UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií Katedra sociologie
Kateřina Podhorská
Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? Bakalářská práce
Praha 2009
Autorka práce: Kateřina Podhorská Vedoucí práce: Martin Hájek, PhD. Oponent práce: Datum obhajoby: červen 2009 Hodnocení:
2
Bibliografický záznam PODHORSKÁ, Kateřina. Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, 2008. 45 s. Vedoucí bakalářské práce Martin Hájek, PhD.
Abstrakt Bakalářská práce „Ašramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití?“ pojednává o ašramech na území České republiky a definuje je jako duchovní centra, která mají kořeny v hinduistickém nábožensko-sociálním systému. Práce je založena na kvalitativním výzkumu, jehož hlavními zdroji dat jsou polostrukturované rozhovory. První část práce přináší přehled sociologických pohledů na náboženství a věnuje se postavení náboženství v současné západní a české společnosti. Druhá část práce se pak věnuje popisu ašramů, které fungují jako místa pro fyzický a mentální odpočinek a nabízejí vhodné podmínky k práci na duchovním rozvoji jedince. Činnost ašramů je zaštítěna neziskovými organizacemi a u jejich zrodu stojí osobnost gurua reprezentující hinduistický, jogínský či buddhistický přístup ke světu. Práce se též věnuje nalézání všem ašramům společných charakteristik a zkoumá také důvod existence ašramů na území České republiky. Tím je snaha nabídnout alternativu ke způsobu života moderní společnosti. Práce také usiluje o nalezení všem ašramům společné vývojové trajektorie a zkoumá, zda tato centra mají tendence expandovat a programově šířit ideje nauk, které reprezentují, nebo zda na území České republiky „jen“ existují bez expanzivních záměrů.
Abstract The bachelor work „Ashrams in the Czech Republic: expansion or fighting for survival?“ is about ashrams in the Czech Republic which are defined as spiritual centers with origin in Hinduism religion- social system. The article is based on qualitative research based on qualitative interviews. The first part of the article includes some sociological views on religion and
surveys a position of religion in west and Czech society. The
second part describes the phenomena of ashrams, which act as places for physical and mental rest and offer suitable conditions for personal spiritual progress. Ashrams work under non- profit- organizations. The personality of guru played an important role when founding ashrams. Guru represents hinduistic, yogic or buddhistic style of life. The article is finding
common characterizations to all ashrams and inspects
reasons for their
existence in the Czech Republic. That is to offer an alternative way of life to the modern 3
one in our society. The article is making an effort to find an evolution curve common to all ashrams. The work tries to find out whether ashrams intend to expand and spread their ideology or they just exist with no such purpose.
Klíčová slova Ašram, hinduismus, buddhismus, jóga, Hnutí Haré Krišna, guru, ekologie, vegetariánství, kvalitativní výzkum.
Keywords Ashram, Hinduism, Buddhism, Yoga, Hare Krishna Movement, Guru, environmentalism, vegetarianism, qualitative research.
4
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti i pro účely výzkumu a studia.
V Praze dne 18. 5. 2009
Kateřina Podhorská
5
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Martinu Hájkovi, PhD. za konzultace k mé práci a lidem, kteří mi poskytli rozhovory, díky nimž jsem pro její vypracování získala cenné informace.
6
Obsah Úvodem ................................................................................................................................. 9 1. Teoretický kontext práce .................................................................................................... 9 1.1.
Náboženství v moderní společnosti- sociologické teorie ......................................... 9
1.1.1. Max Weber ......................................................................................................... 10 1.1.2. Thomas O´Dea ................................................................................................... 11 1.1.3. Thomas Luckmann ............................................................................................. 11 1.1.4. José Casanova ................................................................................................... 12 1.2.
Východní náboženství na Západě......................................................................... 13
1.3.
Náboženská situace v České republice ................................................................ 13
1.4.
Výzkumné otázky.................................................................................................. 14
2. Metodologie ..................................................................................................................... 15 2.1. Vymezení pojmu ašram ............................................................................................. 15 2.2. Výběr ašramů ............................................................................................................ 16 2.3. Navázání komunikace s ašramy ................................................................................ 17 2.4. Data .......................................................................................................................... 17 3. Analytická část ................................................................................................................. 18 3.1. Vymezení tradic, ze kterých pocházejí naše ašramy ................................................. 18 3.1.1. Hinduismus......................................................................................................... 18 3.1.2. Théravádový buddhismus ................................................................................... 19 3.2. Osobnosti stojící u zrodu našich ašramů ................................................................... 20 3.2.1. Paramhans Svámí Mahéšvaránanda .................................................................. 20 3.2.2. Šrí Tatháta.......................................................................................................... 21 3.2.3. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda...................................................................... 22 3.2.4. Bhante Y. Wimala ............................................................................................... 22 3.3. Popis ašramů ............................................................................................................ 23 3.3.1. Maháprabhudíp ášram........................................................................................ 23 3.3.2. Šrí Dévpuridží ašram .......................................................................................... 25 3.3.3. Šrí Tatháta ašram ............................................................................................... 27 3.3.4. Farma Krišnův dvůr ............................................................................................ 29 3.3.5. Buddhistické meditační centrum Samadhi .......................................................... 32 3.4. Faktory vývoje ........................................................................................................... 34 3.4.1. Potravinová soběstačnost ašramů ...................................................................... 34 7
3.4.2. Finanční zdroje ašramů ...................................................................................... 36 3.4.3. Nabídka programů pro veřejnost ........................................................................ 38 3.4.4. Mezinárodní postavení gurua ............................................................................. 39 3.4.5. Oddanost guruovi ............................................................................................... 39 3.5. Charakteristiky společné všem ašramům .................................................................. 40 3.5.1. Pravidla .............................................................................................................. 40 3.5.2. Vegetariánství.................................................................................................... 41 3.5.3. Ekologické zemědělství ...................................................................................... 41 3.5.4. Důvody existence ašramů .................................................................................. 42 3.6. Specifika některých ašramů....................................................................................... 44 3.6.1. Buddhistické meditační centrum Samadhi .......................................................... 44 3.6.2. Farma Krišnův dvůr ............................................................................................ 44 3.6.3. Šrí Dévpuridží a Maháprabhudím ašram ............................................................ 45 3.7. Shrnutí faktorů ovlivňujících vývoj ašramů ................................................................. 46 3.8. Výstupy analýzy ........................................................................................................ 47 3.8.1. Vývojová křivka................................................................................................... 47 3.8.2. Umístění jednotlivých ašramů na křivku .............................................................. 48 3.8.3. Důvody neumístění ašramu Šrí Dévpuridží na křivku.......................................... 50 3.8.4. Přítomnost centra na křivce versus kvalita umožněného poznání ....................... 51 4. Závěr................................................................................................................................ 52 Resumé ............................................................................................................................... 54 Summary ............................................................................................................................. 54 Použité prameny a literatura: ............................................................................................... 55 Seznam příloh: ..................................................................................................................... 56 Přílohy: ................................................................................................................................. 57
8
Úvodem Česká republika patří k zemím, které mají základy svého politického, společenského a kulturního vývoje v křesťanském náboženství, které si zde po dlouhou dobu udržovalo výsadní postavení. Přesto je dnes řazena k nejvíce ateistickým státům Evropy. Došlo zde k oddělení náboženství od státní sféry a jeho vliv na určování směru vývoje společnosti ztrácí na síle. Přesto zde našly vhodné prostředí pro svou existenci východní náboženské systémy, které si především v průběhu 90. let 20. století zajistily pevné místo v české společnosti. Ve své bakalářské práci se budu zabývat ašramy na území České republiky, jakožto reprezentanty východních náboženství,
konkrétně hinduismu a buddhismu, na území
utvářeném zcela odlišnou náboženskou tradicí, než ze kterých tato instituce vzešla. Došlo zde k fenoménu přenosu prvku indické kultury- instituce ašramu- na území reprezentující kulturu křesťanskou. Cílem této práce je tedy popsat prvek ašramu v jeho současné podobě, jak se vyvíjí, a snažit se zachytit faktory, které jeho vývoj ovlivňují. Práce se věnuje i společným charakteristikám těchto center. Práce má přinést odpověď na otázku, zda tato centra mají expanzivní charakter, tedy zda programově vyvíjejí snahu o šíření svého učení mezi co největší počet jedinců, nebo zda zde pouze koexistují vedle dalších alternativ k modernímu způsobu života. Odpověď na tyto otázky má přinést analýza faktorů existence ašramů, která je založená na kvalitativních datech získaných prostřednictvím rozhovorů, pozorování a studiu literatury. První část práce uvádí některé přístupy sociologie k náboženství a seznamuje s postavením náboženství v západní společnosti a konkrétně v České republice. Ve druhé části se zabývám způsobem získávání dat a pokládám zde definici ašramu. Třetí část se zabývá samotnou analýzou, která má odhalit vývojové faktory, jejichž pomocí bude možné odpovědět na výzkumnou otázku, kterou je celá práce pojmenovaná, a na níž odpovím v závěru práce.
1. Teoretický kontext práce
1.1. Náboženství v moderní společnosti- sociologické teorie Náboženství má v sociologii bezesporu svůj význam a nemělo by v ní být opomíjeno. Již klasikové sociologie (Durkheim, Weber, Marx a další) ho považovali za jednu 9
z hybných sil vývoje společnosti, snažili se objasnit důvody jeho existence, jeho vztah ke společnosti či vztah společnosti k náboženství a jeho roli v ní. V této kapitole se budu zabývat vybranými sociologickými teoriemi náboženství. Teorii Maxe Webera jsem vybrala jako reprezentanta klasických teorií a také proto, že jeho teorie ukazuje, jak zásadní mělo náboženství vliv na utváření moderní kapitalistické společnosti. Ostatní teorie se zabývají procesy aktuálními pro druhou polovinu 20. století, jenž se také vztahují k tématu této práce. 1.1.1. Max Weber Max Weber se náboženství věnoval v několika svých pracích. Nejznámější je jeho Protestantská etika a duch kapitalismu. Důležitou prací z oblasti náboženství jsou též Sebrané stati k sociologii náboženství. V Protestantské etice se Weber věnuje vzniku západní moderní kapitalistické společnosti. Ta vznikla propojením ekonomického a etického myšlení [Lužný 1999: 43], které vychází z protestantské kalvínské věrouky a anglického puritanismu. V praxi to znamená, že se kapitalisté snaží o dosahování co největších zisků, avšak toto nahromaděné bohatství není promrháno nespoutaným hýřením a způsobem života, ale je spořeno a používáno do dalších investic. Weber tento jev nazývá „odložená spotřeba“. Hromadění bohatství se tak stalo samotným cílem života [Lužný 1999: 43]. Kapitalista zároveň přísně dodržuje křesťanskou morálku a ctnostný život, neboť to, že se mu daří považuje jako znamení od Boha, že bude po smrti spasen. Tento přístup se tak diametrálně odlišuje od životního přístupu tradičního člověka, který se snaží získat jen tolik, aby byl schopen uspokojit své základní potřeby. Cílem života tradičního člověka je prosté žití [Nešpor, Lužný 2007: 58]. Při práci na Protestantské etice Weber analyzoval i jiné náboženské systémy, jejichž společným významným faktorem, ovlivňujícím charakter náboženství, je příslušnost ke společenské vrstvě. Podle Webera tak v každém systému určitá společenská vrstva zformulovala jeho hospodářskou etiku, zajišťovala společenský řád i náboženský rit. Pro Webera je důležitý proces racionalizace, který se projevuje (nejen) v podobě asketického chování západního kapitalisty. Veškeré jeho chování je racionální právě proto, že musí být v souladu s Boží vůlí a je tak plně uvědomované a systematické. Během vývoje tak dochází k šíření čistě technického řešení problémů a kalkulace za současného vymaňování se z vlivu magie, ve které, na rozdíl od náboženství, může být nadpřirozená síla člověkem přinucena ke službě a to prostřednictvím obětí či rituálů. Weber tento proces nazývá „odkouzlení světa“ [Lužný 1999: 52- 53].
10
1.1.2. Thomas O´Dea Thomas O´Dea vychází ze strukturálně funkcionalistické koncepce náhledu na společnost a v rámci systému tak zkoumá funkce náboženství a náboženských institucí. Náboženství je tak jednou z forem institucionalizovaného lidského jednání, které přežilo v běhu lidských dějin a proto musí plnit určité funkce. Náboženství poskytuje pocit bezpečí, legitimizuje společenské normy a podporuje skupinovou disciplínu, čímž přispívá k sociálnímu řádu a sociální kontrole. Plní tak integrační funkci tím, že vede k takovému jednání, které je v souladu s cíli společnosti. Proto vidí ve všech jednáních jdoucích proti náboženství narušování sociálního systému [Lužný 1999: 67- 68]. O´Dea se ve svém díle zabývá procesem sekularizace, který vychází právě z racionalizace a desakralizace. Ty přinášejí logické myšlení namísto symbolického a emocionálního výkladu světa, který tak vrhají do sféry privátních záležitostí člověka. Náboženství tak ztrácí své integrační a kontrolní funkce [Lužný 1999: 70]. Později se však ukázalo, že sekularizace probíhá spíše teoreticky a její charakteristiky platí jen pro západní Evropu. A tak se od 80. let 20. století začíná hovořit o takzvané „desekularizaci světa“ spočívající v novém vstupu náboženství do veřejného prostoru [Nešpor, Lužný 2007: 84]. 1.1.3. Thomas Luckmann Thomas Luckmann spatřuje problém dosavadní sociologie náboženství v její orientaci pouze
na
církevní
religiozitu
a
identifikování
náboženství
s církví,
tedy
s institucionalizovanou formou religiozity. V moderní industriální společnosti však dochází k jejímu oslabování, které je podporováno mimo jiné konzervativností církevních organizací či demonopolizací náboženského trhu, který nabízí široký výběr náboženských forem.
Důsledkem
této
identifikace
je
mylné
přesvědčení,
že
v industriálních
společnostech dochází k úpadku náboženství. Proto Luckmann hledá odpověď na otázku zda existuje forma náboženství, která nahrazuje církevní religiozitu. Každý jednotlivec si v průběhu socializace internalizuje objektivní systémy významů a tvoří tak svůj světový názor, který odpovídá určitému sociálnímu řádu, pro člověka přestavuje objektivní i subjektivní realitu a je pro něj stabilním sociálním faktem. Jeho součástí je takzvaný posvátný kosmos, definovaný jako posvátno, které je odlišné od každodenní konkrétnosti a profánnosti. Tento kosmos utváří část objektivní sociální reality, která však nemá žádnou institucionální základnu. Jako část světového názoru kosmos prostupuje všemi institucemi. V archaických společnostech je náboženství rozptýleno po všech institucích a posvátný kosmos je tak s nimi spjat.
11
V moderní společnosti však došlo k monopolizaci náboženství jedinou institucí a náboženství se tak ze všech ostatních institucí vytratilo a bylo od nich viditelně odděleno. Církev jako jediná náboženská instituce ve společnosti standardizuje oficiální model posvátného kosmu, avšak již nemá monopol na náboženství a pozbyla kontroly nad životy jednotlivců. Tento oficiální model náboženství dostatečně nereflektuje individuální religiozitu, jíž si člověk postupně nahradil absenci náboženství v ostatních institucích. Tak se náboženství stává subjektivní záležitostí, která nepodléhá kontrole veřejných institucí. Tato privatizovaná forma náboženství ve společnosti převažuje. Posvátný kosmos je tak složen z mnoha systémů významů, které má člověk možnost internalizovat díky demonopolizaci náboženského trhu. Ten nabízí mnoho církví, nových náboženství, psychologií a podobně a oficiální model náboženství je jen jednou z těchto možností. Jelikož má člověk potřebu svou biologickou existenci neustále transcendovat, v moderní společnosti tak činí prostřednictvím individuálního posvátného kosmu, který si sám vytváří. Luckmann tento jev nazývá malé transcendence [Lužný 1999: 78- 80]. 1.1.4. José Casanova José Casanova je autorem teorie deprivatizace náboženství, čímž rozumí opětovný průnik náboženství do veřejného prostoru probíhající v 80. letech 20. století. Podle něj se na novém vstupu náboženství do veřejné sféry například nová náboženská hnutí či politické konflikty spojené s působením náboženství (například politizace islámu) podílejí jen minimálně. Hlavní příčinou deprivatizace náboženství je odmítnutí různých náboženských tradic akceptovat privatizované role, které jim přisoudili právě teoretikové sekularizace a modernizace. Deprivatizace je globálním jevem, neboť o právo zasahovat do veřejných záležitostí usilují všechny velké náboženské tradice, od judaismu a křesťanství přes islám k hinduismu a buddhismu [Lužný 1999: 108]. „Jádrem teorie sekularizace, která zůstává v platnosti, je podle něj (rozuměj Casanovypozn. autorky) pojmové uchopení procesů společenské modernizace jako procesů funkcionální diferenciace a emancipace sekulárních sfér od sféry náboženství“ [Lužný 1999: 110]. Náboženství však může veřejně fungovat v moderní společnosti, pokud toleruje její základní práva, jimiž jsou především právo na svobodu vyznání a právo na soukromí. Náboženství vstupuje do veřejného sektoru mimo jiné proto, aby zabránilo státu a trhu fungovat podle svých vlastních norem, které neberou ohledy na tradiční morální hodnoty, a aby „zdůrazňovalo princip společného blaha proti individualistickým moderním liberálním teoriím, které společné blaho redukují na pouhý souhrn individuálních voleb“ [Lužný 1999: 110- 113].
12
1.2. Východní náboženství na Západě1 Evropa jako reprezentant křesťanského světonázoru se s východními náboženskými systémy setkávala od pradávna, například prostřednictvím obchodníků, mnohem později pak například díky rozvoji kolonialismu. K jedněm z významnějších styků křesťanství s východními tradicemi došlo v 16. a 17. století, kdy křesťanští misionáři tyto nauky studovali a podávali o nich zprávy do své vlasti. Například myšlenky hinduismu se později dobře šíří díky tomu, že někteří indičtí autoři studují v Evropě a své texty píší anglicky. První spisy východních moudrostí se tak na Západ dostaly počátkem 20. století, například v podobě spisů bengálského autora Rabíndranátha Thákura [Štampach 1999: 87]. Silný příval východních nauk je také spojen se vznikem nových náboženských hnutí od 60. let 20. století, především ve Spojených státech amerických. Těmto hnutím ke vzniku a rychlému nárůstu napomohl proces kontrakultury reagující na krizi legitimity institucí jako je stát či církev. Také došlo k propuknutí konfliktu individualismu a biblických tradic, kdy žádný z nich již neposkytoval vhodný výklad individuální i celospolečenské existence. Přestože tato hnutí vzbudila na veřejnosti velké diskuse, v celkovém pohledu vzbudila osobní zájem u malého počtu jednotlivců [Lužný 1997: 31- 32]. V současné době tato hnutí pozbývají svou původní radikalitu a (většinou) nekonfliktně fungují v občanské společnosti. Nutno podotknout, že tato nová hnutí čerpala i z křesťanských či judaistických tradic. Východní náboženské systémy v současnosti mají v západních společnostech své pevné postavení, nekonfliktně koexistují vedle křesťanství a jejich reprezentanti přispívají k mezináboženským dialogům, nabízejí řešení globálních ekologických či sociálních problémů.
1.3. Náboženská situace v České republice V České republice k výše zmíněnému procesu kontrakultury díky odlišnému společensko- politickému klimatu nedošlo a obecně je naše země řazena vedle Švédska a Estonska mezi nejvíce ateistické2. Dle Sčítání lidu, domů a bytů3 (dále jen Sčítání)
1
Pojem Západ, západní v této práci používám pro euro- americký kulturní okruh charakterizovaný jako kapitalistický a materiální. 2 Halík, Tomáš. 2000. „Katolická církev v České republice po roce 1989.“ Uveřejněno ve sborníku Společnost v přerodu. Češi ve 20.století. Praha: Masarykův ústav ČSAV. S. 144-158. [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z:
. 3 Data poskytuje Český statistický úřad.
13
v roce 1991 zaškrtlo kolonku „bez vyznání“ 39,9 % obyvatel, v roce 2001 tak učinilo již 59 % obyvatel. Dle Sčítání v letech 1991 a 2001 se také zdá, že počet věřících hlásících se ke křesťanským církvím klesá. Například k církvi římskokatolické se v roce 1991 přihlásily přibližně čtyři miliony věřících, v roce 2001 to bylo přibližně dva miliony sedm set tisíc. K Českobratrské církvi evangelické se v roce 2001 přihlásilo o přibližně 80 000 věřících méně než v roce 1991. Počet věřících, hlásících se ke třetí nejpočetnější křesťanské církvi v republice, k Církvi československé husitské, za těchto deset let poklesl na polovinu. Za zmínku stojí nárůst počtu občanů hlásících se k Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, který od roku 1991 do roku 2001 zaznamenal nárůst o přibližně 10 000 věřících (v roce 2001 je to 23 162 věřících). Hnutí Haré Krišna a Česká hinduistická náboženská společnost jsou registrovány na Ministerstvu kultury České republiky mezi registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Dle údajů Ministerstva kultury je v těchto společnostech registrováno v každé tři sta věřících. Podle Sčítání v roce 2001 se k Hnutí Haré Krišna hlásí 294 obyvatel, k hinduismu 767 obyvatel a k buddhismu 6 817 obyvatel. Bude jistě zajímavé tato čísla porovnat s výsledky Sčítání v roce 2011. Některá nová náboženská hnutí a skupiny vyznávající východní náboženství existovala v České republice (vedle tradičních křesťanských církví) již před rokem 1989 a velký boom zaznamenala v 90. letech, kdy tomuto nárůstu přálo uvolněné společenskopolitické klima. V současnosti mají tyto směry v naší společnosti pevné místo, oblíbenost a dá se říci, že jsou do určité míry záležitostí módy. Své místo v české společnosti východní tradice získaly díky svému způsobu života a pohledu na člověka, společnost a přírodu, které vidí jako jeden vzájemně propojený celek, a je odlišný od životního stylu, jaký nabízí moderní společnost. Místo kalkulování se vším a neustálou honbou za zisky, nabízejí klid a čas pro mentální uvolnění a odpočinek. Jsou též citlivou alternativou přístupů k životnímu prostředí.
1.4. Výzkumné otázky Má práce vychází z následujících otázek, na které hledá odpovědi především analytická část práce. Zajímá mne tedy, jak ašramy na území České republiky fungují. Jak vznikla myšlenka je založit? Na jakých ideách stojí a k čemu v české společnosti slouží? Pátrám také po 14
faktorech, které určují jejich vývoj a snažím se vyhledat, zda mají tato centra nějaké společné charakteristiky. Hlavním výzkumným problémem je otázka, zda tato centra expandují uvnitř české společnosti a snaží se svou existencí a naukou, kterou reprezentují, nějak změnit její charakter nebo zda tu tato centra koexistují vedle dalších podobných i rozdílných institucí bez nároku přinášet změnu či jakkoli expandovat. Tato otázka je zodpověditelná za základě dosavadního vývoje a současného stavu; co se týká věcí budoucích, můžeme mluvit o určitém potenciálu, který pro další vývoj ašramy mají a jeho charakteru.
2. Metodologie
2.1. Vymezení pojmu ašram Stěžejním termínem mé práce je pojem ašram. Toto slovo pochází ze sanskrtu, staroindického jazyka, kterým jsou psány védské a později hinduistické posvátné texty, jako jsou například Védy, Upanišady či velké eposy jako je Mahábhárata a Rámájana. Za prvé termín ašram označuje etapu života hinduisty. Tyto etapy jsou celkem čtyři a kořeny této nauky o životních stádiích nalézáme v Manuově zákoníku4. Ke každému období se váží určité povinnosti, které má jedinec vůči svému rodu a společnosti, než se dá plně na cestu za svým osobním spasením [Werner 1996: 51]. Mezi tyto čtyři ašramy tedy patří ašram studenta- učně (brahmačárin), který zahrnuje období vzdělávání a obvykle trvá 12 let; ašram hospodáře a otce rodiny (grhastha) zahrnující období rodinného života, to je období zralého věku až do doby, kdy se hospodář dočká vnuků; ašram poustevníka (vánaprastha), kdy muž žije jako osamělý poustevník nebo člen skupiny vrstevníků žijících pohromadě v lesní poustevnické osadě a věnuje se rozjímání. Posledním ašramem je ašram poutníka v bezdomoví (sannjásin), který se vzdal všech pout ke světu ve snaze dosáhnout osvobození z koloběhu převtělování [Werner 1996: 51- 52; Knotková- Čapková 2004: 119]. Za druhé je ašramem nazýváno „společenství duchovně zaměřených hledačů pravdy pod vedením pokročilého učitele neboli gurua5“ [Werner 1996: 52]. Počátek takovýchto ašramů nalézáme ve starověkých lesních společenstvích asketů, kteří se připojili
4
Manuův zákoník- dotvořen asi ve 2. století n. l., a který zahrnuje veškerou lidskou činnost, filosofické pozadí lidské existence, společenské vztahy a zabývá se i praktickými detaily života.
5
Guru- „kdo rozptyluje temnotu“; duchovní učitel, mistr jógy; znalec véd.
15
k jednotlivcům proslulým svatým životem, věděním či moudrostí a ochotným vést druhé [Werner 1996: 52]. V průběhu času se z některých center staly takzvané lesní školy, kde se pěstovala filosofie, jóga a další duchovní nauky, z některých se dokonce vyvinuly vzdělávací instituce podobné univerzitám. Paralelně však pokračovala činnost osamělých guruů s malým počtem žáků6. Můžeme říci, že ašramy v této podobě, tedy jako centra pro rozvíjení duchovní stránky jedince v čele s guruem byly přeneseny na naše území, respektive do „západního“ kulturního okruhu. Do určité míry si zachovaly původní struktury a charakteristiky, jejich náplň a, snad můžeme použít výrazu „podstata“, však byla zároveň přizpůsobena mentalitě a životnímu tempu naší společnosti. Tato centra v podobě, v jaké existují na našem území, mají charakter komunity. V objektu ašramu žije skupina lidí, kteří zde pracují a tato činnost je zaštítěná stejným ideovým obrazem, který jednotlivci sdílí. Jednotlivci, ať už jsou latentními či aktivními členy, vytvářejí společné hodnoty, které uznávají, a o kterých jsou přesvědčeni, že vedou ke zlepšení společenských a ekologických problémů. Nejedná se tedy pouze o sídelní komunitu, kde jednotlivce spojuje pouze fyzické vymezení prostoru, ale především o takzvanou morální komunitu, jejíž členy spojuje sdílení stejných abstraktních hodnot [Hartl 1993: 54], kterými jsou zde například omezování spotřeby materiálních statků, vegetariánství či ekologické zemědělství. Charakter ašramů v naší společnosti dobře vystihují slova Svámího7 Mahéšvaránandy, autora systému Jóga v denním životě: „Ve slově ášram Á znamená „pojďte, buďte vítáni“ a ŠRAM znamená „pracovat“. Ášram znamená „přijďte, jste vítáni, pojďte pracovat na svých myšlenkách, psychice, cvičte, pracujte pro ostatní, umyjte okna, podlahu, pracujte pro všechny“.8 Existence takovýchto center na území České republiky tak demonstruje přenos indické tradice do zemí euroamerického kulturního okruhu.
2.2. Výběr ašramů K hledání ašramů na území České republiky a k jejich výběru jsem jako zdroj použila internet, konkrétné vyhledávač Google. Zde jsem zkusila zadat heslo „ašram“ i “ášram“9. Po probádání odkazů, které Google vyhledal, jsem vybrala pět center, která buď termín 6
Žák- následovník gurua, jímž byl obdařen vlastní mantrou. Svámí- Mistr (ve smyslu duchovního titulu), čestný titul učených bráhmanů, guruů a veřejně činných sannjásinů. 8 „O ašramu a karmajóze.“ [online] [cit. 15.4.2009]. Dostupné z: .
7
9
Dle sánskrtu se ašram píše korektně „áśram“.
16
ašram obsahovala přímo ve svém názvu nebo nabývala žádoucích charakteristik. Ty jsou následující: 1) aby místo bylo určené k duchovnímu rozvoji, 2) mělo vhodné prostory určené k přespávání, 3) pořádalo veřejné programy, 4) v týdenním cyklu fungovalo více než jen o víkendech a v ročním cyklu minimálně pět měsíců, 5) mělo k dispozici pozemky ku pěstování plodin, 6) bylo zařaditelné do neziskového sektoru. Pro stanovení těchto kritérií jsem vycházela ze samotné definice ašramu- má sloužit k duchovnímu rozvoji. Od toho se odvíjí další kritéria. Tedy centrum musí mít zájemcům o duchovno co nabídnout a mít k tomu vhodné zázemí a prostředky. Tato vybraná místa jsou: Maháprabhudíp ašram ve Střílkách (okres Kroměříž), Šrí10 Dévpuridží ašram ve Žďárci u Skutče (okres Chrudim), Šrí Tatháta ašram v Dolní Čermné (okres Ústí nad Orlicí), statek Krišnův dvůr v Chotýšanech (okres Benešov) a Buddhistické meditační centrum Samadhi v Tupadlech (okres Mělník).
2.3. Navázání komunikace s ašramy Centra jsem kontaktovala prostřednictvím jejich emailových adres. Představila jsem se jako studentka sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy píšící bakalářskou práci zabývající se ašramy na území České republiky a požádala je o návštěvu a rozhovor. Ze všech pěti center mi přišla vstřícná a kladná odpověď. Po předchozí domluvě jsem tedy návštěvy a rozhovory uskutečnila v průběhu září 2008, poslední návštěva proběhla první víkend v říjnu 2008. Ve Šrí Dévpuridží ašramu jsem strávila dva dny jako účastník karmajógy11, ve Šrí Tatháta ašramu jsem se zúčastnila celodenního programu pro veřejnost s přespáním, na farmě Krišnův dvůr jsem strávila odpoledne, jehož náplní byl program pro veřejnost a prohlídka statku, v centru Samadhi jsem strávila dopoledne zahrnující prohlídku centra. Maháprabhudíp ašram jsem navštívila již dříve jako účastník víkendového programu pro veřejnost, rozhovor byl uskutečněn v Praze v jógacentru Blanická.
2.4. Data Data jsem získala prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru, jehož hlavní body jsem si předem připravila a byly pro všechny rozhovory stejné. Rozhovory jsem uskutečnila se zakladateli ašramů, výjimkou je centrum Samadhi (zde jsem mluvila se
10 11
Šrí- čestný nebo zdvořilostní titul přidávaný ke jménům bohů i význačných osobností. Karmajóga- nesobecká služba a plnění povinností bez ohledu na vlastní prospěch nebo škodu
17
slečnou, která má na starosti veškeré organizační záležitosti centra) a farma Krišnův dvůr (zde jsem hovořila s jednou z oddaných12 žijící na farmě pět let). Tyto rozhovory jsou základem pro popis ašramů a jejich charakteristiky a jsou stěžejním zdrojem informací pro analyzování faktorů ovlivňujících jejich vývoj a zodpovězení výzkumných otázek.
3. Analytická část Tato část obsahuje stručné charakteristiky hinduismu a buddhismu, tedy tradic, které jednotlivé ašramy reprezentují a seznamuje čtenáře s osobnostmi guruů, kteří stáli u vzniku těchto center. Další složkou analytické části je popis ašramů, po němž následuje samotná analýza. V ní se snažím nalézt 1) faktory, které ovlivňují vývoj ašramu a jeho rychlost, 2) společné charakteristiky těchto center a 3) odpověď na otázku, zda mají tato centra expanzivní charakter nebo „jen“ existují bez nároků na expanzi. Pomocí nalezených faktorů vývoje a společných charakteristik se také pokusím o nalezení křivky vývoje, po které by se mohla všechna centra pohybovat a o zodpovězení otázky, zda na tuto křivku lze umístit všechny ašramy. Pokud ano, na jakém jejím bodě se ve své současné podobě nacházejí? Pokud ne, pak mne bude zajímat z jakých důvodů. Analýza by dále měla utvořit představu o tom, jaký mají ašramy potenciál vyvíjet se do budoucnosti.
3.1. Vymezení tradic, ze kterých pocházejí naše ašramy 3.1.1. Hinduismus V této náboženské tradici má původ učení Svámího Mahéšvaránandy, Svámího Prabhupády a Šrí Tatháty i samotná instituce ašramů. Pojem hinduismus je do určité míry komplikovaný, proto mu zde věnuji několik slov. Hinduismus vykrystalizoval smísením védského náboženství, které do Indie přinesli Árjové a náboženských představ původního obyvatelstva. Později do sebe absorboval i prvky buddhismu, džinismu a dalších kultur. Například počátky jógy můžeme nalézt už v předárjovském (harappském) období [Knotková- Čapková 2004: 121]. Tento proces míšení se uskutečňoval od poloviny 1. tisíciletí před Kristem. Spíše než náboženstvím je vhodnější hinduismus nazývat nábožensko- sociálním systémem, neboť vedle kultů a filosofického učení zahrnuje i právní a etické normy. Pojem „hindú“ pochází z doby, kdy se 12
Oddaný- uctívající boha Krišnu.
18
v Indii šířil islám, je perského původu a označuje obyvatele povodí Indu, v době šíření islámu měl význam „nevěřící“ [Knotková- Čapková 2004: 111]. Pokud tedy budu v této práci hovořit o hinduismu, budu ho pojímat jako náboženství, neboť jeho zařazení do této kategorie je všeobecně zažité. Hinduismus se odvíjel od spousty náboženských textů, etických a právních kodexů, z nichž jednotlivé hinduistické školy čerpají. Zmíním zde některé texty, ze kterých vychází učení zakladatelů našich ašramů. Pro systém Jóga v denním životě jsou zdrojovými texty védy a upanišady, ze kterých se vyvinulo šest filosofických směrů, z nichž ve třech se nachází filosofické učení jógy, poznatky o přírodě a popis zásad a technik rádžajógy13. Dalším důležitým textem je Bhagavadgíta, pojednávající o etice a o tom, jak dosáhnout sebepoznání a realizace. Pro Hnutí Haré Krišna jsou důležité především védy, které mimo jiné obsahují hymny věnované jednotlivým božstvům (například hymnus o stvoření světa14), lyrické verše, obětní formule nebo popis rituálů. Další texty důležité pro Hnutí Haré Krišna jsou upanišady (kladoucí důraz na poznání, jehož prostřednictvím se můžeme přiblížit k božstvům a obsahující učení o individuální a univerzální duši) a Bhagavadgíta, která tedy mimo jiné nabízí, jak dosáhnout vysvobození z koloběhu převtělování cestou oddanosti božstvu- tato cesta je nejjednodušší a přístupná každému [Knotková- Čapková 2004: 119- 120]. Pro Šrí Tatháta ašram jsou důležité védy a upanišady a jejich popis rituálů a obětí, důraz na poznání a objevují se v nich i tantrické prvky, které mají pravděpodobně původ už v předárjovském období [Werner 1996: 180181]; dále jsou to texty o dharmě15- dharmasútry a dharmašástry. 3.1.2. Théravádový buddhismus K této duchovní tradici patří zakladatel centra Samadhi, proto zde jen velmi stručně načrtnu základní charakteristiky tohoto učení. Théraváda je buddhistická škola, „která zdůrazňuje, že se drží striktně původní Buddhovy nauky a to svým nemystickým přístupem. Nevnáší do učení žádné mesianistické prvky a orientuje se na v podstatě individualistickou cestu jednotlivce. K nirváně16 je možné dospět jen vlastním úsilím a dodržováním mravní kázně“ [KnotkováČapková 2004: 203].
13
Rádžajóga- jógová cesta sebekázně, obsahuje jógové techniky jako například tělesná cvičení nebo meditace. 14 Stvoření světa- ve védských hymnech je oslavován Puruša jako prapůvodní realita či absolutno duchovní povahy a s rysy osobnosti, a současně jako kosmogonický zdroj projeveného vesmíru. Ten vznikl z jedné čtvrtiny jeho bytosti v průběhu gigantické kosmické oběti (to je jeden z několika védských mýtů o stvoření světa). Tyto hymny mimo jiné odůvodňují požadavek ekologicky šetrného jednání. 15 Dharma- duchovní zákon, pravda, ortodoxní učení véd; kosmický zákon, světový řád; božský Řád věcí, a správné konání v souladu s tímto řádem; zdrojem Dharmy je Bůh. 16 Nirvána- vyvanutí, osvobození se z koloběhu převtělování.
19
Buddhismus jako takový neuznává žádné mýty o vzniku světa, vše je jeden proces neustálého vznikání a zanikání, svět je ve věčném pohybu, vesmír je podřízen jen přírodním zákonům, které působí neustále. Hlavním přírodním zákonem je vztah příčinné souvislosti všech jevů, který platí jak na úrovni fyzikální, tak na úrovni morální. Tento vztah mezi činy a jejich následky je zdrojem všech strastí. Příčinou těchto strastí je žádostivost či touha, která znemožňuje dosáhnout pravého poznání [kol. autorů 1999: 298- 299]. Buddhovo učení je přístupné všem lidem bez ohledu na společenské postavení, nabízí jak rozvíjet schopnosti a kvality člověka, věřit ve své vlastní síly a nebýt závislý na náboženské autoritě [kol. autorů 1999: 299]. Hlavním posvátným textem buddhismu je Tipitaka, sbírka buddhistické posvátné literatury, zahrnující například Buddhovy rozpravy.
3.2. Osobnosti stojící u zrodu našich ašramů 3.2.1. Paramhans Svámí Mahéšvaránanda Paramhans Svámí Mahéšvaránanda (narozen 1945) je autorem systému Jóga v denním životě, knihy Skryté síly v člověku (a dalších knih) a je spojen se dvěma ašramy této práce. A to se Šrí Dévpuridží ašramem a Šrí Maháprabhudíp ašramem. V dalším textu této práce budu tuto osobnost nazývat Svámídží, jak je hovorově jmenován svými žáky. Svámídží, původem z indického státu Rádžasthán, je žákem a následovníkem paramhanse Svámího Mádhavánandy, který jeho dráhu nasměroval na Západ [Poltikovič 2003: 133]. Oba patří k linii mistrů, která se odvíjí od Šrí Alakhpurídžího, a do které patří též Šrí Dévpuridží, jemuž je zasvěcen ašram ve Žďárci u Skutče a Šrí Maháprabhudíp, kterému je zasvěcen ašram ve Střílkách. Učení o józe jimi předávané má své kořeny ve védách a upanišadách, které patří mezi posvátné texty hinduismu. Svámídží přišel do Evropy (konkrétně do Rakouska) poprvé v roce 1972. Svůj systém, nazvaný Jóga v denním životě, vypracoval na základech klasické jógy tak, aby respektoval mentalitu a životní styl západního člověka, a který zahrnuje všechny oblasti jógy- od fyzických cvičení přes dechová a mentální cvičení k jógové etice a pohledu na svět. Podle tohoto systému se jóga vyučuje v ašramech ve Střílkách a ve Žďárci u Skutče. Svámídží je též otcem mnoha humanitárních projektů a jeho učení zahrnuje ideje tolerance ke všem náboženstvím, kulturám a národům; světového míru; ochrany lidských práv a hodnot; a ochrany životního prostředí17. Je též zakladatelem International Sri Deep Madhavananda Ashram Fellowship & Yoga in daily life, což je nezisková organizace se 17
[online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.joga.cz/svamidzi/>.
20
sídlem ve Vídni založená v roce 1990. Zastřešuje výše zmíněné aktivity a spolupracuje s ní i Český svaz Jóga v denním životě, též nezisková organizace. Někteří členové International Sri Deep Madhavananda Ashram Fellowship mají poradní status v Hospodářské a sociální radě OSN18. Centra Jógy v denním životě najdeme ve většině státech Evropy, dále v USA, Kanadě, Mexiku, Jihoafrické republice, Austrálii, Novém Zélandu a samozřejmě v Indii. Tyto země Svámídží pravidelně navštěvuje a zúčastňuje se zde konaných mezináboženských dialogů, modliteb za mír, které sám iniciuje a dalších přednášek. „Za své zásluhy o rozvoj tělesného, duševního, sociálního a duchovního zdraví získal četná mezinárodní ocenění a poděkování“ [Mahéšvaránanda 2006: 380]. Za všechny uveďme alespoň to od Václava Havla. 3.2.2. Šrí Tatháta Šrí Tatháta (narozen 1942) se narodil v indické Kerale a dnes žije ve svém ašramu v Kolluru, ve státě Karnataka v Indii. „Šrí Tatháta žije ve světě s vesmírným posláním prolomit štít temnoty, který dnes pokrývá lidské vědomí a zažehnout světlo Dharmy ve všech aspektech života. Přišel, aby harmonizoval narušené energie Přírody, podnítil vývoj lidského vědomí a ustavil božský život na zemi. (…)V mládí opustil domov, usadil se v samotě a po mnoho let prováděl intenzivní odříkání, veden Boží Vůlí. Jeho vědomí bylo většinu doby zcela ponořeno do Kosmického Vědomí. Při obrovském zážitku na vrcholu jeho askeze mu Božská Matka ukázala plnou slávu Vesmíru i hloubku utrpení světa. Když později vystoupil ze samoty, byl už dokonalým nástrojem Božské Vůle: byl připraven pro své poslání přitáhnout energii Dharmy z nejvyššího Zdroje, upevnit ji a rozšířit do světa“19. Tento citát výstižně charakterizuje filosofii a zdroje Tathátova učení. Mezi
Tathátovy
aktivity
patří
realizace
obřadu
Mahajaga20,
který
zahrnuje
několikadenní modlitby a obřady, které jsou přinášeny Bohu ve formě posvátného ohně. Tyto oběti mají pozitivní dopad na vývoj celého lidstva, neboť snižují rozsah všech vážných otřesů, které by mohly ohrozit zemi a lidstvo a přispívají ke světovému míru21. Šrí Tatháta poprvé navštívil Západ v roce 2007, konkrétně Francii a Itálii. Druhou návštěvu Evropy uskutečnil v roce 2008. V jejím rámci navštívil Českou republiku, Německo, Itálii a Francii. Zde se uskutečnila třídenní pouť za mír, které se zúčastnili i zástupci jiných duchovních nauk a mírová konference. Tathátova filosofie a povědomí o jeho existenci ale na Západ proniklo již dříve, neboť centra následující jeho nauku byla vybudována ještě před jeho první návštěvou Evropy. Tato centra existují ve Francii, Itálii, 18
[online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: . [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.sritathata.org/indexhome.php?id=78>. 20 Jaga- oběť; mahajaga: velká oběť. 21 [online] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z: < http://www.sritathata.org/indexhome.php?id=78>.
19
21
Velké Británii, České republice a Německu. Tathátův ašram v Kolluru je navštěvován i lidmi z Kanady, Polska či Ruska. Organizace zastřešující Tathátovu činnost je Tatháta Foundation Trust. 3.2.3. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (dále jen Prabhupáda, 1896- 1977) je zakladatelem Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (dále jen ISKCON) neboli Hnutí Haré Krišna, založené v roce 1966 v New Yorku. Organizace ISKCON vychází z indické náboženské tradice čaitanjovského višnuismu, založené Šrí Krišna Čaitanjou (1486- 1533), „který byl představitelem cesty oddanosti osobnímu bohu. Tímto božstvem byl Krišna, projevení boha Višnua, (…) původní podoba božství. (…). Historie uctívání boha Višnua sahá v Indii až do období několika století před Kristem“ [Fárek 2008: 10]. Cesta oddanosti bohu je jednou z cest jak odstranit nevědomost, vysvobodit duši z reinkarnací a je považována za účinnou metodu duchovní praxe přístupnou všem [Fárek 2008: 10; Knotková- Čapková 2004: 123- 124]. Hlavním textem uctívačů boha Krišny je Bhagavadgíta. Před svým odjezdem do Spojených států amerických (v roce 1965) Prabhupáda vydával časopis Návrat k Bohu, do angličtiny přeložil Bhagavatdítu a vytvořil k ní komentář. Je též autorem více než 15 knih, pro jejichž vydávání bylo v roce 1972 založeno nakladatelství The Bhaktivedanta Book Trust (BBT). Filosofie Hnutí Haré Krišna je rozšířena v Americe, Evropě, Austrálii, v některých zemích Afriky a jihovýchodní Asie, kde byly založeny chrámy, farmy, školy, restaurace i knižní nakladatelství [Fárek 2008: 15]. Hnutí nabylo rychlého rozkvětu také díky proudu radikálního sociokulturního kriticismu (označovaného jako kontrakultura), který se rozvinul v 60. letech 20. století nejprve ve Spojených státech amerických jako reakce na zhroucení legitimity institucí a na protest proti pojímaní všeho, včetně přírody a člověka jako předmětu ke kalkulaci [Lužný 1997: 35]. Myšlenky Hnutí Haré Krišna tak představovaly jednu z možných alternativ k takovémuto přístupu ke světu. 3.2.4. Bhante Y. Wimala Bhante Y. Wimala (dále jen Bhante) se narodil na Srí Lance, kde byl přijat jako novic do buddhistického kláštera, v němž byl vzděláván. Po sedmi letech se rozhodl klášter opustit
a
působit
jako
putující
buddhistický
mnich.
Bhante
je
reprezentantem théravádového buddhismu. Od roku 1986 je Bhante zakladatelem, předsedou a spirituálním vůdcem Triple Gem Society, společnosti pro rozvoj vědomí zastřešující Bhanteho humanitární aktivity. Jejím cílem, a zároveň cílem Bhanteho, je šíření myšlenek, jejichž prostřednictvím mohou lidé ve svém každodenním životě vytvářet více míru, harmonie a štěstí. Bhante seznamuje 22
své posluchače také s Buddhovým učením22. Bhante přednáší po celém světě a to pro lidi všech vyznání a věr. Triple Gem Society sídlí v New Jersey. Bhante dále zajišťuje vzdělávací programy a poskytuje duchovní podporu uvězněným ve státních věznicích ve Spojených státech. Je též předsedou a duchovním vůdcem Théravádového buddhistického centra v Nairobi. V Evropě je především zakladatelem buddhistického meditačního centra Samadhi a buddhistického centra Lotus
sídlícím
v Praze. V roce 2008 byl oceněn jako Posel míru Světovou mírovou federací, což je mezinárodní a mezináboženská společnost pro světový mír. Je též držitelem mnoha dalších ocenění za své humanitární aktivity a duchovní činnost23.
3.3. Popis ašramů V této části se budu věnovat tomu, jak byly ašramy založeny, jak jsou financovány, jak fungují, jakými se řídí pravidly či jak vypadá denní život v ašramu. Hlavním zdrojem informací pro tuto část jsou rozhovory. 3.3.1. Maháprabhudíp ášram Tento ašram spolu se Šrí Dévpuridží ašramem patří k systému Jóga v denním životě, jejímž guruem je Paramhans svámí Mahéšvaránanda (Svámídží) působící v České republice 35 let. Rozhovor jsem uskutečnila se zakladatelkou a správkyní ašramu paní P. Příznivci Svámídžího se nejprve scházeli porůznu, jak situace dovolila, neboť za komunistického režimu v tehdejším Československu byla podobná seskupení zakázána. Toužili však po nějakém místě, kde by se mohli trvale scházet, případně by tam mohli i bydlet. Tato možnost se otevřela po sametové revoluci, kdy po dvouletém hledání vhodného objektu byl v roce 1994 zakoupen zámek ve Střílkách, který jako ašram funguje 14 let a funguje celoročně. Budova tohoto zámku patří nadaci Živoucí světlo (založena 1993), jejímž posláním je podpora aktivit společnosti Jógy v denním životě a humanitárních aktivit v Rádžastánu. Dalším z cílů nadace je péče o Střílecký zámek a park, jež jsou památkově chráněny. Ašram je hlavním sídlem Svámídžího pro celou Evropu. Slouží jak jeho žákům, tak veřejnosti, je sídlem již zmiňované nadace Živoucí světlo, organizace Jóga v denním životě Střílky (Český svaz Joga v denním životě) a obchůdku s indickým zbožím, který je na ašramu nezávislý. Vlastní ho jednotlivec, který však část zisku věnuje společnosti Jóga 22 23
[online] [cit. 5.5.2009]. Dostupné z: . [online] [cit. 5.5.2009]. Dostupné z: .
23
v denním životě. Dále se v ašramu pořádají kurzy jógy pro veřejnost, školení cvičitelů, řemeslné kroužky jako například řezbářství, malování; dále jazykové kurzy, kurzy vaření nebo karmajóga. Ašram může přijet navštívit, případně zde pobýt kdokoli a kdykoli, jeho kapacita je 600 lidí. V současnosti v ašramu trvale žije 20 lidí, ale tento počet je proměnlivý. Někteří z těchto lidí jsou zde zaměstnaní a to buď pod organizací Jóga v denním životě Střílky nebo pod nadací Živoucí světlo. Dále zde vypomáhají důchodci (kteří však zaměstnaní nejsou) a další lidé, kteří sem přijíždějí strávit nějaký čas. To jsou například studenti na prázdninách nebo lidé, kteří přijíždějí do ašramu například na půl roku a podobně, stejně tak zde vypomáhají již zmiňovaní karmajogíni. Den v ašramu začíná v půl šesté ráno, kdy začíná první cvičení, modlitba, čtení z Bhagavadgíty a meditace. Při snídani se konají krátké porady, kde se upřesní plán dne. Přes den se pak každý věnuje jemu udělené činnosti a večer se konají společné satsangy24, jejichž náplň je různá, například se zpívá, sledují se duchovní filmy nebo se koná přednáška. Tento harmonogram se týká těch, kteří v ašramu žijí a pracují na své duchovní cestě, tedy nejsou zde zaměstnaní a i tak tento denní režim není striktní, účast na těchto „sezeních“ je do určité míry dobrovolná. Zaměstnanci ašramu mají pracovní dobu od devíti hodin do půl páté a jeden den v týdnu mají volno. Pro veřejnost se zde pořádají denní, víkendové i několikadenní semináře, jejichž program určuje jejich vedoucí. Návštěvníci, ale i stálí obyvatelé dodržují následující pravidla: nekonzumuje se maso, vejce, alkohol, nekouří se a nesmí se užívat drogy; neměla by se zde chovat domácí zvířata, nesmí se ničit zahrada, trhat rostliny a je zde zakázáno obchodování. Muži a ženy jsou ubytováni zvlášť, „místo neslouží jako seznamka, má mít mírně klášterní charakter“. Ašram usiluje o co největší potravinovou soběstačnost, možnosti zde k tomu jsou: je zde zahrada, skleník, sad a pole. Přes léto je ašram hodně soběstačný, pěstuje se především ovoce, zelenina, kukuřice a byliny. Výjimkou jsou velké letní semináře, mnohdy mezinárodního charakteru, kdy do Střílek přijíždí 500 až 700 lidí, které není možné „nakrmit“ z vlastních zdrojů. Potraviny je pak nutno dokupovat a to především od místních malých obchodníků, do vzdálenosti cca 40 kilometrů od ašramu. Přes zimu se ale musí dokupovat více. Co se týče chovu domácího zvířectva, do budoucna se plánuje chov krav
24
Satsang- doslovně ze sanskrtu sat = Pravda, sanga = společenství. Jedná se o indickou spirituální tradici, která spočívá ve 1. společenství s nejvyšší Pravdou, 2. společenství s osvícenou osobou a 3. společenství hledajících, kteří naslouchají a hovoří o Pravdě.
24
na mléko, ale díky nedostatku lidí to zatím nelze uskutečnit. Celkovou potravinovou soběstačnost odhaduji na 65 %. V ašramu se aktuálně pracuje na rekonstrukci bývalého vepřína, ze kterého bude budova s cvičebnou v přízemí a ubytovnou pro návštěvníky v patře. Nedávno se zakoupil další objekt, který je též památkově chráněný a plánuje se jeho rekonstrukce. Na stavební úřad byla dále podaná žádost na další meditační či cvičební halu, tato žádost však ještě není schválená. Ašram je financován z peněz, které se vyberou za uskutečněné semináře a kurzy, dále z darů, které věnují jak jednotlivci, tak firmy. Dále ašram čerpal z dotací Státního fondu životního prostředí na revitalizaci zámeckého parku a rybníka. Na příští rok je v plánu požádat o dotace Památkový ústav a to na opravu památkově chráněných budov. K již zmiňované cvičební hale, která vznikne z bývalého vepřína a nové cvičební hale se bude budovat čistička odpadních vod, o finance na její výstavbu je v plánu žádat Evropskou unii. Vztahy ašramu s obcí a blízkým okolím jsou dobré, existuje zde spolupráce například s místní školou- na pozemcích ašramu stojí hřiště, kam děti chodí sportovat. Do zastupitelstva obce Střílky byl zvolen jeden ze stálých obyvatel ašramu. Další spolupráce s obcí spočívá v budování čističky odpadních vod, kterou je nutno vybudovat, neboť v jedné z ulic ve Střílkách čistička není a odpad je odváděn do zámeckého rybníka. V obci Střílky se též nachází kostel a hřbitov, oboje památkově chráněné. Byla zde založena Společnost na záchranu hřbitova, jíž ašram podporuje finančně a vypomáhá jí například se šířením propagačních materiálů. Ašram také věnoval finanční dar na opravu schodů a střechy kostela. Celkový vztah s lidmi z obce je tedy kladný. Stejně dobrý vztah má ašram a jeho osazenstvo i s lidmi, kteří se hlásí k jiným duchovním školám a přijíždějí do ašramu strávit volný čas. Pobývali zde například dva žáci Šrí Činmoje, civilní službu zde strávili mladí muži hlásící se k buddhismu, kteří po ukončení civilní služby ještě zůstali v ašramu zaměstnaní. Cílenou misijní činnost ašram nerealizuje a o nic takového ani neusiluje. Fyzické cvičení se nedá oddělit od duchovní a dalších složek jógy, koho to zaujme, sám se ptá dál. „Cílený nábory to ne, protože ono to moc nejde, si myslim že to moc nefunguje ty nábory, že se to ani dělat nemá, jako třeba nabídnout a člověk se musí rozhodnout sám.“
3.3.2. Šrí Dévpuridží ašram Rozhovor jsem uskutečnila se současným správcem a zakladatelem ašramu v jedné osobě panem H. 25
Vše začalo v roce 1973, kdy se pan H. zúčastnil semináře v Nětíně, na kterém přednášel doktor Gorihal, původem indický pilot, který byl od indické vlády pověřen úkolem zjistit, jak by se jóga měla využívat v letectví a zda může mít pozitivní přínos pro piloty. Jaké byly výsledky tohoto zjišťování nevím, ale důležité je, že tento doktor Gorihal se po skončení tohoto úkolu začal věnovat přednáškám o józe a její výuce. A právě jedné této přednášky se zúčastnil i pan H.. V již zmiňovaném Nětíně se pak scházeli zájemci o tuto nauku, avšak do té doby, než majitel budovy, která sloužila k těmto společným jógovým sezením, začal v domě bydlet. Jelikož pan H. chtěl v těchto aktivitách pokračovat, bylo třeba hledat nový objekt, a tak přes inzerát našel statek ve Žďárci u Skutče a tuto budovu zakoupil v roce 1979 se záměrem vybudovat zde jógacentrum. Neboť pan H. jógu praktikoval od roku 1970, posléze ho oslovila skupina kolem Svámího Mahéšvaránandy s otázkou, zda by bylo možné se na statku scházet. Tak se v roce 1982 uskutečnilo první setkání pana H. a Svámídžího, jehož předmětem bylo jednání o prodeji budovy statku Svámídžímu. „On mě potom pozval jako na jednání o tom baráku, jestli bych jim to jako prodal. A tak já jsem si řikal proč ne, jsem to koupil už jako jogacentrum, jsem to chtěl aby to fungovalo, že by to bylo jako takovej ašram, že by to vlastně splnilo to moje očekávání, tak jsem říkal že jo a on za kolik a já jsem řekl že za odhadní cenu (…). A já jsem tam pak seděl v meditaci, tam bylo asi sto lidí, to byly vlastně začátky, vlastně lidi z celý republiky a to byli skoro všichni žáci, a nějak mi to šlo v hlavě, jsem si říkal, že vlastně jsem to chtěl jako ašram, ale že barák bez mistra to vlastně není žádnej ašram (…) a tak jsem jakoby v duchu s ním ještě licitoval, že jo, jsem řikal a tak to dám za 50 % jako odhadní ceny, a pak si řikám…tak mu to dej. Teď jsem si tak povídal sám se sebou, že jo, (…) a pak jsem se teda rozhodl- jasně Svamidží, je to tvý. Tak takhle to začalo.“ (Z rozhovoru s panem H.) V roce 1992 dostal statek zasvěcení od Svámídžího a jméno Šrí Dévpuridží ašram. Za socialismu ašram fungoval pod Přáteli přírodní výživy, kteří byli organizovaní pod Svazem zahrádkářů. Prvních 12 let byl provozován dokonce bez vody a elektřiny, fungoval především přes prázdniny a o víkendech, konaly se zde semináře, kurzy vaření a jógy. V průběhu času se dění v ašramu různě měnilo podle aktuální situace a podle životních období pana H.. V současnosti je ašram v provozu od jara do podzimu, přibližně od konce listopadu do února pan H. přebývá v Praze. Přes zimu se tedy žádné pravidelné akce s výjimkou Silvestrovského programu nekonají. Letos v létě (2008) tu dění zajišťovala především karmajóga, pronájmy a návštěvy. Například zde byli žáci Satja Sáji Báby25, lidé kteří učí Tai Chi nebo jógu podle Jóganandy, konaly se tu kurzy vaření. Program ašramu je tvořen v závislosti na momentálních potřebách, letos je aktuální především stavba slamáku26. 25
Satja Sáji Bába- avatár (božské vtělení), žije v ašramu Prašánti Nilajam u vesnice Puttaparti; ve 137 zemích má 1200 center [Poltikovič 2003: 131]. 26 Slamák- dům postavený výhradně z přírodních materiálů.
26
V ašramu je také čajovna, která však funguje nepravidelně, záleží zda je k dispozici čajovník či nikoli. V současnosti čajovna pro veřejnost otevřená není, a to právě z důvodu nedostatku „pracovní síly“. Ve svých lepších časech však fungovala pravidelná nedělní čajovna od 14 do 22 hodin nebo nárazově například pro děti ze školy, pro které tu bylo připravené povídání o józe a podobně. Čajovna také sloužila (slouží) k tomu, aby lidé z okolí mohli přijít a mohlo se zde o ašramu a józe povídat, aby se lidé dozvěděli, že ašram je pro všechny, není nijak uzavřený ani separovaný a nejedná se o sektu. Obecně se vztahy s okolím neustále vyvíjí, ale jsou takříkajíc „v klidu“. Pan H. se osobně zná s několika lidmi z obce, se kterými si vzájemně vypomáhají. Jelikož tento ašram funguje spíše komorně, tedy jezdí sem málo lidí, celková kapacita je cca 30 osob a slouží spíše pro individuální meditaci nebo tvorbu či jak to nazývat, denní program není přísně stanoven. Je založen především na domluvě lidí, kteří se zde v tu kterou dobu sejdou a je velmi uvolněný a dobrovolný. Hlavní finanční příjmy ašramu pramení z darů, dvakrát byly čerpány dotace (od Evropské Unie a Pardubického kraje). Ty byly použity na mezinárodní workcampy a dlouhodobé dobrovolníky. Dalším příjmem jsou peníze z pronájmu prostor a z akcí, které se v ašramu konají, ty jsou použity na běžný provoz (elektrika, daň z nemovitosti, pojištění a podobně). Trvalým obyvatelem ašramu (tedy s výjimkou zimních měsíců) je pouze pan H.. Ideálním stavem by bylo mít alespoň pět zaměstnanců, neboť zatím není čas na budování zahrady či na opravu budov statku. To vše je tedy otázkou budoucího vývoje. Spolupráce s jinými ašramy či duchovními centry je spíše nárazová, pan H. byl například pozván do buddhistického meditačního centra Samadhi, aby zde vařil a vedl kurz jógy.
3.3.3. Šrí Tatháta ašram Rozhovor jsem uskutečnila s panem M., který ášram založil a spravuje ho. Současný majitel a správce ašramu pan M. v jedné osobě zakoupil objekt ašramu, což je venkovský statek, v roce 2002. Nejprve se vydal do Indie se záměrem nalézt mistra. To se podařilo a při návratu z druhé návštěvy Indie se zrodila myšlenka založit v České republice ašram a přivést Tathátu do Čech. Toto hledání gurua byla reakce na dosavadní život pana M., se kterým byl silně nespokojen. „Byl jsem už zhnusen svým životem, a tak jsem se rozhodl, že to změním. Že pojedu do Indie a zkusím začít to nějak tam, protože mým snem bylo taky najít nějakého mistra, ale opravdového mistra, …a tak jsem se vydal do Indie v roce 1998. Chtěl jsem se podívat k Dalajlámovi (…), pak jsem měl další plán (…) strávil 27
jsem 13 dní u Sai Báby v ašramu a poněvadž jsem měl adresu, Ivo Sedláček, (…), ten tam objevil (…) jeden malý ašram v Kerale na takové malé zapadlé vesničce. A já jsem dostal adresu od Gejzy Timčáka, což je prezident Slovenské asociácie jógy (…). Tak jsem tam napsal, tam mě řekli, ano, že můžu přijet, ale že můžu zůstat tak týden, 14 dní, že žáky tam neberou a že pak se uvidí. Tak jsem se dostal k Tathátovi.“ (Z rozhovoru s panem M.) Pan M. žije v ašramu celý rok a stará se o jeho fungování. To znamená především přípravu programu, údržbu a opravu budov a péči o zahradu. Jednou měsíčně do ašramu přijíždí paní J., která též stála u zrodu myšlenky zřídit ašram a na jeho zřízení se podílela stejnou měrou jako pan M.. Ašram funguje pod Občanským sdružením Tatháta. Jeho kapacita je 50 osob. Program pro veřejnost se koná jednou za měsíc, a to v závislosti na fázi měsíce, zvláštní význam mají především úplněk a nov. Jedenkrát do roka přijíždí návštěva z Indie. Letos ašram navštívil sám Šrí Tatháta, jemuž je ašram zasvěcen. Za jeho přítomnosti bylo v ašramu kolem sta lidí. Guru „dá lidem techniky, například jak zastavovat vnitřní rozhovor a tím rozšířit vědomí“ a po roce opět přijede a lidé s ním mohou konzultovat. Tedy tak to funguje teoreticky ideálně, praxe bývá jiná… . Ašram je otevřen pro všechny, kteří mají zájem z jakýchkoli důvodů vstoupit. „Klika je z obou stran, kdokoli může kdykoli přijít a kdokoli může zase kdykoli odejít“. Je však třeba dodržovat základní pravidla, která slouží především k tomu, aby se zamezilo a předešlo případným konfliktům. V jádru věci, pravidla jsou zde proto, „aby si lidé nedělali z ašramu místo na trávení dovolené“. Pravidla jsou inspirována pravidly z ašramu Satja Sáji Báby a z ašramu ve Walesu. Jsou to především: nekonzumace masa, vajec, alkoholu a drog, zákaz kouření; dále udržování pořádku a klidu; snaha o úsporu energie, vody; na přednášky a ostatní program, především v meditační místnosti, nosit vhodné oblečení. Na pravidelných měsíčních setkáváních se zpívají mantry27, které „mění člověka ne k tomu, aby byl tupá ovce“, medituje se a cvičí. Čím více se sejde lidí, tím mají cvičení větší sílu, vydá se více energie a tím se vytvoří lepší prostředí. „Cvičení rozvíjí a zvyšuje vnímání, neboť lidé s otevřeným vědomím si uvědomují, co se ve světě děje a že je potřeba něco dělat.“ Techniky a cvičení, které jsou zde prováděny pocházejí z Indie, „jsou to původní cvičení z Véd, Tantry a Jógy a nejsou modernizovány a modifikovány“28. V současné době se většina potravin kupuje, ale tento podzim (2008) došlo k rozšíření zahrady, ašram disponuje vlastním traktorem. Nejvíce se zatím pěstuje zelenina, kukuřice, fazole a byliny. Mléčné výrobky se kupují. Další surovina, kterou se ašram
27
Mantra- „nástroj myšlenky“, 1. esoterické slovo často bez obsahového významu, jógický „program a programovací jazyk“; 2. specifická modlitba o několika slovech (s obsahovým významem), kterou má aspirant za sebou opakovat; 3. védský hymnus, text, modlitba. 28 [online] [cit. 6.5.2009]. Dostupné z: .
28
zásobuje je dřevo, a to ve snaze používat co nejméně uhlí a topit co nejvíce ekologicky. Celkovou potravinovou soběstačnost odhaduji na 60 %. Ašram je financován z peněz, které pan M. našetřil v době, kdy pracoval ve Spojených státech amerických, z darů od návštěvníků a z důchodu pana M. Vztahy s obcí jsou i přes silné zastoupení křesťanství relativně stabilně nekonfliktní. Aktuálně se pracuje na vytváření webových stránek, další návštěvě Indie, které se zúčastní i lidé navštěvující programy a zajištění surovin na zimu, především se vytváří zásoba dřeva.
3.3.4. Farma Krišnův dvůr Rozhovor jsem uskutečnila s obyvatelkou Krišnova dvora, oddanou, která zde žije pět let a má na starosti výchovu a vzdělávání dětí. Za komunistického režimu fungovalo Hnutí Haré Krišna na území tehdejšího Československa ilegálně. Jeho myšlenky sem byly „propašovány“ oddanými, kteří se s tímto Hnutím setkali v zahraničí a velmi je nadchlo. Po roce 1989 bylo Hnutí registrováno jako občanské sdružení a tak fungovalo až do roku 2002, kdy bylo registrováno na Ministerstvu kultury jako náboženská společnost. Oddaní se nejdříve kumulovali především v oblasti okolo Šumperka. Později jeden z oddaných, který pobýval ve Švédsku, přišel s myšlenkou založit farmu i v České republice a to podle idejí obsažených v Prabhupádových knihách. V nich je mimo jiné popsáno, jak by měl vypadat život v souladu s přírodou a bohem- žití podle hesla „žít jednoduše a myslet hluboce“, neboť „pokud žiješ jednoduše (to znamená mimo jiné bez závislosti na ropě, být soběstačný- pozn. autorky), tak omezíš svoje nároky na pohodlí a zároveň si víc uvědomíš souvislosti s přírodou, i mezilidský vztahy jsou lepší“. A tak oddaní hledali vhodné místo pro zřízení farmy. Současný statek zakoupili v roce 1991, kdy jeho původní majitel dostal statek v restituci, ale vzhledem k jeho stavu se ho rozhodl prodat. Budova je ve vlastnictví Společnosti pro vědomí Krišny, Hnutí Haré Krišna. Farma funguje celoročně, patří k ní obytná budova, stáj, mlýn, stodola a pole. Na farmě trvale žije 15 lidí (maximální kapacita je 30 osob), tento počet zahrnuje kromě jednotlivců 3 rodiny, z nichž dvě mají po dvou dětech. Všem ženám se říká „matky“, neboť každý muž by měl respektovat všechny ženy jako matky (tedy kromě své manželky). To zabraňuje dívat se na ně jako na objekty chtíče. Muži a ženy bydlí odděleně, sex je povolen jen v manželství a to pouze za účelem mít děti, neboť sex svazuje a odvádí od prohlubování vědomí (tato zásada platí především pro oddané). Též je zakázáno konzumovat alkohol a další drogy a hrát hazardní hry.
29
Každému obyvateli statku je svěřena určitá činnost. Každý si vybírá práci podle toho, k čemu inklinuje. Hlavními činnostmi na farmě je péče o kuchyni, vaření; péče o zvířata; péče o zahradu a pole; práce ve mlýně; úklid domu; výchova dětí. Další činností je rozdávání knížek a sušenek lidem mimo dvůr (všechno jídlo je totiž obětované Krišnovi, proto je bez karmy, čisté, je pečené s láskou a oddaností a kdo ho pozře, čistí tak své srdce), což je forma misijní činnosti. Dále je na farmě osoba, která má na starosti péči o oltář a o božstva, s nimiž se jedná jako s živými osobami. Vedení farmy „dohlíží“ aby vše správně fungovalo, má na starosti management farmy. To znamená kontakt s úřady a komunikaci s veřejností. Také dohlíží na duchovní život na farmě. Zkrátka zajišťuje chod farmy z ekonomické stránky a zároveň je rádcem duchovního života. Den na farmě začíná ve čtyři hodiny ráno, kdy je „budíček“. V půl páté se koná obřad buzení božstev, mangala árati, který zahrnuje zpívání mantry Haré Krišna29 a modlitbu k duchovnímu učiteli (tedy k Prabhupádovi). Poté následuje osobní meditace na růženci, který má 108 korálků a na každém z nich se zazpívá mantra Haré Krišna. Takto je třeba udělat 16 koleček, což zabere zhruba dvě hodiny času. Na tyto praktiky je nejvhodnější právě čas rozednívání, kdy je nejčistější část dne, které se říká brahma mhurta a je to nejpříznivější doba pro duchovní činnosti. Ve čtvrt na osm následuje vítání božstev, která jsou nově oblečená a ozdobená. Následuje guru púdha, což je uctívání zakladatele Hnutí Prabhupády, lekce z posvátných písem jako je Bhagavadgíta a kolem deváté hodiny ráno je snídaně, po které je čas na každodenní pracovní povinnosti. Čas na oběd je kolem čtvrt na tři, pak následuje opět služba. Neděle je dnem, který je věnovaný veřejnosti. Je vytvořen program pro hosty, jehož součástí je nedělní vegetariánská hostina, která má být součástí nedělního programu v každém chrámu. Na farmě se pořádají i další kurzy pro veřejnost, jako jsou například kurzy vegetariánského vaření, semináře duchovních mistrů, akce pro děti (např. indické kreslení), dále semináře o komunikaci či o zlepšování charakteru. Na farmu jezdí v rámci výuky i studenti, především z teologických fakult či Studenti pro venkov30. V podstatě se dá říci: kdokoli má zájem, může přijet a pobýt, pokud přistoupí na dodržování pravidel. Těchto hostů se však netýká denní harmonogram trvalých obyvatel farmy, pokud ale chtějí, mohou se zúčastnit všech praktik. Možnosti jsou opravdu různéje možno pobývat na farmě čistě na rekreaci, pak je ale nutno přispívat na provoz a stravu, kdo přijel se záměrem zapojit se do denního rytmu farmy a pracovat zde, může zůstat zadarmo. 29
Mantra Haré Krišna- Tato mantra se nazývá mahá- mantra, kterou se získává štěstí duše, očišťuje mysl a zvyšuje koncentrace. 30 Semináře konané jednou ročně od roku 2003 pro středoškolské a vysokoškolské studenty; forma workshopu, jehož cílem je zprostředkování konfrontace teoretických znalostí s reálnou praxí venkovského života. Více na www.studentiprovenkov.cz.
30
Na farmě je institucionalizovaná domácí výchova a to ve spolupráci s alternativní školou v Chotýšanech Začít spolu. Do výuky jsou zahrnuty i principy učení Haré Krišna. Krišnův dvůr je financován z rozličných zdrojů. Jednak jsou to peníze získané z rozdávání knížek a z darů. Dalším zdrojem financí je mlýn, v němž vyrobená mouka se prodává jednak přímo na farmě, jednak se dováží do obchodů se zdravou výživou, do restaurací Góvinda31 či na indické velvyslanectví; prodávají se i další zemědělské produkty (např. med). Jelikož se na farmě praktikuje biozemědělství, je financováno z dotací od Ministerstva zemědělství. V současné době se pracuje na získání známky Bio„produkt ekologického zemědělství“. Krišnův dvůr dále získal grant od Evropské unie, ze kterého byla opravena střecha na stodole, v níž jsou ustájena zvířata (jedním z projektů farmy je projekt ochrany krav32). Ideálním stavem je, aby se na farmě vše dělalo bez technických vymožeností, v souladu s přírodou tak, aby nebyla co možná vůbec zatěžována. V současnosti je používán traktor a kombajn, tento stav však není žádoucí, ideálem je stoprocentní ruční obdělávání. Používají se ekologicky šetrné prostředky jako jsou například mýdlové ořechy, ale i standardní chemické prací prostředky, pere se v pračce. Jako léky se užívají bylinky, homeopatika či ajurvédské33 léky dovezené z Indie. Ovšem v závažných případech se používají „standardní“ léčiva. Někdy se vyrábělo i domácí mýdlo z kravského trusu, který má antiseptické účinky. Krávy na statku jsou dojeny ručně. Jsou zde chováni i dva tažní koně určení k práci na poli a včely. Dalším tématem je zásobování. Je zde snaha o úplnou soběstačnost téměř ve všech oblastech- od potravin po ošacení. Tento vývoj je však závislý od financí a lidí. Pozemky patřící k farmě mají rozlohu cca 40 hektarů. Pěstují se zde: obilniny, luštěniny, ovoce, zelenina a bylinky. Na farmě se peče chléb, zatím pro vlastní spotřebu, v budoucnu se plánuje zřízení pekárny na produkci chleba ve velkém s plánovaným prodejem a rozvozem. Současný stav potravinové soběstačnosti je dle mého odhadu 85 %. Vztahy s okolními obcemi jsou přátelské, lidé tuto komunitu tolerují, přijali ji mezi sebe. Spolupráce s ostatními ašramy či duchovními centry existuje, především spolupracují s Centrem pro védská studia v Praze. To je určeno především studiu písem a také realizuje kazatelskou činnost a různé semináře a programy pro veřejnost. Dále se oddaní z Krišnova dvora zúčastňují mezináboženských setkání, aktivně se podílejí na mezináboženském dialogu. Farma ve spolupráci s městem Benešov a s obecně
31
Síť restaurací provozovaných Hnutím Haré Krišna. Kráva- je uctívána jako matka, neboť z ní vychází mléko, kterému se též říká tekuté náboženství. Dále v ní sídlí polobozi, které si můžeme představit jako zosobněný čas, vodu apod.; vše, co vychází z krávy je příznivé, a proto je posvátná. 33 Ajurvéda- léčebný systém a nauka o zákonitostech života. Světovou zdravotnickou organizací (WHO) je uznána za účinný medicínský systém.
32
31
prospěšnou společností Posázaví pracuje na realizaci projektu Naučné stezky Živého skanzenu. Hnutí vytváří cílenou misijní činnost, cílené šíření myšlenek, které je odůvodněno přirovnáním: „když najdeš lék na nějakou nemoc, tak by od tebe bylo sobecké se o něj nepodělit, každému to nabídneš a na těch lidech je, jestli to přijmou“.
3.3.5. Buddhistické meditační centrum Samadhi Prohlídku areálu a rozhovor se mnou uskutečnila slečna H., která v centru působí jeden a půl roku a má na starosti styk s veřejností a komunikaci se skupinami a jednotlivci, kteří sem přijíždějí. Toto centrum založil buddhistický mnich Bhante Y. Wimala, který v Čechách začal působit před zhruba dvanácti lety, a to nejprve v buddhistickém centru Lotus v Praze, které spoluzakládal. Do Čech byl pozván svými českými žáky, kteří pobývali v jednom z jeho center ve Spojených státech amerických. Objekt v Tupadlech byl zakoupen před devíti lety jedním z Bhanteho žáků, který ho Bhantemu posléze daroval. Tak bylo založeno centrum, které má sloužit pro duchovní rozvoj a to jakéhokoli náboženství či vyznání, jako místo poskytující duchovní zážitek a odpočinek. Několik let trvalo, než se objekt alespoň částečně zrekonstruoval a letos (2008) je centrum třetím rokem otevřené pro veřejnost, přičemž programy se zde konají od jara do podzimu. Centrum je ve vlastnictví buddhistické organizace Samadhi založené Bantem a společnosti Bohemia Investice. Účetnictví centra a důležité provozní záležitosti vedou Bhanteho přátelé v Praze jako dobrovolníci. Hlavním poslání Bhanteho v Čechách je tedy budovat centrum Samadhi. „…když jsme se ptali Bhanteho, proč vlastně teda ty peníze místo toho aby je věnoval na některej z těch humanitárních projektů, který má různě po světě, proč teda si vybral zrovna ty Čechy a budovat tady nějaký takovýhle centrum a zázemí, protože ten provoz stojí hodně peněz, tak on říkal, že ty lidi jsou tady sice jako materiálně zajištěný, nepotřebují tu humanitární pomoc, ale že duchovně tady ty lidi hrozně strádaj, nemaj tady tu možnost, že to tady chybí, prostě snažil se vybudovat zázemí pro duchovní sféru tady.“ (Z rozhovoru se slečnou H.) Vedle toho mívá přednášky například v buddhistickém centru Lotus, jógacentru Hlavice, Českém Krumlově nebo v Mělníku. Akce, které se v centru pořádají, můžeme rozdělit do tří skupin. Za prvé jsou to programy pro českou veřejnost a to sice pro kohokoli, kdo má o program zájem. Většinou se jedná o jednodenní akce a víkendové kurzy. To je například Den otevřených dveří nebo oslava svátku Vesakk34. Druhým typem akcí jsou programy pro soukromé skupiny,
34
Nejdůležitější buddhistický svátek, který symbolizuje narození, osvícení i úmrtí Buddhy zároveň.
32
to jsou nejčastěji víkendové nebo týdenní programy. Skupina si v centru pronajme prostoty a zde realizuje svůj vlastní program. Pokud má zájem, Bhante její program doplňuje o meditace či přednášky. Třetí skupinou návštěvníků jsou Bhanteho žáci a přátelé, kteří přijíždějí z celého světa a studenti ze Spojených států amerických, Irska nebo Malajsie. Centrum samozřejmě navštěvuje i Bhante a to především přes sezónu. I v jeho přítomnosti bývá program dosti individuální a dobrovolný a není stanoven pevný časový harmonogram platný pro všechny. Společné jsou pouze ranní a večerní meditace a meetingy, na kterých se domlouvá pracovní program dne. Pokud však v centru současně pobývají lidé, kteří praktikují jiným způsobem nebo chtějí například vlastní meditace, je jim to bez problémů umožněno, je s nimi pouze domluvena jejich pracovní náplň. Pro všechny návštěvníky však platí zákaz konzumace masa a alkoholu, kouření a užívání drog. Trvalé osazenstvo centrum Samadhi nemá. Lidé se tu střídají a každý zde tráví různě dlouhou dobu. Průměrně tu pobývá dva až osm lidí. Ti sem přijíždějí podle svého zájmu, třeba jen na odpočinek; někdo zde stráví týden, někdo léto či několik měsíců. Přijet sem může opravdu kdokoli, od buddhistů přes křesťany až po ateisty, ti ovšem centrum nejčastěji využívají k pronájmu prostor na své akce. Kapacita centra je 40 osob. Celý chod centra je zajišťován dobrovolníky- od provozního zajištění, což zahrnuje úklid, přípravu pokojů, péči o zahradu a park, případné opravy a podobně, až po péči o návštěvníky. Pracovní náplň každého dobrovolníka je určena tím, kolik se jich právě sejde a v jakém období, ale i tím, co oni sami chtějí dělat. Vše záleží na domluvě, co je právě aktuální. Dobrovolníci i skupiny si stravu zajišťují sami. Samadhi se snaží o co největší potravinovou soběstačnost, též je snaha o pěstování dle zásad ekologického zemědělství. Obojí je zatím v zárodku (pěstuje se jen stopové množství zeleniny) kvůli nedostatku pracovních sil. Ideální by bylo, kdyby lidé přijížděli do centra na karmajógu, a v rámci ní vybudovali zahradu a pečovali o ní. Vývoj v tomto směru závisí na tom, jak se bude centrum do budoucnosti rozvíjet- na velikosti a množství skupin, které v něm budou pobývat nebo na finančních prostředcích. V současnosti centrum trpí velkým nedostatkem dobrovolníků, na nichž stojí do slova a do písmene celé fungování centra. Stálé zaměstnance centrum zatím nemá. Centrum Samadhi je financováno z několika zdrojů. Jednak jsou to peníze získané z programů pro veřejnost, kdy každý účastník platí příspěvek na stravu a ubytování a peníze z pronájmu prostor. Tyto příjmy však nejsou nijak vysoké, neboť je snaha tyto ceny držet co nejníže a s co nejnižšími provozními náklady (například ubytování je levnější 33
s vlastním spacím pytlem). Centrum tedy funguje především díky finančním příspěvkům Bhanteho sponzorů, což jsou především jeho žáci a přátelé ve Spojených státech, mezi nimiž jsou například právníci a obecně movitější lidé. Jelikož jsou budovy centra památkově chráněné a potřebují rekonstrukci, je možným zdrojem peněz i Památkový ústav či jiné státní instituce, problém je však v nedostatku lidí, kteří by dokázali vypracovat žádost o grant. Vztahy s okolím a propagace centra jsou zatím na počátku své cesty. Samadhi se snaží navázat kontakt s okolím a veřejností především prostřednictvím dnů otevřených dveří, jejichž účelem je v první řadě ukázat, že centrum je přístupné kdykoli a každému a seznámit veřejnost s jeho nabídkou. Propaguje se formou článků a rozhovorů v regionálních novinách, přes ostatní duchovní centra prostřednictvím informačních letáků, přes Mělnické informační centrum a webové stránky. Důležitými „propagátory“ jsou především lidé, kteří již centrum znají nebo ho navštívili. Veškerá snaha se však zatím nesetkává s výraznějším úspěchem. Spolupráce s jinými duchovními centry zatím spočívá jen na vzájemné propagaci, ale též není příliš rozvinutá. Cílené misie či cílené programy pro získávání zájemců centrum nepořádá. Existuje zde, a lidé, kteří hledají nějaké duchovní zázemí či zážitek si cestu k němu najdou. Existuje jako jedna z mnoha možných cest osobního vývoje. „My tak nějak čekáme, že kdo nás jako bude potřebovat, že si nás najde, ale možná že to je jako obecně ten buddhistickej přístup, protože to je součástí takový tý filosofie.(…) Tak doufám, že se to bude tak nějak vyvíjet v tomhle směru, že se to bude postupně rozšiřovat a že třeba i to bude samostatnější to centrum, že se povede sem natáhnout víc těch lidí a třeba že se tady rozjedou i nějaký programy, který si jakoby vydělaj víc na ten provoz, že by to bylo jako samostatnější, ale je otázka no, jestli se to povede nebo se to nepovede, protože nevim jak dlouho je to centrum schopný fungovat jenom takhle na těch sponzorskejch darech.“ (Z rozhovoru se slečnou H.)
3.4. Faktory vývoje V následující kapitole se budu snažit za pomoci popisné části a odborné literatury odkrýt faktory, které ovlivňují vývoj ašramů. 3.4.1. Potravinová soběstačnost ašramů Potravinová soběstačnost a financování ašramu jdou ruku v ruce. V počátcích existence ašramu je třeba všechny potraviny dokupovat. Cílem však je dosáhnout maximální potravinové soběstačnosti a zajistit tak stravu svému trvalému obyvatelstvu i návštěvníkům programů. Téměř všechny ašramy proto již od svých počátků budují zahradu, která bude schopna tento cíl naplnit. Ašram má tedy jasnou koncepci 34
toho, kam chce v tomto ohledu směřovat a tato snaha je začleněna do programu jeho celkového budování. Výjimku můžeme spatřovat ve Šrí Dévpuridží ašramu, který takto nepostupoval. Po 30 letech své existence toto centrum vyprodukuje jen minimální množství zeleniny, která víceméně roste volně- tedy nemá pěstěnou zahradu. Z ostatních center je v nejranější fázi snahy o maximální soběstačnost
centrum
Samadhi. A to z důvodů svého mládí (zatím funguje pro veřejnost tři roky), dále z nedostatku stálých pracovních sil, které by zajistily dostatečnou celoroční péči o zahradu a z nedostatku financí. Ty zatím vystačují na pokrytí samotných provozních nákladů. Téměř všechny potraviny se dokupují. V další fázi se nachází Šrí Tatháta ašram, který má sice jen jednoho stálého obyvatele a žádné zaměstnance, ten však zatím zvládá celoroční péči o zahradu, která byla na podzim 2008 rozšířena. Od založení ašramu do současnosti tedy byl čas zahradu zkultivovat a pěstovat zde paletu plodin, které pokrývají (do určité míry) potravinou spotřebu osazenstva, která díky malému počtu trvalých obyvatel a zatím i návštěvníků není příliš velká. Tato vyšší potravinová soběstačnost než má centrum Samadhi byla umožněna jednak tím, že Šrí Tatháta ašram je menší a tak méně finančně náročný na opravy, údržbu a provoz, a tak se peníze mohou více investovat do péče o zahradu. Také díky tomu, že pan M. je v důchodu a ačkoli víceméně jako dobrovolník, celý svůj čas věnuje budování ašramu, je péče o zahradu snadnější. Na dalším stupni stojí ašram ve Střílkách. Možnosti vypěstovat co nejvíce potravin na vlastních pozemcích jsou zde již maximálně využívány. To je možné díky stálému obyvatelstvu, zaměstnancům a velikosti pozemků. Tyto faktory totiž dokáží zajistit i více příjmů. Střílky tak vysoké soběstačnosti dosáhly za čtrnáct let své existence. Tento rychlý vývoj byl ovlivněn i přítomností této koncepce již v základních charakteristikách, kterých má ašram dosahovat, vytyčených hned v projektu budování ašramu. Procentuálně však není rozdíl mezi mírou soběstačnosti Střílek a Šrí Tatháta ašramu tak veliký, a to právě díky diametrálně odlišnému počtu lidí, které je třeba uživit a malé nákladnosti provozu Tatháta ašramu oproti Střílkám. Na dalším stupni, zatím nejvyšším, stojí farma Krišnův dvůr. Ta také disponuje stálým osazenstvem a funguje již osmnáctým rokem. Bylo tedy dostatek času a sil vybudovat zahradu a zkultivovat pozemky pro pěstování velkého množství surovin. Větší soběstačnost Krišnova dvora oproti Střílkám lze vidět v tom, že dvůr zajišťuje potravu pro mnohem menší množství lidí (stejně jako Tatháta ašram), může si tak dovolit její větší variabilitu (k tomuto má potenciál též Tatháta ašram) a disponuje tak nadprodukcí vhodnou k prodeji. Dalším faktorem může být i trochu jiná koncepce 35
budování farmy. Ta byla prvoplánovitě zřízená proto, a veškerý její vývoj směřoval k tomu, aby bylo možno demonstrovat, že lze žít podle idejí Hnutí Haré Krišna. Zde tedy v dosahování soběstačnosti hrála přímou roli nauka Hnutí. Pro srovnání tento faktor naopak úplně chybí v případě centra Samadhi. Faktorů ovlivňujících potravinovou soběstačnost ašramů je tedy více a vzájemně se ovlivňují. Stav jednoho faktoru má přímý vliv na podobu faktoru jiného. Zatím lze vidět, že stupeň soběstačnosti ovlivňují finanční prostředky, množství lidí, kteří mohou o zahradu pečovat (ať už to jsou dobrovolníci nebo zaměstnanci), množství lidí, kteří ašram navštěvují jako „zákazníci“ a délka existence centra. Roli zde hraje i počáteční vize konečné podoby ašramu. Vztah stupně soběstačnosti a délky existence centra zobrazuje následující graf:
Srovnání délky existence ašram u a m íry potravinové soběstačnosti 85
90 80 65
70
60 60 50
délka existence- počet let potravinová soběstačnost %
40 29
30 20
17
14 5
10
6
3
5
0 Střílky
Dévpuridží
Tatháta
Krišnův dvůr
Samadhi
3.4.2. Finanční zdroje ašramů Peníze umožňují vznik centra jako takový- pořízení objektu, nejnutnější rekonstrukce, uvedení do provozu a jeho udržitelnost. Toto vyžaduje největší investice. Peníze dále určují, jak vysokého standardu co se vybavenosti, potravinové soběstačnosti či nabídky pro veřejnost centrum dosáhne. Do vysoké míry utvářejí a ovlivňují podobu vývoje ašramu a jeho současnou podobu. Zdroje financí jsou u všech pěti center obdobné. Jsou jimi především dary, příjmy z provozu, případně z prodeje vlastní produkce, dotace či vlastní vklady zakladatelů.
36
Velikost objektu a vyspělost potravinové samostatnosti se přímo ovlivňují. Zde poukazuji na to, jak množství investovaných peněz do jedné z těchto oblastí ochudí či obohatí oblast druhou. Pokud je objekt ašramu velký, spotřebuje více peněz, které tak mohou chybět v oblasti budování zahrady. Je- li naopak malý, je více prostoru (časového i finančního) dříve dosáhnout (relativně) velkého stupně potravinové samostatnosti. Jako příklad, i když ne úplně krystalický, uveďme Šrí Tatháta ašram a Střílky. Tyto vzájemné vazby lze spatřovat i v jiných faktorech. Například, pokud má ašram zaměstnance, má větší finanční výdaje než pokud v něm pracují pouze dobrovolníci. Avšak na druhou stranu, mít zaměstnance přináší jistotu, že se ašram bude vyvíjet přibližně stejným tempem a to neustále. To mohu demonstrovat na příkladu Střílek a Šrí Dévpuridží ašramu. Stejně tak vývoj ovlivňuje i to, jak jsou peníze investovány. Lze je nejprve vložit do vybudování poměrně slušně obyvatelných prostor, avšak zde hrozí nebezpečí, že nezbude dost peněz například na propagaci centra. A k čemu slušně vybavený ašram, když o něm téměř nikdo neví? Je tedy velmi důležité citlivě využívat dostupných finančních prostředků a rovnoměrně z nich financovat jednotlivé oblasti. Zřejmě v nejtísnivější finanční situaci, co se týče možností investovat do svého rozvoje, se nachází Šrí Dévpuridží ašram. Snad je to díky existenci ašramu ve Střílách, který patří ke stejné jógové škole a má přednější postavení než tento ašram, díky čemuž do Šrí Dévpuridží ašramu proudí mnohem méně lidí, kteří by zde dlouhodoběji pracovali a posouvali tak ašram do dalších vývojových fází nebo zajišťovali jeho propagaci. Tato nízká návštěvnost tak ovlivňuje i množství získávaných financí. Šrí Tatháta ašram, navzdory svému mládí, je v situaci podstatně lepší. A to díky vlastním vkladům, jasné koncepci, kam chce směřovat, nepřetržitému budování a menší finanční náročnosti potřebných rekonstrukcí. Tyto vklady přinášejí brzy přínos také například v oblasti pravidelnosti programů a počtu jejich návštěvníků. V dobré finanční situaci se nachází ašram Střílky a farma Krišnův dvůr. Ty mají již rozpracovanou administrativu co se týče financování a čerpají dotace a granty. Spolu s centrem Samadhi může střílecký ašram žádat o finance i Památkový ústav, neboť jejich objekty jsou památkové chráněné. Zatímco Střílky budou k této instituci podávat projekt řádově během jednoho roku, v centru Samadhi zatím není žádná osoba schopná napsat potřebný projekt, a proto tato možnost zatím zůstane nevyužitá. Existence administrativního zázemí tedy ovlivňuje úroveň a schopnost dosahování
37
financí. Dobře fungující administrativou disponuje farma Krišnův dvůr, Tatháta ašram a ašram Střílky. Faktory
ovlivňující
možnost
čerpat finance
jsou tedy
stejné jako v otázce
soběstačnosti, výrazně zde vystupuje i faktor délky existence ašramu, který je významný především při procesu vytváření administrativního zázemí. 3.4.3. Nabídka programů pro veřejnost Všechny ašramy nabízejí jednodenní programy pro veřejnost. Některé dále nabízejí víkendové nebo několikadenní. Například Šrí Tatháta ašram nabízí program jednou do měsíce a to jednodenní, zato ale po celý rok ve srovnání s centrem Samadhi, které sice existuje kratší dobu, nabízí však i vícedenní programy, ale jen v období jaro až podzim. Krišnův dvůr má pravidelné každonedělní programy pro veřejnost, vedle toho ale pořádá i nárazové programy ve formě přednášek, seminářů nebo kurzů vegetariánského vaření. Ašram ve Střílkách zase nabízí programy téměř nepřetržitě a pravidelně a to velice široké nabídky- od kurzů vaření, přes jazykové kurzy a kurzy cvičení jógy po mezinárodní semináře. V této oblasti nacházíme značnou variabilitu. Přesto lze vysledovat určitou závislost nabídky programů na délce trvání ašramu a jeho rozvinutosti. Více zavedené ašramy jako je Krišnův dvůr a střílecký ašram mají širší klientelu, což ovlivňuje frekvenci konání programů. Častější pořádání programů přináší ašramům více peněz, které následně umožňují další rozvoj v ostatních oblastech, například v rozšíření kapacity ašramu. Ta tak umožní návštěvu více lidí, což si žádá další či větší programy, které tak opět poskytují další možnosti získání financí… . Takto se faktory vzájemně ovlivňují. Zde můžeme sledovat odlišné postavení Šrí Dévpuridží ašramu, který přes své nejdelší trvání není příliš znám a nabízí nejméně programů, které pořádá nárazově. Jeho vývoj je tak velmi pozvolný, v tomto směru bychom mohli říci konstantní. Zde jsem se dotkla otázky množství pořádaných programů a jeho vlivu na šíření povědomí o existenci ašramu. Propagace centra prostřednictvím návštěvníků těchto programů, kteří dále sdělují zážitky zde prožité svému okolí je velmi významná, neboť je bohatým zdrojem dalších „klientů“. Čím více programů a návštěvníků, tím lepší propagace. Centra se také propagují či prezentují prostřednictvím internetových stránek. Tato cesta je dobře propracovaná a účinná nejen pro centrum jako takové, ale pro celou nauku, které centrum reprezentuje. Na webových stránkách totiž centra nabízejí vedle informací o své činnosti a nabízených programech také informace o guruech, jejich aktivitách, přednáškách a filosofii. Přednášky a jiné akce pořádané mimo území ašramu 38
buď guruem samotným nebo obyvateli ašramů umožňují oslovit velké množství lidí. Na těchto akcích se rozdávají letáčky nebo je ašram propagován ústně, například pozváním na nějaký z jeho programů. Na webových stránkách též nalezneme odkazy na spřízněné organizace a texty. 3.4.4. Mezinárodní postavení gurua Mezinárodní povědomí o existenci ašramu a mezinárodní povědomí o guruovi, který dal nebo byl podnětem k založení takového centra, to jsou také významné faktory ovlivňující jakým směrem se bude ašram vyvíjet a jaké úrovně dosáhne. Toto povědomí je velké v případě Svámího Mahéšvaránandy, Šríla Prabhupády a Bhante Wimaly a napomáhá k šíření povědomí o existenci ašramů s nimi spjatými. V případě Šrí Tatháty toto povědomí zatím příliš velké není, ale rychle roste. Domnívám se, že to je dáno jeho z těchto mistrů nejpozdějším příchodem na Západ, tedy v roce 1997. Zde je prostor pro úvahu, zda lze v Tatháta ašramu a ašramu Střílky vidět velmi podobnou vývojovou cestu. K tomu mi poslouží charakteristiky mistrů, kterým jsem věnovala prostor výše. Jak je vidět z návštěv Šrí Tatháty v Evropě v letech 2007 a 2008, při druhé návštěvě již navštívil více zemí než při první, kde měl své programy a též se zde zúčastnil setkání se zástupci jiných církví a vyznání. V tomto počinu je možné spatřovat jeho otevřenost a podporu mezináboženského dialogu a míru. Stejně tak si počíná i Svámídží, avšak tyto jeho činnosti jsou více mediálně sledované, více médii šířené, jsou častější a opravdu již téměř po celém světě. Mohu tedy vyslovit domněnku, že Šrí Tatháta dosáhle za několik let stejné pozice, jakou má dnes ve světě Svámídží. Dosáhne ji však později právě z důvodu svého pozdějšího „příchodu“ na Západ. V této souvislosti se naskýtá otázka, zda bude ašram Šrí Tatháta čekat stejný „osud“ jako ašram Šrí Dévpuridží, totiž zda se později, až Šrí Tatháta dosáhne (čistě hypoteticky) stejného věhlasu jako má na Západě Svamídží, vytvoří velké centrum pro Tathátu a jeho stoupence jinde, nebo zda ašram Šrí Tatháta bude následovat vývojovou stopu ašramu Střílky a bude už jen narůstat a rozšiřovat se. Otázkou také zůstane, zda bude cílem Tatháta ašramu dosáhnout takové velikosti jakou má střílecký ašram. Přestože odpověď na tuto otázku přinese čas, myslím si, že je možné, že se po některé z těchto cest může Šrí Tatháta ašram v budoucnu ubírat. O „osudu“ Šrí Dévpuridží ašramu bude pojednáno v závěru analýzy. 3.4.5. Oddanost guruovi Na počátku budování ašramu je třeba lidí, kteří budou ochotni se pro vybudování ašramu do určité míry obětovat a pracovat zadarmo. Jak lidi nadchnout a jak jich získat co nejvíce, je v první řadě úloha samotného gurua, který dal k založení podmět. Musí to být 39
osoba charismatická, která má co nabídnout a to co nabízí musí být pro některé lidi důležité natolik, aby dali přednost jemu a budování ašramu před „normálním“ životem. Nebo aby svůj „normální“ život do jisté míry podřídili tomuto cíli. Pokud je guru těmito lidmi obklopen, a dá zmíněný podmět, tito se úkolu chopí a již sami získávají další sobě podobné a vynakládají maximum pro uskutečnění svého cíle. To do jaké míry guru na počátku lidi zaujme, se odrazí v jejich „budovatelském“ nasazení a to pak přímo ovlivní rychlost vývoje a důslednost naplňování vytyčených charakteristik. Lidé v ašramu se tak snaží naplňovat cíle a hodnoty, které guru přináší, čímž vyjadřují svou oddanost k němu. Vývoj ašramu a ostrost jeho startu tedy do určité míry ovlivňuje i oddanost guruovi. Oddanost je citelná především u Prabhupády (tedy ve druhé řadě, v té první je oddanost Krišnovi) a Svámídžího. Zde vyvstává otázka proč se tedy nevyvíjí stejně střílecký a Šrí Dévpuridží ašram, jestliže oba nesou učení Svámídžího? Nyní jen naznačím, že v tom hrají roli odlišné okolnosti vzniku těchto center, jejich jakýsi „náboj“ či podstata a právě samotná tato dualita: jeden guru, dvě centra. Tohoto problému se znovu dotknu na následujících stránkách. V případě Tatháty, díky jeho počátkům na scéně východních alternativ na Západě, si zatím netroufám říci, jakých podob bude či nebude nabývat oddanost jeho žáků k němu. Myslím si však, že tento vývoj bude podobný jako v případě Svámídžího. Jelikož je Bhante Wimala reprezentantem théravádového buddhismu, který žádné formy oddanosti nepěstuje, tento faktor u vývoje centra Samadhi zřejmě nehraje žádnou roli. Zde může být velkým plusem nejvíce manifestovaná otevřenost všem vírám a vyznáním.
3.5. Charakteristiky společné všem ašramům Nyní se budu věnovat společným charakteristikám ašramů. Tyto jsou především pravidla, vegetariánství, ekologické zemědělství a důvod existence, kterým je nabídnout lidem možnost duševního i fyzického odpočinku, možnost pracovat na rozvoji svého vědomí a duchovní stránky osobnosti a také ukázat a nabídnout možné alternativy k západnímu způsobu života. 3.5.1. Pravidla Základní pravidla má všech pět ašramů stejná a to je zákaz konzumace masa a vajec (tedy přísné dodržování vegetariánské stravy) nebo přinesení těchto surovin do objektu; zákaz kouření, pití alkoholu a užívání jakýchkoli omamných látek. Tyto suroviny nebo látky jsou nevhodné jednak díky své povaze, neboť je řadíme mezi tamasické, což jsou potraviny, které činí lidi zahálčivými, apatickými a zabraňují prohlubování vědomí. Tamas, 40
radžas a sattva jsou podle filosofického systému Sánkhja35 třemi gunami36, tedy základními přírodními silami, jejichž interakcí se vyvinul vesmír.
3.5.2. Vegetariánství Maso a vejce jsou nepřípustné také díky zákonu ahimsá, což znamená „nepůsobit žádnému tvoru bolest nebo škodu ani v myšlenkách, ani slovy či skutky. Neubližování značí i nezabíjení“ a platí, že „nezraňování je nejvyšším principem“ [Mahéšvaránanda 2006: 385, 423]. Princip ahimsá nalezneme v jógové cestě37 Rádžajóga, nazývané též osmistupňovou stezkou, kam patří sebeovládání (právě do stupně sebeovládání princip ahimsá patří), kázeň, tělesná a dechová cvičení, stažení smyslů, koncentrace, meditace a dokonalé uskutečnění. Vegetariánství je také spojeno s karmanovým zákonem, podle nějž se řídí inkarnace, koloběh převtělování. Pojem karma38 (skutek, čin) získává svou morální dimenzi v upanišadách,
a zahrnuje skutky nejen vykonané, ale i vyslovené a zamýšlené
[Knotková- Čapková 2004: 116]. Pozřením masa, tedy těla mrtvého- zabitého zvířete tak zatěžujeme naši karmu a oddalujeme se tak od splynutí naší individuální duše átma s univerzálním duchovním principem brahma, což je žádoucí, neboť „brahma a átma jsou jedinou pravou skutečností, která je prosta pomíjivosti, jež jinak charakterizuje lidský život, svět i vesmír“ [Knotková- Čapková 2004: 116]. Princip koloběhu životů i princip ahimsá je společný hinduismu/ védskému náboženství (Střílky, Tatháta, Dévpuridží, Krišnův dvůr) i buddhismu (Samadhi). 3.5.3. Ekologické zemědělství Další společnou charakteristikou je ekologické zemědělství. To kráčí ruku v ruce s výše zmiňovaným vegetariánstvím, kterýžto způsob stravování je šetrný k životnímu prostředí. Všechny ašramy pěstují zeleninu bez chemických prostředků. Stejně tak, jako je přirozenou součástí ašramů zahrada „živitelka“, je přirozené, že se na této zahradě pěstují rostliny v souladu s přírodou. „K vypěstování jednoho kilogramu pšenice je zapotřebí 60 litrů vody, při výrobě jednoho kilogramu masa se spotřebuje mezi 2500 až 6000 litrů vody, (…)“ [Mahéšvaránanda 2006: 422]. Výraznou ekologickou argumentaci proti pojídání masa nacházíme i u Hnutí Haré Krišna. „Podle oddaných je jedním z největších zdrojů 35
Sánkhja- učení o tom, že se vše vyvinulo z odvěké prahmoty prakrti, která se skládá z gun, které podle vzájemného poměru určují povahu každého jevu. 36 Guna- vlastnost, kvalita; tři guny: tamas: setrvačnost, letargie, temnota; radžas: energie, vášeň, neklid; sattva: čistota, jas, průzračnost. 37 Jógová cesta- celkem čtyři jógové cesty: karmajóga, bhaktijóga, rádžajóga a džňánajóga nás vedou k odstranění nevědomosti k poznání „boha“ a nalezení věčné blaženosti. 38 Karma- souhra příčiny a následku; činnost, čin, skutek; dobrovolná práce v ašramu bez nároků na honorář.
41
globálního znečištění masný průmysl a přechod na vegetariánskou stravu přímo přispívá k řešení mnoha environmentálních problémů. (…) Zabíjení zvířat za účelem získání potravy nebo pro potřeby kosmetického průmyslu je v dnešní době podle oddaných jedním z nejvíce environmentálně destruktivních chování“ [Lužný 2004: 46]. I v této oblasti nacházíme zdroje v principu ahimsá a karmanového zákona. Necitelné zacházení s přírodními zdroji i s přírodou samotnou (rozuměj konkrétní stromy, rostliny a podobně) působí proti dodržování principu neubližování a opět je nám takovéto chování připisováno k naší karmě. Takovéto jednání také narušuje přírodní rovnováhu. Například podle oddaných Krišnovi jsou současné ekologické problémy důsledkem zanesených karem, které se tímto způsobem promítají do současnosti [Lužný 2004: 47]. V celém hinduismu existuje plno mýtů o stvoření světa z nichž vyplývá, že každý atom přírody a vesmíru je součástí „boha“39, proto je žádoucí se k přírodě chovat šetrně a s láskou. A tak i přesto, že se nacházíme ve věku kali-jugy40, všechny naše karmy se přenesou do dalšího světa, proto má smysl dodržovat princip ahimsá a chovat se k celé přírodě jako k „bohu“. I v učení buddhismu nacházíme odůvodnění, proč se chovat k přírodě ohleduplně. Pro tuto nauku je též ústřední princip neubližování ahimsá; ale obecně je sociální a ekologická angažovanost v buddhismu potenciálně obsažena od jeho počátků, a to v jeho základní myšlence odstranit utrpení [Lužný 2000: 14]. Zdroje ekologického chování můžeme též nacházet v jeho teorii závislého vznikání. Buddhismus chápe pohyb universa jako samopohyb, na svět nahlíží jako na kontextuální dynamický proces, ve kterém nic není absolutně nezávislé a izolované, ale vše je výsledkem spojení jiných elementů [Lužný 2004: 19]. Vše je na sobě závislé a vše se ovlivňuje. „Současná podoba angažovaného buddhismu tak v sobě obsahuje snahu o univerzální zlepšení podmínek lidského života ve všech společnostech“ [Lužný 2000: 14]. V rámci této snahy, právě díky neustálému vzájemnému ovlivňování, nacházíme prostor i pro ekologické zemědělství. 3.5.4. Důvody existence ašramů Všechny ašramy mají důvody své existence založené na stejném principu. A to sice nabídnout veřejnosti alternativu k modernímu způsobu života, která je založena především na nemateriálních hodnotách, jako je například ohleduplnost ke všem živým tvorům, jednání příznivé k životnímu prostředí či snaha nebýt egoistický a závislý na
39
Pojem „bůh“ zde používám záměrně s malým písmenem a uvozuji ho, neboť tímto pojmem vyjadřuji boha jako absolutno, kosmický princip, brahma a podobně. 40 Kali-juga- čtvrtý (temný) věk v dějinách světa, na jeho konci dojde k úplnému zhroucení civilizovaného způsobu života a naprosté ztrátě duchovních a mravních hodnot; na jeho sklonku přijede na bílém koni spasitel Kalki, božské vtělení Višnuovo, který dovrší zkázu starého světa a zahájí nový zlatý (první) věk duchovní civilizace.
42
materiálních statcích včetně peněz. Důvodem existence center je také poskytnout lidem vhodné podmínky pro odpočinek fyzický i duševní. 3.5.4.1. Maháprabhudíp ašram Smyslem existence ašramu je poskytnout možnost především k mentálnímu odpočinku, lidé se zde cítí dobře, jedou se sem takříkajíc „dobýt a nadechnout“; mohou zde cvičit jógu, mají příležitost seznámit se s ní, s jejími principy a poselstvími, která mohou pomoci řešit osobní problémy nebo krizové situace či jinak inspirovat; seznámit se s vegetariánstvím jako se životním stylem, který může vyřešit některé zdravotní problémy. „Jedna paní nedávno říkala, že nemohla rok přijet z rodinných důvodů a že jí to hrozně chybí, (…), a že jí to hrozně pomáhá, když je chvilku v takovém klidnějším prostředí, kde je ta příroda a klidná atmosféra a tak.“ „Jakýchkoli duchovních center není nikdy dost.“ (Z rozhovoru s paní P.) 3.5.4.2. Šrí Dévpuridží ašram Tento ašram byl prvním v České republice a stojí zde pro všechny, kteří se chtějí o sobě něco dozvědět, pracovat na sobě, na svém vědomí, poznat svoje možnosti a jak je rozvíjet, svoje limity a jak je posunout dál, dokázat přijmout sebe sama se vším co k tomu patří. Svou existencí snaží podporovat rozvoj spirituálního spektra v Čechách. „Lidi se inkarnujou z Indie sem taky, mají ňákou možnost potom, ten člověk k tomu tíhne a neví proč (…). Živejch mistrů nebo velmistrů není zas až tak moc, takže když se vytvoří někde taková šance pro ty lidi, který by byli vlastně tak trochu možná bezprizorní, by nevěděli kam nebo by nevěděli co, tak vlastně to tady je, ta možnost, i ta autorita s tou obrovskou zkušeností je důležitá. (…) To si myslím, že je velkej přínos, když člověk má možnost na sobě pracovat, když teda dostane iniciaci a dostane zážitek toho stavu vnitřního, tak pak jako se mu to propojuje. (…) Já si myslim, že to obohacuje i úplně běžný lidi, který ani nemaj zájem o jógu, tak jenom to, že někdo je vegetarián a oni se to dozví a začnou přemejšlet…(…).“ (Z rozhovoru s panem H.)
3.5.4.3. Šrí Tatháta ašram Ašram zde stojí pro všechny, kteří mají zájem nejen o duchovní vědy a fyzická cvičení, ale též mají zájem pracovat sami na sobě. Techniky zde prováděné pomáhají prohlubovat vědomí a umožňují tak člověku být více otevřený a reflektovat problémy své i společenské a mají mu pomoci dojít k poznání, že je třeba být v těchto problémech aktivní a snažit se je řešit. 3.5.4.4. Farma Krišnův dvůr Farma zde existuje proto, aby mohlo být každému umožněno žít lepší život, předávání myšlenek ostatním přináší radost a požitek i každému jednotlivci. Život, jaký se žije na
43
farmě je nabízenou alternativou pro současný život v moderních společnostech, který je založen na konzumu a technickém rozvoji. Heslem je: „jednoduchý život, hluboké myšlení. Neboť, když žiješ jednoduše, můžeš jít do hloubky, k podstatě věci. Snažíme se ukázat v praxi, že takhle žít lze a je to lepší než život v džungli velkoměsta. Máš málo věcí, a tak máš čas jít do hloubky. Nejsme tělo, jsme duše, když žiješ jednoduše, jsi zdravý, nemusíš se zabývat tělem, máš čas starat se o duši. Čím více lidí alespoň trochu něco změní, tak to je k dobru celé společnosti“. (Z rozhovoru se slečnou P.)
3.5.4.5. Buddhistické meditační centrum Samadhi Toto centrum je otevřeno lidem všech vyznání, věr a názorů. Pro kohokoli, kdo má zájem pracovat na svém duševním rozvoji, ale také pracovat pro ostatní. Je další nabízenou variantou cesty osobního rozvoje a místem odpočinku.
3.6. Specifika některých ašramů
3.6.1. Buddhistické meditační centrum Samadhi Centrum Samadhi má oproti ostatním ašramům určitá specifika. Přestože jsou jeho objekty relativně velké (bývalý zámek), ve srovnání s jinými centry, má podstatně komfortnější vybavení. To se týče vybavení pokojů, které jsou po málo lůžkách a nabízejí i ložní prádlo, ale i příslušenství. Tohoto „komfortu“ bylo dosaženo z finančních darů, které dostal Bhante od svých přátel ve Spojených státech. Můžeme tedy říci, že hlavní finanční zdroje centra Samadhi nepramení z Čech, ale z vnějšku. Přestože Bhante nemá v České republice takové množství žáků a stoupenců jako má například Svámídží, je toto centrum přes svou krátkou existenci a s ohledem na svoji současnou fázi vývoje financováno lépe. To mu také dává vysoký potenciál rychlého vývoje a toto „vnější“ financování ho odlišuje od ostatních ašramů. Centrum vystupuje z ostatních center také svou velmi krátkou dobou existence a tím, že jako jediné nevychází z hinduismu. 3.6.2. Farma Krišnův dvůr Odlišnosti můžeme též nalézt u Krišnova dvora. Je to tím, že se tato farma snaží svou existencí dokázat, že lze žít jednoduše, podle hesla jednoduché žití, hluboké myšlení. Existuje mimo jiné jako důkaz toho, že se dá žít podle toho, co praví védy; v souladu s tím, co praví Krišna, a že tato cesta nabízí řešení nejenom osobních problémů, ale také politických, hospodářských či ekologických. Toto centrum se tedy od ostatních odlišuje 44
svým ortodoxním důrazem na víru, kterou vyznává. Přesto, díky svému dlouholetému působení na Západě, je velmi aktivní v mezináboženských dialozích a farma Krišnův dvůr je otevřená všem. Dalším rozdílem je způsob jejího zařízení, nemá prostory pro ubytování větší skupiny návštěvníků, a proto také nepořádá větší akce na více než jeden den. Avšak má potenciál tuto skutečnost změnit. Důvodem takového uspořádání je to, že Hnutí Haré Krišna má status náboženské organizace, která dříve vystupovala více uzavřeněji a nebyla od počátku příliš otevřená jiným vyznáním. To už je ale minulostí. Farma Krišnův dvůr také jako jediná patří k náboženské organizaci, která je registrovaná na Ministerstvu kultury a programově realizuje misijní činnost, která má přivést ke Krišnovu učení co nejvíce lidí, ideálně všechny. 3.6.3. Šrí Dévpuridží a Maháprabhudím ašram Přestože ašramy Střílky a Šrí Dévpuridží patří ke stejné škole, tedy k systému Jóga v denním životě, je vývoj a současný stav těchto ašramů diametrálně odlišný. Odpověď můžeme nalézt jednak v kapacitě místa, jednak přímo v již zmíněné „duálnosti“- dva ašramy a jedna škola. Když guru systému Jóga v denním životě přišel do Čech (v roce 1973 kdy v České republice bylo cca 100 Svámídžího žáků), společenství fungovalo ilegálně a nebylo potřeba velkých prostor pro pravidelná sezení. V těchto začátcích byl Svámídžímu darován ašram Šrí Devpuridží a stalo se z něj zázemí pro Svámídžího žáky a přívržence. Nebylo možné tuto činnost provozovat masově, malé centrum jako zázemí stačilo. Po roce 1989 se situace změnila, nastal boom většiny proudů a učení, které byly za komunistického režimu zakázány nebo/ a fungovaly ilegálně. Žáků a zájemců o jógu přibylo (v současnosti dochází do jógacenter Jógy v denním životě pravidelně 6000 cvičenců jógy) a to nejen v České republice, a proto bylo potřeba získat větší centrum. A tak se drtivá většina dění přesunula ze Šrí Devpuridžího ašramu do Střílek, do Maháprabhudíp ašramu, který byl zřízen a funguje jako Svámídžího centrum pro celou Evropu. Začalo tedy fungovat mezinárodně a bylo potřeba vytvořit co nejrychleji administrativní a personální zázemí. Rozdílnost těchto center tedy do značné míry ovlivňují okolnosti jejich vzniku. Střílky byly založeny na konkrétní žádost Svamidžího, aby bylo vybudováno centrum, které by poskytlo zázemí pro mnoho lidí a bylo zde možné pořádat i mezinárodní programy. Šrí Dévpuridží ašram byl založen s myšlenkou pokračovat v jógových setkáváních, která musela být přerušena z důvodu ztráty původního objektu. Tedy na začátku nestála vize velkého centra s jasně vymezenými parametry, které by mělo splňovat. Šrí Dévpuridží ašram také jako jediné centrum bylo založeno a fungovalo za totality. 45
Otázkou zůstává, nakolik toto přesunutí hlavního dění ubralo nebo naopak přidalo na kvalitě činnosti těchto center. Jedná se o poměr kvantita na úkor kvality nebo nikoli? Podle slov pana H., správce Šrí Dévpuridží ašramu, reprezentují tyto dva ašramy dvě různé „školy“ v rámci jednoho systému. „Tvrdá škola“ je v ašramu ve Střílkách, je pro hodně lidí, s přísným řádem a velkým zásahem do ega. „Měkká škola“ je v ašramu ve Žďárci, funguje jakoby bez řádu, ten si musí každý vytvořit sám, najít ho sám v sobě, vychází z jeho potřeb a možností. Tato „měkká škola“ má trvanlivější účinky, lidé si v sobě poznatky po návratu domů déle udrží, neboť jsou hlubší, protože pramení z vlastního poznání. „Lidi, který prošli tímhle ašramem (Žďáreckým) jsou samostatnější, víc na vlastních nohách, kreativnější (rozuměj na rozdíl od lidí, kteří prošli ašramem ve Střílkách), nejsou tak jakoby odvislý, tady opravdu prošlo pár lidí, kteří se pak hodně uplatnili v tom společenství.“ (Z rozhovoru s panem H.) Ašram Střílky je tedy zaměřen tak, aby jeho nabídka uspokojila poptávku co největšího spektra zájemců o jógu a duchovní cvičení vůbec a to i takové, kteří se s jógou ještě ani nesetkali. Z důvodů velké kapacity a množství lidí s různým stupněm znalosti jógy a její etiky (například vegetariánství) je tedy potřeba mít předem daná pravidla. I přesto, že si v ašramu najde své spousta rozdílných lidí, poskytuje jeho návštěva hluboký zážitek. Na druhou stranu Šrí Dévpuridží ašram vyhledávají spíše lidé, kteří už na své duchovní cestě urazili nějaký kus a mají zájem ji stále prohlubovat. Zde již každý naprosto odpovídá sám za sebe. Charakteristika „měkké a tvrdé“ školy vše vystihuje dostatečně. Pouze v případě Šrí Dévpuridží ašramu není délka existence centra přímo úměrná míře soběstačnosti, šíři nabídky pro veřejnost či míře veřejného povědomí.
3.7. Shrnutí faktorů ovlivňujících vývoj ašramů Zde je prostor pro schnutí
faktorů, které ovlivňují vývoj ašramů. Jsou to tedy 1)
finanční prostředky, které ovlivňují naprosto všechny oblasti vývoje a dění v ašramu a významně určují míru jeho soběstačnosti; 2) to, zda má ašram zaměstnance či dobrovolníky, což významně ovlivňuje budování administrativního zázemí; 3) šíře nabídky programů a kapacita centra; 4) celoroční versus sezónní provoz. Velký vliv má i 5) osobnost gurua, povědomí o jeho činnosti a míra jeho uznání ve světě světskými i duchovními institucemi a 6) oddanost jemu. Dále to je 7) vize budoucí/ konečné podoby ašramu, která stojí na počátku budování centra. Tyto ovlivňují rychlost vývoje či případnou stagnaci.
46
3.8. Výstupy analýzy V této kapitole se pokusím odpovědět na otázku, zda lze pomocí výše rozebíraných charakteristik vytvořit vývojovou křivku, která je společná všem ašramům. Tedy zda existuje určitá trajektorie vývoje, na níž lze umístit všechna centra, bez ohledu na to, na jakém jejím bodě se nacházejí ve své současné podobě. Pokud existuje takové centrum (centra), které na křivce nebude umístěno, vysvětlím, z jakých důvodů jsem tak učinila. Také zde zformuluji odpovědi na výzkumné otázky a popíši specifika jednotlivých ašramů.
3.8.1. Vývojová křivka Zde je místo pro náčrt vývojové linie, kterou jsem vytvořila na základě analýzy dat. Na počátku stojí idea založit ašram či duchovní centrum. Vznik této ideje je inspirován nebo přímo podnícen konkrétním guruem. Na tomto počátku stojí projekt, který obsahuje charakteristiky, které má ašram ve své konečné fázi naplňovat. Těmi jsou především dosažení obyvatelnosti objektu, zahrada schopná uživit obyvatelstvo a návštěvníky, cíl, jakému bude ašram sloužit a jaký bude mít charakter. Tedy zda je určen pro malou skupinu fungující jako uzavřená komunita nebo jako centrum poskytující „služby“ co nejširšímu spektru zájemců. V průběhu budování se tyto cíle postupně naplňují. Následuje samotné získání vhodné budovy s pozemky, které mají potenciál do určité míry vyprodukovat potraviny pro vlastní spotřebu centra. Dále je zapotřebí budovu uvést do chodu a vybavit nejnutnějším zařízením a to především kuchyní a příslušenstvím. K tomu je zapotřebí pracovní síly a financí. Pracovní silou jsou v nejranější fázi dobrovolníci a karmajogíni; finančními zdroji především dary nebo vlastní vklady. Zaměstnanci často přicházejí až v pozdější fázi, což vyžaduje vytvoření administrativního zázemí. To je také nutné k dalšímu získávání financí ze státních či evropských zdrojů. Tomu často ještě předchází zisky z pronájmu prostor či z programů pro veřejnost, které se zavádějí v pozdější fázi. Centrum se uvádí do provozu pro veřejnost po nejnáročnějších rekonstrukcích. Zde je třeba podotknout, že proces budování (rozšiřování) končí (pokud vůbec) až v dosti pozdní fázi vývoje. Ašram je postupně osidlován trvalým obyvatelstvem. Vytváření zahrady probíhá současně s rekonstrukcemi, ty však mají přednost co se investování peněz a času týká. Později, i když stále spíše v ranější fázi, získává i budování zahrady na důležitosti.
47
Centrum průběžně narůstá do velikosti jednak nabídky programů pro veřejnost, jednak do velikosti kapacity- je navštěvováno rostoucím počtem zájemců; stoupá počet dobrovolníků či zaměstnanců, prodlužuje se délka provozu v rámci časového úseku jeden rok- maximum je celoroční provoz, rozšiřuje se veřejné vědomí o jeho existenci nejprve na úrovni státu, později na úrovni mezinárodní. Administrativní zázemí centra zajišťuje jeho chod, financování a koordinuje programy. Zahrada dokáže vyprodukovat drtivou většinu surovin zajišťujících stravu pro obyvatele a hosty ašramu. Centrum funguje dle zavedeného a pravidelného rytmu. Na vrcholu vývoje je ašram téměř soběstačný nejen potravinově, ale i finančně, dokáže si vydělat na vlastní provoz, má bohatou nabídku a velké množství programů pro veřejnost, je osídlen trvalými obyvateli, získal uznání a těší se toleranci ze strany duchovních i světských institucí v rámci České republiky i na mezinárodní úrovni. Křivka tedy má svůj počáteční bod a bod maxima. Dobu, za jakou se stane z právě založeného centra ašram blížící se maximu křivky, počítám na patnáct let. Pokud za tento čas nenastal, případně na základě současných poznatků budu předpokládat, že nenastane ve vývoji významný posun, bude to znamenat, že pro centrum tato vývojová křivka neplatí. 3.8.2. Umístění jednotlivých ašramů na křivku Na křivku jsem umístila Buddhistické meditační centrum Samadhi, ašram Šrí Tatháta, Maháprabhudíp ašram ve Střílkách a farmu Krišnův dvůr. Naopak Šrí Dévpuridží ašram jsem zde neumístila, neboť se dle mého názoru vyvíjí již od svých počátků odlišně.
Pozici umístění demonstruje následující graf. Hodnoty křivky na ose „x“ jsou: koupě budovy a pozemků, dobrovolníci a počátek rekonstrukcí, finanční zdroje- dary, uvedení do provozu pro veřejnost, počátek budování zahrady, finanční zdroje- pronájem a kurzy, budování administrativního zázemí, produkce potravin 50 %- pokračující rekonstrukce, finanční zdroje- stát, EU, produkce potravin 70%, přibližné dosažení vytyčených cílů. Hodnoty osy „y“ se pohybují v rozmezí nula až jedna, kdy „nula“ znamená počátek budování a „jedna“ symbolizuje cílovou podobu centra.
48
Krišnův dvůr Tatháta
Střílky
přibližné dosažení vytyčených cílů
finanční zdroje: stát, EU
budování administrativního zázemí
počátek budování zahrady
finanční zdroje: dary
Samadhi
koupě budovy a pozemků
Průběh vývojové křivky v období patnácti let
Model vývojové křivky
Jako první jsem tedy na křivku umístila centrum Samadhi a to do místa období těsně po otevření veřejnosti a na počátku fáze budování zahrady a administrativního zázemí. Pro zahradu má centrum vhodné pozemky a její realizace je obsažena v projektu budování centra. Díky uznání svého zakladatele Bhanteho Wimali ve světě a též díky dobrému zdroji financování má v sobě centrum Samadhi velký potenciál stát se známým centrem a dosáhnout dalších stupňů vývojové křivky. Předpokládám, že míra soběstačnosti se bude též zvyšovat ruku v ruce s délkou jeho existence a s rozšiřováním povědomí o jeho existenci. Zvyšování těchto faktorů bude doprovázeno zvyšujícím se počtem návštěvníků a pracovních sil, k nimž se úzce váže budování administrativního zázemí. Centrum má tedy potenciál i záměr pokračovat ve svém vývoji směrem, který demonstruje křivka. Na další stupeň vývoje jsem umístila Šrí Tatháta ašram a to do místa za dosažením padesátiprocentní potravinové soběstačnosti. Již v tuto chvíli má však nakročeno k dalšímu zvyšování potravinové produkce. Toto umístění jsem zvolila díky celoročnímu fungování, pravidelnosti programů a zmíněnému stupni soběstačnosti. Myslím si, že tento ašram má též velký potenciál k rychlému rozvoji díky svému guruovi, který má dle výše zmíněné myšlenky potenciál dosáhnout podobného věhlasu, jakého se ve světě těší Svámí Mahéšvaránanda. U tohoto centra dle výše zmíněné myšlenky existuje i možnost, že se centrum může vyvíjet podobně jako Šrí Dévpuridží ašram. V tom případě by křivka pro Tatháta ašram přestala platit. V další fázi se nachází ašram Šrí Maháprabhudíp ve Střílkách umístěný před sedmdesátiprocentní hranicí soběstačnosti. Již má za sebou poměrně dlouhou dobu existence, za kterou se ustálil nejen chod ašramu a jeho nabídka programů, ale též 49
zázemí administrativní a personální- disponuje zaměstnanci i trvalými obyvateli, jejichž činností je pečovat o ašram a zajišťovat jeho provoz. Též po finanční stránce je centrum poměrně stabilní, mimo jiné díky již zmíněnému dobrému administrativnímu zázemí, které zajišťuje čerpání financí i ze státních zdrojů a Evropské unie. Centrum je již proslulé i za hranicemi České republiky, pořádají se zde mezinárodní programy. K tomu všemu přispívá velkou měrou osobnost gurua Svámího Mahéšvaránandy. Na nejvyšší stupeň vývoje jsem umístila farmu Krišnův dvůr a to na místo již ne příliš vzdáleného konečnému bodu křivky. Dá se říci, že funguje jako téměř stoprocentně soběstačná jednotka, je pouze závislá na finančních zdrojích, které čerpá od státu a Evropské unie. Vývoj v oblasti administrativní, finanční a zásobovací je na vysoké úrovni. Rychlost dosažení tohoto stavu byla hodně živena sílou nauky a fenoménem oddanosti, který je zde velmi významný. Faktor mezinárodního uznání gurua jsem jako hodnotu osy „x“ pro modelování křivky nepoužila, neboť u každého centra v okamžiku jeho založení nabýval různých hodnot. Podobná situace je i u faktoru povědomí o ašramu v zahraničí. Například o založení centra Samadhi se v zahraničí vědělo více než v Čechách a naopak povědomí o Tatháta ašramu vznikalo nejdříve na českém území. Přesto jsou tyto faktory důležité a doprovází celý proces budování. 3.8.3. Důvody neumístění ašramu Šrí Dévpuridží na křivku Ašram Šrí Dévpuridží si po celou dobu své existence zachovává přibližně stejnou podobu, i když i zde na počátku byl uskutečněn velký krok dopředu v oblasti rekonstrukce a vybavení budovy. Jedním z důvodů je ten, že jako u jediného případu zde nestála ihned u založení ašramu osobnost gurua, ta se s tímto místem pojí až o tři roky později. Podobný případ lze sice spatřovat i u Šrí Tatháta ašramu, zde je však situace poněkud odlišná. Guru, jemuž je ašram zasvěcen sice přímo nevyzval k jeho založení, jeho osobnost však přímo hrála u zrodu tohoto ašramu hlavní roli. Stejná situace je i u Krišnova dvora. U Šrí Dévpuridží ašramu také pociťuji absenci konkrétní počáteční vize, jak má ašram v budoucnu vypadat a jakých standardů má dosahovat. To mohu odůvodnit skutečností, že po 30 letech trvání zde není alespoň do určité míry soběstačná zahrada. Příčinu však lze spatřovat i v existenci „konkurenčního“ ašramu ve Střílkách, který v podstatě převzal hlavní dění z ašramu Šrí Dévpuridží. V neposlední řadě je možné příčinu hledat v celkové atmosféře ašramu, která je více individuální a řekněme, že poskytuje větší duchovní zážitky a poznání, není tolik zaměřená na poskytování „služeb“ co nejširší veřejnosti, ale na umožnění hlubokého prožívání. Této problematice jsem se podrobněji věnovala výše. 50
Je také třeba brát ohled na to, že toto centrum jako jediné bylo založeno a fungovalo již za totality, kdy nebyla takováto činnost povolena, nebylo tedy vhodné společenskopolitické klima pro rozvíjení centra do velkých rozměrů. Toto období také neposkytovalo takové finanční možnosti jaké se otevřely po roce 1989, například nebylo možné čerpat peněz od státu ani Evropské unie. Zde lze vidět, jak společenské a politické podmínky přímo ovlivňují vývoj takovýchto center. Je očividné, že centra, která byla založena, a která se rozvíjela po roce 1989, měla diametrálně odlišné startovní podmínky a možnosti a to se také odrazilo v jejich dalším vývoji. Dalšími důležitými faktory, které ovlivňují vývoj ašramů jsou tedy svoboda (především vyznání) a spektrum možných finančních zdrojů. K faktorům ovlivňujícím vývoj ašramu je nutné přidat faktor společensko- politického klimatu doby, ve které tato centra vznikají a vyvíjejí se, a které výrazně určuje možnosti a zdroje se kterými centrum může pracovat a využívat ku svému prospěchu. 3.8.4. Přítomnost centra na křivce versus kvalita umožněného poznání Je třeba podotknout, že přestože jsem došla k závěru, že Šrí Dévpuridží ašram nekráčí po naší vývojové křivce, neznamená to, že to, co nabízí, je horší kvality. I toto jsem již naznačila výše, přesto mohu připojit ještě další myšlenku. To, zda se centrum pohybuje po naší vývojové křivce či nikoli, nemusí ovlivnit jeho kvalitu, a to především kvalitu a hloubku poznání, kterého lze v centru dosáhnout. Tato kvalita je minimálně stejná, může však být i vyšší. Například Šrí Tatháta ašram se bude s určitou pravděpodobností pohybovat po naší křivce, přesto v současnosti nabízí hluboké poznání, dovolím si říci, že i hlubší poznání než například ašram Střílky, který právě díky své „masovosti“ a širokému spektru návštěvníků zřejmě nemůže umožnit tak hluboký zážitek. Tedy bez ohledu na přítomnost či absenci centra na vývojové křivce, hloubka zážitku a všeho, co si přineseme z jeho návštěvy, může záviset na jeho současné velikosti, tedy kolik lidí navštěvuje jeho programy. Avšak opět zdůrazňuji, že tímto nechci ašram Střílky, tedy žádný ašram, upřednostňovat či nějakým způsobem vyzdvihovat nad ostatní nebo naopak. Právě tato různá nabídka, která zde existuje v podobě takto různě zaměřených center, může pokrývat potřeby lidí, kteří také jsou na různém stupni své vnitřní či duchovní (vývojové) cesty. Mohu to přiblížit jednoduchým přirovnáním. Cesta za duchovnem může začít například právě v ašramu Střílky, kde je dostatek možností se s tímto „světem“ setkat, a po dosažení určitého stupně můžeme pokračovat v rozvoji naší duchovní stránky právě například ve Šrí Dévpuridží ašramu. Na závěr této úvahy ještě připomenu, že v umístění ašramu na vývojové křivce nehraje roli konečný počet „klientů“. Tedy ašram může 51
dosahovat vysokého stupně vývoje i s malým počtem účastníků programů. Příkladem nám budiž farma Krišnův dvůr.
4. Závěr Práce tedy charakterizovala fenomén ašramů a popsala to, jak zde vznikly, jak fungují a jaké faktory ovlivňují jejich existenci a vývoj. Těmi jsou finanční prostředky; to, zda má ašram zaměstnance či dobrovolníky; šíře nabídky programů a kapacita centra; osobnost gurua, povědomí o jeho činnosti, míra jeho uznání ve světě a oddanost jemu; vize konečné podoby ašramu stojící na počátku budování centra a společensko- politické klima doby, ve které byl ašram založen. Došla jsem také k závěru, že ašram, jako prvek importovaný do České republiky z indické kultury a jako prvek založený na náboženství, nijak nenarušuje fungování české společnosti, charakterizované jako ateistické. Ašramy existují na našem území jako nabízené varianty ke zdejšímu způsobu života a jejich vztahy s okolím i s institucemi jsou nekonfliktní. Mají velký potenciál se zde rozvíjet a požívají sympatií ze strany obyvatel České republiky. Počet jejich klientů narůstá. Také se mi podařilo vytvořit křivku, která charakterizuje vývoj ašramů a je platná pro čtyři z pěti center, z nichž se každé nachází v jiném místě této křivky; tedy v jiné fázi vývoje, o kterém v tuto chvíli můžeme říci, že bude pro tato čtyři centra nabývat podobného směru. Všech pět center má potenciál dále úspěšně existovat na území České republiky. V tomto okamžiku lze říci, že zatím největší kus cesty ve svém vývoji urazil ašram ve Střílách a farma Krišnův dvůr a lze předpokládat, že i v nejbližší budoucnosti se budou úspěšně přibližovat k maximu křivky, nebo si zachovají současnou podobu. Značný potenciál následovat tato dvě centra má buddhistické meditační centrum Samadhi a Šrí Tatháta ašram, neboť v současnosti nabývají podobných charakteristik, kterými v minulosti prošel Krišnův dvůr i ašram Střílky. Tyto čtyři ašramy se tak vyvíjí poměrně dynamicky a v pomyslném grafu se během jejich vývoje zvyšují hodnoty na ose „x“ i „y“. Vyjímečné postavení mezi analyzovanými ašramy má Šrí Dévpuridží ašram, který se pohybuje konstantním tempem a bez velkých výkyvů se drží přibližně na stejném stupni vývoje již více než 20 let. Avšak díky délce jeho existence mohu soudit, že ani tento ašram prozatím nezačne stagnovat, ale udrží si své dosavadní vývojové tempo. A jaká je odpověď na základní výzkumnou otázku? Jsou ašramy ve stavu prostého přežívání nebo naopak expandují a jejich učení je cíleně šířeno veřejným prostorem? Jediným ašramem, jehož nauka obsahuje cílenou misijní činnost je farma Krišnův dvůr. Tato snaha šířit Krišnovo učení mezi co nejvíce lidí má za cíl ukázat, že je možné žít 52
podle hesla jednoduché žití, hluboké myšlení, kterýžto životní styl přináší harmonii do všech oblastí lidského života a zlepšuje sociální i ekologické problémy. Tato misie probíhá nepřetržitě, avšak její výsledky, co se týče narůstajícího počtu oddaných, nejsou nijak výrazné. Přesto si farma Krišnův dvůr vybudovala silné veřejné vědomí o své existenci a požívá značných sympatií. Tedy toto centrum se snaží cíleně šířit své myšlenky, zatím se však nachází spíše ve fázi prosté, avšak úspěšné existence. Přestože nauka, kterou reprezentuje ašram Střílky misii programově neobsahuje, dá se říci, že tento ašram expanduje ze všech center nejvíce, neboť se do jeho prostor vejde velký počet lidí- s tímto cílem bylo centrum mimo jiné vybudováno- a má tedy velký potenciál oslovit mnoho lidí najednou. K expanzi také dochází díky postavě gurua Svámího Mahéšvaránandy, který v České republice působí od roku 1973 a za tuto dobu získal mnoho stoupenců, díky kterým se tak učení šíří ještě rychleji. O ostatních centrech v tomto okamžiku mohu říci, že zatím pouze existují, což je více než zřejmé především na Šrí Dévpuridží ašramu, který v tomto duchu bude existovat i nadále. Zatím nemá významnější důvody (které ale měly Střílky) se více rozvíjet. I centrum Samadhi a Šrí Tatháta ašram ze své podstaty spíše čekají, že kdo jich bude potřebovat, sám si je najde a snahu o expandování do veřejného prostoru nevyvíjejí. Šrí Tatháta ašram je však úzce spojen s konkrétním mistrem, a tato spojitost významně určuje intenzitu a rychlost budování ašramu. Tedy, není zde cílená misijní činnost, tu však nepřímo nahrazuje právě tento intenzivní vztah s guruem, který tak z části určuje šíření jeho učení. Proto zde předpokládám podobný vývoj jako u ašramu Střílky. Samadhi sice usiluje o svou propagaci, je to však s cílem rozšířit klientelu a povědomí o své existenci a nijak tato činnost nesouvisí s jednou naukou a snahou o její šíření. Velký vliv na expanzi má tedy postava gurua a oddanost lidí jeho osobě. Odpověď na výzkumnou otázku a křivka vývoje vystihují současný stav věcí a určitý potenciál, který mají ašramy pro svůj budoucí vývoj. Ašramy mají na území České republiky své místo. Jsou oázami klidu a pomáhají lidem nacházet duševní klid a harmonii. Jejich existence zde proto má svůj smysl a význam.
53
Resumé Práce se snaží popsat fenomén ašramů na území České republiky jakožto prvku vzniklého v indické kultuře. Pomocí rozhovorů, pozorování a studia literatury nachází faktory, které ovlivňují vývoj a určují jejich současnou podobu. Výsledkem práce je dále vývojová křivka, vytvořená pomocí zmíněných faktorů, na níž lze umístit čtyři z pěti center. Práce též přináší zjištění, že ze všech ašramů se snaží své učení programově maximálně rozšiřovat jen farma Krišnův dvůr, přičemž tato snaha je obsažena v učení Hnutí Haré Krišna, které farma reprezentuje. Nejvíce však expanduje ašram Střílky (ačkoli o to programově neusiluje) a to mimo jiné díky postavě gurua Svámího Mahéšvaránandy a velké kapacitě.
Summary The article tries to describe the phenomena of ashrams in the Czech Republic as a component originated
in Indian culture. Using interviews, observation and study of
documents it finds out factors influencing evolution and present forms of ashrams. The outcome of article is an evolution curve, made of these factors. It is possible to place four of five ashrams on this curve. The article found out a knowledge, that from all ashrams only one, the Hare Krishna Movement, is making an effort to spread its doctrine. But Střílky ashram is the only one, that is expanding even without trying to do so. The main reason of its development is the personality of guru Swami Mahesvarananda and its large capacity.
54
Použité prameny a literatura: Odborná literatura: Fárek, Martin. 2008. Hnutí Haré Kršna. Institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Nakladatelství Karolinum. Hartl, Pavel. 1993. Komunitní práce. Praha: Katedra sociální práce FF UK. Knotková- Čapková, Blanka a kol.. 2004. Základy asijských náboženství 1. díl. Praha: Nakladatelství Karolinum. Kolektiv autorů. 1997. Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Praha: Vyšehrad. Lužný, Dušan. 1997. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita. Lužný, Dušan. 1999. Náboženství a moderní společnost. Sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno: Masarykova univerzita. Lužný, Dušan. 2000. Zelení Bódhisattvové. Sociálně a ekologicky angažovaný buddhismus. Brno: Masarykova univerzita. Lužný, Dušan. 2004. Hledání ztracené jednoty. Průniky nových náboženství a ekologie. Brno: Masarykova univerzita. Mahéšvaránanda, Paramhans svámí. 2006. Systém „Jóga v denním životě“. Praha: Mladá fronta. Nešpor, Zdeněk, Dušan Lužný. 2007. Sociologie náboženství. Praha: Portál. Poltikovič, Viliam. 2003. Touha po absolutnu. Svatí muži Indie. Praha: Mladá fronta. Štampach, Ivan. 1998. Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál. Werner, Karel. 1996. Malá encyklopedie hinduismu. Brno: Atlantis.
Internetové zdroje: http://www.halik.cz http://www.joga.cz/strilky http://www.yoga.cz/svamidzi http://www.sritathata.org http://www.tathata.cz http://www.bhantewimala.com http://slovnik.tantrajoga.cz
55
Seznam příloh: Příloha 1: Projekt bakalářské práce Příloha 2: Otázky pro polostrukturovaný rozhovor
56
Přílohy: Příloha 1: Projekt bakalářské práce Projekt bakalářské práce
Kateřina Podhorská 2. ročník SOSP, FSV UK
Téma: Ášramy na území České republiky: rozmach nebo boj o přežití? Kontext tématu: Česká republika patří k zemím, které mají kořeny své kultury v křesťanství, které dlouho udávalo směr jejich politického a kulturního vývoje. Přesto patří mezi poměrně sekularizované společnosti. Podle sčítání lidu z roku 2001 se do kategorie věřících zařadilo 32,2 %, do kategorie bez vyznání 59 %41. Přesto se na našem území poměrně dobře daří a značné popularitě se těší východní náboženství nebo duchovní systémy jako je jóga, buddhismus, hinduismus (např. Hnutí Haré Krišna). Má práce se zabývá ášramy na území České republiky. Slovo ášram má několik významů: 1. obydlí (poustevna) hinduistického kajícníka, 2. organizační jednotka (článek) současného hinduismu, 3. jednotlivé období (ze čtyř) v životě věřícího hinduisty42. Ve své práci budu pracovat s pojmem ášram ve smyslu organizační jednotky.
Problém a cíle práce: Budu se zabývat rolí a postavením ášramu jako zástupce „cizí“ (východní) kultury na našem území, tedy jako malé komunity na území státu, který je založen na odlišných kořenech, jiné kultuře a jiné mentalitě. Cílem mé práce by měl být popis ášramů - tedy jak fungují, jakými pravidly se řídí, jak jsou organizovány, jak vypadá denní život v ášramu. Popis fungování a idejí ášramů by měl poskytnout odpověď na otázku, zda tyto komunity mají expanzivní charakter, tedy zda slouží jako základny pro další propagaci nebo jsou jen ostrůvkem odlišného způsobu života, který zde existuje bez dalších úmyslů nějak přetvářet českou společnost. V druhé řadě, budou-li k tomu vhodná data, by práce mohla 41
zdroj: http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03-obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem 42 zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/asram
57
odpovědět na otázku, jak moc je život v ášramech vázán, popřípadě izolován od vnějšího života většinové společnosti, jak moc s ní spolupracují, jaké k ní mají vazby a jaký mají asimilační potenciál. Metodologie: Předmětem mé práce budou ášramy (duchovní centra): ášram Střílky (Systém Jóga v denním životě), Krišnův dvůr (Hnutí Hare Krišna), Šrí Tatháta ašram43, ášram Žďárec u Skutče (Nanda joga), Samadhi (buddhistické meditační centrum). Data budou získávána kvalitativními postupy a to sice polostrukturovanými rozhovory s představiteli těchto duchovních center. Další metodou bude pozorování, tedy- budu se snažit v ášramech strávit určitý čas pro získání autentického zážitku, který může přispět k hlubšímu pochopení fungování ášramu. Poznatky budu též získávat studiem odborné literatury.
Předpokládaná literatura: Hrabal, F. R.: Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, CAD Press, Bratislava 1998 McLoughlin, Seán: Světová náboženství v kostce, Rebo Productions, 2005 kolektiv autorů: Základy asijských náboženství (1. díl), Karolinum 2004 Werner, Karel: Náboženství jižní a východní Asie, Masarykova univerzita, Brno 1995 Knipe, David M.: Hinduismus, Prostor 1997 Petrusek, Miloslav: Společnosti pozdní doby, Slon 2007 Nešpor Z., Lužný, D.: Sociologie náboženství, Portál, Praha 2007 Hanuš J., Vybíral J.: Evropa a její duchovní tvář, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2005 Enroth, Ronald: Průvodce sektami a novými náboženstvími, Návrat domů, Praha 1994 Barrett, David V.: Sekty, kulty, alternativní náboženství, Praha 1998 McLeod, Hugh: Náboženství a lidé západní Evropy : (1789-1989), Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007 Lužný, Dušan : Nová náboženská hnutí, Masarykova univerzita, Brno 1997 Lužný, Dušan: Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace, Masarykova univerzita, Brno 1999 Pertold, Otakar: Přehledné dějiny náboženských soustav celého světa 43
Místo, které je věnováno záměru duchovního růstu a zlepšení svého spojení s Absolutnem. Techniky a cvičení, které zde jsou prováděny pocházejí z Indie. Jsou to původní cvičení, Védy, Tantra, Jóga a nejsou modernizovány a modifikovány. Duchovní učitel Šrí Tatháta.
58
Rémond, René: Náboženství a společnost v Evropě, Lidové noviny, Praha 2003 Vavroušková, Stanislava: Náboženství a společnost v jižní a jihovýchodní Asii, Orientální ústav AV ČR, Praha 2005 Mahéšvaránanda, Paramhans Svami: Systém „Jóga v denním životě“, Mladá fronta, Praha 2006
Další zdroje: http://www.krisnuvdvur.cz/;
http://www.tathata.cz/;
http://joga.gdi.cz/;
http://www.anandajoga.cz/; http://www.joga.cz/strilky/; http://www.samadhi.cz/
16. června 2008
Konzultant: Martin Hájek, PhD.
59
Příloha 2: Otázky pro polostrukturovaný rozhovor Otázky pro polostrukturovaný rozhovor:
Jak jste se rozhodl/ a, že založíte ašram? Jak jste získal/ a tento objekt? Proč ašram vznikl? Za jakým cílem? Jak ašram funguje? Jak dlouho ašram funguje? Bydlíte zde trvale? Má ašram stálé osazenstvo? Jaká je náplň jeho práce? Jak ašram funguje- jaké aktivity zde pořádáte, pro koho, celoročně, sezónně, nárazově? Jaké programy, kurzy se zde konají? Denní život v ašramu. Pravidla pro hosty, pro trvalé osazenstvo. Na čem se tu aktuálně pracuje, co se vytváří? Jak je ášram financován?
Jaké má ašram vazby na okolí? Jaká je spolupráce s okolními organizacemi, s městem, krajem, lidmi? Je ašram spíše v izolaci, funguje sám pro sebe nebo má vazby s okolím? Jak na ašram nahlíží okolí- obec, město, kraj, spoluobčané- v souvislosti s rozdílnou kulturou? Spolupráce/ vazby s ostatními ašramy/ centry východu. Jaký má existence ašramu význam v/ pro naší západní/ odlišnou kulturu než odkud pochází celá filosofie? Jak vnímáte naší sekularizovanou společnost? Má nám co říci východní náboženství?
60
61
