UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra správního práva a správní vědy
Užívání staveb a jejich změn Diplomová práce Jana Mazáčková
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Ing. Josef Staša, CSc.
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):
17. 04. 2013
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 17. 04. 2013
……….……….……….………. Jana Mazáčková
Poděkování: Děkuji panu JUDr. Ing. Josefovi Stašovi, CSc., vedoucímu mé diplomové práce, za metodickou pomoc, milý a vstřícný přístup, odborné rady a cennou kritiku při zpracování.
V Praze dne 17. 04. 2013
……….……….……….………. Jana Mazáčková
Obsah: Úvod ................................................................................................................................. - 1 1.
Prameny právní úpravy............................................................................................... - 3 1.1.
Vymezení historického vývoje zákonné úpravy užívání staveb...................... - 3 -
1.1.1. Konec 19. století do 40. let 20. století............................................................ - 3 1.1.2. 40. léta a konec 50. let 20. století................................................................... - 5 1.1.3. Konec 50. let 20. století až 70. léta 20. století.............................................. - 10 1.1.4. 70. léta 20. století až do roku 2006 .............................................................. - 11 -
2.
3.
1.2.
Současné prameny právní úpravy ................................................................ - 17 -
1.3.
Poslední novela stavebního zákona ............................................................. - 20 -
1.4.
Vytýkané nedostatky novely stavebního zákona .......................................... - 22 -
Vymezení základních pojmů..................................................................................... - 25 2.1.
Stavba ......................................................................................................... - 25 -
2.2.
„Černá“ stavba ............................................................................................ - 28 -
2.3.
Změna dokončené stavby ............................................................................ - 30 -
2.4.
Změna ve způsobu užívání stavby ............................................................... - 32 -
2.5.
Stavebník .................................................................................................... - 33 -
Vykonavatelé veřejné správy na úseku stavebního řádu ............................................ - 34 3.1.
Stavební úřad .............................................................................................. - 34 -
3.1.1. Obecný stavební úřad.................................................................................. - 34 3.1.2. Speciální stavební úřad................................................................................ - 36 3.1.3. Vojenský stavební úřad ............................................................................... - 37 3.1.4. Jiný stavební úřad ....................................................................................... - 37 3.2.
Dotčené orgány z hlediska užívání staveb ................................................... - 38 -
3.2.1. Hasičský záchranný sbor kraje, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany dle zákona o požární ochraně ............................................................................ - 40 3.2.2. Krajské hygienické stanice dle zákona o ochraně veřejného zdraví.............. - 42 3.2.3. Státní veterinární správa dle veterinárního zákona....................................... - 43 3.2.4. Správy národních parků, správy chráněných krajinných oblastí a další orgány dle zákona o ochraně přírody a krajiny.............................................................. - 43 3.2.5. Obecní úřad obce s rozšířenou působností dle zákona o ochraně ovzduší..... - 44 3.2.6. Krajský úřad dle zákona o vodách............................................................... - 45 3.2.7. Orgány ochrany veřejného zdraví dle zákona o odpadech............................ - 45 -
3.2.8. Obecní úřad obce s rozšířenou působností dle zákona o státní památkové péči .... ................................................................................................................... - 45 4.
Užívání staveb.......................................................................................................... - 47 4.1.
Vymezení postupů souvisejících se vznikem oprávnění užívat stavbu ......... - 47 -
4.1.1. Oznámení záměru o užívání dokončené stavby............................................ - 50 4.1.2. Kolaudační souhlas ..................................................................................... - 53 4.2.
Zvláštní případy užívání staveb ................................................................... - 54 -
4.2.1. Předčasné užívání stavby............................................................................. - 54 4.2.2. Zkušební provoz ......................................................................................... - 56 4.3.
Užívání „černé“ stavby................................................................................ - 57 -
4.4.
Změna v užívání stavby............................................................................... - 60 -
4.4.1. Souhlas se změnou v užívání stavby............................................................ - 61 4.4.2. Povolení změny v užívání stavby ................................................................ - 62 4.4.3. Rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území .................................... - 62 5.
Povinnosti související s užíváním stavby .................................................................. - 64 5.1.
Povinnosti stavebníka.................................................................................. - 64 -
5.2.
Povinnosti vlastníka stavby ......................................................................... - 65 -
5.3.
Pravomoci stavebního úřadu ....................................................................... - 67 -
5.3.1. Provedení kontrolní prohlídky stavby.......................................................... - 68 5.3.2. Nařízení nezbytných úprav.......................................................................... - 69 5.3.3. Nařízení údržby stavby................................................................................ - 70 5.3.4. Vyklizení stavby ......................................................................................... - 70 5.3.5. Využití sousedního pozemku či stavby........................................................ - 72 5.4.
Správní delikty související s užíváním staveb.............................................. - 73 -
5.4.1. Přestupky fyzických osob týkající se užívání stavby.................................... - 74 5.4.2. Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob související s užíváním stavby .......................................................................................... - 78 Závěr ............................................................................................................................... - 81 Seznam použitých zkratek ............................................................................................... - 83 Seznam použité literatury ................................................................................................ - 84 Publikace ..................................................................................................................... - 84 Časopisecká literatura .................................................................................................. - 85 Elektronické prameny .................................................................................................. - 85 Judikatura .................................................................................................................... - 86 -
Právní předpisy ............................................................................................................ - 87 Ostatní prameny........................................................................................................... - 92 Abstrakt........................................................................................................................... - 94 Abstract........................................................................................................................... - 95 Název diplomové práce v českém a anglickém jazyce...................................................... - 96 Seznam klíčových slov v českém a anglickém jazyce ...................................................... - 96 -
Úvod Každý má vlastní plány a představy o tom, čeho chce v životě dosáhnout. Někdo preferuje zdraví, rodinu a vzdělání, jiný zase perspektivní zaměstnání, odpovídající plat a úspěch. Mým plánem během studia se stala samostatnost. Tato diplomová práce se zabývá problematikou užívání staveb a jejich změn. K výběru tématu mě inspirovalo rozhodnutí k opuštění domova a přestavba bytu, jelikož v této situaci je nutné rozmyslet si, kde a jak chce člověk bydlet, nebo co je ochoten pro tuto myšlenku udělat. Nová životní etapa, která následovala, mi ukázala radosti i úskalí, která s sebou nese proces nejen realizace, ale i následného užívání stavby. Práce je uvedena krátkým úvodem. O pramenech právní úpravy užívání stavebje pojednáno v prvníkapitole. Tato kapitola je rozdělena do čtyř podkapitol a zabývá se historickým vývojem právní úpravy, současnými prameny právní úpravy, poslední novelou stavebního zákona a jejími nedostatky. Výklad některých pojmů, které s užíváním staveb souvisí, je obsahem druhé kapitoly. Ve třetí kapitole je pozornost věnována vykonavatelům veřejné správy na úseku stavebního řádu.Tato kapitola se skládá ze dvou podkapitol. První podkapitola se zaměřuje na stavební úřady a podkapitola druhá na dotčené orgány z hlediska užívání staveb. Čtvrtá kapitola vymezuje samotné užívání staveb. První podkapitola pojednává o oznámení záměru s užíváním stavby a kolaudačním souhlasu. Druhá podkapitola se zabývá tzv. zvláštními případy užívání staveb. Jde o předčasné užívání stavby a zkušební provoz. Třetí podkapitola se věnuje užívání „černé“ stavby a čtvrtá podkapitola pojednává o změnách v užívání stavby. V páté kapitole se setkáváme s povinnostmi, které souvisejí s užíváním stavby, se správními delikty a sankcemi za ně. Kapitola obsahuje celkem čtyři podkapitoly. Práce je shrnuta závěrem. V diplomové práci jsem nastínila vývoj dané problematiky a současnou právní úpravu, ve které jsem zohlednila poslední novelu stavebního zákona. Mým cílem bylo mimo jiné vybrat a vyčlenit z rozsáhlé právní úpravy stavebního zákona pouze tu část, která se týkala užívání staveb, jelikož oblast stavebního práva je velice široká.
-1-
Snažila jsem se o vymezení rozdílů novelizovaných a původních ustanovení a popsání postupů, které vedou k užívání stavby. Zmínila jsem postupy, které k užívání stavby nevedou. Za důležité jsem rovněž považovala nastínění poznatků z praxe stavebních úřadů.
-2-
1. Prameny právní úpravy Stavební právo má povahu jak soukromoprávní, pokud se jedná o úpravu občanskoprávních nebo obchodněprávních vztahů mezi účastníky výstavby, tak veřejnoprávní, kdy upravuje vztahy mezi správními úřady a účastníky výstavby. Nezbytnost regulace veřejného stavebního práva byla dána samotnou podstatou lidské činnosti, vynalézavosti a tvořivosti. Platný a účinný stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), není v oblasti stavebního práva z hlediska historického vývoje jediným právním předpisem, který reguluje užívání staveb a jejich změn, a proto se budu mimo jiné zabývat rovněž dalšími (dřívějšími) prameny stavebního práva, které souvisely s užíváním staveb a jejich změn.
1.1. Vymezení historického vývoje zákonné úpravy užívání staveb V minulých letech byla přijata celá řada právních předpisů, které upravovaly jak chování stavebníků a zhotovitelů staveb při realizaci výstavby, tak práva a povinnosti stavebníků, projektantů, výrobců stavebních výrobků a správních orgánů při přípravě, povolování, provádění a užívání staveb. Rozvoj právní úpravy užívání staveb je možné vymezit čtyřmi vývojovými etapami, a to obdobím od konce 19. století do 40. let 20. století, 40. a konec 50 let 20. století, konec 50 let 20. století až 70. léta 20. století a konečně 70. léta 20. století až do současnosti. 1.1.1. Konec 19. století do 40. let 20. století Neřízenost výstavby na relativně malém území, v porovnání s jinými státy střední Evropy, a potřeba stanovení alespoň minimálních technických požadavků na stavby, protipožární opatření a některé hygienické požadavky daly vzniknout prvním stavebním řádům v osmdesátých letech devatenáctého století.1 Roku 1886 byl přijat
1
DOLEŽAL, Jiří, LANČ, Jindřich, SAKAŘ, Bedřich. Stavební právo. Díl I. Stavební právo veřejné. 1. vydání. Praha: Polygon, 1999. s. 13. ISBN 80-85967-99-5.
-3-
stavební řád pro hlavní město Prahu, tzv. pražský stavební řád2, jehož platnost byla rozšířena dalšími zákony z roku 1887 na obce města Plzně a na městskou obec České Budějovice. Pražský stavební řád se zabýval užíváním staveb pouze sporadicky. Po skončení stavby, tedy před samotným užíváním, bylo stavebníku nařízeno provedení neodkladných činností, které spočívaly hlavně v celkovém úklidu po stavbě a odstranění na ulici složeného materiálu.Užívání stavby upravoval § 1183, z jehož znění lze usuzovat, žepodání úplné definice toho, co se rozumí užíváním stavby, nebyl záměr zákonodárce. Úprava směřovala k dodržení určitých formalizovaných postupů stavebního úřadu a vyřešení praktických otázek souvisejících s dokončením stavby a započetím jejího užívání. Zvláštní důraz byl kladen na ochranu zdraví, přičemž jako jedna z podmínek k umožnění užívání stavby byla stanovena vyschlost stěn a účast lékaře při „místním ohledání“. Pro česká města, pro která neplatil pražský stavební řád, byl přijat tzv. venkovský stavební řád, pro zemské hlavní město Brno, hlavní město Olomouc, město Jihlava a Znojmo byl přijat tzv. brněnský stavební řád, pro markrabství Moravské byl stavební řád vydán roku 18944 a jeho úprava užívání staveb byla téměř totožná s českým stavebním řádem, jelikož si úpravy české a moravské byly velmi blízké. Stavební řády platily po celé období první republiky a rovněž po roce 1945, založily základní principy veřejného stavebního práva v moderním pojetí a zakotvily jeho základní právní instituty.
2
Zákon č. 40/1886 ř. z., jímžto se vydává stavební řád pro král. hlavní město Prahu a města Karlín, Smíchov, král. Vinohrady, Žižkov, pak pro místní obce Košíře, Třešovice s Třešovičkami, Břevnov s Týnkou, Dejvice, Bubeneč, Libeň, Troju, Vršovice, Nusle a Pankrác, Michle a Podolí. In: Říšská sbírka zákonů. 10. 04. 1886. 3 „Nově zřízených aneb podstatně přestavěných bytů, místností obchodních, stájí, továren a dílen není nikomu dovoleno dříve užívati, než úřad stavební, shledav, že se řádně stavělo, a že místnosti, jsouce dosti vyschlé, zdraví škoditi nebudou, dá povolení, aby v těch místnostech přebývalo se, aneb jich se užívalo. Úřad nemůže však toto povolení učiniti závislým na tom, aby též vnitřní zařízení a ozdobné úpravy byly dokončeny, nýbrž povolení takové má se vztahovati jenom k tomu, v jakém stavu nachází se stavba sama. V osmi dnech po učiněném ohlášení, ku kterému přiložen budiž plán dokonale upravený, má úřad stavební vykonati místní ohledání, povolav k tomu lékaře ve veřejné službě ustanoveného; o tom, co bylo shledáno, budiž protokol sepsán, a v dalších 8 dnech po vykonaném ohledání budiž o tom nález vydán.“ Zákon č. 40/1886 ř. z., jímžto se vydává stavební řád pro král. hlavní město Prahu a města Karlín, Smíchov, král. Vinohrady, Žižkov, pak pro místní obce Košíře, Třešovice s Třešovičkami, Břevnov s Týnkou, Dejvice, Bubeneč, Libeň, Troju, Vršovice, Nusle a Pankrác, Michle a Podolí, § 118. In: Říšská sbírka zákonů. 10. 04. 1886 4 Zákon č. 64/1894 mor. z. z., kterým vydává se stavební řád pro markrabství moravské, vyjma zemské hlavní město Brno, královské hlavní město Olomouc, královská města Jihlavu a Znojmo, pak jejich místa předměstská. In: Moravský zemský zákoník. 16. 06. 1894.
-4-
Dne 17. července roku 1928 bylo přijato vládní nařízení č. 121/1928 Sb., o státní záruce podle hlavy páté zákona ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. Tento prováděcí předpis upravoval možnost udělení státní podpory na stavbu obytných domů v obcích nebo pro obce, které měly nedostatek malých bytů pro „méně zámožné“ vrstvy obyvatelstva. 5 Užívání staveb zde bylo upraveno pouze okrajově, jelikož hlavním účelem úpravy bylo stanovení podmínek pro poskytování státní podpory a zamezení jejího zneužití. Užívání staveb se dotýkal § 36, ve kterém byly stanoveny omezující povinnosti vlastníka domu, kdy bez povolení ministerstva sociální péče nesměly být provedeny přístavby, nástavby, či podstatné změny domu, což zahrnovalo i změnu ve způsobu užívání místností. Dům nesměl být svévolně zbourán ani zmenšen počet bytů. Snaha zákonodárce právní úpravou vyřešit aktuální bytové potřeby méně zámožného obyvatelstva je patrná i ve formulaci omezení užívání bytů pouze způsobem vyhovujícím účelu záruky a podmínkám, za kterých byla udělena.6 Možnost jiného užívání bytů se státní zárukou byla pouze výjimkou, a to na základě povolení ministerstva sociální péče. Počet malých bytů, které mohla současně užívat jedna domácnost či malých provozoven, které mohl současně užívat jeden živnostník, byl stanoven na jeden, přičemž vlastník domu byl povinen ministerstvu sociální péče prokázat, že je bytů a jiných místností užíváno podle jejich určení. Další úprava užívání staveb byla provedena zákonem č. 45/1930 Sb., o stavebním ruchu a vládním nařízením č. 66/1930 Sb. z. a n., o podpoře podle hlavy páté zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, nicméně byla téměř totožná s úpravou z roku 19287, takže není třeba ji dále podrobněji rozebírat. 1.1.2. 40. léta a konec 50. let 20. století Práce na novém jednotném celostátním stavebním řádu zastavila druhá světová válka, takže další vývoj užívání staveb nastal až v roce 1949, a to přijetím zákona 5
§ 30 zákona č. 43/1928 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 28. 03. 1928. ISSN 1804-070. 6 Vládní nařízení č. 121/1928 Sb. z. a n., o státní záruce podle hlavy páté zákona ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, § 36 odst. 4. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 17. 07. 1928. ISSN 1804-0705. 7 Vládní nařízení č. 66/1930 Sb. z. a n., o podpoře podle hlavy páté zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, § 36. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 28. 05. 1930. ISSN 1804-0705.
-5-
č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, kterýbyl značně ovlivněn soudobým vývojem, zejména národohospodářským plánováním. Ustanovení § 10 bylo nadepsáno jako „provádění a užívání stavby“, nicméně o užívání stavby se zmiňoval až § 11, který v odstavci 1 stanovil, že: „vlastník je povinen udržovat stavbu v řádném stavebním stavu podle stavebního projektu závazného pro provedení stavby a užívat jí k účelům, které vyplývají z tohoto projektu“.8 V souladu s předchozími ustanoveními tohoto zákona lze konstatovat, že jeho hlavním cílem bylo zajištění dodržování stanoveného závazného jednotného hospodářského
plánu,
popřípadě
územního
a
zastavovacího
plánu,
s čímž
korespondoval jak § 11, tak i následující ustanovení, která předně pamatovala na dodržování stanovených koncepcí, plánů a projektů, a teprve poté upravovala ochranu zdraví či bezpečnostosob.Na plnění povinností a řádné užívání stavby dozíraly stavební úřady. Zákon o územním plánování a výstavbě obcí také upravoval možnost vyvlastnění nemovitostí, ovšem související otázky včetně předběžného užívání vyvlastněných nemovitostí a náhrady za toto užívání přenechal k upřesnění vládě formou nařízení. K provedení tohoto zákona bylo tedy vydáno vládní nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí, které v části šesté v § 26 odst. 1 upravilo způsob užívání stavby. Vymezena byla dvě kritéria, dle kterých bylo možné stavbu užívat. Ustanovení rozlišovalo mezi užíváním k účelu, pro který byla stavba nebo její část určena dle stavebního projektu, nebo pokud tento účel nebylo možné zjistit ze stavebního projektu, užívala se stavba k účelu, pro který byla vybavena, přičemž nesmělo dojít k újmě obecných zájmů. Pokud by došlo k podstatným změnám v účelu užívání stavby, bylo nutné tyto změny projednat jako změny stavebního projektu. Odstavec 2 pak upravoval postup stavebního úřadu v případě, že zjistil užívání stavby k jinému účelu, než ke kterému byla určena či vybavena. Jedna z možností byla zakázat nedovolené užívání, nebo bylo možné určit vlastníku stavby lhůtu, ve které byl povinen navrhnout změnu stavebního projektu tak, aby stavba byla nadále užívána v souladu se stavebním projektem. Nedodržení určené lhůty mohlo mít za následek buď zákaz nedovoleného užívání, či projednání změny stavebního projektu stavebním 8
Zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, § 11 odst. 1. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 19. 12. 1949. ISSN 1804-0721.
-6-
úřadem na náklady vlastníka stavby. Ustanovení navíc obsahovalo dle mého názoru nejsnazší cestu pro vlastníka stavby, a sice po jeho slyšení umožňovalo okamžité povolení změny stavebního projektu.9 Bližší úprava způsobu užívání stavby nebo jejích částí mohla být provedena na základě ustanovení § 27, které k tomu zmocňovalo ministerstvo techniky. V části dvanácté byla upravena možnost vyvlastnění nemovitosti, kde byla stanovena
povinnost
započetí
užívání
vyvlastněné
nemovitosti
ve
lhůtě
určenévyvlastňovacím výměrem nebo prodloužené okresním národním výborem pod sankcí částečného nebo úplného zrušení tohoto výměru, a to na žádost osoby, proti níž výměr směřoval, či jejího právního nástupce. V následujících ustanovení bylo upraveno, že na místě, kde se nachází nemovitost, se provedlo ústní jednání, jehož výsledkem mohlo být rozhodnutí okresního národního výboru o předběžném užívání nemovitosti a opět byl dán prostor ministerstvu techniky k provedení podrobnější úpravy předběžného užívání vyvlastňovaných nemovitostí a dalších otázek s tím souvisejících. Dalším prováděcím právním předpisem, který upravoval užívání staveb, byla vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Vyhláška byla poměrně stručná, věnovala se hlavně technickým regulativům pro výstavbu a v úvodních ustanoveních podala některé definice, mimo jiné i definici novostavby, přístavby a nástavby. Užívání stavby bylo v části čtvrté upraveno jako řízení o užívacím povolení, které prováděl stavební úřad. V řízení bylo zjišťováno, zda byly provedeny změny oproti potvrzenému stavebnímu projektu a jejich povaha. Stavební úřad měl postupovat v souladu s vyhláškou, a to buď vydáním výměru o užívacím povolení, opatření k odstranění zjištěných závad, anebo dodatečným projednáním změny stavebního projektu. Zjištěné menší nedostatky, které nebránily užívání stavby, měly být uvedeny ve výměru o užívacím povolení a ve stanovené lhůtě odstraněny.10 Na výše uvedených právních předpisech se dle mého názoru podepsala neutěšenost doby, kdy se celý svět vzpamatovával z druhé světové války. Je patrné, že zákonodárce měl na paměti hlavně co nejrychlejší a nejefektivnější uspokojení
9
Vládní nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí, § 26. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 11. 07. 1950. ISSN 1804-0721. 10 Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby, § 113. In: Úřední listy. 28. 12. 1950.
-7-
základních životních potřeb obyvatel, což vysvětluje množství, kvalitu i rozsah přijatých právních předpisů upravujících užívání staveb v obdobípřelomučtyřicátých a padesátýchletdvacátéhostoletí.Zároveň lze pozorovat určité tendence, které jsou z hlediska historického vývoje notoricky známé, tedy příklon k zemím východního bloku a zavedení plánovaného hospodářství.11 Vládní nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), které bylo přijato dne 22. února 1956, zrušovalo některá ustanovení výše uvedených předpisů o povolení k užívání staveb. Toto nařízení se týkalo zejména investiční výstavby, i když v ustanovení § 2 odst. 1 bylo uvedeno, žečást čtvrtá, která se týkala uvedení dokončených staveb nebo jejich provozně ucelených částí do trvalého provozu (dále jen „užívání“), se vztahovala na všechny stavby, tedy i na stavby prováděné investorem ve vlastní režii nebo nezařazené do státního plánu investiční výstavby. Užívání stavby se věnoval § 15 odst. 1, přičemž bylo třeba splnit některé podmínky, například dokončení stavby, její předání a převzetí, případně její podrobení zkušebnímu provozu.12 Jak je patrné, zákonodárce dbal na dodržení formalit a stanovených postupů. V dalších ustanoveních je ale také kladen důraz na plynulý, bezpečný a hospodárný provoz, který stavba musela zajišťovat, jinak nesměla být užívána. Povolení k užívání byla vydávána:
vládou,
jednotlivými ministry (vedoucími správních úřadů), do jejichž působnosti stavba patřila,
orgány ministry pověřenými,
odbory pro výstavbu rad národních výborů.
11
Zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, § 9. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 19. 12. 1949. ISSN 1804-0721. 12 „Dokončené stavby nebo jejich provozně ucelené části mohou být uvedeny do trvalého provozu (užívání) teprve po jejich odevzdání a převzetí podle ustanovení části druhé tohoto nařízení, po případě po provedení zkušebního provozu podle ustanovení části třetí, jestliže bylo zjištěno, že jsou splněny též všechny ostatní podmínky nutné k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) a jestliže příslušné orgány daly k tomu povolení“. Vládní nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), § 15 odst. 1. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 22. 02. 1956. ISSN 1804-0721.
-8-
Výše uvedené orgány pověřily odborné komise nebo „jiné orgány“, například orgány odborného technického dozoru, orgány hygienické a protiepidemické služby, orgány vodohospodářské, dopravní, bezpečnostní a jiné, na základě jejichž zjištění a posudku o způsobilosti k užívání stavby nebo její provozně ucelené části bylo povolení vydáno. Okamžitě po provedení řízení na místě výstavby byli předsedové odborných komisí nebo výše uvedené „jiné orgány“ oprávněni vydat předběžné povolení k užívání, pokud k němu byla stavba způsobilá. Pracovníku odboru pro výstavbu rady národního výboru, pověřenému provedením řízení na místě stavby bylo vyhrazeno vydání předběžného povolení k užívání například u obytných staveb a objektů, krajsky plánovaných staveb či staveb masových organizací, družstev a soukromých stavebníků. Investor nebo jeho nadřízený orgán podával podnět k zahájení řízení o užívání stavby nebo její provozně ucelené části. K provedení a v duchu nařízení byla přijata vyhláška č. 243/1957 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do užívání, která v různém rozsahu upravovala „postup při odevzdávání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí mezi investorem a dodavatelem, při zkušebním provozu a při povolování užívání staveb nebo jejich provozně ucelených částí, a to u staveb dokončených po 31. srpnu 1956“.13 Vyhláška se zabývala podrobnou úpravou zkušebního provozu staveb, jejich užíváním včetně povolení udělovaného vládou, ministerstvy, jimi pověřenými orgány či stavebními úřady. Obsahovala rovněž zjednodušené řízení při povolování trvalého užívání staveb. Ve výše uvedených právních předpisech se stát ujal své role a v souladu s plánovaným hospodářstvím autoritativně upravil nejen investiční výstavbu. Zájem na dodržení a hladkém průběhu plnění přijatých plánů je patrný nejen ze samotného přijetí právních předpisů, ale i z ustanovení, která ukládají zákaz užívání takových staveb, které plynulý, bezpečný a hospodárný provoz nezajišťují. Rovněž došlo k oddělení
13
Vyhláška č.243/1957 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), Bod 1. In.: Úřední listy. 30. 10. 1957.
-9-
územního plánování, územního rozhodování, povolování a užívání staveb.14 Technické předpisy byly uvedeny v prováděcí vyhlášce č. 709/1950 Ú. l. a ve stavebním řádu nebyly obsaženy až do roku 1976. 1.1.3. Konec 50. let 20. století až70. léta 20. století Roku 1958 byl vydán zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu (dále jen „zákon č. 87/1958 Sb.“), který upravoval postupy navazující na schvalovací procedury v oblasti hospodářského řízení výstavby a stavební řízení bylo rozlišeno na řízení u staveb občanů a staveb organizací. V úvodním ustanovení zákon č. 87/1958 Sb. stanovil: „tento zákon upravuje povolování a provádění staveb všeho druhu a prací na nich, užívání a údržbu staveb a opatřování potřebných nemovitostí a práv tak, aby odpovídaly ekonomickým, provozním, technickým a bezpečnostním požadavkům a vyhovovaly kulturním, sociálním a jiným zájmům společnosti“.15 Z tohoto ustanovení vyplývá, že zákonodárce ponechal stavebním úřadům značný prostor, aby posoudily, zda výstavba uvedeným požadavkům vyhovuje a v opačném případě jim umožnil takovou výstavbu nepovolit. Podle mého názoru tak mohl stavební úřad výkladem zákonných ustanovení volně dospět v totožných případech ke zcela odlišným závěrům. Užívání stavby předcházelo její provedení, ovšem to bylo umožněno jen podle předepsané projektové a rozpočtové dokumentace a podle rozhodnutí o přípustnosti stavby, jejíž podmínky byly stanoveny stavebním úřadem a stavební úřad o ní rovněž rozhodoval. Splnění podmínek bylo ověřeno ve schvalovacím řízení po hospodářské linii a až poté mohl stavební úřad rozhodnout o povolení stavby. V ustanovení § 5 se zákon č. 87/1958 Sb. věnoval užívání staveb, kde bylo v jeho odst. 1uvedeno, že„dokončených staveb nebo jejich dokončených provozně ucelených částí lze užívat jen k povoleným účelům“16 a v odst. 2 se opět mluvilo o povolení k uvedení do užívání, a to v souvislosti se změnou ve způsobu užívání staveb, v provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo podstatném rozšíření výroby týkající se 14
DOLEŽAL, Jiří, MAREČEK, Jan, SEDLÁČKOVÁ, Vladimíra, SKLENÁŘ, Tomáš, TUNKA, Martin, VOBRÁTILOVÁ, Zdeňka. Nový stavební zákon v teorii a praxi a předpisy související s poznámkami. 1. vydání. Praha: Linde, 2006. s. 24. ISBN 80-7201-626-1. 15 Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, § 1. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 12. 12. 1958. ISSN 1804-0721. 16 Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, § 5 odst. 1. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 12. 12. 1958. ISSN 1804-0721.
- 10 -
investiční výstavby. Tyto změny bylo možné provést pouze na základě nového povolení k užívání, které ovšem nebylo možné vydat, jestliže by bylo v rozporu s důležitými místními zájmy, o čemž rozhodovaly opět stavební úřady. K provedení zákona č. 87/1958 Sb. byla vydána vyhláška č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, a která se vztahovala na stavby a stavební práce všeho druhu bez zřetele na jejich technologii, účel a dobu trvání a podrobněji upravovala užívání staveb v části II. Opět bylo stanoveno, že je možné užívat staveb dokončených nebo jejich dokončených provozně ucelených částí, a to pouze k povoleným účelům a v souladu s podmínkami17. Pokud nebylo možné zjistit účel užívání stavby, jelikož se nedochovaly potřebné doklady, platilo, že stavba byla povolena k účelu, pro který byla vybavena a pokud nebylo možné stanovit účel užívání ani takto, platilo, že byla povolena k účelu, ke kterému byla užívána.18 Změny ve způsobu užívání staveb nebo jejich částí, v provozním zařízení, ve způsobu výroby a podstatném rozšíření výroby byly vázány na ohlášení buď ministrovi, do jehož působnosti stavba patřila, nebo orgánu jím pověřeného, a to i tehdy, pokud k jejich provedení nebylo zapotřebí provedení stavebních úprav, které by vyžadovaly vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby, nebo Státnímu výboru pro výstavbu, pokud povolení k užívání vydala vláda. Poté bylo nutné po projednání se stavebním úřadem rozhodnout, a to o provedení nového řízení o užívání stavby, o vydání nového povolení k užívání stavby bez tohoto řízení, nebo o odmítnutí změny. V případě, že stavební úřad zjistil, že byla stavba užívána k jinému účelu, než ke kterému byla určena či vybavena, nařídil vlastníku či uživateli dané stavby, aby buď požádal příslušný orgán o rozhodnutí o změně v užívání stavby, nebo o něm rozhodl sám, pokud k tomu byl příslušný. 1.1.4. 70. léta 20. století až do roku 2006 Co se týče užívání staveb, zmiňujirovněž zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, který upravoval mimo jiné tzv. právo 17
Podmínky užívání stavby byly stanoveny územním rozhodnutím, rozhodnutím o přípustnosti stavby, obsahem schválené dokumentace, rozhodnutím podle čtvrté části vládního nařízení č. 8/1956 Sb., jinými rozhodnutími a opatřeními stavebního úřadu a opatřeními jiných orgánů vydanými podle zvláštních předpisů (požárních, zdravotnických, bezpečnostních, civilní obrany, o kulturních památkách a o státní ochraně přírody apod.). 18 Vyhláška č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, § 7 odst. 2. In.: Úřední listy. 23. 07. 1959.
- 11 -
užívání, které opravňovalo zemědělské organizace užívat půdu, kterou neměly v družstevním nebo náhradním užívání, nebo jiný zemědělský majetek, který nebyl vlastnictvím státu, družstev nebo společenských organizací, a to bezúplatně. Rozsah tohoto práva užívání byl stanoven ve stejném rozsahu, jako by zemědělská organizace byla vlastníkem, což v podstatě znamenalo, že vlastníkovi zůstalo pouze holé vlastnictví s určitým právem vyslovení souhlasu s úpravami, které prováděla zemědělská organizace: „jde-li o užívání staveb, může zemědělská organizace zejména provádět na nich úpravy potřebné pro jejich účelné využití, a to pouze se souhlasem vlastníka“.19 Je otázkou, jaké následky mělo neudělení souhlasu vlastníkem stavby, ale osobně se přikláním k názoru, že v takovém případě se zemědělská organizace mohla opřít o ustanovení § 3, které stanovilo oprávnění a zároveň povinnost zemědělské organizace k ochraně svého práva užívání proti každému, kdo do něho neoprávněně zasahoval, přičemž neoprávněné zasahování jistě nebylo těžké zdůvodnit. Zemědělská organizace mohla využít možnosti přenechat stavbu, ke které měla právo užívání, a pozemky, na nichž byly stavby zřízeny, do dočasného užívání jinému uživateli. Lze si tak představit situaci, kdy zemědělská organizace získala bezúplatně do užívání určitou stavbu a následně mohla těžit z jejího přenechání do dočasného užívání, jelikož v tomto případě bylo možné na základě písemné smlouvy o dočasném užívání dohodnout přiměřenou úplatu a způsob majetkového vypořádání po skončení dočasného užívání. Právo užívání bylo možné rovněž převést na jinou zemědělskou organizaci, a to písemnou smlouvou, se souhlasem vlastníka a vždy bezúplatně, ovšem mimo nákladů na investice z vlastních prostředků, které zemědělská organizace vynaložila. Dle mého názoru byla tato zákonná úprava jakýmsi povolením, které umožňovalo zasahovat do vlastnického práva, přičemž právo užívání stavby jejím vlastníkem nemohlo být v podstatě vykonáváno a zůstávalo pouze v podobě jediné mrtvé složky vlastnického práva. Dne 27. dubna 1976 byl přijat zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z r. 1976“), který nabyl účinnosti dne 1. října 1976.
19
Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, § 2 odst. 4. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 13. 11. 1975. ISSN 0322-8037.
- 12 -
Záměry zákonodárce pojaté do nové právní úpravy se nepodařilo zcela realizovat, nicméně významnou změnou bylo sjednocení problematiky územního plánování, stavebního řádu, vyvlastnění, kolaudace staveb, oprávnění k projektové činnosti a dalších úprav do jednoho předpisu. Tato změna napomohla ke zjednodušení struktury předpisů na úseku investiční výstavby. Užívání staveb bylo upraveno v části II., v oddíle 7, kde bylo v § 76 stanoveno: „dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání nebo tu část stavby, na které byla provedena změna nebo udržovací práce, pokud tyto stavby vyžadovaly stavební povolení, lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí“.20 Hlavní důraz byl tedy věnován kolaudačnímu řízení, které prováděl stavební úřad, který vydal stavební povolení nebo povolil terénní úpravy, těžební a jim podobné nebo s nimi související práce, jakož i informační, reklamní a propagační zařízení. Platila zde zásada, že ten, kdo stavbu povoluje, stavbu také kolauduje.21 Stavební úřad v kolaudačním řízení zkoumal zejména, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem, zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Hledisko ochrany životního prostředí se zde objevilov době, kdy žádný jiný zákon životní prostředí22 jako veřejný zájem nechránil. Výstupem kolaudačního řízení bylo kolaudační rozhodnutí, kterým se povolovalo užívání stavby k určenému účelu a bylo – li to zapotřebí, stanovilo podmínky pro užívání stavby. Žádat o kolaudační rozhodnutí bylo nutné u všech staveb, jejich částí schopných samostatného užívání, nebo těch částí, na které byla povolena změna nebo udržovací práce, pokud šlo o takové stavby, jejich změny nebo udržovací práce na nich, pro které bylo třeba získat stavební povolení.
20
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, § 76. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 27. 04. 1976. ISSN 0322-8037. 21 TILLMANN, Jiří. Příprava, provádění a užívání staveb. Díl 1. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Prospektrum, 1997. s. 332. ISBN 80-7175-048-4. 22 Významné úpravy právního řádu České republiky začaly být prováděny na základě vstupu České republiky do Evropské unie – viz MAREK, Karel, PRŮCHA Petr. České stavební právo v evropském kontextu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 21. ISBN 978-80-210-4958-1.
- 13 -
Kolaudační řízení bylo upraveno tak, aby co nejméně zdržovalo zahájení užívání stavby, což se projevilo ve stanovení okruhu účastníků řízení, který byl užší než v obecných předpisech o správním řízení. Pokud byly při kolaudačním řízení zjištěny na stavbě drobné závady, které nebránily řádnému užívání stavby a neohrožovaly zdraví a bezpečnost osob, mohl stavební úřad stavbu zkolaudovat a zároveň stanovil v kolaudačním rozhodnutí lhůtu pro jejich odstranění. Stavební zákon z r. 1976 umožňoval vydání časově omezeného povolení k předčasnému užívání stavby i před jejím úplným dokončením, a to na základě žádosti stavebníka. Splněny musely být podmínky nepodstatného vlivu na uživatelnost stavby a neohrožení bezpečnosti a zdraví osob. Rovněž bylo možné zažádat si o prozatímní užívání stavby pro zkušební provoz, zde se rozlišoval souhlas stavebního úřadu k zahájení zkušebního provozu stavby, u níž provedení sjednaných zkoušek plynule přechází do zkušebního provozu, před vydáním kolaudačního rozhodnutí, a rozhodnutí stavebního úřadu o prozatímním užívání stavby ke zkušebnímu provozu, po jehož skončení vydal stavební úřad na žádost stavebníka nebo uživatele kolaudační rozhodnutí. Změny v užívání stavby byly ve stavebním zákoně z r 1976 rozlišeny v § 85, a to dle způsobu jejich dosažení a činnosti stavebního úřadu: 1) změny ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, které se nedotýkají stavby samé, nespočívající v jejích změnách. Tyto změny byly přípustné pouze po předchozím ohlášení stavebnímu úřadu, který mohl rozhodnout o změně ve způsobu užívání nebo o novém kolaudačním řízení zakončeném vydáním nového kolaudačního rozhodnutí. 2) šlo o změny v užívání stavby, které byly spojeny se změnou stavby, v tomto případě bylo nutné zažádat o vydání stavební povolení a následovalo provedení stavebního řízení, které by se vedlo, pokud by se jednalo o novostavbu. Vyloučené nebylo ani prvotní provedení územního řízení a vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Po provedení změn
- 14 -
zpravidla následovala kolaudace, a to v případě, že od ní nemohlo být upuštěno.23 Vždy bylo nutné dbát na soulad s územně plánovací dokumentací, jinak nebyla změna v užívání stavby přípustná. V působnosti stavebních úřadů byla ponechána pravomoc vyvlastňovat pozemky, stavby a práva k nim, vyvlastněné vlastnické právo přecházelo vždy na navrhovatele, tedy na stát, přičemž stavebníkům bylo zřizováno jen určité právo osobního, společného, nebo trvalého užívání. Užívat vyvlastněný pozemek bylo možné pouze k účelům, pro které byl vyvlastněn, přičemž lhůta k započetí s užíváním byla stanovena rozhodnutím o vyvlastnění. Pokud nebylo v této lhůtě započato s užíváním k účelu, pro který bylo vyvlastněno, zrušil stavební úřad zcela nebo zčásti rozhodnutí o vyvlastnění, ale pouze na žádost toho, jemuž byly pozemek nebo stavba vyvlastněny. Stavební zákon z r. 1976 byl pětadvacetkrát novelizován, naposledy zákonem č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zrušen byl až stavebním zákonem. K provedení stavebního zákona z r. 1976 byly přijaty prováděcí předpisy týkající se užívání staveb, a to vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (dále jen „vyhláška č. 83“), vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 85“), vyhláška federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 155/1980 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu. Vyhláška č. 83 upravovala obecné technické požadavky na výstavbu, stanovila základní požadavky na územně technické a urbanistické řešení výstavby, účelové, architektonické a stavebně technické řešení staveb a jejich prostředí s cílem uplatnění zásad jednotné státní technické politiky ve výstavbě, přičemž opět zohledňovala hledisko péče o životní prostředí, například ustanovením o nutném vybavení zařízením pro zachycování, zneškodňování nebo odstraňování odpadůa odpadků u staveb, při jejichž provozu nebo užívání vznikaly.
23
TILLMANN, Jiří. Příprava, provádění a užívání staveb. Díl 1. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Prospektrum, 1997. s. 339. ISBN 80-7175-048-4.
- 15 -
Orgány, právnické osoby a fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů a občané postupovali podle vyhlášky č. 83 mimo jiné při užívání staveb, přičemž při nástavbách, stavebních úpravách a udržovacích pracích na stavbách byl stanoven postup přiměřený. 24 Užívání staveb zde nebylo podrobně definováno, ale bylo zmíněno, že stavby se užívají v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na ochranu zájmů společnosti, právem chráněných zájmů právnických osob a fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů a občanů a musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní prostředí. Vyhláška tedy upravila spíše technické podmínky a předpoklady užívání staveb, přičemž zvýšený důraz kladla jak na ochranu životního prostředí, tak vytvoření a dodržování podmínek pro bezpečné a zdravé užívání staveb. Vyhláška č. 85, jak už plyne z jejího názvu, podrobněji vymezuje nejen úpravu stavebního řádu a o užívání staveb se zmiňuje v oddíle 5. V ustanovení § 43 je uvedeno kolaudační rozhodnutí, které musí obsahovat označení stavby, vymezení účelu užívání stavby a podmínky pro užívání stavby. Vyhláška rovněž dbá na zajištění zdraví a bezpečnosti osob, řádné a nerušené užívání stavby k určenému účelu, například ohledně vytápění stavby, rozvodu vody, elektřiny a kanalizace, provozu výtahu či bezpečného přístupu a příjezdu ke stavbám. Z uvedeného historického vývoje je zřejmé, že zákonodárce měl zpočátku na paměti především stanovení určitých základních limitů či minimálních technických požadavků, dle kterých měli stavebníci postupovat, v popředí zájmu bylo dodržování určitých formalizovaných postupů, praktické řešení otázek souvisejících se započetím užívání stavby, zvláštní důraz byl kladen na ochranu zdraví a života osob, bezpečnosti a později i na ochranu přírody. Na přijatých právních předpisech se samozřejmě odrážela i soudobá politická situace a preference zajištění některých základních potřeb oproti jiným.
24
Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, § 2 odst. 1 a 2. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 18. 06. 1976. ISSN 0322-8037.
- 16 -
1.2. Současné prameny právní úpravy Stavební zákon byl přijat dne 14. března 2006 a účinnosti jako celek nabyl dne 1. ledna 2007, ustanovení § 143, § 144, § 145, § 147 a § 151 nabyla účinnosti dne 1. července 2006 a ustanovení § 102 odst. 2 nabylo účinnosti dne 1. ledna 2012. Od svého přijetí byl stavební zákon označován jako tzv. „nový stavební zákon“, což vyjadřovalo snahu o jeho odlišení od stavebního zákona z r. 1976, který platil třicet let a byl zažit jak odbornou veřejností, stavebními úřady, tak odborníky z mnoha orgánů veřejné správy. Jelikož uběhlo sedm let od doby, co byl stavební zákon přijat, jako „nový“ v této práci již označován nebude. Stavební zákon společně upravuje „cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost, povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb, podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů a některé další věci související s předmětem této právní úpravy“.25 Úprava tak vychází z posloupnosti od institutů a otázek koncepčních, až po instituty a otázky bezprostředně realizační.26 Jde o jednotící zásadu, a sice že těžiště uplatňování veřejných zájmů je zakotveno v rámci nástrojů územního plánování, které řeší komplexně a kontinuálně uspořádání území včetně koordinace veřejných a soukromých záměrů, a to zejména výstavby. Dochází k uvolnění vpovolování staveb na úseku stavebního řádu včetně umožnění povolování staveb soukromými subjekty, zjednodušení a zrychlení stavebně 25
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 26 PRŮCHA, Petr. Změny ve veřejném stavebním právu. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno: Masarykova univerzita. Právnická fakulta. 2006, roč. 14, č. 3. s. 274-288. ISSN 1210-9126.
- 17 -
správních procesů, posílení kontrolních mechanismů a zpřísnění sankčních opatření k prosazení stavební kázně. Důležitý je princip využívání zjednodušujících postupů s cílem vydávat pouze jedno rozhodnutí zejména u jednoduchých staveb, čímž dochází ke zmírnění nadbytečného zatěžování, a to omezením správních řízení ve výstavbě na odůvodněnou míru a v účelnějším způsobu součinnosti správních úřadů hájících zvláštní zájmy v území.27 Úprava si klade za cíl vytvoření optimálnějších podmínek pro zajišťování trvale udržitelného rozvoje v území, zajištění koordinovaného systému státní správou garantovaných informací o území a zajištění přístupu veřejnosti k informacím, včetně příslušných prostředků právní ochrany, zvláštní pozornost je věnována ochraně a tvorbě životního prostředí. Veškeré změny, které s sebou stavební zákon přinesl, nebyly pouhou reakcí na soudobý vývoj stavebního práva, stavební praxe a potřeby relevantních změn, nutné bylo rovněž zapracování podmínek a požadavků vyplývajících České republice z členství v Evropské unii. Jako téměř každý zákon v České republice byl i tento novelizován. Poprvé se tak stalo zákonem č. 68/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) s účinností ke dni 7. 3. 2007.28 Prozatím poslední novelizace proběhla s účinností ke dni 1. 1. 2013, a to zákonem č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. Stavební zákon je členěn na 7 částí, a to: Část I.:
§ 1 - §3
Úvodní ustanovení
Část II.:
§ 4 - § 17
Výkon veřejné správy
Část III.:
§ 18 - § 102
Územní plánování
Část IV.:
§ 103 - § 157
Stavební řád
Část V.:
§ 158 - § 184
Společná ustanovení
Část VI.:
§ 185 - § 197
Přechodná a závěrečná ustanovení
Část VII.:
§ 198
Účinnost
27
VESELÝ, Karel, RABAN, Přemysl. Stavební zákon: poznámky: související předpisy. 1. vydání. Praha: Eurounion, 2006. s. 13. ISBN 80-7317-053-1. 28 KLIKOVÁ, Alena, HAVLAN, Petr, VALACHOVÁ, Kateřina, HAMPLOVÁ, Eva. Stavební právo: Praktická právnická příručka. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2009. s. 7. ISBN 978-80-7201-7645.
- 18 -
Úpravu užívání staveb a jejich změn lze najít v Části čtvrté – Stavební řád, Hlavě první - Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, Dílu druhém – Užívání staveb, v ustanovení § 119 a následujících. Vymezení základních pojmů, jako je stavba či její změna, je uvedeno v Části první – Úvodní ustanovení v § 2. Mimo stavebního zákona dopadají nadanou oblast i další právní předpisy.29 Jedná se například o:
zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění (změnový zákon), ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 379/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů;
zákon č. 209/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů.
Dále lze uvést soukromoprávní předpisy, a sice zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Kromě zákonů jsou vydávány vyhlášky30, jako například:
vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění;
vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, v platném znění;
29
BLAŽEK, Jiří. Stavební zákon s komentářem a prováděcími vyhláškami. 2. aktualizované vydání. Olomouc: Anag, 2009. s. 207 - 331. ISBN 978-80-7263-513-9. 30 Seznam právních předpisů v gesci MMR pro oblast územního plánování a stavebního řádu. [online] 16. 12. 2008 [cit. 20. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemniplanovani-a-stavebni-rad/Pravo-Legislativa/Prehled-platnych-pravnich-predpisu/Oblast-uzemnihoplanovani-a-stavebniho-radu
- 19 -
vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, v platném znění;
vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v platném znění;
vyhláška č. 269/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území, v platném znění;
vyhláška č.
398/2009 Sb., o
obecných technických požadavcích
zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, v platném znění.
1.3. Poslední novela stavebního zákona Každá nově přijatá právní úprava může být prověřena až praxí, která odhalí případné mezery, nedokonalosti či neúplnosti, a tak je tomu i v případě stavebního zákona. Jak se postupem času ukázalo, některá ustanovení byla formulována natolik obecně, že dávala určitý prostor pro obcházení zákona, další vyvolávala nejasnosti ohledně jejich interpretace, aplikace nebo úplně chyběla. Návrh „velké“31 novely stavebního zákona, který připravilo ministerstvo pro místní rozvoj, podepsal prezident republiky dne 01. 10. 2012. Novela byla velmi rozsáhlá, dotkla se různou měrou více než poloviny ustanovení stavebního zákona, reagovala na vývoj judikatury Nejvyššího správního soudu, ovšem dosavadní koncepci stavebního zákona zásadně nezměnila. Jejím účelem bylo spíše zpřesnění znění jednotlivých ustanovení, aby již nevyvolávala v praxi interpretační ani aplikační problémy, odstranění nedůvodných odchylek od obecného procesního předpisu - správního řádu a deregulace takových případů, o kterých není nutné rozhodovat. Rovněž si kladla si za cíl usnadnění postupů a procesů mezi stavebníkem a stavebním úřadem.32 Navrhované změny by měly přispět na úseku územního plánování ke snížení administrativní náročnosti postupů.Voblasti stavebního řádu je kladen důraz na sjednocení postupů při ohlašování a kolaudování staveb, při povolování změny účelu 31
Toto označení bylo používáno, jelikož novela stavebního zákona byla připravována poměrně dlouho a byla velice rozsáhlá. 32 Novela stavebního zákona platí teprve od ledna, odborníci již nyní upozorňují na řadu rizik.[online] 26. 02. 2013 [cit. 17. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.hypoindex.cz/novela-stavebniho-zakona-platiteprve-od-ledna-odbornici-jiz-nyni-upozornuji-na-radu-rizik/
- 20 -
užívání a odstraňování staveb. Novelizace se dotkla činnosti stavebního úřadu před započetím užívání stavby nebo její změny.33 Nově byly výslovně zakotveny možnosti a časové limity konání kontrolní prohlídky stavby stavebním úřadem. Změny rovněž zaznamenala ustanovení týkající se nařízení odstranění stavby, kde došlo k rozdělení důvodů, na jejichž základě lze zahájit řízení o nařízení odstranění stavby a nově bylo pojednáno o tzv. opakovaném stavebním řízení34. Podrobněji je propracována problematika uzavírání veřejnoprávních smluv mezi stavebníkem a stavebním úřadem a je upraven výčet terénních úprav a udržovacích prací, které již nebudou nadále potřebovat ke své realizaci ani ohlášení, ani stavební povolení. V případě institutu autorizovaného inspektora dochází ke zpřesnění oproti stávající úpravě, jelikož se projevila strohost úpravy zkráceného stavebního řízení. Relevantní změny budou podrobněji zmíněny vždy v rámci jednotlivých kapitol této práce. Lze tedy konstatovat, že hlavními cíli navržených změn byly snahy o: 1. optimalizaci výkonu veřejné správy u stavebních úřadů a zpřehlednění jejich správních obvodů, 2. řešení účinků ohlášení u ohlašovaných stavebních záměrů a úpravu možnosti stavebního úřadu rozhodnout usnesením, že o ohlášené stavbě povede stavební řízení a vydá rozhodnutí, 3. podrobnější právní úpravu a zpřesnění postupů autorizovaného inspektora, 4. přispění k právní jistotě žadatelů údajů o technické infrastruktuře nezbytných pro projektovou činnost a provedení stavby, a z tohoto důvodu výslovné vyjádření, zda jsou tyto informace poskytovány za úplatu a v jaké výši, nebo bezplatně, 5. zajištění větší káznězpřesněním a stanovením chybějících skutkových podstatsprávních deliktů, tedy doplněním jednání, které je nežádoucí, nicméně do této doby protiprávní nebylo, a to v souladu s prováděním, 33
Humlíčková, Petra. Stručné poznámky k „velké“ novele stavebního zákona – část II. [online] 01. 02. 2013 [cit. 25. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/ strucne-poznamky-k-velkenovele-stavebniho-zakona-cast-ii-88355.html 34 Nejedná se o případ tzv. „černé“ stavby, jelikož v tomto případě bylo rozhodnutí nebo opatření vyžadované stavebním zákonem pravomocně zrušeno v přezkumném řízení nebo rozhodnutím soudu. Stavba tak musí být opakovaně projednána dle § 129 odst. 5 stavebního zákona.
- 21 -
užíváním či odstraňováním staveb, nebo při dodržování povinností uložených zákonem, 6. zajištění zpřístupnění technických norem, dle kterých stavební zákon nebo jiný prováděcí právní předpis stanovil povinnost postupovat.35
1.4. Vytýkané nedostatky novely stavebního zákona Již v průběhu provádění přípravných prací na novele stavebního zákona se ozývaly nesouhlasné názory a připomínky k některým navrženým změnám. Nutno podotknout, že většina připomínek nesměřovala přímo proti změnám provedených v ustanoveních týkajících se užívání staveb a jejich změn, nicméně jelikož je novela stavebního zákona poměrně aktuálním tématem a jelikož je provázána v celé této práci, zmíním alespoň ty výraznější. Připomínky k některým změnám měly hlavně ekologické organizace, které se obávaly vyloučení občanů z rozhodování, a to s ohledem na životní prostředí. Zelený kruh a Arnika – Centrum pro podporu občanů uvedly ve společné tiskové zprávě varování před možnými snahami o omezení občanských práv, které navrhovalo ministerstvo pro místní rozvoj. 36 Účast veřejnosti je z pohledu ekologických organizací chápána pozitivně, jelikož v některých případech pomáhá napravit chyby úřadů, vede ke zlepšení životního prostředí a celkově zvyšuje zájem lidí o prostředí, ve kterém žijí. Původně byla připravena rozsáhlejší omezení občanských práv, ovšem od většiny bylo po kritice ze strany odborníků i veřejnosti ustoupeno.37 Vyjádření náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse zastávalo stanovisko tzv. dotčených práv: „V tomto kontextu obvinění různých iniciativ z toho, že omezujeme práva občanů, zásadně odmítám. Naše ministerstvo pouze navrhovalo a navrhuje, aby účastníky jednotlivých řízení byli vždy jen a pouze ti, jejichž práva skutečně mohou být
35
Důvodová zpráva ministerstva pro místní rozvoj. [online] březen 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/aktualni-dokumenty 36 Vozník, Vratislav. Omezení účasti veřejnosti ve stavebních řízeních by obralo o práva tisíce lidí ročně. [online] 31. 01. 2012 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/omezeni-ucasti-verejnosti-vestavebnich-rizenich-by-obralo-o-prava-tisice-lidi-rocne 37 Vozník, Vratislav. Vláda schválila novelu stavebního zákona – bez většího omezení práv občanů. [online] 21. 12. 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/vlada-schvalila-novelu-stavebnihozakona-bez-vetsiho-omezeni-prav-obcanu
- 22 -
dotčena. A v tomto bodě vycházíme z platné evropské legislativy.“38 Rovněž legislativní rada vlády měla připomínky v souvislosti s postavením veřejnosti ve stavebním řízení a prosadila i úpravu postavení autorizovaných inspektorů, protože jejich rozhodnutí může nahradit klasické stavební řízení. 39 V tomto směru tedy došlo k určitému zprůhlednění, které má zabránit obstrukcím nebo zneužívání institutu autorizovaného inspektora. Oproti výše uvedenému vznášejí připomínky autorizovaní inženýři a další odborníci působící ve výstavbě, kteří vidí nedostatky novely stavebního zákona naopak právě v účasti veřejnosti, která „je známá svým obstrukčním jednáním při povolování staveb“40, a v prodloužení lhůty pro vyjádření úřadů, jelikož tak dojde k dalšímu zpomalení schvalovacího procesu, což může negativně ovlivnit zmírňování recese ve stavebnictví. Další nedostatky jsou spatřovány ve zbytečném překrývání stavebního zákona s dalšími právními předpisy, jako je například zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a zákonč. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, nebo přetrvání systému vícenásobného projednávání v procesech prakticky obsahově shodných.41 Nezbývá než konstatovat, že kdokoliv vytýká nedostatky, nebo kritizuje nedávno přijatou novelu, prosazuje takovou kritikou hlavně vlastní zájmy, nebo alespoň zájmy, se kterými se do určité míry ztotožní a které pracují v jeho prospěch. Není možné očekávat, že ekologické organizace budou zastávat stanoviska shodná s autorizovanými inspektory, autorizovanými inženýry, nebo dalšími odborníky působícími ve výstavbě, jelikož každý v této oblasti působí z jiného důvodu a snaží se dosáhnout odlišných cílů. Lze tak pouze shrnout, že celkové úspěchy a neúspěchy novely stavebního
38
Ministerstvo pro místní rozvoj. Očekávaný stavební zákon prošel legislativní radou vlády. [online] 06. 12. 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/Pro-media/Tiskovezpravy/2011/Ocekavany-stavebni-zakon-prosel-Legislativni-radou 39 Bohuslávek, Petr. Novela stavebního zákona jde do Legislativní rady vlády. [online] 28. 06. 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://stavba.tzb-info.cz/109159-vlada-schvalila-navrh-na-zmenu-stavebnihozakona 40 Novela stavebního zákona platí teprve od ledna, odborníci již nyní upozorňují na řadu rizik.[online] 26. 02. 2013 [cit. 17. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.hypoindex.cz/novela-stavebniho-zakona-platiteprve-od-ledna-odbornici-jiz-nyni-upozornuji-na-radu-rizik/ 41 Dashöfer, Verlag. Rozsah a účel novely Stavebního zákona, provedené zákonem č. 350/2012 Sb. [online] 12. 12. 2012 [cit. 25. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.stavebniklub.cz/?cid=299853
- 23 -
zákona bude dle mého názoru možné posoudit až po uplynutí delšího časového období od jejího přijetí, kdy se projeví účelnost přijatých změn.
- 24 -
2. Vymezení základních pojmů Současný trend vymezování základních pojmů a legálních definic přímo samotným zákonem se nevyhnul ani zákonu stavebnímu, který je vymezuje ve svých úvodních ustanoveních.
2.1. Stavba Vymezení pojmu stavba bylo obtížné již před pětapadesáti lety, jelikož zákon č. 87/1958 Sb. ve svých úvodních ustanoveních stanovil, že „upravuje povolování a provádění staveb všeho druhu a prací na nich, užívání a údržbu staveb a opatřování potřebných nemovitostí a práv tak, aby odpovídaly ekonomickým, provozním, technickým a bezpečnostním požadavkům a vyhovovaly kulturním, sociálním a jiným zájmům společnosti“.42 Více se k pojmu stavba nevyjadřoval a konkrétní definici nepodal. Vyhláška č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, pouze stanovila, že se vztahuje na stavby všeho druhu bez zřetele na jejich technologii, účel a dobu trvání a demonstrativním výčtem uváděla, zřejměpro ilustraci, konkrétní typy staveb. Byl tedy ponechán určitý prostor pro zařazení i jiných typů staveb, které by mohly spadat pod toto ustanovení, nicméně k samotnému pojmu se vyhláška rovněž blíže nevyjádřila.43 O něco sdílnější byl stavební zákon z r. 1976, který uváděl, že „pokud se v tomto zákoně používá pojmu „stavba“, rozumí se tím i její část“44, nicméně definice opět podána nebyla. Její náznak45 byl v § 139bodst. 1, v němž bylo uvedeno, že„za stavbu se považují veškerá stavební díla bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání“.46 Z tohoto ustanovení bylo tedy možné dovodit, že nebylo rozhodné, z jakého materiálu byla stavba zhotovena, k jakému účelu měla sloužit, jednalo – li se o 42
Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, § 1. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 12. 12. 1958. ISSN 1804-0721. 43 Vyhláška č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu, § 1. In.: Úřední listy. 23. 07. 1959. 44 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, § 139 písm. a). In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 27. 04. 1976. ISSN 0322-8037. 45 Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 2001 čj. 31 Ca 241/2000-20 46 Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, § 139b. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 27. 04. 1976. ISSN 0322-8037.
- 25 -
stavbu dočasnou či trvalou, nebo jakým způsobem byla spojena se zemí.47 Muselo se ovšem jednat o stavbu. Stavební zákon z r. 1976 tedy pojmu stavba užíval, nicméně ho nikterak více nedefinoval a rozhodnutí o tom, co se považovalo za stavbu, ponechal na stavebním úřadu, který musel zjištěné skutečnosti posoudit a právně kvalifikovat, přičemž musel respektovat jak ustanovení zákona, tak rozhodovací praxi soudů. Výše uvedenou charakteristiku stavby, co se týče výkladu základních pojmů, přejal i stavební zákon48, který považuje za stavbu každé stavební dílo, které musí vzniknout montážní nebo stavební technologií, ale již nespecifikuje, co se rozumí stavební prací, resp. které práce do stavebních prací náleží, jaké druhy montáží lze do výstavby započítat, nebo co se rozumí pod pojmem stavební technologie. 49 Rovněž nejsou nastaveny minimální velikostní parametry, jako například velikost zastavěné plochy50 či obestavěný prostor. Stavební zákon tak rozlišuje statické a dynamické pojetí stavby. Z hlediska statického na stavbu pohlíží jako na výsledek stavební činnosti, tedy stavební dílo a z hlediska dynamického hovoří o provádění stavební činnosti, která směřuje k uskutečnění díla, tedy provádění stavebních a montážních prací.51 Ovšem tím se dostáváme k otázce, co si představit, když se řekne stavební dílo? Je možné vymezit základní znaky, které musí daný objekt naplnit, aby se o něm dalo hovořit jako o stavebním díle, a sice:
účast lidského činitele při procesu stavění;
záměrná lidská činnost sledující určitý cíl (vytvoření stavebního díla);
použití stavebního materiálu, stavebních výrobků;
použitístavebnínebo montážní technologie k jeho vzniku, přičemž je nerozhodné, zda se použije stavební nebo montážní technologie, či kombinace obou (v tomto pojetí je možné obecně říci, že za stavební či
47
MAZANEC, Michal, KŘENKOVÁ, Jitka. Přehled judikatury z oblasti stavebního práva. 1. vydání. Praha: Aspi, 2008. s. 1. ISBN 978-80-7357-296-9. 48 § 2 odst. 3. stavebního zákona. 49 BLAŽEK, Jiří. Stavební zákon s komentářem a prováděcími vyhláškami. 2. aktualizované vydání. Olomouc: Anag, 2009. s. 307. ISBN 978-80-7263-513-9. 50 Definici zastavěné plochy nově upravuje stavební zákon v §2 odst. 7. 51 KLIKOVÁ, Alena, HAVLAN, Petr, VALACHOVÁ, Kateřina, HAMPLOVÁ, Eva. Stavební právo: Praktická právnická příručka. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2009. s. 121. ISBN 978-80-7201764-5.
- 26 -
montážní technologii lze považovat soubor určitých znalostí, dovedností či postupů nutných ke vzniku stavebního díla);
účel, ke kterému má stavební dílo po svém dokončení sloužit;
stavební pozemek, tedy místo, na kterém má být stavba prováděna.
Dále nesmíme zapomenout, že zákon definici rozvádítak, že při užití pojmu stavba se tím podle okolností rozumí i její část nebo změna dokončené stavby, čímž se rozumí nástavba, přístavba a stavební úprava. Oproti stavebnímu zákonu z r. 1976 je definice ještě rozšířena o „stavbu pro reklamu“, tedy stavbu, která slouží reklamním účelům a „výrobek plnící funkci stavby“ (dále jen „výrobek“), který zákon označuje bez jakýchkoliv bližších specifikací za stavbu52, přičemž do konce roku 2012 se o výrobku zmiňoval pouze okrajově a především upozorňoval na skutečnost, že v tomto případě se pojmově o stavbu nejedná, jelikož nejde o stavební dílo, které by vzniklo za použití stavební nebo montážní technologie, ale o výrobek, který vznikl za použití jiné průmyslové technologie, například strojírenské. Z hlediska časového jsou rozlišeny stavby dočasné a trvalé, přičemž o dočasné stavy se jedná v případě, že stavební úřad předem omezí dobu jejich trvání, a to buď vymezením určitého účelu, pro který jsou zřízeny, nebo konkrétní doby trvání, z čehož vyplývá, že ostatní stavby jsou bez ohledu na své formální označení stavbami trvalými. Stavební zákon dále klasifikuje stavby na budovy, a to bytové, nebytové a ostatní, a inženýrská díla. Pro další posouzení či porovnání daného pojmulze rovněž použít vymezení podané jinými zákony, které jej upravují, jelikož stavební zákon není v tomto ohledu zdaleka jediný, ovšem je nutné mít na paměti, že každý zákon může vymezit daný pojem obsahově rozdílně a tak ho i používat.53 Občanský zákoník hovoří o stavbě v ustanovení § 119, kde ji označuje za nemovitost, tedy pokud se jedná o stavbu spojenou se zemí pevným základem. Zákony daňové a účetní předpisy nahlíží na stavbu jako na hmotný majetek a obchodní zákoník ji vymezuje jakožto dílo: „dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části“54. Výše uvedené uvádím pouze k porovnání s definicí stavebního zákona, jelikož může vnášet do stavebně-právního pohledu více zmatku než 52
§ 2 odst. 3 stavebního zákona. KUMPRECHT, Pavel. Stavební zákon v otázkách, odpovědích a soudní praxi. 1. vydání. Praha: Aspi, 2002. s. 28. ISBN 80-86395-42-1. 54 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 536odst. 2. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 05. 11. 1991. ISSN 1210-0005. V platném znění. 53
- 27 -
užitku. Ptáme – li se, proč zákonodárce v době, kdy se snaží v právních předpisech podat vyčerpávající definice používaných pojmů, aby zamezil veškerým možným pochybnostem, záměnám a sporům, kdy množství zákonů začíná ustanoveními s legálními definicemi, precizně nevymezil základní pojem stavba, podle kterého je zákon rovněž pojmenován? Existuje možnost zarputilého boje za zachování historické linie a nevybočování z vyšlapané cestičky, která je dle mého názoru nepravděpodobná a mylná, už právě proto jaký je současný trend, co se týče tvorby nových či novelizace stávajících zákonů. Spíše se zdá, že kámen úrazu ve vytvoření úplné a přesné definice je v samotné lidské tvořivosti a umu adresátů zákona, a to jak z hlediska výtvarného ducha architektů či stavitelů, tak z hlediska hledání cest k obcházení zákona. Pokud se zákonodárce pokusí naprosto jednoznačně a nadevší pochybnost vymezit, co všechno se rozumí stavbou, spolehlivě na něco zapomene, nebo naopak zahrne do příliš široké definice i objekty, na které se neměla vztahovat, nebo technický pokrok způsobí, že definice na některé objekty v budoucnu nedosáhne. Ve všech případech nastává problém, který může mít v praxi závažné následky a přinést řadu komplikací jak ve výstavbě, tak v případných sporech. Vzhledem k výše uvedenému se tedy přikláním k názoru, že definice podaná stavebním zákonem není dokonalá,
nicméně
se
mi
zdá
vhodnější
v zákonné
úpravě
pojem
stavba
detailnějinevymezovat a ponechat konkrétní posouzení pochybnosti, zda se jedná o stavbu či nikoliv, na stavebních úřadech.
2.2. „Černá“ stavba Pojem „černá“ stavba přímo ve stavebním zákoně nenajdeme, ale i přes to je lidově známý. Používá ho spíše praxe, nicméněhořeší § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, kterýse vztahuje na případy, kdy stavebník provede stavbu bez patřičného postupuvůči stavebnímu úřadu, tedy ji provede bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním a současně následně nedošlo ke zhojení právního stavu, tedy k dodatečnému povolení stavby. Rozhodnutím, které stavebník neopatří, může být např. územní rozhodnutí, či
- 28 -
stavební povolení, tedy individuální správní akt, který je výsledkem stavebního řízení55. Stavební zákon dále rozlišuje tzv. opatření, kterým se rozumí ohlášení stavby stavebnímu úřadu, které není projednáváno ve stavebním řízení. 56 V neposlední řadě je zmíněn jiný úkon vyžadovaný stavebním zákonem, přičemž tato formulace v podstatě díky vývoji judikatury zahrnuje nejrůznější úkony stavebního úřadu, tedy rovněž veřejnoprávní smlouvu57 či oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora58. Pokud jde o rozpor s výše uvedenými dokumenty, je nutné, abytakový rozpor byl podstatný, jelikož při nepodstatných odchylkách se uplatní postup dle § 121 stavebního zákona. Výčet možných „černých“ staveb rovněž doplnila judikatura, která stanovila, že pravomocným zrušením certifikátu autorizovaného inspektora dojde k tomu, že v té době se stane již rozestavěná stavba „černou“, jelikož autorizovaný inspektor nemá pravomoc vydat nový certifikát nebo dodatečně stavbu povolit. 59 V neposlední řadě ještě vyvstává otázka, jak by bylo nahlíženo na stavbu, ke které nemá vlastník stavby doklady o jejím povolení?60 O takové stavbě nelze říci bez dalšího, že jde o stavbu „černou“. Stavební úřad by měl věc posoudit, a to mimo jiné z hlediska časového, myšleno kdy byla stavba reálně postavena, respektive za účinnosti kterého stavebního zákona. Lze si představit případ, kdy byla stavba postavena před více než šedesáti lety a doklady o jejím řádném povolení se časem ztratily a nejsou ani archivovány na příslušném stavebním úřadě. V takovém případě jistě nelze bez dalšího považovat stavbu za „černou“ a je nutné zohlednit i jiné historické souvislosti61, které se jejího právního stavu dotýkaly. Oproti tomu pokud by šlo o stavbu, která byla postavena relativně nedávno, myšleno za účinnosti stavebního zákona, jistě by bylo možné dohledat záznamy alespoň na stavebním úřadě, aby bylo možné s určitostí tvrdit, že stavba byla řádně povolena a 55
PRŮCHA, Petr. Správní právo: Obecná část. 8., doplněné a aktualizované vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. s. 278. ISBN 978-80-7380-381-0 a současně § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 24. 06. 2004. ISSN 1211-1244. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravni_rad/ 56 § 106 odst. 2 stavebního zákona. 57 § 116 stavebního zákona. 58 § 117 stavebního zákona. 59 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 04. 08. 2011 čj. 30 A 13/2011-46. 60 KUMPRECHT, Pavel. Stavební zákon v otázkách, odpovědích a soudní praxi. 1. vydání. Praha: Aspi, 2002. s. 77. ISBN 80-86395-42-1. 61 Například prodej nemovitosti, dědická řízení, darování nemovitosti atp.
- 29 -
tudíž se nejedná o stavbu „černou“. Ráda bych také pro porovnání zmínila rozlišení případů neoprávněné stavby, tedy stavby na cizím pozemku, a „černé“ (nepovolené) stavby.62 Otázky tzv. neoprávněné
stavbyjsou
řešenyv rovině
soukromoprávní,
dle
předpisů
práva
občanského. Občanský zákoník v ustanovení § 135c postihuje případy, ve kterých stavebník postaví stavbu na cizím pozemku, k čemuž nemá z hlediska občanského práva oprávnění, a je nutné rozhodnout o tom, komu připadne vlastnické právo ke stavbě, nebo zda bude stavba odstraněna.63 Nejde tedy přímo o posouzení nedostatku stavebního povolení, ohlášení či jiného úkonu, jako tomu je v případě „černé“ stavby.
2.3. Změna dokončené stavby Změna stavby je upravena v § 2 odst. 5 stavebního zákona a lze si ji představit jako určitou podmnožinu širšího pojmu stavba, přičemž je takto vyjádřena určitá odchylka proti původně existujícímu právnímu stavu stavby. Stavba tedy byla v minulosti postavena a její právní režim byl vymezen buď kolaudačním rozhodnutím, kolaudačním souhlasem, oznámením záměru započít s užíváním dokončené stavby, nebo rozhodnutím o změně v účelu užívání stavby. Změnou stavby se rozumí:
Nástavba, kterou se stavba zvyšuje, jde tedy o jakékoliv zvýšení stavby, přičemž stavební zákon neuvádí žádné rozměry, které je třeba dodržet, aby se ještě jednalo o nástavbu.
Přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, přičemž chybí charakteristika provozního propojení jakožto zákonného znaku přístavby. Z hlediska praxe lze tedy hovořit o dveřích či okně mezi stavbou původní a přístavbou.
Stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Aby se tedy jednalo o stavební úpravu, nesmí se změnit dosavadní rozměry stavby, v praxi jde většinou o různé vestavby, přestavby, změny vzhledu nebo dispoziční změny stavby. Zateplení pláště stavby se za stavební úpravu považuje vždy bez ohledu na způsob provedení, jelikož se jedná o stavební úpravu svého druhu.
62 63
Tyto dva pojmy jsou v praxi často zaměňovány. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2000 sp. zn. II. ÚS 325/2000.
- 30 -
Změny dokončených staveb lze různě vzájemně kombinovat, nebo sdružovat.64 Nové v úpravě stavebního zákona oproti stavebnímu zákonu z roku 1976 je výslovné zahrnutí zateplení pláště jako stavební úpravy, čímž se zamezilo dalším pochybnostem, které v praxi mnohdy vyvstávaly při úpravě fasád. V případě změn staveb vyvstává ještě otázka, jak se bude nahlížet na stavbu na stavbě nebo na stavbu vedle stavby, která bude mít nosné zdi těsně vedle sebe, přičemž vlastník za čas změní názor a rozhodne se ve stěnách probourat např. spojovací průchod? Z vnějšího pohledu nemusí být rozdíl vůbec patrný, přičemž volba takového jednání může být dle mého názoru zapříčiněna například snahou stavebníka vyhnout se postupu získávání stavebního povolení, tedy obcházením zákona. Od pojmu změna stavby, myšleno dokončené stavby, je třeba ještě odlišit pojem změny stavby před jejím dokončením. Změna stavby před jejím dokončením je upravena v § 2 odst. 6 a v § 118 stavebního zákona. Rozumí se jí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem, nebo nově autorizovaným inspektorem, což v podstatě znamená, že se stavebník v průběhu stavby odchýlil od původního projektu, nebo došlo ke změně podmínek obsažených v povolení stavby. Změny mohou být dle své povahy podstatné65, nebo nepodstatné a mohou se týkat jak celé stavby, její části, účelu stavby, tak technických parametrů. Ustanovení § 118 stavebního zákona doznalo novelizací několika změn, kdy zde stavební zákon nově výslovně stanovil povinnost stavebníka provádět stavbu v souladu s jejím povolením, přičemž současně vymezil, co se takovým povolením rozumí66. Dále stanovil, že je možné povolit změnu stavby před jejím dokončením nejen před zahájením vlastní realizace stavby (nikoliv změny), ale i v jejím průběhu. Výslovné zákonné určení, kdy je možné povolit změnu stavby, byla přijata
64
DOLEŽAL, Jiří, LANČ, Jindřich. Příručka stavebního práva: stavby – umísťování, povolování, kolaudace. 1. vydání. Praha: Polygon, 1998. s. 15. ISBN 80-85967-77-4. 65 Stavební zákon konkrétně nestanoví, co se rozumí podstatnou či nepodstatnou odchylkou, a proto je toto posouzení vždy jen věcí správního uvážení stavebního úřadu – viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2006 čj. 4 As 43/2005-70. 66 Souhlas stavebního úřadu s provedením stavebního záměru podle § 106, stavební povolení podle § 115, veřejnoprávní smlouva podle § 116, oznámený vznik oprávnění podle § 117, opakované stavební povolení a dodatečné povolení stavby podle § 129, územní rozhodnutí, ve kterém stavební úřad podle § 78 odst. 6 stanovil, že k provedení stavby nebude vyžadovat ohlášení nebo územní rozhodnutí u stavebních záměrů podle § 103 stavebního zákona.
- 31 -
z důvodu odstranění pochybností a nejasností výkladu daného ustanovení67, ovšem je nutné mít na paměti, že tato změna nedokončené stavby musí být povolena ještě předtím, než bude (změna) realizována, jelikož v tom případě, by se stala taková stavba vzhledem k povaze změn na ní již provedených stavbou, která je prováděna v rozporu s rozhodnutím, opatřením, nebo jiným úkonem vyžadovaným stavebním zákonem. V takovém případě by se muselo následně postupovat dle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) nebo odst. 3 stavebního zákona. Nezbývá než dodat, že ustanovení § 118 pamatuje na různé postupy68 změn staveb před jejich dokončením, a že za určitých podmínek69 může rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavbystavební úřad schválit změnu stavby před jejím dokončením.
2.4. Změna ve způsobu užívání stavby Změna ve způsobu užívání stavby spočívá ve změně účelu užívání stavby a je vymezena v ustanovení § 126 a § 127 stavebního zákona. V prvém odstavci § 126 je stanoveno, čím se vymezuje účel užívání stavby, a sicepo novele zejména kolaudačním rozhodnutím, oznámením o užívání stavby nebo kolaudačním souhlasem. Jako příklad mohu uvést osobní zkušenost, kdy jsem navštívila rodinný dům, v jehož sklepních prostorách si majitelka zařídila kosmetický salon a pro tento žádala změnu ve způsobu užívání stavby. Podmínky stanovené stavebním zákonem splnila, a proto jí bylo vyhověno. Některé druhy staveb, které nevyžadují kolaudaci dle ustanovení § 119 odst. 1 lze užívat pouze k účelu, který byl vymezen v povolení stavby. Dále jsou některé změny podmíněny souhlasem nebo povolením stavebního úřadu, jde například o změnu doby trvání dočasné stavby70, změny ve způsobu výroby, nebo změny v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život, veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost a životní 67
Důvodová zpráva ministerstva pro místní rozvoj. [online] březen 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/aktualni-dokumenty 68 Dle toho, zda jde o stavby realizované na základě stavebního povolení, ohlášení, certifikátu autorizovaného inspektora či veřejnoprávní smlouvy. 69 § 118 odst. 6stavebního zákona. 70 V ustanovení § 129 odst. 6 stavebního zákona je zmíněna možnost stavebníka podat žádost o změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou, a to v souvislosti s řízením o odstranění dočasné stavby, ovšem je nutné podotknout, že dle znění ustanovení § 126 odst. 1 stavebního zákona se zde o změnu v účelu užívání v pravém slova smyslu nejedná.
- 32 -
prostředí. V této souvislosti je třeba upozornit na odlišnost od rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území71, jelikož v tomto případě jde o stavby, které mají vliv na životní prostředí nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.
2.5. Stavebník Definici stavebníka podává stavební zákon v ustanovení § 2 odst. 2 písm. c, kde označuje za stavebníka:
osobu, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby terénní úpravy nebo zařízení,
jejího právního nástupce, tedy osobu, která se většinou stane stavebníkem až v průběhu provádění stavby, před jejím zahájením se jím může stát, pokud došlo k přechodu vlastnického práva k pozemku, na kterém byla výstavba již povolena,
osobu, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, ovšem pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti,
investora,
objednatele stavby.
Z uvedeného vymezení je zřejmé, že není rozhodující, zda se za stavebníka považuje osoba fyzická nebo právnická, rovněž je nerozhodné, zda staví svépomocí (tzv. sama pro sebe) či dodavatelsky, jelikož definice zahrnuje iosoby, které provádí terénní úpravy nebo zařízení (pokud nejde o stavební podnikatele).
71
§ 81 stavebního zákona.
- 33 -
3. Vykonavatelé veřejné správy na úseku stavebního řádu Vykonavatelé veřejné správy jsou ve stavebním zákoně rozděleni na orgány územního plánování a stavební úřady, které mají povinnost postupovat ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány, které chrání veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů.72 Dále se tedy budu zabývat stavebními úřady a dotčenými orgány.
3.1. Stavební úřad Stavební úřady vymezuje stavební zákon v Části druhé,Hlavě II, kde rozlišuje mezi stavebními úřady obecnými, speciálními, vojenskými a jinými. 3.1.1. Obecný stavební úřad Vymezení obecného stavebního úřadu po novelizaci zahrnuje ministerstvo, které je ústředím správním úřadem ve věcech stavebního řádu, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, pověřený obecní úřad, městský a obecní úřad, který tuto působnost vykonával ke dni 31. prosince2012.73 Obecné stavební úřady jsou základním článkem celé soustavy a vykonávají působnost na úseku stavebního řádu u staveb, které nejsou posuzovány jako speciální dle zvláštních právních předpisů, dále na úseku územního rozhodování, a to u všech staveb, tedy speciálních i jiných. Stavební úřad musí být způsobilý k výkonu své agendy vzhledem k očekávané složitosti a rozsahu výstavby v daném správním obvodu, proto je nutné zajištění potřebného zázemí, dostatku pracovních sil a hlavně určité odborné úrovně těchto pracovních sil. Stavební zákon určuje tři úrovně požadované odbornosti a praxe úředníků74, nicméně pokud jde o úředníka územního samosprávného celku, požaduje současně prokázání tzv. zvláštní odborné způsobilosti75 dle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, v platném znění, a stanoví lhůtu osmnácti měsíců k jejímu prokázání, přičemž do této doby je úředník oprávněn 72
§ 4 odst. 2 stavebního zákona. § 13 odst. 1 stavebního zákona. 74 § 13a odst. 2 stavebního zákona. 75 § 21 zákona stavebního zákona. 73
- 34 -
vykonávat činnost pouze pod odborným vedením úředníka, který zvláštní odbornou způsobilost již prokázal. Setkala jsem se osobně s některými úředníky, kteří v zájmu zachování pracovního poměru zkoušky odborné způsobilosti skládali, nebo se o to alespoň opakovaně pokusili. Dle mého názoru je třeba seznamovat úředníky se základy veřejné správy, jakož i s dalšími konkrétními zákony v přímé souvislosti s jejich každodenní prací, jelikož ze zkušenosti mohu tvrdit, že daná problematika nebyla často pochopena. Jako daleko schůdnější by se jevilo pořádání přednášek či seminářů přímo na pracovišti s konkrétními ukázkami a prezentacemi prováděných činností, které by se mohly individuálně upravit dle potřeb konkrétního úřadu. Navíc ne vždy je na pracovišti zajištěna dostatečná podpora ze strany odborného konzultanta, například právního poradce specializujícího se na stavební právo, který by dokázal poradit v případě komplikací a problémů vyvolaných různými postupy ve stavebním řízení a chováním jeho účastníků. Souhlasím s tím, že pracovníci stavebních úřadů by měli být odborně vzděláni v zájmu zrychlení a zefektivnění jimi vykonávané činnosti, nicméně organizace zkoušek odborné způsobilosti a běžná každodenní realita fungování stavebních úřadů tomu podle mě nenapomáhají. Nehledě na to, že některé stavební úřady v počtu dvou, tří zaměstnanců vykonávají agendu, na kterou personálně, odborně a leckdy i finančně nestačí. Ustanovení § 13 stavebního zákona doznalo po novele dalších změn, a sice byla vymezena působnost ministerstva jakožto obecného stavebního úřadu na úseku vydávání územního rozhodnutí, přičemž byla stanovena v případech, kdy se jedná o stavby související s vedením76 či uskladněním plynu, přenosem77 či uskladněním elektřiny, radioaktivními odpady obsahující přírodní radionuklidy, a jadernými zařízeními, která jsou součástí stavebních celků. Z uvedeného plyne, že působnost ministerstva je dána charakterem a rozsahem důležitých veřejných zájmů, které mohou být povahou staveb ohroženy, či poškozeny. Stavební zákon dále ve vztahu k obecným stavebním úřadůmzmiňuje, že kromě
76 77
V případě, je – li územní řízení vedeno pro celou stavbu plynovodu. V případě, je – li územní řízení vedeno pro celou elektrického vedení.
- 35 -
ministerstva vykonávají svou působnost jakožto působnost přenesenou78, řeší otázky udělení či odejmutí působnosti obecnímu stavebnímu úřadu krajem a rovněž upravuje otázky působnosti obecných stavebních úřadů v případech, kdy stavba zasahuje do více správních obvodů stavebních úřadů. 3.1.2. Speciální stavební úřad Pokud jde o stavby letecké, stavby drah a na dráze, včetně zařízení na dráze, staveb dálnic, silnic, místních komunikací, veřejně přístupných účelových komunikací a vodních děl, působnost stavebního úřadu, ovšem mimo pravomoci ve věcech územního rozhodování, vykonávají tzv. speciální stavební úřady. Jde o legislativní zkratku, která tyto orgány souhrnně označuje, přičemž o který konkrétní orgán se jedná, stanoví vždy zvláštní právní předpis. Lze uvést například Úřad pro civilní letectví79, silniční správní úřady80, drážní správní úřady81; vodoprávní úřady82 a krajské úřady a Ministerstvo životního prostředí83. Poslední dva speciální stavební úřady byly zřízeny pro stavby, které podléhají tzv. integrovanému povolení84, a to z důvodu požadavku na integraci a spojování procesů vedoucích k realizaci staveb, využívání již existujících podkladů a výsledků vedených správním řízením. Pokud speciální stavební úřad vydává povolení pro stavby, musí postupovat se součinností obecného stavebního úřadu, který s povolením vydává souhlas a ověřuje 78
Tzv. delegovaná nebo cizí působnost. Jedná se o záležitosti jiného nositele správy (státu), které správní orgány (stavební úřady) vykonávají jménem státu jakožto zákonem uloženou povinnost. Z pohledu státu se jedná o nepřímý výkon státní správy, z pohledu stavebního úřadu jde o agendu „cizích“ záležitostí. Oproti tomu jako samostatnou, přirozenou, či samosprávnou působnost lze posuzovat vykonávání záležitostí, které jsou danému subjektu (např. územnímu samosprávnému celku) tzv. vlastní, činnost je vykonávána vlastním jménem. Viz HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo: Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 160 a 165. ISBN 978-80-7400-049-2. 79 Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), § 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 06. 03. 1997. ISSN 1211-1244. V platném znění. 80 Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, § 40. In: Sbírka zákonů České republiky. 23. 01. 1997. ISSN 1211-1244. V platném znění. 81 Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, § 7. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 12. 1994. ISSN 12111244. V platném znění. 82 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), § 104. In: Sbírka zákonů České republiky. 28. 06. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. 83 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), § 28. In: Sbírka zákonů České republiky. 05. 02. 2002. ISSN 1211-1244. V platném znění. 84 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), § 2 písm. g). In: Sbírka zákonů České republiky. 05. 02. 2002. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 36 -
dodržení stanovených podmínek. Není – li potřeba vydávat ani územní rozhodnutí, ani územní souhlas, obecný stavební úřad se pouze vyjadřuje, zda je navrhovaná stavba v souladu se záměry územního plánování. V pochybnostech, zda určitá stavba spadá do působnosti stavebního úřadu speciálního, či obecného, rozhoduje stanovisko speciálního stavebního úřadu. 3.1.3. Vojenský stavební úřad Působnost vojenských stavebních úřadů, včetně úseku stavebního řádu a oblasti územního rozhodování, vykonávají újezdní úřady, které jsou vymezenyzákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, v platném znění, jakožto správní úřady, které vykonávají státní správu na území vojenských újezdů. Vojenské újezdy lze charakterizovat jako určitou vymezenou část území státu, která je určena k zajišťování obrany a k výcviku ozbrojených sil.85 Újezdní úřady jsou vojenskými orgány, plní úkoly při zajišťování obrany státu a podléhají Ministerstvu obrany, které rovněž hradí výdaje na jejich činnost. 3.1.4. Jiný stavební úřad Jako jiné stavební úřady lze označit Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo průmyslu a obchodu, které vykonávají působnost stavebních úřadů, ovšem vyjma pravomoci ve věcech územního rozhodování. Tyto jiné stavební úřady mají zákonem vyhrazenou působnost u staveb, na kterých je zvláštní zájem státu, např. z hlediska jeho obrany (mimo území vojenských újezdů), bezpečnosti, řádného fungování vězeňství, nakládání s radioaktivními surovinami, nakládání a radioaktivními odpady obsahující přírodní radionuklidy, provádění staveb, jejichž součástí je jaderné zařízení, staveb pro přenos a uskladnění elektřiny, zařízení pro přepravu a uskladnění plynu.86 Tyto stavební úřady mohou, pokud není měněno výškové uspořádání prostoru, vydat povolení pro stavby v uzavřených prostorech existujících staveb, a to bez územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. V dalších případech je opět nutné
85
Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, § 30 odst. 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 09. 1999. ISSN 1211-1244. V platném znění. 86 § 16 odst. 2 stavebního zákona.
- 37 -
zajistit vyjádření obecného stavebního úřadu o tom, zda je navrhovaná stavba v souladu se záměry územního plánování. Dalšími stavebními úřady jsou obvodní báňské úřady, které vykonávají působnost v dobývacích prostorech, pokud jde o stavby sloužící k otvírce, přípravě, a dobývání výhradních ložisek, dále v této souvislosti k úpravě a zušlechťování nerostů. Rovněž lze do této kategorie zařadit stavby úložných míst pro těžební odpad a skladů výbušnin, ovšem mimo stavby v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu a stavby vodních děl.
3.2. Dotčené orgány z hlediska užívání staveb Vymezení dotčených orgánů obecně upravuje správní řád i stavební zákon. Správní řád označuje za dotčené takové orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, správní orgány a jiné orgány veřejné moci, které jsou příslušné k vydání závazného stanoviska nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu.87 Rovněž územním samosprávným celkům je přiznáno postavení dotčených orgánů, pokud se daná věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Stavební zákon zmiňuje dotčené orgány v ustanovení § 4, kde vymezuje povinnost orgánů územního plánování a stavebních úřadů postupovat ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány, které chrání veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů. Jako veřejné zájmy, které takto podléhají ochraně, lze uvést zejména následujícíoblasti:ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, vod, ovzduší, zemědělského půdního fondu, lesa, ložisek nerostných surovin; odpadové hospodářství; prevence závažných havárií; ochrana veřejného zdraví; veterinární péče; památková péče; doprava na pozemních komunikacích, drážní, letecká, vodní; energetika, jaderná bezpečnost a ochrana před ionizujícím zářením; elektronické komunikace; obrana a bezpečnost státu; civilní ochrana; požární ochrana; pozemkové úpravy; a bezpečnost práce. Dotčené orgány mohou svou činností ovlivňovatstavební řízení a rozhodování stavebního úřadu, což může mít podstatný dopad na možnosti budoucího užívání 87
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, § 136. In: Sbírka zákonů České republiky.24. 06. 2004. ISSN 12111244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/ spravni_rad/
- 38 -
stavby, kterého se stavebník snaží dosáhnout.Vliv na stavební řízení se projevuje vydáváním tzv. závazných stanovisek88 a stanovisek. Stanoviska89, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení, jsou závazným podkladem pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy vydávané dle stavebního zákona. Závazná stanoviska jsou vydávána pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu či úkony autorizovaného inspektora podle stavebního zákona, nestanoví – li zvláštní právní předpisy jinak. Z hlediska svého obsahu jsou závazná pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, tedy v tomto případě stavebního úřadu.90 Jak je uvedeno výše, veřejné zájmy jsou různorodé, a proto závazná stanoviska k nim vydávají mnohdy odlišné orgány, ovšem může se stát, že je týž orgán příslušný vydat závazná stanoviska na základě více zvláštních zákonů k téže věci. V takovém případě může v rámci zjednodušení postupů vydat tzv. koordinované (závazné) stanovisko91. Závazná stanoviska dotčených orgánů mohou být zvláštními zákony vyžadována jak k oznámení užívání stavby, tak k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, přičemž jsou vymezena v Přílohách č. 11 a 12 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, v platném znění. Obě zmíněné přílohy shodně vymezují seznam dotčených orgánů, přičemž stavebník je v oznámení užívání stavby či žádosti o kolaudační souhlas uvede dle toho, pokud je zvláštní zákon k užívání stavby vyžaduje. Stavební úřad pak mimo jiné posuzuje, zda byla stavba postavena v souladu s těmito závaznými stanovisky. Vytvořit výběr dotčených orgánůz hlediska užívání staveb je velice složité, jelikož jejich ingerence do stavebního řízení je odvislá od konkrétního typu stavby, o kterou v oznámení nebo při kolaudaci jde, nehledě na to, že zvláštních zákonů týkajících se dotčených orgánů je mnoho, a proto jsem se rozhodla vybrat dotčené 88
§ 149 správního řádu. § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona 90 Dle vývoje judikatury ve vztahu k soudní přezkoumatelnosti závazných stanovisek převažuje právní názor, že „závazné stanovisko, jako je kupříkladu souhlas (či nesouhlas) orgánu ochrany přírody a krajiny k povolení stavby vydaný podle § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, a podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví“ – viz Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86. 91 § 4 odst. 7 stavebního zákona – jedná se pouze o koordinaci jednotlivých zvláštních působností určených zvláštními zákony, nikoliv o zvláštní působnost daného dotčeného orgánu. 89
- 39 -
orgány bez ohledu na konkrétní typ stavby, ale zajišťující ochranu z mého pohledu nejzákladnějších veřejných zájmů. Výběr jsem provedla s ohledem na ustanovení § 8 Vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, která stanoví základní požadavky, které stavba musí splňovat, aby byla vhodná k určenému využití, tedy musí být mechanicky odolná a stabilní, musí naplňovat požadavky požární bezpečnosti, ochrany zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí, ochrany proti hluku, bezpečnosti při užívání a úspory energie a tepelné ochrany. Požadavky na požární bezpečnost upravuje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění, ochrana zdraví osob a zvířat je zajišťována prostřednictvím zákona č. 258/2000Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v platném znění. Zdravé životní podmínky a životní prostředí, ochrana proti hluku a bezpečnost při užívání stavby, úspory energie a tepelná ochranaje poměrně široký okruh chráněných zájmů, který upravují například následující zákony: zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění; zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění; zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění;zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění; azákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. 3.2.1. Hasičský záchranný sbor kraje,Ministerstvo vnitraa Ministerstvo obrany dle zákona o požární ochraně Požadavky na požární bezpečnost upravuje zákon o požární ochraně, který ve svém úvodním ustanovení vymezuje co je jeho účelem, a sice „vytvořit podmínky pro účinnou ochranu života a zdraví občanů a majetku před požáry a pro poskytování pomoci při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech stanovením povinností ministerstev a jiných správních úřadů, právnických a fyzických osob, postavení a působnosti orgánů státní správy a samosprávy na úseku požární ochrany,
- 40 -
jakož i postavení a povinností jednotek požární ochrany.“92 Rovněž stanoví obecné preventivní povinnosti a povinnost přiměřené pomoci. Stavební zákon je tak v jistém slova smyslu doplněn o hlediska požární ochrany, a to právě prostřednictvím dotčených orgánů, jimiž jsou hasičský záchranný sbor kraje93 a Ministerstvo vnitra94. Hasičský záchranný sbor působí na úseku požární ochrany, vykonává tedy státní požární dozor, což spočívá zejména v posuzování podkladů, dokumentace a ověřování splnění požadavků stanovených zákonem o požární ochraně, jejichž výsledkem je závazné stanovisko, nebo stanovisko vyžadované stavebním zákonem. 95 Namísto Ministerstva vnitra plní úkoly na úseku požární ochrany a některé další úkoly Generální ředitelství hasičského záchranného sboru.96 Tato jeho činnost je obdobná jako činnost hasičského záchranného sboru nicméně ji vykonává pouze u staveb, které mají být uskutečněny na území dvou nebo více krajů, nebo u staveb, které si vyhradí.U kterých staveb se provádí státní požární dozor a u kterých ne, stanoví § 31 odst. 3 zákona o požární ochraně. Jelikož se při výkonu státního požárního dozoru na vojenské objekty, vojenské útvary, vojenská zařízení, vojenské záchranné útvary a právnické osoby založené nebo zřízené Ministerstvem obrany nevztahuje působnost Ministerstva vnitra, ani hasičského záchranného sboru kraje, vykonává Ministerstvo obrany požární dozor vlastními orgány.97 K výkonu požární ochrany lze ještě zmínit, že zákon o požární ochraně umožňuje orgánu, který vykonává státní požární dozor, aby rozhodl o vyloučení věci z užívání98, v případě že tato věc vyvolává bezprostřední nebezpečí vzniku požáru, přičemž k odstranění tohoto nebezpečí nestačí jiná opatření. Opětovné užívání 92
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 1 odst. 1. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 93 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 26 odst. 2 písm. b). In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 94 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 24 odst. 1 písm. g). In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 95 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 31 odst. 4. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 96 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 26 odst. 1. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 97 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 85a. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. 98 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, § 36. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění.
- 41 -
věcijeumožněno s písemným souhlasem orgánu, který vyloučil věc z užívání, ovšemaž po odstranění nedostatků vyvolávajících bezprostřední nebezpečí vzniku požáru. 3.2.2. Krajské hygienické stanice dle zákona o ochraně veřejného zdraví Zákon o ochraně veřejného zdraví, upravuje práva a povinnosti osob fyzických i právnických v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, upravuje soustavu, působnost a pravomoc orgánů ochrany veřejného zdraví a dalších orgánů veřejné správy v oblasti týkající se hlukového zatížení životního prostředí. V těchto souvislostech rovněž stanoví, že dotčeným správním úřadem, který při rozhodování dle zvláštních právních předpisů (v tomto případě dle stavebního zákona) vydává závazná stanoviska ve formě souhlasu99, je orgán ochrany veřejného zdraví. Konkrétně se jedná o krajské hygienické stanice100, jejichž závazná stanoviskamohou být vázána na další podmínky a jsou vydávána jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu v případech, ve kterých rozhoduje o zájmech, které orgán ochrany veřejného zdraví chrání101. Zákon o ochraně veřejného zdraví se soustředí především na ochranu a podporu veřejného zdraví, čímž se rozumí „souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním.“102 Pod takto široké vymezení lze tedy zahrnout požadavek, aby stavba, které má být užíváno naplnila požadavky ochrany zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí a ochrany proti hluku. Dále lze vyzdvihnout ustanovení § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, které se týká bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb umístěných
99
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 77. In: Sbírka zákonů České republiky.14. 07. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění. 100 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 78 odst. 1 písm. b) a 82 odst. 2 písm. i). In: Sbírka zákonů České republiky.14. 07. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění. 101 Na základě zákona o ochraně veřejného zdraví, zvláštních právních předpisů včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik. 102 Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, § 2 odst. 2. In: Sbírka zákonů České republiky.14. 07. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 42 -
v ochranném hlukovém pásmu, jelikož u těchto staveb je provozovatel letiště povinen zajistit provedení protihlukových opatření tak, aby byly hygienické limity hluku dodrženy alespoň uvnitř staveb. Protihluková opatření jsou prováděna na základě odborného posudku, jehož náklad nese provozovatel letiště. Pokud by tato opatření nezajistila dodržování stanovených hygienických limitů, může příslušný stavební úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění. Krajské hygienické stanice mají vymezeny správní obvody103, přičemž jsou oprávněny zřídit nebo zrušit své územní pracoviště, a to po předchozím souhlasu Ministerstva zdravotnictví. Hygienická stanice hlavního města Prahy je krajskou hygienickou stanicí působící na území hlavního města Prahy. 3.2.3. Státní veterinární správa dle veterinárního zákona Pokud jde o hlášení stavby a vydání kolaudačního souhlasu, stanoví veterinární zákon povinnost vyžádat si závazný posudek od Státní veterinární správy, a to podnikateli, pokud jde o stavbu nebo zařízení, které podléhají státnímu veterinárnímu dozoru, nebo tomu, kdo„bude stavbu nebo zařízení používat jako útulek pro zvířata, anebo k ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu“104. Závazný posudek je podkladem ve stavebním řízení a stavební úřad je povinen rozhodnout v souladu s ním. Jde – li o objekty důležité pro obranu státu, vydávají tyto závazné posudky orgány, které pověří Ministerstvo obrany. 3.2.4. Správy národních parků, správy chráněných krajinných oblastí a další orgány dle zákona o ochraně přírody a krajiny „Přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000“105 je účelem zákonač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody 103
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, Příloha č. 2. In: Sbírka zákonů České republiky.14. 07. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění. 104 Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), § 56 odst. 1 písm. b). In: Sbírka zákonů České republiky.13. 07. 1999. ISSN 1211-1244. V platném znění. 105 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 1. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 19. 02. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění.
- 43 -
a krajiny, v platném znění. Uvedený účel by měl být realizován za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků, přičemž by měl zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Státní správu na úseku ochrany přírody vykonávají orgány ochrany přírody, jimiž jsou obecní úřady,pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí, Česká inspekce životního prostředí, Ministerstvo životního prostředí,újezdní úřady, a Ministerstvo obrany. Dotčenými orgány z hlediska užívání staveb jsou správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí v případě staveb na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti. Tyto orgány jsou příslušné k vydání závazného stanoviska, potřebného „k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona“106, jelikož bez tohoto závazného stanoviska nelze na území národního parku nebo chráněné krajinné oblasti uvedené úkony vykonat. Závazné stanovisko ale není vydáno, pokud jde o stavby v zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti a stavby v zastavěném území města, které se nachází na území chráněné krajinné oblasti.107 3.2.5. Obecní úřad obce s rozšířenou působností dle zákona o ochraně ovzduší Zákon o ochraně ovzduší se zabývá zejména znečištěním a znečišťováním ovzduší, jeho ochranou, působností orgánů veřejné správy a právy a povinnostmi osob při ochraně ovzduší. Jde – li o stacionární zdroje neuvedené v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší, vydává závazné stanovisko ke stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší obecní úřad obce s rozšířenou
106
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 78 odst. 2 písm. m. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 19. 02. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění. 107 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 44 odst. 2. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 19. 02. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění.
- 44 -
působností.108 3.2.6. Krajský úřad dle zákona o vodách Zákon o vodách si mimo jiné klade za cíl chránit vody, a to jak povrchové, tak podzemní, upravit hospodárné využívání vodních zdrojů a zásobování obyvatelstva pitnou vodou, snížit negativní účinky povodní nebo sucha a zajistit bezpečnost vodních děl. Pokud by mohlo dojít k dotčení zájmů chráněných tímto zákonem, je stavební úřad oprávněn vydat rozhodnutí nebo učinit jiný úkon, který se týká užívání staveb, pouze na základě závazného stanoviska vodoprávního úřadu.109 Vodoprávním úřadem je dle ustanovení § 107 odst. 2 zákona o vodách v tomto případě příslušný krajský úřad. 3.2.7. Orgány ochrany veřejného zdraví dle zákona o odpadech Zákon o odpadech se zabývá prevencí vzniku a nakládáním s odpady, zohledňuje hlediska ochrany životního prostředí, lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje, stanoví práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. Dotčenýmisprávními úřady z hlediska zákona o odpadech jsou orgány ochrany veřejného zdraví110, přičemž mimo jiné vydávají odborná stanoviska k návrhům při nakládání s odpady. Jde – li o stavby určené k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů, je vydání kolaudačního souhlasu k nim vázáno na rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas k takovému provozování. Rozhodnutí vydává příslušný krajský úřad. 3.2.8. Obecní úřad obce s rozšířenou působností dle zákona o státní památkové péči Na ochranu kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu byl přijat zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. Postupem dle tohoto zákona a v souladu se společenskými potřebami má být docíleno zachování, ochrany, zpřístupňování a 108
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, § 11 odst. 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 02. 05. 2012. ISSN 1211-1244. V platném znění. 109 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), § 104 odst. 9. In: Sbírka zákonů České republiky.28. 06. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. 110 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, § 75. In: Sbírka zákonů České republiky. 15. 05. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 45 -
vhodného společenského uplatnění kulturních památek. Dotčeným orgánem v oblasti státní památkové péče, který vydává na návrh nebo z vlastního podnětu závazné stanovisko a poskytuje další podklady do řízení vedených stavebními úřady, je obecní úřad obce s rozšířenou působností. 111 Na území hlavního města Prahy jde o Magistrát hlavního města Prahy.112 V rámci své činnosti tento orgán mimo jiné zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní památky, ovšem i pro nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale nachází se v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu.
111
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, § 29 odst. 2 písm. b). In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 30. 03. 1987. ISSN 0322-8037. V platném znění. 112 Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, § 31 odst. 2. In: Sbírka zákonů České republiky. 13. 04. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 46 -
4. Užívání staveb Užívání stavby je z hlediska stavebního zákona chápáno jako určité právo stavebníka113, pokud dodržel všechny zákonem nebo stavebním úřadem uložené povinnosti. Užívat stavbu je možné zpravidla následněpo provedení a dokončení stavby, jedná se tedy o jakési zakončení procesu realizace stavby, nicméně je nutné mít na paměti, že existují i výjimky. Některé situace umožňují, či předpokládají užívání stavby ještě před tím, než je dokončena. Nebo je požadováno užívání stavby, u které nebyly dodrženy všechny zákonné či stavebním úřadem uložené povinnosti. Jak je výše uvedeno, existuje hned několik možností a různých podmínek, při jejichž splnění lze stavbu užívat a o nich bude pojednáno dále v této kapitole.
4.1. Vymezení postupů souvisejících se vznikem oprávnění užívat stavbu Stavební zákon upravuje užívání staveb v ustanovení §§119 až 127, přičemž v těchto ustanoveních pojednává o oznámení záměru se započetím užívání stavby, kolaudačním souhlasu, předčasném užívání stavby, zkušebním provozu, dokumentaci skutečného provedení stavby a změně v užívání stavby. Ta nejjednodušší možnost užívání stavby ovšem v uvedených ustanoveních není zmíněna. Jedná se o případ, kdy může stavebník užívat stavbu ihned po jejím dokončení, a to bez jakýchkoliv formalit, či nařízených postupů. Jediná podmínka, která musí být dodržena, je zvolení odpovídajícího typu stavby, což znamená, že se musí jednat o stavbu, která ke svému provedení nevyžadovala stavební povolení ani ohlášení.114
113
KLIKOVÁ, Alena, HAVLAN, Petr, VALACHOVÁ, Kateřina, HAMPLOVÁ, Eva. Stavební právo: Praktická právnická příručka. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2009. s. 157. ISBN 978-80-7201764-5. 114 § 103 stavebního zákona.
- 47 -
Jedná se například o stavební záměry115, které jsou vymezeny věcně, jiným zvláštním postupem116 nebo rozměrově117. Po novele stavebního zákona byl výčet stavebních záměrů upraven a rozšířen, přičemž příkladmo lze uvést stavební záměry informačních a reklamních zařízení o celkové ploše do 0,6 m2, která budou umístěna mimo ochranná pásma pozemních komunikací; stožáry pro vlajky do výšky 8 m; cirkusové stany; skleníky do 40 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, ovšem musí být umístěné v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, dále nesmí být podsklepeny; stavby do 25 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, které jsou podsklepené nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, zároveň neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, dále se nejedná o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací
dokumentací,
je umisťována
v odstupové vzdálenosti
od společných hranic pozemků nejméně 2 m a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci; či stavby mostních vah. Dále jde o některé stavby, které stavební zákon vymezuje rozměrově118, zařízením, které (ne)obsahují119, účelem jejich užívání120, nebo věcně. Lze uvést například „stavby o jednom nadzemním podlaží do 25 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují obytné ani pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení nebo chovu zvířat, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých kapalin nebo hořlavých plynů a nejedná se o jaderná zařízení“121; „stavby pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m2 a do
115
§ 79 odst. 2stavebního zákona. Kupříkladu § 79 odst. 2 písm. m) důlní díla, důlní stavby pod povrchem a stavby v povrchových lomech a skrývkách, pokud podléhají schvalování a dozoru státní báňské správy podle horních předpisů. 117 Například co do výšky, celkové plochy, nebo zastavěné plochy. 118 Kupříkladu dle celkové nebo zastavěné plochy, celkové výšky, počtu nadzemních podlaží, nebo maximálního obsahu. 119 Zařazeny jsou zde takové stavby, které neobsahují obytné ani pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění. 120 Stavební zákon vymezuje účel stavby buď záporně – „neslouží k ustájení nebo chovu zvířat, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých kapalin nebo hořlavých plynů“, nebo kladně – pro zemědělství, pro chovatelství, komunikace, vedení elektřiny, plynu, tepelné energie, osvětlení atp. 121 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 103 odst. 1 písm. e) bod 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 116
- 48 -
5 m výšky, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m“122; „zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m3 a do výšky 3 m“123; nebo oplocení. Ovšem je nutno podotknout, že ani tento režim není absolutní a konečný. I přesto, že by se jednalo o stavbu, kterou lzeužívat bez jakýchkoliv formálních postupů, může její změna vyžadovat ohlášení nebo stavební povolení, pokud by taková změna znamenala přesáhnutí parametrů ve stavebním zákoně uvedených. Stavba by tak spadla do přísnějšího režimu. Dále lze stavby užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu, nebo kolaudačního souhlasu,124 v případě, že se jedná o dokončenou stavbu, či její část, která je schopná samostatného užívání, je – li uvedena v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 8stavebního zákona, stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pokud vyžadovala stavební povolení125 nebo ohlášení126 stavebnímu úřadu, nebo stavby ohlašované podle zvláštního právního předpisu127 anebo byla prováděna na podkladě veřejnoprávní smlouvy128 nebo certifikátu autorizovaného inspektora129, byla dokončována podle opakovaného stavebního povolení130 nebo dodatečného povolení stavby131. Nejprve je ještě třeba zmínit stavby uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bod 4 až 8 stavebního zákona, které ke své realizaci nepotřebují ani ohlášení, ani vydání stavebního povolení, ale pouze provedení územního řízení. Stavební úřad by tedy měl, jak je uvedeno níže, při závěrečné kontrolní prohlídce zkoumat, zda stavba splňuje podmínky dle ustanovení § 119 odst. 2, tedy zda byla mimo jiné realizována v souladu dokumentací, nebo ověřenou projektovou 122
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 103 odst. 1 písm. e) bod 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 123 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 103 odst. 1 písm. e) bod 12. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 124 § 119 stavebního zákona. 125 Stavební povolení upravuje stavební zákon v ustanovení § 115. Stavební povolení obsahuje podmínky provedení stavby, případně i jejího užívání. 126 Ohlášení stavby upravuje stavební zákon v ustanovení § 105 a násl. Stavby vyžadující ohlášení jsou uvedeny v ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až d) a k) stavebního zákona. 127 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), § 15a. In: Sbírka zákonů České republiky. 28. 06. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. 128 § 116stavebního zákona. 129 § 117 stavebního zákona. 130 § 129 odst. 5 stavebního zákona. 131 § 129 odst. 3 stavebního zákona.
- 49 -
dokumentací, ovšem stavebník nebyl povinen takovou dokumentaci předložit, jelikož stavbu nemusel ani ohlašovat, ani žádat o stavební povolení.132 Lze tedy konstatovat, že stavební úřady jsou povinny v takovýchto případech řešit situaci, kdy stavebník není povinen předkládat dokumentaci, kterou jsou ony povinny kontrolovat při závěrečné kontrolní prohlídce stavby, a proto stavebnímu úřadu nezbývá, než nařídit stavebníku předložit projektovou dokumentaci (patrně po provedení územního řízení, kdy se stavebník chystá realizovat stavbu), aby ji mohly později porovnat s provedenou stavbou. 4.1.1. Oznámení záměru o užívání dokončené stavby Pokud se nejedná o stavbu vyžadující kolaudační souhlas, snaží se stavební zákonstavebníka co nejméně zatěžovat, a proto mu stanoví pouze povinnost učinit oznámení záměru započít s užíváním stavby, a to ve lhůtě třiceti dnů před jejím naplánováním.133 V porovnání se stavebním zákonem z r. 1976 tak tímto postupem došlo k určitému zjednodušení a zrychlení. Novelou stavebního zákona došlo ke zpřesnění formálních požadavků na provedené oznámení, a sice stavební zákon nově stanoví, že stavebník je povinen uvést označení stavby, údaje o jejím umístění a povolení, dále předpokládaný termín jejího dokončení a zahájení jejího užívání. Nadbytečným se dle mého názoru jeví požadavek údaje předpokládaného zahájení užívání stavby, jelikož pokud vycházíme ze zákonného ustanovení, které přikazuje stavebníkovi, aby oznámil stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby nejméně 30 dnů předem, tedy před datem předpokládaného užívání, musí být takový údaj vždy v minimálním třicetidenním odstupu od podání oznámení, ať už je úmysl započetí užívání stavby jakýkoliv. Navíc má stavební úřad opět pouze třicetidenní lhůtu na aktivní134 řešení podaného oznámení. 132
Náležitosti ohlášení i stavebního povolení upravuje v Přílohách č. 8 a 9 vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, v platném znění, přičemž rovněž stanoví, že přílohou žádosti o stavební povolení je projektová dokumentace. Rozsah a obsah projektové dokumentace upravuje vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění, nebo vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, v platném znění. 133 DOLEŽAL, Jiří, MAREČEK, Jan, SEDLÁČKOVÁ, Vladimíra, SKLENÁŘ, Tomáš, TUNKA, Martin, VOBRÁTILOVÁ, Zdeňka. Nový stavební zákon v teorii a praxi a předpisy související s poznámkami. 1. vydání. Praha: Linde, 2006. s. 227. ISBN 80-7201-626-1. 134 Myšleno nařízení kontrolní prohlídky, nebo vydání zákazu užívat stavbu.
- 50 -
Stavební úřad má možnost na oznámení v již zmíněné třicetidenní lhůtě reagovat provedením kontrolní prohlídky stavby, při které zapíše do protokolu ověření splnění podmínek uvedených v ustanovení § 119 odst. 2 stavebního zákona (jedná se například o dodržení závazných rozhodnutí, povolení, dokumentací a jiných úkonů, obecných požadavků na výstavbu, či neohrožení života, či zdraví lidí nebo zvířat, bezpečnosti a v neposlední řadě životního prostředí) a dalším dnem je stavebník oprávněn stavbu začít užívat. Nevykoná – li stavební úřad v určené lhůtě kontrolní prohlídku stavby, uplatní se domněnka souhlasu135 a stavebník může den po jejím uplynutí započít s užíváním stavby. Ovšem je nutné poznamenat, že možnost užívání stavby se vztahuje pouze k účelu, k němuž byla stavba povolena a pokud stavebníkovi právo nesvědčilo, například oznámil užívání stavby, která vyžaduje kolaudační souhlas, marným uplynutím třicetidenní lhůty mu právo užívání stavby nevzniká. Lze tedy shrnout a vymezit další možnou alternativu, tedy případ, kdy po provedeném ohlášení stavebníkovi právo užívat stavbu nevznikne:
stavebník nezajistí provedení a vyhodnocení potřebných zkoušek a měření předepsaných zvláštními právními předpisy,
stavební úřad rozhodnutím užívání stavby zakáže, jelikož: o
zjistí na základě závěrečné kontrolní prohlídky, že podmínky uvedené v ustanovení § 119 odst. 2 stavebního zákona nejsou splněny,
o
zjistí, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením či ohlášením,
o
zjistí, že stavba je již užívána, ale bez předchozího oznámení,
se jedná o stavbu, jejíž užívání může být započato pouze na základě kolaudačního souhlasu.
Pokud dojde k odstranění nedostatků, které bránily v užívání stavby, může být na základě písemného souhlasu stavebního úřadu s jejím užíváním započato, přičemž stavebník má nově možnost požádat stavební úřad o vyznačení data vzniku práva užívat stavbu na kopii oznámení.
135
Stavební úřad udělí souhlas nevýslovně, jedná se o tzv. „souhlas mlčky“.
- 51 -
V této novelizaci spatřuji určitou podobnost s vydáním kolaudačního souhlasu, jelikož tento obsahuje mimo jiné rovněž datum konání a výsledek závěrečné kontrolní prohlídky136. Dle mého názoru má vyznačení uvedených informacíposloužit pouze k určitému formálnímu osvědčení, či upevnění právní jistotyv tom smyslu, že právo užívat stavbu po odstranění nedostatků skutečně vzniklo, a má předejít případným nedorozuměním. Pokud při realizaci stavby dojde k nepodstatným odchylkám od vydaného stavebního povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentace, tedy ne k takovým odchylkám, u kterých by bylo zapotřebí zažádat o změnu stavby před jejím dokončením ve smyslu ustanovení § 118 stavebního zákona nebo o dodatečné povolení stavby ve smyslu ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona, má stavebník povinnost doložit stavebnímu úřadu vedle oznámení (nebo žádosti o kolaudační souhlas) další údaje137 a dokumenty. Jedná se o údaje určující polohu definičního bodu stavby138 a adresního místa139 a dokumentaci skutečného provedení stavby, ovšem v případě stavby technické nebo dopravní infrastruktury, je nutné předložit dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby. Stavba, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí140, nebo stavba, jejíž výstavbou dochází k rozdělení pozemku, vyžaduje předložení geometrického plánu.
136
Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, § 18i odst. 2. In: Sbírka zákonů České republiky. 10. 11. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. 137 Sdělení ministerstva pro místní rozvoj k provádění ustanovení § 121 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 227/2009 Sb. [online] 12. 09. 2012 2011 [cit. 22. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytovapolitika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/Stanoviska-a-metodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebnirad/Sdeleni-odboru-stavebniho-radu-MMR-k-provadeni-ust 138 „Definičním bodem územního prvku nebo územně evidenční jednotky je bod umístěný uvnitř územního prvku nebo územně evidenční jednotky poblíž jejich středu.“ Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, § 32 odst. 5. In: Sbírka zákonů České republiky. 26. 03. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. 139 „Adresním místem je takové místo v terénu, kterému lze ve vztahu ke stavebnímu objektu jednoznačně přiřadit adresu.“ Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, § 29 odst. 1 písm. d). In: Sbírka zákonů České republiky. 26. 03. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. 140 Katastrem nemovitostí se rozumí „soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem podle zvláštního předpisu a dalších práv k nemovitostem podle tohoto zákona.“ Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), § 1 odst. 2. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 07. 05. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění
- 52 -
Ustanovení § 121 odst. 1 stavebního zákona nově rovněž upravuje postup stavebníka v případě, kdy je stavba umístěna na území obce, která vede technickou mapu obce. 4.1.2. Kolaudační souhlas Problematika kolaudačního souhlasu je vymezena v ustanovení § 122 stavebního zákona, přičemž jeho prvý odstavec nezaznamenal novelizací žádných změn. Některé stavby mohou být užívány pouze na základě kolaudačního souhlasu, pokud tak stanoví stavební úřad ve stavebním povolení, nebo pokud se jedná o stavby, které v ustanovení § 122 odst. 1 příkladmo
141
vymezuje stavební zákon. Jde zpravidla o
stavby určené k veřejnému užívání, kdy uživatelé nemají možnost ovlivnit budoucí vlastnosti stavby, tedy se nepodílejí na jejím provedení. 142 Pro potřeby vydání kolaudačního souhlasu je stavebník povinen opatřit závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby, která jsou vyžadována zvláštními právními předpisy, a je – li stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, má stavebník povinnost zajistit pořízení geometrického plánu. Kolaudační souhlas vydává stavební úřad, který stavbu povolil, a to na základě žádosti stavebníka. 15 dnů po doručení žádosti o kolaudační souhlas je stavební úřad povinen143 stanovit termín závěrečné kontrolní prohlídky, při které bude zkoumat splnění podmínek stanovených v § 119 odst. 2 stavebního zákona. Při jejich splnění a současně při nezjištění závad, které by bránily bezpečnému užívání stavby, je následně v patnáctidenní lhůtě vydán kolaudační souhlas, kterým lze doložit, že účel užívání stavby byl povolen. Zákonná úprava v tomto ustanovení zmiňuje dle mého názoru správně pouhé „zjištění“ závad, nikoli jejich „existenci“, jelikož v opačném případě by vznikala právní nejistota ohledně platnosti vydaného kolaudačního souhlasu, protože by nikdy nebylo jisté, zda se později neprojeví nějaká při kontrolní prohlídce nezjištěná závada.
141
Stanovení vyčerpávajícího a konečného výčtu je z logiky věci nevhodné. Např. nemocnice, restaurace, kulturní centrum, tělocvična atp. 143 Stavební zákon stanoví stavebnímu úřadu povinnost nařídit závěrečnou kontrolní prohlídku stavby do 15 dnů ode dne doručení žádosti o kolaudační souhlas, přičemž vykonána musí být do 60 dnů ode dne doručení žádosti, nicméně se jedná pouze o lhůtu pořádkovou. Stavebník má možnost při jejím nedodržení podat stížnost proti postupu správního orgánu dle ustanovení § 175 správního řádu. 142
- 53 -
Podobu správního aktu již kolaudační souhlas nemá144, jak je uvedeno výše, jako tomu bylo ve stavebním zákoně z r. 1976. O správní akt se bude jednat pouze v případě, kdy stavební úřad rozhodne, že kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím užívání stavby zakáže.145 Takové rozhodnutí by bylo prvním úkonem v řízení a stavební úřad jej vydává v případě, že na stavbě zjistí závady, které brání jejímu bezpečnému užívání, nebo pro zjištění rozporu s podmínkami ustanovení § 119 odst. 2 stavebního zákona. Stavebník je poté povinen písemně stavebnímu úřadu oznámit odstranění zjištěných nedostatků, načež stavební úřad oznámení prověří, patrně vykonáním další kontrolní prohlídky, a v případě, že odpovídá skutečnosti, vydá do 15 dnů ode dne doručení oznámení kolaudační souhlas. Stavební zákon umožňuje nahradit závěrečnou kontrolní prohlídku odborným posudkem autorizovaného inspektora, na základě kterého je následně vydán kolaudační souhlas, takže v této fázi nemusí být stavební úřad aktivní a nemusí nařizovat kontrolní prohlídku, nicméně jsem se osobně setkala s názorem úředníků stavebních úřadů, kteří preferují v každém případě stavbu pro jistotu zkontrolovat, i přes to že jim stavební zákon umožňuje kontrolní prohlídkunenařizovat. Dle mého názoru není v této oblasti prozatím vybudována potřebná míra vzájemné důvěry. Po udělení kolaudačního souhlasu již může stavebník stavbu užívat, ovšem i v tomto případě platí, že pouze k tomu účelu, ke kterému byla povolena.
4.2. Zvláštní případy užívání staveb Termín „zvláštní případy užívání staveb“ nemá za úkol vymezit další režimy užívání staveb, ale má toliko vyjádřit určitou odchylku od výše uvedených postupů vedoucích k jejich užívání, myšleno oznámení záměru započít s užíváním stavby, či od vydání kolaudačního souhlasu. 4.2.1. Předčasné užívání stavby Předčasné užívání stavby již svým názvem napovídá, že se týká určitého časového okamžiku, ve kterém má stavebník zájem na užívání stavby, ovšem ještě před
144 145
§ 122 odst. 3 věta třetí stavebního zákona. § 122 odst. 4 stavebního zákona.
- 54 -
tím, než ji úplně dokončí.146 Takové užívání je možné147 za současného splnění několika podmínek, a to podání žádosti stavebnímu úřadu včetně navržení podmínek užívání, současně nesmí mítnavržené užívání podstatný vliv na uživatelnost stavby, nesmí být ohrožena bezpečnost a zdraví osob a zvířat či životní prostředí. Co se rozumí uživatelností stavby, stavební zákon výslovně nevymezuje, ovšem zmiňuje ji v ustanovení § 3 odst. 4, který se zabývá údržbou staveb, jež sleduje účel zabezpečenídobrého
stavebního stavu stavby
tak,
aby
nedocházelo k jejímu
znehodnocení a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Z uvedeného lze vyvodit, že uživatelností je možné rozumět udržování dobrého stavebního stavu, z logiky věci tedy nejméně takového, který byl v době povolení předčasného užívání stavby, a nezkracování časového období, po kterou bude možné stavbu užívat.Důležité v tomto ustanovení je rovněž uvedení termínu„podstatný vliv“, z čehož lze usuzovat, že určitý nepodstatný vliv na uživatelnost stavby předčasné užívání stavby mít může, tedy že se stavebník nemusí obávatnapř. zákazu užívání stavby, pokudexistuje předpoklad, že bude působit na uživatelnost stavby pouze nepodstatným způsobem. Stavební zákon dále pamatuje i na stavby prováděné dodavatelsky, a to z toho důvodu že existuje - li dohoda mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby, musíbýttentoopředčasném užívání nejen informován, ale musí s ním navíc vyslovit souhlas. Dle mého názoru je toto ustanovení příhodné, jelikož si lze snadno představit situaci, ve které by mohlo dojít např. k poškozenízdraví stavebníka z důvodu provádění prací na stavbě, přičemž zhotovitel by neměl povědomí o tom, že stavebník stavbu předčasně užívá, tedy by provádění prací tomuto stavu nikterak nepřizpůsobil. Lze doporučit, aby předložená dohoda stavebníka se zhotovitelem stavby obsahovala vymezení podmínek předčasného užívání stavby, a to dostatečně určitě a přesně, aby se předešlo případným nedorozuměním, či sporům.
146
§ 123 stavebního zákona. Na vydání povolení předčasného užívání není právní nárok, uplatní se diskreční pravomoc, neboli správní uvážení stavebního úřadu. Při uplatnění správního uvážení stavebním úřadem (správním orgánem) nejde o zcela libovolné rozhodování. Stavební úřad má pouze možnost zvolit jedno z možných řešení, které právní norma nabízí, a to po zvážení všech daných okolností. Rozhodování tak má právní normou přesně vymezené hranice, a to v minimálním rozsahu dle základních zásad, které ovládají rozhodování správních orgánů, viz též § 2 odst. 2 a 4 správního řádu. 147
- 55 -
Pokud je povolení předčasného užívání stavby vydáno, je časově omezeno, jelikož se předpokládá, že stavebník nedokončenou stavbu postupně dokončí a následně bude její užívání řádně povoleno nebo bude povolen její zkušební provoz. 4.2.2. Zkušební provoz Institut stavebního práva, který stavební zákon upravuje v ustanovení § 124, je určen k ověření funkčnosti a požadovaných vlastností provedené stavby, a to podle dokumentace nebo projektové dokumentace, přičemž tyto skutečnosti se ověřují uvedením stavby do „běžného“ provozu ještě před tím, než je formálně povoleno její trvalé užívání. O povolení zkušebního provozu rozhoduje stavební úřad na základě odůvodněné žádosti stavebníka a současně souhlasného závazného stanoviska, či rozhodnutí dotčeného orgánu. Naopak o nařízení zkušebního provozu rozhoduje stavební úřad v souvislosti s požadavkem dotčeného orgánu, nebo v jiném odůvodněném případě. Z uvedeného je patrné, že stavební úřad v těchto případech jedná buď na základě podnětu, anebo z úřední povinnosti, přičemž jádrem věci je důvodnost zkušebního provozu, tedy nakolik je odůvodnění požadavku na provedení zkušebního provozu stavebním úřadem přijato. V tomto případě podléhá rozhodnutí stavebního úřadu jeho diskreční pravomoci, z čehož vyplývá i možnost zamítnutí provedení zkušebního provozu, a to i přesto že s takovou alternativou stavební zákon výslovně nepočítá. Tedy pokud stavební úřad shledá, že provedení zkušebního provozu je nedůvodné, má možnost jej nenařídit. Jak bylo uvedeno výše, zkušební provoz předchází řádnému povolení užívání stavby, a proto je v rozhodnutí stavebního úřadu časově omezen. Stavební zákon nestanoví maximální nebo minimální časové hranice, přičemž vymezená doba může být následně novým rozhodnutím ještě prodloužena. Kromě omezení časového je stavební úřad oprávněn stanovit podmínky, za nichž má být zkušební provoz prováděn, nebo může stanovit takové podmínky, které povedou k plynulému přechodu zkušebního provozu do trvaléhoužívání stavby.
- 56 -
Přesný okamžik, ve kterém má být nařízen či povolen zkušební provoz, stanoven není
148
, nicméně jistý minimální limit nabízí § 115 odst. 2 stavebního zákona. Toto
ustanovení se týká staveb, které obsahují technologické zařízení a u nichž je požadavek na ověření způsobilosti k bezpečnému užívání, dodržení podmínek stavebního povolení nebo integrovaného povolení. Stavební úřad je v těchto případech oprávněn nařídit provedení zkušebního provozu již ve stavebním povolení, přičemž má povinnost dobu, po kterou bude probíhat zkušební provoz, předem projednat se stavebníkem, což v podstatě znamená pouhou povinnost vzít v úvahu požadavky stavebníka, nikoli se jimi nutně přesně řídit. V poslední fázi zkušebního provozu, tedy po jeho provedení, nebo před přechodem v trvalé užívání stavby, je nutné provést vyhodnocení jeho výsledků, které stavebník přikládá k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.
4.3. Užívání „černé“ stavby Vymezení možností užívání staveb, které jsou v souladu se zákonem, je již uvedeno výše, přičemž užívání „černé“ stavby mezi nimi uvedeno není, jelikož stavba, která ke svému provedení nepotřebuje ohlášení, ani stavební povolení, nemůže být logicky „černou“. Pokud vzniklo právo užívání stavby na základě rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem, rovněž se o „černou“ stavbu nejedná, a to ani v případě, že je toto rozhodnutí či opatření dodatečně zrušeno149. V takovém případě je zahájeno opakované stavební řízení, jehož výsledkem je buď opakované vydání stavebního povolení, nebo zamítnutí žádosti o stavební povolení a následné nařízení odstranění stavby. 150
148
Před novelou stavebního zákona bylo stanovení zkušebního provozu vázáno na vydání stavebního povolení, ve kterém o něm muselo být rozhodnuto. Aby mohl stavební úřad uložit provedení zkušebního provozu, pokud nebyl stanoven ve stavebním povolení, a dotčený orgán jej požadoval, stavebník o něj žádal, nebo v jiných odůvodněných případech, musel stavební úřad vydat rozhodnutí, že kolaudační souhlas lze vydat až po provedení zkušebního provozu. Nová úprava je dle mého názoru vhodnější z toho důvodu, že neváže provedení zkušebního provozu na vydání stavebního povolení (kromě ustanovení § 115 odst. 2), ale pouze na podmínky, které je nutné splnit. Zdá se, že právní úprava je v této podobě ucelenější a přehlednější. 149 Dle ustanovení § 176 odst. 5 stavebního zákona vede stavební úřad opakované stavební řízení. 150 STAŠA, Josef. Režimy provádění stavebních záměrů po „velké“ novele stavebního zákona. Stavební právo, bulletin. Praha: Česká společnost pro stavební právo. 2012, roč. XVI, č. 3. s. 65. ISSN 1211-6386 SP.
- 57 -
Pokud tedy stavebník užívá „černou“ stavbu, což je v praxi dle tvrzení stavebních úřadů bohužel poměrně časté, jedná v rozporu se stavebním zákonem, tedy protiprávně. Následkem takového jednání může být napříkladvydání zákazu užívání stavby151, zahájení řízení o odstranění stavby152, zahájení řízení o dodatečné povolení stavby153, anebo uložení odpovídající pokuty154, přičemž nutno podotknout, že stavební úřad je oprávněn uložit pokutu současně s jiným opatřením. Z uvedeného vyplývá, že stavební zákon sleduje několik cílů, a to reparaci, tedy zjednání nápravy protiprávního stavu, represi, jinak řečeno postih uživatele „černé“ stavby, a konečně prevenci provádění „černých“ staveb, která spočívá v odstrašení potencionálních uživatelů „černých“ staveb. Právní stav„černé“ stavby je možné vyřešit hned dvěma způsoby, jak je uvedeno výše, a sice jejím dodatečným povolením155, nebo odstraněním. Stavební úřad má povinnost zahájit vždy řízení o odstranění „černé“ stavby156, pokud se jakkoliv o její existenci dozví, ovšem pokud stavebník či vlastník požádá o její dodatečné povolení, stavební úřad zahájené řízení přeruší a vede řízení o dodatečném povolení stavby. Stavebník v této fázi musí předložit stavebním zákonem požadované doklady v rozsahu jako by žádal o stavební povolení, jelikož stavební zákon žádné „dodatečné ohlášení stavby“ nezná157, což může nakonec znamenat i zpřísnění podmínek, pokud se jedná o stavbu, pro kterou by původně stačilo provedení ohlášení.158 Je ovšem nutné mít na paměti, že ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona, které se zabývá dodatečným povolením stavby, je postaveno na možnosti stavebního úřadu posoudit159 konkrétní případy „černých“ staveb a rozhodnout o jejich možném dodatečném povolení, nejedná se o vymahatelný nárok vlastníka či stavebníka, ani o povinnost stavebního úřadu, jelikož „je nepochybně ve veřejném zájmu regulovat výstavbu v zájmu zachování životního prostředí či jiných obecně uznávaných hodnot, 151
§ 120 odst. 2 stavebního zákona. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. 153 § 129 odst. 2 stavebního zákona. 154 § 178 odst. a násl. stavebního zákona. 155 § 129 odst. 3 stavebního zákona. 156 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2011 čj.: 9 Ans 8/2011-62. 157 LALÍK, Michal. Legalizace staveb. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 61. ISBN 978-80-7179-0747. 158 STAŠA, Josef. Režimy provádění stavebních záměrů po „velké“ novele stavebního zákona. Stavební právo, bulletin. Praha: Česká společnost pro stavební právo. 2012, roč. XVI, č. 3. s. 64. ISSN 1211-6386 SP. 159 Opět se zde uplatní správní uvážení, resp. diskreční pravomoc stavebního úřadu. 152
- 58 -
tedy v zájmu ostatních občanů. Dodatečné povolení neoprávněné stavby by mohlo být chápáno jako precedens a být návodem pro ostatní, jak obejít zákon.“160 Jak plyne z uvedené judikatury, kdyby měl stavební úřad povinnost nebo vlastník nárok na dodatečné povolení stavby,ztráceloby takové ustanovení smysl, protože by umožňovalo obcházení zákona. Následnou legalizaci „černé“ stavby nelze opřít ani o pouhý argument uplynutí určitého času, jelikož povinnost stavebního úřadu zahájit řízení o odstranění stavby není stavebním zákonem časově omezena. 161 Nezákonný stav je tak možné řešit prakticky kdykoliv, přičemž nerozhoduje, zda se jedná o stavbu rozestavěnou, či dokončenou. Důvody postačující pro dodatečné povolení stavby rovněž nejsou ekonomická nevhodnost jejího odstranění, výjimečnost či originalita z hlediska architektonického či regionálního.162 Úspěšně se domoci dodatečného povolení stavby není možné ani v případě, kdy stavebník tvrdí porušení svého ústavního práva163. Jde tedy o případy, ve kterých stavebníci spoléhají, že u již realizované stavby není možné nařídit její odstranění. Tuto otázku řeší judikatura, která stanovila, že „vlastnické právo není neomezené, je limitováno čl. 11 odst. 3 Listiny, kde je stanoveno, že vlastnictví zavazuje a nemůže být v rozporu se zákonem chráněnými zájmy, jímž je i požadavek dodržení stavební kázně.“164 „Vlastnické právo je nepochybně absolutním právem, které působí erga omnes. Ochranu je mu však možno poskytnout pouze tehdy, pokud bylo nabyto v souladu se zákonem.“165 „Samotné nařízení odstranění nepovolené změny předmětné stavby, za dodržení zákonných podmínek, proto nelze podle zdejšího soudu chápat jako zásah do stěžovatelova vlastnického práva, ale jako logický a nevyhnutelný následek stavební nekázně na straně stěžovatele, nerespektování zákonné ochrany státní památkové péče a konečně i vlastnického práva druhých. Rozhodnutí o odstranění změny stavby v nyní projednávané věci je následkem, který bez dalšího stíhá stěžovatele jako vlastníka
160
Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1999 sp. zn. III. ÚS 403/98. Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 1998 čj. 31 Ca 250/97-23. 162 MAZANEC, Michal, KŘENKOVÁ, Jitka. Přehled judikatury z oblasti stavebního práva. 1. vydání. Praha: Aspi, 2008. s. 281 a 391. ISBN 978-80-7357-296-9. 163 Myšleno právo vlastnické, které zaručuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Viz též KUMPRECHT, Pavel. Stavební zákon v otázkách, odpovědích a soudní praxi. 1. vydání. Praha: Aspi, 2002. s. 107 – 108. ISBN 80-86395-42-1. 164 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010 čj. 9 As 26/2010-97. 165 Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1999 sp. zn. III. ÚS 403/98. 161
- 59 -
stavby, neboť v řízení neprokázal podmínky pro její dodatečné povolení.“166 Z uvedeného tedy plyne, že ani ústavním pořádkem České republiky chráněné vlastnické právo nemůže být rozhodnutím o odstranění stavby porušeno, pokud jsou dodrženy veškeré zákonné podmínky pro jeho vydání. Také je nutné vzít v úvahu, že předmětem řízení o odstranění stavby a rozhodnutí o jejím dodatečném povolení nemusí být pouze stavba jako celek, ale může jím být i její část, přičemž dodatečné povolení této části není vázáno na právní režim zbytku stavby. 167
4.4. Změna v užívání stavby Jak je uvedeno výše, změna v užívání stavby je stavebním zákonem upravena v ustanoveních § 126 a § 127. Stavební zákon v § 127 vymezuje zejména, kdo je oprávněn učinit oznámení o změně v užívání stavby (dále jen „oznámení“), co takové oznámení musí obsahovat a jak může stavební úřad rozhodnout. Oznámit změnu vužívání stavby je oprávněn vlastník stavby, nebo osoba, která prokáže oprávnění tuto změnu provést, přičemž se musí jednat o stavbu, která není podmíněna změnou dokončené stavby, pro takovou by se uplatnil postup dle § 126 odst. 4 stavebního zákona. Změnu v užívání stavby je nutné náležitě popsat a odůvodnit, vymezit její rozsah a předpokládané důsledky. Oznamovatel je povinen přiložit k oznámení veškeré doklady vyžadované stavebním zákonem, jedná se o doklad o vlastnickém právu, pokud jej nelze ověřit dálkovým přístupem v katastru nemovitostí, nebo pokud oznámení nepodává vlastník stavby, a souhlas vlastníka stavby se změnou v užívání stavby. Dále je nutné přiložit dokumentaci, ve které bude provedeno vyznačení způsobu užívání jednotlivých místností a prostorů před a po provedení změny, stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, na kterou je stavba napojena, jde – li o takovou změnu v užívání stavby, která je vyžaduje, a konečně závazná stanoviska, nebo případně rozhodnutí dotčených orgánů, pokud jsou dle zvláštních právních předpisů vyžadována.
166 167
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010 čj. 9 As 26/2010-97. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005 čj. 3 As 45/2004-121.
- 60 -
Změna v užívání stavby nesmí být v rozporu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem, se zvláštními právními předpisy, nesmí se dotýkat práv třetích osob, nesmí vyžadovat podrobnější posouzení účinků na okolí, nesmí vyžadovat zkušební provoz a nesmí být třeba stanovit podmínky pro užívání k zajištění ochrany veřejných zájmů. 4.4.1. Souhlas se změnou v užívání stavby Pakliže je oznámení úplné a tato změna splňuje výše uvedené podmínky, vydá stavební úřad do 30 dnů ode dne oznámení souhlas se změnou v užívání stavby (dále jen „souhlas“). Vydání souhlasu není prováděno ve správním řízení, jelikož jak stanoví stavební zákon, ustanovení části druhé a třetí správního řádu se na něj nepoužijí. Souhlas musí obsahovat nutné identifikační údaje oznamovatele a popis stavby, o níž se jedná, dále vymezuje měněný účel užívání a účel užívání nový. Doručuje jej stavební úřad, a to jak oznamovateli, tak vlastníku stavby, pokud se jedná o různé osoby, a rovněž dotčeným orgánům. Doručením oznamovateli nabývá souhlas právních účinků. Jelikož k vydání souhlasu nedochází cestou správního řízení, upravuje přímo stavební zákon možnosti uplatnění přezkumného řízení, tedy jakým způsobem a do kdy je možné jej zahájit, či vydat rozhodnutí. V tomto případě se předpokládá činnost ze strany stavebního úřadu, který má možnost zahájit přezkumné řízení nejdéle do 1 roku ode dne nabytí právních účinků souhlasu, přičemž v souladu se zásadou rychlosti168 a hospodárnosti169 činnosti správních orgánů současně stanoví, že rozhodnutí nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy přezkoumávaný souhlas nabyl právních účinků. Toto omezení ovšem platí pouze pro první stupeň přezkumného řízení. Ještě poměrně nedávno, tedy do 31. 12. 2012, obsahovalo ustanovení § 127 odst. 2 odlišnou úpravu, kteráobsahovala mimo jiné tzv. fikci souhlasu. Právní úprava dávala stavebnímu úřaduvíce možností postupu v případě, že se bude změnou v užívání stavby zabývat.Jedna z možností byla vydat ve třicetidenní lhůtě od oznámení souhlas, dále bylo možné rozhodnutím změnu v užívání stavby zakázat, přičemž tím bylo 168 169
§ 6 odst. 1 správního řádu. § 6 odst. 2 správního řádu.
- 61 -
započato řízení, a v poslední řadě bylo možné opět ve třicetidenní lhůtě vyjádřit souhlas takzvaně mlčky. Stavební úřad tak mohl být zcela pasivní, nemusel vyvíjet žádnou činnost, tedy pokud nevyjádřil souhlas, ani změnu v užívání stavby nezakázal, došlo uplynutím třicetidenní lhůty k udělení souhlasu fikcí, ovšem jak je uvedeno výše, tato úprava platila pouze do konce roku 2012, jelikož byla novelou stavebního zákona zrušena a v současné době již fikce souhlasu použita být nemůže. 4.4.2. Povolení změny v užívání stavby Nově upravena je situace, kdy stavební úřad rozhodne formou usnesení o projednání oznámení během řízení v případě, že shledá neúplnost oznámení, nebo nesplnění podmínek takové změny stanovených pro vydání souhlasu. Usnesení je oznámeno pouze oznamovateli a odvolání proti němu není přípustné. Ve fázi takto nařízeného řízení se na oznámení hledí jako na žádost o povolení změny v užívání stavby170, přičemž pro jeho počátek je určující den podání oznámení. Stavební úřad má možnost v případě potřeby oznamovatele vyzvat k doplnění dalších vyžadovaných podkladů. Zahájení řízení o projednání změny v užívání stavby je možné zahájit rovněž v případě, že je oprávněnou osobou podána žádost o povolení změny v užívání stavby, přičemž určujícím okamžikem pro zahájení řízení je den podání žádosti. Zahajování řízení usnesením je v takové situaci nadbytečné, a proto se nevydá. Samotné povolení změny v užívání stavby má obsahové náležitosti jako souhlas, nicméně mimo to obsahuje podmínky vymezené pro nový účel užívání stavby, jimiž je sledováno zajištění ochrany veřejných zájmů nebo práv účastníků řízení. 4.4.3. Rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území Ačkoli ustanovení § 126 odst. 2 stavebního zákona stanoví, že změna v užívání stavby je přípustná pouze na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu, zároveň odkazuje na § 81, který upravujerozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území a uplatní se v případě užívání staveb, které má vliv na životní prostředí, nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. 170
§ 127 odst. 4 stavebního zákona.
- 62 -
Účelem rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území je vymezení podmínek změny v užívání, přičemž stavební zákon stanoví, že je vyžadují takové změny v užívání staveb, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí171 (dále jen „stanovisko“) nebo změny, které mají nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Stanovisko je odborným podkladem pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření nejen podle stavebního zákona172, a jeho cílem je prověřit předpokládané vlivy záměru na životní prostředí, a to z hlediska jeho velikosti a významnosti. Stanovisko obsahuje kromě dalšího návrh preventivních opatření, vyloučení, snížení, či eventuálně kompenzaci nepříznivých vlivů záměru na životní prostředí a současně stanoví povinnosti a podmínky pro sledování a rozbor vlivů na životní prostředí.173 Před novelou stavebního zákona pojednával § 81stavebního zákona o rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území, přičemž uvedené ustanovení bylo v této podobě prakticky nefunkční. 174 Rozhodnutí stanovilo mimo jiné podmínky upravující vliv na životní prostředí a nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Dále pojednávalo o tom, že rozhodnutí vyžadují změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí. Dle mého názoru bylo správně upuštěno od použití pojmu „podstatně“ a v současné době se ustanovení zmiňuje pouze o „vlivu“, čímž je umožněno vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na okolí, pokud bylo ke stavbě vydáno stanovisko k posouzení vlivů a tato stavba má na okolí vliv, tedy již není zapotřebí zkoumat, zda je vliv podstatný, či nikoliv. Po jednání legislativní rady vlády bylo ustanovení § 81 změněno tak, že upravuje pouze rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území.175 171
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), § 10. In: Sbírka zákonů České republiky. 20. 02. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. 172 Stanovisko je vydáváno rovněž dle dalších zvláštních předpisů, např.: zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších přepisů a další. 173 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), příloha č. 6. In: Sbírka zákonů České republiky. 20. 02. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. 174 Důvodová zpráva ministerstva pro místní rozvoj. [online] březen 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/aktualni-dokumenty 175 Legislativní radou vlády schválené znění návrhu novely stavebního zákona a dalších zákonů. [online] prosinec 2011 [cit. 22. 02. 2013]. Dostupné z: http://arnika.org/soubory/dokumenty/ucastverejnosti/MMR_2011_navrh_novely_stavebniho_zakona-LRV-schvaleno.pdf
- 63 -
5. Povinnosti související s užíváním stavby Stavební zákon reaguje na požadavky praxe, a proto pamatuje na běžnou situaci, kdy stavebník nemusí být zároveň vlastníkem stavby, tedy osobou, které svědčí vlastnické právo ke stavbě, a proto upravuje zvlášť jak povinnosti stavebníka, tak povinnosti vlastníka stavby. Rovněž jsou vymezeny pravomoci stavebních úřadů k tomu, aby bylo zajištěno dodržování stavebního zákona, uložených povinností, či případně postižení pachatele správního deliktu.
5.1. Povinnosti stavebníka Stavebník je považován za nejdůležitějšího nositele povinností a s tím související odpovědnosti spojené se stavbou. Hlavní důraz klade stavební zákon na ochranu života a zdraví osob i zvířat, životního prostředí, majetku a zohledňuje rovněž šetrnost k sousedství. Nutno podotknout, že z hlediska řazení hodnot v ustanovení § 152 stavební zákon dává přednost majetkovým zájmům, před mezilidskými – sousedskými. Když pominu již výše uvedené zákonné postupy, které musí stavebník v souvislosti s užíváním stavby dodržet, má dále například povinnost na viditelném místě u vstupu na staveniště umístit před zahájením stavby a ponechat až do dokončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu, štítek o povolení stavby. Uvedené časové okamžiky, tedy dokončení stavby nebo vydání kolaudačního souhlasu, souvisejí s možností začít užívat stavbu buď na základě oznámení záměru započít s užíváním stavby, nebo v souvislosti s vydáním kolaudačního souhlasu. Nově má stavebníkrovněž povinnost předem ohlásit stavebnímu úřadu zahájení zkušebního provozu a bez zbytečného odkladu ohlásit stavebnímu úřadu zjištěné závady na stavbě, které ohrožují život a zdraví osob, nebo bezpečnost stavby, přičemž tato povinnost platí rovněž pro stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení.176
176
§ 103 stavebního zákona.
- 64 -
5.2. Povinnosti vlastníka stavby Vlastník stavby, tedy osoba, u které se předpokládá zájem na tom, aby si stavba zachovala po určitou dobu, z logiky věci tedy co nejdéle, alespoň své obvyklé vlastnosti a byla způsobilá k řádnému užívání, má prvotní povinnost týkající se její údržby. Údržba stavby je pro jejího vlastníka povinná po celou dobu existence stavby, přičemž spočívá v provádění prací zabezpečující dobrý stavební stav stavby. Tyto práce mají docílit prodloužení uživatelnosti stavby a její neznehodnocení177. Zákonné požadavky jsou vyjádřeny poměrně neurčitě, protože není možné přesně vymezit, kdy už je stavba znehodnocena, rovněž musí být bráno v úvahu její běžné
opotřebení,
ke
kterému
jejím
užíváním
nezbytně
dochází
a
jehož
mírajeodlišnástavbu od stavby.Samozřejmě ale tyto povinnosti považuji z hlediska veřejného zájmu za žádoucí, jelikož je nutné disponovat určitými prostředky, které přimějí vlastníka stavby k plnění povinností, bez kterých by jinak hrozilo ohrožení života a zdraví osob či zvířat. Za tímto účelem má stavební úřad zákonné možnosti uplatnění postupu vůči vlastníku stavby, o kterých bude pojednáno dále. Stejně jako stavebník má vlastník stavby ohlašovací povinnost vůči stavebnímu úřadu týkající se závad na stavbě, které ohrožují život či zdraví osob, ovšem tato povinnost pamatuje navíc i na život nebo zdraví zvířat. Další povinnosti je možné nazvat archivačními, jelikož je vlastník stavby povinen uchovávat po dobu 10 let ode dne vydání kolaudačního souhlasu, nebo dokončení stavby, stavební deník. Časový okamžik počátku archivace se bude opět lišit podle toho, zda stavba ke svému užívání vyžadovala vydání kolaudačního souhlasu, nebo postačilo oznámení záměru započít s užíváním stavby. Povinnosti jak stavebníka, vlastníka stavby, tak dalších osob jsou dále rozšířeny ustanovením § 155 stavebního zákona, který upravuje povinnost oznámit bez zbytečného odkladu nejen stavebnímu úřadu, ale i Ministerstvu pro místní rozvoj, výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, pokud v této souvislosti došlo ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám. Z uvedeného je patrné, že zmíněné ustanovení reaguje na skutečnosti rozsáhlejšího charakteru a závažnějších následků. 177
§ 3 odst. 4 stavebního zákona.
- 65 -
Novela stavebního zákona navíc oproti původní úpravě doplnila náležitosti takového oznámení, přičemž současně upřesnila, že hodnocení či posouzení viny či odpovědnosti za nastalou událost není předmětem oznámení, a proto se jím nezabývá. Další povinnost vlastníka stavby souvisí s umožněním vstupu oprávněné úřední osobě178 na pozemky a do staveb. Stavební zákon v této souvislosti hovoří v ustanovení § 172 odst. 3 o povinnosti spojené s obydlím179, nikoliv pouze se stavbou. Obydlím se rozumí „dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“180, jedná se tedy o širší pojetí, které nezahrnuje pouze stavbu jako takovou. Uživatel181 obydlí má povinnost umožnit oprávněné úřední osobě vstup do obydlí, a to „pokud je to nezbytné pro ochranu života, zdraví nebo bezpečnosti osob“182, nebo v případě nezbytného plnění úkolů veřejné správy dle stavebního zákona, pokud je obydlí užíváno pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti. Stavební
zákon
oprávněné
úřední
osobě
umožňuje
přizvání
znalce,
autorizovaného inspektora nebo pověřeného pracovníka dotčeného orgánu, popřípadě další osoby z důvodu jejich odborných znalostí, ovšem zde již omezuje toto oprávnění pouze na pozemek a stavbu. Dále je vlastník stavby povinen umožnit provedení nezbytných zkoušek a měření za použití nezbytných technických zařízení, a to pro účely zjištění stavu stavby a pozemku, či opatřování důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření. V případě vstupu na pozemek a stavbu je zcela patrná snaha stavebního zákona pouze o minimální a nutné zásahy do práv vlastníka stavby. Zároveň je ale stavebnímu úřadu ponechán nástroj k vynucení splnění stanovené povinnosti, jelikož může rozhodnutím umožnění vstupu nařídit.
178
Jedná se o legislativní zkratku, která označuje pověřeného zaměstnance stavebního úřadu., orgánu územního plánování, nebo orgánu obce. 179 Stavební zákon používá pojmu, který odráží ústavně zaručené právo na nedotknutelnost obydlí, a stanoví limity, za nichž může být toto právo omezeno. 180 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 133. In: Sbírka zákonů České republiky. 08. 01. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. 181 Uživatelem nemusí být pouze vlastník stavby, nýbrž i například nájemce či osoba oprávněná z věcného břemene. 182 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 172 odst. 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/
- 66 -
5.3. Pravomoci stavebního úřadu Stavební úřad je, jak je uvedeno výše, vykonavatelem veřejné správy. Když odhlédneme od obecných nebo již zmíněných povinností stavebních úřadů, které jim ukládá provést stavební zákon v průběhu výkonu jejich agendy, lze v této kapitole pojednat o institutech, které mají stavební úřady k dispozici, aby mohly zasahovat do práv osob, a to jak fyzických, tak právnických. Stavební úřady jsou ze zákona pověřeny mimo jiné stavebním dozorem a státním dozorem ve věcech stavebního řádu. Stavebním dozorem se rozumí dozor nad zajištěním ochrany veřejných zájmů, práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a dozor nad plněním jejich zákonných a dalších povinností.183 V této souvislosti podává stavební zákon definici veřejného zájmu, přičemž jej vymezuje pomocí žádoucích činností souvisejících jak s užíváním, tak s prováděním stavby, nebo pomocí žádoucího stavu stavby. Jde o požadavky, aby: „stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu;stavba byla užívána jen k povolenému účelu;stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty;se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo;byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.“184 Stavební úřad je tedy ve veřejném zájmu oprávněn ukládat některé povinnosti, například v souvislosti s užíváním staveb provést kontrolní prohlídku stavby, nařídit provedení nezbytných úprav, nařídit provedení udržovacích prací, nařídit vyklizení stavby a zamezit tak jejímu užívání, nebo uložit opatření na sousedním pozemku či stavbě.185 Vedle stavebního dozoru jako takového hovoří stavební zákon o státním dozoru, který je rovněž svěřen mimo jiné takéstavebním úřadům, které ovšem v těchto 183
§ 132 stavebního zákona. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 132 odst. 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 185 § 132 odst. 2 stavebního zákona. 184
- 67 -
případechdohlížejí na dodržování stavebního zákona, jeho prováděcích právních předpisů, opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě stavebního zákona.186 V rozsahu těchto pravomocí jsou stavební úřady oprávněny vyzývat ke zjednání nápravy nebo ukládat povinnost ke zjednání nápravy v přiměřené lhůtě, a to v případech zjištění nedostatků. Tyto pravomoci stavební úřady uplatňují vzhledem k tomu, jakého charakteru jsou zjištěné nedostatky, či jaké následky způsobily nebo mohly způsobit. Při ukládání povinnosti zjednání nápravy může stavební úřad rovněž uložit povinnost pozastavit nebo omezit výkon činnosti, při které k porušení právní povinností došlo. 5.3.1. Provedení kontrolní prohlídky stavby Stavební zákon upravuje provedení kontrolní prohlídky stavby v několika různých ustanoveních, přičemž stavební úřad tuto činnost provádí buď přímo ze zákona187, anebo na základě zákona188. Provést kontrolní prohlídku je stavební úřad oprávněn na základě ustanovení § 120, které bylo novelou změněno tak, že je nyní nově doplněno, že „s užíváním stavby pro účel, k němuž byla stavba povolena, může být započato následující den po kontrolní prohlídce stavby“189, ovšem jelikož je v tomto ustanovení vyjádřena ještě další alternativa zahájení užívání stavby, tedy domněnka souhlasu, stavební úřad není povinen v tomto případě kontrolní prohlídku nařídit, ale na druhou stranu nařídí – li ji, je povinností ji provést. Povinnost provést kontrolní prohlídku je oproti výše zmíněnému případu stanovena v ustanovení § 122 odst. 2, kdy je stavební úřad povinen nařídit provedení závěrečné kontrolní prohlídky před tím, než vydá kolaudační souhlas. Kontrolní prohlídku stavby je povinen provést stavební úřad rovněž v dalších případech
zahrnujících
nařízení
neodkladného
186
odstranění
stavby,
nutných
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 171 odst. 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 187 Například dle ustanovení § 120 stavebního zákona - oznámení záměru započít s užíváním stavby, nebo dle ustanovení § 122 stavebního zákona – kolaudační souhlas. 188 § 171 odst. 3 stavebního zákona. 189 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 120 odst. 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/
- 68 -
zabezpečovacích prací, nezbytných úprav a vyklizení stavby. Možnost provést kontrolní prohlídku stavby je dále nastíněna u nařízení udržovacích prací, u odstraňované stavby a ustanovení § 133 obsahuje navíc ještě tzv. zbytkovou kategorii, která umožňuje provést kontrolní prohlídku stavby rovněž v jiných potřebných případech z hlediska plnění úkolů stavebního řádu, stavební úřad tedy může a nemusí uvedenou možnost využít. Kontrolní prohlídkou je zjišťováno například, zda není užíváním stavby obtěžováno její okolí nad přípustnou míru, zda stavebník plní své zákonné povinnosti190, zda je stavba užívána pouze k povolenému účelu a stanoveným způsobem, nebo zda je údržba stavby řádně prováděna. Provedenou kontrolní prohlídku stavební úřad eviduje v jednoduché evidenci, přičemž zaznamenává především datum, identifikaci stavby a výsledek provedené prohlídky. Jak již bylo zmíněno výše, stavební úřad je oprávněn během kontrolní prohlídky schválit změnu stavby před jejím dokončením, a to v souladu s ustanovením § 133 odst. 2 stavebního zákona. Jsou – li na stavbě zjištěny nedostatky, vyzve stavební úřad stavebníka, stavbyvedoucího, osobu vykonávající stavební dozor nebo vlastníka stavby ke zjednání nápravy, případně zjednání nápravy následně nařídí, není – li jeho výzvě vyhověno. Rovněž je oprávněn nařídit zastavení prací, které shledá v rozporu191 se stavebním zákonem, a zahájit řízení dle ustanovení § 129 stavebního zákona. Za účelem řádného provedení kontrolní prohlídky je stavební úřad oprávněn ukládat další povinnosti. 5.3.2. Nařízení nezbytných úprav Stavební úřad je oprávněn nařídit nezbytné úpravy vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku, pokud není stavba nebo zařízení postavena a užívána v souladu s podmínkami v povolení stavebního úřadu, anebo pouze v případě prokazatelně významného ohrožení a za možnou náhradu újmy vyvolané těmito úpravami. Újma je kompenzována stavebním příspěvkem, o který si vlastník musí požádat, tedy není kompenzována automaticky, a současně nesmí jít o újmu vzniklou porušením nebo nesplněním zákonných či jiných povinností vlastníka, nebo pokud je možné 190 191
§ 152, stavebního zákona. § 134 odst. 4 stavebního zákona.
- 69 -
kompenzovat náklady dle zvláštních právních předpisů. Co se rozumí prokazatelně významným ohrožením, stavební zákon nespecifikuje, nicméně se bude dle povahy věci pravděpodobnějednat o situace, ve kterých je vážně ohrožen veřejný zájem. Nezbytné úpravy lze nařídit například v případě, že je nezbytné dosáhnout toho, aby užívání stavby či jejího zařízení neohrožovalo životní prostředí, nepřiměřeně neobtěžovalo její uživatele nebo okolí hlukem, exhalacemi včetně zápachu, otřesy, vibracemi, účinky neionizujícího záření či světelným zářením, nebo pokud je třeba zajistit bezbariérový přístup a užívání pozemku, či stavby. 5.3.3. Nařízení údržby stavby Údržba stavby je jedna z povinností vlastníka stavby, jak je uvedeno výše, tedy v případě, že stavba řádně udržována není, je stavební úřad oprávněn nařídit vlastníku stavby zjednání nápravy, přičemž náklady na tuto údržbu nese vlastník stavby. Novelizací stavebního zákona došlo v tomto ustanovení k vypuštění povinnosti stavebního úřadu nejdříve vlastníka stavby vyzývat ke zjednání nápravy a teprve poté nařizovat provedení údržby stavby, což umožnilo urychlení postupu stavebního úřadu a zjednání požadované nápravy. Pokud se jedná o stavby, které jsou určené k užívání veřejností, je stavební úřad oprávněn navíc nařídit vlastníkovi, aby předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby, na technologickém a jiném zařízení. 5.3.4. Vyklizení stavby Stavební úřad má povinnost nařídit vyklizení stavby v případě výskytu situace, která je svou povahou do značné míry riziková co se týče technického stavu stavby, tedy pokud má stavba takové závady, které bezprostředně ohrožují život nebo zdraví osob či zvířat, nebo má být nařízeno neodkladné odstranění stavby, či nutné zabezpečovací práce v souladu s ustanovením § 135 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Vyklizení se týká přednostně osob, případně dle okolností i zvířat, které se ve stavbě zdržují, a to z hlediska ochrany jejich zdraví a života. Zároveň toto ustanovení192 reflektuje i rovinu majetkovou, jelikož stavební zákon hovoří o tzv. vyklizovacích
192
§ 140 stavebního zákona.
- 70 -
pracích193 a o povinnosti osob zdržujících se ve stavbě ji vyklidit, ovšem i zde nadále převládá zájem na ochraně života a zdraví osob a zvířat. Z uvedeného plyne, že pouhá fyzická nepřítomnost osob k vyklizení zcela nepostačuje, je nutné vyvést ze stavby zvířata, která se tam zdržují, a odstranit majetek či zařízení, které se ve stavbě nachází. V případě potřeby je stavební úřad oprávněn nařídit provedení vyklizení stavby i oprávněné osobě, která je způsobilá vyklizení provést, například osobě, která se zabývá prováděním stěhovacích prací. Tato oprávněná osoba může dle charakteru situace odstranit přenosné věci, či části stavby a zařízení, které lze vyjmout, ovšem opět musí být naplněn požadavek vyjmutí těchto věcí bez ohrožení života nebo zdraví osob, tedy i těch, které mají vyklizení provést. Nařízení vyklizení stavby je vydáváno zpravidla písemně, nicméně v případě nebezpečí z prodlení pamatuje stavební zákon i na možnost zjištění stavu stavby prostřednictvím kontrolní prohlídky a vydání nařízení vyklizení stavby ústní formou, přičemž současně je nutné o takovém rozhodnutí sepsat protokol, na jehož základě je následně vyhotoveno písemné rozhodnutí o nařízení vyklizení stavby a bez zbytečného odkladu doručeno vyklizovaným osobám, vlastníku stavby, vyklizující osobě a dodatečně rovněž obci, ve které se vyklizovaná stavba nachází. Pokud dochází k vyklizení bytu, či místností sloužících k bydlení, stanoví stavební zákon povinnost zajistit vyklizovaným osobám alespoň přístřeší. Přístřeším se rozumí „dočasné ubytování do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby, nejdéle však na dobu 6 měsíců“194. V uvedeném případě nejde o poskytování bydlení trvalého charakteru, ale pouhé dočasné provizorium195, tedy například obstarání pokoje na ubytovně, přičemž obec je v tomto ohledu povinna poskytnout na základě výzvy stavebního úřadu a v mezích své působnosti nezbytnou součinnost. Z uvedené definice a vývoje judikatury196, pokud se
193
Jedná se o práce směřující k vyklizení stavby, např. k odstranění movitých věcí, atp. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, § 712 odst. 5. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 26. 02. 1964. ISSN 0322-8037. V platném znění. 195 Právo na poskytnutí přístřeší podle občanského zákoníku. [online] 31. 10. 2002 [cit. 23. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-na-poskytnuti-pristresi-podle-obcanskeho-zakoniku19451.html 196 „Požadavek, aby soud "uložil povinnost zajistit bytovou náhradu", může uplatnit ten, kdo má byt vyklidit, pouze jako obranu ve sporu o vyklizení bytu. Rozhodnutí o vyklizení stavby podle § 96 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezakládá pronajímateli občanskoprávní povinnost zajistit 194
- 71 -
jedná o vyklizení pronajímaného bytu nebo místností sloužících k bydlení, nenístavebním zákonem nařízena povinnost pronajímateli bez dalšího poskytovat přiměřený náhradní byt 197. 5.3.5. Využití sousedního pozemku či stavby K tomu, aby mohl vlastník stavby provést udržovací práce, nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy, nebo další činnosti stanovené stavebním zákonem a nedošlo – li v této věci k dohodě, je stavební úřad oprávněn nařídit vlastníku sousedního pozemku či stavby na něm, nebo osobě, která má k tomuto pozemku či stavbě jiná věcná práva, aby umožnila provedení prací z tohoto pozemku nebo stavby.198 Stavební úřad tak nenařizuje odejmutí vlastnického práva, pouze může nařídit strpění jeho dočasného omezení, přičemž dočasnost je dána právě charakterem prací, které je třeba provést. Stavební zákon nařizuje oprávněnému vlastníku stavby, jak se má při provádění prací chovat, čímž vymezuje určité hranice, které slouží k ochraně omezeného vlastníka stavby či pozemku a není možné je překročit, nebo v případě jejich překročení stanoví další postup. Oprávněný vlastník je povinen co nejméně rušit užívání dotčených sousedních pozemků či staveb a dále nesmí prováděním prací dojít ke vzniku škody, které je možné zabránit. V posledně uvedeném případě není brán ohled na to, nakolik mohl oprávněný vlastník vznik škody předvídat, ani zda byl schopen jejímu vzniku sám zabránit, je pouze stanovena objektivní podmínka existence určité možnosti zabránění jejího vzniku, tedy oprávněný vlastník je pouze povinen dbát na to, aby škoda, jíž lze objektivně zabránit, prováděním dovolených prací nevznikla. Pokud přeci jen došlo prováděním prací ke změnám či škodám na sousedním pozemku či stavbě, nebo i v případě, že ke škodám či změnám nedošlo199, je v první řadě povinností oprávněného vlastníka provést tzv. naturální restituci200 sousedního pozemku či stavby a v případě nesplnění této povinnosti nebo nevyřešení vzniklé nájemci přiměřený náhradní byt.“Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1131/99; dále též Usnesení nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 26 Cdo 1799/2006. 197 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, § 712 odst. 2. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 26. 02. 1964. ISSN 0322-8037. V platném znění. 198 § 141 stavebního zákona. 199 § 141 odst. 2 stavebního zákona pamatuje svým vymezením nejen na vzniklou škodu, ale i např. na složený materiál na pozemku atp. 200 Viz též: uvedení v předchozí stav, obnovení předchozího stavu.
- 72 -
situace jinou dohodou, je možné postupovat dle obecných právních předpisů o náhradě škody201.
5.4. Správní delikty související s užíváním staveb Úprava správních deliktů a problematika správního trestání je poměrně rozsáhlá a roztříštěná. Jejím účelem je zajištění kázně a dodržování povinností stanovených právními předpisy při provádění, užívání, nebo odstraňování staveb. Lze říci, že správní delikt je obecná kategorie, pod kterou lze zařadit jak přestupky, jiné správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, tak ještě další správní delikty202, o kterých ale vzhledem k souvislosti s tématem dále pojednáváno nebude. Právní základ pro úpravu přestupků stanoví zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), o kterém lze říci, že je do jisté míry kodifikací přestupků, jelikožformulujeněkteréskutkové podstaty, ovšem tento výčet není zdaleka úplný, a proto jsou další skutkové podstatyobsaženy ve zvláštních zákonech203. Rovněž stanoví, že pro řízení o přestupcích se subsidiárně použije správní řád. Pokud jde o jiné správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, jejich procesní právní úprava se řídí správním řádem a jednotlivé skutkové podstaty jsou opět roztříštěny v mnoha různých právních předpisech. Jelikož dosavadní právní úprava, jak vyplynulo z praxe, nepostihovala určitá jednání, která sice nebyla protiprávní, ale svou povahou se dala označit jako nežádoucí, reagoval zákonodárce úpravou výčtu správních deliktů. Po účinnosti poslední novely stavebního zákona se tak výčet všech správních deliktů změnil, jednotlivá ustanovení byla přeformulována, případně rozčleněna. Stavební zákon upravuje správní delikty v ustanovení § 178 a následujících a dělí je na přestupky a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob.
201
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 26. 02. 1964. ISSN 0322-8037. V platném znění. 202 Např. správní disciplinární delikty, správní pořádkové delikty. 203 Např. stavební zákon, zákon o požární ochraně, zákon o státní památkové péči, zákon o inspekci práce atp.
- 73 -
5.4.1. Přestupky fyzických osob týkající se užívání stavby Co se rozumí přestupkem, nedefinuje samotný stavební zákon, ale zákon o přestupcích, který v ustanovení § 2 vymezuje přestupek zároveň pozitivně i negativně, což znamená, že stanoví, jaké jednání se za přestupek považuje a současně jaké jednání se za přestupek naopak nepovažuje, i když jeho určité znaky vykazuje. „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“204. Naopak jako přestupek není hodnoceno takové jednání, kterým je přiměřeným způsobem odvracen přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo odvraceno „nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, pokud tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak“205. Přestupek tedy může být spáchán pouze fyzickou osobou, přičemž nesmí mít souvislost s její případnou podnikatelskou činností, a jeho koncepce je založena na tzv. subjektivní odpovědnosti, jinak řečeno odpovědnosti za zavinění, které musí být při projednávání jednotlivých přestupků prokázáno. Stavební zákon navazuje na výše uvedenou definici přestupku a stanoví vlastní speciální úpravu,přičemžvymezuje, kdo se může kterého přestupku dopustit, konkrétní skutkové podstaty jednotlivých přestupků a sankce za ně. Přestupky jsou v ustanovení § 178 a následně v ustanovení § 179 stavebního zákona rozděleny do několika podkategorií, a to podle toho, kdo může být jejich pachatelem, přičemž i zde platí pravidlo, že pachatelem obecně nemůže být fyzická osoba, která nedovršila patnáct let věku, anebo pro duševní poruchu v době spáchání přestupku nemohla rozpoznat, že se dopouští porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohla své jednání ovládat, pokud se do stavu nepříčetnosti nepřivedla, a to byť i z nedbalosti, požitím alkoholu nebo jiné návykové látky.206
204
Zákon 200/1990 Sb., o přestupcích, § 2 odst. 1. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 17. 05. 1990. ISSN 1210-0005. V platném znění. 205 Zákon 200/1990 Sb., o přestupcích, § 2 odst. 2. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 17. 05. 1990. ISSN 1210-0005. V platném znění. 206 § 5 přestupkového zákona.
- 74 -
Přestupek dle ustanovení § 178 stavebního zákona můžespáchat buď obecně kdokoliv,nebostavebník. Ustanovení § 178 stavebního zákona se po novele stavebního zákona značně změnilo, jelikož do něj byla zakomponována další jednání, která bylo třeba sankcionovat. Jde – li obecně o jakoukoliv fyzickou osobu, jedná se například o: užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, kolaudačním souhlasem, či oznámením stavebníka dle ustanovení § 120 odst. 1 stavebního zákona. Do té doby bylo postihováno pouze užívání stavby, u které tyto doklady chyběly, nikoliv užívání, které jim odporovalo. Nově začleněno bylo rovněž užívání změny stavby bez kolaudačního rozhodnutí, bylo – li jej třeba, bez kolaudačního souhlasu, byl – li zákonem vyžadován, přes zákaz stavebního úřadu dle § 122 odst. 4 stavebního zákona, bez oznámení stavebníka dle ustanovení § 120 odst. 1 stavebního zákona, nebo přes zákaz stavebního úřadu dle § 120 odst. 2 stavebního zákona. Právní úprava tak reagovala na obcházení zákona a výslovně stanovila, že i užívání změny stavby je v těchto případech přestupkem. Nově bylo do výčtu přestupků fyzických osob rovněž zahrnuto například užívání některých207 staveb nebo terénních úprav provedených bez souhlasu nebo povolení stavebního úřadu, užívání stavby v rozporu se souhlasem208 nebo povolením209 stavebního úřadu, užívání stavby v rozporu s povolením k předčasnému užívání stavby dle § 123 stavebního zákona, nebo provedení zkušebního provozu v rozporu s rozhodnutím podle § 124 stavebního zákona. Upuštěno bylo naopak od formulace přestupku, který byl definován podobně jako „takové užívání stavby umožní jiné osobě“210. Jde – li o stavebníka, výčet správních deliktů se také změnil, přičemž v této souvislosti je zřejmě nejvýraznější novinkou, pokud stavebník po kontrolní prohlídce stavby nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo
207
Uvedených v § 104 odst. 1 písm. e) až i) stavebního zákona. Podle ustanovení § 127 odst. 2 stavebního zákona. 209 Podle ustanovení § 127 odst. 4 stavebního zákona. 210 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 178 odst. 1 písm. m) aj. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. Ve znění účinném do 31. 12. 2012. 208
- 75 -
rozhodnutí stavebního úřadu, a to v rozporu s ustanovením § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona. Následující výčet zobrazuje novou podobu uspořádání přestupků dle § 178 stavebního zákona, které souvisejí s užíváním stavby: Kdokoliv se může dopustit přestupku, pakliže užívá:
stavbu vyžadující povinnost oznámení dle § 120 odst. 1, ale nezajistí potřebné zkoušky či měření a jejich vyhodnocení;
stavbu nebo změnu stavby, která vyžadovala ke svému užívání kolaudační rozhodnutí, ale takové rozhodnutí vydáno nebylo;
stavbu nebo změnu stavby, ke které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, ovšem užívání mu odporuje;
stavbu nebo změnu stavby, která vyžadovala ke svému užívání kolaudační souhlas, ale vydán nebyl, nebo pokud bylo takové užívání rozhodnutím stavebního úřadu zakázáno;
stavbu nebo změnu stavby, ke které byl vydán kolaudační souhlas, ovšem užívání stavby mu odporuje;211
stavbu nebo změnu stavby, která vyžadovala ke svému užíváníoznámení stavebníka podle § 120 odst. 1 stavebního zákona bez tohoto oznámení, nebo pokud bylo takové užívání stavebním úřadem zakázáno podle ustanovení § 120 odst. 2 stavebního zákona;
stavbu nebo změnu stavby, ke které bylo učiněnooznámení stavebníka podle § 120 odst. 1 stavebního zákona, ale užívání mu odporuje;
stavbu nebo určené terénní úpravy212, které byly provedeny bez souhlasu nebo povolení stavebního úřadu;
stavbu v rozporu se souhlasem se změnou v užívání stavby213 nebo povolením změny v užívání stavby214;
stavbu v rozporu s povolením k předčasnému užívání stavby215;
nebo pokud provede zkušební provoz v rozporu s rozhodnutím podle § 124.
211
Při posuzování správních deliktů užívání stavby není možné zaměňovat označení stavby s účelem jejího užívání – viz Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997 čj. 31 Ca 68/97-11. 212 § 104 odst. 1 písm. e) až i) stavebního zákona. 213 Dle § 127 odst. 2stavebního zákona. 214 Dle § 127 odst. 4stavebního zákona. 215 Dle § 123 stavebního zákona.
- 76 -
Stavebník se může dopustit přestupku, pokud:
po kontrolní prohlídce stavby nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo rozhodnutí stavebního úřadu, a to v rozporu s ustanovením § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona;
poruší oznamovací povinnost stanovenou § 155 stavebního zákona.
Za tyto přestupky je možné uložit pokuty, jejichž výši stanoví stavební zákon pouze pomocí horní hranice, přičemž jde o hranice ve výši 200.000,- Kč, 500.000,- Kč, 1.000.000,- Kč a 2.000.000,- Kč. V ustanovení § 179 stavebního zákonasepojednává o pachateli přestupku jako o stavbyvedoucím, osobě vykonávající stavební dozor, vlastníku stavby, vlastníku zařízení, vlastníku technické infrastruktury a autorizovaném inspektorovi. Nutno podotknout, že vlastník zařízení, ani autorizovaný inspektor do novely v tomto ustanovení, ani v ustanovení § 178 stavebního zákona, jakožto pachatel přestupku zmíněn nebyl. Po novele stavební zákon uvádí přestupky týkající se například nezjednání nápravy nebo nepředložení dokladů ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo rozhodnutí stavebního úřadu216, porušení oznamovací povinnosti217, neprovedení nařízené nezbytné úpravy nebo její provedení v rozporu s rozhodnutím podle § 137 stavebního zákona, anebo neprovedení nařízené údržby stavby nebo její provedení v rozporu s rozhodnutím podle § 139 stavebního zákona. Za tyto přestupky opět lze uložit pokutu s vymezením horní hranice ve výši 200.000,- Kč nebo 500.000,- Kč, přičemž existuje rovněž možnost uložit pokutu do výše 5.000,- Kč v blokovém řízení, nebo do výše 10.000,- Kč v řízení příkazním. Posuzování přestupku a sankce za něj proběhne dle konkrétního případu a situace, tedy přesná výše pokuty bude záležet například na závažnosti přestupku, způsobu jeho spáchání a vyvolaným následkům, osobě pachatele, konkrétních okolnostech a podmínkách, pohnutkám, či míře zavinění. 218 Ovšem je nutné vzít
216
§ 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona. § 155 stavebního zákona. 218 § 12 odst. 1 přestupkového zákona. 217
- 77 -
v úvahu, že uložení pokuty není stanoveno jako povinnost, nýbrž možnost, jelikož jak vyplývá z dikce stavebního zákona: „za přestupek lze uložit pokutu“219. 5.4.2. Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob související s užíváním stavby Legální definice jiných správních deliktů podána není, nicméně lze dovodit z výše uvedené definice přestupku, že se jedná o takové správní delikty, které nelze označit za přestupek, nebo nejde naopakotrestný čin, který definují a postihují předpisy práva trestního. Pachatelem správního deliktu právnických osob a podnikajících fyzických osob může být, jak plyne z jeho označení, jen právnická osoba, nebo podnikající fyzická osoba, pokud s výkonem její podnikatelské činnosti souvisí porušení právního předpisu. Podnikající fyzické osoby a jejich odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání nebo v přímé souvislosti s ním, jsou postaveny na roveň odpovědnosti osob právnických220. Koncepce těchto správních deliktů je založena na tzv. objektivní odpovědnosti, tedy odpovědnosti za protiprávní stav, kdy se nepřihlíží k možnému zavinění pachatele. Vzhledem k takto nastavené odpovědnosti obsahuje ustanovení § 182 odst. 1 stavebního zákona liberační důvod, který umožňuje zbavení se odpovědnosti za správní delikt v případě, že právnická osoba „prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila“221. Rozdělení správních deliktů ve stavebním zákoně je poměrně podobnénovému rozdělení přestupků. V ustanovení § 180 jsou specifikovány podkategorie opět vždy podle toho, kdo se správního deliktu může dopustit, přičemž se může jednat obecně o každou právnickou osobu nebo podnikající fyzickou osobu, nebo o právnickou či podnikající fyzickou osobu jakožto stavebníka. Výčetnově zakomponovaných skutkových podstat a výčet konečné podoby správních deliktůse v podstatě téměř neliší od výčtu skutkových podstat týkajících se přestupků v ustanovení § 178 odst. 1 219
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 178 odst. 3, § 179 odst. 7 nebo 8. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 220 § 182 odst. 5stavebního zákona. 221 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 182 odst. 1. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/
- 78 -
stavebního zákona. Odlišně nejsou stanoveny ani horní hranice uložených pokut, ovšem liší se dikce stavebního zákona, který již nestanoví možnost, nýbrž povinnostuložení pokuty, jelikož „za správní delikt se uloží pokuta“222. Ustanovení § 181 stavebního zákona dále rozlišuje mezi právnickými a podnikajícími fyzickými osobami jakožto pachateli správních deliktů v pozici stavebního podnikatele, vlastníka stavby, vlastníka zařízení, vlastníka technické infrastruktury a autorizovaného inspektora, přičemž jakožto vlastník stavby nebo zařízení může správní delikt spáchat pouze právnická osoba. Před novelou stavebního zákona vlastník zařízení,
ani autorizovaný
inspektorv tomto
ustanovení, ani
v ustanovení § 180 stavebního zákona, jakožto pachatel správního deliktu zmíněn nebyl. Úprava se opět zásadně neliší, jelikož po novele stavební zákon uvádí správní delikty týkající se například porušení oznamovací povinnosti223, nezjednání nápravy nebo nepředložení dokladů ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo rozhodnutí stavebního úřadu224, neprovedení nařízené nezbytné úpravy nebo její provedení v rozporu s rozhodnutím podle § 137 stavebního zákona, anebo neprovedení nařízené údržby stavby nebo její provedení v rozporu s rozhodnutím podle § 139 stavebního zákona anavíc porušení některé z povinností vlastníka stavby a zařízení225. Pokuty, které lze za uvedené správní delikty uložit, se opět pohybují ve výši do 200.000,- Kč, respektive do 500.000,- Kč, ovšem již není možnost projednat věc v blokovém či příkazním řízení. Výše pokuty by měla být stanovena dle závažnosti spáchaného správního deliktu, přičemž přihlíženo by mělo být zejména ke způsobu, jakým byl spáchán, k následkům, které díky němu nastaly, a k okolnostem, během kterých byl spáchán. V této souvislosti bych ještě ráda zmínila ukládání tzv. likvidačních pokut, kterému se věnoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a stanovil, že „správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu 222
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 180 odst. 3. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ 223 § 155 stavebního zákona. 224 § 134 odst. 2 nebo 3 stavebního zákona. 225 § 154 odst. 1 písm. a), b), d) nebo e) nebo § 154 odst. 2 písm. a), b) nebo d) stavebního zákona.
- 79 -
hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. Správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.“226 Likvidační pokuty byly v minulosti ukládány vzhledem k platným právním předpisům, které například obsahovaly striktní stanovení minimálních hranic pro určení výše pokuty, kterou měl správní orgán uložit, nebo neobsahovaly ustanovení o přihlédnutí k okolnostem konkrétního případu. 227 To se týkalo rovněž stavebního zákona z r. 1976. Současný stavební zákon obsahuje, jak je výše uvedeno, ustanovení o přihlédnutí k okolnostem případu, ovšem stavební úřad je povinen s ohledem na citovanou judikaturu, přizpůsobit výši uložené pokuty rovněž osobním a majetkovým poměrům pachatele, a to i přes to, že to stavební zákon výslovně neukládá. V poslední řadě je třeba uvést, že pokud stavební úřad pokutu uloží, je nejen oprávněn, nýbrž i povinen ji rovněž vybrat, nebo i vymáhat.228
226
Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 04. 2010 čj. 1 As 9/2008-133. KUMPRECHT, Pavel. Stavební zákon v otázkách, odpovědích a soudní praxi. 1. vydání. Praha: Aspi, 2002. s. 111 – 113. ISBN 80-86395-42-1. 228 § 183stavebního zákona. 227
- 80 -
Závěr Popsat jasně a stručně problematiku vybranou ke zpracování diplomové práce se zdá velmi snadné, ovšem pouze do chvíle započetí vlastní tvorby. Mým cílem bylo zaměřit se na vybrané téma, tedy užívání staveb a jejich změn, vybrat, jasně a pokud možno stručně jej vysvětlit a popsat. Dále jsem si kladla za cíl průběžně zmiňovat změny, které s sebou přinesla nedávná „velká“ novela stavebního zákona a rovněž začlenit i poznatky načerpané z praxe postupů a rozhodování stavebních úřadů. Co se týče historického vývoje právní úpravy užívání staveb a jejich změn, v tomto duchu již k žádným změnám z povahy věci nedochází, a proto nezbývá než shrnout, že zákonodárce nejdříve spíše sporadickou právní úpravu postupem času rozvinul a propracoval tak, aby dostatečně zajišťovalapotřebnou ochranu veřejných i soukromých zájmů. Vývoj právní úpravy užívání staveb a jejich změn ve smyslu ochrany života a zdraví osob i zvířat, včetně postupného začlenění ochrany životního prostředí, nemohu zhodnotit jinak než kladně, jelikož tyto hodnoty osobně považuji za základní a ochrany hodné. Přístup zákonodárce k výkladu některých pojmů používaných ve stavebním zákoně rovněž hodnotím spíšekladně, a to z důvodů již v této práci nastíněných. Stavební zákon v sobě mimo jiné reflektuje vlastnosti českého stavebníka a jeho tzv. lidovou tvořivost, která je dle mého názoru pro Českou republiku velmi určující. Mnohdy se může zdát, že našinec se pouští do „boje“ se stavebním zákonem dokonce s určitým sportovním zápalem při kličkování a obcházení zákonných ustanovení, ovšem přesto bych velmi nerada označila obcházení právních předpisů jakožto národní sport, mým cílem bylo pouze poukázání na situaci českého právního smýšlení v této oblasti. Vykonavatelé veřejné správy na úseku stavebního řádu jsou kapitolou sami o sobě. Shrnu – li poznatky a dojmy, které jsem nabyla v souvislosti s psaním této diplomové práce, neshledávám současnou situaci na stavebních úřadech utěšenou, naopak si dovoluji tvrdit, že v této oblasti existují značné rezervy a je třeba postupně na tomto úseku vybudovat větší míru vzájemné důvěry. Kladně bych zhodnotila zavedení povinné minimální praxe a vzdělání pro úředníky stavebních úřadů, jelikož se jedná o oblast natolik odborně zaměřenou a specifickou, že považuji za žádoucí, aby se jí zabývali výhradně odborníci. Ovšem
- 81 -
současně zavedením těchto kritérií dochází k tomu, že obsazování míst kompetentními pracovníky mnohdy značně pokulhává, což vede k přetěžování stavebních úřadů a zpožďování vyřízení přidělené agendy. Nezbývá než doufat, že postupem času budou tyto změny považovány za naprosto samozřejmé, běžné a již nebudou působit problémy. Novela stavebního zákona se rovněž dotkla užívání staveb, přičemž mohu shrnout, že přijaté změny se jeví poměrně pozitivně, co se týče usnadnění postupů stavebníků, nebo i stavebních úřadů, kterým byly prodlouženy některé lhůty, či odstraněny nesrovnalosti ohledně výkladuurčitýchsporných ustanovení. Lze rovněž doufat, že současné administrativní zatížení stavebních úřadů bude ve prospěch řádného a včasného plnění jim svěřené agendy ustupovat. Dle mého názoru bylo vhodnou změnou rovněž upravení výčtu správních deliktů a zakomponování nových skutkových podstat, které jak doufám povede k větší stavební kázni a respektování zákonných požadavků. Závěrem této práce mohu shrnout, že ačkoli bych se prozatím neodhodlala hodnotit promítnutí a uplatnění poslední novely stavebního zákona do praxe, nahlížím na tento počin celkově poměrně kladně, a to i přes kritiku, která provázela její přijetí, nebo která se ozývá po nabytí její účinnosti.
- 82 -
Seznam použitých zkratek Zákon č. 87/1958 Sb.
Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu.
Stavební zákon z r. 1976
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.
Stavební zákon Vyhláška č. 83 Vyhláška č. 85
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V platném znění. Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu.
Přestupkový zákon
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. V platném znění.
Správní řád
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. V platném znění.
- 83 -
Seznam použité literatury Publikace BLAŽEK, Jiří. Stavební zákon s komentářem a prováděcími vyhláškami. 2. aktualizované vydání. Olomouc: Anag, 2009. 599 s. ISBN 978-80-7263-513-9. DOLEŽAL, Jiří, LANČ, Jindřich. Příručka stavebního práva:stavby – umísťování, povolování, kolaudace. 1. vydání. Praha: Polygon, 1998. 335 s. ISBN 80-85967-774. DOLEŽAL, Jiří, LANČ, Jindřich, SAKAŘ, Bedřich. Stavební právo. Díl I. Stavební právo veřejné. 1. vydání. Praha: Polygon, 1999. 209 s. ISBN 80-85967-99-5. DOLEŽAL, Jiří, MAREČEK, Jan, SEDLÁČKOVÁ, Vladimíra, SKLENÁŘ, Tomáš, TUNKA, Martin, VOBRÁTILOVÁ, Zdeňka. Nový stavební zákon v teorii a praxi a předpisy související s poznámkami. 1. vydání. Praha: Linde, 2006. 703 s. ISBN 807201-626-1. HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo: Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 837 s. ISBN 978-80-7400-049-2. KLIKOVÁ, Alena, HAVLAN, Petr, VALACHOVÁ, Kateřina, HAMPLOVÁ, Eva. Stavební právo: Praktická právnická příručka. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2009. 223 s. ISBN 978-80-7201-764-5. KUMPRECHT, Pavel. Stavební zákon v otázkách, odpovědích a soudní praxi. 1. vydání. Praha: Aspi, 2002. 195 s. ISBN 80-86395-42-1. LALÍK, Michal. Legalizace staveb. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 288 s. ISBN 978-80-7179-074-7. MAREK, Karel, PRŮCHA Petr. České stavební právo v evropském kontextu. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 451 s. ISBN 978-80-210-4958-1. MAZANEC, Michal, KŘENKOVÁ, Jitka. Přehled judikatury z oblasti stavebního práva. 1. vydání. Praha: Aspi, 2008. 1472 s. ISBN 978-80-7357-296-9. PRŮCHA, Petr. Správní právo: Obecná část. 8., doplněné a aktualizované vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. 428 s. ISBN 978-80-7380-381-0. TILLMANN, Jiří. Příprava, provádění a užívání staveb. Díl 1. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha:Prospektrum, 1997. 370 s. ISBN 80-7175-048-4.
- 84 -
VESELÝ, Karel, RABAN, Přemysl. Stavební zákon: poznámky: související předpisy. 1. vydání. Praha: Eurounion, 2006. 591 s. ISBN 80-7317-053-1. Časopisecká literatura PRŮCHA, Petr. Změny ve veřejném stavebním právu. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno: Masarykova univerzita. Právnická fakulta. 2006, roč. 14, č. 3. ISSN 1210-9126. STAŠA, Josef. Režimy provádění stavebních záměrů po „velké“ novele stavebního zákona. Stavební právo, bulletin. Praha: Česká společnost pro stavební právo. 2012, roč. XVI, č. 3. ISSN 1211-6386 SP. Elektronické prameny ČTK. Nový stavební zákon umlčí lidi a posílí developery, varují ekologové. [online] 27. 06. 2011 [cit. 10. 03. 2012]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/novy-stavebnizakon-umlci-lidi-a-posili-developery-varuji-ekologove-1i2/domaci.aspx?c=A110627_123316_domaci_jw ČTK. Sněmovna podpořila novelu stavebního zákona. [online] 02. 02. 2012 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/20699/snemovna-
podporila-novelu-stavebniho-zakona/ Vozník, Vratislav. Omezení účasti veřejnosti ve stavebních řízeních by obralo o práva tisíce lidí ročně. [online] 31. 01. 2012 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/omezeni-ucasti-verejnosti-ve-stavebnich-rizenich-by-obralo-oprava-tisice-lidi-rocne Vozník, Vratislav. Vláda schválila novelu stavebního zákona – bez většího omezení práv
občanů.
[online]
21.
12.
2011
[cit.
07.
03.
2012].
Dostupné
z:
http://arnika.org/vlada-schvalila-novelu-stavebniho-zakona-bez-vetsiho-omezeniprav-obcanu Ministerstvo pro místní rozvoj. Očekávaný stavební zákon prošel legislativní radou vlády. [online] 06. 12. 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/Promedia/Tiskove-zpravy/2011/Ocekavany-stavebni-zakon-prosel-Legislativni-radou
- 85 -
Ministerstvo pro místní rozvoj. Novela stavebního zákona je zásadním krokem vpřed. [online] 27. 06. 2011 [cit. 10. 03. 2012]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/Pro-
media/Tiskove-zpravy/2011/Novela-stavebniho-zakona-je-zasadnim-krokem-vpred Bohuslávek, Petr. Novela stavebního zákona jde do Legislativní rady vlády. [online] 28. 06. 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://stavba.tzb-info.cz/109159-vlada-
schvalila-navrh-na-zmenu-stavebniho-zakona Metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj. Přehled dotčených orgánů ve stavebním řízení – věcná příslušnost, úkon a jeho forma. [online] neznámé [cit. 20. 04. 2012]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=f3cb044e-
74e0-466a-8e20-6711ea293cf4 Správní uvážení. [online] 29. 06. 2001 [cit. 07. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spravni-uvazeni-10088.html Právo na poskytnutí přístřeší podle občanského zákoníku. [online] 31. 10. 2002 [cit. 23. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-na-poskytnuti-
pristresi-podle-obcanskeho-zakoniku-19451.html Humlíčková, Petra. Stručné poznámky k „velké“ novele stavebního zákona – část II. [online]
01.
02.
2013
[cit.
25.
02.
2013].
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/strucne-poznamky-k-velke-novele-stavebnihozakona-cast-ii-88355.html Novela stavebního zákona platí teprve od ledna, odborníci již nyní upozorňují na řadu
rizik.
[online]
26.
02.
2013
[cit.
17.
03.
2013].
Dostupné
z:
http://www.hypoindex.cz/novela-stavebniho-zakona-plati-teprve-od-ledna-odbornicijiz-nyni-upozornuji-na-radu-rizik/ Dashöfer, Verlag. Rozsah a účel novely Stavebního zákona, provedené zákonem č. 350/2012 Sb. [online] 12. 12. 2012 [cit. 25. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.stavebniklub.cz/?cid=299853
Judikatura Nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 1996 sp. zn. I. ÚS 198/95 Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1999 sp. zn. III. ÚS 403/98 Nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2000 sp. zn. II. ÚS 325/2000 Nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. II. ÚS 482/02
- 86 -
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1131/99 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003 čj. 2 As 11/2003-164 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2005 čj. 3 As 45/2004-121 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2006 čj. 4 As 43/2005-70 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2010 čj. 9 As 26/2010-97 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2011 čj. 9 Ans 8/2011-62 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008 čj. 8 As 47/2005-86 Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 04. 2010 čj. 1 As 9/2008-133 Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997 čj. 31 Ca 68/97-11 Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 10. 1998 čj. 31 Ca 250/97-23 Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 2001 čj. 31 Ca 241/2000-20 Rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 04. 08. 2011 čj. 30 A 13/201146 Právní předpisy Zákon č. 40/1886 ř. z., jímžto se vydává stavební řád pro král. hlavní město Prahu a města Karlín, Smíchov, král. Vinohrady, Žižkov, pak pro místní obce Košíře, Třešovice s Třešovičkami, Břevnov s Týnkou, Dejvice, Bubeneč, Libeň, Troju, Vršovice, Nusle a Pankrác, Michle a Podolí. In: Říšská sbírka zákonů. 10. 04. 1886. Zákon č. 64/1894 mor. z. z., kterým vydává se stavební řád pro markrabství moravské, vyjma zemské hlavní město Brno, královské hlavní město Olomouc, královská města Jihlavu a Znojmo, pak jejich místa předměstská. In: Moravský zemský zákoník. 16. 06. 1894. Zákon č. 43/1928 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 28. 03. 1928.ISSN 1804-0705. Zákon č. 45/1930 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 10. 04. 1930. ISSN 1804-0705.
- 87 -
Zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 19. 12. 1949. ISSN 1804-0721. Zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 12. 12. 1958. ISSN 1804-0721. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 26. 02. 1964. ISSN 0322-8037. V platném znění. Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 13. 11. 1975. ISSN 0322-8037. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 27. 04. 1976. ISSN 0322-8037. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 17. 12. 1985. ISSN 0322-8037. V platném znění. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 30. 03. 1987. ISSN 0322-8037. V platném znění. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 17. 05. 1990. ISSN 1210-0005. V platném znění. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 05. 11. 1991. ISSN 1210-0005. V platném znění. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 19. 02. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). In: Sbírka zákonů České a Slovenské Federativní republiky. 07. 05. 1992. ISSN 1210-0005. V platném znění. Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 12. 1994. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 03. 11. 1995. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. In: Sbírka zákonů České republiky. 23. 01. 1997. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 88 -
Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 06. 03. 1997. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 13. 07. 1999. ISSN 12111244. V platném znění. Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 09. 1999. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. In: Sbírka zákonů České republiky. 13. 04. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změnách některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 28. 06. 2000. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 07. 2000. ISSN 12111244. V platném znění. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). In: Sbírka zákonů České republiky. 20. 02. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 13. 04. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 15. 05. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 28. 06. 2001. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). In: Sbírka zákonů České republiky. 05. 02. 2002. ISSN 12111244. V platném znění.
- 89 -
Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky. 13. 06. 2002. ISSN 12111244. V platném znění. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. In: Sbírka zákonů České republiky. 24. 06. 2004. ISSN
1211-1244.
V platném
znění.
Dostupný
také
z:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spravni_rad/ Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. In: Sbírka zákonů České republiky.03. 05. 2005. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 14. 03. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Dostupný také z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/stavebni/ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 08. 01. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech. In: Sbírka zákonů České republiky. 26. 03. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. In: Sbírka zákonů České republiky. 04. 11. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 209/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. In: Sbírka zákonů České republiky. 08. 06. 2011. ISSN 1211-1244. V platném znění. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. In: Sbírka zákonů České republiky. 02. 05. 2012. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vládní nařízení č. 121/1928 Sb. z. a n., o státní záruce podle hlavy páté zákona ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 17. 07. 1928. ISSN 1804-0705. Vládní nařízení č. 66/1930 Sb. z. a n., o podpoře podle hlavy páté zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., o stavebním ruchu. In: Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. 28. 05. 1930. ISSN 1804-0705. Vládní nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí. In: Sbírka zákonů republiky Československé. 11. 07. 1950. ISSN 1804-0721.
- 90 -
Vládní nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). In: Sbírka zákonů republiky Československé. 22. 02. 1956. ISSN 1804-0721. Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. In: Úřední listy. 28. 12. 1950. Vyhláška č. 243/1957 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). In.: Úřední listy. 30. 10. 1957. Vyhláška č. 144/1959 Ú. l., kterou se provádí zákon o stavebním řádu. In.: Úřední listy. 23. 07. 1959. Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 18. 06. 1976. ISSN 03228037. Vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 14. 07. 1976. ISSN 03228037. Vyhláška č. 155/1980 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu. In: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 31. 10. 1980. ISSN 0322-8037. Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. In: Sbírka zákonů České republiky.10. 11. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. In: Sbírka zákonů České republiky.10. 11. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu. In: Sbírka zákonů České republiky. 10. 11. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu. In: Sbírka zákonů České republiky. 22. 11. 2006. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. In: Sbírka zákonů České republiky. 29. 01. 2008. ISSN 1211-1244. V platném znění.
- 91 -
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. In: Sbírka zákonů České republiky. 12. 08. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 269/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využití území. In: Sbírka zákonů České republiky. 12. 08. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. In: Sbírka zákonů České republiky. 05. 11. 2009. ISSN 1211-1244. V platném znění. Ostatní prameny Důvodová zpráva ministerstva pro místní rozvoj. [online] březen 2011 [cit. 07. 03. 2012]. Dostupné z: http://arnika.org/aktualni-dokumenty
Usnesení vlády České republiky ze dne 21. prosince 2011 č. 949 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony. [online] 21. 12. 2011 [cit. 12. 03. 2012]. Dostupné z: http://racek.vlada.cz/usneseni/ usneseni_webtest.nsf/web/ cs?Open&2011&12-21 Legislativní radou vlády schválené znění návrhu novely stavebního zákona a dalších zákonů.
[online]
prosinec
2011
[cit.
22.
02.
2013].
Dostupné
z:
http://arnika.org/soubory/dokumenty/ucastverejnosti/MMR_2011_navrh_novely_stavebniho_zakona-LRV-schvaleno.pdf Sdělení ministerstva pro místní rozvoj k provádění ustanovení § 121 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 227/2009 Sb. [online] 12. 09. 2012 [cit. 22. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/ Stanoviska-a-metodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/Sdeleni-odboru-stavebnihoradu-MMR-k-provadeni-ust
Sdělení ministerstva pro místní rozvoj č. 544/2006 Sb., kterým se uveřejňuje podle § 117 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, seznam krajských a obecních úřadů, které jsou stavebními úřady ke dni 1. listopadu 2006. In: Sbírka zákonů České republiky. 30. 11. 2006. ISSN 1211-1244.
- 92 -
Seznam právních předpisů v gesci MMR pro oblast územního plánování a stavebního řádu.
[online]
16.
12.
2008
[cit.
30.
03.
2012].
Dostupné
z:
http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemni-planovani-a-stavebnirad/Pravo-Legislativa/Prehled-platnych-pravnich-predpisu/Oblast-uzemniho-planovania-stavebniho-radu
- 93 -
Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou užívání staveb a jejich změn. K výběru tohoto tématu mě inspirovalo rozhodnutí k opuštění domova a přestavba bytu. Cílem této diplomové práce bylo vyčlenění a popsání problematiky postupů, které vedou k užívání staveb. Výběr zvolených institutů byl cílený, jelikož oblast, kterou stavební zákon upravuje, je velice široká. Dalším cílem bylo vymezení rozdílů novelizovaných ustanovení. Za důležité jsem rovněž považovala nastínění praxe stavebních úřadů. Práce je uvedena krátkým úvodem. O pramenech právní úpravy je pojednáno v první kapitole. Tato kapitola je rozdělena do čtyř podkapitol a zabývá se historickým vývojem právní úpravy, současnými prameny právní úpravy, poslední novelou stavebního zákona a jejími nedostatky. Výklad některých pojmů, které s užíváním staveb souvisí, je obsahem druhé kapitoly. Jedná se především o stavbu, „černou“ stavbu, změnu dokončené stavby, změnu stavby před jejím dokončením, změnu ve způsobu užívání stavby a stavebníka. Ve třetí kapitole je pozornost věnována vykonavatelům veřejné správy na úseku stavebního řádu. Tato kapitola se skládá ze dvou podkapitol. První podkapitola se zaměřuje na stavební úřady a podkapitola druhá na dotčené orgány z hlediska užívání staveb. Čtvrtá kapitola popisuje samotné užívání staveb. První podkapitola pojednává o oznámení záměru s užíváním stavby a kolaudačním souhlasu. Druhá podkapitola se zabývá tzv. zvláštními případy užívání staveb. Jde o předčasné užívání stavby a zkušební provoz. Třetí podkapitola se věnuje užívání „černé“ stavby a čtvrtá podkapitola pojednává o změnách v užívání stavby. V páté kapitole se setkáváme s povinnostmi, které souvisejí s užíváním stavby, se správními delikty a sankcemi za ně. Kapitola obsahuje celkem čtyři podkapitoly. Diplomová práce je shrnuta závěrem.
- 94 -
Abstract This thesis deals with the Occupancy of buildings and their alterations. To select this theme inspired me the decision to leave home and reconstruction of apartment. The aim of this thesis was to exclusion and describing the problems of practices that lead to the occupancy of buildings. A choice selected institute was targeted because the area governed by the Building Actis very wide. Another aim was to define the differences of the amended provisions. I also considered it important to out line the practice of building offices. The thesis is presented a short introduction. The sources of law are discussed in the first chapter. This chapter is divided into four subchapters and this chapter is dealing with the historical development of legislation, current sources of legislation, the last amendment to the building law and its deficiencies. Content of the second chapter is interpretation of some terms that relate to occupancy of buildings. This is essentially a building, “black” building, change of the completed building, change building before its completed, change in the way of building occupancy and builder. In the third chapter, attention is paid to executors of public administration in the section of the building code. This chapter consists of two subchapters. The first subchapter focuses on building offices and the second subchapter focuses on concerned authorities in terms of the occupancy of buildings. The fourth chapter describes the actual occupancy of buildings. The first subchapter deals with the notification of intention to the occupancy of building and occupancy permit. The second subchapter deals with the special cases of occupancy of buildings. It is early occupancy of building and trial operation. The third subchapter is devoted to the occupancy of “black” building and fourth subchapter deals the changes in occupancy of building. In the fifth chapter, we meet the obligations related to occupancy use of building, with administrative offenses and sanctions for them. The chapter contains four sub chapters. The thesis is summarized with conclusion.
- 95 -
Název diplomové práce v českém a anglickém jazyce Užívání staveb a jejich změn
Occupancy of buildings and their alterations
Seznam klíčových slov v českém a anglickém jazyce Užívání staveb
Occupancy of buildings
Stavební zákon
The building act
- 96 -
