UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství
Bc. Andrea Chalupová
Vliv aplikace kinesio tapu na svalovou aktivitu pletence ramenního u hráčů volejbalu
Diplomová práce
Praha 2013
Autor práce: Bc. Andrea Chalupová Vedoucí práce: Mgr. Petra Valouchová, Ph.D. Oponent práce: Datum obhajoby: 2013
Bibliografický záznam: CHALUPOVÁ, A. Vliv aplikace kinesiotapu na svalovou aktivitu pletence ramenního u hráčů volejbalu. Praha, 2013, 90 s. Diplomová práce, Universita v Praze, 2. lékařská fakulta, vedoucí práce Mgr. Petra Valouchová, Ph.D.
Abstrakt: Kinesiotaping
je ve sportu často
využívanou metodou při terapii
muskuloskeletárního systému. Mezi jeho účinky patří korekce svalové a kloubní funkce, zvýšení cirkulace krve a lymfy, zlepšení kinestezie a redukce bolesti. Cílem práce bylo zjistit, zda má kinesiotaping vliv na svalovou činnost ramenního pletence u volejbalistů. Jednostranné zatížení volejbalistů predisponuje ke vzniku patokineziologickým změnám zejména v oblasti ramenního pletence dominantní horní končetiny. Výzkumný soubor obsahoval 15 aktivních hráčů volejbalu bez akutních afekcí pohybového aparátu. Formou kazuistiky byl zpracován jeden hráč s impengement syndromem ramenního kloubu. Pomocí povrchové elektromyografie MyoSystem 1400A (Noraxon U.S.A.) byla snímána činnost vybraných svalů pletence ramenního, navíc m. rectus abdominis a m. erctor spinae, v průběhu dvou klidových poloh a pěti dynamických činnostech. Kinesio tape byl aplikován bilaterálně na šikmé břišní svaly a po 20 minutách následovalo identické měření. Statistické zpracování bylo uskutečněno pomocí Wilcoxonova neparametrického testu. K signifikantní změně svalové aktivity před a po kinesiotapingu došlo při hladině statistické významnosti p < 0,05 u m. infraspinatus, m. serratus anterior a m. trapezius pars descendens. Signifikantní změna v timingu svalů proběhla u m. erector spinae.
Klíčová slova: elektromyografie, kinesiotaping, pletenec ramenní, volejbal
Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.
Bibliographic record: CHALUPOVÁ, A. The use of kinesio tape and its influence on a muscular activity of a shoulder girdle of volleyball players. Prague, 2013, 90 s. Master thesis, Charles University in Prague, 2nd Faculty of Medicine, supervisor Mgr. Petra Valouchová, Ph.D.
Abstract: In sport a kinesio taping is an often used method during a therapy of musculoskeletal system. Among its effects are counted a correction of muscular and articular functions, a rise of blood and lymph circulation, a kinesthesia improvement and a pain reduction. The aim of my thesis was to find out, whether the kinesiotaping influences the muscular activity of a shoulder girdle of volleyball players. A unilateral load of volleyball players predisposes them to suffer from patokinesiology changes especially in the area of a shoulder girdle of a dominant upper limb. In my research sample there were 15 active volleyball players without any urgent affection of musculoskeletal system. I have used a form of case history to compile one volleyball player with an impengement syndrome of shoulder girdle. Using a surface electromyography MYOSystem 1400A (Noraxon U.S.A.) there was recorded an activity of selected muscles of a shoulder girdle, in addition rectus abdominis and m.erctor spinae during two resting positions and five dynamic activities. The kinesio tape was applied in a bilateral way on obligue abdominal muscles and after twenty seconds an identical measurement followed. Statistical processing was carried out using Wilcoxon´s nonparametric test. A signifciant change of the muscle activity before and after kinesio taping has taken place at a level of statistical signifikance p < 0,05 at m.infraspinatus, m.serratus anterior and m.trapezius pars descendents. A significant change in a muscle timing occured at m.erector spinae.
Key words: electromyography, kinesiotaping, shoulder girdle, volleyball
I give my consent to lending my thesis within the library services.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Petry Valouchové, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. Dále prohlašuji, že stejná práce nebyla použita k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze dne
Bc. Andrea Chalupová …………………
Poděkování
Děkuji Mgr. Petře Valouchové, Ph.D. za odborné vedení, vstřícnost a cenné připomínky v průběhu vypracování této diplomové práce. Poděkování patří také MUDr., Mgr. Marcele Míkové, Ph.D. a Mgr. Radce Crhonkové za pomoc a poskytování praktických rad v oblasti elektromyografického měření. Také děkuji volejbalistům za jejich ochotnou spolupráci v rámci praktické části.
SEZNAM ZKRATEK BB
musculus biceps brachii
CNS
centrální nervová soustava
č.
číslo
DA
musculus deltoideus pars anterior
EMG
elektromyografie
ES
musculus erector spinae
FL
flexe
H0
nulová hypotéza
I
musculus infraspinatus
m.
musculus
p
hladina statistické významnosti
pEMG
povrchová elektromyografie
PM
musculus pectorlis major
RA
musculus rectus abdominis
SA
musculus serratus abdominis
TA
musculus trapezius pars ascendens
Tab.
tabulka
TB
musculus triceps brachiim
TD
musculus trapezius pars descendens
TT
musculus trapezius pars transverza
Obsah
SEZNAM ZKRATEK ...............................................................................................................7 ÚVOD .................................................................................................................................... 10 1. SOUHRN TEORETICKÝCH POZNATKŮ ........................................................................ 11 1.1 Kineziologie ramenního pletence ................................................................................... 11 1.1.1 Pohyby v kloubech ramenního pletence................................................................... 11 1.1.2 Stabilizace ramenního pletence ............................................................................... 14 1.1.3 Ramenní pletenec z pohledu ontogeneze ................................................................. 15 1.2 Poruchy ramenního pletence u volejbalistů .................................................................... 21 1.2.1 Patologie rotátorové manžety .................................................................................. 23 1.2.3 Impingement syndrom ............................................................................................ 24 1.2.4 SLAP léze............................................................................................................... 25 1.2.5 Patologie n. suprascapularis .................................................................................... 26 1.3 Metoda kinesiotaping .................................................................................................... 27 1.3.1 Vlastnosti kinesiotapingu ........................................................................................ 27 1.3.2. Aplikace kinesiotapingu ......................................................................................... 29 1.3.3 Techniky kinesiotapingu ......................................................................................... 29 1.3.4 Mechanismus účinku kinesiotapingu ....................................................................... 32 1.3.5 Účinky kinesiotapingu ............................................................................................ 33 1.3.6 Indikace a kontraindikace kinesiotapingu ................................................................ 36 1.4 Možnosti využití kinesiotapingu u volejbalistů............................................................... 38 1.5 Kinematika horní končetiny při specifické volejbalové činnosti ..................................... 39 1.5.1 Smeč ...................................................................................................................... 39 1.5.2 Bagr........................................................................................................................ 40 1.6 Povrchová elektromyografie .......................................................................................... 41 2. CÍLE A HYPOTÉZY .......................................................................................................... 42 3. METODIKA ....................................................................................................................... 43 3.1 Charakteristika výzkumného souboru ............................................................................ 43 3.2 Postup měření ................................................................................................................ 43 3.3 Analýza a statistické zpracování dat ............................................................................... 45 4 Výsledky .............................................................................................................................. 46 4.1 Ověření hypotézy H01................................................................................................... 46
4.2 Ověření hypotézy H02.................................................................................................... 55 4.3 Ověření hypotézy H03.................................................................................................... 58 4.4 Ověření hypotézy H04.................................................................................................... 59 4.5 Kazuistika ..................................................................................................................... 61 5. DISKUZE ........................................................................................................................... 65 5.1 Diskuze k teoretické části .............................................................................................. 65 5.2 Diskuze k praktické části ............................................................................................... 68 5.2.1 Diskuze k ověření hypotézi H01 .............................................................................. 68 5.2.2 Diskuze k hypotéze H02 .......................................................................................... 71 5.2.3 Diskuze k hypotéze H03 a H04 ................................................................................. 72 5.2.4 Diskuze ke kazuistice .............................................................................................. 74 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 76 REFERENČNÍ SEZNAM ....................................................................................................... 77 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................. 83 PŘÍLOHA č. 1. ................................................................................................................... 84 PŘÍLOHA č. 2. ................................................................................................................... 87 PŘÍLOHA č. 3 .................................................................................................................... 90
ÚVOD Kinesiotaping vznikl v sedmdesátých letech 20. století v Japonsku. O něco později se rozšířil do USA a v Evropě patří mezi poměrně novou metodu při terapii funkčních i strukturálních poruch pohybového aparátu. Kinesio tape je svými vlastnostmi podobný lidské kůži, předností je jeho pružnost. Mezi hlavní účinky patří ovlivnění funkce svalu a kloubu, zvýšení krevní a lymfatické cirkulace, redukce otoku a bolesti. Podporuje reparační procesy organismu při zachování možnosti volného pohybu. Má široké spektrum indikací. Využívá se při poranění a dysfunkci myoskeletárního systému v oblasti sportu, fyzioterapie, v traumatologii, ortopedii. Uplatnění ale nachází také v dalších medicínských oborech, například neurologii či pediatrii. Volejbal vyžaduje specifické pohybové dovednosti hráčů. Při intenzivním trénování vede k jednostrannému přetížení a často dochází k patokineziologickým změnám v oblasti ramenního kloubu, který patří mezi jednu z nejexponovanějších oblastí pohybového aparátu volejbalisty. Kineziotaping se vzhledem ke svým účinkům jeví jako vhodný prostředek terapie a prevence progrese myoskeletárních patologických procesů. Ačkoliv je metodou oblíbenou a poměrně úspěšnou, objektivní podložení principů působení a účinku stále chybí. Výsledky dosavadních studií zaměřených na výzkum a potvrzení jednotlivých účinků kinesiotapingu se ne vždy shodují. Cíl této diplomové práce se orientuje na ověření vlivu kineziotapingu v oblasti optimalizace svalové činnosti. Konkrétně zda se projeví změna v aktivaci vybraných svalů pletence ramenního dominantní horní končetiny u aktivních hráčů volejbalu po kinesiotapingu šikmých břišních svalů. Předpokládáme, že sval pod kinesio tapem je jeho působením ovlivněn a chceme zjistit efekt kinesiotapingu na svaly od něho anatomicky vzdálené, ale funkčně propojené.
10
1. SOUHRN TEORETICKÝCH POZNATKŮ 1.1 Kineziologie ramenního pletence Horní končetina je hlavním úchopovým a manipulačním orgánem člověka. Pro svoji optimální funkci vyžaduje posturální stabilitu osového orgánu. Proximální část horní končetiny, pletenec ramenní, představuje komunikační spojku mezi hlavou, páteří a horní končetinou. Má silnou aferentní signalizaci z proprioceptorů (Véle, 1997, s. 229). Pohyby v kloubu jsou určeny především geometrickým tvarem styčných ploch a rozmístěním svalových úponů v okolí kloubu. Geometrickému tvaru odpovídá počet os, kolem nichž se pohyby dějí. Pletenec ramenní se skládá z několika kloubních spojení, articulatio glenohumeralis, acromioclavicularis, sternoclavicularis (Čihák, 2001 s. 235). Mezi další klouby pletence ramenního patří skapulothorakální spojení a subdeltoideální spojení. Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub lidského těla. Má tři stupně volnosti k pohybu dochází ve třech osách, tedy ve směru vertikálním, horizontálním a rotačním. Při běžných činnostech se pohyb v ramenním pletenci uskutečňuje využitím kombinace všech rovin (Kapandji, 1982, s. 2). 1.1.1 Pohyby v kloubech ramenního pletence Ze základní polohy humeru lze uskutečnit ventrální flexi (do 80°), dorsální flexi, abdukci (do 90°, limitace je způsobena zarážkou o ligamentum coracoacromiale), addukci a rotaci v kloubu. Ostatní další pohyby vznikají kombinací uvedených základních pohybů. Důležitou funkci pro hybnost humeru má lopatka. Podíl lopatky na pohybu stoupá se zvyšující se elevací horní končetiny (Čihák, 2001, s. 239)
Flexe Flexe humeru probíhá v sagitální rovině a zahrnuje několik fází (Obrázek 1). V první fázi (0 až 50-60°) je aktivní ventrální porce m. deltoideus, klavikulární část m. pectoralis major a m. coracobrachialis. Tato fáze pohybu je limitovaná napětím ligamentum coracohumerale a rezistencí m. teres minor, major a m. infraspinatus. V druhé fázi (60 až 120°) se na pohybu v pletenci ramenním podílí lopatka, rotuje o 60°
a
představuje
skapulohumerální
11
rytmus.
Ve
sternoklavikulárním
a akromioklavikulárním kloubu dochází k rotaci o 30°. Do pohybu se zapojuje m. trapezius a m. serratus anterior (Kapandji, 1982, s. 66). Svalová koaktivace těchto dvou svalů hraje podstatnou roli pro optimální kinematiku a funkci lopatky. Představuje prevenci kompresi měkkých struktur v subakromiálním prostoru (Michener et al., 2003, s. 374). Druhá fáze flexe je omezená napětím m. latissimus dorsi a vlákny kostosternální části m. pectoralis major. Třetí fáze (120 až 180°) je doprovázená lateroflexí a extenzí páteře (Kapandji, 1982, s. 66). Maximální elevace horní končetiny je umožněna díky zevní rotaci. Toto zevně rotační postavení zajišťuje v krajním rozsahu při elevaci optimální stabilitu ramenního kloubu. Bez zevní rotace v poslední fázi by došlo ke kompresi tuberculus majus, úponové šlachy rotátorové manžety a dlouhé hlavy m. biceps brachii v subakromiálním prostoru (Rockwood, 2009, s. 225).
Obrázek 1. Průběh flexe paže, 1 – m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis, 3 – m. pectoralis major pars clavicularis, 4 – m. trapezius pars descendens, 5. m. trapezius pars ascendens, 6 – m. serratus anterior, 7. Paravertebrální svaly, zdroj: Kapandji (1982, s. 67)
Abdukce Abdukce v ramenním kloubu probíhá ve frontální rovině a má několik fází. První fázi (0 až 90°) začínají svou aktivitou m. supraspinatus a m. deltoideus a probíhá 12
v ramenním kloubu. Končí, když se velký trochanter humeru zastaví o horní okraj glenoideální jamky. Druhá fáze (90 až 150°) je možná pouze kombinací pohybů v celém pletenci ramenním, a to 60° rotace ve skapulothorakálním kloubu, 30° rotace v akromioklavikulárním a sternoklavikulárním kloubu. Na této fázi abdukce se podílí m. serratus anterior a m. trapezius. Třetí fáze (150 až 180°) končí ve vertikální pozici a je doprovázená lateroflexí páteře (Kapandji, 1982, s. 64). Véle (1997, s. 234) uvádí, že pro iniciaci abdukce je stěžejní funkce m. supraspinatus a m. deltoideus stabilizuje hlavici humeru v jamce. Teprve od 45° převezme dominantní aktivitu m. deltoideus. Kapandji (1982, s. 62) však ve své publikaci tento fakt nepodporuje. Svalová aktivita jak m. supraspinatis tak m. deltoideus je schopna plné abdukce při 90° oba dosahují vrcholné kontrakce. Stabilitu ramenního pletence při průběhu celé abdukce zajišťují rotátory ramenního kloubu (m. infraspinatus, m. teres minor, m. subscapularis), svou aktivitou kompenzují tah m. deltoideus (Kapandji, 1982, s. 62). Aktivita svalů rotátorové manžety (m. subscapularis, m. infraspinatus, m. supraspinatus, m. teres minor) je významná při pohybu horní končetiny v elevaci. Zajišťuje dynamickou stabilitu a optimální kinematiku glenohumerálního kloubu. M. supraspinatus vtahuje hlavici humeru do glenohumerální jamky, m. subscapularis, m. infraspinatus a m. teres minor způsobuje její inferiorní translaci a m. infraspinatus a m. teres minor paži rotují zevně (Neumann, 2010, s. 126). Morrison (2000) přisuzuje významnou funkci depresorům hlavice humeru (m.subscapularis, m. teres minor, m. infraspinatus, m. supraspinatus). Pro správnou centraci ramenního kloubu je vztah mezi m. deltoideus a depresory hlavice humeru důležitý. Převaha m. deltoideus nad m. supraspinatus a m. subscapularis podporuje snižování subakromiálního prostoru. Klíčové je tedy správné načasování aktivace krátkých depresorů pro následnou akci dlouhých povrchových svalů (Morrison, 2000). Mezi depresory hlavice humeru lze zařadit dlouhá hlava m. biceps brachii, která zajišťuje anteriorní stabilitu při abdukci a zevní rotaci v ramenním kloubu. Tato stabilizační funkce je umocněna především při deficitu rotátorové manžety, kdy kontrakce dlouhé hlavy m. biceps brachii zabraňuje superiorní migraci hlavice humeru. Dlouhá hlava m. biceps brachii prochází intraartikulárně a její patologie může být součástí klinického obrazu poruch pletence ramenního, např. impingement syndromu (Rockwood, 2009, s. 247). Dlouhá hlava m. biceps brachii má v koaktivaci s m. triceps brachii významný vliv na centraci a depresi hlavice humeru (Smékal, Mayer, 2005)
13
1.1.2 Stabilizace ramenního pletence Stabilizační
mechanismy
ramenního
kloubu
jsou
zajišťovány
staticky
a dynamicky (Obrázek 2). Mezi statické stabilizátory patří coracohumerální, glenohumerální ligamenta, labrum, kloubní pouzdro, povrch kloubních ploch a intraartikulární tlak. Funkci dynamických stabilizátorů zastává svalovina ramenního kloubu, svaly rotátorové manžety, m. biceps brachii a m. deltoideus. Oba systémy nepracují odděleně. Zajišťují stabilitu a propriocepci kloubu. Capsuloligamentózní struktury detekují kinestezii a mezi nimi a svalovým systémem existuje reflexní cestou zpětná vazba. Porucha ramenního kloubu kvalitu propriocepce snižuje (Rockwood, 2009, s. 248).
Obrázek 2. Glenohumerální kloub (pravé rameno, laterální pohled), zdroj: Rockwood, 2009
Posturální stabilizace představuje aktivní držení segmentů těla proti působení zevních sil, řízené CNS. Provází všechny pohyby těla nebo jeho jednotlivých částí. Svalová aktivita zpevňující segmenty zejména koordinovanou činností agonistů a antagonistů umožňuje vzpřímené držení a lokomoci těla jako celku. Cílený pohyb nelze provést bez úponové stabilizace svalu, tzn. vytvoření punctum fixum. Jedna 14
z úponových částí svalu je zpevněna vlivem stabilizační aktivity jiných svalů, aby druhá mohla uskutečnit pohyb v kloubu, punctum mobile (Kolář, 2009, s. 39) Za fyziologické situace by tedy stabilní postavení mělo doprovázet nejen statické pozice segmentů, proto lze hovořit o dynamické centraci a stabilizaci segmentu. Kvalitní stabilizace segmentu je podmíněna kvalitní propriocepcí (Suchomel, 2006, s. 124). Při kloubním postavení s optimálním statickým zatížením dochází k funkční centraci kloubu. K této situaci dochází během posturální ontogeneze v průběhu zrání CNS (Kolář, 2009, s. 246). Motorická kontrola ramenního kloubu a zajištění jeho funkční centrace a stability, jakožto dynamické základny pro činnost horní končetiny jsou funkce vývojově mladé. Je nutné zabezpečit maximální volnost kloubu při funkční stabilitě a centraci. Podstatným článkem stabilizace pletence ramenního je kaudální postavení lopatky a optimální spolupráce m. serratus anterior am. trapezius (Smékal, Mayer 2005 s. 69). Funkce m. serratus anterior je úzce spjata s břišní muskulaturou (Vojta, Peters, 2010, s. 161). V případě insuficience spodních zubů m. serratus anterior např. při při motorickém stereotypu paže lze očekávat nedostatečně vytvořené punctum fixum na spodních žebrech. Fyziologicky na jeho vytvoření participuje m. obliquus abdominis externus společně s kontralaterálním m. obliquus abdominis internus a lokálními stabilizátory bederní páteře (Suchomel, 2006, 123). 1.1.3 Ramenní pletenec z pohledu ontogeneze Propojením biomechanického a neurofyziologického principu uplatňovaného v průběhu ontogeneze se vytváří posturální funkce dítěte. K utváření svalových synergií držení těla a pohybu dochází v celém organismu současně a nevědomě díky zrání CNS během motorického vývoje v prvních letech života (Kolář, 2009, s. 94). Důležitých mezníků při utváření ideálních posturálních funkcí ve spojitosti s kvalitní stabilizací ramenního pletence je několik. Mezi 4. – 6. týdnem života dítě opouští novorozenecké asymetrické držení. Objevuje se opěrná funkce horních končetin a je spojená se změnou celkového držení dítěte. Je možné vidět první trojúhelníkovou bázi a oporu o předloktí. Kojenec dokáže dlouhodoběji fixovat pohled, hlava je za současné optické orientace výše. Páteř je více napřímená a mizí ventrální flexe pánve (Vojta, Peters, 2010, s. 8). Tato situace vzniká zapojením posturální aktivity fázických svalů. Do stabilizačních funkcí pohybového aparátu se zapojují svaly, které jsou ontogeneticky mladší (např. m. serratus anterior, 15
supinátory předloktí). Objevuje se svalová koaktivace, která je výsledkem schopnosti zapojení antagonistických svalových skupin a jejich reciproční spolupráce (Kolář, 2009, s. 98). Na konci 1. a začátku 2. trimenonu je dokončena první opora. V poloze na břiše je opěrná báze tvořena symetrickou oporou o lokty a symfýzu. Vzniklá opora způsobí změnu tahu svalů. Předchozí proximální směr tahu je vyměněn za distální, směrem k opoře. Hlava je vzpřímená a nachází se vně opory. Klíčovým bodem tohoto období je extenze osového orgánu a možnost intersegmentální rotability páteře prostřednictvím koaktivace extenční autochtonní muskulatury a flexory osového orgánu. Flexory osového orgánu jsou flexory na přední straně krku a horní hrudní páteře a nitrobřišní tlak. Nitrobřišní tlak je v posturální funkci vytvářen bránicí, břišními svaly a svaly pánevního dna. V poloze na břiše se poprvé objevuje antigravitační funkce břišní muskulatury a m. pectoralis major. V poloze na zádech je opěrná báze tvořená čtyřúhelníkem a nachází se v oblasti m. trapezius. Páteř je napřímená, dolní končetiny jsou drženy v pravoúhlé flexi v kyčelních, kolenních i hlezenních kloubech. Díky vyvážené funkci mezi antagonisty dochází v oblasti páteře i periferních kloubů k funkční centraci, tedy nejvýhodnějšímu statickému zatížení kloubů (Vojta, Peters, 2010, s. 55; Kolář 2009, 99). Ve 4. měsících dítě může v poloze na zádech sledovat předmět ze strany. Jeho vlastní motivace ho vede k laterálnímu úchopu. Který je uskutečněn prostřednictvím otočením hlavy, intersegmentální rotací axiálně napřímené páteře a zatížením stejnostranné spiny scapulae. Důsledkem je zešikmení pánve ve frontální rovině. V polovině 2. trimenonu má opěrná báze na břiše tvar trojúhelníku, loket – spina iliaca anterior jedné strany – epikondylus medialis femoris strany opačné. Odlehčení jedné horní končetiny je možné jen v případě, že tah svalů zatížené horní končetiny směřuje distálně k opěrnému bodu. Volná horní končetina může cíleně uchopit předmět až do 120° flexe a 60° abdukce v ramenním kloubu. V poloze na zádech je možné asymetrické protažení hrudníku a vyvíjí se úchop přes střední rovinu. Objevuje se radiální úchop, který je umožněn extenzí a radiální dukcí v zápěstí (Vojta, Peters, 2010, s. 9; Kolář, 2009, s. 100). Mezi 5. a 6. měsícem se v návaznosti na úchop přes střední rovinu rozvíjí proces otáčení z polohy na zádech do polohy na břicho. Začíná se diferencovat nákročná i opěrná funkce končetina. Nákročné končetiny se chovají jako otevřené kinematické řetězce (pohyb distálního segmentu vůči proximálnímu, směr tahu svalů proximálně, 16
punctum fixum je proximálně) a opěrné končetiny jako uzavřené kinematické řetězce (pohyb proximálního segmentu vůči distálnímu, tah svalů směrem distálním k opoře, punctum fixum distálně). Rotace trupu v poloze na zádech je uskutečněná díky aktivitě šikmé břišní muskulatury. Zatížení putuje od spina scapulae přes laterální část humeru k mediálnímu kondylu humeru spodní horní končetiny. Na spodní dolní končetině od crista iliaca přes trochantermajor k laterálnímu kondylu femuru při semi flektované dolní končetině. Svrchní dolní končetina zůstává v průběhu otáčení ve flexi, po dokončení otočky se na břiše extenduje. Pozice na břiše je zajištěna oporou o kořen ruky a přední stranu stehen (Kolář, 2009, s. 101). Mezi 7. a 8. měsícem života dítěte se objevuje první lokomoce z polohy na břiše. Dítě je schopné zaujmout polohu šikmého sedu. Trup je držen vzpřímeně ve frontální rovině proti gravitaci, opírá se o jeden loket nebo rozevřenou ruku, o stejnostrannou polovinu pánve a laterální plochu stehna flektované dolní končetiny. Dítě je schopné uchopovat volnou rukou nad úroveň ramene a rozvíjí se pinzetový úchop. Z pozice šikmého sedu dítě může později uskutečnit lezení po čtyřech nebo přechod do podélného sedu. Podmínkou biomechanicky optimálního vzpřímení je vyvážená stabilizace lopatky (Vojta, Peters, 2010, s. 12, Kolář, 2009, s. 203). Na konci 8. a začátku 9. měsíce se objevuje šikmý sed s oporou horní končetiny o dlaň. Mezi 9. a 10. měsícem dítě zvládá lokomoci po čtyřech v kvalitě zkříženého vzoru chůze. Zkřížené končetiny jsou kladeny vpřed současně. Krční a hrudní páteř se intersegmentálně otáčí ke straně fázické horní končetiny. Bederní páteř vytváří konvex k zatížené dolní končetině a osa ramen a pánve se k sobě staví lichoběžníkově. Kvalitní krokový cyklus je závislý na kvalitě opěrných funkcí kontralaterálních končetin a intersegmentální rotaci páteře. Z polohy na čtyřech se dítě může dostat do vzpřímeného kleku nebo se pomocí horních končetin může vytáhnout do stoje. Lokomoce ve vertikále je uskutečněná za pomoci horních končetin a probíhá ve frontální rovině. Mezi 12. a 14. měsícem dítě uskutečňuje první samostatnou chůzi a mezi 14. a 16. měsícem je schopen sociální bipedální lokomoce (Vojta, Peters, 2010, s. 13, Kolář, 2009, s. 104). Opěrná funkce horní končetiny v motorické ontogenezi Důležitým článkem motorické ontogeneze představuje opěrná funkce horní končetiny. Vzpřimovací mechanismy v oblasti pletence ramenního vznikají již kolem 17
3. měsíce věku dítěte a jsou předurčujícím faktorem pro dalšího motorický vývoj. Kvalita opěrné funkce horní končetiny úzce souvisí s kinetikou hlavy, páteře a pánve. Muskulatura pletence ramenního táhne trup nad hlavici humeru prostřednictví dynamické svalové koordinace, průběh je trojdimenzionální. Při opoře o horní končetinu významnou funkci zaujímá lopatka, představuje startovací stupeň řízení rovnováhy prostřednictvím dynamických svalových souher. Zajišťuje elasticitu při pohybu vpřed v kvadrupedální lokomoci jako např. lezení po čtyřech nebo vytažení se do vertikály. Společně s trupem a horními končetinami tvoří funkční jednotku zajišťující reciproční protichůdný kývavý souhyb horními končetinami pro udržení rovnováhy při pohybu trupu ve vertikále (Vojta, Peters, 2010, s. 40). Lopatka je k trupu připojena mm. rhomboideus major a minor, m. trapezius pars transversa a pars ascendens a m. subscapularis, které mají extenční vliv na autochtonní svaly. Laterálně navazuje m. serratus anterior. M. serratus posterior inferior a m. latissimus dorsi sice přímo nekomunikují s lopatkou, ale spolu s ostatními vytvářejí svalovou synergii. Pokud je punctum fixum na hrudníku, m. serratus anterior rotuje dolním úhlem lopatky laterálně, ventrálně a kraniálně, tím umožňuje flexi v rameni nad 90°. V případě, že lopatka představuje punctum fixum, hrudník se rozšíří, stane corpus mobile, je táhnut kraniálně s rotační složkou. Rovnováha je zajišťována synergickou činností dorzálními rotátory trupu (m. rhomboideus major a minor, m. trapezius pars transverza a pars ascendent). M. subscapularis a m. pectoralis major má v případě opory horní končetiny antigravitační působení, udržuje trup vzpřímený nad hlavicí humeru (Vojta, Peters, 2010, s. 41). Tyto svaly navíc společně s m. teres major a m. latissimus dorzi tvoří masu vnitřních rotátorů ramenního kloubu. Pro zajištění rovnováhy je nutná vyvážená aktivita zevních rotátorů, m. teres minor a m. infraspinatus. Při jejich insuficienci často vzniká motorická patologie ve smyslu vnitřně rotačního postavení humeru (Vojta, Peters, 2010, s. 47). Schopnost zajistit aktivně polohu lopatky v depresi při fixaci kaudálního okraje k hrudníku uzrává v průběhu motorické ontogeneze. Z pohledu ontogeneze jde o nejmladší polohu lopatky i ramenního kloubu. Svaly zajišťující tuto polohu podléhají inhibičním procesům (Kolář, 2001, s. 156). M. serratus anterior je iniciátorem lokomoční funkce. Skrz svůj úpon na žebrech kooperuje se šikmými břišními svaly, kde končí břišní svalové řetězce (Obrázek 1 v Příloze 1). První břišní svalový šikmý řetězec probíhá od m. obliquus abdominis internus čelistní strany přes transversus abdominis k m. obliquus abdominis externus záhlavní strany a přes m. serratus anterior je napojen na trup. Iniciuje rotaci pánve 18
a oporu na spodním ramenním kloubu. Druhý šikmý břišní svalový řetězec jde od m. obliquus abdominis externus čelistní strany, přes m. transversus abdominis k m. obliquus abdominis internus záhlavní strany. Rotuje pletenec ramenní a horní polovinu trupu a jeho aktivita zajišťuje vzpřímení na rameni. Má synergickou funkci s m. pectoralis major a minor. Důsledkem optimální koaktivace těchto dvou šikmých břišních řetězců společně s kooperací dorzální svaloviny vzniká reciproční vzor nákroku a opory v poloze na břiše i na zádech (Vojta, Peters 2010, s. 119). Pokud jsou zmíněné vzpřimovací mechanismy horní končetiny a s tím související svalové koaktivace v průběhu ontogeneze neoptimální, lze očekávat vývoj v rámci neoptimálních posturálních a lokomočních funkcí v obrazu vadného držení těla (Vojta, Peters, 2010, s. 40). Sportovní aktivity vrcholové, výkonnostní i rekreační patří do lidské motoriky a platí pro ni stejné obecné zákonitosti. Představuje tvorbu a fixaci motorických stereotypů. Pohybový projev sportovce se vyznačuje dynamickou souhrou svalových skupin, jejichž prostorová a časová synchronizace je vytvářena častým opakováním a neustálou korekcí v průběhu tréninkového procesu. Kvalita vzniklých pohybových stereotypů je podmíněna funkční centrací kloubu (Kračmar, 2002, s. 86). Centrace kloubu představuje maximální kontakt kloubních ploch a rovnoměrné rozložení sil působících na kloub. V tomto postavení jsou kloubní pouzdra a ligamenta v minimálním napětí. Centrované postavení kloubu odpovídá neutrální poloze umožňující ideální statické zatížení. Toto postavení se váže na celý pohybový kloubní rozsah (Kolář, 2009, s. 246). Centrace kloubů je výsledkem optimální posturálně lokomoční funkce svalů a jejich rovnovážné aktivity v celých biomechanických řetězcích. Tato situace umožňuje provádět pohybové činnosti v adekvátní kvalitě a je podmínkou podávání maximálních sportovních výkonů. Pohyb je uskutečňován díky opěrné a fázické funkci, které jsou součástí dvou základních vývojových vzorů – ipsilaterální a kontralaterální. Jde o kombinaci otevřených a uzavřených kinematických řetězců, kdy nákročné končetiny zastupují otevřený kinematický řetězec a opěrné uzavřený. U ipsilaterálního vzoru jsou obě končetiny jedné strany nákročné. U kontralaterální je jejich funkce opačná. Tyto modely můžeme vidět právě i při sportovních činnostech. Např. pohyb oštěpaře při odhodu odpovídá ipsilaterálnímu vzoru. Horní a dolní končetina jedné strany je nastavená do opačné polohy než kontralaterální končetiny. Reciproční nastavení se po dokončení pohybu vymění. Ve sportu můžeme vidět integraci vývojových principů CNS (Kolář, 2009, s. 242). Pro podávání optimálních sportovních 19
výkonů nelze vycházet z izolovaného posilování svalů podle jejich anatomické funkce, ale je nutné se zaměřit na trénování funkce stabilizační. Předpokladem je správná koordinace stabilizačního systému páteře a nitrobřišního tlaku (Kolář, 2013, s. 71). Významným faktorem ovlivňující provedení motorické dovednosti je načasování (timing), tedy pořadí nástupu aktivace synergistických a antagonistických svalových skupin. Zřetězení navazující svalové činnosti se odvíjí od uložení místa opory, puncta fixa. V případě insuficience principů lidské pohybové ontogeneze dlouhodobá intenzivní zátěž organismu vede k poškození struktur pohybového aparátu sportovce (Kračmar, 2002, s. 86).
20
1.2 Poruchy ramenního pletence u volejbalistů Volejbal ve světě patří mezi nejrozšířenější sportovní odvětví. Od hráčů jsou vyžadovány komplexní sportovní dovednosti. Zahrnující kvalitní herní technickotaktické, kondiční a atletické schopnosti. S vyšší úrovní hry se tyto nároky zvyšují. Jednostranné zatížení pohybového aparátu volejbalistů často vede ke vzniku funkčních a strukturálních poruch zejména v oblasti pletence ramenního dominantní horní končetiny, kolenních a hlezenních kloubů a v oblasti bederní páteře (Verhagen et al., 2006, s. 596; Kugler et al., 1996, s. 256) Volejbal patří mezi sporty, při kterých majoritní část pohybů horními končetinami probíhá v elevaci nad horizontálou, tzv. „overhead“ sporty (Verhagen et al., 2006, s. 596). Největší zátěž pro pletenec ramenní představuje volejbalový útok (smeč) a skákané podání. Vrcholoví smečaři útočí přibližně 40 000 krát za rok. Chronické přetěžování pletence ramenního může vést k patokineziologickým změnám. Studie Kuglera et al. a dalších (1996, s. 259) ukazují rozdíl mezi biomechanickými vlastnostmi pletence ramenního u hráčů volejbalu a sportovců bez přetížení spojeného s odbíjení nad úrovní horizontály. U volejbalistů byla přítomna asymetrická pozice lopatek. Na straně dominantní horní končetiny byla lopatka v depresi a lateralizovaná. Na straně smečující paže dominovala omezená vnitřní rotace, hypertonus descendentních vláken m. trapezius a m. erector spinae v oblasti krční páteře. Tyto faktory korespondovaly s bolestivostí pletence ramenního u vyšetřovaných volejbalistů oproti kontrolní skupině. Autoři se domnívají, že tyto klinické změny mohou vést k nestabilitě a vzniku svalových dysbalancí pletence ramenního spojené se změnou motorických stereotypů. Které můžou vyústit v impingement syndrom, tendinitidu zevních rotátorů, iritaci m. biceps brachii nebo supraskapulární neuropatii. Nejexplozivnější pohybový řetězec ve volejbale je smeč. Aby tento složitý kinematický řetězec mohl efektivně a ekonomicky pracovat, vyžaduje optimální timing svalů a kvalitní koordinační svalovou souhru celého těla. Mobilita ramenního kloubu musí být dostatečná, aby dosáhla extrémních poloh při specifických volejbalových dovednostech. Zároveň každá tato extrémní pozice musí být stabilní. Klíčovými elementy k zajištění stabilizace pletence ramenního podle Brauna et al. (2009, s. 966) jsou optimální timing svalové činnosti, trupové svalstvo (zejména „core“, hluboký stabilizační systém) a lopatka. Autor přisuzuje významný vliv dyskinezi lopatky
21
na straně úderové horní končetiny na výskyt nespecifických bolestí ramenního kloubu u volejbalistů. Oyama a kolegové (2008) ve svém výzkumu porovnávali u hráčů volejbalu pozici lopatky na dominantní horní končetině oproti druhostranné. Statistické zpravování výsledků studie potvrzuje asymetrickou pozici lopatek. Na dominantní horní končetině je přítomný anteriorní „tilt“ a vnitřní rotace lopatky. Tento klinický obraz byl však přítomen u probandů s nespecifickou bolestí ramene ale i u asymptomatických probandů. Ve studii poruch hybného systému u hráček volejbalu Vorálka (2007) se potvrzuje teorie o přítomnosti svalové dysbalance, s převahou horních fixátorů lopatek a insuficiencí m. serratus anterior a ascendentních vláken m. trapezius, dále zkrácení m. pectoralis major, minor a m. sternokleidomastoideus, vedoucí k vadnému držení těla s projevem protrakce ramen, předsunuté držení hlavy, zvětšená krční lordóza a hrudní kyfóza. Tyto svalové dysbalance ve smyslu horního zkříženého syndromu podle Jandy potvrzuje u volejbalistů i Page (2011). Nedostatečné zapojení středních a dolních fixátorů lopatky způsobuje poruchu motorického stereotypu abdukce paže a její neekonomické zatížení. Insuficience spodních zubů m. serratus anterior při abdukci v glenohumerálním kloubu může spočívat v insuficienci punctum fixum na spodních žebrech. Tato situace vzniká následkem dysfunkce m. obliquus abdominis externus s konralaterálním m.abdominis obliquus internus z důvodu insuficience lokálních stabilizátorů v oblasti bederní páteře. Výsledkem je nekoordinovaná aktivita abdominálního svalstva, svalová dysbalance mezi přímými a šikmými břišními svaly (Suchomel, 2006, s. 123). Nekoordinovaná aktivita šikmých břišních svalů způsobuje rozestup m. rectus abdominis a diastázu mm. recti abdominis (Vojta, Peters, 1010, s. 163). Výsledkem svalové dysbalance mezi horními a dolními fixátory hrudníku (prsní svaly, břišní svaly) společně se zkrácením horních fixátorů lopatky je inspirační, kraniální postavení hrudníku (Kolář, 2009, s. 45, 237) Wilk (2009, s. 39) a Braun et al. (2009, s. 968) řadí mezi rizikové faktory vzniku patologických změn deficit vnitřní rotace pletence ramenního (glenohumeral internal rotation deficit), jehož výskyt je u volejbalistů poměrně častý. Chronická mikrotraumatizace myofasciálního a ligamentózního aparátu pletence ramenního způsobená nadměrnou zátěží při smečování, zejména ve fázi kontaktu horní končetiny s míčem, vede k adaptačním změnám. Dochází k retrakci posteroinferiorní části kloubního pouzdra, což vede k posterosuperiornímu posunu hlavice humeru. Toto 22
retroverzní postavení hlavice způsobuje omezení vnitřní rotace se současným zvětšením rotace zevní a změnu statiky zatížení kloubu. Analýza svalové činnosti ramenního komplexu v průběhu smeče ve studii Vilínka (2006, s 94) vykazuje největší zatížení m. deltoideus, m. supraspinatus. Vilínek pomocí EMG sleduje jejich častější frekvenci aktivace oproti ostatním svalům pletence ramenního v průběhu celého pohybu. Dalším mechanismem chronického přetížení se jeví moment maximálního nápřahu zejména pro svaly m. teres minor, m. subscapularis, m. supraspinatus a m. major et minor. Z EMG záznamu usuzuje, že chronická mikrotraumatizace m. biceps je způsobena spíše opakovanými nárazy do míče než jeho přetížením v průběhu smeče. M. infraspinatus a m. teres minor se svou aktivitou v průběhu akcelerační fáze jeví jako důležitý stabilizátor hlavice humeru. Všechny
uvedené
svalové
dysbalance
a
odchylky
od
optimálních
biomechanických parametrů pletence ramenního zvyšují riziko výskytu funkčních a strukturálních poruch ramenního kloubu u hráčů volejbalu. 1.2.1 Patologie rotátorové manžety Optimální funkce rotátorové manžety je nezbytná pro kvalitní stabilizaci hlavice humeru v glenoidální jamce v průběhu kinematického řetězce smeče. Opakované pohyby horní končetiny v elevaci, maximální zevní rotaci a abdukci vedou k chronickému přetěžování, zejména v akcelerační a decelerační fázi horní končetiny. Tenzním mechanismem dochází k mikrotraumatizaci rotátorové manžety v průběhu excentrické kontrakce zevních rotátorů humeru. Mezi nejčastější patologie ramenního kloubu volejbalistů patří tendinitidy, tendinósy a impingement syndrom. Postižení rotátorové manžety s impingement syndromem úzce souvisí (Obrázek 2, Příloha 1). V redukovaném prostoru je komprimována šlacha m. supraspinatus. Její traumatizace vede k rozvoji dystrofických, strukturálních změn. Hypertrofie šlachy m. supraspinatus dále snižuje subakromiální prostor. Změny struktury šlachy mohou vést k parciální nebo kompletní ruptuře. Volejbalisté uvádějí bolestivost především v elevaci horní končetiny, kdy nejintenzivnější bolest je pociťována při dosažení maximální zevní rotace (Braun et al., 2009, s. 967; Wilk, 2009, s. 43).
23
1.2.3 Impingement syndrom Chronická komprese hlavice humeru v oblasti subakromiálního prostoru vede ke vzniku impingement syndromu, který je charakterizován neschopností abdukovat humerus nebo bolesti při abdukci v ramenním kloubu. Častý výskyt impingement syndromu je u sportovců s opakovanou elevací horní končetiny nad horizontálou (tzv. „overhead sports“). Mezi predisponující faktory vzniku patří neoptimální funkce svalů rotátorové manžety a m. serratus anterior, které se podílí na kvalitě motorického stereotypu abdukce paže (Neumann, 2010, s. 111). Insuficience svalové koaktivace v oblasti lopatky narušuje ekonomiku provedení abdukce v rameni, tato nekvalitní stabilizační funkce může spočívat v neoptimálním posturálním chování trupového svalstva (Suchomel, 2006, s. 123). Impingement syndrom může vzniknout v důsledku degenerativních změn rotátorové manžety, glenohumerální instability, ztuhlosti a adheze v oblasti glenohumerálního skloubení. Redukce subakromiálního prostoru může být také následkem anatomických odchylek ve tvaru akromionu, přítomnosti osteofytů nebo otoku v oblasti subakromiálního prostoru (Neumann, 2010, s. 111). Důsledkem je útlak měkkých struktur, především traumatizace šlachy m. supraspinatus, subakromiální burzy a ligamentum coracoaromiale. K největší iritaci dochází při elevaci paže blížící se a přesahující 90 stupňů (Smékal, 2005, s. 69). Mezi typické funkční příčiny vzniku impingement syndromu můžeme zařadit svalové dysbalance s projevem vnitřně rotačního postavení humeru, protrakce ramen při zvětšené hrudní kyfóze, insuficientní funkce m. supraspinatus, spasmus m. biceps brachii, poruchy svalové koordinace mezi abduktory a zevními rotátory se stabilizátory lopatky, které vedou k poruše humeroskapulárního rytmu při abdukci v ramenním kloubu (Kolář, 2009, s. 470). Skolimowski et al. (2009) pomocí povrchové elektromyografie hodnotili aktivitu svalů pletence ramenního u 58 probandů s diagnózou impingement syndrom. Svalová činnost byla snímána v průběhu několika variant pohybů (flexe, abdukce a rotace v otevřeném i uzavřeném kinematickém řetězci). Výsledky ukazují na odlišnou elektrickou aktivitu svalů na horní končetině s impingement syndromem oproti zdravé. Největší rozdíl, ve smyslu snížení svalové aktivity, se týkal m. infraspinatus a m. deltoideus, zatímco svalová činnost m. supraspinatus nejevila výrazné změny. Tyto změny autoři přisuzují strategii reflexní adaptace na bolest. Největší vzestup svalové
24
činnosti byl zachycen na m. biceps brachii, m. pectorales major, m. latissimus dorzi, a to jako kompenzační mechanismus insuficience m. infraspinatus. Oliveira et al. ve své studii (2011, s. 760) pomocí povrchové elektromyografie analyzovali aktivitu svalů trupu a pletence ramenního v průběhu volejbalového podání u hráčů s impingement syndromem a porovnávali ji se zdravými volejbalisty. Vyhodnocení dat ukázalo zvýšení aktivity horní části m. trapezius a m. infraspinatus a sníženou svalovou činnost m. rectus abdominis a m. obliquus abdominis externus ve skupině
probandů
s diagnostikovaným
impingement
syndromem.
Aktivita
m. transversus abdominis u zdravých jedinců byla vyšší, ale ne však statisticky významně. Výsledky poukazují na důležitost posturální stabilizace ve spojitosti s poruchami pletence ramenního. Změně svalové aktivity m. infraspinatus věnoval pozornost taktéž Merrola et al. (2010) Skapulární diskineze a porucha biomechaniky pletence ramenního může vést u hráčů volejbalu k bolesti a následnému oslabení rotátorové manžety a dysfunkci m. infraspinatus. Ve svém výzkumu podrobil 31 volejbalistů s bolestí pletence ramenního bez strukturálních změn šest měsíců trvající rehabilitaci. Cílem bylo obnovit svalovou rovnováhu v oblasti pletence ramenního. Terapeutický program obsahoval posílení dolních fixátorů lopatek a zevních rotátorů paže. K hodnocení síly m. infraspinatus byl využit ruční dynamometr a bolest byla hodnocena pomocí visuální analogové škály. Po ukončení terapie došlo k významnému snížení bolesti a zvýšení svalové síly m. infraspinatus. 1.2.4 SLAP léze (superior labrum anterior - posterior) SLAP léze představuje poruchu superiorní oblasti labrum glenoideale u úponu dlouhé hlavy m. biceps brachii. Při maximální zevní rotaci a abdukci v ramenním kloubu dochází k rotaci šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii a k neoptimálnímu biomechanickému
zatížení
posteriorní části
labra
(Obrázek 3).
Chronickým
přetěžováním opakovanými prudkými pohyby nad hlavou v extrémní pozici zevní rotace a abdukce dochází k odtržení labra glenoidu. Častý výskyt je registrován u sportů, jako je volejbal, baseball a plavání. Projevuje se silnou bolestí v posterosuperiorní
oblasti
ramenního
kloubu,
zejména
v elevaci
horní
končetiny
nad horizontálou a při dokončení nápřahu. Tato bolest limituje hráče při útočné technice. SLAP léze se podle míry postižení rozděluje na několik typů. U 1. typu je 25
na magnetické rezonanci patrné třepení horní části labra, úpon šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii je intaktní. 2. typ je charakterizován oddělením labra od jeho inzerce a dochází k jeho elevaci společně se šlachou dlouhé hlavy bicepsu. Tento typ je nejčastější pro volejbalisty. U 3. typu vzniká odtržení horní části labra, zbývající část labra společně se šlachou dlouhé hlavy bicepsu zůstává neporušená. Poslední typ SLAP léze identický s předchozím, navíc je přítomná parciální ruptura šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii (Braun et al., 2009, s. 971; Wilk, 2009, s. 44).
Obrázek 3. Pohled seshora na komplex šlachy dlouhé hlavy m. bicesp brachii a labrum glenoidale A) v neutrální pozici, B) při maximální zevní rotaci a abdukci, zdroj: Braun et al, 2009, s. 971
1.2.5 Patologie n. suprascapularis Poměrně častý výskyt atrofie m. infraspinatus spojené se snížením svalové síly je patrný u hráčů volejbalu zejména na vrcholové úrovni. Vzniká jako důsledek chronického přetížení myofasciálních struktur v oblasti n. suprascapularis a jeho vlastní traumatizací, zejména ve smyslu trakčního a kompresního mechanismu. Tomuto problému se věnoval Lajtai et al. (2012). Ve své studii prokázal atrofii m. infraspinatus u 12 z výzkumného souboru 35 profesionálních beach volejbalistů. Podle Dramise a Pimpalnerkara (2005, s. 271) může patologie n. suprascapularis s následnou atrofií m. infraspinatus a m. supraspinatus způsobovat u hráčů volejbalu nespecifickou bolest ramenního kloubu a subjektivní i objektivní snížení svalové síly do zevní rotace v glenohumerálním kloubu. Ve své studii prezentují čtyři hráče s uvedeným klinickým obrazem. U třech z nich magnetická rezonance potvrdila lézi v oblasti n. suprascapularis a u jednoho navíc hypertofii supraskapulárního ligamenta.
26
1.3 Metoda kinesiotaping Autorem metody kinesiotaping je japonský chiropraktik dr. Kenzo Kase. Ten hledal vhodnou metodu sportovního tapingu, která by podporovala hojení poraněných tkání, neomezovala pohyb fascií, průtok krve, lymfy a rozsah pohybu kloubu. Forma rigidního tapování tyto požadavky nesplňovala. Kase spolupracoval s japonským volejbalovým reprezentačním týmem a na počátku sedmdesátých let 20. století začal při sportovních úrazech využívat elastických pásek. Roku Kase 1984 založil asociaci kinesiotapingu v Japonsku, roku 1997 v USA. První sportovní akce, kde byl kinesio tape použit, byly Letní olympijské hry v jihokorejském Soulu roku 1988. Ke skutečnému zviditelnění této metody došlo až roku 2004 na Letních olympijských hrách v Athénách. Roku 2007 byla založena Mezinárodní asociace kinesiotapingu. Věnuje se shromažďování klinických výzkumů, nejnovějších poznatků a školení nových odborníků. V současnosti je metoda kinesiotaping rozšířena po celém světě a využívá se v oblasti fyzioterapie, ortopedie, pediatrie, neurologie, ergoterapie, terapie lymfedému, jizev a dokonce i v medicíně veterinární (Kobrová, Válka, 2012, s. 21).
1.3.1 Vlastnosti kinesiotapingu Materiál Mezi vlastnosti kinesio tapu patří elasticita, lehkost, prodyšnost, voděodolnost. Byl navržen tak, aby se co možná nejvíce podobal lidské kůži. Je roztažitelný pouze v podélném směru. Obsahuje 100% bavlny spolu s pružnými vlákny polyuretanu zajišťující roztažitelnost a smrštitelnost tapu. Bavlněná vlákna zajišťují prodyšnost a rychlé schnutí. Tloušťka elastické pásky je podobná epidermis kůže, přibližně po 10 min. přestane být na kůži vnímán. Kinesio tape ztrácí svojí pružnost po 3-5 dnech od aplikace na kůži. Jeho nošení nelimituje běžnou hygienu ani pobyt ve vodě. Jako lepidlo je použita termosenzitivní pryskyřice, která je nanesena ve zvlněném vzoru, který zajišťuje elevaci kůže. Před aplikací je pro dokonalé přilnutí nutné kůži očistit, odmastit a osušit. Kinesio tape obvykle nevyvolává alergickou reakci, při zvýšené
27
citlivosti kůže je však vhodné před aplikací nejdříve vyzkoušet nalepení pouze malé části kinesio tapu (Kase, 2003, s. 12). Tvar a barva Kinesio tape může být aplikován ve tvaru „vějíř“, ve tvaru písmene „Y“, „X“, „I“, ve tvaru „síť“ a „donut hole“ (Obrázek 4). Tvar volíme podle požadovaného účinku a podle velikosti ošetřované oblasti. Nejčastější forma tvaru „Y“ se využívá v základních technikách k ovlivnění svalové činnost. Jednotlivé pruhy obkružují svalové bříško. „Y“ tvar může být nahrazen tvarem „I“, využívá se především v akutní fázi pro redukci otoku a bolesti. Technika „vějíř“ se využívá k ovlivnění lymfatické cirkulace, pruhy tapu jsou vedeny přes oblast otoku. Tvar „síť“ představuje modifikovaný „vějíř“, aplikuje se v oblasti velkých kloubů. „X“ technika se využívá v místech, kde se začátek a úpon svalu mění v závislosti na pohybu. Rozstřižené konce tapu lépe rozptylují napětí na kůži. V místě kostěných výběžků lze využít „donut hole“ technika, která se užívá k „nadlehčení“ a lokálnímu snížení otoku. Otvor v tapu je umístěn přímo nad léčenou oblast, je možné aplikovat více vrstev, které se kříží nad sebou (Kase, 2001, s.13).
Obrázek 4. Tvary kinesio tapu, zleva „Vějíř“, „Y“, „X“, „I“, „Síť, „Donut hole“, „Cross tape“, zdroj: Kobrová, Válka, 2012, s. 33, 34
Kinesio tape je možné aplikovat v různých šířkách podle velikosti ošetřované oblasti. K dispozici jsou varianty 5 a 7,5 cm. Speciální formou je tzv. „cross tape“ (Obrázek 4) ve tvaru mřížky pro lokální ošetření triggerpointů a bolestivých míst. Lze aplikovat v kombinaci se standartním kinesio tapem (Kobrová, Válka, 2012, s. 34; Kumbrink, 2011, s. 6). Kinesio tape se vyrábí v mnoha barvách (béžová, bílá, žlutá, oranžová, růžová, červená, fialová, modrá, zelená, černá). Vzhledem k faktu, že metoda byla rozvíjena v Japonsku, východní filozofie tedy může různým barvám připisovat odlišné vlastnosti. 28
V souladu se západoevropským myšlením se však odlišnost účinků tapu podle barvy nepřisuzuje. Kinesio tape je možné aplikovat ve verzi Tourmaline. Obsahuje ve svém lepidle složku polodrahokamu turmalínu, má zvýšenou přilnavost ke kůži, zlepšuje průběh hojení, je vhodné ho použít např. v případě zánětu (Kobrová, Válka, 2012, s. 34).
1.3.2. Aplikace kinesiotapingu Před aplikací tapu je pro dokonalé přilnutí nutné kůži odmastit a osušit. Konce tapu je vhodné zastřihnout do oblouku, sníží se tím riziko dřívějšího odlepení konců. Tzv. kotva, místo začátku, přibližně 2,5- 5cm, musí být vždy nalepena v neutrální pozici segmentu a bez žádného napětí. Stejně tak konec tapu. Kotva je umisťována na ošetřovanou oblast těla podle zvolené techniky kinesiotapingu. Je nutné, aby byla aplikovaná na kůži (ne na jiný tape), kde je přilnavost pro tape největší. Úsek tapu mezi kotvou a koncem se nazývá báze a představuje terapeutickou zónu tapu. Před jakoukoli změnou pozice v oblasti ošetřování je třeba tape „zažehlit“, uvolněním tepla se aktivuje lepidlo a dojde k přilnutí (Kase, 2006, s. 22). Proces dokonalého přilnutí k pokožce trvá 20-30 min. Zahájit sportovní činnost je vhodné až po 20-30 minutách od nalepení. V místech zvýšené potivosti nebo iritace vnějšího okolí, kde je riziko odlepení vyšší (např. ploska nohy), je možné použít lepidlo ve spreji. Kinesio tape je možné na kůži ponechat 3-5 dní podle požadovaného účinku, pak dochází k redukci elasticity (Kobrová, Válka, 2012, s. 29, 31.) Odstranění kinesio tapu z kůže se doporučuje provádět ve směru růstu chlupů. Jedna ruka přidržuje konec tapu a druhá ruka oddaluje kůži, nebo je možná varianta rolování. Pokud jsou obě možnosti bolestivé, je vhodné sejmutí pod vodou. Pro zabránění podráždění kůže by se neměl snímat rychlým strhnutím. Tape by neměl být vystaven silným zdrojům tepla (např. fén, sauna), lepidlo by příliš přilnulo k pokožce (Šúrová, 2011).
1.3.3 Techniky kinesiotapingu Techniky lepení kinesio tapu se liší především ve směru vedení tapu, velikosti natažení, které se uvádí v procentech a také ve tvaru aplikovaného tapu. Na podkladový 29
papír je z výroby již aplikované napětí 10-15%. Kinesio tape je vytvořený se schopností elasticity 55-60%. Při aplikaci je velice důležité zvolit vhodný stupeň napětí (Obrázek 5) (Kase, 2006, s. 22).
Obrázek 5. Stupně napětí kinesio tapu, zdroj: Kobrová, Válka, 2012, s. 28
Pro všechny základní techniky platí, že oblast měkkých tkání musí být před aplikací kinesio tapu uvedena do protažení. Po navrácení se do původní polohy dojde v kombinaci s elastickými schopnostmi tapu k „zvrásnění“ kůže a dekompresi tkání pod tapem (Kase, 2006, s. 18).
Technika tape stretch/ tension Tato základní technika je využívaná v případně ovlivnění funkce svalu, ve smyslu facilitace/ inhibice. V případě přetíženého svalu nebo akutního svalového poranění se využívá technika inhibiční. Tape je aplikován v protažení svalu ve směru od úponu svalu k jeho začátku. Využívá se velice lehkého napětí tapu (15-25 %) tzv. „paper off tension“, které je obsaženo již na podkladovém papíru kinesio tapu. U chronicky oslabených svalů, kde je třeba svalovou kontrakci facilitovat, aplikujeme tape od začátku svalu k jeho úponu s napětím 25-50 % opět v protažení svalu (Obrázek 6). V obou případech se po návratu do neutrální pozice ošetřované oblasti kůže spolu s tapem nařasí, dojde k elevaci kůže a podkoží, dojde ke zlepšení cirkulace krve a lymfy (Kase, 2003, s. 14, 15; Kase, 2006). Kinesio tape nalepený od začátku svalu se smršťuje směrem ke kotvě a působí tedy facilitaci svalu. Směr aplikace tapu na sval je od začátku k jeho úponu, ale výsledný terapeutický směr je opačně. V případě facilitace tedy podporuje svalovou kontrakci (Kobrová, Válka, 2012, s. 39). 30
Při terapii však nelze vycházet pouze z anatomického začátku a úponu svalu, ale především z jeho začlenění do biomechanických řetězců (Kolář, 2009, s. 233). Kumbrink (2009, s. 14) uvádí facilitační techniku ve smyslu aplikace kinesio tapu od punctum fixum k punctum mobile. Inhibiční svalovou techniku v obráceném sledu. Ilgu (2012, s. 14) ve své publikaci již princip kinesio tapu ve smyslu facilitace či inhibice svalu ve spojení s orientací směru tahu při aplikaci neuvádí. Efekt kinesiotapingu spočívá v optimalizaci svalového napětí bez závislosti na směru tahu.
Obrázek 6. Princip facilitace svalu pomocí kinesio tapu, zdroj: Kobrová, Válka, 2012
Korekční techniky Mezi korekční techniky patří mechanická, fasciální, prostorová, vazivová/ šlachová, funkční a lymfatická technika. Výběr techniky se odvíjí od diagnostiky a cíle terapie. Liší se v technice aplikace, stupněm natažení a tvarem použitého tapu. Je vhodné je kombinovat s technikami ovlivňující svalovou činnost (Kobrová, Válka, 2012, s. 59, Kase; 2006, s. 31; Kase, 2003, s. 14).
31
1.3.4 Mechanismus účinku kinesiotapingu Kinesiotaping je neinvazivní metoda terapie muskuloskeletárních poruch s minimem vedlejších účinků, která může urychlit rekonvalescenci po zranění či rehabilitaci funkčních poruch pohybového aparátu. Mechanismus účinku není prozatím exaktně objasněn, ale benefity této metody jsou vysvětlovány několika teoriemi (Kahanov, 2007, s. 17). Předpokládaný efekt snížení bolesti po aplikaci kinesio tapu vychází ze skutečnosti, že přítomnost zánětlivých reakcí či otoku vede k redukci intersticiálního prostoru mezi kůží a přilehlými tkáněmi (Obrázek 3, 4, Příloha 1). Cirkulace krve a lymfy stagnuje, dochází k ischemii a hromadění metabolitů v tkáních. Důsledkem komprese tkání je iritace nociceptorů a vznik vjemu bolesti (Kahanov, 2007, s. 7). Nocicepce vede ke změně motorických vzorů. Bolest jako vědomě interpretovaná nocicepce reflexní cestou zvýší tonus svalu ve smyslu obranného spasmu a současně může inhibovat jeho antagonistu ve smyslu hypotonie (Véle, 1997, s. 68). Po aplikaci vhodně zvolené techniky kinesiotapingu dojde k zvrásnění a elevaci kůže a dekompresi intersticiálního prostoru, zvýšení krevní a lymfatické cirkulace. Následně se zánětlivý exsudát transportuje do lymfatického řečiště, adhese fascií se uvolní a dojde k redukci dráždění nociceptorů. Zvýšení metabolické aktivity vede k zmnožení fibroblastů a podpoře reparačních procesů (Kahanov, 2007, s. 17; Ilgu, 2012, s. 13). Ovlivnění bolesti kinesiotapingem může být také vysvětlováno na základě vrátkové teorie (Ilgu, 2012, s. 13). Vedení bolestivé informace z nocisenzorů je uskutečněno pomalými vlákny C nebo A δ. Aplikací taktilních podnětů, které jsou vedeny rychlými vlákny A α, lze modulovat aktivitu vláken pomalých a uzavírat „vrátka“ pro vedení bolesti (Kolář, 2009, s. 640). Vliv kinesiotapingu na funkci svalu a kloubu je výsledkem zvýšení aferentních informací z proprioceptorů skrz stimulaci kožních mechanoreceptorů (Chang, 2010, s. 123; Halseth, 2003, s. 2). Vliv aferentních vstupů z celého těla je pro řízení motoriky člověka zcela zásadní. Integrací kožního a proprioceptivního vnímání vzniká schopnost stereognozie. Propriocepce se podílí na kontrole a koordinaci pohybu a kinestezii (Kolář, 2009, s. 188, Reimann, 2002). Předpokládá se, že stálý tlak a tah na kůži vyvolaný elastickou páskou, hraje významnou roli při pohybu a vnímání pozice v kloubu, výsledkem by tedy mělo být zlepšení posturální kontroly (Halseth, 2004, s. 2, Riemann, 2002). Vyžitím techniky mechanické korekce lze přímo korigovat postavení 32
kloubu a dosáhnout tak optimální propriocepce. Výsledkem je optimalizace svalového napětí v daném pohybovém segmentu (Kase, 2003, 17). Reflexní cestou lze ovlivnit tkáně nejen přímo v místě aplikace tapu ale i v okolí (Kahanov, 2007).
1.3.5 Účinky kinesiotapingu Správnou aplikací vhodné techniky kineziotapingu na postiženou oblast se aktivuje reflexní odpověď organismu s cílem odstranit patologické změny (Kobrová, Válka, 2012, s. 24). Korekce svalové funkce Kinesiotaping reguluje svalovou funkci ve smyslu facilitace či inhibice za předpokladu dosažení kvalitní svalové kontrakce. Na bolestivé reflexní změny ve svalu reagují okolní tkáně a mohou být zdrojem další bolesti. Optimalizací svalové funkce tak působí prevenci vzniku sekundárního postižení (Ilgu, 2012, s. 14). Sledování vlivu kinesiotapingu na svalovou činnost bylo předmětem pilotní studie autorů Fu et al. (2007) zkoumali efekt kinesiotapingu u zdravých sportovců na svalovou sílu m. quadriceps femoris a hamstringů. Svalová síla byla hodnocena isokinetickým dynamometrem v situaci bez kineziotapingu, okamžitě po nalepení kinesio tapu na m. quadriceps femoris a 12 hodin od aplikace. Vyhodnocení nepřineslo významné rozdíly mezi jednotlivými měřeními. Negativní výsledek studie autoři vysvětlují tím, že taktilní input kinesio tapu není dostatečně vysoký u zdravých jedinců bez poruch pohybového aparátu, která by změnila aferentaci. U 31 zdravých jedinců byl vliv kinesiotapingu na svalovou činnost sledován také ve studii Huang et al. (2011). Zaznamenali signifikantní zvýšení svalové aktivity mediální porce m. gastrocnemius při vertikálním výskoku po aplikaci kinesio tapu na tento sval. Toto zvýšení však nemělo vliv na výšku výskoku. EMG aktivita ostatních hodnocených svalů (m. tibialis anterior, m. soleus) se významně nelišila od hodnot naměřených bez kinesio tapu. Efekt kinesio tapu na svaly pletence ramenního byl zjištěn ve studii autorů Lin a dalších (2009). Kinesio tape byl nalepen u dvanácti zdravých probandů přes svalové bříško ascendentní části m. trapezius od mediální třetiny klavikuly po úroveň Th12. Výsledky EMG aktivity ukázaly významné snížení aktivity horní části m. trapezius a zvýšení svalové aktivity m. serratus anterior, dolní část m. trapezius zůstala beze změny. 33
Korekce kloubní funkce Kinesiotaping poskytuje skrz optimalizaci svalového tonu zvýšení stability v kloubním segmentu, optimalizaci rozsahu pohybu v daném kloubu, snížení bolesti a koriguje motorické vzory (Kobrová, Válka 2012, s. 26). Využitím techniky mechanické korekce lze nastavit optimální postavení v kloubu a dosáhnout tak kvalitní kloubní funkce (Kase, 2006, s. 31) Vliv paravertebrální aplikace kinesio tapu v lumbální oblasti na rozsah pohybu trupu do flexe, extenze a lateroflexe zkoumal na třiceti zdravých probandech ve své studii Kahanov a Yoshida (2007). Výsledky potvrzují pozitivní efekt kineziotapingu na flexi trupu, průměrně se zvětšila o 17,8cm. Ostatní hodnocené pohyby se významně nelišily před a po nalepení tapu. Pozitivní vliv na posturální stabilitu ramenního kloubu, snížení bolesti, redukci zánětlivých změn měkkých tkání a optimalizaci svalové síly předkládá Long a Jaraczewská (2006) ve své studii. Věnují se možnosti využití kinesiotapingu k funkčnímu zlepšení horní končetiny u hemiplegiků. Chen a další ve své studii (2008) potvrzují předpokládaný vliv kinesiotapingu na timing svalové koordinace. Výzkumný soubor obsahoval 15 žen s patellofemorálním syndromem (PFS) a kontrolní skupina byla tvořena deseti zdravými. Pomocí EMG byl hodnocen nábor svalové aktivity m. vastus medialis a m. vastus lateralis v průběhu výstupu a sestupu ze schodů. Měření probíhalo ve třech různých situacích, bez tapu, s bílým atletickým tapem a s kinesio tapem. Výsledky ukazují významný rozdíl mezi hodnotami bez tapu a s kinesio tapem při sestupu ze schodů u skupiny s PFS. V případě sestupu s kinesio tapem se zapojí m. vastus medialis dříve než m. vastus lateralis oproti situaci bez aplikace kinesio tapu. Žádné změny nebyly registrovány u kontrolní skupiny. Zvýšení cirkulace krve a lymfy Efektem aplikace kinesio tapu je zvrásnění a elevace kůže. Dojde k dekompresi intersticiálního prostoru a redukci stagnace v krevním a lymfatickém řečišti. Dojde ke snížení zánětlivých exsudátů v tkáních (Ilgu, 2012, s. 14.; Kobrová, Válka, 2012, s. 26) V klinické studii autorů Kase a Hashimoto z roku 1998 byl zkoumán efekt kinesio tapu zvýšení krevní cirkulace. Pomocí sonografie se sledoval periferní průtok krve před a po aplikaci kinesio tapu u devíti subjektů, z toho čtyři byli zdrávi a pět 34
z nich trpělo různými klinickými symptomy. Průtok byl měřen na periferní artérii, poté byl aplikován kinesio tape na sval v těsné blízkosti artérie a po deseti minutách se měření krevního průtoku opakovalo. Předpokládaný efekt nebyl prokázán u zdravých probandů bez klinických obtíží. U ostatních se periferní krevní cirkulace po kinesiotapingu zvýšila. Tento efekt byl předmětem zkoumání další studie z roku 2009. Zarek et al. hodnotili vliv kinesiotapingu na pooperační edém u pacientů po prolongaci končetiny. Porovnával skupinu probandů, u kterých byla prováděna standartní lymfatická drenéž se skupinou pacientů s kinesiotapingem. Autoři došli k názoru, že obě metody mají vliv na redukci otoku, ale aplikací kinesio tapu lze výsledku dosáhnout rychleji. Zlepšení propriocepce Předpokládaným z mechanoreceptorů
účinkem
v kůži
a
kinesiotapingu
proprioceptorů
ve
je svalech
zvýšení (Kahanov,
aference 2007).
Proprioceptory jsou popisovány jako mechanoreceptory v lidském těle zajišťující informace o pozici kloubu a průběhu pohybu. Zahrnují kinestezii, vnímání polohy kloubu a síly svalové kontrakce (Reinmann, 2002). Kinesiotaping by tedy mohl být formou proprioceptivního biofeedbacku (Morrissey, 1999) Teorii, že kinesiotaping může zlepšit proprioceptivní vnímání, podporuje studie autorů Chang a dalších (2010). K výzkumu byl využit ruční dynamometr a testu se podrobilo 21 zdravých sportovců. Po aplikaci kinesio tapu na flexory předloktí dominantní horní končetiny došlo k výraznému zlepšení vnímání síly svalové kontrakce oproti placebo tapu nebo situaci bez kinesio tapu. Tato studie však vyvrací předpokládaný okamžitý efekt zvýšení svalové síly po umístění kinesio tapu.
Redukce bolesti Jako výsledek biomechanických, neurofyziologických a trofotropních účinků lze očekávat po aplikaci kinesio tapu redukci bolesti (Kobrová, Válka 2012, s. 26). Vliv kinesio tapu na bolest u pacientů s low back pain zkoumal Paoloni a jeho kolegové ve svém výzkumu z roku 2011. 34 probandům s bolestmi bederní páteře trvajícími déle než 12 měsíců byly aplikovány do lumbální oblasti tři pruhy kinesio tapu podélně s páteří (dva z nich na m. erector spinae vpravo a vlevo). Tvar tapu byl „I“, rozměry 20 cm x 5cm. Výsledky ukázaly, že kineziotaping má okamžitý vliv na bolest 35
ve smyslu její redukce. U jedné třetiny zkoumaných došlo ke statisticky významnému snížení bolesti na vizuální analogové škále bolesti. Dalším cílem této práce bylo pomocí pEMG zjistit vliv kinesio tapu na schopnost relaxace m. erector spinae v průběhu flexe trupu. Tento efekt byl prokázán u 43,6% ze zkoumaného souboru probandů. Autoři se dále zabývali dlouhodobým efektem kinesio tapu s nebo bez terapeutického cvičení. Po dobu čtyř týdnů probíhala terapie rozdílně pro tři skupiny. Jedna výzkumná skupina byla instruována k pravidelnému samostatnému terapeutickému cvičení. Druhá skupina byla léčena pomocí kinesiotapingu. Terapie třetí skupiny spočívala v kombinaci kinesiotapingu a cvičení. U všech tří variant došlo k významnému snížení bolesti. Akbas et al. (2010) ve svém výzkumu stanovili hypotézu, že u pacientů s patellofemorálním syndromem (PFS) kinesiotaping po dobu šesti týdnů sníží bolestivost a zvýší se flexibilita měkkých tkání v oblasti kolenního kloubu. Výzkumná skupina s kinesiotapingem byla tvořena patnácti ženami s PFS. Autoterapie obsahovala protahovací a posilovací cvičení. Facilitační svalová technika kinesio tapu byla aplikována na m. vastus medialis, m. quadriceps femosris. Na m. vastus lateralis, m. tensor fasciae latae a hamstringy byla aplikována svalová technika inhibiční. Kontrolní skupina obsahovala 16 probandů a terapie byla pouze formou cvičení bez kinesiotapingu. U obou skupin se významně snížila bolestivost a zvýšila flexibilita měkkých tkání. U výzkumné skupiny se zvýšení flexibility měkkých tkání dosáhlo dříve. Snížení bolesti v kontextu s kinesiotapingem zkoumali ve své studii GonzalesIglesias et al. (2009). Do výzkumu bylo zapojeno 41 jedinců s akutním whiplash syndromem. Byla stanovena výzkumná skupina s kinesiotapingem a kontrolní s placebo tapem. Předmětem zkoumání byl vliv na bolestivost a rozsah pohybu v krční páteři. Členům výzkumné skupiny byl aplikován „Y“ inhibiční kinesio tape na extenzory krční páteře technikou „paper- off tension“. Výsledky studie potvrzují významné snížení bolesti okamžitě po aplikaci kinesio tapu, které pokračovalo i po 24 hod od nalepení. Efekt na rozsah pohybu krční páteře nebyl statisticky významný.
1.3.6 Indikace a kontraindikace kinesiotapingu Indikace
a
možnosti
využití
kinesiotapingu
vychází
z jeho
principu
a mechanismu účinku a záleží na výběru aplikované techniky. V současné době je často využívanou metodou v oblasti ortopedie, traumatologie, neurologie a pediatrie. Široké 36
uplatnění nachází při terapii akutních i chronických neuromuskulárních onemocnění v rámci fyzioterapie. Je velice oblíbenou metodou ve sportovní medicíně. A své zastoupení má také v terapii lymfedému (Kobrová, Válka, 2012, s. 26). Kinesiotapingu lze využít u diagnóz jako např, vertebrogenní algický syndrom, skolióza, whiplash syndrom, impingement syndrom, entezopatie, burzitidy, kloubní, distorze, kloubní instability, deformity nohy a prstů, periferní parézy a centrální parézy, řešení břišní diastázy, pro ovlivnění jizev a mnoho dalších (Šúrová, 2011). Absolutní kontraindikace nejsou známi. Mezi relativní můžou patřit otevřené rány, hnisavé kožní projevy, pigmentové névy, maligní melanom kůže, horečnaté stavy, ekzémy, vzácně alergie na složky tapu (Kobrová, Válka, 2012, s. 27).
37
1.4 Možnosti využití kinesiotapingu u volejbalistů Možnost využití kinesiotapingu u sportovců s extrémním zatížením pletence ramenního v elevaci horní končetiny nad horizontálou sledoval kolektiv autorů Hsu et al. (2009). U 17 hráčů baseballu ověřoval vliv kinesiotapingu na kinematiku, svalovou aktivitu a sílu v oblasti pletence ramenního s impingement syndromem. Pomocí pEMG byla snímána aktivita dolní a horní části m. trapezius a m. serratus anterior při elevaci horní končetiny v rovině lopatky. Hráčům byl aplikován kinesio nebo placebo tape, v náhodném pořadí, ale v časovém rozpětí 3 dny mezi měřeními, na m. trapezius ascendent. Výsledky prezentují signifikantní zvýšení aktivity m. trapezius pars ascenden po kinesiotapingu, ostatní snímané svaly nevykazovaly statisticky signifikantní změny. Placebo tape významné změny nezpůsobil u žádného z měřených svalů. Možnosti využití kinesiotapingu v terapii impingement syndromu ramenního kloubu se věnoval také Kaya et al. (2010). Do své studie zahrnul 60 probandů. Byli rozděleni do dvou skupin. Terapie výzkumné skupiny spočívala v kinesiotapingu m. supraspinatus, m. deltoideus a m. teres minor, dále byla použita do oblasti ramenního pletence prostorová a lymfatická korekce. Kontrolní skupina byla podrobena každodenní fyzikální terapii. Probandi obou skupin dodržovali stejný domácí cvičební program jako součást terapie, která trvala dva týdny. Po 1. týdnu bylo podle škály bolesti u skupiny s kinesiotapingem snížení bolesti výraznější než u kontrolní skupiny. Bolestivost po dvou týdenní terapii byla u obou skupin nižší srovnatelně. Tento výsledek vedl autory k názoru, že kinesiotaping může být využit při terapii impingement syndromu ramenního kloubu především pro jeho okamžitý efekt. Okamžitý analgetický efekt kinesiotapingu u výzkumné skupiny se suspektním impingement syndromem či dysfunkční rotátorovou manžetou pletence ramenního potvrzuje také Thelen et al. (2008). García- Muro et al. (2010) sledovali vliv kinesiotapingu na myofasciální bolest ramenního kloubu u probanda s poruchou rotátorové manžety v anamnéze. Klinický obraz zahrnoval přítomnost aktivních myofasciálních TrPs lokalizovaných v mediální a anteriorní části m. deltoideus, omezení aktivní flexe (54°) a abdukce (35°) z důvodu bolesti, pasivní hybnost nebyla omezena. Kinezio tape byl aplikován na m. deltoideus. Opětovné vyšetření ukázalo zvýšení rozsahu pohybu do flexe (150°) i abdukce (107°), bolestivost podle VAS se nezměnila. Kinesio tape byl sejmut po dvou dnech a vyšetření bylo provedeno znovu. Aktivní abdukce dosáhla 160° a flexe 165°, pacient udával subjektivní zlepšení. 38
1.5 Kinematika horní končetiny při specifické volejbalové činnosti Volejbal patří mezi sporty tzv. „overhead“. Většina herních prvků tedy probíhá v elevaci horní končetiny nad hlavou. Volejbal představuje soubor specifických atleticky a koordinačně náročných dovedností (Reecer, J. C., 2010, s. 368). 1.5.1 Smeč Spektrum možností jak útočit, tedy jak transportovat míč přes síť na soupeřovu polovinu, je poměrně široké. Patří mezi ně jednoruč vrchem, spodem a obouruč taktéž vrchem, spodem. Tzv. smeč je příkladem techniky jednoruč vrchem. Je to explozivní dynamická činnost dominantní horní končetiny, při níž je míč prudce udeřen přes síť do pole soupeře. Identický motorický stereotyp horní končetiny sdílí tzv. „skákaný servis“, jenž představuje uvedení míče do hry. Motorický stereotyp obou zmíněných specifických volejbalových technik a zahrnuje několik fází (Obrázek 8). První dvě představují rozběh a odraz od země. Následuje let vzduchem, který zahrnuje elevaci horní končetiny a nápřah, její akceleraci a úder do míče. Po kontaktu s míčem hráč přechází do fáze dokončení pohybu a dopadu (Reecer, J. C., 2010, s. 369). Kinematika horní končetiny v průběhu těchto fází je přesně definovaná. Činnost úderové horní končetiny představuje kinematický řetězec na sebe navazujících pohybů. Každá fáze na začátku přebírá energii od pohybu předcházejícího. Výsledná akcelerace horní připomíná švihnutí bičem. Průběh smečařského pohybu v letové fázi je uskutečněn v krátkém časovém rozmezí 0,6 – 0,8 s. Významnou aktivační složkou generující sílu a rychlost pohybu horní končetinou je trup. Na vyrovnávání reakčních sil se také podílí ostatní části těla, dolní končetiny a kontralaterální horní končetina (Li-Fang, 2008). Ve fázi odrazu ze země dochází k elevaci obou horních končetin za téměř plné extenze v loketních kloubech. V úrovni mírně nad hlavou probíhá diferenciace horních končetin. Na dominantní, úderové, paži v průběhu elevace dochází k abdukci a zevní rotaci v ramenním kloubu, flexi a pronaci v loketním kloubu. Druhá paže zůstává ve flexi v ramenním kloubu a extenzi v kloubu loketním mírně nad hlavou, jakoby ukazovala na míč. Současně s diferenciací horních končetin trup provádí rotaci, ramena a boky jsou natočeny šikmo k síti. Správná pozice těla při nápřahu připomíná polohu lukostřelce (Reeser, 2010, s. 370). Přechod z této polohy zapažení do vertikály je 39
uskutečněn aktivitou m. latissimus dorsi, m. pectoralis major a m. serratus anterior (Vilímek, 2006, s. 92). Akcelerační fáze je charakterizována pohybem humeru do horizontální addukce a vnitřní rotace s flekčním postavením v loketním kloubu, doprovázená rotací trupu. Humerus se dostává do sagitální roviny, loket je před ramenem a extenduje předloktí. Ke kontaktu ruky s míčem dochází v maximální elevaci horní končetiny a plné extenzi v loketním kloubu, rotace trupu se zastavuje. Po úderu humerus přirozeně pokračuje v pohybu za míčem (Reeser, 2010, s. 370; Plawinski, 2008, s. 30). Hlavním generátorem akcelerační síly při pohybu paže z vertikály dolů Vilímek (2006, s. 93) předpokládá m. teres major, m. deltoideus a m. triceps brachii. Funkci m. infraspinatus a m. teres minor vidí jako stabilizační.
Obrázek 8. Kinematická analýza „smeče“: Fáze rozběhu a odrazu (A→ B), fáze elevace a nápřahu horní končetiny (B→ C), fáze akcelerace a udeření míče (C→ D) a dokončení pohybu (D→ E). Klíčové okamžiky v průběhu smečování: odraz (B), maximální zevní rotace (C), kontakt s míčem (D).
1.5.2 Bagr Za standartní situace má tzv. bagr defenzivní funkci. Lze ho tedy využít ke zpracování útočného úderu nebo při zpracování servisu, zřídka k nahrávce. Při nouzové situaci lze využít ho k útoku přes síť techniku odbití obouruč spodem. Postavení a kinematika v klíčových kloubech hráče odpovídá aktuální herní situaci. Pro kvalitní provedení techniky je nutné dodržet určité zásady. Trup je v mírné flexi, hlava v pozici umožňující očím sledovat míč. Dolní končetiny jsou v abdukci a mírně flektovány v kolenních kloubech. Horní končetiny zaujímají při odbití míče extenční a supinační postavení v loketních kloubech, addukční a flekční postavení v ramenních kloubech. Zápěstí je bilaterálně v ulnární dukci a dorzální flexi, dlaně jsou spojeny před tělem (Lehnert, Haník, 2004, s. 216).
40
1.6 Povrchová elektromyografie
Povrchová elektromyografie (pEMG) je výzkumná a diagnostická metoda. Zaznamenává a analyzuje vznik elektrického potenciálu svalové tkáně. PEMG má široké pole uplatnění v oblasti medicíny, fyzioterapie, ergonomie a sportovních aktivit. PMEG v kineziologii umožňuje sledovat svalovou aktivitu v průběhu různých posturálních situacích a motorických stereotypech. Hodnotí svalovou aktivitu ve statické či dynamické činnosti, umožňuje sledovat více svalu najednou a detekuje posloupnost zapojení do konkrétní pohybové aktivity. Lze pozorovat sílu svalové kontrakce a nástup únavy. Benefitem pEMG je zpětná vazba při motorickém učení a v rámci hodnocení úspěšnosti terapeutický postup. PEMG lze využít také například pro zdokonalování motorických stereotypů v rámci sportovního tréninku (Konrad, 2005, s. 5). Existují dva druhy zařízení, pevné kabelové pEMG a bezdrátové EMG. Elektrické projevy svalu jsou zachyceny povrchovými elektrodami. Signál je zesílen, zobrazen na monitoru a údaje jsou shromažďovány pro další zpracování. Elektrický signál může být ovlivněn několika faktory. Vedení signálu se mění s charakterem (např. podkožní tuk, pocení) a teplotou tkáně pod snímanou elektrodou. Detekce může být také narušena aktivitou sousedních svalů (tzv. cross talk) a činností srdce (zejména u svalů trupu a pletence ramenního). Snímání je dále ovlivněno velikostí, tvarem a umístěním elektrod. Při měření je důležité minimalizovat riziko výskytu artefaktů, jako např. elektrodový šum, porucha uzemnění, pohybové artefakty, radiová interference nebo pohyb kabelů. Surový záznam signálu je nutné dále upravit pomocí EKG redukce (pokud jsou přítomny EKG artefakty), filtrace (pokud jsou přítomny pohybové artefakty), rektifikace a smoothingu. Rektifikace konvertuje veškeré negativní amplitudy do pozitivních. Smoothing představuje vyhlazení, výsledkem je obalová křivka signálu (Konrad, 2005, s. 27; De Luca, 2002).
41
2. CÍLE A HYPOTÉZY Cílem práce je zjistit vliv kinesiotapingu na svalovou činnost pletence ramenního u hráčů volejbalu.
Byly položeny čtyři výzkumné otázky: 1. Má kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů vliv na svalovou aktivitu pletence ramenního? 2. Má kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů vliv na aktivitu m. rectus abdominis a m. erector spinae? 3. Má kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů vliv na timing svalové aktivity ramenního pletence? 4. Má kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů vliv na timing m. rectus abdominis, m. erector spinae?
Výzkumná část diplomové práce je zaměřena na potvrzení či vyvrácení následujících nulových hypotéz. H01 Aktivita svalů ramenního pletence se u volejbalistů vlivem kinesiotapingu šikmých břišních svalů nemění. H02 Aktivita m. rectus abdominis a m. erector spinae se vlivem kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění. H03 Timing svalové aktivity svalů pletence ramenního se po aplikaci kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění. H04 Timing svalové aktivity m. rectus abdominis, m. erector spinae se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů nemění.
42
3. METODIKA 3.1 Charakteristika výzkumného souboru Do studie bylo zahrnuto celkem sedmnáct aktivních volejbalistů ve věku 22 – 44 let. Patnáct z nich bylo bez akutních myoskeletárních afekcí. Ostatní dva byli vyloučeni z výzkumu z důvodu patologie pohybového aparátu. Měření bylo u probanda s impingement syndromem ramenního kloubu využito formou kazuistiky. Průměrný věk probandů byl 27,8 let, průměrná výška 194, 3 cm, váha 92 kg, BMI 24,3.
3.2 Postup měření Měření probíhalo na Klinice rehabilitace FN Motol s využitím šestnácti kanálového přístroje povrchové elektromyografie MyoSystem 1400A (Noraxon U. S. A.). Svalová aktivita byla snímána se snímkovací frekvencí 100 HZ na dominantní horní končetině následujících svalů:
m. trapezius pars descendent
m. trapezius pars transversa
m. trapezius pars ascendent
m. serratus anterior
m. pectoralis major
m. deltoideus pars clavicularis
m. infraspinatus
m. biceps brachii
m. triceps brachii caput laterale
Dále byla měřena aktivita:
m. rectus abdominis
m. erector spinae
Povrch kůže byl před aplikací elektrod očištěn abrazivní pastou, omyt vlhkou buničinou a následně vysušen. Elektrody byly umístěny do oblasti středu bříška detekčním povrchem kolmo na průběh svalových vláken. Vzdálenost mezi oběma 43
elektrodami byla 1 cm při paralelním uložení se svalovými vlákny snímaného svalu. Zemnící elektroda byla ukotvena na akromion. Jako prevence vzniku pohybových artefaktů byly kabely elektrod fixovány k povrchu těla v blízkosti elektrody. Průběh prováděného pohybu byl snímán kamerou. Uložený videozáznam sloužil ke korektní analýze EMG dat. Při měření jsme se snažili eliminovat možnost vzniku artefaktů. Svalová aktivita byla měřena před a po aplikaci kinesio tapu v následujících variantách klidu a pohybu:
„Klid vleže“
„Klid ve stoji“
„FL paže“
„Klik“
„Smeč“
„Bagr“
„Na boku“
Klidové hodnoty byly snímány vleže na zádech a ve stoje vždy po dobu 10 vteřin. Všechny pohyby byly opakovány šestkrát bezprostředně za sebou. Flexe paže byla prováděna ve stoji spatném při středním postavení akra dominantní horní končetiny. Pohybová činnost „klik“ byl uskutečněn do vzporu s flektovanými horními končetinami do 90 stupňů v loketních kloubech při abdukci 90 stupňů v ramenních kloubech, s oporou o špičky nohou a extendovanými kolenními klouby. Z pozice „na boku“ probíhal pohyb do šikmého sedu s oporou o předloktí dominantní horní končetiny. Pro testování v herních volejbalových dovednostech byl využit theraband s lehkým stupněm odporu. Pro pohyb „smeč“ byla vybrána fáze akcelerace z výchozí pozice nápřahu (poloha „lukostřelce“), test byl zaměřen na pohyb dominantní horní končetiny a trupu bez účasti dolních končetin. Testovací pohyb pro“ bagr“ vycházel ze základního postavení defenzivní techniky bagr, konečná pozice byla dána rotací trupu následovanou pohybem paží laterálně, opět bez účasti dolních končetin. Dolní končetiny zůstávaly ve stejném postavení v průběhu celého pohybu při smeči i bagru pro zjednodušení komplikované volejbalové techniky a zachování totožného provedení pohybu před a po aplikací kinesio tapu. Počáteční a konečné polohy jednotlivých testovacích pohybů jsou uvedeny v Příloze 2.
44
Po uskutečnění měření všech variant pohybu byl aplikován kinesio tape (Příloha 2, Obrázek 2) značky Kinematics Tex o šíři 7,5 cm bilaterálně na šikmé břišní svaly podle Kase (2006, s. 144), Ilgu (2012, s. 83). Kotva tapu byla umístěna v oblasti spina iliaca anterior superior, konec tapu do oblasti 5. – 10. žebra k místu přechodu začátku m. obliquus abdominis externus a m. serratus anterior. Stejný tape byl aplikován i z druhé spiny iliaca aterior superior. Pruhy kinesio tapu tvaru „I“ se křížily v oblasti umbilicu. Kinesio tapu byl aplikován v protažení svalů a v místě terapeutické zóny byl natažen s napětím 10 - 15 % v průběhu svalových vláken m. obliquus abdominis internus, uprostřed křížil m. rectus abdominis a pokračoval v průběhu m. obliquus abdominis externus. Před nalepením byl povrch kůže pod tapem očištěn. Následující měření začalo s odstupem dvaceti minut od aplikace, z důvodu důkladného přilnutí kinesio tapu, a obsahovalo snímání svalové aktivity opět v klidu ve stoji, vleže a v průběhu identických pohybových aktivit jako před aplikací kinesio tapu.
3.3 Analýza a statistické zpracování dat Pro vyhodnocení a zpracování EMG signálu byl využit systém Myoresearch XP Master Edition. Naměřené surové hodnoty byly upraveny pomocí automatické funkce EKG redukce pro odstranění vzniklých artefaktů. Záznam byl dále usměrněn pomocí rektifikace, převedením všech negativních výchylek na pozitivní o stejné velikosti. Další úprava smoothing (50ms) umožnila vyhlazení signálu. Pomocí Standart Reports byla z šesti opakování analyzována průměrná aktivita daných svalů v průběhu konkrétního pohybu. Timing svalů byl vyhodnocen pomocí Standart Timing Analysis. Získaná data byla přepsána do tabulek programu Microsoft Excel. Pro statistické zpracování byla data normalizovaná. Normalizované hodnoty jsou výsledkem podílu průměrné svalové aktivity naměřené při pohybu a hodnot naměřených v klidu. Pro pohyby flexe paže, smeč, bagr a klik byly využity naměřené klidové hodnoty při stoji. Hodnoty pohybu z polohy na boku do šikmého sedu v opoře o předloktí byly normalizovány s klidovými hodnotami v poloze vleže. Statistické zpracování bylo uskutečněno v programu Microsoft Excel s doplňkem XLSTAT-RIB 2013. Vzhledem k faktu, že veličiny souboru netvořily normální Gaussovo rozložení, vyhodnocení bylo uskutečněno pomocí neparametrického testu Wilcoxon. Test byl hodnocen na hladině statistické významnosti p = 0,05.
45
4 Výsledky 4.1 Ověření hypotézy H01 Aktivita svalů ramenního pletence u volejbalistů je stejná před a po aplikaci kinesiotapingu. Hypotéza H01 ve znění „Aktivita svalů ramenního pletence při pohybu je stejná před a po aplikaci kineziotapingu“, byla vyvrácena z důvodu statisticky významné změny svalové aktivity m. infraspinatus, m. serratus anterior, m. trapezius descendens. Hladina významnosti těchto změn je p < 0,05. Výrazná změna ve svalové činnosti byla též registrována u m. triceps brachii caput laterale. K signifikantní změně nedošlo u ostatních snímaných svalů: m. pectoralis major, m. deltoideus anterior, m. biceps brachii, m. trapezius pars ascendens a pars transversa. Rozdíly průměrné svalové aktivity pletence ramenního před a po aplikaci kinesio tapu jsou zobrazeny v grafech 1 – 7. Hladiny statistické významnosti a procentuální vyjádření změn jsou uvedeny v tabulkách 1 - 7. Svalová činnost m. infraspinatus se statisticky významně liší před a po aplikaci kinesio tapu v případě klidu ve stoji (Graf 1, Tab. 1) i vleže (Graf 2, Tab. 2). K signifikantním změnám došlo při flexi paže (Graf 3, Tab. 3), v průběhu pohybu z polohy na boku do šikmého sedu (Graf 6, Tab. 6) a při pohybu klik (Graf 7, Tab. 7). Hraniční změna z hlediska statistické významnosti p = 0,057 proběhla při pohybu smeč (Graf 4, Tab. 4). Kromě polohy v klidu ve stoji se tato změna uskutečnila ve smyslu zvýšení svalové aktivity. Při analýze m. serratus anterior jsme zjistili statisticky významnou změnu v aktivaci v průběhu kliku (Graf 7, Tab. 7), flexe paže (Graf 3, Tab. 3) a v klidu vleže (Graf 2, Tab. 2). Značnou odlišnost mezi hodnotami naměřenými před a po KT jsme registrovali při pohybu z polohy na boku do šikmého sedu (Graf 6, Tab. 6), při pohybu smeč (Graf 4, Tab. 4) a v klidu ve stoji (Graf 1, Tab. 1). Ve všech dynamických aktivitách se tato změna projevila zvýšenou činností m. serratus anterior. Klidové hodnoty ve stoje i vleže se naopak snížily. M. trapezius pars descendens vykazoval v klidu ve stoji (Graf 1., Tab. 1) signifikantní snížení svalové činnosti na hladině významnosti p = 0,003, avšak při flexi paže (Graf 4, Tab. 4) a kliku (Graf 7, Tab. 7) jeho aktivita statisticky významně 46
vzrostla. V ostatních testovacích pohybech se neprojevily statisticky významné odchylky. Hladina významnosti změny ve svalové aktivitě m. triceps brachii caput laterale byla hraniční (p = 0,074) v pohybu klik (Graf 7, Tab. 7) a s hladinou statistické významnosti p= 0,065 v pohybu smeč (Graf 4, Tab. 4). Graf 1. Porovnání průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu klidových hodnot naměřených při stoji před a po KT
Klid ve stoji 10,00 Průměrná svalová aktivita (µV)
9,00 8,00 7,00 6,00 5,00 4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED
6,39
3,39
8,89
5,57
4,26
2,17
1,69
1,94
2,17
PO
4,00
2,48
3,56
3,95
4,83
2,98
1,75
1,84
2,39
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 1. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna průměrné svalové aktivity naměřené v klidu při stoji před a po KT I p %
SA 0,013 -37
0,057 -27
TD 0,003 -60
TT
TA
0,106 -29
0,977 +13
DA 0,245 +37
BB 0,842 +3
PM 0,660 -6
TB 0,147 +10
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna, modře zvýrazněná čísla – hraniční signifikance; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení, - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
47
Graf 2. Porovnání průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu klidových hodnot naměřených vleže před a po KT
Klid vleže Průměrná svalová aktivita (µV)
3,50 3,00
2,50 2,00 1,50 1,00 0,50 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED
2,51
3,23
2,03
2,13
2,44
1,62
1,80
2,20
2,13
PO
1,90
2,00
1,88
2,06
2,07
1,77
1,80
2,02
2,25
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 2. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna průměrné svalové aktivity naměřené v klidu vleže před a po KT I p %
SA 0,010 -24
0,006 -38
TD 0,280 -8
TT
TA
0,268 -3
0,320 -15
DA 0,201 +10
BB 0,932 0
PM 0,320 -8
TB 0,977 +6
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
48
Graf 3. Porovnání normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu flexe paže před a po KT
FL paže 90,00 Průměrná svalová aktivita (µV)
80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED
5,87
50,27
18,96
7,24
30,16
69,59
20,98
13,23
18,08
PO
9,07
80,47
34,39
8,55
30,54
64,46
15,55
13,13
12,53
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 3. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity při flexi paže před a po KT
I p %
SA 0,011 +54
0,038 +60
TD 0,010 +81
TT
TA
0,201 +18
0,977 +1
DA 0,589 -7
BB 0,320 -26
PM 0,977 -1
TB 0,094 -31
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
49
Graf 4. Porovnání normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu pohybu smeč před a po KT
Smeč Průměrná svalová aktivita (µV)
90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00
0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED
7,55
52,34
24,63
7,88
15,63
77,44
22,07
25,86
29,45
PO
9,44
79,59
35,26
7,95
11,99
67,72
13,87
21,92
23,64
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 4. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity v průběhu pohybu „smeč“ před a po KT
I p %
SA 0,057 +25
0,065 +52
TD 0,148 +43
TT
TA
0,589 +1
0,514 -23
DA 0,478 -13
BB 0,182 -37
PM
TB
0,222 -15
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; modře zvýrazněná čísla – hraniční signifikance; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
50
0,065 -20
Graf 5. Porovnání normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu pohybu bagr před a po KT
Bagr Průměrná svalová aktivita (µV)
40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED
4,14
13,07
9,96
8,43
23,01
34,84
13,00
18,80
7,78
PO
5,12
14,34
14,69
9,74
22,05
28,82
9,78
20,78
5,74
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 5. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity v průběhu pohybu „bagr“ před a po KT
p %
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
0,132 +24
0,478 +10
0,094 +48
0,514 +16
0,798 -4
0,379 -17
0,887 -25
0,629 +11
0,106 -26
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
51
Graf 6. Porovnání normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu pohybu z polohy na boku do šikmého sedu před a po KT
Na boku Průměrná svalová aktivita (µV)
45,00 40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED 19,00
5,97
5,78
33,88
25,98
6,90
6,49
6,69
20,39
PO
8,21
7,54
38,42
30,66
9,71
7,01
6,59
25,34
34,64
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 6. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity v průběhu pohybu z polohy na boku do šikmého sedu před a po KT
p %
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
0,002 +82
0,057 +37
0,094 +31
0,244 +13
0,148 +18
0,977 +41
0,842 +8
0,164 -1
0,887 +24
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value); % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna; modře zvýrazněná čísla – hraniční signifikance; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
52
Graf 7. Porovnání normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity pletence ramenního v průběhu pohybu klik před a po KT
Klik Průměrná svalová aktivita (µV)
140,00 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
PŘED 11,28 93,50 13,47 14,36 38,50 116,2 26,46 81,77 102,7 PO
17,64 132,2 28,59 16,98 31,09 113,1 19,31 74,57 81,57
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
Tab. 7. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity v průběhu pohybu klik před a po KT
I p %
SA 0,003 +56
0,011 +41
TD 0,050 +112
TT
TA
0,293 +18
0,379 -19
DA 0,712 -3
BB 0,349 -27
PM 0,670 -9
TB 0,074 -21
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value), % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna, modře zvýrazněná čísla – hraniční signifikance; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
53
Pro svaly m. trapezius pars ascendens a pars transversa, m. pectoralis major, m. biceps brachii a m. deltoideus pars clavicularis nelze hypotézu zamítnout, protože analýza dat nepotvrdila statisticky významnou změnu v jejich aktivitě v žádné variantě pohybu či klidu. Na výzkumnou otázku, zda má kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů vliv na svalovou aktivitu pletence ramenního? Můžeme odpovědět, že v případě m. infraspinatus, m. serratus anterior a trapezius pars descendens vliv kinesiotaping aplikovaný na břišní svaly u volejbalistů má. Ale u dalších snímaných svalů pletence ramenního nikoliv.
54
4.2 Ověření hypotézy H02
Aktivita m. rectus abdominis a m. erector spinae se vlivem aplikace kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění. Hypotézu H02 se s hladinou významnosti p = 0,05 nepodařilo vyvrátit. V žádném z testovacích pohybů či klidu se u m. rectus abdominis ani m. erector spinae neprojevila signifikantní změna. Změny v činnosti m. rectus abdominis (Graf 8, Tab. 8) byly znatelené ve smyslu inhibice v průběhu testování fáze smeče, bagru a přechodu do šikmého sedu. Také v klidu v poloze ve stoje i vleže došlo ke snížení svalové činnosti. Zvýšená aktivace byla pozorována při kliku a flexi paže.
Graf 8. Porovnání hodnot průměrné svalové aktivity m. rectus abdominis v klidu ve stoji, vleže a v průběhu pohybů flexe paže, smeč, bagr, z polohy na boku do šikmého sedu a klik před a po KT
M. rectus abdominis Průměrná svalová aktivita (µV)
35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00
Klid stoj
Klid leh
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
Klik
PŘED
3,03
2,61
2,56
2,80
2,00
12,99
28,87
PO
2,32
2,03
3,51
2,83
1,77
10,70
31,33
55
Tab. 8. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna průměrné svalové aktivity m. rectus abdominis v klidu ve stoji, vleže a v průběhu pohybů flexe paže, smeč, bagr, z polohy na boku do šikmého sedu a klik před a po KT
p %
klid stoj
klid leh
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
klik
0,755 -23
0,379 -22
0,201 +37
0,798 +1
0,712 -12
0,551 -18
0,551 +9
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value), % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
V případě m. erector spinae (Graf 9, Tab. 9) došlo při všech variantách pohybů ke snížení svalové činnosti, ale změna není statisticky významná. Z hlediska statistické významnosti kineziotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů nemá vliv na aktivitu m. rectus abdominis a stejně tak nemá vliv na m. erector spinae. Graf 9. Porovnání hodnot průměrné svalové aktivity m. erector spinae v klidu ve stoji, vleže a v průběhu pohybů flexe paže, smeč, bagr, z polohy na boku do šikmého sedu a klik před a po KT
M. erector spinae Průměrná svalová aktivita (µV)
14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00
Klid stoj
Klid leh
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
Klik
PŘED
4,46
2,25
1,91
6,01
11,58
6,19
3,20
PO
4,63
2,30
1,77
4,45
9,04
5,65
2,61
56
Tab. 9. Hladiny statistické významnosti a procentuální změna normalizovaných hodnot průměrné svalové aktivity m. erector spinae v klidu ve stoji, vleže a v průběhu pohybů flexe paže, smeč, bagr, na boku a klik před a po KT
klid stoj
klid leh
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
klik
p
0,755
0,132
0,670
0,410
0,164
0,629
0,201
%
+4
+2
-7
-26
-22
-9
-18
Legenda: p – hladina statistické významnosti (p-value), % - procentuální změna průměrné svalové aktivity; + - procentuální změna ve smyslu zvýšení; - - procentuální změna ve smyslu snížení svalové činnosti
57
4.3 Ověření hypotézy H03 Timing svalové aktivity pletence ramenního se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění.
Hypotézu H03 nelze zamítnout, protože analýza dat nevykazuje statisticky signifikantní změnu timingu. Hladiny významnosti všech svalů v testovacích pohybech byly vyšší než 0,05. Na hladině významnosti p = 0,057 (Tab. 10) se pohyboval m. biceps brachii při smeči. Medián timingu m. biceps brachii vykazuje zjevnou změnu při zapojování do pohybového stereotypu smeč. Ze svého 7. pořadí se po aplikaci kinesio tapu posunul na 6. místo (Graf 10). Tato změna na hladině významnosti je hraniční ale ne signifikantní. Proto na výzkumnou otázku musíme odpovědět, že kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů nemá vliv na timing svalové aktivity pletence ramenního. Tabulky s mediány timingu svalů v průběhu dynamických činností před a po kinesiotapingu jsou uvedeny v Příloze 3. Tab. 10. Hladiny statistické významnosti změny mediánu timingu svalů ramenního klubu v průběhu pohybu flexe paže, smeč, bagr, klik a na boku před a po KT
FL paže Smeč Bagr Na boku Klik
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
0,399 1,000 0,246 0,083 0,151
0,433 0,571 0,570 0,551 1,000
0,905 0,479 0,276 0,323 0,588
0,936 0,565 0,756 0,160 0,192
0,805 0,805 0,680 0,225 0,717
0,438 0,672 1,000 0,836 0,778
0,928 0,057 0,495 0,573 0,315
1,000 0,305 0,581 0,204 0,279
0,345 0,557 0,833 0,147 1,000
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii ; modře zvýrazněná čísla – hraniční signifikance
58
4.4 Ověření hypotézy H04 Timing svalové aktivity m. rectus abdominis, m. erector spinae se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění.
Hypotézu H04 při hladině významnosti p = 0,05 lze zamítnout pro m. erector spinae. Signifikantní změna proběhla při pohybu smeč. M. erector spinae se před kinesiotapingem do pohybu zapojil jako pátý z jedenácti svalů. Po aplikaci kinesio tapu se jeho pořadí změnilo na třetí (Graf 10). Hladina významnosti je p = 0,008 (Tab. 11). U m. rectus abdominis při žádném z testovacích pohybů nedošlo statisticky významné změně, proto pro tento sval hypotézu H4 nemůžeme zamítnout. Odpověď na výzkumnou otázku je tedy, že kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů má vliv na timing svalové aktivity m. erector spinae, na timing m. rectus abdominis nikoliv. Tabulky s mediány timingu svalů v průběhu dynamických činností před a po kinesiotapingu jsou uvedeny v Příloze 3.
Graf 10. Porovnání mediánu timingu svalů pletence ramenního, m. rectus abdominis a m. erector spinae v průběhu pohybu smeč před a po KT
Smeč 12 10 Pořadí
8 6 4 2 0
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED
8
5
7
10
9
2
7
1
4
7
5
PO
7
5
7
9
9
2
6
1
5
6
3
59
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii, RA – m. rectus abdominis, ES – m. erector spinae
Tab. 11. Hladiny statistické významnosti změny mediánu timingu svalů m. rectus abdominis, m. erector spinae v průběhu pohybu flexe paže, smeč, bagr, klik a z polohy na boku do šikmého sedu
RA
ES
FL paže
0,964
0,445
Smeč
1,000
0,008
Bagr
0,573
0,100
Na boku
0,123
0,758
Klik
0,114
0,754
Legenda: RA- m. rectus abdominis, ES – m. erector spinae; červeně zvýrazněná čísla – statisticky signifikantní změna
60
4.5 Kazuistika Do statistického zpracování nemohla být zahrnuta data probanda J. N. (33let) z důvodu nesplnění kritérií pro výběr výzkumného souboru. Změny průměrné svalové činnosti jsou zaznamenány v grafech 11 – 15 a procentuálně vyjádřeny v tabulce 12. J. N. je profesionální volejbalista. Volejbalu se věnuje na vrcholové úrovni 15 let. V průběhu herní sezóny trpí chronickými bolestmi v lumbální části zad a pletence ramenního dominantní horní končetiny. V oblasti ramenního kloubu byl diagnostikován impingement
syndrom
s
fibrotizací
m.
supraspinatus
a
parciální
rupturou
m. subscapularis. Výrazné změny v průměrné svalové aktivitě před a po kinesiotapingu můžeme pozorovat u m. trapezius pars transversa v klidu při stoji ve smyslu facilitace (Graf 11). Inhibiční tendence byla registrována u m. trapezius pars descendens ve všech variantách pohybu (Graf 12 – 15). Ke zvýšení svalové aktivity téhož svalu však došlo v klidu ve stoji. M. infraspinatus po kinesiotapingu akcentuje svojí aktivitu v případě pohybů do šikmého sedu (Graf 14), smeč (Graf 13) a klik (Graf 15). Změny průměrné svalové činnosti ostatních svalů jsou zobrazeny v grafech 11 – 15. V tabulce 12 jsou tyto změny vyjádřeny procentuálně. Timing svalové činnosti po aplikaci kinesio tapu nevykazoval u probanda významné tendence ke změně.
Tab 12. Procentuální změna průměrné svalové činnosti před a po KT
Klid stoj Klid leh FL paže Smeč Bagr Na boku Klik
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
-6
13
76
127
20
29
26
20
54
0
14
-25
31
6
16
20
11
9
17
0
51
52
-2
-16
-62
-83
-66
28
66
0
-52
1
-2
28 -18
13 -44
-45 -53
-81 -64
-65 -49
-18 -45
-8 -41
45 -23
-14 -72
43 -15
41 -49
90
-3
-18
11
-11
-2
12
-8
-5
-12
-73
35
18
-61
-43
-1
-16
-11
-19
-22
-10
5
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii , RA- m. rectus abdominos, ES – m. erector spinae
61
Graf 11. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT v klidu při stoji
Klid stoj Průměrná svalová aktivita (µV)
8,00 7,00 6,00 5,00
4,00 3,00 2,00 1,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 2,25 3,18 1,97 3,19 3,33 1,89 1,85 2,13 1,53 2,73 2,18 PO
2,11 3,59 3,47 7,23 3,98 2,44 2,33 2,56 2,36 2,72 2,48
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachiim, RA – m. rectus abdominis, ES – m. erector spinae
Graf 12. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT při flexi paže
Průměrná svalová aktivita (µV)
FL paže 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 10,6 37,7 77,1 32,2 39,9 20,0 10,2 5,54 10,9 1,24 1,27 PO
10,4 31,7 29,1 5,42 13,5 25,6 16,9 5,55 5,21 1,26 1,25
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii, RA- m. rectus abdominos, ES – m. erector spinae
62
Graf 13. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT při pohybu smeč
Průměrná svalová aktivita (µV)
Smeč 90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 13,3 52,8 83,2 25,3 33,3 23,3 22,8 21,8 18,8 1,19 7,02 PO
17,0 59,6 45,8 4,85 11,7 19,1 20,9 31,7 16,2 1,70 9,92
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii, RA- m. rectus abdominos, ES – m. erector spinae
Graf 13. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT při pohybu bagr
Bagr Průměrná svalová aktivita (µV)
60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 16,6 34,9 40,3 5,39 30,6 53,4 22,5 41,3 10,4 1,60 15,0 PO
13,5 19,5 17,5 1,85 15,5 29,3 13,3 31,9 2,93 1,37 7,58
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii
63
Graf 14. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT při pohybu z polohy na boku do šikmého sedu
Na boku Průměrná svalová aktivita (µV)
35,00 30,00
25,00 20,00 15,00
10,00 5,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 17,3 10,4 6,04 21,7 32,8 2,25 3,73 3,58 7,42 13,3 11,7 PO
32,9 10,0 4,96 24,2 29,3 2,21 4,19 3,28 7,09 11,7 3,22
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii, RA- m. rectus abdominos, ES – m. erector spinae
Graf 15. Porovnání hodnot průměrné svalové činnosti před a po KT při pohybu do šikmého sedu
Klik Průměrná svalová aktivita (µV)
120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00
I
SA
TD
TT
TA
DA
BB
PM
TB
RA
ES
PŘED 12,0 72,0 40,0 10,1 8,74 37,4 10,7 73,7 97,3 63,0 2,86 PO
16,3 84,6 15,7 5,78 8,64 31,3 9,53 59,3 76,2 56,9 2,99
Legenda: I – m. infraspinatus, SA – m. serratus abdominis, TD – m. trapezius pars descendens, TT – m. trapezius pars transverza, TA – m. trapezius pars ascendens, DA – m. deltoideus pars anterior, BB – m. biceps brachii, PM – m. pectorlis major, TB – m. triceps brachii, RA- m. rectus abdominos, ES – m. erector spinae
64
5. DISKUZE 5.1 Diskuze k teoretické části Kinesiotaping je často užíván v oblasti sportu i mimo něj při terapii muskuloskeletárních poruch. Mechanismus účinku zatím však není exaktně objasněn (Kahanov 2009). Z toho plyne možnost nedůvěry odborné veřejnosti k této metodě a přisuzování jeho účinku k placebo efektu. V současné době se zvyšuje snaha klinických studií účinky KT na základě Evidence Based Medicine (EBM) objektivně podložit. Vzniká množství výzkumů s cílem ověřit jednotlivé efekty KT. Bohužel výsledky se často rozcházejí. Sumarizace a zpracování výsledků jednotlivých EBM klinických studií nepřineslo jednotné vyjádření v oblasti zkoumání vlivu KT na svalovou činnost. Vliv na optimalizaci svalové činnosti je předmětem zkoumání této diplomové práce. Používáme termín „optimalizace“ svalové funkce záměrně. Protože dřívější rozdělení účinků KT, na inhibiční - pro orientaci směru aplikace tapu od úponu k začátku svalu a facilitační - pro směr v opačném sledu v rámci podpoření svalové kontrakce, v nejnovější publikaci Ilgu neuvádí (2012). Směry tahu tapu ve smyslu facilitace/inhibice Kumbrink (2009) upravil vzhledem k opěrné a fázické funkci svalu. Facilitační techniku ve směru aplikace kinesio tapu od punctum fixum k punctum mobile tak, aby zpětná síla sunutí tapu podpořila kontrakci. Inhibiční svalovou techniku v obráceném sledu. Ale vzhledem k faktu, že v průběhu různých posturálně lokomočních aktivit se začátky a úpony svalu vzhledem k jeho funkci a k místu opory mění, by bylo možné svalové techniky kinesiotapingu využívat jen v případě jednostranného opakujícího se pohybu. Korejští lektoři certifikovaných kurzů již toto rozdělení svalových technik KT, na facilitační a inhibiční ve spojitosti se směrem aplikce tapu, neužívají (Sadovská, 2012). Podle Changa (2010) a Halsetha (2003) lze funkci svalu a kloubu ovlivnit prostřednictvím zvýšení aferentních informací z proprioceptorů skrz stimulaci kožních mechanoreceptorů. Kolář (2009) a Riemann (2002) uvádí, že propriocepce se významně podílí na kontrole koordinace pohybu a kinestezii. Z těchto faktů by se dalo předpokládat a Halseth (2004) na to ve své práci poukazuje, že stálý mírný tah na kůži vyvolaný elastickou páskou může vést ke zlepšení posturální kontroly. Podle Kahanova (2007) lze touto cestou reflexně ovlivnit i svalové tkáně nejen přímo v místě aplikace tapu. Morrissey (1999) vidí taping jako formu 65
proprioceptivního biofeedbacku. Teorii, že KT může zlepšit proprioceptivní vnímání, podporuje studie autorů Chang a dalších (2010). K výzkumu byl využit ruční dynamometr a testu se podrobilo 21 zdravých sportovců. Po aplikaci kinesio tapu na flexory předloktí dominantní horní končetiny došlo k výraznému zlepšení vnímání síly svalové kontrakce oproti placebo tapu nebo situaci bez kinesio tapu. Tato studie však vyvrací předpokládaný okamžitý efekt zvýšení svalové síly po umístění kinesio tapu. Výsledkem klinické studie Huang et al. (2011) podporuje domněnku, že KT může ovlivnit svalovou činnost. Kinesio tape aplikovaný u 31 zdravých probandů na mediální porci m. gastrocnemius signifikantně způsobí jeho facilitaci při vertikálním výskoku. Svalová činnost byla hodnocena pomocí pEMG. Na ostatních snímaných svalech (m. tibialis anterior a m. soleus) se však změna neprojevila. Efekt v oblasti svalové činnosti potvrzuje také výsledek studie Lin et al. (2009). Kinesio tape byl nalepen u 12 zdravých probandů přes svalové bříško ascendentní části m. trapezius. Výsledky EMG aktivity ukázaly významné snížení aktivity horní části m. trapezius a zvýšení svalové aktivity m. serratus anterior, dolní část m. trapezius zůstala beze změny. Efekt v oblasti svalové funkce však popírá Fu a Wong v pilotní studii z roku 2007. U 14 zdravých sportovců se neprojevil okamžitý ani dlouhodobý účinek KT v aktivitě m. quadriceps femoris a hamstringů. Svalová síla byla měřena pomocí izokinetické dynamometrie. Negativní výsledek studie autoři přisuzovali tomu, že u jedinců bez přítomnosti muskuloskeletární patologie není taktilní input tapu dostačující. Pro očekávaný vliv KT je potřebná změna aferentní signalizace, kterou je porucha doprovázena. Nevýhodou srovnání výsledků v oblasti změny svalové činnosti těchto studií je odlišnost ve výzkumné metodice. Ve studiích autorů Huang (2011) a Lin (2009) byl efekt KT na svalovou aktivitu potvrzen. Data v průběhu měření byla získávána pomocí pEMG. Hodnocena byla svalová aktivita. Naopak v klinickém výzkumu autorů Fu (2007) a Chang (2010) výsledky teorii nepotvrdily. K ověření efektu KT na svalovou aktivitu byl v obou případech využit dynamometr. A hodnocena byla maximální dosažená síla svalu. Svalová síla je definována jako maximální hmotnost, kterou je sval schopen udržet proti gravitaci. Výsledná EMG aktivita neurčuje svalovou sílu jednoznačně (Konrad, 2005). Proto se mohou výsledky těchto klinických studií rozcházet. EMG studie Chen et al. (2008) potvzuje pozitivní vliv KT na timing svalové koordinace m. vastus medialis při sestupu ze schodů u výzkumné skupiny s patellofemorálním syndromem.
66
Z kapitoly věnované problematice patokineziologickým změnám v oblasti pletence ramenního u volejbalistů vyplývá, že aktivní hraní volejbalu predisponuje k určitým poruchám pohybového aparátu. Volejbal patří mezi tzv. overhead sporty, kdy většina herních prvků probíhá v elevaci paže nad horizontálou. Největší zátěž pro pletenec ramenní představuje smeč. Podle Brauna et al. (2009) tato explozivní dynamická technika vyžaduje optimální koordinační svalovou souhru celého těla. V případě
insuficience
jednoho
z článků
biomechanického
řetězce
dochází
k patologickým muskuloskeletárním změnám. Braun přisuzuje významný vliv na výskyt nespecifické bolesti ramenního kloubu insuficienci hlubokého stabilizačního systému a dyskinezi lopatky. Kugler et al. (1996) došli k závěru, že zatížení spojené s odbíjením nad horizontálou koreluje s asymetrichou pozicí lopatky na dominantní straně horní končetiny. Lopatka je je lateralizovaná a v depresi. Zaznamenali hypertonii descendentí části m. trapezius a m. erector spinae v krční oblasti. Tyto klinické změny korespondovaly s výskytem bolestivosti pletence ramenního. Oyma et. al (2008) však korelaci asymetrické pozice lopatky a bolestivých projevů u volejbalistů ve své klinické studii nepotvrzuje. Page (2011) a Vorálek (2007) zaznamenali neoptimální posturální projev u hráčů volejbalu v podobě horního zkříženého syndromu podle Jandy. Autoři se shodují, že tyto svalové dysbalance a odchylky od optimálních biomechanických parametrů pletence ramenního volejbalistů vedou ke změně motorických stereotypů paže a zvyšují riziko výskytu nespecifických bolestí v oblasti ramene, funkčních či strukturálních poruch. Hsu et al. (2009) se snažili ovlivnit deficit dolních fixátorů lopatky u „overhead sportovců“ s impingement syndromem kinesiotapingem m. trapezius pars ascendents. Výsledky prezentují signifikantní zvýšení svalové aktivity m. trapezius pars ascendens. Statisticky významná změna však neproběhla u dalších dvou snímaných svalů – m. serratus anterior a m. trapezius pars descendent. Autoři potvrdili okamžitý vliv KT na svalovou aktivitu svalu přímo pod aplikací tapu. Otázkou je, zda by se efekt KT na vzdálených svalech neprojevil v delším časovém odstupu od aplikace v rámci integrace změny aferentních vstupů do svalové koordinace při motorických stereotypech paže. Možnosti využití KT jako terapie u impingement syndromu se zabýval také Kaya et al. (2010). Výsledky klinické studie ukazují, že oproti kontrolní skupině s léčbou formou fyzikální terapie, se bolestivost snížila dříve právě u skupiny s KT. Tape byl aplikován na m. supraspinatus, m. deltoideus a m. teres minor, doplněn byl navíc o prostorovou a lymfatickou korekci KT. Proto v tomto případě nemůžeme 67
potvrdit samostatný účinek svalové techniky jako primární příčinu redukce bolesti. Studie Thelen et al. (2008) také potvrzuje okamžitý analgetický u pacientů se suspektním impingementem.
5.2 Diskuze k praktické části V diplomové práci se věnujeme ověření efektu kinesiotapingu v oblasti optimalizace svalové činnosti. Konkrétně zda může mít technika kinesiotapingu šikmých břišních svalů podle Kase (2006) vliv na svalovou činnost pletence ramenního dominantní horní končetiny u hráčů volejbalu. Vycházíme z předpokladu úzké souvislosti mm. obliques abdominis externus et internus s kinematikou lopatky a potažmo celého pletence ramenního prostřednictvím m. serratus anterior. Vzhledem k výběru tapování šikmých břišních svalů nás zajímala také činnost m. rectus abdominis a m. erector spinae, které s nimi tvoří důležitý funkční celek. 5.2.1 Diskuze k ověření hypotézi H01 Hypotéza H01 ve znění „Aktivita svalů ramenního pletence je stejná před a po aplikaci kinesiotapingu“ se nám na hladině statistické významnosti p 0,05 podařila vyvrátit v případě m. infraspinatus, m. serratus anterior a m. trapezius pars descendens. Aktivita m. infraspinatus (p = 0,013) a m. trapezius pars descendens (p = 0,003) měly signifikantní tendenci svoje klidové hodnoty při stoji snížit. Hraniční změna při klidových hodno tách ve stoji proběhla ve smyslu inhibice u m. serratus anterior (p = 0,057). Konkrétně m. infraspinatus o 37 %, m. serratus anterior o 27 % a m. trapezius pars descendens o 60 %. Klidové hodnoty vleže se také významně snížily, pro m. infraspinatus (p = 0,01) o 24 % a m. serratus anterior (p = 0,006) o 38 % z původních průměrných hodnot. Ke snížení činnosti m. trapezius pars descendens došlo pouze o 8% bez signifikantní změny. Tuto tendenci vlivem KT šikmých břišních svalů můžeme hodnotit jako optimalizaci svalové aktivity ve smyslu relaxace v klidových polohách. Tento přínos se nám jeví jako pozitivní zejména u m. trapezitus pars descendens. Jeho inhibice je vzhledem k teroretickým poznatkům žádoucí. K signigikantní změně došlo u m. infraspinatus (p = 0,011), m. serratus anterior (0,038) a m. trapezius pars descendens (p = 0,003) také při flexi paže. V průběhu pohybu došlo k jejich zvýšení svalové činnosti pro m. infraspinarus o 54 %, pro m. serratus anterior o 60 % a pro m. trapezius o 81 %. Pohyb paže do flexe je 68
součástí první fáze volejbalové techniky smeč. Podle Kapandjiho (1982) se do pohybu flexe m. serratus anterior a m. trapezius zapojují od 60 stupňů flexe. Michener et al. (2003) tvrdí, že svalová koaktivace těchto dvou svalů zajišťuje optimální kinematiku a funkci lopatky. Stejného názoru je i Smékal (2005). Flexe paže představuje otevřený kinematický řetězec. Podle Koláře (2009) se v otevřeném kinematickém řetězci distální segment (paže) pohybuje vůči proximálnímu (trup), směr tahu svalů je proximálně k punctum fixum. Cílený pohyb nelze provést bez úponové stabilizace svalu. Jedna z úponových částí svalu je zpevněna vlivem stabilizační aktivity jiných svalů, aby druhá mohla uskutečnit pohyb v kloubu. Vojta (2010) uvádí, že pokud je punctum fixum na hrudníku, m. serratus anterior rotuje dolním úhlem lopatky laterálně, ventrálně a kraniálně, tím umožňuje flexi v rameni nad 90°. Suchomel (2006) zastává názor, že neekonomické provedení elevace paže nad horizontálu může spočívat v insuficienci spodních zubů m. serratus anterior v návaznosti na insuficientní punctum fixum v oblasti spodních žeber. Tato situace podle něho vzniká následkem dysfunkce m. obliquus abdominis externus s konralaterálním m.abdominis obliquus internus. Podle autorů Page (2011), Vorálka (2007) a Brauna (2009) je klinický obraz v podobě převahy horních fixátorů lopatek s insuficiencí m. serratus anterir a m. trapzeius pars acsendens u aktivních hráčů volejbalu častý. V případě, že by kinesiotaping skrz facilitaci šikmých břišních svalů podpořil punctum fixum v oblasti spodních žeber, mohla by se zlepšit kvalita výchozí pozice pro aktivaci m. serratus anterior. Následný pohyb paže nad horizontálou by byl prováděn za optimální svalové balance mezi dolními a horními fixátory lopatek. Tuto myšlenku však výsledky nepotvrzují zcela. Došlo ke zvýšení aktivity m. serratus anterior, což hodnotíme pozitivně, ale očekávané snížení činnosti m. trapezius pars descendent nebylo přítomno. Také nebyla přítomna signifikantní změna ve smyslu facilitace m. trapzius pars ascendens, jeho svalová činnost se zvýšila pouze o 1 % na hladině p = 0,977. Facilitaci jsme v průběhu flexe pozorovali u m. infraspinatus. Činnost m. infraspinatus spolu s ostatními svaly rotátorové manžety je důležitá při při dynamických činnostech paže v elevaci. Zajišťují optimální kinematiku a stabilitu glenohumerálního kloubu (Neumann, 2010; Wilk, 2009). Změnu svalové činnosti na hranici statistické významnosti jsme zaznamenali při pohybu smeč u m. infraspinatus (p = 0,057), m. serratus anterior (p = 0,065) a m. triceps brachii (p = 0,065). Svalová činnost m. infraspinatus se zvýšila o 25 % a u m. serratus anterior se o 52 % taktéž zvýšila. Aktivita m. triceps brachii se snížila o 69
20 %. Pro hodnocení volejbalové techniky byl vybrán testovací pohyb zahrnující výchozí polohou „lukostřelce“ a akcelerační fázi. Podle Brauna (2009) a Wilka (2009) jsou opakované pohyby v elevaci, maximální zevní rotaci a abdukci jedním z rizikových faktorů vzniku patokineziologických poruch pletence ramenního u volejbalistů. Podle Neumanna (2010) fyziologická abdukce v ramenním kloubu vyžaduje aktivitu m.supraspinatus, který vtahuje hlavici humeru do jamky. M. subscapularis, m. infraspinatus a teres minor pak způsobují její inferiorní translaci a m. teres minor a m. infraspinatus paži rotují zevně. Morrison (2000) uvádí, že pro optimální centraci glenohumerálního kloubu musí být tato depresorická funkce rotátorové manžety v rovnováze s aktivitou m. deltoideus. Neuman (2010) vidí poruchu rotátorové manžety společně s insuficiencí m. serratus anterior jako predisponující faktor pro vnik impingement syndromu. Braun (2009) a Oliviera (2011) časté poruchy v oblasti ramenního kloubu přisuzují neoptimální trupové stabilizaci. Olivier zaznamenal signifikantní výskyt oslabení m. abdominis obliquus externus u volejbalistů s impingement syndromem oproti zdravým. Nízká svalová činnost byla přítomna i u m. transversus abdominis, ale bez statistické signifikance. Volejbalová technika smeč probíhá ve formě otevřeného kinematického řetězce. Platí pro ni tedy stejná pravidla i stejná naše očekávání, která jsou popsaná u pohybu flexe paže. Proto zvýšení aktivity m. serratus anterior při pohybu smeč hodnotíme pozitivně. Trend facilitace m. infraspinatus připisujeme jeho funkci stabilizovat hlavici humeru v glenoideální jamce při elevaci nad horizontálou. Merrola (2010) ve svém výzkumu podrobil 31 volejbalistů trpících bolestí ramene rehabilitačnímu programu. Cílem bylo obnovit svalovou balanci pletence ramenního. Výsledky ukazují korelaci mezi zvýšením síly m. infraspinatus a snížením bolestivosti ramenního kloubu. Funkce m. triceps brachii v průběhu testovacího pohybu smeč podle Vilínka (2006) spočívá v horizontální extenzi, udává akceleraci paže a extenduje loket. Jeho signifikantní snížení může korelovat se snížením svalové činnosti i jeho antagonisty m. biceps brachií, které však není statisticky významné, jedná se o pokles o 37 %. V průběhu pohybu z polohy na boku do šikmého sedu jsme registrovali signifikantní zvýšení svalové aktivity m. infraspinatus (p = 0,002) o 82 % a z hlediska statistické významnosti hraniční zvýšení m. serratus anterior (p = 0,057) o 37 %. Tento pohyb probíhá v ipsilaterálním vzoru. To znamená, že obě končetiny na spodní straně jsou opěrné a obě svrchní končetiny nákročné. Vojta (2010) uvádí, že v případě kdy punctum fixum představuje lopatka m. serratus anterior zdvíhá žebra. Hrudník se 70
rozšíří a stane se corpus mobile. M. serratus anterior je iniciátorem lokomoční funkce. Skrz svůj úpon na žebrech kooperuje se šikmými břišními svaly. Kinesiotaping břišních svalů má tedy vliv i v uzavřeném kinematickém řetězci. Kdy se proximální segment (hrudník) pohybuje vůči distálnímu (paže). Tah svalů pletence ramenního směřuje k punctum fixum, které je uloženo distálně. Aktivita m. serratus anterior (p = 0,011, o 41 %) a m. infraspinatus (0,003, o 56 %) se statisticky významně zvýšila také při pohybu klik. Hraniční změnu jsme zaznamenali u m. trapesius pars descendens (p = 0,05) a m. triceps brachii (0,074). M. tarapezius pars descendens svou aktivitu zvýšil. Excentrická aktivita m. triceps brachii při pohybu do konečné polohy kliku poklesla. Činnost ostatních svalů pletence ramenního mimo již uvedených svalů a mimo m. trapezius pars transverza po kinesiotapingu šikmých břišních svalů klesla. Klesla také aktivita m. erector spinae. Zaznamenali jsme však nárůst m. rectus abdominis. Tyto změny nebyly z hlediska statistické významnosti signifikantní. Ale bylo by zajímavé snímat aktivitu přímo šikmých břišních svalů. V případě jejich facilatační tendence, bychom mohli uvažovat o tom, že zvýšením činnosti abdominálních svalů lze dosáhnout snížení nároků na svaly pletence ramenního a m. erector spinae za současného zvýšení stabilizační funkce m. serratus anterior a m. infraspinatus. Tuto myšlenku však nepodporuje již zmíněné zvýšení aktivity m. trapezius pars descendens. Byl zkoumán okamžitý efekt kinesio tapu. Konkrétně druhá sada měření začala 20 minut po aplikaci. Otázka je, zda by se neprojevily změny svalové aktivity ostatních snímaných svalů po delší době od aplikace v rámci integrace nového aferentního vstupu do CNS. Bylo by zajímavé měření zopakovat po třech dnech, což je standartně využívaná terapeutická doba kinesiotapingu. 5.2.2 Diskuze k hypotéze H02 Hypotéza H02 ve znění „Aktivita m. abdominis a m. erector spinae se vlivem aplikace kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění“ se nám na hladině významnosti p = 0,05 nepodařila vyvrátit. Z výsledků měření můžeme zhodnotit, že aktivita m. rectus abdominis se po KT snížila v případě klidových poloh stoj a leh. Inhibiční tendence byla zaznamenána také v dynamických činnostech bagr a při přechodu z polohy na boku do šikmého sedu. V pohybu smeč se aktivita nelišila. Facilitační trend byl přítomen při flexi paže 71
a pohybu klik. Zvýšení svalové aktivity m. rectus abdominis při pohybu klik bylo diskutováno již u hypotézy H01. V případě m. erector spinae došlo ke snížení jeho aktivity při všech dynamických činnostech. Tyto změny bohužel nejsou signifikantní, ale hodnotíme je pozitivně. Využití kineziotapingu ve smyslu inhibice m. erector spinae v případě problematiky low back pain u volejbalistů by mohlo být předmětem dalšího zkoumání. Lumbální oblast je vedle problematiky pletence ramenního další z exponovaných partií pohybového aparátu volejbalistů. 5.2.3 Diskuze k hypotéze H03 a H04 Hypotéza H03 ve znění „Timing svalové aktivity pletence ramenního se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění“ se nám na hladině významnosti p = 0,05 nepodařila vyvrátit. Hypotézu H04 ve znění „Timing svalové aktivity m. rectus abdominis, m. erector spinae se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů u volejbalistů nemění“ při hladině významnosti p = 0,05 lze zamítnout pro m.erector spinae. Hladiny významnosti změn průměrné aktivity všech svalů pletence ramenního v testovacích pohybech byly vyšší než 0,05. Na hladině významnosti p = 0,057 se pohyboval m. biceps brachii při smeči. Medián timingu m. biceps brachii vykazuje zjevnou změnu při zapojování do pohybového stereotypu smeč. Ze svého sedmého pořadí se po aplikaci kinesio tapu posunul na šesté. Vilímek (2006) v jeho EMG studii tvrdí, že ke strmému zvýšení svalové činnosti m. biceps brachii při pohybu smeč u zdravých volejbalistů dochází až při kontaktu ruky s míčem, toto zvýšení připisuje reakci na rázovou zátěž. Jediný pozvolný nástup aktivity pozoruje až v decelerační fázi, a to jako excentrickou, brzdící kontrakci. S tímto tvrzením naše výsledky nekorespondují. Jeho nízkou aktivitu jsme zaznamenali při testovacím pohybu smeč akcelerační fáze. Z analýzy našeho EMG videozáznamu by se dalo usuzovat, že by se mohl svou činností podílet na addukční komponentě tohoto pohybu. Signifikantní změna v pořadí proběhla při pohybu smeč s hladinou významnosti p = 0,008 pro m. erector spinae. Před KT se do kinematického řetězce zapojil jako 5. z jedenácti svalů, po aplikaci tapu se toto pořadí změnilo na 3. Jeho činnost přisuzujeme excentrické kontrakci při pohybu z výchozí polohy mírné extenze a rotace trupu.
72
Timingu svalů v kinematickém řetězci smeč zůstal po KT stejný u m. pectoralis major (1. místo), m. deltoideus anterior (2. místo), m. serratus anterior (5. místo). Po prostudování EMG videozáznamu pohybu a konfrontaci se studií Vilínka (2006), připisujeme činnost m. pectoralis major klavikulární části funkci extendovat horní končetinu do horizontály za současné addukce a vnitřní rotace v glenohumerálním kloubu.
M. serratus stáčí dolní úhel scapuly zevně a umožňuje pohyb paže
nad horizontálou. V pořadí 4., po KT 5., byl aktivován m. triceps brachii. Aktivita tohoto svalu společně s m. deltoideus anterior má podle záznamu největší podíl na akcelerační složce pohybu horní končetiny. Stejné pořadí (7. místo) zůstalo pro m. trapezius pars descendens a pro m. trapezius pars ascendens (9. místo). Změna mediánu u m. trapezius pars transversa proběhla z 10. místa na 9. Koordinace svalové činnosti m. trapezius a m. serratus anterior zajišťuje pohyb paže nad horizontálou. Došlo ke změně v pořadí zapojení m. infraspinatus. Před KT se při pohybu zaktivoval jako 8. a po KT jako 7. Jeho funkci přisuzujeme stabilizaci hlavice humeru v glenoidální jamce. M. rectus abdominis podle záznamu v pohybu zajišťuje flekční komponentu trupu při přechodu z mírné extenze a rotace z výchozí polohy. Jeho změna mediánu timingu svalové činnosti proběhla ze 7. na 6. místo. Svalová aktivita uvedených svalů našeho EMG vyšetření a jejich funkce v kinematickém řetězci testovacího pohybu akcelerační fáze smeče odpovídá EMG studii Vilínka (2006). Z jedenásti snímaných svalů při pěti různých dynamických činnostech změna proběhla signifikantně u jednoho svalu při jednom pohybu. Ke změně hraniční došlo také pouze u jednoho svalu v témže kinematickém řetězci. Tato situace pravděpodobně nemá velkou výpovědní hodnotu o vlivu KT na timing svalů. Je zajímavé, že jediné signifikantní změny v timingu svalů nastaly v testovacím pohybu smeč. Tato dynamická aktivita patří pro volejbal jako jedna z nejcharakterističtějších. Je tedy možné, že kinesiotaping břišních svalů má u aktivních hráčů volejbalu vliv na svalový timing motorického stereotypu, který je pro ně automatický a dobře fixovaný. Samozřejmě musíme brát v potaz, že vzhledem k technickému zázemí byla vyňata jen určitá fáze, která byla upravena podmínkám laboratoře. Výše uvedené změny v timingu svalů nás však nevedly ke konkrétním kineziologickým výstupům. Problematika timingu svalové koordinace při smeči a změny po KT by mohla být předmětem dalšího zkoumání. Až po důkladné analýze pohybu, např pomocí 3D kinematografické analýzy v kombinaci s pEMG, a kineziologickém rozboru funkce jednotlivých svalových skupin v průběhu smeče by bylo možné hodnotit kineziologický výstup změn způsobených KT. 73
5.2.4 Diskuze ke kazuistice Do kazuistiky byl zahrnut volejbalista s diagnostikovým impengement syndromem s fibrotizací m. supraspinatus a parciální rupturou m. subscapularis. Ovlivněním svalové aktivity pletence ramenního kinesiotapingem u „overhead“ sportovců s impingement syndromem se zabýval Kaya et al. (2010). Kinesio tape aplikovali na m. trapezius pars ascendens. EMG výsledky vykazují signifikantní facilitaci nalepeného svalu, vliv se však neprokázal na vzdálenějších svalech m. serratus anterior a m. trapezius pars descendens. Nás zajímá, zda je možné u volejbalisty s impingement syndromem ovlivnit činnost svalů pletence ramenního, m. erector spinae a m. rectus abdominis kinesiotapingem šikmých břišních svalů. Výrazné změny jsme zaznamenali u m. trapezius pars descendens. Klidové hodnoty se při stoji zvýšily o 76 %, v dynamických činnostech jsme však pozorovali inhibiční tendence. Při flexi paže se hodnoty snížily o 62 %, při pohybu smeč o 45 %, v pohybu bagr o 53 %, z polohy na baku do šikmého sedu o 18% a v případě kliku se činnost m. trapezius pars descendens po KT snížily o 61 %. Důsledkem facilitace šikmých břišních svalů by mohlo být kaudální postavení hrudníku. Dalo by se očekávat lepší posturální zajištění trupu, tedy lepší výchozí pozici v dynamické činnosti. V rámci zachování balance mezi horními a dolními fixátory lopatek bychom čekali při inhibiční tendenci m. trapezius pars descendens, naopak facilitaci m. serratus anterior a m. trapezius pars ascendens. Ke zvýšení aktivity m. serratus anterior došlo při pohybu klik o 61 % a smeč o 45 %. U m. trapezius pars ascendens tomu tak bylo pouze v případě flexe paže o 28 %. Inhibiční tendence m. trapezius pars descendens jsou v porovnání se změnami u výzkumného souboru výraznější. Tato tendence se u probanda projevila při všech dynamických pohybech. Z hlediska stabilizační funkce m. infraspinatus při pohybu smeč hodnotíme kladně zvýšení jeho aktivity o 28 %. K facilitaci m. infraspinatus došlo také při pohybu klik o 35 % a z polohy na boku do šikmého sedu o 90 %. V klidových hodnotách se projevoval ve smyslu inhibice. Tato situace pro m. infraspinatus koresponduje se statisticky významnými změnami u výzkumného souboru. Zajímavá je situace při volejbalové technice bagr, jedná se o pohyb horních končetin pod horizontálou. V tomto kinematickém řetězci došlo po aplikaci kinesio tapu u všech svalů k inhibici. Následkem facilitace šikmých břišních svalů, mohlo dojít
74
k lepšímu posturálnímu zajištění trupu, tedy ke snížení nároků na svaly pletence ramenního, m. rectus abdominis a m. erector spinae. Při měření probanda s impingement syndromem došlo k ovlivnění svalové činnosti anatomicky vzdálených svalů od kinesiotapingu. Vzhledem k počtu probandů tyto změny proběhly spíše náhodně, nelze je zobecňovat. K validnímu posouzení, zda jsou rozdíly při testování vlivu KT mezi skupinou zdravých aktivních volejbalistů a volejbalisty s impingement syndromem ramenního kloubu by bylo zapotřebí více probandů s patologií. Tato kazuistika měla být spíše informativní. Výsledky ukazují, že kinesiotaping šikmých břišních svalů u volejbalistů s impingement syndromem by mohl mít inhibiční vliv na m. trapezius pars descendens a facilitační na m. infraspinatus.
75
ZÁVĚR Změny svalové činnosti se po kinesiotapingu šikmých břišních svalů u výzkumného souboru zdravých aktivních volejbalistů z jedenácti měřených svalů signifikantně projevily u m. infraspinatus, m. serratus anterior a m. trapezius pars descendens. Hraniční signifikance byla zaznamenána u m. triceps brachii. V případě m. infraspinatus, m. serratus anterior a m. triceps brachii byla změna svalové činnosti přítomna v pohybu smeč. Tato volejbalová technika patří mezi charakteristické herní dovednosti volejbalistů. Činnost m. infraspinatus a m. serratus anterior se zvýšila, aktivita m. triceps brachii naopak klesla. Při pozorování změn timingu svalů v této dynamické činnosti došlo taktéž k signifikantní změně, ale pouze u m. erector spinae. Ze svého pátého pořadí se po kinesiotapingu do kinematického řetězce zapojil jako třetí. Hraniční změna v timingu svalů byla zaznamenána v pohybu smeč u m. biceps brachii, ze sedmého pořadí se posunul na šesté. Z výsledků usuzujeme, že kinesiotaping má vliv na svalovou činnost pletence ramenního. Lze předpokládat, že aplikace kinesio tapu na šikmé břišní svaly může ovlivnit svalovou aktivitu zautomatizovaného motorického stereotypu u volejbalistů. Předpokládáme, že změny svalové činnosti pletence ramenního proběhly díky funkčnímu propojení mezi m. serratus anterior a šikmými břišními svaly. Této skutečnosti by se dalo využít při terapii nebo prevenci vzniku patokineziologických změn v oblasti ramenního kloubu volejbalistů, např. u impingement syndromu ramenního klubu. Kinesiotaping rozhodně nemůže být monoterapií, ale vidíme ji jako účinnou podpůrnou metodu v rámci komplexní léčby pohybového aparátu volejbalistů.
76
REFERENČNÍ SEZNAM AKBAS, E. et al. The effects of additional kinesio taping over exercise in the treatment of patellofemoral pain syndrom. Acta Orthopaedica et Traumatologica Turcica. 2011, 45 (5), s. 335-341. BRAUN, S., KOKMEYER D., MILLETT P. J.. Shoulder Injuries in the Throwing Athlete [online]. 2009, 91, s. 966- 978 [cit. 2013-02-24]. DOI: 10.2106/JBJS. H.01341. Dostupné z:
. ČIHÁK, R. Anatomie. 1., upr. a dopl. vyd. Praha: Grada. 2001, 1534 s. ISBN 97880247381781. DE LUCA, C. J. Surface electromyography: Detection and recording, Delsys [on-line] 2002, dostupné z [cit. 2013-03-04] WWW: . DRAMIS, A., PIMPALNERKAR A. Suprascapular neuropathy in volleyball players, Acta Orthopeadica Belgica, 2005. 71 (3), s. 269-272. FU, T. et al. Efffect of Kinesio taping on muscle strength in athletes – a pilot study. Journal of Science and Medicine in Sport, 2008. 11 (2), s. 198- 201, ISSN 1440-2440. GARCÍA-MURO, F., RODRÍGUEZ-FERNÁNDEZ A., L., a HERRERO-DE-LUCAS, A. Treatment of myofascial pain in the shoulder with Kinesio Taping. A case report. Manual Therapy [online]. 2010, 15 (3), s. 292-295 [cit. 2013-02-21]. ISSN 1356689. Dostupné z: . GONZÁLEZ- IGLESIAS, J. et al. Short- Term Effects of Cervical Kinesio Taping on Pain and Cervical Range of Motion in Patients With Acute Whiplash Injury: A Randomized Clinical Trial. The journal of Ortthopaedidic and Sports Physical Therapy. 2009, 39, 7, s. 515- 521. HALSETH, T. The effects of kinesio taping on proprioception at the ankle. Journal of Sports Science and Medicine [on-line] 2004, 3, s. 1-7. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: .
77
HUANG, Ch. et al. Effect of the Kinesio tape to muscle aktivity and vertical jump performance in healthy inactive people. Biomedical Engeneering OnLine. 2011, 10. CHANG, H. et al. Immediate effect of forearm Kinesio taping on maximal grip strength and force sense in healthy collegiate athletes. Physical Therapy in Sport. 2010, 11, s. 122- 127. CHEN, P. L., HONG, W. H., LIN, C. H., CHEN, W. C. Biomechanics Effects of Kinesio Taping for Persons with Patellofemoral Pain Syndrome During Stairs Climbing. Biomed. 2008, 21, s. 395- 397. ILGU, L.; KWANGJAE, K. Taping master: A Manual to watch and learn Taping at a glance, 1nd. ed. Seoul, Korea, SPOL CO. 2012, 203 s. ISBN 978-89-968242-0-6. KAHANOV, L. Kinesio Taping, Part 1: An overview of Its Use in Athletes. Athletic therapy today. 2007, 12, 3, s. 17-18. ISSN 1078-7895. KAHANOV, L.; YOSHIDA, A. The Effect of Kinesio Taping on Lower Trunk Range of Motion. Research in Sports Medicine. 2007, 15, s. 103- 112, ISSN 1543- 8627. KAPANDJI, I. A. The Physiology of the Joints : Vol 1. Upper Limb. 5th ed. Edinburgh: Churchill Livingstone. 1982, 283 s. ISBN 0-443-02504-5. KASE, K.; HASHIMOTO, T. Changes in The Volume of the Peripheral Blood Wool by using Kinesio taping. TapingBase/LiteraturuurList [on-line]. 1998 [cit. 2013-01-12] dostupné z WWW: . KASE, K.; WALLIS, J.; KASE, T. Clinical therapeutic applications of the Kinesio Taping method. 2nd. ed. New Mexico: Kinesio Taping Association. 2003, 249 s. KASE, K.; MARTIN, P.; YASUKAWA, A. Kinesiotaping in pediatrics, 2nd. ed. Kinesio USA. 2006, ISBN 978-1424333083. KAYA, E., ZINNUROGLU, M., TUGCU, I. Kinesio taping compared to physical therapy modalities for the treatment of shoulder impingement syndrome. Clinical Rheumatology [online]. 2011, 30 (2), s. 201-207 [cit. 2013-02-21]. ISSN 0770-3198. Dostupné z WWW: .
78
KOBROVÁ, J.; VÁLKA, R. Terapeutické využití kinesio tapu, 1. vyd. Praha, Grada Publishing, a.s. 2012, 160 s. ISBN 978-80-247-4294-6. KOLÁŘ, P. Systematizace svalových dysbalancí z pohledu vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2001, 8 (1), s. 152-164, ISSN 1211-2658. KOLÁŘ, P. et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Galén. 2009, 713 s. ISBN 9788072626571. KOLÁŘ, P., KOBESOVÁ, A., FRANK, C. Dynamic neuromuscular stabilization & sports rehabilitation, International Journal of Sports Physical Therapy [on/line]. 2013, 8 (1), s. 62-73 [cit. 2013-04-03] dostupné z WWW: . KONRAD, P. The ABC of EMG: A Practical Introduction to Kinesiological Electromyography. 2005, 60 s. KRAČMAR, B. Kineziologická studie sportovní lokomoční činnosti, Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2002, 9 (3), s. 85-96, ISSN 1211-2658 KUGLER, A. et al. Muscular imbalance and shoulder pain in volleyball attackers. British Journal of Sports Medicine. 1996, 30, s. 256-259. KUMBRINK, B. K-Taping: Ein Praxishandbuch Grundlagen, Anlagetechniken, Indikationen. Heidelberg: Springer Medizin Verlag. 2009, 216 s. ISBN 978-3-54072439-1. LEHNERT M., HANÍK Z. Volejbal, herní dovednosti a kondice v tréninku mládeže, Praha. 2004, ISBN- 978-80-247-2744-8. LI-FANG, L., GIN-CHANG, L., CHIAO-WEN, S., CHEN-FU, H. The Application of Range of Motion and Coordination on Volleyball Spike. International Symposium on Biomechanics in Sports. Conference Proceedings Archive. 2008, 26. LIN, J., HUNG, CH., YANG P. The Effects of Scapular Taping on Electromyographic Muscle Activity and Proprioception Feedback in Healthy Shoulders. Journal of Orthopaedic research, [online]. 2011, 29 (1), s. 53-57 [cit. 2013-03-30]. ISSN 07360266. Dostupné z WWW: . 79
LONG, C., JARACZEWSKA, E. Kinesio Taping in Stroke: Improving Functional Use of the Upper Extremity in Hemiplegia. Topic in Stroke Rehabilitation, [online]. 2006, 13 (3), s. 31-42 [cit. 2013-03-30]. ISSN 1074-9357. Dostupné z WWW:. MEROLLA, G. et al. Infraspinatus strength assessment before and after scapular muscles rehabilitation in professional volleyball players with scapular dyskinesis. Journal of Shoulder and Elbow Surgery [online]. 2010, 19 (8), s. 1256-1264 [cit. 201303-30]. ISSN 10582746. Dostupné z WWW: . MICHENER, L. A., MCCLURE, P. W., KARDUNA, A. R. Anatomical and biomechanical mechanism of subacromial impingement syndrome [on-line]. Clinical biomechanic. 2003, 18, s. 369-379. [cit. 2013-02-01]. dostupné z WWW: . MORRISON, D. S. et al. Shoulder impingement. Orthopedic Clinics of North America, 2000. 31 (2), 285- 293. NEUMANN, D. A., et al. Kinesiology of the musculoskeletal system. 2. vyd. St. Louis: Mosby Elsevier, 2010, 725 s. ISBN 978-0-323-03989-5. OLIVEIRA, R., MOREIRA, C., CARVALHO P. Electromyographic analysis of impingement syndrom: comparison in volleyball athletes. Portuguese Journal of Sport Sciences. 2011, 11 (2), s. 759- 762. OYAMA, S. et al. Asymmetric Resting Scapular Posture in Healthy Overhead Athletes. Journal of Athletic Training. 2008, 43 (6), s. 565- 570. PAGE, P. Shoulder muscle imbalance and subacromial impingement syndrome in overhead athletes. The International journal of sports physical therapy. 2011, 6(1), s. 51-58. PAOLONI, M. et al. Kinesio Taping Applied to Lumbar Muscles Influences Clinical and Electromyographic Characteristics in Chronic Low back Pain Patients. European Journal of Physical and Rehabilitation Medicine. 2011, 47 (2), s. 237- 244.
80
PLAWINSKI, M. P. An analisis of the different spike attack arm swing used in elite levels of men´s volleyball, diplomová práce. 2008, s. 229, Queen´s University, Kingston, Ontario, Kanada. REESER J., C., FLEISIG G., H., BOLT B., RUAN M. Upper Limb Biomechanics During the Volleyball Serve and Spike. American Orthopaedic Society for Sports Medicine. 2010, 2, ISSN 368- 374. RIEMANN, B.; LEPHART, S., M. The Sensorimotoe Systém, Part II: The Role of Proprioception in Motor Control and Functional Joint Stability. Journal of Athletic Training [on-line]. 2002, 37 (1), s. 80-84, [cit. 2013-02-01]. dostupné z WWW: . ROCKWOOD, Ch., A. The shoulder. 4th ed. Philadelphia, PA: Saunders/Elsevier, 2 v. 2009, ISBN 14-160-3427-7. SADOVSKÁ, Ž. Ústní sdělení, Taping center, Rehatape s. r. o., České Budějovice, 2012. SMÉKAL, D., MAYER, M. Syndromy bolestivého a dysfunkčního ramene: role krátkých depresorů hlavice humeru. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2005, 12 (2), s. 68- 71, ISSN 1211-2658. ŠÚROVÁ, S. Kinesiotaping, terapeutické využití kineziotapu.Temtex. 2009, podklady pro kurz Kinesiotaping. THELEN, M., D. The Clinical Efficacy of Kinesio Tape for Shoulder Pain: A Randomized, Double-Blinded, Clinical Trial. Journal of Orthopaedic and Sports Physical Therapy [online]. 2008, [cit. 2013-02-21]. ISSN 0190-6011. Dostupné z WWW: . TOMÁŠEK, D. Korelace mezi morfologickou patologií a funkčním klinickým nálezem u lézí rotátorové manžety. Olomouc, 2010, s. 110, Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta zdravotních věd. VERHAGEN, E. REESER, JONATHAN, C. et al. Strategies for the prevention of volleyball related injuries. British Journal of Sports Medicine. 2006, 40 (7), s. 594-600, ISSN 0306-3674. 81
VILÍMEK, M. Pohybová analýza a analýza svalové činnosti ramenního komplexu, Bulletin of applied Mechanics. 2006, 3 (10), s. 86 – 96. VOJTA, V., PETERS, A. Vojtův princip: svalové souhry v reflexní lokomoci a motorické ontogenezi. 1. vyd. Praha: Grada. 2010, 180 s. ISBN 978-802-4727-103. VORÁLEK, R. et al. Poruchy pohybového aparátu a svalové dysbalance u hráček volejbalu ve věku 15- 19 let. Rehabilitácia. 2007, 44 (1), s. 14 – 20, ISSN 0375-0922. WILK, K. E., OBMA, P., SIMSON, C. D., CAID, E. L., DUGAS, J. R., ANDREW, J. R. Shoulder injuries in the overhead athlete. The Journal of orthopaedic and sports physical therapy. 2009, 39(2), s. 38-54. ZAREK, S et al. Clinical efficacy of kinesiology taping in reducing edema of the lower limbs in patients treated with the ilizarov method- prelimary report. Ortopedia, traumatologia, rehabilitacja. 2009, 11 (1), s. 46-54, ISSN 1509-3492
82
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1. Obrázky ke kapitole 1. Souhrn teoretických poznatků……………….84 Příloha č. 2. Fotodokumentace ke kapitole 3. Metodika…………………………….87 Příloha č. 3. Tabulky ke kapitole 4. Výsledky…………………………………….....90
83
PŘÍLOHA č. 1. Obrázky ke kapitole 1. Souhrn teoretických poznatků
Obrázek 1. Šikmé břišní řetězce, kapitola 1.1, s. 18, zdroj: Vojta, Peters, 2010 Obrázek 2. Vznik impingement syndromu, poškození rotátorové manžety, kapitola 1.2, s. 23, zdroj: Tomášek, 2010 Obrázek 3. Před aplikací kinesio tapu, kapitola, 1.3, s. 32, zdroj: Kobrová, Válka, 2012 Obrázek 4. Po aplikací kinesio tapu, kapitola, 1.3, s. 32, zdroj: Kobrová, Válka, 2012
(Obrázek 1)
84
(Obrázek 2)
(Obrázek 3)
85
(Obrázek 4)
86
PŘÍLOHA č. 2. Fotodokumentace ke kapitole 3. Metodika Obrázek 1. Klid ve stoji Obrázek 2. Klid ve stoji s KT šikmých břišních svalů Obrázek 3. Flexe paže – výchozí pozice Obrázek 4. Flexe paže – konečná pozice Obrázek 5. Smeč – výchozí pozice Obrázek 6. Smeč- konečná pozice Obrázek 7. Bagr – výchozí pozice Obrázek 8. Bagr – konečná pozice Obrázek 9. Klik – konečná pozice Obrázek 10. Klik – výchozí pozice Obrázek 11. Na boku – výchozí pozice Obrázek 12. Na boku – konečná pozice
(Obrázek 1)
(Obrázek 2)
87
(Obrázek 3)
(Obrázek 4)
(Obrázek 5)
(Obrázek 6)
(Obrázek 7)
(Obrázek 8)
88
(Obrázek 9)
(Obrázek 10)
(Obrázek 11)
(Obrázek 12)
89
PŘÍLOHA č. 3. Tabulky ke kapitole 4. Výsledky
Tabulka 1. Mediány timingu svalů před aplikací kinesio tapu, s. 58, 59 Tabulka 2. Mediány timingu svalů po aplikaci kinesio tapu, s. 58, 59
PŘED I SA TD TT TA DA BB PM TB RA ES
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
Klik
6 2 5 7 6 2 4 5 9 10 9
8 5 7 10 9 2 7 1 4 7 5
5 8 5 3 2 7 7 7 5 6 4
3 7 5 2 4 9 7 9 3 6 7
6 10 5 4 3 6 7 3 5 10 9
FL paže
Smeč
Bagr
Na boku
Klik
6 2 5 8 7 2 4 4 8 11 10
7 5 7 9 9 2 6 1 5 6 3
4 7 3 3 3 7 8 7 4 4 8
2 8 5 2 6 8 7 9 4 8 7
8 10 3 5 4 5 6 2 5 8 8
(Tabulka 1)
PO I SA TD TT TA DA BB PM TB RA ES
(Tabulka 2)
90
