UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Primární volby v USA

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií

Viktorie Mertová

Primární volby v USA Bakalářská práce

Praha 2014

Autor práce: Viktorie Mertová Vedoucí práce: PhDr. Věra Kotábová

Rok obhajoby: 2014

-2-

Bibliografický záznam MERTOVÁ, Viktorie. Primární volby v USA. Praha, 2014. 54 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Věra Kotábová.

Anotace Primární volby jsou první fází nominačního procesu kandidátů na prezidenta Spojených států. Jedná se o dominantní způsob výběru kandidátů, který politické strany uplatňují. Rozšíření primárních voleb během dvacátého století je považováno za krok k demokratizaci nominačního procesu. I přesto je však s primárními volbami spojeno několik fenoménů, které jsou považovány za problematické. Cílem této bakalářské práce je tyto kontroverzní aspekty primárních voleb analyzovat. Práce se zabývá nominačním procesem Demokratické a Republikánské strany a pokouší se zdůraznit negativní aspekty, které se vyskytují v procesu nominace kandidátů těchto stran na prezidenta. Za negativní je v tomto případě považován takový jev, který znevýhodňuje některého z aktérů primárních voleb – tedy jednu z politických stran, skupinu voličů nebo určitý druh kandidáta. Na základě rozboru těchto fenoménů práce dochází k závěru, který z problematických prvků primárních voleb je možné považovat za potenciálně nejnebezpečnější a na základě pečlivého zhodnocení uvádí, jak by bylo možné proti němu bojovat.

Annotation During the first stage of the U. S. presidential nomination process, primary elections are the predominant mechanism which the political parties apply to choose their candidates. In the 20th century, primaries became a common practice of the parties, which is considered to have made the nomination process more democratic. Despite that, there are several phenomena related to the primary elections which are considered to be problematic. The goal of this bachelor thesis is to analyze these controversial aspects of primaries. The thesis covers the nomination process of the Democratic Party and the Republican Party and attempts to emphasize the negative implications which the process of presidential nominations of these parties entails. In this case, the phenomena

-3-

disadvantaging one of the actors of primaries (a group of voters, a type of candidate or one of the political parties) are considered to be negative. Based on the analysis of these phenomena, it is concluded which of them is potentially the most dangerous and the how it could be dealt with.

Klíčová slova Primární volby, USA, nominační process, prezidentské volby, Demokratická strana, Republikánská strana, front-loading.

Keywords Primaries, U. S., nomination process, presidential elections, Democratic Party, Republican Party, front-loading.

Rozsah práce: 80 601 znaků

-4-

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 16. 5. 2014

Viktorie Mertová

-5-

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce PhDr. Věře Kotábové za trpělivost a cenné rady.

-6-

Institut politologických studií Projekt bakalářské práce

Primární volby v USA a jejich podoby

1. Vymezení tématu: Bakalářská práce se bude věnovat různým podobám primárních voleb (primárek) ve Spojených státech amerických. Primárky slouží k nominování kandidátů do všeobecných voleb a používají se nejen pro prezidentské volby, ale i pro volby do Kongresu, do legislativních orgánů jednotlivých států i při dalších příležitostech. Jedná se o redukci počtu kandidátů na požadovaný počet pomocí demokratické volby. Cílem primárních voleb je přenést rozhodování o nominaci kandidátů od stranických struktur a politiků přímo do rukou voličů. Tato práce se kvůli omezenému rozsahu zaměří především na užití primárek při volbě prezidenta, avšak bude se zabývat i dalšími příklady, kde jsou primární volby aplikovány, zejména volbami do Kongresu. Na základě podrobného studia, deskripce průběhu procesu primárních voleb a komparace jejich různých podob budou zdůrazněny nejdůležitější aspekty, především dopad na výsledky voleb, dále hlavní pozitiva a negativa. Dále budou představeny nejvýznamnější argumenty kritiků primárek a jejich konkrétní návrhy na změnu volebního systému. Toto téma je v dnešní době velmi důležité právě kvůli aktuálnosti úvah o správnosti průběhu a vhodnosti primárních voleb a kvůli diskusím o reformě volebního systému USA vůbec. Na základě rešerše literatury pro potřeby této práce lze navíc konstatovat, že analýza primárních voleb v USA jako fenoménu není na akademickém poli obvyklá a pro tuto práci tedy existuje prostor.

2. Metodologie a cíl práce: Na počátku práce bude představena povaha primárek v USA a nastíněn jejich historický vývoj. Dále budou formou komparace jednotlivých podob primárních voleb (jednak se jedná o různý průběh voleb v jednotlivých státech, jednak o rozdíly mezi primárkami Demokratické a Republikánské strany) vyzdviženy jejich nejdůležitější aspekty. Toto bude poté dokresleno a prokázáno na dvou konkrétních příkladech primárních voleb z let 2004 a 2008, které budou představeny ve formě případových studií. Pro tuto práci bude využita zejména sekundární literatura zabývající se volebním systémem v USA či primárními volbami, a dále studie o konkrétních volbách, které

-7-

proběhly, zejména o těch z let 2004 a 2008. Tato literatura bude analyzována, výsledky této analýzy budou zhodnoceny a na jejich základě bude zodpovězena výzkumná otázka. Cílem této práce je na základě podrobné analýzy a následné komparace různých podob primárních voleb zvážit jejich význam v rámci současného politického systému USA a posoudit, zda jsou spíše negativním, či pozitivním fenoménem. Výzkumnou otázku pro účely tohoto projektu lze definovat takto: jsou primární volby v USA ve své stávající podobě pro systém prospěšné, respektive převažují spíše jejich pozitivní, nebo negativní stránky? Podotázka se táže, zda by bylo vhodné proces voleb reformovat, případně jaká reforma by byla nejlepší?

3. Předběžná osnova práce 1. Úvod 2. Historické pozadí primárních voleb 3. Primární volby 3.1

Typy primárek

3.2

Průběh voleb 3.2.1

Rozdíly mezi jednotlivými státy

3.2.2

Demokratická strana

3.2.3

Republikánská strana

4. Užití primárních voleb v USA 4.1

Volby do Kongresu

4.2

Prezidentské volby 4.2.1

Případ: volby 2004

4.2.2

Případ: volby 2008

5. Zhodnocení a kritika 5.1

Pozitivní aspekty primárních voleb

5.2

Negativní aspekty primárních voleb

5.3

Kritika a návrhy reforem

6. Závěr 7. Seznam použitých zdrojů a literatury

-8-

4. Předběžný seznam zdrojů a literatury Literatura Monografie • ABRAMOWITZ, Alan. Voice of the people: Elections and voting in the United States. New York: McGraw-Hill, 2004. 264 s. •

BENOIT, William L. et al. The primary decision: A functional analysis of debates in presidential primaries. Westport, Conn.: Praeger, 2002. 152 s.

•

BIBBY, John F. Politics, parties, and elections in America. Chicago: NelsonHall, 1996. 380 s.

•

CAIN, Bruce E.; GERBER, Elisabeth R. (eds.). Voting at the political fault line: California's experiment with the blanket primary. Berkeley: University of California Press, 2002. 373 s.

•

COHEN, Marty et al. The party decides: Presidential nominations before and after reform. Chicago: University of Chicago Press, 2008. 404 s.

•

DUDLEY, Robert L.; GITELSON, Alan R. American elections: The rules matter. New York: Longman, 2002. 164 s.

•

GREEN, John C.; ROZELL, Mark J.; WILCOX, Clyde (eds.). The values campaign?: The Christian right and the 2004 elections. Washington, D.C.: Georgetown University Press, 2006. 273 s.

•

Guide to U.S. elections. 5th ed. Washington, D.C.: CQ Press, 2005, 2 sv.

•

JACBSON, Gary C. The politics of congressional elections. New York: Longman, 2001. 292 s.

•

KENDALL, Kathleen E. Communication in the presidential primaries: Candidates and the media, 1912-2000. Westport, Conn.: Praeger, 2000. 257 s.

•

KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident. Praha: Otakar II., 2000. 201 s.

•

MARTIN, Fenton S.; GOEHLERT, Robert U. How to research elections. Washington: CQ Press, 2000. 217 s.

•

MAYHEW, David R. Congress: The electoral connection. New Haven : Yale University Press, 1974. 194 s.

•

POLSBY, Nelson W.; WILDAVSKY, Aaron B. Presidential elections: Contemporary strategies of American electoral politics. New York: Free Press; Toronto: Maxwell Macmillan Canada; New York: Maxwell Macmillan International, 1991. 440 s.

-9-

•

REDLAWSK, David P.; TOLBERT, Caroline J.; DONOVAN, Todd. Why Iowa?: How caucuses and sequential elections improve the presidential nominating process. Chicago; London: University of Chicago Press, 2011. 314 s.

•

SMITH, Steven S.; SPRINGER, Melanie J. (eds.). Reforming the Presidential nomination process. Washington, D.C.: Brookings Institution Press, 2009. 205 s.

•

THURBER, James A.; NELSON, Candice J. (eds.). Campaigns and elections american style. Boulder: Westview Press, 1995. 256 s.

•

WARE, Alan. The American direct primary: party institutionalization and transformation in the North. Cambridge; New York: Cambridge University Press, 2002. 270 s.

•

WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Boston: Wadsworth, 2012. 382 s.

•

WEINGAST, David E. We elect a president. New York: J. Messner, 1973. 223 s.

Články • CARSON, Jamie; CRESPIN, Michael H.; EAVES, Carrie P.; WANLESS, Emily O. Constituency Congruency and Candidate Competition in Primary Elections for the U.S. House. State Politics & Policy Quarterly. 2012, vol. 12, no. 2, s. 127-145. •

FLANDERS, Chad. What do we want in a presidential primary? An election law perspective. University Of Michigan Journal Of Law Reform. 2011, vol. 44, no. 4, s. 901-945.

•

HANSON, Gary L.; HARIDAKIS, Paul M.; SHARMA, Rekha. Differing Uses of YouTube During the 2008 U.S. Presidential Primary Election. Electronic News. 2011, vol. 5, no. 1, s. 1-19.

•

JOHNSON, Gregg B.; PETERSHEIM, Meredith-Joy; WASSON, Jesse T. Divisive Primaries and Incumbent General Election Performance: Prospects and Costs in U.S. House Races. American Politics Research. 2010, vol. 38, no. 5, s. 931-955.

•

KNUCKEY, Jonathan. The “Palin Effect” in the 2008 U.S. Presidential Election. Political Research Quarterly. 2012, vol. 65, no. 2, s. 275-289.

•

LAROCCA, Roger; KLEMANSKI, John S. U.S. State Election Reform and Turnout in Presidential Elections. State Politics & Policy Quarterly. 2011, vol. 11, no. 1, s. 76-101.

- 10 -

•

NORRANDER, Barbara. Selective Participation: Presidential Primary Voters as a Subset of General Election Voters. American Politics Research. 1986, vol. 14, no. 1-2, s. 35-53.

•

SNYDER, Jr, James M.; TING, Michael M. Electoral Selection with Parties and Primaries. American Journal Of Political Science. 2011, vol. 55, no. 4, s. 782796.

•

TAYLOR, Andrew J. Does Presidential Primary and Caucus Order Affect Policy? Evidence from Federal Procurement Spending. Political Research Quarterly. 2010, vol. 63, no. 2, s. 398-409.

•

TEIGEN, Jeremy M. Veterans' Party Identification, Candidate Affect, and Vote Choice in the 2004 U.S. Presidential Election. Armed Forces & Society. 2007, vol. 33, no. 3, s. 414-437.

Internetové a jiné zdroje Congressional Reports • Hearing on the 2008 presidential primaries and caucuses: what we’ve learned so far: hearing before the Committee on House Administration, House of Representatives, One Hundred Tenth Congress, second session, held in Washington, DC, April 9, 2008. Washington: U.S. G.P.O., 2008. 220 s. •

Nomination and election of the President and Vice President of the United States: Including the manner of selecting delegates to national political conventions. Washington: U.S. G.P.O., 1980. 420 s.

•

Supplement to Nomination and Election of the President and Vice President of the United States: Including the Manner of Selecting Delegates to National Political Conventions. Washington: U.S. G.P.O., 1972. 107 s.

Internetové zdroje • Congressional and Presidential Primaries: Open, Closed, Semi-Closed, and "Top Two" [online]. FairVote – The Center for Voting and Democracy, 20002011. Dostupný z WWW: [cit. 2012-05-26]. •

United States: Study on Primary Elections — ACE Electoral Knowledge Network [online]. ACE Electoral Knowledge network, 1998-2012. Dostupný z WWW: [cit. 2012-05-26].

- 11 -

Obsah OBSAH ....................................................................................................................................................... 3 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 4 ROZBOR LITERATURY .............................................................................................................................. 6 1.

PRIMÁRNÍ VOLBY ........................................................................................................................ 8 1.1 HISTORIE ............................................................................................................................................ 9 1.2 TYPY PRIMÁRNÍCH VOLEB ................................................................................................................ 12

2.

PRŮBĚH PRIMÁRNÍCH VOLEB ............................................................................................... 14 2.1 NOMINAČNÍ PROCES ......................................................................................................................... 15 2.2 ROZDÍLY MEZI DEMOKRATICKOU A REPUBLIKÁNSKOU STRANOU ................................................... 18

3.

KONTROVERZNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB .......................................................... 20 3.1 KANDIDÁTI VZEŠLÍ Z PRIMÁRNÍCH VOLEB........................................................................................ 20 3.1.1 Zvýhodnění určitého typu kandidátů ....................................................................................... 20 3.1.2 Ideologická vyhraněnost kandidátů ......................................................................................... 24 3.2 NEGATIVNÍ VLIV NA POLITICKOU STRANU ........................................................................................ 24 3.2.1 Rozvratný efekt primárek ......................................................................................................... 24 3.2.2 Ztráta vlivu strany ................................................................................................................... 26 3.2.3 Crossover voting...................................................................................................................... 27 3.3 FRONT-LOADING .............................................................................................................................. 27 3.3.1 Problém Iowy a New Hampshiru............................................................................................. 30

4. ZHODNOCENÍ .................................................................................................................................... 32 4.1 NEGATIVNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB........................................................................................ 32 4.1.1 Zvýhodnění finančně flexibilních kandidátů ............................................................................ 32 4.1.2. Zvýhodnění ideologicky vyhraněnějších kandidátů ................................................................ 33 4.1.3 Vliv primárek na politickou stranu a její voliče ...................................................................... 33 4.1.4 Front-loading .......................................................................................................................... 34 4.2 POZITIVNÍ ASPEKTY PRIMÁRNÍCH VOLEB ......................................................................................... 37 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 39 SUMMARY .............................................................................................................................................. 42 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 43

3

Úvod Primární volby neboli primárky jsou dominantním způsobem, kterým ve Spojených státech politické strany vybírají ze svých řad kandidáty, kteří se zúčastní volebního klání o určitý úřad. Může se jednat jak o úřad lokální, na úrovni města či okrsku, tak o politickou funkci na úrovni státní nebo celonárodní. Kandidáti jsou v procesu primárních voleb vybráni nikoli pouze stranickými špičkami, ale především řadovými voliči a podporovateli politické strany. Tento systém je proto svými zastánci považován za demokratičtější než jiné způsoby nominace kandidátů. I přes tuto domnělou demokratičnost a další výhody však institut primárních voleb zahrnuje několik fenoménů, které nemusí být považovány za pozitivní a jejichž význam je třeba zvážit. Tato práce se bude zabývat především těmito rozporuplnými či dokonce přímo negativními aspekty primárních voleb ve Spojených státech. Mezi tyto zajímavosti patří zejména fenomén „front-loading“ (posouvání termínu primárních voleb na stále dřívější datum), povaha kandidátů, kteří v primárkách vítězí, vliv financování kandidátů na jejich úspěch v primárních volbách, negativní dopady primárek na jednotu politické strany a další. Je třeba zmínit, že výsledná práce zaznamenala určitý posun od svého projektu. Původním záměrem této práce bylo představit různé podoby primárních voleb (rozdíly v jednotlivých státech i mezi jednotlivými stranami) pomocí jejich komparace. Podobnosti a odlišnosti měly být dokresleny na příkladu dvou případových studií. Po pečlivé úvaze však byl původní projekt přehodnocen tak, aby výsledná práce byla konzistentnější a smysluplnější. Primární volby ve Spojených státech nejsou centrálně regulované, jejich podobu určují státní legislativní orgány. Komparace primárek ve všech jednotlivých státech by proto ve skutečnosti byla velmi složitým procesem, který by ústil v silně deskriptivní výsledky, jejichž rozsah by jistě neodpovídal doporučenému maximu pro bakalářskou práci. Pokud by se práce měla dokonce zabývat nejen prezidentskými primárkami, ale i nominačním procesem pro další úřady, jak bylo v plánu vymezeném původním projektem, doporučený rozsah by nebylo možné dodržet vůbec. Rozdíly mezi volbami v rámci jednotlivých stran (Demokratické strany a Republikánské strany) jsou rovněž tématem, které je velmi obtížné pojmout – zejména prezidentské primárky jsou totiž velice dynamický proces a politické strany jejich podobu mění prakticky každé čtyři roky. Z těchto důvodů by i výběr dostatečně reprezentativních a vypovídajících případů pro případovou studii by byl velice složitý.

-4-

Ukázalo se tedy, že pro zvýšení kvality této práce je oproti projektu nutné výrazně omezit objem informací, které hodlá pojmout, a zúžit a přesněji definovat téma. Analýza nejzajímavějších konkrétních aspektů primárních voleb nově získává mnohem více prostoru. Práce se bude věnovat pouze primárním volbám předcházejícím volbě prezidenta Spojených států. V prvních dvou kapitolách bude obecně uveden institut primárních voleb včetně stručného historického přehledu jeho vývoje, dále budou představeny různé kategorie primárek a bude popsán jejich průběh a pozice v celkovém nominačním procesu. Stěžejní část práce se poté bude zabývat konkrétními fenomény spojenými s problematikou primárních voleb, které jsou považovány za kontroverzní. Třetí kapitola nabídne popis a analýzu těchto jevů (s doplněním konkrétních příkladů), ve čtvrté kapitole bude poskytnuto jejich pečlivé zhodnocení a možnosti jejich řešení. Práce se pokouší zodpovědět otázku, které aspekty primárních voleb lze v současné době považovat za nejzávažněji problematické a proč. Kritériem závažnosti je v tomto případě především to, zda sledovaný aspekt primárních voleb nějakým způsobem znevýhodňuje některého z aktérů (voliče, kandidáta nebo politickou stranu). Tato práce je založena zejména na analýze sekundární literatury. Cílem práce je nabídnout nejen popis a „suchá“ data, ale kromě nich také přidanou hodnotu v podobě důkladného rozboru sledovaných fenoménů a závěrečného zhodnocení jejich významu. Deskripce kontroverzních jevů spojených s primárními volbami bude ilustrována konkrétními případy. Při uvádění těchto příkladů se práce bude odkazovat na co nejaktuálnější události, tedy pokud možno na příklady primárních voleb z období posledních přibližně patnácti let. V průběhu výzkumu se postupně ukázalo, že se práce bude možná až nepoměrně více zabývat primárkami Demokratické strany než primárkami Republikánské strany. Důvod je prostý – většina literatury se rovněž zabývá spíše demokratickými primárními volbami. Demokraté byli historicky vždy v problematice primárek progresivnější a republikáni se spíše přizpůsobovali trendům udaným Demokratickou stranou. Demokratický nominační proces je rovněž z důvodů, které budou vysvětleny dále v této práci, poněkud dramatičtější než ten republikánský – ve veškeré odborné literatuře je proto

věnována

mnohem

větší

pozornost

republikánským.

-5-

demokratickým

primárkám

než

Rozbor literatury Na úvod je nutné zmínit, že v české odborné literatuře je obecně poměrně nedostatečně zpracována problematika prezidentských voleb ve Spojených státech. Tím méně je pak možné se setkat s prací, která by souhrnně pojednávala o samotných primárních volbách. Tato práce využila jedinou českojazyčnou publikaci – knihu Jak se dělá prezident Spojených států amerických1 od Miloše Krejčího, a to spíše pro ilustraci. Jako jediný další českojazyčný zdroj posloužil článek Jany Sehnálkové o primárních volbách ve Spojených státech2, který vyšel v roce 2004 v časopise Mezinárodní politika. Tento článek poskytuje stručný přehled amerického prezidentského nominačního procesu, tato práce z něj především čerpala většinu české terminologie. Základními podklady pro tuto práci byly anglickojazyčné odborné publikace zabývající se prezidentskými volbami ve Spojených státech celkově, stejně jako monografie věnující se prezidentskému nominačnímu procesu či přímo primárním volbám. Práce se pokoušela vycházet z co největšího možného množství odborných monografií, relevantní zdroje z posledních deseti let jsou však v našich podmínkách bohužel hůře dostupné. Všechny zdroje, ze kterých tato práce čerpala, lze považovat za akademicky hodnotné a nezaujaté. K získání základních informací o americkém prezidentském nominačním procesu a jeho vývoji posloužily zejména publikace Voice of the People: Elections and Voting in the United States3 od Alana Abramowitze a American Elections: The Rules Matter4 autorů Alana Gitelsona a Roberta Dudleye. Obě tyto publikace poskytují velmi kvalitní přehled historického vývoje primárek ve Spojených státech, stejně jako souhrnné uvedení různých existujících podob primárních voleb. Aktuální informace ohledně nedávných změn systému a pokusů o reformy byly čerpány z nejnovějšího vydání monografie Stephena J. Waynea The Road to the White House5. Tato publikace kromě toho obsahuje shrnutí průběhu nominačního procesu kandidátů od jeho počátku až po všeobecné volby. Wayne je uznávaný akademik, který v minulosti, když se 1

2

3

4

5

Plný bibliografický záznam: KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident Spojených států amerických: Průvodce americkým volebním systémem od zřízení funkce prezidenta po souboj Barack Obama versus John McCain. Vyd. 1. Praha: Mladá Fronta, 2009. 247 s. ISBN 978-80-204-1935-4. Plný bibliografický záznam: SEHNÁLKOVÁ, Jana. Jak se volí americký prezident?. Mezinárodní politika. 2004, vol. 28, č. 4, s. 10-12. ISSN 0543-7962. Plný bibliografický záznam: ABRAMOWITZ, ALAN. Voice of the People: Elections and Voting in the United States. Vyd. 1. New York: McGraw-Hill, 2004. 264 s. ISBN 0-07-249065-9. Plný bibliografický záznam: DUDLEY, Robert; GITELSON, Alan. American Elections: The Rules Matter. Vyd. 1. New York, Longman, 2002. 164 s. ISBN 0-321-08684-8. Plný bibliografický záznam: WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Vyd. 9. Boston: Wadsworth, 2012. 382 s. ISBN 978-1-111-34150-3.

-6-

připravovaly změny v prezidentském nominačním procesu, spolupracoval s výbory Demokratické i Republikánské strany, jeho vhled do problematiky je proto velmi cenný. Kontroverzní aspekty primárních voleb jsou popsány a rozebrány zejména v publikacích Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System6 autorky Elaine C. Kamarck a sborníku The Presidential Election Process7, jehož editorem je Tom Lansford. Každá z těchto prací disponuje významnou přidanou hodnotou. Elaine Kamarck byla v roce 2008 členkou volebního štábu Hillary Clinton a prokazuje proto interní znalost tématu demokratických primárek. Její pohled přesto nevykazuje žádné známky zaujatosti. Sborník vedený Tomem Lansfordem vyšel v edici Opposing Viewpoints (ve volném překladu „opačná stanoviska“) a je proto koncipován jako soubor kratších článků a esejí různých autorů, kteří tímto způsobem prezentují své protikladné názory na konkrétní otázky týkající se primárek. Přínos této publikace spočívá především v argumentaci vystavěné jednotlivými autory, která napomáhá kontroverzní aspekty primárních voleb dále zhodnotit. Tato bakalářská práce se při uvádění příkladů soustředí zejména na primární volby z roku 2008, protože volby z roku 2012 jsou dosud v dostupné anglickojazyčné odborné literatuře relativně málo zpracovány. Pro dokreslení analýzy negativních prvků primárních voleb konkrétními příklady posloužila zejména publikace The Battle for America 20088, která podrobně popisuje průběh primárních voleb z tohoto roku z pohledu demokratů i republikánů, nebo např. článek The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries9.

6

7

8

9

Plný bibliografický záznam: KAMARCK, Elaine C. Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System. Vyd. 1. Washington, D, C.: Brookings Institution Press, 2009. 216 s. ISBN 978-0-8157-0291-7. Plný bibliografický záznam: LANSFORD, Tom, ed. The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008. 216 s. ISBN 978-0-7377-3893-3. Plný bibliografický záznam: BALZ, Dan; JOHNSON, Haynes. The Battle for America 2008: The Story of an Extraordinary Election. Vyd. 1. New York: Viking, 2009. 415 s. ISBN 978-0-670-02111-6. Plný bibliografický záznam: FISHER, Patrick. The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries. Society. 2011, vol. 48, č. 6, s. 502-509. ISSN 0147-2011.

-7-

1. Primární volby Primární volby neboli primárky jsou procedurou, jíž sami voliči v interních volbách v rámci politické strany nominují oficiálního kandidáta na určitou pozici, který se poté ve všeobecných volbách utká se zástupci dalších stran.10 Nominačního procesu se tedy prostřednictvím primárních voleb účastní nikoli pouze stranické špičky a političtí lídři, ale především přímo řadoví voliči a podporovatelé dané strany. V současné době jsou primárky dominantním způsobem výběru kandidátů obou nejvýznamnějších amerických politických stran, tedy Demokratické strany i Republikánské strany, na nominaci od dané strany do všeobecných voleb. Tento systém nominace kandidátů je v širším měřítku využíván pouze ve Spojených státech.11 Primární volby jsou využívány při stranickém nominačním procesu do nejrůznějších funkcí a úřadů, z nichž nejvýznamnějším je úřad prezidenta Spojených států.12 Primárky jsou první fází prezidentských voleb. Voliči v nich pomáhají „své“ politické straně vybrat kandidáta, kterého poté strana nominuje na celonárodním sjezdu jako svého oficiálního kandidáta na úřad prezidenta. V primárkách tedy proti sobě stojí zástupci jedné strany a soupeří o podporu jejích voličů. Teprve vítěz primárních voleb stane ve všeobecných volbách proti svému protivníkovi z jiné politické strany a bojuje s ním o podporu veškerého voličstva. Pravidla nominačního procesu nejsou definována ústavou ani federálními zákony, nýbrž legislativami jednotlivých amerických států.13 Podoby primárních voleb se proto v každém státu liší. Ačkoli jsou primárky mechanismem výběru kandidátů v rámci jednotlivých politických stran, slovo stran samotných hraje v rozhodování o podobě těchto voleb méně významnou roli. Stát, respektive jeho vláda, je zároveň aktérem, který primární volby zajišťuje, tedy fakticky organizuje. Kandidáta na úřad prezidenta ve Spojených státech ve skutečnosti nevybírají sami voliči přímo. V prezidentských primárkách probíhajících v jednotlivých státech jsou v každé politické straně zvoleni delegáti, kteří zasednou na celonárodním sjezdu dané strany (convention). Teprve tam se oficiálně hlasuje pro kandidáta strany na úřad 10

11 12

13

United States: Study on Primary Elections. United States: Study on Primary Elections - ACE Electoral Knowledge Network [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z WWW: . Rose, R. (2000). International encyclopedia of elections. London: Macmillan, s. 224. Tato práce se zabývá právě a jedině primárkami předcházejícími volbě prezidenta, nikoli nominačním procesem kandidátů na jiné veřejné funkce. Wayne, S. J. (2012). The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Boston: Wadsworth, s. 110.

-8-

prezidenta. Podstatná většina delegátů, kteří se sjezdu účastní, je v současné době volena v primárních volbách, avšak ne vždy je výsledek sjezdu předem jasný. Jako „primárky“ bývá často označován celý proces nominace kandidátů na funkci prezidenta, tedy proces výběru delegátů na celonárodní stranické sjezdy, které finální kandidáty zvolí. Ve Spojených státech je většina tohoto výběru zajišťována primárními volbami v pravém slova smyslu, v některých ze států však existují i další mechanismy, jimiž jsou delegáti voleni. Mezi takové systémy patří například tzv. caucuses, stranická shromáždění.14 Nejedná se sice přímo o primárky, stranická shromáždění však probíhají ve stejném období a slouží stejnému účelu (výběr kandidátů za danou stranu, respektive výběr delegátů na sjezd). Rovněž se jich účastní především řadoví voliči a podporovatelé strany, nikoli její špičky. Jsou proto obecně zahrnovány do procesu primárních voleb.

1.1 Historie Po vzniku Spojených států amerických, kdy byly politické strany v dnešním slova smyslu teprve v zárodcích, nebyl proces nominace kandidátů ve volbách na různé pozice téměř vůbec centralizovaný. První metodou, která se tehdy při nominaci kandidátů prosadila, byly tzv. caucuses (politická či stranická shromáždění). Tento způsob výběru kandidátů na veřejné funkce na začátku devatenáctého století dominoval, i dnes je však v určité podobě využíván. Jeho podstatou bylo, že se na lokální, státní nebo národní úrovni před volbami sešly neformální skupinky podobně smýšlejících politiků, kteří bez přítomnosti oficiálního procesu nominace společně vybrali kandidáty na veřejné úřady. Kandidáti na prezidenta a viceprezidenta byli vybráni politickými frakcemi v Kongresu. Se vznikem tradičních politických stran byl tento systém postupně vytlačován novější metodou výběru kandidátů – sjezdy (conventions). Od třicátých let devatenáctého století významnější i méně významné strany za účelem nominace kandidátů na určité posty svolávaly sjezdy na dané úrovni (národní, státní či lokální), kde delegáti kandidáty zvolili. Tento systém byl dominantním způsobem výběru kandidátů do voleb až do počátku dvacátého století.15 Stranické struktury v něm hrály velice důležitou roli, kandidáti byli závislí na podpoře své strany. Delegáti, kteří na

14

Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). American Elections: The Rules Matter. New York, Longman, s. 4449.

-9-

národním sjezdu finální kandidáty volili, byli vybíráni na základě své loajality ke stranickým organizacím. S nástupem pokrokářského proudu v politice, který se na přelomu století snažil o zvýšení demokratičnosti volebních procesů, byly sjezdy postupně vytlačeny novou metodou výběru kandidátů – primárními volbami neboli primárkami. V nich o nominaci kandidáta na určitou pozici nerozhodovaly pouze stranické špičky či politici, ale sami voliči.16 Prvním státem, který systém primárek v roce 1901 oficiálně zavedl, byla Florida, intenzivněji však byly poprvé využity až v roce 1903 ve Wisconsinu díky iniciativě pokrokářského guvernéra Roberta M. Lafoletta. Se zvyšujícím se zájmem o kandidaturu v primárkách byla postupně zavedena omezující opatření jako podmínka shromáždění určitého počtu podpisů pro každého kandidáta či uhrazení nevratného poplatku. Ve většině států byl systém primárních voleb přijat do konce padesátých let dvacátého století.17 V dnešní době jsou ve většině států primární volby hlavním mechanismem výběru delegátů pro celonárodní sjezdy Demokratické strany i Republikánské strany. Až do sedmdesátých let dvacátého století měly na výběr kandidátů vliv především politické špičky jednotlivých států, které na svých shromážděních samy vybíraly většinu delegátů pro celonárodní sjezd strany. Kdo neměl podporu politických vůdců strany, měl pouze minimální možnost stát se jejím kandidátem.18 Až v sedmdesátých letech se primárky staly centrálním mechanismem pro výběr kandidátů pro veřejné úřady.19 Do té doby sice některé státy primární volby využívaly, avšak účast v nich nebyla pro šance kandidáta na nominaci rozhodující, protože delegátů vzešlých z primárek na sjezdu zasedala pouze malá část. Uchazeči o určitý úřad, kteří se jich účastnili, tak činili nikoli kvůli získání delegátů na nominačním sjezdu, ale hlavně z jiných důvodů. Jednalo se především o test popularity a demonstraci vlastní volitelnosti. Kandidáti si pečlivě vybírali, ve kterých primárkách budou participovat, účast v primárních volbách v příliš velkém počtu států byla totiž vykládána spíše jako slabost daného kandidáta.20

15 16

17 18 19 20

Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 37-49. Abramowitz, A. (2004). Voice of the People: Elections and Voting in the United States. New York: McGraw-Hill, s. 146-148. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 38. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 148-149. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 42. Rose, R. (2000). cit. d., s. 226.

- 10 -

Společenské tenze šedesátých let přispěly k tomu, že se Demokratická strana jako první odhodlala svůj proces výběru kandidátů demokratizovat, respektive přiblížit ho svým řadovým voličům. Zejména díky McGovernově a Fraserově komisi, která se touto otázkou v rámci strany zabývala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, bylo přijato několik reforem systému. Díky nim se zvýšil počet států, které primární volby jako systém nominace kandidátů uplatňovaly. Tím se zároveň zvýšilo množství delegátů na nominačním sjezdu, kteří vzešli z primárních voleb. Míra vlivu primárek na výsledek hlasování sjezdu tak mnohonásobně vzrostla.21 Legitimita kandidáta, který získal velkou podporu řadových voličů v primárních volbách, byla navíc pochopitelně vyšší než kdyby byl vybrán pouze vysokými stranickými funkcionáři. Zájem o kandidaturu v primárkách se tak výrazně zvýšil a jejich výsledek se, na úkor státních stranických organizací, stal pro nominační proces rozhodujícím.22 Role politických stran však stále zůstávala silná. Špičky politických stran si pomocí dalších opatření zajistily účast vlastních nevolených delegátů, tzv. superdelegátů, na nominačním sjezdu.23 Díky většímu zapojení voličů však došlo k trvalému posunu ve volebních kampaních – dříve byly soustředěny na stranu a její program, nyní se zaměřily přímo na kandidáta a jeho osobnost. Proces nominace kandidátů se stal soutěživějším a role politických stran v něm se umenšila.24 Díky těmto reformám se volby otevřely i kandidátům-outsiderům s nedostatečnou podporou od stranických struktur, což však bylo podmíněno jejich schopností financovat volební kampaň z vlastních prostředků. Typickým příkladem takového kandidáta byl Jimmy Carter, kterému se i přes nedostatek obecné popularity a podpory strany v roce 1976 podařilo stát prezidentem.25 Republikánská strana byla a je v uplatňování reforem vlažnější, změny v jejím nominačním procesu byly nastartovány především úpravami státních a federálních zákonů týkajících se primárek a financování politických kampaní, které iniciovali politici Demokratické strany.26 Demokraté totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech ovládali mnohé zákonodárné sbory, a jejich politika se tak promítala i do života

21 22 23 24 25 26

Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 150. Rose, R. (2000). cit. d., s. 227. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 117. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 39-40. Krejčí, M. (2009). Jak se dělá prezident. Praha: Mladá Fronta, s. 74-75. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 150.

- 11 -

republikánů. Její kandidáti si kvůli zvýšení legitimity navíc sami přáli podporu řadových voličů a ne pouze stranických špiček.27 Primárky jako mechanismus nominace kandidátů byly sice v sedmdesátých letech zavedeny pro obě hlavní politické strany, pravidla nominace kandidátů a primárních voleb Demokratické strany a Republikánské strany se však již tehdy z části lišila a jsou odlišná dodnes. Demokraté své primárky obecně mnohem více regulují (vytvářejí centrální omezující předpisy platné pro všechny státy) a jejich pravidla mění mnohem častěji než republikáni. Kontrolují tak, mimo jiné, kdo může v demokratických primárkách volit, jakým způsobem jsou kandidátům přidělováni delegáti na celonárodním sjezdu, na základě čeho tito delegáti volí atd. Republikánská strana povětšinou nezavedla centrální pravidla, která by uplatňovala na všechny své organizace na úrovni států. Díky tomu je její nominační proces mnohem flexibilnější a umožňuje více variant výběru kandidátů.28 Poslední výrazné změny proběhly jak u demokratů, tak u republikánů v letech 2008 a 2012. Byly tehdy spuštěny drobnější reformy procedury primárních voleb, které měly tento proces zbavit vypozorovaných nedostatků. Část z těchto reforem se projevila již ve volbách roku 2008, část z nich byla plnohodnotně aplikována až v roce 2012. Reformy měly především bojovat s problémem nedostatečné reprezentativnosti delegátů vzhledem k voličům strany, disproporce vlivu jednotlivých států v primárkách a dalšími.29

1.2 Typy primárních voleb Na základě různých kritérií lze odlišit několik typologií primárních voleb. Základními kategoriemi jsou přímé a nepřímé primárky. V přímých volbách voliči hlasují přímo pro osoby, které daný úřad obsadí. Tento systém je ve Spojených státech uplatňován spíše na nižší (místní nebo státní) úrovni vládnutí. Při volbě prezidenta jsou využívány nepřímé primární volby, kdy voliči rozhodují o delegátech, kteří budou zasedat na sjezdu strany a zvolí kandidáta do všeobecných voleb.30 Tito delegáti přitom v závislosti na pravidlech dané politické strany a na předpisech v jednotlivých státech

27 28 29 30

Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 41-42. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 110-120. Ibid., s. 114-119. Rose, R. (2000). cit. d., s. 224.

- 12 -

mohou, anebo nemusí být zavázáni k hlasování pro konkrétního kandidáta.31 Většinou však nemají důvod se od svého původního stanoviska odvracet. Dále je možné odlišit tzv. preferenční primární volby, kde volič zaškrtává jméno konkrétního kandidáta, ale ve skutečnosti hlasuje pro skupinu delegátů, a tzv. primárky pro výběr delegátů, kde volič na volebním lístku vybírá přímo delegáty, u jejichž jména je v závorce uvedeno jméno kandidáta o daný post, jehož preferují.32 Primární volby lze dále rozdělit na otevřené a uzavřené, přičemž tyto dva typy lze vnímat jako krajní body spektra zahrnujícího větší množství variant. Obecně řečeno tato označení popisují, kdo je oprávněn v primárkách volit.33 Zcela otevřených primárních voleb se může zúčastnit kterýkoli registrovaný volič bez ohledu na to, ke které straně inklinuje. Vždy však může hlasovat pouze ve volbách jedné ze stran. Ve zcela uzavřených volbách mohou hlasovat jen voliči, kteří se oficiálně prohlásí za sympatizanty či podporovatele dané strany. Některé státy tento systém zmírnily pomocí zavedení možnosti hlasovat jako nezávislý volič.34 Primárky dále mohou být stranické či nestranické. V prvním případě je volba v rámci Demokratické strany a Republikánské strany oddělena. Je velmi důležité mít na paměti, že se pravidla republikánských a demokratických primárek mohou v mnoha ohledech lišit, rozdíly lze navíc nalézt i mezi jednotlivými státy. Ve druhém případě neexistují separátní volební lístky pro jednotlivé strany, jména všech kandidátů jsou uvedena na jednotné listině (u každého jména je však uvedena stranická příslušnost). Tento systém je užíván především při nominaci kandidátů na nižší úrovni vládnutí (obecní zastupitelstvo atd.).35 Další rozdělení primárek je odvozeno od způsobu, jakým se přepočítávají hlasy, které v nich kandidát obdrží, na počet hlasů delegátů na celonárodním stranickém sjezdu, které tím získá. Existují zde dva systémy, jak lze hlasy přepočíst, a to poměrný a většinový. Ve většinovém (winner-take-all) systému kandidát svým vítězstvím v primárních volbách získává hlasy všech delegátů daného státu na celonárodním sjezdu. V proporčních primárkách jsou delegáti na sjezdu přiděleni v poměru k počtu hlasů,

31

32 33 34 35

Viz Sehnálková, J. (2004). Jak se volí americký prezident?. Mezinárodní politika vol. 28, č. 4, s. 10. Primárky se na základě toho proto mohou také dělit na binding (závazné) a non-binding (nezávazné). Sehnálková, J. (2004). cit, d., s. 10-11. Rose, R. (2000). cit. d., s. 225. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 158. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 45.

- 13 -

které kandidáti v primárních volbách získali, je však nutné, aby dosáhli určitého hraničního počtu hlasů (např. 15 procent), aby získali v delegaci států zastoupení.36 Je nutné zmínit, že do roku 2000, kdy Nejvyšší soud Spojených států svým rozhodnutím tento systém zrušil, existovaly tzv. všeobecné primárky (blanket primary). Jednalo se o jakési benevolentnější otevřené primárky. Každý registrovaný volič mohl volit v primárkách obou stran, avšak mohl hlasovat vždy pouze pro jednoho kandidáta na nominaci na každý obsazovaný úřad. Pokud se tedy rozhodl, že se zúčastní primárek Demokratické strany na úřad prezidenta, nemohl už hlasovat pro kandidáty republikánské strany na tentýž úřad. Nejvyšší soud v roce 2000 rozhodl, že jsou tímto systémem politické strany poškozovány, protože ztrácí kontrolu nad svým nominačním procesem a vytvářením vlastní identity, a tuto praktiku zakázal.37

2. Průběh primárních voleb Průběh primárních voleb není v porovnání s jakýmikoli jinými volbami organizovanými státem nijak specifický. Jedinou zvláštností je, že probíhají v rámci jedné politické strany a volič se proto musí rozhodnout pro jediné primární volby, kterých se zúčastní.38 Pro účast v primárních volbách může být požadováno splnění různých podmínek od pouhé voličské registrace po registraci jako podporovatel dané strany. Tyto podmínky jsou odvislé od míry otevřenosti voleb (viz výše).39 V jiných směrech se primárky zvlášť neliší od standardních voleb, hlasování probíhá ustáleným způsobem, pomocí hlasovacích lístků (či hlasovacích strojů) a za plentou. Volební účast v primárkách bývá nižší než ve všeobecných volbách, a liší se v různých státech podle jejich významu pro celý nominační proces.40 Voličstvo, které se primárek účastní, pochází obvykle z vyšších a vzdělanějších vrstev společnosti a je ideologicky radikálnější než průměrný volič.41 Prezidentské primárky probíhají na začátku kalendářního roku, ve kterém se konají prezidentské volby. Demokratická i Republikánská strana mají pravidla, která přesně určují, ve kterém období se jejich primární volby mohou konat. Některé státy si i přes tyto předpisy uchovaly jako výjimku své tradiční právo uspořádat primární volby či 36 37 38 39 40 41

Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 11. Dudley, R.; Gitelson, A. (2002). cit. d., s. 45. Ibid., s. 44-45. Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 11. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 160-161. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 124-125.

- 14 -

nominační stranické shromáždění dříve než ostatní. Je totiž zřejmé, že primárky, které proběhnou během volebního roku dříve, mají na nominační proces disproporčně větší vliv než ostatní. Je na ně soustředěna pozornost médií, kandidáti v těchto státech věnují větší úsilí a prostředky na kampaň, jejich výsledek je často předzvěstí toho, jak celý nominační proces ve finále dopadne.42 Dochází proto k těžko vyhnutelnému procesu zvanému „front-loading“, tedy k cílené snaze států posunout své primární volby co nejblíže začátku volebního roku, aby tak maximalizovaly svůj vliv.43 Dopad primárních voleb, které probíhají později, na celkový výsledek nominačního procesu, je výrazně menší, a státy, v nichž primárky probíhají později, jsou proto tímto způsobem znevýhodněny. Strany se pokouší tuto disproporci vyrovnat pomocí různých opatření, například přidělením většího počtu delegátů na nominačním sjezdu státům, ve kterých se primární volby konají později.44

2.1 Nominační proces Občan Spojených států, který chce být zvolen americkým prezidentem za některou z politických stran (tj. především za Republikánskou stranu nebo Demokratickou stranu), musí nejprve získat nominaci strany, tedy stát se jejím oficiálním kandidátem. Každá ze stran pochopitelně do prezidentských voleb vysílá pouze jednoho svého kandidáta, toho, jehož šance na vítězství jsou podle všeho nejvyšší. Tento kandidát je zvolen na celonárodním stranickém sjezdu (convention). Na celonárodním stranickém sjezdu předcházejícímu volbě prezidenta jsou přítomni delegáti zastupující všechny americké státy a teritoria. Většina těchto delegátů je v dnešní době volena přímo členy resp. sympatizanty dané politické strany, a to především v primárních volbách. Aby tedy uchazeč o nominaci své strany do prezidentských voleb byl v rámci strany skutečně zvolen, musí získat podporu těchto delegátů skrz vítězství v primárních volbách. Nominační proces je velmi zdlouhavý. Všichni kandidáti musí nejprve zajistit, aby se jejich jména na volebních lístcích v primárních volbách skutečně objevila. Toho lze dosáhnout několika mechanismy, které jsou ustaveny zákony jednotlivých států. Především mezi ně patří uhrazení poplatku nebo odevzdání petice s předepsaným

42 43 44

Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 114-115. Rose, R. (2000). cit. d., s. 226-227. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 115.

- 15 -

počtem podpisů. Teprve po splnění těchto požadavků je uchazeč o nominaci strany zařazen do primárních voleb.45 Dalším krokem je pochopitelně dosažení úspěchu v těchto volbách. Cílem je získat podporu co nejvíce delegátů, kteří o nominaci formálně rozhodují na celonárodním stranickém sjezdu.46 Strategie uplatňované kandidáty v primárkách jsou však mnohem složitější než pouhé oslovování voličů, kteří zajistí co nejvyšší počet spřízněných delegátů na sjezdu. K maximalizaci úspěchu je třeba jednat takticky a využít k tomu všechny dostupné prostředky. Volební kampaň cílená na samotné voliče je proto během období primárních voleb doprovázena vyjednáváním podpory ze strany nejrůznějších skupin ve straně i mimo ni, snahou o získávání finančních prostředků a upoutáváním pozornosti médií. Nejvíce delegátů lze převážně získat v lidnatějších státech, neboť zastoupení států na sjezdu je z velké části proporční. Státy, ve kterých byla strana v minulých volbách úspěšná (tzn. velké množství volených funkcí je obsazeno jejími zástupci), navíc získávají na celonárodním sjezdu „bonusové“ delegáty.47 Je pochopitelně příhodné právě ve státech, které na sjezd vysílají větší množství delegátů, vést intenzivnější kampaň. Pro kandidáta však není důležité pouze množství delegátů, které získá, ale také čas, kdy je získá. Časná vítězství jsou více ceněná, jednak kvůli psychologickému efektu, který na voliče mají, jednak kvůli zvýšené pozornosti médií. Některé státy svými zákony určují, že se jejich primárky konají brzy, právě proto, aby si udržely rozhodující vliv ve volební kampani. V současné době kandidát musí svou kampaň – pokud chce, aby byla co nejúspěšnější – zahájit již přibližně rok nebo dva před volbami. Zvýhodněni jsou ti kandidáti, kteří jsou schopni co nejdříve shromáždit velké množství finančních prostředků, což jim usnadňuje získat přízeň co možná největšího počtu voličů a zároveň na sebe upoutat pozornost médií.48 Tito kandidáti mají nejlepší šance stát se favority voleb. Dále jsou zvýhodněni kandidáti, kterým se podaří získat podporu stranických struktur, zejména jejich špiček, a kandidáti, kteří jsou již před volbami díky svému předchozímu působení v celonárodním povědomí. Tomu může napomoct i oficiální vyjádření podpory (endorsement) ze strany významných politických osobností. Kandidáti se proto snaží pro sebe od prominentních představitelů své politické strany

45 46 47

Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 10. Ibid. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 122.

- 16 -

tuto podporu získat. Endorsement od významného politika vysílá signál, že právě tento podpořený kandidát nejlépe zajistí sjednocení voličů strany a povede ji k vítězství ve všeobecných volbách v listopadu.49 Rok, ve kterém se konají prezidentské volby, pro kandidáty jednotlivých stran začíná tradičně primárkami ve státu New Hampshire a stranickým shromážděním v Iowě. Jejich termín se v průběhu let mění, v současné době se odehrávají v lednu.50 Následují primárky v Jižní Karolíně a stranické shromáždění v Nevadě, které se na dřívější termín přesunuly teprve nedávno v souvislosti se snahou o větší reprezentativnost řadových voličů Demokratické strany v této časné fázi voleb.51 Tyto brzy se konající volby mohou výrazně ovlivnit, kdo z kandidátů strany bude nadále favoritem. Především vítěz z New Hampshire má obrovskou výhodu, protože se na něj soustředí intenzivní pozornost médií, kterou může využít ve svůj prospěch. Důležitým dnem je tzv. supervolební úterý (Super Tuesday), což je v současné době první úterý v březnu. V tento den Republikánská i Demokratická strana zahajují řádné období primárních voleb (výše zmíněné státy mají výjimku), je to tedy první den, kdy se ve většině států mohou primárky konat.52 Této možnosti využívá čím dál tím větší množství států, které si uvědomují, že vliv voleb, které se v nich konají, se tím zvyšuje. Tím, že se v supervolební úterý konají primárky ve velkém množství států, je v tento den přiděleno disproporčně velké množství delegátů. Začátek března je pro kandidáty kritický. Pokud se jim nepodaří výrazněji uspět nyní, mají už jen velmi malé šance. Mnoho z nich stahuje svou kandidaturu a oznamuje konec volební kampaně již nyní, pokud neuspějí.53 Velmi často je proto již během března jisté či téměř jisté, který z kandidátů získá stranickou nominaci. Pokud jsou

48 49 50

51

52 53

Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 114. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 164. 2012 Primary Schedule. 2016 Election Central [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z WWW: . Pro primární volby v roce 2008 bylo celonárodním sjezdem Demokratické strany určeno, že Jižní Karolíně a Nevadě bude udělena výjimka ohledně časného konání primárek. Účelem tohoto kroku bylo, aby se poněkud vyrovnal velký vliv demograficky nereprezentativních států Iowa a New Hampshire. V populaci Jižní Karolíny i Nevady jsou oproti populacím Iowy a New Hampshiru výrazně více zastoupeny etnické menšiny, jejichž zástupci v prezidentských volbách tvoří až čtvrtinu elektorátu Demokratické strany. Republikánská strana se v roce 2012 tomuto trendu také přizpůsobila. Viz Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 125. Ibid., s. 115. Někteří kandidáti však setrvávají v primárkách i poté, kdy je jasné, že na vítězství nemají šanci. Mohou k tomu mít mnoho různých důvodů, zejména zvýšení vlastního politického kapitálu u voličů či v rámci strany. Viz dále Damore, D.; Hansford, T.; Barghothi, A. J. (2010). Explaining the Decision to Withdraw from a U. S. Presidential Nomination Campaign. Political Behavior vol. 32, č. 2. s. 160161.

- 17 -

výsledky vyrovnané, kandidáti mezi sebou soupeří až přibližně do poloviny června, kdy období vymezené pro primárky končí.54 To, že kandidát získá nejvyšší počet hlasů v primárních volbách, ještě však neznamená, že se automaticky stává vítězem a je svou stranou skutečně nominován. O nominaci rozhodují celonárodní stranické sjezdy, které se konají v létě. O kandidátech hlasují teprve delegáti, kteří se sjezdu účastní. Ne všichni z delegátů vzcházejí z primárních voleb (či caucuses, čili stranických shromáždění) a dokonce ne všichni z těch, kdo byli v primárkách zvoleni, jsou vázáni rozhodnout pro určitého kandidáta. Ve skutečnosti ale celonárodní sjezdy obecně následují výsledky primárních voleb a caucusů.55

2.2 Rozdíly mezi Demokratickou a Republikánskou stranou Jak již bylo řečeno, nominační proces Demokratické strany je svázán mnohem větším množstvím pravidel než republikánský nominační proces. Demokraté především umožňují nominace prostřednictvím primárních voleb nebo nanejvýš stranických shromáždění (caucuses), kdy jsou kandidátům přidělováni delegáti na sjezdu proporčně na základě počtu hlasů, které každý kandidát obdržel. Republikáni umožňují i většinový (winner-take-all) systém přidělování delegátů na sjezdu, tj. kandidát, který zvítězí v primárních volbách v určitém státu, získá automaticky hlasy všech delegátů, kteří na sjezdu daný stát zastupují.56 Tento zásadní rozdíl vede k tomu, že kandidáti každé z politických stran uplatňují během nominačního procesu zcela odlišnou strategii. Demokraté se soustředí na získání co největšího počtu delegátů v každém státu, zatímco republikánští kandidáti často mohou kalkulovat s tím, že pokud se jim podaří v daném státu obdržet více hlasů než jejich soupeři, získají na svou stranu automaticky celou jeho delegaci na celonárodním sjezdu. Tento fakt způsobuje to, že primárky Demokratické strany bývají soutěživější a dramatičtější, kdežto neoficiální výsledek republikánských primárek je obvykle znám dlouhou dobu před srpnovým celonárodním stranickým sjezdem. Ohledně spravedlivého zastoupení voličů delegáty na sjezdech existuje mnoho výhrad. Proporční přidělování delegátů je předmětem kritiky kvůli tomu, že odrazuje 54 55 56

Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 115. Sehnálková, J. (2004). cit. d., s. 11-12. Wayne, S. J. (2000). The Road to the White House 2000: The Politics of Presidential Elections. Boston: Bedford Book, s. 111.

- 18 -

kandidáty od kampaně v okrscích s větší konkurencí. Systém winner-take-all, který umožňuje Republikánská strana, je však také kritizován, a to pro nedostatečnou míru reprezentativnosti a fakt, že zvýhodňuje favorita.57 Je velmi složité, a pravděpodobně nemožné, nalézt takový systém, který by výhrady nevzbuzoval. Elaine C. Kamack ve své knize Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System uvádí, že Demokratická strana je svým pravidlem proporčního přidělování delegátů na sjezdu namísto systému winner-take-all oproti republikánům znevýhodněna. Proporční systém totiž prodlužuje období, ve kterém není jasné, který z kandidátů bude na celonárodním sjezdu oficiálně nominován do všeobecných voleb. Nominační proces je proto pro demokraty zdlouhavější, únavnější a nákladnější než pro republikány, což vede k jejich celkově většímu vyčerpání před volební kampaní předcházející všeobecným volbám.58 Z uskutečněných výzkumů dále vyplývá, že delší volební kampaň zvýhodňuje méně všeobecně známé kandidáty – mají více času na sebe upozornit potenciální voliče.59 Pro mnoho aspektů výběru delegátů na nominační sjezdy Republikánská strana dlouhou dobu nevytvořila ústřední pravidla platná pro všechny její organizace v celých Spojených státech. Jediným pravidlem pak bylo, že nominační proces v jednotlivých státech musí být v souladu se zákony daných států.60 Procedura výběru kandidátů Republikánské strany se proto může v různých státech lišit výrazněji než procedura demokratů. Důvod je poměrně jednoduchý – pravidla pro výběr delegátů na celonárodní republikánský sjezd vždy vytvářel tento sjezd samotný, a o změnu se nesnažil. Až v roce 2008 došlo k přesunutí pravomoci vytváření pravidel na Národní republikánský výbor. Republikáni neuplatňují centrální předpisy ohledně voličů, kteří se jejich primárek mohou účastnit. Jednotlivým státům jsou kromě počtu obyvatel delegáti přiděleni zejména na základě množství funkcionářů, kteří jsou právě za Republikánskou stranu ve státních orgánech zvoleni. V primárkách, které se konají v březnu, musí být delegáti přiděleni úspěšným kandidátům proporčně, nikoli tak, že vítěz bere vše. Strana pro volby v roce 2012 poprvé přijala pravidlo ohledně časového období, v němž se primární volby mohou konat (je shodné s pravidly Demokratické strany). Není 57 58

59

Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 116-119. Kamarck, E. C. (2009). Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System. Washington, D, C.: Brookings Institution Press, s. 120. Panagopoulos, C. (2013). Campaign Duration and Election Outcomes. Politics and Governance vol. 1, č. 1. s. 66-69.

- 19 -

předepsáno, zda si delegáti na sjezdu ponechávají „svobodnou vůli“, anebo zda jsou vázáni tím, komu své hlasy přislíbili před primárkami.61 Primárky Demokratické strany jsou stále oproti republikánům podstatně více centrálně regulovány. Při výběru delegátů demokraté uplatňují pozitivní diskriminaci, aby byly na sjezdu přiměřeně zastoupeny především ženy a etnické menšiny.62 Aby nedocházelo ke zvyšování vlivu určitých států pomocí účelového posouvání voleb na výhodnější dobu, je vytvořen časový rámec, v němž se primárky musí odehrávat. Toto období začíná prvním úterý v březnu a končí druhým úterý v červnu. Delegáti na sjezdu Demokratické strany jsou kandidátům přidělováni čistě na základě proporce hlasů, které v primárkách získali. Hlasování v demokratických primárkách je umožněno pouze těm registrovaným voličům, kteří se prohlásí za demokraty. A konečně, delegáti vzešlí z primárních voleb nejsou tzv. pledged delegates (vázanými delegáty), tj. nejsou na nominačním sjezdu formálně vázáni hlasovat pro kandidáta, kterého dosud podporovali.63

3. Kontroverzní aspekty primárních voleb V této kapitole budou představeny jevy spojené s primárními volbami, které odborná literatura zmiňuje jako problematické. Jedná se především o to, jaký druh kandidátů v primárkách typicky vítězí, jaký dopad mohou mít primárky na politickou stranu, a konečně, jaký vliv na nominační proces má současný trend posouvání primárek stále na dřívější datum ve volebním roce. Každý z výše zmíněných problémů bude doplněn konkrétním příkladem.

3.1 Kandidáti vzešlí z primárních voleb 3.1.1 Zvýhodnění určitého typu kandidátů Prvním kritizovaným aspektem primárních voleb je to, že určitý typ kandidátů je v nich zvýhodněn, a proto častěji vítězí. Jedná se zejména o kandidáty, kteří nejsou závislí na veřejných financích, resp. federálních příspěvcích na kampaň – tedy ty, kteří mají k dispozici finanční prostředky ze soukromých zdrojů, ať už se jedná o peníze vlastní nebo darované sponzory. Ačkoli je soukromé financování volebních kampaní ve 60 61 62 63

Wayne, S. J. (2000). cit. d., s. 112-113. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 118-120. Ibid., s. 127. Ibid., s. 115-120.

- 20 -

Spojených státech poměrně přísně regulováno, v dnešní době je téměř nezbytné, aby se na něj kandidáti, kteří chtějí v primárkách (a následně i ve všeobecných volbách) uspět, spoléhali. Kandidáti, kteří jsou závislí na federálních příspěvcích, jsou znevýhodněni především proto, že jejich soupeři financovaní ze soukromých zdrojů jsou flexibilnější.64 Federální příspěvek na volební kampaň v primárních volbách je totiž omezen několika pravidly, např. může být udělen pouze kandidátům, kterým se podařilo alespoň ve dvaceti státech získat ze soukromých zdrojů minimálně 5000 dolarů.65 Pravidlem, které je však pro kandidáty patrně nejdůležitější, je to, že pokud kandidát přijme veřejné financování, musí se zavázat k tomu, že jeho celkové výdaje na kampaň v primárních volbách nepřekročí určitý limit – v roce 2012 se jednalo přibližně o částku 45 milionů dolarů.66 Reálné náklady na volební kampaň se však v dnešních podmínkách pohybují mnohem výše – aby měl kandidát šanci na vítězství, musí být schopen vynaložit kolem 100 milionů dolarů.67 Pro příjemce veřejných financí jsou omezeny i výdaje rozpočítané na jednotlivé státy (v závislosti především na počtu obyvatel daného státu). V dnešní době se však vliv jednotlivých států neodvíjí nutně od toho, jak jsou lidnaté, ale i od dalších faktorů (např. termín, kdy se primárky v daném státu konají), takže může být nutné vést nákladnou kampaň i ve státech s menším počtem obyvatel (např. Iowa či New Hampshire).68 I to je důvodem, proč v současné době kandidáti na úřad prezidenta veřejné finance velmi často předem odmítají.69 Na druhou stranu, výhodou veřejného financování je to, že by mělo politikům umožnit se plně soustředit na samotnou volební kampaň a nikoli na shánění finančních

64 65 66

67

68 69

Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 157. Lansford, T. et al. (2008). The Presidential Election Process. Detroit: Greenhaven Press, s. 69. Presidential Spending Limits 2012. Federal Election Commission [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z WWW: . Price, M. (2008). Earlier Primaries Improve the Nomination Process. In Lansford, T. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 57. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 47. Pozn.: Někteří kandidáti federální příspěvek na volební kampaň odmítají nejen z důvodů praktických, ale i z důvodů ve filozofické rovině. Debata o tom, zda je vhodné, aby peníze daňových poplatníků byly používány ke sponzorování volebních kampaní, ve Spojených státech nabývá na síle. Na jedné straně stojí argument, že federální příspěvek umožňuje vstup do voleb kandidátům, kteří by si bez něj volební kampaň finančně nemohli dovolit, a přispívá tak k větší demokratizaci volebního procesu. Z praktického hlediska jsou však od sedmdesátých let, kdy byly federální příspěvky zavedeny, kandidáti, kteří je využívají, v primárních volbách až na výjimky neúspěšní. Mohou tak nanejvýš štěpit potenciální hlasy kandidátů, kteří mají na vítězství větší šanci. Na druhé straně stojí i ten argument, že by občané neměli být nuceni ze svých daní sponzorovat volební kampaň politika, kterého nepodporují. Viz Cantor, J. E. (2008). The Current Campaign Financing System Effectively Balances Many Interests. In Lansford, T. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 83-84.

- 21 -

prostředků. Vzhledem k tomu, jak nákladnou záležitostí se v současném procesu volby prezidenta Spojených států volební kampaň stala, jsou kandidáti nuceni začít s fundraisingem a sháněním sponzorů již minimálně rok před začátkem primárních voleb70 a finančním otázkám musí věnovat nemalé množství času a energie i v průběhu volební kampaně. Veřejné financování by kandidátům mělo ulehčit od tohoto břemene.71 Proč jsou „bohatší“ kandidáti zvýhodněni právě v primárkách? Současné nastavení systému primárních voleb, určené především postupujícím front-loadingem a zvyšujícím se vlivem médií, totiž vytváří tlak na kandidáty, aby svou volební kampaň započali co nejdříve a brzy na ni vynaložili velké finanční částky. Pouze kandidáti, kteří jsou z finančního hlediska dostatečně flexibilní a jsou schopni získat a použít nutné peníze velmi brzy, již před prvními primárkami v New Hampshiru a stranickým shromážděním v Iowě, jsou pro primární volby životaschopní. Finanční náročnost volební kampaně zároveň zvýhodňuje kandidáty, kteří jsou již před volbami v širším povědomí voličů, nejlépe pokud jsou známí v rámci celých Spojených států, nikoli pouze lokálně. Pro celonárodně známého nebo dokonce favorizovaného kandidáta je pochopitelně mnohem snazší získat sponzory než pro lokálně známého politika s prezidentskou ambicí. Známí politici mají s větší pravděpodobností již dlouho před volbami sestavenou základnu dobrovolníků a další struktury, které jim pomohou s vedením volební kampaně. Nejvíce zvýhodněni jsou pochopitelně členové končící administrativy (včetně úřadujícího prezidenta, jedná-li se o jeho první volební období) – mohou totiž navíc využít svůj politický vliv k nátlaku na jednotlivé státy, aby upravily své volební zákony tak, aby těmto kandidátům usnadnily vítězství.72 Toto neznamená, že outsideři, méně známí kandidáti nebo kandidáti, jejichž finanční prostředky jsou více omezené, nemají vůbec žádnou šanci na vítězství. V soutěži s ostatními uchazeči o úřad prezidenta jsou však znevýhodněni a svou kampaň musí vést více strategicky. Jsou nuceni si více vybírat mezi souboji, kterých se zúčastní, typicky tedy kandidují v primárních volbách pouze v některých státech či vedou nákladnou volební kampaň jen v těch státech, kde jsou si jistí tím, že mají šanci na vítězství. Kandidáti si rovněž musí uvědomovat, že vítězství ve státech, ve kterých

70 71

Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 114. Samples, J. (2008). Public Financing of Presidential Elections Is a Waste of Taxpayer Money. In Lansford, T. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 111.

- 22 -

nejsou favority, mají větší cenu než tam, kde si svými šancemi jsou jistí.73 Právě na tyto „neutrální“ státy je proto nutné zaměřovat pozornost volební kampaně. Šance Baracka Obamy v demokratických primárkách v roce 2008 byly například původně považovány za poměrně nízké.74 Podpora stranických špiček, politické zkušenosti i finanční prostředky byly na straně favoritky Hillary Clinton, která se navíc na svou kandidaturu připravovala velmi dlouhou dobu. Obama proti tomu začínal prakticky od nuly. Podařilo se mu však vybudovat působivou a velmi efektivní volební organizaci, která jeho kampaň dostala do popředí. Poselství, se kterým přicházel, se také ukázalo být pro voliče velmi inspirativní.75 Jako mladý, vzdělaný, sekulární kandidát, navíc Afroameričan, přinášel kýženou změnu. Mezi jeho voliče patřilo mnoho nezávislých a také až disproporční množství rasových a etnických menšin.76 Za svůj finální úspěch mohl Obama děkovat především tomu, že se mu podařilo dobře si zvolit státy, na které v rané fázi primárek soustředil svou pozornost. Časné vítězství v caucusu (stranickém shromáždění) v Iowě, způsobené mj. i několika neuváženými výroky jeho největší sokyně Hillary Clinton v debatách, které volbám předcházely77, Obamovi získalo hlasy i v dalších státech. V Jižní Karolíně se mu následně podařilo zvítězit nad Hillary Clinton s náskokem více než třiceti procent hlasů78, a to i přesto, že tamní voliči měli původně obavy z toho, že Obama jako Afroameričan nemá na vítězství šanci. Jeho úspěch v Iowě však hlasy pro něj legitimizoval.79 Během supervolebního úterý poté Barack Obama soustředil svou kampaň na státy, ve kterých se konala stranická shromáždění, nikoli primárky. Jednalo se především o menší státy s poměrně malým počtem delegátů (Idaho, Colorado, Kansas), na volební kampaň v nich však nebylo nutné vynaložit tak velké částky peněz. Kromě toho se snažil vést osobní kampaň alespoň do malé míry ve všech státech, kde se supervolební úterý konalo. Tato strategie se Obamovi celkem vyplatila. Hillary Clinton

72 73 74

75 76

77

78 79

Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 33-36. Ibid., s. 39. Balz, D.; Johnson, H. (2009). The Battle for America 2008: The Story of an Extraordinary Election. New York: Viking, s. 19-34. Ibid., s. 220. Fisher, P. (2011). The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries. Society vol. 48, č. 6, s. 509. Například až příliš mírný postoj Hillary Clinton k udělování řidičských průkazů ilegálním imigrantům, který zaujala v debatě ve Filadelfii, která proběhla v říjnu 2007. Viz Balz, D.; Johnson, H. (2009). cit. d., s. 97-99. Ibid., s. 161-166. Fisher, P. (2011). cit. d., s. 503.

- 23 -

sice získala vítězství ve velkých státech jako New York či New Jersey, Obama však zvítězil jak v počtu získaných států, tak, těsně, i v počtu delegátů.80

3.1.2 Ideologická vyhraněnost kandidátů Primární volby typicky produkují kandidáty, kteří jsou více ideologicky vyhranění, a v rámci svých politických stran mohou být považováni spíše za extremisty než za umírněné. Hlavním důvodem je to, že primárek, a ještě ve větší míře caucusů (stranických shromáždění) se účastní především straničtí aktivisté, kteří jsou vyhraněnější než řadoví voliči (tj. republikáni angažující se v primárkách jsou typicky více konzervativní a demokraté více liberální než běžní zástupci voličů těchto politických stran).81 Za problematické je považováno především to, že vyšší ideologická vyhraněnost kandidáta vzešlého z primárních voleb může mít za následek jeho neúspěch ve všeobecných volbách, setká-li se v nich s protivníkem méně názorově vyhraněným a tedy přijatelným pro větší množství voličů obou stran. Umírněnější kandidáti jsou z tohoto důvodu navíc v primárkách mírně limitováni. Typickým příkladem je kandidatura bývalého newyorského primátora Rudyho Giulianiho v republikánských primárních volbách v roce 2008. Přestože se jednalo o obecně poměrně populárního politika, voliči Republikánské strany mu v primárkách neprojevili podporu – Giuliani pro ně jako bývalý demokrat, politik tolerantní vůči potratům a právům homosexuálů, a navíc New Yorčan, byl příliš liberálním kandidátem.82

3.2 Negativní vliv na politickou stranu 3.2.1 Rozvratný efekt primárek Tím, že kandidáti v primárkách spolu soutěží o přízeň voličů jedné strany, tedy relativně homogenně ideologicky orientované skupiny, jsou nuceni poukazovat na nejdrobnější vzájemné rozdíly ve volebních programech. Tyto souboje založené na detailech vedou k prohlubování štěpných linií uvnitř politické strany a mohou vyústit ve

80 81

82

Balz, D.; Johnson, H. (2009). cit. d., s. 179-188. Wayne, S. J. (2008). The Nomination Process Produces Strong Presidential Candidates. In Lansford, T. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 30. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 39.

- 24 -

vytvoření frakcí.83 Dlouhý a vyrovnaný souboj kandidátů může mít za důsledek rozdělení voličstva. To stranu, která naopak před listopadovými všeobecnými volbami potřebuje nacházet sjednocující prvky, vnitřně oslabuje. Demokratické primárky z roku 2008 tento jev dobře ilustrují. Rozdíly mezi favority Barackem Obamou a Hillary Clinton nebylo možné hledat v rovině ideologické – kandidáti měli na mnoho otázek stejné či podobné názory. Aby si však každý z nich vytvořil vlastní voličskou základnu, musel stavět na detailech, v nichž se od svého protivníka lišil.84 Jedny z mála výraznějších rozdílů se projevovaly například v případu otázky války v Iráku. Hillary Clinton, která dříve jako senátorka invazi do Iráku podpořila, se v tomto ožehavém tématu pokoušela kličkovat a přiblížit své stanovisko názorům voličů, kteří byli válce nakloněni čím dál tím méně. Nechtěla se však vzdát své pověsti demokratické političky s tvrdými postoji v zahraniční politice, proto především směřovala svou kritiku na Bushovu politiku. Oproti ní byl postoj Baracka Obamy, který se proti invazi vyslovoval dlouhodobě (již před jejím zahájením), mnohem konzistentnější.85 Souboj mezi Hillary Clinton a Barackem Obamou v roce 2008 byl neobvykle soutěživý, trval velice dlouhou dobu a výsledek byl velmi těsný. Panovaly proto obavy, že by mohl mít na stranu a její voliče, unavené dlouhou volební kampaní a nesjednocené, poměrně rozvratný účinek. Tomu se však podařilo zabránit, zejména díky včasnému odstoupení Hillary Clinton. Ačkoli byly výsledky primárek téměř až do samého konce vyrovnané, superdelegáti na celonárodním sjezdu (demokratické politické špičky) se během května 2008 od Hillary Clinton přiklonili k Baracku Obamovi.86 Politička mohla čekat do srpna na sjezd strany a bojovat až do posledního okamžiku, ale z obavy, že pokračování kampaně by Demokratickou stranu rozvracelo a zmenšovalo by tak její šance na vítězství v podzimních volbách, raději uznala svou porážku, kandidaturu 7. června stáhla a veřejně podpořila Obamu.87 Je tedy zjevné, že tento rozvratný efekt pro stranu ve všeobecných volbách nutně nemusí být fatální – i přes obtíže s vítězstvím v primárkách se Baracku Obamovi podařilo v listopadu nad republikánským kandidátem Johnem McCainem zvítězit. 83 84

85 86

Wayne, S. J. (2008). cit. d., s. 31. Je faktem, že kvůli malým názorovým rozdílům mezi jednotlivými kandidáty v primárkách obecně získávají mnohem větší důležitost jejich další charakteristiky. Především jsou o to víc zvýhodněni kandidáti s lepší propagací (tedy ti s více finančními prostředky). Viz dále Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 163. Balz, D.; Johnson, H. (2009). cit. d., s. 74-78. Fisher, P. (2011). cit. d., s. 502.

- 25 -

3.2.2 Ztráta vlivu strany Úpadek moci stranických špiček, resp. jejího uplatňování v nominačním procesu, může být považován jak za klad, tak za zápor rozšíření primárních voleb. Na jednu stranu to umožnilo účast ve volbách kandidátům mimo stranické struktury, kteří by jinak šance neměli, na druhou stranu se primárkami zvýšil počet štěpných linií uvnitř stran, což je faktor, který může napomoct k jejich vnitřnímu rozkolu. Toto vnitřní pnutí pak může mít za následek neschopnost voličů strany sjednotit se po primárních volbách v jeden celek, který společně podpoří vítězného kandidáta strany.88 Demokratická strana se pokusila se ztrátou svého vlivu na nominační proces bojovat zavedením kategorie tzv. superdelegátů neboli „PLEOs“ (political leaders and elected oficials), tedy osob, které se jako delegáti celonárodního sjezdu zúčastní díky funkci, kterou ve straně zastávají. Patří mezi ně především členové Národního demokratického výboru, kongresmani, guvernéři a další funkcionáři.89 Na zvyšování jejich účasti na celonárodním sjezdu strany voliči reagovali rozhořčeně a odmítavě, jako na elitářský ústup od demokracie.90 Na sjezdu Demokratické strany v roce 2008 se následně zejména kvůli těmto občanským protestům prosadil model, ve kterém superdelegáti respektují hlas lidu, který se projeví v primárkách, a při volbě vítězného kandidáta následují preference voličů spíše než své vlastní.91 Důležitou roli v tom hrála i kampaň Baracka Obamy, která tlačila na superdelegáty, aby se přizpůsobili vůli voličů.92 Národní demokratický výbor se dále pokusil kritice čelit tím, že z části superdelegátů vytvořil tzv. pledged superdelegates, což znamená, že jsou vázáni na sjezdu hlasovat pro toho kandidáta, pro kterého se původně vyslovili, a neměnit své rozhodnutí na základě dalších okolností.93 Z formálního hlediska mají politické strany, resp. jejich celonárodní sjezdy, stále právo veta, co se týče nominace kandidátů do všeobecných voleb. Toto pravidlo bylo několikrát potvrzeno Nejvyšším soudem, který politickým stranám přiřknul ochranu na základě I. dodatku Ústavy. Politické strany se však tohoto nároku zavedením závazných

87 88 89 90 91 92 93

Balz, D.; Johnson, H. (2009). cit. d., s. 216-219. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 126. Ibid., s. 117. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 160-172. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 118. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 162-163. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 118.

- 26 -

primárních voleb de facto vzdaly a dobrovolně následují vůli voličů a veřejné mínění.94 Politické strany na úrovni jednotlivých států se dále snaží rozšířit svůj vliv na nominační proces pomocí vyjádření oficiální podpory konkrétnímu kandidátovi již před začátkem primárních voleb (preprimary endorsement). Tato podpora může jednak kandidátovi usnadnit dostat se na volební lístek dané strany (je mu prominuto odevzdání petice s podpisy voličů), jednak ho má v očích voličů posílit. Pro vyjádření oficiální podpory je obvykle vybrán kandidát, který má největší šanci na vítězství, aby strana napomohla sjednocení voličů a minimalizovala rozvratný vliv primárních voleb. Tato procedura je legální pouze v některých státech.95

3.2.3 Crossover voting Velká flexibilita registrace voličů pro primární volby umožňuje fenomén tzv. crossover voting, tj. jakéhosi „přeběhlictví“. Na rozdíl od evropského typu politických stran Demokratická ani Republikánská strana ve Spojených státech neznají klasický institut členství. Jak již bylo zmíněno, otevřených primárek se mohou účastnit všichni registrovaní voliči (bez ohledu na to, ke které straně inklinují), uzavřených primárek se pak mohou zúčastnit všichni voliči, kteří se zaregistrují jako podporovatelé dané strany. Nic jim přitom nebrání v tom, aby se pro účel primárek registrovali jako podporovatelé strany, se kterou se ve skutečnosti neidentifikují, a pokusili se v nich např. hlasovat pro kandidáta, který se jim zdá slabší a má tak v souboji s kandidátem z jejich preferované strany menší šance na úspěch. K tomuto fenoménu častěji dochází ve státech, jejichž primárky jsou otevřené a voliči nemusí oficiálně deklarovat svou podporu straně, jejíchž voleb se účastní.96 Jedná se však o jev poměrně marginální (např. v roce 2000 v prezidentských primárkách ve státě New York byly zaznamenány jen přibližně 3 procenta „přeběhlíků“ na obou stranách.97 Obavy z manipulace či jiných negativních důsledků pro politické strany jsou proto zjevně neopodstatněné.

3.3 Front-loading Tzv.

front-loading

je

v současné

době

považován

za

jeden

z nejkontroverznějších aspektů primárních voleb ve Spojených státech. Jedná se o jev, 94 95 96 97

Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 172-173. Rose, R. (2000). cit. d., s. 226. Ibid., s. 225. Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 159.

- 27 -

kdy se jednotlivé státy pokouší zvýšit svůj vliv na celkový výsledek primárních voleb tím, že je uspořádají v co nejdřívějším termínu. Je totiž faktem, že první volební souboje ve většině případů předurčují vítěze – nebo alespoň favority primárek.98 Výsledek voleb ve státech, ve kterých se konají dříve, má každopádně mnohem větší vliv na konečné skóre. Státy k tomuto postupu vede mj. přístup samotných kandidátů, kteří vědí, že k úspěchu v primárkách je třeba získat voliče na svou stranu v co nejranější fázi období voleb. Jev, kdy kandidát a jeho kampaň osloví voliče a upoutá jejich pozornost, se v angličtině nazývá momentum99. Stručně řečeno, zvítězit v rané části souboje a získat tak momentum je cílem každého kandidáta v počáteční fázi volební kampaně. Pokud se politikovi podaří získat momentum již při jedněch z prvních primárek, jichž se účastní, jeho pozice je tím posílena, jedno vítězství totiž predikuje další.100 Raná vítězství vedou ke zvýšené pozornosti celonárodních médií (a tím i všech potenciálních voličů), kandidát má usnadněnou cestu k získávání dalších sponzorů pro kampaň i k přesvědčení nezávislých delegátů na národním stranickém shromáždění, aby se postavili na jeho stranu. Kandidáti, a tím pádem i média, proto věnují státům, ve kterých primární volby probíhají nejdříve (tradičně se jedná o Iowu a New Hampshire), nepoměrně velkou pozornost.101 Kampaň v těchto státech bývá intenzivnější a také nákladnější, jejich problémům lokálního rázu je tím pádem věnována celonárodní pozornost. Důležitost časných primárek v rámci volební kampaně se promítá i do slibů, které kandidáti voličům v těchto státech dávají – inklinují k větší míře populismu.102 V časných primárních volbách také bývá díky jejich důležitosti zaznamenána vyšší volební účast než jinde, takže voliči v těchto státech mají disproporčně větší vliv na celkový výsledek voleb.103 Právě tento souhrn příčin vede k tomu, že jednotlivé státy lobbují za to, aby se jejich primární volby uskutečnily co nejdříve. Termíny však nejsou regulovány samotnými státy, avšak národními sjezdy politických stran. Tyto orgány by v ideálním případě měly určit, ve kterém termínu budou ve kterém státu primární volby probíhat, a rozhodnout o udělení případných výjimek. V praxi však sjezdy mají nad stranami na 98

99 100 101 102 103

Sabato, L. J. (2008). The Current Nomination Process Should Be Replaced. In Lansford, T. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 37. Do češtiny se tento termín obtížně překládá, v této práci je proto užíván v originálním znění. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 27. Rose, R. (2000). cit. d., s. 227. Sabato, L. J. (2008). cit. d., s. 39-40. Building Confidence in U. S. Elections: Report of the Commission on Federal Election Reform (2005),

- 28 -

úrovni jednotlivých států minimální moc. Typickým příkladem jsou státy Florida a Michigan, které v roce 2008 nedbaly na nařízení Demokratického národního sjezdu a své primárky posunuly před oficiální začátek období voleb. Strana tyto státy poté sankcionovala odebráním delegátů na sjezdu, čímž je de facto zbavila práva účastnit se volby kandidáta na prezidenta.104 Pokud by všechny státy chtěly maximalizovat svůj vliv na celkový výsledek voleb pomocí front-loadingu, jejich zájmy by šly pochopitelně zcela proti sobě. V současné době se národní orgány stran snaží odměňovat státy, které disciplinovaně uspořádají své primární volby v době k tomu vyhrazené (tzn. počínaje supervolebním úterý), například zvýšením počtem jejich delegátů na sjezdu nebo jiným mechanismem, který tyto státy zvýhodní a posílí význam jejich voličů.105 Front-loading je velmi problematickým jevem mj. z toho důvodu, že se jím celé období nominace kandidátů a následných voleb nejen posouvá stále více dopředu, ale také se velice prodlužuje. Nominační proces volby prezidenta Spojených států (tedy období primárních voleb) v současné době trvá delší dobu, než volební kampaň předcházející samotným všeobecným volbám, kde spolu již soupeří kandidáti z různých politických stran. V současné době je období primárek započato caucusem (stranickým shromážděním) v Iowě, které se odehrává v lednu, a končí národními sjezdy Demokratické a Republikánské strany na přelomu září a srpna, trvá tedy oficiálně plných osm měsíců, i když jméno vítěze primárek již bývá neformálně známo již dříve. Čím déle však trvá nominační proces, tím méně času mohou vítězní kandidáti věnovat politické kampani před „hlavními“, všeobecnými volbami, které probíhají v listopadu. V současné době se ještě celý tento volební rok vejde do jednoho kalendářního roku, ale se zvyšujícím se tlakem států na přesun jejich primárek na dřívější termín (a následnou reakcí Iowy a New Hampshiru – snahou o ještě dřívější termín) hrozí, že se první primárky v budoucnu budou odehrávat již před začátkem ledna, v předcházejícím kalendářním roce. Toto stále se prodlužující období voleb je velmi úmorné jak pro kandidáty, kteří takto předčasně vyčerpávají svou energii i finanční prostředky, které by mohly být využity pro kampaň ve všeobecných volbách, tak pro voliče, pro něž se volební kampaň stává nekonečnou a unavuje je.

104

105

s. 67. Pozn. nakonec bylo polovině delegátů těchto států umožněno se sjezdu zúčastnit, aby hlasy voličů zcela nepropadly. Viz Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 78. Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 122.

- 29 -

Front-loading je spojen s několika dalšími negativními fenomény. Disproporce vlivu jednotlivých států na výsledek voleb například způsobuje nízkou volební účast ve státech, v nichž primárky probíhají později – voliči nejsou motivovaní se účastnit těch voleb, které na celkový výsledek nominačního procesu mají minimální vliv.106 Nízká volební účast je spojena s nízkou reprezentativností – relativně malý vzorek voličů, který v primárkách přijde volit, nemusí odpovídat charakteristice všech potenciálních voličů strany ve všeobecných volbách. To může vést k tomu, že z primárek jako vítěz vzejde kandidát, který nedokáže oslovit voliče ve všeobecných volbách a stranu tím znevýhodní.107 Demokratická i Republikánská strana se pokouší s fenoménem front-loadingu bojovat pomocí vymezení časového období, ve kterém se mohou primárky konat. Podle předpisů Demokratické strany se začátek tohoto období pro rok 2008 posunul již na první úterý v únoru, toto uspořádání se však ukázalo být natolik problematickým (období voleb začínalo příliš brzy a bylo proto neúnosně dlouhé), že Národní demokratický výbor pro primární volby v roce 2012 schválil odložení začátku vyhrazeného období na první úterý v březnu. Pravidla Republikánské strany pro primární volby v roce 2012 se s předpisy demokratů shodovala.108

3.3.1 Problém Iowy a New Hampshiru Jak již bylo zmíněno, prvními událostmi volebního roku jsou tradičně caucus (stranické shromáždění) v Iowě a primárky v New Hampshiru. Obě tyto události probíhají již před oficiálním začátkem období vyhrazeného pro primární volby (tj. před supervolebním úterý). Do New Hampshiru a Iowy směřuje díky tomu nepoměrně velká pozornost kandidátů (a jejich financí) i médií. Volební kampaň v těchto dvou státech rozhodně typicky patří k nejintenzivnějším, kandidáti se snaží si své tamní voliče co nejvíce předcházet. Tyto státy na své politické převaze velmi lpí a nárokují si ji. V zákonech státu New Hampshire je například přímo určeno, že jeho secretary of state109 musí udělat vše, co je nezbytné pro to, aby primárkám tohoto státu zůstalo jejich výsadní postavení.110 106

Abramowitz, A. (2004). cit. d., s. 160-161. Rose, R. (2000). cit. d., s. 226. 108 Wayne, S. J. (2012). cit. d., s. 115-119. 109 Termín je ponechán v původním anglickém znění, protože překlad „ministr zahraničí“ je v tomto případě (stát New Hampshire, nikoli Spojené státy jako celek) poměrně nepatřičný. 110 Sabato, L. J. (2008). cit. d., s. 40. 107

- 30 -

Zákony také obsahují klauzuli, která nařizuje automatické uspořádání primárních voleb v New Hampshiru a caucusu v Iowě před prvními primárkami v jakémkoli dalším státu.111 Nepoměrně velkému vlivu primárek zejména v New Hampshiru112 je věnováno mnoho prostoru v odborné literatuře. Jedním z hlavních důvodů je demografická nereprezentativnost státu New Hampshire vzhledem k celonárodním statistikám. Stejně jako Iowa, stát New Hampshire je oproti Spojeným státům jako celku například velice disproporčně rurální – v obou těchto státech žije na venkově až dvojnásobně více obyvatel, než jaký je celonárodní průměr.113 V primárkách bývá proto věnována nepoměrně velká pozornost problematice zemědělství oproti tématům palčivým v jiných státech.114 Za významný problém je také považováno nízké zastoupení menšin mezi obyvateli tohoto státu. Podle údajů z roku 2012 žijí v New Hampshiru pouhá 3 procenta Hispánců a 1,4 procenta Afroameričanů, zatímco celonárodní průměr je 13,1 procenta, resp. 16,9 procenta.115 S tímto problematickým fenoménem se sjezdy politických stran dlouhodobě snaží vyrovnat a přijít s náhradním, spravedlivějším řešením. Jakýkoli pokus o reformu je však zablokován zástupci (delegáty) z těchto států, kteří o své výsadní postavení pochopitelně nechtějí přijít. Z poměrně populistických důvodů se tradičně staví proti i všichni politici s potenciálními prezidentskými ambicemi – již dlouho dopředu si tak snaží zajistit přízeň voličů v těchto státech, která je ve volbách tolik důležitá.116 Národní stranické sjezdy obecně postrádají mechanismy, jimiž by stranám v jednotlivých státech znemožnily manipulaci s termínem primárek, a u států New Hampshire a Iowa toto platí o to víc, protože jsou vlivné. Celonárodní sjezd by těmto státům „za trest“ mohl nanejvýš odebrat jejich delegáty, ani to by jim však nezabránilo časné primárky pořádat – i kdyby tyto státy kvůli tomuto kroku neměly mít na celonárodním sjezdu svou delegaci, jejich vliv na celý nominační proces by se tím vůbec nesnížil.117

111 112

113 114 115

116 117

Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 71. Pozn.: Iowa z tohoto pohledu není tolik důležitá, protože caucusu (stranického shromáždění) se oproti primárkám účastní relativně malé množství voličů. Sabato, L. J. (2008). cit. d., s. 41. Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 75. New Hampshire Quick Facts from the U. S. Census Bureau. U. S. Census Bureau [online]. [cit. 201405-13]. Dostupné z WWW: . Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 56-60. Ibid., s. 75.

- 31 -

4. Zhodnocení 4.1 Negativní aspekty primárních voleb V této

kapitole

bude

poskytnut

souhrn

těch

fenoménů

spojených

s prezidentskými primárními volbami ve Spojených státech, které lze považovat za nejkontroverznější. U každého z těchto problémů bude zváženo, nakolik je závažný a jaké jsou možnosti jeho řešení. Tato práce se podrobněji zabývala následujícími problematickými prvky primárních voleb: zvýhodnění finančně flexibilnějších kandidátů, ideologická vyhraněnost vítězných kandidátů, rozvratný vliv primárek na voliče strany, ztráta vlivu strany na nominační proces a front-loading.

4.1.1 Zvýhodnění finančně flexibilních kandidátů Role financí v nominačním procesu kandidátů na prezidenta Spojených států s masovým rozšířením primárních voleb značně narostla. Prodloužení volební kampaně o primárky značně zvýšilo její nákladnost, finanční nároky kladené na kandidáty jsou oproti době před rozšířením primárních voleb enormní. V této situaci mají ne všichni kandidáti stejnou výchozí pozici – politici z obou nejvýznamnějších amerických stran, kteří již před volbami disponují širokou voličskou i celonárodně-mediální základnou, jsou zvýhodněni, protože mají usnadněn přístup ke sponzorům. Tento problém lze vnímat i opačným směrem – kandidáti disponující většími finančními prostředky snáze získají voliče a pozornost médií. Jedná se tedy o velmi komplexní problém, ve kterém je těžké oddělit příčiny a následky. Velký důraz na finance ve volebních kampaních je sice velmi diskutovaným jevem, jedná se však spíše o fakt než o problém, s nímž by bylo možné bojovat. To, že favorit voleb má snazší přístup k sponzorům, je samozřejmost. Navíc existují způsoby, jak se kandidát s pozicí ousidera může vyrovnat a dokonce tento handicap překonat. Systém primárních voleb v současné době umožňuje kandidátům spoléhat se na různé strategie a zvolit si takovou, která jejich šance zvýší. Ukázkou takové strategie je postup, který uplatnil Barack Obama v demokratických primárkách v roce 2008 – soustředil se na kampaň v těch státech, které jeho protikandidátka Hillary Clinton podcenila. Odlišným problémem je ústup veřejného financování volební kampaně v primárkách. Ačkoli byly federální příspěvky kandidátům zavedeny proto, aby se zvýšila demokratičnost nominačního procesu a volby se otevřely i kandidátům

- 32 -

s menším množstvím sponzorů, tento účel dnes již není plněn. Omezení spojená s veřejným financováním volební kampaně jsou v dnešní době pro kandidáta příliš svazující na to, aby na základě federálních příspěvků byl schopen v primárkách zvítězit. Možným řešením by byla revize pravidel pro udělení federálního příspěvku kandidátům, například zohlednění toho, že při kombinaci veřejného a soukromého financování volební kampaně limit (v současné době 45 milionů dolarů na primární volby118) prakticky znemožňuje to, aby kandidát vedl volební kampaň na stejné úrovni jako jeho soupeři, kteří veřejné financování odmítli. Nabízí se možnost určit stejné limity pro všechny kandidáty, ať se spoléhají na jakýkoli způsob financování, nebo vzhledem k tomu, že federální příspěvky dnes již svou původní roli neplní, vyjít vstříc jejich odpůrcům a zrušit je úplně. V této problematice není třeba zohledňovat veřejné mínění - průzkumy dokazují, že voličům na tom, zda jejich kandidát přijal či nepřijal příspěvek z veřejných financí, vůbec nezáleží.119

4.1.2. Zvýhodnění ideologicky vyhraněnějších kandidátů Kromě finančně flexibilních kandidátů vychází najevo, že v primárkách jsou mírně zvýhodněni také kandidáti, jejichž názory se přiklání k extrémnějšímu spíše než umírněnému křídlu strany (tedy liberálnější kandidáti u Demokratické strany a konzervativnější kandidáti u Republikánské strany). Tento jev je poměrně zajímavý, ale je nutné zmínit, že je pozorovatelný u obou hlavních politických stran – ani jedna z nich jím tedy není ve výsledku znevýhodněna. Méně umírněná rétorika kandidátů v primárních volbách je způsobena tím, že vymezovat se vůči svým stranickým (a tedy, více či méně, i názorovým) souputníkům je mnohem složitější než se vymezovat proti soupeřům z jiné politické strany. Kampaň ve všeobecných volbách je proto následně vedena jiným způsobem, méně radikálně. Celkově lze proto říci, že ani tento aspekt primárních voleb nelze považovat za příliš problematický.

4.1.3 Vliv primárek na politickou stranu a její voliče S tímto jevem souvisí otázka, do jaké míry mají primární volby rozvratný vliv na voliče strany. Pokud souboj mezi dvěma kandidáty jedné strany trvá příliš dlouho a je příliš intenzivní, voliči této strany pak mohou mít problém se před všeobecnými volbami, kdy jejich kandidát bude stát proti politikovi z jiné politické strany, sjednotit a

118

119

Presidential Spending Limits 2012. Federal Election Commission [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z WWW: . Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 48.

- 33 -

svého kandidáta bezpodmínečně podpořit. Obavy z tohoto fenoménu panovaly zejména u demokratických primárek v roce 2008, kdy souboj mezi Barackem Obamou a Hillary Clinton byl nesmírně zdlouhavý a soutěživý. Na tomto příkladu lze ilustrovat fakt, že rozvratný efekt primárek více ohrožuje Demokratickou než Republikánskou stranu – kvůli proporčnímu přidělování delegátů jednotlivým státům na celonárodní nominační sjezd vykazují demokratické primárky vyšší míru soutěživosti a zpravidla trvá delší dobu, než je obecně (byť neoficiálně) znám vítěz. Zkušenost z roku 2008 však zároveň ukazuje, že tento problém není nutně fatální – i přes zdlouhavou a intenzivní kampaň v primárních volbách, kdy hrozilo, že voliči Demokratické strany budou před všeobecnými volbami vnitřně rozpolceni a vyčerpáni, se Baracku Obamovi podařilo nad republikánským kandidátem Johnem McCainem zvítězit. Obavy z negativních dopadů primárních voleb deklarují také samotné politické strany, resp. jejich špičky, které zavedením prvku primárek do nominačního procesu přišly o značnou část svého vlivu. Je však nutné mít na paměti, že obě politické strany k tomuto kroku přistoupily dobrovolně a za tím účelem, aby se zvýšila demokratičnost nominačního procesu. Pokus o řešení tohoto domnělého problému Demokratickou stranou, tedy implantace tzv. superdelegátů (zástupců stranických elit) na nominační sjezd strany, byl voliči přijat negativně, a samotní superdelegáti se následně rozhodli následovat vůli voličů raději než vlastní preference. Žádný závažný problém nevzniká ani v souvislosti s fenoménem crossover voting (přeběhlictví) – jedná se o jev natolik marginální, že obavy z možné manipulace nominačního procesu voliči druhé politické strany se ukazují jako neopodstatněné.

4.1.4 Front-loading Za velmi problematický jev spojený s primárními volbami však lze považovat fenomén front-loadingu. Tento aspekt s sebou přináší velké množství dalších komplikací pro nominační proces, mezi něž patří například komplexní provázanost s nízkou mírou reprezentativnosti voličů v primárkách a také s nízkou volební účastí. Za významný problém lze považovat i to, že v současné době neexistuje funkční mechanismus, který by pomohl front-loading vyřešit. Odborníci i samotné politické strany proto v posledních letech přišly s několika návrhy, jak by bylo možné prezidentský nominační proces reformovat tak, aby negativní jevy spojené zejména s front-loadingem byly potlačeny.

- 34 -

Ačkoli většina voličů by preferovala jednotný termín primárek pro všechny státy, politikům naopak vyhovuje postupný, gradující průběh nominačního procesu. Národní výbory obou politických stran se však snaží tento systém učinit férovějším a vyrovnat znevýhodnění voličů ve státech, které mají kvůli pozdějšímu termínu svých primárek menší vliv na celkový výsledek. Od devadesátých let dvacátého století bylo představeno několik plánů reforem, které měly tato znevýhodnění pomoci řešit. Obecně se téměř vždy jednalo o vytvoření univerzálního schématu, podle kterého by se prezidentské primárky měly odehrávat každý rok, a handicapy jednotlivých států by se v nich pravidelně vyrovnávaly. S většinou těchto reformních plánů přišli zástupci Republikánské strany. Jedním z prvních byl plán z roku 1999 na vytvoření regionálních primárek (Regional Presidential Primaries Plan). Spojené státy by byly rozděleny na čtyři regiony (Východ, Západ, Středozápad a Jih) a v každém z nich by primárky probíhaly v jednom konkrétním termínu. Každé čtyři roky by se regiony o termíny vystřídaly. Tento návrh však byl zamítnut, protože politici pocházející z regionu, ve kterém by se primárky odehrávaly nejdříve, by byli v daných volbách nepoměrně zvýhodněni.120 Již nyní je kritizováno, že státy, které své primární volby pořádají na supervolební úterý (jedná se převážně o jižanské státy) mají na výsledek oproti ostatním větší vliv.121 Republikáni v roce 2008 navrhli úpravu tohoto systému – tzv. texaský plán, který by rovněž zahrnoval čtyři skupiny států a rotující termíny primárek. Skupiny by však nebyly založeny na geografických regionech, ale byly by složeny tak, aby každá obsahovala stejný počet tradičně demokratických a tradičně republikánských států a byla zastoupena stejným počtem delegátů na sjezdu. Všechny státy v dané skupině by nemusely své primárky pořádat ve stejném termínu, ale během vymezeného období. Tento systém byl podroben kritice kvůli velké náročnosti pro kandidáty, neboť by byli nuceni se v rámci kampaně neustále přesouvat z jednoho konce Spojených států na druhý kvůli primárkám konajícím se prakticky ve stejnou dobu. Na principu udělení časného termínu primárek státům na základě počtu jejich delegátů, tedy zvýhodnění menších a méně vlivných států, byl založen i tzv. delawareský plán z roku 2000, i ten však podlehl kritice – tentokrát ze strany velkých států, jejichž vliv by se snížil. V roce 2008 se pravidla Republikánské strany nakonec řídila jiným rozvrhem primárek – tzv. ohijským plánem, který zachovával prvenství Iowy a New Hampshiru, 120 121

Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 174. Price, M. (2008). cit. d., s. 55-57.

- 35 -

uděloval speciální výjimku i Nevadě a Jižní Karolíně, a navíc povolil dalším patnácti státům s malým počtem delegátů (a tudíž málo vlivným) uspořádat své primárky v rané fázi voleb. I zde se počítalo s tím, že se ze zbylých států vytvoří skupiny, které se budou nadále v termínech primárek pravidelně střídat, ohijský plán však byl postupně vytlačen dalšími návrhy reforem. Je zřejmé, že díky vlivné pozici a lobby Iowy a New Hampshiru je v dnešní době prakticky nemožné prosadit takovou reformu, která by tyto státy o jejich výsadu připravila. Výzvou pro jejich tradiční zvýhodnění byl např. michiganský plán z roku 2007, který se pokusil vytvořit rotující skupiny států na základě co největší reprezentativnosti všech regionů i subregionů bez ohledu na výjimky, z výše uvedených důvodů však tento návrh neměl šanci projít.122 Zkušenosti ukazují, že Iowě a New Hampshiru je jednodušší jejich výhody ponechat a přidat k těmto státům další odůvodněné výjimky (např. Nevadu a Jižní Karolínu, které napomohou k větší reprezentativnosti etnických menšin v rané fázi primárních voleb), než se marně snažit těmto dvěma státům jejich speciální výsady odebrat.123 Existují i další, spíše dílčí návrhy reforem, které by mohly pomoci se s negativními aspekty primárních voleb vypořádat. Autor Cullen Murphy ve sborníku The Presidential Election Process z edice Opposing Viewpoints například přichází s neotřelým návrhem eliminace jednoho z problematických aspektů front-loadingu – nízké demografické reprezentativnosti státu New Hampshire, který má v primárkách disproporčně velký vliv. Murphy navrhuje New Hampshire jako první stát, kde se primárky konají, nahradit či doplnit státem, který je vzhledem k celkovému složení populace Spojených států nejvíce reprezentativní, a vzápětí dochází k závěru, že tímto „ideálním“ státem je Missouri. Stát Missouri je totiž z hlediska velkého množství kritérií průměrným státem – jeho populace se blíží jedné padesátině populace celých Spojených států, jeho rozloha, počet volitelů i statistiky ohledně zastoupení etnických menšin jsou velmi blízké celoamerickému průměru. Cullen Murphy dále navrhuje zvýhodnit státy s vyšší volební účastí do příštích primárních voleb udělením výjimky ohledně časného termínu.124 Jediný reformní plán, který se však po roce 2008 podařilo reálně uskutečnit, bylo posunutí oficiálního začátku období primárek na první úterý v březnu (aby se nominační

122 123 124

Kamarck, E. C. (2009). cit. d., s. 177-178. Ibid., s. 76. Murphy, C. (2008). Earlier Primaries Give Unfair Advantage to Some States. In Lansford, T. (ed.) The

- 36 -

proces alespoň o něco zkrátil) a penalizace (odebrání části delegátů) pro státy, které se svévolně rozhodly tato pravidla porušit. Problémy prosazování reforem plynou především z toho, že proces primárních voleb vykazuje velmi nízkou míru centralizace. Tím, že institut primárek není nijak zakotven v Ústavě, nad ním Kongres ani federální vláda nemají vůbec žádný vliv a je zcela v rukou politických stran. Jejich struktury jsou však, jak již bylo zmíněno, v současné době v procesu nominace kandidátů na prezidenta Spojených států poměrně oslabeny. Řešením (poměrně radikálním, ale účinným) by podle například podle Larryho J. Sabatoa bylo schválení dodatku k Ústavě, který by primární volby reguloval. Dostatečným odůvodněním by mohlo být to, že ač se jedná o proces nanejvýš závažný, je systém primárek a caucusů v současné době velmi nekoherentní, až zmatený.125

4.2 Pozitivní aspekty primárních voleb V rámci zachování vyváženosti je nutné zmínit, že lze poukázat i na takové aspekty primárních voleb, které je možné považovat za pozitivní. Původním účelem primárních voleb bylo přesunutí rozhodovací moci v nominačním procesu z rukou stranických špiček směrem k veřejnosti, k řadovým voličům, a tak se také stalo. V tomto smyslu primární volby pomohly nominační proces výrazně demokratizovat. Na druhou stranu je otázkou, zda je správné, že politické strany a jejich struktury nad nominačním procesem ztrácí kontrolu a nemají tak dostatek síly na prosazení jeho případných nutných reforem. Zpochybňováno je i to, že se pomocí primárních voleb proces nominace kandidátů na prezidenta skutečně tolik demokratizoval. Lze-li demokratizaci definovat pomocí reprezentativnosti, je nutné zmínit, že voliči zapojující se do primárních voleb jsou obecně více vzdělaní, starší a mají vyšší příjmy než průměrný Američan, kterého by měli reprezentovat.126 Zapojení řadových voličů do nominačního procesu je však jistě krokem k větší demografické reprezentativnosti kandidátů. Za pozitivní jev primárních voleb lze dále považovat posílení pouta mezi kandidáty a voliči. Zejména v současné podobě primárek, kdy kandidáti vedou kontaktní kampaň s voliči své strany a snaží se je pomocí poukazování na nuance mezi volebním programem vlastním a programem protivníků přetáhnout na svou stranu, je

125

Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 64-65. Sabato, L. J. (2008). cit. d., s. 35-38.

- 37 -

propojení kandidáta a voliče velmi znatelné. Toto pouto by mělo politiky nutit dodržovat sliby, které ve volební kampani svým voličům dají. Zde je však na místě obava z nebezpečí populismu.

126

Wayne, S. J. (2008). cit. d., s. 31.

- 38 -

Závěr Primární volby jsou v podobě, ve které probíhají ve Spojených státech v rámci procesu nominace kandidátů na prezidenta, celosvětově unikátním fenoménem. Hlavním cílem jejich zavedení na počátku a masového rozšíření v průběhu dvacátého století bylo zapojení řadových voličů do nominačního procesu a zvýšení jeho demokratičnosti. V současné době jsou primárky dominantním způsobem výběru kandidátů jednotlivých stran nejen na úřad prezidenta, ale i na další funkce, a jejich role v politickém systému Spojených států je nezastupitelná. Postupem času se však ukazuje, že primárky, které původně do nominačního procesu měly vnést pozitivní prvky (především prvek demokratizace), s sebou nesou také řadu kontroverzních jevů. Cílem této práce bylo na tyto rozporuplné aspekty primárních voleb upozornit, analyzovat je a určit, které z nich jsou spojeny se skutečně závažnými problémy. Za značně negativní byly pro účel této práce považovány především ty fenomény týkající se primárních voleb, které vedou ke znevýhodnění některého ze zúčastněných aktérů (voliče, kandidáta nebo politické strany). Na základě analýzy a zhodnocení kontroverzních aspektů primárních voleb, podložených konkrétními příklady (zejména případem primárek z roku 2008), bylo zjištěno, že mezi nejproblematičtější prvky primárních voleb v současné době patří především zvýhodnění finančně flexibilnějších kandidátů, zvýhodnění ideologicky vyhraněnějších kandidátů, potenciálně rozvratný vliv primárek na politickou stranu a její voliče, a konečně fenomén front-loadingu, tedy snahy států o posunutí vlastních primárních voleb na co nejčasnější fázi volebního roku za účelem zvýšení vlastního vlivu na konečný výsledek. U těchto konkrétních aspektů primárek bylo dále zváženo, proč jsou považovány za negativní, jak je možné se s nimi vyrovnat a který z nich lze považovat za nejproblematičtější. Kvůli vysokým finančním nárokům na vedení volební kampaně jsou v současné době zvýhodněni a následně favorizováni ti kandidáti, kteří disponují s větším množstvím finančních prostředků a jsou schopni je vynaložit v co nejčasnější fázi volební kampaně. To jim přináší výhodu ve formě pozornosti médií i voličů. Tento problém však lze interpretovat i opačným způsobem – celonárodně uznávaní a favorizovaní kandidáti mají díky své pověsti snazší přístup k získávání sponzorů a následně jsou schopni flexibility při pokrývání nákladů na volební kampaň. Jedná se o velmi komplexní problém, ve kterém je složité oddělit příčiny a následky, nikoli však o

- 39 -

jev vysloveně negativní, spíše samozřejmý. Zajímavá je role veřejného financování volební kampaně v této problematice – spoléhat se na federální příspěvky je v dnešní době pro kandidáty velmi omezující a potenciálně znevýhodňující. Je proto na místě, aby došlo k revizi pravidel pro udělování příspěvků na volební kampaň v primárních volbách. V primárkách jsou dále mírně znevýhodněni kandidáti, kteří pocházejí z méně umírněné části spektra své politické strany – primárních voleb a zejména caucusů (stranických shromáždění, které v některých státech primárky nahrazují) se totiž účastní spíše straničtí aktivisté než řadoví voliči. Názory voličů účastnících se primárek jsou obecně nadprůměrně vyhraněné, a dávají následně větší šanci také názorově vyhraněnějším kandidátům. Toto znevýhodnění je však velmi mírné a navíc platí pro obě nejvýznamnější americké politické strany stejným dílem. Dalším diskutovaným jevem je, že primární volby, obzvlášť trvají-li dlouho a jeli souboj kandidátů vyrovnaný, mají potenciálně negativní dopad na jednotu politické strany před všeobecnými volbami. Tím, že v primárkách stojí proti sobě kandidáti, kteří jsou si na názorovém spektru obecně poměrně blízko, jsou nuceni se vůči sobě vymezovat pomocí detailů a rozdělovat voliče. Strana však spíše potřebuje, aby její voliči byli před všeobecnými volbami sjednoceni. Případ demokratických primárek z roku 2008 však ukazuje, že tyto obavy nemusí být nutně opodstatněné. Dalším kritizovaným jevem je, že stále významnější role primárních voleb v nominačním procesu snižuje vliv politických stran na jeho výsledek. Přesun moci od stranických špiček směrem k řadovým voličům (s cílem demokratizace procesu) však byl hlavním účelem zavedení primárních voleb, tento fenomén proto nelze označit za negativní. Tato práce shledává, že nejproblematičtějším jevem spojeným s primárními volbami je tzv. front-loading, tedy posouvání začátku období primárek na stále dřívější datum. Hlavním důvodem, proč je tento fenomén považován za negativní, je to, že s sebou přináší množství dalších komplikací pro nominační proces. Mezi ně patří například komplexní provázanost s nízkou mírou reprezentativnosti vzorku voličů účastnících se primárek a také s nízkou volební účastí. Front-loading má negativní dopady na voliče ve státech, ve kterých se primárky konají později, protože tito voliči mají menší vliv na konečný výsledek voleb. Zároveň tento jev činí kampaň mnohem náročnější a nákladnější pro kandidáty. Politické strany v současné době nedisponují dostatečnou autoritou na to, aby s front-loadingem účinně bojovaly.

- 40 -

Primární volby jsou relativně novým fenoménem a nejsou nijak zakotveny v Ústavě Spojených států. Federální vláda ani Kongres proto nad nimi nemají žádnou moc, primárky spadají plně do kompetence jednotlivých států a politických stran. Neschopnost zúčastněných aktérů bojovat s negativními prvky primárních voleb je do značné míry způsobena právě jejich nedostatečnou centrální regulací. Řešením by mohlo být zahrnutí primárních voleb do Ústavy pomocí schválení dodatku, který by se jimi zabýval. Zda však současná politická reprezentace má na takto závažný a náročný krok kapacitu, je schopna vytvořit takový konsensus, na kterém by se shodly všechny státy, a má reálnou šanci jej skutečně prosadit, je velice nejisté. Vývoj tímto směrem však v budoucnosti není vyloučen.

- 41 -

Summary Primary elections represent a unique component of the U. S. presidential nomination process. Their main role is to involve the rank-and-file voters into the process of nomination of the party candidate and to democratize the entire process. However, a number of controversial aspects of the primary elections can be found. This paper’s aim is to analyze these problems, to decide which of them should be considered the most serious and, finally, to propose several possible solutions. Aspects which cause any kind of disadvantage to a part of the actors of the primaries (voters, candidates, political parties) are considered the most serious and dangerous by this paper. There are four phenomena related to the primary elections which are considered problematic by this paper: first, the advantage of the candidates able to spend money in the early phase of the campaign, second, the disadvantage of the moderate candidates and frequent success of the more radical ones, third, the divisive effect of the primaries on the political party and, finally, the phenomenon of the so-called front-loading – i.e. the effort of the states to schedule their primaries earlier in the primary season in order to increase their influence over the outcome. Based on actual examples (particularly the case of the 2008 Democratic primary elections) this paper concludes that only the latter controversial aspect (front-loading) should be considered serious and potentially dangerous. The main reason of the seriousness of front-loading is the number of problems which go hand in hand with it. Among these problems, the lack of representativeness of the primary voters and the low voter turnout should be mentioned. Besides, the parties are unable to fight these negative phenomena because their influence over the nomination process is too small and their authority too weak. Unless the institute of primary elections is incorporated into the U. S. Constitution (in the form of an amendment), the U. S. federal government or the U. S. Congress will not be able to do anything about the negative impact of the primaries on the presidential nomination system. However, since the primary elections are such an important process and yet, many controversial and incoherent phenomena related to them can be found, it is possible that a radical step such as constitutional reform might be accepted in the future.

- 42 -

Použitá literatura Monografie: • ABRAMOWITZ, ALAN. Voice of the People: Elections and Voting in the United States. Vyd. 1. New York: McGraw-Hill, 2004. 264 s. ISBN 0-07249065-9. • BALZ, Dan; JOHNSON, Haynes. The Battle for America 2008: The Story of an Extraordinary Election. Vyd. 1. New York: Viking, 2009. 415 s. ISBN 978-0670-02111-6. • DUDLEY, Robert; GITELSON, Alan. American Elections: The Rules Matter. Vyd. 1. New York, Longman, 2002. 164 s. ISBN 0-321-08684-8. • KAMARCK, Elaine C. Primary Politics: How Presidential Candidates Have Shaped the Modern Nominating System. Vyd. 1. Washington, D, C.: Brookings Institution Press, 2009. 216 s. ISBN 978-0-8157-0291-7. • KREJČÍ, Miloš. Jak se dělá prezident Spojených států amerických: Průvodce americkým volebním systémem od zřízení funkce prezidenta po souboj Barack Obama versus John McCain. Vyd. 1. Praha: Mladá Fronta, 2009. 247 s. ISBN 978-80-204-1935-4. • LANSFORD, Tom, ed. The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008. 216 s. ISBN 978-0-7377-3893-3. • WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2000: The Politics of Presidential Elections. Vyd. 6. Boston: Bedford Book, 2000. 348 s. ISBN 0312-16742-3. • WAYNE, Stephen J. The Road to the White House 2012: The Politics of Presidential Elections. Vyd. 9. Boston: Wadsworth, 2012. 382 s. ISBN 978-1111-34150-3.

Encyklopedie: • ROSE, Richard, ed. International encyclopedia of elections. Vyd. 1. London: Macmillan, 2000. 392 s. ISBN 0-333-92745-1.

Články ve sborníku: • CANTOR, Joseph E. (2008). The Current Campaign Financing System Effectively Balances Many Interests. In LANSFORD, Tom. (ed.) The - 43 -

Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008, s. 7989. ISBN 978-0-7377-3893-3. • MURPHY, Cullen. (2008). Earlier Primaries Give Unfair Advantage to Some States. In LANSFORD, Tom. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008, s. 61-66. ISBN 978-0-7377-3893-3. • PRICE, Marie. (2008). Earlier Primaries Improve the Nomination Process. In LANSFORD, Tom. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008, s. 55-60. ISBN 978-0-7377-3893-3. • SABATO, Larry J. (2008). The Current Nomination Process Should Be Replaced. In LANSFORD, Tom. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008, s. 33-43. ISBN 978-0-7377-3893-3. • SAMPLES, John. (2008). Public Financing of Presidential Elections Is a Waste of Taxpayer Money. In LANSFORD, Tom. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, s. 2008, 100-112. ISBN 978-07377-3893-3. • WAYNE, Stephen J. (2008). The Nomination Process Produces Strong Presidential Candidates. In LANSFORD, Tom. (ed.) The Presidential Election Process. Vyd. 1. Detroit: Greenhaven Press, 2008, s. 22-32. ISBN 978-0-73773893-3.

Články z odborných periodik: • DAMORE, David F., HANSFORD, Thomas G., BARGHOTHI, A. J. Explaining the Decision to Withdraw from a U. S. Presidential Nomination Campaign. Political Behavior. 2010, vol. 32, č. 2. s. 157-180. ISSN 0190-9320. • FISHER, Patrick. The Gapology of Obama Vote in the 2008 Presidential Primaries. Society. 2011, vol. 48, č. 6, s. 502-509. ISSN 0147-2011. • PANAGOPOULOS, Costas. Campaign Duration and Election Outcomes. Politics and Governance. 2013, vol. 1, č. 1. s. 66-73. ISSN 2183-2463. • SEHNÁLKOVÁ, Jana. Jak se volí americký prezident?. Mezinárodní politika. 2004, vol. 28, č. 4, s. 10-12. ISSN 0543-7962.

- 44 -

Internetové zdroje: • 2012 Primary Schedule. 2016 Election Central [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné

z

WWW:


republican-primary-schedule/>. • Building Confidence in U. S. Elections: Report of the Commission on Federal Election Reform. Center for Democracy and Election Management, September 2005. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z WWW: . • New Hampshire Quick Facts from the U. S. Census Bureau. U. S. Census Bureau [online].

[cit.

2014-05-13].

Dostupné

z

WWW:

. • Presidential Spending Limits 2012. Federal Election Commission [online]. [cit. 2014-05-12]. Dostupné z WWW: . • United States: Study on Primary Elections. United States: Study on Primary Elections - ACE Electoral Knowledge Network [online]. [cit. 2013-12-15]. Dostupné z WWW: .

- 45 -