UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií
Martina Macáková
Reflexe španělské občanské války v díle Ernesta Hemingwaye a George Orwella Bakalářská práce
Praha 2011
1
Autor práce: Martina Macáková Vedoucí práce: PhDr. Jiří Rak
Rok obhajoby: 2011
2
Bibliografický záznam MACÁKOVÁ, Martina. Reflexe španělské občanské války v díle Ernesta Hemingwaye a George Orwella. Praha, 2011. 46 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Jiří Rak.
Abstrakt Španělská občanská válka byla vyjímečnou událostí, která přitáhla nebývalou pozornost intelektuálů z celého světa. Naprostá většina z nich se angaţovala na straně republikánů. Tak tomu bylo i v případě dvou spisovatelů, jejichţ díla zaznamenala největší ohlas a do jisté míry ovlivnila, jak naše společnost vnímá konflikt z let 1936 – 1939. Ernest Hemingway a George Orwell přijeli do Španělska s rozdílnými představami, kaţdý z nich hrál ve španělském dramatu jinou roli a rovněţ svoje záţitky reflektovali odlišným způsobem, avšak sdíleli názor, ţe republika je něco, za co stojí bojovat. Cílem této bakalářské práce je
analyzovat politický odkaz dvou
nejvýznamnějších literárních děl, jeţ byla na pozadí se španělské občanské války napsána, přiblíţit okolnosti jejich vzniku i vydání a zmapovat, jak byla přijata veřejností ve Španělsku, v jejich rodných zemích a také v Československu. Hemingwayův román Komu zvoní hrana a Orwellův Hold Katalánsku jsou důkazem, jak silné je pouto spojující historii s literaturou. Obraz Španělska vytvořený spisovateli jako Hemingway a Orwell s Francovou diktaturou nezmizel, jen byl odklizen do pozadí a dnes je znovu připraven probouzet emoce.
Abstract The Spanish Civil War was an extraordinary event that draught unprecedent attention of intellectuals all around the world. The vast majority of them took side of the Republicans. It was also the case of two writers whose works were marked by the greatest response and to some extent ifnluenced the reception of the conflict by our society. Ernest Hemingway and George Orwell came to Spain with different expectations, they each played in spanish drama distinct role and reflected their experience diversly, however they shared the belief that the Republic is a cause worth to 3
be fighting for. The main objective of this bachelor thesis is to analyse the political message of two most important literal accounts that have been written on background of the Spanish Civil War, to describe the circumstances of their origins and publication and to account how the public in Spain, their home countries and also in Czechoslovakia react to them. Hemingway’s novel For Whom the Bell Tolls and Orwell’s Homage to Catalonia proof to be a testimony how strong is the bond between history and literature. The popular Spanish images depicted by writers such as Ernest Hemingway and George Orwell have not disappeared, only was overshadowed by Franco’s dictatorship.
Klíčová slova španělská občanská válka, literatura, Ernest Hemingway, George Orwell, Komu zvoní hrana, Hold Katalánsku, reflexe, ohlas, cenzura, propaganda
Keywords Spanish Civil War, literature, Ernest Hemingway, George Orwell, For Whom the Bell Tolls, Homage a Catalonia, reflexion, response, censorship, propaganda Rozsah práce: 63 667 znaků
4
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu a ţe práce nebyla vyuţita k získání jiného titulu, zároveň souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 31. 7. 2011
Martina Macáková
5
PROJEKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno: Martina Macáková E-mail:
[email protected] Semestr: 3. Akademický rok: 2009/2010 Název práce: Reflexe španělské občanské války v díle Ernesta Hemingwaye a George Orwella Předpokládaný termín dokončení (semestr, školní rok): ZS 2010/2011 Vedoucí bakalářského semináře: PhDr. Vít Smetana Ph.D. Vedoucí práce (není povinné): PhDr. Jiří Rak Zdůvodnění výběru tématu práce (5 řádek): Na odborné práce, jeţ by se zabývaly tématem španělské občanské války a jejím odrazem v literatuře jsem při svém průzkumu knihoven, popřípadě jejich elektronických databází, narazila spíše výjimečně. V české literatuře podobnou analýzu nenajdeme vůbec. Španělskou občanskou válku ovšem povaţuji osobně za velmi důleţitý mezník nejen ve španělské ale rovněţ v evropské historii, z tohoto důvodu si myslím, ţe by tématu měla býti věnována větší pozornost. Předpokládaný cíl (5 řádek): Na pozadí jednoho z nejkravějších válečných konfliktů, který se kdy na evropském kontinentě odehrál vznikla literární díla, která jsou záznamem lidských osudů ovliněných touto válkou. Na příkladu Ernesta Hemingwaye a George Orwella, jedinečných osobností literárního světa, bych ráda ukázala do jaké míry a jakým způsobem válečná zkušenost můţe ovlivnit ţivotní postoj člověka, jeho tvorbu. Chtěla bych na historické události nahlédnout skrz literaturu a poukázat na odlišné i společné motivy, které autory přiměly se do konfliktu zapojit. Mým cílem není zjistit, nakolik jejich díla odráţela skutečnost, nýbrţ jaké tendence vytvořily obraz války.
6
Základní charakteristika tématu (10 řádek): Španělská občanská válka byla konfliktem, kterému se dostalo nebývalé pozornosti ze strany veřejnosti a především z řad intelektuálů. Byla inspirací pro nespočet literárních děl, které vznikaly jak během samotného boje mezi republikány a frankisty, tak i po vítězství pravice a nastolení Francova autoritativního reţimu. Obraz španělské občanské války byl tedy vytvořen právě kulturou. Ernest Hemingway se před svým angaţováním se na Pyrenejském poloostrově zůčastnil 1. světové války. Tato zkušenost ho později zařadila k zástupcům tzv. ztracené generace a jistě ovlivnila i jeho pohnutky pro rozhodnutí účastnit se další války. Naproti tomu pro o šest let mladšího George Orwella to bylo první válečné angaţmá. Oba autoři se ocitli na stejné straně barikády. Jejich prvotní motivy, jejich vnímání celého konfliktu a jeho následná reflexe v jejich dílech, to vše bylo rozdílné a přesto v něčem podobné. Stejně tak jsou rozdílné okolnosti vzniku děl a jejich následné publikování ve Španělsku, které bych ráda porovnala se situací v Československu. Dějiny španělské občanské války nejsou jen dějinami lidské společnosti, ale jsou to také osobní dějiny kaţdého člověka, kterého se válka jakýmkoliv způsobem dotkla. Předpokládaná struktura práce (10 řádek): 1. Úvod - nástin příčin španělské občanské války, její průběh a důsledky - vymezezení tématu práce a metodologie - předchozí práce propojující historii a literaturu - Proč nevznikají podobné práce u nás?
2. Ernest Hemingway - stručný ţivotopis - zkušenost z 1. světové války (ztracená generace) - účast ve španělské občanské válce - dílo (Komu zvoní hrana, 5. kolona, články pro NANA) - jeho odkaz
3. George Orwell - stručný ţivotopis - účast ve španělské občanské válce - dílo (Hold Katalánsku, esej Proč píšu)
7
- jeho odkaz 4. reakce společnosti - srovnání španělské a české společnosti - kdy a za jakých okolností jednotlivá díla vyšla - dobové kritiky - postoj španělské emigrace (Oral History) - ohlas ve světě 5. srovnání - motivy a pozadí vstupu do španělské občanské války - charakter jejich děl - poselství jejich myšlenek a jejich přesah do dnešní doby - Jak díla připajala společnost a jejich dopad na ní? 6. závěr - osobní dějiny versus dějiny společnosti - litaratura a historie - proč jsou spojeny a jedna ovlivňují druhou? Základní literatura (10 nejdůleţitějších titulů): primární literatura:
HEMINGWAY, Ernest. For whom the bell tolls. New York: Macmillan, 1987. HEMINGWAY, Ernest, The fifth column. London: Granada, 1979. ORWELL, George. Collected Essays. London: Mercury Books, 1966. ORWELL, George. Homage to Calalonia. London: Penguin Books, 1989 sekundární literatura:
BENSON, Frederick R. Writers in arms. London: University of London Press, 1968. CASTILLO-PUCHE, José Luis. Hemingway in Spain: a personal reminiscence of Hemingway’s years in Spain by his friend. Garden City, N.Y.: Doubleday, 1974.
8
MUSTE, John M. Say That We Saw Spain Die: literary consequences of the spanish civil war. Seattle: University of Washington Press. 1966. PRESTON, Paul. The Spanish Civil War: Reaction, Revolution and Revange. London: Harper Perennial, 2006 SHELDEN, Michael. Orwell: The Authorized Biography. HarperCollins, 1991. WEINTRAUB, S. The last great cause. New York: Weybright and Talley, 1968.
http://www.questia.com/library/book/the-spanish-civil-war-in-literature-film-and-art-aninternational-bibliography-of-secondary-literature-by-peter-monteath.jsp
http://books.google.es/books?id=XszxexAXmF4C&printsec=frontcover&dq=The+Spanish+Ci vil+War+in+Literature,+Film,+and+Art:+An+International+Bibliography+of+Secondary+Li terature&source=bl&ots=wZ7J7qXAaq&sig=Tf1gflVne6QPr8187DvXwbcPvpA&hl=cs&ei= wzXS72wEKeHOLD95L0G&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=3&ved=0CBAQ6AEw Ag#v=onepage&q&f=false
http://www.questia.com/library/book/writing-the-good-fight-political-commitment-in-theinternational-literature-of-the-spanish-civil-war-by-peter-monteath.jsp
http://www.questia.com/library/encyclopedia/spanish_civil_war.jsp
http://books.google.com/books?id=GbXjCB4wzL8C&printsec=frontcover&dq=subject:%22S pain+-+History+-+Civil+War,+1936-1939%22&lr=&cd=54#v=onepage&q&f=false
http://books.google.com/books?id=2w1QddhP56wC&printsec=frontcover&dq=subject:%22S pain+-+History+-+Civil+War,+1936-1939%22&lr=&cd=64#v=onepage&q&f=false
Podpis studenta a datum Schváleno
Datum
Vedoucí bakalářského semináře Garant oboru 9
Podpis
Obsah SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ...................................................................................................... 2 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 3 1
HISTORIE ŠPANĚLSKÉ OBČANSKÉ VÁLKY ......................................................................... 7 1.1 1.2 1.3
2
ERNEST HEMINGWAY .............................................................................................................. 14 2.1 2.2 2.3
3
ŢIVOTOPIS .................................................................................................................................... 19 ORWELL VE ŠPANĚLSKU............................................................................................................... 20 VYDÁNÍ HOLDU KATALÁNSKU .................................................................................................... 21
OHLASY ......................................................................................................................................... 24 4.1 4.2 4.3 4.4
5
ŢIVOTOPIS .................................................................................................................................... 14 HEMINGWAY VE ŠPANĚLSKU ....................................................................................................... 15 KOMU ZVONÍ HRANA .................................................................................................................... 16
GEORGE ORWELL ..................................................................................................................... 19 3.1 3.2 3.3
4
ŠPANĚLSKO PŘED ROKEM 1931 ...................................................................................................... 8 ZÁPAS O DRUHOU REPUBLIKU ...................................................................................................... 11 OD PŘEVRATU K OBČANSKÉ VÁLCE .............................................................................................. 12
VYDÁNÍ KOMU ZVONÍ HRANA ...................................................................................................... 24 OBECNĚ NA ERNESTA HEMINGWAYE ........................................................................................... 25 HOLD KATALÁNSKU..................................................................................................................... 26 OBECNĚ NA GEORGE ORWELLA ................................................................................................... 27
CENZURA ...................................................................................................................................... 28 5.1 ŠPANĚLSKO .................................................................................................................................. 28 5.1.1 Hemingway ........................................................................................................................ 28 5.1.2 Orwell ................................................................................................................................ 28 5.2 ČESKOSLOVENSKO ....................................................................................................................... 29 5.2.1 Hemingway ........................................................................................................................ 29 5.2.2 Orwell ................................................................................................................................ 29
6
PROPAGANDA ............................................................................................................................. 30
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 32 SUMMARY .............................................................................................................................................. 34 POUŢITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 35 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................. 39 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 40
1
Seznam pouţitých zkratek CEDA – Confederación Española de Derechas Autonómas (Španělská konfederace autonomních pravicových stran) CNT – Confederación Nacional del Trabajo (Národní konfederace práce) FAI – Federación Anarquista Ibérica (Iberská anarchistická federace) ILP – Independent Labour Party (Nezávislá strana práce) NANA - North American Newspaper Alliance (Severoamerický novinářský svaz) POUM – Partido Obrero de Unificación Marxista (Dělnická strana marxistického sjednocení) PSOE – Partido Socialista Obrero Español (Španělská socialistická dělnická strana) UGT – Unión General de Trabajadores (Generální svaz pracujících)
2
Úvod Došel jsem k závěru, ţe politika je příliš váţná věc, neţ aby mohla být přenechána jen politikům. Charles de Gaulle1 . Pakliţe platí, ţe spisovatel je svědectvím své doby, v čase španělské občanské války toto tvrzení platilo dvojnásob. Tento konflikt zapůsobil jako magnet na intelektuály a umělce, kteří tak dali vzniknout nebývalému mnoţství uměleckých děl, z nichţ kaţdé je svým osobitým svědectvím této události. Z části to byla právě kultura a především pak literatura, která vytvořila obraz španělské občanské války a výrazným způsobem ovlivnila, jak na léta 1936–1939 nahlíţeli nejen pamětníci, ale i další generace. Španělsko, země, která na začátku 20. století zápasila s přechodem od feudalistického modelu společnosti k moderně strukturovanému sociálnímu rozvrstvení, stála aţ do poloviny 30. let mimo centrum dění v Evropě. Během první světové války zůstali španělští vojáci v kasárnách. Španělsko zaujalo pozici neutrálního pozorovatele. Byla to výhodná pozice, protoţe obchodem s oběma znepřátelenými stranami si země výrazně finančně polepšila. Kaţdá mince má ale dvě strany. Na válce pochopitelně nevydělala celá španělská společnost, ale jen její část, především potom vůdčí průmyslníci, kterým se brzy znelíbilo platit ze své kapsy chod zbytku státu. Blahobyt s sebou paradoxně přinesl ještě větší diferenciaci společnosti. Stále pokračující proces polarizace společnosti byl jednou z příčin následné krvavé občanské války. Kdyţ 17. července vyhlásili povstavší generálové válku republice, většina intelektuálů se postavila na stranu levice, jen zlomek z nich2 se ztotoţnil s nacionalisty. Republiku podporovali zejména morálně, ale někteří spisovatelé, mimo George Orwella třeba André Malraux3, bojovali na frontě. Jiní, stejně jako Ernest Hemingway, ve Španělsku alespoň strávili delší čas.4 Ale nebyli to jen spisovatelé, kteří ve verších nebo v próze zachycovali ony historické okamţiky. Pravděpodobně nejdiskutovanějším
1
Dostupné online: http://citaty.net/autori/charles-de-gaulle/ (staţeno 23. 7. 2011). Jednalo se například o Ezru Pounda či Gertrude Steinovou. 3 Francouzský existencialista, španělské záţitky ho inspirovali k napsání románu L’Espoir (Naděje). 2
3
uměleckým dílem vytvořeným v kontextu španělské občanské války je obraz Guernica5 Pabla Picassa6, inspirovaný náletem německé legie Condor na stejnojmennou baskickou vesnici. I dnes do madridského muzea Reina Sofía kaţdý den míří stovky návštěvníku, aby ji mohli vidět na vlastní oči. Slavná a často reprodukovaná je také fotografie7 Roberta Capy8 zachycující smrt jednoho z vojáků (dalo by se říci skoro v „přímém přenosu“). Entusiasmus a idealismus, který vykazovali mnozí zahraniční dobrovolníci přijíţdějící do Španělska, však začal rychle vyprchávat, jak se technická i početní převaha povstalců a rozpory rozkládající republiku zevnitř staly nepřekonatelnou bariérou pro loajalistické aspirace.9 Válka jako literární téma není ţádné novum. Vzpomeňme na Homéra a jeho Iliadu, Césarovy Zápisky o válce galské, monumentální Vojnu a Mír Lva Nikolajeviče Tolstého či romány Rollanda, Remarquea a dalších reflektující 1. světovou válku. A to je jen zlomek výčtu literárních děl, kde válka figuruje jako ústřední motiv. Ani angaţovanost spisovatelů ve válce nebyla ojedinělým případem. Stačí si připomenout řecký boj za nezávislost ve 20. letech 19. století, do nějţ se aby bojoval za svobodu a proti útlaku, zapojil lord Gordon Byron. Jeho ideály se diametrálně nelišily od těch, které přivedly levicovou inteligenci o sto let později do Španělska. Španělskou občanskou válku povaţuji za velmi důleţitý mezník nejen ve španělské, ale rovněţ v evropské historii a z toho důvodu jsem si ji vybrala jako téma své bakalářské práce. Na pozadí jednoho z nejkravějších válečných konfliktů, který se kdy na evropském kontinentě odehrál, vznikla jedinečná literární díla. Na příkladu Ernesta Hemingwaye a George Orwella, bych ráda ukázala, jakým způsobem můţe válečná zkušenost ovlivnit politické přesvědčení člověka, jeho literární tvorbu a do jaké míry můţe jeho dílo následně spoluvytvářet obraz historické události, která mu byla inspirací. Cílem této práce je tedy analýza politického poselství dvou nejznámějších svědectví této občanské války – románu Ernesta Hemingwaye Komu zvoní hrana a
4
Například Hemingwayův přítel John Dos Passos nebo spisovatelé W. H. Auden a Stephen Spender. Viz příloha č. 1. 6 Slavný umělec byl krátce po vypuknutí války pověřen vedením nejdůleţitějšího španělského muzea El Prado s úkolem zachránit cenné sbírky před následky bombardování. Vládní ředstavitelé se tak snaţili v zahraničí prezentovat, ţe záchrana republika rovná se záchrana španělského kulturního dědictví a kultury obecně. Douglas E. Laprade, Censura y recepción de Hemingway en España (Valencia: Universidad de Valencia, 2006), 18 – 19. 7 Viz příloha č. 2. 8 Robert Capa byl válečný fotograf původem z Maďarska. 9 Ricardo Marín Ruiz, „A Spanish Portrait: Spain and its connections with the thematic and structural dimensions of for Whom the Bell Tolls“, Journal of English Studies, č. 8 (2010): 103-118, dialnet.unirioja.es/servlet/fichero_articulo?codigo=3394896&orden=0 (staţeno: 24. 11. 2010). 5
4
válečné reportáţe Hold Katalánsku George Orwella. Mojí snahou je také postihnout, do jaké míry bylo s texty manipulováno prostřednictví cenzury a proč. Jaký vzbudily knihy ohlas ve Španělsku, kde autoři patřili k poraţenému táboru? Jaké otázky vzbuzovalo vydání těchto dvou knih v jejich rodných zemích, USA a Velké Británii? Který z autorů byl ten, jehoţ obraz společnost přijala za svůj? I na tyto otázky se pokusím odpověděť. Vycházím z hypotézy, ţe všeobecně byla jak laickou tak odbornou veřejností přijat v lepším světle Hemingway. K tomuto tvrzení mne vede skutečnost, ţe Komu zvoní hrana nebyla tak kritická a pro čtenáře lépe srozumitelná, neţ Orwellova reportáţ. Hemingwayovo dílo nadto spadá do kategorie krásné literatury, zatímco Hold Katalánsku stojí někde na pomezí mezi literaturou faktu a reportáţí. Účelem této práce není napsat literární studii, ale poskytnout komplexní pohled na španělskou občanskou válku, jakoţto významnou historickou událost, skrz krásnou literaturu. Takový pohled prozatím v české odborné literatuře chybí. Bakalářská práce je časově vymezena samotnou španělskou občanskou válkou, tedy lety 1936 – 1939. Dále se věnuju obdobím, ve kterých došlo k publikaci jednotlivých knih a to v originále, ve španělštině a v češtině. Z hlediska metodologie je práce dvojitou komparací10 - kvalitativní analýzou tendence vytvoření obrazu španělské občanské války v dílech Ernesta Hemingwaye a George Orwella a porovnáním jejich ohlasu z regionálního hlediska - ve Španělsku, v Československu a na Západě. Struktura textu je následující: v úvodu je definice problematiky práce, relevantní zdůvodnění výběru tématu, rozbor literatury a zpracovávaných pramenů, popis metodologie a nastínění hypotéz. Stať se skládá z pěti historicko-deskriptivních a analytických kapitol. První kapitola se věnuje samotné španělské občanské válce, uvádí ji do kontextu a objasňuje její příčiny. Druhá část je rozborem Ernesta Hemingwaye a jeho románu Komu zvoní hrana. Navazující kapitola je analýzou George Orwella a jeho španělského svědectví v podobě Holdu Katalánsku. Čtvrtý oddíl je dokumentací ohlasů a reakcí na obě knihy. Poslední nejméně rozsáhlá kapitola svou pozornost soustředí na roli propagandy a Orwellův i Hemingwayův postoj k tomuto významnému fenoménu španělské občanské války. Závěr je shrnutím nabytých poznatků a rekapitulací dílčích závěrů z analýzy.
10
Blanka Říchová, „Komparativní metoda v politologii“, in Komparace politických systémů I., V. Dvořáková a kol. (Praha: VŠE, 2005) s. 8–35.
5
Důleţitou součástí práce s bibliografií bylo vyhledávání primárních pramenů. Jednalo se především o novinový tisk, kde jsem se snaţila dohledat recenze knih a články reflektující španělské angaţmá spisovatelů. Zajímala mě rovněţ filmová zpracování těchto dvou literárních děl. Všechny své zdroje tohoto charakteru jsem nakonec objevila v online archivech, neboť do těch kamenných je vstup pro veřejnost velmi omezený nebo úplně zakázán.11 Na odborné práce, jeţ by se zabývaly tématem španělské občanské války a jejím odrazem v literatuře jsem při průzkumu českých knihoven a jejich online databází narazila spíše výjimečně. V české odborné literatuře publikaci, která by se zabývala literárně-historickou analýzou španělské občanské války, nenajdeme. Naprostá většina bibliografie, kterou jsem ke zpracování své bakalářské práce, jsou díla zahraničních autorů.12 Kniha Orwell en España je výborem spisovatelových zápisků spojených se španělskou občanskou válkou, obsahuje nejen Hold Katalánsku, ale také osobní korespondenci či Orwellova kritická vyjádření, ve kterých reaguje například na okolnosti vydání své knihy. Publikace Orwell en España v roce 2003 znamenala významný přelom, protoţe se jedná o první španělské necenzurované vydání. Dalším primárním zdrojem, s kterým jsem pracovala, bylo anglické vydání Holdu Katalánsku. Co se týče Hemingwaye, v textu pracuji s českou verzí románu Komu zvoní hrana, ovšem originál jsem četla také. Velmi nápomocnou mi byly práce na pomezí historie a literatury od Nialla Binnse, stejně jako Weintraubova publikace The Last Great Cause a Writers in Arms Fredericka Bensona. Z biografií bych vyzvedla skutečně jedinečnou knihu Gordona Bowkera, které ukazuje Orwella v trochu jiném světle neţ je obvyklé a přispívá tím k většímu pochopení jeho osobnosti. Co se týče zdrojů reflektujících válečný konflikt, pracovala jsem s knihami trojlístku nejvýznamnějších historiků španělské občanské války – Raymondem Carrem, Hughem Thomasem a Paulem Prestonem. Není náhodou, ţe všichni tři jsou jiné neţ španělské národnosti.
11
Toto se týká především archivů španělských a českých. Britské a americké jsem bohuţel neměla moţnost navštívit. 12 Část z nich není v České republice k dispozici a měla jsem je k dispozici během studijního pobytu ve Španělsku. Tamní knihovny mají z pochopitelných důvodů k tématu mnohem rozsáhlejší nabídku.
6
1 Historie španělské občanské války Přestoţe od konce válečného konfliktu uplynulo více neţ půl století a jeho vítěz, Francisco Franco je jiţ 36 let po smrti, události z 30. let 20. století stále rozdělují španělskou společnost. Tato polarizace ovšem není na první pohled nijak patrná. Po skončení diktatury v roce 1975 došlo v nově se rodící demokracii k ustavení širokého společenského konsensu, jehoţ základní myšlenkou byla snaha vymazat tuto kapitolu z národních dějin. Staré rány není třeba otevírat. Tento názor platil dlouhou dobu i v té části společnosti, jejímţ úkolem by měl být proces právě opačný. Kdo jiný neţ historik by měl byť choulostivou otázku kriticky analyzovat a snaţit se vyvolat otevřenou diskuzi? Ţe to není jednoduchý úkol, potvrzují Dějiny Španělska13, které se problematice občanské války věnují na 25 stranách z více jak 1400. Teprve v posledních několika letech si Španělé pomalu začínají klást nepříjemné otázky a o temné stránce historie se mluví nahlas.14 Pozitivním krokem bylo v tomto smyslu přijetí zákona o historické paměti15 vládou socialistického premiéra Josého Zapatera16 (PSOE)17 v prosinci roku 2007. O oţivení paměti se snaţí i nevládní instituce Asociación para la Recuperación de la Memoria (Asociace pro obnovení historické paměti), která rokem 2000 počínaje začala s odkrýváním masových hrobů.18 Španělská občanská válka byla soubojem vnitřních politických uskupení, ale zároveň byla silně ovlivněna zahraniční intervencí, ať uţ v podobě interbrigád nebo poskytnutím vojenské a materiální pomoci. Téměř tři roky trvající zápas o budoucnost Španělska byl často vykládán jako souboj dvou ideologií, fašismu a demokracie.
13
Jedná se o publikaci kolektivu autorů (Ubieto, Reglá, Jover, Seco) vydanou v edici Dějiny států nakladatelstvím Lidových novin v roce 1995. V roce 2007 vyšla kniha v reedici, kapitola o španělské občanské válce ovšem zůstala nezměněna. 14 Španělská státní televize RTVE například připravila u příleţitosti 75. výročí od vypuknutí války sérii tématicky zaměřených pořadů. Ještě o něco dříve, v roce 2005 skupina 6 mladých tvůrců narozených po roce 1975 natočila dokument pojmenovaný Entre el dictador y yo (Mezi diktátorem a mnou). Autoři si kladou otázku, kdy poprvé slyšeli o Francovi a jak o něm (ne)hovořili jejich rodiče a prarodiče. Cílem filmu bylo vyvolat celospolečenskou diskuzi o osobě diktátora. 15 Španělsky známý jako Ley de Memoria Histórica. Přesný název zní La Ley por la que se reconocen y amplían derechos y se establecen medidas en favor de quienes padecieron persecución o violencia durante la Guerra Civil y la Dictadura (Zákon, kterým se uznávají a rozšiřují práva a stanovuje se opatření ve prospěch těch, kteří trpěli pronásledováním nebo násilím během občanské války a diktatury). Celé znění je k dispozici na http://www.boe.es/boe/dias/2007/12/27/pdfs/A53410-53416.pdf (staţeno 10. 7. 2011). 16 Sám Zapaterův dědeček byl zastřelen frankistou. 17 Partido Socialista Obrero Español - Španělská socialistické dělnická strana. 18 Viz oficiální stránky nadace http://www.memoriahistorica.org.es/joomla/ (staţeno 25. 6. 2011).
7
Přítomnost ideologického prvku je bezpochyby charakteristická pro tuto občanskou válku, ovšem jak podotýká Lenka Špičanová, je otázkou do jaké míry byla ideologická dimenze určující. Občanské války nejsou klasifikovány jen podle svého předmětu a příčin19, ale rovněţ je třeba brát v potaz rozlišení na základě síly aktérů, výsledku války a celou řadu dalších kritérií. Nicméně platí, ţe základním principem občanské války je vnitrostátní ozbrojený boj o moc, jehoţ cílem je získání kontroly nad vládou a státním aparátem. Stejně tak tomu bylo i v případě španělské občanské války.20 Abychom porozuměli událostem z let 1936–1939, je nezbytné důkladně analyzovat situaci, která jim předcházela. Samotné příčiny konfliktu, který na tři a půl roku proměnil Pyrenejský poloostrov v krvavou lázeň, jsou multikauzální, neméně komplikované neţ válka samotná a sahají hluboko do minulosti.
1.1 Španělsko před rokem 1931 Problémy druhé republiky pramenily ze zápasu, který spolu takřka po celou dobu 19. století sváděli zastánci tradičního „starého Španělska“ a hlasatelé liberálních zásad rekrutující se především z řad středostavovských. Bylo to také období, kdy armáda profitovala ze slabosti a zkorumpovanosti vlád. Kdyţ se generálům vládnoucí představitelé znelíbili, provedli převrat. Tradičně silná pozice vojenských představitelů a jejich představa sebe sama jakoţto ochránců španělského impéria byly jedním z předpokladů bratrovraţedného konfliktu, který vypuknul v roce 1936. V letech 1814– 1874 došlo k 37 pokusům o státní převrat, přičemţ 12 z nich skončilo úspěchem.21 Na straně tradicionalistů, pro které představovaly jakékoliv liberální reformy ohroţení monarchie, hráli nejdůleţitější roli karlisté.22 Svým negativním postojem k liberálním změnám ve společnosti významně ovlivňovali chod španělských dějin. Karlistické hnutí pro svou věc získalo mnoho stoupenců a bylo schopné v zemi vyvolat tři občanské války.23 I do těchto válek se, stejně jako interbrigadisté v druhé polovině 30. let 20. století, zapojili zahraniční dobrovolníci. Asi nejzajímavější je z českého kontextu účast Bedřicha ze Schwarzenbergu, jenţ ve svých deníkových zápiscích popisuje první 19
Ideologické, náboţenské, etnické apod. Lenka Špičanová, „Španělská občanská válka z hlediska teorie občanských válek“, in. Sedmdesát let od vypuknutí španělské občanské války: vnitřní a vnější aspekty konfliktu, ed. Pavlína Spríngerová et. al. (Hradec Králové: Gaudeamus, 2007), 84. 21 Antony Beevor, „Španělská občanská válka 1936–1939“ (Praha: Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004), 17. 22 Hnutí podporovalo nároky Dona Carlose, bratra v roce 1833 zemřelého španělského krále Ferdinanda VII. Ferdinand však pragmatickou sankcí zajistil trůn pro svou dceru Isabelu. 23 První v letech 1833 – 1840, druhou 1846 – 1849 a třetí 1872 – 1876. 20
8
z karlistických válek. Jako později Hemingway ve svých knihách, tak i „poslední lancknecht“24 si ve svých zápiscích všímá španělského ohnivého temperamentu.25 Španělsko bylo v 19. století svědkem nejen neustálých pokusů karlistů o získání moci. V roce 1868 došlo k tzv. slavné revoluci, státnímu převratu vedenému generálem Joanem Primem, jehoţ výsledkem byl odchod Isabely do exilu. Po politických tahanicích, které se točily především kolem otázky konstituce, byl do čela monarchie v roce 1870 zvolen princ Amadeus.26 Ocitl se v nezáviděníhodné pozici. Republikáni mu házeli klacky pod nohy, přestoţe splnil jeho poţadavek a přísahal na ústavu. Ohroţen byl i zprava, neboť karlisté v roce 1872 rozpoutali další válečný konflikt. V únoru následujícího roku se pro Amadea situace stala natolik nepřehlednou, ţe se rozhodl k abdikaci.27 Mocenského vakua vyuţily kortesy, které proklamovaly Španělsko republikou. Ani ona ovšem neměla dlouhého trvání a jiţ v roce 1874 se zhroutila. Opět se do věci vloţila armáda a na trůn byl dosazen Isabelin syn Alfons XII, který se velkou měrou zaslouţil o potlačení karlistů. Zbraně na Pyrenejském poloostrově během dlouhého 19. století utichly vţdy jen na chvíli. Někteří dokonce období označují jako století jedné velké občanské války. Finální poráţka karlistů z roku 1876, po které se stáhli do pozadí, představuje zásadní přelom. Stoupenci legitimismu a katolicismu byli natolik oslabeni, ţe je mnozí pokládali za jiţ mrtvý projekt. Události z 30. let století 20. však ukázaly, jak chybná byla tato úvaha.28 V zemi byl po poráţce karlistů zaveden systém dvou stran a u moci se pravidelně střídali konzervativci a liberálové. Antony Beevor obě strany přirovnává k oněm dřevěným figurkám, které střídavě vycházejí z domečku, aby předpověděly počasí. Ani toto gentlemanské chování ale nemohlo zabránit zániku impéria.29 Velkou měrou k němu přispěla zdrcující poráţka ve válce se Spojenými státy, při které Španělé přišli o Kubu, Filipíny a Portoriko. Vize „starého Španělska“ nemohla tváří v tvář nově se formujícím levicovým politickým hnutí obstát.
24
Přízvisko, které si Bedřich ze Swarzenbergu získal za svou válečnou účast. Iva Járová, „Poslední lancknecht a faccioso: reflexe Španělska během první karlistické války v cestovním deníku Bedřicha ze Schwarzenbergu“ (diplomová práce, Jihočeská univerzita České Budějovice, 2007), 89. 26 Syn italského krále Viktora Emanuela II. 27 Text abdikačního projevu předneseného v Madridu 11. února 1873 je k dispozici online: http://www.educa.madrid.org/web/ies.camilojosecela.pozuelodealarcon/geografiaehistoria/mariajesuslope z/Abdicaci%C3%B3n%20de%20Amadeo%20I.pdf . 28 Jiří Chalupa, „Poraţení vítězové – konflikt z let 1936 – 1939 jako čtvrtá karlistická válka“, in Sedmdesát let od vypuknutí španělské občanské války: vnitřní a vnější aspekty konfliktu, ed. Pavlína Spríngerová (Hradec Králové: Gaudeamus, 2007), 5. 25
9
Rostoucí radikalizace společnosti znamenala ve dvou dekádách předcházejících první světovou válku výrazné posílení levicových hnutí. Nárůst voličů se týkal hlavně PSOE30, jejíţ vznik se datuje do roku 1879 a její odborové organizace, Unión General de Trabajadores (UGT).31 Čísla rostla díky drobným řemeslníkům, slévačům a tiskařům z oblasti Madridu, pracujícím v ocelárnách a loděnicích v Bilbau a v neposlední řadě díky horníkům v Asturii, o kterých ještě uslyšíme v souvislosti s rokem 1934. Zvláštní postavení měli v rámci levicového politického spektra anarchisté, o jejichţ působení ve Španělsku můţeme prohlásit, ţe bylo v evropském kontextu mimořádně úspěšné. Po pouličních nepokojích v Barceloně roku 1909, známých jako „tragický týden“, se anarchisté rozhodli ke konsolidaci svého uskupení a vytvořili anarcho-syndikalistický svaz Confederación Nacional del Trabajo (CNT).32 Čistě anarchistické organizace působily většinou v ilegalitě. Nespokojenost se začínala projevovat i v řadách armády. Španělsko po ztrátě Kuby zápasilo o udrţení zbylého území v zahraničí, ale přišla další rána v podobě poráţky v Maroku. Řešení se objevilo v podobě generála Prima de Rivery. Do čela vlády byl jmenován v roce 1923 a přesto, ţe jeho pravomoce nebyly tak rozsáhlé, jako později u Franca, v mnoha ohledech jeho vládnutí vykazovalo stopy diktatury. Proti sobě si popudil především Katalánce, kdyţ potlačoval jejich jazyk a kulturu a postupem času také střední třídu, která s ním zpočátku sympatizovala. Nakonec v lednu roku 1930 rezignoval. V nepříjemné pozici zanechal krále Alfonsa XIII., který byl po čase okolnostmi donucen vypsat volby. Výsledek z roku 1931 naznačil, ţe většina španělských obyvatel o udrţení monarchie nestojí. Se slovy „nedělní volby jasně ukázaly, ţe jiţ nejsem svým národem milován“33 Alfonso opouští Madrid. Podle Hugha Thomase, byl osud Španělska vloţen do rukou těch, kteří konec monarchie uvítali a moţnosti, jenţ s sebou přinášel, uvítali.34
29
Antony Beevor, „Španělská občanská válka 1936 – 1939“ (Praha: Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004), 18. 30 Španělská socialistická dělnická strana. 31 Generální svaz pracujících. 32 Národní konfederace práce. 33 V originále Las elecciones celebradas el domingo, me revelan claramente que no tengo el amor de mi pueblo. Dostupné na http://sauce.pntic.mec.es/~prul0001/Textos/Texto%203%20tema%20XII.pdf (staţeno 25. 6. 2011). 34 Hugh Thomas, The Spanish Civil War (London: Penguin Books, 3. ed., 1979), 32.
10
1.2 Zápas o druhou republiku Je nezpochybnitelné, ţe situace na Pyrenejském poloostrově byla dlouhodobě nestabilní. Značným problémem byla zejména polarizace společnosti. Regionalismus, politická korupce, vlivná katolická církev, špatný školský systém, sociální nerovnost a radikalizované dělnictvo, to všechno byly důvody ke vzniku konfliktu. Ve Španělsku neproběhla industrializace, kterou by doprovodily potřebné změny ve struktuře společnosti. Pozůstatky feudalismu způsobily, ţe pomyslné nůţky mezi lidmi z chudých vrstev a bohatými se stále více rozevíraly. Proti sobě stáli centralisté a regionalisté, antiklerikalisté a katolíci, rolníci a latifundisté, a v neposlední řadě dělníci a majitelé továren.35 Vládnoucí představitelé zejména díky nestabilitě v samotné politice nedokázali na vzniklou situaci kompetentně reagovat. Na začátku přitom vše vypadalo nadějně. Kortesy v prosinci 1931 přijaly ústavu, která zaručovala základní politické svobody. Starý pořádek byl narušen. Jak ale říká Nálevka: „Euforie z pádu monarchie nemohla změnit archaickou strukturu španělské společnosti., která nebyla připravena na vzniklou situaci.“36 Manuel Azaña, nově zvolený předseda koaliční levicové vlády, to pocítil velmi brzy. Hlavními spornými body jeho politického programu byly agrární reforma a odluka církve od státu. První, ačkoliv měl zajistit pravý opak, vyvolal v konečném důsledku nespokojenost rolníků. Podmínky většiny obyvatelstva, jeţ si na ţivot vydělávala zemědělstvím, byly skutečně katastrofální. Podle Beevora byla část z nich ochotna pracovat jen za polévku a krajíc chleba, někteří prý dokonce jedli trávu, aby se udrţeli při ţivotě.37 Změny ale probíhaly v praxi jen velmi pomalu a neefektivně. Brzy bylo více neţ zřejmé, ţe taková pozemková reforma v ţádném případě nedokáţe saturovat hlad po půdě i ten skutečný. Druhým bodem proti sobě levicový intelektuál Azaña popudil konzervativce, pro něţ katolická církev představovala základ Španělska. Konstituce proklamovala svobodu vyznání, konec povinné výuky náboţenství ve školách, zrušila platy církevních hodnostářů a katolicismus přestal být oficiálním státním náboţenstvím.38 Tradicionalisty rovněţ znepokojovalo rozhodnutí o obnovení katalánské autonomie a zprávy o sílícím regionalismu přicházející z Baskicka a Galicie.
35
Paul Preston, The Spanish Civil War: Reaction, Revolution and Revenge (London: Harper Perennial, 2006), 17. 36 Vladimír Nálevka, Světová politika ve 20. století I. (Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2000), 109. 37 Antony Beevor, „Španělská občanská válka 1936 – 1939“ (Praha: Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004), 33.
11
Celý reformní proces, jehoţ doprovodným jevem byla prohlubující se polarizace a radikazalice společnosti, nakonec vyústil v násilné nepokoje a zapříčinil pád levice. Následující volby v roce 1933 vynesly do čela sdruţení pravicových stran Confederación Española de Derechas Autonómas (CEDA)39 vedených Gilem Roblesem. Ani pravice však nedokázala najít recept na španělské problémy. Agrární reformu zpomalila do té míry, ţe ji prakticky zrušila. Rapidně rostly počty ozbrojených pouličních střetů, při nichţ hlavní roli hráli paramilitární jednotky z obou pólů politického spektra. Levice mezitím konsolidovala své síly a především ve strachu před fašismem, který se v té době šířil Evropou, se spojila v Lidovou frontu40. Přišel volební rok 1936. Podle Johnsona nerozhodný výsledek únorových voleb s těsným vítězstvím levice přesně kopíroval témě rovnoměrné rozdělení politického spektra v celém Španělsku.41 Situaci velmi trefně popisuje Alun Kenwood v knize The Spanish Civil War: A Cultural and Historical Reader. „Kontrast s předešlými vládními změnami je bijící do očí. V roce 1931 pravice republiku akceptovala, i kdyţ bez entusiasmu. V roce 1933 levice uznala vítězství svých oponentů, ačkoliv se strachem. V únoru 1936 násilí a vzájemná nenávist umocněná napětím v minulých letech dospěla do takové míry, ţe souţití levice a pravice jiţ nebylo moţné“ 42
1.3 Od převratu k občanské válce Jako jiţ několikrát v minulosti vzala do svých rukou situaci armáda. Vojenští velitelé naplánovali souběţný puč ve všech velitelských okruzích. Emilio Mola se stal hlavním koordinátorem připravovaného převratu a jeho plánem byla stahující se smyčka kolem Madridu. Francisco Franco se měl postavit do čela afrických jednotek. Datum povstání bylo stanoveno na 18. července. Poslední kapka v podobě vzrůstajících nepokojů však celou akci urychlila. Údernými gardami43, speciální policejní jednotkou vytvořenou za 2. republiky, byl zavraţděn pravicový politik Calvo Sotelo. Robles veřejně obvinil vládu z odpovědnosti. Dne 17. července vypuklo povstání v Melille na marockém pobřeţí. Vzbouřenci nalezli podporu u konzervativních sil, monarchistů, 38
Viz text ústavy dostupný online http://www.congreso.es/constitucion/ficheros/historicas/cons_1931.pdf (staţeno 8. 4. 2011). 39 Španělská konfederace autonomních pravicových stran. 40 Frente Popular. 41 Paul Johnson, Dějiny 20. století (Praha: Rozmluvy, 2008), 321. 42 Alun Kenwood, The Spanish Civil War: A Cultural and Historical Reader (Providence: Berg Publisher, 1993), 15.
12
klerikálů a fašistického uskupení Falanga a podařilo se jim rychle obsadit jih a západ. Vláda kontrolovala většinu severní a východní části země a to aţ do roku 1938. Také tři nejlidnatější města: Madrid, Barcelonu a Valencii republikáni udrţeli. Španělská občanská válka se však přinejmenším na diplomatické rovině neomezila pouze na Pyrenejský poloostrov. Jiţ v počátcích konfliktu hrála důleţitou roli zahraniční intervence, bez které by se velitelům puč vůbec nezdařil. Generál Franco obrátil s ţádostí o pomoc na Itálii a Německo, jeţ poţádal o vojenská dopravní letadla. Hitler i Mussolini
frankistům
pomáhali
i
po zbytek války. Naproti
tomu
republikánskou podpořily jednotky tzv. interbrigadistů, dobrovolníků organizujících se na popud sovětské kominterny. Důleţitější pomocí ze strany SSSR byly ale dodávky válečného materiálu. Naopak Velká Británie, Francie a USA uplatňovaly politiku appeasementu a z vnitřních důvodů se rozhodly do situace se nevměšovat. George Orwell tento fakt povaţoval za neomluvitelný. V textu uveřejněném pět let po konci války v anglických novinách Observer tuto laxnost komentuje slovy: „Pravdivá historie španělské občanské války by měla být navţdy pamatována jako příklad hlouposti a podlosti mocenské politiky.“44 Zatímco na straně pravice si velmi rychle vybudoval dominantní postavení Franco, stoupence republiky charakterizovala stále větší nározorová nejednotnost. Socialisty, stalinistické komunisty, anarchisty a členy POUM45 rozdělovaly jejich odlišné cíle. Socialistická vláda Francisca Larga Caballera proto nemohla fungovat efektivně. Čím dál více také sílily tlaky ze strany sovětského velvyslanectví, které plnilo rozkazy kominterny. Na jaře roku 1937 se katalánská Barcelona stala svědkem další ukázky sovětského vlivu. Komunisté během „májových dnů“ rozpoutali otevřený boj proti členům POUM a anarchistům a komunistická propagandistická mašinerie šířila po celém světě teorie o „fašistickém spiknutí“ a „anarcho-trockistickém puči“. Podle Johnsona to byly tyto teorie obdobou rétoriky moskevských demonstračních procesů.46 Nedlouho poté byl rovněţ na popud Moskvy sesazen Caballero a na jeho místo vybrán Juan Negrín. Španělská občanská válka skončila v březnu 1939 vítězstvím generála Franca. Vyčerpaná a oslabená vnitřními rozbroji nemohla republika dále čelit technické převaze 43
Guardia de Assalto. George Orwell, Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española, ed. Peter Davison (Barcelona: Tusquets Editores, 2003), 436. 45 Partido Obrero de Unificación Marxista – Dělnická strana marxistického sjednocení, byla zaloţena v roce 1935. 44
13
nacionalistické armády. Pro kaţdou ze zúčastněných stran znamenala válka něco odlišného. Generál Franco ji vnímal jako boj řádu a náboţenství proti ţidovskobolševickému spiknutí. Pro republikánskou stranu to byl zápas utlačovaných obyvatel se zpátečnickou pozemkovou a industriální oligarchií. Pro tehdejší levicově orientované intelektuály byla válka bitvou za univerzální hodnoty, za spravedlnost, rovnost a revoluci, pro druhou stranu byla bojem za tradici a křesťanství.47
2 Ernest Hemingway Dopad španělské občanské války na americkou společnost byl marginální. Spojené státy se v té době zaobíraly vlastními problémy a rozhodly se pokračovat v politickém izolacionismu. Neobvyklý zájem, který probudila válka v Ernestu Hemingwayovi, byl zapříčiněný ne tak politickými pohnutkami jako zvláštním poutem, kterého ho ke španělskému národu pojilo.
2.1 Životopis Ernest Hemingway narozený v roce 1899 byl vším jen ne jednoduchou osobností. Jako mladík se rozhodl pro dobrovolnou sluţbu u Červeného kríţe na italské frontě 1. světové války. Tento záţitek si v sobě nesl jako traumatickou zkušenost po celý zbytek ţivota. Platil za jednoho ze zástupců tzv. ztracené generace, která se po válce cítila vykořeněná a v deziluzi. Válečné záţitky se staly námětem románu Sbohem armádo. Poprvé navštívil Španělsko v roce 1919 na cestě ze svého válečného angaţmá. Jeho fascinace Španělskem naplno propukla na začátku 20. let 20. století. Byl uchvácen vším, co se týká býčích zápasů. Španělsko pro něj bylo země zaslíbená. V roce 1926 Hemingwayovi vyšel román Fiesta, inspirovaná oslavami sv. Fermína konajícími se v městečku Pamplona. Součástí této „fiesty“ jsou mimo jiné velmi nebezpečné běhy s býky. V roce 1954 se stal laureátem Nobelovy ceny, kdyţ porota oceněnila jeho poslední dílo Stařec a moře.48Konec Hemingwayova ţivota, který z větší části strávil na Kubě, je stále trochu opředen tajemstvím, nicméně předpokládá se, ţe smrt si vybral dobrovolně.
46
Paul Johnson, Dějiny 20. století (Praha: Rozmluvy, 2008), 194. Niall Binns, La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil (Barcelona: Montesinos, 2004), 37. 48 Na slavnostním předávání se však neobjevil, neboť krátce předtím se váţně zranil při leteckém neštěstí v Ugandě. Viz příloha č. 3. 47
14
2.2 Hemingway ve Španělsku „Ţádný člověk není ostrov sám pro sebe - smrtí kaţdého člověka je mne méně, neboť jsem částí lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě."49 Z těchto veršů básníka Johna Donna je odvozen název Komu zvoní hrana. Ona hrana v překladu Donnových veršů a pak v názvu románu znamená, podle internetové verze Slovníku spisovného jazyka českého „vyzvánění za zemřelého po poledni ve dnech mezi úmrtím a pohřbením“50 Hemingway přijel do Španělska v březnu roku 1937, aby pravidelně reportoval o událostech občanské války jako korespondent novinového syndikátu NANA51. Zdrţel se vţdy několik měsíců a v přestávkách se vracel do USA. Přestoţe přijel jako korespondent, různými způsoby se aktivně se zapojoval do válečného dění – například térnoval mladé vojáky v zacházení se zbraněmi. Společně s holandským reţisérem Jorisem Ivensem také natočil dokument The Spanish Earth52. Hemingway tomuto snímku propůjčil svůj hlas a komentuje jednotlivé záběry. V roce 1938 byly zveřejněny odpovědi na anketu vyhlášenou Ligou amerických spisovatelů, jíţ byl Hemingway členem, „Writers Take Sides“.53 Respondenti byli dotázani na postoj, který zaujímají k situaci ve Španělsku. Opovědí se sešlo více 413, přičemţ 406 se hlásilo k republikánům, 6 jich zůstalo neutrálních a 1 se vyjadřovala ve prospěch Franca.54 Hemingway se snaţil obrátit pozornost Američanů k Iberskému poloostrovu. V květnu 1937 se vrátil do USA, aby promluvil na 2. kongresu amerických spisovatelů.55 Při této příleţitosti také navštívil v Bílém domě prezidenta Roosevelta a představil mu svůj dokument Spanish Earth.56 Rooselvelta ale k zapojení Američanů do bojů nepřesvědčil. José Castillo-Puche se domnívá, ţe Hemingway si vytvořil vlastní obraz občanské války, a neexistovalo nic a nikdo, kdo by to mohl změnit. Cítil jako určité privilegium být v Madridu během jeho obléhání nacionalistickým vojskem. Tyto dny se staly důleţitou součástí jeho ţivota. Španělská občanská válka byla pro Hemingwaye v prvé řadě romantickým taţením a vše, co z něj dělalo hrdinného bojovníka, si hýčkal
49
Ernest Hemingway, Komu zvoní hrana, (Praha: Mladá fronta, 1962). Viz internetová stránka slovníku http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php (staţeno 23. 7. 2011). 51 North American Newspaper Alliance (Severoamerický novinářský svaz). 52 Viz příloha č. 5. 53 Viz. příloha č. 4. 54 Niall Binns, La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil (Barcelona: Montesinos, 2004), 22. 55 Bylo to jeho jediné oficiální veřejné vystoupení v ţivotě. 50
15
a chránil.57 Hemingwayovo Španělsko je vášnivé aţ zuřivé, jeho obyvatelé jsou horkokrevní, ale v jádru velmi srdeční lidé. Takový obraz Španělska představoval Hemingway i na stránkách Komu zvoní hrana. Hemingwayův účet za španělskou občanskou válku obsahuje tři poloţky – divadelní hru Pátá kolona,58 naraci k dokumentárnímu filmus The Spanish Earth a v neposlední řadě román právě Komu zvoní hrana.
2.3 Komu zvoní hrana Spisovatel odjel do Španělska s úmyslem o zdejších událostech později napsat knihu. Svoje předevzetí dodrţel a v roce 1940 publikoval román Komu zvoní hrana, příběh amerického dynamitníka Roberta Jordana odehrávající se na pozadí bitvy poblíţ Segovie. Jordan, ve Státech učitel španělštiny, přijíţdí do Španělska s idealistickou představou boje proti fašismu. Jeho úkolem je ve spolupráci s partyzánskou skupinou zničit strategicky důleţitý most a tím zastavit postup nacionalistů. Skupina partyzánů představuje vše, co Hemingway na Španělsku miloval i nenáviděl. Vůdce partyzánské skupiny Pablo jiţ dávno ztratil svou autoritu i odhodlání. Býval statečný, ale válka ho zlomila. Jeho ţena Pilar, bývalá milenka úspěšných toreadorů, je neoficiální hlavou skupiny. Je prostořeká, častou se rouhá, ale zároveň je dobrosrdečná a schopná nejenom mluvit, ale také konat. Příprava splnění úkolu je jednou polohovou rovinou románu. Tou druhou je vztah Jordana a Marie, dívky, jeţ byla nacionalistickými vojáky mučena, a kterou partyzáni při jedné ze svých akcí našli a vzali pod svá křídla. Pro Jordana znamená zničení mostu morální povinnost a odráţí se v něm určit symbolismus. Proto se rozhodne akci dovést do konce, i kdyţ okolnosti jsou proti němu. Most je nakonec úspěšně zničen a Jordan zraněn umírá. Po vydání románu přišel úspěch, na který Hemingway jiţ dlouho čekal. Většina recenzí nešetřila superlativy a kniha se velmi dobře prodávala. Milovník býčích zápasů mohl být spokojen. Politické přesvědčení Roberta Jordana je pozoruhodným příkladem intelektuální vágnosti. Jordan říká, ţe po válce napíše o své španělské zkušenosti knihu, „o věcech, které opravdu zaţil…“ Neţ vyprávění dospěje ke konci, Jordan se naučil jiţ dost o milování a umírání, aby si mohl říci, ţe „svět je skvělé místo and stojí za něj bojovat a 56
Niall Binns, La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil (Barcelona: Montesinos, 2004), 180. 57 José Castillo-Puche, Hemingway in Spain: A Personal Remininscence of Hemingway’s Years in Spain by His Friend (New York: Doubleday & Company, 1974), 95.
16
já ho opouštím jen velmi nerad.“ O své politické pravdě je přesvědčen méně. Například bombardéry obou stran mu připadají krásné: „Není jedna věc, která by byla pravdivá. Všechno je pravda.“59 Celý román ale rozhodně apolitický není. Hemingway tu negativně vyobrazuje zejména André Martyho, hlavní postavu francouzských komunistů a vedoucího komisaře interbrigadistů. „Tady píší o další čistce u těch tvých slavných Rusů. Pročišťují v dnešní době víc neţ projímadlo. … Tenhle dědek (Márty, pozn.) zabije víc lidí neţ černý mor. Mata más que la peste bubonica. Ale on nezabíjí fašisty, jako to děláme my. Qué va. Ani ţertem ne. Mata bichos raros. Zabíjí vzácné ptáky. Trockisty. Úchylkáře. Všelijakou jinou vzácnou zvěř.“60 Jordan nejprve vidí ztracené61 soudruhy, kteří padli za republiku jako vznešené oběti. Potom je ovšem konfrontován s ruským cynismem. Jeho sovětští přátelé jsou schopní, obdivuhodní a vychytralí, a k zabíjení lhostejní. Španělsko vyuţívají jako prostředek k dosaţení svých vlastních cílů. Lidstvo má pro ně nálepku neosobního „oni“ a jeho existence spočívá v manipulaci s ním.62 Benson říká, ţe příčinu absence jasně formulovaného politického přesvědčení je třeba hledat v autorově literární filosofii. Hemingway povaţoval spisovatele, který by se zaprodal politické propagandě za zrádce, neboť jeho hlavním posláním mělo být psát jasně a upřímně, zabírajíc se zejména lidskými bytostmi.63 K tomu Ruiz dodává, ţe Hemingwayova apolitičnost vyplývá také ze zkušeností z 1. světové války a uvědomění si, jaký devastující efekt moderní válečný konflikt přináší.64 Román Komu zvoní hrana byl převeden na stříbrné plátno v roce 1943 filmovou společností Paramount Pictures. Jordana si zahrála hollywoodská hvězda Gary Cooper a plachou Marii neméně slavná Ingrid Bergman. Hemingway ale prohlásil, ţe film se
58
Pátá kolona je jedinou divadelní hrou, kterou Hemingway během svého ţivota napsal. Arthur Waldhorn, A Reader’s Guide to Ernest Hemingway (New York: Farrar, Straus and Giroux, 1972), 167. 60 Ernest Hemingway, Komu zvoní hrana, (Praha: Mladá fronta, 1962), 366 – 384. V této citaci můţeme vidět Hemingwayovo zvláštní pouţívání španělštiny. Španělská slovíčka, fráze či dokonce celé věty inkorporované do anglického textu jsou hlavní jazykovou charakteristikou románu. 61 Myšleno ve smyslu padlé. 62 Sheridan Baker, Ernest Hemingway: An Introduction and Interpretation (New York: Holt, Rinehart, and Winston, 1967), 113. 63 Frederick R. Benson, Writers in Arms. The Literary Impact of the Spanish Civil War (New York University Press, 1967), 275. 64 Ricardo Marín Ruiz, Journal of English Studies, vol. 8 (2010) 103-118. A Spanish Portrait: Spain and its connections with the thematic and structural dimensions of for Whom the Bell Tolls. 107. Dostupné online: dialnet.unirioja.es/servlet/fichero_articulo?codigo=3394896&orden=0 (staţeno: 24. 11. 2010). 59
17
mu nelíbí, protoţe příběh depolitizuje.65 Coţ je celkem paradoxní vyjádření, neboť z výše uvedených řádků vyplývá, ţe sám román rozhodně není textem s jasným a silným politickým poselstvím. Naprosto apolitická je potom hlavní postava Hemingwayovi krátké povídky Old Man and the Bridge66. Starého vyčerpaného muţe potká jeden z obránců republiky, jehoţ úkolem je jít se podívat k mostu, kam aţ dospěl nepřítel. Zavedou hovor a muţ se zeptá starce, jaké je jeho politické přesvědčení. Dostane se mu odpovědi, ţe: „Ţádné, je mi sedmdesát šest let. Uţ jsem ušel dvanáct kilometrů a myslím, ţe dál uţ nemohu.“67 V jednom z mnoha dopisů, které si během svého ţivota vyměnil se svým blízkým přítelem Francisem S. Fitrztgeraldem, Hemingway píše, ţe „válka je nejlepší moţné literární téma ze všech, protoţe všechny příběhy koncentruje na jedno místo, rozhýbe akci a vůbec přináší všechny moţné věci, na které by jinak člověk čekal třeba celý ţivot.“68 Španělská občanská válka představuje pro Jordana zkoušku jeho hodnot a morálních zásad. Pro Hemingwaye znamenala utvrzení se v jeho protifašistickém postoji. Komu zvoní hrana popisuje několik věcí, které byly příčinou konečné poráţky republiky. Hemingway byl znechucen politickými manipulacemi probíhajícími v zákulisí války a byl přesvědčen, ţe čím víc se člověk blíţil frontovým liniím a vzdaloval se kuloárům madridských hotelů, tím charakterovější lidi potkával. V zákopech sice panovaly těţké ţivotní podmínky, ale byly místem, kde si člověk mohl zachovat svou vlastní lidskost.69 Hemingway byl spisovatelem, který se nebál čelit zásadním otázkám své doby. Z tohoto pohledu povaţuji jeho dílo hodnotné nejenom z hlediska jeho vytříbeného literárního stylu, a také (a zejména) pro jeho odkaz, kterým ovlivňuje naše vnímání historie. Hemingway byl jednou z osobností 20. století, jeţ se otevřeně a opakovaně vyslovovala proti fašismu a vydání Komu zvoní hrana přispělo k diskuzi o něm a k jeho celospolečenskému odsouzení. Je patrné, ţe dnes tento mobilizační prvek románu není tak patrný jako v roce 1940 a svědectví nepůsobí tak silně jako dřív. 65
Viz http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1954/01/30/027.html (staţeno 25. 6. 2011). 66 Stařec u mostu. Ani ne třístránková text vyšel v roce 1938 jako součást povídkového souboru The First Forty-Nine Stories. 67 Ernest Hemingway, The Fifth Column and the First Forty-Nine Stories (New York: Charles Scribner’s Sons, 1938), 176. 68 Dostupné online: http://news.harvard.edu/gazette/story/2011/05/the-humanities-and-war/ (staţeno 23. 7. 2011). 69 Dostupné online: http://www.lanacion.com.ar/552033-el-eterno-combatiente (staţeno 27. 6. 2011).
18
3 George Orwell George Orwell, vlastním jménem Eric Blair, byl bezpochyby spisovatelem, který nejvýrazněji promluvil do podoby politiky 20. století. Nebezpečí totality a další problémy, proti nimţ celý ţivot bojoval, zůstávají aktuální i v současnosti. Orwell nebyl bez chyby a jeho osobnost měla kromě ctnostných vlastností i své temné stránky. Podle Bowkera tuto temnější část svého charakteru často schovával za fasádou dobrého Orwella a stále se tak mohl prezentovat jako hlídač poctivosti a pravdy. 70 Orwell věřil, ţe podmínky, v nichţ ţijeme, je moţné změnit politickou akcí. Bylo to právě tohle přesvědčení, které jej přivedlo do španělského labyrintu.
3.1 Životopis Eric Blair, jak zní Orwellovo skutečné jméno, se narodil v roce 1903 v Barmě jako druhé dítě v rodině britského koloniálního úředníka. Dětsví a mládí ovšem proţil ve Velké Británii, kam se s ním a jeho sestrou matka Erica nedlouho po jeho narození přestěhovala. Ericovo vzdělání povaţovali jeho rodiče za velmi důleţité a tak Orwell navštěvoval ty nejprestiţnější britské vzdělávácí instituce včetně Etonu, zřejmě nejslavnější internátní školy pro chlapce. Kvůli Ericovým studiím byla rodina nucena se finančně uskromnit a rodiče spoléhali na to, ţe syn bude úspěšný a investice se jim vrátí.71 Po absolvování střední školy ale finance nestačily na to, aby šel Eric na vysokou školu. Něco takového bylo v případě absolventů Etonu velmi neobvyklé a přispělo to k jeho nestandardnosti. Náhradním plánem byl Ericův odjezd do Barmy, kam v 19letech odjel pracovat pro místní policejní sloţky. Tato barmská zkušenost z něj později učinila kritika kolonialismu a odpůrce britského kolonialismu. Pobyt v Barmě se stal inspirací i pro jeho románovou prvotinu Burmese Days.72 Přestoţe se jedná o jeho první román, nepostrádá text čistý styl a kritické myšlení. V roce 1937 vychází Road to Wigan Pier73, Orwellova reportáţ o průmyslovém severu Anglie. To uţ je Orwell ve Španělsku. Svou účast ve španělské občanské válce zachytí v knize Hold Katalánsku. Druhé světové války se neúčastní, protoţe bojuje s tuberkulózou, ale přispívá do novin a spolupracuje s BBC. Své dva nejslavnější romány, Farmu zvířat a 1984, píše Orwell nedlouho před svou smrtí v roce 1950.
70
Gordon Bowker, George Orwell (Nakladatelství Lidové noviny, 2006), 7 – 15. Jeffrey Mayers, Orwell: Life and Art (Urbana: University of Illinois Press, 2010), 5. 72 Barmské dny. Kniha vyšla v roce 1934. 73 Cesta k wiganskému molu. 71
19
A proč si Orwell zvolil dvojí ţivot pod pseudonymem? Bowker říká, ţe to pramenilo z jeho ostýchavosti, z malého sebevědomí a proto, ţe se za své vlastní jméno vlastně styděl.74
3.2 Orwell ve Španělsku V prosinci 1936 Orwell prohodil směrem ke své ţeně Eileen poznámku: „Tyhle Vánoce tě pod jmelím líbat nebudu“75 a opravdu brzo na to vyrazil směr Iberský poloostrov. Ještě před svým odjezdem se obrátil na Harryho Pollita, tajemníka britské komunistické strany, s ţádostí o pomoc. Pollit mu ovšem odmítl pomoci. A tak i kdyţ původně chtěl Orwell bojovat v řadách interbrigadistů, kteří byli řízeni komunisty, nakonec skončil v POUM. Orwellovi brzo došlo, ţe situace ve Španělsku je mnohem komplexnější neţ, aby byla zjednodušována na pouhý boj mezi ozbrojenými silami fašistů a socialistů. Španělská zkušenost otřásla Orwellovým politickým přesvědčením. Ve své eseji z roku 1946 nazvané Why I Write76 přiznává, ţe „Kaţdé slovo, které jsem od roku 1936 napsal, bylo ať uţ přímo nebo nepřímo napsáno proti totalitarismu a ve prospěch demokratického socialismu, tak jak ho vnímám já.“77 Během pobytu ve Španělsku v Orwellovi sílil pocit deziluze z levice, který praměnil především z jeji inkompentnosti a neschopnosti se v boji proti fašismu jednotit. To, ţe byl členem POUM, jeţ byla později na příkazy Moskvy postavena do ilegality, v něm vyvolalo poměrně intenzivní paranoiu. Zatímco Orwell bojoval na frontě, většina britských intelektuálů se k událostem se vyjadřovala z pohodlí domova. Zajímavá je historie výzvy Nancy Cunardové78 „Authors Take Side on the Spanish War“79 uveřejněné v levicovém Left Review80. Svůj postoj ke španělské občanské válve vyjádřilo na dvě stě osobností britské literární scény. Nebylo překvapením, ţe naprostá většina z dotázaných vyslovila svoje sympatie směrem k republice. Slavná je například odpověď dramatika Samuela Becketta. Byl
74
Gordon Bowker, George Orwell (Nakladatelství Lidové noviny, 2006), 148 – 149. Ibid., 199. 76 Proč píši. 77 George Orwell, Why I Write, Gangrel, n. 4, 1946, dostupné online http://www.netcharles.com/orwell/essays/why-i-write.htm (staţeno 27. 4. 2011). 78 Nancy Cunardová byla dcerou zámoţného majitele britské rejdařské společnosti Cunard. Odmítla ţivotní styl své rodiny a svůj ţivot zasvětila otázce socialismu. 79 Spisovatelé o španělské občanské válce. Dostupné online: http://library.fes.de/pdf-files/netzquelle/a37891.pdf (staţeno 16. 4. 2011). 75
20
velmi stručný a odpověděl: "¡Uptherepublic!"81 Jen pět literátů, mezi nimi třeba Ezra Pound se postavilo na stranu Franka. Orwellův příspěvek uveřejněn nebyl. Dlouho se myslelo, ţe Cunardové neodpověděl. Aţ náhoda v 90. letech odhalila, ţe opak byl pravdou. Text je datován ze srpna roku 1937. Orwell na výzvu zareagoval slovy „Přestaňte mi laskavě posílat tyhle nesmyslné ţvásty. To je uţ podruhé nebo potřetí, co jsem něco takového obdrţel. Nejsem jednou z vašich módních bábovek, jako Auden a Spender, ve Španělsku jsem strávil šest měsíců, většinu času z toho jsem bojoval, mám v sobě díru po kulce a nehodlám psát nějaké hovadiny o obraně demokracie anebo o komsi malém statečném.82 Pro Orwella znamenala španělská občanská válka boj proti fašismu a prostřelený krk. Nakonec se ale důleţitější dimenzí ukázalo popsání sovětského terroru uplatňovaného vůči POUM. Během ní začal chápat pravou povahu stalinismu.
3.3 Vydání Holdu Katalánsku „Přisel jsem do Španělska s úmyslem napsat pár článků pro noviny; téměř okamţitě jsem však vstoupil do milice, protoţe v tehdejší době a tehdejší atmosféře se to zdálo být jedinou věcí, která se dala učinit. Anarchisté stále měli pod kontrolou celé Katalánsko a revoluce byla ještě pořád v pohybu. Kaţdému, kdo tu byl od začátku, se patrné zdálo jiţ v prosinci či lednu, ţe revoluční období končí; jestliţe jste však přijeli přímo z Anglie, atmosféra v Barceloně byla podmaňující. Bylo to poprvé, co jsem byl ve městě, ve kterém vládla dělnická třída. Prakticky všechny budovy byly obsazeny dělníky a byly na nich vztyčeny rudé vlajky, nebo rudočerné vlajky anarchistů; na všech zdech byly iniciály revolučních stran a srpy s kladivy; téměř všechny kostely byly zpustošeny a jejich vnitřky vypáleny. Kostely byly systematicky ničeny skupinami dělníků. Všechny obchody a kavárny byly polepeny vyhláškami, které oznamovaly, ţe jsou kolektivizovány; dokonce i čističi bot byli kolektivízováni a jejich bedny byly přemalovány rudou a Černou. Číšníci a ţivnostníci se vám dívali zpříma do tváře a jednali s vámi jako se sobě rovnými. Poníţené, či dokonce formální způsoby
80
Levicová revue. Vzhůru republiko! 82 Překlad anglického originálu „Will you please stop sending me this bloody rubbish. This is the second or third time I have had it. I am not one of your fashionable pansies like Auden and Spender, I was six months in Spain, most of the time fighting, I have a bullet hole in me at present and I am not going to write blah about defending democracy or gallant little anybody.“ Celý text Orwellovy odpovědi dostupný na http://www.netcharles.com/orwell/ctc/docs/awksqd.html (staţeno 25. 5. 2011). „Gallant little“ bylo přízvisko, které dali Britové Belgii za její statečnou obranu před Německem během první světové války. 81
21
oslovování dočasné zmizely. Nikdo neříkal seňor nebo don, ba přestalo se i vykat; všichni se navzájem oslovovali "soudruhu" a tykali si- Místo buenos días se říkalo salud!“83 Takto Orwell popisuje svoje pocity krátce po příjezdu do Barcelony. Atmosférou ve městě byl naprosto pohlcen. Brzy ovšem zatouţil být uţ na frontě a nicnedělání v kasárnách pro něj představovalo ztrátu času. Neustále se tedy velitelů dotazoval na odjezd do zákopů. Odpovědí mu vţdy bylo typicky španělské „mañana“. Orwell zvyklý z Británie na určitou úroveň vojenského vybavení, si společně s dalšími stěţoval na chatrnost uniforem84, špatnou výzbroj a nedostatečné zásobování jednotek POUM slouţících na frontě. Komunistické jednotky v Barceloně byly naproti tomu vybavené velmi dobře. Orwell k tomu poznamenal: „Vláda, která posílá na frontu patnáctileté kluky vybavené puškami starými čtyřicet let a nejsilnější muţe a nejnovější zbraně si nechává v záloze, se zjevně bojí více revoluce neţ fašistů.“85 Kdyţ se Orwell vrátil ze svého prvního angaţmá na frontě, nijak se netajil tím, ţe by se rád zapojil do interbrigád, které byly vedeny pod politickým vedením komunistické strany a které především jako jediné měly jakţ takţ moderní zbraně. Rusové si velmi hlídali, aby se jejich dodávky zbraní nedostali k nikomu jinému neţ komunistům. Ovšem do frontové linie zamířil i podruhé jako příslušník milicí POUM. Nedlouho po příjezdu do zákopů byl Orwell postřelen do krku. Teprve po týdenní anabázi se dostal do nemocnice a po dalším týdnu zpět do Barcelony, kde však jiţ probíhaly politické čistky a byli zavíráni všichni, kdo měli co společného s marxisty nebo anarchisty. Orwellovi se tak ocitl v bezprostředním ohroţení zatčení a případnému zastřelení. Barcelonu opustil, aby si obstaral zdravotní propustku. Mezitím byla POUM označena za ilegální organizaci. Pozatýkáni byli její čelní představitelé, a jak píše Weintraub, tak došlo i na incidenty jako vyhození všech zraněných milicionářů z 29. divize z nemocnice na ulici.86 Pro vzniklou situaci pouţil Orwell v knize metaforické vyjádření „to be in the saddle“87 Kdyţ se zraněný vrátil do Barcelony, na koni byli
83
George Orwell, Homage to Catalonia (London: Penquin Books, 2000), 2 – 3. Ty nazýval pro jejich odlišnost „pluniformy“. 85 Paul Preston, The Spanish Civil War: Reaction, Revolution and Revenge (London: Harper Perennial, 2006), 255. 86 Stanley Weintraub, The Last Great Cause: the Intellectuals and the Spanish Civil War (New York: Weybright and Talley, 1968), 112. 87 Český překlad „být jako na koni.“ 84
22
stalinisté a ne dělnická třída, v souvislosti s kterou stejný výraz pouţil jiţ v první kapitole.88 Přestoţe Orwellovo politické přesvědčení se v průběhu času měnilo, konstantní zůstávala jeho okolnost k socialismu. Hold Katalánsku není narozdíl od románů 1984 či Farma zvířat fikcí. Text má reportáţní charakter. Orwell se snaţil popsat situaci, tak ji vnímal, přičemţ samozřejmě nemohl zachovat 100% objektivu. Orwellova španělská zkušenost měla zásadní vliv na vývoj jeho politického postoje. Před válkou sice o socialismu slyšel a s některými jeho principy jiţ zkušenost měl, ale Barcelona byla pokusem uvést skutečně socialistickou společnost v praxi. Orwell snil o beztřídní společnosti. Na frontě, i kdyţ tu trpěl nedostatkem spánku, jídla, cigaret, ţivot mu znepříjemňoval zápach, špína, zima a zima, přesto se na frontě cítíl šťastný. Bylo to proto, ţe v zákopech si byli všichni rovni a všichni, jak velitelé ţili ve stejných podmínkách a oslovovali se stejným „soudruhu“. Moţná byl v tomto směru ovlivněn záţitky z Barmy, kde společnost fungovala na striktním kastovním rozdělení a také pobytem na prestiţních školách, které jsou charakteristické pevně daným hierarchickým systémem. Orwell vstoupil do milicí POUM, protoţe chtěl bojovat proti fašismu. Bylo pro něj nepříjemným překvapením, ţe nakonec musel bojovat nejen s fašisty, ale i se stalinisty. V roce 1943 se Orwell k tématu španělské občanské války v eseji s názvem Looking back on the Spanish War89 vrátil. Retrospektivně celou událost hodnotí poměrně skeptickým tónem a válku dokonce označuje jako předem prohranou, s ohledem na výsledky dohody z roku 1936 mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. Krvavý konflikt trvající dva a půl roku byl potom jen těţkou zkouškou španělských obyvatel, kteří prakticky bez moderních zbraní a s obrovskými ztrátami dokázali tak dlouho vzdorovat fašistickým jednotkám. S notnou dávkou nostalgie Orwell vzpomíná na své spolubojovníky z fronty a pozastavuje se nad skutečností, ţe italští dobrovolníci, které on sám povaţuje za hrdiny, byli zastřeleni vlastní republikánskou stranou.90
88
Niall Binns, “De Wigan Pier al frente de Aragón. George Orwell y la escritura política como un arte” ed., La trinchera nostálgica: Escritores británicos en la guerra civil española (Sevilla: Espuela de Plata, 2010) 75. 89
Ohlédnutí za španělskou válkou. George Orwell, Looking Back on the Spanish War, dostupné online: http://orwell.ru/library/essays/Spanish_War/english/esw_1 (staţeno 23. 5. 2011). 90
23
Velikost Orwella podle Hitchense spočívá v tom, ţe svým dílem obsáhl všechny tři hlavní ideologické debaty 20. století – nejprve se vymezoval vůči imperialismu, později fašismu a po záţitcích ze Španělska byl jeho nepřítelem stalinismus.91 Orwell byl jedinečnou a nutno dodat také velmi komplikovanou osobností. Záţitky ze španělské občanské války měly nepochybně vliv na celý jeho další ţivot a tvorbu. Podle Bowkera si lidé ne vţdy uvědomují, v jak paranoidní situaci Orwella jeho španělská zkušenost zanechala.92
4 Ohlasy 4.1 Vydání Komu zvoní hrana „THE NEW NOVEL BY HEMINGWAY; "For Whom the Bell Tolls " Is the Best Book He Has Written“ - titulek článku uveřejněného v novinách The New York Times v říjnu roku 1940 celkem jednoznačně vypovídá o tom, v jakém duchu se nese celý text recenze. Kritika se dá označit spíše za jakousi oslavnou ódu na Hemingwaye i jeho román. V závěru její autor poznamenává, ţe „Komu zvoní hrana je knihou muţe, který ví o čem je ţivot a můţe tuto znalost dál předávat.“93 Úplně opačně vyzní text Alvaha Bessieho. Pobouřená recenze z pera veterána Lincolnovy brigády vyšla v marxistickém kulturněpolitickém měsíčníku New Masses.94 Jedno z Bessieho nejkritičtějších vyjádření hovoří o Komu zvoní hrana jako o knize o Španělsku, jenţ však o Španělsku vůbec není.95 David Sanders se však domnívá, ţe mnohem výstiţnější neţ Bessieho komentář je říci, ţe to byl román o španělské občanské válce, který byl více o samotném Španělsku.96 Dále slovy „obávám se, ţe Hemingway bude muset celý svůj ţivot sledovat, jak je jeho kniha oslavována naším univerzálním nepřítelem právě kvůli jeho útoku na Martyho. … Přesto je tento muţ 91
Christopher Hitchens podle Niall Binns, “De Wigan Pier al frente de Aragón. George Orwell y la escritura política como un arte” ed., La trinchera nostálgica: Escritores británicos en la guerra civil española 92 Gordon Bowker, George Orwell (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006), 12. 93 J. Donald Adams, „The New Novel by Ernest Hemingway; "For Whom the Bell Tolls " Is the Best Book He Has Written“Published: October 20, 1940. Dostupné online (placená verze): http://query.nytimes.com/mem/archive/pdf?res=F40E10FB3955177A93C2AB178BD95F448485F9 (staţeno: 16. 7. 2011). Copyright © The New York Times 94 Nové masy. 95 „Many expected that Hemingway’s experience in Spain would so inflame his heart and talents, that his long-announced novel of that war would be both his finest achievement and “the” novel about Spain. It is not.“ 96 Ernest Hemingway's Spanish Civil War Experience, David Sanders American Quarterly, Vol. 12, No. 2, Part 1 (Summer, 1960), pp. 133-143, Published by: The Johns Hopkins University Press, Stable URL: http://www.jstor.org/stable/2710752, 140 (staţeno 20. 3. 2011).
24
(Marty, pozn.) vylíčen jako hlupák, blázen a kategoricky označen jako vrah.“, vytýká spisovateli nelichotivé vyobrazení André Martyho.97 Kritiky se Hemingway dočkal právě především od amerických dobrovolníků z řad Lincolnovy brigády. Obviňovali ho z negativního dopadu, jaká jeho slova mají způsob, jakým na ně společnosti nahlíţí. „Obávám se, ţe bude (Hemingway, pozn.) ţít s vidinou toho, jak je kaţdý ţijící či mrtvý člen Lincolnovy brigády osočován a uráţen z důvodu autority, kterou vzbuzuje Hemingwayovo jméno a jeho známé spojení se Španělskem.“98 Ohlas z léta roku 1978 reagující na uvedení filmového zpracování románu se nese naprosto v jiném duchu. Důvody jsou nasnadě – tři roky předtím ve Španělsku smrtí Francisca Franca skončila diktatura a autorem novinového článku je José CastilloPuche, španělský novinář a spisovatel, a především blízký přítel Hemingwaye. Zřejmě i z důvodu této osobní zainteresovanosti nešetří Puche superlativy. Podle něj bylo filmu předlohou „jiţ klasické dílo krásné literatury, do kterého Hemingway zakomponoval trpělivost umělce, moudrost a smysl pro kritiku a výsledkem je kronika lidskosti, v níţ je hrůza nahrazena něhou, vášní a ideály, skutečným klíčem k hemingwayovské duši.“99
4.2 Obecně na Ernesta Hemingwaye Zajímavým ohlase je článek uveřejněný v novinách ABC, který je napsán v roce 1954, pár dní po letecké nehodě spisovatele. Autor příspěvku vzpomíná na několik měsíců staré setkání, které se uskutečnilo při spisovatelově poslední návštěvě Španělska. Zanechal po sobě vřelá přátelství a pocit srdečnosti, ale především také údiv nad tím, jak můţe tento „zdravý a inteligentní muţ se smyslem pro čest být tím samým člověkem, který na stránkách svého románu obhajoval neomluvitelný postoj mezinárodních pomahačů Negrínovy rudé vlády“. S ohledem na nehodu a na první zprávy, které prohlašovaly Hemingwaye za mrtvého, se zamýšlí autor nad tím, jestli Hemingway před tím, neţ se letadlo začalo řítit k zemi, zvedl svou ruku, aby se
97
Alvah C. Bessie, 'Review of For Whom the Bell Tolls', New Masses, 1940, XXXVII, 25–9. 65. dostupné online na http://www.alvahsbooks.com/alvah-bessie/review-by-alvah-bessie-for-whom-the-belltolls-by-ernest-hemingway/ (staţeno dne 25. 6. 2011). 98 Alvah C. Bessie, 'Review of For Whom the Bell Tolls', New Masses, 1940, XXXVII, 25–9. 65. dostupné online na http://www.alvahsbooks.com/alvah-bessie/review-by-alvah-bessie-for-whom-the-belltolls-by-ernest-hemingway/ (staţeno dne 25. 6. 2011). 99 Citovaná ukázka je rovněţ z deníku ABC. Článek vyšel v jeho nedělní kulturní příloze. Dostupné online: http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1978/07/09/036.html (staţeno 23. 7. 2011).
25
pokřiţoval. Usuzuje, ţe moţná díky tomu, ţe to neudělal před lety, byl Hemingway schopen napsat svůj román Komu zvoní hrana.100 Ohlasy vznikly i na dokument Tierra de España, na němţ Hemingway spolupracoval s Jorisem Ivensem, a který byl promítán ještě během války v madridských a barcelonských kinech. Jedna z recenzí filmu se zmiňuje o velkém úspěchu, nicméně v Madridu se promítal pouhých pět dní.101
4.3 Hold Katalánsku V britské společnosti kniha přílíš pozornosti nevzbudila. Orwell měl zpočátku problémy ji vůbec vydat. Nakonec ji vydalo nakladatelství Secker & Warburg. To často bývalo označováno za „trockistické vydavatelství“, protoţe publikovalo mnoţství knih antistalinicky zaměřených autorů. Kdyţ nakonec v roce 1938 spatřila světlo světa, část literárních recenzí nevyzněla moc pochvalně a spisovatel se vůči nim často ohrazoval. Domníval se, ţe novináři jeho slova překrucují nebo vytrhávají z kontextu. Jiţ zmiňovaný výbor Orwellových zápisků souvisejících s válkou obsahuje hned několik takových příkladů. Eric Blair si mimo jiné dopisoval s kritikem The Times Literary Supplement (literární přílohy Timesů) Mauricem Ashleyem.102 Ve svém dopise Orwell Ashleymu vytýká, ţe „jeho jediným cílem je zdiskreditovat španělské milice, které špatně vyzbrojeny bránily aragonskou frontu během prvního roku války.“103 První edice vyšla v ani ne dvoutisícovém nákladu a ne všechny exempláře byly prodané, kdyţ Orwell v roce 1950 umřel.104 Změna pohledu na orwellovský svět přišla se studenou válkou. Pozoronost se obrátila zejména na romány 1984 a Farma zvířat. I filmového zpracování se nakonec Holdu Katalánsku105 dostalo, i kdyţ o něco později a s méně slavným obsazeným neţ Hemingwayův román. Kladnou recenzi si Orwell mohl přečíst v publikaci International Affairs vydávané Královským institutem pro mezinárodní otázky. Helen F. Grant Orwella
100
Deník ABC je společně s novinami El País a El Mundo neprodávějším španělským periodikem. Zaloţen byl na počátku 20. století. Během občanské války ho ovládli republikáni. Dostupné online na: http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1954/01/30/027.html (staţeno 25. 6. 2011). 101 Douglas E. Laprade, Censura y recepción de Hemingway en España (Valencia: Universidad de Valencia, 2006), 14 – 47. 102 Nutno poznamenat, ţe Orwell neznal totoţnost autora recenze, neboť v literární příloze bylo zvykem kritiky nepodepisovat. 103 George Orwell, Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española, ed. Peter Davison (Barcelona: Tusquets Editores, 2003), 341 – 343. 104 Niall Binns, La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil (Barcelona: Montesinos, 2004), 83.
26
nikterak nekritizuje, pouze poznamenává, ţe co se týče „májových událostí“ není důvod si myslet, ţe se literát mýlí, ovšem nikdo zatím celou situaci uspokojivě nevysvětlil. V závěru shrnuje, ţe „kniha je důleţitá a krásně napsaná a jak její přednosti, tak i vady jsou způsobené autorovým úzkým kontaktem s událostmi a lidmi, jeţ popisuje.“106
4.4 Obecně na George Orwella Orwellovu účast ve španělské občanské válce nemohl nechat bez povšimnutí levicový tisk. A tak se v čísle anglicky psaného bulletinu s názvem The Spanish Revolution: English Bulletin of the Worker’s Party of Marxist Unificacion (POUM)107 vydaného 3. února 1937 dozvíme, ţe „soudruh Blair přijel do Barcelony a oznámil, ţe chce být uţitečný a pomoci ve věci pracujících.“108 Orwell během svého ţivota nezaţil takový úspěch jako laureát Nobelovy ceny Hemingway. Změna pohledu na orwellovský svět a uznání přišly aţ se studenou válkou. Pozoronost se tehdy obrátila zejména na romány 1984 a Farma zvířat. I filmového zpracování se nakonec Holdu Katalánsku109 dostalo, i kdyţ o něco později a s méně slavným obsazeným neţ Hemingwayův román. Tak jako Komu zvoní hrana bylo označeno za knihu o Španělsku samotném neţ o španělské občanské válce, Thomas, přestoţe Hold Katánsku povaţuje za nejlepší svědectví, které v souvislosti s konfliktem vzniklo, o části věnované komunistické opresi POUM se vyjadřuje jako o „často zavádějící“ a říká, ţe je to lepší kniha o válce jako takové neţ o španělské občanské válce.110 Orwellovy články, které psal po návratu do Británie, bývaly často odmítány Kingsleym Martinem, šéfredaktorem levicového časopisu New Statesman.111 Později si v dopise Franku Jellinekovi z Manchester Guardian Orwell stěţuje, ţe ve Velké Británii, je tisk a jmenovitě New Statesman pod přímým vlivem komunistů. Tento dopis
105
Film na motivy Orwellovy knihy nese název Land and Freedom (Země a svoboda) a v roce 1995 jej natočil reţisér Ken Loach. 106 Helen F. Grant, recenze knihy Homage to Catalonia, George, International Affairs 17, č. 5 (září - říjen 1938): 728. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/3020101 (staţeno: 04/05/2010). 107 Český překlad zní Španělská revoluce: anglický buletin Dělnické strany marxistického sjednocení. Co dva týdny vycházející The Spanish Revolution obhajovala postoje POUM a byla distribuovaná v Londýně, New Yorku, Chicagu a Torontu. 108 George Orwell, Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española, ed. Peter Davison (Barcelona: Tusquets Editores, 2003), 39. 109 Film na motivy Orwellovy knihy nese název Land and Freedom (Země a svoboda) a v roce 1995 jej natočil reţisér Ken Loach. 110 Hugh Thomas, The Spanish Civil War (London: Penguin Books, 3. ed., 1979), 544. 111 Počátek New Statesman je spojen s tzv. fabiánskou společností. Martin byl jeho nejdéle slouţícím šéfredaktorem. Hugh Thomas, The Spanish Civil War (London: Penguin Books, 3. ed., 1979), 707.
27
je zajímavý i z jiného důvodu. Orwell se překvapivě vyjádří ohledně organizace, za jejíţ barvy ve španělské občanské válce bojoval. „Naprosto s vámi souhlasím, ţe okolo toho všeho v souvislosti s POUM se udělal zbytečný rozruch, a ţe jediné, čeho se tímto chce dosáhnout, je poštvat obyvatelstvo proti republikánské vládě.“112
5 Cenzura 5.1 Španělsko 5.1.1 Hemingway Španělští cenzoři byli z Hemingwaye rozpačití, protoţe obsah jeho knih povaţovali sice za závadný a nebezpečný, ale zároveň to, ţe byl světově známou osobností, mohlo rozšířit povědomí o španělské kultuře. Ve většině případů jeho dílo vycházelo nejdříve v latinskoamerické edici a do Španělska se knihy dostávaly nejdříve na černý trh, neţ je vydalo některé ze španělských nakladatelství. Bez cenzurních zásahů román Komu zvoní hrana nakonec vyšel v roce 1968. Některé jiné texty, jako například Sbohem armádo, ale ještě na konci 20. století stále vycházely v upravené podobě.113
5.1.2 Orwell Ačkoliv je to s podivem, Hold Katalánsku vyšel ve španělštině bez cenzury aţ v roce 2003. A aţ do roku 2001 se nikdo oficiálně nepozastavil nad tím, ţe Španělé si kupují Orwellův Hold Katalánsku tak, jak byl upravena cenzory v roce 1970.114 Podle Lázara se dá vystopovat, ţe kniha se k omezené části čtenářů dostala jiţ před rokem 1970. Z archivů vyplývá, ţe v roce 1962 bylo podáno pět ţádostí o povolení importu publikace a všechny byly vyřízeny kladně. Pravděpodobně z důvodu, ţe se jednalo o anglickou edici a ţe objem kopií byl početně velmi malý. Naproti tomu ţádosti o povolení přivézt do Španělska argentinskou edici z let 1964 a 1969 byly zamítnuty.115
112
George Orwell, Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española, ed. Peter Davison (Barcelona: Tusquets Editores, 2003), 378. 113 Ibid., 48. 114 Cenzoři například v části o masakru civilních obyvatel během obléhání Malagy vydavateli doporučili, aby civilní oběti byly označeny za rudé milice. Vydaveli samozřejmě nezbývala jiná moţnost neţ změnu přijmout. Alberto Lázaro, The Censorship of George Orwell's Essays in Spain, 122. Dostupné online: http://dspace.uah.es/dspace/bitstream/handle/10017/6903/Censorship%20Orwell.pdf;jsessionid=73469D E9BF3F59C791CA176399C383D?sequence=1 (staţeno 24. 6. 2011). 115 Ibid., 128.
28
Tedy aţ do 21. století musel Hold Kalatánsku čekat na své necenzurované španělské vydání. Nejdříve muselo uplynout 68 let od publikace originální anglické verze a 28 let od smrti generála Franca. V proslovu Miguel Berga píše, ţe výbor sestavený Peterem Davisonem je „zjevením klíčového díla orwellovského kánonu, Holdu Katalánsku, prvně publikovaného ve Španělsku bez vynechaných pasáţí a změn zavedených frankistickou cenzurou (neuplatněné, samozřejmě, v případě Orwellova antistalinismu, ale velmi efektivní co se týče jeho antifrankistického postoje).116
5.2 Československo 5.2.1 Hemingway V Československu se Hemingway na zakázanou listinu nedostal. Překlady jeho děl vycházely bez problémů. Zdůrazňovala se přitom skutečnost, ţe hrdinové Hemingwayových příběhů byli „aktivními bojovníky za společnou věc lidskosti.“ V doslovu k vydání dramatu Pátá kolona se překladatel František Vrba zamýšlí i nad románem Komu zvoní hrana, v němţ je velmi kriticky zobrazena osoba Andrého Martyho, „kdysi hrdinou mezinárodního dělnického hnutí, který byl po válce vyloučen z Francouzské komunistické strany právě pro onu dogmatickou a omezenou tvrdost, kterou u něj postihl spisovatel.“117
5.2.2 Orwell Názory George Orwella nemohly být československými komunistickými představiteli povaţovány jako přijatelné a je tedy logické, ţe publikování jeho děl bylo podrobeno státní cenzuře. Hold Katalánsku byl vydán v českém překladu aţ v roce 1991, Farma zvířat ještě před komunistickým převratem v roce 1946. Román 1984 sice oficiálně také vyšel aţ po sametové revoluci, ovšem u příleţitosti frankurstkého literárního veletrhu v roce 1984 byla kniha přeloţena v edici Index. je dost pravděpodobné, ţe se domácí reţim pokusil kontrovat českému vydání románu 1984 v Indexu a instruovat případné domácí čtenáře, jak mají román číst a co si mají o Orwellovi myslet. Domnívám se, ţe za tím účelem vyšla v roce 1985 stostránková broţura Josefa Skály Postřehy a fikce George Orwella (Praha:Svoboda), za 5 Kčs, pojednávající o románu 1984 a krátce (cca 5 stran) seznamující čtenáře s autorem Orwellem a jeho dílem. V podstatě jde o vylíčení toho, komu a čemu všemu Orwell 116
George Orwell, Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española, ed. Peter Davison (Barcelona: Tusquets Editores, 2003), 11.
29
slouţí. Např. kniha Pocta Katalánsku neposkytuje sluţbu jen španělským trockistům, ale dodnes jí aplauduje všechna reakce (str. 9). Nebo o Zvířecí farmě píše Skála na str. 11, ţe její metafory vyzněly jako výsměch kaţdé sociální, ne pouze proletářské revoluci, jako políček Robespierovi, Jeffersonovi, Garibaldimu a tisícům bezejmenných bojovníků antifeudálních revolucí. Polopravdy, údaje vytrţené z kontextu ze všech moţných oblastí. Na závěr přišly na pořad Orwellovy literární kvality. Orwell „patří k příkladům, kde a z jakých pozic se literatura skutečně mění v bezvládnou hříčku politiky.“ (str. 99). Stejně tak se Hold Katalánsku v českém jazyce objevil ještě dříve, neţ byl uveden na trh oficiální překlad. Reportáţ byla publikovaná v samizdatové edici Renega vydavatele Gabriela Gösla vycházející mezi lety 1980 – 1981. Edice se orientovala na zahraniční autory, kteří ve svých textech reflektovali politické otázky, myšlenku socialismu a kriticky hodnotili stav tzv. socialistických demokracií, jejţ označovali jako deformaci. Mimo Orwella čtenářům zprostředokávala také díla A. Solţenicyna či M. Djilase.118
6 Propaganda Ve výkladu kteréhokoliv jiného konfliktu pravděpodobně nehrají předsudky takovou roli jako v případě španělské občanské války. Po dobu tří let, během níţ se toto válečné drama odehrávalo a v některém ohledu i po skončení války, sehrála jednu z hlavních rolí propaganda. Historie ukazuje, ţe slova mohou být za určitých okolností efektivnější a účinnější zbraní neţ dobře vycvičené a vyzbrojené armády. Přestoţe propaganda má potenciál slouţit k pozitivním záměrům, známe z dějin i ze současnosti spíše případy, kdy je v rukou ideologických přesvědčení nástrojem se zhoubným vlivem. Válka předcházejí, první světová, byla zřejmě tou poslední, v níţ si znepřátelené strany, projevovaly určitou úctu a respekt. I kdyţ se třeba jejich údaje, například o počtu padlých, lišily, stále ale ještě vycházely z reálného čísla. Bylo nemyslitelné, ţe by některá ze stran předstírala, ţe bitva, kterou prohrála, se nikdy nestala. Španělská občanská válka představuje v tomto směru významný předěl. Dějiny byly přepisovány podle toho, jak se to hodilo do propagandistického konceptu fašistické či komunistické 117
František Vrba, doslov ke knize Pátá kolona, Ernest Hemingway (Praha: Orbis, 1964), 100 – 101. Viz katalog vydaný u příleţitosti výstavy dokumentující českou samizdatovou tvorbu, dostupný na http://www.csds.cz/cs/2168DS/version/default/part/dsDocumentData/data/Katalog_vystavy_VZDOR_OC R.pdf (staţeno 23. 7. 2011). 118
30
ideologie. Situace byla dovedena k dokonalé absurditě. Vojenský velitel obdrţel vyznamenání za bitvu, v které nejen ţe nebojoval, ale která nikdy neproběhla. A fungovalo to i opačně, kdyţ se zamlčovalo, ţe k nějakému střetu došlo či se zásluhy připsaly jiným vojákům neţ těm, kteří v něm bojovali. To, ţe španělskou občanská válka vyvolava celosvětový zájem bylo do velké míry zapříčiněno technologickým pokrokem, který umoţnil rychlý vývoj masové komunikace. Byla to první mediální válka. Obrázky z bojišť nebo letecké nálety mohli lidé pozorovat z pohodlné sedačky ve svém oblíbeném kině. Během války obě strany hojně publikovaly propagandistické materiály v angličtině. Důvod byl prostý – snaha naklonit si sympatie Britů a Američanů, jejichţ země zaujaly s ohledem na španělskou občanskou válku neutrální postoj. Propaganda praktikovaná oběma stranami odmítla brát tuto válku jako obyčejnou. Orwell se ve vpomínkách vyjádřil ve smyslu, ţe „historie se zastavila v roce 1936“. Myslel tím smutnou skutečnost, ţe od tohoto okamţiku nelze historickou pravdu odlišit od propagandy.119 Oficiální propagandu, krom španělského komunistickou stranou ovládaného tisku hlásaly i anglické stranické noviny, byl tzv. trockismus a fašistická pátá kolona120 Ačkoliv válka skončila oficiálně v roce 1939, pokračovala dále nejen represemi namířenými proti přívrţencům republiky, ale také v podobě zápasu o historickou paměť. Franco uzavřel archivy a z výuky historie se stal účinný nástroj propagandy. Nutno podotknout, ţe diktátorova smrt v roce 1975 nebyla následována otevřenou celospolečenskou diskuzí. Španělé povaţovali za zbytečné otevírat Pandořinu skříňku a vytahovat na světlo staré křivdy. Jedním z náznaků, ţe nová generace stojí o poznání minulosti své země je vznik dokumentárního filmu Mezi diktátorem a mnou (Entre el dictator y yo) z roku 2005. „Španělé kolektivně předstírají, ţe Francova diktatura neexistovala. Nikdo se nechce zabývat tím, co se dělo za Francovy vlády,“ tvrdí Sandra Ruesga, spoluautorka dokumentu. Chce vědět, proč její rodiče proti Francovi neprotestovali a nepokusili se ho svrhnout. „Bylo to strašné, ale co jsem měla dělat?“ odpověděla jí matka. Nová generace nepoznamenaná diktaturou, nedokáţe určit, zda je tato odpověď dostačující. Mladá reţisérka poukazuje na to, ţe s ní nikdy nikdo o ţivotě za Francovy diktatury nehovořil. „Zdědila jsem falešnou historii, vynucenou mlčením,“ konsatuje.121
119
Raymond Carr, The Spanish Tragedy (London: Weidenfeld and Nicolson, 1977), 246. Viz příloha č. 121 Dostupné online: http://blisty.cz/art/25827.html (staţeno 10. 5. 2011). 120
31
Závěr V hlavní části práce jsem přiblíţila okolnosti účasti Ernesta Hemingwaye a George Orwella ve španělské občanské válce. Na základě poznatků získaných během zpracovávání práce lze dojít k několika závěrům. Prvním z nich je potvrzení předpokladu, ţe Hemingwayův román Komu zvoní hrana byl veřejností přijat lépe neţ Orwellův Hold Katalánsku. Vycházím zejména ze známých údajů ohledně nákladu a prodejnosti jednotlivých titulů a kritik v tisku. Je třeba ale dodat, ţe tato čísla se postupem doby měnila a hypotéza by byla zřejmě vyvrácena, pokud by byla aplikována na současnost. Orwellovo dílo začalo být doceněnováno aţ v souvislosti se studenou válkou, kdy zejména jeho romány 1984 a Farma zvířat začaly být aţ nepříjemně aktuální. Čtenářům se otevřel orwellovský svět, jehoţ základním odkazem je varování před lhostejností a totalitou. Celkem překvapujícím zjištěním pro mne byla skutečnost, ţe na Hemingwaye se za román Komu zvoní hrana snesla kritika ze strany členů Lincolnovy brigády. Část španělské společnosti zase Hemingwayovi vyčítá elementární neporozumění jejich mentalitě a nevěrohodné zobrazení událostí. I Orwell byl na domácí půdě kritizován a to především ze strany členů ILP. V hodnocení těchto traumatických událostí španělských dějin je důleţité zachovat si nadhled a snaţit se o určitý komplexní pohled na události. Preston míní, ţe budeme-li se zabývat pouze hrůzami, které španělská občanská válka přinesla, přehlédneme jeden pozitivní faktor, jenţ republikánská zkušenost přinesla – pokus vtáhnout Španělsko do 20. století. Orwellův slavný koment tuto skutečnost bere v potaz: „Okamţitě jsem poznal, ţe je to věc, za kterou stojí bojovat.“122Dějiny zahraničních účastníků španělské občanské války jsou dějinami utopické vize celé jedné generace. Jak říká Binns, prohra plodí četnější literární ohlas neţ vítězství. Pro intelektuály hájící zájmy republiky byla španělská občanská válka prohrou rovnou dvojitou – tou válečnou, ale také ztrátou ideálů.123 Jaký obraz španělské občanské války by nám utkvěl v paměti, pokud by ji lidé jako Ernest Hemingway a George Orwell nereflektovali ve svých dílech? Věděli bychom o ní něco? Krom toho, ţe bychom byli chudší o dvě ukázky spisovatelského umu, stalo by se něco? Ani Orwellův ani Hemingwayův popis jistě nejsou nejvěrnějším
122
Paul Preston, The Spanish Civil War: Reaction, Revolution and Revenge (London: Harper Perennial, 2006), 6. 123 Niall Binns, La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil (Barcelona: Montesinos, 2004), 340.
32
popisem událostí, oběma byla také často vytýkána nepravdivost. Ohánět se v souvislosti s historií pravdou je ale ošemetná věc. Jakýkoliv příběh popisující nějakou historickou událost je pouze z části určen událostí samotnou a dějiny jak známo píší vítězové. Navíc pravda často nebývá jen jedna. Mají se tedy spisovatelé vyjadřovat k politickým událostem? Ano, mají. Odpověď na to proč najdeme v eseji Timothy Gartona Ashe „Why Orwell Matters“.124 „Přečtěte si Orwella a musí vám být jasné, ţe něco nekalého se skrývá za spojením „collateral damage“125 pouţitým mluvčím NATO během války v Kosovu (označení se pouţívá pro zabité civilisty). Přečtěte si Orwella a zpozorníte vţdy, kdyţ v britských novinách nebo u politiků narazíte na prefabrikované fráze typu 'nezadrţitelné směřování Bruselu k evropskému superstátu'. Orwell nám ukazuje, jak odhalit tyto sémantické podvody. Zároveň navrhuje, jak by měli spisovatelé přejít do protiútoku. … Dobře napsanou anglickou prózu přirovnává k čisté okenní tabuli. Skrz tato okna mohou občané vidět, co mají vládnoucí politici skutečně za lubem. Političtí komentátoři by tedy měli být čističi oken svobody. Orwell nám říká, co a jak to máme dělat. Proto ho potřebujeme, protoţe Orwellova práce nikdy nekončí.“126 I přesto, ţe je Hemingwayovo spisovatelské mistrovství neoddiskutovatelné, dnes Jordanova postava působí mnohem méně přesvědčivě, neţ v době, ve které byla napsána. Takříkajíc vyšla z módy. Orwellův Hold Katalánsku, který nebyl v době spisovatelovi smrti zdaleka vyprodán, naproti tomu nachází stále více nových čtenářů. Mohlo by se zdát, ţe kde pro jednoho byl konec ţivota momentem, kdy jeho dílo začalo ztrácet na aktuálnosti, pro druhého znamenal tento konec proces právě opačný. Bolestné trauma národních dějin 20. století zůstává traumatem i ve století 21. Zůstane jím tak dlouho, dokud španělská společnost nenajde sílu otevřít staré rány a čelit nepříjemné minulosti. Španělská občanská válka mezitím denně oţívá prostřednictvím fotografií Roberta Capy, filmů jako Land and Freedom, srkz pohled na Picassovu Guernicu a v neposlední řadě na stránkách Komu zvoní hrana a Hold Katalánsku.
124
Proč potřebujeme Orwella? Vedlejší škody. 126 http://www.hoover.org/publications/hoover-digest/article/6275 125
33
Summary The objective of this bachelor thesis is to analyse the political message of two most important literal accounts that have been written on background of the Spanish Civil War, to describe the circumstances of their origins and publication and to account how the public in Spain, their home countries and also in Czechoslovakia react to them. The paper is divided into six chapters. First is the general introduction and description of causes that eventually led to Spanish Civil War. Second chapter discuss topic of Hemingway and the novel For Whom the Bell Tolls. Following part is dealing with George Orwell and his Homage a Catalonia. Next chapters are focusing on the response of the society to these literally accounts, on censorship and propaganda. I have chosen both Hemingway and Orwell because they are the authors of the most famous accounts of the Spanish Civil War and because their books yet today have a power to influence the society. The Spanish Civil War was an extraordinary event that draught unprecedent attention of intellectuals all around the world. It happened not by chance that the vast majority of the artistc took side of the Republicans. It was also the case of two writers whose works were marked by the greatest response and to some extent ifnluenced the reception of the conflict by our society. The popular Spanish images depicted by writers such as Ernest Hemingway and George Orwell have not disappeared, only was overshadowed by Franco’s dictatorship. The analysis has shown that especially during the time of the books’ publishing the Hemingway’s novel was much more appreciated by both the audience and critics. On the other hand, Orwell’s account and his political message have the ability to drag attention today.
34
Pouţitá literatura Primární literatura: Hemingway, Ernest. The Fifth Column and the First Forty-Nine Stories. New York: Charles Scribner’s Sons, 1938. Hemingway, Ernest. Komu zvoní hrana. Praha: Mladá fronta, 1962. Orwell, George. Homage to Calalonia. London: Penguin Books, 2000. Orwell, George. Orwell en España: homenaje a Cataluña y otros escritos sobre la guerra civil española. Barcelona: Tusquets Editores, 2009. Orwell,
George.
„Why
I
Write.“
London.
Gangrel
4
(1946):
http://www.netcharles.com/orwell/essays/why-i-write.htm (staţeno 27. 4. 2011). Orwell, George. Looking Back on the Spanish War. London: New Road: 1943. Dostupné
online:
http://orwell.ru/library/essays/Spanish_War/english/esw_1
(staţeno 23. 5. 2011). Tisk: Adams, J. Donald. „The New Novel by Ernest Hemingway "For Whom the Bell Tolls " Is the Best Book He Has Written.“ The New York Times (October 20, 1940).
Dostupné
online
(placená
verze):
http://query.nytimes.com/mem/archive/pdf?res=F40E10FB3955177A93C2AB1 78BD95F448485F9
(staţeno:
16.
7.
2011).
http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1954/01/30/0 27.html (staţeno 25. 6. 2011). Authors take sides on the Spanish War. London: Left Review, 1937. Dostupné online: http://library.fes.de/pdf-files/netzquelle/a-37891.pdf (staţeno 16. 4. 2011). http://news.harvard.edu/gazette/story/2011/05/the-humanities-and-war/ (staţeno 23. 7. 2011). Helen F. Grant, recenze knihy Homage to Catalonia, George, International Affairs
17,
č.
5
(září
-
říjen
1938):
728.
Dostupné
online:
http://www.jstor.org/stable/3020101 (staţeno: 04/05/2010). . Lázaro, Alberto. „The Censorship of George Orwell's Essays in Spain.“ Dostupnéonline:http://dspace.uah.es/dspace/bitstram/handle/10017/6903/Censor
35
ship%20Orwell.pdf;jsessionid=73469D E9BF3F59C791CA176399C383D?sequence=1 (staţeno 24. 6. 2011). Viz katalog vydaný u příleţitosti výstavy dokumentující českou samizdatovou tvorbu, dostupný na http://www.csds.cz/cs/2168DS/version/default/part/dsDocumentData/data/Katal og_vystavy_VZDOR_OCR.pdf (staţeno 23. 7. 2011). http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1978/07/09/0 36.html (staţeno 23. 7. 2011). Vizcaino Casas, Fernando. „«Me gustaria tener una muerte literaria» Así declaró hace seis meses Ernest Hemingway, durante su última visita a España.“ ABC (staţeno 25. 6. 2011). http://hemeroteca.abc.es/nav/Navigate.exe/hemeroteca/madrid/abc/1954/01/30/ Bessie, Alvah C. „Review of 'For Whom the Bell Tolls'.“ New Masses XXXVII (1940):
25–9.
http://www.alvahsbooks.com/alvah-bessie/review-by-alvah-
bessie-for-whom-the-bell-tolls-by-ernest-hemingway/ (staţeno dne 25. 6. 2011). Sekundární literatura: Knihy: Baker, Sheridan. Ernest Hemingway: An Introduction and Interpretation. New York: Holt, Rinehart, and Winston, 1967. Beevor, Antony. Španělská občanská válka 1936 – 1939. Praha: Pavel Dobrovský – BETA a Jiří Ševčík, 2004. Benson, Frederick R. Writers in Arms: The Literary Impact of the Spanish Civil War. New York University Press, 1967. Binns, Niall. La llamada de España: escritores extranjeros en la Guerra Civil. Barcelona: Montesinos, 2004. Binns, Niall. „De Wigan Pier al frente de Aragón. George Orwell y la escritura política como un arte.“ In La trinchera nostálgica: Escritores británicos en la guerra civil española, ed. Insausti, Gabriel, 49-88. Sevilla: Espuela de Plata, 2010. Bowker, Gordon. George Orwell. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. Carr, Raymond. The Spanish Tragedy. London: Weidenfeld and Nicolson, 1977.
36
Castillo-Puche, José Luis. Hemingway in Spain: a personal reminiscence of Hemingway’s years in Spain by his friend. New York: Doubleday & Company, 1974. Chalupa, Jiří. „Poraţení vítězové – konflikt z let 1936 – 1939 jako čtvrtá karlistická válka.“ In Sedmdesát let od vypuknutí španělské občanské války: vnitřní a vnější aspekty konfliktu, ed. Pavlína Spríngerová, Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. Járová, Iva. „Poslední lancknecht a faccioso: reflexe Španělska během první karlistické války v cestovním deníku Bedřicha ze Schwarzenbergu.“ Diplomová práce, Jihočeská univerzita České Budějovice, 2007, 89. Johnson, Paul. Dějiny 20. století. Praha: Rozmluvy, 2008. Kenwood, Alun. The Spanish Civil War: A Cultural and Historical Reader. Providence: Berg Publisher, 1993. Laprade, Douglas E. Censura y recepción de Hemingway en España. Valencia: Universidad de Valencia, 2006. Mayers, Jeffrey. Orwell: Life and Art. Urbana: University of Illinois Press, 2010. Nash, Elizabeth. „Shadow of censor still mars Orwell's 'Catalonia'.“ Madrid Sunday (8 April 2001). http://www.independent.co.uk/news/world/europe/shadow-of-censor-still-marsorwells--catalonia-680693.html (staţeno 23. 6. 2011). Nálevka, Vladimír. Světová politika ve 20. století I. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2000. Preston, Paul. The Spanish Civil War: Reaction, Revolution and Revange. London: Harper Perennial, 2006. Říchová, Blanka. „Komparativní metoda v politologii.“ In Komparace politických systémů I., ed. V. Dvořáková a kol., 8–35. Praha: VŠE, 2005. Špičanová, Lenka. „Španělská občanská válka z hlediska teorie občanských válek.“ In Sedmdesát let od vypuknutí španělské občanské války: vnitřní a vnější aspekty konfliktu, ed. Pavlína Spríngerová et. al.. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. Thomas, Hugh. The Spanish Civil War. London: Penguin Books, 1979. Ubierto, Antonio, Reglá, Juan, Jover, Carlos et al. Dějiny Španělska. Praha: Lidové noviny, 1995. 37
Vrba, František, doslov ke knize Pátá kolona, Ernest Hemingway (Praha: Orbis, 1964), 100 – 101. Waldhorn, Arthur. A Reader’s Guide to Ernest Hemingway. New York: Farrar, Straus and Giroux, 1972. Weintraub, Stanley. The last great cause. New York: Weybright and Talley, 1968. Články v odborných časopisech: Marín Ruiz, Ricardo. „A Spanish Portrait: Spain and its connections with the thematic and structural dimensions of for Whom the Bell Tolls.“ Journal of English
Studies
8
(2010):
103-118.
dialnet.unirioja.es/servlet/fichero_articulo?codigo=3394896&orden=0 (staţeno: 24. 11. 2010). Moliner Prada, Antonio. „Prensa y Propaganda durante la Guerra Civil: el diario "Proa" de León.“ Estudios Humanísticos. Geografía, Historia y arte 12 (1990): 119-138.
http://www.saber.es/web/biblioteca/libros/tierras-de-leon/html/81-
82/13prensa.pdf (staţeno 5.3. 2011). Sanders, David. „Ernest Hemingway's Spanish Civil War Experience.“ American
Quarterly
12,
č.
2
(1960):
133-143.
http://www.jstor.org/stable/2710752 (staţeno 20. 3. 2011). Ostatní: Villoro,
Juan.
„El
eterno
combatiente.“
La
Nacion
http://www.lanacion.com.ar/552033-el-eterno-combatiente
(staţeno
2011).
Internet: http://www.hoover.org/publications/hoover-digest/article/6275 http://blisty.cz/art/25827.html (staţeno 10. 5. 2011).
38
(7/12/2003): 27.
6.
Seznam příloh Příloha č. 1:Pablo Picasso, Guernica (obrázek) Příloha č. 2: Robert Capa, fotografie zastřeleného vojáka (obrázek) Příloha č. 3: Novinový článek (předčasně) oznamující Hemingwayo smrt při leteckém neštěstí (obrázek) Příloha č. 4: Dotazník „Writers Také Sides“ (obrázek) Příloha č. 5: Plakát k filmu Spanish Earth (obrázek) Příloha č. 6 : Titulní strana buletinu The Spanish Revolution (obrázek) Příloha č. 7: Leták varující před trockisty (obrázek) Příloha č. 8: Propagandistický leták určený britskému obyvatelstvu (obrázek) Příloha č. 9: Fotografie Orwella z aragonské fronty, na snímku Orwell jako nejvyšší muţ v baretu, po jeho levici sedí jeho ţena Eileen (obrázek) Příloha č. 10: Známka s portrétem Hemingwaye vydaná v roce 1968 (obrázek)
39
Přílohy Příloha č. 1:Pablo Picasso, Guernica (obrázek)
Zdroj: http://www.pablopicasso.org/guernica-by-pablo-picasso.jsp (staţeno 24. 7. 2011)
Příloha č. 2: Robert Capa, fotografie zastřeleného vojáka (obrázek)
Zdroj: http://www.milujemefotografii.cz/robert-capa%E2%80%93jdete-bliz (staţeno 24. 7. 2011)
40
Příloha č. 3: Novinový článek (předčasně) oznamující Hemingwayo smrt při leteckém neštěstí (obrázek)
http://www.lib.udel.edu/ud/spec/exhibits/hemngway/dying.htm (staţeno 16. 5. 2011)
Příloha č. 4: Dotazník „Writers Také Sides“ (obrázek)
http://historical.ha.com/c/item.zx?saleNo=6048&lotIdNo=36114#Photo (staţeno 27. 5. 2011)
41
Příloha č. 5: Plakát k filmu Spanish Earth (obrázek)
http://www.albavolunteer.org/2010/12/article-on-the-spanish-earth/ (staţeno 17. 4. 2011)
42
Příloha č. 6 : Titulní strana buletinu The Spanish Revolution (obrázek)
http://poumista.wordpress.com/2011/05/01/from-the-archive-of-struggle-haymarketand-may-day/ (staţeno 3. 5. 2011)
43
Příloha č. 7: Leták varující před trockisty (obrázek)
http://www.historycooperative.org/journals/llt/56/palmer.html (staţeno 2. 7. 2011)
44
Příloha č. 8: Propagandistický leták určený britskému obyvatelstvu (obrázek)
http://www.deeppencil.com/if-you-tolerate-this-then-your-children-will-be-next-/ (staţeno 8. 6. 2011)
45
Příloha č. 9: Fotografie Orwella z aragonské fronty, na snímku Orwell jako nejvyšší muţ v baretu, po jeho levici sedí jeho ţena Eileen (obrázek)
http://www.k-1.com/Orwell/site/about/pictures.html?expand=11 (staţeno 3. 5. 2011) Příloha č. 10: Známka s portrétem Hemingwaye vydaná v roce 1968 (obrázek)
http://www.filaso.cz/katalog-znamky/872/1968-svetove-kulturni-osobnosti-unesco (staţeno 28. 7. 2011) 46
