli pozorováni holubi s chybějícími prsty (důsledek pokročilé nekrózy). Úmrtí holuba spojené s frekventovaným provozem dopravních prostředků jsme zaznamenali pouze 25. dubna 2013 na parkovišti autobusů a 14. listopadu 2013 na silnici v ulici Ostrovského. V žádném pozorování nedošlo k predaci ze strany dravců nebo savců. V mnoha případech však byla pozorována přímá potravní konkurence kavky obecné (Corvus monedula). Kavky vždy slétnutím na zem rozehnaly krmící se hejno holubů, sebraly potravu a zkonzumovaly ji na vyvýšeném stanovišti (jasan ztepilý, konstrukce billboardu, veřejné osvětlení). Holubi přes den nejčastěji posedávali na římse domu u křižovatky, kde měli přehled o dění na celém terminálu. Odtud slétávali k zásypům a zbytkům potravy. Pod touto římsou také část hejna pravidelně nocovala. Za jasného nebo polojasného počasí se 60

v zimě vyhřívali na chodníku nedaleko vchodu do metra, případně se pohybovali po nástupištích a hledali potravu. Dalšími oblíbenými místy hejna byla konstrukce billboardu, veřejné osvětlení, budova Ženských domovů a činžovní dům v ulici Ostrovského.

5.2.7 Vyhledávání označených holubů ve městě Vyhledávání označených holubů ve městě bylo provedeno celkem 6x na vybraných místech v Praze v průběhu dubna, května a června roku 2013. Jednoho z těchto tříhodinových pozorování se zúčastnili i žáci základní školy, kteří procházeli vytipované lokality v rámci povinně volitelného předmětu ekologie. V žádné sledované lokalitě nebyli označení holubi pozorováni. Od uveřejnění článku o značkování holubů v informačním měsíčníku Pětka pro Vás jsme také neobdrželi žádné hlášení ze strany veřejnosti o výskytu označených holubů jinde než v lokalitě Na Knížecí.

5.2.8 Zásypy krmiva Od 13. února do 26. října 2013 bylo v době pozorování evidováno množství potravy, již lidé poskytovali holubům v lokalitě Na Knížecí. Hmotnosti v tabulce č. 12 byly zjištěny na základě rozhovoru s krmiči, v některých případech pouze odhadem z nalezených zásypů. Hodnoty nezahrnují množství potravy, kterou již holubi zkonzumovali před samotnou evidencí, a zároveň je není možno považovat za maximální pro daný den, neboť holubi byli s velkou pravděpodobností krmeni i mimo dobu pozorování. Z tohoto pohledu na ně ale lze pohlížet jako na hodnoty minimální. V tabulce je dále uveden počet přítomných holubů, množství potravy teoreticky připadající na jednoho jedince a procentuální podíl z denního příjmu. Pro lepší představu jsou v tabulce č. 13 uvedeny hmotnosti vybraných druhů potravin a obvyklých balení vloček, rýže a krup, podle kterých bylo odhadováno množství krmiva nasypaného holubům. Z tabulky č. 12 lze vyčíst, že holubi v této lokalitě dostávají od lidí pravidelné příděly, které tvoří významný podíl jejich denního příjmu. Počet holubů nekoresponduje s množstvím dostupné potravy v daný den. Nejčastěji je zkrmováno pečivo.

61

Tabulka č. 12: Zásypy krmiva v lokalitě Na Knížecí. Datum

Denní doba

13. 2. 2013 16. 2. 2013 17. 2. 2013 18. 2. 2013 19. 2. 2013 22. 2. 2013 22. 2. 2013 23. 2. 2013 27. 2. 2013 6. 3. 2013 29. 3. 2013

odpoledne dopoledne dopoledne dopoledne dopoledne ráno večer ráno ráno ráno ráno

2. 4. 2013

ráno, večer

6. 4. 2013 17. 4. 2013 21. 4. 2013 25. 4. 2013 3. 5. 2013 4. 5. 2013 5. 5. 2013 8. 5. 2013 15. 5. 2013 16. 5. 2013 8. 6. 2013 25. 7. 2013 10. 8. 2013 11. 8. 2013 21. 8. 2013 22. 8. 2013 23. 8. 2013 2. 9. 2013 3. 9. 2013 11. 9. 2013 28. 9. 2013 17. 10. 2013 26. 10. 2013

ráno ráno ráno odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne dopoledne odpoledne odpoledne dopoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne odpoledne

Potrava rohlíky, rýže kroupy, rohlíky rohlíky rohlíky rohlíky rýže housky rohlíky kroupy, rohlíky rohlíky rohlíky, kroupy, vločky rohlíky housky rohlíky rohlíky rohlíky rohlíky housky rohlíky chleba, rohlíky chleba rohlíky, kroupy rohlíky vločky, rohlíky

42 35 45 43 18 19 17 17 42 32 30

Množství na jednoho holuba (g) 28,9 28,4 9,6 32,0 0 49,8 29,4 37,9 6,1 50,9 12,9

Podíl z denního příjmu (%) 41 41 14 46 0 71 42 54 9 73 18

2215

15

147,7

211

860 387 430 0 0 215 215 215 0 430 215 0 0 0 0 0 0 0 600 900 1215 215 2430

22 23 11 26 15 23 13 18 30 30 25 14 11 11 26 21 18 20 17 17 36 10 13

39,1 16,8 39,1 0 0 9,3 16,5 11,9 0 14,3 8,6 0 0 0 0 0 0 0 35,3 52,9 33,8 21,5 186,9

56 24 56 0 0 13 24 17 0 20 12 0 0 0 0 0 0 0 50 76 48 31 267

Odhad hmotnosti (g) 1215 995 430 1376 0 946 500 645 258 1628 387

Počet holubů

62

Tabulka č. 13: Hmotnosti vybraných druhů potravin. Potravina

Hmotnost

Rohlík Houska chleba

43 g 43 g 900 g

Potravina v obvyklém balení Vločky Rýže Kroupy

Hmotnost 1 kg 1 kg 1 kg

5.2.9 Komentáře k pozorování Na Knížecí 13. února 2013, 14.00 – 15.30 Před samotným odchytem jsme napočítali 42 odpočívajících holubů na chodníku. Bezprostředně po nastražení pasti holubi popolétli a sbírali návnadu. Do prostoru sklopky však vůbec nevstoupili a po několikerém vyrušení náhodnými chodci již návnadu zcela ignorovali a na zem neslétli. Podle jejich ostražitého chování lze usuzovat, že past odhalili. Pokusem jsme potvrdili domněnku, že holubi nejsou tak hladoví jako ráno, a tudíž úspěšnost jejich odchytu v odpoledních hodinách je mnohem menší. Z toho důvodu byly další pokusy přesunuty do ranních hodin. Zaznamenán byl tokající jedinec, který se opakovaně pářil s jednou samicí. 16. února 2013, 8.35 – 10.15 Tentokrát byla ramena sklopné pasti zakryta ve vyhloubené rýze a zasypána sněhem a semeny slunečnice. Jako návnada posloužily osvědčené rohlíky. Nedaleko naší nástrahy jsme nalezli nezkrmené kroupy, které holubi ignorovali. V průběhu odchytu došlo k neplánovanému krmení holubů pečivem od náhodného chodce. Holubi nabízené rohlíky zkonzumovali do 30 sekund, během nichž jsme byli svědky zvýšené agresivity dominantních jedinců. Toto krmení bylo hlavní příčinou našeho neúspěchu. Holubi návnadu ponechali bez povšimnutí a k pasti již neslétli. V hejnu byli pozorováni 2 tokající samci. V 10,15 přilétlo na balkony Ženských domovů cca 50 jedinců. 17. února 2013, 9.00 – 10.15 Čtvrté pozorování spojené s odchytem holubů prokázalo zvyšující se počet tokajících samců (5 jedinců). Samci byli objektivně v toku vytrvalejší, ochotu samic k páření jsme však dosud nepozorovali. Na návnadu se slétlo hejno 45 holubů, které ovšem bylo ve velmi krátké době odlákáno zásypem pečiva od procházejících lidí. Holubi

63

zkonzumovali cca 10 rohlíků (430g). Pokus o odchyt jsme ukončili po příletu kavek, které odehnaly i takto početné hejno. 18. února 2013, 9.00 – 10.15 Během tohoto pozorování spojeného s odchytem jsme napočítali 43 holuby, kteří byli v naší přítomnosti 3x zakrmeni anonymními lidmi. Ani v tomto případě se nám nepodařilo označit křídelními páskami žádné holuby. Odchyt byl neúspěšný zejména pro velké množství lidí procházejících v těsné blízkosti naší pasti. S ohledem na tuto zkušenost byly další odchyty přesunuty na brzké ranní hodiny. Bylo pozorováno 9 tokajících jedinců. 19. února 2013, 8.00 – 9.30 V chladu, za mírného sněžení se holubi (18 ks) nacházeli na chodníku u stromu. Někteří hledali potravu, jiní odpočívali. Časnější doba se ukázala jako nejvhodnější. Holubi dosud nebyli nakrmeni. Podařilo se odchytit 4 jedince, kteří byli označeni křídelními páskami (na levé křídlo) a vypuštěni v místě odchytu. Označení jedinci byli pozorováni po dobu 30 min. 22. února-pátek, 7.30 – 8.40 S příchodem na sledované území se 19 holubů vyskytovalo na římsách domu u křižovatky. V 7.35 hejno reagovalo na přelet poštolky. I v těchto ranních hodinách došlo ke krmení holubů ze strany veřejnosti. Holubi však všechny vločky nestačili zkonzumovat, neboť byli odehnáni třemi strakami obecnými (Pica pica). Dalekohledem byl pozorován letící holub s materiálem na stavbu hnízda. Po nastražení návnady holubi ihned reagovali, slétli na zem a 4 z nich vstoupili do prostoru sklopky. Díky jejich rychlé reakci a pohybovým schopnostem se dvěma z nich podařilo uletět již v okamžiku aktivace zavíracího mechanismu pasti. Dva označení holubi byli v co nejkratší době vypuštěni v místě odchytu a dále pozorováni s pomocí dalekohledu. Nejprve hřadovali s ostatními na římse domu u křižovatky, označená samice s hnědými pruhy na křídlech potom dokonce slétla na další zásyp krmení od náhodného člověka.

64

22. února, 16.30 – 18.00 a 23. února, 6.30 – 8.30 (Nocoviště) Cílem těchto dvou na sebe navazujících pozorování bylo vyhledat nocoviště populace holubů z lokality Na Knížecí. Před samotnou realizací proběhla tři sledování i na dalších místech Prahy (postupně Modřany, Výtoň, Petřiny), kde bylo vypozorováno, že holubi začínají aktivovat s rozedněním (přilétli ke krmení) a k spánku se ukládají při západu slunce. (Ve sledovaném území za soumraku nebyli nalezeni.) Terénní průzkum zaměřený na vyhledání nocoviště byl rozdělen do tří fází. V první fázi jsme kontrolovali lokality v blízkosti autobusového nádraží. Velmi oblíbeným denním stanovištěm sledované populace je budova Ženských domovů, která však neskýtá vhodný úkryt. Mnohem lepší podmínky k nocování se nacházejí přímo pod římsou protějšího domu s číslem popisným 1720, kde bylo v obou případech nalezeno 17 jedinců, kteří zde tedy prokazatelně nocovali. Identifikaci umožnili 2 jedinci s červenými křídelními páskami na levém křídle a jeden specificky vybarvený jedinec. 27. února, 8.00 – 10.00- odchyt Po našem příchodu odpočívalo na chodníku 20 holubů, na veřejném osvětlení a billboardu 5, na římse domu u křižovatky 17, celkem 42. Pro odchyt byla zvolena již osvědčená sklopná past se sítí, kterou jsme zakryli listím. V její blízkosti a přímo do ní jsme položili návnadu: suché rohlíky a ovesné vločky (2 rohlíky – cca 86 g, 250 g vloček). Holubi byli lákáni krmícími pohyby. V prvním případě slétli na zem okamžitě, po vyrušení už jen jednotlivci. V průběhu odchytu došlo k zakrmení suchým pečivem od postarší paní za účelem odlákání holubů od naší návnady. Odchyt proto nebyl úspěšný. Holubi sklopnou past identifikovali a byli ze začátku velmi obezřetní před konzumací pečiva, které bylo v nejkratší možné době zamaskováno listím. Pozorovali jsme sedm tokajících samců. Ze šesti označených holubů se objevili pouze tři jedinci. V rámci tohoto pozorování jsme nalezli další velmi početné hejno holubů na budovách v ulici Radlická (č. p. 28 a 30). S pomocí dalekohledu jsme napočítali celkem 43 hřadujících jedinců. 6. března 2013, 6.00 – 8.00 Při tomto pozorování jsme nalezli 4 holuby hřadující v okně pivovaru (ulice Pivovarská) a 13 nocujících holubů na domě u křižovatky. V 7 hodin se slétlo hejno o 32 jedincích na kroupy nasypané od postarší paní. O půl hodiny později byli holubi 65

krmeni i na parkovišti dvěma řidiči autobusů MHD. Při odchodu z nádraží jsme nasypali nadrobené pečivo na odchytovém místě. Do jeho blízkosti se opět slétlo početné hejno včetně 5 jedinců s křídelní páskou, do místa odchytu ale opět nevkročili. 29. března 2013, 6.00 – 7.15 V okolí nádraží poletovalo 30 holubů, dva s křídelní páskou. Odchyt byl neúspěšný. 2. dubna 2013, 6.00 a 17.00 Pod římsou ráno nocovalo 15 holubů, 3 s křídelní páskou. Holubi začali aktivovat v 6.20. Po pozorování bylo zakrmeno na odchytovém místě. V podvečer hřadovalo 8 holubů na budově u křižovatky, mezi nimi jeden holub s páskou v křídle. Krmení na odchytovém místě bylo téměř zkonzumováno. V blízkém okolí se však nacházely další 3 zásypy pečiva, krup a vloček. 6. dubna 2013, 6.30-7.30 V tomto případě se odchyt znovu nezdařil. Holubi se do blízkosti pasti vůbec neodvážili a konzumovali potravu nabízenou procházejícími lidmi, kteří nádraží pravidelně navštěvují pouze za účelem krmení holubů. Na takovéto krmení se opakovaně slétlo hejno nejméně 22 jedinců. Vzhledem k neúspěšnosti odchytů jsme se rozhodli pro další pokusy využít ochočeného holuba chyceného v lokalitě U Zvonu. Později se však ukázalo, že ani tato metoda nevedla k úspěšnému odchytu holubů. Souhrnné údaje z dalších sčítání jsou uvedeny v příloze č. I.

5.2.10 Zbarvení holubů V hejnu Na Knížecí převažuje běžné modré zbarvení holubů (pruhové, bezpruhé nebo s kapratou kresbou). Od června 2013 jsme pozornost zaměřili také na odlišné zbarvení některých jedinců. Velmi často byli přítomni tmavě či světle kapratí holubi, dále jedinci označovaní jako straka. Příležitostně se objevili tzv. šimlové (grizzly), žanžíci (holubi červeně plaví pruhoví), případně nepravidelná straka (strak; viz příloha č. VI). Na některých jedincích bylo možno vypozorovat fenotypové znaky poštovních holubů, ale jednoznačná náležitost k určitému čistokrevnému plemenu nebyla prokázána (Herc, Kafka, 2013 – ústní sdělení). Zastoupená zbarvení holubů jsou uvedena v tabulce č. 14.

66

Tabulka č. 14: Zastoupení jednotlivých zbarvení holubů v lokalitě Na Knížecí.

Modrý pruh/bezpruhý

Modrý kapratý

Modrý tmavý

Plnobarevně černý

Červeně plavý pruhový

Straka

Stříkaný

Šiml (grizzly)

Zbarvení holubů

16. 2. 2013

10

16

4

1

1

2

0

1

6. 3. 2013

5

22

3

0

0

2

0

0

29. 3. 2013

9

15

3

0

0

2

0

1

6. 4. 2013

10

10

1

0

0

0

0

1

17. 4. 2013

11

10

1

0

0

0

0

1

4. 5. 2013

12

9

1

0

0

0

0

1

16. 5. 2013

12

11

3

0

2

0

1

1

8. 6. 2013

7

8

3

2

1

1

1

2

25. 7. 2013

4

7

2

0

0

0

0

1

10. 8. 2013

4

7

0

0

0

0

0

0

23. 8. 2013

6

5

2

0

1

0

1

3

3. 9. 2013

4

6

3

0

2

1

0

1

28. 9. 2013

17

13

2

0

1

0

1

2

26. 10. 2013

2

4

1

1

2

1

2

0

Datum

67

5.3 Letový koridor Radlického údolí Stanoviště vestibul Jinonice V tabulkách a grafech jsou kromě průměrných, maximálních a minimálních počtů holubů z jednotlivých pozorování zaznamenány i směry jejich letu (z centra, do centra). Součástí jsou vypočítané hodnoty celkového průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem v obou směrech (v tabulkách a grafech dále jen „koridor“). Celkový maximální počet holubů byl získán nalezením nejvyššího součtu obou směrů z jednotlivých sčítání. Vždy neodpovídá pouhému součtu maximálních hodnot pro oba směry, neboť tato data byla získána během různých sčítání.

5.3.1 Počty letících holubů koridorem Na tomto místě je uvedena základní tabulka a diagram, které objasňují vytížení koridoru Radlického údolí. Tabulka č. 15: Maximální a průměrné počty holubů letících směrem z centra, do centra a celkově koridorem v období od 16. července 2012 do 16. listopadu 2013. Počet Průměrný

Směr z centra 360,67

Směr do centra 195,69

Koridor 556,36

Maximální

2354

1021

3078,00

Z tabulky č. 15 je zřejmé, že koridorem proletělo průměrně na jedno pozorování oběma směry přibližně 556 holubů. Maximum vyletujících jedinců holuba během jednoho pozorování však představovalo 3078 ptáků (21. srpna 2013). Všechna sčítání jsou obsahem přílohy č. III, kde je vidět, že při 4 pozorováních (13. a 27. února, 8. června a 2. listopadu 2013) nebyli spatřeni vůbec žádní holubi letící koridorem. Diagram č. 6 ukazuje rozdíly mezi uvedenými maximálními a průměrnými počty letících holubů. V době sčítání celkově využívali koridor mnohem více směrem z centra než do centra.

68

Diagram č. 6: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem.

5.3.2 Oblačnost a srážky V tabulce č. 16 a diagramu č. 7 je přehled o průměrných a maximálních počtech holubů letících z centra, do centra a celkově koridorem v závislosti na oblačnosti a srážkách. Tabulka č. 16: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v obou směrech v závislosti na oblačnosti a srážkách. Oblačnost jasno polojasno oblačno zataženo srážky

Počet průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

Z centra 165,33 460,00 362,17 723,00 334,22 975,00 481,13 2354,00 30,00 75,00

Do centra 66,00 122,00 178,50 397,00 207,22 902,00 250,07 1021,00 53,33 154,00

Koridor 231,33 582,00 540,67 1210,00 541,44 1877,00 731,20 3078,00 83,33 229,00

Po zhlédnutí diagramu č. 7 je možno konstatovat, že průměrně létalo nejvíce holubů při zatažené obloze (731) a nejméně při srážkách (pouze 83). Při oblačnu a polojasnu se v koridoru objevilo v průměru asi 540 holubů. Pokles počtu se kromě srážek týkal také jasné oblohy. Let z centra převažuje při všech stupních oblačnosti nad směrem do centra, výjimkou je opačný trend při srážkách. 69

Diagram č. 7: Srovnání průměrného počtu holubů letících koridorem při různých stupních oblačnosti a srážkách.

5.3.3 Teplota vzduchu Tabulka č. 17 zahrnuje hodnoty průměrných a maximálních počtů holubů letících koridorem v závislosti na teplotě vzduchu. Maximální počty opět nebyly vypočítány pomocí součtu maxim obou směrů, neboť se jedná o hodnoty z různých sčítání. Z průměrných hodnot v tabulce byl sestrojen graf č. 2, který vystihuje hledané závislosti. Tabulka č. 17: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v závislosti na teplotě vzduchu. Teplota vzduchu (°C) -10 – 0 1 – 10 11 – 20 21 – 30

Počet

Z centra

Do centra

Koridor

průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

31,33 64,00 61,77 82,00 823,64 2354,00 336,33 975,00

10,33 31,00 34,10 75,00 387,55 1021,00 256,11 902,00

41,67 95,00 96,08 542,00 1271,18 3078,00 592,44 1877,00

70

Graf č. 2: Závislost průměrného počtu letících holubů na teplotě vzduchu. Z tabulky č. 17 a grafu č. 2 je patrné, že nejvíce holubů koridorem létá v rozmezí teplot 11 – 20 °C (průměrně až 1271 holubů). Snížení nebo zvýšení teploty vzduchu má za následek menší využití koridoru. Při teplotách v rozmezí 21 – 30 °C klesl počet na 592 letících jedinců, kdežto teplotní rozmezí -10 – 0 °C znamenal hlubší pokles průměrného počtu dokonce až na 42 letících jedinců. Při všech teplotách vzduchu převažuje pro jednotlivá pozorování let směrem z centra nad opačným směrem.

5.3.4 Roční období Průměrná a maximální množství holubů letících z centra, do centra a celkově koridorem v závislosti na ročním období je shrnuto v tabulce č. 18 a grafu č. 3. Tabulka č. 18: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a celkově koridorem v různá roční období. Roční období Jaro Léto Podzim Zima

Počet

Z centra

Do centra

Koridor

průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

66,83 147,00 975,50 2354,00 459,60 813,00 14,33 36,00

56,67 154,00 543,50 1021,00 171,00 397,00 8,33 34,00

123,50 229,00 2008,40 3078,00 630,60 1210,00 22,67 70,00

71

Graf č. 3: Závislost průměrného počtu letících holubů na ročním období. Nejvíce byl koridor vytížen v létě, kdy jím průměrně prolétlo 2008 holubů. Maximální počet se však vyšplhal až na 3078 letících jedinců. Strmý pokles byl zaznamenán na podzim. Nejméně holubů letělo koridorem v zimě, průměrně pouze 23 holubů. Na jaře se v koridoru objevilo průměrně 124 letících holubů, což představuje oproti zimnímu období výrazný nárůst.

5.3.5 Období jarní setby a sklizně Tabulka č. 19 slouží k porovnání množství letících holubů koridorem v závislosti na potravní nabídce mimo město v období jarní setby, letní sklizně a mimo ně. Hledanou závislost průměrných počtů ilustruje graf č. 4.

72

Tabulka č. 19: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v závislosti na potravní nabídce mimo město. Období Před setbou (5. 1. – 27. 2. 2013) Setba (6. 3. – 30. 4. 2013) Po setbě (3. 5. – 15. 7. 2013) Sklizeň (16. 7. – 17. 9. 2012 a 25. 7. – 28. 9. 2013) Po sklizni (1. 10. – 16. 11. 2013)

Počet

Z centra

Do centra

Koridor

průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální průměrný maximální

10,60 30,00 58,92 147,00 37,33 112,00 932,82 2354,00 448,00 813,00

2,40 12,00 51,23 154,00 25,67 42,00 515,45 1021,00 155,00 397,00

13,00 30,00 110,15 229,00 63,00 147,00 1448,27 3078,00 603,00 1210,00

Graf č. 4: Závislost průměrného počtu holubů na potravní nabídce mimo město v různých obdobích zemědělské činnosti. Graf č. 4 s vynesenými průměrnými počty naznačuje, že nejvíce holubů koridorem létá v době sklizně (1448 jedinců). V počtu letících holubů potom následuje období po sklizni (603 jedinců) a ještě méně holubů létá v době jarní setby (110 jedinců). Nejméně holubů bylo v koridoru pozorováno v období před setbou a po setbě (13, resp. 63 jedinců). Nutno dodat, že v období po setbě koridorem neletěli během deseti krátkých pozorování žádní holubi. Výsledky z těchto pozorování však nebyly pro svoje krátké 73

trvání do průměrných a maximálních počtů započítány. Z tabulky č. 19 je zřejmé, že s průměrnými počty korespondují i počty maximální, které jsou však výrazně vyšší. Graf také ukazuje, že především v době sklizně, ale také v menší míře po sklizni, létalo během pozorování více holubů směrem z centra než do centra. V předchozích obdobích byly počty jedinců v obou směrech takřka vyrovnány.

5.3.6 Denní doba O významu denní doby jako faktoru ovlivňujícího potravní migraci městského holuba vypovídá níže uvedená tabulka a diagram. Tabulka č. 20: Průměrné a maximální počty holubů letících směrem z centra, do centra a koridorem v závislosti na části dne. Denní doba Dopoledne Odpoledne

Počet

Z centra

Do centra

Koridor

průměrný maximální průměrný maximální

404,00 2354,00 321,95 2060,00

162,00 724,00 235,00 1021,00

566,00 3078,00 556,95 2990,00

Diagram č. 8: Srovnání průměrných a maximálních počtů holubů dopoledne a odpoledne. Hodnoty v diagramu č. 8 ukazují na prakticky vyrovnané průměrné počty holubů letících celkově koridorem dopoledne a odpoledne. Dopoledne létalo směrem z centra 74

průměrně o 242 holubů více než opačným směrem. Odpoledne stále převládal let směrem z centra, počet se ale lišil jen o 87 jedinců. Dopoledne létalo z centra průměrně o 82 holubů více než stejným směrem odpoledne. V odpoledních hodinách se situace vyměnila a ve směru do centra se zvýšil průměrný počet letících holubů na 235 a byl o 73 jedinců vyšší než počet letících holubů stejným směrem dopoledne. Setba a sklizeň V tabulkách č. 21 – 25 a diagramech č. 9 – 11 jsou průměrné a maximální počty holubů letících dopoledne a odpoledne vyjádřeny pro období setby, sklizně a mimo ně (před setbou, po setbě a po sklizni). Tabulka č. 21: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne před obdobím jarní setby. 5. 1. – 27. 2. 2013 Denní doba

Průměrný počet

Maximální počet

Z centra Do centra Z centra Do centra

Dopoledne

0,00

6,00

0,00

12,00

Odpoledne

26,50

0.00

30,00

0,00

Z hodnot uvedených v tabulce č. 21 je jasné, že v období před setbou létalo během celého dne minimum holubů. Situace se však změnila s nástupem jarní setby, viz tabulka č. 22 a diagram č. 9. Koridorem létalo dopoledne průměrně 71 holubů směrem z centra a 43 holubů opačným směrem. Odpoledne došlo k obratu a směrem do centra létalo průměrně o 9 holubů více než z centra. Z dalších dat je vidět, že více holubů létalo z centra dopoledne než odpoledne a zároveň počty letící směrem do centra se mírně zvýšily v odpoledních hodinách. Tabulka č. 22: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období jarní setby. 6. 3. – 30. 4. 2013 Denní doba

Průměrný počet

Maximální počet

Z centra Do centra Z centra Do centra

Dopoledne

70,50

43,00

132,00

81,00

Odpoledne

49,00

58,29

147,00

154,00

75

Diagram č. 9: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období jarní setby. V období po jarní setbě byla uskutečněna tři hodinová (tabulka č. 23) a deset 15 minutových pozorování. Podrobnosti výsledků těchto deseti pozorování nejsou, z důvodu jejich krátkého trvání, uvedeny v tabulce. Ze zjištěných počtů vyplývá, že po období jarní setby se (až na jednu hodnotu) mírně snížil počet letících holubů koridorem a to dopoledne i odpoledne. Ve dvou případech směrem z centra neletěli žádní holubi. Při pozorování 8. června dopoledne se v koridoru během jedné hodiny neobjevil dokonce ani jeden letící holub (viz příloha č. III). Nižší využití koridoru dokládají i výše zmíněná kratší pozorování, kdy letící holubi také nebyli v koridoru vůbec pozorováni. Tabulka č. 23: Počet holubů letících koridorem při konkrétních pozorováních v období po jarní setbě. 8. 5. – 15. 7. 2013

Denní doba

Z centra

Do centra

8. 5. 2013

Dopoledne

112

35

15. 5. 2013

Odpoledne

0

40

8. 6. 2013

Dopoledne

0

0

Sklizeň výrazně ovlivňuje početnost holubů v koridoru během dne. Dokladem toho jsou hodnoty v tabulce č. 24. Koridor dopoledne využilo směrem z centra průměrně 76

367 holubů, opačným směrem letělo pouze 138 jedinců. Odpoledne letělo směrem z centra o 33 holubů méně, v opačném směru se však zvýšil počet vracejících se holubů do města na 256. Tabulka č. 24: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období sklizně zemědělských plodin. 16. 7. – 17. 9. 2012 a 25. 7. – 28. 9. 2013

Průměrný počet

Maximální počet

Denní doba

Z centra

Do centra

Z centra

Do centra

Dopoledne

367,20

138,00

2354,00

724,00

Odpoledne

334,35

256,18

2060,00

1021,00

V období sklizně tedy došlo k navýšení počtu letících holubů dopoledne i odpoledne. Průměrné počty týkající se holubů letících směrem z centra byly velmi podobné pro dopolední i odpolední hodiny. Opačný směr převládal až během odpoledního pozorování. Jisté také je, že během dopoledne a odpoledne létalo více holubů směrem z centra než do centra.

Diagram č. 10: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období sklizně.

77

Zajímavé jsou také počty holubů v koridoru v období po sklizni zemědělských plodin (tabulka č. 25 a diagram č. 11). Dopoledne létalo směrem z centra průměrně 680 holubů, směrem do centra jen 255. Odpoledne však došlo v průměrných počtech k dramatickému snížení na 16 holubů směrem z centra a 55 holubů směrem do centra. Prudký pokles průměrného počtu z centra koresponduje i s maximální hodnotou, u které došlo k snížení počtu letících holubů téměř na polovinu. Tabulka č. 25: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne po období sklizně. 4. 10. – 16. 11. 2013 Denní doba

Průměrný počet

Maximální počet

Z centra Do centra Z centra Do centra

Dopoledne

680,00

255,00

813,00

397,00

Odpoledne

16,00

55,00

432,00

110,00

Diagram č. 11: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období po sklizni.

78

5.4 Zjištěné letové koridory V rámci přesunů z města na zemědělské plochy v období žní byli často monitorováni letící holubi i mimo stěžejní koridor Radlického údolí. Z těchto krátkodobých a nepravidelných pozorování jsou uváděny jen dílčí výsledky v podobě mapek a tabulek. V mapkách jsou zobrazeny stanoviště pozorování. Doprovodné tabulky obsahují GPS souřadnice stanovišť a krátký komentář o přibližné velikosti hejn a směru jejich letu. Výsledky mohou mít využity pro realizaci dalšího výzkumu. Koridor Radlického údolí a navazující území

Obrázek č. 2: Stanoviště pozorování letových tras holubů v koridoru Radlického údolí a v navazujícím území. Zdroj: Převzato a upraveno z mapového portálu www.mapy.cz. Tabulka č. 26: Souřadnice stanovišť v Radlickém údolí a navazujícím území. Bod v mapě

Souřadnice GPS

Komentář

A

N 50°4.12237', E 14°24.23038'

občasná drobná letící hejna (do 10 kusů) směrem na Motolské údolí

B

N 50°3.39032', E 14°22.53207'

letící hejna do 15 holubů podél Radlické ulice

C

N 50°3.45740', E 14°22.16657'

hejno o cca 40 jedincích letící směrem na Stodůlky – Třebonice

D

N 50°3.08268', E 14°21.24453'

2 letící hejna směrem na Stodůlky – Třebonice

79

E

N 50°2.67305', E 14°19.91458'

letící hejna (cca 15 holubů) směrem na Řeporyje – Rudnou

F

N 50°2.68422', E 14°18.42458'

četná hejna (cca 60 holubů) letící směrem na Třebonice – Rudnou

G

N 50°2.42397', E 14°17.39727'

„fronta“ letících hejn zejména v odpoledních hodinách směrem na Rudnou (cca 650 holubů)

H

N 50°2.60978', E 14°16.37892'

„fronta“ letících hejn zejména v odpoledních hodinách směrem na Rudnou (téměř 1000 holubů)

I

N 50°2.06593', E 14°15.03992'

„fronta“ letících hejn zejména v odpoledních hodinách směrem na Beroun (cca 300 holubů)

J

N 50°1.72475', E 14°15.35685'

„fronta“ letících hejn zejména v odpoledních hodinách směrem na Beroun (cca 500 holubů)

K

N 50°1.23077', E 14°17.61315'

početná hejna letící směrem na Černošice

L

N 50°1.79617', E 14°18.43632'

drobná hejna holubů letící směrem na Rudnou

Jihozápadní část Prahy

Obrázek č. 3: Stanoviště pozorování letových tras holubů v jihozápadní části Prahy. Zdroj: Převzato a upraveno z mapového portálu www.mapy.cz.

80

Tabulka č. 27: Souřadnice stanovišť pro pozorování letových tras holubů v jihozápadní části Prahy. Bod v mapě

Souřadnice GPS

Komentář

A

50°3'39.783"N, 14°24'33.718"E

několik málo početných hejn letících podél výpadovky Strakonická

B

50°3'4.107"N, 14°24'32.911"E

několik málo početných hejn letících podél výpadovky Strakonická

C

50°2'19.924"N, 14°24'29.232"E

četná hejna holubů (cca 100 kusů) letících na Slivenec

D

50°2'15.243"N, 14°23'10.864"E

33 letících holubů směrem na Rudnou (Beroun)

E

50°2'9.290"N, 14°21'59.353"E

fronta holubů letících směrem na Beroun

F

50°1'35.007"N, 14°21'19.397"E

cca 70 holubů letících směrem na Černošice

G

50°1'22.774"N, 14°22'19.667"E

několik hejn holubů letících na Černošice

H

50°0'38.420"N, 14°21'21.559"E

početná hejna (okolo 50 jedinců) letících směrem na Beroun

I

50°0'40.644"N, 14°18'47.179"E

drobná hejna letící směrem na Beroun

Severozápadní část Prahy

Obrázek č. 4: Stanoviště pozorování letových tras holubů v severozápadní části Prahy. Zdroj: Převzato a upraveno z mapového portálu www.mapy.cz. 81

Tabulka č. 28: Souřadnice stanovišť pro pozorování letových tras holubů v severozápadní části Prahy. Bod v mapě A B C D

Souřadnice GPS 50°5'34.505"N, 14°23'13.403"E 50°5'26.236"N, 14°20'35.531"E 50°5'45.645"N, 14°20'49.661"E 50°5'45.926"N, 14°19'13.344"E

Směr letu Fronta holubů letících směrem Vokovice – Nebušice častá letící hejna holubů ve směru Vokovice – Nebušice fronta holubů (cca 700 jedinců) letící podél ulice Evropská fronta holubů (cca 650) letící podél rychlostní silnice R7

82

5.5 Pozorování holubů na polích za městem Pozorování holubů na zemědělských plochách bylo prováděno v dubnu, květnu, červenci, srpnu a září roku 2013. Z toho důvodu byly výsledky jednotlivých pozorování uspořádány do 3 skupin, jak ukazují níže uvedené tabulky a komentáře. Pozorovaní holubi většinou sbírali zaseté osivo pšenice a ječmene (jařin i ozimů) nebo jen na poli odpočívali. Vzhledem ke vzdálenosti pozorovacích míst od krmících se hejn nebylo možno prokázat, zda holubi konzumovali celé obilky nebo jen uzobávali klíčící rostliny. V takovém případě by se ale vyhnuli intoxikaci mořeným osivem, neboť mořidlo již v klíčících rostlinách není obsaženo. Možnost konzumace celých obilek ale nelze zcela vyloučit. Podle zkušeností holubářů jsou holubi schopni dostat se i k zasetému osivu (Kafka 2014 – ústní sdělení). V období žní bylo v rámci pozorování na mnoha místech nalezeno velké množství vysypaného obilí. Ke komentářům jsou v několika případech přiřazeny záznamy trasy pozorování ze zařízení Garmin Connect 210 s integrovaným GPS přijímačem. Období setby – duben Tabulka č. 29: Přehled o výskytu holubů na polích u Třebonic, Jinonic a Slivence v období setby. Lokalita

Datum

Čas

Oblačnost

Teplota vzduchu (°C)

Počet holubů

Třebonice, Jinonice

17. 4. 2013

8.00-9.40

zataženo

10

0

Třebonice, Jinonice

21. 4. 2013

7.45-11.00

jasno

13

0

Slivenec

23. 4. 2013

14.00-16.00

oblačno

18

cca 200

Slivenec

25. 4. 2013

16.30-19.00

jasno

24

144

Jinonice

26. 4. 2013

13.00-15.00

polojasno

26

přes 50

Třebonice

28. 4. 2013

10.00-15.00

zataženo

8

cca 1000

Třebonice

29. 4. 2013

14.30-16.30

zataženo

13

40

17. dubna 2013, 8.00-9.40 Před začátkem samotného pozorování holubů na blízkých polích jsme zkontrolovali lokalitu Na Knížecí. Zde odpočívalo celkem 23 holubů. Jedinci s křídelními páskami nebyli pozorováni. Pro záznam trasy a míst pozorování holubů na poli jsme použili 83

zařízení Garmin Connect 210. Na vytipovaných lokalitách v okolí Řeporyjí, Třebonic a záchranné stanice v Jinonicích nebyla nalezena žádná hejna.

Obrázek č. 5: Záznam trasy pozorování ze dne 17. dubna 2013. Zdroj: Staženo ze zařízení Garmin Connect 210, které užívá Mapy Google. 21. dubna 2013, 7.45-11.00 V ulici Holečkova byl v 7.45 zaznamenán návrat cca 30 holubů z neznámého směru a lokality. Předpokládaný výskyt holubů na předem vybraných zemědělských plochách nebyl potvrzen. V 11 hodin dopoledne se Na Knížecí nacházelo 11 holubů včetně dvou jedinců s páskou v křídle. Ke konci pozorování bylo zakrmeno na odchytovém místě. 23. dubna 2013, 14.00-16.00 Při ornitologickém pozorování jižní části katastrálního území Hlubočepy byli nalezeni krmící se holubi na zemědělských plochách ve Slivenci (podél Barrandovské spojky nedaleko aquaparku Barrandov). Hejno neustále přeletovalo, přesto bylo napočítáno cca 200 holubů. Jedinci s křídelními páskami nebyli nalezeni. 25. dubna 2013, 16.30-19.00 Na poli nedaleko Aquaparku Barrandov bylo napočítáno 144 ferálních holubů, 10 hřivnáčů, 4 špačci a dvě hrdličky zahradní. V lokalitě na Knížecí se ve stejnou dobu (mezi 17.00 a 19.00) pohybovalo 26 holubů, dva jedinci se značkou na levém křídle. 84

26. dubna 2013, 13.00-15.00 V Jinonicích u záchranné stanice se krmilo minimálně 50 holubů. Přesný počet ani označení křídelními páskami nebylo možno zjistit, neboť holubi stále přeletovali a mizeli za kopcem. 28. dubna 2013, 13.00-15.00 Na poli jižně od Třebonic bylo pozorováno neustále přeletující hejno holubů čítajících přibližně 1000 jedinců. Holubi k pastvě využívali prakticky celé pole. Vzhledem k délce a vysoké přesnosti pozorování (včetně vyhodnocování zvětšených digitálních fotografií) je nepravděpodobné, že by se v hejnu vyskytovali holubi s křídelními páskami. Tuto možnost však úplně vyloučit nelze. Holubi na pole přilétli v 10 hod dopoledne a do 15 hod stále přilétali další ze směru od Stodůlek. Žádní holubi se do 15 hod nevraceli zpět do města. Místo výskytu holubů je vidět na obrázku č. mezi červeným praporkem a modrou značkou. Zelený praporek označuje centrum teritoria motáka pochopa (Circus aeruginosus), který však pro holuby není nebezpečný, i když na jeho přelet mohou holubi reagovat únikem.

Obrázek č. 6: Místo výskytu početného holubího hejna na poli u Třebonic 28. dubna 2013. Zdroj: Převzato a upraveno z mapového portálu www.mapy.cz.

85

Obrázek č. 7: Hejno holubů na poli u Třebonic. Foto V. Dráb, 2013. 29. dubna 2013, 14.30-16.30 Na zemědělských plochách u Třebonic byly pozorovány četné přelety menších holubích hejn. Na pole blízko výběhu koní dosedlo v 14,45 hejno 36 holubů, asi 500 metrů od nich se pásli 2 osamocené páry. Největší počet jedinců byl pozorován v 16 hodin na budovách družstva za dálnicí. Hejno čítalo minimálně 50 jedinců. Opět bylo využito zařízení s GPS přijímačem.

Obrázek č. 8: Záznam trasy pozorování ze dne 29. dubna 2013 na poli v Třebonicích. Zdroj: Staženo ze zařízení Garmin Connect 210, které užívá Mapy Google.

86

Po období setby – květen Tabulka č. 30: Přehled o výskytu holubů na polích v okolí Třebonic, Jinonic a Slivence po období jarní setby. Lokalita

Datum

Čas

Oblačnost

Teplota vzduchů (˚C)

Počet holubů

Třebonice

2. 5. 2013

16.00-17.00

zataženo

15

0

Jinonice

16. 5. 2013

15.00-16.30

zataženo

23

0

Slivenec

23. 5. 2013

15.00-16.30

zataženo

11

0

2. května 2013, 16.00-17.00 Na polích okolo Třebonic nebyli nalezeni žádní holubi. Mezi 15. a 16. hod. odpolední jsme zaznamenali přelety cca 350 holubů (8 hejn) mířící jihozápadním směrem do Prahy. Ze směru od Stodůlek letělo několik menších hejn (cca 80 holubů) západním směrem (na Rudnou). Cíl letu těchto holubů nebyl zjištěn. 16. a 23. května 2013, 15.00-16.30 V lokalitě u záchranné stanice v Jinonicích ani o týden později ve Slivenci nebyli nalezeni žádní holubi. Vzrostlé obilí (výška porostu nad 15 cm) už zřejmě holubům znesnadňovala pohyb. Období žní – červenec, srpen, září Tabulka č. 31: Přehled o výskytu holubů na polích v okolí Třebonic, Jinočan, Jinonic, Lochkova a Slivence po období jarní setby. Lokalita

Datum

Čas

Oblačnost

Slivenec Jinonice Slivenec Třebonice Lochkov Slivenec Jinonice Slivenec Jinonice Třebonice Jinočany I Jinočany II

19. 7. 2013 26. 7. 2013 7. 8. 2013 7. 8. 2013 7. 8. 2013 14. 8. 2013 14. 8. 2013 21. 8. 2013 21. 8. 2013 1. 9. 2013 1. 9. 2013 1. 9. 2013

15.00-15.15 15.00-15.15 14.00-16.15 14.00-16.15 14.00-16.15 14.00-15.00 16.00-16.15 9.00-10.30 12.45-13.45 16.00-16.10 16.30-16.50 16.55-17.25

oblačno polojasno zataženo zataženo zataženo polojasno polojasno zataženo zataženo oblačno oblačno oblačno

87

Teplota vzduchu (˚C) 27 31 27 27 27 20 20 14 20 16 16 16

Počet holubů 0 0 0 0 0 0 0 2 0 80 94 cca 200

19. a 26. července 2013, 15.00-15.15 Na polích se nevyskytovali žádní holubi. Obilí dosud nebylo sklizeno. 7. srpna 2013, 15.00-16.15 Na strništi ozimého ječmene u Aquaparku Barrandov nebyli holubi nalezeni. Z tohoto místa byla pozorována četná hejna letící směrem z Prahy na Lochkov. Na vytipovaných sklizených polích v předpokládaném směru se však žádní holubi neobjevili. V okolí Třebonic se také žádní holubi nenacházeli.

Obrázek č. 9: Záznam trasy pozorování ze dne 7. srpna 2013 na polích ve Slivenci, Lochkově a Třebonicích. Zdroj: Staženo ze zařízení Garmin Connect 210, které užívá Mapy Google. 14. srpna 2013, 14.00-16.15 Na sklizených plochách ve Slivenci ani na poli v Jinonicích se holubi v době pozorování nevyskytovali. 21. srpna 2013, 9.00-13.45 Holubi na polích nebyli opět nalezeni (kromě osamoceného páru u Aquaparku bez křídelních značek-zřejmě místní). Strniště po ozimém ječmeni ve Slivenci jsou již mírně zarostlá a tudíž pro holubí sběr potravy nevhodná. Stále je mnoho zemědělských ploch 88

nesklizeno. V době tohoto pozorování již probíhala sklizeň pšenice nedaleko Aquaparku Barrandov a v Jinonicích u záchranné stanice. 1. září 2013, 16.00-17.25 Během tohoto pozorování bylo sledováno 80 krmících se holubů uprostřed rozlehlého strniště asi 750 m jihovýchodně od Třebonic. Pro nedostupnost terénu a ostražitost ptáků nebylo možno odečíst případné křídelní značky. Z výhodného stanoviště na okraji Třebonic byla v tu dobu během 30 minut pozorována četná hejna letících holubů (odhadem téměř 500 ptáků) směrem na Rudnou. Po přesunu do Jinočan byla nalezena 2 početná hejna na polích v blízkosti železniční tratě Praha Beroun. V hejně o 94 jedincích jsme nenalezli žádné označené holuby (lokalita Jinočany I). Druhé početnější hejno (odhadem přes 200 holubů) nebylo možno pro ostražitost ptáků přesně spočítat ani identifikovat křídelní značky (lokalita Jinočany II).

Obrázek č. 10: Záznam trasy pozorování ze dne 1. září 2013 na polích v okolí Třebonic, Jinočan a Ořechu. Zdroj: Staženo ze zařízení Garmin Connect 210, které užívá Mapy Google.

89

5.6 Zbarvení holubů a čistokrevná plemena V průběhu května 2013 bylo prováděno pozorování a fotografování holubů za účelem identifikace čistokrevných jedinců v různých částech Prahy (viz. příloha č. VI). Vyhodnocení fotografií bylo zaměřeno především na zbarvení jedinců. Výsledky jsou seřazeny v následující tabulce č. 32 a doplněny komentářem. Tabulka č. 32: Zbarvení, kresba a vzorky holubů z vybraných lokalit v Praze.

Modrý pruh/bezpruh)

Modrý Kapratý

Modrý tmavý

Plnobarevně černý

Červeně plavý pruhový

Straka

Stříkaný

Šiml (grizzly)

Bílá recesivní

Červená recesivní

Zbarvení holubů

Pražský hrad Malostranské nám. Karlův most

2

3

1

1

1

0

1

2

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

4

5

3

0

0

0

0

0

0

0

Staroměstská Staroměstské nám. Hlavní nádraží

0

1

1

0

1

0

0

2

1

0

8

17

2

1

1

1

1

2

0

0

3

2

1

1

1

1

0

0

0

0

Václavské nám.

6

4

2

4

5

3

1

3

0

1

Vodičkova

2

0

4

2

4

2

6

3

0

0

Karlovo nám.

0

6

2

1

3

0

1

6

0

0

Palackého nám.

0

5

1

0

3

0

1

0

0

0

Anděl

0

5

2

1

3

0

0

4

0

0

Na Knížecí

8

16

3

0

1

0

0

0

0

0

Výtoň-náplavka

5

4

5

1

0

4

0

0

0

0

Sofijské nám.

5

5

2

1

7

0

2

2

0

0

Lokalita

Pražský hrad a Malostranské náměstí Před vstupní branou Pražského hradu sedělo hejno 11 holubů. Kromě 6 běžně zbarvených modrých holubů (pruhových, kapratých a tmavých) byli přítomni i plnobarevně černý, červeně plavý pruhový, stříkaný (vždy po jednom) a dva holubi se zbarvením označovaným jako šiml (odborně grizzly). Na Malostranském náměstí holubi nebyli v naší přítomnosti pozorováni. 90

Karlův most Na Karlově mostě a v jeho okolí se vyskytovalo pouze 12 holubů, všichni modří (9 kapratých, pruhových a bezpruhých, 3 tmaví). Staroměstská Na Alšově nábřeží nedaleko vstupu do stanice metra Staroměstská bylo krmeno 6 holubů (2 modří - kapratý a tmavý, 1 červeně plavý pruhový, 2 šimlové a 1 holub v recesivním bílém zbarvení).

Obrázek č. 11: Benešovský selský holub v recesivním bílém zbarvení, Alšovo nábřeží. Foto Štěpán, 2013. Staroměstské náměstí Na Staroměstském náměstí jsme zaznamenali vyšší počet holubů. Většina z 25 modrých holubů měla kapraté zbarvení. Pozorováni byli i tmavě modří (2), plnobarevně černý (1), červeně plavý pruhový (1), stříkaný (1), straka (1) a šimlové (2). 8 holubů mělo nekrózy na prstech, dvěma holubům chyběl na levém běháku vždy 1 prst. Modrou tmavou straku a jednoho z modrých běloušů odborníci označili jako „samce v kondici“ (lesklé oko a peří, robustní stavba těla-znaky zdravého jedince). V hejnu se krmili také dva výletci (tzn. holoubata, která nedávno opustila hnízdo).

91

Obrázek č. 12: Stříkaný holub s chybějícím prstem na pravé končetině, Staroměstské náměstí. Foto Blažka, 2013. Hlavní nádraží Nad budovou Hlavního nádraží v Praze jsme vyfotografovali celkem 9 holubů (3 modří pruhový, 2 kapratí, 1 modrý tmavý, 1 straka, 1 červený plavý pruhový, 1 plnobarevně černý a 1 červený kapratý (Pro ojedinělý výskyt není toto zbarvení uvedeno v tabulce). Václavské náměstí V dolní části náměstí se krmilo 29 holubů, z toho 6 modrých pruhových, 4 modří kapratí, 2 modří tmaví, 4 plnobarevně černí, 5 holubů červeně plavých pruhových, 3 straky, 1 stříkaný, 3 modří bělouši (šimlové) a 1 holub v recesivní červené.

Obrázek č. 13: Holub v recesivní červené na Václavském náměstí. Foto Blažka, 2013. 92

Vodičkova ulice Z římsy budovy ve Vodičkově ulici slétlo ke krmení 23 členné hejno holubů. Zde jsme zaznamenali nejvíce stříkaných holubů (6 kusů), dále zbarvení modré tmavé a červeně plavé pruhové (vždy po 4), 3 holuby ve zbarvení běloušů (grizzly) a vždy po dvou holubech se zbarvením modrým pruhovým, plnobarevně černým a straka. Karlovo náměstí V parku na Karlově náměstí jsme na různých místech spočítali 19 holubů. Nejvíce tu bylo šimlů a modrých kapratých (obě zbarvení po 6 kusech). Vyskytovali se tu i 3 holubi červeně plaví pruhoví, 2 modří tmaví, dále také 1 plnobarevně černý a stříkaný holub. Palackého náměstí Na pomníku Františka Palackého odpočívalo 10 holubů (5 modrých kapratých, 3 červeně plaví pruhoví, 1 stříkaný a 1 modrý tmavý). Anděl V prostoru tramvajových zastávek na Andělu se krmilo celkem 15 holubů. Nejvíce bylo opět modrých kapratých (5), v počtu následovali 4 šimlové, 3 červeně plaví pruhoví, 2 modří tmaví a 1 plnobarevně černý. Na Knížecí Na chodníku odpočívalo 16 modrých kapratých holubů, 8 modrých pruhových, 3 modří tmaví a 1 červeně plavý pruhový. Výtoň - náplavka U železničního mostu na náplavce bylo lidmi krmeno 19 holubů, z toho 15 modrých (5 kapratých, 5 pruhových, 5 tmavých), 4 straky a 1 plnobarevně černý holub. Určená plemena holubů Tzv. recesivně bíle zbarvený holub, který se krmil u laviček na nábřeží Vltavy nedaleko tramvajové zastávky Staroměstská, náleží k plemenu Benešovský selský holub. Pravděpodobně se jedná o ztraceného tzv. svatebního holuba. U ostatních jedinců, fenotypem připomínající poštovní holuby, nebylo možno s určitostí tvrdit, že se jedná o zástupce čistokrevných plemen (Herc, Kafka, 2013 – ústní sdělení).

93

6 DISKUZE Na Knížecí a Smíchovské nádraží Početnost holubů Inventarizací početního stavu městského holuba ve sledovaných lokalitách městské části Praha Smíchov byl Na Knížecí zjištěn výskyt průměrně 23 holubů v období mezi červencem roku 2012 a říjnem roku 2013. V lokalitě Smíchovské nádraží bylo do konce května roku 2013 zjištěno pouze průměrně 13 holubů. Průměrný počet Na Knížecí je znatelně nižší než na nedalekých náměstích. Např. Primas (2009) napočítal na Arbesově náměstí 52 jedinců a na náměstí Kinských 40. Mikulášová (2009) ale zase uvádí 21 holubů na Malostranském náměstí. Méně holubů na Smíchovském nádraží může být způsobeno více faktory. Průzkum lokality prokázal menší nabídku potravy než Na Knížecí, kde prochází větší množství cestujících. Navíc na autobusovém terminálu dosud v porovnání s nádražím probíhá pravidelné nadměrné přikrmování. Jsem toho názoru, že holubi odsud během dne odlétají za potravou nejen na zemědělská pole, ale i na blízkou náplavku na Výtoni. K tomuto se kloním na základě pozorování konkrétního jedince se specifickým zbarvením (modrý strak s bílou skvrnou na krku), kterého jsem zastihl v průběhu jednoho dne (5. května 2013) na obou místech. Záměna s jiným holubem je ale možná, neboť výskyt není doložen obrazovým materiálem k důkladnému provedení identifikace. Zmíněným potravním přeletům nahrává skutečnost, že u řeky jsou holubi opět v hojné míře krmeni a je tu také dostupný zdroj vody po celý rok. Proti této teorii vystupuje přítomnost početného rezidentního hejna holubů na Výtoni (v zimě i přes 50 jedinců), které bude pravděpodobně silně teritoriální vůči cizím holubům (viz Rödl, 2011). Z variability početních stavů v lokalitě Na Knížecí při jednotlivých sčítáních vyplývá rozdělení hejna na dvě skupiny, z nichž jedna odlétá za potravou na zemědělská pole, kdežto zbylá zůstává na terminálu a využívá tamních zdrojů potravy, což je ve shodě s hypotézou H3. Mechanismus a načasování těchto aktivit by mohly být předmětem dalšího výzkumu, neboť lze s velkou pravděpodobností očekávat nejen střídavé zastoupení jedinců a nerovnoměrné počty pohlaví v obou skupinách, ale i měnící se intenzitu přeletů v průběhu dne v závislosti na době hnízdění, vyšších nárocích na spotřebu minerálů a vitamínů v době přepeřování a dalších faktorech. 94

Roční období Stanovenou hypotézu dále potvrzuje zjištění početních stavů v zimním, jarním, letním a podzimním období. V zimě se Na Knížecí vyskytovalo v průměru minimálně o 11 holubů více než ve zbytku roku. Fluktuaci skupin holubů na zemědělská pole dokládají také nepravidelné výskyty a absence označených holubů na terminálu při jednotlivých pozorováních. V žádném z nich nebylo přítomno všech 6 holubů. Pouze v jednom případě (6. března 2013) hledalo na nástupištích potravu 5 označených holubů. Mnohdy nebyli nalezeni vůbec, případně se objevil 1, 2 nebo 3 jedinci. Období setby a sklizně V období setby a sklizně hledalo potravu v lokalitě Na Knížecí průměrně 21 a 22 holubů. Tyto počty jsou sice vzhledem k počtům ze zimního období pouze o cca 10 jedinců nižší, přesto vypovídají o potravních letech na zemědělské plochy, zejména vezmeme-li v úvahu relativní dostatek potravy v prostoru terminálu, který umožňuje rezidentní skupině setrvávat ve městě. V souladu s výše napsaným docházelo k častým změnám počtů označkovaných holubů v různých obdobích zemědělských činností. Zejména v době letní sklizně a po sklizni se v lokalitě vyskytovalo minimum označených holubů (1 nebo žádný). Zajímavé výsledky by mohl přinést výzkum zaměřený na zjištění závislosti počtu holubů v dotčené lokalitě na období setby ozimých plodin v průběhu září a 1. poloviny října. Denní doba Dílčím výstupem inventarizace byl v souhrnu zanedbatelný vliv denní doby na početnost holubů na autobusovém terminálu. Navzájem podobné součty je možno objasnit převládajícím časem, kdy byli jedinci sčítáni. Ze 42 sčítání bylo 11 provedeno v ranních hodinách a 16 sčítání v pozdějších odpoledních hodinách. V brzké ranní době byli holubi s velkou pravděpodobností zastiženi ještě v blízkosti nocoviště, avšak později odpoledne mohlo docházet k jejich sečtení až po příletu z pole. Zajímavé je jistě také porovnání počtu přítomných holubů v ranních a dopoledních hodinách. Zatímco před 9. hodinou bylo pod římsou domu na křižovatce nebo již na chodníku přítomno nejčastěji 11 až 22 holubů, v průběhu dopoledne došlo k jejich významnému navýšení. Po průzkumu zaměřeném na vyhledání nocoviště zdejšího hejna byla tato skutečnost objasněna. Pod římsou totiž vždy nocovalo maximálně 20 holubů, 95

přičemž v této nocující skupině docházelo k častým početním změnám. Ostatní členové hejna přilétali mnohem později z jiného místa. Předpokládám, že se toto „druhé“ nocoviště nacházelo v blízké budově pivovaru, kde jsem holuby několikrát pozoroval při vletu a výletu z dlouhodobě otevřeného okna. Nezájem o spolupráci ze strany pivovaru mi ovšem znemožnil výše zmíněné potvrdit přesným sčítáním přímo na nocovišti. Jiné úkryty nebyly v okolí nalezeny. Skutečnost, že v celkovém pohledu denní doba nemá významný vliv na početnost jedinců v lokalitě Na Knížecí, je v nesouladu se zjištěním početních stavů holubů na náměstí Kinských a Arbesově náměstí, kde se v odpoledních hodinách vyskytovalo vždy více holubů než dopoledne. Výsledné hodnoty byly získány obdobnými metodami, avšak s rozdílně nastavenými parametry (Primas, 2009). Odlišným způsobem se denní doba promítla do počtu holubů na Smíchovském nádraží. Odpoledne se zde totiž snížil počet holubů téměř na polovinu. Jednou z příčin by mohly být již zmíněné přelety na náplavku do oblasti Výtoně nebo Palackého náměstí, kde se odpoledne nachází více lidí. Tento faktor lze ovšem bez náležitých důkazů považovat pouze za spekulativní a hodný dalšího výzkumu. Teplota vzduchu Nejvíce holubů bylo přítomno při teplotách v rozmezí -10 – 10 °C. Na Knížecí přesáhly maximální počty 40 holubů. Na Smíchovském nádraží se za těchto podmínek vyskytovalo maximálně 25 holubů. Interpretace vyšších počtů jedinců je jistě možná na základě úvahy o teplotních poměrech ve městě v zimním období, kterou zmiňuje např. Luhr (Luhr, 2007). V publikaci předpokládá, že ve městě je lokálně relativně vyšší teplota vzduchu než ve volné krajině z důvodu úniku nakumulovaného odpadového tepla. Pozorováním střech budov pivovaru bylo prokázáno, že holubi výhodných tepelných podmínek umí náležitě využít. Pracovníci vídali holuby v zimě po celý den. Druhou interpretací vyšších počtů holubů při nízkých teplotách je potřeba zvýšeného příjmu potravy pro zisk energie nutné k udržení stálé tělesné teploty organismu za minimálních ztrát, ke kterým by mohlo dojít např. v důsledku přeletů na zemědělská pole (Česká společnost ornitologická, 2012). Právě v lokalitě Na Knížecí je pro holuby dostatek potravních příležitostí. Zvýšení teplot se zde na počtech jedinců promítlo jen minimálně. Maximální hodnoty se snížily nejprve na 36 a později při teplotách 21 – 96

30 °C na 30 jedinců. Z toho lze opět usuzovat na rozdělení hejna do dvou skupin v závislosti na nabídce potravy, z nichž jedna zůstává na stanovišti a druhá migruje mimo město. Spekulací nebo také zajímavým vysvětlením letních potravních migrací může být aplikace již zmíněných vyšších teplotních poměrů v intravilánu, které jistě platí i pro letní období roku. Je otázkou, zda jsou početná hejna ve městě schopna najít úkryt před vedrem a zároveň být v kontaktu s potravními zdroji. Z potravních důvodů nepřipadají v úvahu ani periferie města, kde jsou již přijatelné teplotní podmínky. Ostatně je všeobecně známo, že hustota populace holubů směrem k okrajovým částem obcí většinou klesá. Podle mého názoru rozpálené střechy a ulice „nutí“ holuby opustit město. Částečným potvrzením výše popsané strategie by mohla být pozorování odpočívajících hejn holubů na polích bez jakýchkoliv známek sběru potravy (např. 25. dubna 2013 při 24 °C a 1. září 2013 ale pouze při 16 °C). Oblačnost a srážky Diagram vytvořený ze součtů maximálních počtů holubů z obou lokalit ilustruje přítomnost nejpočetnějších hejn při zatažené obloze (až 70 jedinců). V počtu holubů následovalo polojasno s 51 holuby. K obdobným výsledkům, ovšem s diametrálně odlišnými počty, došel na Arbesově náměstí a náměstí Kinských i Primas (2009). V rámci práce v terénu byla ve vybraných případech orientačně odhadována také síla větru podle tzv. Beaufortovy stupnice (Vašíček, 2008). Výsledky nebyly zpracovány, neboť se nejedná o hodnoty získané přesným měřením, ale i jejich prostřednictvím jsem došel k zajímavému poznatku o holubech nejen z terminálu Na Knížecí. V případě nižší rychlosti větru, nižší teploty vzduchu (na podzim, v zimě, na jaře) a zároveň při polojasné nebo jasné obloze se holubi častěji shromažďovali nejen na osluněných částech budov, ale i na některých osluněných, ale poměrně frekventovaných místech chodníku přímo mezi procházejícími lidmi, kterým při slunění nevěnovali téměř žádnou pozornost. Popsané chování jsem náhodně pozoroval také u vstupu do vestibulu metra Palmovka a na náplavce u Výtoně a Palackého náměstí. Při vyšších rychlostech větru a jinak obdobných podmínkách jsem nic podobného nezaznamenal. Další rozdíly v chování hejna patrné za různé oblačnosti spočívaly v obsazování stanovišť samotnými holuby. Pokud bylo zataženo, déšť, případně jasno v letních měsících, holubi velmi často slétali k potravě vždy z římsy rohové budovy na křižovatce ulic Ostrovského 97

a Stroupežnického, která byla v tu chvíli chráněna před nepřízní počasí (vítr, prudké slunce, srážky). Za jiných abiotických podmínek holubi v obvyklou dobu procházeli osvědčená stanoviště a hledali potravu, případně monitorovali prostor z vyvýšených stanovišť (veřejné osvětlení, konstrukce billboardu, budova Ženských domovů, vchod do vestibulu metra). Příčinu vyšších nebo nižších počtů holubů v lokalitách v závislosti na oblačnosti, vyjma jasné oblohy v letních měsících – souvislost s vysokou teplotou v intravilánu, se tedy nepodařilo odhalit.

Radlické údolí Vytížení koridoru Pro splnění cíle C2 byl zjišťován počet holubů létajících koridorem Radlického údolí v Praze. Z výsledků vyplývá, že koridorem proletělo v průběhu roku 2012 a 2013 průměrně 556 holubů. Ve středu 21. srpna 2013 však využilo koridor dokonce 3078 jedinců. V souhrnu průměrných i maximálních hodnot převládal let z centra města nad opačným směrem. Z vytvořených diagramů a z porovnání jednotlivých sčítání vyplývá vysoká variabilita vytížení koridoru a zároveň velká odlišnost průměrných a maximálních počtů, které však korespondují s případnými nalezenými závislostmi na abiotických podmínkách a také s dostupností potravních zdrojů mimo město. Oblačnost a srážky Dny se zataženou oblohou se z hlediska vytížení koridoru jeví jako významný faktor, jelikož během nich bylo průměrně napočítáno nejvíce holubů (až 731). Za oblačna a polojasna koridorem proletělo asi 540 holubů. Nejméně holubů (83) využilo koridor při srážkách, což bylo přibližně o 150 holubů méně než při jasné obloze a navíc převažoval směr do centra. Holubi se před deštěm jednoduše letěli ukrýt zpět do města, protože v zemědělské krajině k tomu nemají mnoho příležitostí. Nejvyšší průměrné počty holubů při zatažené obloze by ale také mohly být určitým způsobem nadhodnoceny významnějším obdobím žní. Podobně je možno vnímat výsledky i v ostatních kategoriích oblačnosti, neboť zde na první pohled není vidět významná závislost a nelze nutně předpokládat, že by např. jasné počasí nějakým způsobem výrazně omezovalo let ptáků (až na odpočívající holuby na polích), kteří by potom preferovali let při oblačné nebo polojasné obloze.

98

Teplota vzduchu Na základě dílčích výsledků týkajících se závislostí počtu letících holubů koridorem na teplotě vzduchu je možno konstatovat, že nejvíce holubů létá v teplotním rozmezí 11 – 20 °C. Při jakékoliv jiné teplotě mimo stanovený interval létalo koridorem vždy méně holubů. Vyvstává otázka, co je důvodem variability počtů. Uspořádáním konkrétních hodnot

jednotlivých

pozorování

lze

vysledovat,

že

velmi

početné

přelety

v diskutovaném rozmezí teplot jsou identické s potravními lety městských holubů v období setby a sklizně. Z jiného úhlu pohledu ale není vůbec jasné, proč by holubi měli preferovat při svých letech právě již zmíněný teplotní interval. Možná by mohl být pro letící holuby výhodný z energetických důvodů. V takovém případě by teplota vzduchu patřila mezi významné faktory ovlivňující potravní migraci městských holubů mimo město a významně by korelovala s počty v různých částech dne. K opačnému závěru však došel ve svém výzkumu můj předchůdce Karel Primas (2009). Roční období Průměrně nejvíce holubů létalo koridorem v létě. Maximální počet činí dokonce 3078 jedinců. Sestupně v počtu holubů následovalo jaro a podzim. Nejméně letících holubů bylo zjištěno v zimě. Počty v jednotlivých ročních obdobích zřejmě odrážejí jednotlivé fáze životního cyklu holubů, v němž hraje hlavní roli rozmnožování, přepeřování a přečkávání nepříznivých podmínek do následující hnízdní sezóny. Nezanedbatelný vliv bude mít také aktuální nabídka potravy mimo město. Období setby a sklizně Výzkum vytížení koridoru dále prokázal, že nejvíce holubů bylo zaznamenáno v období sklizně zemědělských plodin. Průměrně během ní proletělo koridorem 1448 jedinců, což představuje v porovnání s ostatními hodnotami výrazný nárůst. Vyšší počty letících holubů se v koridoru objevily i v posklizňovém období. V září a v půlce října už ale také probíhá setba ozimů, která se do výsledků jistě promítla. Překvapivá byla poněkud nízká hladina hodnot v období jarní setby, kdy jsem spíše očekával výrazný nárůst oproti lednu a únoru a to zejména v souvislosti se zvýšenými potravními nároky v době rozmnožování. Nejméně byl koridor využit před jarní setbou a po ní. Na početnost jedinců v období po setbě by mohl mít vliv i květnový začátek sezóny hrachu, který holubi mají v oblibě. 99

Denní doba Z hlediska denní doby byl koridor celkově vytížen rovnoměrně dopoledne i odpoledne. Průměrné i maximální hodnoty se lišily jen nepatrně (průměr o 9, maximum o 88 jedinců). Při zohlednění směrů letu převládal po celý den let z centra, i když odpoledne již rozdíl mezi oběma směry činil jen 87 holubů. Porovnáním počtu letů z centra docházím ke zjištění, že dopolední převládaly nad odpoledními. U letu do centra tomu bylo opačně. Z této mírně nepřehledné situace vyvozuji, že holubi létají z/do města vesměs po celý den, jen v dopoledních hodinách převládá směr z centra, kdežto odpoledne postupně začíná převažovat let do centra. Dokladem toho je zastižení holubů na polích v dopoledních i odpoledních hodinách (např. 25. a 28. dubna 2013). Podobné hodnoty byly získány i vztažením počtů na období zemědělských činností. Snad jen po zhlédnutí diagramu č. 11 je možno se domnívat, že holubi v období po sklizni zůstávají na noc mimo město, jelikož odpolední hodnoty jsou pro směr do centra relativně nízké. Naše pozorování však časově nepokrývala celé odpoledne ani podvečer, kdy se holubi mohli „nepozorovaně“ vracet zpátky do intravilánu.

Zjištěné letové koridory Z četných pozorování letících holubů na různých stanovištích v Praze vyplývá zřejmá souvislost jejich letu s významnými prvky městské krajiny, především s rychlostními komunikacemi. Ve stěžejním koridoru Radlického údolí se holubi drželi Radlické a později Jeremiášovy ulice a mířili směrem na Rudnou případně na Černošice. Holubi v jihozápadní části Prahy svým letem kopírovali Barrandovskou spojku. Cílem jejich letu by mohly být zemědělské plochy okolo Rudné, Berouna a Černošic. U holubů v severozápadní části Prahy nebylo z důvodu nízkého počtu pozorování úplně zřejmé, zda se pohybují podél ulice Evropské či nikoliv. Hejna letící nad městem čítala většinou 10 – 15 jedinců. S rostoucí vzdáleností od centra se začala objevovat i mnohem početnější hejna. V zemědělské krajině již bylo možno pozorovat několik velkých skupin jedinců, které splývaly v jednu rozsáhlou letící frontu. Dokladem takto vysokého počtu pohromadě letících holubů je pozorování na polích u Jinočan 1. září 2013. Na pole tehdy dosedlo hejno s cca 200 holuby. Přílet menších hejn však také nebyl výjimkou. Např. při pozorování 28. dubna 2013 na poli před Třebonicemi přistávala a zároveň odlétala menší hejna holubů v průběhu 100

dopoledne a odpoledne. Přesnější výsledky by přineslo využití GPS trackerů nebo rozmístění většího počtu pozorovatelů v předpokládaném směru letu holubů.

Potravní ekologie Výskyt označených jedinců ve městě Na základě dílčích výsledků výzkumu potravní ekologie holubů v lokalitě Na Knížecí lze předpokládat, že holubi nacházeli potravu ve městě pouze ve sledované lokalitě. Vysoká četnost systematických i náhodných pozorování a zapojení veřejnosti (pouze 3 hlášení označených holubů z terminálu) s cílem najít označené holuby z městské části Praha Smíchov téměř vylučuje možnost přeletů holubů z autobusového nádraží nebo z ulice Holečkova na jiná stanoviště v rámci města. Označení jedinci dokonce nebyli ani v jednom případě zastiženi v lokalitě Anděl, kde jsem jejich výskyt s velkou pravděpodobností předpokládal. Zásypy krmiva Evidencí zásypů a přepočítáním jejich hmotnosti na minimální množství teoreticky připadající na jednoho jedince a na procentuální podíl z denního příjmu bylo zjištěno, že kvantita ani kvalita nabízeného krmiva většinou nepokrývala potřeby jednotlivých členů hejna. Podle mého názoru je to jeden z hlavních faktorů ovlivňujících intenzitu potravních migrací mimo město a to hlavně v období zvýšených energetických nároků spojených s rozmnožováním a přepeřováním. Z pozorování v lokalitě Na Knížecí vyplynulo, že holubi vždy nezkonzumovali veškeré nabízené zásypy. Z jednoho úhlu pohledu se zbylá potrava stává dostupnou pro ostatní druhy ptáků. Pod střechou nad vstupem do vestibulu metra žije kolonie vrabců (Passer domesticus), pozorována byla sýkora koňadra (Parus major) a kos černý (Turdus merula). Do lokality pravidelně zalétá i kavka obecná (Corvus monedula) a holub hřivnáč (Columba palumbus). Z druhého úhlu pohledu představuje překrmování holubů významný potravní zdroj pro potkana obecného (Rattus norvegicus) (Řezníček, 2013 − ústní sdělení). Nadbytek potravy má také přímý vliv na preferenci holubů při sběru potravy, což se nepřímo projevilo i ve větší ostražitosti v souvislosti s jejich odchytem v této lokalitě. Rezidentní holuby Na Knížecí lze podle všeho považovat za teritoriální. Při jednotlivých návštěvách lokality jsme opakovaně identifikovali některé atypicky 101

zbarvené jedince. Pro tuto vlastnost holubích hejn byla nalezena opora i v literatuře (Rödl, 2011).

Holubi na polích V průběhu roku 2013 byla na polích zastižena holubí hejna celkem v 7 případech. Ani v jednom z nich nebyli mezi ostatními holuby nalezeni označkovaní jedinci. Již výše zmíněné početní změny v hejnech Na Knížecí a v ulici Holečkova, odkud označení holubi pocházeli, potvrzují potravní lety místních holubů na zemědělské plochy za město. Přítomnost označených jedinců (celkem 26) však mezi holuby na polích nebyla prokázána. Větší možnosti sledování holubích hejn nabízí použití GPS trackerů upevněných na těle holubů.

Mořidla a jejich vliv na zdraví holubů V souvislosti s výskytem holubů na polích je třeba zmínit problematiku moření osiv a jeho vliv na zdraví holubů. Na konzumaci mořeného obilí existují nejednoznačné názory. Někteří chovatelé jsou totiž přesvědčeni o tom, že holubi nesbírají mořená obilná zrna, ale pouze ozobávají jejich klíčky, čímž je v podstatě opět likvidují, případně se živí semeny kulturních plevelů. Pro holuby je ozobávání klíčků výhodné, neboť vzrostlé rostlinky obilovin již nejsou zatíženy mořidly a pesticidy (Štěpán, 2013 – ústní sdělení). Další odborníci z řad holubářů předpokládají, že pokud by zdivočelí holubi mořená zrna opravdu konzumovali, nemohli by se ve městech vyskytovat v takovém počtu. Podle nich jsou holubi pro zemědělce dokonce prospěšní, protože v jarních měsících ve velké míře ozobávají semena plevelů, např. ptačinec žabinec (Stellaria media), a osivo kulturních obilovin je zajímá jen okrajově (Matula, 2013 – ústní sdělení). Petrovský (2010) dokonce uvádí, že holubi jsou schopni z jisté vzdálenosti identifikovat mořenou kukuřici a vyhnout se její konzumaci. Avšak řada holubářů na základě svých zkušeností s polařícími chovy tvrdí, že holubi se k zasetému osivu přece jen dostanou a to i v případě, kdy se seťové lůžko nachází v hloubce 5 cm (Kafka, 2014 – ústní sdělení). V rámci tohoto výzkumu jsem holuby zastihl výhradně na polích se zasetým obilím, na jiných místech v zemědělské krajině nebyli nalezeni. Vzhledem ke vzdálenosti mých stanovišť od hejn nebylo možno určit, zda holubi sezobávali celá zrna nebo jen jejich klíčky. Rödl (2008) k tomuto tématu dodává, že holubi na zemědělských plochách 102

skutečně škody způsobují, neboť např. pražští holubi na polích denně zkonzumují celkově až 5 tun potravy. K tomuto tvrzení jsem nezaujal jednoznačné stanovisko, i když jsem během každého pozorování v období sklizně nacházel na strništích a podél polních cest poměrně velké množství vysypaného obilí dostupného pro polařící hejna holubů. Zmíněné ztráty však primárně nezpůsobují holubi. Výzkum zaměřený na závažnost ztrát z výnosu sklizně zapříčiněných těmito ptáky by jistě byl užitečný pro odbornou zemědělskou veřejnost. Pro zjištění míry a významnosti toxicity mořidel pro holuby jsem postupně oslovil odborníky z následujících institucí: Státní veterinární zpráva, ÚKZÚZ, Veterinární a farmaceutická fakulta Brno a Česká společnost ornitologická. První dvě instituce na můj dotaz ohledně toxicity mořidel vůbec neodpověděly. Odborníci z Fakulty veterinárního lékařství žádné zkušenosti s otravou holubů mořícími prostředky nemají. Jakékoliv zmínky o otravě holubů mořidly jsem nenalezl ani ve Veterinární toxikologické databázi (Vettox, 2014). Až po prostudování bezpečnostních listů některých mořicích přípravků (fungicid PREMIS 25 FS, insekticidy COSMOS 500 FS a CRUISER 350 FS) a jejich popisů v databázi přípravků na ochranu rostlin (www.agromanual.cz) vyvozuji jejich zvýšenou toxicitu pro ptáky, potažmo holuby, která se projevuje nejčastěji poruchami reprodukce (www.ceskystavak.cz).

Zbarvení holubů Vyhodnocením pořízených fotografií jsem určil nejčastější zbarvení jedinců v pražských hejnech holubů. V různých lokalitách existovala vysoká variabilita početnosti zastoupení jednotlivých zbarvení. Vesměs převládalo běžné modré zbarvení holubů ve vzorcích pruhové, bezpruhé, kapraté, případně tmavé. Existuje několik vědeckých názorů na uniformitu i pestrost zbarvení městských holubů. Roli hraje více faktorů. Vedle predace na nápadně zbarvených jedincích se na nich podílí také dědičnost znaků předávaných dominantními jedinci. Ve městě se tento vliv nemusí plně projevit, protože urbánní prostředí nabízí dostatek potravních zdrojů, o které holubi nemusí v takové míře soupeřit. Výsledkem je větší pestrost ve zbarvení jednotlivých jedinců v hejnu. Dalším faktorem je pohlavní výběr, při němž někteří jedinci preferují partnera s podobným zbarvením, jiní naopak se zbarvením odlišným (Pigeon Watch, 2004). Při opakovaném pozorování holubů v Modřanech (Praha 12) a Na Petřinách 103

(Praha 6) jsem v několika případech sledoval až 5 holubů se zbarvením červeně plavým pruhovým v jednom hejnu. Na Výtoni se několikrát vyskytovalo zbarvení označované jako modrá straka a na Karlově náměstí např. stříkané zbarvení. Výzkumy také prokázaly, že ptáci jsou schopni produkovat vyšší hladiny melaninu v zájmu zvýšení ochrany imunitního systému. Z toho důvodu zřejmě v městských oblastech převládá tmavé zbarvení (Jacquin et al. 2011).

104

7 ZÁVĚR Na Knížecí a Smíchovské nádraží Inventarizací početního stavu holubů (cíl C1) bylo zjištěno průměrně 23 jedinců v lokalitě Na Knížecí, na Smíchovském nádraží pouze 13. Nejvyšší průměrné počty se objevovaly v zimním období (Na Knížecí 32 jedinců, Smíchovské nádraží 22). Ve zbytku roku se počty výrazně nelišily. Se zimními hodnotami na autobusovém terminálu koresponduje i početnost zjištěná v období před setbou, kdy bylo napočítáno průměrně 32 holubů. V období setby, sklizně a po setbě se zde vyskytovalo již jen 22 a 21 holubů. Po sklizni došlo k dalšímu snížení až na 12 holubů. Na Smíchovském nádraží se v období před setbou objevovalo průměrně 22 holubů. Počty klesaly v závislosti na zemědělské činnosti. V období setby bylo průměrně přítomno 11 holubů, po setbě 4 a při sklizni 8 jedinců. Změny početnosti potvrzuje i střídavý výskyt označených jedinců na autobusovém terminálu. Na základě těchto výsledků je možno konstatovat, že hypotéza H3 byla potvrzena, neboť se holubi v lokalitě Na Knížecí v závislosti na nabídce potravy rozdělují na dvě skupiny – rezidentní holuby a holuby létající na zemědělské plochy za městem. Výsledky výzkumu dále naznačují, že denní doba celkově nemá významný vliv na přítomnost holubů na autobusovém terminálu, neboť počty se v průběhu dne lišily pouze o 5 jedinců. Ke změnám v počtu přítomných holubů docházelo pouze v pozdějších ranních hodinách, kdy na terminál doletěli i holubi, kteří nocovali mimo lokalitu. Na Smíchovském nádraží se průměrný počet snížil z dopoledních 15 na odpoledních 8 holubů. Nejvíce jedinců bylo přítomno při teplotním rozmezí -10 – 10 °C. Za těchto podmínek setrvávalo Na Knížecí až 40 holubů, na nádraží 25. S rostoucí teplotou vzduchu maximální počty klesaly v obou lokalitách. Na Knížecí však nepřekročily počet 30 holubů. Největší propad byl na Smíchovském nádraží zaznamenán pro teplotní interval 21 – 30 °C, při němž počet klesl až na 10 holubů. Maximální počet 70 holubů se v obou lokalitách vyskytoval při zatažené obloze. Při polojasné se objevovalo již jen 51 jedinců. Maximálně 41 holubů bylo přítomno za jasné a oblačné oblohy, případně při srážkách.

105

Radlické údolí Sledováním početního stavu letících holubů v letovém koridoru Radlického údolí ze stanoviště nad budovou vestibulu metra B Jinonice (cíl C2) bylo zjištěno, že koridorem létalo průměrně 556 holubů, přičemž převažoval let směrem z centra (361 jedinců) nad letem směrem do centra (196 jedinců). Maximální počet letících holubů při jednom pozorování však činil rovných 3078 ptáků. Nejvíce holubů (průměrně 731) létalo při zatažené obloze, naopak nejméně při srážkách, kdy koridor využilo průměrně pouze 83 jedinců. Za oblačna a polojasna se v koridoru objevilo průměrně 540 holubů, při jasné obloze pouze 231. Ve všech případech kromě srážek převažoval let směrem z centra nad opačným směrem. Průměrně až 1271 holubů létalo v teplotním intervalu 11 – 20 °C. Při jakékoliv jiné teplotě letělo méně jedinců. V rozmezí teplot -10 – 0 °C došlo k významnému poklesu průměrného počtu holubů až na 42 jedinců. Opět vždy převažoval let směrem z centra. Největší vytížení koridoru bylo zaznamenáno v létě. V tomto období ho využilo průměrně 2008 holubů. Maximální počet při jednom pozorování ale dosáhl hodnoty až 3078 jedinců. V porovnání s letním obdobím roku proletělo na podzim koridorem průměrně mnohem méně holubů, a to 631. Ještě nižší hodnoty byly získány na jaře (124 letících holubů). Nejnižší počty se týkaly zimního období. Průměrně bylo totiž napočítáno pouze 23 jedinců. Jednotlivá období zemědělských činností se ukázala jako významné faktory ovlivňující potravní migraci městských holubů. V době sklizně koridorem proletělo průměrně 1448 holubů. V počtu následovalo období po sklizni s 603 letícími jedinci a dále období jarní setby (110 jedinců). Nejméně holubů bylo zaznamenáno v období před setbou (průměrně pouze 13) a po setbě (63). V období sklizně a po ní létalo více holubů směrem z centra než do centra. V ostatních sledovaných obdobích byly směry letu téměř v rovnováze. Výsledky vztažené k jednotlivým zemědělským činnostem vyjadřují hledanou závislost zvyšujícího se počtu holubů na období setby a sklizně zemědělských plodin, což potvrzuje hypotézu H2. Celkově létalo dopoledne koridorem průměrně 566 holubů, odpoledne jen o 9 holubů méně. Dopoledne výrazně převládal let směrem z centra (průměrně 404 holubů) nad směrem do centra (235). V odpoledních hodinách poměr zůstal zachován, rozdíl v počtu holubů letících danými směry se však lišil již jen o 87 jedinců. 106

V období před setbou bylo zaznamenáno minimum letících holubů. Oproti tomu při jarních zemědělských pracích už koridor využilo dopoledne průměrně 71 holubů směrem z centra a 43 holubů opačným směrem. Odpoledne se situace změnila, neboť směrem do centra letělo 58 holubů, kdežto směrem z centra o 9 méně. Celkově tedy v období setby létalo dopoledne průměrně více holubů směrem z centra, odpoledne směrem do centra. Po setbě došlo k mírnému snížení počtů letících holubů koridorem. Potravní nabídka v období sklizně výrazně ovlivňuje početnost letících holubů během dne. Oproti předchozímu období došlo k navýšení počtů dopoledne i odpoledne. Koridor dopoledne využilo směrem z centra průměrně 367 holubů, opačným směrem letělo pouze 138 jedinců. V období po sklizni dopoledne létalo směrem z centra průměrně 680 holubů a směrem do centra jen 255. V souhrnu početnost holubů v koridoru závisí na abiotických podmínkách, ročním období a denní době. Hypotéza H1 byla tedy potvrzena. Zjištěné letové koridory Při terénním průzkumu byli opakovaně pozorováni letící holubi také ze stanovišť na Praze 6 a dále na četných místech městského obvodu Prahy 5, např. nedaleko budovy bývalého smíchovského lihovaru, na Barrandovském mostě, v Hlubočepích, Holyni, Slivenci a Zadní Kopanině. Letící holubi kopírovali významné dopravní komunikace. Ve městě létali v hejnech o velikosti 10 – 15 jedinců, v zemědělské krajině se letící hejna postupně početně zvětšovala. Potravní ekologie Z pozorování potravní ekologie holubů Na Knížecí je zřejmé, že zdejší holubi jsou rezidentní, neboť ve městě hledají potravu pouze v dotčené lokalitě. V závislosti na nabídce potravy mimo město a na fázi životního cyklu holubů dochází k rozdělení hejna na dvě skupiny. Jedna skupina setrvává na terminálu a využívá dostupných potravních zdrojů v podobě odpadků, zásypů pečiva a dalších druhů potravy, druhá skupina odlétá mimo město na zemědělské plochy. Početnost a zastoupení jednotlivých holubů v těchto skupinách není konstantní. Městští holubi byli na polích zastiženi celkem 7x. Výskyt označených holubů z Prahy 5 však v těchto hejnech potvrzen nebyl. Z evidence dostupné potravy na terminálu vyplynulo, že intenzivní přikrmování sice tvoří významnou část denního příjmu potravy zdejších holubů, avšak zcela nepokrývá jejich 107

potravní nároky. Tato situace vyvolává potravní migraci mimo město především v období sklizně zemědělských plodin. Zbarvení a výskyt čistokrevných plemen Nejvíce pražských holubů je v běžném divokém modrém zbarvení. V hejnech se v menší míře, zato pravidelně, objevují jedinci červeně plaví pruhoví, stříkaní, holubi ve zbarvení grizzly, modrá straka a nepravidelná straka (tzv. modrý pruhový strak). Výjimečně byli zastiženi holubi v barvě plnobarevně černé a červené kapraté. V jednom případě byli pozorováni holubi ve zbarvení označovaném jako recesivní červená a recesivní bílá. Jedinec v recesivní bílé barvě náleží k čistokrevnému plemenu Benešovský selský holub. Jiná čistokrevná plemena nebyla v hejnech objevena, i když někteří pozorovaní jedinci dosud nesou jisté fenotypové znaky poštovních holubů, případně pražských rejdičů.

108

SEZNAM LITERATURY 1) BAUER, Wilhelm. Chováme holuby. Líbeznice: Víkend, 2010, 91 s. ISBN 978-807433-030-8. 2) BEACH, Reesa. Columba livia (Rock Dove). The Online Guide to the Animals of Trinidad

and

Tobago.

2012.

Dostupné

z:

http://sta.uwi.edu/fst/lifesciences/documents/Columba_livia.pdf 3) BELGUERMI, Ahmed, Dalila BOVET, Anouck PASCAL, Anne-Caroline PRÉVOT-JULLIARD, Michel SAINT JALME, Lauriane RAT-FISCHER a Gérard LEBOUCHER. Pigeons discriminate between human feeders. Animal Cognition. 2011, vol. 14, issue 6. DOI: 10.1007/s10071-011-0420-7. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10071-011-0420-7 4) BUKOVSKÁ, D. a A. BUKOVSKÝ. Holub skalní a opeření potkani. Chovatel. 2010, č. 9. Dostupné z: Http://www.zoofarma.cz/holubi-1/holub-skalni-a-operenipotkani.htm 5) BUREŠ, Jan a Rostislav ZAVADIL. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 6) ČESKO. Zákon na ochranu zvířat proti týrání. In: 246/1992. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.mooncat.cz/Zakon_na_ochranu_zvirat_proti_tyrani.pdf 7) DARWIN, Charles. O vzniku druhů přírodním výběrem. 3. vyd. Překlad Emil Hadač, Alena Hadačová, Hana Marsault-Rejlková. Praha: Academia, 2007, 579 s. ISBN 978-80-200-1492-4. 8) DILKS, P. J. Diet of feral pigeons (Columba livia) in Hawke's Bay, New Zealand. New Zealand Journal of Agricultural Research. 1975, vol. 18, issue 1, s. 87-90. DOI: 10.1080/00288233.1975.10430391. 9) GAGLIARDO, A., C. FILANNINO, P. IOALE, T. PECCHIA, M. WIKELSKI a VALLORTIGARA. Olfactory lateralization in homing pigeons: a GPS study on birds released with unilateral olfactory inputs: a GPS study on birds released with unilateral olfactory inputs. Journal of Experimental Biology. 2011, vol. 214, issue 4, s. 593-598. DOI: 10.1242/jeb.049510. 10) GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. 2. vyd. Praha: Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-802-0014-849. 109

11) GOODWIN, D. Physiology and Behaviour of the pigeon. Behaviour. New York: Academic Press, 1983, 1., s. 285-308. 12) HAAG-WACKERNAGEL, Daniel. Die Taube: vom heiligen Vogel der Liebesgöttin zur Strassentaube. Basel: Schwabe, 1998. 245 s. ISBN 3-7965-1016-7. 13) HASAN H. ORUC. Fungicides: Fungicides and Their Effects on Animals. University of Uludag: InTech, 2010, s. 349-363. ISBN 978-953-307-266-1. 14) HAVLÍN, Jiří et al. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Brázda, 1991. 399 s. ISBN 80-209-0189-2. 15) HAVLÍN, Jiří. Die Flüge der „Stadttauben“ in die Umgebung von Brno. Folia Zoologica. 1979, č. 28, 125–146. 16) CHATELAIN, M., J. GASPARINI, L. JACQUIN a A. FRANTZ. The adaptive function of melanin-based plumage coloration to trace metals. Biology Letters. 2014-03-05, vol. 10, issue 3. DOI: 10.1098/rsbl.2014.0164. Dostupné z: http://rsbl.royalsocietypublishing.org/cgi/doi/10.1098/rsbl.2014.0164 17) JACQUIN, Lisa, P. LENOUVEL, C. HAUSSY, S. DUCATEZ a J. GASPARINI. Melanin-based coloration is related to parasite intensity and cellular immune response in an urban free living bird: the feral pigeon Columba livia. Journal of Avian Biology. 2011, vol. 42, issue 1, s. 11-15. DOI: 10.1111/j.1600048X.2010.05120.x. 18) JANDA, Jiří a Pavel ŘEPA. Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. 1. vyd. Praha: SZN, 1986. 157 s. 19) JOHNSTON a Marian JANIGA. Feral Pigeons. New York: Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-508409-8. 20) KANOV, Štěpán. Telemetrické sledování populace holuba (Columba livia f. domestica) na Karlově náměstí v Praze. Praha, 2011. Diplomové práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 21) KOMÁREK, Stanislav. Pitevní praktikum pro pokročilé. 1. vyd. Praha: Petrov, 2000, 329 s. ISBN 80-722-7069-9. 22) KRAMER, Samuel Noah. Historie začíná v Sumeru: z nejstarších záznamů o projevech lidské kultury. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1961, 279 s.

110

23) KŘEN, J. Pěstování obilnin a výběr odrůd. Metodické listy: Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR. 2011, č. 6. Dostupné z: http://www.eposcr.eu/wpcontent/uploads/2011/04/ML06-Obilniny.pdf 24) LEISS, A. a D. HAAG–WACKERMANN. Variabilität und Bestimmung der Gefiederfärbungen bei der Strassentaube (Columba livia). Ökologie der Vögel. 1999, č. 21, 331–363. 25) LIPP, H. P. et al. Pigeon Homing along Highways and Exits. Current Biology. 2004, č. 14. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0960982204005160 26) LORENZ, Konrad. Základy etologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 27) LUHR, F. J. Země. Praha: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1901-1. 28) MAJZLÍK, Ivan. Chov zvířat I. Praha: Česká zemědělská univerzita, Agronomická fakulta, 2000, 220 s. ISBN 80-213-0641-6. 29) MIKULÁŠOVÁ, Jitka. Sledování početního stavu holuba (Columba livia f. domestica) v transektu Vypich – Malostranské náměstí. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 30) MRŠTÍK, Vojtěch. Holubí plemena a jejich chov. 1. vyd. Praha: VT, 2009, 631 s., ISBN 978-80-903649-3-6. 31) MURTON, R. K., C. F. B. COOMBS a R. J. P. THEARLE. Ecological Studies of the Feral Pigeon Columba livia Var. II. Flock Behaviour and Social Organization. Journal of Applied Ecology. 1972, roč. 9, č. 3, s. 875-889. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2401910 32) NAGY, Máté, Zsuzsa ÁKOS, Dora BIRO a Tamás VICSEK. Hierarchical group dynamics in pigeon flocks. Nature. 2010, vol. 464, issue 7290, s. 890-893. DOI: 10.1038/nature08891.

Dostupné

z:

http://www.nature.com/doifinder/10.1038/nature08891 33) PANGRÁC, E., RAMEŠ, D. a NÁDVORNÍK, P. Holubi: poštovní, domácí a divocí v 21. století. Díl čtvrtý. Česko: s.l., 2011. 224 s. 34) PETROVSKÝ, Miroslav. Naše holubářství. Praha: VT, 2010, 406 s. ISBN 80-9036495-0. 35) PETRŽÍLKA, Slavibor a Milan TYLLER. Holubi. 3. vyd. Ilustrace Alena Čepická. Praha: Aventinum, 2001, 223 s,. ISBN 80-715-1188-9. 111

36) PRIMAS, Karel. Zjišťování početního stavu populace zdivočelého holuba domácího (Columba livia f. domestica) vyletujícího koridorem Motolského údolí a inventarizace početního stavu tohoto druhu v části Motolského údolí, na Arbesově náměstí a na náměstí Kinských v Praze. Praha, 2009. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 37) PŘÍHODA, J., P. SKŘIVAN a M. HRUŠKOVÁ. Cereální chemie a technologie I: cereální chemie, mlýnská technologie, technologie výroby těstovin. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2004. ISBN 80-7080-530-7. 38) RITCHEY, Frances. Dominance-Subordination and Territorial Relationships in the Common Pigeon. Physiological Zoology. 1951, 24., č. 2., s. 167-176. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/30163264 39) ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 512 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-200-0858-6. 40) RÖDL, Pavel, Václav STEJSKAL a Radek AULICKÝ. Certifikovaná metodika pro minimalizaci zdravotních rizik, působených především městskými holuby a ostatními létajícími obratlovci: metodika pro pracovníky v DDD. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby, 2011, 69 s. ISBN 978-80-7427-059-8. 41) ROLLER, Zdeněk a Hana MOTYČKOVÁ. Nezvaní hosté. 1. vyd. Praha: Eso, 1992, 48 s. ISBN 80-901-3210-3. 42) ROSE, E., P. NAGEL a D. HAAG-WACKERNAGEL. Spatio-temporal Use of the Urban Habitat by Feral Pigeons (Columba livia). Behavioral Ecology and Sociobiology. 2005, č. 2. DOI: 10.1007/s00265-006-0162-8. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007/s00265-006-0162-8 43) ROSE, EVA, DANIEL HAAG-WACKERNAGEL a PETER NAGEL. Practical use of GPS-localization of Feral Pigeons Columba livia in the urban environment. Ibis. 2006, vol. 148, issue 2. DOI: 10.1111/j.1474-919X.2006.00499.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1474-919X.2006.00499.x 44) SOL, D., D. M. SANTOS, J. GARCIA a M. CUADRADO. Competition for Food in Urban Pigeons: The Cost of Being Juvenile. The Condor. 1998, č. 2, s. 298-304. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/1370270?uid=3737856&uid=2134&am p;uid=2&uid=70&uid=4&sid=21102951192063 112

45) Studenti sledují červeně označené holubi. Pětka pro vás. 2013, č. 5, s. 32. 46) SVENSSON, L. a GRANT, P. J. Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu: nejobsáhlejší průvodce evropským ptactvem: praktická určovací příručka. 1. české vyd. Praha: Svojtka & Co., 2004. 400 s. ISBN 80-7237-658-6. 47) ŠIMÁNEK, Jakub. Telemetrické sledování populace holuba domácího (Columba livia f. domestica) v pražských ulicích Plzeňská a Mahenova. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. 48) THE KANSAS SCHOOL NATURALIST: Feral pigeons. Emporia: Emporia State University, 1998, vol 45, no 2. ISSN 0022-877X. 49) TODA, Koji a Shigeru WATANABE. Discrimination of moving video images of self by pigeons (Columba livia). Animal Cognition. 2008, vol. 11, issue 4, s. 699705. DOI: 10.1007/s10071-008-0161-4. 50) TYLLER, Milan. Možnosti uplatňování genetiky v holubářské praxi. Chovatel. 2010, č. 10. Dostupné z: http://www.genetikaholubu.estranky.cz/ 51) VESELOVSKÝ, Z. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. ISBN 80200-0857-8. 52) VODRÁŽKA, Z. Biochemie. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0600-1. 53) VRÁBLÍK, František. Poštovní holubi - jak je poznáváme. 1. vyd. České Budějovice: Nakladatelství Jihočeských tiskáren, 1991, 83 s. ISBN 80-900-6011-0.

113

Internetové zdroje: 1) Agrotechnika a pěstování pšenice ozimé. In: Nickerson [online]. 2013 [cit. 201403-21]. Dostupné z: http://www.odrudynickerson.cz/agrotechnika_po.html 2) Český klub chovatelů anglických tipplerů (český KCHT) [online]. 2013 [cit. 201306-10]. Dostupné z: http://www.tipplerklub.cz/ 3) Diagnostika holubích nemocí - první pomoc holubům. In: Český stavák.cz [online]. 2013

[cit.

Dostupné

2014-03-21].

z:

http://clanky.ceskystavak.cz/index_veterinarni_okenko_0003_diagnostika_holubic h_nemoci.html 4) GREGOROVÁ, D. V ptačích zobácích magnetoreceptory nejsou. In: Objective Source

E-Learning

[online].

2012

[cit.

Dostupné

2014-03-22].

z:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=6235 5) Hedges and edges help pigeons learn their way around. In: University of Oxford [online].

2014

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

http://www.ox.ac.uk/media/news_stories/2014/140122.html 6) Hmotnost potravin. In: Enduraining [online]. 2009 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://www.enduraining.com/cze/slovnik/hmotnost-potravin.html 7) HOFMANOVÁ, D. Moření osiv – dobrý start při pěstování obilnin. In: Úroda [online]. 2002 [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: http://uroda.cz/moreni-osiv-dobrystart-pri-pestovani-obilnin/ 8) CHLÉB PŠENIČNO-ŽITNÝ, ŠUMAVA. In: Centrum pro databázi složení potravin

[online].

2013

[cit.

2014-03-28].

Dostupné

z:

http://www.czfcdb.cz/potraviny/?id=195 9) IFAUNA. IFAUNA [online]. 2014 [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: www.ifauna.cz 10) Ječmen jarní. In: Agromanuál.cz [online]. 2003 [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: http://www.agromanual.cz/cz/atlas/plodiny/plodina/jecmen-jarni.html 11) Ječmen

ozimý.

Selgen

[online].

2014

[cit.

2014-03-21].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://selgen.cz/agrotechnicka-doporuceni-2/jecmen-ozimy/ 12) Mapy

Google.

Google

[online].

2014

[cit.

2014-04-17].

https://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl 13) Mapy.cz. Seznam.cz [online]. 2014 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: www.mapy.cz

114

14) MATULA, M. Akrobatičtí holubi, Rakovnický kotrlák, Miroslav Matula [online]. 2014 [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: http://www.kotrlak.estranky.cz/ 15) NOVÁK,

Jiří.

Biolib.cz [online].

2014 [cit.

Dostupné z:

2014-03-28].

http://www.biolib.cz/ 16) Pigeons Show Superior Self-recognition Abilities To Three Year Old Humans. 2008,

ScienceDaily.

June

14.

Dostupné

z:

http://www.sciencedaily.com/releases/2008/06/080613145535.htm 17) PROFI

PRESS.

Úroda

[online].

2014

[cit.

Dostupné

2014-03-21].

z:

http://uroda.cz/ 18) Přehled všech ředitelů. ZOO Praha [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/z-reditelny/prehled-vsech-reditelu 19) Přípravky na ochranu rostlin, hnojiv a osiv. In: Agromanuál.cz [online]. 2003 [cit. Dostupné

2014-03-28].

z:

http://www.agromanual.cz/cz/pripravky/fungicidy/fungicid/celest-025-fs.html 20) Ptáci a mráz. Česká společnost ornitologická [online]. 2012 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2265 21) RÖDL, Pavel. Obecná problematika městských holubů. In: Ústav obecné biologie a genetiky

KBO

[online].

2008

[cit.

Dostupné

2013-06-10].

z:

http://old.lf3.cuni.cz/biologie/ 22) ROHLÍK BÍLÝ. In: Centrum pro databázi složení potravin [online]. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.czfcdb.cz/potraviny/?id=196#tab-2 23) ROHLÍK TUKOVÝ. In: Kalorické tabulky [online]. 2012 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.kaloricketabulky.cz/rohlik-tukovy/ 24) Some features of human face perception are not uniquely human, pigeon study shows.

ScienceDaily.

2011,

April

12.

Dostupné

z:

http://www.sciencedaily.com/releases/2011/04/110411171847.htm 25) TEMELOVÁ, Jana. Jak architektura kompletně změnila obraz Anděla I. Stavební fórum [online]. 2006 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.stavebniforum.cz/cs/article/6988/jak-architektura-kompletne-zmenila-obraz-andela-i/ 26) VAŇATOVÁ, P. Spotřeba mořidel vzroste. In: Úroda [online]. 2002 [cit. 2014-0321]. Dostupné z: http://uroda.cz/spotreba-moridel-vzroste/

115

27) VAŠÍČEK, J. Beaufortova stupnice síly větru. Odbor letecké meteorologie ČHMÚ [online].

2008

[cit.

2014-04-17].

Dostupné

z:

http://old.chmi.cz/meteo/olm/Let_met/beaufort/Beaufortova_stupnice.htm# 28) Veterinární toxikologická databáze: Vettox [online]. 2014 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: https://cit.vfu.cz/vettox/ 29) Why Study Pigeons?: To understand why there are so many colors of feral pigeons. Pigeon

Watch

[online].

2004

[cit.

2014-04-17].

Dostupné

z:

http://wayback.archive.org/web/20080612135033/http://www.birds.cornell.edu/pro grams/urbanbirds/about/ubs_PIWWhyStudyEN.html">http://wayback.archive.org/ web/20080612135033/http://www.birds.cornell.edu/programs/urbanbirds/about/ubs _PIWWhyStudyEN.html

Ústní sdělení: 1) Ing. Zdeněk Štěpán, semenářský inspektor, ÚKZÚZ, 2013. 2) RNDr. Jan Řezníček, Ph.D., KBEV, PedF UK v Praze, 2013. 3) Miroslav Matula, holubář, 2013. 4) Ing. Juraj Kafka, člen Standardové komise ÚOK chovatelů okrasných a užitkových holubů, 2014. 5) Ing. František Herc, posuzovatel holubů, Základní organizace chovatelů poštovních holubů v Praze, 2013 Fotografická dokumentace: Jiří Štěpán, 2013, obrázek č. 11. RNDr. Petr Blažka, 2013, obrázek č. 1, 12 a 13. Vladimír Dráb, 2013, obrázek č. 7.

116

Seznam tabulek, diagramů, grafů a obrázků Seznam tabulek Tabulka č. 1: Nejčastější zbarvení městských holubů a jejich popis. Tabulka č. 2: Složení potravy ve volatech polních a poštovních holubů. Tabulka č. 3: Zastoupení chemických látek ve 100 g rohlíku (jedlého podílu). Tabulka č. 4: Zastoupení chemických látek ve 100 g chleba Šumava (jedlého podílu). Tabulka č. 5: Období zemědělských činností. Tabulka č. 6: Základní hodnoty pro průměrné, maximální a minimální počty holubů v lokalitách Smíchovské nádraží a Na Knížecí. Tabulka č. 7: Průměrné a maximální zjištěné počty holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na ročním období. Tabulka č. 8: Průměrné a maximální počty holubů v jednotlivých lokalitách v závislosti na nabídce potravy za městem. Tabulka č. 9: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží dopoledne a odpoledne. Tabulka č. 10: Průměrné a maximální počty holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na teplotě vzduchu. Tabulka č. 11: Průměrné a maximální zjištěné počty holubů v jednotlivých lokalitách v závislosti na oblačnosti a srážkách. Tabulka č. 12: Zásypy krmiva v lokalitě Na Knížecí. Tabulka č. 13: Hmotnosti vybraných druhů potravin. Tabulka č. 14: Zastoupení jednotlivých zbarvení holubů v lokalitě Na Knížecí. Tabulka č. 15: Maximální a průměrné počty holubů letících směrem z centra, do centra a celkově koridorem v období od 16. července 2012 do 16. listopadu 2013. Tabulka č. 16: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v obou směrech v závislosti na oblačnosti a srážkách. Tabulka č. 17: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v závislosti na teplotě vzduchu. Tabulka č. 18: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a celkově koridorem v různá roční období.

117

Tabulka č. 19: Průměrné a maximální počty holubů letících z centra, do centra a koridorem v závislosti na potravní nabídce mimo město. Tabulka č. 20: Průměrné a maximální počty holubů letících směrem z centra, do centra a koridorem v závislosti na části dne. Tabulka č. 21: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne před obdobím jarní setby. Tabulka č. 22: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období jarní setby. Tabulka č. 23: Počet holubů letících koridorem při konkrétních pozorováních v období po jarní setbě. Tabulka č. 24: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období sklizně zemědělských plodin. Tabulka č. 25: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne po období sklizně. Tabulka č. 26: Souřadnice stanovišť v Radlickém údolí a navazujícím území. Tabulka č. 27: Souřadnice stanovišť pro pozorování letových tras holubů v jihozápadní části Prahy. Tabulka č. 28: Souřadnice stanovišť pro pozorování letových tras holubů v severozápadní části Prahy. Tabulka č. 29: Přehled o výskytu holubů na polích u Třebonic, Jinonic a Slivence v období setby. Tabulka č. 30: Přehled o výskytu holubů na polích v okolí Třebonic, Jinonic a Slivence po období jarní setby. Tabulka č. 31: Přehled o výskytu holubů na polích v okolí Třebonic, Jinočan, Jinonic, Lochkova a Slivence po období jarní setby. Tabulka č. 32: Zbarvení, kresba a vzorky holubů z vybraných lokalit v Praze.

118

Seznam diagramů Diagram č. 1: Srovnání průměrného, maximálního a minimálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží. Diagram č. 2: Srovnání průměrného počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v různá roční období. Diagram č. 3: Srovnání průměrného počtu holubů v lokalitě Na Knížecí v různá období zemědělské činnosti. Diagram č. 4: Srovnání maximálního počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží v závislosti na teplotě vzduchu. Diagram č. 5: Srovnání maximálních počtů holubů v obou lokalitách při různých stupních oblačnosti a srážkách. Diagram č. 6: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem. Diagram č. 7: Srovnání průměrného počtu holubů letících koridorem při různých stupních oblačnosti a srážkách. Diagram č. 8: Srovnání průměrných a maximálních počtů holubů dopoledne a odpoledne. Diagram č. 9: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období jarní setby. Diagram č. 10: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období sklizně. Diagram č. 11: Srovnání průměrného a maximálního počtu holubů letících koridorem dopoledne a odpoledne v období po sklizni. Seznam grafů Graf č. 1: Závislost průměrného počtu holubů v lokalitách Na Knížecí a Smíchovské nádraží na ročním období. Graf č. 2: Závislost průměrného počtu letících holubů na teplotě vzduchu. Graf č. 3: Závislost průměrného počtu letících holubů na ročním období. Graf č. 4: Závislost průměrného počtu holubů na potravní nabídce mimo město v různých obdobích zemědělské činnosti.

119

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Holub modrý kapratý s křídelní značkou, Na Knížecí. Obrázek č. 2: Stanoviště pozorování letových tras holubů v koridoru Radlického údolí a v navazujícím území. Obrázek č. 3: Stanoviště pozorování letových tras holubů v jihozápadní části Prahy. Obrázek č. 4: Stanoviště pozorování letových tras holubů v severozápadní části Prahy. Obrázek č. 5: Záznam trasy pozorování ze dne 17. dubna 2013. Obrázek č. 6: Místo výskytu početného holubího hejna na poli u Třebonic 28. dubna 2013. Obrázek č. 7: Hejno holubů na poli u Třebonic. Obrázek č. 8: Záznam trasy pozorování ze dne 29. dubna 2013 na poli v Třebonicích. Obrázek č. 9: Záznam trasy pozorování ze dne 7. srpna 2013 na polích ve Slivenci, Lochkově a Třebonicích. Obrázek č. 10: Záznam trasy pozorování ze dne 1. září 2013 na polích v okolí Třebonic, Jinočan a Ořechu. Obrázek č. 11: Benešovský selský holub v recesivním bílém zbarvení, Alšovo nábřeží. Obrázek č. 12: Stříkaný holub s chybějícím prstem na pravé končetině, Staroměstské náměstí. Obrázek č. 13: Holub v recesivní červené na Václavském náměstí.

120

Seznam příloh Příloha č. I: Souhrnné hodnoty pro počty holubů v lokalitě Na Knížecí. Příloha č. II: Souhrnné hodnoty pro počty holubů v lokalitě Smíchovské nádraží. Příloha č. III: Souhrnné hodnoty pro počty holubů letících koridorem Radlického údolí. Příloha č. IV: Směr letu holubů koridorem Radlického údolí vyjádřený v procentech pro jednotlivá pozorování. Příloha č. V: Srovnání maximálních počtů holubů v lokalitě Na Knížecí v různých obdobích zemědělské činnosti. Příloha č. VI: Variabilita vybraných zbarvení holubů v Praze.

121

Příloha č. I Souhrnné hodnoty pro počty holubů v lokalitě Na Knížecí. Pozorování č.

Datum

Čas

Oblačnost

Teplota vzduchu (°C)

Celkový počet holubů

Počet označených holubů

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42

16. 7. 2012 14. 8. 2012 24. 8. 2012 17. 9. 2012 5. 1. 2013 6. 2. 2013 13. 2. 2013 16. 2. 2013 17. 2. 2013 18. 2.2013 19. 2. 2013 22. 2. 2013 22. 2. 2013 23. 2. 2013 27. 2. 2013 6. 3. 2013 29. 3. 2013 2. 4. 2013 2. 4. 2013 6. 4. 2013 17. 4. 2013 21. 4. 2013 25. 4. 2013 3. 5. 2013 4. 5. 2013 5. 5. 2013 8. 5. 2013 15. 5. 2013 16. 5. 2013 8. 6. 2013 25. 7. 2013 10. 8. 2013 11. 8. 2013 21. 8. 2013 22. 8. 2013 23. 8. 2013 2. 9. 2013 3. 9. 2013 11. 9. 2013 28. 9. 2013 17. 10. 2013 26. 10. 2013

9.30 9.30 9.30 12.30 9.30 13,15 14.00-15.30 8.35-10.15 9.00-10.15 9.00-10.15 8.00-9.30 7.30-8.40 18.00 6.30-8.30 8.00-10.00 6.00-8.00 6.00-7.15 6.00 17.00 6.30-7.30 7.30 7.15 12.15 16.00 17.00 17.00 9.30 13.15 14.00 9.30 17.00 17.00 17.00 14.30 17.00 17.00 17.00 17.00 17.00 17.00 17.00 17.00

oblačno jasno zataženo oblačno zataženo zataženo zataženo zataženo zataženo zataženo sněžení zataženo zataženo sněžení zataženo polojasno polojasno zataženo zataženo zataženo zataženo jasno jasno déšť zataženo oblačno oblačno jasno zataženo oblačno zataženo oblačno zataženo oblačno zataženo oblačno zataženo zataženo zataženo polojasno zataženo zataženo

20 26 17 21 4 4 0 2 2 2 0 -8 -5 -3 1 5 5 1 3 4 7 10 24 11 14 18 15 22 23 20 24 23 22 20 20 22 17 19 15 13 12 22

19 24 20 30 39 32 42 35 45 43 18 19 17 17 42 32 30 15 8 22 23 11 26 15 23 13 18 30 30 25 14 11 11 26 21 18 20 17 17 36 10 13

4 (odchyt) 2 (odchyt) 2 2 3 5 2 3 1 0 0 2 2 1 2 2 2 3 2 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0

Příloha č. II Souhrnné hodnoty pro počty holubů v lokalitě Smíchovské nádraží. Pozorování č.

Datum

Čas

Oblačnost

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25

16. 7. 2012 14. 8. 2012 24. 8. 2012 17. 9. 2012 5. 1. 2013 6. 2. 2013 13. 2. 2013 16. 2. 2013 17. 2. 2013 18. 2. 2013 19. 2. 2013 22. 2. 2013 27. 2. 2013 6. 3. 2013 29. 3. 2013 2. 4. 2013 6. 4. 2013 17. 4. 2013 21. 4. 2013 25. 4. 2013 3. 5. 2013 4. 5. 2013 5. 5. 2013 8. 5. 2013 15. 5. 2013

9.15 9.15 9.15 12.15 9.15 13.00 15.45 8.15 8.45 8.45 7.45 7.15 7.45 9.30 7.30 7.00 7.45 7.45 7.30 12.30 16.15 17.15 17.15 9.15 13.00

oblačno jasno zataženo oblačno zataženo zataženo zataženo zataženo zataženo zataženo zataženo sněžení zataženo polojasno polojasno zataženo zataženo zataženo jasno jasno déšť zataženo oblačno oblačno jasno

Teplota vzduchu (°C) 20 26 17 21 4 4 0 2 2 2 0 -8 1 10 5 3 4 7 10 24 11 14 18 15 22

Počet holubů 5 10 11 5 23 25 24 21 19 17 25 23 19 15 15 17 13 15 5 0 0 7 4 9 2

Příloha č. III Souhrnné hodnoty pro počty holubů letících koridorem Radlického údolí. Teplota Směr Směr vzduchu z do (°C) centra centra

Pozorování č.

Datum

Čas

Počasí

1

16. 7. 2012

10.00-11.00

oblačno

20

113

52

165

2

14. 8. 2012

10.00-11.00

jasno

27

460

122

582

3

24. 8. 2012

10.00-11.00

zataženo

19

1323

532

1855

4

17. 9. 2012

13.00-14.00

oblačno

21

975

902

1877

5

5. 1. 2013

10.00-11.00

zataženo

9

0

12

12

6

6. 2. 2013

13.30-14.30

zataženo

4

23

0

23

7

13. 2. 2013

12.30-13.30

zataženo

0

0

0

0

8

22. 2. 2013

13.30-14.30

zataženo

-5

30

0

30

9

27. 2. 2013

10.15-11.15

zataženo

3

0

0

0

10

6. 3. 2013

8.15-9.15

polojasno

7

13

0

13

11

9. 3. 2013

14.00-15.00

déšť

10

15

6

21

12

12. 3. 2013

14.00-15.00

zataženo

1

12

23

35

13

16. 3. 2013

14.00-15.00

jasno

7

36

34

70

14

20. 3. 2013

9.00-10.00

polojasno

9

60

29

89

15

26. 3. 2013

9.00-10.00

zataženo

0

64

31

95

16

29. 3. 2013

13.30-14.30

polojasno

7

58

75

133

17

2. 4. 2013

15.45-16.45

zataženo

3

0

40

40

18

6. 4. 2013

8.00-9.00

zataženo

4

72

52

124

19

9. 4. 2013

9.00-10.00

zataženo

7

82

65

147

20

16. 4. 2013

10.00-11.00

oblačno

20

132

81

213

21

22. 4. 2013

14.00-15.00

oblačno

18

147

76

223

22

25. 4. 2013

14.30-15.30

déšť

11

75

154

229

23

8. 5. 2013

10.00-11.00

oblačno

22

112

35

147

24

15. 5. 2013

13.30-14.30

jasno

22

0

42

42

25

8. 6. 2013

10.00-11.00

oblačno

26

0

0

0

26

25. 7. 2013

15.00-16.00

zataženo

24

94

321

415

27

1. 8. 2013

10.00-11.00

polojasno

26

723

335

1058

Koridor

28

10. 8. 2013

15.00-16.00

oblačno

23

550

496

1046

29

21. 8. 2013

11.30-12.30

zataženo

20

2354

724

3078

30

3. 9. 2013

15.00-16.00

zataženo

19

2060

930

2990

31

11. 9. 2013

15.00-16.00

zataženo

15

1103

1021

2124

32

28. 9. 2013

15.00-16.00

polojasno

13

506

235

741

33

4. 10. 2013

10.00-11.00

oblačno

12

547

113

660

34

19. 10. 2013

10.00-11.00

polojasno

13

813

397

1210

35

2. 11. 2013

14.00-15.00

déšť

11

0

0

0

36

16. 11. 2013

14.00-15.00

oblačno

9

432

110

542

Příloha č. IV Směr letu holubů koridorem Radlického údolí vyjádřený v procentech pro jednotlivá pozorování. Datum 16. 7. 2012 14. 8. 2012 24. 8. 2012 17. 9. 2012 5. 1. 2013 6. 2. 2013 13. 2. 2013 22. 2. 2013 27. 2. 2013 6. 3. 2013 9. 3. 2013 12. 3. 2013 16. 3. 2013 20. 3. 2013 26. 3. 2013 29. 3. 2013 2. 4. 2013 3. 5. 2013 8. 5. 2013 15. 5. 2013 8. 6. 2013 25. 7. 2013 1. 8. 2013 10. 8. 2013 21. 8. 2013 3. 9. 2013 11. 9. 2013 28. 9. 2013 4. 10 2013 19. 10. 2013 2. 11. 2013 16. 11. 2013

Z centra (%) 68,48 79,04 71,32 51,94 0,00 100,00 0,00 100,00 0,00 100,00 71,43 34,29 51,43 67,42 67,37 43,61 0,00 32,75 76,19 0,00 0,00 22,65 68,34 52,58 76,48 68,90 51,93 68,29 82,88 67,19 0,00 79,70

Do centra (%) 31,52 20,96 28,68 48,06 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 28,57 65,71 48,57 32,58 32,63 56,39 100,00 67,25 23,81 100,00 0,00 77,35 31,66 47,42 23,52 31,10 48,07 31,71 17,12 32,81 0,00 20,30

Příloha č. V Srovnání maximálních počtů holubů v lokalitě Na Knížecí v různých obdobích zemědělské činnosti.

Příloha č. VI

Holub modrý tmavě kapratý s nekrózou prstu od omotané nitě, Pražský hrad. Foto Blažka, 2013.

Modrý bělouš (grizzly), Karlovo náměstí. Foto Blažka, 2013.

Modrá tmavá straka, samec v dobré kondici, Staroměstské náměstí. Foto Blažka, 2013.

Modrá straka (kamzl), Výtoň. Foto Štěpán, 2013.

Modrý pruhový strak, Vodičkova ulice. Foto Blažka, 2013.