UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Trestná činnost související se zneužíváním návykových látek

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Katedra trestního práva

Sandra Juránková

Trestná činnost související se zneužíváním návykových látek Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 11. listopadu 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne 11. listopadu 2013 Podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za vedení mé diplomové práce, cenné připomínky a rady a za poskytnuté materiály JUDr. Petru Zemanovi, Ph.D. a MUDr. Viktoru Mravčíkovi, Ph.D.

Obsah Úvod .............................................................................................................................4 1.

Vymezení vybraných pojmů ..................................................................................6 1.1.

Droga..............................................................................................................6

1.2.

Působení drog..................................................................................................8

1.3.

Úzus, abúzus, miniúzus .................................................................................10

2.

Drogy v mezinárodních souvislostech..................................................................12

2.1.

Drogy jako globální problém ............................................................................12

2.2.

2.2.1.

Šhanghajská konference .........................................................................13

2.2.2.

Haagská konference ...............................................................................14

2.2.3.

Meziválečné období ...............................................................................14

2.2.4.

Období po 2. světové válce.....................................................................16

2.3. 3.

4.

Mezinárodní spolupráce v oblasti kontroly drog ............................................13

Situace v 90. letech v ČR...............................................................................18

Historický vývoj ..................................................................................................20 3.1.

Období rakousko-uherské monarchie.............................................................20

3.2.

Období první republiky .................................................................................20

3.3.

Období po 2. světové válce............................................................................21

3.4.

Zákon č. 140/1961 Sb....................................................................................23

Současná trestněprávní úprava na území ČR ........................................................30 4.1.

Primární drogová kriminalita.........................................................................30

4.2.

Obecné změny související s novým trestním zákoníkem................................30

4.3.

Promítnutí změn nového trestního zákoníku v oblasti drogové kriminality ....31

4.4.

Skutkové podstaty drogových trestných činů .................................................33

4.5.

Rozhodnutí Ústavního soudu dotýkající se trestněprávní regulace drog v ČR 48

1

4.6.

Dopad rozhodnutí ÚS na novelu zákona o návykových látkách v legislativním

procesu....................................................................................................................49 5.

Sekundární drogová kriminalita ...........................................................................50 5.1.

5.1.1.

Psychofarmakologicky podmíněná trestná činnost..................................52

5.1.2.

Ekonomicky motivovaná trestná činnost ................................................52

5.1.3.

Systémová trestná činnost ......................................................................53

5.1.4.

Trestné činy porušování drogových zákonů ............................................54

5.2.

Kriminální kariéra .........................................................................................54

5.3.

Pachatel drogové kriminality .........................................................................57

5.3.1.

Příležitostní uživatelé drog .....................................................................57

5.3.2.

Pachatelé závislí na drogách...................................................................58

5.3.3.

Pachatelé nelegálního obchodu s drogami ..............................................59

5.4. 6.

Vymezení sekundární drogové kriminality ....................................................50

Latence drogové kriminality..........................................................................60

Alternativní formy řešení trestné činnosti závislých osob....................................62 6.1.

Hmotněprávní alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ..............63

6.1.1.

Alternativy k potrestání ..........................................................................63

6.1.2.

Alternativní tresty ..................................................................................64

6.2.

Procesní alternativy k potrestání....................................................................65

6.2.1.

Podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání .................................66

6.2.2.

Dohoda o vině a trestu............................................................................66

6.3.

Léčba a ochranná opatření ukládaná osobám drogově závislým.....................67

6.3.1. Ochranné léčení .........................................................................................67 6.3.2. Zabezpečovací detence...............................................................................68 6.4. 7.

Role probační a mediační služby ...................................................................69

Protidrogová politika v ČR ..................................................................................70

2

7.1. 8.

Vymezení protidrogové politiky ....................................................................70

Podoba současné drogové scény v ČR a v Evropě...............................................73 8.1.

Česká republika.............................................................................................73

8.1.1.

Primární drogová kriminalita..................................................................74

8.1.2.

Sekundární drogová kriminalita..............................................................75

8.2.

Analýza situace v oblasti drog z pohledu Evropy...........................................76

8.3.

Nové psychoaktivní látky a rychle se měnící trh ............................................77

Závěr...........................................................................................................................79 Seznam zkratek ...........................................................................................................82 Seznam použité literatury a pramenů ...........................................................................83 Seznam příloh .............................................................................................................86 Přílohy ........................................................................................................................87 Shrnutí ........................................................................................................................94 Summary – Crime Related to Substance Abuse ...........................................................95

3

Úvod Pokud zeširoka otevřeme oči, zjistíme, že drogy na sebe berou nejrůznější podoby. Téměř každý z nás ve svém životě nějakou drogu toleruje jako jeho běžnou součást bez toho, aby o ní jako o droze bylo smýšleno. Pokud však máme drogu posuzovat z pohledu látky, která musí splňovat dvě základní kritéria, a to mít tzv. psychotropní účinek (působit na naši psychiku) a schopnost vyvolat závislost, nezbývá než uznat, že tyto požadavky jsou vlastní nejen tzv. drogám nelegálním, ale i celé řadě drog společnosti otevřeně se nabízejících. Je pak na samotném člověku, nakolik je schopen mít bez drogy vlastní život dostatečně „barevný“. Někteří z nás pak s vidinou úniku z reality neváhají překročit hranici legality. Problém drog, jakožto fenomén moderní společnosti, není jednoduchý, a tudíž se těžko bude hledat jeho jednoduché řešení. Šíření drog, jejich zneužívání a negativní důsledky z toho vyplývající se nevyhýbají v podstatě žádné zeměpisné oblasti, a lze tak otázku drog nepochybně řadit mezi globální problémy soudobého světa. Na drogový problém se soustředí množství odvětví, neboť jej charakterizují nejrůznější faktory (zdravotní, ekonomické, sociální). Tato práce se zaměřuje na danou problematiku z pohledu trestního práva. Protože řešení takto složitého problému vyžaduje komplexní přístup, obsahuje práce krátký nástin i jiné než trestněprávní souvislosti. Práce je rozdělena do osmi kapitol. První kapitola má uvést čtenáře skrze seznámení se stěžejními pojmy do drogové problematiky. Následující kapitola je věnována drogovému problému v nadnárodním měřítku. Součástí tohoto mezinárodního pohledu je stručný přehled historie mezinárodní spolupráce ve snaze eliminovat negativní dopady související s drogami. Zejména se zaměřuji na mezinárodní smlouvy přijaté na půdě Organizace spojených národů, ze kterých vychází naše trestněprávní úprava. V rámci této kapitoly ještě přibližuji, jak se fenomén drog projevil v ČR po r. 1989. V kapitole třetí seznamuji s vývojem právní úpravy v českých zemích. Těžištěm mé práce jsou kapitoly čtvrtá a pátá, kde se soustředím na drogovou kriminalitu a její českou právní úpravu. Trestná činnost související s drogami se v české praxi nejčastěji dělí na primární a sekundární drogovou kriminalitu. Kapitola čtvrtá proto obsahuje úpravu primární drogové kriminality de lege lata, kterou lze jednoduše definovat, jako porušení konkrétních drogových trestných činů. Z expertních odhadů a kriminálních statistik vyplývá, že ač primární drogová kriminalita dlouhodobě tvoří

4

zhruba 1% registrovaného objemu trestných činů, pachateli téměř každého čtvrtého až pátého trestného činu v ČR jsou uživatelé drog. Chceme-li s tak komplikovaným a latentním jevem, jako je sekundární drogová kriminalita, efektivně bojovat, je nutné ho podrobně poznat, nejlépe vědecky. Proto věnuji tomuto úhlu pohledu kapitolu pátou. V šesté kapitole jsou přiblíženy některé alternativní formy řešení trestné činnosti závislých osob, u nichž je nanejvýš účelné nahradit standardní procesní postup jeho obměnami a namísto nepodmíněného trestu odnětí svobody zvolit některý z trestů alternativních. Jaká je situace v drogové oblasti v současnosti a jak na ni reagují protidrogové politiky, osvětluji v kapitolách sedm a osm. Při snaze poskytnout přehled o vývoji drogové situace v ČR jsem se snažila vycházet z různorodých zdrojů. Podkladem mi byla nejen platná, ale i starší právní úprava, komentáře k zákonům, soudní judikatura. Vedle odborné literatury a článků mi byly zdrojem i zprávy státních institucí monitorující drogovou situaci. Práce vychází z právního řádu platného ke dni jejího vypracování (uzavření rukopisu), tj. 11. 11. 2013.

5

1.

Vymezení vybraných pojmů V následujícím textu se budou prolínat pojmy, na které je oblast související

s užíváním drog bohatá. Domnívám se, že v úvodu je třeba se zmínit minimálně o těch klíčových, bez jejichž znalosti by bylo obtížné dospět k ucelenému vnímání dané problematiky. Některé pojmy se zaužívaly v medicínské praxi, jiné byly definovány Světovou zdravotnickou organizací (dále jen WHO). Společné mají to, že jsou základem pro pochopení drogové závislosti a současně jsou vodítkem poznání příčin vzniku, šíření a existence závislosti. Některé pojmy jsou zažité již několik století, jiné jsou zcela nové, vyvíjejí se a přizpůsobují podmínkám dané doby, což může vést ke sporům o významu některých termínů a tak komplikovat soustředěné úsilí vedoucí k řešení daného problému.1

1.1.

Droga Slovo „droga“, pocházející z francouzského drogue, které bylo převzato

z arabského durana – léčivo, má ve spisovné češtině význam „omamujícího prostředku, dráždivého přípravku“, což odpovídá i významu tohoto slova v běžném užívání i v jiných jazycích. V důsledku toho, že je jako pojem používán v různých oblastech, ve kterých je jeho pojetí vymezeno odlišně, se jedná o termín víceznamový. Pojem se historicky vyvíjel. Dnes je „droga“ pojem nadřazený, kterým obecně označujeme látky, jež jsou užívány a zneužívány k navození změn nálady, vědomí, povzbuzení či tlumení duševních a tělesných funkcí a vyvolávání mimořádných zážitků. Komise znalců v roce 1969 zveřejnila dosud platnou definici, podle níž je drogou„jakákoliv látka, ať přírodní či syntetická (uměle vyrobená), která, je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více jeho funkcí“.2 Jde o definici dostatečně širokou a zahrnující všechny látky působící na centrální nervový systém.3 Právní terminologie samotný pojem droga neužívá. Legislativa vymezuje látky, pro které platí určitá omezující opatření stanovující zacházení s nimi, a způsoby a pravidla jejich kontroly. Závazky plynoucí pro Českou republiku z ratifikace úmluv 1

HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s. 6. 2 NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 9. 3 HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s. 6

6

OSN upravuje Zákon o návykových látkách 167/1998 Sb. Trestní zákoník v souvislosti s kriminalitou uvádí dva základní pojmy, a to širší pojem „návyková látka“, který pojme všechny látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo jeho sociální chování (§ 130 TrZ), a v souladu s definicí WHO a mezinárodními dohodami v dané oblasti obsahuje pojem „omamné a psychotropní látky“. Substance, které se řadí mezi omamné a psychotropní látky, jsou vyjmenovány v přílohách č. 1 až 7 zákona o návykových látkách. Seznamy těchto látek jsou stěžejní pro trestněprávní ochranu proti zneužívání drog. Spoluzakladatel nadace DROP IN J. Presl považuje za drogu látku, která splňuje dvě základní kritéria. Prvním z nich je požadavek psychotropního účinku, tedy že daná látka působí na lidskou psychiku a zkresluje tak dočasně naše prožívání okolní reality. Za druhé může vyvolat závislost (má tedy tzv. „závislostní potenciál“).4 Vymezená kritéria splňuje i značné množství drog legálních (vedle tzv. drog nelegálních) s tím, že jejich držením a užíváním neporušujeme zákon, děje-li se tak v rozumné a společensky tolerované míře. To ovšem neznamená, že na ně nemůže vzniknout stejná závislost, jako na drogy ilegální. V dané souvislosti je vhodné také zmínit často používané členění na tzv. „měkké“ a tzv. „tvrdé“ drogy, a to podle míry rizika vzniku závislosti. Oba pojmy jsou nezřídka užívány v diskuzích ohledně drogového problému a návrzích na jeho řešení v rámci legislativní úpravy, prevence nebo represe. I když je tento způsob dělení značně nepřesný, je u nás běžně rozšířený.5 Na „měkké drogy“ je obecně nazíráno jako na ty bezpečnější, jejichž uživatelé se nemusí dostat delší dobu do problémů, neboť nehrozí tak velké riziko závislosti. Mezi „měkké drogy“ spadají i produkty z konope (marihuana, hašiš) a LSD. Na tyto drogy může vzniknout závislost psychická bez vzniku fyzické závislosti. Při dlouhodobém užívání takové drogy může psychická závislost na sebe navázat ovšem i těžké poruchy zdraví. Nejeví se mi tudíž vhodné takto označené drogy deklarovat jako ne příliš nebezpečné. 6

4

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 9. 5 HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s. 6. 6 Tamtéž, s. 7.

7

Na „tvrdé drogy“ (heroin, pervitin, kokain) může vzniknout rychlá duševní a tělesná závislost. Jsou neakceptovatelným rizikem.7 To, že je droga řazena mezi ty legální, automaticky neznamená, že jde o „měkkou drogu“. Například alkohol nelze podceňovat právě kvůli jeho legalitě. Vždy byl, je a bude „drogou tvrdou“. Přesto dnes označí alkohol za „drogu“ málokdo. Pojem „droga“ poznamenala změna v tom smyslu, že je požíván pouze pro drogy nelegální, kdežto drogy legální tímto termínem již téměř neoznačujeme.

1.2.

Působení drog Drogy mají vliv nejen na centrální nervový systém (CNS = mozek a mícha),

ale prostřednictvím nervů a nervových uzlin působí i na orgány periferního nervového systému (PNS). Psychoaktivním drogám je vlastní příznačná schopnost ovlivňovat tzv. neurotransmisi (tj. přenos nervového vzruchu mezi neurony, tedy vysoce specializovanými nervovými buňkami) v různých fázích. To vede k tomu, že drogou vytvořený umělý stav potlačí přirozené prostředí a ke svému udržení vyžaduje další dodávky drogy zvnějšku. Jako součást metabolismu běžných pochodů v těle je pak pro ně droga nepostradatelná a utváří se na ní závislost.8 V důsledku drogové závislosti dochází k zotročení osobnosti drogami, člověk pozbývá své svobody vůči droze. Komise expertů WHO v roce 1969 přijala definici drogové závislosti, která zní: „Drogová závislost je psychický a někdy i fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou charakterizovaný změnami chování a jiným (dalšími reakcemi), které vždy zahrnují nutkání brát drogu, a to stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy i proto, aby se zabránilo nepříjemnostem vyplývajícím z její nepřítomnosti.“Pojem toxikomanie se dříve používal pro současný pojem drogová závislost. Drogová závislost se zpravidla člení na alkoholovou a nealkoholovou toxikomanii, které vykazují v trestněprávním úhlu určité společné znaky. Pod nealkoholovou toxikomanii spadá chorobná návykovost související se zneužíváním návykových látek krom alkoholu. Narkomanie je pojem zaměnitelný s toxikomanií. Termínem „narkotika“ jsou odborně nazývány ty z omamných látek, které tiší činnost nervové soustavy. Některé 7

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 10. 8 Tamtéž, s. 11.

8

převážně zneužívané drogy navozují obluzení, spánek až narkózu. Všechny zneužívané drogy ovšem nejsou spojeny s tlumivým účinkem. Naopak vzbuzují vzrušení a zkracují dobu spánku nebo jej zcela potlačují. U živých organismů, včetně člověka, není často vhodné a ani snadné rozlišit tělesné a duševní, somatické a psychické. Přesto je zažité rozlišování fyzické a psychické závislosti, které vychází z hledisek dopadů a účinků návykové látky na konzumenta. Stavem fyzické závislosti rozumíme stav závislosti organismu zapříčiněný zpravidla delší dobu trvajícím a frekventovaným užíváním drog.9 K vytvoření závislosti na některých drogách postačí i krátkodobá konzumace. Je-li podávání drogy omezeno či zastaveno, nastoupí abstinenční (odvykací) příznaky jako porucha organismu, který se droze přizpůsobil a obsáhl ji do své látkové výměny. Až v okamžiku tohoto stádia hovoříme o vlastní závislosti na droze. Závislá osoba posléze drogu nevyhledává jen proto, aby si navodila příjemné pocity, ale převážně z toho důvodu, že se snaží vyhnout stádiu, které se dostaví, jakmile účinky drogy odezní.10 Abstinenční syndrom se projevuje jako soubor příznaků, které nastupují po vysazení dlouhodobě užívané psychoaktivní látky, kdy některé z nich nejsou u konzumentů na první pohled patrné (např. u kofeinu), jiné nelze opominout (např. u morfinu). U znaků fyzických abstinenčních příznaků můžeme rozlišit znaky aktivace, které se projevují pocením, třesem, vysokým tlakem, rozšířenými zornicemi, poruchami vědomí a znaky tlumivé, mezi které lze zařadit ospalost, nízký krevní tlak, omámenost. Závislost psychická je duševní stav doprovázený lpěním na opětovném užití drogy. Jestliže uživatel okusí na vlastní kůži účinky drogy, které jej pojí s příjemnými pocity a navozují domnění duševní rovnováhy, může začít bažit po opakování tohoto prožitku.11 Škála psychické závislosti se může pohybovat od pouhého přání drogu znovu požít, kterému lze ještě odolat, až k prudkému, opakujícímu se nutkání i přes to, že člověk drogu ani užívat nechce. Psychická závislost na droze je mnohdy závislostí na některé okolnosti požívání drogy provázející (např. prostředí, společnost, rituál spojený s jejím užitím apod.). Pokud dojde k pozastavení přísunu drogy, neměly by to

9

JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 9. HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s.9. 11 Tamtéž. 10

9

vyvolat žádné fyzické abstinenční příznaky. Ve skutečnosti si může psychika zahrávat i s klamnými abstinenčními příznaky, které mají podobu fyzickou, jako je pocení, třes apod. Psychická závislost představuje v podstatě závažnější následek než závislost psychická. Zatímco od fyzické závislosti může pomoci pobyt na detoxifikační jednotce, psychická závislost se může stát příčinou recidivy i po několikaleté abstinenci a nelze ji zvládnout jen pevnou vůlí.

1.3.

Úzus, abúzus, miniúzus Úzus (z latinského slova usus – užití, zvyk) znamená upotřebení drogy

v kontrolovaném množství, jako léku podle dispozice lékaře, které neohrožuje organismus konzumenta a jedná se o užívání v souladu s oprávněnými zájmy nejen jednotlivce samotného, ale i společnosti.12 Miniúzus značí zejména nenáležitou aplikaci drog – léků.13 Abúzus představuje nadměrné užívání, zneužívání. Půjde buď o užívání drog ve velkém množství či v řídkých intervalech nebo jejich užívání za nepřijatelné souhry okolností (mladistvým, osobami v pracovním režimu, těhotnou ženou). Obecná formulace toho, co je ještě úzus a co už abúzus drog je nemyslitelná. Pojetí se liší nejen od kultury ke kultuře, ale v rámci téže kultury v plynutí času. Mnohdy nepanuje shoda ani mezi platnými zákony a velkou částí populace, jako tomu bylo například v době prohibice v USA. Vedle závažných následků nadměrného užívání drog na zdraví jednotlivce nelze opomíjet ani důsledky společenské. Nežádoucí účinky abúzu drog se nepojí pouze s vlivem na jednotlivce, ale také s tím, že se stávají vymezujícím činitelem koexistence jedince s ostatními členy společnosti. Vzájemné prolínání těchto účinků se projevuje postupným narůstáním změn zejména sociálního charakteru. Změny v chování abuzora doprovází jak samotnou intoxikaci, tak i období abstinence. Projevy intoxikace různými drogami se liší nejen vzhledem k chemickým účinkům užité látky, ale také s ohledem na reakci konkrétního jedince v jedinečné situaci. Není snadné předvídat či stanovit, které období je pro uživatele drog, nebo jeho okolí nebezpečnější.

12

HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s. 9. 13 JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 13

10

Zneužívání drog s sebou zpravidla nese neschopnost přizpůsobit se životním podmínkám, ve kterých se člověk nachází. Užívání drogy vytlačuje ze života abuzora významné sociální, pracovní i volnočasové aktivity, neboť většinu času věnuje snaze opatřit si drogu, jejímu užití nebo vzpamatování se z jejích účinků. Úsilí opatřit si drogu zahrnuje také získávání prostředků na ni včetně krádeží a jiných druhů trestných činů patřících do tzv. opatřovací kriminality. Ženy se často za tím účelem uchylují k prostituci. Pokud se abuzor ocitne v zátěžové situaci, nebude schopen ji řešit integrovaně a těžko bude předvídat důsledky svého jednání. Je pro ně typická preference přítomnosti před budoucností, mnohdy zvýšená impulsivnost, která může vést až k agresi. Oslabuje se uvědomění si odpovědnosti za své chování a jeho vliv na okolí. Distance společnosti narůstá v důsledku toho, že se závislé osoby se svým pro většinu lidí nepřijatelným životním stylem dostávají na její okraj, kde se stýkají převážně s lidmi podobných hodnot. Ze sociálního hlediska je tak základním znakem abúzu drog jistá společenská degradace a izolace. Užívání drog vzdaluje jedince od starostí každodenního života, řešení nejrozličnějších problémů a umožňuje mu tak jakýsi únik před skutečností. Navíc bezprostřední příčinný vztah mezi užíváním drog a rozpadem společenských vazeb není okamžitě zřejmý a vykresluje se až kumulací změn v delší časové perspektivě, což představuje značné sociální nebezpečí. Z uvedeného taky vyplývá, že uživatel drog má k hodnocení lidí a vztahů mezi nimi vlastní systém a kritéria lišící se od běžných hledisek, v důsledku čehož mu chybí vnímání sounáležitosti se svým nejbližším okolím. Dochází tak k omezení kontaktu s běžnou společností, zvětšuje se komunikační blok dorůstající až v sociální izolaci. Těžko se pak podřizuje společenským a taky právním normám. Za rizikové považuji to, že změny v duševní činnosti jedince současně neznamenají, že přestal být součástí stále stejných společenských struktur. Ty totiž s takto pozměněnou osobností již nepočítají. Na jedné straně tak dochází k selhávání jedince ve společnosti, na straně druhé i k neúčinnosti běžných společenských mechanismů vyvíjejících tlak na tohoto člověka.14

14

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. s. 12.

11

2.

Drogy v mezinárodních souvislostech

2.1. Drogy jako globální problém V moderních dějinách (tj. 19. a 20. století) podle Kaliny15rozlišujeme tři základní období, pro které je typický odlišný pohled na problematiku užívání a zneužívání drog. V prvním období zhruba do roku 1960 se nahlíželo na drogy jako na znalecký problém, kterému se věnovali kvalifikovaní experti v rámci daných oblastí (potírání trestné činnosti – kriminalisté, léčení závislostí – psychiatři). V této době byla závislost považována za nemoc jednotlivce, dnes běžné drogové politiky formulovány nebyly. Následuje období přibližně třiceti let (1960 – 1990), kdy drogy pronikají do mnoha sociálních vrstev a vzhledem k jejich akumulaci a rozšíření jejich zneužívání se stávají zejména ve vyspělých zemích problémem společenským. Nesmírný nárůst užívání drog s sebou přinesl závažné zdravotní a sociální důsledky, což mělo kvalitativní dopad na koncepce a přístup k oblasti drogové problematiky. Vznikají zárodky drogových politik. Počínaje rokem 1990 odstartovaly drogy svou revoluci. Rozmach informačních technologií v postkomunistických zemích, produkce nových syntetických drog daly drogovému problému globální rozměr. Oficiálně jej tak charakterizuje mezinárodní společenství v Globálním akčním plánu Valného shromáždění OSN z r. 1991 a drogový problém tím zařazuje vedle jiná úskalí tohoto rozměru (např. migrace, životní prostředí, informace). Slovo „globální“ předurčuje skutečnost, že tyto problémy povětšinou nestačí řešit na úrovni jednotlivých států. Výrazný ekonomický rozvoj, který v poslední době provází světovou ekonomiku, s sebou neodmyslitelně nese i řadu těžkostí. Těmto je společný celosvětový charakter a význam, se kterým ovlivňují vývoj lidské společnosti. Drogová problematika mezi tyto celosvětové problémy nepochybně patří, její řešení na národní úrovni by bylo zcela nedostatečné, je třeba ji řešit jako celek ve světovém měřítku a za podpory výrazné mezinárodní spolupráce. Protože se současný svět vyvíjí natolik dynamicky, rychle se globalizuje, platí, že hrozba drog není zaměřena pouze 15

KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. s. 15.

12

na rovinu jednotlivých států a veškerá negativa s drogovou problematikou spojená se nevyhnou téměř žádné zemi světa. V drogovém světě je každé zemi přisouzena doména, kterou naplňuje buď skrze tranzit, nebo drogy sama produkuje či je zemí spotřebitelskou. K podtržení potřeby mezinárodní spolupráce, bez které se úsilí v boji s drogami neobejde, je vhodné uvést několik příkladů. Ložisko produkce drog se nachází v oblasti „Zlatého půlměsíce“ (Pákistán, Afghánistán, Írán). Z těchto producentských států se dostává jedna z nejničivějších drog – heroin – k rukám nejdůležitějšího odběratele, tedy do západní Evropy, skrze tzv. Balkánskou cestu (taky tzv. Hedvábná cesta), která se skládá zejména z území Turecka, Makedonie či Bulharska.

Afghánistán zůstává

zdaleka největším producentem opiového máku, byť jeho ilegální pěstování v posledních letech kleslo (v roce 2008 oproti roku 2007 o 19 %). Z Jižní Ameriky po moři přes západní Afriku (jako nejvýznamnější překladiště) se do Evropy pašuje většina kokainu. Velké oblibě se v Evropě těší cannabis, kdy celá ¼ jeho produkce ovšem pochází z Afriky. Bohatým zdrojem ilegálně vyráběného metamfetaminu je Česká republika. 16

2.2.

Mezinárodní spolupráce v oblasti kontroly drog Na nástin globálního rozsahu problematiky užívání a zneužívání OPL navážu

stručným shrnutím vývoje mezinárodní spolupráce v oblasti protidrogové legislativy od jejích samotných počátků, přes nejvýznamnější mezinárodní úmluvy, které byly přijaty na půdě Organizace spojených národů (dále jen OSN), až k současným prioritám v boji s drogovou problematikou pod záštitou OSN.

2.2.1. Šhanghajská konference V čínské Šanghaji, na podnět prezidenta Teodora Roosvelta, se uskutečnila v roce 1909 první mezinárodní konference, kterou můžeme považovat za počátek mezinárodní spolupráce v oblasti kontroly drog. Byť nebyla Šanghajská komise (známá pod názvem Opiová komise) pověřena k přijetí závazného mezinárodního dokumentu, představuje výsledek jejího zasedání, v podobě devíti nezávazných rezolucí, základ celosvětové spolupráce v boji proti drogové kriminalitě. 16

Sto let mezinárodní kontroly drog: úspěchy i výzvy. UNbulletin: zpravodaj OSN v České republice, 2009, č. 1, s. 14-16.

13

2.2.2. Haagská konference Na nezávazné šanghajské rezoluce navázala na první mezinárodní konferenci v roce 1911 Haagská opiová konference, na které byla podepsána Mezinárodní úmluva o opiu. Tu lze považovat za vůbec první mezinárodněprávní dokument v oblasti kontroly drog, který zavazoval smluvní strany k povinné kontrole výroby a přepravy nejen opia, ale i jiných drog známých v době svého přijetí (tj. morfium, kokain a soli opiátů). Úmluva vymezila nakládání s těmito látkami výlučně pro lékařské a jiné legální účely a podrobila výrobu těchto látek a jejich distribuci systému povolení a povinné registrace. Během první světové války byl zaznamenán významný vzestup zneužívání drog a v důsledku toho se stala součástí mírových smluv ukončujících první světovou válku. Skrze Versaillskou smlouvu byla podepsána téměř všemi státy a nabyla tak působnosti i pro ČSR. Zamezení nedovoleného obchodu s drogami měly v zemích docílit k tomu zřízené zvláštní ústřední úřady. V ČSR byla ustanovena Ústředna pro potírání nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v ČSR u policejního ředitelství v Praze.17Úmluvu posléze doplnil prováděcí zákon, jenž určoval látky, u kterých se podrobovala úřednímu dozoru jejich výroba, dovoz, prodej, vývoz a omezil výrobu, dovoz, prodej a rozdělování těchto látek jen na osoby a podniky oprávněné k tomu podle zvláštních právních předpisů. Tyto osoby a podniky tížila povinnost vést ve svých knihách údaje o množství vyrobených, dovezených či prodaných látek. Prováděcí zákon byl doplněn prováděcím nařízením č. 147/1925 Sb. z. a n., které ukládalo povinnost úředním lékařům, aby prohlédli závody oprávněných osob a podniků a aby se ujistili o tom, zda jsou vedeny záznamy o dovozu a prodeji tohoto zboží. Z pohledu trestněprávního byl postižen nelegální obchod s drogami jen jako přestupek s potenciálním postihem v podobě peněžité pokuty a v případě nemožnosti jejího vydobytí v trestu odnětí svobody.

2.2.3. Meziválečné období Po první světové válce vzešla z výsledků Pařížské mírové konference Společnost národů, která se mimo jiné již od svého počátku zaměřila i na drogový problém. V jejím rámci byl už v roce 1920 zbudován Poradní výbor pro obchod s opiem a ostatními

17

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 71.

14

nebezpečnými drogami, jenž měl plnit úlohu poradního a pomocného orgánu Rady Společnosti národů v daném zaměření. Následně byly přijaty tři význačné úmluvy. Na Ženevské opiové konferenci v roce 1925 byla přijata Mezinárodní úmluva o opiu, která zdůraznila ve své Preambuli, že i přes důležité výsledky, které přineslo provádění Haagské úmluvy, neustalo zneužívání látek v Haagské úmluvě uvedených. Mezinárodní úmluva o opiu doplnila okruh látek s přísněným režimem o některé nové. Vedle hlavních drog z přírodních zdrojů (opium, koka, cannabis) nově dopadala i na jejich deriváty (heroin, kokain, hašiš). Dohledem nad pohybem mezinárodního obchodu s vymezenými látkami byl zmocněn Stálý ústřední komitét, zřízen na základě úmluvy jako mezinárodní kontrolní orgán v drogové oblasti. V souvislosti s rozšířením dopadu opiové konvence i na další látky a v reakci na další důsledky z ní pro ČSR plynoucí, bylo třeba pozměnit a doplnit prováděcí zákon k mezinárodní opiové úmluvě č.

128/1923

Sb.

z.

a

n..

Za

zmínku

stojí

doplnění

stávajícího

§7

o odstavec, který zakotvil možnost zabavit a prodat dále osobám a podnikům oprávněným s ní obchodovat dle platných předpisů látku, které se týkala opiová úmluva a byla předmětem trestného činu. O výtěžek z takového prodeje byla obohacena státní pokladna. Jedním z cílů této úmluvy bylo dohlížet nad statistickým kontrolním systémem. Údaje pro statistické účely byly shromažďovány prostřednictvím systému dovozních certifikátů a vývozních povolení. Protože ani Mezinárodní úmluva o opiu nezamezila nelegální výrobě omamných látek a obchod s nimi dle statistických údajů stále rostl, byla přijata na mezinárodní konferenci v Ženevě v roce 1931 Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek. Ta se již soustředila na přímé omezení výroby omamných látek pouze pro potřeby medicínské a vědecké. K zajištění kontroly výroby a distribuce měl sloužit povinný systém odhadů, který byl dohlížen Stálým ústředním komitétem. Tento nástroj spočíval v povinnosti každé smluvní strany každoročně předložit odhad množství látek, které byly použity k lékařskému a vědeckému účelu. V reakci na požadavek celého mezinárodního společenství na přísné trestání osob podílejících se na nezákonné přepravě omamných látek a jejich extradici se stala poslední úmluvou meziválečného období Úmluva o potlačení nezákonné dopravy nebezpečných látek z roku 1936. Je možné na ni pohlížet jako na první mezinárodní úmluvu z oblasti trestního práva mezinárodního.

15

Těmito třemi významnými úmluvami meziválečného období byl postaven základ pro potýkání se s nelegální výrobou a distribucí s narkotiky. Protože nebyly v tomto boji dostatečně účinné samy o sobě, bylo nutno přistoupit k dalším krokům. Pod záštitou OSN bylo po druhé světové válce přijato několik úmluv, které měly předešlé nedostatky (např. nepružnost, jednoúčelovost smluv, rozpor mezi úpravou globální a regionální) odstranit.

2.2.4. Období po 2. světové válce Tranzitu drog z Asie a Latinské Ameriky na evropský kontinent zkřížila cestu 2. světová válka, v důsledku čehož na jejím konci procento toxikomanů silně pokleslo. Drogy však našly za války své využití. Staly se součástí pokusů v koncentračních táborech a tuby s tabletkami pervitinu představovaly součást obvyklé výbavy německých vojáků. Experimentovalo se s celou řadou drog se schopností ovlivnit myšlení a fyzickou výdrž vojáka. Ovšem nevyužité zásoby se po válce rychle rozšířily mezi civilní obyvatelstvo. Po válce sehrála rozhodující úlohu v problematice mezinárodní kontroly drog OSN. Za tím účelem byla zřízena Komise OSN pro narkotika (Commission on Narcotic Drugs – CND) pod patronací Hospodářské a sociální rady OSN v roce 1946. Skupina významných dokumentů tohoto období pro oblast kontroly drog a boje proti jejich zneužívání je tvořena Protokoly z let 1946, 1948 a Protokolem o opiu z roku 1953. Vyzdvihnout je třeba Jednotnou úmluvu o omamných látkách z roku 1961, která zkorigovala všechny předchozí mezinárodní úmluvy, soustředila se na redukci produkce omamných látek na množství potřebné pro vědecké a lékařské účely, zákaz žvýkání kokových listů, kouření a užívání opia a konopí k jiným než léčebným účelům se stanovenou přechodnou dobou 15 - 25 let pro splnění tohoto požadavku. Přílohou úmluvy jsou průběžně doplňovány Seznamy omamných látek, které jsou v závislosti na své nebezpečnosti zařazeny do jedné ze čtyř skupin. Svým rozhodnutím může Komise OSN pro omamné látky tyto seznamy rozšířit a následuje povinnost každého členského státu tyto změny promítnout ve lhůtě 180 dnů do vnitrostátní legislativy. Úmluva se zasloužila o rozšíření kontrolního systému. Podporu při provádění úmluv o drogách měl zajišťovat Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB). Jeho úlohu posílil Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1972. Mezinárodní úřad pro kontrolu omamných látek (INCB) tak mohl iniciovat jednání 16

s vládou toho státu, který nedostál svým závazkům či žádat po vládě toho státu podání vysvětlení. 18 Současně zdůraznil potřebu léčby a rehabilitace závislých. Mezinárodní o psychotropních

kontrole

látkách

vedle

z roku

omamných

1971

nově

látek

kategorii

podřadila látek

Úmluva

psychotropních

(halucinogeny, amfetaminy, sedativa), a to v souvislosti s mohutným rozšířením zneužívání psychofarmak na konci 60. let. Smluvní státy Úmluva mimo jiné zavázala ke stanovení trestů (trestu odnětí svobody nevyjímaje) za závažné trestné činy a položila důraz na požadavek možnosti léčby pachatelů těchto trestných činů, pokud byli sami uživateli psychotropních látek. Seznam psychotropních látek rozdělených do čtyř skupin tvoří přílohu Úmluvy. Úspěch konvence spočíval v překonání dříve neřešeného problému plynoucího z různorodosti psychotropních látek a rozšíření o jejich mezinárodní kontrolu.19 V 60. – 70. letech navíc drogový problém prodělal „boom“, ke kterému přispěla zejména stěžejní intervence organizovaného zločinu do nezákonného obchodu s drogami. Zájem se obrátil k synteticky vyrobeným drogám, drogy měkké byly vytlačeny drogami tvrdými a stoupla injekční aplikace drog. Synteticky vyrobené drogy již nesměřovaly jen do oblasti medicíny, ale našly si cestu skrze ilegální drogový trh mezi nižší sociální vrstvy a mládež, které neváhaly za jejich propagaci bojovat (hašiši a LSD- generace hippies, heroin a kokain – punková hnutí). I přes snahu drogový problém řešit počet toxikomanů na mezinárodní úrovni rychle stoupal. V důsledku stoupajícího trendu byla v roce 1988 vypracována Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, jejímž cílem se stal postih obchodníků s narkotiky, paralyzace všech forem nelegálního obchodu a zamezení legalizace zisků z nelegálního prodeje. Tato Úmluva vedla státy k trestnosti úmyslného neoprávněného přechovávání a držby drog mimo lékařské účely. Zakotvila prostor pro úvahu, zda považovat toto jednání za „závažné trestné činy“, či uložit léčebná opatření pro resocializaci pachatele, napomenutí nebo jiná vhodná opatření namísto stíhání a potrestání. Všechny tyto úmluvy nejsou nadány přímou závazností ve smluvních státech, ale smluvní státy mají povinnost převést je do svého zákonodárství. Usilují o vytvoření 18

BORNÍK, Miroslav. Trestná činnost a nealkoholová toxikomanie. Praha: Themis, 2000. s. 28. NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 85. 19

17

příznivého legislativního prostředí v boji proti zneužívání drog v nadnárodním měřítku. Klasifikace OPL dle těchto úmluv vychází z jejich nebezpečnosti pro zdraví a rizika možného zneužití. V současnosti jsou v platnosti poslední tři zmíněné mezinárodní úmluvy, které představují základní pilíře mezinárodního systému kontroly drog (včetně Protokolu doplňujícího Jednotnou úmluvu z roku 1961). Lze z toho vyvodit závěr, že mezinárodní smluvní aparát v této podobně je zřejmě dostatečně funkční, neboť od roku 1988 nedošlo k přijetí žádné nové mezinárodní úmluvy zabývající se čistě kontrolou drog. V posledních letech dominuje v přístupu OSN k drogové problematice akcent na snižování poptávky po drogách a jejich užívání. Státy jsou vedeny k tomu, aby svou pozornost soustředily na redukci poptávky po drogách a jejich užívání, namísto lpění na snižování jejich nabídky. K naplnění tohoto záměru předkládá státům nástroje v podobě vzdělávání, prevence, léčení, resocializace pachatelů aj.

2.3.

Situace v 90. letech v ČR Poměry v ČR po roce 1989 se od „uplatnění“ drog ve světě příliš neliší.

Ani malé republice schované v srdci Evropy se nevyhnul nárůst problémů souvisejících s nelegální výrobou drog, jejich pašováním, obchodováním a užíváním. Naopak se stala křižovatkou hlavních tranzitních cest díky své strategické poloze ve středu Evropy, což přiživilo trestnou činnost a organizovaný zločin. Byť byla naše republika jednou z tranzitních zemí tzv. Balkánské drogové cesty, nebyla do devadesátých let úroveň kupní síly obyvatel vysoká natolik, aby si naši toxikomani mohli „klasickou drogu“ dopřát. V tomto období byla s naším územím spojována obliba čichání těkavých látek. Postupně drogy pronikají do stále širších vrstev společnosti, nacházejí si cestu k mládeži, v důsledku čehož se snižuje věkový průměr drogových uživatelů. Otevřený trh s drogami přestává být fikcí a vznikají otevřené toxikomanské komunity. Dá-li se do roku 1989 považovat drogová problematika zejména vzhledem k nedostatku informací za tabuizovanou, již počátkem devadesátých let se ukazuje, že česká populace má zájem o drogy značný. Převratné změny ve společnosti po roce 1989 s sebou nesou i zpestřování domácí produkce dovezenými drogami. S rokem 1994 došlo k přílivu levného heroinu na domácí trh z dovozu. Ve velkých městech bují otevřená drogová scéna a v důsledku toho se daří i drogové kriminalitě. Na mezinárodním ilegálním trhu si ČR vysloužila vedle pozice země tranzitní i postavení země spotřebitelské. V ČR se 18

zabydlely české i zahraniční zločinecké struktury. Dostupnost všech druhů drog, jejich poměrně nízká cena zařadily v 90. letech ČR mezi centra tzv. „drogové turistiky“. Ve druhé polovině 90. let se již setkáváme se všemi negativními projevy s drogovou problematikou související.20 Na druhé straně současně ke zlepšení situace přispívá vznik a působení Protidrogového oddělení Generálního ředitelství cel, Národní protidrogová centrála Policie ČR, Inspektorát omamných a psychotropních látek. Fundovanost, znalosti a jejich uplatnění jak v oblasti prevence, tak v oblasti restrikce začínají být kvalitní a přinášejí výsledky.21 S počátkem druhého tisíciletí je spojován vzestup popularity experimentálního i rekreačního užívání konopných drog. Roste obliba rekreačního užívání tzv. tanečních drog. Relativně uzavřená pervitinová scéna se zmenšuje a je zaměňována sítí organizovaného zločinu. Dostupnost heroinu expanduje i mimo oblasti primárně zasažené, tedy i do venkovských oblastí.22

20

JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 27. 21 HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. s. 109. 22 ZÁBRANSKÝ, Tomáš. Drogová epidemiologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. s. 63.

19

3.

Historický vývoj Česká trestněprávní úprava trestné činnosti související se zneužíváním

návykových látek se rozpadá na jednotlivé historické etapy. Její počátky na našem území sahají až do padesátých let 19. století.

3.1.

Období rakousko-uherské monarchie Trestněprávní pohled na drogovou problematiku alespoň v některých aspektech

vymezil zákon č. 117/1854 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. Vycházel z několika skutkových podstat, a to „neoprávněný prodej léčiv vnitřních i zevních“ (§ 354), „nedbalost v chování a oddělení jedu“ (§ 368), „zanedbání dohledu nad jedovatou látkou“ (§ 370) a taky „užívání odvaru z makovic při dětech“ (§ 337). Z daných skutkových podstat je patrné, že se tento zákon soustředil spíše na postih provinění, která souvisela s neoprávněným nakládáním s léčivy a jedy a na drogovou distribuci, přičemž držba a užívání drog trestné nebylo.

3.2.

Období první republiky V reakci na rozmach nezákonného obchodu s drogami v Československu po 1.

světové válce byl vydán k provedení Mezinárodní opiové konvence zákon 128/1923 Sb. z. a n.. Tento zákon byl zcela nedostačující a příliš mírný. Nelegální obchod s drogami pokládal za pouhý přestupek trestaný peněžitou pokutou do výše 20 000 Kčs, kdy v případě nedobytnosti mohla být pokuta přeměněna na trest odnětí svobody až na tři měsíce. Mírná úprava znamenala nárůst aktivit obchodníků s drogami a jejich příliv na území Československa, které jim poskytlo azyl před trestním stíháním za hranicemi, neboť pro přestupek neumožňovaly československé právní předpisy vydat stíhaného do cizího státu.23 Nevyhovující legislativa přispěla k vysokému nárůstu toxikomanů na území Československa. Opiový zákon č. 29/1938, jenž vycházel z mezinárodní úpravy, byl první právní normou, která se vztahovala i na samotnou nedovolenou výrobu a držení OPL. Ve svém §1 zaváděl potřebu podrobit úřední kontrole výrobu, zpracování, přípravu, rozdělování, obchod, dovoz, průvoz a vývoz uvedených látek. Omamné látky byly zákonem 23

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 72.

20

rozděleny do čtyř skupin, přičemž definice těchto látek byly upraveny mezinárodními úmluvami, na které odkazoval. Některé pojmy, jako výroba látek, příprava a opracování (přepracování), samostatně vymezil v § 2. V § 4 byla explicitně zakázána „výroba, dovoz, průvoz, vývoz, prodej, rozdělování a požívání „zpracovaného opia“, jakož i škvárů a veškerých zbytků opia vykouřeného“. Zákon též zavedl k nakládání s psychoaktivními látkami požadavek zvláštního povolení, jehož vlastníci měli povinnost vést v registrech záznamy o těchto látkách a upravil každoroční úřední inspekce v lékárnách. Pro účely této práce tkví důležitost opiového zákona zejména v tom, že komplexně postihl nakládání s OPL v Československu a jednotlivé trestné činy již vymezil obdobným způsobem jako naše současná právní úprava. Jednání porušující tento zákon bylo podle závažnosti klasifikováno na přestupky (možné uložení pokuty od 500 do 50 000 Kč či vězení od 24 hodin do pěti měsíců okresními úřady a možná konfiskace látky, jež byla předmětem přestupku), přečiny a zločiny (projednávány soudy, trestný byl i pokus). Podle § 19 odst. 2 byla trestná i výroba, opatření, přechovávání nebo přenechávání nástroje nebo předmětu, který byl nepochybně určen k neoprávněné výrobě, přípravě či neoprávněné zpracování nebo přepracování OPL. Mohl být uplatněn policejní dohled nad odsouzeným a cizinec mohl být vypovězen z území republiky. Byla upravena i možnost odsouzenému odebrat trvale nebo dočasně povolení či koncesi k živnostenskému podnikání, včetně možnosti výkon funkce úplně zakázat. Zákon připouštěl i postih spolčení se ke spáchání či páchání těchto činů. Postupy úřadů zacílené na nelegální drogový obchod na základě definování drogového problému tímto zákonem byly hlavním důvodem značného poklesu v počtu toxikomanů v čase příchodu 2. světové války.24

3.3.

Období po 2. světové válce Východiskem trestněprávní ochrany společnosti i před drogovým problémem se

stal po 2. světové válce nově přijatý trestní zákon č. 86/1950 Sb., a to konkrétně v §§ 197 a 198 o nedovolené výrobě a držení omamných prostředků a jedů. Tato úprava byla jen s malými změnami převzata do trestního zákona č. 140/1961 Sb.

24

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 75.

21

Ustanovení § 197 odst. 1 hrozilo trestem odnětí svobody až na tři léta a peněžitým trestem tomu, kdo bez povolení vyrobil, dovezl, vyvezl, jinému opatřil nebo přechovával omamné prostředky nebo jedy. Kvalifikovanou skutkovou podstatu naplnil ten, kdo se dopustil takového činu ve značném rozsahu či výdělečně, kdy následkem tohoto činu byla smrt nebo těžká újma na zdraví mnoha lidí. Tento pachatel byl postižen trestem odnětí svobody na jeden rok až pět let a trestem peněžitým podle § 197 odst. 2. V § 198 bylo pamatováno na předměty určené k neoprávněné výrobě omamných prostředků a na prekursory. Toto ustanovení postihovalo odnětím svobody až na dvě léta výrobu, opatření či přechování těchto prostředků pro sebe či pro jiného. Tento trestní zákon ve svém ustanovení § 186 dovoloval též postih trestného činu opilství. Podle tohoto ustanovení si mohl pachatel přivodit stav nepříčetnosti i požitím jiné látky než alkoholickým nápojem, tedy i pomocí toxikomanie nealkoholové.25Eventualitu pachateli uložit ochranné opatření formou ochranného léčení vymezil §70 tak, že soud měl možnost nařídit, aby byl pachatel oddávající se nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, dopustil-li se trestného činu v opilosti či v jiném podobném opojení, odevzdán do léčebného ústavu. Za omamné prostředky a jedy se pro účely trestního zákona dle určení § 205 považovalo to, co bylo upraveno nařízením ministra spravedlnosti č. 118/1950 Sb., o tom, co se považuje za omamné prostředky, jedy, nakažlivé choroby a škůdce užitkových rostlin podle trestního zákona. Toto nařízení bylo záhy nahrazeno nařízením ministra spravedlnosti č. 54/1955 Sb., které za omamné prostředky a jedy ve smyslu § 197 a § 198 trestního zákona považovalo „látky, které ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem vnitra a ostatními zúčastněnými ministry uvede v seznamu jedů uveřejněném v Úředním listu“. Tento úřední list představovalo opatření předsednictva Národního shromáždění č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých na zdraví. K jeho zrušení došlo na základě ustanovení § 83 odst. 2 zákona č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, který ve svém § 82 zmocňuje vládu k vydání předpisu o jedech a látkách škodlivých zdraví, které získalo podobu vládního nařízení č. 56/1967 Sb., o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví. Toto nařízení ve svém § 1 odst. 2 vymezuje, co se rozumí jedy, omamnými látkami a žíravinami. Zacházení s nimi je upraveno odstavcem prvním. K provedení vládního nařízení byla vydána vyhláška ministerstev zdravotnictví 25

NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. s. 119.

22

a spravedlnosti č. 57/1967 Sb., kterou se provádí vládní nařízení o jedech a jiných látkách škodlivých zdraví, jejíž přílohy obsahovaly seznamy zvláště nebezpečných jedů, ostatních jedů a omamných látek ve smyslu § 187 a § 188 trestního zákona. Omamná látka byla v seznamu zařazena do skupiny (I.-III.) „podle míry nebezpečí chorobného návyku, psychických změn a rizika zneužití“. Seznam trpěl značnými mezerami, kdy například až do roku 1984 nezahrnoval metamfetamin, jehož výroba a přechovávání toxikomany tak byla nepostižitelná. Seznam tedy zcela nekorespondoval se situací v ČSSR. Ze zmíněných právních norem včetně seznamů omamných látek vycházela v ČSSR trestněprávní ochrana společnosti v boji s drogami, což mělo dopad na nový trestní zákon.

3.4.

Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon č. 140/1961 (účinnost od 1. 1. 1962) zakotvil drogové trestné činy

v Hlavě čtvrté zvláštní části trestního zákona v rámci Trestných činů obecně nebezpečných. Tento zákon mezi tzv. „drogové“ delikty zařadil trestný čin šíření toxikomanie (§ 188a TZ) a trestný čin nedovolené výroby a držení OPL a jedů, který subsumoval tři základní skutkové podstaty, a to v § 187 odst. 1 nedovolená výroba OPL a jedů pro sebe i pro jiného a nedovolené nakládání a přechovávání OPL a jedů pro jiného, v § 187a nedovolené držení drogy pro vlastní potřebu v množství větším než malém, a konečně v § 188 odst. 1 neoprávněné nakládání s předmětem způsobilým k nedovolené výrobě OPL. Novum oproti dosavadní úpravě představovalo obohacení katalogu trestů o tzv. alternativní tresty, které nebyly spojeny s odnětím svobody. Až do roku 1990 zůstala tato právní úprava beze změn. Novela provedená zákonem č. 175/1990 Sb. zakotvila v trestním zákoně v § 89 odst. 13 TZ (posléze § 89 odst. 10 TZ) pojem návyková látka, který se v něm dosud nevyskytoval, což je možné považovat za závažný nedostatek, neboť trestnost se tak vztahovala pouze na ty omamné

látky,

které

byly

vyjmenovány

v příloze

3

vyhlášky

č. 57/1967 Sb. To umožňovalo hledání a vyrábění drog, které seznam nezahrnoval, protože zneužívání neuvedených látek nebylo možno postihnout. Pod pojmem návyková látka se rozumí „alkohol, omamné a psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací 23

schopnosti nebo sociální chování“. Výstižný a jednotný pojem tak zahrnuje všechny druhy alkoholových a nealkoholových drog, na nichž může vzniknout závislost, přes léky až k látkám původně určeným výlučně k technickému využití. Změna politického režimu s sebou přinesla i zásadní změnu právní úpravy drogových trestných činů. Novela trestního zákona provedená zákonem č. 112/1998 Sb. (účinnost od 1. 1. 1999) zařadila některé skutkové podstaty mezi trestné činy, jejichž nepřekažení je trestné (§ 167 TZ) a rozšířila kvalifikované skutkové podstaty drogových trestných činů dle § 187 a § 188 TZ. Skutková podstata, která zavedla postih přechovávání OPL či jedu v množství větším než malém bez povolení (tj. neoprávněně), a to pro vlastní potřebu, byla zavedena až touto novelou. Nyní je vhodné ve stručnosti zmínit změny po roce 1990 v rámci jednotlivých skutkových podstat dotýkajících se nealkoholových drog. Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 TZ) Tento trestný čin měl chránit společnost i jednotlivce před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s danými látkami a přípravky. Jako ohrožovací trestný čin byl dokonán již samotnou výrobou OPL, přípravku obsahujícího OPL, prekursoru či jedu, jejich dovozem, vývozem, průvozem, nabídkou, zprostředkováním, prodejem či jiným opatřením jinému či přechováváním pro jiného, pokud se tak dělo neoprávněně. K rozšíření výčtů způsobů nelegálního nakládání s OPL o termín „proveze“ přispěl zřejmě fakt, že se ČR vrátila na výsluní mezi tranzitní země, díky své strategické poloze a otevření hranic. V ustanovení chybělo jakékoliv vymezení potřebného množství OPL, jedu, přípravku obsahujícího OPL či prekursoru, což znamená, že za trestné bylo považováno nakládání s vymezenými látkami v jakémkoliv množství za předpokladu, že bylo dosaženo potřebného stupně společenské nebezpečnosti (tj. došlo k naplnění materiální stránky trestného činu). K provedení Úmluvy o psychotropních látkách došlo na základě rozsáhlé novely (zákonem č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon s účinností od 1. 7. 1990), což postihlo zejména znění této skutkové podstaty, jejíž dosah vedle omamných prostředků a jedů se tak rozšířil též na psychotropní látky. Tato novela také odstranila trestní postih přechovávání omamných látek pro vlastní potřebu a zavedla nový trestný čin šíření toxikomanie.

24

Před novelou trestního zákona č. 112/1998 Sb. byla postihována výroba, dovoz, vývoz OPL nebo jedu, a k tomu opatření OPL nebo jedu jinému nebo přechovávání pro jiného, a to bez povolení (§ 187 odst. 1 TZ). Při splnění stanovených podmínek povolení na žádost vydalo Ministerstvo zdravotnictví na dobu jednoho roku. Při spáchání tohoto trestného činu hrozil pachateli trest odnětí svobody až na dvě léta, nápravné opatření, či trest peněžitý. Základní skutková podstata byla novelou rozšířena o další způsoby nakládání s OPL a jedy (průvoz, nabídka, zprostředkování, prodej) a mezi objekty, na které se neoprávněné nakládání vztahovalo, byl přidán přípravek obsahující OPL a prekursory. Sankce zaznamenaly změny v podobě vypuštění peněžitého trestu, možnost zvolit nápravné opatření byla také zrušena a byl zpřísněn trestní postih na délku od jednoho do pěti let. Novelou došlo k rozšíření okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Došlo k diferenciaci trestních sazeb těchto kvalifikovaných skutkových podstat podle jejich závažnosti. Novelizace zajistila vyšší ochranu osob mladších patnácti let vytvořením samostatné skutkové okolnosti a uložením vyššího trestu za její naplnění (§ 187 odst. 3 TZ). V rámci takto nastavených trestních sazeb jsou postižitelní i mladiství žáci, kteří dovršili patnáctý rok věku a drogu nabízí svým spolužákům mladším patnácti nebo osmnácti let, přičemž k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) nebo odst. 3 písm. b) TZ postačí nabízení drogy bez ohledu na její množství. 26 Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá předně v neoprávněné výrobě drogy. V trestním zákoně č. 140/1961 Sb. ještě chyběla samostatná skutková podstata postihující nedovolené pěstování rostlin obsahujících OPL. Vypěstování rostlin určených k nedovolené výrobě drog tak bylo třeba stíhat ve vazbě na neoprávněnou výrobu. Samotné vypěstování bylo možné považovat za opatření látky (§187 odst. 1) a její držení za přechovávání (§ 187 odst. 1 nebo § 187a odst. 1 TZ), jestliže vypěstovaná rostlina sama o sobě byla takovou látkou. Pokud vypěstovaná rostlina pouze sloužila

26

KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. s. 60.

25

k nedovolené výrobě uvedených látek, jednalo se o opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě (§ 188 odst. 1 TZ).27 Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187a TZ) Toto ustanovení bylo zavedeno v důsledku novely trestního zákona provedené zákonem č. 112/1998 Sb. Tato skutková podstata dopadala na toho, kdo úmyslně bez povolení pro sebe v množství větším než malém přechovával OPL či jed (nikoliv prekursor a přípravek obsahující OPL). Jednalo se o subsidiární skutkovou podstatu ke skutkové podstatě upravené v § 187 TZ. Ustanovení se vztahovalo pouze na přechovávání pro sebe. Směrodatné pro odlišení trestného činu dle tohoto ustanovení od korespondujícího přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích bylo přechovávání v množství větším než malém.28K zavedení takové speciální skutkové podstaty byla ČR tlačena hned ze strany několika vlivů. Byl to jednak prudký nárůst zneužívání drog v ČR zejména po roce 1990 a jednak případy, kdy distributoři drog argumentovali přechováváním drogy pro sebe v případě nalezení drog u těchto osob. Konečně byla ČR přinucena zavést tuto úpravu v souvislosti s realizací závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv (Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961, Protokol o změnách

Jednotné

úmluvy

o

omamných

látkách

z roku

1972,

Úmluva

o psychotropních látkách z roku 1971, Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988). Na druhou stranu si toto ustanovení vyžádalo ostrou kritiku a střet názorů na míru dekriminalizace držení drog pro vlastní potřebu. Proti sobě stály dva zcela protichůdné postoje, z nichž ten liberálnější vycházel zejména z medicínského pohledu na věc (již v roce 1983 označila komise expertů WHO toxikomanii za nemoc vyznačující se závislostí), který zcela odmítal trestnost držení drogy pro vlastní potřebu. Tento názor stavěl na tom, že člověk, který sám sebe poškozuje užíváním drogy, nemůže být trestně postihován. K tomu přispíval argument v podobě pochybnosti, že se osoby závislé, z důvodu obavy z možné kriminalizace, nebudou chtít obrátit na odborníky s žádostí o pomoc atd. Radikální přístup k řešení této otázky poukazoval na mezinárodní úmluvy, kterými je ČR vázána,

27

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. s. 570. 28 KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. s. 61

26

jenž vycházejí právě z trestnosti držení drog bez ohledu na argument sebepoškozování a kriticky poukazují na negativní doprovodné jevy (např. šíření drog mezí mláděží, toxikomanie, HIV). Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu novely trestního zákona plynulo, že postih držby drog neměl primárně směřovat na narkomany (a věznice by se tak plnily „lidskými troskami“), ale měl umožnit potrestat pouličního prodejce, který bude mít u sebe i jen jedinou dávku, neboť beztrestnost držitelů drog v minulosti v řadě případů šanci na postih dealerů a distributorů značně eliminovala. Zákonný znak „množství větší než malé“ trestní zákon nedefinoval a ponechal stanovení množství u jednotlivých látek na judikatuře. Smyslem tohoto ustanovení nebyl postih držení jedné běžné dávky konzumenta drogy (tzv. spotřební držba), protože by se fakticky jednalo o trestní postih konzumace drog a nikoliv jejich přechovávání.29 Na základě účelu daného ustanovení bylo za malé množství OPL možné označit individuálně určenou denní dávku OPL v množství obvyklém pro osobu užívající drogu, adekvátní stupni závislosti osoby na OPL, které však nepředstavuje nebezpečí pro lidské zdraví či život.30 Současně nešlo opomíjet také druh a účinnost konkrétní OPL, neboť každá z těchto látek má jiný vliv na lidský organismus. Tím, že zákonodárce odmítl rigidně stanovit „množství větší než malé“ v podstatě rezignoval na potřebu vymezit podmínky trestní odpovědnosti přímo v zákoně. Předestřel tak orgánům aplikační praxe možnost rozhodovat o rozsahu trestněprávní odpovědnosti. K určení takového množství musely orgány přibrat znalce z oboru toxikologie a psychiatrie. V důsledku toho nešlo vyloučit nejednotné posuzování, protože závěry znalců se mohou v jinak stejných případech lišit.31 Podpůrně byly uvedeny orientační hodnoty malého množství OPL v příloze č. 1 k Závaznému pokynu policejního prezidenta č. 12/1999, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při odhalování protiprávních jednání souvisejících s toxikomanií. Šlo o stanovení maximálních hodnot pro posouzení, zda je jejich držením již naplněna skutková podstata trestného činu či se ještě jedná o přestupek. Obdobně byl využíván pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 16. 8. 2006 o postihu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a, 29

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. s. 574. 30 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2000, sp. zn. 2 Tz 29/2000 31 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. s. 574.

27

jehož přílohou byla tabulka vymezující orientační hodnoty nejčastěji se vyskytujících OPL, v souladu se zněním § 187a odst. 1,2 TZ. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to odnětím svobody na jeden rok až pět let, bylo přechovávání ve „větším rozsahu“. Pojem „větší rozsah“ bylo třeba hodnotit zejména z hlediska celkového objemu prodané nebo předané OPL, časového rozmezí, v průběhu kterého byla taková látka prodávána nebo předávána, množství jednotlivých útoků vůči rozličným osobám v uvedeném časovém rozmezí a předpokládané ceny, za kterou byla distribuována, tedy se nelze omezit na pouhé hledisko zisku z této činnosti. Zároveň bylo nutno přihlédnout k druhu drogy a stupni závislosti. Na základě těchto skutečností se jednalo o takové množství drogy, které bylo 10 až 15 násobkem množství označeného za větší než malé a bylo způsobilé ohrozit životy nejméně tří osob.32 Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§188 TZ) Trestného činu podle § 188 TZ se dopustil ten, kdo vyrobil, sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. Na první pohled nepatrnou změnu vnesl zákon č. 175/1990 Sb., která spočívala v nahrazení slova způsobilý slovem určený. To znamená, že bylo nezbytné prokázat, že pachatel věděl, že vyrábí, opatřuje či přechovává předmět určený k nedovolené výrobě a musel si tak být vědom následku, aniž by měl úmysl takový předmět k zamyšlenému účelu použít. Podle této úpravy tak již nemohlo dojít k postihu osob přechovávajících tyto předměty ke zcela jiným účelům (např. k chemickým pokusům) bez prokázání úmyslu použít předmět k výrobě OPL nebo jedu. Sankce za tento trestný čin zaznamenaly podstatné zpřísnění v roce 1998. Pokud pachatel naplnil základní znaky skutkové podstaty upravené v § 188 odst. 1 TZ, hrozil mu trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo zákaz činnosti, peněžitý trest nebo propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty. Kvalifikované jednání v podobě spáchání činu uvedeného v odstavci 1 ustanovení §188 TZ ve větším rozsahu nebo vůči osobě mladší osmnácti let a případy, kdy v důsledku takového činu získal pachatel značný prospěch, byly pak trestány odnětím svobody na dvě léta až deset let. 32

CHMELÍK, Jan. Drogová kriminalita. 1. vyd. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR, 1999. s. 38.

28

Trestné bylo samotné opatření předmětu určeného k nedovolené výrobě, ať se tak stalo pro pachatele nebo pro někoho jiného. Mezi takové předměty lze zařadit nejen přístroje, jiná zařízení a jejich součásti, ale i suroviny, které jsou podle své povahy způsobilé a zároveň určené k nedovolené výrobě vyjmenovaných látek (podrobněji rozebráno v kapitole 4. 4. k § 286 TrZ). Nepřekažení tohoto trestného činu bylo postihováno podle § 167 TZ. Šíření toxikomanie (§ 188a TZ) Tento trestný čin představoval zásadní změnu v dosavadní úpravě a jeho smyslem bylo zejména chránit mládež před rozšiřováním zneužívání návykových látek jiných než alkohol. Do trestního zákona byl zařazen teprve v důsledku novely č. 175/1990 Sb. Trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a TZ spočívá v tom, že pachatel svádí jinou osobu ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ji v tom podporuje, anebo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří. Vyplývajíc z ustálené judikatury nebylo nutné, aby nastalo skutečné ovlivnění osob, kterým bylo určeno jednání pachatele naplňující znaky této skutkové podstaty.33 Byť alkoholické nápoje mezi návykové látky podle § 89 odst. 10 TZ patří, byly v tomto případě z obsahu pojmu vyňaty, neboť se na ně vztahovala speciální úprava (§ 217 odst. 1 TZ trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže a § 218 trestný čin podávání alkoholických nápojů mládeži). Účinnost novely provedené zákonem č. 112/1998 Sb. se dotkla trestného činu šíření toxikomanie pouze zvýšením trestní sazby odnětí svobody až na tři léta nejen u základní skutkové podstaty, s ohledem na nepříznivou dynamiku kriminality v oblasti drogový deliktů. Tím, že pachatel spáchal tento trestný čin vůči osobě mladší než osmnáct let, naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu a mohl si vysloužit sazbu v rozmezí jednoho až pěti let. Zákon č.134/2002 Sb. doplnil možnost postihu šíření toxikomanie různými veřejně přístupnými způsoby (např. internet).

33

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 2 To 461/97 ze dne 17. 9. 1997

29

4.

Současná trestněprávní úprava na území ČR

4.1.

Primární drogová kriminalita Trestná činnost související s drogami představuje jev pokrývající poměrně

širokou škálu trestních jednání. Tak složitý fenomén, jako je trestná činnost související s drogami, nelze standardně definovat a každý takový pokus by byl nutně zjednodušující. Drogovou kriminalitu lze rozdělit na primární a sekundární. Jedná se o koncept, který se pro rozlišení trestné činnosti související s drogami v české praxi užívá nejčastěji. Primární drogová kriminalita je pojímána jako drogová kriminalita v užším smyslu tedy jako tzv. drogové trestné činy, které postihují pestrou paletu různých forem nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Je tak definována jednoduše a jednoznačně porušením konkrétních drogových trestných činů.34

4.2.

Obecné změny související s novým trestním zákoníkem Nové uspořádání společenských vztahů po roce 1990, nutnost přizpůsobit normy

trestního práva hmotného nejen těmto novým vztahům, ale i vytvořit moderní trestní kodex, vyvolaly potřebu přijetí nové úpravy. Výsledkem mnohaletého úsilí o změnu právní úpravy dosavadního trestního práva hmotného se stal nový trestní zákoník, jenž byl vyhlášen pod č. 40/2009 a který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2010. Oblasti postihu drogových trestných činů se beze sporu dotkly hlavní změny, jež s sebou nová norma přináší, mezi kterými patří k nejvýznamnějším nové pojetí trestného činu a nová kategorizace trestných činů. Trestní zákoník v prvé řadě opustil materiální pojetí trestného činu a nahrazuje ho pojetím formálním. Ve formálním pojetí je trestným činem podle § 13 TrZ „protiprávní čin, který zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně“, přičemž do účinnosti nového trestního zákoníku byl materiálním trestným činem „čin pro společnost nebezpečný, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně“ (§ 3). V nové definici tak došlo k vypuštění vázanosti na společenskou nebezpečnost (tj. materiální znak), kdy nebyl-li stupeň nebezpečnosti 34

SADÍLKOVÁ, Miluše a kol. Sborník odborné konference, Kriminalita a drogy, SANANIM, 2012.

30

činu pro společnost vyšší než nepatrný (u mladistvých pachatelů vyšší než malý), nejednalo se o trestný čin. Orgánům činným v trestním řízení, zejména soudům, byla dána možnost při rozhodování zohledňovat i jiné okolnosti než jen formální znaky příslušného trestného činu. Formální pojetí má být logickým důsledkem principu zákonnosti, neboť klade důraz na zákonné vymezení přesných a jednoznačných (nikoli však kazuistických) skutkových podstat trestných činů. 35 Pokud jde o kategorizaci trestných činů, opustil trestní zákoník princip monopartiční, který byl nahrazen biparticí. V § 14 zakotvil nové dělení trestných činů, a to na zločiny a přečiny. Trestní právo je i nadále budováno na subjektivním principu, čili na odpovědnosti za zavinění (ať už úmyslném, nebo nedbalostním). Trestní zákon č. 140/1961 ve svém § 1 uváděl svůj účel. Trestní zákoník deklaratorně formulovaný účel již neobsahuje a vyplývá z jeho konkrétních ustanovení.36 Bude jím nepochybně ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, zájmů společnosti a ústavního zřízení ČR, a to prostředky trestního práva. Změny v uspořádání zvláštní části trestního zákona jsou projevem změny v přístupu k trestněprávní ochraně významných společenských zájmů. Oproti předchozí právní úpravě obsažené v trestním zákoně č. 40/1961 Sb. se klade důraz na ochranu, která je trestním právem poskytována člověku, jeho životu a zdraví, včetně osobní svobody, cti a nedotknutelnosti. První hlava trestního zákoníku je tak reprezentována trestnými činy proti životu a zdraví.37

4.3.

Promítnutí změn nového trestního zákoníku v oblasti drogové

kriminality Nový trestní zákoník zakotvil primární drogové trestné činy v rámci hlavy VII upravující Trestné činy obecně nebezpečné, a to v § 283-287. Jakákoliv neoprávněná dispozice s OPL byla ponechána, shodně s předcházející právní úpravou, jako protiprávní. Neoprávněná dispozice s OPL je pak i nadále dle své závažnosti postižitelná buď jako trestný čin nebo jako přestupek. Rozdíl oproti předcházející právní 35

ZEMAN, Petr. Nový trestní zákoník: změny v postihu (nejen) drogové kriminality. Zaostřeno na drogy, leden-únor 2010, roč. 8, č. 1, s. 2. 36 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, roč. 2009, č. 10, s. 22-36 37 Tamtéž.

31

úpravě lze spatřovat ve stanovení rozdílných trestních sazeb za neoprávněné přechovávání drogy pro vlastní potřebu v množství větším než malém u konopných drog a u ostatních OPL (§ 284 odst. 1, resp. § 284 odst. 2 TrZ). Trestní zákoník současně zavedl nové skutkové podstaty spočívající v neoprávněném pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro vlastní potřebu v množství větším než malém, přičemž odlišuje výši trestní sazby takového pěstování rostliny konopí od pěstování jiných rostlin a hub obsahujících OPL (§ 285 TrZ). K závaznému určení toho, jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících, byla zmocněna vláda, jež tak učinila nařízením (§ 289). Zároveň je nařízení vlády uloženo, aby vymezilo též, které rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé. To znamenalo výraznou změnu právní úpravy postihu drogové kriminality, neboť před 1. lednem 2010 byl výklad znaku „množství větší než malé“, jako kvalifikačního kritéria odlišujícího v případě přechovávání OPL pro vlastní potřebu trestný čin od přestupku, ponechán soudní praxi. Na straně soudů, zejména v kombinaci s přechodem na formální pojetí trestného činu, došlo ke ztrátě možnosti posuzování trestní odpovědnosti za přechovávání drog pro vlastní potřebu, co se týká osobnosti pachatele, jeho závislosti na droze a jeho případné běžné denní dávce. Je to zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, který i nadále vymezuje omamné a psychotropní látky, přípravky je obsahující a prekursory používané pro jejich nezákonnou výrobu. Trestní zákoník nezasáhl do definice pojmu návyková látka, pod kterou se tak i nadále subsumuje alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Objekt skutkových podstat drogových trestných činů konkretizuje obecný objekt „obecného nebezpečí“, který je nastíněn v nadpisu hlavy sedmé zvláštní části trestního zákoníku. Objektem drogových deliktů je vždy zájem na ochraně společnosti a jednotlivců před možným ohrožením, které by mohlo nastat v souvislosti s neodborným a nekontrolovaným nakládáním s určitými zákonem vymezenými látkami. U trestného činu šíření toxikomanie pak zájem na ochraně společnosti před možným ohrožením vyplývajícím ze zneužívání jiných návykových látek než alkoholu. Současně jím je zájem na ochraně společnosti před negativním dopadem působení zneužívání látek,

32

které jsou způsobilé zneužívajícího jedince ohrozit nebo poškodit, zejména na jeho zdraví či životě, nebo jsou prokazatelným způsobem schopny negativně ovlivnit ovládací nebo rozpoznávací schopnosti zdravého člověka. Objektem drogových deliktů bezesporu rozumíme i zájem na ochraně společnosti před nebezpečím, jež s sebou nese organizovaný zločin a jiná kriminalita spojená s drogami.38 Díky systematickému zařazení drogových trestných činů do hlavy sedmé, pojmenované „Trestné činy obecně nebezpečné“, je zřejmý jejich ohrožovací charakter, který je pro trestné činy v rámci této hlavy typický. Trestné činy ohrožovací jsou škodlivé již tím, že vytvářejí nebezpečnou situaci, tzn. že jejich následek spočívá již ve vyvolání reálného nebezpečí a k jejich dokonání není třeba, aby došlo ke vzniku poruchy. Samotné ohrožení zájmu, který je chráněn zákonem, je tak zcela dostačující. Pro trestné činy zakotvené v této hlavě je dále typické, že se jedná o tzv. blanketní či odkazující normy trestního práva. Pachatel se tak dopustí trestného činu tím, že poruší normu mimotrestní, na kterou je často trestněprávními normami odkazováno (např. zákon o návykových látkách). Ani v případě mimotrestních právních norem „neznalost zákona neomlouvá“.

4.4.

Skutkové podstaty drogových trestných činů Trestní zákoník rozeznává pět drogových trestných činů, a sice:

 § 283 – Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy;  § 284 – Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu;  § 285 – Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku  § 286 – Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu;  § 287 – Šíření toxikomanie. Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283 TrZ) Trestného činu podle § 283 TZ se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak opatří nebo pro jiného

38

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 752.

33

přechovává omamnou a psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin, jehož pachateli hrozí, v případě porušení základní skutkové podstaty, trest odnětí svobody na jeden rok až pět let či peněžitý trest. Pachatelem může být kterákoliv osoba. Základní skutková podstata tohoto trestného činu, včetně trestní sazby s ní spojené, v podstatě nedoznaly oproti předešlé právní úpravě žádných změn. Stále ze znění této skutkové podstaty vyplývá výslovný požadavek spočívající v nedovolenosti uvedeného jednání, jímž je nakládání s drogou bez odpovídajícího povolení. Potřebu povolení zakotvuje § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Podle § 8 uvedeného zákona vydává příslušné povolení Ministerstvo zdravotnictví na dobu pěti let pro návykové látky a v případě prekurzorů na 3 roky, a to pouze osobě bezúhonné a k činnostem v něm uvedených. Zákon upravuje i situace, kdy se povolení nevyžaduje. Tento zákon, jak již bylo zmíněno, je zásadním právním předpisem, byť nemá trestněprávní charakter. Mimo jiné se vypořádává i s elementárním pojmem, tj. návyková látka. Daný právní předpis pod pojem návyková látka subsumuje právě omamné a psychotropní látky, se kterými, jakožto zákonnými pojmy, operuje trestní zákoník. Návykovými látkami rozumí OPL. Současně stanoví, jaké látky můžeme považovat za OPL, a to jejich uvedením ve svých přílohách č. 1 až 7. Jiné návykové látky ve smyslu § 130 TrZ (např. alkohol, barvy, čistidla) sem nenáleží. Zároveň v § 2 písm. b) objasňuje, co se rozumí přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku, podle kterého se jedná o „roztok nebo směs v jakémkoliv stavu obsahující jednu nebo více návykových látek“, např. léčiva. O prekurzoru můžeme obecně říci, že jím je určitá látka určená k výrobě drogy. Podle § 2 písm. c) jím je prekurzorem látka, která je uvedena v kategorii 1 přílohy 1 přímo použitelného předpisu Evropských společenství nebo v kategorii 1 přílohy přímo použitelného předpisu Evropských společenství. Pro účely trestního zákoníku je to s účinností od 1. 1. 2010 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé. Za jedy se pak ve smyslu § 283, 284 a 286, nejde-li o léčiva, považují chemické látky uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení a chemické směsi obsahující nejméně 7% této látky. 39

39

HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, roč. 2011, č. 3, s. 418

34

Objektivní stránku tohoto trestného činu lze naplnit prostřednictvím několika forem. Základní formou je neoprávněná výroba, kterou se rozumí jakýkoliv proces umožňující zhotovení či vytvoření některé z vymezených látek, včetně čištění a přeměny těchto látek v jiné takové látky, neoprávněným subjektem, a to i pro vlastní potřebu.40 Pouhé vypěstování rostlin určených k takové nedovolené výrobě je třeba posoudit odlišně. I Nejvyšší soud svým usnesením judikoval, že pouhé pěstování rostliny konopí určené k protiprávní výrobě nedovolených látek nelze ztotožnit se samotnou výrobou podle § 231 odst 1. TrZ. O výrobu by šlo pouze v případě, kdy by rostlina konopí byla po provedené sklizni dále neoprávněně zpracována (a to buď do formy marihuany či THC).41 Nedovoleným nakládáním se rozumí formy nakládání s již opatřenými vymezenými látkami, kam § 231 TrZ zařazuje dovoz, vývoz, průvoz, nabídku a zprostředkování. Dovoz představuje dopravu specifikovaných látek majících svůj původ na území jiného státu přes hranice do ČR, pod vývoz naopak podřazujeme činnost, na základě které látky území ČR opouštějí. Každé místo, kterým pachatel při vývozu projede, je podle usnesení Nejvyššího soudu místem spáchání trestného činu.42 Převoz znamená přepravu mezi různými destinacemi přes území ČR. Například při převozu drog přes naše území, budou místem spáchání všechny body trasy, přes kterou byla látka pašována.43Aby tento trestný čin spáchal pachatel formou nabídky, postačí, projeví-li ochotu poskytnout látku, v jakémkoliv množství jiné osobě, přičemž k naplnění skutkové podstaty se nevyžaduje, aby druhá strana tuto nabídku akceptovala. Dostačující bude i jediný návrh směřující k jiné osobě, ať již výslovný či konkludentní.44 Nejčastěji bude nabídka směřovat k prodeji, není však vyloučena nabídka třeba i obdarováním. Pokud ke spáchání trestného činu došlo jediným jednáním pachatele, kterým v určité době a na určitém místě prodával OPL více osobám, pak jejich prodej nepředstavuje vůči jednotlivým osobám dílčí útoky pokračujícího trestného činu (§ 116 TrZ a § 12 odst. 12 TrŘ).45 Činnost směřující k zajištění spojení 40

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2865. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 3 Tdo 785/2009 42 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 7 ND 41/2001 43 R 3/2002 44 NOVOTNÝ, František. Trestní zákoník 2010: stav k 1. 4. 2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Euronion, 2010. s. 581. 45 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 384. 41

35

mezi osobami, které se zabývají nakládáním s takovými látkami (nejčastěji mezi dealerem a kupujícím, výrobcem a dealerem,…) naplňuje zprostředkování. Pojem „prodej“ obsahuje jednání, které spočívá v odevzdání látky druhé straně za dohodnutou úplatu. Nikde není řečeno, že by muselo jít o prodej konečný, či o prodej mezi mezičlánky obchodního řetězce. Jestliže je tento trestný čin spáchán distribucí drog spočívající v jejich nákupu a prodeji, platí pro posuzování prospěchu pravidlo, podle kterého je nutné od částky, za kterou pachatel drogy prodal, odečíst částku, za kterou ji nakoupil. 46 Pojem „jinak jinému opatří“ vyjadřuje situaci, kdy pachatel neoprávněně obstará tyto látky jinému způsobem, který není výslovně uveden v § 283 odst. 1 TrZ, tedy výměnou, půjčením apod. Trestné je pouze opatření pro jiného, nikoliv pro sebe, což je patrné ze samotného znění „jinak jinému opatří“. Přechováváním rozumíme jakýkoliv způsob držení jakéhokoliv množství látky pro jiného (přechovávání látky bez povolení pro sebe je postiženo samostatnou skutkovou podstatou § 284).47 Zákon nevymezuje délku doby, po kterou musí mít pachatel látku ve své dispozici. Držení alespoň několikahodinové stanovuje judikatura. Na základě kvalifikované skutkové podstaty bude trestně odpovědný pachatel, který spáchá tento trestný čin jako člen organizované skupiny48, byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, ve značném rozsahu nebo ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let, neboť tím naplní kvalifikovanou podstatu podle odst. 2. Vůči těmto pachatelům dochází ke zpřísnění, kdy jim za jejich jednání hrozí trest odnětí svobody na dvě až deset let nebo trest propadnutí majetku. Trestní zákoník zavedl použití vyšší trestní sazby vůči pachateli, který se tohoto trestného činu dopustil opakovaně. Tato okolnost má vést k přísnějšímu postihu pachatele, který byl za takový čin v posledních třech letech pravomocně odsouzen nebo potrestán. Zakotvení speciální recidivy má být reakcí na potřebu postihu pachatelů,

46

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 383. 47 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2868. 48 Organizovanou skupinu jsou schopny utvořit nejméně tři trestně odpovědné osoby. Mezi těmito třemi reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími osobami pak musí dojít k určité součinnosti při realizování trestné činnosti. Ta by měla vykazovat takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují míru pravděpodobnosti úspěšného provedení trestného činu. Z povahy věci nepostačí k naplnění tohoto znaku, že pachatel o své účasti v organizované skupině vědět měl a mohl, ale bude vyžadován pachatelův úmysl.

36

kterým předchozí odsouzení nebo potrestání nebrání, aby se i nadále dopouštěli trestného činu spojeného s výrobou nebo distribucí drog.49 Přitěžující okolností k činu podle odst. 1, který nevymezuje žádný rozsah uvedených látek a jedů, je spáchání činu ve značném rozsahu. Protože nejde o finanční vyjádření látky, není možno, pro stanovení „značného rozsahu“, aplikovat výkladové pravidlo obsažené v ustanovení § 138 TrZ. Je-li trestný čin podle § 283 odst. 1 spáchán ve větším rozsahu vůči dítěti, půjde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby jako důsledek potřeby intenzivnější ochrany ohroženější skupiny osob. Ke spáchání trestného činu vůči dítěti ve větším rozsahu dojde, je-li škodlivost tohoto činu vysoká, tj. směřují-li jednotlivé formy nakládání s vymezenými látkami k jejich použití pro více dětí. Podle výkladového ustanovení obsaženého v § 126 TrZ se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. Dětem mladším patnácti let, jenž představují kategorii osob nejvíce ohroženou, je taky určena přitěžující okolnost. V rámci diferenciace množství postačí u vymezených látek, směřuje-li vůči dítěti mladšímu patnácti let, jejich množství větší než malé. Současně není třeba, aby dítě drogu skutečně obdrželo, bylo-li cílem jednání popsaného v základní skutkové podstatě.50 Podle vyššího odstavce hrozí odnětí svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutí majetku pachateli v případě, že způsobí činem, ať už úmyslně nebo nedbalostně, těžkou újmu na zdraví nebo spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný majetkový prospěch. Pachatel značného prospěchu, za který je dle § 138 TrZ pokládána částka nejméně 500 000 Kč, nemusí skutečně dosáhnout, stačí, jedná-li v úmyslu jej získat. Spáchání činu ve velkém rozsahu představuje v porovnání s kvalifikačními okolnostmi v odstavci 2 (větší a značný rozsah) největší ohrožení jak z kvantitativního, tak i z kvalitativního hlediska (množství kvalitních látek bude podstatně vyšší než množství větší než malé, bude směřovat vůči velkému počtu osob, ponese s sebou škodlivé následky atd.). Poslední přitěžující okolností podle odstavce třetího je spáchání takového činu vůči dítěti mladšímu patnácti let tentokrát ve větším rozsahu.51

49

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2870. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2871. 51 Tamtéž. s. 2873. 50

37

Odstavec 4 postihuje způsobení těžké újmy na zdraví, na rozdíl od odstavce 3 musí taková újma nastat alespoň u dvou osob. Stejný trest čeká na toho, kdo způsobí jinému smrt, a to z nedbalosti (jinak by se jednalo o trestný čin vraždy podle § 140 TrZ v souběhu s trestným činem podle § 283 TrZ). Shodný trest dále postihne toho, kdo spáchá takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu (podle výkladového pravidla se jedná o částku nejméně 5 000 000 Kč) a konečně učiníli tak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech (mezi pachateli koordinovaně fungovala dělba rolí a úloh a působili alespoň v jednom cizím státě). K naplnění znaku „ve více státech“ postačuje, pokud organizovaná skupina působí alespoň ve dvou státech.52 Vymezená jednání reprezentují nejzávažnější formy tohoto trestného činu, proto je za ně možné uložit trest odnětí svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutí majetku. Poslední odstavec § 283 výslovně stanoví, že příprava k tomuto trestnému činu je trestná, a to tehdy, směřuje-li k těm přitěžujícím okolnostem, jež jsou vymezeny v kvalifikovaných skutkových podstatách, protože se v těchto případech jedná o zvlášť závažný zločin, u nějž trestnost přípravy stanoví § 20 odst. 1 TrZ. Ke způsobu stanovení rozsahů „většího“, „značného“ a „velkého“ Trestní zákon č. 140/1961 používal pouze „množství větší než malé“ a „větší rozsah“, přičemž tyto znaky zákon ani jiný obecně závazný právní předpis nevymezoval a jejich výklad se v soudní praxi před rokem 2010 ustálil na základě pokynů obecné povahy (č. 6/2000, č. 2/2000, č. 2/2006 a č. 1/2008), které vydala nejvyšší státní zástupkyně za účelem sjednocení postupu státních zástupců při postihu drogových trestných činů. Vzhledem k tomu, že se to, jak byly pojmy v těchto pokynech konkrétně vymezeny, opíralo o poznatky lékařské vědy týkající se vlivu drog na lidský organismus a o mezinárodní zkušenosti, soudy toto vymezení akceptovaly, byť jím nebyly vázány. Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 obsahuje u drogových trestných činů jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby vedle „většího rozsahu“ [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d)] navíc znaky rozlišující „značný rozsah“ [§ 283 odst. 2 písm. c)] a „velký rozsah“ [§ 283 odst. 3 písm. c)]. Protože trestný čin podle § 283 TrZ dopadá na všechny OPL, které co do povahy a účinků nejsou totožné, nelze pak pro tyto 52

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 385.

38

látky stanovit společnou hranici či výši rozsahů a je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Zákonodárcem je tak pojata hierarchie zákonných pojmů vyjadřujících objem OPL, s nimiž je nelegálně nakládáno způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 TrZ, aniž by podával definici uvedených pojmů. Toto rozlišení proto vychází z kvantity těchto látek, které se odvíjí od množství většího než malého, jež se určovalo pro jednotlivé OPL nařízením vlády č. 467/2009 Sb. Ve zmiňovaných pokynech nejvyšší státní zástupkyně vydaných ke sjednocení postupu státních zástupců při aplikaci trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, které byly fakticky přejaty i do rozhodovací praxe soudů, byl vymezen vztah mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“, a to tak, že „větší rozsah“ byl u každého typu drogy stanoven jako určitý násobek „množství většího než malého“. Šlo vždy o násobek váhového množství účinné látky. Přítomnost uvedených pojmů v trestním zákoníku dokládá jistou kontinuitu, tudíž lze tyto násobky akceptovat i při jeho výkladu, avšak s tím, že je třeba vycházet z "množství většího než malého". Vzhledem k potřebě mezi zvýšeným počtem kvalifikačních znaků vyjádřit vztah gradace, použil Nejvyšší soud v jednom ze svých posledních rozhodnutí takovou výkladovou metodu, která je založena na tom, že vyšší kvantifikační znak je vždy určitým násobkem předcházejícího nižšího kvantifikačního znaku. Došlo k závaznému stanovení hodnot většího než malého množství OPL, nikoliv k závaznému stanovení hodnot „rozsahu“. Znaky „množství“ a „rozsah“ není možné zaměňovat, jinak by nebylo důvodu k používání odlišných termínů pro tentýž znak. Znak „rozsahu“ zahrnuje kvantitativní i kvalitativní aspekty neoprávněné dispozice s OPL (nejedná se o určitý rozsah drogy, ale o určitý rozsah činu). Kvalifikační hledisko zahrnuje okolnosti spočívající např. ve výši peněžní částky, kterou pachatel za vyráběnou či distribuovanou drogu utržil, chtěl utržit či mohl utržit, k délce doby, po jakou pachatel s drogou neoprávněně nakládal, pro jaký okruh osob byla droga určena atd. Tato hlediska mají ve vztahu k množství drogy podpůrný význam zejména tehdy, jsou - li dána s vyšší intenzitou či naplněna nějakými výjimečnými či zvláštními okolnostmi konkrétního případu. Navíc pojem „většího rozsahu“ je v § 283 TrZ vždy spojen s tím, že směřuje vůči dítěti nebo dítěti mladšímu patnácti let [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) TrZ]. Bude tak naplněn již při podstatně menším množství drogy, než v případě

39

„značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“.53Tím má být zabezpečena zvýšená ochrana dětí před vlivem drog.54 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu (§ 284 TrZ) Ustanovení § 284 TrZ oproti předchozí právní úpravě (§ 187a zákona č. 140/1961 Sb.) představuje významnou změnu, neboť přineslo rozlišení dosud pro účely trestního práva jednolitě pojímaných OPL dle míry jejich zdravotních rizik a společenské nebezpečnosti na drogy konopné a drogy ostatní, což se též odrazilo ve vytvoření dvou skutkových podstat a ve stanovení odlišných sankcí za ně. Tím došlo k zohlednění požadavků praxe a k naplnění usnesení vlády, která ukládala rozdělení drog podle rozsahu jejich zdravotních a společenských dopadů v důsledku jejich zneužívání. Na základě tohoto ustanovení tedy rozlišujeme OPL na „měkké“ a „tvrdé“ drogy. Pod pojmem „přechovávání“ (pro vlastní potřebu) je nutné rozumět nezákonné držení OPL na pozdější dobu, bez záměru užít v nejbližší době tuto látku pro sebe.55 Nižší trestní sazbou jsou ohroženi uživatelé OPL, kteří přechovávají (tj. jakýmkoliv způsobem drží) pro vlastní potřebu v množství větším než malém konopné drogy – čili omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). V § 284 odst. 1 je tedy obsažena první základní skutková podstata, která se vztahuje na ty omamné a psychotropní látky, které jsou označovány jako tzv. měkké drogy a upravuje mírnější postih za jejich přechovávání (odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty). Druhá základní skutková podstata je zakotvena v § 284 odst. 2, na základě které bude docházet k postihu uživatelů přechovávajících neoprávněně pro vlastní potřebu OPL, která je jiná než droga konopná či jed, a to opět v množství větším než malém. Naplní-li pachatel tuto skutkovou podstatu, bude potrestán přísněji (odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty). Tento postih je výsledkem provedení závazků plynoucích pro ČR z Jednotné úmluvy 53

ŠÁMALOVÁ, Milada. NEJVYŠŠÍ SOUD ČR: Ke způsobu stanovení rozsahů „většího“, „značného“ a „velkého“ u trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Trestněprávní revue, roč. 2010, č. 12, s. 400-405. 54 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010 55 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 7 To 206/2001

40

o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb.) a Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.). Vyvstává otázka, jak je řešena situace, kdy jedna konkrétní osoba přechovává několik různorodých OPL, protože současný trestní zákoník se tímto nezabývá. Pravděpodobně tomu bude shodně jako za účinnosti dřívější trestněprávní úpravy, kdy nebylo možné sčítat jednotlivé množství odlišných OPL. Jestliže ani jedna z těchto látek nepřesáhne množství větší než malé, nebude se tak jednat o trestný čin, což ovšem nevylučuje odpovědnost za korespondující přestupek.56 Ve vztahu k ustanovení § 283 TrZ je ustanovení § 284 TrZ subsidiární skutkovou podstatou, jejíž dopad je užší, protože se nevztahuje na přechovávání přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku a prekursor. Ještě více zákonodárce zdůraznil rozdíl od § 283 TrZ tím, že ve skutkové podstatě tohoto trestného činu upřesnil, že se tak děje pro vlastní potřebu. Z toho plyne, že pachateli tohoto trestného činu budou ve většině případů osoby na OPL závislé.57 Kvalifikované skutkové podstaty vymezují případy, kdy pachatel podle § 284 odst. 3 TrZ spáchá čin ve větším rozsahu (odnětí svobody na šest měsíců až pět let či peněžitý trest), dle odst. 4 pak ve značném rozsahu (odnětí svobody na dvě léta až osm let). Pro oba případy po subjektivní stránce postačuje nedbalost. Konopí Na mezinárodní úrovni tvoří základní právní rámec nakládání s konopím tzv. protidrogové úmluvy OSN, kterými jsou Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961, ve znění Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1972, a Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971. Zatímco tyto úmluvy předkládají minimální standart regulace nakládání s omamnými a psychotropními látkami, smluvní státy mohou ve svých právních předpisech vymezit přísnější podmínky. Obě úmluvy připouštějí (u různých látek v rozdílné míře) využití konopí či jeho účinných látek k vědeckým a terapeutickým účelům s tím, že vyžadují po smluvních státech, aby nakládání s nimi podřídily licenčnímu systému s velmi přísnou kontrolou ze strany státu. Česká republika je smluvní stranou a je tedy těmito

56

HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, roč. 2011, č. 3, s. 418 57 Tamtéž.

41

úmluvami vázána. V ČR upravuje nakládání s konopím zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Mezinárodní i česká právní úprava neslučuje konopí a rostlinu konopí v jeden pojem. Oficiální český překlad Jednotné úmluvy o omamných látkách uvádí, že rostlinou konopí se rozumí každá rostlina z čeledi Cannabis, zatímco výrazem „konopí“ označuje kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny konopí (s výjimkou zrn a listů, které nemají vrcholíky), z něhož pryskyřice nebyla vyloučena, bez ohledu na jeho použití. Obdobně pro účely trestního práva „konopí“ vymezuje zákon č. 167/1998 Sb. ve svém § 2 písm. f) jako „kvetoucí nebo plodonosný vrcholík rostliny z rodu konopí (Cannabis) nebo nadzemní část rostliny z rodu konopí, jejíž součástí je vrcholík“. V současnosti jsou v zákoně o návykových látkách obsaženy dva obecné zákazy. Jde o zákaz získávat konopnou pryskyřici a látky ze skupiny tetrahydrokanabinolů z rostliny konopí [§ 15 písm. f)] a zákaz pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis),

které

mohou

obsahovat

více

než

0,3

%

látek

ze

skupiny

tetrahydrokanabinolů (§ 24). Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách doznal v průběhu roku 2013 významné změny v souvislosti se zakotvením možnosti použití a pěstování konopí k léčebným účelům. S účinností od 1. dubna 2013 na základě novely provedené zákonem č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon o léčivech, zákon o návykových látkách a zákon o správních poplatcích, je umožněna léčba konopím. Část novely týkající se pěstování konopí k léčebným účelům a získání licence k takové činnosti nabývá účinnosti až od 1. března 2014, což znamená, že do března jsou pacienti odkázáni na konopí původem z oficiálního dovozu. Novela má umožnit legální nákup konopí, produkovaného v ČR na základě udělené licence nebo dovezeného ze zahraničí, pacienty v indikovaných případech. Léčebné konopí bude zpřístupněno pacientům s vybranými onemocněními výhradně na lékařský předpis s registrací výdeje v lékárně. Zákon umožňuje pěstování a dodávku léčebného konopí na farmaceutický trh v ČR pouze licencovaným výrobcům. Individuální pěstování konopí k léčebným účelům zákon nadále nepovoluje.58

58

Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. Praha: Úřad vlády České republiky, 2013.

42

Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (§ 285 TrZ) Aby došlo k důslednému odlišení pěstování rostlin a hub obsahujících OPL pro vlastní potřebu (tzv. samozásobiteli) od pěstování těchto drog, na které navazuje distribuce a s tím související ohrožení zdraví třetích osob, byl do trestního zákoníku zařazen § 285 zakotvující privilegovanou skutkovou podstatu vůči § 283, který mj. postihuje výrobu OPL. Stejně jako žádná jiná skutková podstata se ani tato nevztahuje na samotnou konzumaci uvedených látek, která tak zůstává beztrestná. Dvě základní skutkové podstaty upravené v § 285 TrZ vycházející z rozlišení mezi pěstováním konopí (odst. 1) a pěstováním hub nebo jiných rostlin obsahujících OPL (odst. 2), tedy i v tomto případě vychází zákonodárce z dělení drog na „měkké“ a „tvrdé“, a proto je diferenciace trestních sankcí v § 285 jednoznačně patrná. Fáze pěstování zahrnuje pouze zasetí semene nebo zasazení výpěstku rostliny do okamžiku jejich sklizně. Neoprávněné pěstování konopí v množství větším než malém pro vlastní potřebu je postihováno odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Neoprávněné pěstování houby nebo jiné rostliny než konopí obsahující OPL v množství větším než malém pro vlastní potřebu (opiový mák a keř koka), je sankcionováno odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Rostlinou konopí ve smyslu § 285 odst. 1 je taková její odrůda, která splňuje vlastnosti vymezené v § 24 zákona o návykových látkách č. 167/1998 Sb. Pěstování bez povolení druhů a odrůd rostlin konopí, které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů ze své celkové hmotnosti, je v ČR zakázáno. Z toho vyplývá, že pěstování rostlin konopí, které obsahují nejvýše 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů („technické konopí“), je povoleno. Rostlina konopí s nižším množstvím vymezených látek se tak za omamnou látku již nepovažuje a má dokonce četné využití. Na základě zmocňovacího ustanovení § 289 odst. 3 TrZ vláda stanovila nařízením, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující OPL a pro účely rozlišní mezi trestným činem a přestupkem i jaké je jejich množství větší než malé. Toto nařízení ztělesňuje nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby

43

obsahující OPL a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku. V příloze č. 2 k tomuto nařízení jsou upraveny hodnoty určující příslušné množství. Kvalifikované skutkové podstaty postihnou opět případy, kdy pachatel spáchá čin ve větším rozsahu (trest odnětí svobody v délce až do 3 let nebo peněžitý trest) nebo ve značném rozsahu (trest odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let), aniž by rozlišovaly mezi konopím, houbami a jinou rostlinou obsahující OPL. U obou těchto okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby je vyžadováno pouze zavinění nedbalostní. Pokud rostlina s psychotropním účinkem dosud není podřízena žádnému zákonnému omezení (např. muškátový oříšek, petúnie, atd.), kriminalizace pěstování zakotvená v ustanovení § 285 TrZ se na ni samozřejmě nevztahuje.59 Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu (§ 286 TrZ) Základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplní ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě OPL, přípravku, který obsahuje OPL, nebo jedu. Ve srovnání s předchozí právní úpravou (§ 188 TZ) je zde, jako jeden z předmětů určených k výrobě OPL, výslovně uváděn prekursor. K tomuto upřesnění předmětu regulace základní skutkové podstaty došlo v souladu s Úmluvou OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Zatímco neoprávněná výroba, dovoz, vývoz, průvoz, nabídka, zprostředkování, prodej či jiné opatření či přechovávání prekursoru pro jiného by bylo postiženo podle ustanovení § 283 TrZ, u jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě postačí, je-li k nedovolené výrobě způsobilý, a to bez ohledu na to, zda je vyroben, opatřen či přechováván oprávněně či neoprávněně, neboť tímto předmět mohou být i věci běžné potřeby. Předmětem určeným k nedovolené výrobě tak může být v zásadě cokoliv, co se uplatní při výrobě drogy nebo jedu. Zejména půjde o přístroje, zařízení a jejich součásti, ale i suroviny a jiné pomocné látky, které se při výrobě drog používají.60

59

HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, roč. 2011, č. 3, s. 418 60 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 760.

44

Trestné jednání vymezené v § 286 má sice povahu přípravy k trestnému činu, vzhledem k jeho nebezpečnosti a možným následkům je však povýšeno na dokonaný trestný čin. Rozpětí kontroly stanovené trestným činem podle § 286 odst. 1 TrZ se do značné míry shoduje s okruhem vztahů, které jsou upraveny trestným činem nedovolená výroba a jiné nakládání s OPL a jedy podle § 283 odst. 1 TrZ. Nad rámec úpravy trestného činu podle § 283 odst. 1 TrZ jde šíře právní úpravy trestného činu podle § 286 odst. 1 TrZ v tom, že se navíc vztahuje i na opatření a přechovávání prekursorů pro sebe (osobu pachatele).61 V trestní sazbě stanovené za čin uvedený v základní skutkové podstatě došlo, oproti předešlé právní úpravě, k odstranění dolní hranice. Právní úprava hrozí danému pachateli odnětím svobody až na pět let, trestem peněžitým, trestem zákazu činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. K naplnění kvalifikované skutkové podstaty je potřeba, aby pachatel čin spáchal jako člen organizované skupiny, což je ze strany zákonodárce krok pochopitelný, neboť daný trestný čin je často páchán větší skupinou pachatelů. Dále je mezi okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zařazena skutečnost, že pachatel čin spáchal ve značném rozsahu nebo ve větším rozsahu vůči dítěti. A v neposlední řadě i značný prospěch, který může pachatel činem získat nejen pro sebe, ale i pro jiného. Tito pachatelé se vystavují hrozbě trestu odnětí svobody od dvou do deseti let. Šíření toxikomanie (§ 287) Řadu drogových trestných činů uzavírá ustanovení § 287, které postihuje toho, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří. Protože jde o ohrožovací trestný čin, k naplnění zákonných znaků není nutné, aby pachatel svým jednáním vybrané osoby skutečně ovlivnil. 62 Pachateli tohoto trestného činu hrozí odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

61

HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, roč. 2011, č. 3, s. 418 62 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 391.

45

Protože je samotné požívání látek beztrestné, je tím vyloučeno trestní stíhání účastenství na něm podle § 24 TrZ (organizování, návod, pomoc). Tato skutková podstata pro daný případ představuje řešení.63 Svádění ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu musí směřovat k individuálně určené osobě. Pokud jde o jeho podoby, nejsou kladeny žádné bližší meze, proto jím může být i takové předvedení způsobu zneužívání návykové látky či jiná forma vyvolávání rozhodnutí o zneužívání takové látky. Svádění je možné realizovat i nepřímo, tj. prostřednictvím „živého nástroje“. Podporování, podněcování nebo šíření již na rozdíl od svádění směřovat ke konkrétnímu jedinci nemusí. Podporování může být jak fyzické (zajištění návykové látky, prostoru pro její zneužívání narkomanem), tak psychické (rada, utvrzování ve zneužívání). Podporování není vyloučeno ani vůči osobě, která již návykové látky zneužívá. Co za podporu nebude považováno, jsou preventivní akce různých nestátních i státních organizací, spočívajících např. v rozdávání zdravotnického materiálu (injekční stříkačky atd.) nebo v poskytování rad a poučení z hlediska hygieny. Podněcování představuje ústní nebo písemný projev (skrze tisk, jiný sdělovací prostředek), který, byť již není zaměřen na konkrétního jedince, má i tak vyvolat u osob, jimž je určen, odhodlání či náladu na zneužití návykové látky.64 Není vyloučeno ani podněcování, které se má dít skrytě (výsměšné poznámky na adresu osoby, která návykové látky nezneužívá). Jakékoli další jednání směřující k rozšíření zneužívání návykových látek jiných než alkoholu pojme jednání formou šíření. 65 Ustanovení § 287 je způsobilé postihnout i charakterizovaná jednání vztahující se ke zneužívání takových látek, jako jsou barviva, ředidla, různé čisticí prostředky, jejichž držení nebo nakládání s nimi není trestně postižitelné podle § 283 ani § 285 TrZ.66 To vše vždy za předpokladu, že jsou tyto látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací či rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby s trestní sazbou na jeden až pět let nebo peněžitým trestem je skutečnost, že pachatel spáchal trestný čin tiskem, 63

Tamtéž. Tamtéž. 65 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2903. 66 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 391. 64

46

filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem,67 a dále skutečnost, že se pachatel dopustil tohoto trestného činu jako člen organizované skupiny nebo vůči dítěti. Přísnější trestní sazba (odnětí svobody na dvě léta až osm let) dopadne na pachatele, který svůj čin zaměří vůči dítěti mladšímu patnácti let, i když tak jednal v nevědomé nedbalosti. Poměrem subsidiarity mezi trestným činem šíření toxikomanie a nedovolené výroby a jiného nakládání s OPL a jedy je vyloučen jejich jednočinný souběh. Proto bude jednání vykazující znaky obou těchto trestných činů posouzeno jen jako trestný čin nedovolené výroby podle § 283. Společná ustanovení (§ 289 TrZ) Bez uvedení § 289 TrZ s názvem Společná ustanovení, by nebylo vymezení trestněprávní legislativy týkající se tohoto druhu trestné činnosti komplexní. Toto ustanovení znamenalo ve své podstatě jeden z nejvýznamnějších kroků při utváření nové koncepce drogových trestných činů. Jedná se o ustanovení, které zmocnilo vládu k přijetí nařízení, v němž jsou specifikovány nejdůležitější zákonné pojmy obsažené ve skutkových podstatách těchto trestných činů. Pozitivní stránka tohoto doplnění trestního zákoníku spočívala ve sjednocení praxe orgánů činných v trestním řízení při prověřování a vyšetřování tzv. drogových deliktů. Společná ustanovení požadují, aby zákon stanovil, co se považuje za OPL, přípravky obsahující OPL, prekursory používané pro nezákonnou výrobu OPL. Tímto zákonem je zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Vláda je zmocněním ustanovena nejen ke stanovení toho, co se považuje za jedy ve smyslu § 283,284 a 286 a jaké je množství větší než malé u OPL, přípravků je obsahujících a jedů, ale i k určení, které rostliny a houby se považují za rostliny a houby obsahující OPL podle § 285 TrZ a také jaké je jejich množství větší než malé. Vládní nařízení, stejně jako trestní zákoník, zavazovalo každého bez výjimky. Musely se jím řídit orgány činné v trestním řízení, včetně soudů.

67

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. s. 391.

47

4.5.

Rozhodnutí

Ústavního

soudu

dotýkající

se

trestněprávní

regulace drog v ČR Ústavní soud nálezem Pl. ÚS 13/12 ze dne 23. 7. 2013 zrušil tu část trestního zákoníku, která vládě umožňovala určit trestné množství drog prostřednictvím vládního nařízení. Současně tak zrušil také část vládního nařízení č. 467/2009 Sb. vymezující „množství větší než malé“ OPL. Česká republika se tím vrací do doby účinnosti starého trestního zákona, kdy množství nebyla fixně určena obecně závazným předpisem. V tomto období existovala rozsáhlá judikatura zavazující soudy při rozhodování v konkrétních věcech, dále pokyny policejního prezidenta a nejvyššího státního zástupce, které poskytovaly orgánům činným v trestním řízení vodítko k postupu stanovením objemu drog (k tomu podrobněji v kapitole 3.4.). Rozhodnutí Ústavního soudu vrací policejní a soudní praxi před rok 2010 se všemi riziky, která předchozí právní úprava přinášela (nejednotnost rozhodování, nákladnost). Ústavní soud dospěl k závěru, že je ustanovení § 289 odst. 2 TrZ ve slovech „a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů“ v rozporu s čl. 39 Listiny (nullum crimen nulla poena sine lege) ve spojení s čl. 78 Ústavy, a proto je zrušil. Ke zrušení předmětného ustanovení (kvantifikace) tak došlo z důvodu vymezení prvku skutkové podstaty normou nižší právní síly, než je zákon. Ústavní soud vyslovil, že derogací tak znovu mohou nabýt významu dřívější judikáty, případně pro ranou fázi přípravného řízení i orientační tabulky orgánů veřejné žaloby. Oblast návykových látek je stále regulována trestním zákoníkem a zákonem o návykových látkách. Stejně tak většina evropských států neurčuje množství větší než malé tabulkou moci výkonné, ale judikaturní praxí nejvyššího soudu té země. Odborníkům v oblasti práva se nabízí k inspiraci některé inovativní modely platné v zahraničí a je jim otevřená nová možnost trestněprávní regulace drog v Čechách.68 Nařízení vlády č. 455/2009 Sb., které se týká limitních množství rostlin a hub obsahujících OPL, zůstává zatím v platnosti, protože se jím Ústavní soud nezabýval.

68

Tisková zpráva: Rozhodnutí Ústavního soudu otevírá nové možnosti trestněprávní regulace drog v ČR. Praha: Úřad vlády České republiky, 2013.

48

4.6.

Dopad rozhodnutí ÚS na novelu zákona o návykových látkách

v legislativním procesu Poslední rozhodnutí Ústavního soudu bude mít jistě dopad i na novelu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách (zákon č. 273/2013 Sb.), která se dostala do legislativního procesu z podnětu ministerstva zdravotnictví. Doplnění stávajícího výčtu OPL (uvedených v jednotlivých přílohách zákona o návykových látkách) o nové nebezpečné látky předchází rigidní postup, který neumožňuje včasně reagovat na aktuální změny související s tuzemskou drogovou scénou. V současné době je tedy možné začlenit nové OPL pouze prostřednictvím novelizace zákona o návykových látkách, což je velmi zdlouhavý proces. Záměrem novely je vytvořit funkční a flexibilní podzákonný předpis, který bude umožňovat pružnější zařazování látek do seznamu. Látek, které jsou nad rámec mezinárodních úmluv kontrolovány některými členskými státy EU, je alarmující množství. Zprávy o nových psychotropních látkách se dozvídáme prostřednictvím vzájemné výměny informací mezi jednotlivými členskými státy EU skrz Systém včasného varování Evropské unie. V široké škále systému hlášených látek zcela dominují syntetické psychotropní látky, které v sobě skrývají vysoká zdravotní a bezpečnostní rizika.69 Současná nemožnost rychlé reakce na rozšiřování návykových látek vede také k nedodržování termínů podle požadavků orgánů OSN (180 dnů) pro zařazování nových látek do seznamů návykových látek. Rovněž není možné vyhovět požadavku legislativy Evropské unie o kontrolních opatřeních a trestních sankcích ve vztahu k novým syntetickým drogám na rychlé zařazení dalších návykových látek na seznam. Novela by tak přinesla novum v podobě přesunu seznamů, kterými se definuje, co je považováno za drogy, z příloh zákona (tedy ze zákona) do nařízení vlády. To však Ústavní soud svým rozhodnutím učinil nemožným a reakce ČR na případný další výskyt nových syntetických drog bude i nadále velmi pomalá a omezená.

69

HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, roč. 2011, č. 3, s. 418

49

5.

Sekundární drogová kriminalita

5.1.

Vymezení sekundární drogové kriminality Zatímco v předchozí kapitole jsem se věnovala popisu primární drogové

kriminality, která zahrnuje trestné činy postihující nakládání s nelegálními drogami, obsahem kapitoly následující bude kriminalita sekundární. V rámci sekundární drogové kriminality nejde o trestné činy zahrnující přímo nakládání s drogou, nýbrž jsou páchány v souvislosti s jejím zneužíváním, a to zejména pod vlivem OPL nebo v souvislosti s potřebou obstarání si finančních prostředků na drogy. V odborné literatuře je poměrně hodně věnována pozornost popisu existence vztahu mezi užíváním drog a pácháním trestné činnosti. Nicméně charakter tohoto vztahu není ani jednoduchý, ani lineární. Dostupné poznatky plynoucí z vědeckých studií nám neumožňují jednoznačně konstatovat, že by užívání drog vedlo přímo k páchání trestné činnosti. Je patrné, že ve srovnání s obecnou populací se vyskytuje ve vyšší míře užívání návykových látek u pachatelů trestné činnosti. Osoby páchající trestnou činnost se na druhé straně ve vyšší míře vyskytují v řadách uživatelů návykových látek.70 Kauzalita mezi užíváním návykových látek a kriminalitou však nebyla prokázána. Tento komplikovaný vzájemný vztah může být posilován v tom smyslu, že osoby z deviantního kriminálního prostředí jsou více ohroženy vznikem problému s drogami a osoby s problémy s drogami naopak podléhají vyššímu riziku zapojení do trestné činnosti. Samotná drogová kriminalita v užším smyslu je v rámci výzkumů vedených v oblasti trestné činnosti související s drogami často opomíjena, neboť korelace mezi užíváním drog a trestnou činností zde vyplývá spíše ze zákona než ze vzájemného vlivu těchto jevů.71To, že se toxikomani dopouštějí společensky nebezpečných činů, nelze přehlížet, byť souvisejí s abúzem drog a individuálními dispozicemi. Z uvedeného rovněž vyplývá, že nelze říci, že by se pachatelé s drogovou závislostí dopouštěli specifické trestné činnosti či jednání, které by mohlo být přisouzeno pouze jim, naopak spadají do širokého spektra trestné činnosti, kdy není

70

ŠTEFUNKOVÁ, Michaela. Drogy a kriminalita-jaký je mezi nimi vztah? Adiktologie 2011, roč. 11, č. 3, 156-164 71 TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. s. 23

50

možné rozklíčovat, jakou roli v drogové kriminalitě hraje osobnost uživatele, sociální a kulturní prostředí, ve kterém vyrůstal či žije, nebo zdravotní stav, v němž se nachází.72 Je třeba vymezit trestnou činnost související s drogami, byť jakýkoliv pokus stanovit standardní definici tohoto složitého fenoménu bude nutně zjednodušující. Uvedené svými slovy deklaruje i předseda správní rady Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA): „V Evropě je potřeba snížit trestnou činnost související s drogami v současné době považována za důležitý politický cíl. Přijetí jasné definice trestné činnosti související s drogami je nezbytným prvním krokem k vytvoření metodiky potřebné pro hodnocení nejen skutečného rozsahu tohoto problému, ale i dopadu našich politik a opatření.“73 Model EMCDDA tak jasněji a přehledněji definuje trestné činy spadající do kategorie sekundární drogové kriminality. Definice EMCDDA užívá pojem „trestná činnost související s drogami“ (drug related crimes) k označení čtyř druhů trestné činnosti: 1) Psychofarmakologicky podmíněná trestná činnost 2) Ekonomicky motivovaná trestná činnost 3) Systémová trestná činnost 4) Trestné činy porušování drogových zákonů Tento model, stejně jako řada jiných studií, vychází z Goldsteinova tripartitního konceptuálního rámce. Podle Goldsteina (1985), který čerpá ze svého výzkumu vražd v New Yorku, vzájemně souvisí užívání drog a násilí třemi možnými způsoby – psychofarmakologicky,

ekonomicky

motivačně

a

systematicky.

Goldsteinova

taxonomie byla záhy přijata jako konečná definice vztahu mezi užívání drog a kriminalitou. Sám autor ovšem objasňuje, že na tripartitní schéma je nezbytné nahlížet pouze v „teoretickém smyslu, tedy zkoumáme pouze ideální případy, které jsou hypoteticky konkrétní“. To znamená, že opomíjí množství dalších, velmi podstatných vlivů a motivů a jejich interakci, kdy tím možná nejpodstatnějším je vliv sociálního prostředí. I přesto poskytuje užitečný konceptuální rámec pro analýzu trestné činnosti související s drogami. EMCDDA navíc na rozdíl od Goldsteina aplikuje tyto modely na trestnou činnost obecně, nikoli jen na vztah užívání drog a násilí. Do tří základních

72

JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 65. 73 Drogy a trestná činnost – složitý vztah. Úkol drogy – Brífink Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Št. 2/2007

51

modelů navíc začleňuje rovněž model právní definice, podle něhož jsou trestné činy spáchané porušováním drogové legislativy a souvisejících právních předpisů považovány za další druh trestné činnosti související s drogami.

5.1.1. Psychofarmakologicky podmíněná trestná činnost Psychofarmakologický rys je založen na tezi, že akutní či chronické účinky psychoaktivních látek mohou mít za následek změny v chování některých osob. Účinky drog implikují podrážděnost, strach a paranoiu, útlum, výrazné změny nálad, poruchy vnímání a zhoršenou schopnost úsudku, což vše může vést ke kriminálnímu chování.74 S užitím opiátů spojená podrážděnost skutečně může podmínit násilí, současně je však velmi obtížné odhadnout počet obětí „psychofarmakologického násilí“ kvůli nedostatečným oficiálním záznamům. V rámci této kategorie nelze opomíjet méně viditelné trestné činy způsobené užíváním drog obětí, jako např. sexuální napadení, loupeže a přepadení, k nimž může docházet v důsledku nedostatečné bdělosti oběti pod vlivem

drog.

Nelegální

drogy

nevedou

všechny

ke

stejnému

psychofarmakologickému efektu. Dostupné výzkumy převážně podporují myšlenku existence silné vazby mezi intoxikací alkoholem a psychofarmakologicky podmíněnou trestnou činností, zejména násilnou. Byť mohou užívaná stimulancia (kokain, crack nebo amfetaminy) vést k trestné činnosti tím, že zhorší psychopatologické a sociální problémy, nebo zvýší riziko paranoidních či psychotických stavů, zůstávají v tomto směru daleko za alkoholem. Drogy jako heroin mohou vést u některých jedinců dokonce ke zmírnění násilnických sklonů a agresivity. Pro výskyt zvýšeného násilí bude pak rizikovější období abstinenčního syndromu než akutní intoxikace drogou. Zatímco farmakologie většiny nezákonných drog je dobře známa, specifické mechanismy, jejichž prostřednictvím tyto látky zvyšují pravděpodobnost násilného chování, nejsou zcela objasněny. Směr dopadu užívání psychoaktivních látek na chování může být navíc ovlivněn jak individuálními faktory, tak faktory prostředí.

5.1.2. Ekonomicky motivovaná trestná činnost V důsledku vysokých cen drog na trhu se může stát opakované užívání drog velice často a rychle finančně náročným. Financování vlastní závislosti na finančně

74

Drogy a trestná činnost – složitý vztah. Úkol drogy – Brífink Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Št. 2/2007.

52

nákladné droze pak uživatele může vést k páchání trestné činnosti. „Majetkově motivovaná trestná činnost je mnohdy považována za neodmyslitelný následek drogové závislosti a snížení objemu této trestné činnosti je obvykle vnímáno jako měřítko úspěchu opatření zaměřených na závislé uživatele drog“(EMCDDA, 2007). Pro tyto uživatele není násilí cílem, ale prostředkem, neboť nejsou vedeni k násilí prvotním impulzem potřeby někomu ublížit. Vedle majetkové trestné činnosti (např. loupeže, vloupání, krádeže v obchodech) se tito pachatelé uchylují také k samovolné trestné činnosti, jako je prodej drog či prostituce (je-li kriminalizována). Pod tuto kategorii trestných činů lze rovněž podřadit falšování lékařských předpisů a vykrádání lékáren uživateli drog, což jim má umožnit získat léky, které mohou posloužit jako náhrada za nelegální produkty. Není vyloučena ani organizovaná kriminalita, kdy pachatelé kradou typ zboží, po kterém je na černém trhu poptávka. V rámci této kategorie nepůjde jen o trestné činy z příležitosti páchané uživateli drog, nýbrž některé vyžadují i jistou „odbornost“. Jen ve specifickém odborném prostředí bude prostor pro zpronevěru a podvody jako trestné činy „bílých límečků“. Samozřejmě ne všichni závislí páchají majetkovou trestnou činnost. Jejich zapojení do trestné činnosti bude kromě jiného podmíněno i tím, do jaké míry mají jiné možnosti pro obstarání prostředků pro financování své závislosti. Větší předpoklad páchání této trestné činnosti bude u živitelů návykových látek finančně náročnějších (heroin, pervitin). Některým se může dařit regulovat užívání podle svých finančních zdrojů a cen drog, mohou se snažit zvýšit svůj legální příjem, vyhýbat výdajům nebo kombinovat všechny tyto způsoby. Obecně v zemích se „štědrým“ sociálním systémem, jenž mimo jiné zabezpečuje podporu i pro problémové uživatele návykových látek, je možné předpokládat menší tlak na zapojení se do trestné činnosti. Tomuto modelu je ze strany odborníků vytýkáno hlavně to, že nereflektuje všechny uživatele, nýbrž jen ty, kteří se oddávají konzumaci drogy v poměrně velkém množství, nemají jiný legitimní zdroj příjmů a nějakou kriminální minulost ve většině případů již mají za sebou.

5.1.3. Systémová trestná činnost Třetí, systémová oblast příčin páchání drogové kriminality, reflektuje tradičně značný výskyt násilí v systému fungování trhů s nelegálními drogami jako součást procesu nabídky, distribuce nebo užívání drog. V tomto procesu je násilí dán široký prostor v nejrůznějších situacích (pře o území, tresty za podvody, vymáhání dluhů a 53

střety s policií). V daném případě je spojení mezi kriminalitou a užíváním drog ještě méně jasné, neboť nelegální povaha trhu s drogami s sebou nese i určité druhy trestné činnosti, které přesahují rámec trestných činů souvisejících s nabídkou a distribucí drog. Vedle násilí, v producentských a tranzitních zemích s nejistým právním prostředím, může systémová trestná činnost obsahovat například i korupci v podnikání, ve vládních a bankovních institucích nebo zločiny proti lidskosti, které mají na svědomí překupníci drog. Byť tedy zde není jasné spojení s užíváním drog, v každém případě přítomnost násilí na drogových trzích zvyšuje pravděpodobnost, že se uživatelé drog stanou pachateli nebo oběťmi násilných trestných činů. Vzhledem k nelegální povaze těchto aktivit je tento druh trestné činnosti jen velice málo oznamován a registrován, což má za následek vysokou latenci v této oblasti. Řada autorů poukazuje na to, že velké procento trestné činnosti související s drogami je výsledkem působení tržních sil. Jako pravděpodobnější se mi jeví názor menšinových oponentů, kteří předpokládají, že systémová trestná činnost má cyklický průběh a je ovlivněna dynamikou jednotlivých drogových trhů, na kterou působí např. změny v nabídce a poptávce, společenské normy související s přijímáním či odmítáním násilného chování a v neposlední řadě taky ziskovost.

5.1.4. Trestné činy porušování drogových zákonů Tato skupina trestných činů představuje již vymezenou „primární drogovou kriminalitu“. Jako jediná nehledá vzájemný vztah obou forem chování, neboť souvislost mezi užíváním drog a trestnou činností je tady vymezena jasnou zákonnou definicí.

5.2.

Kriminální kariéra Typickými představiteli sekundární drogové kriminality jsou problémoví

uživatelé drog a osoby závislé. Páchání trestné činnosti je pro tuto cílovou skupinu neodmyslitelnou součástí životního stylu a nutným způsobem obstarávání finančních prostředků na nákup drogy a jejich další životní potřeby. Množství uživatelů se dopouští trestné činnosti denně, někdy pod vlivem drogy, někdy to mají na svědomí rozvíjející se abstinenční příznaky. Příležitost prozkoumat variace dvojic droga – porušení zákona napříč různými druhy trestných činů přinesly výzkumy, které porovnávaly mechanismy spojující řadu drog a různých kriminálních činů. Výsledky jednoho z českých výzkumů (Škoda, 2010) poukazují na značný rozpor s Goldsteinovým tripartitním schématem.

54

Pokud by bylo možné motivy generující trestnou činnost (psychofarmakologický, ekonomicko-kompulzivní i systematický) exaktně začlenit do těchto kategorií, musela by existovat přímá úměra mezi délkou drogové kariéry a počtem spáchaných trestných činů. Tato přímá úměra vyplývající z Goldsteinova rozdělení ovšem při porovnávání délky drogové kariéry a četnosti kriminálních deliktů nebyla prokázána. Je možné to objasnit i tím, že na uživatele mají vliv i jiné faktory. Hlavní roli bude hrát osobnost člověka závislého na omamných a psychotropních látkách a jeho sociální prostředí, ve kterém žije. Aby mohla být data vztahující se ke kriminální kariéře jednotlivců či skupin osob náležitě interpretována, je vhodné si pojem kriminální kariéry vyložit. Koncept kriminální kariéry, jako významný teoretický rámec sociologického pojetí deviace, je využíván k popisu vztahu mezi jedincem a prostředím v souvislosti se zahájením, pokračováním a koncem kriminálních aktivit recidivujícího pachatele. Základem je potřeba zkoumat problémy související s tím, proč a kdy osoby začínají s pácháním trestné činnosti (zahájení – onset), proč a jak pokračují v páchání trestné činnosti (trvání – persistence), proč a jestli vůbec se páchání trestné činnosti stává častějším nebo závažnějším (eskalace – escalation) či specializovaným, jakož i proč a kdy osoby s pácháním trestné činnosti skončí (ukončení – desistance).75Nemalou roli hrají v pojetí kriminální kariéry i významné události v životě jedince a jejich dopady, které mhou přijít kdykoliv během kriminální kariéry a případně porušit její vývoj (např. výkon trestu, stárnutí pachatele, manželství apod.). Od termínu kriminální recidivy (obecné označení opakování trestné činnosti) se pojem kriminální kariéry liší tím, že navíc obsahuje aspekty vývoje individuální trestné činnosti, tedy předpokládá začátek, trvání a případný konec páchání trestné činnosti. Z uvedeného vyplývá, že směr zkoumající kriminální kariéry se zaměřuje na změny kriminální aktivity jedince v čase. Byly to trestně politické potřeby, kterým měl výzkum počínající koncem sedmdesátých let vycházet vstříc. Bylo třeba nalézt skupiny obyvatel, ke kterým by měly směřovat omezené zdroje systému trestní justice. Tento přístup se nevyhl kritice některých odborníků, kteří se obávali hrozby, že se v jeho důsledku mohou určité demografické skupiny stát předmětem selektivní persekuce. I dnes představuje kriminální kariéra zásadní předmět zájmu vývojové kriminologie, která se soustředí na tři hlavní okruhy problémů. První se zabývá vývojem trestné činnosti a asociálním 75

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. s. 24.

55

chováním během jednotlivých životních etap. Druhý z nich zahrnuje rizikové faktory, které umocňují zahájení kriminální kariéry, jakož i faktory opačné, které mohou zahájení bránit. Třetí okruh se týká životních událostí („body obratu“), které mohou způsobit odklon jedince z již zahájené kriminální kariéry. V roce 2010 dokončil výzkum Institut pro kriminologii a sociální prevenci, jehož hlavní přínos měl spočívat ve shromáždění a podrobné analýze údajů o kriminální kariéře rozsáhlého vzorku pachatelů drogové kriminality, získaných z Rejstříku trestů. Předmětem výzkumu se stala kriminální kariéra českých pachatelů, kteří byli v letech 2002 a 2003 odsouzeni za některý ze dvou drogových trestných činů, upravených v § 187 a § 187a trestního zákona č. 140/1961 Sb. Z uvedeného vyplývá, že se výzkum soustředil na osoby, o jejichž vině bylo za příslušný trestný čin pravomocně rozhodnuto soudem. Trávníčková a Zeman ve svém výzkumu dospěli k závěru, že pachatelé primární drogové kriminality se dopouštějí nejčastěji kriminality majetkové. I za jinou než primární drogovou trestnou činnost byla odsouzena téměř polovina pachatelů. Nejčastějším nedrogovým trestným činem byl trestný čin krádeže. Za významný poznatek se dá považovat zjištění, že kriminální kariéra pachatelů, kteří se dopouštěli i jiné trestné činnosti, byla významně delší a tito pachatelé byli ve významně vyšší míře odsouzeni již jako mladiství. Odhadem sekundární drogové kriminality se zabývá již pravidelně i Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS). Data, z nichž tyto odhady vychází, poskytuje Národní protidrogová centrála (NPC). Obsahem dat jsou expertní retrospektivní odhady krajských ředitelství a územních odborů Policie ČR. NMS přišlo s prvním projektem v roce 2003, při němž byl mezi vybrané okresní a krajské policejní ředitelství rozeslán dotazník, na jehož základě měly být provedeny retrospektivní odhady podílu trestných činů spáchaných uživateli OPL na celkové kriminalitě. V dotazníku byly uvedeny jednotlivé typy trestné činnosti a formulován pokyn: „Uveďte procento podílu z celkově spáchané kriminality, které bylo motivováno získáním prostředků na nákup OPL“. Obdobné šetření proběhlo i v některých z následujících let. Výroční zpráva NMS (Mravčík et al., 2010) přišla s tím, že se uživatelé drog podílejí na třetině vybraných trestných činů, nejpočetněji je pak zastoupena krádež věcí z automobilu. Mezi odhady dodanými jednotlivým okresy však existují významné rozdíly. Rozptyl 0-70 % je i z hlediska demografických a

56

socioekonomických odlišností jednotlivých okresů nesmyslný. V důsledku možného nekompetentního přístupu pracovníků některých policejních ředitelství nelze na posouzení rozsahu a vývoje sekundární drogové kriminality na základě Výročních zpráv obsahujících monitoring SDK zcela spoléhat. Zajímavý menší výzkum sekundární drogové kriminality proběhl v roce 2010 (Škuba). Byl zaměřen na popis specifických mechanismů a vlivů, které formují chování uživatele bezprostředně před spácháním trestného činu a vycházejí z jeho závislosti na nelegálních

látkách.

Zatímco

dotazníkové

šetření s klienty odlišných

druhů

protidrogových služeb bylo obsahem kvantitativní části výzkumu, polostrukturované rozhovory se dvěma uživateli, jako část výzkumu kvalitativní, měly za cíl zaplnit mezery v souvislostech, které nebylo možné v dotaznících zachytit. Autor, i přes určitá omezení výzkumu, dospěl k zajímavým závěrům. Uživatelé pervitinu přiznávají více násilných trestných činů, jednají více spontánně či impulzivně. Naopak uživatelé opiátů, díky jejich tlumivým účinkům, si jsou schopni své jednání více dopředu rozmyslet a je pro ně prvořadý rychlý zisk peněz. Na žebříčku sekundární drogové kriminality podle tohoto výzkumu stojí krádeže v obchodech.

5.3.

Pachatel drogové kriminality Start kriminální kariéry toxikomana bývá spojen s neuznáním jeho způsobů

chování nekriminální populací. Protože chování kriminálního toxikomana je ve značné míře podmíněno sociálními hledisky, bude usilovat o ztotožnění se s určitou kriminální subkulturou, ve které bude naopak pro své atypické způsoby chování uznáván. Nesetkáváme se s jediným druhem pachatele drogových deliktů, naopak je lze rozdělit do několika skupin. Lze rozlišovat uživatele drog na příležitostné a problémové pachatele trestné činnosti. Jiným dělením pak může být rozlišení pachatelů na drogově závislé a na ty, kteří drogy vyrábějí a distribuují, sami je však neužívají.

5.3.1. Příležitostní uživatelé drog U této skupiny není užívání drog častější než jednou týdně a jeho důsledkem zatím není vznik drogové závislosti. Jak vyplývá ze statistik, užívání drog (zejména syntetických) jako součást životního stylu je stále rozšířenější. Tito uživatelé paradoxně nepocházejí ze sociálně deprivovaných či marginalizovaných skupin. Přestože jde o lidi mladé, aktivní, ve školách prospívající a relativně dobře hmotně zabezpečené, nese

57

s sebou užívání drog i u nich určitá rizika, které jsou nezřídka podceňována, zejména nelze vyloučit konflikt se zákonem. V praxi jsou pak příležitostní uživatelé nejčastěji trestně stíháni za pěstování konopí a distribuci konopných drog, jejich dovoz či vývoz přes státní hranice a není vyloučeno držení drog pro vlastní potřebu.76

5.3.2. Pachatelé závislí na drogách Pachatelé závislí na drogách se mhou rekrutovat ze širokého sociálního spektra, je tak obtížné vymezit určitou sociální skupinu či skupiny. Mnohé studie a analýzy potvrzují, že již od školního věku se sociálně deviantní vývoj kriminálních toxikomanů projevuje nejrůznějšími poruchami. Kriminální subkultura otevírá svou náruč hlavně dětem s nízkým pocitem bezpečí a poruchovými vazbami v rodině. Tyto děti žijí ve funkčně dezorganizovaných rodinách, jejichž formální rozpad vyplývá především z poruchových vztahů mezi rodiči, které se přenášejí do vztahu k jejich dětem. Již v období povinné školní docházky jsou pro ně typické útěky z domova, záškoláctví, které časem přejde v absence v zaměstnání a konflikty na pracovišti. Počátek kriminální kariéry je u toxikomanů svázán s kontaktem s kriminální subkulturou, v rámci které se vyvíjí specifická toxikomanická ideologie, která pomáhá zvyšovat atraktivnost drog a racionalizuje návykové chování, čímž ho činí přijatelnějším. Věk v době prvního kontaktu s policí je v kriminologii obecně považován je v kriminologii obecně považován za jeden z nejzásadnějších indikátorů typu kriminálního vývoje. Skupina kriminálních toxikomanů s poruchovými vazbami k rodině je doprovázena nejméně příznivou kriminální prognózou, neboť se jedná o skupinu s raným počátkem páchání trestné činnosti. Četnými výzkumy bylo opakovaně prokázáno, že čím dříve jedinec začíná s trestnou činností, tím nepříznivější bude mít průběh. 77U těchto osob budou převládat potíže závažnějšího charakteru, jak z oblasti trestněprávní, tak z oblasti civilněprávní. Půjde zejména o trestní stíhání za majetkovou trestnou činnost, trestní stíhání za výrobu a distribuci drog, trestní stíhání za trestné činy proti svobodě nebo za trestné činy narušující soužití lidí a veřejný pořádek.

76

Zaostřeno na drogy. Uživatelé drog v konfliktu se zákonem: Právní problémy související s užíváním drog. Praha: Úřad vlády České republiky, 2006, č. 2. 77 JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. s. 65.

58

5.3.3. Pachatelé nelegálního obchodu s drogami Po roce 1989 zasahuje i naši zemi soudobý obchod s drogami, který má výrazně mezinárodní charakter. Jako odvětví podnikání, které by bez vysokého stupně organizovanosti bylo jen stěží představitelné, tak zastupuje typickou organizovanou trestnou činnost. Stejně, jako je mimořádně obtížný výzkum v oblasti organizovaného zločinu vzhledem k charakteru tohoto jevu, je komplikována již otázka samotné jeho definice. Podle Cejpa78si lze pod organizovaným zločinem představit „opakující se (soustavné) páchání cílevědomě koordinované závažné trestné činnosti (a aktivit tuto činnost podporujících), jehož subjektem jsou zločinecké skupiny nebo organizace (většinou s vícestupňovou vertikální organizační strukturou) a jehož hlavním cílem je dosahování maximálních nelegálních zisků při minimalizaci rizika“. Pro organizace obchodu s drogami je typická především vysoká konspirativnost. Prostřednictvím legálních firem maskují často obchodníci s drogami svoji činnost. Dodržování konspirativních pravidel je typické i pro nejnižší články distribuční sítě, které mají důsledně rozvinutý systém organizace a mají za úkol bránit odhalení této trestné činnosti. Vzhledem k produkci obrovských zisků, zapojení mezinárodních zločineckých organizací, na sebe tato činnost navazuje také jiné formy kriminality, které můžou být jak průvodním jevem (praní peněz, násilná kriminalita,…), tak výsledkem použití takto kumulovaných prostředků (obchod se zbraněmi, korupce,…). Zároveň se tyto jevy vzájemně prolínají. Organizace zabývající se tímto druhem nelegálního obchodu se vyznačují často jistou hierarchičností spočívající v rozdělení jednotlivých funkcí a druhů činností. Ne vždy půjde o přísné hierarchické organizace typické pro klasické zločinecké organizace mafiánského typu. V posledních několika letech to jsou i volnější struktury založené na vzájemné znalosti a důvěře, spojující se k realizaci jednotlivých operací v rámci nelegálního obchodu s drogami. Na principu dohody, systému komunikace a sjednaného způsobu rozdělení zisku dnes funguje velké množství zločineckých skupin nejen na úrovni mezinárodní, ale i na úrovni celostátní a místní. Své místo ve struktuře zločinecké skupiny má pachatel podle postavení a role v obchodu s drogami. Rozlišujeme organizátory, investory a vykonavatele (výrobci, kurýři, dealeři, …). Organizátoři řídí síť výkonných osob, k čemuž jim slouží jejich

78

Cejp, M. a kol. Obrana proti ohrožení společnosti závažnými formami trestné činnosti. Praha: IKSP, 2009, str. 81.

59

znalosti a známosti. Jeho styk s drogou je vyloučen, čím výše je v hierarchii organizátor postaven (existují organizátoři výroby, organizátoři přepravy, překládky a skladování drogy a organizátoři distribuce drogy). Nejvzdálenější od drogy jsou investoři jako zcela specifická skupina pachatelů, kteří v podstatě do obchodu s drogami investují peníze jako do kteréhokoliv jiného podnikání. Vysoká ziskovost jejich nelegálních investic je doprovázena nepochybně vysokým stupněm rizika, ovšem s vědomím, že investorům se obvykle daří uniknout postihu. Jejich úloha se totiž velice obtížně prokazuje, byť bývá známa. Pro kategorii výkonných pachatelů bude charakteristická manipulace s drogou samotnou. Výkonnými pachateli jsou vedle výrobců, kurýrů či dopravců taky distributoři (dealeři), kteří tvoří z hlediska postavení v procesu nelegálního obchodu s drogami nejpočetnější skupinu a mají nejblíže ke konečnému spotřebiteli. Jde o kategorii, ve které se vyskytují nejčastěji i sami uživatelé drog a osoby na nich závislé, které jsou nezřídka placeny právě podílem z distribuované drogy, pro jiné znamená prodej drogy výlučně zdroj výdělku. Dealeři jsou skupinou pachatelů, která je v praxi nejčastěji odhalována a stíhána, neboť se pohybují ve známých prostředích konzumentů drog.

5.4.

Latence drogové kriminality V souvislosti s popisem pachatelů drogové kriminality nemůže zůstat skryt jeden

velice typický rys tohoto druhu trestné činnosti, její latence. Drogová trestná činnost nebývá zpravidla oznamována, obdobně jako mnohé sexuální delikty nebo hospodářské trestné činy. Převážná část drogové trestné činnosti zůstane skrytá (latentní). Jako právními prostředky nepostižená se pak nemůže projevit ve statistických údajích. Ve zbylém rozsahu jde o trestnou činnost takzvaně vyhledanou, která byla zjištěna z iniciativy orgánů služby kriminální policie a vyšetřování za využití metod operativní práce. Pouze o této trestné činnosti se vedou úkony trestního řízení a jsou zjištěni její pachatelé. Na pachatele drogové trestné činnosti tak lze nahlížet dvěma způsoby: statisticky a empiricky. Statistický pohled pojme jen ty pachatele, které se povedlo dopadnout a usvědčit. Pohled empirický odráží zkušenosti policistů, kteří získávají informace nejen z trestněprocesních úkonů, ale i z operativní práce. Svou spolehlivostí se operativní data jistě nemůžou vyrovnat datům statistickým. Nelze jim ovšem upřít, že

60

postihují to, co je reálně exaktně nepostižitelné, ovšem nepochybně velmi významné, tedy latenci drogové delikvence.79

79

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Možnosti trestní justice v protidrogové politice I. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007. s. 16

61

6.

Alternativní formy řešení trestné činnosti závislých osob Jako alternativní formy řešení trestné činnosti jsou vnímány jednak alternativy

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jednak alternativy ke standardnímu procesnímu postupu (tzv. odklony). Tyto alternativy ke standardnímu potrestání vychází z konceptu tzv. restorativní justice (nápravná, obnovující justice), který doplňuje tzv. retributivní justici (klasickou). Úsilí restorativní justice je zaměřeno na obnovení hodnot a sociálních vztahů narušených nebo ohrožených spácháním trestného činu. Účinné řešení nastalého konfliktu se neobejde bez potřebné aktivity všech osob trestným činem dotčených. Restorativní justice se tak snaží dovést pachatele k přijetí zodpovědnosti za svůj čin, ke schopnosti vypořádat se s příčinami své trestné činnosti, v důsledku čehož se zmenší riziko jejího opakování.80 Drogovou kriminalitu nepochybně charakterizují specifika, na jejichž základě jsou pro tuto oblast trestné činnosti alternativní trestněprávní sankce nepostradatelným jevem. Přísná trestní represe závislých osob nebude zcela na místě, neboť je závislosti nezbaví a k tomu může přispívat k recidivě. Osoby závislé na OPL se nebudou v naprosté většině případů dopouštět trestné činnosti ze ziskuchtivého popudu, ale z podnětu nutkavé potřeby opatřit si prostředky na získání drogy. U závislých osob je třeba jít cestou nerepresivního a vyváženého přístupu, soustředit se na léčbu jejich závislosti, poskytovat poradenskou činnost, rekvalifikaci a resocializaci. Naopak prostor dostává přísný trestní postih v rámci kategorie osob, do které spadají drogoví výrobci, distributoři a dealeři, kde je třeba se zaměřit na snižování drogové nabídky. Nejpřísněji jsou sankcionování pachatelé trestného činu podle § 283 TrZ, protože představuje nejzávažnější formu tohoto druhu kriminality. Přísný postih na sebe bere podobu nepodmíněného trestu odnětí svobody a jen výjimečně uvolní prostor pro využití alternativy. Uvedené dokládá již delší dobu i soudní praxe, kde se podíl nepodmíněných trestů ukládaných za drogovou trestnou činnost nachází okolo 30%, a z toho v 81% postihl tento trest právě trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s OPL a jedy.

80

ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011. s. 23.

62

6.1.

Hmotněprávní alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí

svobody Prostřednictvím těchto alternativ, které jsou projevem subsidiarity trestní represe, je možné zohlednit specifika konkrétního případu. Naše platná právní úprava do kategorie hmotněprávních alternativ k potrestání řadí upuštění od potrestání a upuštění od potrestání s dohledem. Variantou k základnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody jsou vedle nich i tzv. tresty alternativní. Tyto alternativy jsou stěžejní v tom, že jejich uložením pachatel užívající drogy není „vyjmut“ ze společenského prostředí a lze skrze ně a uložená přiměřená omezení a povinnosti na pachatele příznivě působit způsobem, který odpovídá jeho potřebám. Tyto hmotněprávní alternativní formy zpravidla nebudou ukládány (jak již bylo řečeno) výrobcům, distributorům či dealerům drog, ale jsou určeny především pachatelům oddávajícím se užívání návykových látek.

6.1.1. Alternativy k potrestání Institutu upuštění od potrestání, jako specifického případu trestněprávní reakce na trestný čin, je možno využít, pokud samotné projednání trestní věci před soudem a vyslovení viny bez potřeby uložení trestu postačí k naplnění účelu trestního zákoníku. Paralelně s tím je třeba splnit zákonné předpoklady upuštění od potrestání (§ 46 TrZ), jimiž je spáchání přečinu, lítost pachatele ve vztahu k jeho spáchání a projev účinné snahy po jeho nápravě. Protože stav zmenšené příčetnosti je možno si přivodit i užíváním návykových látek, je pro trestnou činnost páchanou pod jejich vlivem významná také úprava obsažená v § 47 TrZ, podle které je za zákonem stanovených podmínek možno upustit od potrestání i v případě spáchání trestného činu či zločinu. Ustanovení o upuštění od potrestání podle § 47 odst. 1 TrZ není možné použít, pokud si pachatel přivodil stav zmenšené příčetnosti či duševní poruchu, byť i z pouhé nevědomé nedbalosti, vlivem návykové látky. Jinými slovy, pokud si pachatel byl dobře vědom možnosti, dostat se vlivem alkoholu či jiné návykové látky do stavu nepříčetnosti, ve kterém páchá trestné činy, není tady prostor upuštění od potrestání podle § 47 odst. 1 TrZ využít. V případě upuštění od potrestání podle § 47 odst. 1 soud obligatorně ukládá ochranné léčení (§ 99 TrZ), které má zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. V případě upuštění od potrestání za spáchaný zločin

63

podle § 47 odst. 2 je zákonnou podmínkou použití tohoto institutu současné uložení zabezpečovací detence (§ 100 TrZ), jestliže nelze očekávat, že by ochranné léčení zajistilo dostatečnou ochranu společnosti a kterou naopak zabezpečovací detence zajistí lépe než trest.81 Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem představuje alternativu, která umožní na určitou dobu odložit uložení trestu definitivně. Po stanovenou dobu na straně jedné povede k intenzivní kontrole chování pachatele a na straně druhé bude v potřebných směrech přispívat k jeho resocializaci. Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem se ukládá na základě § 46 odst. 1, 2 a 3 TrZ tehdy, je-li potřeba podrobit pachatelovo chování po stanovenou zkušební dobu kontrole, přičemž k vedení řádného života mu lze uložit omezení a přiměřené povinnosti (§ 48 odst. 4 TrZ) a zpravidla se mu též uloží náhrada škody jeho trestným činem způsobená.

6.1.2. Alternativní tresty V rámci reakce systému trestní justice lze osobám oddávajícím se zneužívání návykových látek uložit také kterýkoliv z alternativních trestů zakotvených v trestním zákoníku. Převážně jsou těmto osobám ukládány tresty podmíněného odsouzení a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (v roce 2012 bylo celkem uloženo 1247 podmíněných trestů). Vůči nepodmíněnému trestu odnětí svobody tu jsou i další alternativní tresty, které však mají v trestních věcech osob užívajících drogy „menší využití“, neboť často tito pachatelé nejsou schopni systematické práce a jejich dispozice s finančními zdroji je značně omezená.82 Z pohledu delšího časového vývoje jsou tresty ukládané za drogové trestné činy zastoupeny asi z 30% nepodmíněným trestem odnětí svobody a z 50% tresty podmíněnými. Podmíněné odsouzení (§ 81 TrZ) představuje významnou variantu, kterou lze zastoupit krátkodobé nepodmíněné tresty odnětí svobody, přičemž je stěžejním prostředkem převýchovy či výchovného působení na pachatele. Znamená v podstatě prominutí výkonu trestu pod podmínkou, že se pachatel bude ve stanovené zkušební

81

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 453. SOTOLÁŘ, Alexander. Trestná činnost spojená se zneužíváním drog a formy jejího řešení: právní aspekty trestního postihu drogové kriminality, lékařský přístup ke zneužívání drog a možnosti resocializace uživatelů drog. sv. 1. Praha: Institut vzdělávání Ministerstva spravedlnosti ČR, 2002. s. 204. 82

64

době řádně chovat a vyhoví uloženým požadavkům.83Aby bylo možné odložit výkon trestu odnětí svobody dle § 81 odst. 1 TrZ, nesmí trest převyšovat 3 roky. Vedle této základní podmínky je dále potřeba, aby s ohledem na okolnosti se mělo důvodně za to, že výkon trestu není třeba k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Soud k tomu může odsouzenému uložit přiměřené omezení a přiměřené povinnosti (§ 48 odst. 4 TrZ), kdy vzhledem k drogové trestné činnosti půjde zejména o povinnost zdržet se požívání návykových látek či až podrobení se léčbě závislosti, která není ochranným léčením. Tyto omezení a povinnosti bude možné uložit i v případě podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem (§ 84 TrZ). Probační úředník zajišťuje potřebu zvýšeně sledovat a kontrolovat pachatelovo chování a současně mu poskytuje v jednoroční až pětileté zkušební době odpovídající pomoc a péči. Pokud mám alespoň stručně zmínit i další alternativní formy trestů ukládaných, byť v menší míře, v souvislosti s trestnou činností drogově závislých, uvádím trest obecně prospěšných prací (§ 62 TrZ), který byl za rok 2012 uložen 123 krát. Je možné jím postihnout přečin, a to ve výměře 50 -300 hodin. V případech trestné činnosti spáchané cizími státními příslušníky (drogoví uživatelé, výrobci, distributoři) lze využít ve spojení s trestním opatřením uložení trestu vyhoštění (§ 80 TrZ). Sporadicky bude možné tyto osoby postihnout trestem zákazu činnosti (§ 73 TrZ) či peněžitým trestem (§ 67 TrZ).

6.2.

Procesní alternativy k potrestání Alternativy k trestu odnětí svobody nejsou omezeny pouze na sféru trestního

práva hmotného. I naše právní kultura bojuje s přetížením soudů a přeplněností věznic, a to zejména skrz funkční diferenciaci různých typů řízení odvíjející se od spáchaného deliktu, která má omezit náročné (po časové i finanční stránce) standardní soudní řízení pouze na důkazně složité případy a v ostatních případech se uplatní alternativní procesní postupy.84 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako procesní alternativy k potrestání upravuje především podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání a dohodu o vině a trestu (u mladistvých je to také odstoupení od trestního stíhání). 83

NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010. s. 380. 84 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011. s. 32.

65

6.2.1. Podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání Předpokladem pro aplikaci této procesní alternativy je splnění zákonných podmínek upravených v § 307 a § 308 TrŘ, mezi které v řízení o přečinu patří doznání obviněného k tomuto činu, náhrada škody (byla-li způsobena) či dohoda uzavřená mezi poškozeným a obviněným o této náhradě či jiná odpovídající opatření k náhradě této škody. K tomu zákon požaduje předpoklad, že takové rozhodnutí je možno důvodně považovat s ohledem na osobu obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a okolnostem případu, za dostačující. Zákon též vyžaduje souhlas obviněného s tímto postupem a konečné rozhodnutí leží na soudu (v přípravném řízení na státním zástupci). Jsou-li splněny dané podmínky, je rozhodnutím určena šestiměsíční až dvouletá zkušební doba, po kterou je obviněný povinen vést řádný život. V rámci individualizace případu je třeba též dodržovat přiměřené omezení a povinnosti, dojde-li k jejich uložení. Po uplynutí zkušební doby může orgán rozhodující v prvním stupni rozhodnout o tom, že se obviněný osvědčil či o pokračování v trestním stíhání. Pokud nebude vydáno žádné z uvedených rozhodnutí ve lhůtě jednoho roku od skončení zkušební doby, nastává fikce osvědčení. Hlavní účel i podmínky použití narovnání (§ 309 až § 314 TrŘ) se příliš neliší od právní úpravy podmíněného zastavení trestního stíhání. Obligatorní předpoklad pro použití institutu narovnání je způsobení škody. Způsobení škody, a tedy i existence poškozeného, však není u tzv. drogových deliktů jejich zákonným znakem. Uplatnění obou procesních alternativ vůči uživatelům OPL stěžuje nedostatek finančních prostředků v jejich dispozici, kdy by byli schopni odčinit jimi způsobené újmy a složit peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

6.2.2. Dohoda o vině a trestu V trestním řízení, které je vedeno proti uživatelům návykových látek, lze očekávat i využití nového právního instrumentu, kterým je dohoda o vině a trestu (§ 175a,b TrŘ a § 314o až § 314s TrŘ). Při jeho aplikaci směrem k trestně stíhaným uživatelům návykových látek by měl být zachován dostatečný prostor pro aplikaci trestního práva a možnosti nápravy pachatele bez toho, aby byl uložen trest odnětí svobody. Tento institut představuje zvláštní způsob skončení trestního řízení, který má

66

při souladné intervenci dotčených subjektů směřovat k jeho zjednodušení a hospodárnosti, na rozdíl od projednávání věci v klasickém hlavním líčení. Uzavření dohody o vině a trestu připadá v úvahu u převážné většiny drogových trestných činů vyjma těch, které spadají do kategorie zvlášť závažných zločinů (tedy trestné činy s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody nejméně 10 let).

6.3.

Léčba a ochranná opatření ukládaná osobám drogově závislým Jak již bylo zmíněno, represivní charakter trestního postihu vůči uživatelům drog

dopouštějících se trestné činnosti není optimální. V rámci uváděných alternativní postupů a trestů mohou být uložena také tzv. přiměřené omezení a přiměřené povinnosti (§ 48 odst. 4 TrZ). Pro uživatele drog mívá uložená přiměřená povinnost nejčastěji podobu povinnosti léčby z drogové závislosti. Přiměřená povinnost, která přistoupí k uloženému trestu, představuje zacílení účinku trestu na individuální potřeby konkrétního klienta. V žádném případě ovšem nejde o ochranné léčení, jehož výkon podléhá v rámci soudů speciálnímu režimu. I tak může léčení závislosti vzhledem k možnostem různorodosti jeho provádění dosahovat obdobných účinků jako ochranné léčení. V r. 2012 byla 156 osobám uložena povinnost podrobit se léčení závislosti na návykových látkách a 499 osobám soud uložil zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek. Z výše zmíněného vyplývá, že k léčebnému působení na závislé pachatele nemusí docházet pouze při uložení přiměřené povinnosti. Mezi další formy spadá právě ochranné léčení (§ 99 TrZ) a zabezpečovací detence (§ 100 Trz), které jsou v trestním zákoníku upraveny jakožto druhy ochranných opatření.

6.3.1. Ochranné léčení Podobně jako ostatní ochranná opatření působí ochranné léčení především preventivně, byť nezapře svoji represivní složku, která spočívá v omezení nebo zbavení osobní svobody (ambulantní nebo ústavní léčení) nejen pachatele trestného činu, ale i činu jinak trestného, neboť ho lze ukládat i nepříčetným osobám. Ústavní forma ochranného léčení je dokonce dotčením osobní svobody léčeného mimořádně závažným. V konečném důsledku může pro závislého pachatele znamenat, zejména pro neurčitost svého trvání, větší újmu než nepodmíněné trest odnětí svobody. Zákonné podmínky pro jeho uložení je proto třeba zjišťovat s mimořádnou bedlivostí.

67

Ochranné léčení je ukládáno buď obligatorně (§ 99 odst. 1 TrZ) nebo fakultativně (§ 99 Odst. 2 TrZ), kam mimo jiné spadá i možnost uložení ochranného opatření v případě, že „pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout“ (§ 99 odst. 2 písm. b TrZ). Z dikce daného ustanovení vyplývá, že zákon umožňuje uložit ochranné léčení i takovému pachateli, který v době činu nebyl v její „moci“, avšak jeho trestná činnost byla evidentním důsledkem jejího zneužívání (např. trestný čin spáchal za účelem obstarání návykové látky, kterou zneužívá). Ovlivnění návykovou látkou nemusí dosahovat stupně nepříčetnosti (ve smyslu § 26 TrZ). Postačí ovlivnění návykovou látkou i v menší intenzitě za předpokladu, že toto ovlivnění bylo alespoň jednou z příčin, které vyústili ve spáchání trestného činu.85 V r. 2012 bylo ochranné léčení uloženo 258 osobám, z toho u 103 osob šlo o léčbu závislosti na nealkoholových drogách a u 155 osob o léčbu závislosti na alkoholu.

6.3.2. Zabezpečovací detence Pokud by nevedlo ochranné léčení k dostatečné ochraně společnosti, je třeba uplatnit jako ochranné opatření zabezpečovací detenci, jež má vůči němu subsidiární význam. Srovnatelně jako u ochranného léčení, s tím rozdílem, že směřuje vůči zvlášť nebezpečnému pachateli, může být uložena podle § 100 odst. 2 písm. b) TrZ i pachateli, „který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro zvlášť závažný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta…“. Otázkou je, zda nový zločin musí být spáchán pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Podle profesora Jelínka je tato souvislost pouze podmínkou předchozího zvlášť závažného zločinu, byť vzájemných vztah s opětovným spácháním zpravidla opět chybět nebude.86 Oproti ochrannému léčení je zabezpečovací detence vykonávána jen v ústavech pro výkon zabezpečovací detence, které charakterizuje dostatečná záruka bezpečnosti (vzhledem k vyššímu stupni společenské

85

ŠÁMAL, Pavel. K úpravě ochranného léčení v trestním zákoníku. Trestněprávní revue, 2010, č. 4. s. 99-106 86 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 463.

68

nebezpečnosti držených pachatelů), zajišťovaná zvláštní ostrahou a odpovídajícími programy.

6.4.

Role probační a mediační služby Významným zprostředkovatelem alternativní možnosti řešení trestné činnosti je

Probační a mediační služba ČR, jejíž působnost je upravena v zákoně č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě. Od svého vzniku v roce 2001 mimo jiné dohlíží na odsouzené a svou kontrolou je provází výkonem trestů, které nejsou spojené s odnětím svobody, včetně uložených přiměřených omezení a povinností. Probační úředníci vykonávají dohled nad pachatelem (§ 49 – 51 TrZ), do kterého spadá pravidelný a osobní kontakt, spolupráce při tvorbě a provádění probačního plánu dohledu ve stanovené zkušební době a již zmíněná kontrola dodržování uložených či zákonem stanovených podmínek. V rámci probačního dohledu vymezuje Trestní zákoník povinnosti jak pachateli (§ 50 TrZ), tak probačnímu úředníkovi (§ 51 TrZ), který má poskytovat pachateli individuální poradenství, pomoc vyvarovat se další trestné činnosti, směřovat ho k životu v souladu se zákonem. Vyhýbání se páchání další trestné činnosti patří k základním podmínkám alternativních trestů s tím, že pokud klient spáchá v průběhu jeho výkonu další trestnou činnost, vystavuje se nebezpečí, že mu bude alternativní trest přeměněn na nepodmíněný trest. Svou roli mají nepochybně probační pracovníci i v oblasti protidrogové prevence, kde mohou na základě vyváženosti principů kontroly a pomoci, otevřenosti a respektu, efektivně pracovat s uživateli drog, kteří se dostali do střetu se zákonem a spolupracovat s nimi na jejich motivaci podrobit se léčení závislosti, obnovení narušených sociálních vazeb v jejich sociálním okolí.

69

7.

Protidrogová politika v ČR Užívání návykových látek a nezákonné zacházení představuje nejenom pro naši

zemi, ale celý svět, závažný problém, který není radno podceňovat, neboť drogy budou mít ve společnosti vždy své místo. Je proto zapotřebí soustředit úsilí na minimalizaci rizik a důsledků spojených s jejich zneužíváním. Jak již bylo řečeno, drogy bezpochyby představují globální problém, na který se snaží reagovat jednotlivé státy i organizace s mezinárodním přesahem prostřednictvím formulace své protidrogové politiky.

7.1.

Vymezení protidrogové politiky Obecně je protidrogová politika pro ČR vymezena v současné Národní strategii

protidrogové politiky na období 2010 až 2018 jako „komplexní a koordinovaný soubor preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních a dalších opatření, včetně vymáhání práva, uskutečňovaných na mezinárodní, národní, krajské a na místní úrovni“.87 Základním cílem protidrogové politiky je omezit užívání drog a zajistit ochranu společnosti, jednotlivců a jejich majetku před zdravotními, sociálními, ekonomickými škodami a dopady v podobě trestné činnosti, která je s drogovou problematikou spojena. Protože je „fenomén“ drog vysoce dynamickým jevem, je třeba, aby měla protidrogová politika k dispozici aktualizovaný obraz drogové situace, má-li být účinná. Protidrogová politika v zásadě vychází ze dvou základních strategií. V prvém případě půjde o snižování nabídky skrze převážně represivní opatření, zaměřená na zastavení (omezení) výroby a distribuci nelegálních drog. Represivní opatření doplňuje snižování poptávky, které má vést ke snížení vyhledávání drog, jejich konzumaci na straně potenciálních i skutečných uživatelů a děje se tak cestou nerepresivní. Jako specifická samostatná strategie se dále uvádí i snižování škod (harm reduction). Opatření spadající do této kategorie by mohly být řazeny i pod strategii snižování poptávky, neboť jsou nadány prvky terciární prevence, avšak jejich hlavním cílem není snižovat míru užívání drog, ale redukovat rizika, která z takového požívání plynou. Volba základní koncepce je ústřední otázkou protidrogové politiky. Profesor Jelínek považuje za optimální koncepci strategii o dvou stranách. Na jedné straně co 87

Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2018, Sekretariát rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Úřad vlády České republiky, s. 4.

70

nejpřísnější postih obchodníků s drogami, zvláště nejsou-li sami narkomany a realizujíli nedovolenou výrobu a obchod v mezinárodním měřítku, se zločineckými organizacemi za zády. Na straně druhé prostřednictvím systému léčení, pomoci a dohledu usilovat o reintegraci narkomanů do společnosti. Preventivní opatření by měla směřovat pak vůči těm, kteří se chtějí pustit do „experimentu“ s omamnými a psychotropními látkami.88 V praxi se uváděné koncepce v různé míře kombinují. Snižování dostupnosti drog, léčba a resocializace, harm reduction a primární prevence se tak navzájem prolínají, doplňují a přístup k jejich uplatňování musí být harmonický. Základem strategií protidrogové politiky v ČR tak je vyvážený přístup k řešení drogové problematiky, koordinovaný a komplexní postoj a součinnost příslušných institucí. Za tvorbu a naplňování národní protidrogové politiky odpovídá vláda ČR. Hlavním poradním orgánem vlády v dané oblasti je Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky (dále jen „RVKPP“). Organizační součástí sekretariátu RVKPP je Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (dále jen „NMS“), které obstarává sběr, analýzu a distribuci dat o užívání drog, o dopadech a taky o realizovaných opatřeních protidrogové politiky. 89 Aktuální strategie byla zpracována na základě závěrů hodnocení předchozí strategie na období 2005 – 2009, svým obsahem na ni navazuje a do značné míry ji lze považovat za její aktualizaci. Současná strategie si klade za cíl snížit objem experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladší generací, omezit míru problémového a intenzivního užívání drog, minimalizovat potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost, redukovat dostupnost drog mladým lidem. Základní přístup aktuální strategie i nadále spočívá v komplexním, multidisciplinárním a vyváženém přístupu, jenž je založen na harmonickém uplatňování tří základních strategií protidrogové politiky (represe a regulace, prevence a kauzální léčba, harm/risk reduction), které jsou mezi sebou nezastupitelné a doplňují se navzájem. Jednotlivé cíle na příslušné období jsou konkretizovány v Akčním plánu realizace Národní strategie protidrogové politiky na období 2013 – 2015. V rámci priorit protidrogové politiky ČR v tomto období je třeba se zaměřit na vysokou míru 88

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. s. 750. ZEMAN, Petr a kol. Vybrané aspekty drogové problematiky z pohledu občanů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2011. s. 41. 89

71

intenzivního užívání konopí a pití alkoholu mladými lidmi, věnovat pozornost problémovému užívání opiátů a pervitinu formulací a aplikací programů jedinečných pro tuto cílovou skupinu. Dále je třeba posílit protidrogovou politiku i v oblasti legálních drog (alkohol a tabák), skrz její koncepční a koordinační mechanismy a oblast léčebných opatření (integrovaná protidrogová politika). Stále je zapotřebí rozvíjet a zefektivnit celkové legislativní, finanční a koordinační mechanismy protidrogové politiky.

72

8.

Podoba současné drogové scény v ČR a v Evropě

8.1.

Česká republika Stav na poli protidrogové problematiky je každý rok mapován a zachycen

Výročními zprávami, které vydává Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Ve své práci vycházím z aktuální Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. Dle této zprávy počet problémových uživatelů drog90dosáhl na přibližně 41,3 tisíc, kdy podstatná část tohoto množství je zastoupena uživateli pervitinu (zhruba 30,7 tisíc). V posledních 5 letech narostl střední odhad počtu problémových uživatelů drog přibližně o třetinu. Již několik let dominují tradičně nejvyššímu relativnímu počtu problémových uživatelů drog hlavní město Praha a Ústecký kraj. V roce 2012 vykázal vysoký nadprůměr také Karlovarský kraj. Předávkování znamenalo smrt celkem v 45 případech.91 Není novinkou, že ČR zastává v Evropě přední příčku v počtu osob zneužívajících konopné drogy. Všechny studie realizované od roku 2008 vykazují jako nejčastěji užitou nelegální drogu konopné látky, které ve vzorci užívání drog v obecné populaci stojí za číslem 27,9 % dospělých osob. Jedná se o celoživotní prevalenci92, která je značně vyšší v porovnání s jinými drogami zneužívanými v ČR (např. heroin je dlouhodobě na nízké úrovni pod 1%). Mezi mladými dospělými, jimiž se rozumí jedinci ve věku 15 – 34 let, činí míru prevalence pravidelných uživatelů u konopných drog v posledním roce až 3%. Tento a řadu jiných závěrů načerpalo Národní monitorovací středisko

ve

spolupráci

s

agenturou

SC&C

v rámci

celopopulační

studie

na reprezentativním vzorku populace ve věku 15–64 let s názvem Národní výzkum užívání návykových látek 2012, kterou realizovalo na podzim 2012. V roce 2012 se podle realizovaných studií dostaly na druhé místo, před další nejčastěji užitou nelegální drogu v podobě extáze, halucinogenní houby.93Výroční zpráva se zaměřuje na užívání 90

Problémovým uživatelem se dle studie ESPAD rozumí uživatel užívající drogy injekčně a/či uživatel dlouhodobě nebo pravidelně užívající opiáty a/či amfetaminy a/či kokain, přičemž v rámci ČR se do této skupiny nezahrnují uživatelé kokainu, jichž je velmi malý počet a z hlediska amfetaminů se pozornost zaměřuje na uživatele metamfetaminu. 91 PŘÍLOHA I 92 Prevalence – celkový počet případů určitých zdravotních problémů existujících v dané populaci v daném čase. 93 PŘÍLOHA II

73

drog v rámci pohlaví a věkových skupin, přičemž muži ve věku 15 – 34 let vykazují v posledním roce frekvenci užívání konopných látek nejvyšší.94 Výroční zpráva též jednoznačně ukazuje, že stejně jako v předchozích letech byla nejčastěji zachycenou drogou na našem území v roce 2012 taky marihuana, přičemž počet záchytů se vyšplhal až na číslo 558. Nezanedbatelné je taky zachycené množství, které s 563 kg překonalo předchozí rok o 123 kg. Rok 2012 znamenal taky nejvyšší počet záchytů rostlin konopí od r. 2007 (při 259 záchytech v počtu více než 90 tis. kusů). Podařilo se zachytit několikanásobně vyšší množství hašiše (2,4 kg v r. 2011, 20,5 kg v r. 2012). Druhou nejčastěji zadrženou drogou byl pervitin, u kterého se jedná o vůbec nejvyšší roční zachycené množství této látky (evidováno 355 záchytů v množství 31,9 kg). U extáze a LSD je možné dlouhodobě pozorovat výrazný klesající trend jak v počtu záchytů, tak v jejich zadrženém množství (v případě extáze klesl počet zachycených tablet z 13 000 tablet v r. 2011 na 1 782 v r. 2012, u LSD se počet zajištěných dávek snížil z 1 313 v r. 2011 na 44 v r. 2012). Zatímco množství zachyceného kokainu bylo o polovinu nižší (v r. 2012 byl kokain zachycen ve 44 případech - celkově se jednalo o 8,1 kg), v případě heroinu došlo ke zvýšení celkového počtu záchytů i zadrženého množství (34 záchytů v množství 4,7 kg za r. 2011 na 41 záchytů v množství 7,6 kg v r. 2012).95

8.1.1. Primární drogová kriminalita Procento podílu nealkoholových toxikomanů na kriminalitě není možné stanovit zcela přesně (vždy pouze orientačně), neboť případy jsou zaznamenávány do statistik v rozličných fázích trestního stíhání. Data o primární drogové trestné činnosti (DTČ) shromažďuje a vyhodnocuje řada institucí podle svých úkolů v průběhu trestního řízení. Informace o drogové kriminalitě nám zpřehledňuje Policie ČR v rámci Evidenčního systému statistik kriminality (ESSK). Drogovou kriminalitou se taky podrobně zabývá speciální policejní útvar – Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR (NPC), který vede vlastní informační systém o drogové trestné činnosti. Statistiky státních zastupitelství a soudů zpracovává Ministerstvo spravedlnosti ČR. Informace o vazebně stíhaných a odsouzených osobách shromažďují také Vězeňská služba ČR (VS) a Probační a mediační služba ČR (PMS). 94 95

PŘÍLOHA III a IV PŘÍLOHA V

74

Jak vyplývá z Výroční zprávy počet, drogových trestných činů od r. 2007 roste. V roce 2012 tvořily 1,3% všech zjištěných trestných činů.96Mezi kraji s nejvyšší drogovou kriminalitou dominovali hlavní město Praha a kraje Karlovarský a Středočeský.97Primární drogová kriminalita zahrnuje trestné činy obsažené v §§ 283 – 288 zákona č. 40/2009 Sb. (TrZ).98Před stíháním za drogovou trestnou činnost se neskrylo 2,8 tisíce osob, a to nejčastěji z důvodu výroby, prodeje a pašování pervitinu či konopných látek. Trestné činy s tím spojené dlouhodobě představují 80%. Trestné činy nedovoleného nakládání s drogami pro vlastní potřebu tvoří přibližně 15% drogových trestných činů. Pravomocně odsouzeno bylo 2,1 tisíc osob z celkově 2,4 tisíce obžalovaných. Počet osob zadržených v souvislosti s pervitinem od roku 2009 roste. V současnosti jejich podíl z množství všech osob zadržených pro drogovou trestnou činnost odpovídá zhruba 54%. Podíl zadržených osob v případě konopných látek roste již od roku 2007, kdy bylo v jejich souvislosti zadrženo přibližně 29%, zatímco v roce 2012 se jednalo již téměř o 41% osob zadržených pro drogovou trestnou činnost. To také podtrhl nejvyšší meziroční nárůst počtu zadržených v souvislosti s konopnými látkami za posledních 10 let. Naopak dlouhodobý pokles vykazuje podíl zadržených ve spojení s heroinem a kokainem. 99

8.1.2. Sekundární drogová kriminalita Pokud jde o konkrétní čísla, problémem je, že data o kriminalitě páchané pod vlivem drog nejsou systematicky a komplexně sbírána. Rozsah sekundární drogové kriminality se proto zjišťuje především prostřednictvím kvalifikovaných odhadů. Trestná činnost spáchaná v souvislosti s užíváním a nakládáním s nelegálními látkami činila v roce 2012 podle policejní evidence 18,4 tisíce trestných činů, což představuje 15,3% všech objasněných. Podíl trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek rostl mezi lety 2005 – 2009. Poslední tři roky přináší jejich lehký pokles.100

96

PŘÍLOHA VI PŘÍLOHA VII 98 PŘÍLOHA VIII 99 PŘÍLOHA IX 100 PŘÍLOHA X 97

75

Za rok 2012 Policie ČR eviduje 16,1 tisíc trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu (tj. 87,6% trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek). Z hlediska četnosti se jednalo zejména o trestné činy ohrožení pod vlivem návykových látek anebo opilství (48%), nedbalostní dopravní nehody (17%), úmyslné ublížení na zdraví (6%) a výtržnictví (6%). Nealkoholové drogy měly vliv na 2,3 tis. trestných činů (tj. 12,4% trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek), kdy nejčastěji měly podobu trestných činů ohrožení pod vlivem návykových látek anebo opilství (67%), maření výkonu úředního rozhodnutí (12%) a krádeže (4%). Od r. 2007 dochází k nárůstu podílu trestných činů spáchaných pod vlivem jiných drog vedle stabilně vysokého procenta trestné činnosti páchané osobami pod vlivem alkoholu.101

8.2.

Analýza situace v oblasti drog z pohledu Evropy Protože ČR není „izolovaná“, je vhodné pro dokreslení situace v oblasti drog

přiblížit i evropský pohled na tento problém. Přehlednou analýzu užívání drog v Evropě každoročně předkládá Evropskému monitorovacímu centru pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), nyní nově v podobě Evropské zprávy o drogách 2013, kterou tvoří

několik

vzájemně

provázaných

produktů

(Statistický

věstník,

Přehledy o jednotlivých zemích). Tento inovativní přístup jde ruku v ruce se zahájením nové protidrogové strategie EU pro období 2013–2020, kde Evropská unie i nadále klade důraz na svůj závazek prezentovat vyvážený a na důkazech založený přístup k problematice drog. Konopí má pevný základ v podobě rozsáhlého a poměrně stabilního trhu, kde roste i rozmanitost mezi jednotlivými typy dostupných konopných produktů. Poroto navzdory důkazům o klesajících trendech, i v zemích kde dlouhodobě rozděluje postoje veřejnosti, zůstává užívání nejrozšířenější nezákonné drogy v evropských zemích z historického hlediska vysoké (odhadem 77 milionů dospělých Evropanů někdy vyzkoušelo konopí). Téměř všechny státy hlásí domácí pěstování rostlinného konopí („marihuana“), které je někdy velmi silné. Zdravotní ohrožení představuje konopí pro ty z Evropanů, kteří užívají tuto drogu denně nebo téměř denně (asi 1 % dospělých

101

PŘÍLOHA XI

76

Evropanů), což se také odráží v relativně vysoké poptávce těchto uživatelů konopí po léčebných službách. Uživatelé kokainu převážně pocházející z několika málo západoevropských zemí (Dánsko, Irsko, Španělsko, Itálie a Spojené království) přispěli v poslední dekádě k tomu, že se stal nejčastěji užívanou nelegální stimulační drogou. I přes pokles užívání i dodávek kokainu v současné době, jsou stále hlášeny akutní i chronické problémy doprovázející jeho užívání. Z hlediska záchytů představuje značné riziko bujení trestné činnosti organizovaných skupin, které diverzifikují metody a trasy obchodování s drogami. Zatímco na v minulosti stěžejním Pyrenejském poloostrově je pokles zadrženého objemu značný, zprávy o záchytech kokainu ve východní Evropě jsou alarmující a nesou s sebou obavy ohledně potenciálu pro další šíření užívání. Klesající spotřebu a dostupnost zaznamenává podle posledních údajů heroin. Některé země dokonce uvádějí, že heroin na trhu nahrazují jiné opioidy. V celé Evropě došlo k poklesu počtu uživatelů heroinu nastupujících léčbu poprvé v životě, kdy celkově tyto osoby představují stárnoucí populaci. Současně údaje o léčbě těchto klientů vykazují pokles injekční aplikace drogy. Hlášené množství zadrženého heroinu v EU v roce 2011 bylo nejnižší za posledních 10 let. Trendy a vývoj v užívání syntetických stimulačních drog jsou obtížně vnímatelné, neboť jsou často vzájemně nahrazovány, protože uživatelé si je vybírají podle dostupnosti, ceny a vnímané kvality. Prvenství mezi nejčastěji užívanými syntetickými stimulanty v Evropě i nadále drží amfetamin a extáze a současně do určité míry konkurují kokainu.

8.3.

Nové psychoaktivní látky a rychle se měnící trh Evropský trh s drogami postihla „epidemie“ v podobě rostoucí dostupnosti

„nových psychoaktivních látek“, které nepodléhají kontrole v rámci mezinárodních smluv o kontrole drog. Hnací sílu jim navíc nepochybně dodává globalizace a vývoj informačních technologií. Velmi často mají tyto nové psychoaktivní látky ambice napodobovat účinky kontrolovaných drog, přičemž vývoj v této oblasti nezadržitelně postupuje velmi rychle vpřed a látky se objevují v rychlém sledu. Systém včasného varování EU zaznamenává v roce 2013 průběžně zprávy o přibližně jedné nové látce týdně.

77

Drogovému trhu v posledních letech dominoval výskyt nových syntetických agonistů, kanabinoidních receptorů, fenetylaminů a katinonů, který byl do velké míry reakcí na poptávku po nejoblíbenějších nelegálních drogách. Na tento výskyt navazuje rostoucí podíl hlášených látek, v jejichž složení dominují méně známé a nejasné chemické skupiny. Bez znalosti farmakologických a toxikologických údajů o obsahu směsí látek je navíc obtížné spekulovat o dlouhodobých zdravotních důsledcích užívání. Některé látky vyráběné v tajných laboratořích v Evropě jsou prodávány přímo na trhu. Jiné chemické látky dovážejí dodavatelé převážně z Číny nebo Indie. Aby své produkty dodavatelé vyvarovaly kontrol, často je opatřují zavádějícím označením, například jako „výživa pro rostliny“, s prohlášení o vyloučení odpovědnosti, podle kterého nejde o produkt určený k lidské spotřebě. Členskými státy bylo v průběhu roku 2012

hlášeno

prostřednictvím

systému

včasného

varování

EU

73

nových

psychoaktivních látek (z toho ve 30 případech se jednalo o syntetické agonisty kanabinoidních receptorů). Až do dnešní doby země hledají řešení mezi celou škálou kontrolních opatření, kterými by reagovaly na problém nových drog. Stejnou míru pozornosti je třeba věnovat potřebě identifikovat a zavést vhodná opatření v oblasti snižování poptávky. I Evropská komise se věnuje přípravě nového návrhu na posílení reakce EU na nové psychoaktivní látky. Osobně za největší problém vnímám to, že poté, co jsou nové psychoaktivní látky podrobeny kontrolním opatřením, jsou často velmi rychle nahrazeny. To činí intervenční opatření v této oblasti velmi obtížná.

78

Závěr Drogový fenomén představuje chronickou nemoc dnešního světa. Troufám si říci, že tomu těžko bude někdy jinak. Zneužívání drog má řadu příčin, které lze spatřovat jak ve vlivech prostředí (zrychlení životního tempa, celospolečenský tlak na intenzivní výkon, anonymita), tak v oblasti biologických či psychických dispozic jedince. Jeho důsledky se neomezují pouze na postižení osob, které se mu oddávají, ale zasahují i jejich sociální okolí a celou společnost. Proto je třeba zaměřit úsilí společnosti na regulační a ochranná opatření v této oblasti. Civilizační evoluce navíc modifikuje skladbu, dynamiku a intenzitu zneužívání jednotlivých drog. Mění se také nejen problematika drog, ale i naše reakce na tento problém. Limity kontroly a regulace drog, včetně trestního postihu, způsoby léčení a reintegrace osob zneužívajících drogy, to jsou bezpochyby úskalí, jejichž řešení se nevyhne žádná společnost. Cílem mé diplomové práce bylo zhodnocení soudobé drogové scény v České republice a přiblížení drogového problému z pohledu trestního práva. V úvodu jsem nejprve považovala za nutné seznámit se s elementárními termíny užívanými v rámci dané oblasti. Dále jsem nastínila globální rozměr problematiky drog, který odůvodňuje nezbytnost jejího řešení také na mezinárodní úrovni. Nadnárodní spolupráce se promítla i do naší legislativy, jejíž vývoj dokládá výše zmíněnou potřebu reagovat na drogový problém v daném místě a čase. Z pohledu české trestněprávní úpravy vnesl, nejen do oblasti drogových trestných činů, pozitivní směr trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Úkolem trestního práva je především vymezení, které ze společensky nežádoucích činů, dosahují takové intenzity, že je třeba je prohlásit za trestné činy. Nový trestní zákoník nadále považuje za protiprávní neoprávněnou dispozici s OPL, kdy samotná jejich konzumace je ponechána beztrestnou. Mírnější sankce postihnou ty pachatele, kteří neoprávněně pro vlastní potřebu přechovávají v množství větším než malém tzv. konopné drogy, neboť je na ně pohlíženo, jako na látky s mírnějším dopadem. Tady jsem si kladla otázku, zda se, vzhledem ke znalostem aktuálního průměrného

množství účinné

látky THC

v zajištěných rostlinách konopí, ještě vůbec může jednat o „měkkou“ drogu. Nejsem ovšem odborníkem vědního oboru (např. medicíny), abych byla schopna posoudit, jestli při užívání těchto produktů může reálně vzniknout fyzická nebo psychická závislost,

79

která může znamenat předstupeň k užívání „tvrdých“ drog. Trestní zákoník zakotvil také zcela novou skutkovou podstatu v podobě nedovoleného pěstování rostlin obsahujících OPL (§ 285 TrZ) a týká se pouze rostlin a hub pro účely samozásobitelství. Tato skutková podstat znamenala rozřešení do té doby sporné otázky, jak je to s trestní odpovědností osob pěstujících konopí. Mezi pozitivní změny po přijetí nového trestního zákoníku byla řazena i skutečnost, že došlo na rozdíl od předchozí právní úpravy ke stanovení množství většího než malého obecně závazným předpisem (vládní nařízení). Tato část trestního zákoníku byla rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013 zrušena s odůvodněním, že by kritérium trestnosti mělo vyplývat přímo ze zákona. Byť se odborníci shodují, že toto rozhodnutí není pro postih drogové kriminality v naší zemi žádnou tragédií, vrací to policejní a soudní praxi před rok 2010 se všemi riziky, která s sebou předchozí úprava nesla (nejednotnost v rozhodování a nejednotnost v postupu orgánů činných v trestním řízení, zbytečná a nákladná kriminalizace uživatelů drog). Z tohoto rozhodnutí vyvozuji současně i dopad na novelu zákona č. 167/1998 Sb., která má nabýt účinnosti v lednu 2014, a která mimo jiné navrhuje, aby se seznamy, kterými se vymezuje, co je považováno za drogy, přesunuly z příloh zákona do nařízení vlády. Tento krok učinilo rozhodnutí Ústavního soudu nemyslitelným. To zabrání České republice promptně reagovat na případný výskyt dalších vln nabídek nových syntetických drog, neboť možnosti jejich kontroly budou i nadále velmi pomalé a omezené. V rámci studia množství podkladů pro sepsání diplomové práce, jsem měla možnost poznat, nakolik komplikovaným a latentním jevem sekundární drogová kriminalita bezesporu je. Expertní diskuse odborníků zabývajících se problematikou drog, drogových závislostí a dalších souvisejících negativních jevů, včetně protiprávního jednání, akcentují nejen složitost, ale také významnost a společenskou škodlivost drogové kriminality. Domnívám se, že pokud chceme provádět efektivní drogovu politiku, je nezbytné drogový problém nejprve poznat nejlépe vědecky. Z kapitoly věnované trestním sankcím je patrné, že české trestní právo nabízí řadu variant, které umožňují zohlednit specifika vlastní drogové kriminalitě. Jednoznačně souhlasím s tím, že přísný postih závislých osob může jen přispívat k jejich recidivě.

80

Co považuji do budoucna za velký problém v drogové oblasti je spektrum nových syntetických drog, které se v podstatě bez porušování zákona prodávají na internetu i v kamenných obchodech. Podle aktuální zprávy Evropské unie navíc přibývají závratnou rychlostí. Digitalizace a globální obchod přispívají ke značně nepřehledné a nebezpečné situaci, v níž stávající represivní politika vůči omamným látkám přestává fungovat. Cílem legislativních opatření je nejen společenská kontrola a právní regulace různých forem manipulace s drogami, ale i přesné vymezení látek, které lze termínem droga označit. Vyvstává logická otázka, zda státy a policie v boji s novým nepřítelem nemají jinou možnost než výčtově rozšiřovat protidrogové zákony o nové substance. Zdá se totiž, že každý represivní krok vyústí v situaci ještě komplikovanější a potenciálně nebezpečnější. Nový fenomén tak vyvolává debaty o dalším směřování protidrogové politiky.

81

Seznam zkratek atd.

a tak dále

CNS

centrální nervový systém

ČR

Česká republika

EMCDDA

European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction

EU

Evropská unie

INCB

International Narcotics Control Board (Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik)

mj.

mimo jiné

např.

například

OPL

omamné či psychotropní látky

OSN

Organizace spojených národů

RVKPP

Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky

THC

tetrahydrocannabinol, účinná látka obsažená v konopí

TrŘ

trestní řád

TrZ

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

TZ

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon

tzv.

takzvaný

WHO

Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation)

82

Seznam použité literatury a pramenů Knihy: 1. BORNÍK, Miroslav. Trestná činnost a nealkoholová toxikomanie. Praha: Themis, 2000. 166 s. ISBN 80-85821-92-3. 2. HEJDA, Jan. Kriminologické, trestně právní a kriminalistické aspekty drogového problému v ČR a jeho řešení. 1. vyd. Jindřichův Hradec: RAIN, 2000. 148 s. ISBN 80-245-0080-9 3. CHMELÍK, Jan. Drogová kriminalita. 1. vyd. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR, 1999. 96 s. 4. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013. 968 s. ISBN 978-80-87576-64-9. 5. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. 831 s. ISBN 978-80-7201-696-9. 6. JELÍNEK, Jiří. Trestní zákon a trestní řád: poznámkové vydání s judikaturou. 26. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2008. 1014 s. ISBN 978-80-7201-731-7. 7. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou, 3. vyd. Praha: Leges, 2012. 1280 s. ISBN 978-80-87576-29-8. 8. JURÁKOVÁ, Iveta. Trestněprávní postih toxikomanů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 176 s. ISBN 80-210-2234-5. 9. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN: 80-86734-05-6. 10. KALINA, Kamil. Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha: Filia nova, 2001. 118 s. ISBN 80-238-8014-4. 11. NAÍM, Moisés. Černá kniha globalizace. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2008. 303 s. ISBN 978-80-7021-866-2. 12. NOŽINA, Miroslav. Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press; Orlík nad Vltavou: Livingstone, 1997. 347 s. ISBN 80-85917-36-X. 13. NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010. 584 s. ISBN 978-80-7357-509-0. 14. SOTOLÁŘ, Alexander. Trestná činnost spojená se zneužíváním drog a formy jejího řešení: právní aspekty trestního postihu drogové kriminality, lékařský přístup ke zneužívání drog a možnosti resocializace uživatelů drog. Sv. 1. Praha: Institut vzdělávání Ministerstva spravedlnosti ČR, 2002. 718 s. 15. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. § 140-421. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. xiv, s. 1289-3285. ISBN 978-80-7400-178-9. 16. ŠÁMAL, Pavel; PÚRY, František; RIZMAN, Stanislav. Trestní zákon: komentář. 6., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. s. 723-1719. ISBN 80-7179-896-7. 17. ŠÁMAL, Pavel; PÚRY, František; RIZMAN, Stanislav. Trestní zákon: komentář. 5., přeprac. vyd. Praha : C.H. Beck, 2003. xx, 1582 s. ISBN 80-7179624-7. 83

18. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník II: komentář. §140-421. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2012, 2150 s. ISBN 978-80-7400-178-9 19. ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011. 416 s. ISBN 978-80-87212_68-4. 20. TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Kriminální kariéra pachatelů drogové kriminality. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010. 117 s. ISBN 978-80-7338-101-1. 21. TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana; ZEMAN, Petr. Možnosti trestní justice v protidrogové politice I. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2007. 123 s. 22. ZÁBRANSKÝ, Tomáš. Drogová epidemiologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 95 s. ISBN 80-244-0709-4. 23. ZEMAN, Petr a kol. Vybrané aspekty drogové problematiky z pohledu občanů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2011. 137 s. 24. ZEMAN, Petr. Drogové trestné činy podle trestního zákoníku v kontextu formálního pojetí trestného činu. In D. Sehnálek et. al. (eds.). Dny práva – 2009 – 3. ročník mezinárodní konference pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2009. Odborné články: 1. BLATNÍKOVÁ, Šárka. Paradigma kriminální kariéry. Trestněprávní revue, 2009, č. 3. 2. HRUŠKA, Jiří. Mezinárodní historické mezníky a východiska v boji proti drogové trestné činnosti. Trestní právo, 2009, č. 1. 3. HRUŠKA, Jiří. Mezinárodní historické mezníky a východiska v boji proti drogové trestné činnosti. Trestní právo, 2009, č. 2. 4. HRUŠKA, Jiří. Drogové trestné činy de lege lata a de lege ferenda. Trestní právo, 2011, č. 3 5. HRUŠKA, Jiří. Kriminologické a trestněprávní aspekty zneužívání rostlinných drog mladistvými (dotazníkové šetření). Trestní právo, 2012, č. 3. 6. JELÍNEK, Jiří. Dohodovací řízení v trestním procesu a otázky souvisící. Bulletin advokacie, 2012, č. 10. 7. NOVOTNÁ, Jaroslava. Posuzování znaků „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ v Metodickém návodu Nejvyššího státního zastupitelství k drogovým trestným činům. Trestněprávní revue, 2010, č. 9. 8. PURÝ, František. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: K vymezení množství drogy podle přílohy nařízení vlády s přihlédnutím k množství účinné látky. Trestněprávní revue, 2011, č. 11. 9. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10.

84

10. ŠÁMALOVÁ, Milada. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY: K pojmům prekursor a dovoz, vývoz a průvoz prekursoru podle §283 TrZ. Trestněprávní revue, 2012, č. 2. 11. ŠTEFUNKOVÁ, Michaela. Drogy a kriminalita-jaký je mezi nimi vztah? Adiktologie, 2011, č. 3. 12. TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana. Drogová problematika a veřejné mínění. Trestněprávní revue, 2013, č. 5. 13. VOLEVECKÝ, Petr. Drogové trestné činy, možný postih a související otázky ve vybraných zemích Evropské unie a Norska. Trestní právo, 2011, č. 7-8.

Ostatní: 1. Drogy a trestná činnost – složitý vztah. Úkol drogy – Brífink Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost. Št. 2/2007. 2. SADÍLKOVÁ, Miluše a kol. Sborník odborné konference, Kriminalita a drogy, SANANIM, 2012. 3. Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. Praha: Úřad vlády České republiky, 2013. 4. Evropská zpráva o drogách 2013: trendy a vývoj. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2013. 5. Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2018. Sekretariát rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, Úřad vlády České republiky Internetové odkazy: http://www.adiktologie.cz http://www.drogy-info.cz http://www.unodc.org http://www.vlada.cz

85

Seznam příloh Příloha I

Problémoví uživatelů drog na 1000 obyvatel ve věku 15-64 let v ČR V r. 2012

Příloha II

Prevalence užití drog obecné populaci r. 2012

Příloha III

Frekvence užívání konopných látek v posledních 12 měsících podle pohlaví a věkových skupin, v %

Příloha IV

Respondenti užívající konopí jednou týdně a častěji podle věkových skupin, v %

Příloha V

Počet záchytů a zajištěné množství jednotlivých drog v l. 2007–2012

Příloha VI

Vývoj počtu drogových trestných činů a jejich podílu na zjištěných trestných činech v l. 2002–2012

Příloha VII

Drogové trestné činy v r. 2012 v přepočtu na 100 tis. obyvatel ve věku 15–64 let podle krajů

Příloha VIII

Primární drogové trestné činy a jejich popis (podle sTZ a TZ)

Příloha IX

Počet osob zadržených pro trestné činy nedovoleného nakládání s OPL, jedy a předměty k jejich výrobě

Příloha X

Vývoj počtu objasněných trestných činů a podílu trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek

Příloha XI

Počet trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu a dalších drog v l. 2003–2012

86

Přílohy Příloha I a II Mapa: Počet problémových uživatelů drog na 1000 obyvatel ve věku 15–64 let v ČR v r. 2012 podle drog a krajů – střední hodnoty (Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2013a); Tabulka: Prevalence užití drog v obecné populaci – Národní výzkum užívání návykových látek 2012, v % (Chomynová, 2013, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti and SC&C, 2013)

87

Mladí dospělí Muži Ženy 15–34 let (n=1 056) (n=1 072) (n=824)

Populace celkem 15–64 let (N=2 134)*

Pohlaví Prevalence

Typ drogy

75,0

61,7

70,3

68,3

-

-

-

-

34,9

21,2

45,9

27,9

Extáze

5,0

2,2

7,2

3,6

Pervitin nebo amfetaminy

3,4

1,7

4,5

2,5

Kokain

3,8

0,9

3,7

2,3

Heroin

1,2

0,0

0,7

0,6

LSD

4,4

1,2

5,4

2,8

Halucinogenní houby

7,7

2,9

10,2

5,3

Nové rostlinné drogy

0,9

0,6

1,6

0,7

Nové syntetické drogy

0,4

0,4

0,9

0,4

Těkavé látky

1,5

0,3

1,2

0,9

Léky – sedativa, hypnotika

-

-

-

-

Léky – opioidy

-

-

-

-

Tabák

46,5

35,1

47,4

40,7

Alkohol

88,8

79,4

83,8

84,0

Konopné látky

13,1

5,3

18,3

9,2

Extáze

0,7

0,5

1,2

0,6

Pervitin nebo amfetaminy

0,7

0,3

1,0

0,5

Kokain

0,8

0,0

0,6

0,4

Heroin

0,4

0,0

0,2

0,2

LSD

0,3

0,2

0,7

0,2

Halucinogenní houby

1,2

0,3

1,4

0,7

Nové rostlinné drogy

0,1

0,3

0,5

0,2

Nové syntetické drogy

0,3

0,0

0,3

0,1

Těkavé látky

0,5

0,0

0,0

0,2

Léky – sedativa, hypnotika

4,1

8,0

3,3

6,1

Léky – opioidy

2,2

2,9

2,5

2,6

40,3

28,5

37,7

34,4

Tabák Alkohol Konopné látky

Celoživotní prevalence

Prevalence v posledních 12 měsících

Prevalence

Tabák

88

v posledních 30 dnech

78,4

61,5

68,8

69,9

Konopné látky

6,8

2,0

8,8

4,4

Extáze

0,2

0,0

0,1

0,1

Pervitin nebo amfetaminy

0,3

0,1

0,4

0,2

Kokain

0,3

0,0

0,2

0,1

Heroin

0,3

0,0

0,2

0,1

LSD

0,1

0,1

0,2

0,1

Halucinogenní houby

0,4

0,1

0,5

0,2

Nové rostlinné drogy

0,0

0,0

0,0

0,0

Nové syntetické drogy

0,2

0,0

0,0

0,1

Těkavé látky

0,2

0,0

0,0

0,1

Léky – sedativa, hypnotika

2,5

5,7

2,0

4,1

Léky – opioidy

0,8

1,5

0,7

1,2

Alkohol

Příloha III a IV Graf: Frekvence užívání konopných látek v posledních 12 měsících podle pohlaví a věkových skupin, v % (Chomynová, 2013) 25 20 15 10 5 0

Muži

Ženy Celkem

15-24 25-34 35-44 45-54 55-64

Jednou v posledním roce

3,6

2,4

3,0

8,7

5,7

0,5

0,5

0,2

Méně často než jednou měsíčně

3,8

1,3

2,5

5,5

3,9

2,5

0,5

0,2

Jednou měsíčně

0,8

0,2

0,5

2,3

0,5

0,0

0,3

0,0

Několikrát za měsíc (2-3krát měsíčně)

1,5

1,1

1,3

3,5

1,4

0,7

1,1

0,0

Alespoň jednou týdně (1-2krát týdně)

1,1

0,3

0,7

1,2

1,1

1,1

0,0

0,0

Několikrát týdně (3-4krát týdně)

1,3

0,2

0,7

0,9

1,8

0,5

0,3

0,2

(Téměř) každý den (5-7krát týdně)

0,9

0,1

0,5

1,4

0,2

1,1

0,0

0,0

89

Graf: Respondenti užívající konopí jednou týdně a častěji podle věkových skupin, v % (Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti and SC&C, 2013) 2%

3%

15-24

30%

25-34

30%

35-44 45-54 55-64

35%

Příloha V

2007 2008 2009 2010 2011 2012

Počet

(dávky)

LSD

(g)

Kokain

(tablety)

Extáze

(g)

Hašiš

konopí (ks)

Rostliny

(g)

Heroin

(g)

Pervitin

Rok

(g)

Marihuana

Tabulk: Počet záchytů a zajištěné množství jednotlivých drog v l. 2007–2012 (Národní protidrogová centrála SKPV Policie ČR, 2013a)

563

374

96

46

25

30

38

5

Množství 122 124

5 978

20 332

6 992

387

62 226

37 587

117

602

405

105

69

30

18

24

5

Množství 392 527

3 799

46 302

25 223

696

16 610

7 631

246

384

326

73

117

41

13

26

5

Množství 171 799

3 599

31 257

33 427

12 499

198

12 904

142

455

283

61

189

27

16

42

8

Množství 277 988

21 301

30 453

64 904

9 354

865

14 162

1 218

508

304

34

240

24

15

44

7

Množství 440 780

20 054

4 730

62 817

2 375

13 000

16 071

1 313

558

355

41

259

24

12

44

3

Množství 563 335

31 901

7 576

90 091

20 532

1 782

8 050

44

Počet Počet Počet Počet Počet

90

Příloha VI Tabulka: Vývoj počtu drogových trestných činů a jejich podílu na zjištěných trestných činech v l. 2002–2012 (Policejní prezidium Policie ČR, 2013) Rok

Zjištěné

trestné

činy

Počet DTČ

Podíl DTČ (%)

2002

372 341

4 330

1,2

2003

357 740

3 760

1,1

2004

351 629

3 086

0,9

2005

344 060

2 915

0,9

2006

336 446

2 922

0,9

2007

357 391

2 865

0,8

2008

343 799

3 041

0,9

2009

332 829

3 069

0,9

2010

313 387

3 179

1,0

2011

317 177

3 834

1,2

2012

304 528

4 032

1,3

Příloha VII Mapa: Drogové trestné činy v r. 2012 v přepočtu na 100 tis. obyvatel ve věku 15–64 let podle krajů (Policejní prezidium Policie ČR, 2013)

91

Příloha VIII Tabulka: Primární drogové trestné činy a jejich popis (podle TZ a TrZ) Zák. č. 140/1961 Sb. (sTZ ) § 187 § 187a

Zák. č. 40/2009 Sb. (TZ) § 283 § 284

–

§ 285

§ 188 § 188a –

§ 286 § 287 § 288

Trestný čin Nedovolená výroba a jiné nakládání s OPL a jedy Přechovávání OPL a jedů pro vlastní potřebu Nedovolené pěstování rostlin a hub obsahujících OPL pro vlastní potřebu Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě OPL a jedu Podněcování, šíření či svádění ke zneužívání návykové látky Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem*

Příloha IX Graf: Počet osob zadržených pro trestné činy nedovoleného nakládání s OPL, jedy a předměty k jejich výrobě v l. 2002–2012 podle jednotlivých drog (Národní protidrogová centrála SKPV Policie ČR, 2013a) 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 160 137 59 62 66 30 36 75 98 65 58 4 4 3 9 4 4 2 5 1 1 3 10 24 17 50 13 50 23 47 50 56 38 140 66 66 55 35 38 18 5 14 4 11 157 105 134 145 116 127 151 136 95 61 69

Ostatní LSD Kokain Extáze Heroin Konopné 748 892 763 682 638 569 746 786 896 1063 1242 látky Pervitin 781 1 129 1 058 1 125 1 293 1 178 1 320 1 257 1362 1 495 1 629

92

Příloha X Graf: Vývoj počtu objasněných trestných činů a podílu trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek v l. 2003–2012 (Policejní prezidium Policie ČR, 2013) 145

24%

140

21%

135

18%

130

15%

125

12%

120

9%

115

6%

110

3%

105

0%

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Počet objasněných TČ v tis. 135,6 134,4 135,3 133,7 138,9 127,9 127,6 117,7 122,2 120,2 Podíl TČ pod vlivem 8,2% 8,7% 8,7%11,1%16,4%18,6%18,9%16,6%15,8%15,3% návykových látek

Příloha XI Tabulka: Počet trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu a dalších drog v l. 2003–2012 (Policejní prezidium Policie ČR, 2013)

Rok

TČ pod vlivem

TČ pod vlivem

Celkem TČ

alkoholu

nealkoholových drog pod vlivem návykových

Počet

Podíl (%) Počet

Podíl (%)

látek

2003

10 143

91,5

939

8,5

11 082

2004

10 916

93,0

816

7,0

11 732

2005

11 020

93,4

781

6,6

11 801

2006

14 075

95,0

735

5,0

14 810

2007

22 030

96,5

793

3,5

22 823

2008

22 826

95,7

1 019

4,3

23 845

2009

22 277

92,1

1 900

7,9

24 177

2010

17 290

88,4

2 277

11,6

19 567

2011

17 168

88,9

2 142

11,1

19 310

2012

16 130

87,6

2 289

12,4

18 419

93

Shrnutí Tato diplomová práce má seznámit čtenáře s drogovým problémem z pohledu trestního práva. Tomuto jevu je třeba věnovat náležitou pozornost, neboť představuje nebezpečí pro řadu oblastí, včetně kriminality. První kapitola je úvodní a vymezuje základní pojmy, které jsou s drogovou problematikou spojeny. Další kapitola pohlíží na drogy v mezinárodních souvislostech. Věnuje se mezinárodním smlouvám upravujícím nakládání s omamnými a psychotropními látkami, které měly dopad na právní úpravu v České republice, především pak ty přijaté na půdě Organizace spojených národů. Krátce zmiňuji, jak se globální rozměr drogového problému projevil v České republice po roce 1989. Třetí kapitola monitoruje vývoj české právní úpravy od Rakouska-Uherska až po nový trestní zákoník. Stěžejní část mé diplomové práce se týká primární a sekundární drogové kriminality. Kapitola čtvrtá podrobně rozebírá drogové trestné činy dle zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Po charakteristice společných znaků těchto trestných činů následuje rozbor jednotlivých skutkových podstat. Tato kapitola reflektuje i dopad rozhodnutí Ústavního soudu, kterým se ruší část trestního zákoníku, který vládě umožňoval určit trestné množství drogy prostřednictvím svého nařízení. Sekundární kriminalitu je třeba poznat hlavně vědecky, proto se na tento úhel pohledu soustředí kapitola pátá. V šesté kapitole jsou přiblíženy některé alternativní formy řešení trestné činnosti závislých osob, včetně možností léčby. Poslední dvě kapitoly mají ilustrovat aktuální dění v oblasti drogové problematiky.

Kapitola sedmá obsahuje vymezení protidrogové politiky pro

nadcházející období. Osmá kapitola přináší základní přehled dat, která mají informovat o situaci v ČR. Práce vychází z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. Poslední kapitola také seznamuje se situací v celé Evropě a zdůrazňuje nebezpečí, které znamenají nové syntetické drogy.

94

Summary – Crime Related to Substance Abuse This diploma thesis deals with the phenomena of drugs from the criminal law point of view. This topic represents a danger for a lot of domains, eg. criminality, therefore it is necessary to pay appropriate attention to it. The first chapter is introductory and it defines the basic terminology concerning drug problem. The next chapter looks at the drugs in international dimension. It focuses on international treaties handling narcotic drugs and psychotropic substances, which affected legislation in the Czech republic, especially by those adopted in the United Nations. I briefly mention overall situation in the Czech republic after 1989. The third chapter describes the evolution of legislation from the time of AustroHungarian empire until the times of new criminal code. The principal part of my diploma thesis concerns primary and secondary aspects of drug-related crime. The fourth chapter is a detailed analysis of drug crimes according to criminal code N° 40/2009 Coll. Analysis of the individual merits follows after defining common features of these crimes. This chapter also reflects the Constitutional court decision. This decision cancels part of criminal code that enabled government to determine in its regulation the quantity of the drug which is to be treated punishable. The secondary drug-related crime is needed to be solved from the academic point of view, therefore the fifth chapter relates to this problem. The sixth chapter illustrates certain alternative methods of punishments for drugaddicted persons, including options of treatment. The last two chapters highlight current situation in the drug phenomena domain. The seventh chapter includes the determination of the possible solutions to the concept of drug issues. The eighth chapter gives basic overview of data, which should inform about the situation in the Czech republic. The diploma thesis comes out of the Drug issue status annual report in the Czech republic. The last chapter describes the situation all over Europe and it highlights the danger connected to the synthetic drugs problem. Klíčová slova: drogy, omamné a psychotropní látky, drogová kriminalita Key – words: drugs, narcotic drug and psychotropic substances, drug-related crime

95