UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky

Tereza Bartůňková

Reprezentace Vietnamců v českém tisku Diplomová práce

Praha 2009

Autor práce: Tereza Bartůňková Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Trampota, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: 2009 Hodnocení:

-2-

Bibliografický záznam BARTŮŇKOVÁ, Tereza. Reprezentace Vietnamců v českém tisku. Praha: Karlova univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2009. 101 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Tomáš Trampota, Ph.D.

Anotace Diplomová práce "Reprezentace Vietnamců v českém tisku" se zabývá tím, jak vybraná česká tištěná periodika reprezentují tuto etnickou skupinu žijící v České republice. Vietnamci jsou u nás třetí nejpočetnější skupinou cizinců. Začali k nám přijíždět už v 50. letech na základě mezivládních dohod mezi Československem a Vietnamskou demokratickou republikou. Někteří zde po roce 1989 zůstali, většinu migrantů po roce 1989 tvoří ale úplně noví přistěhovalci, většinou přijíždí i s rodinami. Jako důvod příjezdu do České republiky uvádí nejčastěji zlepšení své ekonomické situace nebo získání kvalitního vzdělání. Vietnamská komunita u nás je dost uzavřená, a proto média jsou často jednou z mála možností, jak se o této skupině něco dozvědět. Výzkumy ale ukazují, že Vietnamci v ČR se do médií dostávají především v souvislosti s kriminalitou. Cílem této práce je zjistit, jakým způsobem a v jakých kontextech se píše ve vybraných periodikách o příslušnících vietnamské komunity, případně poukázat na zjednodušující až stereotypní zobrazování. Analýza se pokusí odhalit, zda a jaké existují ustálené způsoby reprezentace vietnamské etnické skupiny v českých médiích a zda tak dochází k případnému konstruování stereotypů. K tomu bude použita metoda kvantitativní obsahové analýzy.

-3-

Annotation Diploma thesis „Representation of Vietnamese in the czech newspapers“ deals with representation of this ethnic minority living in the Czech Republic in some czech newspapers. Vietnamese are the third biggest group of foreigners in the Czech Republic. They started coming to our republic in 50´s by agreements between Czechoslovakia and the Democratic Republic of Vietnam. Some of them stayed here after 1989 but most of immigrants after 1989 are the new incomers, mostly they come even with families. The reasons of their arrivals are most often better economic situation or better education. The vietnamese community living here is quite reserved so the media are often the only opportunity how to gain some information about this group. But the studies show that Vietnamese living in the Czech Republic get into the media above all in context of criminality. The aim of the survey, done by means of quantitative content analysis, is to chart the representation of the Vietnamese - in what way and contexts the chosen media write about them, eventually find out the fixed ways of presenting the Vietnamese or their stereotypes.

Klíčová slova Reprezentace, stereotyp, Vietnamci, menšiny, konstrukce reality.

Keywords Representation, stereotype, Vietnamese, minorities, construction of reality.

-4-

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu.

2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřenostii pro účely výzkumu a studia.

V Praze dne

Tereza Bartůňková

-5-

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce PhDr. Tomáši Trampotovi, Ph.D. za cenné rady. Dále Kláře Horákové a Báře Buchtové z Lidových novin za to, že mi umožnily přístup do tamního archivu. A také zaměstnancům Centrálního depozitáře Národní knihovny České republiky.

-6-

Obsah ÚVOD......................................................................................................................................................- 8 1. REALITA JAKO KONSTRUKT ...................................................................................................- 10 1.1 REALITA SOCIÁLNĚ KONSTRUOVANÁ ........................................................................................... - 10 1.2 REALITA MEDIÁLNĚ KONSTRUOVANÁ .......................................................................................... - 11 1.2.1 Konstrukce reality ve zprávách ...........................................................................................- 14 1.2.2 Reprezentace sociálních skupin...........................................................................................- 17 1.2.3 Stereotyp a stereotypizace ...................................................................................................- 18 1.3 "TI DRUZÍ" ................................................................................................................................... - 22 2. "TI DRUZÍ" A ČESKÁ SPOLEČNOST.......................................................................................- 26 2.1 CIZINCI NA NAŠEM ÚZEMÍ ............................................................................................................ - 26 2.1.1 Kdo je cizinec? ....................................................................................................................- 26 2.1.1 Národnostní menšiny...........................................................................................................- 27 2.2 VIETNAMCI V ČESKÉ REPUBLICE .................................................................................................. - 30 2.2.1 Historie jejich příchodu do České republiky .......................................................................- 31 2.2.2 Současní Vietnamci v České republice ................................................................................- 34 2.2.3 Vietnamská kultura..............................................................................................................- 38 2.2.4 Statistické přehledy o Vietnamcích v ČR.............................................................................- 40 2.3 ČESKÁ SPOLEČNOST, CIZINCI A MENŠINY ..................................................................................... - 42 3. CIZINCI, MENŠINY A ETNICKÉ SKUPINY V MÉDIÍCH .........................................................- 44 3.1 REPREZENTACE TĚCHTO SKUPIN V MÉDIÍCH ................................................................................. - 44 3.2 PROBLEMATIKA "RASY" V MÉDIÍCH ............................................................................................. - 48 3.3 CIZINCI, MENŠINY A ETNICKÉ SKUPINY V ČESKÝCH MÉDIÍCH ....................................................... - 50 3.4 VIETNAMCI V ČESKÝCH MÉDIÍCH ................................................................................................. - 52 4. PŘÍSPĚVKY S VIETNAMSKOU TÉMATIKOU V ČESKÉM TISKU ......................................- 56 4.1 VÝZKUMNÁ METODA - KVANTITATIVNÍ OBSAHOVÁ ANALÝZA ..................................................... - 56 4.2 METODIKA VÝZKUMU ................................................................................................................. - 58 4.2.1 Stanovení výběrového souboru............................................................................................- 59 4.2.2 Kódovací jednotka a výběrový mechanismus ......................................................................- 60 4.2.3 Stanovení proměnných ........................................................................................................- 61 4.3 ANALÝZA ..................................................................................................................................... - 63 ZÁVĚR..................................................................................................................................................- 77 RESUMÉ ..............................................................................................................................................- 79 SUMMARY...........................................................................................................................................- 80 SEZNAM TABULEK ..........................................................................................................................- 82 LITERATURA......................................................................................................................................- 83 SEZNAM PŘÍLOH ..............................................................................................................................- 91 PŘÍLOHY..............................................................................................................................................- 92 -

-7-

Úvod Vietnamci jsou v České republice třetí nepočetnější komunitou cizinců. Někteří k nám přijeli ještě před rokem 1989 v rámci mezivládních dohod - do učebních oborů či podniků, později na univerzity. Po roce 1989 sem přijíždějí Vietnamci dál, a to především kvůli vidině výdělku. Ze všech cizinců mající živnostenské oprávnění je nejvíce právě jich1. Převážně prodávají textilní zboží a drobnou elektroniku, provozují restaurace nebo obchody s potravinami. Fenoménem této komunity jsou děti. Jejich zastoupení na českých školách je velice významné. I když se kvůli své špatné češtině řada Vietnamců stává terčem posměšků, projevy rasismu vůči nim jsou téměř minimální, například narozdíl od Romů. Češi si zvykli u nich nakupovat levné zboží či navštěvovat bistra. To je také většinou jediný kontakt, který s Vietnamci majoritní společnost má. Vietnamská komunita u nás je dost uzavřená, proto dozvědět se něco bližšího o jejich životě je složité. Významným zdrojem informací o menšinách (a nejen o nich) jsou média. Ty formují naše vnímání společenských skupin především tím, jak je reprezentují. "Podstatným aspektem reprezentace je, v rámci jakého typu událsti se určité subjekty do zpráv dostávají, v jakých rolích a situacích se objevují. Opakováná prezentace subjetku v určitém typu situací může vést k vytváření dojmu, že právě tyto jsou pro ně typické a normální" (Trampota 2006: 98). Je důležité zkoumat, jak o menšinách média informují, jaké informace se o nich dozvídáme. Reprezentace menšin v souvislosti s negativními tématy může mít totiž i negativní následky na názory příjemců. Řada studií2 ukazuje, že

1

Ke konci roku 2007 mělo živnostenské oprávění 68 785 cizinců, z toho 24 437 Vietnamců. Cit. dle Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-23] URL: . 2 Například: KLVAČOVÁ, Petra - BITTRICH, Tomáš. Jak se (ne)píše o cizincích [online]. 2003 [cit. 2008-06-15]. URL: , Mediální analýza: obraz Vietnamců v českých tištěných médiích [online]. [2007?] [cit. 2008-10-03]. URL: , BROUČEK, Stanislav. Imigrace, adaptace, majorita: Český pohled na Vietnamce : (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2003a. 478 s. ISBN 80-85010-46-1.

-8-

Vietnamci se do médií dostávají právě především v souvislosti s negativními tématy - s kriminalitou, hlavně paděláním zboží a jeho prodejem na tržištích. Cílem této práce je zjistit, jakým způsobem a v jakých kontextech se píše ve vybraných periodikách o příslušnících vietnamské komunity, případně poukázat na zjednodušující až stereotypní zobrazování. Analýza se metodou obsahové kvantitativní analýzy pokusí odhalit, zda a jaké existují ustálené způsoby reprezentace vietnamské etnické skupiny v českém tisku a zda tak dochází k případnému konstruování stereotypů. Celá práce vychází z konstruktivistického přístupu. Tedy předpokladem je, že zpravodajství neodráží objektivní "realitu", ale na základě výrobních postupů v mediální organizaci vytváří svou vlastní.

-9-

1. Realita jako konstrukt 1.1 Realita sociálně konstruovaná Realita je sociálně vytvářená - tuto myšlenku představili na konci šedesátých let Peter L. Berger a Thomas Luckmann v knize "The Social construction of Reality" (1966). Podle této teorie není realita daná, ale neustále vytvářená člověkem - respektive jeho interakcemi, které ve společnosti stále probíhají. Na druhou stranu člověk tuto realitu prožívá jako danou a neuvědomuje si, že je vlastně jeho vlastním výtvorem. Vztah člověka a společnosti je tedy vztahem dialektickým: člověk tvoří sociální svět a ten zpětně tvoří člověka, tedy výtvor člověka zpětně ovlivňuje svého tvůrce. Základem tohoto probíhajícího dialektického procesu jsou podle Bergera a Luckmanna (1999) tři složky: externalizace, objektivizace a internalizace. To znamená: člověk stále musí něco vytvářet - externalizovat se v činnosti. Při tom vytváří sociální řád, který mu zajišťuje stabilní prostředí. Při objektivizaci pak externalizované produkty lidské činnosti nabývají objektivní povahu. Dialektický proces završuje internalizace, kdy "objektivovaný sociální svět je zpětně promítán do vědomí v průběhu socializace" (1999: 64). Při

konstrukci

objektivní

skutečnosti

hrají

podstatnou

roli

procesy

habitualizace a institucionalizace. Při habitualizaci - tedy opakování - se jakákoliv činnost ustálí ve vzorec, který je pak napodobován a v budoucnu tak činnost může být bez většího úsilí znovu vykonávána. K institucionalizaci pak dochází vždy při vzájemné typizaci habitualizovaných činností určitým typem vykonavatelů těchto činností. Instituce dále mají své dějiny a řídí lidské chování. Postupem času začínají být instituce prožívány odděleně od konkrétních lidí a stávají se tak objektivní realitou. S institucemi vzniká

i

potřeba

legitimizace,

která

je

ospravedlňuje.

Instituce

pak

už

nespochybňujeme. Následující generace se tak rodí do už institucializovaného světa, světa s pevným sociálním řádem, světa, kteří významní druzí v průběhu primární socializace předávají dětem jako svět objektivní. Ty si tuto objektivní realitu

- 10 -

internalizují - subjektivně prožívají, má pro ně subjektivní význam a také určitou logiku3 (Berger, Luckmann 1999). Svět sestává z bezpočtu realit, jen jedna je podle Bergera a Luckmanna realitou svrchovanou, nadřazenou. Je to realita každodenního života. Tu prožíváme spolu s ostatními aktéry, vstupujeme s nimi do každodenních interakcí, a to především prostřednictvím jazyka. Ten je také tím hlavním nástrojem konstrukce této každodenní reality. Lidské vyjadřování má schopnost objektivace, při které produkty lidské činnosti nabývají objektivní povahu. Produkty tak jsou prostřednictvím jazyka dostupné i dalším lidem jako prvky společného světa. Objekty lidské činnosi nesou určité významy, které může chápat jak ten, který objekt stvořil, tak i další. Významy sdílíme právě prostřednictvím jazyka, který tak hraje roli zprostředkovatele reality. Bez komunikace by tedy konstrukce reality nebyla možná (tamtéž). Také média prošla habitualizací a institucionalizací, legitimizují aspekty našeho světa. Prezentují a definují sociální role a normy, čímž se podílejí na sekundární socializaci člověka.

1.2 Realita mediálně konstruovaná Člověk má bezprostřední kontakt jen se svou každodenní realitou. To, co se ale děje mimo jeho prostor a čas, se může dozvědět z médií. V mediální vědě se proces zprostředkování reality příjemcům nazývá proces mediace. Podle McQuaila (1999) to znamená, že média zprostředkovávají kontakt se společenskou realitou. Média jsou tedy něco, co vstupuje mezi nás a realitu. Tu ale mohou zprostředkovávat svým příjemcům různě - od neutrálního obrazu až po manipulaci s ní.4

3

Tato logika podle Bergera Luckmanna není vlastní samotným institucím, ale je určena způsobem, jakým o těchto institucích uvažujeme, tedy uvažující vědomí vtiskuje institucionálnímu řádu určitou logiku (1999: 67). 4 Rozdíly je možné postihnout obraznými pojmenováními - metaforami. Média jako: 1. OKNO - lze jím vidět události, rozšiřuje nám rozhled, bez zásahu jiných umožňuje vidět, co se děje, 2. ZRCADLO - věrně odráží události ve společnosti a ve světě, i když pohled může být poněkud zkreslený, 3. FILTR upozorňuje na vybrané skutečnosti, jiné záměrně potlačuje, 4. PRŮVODCE - ukazuje, kudy jít, a dodává smysl matoucím a útržkovitým sdělením, 5. FÓRUM - slouží k prezentování informací veřejnosti, často s možností zpětné vazby, 6. PLÁTNO (bariéra) - svým případným falešným obrazem světa nás mohou odříznout od skutečnosti (McQuail 1999: 89).

- 11 -

Celá tato práce vychází z konstruktivistického přístupu, proto tezi, že média by mohla zprostředkovávat svým příjemcům nějakou objektivní, neutrální realitu, musíme odmítnout.

Naopak

konstruktivistické

pojetí

pracuje

s

tím,

že

původní,

nezprostředkovaná skutečnost je nepřístupná, vždy se setkáváme jen s realitou organizovanou kódem (Reifová 2004: 213). Mediální zobrazení tak není totožné se skutečností, neboť skutečnost není bezprostředně přístupná (tamtéž). V médiích se tedy objevuje konstrukce skutečnosti. Přesto k vnější realitě mají média určitý vztah. Využívají prvků ze smyslověvnímatelného světa a prostřednictvím nich představují svět soudů a představ a sociálních vtahů, svět, v němž žijeme, a využívají představy, které o tomto světě sdílíme s dalšími příslušníky naší společnosti (Köpplová, Jirák 2003: 140). V každé společnosti převažuje nějaký hlavní ideový proud - dominantní ideologie. Tento proud média posilují tím, že v jejich sděleních jsou dominantní hodnoty, normy, představy a názory společnosti přítomny. Mediální i sociální svět koexistují vedle sebe. Oba se stávají součástí naší - lidské - zkušenosti, na základě které se člověk orientuje ve světě kolem sebe (Köpplová, Jirák 2003: 138-140). Právě ale média se na zprostředkovávání reality podílejí čím dál tím větší měrou. "Informace, obrazy a ideje zpřístupňované médii mohou být pro většinu lidí hlavním zdrojem uvědomování si sdíleného uplynulého času (historie) a současného společenského postavení" (McQuail 1999: 87). Jaká je tedy "realita", kterou nám zprostředkovávají média?

Odpověď

nalezneme v konceptu reprezentace. Média nám pomocí kódu, především přirozeného jazyka, znovuzpřítomňují svět. V procesu reprezentace média neodráží nějakou objektivní realitu, ale "uchopením skutečnosti je vždy vytvořena (konstruována) již její určitá verze, která odpovídá tomu, jak daný reprezentační kód pomocí znaků parceluje původní homogenní celistvé kontinuum skutečnosti" (Reifová 2004: 212). Vzniká tedy jiná verze skutečnosti, které je v procesu reprezentace dán význam (tamtéž). Význam je ale kulturně podmíněn. "Reprezentace je důležitá část procesu, kterým je produkován význam a směňován mezi příslušníky kultury. Zahrnuje užití jazyka, znaků a obrazů, které věci zastupují nebo reprezentují" (Hall 1997: 15). Kulturální studia, jichž je Stuart Hall představitelem, nahlížejí na kulturu poněkud jinak, než jak bychom ji mohli chápat v laickém významu. Základem je zde fakt, že kultura je soubour sdílených významů. Podle Halla (1997) kulturu nechápeme

- 12 -

jako soubor věcí (např. knih, obrazů atd.), ale jako proces, praxi, skrze kterou jednotliví příslušníci kultury i skupiny přisuzují věcem význam. Znamená to, že dva lidé, kteří patří ke stejné kultuře, interpretují svět kolem sebe přibližně stejně a že rozumí jeden druhému (tamtéž: 2). K tomu, aby lidé mezi sebou komunikovali významy, musí ale sdílet stejný lingvistický kód - v širokém slova smyslu musí mluvit stejným "jazykem"5. Jsme to právě my lidé, členové určité kultury, kteří promítají významy do věcí, a to skrze jazyk nebo jakýkoli znakový kód. Jazyk tedy význam konstruuje6. Je to možné tím, že pracuje jako systém reprezentace, tedy že používá znaky a symboly, které reprezentují něco jiného. Význam tak není skryt ve věcech samých, ale je vytvářen. A to tím, jak věci používáme, jak je začleňujeme do naší každodenní praxe (tamtéž: 3). Reprezentace znamená produkce významu skrze jazyk. "Reprezentace spojuje význam a jazyk do kultury" (tamtéž: 15). Realita tak nabývá významu až ve chvíli, kdy je reprezentována. Vytváření a konstrukce významů neprobíhá každodenně jen v sociálních interakcích mezi jednotlivci či skupinami dané kultury, ale na šíření významů se podílejí i média. Jak už jsme řekli výše, média neodráží skutečnost, ale skutečnost konstruují, a to tím, že využívají systémy reprezentace. Navíc mediální zobrazení nemůže být totožné se skutečností, protože skutečnost v konstruktivistickém pojetí nám není bezprostředně přístupná (Reifová 2004: 213). Reprezentaci lze také chápat jako zastupování abstraktních pojmů konkrétními. Podle Richarda Dyera (1885) lze v literatuře o médiích nalézt čtyři výklady slova reprezentace: 1. Re-prezentace (znovupředvedení) - odkazuje k užívání výrazových prostředků, tedy ke zvyklostem, které platí při předvádění světa publiku, 2. Reprezentativnost (typizace) - které typy osob jsou užívány, aby reprezentovaly jednotlivé sociální skupiny, 3. Prezentování (předvedení) - jak mediovaný text ovlivňuje sama mediální instituce, 4. Co si publikum myslí, že se mu předvádí - publikum může

5

Jazyk zde nezahrnuje pouze angličtinu, francouzstinu či jiné jazyky, ale i řeč těla, gesta, ale i zvuky, noty. 6 Stuart Hall rozlišuje tři teorie reprezentace reality: a)reflexivní, b) intencionální, c) konstrukcionistickou. Protože celá práce je v duchu konstrukcionistického paradigmatu, tak ostatní dvě teorie zde nebudu rozebírat. Největší část Hallovi kapitoli v knize (1997) je také věnována právě konstrukcionistickému přístupu, protože podle Halla tento pohled měl nejvýznamnější dopad na kulturální studia v posledních letech.

- 13 -

pochopit význam mediovaného textu jinak, než mediální instituce zamýšlela (cit. dle Köpplová, Jirák 2003: 141).

1.2.1 Konstrukce reality ve zprávách

Pokud

podle

konstruktivistického

paradigmatu

nemůžeme

"realitu"

bezprostředně poznat, pak ani zpravodajství žádnou "realitu" nemůže odrážet. Zpráva je také konstruktem. Realita je neuchopitelná do té doby, dokud není definová či interpretována (Reifová 2004: 107). A jsou to právě masová média, která se dnes velkou měrou na definování a interpretování světa podílejí. Od představy, že by žurnalisté mohli znázornit realitu objektivně, se upustilo také pod vlivem práce Winfrieda Schulze (1976) "Konstrukce reality ve zpravodajských médiích". Schulz se snažil dokázat, že mediální realita se neshoduje s tím, co se opravdu stalo (cit. dle Kuncik 1995: 124). Ve svém důsledku ale zprávy realitě odpovídají, protože je za realitu považují recipienti. Tato realita ale vzniká na základě kritérií jedné profesní skupiny - tedy žurnalistů, a ti mají podle Schulze (1976) tendenci realitu zjednodušovat. Tím už jsem naznačila, jak konstruovaná skutečnost ve zprávách vzniká - tedy na základě hodnot, norem, kritérií, nástrojů a postupů uvnitř dané mediální organizace i osobnosti redaktora. Na produkci zpráv mohou mít vliv představy redaktora, jeho hodnoty a vzdělání. A to i přes dodržování všech etických norem a pravidel. Do jaké míry ale osobnost redaktora ovlivňuje podobu zpráv, není možné říci. Výsledky studií7, které se tím zabývaly, nejsou jednoznačné (Trampota 2006: 51). Vliv na podobu zpráv má ale především organizace samotná. Hlavně její struktura, postupy práce, profesní normy a etika. Zprávy jsou výsledkem zaběhnutých výrobních postupů - rutin8, které pomáhají novinářům pod tlakem času a uzávěrek událost rychle zpracovat. "(...) žurnalismus (...) je výsledkem výrobního procesu soustředěného v redakci a pracovní prostředí redakce je odrazovým můstkem činnosti

7

Například Shoemakerová 1984, Pasadeos a Renfro 1988 (cit. dle Trampota 2006). Zabývala se jimi například Pamela Shoemakerová a Stephen Reese (Mediating te Message: Theories of Influences on Mass Media Content, 1996) nebo Gaye Tuchmanová (Making News: A Study in the Construction of Reality, 1978). 8

- 14 -

každého jednotlivého novináře a definuje rutinní postupy a limity jeho práce" (McNair 2004: 65). Rutinní postupy probíhají na více úrovních - při výběru zpráv, při sbírání informací, při jejich zpracování. Rutinními postupy při sběru informací se zabývala Guy Tuchmanová (1978). Použila metaforu zpravodajských sítí. Média se podle ní soustředí hlavně na ta místa a čas, o kterých ví, že je tam velká pravděpodobnost výskytu nějaké důležité události. Oka zpravodajské sítě jsou tak někde hustší - např. v některých institucích jako je úřad vlády, Parlament, soudy atd. (cit. dle Trampota 2006: 56). K organizačním faktorům konstruování reality patří také princip selekce výběru událostí. Není v moci žádného média referovat o všem, co se kolem děje. Proto si média vybírají to, o čem budou informovat. Ačkoliv úvahy o tom, co se dostane do zpráv a co nikoli, sahají hluboko do historie9, důležitý je zde pro nás klasický koncept zpravodajských hodnot, kterým se jako první v empirickém výzkumu věnovali v polovině šedesátých let 20. století Mari Rugeová a Johann Galtung. Ti analyzovali tištěné zahraniční zpravodajství a dospěli ke dvanácti hodnotám10, které událost musí mít, aby se stala zprávou. Čím více hodnot událost má, tím větší má šanci, že se zprávou opravdu stane (cit. dle Trampota 2006). Podle Galtunga a Rugeové se událost dostane do médií také tím spíše, čím více vyhovuje organizačním a také některým kulturním a "ideologickým" kritériím. Pod pojmem "ideologický" chápali především hodnoty západní společnosti jako je individualismus a materialismus (cit. dle McQuail 1999: 242). Výběr událostí do zpráv závisí i na typu média, podle jiných kritérií budou vybírat televize, podle jiných tištěná média. Předešlý odstavec naznačuje, jaká událost má šanci stát se zprávou. Nakonec ale vždy někdo musí rozhodnout, co se zprávou opravdu stane. Produkce zpráv je spjata s konkrétními lidmi - redaktory, šéfredaktory, editory. S tím, že v mediálních 9

Například v roce 1690 předložil v Německu Tobias Peucer disertaci, ve které uvádí, že k rozšiřování událostí by mělo být vybráno pouze to, co je hodno zapamatování a vědění - podle něj tedy například "zázraky, neslýchanosti, obdivuhodná a neobvyklád íla přírody neboumění, záplavy nebo odhalení, státní uspořádání, změny, výměny vlád, válečné podniky (...) úmrtí knížat, církevní a vědecké záležitosti (...) (cit. dle Kunczik 1995: 118). Úvahy, co je pro příjemce lákavé, naznačil už i Jan Ámos Komenský v Labyrintu světa (cit. dle Trampota 2006: 24). 10 Podle Rugeové a Galtunga se jedná o těchto dvanáct hodnot: frekvence, práh pozornosti, jednoznačnost, význam, souznění, překvapení, kontinuita, variace, vztah k elitním národům, vztah k elitním osobám, personalizace, negativita (cit. dle Trampota 2006: 26).

- 15 -

organizacích jsou jednotlivci, kteří rozhodují o tom, co z velkého množství přicházejících potenciálních zpráv se do zpráv opravdu dostane, pracuje koncept "gatekeepingu". Jednou za základních studií v této oblasti je studie Davida Manninga Whita z roku 1950 "The ´Gate Keeper´: A Case Study in the Selection of News"11. Ten došel k závěru, že selekce probíhá intuitivně a subjektivně. Ačkoliv studie byla přínosem v oblasti výzkumů vlivů na produkci zpráv, měla i řadu kritiků. Ti jí vyčítali, že se zaměřuje jen na jednu úroveň výběru - tedy jen na individuálního "gatekeepera", kterému přisoudil absolutní moc nad výběrem zpráv. White se vůbec nezaměřoval na profesní a organizační vztahy v rámci mediální organizace. "Gatekeepingu" se pak začaly věnovat i další studie, které celý proces pojímaly šířeji - tedy v kontextu celé mediální instituce12. Nejšířeji proces "gatekeepingu" pojala Pamela Shoemakerová (1997). Podle ní je "vrátný" kdokoliv, kdo zpracovává informace v jakémkoliv komunikačním aktu. Rozhodovací procesy se odehrávají na více úrovních v mediální organizaci a působí na ně další vlivy. Nejenže "gatekeepers" mají představu o tom, co si publikum žádá, ale rozhodují také dle nastavených hodnot, norem a cílů mediální organizace. Ovlivňují je i vztahy s jinými pracovníky v rámci média. A v neposlední řadě na něj působí i tlaky zvenčí. Podle Shoemakerové (1996) lze vlivy, které se podílejí na rozhodování o výběru událostí, rozdělit do několika úrovní: 1. individuální - představy jednotlivce o tom, co může být zprávou, 2. úroveň mediálních rutin, 3. úroveň organizace, 4. extramediální úroveň, 5. ideologická úroveň (cit. dle Trampota 2006: 38-43). Na výslednou podobu zpráv působí také technologická či technická omezení, působit na ní mohou i ekonomické či politické tlaky. Produkci zpráv - tedy výběr i zpracování - ovlivňuje mnoho faktorů. Jak jsem uvedla, jsou to představy, hodnoty a vzdělání redaktora, je to mediální organizace, ve které redaktoři užívají zaběhnutých postupů a naplňují představu organizace o tom, jak vypadá zpráva. Každá mediální instituce má své cíle, kterým výsledná zpráva odpovídá. 11

White zkoumal, podle jakých kritérií vybírá zprávy redaktor regionálního deníku v USA. Zamítnuté zprávy pak odůvodnil nejčastěji tím, že buď obsahově nestála za zveřejnění, nebo na ní není dostatečný prostor (cit. dle Trampota 2006: 38-9). Samotný název "gatekeeping" (hlídání u brány) pochází od Kurta Lewina (1947). Ten se ve svém výzkumu zaměřil na rozhodovací procesy při rodinných nákupech potravin. 12 Jedná se např. o studie z roku 1989 Donohue a kolektiv: “Structure and Constraints on Community Newspaper Gatekeepers”.

- 16 -

Na základě výběru a dalšího zpracování tedy média tvoří svou vlastní realitu, kterou ale příjemci mohou, a mnohdy také považují, za realitu faktickou, protože sami často nemají svou vlastí zkušenost s tím, o čem média referují.

1.2.2 Reprezentace sociálních skupin

Protože se v této práci zabývám reprezentací etnika ve zpravodajství, je důležité si nastínit, jak média určité sociální skupiny reprezentují. Média reprezentují určitou skupinu většinou nějakým typem aktéra. "Mají sklon k tomu některé typy aktérů zobrazovat určitým ustáleným způsobem, čímž právě vytvářejí jejich mediální reprezentace" (Trampota 2006: 91). Představitelé skupin se pak ve zpravodajství opakovaně vyskytují ve stále stejných situacích, kontextech, při tom míra ustálenosti může být u jednotlivých představitelů různá. Některé reprezentace dávají do popředí jen určité vybrané atributy popisovaného, jiné zase opomíjejí. Záleží na jednotlivém médiu. Reprezentace se tak od popisovaného různou měrou liší (tamtéž 92). Zabývat se těmito mediálními reprezentacemi je důležité. Pokud totiž nemáme s danou skupinou osobní zkušenost, máme sklon věřit tomu, co o skupině říkají nebo píšou média. Rozlišujeme různé úrovně reprezentace, a to podle ustálenosti způsobu zobrazení, na: typ, stereotyp a archetyp. V knize Burtona a Jiráka najdeme charakteristiky těchto druhů reprezentace: •

typ: jako postavy jsou prezentovány jako jedinečné lidské bytosti, ale charakteristické jsou více tím, co reprezentují, zobecňující rysy typů nejsou tak zřetelně zvýrazněné a jejich jedinečnost zůstává nedotčena (např. typ politika),

•

stereotyp: je zjednodušenou reprezentací lidského projevu, rysu nebo postoje, objevuje se po delší dobu, deforumuje původní předlohu jak zjednodušením, tak tím, že zjednodušené rysy přehání,

•

archetyp: představuje reprezentaci, která je velmi hluboko zakořeněna v jednotlivých kulturách. Do popředí zde vystupují nejobecnější rysy, jako je dobro a zlo (2001: 188-191).

- 17 -

Důvod, proč média ustálené způsoby reprezentace používají, je jednoduchý. Může za to omezený prostor, kterým média disponují. Ustálený způsob reprezentace jim umožňuje popsat danou situaci, skupinu nebo problém stručně.

1.2.3 Stereotyp a stereotypizace

Jednou z klíčových otázek analytické části práce bude zjistit, zda vybraná periodika referují o vietnamské komunitě stereotypizujícím způsobem. Proto pokládám za důležité otázku stereotypu rozepsat podrobněji. Stereotyp v obecném významu je: "velmi stabilní prvek ve vědomí, (...), regulující vnímání a hodnocení určitých skupin jevů, ovlivňující názory, mínění, postoje i chování, (...) předem daná schémata vnímání, uvažování a hodnocení nových jevů. (...) potlačují komplexnost a složitost objektivní skutečnosti, realitu výrazně zjednodušují. Je pro ně typické nediferencované, paušální přisuzování určitých vlastností všem členům dané skupiny" (Velký sociologický slovník 1996). Stereotypy jsou součástí naší sociální praxe. Přispívají k orientaci ve světě, takže svou podstatou nejsou zavrženíhodné (Köpplová, Jirák 2003: 145). Stereotypy nám pomáhají lépe porozumět světu tak, že realitu uspořádávají zjednodušeným způsobem. Pojem stereotypizace v kontextu sociálních věd jako první užil Walter Lippmann ve své práci Public Opinion (1922). Lippmann byl přesvědčen, že tisk vytváří v našich hlavách "obrazy světa", iluze, které slouží jako poznatky o skutečnosti, podle nichž upravujeme svoje jednání (cit. dle Defleur, Ball-Rokeachová 1996: 270). Podle Lippmanna plní stereotypy ve společnosti čtyři funkce: ·

uspořádávají realitu do snadno pochopitelné podoby a sehrávají roli v tom, jak rozumíme světu a společnosti,

·

jako zjednodušené reprezentace slouží jako metonymické "zkraty", které vedou rychlou cestou přímo k významu,

·

vztahům a rozdělení moci ve společnosti dodávají zdání přirozenosti, zde stereotyp chápeme jako výraz dominantní ideologie,

·

posilují převažující mocenské vztahy ve společnosti (cit. dle Burton, Jirák 2001: 190).

- 18 -

O snadnějším porozumění světu kolem nás se dočteme v již zmíněné knize Bergera a Luckmanna (1999). Nepojednávají ale přímo o stereotypu, ale o typizačních schématech, prostřednictvím kterých vnímáme ostatní lidi. V osobním setkání tyto typizace ovlivňují mé chování k druhým a pomáhají mi řídit interakci tváří v tvář. Můžu tak svůj protějšek vnímat jako "Američana", "podnikatele"... Řadím tak osoby do různých kategorií - typů - podle rozpoznatelných znaků - pohlaví, věk, národnost, jazyk. Některé rysy chování tak podle Bergera a Luckmanna interpretujeme jako důsledky této typizace. Řadit ostatní do určitých kategorií nám tak pomáhá více rozumět a orientovat se ve světě kolem nás. Typy jsou tady nástroji, které nám pomáhají zjednodušit obrovské množství rozdílných osob na světě do nám pochopitelné podoby. Jak chápeme okolní svět, vysvětluje i kognitivní psychologie. Jádro věci je v tom, že člověk z okolního světa vybírá podněty jen selektivně a tyto podněty pak vyhodnocuje. Každý člověk jinak, protože do procesu vyhodnocování se promítají naše znalosti, zkušenosti, emoce. To, co vnímám, a to, co si o tom myslím, se pak smísí v jeden akt poznání (Allport 2004: 189). Protože na nás ale působí mnoho podnětů, pracuje lidské myšlení právě v kategoriích - tedy životní zkušenosti řadíme do kategorií. Rychle pak můžeme identifikovat to, co do kategorie spadá. Například člověka v nemocnici v bílém plášti zařadíme do kategorie lékař. "Kategorie nám pomáhají identifikovat nové předměty nebo nové lidi s tím, že od nich očekáváme určitý způsob chování, který bude ve shodě s předem učiněným úsudkem" (tamtéž: 200). Kategorie mohou vzniknout na základě toho, co opravdu víme, ale i na základě našich falešných představ či emocionálního zabarvení (tamtéž). Pochopení procesu lidského vnímání je důležité v této práci v souvislosti s vnímáním etnických skupin. Do kategorií zařazujeme nové osoby na základě nějakých atributů - například člověka s tmavou pletí zařadíme do kategorie "černoch". Atributem je zde barva kůže, která je zjevná. Kategorie ale mohou být i iracionální, postaveny na atributech - vlastnostech - nějaké skupiny, které si myslíme, že skupina má, ale důkazy pro to nejsou. Tak přisuzujeme černochům lenost a neohrabanost, Britům rezervovanost, Židům lstivost (podrobněji viz Allport 2004).

- 19 -

Kategorizace ale není to samé jako stereotypizace. Rozdíl vysvětluje Allport následovně: "Stereotyp (...) je spíše fixní idea, která kategorii provází. Kupříkladu kategorie ´černoch´ pro nás může být prostě neutrální, na faktech se zakládající, nehodnotící pojem, který se vztahuje pouze k rasovému kmeni. Stereotyp vstupuje na scénu teprve tehdy, kdy prvotní kategorii zatíží ´obrazy´a názory, že černoši jsou muzikální, líní, pověrčiví - a nevím, co ještě" (2004: 216). Stereotyp podle něj slouží také k ospravedlnění našich antipatií vůči nějaké skupině lidí. O rozdílu mezi kategoriemi a stereotypy mluví i Michael Pickering. Kategorie jsou potřebné pro uspořádání světa v naší mysli, pro jeho lepší pochopení. I když stereotyp svým způsobem plní funkci jako kategorie - tedy uspořádává svět pro naše lepší pochopení - přesto se liší. A to tím, že navíc vykresluje sociální skupiny jako stejnorodé. Z kontextu vytrhne jen určité rysy, které pak přisuzuje všem, kteří jsou spojeni s danou skupinou (2001: 4). Stereotypy ve své knize vysvětluje také Stuart Hall (1997). Uvádí tři rysy procesu stereotypizace: 1. Redukuje osoby na jednoduché, snadno uchopitelné a jasné charakteristiky, zveličuje a zjednodušuje je a takové charakteristiky prezentuje jako fixní, přirozené, neměnné. 2. Pracuje se strategií rozdělení - to znamená, že odděluje normální a akceptovatelné od abnormálního a neakceptovatelného, vše, co je za hranicí normality, vylučuje. "(...), je součástí udržování sociálního a symbolického řádu. Určuje

symbolickou

hranici

mezi

´normálním´a

´deviantním´,

´normálním´a

´patologickým´, ´přijatelným´a ´nepřijatelným´, mezi ´členy skupiny´ a ´outsidery´, mezi ´Námi´a ´Nimi´" (1997: 258). Z těch, kteří patří mezi "normální", vytváří jakousi pomyslnou komunitu, "Ostatní" posílá do symbolického exilu. 3. Stereotypy mají tendenci se vyskytovat tam, kde dochází k nerovnosti moci. Moc je obvykle směřována proti podřízeným nebo vyloučeným skupinám. Aspektem této moci je etnocentrismus posuzování norem a hodnot jiné kultury optikou naší vlastní (tamtéž: 258-9). Stereotypy tedy přispívají k budování bariér mezi majoritní populací a minoritami. Stereotypní uvažování tak může vést i k sociální exkluzi etnika, tedy k "vystrčení" na okraj společnosti, a to kvůli jejich "jinakosti". Stereotypní uvažování směrem k etnickým minoritám je nebezpečné, protože překáží v jejich integraci do většinové společnosti. Objektem sterotypizování se hlavně stávají ti, kdo jsou odlišní

- 20 -

(podrobněji viz níže). Pokud média zobrazují minority stereotypním způsobem, posilují tím stereotypní úvahy o těchto minoritách u lidí a tím mohou jejich integraci ještě ztížit. Při prvním setkání s cizími jevy či osobami je nejprve hodnotíme na základě toho, co o nich víme už z jiných zdrojů. Stereotypy se v našem vědomí utváří především rodinnou výchovou, ale i dalšími lidmi z našeho sociálního okolí, přispívat k jejich utváření mohou ale i instituce jako je škola nebo média. Stereotyp sám o sobě nemusí být nebezpečný, problémem ale je, že často v sobě nese předsudky13. V souvislosti se sociálními skupinami nebo jednotlivci se může jednat o předsudky rasové, etnické nebo rodové. To může vést i k jejich marginalizaci tedy k symbolickému exilu, jak o tom píše Hall (viz výše). "Právě v souvislosti se zjednodušeným a hodnotícím přístupem k jednotlivcům a skupinám mohou vyvolávat nevraživost, pohrdání a odpor či je vést ke společenskému vyloučení" (Jirák 2005). Podrobně o předsudcích pojednává Allport (2004). Podle něj mají všechny definice předsudku dvě základní složky: 1. odkaz na ničím nepodložený úsudek a 2. na citové zabarvení. Zaujatý lze být pro i proti, ale jak zdůrazňuje Allport, etnický předsudek je většinou vždy odmítavý (tamtéž: 38). Lidská schopnost generalizovat (či kategorizovat - viz výše) zde hraje důležitou roli. Negativní zkušenost s jedním příslušníkem skupiny (etnikem, cizincem, uprchlíkem) totiž generalizujeme na skupinu celou. Negativní smýšlení o celé skupině tak nemá opodstatnění. Etnický předsudek Allport definuje právě jako antipatii, která vychází z chybné generalizace (tamtéž: 41). Předsudek se pak promítá i do našeho chování k dané skupině14. Debata o stereotypech se často točí kolem "bílých" stereotypů vůči lidem s odlišnou barvou pleti. Je to dáno tím, že kolonialismus, ustanovení otroctví a jiné, vyvolalo představu, že "bílí" lidé jsou civilizovaní, přirozenými vládci planety, inteligentní, činorodí (Downing 2005: 32).

Předmětem rasových stereotypů se v

minulosti stali například černoši v Severní Americe. 13

Předsudek je podle Velkého sociologického slovníku (1996) negativní postoj k určité skupině osob, který má ospravedlnit jejich diskriminaci, a to nikoli na základě jejich osobních vlastností, ale kvůli členství v dané skupině. Je charakterizován názorovou strnulostí a může být spojen s projekcí, kdy na určitou skupinu projektujeme své vlastnosti, s nimiž nejsme spokojeni. Předsudek je určitým zobecněním, podle nějž určitá skupina lidí má nižší hodnotu než my sami, a tento postoj je brán jako apriorně daný. Často slouží jako ospravedlnění diskriminace těchto osob. 14 Allport definuje několik stupňů, jak se předsudek může projevit v chování vůči skupině. 1. osočování jen o předsudcích mluví, 2. vyhýbání se, 3. diskriminace - nežádoucím způsobem rozlišujeme, skupina pak nemá přístup např. do škol, zaměstnání, 4. fyzické napadání, 5. vyhlazování. (2004: 46-7).

- 21 -

Je tady důležité připomenout, že stereotypy pracují v rámci dominantní ideologie, to znamená, že vyjadřují takové hodnoty, postoje a názory, které pomáhají udržovat aktuální sociální uspořádání ve společnosti. "Reprezentují mocenské vztahy, napětí a konflikty, které jsou za nimi skryty" (Jirák 2005). Stereotypy tvoří iluzi přesnosti, pořádku, způsobu, jak by věci měly být. To je vyhovující pro existující mocenské uspořádání, protože mu propůjčuje smysl jistoty, regulérnosti a nepřetržitosti (Pickering 2001: 4). Stereotypy také mají tendenci setrvávat v čase a mění se jen velmi pomalu. Některé sociální skupiny nebo některé typy lidí se stávají předmětem stereotypizace více než jiné. Etnické minority k takovým skupinám patří.

1.3 "Ti druzí"15 Jádro této podkapitoly stojí především na myšlenkách Michaela Pickeringa (2001). Podle něj "Těmi druhými" můžeme označit kohokoliv, kdo je od většinové populace odlišný. Je to hodnotící způsob pojmenování, který jej určuje omezeným způsobem. Nástrojem označování "Toho druhého" jsou právě stereotypy. Ty slouží k tomu, abychom někoho zařadili na určité místo v našem světě. Umisťování se pak vždy děje hodnotícím způsobem z určité privilegované perspektivy. Označení "Toho druhého" je symbolické vyloučení používané ke kontrole ambivalence a vytváření hranic mezi "Námi" a "Jimi" (2001: 47-8). Koncept "Druhého" má se stereotypy mnoho společného, nicméně chápeme ho podle Pickeringa šířeji. Na rozdíl od stereotypu, který se vztahuje na "Ně", koncept "Druhého" zahrnuje i "Nás". Ten, kdo je označován "jinakostí", a ten, kdo takto označuje, jsou zde v nerovné mocenské pozici. Ti, kdo označují, mají privilegouvanou moc, díky které se vymezují k "Těm druhým". Sebe označují za "normální", ostatní za "odlišné". V takovém pojetí pak koncept není ani tak o "Těch druhých", jako o "Nás samých". Označit někoho za "Druhého" nám vlastně dává povědomí o tom, kdo jsme to "My".

15

Z originálu "The Others".

- 22 -

Pickering to ilustruje na konstruování "The Primitive"16 - tedy jakýkoli Neevropan, který pro Evropany znamenal "Toho druhého". Konstruování "The Primitive" nabylo důležitosti v pozdním 19. století. V podstatě šlo o to, že západoevropské národy byly reprezentovány jako ty, co dosáhly vrcholu vývoje, zatímco "primitivní" společnosti, v Africe nebo domorodé Austrálii, zůstaly "nevyvinuté". Reprezentovaly tak zaostalou, neměnící se, jednoduchou podobu lidské existence, kterou Západ nechal dávno za sebou. To, co tedy "The Primitive" reprezentovali, byl "náš" historicky definovaný pokrok během let (tamtéž: 54). Simone de Beauvoir v knize The Second Sex (1949) ale ukazuje, že to nejsou jen neevropské národy, které bílá západní civilizace viděla jako "Ty druhé". Jako "Ti druzí" byly podle ní v Evropě konstruovány i ženy. Tím, jak muži chápali sami sebe jako hlavní bytost - jako subjekt, přetvořili ženu v bytost nepodstatnou - do objektu, definovaného oproti mužským normám. Žena je tak definována svým vztahem k muži. "On je Subjekt, on je Absolutno - ona je to Druhé" (cit. dle Pickering 2001: 62). Nezaměřovala se ale jen na ženy. Podle ní stejný status "Toho druhého" měli i černoši nebo Židé. Celý koncept má tady ideologické pozadí. Ti, kteří posílají "Ostatní" do symbolického exilu, jsou ti, kteří disponují ve společnosti mocí. "´Jinakost´ existuje, aby podmanila své objekty a přiřadila je na jejich ´přirozená´ místa na příkaz těch, kdo tak ustavují sami sebe jako subjekty" (tamtéž: 71). Ti, kteří mají moc, pak definují, co je "normální" a co je "odlišné", kdo jsme "My" a kdo jsou "Oni". Definují sami sebe v protikladu k "Těm druhým", kteří jsou konstruováni jako odlišní, jiní. Koncept je tady propojen s platným sociálním uspořádáním a fungováním ve společnosti. Sociálně definované rozdíly se zdají přirozené. Je to právě zdání přirozenosti, které proces stereotypního označování "Druhých" dělá efektivním. Naturalizace vytváří dojem, že rozdělení je platné, pravdivé, neměnné a stálé. Stereotypy, které tento proces odlišování tvoří, tady působí skrytě. Musí. Jinak bychom rozdělení na "My" a "Oni" nepovažovali za přirozené (tamtéž).

16

Ponechávám originální výraz. "The Primitive" - podle Pickeringa jakýkoliv příslušník neevropského národa nebo neevropský národ, který považují Evropané za primitivní. V průběhu 19. století příslušníci bílé západní evropské civilizace považovali za "Jiné" především černochy, aboriginy nebo indiány.

- 23 -

Žádná přirozenost v tomto konceptu ale není. Vše je konstruktem. Tato arbitrálnost ale zůstává skryta. Reálné umístění "Toho druhého" je v jazyku. Skrze jazyk jsme "My" a "Oni" reprezentováni. "Proces začíná užitím hanlivých pojmenování k označení skupin považovaných za odlišné a pokračuje propracováváním a ospravedlňováním takto ustavené předsudečně ohodnocené odlišnosti a symbolické vzdálenosti"(tamtéž: 73). "Druhým" ale toto označení podle Fanona (1972) způsobuje problém s identitou. Jako "Druzí" jsou totiž nuceni sebe sami vidět jako "Ty druhé", protože takovou pozici mají v očích ostatních a taková pozice se zdá pevná. Určuje jejich místo v pevně daném sociálním řádu. "Druhý" se tak cítí být rozpolcený - zmítá se mezi snahou o ustavení své vlastní nezávislé identity a tím, jak jej vidí ostatní jako podřadného. Získat vlastní identitu je tak pro "Druhé" neustálým bojem nejen proti vlastní reprezentaci jako "Druhého", ale také proti všemu, co z této reprezentace internalizovali, vstřebali do své dvojité identity. Je to jako být uvězněn v identitě, která vás zraňuje. "Druhý" se stává tím, čím ho chtějí mít ostatní (cit. dle Pickering 2001: 77). Koncept "My" a "Oni" pracuje s duálním rozdělením, binárními opozicemi, které uměle dělí svět. Tyto dva protiklady si ale nejsou rovny. Jedna disponuje mocí, druhá je moci podřízena. Díky protikladům bílá/černá, muž/žena chápeme svět - dává svět smysl. Podle Jacquese Derridy je jen velice málo neutrálních binárních opozic. Jedna strana je obvykle vždy dominantní, například opozice muž/žena, vyšší třída/nižší třída, bílá/černá (cit dle Hall 1997: 235). Dominantní strana, která disponuje mocí, tak vytváří symbolické hranice mezi "Námi" a "Jimi". Celý koncept "Druhého" je podobný konceptu stigmatizace. Tím, že je někdo "jiný", "odlišný", automaticky dostává značku, která signalizuje: "Pozor na něj!" (Alan 2008: 11). Každý rád prožívá svůj všední svět, na který je zvyklý, který mu připadá "normální". Pokud se objeví někdo nebo něco cizího, může v nás vyvolat pocit, že do našeho světa nepatří, navíc můžeme mít strach, že náš svět chce ohrozit. Takové pocity mohou být oprávněné, ale často nejsou. Zdrojem nedůvěry jsou totiž většinou předsudky (viz výše) (Alan 2008: 10). Nedůvěra k odlišnostem pak může vést i ke xenofobii či rasismu.

- 24 -

Lidé, kteří trpí předsudky vůči nějaké skupině, tvrdí, že příčinou jejich postoje je nějaká jejich údajná odlišnost (Allport 2004: 115). Odlišností je ale spousta. Každý jsme úplně jiný a lišíme se snad úplně ve všem. Někdo je malý, jiný vysoký, někdo má hnědé vlasy, někdo černé. Jen některé odlišnosti se ale staly základem kategorizace představ o rozdílech mezi lidmi. Mezi ně patří právě i rasové a etnické odlišnosti17. Lidé si často tyto odlišnosti pletou. Zaměňují, co je člověku dáno přírodou s tím, co získává učením, zpravidla hned od dětství. To má velice vážné důsledky, které vedou k předsudkům a stereotypům. Lidé se pak mylně domnívají, že s určitou rasou se pojí určité vlastnosti, zvyky či projevy. Ty ale zpravidla vnikají až v průběhu socializace jedince, jsou tedy naučené a ne dědičné, tudíž se jedná o odlišnosti etnické, které jsou dány rozmanitostí kultur (Allport 2004: 134). Fyzická a duševní nerovnost mezi lidskými plemeny (rasami) stojí v jádru ideologie rasismu (Frištenská 2008: 12). Jak vysvětluje Simon Cottle, "rasa" se historicky ustavila jako nástroj rozlišení sociálních skupin jako biologicky samostatných poddruhů určené fyzickým zevnějškem, vrozenou inteligencí a ostaními "přirozenými" dispozicemi. Tyto myšlenky můžeme nalézt už v době Osvícenství. Od té doby se objevovaly pokusy měřit, porovnávat, typologizovat a řadit lidi do schématu nadřazenosti a podřazenosti. V kontexu západního imperialismu a kolonialismu tyto snahy sloužily k naturalizaci nerovných sociálních vztahů (2000: 4). Rozdílem mezi "rasou" a etnicitou se v knize "Representating Race" (2005) zabývají i Downing a Husband. Obě kategorie jsou podle nich způsob konstrukce identity. Z pohledu západní civilizace je ale rasismus "jedovatou ideologií a ničivou praxí, (...) skvrnou na civilizované společnosti" (2005: 1). Naopak etnicita a etnická různorodost je chápána jako pozitivní fenomén. Z

předchozího

vyplývá,

že

neúprosným

objektem

reprezentace

i

stereotypizování je tedy "jinakost", "odlišnost". Proč je ale odlišnost tak podstatná? Podle lingvistického pojetí je odlišnost důležitá pro význam. Je to právě rozdíl, odlišnost mezi například černým a bílým, co nese význam. Víme, co to je být "Čechem", ale nejen kvůli národním charakteristikám, ale také tím, jak se odlišujeme od ostatních. Význam tedy závisí na odlišnosti mezi protiklady (Hall 1997: 235).

17

První se týká dědičných znaků, druhý společenských a kulturních.

- 25 -

2. "Ti druzí" a česká společnost 2.1 Cizinci na našem území Demokratické změny po roce 1989, následně i vstup do Evropské unie, přinesly nový fenomén - větší příliv cizinců. Počet cizinců od roku 1989 neustále stoupá. Česká republika už není pro migranty jen zemí tranzitní, ale především zemí cílovou, to znamená zemí, kde se snaží trvale usadit, najít si domov a práci. K 30. 4. 2008 Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR evidovalo 406.655 cizinců (z toho 163.824 cizinců s trvalým pobytem, 242 831 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů). Nejčastěji byli zastoupeni občané Ukrajiny a Slovenska. Zatímco na konci roku 1993 bylo evidováno zaokrouhleně 78 tisíc cizinců18. Je tedy patrné, že na území naší republiky počty cizinců narůstají a lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat (Dluhošová 2008: 75). Tato čísla ale vypovídají pouze o těch, kteří se na našem území zdržují legálně. Nesmíme zapomínat ale ani na nelegální migraci. Stanovit přesný počet nelegálních imigrantů ale není možné.

2.1.1 Kdo je cizinec?19

Pobyt cizinců na našem území se řídí zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a z části také zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších úprav. Za cizince je zde považována osoba, která nemá české státní občanství. Cizinec v České republice smí pobývat buď přechodně nebo trvale. Od vstupu ČR do Evropské unie se podmínky pro vstup a pobyt cizinců liší podle země jejich původu. Pro občany Evropské unie a také Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska platí v rámci EU zásada volného pohybu osob. Ke vstupu tedy nepotřebují ani povolení, ani vízum. Pouze pokud tu chtějí zůstat déle než tři 18

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-15]. URL: . 19 Celá podkapitola je zpracována na základě publikace: SRB, Jan a jiní. Cizinci v České republice. Praha: Český statistický úřad, 2007. 238 s. ISBN 978-80-250-1544-5.

- 26 -

měsíce, například za účelem zaměstnání, mohou si vyžádat potvrzení o přechodném nebo trvalém pobytu. Občané mimo EU, tzv. třetích zemí, si musí vyžádat vízum podle předpokládané délky pobytu do 90 nebo nad 90 dnů (týká se těch zemí, se kterými nemá ČR uzavřenou dohodu o bezvízovém styku). Dále mohou požádat o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu. Ten cizinec může získat po pěti letech nepřetržitého pobytu20. Pokud přijede za účelem zaměstnání, musí si také vyžádat povolení k zaměstnání. Další kategorii cizinců tvoří azylanti - tedy ti, kterým byl přiznán azyl (mezinárodní ochrana formou azylu). Česká republika uděluje azyl (status uprchlíka) osobám pronásledovaným ve smyslu Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, v případě sloučení rodiny a z humanitárních důvodů21.

2.1.1 Národnostní menšiny22

Na území České republiky žije také řada národnostních menšin. To jsou osoby, které zde žijí dlouhodobě. Definice národnostní menšiny mohou být různorodé, především proto, že jsou společenským fenoménem, který vzniká za zvláštních okolností, často v důsledku přelomových společensko-politických událostí (Jirasová, Pospíšil, Sulitka 2008: 90). V České republice je podle zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, za národnostní menšinu považováno: "společenství občanů České republiky žijících na území současné České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany 20

Podrobné podmínky udělení viz Zákon č. 326/1999 Sb.,o pobytu cizinců na území České republiky. Definice azylanta na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí o integraci cizinců http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=4. 22 V anglických textech se používá synonymní termín etnická menšina. I u nás dochází k používání výrazu etnická menšina ve smyslu národnostní menšiny (Šatava 1994: 17). Je to dáno i nejasností v Listině základních práv a svobod, jejíž hlava třetí nese název "Práva národnostních a etnických menšin" (Jirasová, Pospíšil, Sulitka 2008: 91). 21

- 27 -

zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo". Příslušníkem národnostní menšiny je podle zákona "občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti" (§ 2 odst. I a II). Dle tohoto zákona se na našem území vyskytuje dvanáct národnostních menšin23 - bulharská, chorvatská, maďarská, německá, polská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská, srbská a ukrajinská. Počet příslušníků s jinou národností na našem území můžeme zjistit z výsledků sčítání lidu, domu a bytů. V posledním sčítání v roce 2001 mohl každý uvést podle své volby národnostní příslušnost. V censu se k jiné než české národnosti přihlásilo celkem 588 931 osob, tj. 5,6 %24. Nepočítám zde moravskou a slezskou národnost, protože obyvatele Moravy a Slezska nelze vnímat jako národnostně menšinové společenství (Jirasová, Pospíšil, Sulitka 2008: 94). Z osob jiné než české, moravské a slezské národnosti se nejvíce přihlásilo k národnosti slovenské - 193 190 osob, dále k polské- 51 968, německé - 39 106, ukrajinské - 22 112 a vietnamské - 17 46225. Podle vlastních odhadů komunit je ale příslušníků menšin většinou více. Národnostní skladba obyvatelstva se na našem území od vzniku Československa značně proměnila. Některé národnostní menšiny byly silně zastoupeny už v první republice. Jednalo se o Němce, Maďary a Poláky. Jejich podmínky pro život upravovala i tehdejší ústava26, kde byla otázka národnosních menšin řešena v duchu saintgermainské mírové smlouvy, která v čl. 8 a 9 pojednávala o postavení československých občanů patřících k národnostním menšinám (Jirasová, Pospíšil, Sulitka 2008: 89). Zásadní změny v etnické skladbě obyvatelstva se odehrály po druhé světové válce, především co se týče německé menšiny a jejich odsunu. Od roku 1948 až do

23

Menšiny nejsou přímo vyjmenovány v zákoně, na svých stránkách je uvádí Rada vlády pro národnostní menšiny. Rada vlády pro národnostní menšiny [online] [2001?] [cit. 2008-07-20]. URL: . 24 Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2001 [cit. 2008-07-24]. URL: . Do celkového počtu obyvatel ČR byli zahrnuti i cizinci s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. 25 tamtéž. 26 Ústavní zákon č. 121/1920 Sb.

- 28 -

Sametové revoluce o čtyřicet jedna let později byla pak naše společnost uzavřenou zemí, která se o problém multikulturalismu27 a jakéhokoliv etnického soužití nezabývala (Šišková 2008: 88). Ústava z roku 1948 se o otázce národnostních menšin nezmiňovala vůbec. V rámci Národní fronty bylo vládou povoleno zřídit pouze tři národnostně menšinové organizace - maďarskou, polskou a ukrajinskou. Z toho ale vyvíjela činnost jen polská. Teprve v roce 1968 byla v ústavním zákoně uvedena také německá národnost (Jirasová, Pospíšil, Sulitka 2008: 90). Jiné menšiny tedy v rámci naší republiky jakoby neexistovaly. Čeští občané měli tehdy jen omezenou možnost setkat se s cizinci, jednalo se většinou o studenty či dělníky ze socialistických zemí. Obrat přišel až po roce 1989. Celý právní řád se měnil v duchu demokratického státu. Byla přijata nová Ústava a Listina základních práv a svobod28, kde jsou práva národnostních a etnických menšin zaručena. Od roku 1993, kdy se československá federace rozdělila na Českou a Slovenkou republiku, se také Slováci v naší zemi stali národnostní menšinou. Česká republika se po otevření hranic musela začít vyrovnávat s přílivem cizinců, který do té doby nezažila. Se stále vzrůstajícím počtem cizinců musela přijmout také nástroje k jejich integraci. Imigrace s sebou přináší jak pozitivní efekty, tak problémy, které stát musí řešit. Legální imigrace může být šance ke kulturnímu i společenskému oživení a obohacení společnosti, může být přínosem k podnikatelskému duchu, může zvýšit úroveň hospodářské aktivity (Dluhošová 2008: 77). Pozitivní vliv mají imigranti i na demografickou situaci v ČR, kde zaznamenáváme pokles ekonomicky aktivního obyvatelstva. Na druhé straně jsou imigranti ohroženi sociálním vyloučením a segregací a zneužíváním, proto je třeba řešit otázku jejich začleňování (integrace) a vzájemného soužití (tamtéž). V říjnu 2001 vzniká usnesením vlády Rada vlády pro národnostní menšiny29, tedy poradní a iniciativní orgán vlády pro otázky týkající se národnostních menšin a 27

Multikulturalismus považuje za základ soužití mezi etniky a kulturami vzájemný respek vůči jednotlivým kulturním systémům. Tento respekt má být založen nikoliv na pouhé toleranci dominantní kultury, ale především na právu každé kultury uchovat si vlastní neredukovanou identitu (Václavík 2001). 28 Přijata byla 9. ledna 1991 jako federální ústavní zákon, uvozený zvláštním ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Po zániku federace a vzniku České republiky byla Listina v nezměněné podobě převzata do ústavního pořádku ČR. 29 V roce 1968 byla formálně zřízena Rada pro národnosti vlády. Po roce 1989 získala nový statut. Platnost Statutu Rady zanikla usnesením vlády ČR ze dne 10. října 2001 č. 1034, o zřízení Rady vlády pro národnostní menšiny.

- 29 -

jejich příslušníků. Práva příslušníků národnostních menšin upravuje pak speciální zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dne 2. srpna 2001. Dílčí aspekty dotýkající se národnostních menšin pak upravují i jiné zákony či nařízení30. Česká republika se také připojila k mezinárodním dokumentům, které chrání práva menšin. Například 1. dubna 1998 vstupuje v platnost Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin, která stanoví ochranu práv příslušníků národnostních menšin v rámci evropských standardů. 1. březen 2007 pak vstupuje v platnost Evropská charta regionálních či menšinových jazyků. Jakékoliv hanobení národa či rasy nebo podněcování k národnostní a rasové nenávisti je v České republice považováno za trestný čin.

2.2 Vietnamci v České republice Dle zákona (viz výše) nemůžeme Vietnamce na našem území považovat za národnostní menšinu. Rada vlády pro národnostní menšiny se o nich na webových stránkách vlády31 zmiňuje v sekci "Jiná menšinová společenství". Podle Rady je tato vietnamská komunita z těchto společenství nejvýznamnější. Ve vztahu k těmto komunitám je rozvíjen program integrace cizinců, který rozpracoval odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra bylo pověřeno koordinací integrační politiky státu, byla zřízena Komise pro integraci cizinců. V roce 1999 vláda přijala také zásadní dokument k programu integrace cizinců32. Od roku 2003 spadá tento program do působnosti Ministerstva práce a

30

Například nařízení vlády č. 38/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity, ve znění nařízení 13 vlády č. 262/2005 Sb., zákon č. 435/04 Sb., o zaměstnanosti reflektuje problematiku zaměstnanosti příslušníků národnostních menšin na trhu práce v ČR. 31 Rada vlády pro národnostní menšiny [online] [2005?] [cit. 2008-08-06]. URL: . 32 Usnesení vlády ze dne 7. července 1999 č. 689, o Zásadách koncepce integrace cizinců na území České republiky a o přípravě a realizaci této koncepce.

- 30 -

sociálních věcí. V roce 2003 schválila vláda rovněž zásady politiky vlády v oblasti integrace cizinců33.

2.2.1 Historie jejich příchodu do České republiky

První Vietnamci začali do České republiky přicházet po druhé světové válce. Několik jednotlivců bylo přijato na vysoké školy (Brouček 2005: 131).

Oficiální

diplomatické vztahy mezi Češkoslovenskou republikou a Vietnamskou demokratickou republikou (VDR) byly ale navázány až v roce 1950. O šest let později pak byla podepsána Dohoda o hospodářské a vědecko-technické spolupráci. Do Československa začali proudit vietnamští občané, kteří zde byli vzděláváni v oblastech strojírenství, textilního, potravinářského a obuvnického průmyslu (Müllerová 2008: 136). Jak uvádí Brouček, v roce 1956 přišlo do republiky také několik dětí postižených válkou34. Po třech letech se většina vrátila domů, jen 15 jich zde vystudovalo střední školu, někteří poté i vysokou. Část z nich se také potom vrátila do Vietnamu (2005: 131-2). Vzájemná spolupráce Československa a VDR podle Jiřího Kocourka vyplývala z několika důvodů: obě země byli v socialistickém bloku, Československo potřebovalo zejména v pohraničí více pracovní síly, obě země mohly získat odbytové trhy pro své výrobky, VDR byla dlouhodobě ve válečném stavu, tudíž ve špatné hospodářské situaci se špatným stavem školství i ostatních sfér (2004: 32). Po americké válce ve Vietnamu v letech 1963 až 1973 Československo přijímalo válečné imigranty - převáženě ze Severního Vietnamu. Na konci šedesátých a v sedmdesátých letech je podepsána řada mezivládních dohod, na základě kterých se u nás mohou vietnamští občané vzdělávat. Na základě usnesení vlády z roku 1967 k realizaci a technické pomoci vlády ČSSR Vietnamu přijelo do Československa v letech 1967 až 1970 přes 2 100 praktikantů na zaškolení do strojírenství, hutnictví, textilního, sklářského, chemického, dřevařského, kožedělného,

33

Usnesení vlády ze dne 13. ledna 2003 č. 55, k účinnosti Koncepce integrace cizinců na území České republiky a další rozvoj této koncepce po vstupu České republiky do Evropské unie. 34 1946 - 1954 válka proti francouzským kolonizátorům. Skončila rozdělením Vietnamu na severní a jižní část na základě Ženevských dohod.

- 31 -

papírenského a stavebního průmyslu. Po jejich odborné přípravě se vrátili zpět do Vietnamu (Müllerová 2008: 137). Rok 1973 je důležitým mezníkem v Československo-vietnamských vztazích. Vietnamská strana po ukončení americko-vietnamských bojů značně zvýšila tlak, aby přiměla stranu československou k ještě většímu počtu přijetí pracovníků v různých oborech na vyučení, zaučení a následnou praxi. (Brouček 2003b: 10). Pro Vietnamskou vládu byla příprava kvalifikovaných sil v určitých strategických oblastech jednou z klíčovch otázek obnovy a rozvoje Vietnamu (Kocourek 2006a: 95). Vietnamská strana požadovala vyučit během několika let až 12 tisíc svých lidí. Tak velké množství ale pro Československo nebylo reálné. V letech 1974 až 1977 přijelo do Československa přes 5 000 Vietnamců, kteří se zde na základě Dohody o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické republiky v československých organizacích z roku 1974 vzdělávali hlavně ve strojírenství, energetice a stavebnictví. V roce 1979 byla podepsána další dohoda, která umožnila příjezd a přípravu 3 500 vietnamských občanů. Stejně tak dohoda z roku 1980. V 80. letech vstupuje podle Stanislava Broučka do organizace přípravných pobytů lepší řád. "Dochází ke snaze vysílat do Československa učně a stážisty podle potřeby provincií a jednotlivých resortů a podniků, jimž vietnamská vláda přiděluje kvóty ze sjednaných celkových ročních počtů s Československem. Také jazyková příprava migrantů se provádí již ve Vietnamu a pak následují intenzivnější kurzy v ČSSR,..." (2005: 133). V první polovině 80. let na území Československa pobývalo kolem 30 000 Vietnamců - převážnou část tvořili pracující v dělnických profesích. Od poloviny 80. let se jejich počet snižoval. Příjezd vietnamského obyvatelstva před rokem 1989 byl tedy převážně politicky motivovaný. Praktikanti, pracovníci či učňové byli ubytováni na ubytovnách nebo internátech a měli velmi nabitý oficiální studijní a pracovní program. Pracujícím zajišťovaly ubytování

a

stravování

podniky.

Mzda

se

po

tříměsíčním

období

řídila

československými mzdovými předpisy, ovšem s výjimkou, že při zdanění byl každý Vietnamce chápán jako živitel dvou dalších osob. Strávit dovolenou ve Vietnamu měli možnost jen ženatí, a to až po dvouleté práci u nás. První tři měsíce absolvovali také intenzivní jazykový kurz. Každou skupinu Vientamců doprovázel organizátor nebo

- 32 -

tlumočník, většinou z řad Vietnamců. Ti tu pobývali už delší dobu a uměli česky. Po ukončení čtyřletého pracovního pobytu si mohl každý Vietnamce odvézt do své vlasti nakoupené zboží vhodnotě padesáti procent svého celkového čistého výdělku. Odváželi si například mopedy, jizdní kola či šicí stroje (Kocourek 2006a: 98). Českoslovenští občané Vietnamce považovali za usměvavé a pilné lidi, i když známky xenofobních a rasistických reakcí se také objevovaly. Vysokoškolští pedagogové byli překvapeni dobrými, leckdy vynikajícími studijními výsledky vietnamských studentů (na rozdíl od afrických či arabských studentů). Málokdo ale věděl, že jsou pod kontrolou a že za špatné studijní výsledky se vystavují riziku, že pojedou zpět do vlasti. Vietnamská strana chápala špatné studijní výsledky jako negativní reklamu své vlasti (Müllerová 2008: 137). Rok 1989 znamená zásadní zlom v česko(slovensko)-vientamských vztazích. V té době ČSFR začala odstupovat od bilaterálních smluv a přerušila také veškeré styky z Vietnamem. V roce 1990 byla zrušena dohoda, na základě které u nás byli zaměstnáváni vietnamští pracovníci. Za porušení smlouvy ČSFR zaplatila finanční kompenzaci. Vientamští pracovníci začali být posíláni zpět domů. Ne ale všichni odjeli. Ti, kteří změnili účel a formu svého pobytu, tu mohli zůstat. Využili znalost prostředí a začali podnikat. V 90. letech pak z Vietnamu začínají přijíždět převážně noví podnikatelé, kteří zde nikdy nebyli. Vrací se ale i pár těch, kteří zde před rokem 1989 pracovali nebo studovali. S nimi přijíždějí i jejich rodinný příslušníci, tedy manželky a děti. Dne 26. ledna 1994 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou ČR a vládou VSR o odborné přípravě vietnamských občanů na středních odborných učilištích v České republice a 4. června téhož roku v Hanoji Dohoda mezi vládou ČR a vládou VSR o vzájemném zaměstnávání českých a vietnamských občanů. Do ČR tedy opět přijíždějí učňové a pracovníci na základě oficiálních vládních dohod, i když v daleko menších počtech (v roce 2000 75 osob) (Kocourek 2004: 37). V roce 1997 bylo podepsáno Ujednání o spolupráci v oblasti práce, zaměstnanosti a sociálního zabezpečení. Müllerová konstatuje, že po roce 1990 lze vietnamské etnikum v ČR rozdělit do následujících skupin: 1. Vietnamci pracující zde na základě bilaterální vládní dohody z roku 1994, 2. pracující na základě živnostenského listu, 3. učni, 4. vysokoškolští studenti a aspiranti, 5. smíšená manželství, 6. ilegální imigranti (2008: 139).

- 33 -

2.2.2 Současní Vietnamci v České republice

Podle údajů z 31. 5. 2008 je na našem území 55 991 občanů Vietnamu. Tvoří tak třetí nejpočetnější komunitu cizinců u nás, hned za Ukrajinci a Slováky. Odhady ale hovoří o jejich vyšším počtu. 33 602 Vietnamců u nás pobývá na základě trvalého pobytu, 22 389 na základě ostatních typů pobytu. Jen málo jich získalo české občanství nebo azyl. Více je u nás mužů - 33 55935. Vietnamci musí žádat o víza, a to na českém velvyslanetctví v Hanoji. Vietnamci se v České republice nejčastěji usazují ve velkých městech nebo pohraničí. Nejvíce jich ke konci roku 2006 bylo v Karlovarském, Ústeckém kraji a Praze36. V pohraničí se často zaměřují na prodej zboží zahraničním turistům. Žijí zde ti, kteří sem přijeli ještě v předlistopadové době nebo se vrátili poté, co zemi po roce 1989 museli opustit. Většinu migrantů po roce 1989 tvoří ale úplně noví přistěhovalci, většinou s sebou přiváží i své rodiny. Vietnamci do České republiky přijíždějí převážně z důvodu zlepšení své ekonomické situace nebo získání kvalitního vzdělání. Přicházejí s vidinou výdělků, kterých by ve Vietnamu nikdy nedosáhli. Tomu věnují veškerý svůj čas a energii. Většina z nich plánuje, že se poté úspěšně vrátí do Vietnamu. Vzhledem k ekonomickým podmínkám, menšinovému postavení v ČR a životnímu stylu (vysoké nájemné, vybavení domácnosti aj.) se návrat do vlasti stále odkládá (Kocourek 2004: 40). Dalším důvodem, proč někteří Vietnamci zůstávájí v České republice je fakt, že tady vydělaný kapitál představuje daleko větší podnikatelské možnosti než ve Vietnamu. Někteří Vietnamci si zde také vzali české občany. Ti, kteří se vrací domů, se také přesvědčili, že navázat na přerušené rodinné vztahy je velice obtížné. Někteří se tak po odmítnutí původní rodinou nebo z důvodu negativního příbuzenského a sousedského vztahu vraceli zase zpět do České republiky (Brouček 2005: 144-5). Touha po snadném zisku spolu s přesvědčením o mocné síle peněz a s nízkým právním vědomím vede některé podnikatele k překračování zejména hospodářských zákonů. Kvůli tomu se pak dostávají do konfliktu s obchodní inspekcí, celní správou a 35

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-21] URL: . 36 tamtéž.

- 34 -

policií (Vasiljev 2006: 119). Za rok 2006 bylo v České republice obžalováno 352 Vietnamců, odsouzeno 389. Z celkového počtu 4 017 odsouzených cizinců za rok 2006, tvoří Vietnamci třetí nejpočetnější skupinu, hned za Slováky a Ukrajinci37. Podle současného ministra vnitra Ivana Langera dokonce významně roste četnost případů páchání závažné trestné činosti příslušníky vietnamské komunity. Vládní analýza trestné činnosti mezi vietnamskou komunitou údajně upozorňuje například na padělání značkového zboží, daňové úniky a pěstování marihuany ve velkém (cit. dle ČTK) 38. Ministerstvo zahraničních věcí na tuto analýzu reagovalo tím, že dne 19. listopadu 2008 pozastavilo Vietnamcům vydávání víz, a to do konce roku 200839. Ministerstvo chce v této době připravit přísnější režim pro vydávání některých dlouhodobých víz pro Vietnamce. Velká většina Vietnamců se u nás živí podnikáním na základě živnostenského oprávění. Ze všech cizinců mající živnostenské oprávnění (68 785) bylo ke konci roku 2007 nejvíce právě Vietnamců (24 437)40. Prodávají hlavě dovezené levné textilní, obuvnické a elektronické a další drobné zboží. Objevují se také vietnamská občerstvení a restaurace, obchody s potravinami a další. Častým zaměstnáním jsou také tzv. "služby", zprostředkovatelská činnost pro vietnamské občany v ČR při jednání s úřady, pojišťovnami, při překládání apod. (Kocourek 2004: 38). Z některých Vietnamců se ale stali zaměstnanci či manažeři českých nebo mezinárodních firem. Za posledních deset let se také vietnamští prodejci velmi změnili - od prodejců, kteří si kdysi na tržišti postavili svůj stolek, přes pronajaté stánky až k automobilům a kamenným obchodům v centrech měst (Valiljev 2006: 119). Podle zjištění etnologa Stanislav Brouček (2003b) se vietnamská komunita jeví jako relativně izolovaná a uzavřená. Většinu problematických a úředních aktů vyřizují i dnes přes prostředníka. Podnikatelské prostředí ale vytváří tlak na větší otevřenost

37

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-23] URL: . 38 Česká tisková kancelář (ČTK), Závažná zločinnost Vietnamců je dle Langera v ČR na vzestupu [databáze online] 2008-11-18 [cit. 2008-11-19] URL: . Vládní analýza v době psaní této práce nebyla k dispozici. Vláda o tomto materiálu jednala neveřejně. 39 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Informace k materiálu schvlálenému vládou týkajícímu se víz pro vietnamské občany [online] 2008-11-19 [cit. 2008-11-20] URL: . 40 Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-23] URL: .

- 35 -

komunity. Začíná spolupracovat a podnikat mnoho českých a vietnamských podnikatelů. Vztahy z majoritní většinou jsou tedy ale většinou jen pracovní, zřídkakdy osobní. Některé vietnamské organizace začínají ale spolupracovat s českými občanskými sdruženími. Malá část vietnamských obchodníků a podnikatelů také začala spolupracovat s obecními zastupitelstvi. Adaptace Vietnamců na české prostředí se podle Broučka (2003b) odehrává hlavně kolem obchodních záležitostí, jinak o vědomou adaptaci příliš nestojí. Projevují se tak dvě protichůdné tendence. Na jedné straně přetrvávající izolovanost, na druhé straně nutná otevřená komunikace v oblasti podnikání. U některých dokonce převládá přesvědčení, že je lepší se ne-integrovat (Brouček 2005: 140). Podle Broučka (2003b) se izolovanost Vietnamců proměňuje i v určitou ghettizaci, především tam, kde obývají velkoobchodní či maloobchodní tržnice. I když najdeme část Vietnamců, kteří se do české společnosti už integrovali, nebo se o to snaží, ta největší část jich žije rozptýlena po venkově na malých tržnicích a kamenných obchodech a zůstává k jakémukoli institucionalizivanému kontaktu s majoritou opatrná a až nedůvěřivá. Ostatní žijicí ve městech a ghettech velkoobchodních tržnic pak integraci chápou jako nadbytečnou kontrolu soukromí (Brouček 2005: 141-2). Velkoobchody a velkosklady tvoří nejen obchodní centra, ale i správní, kulturní, mediální a komunitní střediska. Sídlí tam významné vietnamské podnikatelské subjekty i neziskové organizace, které podporují vietnamskou komunitu v ČR, cestovní kanceláře, restaurace atd. Dějí se tam různé akce jako fotbalové turnaje či koncerty (Kocourek 2006b: 108-9). Také motivace k vlastní sebeprezentaci je u Vietnamců dost slabá. Jen obtížně uslyšíme vietnamský koncert, nebo se zajdeme podívat na vietnamskou výstavu. Vietnamci také téměř nikdy nehovoří o svých problémech na veřejnosti. Podle nich samotných je to z toho důvodu, že mají stále dojem, že je jejich čeština nedokonalá, a také proto, že jim vadí konfrontace, spory a hádky. Jsou proto raději v ústraní (Brouček 2003b: 4). Vietnamští občané považují životní podmínky v České republice za výhodnější a stálejší než ve Vietnamu. Váží si zde především příjemného podnebí, krásné krajiny, příležitostí ke zlepšení ekonomické situace, příležitostí ke kvalitinímu vzdělání,

- 36 -

ochotnějších úřadů, lepší sociální a zdravotní systém atd. Na druhou stranu za negativní v této zemi považují byrokratické překážkdy v podnikání, pocit odcizení a ztráty rodiny, nepřátelské chování vůči nim, problémy s prodlužováním pobytu atd. (cit. dle Kocourek 2006b: 108). Integrace cizinců do jakékoliv majoritní společnosti je zdlouhavý proces. Existuje mnoho faktorů na obou stranách - jak migrantů, tak většiny, která může integraci ztěžovat nebo jí dokonce úplně bránit. Významným faktorem, který oddaluje integraci některých Vietnamců u nás, je očekávání rychlého zbohatnutí a blízkého návratu do Vietnamu. To se ale často neděje a pak dochází z jejich strany ke zklamání. Mezi další faktory patří problémy v komunikaci - velké rozdíly mezi češtinou a vietnamštinou, odlišné komunikační styly, silný vztah k vlasti, proto i menší zájem o ČR, silné vazby na rodinu, proto se méně zaměřují na vazby s majoritou atd. Na straně Čechů to pak může být neochota, xenofobie, neznalost. Jsou ale i faktory, které integraci podporují - například spolupráce českých a vietnamských organizací či spolupráce českých a vietnamských firem. (Kocourek 2006b: 112-115). Jedna skupina vietnamských občanů má velkou šanci se plně integrovat do českého prostředí. Jsou to vietnamské děti - tady narozené, nebo zde vyrůstající od malička. Podle Kocourka se tato skupina zásadně odlišuje od ostatních migrantů z Vietnamu, neboť nastoupila potenciálně velice obtížnou cestu intenzivní integrace v ČR například díky svým českým vychovatelkám (2006b: 103). Vietnamské děti spolu mluví převážně česky, proto dobře vycházejí i se svými českými spolužáky. Nejvyšší podíl narozených dětí-cizinců v ČR mají právě občané Vietnamu. Jejich děti se pak u nás stávají fenoménem také na českých školách., kde je jejich zastoupení dosti významné. Naprostá většina dětí-cizinců na základních školách ve školním roce 2006/07 pocházela z Vietnamu (28%, 3 452 osob)41. Na podporu Vietnamců v ČR vznikla také řada organizací. V současné době v České

republice

působí

například

Svaz

vietnamských

podnikatelů

v

ČR,

Svaz Vietnamců v ČR, Svaz vietnamské mládeže a studentů v ČR. Dále zde působí řada organizací, které podporují vztahy mezi Čechy a Vietnamci, například Česko-

41

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2007 [cit. 2008-08-03]. URL: .

- 37 -

vietnamská společnost, nebo sdružení, která se zajímají o Vietnamce či Vietnam, například Klub Hanoi.

2.2.3 Vietnamská kultura

Každá kultura má svou vlastní historii, vývoj, mentalitu, jazyk a zvyky. Co je považováno za normální v jedné, nemusí být normální v druhé. Ačkoliv se na jedné straně začleňují do naší společnosti, stále si příslušníci etnik ponechávají své zvyky. Ty často mohou být úplně odlišné od zvyků majoritní společnosti a ta je často také nemusí chápat. Stejně tak nemusí menšina chápat zvyklosti majoritní společnosti. A z tohoto vzájemného nepochopení pak může vznikat mnoho problémů. Vietnamista Ivo Vasiljev k tomu poznamenává, že "převládající představa o Vietnamcích pouze jako o stánkařích prodávajících levné zboží, která zaostává za skutečností, a převážně negativistické tiskové zpravodajství způsobují, že povědomí o kladných hodnotách vietnamské národnosti a jejich platnosti ve vietnamské komunitě je dnes v české společnosti velmi slabé" (2006: 120). Vietnamci mají tradičně velmi silnou úctu ke vzdělanosti a k učitelům. Projevuje se to i tím, že odměňují i své potomky na veřejnosti za výborné studijní výsledky nebo že platí nemalé částky za učitele češtiny či doučování svých děti (Kocourek 2006c). K tomu se v našich poměrech připojuje ještě přání rodičů, aby se děti vypracovaly na lepší místa než oni. Rodinné vztahy jsou u Vietnamců také velmi silné. I když se třeba celý den nevidí, večer se schází u rodinné večeře. Tradičně jedí k snídani, obědu i večeři teplé jídlo. Soudržnost rodiny se také projevuje v tom, že Vietnamci žijící u nás posílají svým rodinným příslušníkům ve Vietnamu peníze. I když žijí v pro ně cizí zemi, dodržují některé tradiční svátky a zvyklosti. Bez výjimky se dodržuje uctívání předků. Oltářík předků snad nechybí v žádné vietnamské rodině. Z výročních svátků se dodržuje lunární Nový rok podle tradičního kalendáře. To je obdobou našeho Štědrého večera.

- 38 -

K ilustraci několik dalších kulturních odlišností: Pozdrav:42 Na dálném východě je tradicí, že nejprve se zdraví muž, potom žena. I oslovení velkému shromáždění začíná "Vážení pánové" a až poté "Vážené dámy". Úctu také Vietnamci při pozdravu projevují tím, že při stisku ruky dotyčného ji na chvíli podrží v obou dlaních. Hovory o zdraví a rodině: Po pozdravu se vždy Vietnamec zeptá na zdraví a rodinu a zabředne se svým partnerem na toto téma do podrobného rozhovoru. Patří to u nich k dobrému vychování. Takovým hovorem začínají i při obchodních schůzkách. Paní, jste pěkná, tlustá: Tato věta vyřčena Vietnamcem směrem k české ženě může být příčinou nepříjemností. Jedná se ale jen o neznalost a nepochopení Čechů. Vietnamci se snaží s Čechy komunikovat a leckdy si své vietnamské poklony překládají doslova, místo aby je přeložili jako idiomy. Přeloženo z vietnamštiny jako idiomatický tvar to tedy znamená: "Vypadáte blahobyně, určitě se vám vede dobře". Zmíněná fráze vychází z tradiční představy, že ten, kdo má dostatek jídla, je silnější a odolnější vůči nemocem. Komunikace beze slov: Vietnamci se velice často usmívají nebo nahlas smějí. Když Vietnamec nerozumí nebo nechápe, co se po něm chce, nasadí zářivý úsměv. Řada Čechů to ale může chápat jako vysmívání a konflikt může být na světě. Stejně tak k nepochopení může dojít, když Čech dá ruce v bok. Pro Vietnamce, pokud už dobře nezná středoevropské prostředí, ale ruce v bok znamenají, že se ten člověk naštval, že s ním nesouhlasí. Někdy se nám také může stát, že potkáme Vietnamce s dlouhým nehtem (někdy i několikacentimetrovým) na malíčcích nebo na všech prstech levé ruky. Kořeny toho najdeme v minulosti. Kdo má dlouhé nehty, nemusí fyzicky pracovat. Jedná se tedy o intelektuály nebo bohaté obchodníky. Ztratit tvář: Vietnamským tradicím zcela odporuje otevřená kritika jednotlivce před kolektivem. Proto veškeré problémy řeší nadřízený s podřízeným mezi čtyřma očima. Pokud by tak neudělal, ztratil by tvář před ostatními jak nadřízený, tak i dotyčný podřízený, který byl před ostatními kritizován. Ztratit tvář může ale každý, kdo křičí a

42

Zbytek kapitoly zpracován na základě kapitoly: MÜLLEROVÁ, Petra. Vietnamské etnikum v České republice. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 2008. s. 134146. ISBN 80-7178-648-9.

- 39 -

dá volný průchod emocím. Proto Vietnamci, i když na ně někdo křičí, stojí klidně a usmívají se. Stolování: To, že jí Vietnamci tyčinkami, asi nikoho nepřekvapí. Málokdo ale ví, že chutná-li vám předložené jídlo, dáte to najevo vietnamskému hostiteli tím, že zašpiníte ubrus. Pokud už také nechcete přidat, nechte v misce malý zbytek jídla. Pokud byste to snědli celé, byl by to pro Vietnamce signál, že ještě máte hlad a hostitel vám musí předložit další chod. K tradičním zvykům při stolování také patří mlaskání (pochvala a uznání, že vám jídlo chutnalo) a říhání.

2.2.4 Statistické přehledy o Vietnamcích v ČR

Tabulka č. 1 Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství k 31. 05. 2008 (jen 6 nejpočetnějších skupin) Cizinci celkem

Trvalý pobyt celkem

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkový součet

410 094

165 165

87 162

78 003

244 929

160 714

84 215

Ukrajina

126 613

36 329

17 404

18 925

90 284

57 974

32 310

Slovensko

71 591

24 906

12 115

12 791

46 685

30 217

16 468

Vietnam

55 991

33 602 19 096 14 506 22 389 14 463 7 926

Rusko

24 549

11 575

5 192

6 383

12 974

6 319

6 655

Polsko

21 092

11 222

3 349

7 873

9 870

8 158

1 712

Německo

17 246

4 418

2 907

1 511

12 828

11 106

1 722

Státní občanství

Ostatní typy pobytu

Pramen: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR

- 40 -

Tabulka č. 2 Vietnamci v ČR podle kraje k 31.12.2006 Kraj

Počet

Praha

5 896

Středočeský

3 110

Jihočeský

1 625

Plzeňský

3 546

Karlovarský

8 088

Ústecký

6 879

Liberecký

1 491

Královehradecký

1 190

Pardubický

414

Vysočina

764

Jihomoravyký

3 200

Olomoucký

1 080

Zlínský

593

Moravskoslezský

2 877

celkem

40 779

Pramen: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR

Tabulka č. 3 Občanství ČR získaná během roku Rok cizinci celkem

2003 3 410

2004 5 020

2005 2 626

2006 2 346

2007 1 877

Vietnamci

46

47

62

43

40

Pramen: Ministerstvo vnitra ČR

Tabulka č. 4 Vietnamci s povoleným pobytem v ČR 1994-2007 (k 31.12.) Rok

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

počet

9 633

14 213

17 620

20 950

22 875

24 824

23 556

Rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

počet

23 924

27 143

29 046

34 179

36 832

40 779

50 955

Pramen: Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra ČR

- 41 -

Tabulka č. 5 Vietnamci a mezinárodní ochrana 1993 - 2007

celkem Vietnamci

Žadatelé o Azyl udělen mezinárodní ochranu 81 579 2 219

Úspěšnost žadatelů (v %) 2,7

4 488

1,9

84

Pramen: Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR

Tabulka č. 6 Zaměstnanost Vietnamců v ČR k 31. 12. 2007 cizinci celkem Vietnamci

Zaměstnaní cizinci 309 027 29 862

Evidovaní úřady práce 240 242 5 425

Živnostníci 68 785 24 437

Pramen: Český statistický úřad

Tabulka č. 7 Stíhaní, obžalovaní a odsouzení Vietnamci v ČR za rok 2006 Stíháno

Obžalováno

Zkrácené řízení

Navrženo na potrestání

Odsouzeno

cizinci celkem

3 074

2 659

2 320

2 278

4 017

Vietnamci

421

352

156

155

389

Pramen: Ministerstvo spravedlnosti ČR podle statistických listů státních zastupitelství a soudů

2.3 Česká společnost, cizinci a menšiny Podíl migrantů v populaci České republiky se od roku 1989 zvyšuje. Česká veřejnost si k nim během let vybudovala určitý vztah, který se vyvíjí a proměňuje. Říci jednoznačně, jací Češi jsou k menšinám a cizincům asi nelze. K dispozici ale máme průzkumy veřejného mínění, které mohou mnohé napovědět. Z březnového šetření43 Centra pro výzkum veřejného mínění (dále jen CVVM) vyplývá, že téměř devět z deseti občanů souhlasí s tím44, že by cizinci u nás měli mít 43

CVVM. Postoje české veřejnosti vůči cizincům [ online]. 2008-04-29 [cit. 2008-04-13]. URL: . 44 Otázka: Cizinci by v ČR a) neměli mít vůbec možnost dlouhodobě pobývat, b) měli mít možnost

- 42 -

možnost dlouhodobě pobývat. Naprostá většina z nich (80 %) si ale myslí, že by toto právo mělo být omezeno nějakými podmínkami. Jen 9 % soudí, že by možnost dlouhodobého pobytu zde měla být neomezená. Naproti tomu 8 % respondentů vyjádřilo mínění, že by cizinci vůbec neměli mít možnost zde dlouhodobě pobývat. Postoj k trvalému usazení cizinců v naší republice už je méně vstřícný. Souhlas s ním vyjádřily asi dvě pětiny (42 %)45, zatímco polovina (51 %) se k tomu staví odmítavě. Přesto je v porovnání s minulými výzkumy patrná tendence k větší otevřenosti české populace vůči přítomnosti cizinců. Téměř jednomyslně se ale Češi staví k tomu, jak by u nás cizinci měli žít. 95 % české populace soudí46, že by se cizinci žijící v ČR měli v nějaké míře přizpůsobovat našim životním zvyklostem, přičemž více než dvě třetiny (68 %) zastávají názor, že by se jim měli přizpůsobit co možná nejvíce. Naopak mínění, že by cizinci měli mít možnost žít zde podle vlastních životních zvyklostí, ve výzkumu vyjadřovali je čtyři dotázaní ze sta. V porovnání s předešlými výzkumy byl přitom zaznamenán poměrně zřetelný vzestup podílu těch, kdo zastávají názor, že by se cizinci měli přizpůsobovat co nejvíce. Dále šetření ukázalo, že mezi občany stále převažuje mínění, že lidé jiných národností, kteří sem přišli v posledních letech, představují problém v rámci celé ČR (58 %), nad názorem opačným (30 %)47. V porovnání s lety 2003 i 2005 je však vidět zřetelný pokles prvního z uvedených názorů ve prospěch druhého. Pouze ale 26% respondentů uvedlo, že cizinci představují problém v místě bydliště. Proč čeští občané považují cizince za větší problém v celé republice, přitom v místě bydliště jen čtvrtina, se v šetření vysvětluje takto: "Lze se domnívat, že negativnější hodnocení v rámci celé ČR je z velké části projekcí nikoli osobní, ale převážně či výhradně zprostředkované zkušenosti, kterou lidem poskytují především masmédia a která je obvykle negativně laděná." dlouhodobě pobývat jen za určitých podmínek, c) měli mít možnost pobývat prakticky bez omezení? 45 Otázka: Domníváte se, že každému, kdo má v úmyslu přijít do České republiky a žít zde, by to mělo být umožněno? 46 Otázka: Cizinci by se v ČR podle Vás měli co nejvíce přizpůsobit našim životním zvyklostem, částečně se přizpůsobit našim životním zvyklostem, měli by mít možnost žít zcela podle svých životních zvyklostí? 47 Otázka: Představují nebo nepředstavují občané jiných národností, kteří k nám přišli v posledních letech, problém a) v rámci celé České republiky, b) v místě Vašeho bydliště?

- 43 -

Nejlepší vztah mají Češi k národnosti české a slovenské (96,6 % a 91,4 %)48. Za sympatické také Češi považují Poláky (73,4 %) a Němce (59,0 %). Hůře jsou již hodnoceni Židé a Vietnamci, u nichž největší počet dotázaných (23,7 %) vybral střed škály (ani sympatičtí, ani nesympatičtí). 30,2 % obyvatel udává jako sympatické občany bývalého SSSR, jako méně oblíbení jsou hodnoceni občané balkánských států. Nejhůře se u Čechů s 9,4 kladnými procenty umístili Romové. Podle jiného průzkumu49 více jak polovina (57 %) Čechů si myslí50, že český národ je k lidem odlišné barvy pleti tolerantní. Naopak 26 % dotázaných uvedlo51, že by lidi odlišné barvy pleti nechtělo mít za sousedy.

3. Cizinci, menšiny a etnické skupiny v médiích52 3.1 Reprezentace těchto skupin v médiích Menšiny či etnické skupiny jsou svou odlišností a jinakostí z pohledu majoritní většiny často považovány za "Ty druhé" (viz výše). Mohou se tak stávat objektem stereotypizování, ke kterému mohou napomáhat i média. Média jsou pro většinu z nás také klíčovým zdrojem informací, z kterých si budujeme obraz o světě jako celku i o jednotlivých jeho aspektech. Pro většinu lidí, kteří mají jen málo vlastních zkušeností s menšinami, jsou tak média hlavním zdrojem informací i o nich. Proto je důležité zkoumat, jak o menšinách média informují, jaké informace se o nich dozvídáme. Reprezentace menšin v souvislosti s negativní tématy může mít totiž i negativní následky na názory příjemců.

48

CVVM. Vztah k národnostem I. [ online]. 2008-01-08 [cit. 2008-11-25]. URL: . 49 CVVM. Češi a tolerance [ online]. 2008-04-30 [cit. 2008-04-13]. URL: < http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100780s_ov80430.pdf>. 50 Otázka: Jsou podle Vás lidé v ČR tolerantní k těmto skupinám obyvatel? 51 Otázka: Koho byste nechtěl/a mít za sousedy? 52 Různé publikace o tomto tématu se zabývají vztahem médií a menšin z různých úhlů, například zobrazování menšin ve filmech, v seriálech či ve zpravodajství. V této práci se pod pojmem "médium" myslí především mainstreamová média jako televize, rozhlas a tisk. Vůbec se zde neřeší otázka médií pro menšiny.

- 44 -

Veřejně se dnes mainstreamová média v euroamerickém prostoru hlásí k ideálu multikulturalismu. Přesto - možná i nevědomky - se i tak objevují příklady xenofobního a rasistického zobrazování menšin (Cottle 2000: 3). Jakou roli tedy hrají média v moderní multikulturní společnosti a jaký vztah mezi médii a menšinami panuje? Podle Simona Cottla tento vztah můžeme charakterizovat v západoevropském a severoamerickém prostředí nepřetržitostí, rozporem i proměnou (tamtéž: 1). "Média mají klíčovou pozici a hrají rozhodující roli v reprezentaci nerovných sociálních vztahů a kulturní moci. Skrz reprezentaci se mediální publikum podílí na konstrukci toho, kdo jsou oni ve vztahu k tomu, kdo nejsou, na konstrukci toho, kdo je insider a kdo outsider, kdo a co je normální nebo deviantní" (tamtéž: 2). Cottle také dále uvádí, že média mohou sloužit k upevnění sociálních a kulturní diversity a navíc poskytují rozhodující prostor, ve kterém se identita druhých potvrzuje nebo mění (tamtéž). Podle Simona Cottla mediální výzkumy za posledních několik desetiletí především v USA a Velké Británii vedly ke skličujícím závěrům53: "Daleko menší reprezentace, stereotypní charakterizování u zábavních žánrů, negativní na problémy orientované zobrazení ve zpravodajských žánrech a tendece ingorovat strukturální nerovnosti a živý rasismus, s kterým mají minority zkušenost, to jsou periodické výzkumné závěry" (tamtéž: 7-8). Jak ale dodává, v posledních letech se také objevují studie, které spíše poukazují na větší komplikovanost reprezentace a rozdíly uvnitř i mezi médii (tamtéž: 9). Zobrazování menšin ve zpravodajství se opakovaně věnoval Teun A. van Dijk. Zobecnil několik témat, ve kterých se imigranti a minority hlavně objevují:
příjezd nových (nelegálních) imigrantů
politická reakce na nelegální imigraci, imigrační politika státu
přijetí problému (ubytování...)
sociální problémy (nezaměstnatnost, soc.dávky...)
reakce obyvatelstva (nelibost...)
kulturní popis - jak jsou odlišní
komplikace a negativní popis - jak jsou deviantní 53

Nalézt českou literaturu k tomuto tématu bylo obtížné, proto jsou zde uváděny především zahraniční studie.

- 45 -


obavy: násilí, kriminalita, drogy, prostituce
politická reakce: stop imigraci, vykázání atd.
integrační konflikty (2000: 38). Upozorňuje na to, že každé téma v sobě zahrnuje negativní konotaci, i když to na první pohled nemusí být patrné. Imigranti jsou často tématizováni jako ohrožení, menšiny často v souvislosti s drogami, kriminalitou a násilím. Mnoho dalších témat, které s menšinami souvisí, se do médií dostává méně - např. přínos imigrantů na ekonomii, jejich každodenní život, také ale diskriminace a rasismus (tamtéž). Problémem není jen to, v jakých souvislostech a kontextech se minority v médiích objevují, ale také jejich přístup do médií. Všechny sociální skupiny totiž nemají stejnou možnost vstupovat se svou interpretací událostí do obsahů zpráv (Trampota 2006: 78). Přitom zdroje informací se pak na konstrukci zpráv podílejí. Ukazuje se, že novináři využívají omezený počet zdrojů, především veřejně známé osoby - např. politiky, nebo ty s vyšším sociálním statusem, s mocí nebo ty, kteří efektivně využívají public relations (Trampota 2006: 80). Některé zdroje informací jsou také ve zprávách reprezentovány jako důležitější. V řazení promluv ve zprávě se dostávají na první místo a tím definují situaci - podle Stuarta Halla (1978) jsou to například představitelé politické moci, představitelé práva a bezpečnosti (cit. dle Manning 2001: 15). Menšiny patří mezi ty skupiny zdrojů, které se do zpráv dostávají v daleko menší míře. To vysvětluje van Dijk tím, že menšiny "nemají pod kontrolou hlavní zdroje informací pro novináře - jako tiskové konference, briefingy, brožury, dokumenty, rozhovory atd. Na jejich názor se méně ptá a je spatřován jako méně věrohodný a zajímavý. Také je to tím, že většina novinářů je bílých" (2000: 37). Vztah mezi médii a menšinami se v průběhu let proměňuje. Vývoj tohoto vztahu například ve Spojených státech zachytili Clint C. Wilson, Félix Gutiérrez a Lena M. Chao. S příchodem stále většího počtu imigrantů tam média musela nalézt nový způsob, jak s nimi zacházet. Tradičně byl tento trend prezentován jako problém a odlišný jazyk, kultura nebo náboženství pak jako ohrožení angloamerických hodnot. Některá média nebrala tento trend v potaz vůbec. V 70. a 80. letech ve vnitřních městech bydlelo stále více etnik a "rasově" odlišných, proto se některé velké noviny rozhodli zaměřit se jen na bílé obyvatele na předměstích. Pro obyvatele ghett a španělských čtvrtí bylo nemožné si

- 46 -

noviny předplatit. Některé velké noviny ani záměrně neměly ve vnitřím městě své novinové stánky. Tuto strategii obhajovaly ekonomickými zájmy. Černoši a Latinoameričané měli nízké příjmy a tak byli pro noviny nežadoucími čtenáři. Argumentovaly tím, že inzerenti chtějí takové čtenáře, kteří si jejich výrobky mohou dovolit. Novinové koncerny odmítaly, že by za tím byly rasistické záměry. S nárůstem regionálních a etnicky zaměřených médií ale velké koncerny pochopily, že narůstajicí počet příslušníků různých etnik je spíše příležitostí než problémem - příležitostí získat více nových čtenářů, posluchačů. Média se postupem času začala zaměřovat více na určité segmenty populace více než na publikum jako celek. V mediální sféře tak lze nyní nalézt větší rozmanitost než dříve (2003: 26-31). Tento vývoj Wilson, Guttiérrez a Chao rozdělili do několika fází: 1. fáze vyloučení "Barevní" lidé54 nebyli zahrnuti do zpravodajství mainstreamových médií. Jedná se o dobu kolonialismu. Nepřítomnost "barevných" ve zpravodajství nesla význam: vyloučení ze zpravodajství znamená vyloučení z americké společnosti. 2. "barevní" jako hrozba Postupně se "ne-bílé" skupiny obyvatel začaly objevovat ve zpravodajství, ale pouze v souvislosti s tím, že byly viděny jako ohrožení existujícího sociálního řádu. Jako první upoutali pozornost médií Indiáni. Noviny prezentovaly Indiány jako protivníky, často nazývané "divochy". Bílé Evropany pak jako hrdiny, kteří musí necivilizované "divochy" porazit. Stejně se později zacházelo ve zpravodajství s dalšími etniky, jako černochy, čínskými, mexickými a jinými přistěhovalci. Noviny bez rozdílu u všech používaly termíny jako "ilegálové", "cizinci". 3. konfronační fáze Protože "ne-bílé" skupiny vyvolávaly strach v populaci, odpovědí byla nevyhnutelně společenská konfrontace - často násilná: války s Indiány, lynčování černochů na Jihu. Často konfrontace vyústila v legislativní akt - například zákon o rasové segregaci. Americká média obecně k takové konfrontaci přistupovala z pohledu "my versus oni". Lidé vytvářející zprávy na "ne-bílé" koukali jako na někoho mimo

54

Autoři používají označení "people of color". V USA se jedná především o Indiány, černochy, mexické, čínské a jiné přistěhovalce.

- 47 -

americký systém, jako na jeho ohrožení. Do 60. let novinové titulky a texty byly plné rasových "nadávek", tím podporovaly konflikt místo smíru. 4. fáze stereotypního výběru zpráv Média se posunula do fáze, kdy se snaží neutralizovat obavu "bílých" z "nebílých" skupin. Výběr zpráv zahrnuje takové příběhy, které se zdají být příznivé pro "barevná" etnika, například úspěchy lidí z ghet. Takové příběhy ale potvrzují strereotypní výběr zpráv - publikum, čtenáři, jsou ujištěni, že "ne-bílí" jsou na svém místě (rezervace, gheta...) a ti, kdo z nich unikli, nejsou ohrožením, protože projevují stejné hodnoty a úsilí jako majorita, překonali nedostatek jejich "rasového" a kulturního původu. Stále ale zůstavají "staré" stereotypy - "barevní" jako kriminálníci, kteří jsou líní pracovat, oddávají se drogám a jsou sexuálně promiskuitní. 5. mnohonárodnostní fáze Je protikladem vyloučení. Pracuje s tím, že všechny předsudky a projevy rasismu budou v médiích odstraněny. V součastnosti je tato fáze spíše vizí. Neznamená to, že všechny zprávy o "barevných lidech" budou dobré, ale že budou zobrazováni ve všech možných tématech. "My" tady bude znamenat "my všichni" - tedy celá multikulturní společnost. Tato fáze také počítá s tím, že více "ne-bílých" bude pracovat v médiích (2003: 117-124).

3.2 Problematika "rasy" v médiích I když zde mluvíme o menšinách, je tato problematika úzce spojena s problematikou "rasy". Ian Law to vysvětluje tím, že "rasa" je stále pro mnoho lidí živou formou sociálního poznání, stále proniká do globální komunikace. Podle něj trvanlivost a síla této "rasové" idey spočívá v tom, že dává smysl "světu lidí" - jednoduše je to nálepka pro fyzické, sociální a kulturní odlišnosti (2002: 11). Tuto ideu "rasy" pak využívají i zpravodajské organizace, když informují o národech, etnických skupinách či migrantech (tamtéž).

- 48 -

Z výzkumu Iana Lawa vyplývá55, že nejvíce zpráv v britských médií, které se zmiňovaly o "rase", se vztahovalo ke kriminalitě. Primárním tématem tedy byly zprávy o "rase" a "kriminalitě" zobrazované různým způsobem. Tyto výsledky také vyvolávají otázku nad zbytečným použitím "rasových" zmínek, zmínek o národnosti, příslušnosti k "rase" či etniku v případech, kde tato zmínka nebyla potřeba. Law se také zaměřil na význam, který takové zprávy nesou. Tři čtvrtiny zpráv byly prezentovány jako antirasistické - to znamená, že se snažily odhalit a kritizovat rasistické postoje, výroky, jednání a politiku, ukazovaly minority a imigranty jako přínos britské společnosti a vyjadřovaly myšlenku multikulturní společnosti. Přesto část zpráv prezentovala minority jako sociální problém nebo jiným způsobem pro ně negativně, takových "nepřátelských" zpráv bylo asi 33 procent v bulváru, 24 procent v seriózních denících, 16 procent v rádiu a 13 procent v televizi. I když některé neduhy zůstávájí, tyto závěry ukazují proměnu v zobrazování "rasy" ve zprávách od 80. let v Británii (Law 2002). Negativní zobrazování etnických skupin v médiích pak může vést k tomu, co Teun A. van Dijk nazývá "novým rasismem". Podle něj je dnes rasismus jiný než v dobách otroctví, apartheidu, lynčování a systematické diskriminace, v době bílé nadvlády, otevřeného pohrdání na veřejnosti a v každodenní konverzaci. Takový rasismus dnes existuje jen na extrémní pravici. V "novém rasismu" nejsou menšiny biologicky podřadné, ale odlišné. Mají odlišnou kulturu, ačkoliv stále mají "nedostatky", jako neúplné rodiny, braní drog, závislost na sociální péči a další. Nový rasismus chce být demokratický a čestný, a proto jako první odmítá, že je to rasismus. Má daleko do otevřeného násilí a segregace jako "starý rasismus", může ale také efektivně přispívat k marginalizování a vylučování minorit. Může zranit o to víc zvlášť proto, že vypadá tak normálně, přirozeně (2000: 33-34). "Nový rasismus" se vyhýbá explicitním rasistickým označením, používá ale negativní slova k popisu vlastnostní a jednání imigrantů a menšin - např. nelegální. Taková klíčová slova si poté čtenáři hned spojí s menšinami a problémy, které přináší (tamtéž).

55

Výzkum probíhal půl roku od listopadu 1996 do května 1997 v průběhu volební kampaně, zaměřili se na zprávy týkající se "rasy" a etnicity ve spojitosti k britskému prostředí v tisku, rádiu a televizi (vybraly hlavní zpravodajské relace, několik novin a rádií -bulvární i seriózní). Použil metodu obsahové analýzy.

- 49 -

Přestože se tedy otevřený rasismus v mainstreamových médiích euroamerického prostoru už neobjevuje, jak naznačují různé výzkumy, stereotypy a zobrazování minorit jako "problému" a "ohrožení" stále zůstávají.

3.3 Cizinci, menšiny a etnické skupiny v českých médiích I v českých médiích se setkáme s negativními jevy v souvislosti s cizinci či menšinami. I když žijeme v demokratickém státě, kde převládá, nebo by měla převládat, myšlenka rozvoje a podpory multikulturalismu, přesto se stále, a to i na úrovni médií, u nás objevují určité rozpaky, jak o těchto skupinách psát. Přispívat u nás k rozvoji multikulturní společnosti mají média veřejné služby. Zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu shodně definují: a) „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“, b) „rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin“. Mimo to, že česká média musí dodržovat české zákony, většinou řeší otázku "Jak psát o menšinách?" ve svých etických kodexech. Například v kodexu vydaném Syndikátem novinářů56 najdeme formulaci, že novinář "nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace"57. Časopis Týden se zase ve svém kodexu zavázal dodržovat zásadu různorodosti: "...dávat hlas také "hlasově slabším", menšinám". Dále si klade otázky: "Hledáme pravdu pomocí skutečné pestrosti zdrojů, anebo užíváme paušalizace?

56

Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. 57 Syndikát novinářů. Etický kodex novináře [online] 1999 [cit. 2008-12-03] URL: .

- 50 -

Nenecháváme jednu jedinou osobu reprezentovat celou skupinu? Nedovolili jsme našim vlastním předsudkům, kulturní orientaci či sociálnímu postavení, aby ovlivnily výběr zdrojů a konečnou podobu textu?"58. Jací tedy jsou cizinci, menšiny nebo jiné etnické skupiny z pohledu českých médií? Z výzkumů Kamily Karhanové a Petra Kaderky Obraz cizinců v médiích I. a II. (2001 a 2002)59 vyplývá, že cizinci se do zpráv dostávájí především v souvislosti s negativními událostmi. "Jde především o zprávy o kriminálních činech, dopravních nehodách a různých neštěstích, např. úrazech, někdy o události nějakým způsobem kuriózní či zábavné, resp. podávané touto perspektivou" (2001: 4). Jak dále autoři poukazují, negativní zprávy se vyznačují jevem, který lze označit jako "titulková xenofobie"60, tj. uvádění národnosti či etnické příslušnosti v titulku jako podstatného atributu pachatele nebo oběti i tam, kde to není podstatné. Čeští občané ale takto označováni nejsou. To pak čtenářům sugeruje určité vysvětlení. A to takové, že ohrožení přichází od druhých, cizích. Popsané jevy se omezují především na bulvární listy, ale objevují se i jinde. Důraz na cizí původ podle autorů naznačuje, že skutečnost, že pachatelem trestného činu je cizinec, je často sama kritériem výběru zprávy, indikátorem její zajímavosti pro čtenáře (2002: 8). Autoři také přináší odpověď na otázku, co vede novináře k používání etnických kategorií k označování pachatelů či obětí ve zprávách. Podle Karhanové a Kaderky mohou tyto kategorie (Vietnamec, Rus, Ukrajinec atd.) nabízet snadné východisko ze stylizačních problémů. Ve zprávách týkajících se kriminality není mnoho způsobů, jak aktéry označit. Např: pachatel - oběť, zloděj - okradený, vrah - zavražděný apod. Jenže tyto výrazy samy o sobě nepřínášejí novou informaci, opakují jen to, co je obsaženo již v pojmenování činu. Takže nelze napsat "lupič oloupil..." atd. Podle autorů k užívání jiných kategorií vede novináře nutnost vytvořit smysluplný text. Kategoriemi může být pohlaví, věk nebo právě národnostní původ (muž oloupil..., Vietnamec oloupil...). Jiná motivace k používání etnických kategorií může být podle autorů to, že etnický původ sugeruje 58

Etický kodex časopisu Týden [online] říjen 1998 [cit. 2008-13-03] URL: . 59 První část se zaměrila na období od 30. 7. 2001 do 16. 8. 2001, druhá na období od 31. 8. 2002 do 5. 12. 2002. V první části analyzovaly zpravodajské a publicistické pořady České televize, Novy a Primy, zpravodajské a publicistické stránky celostátních a regionálních deníků. Obě analýzy se zaměrily na popis a interpretaci jazykových prostředků a textových postupů. 60 Označení pochází od jazykovědce Marka Nekuly (1995).

- 51 -

pseudovysvětlení. Často se vyskytující označení - například "Vietnamec" - v souvislosti se zločinem se stane v termínech etnometodologické konverzační analýzy tzv. kategoriálně vázané a podíl příslušníka takové kategorie se stává dostatečným vysvětlením této činnosti, tedy např. trestného činu. Reprezentací cizinců v českých médiích se věnují i Petra Klvačová a Tomáš Bitrich (2003)61. Ti zkoumali kontexty, skrze které se Rumuni, Vietnamci a Ukrajinci do médií obvykle dostávají. Došli také k závěru, že o každé ze skupin se píše v souvislosti s několika málo tématy a že nejvýraznější rys článků spočívá v tom, že se v nich vyskytují slova, která jsou nějak spojená s kriminalitou, soudy nebo policií. Šlo zhruba o polovinu všech článků. Po odebrání sportovních a kulturních článků se ale podíl článků o kriminalitě ve zbylých textech zvýší na 75 %. Protože kriminalita je pro noviny atraktivní téma, podívali se autoři na to, jaký podíl tvoří články o kriminalitě mezi všemi články, které v průběhu jednoho měsíce vyšly ve dvou denících. Ukázalo se, že v tomto případě je podíl článků o zločinu asi o polovinu až o dvě třetiny menší – 18 % v deníku MF Dnes a 24 % v deníku Právo. Některé články se podle Karhanové a Kaderky (2003) snažily ukázat tyto tři vybrané skupiny cizinců v dobrém světle. Jenže i zde je podle autorů problém. Některé články zdůrazňují, že konkrétní cizinci nejsou nijak problematičtí, že nepáchají trestné činy, že pilně pracují atd. Takové výroky sice v prvním plánu posilují pozitivní dojem z těchto lidí, ale současně velmi silně utvrzují předpoklad, že obvykle cizinci takoví jsou.

3.4 Vietnamci v českých médiích Najít výzkumy zabývající se reprezentací Vietnamců v českých médií nebylo jednoduché. Objevuje se jich na české scéně jen málo. Mediální reprezentací Vietnamců se například zabýval etnolog Stanislav Brouček (2003a). Ve vybraném období 1998 a 1999 autor sledoval ústřední deníky,

61

Analýzu založili na kvalitativní výzkumné strategii. Jejich výběr zahrnoval deníky MF Dnes, Lidové noviny, Právo, Blesk a týdeníky Respekt a Reflex, Pátek Lidových novin, Magazín MF Dnes a Magazín Práva. Vybírali články v období od 1. 9. 2001 do 31. 8. 2002. Dohromady zkoumali 1 627 článků (po odečtení článků ze sportovních a kulturních rubrik).

- 52 -

regionální tisk, Český rozhlas, české vysílání BBC a čtyři hlavní televizní kanály (ČT 1 a 2, Nova a Prima). Zahrnul jak publicistiku, tak zpravodajství. Mediální texty, které se vztahovaly k Vietnamu, Vietnamcům v ČR či vietnamství (dohromady za sledované období jich bylo 78562), rozdělil do několika témat a subtémat, poté je podrobil interpretaci. Brouček zvolil témata: Vietnam, Vietnamsko-české

vztahy,

kriminalita,

vzdělání,

interetnická

reakce,

migrace

Vietnamců v ČR, podnikání. Ze závěrů výzkumu vyplynulo, že nejvíce článků se věnovalo kriminalitě (497), celých 63 procent ze všech zkoumaných článků. Ostatní témata se pohybují pod deset procent (kromě tématu "Vietnam" - 11 %). Rozdíl je tedy veliký. To jen potvrzuje výzkum Karhanové a Kaderky (2001 a 2002), kteří také konstatovali, že cizinci se dostávají do zpráv především v souvislosti s negativními činy. V tématu "kriminalita" Brouček stanovil deset subtémat - konflikty mezi Vietnamci, hodnocení kriminality, občanství a ilegální pobyty a falešné doklady, podvody Vietnamců se státní správou a korupce, podvody se značkovým zbožím, vraždy a výtržnictví, ilegální přechody hranic, okradení, podvedení, napadení Vietnamci, jiné konflikdy Vietnamců se zákony. Nejvíce (26 %) z těchto 497 článků věnujících se kriminalitě připadlo na subtéma "podvody se značkovým zbožím". Články se týkaly především šatstva, obuvi, cigaret. Tady Stanislav Brouček poznamenává, že tyto závěry ale nevypovídají nic o realitě. Z tohoto výsledku nelze učinit žádné soudy, protože bychom museli mít srovnání s kriminalitou majoritní populace i ostatních imigračních skupin (2003: 83). Můžeme ale konstatovat, že kriminalita Vietnamců v České republice je pro média nejatraktivnějším tématem v souvislosti s touto skupinou obyvatel. Prohřeškem, kterého se česká média v této souvislosti dopouštějí, je podle Broučka to, že Vietnamci na rozdíl od podezřelých z majoritního obyvatelstva jsou často uváděni plnými jmény, popřípadě etnonymem Vietnamec nebo označením rasové příslušnosti Asiat (tamtéž: 131). V kapitole "interetnické reakce" (8 % článků) Brouček zkoumá také české reakce na Vietnamce a naopak. V článcích lze najít pestrou škálu názorů samotných 62

V konečném součtu článků zachoval Stanislav Brouček i dupleta příspěvků, která prošla zároveň několika deníky, popřípadě rozhlasem či televizí.

- 53 -

publicistů, odborníků, ale i čtenářů. Jak poznamenává Brouček, odborníci i publicisté respektují současný vývoj imigrací do České republiky, u majoritního obyvatelstva se ale projevují nesouhlasné až proticizinecké nálady, i když vidí i jejich prospěšnost, především v tom, že zásobují oblast levným dostupným zbožím. To, co většinu příspěvků spojuje, je podle Broučka problém, zda Česká republika dokáže s cizinectvím na všech úrovních pracovat. V rámci své analýzy se reprezentaci Vietnamců v médiích věnovali i Petra Klvačová a Tomáš Bitrich (2003). Konstatují, že v případě článků, ve kterých se mluví o Vietnamcích žijících v České republice, převládají také články o kriminalitě. Z nich se nejvíce článků týká kriminality úzce spojené s provozováním stánkového prodeje. Jde o pašování padělaného zboží přes hranice a o jeho prodej na tržištích. V této souvislosti se podlé závěrů analýzy Klvačové a Bitricha píše také o propojení vietnamských obchodníků s policisty a celníky, o úplatcích, které od vietnamských obchodníků přijali, či odmítli, o úplatcích v souvislosti s dopravními přestupky a o pyrotechnickém zboží prodávaném vietnamskými obchodníky v rozporu s předpisy. Poměrně velké množství článků se také týkalo ilegálních přechodů hranic. Po kriminalitě přímo spojené s tržišti tvoří další velmi početnou skupinu články o násilí, konstatují Klvačová a Bitrich. Jedná se o hádky, loupeže, vydírání či vraždy. Nejčastěji vystupují v takových článcích Vietnamci jako pachatelé, méně jako oběti. Dalšími tématy článků o Vietnamcích, které souvisejí s porušováním zákona, jsou drogy, prostituce, organizovaný zločin, falšování peněz, podvody a dopravní nehody. Vedle článků o kriminalitě přímo spojené s tržišti a vedle článků o jiných typech konfliktů se zákonem analýza Klvačové a Bitricha odhalila velkou skupinu článků, kde se píše o „vietnamských tržištích” bez spojení s kriminalitou. Zde se mluví o nízké kvalitě prodávaného zboží, na druhou stranu o velkém zájmu občanů toto zboží nakupovat. Tržiště se dostávají do novin také v rámci jiných témat, například při popisu charakteru nějakého města nebo volební kampaně politické strany. V tomto případě se popisuje nějaká obecná charakteristika těchto tržišť. Velmi často je tržnice zmiňována jako úpadkové, nevzhledné, nedůstojné a nevhodné využití nějakého prostoru. V článcích se také mluví o tendenci obchodníků přecházet ze stánků do kamenných obchodů a o tom, že zisky z tržišť klesají.

- 54 -

Dále se podle Klvačové a Bitricha objevují články, které popisují nějaký jiný aspekt života Vietnamců. Poměrně velkou skupinu článků tvoří texty o vietnamských dětech ve školách. Dále se píše o zapojování vietnamských podnikatelů do místní samosprávy. O Vietnamcích se píše také v souvislosti s bydlením - o tom, že vietnamští podnikatelé jsou schopni platit za bydlení více než jiné rodiny nebo o tom, že některé byty jsou pronajímány většímu počtu cizinců (třeba dvaceti) a že mezi nájemníky takových bytů jsou i Vietnamci. Mezi články o Vietnamcích je patrná skupina těch, jejichž tématem je život vietnamské komunity u nás. Patří sem reportáže a rozhovory s Vietnamci. Hlas tu mají ti, o kterých se píše. Impulsem pro vznik několika článků bylo sčítání lidu. Tyto texty uvádějí zjištěný podíl různých skupin cizinců mezi obyvateli některého kraje nebo celé republiky. To jsou jen některá z témat, skrze která se podle výzkumu Klvačové a Bitricha Vietnamci dostávají do médií. Reprezentací Vietnamců v tisku se zabývala také analýza společnosti Člověk v tísni z roku 200763. Došla k závěru, že nejvíce článků se objevuje v regionálních mutacích deníků, kde se vyskytovaly články a zprávy regionálního charakteru, které se týkaly různých událostí z daného regionu. Články v celostátních vydáních MF DNES, Lidových novin, Hospodářských novin a Práva se většinou týkaly buď významnějších událostí (např. dvě vraždy ve vietnamské komunitě na Moravě během dvou měsíců), obecnějších trendů v imigraci do ČR a v ekonomické aktivitě cizinců a konkrétně Vietnamců žijících v Česku nebo dalších témat s celostátním přesahem (např. příprava novely cizineckého zákona). Při zkoumání kontextu, v jakém se o Vietnamcích ve sledovaném období psalo, analýza pracovala s osmi tématy: kriminalita, obchodní aktivity, imigrace do ČR, integrace vietnamského etnika do české společnosti, kulturní akce pořádané Vietnamci nebo jichž se Vietnamci účastní, postoj Čechů k Vietnamcům, školství a zdravotnictví. Ze závěrů analýzy vyplynulo, že klíčovými tématy, která se v souvislosti s Vietnamci v 63

Mediální analýza: obraz Vietnamců v českých tištěných médiích [online]. [2007?] [cit. 2008-10-03]. URL: . Články, které byly zkoumány v rámci této analýzy, pocházejí z časového období od 1. dubna do 30. června 2007, tedy ze tří za sebou následujících měsíců. Zdrojem byly články ze čtyř celostátních deníků (MF DNES, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny), z regionálních a víkendových příloh těchto deníků, regionálních deníků vydávaných vydavatelstvím Vltava Labe Press (Deník a jeho regionální mutace, týdeníky), deníků distribuovaných bezplatně (Metro, 24 hodin, Metropolitní Expres) a společenských a zpravodajských časopisů.

- 55 -

médiích objevují, je stejně jako v roce 200364 kriminalita a obchodní aktivity. Oproti roku 2003 ale podle analýzy Člověka v tísni narostl počet článků, které zmiňují klesající tržby z prodeje zboží na tržnicích a z toho vyplývající nové obchodní aktivity Vietnamců.

4. Příspěvky s vietnamskou tématikou v českém tisku 4.1 Výzkumná metoda - kvantitativní obsahová analýza Obsahová analýza je jednou ze základních metod, kterou můžeme použít při výzkumu médií, respektive při studiu mediovaných obsahů. Patří do pozitivistického modelu empirického výzkumu. Předpokládá tedy existenci logicky vytvořené teorie ve formě obecných tvrzení a odvozených hypotéz. Tyto hypotézy jsou výroky o vztahu mezi proměnnými. Technika obsahové analýzy umožňuje měření těchto proměnných v psaném textu. Cílem obsahové analýzy je extrakce proměnných z textu v měřitelné podobě (Kronick 1997). Obsahovou analýzu rozvinul ve čtyřicátých letech minulého století Bernald Berelson. Definoval ji jako "výzkumnou techniku pro objektivní, systematický a kvantitativní popis zjevného obsahu komunikace" (cit. dle McQuail 1999: 307). To znamená, že se osobní názory či předsudky výzkumníka neodrazí v závěrech, že každý krok podléhá jasně formulovaným pravidlům a výsledky lze podrobit statistickým analýzám. Typickou charakteristikou této metody je vysoký stupeň strukturovanosti a tím i ověřitelnosti. Dovoluje tak zpracovat i velké množství textů. Výsledkem i cílem obsahové analýzy je kvantitativní popis mediovaných obsahů (Scherer 2004: 29-31). Dobře provedená analýza splňuje dva požadavky. Při opakované aplikaci nám dává shodné výsledky, pokud se stav pozorovaného objektu nezměnil (reliabilita), a měří opravdu to, co jsme zamýšleli měřit (validita) (Disman 2000: 62).

64

Analýza Tomáše Bitricha a Petry Klvačové Jak se (ne)píše o cizincích z roku 2003.

- 56 -

Obsahová analýza se provádí v několika krocích. Wimmer a Dominick (1991) uvádějí ve své knize například takovýto postup: 1. Formulování výzkumných otázek a hypotéz 2. Definování toho, co bude zkoumáno a za jaké období 3. Stanovení vhodného výběrového souboru 4. Výběr a definování kódovací jednotky 5. Vytvoření kategorického systému - stanovení proměnných a hodnot 6. Zaškolení kódovačů a provedení pilotní studie 7. Kódování obsahu podle stanovených definic 8. Analýza získaných dat 9. Vyhodnocení dat, závěry.

Na začátku většinou stojí výzkumné téma, které bývá formulováno poměrně abstraktně. Obvykle se nedá výzkumné téma prověřit přímo a je nutné abstraktní pojmy v něm obsažené nejprve upřesnit. Pak je nutné objekty v tématu konkrétně definovat a pokusit se nalézt měřitelné ukazatele vlastností v tématu vyjádřených (Scherer 2004: 33). Zformulování přesně stanovených otázek nebo hypotéz poté umožní rozvinout přesný a citlivý kategorický systém (Wimmer, Dominick 1991: 162). V další fázi se výzkumník musí rozhodnout, jaká média bude rozebírat, tedy zvolit vzorek obsahu, a za jaké období. Většinou jsme při výzkumu časově i finančně omezeni, proto bereme v úvahu co nejmenší vzorek médií, který přesto umožní dospět k přiměřenému výsledku (Scherer 2004: 35). V dalším kroku si určíme, jaké části médií budeme analyzovat - tedy zvolíme kódovací jednotku. Může to být celý materiál vzorku, nebo jen jeho části. U tištěných médií se může jednat o článek či fotografii. Často se analyzují jen příspěvky o určitém tématu, proto je nutné stanovit kritéria, podle kterých poznáme, které příspěvky jsou pro analýzu relevantní a můžeme je tak roztřídit do kódovacích jednotek (Scherer 2004: 3540). Kódovací jednotku poté členíme podle různých kategorií - proměnných. Ty popisují vlastnosti mediovaného obsahu, které jsou relevantní pro naše téma. Proměnné nabývají více charakteristik, každá charakteristika dostane číselný kód. Do takto umístěného rámce pak zvolené jednotky umisťujeme. Kategorický systém by podle

- 57 -

Wimmera a Dominicka měl být vzájemně se vylučující, vyčerpávající a reliabilní (1991: 165). To znamená, že každá kódovací jednotka by měla pasovat pouze do jedné kategorie, že musí existovat tolik kategorií, aby každá jednotka mohla být logicky zařazena, a že různí kódovači dojdou ke stejným výsledkům. Často při rozsáhlých analýzách je potřeba, aby kódování provádělo právě více spolupracovníků - tzv. kódovačů. Ti pak musí projít školením především proto, aby všichni postupovali stejně a bylo tak naplněno kritérium reliability. Pokyny pro ně jsou obsaženy v kódovací knize, která obsahuje všechny proměnné a jejich definice, hodnoty s číselnými kódy i podrobný pracovní návod. Kódovací kniha je také určitou dokumentací, podle které je možné celý výzkum prověřit (Scherer 2004: 45-6). Fáze umisťování kódovacích jednotek do kategorického systému se nazývá kódování. Zde se charakteristiky každé kódovací jednotky převedou pomocí kódovací knihy do podoby číselných hodnot a zanesou se buď do záznamových archů nebo rovnou do počítače. Shromážděná data pak vyhodnotíme. Každá metoda má ale svá omezení. Kritici často zpochybňují objektivnost obsahové analýzy. A to především z toho důvodu, že konstruování systému kategorií je neúplné a selektivní. Podle Wimmera a Dominicka je omezením také to, že různí výzkumníci si mohou ke stejnému konceptu zvolit různý kategorický systém. U stejného tématu pak mohou dojít k odlišným závěrům (1991: 160-1). McQuail také zmiňuje riziko, že badatel zavede vlastní významový systém kategorií, spíše než aby ho "odvozoval" z obsahu (1999: 309).

4.2 Metodika výzkumu Cílem této práce je zjistit, jakým způsobem a v jakých kontextech se píše ve vybraných periodikách o příslušnících vietnamské komunity, případně poukázat na zjednodušující až stereotypní zobrazování. Analýza se pokusí odhalit, zda a jaké existují ustálené způsoby reprezentace vietnamské etnické skupiny v českých médiích a zda tak dochází k případnému konstruování stereotypů. Analýza by měla odpovědět na stanovéné otázky a potvrdit, případně vyvrátit stanovené hypotézy.

- 58 -

Výzkumné otázky: 1. V jakých kontextech se Vietnamci žijící v ČR ve vybraných médiích objevují? 2. Rámovala média články o Vietnamcích v ČR více negativně nebo pozitivně? 3. Jaký přístup mají Vietnamci v ČR do zkoumaných médií? 4. Jak jsou ve vybraných médiích nejčastěji označováni? 5. V souvislosti s jakými lokalitami jsou nejčastěji zmiňováni? 6. Jak velký prostor články o Vietnamcích v ČR dostávají?

Hypotéza 1 Média zobrazují Vietnamce stereotypním způsobem - v souvislosti s kriminalitou. Hypotéza 2 Nejvíce článků o Vietnamcích v ČR se objevuje v regionálních mutacích deníků.

4.2.1 Stanovení výběrového souboru Analyzovány byly čtyři celostátní periodika65 za celý rok 2007 (od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007) - Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny a Hospodářské noviny včetně všech svých regionálných mutací. Bez zahrnutí regionálních mutací by totiž bylo příliš málo dat. Po provedení pilotní studie jsem došla ke zjištění, že většina článků o Vietnamcích v ČR se objevuje právě v regionálních mutacích. Proto jsem se nakonec rozhodla všechny regionální mutace deníků do analýzy zahrnout. Analyzovány byly tedy celé noviny - všechny rubriky i přílohy (kromě magazínů).

65

Vybrána byla pouze ta, která můžeme považovat za seriózní tisk. Noviny bulvárního charakteru nebyly do analýzy zahrnuty.

- 59 -

4.2.2 Kódovací jednotka a výběrový mechanismus

Pro své šetření jsem zvolila kódovací jednotkou článek. Ten pro účely analýzy chápu jako graficky ucelenou žurnalistickou jednotku s nadpisem, součástí může být i fotografie nebo jiná grafika. Jakýkoliv obrazový či graficky jinak znázorněný materiál k textovému příspěvku je tedy pokládán za součást článku. Kódovací jednotkou pro účely této analýzy může být i samostatný obrazový materiál s textem. Pokud se jedná o článek na titulní straně, který pokračuje uvnitř deníku, je kódován jako dvě samostatné jednotky. Protože prolistovat čtyři deníky za celý rok 2007 by bylo pro jednoho kódovače velice časově náročné, byla k vyhledávání článků zvolena databáze Anopress66. Zde jsem za rok 2007 ve čtyřech denících vyhledala všechny články se slovy, které mají v základu "vietnam". Databáze nalezla 1 596 článků. Z toho dále byly vybrány pouze ty články, které se týkaly Vietnamců žijících v České republice - tedy články, které zmiňovaly přímo Vietnamce žijící v ČR, nebo zmiňovaly něco, co k životu Vietnamců v ČR patří - například vietnamská tržiště či obchody, ale přímo nezmiňovaly Vietnamce. Po dalším výběru jich tedy zbylo 550. Tyto články jsem poté vyhledala v tištěných verzích deníků, a to především kvůli tomu, aby mohl být změřen rozsah článku (jedna z proměnných). V průběhu kódování se ale vyskytly drobné obtíže. Všechny regionální mutace deníků jsou v České republice soustředěny na jednoum místě pouze v archivu Národní knihovny. V průběhu kódování jsem zjistila, že dosud nebyly svázány mutace Mladé fronty Dnes "Východní" a "Střední Morava" z listopadu a prosince 2007. Proto kódovací jednotky v tomto období v těchto mutacích nemohly být vyhledány. Také v průběhu kódování vyplynulo, že noviny nejsou svázány vždy dokonale. Chyběly občas přílohy, někdy různé strany rubrik. Proto dohromady 13 kódovacích jednotek z nalezených 550 nakonec nebylo nakódováno právě z těchto příčin, že v tištěných svazcích nebyly vůbec nalezeny. Zkoumání byl tedy podroben soubor 537 článků. Před tím, než jsem začala vyhledávat jednotky v tištěných verzích novin, byla provedena pilotní studie. Bylo zkontrolováno, zda databáze Anopress vyhledává 66

Informační agentura Anopress IT shromažďuje a zpracovává plné texty novinových a časopiseckých článků, doslovné přepisy televizních a rozhlasových relací a vybrané knižní a jiné soubory encyklopedického nebo referenčního charakteru.

- 60 -

spolehlivě, a to tak, že vydání za leden Mladé fronty Dnes jsem prolistovala fyzicky, abych zjistila, zda se tam nenachází nějaká kódovací jednotka, kterou databáze Anopress nevyhledala. Bylo ale nalezeno opravdu jen to, co vyhledala i databáze Anopress. V rámci pilotní studie ale bylo objeveno mnoho článků, které se věnovaly tržnicím. Lze předpokládat, že tržnice jsou u nás z větší části vietnamské. Protože ale v takových článcích nikde nebyla zmínka o tom, že se jedná opravdu o vietnamská tržiště, nebyly tyto články do výzkumu zahrnuty. Na základě pilotní studie jsem dále upravila kódovací knihu do finální podoby. Přidala jsem některé proměnné nebo kategorie u proměnných.

4.2.3 Stanovení proměnných67

Na základě hypotéz a výzkumných otázek byly stanoveny proměnné a jejich charakteristiky. V pilotní studii pak tyto proměnné byly otestovány, popřípadě upraveny a doplněny jejich charakteristiky.

Proměnné: Deník - analýza je prováděna na čtyřech vybraných médiích - Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny a Hospodářské noviny. Datum - který den se článek ve vybraném médiu objevil. Kódováno ve formátu RR/MM/DD. Článek - znamená, zda celý článek pojednává o Vietnamcích v ČR, nebo zda se o nich jen v článku zmiňuje. A to buď v článku obecně o cizincích v ČR, nebo v rámci úplně jiného tématu. Umístění - na které straně vybraného média se článek vyskytuje. V průběhu analýzy ale bylo zjištěno, že každé médium čísluje své strany jinak. Např. Mladá fronta Dnes začíná každý svůj sešit číslovat znovu od "1". Zařazení - zde je zjišťováno, ve které rubrice se článek objevuje. Rozsah - znázorňuje procento, které kódovací jednotka zabírá z plochy stránky. Stránkou se zde nemyslí celá strana, ale jen potištěná část, tedy nepotištěné okraje 67

Podrobněji viz příloha Kódovací kniha.

- 61 -

nebyly brány v potaz. Kódovací jednotka se měří vždy od kraje písma, a to i v případě, že je článek ohraničen rámečkem. Nejprve byl vypočítán obsah článku v centimetrech čtverečních a poté vypočítáno procento z celé strany. Přepočet na procenta byl zvolen z toho důvodu, že každý deník má jinak velkou stranu. Proto kdyby zůstal rozsah v centimetrech čtverečních, nedalo by se pak porovnávat mezi jednotlivými deníky. Rozsah byl také měřen pouze u článků, které se celé věnovaly tématu Vietnamci v ČR. Pokud se v článku o Vietnamcích v ČR autor pouze zmiňoval v rámci jiného tématu, rozsah měřen nebyl. Výsledné procento bylo zaokrouhleno na dvě desetinná místa. Hlavní kontext - v jaké souvislosti je v článku Vietnamec(ci) především zmiňován. Vedlejší kontext - kontextů, ve kterých se Vietnamci v ČR v článku mohou objevit, může být více. Proto jsou zkoumány i vedlejší souvislosti. Role - pokud se Vietnamci v ČR v článku objevují v souvislosti s kriminální činností, je zde zjišťováno, v jaké roli se objevují - zda jako pachatelé nebo jako oběti. Pokud se článek netýká kriminality, je jejich role kódována číslem 6 jako "jiná". Označení v titulku - zde je zjišťováno, jak novináři Vietnamce žijící v České republice označují v titulku, pokud se vůbec označení v titulku objeví. Je zde především zjišťováno, zda novináři spíše využívají označení související s podnikáním Vietnamců. Označení v článku - zde je zjišťováno, čím novináři Vietnamce nejčastěji označují, zda označením vztahujícím se k jejich podnikání, nebo etnonymem Vietnamec nebo něčím jiným. Označeních může být v článku více a v různých podobách. Proto se zjišťuje to označení, které v článku převládá. Pokud se náhodou stalo, že se vyskytla různá označení ve stejném počtu, pak bylo bráno to, které se vyskytlo v perexu článku. Promluva - zjišťuje se, jaký mají Vietnamci přístup do vybraných médií. Jak často jsou citováni či parafrázováni. Lokalita - zde je zjištováno, zda se o Vietnamcích píše především v souvislosti s velkými městy nebo příhraničními oblastmi, kde se nachází velké množství vietnamských tržnic. Do kategorií byly nejprve zvoleny čtyři největší města České republiky a příhraniční oblasti, další města byla zvolena na základě pilotní studie, kde jsem také zkoumala, v souvislosti s jakými městy se Vietnamci nejčastěji objevují. Vyznění - znamená, v jakém světle jsou Vietnamci v tisku prezentováni. Jedná se zde spíše o vyznění, jak ho chápe výzkumník. Hodnocení je zde tedy subjektivní.

- 62 -

4.3 Analýza Na začátku jsem zvolila šest otázek a dvě hypotézy. Výzkum metodou obsahové kvantitativní analýzy by měl na tyto otázky odpovědět, respektive otestovat hypotézy. K statistickým operacím byl využit program SPSS. Články o Vietnamcích V rámci této analýzy byl zkoumán soubor 537 článků. Z toho nejvíce se jich objevilo v regionálních mutacích deníků - celkem 394, což je 73,4 %. Zbytek článků se objevil v celostátních vydáních. Nejvíce článků připadá na Mladou frontu Dnes (366), a to i nejvyšší počet článků v regionálních mutacích (315). Je to především z toho důvodu, že tento deník má ve všech krajích několikastránkové mutace - tedy nejrozsáhlejší mutace ze čtyř zvolených deníků. Ostatní noviny mají mutace pouze jednostránkové (Lidové noviny), nebo dvoustránkové až třístránkové (Právo), nebo vůbec (Hospodářské noviny). Druhý největší počet článků byl v deníku Právo (93). Z toho 62 připadá na regionální mutace. Nejméně článků věnujících se Vietnamcům v České republice jsem našla v Hospodářských novinách. Je to dáno především tím, že Hospodářské noviny nemají žádné regionální mutace. Pokud srovnáme pouze celostátní vydání deníků, zjistíme, že nejvíce článků se objevuje znovu v Mladé frontě Dnes (tabulka č. 8). Zde je patrno, že deníky považují události spojené s Vietnamci v ČR spíše za regionální téma. Nejvíce článků mělo i regionální charakter - tedy dotýkaly se spíše jen toho určitého regionu. V celostátních vydáních se objevovaly spíše články dotýkající se významných událostí s celostátním charakterem nebo obecných trendů.

- 63 -

Tabulka č. 8 Srovnání jednotlivých deníků podle počtu článků Deník Mladá fronta Dnes Právo Lidové noviny Hospodářské noviny Celkem

Zařazení Regionální mutace 315 62 17 0 394

Celostátní 51 31 34 27 143

Celkem 366 93 51 27 537

Pokud se podíváme podrobněji na to, kde se články v celostátních vydáních deníků vyskytovaly, zjistíme, že nejvíce jich připadá na domácí rubriku (87). O mnoho méně na ekonomiku (25) a nejméně na publicistiku (14). Pokud bychom ale brali i publicistiku v regionálních mutacích deníků, pak by článků dohromady bylo 37, tedy více než v ekonomické rubrice (tabulka č. 9).

Tabulka č. 9 Počet článků podle zařazení v jednotlivých rubrikách Rubrika Domácí Ekonomika Publicistika Jiné Regionální mutace Regionální mutace - publicistika Celkem

Počet článků

%1

87 25 14 17 371 23 537

16,2 4,7 2,6 3,2 69,1 4,3 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Z analýzy také vyplynulo, že se vyskytuje více článků, které jen v rámci nějakého jiného tématu Vietnamce v ČR zmiňují (311). Nejvíce článků Vietnamce zmiňuje v rámci nějakého úplně jiného tématu (259), pár zmínek o Vietnamcích se také objevilo v rámci tématu o cizincích v České republice obecně (52). Jednotek, které jsou tedy celé o Vietnamcích, je tak podstatně méně (226). Z toho nejvíce článků je v Mladé frontě Dnes, a to z důvodu, který jsem už zmínila výše - díky nejrozsáhlejší regionální mutaci. Nejméně článků, které celé pojednávaly o Vietnamcích v ČR, se vyskytly v Hospodářských novinách, a to pouhé 4 články za celý rok.

- 64 -

Tabulka č. 10 Rozdělení článků dle deníků a dle toho, zda se článek Vietnamcům věnuje celý, či zda je v rámci jiného tématu pouze zmiňuje Deník Mladá fronta Dnes Právo Lidové noviny Hospodářské noviny Celkem

Celý článek o Vietnamcích 139 51 32 4 226

Zmínka v rámci článku o cizincích v ČR 26 11 5 10 52

Zmínka v rámci jiného tématu 201 31 14 13 259

Dohromady 366 93 51 27 537

To, na jakých stranách se články o Vietnamcích nejčastěji objevují, se mezi deníky srovnávat nedá vzhledem k tomu, že každý deník má jiný systém číslování stránek (viz výše). Můžeme pouze spočítat to, kolikrát se články objevily na první titulní - straně deníků. Z analýzy vyplynulo, že deníky přikládaly velkou důležitost článkům o Vietnamcích v ČR v 17 případech. Tedy 17 článků z 537 se objevilo na prvních stránkách deníků. Podíváme se podrobněji na rozsah68 jednotlivých článků. Rozsah byl měřen pouze u článků, které celé pojednávaly o Vietnamcích v ČR. Pokud se jen zmiňovaly například jednou větou - nemělo význam rozsah měřit. Proto byl rozsah měřen pouze u 226 článků. Průměr těchto článků byl 10,9369 %. Nejmenší článek zabíral 1,07 %, největší 71,63 % ze strany deníku. Oba tyto články se nacházely v Mladé frontě Dnes. Pokud se podíváme na rozsah dle jednotlivých deníků, zjistíme, že největší průměrné články publikovaly Hospodářské noviny - 30,76 %. Zde se ale průměr počítal pouze ze čtyř článků. Nejmenší články v průměru publikovaly Lidové noviny - 7,55 %.

Tabulka č. 11 Články podle rozsahu (%) v jednotlivých denících1 Deník Mladá fronta Dnes Právo Lidové noviny Hospodářské noviny Celkem

Průměr 11,34 10,38 7,55 30,76 10,93

Minimum 1,07 1,49 1,21 10,27 1,07

Maximum 71,63 49,68 37,18 51,64 71,63

1) Všechna čísla v tabulce zaokrouhlena na dvě desetinná čísla.

68 69

Rozsah článku znamená: procento zabrané plochy článku z plochy strany. Čísla jsou zaokrouhlena na dvě desetinná místa.

- 65 -

Kontext

V rámci analýzy jsem hlavně sledovala, v jakých kontextech se Vietnamci v ČR v tisku objevují. Rozlišila jsem dva kontexty: hlavní - tedy ten, který v článku dominuje, a vedlejší - ten se v článku mohl, ale nemusel objevit. V rámci obou proměnných jsem rozlišila 42 kategorií. Některé kategorie mají stejný základ a poté jsou rozděleny do podkategorií. V tabulce č. 12 a 13 můžeme vidět všechny hlavní kontexty, v jakých jsou Vietnamci v ČR zmiňováni, a kolik článků se v které kategorii objevilo. Tabulka č. 12 ukazuje i podkategorie u jednotlivých kontextů. Z analýzy vyplynulo, že nejvíce byli za rok 2007 Vietnamci v ČR v tisku zmiňováni především v souvislosti s kriminalitou, a to 45,8 % (246 článků). To je téměř polovina všech článků. V rámci této proměnné jsem rozlišila 16 druhů kriminality (plus kategorii "jiné"). Zjistíme tak, že o Vietnamcích se psalo nejčastěji v souvislosti s paděláním zboží - 21,5 % (53 článků - 41 článků o padělaném zboží zabaveném na tržnicích, 12 článků o padělaném zboží zabaveném mimo tržnice), a v souvislosti s násilnou trestnou činností - napadení, vraždy a pokus o vraždu (44 článků). Dále se v rámci kriminality dostávali Vietnamci do tisku nejčastěji v souvislosti s nelegální výrobou a distribucí drog (24 článků) a s ilegálními pobyty (21 článků). Druhou nejpočetnější skupinu tvořily články, které zmiňovaly Vietnamce v souvislosti s tržištěm - 14,7 % (79 článků). Zde většina článků spadla do podkategorie "jiné", protože mnoho článků se pouze jednou větou zmiňovalo o "vietnamském tržišti" bez dalších podrobností. Pokud nějaké podrobnosti byly uvedeny, pak nejčastěji v souvislosti s výstavbou, opravami, přesuny či demolicemi tržišť. V souvislosti s prací Vietnamců v továrnách (firmách) se objevilo 49 článků, obdobně deníky uveřejňovaly články týkající se statistických údajů (45 článků), v souvislosti s podnikáním, které se ale netýkalo tržišť, se za celý rok dostali Vietnamci do podvědomí čtenářů 37krát. Články, které popisovaly život Vietnamců ne po pracovní stránce, zaměřovaly se na volný čas, kulturu či děti, jsem rozdělila do čtyř kategorií: život Vietnamců v ČR, vietnamská kultura v ČR, vietnamské děti a zajímavé osudy. Dohromady do těchto

- 66 -

kategorií spadalo 59 článků (11 %), nejvíce se jich věnovalo životu Vietnamců v ČR (41 článků). Ačkoliv o vietnamských dětech se v poslední době mluví jako o fenoménu, protože ze všech menšin či cizinců v České republice jich chodí do českých škol nejvíce, v tisku se za celý rok objevilo pouze 13 článků, které je v hlavním kontextu zmiňovaly.

Tabulka č. 12 Články dle hlavního kontextu Hlavní kontext

podkategorie

Vietnamské děti

Život Vietnamců v ČR

vzdělávání na českých školách, školkách chování, volný čas problematika češtiny povaha, chování adaptace, bydlení, životní styl, volný čas komunikace a jednání s úřady sňatky s Čechy problematika češtiny

Zajímavé osudy - human interest story Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky Práce Vietnamců v továrnách (firmách) Šiřitelé chorob

Podnikání

Tržiště

Kriminalita

Podnikání - odchod ze stánků do kamenných obchodů Podnikání - jiné (ne v souvislosti s prodejem textilu) Podnikání - kontakt se samosprávou popis, vzhled, život na tržišti zájem lidí o nakupování na tržnicích (viet. obchodech) nekvalitní zboží stánky bez povolení výstavba, opravy, přesuny, demolice jiné Ilegální zaměstnávání Vietnamců (nemající pracovní povolení) spojená s tržištěm (padělané zboží) padělané zboží (zabavené jinde než na tržištích) ilegální pobyty

- 67 -

Počet článků

%1

11

2

1 1 5

0,2 0,2 0,9

23

4,3

0 5 8 1

0 0,9 1,5 0,2

4

0,7

49 3

9,1 0,6

10

1,9

20

3,7

7

1,3

6

1,1

11

2

7 3

1,3 0,6

24

4,5

28

5,2

13

2,4

41

7,6

12

2,2

21

3,9

podvody se státními orgány, korupce drogy (nelegální výroba a distribuce) nelegální výroba a distribuce alkoholu nekolkované cigarety, nelegální výroba a dovoz žhářství napadení, vraždy, pokus o vraždu krádeže útok na veřejného činitele obchod s lidmi, kuplířství vydírání dopravní přestupky, nehody statistiky jiné Statistiky - počty cizinců, azylantů... Vztahy s majoritní populací

reakce Čechů na Vietnamce reakce Vietnamců na Čechy

Jiné Celkem

13

2,4

24

4,5

5

0,9

6

1,1

16

3

44

8,2

7 1 6 2 7 0 28 45 13 0 6 537

1,3 0,2 1,1 0,4 1,3 0 5,2 8,4 2,4 0 1,1 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Tabulka č.13 Články dle hlavního kontextu (bez podkategorií) Hlavní kontext Kriminalita Tržiště Práce Vietnamců v továrnách (firmách) Statistiky - počty cizinců, azylantů... Život Vietnamců v ČR Podnikání Vietnamské děti Vztahy Jiné Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky Šiřitelé chorob Zajímavé osudy - human interest story Total

Počet článků 246 79 49 45 41 37 13 13 6 4 3 1 537

%1 45,8 14,7 9,1 8,4 7,6 6,9 2,4 2,4 1,1 0,7 0,6 0,2 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Teď jsme se celou dobu dívali pouze na hlavní kontext. Objevily se ale články, které vedle hlavního kontextu zmiňovaly Vietnamce ještě v nějakém dalším kontextu. Takových článků byla necelá třetina - 145 z celkových 537. Pokud se tedy Vietnamci objevili i v nějakém vedlejším kontextu, bylo to nejčastěji o jejich životě v ČR (32), v souvislosti s kriminalitou (29) a tržišti (27).

- 68 -

Tabulka č. 14 Články dle vedlejšího kontextu (bez podkategorií) Vedlejší kontext Život Vietnamců v ČR Kriminalita Tržiště Podnikání Vztahy Vietnamské děti Statistiky - počty cizinců, azylantů... Práce Vietnamců v továrnách (firmách) Zajímavé osudy - human interest story Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky, Šiřitelé chorob není Total

Počet článků 32 29 27 20 13 11 7 3 2

%1 6 5,4 5 3,7 2,4 2 1,3 0,6 0,4

1

0,2

0 392 537

0 73,0 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Do předešlé analýzy byly zahrnuty všechny články, tedy i ty, které se celé Vietnamcům nevěnovaly, ale pouze se v rámci jiných témat o nich zmiňovaly (nejčastěji jen jednou větou). Podíváme-li se tedy pouze na články pojednávající celé o Vietnamcích (226 článků), mohou být závěry trochu odlišné. V tomto souboru článků (tabulka č. 15) vzrostl počet těch, které zmiňují Vietnamce v souvislosti s kriminalitou, a to až na 70,8 %. V porovnání se souborem všech článků to je více o celou čtvrtinu. Můžeme tedy konstatovat, že pokud už deníky v roce 2007 věnovaly celý článek Vietnamcům, ve více než dvou třetinách to bylo v hlavní souvislosti s kriminalitou. V ostatních kontextech se Vietnamci objevovali jen málo - všechny pod 10 %.

- 69 -

Tabulka č. 15 Články celé pojednávající o Vietnamcích dle hlavního kontextu Hlavní kontext Kriminalita Tržiště Podnikání Život Vietnamců v ČR Práce Vietnamců v továrnách (firmách) Vietnamské děti Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky jiné Zajímavé osudy - human interest story Vztahy Statistiky - počty cizinců, azylantů... Šiřitelé chorob Dohromady

Počet článků 160 17 17 10 9 7 2 2 1 1 0 0 226

%1 70,8 7,5 7,5 4,4 4 3,1 0,9 0,9 0,4 0,4 0 0 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Z tohoto souboru článků (226) 86 článků zmiňovalo Vietnamce ještě v nějakém dalším kontextu, a to nepřekvapivě nejčastěji v souvislosti s tržištěm či kriminalitou (tabulka č. 16).

Tabulka č. 16 Články celé pojednávající o Vietnamcích dle vedlejšího kontextu Vedlejší kontext Tržiště Kriminalita Podnikání Život Vietnamců v ČR Vietnamské děti Vztahy Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky Statistiky - počty cizinců, azylantů... Zajímavé osudy - human interest story Práce Vietnamců v továrnách (firmách) Šiřitelé chorob není celkem

Počet článků 22 21 15 14 7 5 1 1 0 0 0 140 226

%1 9,7 9,3 6,6 6,2 3,1 2,2 0,4 0,4 0 0 0 61,9 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Kriminalita

Protože se potvrdil předpoklad, že se Vietnamci dostávají do tisku nejčastěji v souvislosti s kriminalitou, je dobré se na tuto "kriminalitu" podívat podrobněji.

- 70 -

Už u souboru všech článků bylo zjištěno, že nejvíce byli za rok 2007 Vietnamci v ČR v tisku zmiňováni především v souvislosti s kriminalitou, a to 45,8 % (246 z 537 článků). To je téměř polovina všech článků. V rámci kriminality se o Vietnamcích psalo nejčastěji v souvislosti s paděláním zboží - 21,5 % (53 článků), a v souvislosti s násilnou trestnou činností - napadení, vraždy a pokus o vraždu (44 článků). Pokud se podíváme na soubor těch článků, které celé pojednávaly o Vietnamcích, dojdeme k obdobným závěrům. V rámci kriminality se nejvíce Vietnamci dostávali do podvědomí čtenářů v souvislosti s padělaným zbožím - 22,2 % (50 článků), v souvislosti s napadením, vraždou a pokusem o vraždu ve 14,6 % (33 článků). V souvislosti s ostatní kriminální činností se o Vietnamcích píše daleko méně - v souvislosti s drogami 14 článků, žhářství 12 článků. Ve všech ostatních kategoriích se objevilo pod 10 článků za rok.

Tabulka č. 17 Články pojednávající celé o Vietnamcích dle kriminality Kriminalita Ilegální zaměstnávání Vietnamců (nemající pracovní povolení) spojená s tržištěm (padělané zboží) padělané zboží (zabavené jinde než na tržištích) ilegální pobyty podvody se státními orgány, korupce drogy (nelegální výroba a distribuce) nelegální výroba a distribuce alkoholu nekolkované cigarety, nelegální výroba a dovoz žhářství napadení, vraždy, pokus o vraždu krádeže útok na veřejného činitele obchod s lidmi, kuplířství vydírání dopravní přestupky, nehody statistiky jiné celkem

Počet článků 7 39 11 3 7 14 4 6 12 33 4 1 5 1 3 0 10 226

%1 3,1 17,3 4,9 1,3 3,1 6,2 1,8 2,7 5,3 14,6 1,8 0,4 2,2 0,4 1,3 0 4,4 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Největší podíl článků o kriminalitě publikoval deník Právo, a to více jak dvě třetiny ze všech článků, které deník Právo věnoval Vietnamcům. U Mladé fronty Dnes a Lidových novin se podíl článků o kriminalitě pohyboval obdobně - 43,4 % a 41,2 %.

- 71 -

Nejméně se na Vietnamce v souvislosti s kriminalitou zaměřily Hospodářské noviny 7,4 %. Tabulka č. 18 Počet článků o kriminalitě dle deníků Deník Mladá fronta Dnes Právo Lidové noviny Hospodářské noviny celkem

Články o kriminalitě 159 64 21 2 246

Články celkem 366 93 51 27 537

%1 43,4 68,8 41,2 7,4 45,8

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

V článcích o kriminalitě (246 článků) vystupují Vietnamci nejčastěji jako pachatelé - 71,5 %. Jen v 19,5 % případů jako oběti. Ojediněle (4,9 %) se objevily články, kde vystupovalo více Vietnamců, někteří v roli oběti, někteří v roli pachatele. Většinou šlo o vyřizování si účtů ve vietnamské komunitě. Ve 4 % se Vietnamci objevili i v roli svědka nebo hrdiny (tabulka č. 19). Tabulka č. 19 Role Vietnamců v článcích o kriminalitě Role oběť pachatel oběť i pachatel svěděk hrdina celkem

Počet 48 176 12 5 5 246

%1 19,5 71,5 4,9 2 2 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Z těchto závěrů vyplývá, že kriminalita v souvislosti s Vietnamci v ČR je pro česká média velice atraktivním tématem. Znázorňování Vietnamců ve více než dvou třetinách případů v souvislosti s kriminalitou ale může přispívat k posílení stereotypu Vietnamců jako kriminálníků, především jako padělatelů zboží. Z takových článků může mít čtenář dojem, že nebezpečí pochází vždy od "Těch druhých", cizinců, respektive Vietnamců. Napovídá tomu i fakt, že ostatní kontexty v článcích se objevily už jen v malém či nepatrném měřítku.

- 72 -

V analýze jsem se dále zaměřila na to, jak se o Vietnamcích nejčastěji píše, jak jsou nejčastěji označováni. Zaměřila jsem se především na to, zda je novináři označují v souvislosti s podnikáním, nebo zda používají etnonymum Vietnamec. Ze závěrů vyplývá, že v článcích byli Vietnamci nejčastěji označováni právě etnonymem Vietnamec - téměř ve 40 % případů (211 článků). V dalších případech pak bylo použito jiné označení etnické příslušnosti - například muž z Vietnamu či muž vietnamského původu. Ve 155 článcích byli označeni v souvislosti s podnikáním, nejvíce jako obchodníci a trhovci. V 74 článcích převažovalo jiné označení. Zde jsem řadila ta označení, která nevyjadřovala ani národnost, ani souvislost s podnikáním. Jednalo se často o obecná pojmenování, například v souvislosti s kriminalitou - žhář, pachatel, obviněný atd.

Tabulka č. 20 Označování Vietnamců v tisku označení etnické příšlušnosti

označení v souvislosti s prací, podnikáním

Označení Vietnamec (ka, ci) obyvatel(é), občan(é) Vietnamu muž(i), žena(y), lidé vietnamského původu, vietnamské národnosti žena(y), muž(i) z Vietnamu obchodník(ci) trhovec(ci) prodejce(i), prodavač(i) podnikatel(é) stánkař(i) majitel(é) obchodu, zboží

jiné není celkem

Počet 211 34

%1 39,3 6,3

14

2,6

6 58 47 27 13 8 2 74 43 537

1,1 10,8 8,8 5 2,4 1,5 0,4 13,8 8 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

V titulcích se nějaké označení Vietnamců objevilo pouze v necelé čtvrtině všech článků (127 článků). Označení se objevila především v článcích, které se celé věnovaly Vietnamcům. V 50 případech byli Vietnamci v titulcích označeni etnonymem Vietnamec, v ostatních případech v souvislosti s podnikáním, přičemž nejčastěji jako trhovci.

- 73 -

Tabulka č. 21 Označení Vietnamců v titulcích označení etnické příšlušnosti označení v souvislosti s prací, podnikáním

Označení Vietnamec (ka, ci) trhovec(ci) obchodník(ci) stánkař(i) podnikatel(é) majitel(é) obchodu, zboží

není jiné celkem

Počet

%1

50

9,3

28 8 6 1 1 410 33 537

5,2 1,5 1,1 0,2 0,2 76,4 6,1 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

U článků, které uvádějí Vietnamce v souvislosti s kriminalitou (a je jich většina), označení národnosti nebo etnické příslušnosti v titulku i článku jako podstatného atributu pachatele nebo oběti může čtenářům sugerovat určité vysvětlení, že ohrožení přichází od cizích. Problémem totiž je, že Češi takto označováni nejsou. Jedním z problémů, který existuje ve vztahu menšin a médií, je podle mnohých autorů jejich menší přístup do médií. Jsou daleko méně citovány. To potvrdila i tato analýza. Ze všech článků byli Vietnamci přímo citováni jen v 8,2 %, parafrázováni v 3,4 %. Ve více jak 88 % nepromlouvali v článcích vůbec. Tyto údaje jsou ale ovlivněny tím, že jsou do toho započítány i články, které se o Vietnamcích jen krátce zmiňovaly.

Tabulka č. 22 Přístup Vietnamců do tisku Promluva přímá citace parafráze žádná promluva celkem

%1

Počet článků 44 18 475 537

8,2 3,4 88,5 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Pokud se podíváme na články, které se celé věnovaly nějaké události spojené s Vietnamci, pak jsou výsledky o trochu lepší. Přímo citováni byli Vietnamci v 15,5 %, parafrázováni v 4,9 %. V téměř 80 % jim ale v článcích nebyl dán prostor vůbec.

- 74 -

Tabulka č. 23 Přístup Vietnamců do tisku (celé články o Vietnamcích) Promluva přímá citace parafráze žádná promluva celkem

Počet článků 35 11 180 226

%1 15,5 4,9 79,6 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Dále jsem se v analýze zaměřila na to, v souvislosti s jakou lokalitou se o Vietnamcích nejčastěji píše. Lze předpokládat, že to budou ty lokality, kde je největší koncentrace Vietnamců - tedy velká města a pohraničí. Tento předpoklad se naplnil. Nejvíce se do tisku Vietnamci dostávali v souvislosti s příhraničními oblastmi - 13,6 % (73 článků). Je to pochopitelné, protože v těchto oblastech se nachází velké množství vietnamských tržnic, kde také často probíhají kontroly celníků a České obchodní inspekce. Informování o nalezení padělaného zboží je, jak už vyplynulo z analýzy výše, atraktivním tématem v souvislosti s Vietnamci žijícími v České republice. Dále se o Vietnamcích nejčastěji psalo v oblastech Prahy - 13,4 %, a Chebu - 9,7 %. 136 článků připadlo na jiná města, v 78 případech se lokalita nedala specifikovat. Zde se jednalo především o články se statistickými údaji za celou Českou republiku nebo články obecně pojednávající o Vietnamcích v České republice.

Tabulka č. 24 Nejčastější lokality v článcích o Vietnamcích v ČR Lokalita oblast u hranic Praha Cheb Brno Plzeň Ostrava Pardubice Liberec Karlovy Vary Olomouc Hradec Králové Ústí nad Labem jiné město není specifikováno celkem

Počet článků 73 72 52 33 28 15 14 9 8 8 7 4 136 78 537

%1 13,6 13,4 9,7 6,1 5,2 2,8 2,6 1,7 1,5 1,5 1,3 0,7 25,3 14,5 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

- 75 -

Nakonec analýzy jsem hodnotila, jak články o Vietnamcích vyznívají. Zda pozitivně - tedy ve prospěch Vietnamců, nebo negativně - tedy v jejich neprospěch, nebo neutrálně. Hodnocení bylo zcela subjektivní. Dle svého soudu jsem zjišťovala, v jakém světle novináři Vietnamce ukazují. Dle mého názoru necelá polovina článků zmiňovala Vietnamce neutrálním způsobem - 44,1 % (237 článků), 40,4 % (217 článků) se o nich vyjadřovalo negativně, pouhých 15,3 % je ukazovalo pozitivně.

Tabulka č. 25 Hodnotové zobrazení Vietnamců Vyznění neutrální negativní pozitivní celkem

Počet článků 237 217 82 537

%1 44,1 40,4 15,3 100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

Výsledky se ale změní, pokud se podíváme pouze na články, které se celé věnovaly Vietnamcům. V tomto souboru článků dominují ty, které dle mého soudu ukazovaly Vietnamce negativním způsobem- 57,1 % (129 článků). Neutrálně byli zobrazeni v 27 % článků, pozitivně pouze v 15,9 %. Tabulka č. 26 Hodnotové zobrazení Vietnamců ve vybraném souboru článků Vyznění neutrální negativní pozitivní celkem

%1 27

Počet článků 61 129 36

57,1 15,9

226

100

1)Zaokrouhleno na jedno desetinné místo.

- 76 -

Závěr Cílem výzkumu bylo pomocí techniky kvantitativní obsahové analýzy zmapovat reprezentaci Vietnamců ve čtyřech celostátních denících za rok 2007. Zkoumání byl podroben soubor 537 článků s tématikou "Vietnamci v České republice". Na začátku výzkumu stálo šest otázek a dvě hypotézy. 1. V jakých kontextech se Vietnamci žijící v ČR ve vybraných médiích objevují? 2. Rámovala média články o Vietnamcích v ČR více negativně nebo pozitivně? 3. Jaký přístup mají Vietnamci v ČR do zkoumaných médií? 4. Jak jsou ve vybraných médiích nejčastěji označováni? 5. V souvislosti s jakými lokalitami jsou nejčastěji zmiňováni? 6. Jak velký prostor články o Vietnamcích v ČR dostávají? H1: Média zobrazují Vietnamce stereotypním způsobem - v souvislosti s kriminalitou. H2: Nejvíce článků o Vietnamcích v ČR se objevuje v regionálních mutacích deníků. Cílem práce poté bylo pomocí kvantitativní obsahové analýzy na tyto otázky odpovědět a potvrdit či vyvrátit hypotézy. Za nejdůležitější zjištění lze považovat: ·

články s tématikou "Vietnamci v České republice" se nejčastěji objevují v regionálních mutacích deníků,

·

převládají články, ve kterých jsou Vietnamci jen krátce zmíněni v rámci jiného tématu,

·

kriminalita je nejčastějším tématem, skrze který se Vietnamci do tisku dostávají,

·

Vietnamci jsou jako informační zdroj využíváni jen velmi zřídka. Z hlediska tištěných médií je téma Vientamci v ČR považováno spíše za

regionální problematiku, proto se články objevují především v regionálních mutacích deníků - více než 73 % článků. Z celého souboru analyzovaných článků převládaly ty, které v rámci jiného tématu "Vietnamce v ČR" jen krátce zmiňují. Článků, které byly celé spojené s tímto tématem, se objevilo 226, tedy 42 %. V průměru takový článek zabíral na stránce plochu necelých 11 %. Klíčovými tématy, která se v českých tištěných médiích objevují v souvislosti s Vietnamci, je kriminalita (necelých 46 % článků). V této skupině se nejčastěji objevovali v souvislosti s paděláním zboží nebo násilnou trestnou činností. Zde se liší

- 77 -

jednotlivé deníky mezi sebou. Největší podíl článků o kriminalitě publikoval deník Právo, a to více jak dvě třetiny ze všech článků, které deník Právo věnoval Vietnamcům. Nejméně se kriminalitou Vietnamců zabývaly Hospodářské noviny. Ve více jak dvou třetinách se v těchto článcích Vietnamci objevují jako pachatelé. Pokud se podíváme na články celé pojednávající o Vientamcích, je podíl článků o kriminalitě ještě vyšší - téměř 71 %. Druhou nejpočetnější skupinu dle kontextu tvořily články, které zmiňovaly Vietnamce v souvislosti s tržištěm. Článků, které by neukazovaly Vietnamce jako trhovce nebo kriminálníky či oběti kriminálních činů bylo v tisku daleko méně. Do tisku se dostávali i v souvislosti s jinými podnikatelskými aktivitami (ne podnikání na tržištích) a jako dělníci v továrnách či zaměstnanci českých firem. Jen málo se čtenář dozví o problémech Vietnamců v ČR, jejich životním stylu, volném čase či kultuře. Ačkoliv o vietnamských dětech se v poslední době mluví jako o fenoménu, protože ze všech menšin či cizinců v České republice jich chodí do českých škol nejvíce, tisk se jim věnoval jen nepatrně. K označování Vietnamců bylo nejčastěji použito etnonymum Vietnamec. Dále byli nejčastěji pojmenováváni jako obchodníci a trhovci. Ukázalo se také, že Vietnamci mají do tisku daleko menší přístup, než zástupci moci - například policistů, státních zástupců, celníků. Jako informační zdroj figurovali Vietnamci jen v 62 článcích z 537, z toho ve 44 byli přímo citováni a v 18 parafrázováni. V téměř 90 % se v článcích nevyjadřovali vůbec. To může souviset s velkou uzavřeností vietnamské komunity a často také s jejich neznalostí češtiny. Vietnamci se do tisku dostávali nejvíce také v souvislosti s příhraničními oblastmi - 13,6 % (73 článků). To je logické, protože se tam koncentruje velké množství vietnamských tržnic, které jsou častým cílem kontrol policie, celníků a České obchodní inspekce. A to je, jak ukázala analýza, v souvislosti s Vietnamci pro tisk atraktivní téma. Závěry výzkumu potvrdily, že existují ustálené způsoby reprezentace, alespoň ve zvolených tištěných médiích. Ty redukují Vietnamce hlavně na pachatele trestných činů, především na padělatele zboží, v menším případě na trhovce. To může vést čtenáře - především ty, kteří nemají s Vietnamci vlastní zkušenost - k přesvědčení, že tyto situace jsou pro ně typické a normální. Vybraná média tak posilují stereotypní úvahy o této minoritě a tím i mohou snížit její integraci do většinové společnosti.

- 78 -

Resumé Diplomová práce "Reprezentace Vietnamců v tisku" se zabývá reprezentací tohoto entika ve vybraných českých tištěných médiích. Cílem práce bylo zjistit, jakým způsobem a v jakých kontextech se píše ve vybraných periodikách o příslušnících vietnamské komunity, případně poukázat na zjednodušující až stereotypní zobrazování. Metodou kvantitativní obsahové analýzy bylo zjištěno, že Vietnamci se do tisku dostávají nejčastěji v souvislosti s kriminalitou, především paděláním zboží. Nejčastěji jsou v takových článcích v roli pachatele. Druhou nejpočetnější skupinu tvořily články, které zmiňovaly Vietnamce v souvislosti s tržištěm. Do tisku se dostávali i v souvislosti s jinými podnikatelskými aktivitami (ne podnikání na tržištích) a jako dělníci v továrnách či zaměstnanci českých firem. Jen málo se čtenář dozví o problémech Vietnamců v ČR, jejich životním stylu, volném čase či kultuře. Ačkoliv o vietnamských dětech se v poslední době mluví jako o fenoménu, protože ze všech menšin či cizinců v České republice jich chodí do českých škol nejvíce, tisk se jim věnoval jen nepatrně. Ukázalo se také, že Vietnamci mají do tisku daleko menší přístup, než zástupci moci například policistů, státních zástupců, celníků. Z analýzy vyplývá, že ve vybraných médiích existují ustálené způsoby reprezentace Vietnamců, a to hlavně jako kriminálníků. Znázorňování především v souvislosti s kriminalitou může přispívat k posílení stereotypu cizinců jako "ohrožení". Zobrazování Vietnamců v souvislosti s tržišti zase může přispět k posílení jejich stereotypu jako trhovců.

- 79 -

Summary The aim of the survey, done by means of quantitative content analysis, was to chart the representation of the Vietnamese in four national journals in the year 2007. A set of 537 articles with the topic “The Vietnamese in the Czech Republic” had been searched. The analysis answered the set questions and proved the assumptions. The basic findings are as follows: 1. In terms of printed media, the topic “The Vietnamese in the Czech republic” is regarded more as a regional topic, therefore the articles appear mainly in regional editions of the journals. 2. Articles only shortly mentioning the Vietnamese in the Czech Republic within different topics prevailed. 3. An average article about the Vietnamese in the Czech Republic filled up all of 11%. 4. The key topic appearing in Czech printed media in connection with the Vietnamese is crime (all of 46% of articles). The Vietnamese appeared more often within the context of counterfeiting goods or a violent crime. Now individual journals differ from each other. The highest proportion of articles about crime was published by the journal “Právo” (over two thirds of articles dedicated to the Vietnamese by this journal). “Hospodářské noviny” dealt with the Vietnamese the least. In over two thirds of these articles the Vietnamese appear as offenders. Searching the articles completely dealing with the Vietnamese, the proportion of articles about the crime is even higher – almost 71%. The second most plentiful group according to the context is formed by articles making reference to the Vietnamese in connection with markets. There were much less articles not showing the Vietnamese as stallholders or criminals. They turned up in the press also in connection with other business activities (not market trade) and as workers in factories or employees of Czech companies. The reader finds out only a little about problems of the Vietnamese in the Czech Republic, their lifestyle, free time or culture. Although Vietnamese children are mentioned as a phenomenon, because they form the highest number of the minorities or foreigners attending Czech schools, the press alludes to them only slightly.

- 80 -

5. In most cases, the Vietnamese were designated by the ethnonymum Vietnamese. Then they were mainly entitled as shopkeepers and stallholders. 6. It also turned out that the Vietnamese can access the press much less than the representatives of the authority – e.g. policemen, public prosecutors or customs officers.

The conclusions of the survey confirmed that there are fixed ways of presenting the Vietnamese, at least in chosen printed media. Those restrict them mainly to criminals, in minor cases to stallholders. The readers, especially those who do not have their own experience with the Vietnamese, may realise that these situations are typical and normal for them. The media thus encourage the stereotype about this minority, and might reduce to its integration in major community.

- 81 -

Seznam tabulek Tabulka č. 1

str. 40

Tabulka č. 2

str. 41

Tabulka č. 3

str. 41

Tabulka č. 4

str. 41

Tabulka č. 5

str. 42

Tabulka č. 6

str. 42

Tabulka č. 7

str. 42

Tabulka č. 8

str. 64

Tabulka č. 9

str. 64

Tabulka č. 10

str. 65

Tabulka č. 11

str. 65

Tabulka č. 12

str. 67

Tabulka č. 13

str. 68

Tabulka č. 14

str. 69

Tabulka č. 15

str. 70

Tabulka č. 16

str. 70

Tabulka č. 17

str. 71

Tabulka č. 18

str. 72

Tabulka č. 19

str. 72

Tabulka č. 20

str. 73

Tabulka č. 21

str. 74

Tabulka č. 22

str. 74

Tabulka č. 23

str. 75

Tabulka č. 24

str. 75

Tabulka č. 25

str. 76

Tabulka č. 26

str. 76

- 82 -

Literatura

Tištěné zdroje

ALAN, Josef. Xenofobie a rasismus: úvodní poznámka sociologa. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 2008. s. 10-12. ISBN 80-7178-648-9.

ALLPORT, Gordon. O povaze předsudků. Praha : Prostor, 2004. 574 s. ISBN 80-7260125-3 (váz.).

BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. - DEFLEUR, Melvin L. Teorie masové komunikace. Praha : Karolinum, 1996. 363 s. ISBN 80-7184-099-8.

BERGER, Peter L. - LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s. ISBN 80-85959-46-1 (brož.).

BROUČEK, Stanislav. Imigrace, adaptace, majorita: Český pohled na Vietnamce : (mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství). Praha : Etnologický ústav AV ČR, 2003a. 478 s. ISBN 80-85010-46-1.

BROUČEK, Stanislav. Integrační tendence vietnamského etnika v českém lokálním prostředí. Český lid, 2005, roč. 92, č. 2, s. 129-154.

BURTON, Graeme - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno : Barrister & Principal, 2001. 391 s. ISBN 80-85947-67-6.

COTTLE, Simon (ed.). Ethnic minorities and the media. Buckingham : Open University Press, 2000. 251 s. ISBN 0-335-20270-5.

- 83 -

DIJK, van Teun A. New(s) Racism: A Discourse analytical approach. In COTTLE, Simon (ed.). Ethnic Minorities and the Media. Buckingham: Open University Press, 2000, s. 33- 49. ISBN 0-335-20270-5.

DINES, Gail - HUMEZ, Jean M. Gender, race and class in media : a text reader. London : Sage Publications, 2003. 776 s. ISBN 0-7619-2261-X.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha : Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7.

DLUHOŠOVÁ, Helena. Integrace cizinců v České republice. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 2008. s. 75-87. ISBN 807178-648-9.

DOWNING, John - HUSBAND, Charles. Representing "Race": Racism, Ethnicities and Media. London : SAGE, 2005. 241 s. ISBN 0-7619-6912-8 (brož.).

FRIŠTENSKÁ, Hana. Pojmy xenofobie, rasismus, rasové násilí a rasová diskriminace. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 2008. s. 12-34. ISBN 80-7178-648-9.

HALL, Stuart (ed). Representation: Cultural Representation and Sygnifying Practices. London : Open University Press, 2003. 400 s. ISBN 0-7619-5432-5 (brož.).

JIRÁK, Jan - KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha : Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-7178-697-7.

JIRASOVÁ, Martina - POSPÍŠIL, Milan - SULITKA, Andrej. Národnostní menšiny v České republice. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 2008. Kapitola s. 89-122. ISBN 80-7178-648-9.

- 84 -

KOCOUREK, Jiří. Kořeny vietnamské migrace do ČR před rokem 1989. In KOCOUREK, Jiří - PECHOVÁ, EVA (ed.). S vietnamskými dětmi na českých školách. Jinočany : H & H, 2006a. s. 93-101. ISBN 80-7319-055-9 (brož.).

KOCOUREK, Jiří. Vietnamci v současné ČR. In KOCOUREK, Jiří - PECHOVÁ, EVA (ed.). S vietnamskými dětmi na českých školách. Jinočany : H & H, 2006b. s. 102-117. ISBN 80-7319-055-9 (brož.).

KOCOUREK, Jiří. Vietnamské dítě a česká škola. In KOCOUREK, Jiří - PECHOVÁ, EVA (ed.). S vietnamskými dětmi na českých školách. Jinočany : H & H, 2006c. s. 157-160. ISBN 80-7319-055-9 (brož.).

KŘÍŽKOVÁ, Martina a jiní: Cizinci, našinci a média: mediální analýzy. Praha : Multikulturní centrum ve spolupráci s UNHCR, 2007. 106 s. ISBN 80-239-8475-6 (brož.).

KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995. 307 s. ISBN 80-7184-134-X.

LAW, Ian. Race in the news. New York : Palgrave, 2002. 178 s. ISBN 0-333-74075-0.

MANNING, Paul. News and news sources : a critical introduction. London : Thousand Oaks, New Delhi : Sage Publications, 2001. 251 s. ISBN 0-7619-5797-9.

MCNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha : Portál, 2004. 182. s. ISBN 80-7178840-6 (brož.).

MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999. 448 s. ISBN 80-7178-714-0.

- 85 -

MÜLLEROVÁ, Petra. Vietnamské etnikum v České republice. In ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha : Portál, 2008. s. 134-146. ISBN 80-7178-648-9.

PICKERING, Michael. Stereotyping: The Politics of Representation. Basingstoke : Palgrave, 2001. 246 s. ISBN 0-333-77210-5 (brož.).

REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Praha : Portál, 2004. 327 s. ISBN 80-7178-926-7.

SCHERER, Helmut. Úvod do metody obsahové analýzy. In SCHULZ, Winfried [et al.]. Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha : Karolinum, 2004. s. 29-50. ISBN 80-7184-548-5.

SRB, Jan a jiní. Cizinci v České republice. Praha : Český statistický úřad, 2007. 238 s. ISBN 978-80-250-1544-5.

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě. Encyklopedická příručka. Praha : Ivo Železný, 1994. 385 s. ISBN 80-7116-375-9 (váz.).

ŠIŠKOVÁ, Tatjana (ed.). Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha : Portál, 2001. 188s. ISBN 80-7178-648-9.

TRAMPOTA, Tomáš. Zpravodajství. Praha : Portál, 2006. 191 s. ISBN 80-7367-096-8.

VÁCLAVÍK, David. Etnické a kulturní minority ve Střední Evropě I. Liberec : Technická univerzita, Pedagogická fakulta, 2001. 120 s. ISBN 80-7083-457-9 (brož.).

VASILJEV, Ivo. Dynamika národních tradic a vlivů nového prostředí v životě vietnamské komunity v České republice. In KOCOUREK, Jiří - PECHOVÁ, EVA (ed.). S Vietnamskými dětmi na českých školách. Jinočany : H & H, 2006. s. 118-125. ISBN 80-7319-055-9 (brož.).

- 86 -

Velký sociologický slovník. Praha : Karolinum, 1996. 749 s. ISBN 80-7184-310-5.

WILSON, Clint C. - GUTIÉRREZ, Félix. Race, multiculturalism and the media: from mass to class communication. London : Thousand Oaks, 1995. 274 s. ISBN 0-8039-4629-5.

WILSON, Clint C. - GUTIÉRREZ, Félix - CHAO, Lena M. Racism, sexism, and the media : the rise of class communication in multicultural America. Thousand Oaks : Sage Publications, 2003. 327 s. ISBN 0-7619-2516-3.

WIMMER, Roger D. - DOMINICK, Joseph R. Mass media research : an introduction. Belmont : Wadsworth Publishing Company, c1991. 478 s. ISBN 0-534-13962-0.

Elektronické zdroje

BROUČEK, Stanislav. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. [online] 2003b [cit. 2008-08-07]. URL: .

CVVM. Vztah k národnostem I. [ online]. 2008-01-08 [cit. 2008-11-25]. URL: .

CVVM. Postoje české veřejnosti vůči cizincům [online]. 2008-04-29 [cit. 2008-04-13]. URL: .

CVVM. Postoje české veřejnosti vůči cizincům [ online]. 2008-04-29 [cit. 2008-04-13]. URL: .

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2001 [cit. 2008-07-24]. URL: .

- 87 -

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-15]. URL: .

Český statistický úřad (ČSÚ) [online] 2008 [cit. 2008-07-21] URL: .

Etický kodex časopisu Týden [online] říjen 1998 [cit. 2008-13-03] URL: .

JIRÁK, Jan. O stereotypech v médiích aneb Svět, který vidí média [online]. 2005-09-13 [cit. 2008-05-18]. URL: .

KADERKA, Petr - KARHANOVÁ, Kamila. Obraz cizinců v médiích [online]. 2004-05-17 [cit. 2008-06-20]. URL: .

KADERKA, Petr - KARHANOVÁ, Kamila. Obraz cizinců v médiích II [online]. 200405-17 [cit. 2008-06-25]. URL: .

KLVAČOVÁ, Petra - BITTRICH, Tomáš. Jak se (ne)píše o cizincích [online]. 2003 [cit. 2008-06-15]. URL: .

KOCOUREK, Jiří. Výzkumná zpráva: Integrace cizinců v ČR [online]. 2004 [cit. 2008-10-09]. URL: .

- 88 -

KRONICK, Jane. Alternativní metodologie pro analýzu kvalitativních dat. Sociologický časopis [online]. 1997, roč. 33, č. 1 [cit. 2008-11-10]. URL: .

Mediální analýza: obraz Vietnamců v českých tištěných médiích [online]. [2007?] [cit. 2008-10-03]. URL: .

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Informace k materiálu schvlálenému vládou týkajícímu se víz pro vietnamské občany [online] 2008-11-19 [cit. 2008-11-20] URL: . Syndikát novinářů. Etický kodex novináře [online] 1999 [cit. 2008-12-03] URL: .

Rada vlády pro národnostní menšiny [online] [2005?] [cit. 2008-08-06]. URL: .

Databáze

Česká

tisková

kancelář

(ČTK)

[databáze

online]

[cit.

2008-11-19]

URL:

.

Anopress [databáze online] URL: http://www.anopress.cz/web/pages/main/hp.aspx.

Zákony

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

- 89 -

Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi.

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu.

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

- 90 -

Seznam příloh Příloha 1 - Kódovací kniha str. 92

- 91 -

Přílohy PŘÍLOHA 1 KÓDOVACÍ KNIHA Téma: Práce se zabývá reprezentací Vietnamců v tisku. Cílem je zjistit, jakým způsobem a v jakých kontextech se píše ve vybraných periodikách o příslušnících vietnamské komunity, případně poukázat na zjednodušující až stereotypní zobrazování. Analýza se pokusí odhalit, zda a jaké existují ustálené způsoby reprezentace vietnamské etnické skupiny v českých médiích a zda tak dochází k případnému konstruování stereotypů. Výzkumné otázky: 1. V jakých kontextech se Vietnamci žijící v ČR ve vybraných médiích objevují? 2. Rámovala média články o Vietnamcích v ČR více negativně nebo pozitivně? 3. Jaký přístup mají Vietnamci v ČR do zkoumaných médií? 4. Jak jsou ve vybraných médiích nejčastěji označováni? 5. V souvislosti s jakými lokalitami jsou nejčastěji zmiňováni? 6. Jak velký prostor články o Vietnamcích v ČR dostávají?

Hypotézy: 1. Média zobrazují Vietnamce stereotypním způsobem - v souvislosti s kriminalitou. 2. Nejvíce článků o Vietnamcích v ČR se objevuje v regionálních mutacích deníků.

Sledovaná média: Mladá fronta Dnes, Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny

Sledované období: rok 2007

- 92 -

Kódovací jednotka: Kódovací jednotkou je článek, neboli redakční příspěvek. Ten pro účely analýzy chápu jako graficky ucelenou žurnalistickou jednotku s nadpisem, součástí může být i fotografie nebo jiná grafika. Jakýkoliv obrazový či graficky jinak znázorněný materiál k textovému příspěvku je tedy pokládán za součást článku. Žurnalistickou jednotkou pro účely této analýzy může být i samostatný obrazový materiál s textem. Pokud se jedná o článek na titulní straně, který pokračuje uvnitř deníku, je kódován jako dvě samostatné jednotky. Kóduje se každý článek, který: 1. obsahuje slovo "Vietnamec" či "vietnamský" v různých obměnách. 2. vztahuje se k životu Vietnamců v České republice. Výběrový mechanismus: Protože prolistovat čtyři deníky za celý rok 2007 by bylo pro jednoho kódovače velice časově náročné, byla k vyhledávání článků zvolena databáze Anopress70. Zde jsem ve zvolených denících za zvolený rok vyhledala všechny články se slovy, které mají v základu "vietnam". Databáze vyhledala 1 596 článků. Z toho dále byly vybrány pouze ty články, které se týkaly Vietnamců žijících v České republice - tedy články, které zmiňovaly přímo Vietnamce žijící v ČR, nebo zmiňovaly něco, co k životu Vietnamců v ČR patří - například vietnamská tržiště či obchody, ale přímo nezmiňovaly Vietnamce. Po dalším výběru jich tedy zbylo 550. Tyto články jsem poté vyhledala v tištěných verzích deníků, a to především kvůli tomu, aby mohl být změřen rozsah článku (jedna z proměnných). V průběhu kódování se ale vyskytly drobné obtíže. Všechny regionální mutace deníků jsou v České republice soustředěny na jednoum místě pouze v archivu Národní knihovny. V průběhu kódování jsem zjistila, že dosud nebyly svázány mutace Mladé fronty Dnes "Východní" a "Střední Morava" z listopadu a prosince 2007. Proto kódovací jednotky v tomto období v těchto mutacích nemohly být vyhledány. Také v průběhu kódování vyplynulo, že noviny nejsou svázány vždy dokonale. Chyběly občas přílohy, někdy různé strany rubrik. Proto dohromady 13 kódovacích jednotek z nalezených 550 nakonec nebylo nakódováno právě z těchto 70

Informační agentura Anopress IT shromažďuje a zpracovává plné texty novinových a časopiseckých článků, doslovné přepisy televizních a rozhlasových relací a vybrané knižní a jiné soubory encyklopedického nebo referenčního charakteru.

- 93 -

příčin, že v tištěných svazcích nebyly vůbec nalezeny. Zkoumání byl tedy podroben soubor 537 článků. Před tím, než jsem začala vyhledávat jednotky v tištěných verzích novin, byla provedena pilotní studie. Bylo zkontrolováno, zda databáze Anopress vyhledává spolehlivě, a to tak, že vydání za leden Mladé fronty Dnes jsem prolistovala fyzicky, abych zjistila, zda se tam nenachází nějaká kódovací jednotka, kterou databáze Anopress nevyhledala. Bylo ale nalezeno opravdu jen to, co vyhledala i databáze Anopress. V rámci pilotní studie ale bylo objeveno mnoho článků, které se věnovaly tržnicím. Lze předpokládat, že tržnice jsou u nás z větší části vietnamské. Protože ale v takových článcích nikde nebyla zmínka o tom, že se jedná opravdu o vietnamská tržiště, nebyly tyto články do výzkumu zahrnuty. Na základě pilotní studie jsem dále upravila kódovací knihu do finální podoby. Přidala jsem některé proměnné nebo kategorie u proměnných.

Proměnné a jejich hodnoty

DENÍK Analýza je prováděna na čtyřech vybraných médiích. 1. Mladá fronta DNES 2. Právo 3. Lidové noviny 4. Hospodářské noviny

DATUM Zjišťuje, který den se článek ve vybraném médiu objevil. Kódováno ve formátu RR/MM/DD.

ČLÁNEK Znamená, zda celý článek pojednává o Vietnamcích v ČR, nebo zda se o nich jen v článku zmiňuje. A to buď v článku obecně o cizincích v ČR, nebo v rámci úplně jiného tématu.

- 94 -

1. celý článek se vztahuje k Vietnamcům v ČR 2. zmínka o Vietnamcích v ČR v článku o cizincích v ČR 3. zmínka o Vietnamcích v ČR v rámci článku o jiném tématu než cizinci v ČR

UMÍSTĚNÍ Zjišťuje, na které straně vybraného média se článek vyskytuje. Každé médium ale čísluje své stránky trochu jinak. Je bráno to číslo, které je napsáno na horní straně stránky. 1. první strana 2. druhá strana 3. třetí strana . . .

ZAŘAZENÍ Zde je zjišťováno, ve které rubrice se článek objevuje. 1. celostátní - domácí 2. celostátní - ekonomika 3. celostátní - publicistika 4. celostátní - jiná rubrika 5. regionální mutace - zpravodajství 6. regionální mutace - publicistika

ROZSAH Znázorňuje procento, které kódovací jednotka zabírá z plochy stránky. Stránkou se zde nemyslí celá strana, ale jen potištěná část, tedy nepotištěné okraje nebyly brány v potaz. Kódovací jednotka se měří vždy od kraje písma, a to i v případě, že je článek ohraničen rámečkem. Nejprve byl vypočítán obsah článku v centimetrech čtverečních a poté vypočítáno procento z celé strany. Přepočet na procenta byl zvolen z toho důvodu, že každý deník má jinak velkou stranu. Proto kdyby zůstal rozsah v centimetrech

- 95 -

čtverečních, nedalo by se porovnávat mezi jednotlivými deníky. Rozsah byl také měřen pouze u článků, které se celé věnovaly tématu Vietnamci v ČR. Pokud se v článku o Vietnamcích v ČR autor pouze zmiňoval v rámci jiného tématu, rozsah měřen nebyl. Výsledné procento bylo zaokrouhleno na dvě desetinná místa.

HLAVNÍ KONTEXT Zjišťuje, v jaké souvislosti je v článku Vietnamec(ci) především zmiňován. 1. Vietnamské děti - vzdělávání na českých školách, školkách 2. Vietnamské děti - chování, volný čas 3. Vietnamské děti - problematika češtiny 4. Život Vietnamců v ČR - povaha, chování 5. Život Vietnamců v ČR - adaptace, bydlení, životní styl, volný čas 6. Život Vietnamců v ČR - komunikace a jednání s úřady 7. Život Vietnamců v ČR - sňatky s Čechy 8. Život Vietnamců v ČR - problematika češtiny 9. Zajímavé osudy - human interest story 10. Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky 11. Práce Vietnamců v továrnách (firmách) 12. Ilegální zaměstnávání Vietnamců (nemající pracovní povolení) 13. Šiřitelé chorob 14. Podnikání - odchod ze stánků do kamenných obchodů 15. Podnikání - jiné (ne v souvislosti s prodejem textilu) 16. Podnikání - kontakt se samosprávou 17. Tržiště - popis, vzhled, život na tržišti 18. Tržiště - zájem lidí o nakupování na tržnicích 19. Tržiště - nekvalitní zboží 20. Tržiště - stánky bez povolení 21. Tržiště - výstavba, opravy, přesuny, demolice 22. Tržiště - jiné 23. Kriminalita spojená s tržištěm (padělané zboží)

- 96 -

24. Kriminalita - padělané zboží (zabavené jinde než na tržištích) 25. Kriminalita - ilegální pobyty 26. Kriminalita - podvody se státními orgány, korupce 27. Kriminalita - drogy (nelegální výroba a distribuce) 28. Kriminalita - nelegální výroba a distribuce alkoholu 29. Kriminalita - nekolkované cigarety, nelegální výroba a dovoz 30. Kriminalita - žhářství 31. Kriminalita - napadení, vraždy, pokus o vraždu 32. Kriminalita - krádeže 33. Kriminalita - útok na veřejného činitele ¨

34. Kriminalita - obchod s lidmi, kuplířství 35. Kriminalita - vydírání 36. Kriminalita - dopravní přestupky,nehody 37. Kriminalita - statistiky 38. Kriminalita - jiné 39. Statistiky - počty cizinců, azylantů... 40. Vztahy s majoritní populací - reakce Čechů na Vietnamce 41. Vztahy s majoritní populací - reakce Vietnamců na Čechy 42. Jiné

VEDLEJŠÍ KONTEXT Kontextů, ve kterých se Vietnamci v ČR v článku mohou objevit, může být více. Proto je zkoumána i vedlejší souvislost, ve které se Vietnamci mohou v článku objevit. 1. Vietnamské děti - vzdělávání na českých školách, školkách 2. Vietnamské děti - chování, volný čas 3. Vietnamské děti - problematika češtiny 4. Život Vietnamců v ČR - povaha, chování 5. Život Vietnamců v ČR - adaptace, bydlení, životní styl, volný čas 6. Život Vietnamců v ČR - komunikace a jednání s úřady

- 97 -

7. Život Vietnamců v ČR - sňatky s Čechy 8. Život Vietnamců v ČR - problematika češtiny 9. Zajímavé osudy - human interest story 10. Vietnamská kultura v ČR - kultura, svátky, zvyky 11. Práce Vietnamců v továrnách (firmách) 12. Ilegální zaměstnávání Vietnamců (nemající pracovní povolení) 13. Šiřitelé chorob 14. Podnikání - odchod ze stánků do kamenných obchodů 15. Podnikání - jiné (ne v souvislosti s prodejem textilu) 16. Podnikání - kontakt se samosprávou 17. Tržiště - popis, vzhled, život na tržišti 18. Tržiště - zájem lidí o nakupování na tržnicích 19. Tržiště - nekvalitní zboží 20. Tržiště - stánky bez povolení 21. Tržiště - výstavba, opravy, přesuny, demolice 22. Tržiště - jiné 23. Kriminalita spojená s tržištěm (padělané zboží) 24. Kriminalita - padělané zboží (zabavené jinde než na tržištích) 25. Kriminalita - ilegální pobyty 26. Kriminalita - podvody se státními orgány, korupce 27. Kriminalita - drogy (nelegální výroba a distribuce) 28. Kriminalita - nelegální výroba a distribuce alkoholu 29. Kriminalita - nekolkované cigarety, nelegální výroba a dovoz 30. Kriminalita - žhářství 31. Kriminalita - napadení, vraždy, pokus o vraždu 32. Kriminalita - krádeže 33. Kriminalita - útok na veřejného činitele ¨

34. Kriminalita - obchod s lidmi, kuplířství 35. Kriminalita - vydírání

- 98 -

36. Kriminalita - dopravní přestupky,nehody 37. Kriminalita - statistiky 38. Kriminalita - jiné 39. Statistiky - počty cizinců, azylantů... 40. Vztahy s majoritní populací - reakce Čechů na Vietnamce 41. Vztahy s majoritní populací - reakce Vietnamců na Čechy 42. Není

ROLE Pokud se Vietnamci v ČR v článku objevují v souvislosti s kriminální činností, je zde zjišťováno, v jaké roli se vyskytují - zda jako pachatelé nebo jako oběti. Pokud se článek netýká kriminality, je jejich role kódována číslem 6 jako "jiná". 1. oběť kriminální činosti ¨

2. pachatel 3. oběť i pachatel 4. svědek 5. hrdina - ten, kdo pomůže 6. jiná

OZNAČENÍ V TITULKU Zde je zjišťováno, jak novináři Vietnamce žijící v České republice označují v titulku, pokud se vůbec označení v titulku objeví. Je zde především zjišťováno, zda novináři spíše využívají označení související s podnikáním Vietnamců. 1. obyvatel(é), občan(é) Vietnamu 2. žena(y) z Vietnamu, muž(i) z Vietnamu 3. muž(i), žena(y), lidé vietnamského původu, vietnamské národnosti 4. Vietnamec (ka, ci) 5. obchodník(ce,i) 6. prodejce(kyně, ci), prodavač(ka, či) 7. trhovec(kyně, ci) 8. stánkař(i)

- 99 -

9. podnikatel(é) 10. majitel(é) obchodu, zboží 11. jiné 12. není

OZNAČENÍ V ČLÁNKU Zde je zjišťováno, čím novináři Vietnamce nejčastěji označují, zda označením vztahujícím se k jejich podnikání, nebo etnonymem Vietnamec nebo něčím jiným. Označeních může být v článku více a v různých podobách. Proto se zjišťuje to označení, které v článku převládá. Pokud se náhodou stalo, že se vyskytla různá označení ve stejném počtu, pak bylo bráno to, které se vyskytlo v perexu článku. 1. obyvatel(é), občan(é) Vietnamu 2. žena(y) z Vietnamu, muž(i) z Vietnamu 3. muž(i), žena(y), lidé vietnamského původu, vietnamské národnosti 4. Vietnamec (ka, ci) 5. obchodník(ce,i) 6. prodejce(kyně, ci), prodavač(ka, či) 7. trhovec(kyně, ci) 8. stánkař(i) 9. podnikatel(é) 10. majitel(é) obchodu, zboží 11. jiné 12. není

PROMLUVA Zjišťuje se, jaký mají Vietnamci přístup do vybraných médií. Jak často jsou citováni či parafrázováni. 1. ano - přímá citace 2. ano - parafráze 3. ne

- 100 -

LOKALITA Zde je zjištováno, zda se o Vietnamcích píše především v souvislosti s velkými městy nebo příhraničními oblastmi, kde se nachází velké množství vietnamských tržnic. Do kategorií byly nejprve zvoleny čtyři největší města České republiky a příhraniční oblasti, další města byla zvolena na základě pilotní studie, kde jsem také zkoumala, v souvislosti s jakými městy se Vietnamci nejčastěji objevují. 1. Praha 2. Brno 3. Ostrava 4. Plzeň 5. Hradec Králové 6. Liberec 7. Ústí nad Labem 8. Olomouc 9. Pardubice 10. Cheb 11. Karlovy Vary 12. jiné město 13. oblast u hranic 14. není specifikováno

VYZNĚNÍ Znamená, v jakém světle jsou Vietnamci v tisku prezentováni. Jedná se zde spíše o vyznění, jak ho chápe výzkumník. Hodnocení je zde tedy subjektivní. 1. pozitivní 2. negativní 3. neutrální

- 101 -