UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Vývoj mediálního obrazu Jaromíra Jágra mezi lety

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

František Suchan

Vývoj mediálního obrazu Jaromíra Jágra mezi lety 1994 - 2014 Diplomová práce

Praha 2015

Autor práce: Bc. František Suchan Vedoucí práce: PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D. Datum obhajoby: 2015

Bibliografický záznam

SUCHAN, František. Vývoj mediálního obrazu Jaromíra Jágra mezi lety 1994 – 2014. Praha, 2015. 80 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.

Anotace Tato diplomová práce se věnuje analýze mediálního obrazu hokejisty Jaromíra Jágra v průběhu uplynulých 20 let (1994 – 2014), kdy byl výraznou postavou české hokejové reprezentace i jedním z nejúspěšnějších z nejvýraznějších sportovců země. Kvalitativní analýze podrobuje texty především ze tří významných novinových titulů (Sport, Mladá Fronta DNES, Blesk) doplněné příklady z knih a televizních pořadů. Výzkumný vzorek je vymezen obdobími, v nichž byla osoba Jaromíra Jágra díky událostem především v jeho sportovní kariéře výrazně medializována. Rozdělení časových úseků je pouze volné a váže se zejména k významným turnajům hokejového národního týmu či změnám Jágrova působiště. Práce za pomoci konkrétních příkladů z jednotlivých časových period popisuje vývoj způsobu, jakým bylo o Jágrovi v tuzemských masových médiích referováno. Z hlediska mediální teorie zařazuje analyzované mediální projevy do souvislostí za pomoci identifikace zpravodajských mýtů a prvků celebritizace v textech obsažených. Za jejich pomoci se náhled na Jágra v daných obdobích utváří rozdílně. Závěry analýzy dokazují, že mediální obraz Jaromíra Jágra prošel v uvedeném období výraznými proměnami.

Abstract This thesis deals with the analysis of the media image of a hockey player Jaromir Jagr during the past 20 years (1994-2014), when he was a significant figure in the Czech national hockey team and one of the most outstanding athletes of the country. Qualitative analysis of the texts subjected primarily from three major newspapers (Sport, Mladá Fronta DNES, Blesk) is supplemented by examples from books and television programs. The research sample is defined by periods in which Jaromir Jagr have had publicity mainly due to the events in his sports career. Analysed periods mostly connect to major tournaments of hockey national team or to change of Jagr’s employer. With the help of specific examples of each of the time periods this thesis describes the evolution of reporting about Jagr in Czech mass media. In terms of media theory it classifies analyzed media exposure with identifying myths and elements of celebritization contained in the texts. They make the media picture of Jagr different during the time. The analysis shows that the media image of Jaromir Jagr has undergone significant changes during the period.

Klíčová slova Sport, Jaromír Jágr, mediální obraz, mýty, celebritizace, hvězda, kvalitativní analýza

Keywords Sport, Jaromír Jágr, media picture, myths, celebritization, star, qualitative analysis

Rozsah práce 157 198 znaků (bez poznámek pod čarou), tj. 87 normostran.

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu, které byly řádně citovány. 2. Prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 2. 1. 2015

František Suchan

Děkuji vedoucí své práce PhDr. Alici Němcové Tejkalové, Ph.D. za vstřícnost a pečlivý přístup při tvorbě této práce.

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Teze MAGISTERSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENT/KA: Příjmení a jméno diplomantky/diplomanta: Razítko podatelny: Suchan František Imatrikulační ročník diplomantky/diplomanta: 2012 E-mail diplomantky/diplomanta: [email protected] Studijní obor/forma studia: Mediální studia/kombinované Předpokládaný název práce v češtině: Vývoj mediálního obrazu Jaromíra Jágra mezi lety 1994–2014 Předpokládaný název práce v angličtině: The development of Jaromir Jagr‘s media image in 1994–2014 Předpokládaný termín dokončení (semestr, akademický rok – vzor: ZS 2012/2013) (diplomovou práci je možné odevzdat nejdříve po dvou semestrech od schválení tezí) ZS 2014/2015

Charakteristika tématu a jeho dosavadní zpracování (max. 1800 znaků): Analýza mediálního obrazu známých osobností pomáhá vysvětlit význam a vnímání daného člověka společností. Hokejista Jaromír Jágr je zvolen pro tuto práci jakožto zajímavá a všeobecně známá postava v současné České republice. Díky svým sportovním úspěchům je Jágr inspirativní a zároveň plní roli šiřitele názorů i na věci mimo oblast hokeje či sportu obecně. Soudě podle četných reakcí na jeho oficiálním facebookovém profilu, vnímají jeho fanoušci v tuzemsku Jágra výhradně pozitivně, zejména díky jeho bezprostřednosti, zábavnosti a častému kontaktu s „běžnými“ lidmi. Jak sám Jágr zmínil v jednom z rozhovorů, je z mnoha důvodů braný jako „náš Jarda“. Zda tomu tak bylo i v začátcích jeho kariéry a jestli se jeho vystupování v médiích významně vyvíjelo, chce přiblížit tato diplomová práce. Předpokládaný cíl práce, případně formulace problému, výzkumné otázky nebo hypotézy (max. 1800 znaků): Cílem práce je popsat vývoj Jágrových mediálních projevů a nahlížení veřejnosti na jeho osobnost, přiblížit Jágrovo veřejné chování a obraz jeho osobnosti, měnící se během jeho dlouhé kariéry. Zkoumáno bude, jak se z někoho, kdo byl opakovaně zobrazován jako „primadona“ a celebrita v negativním slova smyslu, která nebyla dle mediálních textů schopna v národním týmu potvrdit svoji okázalou výjimečnost, stal v médiích respektovaný názorový lídr a příklad hodný následování, jehož myšlenky se dostanou k širokému spektru lidí. Práce má snahu zaznamenat, jak se měnilo mediální vystupování Jaromíra Jágra od doby, kdy začal reprezentovat Českou republiku jakožto významná osobnost světového hokeje (od mistrovství světa 1994) až po současnost. Z teoretického hlediska má poukázat na významné prvky celebritizace v textech sportovních novinářů. Předpokládaná struktura práce (rozdělení do jednotlivých kapitol a podkapitol se stručnou charakteristikou jejich obsahu): 1. ÚVOD Popsání problematiky, nastínění výjimečnosti Jaromíra Jágra v oblasti českého sportu, nastínění vývoje vnímání jeho osobnosti veřejností. 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Vymezení pojmů, zejména termínu celebritizace, za pomoci poznatků o prezentaci známé

osobnosti v médiích. Popsání specifik prezentace sportovních hvězd. 2.2 Popis sportovní kariéry i společenských aktivit Jaromíra Jágra. 2.3 Představení mediálních zdrojů, která jsou analyzovány, zejména tištěná periodika věnující se sportu. 3. METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Představení kvalitativní analýzy. 3.2 Vymezení výzkumného vzorku: Mediální texty věnující se Jaromíru Jágrovi s důrazem na významné události, při nichž působil na veřejnost, jako například velké hokejové reprezentační akce či zisk významných ocenění. 4. ANALYTICKÁ ČÁST 4.1 Zanalyzování jednotlivých částí výzkumného vzorku. 4.2 Srovnání jednotlivých výsledků analýzy. 5. ZÁVĚR Shrnutí dosažených výsledků. Vymezení podkladového materiálu (např. titul periodika a analyzované období): deník Sport 1994-2014 (včetně internetové verze) sportovní rubriky deníků MF Dnes, Lidové noviny, Blesk atd. 1994-2014 (včetně internetových verzí) vybrané televizní rozhovory Jaromíra Jágra 1994-2014 oficiální facebookový profil Jaromíra Jágra knihy o Jaromíru Jágrovi včetně jeho autobiografií (Hledání nebe, Z Kladna do Ameriky, Mé roky v Pittsburghu) Metody (techniky) zpracování materiálu: Kvalitativní obsahová analýza Základní literatura (nejméně 5 nejdůležitějších titulů k tématu a metodě jeho zpracování; u všech titulů je nutné uvést stručnou anotaci na 2-5 řádků): Barthes, R.: Mytologie. Praha: Dokořán, 2004. Kniha se věnuje zasazení výše zmíněné problematiky zpravodajských mýtů do kontextu současné kultury. Autor patří v oboru k nejvýznamnějším. Berger, P. L., Luckmann, T.: Sociální konstrukce reality. Brno: CDK, 1999. Práce významných sociologů., která přibližuje, jak je utvářen pojem realita pomocí různých komunikačních postupů. Boyle, R., Haynes, R.: Power play: sport, the media and popular culture. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2009 Kniha o tom, jak medializované sportovní příběhy ovlivňují i běžnou populaci, osobnosti ze světa sportu pomáhají fanouškům k nalezení vlastní identity a slouží jako vzory chování. Děkanovský, J.: Sport, média a mýty: zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové. Praha: Dokořán, 2008 Kniha zkoumá mediální podobu sportu jako takového. Událostí i osobností. Zařazuje sport do kontextu kultury, zkoumá, jak je médii formován a následně interpretován a jak se vzájemně ovlivňují sport a společnost. Driessens, O.: The celebritization of society and culture: Understanding the structural dynamics

of celebrity culture. In: International Journal of Cultural Studies, New York: Sage, 2012, vol. 4, s 171-192 Práce, věnující se pojmům celebirifikace a celebritizace. Definuje je a popisuje, že první termín značí proměnu běžného člověka ve veřejnou osobu, kdežto druhý popisuje, co se děje se známou osobností, jejíž chování je medializované. Hendl, J.: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005 Kniha podrobně uvádí do problematiky kvalitativního výzkumu. Ukazuje způsoby provádění analýzy a jednotlivé druhy kvalitativního výzkumu. Lule, J.: Daily news, eternal stories: the mythological role of journalism. New York: Guilford Press, 2001. Kniha popisuje trendy, jimiž podléhá zpravodajství a využívání tzv. mýtů, opakujících se schémat, která pomáhají příjemcům mediálního sdělení snadněji se orientovat. Marwick, A., Boyd, D.: To See and Be Seen: Celebrity Practice on Twitter. In: Convergence, New York: Sage, 2011, vol. 17, s. 139-158 Článek, který popisuje, jak známé osobnosti využívají Twitter, jednu z nejoblíbenějších sociálních sítí, k posilování své fanouškovské základny. Skrze své účty jim nabízejí exkluzivní přístup do svého světa, do „zákulisí“, kam se běžný člověk nedostane. McNair, B.: Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál, 2004 Kniha popisuje mimo jiné vztah žurnalistiky a mediálně známých osobností, dvě oblasti, které se navzájem ovlivňují. Platchias, D.: Sport Is Art. In: European Journal of Sport Science, London: Taylor & Francis, 2003, vol. 4. Filozofický text, zamýšlející se nad porovnáním sportu a umění, které mají podle autora mnoho společného. Až do té míry, že by sport mohl být považován za součást umění. Rowe, D.: Sports journalism: Still the ‚toy department‘ of the news media? In: Journalism, New York: Sage, 2007, vol. 8, s. 385-405 Text, v němž autor na základě dat z výzkumů rozporuje tradiční pohled na sportovní novináře, ukazuje široký záběr současné sportovní žurnalistiky a popisuje nezbytnost médií v procesu celebritizace sportovních hvězd. Rowe, D.: Sport, culture and the media: The unruly trinity. Buckingham: Open University Press, 2004 Kniha se věnuje kulturnímu významu sportu, který je univerzální celosvětovou zábavou a potřebuje média k tomu, aby mohl být vnímán co nejširším spektrem diváků. Sekot, A.: Sociologie sportu. Brno: Paido, 2006 Kniha, která se věnuje sociologickým aspektům sportu, zasazuje do souvislostí jeho význam a úlohu ve společnosti. Van den Bulck, H., Claessens, N.: Of local and global fame: A comparative analysis of news items and audience reactions on celebrity news websites People, Heat, and HLN. In: Journalism, New York: Sage, 2014, vol. 15, s. 218-236 Text přibližující kvalitativní výzkum, porovnávající mediální dopad globálních a regionálních celebrit.

Jedním z výsledků je poznání, že lidé přijímají své „blízké“ celebrity méně kriticky. Diplomové a disertační práce k tématu (seznam bakalářských, magisterských a doktorských prací, které byly k tématu obhájeny na UK, případně dalších oborově blízkých fakultách či vysokých školách za posledních pět let) Mašinová, Tereza: Mediální obraz beachvolejbalového týmu Kolocová – Sluková v kontextu účasti týmu na LOH 2012, 2013, FTVS UK Štěpánková, Iva: Mediální obraz vybraných fotbalových klubů v sezóně 2010/2011, 2012, FSV UK Kvěch, Jan: Jaromír Jágr v reklamě v letech 2010-2012, 2013, FSV UK Černá, Barbora: Obraz hvězdy v bulváru, 2012, PedF UK Datum / Podpis studenta/ky ……………………… TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG/PEDAGOŽKA: Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu: Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu: Potvrzuji, že výše uvedené teze jsem s jejich autorem/kou konzultoval(a) a že téma odpovídá mému oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na FSV UK vykonávám. Souhlasím s tím, že budu vedoucí(m) této práce. PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D. ……………………… Příjmení a jméno pedagožky/pedagoga

Datum / Podpis pedagožky/pedagoga

1

Obsah ÚVOD................................................................................................................................................... 2 1.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................................ 4 1.1 1.2 1.3

2

METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA .................................................................................... 17 2.1 2.2

3

Vymezení pojmů................................................................................................................... 4 Sportovní kariéra a společenské aktivity Jaromíra Jágra .................................................... 11 Mediální zdroje.................................................................................................................. 13 Kvalitativní analýza ........................................................................................................... 17 Vymezení výzkumného vzorku............................................................................................. 18

ANALYTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 20 3.1 Mediální obraz Jaromíra Jágra v jednotlivých obdobích..................................................... 20 Světový pohár 1996..................................................................................................................... 20 Nagano 1998 .............................................................................................................................. 25 Výměna z Pittsburghu 2001......................................................................................................... 31 Mistrovství světa 2005 a 2010 ..................................................................................................... 40 Návrat do NHL 2011................................................................................................................... 56 Konec v národním týmu 2014 ...................................................................................................... 63 3.2 Srovnání výsledků analýzy.................................................................................................. 67

ZÁVĚR............................................................................................................................................... 69 SUMMARY........................................................................................................................................ 72 LITERATURA A ZDROJE............................................................................................................... 73 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 77 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................... 78

2

Úvod „Raději bych zachránil někomu život, než dostal ocenění.“ Jaromír Jágr v rozhovoru pro deník Sport poté, co v roce 2010 obdržel od prezidenta republiky medaili Za zásluhy Tato práce se věnuje fenoménu hokejisty Jaromíra Jágra. Jedná se o význačného a úspěšného sportovce, jehož například v září 2012 vyobrazil na své titulní straně společenský týdeník Reflex se slovy Nejlepší česká značka1. Pravidelně se objevuje v masových médiích, na sociální síti Facebook má jeho oficiální stránka, kterou osobně spravuje, přes 510 000 fanoušků2, jeho životní příběh se stal inspirací k divadelní hře3 či textu písně populární hudební skupiny, vystupuje v reklamách4 známých společností a z mediálního pohledu jde především o člověka s nejednoznačnými mediálními projevy v průběhu doby, kdy je významnou osobou tuzemského veřejného prostoru. Tato diplomová práce si klade za cíl podrobit analýze mediální obraz Jaromíra Jágra v průběhu uplynulých dvaceti let, kdy tento hokejový útočník poutá výraznou pozornost nejen díky svým sportovním kvalitám. Právě mediální obraz, velmi zjednodušeně řečeno souhrn zveřejňovaných skutečností v médiích, je rozhraní, přes které Jágrova osobnost promlouvá k jejich čtenářům, divákům. „Noviny, časopisy a knihy, ve spojení s vizuálními a online médii, pomáhají definovat sociální a politickou pozici sportu ve společnosti,“ píší mediální teoretici Raymond Boyle a Richard Haynes (2009: 145) a Jágrova pozice v české společnosti je i na základě jeho výstupů jedinečná. „Hrdinou naší doby je hokejista. Kdybychom Jaromíra Jágra neměli, museli bychom si ho vymyslet,“ píše se v článku zmíněného vydání týdeníku Reflex5, který rozebírá Jágrův dopad nejen na sportovní příznivce. Zůstaneme-li pouze ve sportovním prostředí, kde se charakteristickými prvky staly například jeho číslo na dresu 68, salutování po vstřelené brance, dlouhé vlasy, ale 1

Týdeník Reflex, č. 39, ročník 2012. Viz příloha č. 9. Stav z 1. září 2014. Dostupné z https://cs-cz.facebook.com/68Jagr. 3 Divadelní komedie Jaromír Jágr, Kladeňák autorů Petra Kolečka a Tomáše Svobody měla premiéru v Městském divadle v Kladně 9. října 2009. Viz příloha č. 5. 4 Historii účinkování Jaromíra Jágra v komerční prezentaci značek mapuje bakalářská práce Jana Kvěcha Jaromír Jágr v reklamě v letech 2010-2012, obhájená na FSV UK v roce 2013. 5 VOLF, P.: Ježíšikriste! Bůh je zase doma. Reflex, 2012, ročník 22, č. 39, str. 26-30. 2

3 kupříkladu i bezvýhradné tykání při rozhovorech, platí na Jágra popis elementů současného sportovního hrdiny, popsaných Michaelem Dysonem na příkladu fenomenálního basketbalisty Michaela Jordana: „Prvním může být vůle dělat věci spontánně, rozšiřovat „slovník“ sportovních schopností a předvádět skvělou podívanou za pomoci objevných manévrů a herních prvků. Dalším stylizace, která ho odděluje i na hřišti od ostatních hráčů.“ (In Boyle, Haynes: 95.) Jaromír Jágr je výjimečný, snadno rozpoznatelný i mezi dalšími sportovními hvězdami. Charakteristický symbol své profese. Když například komik Daniel Čech v televizním pořadu Na stojáka6 parodoval omezený slovník sportovců, pojmenoval svůj skeč „Jágr“. I sám hokejista svoji ojedinělou pozici v republice vystihl v jednom z rozhovorů, když tvrdil následující: „Mně třeba nikdo neřekne pan Jágr. Pro všechny jsem Jarda. Pro mladý, pro starý. Prostě Jarda. Mně připadá, že jsem jejich kluk. Jejich Jarda. Jako jejich kamarád. Ale já to beru, nevadí mi to.“7 Jaromír Jágr je v současnosti díky svému vystupování v médiích i na zmíněném Facebooku vnímán jako jednoznačně kladná celebrita se značným dosahem svých myšlenek, o něž se ochotně dělí. Kvalitativní analýza prezentovaná v této práci si klade za cíl objasnit, jak tomu bylo v minulosti.

6 7

Skeč z roku 2010. Dostupné z URL: . JANDA, Z.: Pro lidi jsem jejich Jarda. Sport Magazín, 2007, ročník 11, č. 30, str. 4-19.

4

1. Teoretická východiska 1.1 Vymezení pojmů O Jaromíru Jágrovi je v textech analyzovaných v této práci hovořeno jako o celebritě, sportovní hvězdě, hrdinovi, původci pozitivních i negativních událostí či vzoru hodném následování. Byť ve většině případů je pracováno s pojmy obecně známými s jasným významem, pro jednoznačnou definici je třeba některé z nich osvětlit z odborného hlediska a zmínit i proces, jak si veřejně známý člověk jednotlivá, hojně užívaná označení vyslouží. Celebritizace Jedná se o proces oslavování, činěný skrze popis mnohdy i banálních úkonů v podání známého jednotlivce. Je prováděn (nejen) masovými médii za účelem jakéhosi posilování osobnostní značky daného člověka, o připomínání a vytváření dojmu jeho jedinečnosti. Philip Drake v souboru textů Stardom and celebrity poukazuje na skutečnost, že významná a publikem oblíbená osobnost je „veřejnou komoditou“, jejíž dopad pomáhá dostat mediální obsah k příjemcům, a síla celebrity tak „záleží na publiku a investici daného média do statusu a výjimečnosti a povahy dané celebrity.“ (Drake, 2007, in Redmond, Holomes, 2007: 219) Sociolog médií Brian McNair v této souvislosti zmiňuje, jak je „konání elit zpravodajsky zajímavé ve všech oblastech života. (…) Lidé, kteří jsou díky svému postavení ve vládě či díky své slávě a bohatství považováni za důležité, jsou automaticky zajímaví, dokonce i když neudělají nic, co by se mohlo racionálně či statisticky považovat za odchylku od normy. Některým příslušníkům elity zaručí zájem zpravodajů už to, že patří mezi celebrity“ (McNair, 2004: 80). Nejprve definujme, kdo je vůbec celebritou (slovo vychází z latinského celebro, jehož význam je oslava8). Z původně jednoznačně obdivného pojmu, označujícího váženou personu, se postupně stalo synonymum pro někoho, kdo poutá veřejnou pozornost jakýmkoliv způsobem, především okázalostí svého konání. Všeobecná pozornost a zájem o osobu je podstata jejího fungování ve společnosti.

8

SMOLOVÁ, V.: Latinsko-český slovník. Příbram: Státní okresní archiv, 2011.

5 Hilde Van den Bulck (2014) ve své práci analyzující reakce publika na novinky o celebritách píše: „Publicita je pro celebritu jako kyslík, nemůže existovat bez pozornosti a zájmu publika. Ona zároveň na oplátku pomáhá médiu vybojovat jeho díl publika chtivého číst o bohatých a slavných.“ (Van den Bulck a Claessens, 2014: 219) To je důvod, proč média z nejrůznějších důvodů zajímavé osoby celebritizují. Celebrita jako celek zobrazovaný médii pak podle Van den Bulckové sestává ze tří součástí – profesní (tedy to, co daný člověk vykonává za práci, v našem případě tedy události ze sportovní kariéry Jaromíra Jágra), osobní (co světu nabízí, v Jágrově případě například inspiraci, symboličnost, recept na sportovní vytrvalost) a reálné osobnosti (například paparazzi snímky a události ze soukromí, u Jágra kupříkladu záležitosti týkající se jeho partnerek či fungování rodiny). Van den Bulck dochází k závěru, že média mají tendenci vytvářet si vedle celosvětových i lokální celebrity, které publikum díky kulturní blízkosti snáze přijímá. Olivier Driessens (2012) se při definici procesu utváření celebrit pozastavuje nad rozdílem mezi celebrifikací, kterou chápe jako proces stávání se celebritou, a celebritizací, tedy samotným popisováním známé osoby na základě zažitých struktur. Ony struktury si média vytvořila, v případě potřeby tak legitimizují zájem o daného člověka, nejjednodušeji například pomocí označení za hvězdu či mytizací jeho konání, utvářením určitého mediálního obrazu (těmto pojmům se budeme dále věnovat). Proto platí vysvětlení, že „celebrity se nerodí, nýbrž jsou vyráběny,“ jak tvrdí teoretik tohoto odvětví Chris Rojek (Rojek, 2012: 27) a McNair píše, jak je „moc zviditelňovat věci patrně hlavním ‚účinkem‘ žurnalistiky. Události, o nichž sdělovací prostředky neinformují, mají jen nepatrný nebo vůbec žádný společenský význam“ (McNair, 2004: 54). Lze tedy konstatovat, že celebrity by nemohly existovat bez médií, která jejich gloriolu nejprve na základě určitých skutečností vytvářejí a následně utužují. Jak tvrdí význačný americký mediální teoretik Jack Lule: „Moderní masmédia, publikovaná denně, 24 hodin a online, mají jasnou potřebu využívat dobře známých figur schopných zaujmout a držet publikum“ (Lule, 2001: 84).

6 Hvězda Toto slovo užíváme v běžné mluvě a má řadu významů. Slovník spisovné češtiny (2005) definuje hvězdu jako „zářící nebeské těleso“ a „uměleckou nebo sportovní vynikající osobnost,“ (Filipec, 2006), podle Tezauru jazyka českého (2007) lze označení hvězda použít ve významu „důležitý člověk, těleso, obrácení, odznak, osobnost, paní, společenský člověk, veličina, velikán, vyznamenání a vzor“ (Klégr, 2007: strana). V souvislosti s mediálním referováním o Jaromíru Jágrovi budeme tento termín chápat jako vynikající osobnost, velikána, vzor, osobnost a důležitého člověka. S pojmem hvězdy v rámci sportu se lze setkat i v řadě odborných publikací. Raymond Boyle a Richard Haynes (2009: 88) například tvrdí: „Hvězdy prodávají, přibližují sport lidem,“ což v souvislosti s výše přiblíženým pojmem celebritizace obnáší skutečnost, že sportovní hvězdy jsou „konstruovány a produkovány pracovními postupy médií, podléhají kompletnímu procesu ohodnocení a rámování“ (Boyle, Haynes, 2009: 87). Označení za hvězdu je zkratka mající za účel jednoduše vysvětlit, proč je na zmíněného sportovce upřena pozornost, shrnuje v sobě jím dosud dosažené výsledky v rámci jeho profese, dopad jeho působení a slávy. „Komodifikace sportu silně závisí na konstrukci sportovních hvězd, vyprávění jejich příběhu a jejich spojení s národními, někdy i globálními, mediálními příjemci.“ (Boyle, Haynes, 2009: 90) Hvězdy se tedy jakožto snadno komunikovatelné vstupy do mediálních obsahů dostávají na titulní strany novin a časopisů, či prezentují komerční značky v reklamě. „Média změnila vztah mezi sportovci a veřejností, kterou baví. Možná nejdůležitější aspekt mediovaného sportu je zaměřenost na hvězdy a kult celebrity, který vytváří fascinaci těmi, kdo se dostali na vrchol svého sportu.“ (Boyle, Haynes, 2009: 89) Boyle a Haynes citují Garyho Whanella, který tvrdí, že „hvězdnost je forma sociální produkce, v níž profesní ideologie a postupy produkce médií cílí na to, aby získaly a udržely naši pozornost tím, že budeme mít rádi sportovní úspěchy a osobnosti. Dosahují toho cestami, které rezonují v populárním veřejném vnímání.“ (Whanell, 2002 in Boyle, Haynes, 2009: 89) Hvězdy tedy fungují jakožto poutače pozornosti, veřejně známé osoby, ve svém odvětví výjimečné, které v publiku vzbuzují zájem už jen svými dosaženými úspěchy. Na to poukazuje Richard Dyer (2007) v souboru Stardom and celebrity, podle něhož si běžní příjemci mediálních textů skrze hvězdy vynahrazují to, čeho sami nedosáhli. „Hvězdy kompenzují lidem kvality, které ve svých životech postrádají, ztělesňují hodnoty, které jsou v ohrožení.“ (Dyer, 2007 in Redmond, Holomes, 2007: 81)

7 V případě sportu lze toto tvrzení chápat kupříkladu i tak, že úspěšný sportovec představuje apel na vhodnost a smysluplnost zdravého životního stylu. Status hvězdy pak vedle mistrovství v určitém oboru obnáší právě i zdatnost pohybu v mediálním prostředí. „Sportovní hvězdy musí vystupovat ve všech oblastech. Jako nadaní sportovci zpovídaní v rozhovorech, vyslanci svého sportu a svých sponzorů, celebrity a taky být sami sebou“ (Boyle, Haynes, 2009: 92). Mýtus O význačných sportovních hvězdách – a jak dále zjistíme, Jaromír Jágr není výjimkou – bývá referováno jako o legendách, či hrdinech. První termín, odkazující na epická literární díla o činech světců či válečníků, jako by sportovcovy úspěchy zasazoval do historického rámce. Sám o sobě může být chápán jako forma mytologizace osobnosti. Ta je ostatně zásadním prvkem v definování způsobu, jakým jsou mediální texty o hvězdných sportovcích konstruovány. Jak podotýká Jan Děkanovský (2008) ve filozofické knize Sport, média a mýty, sportovní příběhy je nutno k širšímu publiku dostat skrze vyprávění, protože nejvíce lidí s nimi přijde do styku přes masová média. Mýty, tedy ustálená narativní schémata, „přeměňují dějiny na přirozenost“ (Barthes, 2004: 128), a svět sportovních hvězd tak za pomoci všeobecně přijímaných postupů při tvorbě mediálních obsahů zasazují do historického kontextu, staví paralelu mezi konání současníků a příběhy z počátku civilizace. „Je neoddiskutovatelným faktem, že se někteří úspěšní sportovci stávají obecně známými osobnostmi a v některých případech se jejich oblíbenost a sláva mění ve svérázný kult,“ zmiňuje Děkanovský (2008: 83). Důsledkem toho jsou podle něho budovány vzory vytvářené mediálním představením sportovních hvězd. Proto i David Rowe tvrdí: „Sportovní kultura, alespoň její oficiální, ‚legitimní‘ tvář, je vysoce romantizována“ (Rowe, 2004: 92) a odvolává se právě na práci Rolanda Barthese, přesněji na jeho vlivnou práci Mytologie z roku 1973, od jejíhož vydání lze pojem „mýtus“ sledovat v mediálních a kulturálních studiích. „Mýtus demonstruje moc přesně daných symbolů a narativů ve vyjadřování široce, samovolně a hluboko držených přesvědčení, tak přirozených v jakékoliv společnosti, že se netřeba obtěžovat s důkazy,“ vysvětluje Rowe. (2004: 92, 93.) Mýty v současném zpravodajství masových médií přehledně dešifruje Jack Lule (2001), který v knize Daily News, Ethernal Stories přináší jejich kategorizaci, popisuje sedm klíčových mýtů. Z podstaty sportovního zápolení, které rozděluje jeho účastníky na vítěze a poražené, je nejčastějším mýtem při jeho popisování vzorec hrdiny, podle

8 Luleho dokonce nejvýraznější lidský archetyp, nejdéle přetrvávající mýtus. „Hrdina je narozený do skromných podmínek, začíná úkol nebo cestu, čelí bitvám nebo výzvám a vyhrává rozhodující vítězství. Hrdina se vrací jako triumfátor. Šablona příběhu je podobná, jen povaha hrdiny se mění od společnosti ke společnosti, od éry k éře.“ (Lule, 2001: 82.) Totožné prvky jako oslavování činů vedoucích k triumfu, či překonávání zranění při boji tak lze vysledovat v textech o antickém Achillovi i Jaromíru Jágrovi, sport je i podle Luleho s mýtem hrdiny extrémně spjatý. „Produkuje skvělý materiál pro mýtus, nabízí drama a konflikt, svádí k binárním protikladům. Mýty oslavovaly sportovní hrdiny už od starověkého Řecka.“ (Lule, 2001: 83.) Tvorbu hrdinů považuje za věc civilizaci vlastní, ta v takto mytizovaných postavách hledá své vzory. Lule však zmiňuje, že profesionální sport současnosti sice při letmém pohledu nabízí přirozený zdroj hrdinů, ovšem ve skutečnosti jde jen o oslavované sportovní figury, tvarované a podávané médii dle jejich potřeb tak, že využívají prvky celebritizace, výše zmíněné v této práci. „Aby dosáhl mytické výšky, aby se stal ukázkovým společenským modelem, hrdina musí získat status celebrity. Ten se dnes s mýtem hrdiny nevylučuje, je to spíše nutný předpoklad.“ (Lule, 2001: 101.) Jelikož sport nabízí snadnou rozlišitelnost protikladů, druhým význačným mýtem tohoto prostředí je mýtus podvodníka9, jakýsi opak hrdiny. Dle Luleho definice (2001: 124) „tento archetyp ukazuje, co se stane, když nejsou dodržována pravidla daná společností. Ale místo aby byl společností potrestán, jako by to bylo s obětním beránkem, podvodník dál žije život plný fatálních chyb. Pokračuje od jedné zničující události k další, jako by pořád byl na hraně sebezničení.“ (Lule, 2001: 124.) Zmíněný obětní beránek je dalším z mýtů, obsažených v mediálních textech z prostředí sportu. Zdůrazňuje skutečnosti, objektivně vzato v daném prostředí běžné, které však popisované postavě či události dodá dramatičtější ráz jejího tragického osudu nebo průběhu. Lule předkládá příklad tohoto mýtu skladbou informací, uvedených o vraždě černošského aktivisty. „Noviny se často nezaměřují na polohu těla, na to jak byla oběť zastřelena nebo na množství krve. Protože celkově, mnoho scén násilné smrti končí v ‚rybnících krve.‘ Reportéři zkrátka tento detail nezmiňují.“ (Lule, 2001: 70.) Zde ovšem studovaná reportáž přesně líčí jednotlivé detaily následků zločinu, čímž jej v očích

9

Anglické slovo „trickster“ se překládá jako podvodník či šejdíř a v mediální teorii nemá zavedený překlad. V této práci budeme využívat české „podvodník“, byť původní anglický význam přesně nevystihuje.

9 příjemce sdělení činí drastičtějším. V prostředí sportu se po vzoru tohoto mýtu klade důraz na průběh porážek či selhání, které s sebou přitom zápolení přirozeně přináší. Dále se i v mediálních textech ze sportovního prostředí lze setkat s mýtem dobré matky. Tedy vyzdvihování jednotlivce, který působí pozitivně na své bezprostřední okolí. „Dobrá matka nabízí mateřský komfort a ochranu. Reprezentuje vlídnost a laskavost. Jde o příběhy dobrých a laskavých lidí, kteří pomáhají ostatním a starají se o ně,“ vysvětluje Lule (2001: 23) a přidává: „Tento mýtus nabízí důkaz, že jedinec sám může něco změnit.“ (Lule, 2001: 119.) Mýtus jako fenomén mediální produkce je chápán i jako prvek legitimizace s ohledem na výběr materiálu pro zpracování určitým médiem. Symbolické světy totiž podle amerických sociologů Petera Bergera a Thomase Luckmanna (1999) zpřístupňují poznání. „Představují soubory teoretických tradic, které uspořádávají v celek rozdílné oblasti významů a zahrnují institucionální řád v jeho symbolické celistvosti.“ (Berger, Luckmann, 1999: 96) Příběhy jsou utvářeny pomocí mytologie, ustálenými šablonami popisu jednání – v Jágrově případě – jedince či jeho okolí v reakci na něho. Ukotvují zdánlivě disperzní prvky reality do srozumitelné jednoty. „Jakákoliv často opakovaná činnost se ustálí ve vzorec, který pak může být bez větší námahy napodobován.“ (Berger, Luckmann, 1999: 56) Vždy však prapůvod jednání vychází z dřívější zkušenosti. Jak uvádí Barthes, „mytologie, ať dávná či nedávná, může mít pouze historický základ, neboť mýtus je promluvou vyvolenou dějinami: nemůže se vynořit z ‚přirozenosti‘ věcí“ (Barthes, 2004: 108). Mediální obraz Když David Rowe v knize Sport, culture and the media: The unruly trinity (2004: 92) zmiňuje „‚oficiální‘, romantizovanou tvář sportu“, poukazuje tím i na existenci mediálního obrazu. Publikum se sportovními osobnostmi a událostmi přichází do styku především prostřednictvím masových médií, ta tak mohou už pouze způsobem konstrukce svých textů rozhodujícím způsobem utvářet dojem z popisovaného, v našem případě z konání Jaromíra Jágra. Brian McNair vystihuje skutečnost takto: „Žurnalistické texty jsou důležitým (i když rozhodně ne jediným) zdrojem toho, co (si myslíme, že) víme o světě – samozřejmě nás tedy ovlivňují. Tím, co nám sděluje, a tím, co vynechává, definuje žurnalistika náš obzor společensko-politického chápání.“ (McNair, 2004: 40.) Tento proces, utvářející celistvý mediální obraz dané události či osoby, zajišťuje publiku i mnohdy jediný způsob, jak komunikovat s veřejně známou

10 postavou, sportovní celebritou, rozhodující dopad proto má vykreslení jejích rysů a interpretace myšlenek, které skrze prohlášení v médiích ona celebrita příjemcům mediální produkce vysílá. „V situaci tváří v tvář je mi subjektivita mého protějšku dostupná prostřednictvím co největšího počtu projevů,“ poukazují Berger a Luckman (2001: 34), výrazové prostředky jako uvozovky, zjemňující slovní vyjádření, či popisování gestikulace mohou proto pomoci přiblížit původní událost i skrze mediální text. McNair v souvislosti s mediálním obrazem ukazuje na příkladu pokrytí smrti Lady Diany, jak mediální produkce ovlivňuje vnímání lidí a sama se na ně pak odvolává, když vytváří texty na dané téma v neobvyklém množství a intenzitě. „Jakmile se zvedla emoční stavidla a propukl celonárodní smutek, média musela i nadále informovat o tom, co se dělo. Proto lze stěží pochybovat o tom, že kdyby média od počátku neinformovala o této události jako o národní krizi, byl by její dopad na britské království naprosto jiný.“ (McNair, 2004: 54.) Z procesu, započatého vlastní iniciativou, tak následně těží i samotná média, která si posilováním dojmu o důležitosti tématu – týkajícího se například určité celebrity – připravila půdu pro jeho další rozvíjení. „Mediální instituce jsou samy objektem škály ekonomických, kulturních a politických tlaků, které tím pádem značně ovlivňují, jak si vybírají, rámují a vysvětlují události.“ (Boyle, Haynes, 2009: 147) Připomínáním úspěchů či výrazných prvků sportovcovy kariéry pak médium před publikem legitimizuje jeho status. Samotný dojem z jeho výjimečnosti je tak ještě potvrzen. „Funkcí legitimizace je učinit již institucionalizované ‚prvoplánové‘ objektivace objektivně dostupnými a subjektivně věrohodnými.“ (Berger, Luckman, 2001: 92.) Jan Děkanovský (2008: 23) ve své knize v této souvislosti cituje vědce z rozličných oborů, aby zasadil sport do kontextu jakožto hru, která má právem významné a nezbytné místo v současné společnosti. Atraktivitu podle něj dodávají sportovní prezentaci i výjimečné příběhy, kolem nichž se potom zprostředkovávání dané události „staví“.

11

1.2 Sportovní kariéra a společenské aktivity Jaromíra Jágra Jaromír Jágr je profesionální lední hokejista narozený 15. února 1972 v Kladně, nastupuje na útočné pozici pravého křídla. V mnoha ohledech je nejen v rámci svého sportu jedinečný. Hokeji se věnuje od dětství, kdy značně převyšoval své vrstevníky a od sezony 1988–89, tedy coby šestnáctiletý, začal poprvé nastupovat v seniorské kategorii za mateřské Kladno v nejvyšší domácí soutěži, což je velmi brzký začátek vrcholové kariéry. V roce 1990 byl vybrán v draftu (volbě práv na nové hráče) kanadskoamerické soutěže NHL, nejkvalitnější ligy světa, na prestižním pátém místě klubem Pittsburgh Penguins a od následujícího ročníku tam i působil. Od počátku projevoval výjimečné sportovní nadání a vršil úspěchy týmové i individuální. V prvních dvou zámořských sezonách získal s mužstvem Stanley Cup pro vítěze NHL, sám postupně zvyšoval výsledky svých osobních statistik, až se v letech 1995–2001 pětkrát stal nejproduktivnějším hráčem soutěže (tedy tím, který nasbíral nejvíce gólů a asistencí). Mezi roky 2001–2004 působil v klubu Washington Capitals, posléze do roku 2008 v New York Rangers, což je jeden z nejvýznačnějších oddílů historie profesionálního sportu. Od roku 1995 Jágr ve svých týmech vykonával funkci kapitána, nebo jeho zástupce, značící vůdce mužstva. Vzhledem k nedostatečnému zájmu o něj v Severní Americe se v roce 2008 rozhodl přestoupit do ruské ligy KHL, kde hrál 3 sezony za klub Avangard Omsk, celek, v jehož dresu se představil i při výluce NHL (jakési obdobě odborářské stávky hráčů) v ročníku 2004–05. Na podzim 2011 se úspěšně vrátil do NHL, kde postupně vystřídal kluby Philadelphia Flyers, Dallas Stars, Boston Bruins a New Jersey Devils. I přes – pro hokejistu – značně pokročilý věk opět demonstroval svoji unikátnost. Před sezonou 2014–15 měl na svém kontě 1755 bodů (705 branek + 1050 asistencí), což z něho činí šestého nejlépe bodujícího hráče historie soutěže10, která existuje od roku 1917, mezi střelci je celkově sedmý, mezi nahrávači osmý. Z evropských hokejistů je jasně nejlepší ve všech těchto ohledech, pozice mezi nejproduktivnějšími hokejisty dějin NHL mu náleží i ve statistikách play off, což je vyřazovací soutěž pro nejlepší kluby dané sezony navazující na utkání dlouhodobé části ročníku. Jaromír Jágr držel v srpnu 2014 12 individuálních

10

Historické bodování hráčů je dostupné na oficiální webové stránce soutěže NHL z URL: . Bodové součty Jaromíra Jágra pocházejí z období před startem sezony 2014-15.

12 rekordů historie NHL, 8 jich je k jeho jménu evidováno v historii New York Rangers a získal celkem 17 důležitých individuálních ocenění11 od ligy. Českému publiku je známý kromě působení v Kladně (1988–90 a při výlukách NHL v letech 1994, 2004–05 a 2012–13) jako člen národního týmu. Reprezentuje již od mládežnických let, v seniorské reprezentaci sehrál celkem 141 utkání a vstřelil 49 branek12, startoval na devíti světových šampionátech, což je mezinárodní turnaj v závěru každé sezony, dvakrát mistrovství světa vyhrál (2005 a 2010). Na olympijských hrách se představil pětkrát a byl členem výběru, který v roce 1998 získal zlatou medaili v japonském Naganu, což je událost mnohdy zmiňovaná jako podstatná v utváření polistopadové národní identity. Reprezentační kariéru Jaromír Jágr uzavřel prohlášením po mistrovství světa 2014. Díky triumfům ve Stanley Cupu, na mistrovství světa a olympijských hrách, tedy třech nejvýznamnějších podnicích hokeje, je jako jeden ze dvou Čechů a celkem 25 světových hokejistů historie členem tzv. Triple Gold Clubu pro majitele všech zmíněných trofejí. I na domácí sportovní scéně posbíral Jaromír Jágr mnohá významná ocenění. V roce 2010 obdržel od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o český stát druhého řádu13, od roku 2008 je členem Síně slávy českého hokeje14, vlastní rekordní počet ocenění Zlatá hokejka15 pro nejlepšího českého hokejistu sezony, po ročníku 2013–2014 celkem 11, v roce 2005 byl vyhlášen Sportovcem roku16, v občanské anketě Největší Čech, jejíž výsledky prezentovala Česká televize v rámci zábavního pořadu v roce 2005, se umístil na celkově 27. pozici17, 5. z tehdy žijících osobností za politikem a dramatikem Václavem Havlem, zpěvákem Karlem Gottem, politikem Václavem Klausem a filmařem a spisovatelem Zdeňkem Svěrákem. V internetovém hlasování o to, komu má být postavena socha na pražské letenské pláni, které se v roce 2014

11

Přispěvatelé Wikipedie, Jaromír Jágr [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2014, Datum poslední revize 16. 8. 2014, [citováno 1. 9. 2014]URL . 12 Zdroj: Český svaz ledního hokeje, URL . [citováno 1. 9. 2014] 13 Zdroj: Pražský hrad, URL .[citováno 1. 9. 2014] 14 Zdroj:Český svaz ledního hokeje, URL . [citováno 1. 9. 2014] 15 Zdroj: Anketa Zlatá hokejka, URL . [citováno 1. 9. 2014] 16 Zdroj:Anketa Sportovec roku, URL . [citováno 1. 9. 2014] 17 Zdroj:Česká televize, URL . [citováno 1. 9. 2014]

13 ukázalo být reklamní kampaní na film Gottland, skončil Jágr druhý za herečkou Jiřinou Bohdalovou18. Jaromír Jágr od počátku své profesionální kariéry vystupoval v řadě především televizních reklam, jež přibližuje bakalářská práce Jana Kvěcha Jaromír Jágr v reklamě v letech 2010–2012, obhájená na FSV UK v roce 2013. Také spojil své jméno s politickou stranou ODS, velmi často vystupuje v médiích a díky partnerstvím s královnami krásy, modelkami či televizními hlasatelkami i ve společenských rubrikách. Od roku 2011 komunikuje se svými fanoušky pomocí oficiálního facebookového profilu a ve stejné době se také stal většinovým vlastníkem hokejového klubu Rytíři Kladno. Od 90. let v létě pod záštitou své organizace Jágr Team svolává významné tuzemské hokejisty působící v zahraničí a pomocí exhibičních zápasů nejen v hokeji a akcí pro příznivce doplněných kulturním programem získává v různých částech republiky peníze na dobročinné účely. V roce 2009 vznikla divadelní hra oslavující Jágrovu kariéru Jaromír Jágr, Kladeňák, jeho osoba se objevuje i v jiných uměleckých dílech (například ve skladbě hudební skupiny MIG 21 Jaromíre či televizním seriálu Poslední sezona).

1.3 Mediální zdroje Jaromír Jágr jakožto jedna z nejvýraznějších osobností českého veřejného života na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, se objevuje v mediálních textech napříč tématy a žánry. Po předběžné analýze zdrojů byly vybrány jako nejrelevantnější pro získání informací o mediálním obrazu Jaromíra Jágra zdroje věnující se ve vysoké míře sportovní oblasti. Jde především o následující novinové tituly: Sport, jediný sportovně monotematický deník

na českém

mediálním trhu,

Mladou frontu

DNES,

nejrozšířenější celostátní nebulvární deník, a Blesk, nejčtenější deník s bulvárním pojetím zpravodajství. Pro doplnění bude pracováno i s vybranými televizními pořady a rozhovory Jaromíra Jágra pro Českou televizi a televizi Nova. Další materiál poskytne oficiální facebookový profil Jaromíra Jágra a vybrané knihy o něm.

18

(bur). Socha Jiřiny Bohdalové na Letné nebude. Anketa propaguje film Gottland [ online ]. 11. 8. 2014. [ citováno 1. 9. 2014 ]. Dostupné z URL: .

14

Deník Sport Sport je jediným monotematickým titulem z celostátních českých deníků. Vychází od roku 1953 a jeho náplní je zpravodajství a publicistika spojená s tuzemským i zahraničním sportovním děním. Čteností i prodaným nákladem patří mezi největší tituly vydávané v Česku. Podle údajů Unie vydavatelů ČR činil prodaný denní náklad Sportu v prvním pololetí 2014 32 090 výtisků19, průměrná čtenost je 245 000 na vydání. Deník vydává společnost Czech News Center, největší vydavatel periodik v Česku, do jehož portfolia patří i nejčtenější titul Blesk. Deník vychází v české a moravské mutaci od pondělí do soboty, v neděli navazuje titul s názvem Nedělní Sport, v pátek je součástí vydání samostatný barevný suplement Sport Magazín. Vydavatelství provozuje i internetovou verzi deníku na adrese www.isport.cz, web byl spuštěn v dubnu 1999, výrazněji se však v české mediální krajině začíná projevovat až po spojení s portálem www.blesk.cz na jaře 2008. Mladá fronta DNES Mladá fronta DNES je jeden z největších a nejvýraznějších českých deníků. V současné podobě a pod nynějším názvem vychází od 1. září 1990, odkdy navazuje na list Mladá fronta vydávaný Ústředním výborem Socialistického svazu mládeže. V současnosti deník vydává společnost MAFRA. Mladá fronta DNES má centrální redakci v Praze a 14 regionálních redakcí, které tvoří obsah pro regionální části jednotlivých vydání. Deník vychází od pondělí do soboty, jeho hlavní náplní je zpravodajství a publicistika z oblasti politiky, kultury, sportu, ekonomiky i dalších součástí společenského života. V Mladé frontě DNES vychází řada pravidelných příloh, například ve čtvrtek Magazín DNES. Prodaný denní náklad v prvním pololetí 2014 činil 172 65520 výtisků, což Mladou frontu řadí na druhé místo za Blesk a první z nebulvárních titulů, čtenost má v tomto období 709 000. Webový portál Mladé fronty DNES je www.idnes.cz, fungující od ledna 1998, jehož náplní jsou zpravodajské a lifestylové články a videa především z oblastí, jimž se věnuje i tištěný deník. Pravidelně získává ocenění Zlatá lupa za zpravodajství.

19

Media projekt, 1. pololetí 2014. Tisková zpráva. URL [citováno 1. 9. 2014].f 20 Media projekt, 1. pololetí 2014. Tisková zpráva.

15 Blesk Nejčtenější český deník, jeho náplní je bulvární zpravodajství, sportovní a společenské rubriky. Vychází od roku 1992 a vydává ho vydavatelství Czech News Center, hlavní sídlo redakce je v Praze. Vychází od pondělí do soboty, v neděli na něj navazuje Nedělní Blesk, v pátek je součástí vydání Blesk Magazín. Průměrný prodaný náklad v prvním pololetí 2014 činil 274 20621 výtisků, čtenost byla 1 128 000 čtenářů. Zpravodajství webového portálu blesk.cz je provázané s internetovými stránkami Sportu. Česká televize Televizní stanice veřejné služby, vysílající celoplošně na území České republiky. Její předchůdce, Československá televize, vysílala od roku 1953. V oblasti sportu působí jako nejvýznamnější vysílatel sportovních událostí, od roku 2006 má pro sport i vlastní kanál ČT Sport (původně ČT 4 Sport). Televize živě přenáší sportovní akce a věnuje se i produkci a výrobě vlastních pořadů. TV Nova První soukromá celoplošná televize v České republice, která vysílá od roku 1994. Uvádí především filmy, seriály a zábavné pořady, z nichž řada pochází z vlastní produkce. Na kanálech Fanda (od 2012) a Nova Sport (od 2008) se věnuje sportovní tematice, především přenosům a pořadům z divácky nejatraktivnějších sportů. Facebook Americká internetová sociální síť spuštěná v roce 2004, která v současnosti funguje v 70 světových jazycích včetně češtiny. Oficiální stránku Jaromíra Jágra na ní v září 2014 mělo zařazenu jako oblíbenou 510 436 uživatelů22, více fanoušků z českých osobností měl v tu dobu na svém profilu jen fotbalový brankář Petr Čech, jehož sledovalo 4 176 935 uživatelů.

URL [citováno 1. 9. 2014]. 21 Media projekt, 1. pololetí 2014. Tisková zpráva. URL [citováno 1. 9. 2014].

16 Knihy o Jaromíru Jágrovi Národní knihovna v září 2014 evidovala deset titulů, jejichž jediným tématem je osoba Jaromíra Jágra, a řadu těch, v nichž je pouze zmíněn nebo je součástí výčtu osobností. Pro analýzu v této práci jsou nejvhodnější kniha Hledání nebe sestávající z novinových rozhovorů žurnalisty Pavla Loňka a autobiografie Jaromír Jágr se spoluautorem Janem Šmídem, kde Jágr líčí své dětství, dospívání a začátek kariéry.

22

Stav z 1. září 2014. Dostupné z URL .

17

2 Metodologická východiska Cílem této práce je popsat vývoj mediálního obrazu Jaromíra Jágra, tedy to, jak se v průběhu let 1994 – 2014, kdy už coby světová hokejová osobnost na mezinárodní hokejové scéně reprezentoval Českou republiku, měnily jeho medializované projevy i styl, jakým je o něm referováno, jak je utvářen jeho obraz směrem k veřejnosti. Za pomoci kvalitativní analýzy mediálních zdrojů uvedených v kapitole 1.3 jsou sledovány prvky celebritizace a vývoj referování o Jágrových výkonech i jeho veřejném vystupování, utvářeného za pomoci mediálních mýtů.

2.1 Kvalitativní analýza K rozboru mediálních textů v této práci bude použita metoda kvalitativní analýzy. Jde o proces získávání dat, který není vymezen jediným obecně uznávaným způsobem. Různí autoři naopak sestavili odlišné definice. Anselm Strauss a Juliet Corbin podali tzv. negativní definici, která za kvalitativní považuje jakýkoli výzkum, „jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických metod nebo jiných uznávaných způsobů kvantifikace“ (in Hendl, 2008: 48). S tímto přístupem však další autoři nesouhlasí, protože podle nich nespočívá jedinečnost kvalitativního výzkumu pouze v absenci čísel. John W. Cresswell definoval kvalitativní výzkum jako „proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“ (in Hendl, 2008: 48). Podle Davida Silvermana, autora praktického průvodce prováděním kvalitativního výzkumu, spočívá rozdíl mezi sběrem dat kvalitativní a kvantitativní formou v tom, že „kvantitativní výzkum jednoduše objektivně popisuje realitu, zatímco kvalitativní výzkum je ovlivněný výzkumníkovými politickými hodnotami“ (Silverman, 2005: 2). Ony politické hodnoty lze v případech týkajících se jiných témat zaměnit za osobnostní vklad z jiné sféry společnosti, v našem případě za vztah či přízeň k analyzované osobě, tedy sportovci Jaromíru Jágrovi. Obsahová analýza však i přes pevné sepjetí s osobou výzkumníka

18 „může poskytnout hlubší pochopení sociálního fenoménu, než se dá získat z pouhého kvantitaivního data,“ dodává Silverman (2005: 8). Tvorba kvalitativní analýzy začíná výzkumníkovým výběrem tématu a určením základní výzkumné otázky. Ty však lze modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu, během sběru a analýzy dat. Z tohoto důvodu je kvalitativní výzkum nazýván pružným typem výzkumu. „V jeho průběhu nevznikají pouze výzkumné otázky, ale také hypotézy i nová rozhodnutí, jak modifikovat zvolený výzkumný plán a pokračovat při sběru dat i jejich analýze.“ (Hendl, 2008: 48.) Analýza dat a jejich sběr probíhají při kvalitativním výzkumu současně. Výzkumník sbírá data, provede jejich analýzu a podle výsledků se rozhodne, která data ještě dále potřebuje, a začne znovu s jejich sběrem a analýzou. Během těchto cyklů výzkumník své domněnky a závěry přezkoumává. Výhodou kvalitativní analýzy je hloubkový náhled na případy. „Nezůstáváme pouze na jejich povrchu, provádíme podrobnou komparaci případů, sledujeme jejich vývoj a zkoumáme příslušné procesy. Citlivě zohledňujeme působení kontextu, lokální situaci a podmínky. Kvalitativní výzkum poskytuje podrobné informace, proč se daný fenomén objevil.“ (Hendl, 2008: 51.) Kritici kvalitativního výzkumu tvrdí, že jeho výsledky „představují sbírku subjektivních dojmů“ (Hendl, 2008: 50) a že „je silnější v dlouhých popisných narativech než ve statistických tabulkách“ (Silverman, 2005: 9). Na rozdíl od výzkumu kvantitativního jej lze těžko replikovat a, jak již bylo zmíněno, závisí výrazně na osobě výzkumníka. „Problém, který poté vyvstává, zní, jak výzkumník kategorizuje události nebo popisované aktivity.“ (Silverman, 2005: 9.) Někdy se kvalitativnímu výzkumu vytýká i jeho malá transparentnost, protože na rozdíl od statistické analýzy není možné kvalitativní analýzu formalizovat.

2.2 Vymezení výzkumného vzorku V této práci je pracováno s mediálními texty věnujícími se Jaromíru Jágrovi, a to jak komentujícími jeho počínání sportovní i civilní, tak rozhovory s ním. Výběr textů ze zdrojů, uvedených v kapitole 2.3 se zaměřil na ty, které se přímo věnovaly komentování Jágrova jednání, chování či jednoznačným příkladem, například jeho citovanou výpovědí, napověděly o hokejistově uvažování. Jde o texty, které popisují nebo vystihují Jágrovo veřejné vystupování případně reakci okolí na něho. Řada z materiálů českých novin vychází z informací zámořských médií, která mají k Jágrovi díky jeho

19 působení v Severní Americe bezprostřednější přístup. Analýza v této práci je zaměřena na období Jágrovy kariéry, kdy se zájem o něho zvyšoval díky rozličným záležitostem jeho kariéry. Jde o následující období: Světový pohár 1996, tedy výrazný neúspěch hokejového národního týmu, personifikován do Jágrovy osoby. Nagano 1998, a naopak nejvýznamnější triumf českého hokeje, jehož byl Jágr důležitou součástí. Výměna z Pittsburghu 2001, kdy tvrdá kritika Jágrova privilegovaného chování v týmu zastínila i jedinečné výkony v jeho prvním klubu NHL a vyústila v jeho odchod. V novém klubu ve Washingtonu se mu však nedaří a také se rozchází s dlouhodobou přítelkyní. Mistrovství světa 2005 a 2010. První přichází rok po domácím šampionátu, jehož byl nejvýraznější atrakcí, a Jaromír Jágr zde získává výrazný status hrdiny svými výkony i sebezapřením při zisku titulu mistra světa. Po dalším mytickém triumfu je obraz hrdiny potvrzen. Návrat do NHL 2011, kdy se Jágr po letech hraní v Rusku vrací do USA, kde i přes sportovně značně pokročilý věk dosahuje výjimečných výsledků. Mistrovství světa 2014 rámuje období překonávání řady individuálních milníků v NHL, nadšení českých hokejových diváků při Jágrově krátkém návratu do vlasti, ohlášenému konci v reprezentaci i jeho přiblížení se fanouškům díky sociální síti Facebook. V uvedených obdobích jsou analyzovány mediální texty a Jágrovy veřejné projevy, vystihující jeho mediální obraz v daném čase, nikoliv ovšem pouze v přesně vymezených úsecích trvání události, ale vždy i s přesahem (jak velkým) před a po ní. Největší pozornost je upřena na novinové články, které nabízejí kontinuální možnost sledovat mediální obraz, televizní pořady a knihy slouží jako doplnění mediálního obrazu daného období.

20

3 Analytická část 3.1 Mediální obraz Jaromíra Jágra v jednotlivých obdobích Kariéra a medializované projevy Jaromíra Jágra procházely v průběhu let vývojem, což má za cíl na konkrétních případech dokumentovat tato část. Je rozdělena do částí podle jednotlivých období, v nichž Jágr coby veřejná osoba budil výraznou pozornost.

Světový pohár 1996

Jaromír Jágr, který z mateřského Kladna odešel do nejkvalitnějšího světového hokejového prostředí – do NHL – jako osmnáctiletý už se zkušenostmi z domácí ligy a reprezentace, se brzy stává jedním z nejlepších hráčů soutěže. Získal prestižní titul nejlépe bodujícího hokejisty ligy a dvakrát ji se svým týmem Pittsburgh Penguins vyhrál. Prvním vysoce významným turnajem národního mužstva v této éře Jágrovy kariéry je Světový pohár v roce 1996, kde však stejně jako o dva roky dříve na mistrovství světa tým s Jágrem sportovně propadá. Jaromír Jágr je v začátcích své profesionální kariéry, kdy se v domácích médiích dostal do obecného povědomí, zobrazovaný jako úspěšný mladý sportovec, vynikající ve svém oboru. Tak ho prezentuje i televizní pořad GEN – Galerie elity národa, z července 1993. Záběry z vesnického stavení, na němž si civilně oblečený Jágr hraje s hokejkou, střídají sestřihy jeho gólů z NHL podkreslené emotivními výkřiky tamních televizních komentátorů23. Opakování záznamu jeho nejslavnější branky se střídá s hokejistovým popisem oné akce, kdy se snaží holí sebrat míč psovi. Oba prvky mají za cíl podtrhnout nepoměr dvou světů – venkovské obyčejnosti protkané tvrdou prací, z níž Jágr vzešel, a světa oslavované celebrity. Mýtus hrdiny, jak je popsán v mediální teorii, tedy jedince, který vzešel z prostých poměrů, aby následně dobyl nejcennější úspěchy, je zde zhmotněn pomocí několika střihů. Dojem dokreslují i civilní vyjádření samotného Jágra, v zámoří respektované hvězdy. „Stávalo se, že jsem i brečel tátovi do telefonu a

21 říkal jsem mu, že chci domů,“ přiznává. „Sem se vždycky vracím, tady to mám nejradši. (…) Všichni pracujou, já mám štěstí, že jste přijeli, takže dneska nemusím nic dělat,“ přidává bezprostřední reakci při představování rodinného statku, poté přemítá nad náročností svých začátků v USA. „Když tam utíkaly rodiny v šedesátém osmém nebo dřív, tak já tam přišel, měl jsem peníze, zaměstnání, byt, mohl jsem si koupit cokoliv. (…) V tom šedesátém osmém neměli nic, jen své rodiny, o které se museli postarat. To jsou pro mě hrdinové,“ líčí. Vysvětluje i původ čísla 68, které nosí na dresu. „Vzniklo kvůli babičce. S ní jsem vyrůstal, moji rodiče museli dělat a starat se o statek, proto jsem trávil spoustu času s ní a ona mi vyprávěla o šedesátém osmém, o válce, o dědečkovi, kterého komunisti zavřeli, jak nám vzali pole. Kvůli tomu jsem si vzal šedesát osmičku.“24 Spolu s vysoce hodnocenými sportovními výsledky tvoří takováto fabulace mediální obraz hrdiny, a kladné hvězdy. Takové vnímání Jágrovy osobnosti však v následujícím období narušují zmínky o jeho negativních vlastnostech. V květnu 1994 přijíždí Jágr narychlo posílit národní tým na šampionátu v Itálii a po příletu neuctivě jedná s prezidentem Českého hokejového svazu Stanislavem Burdysem, jehož nezná a považuje ho za řidiče. „Na tom letišti jsem vůbec nevěděl, kdo to je, tak jsem ho požádal, aby mi odnesl bagáž, a říkal jsem mu pane řidiči. (…) Jak jsem to měl tušit. Ten chlapík nevypadal zrovna sportovně. Navíc to jeho audi asi po čtyřech hodinách jízdy někde v horách kleklo,“25 popisoval tuto příhodu Jágr v knize rozhovorů Jaromír Jágr: Hledání nebe. V autobiografické knize Jaromír Jágr k šampionátu poznamenává: „První překvapení na mě čekalo na rozbruslení. Nevěděl jsem, že se to bere tak vážně. Šel jsem na led bez helmy, nárameníků, jen tak nalehko, zatímco všichni byli v plné zbroji.“26 Tato skutečnost působila na národní tým neprofesionálně. Deník Sport umístil na plakát27 u příležitosti šampionátu podobiznu rozesmátého Jágra, ten však v zápasech, v nichž nastoupil, nepotvrdil očekávání a mužstvo skončilo bez medaile. Proměnu jeho vnímání popsal článek Vlaštovka zase nedolétla28 (Sport, 7. 5. 1994) takto: „Jaromír Jágr byl až do zápasu s Kanadou humorný mladík, plný života a bezstarostnosti. Po zápase se z něho stal rozčarovaný uvážlivý muž, těžko hledající slova. ‚Jsem zklamán. Můj život sice nestojí a nepadá 23

Viz příloha č. 1. GEN – Galerie elity národa, 35. díl: Jaromír Jágr očima Karla Smyczka (televizní dokumentární pořad). Karel SMYCZEK, Česká republika, Česká televize, 1993. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=pNZ01qRLGbg. 25 LONĚK, P.: Jaromír Jágr: Hledání nebe, Praha: Fighters publications, 2007, s, 46. 26 ŠMÍD, J.: Jaromír Jágr, Vimperk: VIK, 1995, s. 186. 27 Viz příloha č. 2. 24

22 s jedním mistrovstvím světa, ale tenhle turnaj mne posadil na prdel. Ještě nikdy jsem na prdel takhle nedostal.‘“ Dojem nezodpovědné hvězdy utvořila i jedna z Jágrových odpovědí v rozhovoru nazvaném Tučňáci žijí (zatím) v Kladně

29

(Sport, 3. 6. 1994), kde hokejista tvrdí: „‚Já

se teď v Americe nudil. Ne nudil, spíš jsem neměl co dělat. Večer jsem chodil po barech, tak jak se to v Americe od čtvrtka do neděle sluší. A do pondělka do středy jsem byl v kasinu. (…) Vloni jsem zůstal v Atlantic City na svých. Letos jsem hrál chytře. Měnil jsem systémy. A byl jsem patnáct tisíc dolarů nahoře. Teď v Pittsburghu staví nové kasino. To bude konec hokeje…‘“ Další reprezentační akcí, jíž se Jágr zúčastnil, je Světový pohár v srpnu 1996. Šlo o turnaj s nejkvalitnějšími světovými hokejisty své doby. Jágr měl být hlavní postavou českého národního týmu, ten ovšem zakončil své vystoupení bez jediné výhry. Už před startem zápolení byla veřejně zpochybňována útočníkova nemoc, kvůli níž se neúčastnil přípravy s týmem. „‚Nikdo nemůže tvrdit, že se mi do Skandinávie nechtělo, když jsem od pondělka velmi tvrdě, dvoufázově trénoval,‘ durdil se hráč,“ citoval Jágra článek Nemáme co ztratit30 ze Sportu (24. 8. 1996). Po druhém prohraném zápase Jágr kritizoval vedení mužstva, což je ve sportovním prostředí výraz nedisciplinovanosti. „Nevím, čím to je, hraji prostě jiný hokej, než na jaký jsem zvyklý. To není jen můj problém, ani ostatním hráčům složení pětek nevyhovuje,“ říká v textu Prestiž vypuštěná do stoky31 (Sport, 31. 8. 1996), který cílí i na něho při tomto konstatování: „Spousta malých kluků místo podpisů vyřazovala z alb kartičky svých idolů. Těšili se na ně, chtěli poznat, jak to umějí jejich vzory, místo toho viděli z naší strany odvar toho, čemu se říká lední hokej.“ Po tomto duelu zaházeli nespokojení fanoušci led pražského stadionu plechovkami a zejména Jágrovy výkony, nedosahující očekáváním, byly kritizovány. „Kanaďanovi nemohl uniknout ani bezradný až nešťastný projev Jaromíra Jágra, jednoho z nejuznávanějších hokejistů na světě,“ popisuje kupříkladu text Manažerovi na výzvědách se líbil jen kapitán Reichel32 z Mladé fronty DNES (31. 8. 1996). Článek cituje názory pozorovatele z kanadské reprezentace, který sledoval utkání českého týmu, Jágr v něm vystupuje jako obětní beránek, protože špatný výkon podala většina

28

PAUL, Z.: Vlaštovka zase nedolétla, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 7. 5. 1994, s. 12. LONĚK, P.: Tučňáci žijí (zatím) v Kladně, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 3. 6. 1994, s. 9. 30 PAUL, Z.: Nemáme co ztratit, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 24. 8 1996, s. 8. 31 PAUL, Z: Prestiž vypuštěná do stoky, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 31. 8. 1996, s. 8. 29

23 týmu složeného ze známých hráčů. Neúspěšné

sportovní představení však

v následujících dnech získává širší kontext v sérii textů, věnujících se především Jágrovým následným komentářům, cílícím na nadřízené v reprezentačním výběru, a jeho privilegovanému postavení. Článek Hokejisté potupně končí Světový pohár33 (Mladá fronta DNES, 2. 9. 1996) obsahuje i toto konstatování: „Některým hráčům se nelíbilo, že největší hvězda Jaromír Jágr měl určitá privilegia.“ Jágr reagoval vyjádřeními, citovanými například v textu Jágr necítí vinu za rozklad národního týmu34 (Mladá Fronta DNES, 6. 9. 1996), který mimo jiné uvádí: „Později vyšlo najevo, že Jágr v den reprezentačního srazu hrál exhibiční zápas,“ a na který následně odpovídal předseda hokejového svazu Karel Gut. „Obdivuju Jágra jako hokejistu, vážím si jeho sportovního umění, ale párkrát nemluvil pravdu a je nadměrně vztahovačný,“ uvádí článek Gut míní ukončit slovní přestřelku s Jágrem35 v Mladé frontě DNES ze 7. 9. 1996 a pokračuje: „Zatímco všichni reprezentanti se v neděli 11. srpna sešli ve Zlíně, Jágr měl povolen opožděný nástup v úterý. ‚Vyprávěl něco o zařizování v Plzni, a zatím hrál exhibici v německé Unně před dvěma tisíci diváky.‘ (…) Předsedovi se nezdá ani Jágrovo prohlášení, že byl připraven cestovat na přípravná utkání do Švédska a Finska. ‚Účast na Světovém poháru předem přímo podmínil tím, že nepojede (na přípravná utkání – pozn.) do Skandinávie. Hájil se tím, že je svobodný člověk, který má smlouvu s Pittsburghem, a ne se svazem. (…) Je to výjimečný hokejista a není možné ho pominout. Bude ale muset trochu změnit přístup.‘“ Spor pokračoval i po Jágrově odletu do zámoří, kde pro list Pittsburgh TribuneReview (citovaný článkem Jágr by v Naganu nyní odmítl hrát36, Mladá Fronta DNES, 25. 9. 1996) mimo jiné prohlásil: „Kdyby byla olympiáda teď, nenastoupil bych.“ Vzhledem k tomu, že se blížily historicky ojedinělé olympijské hry, na nichž měli poprvé ve sportovních dějinách možnost reprezentovat hokejisté z NHL, jednalo se o závažné sdělení směrem ke sportovní veřejnosti, které Jágrovi i vzhledem k jeho dosavadním výkonům nezískalo sympatie. Jágr i s odstupem naplňoval mýtus podvodníka, například když retrospektivní článek magazínu deníku Sport Etapy 32

(KAP): Manažerovi na výzvědách se líbil jen kapitán Reichel, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 31. 8. 1996, s. 19. 33 (ham): Hokejisté potupně končí Světový pohár, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 2. 9. 1996, s. 1. 34 (Nit): Jágr necítí vinu za rozklad národního týmu, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 6.9. 1996, s. 24. 35 KNAP, K.: Gut míní ukončit slovní přestřelku s Jágrem, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 7. 9. 1996, s. 24. 36 (čtk): Jágr by v Naganu nyní odmítl hrát, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 25. 9. 1996, s. 24.

24 Jágrovy kariéry37 (27. 7. 2007) citoval jeho někdejší prohlášení: „Už od dorostu mi trenéři neudíleli žádné pokyny. Dělám všechno podle sebe a poslouchám jenom tátu!“ V negativním duchu se po rozběhnutí soutěže NHL 25. 10. 1996 v Mladé frontě DNES objevuje například krátký text Jágr po prohře nechtěl mluvit38, upozorňující na Jágrovu

nechuť

poskytnout

pozápasový

rozhovor,

standardní

proceduru

v profesionálním sportu. „Rozladěn porážkou v zápase NHL v Edmontonu (2:5) nesplnil hokejista Jaromír Jágr profesionální povinnost a odmítl poskytnout povinný rozhovor kanadské televizi. ‚Nemám na povídání náladu,‘ uvedl Jágr.“ Zejména zmínka o oné „profesionální povinnosti“ působí jako morální apel. Lze předpokládat, že vyznění celé události, byla-li by vůbec medializována (nejde o nikterak ojedinělý jev), by v případě předchozího pozitivnějšího Jágrova chování v českém prostředí působilo neutrálně, případně by komentář vycházel spíše z důvodů hokejistovy špatné nálady. Navzdory skutečnosti, že dosud splňoval požadavky kladného hrdiny, byl Jaromír Jágr po Světovém poháru v roce 1996 v médiích vykreslen jako hvězda, upřednostňující vlastní pohodlí a zájmy nad zájmy svého okolí, vlastnost v kolektivním sportu podle obecných zásad nežádoucí. Jeho sportovní jedinečnost a úspěchy ze zámoří nejsou glorifikovány, slouží pouze pro porovnání se špatnými výkony v národním týmu, kde jeho mediální obraz splňuje prvky mýtu podvodníka.

37 38

JANDA, Z.: Etapy Jágrovy kariéry, Sport Magazín, Praha, Ringier, a. s., 27. 7. 2007, s.6. (ad): Jágr po prohře nechtěl mluvit, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s.,25. 10. 1996, s. 23.

25

Nagano 1998

Jaromír Jágr od Světového poháru 1996 nereprezentoval, českým sportovním divákům však každoročně v létě během přestávky zámořské hokejové soutěže NHL předvádí své umění v exhibičních utkáních napříč republikou, v nichž se vedle něho v jím uspořádaných exhibicích představují nejlepší tuzemští hokejisté své doby. V únoru 1998 se odehrávají olympijské hry v Naganu, významný turnaj, kde český národní tým zvítězil, a jeho členové se v zemi stali oslavovanými hrdiny. Problematické aspekty chování Jaromíra Jágra v jeho působišti v Pittsburghu se v médiích objevují nadále. Ač po sportovní stránce v NHL dominuje, je prezentován po vzoru mýtu podvodníka jako ten, komu prochází neakceptovatelné chování. Jako když se 18. 11. 1997 v deníku Blesk objevuje článek Jágr prý „stávkuje“ a chce odejít39, který rozvádí text zámořského listu The Toronto Sun. „Jaromír Jágr odmítá nastoupit za svůj klub Pittsburgh Penguins, protože nesouhlasí s platovými podmínkami a s herním plánem trenéra Kevina Constantina. (…) Oficiální důvod Jágrovy nepřítomnosti na ledě - natažená třísla - je podle listu jen záminkou. (…) Hlavní příčinou Jágrovy „stávky“ jsou podle torontského deníku peníze. Jágr odmítl nabídku na sedmiletou smlouvu za 49 miliónů dolarů. (…) Trenéra Constantina prý Jágr nemůže vystát a s jeho obrannou taktikou nesouhlasí.“ Informace z článku Jágr v příštích dnech veřejně vyvrací a následná nominace na únorové olympijské hry odvádí mediální pozornost jiným směrem. Česká média k útočníkovi v této souvislosti díky jeho hráčským kvalitám vzhlíží jako k hlavní opoře národního týmu. Na samotném turnaji se ovšem Jágrovi herně opět nedaří ideálně. Příloha Mladé fronty DNES z 22. 2. 2008 k desátému výročí vítězství na hrách přináší v textu Tisíciprocentní pravda Ivana Hlinky40 i informaci o Jágrově sporu s jinými hráči v týmu a trenérem, kterého neinformoval o svých náhlých odchodech ze střídačky do kabiny kvůli pocitu, že má špatně nabroušené brusle. „Šlo o to, že brankář Hašek s obráncem Svobodou měli krotit nervózního Jágra. A to i ručně. Přestože to popírají, dusno v kabině bylo po nevydařené první třetině s Kazachstánem. ‚Pamatuji jen přestřelky v kabině. Na Jardu, hele koukej ukázat, že seš

39

(čtk): Jágr prý „stávkuje“ a chce odejít, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 18. 11. 1997, s. 13. VEČEŘA, T.: Tisíciprocentní pravda Ivana Hlinky, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 22. 2. 2008, s. IV. 40

26 nejlepší útočník. (…) Hráči byli hodně naštvaní, že se jim nedaří,‘ vzpomíná (trenér – pozn.) Lener. Na Jágra se zlobil i samotný kouč Hlinka. To když ho chtěl poslat na led, Jágr si však nechával v šatně brousit brusle. ‚Tak jsme si to museli vyjasnit,‘ vzpomínal Ivan Hlinka,“ uvádí text. Svojí jedinou brankou na turnaji však Jágr rozhoduje utkání o postup do medailové části proti USA. „Jaromír Jágr vyrazil po způsobu virtuosů. (…) Předvedl svou nejhezčí a nejdůležitější akci v národním dresu. Vítězným gólem čtvrtfinále ze sebe shodil poslední zbytky nepříjemných vzpomínek na minulost,“ zní televizní komentář v dokumentu České televize Zlatý turnaj století41, kterýžto symbolizuje jakési Jágrovo mytologické vykoupení z předchozích „hříchů“. „Pokaždý, když hraju za nároďák, nedaří se mi a nejsem svůj,“ líčí ve zmíněném dokumentu Jágr své dojmy v rozhovoru po čtvrtfinálovém utkání, a tato sebereflexe v daný okamžik, kdy se hokejista ocitá na vrcholu (medaile z olympijských her je ve sportovním světě považována za maximum dosažitelného), přibližuje hvězdu Jágra vnímání diváků a zasazuje jej do souhrnného týmového úspěchu. Přesto i text shrnující Jágrovy zábavné odpovědi po úspěšném naganském finále v Mladé frontě DNES z 23. 2. 1998 (Jágr o reprezentaci, balení a návratech42), začíná tímto konstatováním: „Jaromír Jágr mívá občas špatnou náladu. Potom je zachmuřený, každému jen odsekává a tváří se nabručeně. Častěji ovšem mívá dobrou náladu a takový je doopravdy: veselý, ochotný, pořád by jen vtipkoval. Jako olympijský vítěz byl pochopitelně v dobrém rozmaru. Svlečený do půl těla, s ručníkem kolem krku, odpovídal všem a na všechno.“ Tato mediální zkratka složité povahy celebrity shrnuje dojem, jaký Jágr v médiích budí coby člen vítězné sestavy. Negativní témata s jeho podrážděnými reakcemi střídá vtipkování. Na otázku, zda se během hymny pro šampiony držel za ruce se spoluhráčem, odvětil: „On se zrovna rozešel s holkou, tak jsme to spolu dávali dohromady.“ Jeho komentář ke skutečnosti, že předsedovi olympijského výboru, který mu předával zlatou medaili, zasalutoval, zněl takto: „A on nic. Jsem uražený a na olympiádu už nepojedu.“ Nadsázka a humor, trefující se do atmosféry všeobecné radosti, v daný okamžik dodávají Jágrovi opět mediální obraz prostého hrdiny, jehož přirozené vystupování budí sympatie.

41

Zlatý turnaj století (televizní dokumentární pořad), Robert ZÁRUBA a kolektiv, Česká republika, Česká televize, 1998. Dostupné z https://www.youtube.co;m/watch?v=r5UziQVaf70. 42 (ham): Jágr o reprezentaci, balení a návratech, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 23. 2. 1998, s. 2.

27 Zmíněné salutování je v dané době Jágrovým „poznávacím znamením“, slaví jím své branky v NHL i onu proslavenou v olympijském čtvrtfinále 43. Jde o ojedinělou a originální oslavu gólů. S přispěním Jágrova bezvýhradného tykání v rozhovorech tazatelům zároveň i z mediálního hlediska opět symbolizuje mýtus podvodníka, který ač nesplňuje potřebné morální kvality, dokáže vyčnívat nad soupeři, být jako jedinec v daném oboru úspěšný a ještě pomáhat svému týmu (zde přeneseně i národu) k triumfu. Úspěch hokejistů na olympijských hrách v roce 1998 měl totiž celonárodní dosah, média se mu věnovala (a tím i Jágrovi, jakožto nejvýraznější hvězdě díky jeho renomé ze zámoří) i na prostoru mimo sportovní stránky. Jako například komentář Kam až může dojít sportovní vlastenectví?44 z Mladé fronty DNES 24. 2. 1998. „Národní panteon se v neděli zaplnil novými bohy. Diem je Dominik Hašek. Dále jsou k vidění Jágr, Svoboda, Reichel... (…) To, že Jágr a Hašek jsou zřejmě nejlepší hokejisté na světě, zdaleka ještě neznamená, že také všichni jejich spoluobčané jsou ve svém oboru šikovní, chytří a dobří.“ I text s názvem Olympijské šílenství: kluci si hrají na Hašky a Jágry45 rovněž z Mladé fronty DNES (5. 3. 1998), potvrzuje Jágrův status hvězdy, jelikož je uváděn jako jedna z dvojice nejvýraznějších osobností, k nimž sportovní veřejnost a zejména jejich mladí následovníci vzhlíží jako k idolům. „V klubech se hlásí kluci, kteří by chtěli hrát jako jejich idoly Jágr, Hašek a ostatní,“ píše se zde. Gloriolu úspěchu podtrhuje Jágr svými výsledky v NHL po návratu z olympijských her. Článek Jágr už najisto patří k partě Gretzkého a Lemieuxe46 (20. 4. 1998, Mladá fronta DNES) vyzdvihuje jeho další osobní triumf v produktivitě, potvrzení hrdinného schématu lze nejít zde: „Vlasatý kladenský fantom jako jediný v tomto ročníku slavné soutěže překročil hranici sta bodů. (…) V putování za suverénním vítězstvím ho brzdily, ale nezastavily mnohé nesnáze. Obtížně přivykal změně herního stylu v Pittsburghu, kde se (…) upřednostňovala defenziva. Zpočátku ho opět soužily bolesti v tříslech, nemohl naplno uplatnit své dovednosti a čelil nepříjemnému tlaku nedočkavé veřejnosti funkcionářů i médií. Se znovuzískaným zdravím a povzbuzen zlatou medailí z olympiády šestadvacetiletý Jágr střílel i rozdával parádní pasy a proletěl mezi konkurenty až na vrchol.“ Skutečnosti, které byly ještě před olympijskými 43

Viz příloha č. 3. BUCHERT, V.: Kam až může dojít sportovní vlastenectví? Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 24. 2. 1998, s. 12. 45 HAMŠÍK, I.: Olympijské šílenství: kluci si hrají na Hašky a Jágry, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 5. 3. 1998, s. 22. 46 (KAP): Jágr už najisto patří k partě Gretzkého a Lemieuxe, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 20. 4. 1998, s. 1. 44

28 hrami jistě popisovány jako neduhy Jágrovy složité povahy a vykreslovány podle mýtu podvodníka, jsou nyní stylizovány jako překážky na hrdinově cestě na vrchol a je vyzdvihována útočníkova výjimečnost. „Rossovu cenu si v posledních osmnácti letech vysloužili jen tři hokejisté: Wayne Gretzky, Mario Lemieux a Jaromír Jágr. (…) Sportovní i lidský ‚svéráz‘, který nejraději nosí džíny a trička, si znovu obleče smoking,“ zmiňuje text nadcházející slavnostní vyhlašování trofejí NHL a slovem „svéráz“ shrnuje Jágrovy dříve mediálně probírané nedostatky. Ty se sice v zámořském listu nadále objevují, české noviny k nim ale už přistupují z Jágrovy perspektivy shovívavěji. „Jaromír Jágr (…) se usmířil s trenérem Kevinem Constantinem. (…) ‚Věčně pubertální Jágr‘ – tak označil českého hráče pittsburský tisk. Jágr se ovšem Constantinovi omluvil svým typickým, mírně ironickým způsobem. ‚Kázeň mi zrovna nevoní, chci se hlavně bavit. Tentokrát jsem to asi přehnal, zřejmě jsem udělal něco, co jsem neměl. Dávám špatný příklad mladým a to asi Kevinovi vadilo,‘ prohlásil český křídelní útočník. (…) Přes rychlé urovnání sporu je však očividné, že napětí mezi Jágrem a Constantinem přetrvává. ‚Dívám se na hru jinak než trenéři,‘ poznamenal ke sporu Jágr. ‚Netvrdím, že jsem nejchytřejší na světě, ale mám určitě cit pro hru a vím, co je v té které chvíli na ledě třeba udělat,‘“ popisuje Jágra opět coby podvodníka článek ze Sportu Jágr se usmířil s trenérem47 z 16. 4. 1998. Díky vítězství v produktivitě a s vědomím přispění k olympijskému triumfu pro českou reprezentaci je útočník i přes své opět problematické chování stále chápán jako hvězda, tón textu je informativní. Platí to i pro článek Jágr ztrácí chuť do hry48 (Sport, 30. 4. 1998), kde se útočníkovo netýmové chování a obcházení profesionálních povinností zaznamenává pouhým konstatováním a připomínáním Jágrových kladných vlastností (které však momentálně nedává na odiv). „Jindy sdílný a žertující hokejista se proto vyhýbá novinářům, v poslední třetině třetího zápasu několikrát otráveně praštil holí o hrazení a párkrát si vyměnil ostrá slova s protihráči. ‚Je to na něm jasně vidět,‘ poznamenal útočník Montrealu a Jágrův spoluhráč ze zlatého olympijského týmu Martin Ručinský. ‚Je nervózní, pořád se po někom ohání holí, nemůže se dostat do hry.‘ V článku Jágrův odchod katastrofou49 (5. 5. 1998) pak Sport takovéto reakce výslovně omlouvá. „Od začátku sezony se v NHL proslýchá, že Jágr má výhrady ke způsobu vedení mužstva a k volbě taktiky. Kouč mu uložil defenzivní úkoly. Český křídelní útočník je ale rozeným střelcem gólů a nová role 47

(čtk): Jágr se usmířil s trenérem, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 16. 4. 1998, s. 15. (čtk): Jágr ztrácí chuť do hry, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 30. 4. 1998, s. 24. 49 (čtk): Jágrův odchod katastrofou, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 5. 5. 1998, s. 14. 48

29 mu nesedí.“ Zámořské komentáře (Jágr se ocitl v palbě tisku50, Mladá fronta DNES, 17. 5. 1998), však Jágra nadále vykreslují jako mytologického podvodníka, jemuž jen díky sportovní kvalitě prochází u nadřízených komplikované chování. „‚Jágr je dětinský, ve vztahu k trenérovi nebezpečný a v dlouhodobé perspektivě pro klub moc drahý,‘ napsal list Pittsburgh Tribune-Review, (…) jenž hráči vyčítá, že si z trenéra Constantina otevřeně střílí,“ uvádí článek. Po letním návratu do vlasti však Jágrův mediální obraz navazuje na tuzemské vnímání únorového úspěchu na olympijských hrách. Článek Jágrův život: Spánek a hokej51 v deníku Blesk ze 6. 8. 1998 u příležitosti jednoho z jeho exhibičních utkání předkládá typický příklad vykreslení úspěšného sportovce jakožto celebrity. Neřeší sporné body hokejistovy kariéry, ale pouze běžné lidské záležitosti, kterými se hrdina přibližuje svým obdivovatelům. „‚Popsat můj den bude absolutně jednoduché,‘ říká se svým typickým úsměvem olympijský vítěz z Nagana Jaromír Jágr (26), který po sezónách strávených v zámořské hokejové NHL jezdí odpočívat domů - do Čech,“ apeluje text na vlastenecký aspekt a vzhledem k výše zmíněným skutečnostem i budí dojem, že na rozdíl „nepřátelského“ prostředí v zámoří Jágr vyráží do vlasti i za pochopením svého chování. „Statek v Hnidousích, nedaleko ocelářského města, již opustil. ‚Alespoň už nemusím hrabat seno,‘ oddychne si ve vzpomínce na roky, kdy ho jako dvojnásobného vítěze nejprestižnější hokejové trofeje - Stanley Cupu - otec přes léto zaměstnával. ‚Teď už mám vyděláno,‘ směje se na celé kolo. ‚Tak tedy ten můj den? Od půl dvanácté do půl dvanácté spím,‘ tvrdí přesvědčivě a doplňuje: ‚Fakt si jdu lehnout v půl dvanácté večer a před polednem se budím. Akorát na pořad Riskuj, při kterém machruji.‘ (…) Po ‚budíčku‘ následuje u Jágrů očista a ‚snídaňooběd‘. Po něm vyráží nejproduktivnější útočník uplynulého ročníku základní části NHL do Slaného, na svou hokejovou školu. ‚Tam dávám zabrat nejenom dětem, ale také sobě,‘ přiznává s kapičkami potu na čele a vypočítává: ‚Cvičím, chodím na led, kde bruslím, posiluji, jezdím na kole, ukazuji dětem základy s hokejkou. No a večer padnu do postele.‘ Mezi další „lidské“ vlastnosti, kterým se článek věnuje, patří Jágrovo „zmoudření“ za volantem automobilu. Byť nadále podle svých prohlášení evidentně porušuje dopravní vyhlášku, vyznění textu je veselé. („‚Jezdím bezpečně a disciplinovaně,‘ tvrdí o svém řidičském umění, ale neopomíná dodat, že ho vzrušuje rychlá jízda: ‚Jenže už je to dlouho, co jsem si pořádně zajezdil. U nás to na těch silnicích nejde. V takovém autě 50 51

(čtk): Jágr se ocitl v palbě tisku, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 17. 5. 1998, s. 16. (mba): Jágrův život: spánek a hokej, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 6. 8. 1998, s. 4.

30 člověk cítí každou nerovnost a to je potom nebezpečné.‘ Závodění po amerických silnicích a dohadování se s tamními policisty o odebrání řidičského průkazu už zůstávají jenom ve vzpomínkách. ‚Vždyť já jsem s porschem jel maximálně 160 kilometrů za hodinu. Už to hold není jako dřív. Člověk se mění a zřejmě i já stárnu a dospívám,‘ filozofuje Jágr.) Jágrova vyjádření splňují podmínky oné „dětinskosti“, na níž upozorňují zámořská média. I reportáž v deníku Sport Hráč širokého úsměvu a srdce52 (20. 8. 1998) vzniknuvší při jiném exhibičním zápase ho však vykresluje jako jednoznačně kladného hrdinu. „Na jednu stranu s povahou dítěte, na druhou stranu génius s hokejkou a bruslemi. Wolfgang Amadeus Mozart na ledě. Ovšem pod slupkou hráče se skrývá to, co lze spatřit na jeho tváři - široký úsměv a v hrudi široké srdce. Jak jinak by mohla vzniknout myšlenka na založení Jágr Teamu, tedy společnosti, jež rozdává na stadionech radost, dává poznat umění českých hokejistů, kteří si během sezony vydělávají na chléb v zahraničí, ale přispívá i dětem, které nemají rodiče, tedy zázemí, jakému se například Jaromírovi dostávalo a dostává měrou vrchovatou,“ uvádí autor. Nevyhýbá se ani složitostem Jágrova naturelu, přechází je však s tolerancí. „Pravda, v článcích a přenosech z Japonska bylo mnoho situací, kdy maséři a kustod stáli v pozoru, kdy Jaromír bude chtít přebrousit nebo vyměnit nýty v bruslích. Výjimečný člověk potřebuje výjimečnou péči, protože podává výjimečné výkony. Ale udělal i výjimečné činy pro druhé.“ Vystupování Jaromíra Jágra ve fázi kariéry krátce před a po olympijských hrách v Naganu působí v médiích nejednoznačně, oproti negativnímu vyznění jeho chování uvnitř týmu Pittsburghu však nastává zásadní obrat po úspěchu s národním týmem na významném turnaji. Na něm potvrdil útočník status sportovního hrdiny a vzhledem k tomu bylo na jeho stále se opakující nedostatky v disciplíně po vzoru podvodníka nahlíženo shovívavěji, byl výrazně celebritizován a médii byla vyzdvihována pozitivnější a přívětivější část jeho osobnosti.

52

PAUL, Z.: Hráč širokého úsměvu a srdce, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 20. 8. 1998, s. 10.

31

Výměna z Pittsburghu 2001

Jaromír Jágr se v letech 1999, 2000 i 2001 stává nejproduktivnějším hráčem NHL, čímž potvrzuje svoji historickou jedinečnost. Zároveň pokračují jeho spory se střídajícími se klubovými trenéry v Pittsburghu včetně krajana Ivana Hlinky, který přitom útočníka vedl ze střídačky i při cestě za zlatou olympijskou medailí v Naganu 1998. Jágr je v zámoří poprvé v kariéře vyměněn do jiného klubu, s národním týmem neuspěje na hrách v roce 2002 ani následně na jarním mistrovství světa. Závěr působení v Pittsburghu, kde během jedenácti sezon Jaromír Jágr zažil nejúspěšnější roky své kariéry, provázejí totožné medializované příklady jeho nejednoznačné osobnosti, jako v předchozím průběhu útočníkova zdejšího angažmá. Ač individuálními

sportovními

výkony

postupně

upevňuje

své

postavení

mezi

nejvýznačnějšími hráči ledního hokeje v historii, tón pohledu na jeho chování se i vinou absence týmových úspěchů nemění. Už před závěrečným ročníkem v klubu Penguins (2000-2001) u příležitosti zisku jeho čtvrté Zlaté hokejky, ocenění pro nejlepšího tuzemského hokejistu, vychází v Mladé frontě DNES profilový text Nejlepší hokejista: mýty a skutečnost53 (5. 8. 2000), rozebírající nejvýraznější aspekty Jágrovy osobnosti a srovnávající pohled novináře, který Jágra blíže zná, s veřejným míněním. „O vítězi ankety Zlatá hokejka se postupem času vytvořila poněkud zkreslená představa: Jaromír Jágr si užívá života, utrácí v kasinech a moc netrénuje. Většina z toho ovšem neodpovídá skutečnosti,“ tvrdí autor, odvolávající se tak na dojmy „běžných“ lidí, sledujících hokejistovo počínání. Vedle rozebírání sportovních prvků se věnuje i Jágrově povaze v oddílu JE NAFOUKANÝ A ROZHAZUJE PENÍZE?, kde vysvětluje: „Leckdo si myslí, že Jágr utrácí peníze v kasinu, je namyšlený a jednoduchý. Nejen jeho současná snoubenka Andrea Verešová ovšem zjistila: ‚Hrozně mě překvapil!‘ Jágr na rozdíl od jiných nebydlí v okázale luxusním domě, ani v Pittsburghu, ani v Kladně. Už několik let se osobně zajímá o investování, rozumí burzovním obchodům. Nemá sice vzdělání, ale je přirozeně inteligentní, vtipný a příjemný.“

53

(ham): Nejlepší hokejista: mýty a skutečnost, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 5. 8. 2000, s. 24.

32 S takovým tvrzením kontrastují následné postřehy z USA, které Mladá fronta DNES rozebírá v článku Kritici: Nakopněte Jágra!54 z 5. 12. 2000 takto: „Na hokejistu Jaromíra Jágra se sype dost drsná kritika. Ani ne za sportovní výkony, spíš za vystupování v zákulisí. ‚Jágr stále jedná jako velké batole,‘ objevilo se v listu Pittsburgh Post Gazette. ‚Každý se klaní jeho pozadí, ale je načase, aby ho do něj někdo nakopnul.‘ A výpady pokračují. Že prý vzlyká jako dítě, dělá ostudu celému klubu a jedině majitel a přítel Mario Lemieux ho může rázně ukáznit. (…) Kapitánovi týmu Penguins se vyčítá několik scén v uplynulých dnech, kdy kupříkladu znenadání přerušil trénink, načež hlasitě a česky spustil na svého oblíbeného centra Jana Hrdinu. Mužstvo i novináři jen zírali. Jindy se podrážděně obořil na reportéra, který se vyptával na jeho ofenzivní krizi. ‚Nechte mě na pokoji,‘ končil Jágrův proslov.“ Vzhledem k útočníkově sportovní kvalitě jde o výjimečně tvrdá prohlášení a nadále tak v Jágrově případě dochází k naplňování prvků tvořících mediální mýtus podvodníka. V rozporu s takovým pohledem je ovšem například reportáž v deníku Sport z 13. 10. 2000 s názvem Kovaljov volá: »Tkáničky, vole!«55, která Jágra a jeho vliv na tým vykresluje výhradně z kladné stránky. „Při vyslovení názvu klubu Pittsburgh Penguins polije českého fandu příjemný pocit. Hraje tu totiž Jaromír Jágr nejlepší hokejista planety. (…) Kluk z Hnidous u Kladna je zkrátka jednička. Nejen hokejovými kvalitami, ale také bezstarostným založením a věčným úsměvem. V posledních dvou sezonách je kapitánem klubu a to se ještě žádnému českému hráči nepoštěstilo. Jágr je modla, v Pittsburghu se vše točí kolem něho. Vymýšlí nové kombinace do přesilovek, o hokeji denně přemýšlí a svou tréninkovou pílí je příkladem všem. Na druhou stranu ví, co potřebuje. Obvykle na trénink doráží dvacet minut před začátkem jako poslední, ostatní už se půl hodiny připravují a protahují. (…) Jágrův pohádkový příběh je jako dělaný pro zámoří.“ Při pohledu na tak odlišné vnímání českým reportérem a těmi zahraničními, jejichž dojmy poté tuzemská média přebírají, se nabízí otázka objektivity. Například zde zmíněné pozdní příchody totiž sám Jágr v knize rozhovorů Hledání nebe označuje za svůj neduh. A tak zatímco autor reportáže nekriticky považuje útočníkovu opozdilost za promyšlený prvek přípravy, sám Jágr tvrdí: „Třeba ty moje věčný pozdní příchody. Nemůžu za to, mám to v sobě, ale nedělám to schválně. Asi mám na hodinkách nastavený jiný čas. Začnu třeba hrát na automatech 54

KNAP, K.: Kritici: Nakopněte Jágra, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 5. 12. 2000, s. 27. PROCHÁZKA, D.: Kovaljov volá: »Tkáničky, vole!«, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 13. 10. 2000, s. 18. 55

33 a zapomenu, kolik je zrovna hodin. Anebo se do něčeho zaberu v televizi a odkládám odjezd na zápas na poslední chvíli. A potom je jako naschvál na silnici zácpa. Stalo se mi, že jsem na hráčský mítink přišel až v jeho průběhu.“56 Jde o další naplnění mýtu podvodníka. Na Jágrovy poměry výkonnostně méně kvalitní úvodní část sezony ústí v sílící spekulace o jeho odchodu do jiného klubu a řadu dalších příkladů jeho neortodoxního chování. Například článek v deníku Blesk z 27. 4. 2001 Mario chce od Jágra víc57, který rozebírá výhrady hokejistova nadřízeného a majitele klubu, uvádí, že Jágr „z posledního tréninku mužstva odešel v jeho polovině s vysvětlením, že se musí jít přečesat.“ Během play off, tedy vyřazovací části ročníku, kdy se hraje o titul, se navíc začínají objevovat další zmínky o jeho vážných neshodách s klubovým trenérem Ivanem Hlinkou, s nímž už měl rozepře v předchozím průběhu ročníku. Jágr a Hlinka: Na válečné stezce?58, ptá se titulek v deníku Blesk z 2. 5. 2001, pod nímž se píše toto: „Hokejovým Pittsburghem hýbe další zuřivá diskuse o vztahu českého kouče Penguins Ivana Hlinky a kapitána Jaromíra Jágra. Mnozí se domnívají, že po několika měsících klidu Jágr s trenérem vykopali znovu válečnou sekeru. Podnět nejrůznějším dohadům zavdala plamenná výměna názorů české dvojice mimo šatnu Penguins před druhým zápasem série s Buffalem. ‚Zvyšovali hlas, vzrušeně gestikulovali,‘ popsala jejich rozhovor agentura AP. (…) Skončila tím, že se Hlinka nasupeně otočil a se založenýma rukama odkráčel a Jágr se za jeho zády rozpřáhl hokejkou jako samurajským mečem. Symbolizovalo to popravu?“ což Jágr podle textu zlehčoval a odpovídal novinářům „poznámkami typu: „Tak co je s vámi, chlapi? Vy naděláte, jako bychom se tam porvali!“ Záležitost byla rozebírána i po konci sezony Penguins, a to za pomoci zmínek, že trenéru Hlinkovi se nedařilo především ve složité komunikaci s Jágrem. „Sázka na Hlinku stála za to, protože šlo o evropského kouče pro tým složený většinou z evropských hráčů. Dávala také smysl jako pokus udržet v dobrém rozmaru náladového Jaromíra Jágra. To se Hlinkovi nepodařilo, ale nebyla to jeho chyba, protože na světě neexistuje trenér, který Jágra udrží v dobrém rozmaru,“ cituje Sport zámořské komentáře v textu Hlinku v Pittsburghu kritizují59 z 23. 5. 2001 a Mladá fronta DNES stejný den v článku Hlinka a Jágr, k míru daleko60 psala: „Zákulisní zvěsti o 56

LONĚK, P.: Jaromír Jágr: Hledání nebe, Praha: Fighters publications, 2007, s. 85. (mba): Mario chce od Jágra víc, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 27. 4. 2001, s. 13. 58 (mba): Jágr a Hlinka na válečné stezce? Blesk, Praha, Ringier, a. s., 2. 5. 2001, s. 13. 59 (čtk): Hlinku v Pittsburghu kritizují, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 23. 5. 2001, s. 14. 60 KNAP, K.: Hlinka a Jágr, k míru daleko, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 23. 5. 2001, s. 23. 57

34 všemožných sporech se trousily se zákonitou pravidelností. Jednou se hádají v kabině, podruhé zaujme Jágrova hokejka namířená na chodbě na Hlinku. Jindy prý hvězda s číslem 68 odmítá jít v závěru utkání na led. Přefouknutá klukovina? Povídačky, drby? Spíš ne... Neshody se táhnou přinejmenším od olympiády v Naganu, kde se Hlinka dopálil, že mu Jágr při zápase utíká ze střídačky, aby si v šatně nechal přebrousit brusle.“ V každé další zmínce o fatální nezvladatelnosti Jágrova chování pro nadřízené se skrývá prvek mytického podvodníka. Kromě záležitostí s Hlinkou, který tak byl dalším trenérem, s nímž měl Jágr rozpory, se v souvislosti s hokejistou v tomto období veřejně řešily i jeho nekvalitní výkony v rozhodující fázi sezony a také finanční potíže způsobené hazardem, který Jágr považuje za svoji zábavu. Deník Blesk 21. 5. 2001 citoval v textu Jágr přišel o milióny?61 komentář newyorského listu NY Post takto: „Jaké zboží vlastně Pittsburgh prodává? „Nikdo si nemůže být jist, co dostane. Prvotřídního útočníka, pětinásobného vítěze bodování, který v poslední sezóně - byť hrál hluboko pod své možnosti - vstřelil dvaapadesát gólů. Možná... Nebo taky náladovou hvězdu, která čas od času propadá udivující netečnosti!“ píše Brooks (novinář NY Post – pozn.). Občasné výpadky, a jedním z nich Jágr nejspíš prochází v těchto dnech, připisuje list New York Post jeho všeobecně známé vášni pro hazard. „Každý, kdo se pohybuje kolem NHL, zná Jágrovu slabost pro kasína,“ píše Brooks. Jágr létá soukromým letadlem nebo najatou helikoptérou hrát zejména do Atlantic City a podle zjištění NY Post má prý v kasínu Caesars rezervovaný stůl s kreditem půl miliónu dolarů. Značné finanční ztráty, podle některých zdrojů až ve výši 20 miliónů dolarů (cca 800 miliónů korun), Jágr utrpěl také při podnikání na burze. Podobné informace získal Blesk již před nějakou dobou, Jágr ale přímý dotaz o vlivu obchodních neúspěchů na sportovní výkon odpálkoval slovy: „To jsou dvě věci, které spolu nijak nesouvisejí.“ (…) Současně popřel, že by přišel téměř o všechny peníze, které hokejem vydělal.“ Sportovní hledisko Jágrova možného příchodu do nového klubu bylo v případě takto ostře napsaného textu upozaděno, vystupuje z něho jakožto celebrita, která narušuje představu profesionála oddávajícího se výhradně své sportovní profesi. Zvláště když se Jágrovy údajné osobní potíže dají spojovat i s výkonnostním propadem. Konkrétní proměnu z mytického hrdiny v podvodníka popisuje článek Jedna Jágrova éra asi končí62 z Mladé fronty DNES z 24. 5. 2001. „Komentátoři se bez špetky milosti 61 62

(mba, čtk): Jágr přišel o milióny? Blesk, Praha, Ringier, a. s., 21. 5. 2001, s. 14. KNAP, K.: Jedna Jágrova éra asi končí, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 24. 5. 2001, s. 24.

35 rozepisovali o jeho „idiotském chování“ a manýrech nepřijatelných pro jakéhokoliv trenéra. Nevlídný konec slavné éry. Přitom v devadesátém roce očaroval Pittsburgh. Junák s neskutečně silnýma nohama, pokroucenými kadeřemi čouhajícími zpod přilby. Hned ve druhé sezoně podstatně pomohl Penguins ke Stanley Cupu. Navěky se bude promítat jeho úžasný průnik od mantinelu přes tři protivníky ve finálové sérii proti Chicagu,“ přičemž 28. 5. 2001 přináší Blesk text nazvaný Muž na odstřel,63 ve kterém píše i toto: „Deset let byl roztomilým zlatým dítětem. Jak krásně se uměl smát, jak kouzelné góly dával! Dnes? Z Jaromíra Jágra (29) je psanec. Jako by si všichni řekli: svrhneme ten pomník, rozmlátíme na padrť! A z geniálního hokejisty je rázem hazardní hráč, co rozházel na burze dvacet miliónů dolarů. Rozmazlená hvězda, která myslí jen na sebe a svoji lásku, slovenskou modelku Andreu Verešovou, nechává při návštěvách Las Vegas sedět v noci samotnou v hotelu, zatímco dole v kasínu prohrává u rulety statisíce dolarů. Nevycválaný prostopášník, co navštěvuje podniky nevalné pověsti.“ Navíc je v článku probírán i Jágrův osobní život, což je součást úlohy celebrity: „‚Mezi Jaromírem a Verešovou to už není to co dřív. Jeho mamince se Andrea znelíbila, protože utrácí spoustu peněz za luxusní zbytečnosti. A co řekne maminka, je pro mazánka Jaromíra svaté,‘ šijí do Jágra (zámořské – pozn.) noviny.“ V reakci na výše zmíněný článek NY Post o Jágrově hráčské vášni proběhl s redaktorem listu v létě rozhovor, který přiblížil i deník Blesk 4. 7. 2001 v článku Jágr: Nejsem gambler!64, kde se hokejista mimo jiné hájí: „Co je to gamblerství? Já rád soutěžím, klidně budu s někým cvrnkat kuličky, když na to přijde. To není o kasinech, ale o hře. Musím pořád o něco hrát. Navíc nebydlím ve Philadelphii, odkud je to do Atlantic City půlhodinka. Abych jel z Pittsburghu někam hrát, musím na to mít den. A to je příliš. Jedu do Las Vegas dvakrát za rok. Jsem tedy gambler? Já myslím, že ne.“ Řeší se zde i Jágrovo opouštění týmu v Pittsburghu po trénincích, kdy ještě zbytek mužstva vylepšoval svoji fyzickou kondici – tedy další záležitost, která je v rozporu s motivem kladného hrdiny. „To vzniklo, protože jsem přestal po trénincích šlapat na kole s ostatními. Jenže já myslím, že to je k ničemu. Takže jsem vždy jel domů. Najedl se, pospal si a trénoval potom. Zatím si to můžu dovolit, protože nemám rodinu. Nikdo neví, že makám doma! A já to taky nikomu nevěším na nos. Ztratil bych svou výhodu, nebudu rozdávat návody,“ reagoval hokejista.

63 64

(spo): Muž na odstřel, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 28. 5. 2001, s. 1. (mba): Jágr: Nejsem gambler!, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 4. 7. 2001, s. 13.

36 Značně rozporuplný mediální obraz uvadající a morálně nezodpovědné celebrity s rysy podvodníka Jágrovi vylepšuje následný přestup do klubu Washington Capitals. Zdejším prostředím je přijat v pozitivním duchu, zdůrazňují se jeho hokejové přednosti a místní si od nové opory slibují úspěchy. „Jásající fanoušci s transparenty, řečnický pultík s číslem 68 a dlouhá černá limuzína čekaly na letišti ve Washingtonu hokejistu Jaromíra Jágra, novou hvězdu tamních Capitals. (…) Metropole Spojených států přivítala nového sportovního hrdinu, možná největšího ve svých dějinách,“ popisuje text Washington nadšeně vítal Jágra65 v Mladé frontě DNES z 18. 7. 2001 a Blesk stejný den líčí útočníkovo vřelé přijetí stejným tónem v článku Washington už Jágra miluje66 takto: „Znovu bezmezně milován, tak jak to má sám nejraději, je a bude hokejový virtuos Jaromír Jágr. Washington, nový domov největší české hokejové star, mu hned při první návštěvě nabídl svou náruč a oslavoval jej jako svého hrdinu.“ Jágrův smysl pro humor a netradiční vystupování, v pittsburském období považované za „dětinské vrtochy“, jsou momentálně chápány jako kladná vlastnost hokejové osobnosti. Tak to uvádí Blesk 19. 7. 2001 v článku Jágr - miliardářova milenka67: „Majitel, šéfové, fanoušci i novináři příslušící k týmu Washington Capitals při prvním shledání podlehli kouzlu pohotového humoru hokejisty Jaromíra Jágra. (…) Od chvíle, kdy se dozvěděl o svém přestupu z Pittsburghu, srší Jágr skvělou náladou a z rukávu sype vtípky. Když byl třeba při oficiální tiskovce požádán o pár slov na adresu majitele klubu Leonsise, tak se nejdřív zamyslel: ‚Asi bych ho neměl moc pomlouvat, co?‘ plácl po rukávu vedle sedícího miliardáře. (…) Když pózoval před Bílým domem, tradičním sídlem amerických prezidentů, houkl Jágr po svých průvodcích: ‚Hele, budu potřebovat někde bydlet. A tenhle bílej barák docela ujde,‘ řehnil se na celé kolo.“ K opět pozitivnímu mediálnímu obrazu celebrity v této době přispívá i fungující vztah s partnerkou Andreou Verešovou, který Jágr komentuje v článku deníku Blesk Změnil jsem se!68 z 28. 7. 2001 mimo jiné takto: „Když je člověk mladej, myslí hlavně na sebe. Teprve když začneš respektovat a odpouštět, myslet víc na toho druhýho než na sebe, teprve potom má ten vztah šanci. To ale přichází až s věkem.“ Uznání za sportovní kvality opět Jágr registruje především po návratu do národního týmu, s nímž sice v roce 2002 nezískává žádný triumf, ale svými výkony 65

KNAP, K.: Washington nadšeně vítal Jágra, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 18. 7. 2001, s.

8. 66

(mba, čtk): Washington už Jágra miluje, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 18. 7. 2001, s. 12. (mba): Jágr – miliardářova milenka, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 19. 7. 2001, s. 11. 68 ŠUSTR, Z., BREJLA, M.: Změnil jsem se!, Blesk, Praha, Ringier, a.s., 28. 7. 2001, s. 1. 67

37 potvrzuje nejvyšší úroveň. Proto o něm deník Sport 21. 2. 2002 v textu Ne primadona, ale primabalerína69 hodnotícím jeho hru na olympijských hrách v Salt Lake City píše takto: „Mluvilo se o něm jako o hráči, který sklízí v NHL jednu poctu za druhou, ale v reprezentačním dresu se víc trápí než baví. Po prvních zápasech olympijského turnaje však bylo všechno jinak. Jaromír Jágr rozehrál fantastickou partii, na níž celý svět hleděl s otevřenými ústy a užaslým výrazem. Bez ohledu na umístění českého týmu se kladenský rodák stal nejvýraznější postavou na hvězdném poli. (…) Jágr se změnil, na tom se shodují všichni, kdo jej znají. Vystupuje s maximální vstřícností, v kabině je respektován a na ledě obdivován. (…) Jágr se změnil. Oslavil třicátiny a těm nevyspalým deseti milionům ukázal kouzla, která do té doby možná vůbec neviděly. Změnil se, není žádná primadona, ale hlavní primabalerína.“ Český tým však medailové pozice neobhajuje, ač je Jágr chválen. Podobně kladné reakce obstarává i jeho příjezd na nadcházející mistrovství světa. Číslo 68 probouzí nadšení70, zní titulek textu Mladé fronty DNES z 20. 4. 2002, který rozebírá útočníkův přínos a proměnu sportovního charakteru jeho působení v reprezentaci: „Bývaly časy, kdy fanoušci netušili, co hokejový umělec Jaromír Jágr s číslem 68 v národním mužstvu předvede. Skvělá sóla? Utrápený obličej primadony? Ani výjimečný útočník nehořel láskou k reprezentaci. (…) Nyní jako třicetiletý muž nežádá privilegia.“ Rovněž šampionát ovšem i přes velmi dobré Jágrovy výkony končí neúspěchem a v NHL se mu následně v novém klubu také nedaří. I proto Mladá fronta DNES v článku Číslo 68 už nevládne NHL, klube se nová generace71 z 20. 12. 2002 píše: „V roce 1999 skutečně byl nejlepším hokejistou světa. (…) Od přestupu z uvolněného Pittsburghu do defenzivně zaměřeného týmu Washingtonu v létě 2001 však jeho věhlas chřadne. (…) Zámořští novináři často vykreslují Jágra jako náladové individuum, uplakánka, který si bez ustání na něco stěžuje a ničí trenéry.“ Skutečnost, že Jágr nevyniká, jak si od něho v celku Capitals slibovali, vede k postupnému opětovnému odhalování jeho negativních vlastností, podobně jako v Pittsburghu. Vedle podvodníka se stává i obětním beránkem neúspěchu Washingtonu. Rakovina? To je drsné. A nefér72, zamýšlí se Mladá fronta DNES v textu z 13. 6. 2003 nad komentáři ze zámoří, které Jágra 69

JANDA, Z.: Ne primadona, ale primabalerína, Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., 21. 2. 2002, s. 4. 70 KNAP, K., HAŠEK, M.: Číslo 68 probouzí nadšení, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 20. 4. 2002, s. 3. 71 KNAP, K.: Číslo 68 už nevládne NHL, klube se nová generace, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 20. 12. 2002, s. 2. 72 KNAP, K.: Rakovina? To je drsné. A nefér, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 13. 6. 2003, s. 4.

38 přirovnávají k rakovině kabiny. „Jágr bere v NHL nejvíc peněz, aniž je v lize nejlepší. Jistě, není andílek, není bezvadný prototyp týmového hráče. Ale „rakovina“? To není fér!“ Ve vlasti je nadále díky svým úspěchům považován za hvězdu a v ekonomickém profilu Mladé fronty DNES Jaromíra Jágra peníze už nelákají73 z 12. 7. 2003, se rozvíjejí i prvky velebící jej z pohledu mytického hrdiny, který vzešel z nuzných poměrů až ke slávě. Text shrnuje hokejistův dosavadní osobnostní vývoj následovně: „Už odmalička měl Jaromír Jágr k penězům netradiční vztah. Nepoznal nedostatek, nebažil po nich. (…) Teď, v jedenatřiceti, je nejlépe placeným hokejistou na světě. Vydělává přes jedenáct milionů dolarů za sezonu. Tvrdí, že ani neví, kolik nahromadil na svých kontech, kolik má v akciích. Co se týče financí, žije ve sféře, do níž běžný smrtelník nenahlédne. (…) S hokejkou dobyl svět. Jako kluk se v Hnidousích u Kladna denně trápil stovkami kliků a tisíci dřepů. Rodiče Jágrovi v sedmdesátých a osmdesátých letech kromě svého zaměstnání dřeli na statku, malý Jaromír jim pomáhal na poli i při krmení býků. (…) Už v osmnácti se coby sotva dospělý mládenec vydal do Spojených států, kde se zakrátko stal hvězdou profesionální soutěže NHL. (…) Sportovní umění mu otevřelo bránu do nejvyšší společnosti. Několikrát byl pozván na audienci do Bílého domu, rezidence amerických prezidentů. Potkal se s Reaganem, Clintonem, otcem i synem Bushovými. (…) Koupit si může cokoliv. Chodíval ověšený masivními zlatými řetězy, proháněl se drahými sportovními auty. Utrácel v kasinech při ruletě nebo kartách. Přes internet náruživě sázel na výsledky fotbalových a basketbalových utkání. Bohatství a sláva svobodného, věčně žertujícího muže přitahovaly hejna obdivovatelek. (…) Jágrovo soukromí se smrsklo na minimum. Český bulvár se dost podrobně zabývá jeho vztahem s modelkou Andreou Verešovou, letos také sledoval Jágrovu aféru s daňovým nedoplatkem v USA, přesahujícím tři miliony dolarů. Pochybení účetních se však už podařilo urovnat. Jágr má svá divoká období pravděpodobně za sebou. Přes prázdniny žije ve skromném, nikterak novém či luxusním domku na kraji Kladna. Ani Jágrovo sídlo v městečku Annapolis v zálivu nedaleko Washingtonu nevybočuje z architektury této oblasti. Leží na pozemku výrazně menším, než je u hokejových hvězd obvyklé. Přiznal příslušnost k pravoslavné církvi, chodí i do kostela. Na ulici raději zůstává bez povšimnutí.“

73

KNAP, K.: Jaromíra Jágra už peníze nelákají, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 12. 7. 2003, s. 10.

39 Status celebrity s přesahem mimo sportovní sféru v této době Jágr potvrzuje účastí v zábavném pořadu televize Nova Zlatíčka74, kde hosté otevřeně probírají detaily svého soukromého života. „Dětství plné tuhého výkonnostního režimu a spoustu bolesti při získávání nových dovedností si vrchovatě užil i hlavní host dnešního večera. Přejme mu jeho veliké příjmy,“ uvádí ho moderátor. Pozornost veřejnosti v této době poutá i Jágrův rozchod s dlouholetou přítelkyní Andreou Verešovou, jejíž vyjádření podporují zmínky o hokejistově nezdravě vysoké vázanosti na rodiče. V článku Verešová: rozchodem se svět nezboří75 z Mladé fronty DNES z 12. 9. 2003 Jágrova bývalá partnerka uvádí toto: „O Jaromíra se vždycky starala máma. Rodiče na něj mají vliv možná větší, než je pro třicetiletého muže zdravé. Je proto logické, že když do vztahu dvou lidí stále zasahuje někdo třetí, vyvstanou dříve nebo později problémy.“ Jaromíra Jágra mezi lety 2000 a 2003 tedy opět provázel nejednoznačný mediální obraz. Sportovní úspěchy a působení v národním týmu z něho činí hrdinu, neustává však poukazování na složitou povahu, což brání jeho vnímání jako jednoznačně kladné hvězdy. Ve vlasti je tak především celebritou, v zámoří nadále především podvodníkem.

74

Zlatíčka (zábavný televizní pořad), Jan PECHA, Česká republika, CET 21 spol. s. r. o., 2003. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=O8Fte4nV_Eo. 75 HRIADELOVÁ, L.: Verešová: rozchodem se svět nezboří, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 12. 9. 2003, s. 6.

40

Mistrovství světa 2005 a 2010

Po všestranně neúspěšném angažmá ve Washingtonu přestupuje Jaromír Jágr v NHL do klubu New York Rangers, jednoho z nejvýznamnějších sportovních celků světa. Hraje na domácím šampionátu na jaře 2004, kdy český výběr baví fanoušky a Jágr je jeho hlavní postavou, k medailovému úspěchu to však nevede. Během stávky hráčů v NHL, která zasáhne sezonu 2004-05, působí i v tuzemské soutěži a na konci ročníku se účastní dalšího mistrovství světa, kde díky zámořské výluce mohou opět nastoupit všichni nejlepší hokejisté své éry. Zřejmě i vinou ze sportovního hlediska výrazně neúspěšného období kariéry působí Jaromír Jágr coby třicátník při veřejném vystupování pokorněji. V minulých letech vtipkující, zřetelně si libující v mediální pozornosti, nyní prezentuje touhu nebýt výraznou postavou veřejného života. Tvrdí to alespoň v rozhovoru pro Mladou frontu DNES Jágr: Už se nehádám, hledám mír76, z 31. 1. 2004, kdy rekapituluje své dosavadní renomé. „Neměl jsem zrovna ideální reputaci. Psalo se, že jsem náladový, že mám problémy s trenéry. A takového hráče nikdo nechce,“ zmiňuje v jedné z odpovědí a na otázku, v níž zazní následující: „V zámořských médiích vás moc nechválí. Dokonce jste prý ‚rakovina pro mužstvo‘ a ‚zabiják koučů‘,“ odpovídá: „Těžko říct. Ukažte mi šéfa, kterého mají všichni podřízení rádi. Když v týmu něco nejde, kdo bude křičet nebo někomu něco vyčítat? Vždycky kapitán nebo vůdce. Pokud bych byl zticha, tak nebudu dobře dělat svou práci.“ V interview Jágr hovoří i o biblickém poselství, podole něhož se řídí: „Co Bůh činí, dobře činí. Ve Washingtonu jsem si začal vážit maličkostí. (…) Život se musí brát, jaký je. Někdy musíte protrpět bolest, aby přišla radost.“ Coby celebrita se vyjadřuje i o detailech svého osobního života, a sice o rozchodu s přítelkyní. Podobné vyznění, tedy odmítavý postoj k pozornosti, má i další z rozhovorů Mladé fronty DNES, Ať si český národ najde jiné dítě!77, z 3. 8. 2004, kde Jágr vysvětluje svoji stupňující se uzavřenost před médii: „Hokejista Jaromír Jágr se stal

76

KNAP, K.: Už se nehádám, hledám mír, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 31. 1. 2004, s. 1. KNAP, K., ŽEHANOVÁ, B.: Ať si český národ najde jiné dítě!, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 3. 8. 2004, s. 4. 77

41 zajatcem otazníků. Často odpovídá: ‚Nevím. Uvidíme.‘“ zní jedna z uvozujících vět textu. „‚Někdy už toho je tolik, je to tak nepříjemný, že už nevíte, co máte dělat. Nevíte, co je správný,‘ popisuje své dojmy z mediální pozornosti. Na otázku, že je ‚svým způsobem dítě národa,‘ odpovídá: ‚To já ale vůbec nechci. Národ by si mohl najít někoho jiného! (…) Chci mít svůj život. Chci si ho žít podle sebe. Nemůžete uspokojit všechny lidi.‘“ V době tohoto rozhovoru však byl Jágr po čerstvé zkušenosti s domácím mistrovstvím světa, vrcholnou sportovní událostí, která se v České republice těšila výjimečnému a deset let i rekordně vysokému zájmu diváků78, z níž podstatný podíl směřoval právě na útočníka s číslem 68. Ačkoliv odmítl úlohu kapitána národního týmu, je chápán jako vůdce a ústřední postava výběru, což dokládá rozsáhlý článek Mladé fronty DNES z 20. 5. 2004 Svět podle Jágra79, rozebírající hokejistovu výjimečnou osobnost. „Je to jen pár dní, kdy celá země žila hokejovým svátkem, mistrovstvím světa. V hlavní roli: pochopitelně Jaromír Jágr. Sledovali jsme ho na každém kroku. Trénuje pořádně? Chodí včas na snídani? Bydlí na pokoji sám? Nepovyšuje se nad ostatní? A hlavně, ukáže nám, že je nejlepší? Není pochyb, Jaromír Jágr obstál skvěle. Patřil k nejlepším. Hrál excelentně, dával góly, bavil fanoušky. A lidé ho měli rádi, fandili mu,“ začíná text a vykresluje Jágra jako mytického hrdinu, tedy toho, kdo přichází pomoci, když to jeho vlast potřebuje. „S jeho platem a postavením, proč by sem vůbec jezdil? Není výjimkou, že největší hvězdy mistrovství světa vynechají. Místo únavného trénování a zápasů se mohl opalovat na Havaji. Mohl se omluvit, že je zraněný, unavený. Nikdo by se nemohl divit, kdyby žádal výjimky, choval se jako nafoukaná hvězda. Ale to neudělal. Přijel a představil se jako vzorný reprezentant,“ přichází jednoznačně pozitivní hodnocení Jágrova připojení k týmu a opět po vzoru mýtu hrdiny jsou vypočítávány obtíže, jimiž hokejista prochází, aby mohl dosáhnout vrcholu: „Je poctivý a ctižádostivý, pořád se chce zlepšovat. Pořád myslí na hokej. Upíná se k detailům, přehání to, nervuje se. Nemá pořádný život, žádnou rodinu, zázemí, kamarády.“ Jelikož je Jágr celebritou, článek rozebírá i složitosti, jimiž procházejí jeho partnerské vztahy i vliv matky, která stále vede jeho domácnost. „Ve skutečnosti je uzavřený, samotářský a teď, po třicítce - věřte, nevěřte: smutný, náladový a možná nešťastný,“ pokračuje článek 78

Šampionát navštívilo 552 097 diváků, což byl rekord až do turnaje v roce 2014 v běloruském Minsku. Zdroj: zpráva na oficiálním webu Mezinárodní hokejové federace, dostupné zde: http://www.iihf.com/channels/ iihf-world-u20-championship/news-singleview-world-u20-iachannel/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=8917.

42 a hrdinovu jedinečnost podtrhuje výčtem jeho netradičních zájmů a charakterových vlastností: „Věří v UFO. Vyznává pravoslaví. Je nihilista (‚Všechno je předurčené a nemůžeme to ovlivnit‘). Hraje v kasinu. Ve třiceti letech si dodělával maturitu. Je pověrčivý.“ Pozitivní vyznění textu nenabourává ani zmínka o dvou z jeho nejznámějších neduhů – nedochvilnosti a povýšenému chování. „Nezmeškal jediný odjezd autobusu. Chodil včas na snídaně, trénoval jako všichni ostatní, nikdy se nevyhnul fanouškům, kteří chtěli jeho podpis. Bydlel sice sám na pokoji, ale nijak si to nevynucoval,“ cituje text tiskového mluvčího reprezentace. Jaromír Jágr je tedy i při neúspěchu mužstva, které nedosáhlo na medailové umístění, vnímán za své představení na šampionátu kladně a především je i proti svému přání jeho hlavní postavou. O tom svědčí i píseň hudební skupiny MIG 21 Jaromíre z roku 200480, jejíž text popisuje zklamání z neúspěšného čtvrtfinálového utkání, v jehož penaltovém rozuzlení Jágr pouze nastřelil brankovou konstrukci. „Proč jsi nedal branku, proč jsi trefil tyčku, Jaromíre,“ zní refrén. Píseň personifikuje vyřazení do Jágrova selhání, byť na rozhodující nájezdy nastoupilo více hráčů, z nichž nikdo penaltu neproměnil a jeden z nich rovněž namířil puk do tyčky. V příští sezoně díky přerušení soutěže NHL nastupuje Jaromír Jágr i za mateřské Kladno a na jaře 2005 se opět jako nejvýznamnější postava národního týmu chystá na mistrovství světa, z něhož mu zlatá medaile dosud jako jediná z významných hokejových triumfů chybí ve sbírce. Text Mladé fronty DNES Jágrovi povolili výjimku, Vokounovi uřízli betony81 z 30. 4. 2005, se věnuje útočníkově přání hrát šampionát ve starém typu helmy, která neodpovídá bezpečnostním normám. Jelikož je Jágr národní hvězdou, není na jeho počínání nahlíženo jako na manýry podvodníka (jako se v minulosti uvádělo například v souvislosti s dlouhými vlasy či salutováním po vstřeleném gólu), ale s pochopením tohoto „vrtochu“. „Jarda podepsal reverz, bude hrát na vlastní nebezpečí,“ cituje článek manažera reprezentace. S nadhledem přechází text Mladé fronty DNES Měli by už začít chladit! tvrdí Jágr82 (2. 5. 2005) i hokejistovo urážející oslovení čekajících novinářů před rozhovorem. „Když po utkání se Švýcary přišel mezi reportéry, v žertu je popoháněl: ‚Tak rychle! Stejně ty vaše slátaniny nikdo nečte,‘“ přibližuje článek v žertovném duchu a rovněž skutečnosti, dříve považované za 79

HAMŠÍK, I.: Svět podle Jágra, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 20. 5. 2004, s. 2. Jaromíre. Skladba z alba POP POP POP skupiny MIG 21, vydavatel Universal Music, 1. 1. 2005. 81 (KAP): Jágrovi povolili výjimku, Vokounovi uřízli betony, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 30. 4. 2005, s. 1. 82 (KAP): Měli by už začít chladit! tvrdí Jágr, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 2. 5. 2005, s. 3. 80

43 neduhy, jako přehnaná Jágrova náročnost na servis, je v článku Proč Jágr zvedá tlak?83 z deníku Sport (3. 5. 2005) popisována humorně. „Krušné chvilky přicházejí snad jen ve chvíli, kdy si Jaromír Jágr žádá nabroušení nožů u bruslí. Je pověstný maximálními nároky. Nelibě nese, pokud nůž není nabroušen přesně podle jeho představ. Kustod Pavel Vlašic ví své. ‚Má z Jardy trochu horečku. Když Džegr zastaví u mantinelu a žádá přebroušení, Pavlíkovi stoupne tlak na 220,‘ směje se (masér – pozn.) Bílek. ‚Dělat s Jardou brusle, to je vážně alchymie,‘“ stojí v textu přibližujícímu chod hráčské kabiny. Jágr je i díky svým posledním výkonům v národním týmu vnímán ze sportovního hlediska jako hvězda. Před šampionátem je Jágr jakožto celebrita podroben i pohledu věštců v deníku Blesk, jak uvádí článek Jágr zlomí prokletí!84 z 30. 4. 2005. Byť se text týká celého týmu, je v titulku hokejový výběr personifikován do osoby svého vůdce. „Numeroložka Jana Hana Tichá předpovídá, že největším tahounem českého týmu bude Jaromír Jágr. (…) Pokud se nezraní nebo ho neunesou, čeká ho prý velký úspěch,“ uvádí článek. Jaromíra Jágra nyní představují média veřejnosti jako pozitivní osobnost, nepřipomínají jeho někdejší neúspěchy s národním týmem. I reprezentační trenér Vladimír Růžička v rozhovoru Trojku z hokeje, to bych bral, říká Růžička85 v Mladé frontě DNES ze 4. 5. 2005 mluví na adresu útočníka následovně: „Je to hokejová osobnost, ale má svou povahu. Nechci ho předělávat.“ Otázku, jak kouč reagoval na jeden z pozdních Jágrových příchodů na týmový sraz, přechází tímto: „Nebral jsem to jako jeho provinění. My jsme čas srazu změnili a on si toho nevšiml.“ Na dotaz, že „V Americe občas psali: Jágr je zabiják koučů, kabině škodí,“ odpovídá: „On je svůj. Respektuje určité lidi, jiné ne. Já s ním nemám problém,“ čímž přispívá k pozitivnějšímu vnímání evidentně složité Jágrovy osobnosti. Jágrův mediální obraz následně díky událostem během šampionátu dostává nejtypičtější rysy mytického hrdiny. Útočníkovi při utkání s Německem jeden ze soupeřů faulem zlomí malíček na ruce, přivodí tedy zranění pro hokejistu složitě slučitelné s kvalitním výkonem. Jágr ovšem po odstoupení z tohoto utkání potíže překonává. Článek Zraněný Jágr odmítl operaci, zkusí hrát86 z Mladé fronty DNES z 5. 5. 2005 předkládá čistě hrdinné schéma vyřešení potíží: „Každý normální člověk by s

83

HORÁK, M.: Proč Jágr zvedá tlak?, Sport, Praha, Ringier, a. s., 3. 5. 2005, s. 4. VAVÍRKOVÁ, M.: Jágr zlomí prokletí, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 30. 4. 2005, s. 3. 85 HRON, L., KNAP, K.: Trojku z hokeje, to bych bral, říká Růžička, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 4. 5. 2005, s. 3. 84

44 přeraženým malíčkem musel na operaci a léčil by se asi šest týdnů. Hokejista Jaromír Jágr si včera nechal úlomky kosti srovnat a chce za pár dní pokračovat v mistrovství světa ve Vídni. ‚Nevím, jestli to půjde. Ale udělám kvůli tomu maximum,‘ řekl včera třiatřicetiletý útočník. (…) Jágr odmítl operaci, podepsal lékařům reverz a podstoupil menší mučení. ‚Vrátili jsme úlomky do původní polohy,‘ řekl (lékař – pozn.) Jan Vanáč. ‚Chcete vidět, jak to bolelo? Taky vám zlomím prst, jo?‘ šprýmoval Jágr odpoledne mezi novináři. (…) Jágr je hlavní atrakcí turnaje, pečlivě a občas drsně střeženou soupeři. Reprezentaci by hodně zasáhlo, kdyby elitního útočníka ztratila.“ Článek Pro zlato riskne zdraví!87 z Blesku stejného dne rovněž vykresluje Jágra jako hrdinu, který se obětuje pro svůj cíl a coby bulvární titul používá i expresivnější výrazy. „Německý zlosyn přerazil české hvězdě malíček vejpůl, Vídní šly zvěsti o jeho konci v turnaji. Jenže: Jágr je buldok! (…) Zranění hokejového útočníka Jaromíra Jágra (33) je vážné, on však bude pro úspěch národního týmu na mistrovství světa ve Vídni riskovat vlastní zdraví! ‚Chci hrát!‘ oznámil s přeraženým malíčkem,“ uvádí text a z německého hráče, který Jágrovi zranění způsobil běžným hokejovým zákrokem, takto činí obětního beránka: „A německý zlosyn Schauer? Čeští fanoušci by ho nejraději pověsili na šibenici!“ Téma Jágrova vzdoru se objevuje i na titulní straně daného vydání Blesku s titulkem s familiérním tónem Hraju dál: Jarda se speciální dlahou!88, který uvozuje následující text s nekriticky obdivným vyzněním, opět s jasným rozdělením hrdiny a obětního beránka: „Němci utřeli nos! Chtěli zmrzačit Jágra! (…)Taková zbabělost! Když už se Němcům v úterý večer na hokejovém mistrovství světa točila hlava z českého kolotoče, pokusili se alespoň zmrzačit našeho nejlepšího hráče - Jaromíra Jágra (33)!!! Ryšavý Stefan Schauer ťal hokejkou do jeho ruky jako sekerou a přerazil mu prst na levé ruce! Dokonce hrozilo, že Jágr na šampionátu skončí! Jenže on už dávno není z cukru, naopak! Tvrďák k pohledání! Odmítl operaci, včera zajel do Brna, kde mu lékaři napravili zlomené kosti v malíčku a prst upevnili do speciální dlahy, a za pár dnů se bude hlásit zpátky na modré! Bravo, Jaromíre! Ty nám to zlato stejně vystřelíš!“ Jágrův zlomený malíček se následně stává symbolem české bojovnosti na šampionátu, protože mnozí příznivci do publika dorazili s omotanými prsty na Jágrovu

86

KNAP, K.: Zraněný Jágr odmítl operaci, zkusí hrát, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 5. 5. 2005, s. 1. 87 (spo): Pro zlato riskne zdraví, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 5. 5. 2005, s. 14. 88 (spo): Hraju dál! Jarda se speciální dlahou, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 5. 5. 2005, s. 1.

45 podporu89, navíc se rozebírání tohoto zranění ukázalo stěžejním tématem českých médií. Opakující se schéma vzdoru hvězdného útočníka proti nepříznivým vlivům tak posílilo a upevnilo jeho mediální obraz hrdiny. Deník Sport 7. 5. 2005 přináší komentář Jágrův zlomený malíček? Víc než prezident Klaus!90, v níž předkládá i faktické údaje týkající se zpracování tématu médii. „Zřejmě žádný jiný prst nebyl v české historii pod takovým drobnohledem veřejnosti a médií jako nyní druhý článek Jágrova malíčku na levé ruce. A i vypíchnuté oko vojevůdce Jana Žižky z Trocnova či 27 useknutých hlav českých pánů najednou působí ve srovnání s frakturou obdivovaného hokejisty jako úplná prkotinka. Tedy alespoň v očích řady sportovních fanoušků,“ srovnává autor Jágra s historickými postavami. „Při pečlivém prozkoumání denního tisku totiž zjistíte, že o Jágrově zranění se v posledních dnech popsalo zdaleka nejvíc novinových stran. Politické rošády, ekonomické analýzy, ale třeba i hledání nové Superstar dostaly o poznání méně místa. Jen za první dva dny po střetu útočníkova malíčku s hokejkou Němce Schauera totiž v českých denících vyšlo 766 článků, které obsahovaly Jágrovo jméno! Drtivá většina z nich se pak týkala právě jeho prstu (697),“ vypočítává a dále předkládá výčet událostí, která četností článků v posledních dnech za informace o zlomeném Jágrově malíčku zaostává. „Jaké poselství tato statistika má?“ ptá se text a odpovídá definicí mytického hrdinství, jímž Jágr zaujal veřejnost: „Jednak z ní vyplývá, že hokej Čechy stále dokáže pobláznit a Jágr má mezi domácími sportovci nadále výlučné postavení. A jestli dnes proti Slovákům nastoupí, jeho kredit ještě stoupne. Na jeho rozhodnutí pomoci týmu i přesto, že lékaři mu doporučili klid a operaci, je kus osobního hrdinství. Ať se to někomu líbí, nebo ne. Překonat bolest a riskovat zdravotní komplikace pro úspěch ‚firmy‘, na které navíc není finančně ani jinak závislý? Ruku na srdce - to dnes jen tak někdo nedokáže. Všeobecné sympatie pro své jednání si Jágr získává i následnými prohlášeními, citovanými ve Sportu 7. 5. 2005 v rozhovoru s titulkem Půjdu do toho!91, kde autor uvozuje otázky takto: „O jeho oddanosti a zanícení nepochybujte. Jaromír Jágr kašle na bolesti zlomeného prstu. Vidí, že národní tým potřebuje oživit. A proto perný víkend zakomponoval do svého programu. Vídeňská parta je zase po kupě! A Jágr v pohodové náladě. ‚Je to dobrý, jen to chce nový ruce,‘ zasmál se včera.“ Opět jednoznačná formulace příběhu do hrdinného schématu. Mladá fronta DNES stejný den o Jágrovi 89

Viz příloha č. 4. TOMEK, L.: Jágrův zlomený malíček? Víc než prezident Klaus!, Sport, Praha, Ringier, a. s., 7. 5. 2005, s. 7. 90

46 přináší sérii pohledů na něho jakožto význačnou osobnost tuzemského veřejného života. Obsáhlý profil nazvaný Rusové ho milují, Američané žárlí92, přináší pohledy novináře, spisovatele a psychologa. „Na Východě shovívavě tolerují Jágrovy rozdílné nálady, podle tamních představ k podobným osobnostem přirozeně patří. Zato veřejnost v Kanadě a Spojených státech neodpustí českému přistěhovalci skoro nic. Jako by fanouškům i médiím vadilo, že jakýsi Evropan převyšuje všechny domorodce. Žárlí. Všímají si jeho chyb, leckdy je zveličují, vytvářejí mu image přeplaceného rozmazlence,“ připomíná jedna část negativní část jeho dřívějšího mediálního obrazu, kdežto další na konkrétním srovnání s pohádkovou bytostí popisuje způsob mytizace hrdiny. „Jeho život mi připomíná spíše scénáře některých českých pohádek, nejvíc možná tu O hloupém Honzovi. Chcete-li právě teď svůj idol bránit a poučit mne, že je to naopak inteligentní mladý muž, který má v hlavě vše srovnané, pak zadržte! Vždyť nakonec ani ten ‚hloupý Honza‘ ve skutečnosti hloupý nebyl. Právě naopak! Už od útlého dětství pro nás představuje archetyp mladíka, který sice vzešel z malých poměrů, ale velkého bohatství, štěstí a slávy dosáhl. Zvláště u takzvaných malých národů, navíc národů, které se v dané době nemají zrovna moc čím chlubit a nač být hrdé, zosobňuje podobný archetyp ‚hloupého Honzy‘ téměř ideální objekt k identifikaci, ke ztotožnění. Jeho prostřednictvím jako by každý z nás najednou nabýval na významu, byl slavnější a úspěšnější. Navíc je vše ještě umocněno silným emočním nábojem sportovního klání. Jistě, podobně hrdí bychom mohli být i na oba naše nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Heyrovského a Jaroslava Seiferta. Ale ani polarografie, dokonce ani poezie v sobě tak silný emoční náboj, navíc náboj, který lze tak snadno sdílet s ostatními, prostě nemá.“ Zmíněny jsou i Jágrovy mimosportovní kladné vlastnosti: „Patří mezi nejinteligentnější sportovce vůbec. Moc se o tom neví, ale v testech inteligence, které je možné dělat na internetu, dosahuje vysokých hodnot.“ Na probíhajícím šampionátu nezůstává jen u skutečnosti, že Jágr se zraněním nastoupil do dalších utkání, ale i nadále plní roli hvězdy týmu, která navíc coby hrdina dovedla národní mužstvo ke zlaté medaili. Tvrdí to o něm autor i trenér Vladimír Růžička v textu deníku Sport Kouč: Jarda hrál pro tým93 (16. 5. 2005), který záměrně cílí na kontrast s Jágrovým vnímáním úspěchů v hokeji jakožto kolektivním sportu dříve a v současnosti. „Ta doba, kdy Jaromír Jágr býval zlomený osobními neúspěchy, je 91

HORÁK, M.: Půjdu do toho! Sport, Praha, Ringier, a. s., 7. 5. 2005, s. 3. KNAP, K.: Rusové ho milují, Američané žárlí, Víkend DNES, Praha, MAFRA, a. s., 7. 5. 2005, s. 2. 93 (mir): Kouč: Jarda hrál pro tým, Sport, Praha, Ringier, a. s., 16. 5. 2005, s. 6. 92

47 nenávratně pryč. Může se přetrhnout, aby všem předvedl, jak svůj tým táhne k triumfu. Kupa gólů a nahrávky? Ne! Vidět úsměvy spoluhráčů, to Jágrovi činí největší radost a uspokojení. (…) ‚Jarda je světová hvězda. Ale pro mě je skvělý v tom, že nehraje na sebe, ale hraje a obětuje se pro tým,‘ cení si Vladimír Růžička přístupu hokejové superstar. Před pár lety bývalo obvyklé vidět otráveného Jágra ve chvíli, kdy mu to do brány nepadá. Ale to už je dávno. Jako by to ani nikdy nebyla pravda.“ Text ze stejného vydání Opět zlatá Vídeň!94, popisující triumf českých hokejistů, se věnuje především Jágrovu hrdinnému příběhu. „Hokejový idol Jaromír Jágr se konečně dočkal! Coby rozkvétající talent vyhrál Stanley Cup, jako muž na vrcholu sil dobyl olympijské zlato. Včera svůj mistrovský hattrick ve Vídni zkompletoval. K titulu mistrů světa pomohl těžko opakovatelným stylem vůdce ukazujícího svým ovečkám cestu přes všechny nesnáze. Celé dva týdny turnaji ve Vídni dominoval a ovládl i poslední zápas.(…) Hrál kvůli zlatu více než týden, dohromady šest zápasů, se zlomeným malíčkem.“ Obdivný tón prostupuje i následnými komentáři, které se věnují opět především Jágrově osobě, byť ke zlaté medaili vedlo úsilí i dalších hráčů a například útočník Václav Varaďa hrál na šampionátu s totožným zraněním jako Jágr95, jen nebylo medializováno. Vyzdvihovány jsou Jágrovy přednosti, díky nimž triumf coby ústřední postava pomohl získat. V tomto duchu se nese text Umělec Jágr: Nerušte mé kruhy!96 z Mladé fronty DNES (17. 5. 2005). „Fenomén Jágr byl tentokrát nabitý kladnou energií,“ poukazuje autor na srovnání s minulostí a přirovnává Jágra k umělcům a přímo „omlouvá“ jeho upřednostňování nad zbytkem mužstva. „Při vší úctě ke všem Jágrovým spoluhráčům, kteří mají na zlatém opojení obří zásluhu. Jsou to ti nejzručnější řemeslníci, jejichž schopnosti přesáhly rozměry rodné země. Ale Jágr je čímsi víc. Je to bohem požehnaný tvůrce. Věčné dítě, které s širokým úsměvem zdánlivě snadno ničí protivníka,“ připomíná náznak mýtu podvodníka, dříve s Jágrem spojeného, nyní však v hrdinném vnímání. Nedostatky Jágrovy osobnosti jsou opět chápány jako překážky na cestě k vítězství. „Když zlomený malíček ohrožoval Jágrovu účast na šampionátu, byl jsem otráven: Tak už jen pouhý hokej, žádné umění! Naštěstí šlo o plané obavy. Jágr dál kroužil kolem branek soupeřů v nenapodobitelných piruetách a jako by nevnímal ty, kteří ho chtěli odstavit. Svým stylem hry jim s Archimedem vzkazoval: Nerušte mé kruhy!“ Jednoznačně hrdinné vyznění pak má text

94 95

PUNČOCHÁŘ, J.: Opět zlatá Vídeň!, Sport, Praha, Ringier, a. s., 16. 5. 2005, s. 3. BÍLEK, P.: Obsluhoval jsem zlatou generaci, Praha: Albatros Media, 2013, s. 223.

48 ze stejného vydání Dar od boha + tvrdá práce = Jágr97, v němž autor přímo zmiňuje: „Kluci si na něj hrají na plácku před domem. Z nedávného průzkumu MF DNES vyplynulo, že pro čtvrtinu dětí je největším hrdinou. A nejen pro ně. Hokejový génius Jaromír Jágr.“ Jágr je nadále předmětem článků, v nichž vedle mediálních komentátorů vystupují i jeho blízcí, jako například významný televizní redaktor Otakar Černý, bývalý kladenský hokejový činovník v začátcích útočníkovy kariéry. Text v Blesku Žádná ho neužene!98 z 21. 5. 2005 shrnuje Černého pohled do věty: „Je náladový, tvrdohlavý, miluje publicitu, ale mám ho rád,“ která jako by vystihovala Jágrův aktuální mediální obraz, jeho vnímání veřejností. „Je veselý, kamarádský, ale trochu zvláštní povaha. (…) Musíte mu rozumět. Letos hrál proto dobře, že všichni trenéři, kteří se s ním potkali, ho respektovali. Kdo ho chce svázat, nemá šanci. Potřebuje volnost,“ osvětluje Černý a jako další díl pozitivního mediálního obrazu přidává i skutečnost, že Jágr nepije alkohol. „Jaromír a alkohol, to nejde dohromady. To má po tátovi.“ Status celebrity potvrzuje po šampionátu i Jágrova účast v televizním pořadu TV Nova Kotel, kde kladou lidé přímo otázky především politikům, o čemž referuje text Mladé fronty DNES Kdy nám uděláš novýho Jágra, aneb jak se hokejista potil v Kotli99 z 23. 5. 2005, který představuje Jágra jako „miláčka národa“. Skutečnost, že se hokejista dostavuje pozdě (jeho několikrát zmiňovaná negativní vlastnost), se přechází humorem. „Žádnou paniku, on přijde pozdě i na mezistátní večeři,“ cituje článek moderátorku. Podobné schéma jako při šampionátu ve Vídni, tedy personifikace ataku na český symbol zahraničním nepřítelem se v médiích objevuje i během olympijských her v roce 2006. Jágra při utkání s Finskem sráží útočník Jarkko Ruutu a byť Jágrovi následné zranění zapříčinila jeho nedostatečná ochrana hlavy, protože používá na vlastní nebezpečí méně účinnou přilbu (za dřívějšího mediálního obrazu by byl podvodníkem, který nerespektuje nařízení), je považován za obětního beránka. Shrnuje to komentář Sportu „Vypatlaná“ logika finského tvrďáka100 z 22. 2. 2006: „Od Jágra není dvakrát zodpovědné, že si nejzranitelnější část těla chrání takhle ledabyle. A 96

SAIVER, F.: Umělec Jágr: Nerušte mé kruhy!, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 17. 5. 2005, s. 8. 97 EISENHAMMER, M.: Dar od Boha + tvrdá práce = Jágr, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 17. 5. 2005, s. 8. 98 KŘEČEK, B.: Žádná ho neužene!, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 21. 5. 2005, s. 3. 99 ŽEHANOVÁ, B.: Kdy nám uděláš novýho Jágra, aneb jak se hokejista potil v Kotli, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 23. 5. 2005, s. 1.

49 když si na nové přilby zvykli ostatní hráči, měl by je následovat i on. Přes všechno již vyřčené však přesto stále platí: Finův zákrok byl sprostý a odsouzeníhodný.“ Coby hrdina vychází Jágr i z textu Hrůza! Jágr bezvládně ležel101 (Sport, 20. 2. 2006), který tvrdí: „Fin Ruutu zákeřně fauloval českého útočníka. (…) Českou hvězdu škaredě rozmlátil o mantinel finský drtič Jarkko Ruutu. Jágr je ale tvrdý chlapík, oklepal se z toho. Včera už proti Itálii hrál. Hrozivý moment ze sobotního utkání, v němž nakonec Češi prohráli 2:4, si fanoušci budou ještě dlouho se zděšením v hlavě přehrávat. Jágr bezvládně leží na ledě, z hlavy teče krev.“ A byť Jágr po turnaji veřejně kritizuje kouče Aloise Hadamczika – což cituje Mladá fronta DNES 3. 3. 2006 (Jágr kritizoval kouče102) takto: „Musíte mít dobrého trenéra. Když ho nemáte, nesoustředíte se tolik na hokej. Jde o všechny věci kolem. Takže jsem se rozhodl, že už toho bylo dost.“ – vyznění jeho slov není i díky současnému vnímání jeho osoby negativní, jako když se o něm v minulosti referovalo jako o „vrahovi koučů“. Jágr se díky sportovním úspěchům s národním týmem a hrdinnému způsobu, jakým jich dosáhl, stává jednoznačně kladnou celebritou, a to i v situaci, kdy v létě 2006 přichází o řidičský průkaz poté, co byl přistižen, jak parkuje v Praze na místě pro invalidy. Namísto podvodníka se stává obětním beránkem přísného nařízení v silniční vyhlášce a nachází podporu i mezi politiky. „Trest je to na první pohled nepřiměřeně tvrdý, jakkoli jde o vážný přestupek,“ otevírá téma komentátorka Mladé fronty DNES v článku Jágrův řidičák a „silniční šaría“103 z 29. 7. 2006. Blesk v textu Bublan lobbuje kvůli Jágrovi104 ze 4. 8. 2006 píše: „Příliš tvrdá se zdají některá ustanovení nového silničního zákona ministrovi vnitra Františku Bublanovi. Počítá s tím, že po roce by mělo být změněno například odebírání řidičáků za jedno překročení rychlosti po přehlédnutí značky v obci nebo za stání na místě pro invalidy, kvůli čemuž má teď trable hokejista Jaromír Jágr.“ Jágr v tomto období předvádí kvalitní výkony i v NHL a upevňuje tak svoji pozici tuzemské sportovní hvězdy. Důvody shrnuje deník Sport 24. 11. 2006 v textu Fenomén Jágr. Proč vyčnívá?105 „Hokejový útočník je mezi českými sportovními celebritami na vrcholu, předčí i Nedvěda,“ uvádí článek na začátek srovnání 100

TOMEK, L.: „Vypatlaná“ logika finského tvrďáka, Sport, Praha, Ringier, a. s., 22. 2. 2006, s. 12. JANDA, Z.: Hrůza, Jágr bezvládně ležel, Sport, Praha, Ringier, a. s., 20. 2. 2006, s. 3. 102 ŽEHANOVÁ, B.: Jágr kritizoval kouče, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 3. 3. 2006, s. 1. 103 BENDOVÁ, J.: Jágrův řidičák a „silniční šaría“, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 29. 7. 2006, s. 6. 104 (čtk): Bublan lobbuje kvůli Jágrovi, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 4. 8. 2006, s. 2. 105 JANDA, Z.: Fenomén Jágr. Proč vyčnívá?, Sport, Praha, Ringier, a. s., 24. 11. 2006. s. 10. 101

50 s fotbalovým reprezentantem, který v roce 2003 získal ocenění pro nejlepšího hráče Evropy. „Holky mají jeho plakáty nad postelí. Jejich maminky rozebírají, s kým že to zase chodí. Kluci chtějí být jako on. Politici se předhánějí, kdo se s ním vyfotí. Jaromír Jágr není jen výjimečný hokejista a od úterý nejlepší evropský střelec historie NHL. Je to fenomén. A na českém sportovním nebi ční na vrcholu. Nikdo nedokáže strhnout takový poprask,“ zmiňuje autor důvody Jágrovy celebritizace. „Nese v sobě silný příběh - jak se klučina ze statku z Hnidous probil až na výsluní, navíc do daleké Ameriky. Maminka mu v zámoří vařila knedlíky. Když jeho sláva stoupala vzhůru, novináře si připustil k tělu. O svých láskách mluvil otevřeně, nezdráhal se ani přes média řešit osobní krize. Na rozdíl od ostatních celebrit se mu nepodařilo uchránit si soukromí. Lidé s ním prožívali i emotivní chvíle. Rozchody, nové lásky. Trápení. O Jágrovi se ví téměř všechno. Občas zajde do kasina, hlásí se k pravoslavné církvi, zajímá se o UFO. Ve třiceti si dodělával maturitu. Podle dnešního kurzu si za zámořskou kariéru vydělal téměř dvě miliardy korun. (…) Ve svém oboru je Jágr naprostou špičkou. Dlouhodobě si udržuje úžasnou výkonnost, podle mnohých je nejlepším hokejistou světa. Hokej v Česku povýšil i nad rámec sportu. Je idolem. Zeptejte se malých capartů, proč hrají hokej. Chtějí být novým Jágrem... Fanoušci v něm vidí spasitele. Člověka, který když přijede na nějaký turnaj, hned Česku zajistí zlato. To ho někdy svazovalo. (…) Změnil se. Býval egoista, teď je to jiné. Myslí na tým. Obětavé představení se zlomeným malíčkem na vítězném šampionátu ve Vídni v roce 2005 to jen potvrzuje. Tím si získal další lidi,“ popisuje text ve zkratce proměnu Jágrova mediálního obrazu v uplynulých letech. Mýtus hrdiny je umocňován zmiňováním detailů z jeho osobního života, jako prohlášení hokejistova otce z rozhovoru pro Mladou Frontu DNES (15. 10. 2007, Táta Jágr: Kluk čím dál víc machruje106), kdy popisuje, jak sportovní hvězda po příjezdu domů přiloží ruku k dílu na rodinném statku. „Letos mi pomáhal s balíkama. Bral je od lisu, podával je manželce na valník, ona je rovnala. Když jsme je vykládali, hecoval jsem ho: ‚Nejsi nějakej pomalej?‘ Tak začal makat. Vyházel to a odpoledne vysílením usnul.“ Vzhledem k tomu, jak byly v minulosti médii rozebírány Jágrovy konflikty s členy týmů, v nichž působil, jsou zmínky z této doby pouze informativní. „Neshody v kabině prý sužují New York Rangers. Novináři nedávno informovali o hádce Jágra s obráncem Rozsívalem, v zákulisí se zase šušká o kapitánových rozepřích se 106

KNAP, K., ŽEHANOVÁ, B.: Táta Jágr: Kluk čím dál víc machruje, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 15. 10. 2007, s. 4.

51 Shanahanem, druhou největší star týmu,“ uvádí například věcnou formou Blesk 27. 12. 2007 (článek Jaromír Jágr: Hádky v týmu nejsou107), jemuž stačilo útočníkovo vyjádření, že jde o nepodložené pomluvy. Trend adorace Jaromíra Jágra potvrdily i události na světovém šampionátu 2010, kde sportovním výkonem i definováním tváře mužstva výrazně pomohl k dalšímu titulu mistrů světa pro českou reprezentaci. Před turnajem se z národního týmu omluvila řada respektovaných hráčů, na jejichž místo nastoupili mezinárodně nezkušené náhrady, Jágr se stává přirozeným vůdcem a spolu s brankářem Tomášem Vokounem také jedinou hvězdou výběru. Coby hrdina je útočník vykreslován už na startu šampionátu jen díky svému příjezdu. „Jaromír Jágr v osmatřiceti letech dřel na zapadlém, rezervním stadionu v Omsku. (…) Den co den vyrážel někam za město, aby si nazul brusle a sám (!) mučil tělo na ledě. (…) Jen aby se maximálně připravil na šampionát. Aby pomohl českému týmu. (…) V jeho srdci totiž stále doutná reprezentační duch. To, co leckterým schází. I kvůli ochablé národní hrdosti řady dalších je teď český hokej, bohužel, tam, kde je,“ píše Sport. (Ještě že srdcaře s číslem 68 máme108, 4. 5. 2010.) Po nevydařeném startu do turnaje poté Jágr, do té doby odmítající rozhovory, na vlastní žádost vystupuje před novináři a tvrdě se vyjadřuje především na adresu kolegů, kteří reprezentaci neposílili, a srovnává je s dřívějšími oporami. „Jací to byli borci, hráči jako třeba Dopita, Výborný, Patera, Ručinský... Kdykoliv mohli, jeli na mistrovství. Kolikrát za sebou! Nikdo je nemusel přemlouvat. A díky nim se ti ostatní dostali do povědomí českého hokeje. Kdo by si jich jinak všimnul, kdyby se nevyhrály zlaté medaile? Těm hráčům by měli ti současní líbat pr…! (…) O to víc bychom si měli vážit těch hráčů, jak jsem o nich mluvil. Jezdili každý rok, vyhrávali. A otevírali dveře ostatním!“ citoval ho Sport. (Sáhněte si do svědomí!109, 12. 5. 2010.) Tato slova se stávají hojně diskutovanými mezi sportovní veřejností i samotnými hokejisty. „Do dusné atmosféry vypálil věty, které druhý den probírala celá republika,“ zní komentář v televizním dokumentu Tým na hraně110. V rozhovoru Sportu se k Jágrovu netradičnímu činu vyjadřuje například stavitel slovenského týmu na mistrovství Peter Bondra. „Je rozhodně v pozici, že si tohle může dovolit. Po tom, co pro český hokej udělal, je on jeden z mála těch, kteří takovou věc mohou dát najevo,“ zmiňuje. (Jágr si to může 107

(jcf): Jaromír Jágr: Hádky v týmu nejsou, Blesk, Praha, Ringier, a. s., 27. 12. 2007, s. 12. JANDA, Z.: Ještě že srdcaře s číslem 68 máme, Sport, Praha, Ringier, a. s., 4. 5. 2010, s. 10. 109 JANDA, Z., SUCHAN, F.: Sáhněte si do svědomí!, Sport, Praha, Ringier, a. s., 12. 5. 2010, s. 8. 110 Tým na hraně (televizní dokumentární pořad), Karel JONÁK, Česká republika, Česká televize, 2010. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=-xr_Qe9kXUE. 108

52 dovolit111, 13. 5. 2010.) Komentáře v médiích se k Jágrovým slovům staví pozitivně. V textu Díky za Jágrovu „prdel“112 z 13. 5. 2010 píše šéfredaktor Sportu Lukáš Tomek následující: „V českém sportovním prostředí, v němž jsou mlžení, postranní pomluvy či alibistická prohlášení standardními komunikačními prostředky, jde o věc naprosto nevídanou. Nejslavnější hráč historie přímo kritizuje své mladší parťáky za to, že nechtějí hrát za národní tým. To je síla! (…) Můžete na to mít tisíc různých odpovědí, můžete legendárního útočníka třeba i nařknout ze zkratkovitého vidění problému. Přesto Jágr touhle ‚rozbuškou‘ prokázal českému hokeji další neocenitelnou službu.“ I takováto událost je tedy přičtena k hrdinským činům hvězdy Jágra. Jedinečnost Jágrova postavení se projevuje následně i skutečností, že sám hokejista na vlastní popud svolal improvizovanou tiskovou konferenci, na níž své původní prohlášení dovysvětlil a hovořil při tom přes komunikační program Skype na počítači jednoho z novinářů. Jde o událost naprosto unikátní, kterou popisuje text Kluci, jste tam? Tady Jarda Jágr113 v Mladé frontě DNES 14. 5. 2010: „Poslouchali jsme, smáli se jeho jadrným výrazům a ještě u toho posílali kolegům do Česka esemesky, ať udělají v novinách víc místa, protože mluví Jágr. A mluví dobře. Jako vždy v poslední době.“ V samotném rozhovoru zaznívá mimo jiné toto: „Chápu, že tu dřív asi došlo k neshodám, ale já ty kluky chci poprosit, aby tyhle věci dali stranou. Aby se na to vysr..i, protože je nutné náš hokej zachránit. (…) Někdy musíš dát hrdost stranou, musíš se obětovat a ponížit. Vždyť má každý člověk problémy v práci. Šéf má den blbec, seřve sekretářku. A ona neřekne, že zítra nejde do práce. Chápu, ona potřebuje peníze, tady to o penězích není, ale nějaká zodpovědnost musí být. Kvůli lidem. (…) Chápu, že je hráč uraženej, ale tím nikomu nepomůže a jediný, kdo to odnese, je český hokej.“ (Někdy musí hokejista dát hrdost stranou a obětovat se, tvrdí Jágr114, Mladá fronta DNES, 14. 5. 2010.) Jaromír Jágr v tomto případě vystupuje jako autorita, osobnost, která svým rozhledem dokáže vnímat události v širších souvislostech a jedná za účelem zlepšení prostředí pro své okolí, naplňuje tak mýtus dobré matky, neboť je tím, kdo se svým konáním stará o prospěch druhých. Že Jágr upozornil na širší společenský fenomén,

111

SUCHAN, F.: Jágr si to může dovolit, Sport, Praha, Ringier, a. s., 13. 5. 2010, s. 6. TOMEK, L.: Díky za Jágrovu „prdel“, Sport, Praha, Ringier, a. s., 13. 5. 2010, s. 2. 113 SÁRA, R.: Kluci, jste tam? Tady Jarda Jágr, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 14. 5. 2010, s. 14. 114 SÁRA, R.: Někdy musí hokejista dát hrdost stranou a obětovat se, tvrdí Jágr, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 14. 5. 2010, s. 14. 112

53 popisuje v komentáři Poslouchej, floutku nevděčný, když mluví starý Jágr115 (15. 5. 2010) šéfredaktor Mladé fronty DNES Robert Čásenský: „Zajímavější část Jágrovy emotivní řeči byla však ta, která se týkala loajality. A v tomto případě se netrefil jen do mladých hokejových milionářů. Stejně jako někteří z nich necítí žádný zvláštní závazek k zemi, kde se naučili bruslit, přihrávat a střílet na branku, není u nás příliš ve zvyku cítit loajalitu ke škole, kde mě něco naučili, či k firmě, kde mi dali práci a umožnili rozvíjet mé schopnosti. Daleko častější bývá přesvědčení, že já jsem přece génius a škola nebo firma můžou být vlastně rády, že s nimi ztrácím svůj drahocenný čas. Beztak ve frontě určitě stojí deset dalších, kteří by byli úplně šťastni, kdybych je poctil výsadou užívat plodů mých kromobyčejných schopností.“ Ze sportovního hlediska je Jágr v průběhu turnaje chápán i jako obětní beránek soupeřů a detailně jsou rozebírány nedovolené zákroky na něho, ačkoliv jde o záležitost ve sportu běžnou. „Možná ho už brzy národ v televizní anketě zvolí za jeden ze sedmi divů Česka, stejně jako Karlův most nebo korunovační klenoty. A možná by ho pak měl v nadsázce i národ uznat za chráněnou památku, jinak totiž ‚vandalové‘ Jaromíra Jágra zničí. (…) Nikdo není v hokejové reprezentaci v posledních letech častější obětí než Jaromír Jágr,“ píše Mladá fronta DNES v článku Proč soupeři faulují Jágra a nedočkají se žádné odplaty?116 (15. 5. 2010.) Jeho status hvězdy upevňuje i jedna z otázek v dotazníku pro členy národního týmu na šampionátu, kteří jsou přímo tázáni „Co se mi jako první vybaví při zmínce o Jaromíru Jágrovi?“ Na žádného jiného konkrétního hokejistu nejsou tázáni. Útočník Petr Vampola117 (Sport, 17. 5. 2010) odpovídá následující: „Že to je můj velký hokejový vzor a nejlepší český hokejista všech dob, jeden z nejlepších na světě vůbec. A teď taky to, že to je výborný člověk, který nezkazí žádnou srandu a zároveň se lidem okolo sebe taky snaží pomoct.“ I pohled na Jágra coby celebritu byl během mistrovství použit, například po utkání s Kanadou, kdy článek ve Sportu Odměna? Pusa od Inny118 z 19. 5. 2010 popisuje kromě Jágrova výkonu i jeho následné shledání s partnerkou. „Dostal největší a nejsladší odměnu, jakou mohl. Vyšel z haly, kde na něj čekala přítelkyně Inna Puhajková. A za velkého potlesku a skandování fanoušků mu dala velkou pusu!“ Jágrova přítelkyně je i respondentkou rozhovoru ve Sportu z 25. 5. 2010 (Jsem na Jardu 115

ČÁSENSKÝ, R.: Poslouchej, floutku nevděčný, když mluví starý Jágr, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 15. 5. 2010, s. 12. 116 SÁRA, R.: Proč soupeři faulují Jágra a nedočkají se žádné odplaty?, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 15. 5. 2010, s. 13. 117 (autor neuveden), Dotazník „neznámých“, Sport, Praha, Ringier, a. s., 17. 5. 2010, s. 16.

54 pyšná119) a je v tomto ohledu jediná z blízkých na turnaji úspěšných hokejistů. „Jardovi to přeju hlavně kvůli tomu, že vím, co všechno hokeji dává, celý rok dře jako kůň,“ hodnotí oddanost svého partnera hokeji, čímž posiluje mýtus hrdiny. V něm je po nečekaném zisku titulu světových šampionů Jágr ukotven coby lídr podceňovaného mužstva. Shrnující text Magické mistrovství120 ve Sportu 25. 5. 2010 Jágra cituje takto: „Tenhle titul je vzkaz všem lidem, kteří si myslí, že je něco ztracené a už nevěří, že to dobře dopadne (…) Věřím, že my hokejisti jsme jim dali důkaz, že když něco hodně chcete, může se to podařit. Hlavní je nepřestávat věřit.“ Opět zde vystupuje jako dobrá matka úspěšných. O týmu, skládajícím se z 25 hokejistů, je referováno jako o „Jágr a spol.“ Jako v komentáři šéfredaktora Sportu Dělejte to jako hokejisté121 (24. 5. 2010), který se věnuje i Jágrovu zásadnímu přínosu. „Bez Jaromíra Jágra a Tomáše Vokouna by to na medaili nestačilo. Tihle dva dali partě hráčů, z nichž je řada teprve na startu reprezentační kariéry, tvář i sebevědomí. To oni ostatním ukázali, kudy vede cesta na vrchol…“ Sport poté 26. 5. 2010 na své titulní straně vyobrazuje Jágrův obličej v barvách státní trikolory s titulkem „Naučil Čechy věřit“122 a věnuje mu osmistránkovou mimořádnou přílohu pojmenovanou Fenomén Jágr123. Úvodní text Jágr vrací lidem hrdost124 uvádí i následující: „Místo aby jeho kariéra uvadala, v osmatřiceti letech dovedl národní tým k hokejovému titulu. Stal se z něj lídr, dodává lidem víru. (…) Jaromír Jágr se i v osmatřiceti letech vydal na další reprezentační misi. Bojovat za stát, rvát se za svou zemi. I když se mnohem mladší hráči váleli na dovolené, on sám dřel v Omsku. Jen aby pomohl českému hokeji vrátit na šampionátu hrdost. Na něm se ukázal především jako úžasný lídr. Pokud jde o hokejovou rychlost, v ní už ztrácí, což je logické. Ale o to víc dřel pro mužstvo. O to víc hecoval. O to víc pomáhal ostatním, aby se jim splnil sen. Vyslal všem jasný vzkaz: Pokud věříte, jde všechno! ‚Klobouk dolů před ním. Už odmala jsem ho hltal a byl jsem zvědavý, jaký je ve skutečnosti. A je to něco neuvěřitelného. Jak přistupuje ke hře i k tréninku, jak působí v kabině. V jeho letech a po tom všem, co dokázal, by to mohl mít na párku. Ale on o to víc dře, prostě je třeba smeknout,‘ velebí ho i útočník Petr Hubáček.“

118

JANDA, Z.: Odměna? Pusa od Inny. Sport, Praha, Ringier, a. s., 19. 5. 2010, s. 4. JANDA, Z.: Jsem na Jardu pyšná, Sport, Praha, Ringier, a. s., 25. 5. 2010, s. 7. 120 JANDA, Z., SUCHAN, F.: Magické mistrovství, Sport, Praha, Ringier, a. s., 25. 5. 2010, s. I. 121 TOMEK, L.: Dělejte to jako hokejisté, Sport, Praha, Ringier, a. s., 24. 5. 2010, s. 2. 122 Viz příloha č. 6. 123 Viz příloha č. 7. 124 JANDA, Z.: Jágr vrací lidem hrdost, Sport, Praha, Ringier, a. s., 26. 5. 2010, s. I. 119

55 V osobních vzpomínkách redaktorů je v té nazvané Pod maskou vtipálka125 zmíněna i Jágrova osobnostní proměna. „Byl květen 2002, ve Švédsku se konalo mistrovství světa a za český tým na něm hrál po osmi letech i Jaromír Jágr. Tehdy byl na vrcholu sil. Superstar s nejvyšším platem v NHL, ale také člověk, který se v kariéře poprvé vyrovnával s velkým neúspěchem. (…) Právě tehdy jsem ho poznal i trochu jinak než chechtající se bezstarostnou hvězdu. (…) Byla to totální proměna vtipálka v muže, který nečekaně vážně řeší věci, které nebývají tématem v hokejových kabinách… ‚Hodí se o tom vůbec mluvit do novin?‘ zapochyboval, když se dostal až k tomu, co že je po smrti. V podobné náladě jsem ho pak zažil ještě několikrát. Ztišil hlas, sklopil oči a dával si záležet na každém slovu. Žádné fráze, žádné naučené odpovědi. A právě tahle opravdovost ve spojení s pozitivní energií a chutí dělat věci správně mě na Jágrovi fascinuje stále víc.“ V podobném duchu se nese i rozhovor s Jágrovým osobním koučem a důvěrníkem Marianem Jelínkem (Konečně se stal lídrem126), který tvrdí: „Vidím největší změnu v tom, jak působí jeho gesta na mužstvo. V raném věku si to asi tolik neuvědomoval. Třeba ta jeho upřímná radost, jakou projevoval teď na šampionátu, tu jsme dřív u něj až tolik neviděli. A právě to jsou věci, které hráči kolem něj vnímají. (…) Teď přijal zodpovědnost, přijal roli lídra, nepsaného šéfa kabiny. Teď je to jeho tým. (…) Vezměte si současné mužstvo, co hrálo na šampionátu. Vždyť polovina hráčů, co tam byla, měla Jardu s prominutím na plakátu nad postelí v dětském pokojíčku. A teď najednou s ním hráli na mistrovství. Pro ně má tedy slovo takového hráče jako Jágr ohromnou sílu. A právě od osobností musí přijít impuls, od nikoho jiného. A Jarda tu správnou message vyslal, slovy, gesty i tou radostí. (…) Zvykl si na to, že nemusí být vždycky tím prvním na mužstvu, tím prvním v lize. Že se může věnovat jiným věcem, které za něj nikdo jiný neudělá. Že nalije týmu energii, vstane v kabině a něco řekne, raduje se po gólu jako malé dítě a tak dále. Najednou dal informační pecku, po které si ostatní hráči museli říci: Tak to je borec.“ Jelínek tímto vystihl proměnu Jaromíra Jágra i coby objektu mediálního zájmu. Z Jágra, který byl z hlediska mytologie hrdinou, ale především úspěšným podvodníkem a obětním beránkem nezdarů, se zejména po triumfu na šampionátu v roce 2005 stal typický hrdina a po dalším zlatu v roce 2010 navíc přidal i rozměr dobré matky svých spoluhráčů.

125 126

TOMEK, L.: Pod maskou vtipálka, Sport, Praha, Ringier, a. s., 26. 5. 2010, s. VII. DIAS, P.: Konečně se stal lídrem, Sport, Praha, Ringier, a. s., 26. 5. 2010, s. VI.

56

Návrat do NHL 2011

Na světovém šampionátu na jaře 2011 je Jaromír Jágr i ve 39 letech, což znamená pro hokejistu značně pokročilý věk, nadále hlavní oporou národního týmu. Po třech sezonách v ruském Omsku se tak objevuje možnost jeho návratu do nejkvalitnější soutěže, NHL. Zájem klubů ze zámoří předčí i očekávání samotného útočníka. Po předchozích úspěších s národním týmem je Jaromír Jágr před mistrovstvím světa 2011 vnímán jako nezpochybnitelná hvězda a vůdce reprezentačního výběru. Předpoklady naplňuje zejména hattrickem, tedy třemi góly v jednom utkání, během duelu o postup do medailových bojů. Výjimečný sportovní výkon je umocněn tím, že ho dosáhla právě celebrita Jágr, ačkoliv například srovnatelné příspěvky jiných členů mužstva v dalších utkáních, které zajistily bronzové umístění, nebyly zdaleka tak medializovány. Bůh na čtyři? JÁGR!127 zní titulek první strany deníku Sport z 12. 5. 2011, uvozující text začíná následovně: „Nádhera, pohádka, fantazie. Jaromír Jágr se pevně uvelebil na trůnu jako jasný vládce hokejového božstva.“ Obdivný ráz má i komentář v Mladé frontě DNES tentýž den nazvaný Velikost 68, míra nejen českého hokeje128, který rovněž přičítá Jágrovi výjimečné schopnosti: „Rychlý, dramatický, tvrdý. To vše bych řekl, popisovat hokej. Zdráhal bych se říct, že je krásný. Nebýt Jaromíra Jágra. Číslo 68 je pro mě někým, kdo přesahuje obyčejný rozměr hokeje. V mých očích mu dává šmrnc, dimenzi navíc. Je vrcholně zábavným a estetickým požitkem sledovat Jágrovo počínání na ledě, kdy jako hokejový Atlas nese neohroženě na svých zádech soupeře. Hokej v jeho podání je svébytným druhem umění. Je inspirující hledět na Jágra jako na toho, kdo už nemá co komu dokazovat, a přesto to dokazuje znovu a znovu, nejspíš sám sobě. Je báječné vidět, že takřka ve čtyřiceti (!) může být člověk stále klukem, nejen úsměvem, ale hlavně schopností zapálit se pro to, co dělám, co miluji. Je vzrušující vidět genialitu, a ještě víc vzrušující je vidět, když je genialita nezištná. Je povzbuzující věřit, že i když bude úzko, je tady muž, k němuž se lze oprávněně upínat.“

127

(autor neuveden): Bůh na čtyři? JÁGR!, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 12. 5. 2011, s. 1. Viz příloha č. 8. 128 SAIVER, F.: Velikost 68, míra nejen českého hokeje, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 12. 5. 2011, s. 2.

57 Jedinečná sportovní kvalita a dlouhověkost vedou i k profilovým textům, kde jsou připomínány i stinné stránky Jágrovy kariéry, v kontextu současného mediálního obrazu však v jeho příběhu plní roli pouhých překážek na hrdinově cestě k uznání. Takto je popisuje text Mladé Fronty DNES z 13. 5. 2011 Jak hokejista Jágr z labyrintu světa dospěl do ráje srdce129, který uvádí následující: „Už před 15 lety byl Jaromír Jágr hokejovou superstar. Ale také primadonou, jež se hádá s trenéry a vymetá kasina. Zdá se, že dozrál. Svět ho uznává jako nikdy dřív,“ zmiňuje autor a několikrát staví do kontrastu Jágrovu někdejší podobu mytického podvodníka se současným hrdinou. „Z kdysi těžko zvladatelné primadony dospěl v ryze kladného hrdinu. Jeho pověst ještě nikdy nebyla tak dokonalá. (…) Lidé díky němu aspoň na chvíli zapomínají na nemoci, finanční trable a politické aféry. (…) Slouží jako vzor vlastenectví a pozvánku na šampionáty přijímá: ‚Beru to jako povolání do armády. Dokud si myslím, že můžu pomoct, přijedu.‘ Ve sportovních zprávách v Kanadě a USA pouštějí jeho akce a žasnou, co dokáže ve věku, v němž hokejisté dosluhují nebo si užívají penze. Kluby slavné zámořské soutěže NHL zjišťují, zda by se ‚JJ‘ nechtěl vrátit ze Sibiře, kde hrával v posledních sezonách. (…) ‚Trénuju víc než kdykoliv dřív,‘ tvrdí. ‚Kdybych se nezlepšoval, už bych nemohl hrát hokej.‘ (…) Logicky se stal individualistou, primadonou v dobrém i špatném slova smyslu. Hádal se s trenéry. Někteří kanadští a američtí sokové mu záviděli a pomlouvali ho. Výsledná pověst? Jágr = přeplacený a náladový fracek. Jméno mu kazily též aféry se sázením, bulvár probíral jeho vztahy. Doma mu přitěžovalo, že v reprezentaci byl dlouho ‚zárukou‘ neúspěchu. (…) Jágr své ego dokonale zkrotil až po třicítce. Pochopil, že nemusí být pořád na ledě a sázet hattricky, aby byl užitečný. (…) Jaromír Jágr – verze 2011 – je pro ‚nároďák‘ požehnáním. Všeobecně uctívaná kapacita strhává ostatní nasazením v trénincích i zápasech. Zbytečně nedělá problémy, snaží se nevyčnívat.“ Po turnaji, na němž českému týmu Jágr pomohl k bronzové medaili, se objevuje možnost jeho návratu do NHL. Ačkoliv ještě před rokem mu tamní média nevěřila a připomínala jeho někdejší problematické chování (Jágr by prý v NHL kazil morálku130, Sport 7. 5. 2010: „Jágr je hráčem, který v minulosti podle nejmenovaného bývalého týmového kolegy zdržoval klubové letadlo pozdními příchody či promeškal části tréninků, protože v šatně kontroloval pohyby akcií. Jindy prý zase český útočník 129

KNAP, K.: Jak hokejista Jágr z labyrintu světa dospěl do ráje srdce, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., s. 3. 130 (čtk): Jágr by prý v NHL kazil morálku, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 7. 5.. 2010, s. 16.

58 přesvědčil trenéra, že jestli něco tým potřebuje, tak je to bruslařský trénink, aby pak polovinu této přípravy strávil na střídačce omotáváním hokejky.“), v současnosti už i ona upřednostňují útočníkovu sportovní výjimečnost před někdejšími charakterovými nedostatky. „Vlivný reportér kanadského listu The Globe and Mail vyzdvihuje osvěžující odér přestupu, který už nikdo nečekal. (…) ‚Znamená to, že opět získáme možnost vidět v akci jednoho z nejdynamičtějších hráčů historie. Generace fanoušků, která Jágra nemohla sledovat v jeho nejlepších letech, dostane šanci pozorovat na vlastní oči budoucího člena Síně slávy NHL,‘ píše Duhatschek. (… ) Jágr mu imponuje nejen po herní, ale i mentální stránce. Je si jistý, že v kabině vykoná spoustu práce. ‚Vyzrál. Když s ním mluvíte, zjišťujete, že už mu neschází ta vážnost, kterou postrádal v začátcích, kdy vedle Maria Lemieuxe a spol. prožíval bezstarostné dny,‘“ cituje Sport v textu NHL se už těší na Jágra131 ze 27. 6. 2011. Takový pohled potvrzují fakta, uvedená v Blesku pod titulkem Jágrmánie!132 (1. 7. 2011), a sice, že smlouvu Jágrovi nabídlo 12 klubů z 30, které hrají soutěž. „V Americe vypukla hotová Jágrmánie! Mezi fanoušky, novináři a především mezi manažery klubů NHL,“ tvrdí text. Jágr podepsal kontrakt s klubem Philadelphia Flyers, rivalem svého prvního zámořského zaměstnavatele z Pittsburghu, což vzbudilo nevoli právě v táboře zdejších fanoušků. Jeho mediálnímu obrazu však takovéto útoky neuškodí, svými sportovními kvalitami totiž strhává pozornost pozitivním směrem. Jak například uvádí text Sportu Jágr: NHL je z něj paf

133

z 29. 9. 2011: „Styl, jakým si podmanil dva dosavadní

přípravné zápasy v novém dresu, byl pro leckoho až nečekaně drtivý. (…) Stačila chvíle, aby si Jágr okamžitě získal respekt. A to i od spoluhráčů, kteří rovněž podvědomě čekali, co ruský ‚odpadlík‘ s českým pasem předvede. Jenže obavy z toho, jak se devětatřicetiletý veterán vypořádá s návratem, se rozpustily jako ranní mlha.“ Profilový článek Mladé fronty DNES Chtěl jen peníze, pláže a holky. Teď má v NHL 1 600 bodů134 (8. 10. 2011), poté opět zdůrazňuje vývoj Jágrovy osobnosti. „Když za ním před 19 lety do Kladna přijel reportér z prestižního amerického časopisu Sports Illustrated, Jaromír Jágr ho zaskočil svými hláškami. (…) ‚Už nepotřebuju další prsteny (pro vítěze Stanley Cupu), chci jen peníze, pláže a holky!‘ pravil se sebevražednou upřímností. A rozesmál se. Když mu teď novináři jeho výroky připomínají, zase se 131

(mir): NHL se už těší na Jágra, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 27. 6. 2011, s. 11. POKORNÝ, T.: Jágrmánie! Blesk, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 1. 7. 2011, s. 18. 133 JANDA, Z.: Jágr: NHL je z něj paf, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 29. 9. 2011, s. 17. 134 KNAP, K.: Chtěl jen peníze, pláže a holky. Teď má v NHL 1600 bodů, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 8. 10. 2011, s. 8. 132

59 pobaveně šklebí: ‚No jo, to jsem ještě měl ego. A byl jsem pitomec.‘ Z vlasaté komety, kterou za mořem peskovali za rozmazlenost a náladovost, se Jágr proměnil v legendu, což potvrdil i čtvrtečním comebackem do NHL po třech sezonách v Rusku. (…) Podařeným návratem do NHL může české křídlo korunovat výjimečnou kariéru. Už teď se svou sbírkou trofejí a ohromujícími součty ve statistikách náleží mezi nejlepší útočníky všech dob. (…) Vyzrálejší a moudřejší Jágr už tolik nebaží po plážích, vnadných dívkách a balíku peněz. O to větší respekt ho doma a konečně i v zámoří provází.“ V podobném tónu shrnuje Jágrův úspěšný návrat i text Dřív do něj tepali. Teď se v Americe Jágrovi klaní135 (Mladá fronta DNES, 20. 10. 2011), vykreslující útočníka jako dobrou matku svých spoluhráčů i hrdinu, který se vrátil dokázat svoji skutečnou velikost. „Provází ho obdiv spoluhráčů, novinářů i fanoušků. Flyers vítězí a o české legendě vychází spousta pochvalných článků. (…) V kabině Flyers je občas slyšet spojení ‚Jágrova hokejová škola‘. Není přitom řeč o letním táboře Jágr Teamu, na který jezdí děti z různých koutů Evropy. Pan profesor si novou fakultu otevřel ve Philadelphii. Zájemců o studium je v mužstvu dost. Devětatřicetiletý útočník si hned po nástupu vyžádal od vedení klubu klíč od tréninkové haly ve Voorhees, aby si mohl kdykoliv přijet zabruslit a zastřílet. Třeba i pozdě večer, jak je jeho zvykem. A jeho mladí parťáci se občas přidají. Jágr jim radí, jak si pokrýt puk, jak se v dané situaci správně postavit, jak zvládnout techniku střely. ‚Baví mě kluky učit,‘ říká Jágr reportérům. O jeho univerzitě se psalo v řadě lokálních deníků, ale třeba i v renomovaném časopise Sports Illustrated nebo v listu New York Times. ‚Má podněty pro každého, kdo se zeptá,‘ řekl bitkař Jody Shelley, jeden z Jágrových nejpoctivějších žáků. ‚Je to fakt zajímavý chlap. Úplně jiný, než jsem si představoval. Je paráda, že ho tu máme.‘ Na serveru ESPN.com se zase objevila story, podle níž Jágr svým příkladem strhává spoluhráče k nepovinnému cvičení po zápasech. ‚Naši mladíci vidí, že si legenda přidává, a jdou taky. Netušil jsem, jak tvrdě na sobě Jaromír maká,‘ řekl Paul Holmgren, generální manažer Flyers. V zámoří dřív do Jágra tepali za jeho náladovost, přeplacenost a průšvihy se sázením nebo daněmi. Teď ho média líčí s mnohem větší úctou a pochopením. Přitom se podobně jako nyní ve Philadelphii často choval například při angažmá v New York Rangers. Poté, co se jeho pověst v Česku v poslední době stala bezmála božskou,

135

KNAP, K.: Dřív do něj tepali, teď se v Americe Jágrovi klaní, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 20. 10. 2011, s. 1.

60 napravuje se i v Severní Americe. Už proto měl jeho comeback do NHL smysl. Všechno se to jistě odvíjí od Jágrova zmoudření.“ Někdejší charakteristické rysy mytického podvodníka, jako salutování po vstřelených gólech, čímž Jágr provokoval soupeře na začátku své kariéry, nyní podtrhují jeho status hvězdy, jak je patrné zde: „Tohle nikdo nečekal, už v průběhu druhé třetiny se na webu NHL objevil titulek s odkazem na video: ‚Jágr opět salutuje. To musíte vidět!‘ Nejproduktivnější Evropan v historii sundal pravou rukavici a oprášil slavné gesto. ‚Dlouhé roky to nikdo nedělal, tak jsem si říkal, že by bylo docela hezké to udělat znovu,‘ zdůvodnil před zámořskými novináři, proč se vrátil ke starému rituálu.“ (SALUT! Jágr je v NHL opět hrozbou136, Sport, 26. 10. 2011) či zde: „Média ho v uplynulých týdnech zahrnula chválou za jeho neskutečnou poctivost v tréninku a rady, které rozdává mladším spoluhráčům. Díky jeho šikovnosti se Flyers zvedli při přesilovkách. Posbíral čtyři asistence. Pomalu si zvykal na zběsilé tempo, v němž se hrají úvodní partie NHL. (…) Předvedl oslavné gesto, jímž doprovázel zásahy ve své nejslavnější éře, kdy byl nejlepším forvardem na světě. (…) Trefy pro něj mohly být o to sladší, že jimi pokořil i torontského kouče Wilsona, který českou hvězdu nikdy neměl rád. (…) S jeho umíněností válčil při společném angažmá ve Washingtonu. (…) ‚Vážně jsem nevěřil, že Jágr ještě může hrát tak dobře. Je to úžasné,‘ napsal reportér Pierre LeBrun z webu ESPN.com. Česká legenda ovládá zvláštní kouzlo. Umí vrátit čas.“ (Zde vojín Jágr. Poslušně hlásím, že zas dávám góly137, Mladá fronta DNES, 26. 10. 2011.) Zmínka o trenérovi, který kdysi „válčil s jeho umíněností“ svědčí o rozdílném pohledu na Jágrovy neshody se svými kouči v dané době, kdy byl za původce negativního vyznění chápán Jágr, a nyní, kdy jsou potíže chápány neutrálně jako fakt. V Jágrově mediálním obrazu nyní hraje dominantní roli jeho výjimečná sportovní dlouhověkost a plnění role dobré matky spoluhráčů, o níž pojednává i dokument České televize Jaromír Jágr: stále na vrcholu138 z roku 2012. Proměnu Jágrova vystupování a vnímání veřejností v něm vystihuje televizní komentátor Robert Záruba takto: „Pro každou takovou hvězdu přichází v kariéře nástraha, kdy etapa absolutního mistrovství, fyzické dokonalosti a psychické síly přece jen trochu otupí a pozvolna klesá dolů. Jaromír Jágr 136

JANDA, Z.: SALUT! Jágr je v NHL opět hrozbou, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 26. 10. 2011, s. 8. 137 KNAP, K.: Poslušně hlásím, že zas dávám góly, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 26. 10. 2011, s. 16. 138 Jaromír Jágr, stále na vrcholu (televizní dokumentární pořad), Milan ŠÍMA, Česká republika, Česká televize, 2012. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=aDJi5ErWiZ8.

61 tohle období zvládl tak, že z toho vychází s obrovským respektem svého okolí. Z něho se stal týmový hráč. (...) Uvnitř kolektivu se chová jinak, než dřív.“ Jágr, u něhož se dříve poukazovalo na nedostatek tréninku, nyní slouží jako příklad oddanosti sportu, který dokáže výjimečně pracovat na přípravě svého těla. „Hokej je týmový sport, to on zase ví a nechce to natrušovat. Radši trénink odjede s mančaftem, ale ví, že má deficit a proto si vezme klíč a jde si ještě udělat své věci, které potřebuje. Opravdu své tělo zná ze všech nejlíp, poslouchá ho a harmonizuje s ním,“ líčí v dokumentu jeho osobní kouč Marian Jelínek. Charakteristické noční tréninky Jágr propaguje i na svém facebookovém profilu, který začal používat 5. dubna 2012. „Je za deset minut devět, připravuju se na individuální trénink,“ říká na záznamu z 9. listopadu 2012139 a ukazuje, jak si připevňuje na tělo závaží a obléká si dvacetikilogramovou vestu, poté předvádí jednotlivá cvičení, kterými zlepšuje své dovednosti. „Ostatní nic nedělají, odpočívají a já mám 45 minut extra,“ vzkazuje na závěr videa, které k 30. listopadu 2014 na Facebooku 32 067 uživatelů označilo jako prvek, který se jim líbí, a na internetovém kanálu YouTube mělo 100 139 shlédnutí, což je v prostředí tuzemského internetu velmi výrazný údaj. Video pochází z Jágrovy iniciativy a podle vlastních slov jím chtěl pomoct mladým hokejistům. Opět zde tedy vystupuje jako mytická dobrá matka. Unikátnost jeho tréninkového procesu pak zmiňuje kouč Jelínek ve zmíněném dokumentu Jaromír Jágr: stále na vrcholu. „Zažil jsem sám, že se (Jágr) v jednu v noci budil a říkal: ‚Pojď na rotoped. Cítím, že to musím udělat.‘ Noc před zápasem. Za to by mi ve škole roztrhali trenérský diplom. (…) Od té doby nejsem tak černobílý z pohledu exaktní vědy, když tady vidím tohoto člověka, sportovce, který nikdy nepoužíval potravinové doplňky a v pětadvaceti pil na střídačce kolu s ledem, žil na tatrankách, lázeňských oplatcích a na svíčkové.“ Osobnostní posun Jaromíra Jágra, který zaznamenal jeho mediální obraz, Jelínek líčí takto: „Jarda byl vždycky člověk, který měl ohromnou pokoru před tím, že nás něco přesahuje, před tím se skláněl,“ zmiňuje s tím, že hokejista je praktikující věřící. Když Jágr v roce 2010 získal státní medaili Za zásluhy a následně byl v anketě deníku Sport hlasujícími označen nejvýraznějším sportovcem desetiletí, komentoval vývoj svého veřejného prezentování v rozhovoru Popularita? Dar, který musím vrátit140 139

Dostupné z URL 140 JANDA, Z.: Popularita? Dar, který musím vrátit, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 7. 1. 2011, s. 6.

62 (Sport, 7. 1. 2011) následovně: „Všechno přichází věkem. Hodnoty hokejového života se mění. I u mě. (…) Teď už mám radost z jiných věcí. Že se vyhraje, je pohoda a spokojenost. Jsou úsměvy na tvářích u hráčů i lidí okolo, vše je v pohodě, nikdo nepindá... Proto hraju.“ Článek je uvozen následujícími větami: „Svoje největší individuální úspěchy dosáhl ještě v minulém století, přízeň fanoušků si v posledních letech získal jinak. Tím, jak se dokázal změnit v uctívaného lídra. ‚Dřív pro mě góly byly kořistí. Teď už ne,‘ vysvětluje.“ Ke skutečnosti, že je mezi lidmi oblíben, se Jágr vyjadřuje takto: „Můžu popularitu brát jako dar, který ale může zmizet. Najednou se něco stane, stačí chvíle a je všechno pryč. Dá se to brát i tak, že je to nějaká vyšší síla. Což já takhle vnímám, protože jsem silně věřící. Je to prostě síla, která vám to z nějakého důvodu dala. A vy byste to měl nějak vrátit zpátky. Já tedy cítím, že bych měl využít té své popularity k tomu, abych lidem pomohl. (…) Za to, co jsem dostal, budu muset na oplátku vykonat něco pěknýho. Přeci nejde, abych si ten dar vzal jenom tak. To by pak bylo zbytečný. Nedávalo by smysl, kdyby člověk takové věci dostával jenom pro sebe. Ne! To musí vrátit. Nejlíp tak, aby pomohl dalším lidem.“ Mediální obraz Jaromíra Jágra se tedy v době jeho návratu do NHL ustálil na mýtu hrdiny, který se vrací do bitvy a navíc coby příkladná a vzorná dobrá matka pomáhá svým spolubojovníkům. Dříve uzavřený, nyní komunikuje přímo s fanoušky i přes internetové sociální sítě. Ve spojení s jeho jménem se objevují slova jako „zmoudření“ či „legenda“.

63

Konec v národním týmu 2014

Kariéru v NHL Jaromír Jágr úspěšně prodlužuje i coby čtyřicátník, stává se jediným hráčem, který byl zároveň nejmladším i nejstarším hokejistou soutěže, během svého zámořského působení se díky odborové stávce hráčů NHL představuje na podzim 2012 v dresu mateřského Kladna a vzhledem ke svému renomé vzbuzuje obří zájem o extraligové zápasy. Vzhledem k definitivní proměně svého mediálního obrazu a tedy i vnímání své osoby veřejností je Jaromír Jágr při výluce NHL vítán v tuzemské soutěži coby sportovní hrdina a hvězda, na niž je upřena nejvýraznější pozornost, byť díky přerušení zámořské ligy doma nastupuje i řada jiných hokejových osobností. Vystihuje to obsáhlý článek Jarda, nejvlivnější Čech141 v magazínu deníku Sport ze 14. 12. 2012, který popisuje vliv, jaký má Jágrovo působení a jeho různá prohlášení nejen na sportovní diváky. „Buďme k sobě slušní. Říkejme rodičům, že je máme rádi. Pomáhejme si. Jaromír Jágr učí Česko dobrým mravům. (…) Jágr během svého podzimního extraligového působení přestal být tím, za koho jsme ho měli. Už není jen hokejovou hvězdou. Názor žádného politika, umělce či sportovce teď národem nerezonuje tolik jako postoj superkladného Jardy,“ začíná článek, přinášející pohledy lidí z různých odvětví na slavného hokejistu. „Obletovaná ikona se víc než kdy předtím otevřela lidem. Odtajnila vlastní tréninkový recept na úspěch, stejně jako své nejskrytější radosti, stesky i dumání. Čím teď je? Pro malé sportovce: vzorem a učitelem. Pro facebookáře: každodenním glosátorem, virtuální řečí přítelem. Pro mnohé další: guru pozitivního myšlení. Nejde jen o to, že už víme, jak by měl člověk podle Jágra udělat kličku na ledě. Ve druhé polovině roku 2012 jsme poznali i to, jak by se měl člověk podle čísla 68 chovat v civilním životě. Třeba když se nedaří, při rozchodu s partnerkou, při trablích ostatních. Stejné názory měl v sobě možná už dávno. Teď je ale říká nahlas. A žádného jiného Čecha momentálně neposlouchá víc pozorných uší.“ Vzhledem k prezentaci Jágrova vystupování v začátcích jeho kariéry, zmíněné v této analýze, zvýrazněme následující zmínku: „Pro drtivou část veřejnosti nemá výraznější škraloupy.“ Opět se

141

HARTMAN, P., HRON, L.: Jarda, nejvlivnější Čech. Sport Magazín, 2012, ročník 16, č. 50, s. 8-14.

64 tedy ukazuje, že někdejší zobrazování Jágra jako podvodníka nyní působí jako překážka na hrdinově cestě. Text však popisuje Jágra i z pohledu dobré matky: „Jeho vliv na druhé je ohromující. Stal se ukázkovým opinion leaderem - chlapíkem, jehož náhled na svět lehce přijmete za svůj. ‚On k hokeji skutečně přidává něco, co lidi dělá lepšími,‘ tvrdí sociolog Ivan Gabal. ‚Vzpomeňte si, jak se v Liberci hanlivě pokřikovalo na hráče černé pleti. Myslím, že Jágr dokáže vytvořit atmosféru, kdy si tohle nikdo nedovolí a lidi se pak chovají slušně. Vnáší do toho inteligenci, férovost. Dokáže poté, co mu soupeřův gólman zmaří střelu, k tomu brankáři přijet a poklepat mu uznale na helmu. Pochválit ho. To nejsou standardní české sportovní projevy.‘ Nežijeme pochopitelně v černobílém světě. Jako každý člověk není ani Jágr dokonalý světec. V telecích letech se nevyhnul potřeštěnostem, jako mladík při hokeji myslel hlavně na své statistiky. Velká část zámořských fanoušků ho proto dodnes má za primadonu (což je v současnosti víc než nespravedlivé). Čelil nařčením z gamblerství,“ zmiňují autoři i negativní stránky hokejistova charakteru. „Na lidi by asi moc nezabralo, kdyby je k vybraným mravům přesvědčoval nějaký nýmand. Jenže za Jágrem jsou velké výsledky. I ve čtyřiceti na sobě hodně maká. V kmetském věku se drží na vrcholu extraligové produktivity, převyšuje mladé protivníky. Dává Čechům, jinak skeptickým ze všech možných politických čachrů, zřetelnou naději, že poctivou prací a náležitou kvalifikací se něčeho můžete dobrat. (…) Kdysi rozjívená hvězdička s věkem zmoudřela, projevuje se to i v jejím sportovním přístupu. (…) ‚Značka Jaromír Jágr je mezi sportovci a českými celebritami nyní absolutně bez konkurence,‘ tvrdí marketingový expert Tomáš Janča. ‚Aktuálně je jednou z nejsilnějších českých značek vůbec.‘ (…)‘Jeho tajemství je úplně prosté: byl a je svůj. Se vším, co k tomu patří. Je naprosto autentický, protože se prezentuje převážně sám,‘ říká Janča. Originál. To slovo fakt k Jágrovi sedí. Už když jako kluk kydal na statku hnůj, sekal trávu, hrabal seno a do toho pálil hokejkou do stodoly a dělal dřepy. Nezapomněl na to, ani když pak coby Klapzubák z Hnidous dobyl slavnou NHL. Teď tímhle směrem vede táta Klapzuba vlastní hokejovou rodinku. To je jeho marketing. Kdo by řekl, že to v éře ostrých loktů, sebevědomých manažerů a specialistů na všechno bude zabírat? Jenže ono to funguje. A náramně! Jako by nekompromisní ruka trhu přímo volala po návratu ke kořenům. Tedy k přirozenosti, selskému rozumu a humoru,“ nese se text v duchu mýtů hrdiny a dobré matky. Toto obsáhlé hodnocení Jágrova vlivu na veřejnost vychází i z jeho oslovování vlastních fanoušků přes sociální síť Facebook. Přispíváním na svůj účet obchází masová média a sděluje příznivcům bezprostřední, mnohdy i banální věci, které by v běžné

65 mediální komunikaci ani neměly šanci zaznít. Například hokejistův komentář k fotografii, na níž je v posilovně142, ze 7. října 2014 označilo tlačítkem „To se mi líbí“ 92 797 uživatelů, což je řádově více než denní čtenost sportovního webu iSport.cz, jehož je patronem143. Svým facebookovým profilem tedy Jágr „zasahuje“ větší objem příjemců. K oné konkrétní fotografii navíc píše mimo jiné toto: „Po chvilce mě napadne otázka. Stojí ti to ještě za to? Bohužel nedokážu jednoznačně odpovědět. Opravdu nevím. Přemýšlím dál.... Jsi sám, bez rodiny, dřeš jako kůň, nikdo na tebe doma nečeká. (…) A proč to teda děláš? ..... Jenže na tuhle otázku, znám odpověď hned. Protože to miluji. Ano, znova jsem se přesvědčil, že LÁSKA je to nejkrásnější, nejsilnější a nejúžasnější, co člověk může pocítit. Láska je největší síla, láska je nejlepší pohon, láska nezná limit, s láskou dokážeš vše, co si přeješ.“ Takovéto prohlášení by ve sportovním rozhovoru jistě nezaznělo. Při zmíněné výluce NHL v roce 2012, kdy Jágr působil v extralize, vyjadřují mediální komentáře jeho oblíbenost i nadsázkou. Jako například článek Mladé fronty DNES Číslo 68: Džegr. Kandidát na prezidenta?144 z 6. 10. 2012: „Zapsal bych Jaromíra Jágra, tedy Džegra, na seznam tuzemského dědictví, označil ho za třináctý ‚český‘ div světa, dal bych ho na poštovní známku, postavil mu pomník, jakým se může honosit žokej Váňa, a počkal si ještě těch pár let na to, aby mohl kandidovat na prezidenta země. Džegr for president by jistě splnil sen řady usměvavých a ‚obtloustlých‘ pivařů, kteří s chutí holdují hokeji. (…) S Jágrem na ledě je svět jednoduchý a zábavný. Puk je centrem dění, kličky život a energie, střely něco jako štěstí. Jiskry od jeho řádně nabroušených bruslí vystřelují jak ohňostroj. Tak hraje Jarda Jágr.“ Jsou mu tedy opětovně připisovány hvězdné a hrdinné vlastnosti. Po opětovném rozběhnutí NHL a výměny do silného klubu Boston Bruins se Jágr s týmem probojovává do finále Stanley Cupu, čímž vytváří rekord soutěže, protože od jeho předchozí účasti v závěrečné fázi soutěže uplynulo 21 let, nejdelší doby v historii u jednoho profesionálního sportovce. Útočníkův komentář cituje Sport 13. 6. 2013 v článku Jágr: Divíte se, že jsem ještě naživu, co?145 mimo jiné takto: „‚Překvapuje vás, že jsem pořád naživu, co?‘ zamrkal Jágr, když se soukal do křesla

142

Dostupné z URL 143 Podle údajů Mediasearch, a. s. dostupné z URL měl v listopadu 2014 50 732 reálných uživatelů. 144 MAŇAS, D.: Džegr. Kandidát na prezidenta?, Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., 6. 10. 2012, s. 2/Zlínský kraj.

66 připraveného pro zpovídané členy obou finalistů. ‚No jo, jsem.‘ (…) Stáří, to je pro Jágra jen údaj v občance, netřeba na něj upozorňovat víc, než je nutné. (…) Tohle je totiž vzkaz, jaký vysílá spoustě svých následovníků: ‚Makejte, pak jde všechno.‘ (…) Stačí trocha laskavé sebeironie, do které schováte kompliment protivníkovi, a máte lidi na své straně. ‚Takový prostě jsem, mám rád srandu. Možná mě tady v Americe tak neznáte, ale v Česku to o mně vědí,‘ připomněl Jágr.“ O skutečnosti, že vedle hvězdného sportovce je Jágr pro média i vděčnou celebritou, svědčí článek Sportu ze 14. 2. 2013 O tom, proč je Eliáš lepší hráč, ale Jágrovi se stejně nevyrovná146, porovnávající dva historicky a individuálně nejkvalitnější české hokejové útočníky v NHL. „Patrik Eliáš je tuzemská jednička. Jako loni, předloni. Je to tradice. ‚Tak proč je všude Jágr?‘ ptají se mnozí. (…) I kdyby se přetrhnul, každý český hokejista žije ve stínu legendární ‚68‘. Nejen Eliáš. A dokud Její Veličenstvo neukončí kariéru, nic se nezmění. Jaromír Jágr je unikum, obletovaná, uctívaná instituce o jednom zaměstnanci. Popularita se totiž už dávno neměří pouze výkony. Kdyby ano, z novin a jiných médií na vás bafne Eliáš častěji než Jágr. (…) Něco jiného je, začneme-li poměřovat mimohokejové aspekty, mnohdy zásadnější. Zatímco Eliáš je šťastně ženatý, rozmazluje dcerku a naslouchá manželce Petře, Jágr se rozešel s další ‚tou skutečně poslední‘ přítelkyní, a může opět lovit. Pro dámy je Eliáš méně zajímavý než znovu volný kladenský samec. A platí to i pro chlapy, kteří Jágra vnímají jako výraznějšího bombarďáka. O to zajímavějšího, připomenou-li si jeho dřívější eskapády s kasinem či jiným sázením. Má své chyby a je i trochu záhadný – a to ho přibližuje lidem. V podstatě dokonalý Eliášův život je fajn, ale nudí.“ O dopadu Jágrových činů a slov na veřejnost předkládají důkaz i události po světovém šampionátu v květnu 2014, po němž oznámil konec své reprezentační kariéry. V rozhovoru, který vychází ve Sportu 26. 5. 2014 s názvem Je konec! Můj styl se sem už nehodí147 mimo jiné komentuje negativní reakce, které během turnaje zaznamenal a označil je jako jeden z důvodů svého konce. Volí při tom i značně expresivní výrazy. „Mě štvou lidi, kteří říkají nějaký názor, ale neví ani o hovně! (…) Každý může něco plácat, jenže když něco řekne, tak si musí uvědomit, že to ovlivní názory další spousty lidí! Když něco chci pustit do světa, musím být přesvědčený a chytrý na to, aby to

145

SUCHAN, F.: Jágr: Divíte se, že jsem ještě naživu, co?, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 13. 6. 2013, s. 9. 146 HORÁK, M.: O tom, proč je Eliáš lepší hráč, ale Jágrovi se stejně nevyrovná, Sport, Praha, RingierAxel Springer, a. s., 14. 2. 2013, s. 20.

67 dávalo smysl. (…) Rozumní a chytří lidé, ne ti odborníci, kteří umí leda hovno a v životě nic nevyhráli, tak ti chytří si váží toho, jak jsme to odmakali.“ Takováto slova následně ve Sportu odsoudil Dominik Hašek, individuálně rovněž výjimečně oceňovaný hokejový brankář. V rozhovoru z 28. 5. 2014 Tohle si Jarda nesmí dovolit148 tvrdí v souvislosti s Jágrovou úlohou celebrity, národní hvězdy i dobré matky toto: „Co řekl, je neomluvitelné. (…) On je prostě ikona! Nejen hokejová, ale národní. (…) Za pětadvacet let tady nebyla větší osobnost, kromě českých prezidentů. A pokud někdo takový tohle řekne, tak mě to mrzí, možná urazí, zkrátka to nechápu. (…) Je to projev neúcty. Ke všem, kdo si Jardu dovolili kritizovat, jak se postavil k lidem, kteří to provedli. Postavil se do pozice, že on znamená něco víc než jeho kritici, když jim tohle vzkázal. Já jsem někdo a vy nemáte právo mě kritizovat. (…) Naslouchají mu děti, rodiče, prarodiče, jeho postoje a názory neovlivňují jen hokejové hnutí, nýbrž celou naši zemi. Když to přeženu, on určuje, jakým směrem se budeme ubírat. Buď tedy budeme hledat chybu v jiných, nebo vezmeme zodpovědnost sami do svých rukou. Tím, co Jarda udělal, všem řekl: ‚Máte-li problém, hledejte ho v někom jiném a hoďte ho na něj.‘“ Způsob, jakým je Jaromír Jágr v závěrečné fázi své hokejové kariéry vnímán, však vystihuje titulní strana Sportu z 26. 5. 2014, kdy vešlo ve známost jeho rozhodnutí nadále nereprezentovat. Přes dlouholeté neúspěchy a medializovaný negativní vliv na národní tým, je Jágr vykreslen jako hrdina. Titulek na zmíněné stránce zní DÍKY!149 a text končí takto: „Fanoušci si budou č. 68 pamatovat jako pozitivního lídra, kterému vždy záleželo na tom, aby na ledě nechal to nejlepší. Jaromíre, děkujeme!“

3.2 Srovnání výsledků analýzy Mediální obraz Jaromíra Jágra, tedy vyznění jeho projevů a popisu jeho osobnosti, se v průběhu dvaceti analyzovaných let značně proměnil. Do veřejného prostoru na začátku své sportovní kariéry a tedy i svého vystupování v masových médiích vstoupil hokejový útočník jako hrdina a díky sportovním kvalitám a také výjimečným prvkům své osobnosti se stal celebritou. Konflikty s trenéry v národním mužstvu a absence 147

JANDA, Z.: Je konec! Můj styl se sem už nehodí, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 26. 5. 2014, s. 2. 148 BÁRTA, P.: Tohle si Jarda nesmí dovolit, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 28. 5. 2014, s. 10. 149 (autor neuveden), DÍKY!, Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 26. 5. 2014, s. 1. Viz příloha č. 10.

68 reprezentačních titulů i týmové neúspěchy v zámořském působení v NHL ve spojení s individuálními oceněními a sebevědomými projevy, vytvořily následně Jágrovi mediální obraz mytického podvodníka, který díky sportovním úspěchům s národním týmem později vystřídala opět podoba hrdiny. V závěru kariéry je tento mýtus ve spojení s jeho osobou výrazně akcentován, zároveň je Jágrovo počínání ve směru ke sportovním kolegům i české společnosti vnímáno po vzoru mýtu dobré matky.

69

Závěr Jaromír Jágr si svoji popularitu vydobyl vedle nezpochybnitelných sportovních výsledků i skutečností, že splňoval požadavky hrdiny. Kromě faktu, že hokej, Jágrova profese, je v Česku divácky jedním z nejatraktivnějších sportů, se prosadil do povědomí v době, která takové prototypy hrdinů vyžadovala. „Rituál a obřad sportu s sebou nesou symboličnost, která daleko přesáhne jeho důležitost jakožto organizovaného hraní,“ uvádějí Boyle a Haynes (2009: 144), což v Jágrově případě obnáší i dějinné období, v němž se etabloval jako sportovní hvězda. Po roce 1989, kdy se tehdejší Československo vymanilo z východního bloku a otevřely se hranice, sbíral úspěchy v USA a posloužil tak jako příklad, který lze prezentovat jako hodný následování. Toho využívala masová média. „Vztah mezi sportem a médii je často popisován jako nejšťastnější manželství, kdy se obě instituce staly jedna na druhé závislými v čím dál větší a nákladnější ukázce a poplatky za práva ze strany sportu k vyplňování obsahu a získávání publika pro média,“ vystihuje v této souvislosti Rowe. (2004: 32.) Smějící se a vtipkující Jágr navíc představoval symbol mladého sportovce deroucího se na vrchol, okupovaný „starými“ osobnostmi (zde navíc spojenými s minulým režimem), což je pro publikum přitažlivá kombinace, jak popisují Boyle a Haynes: „Energičnost mládí, naivita „ryzího talentu“, zábava, temperament, porovnávání se sportovními hrdiny minulosti a očekávání budoucí velikosti jsou běžné prvky v jazyku popisování narození nové hvězdy.“ (Boyle, Haynes, 2009: 88.) Ziskem ocenění v NHL, která vyjma odborníků dosud sportovní příznivci neměli zažité jako významné úspěchy, Jágr sám utvářel novou skutečnost. Dosud neznámým trofejím takto v Česku dodával nový význam jakožto prostředku poznání kvality sportovce. Posiloval vlastní gloriolu, zatímco slovy sociologů Bergera a Luckmanna dané ceny legitimizoval coby měřítko úspěchu. „Jako proces toto můžeme nejlépe popsat jako „druhoplánovou“ objektivizaci významů.“ (Berger, Luckmann, 2001: 92.) Takto Jágr sám utvářel vnímání své osoby coby úspěšného sportovce, v tuzemském kontextu se tak v budoucnu on (i jeho následovníci) postupně měřil už v podstatě jen sám se svými předchozími kvalitami, sportovními i osobnostními. Z příkladů v analýze je evidentní, že Jágrův mediální obraz se v průběhu let vyvíjí, navíc jsou určité části jeho charakteru vnímány odlišně podle toho, v jakém

70 období jsou popisovány. Jistě to souvisí i se sportovním prostředím, neboť v něm se podle Luleho (2001: 83) ukázkově vyskytují binární protiklady. Proto se Jágrův mediální obraz vyvinul z hrdiny v mytického podvodníka a posléze opět v hrdinu. V průběhu let se také pohled na tohoto hokejistu značně liší podle případů, kdy o jeho počínání referují zahraniční média, jejichž texty poté ta tuzemská přebírají a dále komentují, případně výhradně ta česká. Nastává otázka objektivity, zda je tedy dodrženo „cílevědomé vyvažování nejrůznějších předpojatostí,“ (Jirák a Köpplová, 2009: 314) a „osvojení si odstupu a neutrality vzhledem ke zpracovávanému předmětu“ (McQuail, 1999: 172). Lze předpokládat, že tuzemská média, pro něž Jágr představoval a dosud představuje osobu, s níž se snadno sžívají jejich čtenáři – jelikož „fanouškovství značí identitu“ (Van den Bulck, Claessens, 2014: 193) – jsou obecně shovívavější k osobnostním nedostatkům své „blízké celebrity“ (Van den Bulck, Claessens, 2014: 222), k níž mají kulturně blízko, a že cílně utužují mýtus svého hrdiny, vytvořený Jágrovými projevy v počátku jeho kariéry. O této problematice píše Lule (2001: 147) a v přeneseném významu lze použít i jeho následující tvrzení: „Autoři jiných ér často přehlíželi negativní novinky o svých hvězdách.“ (Lule, 2001: 85). Érou je zde však třeba chápat národní identitu a sounáležitost médií s popisovanou osobou, tedy Jaromíra Jágra. I tuzemská média jsou k Jágrovu vystupování v určité fázi kritická, v období, kdy pomáhá k úspěchům národnímu týmu, mu však „odpouštějí“ jisté nedostatky, které byly v předchozích případech, kdy například Jágrem vedená hokejová reprezentace sportovně neuspěla, medializovány a akcentovány. „Sportovní krize týmů nebo jedinců reprezentujících národ jsou totiž často provázány s širšími politickými i kulturními změnami.“ (Boyle, Haynes, 2009: 144.) Až v závěru své kariéry je Jágr chápán jako jednoznačně kladná osobnost i přes neúspěchy, za což vděčí zejména síle své osobnosti, která byla během let značně celebritizována. David Rowe, věnující se kulturní úloze sportu, dělí zprávy v médiích na hlavní, běžné a podřadné. (Rowe, 2007) Jágr (toto lze tvrdit i bez faktů z empirického výzkumu) při důležitých událostech se svojí osobou spojených, vystupuje téměř výhradně v těch hlavních. Co činí, působí důležitě, dostává se často na titulní stránky a i v porovnání s kolegy z profese mu je věnována zvýšená mediální pozornost. Proč, osvětluje Lule: „Moderní masmédia, publikovaná denně, 24 hodin a online, mají jasnou potřebu dobře známých figur schopných zaujmout a držet publikum.“ (Lule, 2001: 84.) Jak popisuje McNair na příkladu pokrytí tragédie britské princezny Diany (McNair,

71 2004: 54), v Jágrově případě sportovní kvality a profesní dlouhověkost ve spojení s osobní originalitou podpořily koloběh, kdy se o něm média stále výrazně zmiňují a odvolávají se při tom na to, že jejich publikum právě o tyto zprávy nejvíce stojí. Jaromír Jágr navíc v posledních letech obchází tradiční výrobní postupy masmédií a svou osobu dostává ke svým příznivcům přímo přes sociální síť Facebook. „Internet nabízí bezprecedentní množství nových cest, jak získat slávu,“ píše Rojek (2012: 33), Jágr však slávu nezískává, spíše oslovuje dalším kanálem ty, kdo mu už byli nakloněni. Jelikož „nástup internetu účinně ničí tradiční mechanismy, jimiž elity řídily šíření informací“ (McNair, 2004: 142), Jágr nyní sděluje svému publiku to, co sám chce, nikoliv to, na co se ho ptají novináři. Tím posiluje svůj pozitivní mediální obraz mytického hrdiny a dobré matky, jaký měl v tradičních médiích i před spuštěním svého profilu na Facebooku. V této souvislosti jistě zaujme i skutečnost, že ač fungující pouze na Jágrově bezprostřednosti bez použití PR postupů, získala jeho facebooková stránka v listopadu 2014 ocenění v internetové anketě Zlatá lupa v kategorii Marketingová inspirace150. I v Jágrově komunikaci „přímo“ s jeho příznivci přes internetovou sociální síť ale dochází k vytváření mediálního obrazu. Stále přetrvávají schémata, utvořená tradičními masovými médii z předchozích let. Kromě jeho blízkých například nemají „běžní“ lidé šanci zjistit, zda Jágr opravdu nepije alkohol, zda opravdu trénuje po nocích nebo zda vášeň pro hazard udržuje v mezích, které neovlivňují negativně jeho život. Výstupy, které se dostávají k publiku, jsou dál tím, co Rowe nazývá „romantizovanou částí sportu.“ (Rowe, 2004: 92.) V úvodu této práce byla citována Jágrova myšlenka, že se cítí být pro lidi v Česku „jejich Jardou.“ Tím podle svého mediálního obrazu skutečně je. Lule (2001: 84), však shrnuje takovýto vztah celebrity k veřejnosti následovně: „Celebrita není díky médiím někdo nedosažitelný, ale někdo tak známý jako člen rodiny. Přesto je třeba mít na paměti, že informace není vědomost. Je to ironické, ale ani se zvyšujícími se informovaností lidé ani za nic celebrity osobně neznají.“ Toto tvrzení lze vztáhnout i na „Jardu“ Jágra, aktuálně českého hrdinu a mytickou dobrou matku.

150

iDNES.cz. Portál iDNES.cz získal podeváté v řadě ocenění Křišťálová lupa [ online ]. 20. 11. 2014. [ citováno 1. 9. 2014 ]. Dostupné z URL:
72

Summary The analysis in this thesis proves that the media image of Jaromir Jagr in the course of twenty analyzed years extensively changed. At the beginning of his career he started to appear in the mass media described as a hero. He also became a celebrity thanks to his sports qualities and the exceptional elements of his personality. Conflicts with coaches in the national team and the growing absence of the team achievements in NHL all connected with collecting individual awards and confident speeches, made Jagr media image of the mythical trickster. The sport success of the national team later in his career uses the hero myth in describing his person again. The significant change comes when Jagr mythicaly overcome the pain of finger injury in 2005 and he sacrificed himself for winning his first title of world champion. The hero myth is consistently stressed with connection to Jagr at the end of his career. His behavior towards the sport fellows and speeches to Czech hockey enviroment and even to society form his media presence according to the myth of the good mother.

/domaci.aspx?c=A141119_152721_domaci_hro#utm_source=sph.iDNES&utm_medium=richtext&utm_c ontent=top6>.

73

Literatura a zdroje Literatura BARTHES, Roland. Mytologie. Praha : Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X. BÍLEK, Petr. Obsluhoval jsem zlatou generaci. Praha : Albatros Media, 2013, 296 s. ISBN 978-80-7388-835-0. BOYLE, Raymond, HAYNES, Richard. Power play: Sport, the media and popular culture. Edinburgh : Edinburgh University Press, 2009. 254 s. ISBN 9780748635931. DĚKANOVSKÝ, Jan. Sport, média a mýty: zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové. Praha : Dokořán, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7363-131-4. DDRIESSENS, Olivier. The celebritization of society and culture: Understanding the structural dynamics of celebrity culture. In: International Journal of Cultural Studies, New York : Sage, 2012, vol. 4, s. 171-192. FILIPEC, Josef. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha : Academia, 2006. 647 s. ISBN 80-200-1446-2. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-4854. JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Masová média. Praha : Portál, 2009. 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3. KLÉGR, Aleš. Tezaurus jazyka českého. Praha : Lidové noviny, 2007. 1189 s. ISBN 978-80-7106-920-1. KVĚCH, Jan. Jaromír Jágr v reklamě v letech 2010–2012. Praha : Univerzita Karlova v Praze, 2013. 51 s. LONĚK, Pavel. Jaromír Jágr: Hledání nebe. Praha : Fighters publications, 2007, 223 s., ISBN 978-80-86977-22-5. LULE, Jack. Daily news, eternal stories: the mythological role of journalism. NewYork : Guilford Press, 2001. 244 s. ISBN 1-57230-606-8. McNAIR, Brian. Sociologie žurnalistiky. Praha : Portál, 2004. 184 s. ISBN 80-7178840-6.

74 McQUAIL, Denis. Úvod to teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999. 447 s. ISBN 80-7178-200-9. REDMOND, Sean, HOLOMES, Su. Stardom and celebrity: a reader. London : Sage Publications, 2007. 375 s. 978-1-4129-2321-7. ROJEK, Chris. Fame attack. London : Bloomsbury Academic, 2012. 198 s. ISBN 9781849668040. ROWE, David. Sports journalism. Still the ‚toy department‘ of the news media? In: Journalism, New York : Sage, 2007. vol 8(4): s. 385–405. ROWE, David. Sport, culture and the media: the unruly trinity. Buckingham, England : Open University Press, 2004. 253 s. ISBN 0-335-21075-9. SILVERMAN, David. Doing qualitative research. London : Sage, 2005. 395 s. ISBN 978-1-4129-0197-0. SMOLOVÁ, Věra. Latinsko-český slovník. Příbram : Státní okresní archiv, 2011. 139 s. ŠMÍD, Jan. Jaromír Jágr. Vimperk : VIK, 1995, 254 s. ISBN 80-85618-52-4.

Zdroje Novinové články Blesk, Praha, Ringier, a. s., ročníky 1997-2014 Mladá fronta DNES, Praha, MAFRA, a. s., ročníky 1996-2014. Sport, Praha, Československý sport, s. r. o., ročníky 1994-2002. Sport, Praha, Ringier, a. s., ročníky 2003-2010. Sport, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., ročníky 2010-2014.

Magazíny Reflex, ročník 22, č. 39, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 2012. Sport Magazín, ročník 11, č. 30, Praha, Ringier, a. s., 2007. Sport Magazín, ročník 16, č. 50, Praha, Ringier-Axel Springer, a. s., 2012.

75 Elektronické zdroje Facebookový profil Jaromíra Jágra. URL . Přispěvatelé Wikipedie, Jaromír Jágr [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2014, Datum poslední revize 16. 8. 2014, [citováno 1. 9. 2014]URL (bur). Socha Jiřiny Bohdalové na Letné nebude. Anketa propaguje film Gottland [ online ]. 11. 8. 2014. [ citováno 1. 9. 2014 ]. Dostupné z www: . iDNES.cz. Portál iDNES.cz získal podeváté v řadě ocenění Křišťálová lupa [ online ]. 20. 11. 2014. [ citováno 1. 9. 2014 ]. Dostupné z URL: . MIG 21: Jaromíre. POP POP POP, Universal Music, 2005. Media projekt, 1. pololetí 2014. Tisková zpráva. URL [citováno 1. 9. 2014]. NetMonitor [ online ]. Mediasearch, a. s. [ citováno 28. 11. 2014 ] dostupné z URL

Televizní pořady GEN – Galerie elity národa, 35. díl: Jaromír Jágr očima Karla Smyczka (televizní dokumentární pořad). Karel SMYCZEK, Česká republika, Česká televize, 1993. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=pNZ01qRLGbg. Zlatý turnaj století (televizní dokumentární pořad), Robert ZÁRUBA a kolektiv, Česká republika, Česká televize, 1998. Dostupné z https://www.youtube.co;m/watch?v=r5UziQVaf70.

76 Zlatíčka (zábavný televizní pořad), Jan PECHA, Česká republika, CET 21 spol. s. r. o., 2003. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=O8Fte4nV_Eo. Tým na hraně (televizní dokumentární pořad), Karel JONÁK, Česká republika, Česká televize, 2010. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=-xr_Qe9kXUE. Jaromír Jágr, stále na vrcholu (televizní dokumentární pořad), Milan ŠÍMA, Česká republika, Česká televize, 2012. Dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=aDJi5ErWiZ8.

77

Seznam příloh Příloha č. 1: Jaromír Jágr v pořadu GEN, kontrast sportovní hvězdy a vesnického stavení. (obrázek) Příloha č. 2: Plakát Jaromíra Jágra v deníku Sport během hokejového mistrovství světa v roce 1994. (obrázek) Příloha č. 3: Charakteristické Jágrovo salutování, zde při oslavě při návratu z olympijských her v Naganu. (obrázek) Příloha č. 4: Čeští hokejoví fanoušci s ovázanými malíčky jako výraz obdivu k Jágrovu sebezapření na mistrovství světa ve Vídni v roce 2005. (obrázek) Příloha č. 5: Plakát Městského divadla Kladno zvoucí na hru Jaromír Jágr, Kladeňák. (obrázek) Příloha č. 6: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 26. května 2010. (obrázek) Příloha č. 7: Příloha fenomén Jágr ve Sportu 26. května 2010. (obrázek) Příloha č. 8: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 12. května 2011. (obrázek) Příloha č. 9: Jaromír Jágr na titulní straně časopisu Rexlex 27. září 2012. (obrázek) Příloha č. 10: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 26. května 2014. (obrázek)

78

Přílohy Příloha č. 1: Jaromír Jágr v pořadu GEN, kontrast sportovní hvězdy a vesnického stavení. (obrázek)

Příloha č. 2: Plakát Jaromíra Jágra v deníku Sport během hokejového mistrovství světa v roce 1994. (obrázek)

79 Příloha č. 3: Charakteristické Jágrovo salutování, zde při oslavě při návratu z olympijských her v Naganu. (obrázek)

Příloha č. 4: Čeští hokejoví fanoušci s ovázanými malíčky jako výraz obdivu k Jágrovu sebezapření na mistrovství světa ve Vídni v roce 2005. (obrázek)

80 Příloha č. 5: Plakát Městského divadla Kladno zvoucí na hru Jaromír Jágr, Kladeňák. (obrázek)

Příloha č. 6: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 26. května 2010. (obrázek)

81

Příloha č. 7: Příloha fenomén Jágr ve Sportu 26. května 2010. (obrázek)

Příloha č. 8: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 12. května 2011. (obrázek)

82 Příloha č. 9: Jaromír Jágr na titulní straně časopisu Rexlex 27. září 2012. (obrázek)

Příloha č. 10: Jaromír Jágr na titulní straně deníku Sport 26. května 2014. (obrázek)