UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií, Katedra amerických studií
Jitka Brázdová
Vietnamci v ČR důvody imigrace po roce 1989 Bakalářská práce
Praha 2012
Autor práce: Jitka Brázdová Vedoucí práce: Doc. Ing. Jan Sýkora, M.A., Ph.D.
Rok obhajoby: 2012
Bibliografický záznam BRÁZDOVÁ, Jitka. Vietnamci v ČR –důvody imigrace po roce 1989. Praha, 2012. 37 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Katedra amerických studií. Vedoucí diplomové práce Doc. Ing. Jan Sýkora, M.A., Ph.D.
Abstrakt Tato práce se zabývá Vietnamci v ČR po roce 1989 a jejím cílem je zjistit, jaké jsou hlavní důvody migrace z Vietnamu do ČR, zda je některý z nich dominantní a proč je právě Česká republika cílovou destinací Vietnamců, kteří hledají práci v zahraničí. Práce se zabývá také důvody, proč obyvatelé Vietnamu zemi vůbec opouští. Děje se tak zejména kvůli zlepšení ekonomické situace, migrace za prací do zahraničí je také velmi podporovaná vietnamskou vládou, která tak snižuje vysokou míru nezaměstnanosti, která Vietnam dlouhodobě sužuje. Hlavními důvody pro příchod do ČR byly po roce 1989 sloučení rodin, které zde měly člena rodiny z dřívější doby. Hlavním důvodem je v současné době zejména činnost zprostředkovatelských agentur, které provádějí nábor zejména v chudých oblastech Vietnamu a nabízejí obyvatelům práci v ČR. Ti nemají dostatek informací o zdejších pracovních podmínkách a životě obecně, ve Vietnamu má ČR navíc pověst „ráje na zemi“, která je podporovaná zprostředkovatelskými agenturami. Tuto pověst podporuje i fakt, že ve Vietnamu je ostudou přiznání neúspěchu, proto ani ti, kteří se do Vietnamu po neúspěchu v ČR vrátí, neříkají pravdu o životě zde, aby si nepoškodili svoji pověst. Okrajovými důvody jsou vietnamská komunita žijící v ČR, příznivé zákony, které umožňují podnikání cizincům a dobré podmínky pro život, které jsou ale, jak je již zmíněno, leckdy pouze domnělé.
Abstract This bachelor thesis deals with the Vietnamese population in the Czech Republic since 1989 and the aim is to find out what are the main reasons for immigration from Vietnam to The Czech Republic, whether any of them is dominant and why the Czech Republic is the final destination of Vietnamese migrants, who are seeking work abroad. This thesis deals also with the reasons why people leave Vietnam. This happens mainly due to the desire to improve an economic situation and find well-paying jobs. Immigration for work is highly supported by the Vietnamese government, which thus reduces the high unemployment rate, which Vietnam has suffered for a long time.
The main reason for coming to the Czech Republic after reunification in 1989 is for the consolidation of families, when one has a member in CR. Nowadays, immigration is a business model for mediating agencies that recruit residents especially in poor areas of Vietnam and offer them work abroad. Poor people don’t have enough information about local working condition and life in general and The Czech Republic has in Vietnam a reputation as a “paradise on the Earth” that is supported by the agencies. This phenomenon supports the fact that admitting failure in Vietnamese culture is considered disgraceful so those who fail in CR after returning to Vietnam don’t tell the truth about life in Czech Republic to avoid damaging his reputation. Other reasons are the strong Vietnamese community living in CR, favorable laws that allow foreigners to do business and good conditions for life, but they are, as already mentioned, sometimes only imaged.
Klíčová slova Vietnam, Česká republika, migrace, 1989, obchod s lidmi, zprostředkovatelské agentury
Keywords Vietnam, Czech republic, migration, 1989, human trafficking, mediating agency Rozsah práce: 64 587 znaků
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 15. 5. 2012
Jitka Brázdová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Doc. Ing. Janu Sýkorovi, M.A., Ph.D. a Mgr. Márie Strašákové, Ph.D. za vedení a cenné připomínky k práci. Také děkuji občanskému sdružení Klub Hanoi za poskytnuté materiály.
Institut mezinárodních studií Projekt bakalářské práce
Projekt bakalářské práce Jméno: Jitka Brázdová E-mail:
[email protected] Semestr: 6 Akademický rok: 2010/2011 Název práce: Obchod s lidmi - Vietnam jako zdrojová země pro ČR Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok): 5 2011/2012 Vedoucí bakalářského semináře: Doc. PhDr. Jiří Vykoukal CSc. Vedoucí práce (není povinné): Doc. Ing. Jan Sýkora, M.A., Ph.D. Zdůvodnění výběru tématu práce (5 řádek): Téma této práce jsem si vybrala proto, že vietnamská komunita v České republice je velmi početná a ani po roce 1989, kdy k tomu byly důvody politické, neustal příliv dalších občanů Vietnamu, kteří zde hledají práci a trvale se usazují, často postupně i s celými rodinami. Toto téma mě zajímá také proto, že jsem Vietnam osobně navštívila a mohla tak přímo vidět podmínky, ve kterých tamější lidí žijí. Předpokládaný cíl (5 řádek): Cílem této práce je zjistit, jaké jsou hlavní důvody migrace z Vietnamu do ČR po roce 1989, zda je některý z nich dominantní a proč je právě Česká republika cílovou destinací Vietnamců, kteří hledají práci v zahraničí. V první části zmíním hlavní důvody, proč občané Vietnamu odcházejí za prací do zahraničí. Ve stěžejní druhé části práce se budu věnovat důvodům, proč hledají práci právě v České republice. Základní charakteristika tématu (10 řádek): Vietnamci jsou třetí nejpočetnější menšinou, která žije na území České republiky. Jejich pobyt zde má kořeny sahající do komunistické minulosti, kdy do tehdejšího Československa organizovaně přijížděli občané vietnamské národnosti. Vycestování bylo možné na základě mezistátních dohod, které byly v roce 1989 po pádu komunistického režimu ze strany ČR vypovězeny, a z organizovaných pobytů se stala ekonomická imigrace. Hlavní důvody, proč občané Vietnamu odcházejí za prací do zahraničí, by se daly shrnout do tří skupin, stejně jako důvody, proč hledají práci právě v ČR. Jsou to zejména rodinné vazby a činnost zprostředkovatelských agentur,
které ve Vietnamu práci v ČR nabízí. Předpokládaná struktura práce (10 řádek): Formou této práce je analýza, vzhledem k omezenému rozsahu práce, šíři tématu a početnosti vietnamské komunity se domnívám, že vlastní výzkum by nebyl pro práci dostatečně reprezentativní. Budu se proto spoléhat na dříve provedené výzkumy a zveřejněné statistiky, a to zejména obecně prospěšnou společností La Strada. Základní literatura (10 nejdůležitějších titulů): • Stanislav Brouček: Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí, (Klub Hanoi, 2005). Dostupné na www:
• Jiří Kocourek: Vietnamci v ČR - stručný historický přehled o česko-vietnamských vztazích a působení Vietnamců v ČR (Asimilování, 2008) Dostupné na www: • Michal Krebs, Eva Pechová: Vietnamští dělníci a dělnice v českých továrnách. (La Strada Česká republika, o. p. s., 2009). 91 s. • Šárka Martínková: Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 167210 s. • Šárka Martínková: Počátky česko-vietnamských vztahů (1950-1959), klub Hanoi, Dostupné na www: • Dang, Nguyen Anh. Emigration and Emigration Pressures in a Transitional Viet Nam. (Bangkok: A report prepared under ENDP technical Support Services, 1996). Dostupné na www: • Eva Pechová: Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 64 s. Dostupné na www: . • Tomáš Vlček: Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky (E-Polis,2008) dostupné na www: < http://www.e-polis.cz/mezinarodniztahy/322-bilateralni-vztahy-ceske-republiky-a-vietnamske-socialistickerepubliky.html> Podpis studenta a datum Brázdová, 24. 11. 2011 Datum Podpis Schváleno 14. 5. 2012 Vedoucí bakalářského semináře 14. 5. 2012 Garant oboru
1
Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 1 1. ÚVOD...................................................................................................................................................... 2 1.1. VÝZKUMNÁ OTÁZKA ......................................................................................................................... 2 1.2. PRAMENY A LITERATURA .................................................................................................................. 4 1.3. TEORIE A METODOLOGIE ................................................................................................................... 5 1.3.1 Migrace ..................................................................................................................................... 7 1.3.2. Obchod s lidmi........................................................................................................................ 10 2. ČESKO-VIETNAMSKÉ VZTAHY ................................................................................................... 10 2.1 VIETNAM.......................................................................................................................................... 10 2.2 ČESKO-VIETNAMSKÉ VZTAHY PŘED ROKEM 1989 ............................................................................ 12 2. 3. ČESKO-VIETNAMSKÉ VZTAHY PO ROCE 1989................................................................................. 16 3. DŮVODY K ODCHODU Z VIETNAMU – PUSH FAKTORY ...................................................... 17 3.1. ZLEPŠENÍ EKONOMICKÉ SITUACE .................................................................................................... 17 3.2. ŘÍZENÁ EMIGRACE VLÁDOU VSR ................................................................................................... 19 3.3. STUDIUM A NEDOSTATEK KVALIFIKOVANÉ PRÁCE .......................................................................... 20 4. ČR JAKO CÍLOVÁ ZEMĚ – PULL FAKTORY ............................................................................. 21 4.1. PŘED ROKEM 1989 .......................................................................................................................... 21 4.2.
PO ROCE 1989 .......................................................................................................................... 23
4.2.1 Rodinné vazby a komunita ....................................................................................................... 25 4.2.2 Mylný obraz ČR ve Vietnamu - zprostředkovatelské agentury ................................................ 26 4.2.3 Dobré podmínky pro život a průchodnost zákonů ................................................................... 29 5. ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 30 SUMMARY .............................................................................................................................................. 31 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 34
2
1. Úvod 1.1. Výzkumná otázka Vietnamci jsou třetí nejpočetnější menšinou, která žije na území České republiky. Jejich pobyt zde má kořeny sahající do komunistické minulosti, kdy do tehdejšího Československa organizovaně přijížděli občané vietnamské národnosti. Vycestování bylo možné na základě mezistátních dohod, které byly v roce 1989 po pádu komunistického režimu ze strany ČR vypovězeny, a z organizovaných pobytů se stala ekonomická imigrace. Cílem této práce je zjistit, jaké jsou hlavní důvody migrace z Vietnamu do ČR po roce 1989, zda je některý z nich dominantní a proč je právě Česká republika cílovou destinací Vietnamců, kteří hledají práci v zahraničí. V první části zmíním hlavní důvody, proč občané Vietnamu odcházejí za prací do zahraničí. Ve stěžejní druhé části práce se budu věnovat důvodům, proč hledají práci právě v České republice. Hlavní důvody, proč občané Vietnamu odcházejí za prací do zahraničí, by se daly shrnout do tří skupin. První je soubor faktorů, které souvisí s odchodem ze země kvůli zlepšení vzdělání, ekonomické situace a celkové kvality života. Lidé odcházejí za prací, které je v zemi s devadesáti miliony1 obyvatel nedostatek. Druhým důležitým faktorem je chování vietnamské vlády, která ve snaze snížit nezaměstnanost v zemi podporuje občany k odchodu ze země. Bohužel často k tomu dochází ve spojení s obchodem s lidmi. Třetím důvodem je fakt, že ve Vietnamu stále narůstá počet vzdělaných lidí, kteří v převážně zemědělsky orientované zemi těžko hledají uplatnění. Logicky se pak poohlížejí po práci za hranicemi a svoji rodnou zemi často natrvalo opouštějí. A proč si Vietnamci po odchodu ze své země vybírají jako svůj cíl právě Českou republiku? Pominu-li skupiny lidí, pro které je ČR pouze tranzitní zemí na cestě dál na západ, jsou nejdůležitějšími důvody tyto tři. Prvním jsou silné historické vazby, které vznikaly od poloviny devadesátých let 20. století do roku 1989. Byla podepsána řada 1
Vietnam, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, dostupné na www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie /vietnam/index.html (staženo 10. 5. 2012)
3 mezivládních dohod, které zajišťovaly příchod vietnamských občanů do tehdejšího Československa, ať už se jednalo o cesty za studiem, nebo za prací. Díky dřívějším úzkým vazbám a organizovanému přílivu občanů Vietnamu se v ČSR vytvořila silná vietnamská komunita, která i následně vytváří dobré zázemí pro nově příchozí a je i jednou z motivací, proč hledat práci právě zde. Díky podpoře vietnamských spoluobčanů znalých českých zákonů a možnosti využití zprostředkovatelských služeb je začátek v nové zemi snazší. A právě „průchodnost“ českých zákonů by mohla být dalším důvodem, proč je ČR tak lákavým cílem. Další důvod souvisí s obecným povědomím o ČR mezi občany Vietnamu. Díky dřívějším vazbám a propagandě je Česká republika vnímána jako „ráj na zemi“. Na tomto jevu mají velký podíl vietnamské zprostředkovatelské agentury podporované vládou VSR, která ve snaze snížit nezaměstnanost v zemi nabízí občanům práci v zahraničí. Aby Vietnamci zvýšili svoji úspěšnost, popisují Českou republiku jako místo vhodné k podnikání, s možností vysokého výdělku a celkově velmi příjemné pro práci a život. Nejčastěji je tímto způsobem nabízena práce chudým lidem bez přístupu k informacím, kteří agenturám nezřídka uvěří. Je to ovlivněno i tím, že v zemi vládne komunistický režim a stále ještě přetrvává důvěra v informace, které pochází od vlády a subjektů na ní napojených. Vytváření mylného obrazu o ČR je podporováno také faktem, že ve Vietnamu je velkou ostudou přiznání neúspěchu. Proto i když nově příchozí do ČR posléze zjistí, že život zde není tak snadný, jak jim bylo slibováno nebo jak znali z doslechu od známých či příbuzných, zpátky do Vietnamu se buď nevrátí, nebo v případě návratu stejně nepřizná neúspěch, což by znamenalo ztrátu tváře. Falešný dojem ČR jako zaslíbené země proto i nadále přetrvává. Do ČR se vydávají další imigranti, aby se na vlastní kůži mohli přesvědčit o poněkud odlišné realitě. Ani oni svůj případný neúspěch nesdílí s ostatními a vše se cyklicky opakuje. Posledním důvodem by mohl být fakt, že ve srovnání s Vietnamem jsou v České republice dobré podmínky pro život a pro práci, výdělky zde jsou vyšší a i české zákony jsou příznivě nakloněny pracovníkům ze zahraničí. Jsou ale po odečtení vysokých nákladů na život výdělky skutečně tak dobré? Cílem této práce je zjistit, jestli tomu tak
4 skutečně je a jestli je některý z výše uvedených důvodů pro příchod do ČR po roce 1989 převažující. Toto téma bylo zatím zpracováno pouze v rámci jednotlivých publikací autorů, ze kterých budu vycházet, jednotlivé práce se věnují konkrétním tématům zvlášť. Je to téma historie migrace z Vietnamu do ČR, problematiky obchodu s lidmi ve Vietnamu nebo adaptace vietnamského etnika v ČR a s tím spojenými problémy. Tato práce si klade za cíl tyto jednotlivé části propojit a vytvořit tak jediný dokument, který odpoví na otázku, jaké jsou hlavní důvody pro odchod z Vietnamu do ČR po roce 1989. Myslím si, že pochopení důvodů pro příchod Vietnamců do České republiky, by mohlo usnadnit vzájemnou komunikaci a dostatečnou informovaností zabránit zklamání nově příchozích, kteří by díky včasnému seznámení se skutečnou realitou mohli přehodnotit svoje rozhodnutí odcestovat za prací do ČR.
1.2. Prameny a literatura Jako primární zdroje mi poslouží výzkumy realizované obecně prospěšnou společností La Strada, která je nevládní neziskovou organizací, která působí v oblasti řešení problematiky obchodu s lidmi. Jednotlivé metody výzkumů jsou podrobně rozepsány v další kapitole věnované teorii a metodologii. Teoretická fakta budu získávat zejména z publikací Stanislava Broučka, který se zabývá zejména historickými vazbami a kořeny vietnamské populace v ČR. Jedná se o studii Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika, ve které se věnuje historii příchodu Vietnamců do českých zemí, a článku Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí. Stejnému tématu se věnuje i Jiří Kocourek ve svých pracích Vietnamci v ČR - stručný historický přehled o česko-vietnamských vztazích a působení Vietnamců v ČR a Historie příchodu a působení příslušníků vietnamské národnosti na území ČSR (resp. ČSSR) v letech 1950 až 1975. Tyto publikace posloužily zejména v první části práci, která se týká historie příchodu migrantů a jejich postupné usazování v ČR. Důležité informace mi poskytly i publikace vietnamského autora Dang Nguyen Anh, který pracoval v oblasti lidské migrace ve Vietnamu a v jihovýchodní Asii. Působil tam
5 jako místní a mezinárodní poradce v otázkách sociálního přesídlení včetně vysídlení pro řadu mezinárodních vládních i nevládních organizací, s problematikou má tedy praktickou zkušenost. Jeho studie Emigration and Emigration Pressures in a Transitional Viet a Labour Export from Viet Nam: Issues of Policy and Practice se věnují důvodům k odchodu z Vietnamu. Ve druhé části práce, která je zaměřena na důvody imigrace po roce 1989 se budu opírat zejména o publikace Šárky Martínkové, které se zabývají současnou vietnamskou komunitou v ČR, jejími specifiky, životními podmínkami a důvody pobytu. Jedná se o publikaci Vietnamské etnikum, jeho sociabilita a sociální sítě v prostředí Prahy a řadu jejích publikovaných článků věnovaných Vietnamské komunitě v ČR. Jako cenný zdroj mi poslouží i práce Evy Pechové Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování, která se věnuje migraci Vietnamců do ČR v kontextu obchodu s lidmi a vykořisťování. Velká část dokumentů od těchto autorů je k nalezení na webových stránkách klubu Hanoi.2 Zajímavé skutečnosti v oblasti důvodů k emigraci z Vietnamu do ČR jsem se dozvěděla i v dokumentárním filmu Martina Ryšavého Země snů, který odkrývá fakta o příchodu dělníků na území ČR.
1.3. Teorie a metodologie Téma této práce jsem si vybrala proto, že vietnamská komunita v České republice je velmi početná3 a ani po roce 1989, kdy k tomu byly důvody politické, neustal příliv dalších občanů Vietnamu, kteří zde hledají práci a trvale se usazují, často postupně i s celými rodinami. Toto téma mě zajímá také proto, že jsem Vietnam osobně navštívila a mohla tak přímo vidět podmínky, ve kterých tamější lidí žijí. Pomohlo mi to lépe pochopit důvody jejich odchodu ze země a způsob života v České republice. Formou této práce je analýza, vzhledem k omezenému rozsahu práce, šíři tématu a početnosti vietnamské komunity se domnívám, že vlastní výzkum by nebyl pro práci 2
Klub Hanoi, dostupné na www: http://www.klubhanoi.cz (staženo 9. 5. 2012) V roce 2006 pobývalo v ČR podle Českého statistického úřadu téměř 41 tisíc Vietnamců, kteří tak po Ukrajincích a Slovácích tvořili třetí nejpočetnější menšinu. Dostupné na www: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_prehledycizinci_v _cr:_zakladni _udaje_rok_2006 (staženo 10. 5. 2012) 3
6 dostatečně reprezentativní. Budu se proto spoléhat na dříve provedené výzkumy a zveřejněné statistiky, a to zejména obecně prospěšnou společností La Strada. V rámci projektů pod záštitou této organizace byl proveden terénní výzkum, jehož výstupem je Zpráva o projektu: vietnamští dělníci a dělnice v českých továrnách Evy Pechové a Michala Krebse. Součástí této zprávy byl terénní výzkum, který byl prováděn kvalitativní výzkumnou metodou a jako hlavní metoda sběru dat byly zvoleny polostrukturované rozhovory s vybranými Vietnamci, se kterými byl navázán dlouhodobý kontakt a kteří v ČR pracují jako zaměstnanci agentur zprostředkujících práci. Studie vychází z 23 rozhovorů, přičemž výběr respondentů probíhal vytipováním si lokalit nebo přímo podniků, o kterých měli autoři studie informace, že jsou v nich Vietnamci zaměstnávaní skrze zprostředkovatelské agentury. Rozhovory probíhaly v bývalých okresech: Přerov, Plzeň, Jablonec nad Nisou, Pardubice, Mladá Boleslav, Beroun, Kolín, doplňující rozhory pak i v Praze. Respondenti byli kontaktováni při vyhledávání na ubytovnách nebo na základě doporučení již oslovených respondentů, částečně byla použita metoda sněhové koule4 i účelový výběr. Všichni respondenti pobývali v době rozhovoru na území ČR legálně. Více než polovina respondentů získala vízum za účelem práce a necelá čtvrtina (5 osob) za účelem podnikání. Pobytový režim zbytku respondentů se značně lišil, zastoupeny byly: trvalý pobyt, studium i víza za účelem sloučení rodiny. Pro doplnění celkového obrazu a pro porozumění souvisejícím problémům bylo provedeno ještě jedenáct nestandardizovaných rozhovorů s relevantními aktéry, konkrétně se dvěma představiteli vietnamských agentur práce, jedním představitelem české agentury práce, jedním českým
koordinátorem
vietnamských pracovníků, jedním majitelem ubytovny, jedním zaměstnancem úřadu práce, jedním zaměstnancem inspektorátu práce, jedním reprezentantem České hospodářské komory, jedním odborníkem z Ministerstva práce a sociálních věcí, jedním personalistou firmy, která zaměstnává Vietnamky a jedním vietnamským tlumočníkem.5 Druhá studie kolektivu autorů s názvem Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice pod hlavičkou Etnologického ústavu AV ČR se zaměřuje na problematiku migrací do České 4 Metoda sněhové koule (Snowball sampling) začíná tím, že např. zkoumané osoby dostanou individuální čas k promyšlení daného tématu a potom o něm ve skupinách diskutují. Nejdříve ve dvojici, poté ve čtveřici, a to až do doby, kdy se vytvoří celá skupina, též technika či strategie nabalování sněhové koule. 5 Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007), dostupné na www:
7 republiky a na specifika adaptace na české prostředí v závislosti na zemích původu. Studie se soustřeďují na imigraci z Ukrajiny, Makedonie a Vietnamu. Část věnovaná Vietnamu zpracovaná Šárkou Martínkovou se věnuje adaptační a integrační strategii Vietnamců. Autorka navázala kontakt s devíti rodinami a na jejich příkladech popisuje nejen jejich současný život v ČR, ale také důvody k odchodu z Vietnamu, jejich představy o životě v ČR a možnosti návratu do Vietnamu.6 Posledním zdrojem dat je závěrečná zpráva k výzkumu týkajícího se obchodu s lidmi mající název Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice, jejíž autorkou je Petra Burčíková. Cílem výzkumu bylo identifikovat a vyhodnotit situaci v oblasti obchodu s lidmi za účelem nucené práce v České republice, a to především za účelem jiným, než je sexuální vykořisťování. Na základě získaných informací a výstupů z výzkumu pak byla zformulována doporučení a návrhy směřující k prevenci výskytu tohoto jevu a lepší ochraně práv pracujících migrantů a migrantek. K získání relevantních informací v rámci výzkumu bylo použito následujících metod: dotazníková šetření, strukturované rozhovory, monitoring médií a případové studie. K výzkumu bylo použito 20 vyplněných dotazníků, z nichž 6 vyplnili příslušníci a příslušnice Služby cizinecké a pohraniční policie PČR (SCPP), 5 zaměstnanci Správy uprchlických zařízení (SUZ), 8 pracovníci a pracovnice nevládních neziskových organizací (NNO) a 1 příslušnice Služby kriminální policie a vyšetřování PČR (SKPV). V několika vrácených dotaznících však nebyly vyplněny odpovědi na všechny otázky. 7
1.3.1 Migrace V této práci se budu věnovat výhradně mezinárodní migraci (dále jen „migrace“), která je definována jako časově ohraničený proces přesunu jednotlivců nebo skupin lidí mezi prostory, které jsou určeny státními hranicemi. Tento proces má několik forem a lze ho zkoumat v několika rovinách. Jednou ze základních je dělení migrace na dobrovolnou a vynucenou. Do migrace dobrovolné lze zahrnout opuštění
6
Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 167-210 s. 7 Petra Burčíková, Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice. (Praha: La Strada ČR, o. p. s., 2006), 36s.
8 země za účelem studia, zaměstnání, sloučení rodiny a další důvody osobního charakteru. Vynucená migrace je pak snahou o vyhnutí se válkám, přírodním katastrofám, represi a podobně. Migraci můžeme dále dělit na legální, ilegální, skupinovou, individuální, časově ohraničenou, interkontinentální či v rámci jednoho kontinentu. V této práci se tedy budeme věnovat dobrovolné a okrajově i nedobrovolné mezinárodní migraci a to konkrétně mezi Českou republikou a Socialistickou republikou Vietnamem.8 Vycházet budu zejména z neoklasické teorie migrace, která je známá také jako „push-pull teorie“. Podle ní za příčiny migrace považují faktory, které migranty nutí opustit svou zemi původu (push factors) a jiné faktory, které je přitahují do určitých cílových zemí (pull factors). K první skupině faktorů bývá řazen demografický růst, nízká úroveň životních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, politické represe. Ke druhé skupině faktorů patří poptávka po práci, dostupnost pozemků, příznivé ekonomické příležitosti a politické svobody. Neoklasický ekonomický přístup se zaměřuje hlavně na příjmové rozdíly a podmínky zaměstnání v různých zemích a náklady na případnou migraci. K té dochází tedy poté, co se jedinec po posouzení nákladů i výhod plynoucích z migrace rozhodne k přesunu ze své země původu do jiné oblasti. Snaží se především maximalizovat svůj užitek, nejčastěji výši příjmu. Mluví se o tzv. cost-benefit calculation a pokud tato vychází kladně, rozhoduje se aktér k migraci. Další zohledňovanou teorií je Makro teorie, která měla původně vysvětlovat pracovní migraci v procesu ekonomického rozvoje, avšak dnes zkoumá zejména příčiny migrace z hlediska makroekonomických ukazatelů, jako jsou rozdíly v příjmech mezi zeměmi, rozdíly v nabídce a poptávce pracovních sil a možnosti zaměstnání. Dalo by se tedy předpokládat, že se chudí budou stěhovat do bohatších oblastí a že pouze ekonomické rozdíly a rozdíly v nabídce a poptávce pracovních sil jsou postačujícím důvodem k vytvoření migračních proudů. V dlouhodobém měřítku se dokonce uvažuje o vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi rozvinutými a zaostalými regiony vedoucím k ekonomické rovnováze. Vychází se z předpokladu, že v zemích s vysokou nabídkou pracovních sil a nedostatkem kapitálu jsou nižší mzdy a naopak v zemích s vyšší 8
Michaela Vojtková, Teorie mezinárodní migrace, Socioweb, dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
9 poptávkou po pracovních silách a větším množstvím kapitálu jsou mzdy vyšší. Lidé ze země s nižšími mzdami se stěhují do země s vyššími mzdami. Výsledkem je pak pokles nabídky pracovníků a růst mezd v chudší zemi a opačný trend v bohatší zemi, a tím nastolení určité ekonomické rovnováhy a také následné pozastavení migračního proudu.9 Nové ekonomické přístupy (The new ecconomic approach) připouštějí, že migrace nemůže být vysvětlována pouze příjmovými rozdíly mezi zeměmi. Berou v úvahu také možnosti stálého zaměstnání či příznivé podmínky pro rozvoj podnikání. Podle nových ekonomických teorií se k migraci nerozhodují jednotliví aktéři, rozhodnutí jsou učiněna na úrovni rodin či domácností, jde tedy do jisté míry o druh kolektivního rozhodnutí. Účelem je jednak maximalizace předpokládaného příjmu jednotky, ale také minimalizace rizik spojených s nepředvídatelnými událostmi a výkyvy trhu. Tato rizika jsou při rozhodování důležitější, rozdíly v příjmech nemusí být podmínkou k migraci do jiné země a také jejich vyrovnání nemusí zastavit migrační proud, pokud rizika přetrvávají. Někteří jedinci mohou být posláni do jiné země za prací, zatímco ostatní členové rodiny zůstanou v domovské zemi. Rodina pak může záviset na finančních prostředcích posílaných migrantem. 10 K teoriím ekonomického typu lze ještě přiřadit teorii dvojího pracovního trhu, která vychází z rozdělení pracovního trhu vyspělé země na primární a sekundární pracovní sektor. Primární je tvořen vysoce kvalifikovanými odborníky. Zaměstnání vyžadující vzdělání, dovednosti a specializované školení jsou poměrně stabilní. Sekundární pracovní sektor je naproti tomu tvořen nekvalifikovanými pracovníky. Je typický malou atraktivitou kvůli nízkým mzdám, často i špatným pracovním podmínkám, nestabilitě zaměstnání a v podstatě nulovým možnostem kariérního růstu. Mezinárodní migrace je důsledkem neustálé poptávky po pracovních silách ve vyspělých průmyslových zemích. Příčinami tedy nejsou push faktory v zemích původu, ale pull faktory v cílových zemích, především neustálá a pro ekonomickou strukturu vyspělých zemí i nezbytná potřeba pracovních sil z jiných zemí. Kořeny této potřeby lze hledat v tvrzení, podle kterého lidé věří, že by plat měl odrážet sociální status. Noví 9
Michaela Vojtková, Teorie mezinárodní migrace, Socioweb, dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 10 Petra Burčíková, Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice. (Praha: La Strada ČR, o. p. s., 2006), 36s.
10 imigranti nejsou členy společnosti, neberou ji jako referenční ve svých srovnáních a často se nestarají o status v cílové zemi, ale spíše o příjem plynoucí ze zaměstnání, zvláště pokud pocházejí ze zemí s nižší životní úrovní. 11
1.3.2. Obchod s lidmi Okrajově se dotknu také obchodu s lidmi, který byl vymezen v tzv. Palermském protokolu z roku 200012 a v Rámcovém rozhodnutí Rady o obchodování s lidmi. Podle této definice se za obchodování s lidmi trestá ten, kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, a to v případech, kdy je předmětná osoba mladší 18 let. Při obchodování s dospělými osobami se pro trestnost vyžaduje navíc použití násilí nebo pohrůžky násilí, lest anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti.13
2. Česko-vietnamské vztahy 2.1 Vietnam Vietnam, celým názvem Vietnamská socialistická republika (VSR), je asijskou rozvojovou zemí nacházející se na východě poloostrova Zadní Indie v jihovýchodní Asii. Hlavním městem je Hanoj, počet obyvatel překročil 90 milionů a stále roste. Člení se na 63 administrativních oblastí, tj. 58 provincií a 5 velkých měst pod ústřední správou. Státním zřízením je komunistický stát. Vládne zde komunistická strana, povolující soukromé podnikání. Významnou roli v národním hospodářství hraje zemědělství. To zaměstnává více než 55 procent pracujícího obyvatelstva, a mezi jeho zásadní produkty patří rýže. Dále je VSR významným producentem kávy, pepře, kešu 11
Michaela Vojtková, Teorie mezinárodní migrace, Socioweb, dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 12 Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi z roku 2000 (tzv. Palermský protokol), který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu 13 Petra Burčíková, Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice (Praha: La Strada ČR, o. p. s., 2006), 36s.
11 ořechů aj. Významné jsou také zásoby černého uhlí a ropy. 14 Je to země s dlouhou historií, ve které se musela vyrovnávat s řadou ničivých válek především s Čínou, která pravidelně podnikala vpády na území Vietnamu. Ve 20. století se zde v krátkém sledu odehrály 2. světová válka, Indočínská válka a válka ve Vietnamu, která je ve Vietnamu známá pod pojmem Americká válka. Od konce 19. století byl Vietnam dobyt Francouzi, kteří jej rozdělili na Tonkin, Annam a Kočinčínu, a spolu s Kambodžou a Laosem zde vytvořili umělý útvar, jenž vešel ve známost jako Francouzská Indočína.15 Během 2. světové války byla Indočína okupována Japonskem a následně se k moci ve Vietnamu dostali komunisté pod vedením Ho Či Mina. Ti ovšem po válce nebyli dostatečně silní a vyzbrojení, aby mohli odrazit snahu Francie o obnovení předválečného koloniálního uspořádání regionu. V roce 1945 došlo k ozbrojeným střetům a Francouzi obsadili strategická místa ve Vietnamu, o rok později pak začala Indočínská válka mezi levicovým hnutím Viet Minh v čele s Ho Či Minem a mezi Francouzskou unií. Válka skončila v roce 1954 po rozhodující bitvě u Dien Bien Phu, kde byli Francouzi poražení jednotkami Viet Minhu a následným odchodem Francouzů z Indočíny. Na Ženevské konferenci v roce 1954 bylo ujednáno ukončení bojů v Indočíně a rozdělení Vietnamu podle 17. rovnoběžky na severní komunistickou Vietnamskou demokratickou republiku (VDR) v čele s Ho Či Minem
a na jižní
kapitalistický Vietnamský stát vedený císařem Bao Daiem (v roce 1955 byl ale Bao Dai sesazen svým ambiciózním premiérem Ngo Dinh Diemem, který ve zfalšovaném referendu vyhrál prezidentské volby a vyhlásil vznik Republiky Vietnam). Na rok 1956 byly naplánovány svobodné volby a následné sjednocení obou částí země, k volbám ale nedošlo a tedy ani k sloučení. O situaci ve Vietnamu se stále více zajímaly demokratické státy a zejména USA. Ty znepokojovala sílící moc Ho či Mina a jeho snaha o rozšíření jeho vlivu i do jižní části Vietnamu. Po roce 1964 nicméně vzrostla podpora Národní fronty osvobození jižního Vietnamu (NFO), která vešla mezi Američany ve známost jako Vietcong. USA podporovaly Jižní Vietnam nejprve pouze materiální a vojenskou pomocí, postupně se ale na jeho území přesunulo stále více jednotek americké armády a v letech 1964-1975 14
Ján Ičo, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 357 s. Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271
15
s.
12 zde probíhala válka ve Vietnamu (Americká válka). Konec války nastal zejména kvůli slábnoucí podpoře USA, které roku 1973 po podepsání Pařížských mírových dohod stahovaly své jednotky z území Vietnamu a snižovaly finanční podporu. Následkem toho neměla jihovietnamská armáda dostatek sil a prostředků na odrážení severovietnamských útoků, které následovaly i přes podepsání mírové dohody. Válka skončila 1. května 1975 dobytím Saigonu a jeho osazením jednotkami Vietnamské lidové armády a Národní fronty osvobození. O rok později vznikla sjednocením Vietnamské demokratické republiky a Vietnamské republiky Vietnamská socialistická republika.16 Tato válka byla součástí globálního konfliktu východu (SSSR) proti západu (USA). Tyto dvě velmoci se spolu nesetkávaly v otevřených střetech, ale prostřednictvím konfliktů na území jiných států, kdy každá z velmocí podporovala spřátelené státy s cílem co největšího oslabení druhé supervelmoci. Během války byla Vietnamská komunistická strana podporována Čínou, SSSR a celým východním blokem, jehož bylo tehdejší Československo (ČSR) součástí, jižní Vietnam měl podporu USA a dalších států.17 Zároveň s vývojem ve Vietnamu se začaly rozvíjet i vztahy s ČSR, která se v roce 1948 orientovala stejným politickým směrem. Spolupráce probíhala v duchu marxismu-leninismu a socialistického internacionalismu, ve kterém se vztahy mezi národy na cestě za socialistickým vývojem zakládají na přátelství, rovnoprávnosti, vzájemné úctě, spolupráci a pomoci.18
2.2 Česko-vietnamské vztahy před rokem 1989 K navázání intenzivnějších vzájemných vztahů mezi oběma státy došlo zejména ve 20. století po konci 2. světové války. Předtím k vzájemným kontaktům na úrovni států prakticky nedocházelo, byť území Vietnamu předtím navštívila celá řada misionářů, dobrodruhů, námořníků či obchodníků českého původu. Za milník na cestě 16
Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271 s. 17 Petra Müllerová, Stručná historie států – Vietnam (Praha: Libri, 2004), 86 s. 18 David Miller a kol, Blackwellova encyklopedie politického myšlení (Brno, Barrister & Principal., 2003), 560 s.
13 ke vzájemné spolupráci může být považován rok 1945, kdy vznikla po vyhlášení deklarace budoucím prezidentem Ho Či Minem samostatná Vietnamská demokratická republika (VDR). Na straně ČSR to byl rok 1948, kdy byla země po politickém zvratu orientována stejným politickým směrem jako její asijský partner.19 První diplomatické vztahy mezi Vietnamskou demokratickou republikou a Československem byly navázány v roce 1950, kvůli válečné situaci ve VDR (právě probíhající první indočínská válka) ale nebylo možné je rozvíjet. Obnovení vztahů nastalo až po skončení války v Indočíně v roce 1954 po podepsání tzv. Ženevských dohod. V témže roce byla zahájená činnost československého velvyslanectví ve Vietnamu, o rok později bylo zřízeno vietnamské velvyslanectví v Praze, což byl počátek intenzivnějších styků mezi oběma státy. Pro ČSR byla spolupráce s Vietnamem zajímavá hlavně pro jeho zásoby nerostného bohatství a proto, že byla odrazovým můstkem pro vstup na další asijské trhy. Spolu s ostatními socialistickými státy se ČSR podílela na poválečné obnově VDR, zaměřila se zejména na pomoc v oblasti tovární výroby, dopravy, zemědělství, těžby nerostných surovin a zdravotnictví. Podílela se nejen finanční podporou, ale zajišťovala také dodávky potřebného materiálu a školení vietnamských odborníků.20 První dohody o hospodářské a technické pomoci byly podepsány roku 1955 v Hanoji.21 Československo se tím zavázalo k bezplatnému dodání strojů, materiálu a spotřebního zboží, kterého byl tou dobou ve VDR nedostatek a také v udělení stipendií pro třicet prvních vysokoškolských studentů z Vietnamu. Ve stejném roce také přijela početnější skupina vietnamských občanů, sto dětí od sedmi do patnácti let bylo umístěno v Chrastavě u Liberce, aby tam měly přístup ke kvalitnímu vzdělání. V roce 1956 byla podepsána dohoda o vědecko-technické spolupráci, šlo ale spíše o jednostrannou pomoc válkou oslabenému vietnamskému hospodářství. Pomoc spočívala ve vysílání českých odborníků do Vietnamu, ale také přijímání dalších vietnamských studentů na českých školách. O rok později se uskutečnila první výměna vládních 19
Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271 s. 20 Jiří Kocourek, Vietnamci v ČR - stručný historický přehled o česko-vietnamských vztazích a působení Vietnamců v ČR (Asimilování, 2008) Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 21 Přehled smluvních dokumentů ČSSR, ČSR, ČSFR a ČR s Vietnamem, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
14 delegací, při které došlo mimo jiné k prezentaci dosavadních výsledků české podpory ve Vietnamu, nebo návštěvě vietnamské delegace v čele s prezidentem Ho Či Minem českých studentů v ČSR. V roce 1958 se do Československa vypravila další vládní delegace, pro kterou byl pod vedením prezidenta Antonína Novotného připraven další působivý program zaměřený na ukázku českých dovedností. Obě strany se během návštěvy zcela shodly jak v otázce budování socialismu, tak i celosvětového vývoje.22 V 60. letech došlo ke změně, a to zejména v oblasti hospodářství, kdy vietnamské vývozy do ČSSR přestaly být výhodné. K ochlazení vztahů došlo také díky větší spolupráci mezi VDR a Čínskou lidovou republikou, protože Vietnam nesouhlasil s politikou Nikity Chruščova, kterou uplatňoval v JV Asii. I přesto ale vzájemné vztahy neochladly a v roce 1963 došlo k významné události, kdy byla v Praze otevřena vůbec první zahraniční kancelář reprezentace Národní fronty osvobození jižního Vietnamu. 23 Druhá polovina 60. let se nesla v duchu konfliktu Vietnamu a USA, na který česká strana reagovala jasnou podporou VDR a zajištěním materiální pomoci (zejména zbraně a munice).24 I přesto došlo k ochlazení vzájemných vztahů, a to nejen kvůli válečné situaci ve Vietnamu, ale také díky rozporům uvnitř socialistického bloku a demokratizačními tendencemi v Československu, které vedly k pochybnostem vietnamské vlády o další spolupráci. S normalizačním vývojem v ČSR se ale vztahy s Vietnamem opět oživily, čehož byla v roce 1969 důkazem pozvánka na pohřeb vůdce Ho Či Mina.25 Jedním z mezníků spolupráce byl rok 1973, kdy došlo ke zvýšení aktivity vietnamské strany. Ta přiměla Československo k přijímání pracovní síly v různých oborech na vyučení a následnou praxi ve větším měřítku, než do té doby. Při návštěvě vládní delegace z Vietnamu v Praze byl domluven příchod nových deseti až dvanácti tisíc vietnamských občanů k získání profesních zkušeností. Tento požadavek byl sice vnímán jako mimořádně velký a nebylo v silách československé strany okamžitě mu 22
Jiří Kocourek, Historie příchodu a působení příslušníků vietnamské národnosti na území ČSR (resp. ČSSR) v letech 1950 až 1975 (diplomová práce). (Praha: FF UK, 2001). 116 s. 23 Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271 s. 24 Jiří Kocourek, Vietnamci v ČR - stručný historický přehled o česko-vietnamských vztazích a působení Vietnamci v ČR (Asimilování, 2008) Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 25 Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271 s.
15 vyhovět.
Až po půl roce dosáhla pracovní jednání prvních výsledků. Vietnamská
strana potvrdila svůj zájem a zdůraznila, že příprava kvalifikovaných dělníků hlavních profesí je jednou z klíčových otázek obnovy a rozvoje ekonomiky Vietnamu. Představitelé VDR zdůraznili, že za daných podmínek není v jejich silách připravit tyto kádry na svém území, a proto se obrátili na řadu spřátelených socialistických zemí. Československo bylo mezi nimi díky vysoké úrovni ekonomiky a díky dobrým výsledkům 2100 vietnamských praktikantů, kteří zde byli od roku 1967 proškolováni. Výsledkem jednání byla mezistátní dohoda o migraci z Vietnamu do Československa, která stvrzovala přijetí až 12 tisíc vietnamských občanů ve věku 17-25 let, kteří zde projdou odbornou přípravou. Celková doba jejich pobytu, která zahrnovala jak vyučení, tak i následnou praxi v československých podnicích, neměla přesáhnout šest let. Podle jednotlivých odvětví mělo být proškolenou celkem 4 600 dělníků pro kovoprůmysl, stejný počet pro stavebnictví, 1 400 pro energetiku, 600 osob pro chemický průmysl a 450 radiotechniků.26 Do konce války v roce 1975 se pak vztahy v podstatě nevyvíjely, po ukončení konfliktu a sjednocení Vietnamu ve Vietnamskou socialistickou republiku (VSR) došlo k jejich obnovení, díky katastrofálnímu stavu vietnamské ekonomiky byly ale v zásadě jednostranné. Země se musela vypořádat s následky války a materiálními škodami, ale také s nepříznivými přírodními podmínkami a narůstající nezaměstnaností a kriminalitou. A právě v této oblasti se rozhodly členské státy Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) pomoci Vietnamu, který se v roce 1979 stal jejím členem. Následující období se tedy neslo v duchu uzavírání dohod, které vedly k přesunu velkého počtu vietnamských pracujících na území států RVHP a tedy i Československa, a k dalšímu upevňování vzájemných vztahů. Vyvrcholením byla návštěva generálního tajemníka ÚV KSČ Gustava Husáka ve Vietnamu v roce 1980, který tam podepsal Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a VSR.27
26
Stanislav Brouček, Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí (Klub Hanoi, 2005). Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 27 Přehled smluvních dokumentů ČSSR, ČSR, ČSFR a ČR s Vietnamem, Ministerstvo zahraničních věcí ČR Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
16 Dalším mezistátním dohodám, které přispívaly k přílivu vietnamských občanů do ČSR, se budu věnovat později v kapitole, která se věnuje stavu vietnamských občanů na území ČSR před rokem 1989.28
2. 3. Česko-vietnamské vztahy po roce 1989 Sametová revoluce a změna režimu v Československu v roce 1989 znamenala velké změny i v česko-vietnamských vztazích. Tehdejší Československá federativní republika (ČSFR) přerušila s VSR všechny hospodářské a politické styky a odstoupila od většiny bilaterálních smluv. Mezi nimi byla zahrnuta i Dohoda o dočasném zaměstnávání vietnamských pracujících v Československu, která byla později finančně kompenzována. Pracovníkům bylo vyplaceno odstupné a byli posíláni zpět do Vietnamu. Počátek 90. let lze označit za období ticha, neboť zrušené smlouvy ještě nebyly nahrazeny smlouvami novými. ČSFR se soustředila více na svoje vlastní problémy související s transformací ekonomiky a následný vznik dvou samostatných států, než na zahraniční vztahy, které se navíc týkaly země s komunistickou vládou. Zlom znamenal Protokol o spolupráci mezi Federálním ministerstvem zahraničních věcí ČSFR a Ministerstvem zahraničních věcí VSR podepsaný v dubnu roku 1991, který stvrdil oboustranný zájem o další rozvoj vzájemných vztahů. V roce 1993 po vzniku samostatné České republiky došlo k částečnému obnovení vztahů, a to hlavně proto, že ČR viděla ve VSR perspektivního obchodního partnera v oblasti JV Asie. Po počáteční nejistotě, zda bude nově vzniklá republika po zániku SSSR mít zájem o další spolupráci se socialistickým Vietnamem, začalo v průběhu 90. let docházet k postupnému obnovování vztahů, což bylo stvrzeno i podpisem několika smluv a bilaterálních dohod. Hlavním faktorem, který pozitivně ovlivňoval vývoj vztahů, byla humanitární a rozvojová pomoc. ČR byla také jedinou zemí z bývalého východního bloku, která ani po období transformace nepřestávala Vietnamu takovouto pomoc poskytovat. Od roku
28
Šárka Martínková, Počátky česko-vietnamských vztahů (1950-1959), klub Hanoi, Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
17 2000 lze považovat vzájemné vztahy za stabilní, rozvojová pomoc funguje i nadále a Vietnam je zahrnut do řady projektů rozvojové spolupráce ČR. Změna nastala v charakteru smluv, které ztratily svůj bilaterální charakter, mnohé z nich po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 přestaly platit a byly nahrazeny novými smlouvami EU s Vietnamem.29 V roce 2004 byl také Vietnam zařazen Ministerstvem zahraničí ČR mezi 8 prioritních zemí, kam budou přednostně směřovat prostředky hromadné spolupráce a které měly vytvořený ucelený program. V roce 2010 byl Vietnam sice stále mezi prioritními zeměmi zahraniční spolupráce, neměl ale již vlastní program. Vietnam zůstane významným partnerem české rozvojové spolupráce, budou pokračovat stávající projekty a v relevantních případech vznikat i projekty nové, které budou svým charakterem odpovídat vyšší kvalitě vzájemné ekonomické spolupráce. Je možné uvažovat o aktivitách v osvědčeném sektoru životního prostředí (především odstraňování ekologických zátěží), rovněž prostřednictvím mezinárodních organizací či v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru (Public Private Partnership - PPP) dle zájmu příjemce. Lze pokračovat i v realizaci jednotlivých projektů nevládních organizací.30
3. Důvody k odchodu z Vietnamu – push faktory 3.1. Zlepšení ekonomické situace Push faktory, které působí jako hlavní důvod pro opuštění země, jsou v této práci rozděleny do tří skupin, které se ale navzájem prolínají. Hlavním důvodem k odchodu z Vietnamu za prací do zahraničí je jednoznačně zlepšení ekonomické situace nejen jednotlivce, ale i celé jeho rodiny. To platí i v případě, kdy živitel rodiny odcestuje do zahraničí sám, protože i pak zajišťuje finanční zdroje na dálku. Zejména vysoká nezaměstnanost a bída vietnamského venkova vyhání lidi do měst a do zahraničí. 29
Tomáš Vlček, Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky (E-Polis,2008). Dostupné na www: (staženo 9. 5. 2012) 30 Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 2010-2017, Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Dostupné na www: <www.mzv.cz/file/501254/Koncepce_ZRS.doc> (staženo 10. 5. 2012)
18 Vietnam má jednu z nejvyšších měr populačního růstu mezi asijskými zeměmi a je jednou z nejhustěji obydlených zemí v regionu. Naprostá většina nezaměstnaných osob je nekvalifikovaná a pochází z venkovských oblastí země.31
Dalším z faktorů je
chudoba, která je s nezaměstnaností úzce spojena. Až čtvrtina populace byla v roce 1995 klasifikována světovou bankou jako skupina osob, které si nejsou schopni zajistit základní nutriční potřeby. Cesta za prací i do neznáma zůstává mnohdy jedinou perspektivou, jak si zlepšit životní úroveň a zabezpečit rodinu. Podle oficiálních zdrojů se nezaměstnanost pohybuje kolem 4-5%, údaje ale pochází od vládních orgánů, které se snaží nezaměstnanost dlouhodobě snižovat, nelze je tedy považovat za důvěryhodné a lze předpokládat, že skutečná míra nezaměstnanosti ve Vietnamu je vyšší.32 Podle některých zdrojů oficiální statistiky o nezaměstnanosti ani neexistují, ale čísla jsou obrovská. Ačkoliv v zemi od roku 1986 nastaly velké ekonomické reformy známé pod pojmem Doi Moi33, které znamenaly zejména přesun od centrálně plánovaného hospodářství k tržně orientované ekonomice, dekolektivizaci a uznání role soukromých podniků, nemělo to vliv na snížení nezaměstnanosti. Mimo jiné měly za následek snižování počtu státních zaměstnanců, kteří pak naopak měli problém s nalezením nové práce a rozšířili řady nezaměstnaných. Reformy posílily ekonomický růst země a celá země si finančně polepšila, avšak dělení společnosti na bohaté a chudé a obrovské rozdíly mezi oběma skupinami zůstaly. Země se sice rozvíjí, ale rostoucí bohatství první skupiny nevyužila na podporu sociálního programu pro chudší část obyvatelstva. Velkým problémem je neexistence sociální sítě, jak ji známe z Evropy, kromě vyplácení nízkých důchodů, zdravotního pojištění pro vyšší pracovníky ve státní správě a zaměstnance některých zahraničních firem, neexistuje nic, co by sociální siť připomínalo. Zdravotnictví a školství je založeno především na přímých platbách od uživatelů těchto služeb.34
31
Dang, Nguyen Anh, Emigration and Emigration Pressures in a Transitional Viet Nam. (Bangkok: A report prepared under ENDP technical Support Services, 1996). Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 32 Vietnam: Ekonomická charakteristická země, Bussinesinfo, oficiální portál pro podnikání a export. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 33 Doi Moi znamená v překladu renovaci nebo novou změnu. 34 Lukáš Sluka, Reformy Doi Moi ve VSR v letech 1986-1990, postupová práce v oboru Vietnamistika. Ddostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
19
3.2. Řízená emigrace vládou VSR Zásadní roli při odchodu z Vietnamu hraje komunistická vláda a její politika na snižování nezaměstnanosti. Ačkoliv je Vietnam zemí komunistickou, svým občanům nebrání v cestách do zahraničí a jedná-li se o cesty za prací, naopak je podporuje. Oficiální vývoz pracovní síly navázal na tradici od sedmdesátých let, kdy byl odchod studentů a pracovníků regulován mezistátními dohodami. V devadesátých letech tento trend ještě zesílil, netýkal se ale evropských států, ale zemí jihovýchodní Asie. Vláda tak neřeší jen vysokou míru nezaměstnanosti, ale zároveň si je vědoma množství peněz, které pracovníci posílají do Vietnamu svým rodinám. Důležitost vývozu pracovní síly je zmíněna i v oficiálních dokumentech i prohlášeních a na Ministerstvu práce, válečných invalidů a sociálních věcí byl vytvořen Úřad pro řízení práce v zahraničí.35 Od roku 1991 vydává tento úřad licence pro agentury, které zajišťují nábor pracovníků do zahraničí a následně dohlíží na jejich činnost. Agentury jsou také zodpovědné za monitorování trhu práce v cílových zemích, zajišťování pracovních smluv, nábor, školení a odesílání pracovníků. Ti jsou povinni zaplatit poplatky za služby agentury a složit depozit, který slouží ke garanci plnění jejich závazků při práci v zahraničí, které vyplývají z pracovní smlouvy. Vzhledem k častým problémům ve fungování agentur se vietnamská vláda snaží regulovat aktivity, které směřují k vývozu pracovní síly do zahraničí. Poslední zákon věnující se tomuto tématu byl vydán v roce 2006 a vstoupil v platnost v roce 2007. Tento zákon mimo jiné nutí agentury k vstřícnějšímu přístupu k najímaným pracovníkům, po kterých zároveň požaduje absolvování jazykového, kulturního a odborného profesní školení před odjezdem do ciziny. 36 Každý rok vycestuje z Vietnamu kolem 80 tisíc osob, od roku 2010 měla vláda ambiciózní plán zvýšit počet vyslaných pracovníků až na 320 tisíc osob za rok a do roku 2015 počítá vláda s pobytem až milionu osob v zahraničí. Alespoň tak hovoří oficiální čísla.37 Hlavními cílovými destinacemi vietnamských pracovníků jsou Malajsie, Tchaj-wan,
35
Ministerstvo práce, válečných invalidů a sociálních věcí VDR, dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 36 Dang Nguyen Anh, Labour Export from Viet Nam: Issues of Policy and Practice. Paper for presentation at the 8th Inernational Konference of Asia Pacifik Migration (Fuzhou, China, 2007) 21 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 37 Jason DeParle, A Good Provider Is One Who Leaves, New York Times, 22. 2. 2007. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
20 Japonsko, Jižní Korea, v plánu je nárůst pracovníků na Blízkém východě, zejména ve Spojených arabských emirátech.38
3.3. Studium a nedostatek kvalifikované práce Dalším důvodem pro odchod ze země je studium v zahraničí, které vietnamským občanům poskytne kvalitní vzdělání i v oborech, které není možné studovat ve Vietnamu. Zároveň si studenti na zahraniční univerzitě zlepší jazykové znalosti, získají zkušenost s životem ve vyspělejší zemi, díky které je pro ně později snazší najít kvalifikovanou a dobře placenou práci. Mnoho zemí, Českou republiku nevyjímaje, nabízí vietnamským studentům stipendia. V případě ČR se jedná o 4-6 vládních stipendií ročně pro studenty magisterských a doktorandských studijních programů, některé české vysoké školy pouze podepsaly s vietnamskými partnery dohody o přijímání vietnamských studentů a většina studentů jezdí do ČR studovat na vlastní náklady. Pro některé z nich je to řešením, když se nedostanou na vysokou školu ve Vietnamu, pro některé prvním krokem k snazšímu uplatnění na trhu práce v zahraničí. V současné době opouští zemi zejména dělníci a málo vzdělaní pracovníci, začíná se ale zvyšovat i počet vzdělaných osob, jako jsou technici, lékaři a další.39 Důvodem může být i to, že se zvyšujícím počtem vysokoškolsky vzdělaných občanů je pro ně těžší najít ve Vietnamu kvalifikovanou a dobře placenou práci ve svém oboru, a proto zkoušejí štěstí v zahraničí.40
38
Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 20-21 s. Dostupné z www: . (staženo 10. 5. 2012) 39 Vietnamese guest workers are now present in around countries and territories, Vietnam Trade Office in the USA. Dostupné na www: < http://www.vietnam-ustrade.org/Eng/ labor.htm> (staženo 10. 5. 2012) 40 Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 64 s. Dostupné na www: . (staženo 10. 5. 2012)
21
4. ČR jako cílová země – pull faktory 4.1. Před rokem 1989 Jak je již zmíněno v úvodní části práce, před rokem 1989 byl příchod Vietnamců do ČR řízen bilaterálními dohodami. Jednalo se zpočátku o příchozí válečné sirotky, později zejména o učně, studenty a praktikanty, kteří zde měli strávit studijní pobyt či stáž s jasně vymezenou délkou pobytu. Po jeho ukončení se vraceli zpět do Vietnamu, který si od těchto pobytů sliboval rozvoj lidského kapitálu, který měl být po návratu migrantů využit v domácím průmyslu. V letech 1980 až 1983 zde pobývalo přibližně 30-35 tisíc Vietnamců. Tento počet byl po dalších mezivládních dohodách postupně snižován. V roce 1985 zde bylo již pouze 19 350 osob a v roce 1990, kdy byly mezistátní smlouvy ukončeny, zde pobývalo přibližně 15 tisíc vietnamských občanů. V některých podnicích v Československu vznikly zaměstnanecké niky, které odpovídaly definici konceptu etnikem kontrolované ekonomiky. Byly ustaveny vietnamské kolektivy a některá pracovní místa jim byla vyhrazena. Zvláštní na tomto případu je, že šlo o státem regulovanou ekonomickou niku v rámci socialistického hospodářství.41 Vietnamští studenti absolvovali před pobytem v Československu roční jazykový kurz, teprve poté byli zařazeni na příslušnou vysokou školu. Studijní obor si nemohli zvolit sami, ale byl jim vybírán vietnamskou stranou. Jednalo se většinou o obory technického směru. Vietnamští studenti bydleli společně s ostatními studenty na VŠ kolejích, museli ale respektovat přísná nařízení. Mezi ty patřil například zákaz styku s osobami opačného pohlaví. Cílem bylo co nejmenší odvádění pozornosti od studia, které mělo být hlavní náplní studentů. K určitému uvolnění došlo až v osmdesátých letech; pokud studenti absolvovali studium s vyznamenáním, měli možnost si pobyt v ČSSR ještě minimálně o šest měsíců prodloužit a najít si zde práci. Čerství absolventi univerzity se tak často živili jako tlumočníci nebo vedoucí skupin nově příchozích vietnamských pracujících. Díky jazykové přípravě před zahájením studia byli na velmi dobré jazykové úrovni a také orientace v českém prostředí jim nedělala problém.
41
Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 173 s.
22 Odborná příprava vietnamských pracovníků měla trochu jiný režim. Po příjezdu absolvovali tříměsíční intenzivní kurz českého jazyka, na který navazoval buď učební poměr s navazující výrobní praxí, nebo odborná příprava praktikantů a stážistů v československých výrobních podnicích. V případě učňů trval pobyt sedm let, v případě praktikantů a stážistů tři až čtyři roky s možností prodloužení, pokud souhlasily obě strany. Pracovníci přicházeli do Československa ve věku mezi 18-40 lety bez rodin. Byli organizovaně ubytováváni po skupinách odděleně od ostatních spolupracovníků a organizačně podléhali vietnamskému vedoucímu pracovníkovi a organizátorovi, kteří byli prostředníky mezi nimi, zaměstnavatelem a vietnamským zastupitelstvím. I pro učně a pracovníky platila přísná pravidla zejména na počátku jejich pobytu. Do roku 1980 měli zákaz styku s opačným pohlavím, po roce 1982 měli povolený vztah mezi Vietnamci s podmínkou, že ženy nesměly otěhotnět. K nelibosti české i vietnamské vlády docházelo nezřídka i k sňatkům, ve druhé polovině devadesátých let také vzrostl počet vztahů mezi Vietnamci a Češkami.42 Vietnamci byli po celou dobu svého pobytu v Československu v intenzivním kontaktu s rodinou, která zůstala ve Vietnamu, častý byl i kontakt se známými a příbuznými v Československu. Ve volném čase se věnovali nakupování obrovského množství věcí, které by jim po návratu do Vietnamu pomohly vylepšit ekonomickou situaci. Postupně také začalo docházet k obchodování s nedostatkovým zbožím z Asie, které bylo pro Čechy velmi lákavé. Projevil se jeden z charakteristických rysů pro vietnamské etnikum, kdy vycítili příležitost k přivýdělku, a postupně se místo práce v oborech, ve kterých byli v ČSSR vyškoleni, začali věnovat prodeji nedostatkového zboží. Tím byla výrazně narušena koncepce vyškolení pracovníků, jejich následná práce v oboru v Československu a návrat do Vietnamu. Obě strany začaly využívat situace ve svůj prospěch. Vietnamci již zmíněným prodejem zboží, česká strana potom jejich zaměstnáváním v neatraktivních oborech, na pásové výrobě či při pomocných pracích, kterým se čeští pracovníci vyhýbali (a tím se Vietnamci pro některé obory stali postupně nezbytnou pracovní silou). Ve Vietnamu se začaly objevovat tendence k vycestování z Vietnamu za úplatu, neboť místo zlepšení kvalifikace se začalo do Československa jezdit za výdělkem. Vzájemně si mezi sebou předávali informace a tak byl každý další turnus Vietnamců více informovaný a lépe připravený na podnikání. Už ve Vietnamu získali Vietnamci potřebné informace o
42
Robert Trbola, Miroslava Rákoczyová, Vybrané aspekty života cizinců v České republice, 2010. 81 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
23 sortimentu československého trhu, nejlepších prodejnách a cenách zboží.
43
Jednotlivé
skupiny tu sice byly maximálně sedm let, díky předávání informací a mapování českého prostředí šlo vlastně o kontinuální pobyt trvající přes dvacet let, během něhož se Vietnamci dobře naučili, jak nejlépe využít své zkušenosti.44
4.2. Po roce 1989 Události roku 1989 velmi poznamenaly česko-vietnamské vztahy, dosavadní organizovanost vietnamské komunity a charakter vietnamské imigrace do ČR. Po Sametové revoluci a změně režimu v Československu a zároveň k ochlazení vztahů s Vietnamem, došlo k ukončení většiny vzájemných dohod, přičemž mnoho vietnamských pracujících bylo po finanční kompenzaci odesíláno zpět do Vietnamu. Došlo sice k zastavení organizovaného přílivu občanů, přesto však přicházeli další. Jedním z důvodů byl krátce po roce 1989 příchod zbytků rodin zde již usazených Vietnamců. Další vlnou byli po roce 1993 Vietnamci z Německa, poté co byly ukončeny mezinárodní dohody i tam. Mnozí Vietnamci se tak z Německa přesunuli do Československa. Po roce 1989 došlo k výrazné proměně vietnamské komunity. Zatímco předtím do ČR mířili převážně Vietnamci z dobře situovaných rodin, aby si zde zlepšili kvalifikaci a získali praxi, po převratu docházelo spíše k přílivu chudých a méně vzdělaných Vietnamců, kteří zde chtěli zlepšit svoji ekonomickou stiuaci. Po vypovězení vzájemných dohod mezi Vietnamem a ČSR se měli vietnamští studenti a stážisté vrátit zpět do Vietnamu, v mnoha případech k tomu ale nedošlo. Vietnamci, kteří zde studovali nebo pracovali před rokem 1989, využili svých zkušeností a znalostí a mnoho z nich se stalo vůdčími osobnostmi společenského a podnikatelského světa vietnamské komunity u nás. Právě tito Vietnamci jsou nejčastěji poskytovateli zprostředkovatelského servisu (dich vu), který zajišťuje služby nově příchozím Vietnamcům a je napojen na náborové agentury ve Vietnamu. To je také druhý důvod, proč právě do ČR míří za prací takové množství Vietnamců.
43
Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 170-175 s. 44 Heroldová, I.; Matějová, V., Vietnamští pracující v českých zemích. Východiska, koncepce, metoda, cíl. In Český lid, 74, 4: 1987.197–202 s.
24 Období po Sametové revoluci bylo velmi příznivé pro podnikání všeho druhu a toho dokázali podnikaví Vietnamci naplno využít. Navázali na prodej nedostatkového zboží, který zahájili už před rokem 1989. Nejprve se prodej odehrával na stáncích a v tržnicích, postupně se přesunul do kamenných obchodů a měnil se i sortiment zboží. Z levného textilu a elektroniky se přeorientovali na prodej ovoce a zeleniny, tabáku a lihovin, jsou dominantními provozovateli večerek ve větších městech v ČR, v malých městech jsou někdy jedinými provozovateli obchodů s potravinami, v pohraničí jsou již téměř tradiční jejich stánky a tržiště, kam jezdí nakupovat převážně zákazníci z Německa. V poslední době dochází k rozvoji podnikání v oblasti služeb, Vietnamci podnikají zejména v oblasti nehtových studií, masážních salonů a občerstvení. Nově se orientují také na oblast stavebnictví, ve které si bohatší jedinci zakládají vlastní firmy, a své služby nabízejí zejména uvnitř komunity, odkud pochází také většina jejich zaměstnanců.45 Největší vliv uvnitř současné vietnamské komunity v ČR mají majitelé velkotržnic, kteří poskytují pronájmy menším prodejcům, jsou provozovateli restaurací, heren a kasin. Většina vietnamských občanů podniká v ČR na základě živnostenského oprávnění, většinou bez ohledu na svoji původní profesi nebo vzdělání ve Vietnamu. Vzhledem k tomu, že velká část nově příchozích Vietnamců přišla do ČR pouze na dobu určitou za účelem zlepšení své ekonomické situace, žijí zde ve velmi provizorních podmínkách a většinu času tráví prací. Jaké jsou ale hlavní důvody jejich příchodu právě do CŘ?46 O devadesátých letech hovoří vietnamští informátoři a informátorky jako o době, kdy kvůli obtížnému získání českého víza odjíždělo mnoho lidi do naší země bez obdrženého víza po souši, tj. přes Čínu, Rusko a Ukrajinu — většinou v nákladních vozech. Dle výpovědí z terénu byly podmínky při převozu těchto lidí velice ponižující a drsné. Cesta trvala dva měsíce. Během převozu údajně nejvíce trpěly ženy, které byly opakovaně znásilňovány. Vietnamští informátoři shodně udávají, že v současné době přijíždějí do České republiky noví Vietnamci téměř výlučně leteckou cestou se 45
Stanislav Brouček, Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. První část. In: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. (Praha: Akademie věd České republiky, 2003 (Ed:Uherek, Z.) s. 7-183. 46 Šárka Martínková, Vietnamské etnikum, jeho sociabilita a sociální sítě v prostředí Prahy. (Praha: Etnologický ústav, 2007)
25 zajištěnými vízy. Dle Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu však i dnes existuje pozemní cesta přes severní Čechy, kdy migranti přilétají do Moskvy letadlem a dál cestují mikrobusem (řidiči těchto vozů jsou dle svědků Evropané). Cesta z Vietnamu stoji přes 6 500 USD a migranti před svým odchodem z domova nevědí, jaká cesta a kudy je čeká. Na rozdíl od devadesátých let se však nejedná o masově využívanou trasu.47
4.2.1 Rodinné vazby a komunita Prvním důvodem k příchodu do ČR byly zejména krátce po Sametové revoluci rodinné důvody, kdy docházelo k sloučení rodiny a příchodu příbuzných za členem rodiny. Za vietnamskými občany, kteří se rozhodli v Československu zůstat, začali od devadesátých let přijíždět na základě možnosti slučování rodin jejich rodinní příslušníci (za účelem podnikání i bez této primární motivace). Přijížděli také jejich známí a další Vietnamci na základě doporučení svých známých. Za účelem podnikání se do Československa vraceli někdejší vietnamští studenti a pracovníci. Do českých zemí přicházeli rovněž Vietnamci ze Slovenska, Polska, Maďarska a po roce 1993 z Německa, kde bývalí vietnamští pracovníci vázaní smlouvou s NDR obdrželi jednotlivě finanční vyrovnání v případě, že zemi opustí. Místo návratu do VSR se ale v hojném počtu přesunuli do českého pohraničí.48 Klasickým případem stěhování vietnamské rodiny do ČR je nejdříve odchod muže z Vietnamu za prací a později příchod jeho manželky a dětí. Trung Ta Minh zmiňuje ve své bakalářské práci, že rozhodnutí o odchodu do ciziny není rozhodnutím jedince, ale celé jeho rodiny. Je to zejména proto, že cesta je velmi nákladná a skládá se na ní celá rodina. Vložené finance chápou jako investici, která se jim po čase vrátí. Jako nutné finanční minimum nutné k odjezdu se počítá zhruba 10 000 USD. Na cestu se vydávají hlavně mladí muži, jejich ženy je následují až poté, co muži vytvoří určité zázemí. Teprve potom, co manželé zlegalizují svůj pobyt a vytvoří obchodní kontakty, 47
Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 17 s. Dostupné na www: . (staženo 10. 5. 2012) 48 Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 173 s.
26 přijíždějí za nimi jejich děti. Zpravidla potom vytvářejí rodinné podniky, kde pracuje celá rodina.49 Velká část z nově příchozích Vietnamců má v ČR blízké nebo vzdálenější příbuzné, pro Vietnamce je ale i vzdálenější příbuzný určitou zárukou zázemí a ochrany. Ve Vietnamu má rodina velmi silnou a tradiční roli, proto i v zahraničí má dá se říci povinnost postarat se o své příbuzné a poskytnout jim útočiště. Vietnamci v Čechách si příjezd příbuzných leckdy přát nemusí, obzvlášť jedná-li se o vzdálenější příbuzné, v souladu s tradičními rodinnými hodnotami jim i přesto pomáhají s vyřizováním dokladů a dalších potřebných náležitostí. Jednak si uvědomují, že nový člen rodiny s sebou přinese určité komplikace a omezení, a také znají reálnou situaci v ČR, která může nově příchozího nemile překvapit. Jejich jednání je tak někdy spíše z povinnosti, než z přesvědčení, že je to dobré rozhodnutí. Motivace odjezdu je téměř vždy identická, a to možnost výdělku, kterým výdělečně činný člen rodiny zajišťuje financování celé rodiny, v případě Vietnamu je tento způsob výdělku existenční otázkou. Z vydělaných prostředků živí rodinu v zemi původu, která by jinak řešila problém zajištění základních životních potřeb.50 Příjezdy nových Vietnamců za příbuznými do ČR tak často nejsou důsledkem pozvání, jako spíš reakcí na ekonomickou situaci ve Vietnamu, na tradiční rodinné vazby, kterých lze využít a v neposlední řadě na pověst ČR ve Vietnamu, o čemž pojednává následující kapitola.51
4.2.2 Mylný obraz ČR ve Vietnamu - zprostředkovatelské agentury Drtivá většina Vietnamců, kteří v posledních deseti letech přicestovali do České republiky, využila při vyřízení své žádosti o vízum a zajištěni dalších záležitosti při cestě ve větší či menši míře služeb již zmíněných vietnamských zprostředkovatelských
49
Jiří Kocourek, Pozadí výzkumu - přehled stavu zkoumaných komunit usazených v ČR. Vietnamci. In Drbohlav, D., P. Ezzedine-Lukšíková (ed.) Výzkumná zprava: Integrace cizinců v ČR. (Praha: Mezinárodní organizace pro migraci, 2004) 50 Petra Burčíková, Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice (Praha: La Strada ČR, o. p. s., 2006), 36 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 51 Trung Ta Minh. Podnikání a život Vietnamců v Chebu. Bakalářská práce. (Cheb: Západočeská univerzita v Plzni, fakulta ekonomická, 2002) 26 s. Dostupné na www:www.klubhanoi.cz/pdf/minh_podnikani.pdf (staženo 10. 5. 2012)
27 firem (dich vu). Tyto agentury, které zajišťují tzv. podnikatelsky servis, ale některé z nich zařizuji také cesty Vietnamců do ČR, jsou známým a diskutovaným fenoménem vietnamské komunity u nás. Ve Vietnamu existují oficiální pracovní agentury, které dostávají od státu licenci na najímání, školení a vysílání pracovníků do zahraničí. Agentury a jednotlivci, nabízející tyto služby bez licence, pracují ilegálně. A právě s pomocí těchto neoficiálních agentur se na území ČR dostala většina migrantů z Vietnamu. Nejedná se ale o anonymní nábory, většina příchozích byla kontaktována na základě známostí, které jim doporučili zprostředkovatelskou firmu. Dochází i k případům, kdy zprostředkovatele kontaktují Vietnamci v ČR, když potřebují pomoc při zajištění cesty do ČR pro člena rodiny.52 I ve všech současných důležitých teoretických pracích, které se vietnamské komunitě věnují, je těmto službám připisován velký význam. Dle zdrojů z terénu roli dich vu přijaly i některé české advokátní kanceláře, nabízející své služby Vietnamcům, a jejich aktivity v této souvislosti jsou někdy nazývány jako „mafiánské“. Většina Vietnamců chápe nabídku zprostředkovatelských agentur jako ekonomickou směnu, kdy kapitálem na straně zprostředkovatelských agentur je znalost českého jazyka, prostředí, zákonů, fungujících mechanismů a konkrétních úředníků. Za to migranti toužící po práci v ČR a lidé, kteří zde již žijí, ale neumějí si nutné administrativní záležitosti vyřídit sami, platí horentní částky. Někteří považují tento zakotvený proces za oboustranně ekonomicky výhodný a firmy, které tento servis nabízejí, chápou jako pomocníky a jako jeden z projevů vietnamské solidarity. Někteří z Vietnamců však mají na služby zprostředkovatelů jiný názor. V publikaci Evy Pechové zmiňuje jeden z respondentů dotazníkového šetření, že: „Ti, kdo sem z Vietnamu přijedou, prodají svůj dům i pozemek. V Praze se jich pak ujmou vietnamské kanceláře a lžou jim, neboť jim nabízejí i to, co nepotřebují, třeba různá pojištění, takže je to vyjde ještě dráž. Ty kanceláře jim nepomáhají, ale obírají je na kost, prostě zneužívají jejich neznalosti.“53 Ve své práci se najímání osob na práci do zahraničí a konkrétně do asijských zemí přes neregistrované zprostředkovatele věnuje Dang Nguyen Anh. Zmiňuje, že v 52
Martina Blafková, Specifika vietnamské komunity v ČR (E-polis, 2009). Dostupné na www: < http://www.e-polis.cz /nezarazene-clanky/343-specifika-zivota-vietnamske-komunity-v-cr.html> s(taženo 10. 5. 2012) 53 Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 26-27 s. Dostupné na www: . (staženo 10. 5. 2012)
28 chudých vesnických regionech funguje mnoho jednotlivců jako agenti na vývoz práce nebo jako zástupci agentur. Ti chodí do domácností, rozšiřují informace o pracovních příležitostech v zahraničí a zájemcům tvrdí, že jsou členy zprostředkovatelské agentury. Chudí obyvatelé venkova se leckdy nechají přesvědčit, zastaví svůj majetek a půjčí si peníze, aby mohli zaplatit agentovi (poplatek je ve výši 6 000-7 000 USD), a zajistit si tak pracovní místo v zahraničí. Pro obyčejné lidi je nemožné sehnat pracovní místo za hranicemi bez služeb prostředníků, i tak je někdy nutné čekat na pracovní místo někdy až rok, a to bez informace, kdy se nakonec cesta uskuteční. I když si v průběhu čekání zaměstnanec své rozhodnutí rozmyslí, nemá šanci vzít svoji žádost zpět, protože by nebyl schopen z platu ve Vietnamu zaplatit dluhy, které mu vznikly půjčkou na zaplacení poplatku za vyřízení. S prodlužující se dobou čekání na odjezd také rostou úroky z dluhů, občané jsou proto někdy nuceni k dalšímu vypůjčování peněz, velmi často od lichvářů s neúměrnými poplatky. Neoficiální zprostředkovatelé navíc neposkytují kompletní servis a o své klienty příliš nepečují.54 Zprostředkovatelské agentury vzešly většinou z generace migrantů, která pobývala na území ČR před rokem 1989 a je tedy dobře zorientovaná jak v prostředí majoritní společnosti, tak i uvnitř vietnamské komunity v ČR. Podle dostupných informací se zprostředkovatelskými službami nejčastěji živí vietnamské rodiny, jejichž člen se vrátil z ČR do Vietnamu, kde shání Vietnamce ochotné vycestovat do ČR a zajišťuje jim vízum. Zbývající část rodiny v ČR pak obstarává potřebné dokumenty a další záležitosti. V ČR firma údajně doklady neshání přímo, ale přes další subjekty, které mají na zmíněných úřadech potřebné kontakty. To znamená, že do celého procesu vyřízení dokladů nutných pro vízum a dalších nutných dokumentů je zapojeno velké množství lidí, kteří na celém procesu vydělávají a mají zájem na tom, aby tento systém takto dál fungoval. Jednotlivé agentury v ČR si nekonkurují, ale naopak si pomáhají, protože nikdo nemá optimální kontakty a každý se specializuje na jinou oblast.55
54
Dang Nguyen Anh, Labour Export from Viet Nam: Issues of Policy and Practice. Paper for presentation at the 8th Inernational Konference of Asia Pacifik Migration (Fuzhou, China, 2007) 14-15 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) 55 Michal Krebs, Eva Pechová, Vietnamští dělníci a dělnice v českých továrnách. (La Strada Česká republika, o. p. s., 2009). 91 s.
29 Zmíněné chování agentur by mohlo být chápáno jako uvádění do podmínek podobných dlužnímu otroctví a blíží se k problematice obchodu s lidmi, jak je vymezen v tzv. Palermském protokolu.56
4.2.3 Dobré podmínky pro život a průchodnost zákonů Dobré podmínky jsou posledním kritériem, které může Vietnamce hledající práci v zahraničí motivovat k odchodu do ČR. Pravdou je, že ve srovnání s Vietnamem jsou podmínky v Čechách dobré a výdělky vyšší, je ale třeba zmínit, že jsou zde zároveň i daleko vyšší životní náklady. Pro ve většině případů zadlužené Vietnamce tak pobyt v ČR znamená těžké pracovní podmínky, aby byli schopni splatit dluh vzniklý náklady na cestu, zajistit si alespoň základní životní podmínky v ČR a k tomu ještě zabezpečit zbytek rodiny, který zůstal ve Vietnamu, nebo přicestoval s živitelem rodiny do ČR. Dalo by se tedy říci, že v ČR dobré podmínky jsou, ovšem ne pro vietnamské pracovníky, pro které to ve srovnání s životem ve Vietnamu znamená delší pracovní dobu, horší podmínky pro život a přidané starosti o splacení dluhu a uživení rodiny.57 Za zmínku stojí i proimigrační politika české vlády, která může přispívat k imigraci a usnadňovat práci zde. Vláda České republiky je pod silným demografickým tlakem – z důvodů očekávaného deficitu osob na trhu pracovních sil v určitých odvětvích a z důvodů demografického stárnutí přijala koncepci aktivní imigrační politiky. Její realizovaný projekt výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků je z tohoto hlediska vhodným projektem.58 Jeho silnou stránkou je pravidelná evaluace, která vede k odstraňování problémových aspektů naplňování programu. S nástupem celosvětové hospodářské krize a s ní spojeným nárůstem nezaměstnanosti se však od této politiky upouští a Ministerstvo práce a sociálních věcí zpřísnilo kvůli vysoké nezaměstnanosti podmínky pro zaměstnávání cizinců pocházejících ze zemí mimo
56
Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi z roku 2000 (tzv. Palermský protokol), který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu 57 Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity z antropologické perspektivy, vybrané případy významných imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 173 s. 58 Ladislav Rabusic, Jaká imigrační politika České republiky? 2005. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
30 Evropskou unii. Krajským pobočkám úřadu práce proto vydalo pokyn, aby jim od července roku 2012 mimo jiné nevydávaly nová povolení k zaměstnání na volná pracovní místa určená pro lidi s nižší kvalifikací, než je ukončené středoškolské vzdělání s maturitou. Nejvíce se opatření dotkne Ukrajinců a Vietnamců.59
5. Závěr Cílem této práce bylo vymezit důvody vedoucí k imigraci Vietnamců do ČR po roce 1989, které byly označeny jako pull faktory. Úkolem bylo také zjistit, jaké důvody vedou Vietnamce k odchodu ze země a co jsou tedy hlavní push faktory. Je nutné podotknout, že push i pull faktory je těžké jasně a jednoznačně rozlišit, protože se v mnoha rovinách prolínají. Hlavním důvodem pro odchod z Vietnamu se ukázalo zlepšení ekonomické situace. Oproti situaci před rokem 1989, kdy do ČR přicházeli Vietnamci za studiem a získáním praxe, došlo po roce 1989 ke změně na ekonomickou migraci, která je nyní výhradním důvodem pro příchod Vietnamců do ČR. Prolínání push a pull faktorů je možné ukázat na příkladu rodiny, kdy jeden z jejích členů (živitel) odejde na základě push faktorů v podobě špatné ekonomické situace do ČR. Poté, co zde vytvoří potřebné zázemí, ho zbytek rodiny následuje, důvody už ale můžeme označit jako pull faktory, ačkoliv prvotní motivace byla pro celou rodinu stejná. A proč hledají Vietnamci práci právě v ČR? Všechny vyjmenované důvody spolu úzce souvisí a je opět těžké je jasně vymezit, protože se vzájemně ovlivňují a doplňují. Zejména krátce po roce 1989 byly hlavním důvodem příchodu do ČR rodinné důvody. V průběhu času se důvody pro imigraci do ČR měnily a z dostupných materiálů a
výzkumů
vyplývá,
že
v
současné
době
je
hlavním
důvodem
aktivita
zprostředkovatelských agentur, které ve Vietnamu pořádají nábory pracovníků. Cílem těchto agentur je ve spolupráci s vládou Vietnamu dlouhodobě snižovat nezaměstnanost vysíláním pracovníků do zahraničí. Pro nábor pracovníků využívají jejich neznalost a Českou republiku líčí jako zemi, ve které je velmi snadné pracovat i podnikat a výdělky tu jsou vysoké. To, že i životní náklady rostou úměrně se mzdami, zřejmě nezmiňují. 59
Nezaměstnanost roste - Ministerstvo zpřísnilo podmínky pro práci cizinců, ČT24. Dostupné na www: (staženo 9. 5. 2012)
31 Česká republika tak může v očích potenciálních pracovníků vypadat jako „ráj na zemi“. Po příjezdu do ČR sice ve většině případů dochází k rozčarování, finanční nákladnost celého procesu imigrace je ale tak náročná, že pro nově příchozí není možné odejít zpět, a pracující jsou okolnostmi donuceni zůstat alespoň tak dlouho, aby mohli splatit dluhy a vydělat si potřebný obnos na cestu domů. Ačkoliv by se zdálo logické, že se o svoji negativní zkušenost podělí s ostatními a případně je varují před jejich odchodem do ČR, neděje se tak. A to hlavně z toho důvodu, že ve Vietnamu je velkou ostudou přiznání neúspěchu. Vládní i soukromé zprostředkovatelské agentury tak nejsou ohroženy špatnými referencemi a mohou bez obav pokračovat s náborem nových pracovníků. Celý proces se tedy může znovu opakovat a do ČR proudí další zájemci o práci, na které zde kromě ní čeká možná i velké zklamání. Příjezdy nových Vietnamců za příbuznými do ČR tak často nejsou důsledkem pozvání, jako spíš reakcí na ekonomickou situaci ve Vietnamu, na tradiční rodinné vazby, kterých lze využít a v neposlední řadě na pověst ČR ve Vietnamu, o kterou se dobře starají zprostředkovatelské agentury. A jak je to s posledním důvodem, tedy faktem, že ve srovnání s Vietnamem jsou v České republice dobré podmínky pro život a pro práci, výdělky zde jsou vyšší a i české zákony jsou příznivě nakloněny pracovníkům ze zahraničí? Výdělky jsou zde sice vyšší, ale úměrně s nimi rostou i životní náklady, o čemž se ale ve Vietnamu už mluví méně. Výsledkem je často to, že ačkoliv měli pracovníci ve Vietnamu peněz méně, vlastně se jim žilo lépe a snáze. Nebyli daleko od rodiny a měli na ní více času, pokud s nimi nyní žije v ČR. Mnozí z nich by, pokud by se mohli znovu rozhodnout a měli více informací a vlastní zkušenost, neemigrovali.60
Summary The aim of this study was to determine the reasons for immigration of Vietnamese to the Czech Republic after 1989, identified as pull factors. The task was to find out what reasons led Vietnamese to leave their country and what are the push factors. It should be noted that the push and pull factors are difficult to distinguish 60
Martin Ryšavý, Země snů (dokumentární film) (MILD production, Česká televize, 2009). Dostupné na www: (staženo 9. 5. 2012)
32
clearly and unequivocally, because on many levels they overlap. The main reason for leaving Vietnam is to improve one’s economic situation. Contrary to the situation before 1989, when the Vietnamese came to the Czech Republic for the study and practice of acquisition, after 1989 there was a change on economic migration, which is now the sole reason for the arrival of Vietnamese in the Czech Republic. The interweaving of push and pull factors can be illustrated by the family, when one of its members (breadwinner) leaves on the push factors in the form of a bad economic situation in the Republic. After you create the necessary background here, it follows the rest of the family, their reasons but it can be described as pull factors, although the initial motivation was the same for the whole family.
And are Vietnamese looking for a job in the Czech Republic? All of the above reasons are closely related and it is again difficult to clearly define, because they interact and complement each other. In particular, shortly after 1989 family was the main reason for coming to the Czech Republic. Over time, the reasons for immigration to the CR changed from the available materials, and research shows that currently the main reason for the activity of intermediary agencies in Vietnam organized recruitment. The aim of these agencies in cooperation with the Government of Vietnam is to reduce long-term unemployment by sending workers abroad. For the recruitment they use ignorance of workers about the Czech Republic, which is described as a country that is very easy to work and do business and the earnings are high. That the cost of living increase in proportion to wages, apparently no mention of the Czech Republic, which can for potential workers then looks like a “paradise on earth" .Upon arrival to the Czech Republic, although in most cases leads to disillusionment, the financial cost of the whole immigration process is so demanding that the newcomers cannot go back, but are forced by circumstances to stay at least long enough to pay off debts and earn the required amount for the way home. Although it would seem logical that they share their negative experience with others and warn them or prior to their departure, that doesn’t happen. This is mainly because in Vietnam is confession of failure a great shame. Governmental and private employment agencies are not so vulnerable to bad references and can safely proceed with the recruitment of new staff. The whole process can therefore be repeated again and flows into the Czech Republic others interested in the work that awaits her there except maybe a big disappointment.
33
New Arrivals of Vietnamese relatives to the Czech Republic so often not the result of an invitation, as more of a response to the economic situation in Vietnam, the traditional family ties, which can be used and ultimately the reputation of the Republic of Vietnam, of which good care through an agency.
34
Použitá literatura Martina Blafková, Specifika vietnamské komunity v ČR (E-polis, 2009), dostupné
na www:
zivota-ietnamske- komunity-v-cr.html> (staženo 10. 5. 2012) Stanislav Brouček, Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. První část In: Integrace cizinců na území České republiky. Výzkumné zprávy a studie vytvořené na pracovištích Akademie věd České republiky na základě usnesení vlády České republiky č. 1266/2000 a 1360/2001. (Praha: Akademie věd České republiky, 2003 - (Ed:Uherek, Z.) s. 7-183. Stanislav Brouček, Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí (Klub Hanoi, 2005). Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Petra Burčíková, Obchod s lidmi a nucená či vykořisťující práce v České republice (Praha: La Strada ČR, o. p. s., 2006), 36 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Cizinci v ČR: základní údaje – rok 2006, Český statistický úřad Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Jason DeParle, A Good Provider Is One Who Leaves, New York Times, 22. 2. 2007. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Heroldová, I.; Matějová, V., Vietnamští pracující v českých zemích. Východiska, koncepce, metoda, cíl In Český lid, 74, 4: 1987. 197–202 s. Lucie Hlavatá, Petra Karlová, Mária Strašáková, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008), 271 s. Ján Ičo, Dějiny Vietnamu (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008),357 s. Klub Hanoi, dostupné na www: (staženo 9. 5. 2012) Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 20102017,
Ministerstvo
zahraničních
věcí
ČR,
dostupné
na
<www.mzv.cz/file/ 501254/ Koncepce_ZRS.doc> (staženo 10. 5. 2012)
www:
35 Jiří Kocourek, Historie příchodu a působení příslušníků vietnamské národnosti na území ČSR (resp. ČSSR) v letech 1950 až 1975 (diplomová práce). (Praha: FF UK, 2001). 116 s. Jiří Kocourek, Pozadí výzkumu - přehled stavu zkoumaných komunit usazených v ČR. Vietnamci In Drbohlav, D., P. Ezzedine-Lukšíková (ed.) Výzkumná zprava: Integrace cizinců v ČR. (Praha: Mezinárodní organizace pro migraci, 2004) Jiří Kocourek, Vietnamci v ČR - stručný historický přehled o českovietnamských vztazích a působení Vietnamců v ČR (Asimilování, 2008) Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Michal Krebs, Eva Pechová, Vietnamští dělníci a dělnice v českých továrnách (La Strada Česká republika, o. p. s., 2009). 91 s. Šárka Martínková, Sociabilita vietnamského etnika v Praze in Cizinecké komunity
z antropologické
perspektivy,
vybrané
případy
významných
imigračních skupin v České republice, ed. Zdeněk Uherek. (Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008), 167-210 s. Šárka Martínková, Počátky česko-vietnamských vztahů (1950-1959), klub Hanoi, Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Šárka
Martínková,
Vietnamské
etnikum, jeho
sociabilita a sociální
sítě v prostředí Prahy (Praha: Etnologický ústav, 2007) David Miller a kol.: Blackwellova encyklopedie politického myšlení (Brno, Barrister & Principal., 2003), 560 s. Trung Ta Minh, Podnikání a život Vietnamců v Chebu, Bakalářská práce. (Cheb: Západočeská univerzita v Plzni, fakulta ekonomická, 2002) 26 s. Dostupné na www: <www.klubhanoi.cz/pdf/minh_podnikani.pdf> (staženo 10. 5. 2012) Ministerstvo práce, válečných invalidů a sociálních věcí VDR, dostupné na www:
(staženo 10. 5. 2012) Petra Müllerová, Stručná historie států – Vietnam (Praha: Libri, 2004), 86 s.
36 Nezaměstnanost roste - Ministerstvo zpřísnilo podmínky pro práci cizinců, ČT24. Dostupné na www: < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/163777ministerstvo-zprisnilo-podminky-pro-praci-cizincu/> (staženo 9. 5. 2012) Dang Nguyen Anh, Labour Export from Viet Nam: Issues of Policy and Practice. Paper for presentation at the 8th Inernational Konference of Asia Pacifik Migration (Fuzhou, China, 2007) 21 s. Dostupné na www:
10.Dang%20
Anh.pdf> (staženo 10. 5. 2012) Dang, Nguyen Anh, Emigration and Emigration Pressures in a Transitional Viet Nam (Bangkok: A report prepared under ENDP technical Support Services, 1996). Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012) Eva Pechová, Migrace z Vietnamu do ČR v kontextu problematiky obchodování s lidmi a vykořisťování (La Strada Česká republika, o. p. s., 2007) 64 s. Dostupné
na www:
df9a8b20c098/Zprava _ migrace_Vietnam.pdf>. (staženo 10. 5. 2012) Přehled smluvních dokumentů ČSSR, ČSR, ČSFR a ČR s Vietnamem, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, dostupné na www: http://www.mzv.cz/ hanoi/
cz/vzajemne_vztahy/bilateralni_dohody_s_vietnamem/index.html
(staženo 10. 5. 2012) Ladislav Rabusic: Jaká imigrační politika České republiky? 2005. Dostupné na www:
Rabusi c_Imigracni_politika.pdf> (staženo 10. 5. 2012) Martin Ryšavý:
Země snů (dokumentární film) (MILD production, Česká
televize, 2009). Dostupné na www: (staženo 9. 5. 2012) Lukáš Sluka: Reformy Doi Moi ve VSR v letech 1986-1990, postupová práce v oboru Vietnamistika. Ddostupné na www:
sldoimoi.pdf> (staženo 10. 5. 2012) Robert Trbola, Miroslava Rákoczyová: Vybrané aspekty života cizinců v České republice, 2010. 81 s. Dostupné na www: (staženo 10. 5. 2012)
37
Vietnam,
Ministerstvo
zahraničních
věcí
ČR,
dostupné
na
www:
(staženo 10. 5. 2012) Vietnam: Ekonomická charakteristická země, Bussinesinfo, oficiální portál pro podnikání
a
export,
dostupné
na
www:
cz/sti/vietnam-ekonomicka-charakteristika-zeme/4/1000667/> (staženo 10. 5. 2012) Vietnamese guest workers are now present in around countries and territories, Vietnam Trade Office in the USA. Dostupné na www: < http://www.vietnamustrade.org/Eng/ labor.htm> (staženo 10. 5. 2012) Tomáš Vlček: Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky (E-Polis,2008) dostupné na www: < http://www.e-polis.cz/mezin arodni-vztahy/322-bilateralni-vztahy-ceske-republiky-a-vietnamskesocialisticke-republiky.html> (staženo 9. 5. 2012) Michaela Vojtková: Teorie mezinárodní migrace, Socioweb, dostupné na www: 10. 5. 2012)
(staženo
